Příručka pro rysí hlídky
Brožura byla vydána díky finanční podpoře Ministerstva životního prostředí ČR. Fotografie na obálce: Wikimedia, PhotoSpin, Jaroslav Vogeltanz, Zdeňka Křenová, Karel Brož Vydalo Hnutí DUHA. ISBN: 978-80-86834-39-9 Vytištěno na recyklovaném papíře.
Milce. rysí samiciu smrtí b u lo k í tn e k dny před svo mý pytlák lo třelil nezná ácela a zemřela. Tři tý. Kdyby Milka neměs ro p 4 0 0 ladem esítky V roce 2 inách utrpení vykrv y zemřela h stop jako d Po pěti hod koťata, která bez mámatrně by zmizela beze čínal porodila tři bojek s vysílačkou, p kých rysů. sátých let za la na krku oálně zabitých šumavsm na začátku devade dlova past – sklodalších ileg to na místě, kde jse trem našli nedaleko Šinse pytláka dopadStalo se jsme s bra m to ohlásili a snažili Rysích hlídek při. rysů. Tehdy o s ochranou ý na rysa. Místo abych y se dost věcí změniloo by bylo potřeba b n st o e d ře líč P té a t. n d la O pec situacích dě tili jsme ho. nout, rozmlástí vědí, co v takovýchtěji a ve více lidech. ětšovat svůj „rabylo a naštěhem větší území, časvě daří jen pomalu zvtickému prostoru, hlídat mno lídkám se na Šuma blasti od Volar k bole ětší indicie o pytRysím h ovaly v o totiž pocházely nejv it pole působd tku se pohyb zšíř jón“. Zpočá a Kubově Huti: Odtu2009) se podařilo ro ím – c 6 ti 0 a 0 h c (2 Pra lších letech . t, láctví. V da bovy Huti ke Zdíkovu odlají vyrazi u K d o ti kteří se odh s , m no ě T . e p lé ujeme, tím ek zorganiz d lí h íc v ím Č ík. patří rysí d ha Jaromír BláHA U D Hnutí gram Lesy
pro
3
4
1. Vzácné kočky v ohrožení
2. Rysí hlídky
Rysi, medvědi a vlci patřili odedávna mezi běžné obyvatele našich lesů. Lidem se je však téměř podařilo vyhubit. V posledních desetiletích se ale opět pomalu šíří více méně po celé Evropě. Velké šelmy lze označit za pravý klenot naší přírody. Krom toho, že jsou krásné a vzácné, plní nezastupitelnou úlohu v lesním ekosystému. Pomáhají především udržovat přiměřené počty spárkaté zvěře (zejména srnčí a jelení), která při přemnožení spásá mladé stromky, čímž zabraňuje přirozené obnově lesů. Šelmy u nás na čas úplně zmizely, pomalu se ale navracejí. Rys postupně zabydlel Šumavu a její okolí i některá další pohoří. Vlci a medvědi přecházejí ze Slovenska do beskydských lesů. V cestě jim ovšem stojí nemilosrdní lovci. Odhaduje se, že za posledních dvacet let u nás pytláci zastřelili nejméně 500 rysů. Z patnácti šumavských zvířat označených vysílačkou tímto způsobem prokazatelně zahynulo sedm. V polovině devadesátých let vědci odhadovali, že na jihozápadě Čech žije 120 rysů, při posledních sčítání nalezli pouze do 80 zvířat. Pytláci ohrožují také malou skupinu vlků v Beskydech. V anonymním průzkumu Akademie věd přiznalo dvacet z 204 šumavských, severočeských a jesenických myslivců, že zastřelili rysa. Tři z nich ulovili dokonce více než jedno zvíře.
Hnutí DUHA se intenzivně věnuje ochraně vzácných šelem již více než deset let. Vedle besed, přednášek, výstav, podkladů pro novináře a legislativní práce organizujeme také takzvané rysí a vlčí hlídky. Skupinky speciálně vyškolených dobrovolníků v zimě hlídkují na Šumavě a v Beskydech. Zaměřují se hlavně na místa výskytu ohrožených zvířat. Tato práce má trojí přínos: • Odstrašují pytláky. Zkušenosti ukazují, že viditelná přítomnost většího počtu lidí, kteří v horách případné pytláctví sledují, odrazuje lovce od střelby. Hlídky zároveň dokumentují pokusy o ilegální lov. • Odstraňují návnady. Hlídky v Beskydech už nalezly a ohlásily řadu ilegálních újedí – návnad nastražených na velké šelmy. • Pomáhají při monitorování výskytu šelem. Pořizují sádrové odlitky stop, sbírají trus nebo srst. To vše pak slouží k dalšímu výzkumu. Hlídky v Beskydech pracují už od roku 1999, na Šumavě od roku 2005. Zúčastnily se jich stovky dobrovolníků a přidat se můžete i vy. Třeba i jediný den za zimu bude užitečný. Uvítáme samozřejmě i pravidelné účastníky.
