PŘÍSPĚVEK K DVACÁTÉMU PÁTÉMU VÝROČÍ SAMETOVÉ REVOLUCE v rámci projektu Jeden svět na školách
„PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ“
GYMNÁZIUM VÁCLAVA HLAVATÉHO LOUNY Zpracovala Kateřina Krejčová & Jan Grunt 2014
Tento příspěvek je malým ohlédnutím a připomenutím lounských událostí týkajících listopadových dnů v roce 1989. V rámci tohoto projektu se uskutečnilo několik rozhovorů s pamětníky listopadových dnů, kteří těmito dny byli v lounském prostředí významně zainteresováni a 15. října 2014 byla s nimi realizována beseda na lounském gymnáziu. Rozhovorů se zúčastili: Mgr. Vladimír Drápal Mgr. Jiří Chrostek PhDr. Bohumír Roedl Mgr. Lenka Sýkorová PhDr. Alica Štefančíková Mgr. Karel Vrána
Dalšími prameny pak byly: ROEDL, Bohumír: Listopadové jaro v Lounech, In
„Kulturní měsíčník, leden 1990,
vydává střediskové kulturní zařízení města Loun. Řídí redakční rada. Redaktor Jiří Beran. redakce: Okresní archiv Louny, str. 1-4 HERTL,David[online],http://www.svobodnyhlas.cz/archiv/1998/hlas47_5.pdf,[citováno15.10. 2014]
PhDr. Karel Mareš, PhDr. Bohumír Roedl, Mgr. Jaroslav Řeřicha: Dějiny Gymnázia v Lounech: 1150 let v životě školy. Gymnázium Václava Hlavatého Louny. 1. vydání, Louny,2011
Situace před
Louny, jakožto malé město na severu Čech, vždy patřily k těm oblastem, kde měl komunistický režim silnou podporu. Kdo se radikálně nevyhranil proti režimu, nepřipojil se k tzv. undergroundu či se aktivně neangažoval ve straně-toho bychom mohli označit za tzv. příslušníka šedé zóny. Právě takovýchto „příslušníků“ této šedé zóny byla většina obyvatel. Byli to lidé, kteří s režimem sice nesouhlasili, ale na druhou stranu proti němu nikterak aktivně nevystupovali. Důvodů mohlo být hned několik, jak popisuje J. Chrostek, někdejší učitel biologie a tělocviku na Gymnáziu Václava Hlavatého v Lounech, později také jeho ředitel:
atmosféra druhé poloviny let osmdesátých výrazně připomínala rozkvět během
Pražského jara, které bylo násilně přerušeno v srpnu 68 intervencí vojsk Varšavské smlouvy, dle slov Mgr. Chrostka byli lidé opatrní se radovat neboť se neustále báli, že uvolnění vezme za své a přijde stejné potlačení jako před dvaceti lety.
Ačkoliv podle vzpomínek
A. Štefančíkové, která v té době byla ředitelkou lounské Galerie Benedikta Rejta a stále jí je, všichni samozřejmě věděli, co se dělo za hranicemi, o pádu režimu v Polsku a Maďarsku, změna byla ve vzduchu, ale do poslední chvíle se všichni báli cokoliv dělat. Proto byla občanská angažovanost téměř nulová. Aktéři lounské revoluce se nepovažují za hrdiny, ale sami na sebe nahlíží jako na lidi, kteří nesouhlasili s režimem a spojovala je snaha, aby se změny počaly dít i v jejich obci.
Louny se připojují k revoluci
18.11.Sobota
Samotný 17.listopad byl v Lounech den jako každý jiný, o událostech v Praze se mohli lidé dozvědět až z rádia. A. Štefančíková si vybavuje, jak den na to, v sobotu 18. Listopadu přejela z Prahy a vše, co se v centru Loun dělo, bylo akorát několik svíček u Morového sloupu. „Ulice jsou prázdný, tma a ticho, nikde nikdo, akorát všude bolševický plakáty: říkal jsem si, jak je to možný? Když už to vypuklo i v Ústí? Neměl jsem z toho dobrej pocit“. Sdílí obdobnou zkušenost Karel Vrána, v té době student Pedagogické fakulty, obor čeština a dějepis v Ústí nad Labem, po svém návratu do Loun.
20.11., pondělí
Na začátku nového týdne projednává předsednictvo OV KSČ na mimořádné schůzi vývoj politické situace. Příslušníci StB preventivně zatýkají nynejšího ředitele Vrchlické divadla
a významnou osobnost českého undergroundu Vladimíra Drápala. A. Štefančíková
se jako první odhodlává k jasnému a odvážnému kroku: do výlohy Malé výstavní síně vylepuje plakát hovořící na podporu změn. a
dostává
depeši
přímo
od
Rady
obrany
Její čin nezůstává dlouho bez odezvy okresu
nařizující
plakát
odstranit.
