PŘÍRUČKA PRO M INISTRA N TY C KÁ

L

I T U

R G

I C K Á P Ř Í R U Č K A PRO M I N I S T R A N TY

K a p le s v a t o v á c l a v s k á , k d e u h r o b u n a š e h o k n í ž e c í h o č e s k é h o m i n is t r a n t a „ L e g io a n g e l i c a “ b y la z a l o ž e n a

dne

2 . ř í j n a L. P . 1 9 2 7

s l ib e m

hochů.

LITURGICKÁ PŘÍRUČKA PRO MINISTRANTY

VYDALA L E G I O A N G E L I C A V PRAZE L. P. 1 9 3 4

V á m , hoši je v ěn o v án a tato příručka liturgická, a b y ste se na­ učili d o b ře m inistrovat při Mši svaté. Potřebovali jsm e jí již dlouho, a le bylo zap o tře b í u rčité zk u še­ nosti, abychom vám mohli dáti d o rukou něco, co by za to stálo a co by vyhovovalo všem p o třeb ám . Na této příručce p racovalo se té m ě ř 7 let. V ychází v lastně v e třetím v ydání a o b sah u je d ějin y c e lé h o založení naší Legio angelica. Prvně p a d lo slovo „ Legio" d n e 2. října při adoraci dětských b e síd e k v kapli svatováclavské v r. 1927. H ned n ato u tv o ře­ na byla první družina v Emauzích na svátek Krista Krále, p o sled n í n eděli v říjnu té h o ž roku. První vý­ zva „M inistranti v šech končin, sp o jte s e !“ octla se v e 4. čísle „K vatem brového věstn ík u “ v r. 1928 v prosinci. Vlastní založení a ú řed n í u stav en í L. A. sp ad á v je d n o s prvním sjezdem m inistrantů k sv a­ továclavským oslavám d n e 29. září 1929. První příručka vypracována byla na zák lad ech m a­ teriálu se b ran éh o p. Dr. Jar. Kulačem z Kolína, d n es kanovník u sv. Víta v Praze, a v y d an á k vánocům v r. 1929. Po m ěsíci m uselo se přikročiti h n ed k 2. vy­ d ání, které bylo n ezm ěněno , ale p o třeb ám n estači­ lo. Zatím n edostačoval ani náš skrom ný m inistrantský koutek v „K vatem brovém věstníku“ a d án a výzva v 1. čísle III. ročníku v r. 1930 k zalo žen í vlastního časopisu. V čísle 3. téh o ž ročníku je již h lášen o „vy­ stěh o v án í" se z koutku d o nových m ístností n o v éh o časopisu, který vyšel k 28. září 1930 o osmi strán­ kách. Měli jsm e te h d y tep rv e 364 členy a časopisu se začalo tisknout 500 exem plářů. Zatím jsm e s p o ­ m ocí Boží zm ohutněli na 1600 člen ů , a časopisu tisknem e 2000 exem plářů o 16 stránkách. N ová příručka stala se nutností, a d n e s ta k é skut­ kem. Je to u č e b n i c e a k a t e c h i s m u s mini­ strování. Je určena i p ro sam ouky, ale n ejv ětší vý­ znam má v rukou učitele-v ů d c e , který p o d le ní sku­ te č n ě tak é učí své žáčky, kteří tu též knížečku mají 5

v e svých rukou. Tak jako v e škole. Knížečka má své poslání ap oštolské — Kristu Pánu vych o v at řád n é ministranty pro liturgii, kteří se naučí jak ministranci sp rávně odříkávat, tak i všechny p o tře b n é obřady. Skrom ná tato knížečka má však so u časn ě býti i o ­ pravdovým vychovatelem k správném u n á b o ž e n ­ ském u — katolickém u životu, p o n ě v a d ž n em ů že býti hoch řádným m inistrantem , nežije-li so u časn ě sp ráv ­ ným životem m inistranta dom a, v k o stele i v e v e ­ řejnosti. Jdi tedy, milá knížečko, mezi n aše hochy a nauč je s v a t é s l u ž b ě B o ž í , a ukazuj jim onu c e s­ tu, kterou se jd e nejen k oltáři, ale i o d o ltáře do n e b e — za svatým V áclavem . U.

I. O .

G.

D.

V Praze, v klášteře em auzském , 2. února L. P. 1934.

C o

j e s t „ L e g i o a n g e l i c a “?

„Legio angelica“ jest družina hochů m ini­ strantů, která si vzala za úkol p o d ochranou knížecího m inistranta sv. Václava apoštolsky pracovati mezi chlapeckou, učňovskou i stu­ dentskou mládeží, aby je získala a vychova­ la k službě Kristu Králi v chrámě a u oltáře. Tato družina hochů-m inistrantů byla zalo ­ žen a v Praze u h robu sv. Václava v r. 1929 jako živý pomník lásky, sestavený nikoliv z kam enů, ale s , živých, čistých chlapeckých srdcí k oslavě tisícileté památky m učednické smrti tohoto světce, který byl prvním čes­ kým knížecím ministrantem a v horoucí lásce prvního křesťanství slovanského jest nám nejkrásnějším vzorem lásky k Církvi, ch rá­ mu, knězi a liturgické službě oltáře. Pro tyto jed in eč n é vlastnosti v y prošuje si jej družina za svého výslovného nebeského ochránce. Jm én o družiny „L egio an g elica" má v so b ě sam o již žár lásky prvního křesťanství. Je to jm éno, které dějiny daly o n é skutečné „legii th eb aísk é ", kterou vedl svatý M auritius. Byla to legie afrických vojáků-křesťanů z T hebaidy, rozlo žen á kolem r. 286 posádkou o d alp­ ského sedla sv. B ernarda p řes Kolín n. R. a ž p o Trevír. C aesar d o z v ě d ě v se, ž e tato legie jest křesťanskou, poručil ji zdecim ovat, t. j. pop rav it k ažd éh o d esá té h o . Ale n ep o m o h lo to. Ti, kteří zbyli, vzkázali ca esaro v i: „ C a e sa 7

re, m áš právo na naše živoiy, ale na naše d u ­ še práva nem áš. V tom jiného poslouchám e K rále!" Na tu to o d p o v ě ď popraveni byli vši­ chni. (Řím. legie čítala n ejm én ě 4000 m užů.) Tuto hrdinnost řím ské legie stavím e p ře d oči našich malých hrdinů z naší duchovní svatováclavské „L egio angelica". D oba je d n es zlá. Ó , byste vy, m ladí přátelé, dovedli vždy a všude dáti také takovou hrdinnou o d ­ pov ěď , že v ěrn ě sloužiti b u d e te svém u Králi. Č len o v é „L egio an g elica" musí býti čilí, v e ­ selí a ušlechtilí hoši, n eo h ro žen í ve vyznán! své víry, kterým vždycky ještě zbývá trochu času p ro Spasitele v N ejsvětější Svátosti. M usí míti trochu v o jenského ducha, stavov­ ského seb ev ěd o m í a zvláště šlechetné h rd o ­ sti, že sm ějí býti pážaty n eb e sk éh o Krále. Musí býti stateční, přesní a hbití, zvláště rá­ no, aby každý byl včas připraven u oltáře. Musí míti i tro c h u d o b ré vůle a vytrvalosti, aby sp rávně nacvičili, čeho tře b a k zastávání p o sv átn éh o úřadu, zvláště když to h o vyža­ d u je slavnostní příležitost. Č len o v é „L egio an g elica" m ají býti n a d še ­ nou tělesn o u stráží Pána Ježíše Krista. Mají nab ídnouti své služby, kdekoliv se m á slaviti o b ěť m še svaté. Když ve dnech svátečních zvony radostněji n ež jindy svolávají d o chrá­ mu a věřící se shrom ažď ují p ře d oltářem , m ají nastoupit! v řád n é komži a ro ch etce a u vzo rn é zbožnosti na m ístě andělů přisluho­ vati světlem svící, konvičkami, kadidlem a zvonky, tak aby n e b e i ze m ě se z nich m oh­ 8

ly radovati. A kdykoliv Ježíš-K rál shlíží ze zlaté m o n stran ce n eb z tabernaklu na svou osadu, ministranti m ají se vyznam enávati p ře d e všemi ostatním i zb o žn o stí a uctivostí. Vždyť stojí ze všech lidí nejblíže trůnu Boží­ mu. Jak é to veliké vyznam enání! H oši-m inistranti z „L egio an g elica" nejsou však jen čestnou tělesn o u g ard o u Krista-Krále. V nich musí vládnouti i vojenský duch poslušnosti a kázně, který dobývá a vítězí. Lépe než zvony a varhany, lépe než krásný zp ěv a dlouhá kázání d o v e d e často hlouček vzorných m inistrantů přivábiti lidi d o kostela. Kdekoliv to tiž v chrám u P áně ministranti ko­ nají svůj ú řad pečlivě, tam se brzy o tom příznivě mluví a každý je chce viděti. Ba často se již stalo, že u m nohých lhostejných katolíků byl p o h led na z b o ž n é m inistranty prvním p o p u d em k obrácení. Takoví ted y musí býti ministranti, kteří jsou sdruženi kolem svého vzoru sv. Václava a ji­ ných sv. m inistrantů. Budou to hoši, kteří m ají srdce i hlavu na pravém místě. Budou to v o ­ jíni Ježíše Krista, je h o apoštolové, d o b y v ate­ lé C írkve a b u d o v atelé Božího království na zem i. Z jejich řad se jistě b u d o u doplňovat řady řídnoucího kněžstva. M ezi nimi b udou vyrůstat b u d o u cí ideální sluhové chrám ů a sakristií, řed itelé kůru chrám ového, laičtí katech eté, p ře d se d o v é katolických organisa­ cí, p o m o cn é síly farní správy duchovní — a jistě i ve světských povoláních nad jiné řádní katolíci. 9

Kdo pro to má pracovat? Každý, kom u na iom záleží, abychom u oltářů a v b o h oslužbě vůb ec měli p o řá d n é m inistranty! Kněží — bohoslovci — katoličtí studenti — m ládež. V „L eg io " p racu je již d n es na 60 kněží, 30 bohoslovců, 800 studentů. „L e­ g io " sam a čítá již d n es přes 1500 n ad še­ ných členů, kteří si vydržují ve všech d ie ­ césích s ordinariátním povolením svoje d ru žinky a vydávají vlastní časopis, měsíčník o 16 stránkách ve 2000 exem plářích, již ve IV. ročníku. Slyšte, jaké ideály mají Sil® hoši: cílem našeh o ap o što látu v „L eg io ": Zjednat kně­ žím stálé, pečlivé, svědom ité, pravidelné a vždy přesné ministranty. Náš člen „L egio" nesm í dáti p ře d n o st ničem u jiném u, nechá stranou všechno a b u d e se starat, aby v prvé řad ě vyhověl svým povinnostem jako mini­ strant. Před povinností ke Kristu ničemu v srdci chlapeckém nesm í býti dána přednost. To je, drazí hoši, náš apoštolát. N esm í nám v „L eg io " býti jed n o , zd a m ám e m inistran­ ty lajdáky, kteří čekají jen na trochu p e ­ něz, a n e b o hochy Boží, kteří vše, co dělají, i když o d m ěn u do stanou, dělají z lásky k svém u Pánu — Kristu. Tedy, hoši, p o c h o p ­ te, jak é z d e třeb a d ro b n é apoštolské práce. Na ty, kteří v chrám ě nedělali d o b ro tu , sám Kristus Pán vzal důtky provazové a vyhnal to všechno í chrámu — a nechtěl v d ó m ě m odlitby míti „peleš lotrovskou". 10

Biblická dějeprava — Katechismus — Pís­ mo sv. — M lsilek. To jsou naše knihy. Časté a denní sv. Přijímání. — Každoroční exercicie. Toť naše hesla. C hcem e vyčistili apoštolsky sakristie. My členové „L E G IO " v ezm em e si to na sta­ rost, zvláště ti starší, a n e b u d e m e nic trp ět, co by tam nepatřilo. Čistá, nezištná a svatá služba Boží b u d e naším ideálem . To je apoš­ tolát, který nemá za úkol ani jedna jiná or­ ganisace ani družina. S tím to ap o što látem m ůžeš proniknout d o sakristie velechrám u i d o sakristie n ejp o sled n ější vesničky, k d e m ají ten nejm enší kostelíček p o d došky a kde snad ani sakristie není. U k ažd éh o kostelíčka m ůže býti k službě n ejm én ě 6 hochů m inistrantů, 6 malých, svě­ žích, radostných, veselých a čiperných h o ­ chů, kteří jako malý Sam uel zůstávati b u d o u p ře d oltářem H ospodinovým a b u d o u b ed li­ vě poslušni na je h o slovo. — Svatý Václav je nám vzorem ! U většího kostela b u d e tak o ­ vých m inistrantů aspoň 12 a ve velkém kos­ tele, kde je h o d n ě duší, m ůže jich býti i 18 a i více. C elé m inistrantské školy to m ohou býti, ze kterých b u d o u vyrůstati d o b ří křes­ ťané a té ž i nad šen í kněží. N epřipustím e d o sakristie žádné darebáky, žá d n é hladovce po pen ězích na utrácení, ž á d n é se špatným p ro ­ spěchem , ž á d n é hlupáky, kteří by byli pro smích. Ale p o stará m e se, aby služba Boží svatě a slušně a dobře se konala dobrými. Boha milujícími hochy.

