Mas a r yk o v a u n iv e rz ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Veřejná ekonomika a správa
ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY LIDÍ BEZ DOMOVA VE MĚSTĚ BRNĚ Solving of homeless people issues in Brno city Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Ing. Dagmar ŠPALKOVÁ, Ph.D.
Bc. Jana MLČOCHOVÁ Brno, 2016
J m éno a pří j m ení aut ora:
Bc. Jana Mlčochová
Náz ev di pl om ové práce:
Řešení problematiky lidí bez domova ve městě Brně
Náz ev prác e v an gl i čt i ně:
Solving of homeless people issues in Brno city
Kat ed ra:
Veřejné ekonomie
Vedoucí di pl om ové práce:
Ing. Dagmar Špalková, Ph.D.
R ok obhaj ob y:
2016
Anotace Předmětem diplomové práce „Řešení problematiky lidí bez domova ve městě Brně“ je posouzení efektivity vybraných nástrojů řešení bezdomovectví v Brně. První kapitola se věnuje základním pojmům a historickému vývoji bezdomovectví, jeho příčinám, důsledkům a řešení. Ve druhé kapitole je popsána problematika bezdomovectví v České republice. Následující kapitola se zaměřuje na poskytované služby pro bezdomovce v Brně. Závěr práce obsahuje hodnocení nákladů na stávající nástroje řešení bezdomovectví v Brně a porovnání s předpokládanými náklady na projekt Housing First.
Annotation The subject of the submitted thesis: "Solving the issues of homeless people in the city of Brno", is to assess the effectivness of selected instruments to address homelessness in Brno.The first chapter deals with basic concepts and a historical evolution of homelessness, its causes, consequences and solutions. The second chapter describes the problems of homelessness in the Czech Republic. The following chapter focuses on the provided services for the homeless in Brno. Finally, the thesis evaluates the costs of the current instruments being used to solve homelessness in Brno and compare them with the estimated costs of the project Housing First.
Klíčová slova bezdomovectví, sociální vyloučení, sčítání bezdomovců, Prostupné bydlení, Housing First
Keywords homeless, social exclusion, census of the homeless, permeable housing, Housing First
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Řešení problematiky lidí bez domova ve městě Brně vypracovala samostatně pod vedením Ing. Dagmar Špalkové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 12. května 2016 vlastnoruční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Ing. Dagmar Špalkové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Velké poděkování patří také paní Mgr. Magdě Hežové, sociální kurátorce z OSPP MMB za časté konzultace. Další poděkování patří za podnětné nápady a poskytnutí aktuálních dokumentů pánům Mgr. Janu Snopkovi a Ing. Vítu Lesákovi. Také děkuji zařízením, která se bezdomovectvím v Brně zabývají za poskytnuté číselné údaje a informace.
OBSAH ÚVOD .........................................................................................................................................7 1
CO ZNAMENÁ DOMOV A KDO JSOU LIDÉ BEZ DOMOVA.................................8 1.1 1.2 1.3 1.4
2
ŘEŠENÍ PROBLÉMU BEZDOMOVECTVÍ V ČR.....................................................28 2.1 2.2 2.3 2.4
3
POČET LIDÍ BEZ DOMOVA V ČR ....................................................................................28 KONCEPCE PREVENCE A ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY BEZDOMOVECTVÍ V ČR DO ROKU 2020 29 AKTÉŘI ŘEŠENÍ BEZDOMOVECTVÍ .................................................................................31 ZPŮSOBY ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY LIDÍ OHROŽENÝCH BEZDOMOVECTVÍM V ČR ..........33
PROBLEMATIKA LIDÍ BEZ DOMOVA VE MĚSTĚ BRNĚ ..................................43 3.1 3.2 3.3
4
DEFINICE A HISTORIE BEZDOMOVECTVÍ ..........................................................................8 PŘÍČINY BEZDOMOVECTVÍ ............................................................................................14 ŽIVOT NA ULICI A JEHO DŮSLEDKY ...............................................................................18 ŘEŠENÍ PROBLÉMU BEZDOMOVECTVÍ ...........................................................................22
MĚSTO BRNO ...............................................................................................................43 SČÍTÁNÍ BEZDOMOVCŮ .................................................................................................44 ŘEŠENÍ PROBLEMATIKY BEZDOMOVECTVÍ V BRNĚ .......................................................50
ZHODNOCENÍ EFEKTIVITY SOUČASNÝCH NÁSTROJŮ ..................................58
ZÁVĚR ....................................................................................................................................65 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .......................................................................................66 SEZNAM GRAFŮ ..................................................................................................................70 SEZNAM TABULEK .............................................................................................................70 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................70 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ...................................................................................70 SEZNAM PŘÍLOH.................................................................................................................71
ÚVOD Bezdomovectví provází lidskou společnost dlouhá léta, jen má v čase jinou podobu a mění se také jeho příčiny spolu s tím, jak se vyvíjí svět, který nás obklopuje. Dokud bylo bezdomovectví jevem ojedinělým, věnovalo se této problematice jen málo pozornosti. Jak v čase narůstají počty lidí bez domova, vyvstává potřeba nejen odkrývat příčiny, ale zejména hledat cesty k ukončení bezdomovectví. Je nutné proto seznamovat širokou veřejnost i naše politické představitele se všemi problémy, které tento jev s sebou nese. Zdaleka se nejedná pouze o společensky nepřijatelný obraz zanedbaného člověka vyvolávající odpor či soucit kolemjdoucích, znečištěná veřejná prostranství. Mnohem závažnějšími následky jsou rozpadající se rodiny, děti vyrůstající bez rodičů, zvýšená kriminalita. Dopad, který pociťuje každý občan naší republiky, je zejména dopad ekonomický. Proces sociálního začleňování, tak jak ho známe v dnešní podobě, představuje velké finanční zatížení veřejného sektoru. Úspěchy, kterých bylo zatím u nás dosaženo, jsou v porovnání s vynaloženými prostředky velmi malé. Celý proces se tak jeví neefektivní. Nalezení vhodných nástrojů, jež by vedly k ukončení bezdomovectví patří k hlavním úkolům současnosti. Cílem mé diplomové práce bude zhodnotit efektivitu stávajících nástrojů, které v boji s bezdomovci využívá město Brno. Poté, co přiblížím základní problematiku a historii, uvedu příčiny, důsledky a způsoby řešení bezdomovectví, se krátce vyjádřím k dané problematice v České republice. Následně se zaměřím na samotné město Brno. Uvedu několik zajímavých číselných údajů získaných při posledním sčítání lidí bez domova na území města Brna v roce 2014. Představím současný systém Prostupného bydlení a zařízení, která služby pro bezdomovce v Brně poskytují. Vyčíslím náklady na tyto služby a porovnám je s předpokládanými náklady na péči v případě uvedení do praxe systému Housing First, který se v Brně v současnosti připravuje.
7
1 CO ZNAMENÁ DOMOV A KDO JSOU LIDÉ BEZ DOMOVA Pojem bezdomovectví je možno vysvětlit z několika úhlů pohledu. Pro bližší pochopení v této kapitole uvedu také pojmy, které s bezdomovectvím souvisí a s jejichž pomocí čtenář lépe pronikne do dané problematiky. Za důležité považuji zdůraznění skutečnosti, kdy v průběhu vývoje pozorujeme posun od jednotlivce a negativních jevů s ním spojených (drogy, alkohol) jako hlavní příčiny bezdomovectví k podílu změn ve společnosti na výskyt daného jevu. Z výčtu příčin, díky kterým se jedinec ocitá v této tíživé životní situaci, budu věnovat nejvíce pozornosti ztrátě zaměstnání jako jednomu z nejčastějších důvodů sociálního vyloučení. V závěru 1. kapitoly se krátce zmíním o Housing firstu, kterému se budu v práci dále věnovat.
1.1 Definice a historie bezdomovectví Domov představuje místo, kde člověk žije a ke kterému má citový vztah. Poskytuje jedinci pocit bezpečí a jistoty. Většinou je spojen se známými předměty a lidmi. V užší rovině domov představuje rodinu, v širší potom život v určité společnosti. (Odeon, 2000) Evropská observatoř bezdomovství vytyčuje tři domény, které dělají domov domovem. Je to jednak doména fyzická, která zahrnuje určitý prostor, jenž naplňuje potřeby jedince i celé jeho rodiny. Doména sociální představuje možnost uchování soukromí a udržování společenských vztahů. Třetí doména - právní, udává právní nárok na tento prostor. Bezdomovectví pak Observatoř chápe jako absenci těchto tří domén. (Hradecký, et al., 2007) Obývané území, tedy domov, jak jsem již uvedla, uspokojuje člověku jeho životní potřeby. V první řadě znamená bezpečí – místo, kde se cítí dobře. Proti tomuto stojí pocit nejistoty a ohrožení u člověka bez domova – bezdomovec se nemá kam vracet. Domov představuje také výrazný zdroj stimulace – doma se člověk může v klidu vyrovnávat s nejrůznějšími podněty, které ho v životě potkají, naproti tomu bezdomovec si je domů přinést nemůže, vlastně si jich ani nevšímá a z této prázdnoty pramení nuda. V neposlední řadě pak domov umožňuje řešit otázku vlastní identity. Člověk, který má domov, se může identifikovat s lidmi, kteří zde byli před ním a přijdou po něm. Bezdomovec takovou možnost nemá. Lidé bez domova žijí v anonymitě, úzkosti, v nejistotě a nudě. Alkohol a drogy se pro ně stávají nástrojem, jak své problémy alespoň o den dva odsunout. (Keller, 2013) Pro vysvětlení co vlastně bezdomovství představuje, je nutné se pozastavit nejdříve u pojmu sociální vyloučení. Poprvé tento termín použil sociolog Weber. Vyložil ho jako „uzavírání se 8
a vyčleňování se určitých sociálních skupin před dalšími sociálními skupinami pro zachování svých privilegií“. (IZPE, 2004, str. 20) Podle Jorda extrémním případem sociálního vyloučení je „uzavřená komunita, která požívá zvláště vysoký sociální status související se spotřebou vysoce kvalitních statků a služeb a snaží se předcházet tomu, aby tyto statky a služby mohli využívat také členové dalších sociálních skupin.“ (IZPE, 2004, str. 20) Příkladem takového vyloučení může být třeba rasová diskriminace. Současné vysvětlení tohoto pojmu má své kořeny ve Francii. Vyloučení ze společnosti jsou ti, kteří „propadli systémem sociálního zabezpečení“ (IZPE, 2004, str. 21) V 70. letech minulého století mezi jedince ohrožené vyloučením patřili zejména zdravotně postižení, osamělí jedinci, nezaměstnaní lidé bez sociálního pojištění. Jak se postupně objevovaly sociální problémy, byli do této skupiny zahrnuti také odcizení mladí lidé a jedinci sociálně izolovaní. Teprve později byl tento termín spojován s nezaměstnaností. Byla založena Evropská observatoř sociálního vyloučení, která se zabývala způsoby možného začlenění vyloučených jedinců a skupin. Bezdomovství představuje nejzávažnější podobu sociálního vyloučení. Pracovní definice sociálního vyloučení uvádí, že „jedinec je sociálně vyloučený, jestliže nemůže participovat na klíčových aktivitách společnosti, ve které žije.“ (IZPE, 2004, str. 22) Přičemž pojem participace zahrnuje 4 oblasti – schopnost nakupovat zboží a služby; účast na ekonomických a sociálních aktivitách; ovlivňování politického rozhodování a interakce v rodině a společnosti. V literatuře se setkáváme s rozdílnými názory na příčiny vzniku sociálního vyloučení. Jedni považují za rozhodující vlastnosti jedince, tzn. jeho chování a morální hodnoty, jiní pak viní instituce a společenský systém, další vidí příčinu v diskriminaci určitých společenských skupin a problémy s implementací právních norem. (IZPE, 2004) Dále považuji za vhodné vymezit vztah mezi bezdomovectvím a chudobou. Absolutní chudoba znamená nedostatek prostředků nutných k uspokojování základních lidských potřeb a delší trvání takové chudoby vede k přímému ohrožení života. Chudoba představuje nepříznivý stav pro jedince, současně je však také odrazem dané společnosti. Chudoba v průmyslově rozvinutých zemích je považována za chudobu relativní. Lidé zdánlivě chudí ve Spojených státech amerických by nebyli považováni za chudé např. v Indii. (Mareš, 1999) Chudobu je nutné řešit nejen z pohledu ekonomického, ale zasahuje také do oblasti sociální a psychologické (materiální nedostatek omezuje životní šance člověka, vylučuje ho ze všech sfér společenského života). (IZPE, 2004) 9
Článek Sarah Johnsen a Beth Watts se zamýšlí nad vztahem chudoby a bezdomovectví. Autoři si kladou otázku, do jaké míry je chudoba příčinou bezdomovectví a jakou měrou bezdomovectví způsobuje chudobu. Ve své práci vycházejí ze studie vypracované pro Joseph Rowntree Foundation (JRF) jako součásti její Anti Poverty Strategie. Tato studie, která proběhla ve Velké Británii a jiných vyspělých zemích, potvrdila, že chudoba je ve většině případů nejvýznamnější příčinou vzniku bezdomovectví. Jen někdy se bezdomovci rekrutovali z osob poměrně s vysokými příjmy a k životu na ulici je přivedly jiné faktory osobní. Lze tedy říci, že většina chudých lidí nemá dostatek potřebných prostředků k překonání krize a stanou se z nich bezdomovci. Není k dispozici dostatek údajů o tom, zda se jedná u těchto jedinců o chudobu celoživotní. Získaná data však také svědčí o tom, že většina lidí bez domova, ať už se jedná o jednotlivce či celé rodiny, má trvale nízké příjmy a je odkázána na sociální dávky. Dokonce existují důkazy o tom, že většina bezdomovců zůstává trvale v chudobě i po poskytnutí ubytování. Bezdomovci narážejí na překážky při získávání práce, zejména trvalého pracovního poměru. Jedná se většinou o osoby s nízkým dosaženým vzděláním, malou praxí, často narážejí na diskriminaci ze strany zaměstnavatelů. Ještě složitější je situace u jedinců zneužívajících návykové látky, osob se zdravotním postižením a duševními chorobami. Tito lidé nacházejí pouze špatně placenou práci a většinou s nimi zaměstnavatelé uzavírají jen krátkodobé pracovní smlouvy. Ze studie vyplývá, že tedy ani poskytnutí stálého bydlení a placené práce bezdomovcům nemusí být dostačující k odstranění jejich chudoby. Tedy že řešení chudoby je mnohem složitějším problémem než je bezdomovectví, neboť se jedná o dlouhodobý, kumulující se stav oproti bezdomovectví, které bývá epizodické. V práci se dále uvádí, že primární prevence (blíže na konci 1. kapitoly) bezdomovectví představuje současně i nejefektivnější řešení chudoby a ruší vazby mezi nimi. Sekundární a terciární prevence omezují rozsah bezdomovectví a dopady na postižené. Studie zdůrazňuje nutnost zavedení opatření na makro úrovni, zejména zlepšení nabídky cenově dostupného bydlení a zaměstnání, která snižují úroveň chudoby a nerovnosti ve společnosti. Zabývá se možnostmi zavedení dalších preventivních školících a vzdělávacích programů, které by u bezdomovců odstranily chudobu v dlouhodobém horizontu. Tyto iniciativy vedou ke zlepšení sebeúcty, získávání dovedností, kvalifikace či praktických zkušeností jedinců a současně k úsporám na straně státu.
10
Z výzkumu vyplývá, že vztah mezi chudobou a bezdomovectvím je obousměrný. (Johnsen a Watts, 2014)
Definic o bezdomovectví je možno nalézt v literatuře celou řadu. Žádná z nich nevystihuje tento pojem zcela přesně. Jedná se o velmi závažný sociální problém týkající se celé společnosti a vyžadující komplexní přístup. Bezdomovectví znamená narušení společenských norem („normální je bydlet“ – téměř 100 % obyvatel je bydlících) a také hodnot (bydlení představuje velmi důležitou hodnotu). Přesná definice bezdomovectví je velmi důležitá pro oblast veřejné a sociální politiky, do jejichž kompetence řešení problému spadá a bez ní by jejich práce nebyla efektivní. V současné době vycházejí zejména z definice bezdomovství FEANTSA (Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci). (IZPE, 2004) Koncepce ETHOS (Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení bydlení), vypracovaná FEANTSOU, označuje bezdomovectví jako „proces, od ztráty bydlení po možnost a skutečnost ukončeného návratu do obvyklého způsobu života či jako situaci, která v sobě některou z těchto částí uvedeného procesu obsahuje.“ (MPSV, 2014, s. 8) Popisuje bezdomovectví jako dynamicky proces, kdy jednotliví aktéři procházejí různými vstupními a výstupními body. (MPSV, 2014) Můžeme rozlišovat bezdomovectví zjevné, potencionální a skryté. Zjevné bezdomovectví představuje tzv. lidi na ulici (můžeme vidět na lavičkách v parcích, na nádražích a jiných veřejných prostranstvích). Latentní (skryté) bezdomovectví zahrnuje ty jedince, kteří nemají vlastní bydlení, ale mají zachovaný pravidelný příjem. Tito využívají dočasné ubytování v ubytovnách, u přátel nebo příbuzných. Sami se za bezdomovce nepovažují a nevyužívají sociálních služeb. Potencionální bezdomovectví se týká lidí, kteří ještě trvalé bydliště mají, ale vzhledem k nedostatečným příjmům jsou ohroženi bezprostřední ztrátou domova (Nedělníková, et al., 2008). V příloze 1 přikládám přehlednou tabulku Evropské typologie bezdomovectví a vyloučení bydlení (ETHOS). Tváří v tvář bezdomovci se může ocitnout každý a málokdo zůstává bez emocí. Bývají to zejména lítost nebo strach a odpor. Obojí představují překážku reintegrace těchto lidí do společnosti. Lítost staví jedince bez domova do role potřebných, což jim vyhovuje více než snaha se postavit na vlastní nohy. Odpor představuje ještě větší překážku – „bezdomovec se chce vrátit do společnosti, která ho nechce.“ (Marek, Strnad a Hotovcová, 2012, s. 11) Lidé, 11
kteří s bezdomovci pracují, mají tendenci je z počátku považovat za líné pracovat, neochotné podřídit se pravidlům společnosti. Je velmi důležité si uvědomit, že se jedná o velmi různorodou skupinu lidí, která přichází z jiného světa, kde vládnou jiná pravidla. Důležitým úkolem je také změnit názor veřejnosti na bezdomovce. Každý by si měl uvědomit, že podobný osud může postihnout i jeho samotného. (Marek, Strnad a Hotovcová, 2012) Historie bezdomovectví První zmínky o bezdomovectví nacházíme již ve středověku. Tehdy bylo považováno za trest. Jedinec vyloučený z komunity se stal vyhnancem. Lidé byli přesvědčeni, že jakákoliv odlišnost svědčí pro spáchaný hřích a proto je vyloučení z komunity spravedlivým trestem. Příklad čerpali z bible – Kainovo znamení na čele za bratrovraždu jej předurčovalo k trestu vyhnanství. V mýtech bylo vyhnanství také někdy považováno za určitý druh zkoušky, kdy hrdina opustil domov, živořil a po dlouhém putování nalezl domov nový, lepší, většinou s pomocí nadpřirozených sil. Další prameny hovoří o tom, jak ve středověku se po řekách a mořích pohybovaly tzv. lodě bláznů, na nichž se izolovali nepřizpůsobiví jedinci. Lidé, kteří se něčím lišili od ostatních tak byli odsouzeni k plavbě celé dlouhé roky a v žádném přístavu nebyli vítáni. Ve středověku však byla migrace velmi malá, neboť poddaní byli spojeni s půdou svého pána. Až v raném novověku se někteří začali bránit takovému způsobu života a tehdejšímu hodnotovému řádu a toulali se po světě. Nazývali je tuláky nebo vagabundy. Často byli nemilosrdně vězněni či zabiti. Bezdomovectví v dnešní podobě se objevilo až ke konci 19. století. S rozvojem průmyslu se stále větší množství lidí stěhovalo z vesnice do měst a přibývalo lidí žijících na ulicích. O tyto bezdomovce se starala většinou církev a organizace. Až v roce 1862 nastoupila úloha státu. Byl vydán Říšský obecný zákon, který ukládal, aby každá obec byla zapsána v katastru obce a každý občan k nějaké obci. Tzv. domovské právo vznikalo narozením nebo např. sňatkem. O chudé jedince se musela starat obec. Dodnes se jako bezdomovec označuje člověk bez domovského práva. Již za první republiky státní správa rozlišovala, kdo pomoc od státu potřebuje a kdo ji zneužívá. V této době vznikl titul registrovaných žebráků a titul veřejného chudinství. Jejich počet
narůstal
po
Velké hospodářské krizi.
