Bohemia centralis 18: 59 - 76, 1989
Příspěvek k poznání rnykoflóry státní přírodní rezervace Hrabanovská černava u Lysé n. L Beitrag zur Kenntniss der Pilzflora im Naturschutzgebiete Hrabanovská černava unweit von Lysá n. L (Kreis Nymburk, Bezirk Mittellböhmen)
Svatopluk ŠEBEK ÚVOD Rozsáhlý komplex slatinných luk a mokřadů severně od Lysé n. L. (okr. Nymburk), známý pod jménem Hrabanovská černava, patří dnes k nejvýznamnějším a nejcennějším chráněným územím v našem státě. Výsledky výzkumů v některých oborech přírodních věd dostatečně zdůvodňují především vědecký význam této lokality, která už více než 60 let je významným exkurzním a studijním objektem desítek badatelů a institucí. Je tomu tak především v algologii (PASCHER, VLK, 1941-1942; VILHELM, 1914; ŽILKA, 1985), botanice (BÁRTA, 1944; ČELAKOVSKÝ, 1986; DANĚK, 1912a, 1912 b, 1913, 1914a, 1914b; DOHNAL et al., 1965; DOMIN, 1918, 1945; FASSATI, BÁRTA et DYR, 1962; H0-LUBIČKOVÁ, 1970; KLEČKA, 1926, 1928, 1933, 1934; KLIKA, 1918, 1929, 1947; KRAJINA, 1926; LOSERT, 1940; NOVÁK et PRÁT, 1926 ; ROH-LENA, 1923, 1924, 1925, 1931; SLAVÍK, 1973; VÁLEK, 1954, 1962), bryologii (SITENSKÝ, 1886, 1891; VELENOVSKÝ, 1897), entomologii (BAUDYŠ, 1923; HAVELKA, 1970; KNEIFL, 1972; ROUBAL, 1905) a malako-zoologii (L0ŽEK, 1946). Studium mykoflóry této významné lokality se bohužel zatím nerozvinulo v potřebné šíři, přestože i po této stránce by tato lokalita jistě mohla poskytnout dostatek zajímavého materiálu. Předmětem následující práce je shrnutí dosavadních poznatků o mykoflóře Hrabanova jako základního přehledu pro její další mykologické studium.
59
CHAHAKTERISTIKA STANOVIŠTĚ Hrabanovská červnava leží v úvalu vytvořeném někdejším labským řečištěm. Její vegetační kryt představuje řada zajímavých rostlinných společenstev, z nichž některá jsou považována za původní (např. Schoenetum nigricantis bohemicum Kka, Molinietum caricetosum paniceae Koch, Caricetum elatae Koch a Caricetum davallianae bohemicum Kka.). Nejvýznamnějším vegetačním útvarem území je sdružení rákosin (Scirpo-Phragmitetum W. Koch), rozšířené zejména v okolí tůní a melioračních příkopů, s dominantním Phragmites communis, Schoenoplectus tabernaemontanii, Typha angustifolia a Typha latifolia. V západní části území a roztroušeně po celém jeho obvodu i v porostech šášin je rozšířeno další charakteritické společenstvo rákosin s dominantní mařicí pilovitou (Cladium mariscus). Na místech s nižší hladinou vody je součástí rákosin společenstvo třtiny přehlížené (Calamagrostidetum neglectae), rákosiny na téměř celé střední části území prostupuje společenstvo ostřice vyvýšené (Carex elata), mezi níž pronikají porosty vrb (Salicion cinereae) s převládající vrbou ušatou (Salix aurita). Bažinatou půdu v mělké stojaté vodě a v odvodňovacích příkopech osídlují společenstva trsovitých ostřic s význačnými druhy Carex elata, C. caespitosa, C. acutiformis, C. vesicaria, Vignea appropinquata, V. paniculata a V. disticha. V severní a severovýchodní části území dominuje Schoenetum nigricantis bohemicum Kka., v severní části obklopené bezkolencovými společenstvy svazu Molinion coeruleae W. Koch. Na místech s vyšší hladinou podzemní vody se objevují přechodná společenstva, na něž navazují sdružení jehlice plazivé kořenující (Ononis repens ssp. procurrens), doprovázené bylinami s menšími nároky na vlhko. Na sušších vyvýšených místech na severním okraji území přechází toto sdružení v travnaté, místy až xerofilní luční porosty s rostlinami význačnými pro sušší stanoviště. Severovýchodní část území je uzavřena zbytkem písečného přesypu, pokrytého borem s psammofilními společenstvy svazu Corynephorion canescentis. V důsledku komplexního působení různých vlivů celé území Hrabanovská černavy vysychá. Protože území není hospodářsky využíváno, provádí se kosení travních porostů pouze na omezené ploše, což vede ke konkurenčnímu rozšíření některých společenstev na úkor některých vzácných rostlin, které zde byly dříve rozšířeny ve větší míře.
60
HISTORIE MYKOLOGICKÉHO VÝZKUMU Květena
Hrabanova
je
středem
pozornosti
botaniků
od
doby
L.
ČELAKOVSKÉHO, tedy už více než 100 let, a výsledky jejího výzkumu byly také vlastním podnětem ke zřízení státní přírodní rezervace v r.1930, kdežto jeho mykoflóra upoutala k sobě zájem J. Velenovského až v r. 1920; VELENOVSKÝ pak Hrabanov navštívil v letech 1926 a 1934 spolu s A. PILÁTEM a potom ještě několikrát v letech 1924-34 za účelem studia diskomycet. 0 tehdejším stavu porostů na Hrabanově svědčí slova J. Velenovského, který ve své mykologické práci o Hrabanově (VELENOVSKÝ, 1926) píše: "Navštívili jsme právě letos v květnu opětné toto místo a můžeme s potěšením oznámiti, že strouhy pěkně zarostly, odtok omezen a močály, vzniklé hlavně rýpáním "rašeliny" do slatinných lázní, naplnily se vodou (černou), v níž rozmnožily se obrovské formace Cladium, Carex filiformis, Pseudocyperus, Scirpop tabernaemontani, Phragmites, vody naplňují lekníny, spousty parožnatek a různých druhů rodu Potamogeton. Ostatní plochy zbujely tak, že tak krásný Hrabanov botanikové za doby Čelakovského nikdy neviděli." A pokračuje:
"Jevnosnubná
a
bryologická
vegetace
kyselek
jest
dokonale
prozkoumána, ale houbám posud nikdo zde nevěnoval pozornost". (VELENOVSKÝ, 1926). V rámci svých mykologických exkurzí a služebních cest konzervátora státní ochrany přírody a krajiny jsem Hrabanov navštívil vícekráte, z toho v letech 1947-49, 1952, 1962 a 1975 jsem na této lokalitě rovněž zaznamenával některé druhy hub, uvedené v tomto příspěvku, popř. již dříve publikované ŠEBEK, 1958, 1984). V r. 1968 na Hrabanově a v nejbližším okolí sbírali severomoravští kryptogamologové J. DUDA a J. VESELSKÝ, který mi dal své nálezy k publikační dispozici. Konečně v r. 1984 navštívila Hrabanov exkurze sekce pro mykofloristiku a mykocenologii čs. vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV, vedená J. KUTHANEM; několik nálezů jejích účastníků je rovněž zahrnuto v připojeném příspěvky. K poznání některých druhů diskomycet hrabanovské mykoflóry přispěl také M. SVRČEK svými taxonomickými studiemi, prováděnými zejména v rámci rozsáhlé revize druhů hub, popsaných J. VELENOVSKÝM (SVRČEK, 1976-1978, 1985).