S t a n o v y „Legi o a n g e l i c a " d r u ž i n y p od

h o c h ů - m i n i s f r a n t ů

o c h r a n o u

sv. V á c l a v a

1. C ílem družiny jest řádná výchova hochům inistrantů jak k pečlivé a zb o ž n é službě li­ turgické ve chrám ě, tak k příp rav ě na b u ­ d ou cí jakoukoliv apoštolskou práci v e p ro ­ spěch šíření království Božího na zem i. 2. Řádnými členy „Legio an g elica" m ohou býti jen o m hoši o p ravdoví ministranti. 3. M im ořádným i členy m ohou býti i hoši, kteří nem ajíce d o stateč n é příležitosti, aby ministrovali mohli, p ře ce liturgii ve veliké lásce m ají n eb p o kněžském či řeholním p o ­ volání touží. 4. Č lenové-m inistranti musí d o k o n ale ovlá­ dati texty m inistrance a býti co nejpečlivěji ob ezn ám en i se svatými obřady. 5. Musí to býti vzorní hoši jak co d o vnitřní­ ho smýšlení, tak co d o vnějšího chování. 6. Zvláště se zavazují co nejpřesněji za ch o ­ vávati n e d ě le a svátky a svaté posty p o d le p atera přikázání církevních. 7. Zavazují se co nejčastěji přistupovati k svatém u Přijímání, a to p okud m ožno d enně. Kdo by op o m n ěl přistoupiti alesp o ň jed n o u m ěsíčně, přestává býti členem „L egio". 8. Č lenové se zavazují p o d le věku a příleži­ tosti k ažd o ro čn ě zúčastniti se duch. cvičení. 12

9. Č lenové b u d o u míti v obzvláštní úctě každ éh o katolického k něze a b u d o u zcela zvláštními ochránci je h o o sobní cti a d o b ré ­ ho jm éna. 10. Č lenové se b u d o u snažiti d e n n ě se p o modliti „Svatováclavskou píseň". Ve zvlášt­ ní lásce b u d o u míti m odlitbu sv. R ůžence a vytrvale se b u d o u modliti za d o ro st kněžský denním zvoláním : „P ane, smiluj se a pošli dělníky na žeň svou!" 11. Výročním svátkem družiny „L egio a n g e ­ lica" jest svátek sv. Václava d n e 28. září. Zvláště se slaví: sv. V ojtěch, sv. Jan N ep., sv. Jan Berchm ans, sv. Alois, sv. Stanislav Kost­ ka, sv. G ab riel Possenti, sv. Tarsicius, sv. Tomáš Aq. a Vítek d e Fontgalland. 12. Č len o v é d ružiny o b d rž í každý p o z á ­ pisu „jubilejní medaili sv. Benedikta", se kterou jsou sp o jen y veliké p ln o m o cn é i n epln o m o cn é od p u stk y (p o d le zvl. seznam u) a stanou se tak účastni všech zásluh řádu benediktinského, je h o ž privilegiem jest p rá ­ v ě „litu rgie" jako o p u s Dei — a o p u s prin­ cipale. 13. D uchovního v ů d ce -ře d itele s právem p ln é moci stanoví n ejd . O rdinariát.

Stanovy tyto schváleny výnosem arcibis­ kupského ordinariátu v Praze IV. z e d n e 15. září 1929 č. 11446, jak o ž i nejd. ordinariátů v O lom ouci, Brně, Hradci Králové, Čes. BuIVI ■ W I I ■ ■ VV« f I dejovicich a Litoměřicích. 13

Poznám ky doplňující stanovy: a) Novým privilegiem pro členy „L egio a n ­ gelica" jest p ovolení provinciála řádu dom i­ nikánského z 4. října r. 1933, ž e všichni naši člen o v é současně se zápisem d o alba druži­ ny stávají se i členy konfraternity růženco­ vé — se všemi právy to h o to bratrstva. b) N a členy n aše ze m řelé p am atu je se vždy mší svatou p o zp ráv ě o úm rtí v opatském chrám u em auzském a všichni členové jsou povinni o b ěto v ati je d n o svaté Přijímán! a 5 desátků b o lestn éh o růžence. c) O přivtělení družiny „L egio an g elica" k velké a privilegované družině sv, Tarsicia v Římě se všemi právy a milostmi se právě vyjednává.

N á š odznak O dznak náš — sv ěcen ý zvláštní m odlitbou a žeh ­ náním — p ro v e d e n je v m além kruhu, e leg a n tn í form ou v jasn é b arv ě m odré, b ílé a zlaté. Jsou to barvy n eb e, které je d in ě sluší o d zn ak u družiny, která n e b esk é věci m á svým cílem . Služba oltáři a knězi je st služba n eb esk á a ministranti je n v i­ d iteln ě zastupují n ev id iteln é and ěly . Barva m odrá a bílá je so učasn ě n eb esk o u barvou šatu p ře sv a té Panny M arie, matky Je ž íše Krista, kterou člen o v é Legio s celou vrou cn o stí d u še musí ctíti, n ěžn ě a o h n iv ě jakožto matku sv éh o K rále a Pána, kterém u u o ltá ře slouží. V těch to barv ách sv ě­ tu o b jev ila se p řesv atá Panna v L urdech, když h o ­ vořila se sv. B ernadettou Soubirous. Barva m odrá a bílá jest tak é barvou m iláčka mini­ strantů, m aléh o Vítka d e F ontgalland, který p o d le záslibu sv é m atky tyto barvy nosil v e svém d ětstv í ke cti p ře sv a té Panny a celý svůj kratičký život tyto barvy — blankytnou a bílou — m iloval. O n je naším nebeským kam arádem , a proto tyto barvy m ám e v e svém odznaku z lásky k něm u. Za je h o b lah o řečen í se b u d em e m odliti. S tředem , ohniskem a jádrem odznaku je s t m ono­ gram Kristův, sestav en ý z řeckých začátečn ích p ís­ m en „C hí" = X, a „R o" = P. M onogram to v šem křesťanům od p rad áv n a drahý. Je to nejstru čn ější n azn ačen í v šeh o , co v křesťanství se jm én em Kris­ tovým je spojeno. Kristus je v še. Jest to tak é p ráv ě ten m o n o g r a m , který nechal Konstantin Veliký vyšít pro křesťanské legie na svoje „sig n a", prapory to vojenské. S tím to znam ením zvítězil. I náš mi­ nistrant je v m oderním sv ě tě vojínem Kristovy le­ g ie — p o třeb u je k setrvání a v ítězství m ilost síly. Pozor d e jte na um ístění m onogram u. Jest v e středu odznaku v m além kruhu barvy čistě bílé, a když h o d n ě p o zo rn ě se zadíváte, tak p o z n á te zřete ln é 15

krásný tvar m alé, n ě ž n é hostie, p řip ra v e n é k p ro ­ m ěňování pro p o d áv án í k e svatém u přijím ání. Na tě c h to hostiích bývá p o v ětšin ě vyryt týž m onogram Kristův, aby se naznačilo, o jaký ch léb se je d n á. Jistě každý člen naší „L egio" p o ch o p í, p ro č něžný ná­ znak p o sv átn é hostie s e n e n á p a d n ě o b je v u je v n a­ šem odznaku. V našem program u d u ch o v n í p rá ce je s t v první řadě č a s n é a č a s t é sv. p ř i j í m á n í h o c h ů m i n i ­ strantů. P o d le h esla: Č em u d e n n ě sloužíš, z to h o i d e n n ě žij a č e rp ej sílu. Nic neuchrán í n ašeh o k řesťan sk éh o h o c h a lép e p ře d otravným je d e m h ad a sv ů d ce, než to to v eliké Tajem ství přijím ání Těla Kristova p o d le je h o vlastní vů le, p ro je v e n é při p o sle d n í v e č eři: „ T o č i ň t e n a m o u p a m á t k u . " Tedy ta to bílá h o stie up ro střed n ašeho odzn ak u b u d e nám stále připom ínati toto slovo Páně, kdykoliv se naň p o d ív á ­ me. Proto jej tak é b u d e m e p ilně nosit. V kruhu kolem středu je v zlatých p ísm enách z ře ­ telný nápis „L egio a n g elica", který nám b u d e vý­ slovně, a zřeteln ě, b e z n ašeh o u z ard ě n í — p ře d c e ­ lým světem připom ínat — kam svou službou p atří­ m e. Ž e m ravy n aše, souhlasn ě k jasném u odznaku našem u jako hochů m inistrantů — m u s í b ý t i a n ­ d ě l s k é , ab y každý, kdo p o zo ru je náš život, kdyby­ chom n ěco špatného dělali, mohl poukázati na o d ­ znak na našem k a b á tě : „Takový o d zn ak ty nosíš, k tak krásné družině patříš, a n d ělsk o u službu u o l­ tá ře konáš — a takto se chováš, tak svůj odzn ak h anobíš ?" Je to jasn é? Rozumí n a še členstvo te d y svém u o d znaku? Přijm ěte rad o stn ě te n to odzn ak — žeh n a­ ný a p o sv ěcen ý — hrdě a zřejm ě jej n o ste ja k o o d ­ znak církevní du ch o v n í družiny hochů m inistrantů p o d o chranou sv atéh o V áclava. — nt.

NAŠ E VZORY: 16

Dvanáctiletý Ježíš v chrámě Božským, nebeským vzorem našem u hochu-m inistrantu musí býti v první řa d ě sám Syn Boží J e ž í š K r i s t u s, a to zvláště v e svých letech chlapeckých. D vanáctiletý J e ž í š . Ó , kdybychom si jen nějakým způsobem d ovedli představiti to h o to d v an áctiletéh o synka p řesv até Panny a jejíh o sn o u b e n c e sv atéh o Josefa, který v rodině n azaretsk é byl zástupcem O tc e n eb esk éh o . Jaký p ů v ab se asi linul z n e jsv ě ­ tějšího to h o to hocha nazaretsk é dom ácnosti, v e kte­ ré žil neznám a n ep o zn án v e skrom nosti v še ch h o ­ chů sv éh o věku. N em ůžem e si ho představiti, n ež jako n ejk rásn ěj­ šího cheruba v lidském těle, p ln éh o milosti, m oud ro ­ sti, a sličného nad pom yšlení. N ad je h o krásou uti­ chala úžasem sam a p říroda a p ře d je h o m ilostností ustupovala zloba, jako p ře d p ap rsk em zlatéh o slun­ ka mizí tem noty zem ě. — Jeh o v las byl zlatozáří kolem liliové tv áře ch lap eck é, p ro ž e h n u té v ážn o ­ stí spasitelských úkolů, a d v é očí jako n e b e sk é hvěz­ dy dívalo se v tichém p ozo ro v án í d o zm atků světa, oči to, z nichž zářily v ě č n é hlubiny v šem o h o u cíh o božství a n eskonalé lásky. Chrám jerusalem ský o velikonocích vítá ho p o p rv é v e svých zd ech . O n p oslouchá z á k o n a a p ř i k á z á n í . Je d en sváteční. Poslušně p u tu je s Marií a Josefem . Putuje sta tečn ě tři d lo u h é dni ú n av n é c e s­ ty. O d dom u b ožího n e m ů ž e s e o d p o u t a t i. Je v d o m ě O tc e sv éh o n eb esk éh o . Je d o m a . N ad m oudrostí a rozum ností a vědom ostm i je h o žasnou poslouchající. Zůstává v chrám ě. Až se ozývá n ad ním sladký hlas je h o M atky: „My s b o lestí hledali jsm e t e b e . . Al e h n ed o c h o tn ě a p o slu šn ě se zv ed á a vrací se d o N azareta . . . a b y l j i m p o d d á n . . . Syn Boží dvěm a lidem. Prospívá m ou d ro ­ stí a věkem a milostí u Boha i u l i dí . . . a žije skrom ­ ně d á le jako učeň tesařský sv éh o m lčenlivého mistra Josefa . . . 17

Kéž i te b e , synku, rodiče tvoje, až tě n ěkdy hledati b u dou v úzkosti, kéž i te b e n ajdou v c h r á m ě , a n e jinde. N ásleduj svého d v a n á c tile té h o Ježíše! . S v a t ý V á c l a v ( † r . 929). N áš knížecí m inistrant z rodu Přem yslovců. V nou­ ček a o d ch o v an ec první č e sk é křesťanky, sv até L i d m i I y. Jak si ho p řed sta v u je m e živě jako h o ­ ch a u oltáře na Budči, na Tetíně a v Praze. Tak nám ho často nam alovali naši malíři. A jsm e hrdi na to, ž e p ráv ě my jako český národ m ůžem e si za ochrán­ c e n e b e sk éh o zvoliti sv éh o k n í ž e t e a d ě d ic e česk é zem ě. — Chrám, kněz, oltář, M še svatá, to byla je h o největší láska. A když vyrostl, láska k N e j­ sv ětější svátosti m ohutní. Pracuje na poli p šen ičn ém a na vinici hradní. Sám touží svým a rukam a p řip ra­ viti chlebo vý klas a zlatou révu, a b y byla mouka na hostie a p osvátné víno pro kalich m ešní. — Sám i pekl chleby oltářní a lisoval v ín o v lisu, a sám o b é přinášel jako věrný m inistrant ke Mši. — Miloval Písmo svaté, které mu bylo jediným p očátkem v e š ­ k e ré m oudrosti. Kniha m od liteb kněžských v y p ad á mu z rukou, když klesá ubitý rukou bratra u ch rá ­ m ové brány. Takový je je h o o dkaz celém u národu. Z je h o hrobu jako by vyrůstaly klasy a réva k sv a ­ tostánku. A zlatý m eč je h o svatováclavský se v je h o rukou prom ěňuje z nástroje v á le č n é h o v m onstrancí Kristova p okoje, z e které on žeh n á národu. Znáš p o sled n í vůli sv. V áclava? N ení p sán a na p erg am en u , a le je psána krví na kam enech. A umí­ rající ruka je h o zran ěn éh o těla zav ě še n a je na k r u h u chrám ových dveří. Tato ruka je jak o znam ení cesty, kam se m á jíti. U kazuje d o chrám u. Ať naši hoši p o ch o p í ten to odkaz. Chrám je studnicí a je ­ diným pram enem národního štěstí a blahobytu. Svatý V á c l a v e , n ed ej zahynouti . . . a vejíti nám d ej v o h eň jasný sv atéh o Ducha. Kriste eleiso n .

16

Svatý Tarsicius

(† kolem r. 200).