Totalitní
režimy
v komunistických zemích termín chudoby tabuizovaly. Každý občan měl právo a současně povinnost pracovat, jinak byl trestán pro příživnictví. (Marek, Strnad a Hotovcová, 2012) Vývoj moderní společnosti vedl k přiznávání základních práv dalším a dalším obyvatelům (ženám, chudobným, barevným rasám) a tak i k jejich začlenění mezi plnohodnotné občany. 12
V ekonomicky vyspělých zemích vznikaly v průběhu 30. let po druhé světové válce nejrůznější hnutí v tomto duchu. Snaha o pochopení všeho odlišného vedla v 60. a v 70. letech 20. století naopak k zastavení procesu integrace jednotlivců do společnosti a stala se počátkem vylučování celých skupin lidí dříve začleněných. Někteří začali ztrácet přístup k tomu, co až dosud považovali za samozřejmé. Například práci, kvalitní bydlení, dostatečný příjem k pokrytí svých potřeb. Do 70. let minulého století se ve vyspělých zemích našlo jen několik málo jednotlivců, kteří nebyli schopni se udržet na trhu práce. Příčinou byly většinou negativní jevy jako drogy, alkohol a podobně. Pojem exkluze se objevoval jen ojediněle. Připomínal, že tento jev existuje, ale nikdo tehdy nepředpokládal, že takových lidí bude přibývat. Většina jedinců měla stálé zaměstnání a stabilní rodinu. V 80. letech se začalo mluvit o tzv. nové chudobě, kdy už proces vyloučení postihoval poměrně hodně dříve spolehlivě integrovaných jedinců. Příčinou byly změny na trhu práce a zhoršující se podmínky bydlení. Paradoxně s narůstajícím bohatstvím společnosti přibývalo jedinců, kteří se tohoto bohatství účastnili čím dál méně. Proces vyloučení byl definován jako „nesplněné očekávání v příchod společnosti širokých středních vrstev, v příchod společnosti, ve které každý (anebo téměř každý) nalezne svůj zcela bezpečný a bohatě stimulující domov“. (Keller, 2013, s. 76) V následujících letech se problém nejevil pouze jako černobílý. Objevovali se jedinci, kteří nespadali jednoznačně mezi spolehlivě integrované ani jednoznačně mezi sociálně vyloučené. S narůstající nezaměstnaností v 80. letech 20. století narůstal počet těch, kteří zatím domov měli, ale už cítili, že jej ztrácí. Se změnami v ekonomice nastoupila v první řadě nejistota udržení si zaměstnání a příjmů a vzápětí narušení vztahů mezi partnery. V některých rodinách se přitom střídalo období, kdy lidé strádali, příští rok na tom mohli být zase lépe. Chudoba nemusela být jevem trvalým. Výsledkem byla situace, kdy kromě lidí na jedné straně integrovaných a na druhé straně lidí chudých, vznikala další vrstva, která se střídavě domovu přibližovala a vzdalovala. Tyto jedince ještě nebylo možné zahrnout mezi bezdomovce, ale již nepatřili ani ke spolehlivě integrovaným. Hrozba možného sociálního vyloučení brala těmto lidem pocit bezpečí, narušovala sociální kontakty a způsobovala problém s vlastní identitou. (Keller, 2013)
13
1.2 Příčiny bezdomovectví Mezi nejčastější příčiny, pro které se lidé ocitají na ulici, patří nezaměstnanost, závislost na drogách či alkoholu, rozpad rodiny, duševní či jiné zdravotní potíže, propuštění z vězení nebo jiná tíživá sociální situace. (Marek, Strnad a Hotovcová, 2012) Mezi bezdomovci můžeme najít často jedince, kteří opakovaně utíkali z domova již v dětství. Důvodem mohl být jednak pocit, že jim domov neposkytuje pocit bezpečí, jaký by měl, jednak neschopnost jedince respektovat společenská pravidla. Po dosažení plnoletosti tito jedinci definitivně odcházejí na ulici. Spouštěcí mechanismy bývají různé. Někdy může jít o důsledek impulzívního jednání, jindy tak řeší dlouhodobé nakupení problémů. Jedná se o jedince málo zodpovědné, neschopné předvídat následky svého chování. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013) Ztráta zaměstnání Většina bezdomovců jako příčinu svého stavu udává ztrátu zaměstnání. Často tvrdí, že by pracovat chtěli, ale současně vymýšlejí důvody, proč nemohou začít pracovat. Požadují práci ve stejném oboru, ve stejné platové úrovni. Jsou ochotni se rekvalifikovat. Hledání práce berou jako rituál a je pro ně únikem z reality. Řada bezdomovců není vůbec na úřadech práce evidována, takže ve skutečnosti nejsou vedeni jako nezaměstnaní. Někteří pracují pouze sezónně, což jim také neumožňuje udržet si samostatné bydlení. Zejména lidé zatížení exekucí se snaží v krátké době získat větší částku peněz bez vynaložení velké námahy. Vstupují do tzv. šedé zóny ekonomiky. Strategie autonomie se pak staví proti všem společenským hodnotám včetně práce. Reprezentují ji zjevní bezdomovci, alkoholici a toxikomani. Adaptace na dlouhodobou nezaměstnanost prochází stádiem šoku, odporu a rezignace. (Marek, Strnad a Hotovcová, 2012) Ztrátu zaměstnání lidé z počátku nevnímají tak tragicky. Ti starší věří, že si poradí tak, jak to museli udělat kdykoliv dříve v životě. Mladí si myslí, že jde jen o přechodné potíže, které pominou. Tedy u obou generací dominuje v první fázi sebedůvěra a snaha se s problémem vyrovnat. V tomto bodě starší lidé odmítají pomoc sociálních pracovníků, nežádají o finanční pomoc z obavy o ztrátu důstojnosti. Mladí se oproti tomu pomoci nezříkají. Berou ji jako možnost se rychle vrátit zpět do normálního života. Přijímají nabídky drobnějších prací, rekvalifikačních kurzů a další a přitom hledají stálé zaměstnání. Někdy se spoléhají i na pomoc rodičů postupně, když úspěch nepřichází, jsou zklamaní a klesá jejich odhodlání. 14
Někdy se objevuje pocit viny. Stydí se za to, že se snížila jejich životní úroveň, že všichni vidí jejich neúspěch a začnou se stranit ostatních. Postupně nabývají pocit, že sociální pracovníci pro ně nedělají dostatečně dost a obviňují ze své situace celou společnost. Ke ztrátě práce se navíc mohou přidat poruchy partnerských vztahů a nakonec hrozí i problémy zdravotní z dlouhodobého stresu. Nastává další fáze procesu vyčleňování. Někteří lidé se stále ještě nevzdávají a dále práci hledají, jiní už motivaci k práci ztratili. Ti první pociťují ponížení. Plní požadavky sociálních pracovníků, protože ještě věří v obrat k lepšímu. Počáteční ostych ale může postupně přerůst v pocit, že sociální pracovníci jsou tady pro ně. Velmi dobře vědí, na co mají nárok a snaží se vytěžit co nejvíce. Práce sociálních pracovníků má směřovat k zachování autonomie jednotlivce. Někteří spolupracují, jiní se vymlouvají na nejrůznější nepříznivé vlivy, které jim v dosažení autonomie brání. Zde se již tito lidé bez pomoci z vnějšku neobejdou. Snaží se udržet si pomoc pracovníka buď ze své pozice slabšího, nebo používají výhrůžky a zastrašování. Šance na zpětné začlenění se zmenšuje a vyústí nakonec k tomu, že jedinci viní ze své situace celý systém. Ocitají se ve třetí fázi cyklu, kdy už nemají příjem z práce ani ze sociálních dávek. Tím pádem ztrácejí i domov. Situaci pak řeší různými prostředky – žádají pomoc charity, zkoušejí práci načerno, žebrají, uchylují se k drobným krádežím. Někteří mohou ještě silou vůle snít o novém životě, což už je málo pravděpodobné. Druzí přijmou život v bídě. Neusilují o nalezení domova, nevyhledávají sociální služby. Střídají se v nich stavy sebeponižování a agrese, které jim mají pomoci osud snášet, maskovat nebo na své potíže zapomenout. Pomocníkem se jim stávají alkohol a drogy. V 80. letech 20. století mluvíme o nové vlně bezdomovectví. Dosud byl tento problém spojován s lidmi, kteří ztratili pracovní morálku, zodpovědnost, do nepříznivé situace se dostali vlastní vinou. Následně však se změnou sociálních podmínek (snižuje se poptávka po práci, zejména méně kvalifikované, snižují se sociální dávky pro mladé nezaměstnané, je nedostatek levných bytů, dospívají populačně silné ročníky) se bez domova ocitá stále více lidí zejména mladých. (Keller, 2013) Nezaměstnanost je rizikovým faktorem vedoucím k bezdomovectví více v případě mužů než žen. Na nezaměstnanost u žen se nepohlíží tak přísně jako u mužů. Navíc ženy najdou uplatnění v domácnosti. Podle používaných obranných mechanismů, kterými bezdomovci maskují neúspěšný návrat do práce, rozlišujeme několik skupin. Někteří na sebe berou podobu přestárlých „hipísáků“, 15
odmítají pracovat a hodnotě práce upřednostňují hodnotu svobody. Tzv. „dělníci“ stále hledají a nenalézají odpovídající práci. „Poustevníci“ považují práci za nepotřebnou, která je navíc omezuje v jejich duchovním růstu. Sběrači kovů a žebráci mají náhradní zdroj obživy. „Nenapravitelní alkoholici“ žádnou práci nezvládají. (Marek, Strnad a Hotovcová, 2012) Závislost na drogách a alkoholu Velká část bezdomovců je závislá na drogách. Ti starší na alkoholu, mladší jedinci na nelegálních drogách. Zatímco závislost na alkoholu se vyvíjí při jeho nadměrné konzumaci řadu let, závislost na drogy jako je např. heroin může vzniknout již po prvním požití. Toxikomani nazývají alkoholiky špinavými lenochy, alkoholici kritizují toxikomany za vysokou kriminalitu. Jedinci bez domova závislí na droze procházejí tzv. kolem změny. V první fázi jedinec nepovažuje drogu za problém. Má pocit, že mu droga více dává, než bere a nechce nic měnit. Droga jim poslouží k tomu, aby například usnuli na nepříznivém místě, aby se zahřáli, aby zapili ztrátu zaměstnání, jiní chtějí pouze „zapadnout“. V této fázi je vhodné s jedinci diskutovat, rozebírat klady a zápory, udržet s nimi kontakt, ale nemoralizovat. Ve druhé fázi již může bezdomovec vidět drogu jako problém, ale nechce se jí vzdát. Kompenzuje mu pocit osamění, deficit vztahů. Tato fáze je u bezdomovců nejčastější. Hodně z nich uvažuje o změně stylu života, ale cíl se jim zdá tak nedosažitelný, že podle nich nemá cenu se o něj pokoušet. Čekají na jakýsi podnět nebo si sami zvolí velmi vzdálený moment, kdy se začnou o změnu snažit. Nastupuje fáze rozhodnutí a fáze akce, mezi kterými hraje významnou roli terénní pracovník. Tento může usnadnit rozhodování a vytvořit podmínky například zajištěním bydlení na dobu před nástupem na léčení, čímž jedince vymaní z vlivu těch, kteří o změně života neuvažují. Léčba ze závislosti u bezdomovců přináší úspěch jen v případě ústavní léčby. Rozhodujícím momentem po ukončení léčby je zajistit těmto lidem bydlení a práci. Pokud se navrátí do původního prostředí, nebezpečí propadnutí zpět droze je značné. (Marek, Strnad a Hotovcová, 2012) Ostatní příčiny Dalším rizikovým faktorem vyúsťujícím v život na ulici je rozpad rodiny a sociální izolace. Setkáváme se s ním více od 90. let minulého století, kdy prudce stoupla rozvodovost. Většinou jsou to muži, kdo opouštějí rodinu a domov. Ocitají se v ubytovnách či přímo na ulici.
16
Také po dlouhém pobytu v ústavu či vězení není schopna řada jedinců návratu do běžného života. V institucích si přivyknou na pevný řád a na svobodě nejsou schopni samostatného rozhodování a jednání. Dlouhým pobytem dochází také k narušení sociálních vazeb, dezorientaci na trhu práce. Jsou znevýhodněni při hledání zaměstnání, odcházejí tam, kde je nikdo nezná. Tím se zhoršuje komunikace s úřady, narušují se osobní vazby. Těžko hledají bydlení. Ocitají se v nejistotě. Někteří z nich se stávají závislými na sociálních službách a zneužívají je. Psychické poruchy jsou další v řadě příčin, pro které se lidé ocitají na ulici. Tam se jejich zdravotní stav ještě zhoršuje, chybí lékařská péče. Pro sociální pracovníky je situace téměř neřešitelná, neboť komunikace s těmito jedinci je náročná. (Marek, Strnad a Hotovcová, 2012) Kromě těch, kteří o zaměstnání přišli ne vlastní zásluhou, se ocitají mezi bezdomovci jedinci neschopní a neochotní pracovat. Nevyrovnají se s omezeními, která práce přináší – například ranní vstávání. V žádné práci nevydrží dlouho, vymlouvají se např. na to, že byla práce nad jejich síly. Na ulici se také ocitají často jedinci, kteří si neumí uspořádat svůj život. Jedná se většinou o mladé dospělé, kteří své dětství prožili v dětských domovech. Přestože je jim poskytnuta z počátku pomoc, samostatný život nezvládnou – nechodí do práce, neumí si rozpočítat peníze, nedodržují společenské normy. Jsou z dřívějška zvyklí, že se o ně někdo postará. Naopak postrádají zodpovědnost za svoji osobu a nejsou schopni rozlišovat, jaké chování je a není přípustné. Dalším rizikovým faktorem může být nevhodný partner. Zejména ženy jsou často partnerem ovlivněny do té míry, že odejdou ze školy i od rodiny, naučí se poflakovat, popřípadě užívat drogy, až nakonec skončí na ulici. Nezodpovězená zůstane otázka, proč tyto ženy přitahují právě takové typy mužů, kvůli kterým jsou schopny přetrhat veškeré dřívější vazby pracovní i rodinné. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013) Přestože z výše uvedeného vyplývá, že hlavní příčinou bezdomovectví se jeví ztráta zaměstnání, moje sekání s bezdomovci mi přineslo jiné poznatky. Účastnila jsem se besedy
17
Potkejte se s nimi, konané 6. dubna 2016 na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně pořádané Misí dobré naděje. Se svými životními příběhy se zde podělili dva muži bez domova. V obou případech uvedli jako původ svých potíží narušené rodinné vztahy.
1.3 Život na ulici a jeho důsledky Počátky života na ulici jsou spojeny s pocity osamění a ztrátou soukromí. Člověk se ocitá na okraji společnosti, izolován od rodiny, přátel, kolegů. Je dezorientován a cítí se v cizím otevřeném prostředí ohrožený, obává se o svou bezpečnost. Většina z nich nikam nepatří a nemá žádnou blízkou osobu. Přemisťují se z místa na místo a potkávají se stále s novými lidmi. Neexistuje však nikdo, ke komu by se mohli obrátit o pomoc. Mnohdy nemají tušení o existenci charitativních institucí, které by jim poskytly jídlo a nocleh. Tento pocit bezprizornosti navozuje vysokou míru stresu. Nejkritičtější bývá první noc venku. Tyto nepříjemné pocity se snaží lidé bez přístřeší potlačovat nadužíváním alkoholu či jiných drog. Časem se naučí v nepříznivých podmínkách přežívat. Zjistí, kde se může najíst, kde přespat. Toleruje ostatní bezdomovce, na které se dříve díval spatra. Nyní se jedinec sám stává tím odsuzovaným a musí se s touto skutečností nějak vyrovnat. Aktivují tzv. strategie nezbytné k přežití. Jako první musí člověk zredukovat svoje potřeby, uvědomit si možná rizika a zajistit si základní bezpečí. Většinou se tomu učí od bezdomovců, kteří již přežívají venku delší dobu. Někdy se přiřadí do jisté skupiny lidí, učí se od nich. Na druhé straně však musí respektovat jejich pravidla. Tak platí, že dobré je to, co považuje za dobré skupina. Často se stává, že zkušenější bezdomovci využijí nejistého nováčka k páchání trestné činnosti – krádežím, prodeji drog a podobně. Časem se takový způsob přežití stane i pro nové jedince samozřejmostí. Komunita bezdomovců tak poskytuje útočiště jedinci vyloučenému z majoritní společnosti, ale současně v něm rozvíjí rizikové chování. Tak dochází u nově příchozích postupně ke změnám osobnosti, návyků a postojů, což si tito lidé ani neuvědomují. A tak úměrně s dobou, po kterou se bezdomovec pohybuje na ulici, se snižují šance na jeho návrat zpět do společnosti. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013) K základním potřebám bezdomovce patří zajištění jídla, místa k přenocování a bezpečí. Tyto jim mohou poskytovat charitativní organizace, nebo si je tito jedinci obstarávají krádežemi, žebráním, sexuálními či jinými službami (např. jako dealeři drog). Mnozí bezdomovci využívají služeb charitativních organizací. Jiní považují tento způsob za nepřijatelný z nejrůznějších důvodů. Chtějí se např. vyhnout kontaktu s ostatními 18
bezdomovci, kteří je obtěžují nebo jim prostě jen připomínají jejich vlastní situaci vyloučení na okraj společnosti. Jiným způsobem k získání prostředků k životu je žebrání. Pro velkou řadu bezdomovců je však nepřijatelné, neboť vyžaduje přímý kontakt s osobou, po které něco chtějí a přiznávají tak svoji podřadnou pozici. Mladí jedinci se uchylují spíše k aktivnímu žebrání, tzv. somrování, kdy osloví kolemjdoucího a vyžádají si přímo nějaký malý peněžní obnos, než by se postavili do role pasívního čekatele na darovanou minci. Většina bezdomovců však považuje tento způsob za největší úpadek a raději se uchýlí ke krádežím. Také "fárání", neboli vybírání popelnic je pro řadu jedinců velmi podřadné, neboť tím demonstrují, že jim stačí to, co ostatní vyhodili. Vyhnou se však přímému kontaktu a znamená to pro ně lepší způsob získání obživy než krádež. Pak to nepovažují za nic špatného, i když z počátku se cítí před kolemjdoucími velmi špatně. Někteří jsou schopni vybírání popelnic pouze pod vlivem drog, které jim pomáhají odhodit zábrany. Tzv. "sběrači" si volí lépe přijatelný způsob obživy. Sbírají vše kolem sebe, co se dá zpeněžit, například prázdné láhve. V jiném případě jsou to věci, které mohou sami použít nebo prodat ve vetešnictví, třeba oblečení či elektroniku. Je to jeden z mála aktivních přístupů k životu venku. Velká část lidí na ulici si však nezbytné prostředky zajišťuje krádežemi. Někteří se k tomuto způsobu staví s rozpaky, váhají, ale nakonec si zvyknou. Jiní jsou zcela lhostejní k takové činnosti a další dokonce mají pocit, že je to jejich právo. Řada z nich kradla již před tím, než se ocitla na ulici. S drobnými krádežemi začínají již jako děti. Většinou kradou to, co se jim líbí a rodiče jim to nemohou koupit. Postupně se lákadlem stává alkohol, který si obstarávají také krádeží. Ve stejné činnosti pak pokračují i na ulici a nepovažují ji za nic špatného. Přistižení se nebojí, ví, že jim hrozí maximálně pokuta. Velká část z nich krádeže považuje za nutnost k přežití. Toto tvrzení zdůvodňují tím, že kradou pouze pro svou potřebu. Postupně však někteří začnou ukradené věci prodávat, aby si tak obstarali peníze, většinou na drogy. Stejně jako chtějí omluvit skutečnost, že kradou, snaží se v očích ostatních lidí snížit svoji vinu tím, že tvrdí, že neokrádají konkrétní lidi, ale jen stát. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013) Na druhou stranu se najdou i takoví, kteří se neštítí okrást blízkého člověka – rodiče či prarodiče. Většinou se jedná o jedince s poruchou osobnosti nebo pod vlivem omamných látek. Jiní se brání formulaci krádeže jako takové – oni si vzali jen to, co našli. Že věc patří někomu jinému, nepovažují za významný argument. Také otevřené auto vidí jako příležitost vzít si peněženku ze sedadla, ale nepovažují to za krádež. Život na ulici toleruje aktivity, které 19
nejsou v souladu s normami většinové společnosti. Dostávají se do bludného kruhu – ukradou alkohol či peníze na drogy a pod vlivem těchto látek pak klesá sebekontrola a uchylují se k dalším krádežím či závažnější trestné činnosti. Většinou jde o neplánované aktivity, za kterými stojí daná situace, příležitost či vliv drogy. Nelze opomenout, že naopak bezdomovci sami se stávají terčem trestné činnosti. Podobně prostituci jako zdroj možné obživy provozují některé ženy již před odchodem na ulici. Velká většina však tento způsob připouští pouze jako krajní řešení, neboť představuje velký zásah do soukromí a navozuje snížení sebeúcty. Některé ženy prostituci provozují pouze pod vlivem drogy. Jiné se k ní uchylují výjimečně, jen když potřebují peníze a vnímají ji jako ponížení. Setkáte se ale i s ženami, které k prostituci přistupují zcela chladně a berou ji jako snadný zdroj peněz. Často jsou mezi nimi ty, které byly v dětství zneužívány a naučily se sex využívat. Prostituce u mužů je vzácná, týká se většinou homosexuálně orientovaných jedinců. Celkově je takové chování nutné považovat za krajně rizikové zejména u mladých lidí. Další jev, se kterým je možné se mezi takovými lidmi setkat, je přiživování se na jiném bezdomovci či skupině. Stává se, že jeden z nich ukradne jídlo či alkohol a rozdělí se s ostatními – buď dobrovolně, nebo z donucení. Takové jednání bývá často zdrojem konfliktů v dané komunitě. Toleruje se spíše v páru, kde muž živí svoji partnerku. Někdy je spojena ale s negativními jevy jako nucení k prostituci a podobně. Problémem spojeným s životem venku je nalezení vhodného, relativně bezpečného místa k přenocování. Mladí nebo nově příchozí se někdy spokojí s noclehem na lavičce či nádraží. Zde jsou však ohroženi okradením a takový spánek není ani plnohodnotný. Navíc jsou z veřejných míst vykazováni policií. V zimě hraje roli počasí. Proto hledají místo, jakýsi zdánlivě bezpečný, uzavřený prostor, kam by se mohli vracet. Podle místa, které jedinec volí k přespání je možno usuzovat, o jakou osobnost jde. Člověku pod vlivem drogy je jedno, kde spí. Jiný má požadavky na čistotu minimálně. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013) Stát poskytuje pomoc lidem bez domova v podobě budování nocleháren a ubytoven. Představují bezpečné místo, které však vyžaduje i jistá omezení, jako je například zákaz alkoholu. Ne všichni jsou schopni dané podmínky dodržet a o možnost přenocování v teple se připravují. Někteří se noclehárnám vyhýbají z jiných důvodů. Vadí jim, že někteří spolunocležníci zanedbávají hygienu a pobyt v jejich blízkosti se stává nepřijatelný. 20
Někdy si bezdomovci vyhlédnou opuštěnou budovu, tzv. squat, kde se protiprávně usadí. Většinou se však jedná o zdevastované budovy, kde není dostatek tepla, elektřina ani voda. Nelze mluvit ani o soukromí. Ve squatech většinou přespává několik lidí v jedné místnosti. Nejedná se o nejvhodnější řešení problému, ale poskytuje alespoň střechu nad hlavou. Záleží na tom, jací lidé jej obývají, jak se staví k úklidu a hygieně. Někdy se osoby ve společné místnosti navzájem okrádají a v případě užívání drog některým ze spolubydlících mohou být ostatní ohroženi i na životě. Výjimečně se stane, že si bezdomovci obstarají i nezbytný nábytek a snaží si udržovat ve squatu pořádek. Většinou však vědí, že jde o dočasné ubytování, odkud mohou být kdykoliv vykázáni a to je demotivuje. Život na ulici, jak jsem již výše zmínila, je spojen s mnoha riziky. Téměř každý bezdomovec byl někdy okradený nebo zbitý, ženy znásilněny. Většina z nich to považuje za běžný jev, který k životu venku patří, vědí, že něco podobného se stává i ostatním. Útočníky mohou být cizí lidé ale i jiní bezdomovci, zejména pod vlivem drog a naopak opilý bezdomovec je snadným objektem pro zloděje. Tuto trestnou činnost na policii nehlásí. Ví, že žijí nestandardním způsobem života a musí si bezpečnost zajistit sami. Někdy se uchylují do komunit, ale ani ty nejsou zárukou. Násilí většinou přijímají bez toho, aby se bránili, považují je za součást svého života. U mnohých, zejména opakovaně znásilněných žen, se mohou objevit stresové poruchy jako například silný strach, odpor k mužům, bezmoc či úplné otupení. Stejně tak špatné poměry mezi bezdomovci samotnými vedou k dalšímu napětí. Setkávají se se závistí, nadávkami, výhrůžkami. Zdrojem stresu je také skutečnost, že v ostatních bezdomovcích vidí svůj vlastní pád. Velká část lidí trpí na ulici nedostatkem dostupné hygieny. Různá sociální zařízení poskytují možnost osprchování prakticky denně, ale pro řadu jedinců je nepřijatelná např. nutnost cestovat do centra přes celé město a použít sprchu, ve které se před nimi vystřídalo velké množství lidí. Mladší jedince odrazuje špína a zápach kolem starších lidí a děsí je představa, že oni spějí ke stejnému konci. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013) Nejhorší pro lidi na ulici je pocit vyloučení ze společnosti. Nemají většinou nikoho blízkého, nemají kam jít, nikam nepatří. Nemohou se začlenit mezi ostatní lidi, vlastně se s nimi tito ani nebaví, pohlížejí na ně jako na něco odpudivého, mnohdy se chovají k bezdomovcům velmi krutě. Nikdy nevědí, jakou reakci okolí mají čekat. Žijí v neustálé nejistotě, pocitu ohrožení a vynucení udržovat se v bdělosti a předvídat hrozící nebezpečí. Nemohou se na nikoho 21
spolehnout, nikomu věřit. Řada z bezdomovců je nespokojena s životem, který vedou. Jsou vystaveni velkému tlaku, snižuje se jejich psychická odolnost. Utíkají k alkoholu, drogám a objevují se i myšlenky ztráty smyslu vlastního života a tendence k sebevraždám. Sami bezdomovci hodnotí život na ulici celkově jako negativní. Podle nich jim ulice všechno bere a nic nedává. Je možné vůbec mluvit o pozitivních stránkách života na ulici? Pro většinu společnosti je takový způsob života nepřijatelný a nepřináší jakékoliv pozitivum. V řadách bezdomovců jsou však jedinci, kteří berou život venku jako projev svobody, ztrátu všech povinností. Někteří hodnotí pozitivně to, že je nová situace naučí to, co dříve neuměli, stávají se odolnějšími a schopnými se o sebe postarat. Jiným vyhovuje zejména skutečnost, že nemusí nikoho poslouchat, prostě si dělají, co chtějí. Další vidí úlevu v tom, že nemusí nikomu nic platit, nemají žádné závazky a vše je dovoleno. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013)
1.4 Řešení problému bezdomovectví Řešení problému bezdomovectví ve světě je dnes nevyhnutelné. Tak jak je složitá jeho podstata, tak komplexní přístup řešení bezdomovectví vyžaduje. V praxi můžeme rozlišit tři základní přístupy, které vedou k sociálnímu začlenění bezdomovců: prevenci, terapii a represi. Jistě nejúčinnějším a současně nejméně nákladným prostředkem řešení bezdomovectví je prevence. Primární prevence zahrnuje zejména vzdělávání, školní i rodinnou výchovu, v případě měst také ochotu s těmito lidmi pracovat a zřizovat pro ně služby. Sekundární prevence se týká osob a rodin, kterým hrozí ztráta bydlení (týká se zejména dlužníků, osob před propuštěním z výkonu trestu a podobně). Předmětem terciární prevence je pomoc těm, kteří již bydlení ztratili. Otázce prevence se budu v následujícím textu ještě věnovat podrobněji. Dle mého názoru se jedná o důležitý nástroj řešení dané problematiky, ale předpokládám, že v našich podmínkách bude jeho zavedení do praxe složité a zdlouhavé. Za nejméně vhodný přístup považuji opatření represívního charakteru. Vystěhování bezdomovců jinam problém nevyřeší, jen ho posune kousek dál. Podobně zákaz požívání alkoholu na veřejných místech nedokáže vyhnat bezdomovce z parků a jiných městských prostranství. Pokuty za jeho porušení jsou prakticky nevymahatelné. Nepříliš efektivním opatřením jsou i zábrany na lavičkách. Všechna tato represívní opatření jsou zdánlivě rychlá populistická, současně však společensky nepřijatelná.