61
SEZNAM DRUHŮ HUB ZJIŠTĚNÝCH NA HRABANOVSKÉ ČERNAVĚ V následujícím seznamu druhů jsou uvedeny houby, zjištěné v letech 1920-87 na území státní přírodní rezervace Hrabanovská černava. Přehled je řazen systematicky; kromě data sběru a jména sběratele (event. determinátora), popř. zkrácené citace publikace, jsou u některých druhů uvedena, jestliže to povaha věci vyžadovala, též synonyma, popř. i další poznámky, obsahující bližší údaje o taxonomii, popř. i o ekologii a rozšíření druhu. V systematickém rozdělení jsem se přidržoval systému CEJPOVA (Houby I.-II., Praha 1957 a 1958). V rámci vyšších taxonomických jednotek jsou jednotlivé druhy řazeny abecedně s přihlédnutím k jejich nejnovější nomenklatuře. Značka PRM (s uvedením čísla) označuje číslo dokladové položky v mykologickém herbáři Národního muzea v Praze. Následující seznam obsahuje celkem 50 druhů zjištěných na Hrabanově, z toho 23 druhy byly již dříve publikovány, 27 druhů představuje dosud nepublikované sběry. CHYTRIDIOMYCETES Chytridiaceae Chytridium versatile Scherffel Ve vzorku vodních mikroorganismů z okrajových partií území, na rozsivce Pinnularia sp., 1. VI. 1947 leg. S. Šebek, det. B. Fott. Ve vzorku vodních mikroorganismů z rybníka ve střední části stanoviště na druhu Pinnularia sp., VI. 1958 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1958). Nalezená sporangia této vodní parazitické plísně se podstatně nelišila od Scherffelova originálního popisu; habituálně byla téměř totožná s vyobrazením u SPARROWA (1934, p. 30, fig. 21 E). Druh je popisován jako parazit rozsivek z čel. Surirellaceae, Coscino-discaceae, Naviculaceae a Fragillariaceae. V Maďarsku byl sbírán v r. 1920 na Cymatopleura solea (SCHERFFEL, 1926) a Melosira varians (DOMJÁN, 1936). Druh bude u nás patrně rozšířenější, než je dnes známo; příležitost k jeho náhodným nálezům mají u nás především spíše algologové a hydrobiologové než mykologové, z nichž se v ČSSR v současné době nikdo nevěnuje studiu vodních plísní.
62
ASCOMYCETES Diatrypaceae Diatrype bullata (Hoffm.: Fr.) Tul. Stromata hojně na odumřelých větvích Salix aurita ve středu území, 29.VI.1949 leg. S. Šebek, det. M. Svrček. Druh udávaný BREITENBACHEM - KRÄNZLINEM (1981) jako nehojný na odumřelých bezkorých větvích Salix, Alnus a Populus. Vyobrazení: BREITENBACH-KRÄNZLIN (1981), fig. 365 na str. 280-281). Geoglossaceae Geoglossum cookeianum Nannf. /syn.: G. ophioglossoides (L.) Sacc./ Na západním okraji území mezi trávou a průvodní vegetací, 2 exempláře, VI. 1958 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986) (ut Trichoglossum cf. hirsutum). Vzácný druh, rostoucí jednotlivě na mechatých loukách; na území ČSSR udáván pouze z několika lokalit. Dermateaceae Tapesia hydrophila (Karst.) Rehm Na odumřelých zbytcích rákosu velmi hojně, 13.VI.1975 leg. S. Šebek, det. M. Svrček. Rozšířený hojný druh na bázi zbytků Phragmites communis s apotecii velkými 0,5 - 1,5 mm na plsti tmavohnědých hyf. Vyobrazení: BREITENBACHKRÄNZLIN (1981, str. 220-221, fig. 267). Hyaloscyphaceae Dasyscyphus controversus (Cooke) Rehm Na odumřelých zbytcích rákosu hojně, 13.VI.1975 leg. S.Šebek, det. M Svrček. Dasyscyphus sagarum (Vel.) Svrček Na odumřelých zbytcích trav a orobince, 13.VI.1975 leg. S. Šebek, det. M. Svrček. Lachnum salicariae (Rehm) Velen. Na lodyhách Lysimachia vulgaris v bažině, 24.V. 1925 leg. et det. J. Velenovský, PRM 149606 (ut Helotium microsporum Velen. 1934: 192). Na větévkách Salix aurita v bažině, 11 VI. 1927 leg. et det. J. Velenovský, PRM 149734 (ut Helotium tritonum Velen, in herb. et manusc.). Microscypha cejpii (Velen.) Svrček /syn.: Hyaloscypha cejpii Velenoyský, Monogr. Discom. Bohem., p.277 , 1934. - Psilocystella cejpii (Velen.) Svrček, Čes. Mykol., Praha, 32: 202-204, 1978/.