Římský hoch — p r v o m u č e d n í k N ejsv ětější Svátosti. Jak o d p o čív á krásně je h o ch lap eck á posta­ vička, tesaná z bílého karrarského m ram oru, nad je ­ ho tělesným i ostatky tam d o le v Římě v ko stele sv. V avřince. Leží um učený s rukam a p e v n ě zkříženým a na prsou, kd e chrání schránku s Eucharistií. Kdo je ten to hoch? Je to hrdina. M učedník. Svě­ tec. Vzor všem nám pro časy zlé. Ten, který d o v e ­ d e dáti v o b ě ť i život svůj pro Tajem ství nejvyšší. Z ajatí křesťané se připravovali na strašnou smrt v am fitheatru v žalářích m am ertinských. Toužili p o p osledním svatém přijím ání, Tělu Kristovu na p o ­ silu k p oslední c e stě do n e b e . P ap ež z katakom b rád by vyhověl p o sled n í p ro sb ě svých ubohých o v e ­ ček. A le jak? Kdo b u d e míti tolik o d vahy, ab y d o ­ nesl d o žalářů svatá Tajem ství? Teskně se d ív á p o Mši svaté na sv é v ě ř íc í. . . a tu se hlásí malý T a r ­ s i c i u s : „Já." — „Byl bys tak statečn ý ? N eb o jíš se ? N echáš si urvat ten to neb esk ý k len o t?" — „N e !" — „B udeš chránit to to tajem stv í?" — „Svým živo­ tem , O tč e ." — „Jdi s požehnáním Božím !" A le n ed o šel hoch Tarsicius. Z ačalo to výzvou ke hře a skončilo to krvavě. Na nám ěstí římském srazil se se svými hrajícími si pohanským i kam arády. „Pojď si s námi hrát!" — „N e p ů jd u !" — „Proč n e? C o to n ese š? " Pod zkříženým a rukam a na prsou skrýval p e v n ě sv o je Tajem ství. „C o to m áš?" a již se naň vrhá sm ečka hochů, ulice po m áh á . . . p o zn á ­ v ají křesťana . . . rána k rán ě a n ež se kdo mohl vzpam atovati, klesá Tarsicius sm rtelně ubit a ukopán k z e m i. i . D uše je h o p u tu je již k n eb esů m — a le Ta­ jem ství sv o je nevydal a uchránil je na svém srdci p o d pevným a, křečovitě k prsům přim knutým a ru­ kama . . . Ó svatý Tarsicie, vypros nám tu m ilost, abychom p o k lad svátostné milosti nikdy si n enechali z e srd ce vyrvat špatným i kam arády. Raději smrt n ež hřích . . .

19

S v a t ý V o j t ě c h († r. 997 d n e 23. IV.). První český b e n e d i k t i n a zakladatel klášter? v B řevnově. Byl to veselý hoch na d v o ře libického hradu nad tichou C idlinou v Polabí. Synek nejm oc­ n ějšího česk éh o rodu své d o by , p o u p ě rů žového k e ře českých Slavníkovců. Byl záhy p řid ě le n k chó­ rovým chlapcům kostela sv. Jiří na rodném h radě. A le rytířské hry měl raději n ež vzd u ch sakristie a zp ěv y antifon a žalmů. Byl však z a sv ě c e n Panně Ma­ rii v e chvíli n e b e z p e č n é a p ro to musil d o ciziny na školy, aby se mohl státi knězem . Přišel až d o n ě ­ m eckého M agdeburku mezi klášterní žáčky — z p ě ­ váčky biskupa A dalberta. A tak m inistrování, žal­ tář, kom že a su p erp elic e staly se je h o chlebíčkem každodenním . Učil se jinak pilně a d o b ře . R odiče b o h a tě platili vzácným i látkami, zlatem a d rah o k a­ my. Smířil se se svým povoláním a v e se le se připra­ voval na dráhu kněžskou. V Praze byl p řid ělen ke kněžstvu n o vého chrám u sv atéh o Víta, který založil svatý Václav. A tak se stal sv ěd k em tě žk é h o a b o ­ lestného um írání prvního biskupa D ě t m a r a . Stesk na těžkou o d p o v ě d n o st za tvrdošíjný národ otřásl h lub oce je h o nitrem a o d to h o okam žiku obrátil se celým srdcem k Pánu Bohu a začal život přísný a svatý. Na Budči byl pak je d n o h la sn ě zvolen bisku­ p e m po D ětm arovi. A jakým biskupem . Bos a v rou­ še kajícníka vstupoval d o Prahy na c e stě z V erony, k d e byl p o sv ěcen . S pláčem a m odlitbam i chopil s e práce. A le m arně se nam áhal. O d e še l d o Itálie, vstoupil d o řeh o le b en ediktin sk é a v Římě u sv. A lexia složil sv até sliby. B řevnov má d o d n e s kartu p ro ­ fesní s je h o vlastnoručním p o d p isem přísahy m nišské. Z avolán d o Č ech, vrací se, a le znovu od ch ází a po zločinném vyvraždění je h o rodu na Libici o d ­ chází z vlasti nadobro, a b y jako m isionář pracoval p ro Krista v zemi cizí. A tak se stalo, ž e v P r u s k u na pohanském poli R om ovém krví m učednickou ži­ v ota sv éh o platí cenu výkupnou za svůj lid n e­ věrný, by h o j n o s t b y l a p o k o j z e m i n a š í . 20

S v a t ý A n t o n í n P a d u á n s k ý († 13. VI. 1231). Znáš je h o sochu? Ve františkánském h áb itě s hošíčkem Ježíškem na své lev é ruce. Znáš jistě je h o pokladničky v kostelích, k de je n a p sán o : „C h léb sv. A ntonína". Tyto pokladničky, kam lidé skládají sv é d luhy svatém u A ntonínu za to , ž e jim pom ohl na­ jiti věci ztracené. Statisíce chudých živí tyto p oklad­ ničky po celém sv ětě a d á v a jí jim chleb a. — M éně asi b u d eš znáti je h o životopis. — I on jak o d e se ti­ letý hoch byl poslán ke svém u strýci, který byl ka­ novníkem u katedrály lisabonské v Portugalsku. A tam se stal žáčkem dóm ské školy pro ch o ro v é ch lap ­ ce. Byl m inistrantem . V Portugalsku je tak é sk u teč­ n ě patronem v šech m inistrantů, jako u nás svatý V áclav. V L isaboně sam otném má veliký oltář, na kterém je na o b raze vym alován, jak m inistruje v č er­ v eném taláru a bílé ro ch etce, a na je h o sv átek mají z d e ministranti z c elé h o m ěsta svoji velikou slav­ nost, sp o jenou vždy s o bláčkou a přijím áním nových čekatelů. Každý tém ěř lisabonský hoch patří k té to družině sv. A ntonína. — Tam se tak é u h lavního o ltá­ ře ukazuje kam enný stup eň , d o k teréh o maličký F erdinand (tak se totiž jm enoval v rodině) v e veli­ kém n e b e z p e č í pokušení na obranu p ře d satanem , který se mu zjevil v p o d o b ě o šklivého psa, p a le č kem vkreslil tak p e v n ě znam ení sv atéh o kříže, že to to znam ení se d o kam ene vtisklo jako d o vosku a zůstalo tam na pam átku až na n aše časy. Svatý A ntonín vstoupil n ejd řív e k A ugustiniánům , a le p o znav později ideály sv atéh o Františka, v y p ro ­ sil si d ovolení k p ře sto u p e n í d o to h o to řádu ch u ­ dých. Poznal je ště o so b n ě sv atéh o Františka z As­ sisi. Stal se pak slavným učitelem řádovým a ka­ zatelem a d i v o t v ů r c e m v sev ern í Italii. Písmo sv até znal tak d o b ře , že se o něm tvrdilo: Kdyby se ztratily v šechny p san é b i b l e , co jich je na sv ětě, svatý Antonín by napsal bibli znovu, a to je n zp a­ měti. Zem řel m lád v d o k o n a lé svatosti. — M o d lete se k něm u, aby sv ět našel svoji ztracen o u lásku k Bohu a Kristu Pánu. 21

S v a t ý T o m á š A k v i n s k ý († 7. III. 1274). Doktor angelicus — čili do k to r an d ělsk ý říkají to ­ m uto světci z dom inikánského řádu církevní dějiny, a proto má jistě n esporný vztah k naší „L egio an­ g elica". Musí ted y přiro zen ě patřiti m ezi její ochrán­ ce. Začal od nejútlejších let sloužiti Pánu Bohu. N arodil se v blízkosti posv átn é hory sv. B enedikta, která se jm enuje M onte Cassino, a již jako p ětiletý h ošíček byl rodiči svými u v ed e n d o školy b en ed ik ­ tinských chorových o b I á t ů v tam ním velikém kláš­ te ře černých mnichů. Tito hoši m ěli p ro s e b e vlastní školu a museli tak é vypom áhati v e velkém choru, hlavně o velikých svátcích, b u ď při o b řa d ec h jako m inistranti n eb jako choroví zpěváčci. Tak kladla p řísná kázeň benediktinskéh o dom u první základy k veliké budoucnosti toho to tichého, m lčenlivého a v s e b e u zav řen éh o hocha. Pro tyto sv o je vlastnosti m usel o d svých kam arádů na škole p ařížské m noho trpěti. O d útlého věku se te d y zap raco v áv al d o žal­ mů a Písma svatého. Žalmy se te h d y ben ed ik tin ští hoši museli učiti p řesn ě zp am ěti, p o n ě v a d ž sp o le č ­ ných knih nebylo. A tak se jistě dostal svatý Tomáš k tom u, že Písmo sv até tak d o k o n ale ovládal, že se mohl státi jed n o u je h o tak slavným vykladatelem . — D enně byl na Mši sv até a často přistupoval k e stolu Páně. Z de rostla jeh o láska k liturgii a k N ejsv ětější Svátosti, která se pak později p rojevila tak d o je m n ě krásně a h luboce v oslavě tajem ství Božího Těla, n e­ b o ť on to jest, který sestavil liturgickou oslavu to h o ­ to svátku. O n složil ony hymny, které d o d neška zp ívám e (lepší nám již nikdo nenapsal), P an g e lin­ gua, A doro te d e v o te , Lauda Sion Salvatorem . Nám b u d e d á le vzorem v lásce k n au ce sv até Cír­ kve, která se čerp á z Evangelia, totiž v ě r o u c e . V e sv é Sum m ě zanechal nám svatý Tomáš ten n ej­ v ětší a nejkrásnější katechism us o tom , co každý p o řád n ý křesťan o sv é víře znáti a rozum ěti musí. N evěrcem m ůže býti jen ten , kdo naší v íry nezná. Proto se b u d e m e pilně učit z bible, katechism u a li­ turgiky. A spoň každý m inistrant musí znáti svou v ěc. 22

S v a t ý J a n N e p o m u c k ý († 20. III. 1393). N esm ím e zapom enouti na n ašeh o d ra h é h o patro­ na česk é zem ě, sv atéh o o ch rán ce českých řek a mostů, sv atéh o Jana. M učedník d v ak ráte utop en ý . Jed nou v e V ltavě králem V áclavem , p o d ru h é vlast­ ním národem , který v štvavé nenávisti by ho nej ra­ dě j i utopil v e v ě č n é zapom en u tí. A le to se nikomu nepodaří. — Má k nám hochům vztah dvojí. P řed n ě byl sám , jak m ám e historicky d ok ázán o , horlivým m i n i s t r a n t e m . V brevíři kněžském je o tom vý­ slovná zmínka, že jako hoch z ro d n éh o dom ku sv é ­ h o v N epom uku d e n n ě p utovával k bílým m nichům cisterciáckým d o kláštera na Z elenou Horu a zb o žn ě přisluhoval řeholníkům při Mši svaté. Ti m u ta k é p ro je h o zbožnost a nadán í zp rostředkovali cestu na studia d o Prahy. V zpom eňm e na to, kdykoliv je h o milou sochu b u ď v kostele n eb v enku uvidím e a p řed stav m e si ho jako m a lé h o hošíka, an polní cestou sp ěch á za svou ranní časnou p ovinností kláš­ terního žáčka-m inistranta. — Svatý Jan je nám d á le jedním z n ejvzácnějších m učed n ík ů za nejvyšší p o ­ vinnost kněžskou, a to je hrdinné zach ov án í z p o ­ v ě d n í h o t a j e m s t v í . Ani za cen u života n e vyzradil, co nem ohl a nesm ěl. A p roto ho Pán oslavil zázrakem d o su d nevídaným , n e p o r u š e n o s t í jazyka. Tak se stává svatý Jan n eje n och rán cem tě ž ­ kých povinností kněžských, a le ta k é ochráncem k něžského povolání vůbec. Je v naší zemi tak veliký n ed o sta te k kněžstva. A zlí lidé by tak rádi k ažd éh o k n ěze utopili, a to n ejen v řece, ale, jak se u nás říká, na lžičce v o d y . Áfe jistě se o to přičiňují v e zlých ře č e c h , v e kterých topí kněžskou čest. Proto, hoši-m inistranti, stůjte v ě rn ě při svém knězi, kterém u sloužíte. M o d lete se k sv. Janu za kněžská povolání, za p o že h n án í pro k n ěze na vinici Páně, za ochranu jejich d o b ré p o v ě ­ sti a sami o to proste, ab y ste se m ohli i vy je d n o u dobrým i kněžím i státi. Ale dobrým knězem b u d e jen ten , kdo je ta k é o d m alička dobrým m inistrantem . 23