3. Rys ostrovid (Lynx lynx) Rys je typickým obyvatelem horských lesů. Vyskytuje se už od nadmořské výšky 400 metrů, u nás nachází optimální podmínky od 800 do 1200 metrů nad mořem v oblastech, kde les pokrývá více než čtvrtinu plochy. Do nižších poloh schází zejména v zimě. Vyhledává místa jako skalní římsy nebo vyvrácené stromy. Na území České republiky byl rys vyhuben v polovině 19. století. Vracet se k nám (do Beskyd, Jeseníků, na Českomoravskou vrchovinu) začal po roce 1950, ale tehdejší zákony dovolovaly jeho vystřílení, což se pokaždé také stalo. Přirozené osídlení Beskyd se zdařilo až díky omezení lovu rysů na Slovensku v roce 1975. Beskydská populace dnes čítá přibližně patnáct jedinců. Na Šumavě bylo v letech 1982–1989 vysazeno 17 rysů, kteří se úspěšně rozmnožili a rozšířili svá teritoria do sousedních pohoří (Český les, Novohradské hory, Doupovské hory, Krušné hory). V posledních letech jejich počet klesá. Populaci celých jihozápadních Čech tvoří asi 70 až 80 jedinců. Výskyt rysa byl potvrzen také v Jeseníkách, Krkonoších a Jizerských horách. Jejich celkový počet na území České republiky se však pohybuje pod hranicí sto zvířat. Rys měří asi 60 centimetrů, samec obvykle váží 20–35 kilogramů, samice o něco méně. Jejich mohutné tlapy slouží v zimě jako sněžnice. Krátký, jakoby uťatý ocas má velmi proměnlivé zbarvení. Rezavohnědá nebo šedožlutá srst na hřbetě je posetá drobnými skvrnami, břicho bývá světlé až bílé. Na konci ušních boltců má rys charakteristické štětičky.
Způsob života
Rys žije samotářsky. Na Šumavě obývá jeden rysí samec 360 kilometrů čtverečních, samice zhruba 309 – záleží na možnostech potravy. Rys vyhledává skalnaté terény s hustým podrostem. Poskytují mu totiž dostatek úkrytů. Od února do března pak opouští své obvyklé trasy a vydává se hledat partnera. Samice rodí po deseti týdnech březosti, obvykle pod skalou nebo pod vývratem stromu. Mívá jedno až čtyři mláďata, která s ní zůstávají až do období další říje. Rys se obvykle dožívá 17, v zajetí až 25 let.
Potrava a způsob lovu
Ne nadarmo se rys jmenuje ostrovid – například myš dokáže zaměřit ze vzdálenosti 65 metrů, rovněž sluch má výtečný. Rys ostrovid je aktivní zvláště v noci. Loví převážně srnčí zvěř, ale také laně a jelení mláďata, muflony a selata divokých prasat. Procentuální složení potravy šumavské populace rysa je následující: srnec 73,9 %, jelen 11,5 %, prase divoké 6,8 %, muflon 4,1 %, ovce domácí 2 %, liška 1 %. Zatímco vlk při lovu testuje vytrvalost zvěře, rys zkouší její ostražitost. Svou kořist pozoruje z vyvýšeného místa, poté se připlíží (alespoň na 30 metrů) a následně ji překvapí a pronásleduje 20–50 metrů. Vahou svého těla pak zvíře srazí k zemi a nakonec mu prokousne krk a zláme vaz. Svůj úlovek rys začíná konzumovat od stehen. Nepodaří-li se mu zvíře dostihnout, nechá jej být.
5
Rozpoznávání stop
Každý druh zvířete má svůj způsob chůze, takzvanou stopní dráhu. Při pomalé chůzi klade většina savců zadní končetiny do otisků předních – zpravidla ne zcela přesně. Vznikají tak dvojotisky, což může stopaře-začátečníky poněkud zmást. Velikost stop se může i v rámci jednoho druhu lišit. Závisí především na věku a pohlaví zvířete.
den. Jedná-li se o čerstvou stopu, sledujeme ji v opačném směru, abychom šelmu neplašili.
délka stopy
šířka stopy Obr. 1: Stopy šelem měříme bez drápů.
4. Rysí hlídky v terénu
Jak měříme stopy?
Hlídky při pohybu v terénu zaznamenávají pobytové znaky rysů, případně i dalších šelem. Zaměřujeme se na stopy, stopní dráhy, trus, strženou kořist, chlupy, případně také rozhrabané pařezy, kameny apod. Snažíme se odlišit je od pobytových znaků jiných šelem (pes, liška, jezevec, psík mývalovitý, kuna), sudokopytníků (jelen, srnec, prase divoké) a zajíce. Všímáme si také pobytových znaků lesních kurů (tetřev a jeřábek), dravců a sov (například puštíka bělavého) a známek nevhodného hospodaření v lesích. Z pozorování pak sepisujeme takzvaný Záznam z terénní pochůzky (dostanete jej od koordinátora hlídky).
Stopy
Nalezneme-li stopu chráněné šelmy, odhadneme její stáří a zjistíme, zda šelma kráčela či běžela. Poté stopy změříme, pořídíme sádrový odlitek, a pokud možno, je vyfotografujeme (vedle stopy je vhodné položit předmět známé velikosti, například krabičku od zápalek nebo minci). Dále důkladně prozkoumáme okolních 50 až 100 metrů. Nakonec se po stopách vydáme a sledujeme je celý
6
Vybereme si dvě co nejzřetelnější stopy a změříme je. Údaje zapíšeme do Záznamu z terénní pochůzky. U vícečlenné skupiny šelem přidělíme v zápise (případně i na mapě) každému jedinci číslo a provedeme záznam o každé stopě zvlášť. Měříme délku a šířku stopy, šířku rozkroku a délku kroku. Délka stopy je vzdálenost od předního konce prstů k zadnímu okraji posledního, dlaňového (nebo patního) mozolu, nezapočítáváme však drápy (Obr. 1). Šířku stopy změříme v jejím nejširším místě. Velmi důležité je však i uspořádání stop v terénu, tzv. stopní dráha. Šířkou kroku (rozkroku) nazýváme vzdálenost mezi dvěma řádky stop téhož živočicha. Je daná jeho velikostí i způsobem pohybu. Délka kroku je vzdálenost mezi dvěma po sobě jdoucími otisky téže končetiny – změříme ji například jako délku od předního okraje stopy přední tlapy k přednímu okraji téže stopy při následujícím kroku (Obr. 2). Orientační rozměry vybraných stop můžeme vidět v tabulce na straně 14.