Když A. Štefančíková odmítá uposlechnout, přichází dokonce příslušník StB, aby jí vyzval osobně. „Byl to takový mladý policista s pistolí, ani nevím, jestli byl více vystrašený on nebo já. Popisuje A. Štefančíková.
Malá výstavní síň sehrála i dále užitečnou roli jakožto „informační centrum“, kde byly k dostání všelijaké materiály a promítal se záznam z průvodu studentů po Národní třídě. Dokonce zde probíhala i první neformální setkání právě vznikajícího OF. Zcela odlišně prožívala listopadové události Mgr. Lenka Sýkorová, editorka a výtvarnice, manželka a spolupracovnice lounského malíře Zdeňka Sýkory (1920-2011). Jak sama říká, nebyli v 80. letech přímo zapojeni do lounského společenského dění, protože Zdeněk Sýkora byl již v důchodu a ona sama byla oficiálně žena v domácnosti. S lounskými intelektuály se vídali jen zřídka, protože neměli žádné společné zájmy. Oba se intenzivně věnovali umělecké činnosti a v té době se pohybovali spíše v pražských uměleckých kruzích, také se setkávali s mnoha cizinci, kteří je často v Lounech navštěvovali. Diskutovali o politice a informace získávali většinou od těchto svých přátel či z rozhlasu - z Hlasu Ameriky či Svobodné Evropy. Jak sama poznamenává, její politické názory velmi ovlivnilo vyprávění dlouholetého přítele jejího muže Otakara Procházky, bývalého vězně z 50. let, který byl ve svých 21 letech odsouzen v lounské sokolovně na doživotí. Sametovou revoluci samozřejmě s manželem uvítali, byla pro ně určitým završením procesu postupného uvolňování od poloviny 80. let, které sami ve své činnosti mohli pociťovat a zažívat. Mgr. Lenka Sýkorová zdůrazňuje, že listopadové události viděla především očima svého manžela, který prožil již několik proměn ve společnosti a dobře si pamatoval, jak se lidé chovali předtím a potom, byl tedy velmi skeptický, neboť nevěřil, že se mohou změnit jejich charakterové vlastnosti.
23.11., čtvrtek
Až šest dní po zásahu policie proti studentům v Praze přijíždí do Loun tři studenti přímo z hlavního města, většina
z
nich
aby na Mírovém náměstí promluvili k davu přibližně 150 lidí,
však
sleduje
toto
dění
s nedůvěrou
a
zpovzdálí.
Podle B. Roedla, působícího v té době jako ředitel okresního archivu, nastal obrat v myslích jeho spoluobčanů až následující víkend, kdy byla Československou televizí přenášena živě z Prahy manifestace na Letné, kde mohli poprvé pořádně vidět a slyšet Václava Havla a další. Toto vysílání dodalo podle B. Roedla lidem z venkova a malých měst, kteří se přirozeně báli, dílem taky kvůli nedostatku a zkreslenosti dostupných informací,
jistotu a odvahu,
že zúčastní-li se probouzení v jejich obci, nehrozí jim žádný postih a rozhodně se tím nebudou pohybovat na poli ilegální činnosti.
25.11., sobota
Ve městě se objevuje čím dál více plakátů OF, které jsou ovšem průběžně strhávány příslušníky StB, „životnost“ jednoho takového plakátu je přibližně 10 minut. Současně jsou ovšem také vylepovány prorežimní plakáty, tištěné v kasárnách ve Slaném na kvalitním žlutém papíře, hodnotící situaci jako nástup kontrarevoluce.
26.11., neděle Probíhá první oficiální schůze OF Louny, tentokrát již v kulturním domě Luna, kam ji svolali manželé Hájkovi. Dle prezenční listiny byli přítomni: Jiří Chrostek, Antonín Hájek, Irena Hájková, Josef Kopic, který se stal prvním mluvčím OF Louny, Ladislav Vondráček, Milena Vondráčková, Alexandra Suková, Ludvík Suk, Karel Bureš, Josef Zika, Štěpánka Burešová, Jan Kerner, Petr Minařík, Erika Minaříková, Vladislav Řehák, Jitka Marková, Radka Marešová, Stanislav Bureš, Jaroslav Čása, Ladislav Lála, Pavel Planička, Jolana Planičková, Alois Nedvěd, Vladimír Nedvěd a Vladimír Drápal, který sice není zapsaný, ale dle svědectví ostatních se akce zúčastnil..