S v a t ý S t a n i s l a v K o s t k a († 15. VIII. 1568). Jaký to líbezný v zor pro n aše chlapce. Je to synek naší bratrské Polsky, která je tak hrdá na ten to svůj n árodní květ v Tovaryšstvu Ježíšo v ě. Má několik vzácných rysů ten to kratičký život, který skončil v necelých 18 letech. Láska k Panně Marii. Jí v e svých 14 letech na studiích v e Vídni zasvětil svůj život. O na mu tak é d ala rozkaz ke v stupu d o ře­ h o le, v rozhodnutí ho p o d p o ro v ala. Láska ta byla tak vroucí, že si vyprosil zvláštním listem v Římě, áb y si ho odvolala d o n e b e na její sv átek 15. srpna. A vskutku, proti všem u nadání, v několika d n ech , z p ln éh o tém ěř zdraví na svátek N a n eb e v z e tí Panny M arie zem řel, jako lilie v tichém v an u tí větru . Byl vyslyšen. — Jeh o láska k n ejsv ětější Svátosti. Dva­ kráte v životě byl zázračně nasycen Tělem Páně, a to z rukou andělů. V e Vídni bydlel u p ro testan tsk é­ ho pán a se svým bratrem Pavlem . Tento bratr byl kvítkem zlým. Světák a flam endr, který Stanislava tak týral pro jeh o svatý život, že hoch u padl dokon­ ce d o těžk é nem oci. Z dálo se, ž e umírá p o prudkém nějakém ztýrání. O n si přál k n ěze s N ejsvětějším . Ani o nen protestant, ani ten bratr to h o nedovolili. Tak se obrátil Stanislav ke svém u m iláčku, sv até B arboře, a ta skutečně přiv ed la dva and ěly , kteří přinesli nem ocném u žádan o u posilu. Uzdravil se. A le m aje rozkaz Panny M arie ke v sto u p en í d o Tova­ ryšstva, když to h o nem ohl dosáhnouti p o do b rém , p rostě u t e k l . Unikl šťastně svém u bratru, který jej p ronásledoval, a ač jej dohonil v plášti poutníka, n epozn al ho a o d ejel s n ep o řízen o u . Na té to cestě v ešel Stanislav om ylem d o p ro testan tsk éh o kostela, to u že po m odlitbě a svatém přijím ání, když b o lestn ě poznaí, že je v m od liteb n ě a m am ě toužil p o o te ­ v řen í svatostánku, zjevili se p o d ru h é a n d ě lé a p o ­ dali mu sv até Přijímání. O tci svém u nepovolil a ra­ ději se v šech p ráv rodinných zřekl a vzdal, n ež by ustoupil. Byl veselým a radostným novicem , který všem , kdo se s ním setkali, byl povzbuzením k sv a­ tosti. Jeho stálým heslem v e sv ětě bylo: K l e p š í ­ 24

m u a vznešenějším u jsem zra z e n . . . " a tak vidno, ž e svatost byla tím lepším , co chtěl a č e h o d o ­ sáhl. N ásleduj i ty sv. Stanislava Kostku. Jak často m alý posm ěšek v rodině bývá příčinou, že se cítím e býti zahanbeni a nech áv ám e z b a b ě le v šeh o . O n ani p o d ranami a kopanci sv éh o bratra neustoupil. N e­ o p o u štějm e z lidských o hled ů Krista. S v a t ý A l o i s z G o n z a g y († 21. VI. 1591). Viděl jsi někdy n ádherný květ lilie v plném ranním slunci, zalitý křišťálovou rosou? Čím je lilie mezi květy, tím je svatý Alois m ezi světci. Hošík statečn ý z hradu C astiglione, který se nebál zapáliti si ze zvědavosti ohrom nou p ev n o stn í novinku te h d e jší d o by, d ě l o . K rálovské p á ž e dvoru florentského a i šp anělského v M adridě. Princ knížecí v ú b ělo vém okruží v h e d v á b í a šam etě s kordem p o boku. S tatečný šerm íř, a le statečn ě jší je š tě v m odlitbě a seb ezáp o ru . O půlnoci vstává k m odlitbě. A n ěž n é tělo své bičuje důtkam i. K prvním u svatém u Při­ jím ání se p řipravuje p o d přímým d o zo rem sv éh o velikého strýce, sv atéh o kardinála m ilánského K a r ­ l a B o r o m e j s k é h o . Jaké to setkání těch to d v o u duší při hostině N eb esk é. Svatý Karel jako p o d áv ají­ cí Tělo Páně, svatý hošík A loisius, jako přijím ající. O d té to chvíle zdvojnásobil sv o je úsilí, a když četl listy m isionářů indických, ro zh o d u je se vstoupiti k jesuitům . Svou vůli p ro v ád í p ře s zuřivý o d p o r sv éh o otce. Jeh o n eb esky neporušiteln á čistota. O či, srdce, mysl, ruce, ce lé tělo jediný zářivý p ap rsek , že zka­ žená dv o rn í chasa se dom nívá, že Alois nem á v ů ­ b e c těla. Za je d in é slovo neslušné, v neznalosti p ro ­ n e se n é po sprostém vojáku táb o ra kaje se celý ži­ vo t a nem ůže zapom enout, ž e je vyslovil. Prosm e jej o ochranu v té to hrozné d o b ě , kdy žád n á jiná ctnost n ení v takovém n e b e z p e č í jak o č i s t o t a . Stůjm e na stráži. Přísně d b e jm e sv atéh o rum ěnce studu. Tato vlastnost je nejlepším ochráncem ctnosti. — 25

K de zem řel stud, tam pad la o chranná h rad b a. Do­ byta je pevnost. A kdo p o tře b u je v íc e čistoty a n e­ vinnosti než hoch, který slouží Pánu nejčistším u u oltáře. Proč m áš bílou superpelici na so b ě, která ti připom íná nevinnost b ělo stn éh o křestního roucha: „ . . . přijmi roucho bílé a zachovej n ep o ru šen ý svůj k ř e s t. . . " , tak jsi to slyšel při křtu svatém . Svatý Alois v bílé ro ch etce v ruce s křížkem a lilií a důtkam i. Jaký to vzor! Jeh o smrt, ta nám kreslí je h o bytost je š tě dokonaleji. U kazuje p o sle d n í n ej­ krásnější tah je h o povahy. V Římě vypukl mor. A tu on si vyprosil, aby sm ěl sloužiti nem ocným . Činil tak hrdinně. D okonale. O n jinak n ed o v e d l. V lastní­ ma rukam a ošetřoval . . . na ulicích ležící sbíral a d o špitálu donášel. Při tom se sám nakazil a zaplatil ži­ votem . Po smrti toužil. „Jdem d o m ů ," říkal, když v ě d ě l, že se blíží. V šechny věci na sv ětě cenil jen v p om ěru k to ­ m uto okam žiku smrti. „C o mi to p latno k v ěčn ém u životu?" Tak se ptával při každ é věci. D o v ed eš tak é tak p o čítat? S v a t ý J a n B e r c h m a n n s († 13. VIII. 1621). Belgičan, narozený v brabantském m ěstečku Diest, v blízkosti n ejslavnějšího poutního m ísta p anny M a­ rie v M ontaigne. Byl synem chu d ičk éh o obuvníka. První slůvka je h o života byla „Jesu s" a „M aria", d řív e než táta a mám a. — Jako hošík v ídal již v e far­ ním kostele hochy o b le č e n é v kněžském rouše, jak slouží u oltáře. To mu ned alo spát, přem ýšlel, jak by se m ezi ně dostal. Byli to totiž studenti, které si kolem s e b e p ev n o u rukou vychovával p rem onstrát­ ský kněz z Tongerloo P. Emmerich. Měl p ro n ě malý p en sio n át v e farním d om ě. Platilo se na ně. — Tato touha po ch lap eck é službě u o ltáře byla prvním sem énkem svatosti m alého Jeníka. Byl výtečným žá­ kem, a tu jed n o u , když o te c je h o se byl naň p tát v e škole, jak se učí, a když slyšel zase jen a jen sam ou chválu a lichotky, jakého to má syna . . . tu se z e p ta l: 26

„Tak co, Jeníku, co by sis za to přál, ž e mi d ě lá š tako­ vou radost?" A le Jeníček d lo u h o s o d p o v ě d í n e ­ otálel: „Tatínku tu nejv ětší radost bys mi udělal, kdybys m ne dal d o pensionátu P. Emm ericha, abych mohl nosit sutanu jako ti druzí hoši a m inistrovat u o l t á ř e . . Ot e c se lekl to h o to přání, k teréh o n e­ čekal, n eb o ť to znam enalo velikou o b ě t p ro celou chudou rodinu . . ., a le zářícím očím m alého B erchm annse nebylo m ožno odepříti. Půjdeš, c h la p č e . . . a tak se Jeník nastěhoval d o p en sio n átu v Diest. — T eprve v 11 letech přišel k prvním u svatém u Při­ jím ání, které se pak stalo vždy v e čtrnácti d n e c h největší vzpruhou je h o duch o v n íh o života. — Hrál rád divadlo a byl výborným hercem , který v e svých chlapeckých hlavních rolích měl v žd y veliký ú spěch. Ale nouze rodičů přinutila jej p ře c e jen opustiti d rah ý mu p en sio n át a m usel se chystat na učení. P řece však přišla pom oc. Hošík tak o v é pov ěsti si získal vlivné p řá te le a ti mu pom ohli a ž d o biskup­ sk ého m ěsta M echeln, kd e se dostal jako s t u d e n t s l u h a k jednom u dom ském u kanovníku, jak to te h d y bylo zvykem . Při tom mohl stu d o v at a v čase p o třeb n ém obstaral si sv o je povinnosti dom ácí. Za­ stával v še s velikou svědom itostí a p řesn o stí v m aI é m. V m ístě tom zůstal až d o sv éh o rozhodnutí, že vstoupí d o kláštera. R ozhodnutí, k teré narazilo na veliký o d p o r otcův, který počítal, že Jan se stan e knězem a p o m ůže živit četno u rodinu d iestsk é šev covny. Ale na k onec p ře c e dovolil, u znáv aje ko­ n ečn ě n ad p řiro zen é pohnutky sv éh o syna. A tak se m ladičký B erchm anns dostal d o k o leje d o Říma. Byl zvláště v z o r n ý m členem m a r i á n s k é d ru ­ žiny, te h d y prvně založené. N ejm ilejší je h o m o d ­ litbou byl svatý r ů ž e n e c , který se d o v e d l s v e ­ likou roziím avostí modlit. V e 12 letech složil ná­ d h ern o u b áseň na jm én o Ježíš, která z áv o d í v h o d ­ notě s jiným znám ým dílem p o d obným o d sv. Ber­ narda. V 17 letech vstoupil již d o noviciátu. — Z e­ mřel po krátké nem oci, v ru ce sv é m aje kříž, růže­ n ec a knihu sv até řehole. Slova „ J e s u s" a „M a r i a " byla posledním i slovy 27

je h o života. Jako s nimi život začal, tak i zb o žn ě a sv atě ukončil. Je zvláštním p atro n em družin ministrantských v Belgii a severním N ěm ecku. Ctihodný

Dominik

Savio

(† 9. III. 1857).

Bílý m ram orový náhrobek v n á d h e rn é b asilice Pan­ ny M arie Pom ocnice křesťanů v Turině. A na ná­ hrobku vytesaný o braz hocha, zcela v šatech naší d o b y , jak é nosí i u nás venkovští hoši. Krátký k ab á­ tek, který jasn ě prozrazuje, ž e dorůstajícím u je m a­ lý. Kalhoty nakrčené, krátké nad kotníky, s d ů k lad n ě vytlačeným i koleny. A le v tom to šatě ch u d ém , tělo o h lap ce-sv ětce. — Kdo je to ? — N ápis p ro zrazu je: „D om enico Savio, p atnáctiletý gym nasista, žák Do­ na Bosca, ikterý zem řel v pověsti svatosti d n e 9. III. 1857." Synek ch u d éh o kováře z vesničky Riva di Chieri. M oderní Aloisius Piem ontska. Sedm iletém u bylo d o v o len o přistoupiti k svatém u Přijímání. Mi­ nistrant vroucí a nadšený. To mu pom ohlo, ž e se p é ­ čí sv éh o k n ěze-u čitele Dona C ubiera d o stal až d o Turina d o v elikého oratoria Don Bosca, téh o ž, který byl již letos 1. d u b n a svato řečen . S v ěte c vycho­ vatel setkal se se světcem chovancem . . .: „Z té to lásky udělám krásný d árek Pánu Ježíši," řekl teh d y sv. Bosco. Žák i vychovatel se pochopili. V e v el­ kých, černých, hlubokých očích d ítě te rozhořely se p lam énky n e b esk é touhy: „Chci býti svatým a za­ chrániti m noho, m noho d u š í . . ." Byl a p o što lem mezi svými kam arády, které Bosco sbíral s ulice. P řeká­ žel energicky zlým hovorům mezi chlapci. Byl straš­ ným nepřítelem šp atn é knihy a d o v e d l ji e le g a n tn ě p ře d očim a kam aráda zničit. Smiřoval d iv o k é rvač­ ky kluků. Dva si vy p o v ěd ěli je d n o u sou b o j na kam e­ ny. N echal se přizvat za svědka. A když soupeři se šťavnatým i taliánskými nadávkam i již stáli proti so­ b ě, vyhrnovali rukávy a sbírali kam eny — postavil se m ezi n ě , vytáhl z e záňadří m alý krucifix a zvolal: „První kám en na m ne. A bijte h o d n ě , ale n ejd řív e se p o d ív e jte na ten kříž." R váče odzbrojil úp ln ě! 28

O v šem to si mohl do v o lit jen Savio. — Přál si trpěti. Mrtvil se těžc e. Za největších m razů spal p o d leh­ kou přikrývkou. Do lůžka si kladl d ře v a a cihly. — Stálé b d ěn í, vnitřní život, n a p ě tí snahy, láskou hořící srd ce, k teré s žádn ou nám ahou n ebylo dosti sp oko­ j e n o — oslabovalo síly ú tlého těla. N em o c zchvátila sextána Savia. M usel dom ů. Ulehl. Pouštěli mu žilou. Lékař vzal slabou ručku d o sv é : „O d v rať hlavu, bu­ d e to m é n ě b o l e t . . 1" Dominik se jasn ě usm ál. „C o je st m alé píchnutí d o kůže proti ranám p ro b o d e ných rukou n ev in n éh o S p asitele?" A klidně se dí­ val, jak s rudým pram énkem krve prchá slab á síla je h o života. A když lékař o d eše l, řekl: „A te ď mi zavolejte n e b e sk é h o lék aře!" Přijal Tělo Páně, p o ­ slední sv até pom azání a několik d n í p o tom v n e ­ p o p sa te ln é radosti, s žerty na rtech a nevýslovném klidu chystal se k p o sled n í h odince. „Ó , jakou krásu spatřuji," to byla je h o p o sled n í slova. U zavřel pči, k teré již v íce n eo tev řel, zkřížil ruce na prsou a b e z n ejm en šíh o pohybu vypustil duši. Svatý O te c Pius XI. přiřkl mu p ráv o na titul „v en erab ilis", t. j. „ctihodn ý ", v n ed ěli 5. p. sv. Duchu d n e 9. VII. 1933. Svatý

Gabriel

Possenti

(† 27. II. 1862).

