Přístup investičního poradce k potencionálnímu investorovi

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra managementu firem a institucí

Přístup investičního poradce k potencionálnímu investorovi

Diplomová práce

Autor:

Blanka Bennourová Finance

Vedoucí práce:

RNDr. Václav Prais, Csc.

Praha

Červen 2009

1

Prohlášení: Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Děčíně dne

Blanka Bennourová

2

Poděkování Chtěla bych velmi poděkovat panu RNDr. Václavu Praisovi, který byl po celou dobu mé práce nejen mým konzultantem, ale i oporou.

3

Anotace Tato diplomová práce se zabývá investováním jako moţností zhodnocení peněz, důvody, proč by lidé měli své peníze spořit a zhodnocovat a postojem lidí ke kolektivnímu investování. Cílem této práce je zjistit, zda běţní lidé umí objektivně posoudit svoji finanční situaci a na základě té pak volí odpovídající finanční produkty.

Dokáţí-li se vůbec orientovat v

nepřeberné nabídce finančních produktů a zvolit takové produkty, které vyhovují jejich potřebám. Tato práce by měla být návodem pro začínající investory, jak rozeznat dobrého finančního poradce od prodejce a zároveň se umět alespoň částečně orientovat ve světě investic.

Annotation This diploma work is based on investing as a possible way of valorizing money, the reasons why people should save their money and valorize it and what the attitude of people to collective investment is. The target of this work is to find out whether common people can objectively judge their financial situation according to which they choose sufficient products. Can they really find their way through the number of various products and pick those that suit their needs? This work should guide an investor – beginner - how to distinguish a good financial advisor from a salesman and at the same time show the basics in the world of investing money.

4

Obsah Úvod .......................................................................................................................................... 7 1 Co jsou to investice a proč investovat ................................................................................... 9 1.1 MiFID ............................................................................................................................. 9 1.2 Co jsou to investice ......................................................................................................... 9 1.3 Co je to finanční portfolio ............................................................................................. 10 1.4 Finanční nezávislost ...................................................................................................... 10 1.4.1 Proč se stát finančně nezávislý.............................................................................. 11 1.4.2 Důchodový systém v ČR ....................................................................................... 11 1.4.3 Finanční plán ......................................................................................................... 12 1.5 Jak správně sestavit finanční portfolio? ........................................................................ 12 1.5.1 Finanční analýza ................................................................................................... 12 1.5.2 Investiční dotazník ................................................................................................ 13 1.5.3 Určení investičního profilu ................................................................................... 14 1.5.4 Finanční cíle .......................................................................................................... 14 1.5.5 Zajištění rizik ........................................................................................................ 15 1.5.6 Rezervy ................................................................................................................. 15 1.5.7 Stanovení potřeb a cílů .......................................................................................... 16 1.6. Dosaţení finanční nezávislosti..................................................................................... 16 1.6.1 Finanční nezávislost versus čas a výnos ............................................................... 17 1.7 Jak investovat ................................................................................................................ 18 1.7.1 Riziko, výnos, likvidita ......................................................................................... 18 1.8 Podílové fondy .............................................................................................................. 19 2 Definice postavení investičního poradce ............................................................................. 20 2.1 Typy poradců ................................................................................................................ 20 2.2 Jaké vlastně jsou rozdíly mezi bankovním a finančním poradcem? ............................. 22 2.3 Jak nabídnout klientovi finanční poradenství ............................................................... 25 2.4 Schůzka s klientem ....................................................................................................... 26 3 Hloubka investičních znalostí investora .............................................................................. 30 3.1 Magický trojúhelník ...................................................................................................... 30 3.2 Běţné účty..................................................................................................................... 31 3.3 Alternativní produkty .................................................................................................... 32 3.4. Podílové fondy ............................................................................................................. 33 4 Rozbor finančních moţností investora ................................................................................ 35 4.2 Úspory na budoucnost .................................................................................................. 37 5 Do jaké míry musí investiční poradce seznámit .................................................................. 40 investora s celou problematikou .......................................................................................... 40 5.1 Dotazníkové šetření ...................................................................................................... 40 5.2 Úloha finančního poradce ............................................................................................. 41 5.3. Investování do podílových fondů ................................................................................ 42 6 Míra rizika a postoj investora k rizikovým .......................................................................... 44 investicím ............................................................................................................................ 44 6.1. Riziko ........................................................................................................................... 44 6.2 Typy investorů .............................................................................................................. 44 6.3 Investování do akcií ...................................................................................................... 45 6.3.2 Investiční strategie ................................................................................................ 46 6.4 Dluhopisy ...................................................................................................................... 47 6.5 Měnové riziko ............................................................................................................... 48 5

6.6. Podílové fondy ............................................................................................................. 48 6.6.1 Kategorie fondů..................................................................................................... 49 6.6.2 Správce fondu ....................................................................................................... 50 7 Sledování stavu investic ...................................................................................................... 52 8 Situace v ekonomice USA a její dopad na ........................................................................... 54 ekonomiku a finanční trhy v Evropě ................................................................................... 54 8.1 Příčiny finanční krize v USA v roce 2007 .................................................................... 55 8.2 Dopady hypoteční krize ............................................................................................... 58 8.2.1 Kapitálový trh v USA............................................................................................ 58 8.2.2 Propojenost finančních trhů .................................................................................. 58 8.2.3 Vývoj v Japonsku ................................................................................................... 60 8.2.4 Eurozóna ............................................................................................................... 61 8.3 Vliv krize na vývoj ekonomiky ČR .............................................................................. 63 8.4. Současný vývoj na finančních trzích ........................................................................... 64 9 Jak se zachovat v době finanční krize ................................................................................. 66 10 Vliv odlivu peněz z investičních fondů na situaci ............................................................. 68 v bankovnictví ................................................................................................................... 68 Výsledky .................................................................................................................................. 70 Závěr ........................................................................................................................................ 73 Seznam pouţité literatury ........................................................................................................ 74 Seznam internetových odkazů ............................................................................................. 74

Úvod Cílem této práce je poskytnout návod, jak se zorientovat v oblasti investování a investic, nejen začínajícímu investičnímu poradci, ale i potencionálnímu investorovi. Ve své práci bych se chtěla zabývat tím, jak jednotliví lidé přistupují ke svým financím a jakým způsobem je zhodnocují. Současný trh nabízí mnoho moţností zhodnocování peněz, jaké jsou tyto moţnosti, jak dostupné občanům, jaká je informovanost občanů o jednotlivých produktech a co je ovlivňuje při výběru způsobu zhodnocení jejich peněz jsou základní otázky, na které bych chtěla ve své práci odpovědět, ale především bych se chtěla zaměřit na investice jako nástroj zhodnocení peněz a postoj lidí k investicím a investování obecně. Ve své praxi se často setkávám s lidmi, kteří se snaţí výhodně uloţit peníze, ale vyuţívají velmi konzervativní produkty jako jsou spořící účty. K investování jako alternativě spoření zaujímají klienti velmi negativní postoj – z čeho pramení tento postoj, je to neznalost nebo špatná zkušenost? Nebo je snad chyba na straně poradce, který nabídl klientovi produkt pro něj nevhodný? Jak vůbec vnímají klienti investiční poradce? Je poradce opravdu ten správný člověk, kterému můţe klient – potencionální investor důvěřovat a spolehnout se na něho? Tato problematika je v současné době velmi aktuální, neboť poradenství je jedno z odvětví, které na trhu nebylo v dostatečné míře rozvinuto a právě zaţívá velký rozvoj. Jelikoţ nemá v ČR dlouhou historii, neexistují bariéry pro vstup do odvětví a na trh se dostávají firmy bez jakékoliv záruky kvality či odborných znalostí. Co je zárukou kvality finančního poradce a jak má klient neznalý problematiky najít toho správného poradce mezi všemi těmi lidmi, kteří se za poradce prohlašují a neustále ho pronásledují? Takový klient se stává snadnou obětí a poradci podlehne. Klient, který je informovaný a má určité finanční znalosti se mnohem lépe ubrání útoku poradců-prodejců, 7

jejichţ jediná vidina je provize za prodej. Širší přehled celé problematiky mu usnadní orientaci v mnoţství produktů a umoţní mu lépe spravovat vlastní finance. Do jaké míry musí však investor znát celou problematiku a o čem by jej měl poradce informovat? Podle čeho vybrat klientovi vhodný produkt - skrývá tento produkt pro klienta nějaká rizika? Je klient informován o těchto rizicích? To vše jsou náměty, které bych chtěla ve své práci zpracovat. Ekonomická recese, která v průběhu posledních dvou let zachvátila celý svět, ukázala, ţe globalizace má i své stinné stránky.

Důsledky globalizace a její dopad pocítily nejen

jednotlivé státy, ale také individuální investoři, kteří vloţili peníze do investic po celém světě. Jak je důleţitá psychika investorů – můţe ovlivnit dění na finančních trzích? Jak se má investor zachovat v době krize, kdy se bojí, ţe o svoje peníze přijde? Mnoho investorů se obává ztráty a jednají pak iracionálně – peníze z fondů jednoduše stáhnou - je to opravdu správné řešení? Investování je velmi široká oblast, která se netýká pouze jednotlivců – u těch to začíná – ale ve svém důsledku ovlivňuje dění ve světě. Závislost ekonomiky na finančních trzích je jednoznačná, jakékoliv dění na trzích se odráţí na vývoji hospodářství země, který pak zpětně ovlivňuje ţivoty jednotlivců v zemi. Tématem jaký význam má pro ekonomiku bankovnictví a mohou bankovní systém ovlivnit změny na finančních trzích nebo-li jaký je vztah mezi investováním a bankovnictvím a jak důleţitou roli hraje tento vztah v ekonomice bych svou diplomovou práci chtěla ukončit.

8

1 Co jsou to investice a proč investovat 1.1 MiFID Na ochranu spotřebitele před nekalým jednáním některých investičních zprostředkovatelů a s cílem zvýšit transparentnost investičních produktů byla v České republice s účinností od 1.7.2008 zavedena rámcová směrnice MiFID (Markets in Financial Instrument Directive), v českém znění: směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/39/ES ze dne 21.4.2004 o trzích finančních nástrojů. V rámci této směrnice jsou státy EU povinny provést legislativní změny, které povedou k dosaţení cílů stanovených ve směrnici. V ČR proběhla novela zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Se změnou novely se zvýšily nároky na odbornost poskytovatelů investičního poradenství.1 Z tohoto důvodu nebude v této práci pouţíván termín investiční poradce, jelikoţ práci investičního poradce můţe vykonávat pouze osoba odborně způsobilá, která se můţe prokázat makléřskými zkouškami.

„Investiční“ poradce bude v této práci nahrazeno pojmem

„finanční“ poradce.

1.2 Co jsou to investice Obecně jsou investice a investování forma zhodnocení vloţených (investovaných) prostředků. Investovat lze různými způsoby.

Formy investování vychází z toho, jaké má investor

hodnoty. Pro někoho je investicí koupě nemovitosti, pro jiného je investicí vzdělání. Tématem této práce je finanční investování, tedy kupování aktiv s očekáváním, ţe se v čase zhodnotí nebo ponesou pravidelný příjem. Investice je tedy vyuţití nástrojů finančního trhu. Důvodů, proč lidé vyuţívají tyto nástroje, je celá řada, ale nejčastěji jsou to: ochrana peněz před inflací zhodnocení peněz, respektive výnos z uloţené/investované částky. zabezpečení se na stáří 1 FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, MiFID dorazil do ČR, detaily nedořešeny, strana 22

9

2008, roč. 12, č. 15/2008,

1.3 Co je to finanční portfolio Pokud to finanční situace umoţňuje, mělo by být investování součástí kaţdého finančního portfolia. Většina lidí si vytváří finanční portfolio, aniţ by si to uvědomovali. Zabezpečení se na stáří prostřednictvím penzijního připojištění či obrana proti nečekaným ţivotním událostem formou ţivotního nebo rizikového pojištění je vytváření si portfolia. Co to vlastně portfolio je? Je to sloţení takových finančních instrumentů, které slouţí jednak k zajištění rizika a zabezpečení v určitých ţivotních situacích, jednak by mělo portfolio zahrnovat takové nástroje, které umoţní investorovi zhodnocení jeho finančních prostředků. Sestavením portfolia se zabývají finanční poradci. Úkolem finančního poradce je zhodnotit komplexně finanční situaci investora, zjistit, jaké jsou jeho finanční moţnosti a znalosti jednotlivých instrumentů, a nabídnout optimální řešení. K tomu vyuţívají finanční plán. Sestavení finančního plánu předchází finanční analýza, coţ je nejen jiţ zmíněné zjištění finančních moţností investora, ale i zjištění jeho finančních potřeb a cílů. Finanční plán je tedy nástroj, který umoţňuje dosaţení stanoveného finančního cíle. Vrcholným cílem, ke kterému lze dospět prostřednictvím finančního plánu, je dosaţení finanční nezávislosti.

1.4 Finanční nezávislost Finanční nezávislost je stav, kdy má investor k dispozici takové mnoţství majetku, které mu nese výnos dostačující na to, aby jím pokryl své běţné měsíční výdaje. Takový výnos se označuje jako pasivní příjem – investor jej nedosáhl svojí aktivní činností, není to příjem ze zaměstnání, ale je to výnos z majetku ať jiţ v podobě renty z pronájmu domu, nebo úrok z termínovaného vkladu či dividenda. Je mnoho moţností, jak zhodnotit majetek a několik důvodů, proč vynaloţit úsilí k jeho zhodnocení. Hlavním důvodem, proč většina lidí chodí do práce, je zajistit si nějaký finanční příjem. Je to v podstatě ekonomická nutnost. V okamţiku dosaţení finanční nezávislosti přestává být práce ekonomickou nutností.

V případě, ţe

je finanční nezávislosti dosaţeno ještě v

produktivním věku, je na investorovi, zda bude i nadále chodit do zaměstnání, má na výběr. Cílem finanční nezávislosti je dosaţení takového příjmu, aby se výrazně nezměnila, tedy neklesla ţivotní úroveň oproti současnosti.

10

1.4.1 Proč se stát finančně nezávislý Nicméně hlavním důvodem pro dosaţení finanční nezávislosti, je udrţet si určitou ţivotní úroveň i v okamţiku, kdy člověk přestává být ekonomicky aktivní z důvodu věku, kdy odchází do důchodu a stává se závislý na tom, co dostane od státu formou penze.

1.4.2 Důchodový systém v ČR Je potřeba si uvědomit, ţe stát nedokáţe zajistit odpovídající výši důchodů. Důvodem je – a to nejen v České republice, ale celé EU – jev, který se označuje jako stárnutí populace. Vzhledem ke stále se zlepšující zdravotní péči a zvyšující se ţivotní úrovni se prodluţuje průměrný věk obyvatel.

Současně se rodí méně dětí. Ve státě, kde je důchodový systém

zaloţený na mezigeneračním rozdělování, tedy to, co se vybere na sociálním pojištění se pouţije na vyplácení důchodů (takzvaný průběţný systém financování)2 můţe dojít brzy k tomu, ţe na budoucí seniory nebude mít kdo vydělávat.

Zvyšování věkové hranice pro

odchod do důchodu je jen odsouváním problému, nikoliv jeho řešením. K řešení by jistě alespoň částečně přispěla dlouho připravovaná reforma důchodové politiky. Průběţný systém financování vede lidi často k mylné myšlence. Tím, ţe platí odvody na sociální pojištění, domnívají se, ţe se o ně stát postará. Jelikoţ tento systém není zaloţen na zásluhovosti,

neodráţí to, kolik kdo do systému přispěl a tudíţ nemotivuje jedince, aby si

na stáří spořili aktivně v průběhu svého produktivního ţivota. Stát se snaţí jedince motivovat formou příspěvku na penzijní připojištění – a současně daňovým odpočtem. I kdyţ si lidé tuto problematiku uvědomují čím dál více, není mnoho těch, kteří by svoji finanční situaci řešili odpovídajícím způsobem. Je pozitivní, ţe přibývá počet lidí, kteří si platí penzijní připojištění či jiný produkt, kde mohou například vyuţít státní příspěvek, ale aby to opravdu k něčemu vedlo a mělo to nějaký smysl, musí se nastolit určitý řád, určitá strategie. Investoři se často domnívají, ţe pokud si platí penzijní připojištění nebo mají stavební spoření, ţe udělali pro své zajištění maximum a později budou dostatečně zabezpečeni. Rozčarování pak můţe být veliké. Kaţdý produkt by měl být vyuţíván s rozmyslem a tak, aby jeho vyuţití bylo opravdu efektivní.

2 PEKOVÁ, Jitka.

Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, Průběţné financování soc. zabezpečení, str. 268

11

Z výše uvedeného vyplývá, ţe člověk, který chce dojít k finanční nezávislosti a udrţet si určitou ţivotní úroveň i v postproduktivním věku se nemůţe spoléhat jen na stát a musí sám projevit nějakou iniciativu ještě v produktivním věku. Nelze se jen spoléhat na produkty jako jsou penzijní připojištění a stavební spoření, protoţe ty sice mohou o něco navýšit příjem v důchodovém věku, ale určitě nezajistí finanční nezávislost.

1.4.3 Finanční plán A právě jednou z moţností, jak dosáhnout svých cílů a zejména finanční nezávislosti, je zpracování finanční analýzy a sestavení finančního plánu, na jehoţ základě si investor utvoří své finanční portfolio. Sestavení finančního portfolia je záleţitost náročná na znalosti v oblasti a principech financování a pro nezkušeného investora je to věc poměrně sloţitá. Pro takového investora je nejjednodušší navštívit finančního poradce, který s ním společně zpravuje finanční analýzu a sestaví portfolio „ušité na míru“.

1.5 Jak správně sestavit finanční portfolio? Stejně jako firmy vyuţívají účetnictví pro přehled svého hospodaření, sestavují si bilanci, která jim dává přehled o jejich aktivech a pasivech, analyzují své náklady a výnosy, i soukromé osoby by měly mít přehled o své hospodaření.

1.5.1 Finanční analýza Finanční portfolio se sestavuje na základě finanční analýzy. Finanční analýza je rozborem současných investorových finančních moţností. To znamená, ţe se porovnávají veškeré příjmy a výdaje. Dělá se rozbor jednotlivých příjmů a výdajů. Zjišťuje se, jaké nástroje investor pouţívá v současnosti ke zhodnocení svých peněz, jaká částka z těchto peněz je vázaná – tedy investovaná do nástrojů, které mají určitou lhůtu splatnosti a nelze tudíţ s těmito penězi kalkulovat, jaká částka je volně k dispozici nad rámec běţných provozních výdajů – cashflow, jakým způsobem je toto cashflow zhodnocováno. Určuje se míra zadluţení investora a hodnotí se, zda je to dluh, který se „vyplatí“ či je to příliš drahý dluh, kterého by se měl investor co nejrychleji zbavit. V rámci finanční analýzy se posuzuje ošetření rizik. Ta bývají často neefektivně či nedostatečně řešena.