63
Na spadlých listech Salix cinerea, 24.V. 1924 leg. et det. J. Ve-lenovský, lectotypus PRM 148693. Vyobrazení: VELENOVSKÝ (1934: tab. 14, fig. 15). Sclerotiniaceae Sclerotinia rathenowiana Kirschst. Na tlejících listech Salix caprea v kyselých lukách u Lysé, VI. 1927 leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ, 1934: 225). Hymenoscyphaceae (syn.: Helotiaceae) Hymenoscyphus graminium (Phillips) Svrček Druh popsal VELENOVSKÝ (1934: 200, tab. 20, fig. 44) původně z Radotína pod jménem Helotium calopus (Fr.) Fr. Jeho třetí nález ze středních Čech, který učinil na Hrabanově 30.V.1926 (PRM 149821), ztotožnil s ním SVRČEK (1984: 136) pod jménem H. graminium. VELENOVSKÝ (l.c.) poznamenává, že je to běžný druh na trávách ve formě s hymeniem "tendem subluteo". Pezizella disseminata Velen. Na ostřicích a skřípinách u vodních ploch a na bažinatých loukách u Lysé v létě a na podzim, leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ, 1934). Druh, nalezený kromě toho autorem ještě ve Všetatech, Jeva-nech a Třeboni, nebyl dosud taxonomicky revidován. Podle sdělení M. SVRČKA (viva voce) se dochoval v PRM pouze doklad z Jevan a Třeboně. Pezizella retincola Velen. (syn.: ? Pezizella culmigena Sacc. 1914, podle SVRČKA, viva voce) Na Phragmites communis v bažinách hrabanovských u Lysé velmi hojně, V. 1925 leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ 1934: 171). Pezizella lysimachiae Velen. Na mechatých lukách u Lysé (Hrabanov) na Lysimachia vulgaris hojně, VII. 1927 leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ, 1934:165). Muscicola dubia (Velen.) Svrček (syn.: Helotium hylocomii Velen.) V bažinách u Lysé (var. paludosum m.) na Hylocomium splendens, Mnium undulatum, různých druzích rodu Hypnum a na Equisetum variegatura, dosti hojně v létě, leg. et det. J. Velenovský (VELENOVSKÝ, 1934: 208). Teto druh není patrně totožný s Helotium paludosum Velen. 1934 (=Allophylaria paludosa Velen.) (SVRČEK, 1984: 167), popsaným VELE-NOVSKÝM z Krkonoš (v dutině stvolu Mulgedium alpinum - z PILÁTOVA
64
nálezu v r. 1923) SVRČEK (1982) sbíral náš druh na odumřelých listech mechu Pleurozium schreberi v území CHN Na ostrově u Nemíže (vyobr. na tab. I, fig. 4 na str. 79). Vyobr.: VELENOVSKÝ (1934: tab. XIX, fig. 36), SVRČEK (1984: 152). Hymenoscyphus equisetinum (Velen.) Dennis, Brit. Ascomycetes 1978:138 "V kompaktním porostu přesličkovém (Equisetum variegatum) v močálu u Lysé hojně, 24. V. 1924" leg. et det. J. VELENOVSKÝ, PRM 149668 (ut Septatium' equisetinum Velen., 1934: 213), později "opět u Lysé na Equisetum variegatum v nesmírném množství 11.VI. 1927" leg. et det. J. Velenovský, PRM 148919 (rkp.). V r. 1924 (14.VII.) sbíral Velenovský tento dnes už vzácný druh také "v močálech v kyselkách u Vše-tat všude nanejvýš obecný" (rkp.). Velmi vzácný druh, který byl v r. 1973 potvrzen znovu v Anglii a přeřazen R.W.G. DENNISEM (1978) do rodu Hymenoscyphus. Ascobolaceae Pyronema omphalodes (Bull.) Fuck. Na spáleništi v prohlubni na SZ okraji území, 31.VIII.1949 leg. et det. S. ŠEBEK. Typický antrakobiont, zahajující obvykle sukcesní řadu rostlinných organismů na spáleništích. Jeho výskyt svědčil o tehdy nepříliš velkém stáří spáleniště. Humariaceae Mycolachnea hemisphaerica (Wigg.) R. Mre. Lysá n.L., 1924 leg. J. VELENOVSKÝ, PRM 148660 (ex SVRČEK 1948: 25-26, tab. II, fig. 7-8). Scutellinia hrabanovi (Velen.) Svrček /syn.: Lachnea Hrabanovi, VELENOVSKÝ, 1934: 304. - Lachnea arenosa VELENOVSKÝ, 1934j: 306, tab. VI, fig. 12. Scutellinia arenosa (Velen.) LE GAL, Rev. Mycol. 18: 73-132, 1953/. Na zemi v bažinách Hrabanov u Lysé, VI. 1927 hojně, leg. et det. J. VELENOVSKÝ (ut Lachnea Hrabanovi Velen.) (Lectotypus PRM 147265). SVRČEK (1948: 58-60) původně synonymizoval Velenovského druh Lachnea Hrabanovi s druhem Lachnea umbrorum (Fr.) Gillet, při své pozdější revizi Velenovského operkulátních diskomycetů (1977) ji však přeřazuje do r. Scutellinia (Cooke) Lamb. em. Le Gal. Scutellinia kerguelensis (Berk.) 0. Kunze (syn.: Lachnea Nympharum VELENOVSKÝ, 1934: 360.; SVRČEK, 1948: 55-56.) Lysá n.L. VI. 1927 Leg. J. VELENOVSKÝ, PRM 150979 (ut Lachnea Nympharum Vel.).