Zvláštní o b raz sv éh o života skýtá nám ten to m la­ dičký světec, který poch ází z Assisi v Italii. Byl sy­ nem assiského starosty to hoto m ěsta, k teré je tak slavné svatým Františkem . Byl vychován p e čliv ě a v roucně katolicky již v rodině, a napotom u Škol­ ských bratří a na studiích v koleji Jesuitů. Již v 7 letech byl u prvního sv atéh o Přijímání. S vědci praví, že se jim zdálo, že vidí k oltáři se blížit an d ě la . Ale p o zd ější životní sm ěr nachyloval se h o d n ě k světu. Rozcházel se tém ěř již již se svým povoláním ře ­ holním i kněžským . S vět mu a le nem ohl ublížiti. Byl duší příliš p ev n o u a srd ce sta te č n é h o v e chvíli pravé. S dýkou v ruce d o v ed l ubrániti svoji ctnost nejkrásnější proti drzém u svůdci. A le rozkošné věci 29

to h o to světa jej h o d n ě lákaly. Byl to hezký hoch, a byl si to ho vědom . O kolí neskrblilo o b d iv em a chválou. O hrom ně rád se p ro to krásně strojil. Šaty m usely vždy býti n ejn o v ějšíh o střihu a jako ulité na tělo. Lím eček, kravaty, různé drobnosti v ždy p o d le n ejnovější m ódy. N ejvětší p ak p éči, jak o Italové v ů bec, v ěnoval svým vlasům . Pom áda a voňavka nesm ěly scházet. Byl horlivým čten á řem rom ánů. M ěl rád hudbu a zvláště divadlo. A le nejvášnivěji rád tančil. I je h o spolužáci v koleji v e S p oletu mu jinak neřekli než „ten tanečn ík ". Bylo te d y nesm ír­ ným překvapením , když v e škole třídní pro feso r P. Rincelli S. J. oznam oval žákům v e tříd ě : „Slyšeli jste, že náš „tanečník" vstoupil d o k láštera?" Ano. Ten­ to hoch s očim a oslněným a světem , rozm yslel se h lu boce a vstoupil k passionistům . Stál d v ak rá te na pokraji hrobu v těžk é nem oci. Na lovu se je d n o u h o d n ě postřelil z vlastní pušky. A p ře d č a sn á smrt je h o d ra h é sestry jej přiv ed la na jin é m yšlenky. O b raz m atky Boží b o lestn é při slavném jejím p ro ­ cesí v e Spoletu d o d ě la l náraz M ilo sti. . . Zem řel přesvatou smrtí zcela o d e v z d á n Bohu. Po životě p lně prožitém je d in ě rozjím áním o u trpení P áně a je h o B olestné M atky v e svém 24. roce. Zam yslem e se i my nad utrpením Kristovým na G o lg o tě a je h o B olestné matky a prosm e o milost, a b y láska k světu nezlom ila v nás lásku k Bohu. P e t ř í č e k D ’ A i r e l l e († 20. III. 1914). Vysoko, vysoko nad širým m ořem na p o b ře ž í se ­ v ern í Francie leží h ro b eče k osm iletéh o hocha — zn ám ého p o celém sv ě tě p o d jm én em „m alý Pe­ třík". N ad ním se tyčí porfyrový kříž. Růžový keř jej o b ep ín á. A na náhrobním kam eni je v y tesán ka­ lich a nad ním zářící hostie. A kolem ní nápis z E vangelia: „N ech te maličkých přijíti ke m ně, a n e­ b ra ň te jim, n eb o ť takových je st království n e b e s­ k é !" A k m isce v y tesan é v pom níčku p řilétají m odřinky a za rad o stn éh o šveho len í hasí svou žízeň. 30

Jediný rok života to h o to d ítě te stačil, ab y dosáhl heroického stupně života, který zaru ču je svatost. V m ěstečku St. M alo byly m i s i e . A při nich při­ stupovaly děti k prvním u sv. Přijímání. Mezi nimi Petříček. A m isionář v slavném kázání kladl d ětem na srd ce m odlitbu a o b ě ť za n e v ě rc e a hříšníky, ab y se obrátili a mohli tak é přijít d o n e b e . — A Pe­ tříček znal je d n o h o n ev ěrce , je d n o h o je d in éh o , k te­ rý mu a le byl tak blízko a k teréh o tolik m iloval — j e h o t a t í n e k . A v hlav ičce sv é přem ý šlel: „Já mohu d o n e b e . Ano. M ohu. — Ale sám b e z tatínka — ne, to nem ohu. Tatínek tam musí tak é ." V ytrhne h o z moci pekla. Začal s m odlitbou a č a s t ý m s v. P ř i j í m á n í m . A no, i d e n n ě . Všichni byli proti něm u. O tec , babička, i m atka na začátku. I cizí tetky z farnosti pohoršov aly se nad tou sm ělostí toho ch lapce. A le Petřík nepovolil. V ěděl proč. Se svým Ježíškem v tab ern ak lu byl v ustavičném spojeni nejživější p ev n o u vírou. Rozmlouval s ním. V prosinci 1912 p íše: V ned ěli p o sv. Přijímání se mi zdálo, jako by se m ne Pán Ježíš p tal: „C htěl bys zem říti, ab y s tatínka o b rátil?" O d p o v ě d ě l jsem : „Ano, an o , chci." 29. březn a již p íše jen tužkou v postýlce. V e škole začal p ru d c e kašlati krev a to již n eustávalo. Zůstal již v postýlce: V p átek p o sv. Přijímání zd álo se mi, že mi Pán Ježíš o p ě t pravil: „Petříku, c h ceš zem říti, abys tatínka obrátil?" „Ó , an o ," odvětil jsem . A zno­ vu jsem prosil, abych se sm ěl o b ěto v ati za tatín k a." Zem řel tiše ráno na Z elený čtvrtek, když je h o ses­ tra O dinka přišla o d prvního sv. Přijímání. — Sm rtel­ ný záp as nastal, když zvony volaly na Mši. Z dálo se, že volal otce, a ten , když se k něm u sklonil, zašep tal mu s nám ahou: „N a shledano u , tatínku, v n ebi, — umírám pro te b e . . . " a vydechl n ap o sled . A p o 20 letech n e v ě re c o te c klesl p o p rv é na ko­ lena u m rtvého sv éh o synáčka a v prvním paprsku světla nově získané víry se pom odlil „ O tč e náš". Zvony Bílé soboty do p ro v o d ily Petříčka d o h ro b e č ku vysoko, vysoko nad m ořem — a hejtm an D'Airell nastoupil na m ísto sv éh o synka u oltáře. 31

V í t e k d e F o n t g a l l a n d († 24. I. 1925). M ezi naše hrdinné vzory zařazu jem e si přiro zen ě i to h o to francouzského hocha z Paříže. — M ám e jej již dlouho rádi. M odlím e se již k něm u a i za je h o b lah o řečen í, a těším e se, že k té to slavnosti p o je d e ­ m e brzy d o Říma. Je nám vzácným vzorem hocha, který up ro střed života v e velkom ěstě, jako je Paříž, v e zhýčkaných p om ěrech b o h até šlechtické rodiny d o v ed l si zachovati svůj neporušený, přísný katolic­ ký život, ano, dopracoval se až k svatosti. Je naším současníkem . Zem řel d n e 24. ledna, v so ­ botu, p o d le slibu Panny M arie, v ro c e jubilejním 1925. Byl tak d o c e la chlapcem , jako naši chlapci. Měl rád hračky, stav eb n ice, stroje, ae ra , auta, jako naši chlapci. Chodil d o školy k Jesuitům v ulici Franklin, jako u nás v Praze d o B ubenče. Také se neučil zrovna nijak slavně, jako naši studentíci, ale my d n e s vím e je h o hluboký, zcela n a d p řiro zen ý a logicky správný d ů v o d , p ro č tak činil, ač za to se strany učitelů i vlastní m atky m usel m noho trpět. Vždyť mu Pán Ježíš při prvním svatém Přijímání v je h o sedm i letech slíbil, že tak brzy zem ře, a že n e ­ b u d e knězem , jak si přál, a le an d ělem . To bylo to jeh o veliké tajem ství, které v so b ě tak d lo u h o nosil a nikomu nesvěřil. N eboť tajem ství je je n p ro dva, n e pro tři. — Je nám vzorem d o m á c í h o d u ­ c h o v n í h o života v p ře sn é dom ácí m o d litb ě a p lnění drobných povinností. Je vzorem lásky k o p ra v d o v é liturgii, kterou se svým m isálkem v ruce tak záhy pochopil. V zorem lásky k N ejsv ětější S vá­ tosti, se kterou uměl tak v ro ucn ě h lu b o ce zach ázet při svém svatém Přijímání. Učí nás rozum ěti vůli svatéh o O tce, p rávě tak jako malý Petříček ďA irell ze St. M alo. Matku Boží ctil jako svou n eb esk o u m atku . . . a ona to byla, sv atá p an í lurdská, která jej o d v e d la v e svůj sobotn í d e n d o n eb e. „N eb u d eš knězem , udělám tě an d ě le m ." Tak mu to znělo srdečkem o d prvního sv atéh o Přijímání. Trpěl tím. O n c h t ě l b ý t i k n ě z e m . Na m ap ě si hledal d a lek é misijní stanice a b u doval aeroplány, 32

aby mohl létat jako m isionář v dalek ý ch končinách. N esm ělo to být. Říkával sí: „Já m ohu sice přím o a h n ed do n e b e , to je p rav d a, a le nikdy, nikdy n e ­ m ohu se státi knězem . . Tak si naříkal v e sv é n e ­ moci sm rtelné. K do by chtěl na m ístě zem řeléh o Vítka na je h o m ístě státi se knězem , aby to to m ístečko nezůstalo n e o b sa z e n é ? Končím e krásnou a radostnou řadu našich vzorů. Všichni byli malí, chlapci, takoví, jako ty, který v té to kn ížečce č te š; skoro všichni začali jak o ministranti u o ltáře, s láskou, horlivostí a o b ětav o stí. Kolik tu krás­ ných příkladů, živých a oprav d o v ý ch . A tak é n e vši­ chni se svatostí začli od počátku. Pamatuj si větu, která se vypráví o svatém A ugusti­ nu, kterou si často o p ak o v al: Mohli jiní, mohly jin é — proč i ty ne, A ugustine . . .1

ějiny Mš e s vaté Žeriva obětní. Žertva obětní jest dar věnovaný nezištně B oha ze statků nám svěřených v důkaz naší víry, naděje a lásky, abychom tak projevili svoji chválu, díky i přednesli tak své prosby. Z dějin lidstva známe obět Á belovu a K ainovu, která po­ zůstávala z plodů zem ě, znám e obět Melchisedecha, krále salemského, která pozůstávala v chlebu a víně. K těm to způsobům oběti přistoupil ve Starém zákoně zvyk oběto­ vati maso a krev z v í ř a t obětních, zvláště u Židů. P ři tom největší roli, zvláště s ohledem na příštího Mesiáše, hrál o b ě t n í b e r á n e k , a to zvláště v e l i k o n o č n í, od časů v y jití Israelských ze země egyptské. P ravým obětním B eránkem velikonočním celého světa stal se J e ž í š K r i s t u s , nejsvětější a nejčistší Obět Zákona nového, který jako Syn Boží sstoupil s nebes, vtěliv se z Marie P anny, a k oběti věčné z a b i t b y l n a k ř í ž i k a l v a r s k é m , vyliv krev svou za nás.

M še svatá. Mše svatá jest táž obět Ježíše Krista jako na kříži co do těla i krve, obětovaná však podle jeho posledního roz­ kazu a vůle před sm rtí jeho n e k r v a v ě na našich o l ­ t á ř í c h pod způsobami c h l e b a a v í n a , prom ěně­ ných slovy téhož Ježíše Krista, Pána našeho, v jeho n e j­ světější Tělo a Krev.

První M še svatá. Kdo jest původcem Mše svaté? K d y byla ustanovena? Pán náš, Ježíš Kristus, v Jerusalemě ve večeřadle na hoře Sionu večer ve čtvrtek svatého týdne velikonočního, v předvečer to svého strašlivého utrpení Velikého pátku, po­ slední svojí vůlí, než um řel za spásu celého světa, t o t o n e j v y š š í t a j e m s t v í s v é l á s k y ustanovil. Slavil se svým i apoštoly zákonem předepsanou v e l i -

34

k o n o č n í v e č e ř i . Po slavném díkůvzdání za milost vysvobození ze zem ě egyptské ke konci večeře vzal chléb do svých nejsvětějších rukou, požehnal, lámal a dával učedníkům svým řka: Vezměte

a jezte,

totot jest

Tělo

m él

Podobně vzav kalich s vínem , požehnal a dával učedníkům svým řka: P ij te z něho všichni! N e b o l toto kalich j e s t K r v e mé , k t e r á z a v á s a z a m n o h é v y l i t a b u d e na o d p u š t ě n í h ř í c h ů . To

č i ň t e na m o u p a m á t k u ! To jest ona p r v n í M š e s v a t á , při které K ristus sám byl obětníkem i obětí, to jest k n ě z e m i ž e r t v on. Svatí apoštolové m ěli ve večeřadle své první svaté P ř ijí­ mání. Tedy Mše svatá je z ustanovení Božího podle slov Je­ žíše Krista.

M še swafá sa č a s! apoštolských. Svatí apoštolové řídili se rozkazem Páně. Na památku hrozného um učení jeho, jakož i vzkříšení jeho, —■ podle jeho vlastních slov: To čiňte na m ou pam átku! — opa­ kovali to, co slyšeli a viděli, tým iž slovy a tým iž pohyby jako i K ristus, ničeho na tom neměníce. P ouze láska a úcta velela přidati ta a tam nějakou m odlitbu příprav­ nou neb m odlitbu vroucích díků. Znovu a znovu stálým opakováním si připom ínali posled­ ní večeři, a proto scházela se apoštolská rodina s věřícím i k malé bratrské hostině, která byla zvána hostinou l á s k y čili a g a p a. Vzdána byla eucharistie . . . což znáči m odlitbu chvály a díků (jest z řeckého slova eu - dobře a charis - d íky ); jm éno to se pak přeneslo na celou Mši svatou, a zvláště na sv. P řijím á n í, poněvadž vykonávajíce poslední vůli K ristovu vzdáváme tak Bohu ty nejkrásnější a nejdokonalejší díky chvály. Apoštolové vyprávěli vroucně věřícím o lom, co K ristus učinil při večeři poslední a vzavše chléb a kalich s vínem

35

o p a k o v a l i táž slova Kristova, která on pronesl: Toto jest Tělo m é . . . Toto jest K rev m á. Z á z r a k p r o m ě n ě n í dál se tak, jako kdyby sám K ristus to znovu řekl. A všichni poslechli poslušností sva­ té víry slov: To čiňte na m ou pam átku! a p řijím ali láma­ ný chléb jako Tělo Kristovo a pili z kalicha K ristovu Krev.