12

1.5.2 Investiční dotazník Součástí finančního plánu je takzvaný investiční dotazník. V tento okamţik se klienti často zarazí a reagují větami typu: „Na co investiční dotazník? Já nechci investovat!“ „ Nemám tolik peněz, abych investoval!“ „Mně investování nezajímá, nerozumím tomu!“ „Nechci přijít o své peníze, akcie jsou prodělečné!“ Zde je velmi důleţitá úloha finančního poradce. Klientovi – potencionálnímu investorovi, je nutné vysvětlit, ţe cílem investičního dotazníku není prodat klientovi akcie ani jiným způsobem na něm „vydělat.“

Cílem investičního dotazníku je zjistit, jaké má klient

zkušenosti s investováním a jaký je jeho postoj k riziku. Investování pro mnoho klientů představuje koupi akcií a často vyslovují domněnku, ţe k tomu je potřeba velké mnoţství peněz, které oni nemají k dispozici. Je na finančním poradci, aby klientovi vysvětlil, ţe investování je způsob zhodnocení peněz. I peníze uloţené na termínovaném vkladu, který klienti povaţují za bezpečný, jsou vlastně jistým způsobem investované. V této fázi se většina klientů dozví, ţe jiţ vlastně investují nebo investovali, i kdyţ jen konzervativně, protoţe vyuţívají či vyuţívali produkty jako jiţ dříve zmiňované penzijní připojištění, stavební spoření nebo ţivotní pojištění. Investiční dotazník obsahuje přibliţně 6 – 8 otázek týkajících se zkušeností investora s investováním, jeho vztahu k výnosu a moţným ztrátám plynoucím z investování. Z odpovědí investora vyplyne určitý investiční profil. Jedná se v podstatě o čtyři typy investorů: konzervativní – investor chce jistý výnos bez rizika vyváţený – investor očekává výnos nad inflaci, připouští mírné riziko růstový – investor snese vyšší riziko za cenu vyššího výnosu dynamický 3 - investor očekává nadprůměrný výnos, je odolný proti riziku. Svůj investiční profil si můţe investor sám sestavit a zjistit i na webových stránkách některých bank, např. na adrese: http://www.csob.cz/cz/Fondy/Stranky/Investicni-dotaznik.aspx#

3 V terminologii Raiffeisenbanky, u které autorka pracuje 13

1.5.3 Určení investičního profilu Určení investičního profilu je důleţité jak pro klienta – investora, tak i pro finančního poradce a to z toho důvodu, aby se nezkušeným klientům usnadnil výběr investičních nástrojů – určení profilu slouţí jako vodítko, které investiční nástroje jsou pro něho vhodné. Stejně tak, jako se rozlišují typy investorů, rozlišují se i typy investičních nástrojů, do kterých můţe investor ukládat peníze, a tomu odpovídají investiční strategie. Finanční poradce nesmí podle směrnice MiFID doporučovat investorovi konkrétní fondy, ale můţe mu ukázat, jaké fondy odpovídají jeho investiční profilu. V zájmu finančního poradce by nemělo být nadhodnocení investičního profilu investora s vidinou provize za investice do nástrojů finančního trhu.

Investiční profil by měl co nejvíce vystihovat postoj investora k

riziku. Díky investičnímu dotazníku se klient dozví, jaké jsou pro něho vhodné varianty zhodnocení volného cashflow, jak toto cashflow alokovat.

Z investičního dotazníku a zpracované

finanční analýzy vychází finanční plán, coţ je vlastně strategie, která má klientovi umoţnit dosaţení finanční analýzy.

1.5.4 Finanční cíle Finanční nezávislost není ale jediným cílem, který finanční plány sledují. Finanční plán má dovést klienta i ke splnění jiných finančních cílů, kterých klient touţí dosáhnout. Těmito cíly často bývá dosaţení vlastního bydlení či koupě movité věci, nebo zajištění vzdělání dětem apod. Na základě finanční analýzy klient zjistí, zda jsou tyto cíle reálné či nereálné, zda je pro něj výhodnější pouţití vlastních prostředků či cizích zdrojů. V případě, ţe klient jiţ vyuţívá cizí zdroje, měl by zkonzultovat s finančním poradcem, zda tyto zdroje nejsou příliš drahé a případně najít levnější řešení a drahého dluhu se co nejrychleji zbavit. I na dluhu se dá vydělat.4 Finanční plán je individuální (rodinná) záleţitost stejně tak jako jeho naplnění a to díky tomu, 4 KOŘENÝ, Karel:

http://www.kfp.cz/page.php?page=dluhy&article=63

14

ţe kaţdý pochází z jiného prostředí, lidé se liší svými postoji, svými ţivotními standardy, svým příjmem, který jim daný standard umoţňuje. Při sestavování finančního plánu by měl investor vycházet ze svých potřeb. Své cíle by měl stanovit podle toho, jak jsou pro něj důleţité a jak odpovídají jeho potřebám. S tím souvisí i čtyři základní ţivotní fáze, kterými kaţdý člověk po vstupu do pracovního procesu během ţivota prochází. První fáze nastává se zahájením pracovní kariéry. V této fázi se řeší primárně bydlení. Příjmy a výdaje se téměř pokrývají. Postupně, jak se profesně vyvíjí, rostou příjmy, které umoţňují pomalu a postupně nějaký majetek nashromáţdit neţ se dostane do postproduktivního věku, kdy naspořený majetek spotřebovává. V konečné fázi jej rozdává svým dědicům.5

1.5.5 Zajištění rizik Aby vůbec mohlo dojít k naplnění cílů, je nutné nejprve zajistit proti nepříznivým ţivotním situacím, které mohou v ţivotě člověka nastat. Je potřeba pojistit jak majetek, který si investor během ţivota buduje, tak zdraví, které mu umoţňuje majetek budovat. Současně je potřeba zajistit členy rodiny, kteří jsou závislí na nositeli příjmu. Ztráta zaměstnání, smrt ţivitele rodiny či úraz, který způsobí trvalé následky jsou často velmi podceňovány nebo jsou řešeny, ale neefektivně. I přesto, ţe na trhu je poměrně rozmanitá nabídka produktů a pojišťovny se předhánějí v tom, kdo nabízí lepší produkt, nebo právě proto, bývá zajištění slabinou klientů. Klienti platí velké částky za pojištění, které je nekryje odpovídajícím způsobem nebo platí za něco, co vůbec nepotřebují.

1.5.6 Rezervy Dalším krokem ve finančním plánování je vytvořit si rezervu. Je třeba mít po ruce likvidní rezervu pro případ nečekaných událostí jako je výpadek příjmu z různých důvodů (nemoc, ztráta zaměstnání, náhlé výdaje – porouchané spotřebiče). Tato rezerva by měla pokrýt trojnásobek výdajů a trojnásobek vyššího z příjmů.6 5 GLADIŠ, Daniel: http://www.penize.cz/15109-jak-sestavit-osobni-financni-plan 6 Školení KFP – Kořený Fichtner Pavlásek s.r.o. - společnost školící budoucí poradce – 2.-6.3.2009, Olomouc

15

1.5.7 Stanovení potřeb a cílů Teprve poté, co je ošetřeno zajištění(= pojištění) majetku a příjmů a vytvořeny rezervy a zbývají finanční prostředky, mohou se začít plánovat cíle. Cíle mohou být jak krátkodobé, tak dlouhodobé. Dlouhodobé cíle dávají větší prostor pro jejich naplnění, záleţí ovšem na tom, jak reálné je jejich naplnění z pohledu moţností investora. Jsou lidé, kteří se domnívají, ţe dosaţení jejich finančních cílů je nemoţné, protoţe oni nedisponují tak velkou částkou, aby si mohli finančně nákladnou věc pořídit. Je to otázka správného rozloţení peněz a disciplíny. I malé částky, pokud jsou odkládány pravidelně, se dokáţí v čase velmi výrazně zhodnotit. Důleţité je uvědomit si, jakou částku bude investor v budoucnu pro dosaţení svého cíle potřebovat a za jakou dobu – investiční horizont hraje důleţitou úlohu. Můţe se stát, ţe investor disponuje dostatečným finančním majetkem a uvaţuje o koupi nemovitosti, pak je vhodné posoudit, zda je výhodnější ke koupi pouţít vlastní peníze nebo raději pouţít peníze banky a své peníze nechat vydělávat. Záleţí na tom, kolik by jej stálo půjčení peněz a kolik by získal uloţením svých peněz.

1.6. Dosažení finanční nezávislosti Vrcholným cílem finančního plánu je dosaţení finanční nezávislosti v určitém věku. Sám investor si stanoví, kdy by chtěl dosáhnout finanční nezávislosti a volí si jak vysoká renta by měla být, aby odpovídala jeho ţivotnímu standardu. Zpracováním finanční analýzy klient zjistí, zda jsou jeho představy o dosaţení finanční nezávislosti reálné či jen pouhou touhou. Finanční analýza pomůţe klientovi ukázat, jak si vlastně „stojí“. Na co má a nemá, zda jsou jeho cíle uskutečnitelné nebo ne. Na základě rozborů svých moţností můţe klient své cíle přehodnotit, upustit od nereálných cílů a věnovat se tomu, co zrealizovat půjde. Můţe posouvat horizont finanční nezávislosti – a to nejen oddalovat, ale i přibliţovat. Finanční plán investora vede na cestě za dosaţením cílů. V případě zásadních změn by se měl 16

plán aktualizovat. K aktualizaci by mělo docházet optimálně jednou nebo dvakrát do roka. Z pohledu investora i finančního poradce se jedná o navázání dlouhodobé spolupráce.

1.6.1 Finanční nezávislost versus čas a výnos Velmi důleţitým faktorem k dosaţení nezávislosti je čas. Nahrává lidem, kteří si začnou budovat finanční nezávislost v mladém věku, protoţe čím dříve se začne, tím méně úsilí to bude stát. Stejně tak je důleţité, jakého výnosu dosahuje spořený majetek.

Pro dosaţení finanční

nezávislosti na úrovni dnešních výdajů je potřeba pravidelně odkládat částky v percentuelní výši. Finanční poradci doporučují měsíčně spořit nejméně 10% z příjmu.7 Čím kratší dobu se spoří a čím niţší je výnos, tím vyšší částku bude nutné spořit a naopak, čím déle se spoří a s čím vyšším výnosem, tím niţší obnos je nutné spořit. Následující tabulka zobrazuje, kolik % z příjmu by bylo potřeba měsíčně odkládat k dosaţení finanční nezávislosti za daný počet let při daném výnosu: Tabulka č. 1

Náročnost dosažení finanční nezávislosti

Za kolik let chcete dosáhnout 35 finanční nezávislosti?

30

25

20 15

10

10

15

22

33 55

100 10% p.a.

47

60

82 118 190 6% p.a.

Kolik % z příjmu investovat? Kolik procent investovat?

z

příjmu 37

Kolik procent investovat?

z

příjmu 100 117 140 17 23 5 3

Výnos

350 3% p.a.

Možné způsoby investování Akciové fondy Dluhopisové fondy, stavební spoření, zajištěné fondy Termínované vklady, spořící účty, fondy peněţního trhu

V tabulce se počítá s inflací 3%. Zdroj: http://www.kfp.cz/page.php?page=pripadova-studie-dovednosti&article=85

Z tabulky je vidět nejen, jak důleţitou roli hrají čas a očekávaný výnos, ale i další důleţitý fakt - výnos se liší podle toho, jaké způsoby investování investor zvolí.

7 FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2009, roč. 13, č. 3/2009, Kup a drţ. Má to smysl?, str. 22; GLADIŠ, Daniel: http://www.penize.cz/15109-jak-sestavit-osobni-financni-plan

17

1.7 Jak investovat V tuto chvíli má investor všechny potřebné informace k tomu, proč investovat. Má sestavený finanční plán. Stanoví si cíle, kterých chce dosáhnout, finanční hodnotu svého cíle a dobu, kdy chce daného cíle dosáhnout neboli investiční horizont. Z investičního dotazníku zná svůj profil, ví, jaký je jeho postoj k riziku a rovněţ si uvědomuje (na základě tabulky, propočtu, finančního plánu), kolik peněz by musel dávat stranou, aby svého cíle dosáhl. Záleţí však na finanční situaci – na tom, kolik finančních prostředků můţe dávat stranou (volné cashflow) – coţ je rovněţ výchozí bod pro volbu investiční strategie. Jakým způsobem ale investovat?

1.7.1 Riziko, výnos, likvidita Kaţdá investice má tři základní charakteristiky, které se posuzují – výnos, riziko a likvidita. Jsou označovány jako tzv. magický trojúhelník. Mezi těmito vlastnostmi platí následující vztahy: čím vyšší je výnos, tím vyšší je riziko a naopak, čím niţší je riziko, tím je výnos niţší. Likvidita je schopnost daného aktiva proměnit se v hotové peníze. Čím vyšší je likvidita, tím rychleji získává investor své peníze zpět. Riziko vyjadřuje pravděpodobnost, o kolik se bude skutečný výnos lišit od očekávaného. Právě proto, ţe se liší svými charakteristikami, měly by mít všechny tři skupiny různou měrou své zastoupení ve finančním portfoliu, protoţe přispívají k diverzifikaci portfolia a sniţují tím míru rizika ztráty.

Neexistuje však investice, která by byla likvidní, měla vysoký výnos a

nulové riziko. Investor, který se o své peníze bojí a nechce připustit ţádné riziko, se bude muset smířit s nízkým výnosem. Nízké výnosy se ve skutečnosti nedají povaţovat za výnos, jelikoţ sotva pokryjí inflaci, spíše udrţují hodnotu peněz, aby neklesla. Hodnota peněz se totiţ v čase mění a to v důsledku vlivu inflace – peníze ztrácejí svoji kupní sílu. Investor, který se nespokojí s nízkým výnosem, ale očekává výnosy nad inflaci, jiţ musí počítat s určitou mírou rizika. Ten, kdo očekává nadprůměrný výnos, bude podstupovat vyšší 18

riziko ztráty vloţených prostředků. Při dodrţování jistých investičních pravidel se toto riziko sniţuje.

Riziko souvisí i s objemem investovaných prostředků.

investice, tím se riziko ztráty zvyšuje.8

Čím vyšší je hodnota

Investování na kapitálových trzích sice nabízí

moţnosti nejvyššího zhodnocení, ale je vhodné spíše pro zkušené investory a investory, kteří disponují velkým majetkem. Jsou to často velké společnosti, které investují na kapitálových trzích.

1.8 Podílové fondy Vhodnou alternativou zhodnocení peněz pro začínající investory jsou dnes velmi rozšířené podílové fondy.

Podílové fondy jsou nástrojem kolektivního investování.

Shromaţďují

majetek investorů = podílníků, který je pak investován do cenných papírů. Kaţdý podílník má svůj podíl na majetku. Podílové fondy jsou vhodné pro drobné investory, kteří nemají k dispozici velký majetek a mohou odkládat pouze menší částky. Volí si svého správce fondu, který fond spravuje a za správu fondu si strhává poplatek.9 Kromě poplatku za správu fondu se účtuje ještě vstupní poplatek, který tvoří určité procento z kaţdého vkladu. Některé fondy mají i výstupní poplatek. Podílové fondy se liší podle svého zaměření. Dělí se na: fondy peněţního trhu – vhodné pro konzervativního investora fondy dluhopisové – vhodné pro vyváţeného investora fondy smíšené/balancované – pro růstového investora fondy akciové – pro dynamického investora fondy zajištěné/garantované – tvoří zvláštní skupinu fondů10 Moţností, jak zhodnocovat peníze, aby investorovi nesly zisk, je celá řada. Nezkušený a začínající investor se můţe v nepřeberném mnoţství finančních nástrojů snadno a rychle ztratit. Nejde jen o to, vybrat ten správný nástroj, ale i o principy rozloţení financí, jejich správu a ochranu. Investování je součástí finančního plánování a poradenství. Kromě toho, ţe investování a finanční poradenství jsou náročné na odborné znalosti i čas, vyţadují komplexní přístup, proto by se nezkušený investor měl obrátit na finančního poradce. 8 9 10

SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. První dotisk 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s. 2007, Stručný návod k invest. , str. 26 GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2. rozšířené vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2008, Mám si koupit pod. Fondy?, str. 144 SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. První dotisk 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s. 2007, Stručný návod k invest., str. 31

19

2 Definice postavení investičního poradce Jak jiţ bylo uvedeno v 1. kapitole, s ohledem na směrnici MiFID, která specifikuje investiční poradenství jako úzce vymezené sluţby nabízené profesionály, bude i v této kapitole (a ve všech následujících) nahrazen termín „investiční poradce“ termínem „finanční poradce“. Finanční poradenství bývá často zaměňováno za prodej finančních/bankovních produktů. Finanční poradenství je komplexní zhodnocení finanční situace jedince, které vychází z rozboru finančních moţností klienta, z analýzy jeho majetku, příjmů a výdajů, ze způsobu zajištění veškerých rizik, se kterými se klient můţe setkat. V případě, ţe je klient zadluţen, se vychází z míry jeho zadluţení. Odrazovým můstkem jsou potřeby a cíle klienta. Cílem finančního poradenství je tedy zanalyzovat současný finanční stav, zhodnotit jej, najít silné a slabé stránky a navrhovat taková řešení situace, která odpovídají maximálně potřebám klienta.

Prodej finančních produktů neboli jejich zprostředkování je pouze součástí

finančního poradenství. Bohuţel je to právě zprostředkování nějakého finančního produktu, kdy se klienti setkávají poprvé s „finančním poradcem“. Finančních poradců a poradenských firem je na trhu celá řada. Jelikoţ termín „finanční poradce“ není upraven ţádnou právní normou, můţe se stát finančním poradcem téměř kaţdý. Jak si pak ale vybrat v tom nepřeberném mnoţství?

2.1 Typy poradců V zásadě se rozlišují dvě skupiny poradců: finanční poradci finančních institucí nebo také bankovní poradci finanční poradci finančních poradenských firem.11 I kdyţ existují rozdíly mezi oběma skupinami, měly by se shodovat ve svém cíli, čímţ je doporučení sestavení portfolia klientovi takovým způsobem, aby z toho měl uţitek klient, nikoliv poradce, a jeho následný servis.

11 JANDA, Josef: http://www.penize.cz/18503-kdyz-se-rekne-financni-poradce

20

Bankovní poradenství je poměrně mladá záleţitost a není zatím srovnatelná s úrovní poradenství poradenských firem. Důkazem toho je i průzkum, který provedl časopis Osobní finance v zimě 2008 s cílem porovnat úroveň finančního poradenství v Čechách a zároveň zvýšit povědomí o fungování finančního poradenství.

Na základě tohoto průzkumu

vyplynulo, ţe i nejslabší poradenská společnost poskytuje lepší sluţby neţ v průzkumu nejsilnější banka.12 Autorka práce sama obešla několik bank s tím, ţe chtěla poradit, jak naloţit s fiktivní částkou, kterou právě obdrţela. Reakce byly různé: Česká spořitelna a.s. Ústí nad Labem Přístup pracovnice banky byl velice opresivní, vůbec se nezajímala o znalosti autorky z oblasti financí, poté, co zjistila, ţe se jedná o uloţení peněz zahájila cca hodinovou přednášku o akciových fondech s tím, ţe si jako první vyţádala občanský průkaz. Zde byl velmi silně znát tlak na pracovnice co se týče prodeje. Klient musí nutně být zavalen informacemi, kterým vůbec nerozumí. U akcií bylo slibováno zaručené nadstandardní zhodnocení.

Dalším negativem byla dlouhá doba čekání, ţádný

individuální přístup. ČSOB Ústí nad Labem Zde byla autorka svěřena do péče osobního poradce. V porovnání s první schůzkou bylo jednání srozumitelnější, autorce částečně vysvětleny některé pojmy z oblasti investic, nicméně se ani zde nesetkala s ţádnou analýzou. Nepříjemné bylo čekat 15 minut, neţ si pracovnice vyřídí telefonát. ČSOB Děčín I kdyţ se jednalo o stejnou banku, přístup byl poněkud odlišný. Autorce bylo navrţeno několik produktů banky s tím, ţe pracovnice banky kladla důraz na zaloţení stavebního spoření, coţ autorku docela zaskočilo, protoţe uvedla, ţe by chtěla zkusit investovat.