65
HOMOBASIDIOMYCETES - AGARICALES Tricholomataceae Clitocybe candicans (Pers.: Fr.) Kummer V trávě a mechu pod olšemi v příkopu na sev. okraji území porůznu, 13.VI.1975 leg. S.ŠEBEK, det. M. SVRČEK. Laccaria proxima (Boud.) Pat. Nalezena při exkurzi sekce pro mykofloristiku a mykocenologii ČSVSM v trávě, 6.X.1984 leg. J. KUTHAN, dokl. in Herb. J. KUTHAN (ŠEBEK, 1986). Větší oranžově hnědý druh, rostoucí na vlhkých místech; MOSER (1978) ho uvádí z rašelin, často mezi Sphagnem. Marasmius oreades (Bolt.: Fr.) Fr. V přechodových společenstvech a na sušších místech území s vyšší hladinou podzemní vody, zejména na SV okraji nehojně, 31.VII.1949 leg. et det. S. ŠEBEK. Druh s poměrně širokou ekologickou amplitudou, vyskytující se od stepních formací přes písčiny a suché pastviny až po kulturní louky s vlhčí půdou. Na SV okraji území zasahuje roztroušeně až do společenstva Schoenetum nigricantis bohemicum. Jinak na kulturních stanovištích v okolí rezervace druh poměrně hojný. Tricholoma imbricatum (Fr.: Fr.) Kummer Pochybný nález, uváděný z Hrabanova z XI. 1968 bez udání jména sběratele HANUŠEM (1969). Protože se jedná o druh u nás dosti hojně rozšířený v jehličnatých lesích (zvláště pod borovicemi), mohl být pravděpodobně nalezen v borovém lesíku v sousedství rezervace směrem k Benátecké Vrutici. Entolomataceae Clitopilus hrabanovi (Velen.) Sing. "Na černé, vlhké zemi mezi trávou na kyselkách Hrabanov v květnu 1926" (VELENOVSKÝ, 1926: 78). Tuto drobnou sněhobílou houbu popisuje VELENOVSKÝ (1926) jako nový druh Cantharellus hrabanovi. V r. 1979 ji přeřadil SINGER (Sydowia 31: 237, 1979) do rodu Clitopilus Kummer, což pokládáme za správné. Naproti tomu stanovisko NOORDELOOSOVO (1984), který ji synonymizuje s druhem Clitopilus scyphoides (Fr.) Sing., rostoucím u nás na travnatých stepních stanovištích, se zdá být neudržitelné. Clitopilus hrabanovi nebyl od Velenovského prvonálezu na Hrabanově ani jinde nalezen; jistě je to však dobrý druh.
66
Entoloma sericellum (Bull.: Fr.) Kummer /syn.: Leptonia sericella (Fr.) Barbier, Eccilia carneoalba (With.: Fr.)/ Nalezena při exkurzi sekce pro mykofloristiku a mykocenologii ČSVSM v trávě, 6.X.1984 leg. et det. R. FELLNER. Coprinaceae Psathyrella sulcato-tuberculosa (Favre) Einhellinger /syn.: Psathyrella typhae (Kalchbr.) Pearson et Dennis var. sulcato-tuberculosa Favre, 1948/ Vzácný druh z blízkého příbuzenstva druhu Psathyrella typhae, nalezný ve 3 exemplářích J. Dudou a J. Veselským dne 29.V.1968 na plazivých oddencích rákosu (ŠEBEK, 1984); exs. PRM, Herb. Polabského muzea v Poděbradech; dokl. bar. diapozitiv ve sbírce diapozitivů ČSVSM č. D (XII/l). Druh byl popsán FAVREM v r. 1948 ze Švýcarska z bází živých ostřic (Carex sp.). V NSR ji sbíral v r. 1976 na hornobavorských rašeliništích A. EINHELLINGER, který ji také oddělil od Ps. typhae jako samostatný druh. U nás je zatím houba udávána pouze z Hrabanova. Bolbitiaceae Agrocybe paludosa (Lge.) Kühn. et Romagn, Na celé lokalitě v hojném množství, V. 1925 leg. J. Velenovský a A. Pilát (ut Pholiota praecox) (VELENOVSKÝ, 1925 ); tamtéž 4.V.1934 leg. A. Pilát jako Pholiota praecox (foto PILÁT 1951, č. 477 na str. 518). Houba, spojovaná dříve s druhem A. praecox (Pers.: Fr.) Fay, se liší menšími plodnicemi a hlavně růstem na zaplavovaných lukách a bažinatých půdách, zatímco A. praecox roste v lesích a zřídka na polích. Je to poměrně hojný druh mokřadů a lesních rašelinišť na prameništních stanovištích. Strophariaceae Hypholoma marginatum (Pers.: Fr.) Schroeter Na černavách polabských kyselek (bez bližší lokalizace, ale v souvislosti s Hrabanovem) udává tuto třepenitku VELENOVSKÝ (1926). Houba není asi vázána jen na mechatá slatinná stanoviště, protože je souběžně udávána též z vlhkých starých lesů (mezi Polytrichum) a ze spálenišť.
67
Hypholoma pilati Velenovský Třepenitku Pilátovu sbíral A. Pilát "jednotlivě nebo po 2 - 3 na černé kyselkové půdě v lukách u Čelákovic v říjnu 1921" a popsal a k poctě sběratele ji pojmenoval Velenovský (České houby V: 919, 1922), který ji později (v r. 1925) zjistil jako všeobecně rozšířenou na kyselkách u Všetat a Liblic (VELENOVSKÝ, 1926). Na jaře r. 1926 ji sbíral opět s A. Pilátem na černých holinách mezi bylinným porostem Hrabanova a nález publikoval (spolu s latinským popisem) ve svém článku, věnovaném hrabanovské mykoflóře (VELENOVSKÝ, 1926). PILÁT (1951) ji zařazuje do rodu Nematoloma Karst. jako N. Pilati (Velen.) Pilát. - Tento sfagnikolní druh z příbuzenstva Hypholoma poly-trichi (Fr.) Sing. nebo H. elongatum Peck bude na polabských slatinných stanovištích patrně více rozšířen. Pholiota henningsii (Bres.) Orton (syn.: Flammula Henningsii Bres.) Nalezena při exkurzi sekce pro mykofloristiku a mykocenologii ČSVSM na Hrabanov dne 6.X.1984, leg. J. Kuthan (exsikát v soukr. herbáři J. Kuthana) (ŠEBEK, 1986). Velmi vzácný sfagnikolní druh, z Polabí dosud neuváděný. PILÁT (1969) udává tuto šupinovku jako poměrně vzácný druh živých rašelin. Na Soběslavských blatech ho sbíral V r.1950 a 1951 Kotlaba (KOTLABA, 1953). Psilocybe montana (Pers.: Fr.) Kummer Na okraji borového lesíku v sousedství rezervace směrem k Bená-tecké Vrutici, mezi mechem Ceratodon purpureus, 29.V.1968 leg. et det. J. Veselský. Poměrně řídký druh, charakteristický pro společenstva nízkých mechů na písčitých půdách, vzácně rostoucí i v lesích. Stropharia inuncta (Fr.) Quél. Nalezena při exkurzi sekce pro mykofloristiku a mykocenologii ČSVSM na Hrabanov dne 6.X.1984, leg. J. Kuthan (exsikát in Herbarium J. KUTHAN) (ŠEBEK, 1986). Přehlížený druh podobný Stropharia aeruginosa (Curt.: Fr.) Quél., ale bez zeleného zbarvení. Nejbližší výskyt je v Žehuňské oboře, IX. 1957 leg. M. SVRČEK (1958). Cortinariaceae Galera fragilis Velen. VELENOVSKÝ (l920) uvádí tento jarní (červnový) druh, který sbíral a popsal (České houby III: 518, 1921) jako "charakteristický v močálech mechatých v kyselkách Polabských u Lysé a Všetat" (l.c, p.518) Je to kritický druh z příbuzenstva G. mniophila (Lasch.) Kühn, který od doby jeho vystavení nebyl sbírán; podle SVRČKA (viva voce) patří do rodu Galerina Earle.