rozkrok
Jak měřit a fotit stopy a stopní dráhy
Vybereme si co nejzřetelnější stopy a změříme délku a šířku nejméně pěti různých (je-li to možné) otisků zadních a předních stop. Máme-li fotoaparát, stopy vyfotíme spolu s pravítkem. Při použití svinovacího metru neměříme zkrouceným koncem, aby nedocházelo ke zkreslení. Čím více stop, tím lépe. Optimum je okolo deseti měření. Při focení stopu zásadně zabíráme kolmo a z co nejmenší vzdálenosti. Při focení většího počtu stop je vhodné každou z nich i jednotlivé stopní dráhy označit kódem. Totéž se vyplatí, fotíme-li jednu stopu vícekrát. Stopní dráhy: vypovídající hodnotu mají jen ty, které jdou v chůzi a vrstevnicově. Fotíme sled 3–4 stop (s pravítkem a značkou z nejmenší možné vzdálenosti) a pak jednotlivé stopy z tohoto sledu. Všechny údaje zapíšeme do Záznamu z terénní pochůzky. U vícečlenné skupiny šelem nebo při více nálezech za jednu pochůzku přidělíme každému jedinci v mapě číslo a zaznamenáme je zvlášť. Totéž provedeme v případě, že nalezneme více stopních drah poblíž sebe a nejsme si úplně jisti, že jde o jednoho jedince. Údaje, které se nevejdou do tabulky, poznamenáme na poslední straně Záznamu nebo na zvláštním listu. Pomocí rozměrů stop a stopních drah rysa můžeme rozlišit jednotlivé jedince pohybující se v daném území. délka stopy
Obr. 2: Měření stopních drah.
délka kroku
Odlévání stop
Čím hlubší a zřetelnější stopa, tím lepší získáme odlitek. Postup odlévání by měl vypadat takto: • Vybranou stopu zbavíme nečistot. Můžeme si pomoct jemným štětečkem. • Do připravené nádobky nalijeme studenou vodu a vsypeme sádru. Počkáme, až se nad hladinou vytvoří malý kopeček, poté směs dokonale promícháme. Podle potřeby ještě přisypeme sádru. Směs nesmí být ani řídká, ani příliš hustá. Rozmíchanou sádru vlijeme do nejhlubšího místa stopy, do zbytku ji rozetřeme větévkou nebo prstem. Odlitek tak zachytí co nejvíce detailů, například drápy. • Poté sádru necháme ztuhnout. Může to trvat 20–30 minut, záleží na počasí. Zda je odlitek hotový, zjistíme tak, že zlehka přejedeme suchým prstem po povrchu sádry. Jestliže se prst od sádry nezabarvil, máme hotovo. • Odlitek opatrně vyjmeme, například pomocí klacíku, zabalíme do novin a vložíme do igelitového sáčku. Po návratu z hlídky jej ale necháme ještě dosušit. Na ploché straně hotového odlitku nesmí chybět: místo a datum nálezu, jméno nálezce, pokud máme jistotu, pak i druh zvířete. Takovýto odlitek můžeme použít jako doklad o výskytu chráněných šelem v dané lokalitě.
Základní charakteristika vybraných stop
Stopy velkých šelem mají své charakteristické rysy, ale přesto je můžeme s některými jinými zaměnit. Následující náčrty neodpovídají reálné velikosti. Možný rozsah rozměrů stop uvádíme v tabulce na straně 14.
7
vrchol patního mozolu je dvouvrcholový nebo rovný stopa rysa mezi jednotlivými prsty jsou obvykle poměrně velké mezery
Rys ostrovid (Lynx lynx) má téměř kulatou, čtyřprstou stopu. Na předních končetinách sice najdeme pět prstů, ale palec se nachází příliš vysoko na to, aby se otisknul. Stopa je většinou zhruba sedm centimetrů dlouhá a šest centimetrů široká, záleží na stáří a velikosti jedince. Velikost otisku se může výrazně lišit podle kvality sněhové pokrývky. Rys má také zatažitelné drápy, které se otiskují jen výjimečně – například na kluzkém povrchu a při prudkém stoupání nebo klesání. Rys se nejčastěji pohybuje pomalu. Při chůzi klade zadní tlapu do stopy přední, čímž vzniká dvojitá čára složená z pravých a levých dvojotisků. Přední stopa je o poznání větší než zadní. Délka kroku při normální chůzi dosahuje 80 centimetrů, při klusu až 130, při rychlém úprku 150, při skoku i několika metrů. Stopa měří většinou sedm centimetrů na délku a šest na šířku (kvalita sněhové pokrývky však může vést ke zkreslení). Rozměry, platí to i pro délku kroku, samozřejmě závisí na pohlaví, stáří a velikosti zvířete. Rys má zatažitelné drápy, které se otiskují jen výjimečně, například na kluzkém povrchu či prudkém klesání a stoupání. Rysí stopu spolehlivě rozeznáme například od psí podle dvouvrcholového nebo alespoň rovného zakončení přední části patního mozolu. Patní mozol psa je většinou kulatý.