12 OSOBNÍ FINANCE & FINEXPERT.CZ.

Vydává CPress Media, a.s., Brno, Tisk Moraviapress, a.s., 2009, č. 1/2009, Banky versus

poradenské společnosti, str. 27

21

GE Money Bank Děčín Autorka po chvíli čekání obdrţela broţuru s fondy s tím, ţe se na to „má podívat“. V ţádné z výše uvedených bank se autorka nesetkala s poradenstvím. Nicméně je nutné konstatovat, ţe přístup všech pracovnic se velmi lišil a to i v rámci jedné banky. I přesto, ţe se nesetkala s finančním poradenstvím v bankách, domnívá se autorka, ţe i jsou banky schopné poskytovat finanční poradenství.

2.2 Jaké vlastně jsou rozdíly mezi bankovním a finančním poradcem? Nevýhodou bank je jejich tlak na své pracovníky, aby prodávali co nejvíce produktů. Je to pochopitelné, neboť banky jsou stejně jako podnikatelé ziskové organizace. Navýšení zisku je jejich hlavním cílem. I poradenské společnosti pracují za účelem dosaţení zisku. Nikdo nedělá poradenství „zadarmo“.

To ovšem nevylučuje moţnost poskytování kvalitního

poradenství. Sama autorka pracuje jako osobní finanční poradce u banky. Zaměstnanci banky mají tu výhodu, ţe jim zaměstnavatel zajistí vzdělání v oblasti financí. Zaměstnanci se účastní různých školení. Je vţdy na kaţdém jednotlivci, zda si vystačí se školením, či vyhledává samostatně další údaje a vzdělání v dané oblasti. Zaměstnanci mají své trenéry, své „coache“, kteří na ně dohlíţejí při jejich prvních setkáních s klienty, konzultují s nimi navrhovaná řešení, dělají jim podporu nejen znalostní, ale i psychickou. Další výhodou je, ţe se nemusejí spoléhat pouze na provize, tedy na to, co prodají, díky finančním plánům, ale mají svůj fixní plat. Je to výhodou z toho důvodu, ţe zde není takový tlak na poradce, aby za kaţdou cenu něco prodali. Pokud se poradci nezdaří realizace obchodu, ví, ţe přijde o provizi, ale stále má nárok i na svůj fixní plat. Velikou výhodou je, ţe poradce můţe vyuţít jméno banky. Většina lidí má přehled o tom, jaké jsou u nás banky a jak se jmenují ty největší z nich, zatímco poradenské společnosti jsou stále velká neznámá. Poradce, který se představuje jménem banky má daleko snazší situaci k získání klienta neţ ten, který se představuje jménem neznámé společnosti.

22

Zřejmě největší výhodou bankovního poradce je to, ţe má portfolio klientů, se kterými můţe začít zpracovávat jejich finanční situaci. Nemusí získávat klienty sloţitými akvizicemi na rozdíl od finančních poradců.

O to je ulehčená jeho práce. I přesto je pozice finančního

poradce velmi náročná. Finanční poradce se musí neustále seznamovat s novinkami na trhu financí, s novými produkty banky, měl by znát i produkty konkurence. Poradenství je náročné nejen na znalosti produktů, ale i principy zpracování finanční analýzy, navrhuje klientům optimální řešení. Pracuje s různými typy klientů, tomu musí přizpůsobovat své dovednosti a způsoby komunikace. Má-li s klientem budovat dlouhodobý vztah, potřebuje získat klientovu důvěru. Poradenské firmy jsou často vyzdvihovány na úkor bank.13 Důvodem je, ţe banky mají zúţené spektrum produktů, které mohou klientům nabídnout. Banky opravdu nenabízí tak široké spektrum produktů jako mohou klientům nabídnout poradenské firmy, nicméně co se týče bankovních produktů, je nabídka poměrně pestrá. Co se týče ostatních finančních produktů jako jsou například penzijní připojištění, stavební spoření, ţivotní či úrazová pojištění, je dnes mezi finančními ústavy rozvinutá spolupráce na takové úrovni, ţe jsou banky schopné poskytnout i tyto nebankovní produkty. Banky, tedy konkrétně banka, ve které autorka pracuje, nabízí tyto konkurenční produkty od několika institucí, coţ na jednu stranu znamená, ţe klient nemá velký výběr v těchto konkurenčních produktech, na druhou stranu to autorka vnímá velice pozitivně, jelikoţ je i přes toto omezení schopna nabídnout nejen komplexní poradenství, ale i zprostředkovat klientovi produkty, které mu v portfoliu chybí a o které by měl portfolio doplnit. Zde by jistě poradce finanční firmy komentoval, ţe produkt můţe být pro klienta příliš drahý. Opravdu je moţné, ţe je někde na trhu produkt o něco levnější, který splňuje potřeby klienta stejným způsobem. Bankovní poradce je vázán pouze na produkty, které má ve své nabídce jeho domovská společnost (banka), coţ můţe být nevýhodou v případě, ţe má banka v nabídce omezené mnoţství produktů. Pokud si je poradce vědom, ţe se jedná o produkt, který je pro klienta nevhodný nebo příliš drahý, neměl by jej klientovi nabízet.

13 JANDA, Josef: http://www.penize.cz/18503-kdyz-se-rekne-financni-poradce

23

V současnosti je ale většina produktů velmi podobných jak svým sloţením, tak i cenově. Kdyţ bude klient, který vyuţívá sluţby osobního finančního poradce, vědět, ţe mu produkt nese takový uţitek jaký potřebuje, bude ochoten zaplatit i vyšší cenu i s vědomím toho, ţe „jinde“ by jej pořídil levněji. „Jinde“ totiţ znamená, ţe by si klient musel 1) udělat čas, 2) musel by se dopravit do jiné instituce, 3) musel by jednat s dalším člověkem atd. Nezávislí finanční poradci (poradci poradenských firem)

prodávají produkty finančních

institucí, u kterých klientům sjednávají výhodné podmínky. Poradci mohou společně vytvořit poradenskou kancelář.

14

Stejně jako bankovní poradci musí zvládnout velké mnoţství

informací. Oproti bankovním poradcům nemají portfolia klientů, ta si musí nejprve utvořit a to je nejen časově, ale i psychicky velmi náročné. Navíc mají situaci ztíţenou tím, ţe musí společnost klientovi představit, protoţe ji – na rozdíl od banky – pravděpodobně klient nebude znát. Finanční poradci pracují na základě ţivnostenského oprávnění, své veškeré náklady včetně svého finančního vzdělávání si hradí sami ze svého zisku.

Musí si na to, aby mohli

poskytovat poradenství, nejdříve vydělat. Nemají fixní plat jako bankovní poradci, placení jsou za to, co skutečně zprostředkují. Zde můţe vznikat - podle názoru autorky práce - tlak na poradce v tom smyslu, ţe prodají produkt i přes to, ţe klient daný produkt nepotřebuje nebo pro něj není úplně vhodný. Poradci mohou být placeni provizně, tzn. za zprostředkování obchodu.

Jinou moţností je bezplatné zpracování finančního plánu podmíněné koupí

navrhovaného produktu a realizací navrhovaného řešení.15 Variant odměňování je více, co mají většinou společné je, ţe je poradce závislý na provizi, coţ jej mnohdy dělá spíše zprostředkovatelem neţ poradcem. Zprostředkovatelé, i kdyţ oni sami se označují za finanční poradce, jsou lidé, kteří se zaměřují na prodej produktů s cílem získat provizi za prodej bez ohledu na uţitek a potřeby klienta. Pokud se má budovat dlouhodobý vztah s klientem, musí se jednat o pevný vztah zaloţený na vzájemné důvěře. Klient brzy zjistí, zda se můţe na svého poradce spolehnout, neboť spolupráce nezačíná a ani nekončí prodejem daného produktu.

14 JANDA, Josef: http://www.penize.cz/18503-kdyz-se-rekne-financni-poradce 15 ZACHRDLA, Pavel: http://www.penize.cz/16457-placene-ci-bezpoplatkove-financni-poradenstvi

24

Postup, jak získat klienta nebo jej přesvědčit, aby přišel na schůzku, je v podstatě stejný pro oba typy poradců.

V dalším textu se bude autorka věnovat postupu práce bankovního

poradce.

2.3 Jak nabídnout klientovi finanční poradenství Poradce musí nejprve klienta oslovit. První kontakt bývá nejčastěji telefonický. Pokud se poradce a klient neznají z dřívějších jednání, poradce se představí a vysvětlí klientovi důvod svého volání. Někteří klienti reagují tím, ţe nemají zájem o ţádné produkty. Zde se autorka domnívá, ţe je to proto, ţe banka, u které pracuje, často oslovuje své klienty s marketingovými nabídkami. Po ujištění, ţe nejde o prodej bankovních produktů, následuje vysvětlení, proč je klient vlastně kontaktován. Klientům je společně s finančním poradenstvím nabízena individuální osobní péče. Je třeba zdůraznit, ţe jsou to nadstandardní sluţby, které jsou poskytovány pouze vybraným klientům. Těmto klientům bude bezplatně zpracována finanční analýza, na základě které se posoudí, jakým způsobem klient hospodaří se svými financemi, jestli mu někde zbytečně neutíkají peníze a zda by se s tím dalo něco dělat. Finanční poradenství se zaměřuje na jiţ uvedené čtyři oblasti: spoření, moţnosti financování výdajů a refinancování dluhů, finanční nezávislost a penzijní plán a zajištění. Vybraní klienti za poradenství opravdu nic neplatí, banky by ovšem tuto sluţbu neposkytovaly, pokud by byla opravdu zcela zadarmo. Cílem je, aby klient vyuţíval co nejvíce produktů. Bance se tím nejen zvyšuje zisk, ale současně si tím zajišťuje dlouhodobý vztah s klientem (a tedy moţnost dalšího následného výnosu), coţ je v současné době , kdy si banky velmi konkurují, značnou výhodou. Pro klienta, který má celé své portfolio vedené u jednoho peněţního ústavu, je pak komplikované své portfolio přesouvat jinam. Autorka práce je na pozici finančního poradce velmi krátce. Tato pozice je na pobočce, kde pracuje, nová, coţ povaţuje autorka za výhodu. V případě, ţe autorka neuspěje při sjednávání schůzky, vyuţije telefonního kontaktu přinejmenším k tomu, aby tuto pozici představila a uvedla, jaké výhody klienti získávají tím, ţe mají svého finančního poradce. Spolupráce s 25

klientem tedy začíná telefonickým kontaktem, jehoţ účelem je sjednat si s klientem osobní schůzku. Přesvědčit klienta, aby přišel na schůzku není vţdy úplně jednoduché. Klienti mívají námitky – zejména je to nedostatek času nebo nezájem o další produkty, o kterých se domnívají, ţe jim poradce bude chtít nabízet. Některé námitky se dají zvládnout jednoduchými argumenty, nicméně nemá smysl klienta přesvědčovat – nutit ho, aby za kaţdou cenu na schůzku přišel. Poradce by si měl pečlivě vybírat vhodné adepty ze svého portfolia, jelikoţ finanční poradenství je časově i znalostně velmi náročné a není určené pro kaţdého. Odměnou pro poradce za čas, který strávil nad zpracováním klientova portfolia a navrţeným řešením, je realizace navrhované strategie.

2.4 Schůzka s klientem Na schůzku s klientem je třeba se předem připravit. Protoţe se jedná o klienta banky, je moţné získat o něm uţ některé základní údaje, jako například které produkty jiţ klient vyuţívá. Nelze počítat pouze s tím, ţe má klient prostředky jen v jedné bance, ale má to několik výhod. V klientovi to budí dojem, ţe o jeho osobě něco víme – ve smyslu, ţe nás zajímá, protoţe jsme vynaloţili úsilí, abychom se něco dozvěděli.

Pokud si klient

nevzpomene, jaký je jeho zůstatek na účtu nebo jaké všechny produkty má v bance, poradce to jiţ dávno ví a je schopen mu pomoci. Samotná schůzka by měla trvat zhruba 40 – 60 minut. Na to je velmi důleţité klienta upozornit jiţ při telefonickém sjednávání, aby si vymezil dostatek času a ani jedna strana pak nebyla ve stresu. U klientů, kteří uţ s poradcem jednali, je jednodušší prolomit bariéru, protoţe uţ s ním mají nějakou zkušenost. U nových klientů je potřeba se představit, případně uvést své úspěchy či spolupráci s jinými finančními institucemi. Finanční poradce by měl klientovi vysvětlit, co jej na schůzce čeká, proč tuto sluţbu nabízí právě jemu a jaký z toho bude mít klient uţitek. Aby měla finanční analýza co nejvyšší vypovídací hodnotu, je třeba od klienta získat co nejpřesnější informace. Poradce by si měl uvědomit hodnotu své práce. Je to jeho čas, který je drahocenný a měl by proto pečlivě zvaţovat klienty, které si na schůzku pozve. I klient by měl pocítit hodnotu práce svého poradce.

26

První schůzka je především o sběru údajů o klientovi a jeho rodině. Poradce se snaţí získat co nejvíce finančních dat o klientovi a jeho rodině. O všech podstatných informacích, které klient sdělí, si poradce dělá záznamy. Většinou se jedná o velké mnoţství informací, které by si poradce ani nemohl zapamatovat. Některé informace se opakují a poradce se nemusí ptát klienta na stejnou věc několikrát. Údaje o ostatních členech rodiny jako je jejich věk, jména apod. se také zapisují. Na první schůzce se poradce a klient seznamují, začíná se formovat vztah, který by měl mít pevné základy. K tomu je potřeba vypěstovat a udrţovat důvěru klienta v poradce a přesvědčit klienta o spolehlivosti poradce. Dříve pouţívala banka, kde autorka práce působí, ke stanovení finanční nezávislosti a zpracování finančního plánu počítačový program, v současné době přechází na nový způsob poradenství, který je sice časově náročnější neţ původní softwarové provedení, ale umoţňuje mnohem více individuální spolupráci s klientem. Klienti mají větší prostor pro vyjádření svých potřeb a cílů. Na rozdíl od původního způsobu finančního plánování si klient sám stanoví, jakými oblastmi finančního poradenství se chce zabývat. Nicméně, poradce by měl v klientovi vzbudit zájem i o zbývající oblasti poradenství a zjistit, kde jsou silné a slabé stránky klientova portfolia. Získává tím prostor pro optimalizaci sloţení finančních produktů, které klient ve svém portfoliu vyuţívá. Kaţdý klient má své individuální cíle a potřeby, které chce řešit. zaskočeni otázkou:

Klienti bývají často

„Máte nějaké finanční cíle, které byste si chtěl(a) v dohledné době

splnit?“ Jiţ dopředu zavrhují moţnost, ţe by svého cíle dosáhli. Zdá se jim příliš finančně náročný. V tom spočívá úloha finančního poradce - ukázat klientům, ţe jejich cíle mohou být dosaţeny, jen vědět, „jak na to“. Všech cílů nemůţe být vţdy dosaţeno – klient nemá vţdy optimální finanční podmínky, nebo nesouhlasí s navrţenou strategií, protoţe se mu zdá příliš riskantní. Skutečnost, ţe klient má s bankou nějakou zkušenost, protoţe jiţ některé produkty vyuţívá, nahrává poradci. V případě, ţe je klient s bankou nespokojený, má poradce příleţitost tuto nespokojenost odstranit. V opačném případě - klient je spokojený – banka nabízí něco navíc. Stanovení cíle je výchozím bodem pro zpracování finančního plánu. Klient si určí, za jak dlouho by chtěl svého cíle dosáhnout a kolik jej daný cíl bude stát (určí se poţadovaná výše

27

finančních prostředků). Podle toho, jaké cíle klient zvolil, se vypracuje strategie, která klienta povede na cestě za dosaţením cíle. K tomu je potřeba provést analýzu vlastních příjmů a výdajů, zjistí se, do jaké míry je klient schopný financovat své cíle vlastními prostředky a jakou měrou by se na jeho cílech případně podílely prostředky banky či jiné finanční instituce. V případě, ţe má klient dostatek vlastních prostředků, vypracuje poradce vhodnou strategii pro zhodnocení volného cashflow – musí ovšem respektovat investiční profil klienta. Pokud je klient předluţený, poradce volí takovou strategii, která povede ke sníţení dluhu. Poradce musí vždy respektovat potřeby klienta a jeho finanční možnosti a tomu odpovídají i jím navrhované strategie. Co klienti opravdu podceňují, je pojištění. Úlohou poradce není nutit klienty, aby se pojistili, ale vysvětlit jim důleţitost zajištění rizik, na jakém principu fungují a nenásilnou formou přimět klienty, aby se zamysleli nad tím, jaké důsledky mohou očekávat v případě, ţe budou tato rizika i nadále ignorovat. První schůzka končí rekapitulací potřeb a cílů klienta. Klient si určí své priority, tzn. které cíle jsou pro něho nejdůleţitější a měly by se přednostně realizovat. Zároveň si poradce domluví s klientem následnou schůzku, na které mu představí navrhované řešení. V případě, ţe pro realizaci finančního plánu potřebuje poradce nějaké dokumenty, domluví se s klientem na jejich dodání tak, aby mohl připravit ideální řešení na druhou schůzku. Následná schůzka by se měla konat nejdéle do 14 dnů od prvního setkání. Poradce má prostor pro řešení dané situace, můţe do plánu zakomponovat i nově dodané dokumenty. Na druhou schůzku si poradce pečlivě připraví řešení, které bude klientovi je prezentovat. Před prezentací řešení se poradce ujistí, zda se od první schůzky nic nezměnilo. Pokud nastanou změny – klient si uvědomí, ţe má majetek, který neuvedl, nebo naopak splácí ještě starý dluh, poradce na místě návrh upraví. Rozhodnutí, zda se klient vydá cestou, kterou mu ukázal poradce, je zcela na klientovi, ale i přesto by si měl poradce připravit veškeré smlouvy, které by se měly v rámci finančního plánu podepsat. Je to on, kdo si dal práci s úpravou portfolia a vypracováním, realizace obchodu bude jeho odměnou.

28

Někteří klienti zůstávají nedůvěřiví vůči navrhovanému řešení. Jiní naopak neskrývají své nadšení, nicméně plán nerealizují, protoţe „teď na to není vhodná doba a oni mají jiné povinnosti“. Poradce by se měl naučit rozlišovat mezi klienty ty, kteří mají opravdu váţný zájem o finanční poradenství a klienty, kteří jsou pouze zvídaví nebo si chtějí nechat bezplatně poradit, ale svoji strategii realizují jinde. S klienty, kteří nemají v úmyslu navrhovaná řešení ani v současnosti, ani v budoucnosti realizovat, by neměl poradce ztrácet čas a energii. Tuto energii můţe věnovat těm, kteří o jeho práci mají zájem, ti si ji opravdu zaslouţí. S těmito klienty opravdu lze budovat dlouhodobý vztah. Dobrý finanční poradce postupem času poznává své klienty, zná jejich potřeby a cíle, jejich reakce a proto je schopný jim nabízet adekvátní řešení, ví, jaké informace klienti vyhledávají a dokáţe jim je poskytnout. Snaţí se vyhovět tomu, co klienti od něho očekávají. Informuje klienty o novinkách a sjednává si s nimi výroční schůzky, aby se ujistil, zda se klientova situace nezměnila a nevznikly tak nové potřeby, které vyţadují změnu navrhovaného řešení. Poradce se snaţí s klienty udrţovat stálý kontakt. Aby mohl splnit to, co od něho klienti očekávají, musí neustále vyhledávat a vstřebávat nové informace, prohlubovat své znalosti souběţně s nově vznikajícími produkty, být pohotový v informování klientů a flexibilní v setkávání se s nimi.