68
GASTERALES Lycoperdaceoa Bovista plumbea Pers. Severovýchodní okraj území, na téměř holé slatinné půdě mezi bulty Carex elata vz., VI. 1975 leg. et det. S. Šebek. V Polabí obecný druh, rostoucí na pastvinách a sušších loukách a travnatých okrajích cest ve společnosti xerofytních rostlin. Hrabanovský nález xerotermního druhu na okraji slatinného rostlinného společenstva je ekologicky velmi zajímavý. Bovista pusilla (Batsch) Pers. Travnatý okraj písečného borového lesíku v sousedství rezervace směrem k Benátecké Vrutici, hojně, 14.X.1962 leg. et det. S. Šebek (ut Lycoperdon hungricum Holi.) (ŠEBEK, 1986). Typický xerofytní dosti vzácný druh větších obnažených písečných ploch s řídkou vegetací psammofilních travin. Calvatia excipuliformis (Schaeff.: Pers.) Perd. Jihovýchodní část území (Schoenetum nigricantis bohemicum) v typické formě (f. excipuliformis), 1 ex., 31.III.1987 (loňský exemplář) leg. 0. Zeman, det. S. Šebek. Typická plešivka palicovitá je nápadná hojná houba, rostoucí (podle ŠMARDY, 1958) "převážně v listnatých a jehličnatých lesích, řidčeji mimo les na travnatých stanovištích jak suchých až vyprahlých, tak i na vlhkých lesních loukách, a to v nížině i na horách." (l.c, p. 290). Stejného data nalezl O. ZEMAN v jihovýchodní části území ve společenstvu Schoenetum nigricantis jednu loňskou plodnici formy palicovité tlučkovité /C. excipuliformis f. pistillariaeformis (Bonorden) Kreisel/, která je udávána jako roztroušeně rostoucí převážně na vlhkých stanovištích (v lužních lesích, močálech), ale rovněž na sušších místech v jehličnatých lesích (KREISEL, 1962). Obě formy mají tedy širší ekologickou amplitudu. Disciseda bovista (Klotzsch) P. Henn. Travnatý písčitý okraj borového lesíka v sousedství rezervace směrem k Benátecké Vrutici, 2 ex., 24.X.1952 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1964). V ČSSR průvodce xerotermní vegetace na suchých teplých písčitých půdách.
69
Lycoperdon marginatum Vitt. Písčitý okraj borového lesíku v sousedství rezervace směrem k Benátecké Vrutici, 14.X.1952 leg. et det. S. Šebek (ut L. candidum Pers.) (ŠMARDA in PILÁT et al., 1958: 235). Suchomilný druh, charakteristický pro otevřená písčitá stanoviště a světlé borové lesy; v ČSSR roztroušeně, asi 24 lokalit (podle ŠMARDY, l.c). V Evropě subatlantského rozšíření (KREISEL, 1962). Lycoperdon pedicellatum Peck Severovýchodní okraj území mezi bulty Carex elata vz., VI.1975 leg. et det. S. Šebek. Ekologicky zajímavý druh, udávaný u nás převážně z močálovitých mechatých luk, buď slatinných a rašeliníkových, nebo z jejich sušších částí (ŠMARDA, 1958). Rovněž lokality, ležící v severních částech NDR jsou charakterizovány společenstvy řádu Molinietalia s mechy Acrocladium cuspidatum, Climacium dendroides, Scleropodium purum, Aulacomium palustre, Fissidens adiantoides a Mnium affine, na jejichž polštářích (nebo na zbytcích trav a šáchorovitých rostlin) roste. Podle KREISELA (Die Lycoperdaceae der Deutschen Demokratischen Republik, Feddes Repert., Berlin, 64: 89-201) je to pravděpodobně boreálně kontinentální druh. Jeho rozšíření na území ČSSR viz ŠMARDA (1958). Vascellum pratense (Pers.) Kreisel Travnatý okraj písčitého borového lesíku v sousedství rezervace hojně, 14.X.1952 leg. et det. S. Šebek. V ČSSR běžný druh, rostoucí houfně na travnatých sušších stanovištích (pastviny, louky) a na okrajích lesů vždy mimo les. HETEROBASIDIOMYCETES - UREDINALES Melampsoraceae Coleosporium euphrasiae (Schum.) Winter Telia na Rhinanthus minor (hojně) a R. alectorolophus (velmi vzácně) v sušších partiích stanoviště, 29.VI.1949 leg. et det.S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Melampsora sp. Telia na listech Salix aurita hojně, 29.VI.1949 leg. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Blíže neidentifikovaný druh. Na Salix aurita udává BUBÁK (1908) druhy Melampsora larici-epitea (Klebahn) E. Fischer, M.repentis Plowright, M. evonymi-caprearum Klebahn a M. ribesii-salicum Bubák. Rzi rodu Melampsora Cast. jsou vesměs špatně určitelné a navíc Klebahnovy
70
druhy nelze (podle BUBÁKA, 1908) bez infekčních pokusů určit vůbec vzhledem k jejich vzájemné podobnosti. Přesné druhové určení tohoto nálezu bude vyžadovat pozdější revizi; uvádím ho v tomto seznamu jen pro úplnost, protože se jinak jedná o dosti hojnou houbu. Pucciniaceae Puccinia calcitrapae OC. (syn.: P. cirsii auct.) Uredia a telia na Cirsium canum (L.) All. ve střední části území porůznu, 31.VIII.1949 leg. et det .S. Šebek (ŠEBEK, 1986). BUBÁK (1908) ji z Čech udává jako parazita na C. canum, C. heterophyllum, C. palustre a C. pannonicum a jako všeobecně rozšířenou na C. oleraceum. MAJEWSKI /Grzyby (Mycota), t.XI: Podstawczaki (Basidiomycetes) Rdzawnikowe (Uredinales) II, in Flora Polska, Warszawa-Kraków 1979/, který kromě toho uvádí 28 dalších hostitelů, ji považuje za druh se širokým okruhem hostitelů, rozpadající se na řadu forem a biologických, často morfologicky odlišných ras, které někteří autoři popisovali i jako samostatné druhy. HYLANDER, J0RSTAD a NANNFELDT (1953) shrnují všechny v jeden dobrý druh P. calcitrapae; tato koncepce je dnes všeobecně přijímána. Puccinia coronata Corda Aecia na listech a plodech Frangula alnus porůznu, 31.VI.1949 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Kosmopolitní druh, vytvářející spermacia a aecia na zástupcích čeledi řešetlákovitých (Rhamnaceae), nejvíce na rodu Frangula Mill. a Rhamnus L. Uredinia a telia se vytvářejí na travách (zvl. rodů Alopecurus, Ammophila,
Anthoxanthum,
Arrhemathe-rum,
Avena,
Avenastrum,
Bromus,
Calamagrostis, Cynosurus, Dactylis, Deschampsia, Festuca, Glyceria, Holcus, Hordeum, Lolium, Phalaris, Poa, Puccinelia, Sesleria a Trisetum). Puccinia menthae Pers. Uredinia a telia na listech Mentha aquatica L. v příkopu u stavidla a ve společenstvu Cladietum marisci velmi hojně, 31.VIII.1949 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Puccinia phragmitis (Schum.) Kom Uredinia a telia na listech Phragmites communis Trin. porůznu, 21.IV.1947 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). V ČSSR všeobecně rozšířený druh.