22
Terapie představuje nákladný způsob řešení problematiky bezdomovectví. Využívána je zejména tam, kde není příliš rozvinuta prevence. Patří do ní i definování problému a přijetí vhodné typologie (podrobněji opět uvedu níže). Základem jsou sociální služby cílené na bezdomovce. Zahrnují terénní práci, streetwork,
nízkoprahová denní i noční centra,
noclehárny,azylové domy (tyto jsou blíže zacíleny na určité skupiny - mladé dospělé, drogově závislé a podobně). Nejvyšší formou je pak sociální bydlení. (Cveček, et al. , 2007) Sociálním službám pro bezdomovce se budu následně věnovat v průběhu celé mé práce. Systém preventivních opatření u nás zatím nebyl zaveden do praxe a nelze jej tedy hodnotit. V našich podmínkách nyní funguje v oblasti služeb Systém Prostupného bydlení, který je podrobně předmětem kapitol 3 a 4 této práce. Na tomto místě přiblížím výše zmiňovanou Evropskou typologii bezdomovství a vyloučení z bydlení ETHOS, vypracovanou Evropskou federací národních sdružení pracujících s bezdomovci. Typologie rozlišuje čtyři formy vyloučení z bydlení: bez střechy, bez bytu, nejisté bydlení a nevyhovující bydlení. Tyto formy (koncepční kategorie) dále rozděluje na třináct operačních kategorií. V ČR pak bylo vytvořeno dalších třicet pět národních subkategorií. Forma Bez střechy rozlišuje dvě operační kategorie, Osoby přežívající venku (veřejné prostory, ulice,...) a Osoby v noclehárně. V ČR figuruje ještě kategorie Osoby sezónně užívající k přenocování prostory zařízení bez lůžek. Koncepční kategorie Bez bytu zahrnuje pět operačních kategorií. Jsou to Osoby v ubytovnách pro bezdomovce (azylový dům, přechodná ubytovna, přechodné podporované ubytování). Národních kategorií je mnohem víc. Rozlišují například Azylový dům pro muže, Azylový dům pro ženy; pro matky s dětmi, Osoby v domě na půl cesty, Osoby ve veřejné komerční ubytovně a jiné. Další operační kategorií jsou Osoby v pobytových zařízeních pro ženy, které se pro české podmínky dále dělí na Ženy ohrožené domácím násilím na skryté adrese nebo v azylovém domě. Osoby v ubytovnách pro imigranty zahrnují Bydlení pro žadatelé o azyl a pro migrující pracovníky. Osoby před opuštěním instituce (věznice, zdravotnická zařízení a zařízení pro děti). V ČR rozšířeno o Osoby před opuštěním pěstounské péče. Poslední z kategorie Bez bytu jsou Uživatelé dlouhodobější podpory zahrnující seniory a dlouhodobé bydlení s podporou pro bývalé bezdomovce (v ČR zatím bydlení s podporou neexistuje).
23
Třetí kategorie Nejisté bydlení se dělí na Osoby žijící v nejistém bydlení (přechodně u příbuzných nebo přátel), Bydlení bez právního nároku a Nezákonné obsazení pozemku, Osoby ohrožené vystěhováním (výpověď z nájemního bytu, ztráta vlastnictví bytu) a Osoby ohrožené domácím násilím. Poslední kategorií Nevyhovující bydlení tvoří Osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách (mobilní obydlí, nouzový přístřešek, chatrč, provizorní stavba), Osoby žijící v nevhodném bydlení (neobyvatelné byty) a Osoby žijící v přelidněném bytě (překračující nejvyšší normu podle rozměru nebo počtu místností). (Hradecký, et al., 2007, s. 32-33) Jak jsem výše uvedla, řešení problematiky bezdomovectví vyžaduje komplexní přístup. Proto také vyzvala Evropská konsensuální konference konaná v roce 2010 v Bruselu země EU k výměnu zkušeností v této oblasti a zdůraznila nutnost vytvoření preventivních opatření, která mají zabránit tomu, aby se jedinec ocitl na ulici. Věnuji se zde jejímu odkazu zejména proto, že v České republice dosud nebyla otázka preventivních opatření dostatečně řešena. Většina lidí zastává názor, že bezdomovcem se člověk stává vlastní vinou a nepřipouští si, že by se v takové situaci mohli ocitnout sami. Děti vnímají slovo bezdomovec jako nadávku a setkáváme se čím dál častěji s bezdůvodnými útoky zejména mladých lidí na jedince na ulicích a v parcích, které někdy končí smrtí napadeného. Změna myšlení veřejnosti patří k jednomu z prostředků primární prevence směřující k vypořádání se s problémem. Je důležité seznamovat veřejnost s osudy těchto lidí, na kterých si mohou uvědomit, že nebezpečí bezdomovectví je velmi blízko pro každého z nás. Cílem primární prevence je odstranění vlivů, které vedou k bezdomovectví a snížit či lépe zastavit tak přibývání lidí bez domova. Jedná se o činnost velmi náročnou, které se u nás prakticky nikdo nevěnuje. Základním krokem je vytýčení oblastí, ve kterých jsou preventivní opatření žádoucí. Patří zde problematika například vzdělávání, rodinné a školní výchovy, dále problematika dětských domovů, adopcí, nápravných zařízení, výchovných problémů, trestných činů, užívání drog, gamblerství, zdravotní problémy, úplnost rodiny, její sociální a ekonomický potenciál, míra výbavy regionů a dostupnost sociálních služeb, právní ochrana a bezpečnost a ještě řada dalších. Zásadní pro každou společnost se jeví výchova a vzdělávání dětí, a to nejen v oblasti prevence bezdomovectví. Zahrnuje rodinnou i školní výchovu, důležitý je také vliv médií a organizací pro volnočasovou aktivitu dětí, které by měly podporovat aktivní přístup k životu, zodpovědnost. Důležité je minimalizovat negativní dopady sociálního vyloučení rodin 24
na výchovu dětí. U mladých dospělých je pak prvořadým úkolem zabránit, aby se z nich po dokončení školy stali hned nezaměstnaní, kteří spoléhají na rodiče a sociální dávky a prostředky k životu tak získávají jiným způsobem než prací. Nepoznají vztah práce – odměna. Následně se objevují další negativní jevy jako alkohol, drogy, gamblerství, trestná činnost. Důležitou roli zde hraje dlouhodobé působení sociálních pracovníků s nutností spolupráce všech zainteresovaných, zvýšení jejich kvalifikace a možné legislativní úpravy. Ochrana mladých rodin spočívá zejména v zabránění možnosti nekorektních zadlužení rodin, zřizování sociálních bytů a podpora péče o dítě. Pro jedince středního věku preventivní opatření zahrnuje zejména vytváření pracovních příležitostí, postih nelegálních až lichvářských praktik při poskytování půjček a pomoc v jednání s věřiteli. Nejvíce rychle vznikajících bezdomovců pochází právě z této věkové skupiny. Pomoc seniorům pak spočívá například v nabídce malometrážních bytů, poskytování poradenství a služeb. Velmi důležitá v rámci primární prevence je samotná práce s bezdomovci. Pokud se chtějí příslušné orgány vypořádat s problémem bezdomovectví, musí s těmito lidmi pracovat a ne se jim vyhýbat. V praxi se setkáváme s tím, že někteří komunální politici se brání zřizování služeb pro bezdomovce na svém území, stejně tak je známý negativní přístup některých úředníků k lidem bez domova. Jedním ze základních úkolů státu je uspokojení sociálněekonomických potřeb svých obyvatel. Nesplnění této podmínky představuje možnost prohlubování sociálního vyloučení. Sekundární prevence zahrnuje sociální práci ve skupinách lidí, které jsou vyloučením ohrožené, ale riziko není bezprostřední. Je to například působení sociálních pracovníků na dospívající, kteří brzy opustí dětské instituce, na lidi před ukončením výkonu trestu ve vězení, na osoby, které se po propuštění ze zdravotnických zařízení nemají kam vrátit. Příkladem takové prevence je zřizování výstupních oddělení ve věznicích. V nich odborní pracovníci připravují tyto jedince na vstup do normálního života, zajišťují ubytování, popřípadě kontakt s rodinou, následnou péči kurátora, setkání s pracovníky azylových domů, pohovory s psycholožkou a další. Podobnou úlohu zastávají dětské domovy, které připravují mladé lidi před opuštěním domova na samostatný život. Učí se prát, uklízet, orientovat se ve společnosti. K povinnosti sociálních pracovníků patří těmto lidem zajistit bydlení. Vzhledem k nedostatečným kapacitám jsou mnohdy tito mladí jedinci umísťováni do domů na půl cesty nebo do azylových domů, což není šťastným řešením.
25
Problematická je situace ve zdravotnických zařízeních, která se staví k bezdomovcům velmi negativně a často se stává, že je bezdomovec z nemocnice přivezen do nejbližší noclehárny. Úkolem sociálních kurátorů je vyhledávat a kontaktovat tyto lidi po propuštění z ústavů a vězení, poskytovat jim odborné poradenství. Terciární prevence je namířena na pomoc lidem, kteří již o bydlení přišli, ale ještě se neocitli na ulici. V této situaci se ocitají lidé, kteří většinou podlehnou lákavým půjčkám, ale nejsou schopni splácet vysoké úroky a nepokryjí pak ani náklady na bydlení. Důležité je zejména poskytování odborných poradenských služeb osobám ohroženým ztrátou bydlení. (Bezdomovectvi.info., 2015) Podrobněji se k řešení problému bezdomovectví vyjádřím v kapitole věnované České republice a zejména městu Brnu, proto se zde tomuto věnuji pouze rámcově. Housing First Housing First (HF) je založený na rychlém umístění lidí bez domova do bytů a následně zajištění jejich potřeb. Poprvé o něm píše Sam Tsemberis v Pathways to Housing v New York v roce 1990. Základní princip HF je ten, že lidé bez domova jsou schopni lépe řešit svoje životní situace, pokud nejprve mají kde bydlet. To znamená že poskytnutí bydlení přináší podporu jejich fyzického i psychického zdraví. Snáze naleznou zaměstnání, zajistí sobě nebo svým dětem vzdělávání a zlepší si společenské vztahy. (Homelesshub.ca) Projekt HFE (The Housing First Europe project) probíhal od srpna 2011 do července 2013. Jeho cílem bylo zhodnotit zkušenosti pěti evropských měst (Amsterdam, Budapešť, Kodaň, Glasgow, Lisabon), ve kterých byl projekt Housing First uveden do praxe. Pozitivní výsledky projetu ve 4 z 5 měst ukazují, že HF je vysoce účinná cesta k ukončování bezdomovectví. Z výstupů je patrné, že většina z bezdomovců je schopna žít běžným způsobem života, pokud se jim dostane adekvátní podpory. Projekt podpořil 8 hlavních principů HF: bydlení jako základ, lidská práva, respekt, teplo a soucit pro všechny klienty, závazek pracovat s klienty tak dlouho, jak potřebují, bydlení v samostatných bytech, oddělení bydlení a služeb, možnost výběru a sebeurčení, snížení možného poškození. V závěru uvádí prvky, které považuje za důležité k dosažení úspěchu: - rychlý přístup k bydlení
26
- náklady na bydlení a život musí být pokryty dlouhodobě pro jedince, kteří si nemohou peníze vydělat zaměstnáním. Toto by mohl být částečný problém v zemích se slabým welfare systémem, jak bylo možné vidět v Budapešti - všestranná podpora musí být poskytována tak dlouho, jak to bude potřeba - HF musí ještě zvážit, jak řešit sousedské neshody a vyjasnit vztahy mezi uživateli služeb a pronajímateli - riziko neúspěchu hrozí takovému projektu, který si neobstará dostatek dlouhodobých finančních prostředků - zaměstnanci projektu HF musí splňovat zvláštní požadavky, musí prokazovat úctu a soucit se všemi uživateli a vložit veškeré svoje preference do této práce. Musejí být schopni vybudovat vztahy založené na důvěře, jejich podpora musí být atraktivní a odpovídat individuálním potřebám jejich klientů a jejich cílem musí být dosažení co nejvyšší úrovně integrace. (Busch-Geertsema, 2014)
27
2 ŘEŠENÍ PROBLÉMU BEZDOMOVECTVÍ V ČR Druhou kapitolu věnuji situaci v České republice včetně představení nejdůležitějších aktérů podílejících se na řešení problému. I u nás je otázka bezdomovectví předmětem jednání řady odborníků. Tito se v roce 2012 podíleli na vytvoření Koncepce, která určuje cesty k řešení bezdomovectví v našich podmínkách. Z celého materiálu bych vyzdvihla důraz, který je kladen na nutnost preventivních opatření. Bezdomovectví jako problém celospolečenský se nejvíce dotýká veřejného sektoru. Otázka začleňování v ČR jde ruku v ruce se sociálním bydlením. Jeho koncepcí se u nás zabývá Platforma pro sociální bydlení, kterou krátce představím v závěru této kapitoly.
2.1 Počet lidí bez domova v ČR Přesné údaje o počtu bezdomovců v České republice nejsou k dispozici. Uváděná čísla jsou pouhým odhadem. Poslední data o lidech bez domova na celém území ČR nacházíme při posledním Sčítání lidu, domů a bytů v ČR, které proběhlo v roce 2011. Toto však nebylo úplné, zahrnovalo pouze jedince z azylových domů, domů na půl cesty a některých ubytoven. Téměř nepostihlo zjevné bezdomovce, velkou část skrytých (ubytovaných v komerčních ubytovnách) a vůbec nezahrnovalo potencionální. Z výsledku takto provedeného sčítání vyplynulo, že u nás žije asi 11 500 bezdomovců. Jihomoravský kraj se umístil na třetím místě (1 156 osob) za Prahou (1 254 osob) a Moravskoslezským krajem (2 574 osob). Na těchto číslech se podíleli více muži, většina bezdomovců byla svobodná (49,0 %) nebo rozvedená (38,3 %) a dosáhla vzdělání buď středoškolského bez maturity, nebo s výučním listem (47,2 %). Vysokoškoláci se podíleli ve 2,6 %. Z jedinců nad 15 let bylo 40,2 % nezaměstnaných, asi 28,5 % ekonomicky aktivních a 14 % nepracujících důchodců. (ČSÚ) Přesnější údaje, které zahrnují všechny druhy bezdomovectví se blíží celkovému číslu 131 300 lidí bez domova v ČR (z toho zjevných 19 270, skrytých 8 225 a potencionálních 100 000). Jihomoravský kraj patří s 12 000 osobami opět ke krajům s vyšším počtem bezdomovců. (Bezdomovectvi.info., 2015)
28
2.2
Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020
V roce 2012 byly vypracovány nezávislými odborníky z oblasti bezdomovectví podklady pro vytvoření Koncepce řešení bezdomovectví v ČR do roku 2020. Samotnou přípravu této Koncepce zajišťovalo Oddělení politiky sociálního začleňování MPSV. Zaměřilo se přitom na „problematiku sociálního začleňování a boje s chudobou, problematiku stárnutí, problematiku rovných příležitostí osob se zdravotním postižením a problematiku agendy některých poradních orgánů.“ (Bezdomovectvi.info., 2015, str. 102) Na přípravě Koncepce se podílela Komise pro sociální začleňování, která je stálým poradním, iniciativním a koordinačním orgánem ministra práce a sociálních věcí. Při této Komisi dále vznikla Expertní skupina pro řešení problematiky bezdomovectví, sestavená z odborníků řady resortů. Díky analytickým podkladům a dobrovolné účasti mnoha osob byla vypracována první národní koncepce k této problematice. Tato odkryla nedostatky současného systému, zejména nedostatečnou prevenci v této oblasti a chybění systémového řešení možného návratu lidí bez domova zpět do společnosti. Koncepce počítá se zřízením Meziresortní pracovní skupiny pro prevenci a řešení problematiky bezdomovectví, která bude 1x ročně předkládat zprávu MPSV o plnění Koncepce. Při své práci v oblasti bezdomovectví naráží centrální státní správa na řadu problémů. Nejsou jasně stanoveny kompetence a zodpovědnosti, neexistuje vrcholné koordinační centrum, které by zabránilo například duplicitám, nesouladům či protichůdnostem. Dále je vytýkán příliš vertikální charakter řízení ministerstev. Tyto se soustředí pouze na své cíle a ne na celkové cíle politiky. Chybí vzájemná komunikace a informovanost a činnosti ostatních ministerstev. Poukazuje se také na malou pravomoc rad ustavovaných při Úřadu vlády, které mají pouze poradní charakter. Negativním jevem je také přetíženost operativní agendou a pochybnosti některých politiků a úředníků o nutnosti řešení problému bezdomovectví. Jak bylo již výše uvedeno, chybí v ČR preventivní opatření, která by měla zabránit narůstání počtu lidí bez domova. Problém bezdomovectví byl u nás dlouho opomíjený a v současné době nejsou dostatečné nástroje jeho řešení. Teprve v nedávné době byla vypracována příslušná Koncepce (přijatá vládou v srpnu 2013), kterou je nutné začít implementovat. V současné době existují nedostatky v oblasti legislativy, institucí a kompetencí nutných k zavedení preventivních opatření. Negativní dopad má názor části veřejnosti i některých 29
politiků, že „si bezdomovci za svůj úděl mohou sami a otázkou je, jak se jich zbavit a ne jak jim pomoci.“ (Bezdomovectvi.info., 2015, str. 125). Podstatou preventivních opatření by mělo být zajistit jedincům ohroženým ztrátou domova pomoc dříve, než ho opravdu ztratí. Toto je možné dosáhnout hlavně právními kroky a to přijetím zákona o dostupném bydlení, dále je nutné zákonem vymezit právo na bydlení a stanovit povinnost státu, krajů a obcí toto právo naplňovat. Neméně důležitým krokem je finanční zajištění sociálního bydlení z mandatorních výdajů. Další oblastí, kde se mohou uplatnit preventivní opatření, je zadluženost. I zde jsou na místě legislativní opatření směřující k prevenci zadlužení, regulaci hazardu a postihu lichvy. Je nutno právně řešit také možnosti oddlužení zejména pro nízkopříjmové rodiny. Snaha o udržení bydlení by měla být na prvním místě (Housing First). Dále je nutno zaměřit prevenci na mladé lidi, kteří strávili několik let v ústavním zařízení a potřebují pomoc v oblasti zajištění zaměstnání a bydlení, stejně tak na jedince vracející se z výkonu trestu. Doporučuje se využívat zkušeností z této oblasti v zahraničí. Neméně důležité je zvýšení kompetencí institucí a zvýšení jejich profesionality. Je nutno vycházet ze skutečnosti, že náklady na preventivní opatření jsou nižší než na odstraňování důsledků bezdomovectví. Vedle prevence je dalším úkolem ústřední správy zajistit potřebnou pomoc sociální a zdravotní stávajícím bezdomovcům. Mezi hlavní úkol v této oblasti patří „doplnění sítě zdravotních a sociálních služeb, posílení kapacit již existujících aktérů zabývajících se problémy lidí bez domova, vytvoření nových služeb, které dosud neexistují, vzájemná propojenost v systému všech služeb“. (Bezdomovectvi.info., 2015, s. 126) V současnosti prakticky chybí zdravotní péče pro bezdomovce ambulantní i lůžková. Nedostatky jsou i v oblasti sociálních služeb – poradenství, nízkoprahové bydlení. Těžko řešitelným problémem jsou zdravotní pomůcky vyžadující finanční spoluúčast dotyčného, například brýle, naslouchadla a podobně. Spolupráci mezi zdravotními a sociálními službami je možné dosáhnout sestavováním multidisciplinárních týmů. Situaci duševně nemocných lidí, které jejich zdravotní stav přivedl na ulici, by měla řešit Centra duševního zdraví. Podobně Služba individuálního umísťování na pracovním trhu (IPS) bude nápomocna k zajištění přístupu k zaměstnání. K zajištění těchto opatření je nutno rozšířit kapacity azylových zařízení a zajistit dostatek finančních prostředků obcím poskytujícím tyto služby. V neposlední řadě je nutno k zajištění 30
efektivního řešení problému monitorovat rozsah a důsledky bezdomovectví stejně jako rozsah a výsledky opatření, která otázky bezdomovectví řeší. (Bezdomovectvi.info., 2015) Nevyhnutelná je vertikální i horizontální koordinace činnosti všech aktérů. Rozhodující roli však sehrává stát, jehož úkolem je vytvoření strategie a nástrojů řešení, zajištění finančních prostředků, zajištění dostupnosti služeb a zejména zavedení opatření preventivního charakteru. Současně by měl stát podporovat spolupráci veřejného a soukromého sektoru v této oblasti a také spolupráci jednotlivých ministerstev mezi sebou. Česká veřejná správa se všeobecně potýká s nedostatky při řešení problémů vyžadujících nadresortní přístup. Podobně je nutným předpokladem spolupráce krajů, obcí, úřadů práce, sociálních, zdravotních služeb a pobytových zařízení. Kraje by měly rozdělovat obcím dotace na bezdomovectví podle služeb, které obec skutečně poskytuje. Dalším doporučením je zapojit při hledání účinných řešení samotné bezdomovce prostřednictvím zřizování občanských porot nebo komisí. Nutno je také změnit prezentaci problému v médiích. Sdělovací prostředky většinou připisují vinu za to, že se ocitne člověk na ulici přímo bezdomovcům a opomíjejí systémové chyby ve společnosti. Vše je pak nutno zaštítit odpovídající legislativou, vypracovat standardy kvality a zajistit dostupnost služeb. (Bezdomovectvi.info., 2015)
2.3 Aktéři řešení bezdomovectví Aktéři, kteří se v ČR na řešení problematiky bezdomovectví podílejí, se mohou při své práci odrážet z rozdílných výchozích pozic, tak jak jsou rozdílné jejich názory například na životní hodnoty, na cíle, kterých chtějí dosáhnut a způsobech, jak se jim to podaří. Velkou roli také hraje úroveň poznání jednotlivých aktérů v této oblasti. Našla jsem mezi nimi zástupce veřejného sektoru ať už státní správy, kam spadá vláda ČR, jednotlivá ministerstva a Úřad práce ČR, Policie ČR nebo představitele územní samosprávy, zahrnující kraje a obce. Zvlášť se pak řadí neziskové organizace, zdravotní pojišťovny a poskytovatelé zdravotních služeb, akademické pracovníky a výzkumníky, média, veřejnost a samotné bezdomovce. (MPSV, 2014) I. Ústřední orgány Bezdomovectví je velmi závažný společenský problém a představuje náplň práce několika resortů. Role ústřední správy spočívá ve vytvoření koncepčních a strategických řešení. Jednotlivá ministerstva by pak měla metodicky a finančně vést nižší stupně veřejné správy 31
a současně je kontrolovat. Základní úlohu zde hrají ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo pro místní rozvoj. První jmenované se mimo jiné věnuje občanům, kteří vyžadují zvláštní pomoc. Do jeho kompetence spadá i řešení sociálního začleňování. Ministerstvo pro místní rozvoj řeší otázky regionální politiky a politiky bydlení. Zdravotní stav bezdomovců je náplní práce ministerstva zdravotnictví. Dále se na řešení problému podílí ministerstvo vnitra (v oblasti veřejného pořádku), ministerstvo financí (daňové úlevy), ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (otázka vzdělávání – primární prevence), ministerstvo spravedlnosti (vězeňství), ale i ministerstvo průmyslu a obchodu (odpovědné podnikání), ministerstvo zemědělství (otázky potravinové pomoci), ministerstvo kultury (oblast médií). Dále se z ústředních orgánů na řešení problematiky bezdomovectví podílejí příslušné rady vlády (např. Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky) a Agentura pro sociální začleňování (tato je podřízena Sekci pro lidská práva). Základním požadavkem pro dosažení efektivní práce centrální státní správy je požadavek na horizontální koordinaci její činnosti. (Bezdomovectvi.info., 2015) „Úřad práce ČR je správním úřadem s celostátní působností a je organizační složkou státu.“ (Portal.mpsv.cz.) Tvoří jej generální ředitelství, krajské pobočky, pobočka pro město Prahu a jejich kontaktní pracoviště. Podílí se na provádění politiky zaměstnanosti, dále se řídí zákonem o státní sociální podpoře, zákonem o pomoci v hmotné nouzi, o sociálních službách a dalších. Průběžně monitoruje situaci na trhu práce, eviduje volná pracovní místa, zprostředkovává zaměstnání a rekvalifikaci uchazečům o zaměstnání, zajišťuje výplatu sociálních dávek, podporu v nezaměstnanosti a podobně. (Portal.mpsv.cz.) Stejně jako ostatní nezaměstnaní se mohou na úřadu práce registrovat také lidé bez domova. Než se najde vhodné zaměstnání, mají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Po tuto dobu také stát hradí zdravotní pojištění. (Mgr. Magda Hežová, dne 7.11. 2015) Policie ČR jako ozbrojený bezpečnostní sbor je podřízená ministerstvu vnitra. K jejím složkám patří policejní prezidium, útvary s celostátní působností, krajská ředitelství policie a útvary zřízené v rámci krajských ředitelství. Posláním policie je zajištění bezpečnosti osob a majetku, ochrana veřejného majetku a prevence trestné činnosti. (Policie.cz.) Při vykonávání své práce jsou policisté často nuceni kontaktovat sociální pracovníky a čerpat od nich návody, jak s lidmi bez domova pracovat. (MPSV, 2014)
32
II. Územní samosprávné celky Obce a kraje představují územní samosprávné celky. Jejich prioritou je uspokojovat potřeby občanů ve všech oblastech – bydlení, ochrany zdraví, dopravy a spojů, vzdělávání a celkového rozvoje. Také jejich povinnosti vyplývají ze zákona, který však nestanovuje konkrétní postupy, jak dosáhnout těchto cílů. Proto se stává, že se obcím vždy nedaří zajistit např. ubytování osobám ohroženým sociálním vyloučením. Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. ukládá krajům povinnost vypracovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb, zatímco pro obce je toto pouze jedna z možností. Obecní úřad obce s rozšířenou působností postupuje v této otázce ve spolupráci s úřadem práce a krajským úřadem. (MPSV, 2014) Další aktéři Nestátní neziskové organizace Zahrnují občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, příspěvkové organizace, církve a náboženské organizace, charity i mezinárodní organizace. Někdy mohou nahradit ve funkci státní orgány, které v dané oblasti selžou. Konkrétním příkladem jejich pomoci je cesta k postupnému získání bydlení přes azylový dům, dům na půl cesty, ubytovnu a sociální byt. Neziskové organizace se však potýkají s poměrně malou kapacitou a nedostatkem peněz, což jim neumožňuje vytvoření dlouhodobějších plánů. (IZPE, 2004) Zdravotní pojišťovny a poskytovatelé zdravotních služeb Zdravotní pojišťovny jsou povinny zajistit svým pojištěncům dostupnost zdravotní péče a smluvním zdravotnickým zařízením jejich odbornou péči hradit. Odlišná situace nastává v případě lidí bez práce, bez domova a také nepojištěných. Ze zákona je každý lékař povinen poskytnou akutní ošetření a pojišťovna se zavazuje uhradit lékaři takové akutní ošetření i u neregistrovaného pojištěnce. V případě bezdomovců tak vzniká pojišťovně dluh. Zdravotní péči mohou poskytovat pouze oprávnění zdravotničtí pracovníci. (MPSV, 2014)
2.4 Způsoby řešení problematiky lidí ohrožených bezdomovectvím v ČR Legislativně je problematika bezdomovectví ošetřena v zákonech č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi.