8
všechny prsty mají oválný tvar
běžící rys rysí chůze
Vlk obecný (Canis lupus) má čtyřprstou stopu podobnou psí, ale užší. Přední dva prsty přečnívají před zadními. Přední stopa je kulatější. Uprostřed mezi prstovým a dlaňovým mozolem vzniká velký volný prostor, což je znak volně žijících psovitých šelem (objevuje se tedy i u lišky). Jednotlivou stopu odlišíme od psí velmi těžko. Vlka ale poznáme dobře podle toho, že při klusu klade nohy do přímky, takzvaně čáruje. Zadní, menší, tlapy klade přesně do stop větších, předních tlap, vzniká tedy dvojotisk. Vlci často klusají dlouhé úseky po vrstevnici. Pes naopak odbíhá z trasy. Jdou-li vlci ve smečce, kladou tlapy do stop prvního, takže nelze určit počet jedinců. Až před překážkou, například křoviskem, se stopy rozbíhají.
vrchol patního mozolu je zakulacený stopa psa
prsty jsou blízko sebe
prostřední prsty jsou jakoby posazeny na postranních prstech postranní prsty mají spíše trojúhelníkový tvar
běžící pes
Pes (Canis familiaris) má velmi variabilní stopy zaměnitelné s liškou i vlkem. K určení lze použít výše uvedená pravidla. U stop některých psů se neotiskují drápy, můžeme se ho tedy splést s rysem.
běžící vlk
9
Medvěd hnědý (Ursus arctos arcots) má díky velikosti a tvaru snadno rozeznatelnou stopu. Otisk přední i zadní tlapy má pět prstů se silnými drápy. Medvědi patří mezi ploskochodce – stejně jako například primáti našlapují na celou plochu chodidla. Jeho zadní stopa dokonce připomíná otisk bosé nohy člověka. Z předního chodidla se běžně otiskuje jen přední část. Při typické pomalé chůzi je délka kroku, při níž medvěd klade zadní šlépěj do přední, pouze 50–60 centimetrů. V zimě nalezneme stopu jen vzácně, protože medvěd spí (nepravým zimním spánkem).
10
d
d
d
Liška obecná (Vulpes vulpes) má stopy i stopní dráhy, které připomínají zmenšeninu vlčích. Jsou však protaženější. Stopní dráhy psovitých šelem vytvářejí podle způsobu pohybu charakteristické obrazce.
Psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) je východoasijská, k nám zavlečená šelma. V současnosti se vyskytuje trvale a mozaikovitě na celém území České republiky. Stopy se podobají liščím, jsou však širší, s vějířovitě roztaženými prsty a výraznějším středním mozolem.
Menší druhy čeledi lasicovité (Mustelidae) mají pětiprsté končetiny a pohybují se nejčastěji poskoky, při nichž vznikají typické stopní dráhy – dvojice stop vzdálené od sebe podle rychlosti pohybu. Při úprku vznikají obrazce podobné zaječím. Stopy kuny lesní (Martes martes), kolčavy (Mustela nivalis) a hranostaje (Mustela erminea) jsou velmi podobné, k hrubé orientaci se můžeme řídit rozměry uvedenými v tabulce (str. 14).
Jezevec lesní (Meles meles) má pětiprsté končetiny s nápadně dlouhými drápy. Tvarem se stopy podobají medvědím. Na tvrdším podkladě se palec otiskuje nevýrazně. Stopy se stáčí směrem dovnitř stopní dráhy.
Kočka divoká (Felis silvestris) zanechává přední i zadní stopy čtyřprsté, bez otisků zatažitelných drápů. Vypadají jako 2–3x zmenšené stopy rysa. Na rozdíl od kočky domácí jsou prstové mozoly protaženější a stopy celkově větší. Stopy kočky domácí se často vyskytují i v lese v blízkosti osad. Při určování proto dbáme, odkud nebo kam vedou.
11
Zajíc polní (Lepus europaeus) má pětiprsté přední a čtyřprsté zadní končetiny, oboje hustě osrstěné, bez našlapovacích mozolů. Jednotlivé stopy lze zaměnit za rysí nebo liščí. Stopní dráha je však naprosto charakteristická: obě zadní jsou otištěny vedle sebe před menšími předními, ležícími za sebou.
Vydra říční (Lutra lutra) má typická pětiprstá chodidla opatřená plovací blánou, jejíž otisk, stejně jako pátý prst, na tvrdších podkladech nemusí být zřetelný. Přední stopa je okrouhlá, zadní protáhlá, obzvláště když se tlapka otiskne až k patnímu hrbolu. Ale ve stopě se většinou neotiskuje zadní část, takže přední i zadní stopy vypadají podobně. Pohybuje se lasicovitými poskoky, plížením (klikatá čára stop) i rychlým během (stopy v šikmé přímce vedle sebe). Vydra je vázaná na vodu, proto po jejích stopách pátráme v okolí vodních nádrží a potoků. V hlubokém sněhu jsou typické hluboké stopní dráhy, tunely nebo skluzavky.
12
Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) dosahuje velikosti krocana a má široký, zakulacený ocas. Samci jsou tmaví, samice rezavohnědé s červenohnědou skvrnou na hrudi. Stopy tetřevího samce měří 8–12 centimetrů na délku a 7–11 na šířku. Samičí asi o třetinu méně, přibližně 6–8 na délku a 5–7 na šířku. Typické je široké rozevření krajních prstů, svírají úhel téměř 180°. U tetřevů se dobře otiskují i drápy a zadní prst, který mívá 2,5–3 centimetry. Stopy se stáčejí do středu stopní dráhy.
Jeřábek lesní (Bonasia bonasia) je oproti tetřevovi asi poloviční. Samec i samice mají svrchu rezavohnědou barvu a šedá ocasní pera zakončená výraznou černou páskou. Samci mají na hrdle světle ohraničenou černou skvrnu. Stopy měří 5–6 centimetrů na délku a 4–5 na šířku. Ve stopní dráze sleduje střední prst přibližně směr chůze nebo se jen mírně vtáčí dovnitř.