71
Puccinia polygoni-amphibii_Pers. Uredinia a telia na listech Persicaria amphibia (L.) S.F.Gray v příkopu u stavidla a při okrajích stanoviště velmi hojně, 31.VIII. 1949 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Puccinia sesleriae Reich. Uredinia a telia na listech Sesleria uliginosa Opiz velmi vzácně, 21.IV.1947 leg. et det. S. Šebek. Uromyces armeriae (Schlecht.) Lév. Uredinia a telia na listech Armeria vulgaris Willd. na suchém okraji stanoviště u stavidla, 31.VIII.1949 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Uromyces scutellatus (Pers.) Lév. Uredinia a telia na listech Euphorbia cyparissias na okraji polní cesty u rezervace hojně, 7.V.1948 leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). Ustilaginales Urocystis agropyri (Preuss.) Fischer von Waldheim Na sušších partiích území na Elytrigia repens (L.) Desv. porůznu, 29.VI.1949 Leg. et det. S. Šebek (ŠEBEK, 1986). DISKUSE Předložený seznam hub z Hrabanova představuje úvod k poznání mykoflóry tohoto rozsáhlého mokřadního ekosystému v Polabí. Teprve následný podrobnější průzkum doplní a upřesní naše poznatky o jeho mykoflóře a jejích vztazích k tomuto ekologicky zvláštnímu životnímu prostředí. PILÁT (1969) ve svém přehledném díle o houbových společenstvech Československa ve vztahu k životnímu prostředí většinu zdejších hub zahrnuje sumárně mezi houby rozšířené na bažinatých lukách a březích rybníků (1.c, pp. 110-112). 0 houbách Hrabanova zde konkrétně píše: „Rovněž známé slatinné orchideové kyselky, jejichž zbytky se v pozměněné podobě dochovaly u Lysé nad Labem (Hrabanov) a Liblic nedaleko Všetat, měly svou speciální mykoflóru, o níž se dnes můžeme spíše jen dohadovat, neboť i jmenované zbytky rozsáhlých dřívějších bažinatých porostů jsou nyní vlivem člověka značně pozměněné". Jak již předložený seznam napovídá, je složení hrabanovské mykoflóry poněkud složitější. Kromě pravých vodních plísní (Phycomycetes), převážně parazitujících na vodních organismech, a rzí, parazitujících
72
na některých bylinách a dřevinách, se zde vyskytují jak houby s vysokými nároky na vlhkost (např. Psathyrella sulcato-tuberculosa, Geoglossum cookeianum, Scutellinia hrabanovi, Clitopilus hrabanovi, Entoloma sericelluiti, Agrocybe paludosa, Galéra fragilis, Hypholoma pilati, Pholiota henningsii, Lycoperdon pedicellatum aj.), tak i druhy, jejichž nároky na vlhkost nejsou tak vysoké (např. Marasmius oreades, Laccaria proxima, Calvatia excipuliformis, Stropharia inuncta) až po druhy vyloženě suchomilné (Psilocybe montana, Vascellum pratense, Disciseda bovista aj.); výskyt posledních vytváří zajímavý kontrast mezi mykoflórou psammofilních stanovišť (příjezdové cesty do hrabanovské kotliny, borovým porostem fixovaný zbytek písečného přesypu v severní části) a vlastního hrabanovského území, ležícího v úpadě. Poměrně bohatý výčet nálezů terčoplodých hub (Discomycetes) svědčí o tom, že tato skupina vřeckatých hub patrně bude po náležitém průzkumu představovat hlavní složku hrabanovské mykoflóry. Neméně zajímavý je zjištěný výskyt spáleništních hub - anthrakobionta (např. Pyronema omphalodes, Hypholoma marginatum), dosvědčující narušení porostů ohněm, k němuž na stanovišti dochází víceméně pravidelně. SPR Hrabanovská černava je z mykologického hlediska nejen klasickým nalezištěm, z něhož bylo popsáno několik druhů hub (např. Clitopilus hrabanovi, Hypholoma pilati, Scutellinia hrabanovi), ale její mykoflora po svém podrobnějším průzkumu, který by byl velmi potřebný, patřičně zhodnotí i vědecký význam této rezervace jako jedinečného ekosystému nejen u nás, ale i pro celou střední Evropu. ZUSAMMENFASSUNG Karbonathaltiges Flachmoor Hrabanovská černava (Hrabanower Flachmoor) unweit von Lysá n.L. (Kreis Nymburk, Bez. Mittelböhmen) gehört zu den bedeutendsten und wertvollsten