33
První z nich „upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci, tedy i osobám sociálně vyloučeným.“ (Zakonyprolidi.cz.) Zákon č. 110/2006 Sb. „stanoví životní minimum jako minimální hranici peněžních příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb“ a výši existenčního minima, které je definováno jako „minimální hranice příjmů osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující k přežití.“ (Zakonyprolidi.cz.) Třetí ze zákonů „upravuje poskytování pomoci k zajištění základních životních podmínek fyzickým osobám, které se nacházejí v hmotné nouzi.“ (Zakonyprolidi.cz.) Tyto zákony se netýkají však pouze bezdomovců a jak dále uvedu, Úřad práce v Brně nerozlišuje u zaregistrovaných žadatelů o sociální dávky, kdo patří mezi bezdomovce a kdo ne. Otázka bezdomovectví je úzce spjata s politikou sociální, bytovou a politikou zaměstnanosti. Sociální politika Ve vyspělých zemích je sociální politika chápána jako součást celé společnosti. Ovlivňuje jednu z nejvýznamnějších oblastí společenského života. Vyvíjí se v souladu s ostatními sférami (ekonomickou, kulturní aj.) Neexistuje jednoznačná definice sociální politiky. Zjednodušeně by se dalo říci, že sociální politika si klade za cíl zlepšovat životní podmínky obyvatel a rozvíjet jejich osobnosti. Prioritou je vytvoření důstojných podmínek pro život a zajištění rovných možností všem, tzn. stejný přístup ke vzdělání, zdravotní péči, pracovním příležitostem i bydlení. Tvorba sociální politiky tak vyžaduje důslednou kontrolu institucemi ale i veřejností. Jak jsem již výše uvedla, sociální politika se rozvíjí v souladu s ostatními sférami společenského života. Nejtěsnější propojení existuje s oblastí ekonomickou. K tvorbě efektivní sociální politiky je nutná výkonná ekonomika a tedy i hospodářská politika. Sociální politika zase připravuje právní a institucionální podmínky pro rozvoj hospodářské politiky. Obě jmenované politiky jsou tedy úzce propojeny, ale nejsou shodné. Objekty sociální politiky mohou být všichni obyvatelé (např. právo na vzdělání), jindy představují určitou skupinu (rodiny s dětmi, bezdomovci). Subjekty pak nazýváme ty jedince a instituce, kteří mají zájem, schopnosti a prostředky k řešení sociálních problémů. Patří k nim stát a státní instituce, zaměstnavatelé a firmy, odborové orgány, regiony, občanské organizace, církve, občané, ale i nadnárodní instituce jako je třeba EU. V problematice bezdomovectví se uplatňuje zejména oblast preventivní péče sociální politiky, jejímž cílem je zabránit nebo omezit nežádoucí sociální situace. Základním nástrojem k dosažení výsledků je právní řád, konkrétně sociálně-právní legislativa. Dalším pak systém 34
daní a transferových plateb, instituce sociální politiky (sociální pojištění apod.), nadace, charita, církevní a dobročinné spolky, sdělovací prostředky Účast státu je v sociální politice nevyhnutelná, neboť stát zajišťuje určitý společenský řád a tím pádem i určitý sociální systém. Navíc disponuje poměrně velkými prostředky, které jsou pro sociální opatření nutné. Stát má zájem na odstranění nežádoucích vlivů a zajištění prosperity společnosti. V neposlední řadě je stát vázán mezinárodními závazky. Welfare state – sociální stát je prezentován jako stát se silným veřejným sektorem a výraznými intervencemi vlády do sociální oblasti. (Krebs, et al., 2010) Bytová politika Úkolem státu je vytvořit potřebnou legislativu pro bydlení a zajistit dostupné bydlení pro jedince, kteří si nejsou schopni zajistit bydlení sami. Můžeme rozlišovat tři systémy bytové politiky. Prvním je systém liberální, který upřednostňuje zásluhovost a přenáší vysokou míru odpovědnosti za zajištění bydlení na samotné občany. Druhý systém – korporativní – v duchu solidarity a subsidiarity zastává spolupráci jedinců, skupin i státu. Vedle zdrojů soukromých se tak uplatňují i různé dotace, podpory, velký podíl je přiznán státním neziskovým organizacím. Tento systém v duchu harmonického vývoje společnosti přihlíží k reálným možnostem jednotlivých občanů. Třetí systém univerzalistický využívá k zajištění potřeb bydlení především veřejných zdrojů. Role státu v této oblasti se stává výrazná, investice na bydlení jsou považovány za součást investic do lidského kapitálu. Tento systém vychází z myšlenek celospolečenské solidarity. V praxi jsou využívány kombinace všech tří systémů. Nástroje, které stát v oblasti bytové politiky používá, jsou buď univerzální (zaměřené na většinu domácností) nebo selektivní (zaměřené na úzkou skupinu lidí). Strategie může být zaměřena buď na podporu investorů, nebo podporu spotřebitelů. Ta první – nabídkovázahrnuje podporu výstavby bytů pro nízko a středně příjmové skupiny obyvatel a podporu soukromých investorů. V posledních letech se do popředí dostává spíše strategie podporující strategii poptávkovou, tedy subvenci domácnostem. Zahrnuje jednak příspěvky na bydlení vyplácené měsíčně. Výše takového příspěvku se odvíjí od celkového příjmu domácnosti. Dále jsou to daňové úlevy – snížení daní o úroky z půjček na bydlení. Ve většině zemí sociální bydlení představuje nájemní byty, které jsou ve vlastnictví státu či obce a slouží sociálně slabým občanům. Jinými slovy lze říci, že jsou to byty pořízené z veřejných finančních zdrojů. Výhodou je skutečnost, že stát může reagovat na náhlý 35
nedostatek bytů rychleji než trh (riziko výstavby těchto bytů je pro soukromé investory vysoké), dále díky dotacím může snížit pořizovací náklady. Problematické je však efektivní přidělování sociálních bytů, vytvoření umělého nedostatku bytů či vzniku černého trhu se sociálními byty a další. (Krebs, et al., 2010) Politika zaměstnanosti Listina základních práv a svobod zajišťuje právo na zaměstnání každému občanu České republiky. Legislativně problematiku blíže řeší zákon o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Tento však znevýhodňuje bezdomovce, neboť k identifikaci fyzické osoby požaduje mimo jiné uvedení bydliště, tedy místa trvalého pobytu. Dalšími negativními faktory pro bezdomovce v roli uchazečů o práci představují nízký stupeň vzdělání, nedostatek praxe, zdravotní potíže a předsudky společnosti. Úkolem aktivní politiky zaměstnanosti v ČR je vyrovnávat šance při získávání zaměstnání všem znevýhodněným skupinám včetně bezdomovců. Přitom zajištění stálého příjmu je vedle získání trvalého bydlení základní podmínkou pro začlenění těchto jedinců do společnosti. (Cveček, et al., 2007) Výše jmenované politiky se podílejí na pomoci lidem ohrožených ztrátou domova nebo lidem bez domova v duchu výše jmenované Koncepce ve čtyřech hlavních oblastech: přístup k bydlení, sociální služby, přístup ke zdravotní péči a informovanost, zapojení a spolupráce. Přístup k bydlení Osobami, které jsou nejvíce ohrožené ztrátou bydlení, jsou nízkopříjmové rodiny, osamoceně žijící senioři a osoby se zdravotním postižením. Většina obcí nemá k dispozici vlastní bytový fond, který by řešil problematiku bydlení ohrožených skupin. Nástrojem k řešení tohoto problému se stávají dávky státní sociální podpory a dávky pomoci v hmotné nouzi, sociální práce a sociální bydlení. Poskytování finančních dávek je ošetřeno zákony č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře a č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Podmínkou získání příspěvku na bydlení ze systému státní sociální podpory je trvalé bydliště, standardně nájemní, nikoliv podnájemní smlouva. Dávky pomoci v hmotné nouzi pak představují tzv. doplatek na bydlení pro nízkopříjmové skupiny osob, které jsou nejen vlastníky či nájemníky bytu, ale mohou se ve zvláštních případech vztahovat i na osoby v podnájmu, na ubytovnách, v noclehárnách a podobně. Nelze jej však poskytnout jedincům s malým příjmem a nadměrnými náklady na bydlení, dále osobám s exekuovanými příjmy nebo jedincům bez řádných smluv k bytu. Bezdomovci, kteří nekomunikují s úřady mnohdy o možnosti získat dávku v hmotné nouzi nevědí. 36
Poskytování sociálních dávek na bydlení však řeší pouze problém finanční dostupnosti bydlení. Navíc je poskytovaná částka mnohdy využívána k pokrytí předraženého bydlení a může být zneužívána. Problémy může způsobit i časové omezení poskytovaného příspěvku, nízká informovanost a komunikační bariéra. Dalším důležitým nástrojem řešení problematiky bydlení je sociální práce. Tato se zaměřuje na to, aby jedinec bydlení neztratil, nebo aby ho co možná nejdříve opět získal. Povinnost obcí poskytovat sociální práci je zakotvena v zákonech č. 128/2000 Sb. o obcích, v paragrafu 35 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a v zákonu 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Kapacity sociálních pracovníků pro práci v terénu jsou však nedostačující, a tak hlavní smysl jejich práce, to je práce s jedincem v jeho přirozeném prostředí, není v praxi zcela naplněn. Sociální práce se dále odvíjí i od místních podmínek a přístupu vedení obce. V oblasti sociálního bydlení v ČR chybí přesné vymezení tohoto pojmu. Je pouze na rozhodnutí obce samotné, jak se k dané problematice postaví. Legislativa obcím neukládá konkrétní postup uspokojování potřeb bydlení občanů. (MPSV, 2014) Sociální služby Na rozdíl od legislativně neošetřených povinností obcí zajišťovat sociální bydlení jsou sociální služby pevně stanoveny zákonem o sociálních službách č. 108/2006 Sb. Člení se na sociální poradenství, sociální péči a sociální prevenci. Jiné dělení rozlišuje služby pobytové, ambulantní nebo terénní. Obce s rozšířenou působností jsou ze zákona povinny koordinovat poskytování sociálních služeb. (MPVS, 2014) Jako nejnižší stupeň sociálních služeb označujeme služby terénní. Jedná se o poskytování služeb sociálním pracovníkem v přirozeném prostředí bezdomovců. Označují se také jako streetwork, práce na ulici. Jsou namířeny k těm klientům, kteří nechtějí nebo nemohou docházet do kamenných zařízení. Pracovníci se snaží tyto jedince jednak seznamovat s riziky života na ulici, jednak jim nabízejí pomoc. Terénní služby jsou rozlišeny podle základní problematiky na terénní služby pro bezdomovce, pro drogově závislé, pro homosexuály a podobně. Na tyto služby navazuje činnost nízkoprahových center. Jedná se zejména o centra denní. Noční centra poskytují služby většinou pouze v zimních měsících. Tyto služby musí být dostupné pro bezdomovce jak fyzicky, tzn. v místech, kde se tito jedinci pohybují, tak psychicky, tedy poskytované anonymně. Lidé se zde mohou najíst, osprchovat, odpočinout si, vyhledat pomoc sociálního pracovníka, psychologa či lékaře. 37
Pobytové služby poskytují bezdomovcům nejen zázemí, ale připravují je také k samostatnému životu ve společnosti. Na rozdíl od nocleháren, kde člověk zůstává pouze přes noc a ráno musí odejít, nabízejí azylové domy celodenní ubytování. Podmínkou přijetí jsou platné doklady a stálý příjem. Bydlí v nich více lidí na jednom pokoji a jsou vázáni dodržováním řady pravidel. Azylové domy provozují organizace jako například Armáda spásy, Naděje, Charita a jiné. Domy na půl cesty představují následné bydlení pro klienty, kteří opouštějí dětské domovy, dlouhodobé léčebny a podobně. Zde již obývají samostatný pokoj. Další možností jsou komerční ubytovny, které však nejsou zahrnuty do reintegračního procesu. Může se zde ubytovat každý, kdo má potřebné peníze. Vyšším stupněm bydlení je sociální byt. Za ideálního stavu se klient postupně dostává na vyšší a vyšší stupeň bydlení. V současné době však není dostatečná ubytovací kapacita v nejvyšších reintegračních stupních. Někteří lidé tak využívají pomoci známých nebo rodiny. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013) Obrázek 1 Prostupné bydlení
Zdroj: Marek, Strnad a Hotovcová, 2012, s. 115
Výše uvedené 3 stupně sociálních služeb slouží k procesu reintegrace jedince do společnosti. Tato probíhá ve třech částech. První podpůrná zahrnuje navázání kontaktu s klientem a získání jeho důvěry. V praxi představuje zejména potravinovou a hygienickou pomoc. Odehrává se na úrovni terénních a nízkoprahových služeb. Některým jedincům tento styl života vyhovuje a nemají vůli se posunout dále. Důležité je vyhledávat ty klienty, kteří projevují snahu svůj život změnit.
38
Někdy je těžké odhadnout správnou dobu pro přechod do druhé motivační fáze. Je to období, kdy člověk změnu chce, ale neví, jak ji uskutečnit. Navíc navrhovaná pomoc musí klientovi vyhovovat. Důležitý je kontakt se sociálním pracovníkem a hledání vhodné cesty. V první řadě je nutné vyřízení dokladů. Následuje shánění práce. Buď je klient schopen si práci zajistit sám, nebo je doporučeno obrátit se na úřad práce. Tento může jedinci zajistit dávky v hmotné nouzi pro pokrytí nákladů na bydlení, rekvalifikační kurz nebo doplatek na bydlení. Třetí fáze výcviková probíhá v ubytovacích zařízeních. Tyto izolují lidi z demotivujícího prostředí na ulici, pomáhají jim změnit jejich životní styl, vedou ke snaze o trvalý příjem, vyřešení dluhů, zajištění trvalého bydlení, navázaní vztahů s rodinou i nových přátelských vztahů. Právě získané přátelství a nalezení uplatnění ve společnosti bývají předpoklady úspěšné reintegrace. (Vágnerová, Csémy a Marek, 2013) Také sociální služby s sebou nesou určitá rizika. Je to zejména nedostatečná kapacita služeb pro bezdomovce. Dlouhodobý pobyt jedinců v zařízeních sociálních služeb vede tyto lidi k pasivitě a brání procesu začlenění. Největším problémem je nedostatečná provázanost a návaznost služeb. V řadě případů nefungují terénní služby, zejména vyhledávání lidí ohrožených ztrátou bydlení a potíže se řeší ve fázi, kdy jedinec o bydlení již přijde. V neposlední řadě pak chybí dostatečné informace o tom, jaké služby jsou v terénu potřeba. (MPSV, 2014) Přístup ke zdravotní službě Je známo, že bezdomovci většinou nevyhledají v případě zdravotních potíží lékařskou pomoc. Přitom nemocnost takto žijících lidí je mnohem vyšší než běžné populace. Trpí zejména onemocněním dýchacích cest, chorobami kožními, ale také nebezpečnými přenosnými nemocemi. Časté jsou nemoci duševní a různé typy závislostí, které mnohdy jedince k životu na ulici přivedou. Zatím nebyla bohužel vypracovaná koncepce, jak tento problém řešit. A přitom nejde jen o zdravotní stav samotných bezdomovců, hrozbou je zejména šíření nakažlivých chorob. Žádoucí je i snížení poměrně vysoké úmrtnosti bezdomovců, na které se podílejí kromě nemocí také násilné trestné činy. Zdravotní péče v terénu je dostupná nyní pouze v Praze, přitom by se mohla velkou měrou podílet na snižování zdravotních nákladů, motivovala by bezdomovce řešit své zdravotní problémy v časném stádiu a zabránit tak rozvoji nemoci. Zajišťují ji terénní pracovníci se zdravotnickou kvalifikací. Představuje základní ošetřovatelskou péči, odborné rady, popřípadě zprostředkování odborné péče. 39
Poskytovat odbornou zdravotní péči může v terénu pouze poskytovatel zdravotních služeb (jen ve výjimečných případech poskytovatel sociálních služeb), který má uzavřenou smlouvu s pojišťovnou. Přesto je proplácení takto poskytnuté péče lékaři nejisté. Hlavní problém představuje nedostatek vyškolených pracovníků a terénních pracovníků celkově. Dále pak zejména financování zdravotních služeb v terénu – je např. problém, jak hradit lékařské výkony mimo ordinaci. Celkově jako jinde i zde se setkáváme s nedostatkem finančních prostředků na zdravotní prostředky. Ze strany bezdomovců je překážkou jejich nespolupráce v dodržování léčebného režimu a také neschopnost platit si pojištění. S tím narůstají dluhy pojišťovnám. Ošetřit bezdomovce ve své ordinaci se většina lékařů brání z několika důvodů. Předně nemají k dispozici žádnou dokumentaci pacienta a tím dostatek informací k jeho léčbě. Ve většině případů jde o jedince nepojištěné a lékař jen stěží vymáhá na pojišťovně proplacení své péče. Bariérou pak je i nízká hygiena lidí z ulice. Postupně se tedy zavádějí specializované ordinace pro bezdomovce, zatím pouze ve větších městech. Základní ambulantní zdravotní péče je také poskytována i v nízkoprahových denních centrech pro bezdomovce spolu se sociálním poradenstvím, možností hygieny a stravování (např. Naděje Praha). Zde však není poskytována úplná zdravotní péče, je nutné zajištění návaznosti na péči lékaře. Na druhou stranu tuto pomoc vyhledávají ti více motivovaní jedinci, se kterými je lepší spolupráce. V současné době, kdy jsou od sebe odděleny zdravotní a sociální služby, je velmi složité získat zdravotnicky vzdělané pracovníky pro práci ve sféře sociální. Pokud je např. zdravotní sestra zaměstnankyní azylového domu, nezapočítává se jí tato doba do odborné praxe zdravotnické. Chybí i motivace pro lékaře zajišťovat odbornou péči pro bezdomovce. Nemalým problémem je lůžková a následná zdravotní péče pro bezdomovce. Jedná se zejména o osoby vyžadující nepřetržitou lékařskou péči, osoby, které absolvovaly léčbu některé ze závislostí, ale nejsou ještě schopny žít samostatně a lidé s chronickým duševním onemocněním. Tato oblast se potýká zejména s nedostatkem lůžek a finančních prostředků. Lidé samotní nemají peníze na úhradu a pojišťovny hradí tuto péči pouze omezeně. Chybí také dostatek zdravotnického personálu, který má zkušenosti s péčí o tyto rizikové jedince. Posledním článkem zdravotní péče a současně nejméně rozvinutým je pak prevence a osvěta. K jejich realizaci dochází pouze prostřednictvím omezeného počtu terénních pracovníků a v nízkoprahových centrech. Protipólem je pak osvěta ostatní populace, která zastává k bezdomovcům vesměs velmi negativní postoj. (MPSV, 2014)
40
Informovanost, zapojení a spolupráce Pro práci s bezdomovci a možnosti řešení jejich problémů je nejdůležitější dostatek informací, který u nás chybí jak na straně veřejnosti, tak na straně politiků. Z nedostatku informací pramenily i dosavadní tendence k popírání existence bezdomovectví u nás. V České republice dosud nemáme ucelená data o bezdomovcích a dokonce neexistuje ani přesná specifikace bezdomovců a bezdomovectví. Poslední sčítání lidí bez domova v naší republice proběhlo v roce 2011 a vycházelo zejména z údajů azylových domů, nocleháren, domů na půl cesty a nízkoprahových denních center. Tato data však nejsou úplná. Chybí ucelený informační systém o bezdomovcích a osobách ohrožených ztrátou bydlení. Bez těchto dat není možné vytvořit politiku, která by tento problém efektivně vyřešila. Zatím chybí systém pro sbírání takových informací, problémem je i ochrana osobních údajů. Použitelné cesty řešení by bylo možné čerpat ze zkušeností systému sociálně-právní ochrany dětí v ČR (zákon č. 359/1999 Sb.). Řešení výše uvedeného problému vyžaduje spolupráci všech aktérů včetně bezdomovců samotných. Často naráží na nedostatečně stanovené kompetence, nedostatečnou spolupráci, slabé zpětné vazby a pravomoci pracovníků. Zásadním krokem však zůstává osvěta jako nejefektnější nástroj předcházení bezdomovectví. Měla by být zaměřena na celou veřejnost a to už od škol, ale také na instituce a sociální pracovníky. (MPSV, 2014) Platforma pro sociální bydlení Platforma je tvořena odborníky, organizacemi i zástupci veřejnosti. Vznikla jako reakce na chybění systémového řešení problému bezdomovectví s cílem zlepšit stávající situaci. Právo na bydlení by měl podle Platformy garantovat stát prostřednictvím obcí a samosprávných celků. Důstojné bydlení považuje za základní lidské právo každého člověka. K jeho zajištění je nutná existence kvalitní sociální služby. Sociální bydlení by mělo splňovat nároky na bezpečný domov, mělo by být důstojné a odpovídat nárokům běžného života domácnosti. Nemělo by být považováno za službu a nemělo by být poskytováno v objektech zřízených výhradně za tímto účelem, aby nedocházelo k omezení sociálních kontaktů s okolím. Návrh, jak řešit problém bezdomovectví u nás shrnulo 51 členů Platformy do Pozičního dokumentu. Upozorňují v něm na palčivé problémy dnešní doby - zvyšující se finanční nedostupnost bydlení, diskriminaci některých skupin obyvatel nebo třeba sílící politické tlaky na omezení státních výdajů na dávky na bydlení. Správně poukazují na to, že neexistuje 41
v současnosti vhodná koncepce řešení. Co se týká financování pořízení a provoz sociálních bytů,odpovědným činí stát. Jako podstatnou vidím myšlenku Platformy, podle které lze bezdomovectví řešit pouze prostřednictvím standardních bytů, ne ubytovacích zařízení. Současně souhlasím s předpokladem, že povinnost zajišťovat dostatečnou kapacitu sociálních bytů by měly mít obce podle Platformy danou zákonem, stejně tak financování nákladů s tím spojených. (Socialnibydleni.org.)