Má přehled o konkurenci a

konkurenčních produktech. Poradenství není náročné jen na znalosti produktů, ale i prodejní dovednosti a komunikační schopnosti. Klient potřebuje vědět, proč mu poradce sděluje dané informace, vyzývá ho ke koupi toho či onoho produktu. Poradce by si měl svými znalostmi a přístupem ke klientům vybudovat svoji pozici – „člověk, který ví a zná a dobře se o naše peníze postará a já mám to štěstí, ţe se stará právě o mé finance“. Mít dobrého finančního poradce je stejně důleţité jako mít dobrého lékaře – ke kterému je poradce často přirovnáván, neboť finanční poradce se stará o zdravý finanční ţivot.16

16 OSOBNÍ FINANCE & FINEXPERT.CZ. Vydává CPress Media, a.s., Brno, 2008. Tisk Moraviapress, a.s., výtisk č. 12/2008, Mystery shopping finančního poradenství str. 6

29

3 Hloubka investičních znalostí investora Investování je poměrně náročná záleţitost a vyţaduje určité znalosti. Neznalost klientů v oblasti investování a finančním plánování vede nejen k neefektivnímu způsobu zhodnocování peněz, ale i „plýtvání“ peněz, jelikoţ si klienti v dobré víře často pořizují produkty, které jsou pro ně nevhodné nebo drahé, případně příliš rizikové. Investování vyţaduje určitá pravidla a při jejich dodrţování se investorem můţe stát kaţdý. Ten, kdo se rozhodne investovat, si musí nejprve uvědomit, proč chce investovat – čeho chce investicí dosáhnout. Zda je důvodem k investování očekávání vysokého výnosu, ochrana peněz před inflací, investor si chce odkládat peníze z důvodu zabezpečení se ve stáří a nebo si plánuje uspořit nějaké peníze do budoucna, aby si mohl později za uspořenou částku něco pořídit atd.

Motiv investování je prvním vodítkem pro zvolení investiční strategie a

investičních nástrojů.

3.1 Magický trojúhelník Ať uţ je motiv jakýkoliv, cíl je pro všechny společný – ušetřit, vydělat, získat co nejvíce peněz. Investoři očekávají vysoký úrok a 100% návratnost investice. Jak jiţ bylo uvedeno v 1. kapitole, pro kaţdou investici jsou charakteristické tři vlastnosti: výnos riziko likvidita. Taková investice, která by splňovala všechny tři zároveň, prakticky neexistuje. Vysoký výnos je spojený s vysokým rizikem a nízkou likviditou a naopak, nízké riziko představuje nízký výnos. Stanovením určitého cíle si klient utváří představu o tom, jak vysokou částku bude v budoucnu potřebovat pro svůj cíl a současně za jakou dobu bude tuto částku potřebovat, neboli stanoví si investiční horizont. Investiční horizont je pro investování velmi důleţitý, neboť i na jeho základě se investor rozhoduje, do jakých produktů své peníze uloţí.

Dalším

důleţitým vodítkem pro rozloţení investice je, jaký výnos investor od své investice očekává. 30

Kromě investičního horizontu a výnosu musí poradce zjistit, jaký má klient postoj k riziku. Riziko znamená moţnost, ţe hodnota uloţené částky namísto zhodnocení poklesne17. Jaká bude reakce investora? Je ochoten nést tuto ztrátu? Právě obavy před ztrátou vloţených prostředků vedou investory k tomu, ţe peníze nechávají leţet na běţných účtech, v lepším případě peníze uloţí na spořící účet raději neţ by volili výnosnější formy investování. Z investování do cenných papírů mají klienti obavy, které plynou zejména z neznalosti produktů či špatné zkušenosti, kterou klienti s investováním měli. Špatná zkušenost mohla být rovněţ důsledkem neznalosti produktu na straně klienta. Jak vyplývá z výše uvedeného, řeší poradce s klientem, který chce zhodnotit své peníze, tyto zásadní otázky: Na jak dlouho chce uloţit své peníze? V jaké výši? Jaký očekává výnos? Jak rychle potřebuje peníze k dispozici? V zásadě se na poradce obracejí tři typy klientů: klienti, kteří dosud nemají ţádné zkušenosti s bankovními a investičními produkty; klienti, kteří jiţ vyuţívají nějaké bankovní produkty, ale se zhodnocením peněz nemají ţádné zkušenosti; klienti, kteří jiţ zkušenost s investováním mají, ale nemají potřebné znalosti.

3.2 Běžné účty Mezi klienty, kteří nemají ţádné zkušenosti s bankovními a investičními produkty, patří zejména studenti. Ti vyhledávají banku při ukončení studia na střední škole a nástupu do zaměstnání či zahájení studia na vysoké škole. Prvním impulsem pro návštěvu banky je získání pravidelného příjmu – ze zaměstnání nebo pravidelné kapesné na pokrytí výdajů na vysoké škole, pokud studují mimo bydliště.

17 SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. První dotisk 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s. 2007, Stručný návod k investování, str. 21

31

Pokud příjmy sotva pokrývají výdaje, je nejvhodnějším produktem osobní účet. Osobní účet slouţí jen jako „peněţenka“, do které se peníze nalévají a zase odlévají. Jde o správu peněz určených k okamţité nebo blízké spotřebě. Úrok, který banky nabízí na běţných účtech, je velmi nízký a v ţádném případě neumoţňuje jakékoliv zhodnocení peněz. Proto by na běţném účtu neměla zůstávat částka vyšší neţ jsou provozní výdaje domácnosti, eventuelně menší rezerva pro neočekávané výdaje. Výhodou běţných účtů je rychlá dostupnost peněz - například prostřednictvím platební karty. Klient u sebe nemusí nosit velkou hotovost, nicméně peníze má kdykoliv k dispozici - díky velkému mnoţství bankomatů si můţe kdykoliv a téměř kdekoliv vybrat hotovost. Ve většině obchodů se dá platit platební kartou, coţ se v dnešní době stává standardním způsobem platby, i kdyţ Česká republika stále ještě zaostává za zeměmi západní Evropy. Dalším typem jsou klienti, kteří jiţ běţný účet mají. V souvislosti s fázemi ţivotního cyklu začínají příjmy postupně převyšovat výdaje a na účtech se tak kumulují peníze, které jsou nevyuţité a klienti hledají produkty s vyšší úrokovou sazbou.

3.3 Alternativní produkty Alternativou k běţným účtům jsou: spořící účty termínované vklady nástroje peněţního trhu Spořící účty a termínované vklady jsou vhodné pro vytváření rezervy, kterou bude klient v blízké budoucnosti potřebovat. Úrok, který nabízí, se odvíjí od sazeb vyhlašovaných ČNB. Nejedná se o fixní úrok a jeho výše, pokud není smluvně daná pro celou dobu vkladu, je proměnlivá. Výše úroku je často rozdělena do pásem a závisí na objemu vkladu klienta. Pro drobné částky je jen nepatrně vyšší neţ na běţném účtu. Zatímco u spořících účtů zpravidla nebývá výpovědní lhůta, u termínovaných vkladů má klient přístup ke svým penězům aţ po určité době. Délka periody se pohybuje v rozmezí jednoho týdne aţ několika let. Klient má garantovaný výnos po celou délku vkladu na rozdíl od spořících účtů, kde se úroková sazba mění v průběhu vkladu. 32

Mezi nástroje peněţního trhu patří pokladniční poukázky a státní dluhopisy se splatností do jednoho roku. Tyto nástroje si investor nemůţe koupit přímo, jsou určené institucionálním investorům, které je pak dále nabízí klientům prostřednictvím podílových fondů. Dluhopisy se zbytnou platností do jednoho roku se řadí také mezi nástroje peněţního trhu. Tyto dluhopisy nabízejí klientům obdobný výnos jako spořící účty či termínované vklady. Všechny uvedené produkty jsou velmi konzervativní nástroje a spíše neţ ke zhodnocení peněz slouţí k udrţování rezervy pro případné nenadálé výdaje. Tomu odpovídá i výše úrokové sazby, která se pohybuje v rozmezí 0 - 4 % (u termínovaných vkladů do půl roku, vyšší úroková sazba předpokládá výrazně delší dobu uloţení peněz – červen 2009).18 Tyto produkty vyuţívají zejména klienti, kteří očekávají, ţe budou peníze brzy potřebovat – důvodem bývá investice do bydlení nebo koupě draţší věci, ale i nezkušení nebo velmi konzervativní investoři. Nad čím klienti nepřemýšlí, je časová hodnota peněz. Hodnota peněz v čase klesá, proto důleţitější neţ sledovat nominální úrokové sazby je vývoj hodnoty peněz v čase, tzn. jakou částku musíme uloţit dnes, abychom dosáhli určité částky v budoucnu.

3.4. Podílové fondy Investoři, kteří jiţ mají nějakou zkušenost se zhodnocováním peněz, si uvědomují, ţe pokud budou chtít své peníze ochránit před inflací a ještě je zhodnotit, konzervativní nástroje nejsou ta správná volba. Obvykle jsou to lidé, kteří uţ mají stabilní příjem, vyřešené bydlení a určitý majetek, který chtějí dále nějakým způsobem mnoţit. Budování majetku do budoucnosti má za cíl i umoţnit klientovi zabezpečit své potomky a zároveň si zajistit pohodlný ţivot v důchodovém věku. Tito klienti se nespokojí s výnosem na spořícím účtu či termínovaném vkladu a vyhledávají s pomocí finančního poradce jiné, výnosnější produkty, mezi které patří zejména podílové fondy. 18

http://www.sfinance.cz/osobni-finance/sporici-ucty/urokove-sazby/

33

V závislosti na očekávaném výnosu, délce investičního horizontu a rozloţení rizika volí investor mezi fondy: dluhopisovými smíšenými akciovými garantovanými. Klient můţe investovat přímo na kapitálovém trhu a kupovat jednotlivé akcie a dluhopisy různých firem. K tomu ale potřebuje určité znalosti a čas, který bude věnovat vyhledávání vhodných investic, sledování vývoje firem a ekonomické situace, jelikoţ ta ovlivňuje hodnotu akcií v čase. Jednotlivé akcie sice mohou nabízet vyšší výnosy neţ samotné akciové fondy, ale s investicí do nich je spojeno i vyšší riziko. Záleţí na tom, jak se budou akcie vyvíjet. V případě neúspěchu firmy můţe investor přijít o celou investici. Fondy nikdy neinvestují do jedné firmy, ale do celé skupiny firem. Pokud se nebude dařit jedné firmě, stále jich zbývá několik, kterým se dařit můţe. Riziko je tak rozloţeno mezi více firem, čímţ se sniţuje pravděpodobnost neúspěchu investice. Ve srovnání s konzervativními nástroji jsou podílové fondy zajímavou moţností, jak zhodnotit peníze. Čím déle klient spoří peníze, tím vyšší můţe očekávat výnos. Čím dříve se investor rozhodne zhodnocovat své finanční prostředky, tím lépe. Dlouhodobý investiční horizont umoţňuje investorovi ukládat peníze do rizikovějších aktiv, která mu ponesou vyšší výnos, coţ je dáno i tím, ţe výnosy vytváří další výnosy – společně s investovanou částkou se zhodnocují. Kromě toho, dlouhodobý časový horizont umoţňuje, aby se případné poklesy investice, ke kterým můţe docházet, vyrovnaly. Sniţuje se tedy celkové riziko investice. Při pravidelném investování dochází k tzv. ředění portfolia, coţ znamená, ţe se průměrují období, kdy investice klesala s obdobími, kdy rostla a tím se zlepšuje konečný výsledek. Vhodnými dlouhodobými investicemi jsou akciové nebo smíšené fondy. 34

4 Rozbor finančních možností investora Podle ţivotní situace a finančních moţností investora navrhuje finanční poradce odpovídající portfolio. Portfolio se sestavuje tak, aby byly maximálně efektivně vyuţity volné peněţní prostředky, které investorovi zůstanou po odečtení výdajů od příjmů. Portfolio by mělo odráţet i ţivotní fáze, ve kterých se člověk v průběhu svého ţivota nachází a podle toho jsou vyuţívány různé produkty.

4.1. Zajištění rizik V první fázi ţivota by se měla zajistit veškerá rizika. K jejich zajištění lze vyuţít: pojištění majetku pojištění odpovědnosti za škodu pojištění trvalých následků ţivotní pojištění. Na začátku pracovní kariéry by měl investor zváţit, co by se stalo, kdyby přišel o schopnost vydělat si peníze – jakým způsobem by si zajistil příjem. Neţ si vybuduje majetek, ze kterého by mohl ţít a získá tak finanční nezávislost, bude to nějakou dobu trvat. Do té doby je řešením vyuţít pojištění trvalých následků úrazu. Doporučená výše pojistné částky je podle finančních poradců KFP19 1 milion. U pojištění s progresí je pojistné plnění několikanásobně vyšší.20 Investoři by měli volit jen takové pojistné produkty, které opravdu slouţí k zajištění rizik, ne jako formu spoření. V tom případě se z nich stávají velmi drahé produkty. Pokud nenastane pojistné plnění u úrazového pojištění, celá částka propadá sice ve prospěch pojišťovny, ale přesto mají velký význam při zabezpečení rizika.

Úrazové pojištění

neobsahuje spořící sloţku a není proto tak nákladné jako například ţivotní pojištění se spořením. Životní pojištění kryje riziko smrti z jakékoliv příčiny. Mezi rozšířené produkty patří kapitálové životní pojištění a o něco novější investiční životní pojištění. Obě pojištění obsahují spořící sloţku.

19 20

KFP = Kořený Fichtner Pavlásek s.r.o. - poradenská společnost (rovněţ školí budoucí poradce) http://www.kfp.cz/page.php?page=zajisteni&article=81

35

Pokud nedojde u KŢP k pojistnému plnění, dostává klient na konci pojistného období tzv. odbytné. Po celou dobu spoření se spořená částka zhodnocuje technickou úrokovou mírou, která se v současné době pohybuje kolem 2%.21

Pojišťovna si sama rozhodne, jakým

způsobem vloţené peníze bude investovat. U investičního pojištění si klient sám určí, do jakých aktiv bude spořící sloţka investována. Vybírá mezi fondy, které má ve své nabídce pojišťovna. Můţe tím částečně ovlivnit výnos svých aktiv, nicméně je omezen dobou platnosti pojistky a na té je závislý jeho výnos, respektive na tom, jak se bude vyvíjet ekonomická situace v zemi a jak si budou stát finanční trhy v době, kdy skončí platnost pojistky. Pokud nastane stejná situace jako loni a letos a dojde k poklesu na finančních trzích (2008/2009), můţe se stát, ţe o celý vklad přijde. Ve srovnání s fondy je to velká nevýhoda - pokud klesne hodnota investice ve fondech, klient ji tam ponechá do té doby, neţ se vrátí zpět na svoji hodnotu. U pojištění tuto moţnost nemá. V porovnání s podílovými fondy je struktura u kapitálového a investičního ţivotního pojištění méně výhodná.22 Navíc výnos z pojištění podléhá zdanění – v současné době 15%. I ţivotní pojištění má svůj význam v rodinném portfoliu. Je nezbytné tam, kde jsou na příjmech závislí ostatní členové rodiny – nezletilé děti. Smyslem pojištění je zajistit příjem v případě úmrtí ţivitele rodiny – toho, na kom je rodina ekonomicky závislá. Výše pojistky by měla pokrýt rozdíl mezi příjmy a výdaji následující tři roky.23 Sjednává se do doby, neţ jsou děti zletilé nebo jej lze vypovědět v okamţiku dosaţení finanční nezávislosti. Plnění ze ţivotního pojištění lze pouţít i k úhradě dluhu, zejména hypotéky. Hypotéka je dluh, který se sjednává na několik desítek let. V průběhu ţivota nikdo neví, co se s ním můţe stát. V případě nenadálého úmrtí povinnost splácet dluh nekončí.

21 Školení pojišťovny GENERALI – Ţivotní a úŕazové pojištění, Praha, 27.4.2009 22 http://www.kfp.cz/page.php?page=zajisteni&article=81 23 http://www.kfp.cz/page.php?page=zajisteni&article=81

36

Pokud si rodina financuje bydlení formou hypotéky, ţivotní pojištění by si měli sjednat automaticky a vyhnout se tím moţným budoucím komplikacím.

4.2 Úspory na budoucnost Ve chvíli, kdy jsou zajištěna rizika, nastává čas myslet budoucnost: Jaké budou budoucí výdaje? Co všechno bude potřeba financovat? Jakým způsobem se lze zajistit na stáří? Pro potřebu financování budoucích či nenadálých současných potřeb je důleţité vytvořit si rezervy. Tyto rezervy lze získat tím, ţe se pravidelně ukládá určitá částka z příjmu. Ve stejnou dobu je nezbytné myslet i na zajištění na stáří. Čím dříve se začne, tím niţší částky stačí spořit a naopak. Mezi oblíbené formy spoření patří: stavební spoření penzijní připojištění. K těmto produktům je moţné přiřadit i jiţ zmíněné ţivotní pojištění, i kdyţ jeho hlavním cílem by mělo být zajištění rizik. Všechny tři produkty jsou státem podporované. Stát je podporuje formou státního příspěvku nebo moţností daňového odpočtu. Stavební spoření je v dnešní době jednou z nejčastějších forem spoření. Jsou hned dva důvody, proč je stavební spoření tak oblíbené: zajímavý a jistý výnos díky státní podpoře, který nepodléhá zdanění; levný úvěr na financování bydlení s moţností daňového odpočtu. Kaţdý účastník stavebního spoření získává na svůj příspěvek do stavebního spoření od státu přidáno 15%, maximální roční podpora však činí 3.000,- Kč, coţ ekvivalent 15% ze 20.000,Kč a to je optimální částka, která by se měla do spoření investovat. 37

Státní podpora se připisuje jednou ročně. Veškeré vklady se úročí technickou úrokovou mírou, která se pohybuje okolo 2%. Účastník tedy získává díky sloţenému úročení i úroky z úroků.24 Nevýhodou stavebního spoření je poplatek za zaloţení smlouvy, který je zpravidla 1% z cílové částky, a poplatek za vedení účtu stavebního spoření (cca 200 – 300 Kč měsíčně)25. I přes tyto poplatky je celkový čistý výnos stavebního spoření při vyuţití maximální státní podpory cca 6% (podle výpočtu autorky). Tento výnos je dosaţený bez jakéhokoliv rizika. To jej činí velmi silným konkurentem fondů. Situace by se zcela změnila, kdyby byla zrušena státní podpora.

Stavební spoření je

dlouhodobý produkt – celková doba spoření je minimálně šest let. Pokud by bylo úročeno pouze technickou úrokovou mírou, výnos by byl velmi neatraktivní a spoření touto formou by pozbylo smyslu. Penzijní připojištění Penzijní připojištění je další oblíbený produkt se státní podporou. Stát chce svým příspěvkem motivovat lidi, aby si sami spořili na penzi. Výše státního příspěvku se odvíjí od výše příspěvku účastníka a pohybuje se v rozmezí 50 aţ 150 Kč. Maximální výše příspěvku účastníka, na který se státní příspěvek vztahuje, je 500,- Kč. Penzijní připojištění umoţňuje účastníkovi sníţit si daňový základ, kdyţ roční příspěvky přesahují 6.000,- Kč.