13
Rozměry a základní charakteristiky stop vybraných druhů šelem a zajíce
délka x šířka stopy (cm)
šířka počet rozkro- otisků ku (cm) prstů
otisk drápů
přední
zadní
délka kroku (cm)
rys
5–9 x 5–9
stejné rozměry
50–130
7–12
4
ne
vlk
9–14 x 8–10 8–10 x 7–9
70–130
15–25
4
ano
medvěd
10–12 x 10–20
17–30 x 10–17
podle velikosti
15–25
5
ano
pes
podle rasy
podle rasy
podle velikosti
4
ano
liška
druh
4–6 x 3–4
4–6 x 3–4
20–40
5–15
4
ano
psík mývalovitý
4–5 x 5–6
poněkud menší
25–30
6–10
4
ano
jezevec
5–7 x 4–6
6–8 x 4–5
20–50
10–15
5
ano
kočka divoká
3,5–4,5 x 3–4
stejné rozměry 15–30
3–7
4
ne
kočka domácí
2,5–3,5 x 3
stejné rozměry 15–30
3–7
4
ne
kuna
4–4,5 x 2,5–3,5
3–3,5 x 3
8–10
5
ano
hranostaj
2–2,5 x 1,5
2–2,5 x 1–1,2 15–20 (–70)
4–5
5
ano
kolčava
1,5–2 x 0,7–1
stejné rozmezí
15–50
3–5
5
ano
vydra
5–6,5 x 5–6,5
6–9 (–12) x 6
podle způsobu pohybu
8–13
5
ano
zajíc
5–6 x 3–4
6–15 x 3–5
délka skoků 50–300
7–10
4 (5)
někdy
50–60
Orientační rozměry stop a vysušeného trusu tetřevovitých (podle M. Krupy)
14
druh
délka stopy (cm)
šířka stopy (cm)
délka trusu (cm)
tloušťka trusu (cm)
jeřábek lesní
5–6
4–5
1,5–2
0,5–0,6
tetřev hlušec – kohout
8–12
7–11
3–6
1–1,2
tetřev hlušec – slepice
6–8
5–7
2–3
0,8–1
Trus a chlupy
Nalezené chlupy a trus šelem na místě vyfotíme (s měřítkem) a odebereme pro odborné zpracování. Chlupy uložíme do papírové obálky nebo složíme do čistého listu papíru. Starší trus uchováváme buď konzervovaný v lihu, zmrazený, nebo vysušený. Nezapomeneme nález opatřit štítkem s datem, lokalitou, jménem nálezce a druhem zvířete. S čerstvým, ještě vlhkým, trusem velké šelmy nebo s močí ve sněhu naložíme následovně: • Nejdříve vše vyfotíme s měřítkem. • Pomocí speciální špachtle nebo klacíku seškrábeme vzorek z povrchu trusu (jedná se o zbytky střevní sliznice) a uložíme ho do lahvičky s 95% lihem (bude ho mít koordinátor hlídek). • Zbytek nalezeného trusu sebereme také. Poslouží k potvrzení, že jde skutečně o velkou šelmu. Můžeme jej také poskytnout na rozbory potravy či parazitů dalším institucím. Nebo tento zbytek dobře ukryjeme, aby ho nemohl jiný mapovatel sebrat jako duplicitní vzorek. • Při odebírání vzorku se nedotýkáme vršku otevřené lahvičky a dbáme, aby nedošlo ke kontaminaci vzorku vaší kůží (DNA). Nesaháme ani na odebírací konce špachtle. • Vzorek by měl naplnit lahvičku nanejvýš do jedné pětiny, aby byl v každé poloze lahvičky ponořený. • Lahvičku řádně popíšeme a po cestě s ní, pokud možno, příliš netřepeme. • Moč na sněhu sebereme i se sněhem do lahvičky s lihem. • Nálezy co nejdříve uložíme do chladna – nejlépe do mrazáku nebo alespoň do lednice – a odevzdáme koordinátorovi hlídek nebo pošleme do Hnutí DUHA.
• U rysího a medvědího trusu se budou analýzou DNA rozlišovat konkrétní jedinci, u vlčích vzorků se ověří, zda nejde o psa. Pro tyto účely je smysluplné sbírat jen čerstvý trus. • Nález zapíšeme také do formuláře Záznam z terénní pochůzky a odevzdáme jej koordinátorovi setkání, který se postará o jejich další zpracování. • Trus lesních kurů (tetřev, jeřábek) sebereme a vysušíme.
Trus vlka připomíná psí trus, ale obsahuje i úlomky kostí a kusy srsti. Tvar trusu je válcovitý, v průměru má kolem tří centimetrů. Vlk jej ukládá v hromádkách na nápadná místa.
Liška ukládá svůj trus, váleček o průměru dva až dva a půl centimetru, na velmi dobře viditelná místa. Na jedné straně bývá liščí trus výrazně protažený. Složení záleží na druhu potravy. Může obsahovat i nestravitelné části peří, srsti a kostí nebo zbytky po plodech (jeřabiny, šípky), podle toho bývá i charakteristicky zbarven.
15
Rys často trus uvnitř svého teritoria zahrabává. K jeho nálezům tedy dochází zřídka. Jednotlivé válcovité nebo kulovité kousky o průměru dva a půl centimetru mají zašpičatělý konec. Zpočátku je rysí trus tmavý a lesklý, postupem času světlá. Obsahuje mnoho chlupů, ale žádné stopy rostlinné potravy. Pronikavě páchne.
Medvědí trus vypadá velmi různorodě: tři až šest centimetrů tlustý válec, nepravidelná hromada nebo i řídké lejno podobné kravskému. Charakteristická je rozpoznatelnost jednotlivých součástí způsobená nedokonalým trávením. Během vegetační sezóny, kdy se medvědi živí hlavně rostlinnou stravou, obsahuje množství semen lesních plodů.