42
3 PROBLEMATIKA LIDÍ BEZ DOMOVA VE MĚSTĚ BRNĚ Brno patří k největším městům naší republiky, a tudíž také k městům, ve kterých se soustřeďuje více lidí bez domova. Současně zde probíhá pravidelně ve čtyřletých intervalech sčítání bezdomovců. To jsou hlavní důvody, proč jsem si pro svou práci vybrala právě Brno. Pří sbírání podkladů jsem získala kontakty na lidi jako jsou pan Ing. Vít Lesák, Dr.Phil Štěpán Ripka a Mgr. Jan Snopek, kteří se danou problematikou zabývají. Letošní rok představuje zlom v řešení problematiky bezdomovectví, kdy Brno jako první město v České republice spouští projekty nazvané Housing First (Bydlení především) a Rapid Re-housing (Rychlé bydlení rodin s dětmi). Na jejich přípravě a uskutečnění mají podíl právě výše jmenovaní. Bohužel výsledky těchto projektů budeme moci zhodnotit až v následujících letech. Já jsem tedy ve své práci musela vycházet z údajů stávajícího systému péče o bezdomovce v Brně (Prostupné bydlení). Tento však není v Brně zcela kompletní (chybí sociální byty) a tím pádem ani plně úspěšný.
3.1 Město Brno Krajské město Brno leží v Jihomoravském kraji a je druhým největším městem České republiky. V současné době má více než 377 000 obyvatel. (ČSÚ, 2016) Ve městě se nachází 14 vysokých škol, které navštěvuje téměř 90 000 studentů. Je nejen univerzitním městem, ale také významným centrem průmyslu a obchodu, důležitým dopravním uzlem s mezinárodním letištěm, místem konání řady veletrhů. V neposlední řadě patří mezi uznávaná střediska vědy, technologie a výzkumu a vyhledávaná kulturní místa. To vše je podtrženo jeho geograficky výhodnou polohou v centru Evropy. (Gotobrno.cz.) Brno je statutární město rozdělené do 29 městských částí. V čele jedenáctičlenné Rady města Brna stojí primátor Ing. Petr Vokřál se svými náměstky. Magistrát města Brna je rozdělen do pěti úseků. Jsou to Úsek organizační, hospodářský, technický, sociálně-kulturní a Úsek rozvoje města. Pod Úsek sociálně-kulturní spadá Odbor sociální péče. Náplní jeho činnosti je pomoc občanům v nepříznivých sociálních situacích. Nalezneme zde například oddělení sociální práce, sociální prevence a pomoci, sociální prevence pro mladistvé a mladé dospělé, oddělení sociálního začleňování a další. Při výkonu své práce spolupracuje Odbor s úřady 24 městských částí, s 13 příspěvkovými organizacemi s pečovatelskou službou, nevládními neziskovými organizacemi a Úřadem práce města Brna. Poslední ze jmenovaných vyplácí 43
sociální dávky jako jsou příspěvek na péči, dávky pro zdravotně postižené občany, dávky hmotné nouze a příspěvek na bydlení. (Brno.cz.)
3.2 Sčítání bezdomovců Řešení problematiky bezdomovectví není možné bez zmapování výskytu, věkové struktury a potřeb lidí bez domova. Proto jsem také já hledala odpovídající číselné údaje a blíže se věnovala výsledkům posledního sčítání, které ve městě Brně proběhlo v roce 2014. Všechny projekty sčítání bývají realizovány v zimních měsících, kdy větší počet bezdomovců vyhledává pobytová zařízení, přesto nedokáže zachytit všechny lidi bez domova a také se nezabývá analýzou příčin bezdomovství. Sčítání se provádí ve večerních hodinách, aby klienti, kteří využívají pobytová zařízení, již nepobývali na ulici a nebyli tak započteni současně i při terénním sčítání. Zcela vyloučit duplicitu nelze. Předpokládá se však, že je více osob, které se nepodařilo zachytit vůbec než těch, které jsou započteny dvakrát. Projekty probíhaly zcela anonymně, to znamená, že lidé nebyli oslovováni ani dotazováni a bylo tak zachováno jejich soukromí. První sčítání lidí bez domova proběhlo v České republice v Praze v roce 2004 na popud primátora Pavla Béma. V Brně se první projekt sčítání realizoval v roce 2006. Jeho zadavatelem byl Magistrát města Brna, Odbor sociální péče Oddělení sociální prevence a pomoci, který projekt také realizoval. Podobně jako v Praze vycházelo sčítání z klasifikace ETHOS, vypracované Evropskou federací národních sdružení pracujících s bezdomovci (FEANTSA). Toto sčítání se zaměřilo zejména na skupinu zjevných bezdomovců, tedy kategorie "bez přístřeší" a "bez bytu" a dále na latentní formu bezdomovectví, tedy jedince obývající komerční ubytovny. Sčítání v roce 2006 zachytilo 1 179 lidí bez domova. Na tento projekt navazovalo další sčítání bezdomovců ve městě Brně v roce 2010. Šlo při něm o získání nejobjektivnějších kvantitativních údajů o bezdomovectví v Brně a jejich srovnání s daty z předešlého sčítání. Zadavatel a realizátor byl stejný. Sčítání opět vycházelo z klasifikace ETHOS. Zaměřilo se na lidi žijící na ulici, v nestandardních podmínkách a v různých typech zařízení poskytujících sociální služby. Toto sčítání lidí bez domova dospělo k číslu 1 350 osob. (Baláš, et al., 2015) Souběžně s projektem sčítání provedli sociální kurátoři v Brně v roce 2010 kvalitativní a kvantitativní výzkum spisové dokumentace klientů brněnského pracoviště.
44
Kvalitativní analýza se zaměřovala především na věk klienta v době, kdy ho potíže přivedly k vyhledání pomoci sociálního pracovníka a na příčiny těchto problémů. Průměrný věk, kdy se lidé dostali do potíží, vypočítali na 30,5 let. Ve třetině případů (29 %) byl jednou z příčin rozpad či nefunkčnost rodiny či partnerského vztahu. Na základě těchto zjištěných údajů došli autoři k hypotéze, že "čím méně má člověk k dispozici přirozených sociálních vazeb, tím více je sociálně zranitelný a tím méně je schopen zastavit riziko dalšího sociálního propadu". (Baláš, et al., 2010, str.44) Mezi nejvíc ohrožené patří mladí dospělí lidé, kteří jsou na začátku své profesní kariéry. U těchto jedinců i krátkodobý nedostatek finančních prostředků může mít velké sociální důsledky, pokud nemají nikoho blízkého, kdo by jim pomohl situaci překlenout. Autoři zdůrazňují skutečnost, že přestože mají sociální služby, které poskytují ohroženým jedincům nezastupitelnou roli, nenahradí přirozené mezilidské vztahy. Otázkou zůstává, do jaké míry je člověk na okraji společnosti obětí předpokladů (výchova v rodině, dědičnost) a do jaké míry svobodnou bytostí. V žádném případě nelze odpovědnost za vzniklou situaci jednoznačně přenést na jedince, který se ocitl v nepříznivé životní pozici. Problém se vždy týká současně dané společnosti. Základem kvantitativní analýzy bylo 9 rizikových faktorů vzniku bezdomovectví, u kterých nebylo vždy možné odlišit jednoznačně příčinu a důsledek jevu. Partnerské problémy byly příčinou u 67,3 %, problémy v rodinném prostředí hrály roli u 62,7 % jedinců, trestná činnost u 57,8 %, osamělost byla rizikovým faktorem u 53,5 %, alkohol u 35,4 %, drogová závislost u 17,3 %. Duševní nemoc jako příčina byla zjištěna u 35,3 %, fyzické zdravotní problémy u 29,9 % a jiné závislosti se podílely v 7,2 %. Uvedené výsledky opět potvrzují, že chybění sociálních vazeb vede k ohrožení bezdomovstvím. Dále se autoři analýzy zabývali vazbami mezi jednotlivými faktory. Doložili, že spolu souvisejí například osamělost a závislost na alkoholu, podobně jako alkohol a trestná činnost. V případě alkoholu a duševní poruchy nebyla závislost již tak významná. Naopak nejvyšší míru závislosti dokumentovali u závislosti na drogách a duševní nemoci či poruše osobnosti. Tento vztah lze také chápat oboustranně, kdy duševně nemocný člověk řeší svůj problém konzumací drog a naopak užívání drog může být spouštěčem duševní nemoci. (Baláš, et al., 2010) Ve své práci používám výsledky z dosud posledního sčítání ve městě Brně, které proběhlo v roce 2014. Podobně jako předešlá sčítání vycházelo i toto z typologie ETHOS a týkalo se "osob bez střechy" (osoby přežívajících venku a v noclehárnách), "osob bez bytu" (osoby v ubytovnách pro bezdomovce, v pobytových zařízeních pro ženy, osoby před opuštěním některé z institucí), "osob v nejistém bydlení" (osoby žijící v nezákonně obsazené budově 45
či pozemku) a "osob v nevyhovujícím bydlení" (osoby žijící v mobilním obydlí jako jsou například maringotky, hausbóty, osoby žijící v provizorních a neobvyklých stavbách, např. chatrčích, zahradních domcích). Připravilo ho a realizovalo Oddělení sociální prevence a pomoci Odboru sociální péče Magistrátu města Brna. Přípravy probíhaly od podzimu 2013. Vlastní sčítání se uskutečnilo 4.3. 2014 v době od 19,00 do 22,00 hodin za použití různých technik sběru dat. V terénu byly lokality ke sčítání vytipovány zkušenými kurátory a zahrnovaly nejrůznější místa, kde se tito jedinci zdržují - ulice, prostředky hromadné dopravy, vybydlené domy, odstavené vagony a jiné. Další data potřebná ke sčítání poskytli pracovníci nocleháren, azylových domů, nočních krizových center a dalších zařízení. Sčítání zahrnovalo dále nemocnice, zdravotnická zařízení, komerční ubytovny a věznice. Podíleli se na něm jednak pracovníci OSPP, studenti vysokých škol příslušných studijních oborů a členové komunity Sant' Egidio, kteří byli náležitě proškoleni. Bylo vytvořeno 58 sčítacích okrsků. Z nich 33 představovaly obydlené části, 9 okrsků zahrnovalo městskou hromadnou dopravu a 16 okrsků se nacházelo v zahrádkářských koloniích a některých dalších odlehlých lokalitách. V těchto okrajových částech města proběhlo z důvodů bezpečnosti sčítání za denního světla. Zapojilo se do něj 103 sčítacích komisařů a sčítání prováděli buď samostatně nebo po dvojicích či trojicích podle rizikovosti lokality. Nebyli mezi ně započteni pracovníci pobytových, lůžkových a jiných zařízení. Všichni zúčastnění kromě počtu zaznamenávali údaje o pohlaví a věku. Podle věku byli lidé bez domova řazeni do 3 věkových kategorií: dítě, mladý dospělý (do 25 let); produktivní věk (25-60 let) a starší věk (nad 60 let). Do projektu nebyli zahrnuti lidé s trvalým bydlištěm mimo Brno, kteří využívali služeb některých komerčních ubytoven v Brně a lidé, kteří naopak mají trvalé bydliště v Brně a v době sčítání byli ve výkonu trestu v některé z věznic mimo město. V komerčních ubytovnách byli započítáváni pouze lidé s trvalým bydlištěm v Brně. Získané počty byly pro přehlednost řazeny do 5 kategorií. 1. kategorie zahrnuje lůžková sociální zařízení, tedy taková, která poskytují pobytové služby. 2. kategorii představují noční krizová centra, která nejsou lůžkovým zařízením a umožňují lidem bez jiné možnosti v nich přečkat noc. Tato bývají v provozu od listopadu do března. Do 3. kategorie patří komerční ubytovny různé cenové kategorie. Poskytují veřejné služby, jsou provozovány soukromými osobami a nesplňují statut sociální pobytové služby. 4. kategorii tvoří všechna zdravotnická zařízení a věznice. Lidé, kteří nevyužívají žádné z uvedených zařízení, tvoří 5. kategorii - lidé venku. V níže uvedené tabulce 1 uvádím počty osob v jednotlivých kategoriích, zastoupení pohlaví, rozlišení podle věku a údaj o celkovém počtu osob bez domova. (Baláš, et al., 2015) 46
Poprvé jsou v roce 2014 zveřejněny údaje o počtu dětí žijících s rodiči v azylových zařízeních (208 dětí) a komerčních ubytovnách (95 dětí). Celkem tedy 303 dětí. Z tabulky 1 je zřejmé, že z celkového počtu 1 950 lidí bez domova představovali 71,7 % muži. Z pohledu věkových kategorií byla zastoupena nejvíce prostřední kategorie, tedy lidé v produktivním věku a to 78,6 %, nejméně bylo osob do 25 let (6,8 %). Dále můžeme z tabulky vyčíst, že asi 500 jedinců nevyužívalo žádné pobytové zařízení. Nejvyšší počet bezdomovců zaznamenaly komerční ubytovny. (Baláš, et al., 2015) Tabulka 1 Počet lidí bez domova v Brně v roce 2014 Věk
Muži
Lůžková
Noční
Komerční
Jiné
Lidé venku
sociální
krizová
ubytovny
instituce
(terénní
zařízení
centra
sčítání)
18-25 let
27
1
29
7
11
75
26-60 let
219
27
385
149
326
1 106
61 a více
28
5
60
28
52
173
nezjištěno
0
0
0
0
44
44
274
33
474
184
433
1 398
18-25 let
29
0
23
0
5
57
26-60 let
169
0
156
33
68
426
61 a více
10
0
36
14
4
64
nezjištěno
0
0
0
0
5
5
208
0
215
47
82
552
482
33
689
231
515
1 950
Ʃ:
Ženy
CELKEM
Ʃ: CELKEM Zdroj: Baláš, et al., s. 26, 2015
Sčítání lidí bez domova probíhá ve městě Brně pravidelně vždy po 4 letech a využívá metodiku, která umožňuje vzájemné srovnávání získaných výsledků. Vývoj zachycují grafy č.1, 2, 3 a 4 níže. (Baláš, et al., 2015) Z grafu 1 je patrný vzestup celkového počtu zachycených osob. Mezi lety 2010 a 2014 činí rozdíl celkem 596 jedinců, což představuje nárůst o 44,00 %. (Baláš, et al., 2015)
47
Graf 1 Vývoj počtu lidí bez domova v Brně (v %) 1950 2000 1354
1179
1600 1200 800 400 0
2006
2010
2014
Zdroj: Baláš, et al., s. 28, 2015
Poměr mužů a žen, který zachycuje graf 2, nezaznamenává v průběhu let větší výkyvy. Z celkového počtu lidí bez domova převažují muži a jejich podíl se pohybuje kolem 70 %. Graf 2 Poměr mužů a žen bez domova (v %)
71,7
28,3
72,4
27,6
72,5
27,5
2014 muži ženy
2010 2006 0%
25%
50%
75%
100%
Zdroj: Baláš, et al., s. 28, 2015
48
Věkové rozložení vyčteme z grafu 3. Patrná je tendence ke snižování podílu mladých do 25 let a narůstá nejstarší věková kategorie. Graf 3 Rozložení počtu lidí bez domova dle věkových kategorií (v %)
9,7
82,1
7,9
7,6
80,5
10,2
6,8
78,6
2006 2010 12,2
do 25 let 26-60 let 61 a více
2014 0%
25%
50%
75%
100%
Zdroj: Baláš, et al., s. 29, 2015
Počty ve sledovaných klíčových kategoriích znázorňuje graf 4, ze kterého vyčteme výrazný vzestup v kategorii komerčních ubytoven. V průběhu let narůstá počet zde ubytovaných bezdomovců ze 166 na 689. Tento téměř čtyřnásobný vzestup je způsoben pravděpodobně změnami v nájemním bydlení, které se stává pro řadu lidí nedosažitelným a také změnami v oblasti státní politiky, kdy pobyt v ubytovně představuje možnost získání dávek pomoci v hmotné nouzi. Naopak bez výraznějších změn zůstává kategorie Lidí venku. Nedochází k nárůstu, ale ani k poklesu. Někteří jedinci považují tento způsob života za jediný možný. Jsou to lidé kteří nejsou schopni přizpůsobit se pravidlům v pobytových zařízeních či jedinci, kteří jsou trestně stíháni. K vzestupu počtů dochází i u lůžkových sociálních zařízení, což odráží
narůstající
kapacitu
těchto
zařízení.
Podobně
narůstá
počet
ve zdravotnických, zejména psychiatrických ústavech (jiné instituce). (Baláš, et al., 2015)
49
osob
Graf 4 Počet lidí bez domova v různých typech zařízení 800
689
700 600 500
405 380
514 515
480
2006
400
166 217
300 200
307 210 231
2010 2014
130 45
59
100
33
0 Lůžková sociální Noční krizová zařízení centra
Komerční ubytovny
Jiné instituce
Lidé venku
Zdroj: Baláš, et al., s. 30, 2015
3.3 Řešení problematiky bezdomovectví v Brně Dalším krokem mé práce bylo vyhledání a kontaktování zařízení, která se danou problematikou v Brně zabývají. Jak jsem následně zjistila, hlavními aktéry řešení bezdomovectví je Oddělení sociální prevence a pomoci (dále OSPP) Odboru sociální péče Magistrátu města Brna a Centrum sociálních služeb, jako příspěvková organizace MMB. Dále se podílejí organizace Armády spásy a Diecézní charita Brno. V menší míře se touto otázkou zabývají Oddělení sociální prevence pro mladistvé a mladé dospělé Odboru sociální péče MMB a další poskytovatelé.
Oddělení sociální prevence a pomoci Odboru sociální péče MMB Nejvíce informací o řešení problematiky bezdomovectví v Brně jsem získala v Oddělení sociální prevence a pomoci MMB v ulici Křenová 20. Jeho činnost se řídí Statutem města Brna, zákonem č. 128/2000 Sb. o obcích, zákonem č. 312/2002 Sb. o ÚSC, zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách a zákonem č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotné nouzi. Pracovníci Oddělení (sociální kurátoři) zaměřují své úsilí na jedince bez přístřeší, ale také na občany propuštěné z výkonu trestu, psychiatrické léčebny či školského zařízení. Neobejdou se bez spolupráce s Vězeňskou službou, Probační a mediační službou, zdravotnickými zařízeními, zařízeními pro výkon ústavní a ochranné výchovy, s orgány veřejné správy, policií, soudy aj. 50
Oddělení sociální prevence a pomoci MMB zde působí již 45 let. Jeho pracovníci ve snaze o začlenění sociálně vyloučených občanů spolupracují s výše uvedenými subjekty a zaměřují se také na vzdělávání a výzkum v této oblasti. Svým klientům poskytují základní i odborné sociální poradenství, sociální terapii, právní pomoc a další. Náplní jejich práce je také zajištění základních životních potřeb včetně možnosti bydlení v azylových zařízeních. Veškerá spolupráce je založena na dobrovolnosti. (Baláš, et al., 2015) Provozovatelem zařízení MMB, která poskytují v Brně sociální pomoc lidem v tísni je, Centrum sociálních služeb, příspěvková organizace MMB. Vzniklo v roce 2000 transformací Městského ústavu sociálních služeb. Tento ústav do té doby poskytoval všechny sociální služby provozované MMB. Centrum sociálních služeb zajišťuje tyto služby nadále s výjimkou domů pro seniory, které jsou samostatnými příspěvkovými organizacemi. Centrum pracuje na principech demokracie, individuálního přístupu, dodržování lidských práv a sociální spravedlnosti lidem v nepříznivé životní situaci. Zaměřuje se na poskytování sociálních služeb, sociální prevence, odborného poradenství a další. Snaží se zajistit klientům svých zařízení důstojný život, poskytovat jim kvalitní sociální služby a dosáhnout jejich začlenění do společnosti. (Css.brno.cz.) Je tvořeno 19 jednotlivými organizačními složkami, z nichž pro účely bezdomovectví slouží těchto pět: Podnásepní - Dům sociální prevence; Křenová - Azylový dům; Masná - Městské středisko krizové sociální pomoci (dále MSKSP); Rumiště - Středisko osobní hygieny a Hapalova - Krizové centrum pro děti a dospívající. Všechny poskytují odborné služby, přičemž v některých složkách poskytují více služeb najednou. Financovány jsou z rozpočtu Magistrátu města Brna a z dotací MPSV. Azylové domy čerpají finanční prostředky z projektu Vybrané služby sociální prevence v Jihomoravském kraji. Ten je financován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu, Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost. (Css.brno.cz.) Já jsem se ve své práci zaměřila na posouzení poskytovaných služeb bezdomovcům v Brně, na množství vynaložených prostředků na tuto činnost a na posouzení jejich efektivity. Sociální služby pro bezdomovce v Brně Při bližším seznámení se se systémem služeb pro bezdomovce v Brně jsem zaznamenala 3 roviny pomoci ohroženým jedinců a to práci v terénu, činnost nízkoprahových center a služby pobytové.