M še svatá za časů pronásledování. N ástupci apoštolů svěcením , to jest vkládáním apoštol­ ských rukou, stávali se b i s k u p y a k n ě ž í m i . Ti pak, kd yž apoštolové jeden za druhým m izeli m učednic­ kou sm rtí s tohoto světa, pokračovali ve vykonávání K ris­ tova i jejich odkazu. Přišlo však často kruté a krvavé pronásledování se strany pohanů. Mše svatá se slavila v soukrom í, v bytech jednotlivých křesťanů; ano, až pod zem do skrytu katalcombních pohřebišf se m useli utéci křestané, aby nerušeně m ohli sla­ viti svatá mysteria. V těchto krutých dobách úzkosti a strachu počaly se i rozmnožovati m odlitby při Mších svatých. Pro útěchu pronásledovaných a trpících počaly se čísti úryvky ze za­ chovaných listů apoštolských, které křestanům byly psá­ ny. B yly čteny úryvky ze čtyř svatých Evangelií, k te ­ rá již tehdy byla napsána. Věřící se m useli sami starati jak o dary pro obět Mše svaté, tak o vydržování svého kněžstva přinášením chleba a vína a jiných potřeb chrá­ mových . . . Tak vzniklo o ffe rto riu m . Ve shromáždění byli také ti, kteří nebyli věřícím i, ale ke křtu se zatím připravovali. To byli tak zvaní katechu­ m eni. T i nesm ěli býti přítom ni nejsvětějším Tajem stvím , a proto, když jim bylo přečteno poučení z Evangelia, m useli opustiti shromáždění. Tento okam žik nám dává rozdělení Mše svaté na Mši svatou katechum enů a vě­ řících. Po obětování byla zpívána modlitba nejvyšších díků a chvály jako vzpom ínka z poslední večeře velikonoční . . . naše p r e f a c e , ve které se slaví tajem ství vykoupení, přechod ze zajetí Satanova do země evangelického K rá­ lovství Božího, a to byl slavný úvod k m ystériu Mše svaté

36

sam otném u, které počínalo tichým i m odlitbam i kněze v k á n o n u . Zde kněz p r o m ě ň o v a l , a po prom ě­ nění lámal a dával ostatním podle příkladu Kristova a tradice apoštolů. K aždý dostal svů j podíleček na chlebí svátostném. Tento chléb dostávali křestané na čistou roušku do ru ­ ky, aby j e j m ohli donésti n e m o c n ý m . A no i věz­ ňům se donášela tato nejsvětější posila do vězení t a j n ě a s největším nebezpečím . Tento zvyk nám dal naše­ ho drahého m učedníka N ejsvětější Svátosti, hocha svaté­ ho Tarsicia, který, kd yž v krutých dobách nikdo se nenašel, kdo by statečně do M amertinských vězení chléb Páně donesl, sám se nabídl a lásku svoji a statečnost na fo ru řím ském zaplatil životem a získal si slávu mučedníka, jako příklad našim hochům -m inistrantům . A ž na počátku č t v r t é h o století (ediktem M ilánským r. 3 1 3 ) dostalo se C írkvi svobody za Konstantina, a tím teprve se mohla Mše svatá přestěhovali do nových ve­ řejných a vznešených chrám ů, které K ristu, Spasiteli světa, stavěli již sami císařové řím ští.

M še svatá v proudu staletí. V době od IV . století obřady m ešní počínaly se ustalovat. V podstatných částech zůstávalo vše vždy stejné. Jen různě m odlitby, žalm y, zpěvy, zvyky podle krajů a zem í se různě rozvíjely. Tak vznikly liturgie latinská — západní, řecká — východní, slovanská, arm énská, koptská, ambrosiánská, španělská a jiné. Naše liturgie - latinská - západní jest v hlavních rysech stálou již od V I.— V II. století. Hlavně od časů papeže sv. Řehoře Velikého. Jeho papežská slavná Mše jest zá­ kladem i vzorem mešního form uláře. P apež s věřícím i sešel se v některém řím ském chrámě — schůzka ■—• k o l l e k t a — odkud po modlitbě nad li­ dem šlo se slavným průvodem do předem stanoveného chrámu, kde bohoslužba toho dne se určitě konala — s t a t i o . — Cestou zpívala se litanie, ze které nám zů ­ stalo naše ‚‚K y r i e e l e i s o n ' . P apež v sakristii ob­ lékal roucha a m ezitím co se ubíral k oltáři, klerici zpí­ vali „ i n t r o i t u s “. (Naše stupňová modlitba pochází

37

až ze středověká. Byla říkána knězem na cestě k oltáři. I confiteor je soukrom ou přípravnou m odlitbou z těže doby.) Čas Mše od i n t r o i t u až k o f † e r t o r i u ztrávil papež na trůně. M odlitby říkal jsa obrácen k východu. E p i š t o l a a E v a n g e l i u m byly úkolem lektorů, podjáhna a jáhna; četly se slavně lidu se zvláštního místa m ezi oltářem a lodí, zvaného „a m b o“. Délka i místa četby z Písma svatého byla libovolná, ač určitá tradice již vše řídila. — Papež m ěl vždy osobně výklad, čili homilii. — Částky G r a d u á l, A l l e l u j a , T r a ct u s neb později i S e q u e n c e připadaly zpěvákům choru — klerikům . C r é d o jest všeobecně zavedeno až v X I. století. O f f e r t o r i u m je jedna z nejpozději za­ vedených zpěvných částí do Mše svaté. Po výkladě Evangelia papež si um yl ruce ( l a v a b o ) a odebral se k oltáři, kde přijím al obětní dary. Jáhen přinesl k vybraným chlebům obětním kalich s vínem a ná­ sledovaly m odlitby nad obětním i dary. Toto vše končilo slavnou P r e f a c í — při jejichžto závěrečných slovech zpívali všichni hluboce skloněni: S a n c t u s . . . N y n í se začal papež m odliti „K á n o n “. Celý postup K á n o n u až na malé v ý jim k y byl již tak upraven, jak j e j dnes m ám e v misálu. V ěty K ristovy k P r o m ě ň o v á n í jsou ovšem vždy nezm ěnitelné. Při l á m á n í svátostného chleba opakoval lid, pokud čas stačil, aklamaci „A g n u s D e i . . . “. Dnešních třech krás­ ných m odliteb před sv. P ř i j í m á n í m v V II. století ještě nebylo. Ze soukrom é zbožnosti jsou později vsu­ n uty a jednotně je zařadil až papež Pius V., 1570. N á­ sledovalo svaté přijím ání věřících, m ezi k terým zpěváci zpívali hodící se antifonu nazvanou dnes ‚‚C o m m un i o" a žalm zakončený G l o r i a P a t ř i . Po pozdravu „D ominus vobíscum“ byla modlitba po sv. přijím ání zvaná „ P o s t c o m m u n i o". D ruhý pozdrav papežův ‚‚Dóminus vobíscum“ a jáhen propouštěl shromážděné věřící slo vy: „I t e, M i s s a e s ť ‘ — což znamená — jd ě ­ te, je chvíle rozchodu od oběti nejsv. — slůvko „missa“ vžilo se časem jako označení celé obětní liturgie - missa Messe - m še. Tim. byla skončena papežská mše. Papež vra­ cel se v průvodu do sakristie a cestou dával své p o -

38

s l e d n í p o ž e h n á n í lidu, které rovněž přešlo i do Mše sv. tiché — jednotně zavedeno od X II . století. Člení p o s l e d n í h o E v a n g e l i a sv. Jana zavedeno vše­ obecně až papežem P iem V. v r. 1570, kte rý konečně nastálo upravil pro celou západní církev obřad mešní. V idím e tedy, že t i c h á M š e s v a t á soustřeď uje v sobě postupem času všechny složky veřejné slavné Mše pontifikální — papežské. Tak se ledy i vyvinula během historie 15 století naše kniha m i s á l n í. Původně cele­ brant se m odlil je n m o d l i t b y , p r e f a c i , k á n o n a m o d l i t b u P á n ě . části zpěvní obstarávali klericikantoři ve schole a lid střídavě, E pištolu a Evangelium lektoři, podjáhen a jáhen. Všem těm to částkám knězcelebrant je n naslouchal. Teprve zaváděním t i c h é M š e s v a t é byly všechny tyto části spolu, se všem i m odlitbam i a kánonem sebrány do společné příruční knihy, a kněz se ponenáhlu modlil vše sám. P ůvodní rozložení těchto misálových prvků po­ zorujem e při řádně sloužené liturgii s asistencí, ale vel­ m i zřetelně při slavné Mši p o n t i f i k á l n í , kterou slouží biskup, infulovaný prelát neb opat. V těchto misálech k potřebě soukrom é v tiché Mši svaté byla zprvu veliká různost, ale jednotu v tom zjednal již zm íněný papež Pius V. v r. 1570. Od té doby přibyly již jen některé nové m odlitby, preface a některé nové form uláře pro nově zavedené svátky Páně, P. Marie a svatých. Poslední nejnovější vydání misálu s českým překladem m ám e od benediktina P . Mariana Schallera, které každý pořádný česlcý m inistrant m usí m íti, chce-li své svaté liturgické tlužbě u oltáře řádně rozum ět.

Obrazec k objasnění tajemství Mše sv.

c h le b e m B ožím

(Podle Dr. Parsche z Klosterneuburku.)

Communio

O b ě tn í h o s tin a

Proměňování (Canon)

s tá v á

O běf

(já o b ě tu ji)

se

(já p řijím á m )

C o c h lé b věčného živ o ta

B e rá n ­ kem B o žím

d arem )

Můj

(já p řin á š ím

c h lé b

Offertorium

P řip ra ­ vení o b ě tn íh o d aru

C h lé b č lo v ě k a

1. E p iš to la - a p o š to l. - p ro r o k .

3 . G lo ria in e x c . ( C h v á l a sláv y )

2 . K y rie (T o u h a p o s p á s e )

jdu Já

S lu ž b a B o ží C ír k v e p r o s íc í

k B ohu

4 . M o d litb a C ír k v e (P ro s b y )

1. S tu p ň o v é m o d litb y O č is t n á p říp ra v a v p o k á n í v y z n á n í a lítosti

40

N a s lo u c h á m

2 . E v a n g e liu m (K ris tu s )

m odlitbou k a jíc n o s ti, chvály a p r o s b y

3 . H o m ilie - k á z á n í - vý k lad

Modlím se touhy,

se ke Bůh

S lu ž b a B o ží C ír k v e u č íc í

s k lá n í m ně

C rédo (V ěřím v j e d n . B o h a ) B o ž ím u S lo v u v P ís m ě sv.

Č lo v ě k m luví k B ožském u m a je s tá tu

Bohoslužebná roucha mešní* Každý m inistrant má povinn o st (není-li o v šem m a­ ličký) sv é h o kněze, kterém u m inistruje, o blékati d o b ohoslužebných rouch (param entů). Ř ádně upraven, u česán , s botam i vyoíděným i, a zvláště s čistým a rukam a (nehty!) o b lé k n e se sám v k o m ž i (barvy patřičné) a čistou s u p e r p e l i c i (či jak se u nás říká r o c h e t u ) a p řistoupí ke kně­ zi. (Šat m inistranta b u ď d o sta te č n ě d louhý a slušný.) 1. Podá mu h u m e r á l čili a r n i k t ; 2. chopí se a I b y, kterou o p a trn ě knězi p ře s hla­ vu o b lék n e, srovná v ram enou, zřasí v zadu a 3. d o rukou k n ěze vloží c i n g u l u m k p ře p á sá n í a l b y (střapce vždy vpravo). Albu pak se naučí tak upravovati, aby kněz u oltáře v žd y slušně vyp ad al. Alba má býti nejv ý še 5 prstů nad zem í. U pravení al­ by v y žad u je u rčitéh o cviku. 4. Podá m a n i p u l k lev é ruce k n ě z e ; 5. p o d á š t ó l
41

i†urgické barvy Liturgických b a re v je st 5 (s b arvou růžovou 6). Bílá (neb tak é zlatá) je s t barvou s v ě t l a . Bar­ vou Kristova* Božství, neposkvrněnosti liliové p ře ­ sv até Panny. Barva radosti a jáso tu , barva slu n ečn í­ h o jasu. Barva neporušenosti, čistoty a pan en stv í. Č erv en á - rudá - purpuro v á jest barvou o h n ě a krve. Je to barva Ducha sv atéh o , ohnivých jazyků sv atodušního d ne. Tim barva žáru a lásky. Je to b arva m u č e d n í k ů , barva pro lité krve za Krista. Fialová je st barvou svítání, ranní zory. Barva n a­ d ě je a touhy, kajícnosti a odříkání. Je to b arva a d verrtní, svatopostní, b arva vigilií církevních. Barva zkroušenosti, pokory a pláče. Zelená - toť barva zem ě v ustavičném zrání, b a r­ va pastvin a m lad éh o osen í, barva strom ů na jaře. Je to barva v šed n íh o a k ažd o d en n íh o života, barva d o b ré h o Pastýře, který vždycky v o d í o v ečk y sv é na žírné, z e le n é pastviny Evangelia. Barva času p o Třech králích a p o svatodušních svátcích. Černá je s t p o přením všech barev. Jen život má barvy. Smrt a sm utek neznají barev. Je to b arva mar, hrobu, soudu a p o sled n ích v ě c í člo věk a. Barva „R equiem " a pohřbu v zem. Růžová přichází je n d v ak ráte d o roka, a to o 3. ne­ děli a d v e n tn í „ G a u d e te " a 4. ned ěli p o stn í „L ae­ ta re ". Je to liturgická zvláštnost - b arva růže. Ra­ d o stná n a d ě je ván o c a vzkříšení. P o dobnou zvláštností je s t barva m o d r á v e Š p a­ nělsku pro svátek N an eb ev ze tí Panny M arie, a z e I e n á v Irsku n a svátek sv. Patrika. I kom že (talárky) ministrantů m ohou býti (a té ž mají býti) různých barev. Č e r v e n é jsou p ro svátky. F i a l o v é p ro dny kajícnosti. Č e r n é p ak p ro M še sm uteční „ d e R equiem " a k pohřbům . M ohou býti i z e l e n é i b í l é . N eutrální, ke všem u se hodící jsou č e r n é s š i r o k ý m s e n á t o r s k ý m p u r ­ p u r o v ý m p r u h e m v lem u i na rukávech. 42

J a k čtu a v y s l o v u j i l ati nu N aším výchovným ideálem v L. A. nejsou mini­ stranti, kteří celý svůj m inistrantský život u o ltáře žmolí usm oiené sešitky s p řed tištěn o u „m inistrancí", a le hoši, kteří sv o je l i t u r g i c k é t e x t y m ešní znají odříkávat sp ráv n ě zp am ěti, tak jako sám kněz. K tom u je zap o třeb í um ět č í s t a v y s l o v o v a t , což není je d n o a totéž. I ten , kdo umí tře b a nejkrás­ něji číst text z latiny česky p řep san ý , n e b u d e ještě u m ět správně vyslovovat, p o n ě v a d ž v latinských slovech je cizorodý přízvuk. Mi ni s t r a n c i m u s í m a l é h o c h y n u t n ě n ěk do zk uše ný nacvičit, a to neje n č í s t , a l e i v y s l o v o v a t . N ej lé p e kněz (fa­ rář, kaplan). N em á-li čas — p ak v ů d c e družinky — nejstarší ministrant. N e n e c h a t m alé hochy sam y so ­ b ě. N e j l é p e s e c v i č í h r o m a d n é . A c o se je d n o u správně naučí — nikdy se n ez a p o m e n e ! Příručka je p ro cvičení a učen í d om a! Pro začátek se ovšem b e re s seb o u ! Pravidla c p ře d e , i, ae, o e čti jako n aše c: = excelsis, c p ře d a, o, u čti jako n aše k: inimicus = inymikus, confiteor = konfiteor, culpa = kulpa. cc — čti jako kk: p eccav i = pekávi. ae, o e čti jako é : coelum = célum ; a le p o zo r! M i - c h a - e - l i ne M ichéli, nýbrž M i - c h a - e - l i . di, ti, ni čti jak o : dy, ty, nyj nimis = nymis, tibi = tybi atd. ti m ezi 2 sam ohláskam i čti jak o n a še ci; cogitatione = kogitacione. ei čti jako eji: Dei — Deji. oi čti jako eji: introibo = introjíbo. ia čti jako ija: gloria = glorija. qu čti jako kv: quia = kvija. x čti jako ks: m axim e == maksim e. P ozor: to tiú sq u e vyslov totýjúskve. 43

J a k je u s p o ř á d á n a

fafo čásf

mešního řádu?