Vydří trus nacházíme na kamenech podél řek, často pod mosty. Má protáhlý tvar, obsahuje kosti a šupiny ryb či jiné zbytky vodních živočichů. Výrazně páchne rybinou. Můžeme najít také zbytky vydří potravy: ocasy či zadní části těla ryb (vydry svůj úlovek konzumují téměř výhradně od hlavy).
16
Trus tetřeva má housenkovitý tvar, je zhruba centimetr silný a dva až šest dlouhý, u samice o něco menší. Délka často kolísá, protože trus se může rozpadnout. Obsahuje zbytky jehličí, pupenů, bobulí, jader (v zimě hlavně jehličí). Narazíme na něj pod stromy, kde ptáci hřadují. Za čerstva mívá zelenožlutý odstín, později hnědý až šedý. Pod stromy můžeme nalézt i kašovitou hmotu – výpraš slepého střeva. Tetřeví trus si můžeme splést s trusem jeřábka, který je však menší.
Jeřábek má válcovitý trus, zbarvený stejně jako tetřev. Měří asi 1,5–2 centimetry na délku a 0,5–0,6 v průměru. Na jednom konci je tupě plochý, na opačném zaoblený a s bílým povlakem (kyselina močová – „moč ptáků“). Dále platí, že trus jeřábka je na povrchu kompaktní, zobe totiž menší části. Trus tetřeva je tvořen z větších částí, některé z něho jakoby trčí ven.
Šelmy a jejich kořist Stržená zvěř („kadáver“)
O stržené zvěři si rovněž vedeme poznámky. Zaznamenáme druh kořisti, pohlaví, stáří, kondici, místa poranění. Dále sledujeme, kde bylo zvíře načaté, zda bylo načaté více druhy zvířat. Všímáme si stop v okolí. Místo vyfotíme nebo natočíme na kameru. Zabereme ho jako celek z dálky, pořídíme rovněž několik detailů kořisti (stopy po zubech, drápech atd.). Podrobnosti o monitoringu stržené kořisti najdete ve zvláštní metodice (ke stažení na www.selmy.cz/korist). Nejčastější potravou vlků se stávají jeleni a divočáci. Smečka je zažene do míst, odkud prakticky není úniku (okraje skalních stěn, okraje řek, úzké údolí potoka…). Menší kořist (srnčí, selata) usmrcují jediným kousnutím do hrdla nebo týla. Během štvaní větší kořisti vlci zvíře opakovaně koušou do boků a stehen, čímž vznikají rozsáhlé krevní podlitiny. Nakonec zvíře strhnou na zem a prokousnou mu hrdlo (většinou zůstává potrhané). Tupými drápy nedokáží proříznout kůži. Vlci často sežerou nejprve vnitřnosti a až potom svalovinu. Pokud nejsou vyrušeni, zůstává z kořisti jen obsah bachoru (největšího žaludku), velké kosti a kůže. Charakteristickým znakem vlčí hostiny jsou překousnuté i mohutné kosti. Rys při lovu využívá momentu překvapení a po krátkém pronásledování, pokud je úspěšný, kořist zabíjí udušením nebo zlomením vazu. Na kadáveru můžeme vidět čistou ránu s minimální krevní podlitinou. Při závěrečném boji se rys snaží zachytit zmítající se kořist tlapami s vytaženými ostrými drápy. Často při tom oběti prořízne kůži hluboko do masa. Usmrcenou kořist většinou načíná na
kýtách, vzácněji na plecích. Pokud rysa nic nevyruší, pravidelně se na místo vrací a během 3–7 nocí úlovek sežere. Ponechává jen vnitřnosti, kostru, hlavu a kůži, kterou během žraní postupně ohrnuje přes hlavu. Nespotřebovanou potravu rys překrývá travinami, listím nebo ji vytáhne do rozsochy stromu. Také psi loví štvaním. Chovají se však chaotičtěji než vlci. Kořist koušou bez rozmyslu po celém těle, a pokud ji strhnou, chytí ji za hrdlo a třepou s ní. Kořist psů má často na celém těle potrhanou kůži a silně rozervané rány na hrdle a hlavě. Psi svůj úlovek často ani nenačnou. Pokud ano, vytahují střeva a začnou vnitřnostmi trávicího traktu. Lišky loví převážně drobné savce a ptáky, občas i nemocnou spárkatou zvěř, kterou dlouho štvou a opakovaně koušou po těle. Usmrcují pak prohryzáváním hrdla svými malými ostrými zoubky – můžeme si všimnout proděravělé kůže. Stejně jako ostatní psovité šelmy, i liška načíná kořist na břiše. Často také odděluje hlavu a končetiny, které odtahuje pryč. Může se přiživovat i na kadáverech ulovených vlky nebo rysy. Dravci a krkavcovití se rovněž mohou přiživovat na kadáverech ulovených jinými živočichy. Typické je vyškubávání srsti, otisky zobáku na okrajích plochých kostí a vyklovávání očí. Živí se především vnitřnostmi.
17
Značky na stromech
Dalším ukazatelem, že se na místě vyskytla šelma, bývají značky na stromech. Narazíme-li na ně, pořídíme fotku nebo náčrtek. Dále změříme velikost, vzdálenost od země a určíme stáří, případně sebereme chlupy. Rys v kůře stromů zanechává charakteristické rýhy, brousí si totiž na ní drápy. Medvěd si označuje teritorium drásáním a vyhryzáváním kůry jehličnatých stromů nejčastěji do výšky jeden a půl až dva a půl metru od země. Vybrané stromy jsou zdaleka viditelné. Nejčastěji si vybírá jehličnany do průměru 20–40 cm.