tschechoslowakischen Naturschutzgebieten. Die Pilzflora dieses interessanten Standortes fesselte die Aufmerksamkeit, des Botanikers und Mykologen Prof. dr. Josef VELENOVSKÝ, der sich hauptsächlich mit dem Studium von Diskomyzeten beschäftigt hatte, schon im Jahre 1920. Obwohl sich nicht viele tschechische Pilzforscher (z. B. A. PILÁT, M. SVRČEK, S. ŠEBEK, J. KUTHAN, R. FELLNER, J. VESELSKÝ u.a.) um hiesige Pilzflora gelegentlich interessiert hatten, ist die Pilzflora dieses Eigenartiges Standortes leider noch ungenügend bekannt. Die vorgelegte Zusammenfassung von bisherigen Erkenntnissen uber die hrabanowsche Pilzflora dient als Grundübersicht zu folgenden mykologischen Forschungen. In dem Beitrag führt Autor das Verzeichnis von 50 Pilzgattungen, die an dem Orte Hrabanovská černava in den Jahren 1920-87 festgestellt wurden, an. Davon 23 Gattungen schon früher an anderen Orten publiziert wurden; 27 gebliebene Gattungen stellen neue, bisher unpublizierte Funde vor. Zwischen ihnen gibt es auch
73
einige seltene Gattungen, z. B. Geoglossum cookeianum, Micro-scypha cejpii, Sclerotinia rathenowiana, Hymenoscyphus eguisetinum, Scutellinia hrabanovi, Clitopilus hrabanovi, Psathyrella sulcato-tuberculosa, Hypholoma pilati, Pboliota henningsii, Galéra fragilis und Lycoperdon pedicellatum. Clitopilus hrabanovi, Scutellinia hrabanovi und Hypholoma pilati gehören zu den Gattungen, die aus dem Flachmoore "Hrabanovská černava" zum ersten Mal beschrieben wurden. LITERATURA BÁRTA, J. (1944): Nový míšenec tučnice ze sekce Pionophyllum. Věda Přír., 23: 5. BREITENBACH, J.; KRÄNZLIN, F. (1981): Pilze der Schweiz 1: Ascomyzeten. 313 p., Luzern. BAUDYŠ, E. (1923): Zoocecidie nové pro Čechy. IV. - Čas. čsl. Společ. entomol. 20: 56-57, 90-105. BUBÁK, F. (1908): Die Pilze Böhmens, I: Rostpilze (Uredinales.-Arch. Naturwiss. Landesdurchfor. Böhm., Prag, 13/5: 1-234. ČELAKOVSKÝ, L. (1896): Ueber die ramosen Sparganien Böhmens. - Oesterr. bot. Zeitschrift 1896: 1-17. DANĚK, G. (1912a): Střední Labe, jeho flóra a vegetace. – Krása našeho Domova 8: 25-28, 39-42. DANĚK, G. (1912 b): Polabské lesy, písčiny a černavy. - Krása na šeho Domova 8: 139-137. DANĚK, G. (1913): Fytogeografický nástin českého středního Polabí. - Sborn. Kl. přír. Praha a 43. výroč. Zpr. 1912: 1-37. DANĚK, G. (1914a): Ještě k otázce osudu Polabí. - Krása našeho Domova 10: 6-10. DANĚK, G. (1914b): 0 dnešním stavu květeny středního Polabí. - Čas. Muz. Král. čes., Praha, 88: 366-367. DOHNAL, Z. et al. (1965): Československá rašeliniště a slatiniště. - 332 p., Praha. DOMIN, K. (1918): Rostlinogeografické vycházky do středního Polabí. - Čas. Muz. Král. čes., Praha, 92: 15-23, 48-61. DOMIN, K. (1945): Mařice obecná, vzácný a památný druh polabských černav /Cladium mariscus (L.) Pohl./ - Věda přír., Praha, 23: 129-132. FASSATI, K.; BÁRTA, J.; DYR, J.(1962): Pětiprstka hustokvětá - Gym-nadenia densiflora (Wahlend.) Dietr. - vzácný a opomíjený druh vstavačovitých z polabských černav. - Ochrana Přír., Praha, 17: 120-122. HAVELKA, J. (1970): Příspěvek k poznání broučí fauny, žijící ve vodě v rezervaci "Hrabanovská černava". - Bohemia Cent., Poděbrady, 2: 59-72. H0LUBIČKOVÁ, B. (1970): Příspěvek ke studiu současné vegetace Polabských černav. - Bohemia Cent., Poděbrady, 2:5-24. KLEČKA, A. (1926): 0 stáří českých rašelin. - Věda přír., Praha, 7: 105. KLEČKA, A. (1928): 0 vzniku a vývoji polabských kyselek. - Věst. 6. Sjezdu čs. přírodozpyt., Lék. a Inž., Praha 3/část přír./: 109. KLEĆKA, A. (1930): Studie o slatinných lukách polabských. - Sborn. Výzk. Úst. zeměď. Praha, 52: 1190. KLEČKA, A. (1933): Zajímavý vztah rašeliníků k obsahu vápna v půdě. - Věda přír., Praha, 14: 199205. KLEČKA, A.; FABIAN, J. (1934): Studie o zlepšování lučních porostů na půdách polabských slatin. Zeměď. Archiv, Praha, 25: 120-140.