Tato část je vlastním liturgickým jád rem příručky. R ozděluje se na čtyři části sp o je n é v je d e n cele k : m inistrance, ob řad n í předpisy, missa recitata a litur­ g ick é vysvětlivky. I. P řed n ě je z d e Ířlasínf minisirartce (vysázená tým ž písm em ), určená pro p o třeb u m inistranta. II. Obřadní předpisy (sázeno tým ž písm em ), a to pro hocha-m inistranta, když knězi m inistruje s á m . III. V loženy jsou v šechny o statn í texty, kterých je zap o třeb í ke Mši sv. recitované, zv an é „Missa re­ citata", v y sázen é m enším písm em tučným . (Glória, Crédo, Sanctus, Ágnus a některé modlitby z misálu.J Takže příručka m ůže stačiti každém u, kdo se c h ce zúčastniti to h o to způsobu M še, i když nem á m isálek. Naši č le n o v é ten to zp ůsob účasti na Mši sv até b u ­ dou pilně z a v ád ět za v e d e n í sv éh o kněze. Tim se n e jlé p e naučí „zn át" Mši svatou. IV. D ále jsou přidány i stru čn é vysvětlivky histo­ rické a liturgické, aby naši hoši dom ácím studiem d o jednotlivých částí d o b ře a leh ce a rychle pronikli. Porozumění Mši svaté je základním kamenem c e lé znalosti náboženské i náboženského života vůbec. K nacvičení obřadů používejte sv feh týdenních besídek! 44

ORDI NARI UM

MISSAE

(MEŠNÍ

ŘÁD)

CD h ř a d y , k d y ž m i n i s t r u j e j e n jeden ministrant O rdinarium pochází o d latinského slova o r d o , což značí uspořádání, řád, p o řád ek . Z d e se je d n á o u sp o řád án í m odliteb a ob řad ů při n ejsv ětější o b ě ­ ti M še svaté. P ořádek při Mši sv a té tak, jak d n e s jej m ám e, poch ází z 16. století, kdy byl k o n ečn ě p e v n ě stanoven p ap e ž e m svatým Piem V. v p ře d v e ­ č e r koncilu trid en tsk éh o r. 1570.

I. Část přípravná. (O d počátku až ke kollektám .) M inistrant v sakristii tiše a zbožně pomáhá svém u knězi při oblékání posvátných rouch. P oté vezm e misál, který nese oběma rukama sponami na levou stranu obrácený, opřený o hrud. Ukloní se spolu s knězem ke kříži a na­ stupuje před knězem asi 3 — U kroky k oltáři. U vchodu do chrámu dá krátké znam ení zvonkem . — K d y ž dosel ke stupňům oltáře, zůstává po pravé straně kněze, po­ klekne současně s knězem na jedno koleno a vystupuje k oltáři. Položí misál volně na pult neb podušku, a to sponami a ořízkou sm ěrem ke středu oltáře. Odnese biret na své m ísto a pokleknuv uprostřed oltáře, klekne si v blízkosti kněze na podlaze (nikoliv na prvním stupni) po levé straně„

45

Znam ení svatého Kříže.

V e jm énu † O tc e i Syna i Ducha Sva­ téh o . Amen. Kněz: V stoupím k K. Introibo a d altare Dei. oltáři Božímu. Ministr.: Před Bo­ M. Ad Deum, qui laetifi­ ha, je n ž je st p ů v o d ­ cat juventutem meam. cem radosti m é o d m ladostí mojí. Žalm 42. Judica m e se v ynech áv á při Mži sv até za m rtvé (černé) a o d n e d ě le Sm rtelné (passionis) až d o velikonoc. Kněz h n ed říká v e rš: A djutorium nos­ trum . . . K. Z jed n ej mi p rá­ K. Judica m e Deus et di­ scern e causam m eam d e vo, Bože, a ro zh o d ­ ni při m ou proti b e z ­ g e n te non sancta: ab h o ­ božném u lidu; o d m ine iniquo et d o loso e - člověka n esp ra v ed ­ livého a lstivého vy­ ru e m e. sv o b o ď m ne. M. Quia tu e s Deus for­ M. N eb o ť tys, Bo­ titudo m ea: quare me re­ že, síla má! Proč pulisti, e t quare tristis in­ m ne zap u zu ješ a p ro č sm uten ch o ­ ced o dum affligit m e ini­ dím , když m ne sou­ micus? ží n ep řítel? K. Sešli světlo své K. Em itte lucem tuam e t veritatem tuam ipsa m e a p rav d u svou; ty m ne povedou a do­ ded u x e ru n t et ad d u x e­ v ed o u ke sv até h o­ runt in m ontem sanctum ře tv é a d o stánků tuum et in tab ern acu la tvých.

In nom ine Patris et Filii e t Spiritus sancti. Arnen.

tua. M. Et introibo ad altare Dei, ad Deum qui laetifi­ cat juventutem meam. 46

M. I vstoupím k ol­ táři Božím u; p ře d Boha, jen ž je st pů­ v o d cem radosti m é o d m ladosti mojí.

K. C o n fiteb o r Tibi in ci­ thara, Deus, Deus m eus, q u a re tristis e s anim a m ea, e t q u are co n tu rb as m e?

K. O slavovati tě b u d u na citeře, Bo­ že, B ože můj. Proč se rm outíš, d u še m á, a p ro č m ne zn e p o k o ju ješ ?

M. Spera in D eo q u o n i­ am adhuc C o n fitéb o r illi: salutare vultus mei e t D e­ us meus.

M. Doufej v Boha, n eb o ť o p ě t budu jej oslavovati — S p asitele sv é h o a Boha svého.

Min. spolu s knězem ke Gloria udělá vždy malou inklinaci ke k řiii.

K. G lória Patri e t Filio et Spiritui sancto. M. Sicut erat in princi­ pio e t nunc et sem per e t in saecula saeculorum. Arnen.

K. S láva O tci i Sy­ nu i Duchu sv até­ mu. M. Jakož bylo na p očátku, i nyní, i vždycky, a na věky věkův. Amen.

K. Introibo a d altare Dei.

K. V stoupím k ol­ táři Božímu.

M. Ad Deum qui laeti­ ficat juventutem meam.

M. P řed Boha, jen ž je s t p ů v o d cem rarosti m é o d m lado­ sti mojí.

K A dju to riu m kněz spolu s m inistrantem dělají veliké znam ení sv. K říže.

K. A djutorium nostrum in nom ine Domini.

K. Pom oc n aše v e jm énu Páně.

M. Qui fécit coelum e t terram.

M. Jen ž učinil n e ­ b e i zemi.

K něz hluboce se skloniv říká svů j C o n f i t e o r . K dyž

47

byl dokončil, m inistrant obrací se k něm u trochu sklo­ něn a odpovídá:

M. Misereatur tui omni­ potens Deusr et dimissis peccatis Tuis, perducat Te ad vitam aeternam. K. Am en.

M. Smilujž se nad te b o u v šem ohoucí Bůh a o d p u stě hří­ chy tv o je, u v e d iž tě d o života v ěčn é h o . K. Amen.

Tu i m inistrant se prostředně skloniv, říká svů j Con­ fiteo r

M. Confiteor D eo omni­ potenti, Beatae 'Mariae sem per Virgini, b eate Michaeli Archangelo, beato Joanni Baptistae, sanctis Apostolis Petro et Paulo, ómnibus Sanctis

M. V yznávám se Bohu v šem o h o u cí­ mu, b la h o slav en é Marii, v žd y Panně, svatém u M ichaeli A rchandělu, sv até­ mu Janu Křtiteli, svatým A poštolům Petru a Pavlu, všem Svatým

(a tu se vzpřím í a s malou úklonou obrátí se ke knězi)

et tibi pater:

a to b ě , otče,

(opětně se obrátí k oltáři)

quia peccavi nimis co g i­ tatione, verbo et opere:

že jsem zhřešil p ře ­ velice, m yšlením, slovy i skutky -

(p ři mea culpa bije se třikráte v prsa)

m ša ctslpa, mea culpa, mea maxima cuipa. Ideo precor beatam Mariam . , sem per Virginem, b eatům M ichaelem Archan48

svou vinou, svou vinou' svou p řev eli-

kou. vi™u- ?roto

prosím b lah o slav ené M arie, v ždy Pan­ ny, sv atéh o M ichae-

gelum, beatum Joanrsem iaptistam» sanctos Apo­ stolos Petram et Paulum, omnes Sa netos et te pa­ ter,

la A rchanděla, sva­ té h o Jana K řtitele, svatých ap o što lů Petra a Pavla, v šech Svatých a te b e , ot­ če,

(vzpřím í se opětně a s úklonou obrátí se ke knězi)

©rape pro me ad Domi­ na™, Ďeum ssostram.

o ro d u jte za m n e u Pána Boha n ašeho.

Ministrant zůstane skloněn.

K. M isereatur vestri o m ­ nípotens D eus et dimissis peccatis vestris p e rd u cat vos ad vitam aetern am .

M. Amen.

K. S m iluji se nad vámi všem o h o u cí Bůh a o d p u stě hří­ chy v aše, u v ed iž v á s d o života v ě č ­ ného. M. Amen.

N y n í se vzpřím í a spolu s knězem dělá znam ení svatého K říže (velké).

K. Indulgentiam , absoltstionem , et rem issionem peccatorum nostrorum tribuat nobis o m nipotens et m isericors Dominus.

M. Ameia.

K. Prominutí, roz­ h řešen í a o d p u š­ těn í hříchů našich n ech ť u d ě lí nám v šem o h o u cí a milo­ srdný H ospodin. M, Amen.

K něz i m inistrant se m írně skloní a střídavě se m odlí:

K. D eus tu conversus vi­ vificabis nos.

K. Bože, o b rať se k nám a oživ nás.

M. Et plebs tua laetabi­ tur in te.

M„ A lid tvůj ra d o ­ vati se b u d e v to b ě . 49

K. O s te n d e nobis, D o­ m ine, m isericordiam tu ­ am . M. Et salutare tuum da nobis. K. D om ine, exaudi o ra­ tionem m eam . M. Et clamor meus ad te veniat. K. Dom inus vobíscum . M. Et cum spiritu tuo.

K. Z jev nám, Pa­ ne, m ilosrdenství své. M. A sp asen í sv o ­ je nám u děl. K. Pane, vyslyš m odlitbu mou. M. A v o lán í m é nechť k to b ě při­ jd e . K. Pán s vám i. M. I s d uchem tvým.

K něz vzpřím iv se, sepne ruce a m odlí se hlasitě: O r e -

m u s, a vstupuje k oltáři. T u zvedne se i m inistrant a je-li zapotřebí, zvláště kd yž je několik stupňů k oltářní m ense, a kněz m á dlouhou albu, nadzvedne tuto dole opatrně a doprovází kněze až k nejvyšším u stupni. Je-li stupeň jen jeden, nqdzvedne albu ještě kleče. Pak se zvedne a odstoupí nalevo, a to tak, že skutečně udělá vlevo bok a důstojně poklekne na nejnižší (první) stu­ peň oltářní. K dykoliv se u oltáře pohybuje, m i ruce sepiaty. K lečí-li, m ůže je m íti buit založeny v rukávech, neb m íti v rukou knihu.

Introitus. Spolu s knězem se žeh n ej svatým K řížem . (N ikoliv při Mši sv. za m rtvé.)

Vstup, n eb také úvod, který nás u v á d í v e z b o ž n é u sebrání p o d le tajem ství liturgického svátku, který se slaví. N a jd e se na patřičném m ístě v misálku. O b y č e jn ě pozůstává introitus z textů žalmů, k teré se kdysi zpívávaly, když kněžstvo se p řipravovalo ke Mši sv até a v y ch ázelo z e sakristie. N ěkdy m ívá in­ troit i charakter historického v yprávění. 50

K dyž byl kněz dokončil Introit, vrací se doprostřed oltáře a m odlí se:

K. Kyrie eleison. M. Kyrie eleison. K. Kyrie eleison. M. Christe eleison. K. C hriste eleison. M. Christe eleison. K. Kyrie eleison. M. Kyrie eleison. K. Kyrie eleison.