(a)
(b)
(c)
Hlasové projevy
Hlasové projevy pokud možno nahráváme na diktafon nebo třeba mobilní telefon. Do Záznamu z terénní pochůzky zapíšeme datum, čas, lokalitu, popis zvuků a odkud byly slyšet, počet zvířat, zda byly nahrány. Rysa můžeme slyšet v době páření, tedy od února do března. V tuto dobu vyluzuje kvílení nebo hrdelní hlasy, jež zní jako „auum“ až jeden kilometr daleko. Vlci vyjí nejčastěji v druhé polovině léta a začátkem podzimu. Vytí je způsob komunikace vlčí smečky mezi sebou, případně osamělých vlků s ostatními. Medvědi se ozývají hlubokým mručením, které však není slyšet příliš daleko.
(d)
(e)
Obr. 3: Poškozená kůra stromů od medvěda (a), muflona (b), jelena v létě (c) a v zimě (d) a od vytloukání paroží srnce (e).
18
4. Pozorování činnosti lovců Hlídky si rovněž všímají výskytu posedů, zateplených posedů (tzv. kazatelen), seníků, krmelců a újedí. Posedy: Všímáme si lidských stop a stavu posedu. Zajímá nás, zda je posed používaný nebo opuštěný. V blízkosti posedů, zvláště zateplených, se mohou vyskytovat újedi. Proto ve směru okénka prozkoumáme terén do vzdálenosti 20–50 metrů. Seníky a krmelce: Zjišťujeme, čím myslivci přikrmují zvěř. Porozhlédneme se po stopách a trusu. Právě sem se v zimě stahuje srnčí a jelení zvěř, případně divočáci. Proto tato místa lákají i jejich predátory. Rysi také vyhledávají hlodavce, kteří se zde stahují za obilkami vypadávajícími ze sena. Újedi (návnady, lákadla): Vyskytují se většinou poblíž posedů, zvláště těch zateplených a s dobrým přístupem, třeba po asfaltové cestě. Rozlišujeme rostlinné újedi na býložravce a všežravce a masité na masožravce. U rostlinných újedišť může docházet k odstřelu rysů, kteří se sem stahují za zvěří. Masité újedi používají zejména pytláci v Beskydech k odstřelu vlků. Ze znění § 40 odst. 1 zákona č. 166/99 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon) jednoznačně vyplývá, že předkládání mrtvých zvířat či jakýchkoli jejich částí na újedi je nezákonné – a to všude, nejen v chráněných územích. Více informací najdete na www.selmy.cz.
Dokumentace masitých újedí: Masité újedi vyfotíme a přesně zaznamenáme do mapy. Vždy se je snažíme zabrat i s posedem, na dalších snímcích zaznamenáme i detail návnady. Všímáme si stop lidí a šelem v okolí újedi, druhu masa, jeho stáří a zda a kým bylo načato. Masité návnady ohrožují zejména vlky a medvědy, nikoliv rysy. Na Šumavě je proto nehlásíme, pouze zaznačíme do Záznamu z terénní pochůzky. Leží-li na újedi mrtvý pes, může se jednat o pokus upytlačit vlka. V případě takového nálezu okamžitě informujeme koordinátora setkání. Výstřely: Slyšíme-li výstřel, zapíšeme si kdy a z jakého směru vychází. Pokud se ozve nedaleko, jdeme místo zkon trolovat. Pohybujeme se ale výhradně po lesních cestách. Další pozorování: Všímáme si a fotíme i podezřelé automobily a motorkáře nacházející se mimo cesty s povoleným vjezdem. Poznamenáme si jejich SPZ. Dále sledujeme chování turistů, koleje vyjeté ve sněhu (například v blízkosti posedů a rezervací) a nešetrně provedenou těžbu v běžném lese. Děláme si také poznámky, zda nedochází k poškozování chráněných území těžbou, sběrem lesních plodů či jinými aktivitami.
19
5. Nevhodné lesní hospodaření
7. Rady do terénu
Na hlídkách si také všímáme, jak se v lese hospodaří. Nevhodné zásahy vyfotíme a zakreslíme do mapy a oznámíme koordinátorovi. Zajímáme se zejména o holoseče, jehličnaté monokultury, erozní rýhy nebo zbytečné nové cesty. Tyto údaje přispějí k prosazení šetrnějšího hospodaření v zákonech a lesní politice. Ve zvlášť závažných případech můžeme podat podnět k prošetření České inspekci životního prostředí.
Na hlídky je nutné se dobře vybavit.
6. Záznam z terénní pochůzky Ihned po ukončení pochůzky vypracujeme zápis (formulář Záznam z terénní pochůzky + mapka). Osvědčilo se dělat si poznámky během cesty a po návratu je přepsat. Do mapky zakreslíme vykonanou trasu a místa význačných nálezů. Nově objevené objekty nebo objekty, jejichž lokalizace na mapě byla nepřesná (i cesty), zakreslíme rovněž. Místo nálezu rysích stop označíme písmenem R. Tato práce poslouží jako cenný zdroj informací i v případě, že jste na žádnou stopu ani jiný pobytový znak šelmy nenarazili. Všechny nálezy a zápisy odevzdejte po skončení hlídky koordinátorovi setkání nebo je odešlete na adresu: Hnutí DUHA, Rysí hlídky, Lublaňská 18, 120 00 Praha 2. Digitální fotografie zašlete e–mailem na adresu
[email protected].