51
První z nich neslouží pouze pro zmapování lokalit a počtu lidí bez domova na území města. Sociální pracovníci vycházejí dle potřeby, minimálně však 1x za týden do míst, kde se tito jedinci zdržují. Snaží se s nimi navázat spolupráci, informovat je o nabízených službách. Jedná se např. o možnost osobní očisty - tuto službu poskytuje Středisko osobní hygieny provozované Centrem sociálních služeb v Brně Rumišti. V něm se mohou klienti kromě očisty zapojit v rámci terapeutických aktivit např. do praní prádla. Dále mohou využívat sociálního šatníku pro sociálně slabé jedince. I zde se mohou účastnit pracovní terapie, při které se podílejí na úpravě oděvů. Další projekt je zaměřen na vyhledávání nemocných tuberkulózou (TBC). Zatímco ve většinové společnosti se toto onemocnění téměř nevyskytuje, projekt, který v Brně běží mezi lidmi bez domova od roku 2005, odkryl TBC u 1,5 % vyšetřených osob. Zapojili se do něj Krajská hygienická stanice v Brně, plicní ambulance polikliniky Zahradníkova a Magistrát města Brna. Sociální pracovníci OSPP odesílají osoby, které trpí nedostatečnou výživou, hygienou a lékařskou péčí na odborné vyšetření. Za jeho absolvování jsou těmto jedincům poskytovány poukázky na nákup potravin ve výši 100 Kč. (Baláš, et al., 2015) Sociální pracovníci dále klientům nabízejí služby denních a nočních krizových center. Těchto se v Brně nachází několik. Jsou to zařízení provozovaná Centrem sociálních služeb jako například Městské středisko krizové sociální pomoci pro osoby v extrémní sociální tísni v Brně na ulici Masná, kde funguje denní i noční centrum a noclehárna, Krizové centrum pro děti a dospívající Hapalova, které má část ambulantní i lůžkovou. Nízkoprahové denní centrum v Brně, Bratislavská 58 zajišťuje denní službu a noclehárnu provozované Diecézní charitou Brno. Další Nízkoprahové centrum se nachází v ulici Mlýnská 25 a jeho provozovatelem je Armáda spásy. Podobně jako u jiných zařízení i tento objekt poskytuje více služeb v jedné lokalitě - jak denní, tak noční krizová centra, noclehárnu i azylový dům. Bez ohledu na provozovatele se ve všech zařízeních dostává klientům obecného i odborného poradenství, pomoc právníka či psychologa, pomoc při vyřizování dokladů či shánění práce, jídlo, oděv, odpočinek. Volné prostory, které má OSPP k dispozici ve svém objektu, využívá pro pracovní terapii. V upravených dílnách a ateliérech vytvářejí klienti pod vedením specializovaných pracovníků vlastní výrobky. Vedle praktických činností jako je například šití či vaření, mají možnost rozvíjet i umělecké nadání při výrobě keramiky, šperků a jiných. Všechny tyto aktivity probíhají po celý rok a nesou název klub K20. Završením tohoto úsilí se stává pečení perníčků, cukroví a příprava vánočního pohoštění pro klienty OSPP. Výše uvedené pracovní 52
činnosti nesledují tak konečný výsledek jako vlastní proces. Vedou k rozvíjení zručnosti, osvojování pracovních návyků, navazování sociálních vazeb. Dodávají vyloučeným jedincům znovu pocit smysluplnosti a naplňují jejich touhu po uplatnění ve společnosti. (Baláš, et al., 2015) Zařízení, která poskytují pobytové služby pro bezdomovce v Brně (noclehárny, azylové domy a domy na půl cesty), spadají opět jednak pod MMB, jednak pod brněnskou pobočku Armády spásy a Diecézní charitu Brno a další. Některá brněnská zařízení jsou dále specifikována a určena například pro matky s dětmi či mladistvé a mladé dospělé. Výčet všech pobytových zařízení uvádím v příloze 2. Všechny splňují podmínky důstojného bydlení, které však poskytují pouze na určitou dobu, v případě azylových domů maximálně na 2 roky. Jsou součástí již výše uvedeného systému Prostupného bydlení. Spolu s ubytováním se klientům dostává také odborného poradenství, právní pomoci a dalších služeb. Zvláštní kategorií v pobytových zařízeních jsou komerční ubytovny. V současnosti se jich na území města Brna nachází asi kolem osmi desítek. (Snopek, 2015) Průměrná cena za lůžko a měsíc se pohybuje v rozmezí od 3 500 - 6 500 Kč. (MMB, OSPP, 2015) Bohužel v těchto ne zrovna levných ubytovnách lidé často musí žít v nelidských podmínkách. Některé z nich vyhledávají pracovníci firem našich i zahraničních. Většinou však slouží jako útočiště bezdomovců. V roce 2015 Úřad práce města Brna vyplácel doplatky na bydlení asi do 60 těchto ubytoven. (Snopek, 2015) Komerční ubytovny nesplňují statut sociální pobytové služby a nejsou využívány jen bezdomovci proto se jimi ve své práci zabývám pouze okrajově. (Baláš, et al., 2015) V Brně dosud nebyly poskytovány sociální byty. Za poslední rok se objevily aspoň první náznaky tohoto nejvyššího stupně Prostupného bydlení - podařilo se zprostředkovat bydlení pro několik rodin s dětmi. (Helena Krištofová, OSP MMB, v Brně, dne 11.2. 2016) Stávající systém Prostupného bydlení v Brně Služby terénní zahrnují kromě depistáží, které sociální pracovníci provádí 2x ročně (většinou podzim a jaro), také sociální šetření pro soudy ze zákona, nebo na popud okolí, klientů, městských částí, občanů a podobně. Tyto služby jsou poskytovány klientům zdarma. Poradenské služby OSPP MMB zajišťuje 14 sociálních kurátorů. Pro klienty jsou také bezplatné. Některým lidem z ulice vyhovuje jejich způsob života a nabízené služby nikdy nevyužijí. Celkově v evidenci OSPP figurovalo v loňském roce 2 682 klientů. 14 sociálních 53
pracovníků vyřídilo v r. 2015 celkem 11 161 návštěv těchto lidí bez domova. Na 1 pracovníka OSPP tak připadlo 797 návštěv ročně, což považuji v přepočtu na 1 pracovní den (3 návštěvy na 1 kurátora) za poměrně vysoké číslo. (MMB OSPP, 2016) Posouzení efektivity vykonávaných služeb je obtížné a číselně prakticky nevyjádřitelné. Podle pracovníků OSPP se podaří ročně zpět do společnosti navrátit minimum těchto vyloučených jedinců. Úspěšnost neodpovídá vynaloženému úsilí sociálních kurátorů. Nepředpokládám, že vyšší počet pracovníků by dokázal výsledek výrazně ovlivnit. Služby využívají klienti z ulice, kteří většinou nemají žádnou motivaci pro návrat do majoritní společnosti. Někteří využijí jednu, dvě návštěvy u kurátora a dále nespolupracují. Kurátoři nemají možnost tyto jedince dále vyhledat a kontaktovat sami, neboť mění místa pobytu. Také v denních a nočních krizových centrech jsou poradenské služby poskytované zdarma. Někdy si klienti připlácejí symbolicky například na jídlo či oblečení, malou částkou (kolem 30 Kč) se podílejí na přespání v noclehárně. Například v Denním krizovém centru Brno Masná připadá na jednoho pracovníka denně asi 5 klientů (pokud uvažujeme naplněnou kapacitu). Náklady na klienta dosáhly v roce 2015 částky 6 712 Kč za měsíc, 80 543 Kč za rok. Celkové náklady zařízení se vyšplhaly na 4 268 754 Kč. Většinu těchto finančních prostředků uvolnilo MMB. Krizové centrum pro děti a dospívající v ulici Hapalova vykazuje v loňském roce náklady mnohem vyšší, 46 142 Kč na klienta za měsíc a 553 696 Kč za rok. Roční neinvestiční náklady celého zařízení dosáhly částky 6 644 355 Kč. (css.brno.cz.) Důvodem bylo zvýšení mezd zaměstnanců v letech 2014 a 2015 (ty tvoří 86 % nákladů). Pracuje zde 16 zaměstnanců, protože je zde kromě denního provozu i noční od roku 2014. Zařízení také zaměstnává 2,5 psychologa. Ti vypracovávají převážně posudky pro soudy, provádí asistované setkávání rodičů a dětí apod. Takže náročnost péče se také projevuje ve vyšších nákladech na provoz tohoto zařízení. (Mgr Dagmar Mazurová, v Brně dne 11.2. 2016) To jsou pouze vybraná zařízení. Z uvedených čísel je zřejmé, že náklady na poskytované služby v denních centrech pro bezdomovce v Brně dosahují milionových částek. Nejinak je tomu v pobytových zařízeních. Jen pro příklad Azylový dům Křenová má roční náklady za rok 2015 celkem 3 208 086 Kč, což představuje na jednoho klienta 89 114 Kč a za měsíc 7 426 Kč. Téměř dvojnásobné náklady můžeme vidět u Azylového domu Podnásepní. Zde se roční náklady vyšplhaly na číslo 6 573 312 Kč, na klienta připadá za rok 152 845 Kč a 12 737 Kč za měsíc. (css.brno.cz.) Stávající kapacita těchto zařízení pro město Brno se mi jeví dostatečná, neboť není vždy plně využita. Větší zájem je v zimních měsících. Bohužel náklady na provoz zařízení a platy 54
zaměstnanců je nutno hradit po celý rok bez ohledu na počet klientů. Tyto dopady se snaží provozovatelé zařízení snížit tím, že v jednom objektu poskytují více druhů služeb a stejný pracovník může obsloužit klienty například noclehárny i azylového domu. I v případě denních center a pobytových zařízení je velmi těžké posoudit efektivitu vynakládaných prostředků. Dosud v Brně prakticky neexistovaly sociální byty, které by měly být posledním článkem v systému Prostupného bydlení. A tak jen pár jednotlivcům se podaří navrátit do života většinové společnosti. Jedná se o tak malé počty, že tuto úspěšnost nelze číselně vyjádřit. Za úspěch práce sociálních pracovníků těchto zařízení však považuji skutečnost, že již v průběhu bezplatně poskytovaných služeb denních center se snaží lidem bez domova pomoct najít práci. Trvalý příjem je podmínkou přijetí do pobytových zařízení. Jejich pracovníci pak klienty dále v pracovní aktivitě podporují, učí je hospodařit se získanými penězi a řadou dalších služeb je připravují k tomu, aby byli schopni samostatného života. (Mgr. Magda Hežová, dne 11.2. 2016) Plánované projekty sociálního začleňování v Brně Jak jsem již výše uvedla, dosavadní systém Prostupného bydlení v Brně nevykazuje velkou úspěšnost. Slibnými se mi jeví projekty, se kterými počítá Strategický plán začleňování města Brna Rapid Re-housing a Housing First. V rámci snahy pomoci rodinám s dětmi iniciuje v roce 2016 město Brno ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí projekt s názvem Rapid Re-housing (Projekt rychlého bydlení rodin s dětmi), který je v České republice první svého druhu. V rámci tohoto projektu budou lidem bez domova nabízeny místo azylových domů a ubytoven přímo byty. První z nich budou přiděleny již v polovině letošního roku. Tento způsob je považován za humánnější a současně levnější pro stát. Vychází z ověřené zkušenosti, že člověk, který má vyřešenou starost s bydlením, je schopen si lépe poradit s ostatními sociálními problémy. Podle současných odhadů existuje v Brně 300 až 500 rodin bez domova. Město z nich vylosuje 150 rodin, které se do projektu zapojí. Z této skupiny opět losováním vybere 50 rodin, se kterými podepíše nájemní smlouvu a zbylých 100 bude sloužit jako kontrolní skupina. Obyvatele přidělených bytů navštíví jednou týdně sociální pracovníci, kteří budou kontrolovat, jak je dodržována smlouva a zda uživatelé byty neničí. Součástí projektu je přímá platba městu z dávek na bydlení, aby tyto nekončily v předražených soukromých ubytovnách. Projekt Housing First plánuje přidělení bytů 65 jedincům, z nichž 15 budou mladí lidé. 55
Oba projekty představují úsporu finančních prostředků, neboť náklady na přidělení bytu jsou výrazně nižší než financování azylových bytů a komerčních ubytoven. Navíc mohou být sociální pracovníci nadále nablízku a nápomocni řešit problémy. Další pozitivní zprávou je, že v příštích letech v Brně přibude asi 150 nájemních bytů pro nízkopříjmové skupiny obyvatel. Za důležitá považuji také plánovaná opatření preventivního charakteru. Tato spočívají ve spolupráci města s jednotlivými městskými částmi, které mohou lépe mapovat dlužníky na nájemném a společnými silami zabránit, aby lidé přicházeli o nájemní byty. Dále tato opatření zahrnují vytvoření Sociální nájemní agentury, která zaštítí komunikaci mezi lidmi bez domova a soukromými pronajímateli a umožní vytvoření sociálních bydlení v komerčních bytech. Uvažuje se také o stanovení povinnosti soukromým developerům vytvořit v nově vystavěných domech podíl sociálních bytů. Pozitivně lze hodnotit i navazující aktivity, které město Brno plánuje např. v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti. Spolu s úřadem práce vytvoří databázi podniků, u kterých se budou moct jedinci ucházet o práci. Tato databáze bude zahrnovat také městské podniky a příspěvkové organizace. V oblasti podpory vzdělávání bude snaha zaměřena na začlenění co nejvíce dětí do předškolního a školního vzdělávání, na plošnou podporu škol včetně přiřazení pedagogických asistentů těmto školám. Důležitá je spolupráce s rodiči a nabídka volnočasových aktivit. Dále se chce město zaměřit na zřízení asistentů prevence kriminality, výchovně vzdělávacích programů, na podporu integrace osob vracejících se z výkonu trestu, na podporu integrace cizinců. (brno.cz, 2016) Ze všech těchto plánovaných aktivit města je zřejmé, že Brno považuje problém bezdomovectví za mimořádně důležitý. Na jeho řešení přizvalo řadu odborníků a čerpalo zkušenosti i ze zahraničí. Na výstupy budou čekat nejen samotní iniciátoři. Předpokládám, že v případě pozitivních dopadů se řešení problematiky bezdomovectví v Brně stane modelovým vzorem pro ostatní naše města. Pak lze uvažovat o tom, že by se i Česká republika připojila k ostatním evropským zemím v procesu ukončování bezdomovectví. Jak jsem zaznamenala ze záznamu Workshopu Habitat III - Ukončování bezdomovectví, který se konal 16.3. 2016 v Praze, je předpoklad, že by bezdomovectví do roku 2025 bylo pouze výjimečným jevem a pokud by existovalo, nemělo by trvat dlouho a nemělo by se opakovat. Brno se považuje za připravené nastoupit tuto cestu, neboť disponuje dostatečnou kapacitou sociálních pracovníků, bytů (z 30 tisíc bytů ve vlastnictví města je nyní několik set volných pro sociální bydlení) a dokonce i finančních prostředků z evropských fondů. Na workshopu byla 56
opakovaně zdůrazněna nutnost monitorování celého projektu, jednak průběžné měsíční hodnocení a dále výstupy v intervalu 1 a 3 let. Z nich musí být zřejmé, co funguje a kam investovat, aby byla nalezena nejkratší cesta k ukončení bezdomovectví. Vláda ČR si v rámci přijaté Strategie boje proti sociálnímu vyloučení stanovila úkol do roku 2020 přestěhovat 6 000 rodin do bytů a zajistit, aby žádné dítě nebylo v bezdomovectví více než 1 měsíc.Tento stav označuje za tzv. "funkční nulu", které by chtěla dosáhnout. (youtube.com, 2016)
57
4 ZHODNOCENÍ EFEKTIVITY SOUČASNÝCH NÁSTROJŮ Při sbírání dat potřebných k posouzení efektivity vynakládaných prostředků na bezdomovce ve městě Brně jsem zjistila, že není stanovena konkrétní částka z veřejných rozpočtů, která je určena pro lidi bez domova. Pracovníci MMB tak čerpají finanční prostředky z celkové sumy určené pro sociální oblast. Podobně Úřad práce v Brně nevede statistiku týkající se bezdomovců. Důvodem je skutečnost, že nechce při vyplácení dávek v hmotné nouzi nikoho znevýhodňovat. Není možné ani získat podklady k tomu, kolika bezdomovcům se podařilo najít trvalou práci. V průběhu mého sběru dat jsem bohužel opakovaně narážela na situace, kdy mi příslušné instituce a zařízení nedokázaly poskytnout potřebné informace. Všechny tyto skutečnosti jsou pro mne alarmující a jsou zjevně známkou toho, jak malá pozornost se až dosud u nás věnovala problematice bezdomovectví. Vzhledem k těmto objektivním nedostatkům jsem nemohla ve své práci vyčíslit celkové náklady na služby pro bezdomovce ve městě Brně. Rozhodla jsem se proto vyčíslit náklady na služby v některých stávajících zařízeních v roce 2015 (čísla nezahrnují náklady na vyplácené sociální dávky) a porovnat je s předpokládanými náklady, které by přicházely v úvahu při spuštění programu Housing First. Ke srovnání efektivity obou způsobů poskytovaných služeb bezdomovcům jsem zjištěné náklady přepočetla vždy na 1 klienta, potažmo 1 rodinu. Odhadované náklady služeb na klienta v terénní péči Práce sociálních kurátorů v terénu je nepravidelná. Někdy pracovníci vycházejí ke klientům do jejich přirozeného prostředí denně, jindy 3x za týden. Podobně s jedním určitým klientem naváže pracovník kontakt podle potřeby jednou týdně nebo třeba jen1x za měsíc. Pro výpočet jsem zvolila průměr, tzn., že jsem předpokládala, že 1 klientu poskytuje sociální pracovník službu 1x týdně v trvání jedné hodiny. Při výpočtu jsem vycházela z průměrného platu sociálního pracovníka (21 689 Kč) uveřejněného ve Výroční zprávě Centra sociálních služeb města Brna z roku 2015.
58
Tabulka 2 Odhadovaná průměrná superhrubá mzda 1 sociálního pracovníka Superhrubá mzda za měsíc (asi 160 hod.) Superhrubá mzda za 1 hodinu
30 000 Kč 188 Kč
Zdroj: vlastní zpracování
Mzda sociálního pracovníka, ze které jsem ve svých výpočtech vycházela, by byla poněkud odlišná v případě pracovníků neziskových organizací, které podobné služby poskytují. Bližší údaje mi však žádná z těchto organizací neposkytla. Z odhadované průměrné mzdy jsem následně vypočítala náklady na sociální práci v terénu na jednoho klienta a přepočetla za půl roku. Tabulka 3 Odhadované náklady na 1 klienta v terénu za měsíc Předpoklad nákladů na 1 klienta v terénu za měsíc (4 hodiny) Předpoklad nákladů na 1 klienta v terénu za půl roku
752 Kč 4 512 Kč
Zdroj: vlastní zpracování
Takto získaná čísla využiji následně k výpočtu nákladů na klienta v systému Prostupného bydlení. V následujících výpočtech nákladů jsem vycházela z tabulek Náklady na klienta v Brně za rok 2015 a Náklady na klienta dalších zařízení, které jsem zařadila do přílohy 3. Jedná se o údaje poskytnuté konkrétními zařízeními v Brně. Pomocí informací o celkových nákladech těchto poskytovatelů služeb a kapacitě daných zařízení jsem vypočítala náklady na 1 klienta za měsíc a rok. Dále jsem v příloze 3 zpracovala do tabulek údaje o financování těchto služeb u části zařízení, která mi vyšla vstříc. Jedná se převážně o zařízení, jejichž zřizovatelem je Centrum sociálních služeb Brno. Z tabulky Dotace na klienta v Brně v roce 2015 je patrné, že největší měrou se na financování podílí město Brno, méně plyne z dotací MPSV. Azylové domy čerpají většinu finančních prostředků z dotací EU. Náklady na služby pro bezdomovce v nízkoprahových zařízeních V tabulce 4 uvádím vypočítané náklady na klienta ve vybraných nízkoprahových zařízeních. Z výroční zprávy CSS Brno vyplývá, že téměř polovinu celkových nákladů tvoří mzdové náklady (MSKSP Masná a Krizové centrum Hapalova). Lze tedy předpokládat, že rozdíly v nákladech jednotlivých zařízení zaleží na jejich kapacitě a tomu odpovídajícímu počtu 59
zaměstnanců. Jak jsem ve 3. kapitole zmínila u Krizového centra Hapalova dosahují náklady takové výše, protože zařízení poskytuje jak ambulantní tak i lůžkové služby, zaměstnancům se zvýšily dle zákona mzdy a poskytuje náročnější péči. Tabulka 4 Náklady na služby pro bezdomovce v nízkoprahových centrech Vybraná zařízení MSKSP Masná
Náklady na klienta za Náklady na klienta za rok měsíc 6 712 Kč 80 544 Kč
Nízkoprahová denní centrum Diecézní Charita Nízkoprahový klub Kumbál MMB Krizové centrum Hapalova
3 271 Kč
39 252 Kč
1 103 Kč
13 236 Kč
46 142 Kč
553 696 Kč
Zdroj: vlastní zpracování
Náklady na bezdomovce v pobytových zařízeních Stejně jsem postupovala i u pobytových zařízení. Zde mají zvláštní postavení noclehárny, které poskytují ubytovací služby, ale ráno je klienti opouštějí a náklady jsou zde úměrně nižší než například v azylových domech a domech na půl cesty. V posledních dvou jmenovaných typech zařízení je klientům poskytováno celodenní ubytování a řada dalších služeb, takže náklady jsou minimálně dvojnásobné. Tabulka 5 Náklady na bezdomovce v pobytových zařízeních Vybraná zařízení Azylový dům Křenová Azylový dům Diecézní Charita Dům na půl cesty MMB Noclehárna Diecézní Charita Noclehárna Masná
Náklady na klienta za Náklady na klienta za rok měsíc 7 426 Kč 89 112 Kč 10 861 Kč 130 332 Kč 6 867 Kč 3 203 Kč 3 443 Kč
82 404 Kč 38 436 Kč 41 316 Kč
Zdroj: vlastní zpracování
Z výše uvedených výpočtů vyplývá, že současný systém Prostupné péče v Brně je velmi nákladný. I z tohoto důvodu se objevily v poslední době tendence směřující k aplikaci nových trendů řešení problematiky bezdomovectví v Brně. Jejich zastánci se ocitli v těžké pozici, aby obhájili tyto aktivity. Jedná se zejména o systém Housing First, který již zavedla v řadě měst ve světě. Z dosud získaných poznatků (včetně Projektu HFE - kapitola 1) je přínos tohoto 60
způsobu řešení pozitivní a finančně méně nákladný. Ve své práci jsem tedy provedla srovnání stávajícího systému a odhadu nákladů, které by připadly na 1 klienta či rodinu v systému HF. Srovnání nákladů u různých přístupů řešení bezdomovectví na klienta Při uplatnění modelu Prostupného bydlení jsem uvažovala situaci, kdy klient využívá půl roku terénní péči, následně půl roku navštěvuje denní centrum, půl roku přespává v noclehárně a dva roky pobývá v azylovém domě. Přepočtené náklady na 1 klienta jsem získala opět z celkových nákladů různých zařízení v Brně v příloze 3. Výsledná čísla znázorňuje tabulka 6. Tabulka 6 Srovnání nákladů u různých přístupů k bezdomovectví
Terénní služba MSKSP Masná Noclehárna Masná AD Křenová
Náklady Náklady na klienta na klienta za měsíc v terénní péči za půl roku 752 Kč 4 512 Kč
Náklady na klienta v denním centru za půl roku
6 712 Kč
40 272 Kč
Náklady na klienta v noclehárně za půl roku
Náklady na klienta v azylovém domě za dva roky
Náklady celkem na klienta za tři a půl roku
244 410 Kč 3 443 Kč
20 658 Kč 178 224 Kč
7 426 Kč
Zdroj: Vlastní zpracování dle Hradecký a kol., 2012, s. 106 a tabulka Náklady na klienta v Brně za rok 2015 v příloze 3
Náklady vynaložené na bydlení v projektu Housing First zatím v Brně nelze vyčíslit, jelikož výsledky budou známy až v následujících letech. Použiji tedy náklady předpokládané.
61
Tabulka 7 Odhady nákladů na sociální práci na jednoho klienta Odhad nákladů na sociální práci pro 30 klientů v bytech Odhad nákladů na sociální práci pro 1 klienta za rok Odhad nákladů na sociální práci pro 1 klienta za měsíc
700 000 Kč/rok* 23 400 Kč/rok 1 950 Kč/měsíc
* zahrnuje náklady na superhrubou mzdu 1 sociálního pracovníka ve výši 35 000,- Kč/měsíc, provozní náklady na 1 sociálního pracovníka 15 000,- Kč/měsíc, správa 8 300,-Kč/měsíc Zdroj: vlastní zpracování dle Hradecký a kol., 2012, s. 106 a 107
V případě, že klient nezaměstnaný, dostává bydlení s podporou a stará se o něj sociální pracovník. První 3 měsíce bydlí klient zdarma, další 3 měsíce se podílí 25 %, v následujícím čtvrtletí 50 %, 75 % a 100 %. Po 12 měsících dostává pouze asistenci sociálního pracovníka a náklady na bydlení si hradí sám. Odhad celkových nákladů na podporu klienta v systému Housing First po 3,5 roku Odhad finanční podpory na úhradu nájemného a služeb s nájmem spojených (jednopokojový byt + služby) první 3 měsíce 100 %
5 000 Kč
4. - 6. měsíc
75 %
3 750 Kč
7. - 9. měsíc
50 %
2 500 Kč
10. - 12. měsíc 25 %
1 250 Kč
Tabulka 8 Odhad nákladů na podporu nezaměstnaného klienta v systému HF po 3,5 roku Náklady na práci s klientem
82 000 Kč (1 950,- Kč x 42 měsíců)
Náklady na finanční podporu bydlení
37 500 Kč/rok 119 500 Kč
Celkem za 3,5 roku podpory Zdroj: vlastní zpracování dle Hradecký, 2012, s. 108
Tabulka 9 Srovnání nákladů Prostupného bydlení a HF HF - klient nezaměstnaný 119 500 Kč za 3,5 roku
Prostupné bydlení 244 410 Kč za 3,5 roku
Zdroj: Vlastní zpracování
62
Ze srovnání vyplývá, že náklady u systému Housing First jsou oproti systému Prostupného bydlení nižší o 34 %. Vzhledem k tomu, že u Prostupného bydlení vycházím ze skutečných čísel získaných od stávajících poskytovatelů služeb bezdomovcům v Brně, kdežto u systému Housing First pouze z předpokladů a odhadů, je srovnání výsledných nákladů problematické. Jednoznačně se však jeví efektivnější Housing First.