Vše nad 6.000,- je daňově odečitatelné – pokud výše odpočtu

nepřesahuje 12.000,- Kč, coţ je horní hranice pro daňový odpočet. Penzijní fondy, jak jiţ samotný název napovídá, zhodnocují prostředky účastníků ve fondech. Jelikoţ příspěvky účastníků pouţívají zároveň k výplatě současným penzistům, musí fondy peníze spravovat tak, aby byly likvidní a aby nedošlo k jejich znehodnocení. Fondy investují velmi konzervativně a s tím je spojený i výnos, který mohou účastníci očekávat – nízký, okolo 2%. Výnos podléhá zdanění ve výši 15%. 24 Školení Raiffeisen stavební spořitelny – produkt Stavební spoření, Praha, 30.4.2009 25 SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. První dotisk 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s. 2007, Stavební spoření, str. 67

38

Z hlediska spoření se nejedná o velmi výkonný produkt a vyššího zhodnocení můţe být dosaţeno v podílových fondech, nicméně můţe tvořit konzervativní součást rodinného portfolia. Otázkou je, kdy si zaloţit penzijní připojištění, aby bylo spoření jeho prostřednictvím co nejefektivnější. Jestliţe na penzijní připojištění přispívá zaměstnavatel (můţe téţ uplatnit daňový odpočet), je rozumné vyuţít těchto příspěvků co nejdříve, protoţe zhodnocují vlastní příspěvky účastníka. Penzijní připojištění nabízí moţnost výplaty doţivotních dávek. Podmínkou je, ţe účastník přispívá do systému minimálně pět let. Výše dávky se vypočítává z příspěvků účastníka, státu a příspěvků zaměstnavatele.26 Pro dosaţení vyšší renty jsou nutné buď vyšší příspěvky účastníka nebo delší doba přispívání. V tom případě platí, čím dříve si začne účastník platit penzijní připojištění, tím lépe. Životní pojištění jako spořící produkt Cílem ţivotního pojištění není spořit, ale ochránit klienta před moţnými riziky a to je potřeba komunikovat klientovi.

Jeho výhodou je moţnost daňového odpočtu.

Stejně jako u

penzijního připojištění je maximální výše daňového odpočtu 12.000,- Kč. Zejména investoři, kteří se obávají ztráty vloţené investice, volí tyto produkty.

Tvoří

konzervativní část portfolia, neměly by však být jedinou sloţkou v portfoliu. Investor, který chce dosáhnout finanční nezávislosti, by měl své portfolio diverzifikovat mezi produkty, které jsou konzervativní a produkty, které nesou vysoký výnos.

26

FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 12, č. 11/2008 Doţivotní dávky v penzijních fondech str. 16 - 17

39

5 Do jaké míry musí investiční poradce seznámit investora s celou problematikou 5.1 Dotazníkové šetření Autorka práce provedla krátké dotazníkové šetření na souboru 23 respondentů, aby zjistila, jaké zkušenosti mají klienti s finančními poradci a jaké produkty nejčastěji vyuţívají. Výsledek potvrdil i to, s čím se autorka setkává v praxi: klienti neznají finanční poradenství a pokud nějakou zkušenost s finančním poradcem mají, popisují ji spíše negativně. Finanční poradce představuje osobu, která pomáhá především s investicemi. Klienti před investicemi do podílových fondů upřednostňují velmi konzervativní produkty, kterými se připravují o zajímavý zisk.

Zkušenosti s investováním do fondů má 55% dotázaných (viz

graf), nicméně se jedná zejména o negativní zkušenosti plynoucí z nedostatku znalostí problematiky a zřejmě i nedostatečné péče ze strany poradce. Raději neţ fondy klienti vyuţívají spořící účty, termínované vklady nebo ţivotní pojištění. Tyto produkty nabízí ovšem velmi nízké zhodnocení. Ve skutečnosti, pokud výše úrokové sazby nepřevyšuje míru inflace, nedochází ke zhodnocení vkladu, nýbrţ k jeho znehodnocení. Klienti bývají často zaskočeni výší úrokové sazby, které banky u těchto produktů nabízejí. Dříve se úrokové sazby pohybovaly několikanásobně výše, je ovšem nutné brát v úvahu i výši úrokových sazeb u úvěrů, která byla také vyšší. Nejoblíbenějším a také nejčastěji vyuţívaným produktem pro spoření je stavební spoření. V praxi se autorka setkává s klienty, kteří stavební spoření vyuţívají jako formu spoření a platí měsíčně velmi nízké částky jako 100 – 200 Kč. Stavební spoření je velmi efektivní v případě vyuţití plné státní podpory, jinak se jedná o celkem drahý produkt, kdy klienti sice dostanou státní podporu, ale zaplatí s ní poplatky za vedení účtu u stavební spořitelny. V takovém případě by autorka klientovi tento produkt vůbec nedoporučila. Často jediný rezervotvorný produkt na stáří, který klienti vyuţívají, je penzijní připojištění. Ani penzijní připojištění při nízkých měsíčních platbách není levné a pro klienta má minimální přínos – zde platí „lepší něco neţ nic“. Totéţ platí o ţivotním pojištění. 40

Stává se, ţe klienti vyuţívají příliš mnoho produktů a domnívají se, ţe si tím vyřešili svoji finanční situaci. Tyto produkty jsou někdy zbytečné a obvykle i drahé. Bohuţel klient nevidí poplatky za produkty přímo, jsou součástí měsíčního příspěvku. I na takové věci by měl poradce upozornit.

Počet dotázaných

Zkušenosti s finančním poradenstvím a finančními produkty ví, kdo je FP osobní účet spořicí účet termínovaný vklad PP SS KŽP IŽP RP pojištění majetku zkušenosti s investováním Ví, co je FN Využil/a služby FP hospodaří s penězi dobře?

ano ne

0

5

10

15

20

25

Finanční služby a produkty

Graf č. 1 Zkušenosti s finančním poradenstvím a finančními produkty (vysvětlivky v příloze)

Autorku překvapila četnost pojištění majetku ve srovnání s ţivotním nebo úrazovým pojištěním. Znamená to, ţe lidé upřednostňují majetek před svým vlastním zdravím? Jistě ne.

Z dotazníkového šetření vyplývá, ţe lidé sice mají jakési povědomí o finančních

produktech, které se na trhu nabízí, ale nejsou schopni se v nich plně orientovat. Nemají dostatečné znalosti, aby rozlišili, k čemu jaký produkt slouţí, a neznají pravidla a principy vedoucí k jejich efektivnímu vyuţití.

5.2 Úloha finančního poradce Je úlohou finančního poradce s celou problematikou klienta seznámit. Poradenství je nutné brát jako komplex, nestačí nabízet jednotlivé produkty, aniţ by si poradce zjistil, v jaké finanční situaci se klient nachází a které produkty jiţ vyuţívá. Klienti se více neţ s poradci setkávají s prodejci, kteří se za poradce pouze označují. Cílem těchto prodejců je získat

41

provizi za prodaný produkt a klient je více nezajímá. Negativní zkušenost, kterou tímto klientovi způsobí, si klient nese sebou do budoucna a jakémukoliv dalšímu jednání s „finančním poradcem“ se logicky brání. Získat znovu důvěru klienta je pak nesmírně těţké. Osobní finance jsou velmi citlivé téma a přimět klienta, aby sdílel své údaje s úplně cizí osobou jako je osobní poradce, je přirozeně obtíţné, nicméně k sestavení optimálního portfolia nezbytné. Aby mohli klienti jednat s finančním poradcem otevřeně o svých finančních záleţitostech, očekávají, ţe bude mít finanční poradce určité vlastnosti a znalosti. Mezi nejdůleţitější patří: spolehlivost diskrétnost důvěryhodnost odborné znalosti pravdomluvnost27. Pokud chce být poradce úspěšný, musí s klienty jednat otevřeně a nezatajovat ţádné informace. Kaţdé navrhované řešení klientovi řádně vysvětlí. U kaţdého produktu, který chce poradce klientovi doporučit nebo nabídnout, je nutné klienta seznámit s: parametry produktu proč by si měl klient produkt pořídit – kryje rizika, zhodnocuje peníze, levný dluh apod. jaké jsou výhody konkrétního produktu – příspěvky státu, daňové odpočty, ţádné vstupní poplatky jaké jsou nevýhody produktu – málo flexibilní, vstupní/výstupní poplatky, skryté poplatky.

5.3. Investování do podílových fondů Pokud poradce a klient sjednávají investování do podílových fondů, musí poradce zjistit klientův investiční profil.

Na základě investičního profilu seznámí poradce klienta s

moţnostmi investování do různých kategorií fondů a to do takové míry, aby si byl klient 27

Dotazníkové šetření, příloha č. 1

42

vědom všech rizik, která z kolektivního investování plynou. Z klienta se ze dne na den nestane zkušený investor, ale musí rozumět základním principům investování do takové míry, aby byl schopen sám se rozhodnout, do jaké kategorie fondu bude investovat. Investování do fondů je oproti investování do jednotlivých akcií poměrně jednoduché. Kaţdému investičnímu profilu odpovídá určitá kategorie fondů. Ta obsahuje fondy zpravidla jak v české, tak cizí měně. Fondy u různých institucí mívají podobné sloţení, většinou investují do stejných odvětví či regionů. Nabídka fondů je velmi široká. Co by měl klient sledovat, je výše vstupního a manaţerského poplatku, protoţe ty sniţují výkonnost fondu. Některé fondy mají i výstupní poplatek. Jelikoţ převáţná většina fondů je v cizí měně, měl by se klient zajímat o to, jak jednotlivé fondy zajišťují měnové riziko. Doporučuje se také sledovat historický vývoj fondu, klient však musí být upozorněn, ţe minulá výkonnost nevyjadřuje, jak si fond povede v budoucnosti, nicméně určitou vypovídací hodnotu má. Klienta je nutné také poučit o vývoji investice v čase, tzn. ţe hodnota investice není konstantní nebo nemá jen tendenci růst, ale i klesá. Můţe dosahovat výrazných poklesů, které se časem zase srovnají a není třeba panikařit a hned investici prodávat, protoţe to by vedlo ke ztrátě. Při neuváţeném kroku by klient mohl přijít o část své investice nebo dokonce celou investici ztratit.

43

6 Míra rizika a postoj investora k rizikovým investicím Riziko je těsně propojeno s výnosem. Chce-li investor vyšší výnos, musí akceptovat určitou míru rizika. Míra rizika je závislá na výši výnosu, jakou investor očekává. V podstatě platí, ţe čím vyšší je výnos, tím vyšší je riziko.

6.1. Riziko Riziko znamená, ţe hodnota investice se bude vyvíjet jinak, neţ investor očekává, a to dvěma směry: hodnota investice můţe klesat hodnota investice můţe růst Pokles investice někteří investoři špatně nesou, často nevydrţí a investici prodají, aby zabránili dalšímu jejímu propadu. To je hlavním důvodem, proč v důsledku inkasují ztrátu místo zisku. Investice je dlouhodobá záleţitost a vyţaduje trpělivost investora.

Toto musí

poradce klientovi řádně vysvětlit. Kaţdý investor zaujímá k poklesu hodnoty své investice jiný postoj. Zkušení investoři uţ znají průběh investice a z poklesu hodnoty si nic nedělají nebo naopak přikupují, kdyţ jsou trhy „dole“.

Levně přikupují další podílové listy, jejichţ cena se zprůměruje s cenou

podílových listů, které pořídili za vyšší cenu. To jim následně umoţní realizovat zisk dříve – v okamţiku, kdy se cena vrátí nad původní hodnotu dříve nakoupených podílových listů. Začínající investor moţná začne propadat panice a s úmyslem předejít ještě větší ztrátě, investici prodá. Někteří investoři se nesmíří se sebemenší ztrátou.

6.2 Typy investorů Podle postoje investora k riziku lze rozlišit tři typy investorů: investor s averzí k riziku neutrální investor investor se sklonem k riziku 44

Investor s averzí k riziku nesnese sebemenší ztráty a preferuje jistotu návratnosti vloţené investice za cenu nízkého výnosu. Ve skutečnosti tento výnos často nepřesahuje inflaci a tudíţ nedochází k reálnému zhodnocení. Neutrální investor je ochoten přistoupit na mírné riziko, pokud mu přinese vyšší výnos. 28

vyhledává.

Investor se sklonem k riziku rizikové investice

Takové investice mohou přinést daleko zajímavější výnos a pokud se jedná o

zkušeného investora, ví, jak riziko eliminovat. Při investování je nutné dodrţovat určitá pravidla, která sniţují riziko investice a případně následné zklamání investora: diverzifikace portfolia řídit se rozumem, nikoliv city investovat s rozvahou, neunáhlit se počítat s moţností neúspěchu neinvestovat všechny volné prostředky, nechat si rezervu pro případ nečekaných výdajů připustit neúspěch.29

6.3 Investování do akcií Mnoho lidí se domnívá, ţe pokud budou investovat do akcií, budou realizovat velké zisky a rychle tak zbohatnou. Investování není cesta k rychlému zbohatnutí. Je to dlouhodobá záleţitost – „běh na dlouhou trať“. Kdo chce rychle zbohatnout častým nákupem a prodejem akcií a dluhopisů, neinvestuje, ale spekuluje. K tomu potřebuje kromě štěstí i velké objemy peněz a je otázka, zda se mu spekulace po odečtení všech poplatků a daní vyplatí. Při investování na kapitálovém trhu platí tzv. daňový test – pokud investor drţí investici déle neţ šest měsíců, je osvobozen od daně z výnosu. U akcií se ale daní dividendy bez ohledu na délku drţení akcie. Klient by měl vědět, co si prostřednictvím investování a investic kupuje.

Kupuje-li si

jednotlivé akcie, získává podíl na majetku firmy a tím i právo hlasovat na valné hromadě, 28 29

http://www.sfinance.cz/kapitalove-trhy/informace/investovani/rizikovost/ http://www.sfinance.cz/kapitalove-trhy/informace/investovani/zasady/

45

nárok na podíl na zisku a na případné dividendy. Firma můţe, ale nemusí vyplácet dividendy. Pro drţitele akcií je vţdy samozřejmě lepší, pokud firma dividendy vyplácí.

6.3.1 Hodnota akcie Kaţdá akcie má svoji hodnotu vyjádřenou kurzem. Tento kurz je daný střetem nabídky a poptávky po dané akcii. Vývoj akcií závisí na tom, jak se bude dané firmě dařit. To ovlivňuje řada faktorů: zisk a obrat firmy základní jmění restrukturalizace firmy jaká je produkce v daném odvětví firma ne/vyplácí dividendy pozitivní/negativní zprávy o firmě poptávka po akciích makroekonomické ukazatele (vývoj cen, nezaměstnanosti a úrokových sazeb, apod.).30 Akcie si pořizují investoři, kteří jsou schopni snést určité riziko. Výběrem několika titulů se snaţí sníţit rizikovost svého portfolia. Vývoj investic pravidelně sledují.

6.3.2 Investiční strategie Je několik strategií, jak vybírat vhodné akcie. Kaţdý investor má svoji vlastní strategii. Mezi základní způsoby, jak najít vhodnou akcii, patří fundamentální a technická analýza. Z fundamentální analýzy vychází různé investiční styly. Mezi nejuţívanější patří hodnotový a růstový styl, kdy se investor snaţí najít takové cenné papíry, jejichţ trţní hodnota je stanovena pod vnitřní hodnotou. Investor uplatňující růstový styl očekává budoucí růst, investor, který uplatňuje hodnotový styl očekává, ţe se cena akcie dostane na svoji vnitřní hodnotu a budoucí růst vnímá pozitivně jako ně o navíc – jakousi prémii.31

30 http://www.sfinance.cz/kapitalove-trhy/informace/akcie/cena/ 31 GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2. rozšířené vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2008,Časování trhu str.. 71

46

Technická analýza nezkoumá finanční situaci firmy.

Na základě minulých dat se snaţí

předpovídat budoucí nabídku a poptávku po jednotlivých akciích. K tomu se pouţívají různé postupy, grafy a počítačové programy, jejichţ prostřednictvím se snaţí investor modelovat budoucí situaci.32 Někteří investoři se pokoušejí časovat trh. Spíše neţ jednotlivými akciemi se zabývají trhem jako celkem. Nakupují nebo prodávají podle toho, jak se podle jejich odhadu bude vyvíjet trh. Tento styl vyţaduje schopnost předpovídat krátkodobé pohyby trhů,33 Časování trhu je spíše spekulování neţ investování. Akcie jsou vhodné pro investory, kteří očekávají růst hodnoty svého portfolia a mají před sebou dlouhodobý horizont. Investování do akcií přepokládá investiční horizont pět let a výše.

6.4 Dluhopisy Pro kratší investiční horizont jsou vhodnější dluhopisy nebo nástroje peněţního trhu. Jedná se o konzervativní produkty, proto investor nemůţe očekávat výrazné zhodnocení svých úspor. Tyto nástroje jsou vhodné zejména pro investory, kteří chtějí udrţet hodnotu svého portfolia. Dluhopis je cenný papír, který umoţňuje jeho emitentovi získat poměrně levný úvěr. Dostává se tak do pozice dluţníka a zavazuje se vyplatit věřiteli určitý úrok za poskytnuté finanční prostředky. Tento úrok představuje pro věřitele výnos. Věřitel poskytuje své finance na určitou dobu, dluhopis je však kdykoliv moţné odprodat za jeho aktuální trţní hodnotu. Vývoj ceny dluhopisu je závislý na vývoji úrokových sazeb. Pokud úrokové sazby rostou, obecně platí, ţe cena dříve emitovaného dluhopisu klesá a naopak. Pro věřitele dluhopis představuje riziko ve chvíli, kdy jej bude chtít odprodat za aktuální trţní hodnotu a ve stejné době úrokové sazby porostou. Jelikoţ budou na trhu produkty s vyšším úrokem, poklesne o daný dluhopis zájem a tím se sníţí jeho trţní hodnota.

32 33

GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2. rozšířené vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2008; Technická analýza, str. 75 GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2. rozšířené vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2008, Časování trhu, str. 71

47

Pokud věřitel počká do splatnosti své investice, dostane zpět vloţené prostředky, zhodnocené o úroky. Dalším rizikem, které dluhopisy přináší, je moţnost, ţe se dluţník dostane do platební neschopnosti a nebude schopen dostát svým závazkům.

6.5 Měnové riziko Pro akcie i dluhopisy je společné měnové riziko. Česká republika nemá tak rozvinutý kapitálový trh jako zahraniční státy a proto je velká část investic sloţená ze zahraničních akcií a dluhopisů. To znamená, ţe jsou denominovány v jiné neţ české měně. Měnové riziko je další riziko, kterému investor musí věnovat pozornost, směřují-li jeho investice do zahraničí. Měnové riziko spočívá v tom, ţe posílí česká koruna proti měně, ve které se investuje. I přes případný růst hodnoty investice můţe investor získat méně neţ do investice vloţil právě díky posílení české koruny = za jednu jednotku cizí měny obdrţí méně jednotek české měny neţ do ní původně vloţil. Pro investory, kteří pracují v zahraničí a výplatu mají v cizí měně, je naopak výhodnější investovat v té měně, ve které dostávají plat.