74
KLIKA, J. (1918): Kyselé louky a černavy polabské. - Příroda, Praha, 18: 226-229. KLIKA, J. (1929): Příspěvek ke geobotanickému průzkumu středního Polabí. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk. Praha, (2.tř.) 12:1-25. KLIKA,.3. (1947): Rostlinosociologické jednotky slatin a lučních porostů v polabí. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk, Praha (2.tř.) 15: 1-31. KNEIFL, V. (1972): Entomologické zajímavosti z Polabí - I. - Vlastivěd. Zprav. Polabí, Poděbrady, 1972: 40-44. KOTLABA, F. (1953): Vzácné nebo nové druhy mykoflory Soběslavských blat.- Čes. Mykol., Praha, 7: 191-192. KRAJINA, V. (1926): Pinguicula bohemica, species nova e sectione Pionophyllum. - Věst. Král. čes. Společ. Nauk., Praha (2.tř.) 9: 1-13. LOSERT, H. (1940): Beiträge zur spät- und nacheiszeitlichen Vegetationsgeschichte Innerbohmens. III. Das Spätglazial bei Lissa Hrabanov. - Beih. bot. Zentralbl. 60 B: 415-436. LOŽEK, V. (1946): Některé nové nálezy vzácnějších měkkýšů. - Čas. Nár. Mus., odd. přírodověd., 115: 148-151. NOVÁK, F.A.; PRÁT, S. (1926): Hrabanovské černavy. - Věda přír., Praha, 7: 105-106. NOORDELOOS, M. (1984): Notulae ad Floram agaricinam neederlandicam IV. - V. Persoonia, Leiden, 12: 155-167. PASCHER, A.; VLK, W. (1941-1942): Zur Kentniss der Chrysophyceen des salzhaltigen Flachmoores Hrabanov bei Lissa a.d.Elbe. - Lotos, Praha, 88:163. PILÁT, A. (1969): Houby Československa ve svém životním prostředí. - 288 p., Praha. ROUBAL, J. (1905): Carterocephalus palaemon Pall. - Čas. čes. Společ. entomol., Praha, 2: 88-89. ROHLENA, J. (1923): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. III. -Čas. Nár. Mus., odd. přírodověd., Praha, 97: 88-95, 127-134. ROHLENA, J. (1924): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. IV. Čas. Nár. Mus., odd. přírodověd., Praha 98: 63-72, 133-139. ROHLENA, J. (1925): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. V. Čas Nár. Mus., odd. přírodověd., Praha, 99: 92-101, 129-139. ROHLENA, J. (1931): Příspěvky k floristickému výzkumu Čech. XI. -Čas. Nár. Mus., odd. přírodověd., 105: 1-23. SCHERFFEL, A. (1926): Einiges über neue und ungenügend bekannte Chytridineae. - Arch. Protistenk., Berlin, 54: 167-260. SITENSKÝ, F. L. (1886): 0 rašelinách českých se stanoviska přírodovědeckého i hospodářského se zřením ku rašelinám zemí sousedních. Díl. I. Část přírodovědecká. - Arch. Přírodověd. Prozk. Čech._ Praha, 6:1-64. SITENSKÝ, F.L. (1891): Ueber die Torfmoore Böhmens in naturwissenschaftlicher und nationalökonomischer Beziehung mit Berücksichtigung der Moore der Nachbarländer. - Arch. Naturwiss. Landesdurchforsch. Böhm., Prag, 6:1-14+224. SLAVÍK, B. (1973): Vzácnější druhy rosnatek v ČSR. - Ochr. Přír. Praha, 28 (append. Ochr. Průzkum 3): 9-12 SPARROW, S.G.K. (1943): Aquatic Phycomycetes exclusive of the Saprolegniaceae and Pythium. - Univ. Mich. Stud., ser. sei., 15-2-785.
75
SVRČEK, M. (1948): České druhy podčeledi Lachneoideae (čel. Pezizaceae). - Sbor. Nár. Muz. Praha, 4 B/6 (=bot. 1): 1-95. SVRČEK, M. (1976): A taxonomie revision of Velenovsky's types of operculate Disccmycetes (Pezizales) preserved in National Museum, Prague, - Sborn. Nár. Muz., Praha, 32: 115-194. SVRČEK, M. (1977): New combinations and nex taxa in operculate Discomycetes (Pezizales). Čes. Mykol., Praha, 31: 69-71. SVRČEK, M. (1982): Mykoflóra chráněného naleziště "Na Ostrově" u Nemíže. - Sborn. Vlastivěd. Pr. Podblanicka, Příbram, 23: 75-98. SVRČEK, M. (1984): A taxonomic revision of inoperculate Discomycetes deseribed by J. Velenovský in the genus Helotium, pre-served in Naional Museum, Prague. - Sborn. Nár. Muz., Praha,. 40: 129-215. SVRČEK, M. (1985): Notes on the genus Hyaloscypha (Helotiales). Čes. Mykol. Praha, 39: 205219/ ŠEBEK, S. (1958): Druhý příspěvek k mykoflóře ČSR. - Mus. Zprv. Pražs. Kraje 3: 127-131. ŠEBEK, S. (1961): Chráněná území na okrese Nymburk. - In: Sedláčková, H. (red.). Poznej a chraň přírodu našeho okresu. Sborn, příspěvků členů aktivu stát. ochrany přírody na okrese Nymburk, p. 94-140, Poděbrady. ŠEBEK, S. (1964): Břichatkovité houby - písečné přesypové oblasti ve středním Polabí. Ces. Mykol., Praha, 18: 109-116. ŠEBEK, S. (1984): Křehutička rýhovaná na Hrabanově. Mykol. Listy, Praha, 17: 4-7. ŠEBEK, S. (1986): Houby některých nelesních stanovišť ve středním Polabí. - Mykol. Listy, Praha, 23; append. spec. In Kuthan, J. red., Houby nelesních stanovišť ČSSR: písky, stepi, černa-vy. Sborn. referátů ze semináře ve dnech 5. - 7.X.1984 v Kostelci nad Černými Lesy: 7-13. ŠMARDA, F. (1958): Lycoperdaceae-Pýchavkovité. - In Flora ČSR, ser. 8 - mykol. -lichen., 1 (=Pilát A., et al., Gasteromycetes-Houby břichatky):257-377, Praha. VÁLEK, B. (1962): Die Boden einiger Gesellschaften von Moorpflan-zen in Böhmen. - Rozpravy ČSAV, řada MVP, Praha, 72-3-323. VELENOVSKÝ, J. (1897): Mechy české. - Rozpravy ČAV (2. tř.) Praha 6: 1-352. VELENOVSKÝ, J. (1926): Hrabanov. (Deux especes nouvelles des Aga-ricaceés sur le Hrabanov en Boheme). - Mykologia, Praha, 3: 75-77. VELENOVSKÝ, J. (1927): Fragmenta mycologica II (Hrabanov). - Trav. Myc. Tchécosl., Praha, 6: 9-11. VELENOVSKÝ, 3. (1934): Monographia Discomycetum Bohemiae. - Praha. VILHELM, J. (1914): Monografická studie o českých parožnatkách. Věst. Král. čes., Společ. Nauk, 2. tř., Praha, 1914: 1-163. ŽILKA, M. (1985): Rozsivky a ostatní řasová flora státní přírodní rezervace Hrabanovská černava. - MSc, Dipi. Pr., depon. Kat. Bot. PřF UK Praha. Adresa autora: Svatopluk Šebek Čs. vědecká společnost pro mykologii při ČSAV Krakovská 1 111 21 Praha 1
76