Srovnání nákladů různých typů zařízení pro rodiny s dětmi bez domova Dále se věnuji podobnému srovnání nákladů různých systémů bydlení v případě rodiny. Zde jsem volila úplnou rodinu - otce a matku se dvěma dětmi. V následující tabulce 10 porovnávám náklady za tuto čtyřčlennou rodinu v komerční ubytovně, v azylovém domě a ve standardním bytě se službou sociálního pracovníka. Jak jsem výše zmiňovala cena za měsíc v komerční ubytovně v Brně se pohybuje v rozmezí 3 500 Kč - 6 500 Kč. Já jsem si zvolila průměr 5 000 Kč. Cenu za pobyt 1 dítěte v dětském domově mi sdělil MMB OSPP. U azylového domu jsem náhodně vybrala Azylový dům Podnásepní, kde čerpám údaje z tabulky Náklady na klienta v Brně za rok 2015 v příloze 3. U bytu jsem vycházela z ceny 13 000 Kč opět podle údajů MMB. Částka není konečná, je potřeba k ní ještě přičíst provozní náklady (garance + údržba) a službu sociálního pracovníka, který každý týden do rodiny dochází.
63
Tabulka 10 Porovnání nákladů v Brně u různých typů zařízení zabývajících se bezdomovectvím Komerční ubytovna (otec a matka), obě děti v dětském domově KU (otec a matka) 5 000 x 2 = 10 000 za měsíc x 12 = 120 000 Kč
Azylový dům (otec a matka + 2 děti) AD (otec a matka s 2 dětmi) - 12 737 (na 1 klienta za měsíc) x 4 (klienti) x 12 = 611 376 Kč
Dětský domov (2 děti) - 2 x 30 000 = 60 000 x 12 = 720 000 Kč Celkem: 840 000 Kč
Standardní byt (otec a matka + 2 děti) + služba sociálního pracovníka Byt (otec a matka s 2 dětmi) - 13 000 za měsíc x 12 = 156 000 Kč + Služby sociálního pracovníka
Celkem: 611 376 Kč
+ Provozní náklady Celkem: 156 000 Kč
Zdroj: Vlastní zpracování dle Snopek., 2015
Z tabulky 10 vyplývá, že nejlevnějším způsobem bydlení pro rodinu je standardní byt, kde roční náklady představují 156 000 Kč. I pokud bychom připočítali provozní náklady odhadem v řádu tisíci korun a služby sociálních pracovníků taktéž řádově v tisíci korunách, stále je výsledná částka několikanásobně nižší v porovnání s ostatními způsoby bydlení. Pokud by se tedy projekt Housing First osvědčil a povedlo se jejich realizátorům nastěhovat co nejvíce rodin s dětmi do městských bytů, přineslo by to současně více výhod. Rodina by žila spolu, existence zázemí by usnadnila řešení ostatních problémů (hledání práce, splácení dluhů) a současně by stát ušetřil ročně několik miliard korun. Závěrem lze tedy říci, že díky lidem, kteří měli odvahu a nadšení pustit se do něčeho nového, se situace v otázce bezdomovectví v Brně začíná obracet k lepšímu. Zatím existují pouze odhady předpokládaných nákladů plánovaných projektů, ale již dnes je zřejmé, že tyto projekty ušetří nemalé peníze z veřejných prostředků. Kromě toho lze podle zkušeností ze zahraničí předpokládat, že pravděpodobnost začlenění vyloučených jedinců zpět do společnosti bude výrazně vyšší. Nastolená cesta v Brně se tak stává jedním z prostředků k ukončení bezdomovectví a může být výzvou pro ostatní města a kraje naší republiky.
64
ZÁVĚR Otázka bezdomovectví se dotýká celé společnosti a je na každém z nás, zda chce tento problém vidět a podílet se na jeho řešení, nebo se ho rozhodne přehlížet. Já jsem si pro posouzení přístupu k řešení dané problematiky zvolila město Brno. Jen velmi obtížně jsem shromažďovala omezené množství údajů o nákladech na poskytovanou péči bezdomovcům ve stávajícím systému Prostupného bydlení. Svou prací jsem chtěla demonstrovat neefektivnost vynakládaných prostředků, které odčerpávají z veřejných financí miliardové částky ročně. Současně činnost dosavadního systému neodpovídá ani výši vynaložených financí, ani úsilí sociálních pracovníků. Při sbírání informací v průběhu mé práce jsem narazila pouze na ojedinělé případy, kdy se sociálním pracovníkům podařilo navrátit vyloučeného jedince zpět do běžného života. Pokud se tak stalo, bylo to jen výjimečně díky tomu, že klient získal trvalou práci. Z celé mé práce vyplývá, že nejpodstatnější pro začlenění těchto jedinců do společnosti a současně nejlevnější se jeví poskytnout jim bydlení. Toto však naráží v ČR na nedostatečnou nabídku sociálních bytů. Jak jsem tedy uvedla výše, jedná se o závažný problém, který vyžaduje komplexní řešení, včetně zakomponování legislativních úprav. O to pozitivněji hodnotím přístup Brna, které se inspirovalo ve zkušenostech ze zahraničí a přijalo za své projekty, jež vykazují (USA, Holandsko) vysoké procento přechodu vyloučených jedinců do samostatného bydlení, zvyšují šanci na získání zaměstnání a snižují nebezpečí opakování bezdomovectví. Současně jsem se při zpracování této problematiky setkala s lidmi, které životní osudy přivedly na okraj společnosti. Tváří v tvář jejich příběhům jsem si uvědomila, jak snadno se člověk může ocitnout bez domova. Žijeme ve společnosti, kde má každý nárok na důstojný život. Proto je důležité problematice bezdomovců věnovat náležitou pozornost. Prvním úkolem bude přesvědčit celou naši společnost, že bezdomovcem se člověk nemusí stát jen vlastním asociálním chováním. Každý člověk si musí uvědomit, že podobný osud může potkat každého z nás. Záleží tedy na celé společnosti, jaká měřítka hodnot si zvolí. Výraznou měrou bude přitom záležet na přístupu představitelů veřejné politiky naší země a odpovídající osvětě široké veřejnosti.
65
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Knižní zdroje [1] BALÁŠ, et al. Zjišťování počtu lidí bez domova 2014. 1. vydání. Brno: Magistrát města Brna, 2015, 82 s. ISBN 978-80-260-8545-4. [2] BALÁŠ, et al. Sčítání bezdomovců v Brně v roce 2010. 1. vydání. Brno: Centrum sociálních služeb, p.o., 2010, 78 s. ISBN 978-80-254-9015-0. [3] CVEČEK, David, et al. Návrh udržitelného rozvoje sociálních služeb pro bezdomovce. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, a.s., 2007, 104 s. ISBN 978-80-247-2348-8. [4] HRADECKÝ, Ilja, et al. Definice a typologie bezdomovství. Praha: Naděje, o. s., 2007, 52 s. ISBN 978-80-86451-13-8 [5] HRADECKÝ, Ilja a kol.. Souhrnný materiál pro tvorbu Koncepce práce s bezdomovci v ČR na období do roku 2020: (verze po 2. kole připomínek). Praha, 2012. ESF, OP Lidské zdroje a zaměstnanost [6] KELLER, Jan. Posvícení bezdomovců: úvod do sociologie domova. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2013, 290 s. Sociologické aktuality. ISBN 978-80-7419155-8. [7] Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v České republice do roku 2020. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV), 2014, 70 s. ISBN 978-80-7421072-3. [8] KREBS Vojtěch, et al. Sociální politika. 5. přepracované a aktualizované vydání, Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, 544 s. ISBN 978-80-7357-585-4. [9] Magistrát města Brna, Odbor sociální prevence a pomoci. Komerční ubytovny: září 2015. Brno, 2015. [10] Magistrát města Brna, Odbor sociální péče - Oddělení sociální prevence a pomoci. Statistika OSPP za rok 2015. Brno, 2016. [11] MAREK, Jakub, STRNAD, Aleš a HOTOVCOVÁ, Lucie. Bezdomovectví: v kontextu ambulantních sociálních služeb. Praha: Portál, s.r.o., 2012, 176 s. ISBN 978-80-262-0090-1.
66
[12] MAREŠ, Petr. Sociologie nerovnosti a chudoby. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999, 248 s. Základy sociologie. ISBN 80-85850-61-3. [13] NEDĚLNÍKOVÁ, Dana, et al. Metodická příručka pro výkon terénní sociální práce. Ostrava: Ostravská univerzita, 2008, 201 s. [14] SNOPEK, Jan - Odborný pracovník Agentury pro sociální začleňování pro oblast bydlení). Počet a základní charakteristika ubytovacích zařízení v Brně. Brno, 2015. [15] Magistrát města Brna, Odbor sociální péče - Oddělení sociální prevence a pomoci. Statistika OSPP za rok 2015. Brno, 2016. [16] Universum: všeobecná encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Odeon, 2000, 681 s. ISBN 80-2071062-0. [17] VÁGNEROVÁ, Marie, CSÉMY, Ladislav a MAREK, Jakub. Bezdomovectví jako alternativní existence mladých lidí. Praha: Karolinum, 2013, 339 s. ISBN 978-80-246-2209-5. [18] Zdravotní stav populace bezdomovců v ČR a jeho determinanty I.: (Bezdomovectví v zrcadle veřejné politiky). Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky (dále jen IZPE), 2004, 102 S. ISSN 1213-8096. Internetové zdroje [19]
Armáda
spásy:
oficiální
stránky
organizace
Dostupné
[online].
z:
http://www.armadaspasy.cz/ [20] Bezdomovectvi.info. Sborník z konference [online]. Praha, 2015 [cit. 2016-01-27]. Dostupné z: http://www.bezdomovectvi.info/cs/sbornik-z-konference/ [21] Brno: oficiální stránky města [online]. Dostupné z: https://www.brno.cz/ [22] Brno.cz. In: Brněnský Metropolitan: Informační noviny občanů statutárního města Brna [online].
Brno,
2016
[cit.
2016-03-25].
Dostupné
z:
https://brno.cz/fileadmin/user_upload/brnensky_metropolitan/BM_1603.pdf [23] BUSCH-GEERTSEMA, Volker. Feantsaresearch.org. In: Housing First Europe – Results of a European Social Experimentation Project [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.feantsaresearch.org/IMG/pdf/article-01_8.1.pdf [24] Centrum sociálních služeb Brno: oficiální stránky organizace [online]. Dostupné z: http://www.css.brno.cz/ 67
[25] Český statistický úřad: oficiální stránky ČSÚ [online]. Dostupné z: https://www.czso.cz/ [26]
Dchb.charita.cz. Kdo
jsme [online].
Brno
[cit.
2016-02-28].
Dostupné
z:
http://dchb.charita.cz/diecezni-charita-brno/ [27]
Diecézní
charita Brno: oficiální
stránky organizace
[online]. Dostupné z:
http://brno.charita.cz/ [28] Dumnapulicesty.cz. Dům na půli cesty - Zásady poskytované sociální služby [online]. Brno [cit. 2016-04-14]. Dostupné z: http://www.dumnapulicesty.cz/?page=prijeti [29]
Gotobrno.cz. Brno
v
kostce [online].
Brno,
[cit.
2016-02-11].
Dostupné
z:
2016-05-07].
Dostupné
z:
http://www.gotobrno.cz/brno-v-kostce/t502 [30]
Homelesshub.ca.
Housing
First
[online].
[cit.
http://homelesshub.ca/solutions/housing-accommodation-and-supports/housing-first [31] JOHNSEN, Sarah a Beth WATTS. Pureapps2.hw.ac.uk. In: Homelessness and Poverty: reviewing
the
links[online].
Edinburgh,
2014
[cit.
2016-01-13].
Dostupné
z:
https://pureapps2.hw.ac.uk/portal/files/6831437/ENHRfullpaper_H_P.pdf [32] Na počátku: oficiální stránky organizace [online]. Dostupné z: http://napocatku.cz/ [33] Platforma pro sociální bydlení: oficiální stránky Platformy.[online]. Dostupné z: http://www.socialnibydleni.org/ [34] Policie ČR: oficiální stránky Policie ČR [online]. Dostupné z: http://www.policie.cz/ [35] Portal.mpsv.cz. O Úřadu práce České republiky [online]. Praha, [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/upcr/oup [36] Portál sociální péče ve městě Brně: oficiální stránky Portálu [online].Dostupné z: https://socialnipece.brno.cz/ [37] Santegidio.cz. O nás: Komunita Sant’ Egidio [online]. Praha [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: http://www.santegidio.cz/o-nas [38]
Sociální
prevence:
oficiální
stránky
organizace[online].
Dostupné
z:
http://www.socialniprevence.cz/ [39] Youtube.com. In: Záznam z Workshopu Habitat III o Ukončování bezdomovectví v českých městech a výhledy systému sociálního bydlení [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-04-15]. Dostupné z: https://www.youtube.com/watch?v=qcPE8RHUlCM 68
[40]
Zákony
pro
lidi
-
oficiální
stránky.
[online].
Dostupné
z:
http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108 Osobní korespondence: [41] Centrum sociálních služeb, p.o. - Mgr. Dagmar Mazurová (ekonomka) v Brně dne 14.4. 2016 [42] Diecézní charita Brno - Mgr. Petr Šimon, DiS (vedoucí), v Brně dne 4.3.2016 [43] Dům na půli cesty Brno - Mgr. Ladislav Nevrkla (vedoucí), v Brně dne 17.2.2016 [44] Magistrát města Brna - Mgr. Jan Gajdziok (OSP - Oddělení sociální prevence pro mladistvé a mladé dospělé), v Brně dne 7.3.2016 [45] Magistrát města Brna - Helena Krištofová (OSP), v Brně 11.2.2016 [46] Magistrát města Brna - Mgr. Magda Hežová (OSP - OSPP), v Brně září 2015 - květen 2016 [47] Na počátku, o.p.s. Brno - pan Bc. Tomáš Bendl (fundraising, vztahy s veřejností), v Brně dne 17.2.2016
69
SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Vývoj počtu lidí bez domova v Brně (v %)................................................................... 48 Graf 2 Poměr mužů a žen bez domova (v %) ........................................................................... 48 Graf 3 Rozložení počtu lidí bez domova dle věkových kategorií (v %) .................................. 49 Graf 4 Počet lidí bez domova v různých typech zařízení ......................................................... 50
SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Počet lidí bez domova v Brně v roce 2014 .............................................................. 47 Tabulka 2 Odhadovaná průměrná superhrubá mzda 1 sociálního pracovníka ......................... 59 Tabulka 3 Odhadované náklady na 1 klienta v terénu za měsíc ............................................... 59 Tabulka 4 Náklady na služby pro bezdomovce v nízkoprahových centrech ............................ 60 Tabulka 5 Náklady na bezdomovce v pobytových zařízeních ................................................. 60 Tabulka 6 Srovnání nákladů u různých přístupů k bezdomovectví .......................................... 61 Tabulka 7 Odhady nákladů na sociální práci na jednoho klienta ............................................. 62 Tabulka 8 Odhad nákladů na podporu nezaměstnaného klienta v systému HF po 3,5 roku .... 62 Tabulka 9 Srovnání nákladů Prostupného bydlení a HF .......................................................... 62 Tabulka 10 Porovnání nákladů v Brně u různých typů zařízení zabývajících se bezdomovectvím ....................................................................................................................... 64
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 Prostupné bydlení .................................................................................................... 38
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AD - azylový dům CSS - Centrum sociálních služeb ČR - Česká republika DPC - dům na půl cesty ETHOS - Evropská typologie bezdomovectví a vyloučení bydlení EU - Evropská unie FENTSA - Evropská federace národních sdružení pracujících s bezdomovci HF - Housing First HFE - The Housing First Europe project 70
IPS - Služba individuálního umisťování na pracovním trhu IZPE - Institut zdravotní politiky a ekonomiky JRF - Joseph Rowntree Foundation MMB - Magistrát města Brna MPSV - ministerstvo práce a sociálních věcí MSKSP - Městské středisko krizové sociální pomoci NDC - nízkoprahové denní centrum NKC - noční krizové centrum OSP - Odbor sociální péče OSPP - Oddělení sociální prevence a pomoci o.p.s. - obecně prospěšná společnost TBC - tuberkulóza ÚP - úřad práce
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1 - Typologie ETHOS Příloha 2 - Zařízení pro bezdomovce v Brně Příloha 3 - Náklady a dotace na klienta v Brně za rok 2015
71
Příloha 1 – Typologie ETHOS
Zdroj: Hradecký, et al., 2007, s. 32-33
Příloha 2 – Zařízení pro bezdomovce v Brně Nízkoprahová zařízení Městské středisko krizové sociální pomoci pro osoby v extrémní sociální tísni v Brně na ulici Masná 3b funguje od roku 2012. Poskytovatelem služeb sociální prevence je v tomto případě Centrum sociálních služeb, příspěvková organizace města Brna. Jedná se o nepřetržitou ambulantní pomoc lidem v tísni. Zaměřuje se na mladé dospělé (19-26 let), dospělé (27-64 let), mladší seniory (65-80 let) a starší seniory (nad 80 let). Disponuje kapacitou 53 klientů. Služba je poskytována bezplatně. Středisko má zajištěno bezbariérový přístup.(Socialnipece.brno.cz.) Zařízení se nachází ve středu města s dobrou dostupností. Krizová pomoc je poskytovaná v přízemí budovy. Zde je k dispozici také sociální zařízení a kuchyňský kout. Klientům k dispozici je 1 vedoucí pracovník, 1 sociální pracovník a 10 pracovníků v sociálních službách. (Css.brno.cz.) Krizové centrum pro děti a dospívající Hapalova 4 slouží pro děti a dospívající do 18 let, kteří se ocitli bez přiměřené péče nebo bez péče jakékoliv, nebo jsou jinak ohroženi na životě včetně dětí týraných. Jeho zřizovatelem je také Centrum sociálních služeb. Ambulantní služba zajišťuje poradenskou pomoc a krizovou intervenci. Lůžková část slouží pro okamžité umístění dětí, které se nacházejí v krizové situaci. Poskytuje dítěti plné zaopatření v oblasti ubytování a stravování, výchovnou a zdravotní péči, pomoc sociálního pracovníka a psychologa. Zajišťuje docházku dítěte do školy a pomáhá s přípravou. Spolupracuje s Orgánem sociálně právní ochrany dětí, soudy, manželskými, rodinnými a pedagogicko-psychologickými poradnami. Má kapacitu 12 lůžek. (Css.brno.cz.) Nízkoprahový klub Kumbál MMB (=Nízkoprahové zařízení pro mladistvé a mladé dospělé) Celní 3 mohou navštívit jedinci od 15 do 26 let, kteří se potýkají s nepříznivou situací. Naleznou zde pomoc a poradenství při řešení krizových situací jako je hledání bydlení, hledání práce či řešení dluhů. Ale také volnočasové aktivity jako například stolní tenis, posilovna nebo kulečník. Provozovatelem výše uvedeného zařízení je Oddělení sociální prevence pro mladistvé a mladé dospělé, Odboru sociální péče Magistrátu města Brna. Celková kapacita je 38 lůžek. Uživatelé jsou ubytováni v jedno až čtyřlůžkových pokojích s možností zajištění stravy, hygieny, praní a žehlení prádla. K dispozici mají domácí
spotřebiče, ale také učebnu, místnost s internetem, posilovnu, sportovní vybavení či zahradu. (Socialniprevence.cz.) Klub funguje od roku 1994. Denní kapacitu má maximálně 30 klientů a byl za rok 2015 využit z 85 %. Celkově náklady
dosáhly hodnoty 337 467 Kč
(13 234 Kč/1 bezdomovce). (Mgr. Jan Gajdziok, dne 17.2.2016) Nízkoprahové denní centrum pro lidi bez domova v Brně, Bratislavská 58, Diecézní charita Brno zajišťuje okamžitou pomoc lidem v tísni. Klienti zde najdou možnost odpočinku, ošacení, jídlo, sociální poradenství, pomoc při vyřizování dokladů, shánění práce či ubytování a další pomoc. Při první návštěvě jsou uchazeči seznámeni s provozním řádem a nahlásí své požadavky. Podle situace každého jednotlivce pracovník rozhodne, zda půjde o dlouhodobější pomoc a vypracuje individuální plán. 10 návštěv ročně poskytuje Centrum lidem zdarma, poté se za některé služby, např. jídlo, platí. Jedná se o prostředek zamezující zneužívání služeb Centra. V době poskytování bezplatné pomoci se snaží pracovníci přimět klienty k zajištění vlastního příjmu nebo alespoň sociálních dávek. (Brno.charita.cz.) Centrum mládeže Jonáš Kubíčkova 23 představuje nízkoprahové centrum pro děti 8 - 14 let a mládež 15 - 25 let ohrožené důsledky nežádoucích sociálních jevů. Provozovatelem je Armáda spásy, stejně jako u následujících třech zařízeních..Svou činnost zaměřuje zejména na výchovné a vzdělávací akce. (Armadaspasy.cz.) Komunitní centrum Dživipen Körnerova 1 slouží pro děti a mládež od 6 do 14 let věku. Má denní kapacitu 50 uživatelů. Jedná se o jedince ohrožené nepříznivou situací (nefunkční rodinné prostředí, nedostatečné podmínky pro přípravu do školy, život v lokalitě s negativními faktory a podobně). (Armadaspasy.cz) Sbor a komunitní centrum Staňkova 6 pořádá pro ohrožené jedince nedělní bohoslužby a modlitební hodiny. V jeho prostorách působí také Nízkoprahový klub Lavina pro děti a mládež ve věku 6 - 26 let. Služby poskytoval od roku 1991, svůj dnešní název nese od roku 2009. (Armadaspasy.cz.) Nízkoprahové denní centrum na ulici Mlýnská 25 poskytuje služby dospělým jedincům denně od 9,00 do 11,30 hod, a od 13,30 do 16 hod. Kapacita je 49 míst. (Armadaspasy.cz.)