27.11.,pondělí
V Lounech probíhá jakási generální stávka, počet jejích účastníků nelze přesně určit. Orgány státní správy a většina vedení továren a institucí účast odmítla. Podniky nebyly jednotné, někteří zaměstnanci stávkují, jiní nikoliv. Ovšem v poledne se na náměstí shromažduje několik set občanů. Na druhé manifestaci toho dne se k lounskému OF přihlašuje na místě 244 lidí. OF včele s Josefem Kopicem svolává setkání na náměstí plakáty či sítí osobních kontaktů. Cenzura nebo pořadí řečníků neexistuje, každý se může vyjádřit. A. Štefančíková vzpomíná, že nic takového nebylo ani třeba, neboť mnoho zájemců o přednesení projevu
nebylo. Navíc byly akce vždy hlídané policisty, kteří se v mezičase podle výpovědi V.Drápala pálili archivy a ničili důkazní materiály, měli přesně připravený scénář,
jak se zachovat,
jak zamést stopy.
28.11., úterý
V 16 hodin odpoledne se schází OF a řeší otázky organizace, vytvářejí jedenáct sekcí podle problémových okruhů, vzniká tak zemědělská komise, tisková komise, školská komise atd. J. Chrostek byl jeden z těch, kdo se účastnil jednání s představiteli moci, „Začala se pod nima klepat židle, tak se báli, ptali se nás, co vůbec chceme, když jsme odpověděli, že svobodu, namítli, že tu už přeci máme, ti funkcionáři to vůbec nemohli pochopit, bylo to jako jednat s hluchým.“
29.11., středa
Během středy a čtvrtka postupně vyjadřují solidaritu s OF JZD Středohor Dobroměřice, Stavební odborné učiliště Louny, někteří pracující z JZD Ročov, ČSAD Louny a tři vojáci z místní posádky. Ve středu večer je na koordinační poradě OF konstatováno, že archy OF vystavené na náměstí podepsalo 1567 lidí a dalších 353 podpisů přišlo poštou. Do Loun přijíždí během tzv. „spanilých jízd“ i K. Vrána, bývalý student tamějšího gymnázia. Na gymnázium vzpomíná jako na velice liberální instituci ve srovnání s jinými středními školami té doby. Kupříkladu na Obchodní akademii v Lounech nebyl vůbec vpuštěn. Promítá tedy na gymnáziu, kde probíhají besedy s vysokoškolskými studenty po dohodě s vedením v rámci výuky. Studenti z Prahy dávají gymnazistům k dispozici materiály, aby se informovali a utvořili si na věc svůj názor, případně se i zapojili. Dokonce se vedení OV KSČ pokouší o jakýsi dialog a zve zástupce školy a studentů na besedy, které ovšem podle názoru J. Chrostka neměly žádný efekt.
30. 11., čtvrtek
Probíhá tzv. „trucdemonstrace“ příznivců KSČ, oficiálně manifestace pracujících, kdy byl na náměstí přistaven valník, celý a zablácený a tím pádem „lidový“ usmívá se při vzpomínce B. Roedl, ale co již tolik úsměvné není je účast, která byla vyšší než na demonstracích OF, ovšem je třeba mít na paměti, že byli na tuto akci autobusy sváženi lidé z okolních vesnic.
4.12., pátek
V lounském divadle probíhá setkání OF, zástupců městského národního výboru, okresního národního výboru, okresního výboru KSČ a vojenského útvaru.
8.12., pátek
OF v novinách Hlas žádá o zrušení Lidových milic, závodních organizací KSČ, omezení vlivu KSČ na národní výbory a změny v podnicích.
9.12., sobota
V domě kultury probíhá mimořádná schůze KSČ, kde je voleno nové vedení.
20.12., středa
OF
Nemocnice
s poliklinikou
Louny
zasílá
dopisy
poslancům
federálního
shromáždění, aby vyjádřili svou podporu volbě Václava Havla do úřadu prezidenta.
3.12. 1990 je v prvních svobodných volbách starostou zvolen Emil Volkmann, člen OF. …
V. Drápal pohlíží na období formování OF Louny a probouzení se občanské uvědomělosti jako na dobu výjimečnou, kdy měl, po překonání počáteční nedůvěry, možnost poznat
se
s lidmi,
kteří
tvořili,
sice
skrytou,
ale
přeci
elitu
města.
L. Sýkorová vnímá dobu po revoluci jako osvobozující, protože se konečně mohlo svobodně cestovat a psát, co si lidé myslí. Kromě jiného zdůraznila zadostiučinění,
že byla
konečně oceněna manželova práce, v Čechách dlouho opomíjená a přehlížená. Uvedla jeden příklad za všechny: když byla v roce 1986 v prestižním Muzeu Josefa Alberse v Bottropu konána jeho první zahraniční retrospektivní výstava, nebyla o této události napsána v celé republice, natož v jeho rodném městě ani řádka, přestože obrazy byly zapůjčeny i z Národní galerie a Galerie Benedikta Rejta.
J. Chrostek shrnuje, že navzdory všem skandálům a aférám, které s sebou uvolnění přineslo, a všem nedostatkům demokracie bude vždy bojovat za to, aby zamezil návratu komunistického režimu, a rád by toto své odhodlání předal dál, mladším generacím.
...