6.6. Podílové fondy Investování do jednotlivých akcií nebo dluhopisů je náročné a není vhodné pro začínajícího nezkušeného investora. Ideálním řešením jsou podílové fondy. Podílové fondy umoţňují investovat i drobné částky, jsou tedy přístupné i široké veřejnosti. Investovat můţe opravdu kaţdý. Kaţdý fond má svého správce, který vybírá vhodné investice do fondu tak, aby byly diverzifikovány. Některé fondy rovněţ zajišťují i měnové riziko. Za správu fondu si správce 48

strhává poplatek, který se pohybuje od 0,5 do 4%. Investování do fondů není tak sloţité jako investování do jednotlivých akcií nebo dluhopisů.

Neţ investor začne investovat, musí

podepsat komisionářskou smlouvu, coţ je vlastně jeho registrace. Komisionářskou smlouvu je moţné podepsat na pobočkách bank, které slouţí jako zprostředkovatelé. Samotný nákup a prodej je pak velmi jednoduchý – investor buď dá svému poradci pokyn k prodeji/nákupu a ten jej zprostředkuje nebo můţe obchody provádět sám on-line. Často stačí jen zadat jednorázový nebo trvalý příkaz na běţném účtu klienta a klient se nemusí o nic starat. O vývoji investice je pravidelně informován výpisy.

6.6.1 Kategorie fondů Podílové fondy jsou rozděleny do několika kategorií tak, aby do nich mohli investovat klienti s různými investičními profily – investoři s rozdílnými zkušenostmi a postoji k riziku. Fondy peněžního trhu investují do pokladničních poukázek, krátkodobých státních dluhopisů a termínovaných vkladů u bank. Dluhopisové fondy investují do dluhopisů státu, bank nebo podniků, někdy také do termínovaných vkladů. Akciové fondy investují do akcií firem obchodovaných na burzách.

V portfoliu mají

převyšující podíl, zbytek portfolia mohou investovat do dluhopisů nebo jiných konzervativních nástrojů. Balancované fondy investují v různém poměru do dluhopisů a akcií. Mohou investovat i do jiných aktiv. Jejich poměr je uveden ve statutu fondu. Zajištěné fondy zajišťují 100% návratnost vloţené investice.

Jsou zakládány na dobu

určitou. Většinou sledují nějakou investiční strategii, díky níţ můţe investor získat – v případě jejího naplnění – zajímavý výnos navíc. 49

Podle údajů AKAT ČR (Asociace pro kapitálový trh v ČR) jsou Češi velmi konzervativní investoři. Nejvíce peněz ukládají do fondů peněţního trhu, následně do zajištěných fondů. Do dluhopisových a akciových fondů investují výrazně méně peněz – k 31.12.2008 bylo v akciových fondech uloţeno 10% u investovaných prostředků.

Trh podílových fondů v ČR dle typů - domácí i zahraniční fondy 5%

1% 11%

Fondy peněžního trhu

36%

11%

Zajištěné fondy Akciové fondy Dluhopisové fondy Fondy smíšené Fondy nemovitostní Fondy fondů

10%

27%

Graf č. 2 Zdroj: http://www.akatcr.cz/download/440-tk_20090210_-_prezentace_roku_2008.pdf

6.6.2 Správce fondu U podílových fondů klienti vybírají zejména správce fondu. Klient by se neměl nechat zlákat vidinou nadměrně vysokého výdělku peněz prostřednictvím společnosti, o které nikdy neslyšel, pouze četl reklamu na internetu. Mělo by se jednat o společnost, která se můţe prokázat zkušenostmi s investováním na mezinárodních trzích a je schopna doloţit výnosy svých fondů.34 Moţnost kolektivního investování nabízí i banky v ČR. Klient se můţe s jejich fondy seznámit jak přes internet, kde najde veškeré údaje o konkrétních fondech, které společnosti mají ve své nabídce, tak přes finančního poradce přímo na pobočce.

34

GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2. rozšířené vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2008, Závěrem, str. 145

50

6.6.3 Podílový fond nebo penzijní připojištění? Nedůvěra klientů v podílové fondy a investování vůbec plyne z neznalosti celé problematiky. Klienti upřednostňují produkty jako stavební spoření nebo penzijní připojištění či jiná pojištění, protoţe se domnívají, ţe zde mají garantované zhodnocení. Klientům je potřeba vysvětlit, ţe i u těchto produktů jsou výnosy rovněţ závislé na vývoji finančních trhů. Penzijní fond a pojišťovny zhodnocují peníze účastníků také ve fondech a nedělají to zadarmo. Poplatky, které si za to účtují, jsou vyšší, neţ kdyby klienti investovali přímo prostřednictvím fondů. To má negativní dopad na jejich výnos, který se tím sniţuje. Klienti mají často obavy z toho, ţe by fond mohl zkrachovat. Jelikoţ fond představuje majetek podílníků, nemá ţádnou právní subjektivitu a nemůţe tedy zkrachovat. Zkrachovat můţe správce fondu, ale na majetek fondu to nebude mít ţádný vliv. Zkrachovalý správce se nahradí správcem novým. Otevřené podílové fondy mají povinnost zpětného odkupu. Podílové listy můţe investor kdykoliv odprodat fondu zpět. Klienti mohou investovat jednorázově nebo pravidelně, eventuelně oběma způsoby.

U

jednorázové investice často závisí na okamţiku, ve kterém klient vstupuje na trh, to bude mít vliv na jeho výnos. Výhodou pravidelné investice je tzv. průměrování nákupní ceny.

Její nevýhodou jsou

poplatky, které se účtují za kaţdou provedenou platbu. Prvním krokem v investování je určení si cíle, kterého chce investor dosáhnout – na co bude peníze v budoucnu potřebovat. Dalším krokem je stanovit si částku, kterou bude na daný cíl potřebovat a za jakou dobu ji bude potřebovat. Investor by měl volit takové investice, které vyhovují jeho investičnímu profilu a současně si určit maximální pokles, který je ochoten akceptovat. Přeceňování vlastních sil můţe vést ke zbytečným ztrátám. 51

7 Sledování stavu investic Investor, který chce prostřednictvím investování dospět ke svým cílům, dodrţuje určité zásady. Výše investice závisí na cíli, kterého chce investor dosáhnout. Doporučuje se pravidelně investovat alespoň 10% čistého příjmu na důchod35 – záleţí na věku, kdy se začne investovat. S přibývajícím věkem se částka zvyšuje. Pokud má investor volné finanční prostředky, které chce investovat, nevyplatí se s jejich investováním vyčkávat. Do portfolia patří taková aktiva, která odpovídají investičnímu profilu investora. Investiční profil se časem vyvíjí. Investoři nabírají zkušenosti, stávají se rizikově odolnější nebo naopak, s přibývajícím věkem jsou více konzervativní – ve chvíli, kdy je portfolio jiţ zhodnocené a je důleţité, aby neztrácelo hodnotu. Investice nesou transakční náklady, proto se jejich časté obchodování nevyplácí. Efektivnější je investice drţet dlouhodobě, minimálně po dobu doporučeného časového horizontu. Následná péče o portfolio není náročná. Pro klienta znamená minimálně jednou za rok zhodnotit investice, které má ve svém portfoliu. Zjistit, jestli se stále vyvíjejí podle jeho očekávání a těch investic, které nevyhovují jeho představám, se bez lítosti zbavit. Jestliţe portfolio obsahuje více tříd aktiv, měl by si investor stanovit poměr těchto aktiv v portfoliu a udrţovat jej v průběhu celého investování – pokud se nezmění jeho investiční profil. Zde se investoři často dopouštějí chyby. Příčinou bývá negativní nebo pozitivní zkušenost s investováním. 35

FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 12, č. 17/2008, Kup a drţ levné nástroje, str. 22

52

Pozitivní zkušenost vede k tomu, ţe si investor začne příliš věřit.

Následkem přílišné

sebedůvěry investoři přeceňují nejen své znalosti, ale zejména svoji schopnost odhadnout a nést riziko. Investoři s negativní zkušeností bývají příliš opatrní a investují do více konzervativních aktiv, čímţ sniţují moţný výnos svého portfolia. Pozitivní zkušenost je spojená s nadějí vyššího výnosu, negativní zkušenost budí v investorovi strach z moţné ztráty. Naděje a strach36 jsou lidské emoce, které velmi silně ovlivňují investiční chování lidí. Investoři svým citům přizpůsobují portfolia a zapomínají na základní investiční pravidla. Na chování investorů mají také vliv média a internet. informací a rychlost jejich přenosu.

Jejich pozitivem je dostupnost

Na druhou stranu, člověk, který se neorientuje v

investicích, není schopný odhadnout, které informace jsou důleţité a které pouze komerčního rázu. Můţe snadno při tak velkém mnoţství informací zpanikařit a dělat chybná a unáhlená rozhodnutí s negativním dopadem na portfolio. Další chybou, které se investoři dopouštějí, je přikupování, kdyţ trhy rostou a prodej při poklesu trhu. Rostoucí trhy povaţují za dobré, co si ale neuvědomují je, ţe kupují draze. To, co draze nakoupili pak prodávají, kdyţ jdou trhy dolů. Draze nakoupit, levně prodat jde proti logice trhů. Pokud chce investor na trzích vydělat, musí být strategie opačná – levně koupit, draze prodat. Jedná se o klasický projev stádní mentality37, kterou vysvětluje behaviorální teorie. Behaviorální teorie se snaţí vysvětlit chování investorů na finančních trzích. Největším nebezpečím pro investora je ovšem on sám.38

36 GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2. rozšířené vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2008, Psychologie investování, str. 114 37 FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 12, . č. 19/2008 Iracionalita: Hrozba i příleţitost, str. 22 38 GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2. rozšířené vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2008, Psychologie investování, str. 113

53

8 Situace v ekonomice USA a její dopad na ekonomiku a finanční trhy v Evropě Kaţdá země s trţní ekonomikou usiluje o dosaţení dlouhodobého hospodářského růstu, stability cenové hladiny a co nejvyšší míry zaměstnanosti, resp. nejniţší míry nezaměstnanosti. K ovlivňování vývoje ekonomiky pouţívají země monetární nebo fiskální politiku, které jsou označovány za nástroje hospodářské politiky. Pomocí monetární politiky vláda reguluje mnoţství peněz v ekonomice, vývoj úrokových sazeb v bankovnictví a poskytnuté úvěry. Fiskální politika ovlivňuje aktivitu země formou vládních výdajů na nákup statků a sluţeb nebo formou transferů, ale také změnou nastavení daňového systému. Hospodářský vývoj se v jednotlivých zemích měří pomocí HDP – hrubého domácího produktu, který tvoří souhrnné měřítko celkového výstupu země. HDP zahrnuje spotřebu domácností (C), hrubé investice (I), vládní výdaje na nákup statků a sluţeb (G) a čisté vývozy dané země zrealizované v průběhu roku (X), tedy: HDP = C + I + G + X Spotřeba domácností a investice tvoří soukromé výdaje, které do značné míry ovlivňují hospodářský cyklus. Spotřeba domácností má největší podíl na HDP. Domácnosti nejvíce peněz utrácejí za bydlení, automobily a potraviny.

Pokud příjem domácností výrazně

přesahuje výdaje, začínají domácnosti spořit a vytvářejí si úspory. Domácnosti s vyšším příjmem spoří více ve srovnání s domácnostmi s příjmem niţším. Ty často, aby si udrţely svou ţivotní úroveň, ţijí na dluh (tím se tvoří záporné úspory). Investice jsou zdrojem kapitálu. Firmy vyuţívají tento kapitál za účelem navýšení svého zisku, coţ se následně odrazí i v růstu HDP. S rostoucím HDP se zvyšují mzdy a zaměstnanost, ale i cenová hladina (roste inflace). 54

V takovém případě se hospodářství země nachází ve fázi expanze. Dochází-li v ekonomice k poklesu HDP, zaměstnanosti a příjmů a to bezprostředně po dvě čtvrtletí, nachází se ekonomika ve fázi recese. Expanze a recese jsou fáze hospodářského cyklu, kdy expanze je fáze rostoucí a recese fáze klesající. Kdyţ expanze dosáhne svého vrcholu, nastává období poklesu, a naopak, recese končí, kdyţ ekonomika dosáhne svého dna a hospodářský cyklus znovu oţivuje. Blíţící se hospodářskou recesi lze rozpoznat podle následujících změn v ekonomice: dochází k poklesu spotřebitelských výdajů firmám se začínají hromadit zásoby – ty reagují sníţením ceny zásob – klesá HDP klesají investice do firemní infrastruktury klesá poptávka po práci – zkracuje se pracovní doba, propouští se – roste nezaměstnanost dochází ke zpomalení inflace – sniţuje se poptávka po surovinách – kolísá jejich cena zpomaluje růst mezd a cen ve sluţbách prudce klesají zisky firem – sniţují se ceny akcií klesá poptávka po úvěrech – sniţují se i úrokové míry. Hospodářská expanze se vyvíjí opačným směrem.

Příčin, které způsobují výkyvy

hospodářského cyklu, je mnoho. Mohou pocházet vně ekonomického systému nebo vznikají uvnitř.39

8.1 Příčiny finanční krize v USA v roce 2007 Ve snaze předejít recesi jako důsledku splasknutí technologické bubliny přistoupil FED pod vedením Alana Greenspana v r. 2001 ke sníţení úrokových sazeb z 6,50 na 1,75 procent – jednu z nejniţších hodnot do té doby.40 Banky tím pádem mohly poskytovat velmi levné úvěry, které pro ekonomiku znamenaly příliv peněz. Začalo období monetární expanze. Levných úvěrů vyuţily domácnosti i firmy. Domácnosti si pořizovaly spotřební zboţí, firmy 39 SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. Ekonomie 18. vydání. 1.vyd. Praha: SEVEROGRAFIA, a.s. Most, 2007,Zdroj: Paul A. Samuelson, William D. Nordhaus Ekonomie, str. 406, 425, 445, 470 40 ZEMÁNEK, Josef: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky

55

rozšiřovaly svou činnost za pomoci bankovních úvěrů místo obvyklé emise akcií, o které v tu dobu domácnosti nestály. Došlo k rychlému oţivení ekonomiky a recese byla zaţehnána. V tu chvíli mělo dojít ke zvyšování úrokových sazeb, k tomu ovšem došlo aţ o tři roky později (v roce 2004) a toto zpoţdění mělo za následek vznik nemovitostní bubliny, po jejímţ splasknutí se dostaly do recese nejenom Spojené státy, ale i státy Evropy a Asie. Levné a dostupné úvěry způsobily, ţe si americké domácnosti velmi rychle zvykly ţít na dluh. Snadný přístup k penězům jim umoţnil pořídit si téměř cokoliv, často utrácely více neţ si ve skutečnosti mohly dovolit a zapomněly na to, ţe by si měly vytvářet rezervy na „horší časy“. Vysoká spotřeba vedla k tomu, ţe domácí nabídka nestačila pokrývat poptávku a domácnosti začaly kupovat zahraniční zboţí. To bylo v porovnání s americkým zboţím levnější. Nákup levnějšího zahraničního zboţí způsobil pokles bilance zahraničního obchodu. Kromě růstu poptávky po spotřebním zboţí způsobily nízké úrokové sazby zvýšenou poptávku po hypotečních úvěrech, které nabízely v tu dobu historicky nejniţší sazbu. Hypotéky s jednoletou fixací nabízely dokonce ještě niţší sazbu neţ hypotéky s víceletou fixací, coţ vyvolalo velký zájem i u lidí, kteří by si za normálních okolností nemohli hypotéku dovolit. Zde došlo k zásadnímu pochybení ze strany bankéřů, kteří nejenţe dostatečně neprověřovali zájemce o hypotéku, ale dokonce ji vnucovali téměř kaţdému. S rostoucím zájmem o hypotéky výrazně rostly investice do stavebnictví, ale stále se nevytvářely ţádné úspory.

Nízké bankovní úroky nenabízely ţádné zhodnocení a tak

investoři začali směřovat svá portfolia jinam. Sníţení zahraniční bilance a odliv portfolií způsobily pokles dolaru. Růst spotřebitelské poptávky vyvolal nadměrný růst zejména cen nemovitostí, akcií a jiných finančních aktiv.

Zatímco ceny skokově rostly, mzdy se

navyšovaly krokem. Vznikala bublina a bylo jen otázkou času, kdy splaskne. Ekonomika se začala přehřívat a zpomalovat. Se zpomalením ekonomiky přistoupil FED ke

56

zvýšení úrokových sazeb jako opatření, které mělo ekonomiku stimulovat.

Sazby byly

postupně zvyšovány aţ do roku 2006 a to na 5,25 procent.41 Zvýšení úrokových sazeb zvedlo měsíční splátky hypoték. Rodiny, jejichţ příjmy dříve pokryly splátky hypotéky a další spotřební výdaje, se začaly značně omezovat ve spotřebě. Nízkopříjmové rodiny přestaly splácet úplně. Hypotéky přestaly být levnou záleţitostí a zájem o ně začal upadat. Sniţoval se počet prodaných domů a prodluţovala se doba prodeje nemovitostí. Současně s růstem úrokových sazeb se zvedly ceny pohonných hmot, coţ mělo rovněţ velký dopad na sníţení spotřebních výdajů. Američané přestali vydávat peníze za vše, co povaţovali za zbytečné.

Poptávka klesla především po automobilech, elektronice a stavebních

materiálech.42 FED pod vedením Bena Bernanke chtěl zabráním růstu inflačních tlaků na ekonomiku a přistoupil k dalšímu zvýšení úrokových sazeb. Očekávalo se, ţe problémy na trhu si vyřeší trh sám. Nikdo ovšem netušil, v jakém rozsahu byly poskytnuty peníze na výstavbu domů a kolik nebonitních klientů se dostalo do platební neschopnosti. Na trhu najednou bylo 730.000 přebytečných nemovitostí,

které bylo třeba prodat.

Banky zabavovaly nemovitosti

neplatičům a snaţily se je prodávat.43 FED si uvědomil váţnost situace a sice razantně sníţil úrokové sazby z 5,25 aţ na 2,25, ale hypoteční banky reagovaly sníţením z 5,50 pouze na 5,00.44 Hypotéky byly příliš drahé a nemovitosti nešly na odbyt. Bankám začala docházet hotovost a ve snaze předejít krizi likvidity byly nuceny prodávat nemovitosti hluboko pod cenou. Banky vyčerpaly své rezervy. Některé se z obav z bankrotu obrátily na silnější finanční instituce a ţádaly je o pomoc ve formě finančních prostředků (např. Bear Stearns převzala banka JP Morgan). Krize likvidity postihla nejen hypoteční banky, ale i investiční banky, které obchodovaly s hypotečními zástavními listy a jinými cennými papíry, krytými hypotékami.

41 BRYCHTA, Jaroslav: http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/208809-nova-bublina-na-obzoru-americky-fed-pritvrzuje/ 42 ZEMÁNEK, Josef: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky2 43 ZEMÁNEK, Josef: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky3 44 ZEMÁNEK, Josef: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky3

57

8.2 Dopady hypoteční krize Hypoteční krize měla dopad i na jiná odvětví neţ finančnictví. Postihla zejména stavební a automobilový průmysl. Řada firem se na trhu neudrţela a zkrachovala, některé začaly propouštět – zvedl se počet nezaměstnaných a snížil se počet pracovních míst. Domácnosti začaly šetřit, coţ zaznamenaly maloobchodníci jako snížení tržeb. Trh práce, průmysl, nezaměstnanost, maloobchodní tržby a ceny patří mezi nejdůleţitější ukazatele kapitálového trhu. Jejich vývoj přímo ovlivňuje cenu akcií a dluhopisů na kapitálovém trhu.