Poradna Na počátku sídlí na adrese Soběšická 560/60. Obrátit se na ni mohou těhotné ženy telefonicky, mailem či osobně. Je v provozu od 9,00 do 13,00 hod., ale je možné smluvit schůzku na jiném místě. Na emaily odpovídají pracovnice do 3 pracovních dnů. Osobní pohovor trvá 60-90 minut. Všechny tyto služby jsou bezplatné. (Napocatku.cz.) Ročně obslouží 220 klientek. Náklady za rok 2015 činily 706 106 Kč. Zařízení získává zdroje od MPSV, Jihomoravské kraje, města Brna a městských částí - zhruba 55 % a asi 45 % získává z darů a veřejných sbírek. (Bc. Tomáš Bendl, dne 17.2.2016) Středisko osobní hygieny Rumiště 3218/11 CSS MMB mohou využívat klienti nad 18 let, kteří mají doporučení sociálního kurátora Magistrátu města Brna. Středisko nabízí možnost osobní očisty,čímž se snaží zabránit šíření kožních nemocí mezi bezdomovci. V provozu je v pondělí a ve středu od 7 do 17 hodin., v úterý a čtvrtek od 7 do 15,30 a v pátek od 7 do 12,30 hod. Zařízení má dvě sprchy a odpočinkovou místnost. (Css.brno.cz.) Noční krizové centrum Masná 3b. Toto zařízení slouží k zajištění přenocování v teple a bezpečí a je v provozu v zimních měsících Centrem sociálních služeb. Chrání lidi bez přístřeší před umrznutím, jedná se o zařízení nízkoprahové, poskytuje možnost přenocování zdarma. Klient se nemusí legitimovat, nesmí však jevit známky výrazné opilosti či jinak rušit ostatní klienty. Zařízení je v provozu od zimního období 2012/2013. Je součástí Městského střediska krizové pomoci pro osoby v extrémní sociální tísni. Celková kapacita je 53 míst. Vzhledem k nadužívání tohoto NKC cizími státními příslušníky, zejména Slováky, pro které se stalo levným způsobem zajištění ubytování v zimních měsících, stanovilo Centrum tzv. "krizový pobyt" v délce 7 po sobě jdoucích nocí. (Baláš, et al., 2015) Noční krizové centrum Bratislavská 58 provozuje Diecézní Charita Brno od sezóny 2003/2004. Původně se nacházelo v ulici Karlova 59 a disponovalo 11 místy. Otevřeno bylo při poklesu venkovní teploty pod -5 stupňů. V roce 2008 se přestěhovalo na současnou adresu, kde poskytuje služby 25-30 lidem. Za další 2 roky zahájilo pravidelný každodenní provoz. Podrobnější údaje o obsazenosti těchto zařízení jsou k dispozici až od zimy 2010/2011. Průměrný počet uživatelů za sezónu se od této doby pohyboval kolem 500 osob. Nárůst (627) byl zaznamenán v sezóně 2012/2013, což bylo způsobeno nepříznivým počasím. Danou sezónu bylo zařízení v provozu až do 14. dubna. (Baláš, et al., 2015) Toto zařízení
vzniklo v roce 1993, má kapacitu 20 míst k sezení a denní kapacitu 80 osob. Návštěvnost se pohybuje mezi 80 - 130 osob za den. Obsazenost bývá tedy i přes 100 % a to kolem 112 %. Celkové náklady za rok 2015 činily 3 140 000 Kč. Zařízení je financováno stejně tak jako Azylový dům a Noclehárna pro lidi bez domova městem Brnem, Jihomoravským krajem a MPSV. (Mgr. Petr Šimon, DiS., dne 4.3.2016) Noční krizové centrum Mlýnská 25 Armáda spásy disponuje kapacitou 49 míst. V době svého zprovoznění v sezóně 1992/1993 fungovalo v závislosti na počasí, od sezóny 2010/2011 je přístupné denně od začátku prosince do konce února, popř. i déle. (Baláš, et al., 2015) Pobytová zařízení Noclehárny Noclehárna Masná 3b CSS má 42 lůžek.V provozu je denně od 20,00 hod. do 7,30 hodin. Rozkládá se na dvou podlažích. 34 lůžek v 5 pokojích slouží pro muže, 1 pokoj s 8 lůžky pro ženy. Kuchyňka a sociální zařízení je vždy společné na každém podlaží. O klienty se stará 1 vedoucí pracovník a 10 pracovníků v sociálních službách. Za nocleh platí klienti 50 Kč. (Css.brno.cz.) Noclehárna Podnásepní 20 má k dispozici 43 lůžek umístěných ve 3 podlažích. 28 lůžek ve 4 pokojích slouží pro muže, 2 pokoje s 15 lůžky jsou učeny ženám. Noclehárnu provozuje CSS. Každé podlaží má společné sociální zařízení a kuchyň. Úhrada za nocleh vychází ze zákona (§ 63, z.č.108/2006 Sb.), je podložena smlouvou a její výše je 50 Kč za noc a osobu. (Css.brno.cz.) Noclehárna pro lidi bez domova v ulici Bratislavská 58 je další nízkoprahové zařízení, které zajišťuje lidem bez přístřeší nocleh, jídlo, oděv a další služby. Je v provozu denně od 20,00 do 8,00 hodin, přijít mohou lidé do 22,00 hodin. (Brno.charita.cz.) Za nocleh uživatel zaplatí 30 Kč. (Brno.charita.cz.) Noclehárna je novější, vznikla v roce 2011 s kapacitou 34 lůžek (24 muži a 10 ženy). Obsazenost bývá kolem 80 %. Klientům poskytuje
možnost hygieny, sociálního poradenství a přenocování. Náklady za rok 2015 se vyšplhaly na částku 1 307 000 Kč. (Mgr. Petr Šimon, DiS., dne 4.3.2016) Noclehárna v ulici Mlýnská 25 poskytuje možnost večeře, hygieny a noclehu. Provozovatelem je Armáda spásy. Nástup je denně od 18,00 hod. do naplnění. Kapacita je 16 míst pro ženy a 34 pro muže. Za nocleh a večeři zaplatí 35 korun. (Armadaspasy.cz.) Azylové domy Azylový dům Podnásepní 20 CSS je určen pro osoby starší 18 let, muže, ženy, úplné i neúplné rodiny s nezaopatřenými dětmi. Rozkládá se ve 4 podlažích. Pro muže je určeno 20 lůžek v 10 pokojích, pro ženy 1 třílůžkový pokoj. Kuchyňka je společná vždy pro 2 pokoje, sociální zařízení a pračka jsou společné pro celé patro. Dalších 20 lůžek je v 6 ubytovacích jednotkách se samostatným sociálním zařízením a kuchyňkou, vhodné pro rodiny, partnery. Všichni mají k dispozici pobytovou místnost s televizí, posilovnu a dvůr s pergolou. Cena za pobyt je stanovena § 57, z.č. 108/2006 Sb. V ubytovací jednotce pro rodinu platí dospělá osoba 70 Kč na den, jedno dítě 30 Kč, dvě 25 Kč, 3 a více 20 Kč na den. V ubytovací jednotce jednotlivec 90 Kč na den, v pokoji 80 Kč na den. (Css.brno.cz.) Azylový dům v Brně, Křenová 20 Sídlí v 5. podlažním domě ve středu města, který je majetkem MMB. Tři spodní podlaží jsou vyčleněna pro kurátory magistrátu města, ve 4. a 5. se nachází azylový dům. Je provozováno CSS. Disponuje 36 lůžky. Z nich 18 má společné sociální zařízení (oddělené pro muže a ženy), společnou prádelnu, sušárnu a kuchyňský kout. Jedná se o 6 pokojů 2-4 lůžkových. Dalších 18 míst, nacházejících se v 9 pokojích pro1-3 osoby, má vlastní sociální zařízení včetně pračky a kuchyňského koutu. Všem slouží pobytová místnost s televizí a kuřárna. Budova je částečně bezbariérová. Provoz je nepřetržitý. Pracují v něm vedoucí organizační složky, referent majetkové správy a pracovníci v sociálních službách. O poskytovaných službách se klienti dozvídají z letáků rozmisťovaných v lokalitách, kde se bezdomovci nejvíce zdržují - ve středu města, na hlavním nádraží a podobně nebo prostřednictvím sociálních kurátorů MMB. Přijetí klienta je možné pouze na doporučení sociálního kurátora. Jedinec musí mít osvojeny základní hygienické návyky a musí být přístupný komunikaci. Za služby klient platí podle § 57, zákona č. 108/2006 Sb. Výše úhrady
je daná smluvně a to ve výši 80 Kč za pokoj na osobu a den a 90 Kč za ubytovací jednotku. (Css.brno.cz.) Azylový dům pro mladistvé MMB (AD I) v Celní 3 Brně-Štýřicích slouží pro mladistvé od 15 do 18 let, kteří se ocitli bez přístřeší. Pomoc v něm ale najdou i rodiče mladistvých, kteří se potýkají s problémy svých dětí v oblasti záškoláctví, konzumace alkoholu, delikventního chování aj. Zařízení poskytuje ubytování, stravu, pomoc s návratem ke studiu a pomoc při přípravě do školy, poradenství sociální, psychologické, přispívá k obnovení vztahů se zákonnými zástupci a řadu jiných. Za tyto služby klienti platí 150 až 155 Kč měsíčně, dále kauci 500 Kč při podpisu smlouvy a poté 100 Kč každý měsíc na pokrytí případných škod. (Socialniprevence.cz.) Dům funguje od roku 1994. Má kapacitu 18 míst a obsazenost byla v roce 2015 60%. Celkové náklady činily 474 244 Kč, 43911,5 Kč na 1 bezdomovce a 556 Kč na 1 lůžkoden. (Mgr. Jan Gajdziok, dne 17.2.2016) Azylový dům pro mladé dospělé MMB (AD II) Celní 3 ve stejné lokalitě je určen pro mladé lidi od 18 do 26 let v tíživé situaci. Kromě ubytování nabízí také pomoc při hledání práce, při zvyšování kvalifikace, jednání s úřady, poskytuje
poradenství v otázkách
hospodaření s finančními prostředky, vedení vlastní domácnosti a další. Za 1 noc klient zaplatí 50 Kč, tzn. asi 1500 Kč za měsíc. Výše kauce je v tomto případě 2000 Kč a je možno ji uhradit ve splátkách po 500 Kč. (Socialniprevence.cz.) Druhý azylový dům poskytuje své služby od roku 2007. Jeho kapacita je menší a to 10 klientů a obsazenost v minulém roce byla pouze 50%. Za toto zařízení se v loňském roce vynaložilo celkem 566 914 Kč (113 382,7 Kč/1 bezdomovce a 1569 Kč/1 lůžkoden). (Mgr. Jan Gajdziok, dne 17.2.2016) Azylové domy pro lidi bez domova Bratislavská 58 a Karlova 59 a 61 zajišťují pobytové služby pro lidi bez domova. Provozovatelem je Diecézní charita Brno. Jejich pracovníci se snaží pomoct klientům orientovat se ve své situaci, vedou je k nalezení sebeúcty, k samostatnosti, motivují je k vyřešení jejich problému. Služeb zařízení mohou využívat osoby starší 18 let, které jsou soběstačné v základních životních úkonech a s dobrým zdravotním stavem, nevyžadujícím speciální pomoc. Za pobyt platí 80 Kč na den. Při prvním kontaktu se klient setkává se sociálním pracovníkem, který zjišťuje důvody, které jedince nutí vyhledat pomoc azylového domu a zjišťuje, co klient očekává. Pokud má zájem o ubytování, vypracuje pracovník žádost, kterou předloží ke schválení ubytovací komisi, případě zamítnutí
hledá pracovník jiný způsob, jak člověku v tíživé situaci pomoci. V pozitivním případě vyhotoví smlouvu o poskytování sociální služby. (Brno.charita.cz.) Azylový dům vznikl v roce 2004 a má kapacitu 30 lůžek, z toho 24 lůžek pro muže a 6 lůžek pro ženy. Obsazenost bývá téměř 100% a to konkrétně 98%. Celkové náklady tohoto zařízení dosáhly za rok 2015 částky 3 910 000 Kč. (Mgr. Petr Šimon, DiS., dne 4.3.2016) Azylový dům pro matky s dětmi Domov sv. Markéty v Brně, Staňkova 47 poskytuje dočasné ubytování matkám a jejich dětem, které se ocitly bez domova. Zřizovatelem Domova je Diecézní Charita Brno. Svoje služby poskytuje v objektu, který od roku 1993 pronajímá od Magistrátu města Brna. Přestavbou v roce 1995 se zvýšila kapacita z původních 18 na 28 bytových jednotek celkem se 100 lůžky. V roce 1996 pak proběhla rekonstrukce sklepních prostor, kde vznikla tělocvična. Dále k objektu patří dvůr a zahrada. Zařízení je určeno zletilým ženám, které mají ve své péči děti do 18 let věku a nejsou schopny se s danou situací vyrovnat bez pomoci. Pobyt zde je přechodný, většinou na 1 roka měl by ženy připravit na jejich další samostatný život. Za 1 den pobytu zaplatí žena100 Kč, za Každé dítě 40 Kč, těhotná žena platí 140 Kč. (Brno.charita.cz.) Azylový dům Staňkova 4 poskytuje přechodné ubytování většinou na 1 rok ohroženým rodinám v 11 bytových jednotkách. Jeho provozovatelem je Armáda spásy Brno. (Armadaspasy.cz.) Azylový dům pro lidi bez přístřeší v lokalitě Mlýnská poskytuje nepřetržitý provoz. Disponuje 92 lůžky. Do poskytovaných služeb patří ubytování na přechodnou dobu, většinou 1 rok, poskytnutí stravy a pomoci v nepříznivé situaci. Ubytování stojí denně 115 Kč. Klienti si mohou přikoupit stravu a to snídani za 15 Kč, oběd za 45 Kč a večeři za 15 Kč. Provozován je Armádou spásy Brno. (Armadaspasy.cz)
Azylový dům Domov pro dětský život Soběšická 560/60 slouží k ubytování i k sociálně vzdělávacím programům pro těhotné. Nachází se na utajené adrese mimo Brno. Provozovatelem je obecně prospěšná společnost Na Počátku.V azylovém domě Domov pro dětský život mohou strávit ženy celé těhotenství a po porodu do půl až 1 roku věku dítěte. Zařízení disponuje 7 samostatnými pokoji. Sociální zařízení je společné maximálně pro 3 maminky, kuchyňka pro 5 maminek. Pro těhotné ženy stojí pobyt 100 Kč na den,
pro matku s dítětem do 9 měsíců věku 70 Kč za matku, 40 Kč za dítě, nad 9 měsíců věku 90 Kč za matku a 60 Kč za dítě. (Napocatku.cz.) Domov byl zřízen v roce 1996 a nyní disponuje 17 lůžky. Obsazenost se pohybuje kolem 60 % a to z důvodu specifik cílové skupiny (těhotná žena bez dítěte obsadí jeden pokoj s více lůžky apod.). Náklady za rok 2015 dosáhly 3 209 556 Kč. Tyto byly pokryty z dotací z MPSV, od Jihomoravského kraje a města Brna - 20 %, ze strukturálních fondů EU - 27 %,od úřadu práce - 2 %, z příspěvků od klientek - 8 % a darů a veřejné sbírky - 43 %. (Tomáš Bendl, dne 17.2.2016)
Domov pro matky s dětmi Společná cesta Heyrovského 11 CSS je určen pro ženy nad 18 let, které jsem těhotné nebo mají v péči jedno či více dětí a ocitly se bez domova. Jeho provozovatelem je Centrum sociálních služeb, příspěvková organizace. Pracuje od roku 2002. Má bezbariérový přístup. K dispozici je 17 ubytovacích jednotek s 50 lůžky a 10 postýlkami, z toho 15 jednotek má vlastní sociální zařízení. Kromě toho se v něm nachází řada společných prostor, jako jsou například společenská místnost, návštěvní místnost, herna, sportovní hala a jiné. Provoz je nepřetržitý a zajišťují ho vedoucí pracovník, sociální pracovník, referent majetkové správy, pracovník v sociálních službách a pracovnice na úklid. Cena je stanovena následovně: ubytovací jednotka 1-15 + 17: matka 70 Kč/den, 1 dítě 40 Kč, 2 děti 35 Kč , 3 a více 30 Kč na den, těhotná žena 100 Kč. Ubytovací jednotka 16: matka na den 60 Kč, jedno dítě 30 Kč, dvě 25 Kč a těhotná žena 70 Kč. (Css.brno.cz.) Dům na půl cesty MMB Celní 3 je určen pro jedince ve věku 18 - 26 let. Pomáhá mladým lidem překlenout přechod z institucí (např. výchovného ústavu) do samostatného života. Poskytované služby i úhrada za ně je shodná jako u azylového domu. (Socialniprevence.cz.) Dům na půli cesty vznikl v roce 1994. Kapacita je 10 klientů a obsazenost v roce 2015 byla 80%. Náklady jsou proto také nejvyšší a to 659 180 Kč (82 397,5 Kč/1 bezdomovce a 748 Kč /1 lůžkoden). (Mgr. Jan Gajdziok, dne 17.2.2016) Dům na půli cesty, Sdružení pěstounských rodin, Anenská 10, Brno Poskytuje pobytovou sociální službu mladým lidem ve věku 18 - 26 let ohroženým exkluzí. Pomáhá zejména jedincům, kteří opouštějí zařízení pro péči o děti a mládež, pěstounské rodiny nebo se vracejí z výkonu trestu. Služby jsou poskytovány na základě žádosti klienta, jsou založeny na principu dobrovolnosti a klient je chápán jako partner. V Domě zůstávají lidé po dobu 1 roku. Platba za 1 měsíc pobytu činí 2 550 Kč. Objekt se nachází v osadě Velký
Dvůr u Pohořelic. Jedná se o rekonstruovaný bývalý lovecký zámeček o dvou podlažích. Klienti pobývají v jedno a dvoulůžkových pokojích se společným sociálním zařízením vždy pro dva pokoje. Celková kapacita je 15 lůžek. Součástí areálu je také rostlinná a živočišná farma, na jejímž chodu se klienti podílejí v rámci pracovních činností. (Dumnapulicesty.cz.) Od roku 2002, kdy Dům vznikl se obsazenost pohybuje kolem 80 %, což je z pohledu vedení Domu optimální vzhledem k tomu, že k dispozici je pouze jedna společná kuchyň. V letech 2009 - 2015 byl provoz financován z individuálních projektů (z EU, od státu). V roce 2016 potřebné prostředky poskytne Ministerstvo práce a sociálních věcí, Jihomoravský kraj a Sdružení pěstounských rodin, Brno, Anenská 10 (zřizovatel). (Mgr. Ladislav Nevrkla, dne 17.2.2016) Na utajené adrese se nacházejí Byty Na Počátku. V nich se maminky za pomoci sociálních pracovnic snaží naučit samostatnému životu. Byty Na počátku jsou situovány ve 2 domech v běžné zástavbě u Jihlavy. Najdeme v nich 4 bytové jednotky s celkem 15 lůžky. Matky platí 100 Kč za den, první dítě 50 Kč, druhé 50 Kč, za ostatní děti se neplatí. Kauce je ve výši 500 Kč. (Napocatku.cz.) Byty byly zřízeny v roce 2004. Obložnost je pouze 80%, protože jsou např. přijímány ženy bez partnera, nižší kapacita také neumožní variabilní umístění rodin na velikostně odpovídající byty. Náklady za rok 2015 byly vyčísleny na 1 868 196 Kč. Největší část financí putuje od MPSV, Jihomoravského kraje a kraje Vysočina a města Brna a to 86 %. Zbytek tvoří příspěvky klientek - 11 % a dary a veřejné sbírky - 3 %. (Tomáš Bendl, dne 17.2.2016)
Komunita Sant´ Egidio Jedná se o církevní hnutí, které nese název podle římského kostela, kde má sídlo. Vznikla v roce 1968. V ČR svoji činnost zahájila v roce 1993 a v současné době má svá působiště v Praze, Brně a Olomouci. Pomáhá lidem bez domova, romským dětem a starým lidem. Vždy jeden den v týdnu vycházejí její zástupci do ulic a nabízejí lidem bez domova jídlo a pití, pořádají vánoční obědy a pravidelné pikniky. Hlavně však vyjadřují těmto lidem podporu a posilují jejich snahu se vypořádat s nepříznivou situací. (Santegidio.cz.)
Přehled všech zařízení poskytující služby pro lidi bez domova Provozovatelé služeb pro bezdomovce v Brně
MMB - Centrum sociálních služeb
MMB - Oddělení sociální prevence pro mladistvé a mladé dospělé
Diecézní charita Brno
Armáda spásy
Na Počátku,o.p.s.
Sdružení pěstounských rodin
Typy zařízení - Městské středisko krizové sociální pomoci pro osoby v extrémní sociální tísni v Brně, Masná 3b; - Noclehárna a NKC, Masná 3b - Azylový dům, Podnásepní 20; - Noclehárna, Podnásepní 20 - Azylový dům, Křenová 20 - Domov pro matky s dětmi Společná cesta, Heyrovského 11 - Krizové centrum, Hapalova 4 - Středisko osobní hygieny Rumiště 3218/11 - Nízkoprahový klub Kumbál MMB (=Nízkoprahové zařízení pro mladistvé a mladé dospělé), Celní 3; - AD pro mladistvé, Celní 3; - AD pro mladé dospělé, Celní 3; - DPC, Celní3 - NDC pro lidi bez domova, Bratislavská 58; - Noclehárna pro lidi bez domova, Bratislavská 58; - AD pro lidi bez domova, Bratislavská 58; - NKC, Bratislavská 58; - AD pro matky s dětmi Domov sv. Markéty, Staňkova 47 - Centrum mládeže Jonáš Kubíčkova 23; - Komunitní centrum Dživipen Körnerova 1; - Sbor a komunitní centrum Staňkova 6; - NDC; Mlýnská 25 - NKC, Mlýnská 25 - Noclehárna; Mlýnská 25 - AD, Mlýnská 25 - AD Domov pro dětský život, Soběšická 560/60; - Poradna Na Počátku, Soběšická 560/60; - Byty Na Počátku - Dům na půl cesty, Anenská 10
* AD - azylový dům; NKC - noční krizové centrum; NDC - Nízkoprahové denní centrum; DPC - dům na půl cesty Zdroj: Vlastní zpracování
Příloha 3 Náklady a dotace na klienta v Brně za rok 2015 Náklady na klienta v Brně za rok 2015 MSKSP, KP Masná
MSKSP noclehárna Masná
AD Křenová
kapacita 53 42 Celkové 4 268 754 1 735 362 náklady za rok 2015 (Kč) Náklady 80 543 41 318 v Kč na 1 klienta za rok (Kč) Náklady 6 712 3 443 na 1 klienta za měsíc (Kč) Zdroj: Css.brno.cz., 2016, s. 20
DSP, AD Podnásepní
DSP, noclehárna Podnásepní
Krizové centrum Hapalova
36 3 208 086
43 6 572 317
43 3 838 940
DMD, Společná cesta Heyrovského 50 3 977 873
89 114
152 845
89 278
79 558
553 696
7 426
12 737
7 440
6 630
46 142
DSP, AD Podnásepní
DSP, noclehárna Podnásepní
450 Kč
488 Kč
958 Kč
DMD, Společná cesta Heyrovského 285 Kč
0 Kč
0 Kč
0 Kč
0 Kč
14 778 Kč
4 758 Kč
6 209 Kč
0 Kč
5 142 Kč
0 Kč
0 Kč
4 335 Kč
5 664 Kč
0 Kč
30 644 Kč
2 218 Kč
1 705 Kč
818 Kč
1 203 Kč
720 Kč
12 6 644 355
Dotace na klienta v Brně za rok 2015 MSKSP, KP Masná
MSKSP noclehárna Masná
Dotace 1 648 Kč 698 Kč MPSV na klienta na 1 měsíc Dotace 0 Kč 0 Kč JMK na klientana 1 měsíc Úhrada 0 Kč 0 Kč JMK na klienta (z ESF) na 1 měsíc Příspěvek 5 064 Kč 1 760 Kč Města na klienta na 1 měsíc Výnosy na 0 Kč 985 Kč klienta na 1 měsíc Zdroj: Css.brno.cz., 2016. s. 20
AD Křenová
Krizové centrum Hapalova 0,00 Kč
Náklady na klienta dalších zařízení Zařízení
Kapacita v roce 2015 Poradna Na 220 počátku klientek ročně AD Domov 7 pokojů pro dětský - 17 lůžek život Pobytová 4 byty sociální 15 lůžek rehabilitace Byty Na počátku Noclehárna 34 lůžek Diecézní (24 muži a charita 10 žen) AD Diecézní 30 lůžek charita (24 muži a 6 ženy) Nízkoprahové 20 míst k denní centrum sezení, Diecézní denní charita kapacita 80 osob 10 klientů Dům na půl
Obsazenost
-
Celkové Náklady na Náklady náklady za klienta za rok na klienta rok 2015 za měsíc 706 106 Kč 3210 Kč 268Kč
60% 3 209 556 Kč
188 797 Kč
15 733 Kč
80% 1 868 196 Kč
124 546 Kč
10 379 Kč
80% 1 307 000 Kč
38 441 Kč
3 203 Kč
130 333 Kč
10 861 Kč
112% 3 140 000 Kč
39 250 Kč
3 271 Kč
80%
823 980 Kč
82 398 Kč
6 867 Kč
18 klientů
60%
790 416 Kč
43 912 Kč
3 659 Kč
10 klientů
50% 1 133 830 Kč
113 383 Kč
9 449 Kč
Denní kapacita max 30 klientů
85%
397 020 Kč
13 234 Kč
1 103 Kč
98% 3 910 000 Kč
cesty MMB Azylový dům pro mladistvé (AD I) MMB Azylový dům pro mladé dospělé (AD II) MMB Nízkoprahový klub Kumbál MMB
Zdroj: vlastní zpracování dle osobní korespondence zástupců těchto zařízení