20
• Zimní vybavení: Doporučujeme teplé oblečení, dobrou zimní obuv a návleky. Při větší sněhové pokrývce se osvědčily sněžnice, v některých terénech i běžky. • Potraviny: Nikdy nezapomeňte na pořádnou svačinu a tekutiny, raději teplé. • Potřeby pro monitoring: Mapa, tužka, zápisník, měřidlo, lahvička (sáček) na trus nebo srst, letáčky, cedulky, provázek, případně rýsováčky, nůž, fotoaparát (lze zapůjčit u koordinátora setkání), tato příručka. • Dále se hodí: buzola, dalekohled, baterka / čelovka, zápalky, GPS přijímač, noktovizor, termoizolační fólie nebo bivakovací vak. • Na odlévání stop: sádra, kelímek na rozmíchávání, PET láhev s vodou, staré noviny.
8. V terénu Během terénní pochůzky bedlivě sledujeme okolí a v lese se chováme tiše. Využíváme především turistické trasy, projeté lyžařské stopy (ale nechodíme ve stopě) a projeté lesní cesty. Nepouštíme se do strmých a nepřehledných terénů, kde bychom mohli plašit zvěř.
Setkání s myslivci
Při setkání s myslivcem zachovejte klid a slušně pozdravte. V případě dotazu sdělte, že provádíte monitoring šelem. Pokud se v problematice velkých šelem a myslivosti dobře orientujete, zkuste se vstřícnějším myslivcem zavést rozhovor nebo mu nabídněte letáčky. Později si do Záznamu z terénní pochůzky zapište základní problémy, jež myslivci ve vztahu k šelmám vnímají.
Co dělat při setkání s šelmami
Vlk i rys jsou plaší a člověku neublíží. Pokud je v přírodě zahlédnete, vychutnejte si tyto vzácné okamžiky. Medvědi v současné době na Šumavě nežijí. Pokud se chystáte do míst, kde se běžně vyskytují (Beskydy, slovenské hory…), prostudujte si pokyny uvedené na stránkách www.selmy.cz.
Důležité kontakty Organizátor rysích hlídek: Hnutí DUHA, Lublaňská 18, 120 00 Praha 2,
[email protected] Koordinátor/ka rysích hlídek:
Bezpečnost a omezení
Hlídky by měly být minimálně dvoučlenné. V případě, že se rozdělíte, učiňte tak pouze na krátkou dobu a přesně se domluvte na době a místě srazu. Před odchodem do terénu si vždy uložte telefonní číslo na koordinátora setkání nebo člena z jiné skupinky, případně na horskou službu. Pozor, mobilní sítě mají mnohde v horách špatný signál. Nezapomeňte, že vstup do 1. zón národních parků a do národních přírodních rezervací (NPR) mimo značené stezky je zakázaný (zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny). Výjimkou nejsou ani hlídky. Zvířata, které sledujeme, potřebují klidové zóny. Rovněž musíme zabezpečit nerušený průběh přírodních procesů, o nichž většinou nemáme ani potuchy.
www.hnutiduha.cz www.selmy.cz
21
Literatura
Anděra, M., Horáček I.: Poznáváme naše savce. Sobotáles, Praha 2005. Bang, P.: Animal tracks and signs. Oxford University Press, Oxford 2004. Buchner, M.: Stopy zvěře. Ottovo nakladatelství, Praha 2003. Červený, J., Koubek, P., Bufka, L.: Velké šelmy v naší přírodě. Koršach, Praha 1999. Dolejš, K.: Stopařství. Praha 1972. Dungel, J., Geilser, J.: Atlas savců České a Slovenské republiky. Academia, Praha 2002. Internetové stránky www.selmy.cz Kutal, M., 2007: Velké šelmy v českých lesích: význam přítomnosti vlků, rysů a medvědů z pohledu ochrany přírody a myslivosti. Hnutí DUHA Olomouc, Olomouc. Krupa, M.: Lesní kurové, 76/13 ZO ČSOP Salamandr, leták, ústní sdělení. Linnell J., Ericsonn M., Kutal M., Hokeš J., Ulmanová K., 2009: Soužití s velkými šelmami – náročný úkol i příležitost. Hnutí DUHAOlomouc, Olomouc. Peterson, R. T., Mountfort, G., Hollom, P. A. D.: A Field Guide to the Birds of Britain and Europe. The Riverside Press, Cambridge 1966. Šuhaj, J., Kuzník, H.: Teritoriální značky medvěda brtníka v Ostravské pánvi. Živa 4, 2003, 180–181.
Pomozte chránit rysy a další šelmy. Přidejte se k nám a společně vytvoříme zázemí pro desítky dobrovolníků, kteří budou na Šumavě a v Beskydech pracovat na úspěšném návratu rysů. Rozhodněte se právě teď. Přežití rysa záleží také na vás. Pomáhat je snadné. Více na www.hnutiduha.cz/podpora. Chcete se zapojit do rysích hlídek? Kontaktujte nás:
[email protected], 222 513 859 Další informace o velkých šelmách i rysích hlídkách najdete na stránkách www.selmy.cz.
A › T › E ›
Údolní 33, 602 00 Brno 545 214 431
[email protected] www.hnutiduha.cz
Hnutí DUHA s úspěchem prosazuje ekologická řešení, která zajistí zdravé a čisté prostředí pro život každého z nás. Navrhujeme konkrétní opatření, jež sníží znečištění vzduchu a vody, pomohou omezit množství odpadu, chránit krajinu nebo zbavit potraviny toxických látek. Naše práce zahrnuje jednání s úřady a politiky, návrhy zákonů, kontrolu průmyslových firem, pomoc lidem, rady domácnostem a vzdělávání, výzkum, informování novinářů i spolupráci s obcemi. Hnutí DUHA působí celostátně, v jednotlivých městech a krajích, i na mezinárodní úrovni. Je českým zástupcem Friends of the Earth International, největšího světového sdružení ekologických organizací.
20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0