8.2.1 Kapitálový trh v USA Kapitálový trh v USA je nejstarší a nejvyspělejší na světě. Díky globalizaci je přístupný celému světu. Jelikoţ jsou světové trhy korelovány, sledují data na americkém trhu analytici celého světa. Roste-li trh práce – tzn. je utvořeno více pracovních míst, očekává se, ţe budou spotřebitelé více utrácet, zvýší se trţby a zisky firem, coţ se pozitivně projeví na akciových trzích – porostou kurzy akcií. Růst pracovních míst způsobí inflační tlaky na ekonomiku a zvýší se úrokové sazby, na coţ reagují dluhopisy poklesem ceny. Z makroekonomických údajů lze tedy odvodit, jakým směrem se budou finanční trhy vyvíjet. Vývoj kapitálového trhu je také závislý na budoucí výrobní aktivitě v USA. Zda se očekává budoucí výrobní aktivita a v jaké míře se ujišťuje na základě objednávek zboţí dlouhodobé spotřeby – tato data měsíčně zveřejňuje ministerstvo obchodu. Důleţitým ukazatelem je počet nově stavěných domů a vydaných stavebních povolení45

8.2.2 Propojenost finančních trhů Pokles pracovních míst, růst nezaměstnanosti, stagnace v určitých odvětvích, prudký pokles cen atd. způsobily turbulence na kapitálových trzích v průběhu let 2007 a 2008 s následným pádem cen akcií. Jelikoţ akcie firem USA tvoří téměř polovinu světového akciového trhu, měly tyto turbulence dopad na ostatní akciové trhy ve světě.

45 FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 12, č. 20/2008, Čísla která hýbou trhem, str. 14. V článku pouţity materiály z kurzů České finanční akad. spol. Moneco spol. s r. o.

58

Hypoteční společnosti Fannie Mae a Freddie Mac, jejichţ činnost je zaloţená na odkupu hypotečních úvěrů od menších hypotečních bank, které transformují do investičních nástrojů musely být převzaty poté, co se rozpoutaly spekulace o jejich nedostatku kapitálu. Investoři napříč světem propadali panice. Začali své investice vehementně prodávat a peníze ukládat do bezpečných bankovních produktů či fondů peněţního trhu.

Během loňského roku

investoři stáhli 320 miliard dolarů ze světových akcií a dluhopisových fondů.46 Propojenost finančních trhů, ke které došlo v rámci globalizace, je jedním z důvodů, proč se zhoršená ekonomická výkonnost přenesla i do ostatních částí světa. Další vlnu paniky vyvolal pád čtvrté největší americké investiční banky Lehman Brothers v září 2008. Společně s Lehman Brothers zkrachovala i největší spořitelna Washington Mutual. Druhá největší pojišťovna ve větě AIG dostala dotaci od státu ve výši 85 mld. dolarů, která ji zachránila před likvidací. Prezident Spojených států George Bush navrhoval zřízení speciálního fondu, do něhoţ by se odváděla ztrátová a riziková aktiva finančního sektoru. Vláda si na to vyčlenila 700mld dolarů. Kongres ale Bushův plán nepodpořil, coţ vyvolalo další světový propad akcií.47 Nikdo přesně netušil, kdo všechno drţí „nakaţené“ hypoteční zástavní listy.

Lehman

Brothers byla protistranou mnoha finančních transakcí bankám a finančním institucím. Ty evropské banky, které nakoupily americké hypoteční zástavní listy, si odepsaly značné ztráty. Pád Lehman Brothers vyvolal mezi bankami nedůvěru a ty si kvůli obavám z krize likvidity a následného krachu odmítaly vzájemně půjčovat.

Došlo k okamţitému zamrznutí na

mezibankovním trhu – ten slouţí jako zdroj likvidity pro banky, které ji mají dočasný nedostatek a jako úschovna pro banky, které mají přebytek likvidity. Likviditu na mezibankovním trhu získávají především investiční banky, které vyuţívají krátkodobé půjčky k financování nákupů dlouhodobých cenných papírů. Nejistota na mezibankovním trhu vyvolala prudký růst trţních sazeb. Vyšší úrokové sazby 46 http://www.novinky.cz/clanek/157884-investori-loni-stahli-z-fondu-rekordnich-320-miliard-dolaru 47 SKOLEK, Tomáš: http://www.finance.cz/zpravy/finance/195553

59

znamenaly horší dostupnost likvidity, čímţ byl ohroţen nejen finanční systém, ale i reálná ekonomika. Hypoteční krize na americkém trhu zasáhla nejen evropský, ale i japonský trh.

8.2.3 Vývoj v Japonsku Japonsko je jiţ tradičně země s nejniţší úrokovou sazbou na světě a prostor pro další sniţování byl minimální. Díky dlouhodobě nízké úrokové sazbě bylo Japonsko zdrojem levného kapitálu, na druhou stranu nenabízely banky zajímavý výnos a domácnosti tak investovaly na zahraničních trzích. Slábnoucí měna umoţnila exportérům vydělávat na zahraničních trzích a čistý export byl jediným zdrojem růstu HDP v Japonsku. Sníţení úrokové sazby posílilo japonský jen nejen vůči dolaru, ale i euru a ochromil japonský export, na kterém je závislý i vývoj HDP v Japonsku. Propady zisků zaznamenaly nejen japonské automobilky Toyota a Honda, ale i společnost Sony, která se zabývá elektrotechnikou a převáţnou část svých výrobků vyváţí do zahraničí.48 Jelikoţ je Japonsko závislé na svém zahraničním obchodu a nedokáţe generovat silnou domácí poptávku, nezbyde mu neţ vyčkat, aţ se vzpamatují Spojené státy a Evropa a obnoví se poptávka po japonském zboţí. Mezi prvními evropskými zeměmi, které se dostaly do finančních problémů, byly Island, Maďarsko a Ukrajina. Ty poţádaly o pomoc Mezinárodní měnový fond. Střední a východní Evropa tvoří oblast tzv. rozvíjejících se trhů (emerging markets) a investorům nabízí velmi zajímavé zhodnocení investice – s odpovídajícím rizikem. Po vypuknutí krize vzrostla volatilita těchto cenných papírů spolu s volatilitou měn se rozkolísaly i měny v této oblasti. Investoři začali stahovat investice z této oblasti a vyhledávali méně rizikové investice. Enormně vzrostl zájem o americké vládní dluhopisy. Tento zájem se podílel na růstu dolaru. 48

BRYCHTA, Jaroslav: http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/198533-japonsko-miri-do-recese-ta-muze-byt-hlubsi-nez-v-usa-i-v-evrope/

60

Jakákoliv negativní zpráva z amerického hospodářství vyvolala prodej akcií a přesun peněz na peněţní trh, coţ opětovně vedlo k posílení dolaru. K posílení dolaru přispěly i samotné banky, které si po pádu Lehman Brothers začaly vytvářet rezervy pro případná plnění. Vlády a centrální banky masivně intervenovaly proti krachu významnějších finančních institucí, čímţ daly najevo, ţe se budou snaţit zajistit stabilizaci finančního sektoru. Napětí na mezibankovním trhu se těmito zásahy uvolnilo a potřeba dolarové likvidity společně s dolarem postupně oslabovaly. USA, které vyvolaly celosvětový pokles ekonomiky, se ze své situace vzpamatovaly jako první a to díky nastavení monetární politiky centrální FEDu. Zatímco ECB má jediný cíl, kterým je udrţet nízkou míru inflace, FED sleduje současně dva cíle: cenovou stabilitu ekonomický růst. Monetární politika FEDu je tak pruţnější neţ evropská, to jí umoţňuje rychlejší vstřebávání výkyvů na trhu.

8.2.4 Eurozóna Na vypuknutí krize ve Státech ECB zprvu vůbec nereagovala, v červenci 2008 dokonce přistoupila k mírnému zvýšení sazby, neboť se obávala vyšších inflačních tlaků díky posilujícímu euru.49 Poté, co se do problému začaly dostávat některé evropské banky a hypotéční společnosti, začaly vlády evropských států usilovně hledat řešení, jak situaci stabilizovat. V říjnu přistoupily na sníţení úrokových sazeb centrální banky USA, eurozóny, Británie a dalších zemí jako stimulu, který zmírní následky finanční krize. Ve snaze zabránit runům na banky přikročily jednotlivé státy ke státní garanci retailových vkladů v neomezené výši50 (v ČR se garance vztahuje na vklady do výše 50.000,- EUR). Jedná se ovšem pouze o přechodné opatření do doby, neţ bude situace na finančních trzích dostatečně stabilní. 49 FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 12, č. 19/2008 Eurozóna na vodě, str.. 08 50 FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 12, č. 21/2008 Pomoc, zachraňte nás str. 08

61

Neschopnost evropských bank dohodnout se na koordinovaném postupu, který by řešil finanční krizi, vedl k opětovným propadům na světových burzách a způsobil nervozitu na mezibankovním trhu. To přimělo státy eurozóny, aby rychle hledaly společné řešení krizové situace. Zástupci států se dohodli na tom, ţe vyvedou z bank špatná aktiva a vloţí do nich kapitál, kterým tak dojde k jejich částečnému znárodnění. Současně by se zřídily úvěrové linky, jejichţ prostřednictvím by stát mohl přímo půjčovat institucím.51

Po vyhlášení

záchranného plánu se situace na trzích stabilizovala. Ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008 se začala rapidně zvyšovat nezaměstnanost. Po finančním sektoru byl celosvětově zasaţen zejména sektor automobilového průmyslu, který vedl k masivnímu propouštění, coţ se opět odrazilo na světových trzích výprodejem akcií, sektor stavebního průmyslu, ale také sektor sluţeb, který byl do té doby relativně stabilní. Recese postihla celou eurozónu včetně země s nejsilnější ekonomikou – Německa. Zpomalení ekonomiky způsobilo další pokles HDP, oslabená ekonomická aktivita tlačí na sníţení cen.

S poklesem pracovních míst ubývá spotřebitelská poptávka, která přímo

ovlivňuje maloobchodní trţby. Vlády začaly chystat další balíčky

fiskálních opatření, které měly znovu nastartovat

ekonomiku. Evropská komise schválila finanční podporu zemím EU ve výši cca 200 miliard eur na podporu zaměstnanosti, zlepšení situace malých a středních podniků. Část peněz byla určena na investice do výzkumu a vývoje, rozvoj infrastruktury a podporu veřejného a soukromého sektoru, zejména ve stavebním a automobilovém průmyslu, coţ jsou klíčová odvětví ekonomiky. Ve Spojených státech se pod taktovou nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamy připravil rovněţ balíček záchranných opatření, který měl vnést do ekonomiky přes 800 mld amerických dolarů – investice byly cílené do infrastruktury a vzdělání. Malým a středním podnikům by přinesl sníţení daní.

51 FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 12, č. 21/2008, Koordinovaná akce v Evropě dohodnuta, str. 04-05

62

S cílem zabránit celosvětové krizi se sešly představitelé nejvyspělejších zemí 2.4.2009 na summitu v Londýně.

Na tomto summitu se dohodly státy G 20 na nových pravidlech

fungování ekonomiky, jejichţ úsilím je zamezit dalším krizím. Kromě tvrdších postupů proti daňovým rájům a přísného dohledu nad hedgeovými fondy bylo schváleno dodatečných 750 mld dolarů pro Mezinárodní měnový fond a 250mld dolarů na podporu mezinárodního obchodu.52 Londýnský summit jakoby odstartoval optimismus na akciových trzích – dohoda vysokých státníků mnohé překvapila – a po dlouhé době začaly akcie růst. Podle prezidenta Evropské centrální banky dosáhla recese světové ekonomiky v květnu 2009 svého dna a směřuje vzhůru. Podobný názor vyjádřil i předseda centrální banky USA Ben Bernanke, podle něhoţ dojde k růstu ekonomiky koncem letošního roku.

8.3 Vliv krize na vývoj ekonomiky ČR Česká republika jako země závislá na exportu zaţívala těţké časy v létě 2008, kdy česká koruna oproti euru a dolaru posílila a dosahovala historicky nejvyšších hodnot. Klesl vývoz do zahraničí a rostly ceny spotřebního zboţí na domácím trhu. Na krizi doplatil i v ČR automobilový průmysl, na který je navázána řada dalších odvětví. Jelikoţ je velká část automobilů určena k vývozu, sníţila silná koruna konkurenceschopnost českých výrobců. Firmy začaly propouštět a došlo k nárůstu nezaměstnanosti. Nebyly to jen automobilky, které

propouštěly, pokles pracovních míst se projevil ve všech odvětvích

průmyslu. V reakci na světovou krizi začali jiţ v říjnu 2008 Češi méně utrácet, coţ pocítili obchodníci na svých trţbách. Klesl zájem o nová auta, spotřební a bílou elektroniku.53 Sníţily se spotřební výdaje. Nominální mzdy rostly zpomaleným tempem, coţ se odrazilo na výši reálné mzdy. Na zpomalující se tempo ekonomiky zareagovala Česká národní banka v čele s guvernérem Zdeňkem Tůmou a proti očekávání 6. listopadu 2008 sníţila úrokovou sazbu o 0,75 procentního bodu na 2,75.54

52 Economia a.s.: HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. Vydává Economia a.s., Praha, 2009, roč. 53, č. 66, čl.: V boji s krizí padne další bilion dolarů 53 Economia a.s.: HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. Vydává Economia a.s., Praha, 2009, roč. 53, č. 248, čl.: Češi se zalekli krize a neutrácí 54 Economia a.s.: HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. Vydává Economia a.s., Praha, 2009, roč. 53, č. 219, čl.: ČNB razantně sníţila sazby

63

Následně došlo k opakovanému sníţení úrokových sazeb.

K zatím poslednímu sníţení

úrokových sazeb přistoupila ČNB (v čele s guvernérem Zdeňkem Tůmou) 11.května 2009 a to o 0,25 procentního bodu na současnou hodnotu 1,5. Bankovní sektor, který je financovaný převáţně z vkladů (banky v ČR mají povinnost udrţovat povinné minimální rezervy ve výši 2% z vkladů), nezaznamenal ţádné závaţnější potíţe.

Vláda tak nebyla nucena nalévat do bankovnictví peníze daňových poplatníků.

Jelikoţ jsou banky na území České republiky vesměs dceřinnými společnostmi s mateřskou bankou v zahraničí, je zde potencionální riziko odlivu likvidity do zahraničí. Díky zachování české koruny i přes členství v Evropské unii můţe Česká republika dále vyuţívat výhody pruţné měny a korigovat tak alespoň částečně vývoj koruny. Česká republika vyváţí většinu svých výrobků do Německa. Na vývoji německé ekonomiky je značně závislá a nelze očekávat oţivení české ekonomiky, dokud nedojde k oţivení ekonomiky Německa.

8.4. Současný vývoj na finančních trzích Na finančních trzích zavládl optimismus, který ţene ceny akcií vzhůru. Otázka je, zda je tento optimismus oprávněný. Hospodářský pokles v eurozóně i v USA sice mírně zpomalil, nicméně makroekonomická data jsou zřejmě přeceňována a špatné zprávy přehlíţeny, coţ v důsledku vede k tomu, ţe jsou akcie nadhodnoceny a nutně dojde k jejich korekci na trzích. Ekonomové očekávají krátkodobou deflaci, kterou vystřídá dlouhodobá inflace55. Zástupci centrálních bank se naopak obávají deflační spirály, která by stáhla ekonomiku do vleklé recese. Odkupem cenných papírů se snaţí dostat do ekonomiky co nejvíce peněz. Na inflaci reagují akcie růstem, dluhopisy poklesem a naopak, deflace by zvýšila výkonnost dluhopisů a akcie by šly dolů. Je tedy pro investory lepší pořídit si akcie nebo dluhopisy? Vše záleţí na tom, jaké informace dostanou trhy z reálné ekonomiky. Nicméně, v ekonomice, kde je nadměrně uvolněná měnová politika a neřeší se příčiny krize, nýbrţ se tlumí její 55 FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2009, roč. 13, č. 11/2009, Co hrozí víc? Deflace nebo inflace? Str.08 - 09

64

následky, se můţe stát, ţe veškeré zásahy vedoucí ke stimulaci ekonomiky se vyčerpají dříve neţ odezní fundamentální příčiny krize a nastane krize nová. Současné řešení lze označit pouze za odsouvání skutečného problému, které je krátkozraké. Trh je samovolně fungující mechanismus fungující na bázi hospodářských cyklů. Je schopen samoregulace a vyţaduje jen minimální zásahy státu. Masivní expanzivní měnová politika, kterou státy vyuţívají, aby potlačily přirozené projevy krize, můţe sice krátkodobě zapůsobit, ale z dlouhodobého hlediska můţe vyvolat krizi ještě hlubší. Vlády nalily do ekonomiky obrovské peníze, které sice zachránily mnoho firem před krachem, ušetřily tisícům zaměstnanců jejich pracovní místa (a ušetřily tak něco málo na vyplácení sociálních dávek), tím však vedou ekonomické subjekty k myšlence, ţe se na vládu a na zásahy státu mohou spolehnout, čímţ snižují odpovědnost těchto subjektů za sebe sama, navíc na úkor budoucích generací, které tímto zadluţují. Jedná se spíše o zájem politický neţ ekonomický. Jaký bude mít dopad na finanční trhy lze jenom těţce odhadnout.

65

9 Jak se zachovat v době finanční krize Finanční krize způsobila několikanásobný propad na finančních, zejména kapitálových trzích a vyvolala obavy nejen u finančních institucí, ale i u běţných občanů. Situace se zalekli i lidé, kteří vůbec neinvestují a své peníze mají uloţeny na běţných účtech. Vlády jednotlivých států z obav, aby střadatelé nechtěli vybrat své peníze najednou, přistoupily hromadně ke zvýšení pojištění vkladů na 100% (ve většině zemí EU do neomezené výše vkladu, v ČR do 50.000 EUR). Tento krok vyvolal bezprostřední reakci českých občanů, kteří z obav o své úspory začali své vklady rozmisťovat do různých bank, čímţ by předešli případným ztrátám. Výrazně poklesl zájem o investování do podílových fondů, nad kterými jednoznačně vítězily spořící účty, které do listopadu nabízely maximální zúročení kolem 3,5 – 4 %, a termínované vklady. V listopadu a prosinci 2008 začaly banky sazby na spořících účtech a termínovaných vkladech sniţovat v reakci na výši sazby, kterou vyhlásila Česká národní banka. Investorům do podílových fondů a akcií dala krize prostor otestovat svoji odolnost vůči riziku. Na krizi lze pohlíţet dvojím způsobem: znehodnotila dosavadní investici nabízí mnohé investiční příleţitosti. Pro finanční trhy je typické, ţe kolísají a opětovně rostou. Někdy trhy zaznamenávají příliš silný růst, který následně vede ke korekci trhů. Tento růst mohou vyvolat samotní investoři, kdyţ se domnívají, ţe se určité akcii bude dařit více neţ ostatním. Její koupí podporují růst jejího kurzu, který bývá často neopodstatněný. Na růst akcie pak reagují ostatní investoři a jak jde cena nahoru, přikupují a přikupují. Akcie odráţí hodnotu firmy, a tu by investoři měli vidět za kaţdou akcií, kterou kupují. O jakou se jedná firmu, čím se zabývá, jakou má konkurenci na trhu, je to zisková firma, jakou má historii – to jsou otázky, které by si měl investor pokládat, neţ si akcii koupí.

66

Koupí akcie totiţ investuje do určité firmy a to by měl vţdy mít na mysli. Pak je jedno, jestli si akcie kupuje v době krize nebo prosperity. V době krize jsou ovšem akcie mnohem levnější a tím pádem nabízejí potenciálně vyšší zisk. Krize tedy není pro investory jen časem smutku, ale i radosti. Jak často má investor příleţitost nakupovat tak levně jako v době krize? Většinou (a naštěstí) to trvá několik let. U podílových fondů toto kolísání není aţ tak patrné jako u akcií, protoţe peníze ve fondech jsou rozloţeny do několika desítek investic, čímţ se portfolio manaţer snaţí předcházet riziku ztráty. Investoři, kteří mají obavy ze ztráty, mohou investovat do zajištěných fondů. Ty zcela eliminují korekci na kapitálových trzích a investorovi kromě stoprocentní návratnosti vloţené částky garantují i určité zhodnocení. Ztráty, které investoři zaznamenávají ve svých portfoliích, jsou pouze účetní (stejně tak jako zisky) a dokud své investice neprodají, nic se vlastně nestalo. Pokud nevydrţí a prodají, budou inkasovat skutečnou ztrátu. Trhy se časem opět vzchopí a budou vykazovat růst. Investování je o trpělivosti – bude to nějakou dobu trvat, neţ se dostanou na stejnou úroveň jako před krizí. Těm, kteří v dnešní době ovládnout své nervy a vyuţijí situace k nákupům, můţe přinést zajímavé zhodnocení. Kolísavost investice, která „suţuje“ dnešní finanční trhy, můţe investor zmírnit pravidelnou investicí.

67

10 Vliv odlivu peněz z investičních fondů na situaci v bankovnictví Obavy ze ztráty investovaných peněz přiměly investory k hromadnému stahování peněz z fondů a vyuţívání konzervativních produktů jako spořící účty a termínované vklady, které sice nabízejí ve srovnání s fondy méně zajímavé zhodnocení, investor však má jistotu, ţe o své peníze nepřijde. Tím se obchodním bankám zvyšují finanční prostředky, se kterými mohou disponovat – získávají tak likviditu. Podílové fondy, které mají banky ve své nabídce, se pro klienty stávají rizikovou záleţitostí. Jelikoţ začaly banky v reakci na sníţení sazeb Českou národní bankou rovněţ sniţovat úroky na spořících účtech a termínovaných vkladech, začali klienti vyhledávat takové konzervativní produkty, které by jim co nejvíce zhodnotily jejich prostředky a docházelo k přesunům peněz mezi jednotlivými bankami. Banky musely rychle zareagovat, aby si udrţely své movitější klienty, protoţe s odsunem jejich peněz se jim rapidně sniţovala jejich likvidita. Nicméně vysoké objemy peněz klientů na spořících účtech, které nemají ţádnou výpovědní lhůtu pro banku mají hned dva negativní dopady: bance se sniţuje úroková marţe – neboť úroky placené klientovi jsou pro banku náklady klient můţe kdykoliv peníze převést do jiné banky a banka přijde o moţnost tuto hotovost vyuţít. Pro banku jsou výhodnější takové vklady, které mají výpovědní lhůtu – termínované vklady. U těchto vkladů má banka zafixovanou hotovost na určitou dobu, po kterou můţe tyto peníze vyuţít pro své aktivní obchody. Mezi aktivní obchody patří zejména poskytování úvěrů – fyzickým osobám i podnikatelům nebo právnickým osobám. Klienti platí za tyto úvěry úroky ve prospěch banky. Banky jsou tedy zdrojem kapitálu firem. Ve vyspělých státech s rozvinutým kapitálovým trhem jsou to právě kapitálové trhy, které jsou zdrojem kapitálu – firmy získávají kapitál emisí akcií (akciové společnosti) nebo dluhopisů (ostatní firmy). Peníze získané na kapitálovém trhu přestavují ve srovnání s úvěry 68

velmi levný kapitál. Akciové společnosti vyplácejí dividendy, které představují podíl na zisku, firmy platí úroky za úvěr získaný prostřednictvím dluhopisu. Odlivem peněz z fondů firmy přišly o tento levný kapitál a v případě potřeby jsou nuceny obracet se na banky, coţ opět nahrává bankám, protoţe poskytnuté úvěry jsou také zdrojem likvidity, navíc s výnosem, který představují poplatky za správu úvěru a úroky za poskytnutý úvěr. Jelikoţ jsou podílové fondy pro obchodní banky jinou alternativou zhodnocení peněz, se kterými banka jako společnost nemá moţnost podnikat (podílové fondy mají svého správce), odliv peněz z fondů do jiných produktů, které mají banky ve svém portfoliu a mohou klientovi nabídnout, jsou pro banky spíše přínosem, protoţe zvyšují jejich likviditu a mohou s nimi zvyšovat i svůj zisk. Poučeny krizí v USA zpřísnily banky podmínky pro poskytování úvěrů, čímţ se zhoršila jejich dostupnost nejen občanům, ale i firmám. Jak je patrné z hypoteční krize – obezřetnost je na místě. Banky dnes mnohem více prověřují klienty, kteří ţádají o úvěr – zejména firemní, nicméně to mohou být dříve poskytnuté úvěry, které ohroţují stabilitu a kapitálovou přiměřenost bank. Lze očekávat, ţe se bankám zvýší podíl nesplacených úvěrů, které poskytly ještě neţ začala krize. Příčinou nesplácení je ztráta zaměstnání nebo krach firmy jako důsledek hospodářského útlumu. To představuje problém pro země, které jsou zadluţené a nedisponují dostatečným domácím kapitálem a jsou závislé na kapitálu ze zahraničí – region střední a východní Evropy , kde mají své dceřiné banky především banky Rakouska, Itálie, Německa, Francie, Belgie a Švédska – vysoký podíl nesplacených úvěrů společně s úbytkem zahraničního kapitálu by mohl ohrozit bankovní sektor a následně ještě zhoršit ekonomickou situaci v dané zemi. I kdyţ evropské banky podléhají přísné regulaci, jsou mezi jednotlivými zeměmi rozdíly. Krize jen potvrdila, ţe je potřeba zkonsolidovat bankovní sektor na nadnárodní úrovni, ale současně ponechat prostor pro rozdílné názory jednotlivých zemí v oblasti regulace a dohledu.

69

Výsledky Oblast investic a investování je pro průměrného českého občana velkou neznámou a to i přesto, ţe v dnešní moderní době je velmi snadný přístup k informacím díky informačním technologiím, především internetu. Mnoho lidí povaţuje investování za něco velmi sloţitého, nerozumí tomu a tento fakt samotný jim brání v tom, aby si vyhledali jakékoliv informace. I kdyţ investování vyţaduje určité znalosti, existuje tzv. kolektivní investování, které zvládne i člověk s minimálními znalostmi. Začínající investor má moţnost vyuţít schopností finančního poradce, ale podle mého výzkumu jsem zjistila, ţe se lidé na finanční poradce obracejí neradi. Na základě své práce jsem dospěla k názoru, ţe velkou vinu na tom nesou sami finanční poradci. Právě finanční poradce by měl klienta s celou problematikou seznámit a to do takové míry, aby byl klient schopný sám se objektivně rozhodovat. Kaţdý klient je individuální, má nejen jiné znalosti, ale i potřeby a zájmy. Ke kaţdému klientovi je potřeba tak přistupovat. Poradce musí s klientem komunikovat způsobem, kterému klient rozumí. Klientovi není třeba pouţíváním cizích slov dokazovat, ţe jsme odborníci, klient musí pochopit, co se mu poradce snaţí sdělit. A naopak, klient musí být seznámen s bankovní terminologií, aby se mohl sám orientovat v odborném textu. Nedostatek regulace a konkurence v odvětví umoţňuje téměř kaţdému, aby se stal finančním poradcem. Finanční poradenství je poměrně náročné na odborné znalosti a určité dovednosti. Finanční poradce musí být schopen komunikovat s různými typy klientů, být k nim empatický, rozumět jejich potřebám a nabízet jim adekvátní řešení, je trpělivý. Musí neustále sledovat nové trendy, porovnávat konkurenční produkty, nové principy ve své oblasti – neustále se sebevzdělává.

70

Klienti od svého poradce očekávají diskrétnost, důvěryhodnost a upřímnost. Potřebují vědět, ţe je to člověk, na kterého se mohou spolehnout. Důleţitá je i odbornost, kterou ale klienti nestavějí na první místo. Skutečnost je však taková, ţe lidé se spíše neţ s poradci setkávají s prodejci, kteří jim prodávají jednotlivé produkty bez ohledu na jejich potřeby. Často se klienti setkávají se zástupci různých firem, kteří jim vnutí nějaký produkt a uţ se více nesetkají. Na jedné straně tento přístup, na druhé straně nedostatečná komunikace s klientem jsou zárodkem nedůvěry, která vzniká vůči finančním poradcům. Dobrého poradce pozná klient tak, ţe se mu nebude hned na první schůzce snaţit prodat nějaké produkty. První schůzka je především o poznání klienta a jeho potřeb. Poradce sbírá o klientovi data, která se týkají jeho finanční situace, příjmů, výdajů, členů rodiny. Jelikoţ se poradce dotazuje na velmi osobní otázky, je potřeba, aby si s klientem vzájemně důvěřovali. Finanční poradce si buduje vztah s klientem zaloţený na důvěře, špatné zkušenosti klientů jsou však častou překáţkou, kterou je třeba odstranit. Komunikace s klientem je velmi důleţitá, poradce hodnotí finanční situaci klienta, hledá vhodná řešení a produkty, které odpovídají jeho potřebám. Klient by měl chápat, jaký produkt k čemu slouţí, jaké mu přinese výhody a jaké jsou jeho nevýhody. Klienti v praxi mívají produkty, protoţe jim „někdo“ řekl, ţe by je měli mít - ţe jsou pro ně výhodné, častokrát ani netuší, proč jsou vlastně výhodné. Tyto produkty bývají také velmi drahé. Poradce, chce-li být úspěšný, neprodává produkty s cílem získat provizi (i kdyţ si za svou snahu nepochybně zaslouţí odměnu), prvotní je poskytnout klientovi to, co opravdu potřebuje. Klient brzy pozná, zda se na svého poradce můţe spolehnout, ale měl by mít na paměti, ţe to

71

není člověk, který je k dispozici, kdykoliv si vzpomene. Finanční poradce je časově vytíţený tím, ţe se stará o své klienty, spravuje jim portfolia, vyhledává pro ně vhodné produkty, je s klienty neustále v kontaktu, informuje je o novinkách a tím šetří jejich čas a peníze. Ovšem ne všichni klienti jsou vhodní adepti pro finanční poradenství. Někteří klienti si nechají vypracovat finanční plán, nicméně tento plán nerespektují. Dosaţení cíle vyţaduje určitou disciplínu, coţ je někdy mnohem náročnější, neţ si klienti myslí. Finanční poradce má svou hodnotu, kterou musí i klient pocítit. Měl by se proto věnovat těm klientům, kteří o jeho sluţby opravdu stojí a cení si jich. Nejlepší reklamou pro něj je pak doporučení od spokojeného klienta. Pokud poradce věnuje klientovi náleţitou péči – a klientovi to jeho finanční moţnosti umoţňují, dokáţe poradce klientovi - budoucímu investorovi vysvětlit výhody kolektivního investování jako zajímavější alternativy zhodnocení jeho financí. Většina klientů nemá znalosti z oblasti financí a ekonomie, proto ani netuší, jak jsou finanční trhy důleţité pro celou ekonomiku. Obávají se, ţe by o své peníze ve fondech mohli přijít, přitom ani netuší, jak fondy fungují. Současná situace poskytla investorům moţnost otestovat svoji odolnost vůči riziku a naprosto potvrdila, ţe investoři podléhají svým emocím a „stádovitému“ jednání. Investoři začali ve velkém stahovat své peníze z fondů kvůli obavám ze ztráty, čímţ ztráty opravdu dosáhli. To nasvědčuje tomu, ţe investoři své investiční schopnosti přeceňují a opomíjejí doporučení svých poradců nebo naopak, poradci nedostatečně komunikují se svými klienty, kteří jsou nejistí a potřebují uklidnit. Investoři by měli ve finanční krizi vidět příleţitost levného nákupu, který se jim tak často nenaskytne. Většinou to trvá několik let. Domnívám se, ţe by lidé mnohem více investovali, pokud by měli určité znalosti z oblasti financování a byli si vědomi propojenosti ekonomiky s finančními trhy, jejich vzájemné závislosti na sobě a dopady odlivů peněz na hospodářství a tím i na ně samé.

72

Závěr Cílem této diplomové práce bylo poskytnout návod začínajícímu investičnímu poradci, eventuelně potencionálnímu investorovi, jak se zorientovat v oblasti investování a investic. Z výsledků dotazníkového šetření a z praxe se domnívám, ţe největší překáţkou úspěšného poradenství je často poradce sám. Poradce můţe mít k dispozici různé pomůcky v podobě počítačových programů, excelové tabulky, kalkulátory, coţ jsou všechno nástroje, které mu jeho činnost usnadní. Vše ale záleţí na jeho postoji ke klientovi. Kaţdý klient je jiný a vyţaduje individuální péči. Klient, který doposud nevyuţil sluţby poradce, v sobě často skrývá potenciál a záleţí na poradci, jak vyuţije své znalosti a schopnosti, aby tento potenciál objevil a dokázal „zpracovat“. Poradce by měl zároveň odhalit, kteří klienti jsou vhodní pro poradenství a se kterými by neměl ztrácet čas. Jelikoţ klienti většinou nemají patřičné znalosti v oblasti investování a finančního poradenství, je na poradci, aby klienta s danou problematikou seznámil. Kaţdý klient je jiný, vnímá jinak, chápe jinak – poradce potřebuje najít takový způsob komunikace, který vyhovuje klientovi, je to poradce, který zná problematiku a měl by být schopný odhadnout, co vše klient potřebuje vědět, aby problematiku dostatečně pochopil a mohl se sám rozhodovat. Finanční poradenství je náročné na znalosti a dovednosti poradce, ne kaţdý můţe být dobrým poradcem. Někdy můţe být příčinou selhání poradce i tlak v zaměstnání, plnění plánu, nicméně dobrý poradce nabízí klientovi takové produkty, které uspokojí potřebu klienta bez ohledu na to, jakou provizi za to získá.

73

Seznam použité literatury 1. GLADIŠ, Daniel. Naučte se investovat. 2. rozšířené vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s., 2008, ISBN 80-247-1205-9 2. PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance, úvod do problematiky. 4. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2008, ISBN 978-80-7357-358-4 3. SAMUELSON, Paul A.; NORDHAUS, William D. Ekonomie 18. vydání. 1.vyd. Praha: SEVEROGRAFIA, a.s. Most, 2007, ISBN 978-80-205-0590-3 4. SYROVÝ, Petr. Investování pro začátečníky. První dotisk 1. vyd. Praha: GRADA Publishing, a.s. 2007, ISBN 80-247-1366-7 5. OSOBNÍ FINANCE & FINEXPERT.CZ. Vydává CPress Media, a.s., Brno, Tisk Moraviapress, a.s.11 x ročně, čísla: 11/2008, 1/2009. ISSN 1213-7405 6. FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 12, čísla: 11/2008, 15/2008, 17/2008, 19/2008, 20/2008, 21/2008, 25 x ročně. ISSN 1211-7277 7. FOND SHOP Nezávislý časopis o investování a finančním plánování. Vydává MONECO, spol. s r.o. Brno, 2008, roč. 13, čísla:3/2009, 11/2009; 25 x ročně. ISSN 1211-7277 8. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. Vydává Economia a.s., Praha, 2008, roč. 52, čísla: 219, 248. ISSN 0862-9587 9. HOSPODÁŘSKÉ NOVINY. Vydává Economia a.s., Praha, 2009, roč. 52, č. 66. ISSN 0862-9587

Seznam internetových odkazů BRYCHTA, Jaroslav: http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/198533-japonsko-miri-dorecese-ta-muze-byt-hlubsi-nez-v-usa-i-v-evrope/ BRYCHTA, Jaroslav: http://www.sfinance.cz/zpravy/finance/208809-nova-bublina-naobzoru-americky-fed-pritvrzuje/ GLADIŠ, Daniel: http://www.penize.cz/15109-jak-sestavit-osobni-financni-plan JANDA, Josef: http://www.penize.cz/18503-kdyz-se-rekne-financni-poradce KOŘENÝ, Karel: http://www.kfp.cz/page.php?page=dluhy&article=63 74

SKOLEK, Tomáš: http://www.finance.cz/zpravy/finance/195553 ZACHRDLA, Pavel: http://www.penize.cz/16457-placene-ci-bezpoplatkove-financniporadenstvi ZEMÁNEK, Josef: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky ZEMÁNEK, Josef: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky2 ZEMÁNEK, Josef: http://www.euroekonom.cz/analyzy-clanky.php?type=jz-usa-hypoteky3 http://www.sfinance.cz/osobni-finance/sporici-ucty/urokove-sazby/ http://www.kfp.cz/page.php?page=zajisteni&article=81 http://www.sfinance.cz/kapitalove-trhy/informace/investovani/rizikovost/ http://www.sfinance.cz/kapitalove-trhy/informace/investovani/zasady/ http://www.sfinance.cz/kapitalove-trhy/informace/akcie/cena/ http://www.kfp.cz/page.php?page=pripadova-studie-dovednosti&article=85 http://www.akatcr.cz/download/440-tk_20090210_-_prezentace_roku_2008.pdf Http://www.novinky.cz/clanek/157884-investori-loni-stahli-z-fondu-rekordnich-320-miliarddolaru

75

Dotazník č. 1

Příloha č. 1

1. Setkal/a jste se již s termínem „osobní/finanční poradce“? Kdo to je osobní poradce (stručně charakterizujte svoji představu): 2. Který z následujících produktů využíváte a proč (jaké je Vaše očekávání od tohoto produktu)? osobní účet spořící účet termínovaný vklad penzijní připojištění stavební spoření kapitálové ţivotní pojištění investiční ţivotní pojištění rizikové pojištění pojištění majetku 3. Který z výše uvedených produktů byste využil/a je zhodnocení Vašich peněz? 4. Jaké máte zkušenosti s investováním? V případě kladné odpovědi, prosím, uveďte, jak dlouho investujete a do jakých produktů, zda jste dosáhl/a zhodnocení peněz. V případě záporné odpovědi uveďte prosím důvod, proč jste dosud neinvestoval/a a zda byste v budoucnu o investici uvažoval/a. 5. Slyšel jste někdy termín „finanční nezávislost“? Co si pod tímto pojmem představujete? 6. Řekněme, že osobní/finanční poradce je člověk, který nahlíží do Vašich osobních financí. Jaké vlastnosti by měl mít člověk, kterému byste se svěřil/a se svojí finanční situací, resp. se svými financemi? – jmenujte alespoň 5 vlastností. 7. Využil/a jste někdy služeb finančního poradce? V jaké situaci byste se obrátil na finančního poradce? 8. Myslíte si, že hospodaříte se svými penězi dobře?

76