K. Pane, smiluj n ad námi! M. Pane, smiluj nad námi! K. Pane, smiluj nad námi! M. Kriste, smiluj nad námi! K. Kriste, smiluj nad námi! M. Kriste, smiluj nad námi! K. Pane, smiluj nad námi! M. Pane, smiluj nad námi! K. Pane, smiluj nad námi!

se se se se se se se se se

Tímto vroucím voláním p ro jev u je se v liturgii o n a nevýslovná touha a d v en tn í po Spasiteli, k teréh o ko­ n e čn ě p o d le zaslíbení Božího na betlem ských nivách vítají a n d ě lé slavným

Glória in excelsis D eo. Toto Gloria se ovšem vynechává v e dny kající v ad v en tě , v n e d ě le devítn ík o v é, sv ato p o stn í a p o celý půst, v e d n e c h kvatem brových, v e M ších za m rtvé, při některých vigiliích (když je fialová barva) a v e v šech ny v šed n í dny, když n e p řip ad á žádný svátek svatých. Gloria in excelsis D eo

Sláva na výsostech Bohu 51

e t in terra pax hom inibus bo ­ n a e voluntatis. L audam us te. B enedicim us te. A doram us te. G lorificam us te. G ratias agim us tibi p ro p ter m agnam gloriam tuam . D om ine Deus - rex c o e ­ lestis - D eus Pater om n ipo ­ tens. D óm ine, Fili u nigenite Jesu Christe. D om ine D eus - A gnus Dei Filius Patris. Q ui tollis p e ccata m undi m iserere nobis. Q ui tollis p eccata m undi su scipe d e p recatio n em nos­ tram. Q ui se d e s ad dexteram Pa­ tris - m iserere nobis. Q uoniam tu solus sanctus. Tu solus Dominus. Iu solus aliissim us - Iesu C hriste.

a na zemi pokoj li­ d em d o b ré vůle! C hválím e tě. Dob rořeč ím e to b ě . Klaním e se to b ě. O slav u jem e tě. Díky v z d á v ám e to ­ b ě p ro velikou slá­ vu tvou. Pane Bože, Králi nebeský, Bože O t­ č e všem ohoucí! Pane, Synu je d n o ­ rozený, Ježíši Kris­ te! Pane, Bože, Berán­ ku Boží, Synu O t­ ce! Jen ž sním áš hříchy světa, smiluj se nad námi. Jenž sním áš hříchy světa, přijmi prosbu naši. Jenž sed íš p o p ra ­ vici O tc e , smiluj se nad námi. N eboť ty je d in ý jsi Svatý. Ty je d in ý jsi Pán. Ty jed in ý jsi Svr­ chovaný, Ježíši Kris­ te,

(dělá se znam ení sv. Kříže) Cum sancto Spiritu in gloria Dei Patris - Arnen. 52

se Svatým D uchem v e slávě Boha O t­ ce. Amen.

K veršům : Glória in excelsis D e o , - Adoram us Te, Gratias agimus T i b i, - Jesu C h r i s t e , - Suscipe de­ precationem nostram dělají všichni spolu s knězem malou úklonu hlavy.

SS„ Začisti M še sv. K atechum enů. (O d kol­ lekty až p o C réd o .) Přistupuje se ke kollektám , čili společným m odlit­ bám v šech věřících, ce lé C írkve, které jak o by kněz do hrom ady sebral ze srdcí v šech přítom ných a spojil v jednu. Za starých časů prv o tn í C írkve v Římě kněžstvo i lid různých farností scházeli se v p ro ­ cesích často v určitém chrám ě na u rčité dny. Tomuto p e v n ě stanoveném u shrom ážd ěn í b o h o slu žeb n ém u říkalo se p o d le v o jen sk éh o stanoviště síatio a kněz tyto m odlitby — kollekty — začínal až teh d y , když se lid sešel. Na znam ení pak cere m o n á ře kněz p o ­ zdravil věřící:

K. Dóm inus vobíscum . M. Et eum spiritu tuo. K. O rem us.

K* Pán s vámi. M. I tvým.

s

du ch em

K. M odlem e se.

Na konci všech m odliteb vždy po: saecula saeculorum odpovídá m inistrant na m ístě lidu slavným A m e n , na znam ení souhlasu s m odlitbou, jejíh o potvrzení, jakož i touhy po vyplnění. A m en je původu starohebrejského.

fvL Am en.

M. Amen.

E p ištola. N ezap o m eň m e, že Epištola je st p o učením bož­ ským z e S taréh o neb N ového zákona. Tedy slovo Boží. Jm éno Epištola poch ází z lat. episto la a p o ­ užívá s e proto, p o n ě v a d ž většina tě c h to úryvků Pís­ m a sv atéh o poch ází z t. zv. apoštolských listů či

53

do pisů, které se četly v e starokřesťanských obcích, h lavně z listů sv. ap o što la Pavla. Z d e slýchám e též proroky. Při M i s s a r e c i t a t a m ůže Epištolu p ře ­ čisti b uď m inistrant n eb n ěk d o z účastníků. Ministrant dává pozor na znam ení kněze, že E pištola do­ četl. Odpoví zřetelně D e o g r a t i a s . Vstane, pře­ cházeje poklekne uprostřed a jd e napravo od kněze, kde zůstane státi, čekaje, až kněz se domodlí G r a d u á l . . . A llelujalický verš neb T r a c t u s , či po případě i S e k v e n c i.

Graduál, M usí se vyhledati v misálku, n eb o ť se m ění p o d le m ešního form uláře. Z ákladem je h o jsou o p ě tn ě žalmy, které se zpívaly na stupních (gradus — odtud G rad uál) am bony, v y v ý šen éh o to m ísta pro čtení. Allelujatický verš, rovněž v y h led at p o d le misálu. Z pívá se jako p ro jev velikonoční radosti o d soboty Bílé až d o devítníku. V d o b ě postní p ak na znam ení kajícnosti na m ístě jáso tn éh o A lleluja zpívá se Traktus. Jest další p ro d lo u žen í m odlitby žalm ové z graduálu. Třeba rovněž vyhledati v misálu, n eb o ť texty se m ění. Sequencí jesi pouze několik a zpívají se je n při zvlášť slavnostních příležitostech, jako o v elikono­ cích: V ictim ae p a s c h a li. . . S vato d u šn í: V éni, Sanc­ te Spiritus . . . , Božího Těla: Lauda Sion Salvatorem , při svátku S ed m ib o lestn é Panny M arie: S tab at M á­ t e r . . . a při zádušní Mši sv.: Dies i r a e . . . v mi­ sálku vždy na svém m ístě. K d y ž byl kněz na straně epištolní dokončil m odlitby pře­ depsané, a ustoupil do středu oltáře, chopí se m inistrant oběma rukama pultu (neb polštářku i s misálem otevře­ ným ) a přecházeje n e j k r a t š í cestou na stranu evan­ gelijní, poklekne opatrně uprostřed a přejde na stranu levou, kde um ístí misál tak, aby horní ořízka středem obrácena byla k zadním u rohu oltáře. Ustoupí stranou, obrátí se tváří ke k říži a očekává příchod kněze, který praví!

54

K. D om inus vobiscum . M. Et cum spiritu tuo.

K. Pán s várni. I s duchem

tvým.

K něz palcem pravé ruky dělá znam ení kříže na počáteční písm eně příslušného oddílu su. Evangelia, sám sebe pak žehná křížem na čele, ústech a prsou říkaje:

K. S eq u en tia (neb lnitium) Sancti Evangelii secundum . . . N. N. . . .

K. P okračování íne'3 začátek ) sv. Evangel,a p o d l e . . .

M inistrant současně dělá totéž znam ení svatého kříže palcem pravé ruky na čele i ústech a prsou na znam ení, že svaté Evangelium bude pravidlem jeho celého života ja k v m y š l e n k á c h , tak s l o v e c h , tak i v ů l i a odpovídá:

M. Gloria tibi, Domine.

ne.

s|áva toběi Pa­

Ukloní se m írně knězi a ustoupí slušné na své m ísto na straně e p i š t o l n í dole, pokleknuv vprostřed oltáře. Tam stojí, očekávaje, až kn ěz dokončí čtení sv. 'E van­ gelia. K d yž kněz líbá m ísto sv. Písma, odpovídá m ini­ strant:

M. Laus tibi, Christe.

M- C hvála Kriste.

to b ě ,

a poklekne, dávaje vždy při klekn u tí pozor, aby šat m ěl dobře upravený přes boty.

Crédo. V yznání víry a to p o d le sym bolu n icén o -cařih rad ského. Crédo in unum Deum. Patrem o m n ipotentem , factorem coeli e t terrae, visibi. . . . .. ■■■ lium ómnium e t invisibilium.

V ěřím v je d n o h o Boha, O tc e v šem ohoucít10' S tvořitele n e b e i zem e, v še h o vidit e |n é h o ; n ev id itel­ ného. 55

Et in unum Dominum Jesum Christum, Filium Dei unigeni­ tum. Et ex Patre natum ante om ­ nia saecula. Deum d e D eo, lumen de lumine, Deum verum d e D eo véro. Genitum, non facium, con­ substantialem Patri, per quem omnia facta sunt. Qui propter nos homines et propter nostram salutem d e ­ scendit d e coelis.

I v je d n o h o Pána Je ž íše Krista, j e d ­ n o ro zen éh o Syna Božího a z O tc e z ro z e n é ­ h o p ře d všem i v ě Boha z Boha, sv ět­ lo z e světla, Boha p rav é h o z Boha p ravého. Z p lo zen éh o , neu­ č in ěn é h o , je d n é p o d staty s O tcem , skrze n ěh o ž v šeck o u čin ěn o jest. Jenž p ro nás lidi a p ro naši spásu sestoupil s n eb e s.

V tomto okam žiku m inistrant a všichni se hluboce skloní, kd yž kněz pokleká při následujících slovech m luvících o v t ě l e n í Božího Slova, a to až přes slova: e t h o m o

f a c t u s es t . Et incarnatus est d e Spiritu Sancto, ex Maria Virgine: e t H o m o f a c t u s est. Crucifixus etiam pro nóbis: sub Pontio Pilato passus, et sepultus est. Et resurrexit tertia d ie se ­ cundum Scripturas. Ei ascendit in coelum : sed et ad dexteram Patris. Et iterum venturus est cum gloria judicare vivos et mor56

I vtělil se D uchem Svatým z M arie Panny a člověkem se stal. U křižován ta k é p ro nás, trpěl p o d Pont­ ským Pilátem a p o ­ h řben byl. Třetího d n e vstal z mrtvých p o d le Pí­ sem . A vstoupil na ne­ b esa, se d í p o p ra­ vici O tce. A o p ě t p řijd e se slávou soudit živé i

tuos: cujus regni non erit finis. Et in Spiritum Sanctum, Do­ minum et vivificantem: qui ex Patre Filioque procedit. Qui cum Patre et Filio simul adoratur e i conglorificatur; qui locutus est per prophetas. Et unam sanctam catholicam et apostolicam Ecclesiam. Confiteor unum baptisma in remisionem peccatorum. Et exsp ecto resurrectionem mortuorum.

m rtvé, je h o ž králov­ ství n e b u d e konce. A v Ducha S v até­ ho, Pána a o živ o v a te le, je n ž z O tc e a Syna vychází, jen ž s O tcem a Sy­ nem je záro v eň uctíván a oslavován, je n ž mluvil skrze Proroky. A je d n u , svatou, katolickou a a p o š­ tolskou C írkev. V yznávám je d e n křest na o d p u štěn í hříchů a očekávám vzkří­ šen í mrtvých

M inistrant a všichni znam enají se současně znamením, kříže:

Ei vitam Amen.

venturi

saeculi.

knězem

a života příštích věků. Amen.

III. Začíná Mše svatá věřících. I. díl. O bětování - Offertorium. „To čiňte na m ou pam átku." A Kristus vzal ch léb . . . a kalich s vínem . . . I my o b ě tu je m e chléb . C hléb je st p o dstatou n ašeh o života. Živí nás a zach o v áv á náš život. N áš život závisí na ch leb ě. Vzdáti se, d arovati, o bětovati svůj chléb — to znam ená oběto v ati svůj život. S pojm e se takto s o bětujícím knězem . M še svatá věřících m ohla začíti až p o o d ch o d u k a­ techum enů z chrám u. O b ětu jící kněz vyčkal te d y jejich o d ch o d u a po zavření chrám ových d v eří o b rá ­ 57

til se o p ě tn ě se svým pozd rav em . . . p o zd rav em to K ris to v ý m ... k lidu:

K. Dóm inus vobíscum . M. Et cum spiritu tuo. K. O rem u s.

K. Pán s vámi. M. I tvým.

s duchem

K. Modleme se.

O ffertorium . Z pívá se offertorní antifona. V zata je o p ě tn ě z žalm u. Zpíval se o b y č e jn ě celý d louhý žalm p o dobu, kterou věřící šli ofěrou . . . to je st při­ nášeli k oltáři sv o je o b ětn í dary. Z nich vybíraly se ch léb a víno k oběti, ostatní zůstávalo v e p ro sp ě c h chudých na vydržování o b c e a kněžstva. Text offertoria v misálku na svém m ístě p o d le for­ m uláře. Jakm ile kněz řekl své hlasité „O r e m u s " a začne od­ krývali kalich, ta m inistrant dá m írné znam ení z v o n ­ k e m a zvednuv se jde pro konvičky s vínem a vodou, vrací se na stranu epištolní a čeká, až kněz je hotov s obětováním chleba na pateně. P ři missa recitata m ohou všichni říkati spolu s knězem všechny m odlitby, které kněz říká jm énem věřících až do m odliteb sekretních: K obětování chleba na pateně:

Suscipe, sancte Pater, omni­ potens, aeterne Deus, hanc immaculatam hostiam, quam e g o indignus famulus tuus of­ fero (ibi D eo m eo vivo e t v e ­ ro, pro innumerabilibus p ec­ catis e t offensionibus e t ne­ g legentiis meis, et pro omni­ bus circumstantibus, sed et pro omnibus fidelibus christi58

Přijmi, svatý O tč e , všem o h o u cí, v ěčný Bože, tu to n e p o ­ skvrněnou o b ěti nu, kterou já, n eh o d n ý sluha tvůj, přináším to b ě , Bohu svém u živém u a pravém u, za n esčíslné hříchy, urážky a n edbalosti své a za v šech n y přítom né, jakož i za

anis vivis atque defunctis, ut mihi e t illis proficiat ad salu­ tem in vitam aeternam. Arnen.

všecky v ěřící křes­ ťany, živé i zesnu­ lé, a b y m ně i jim p ro sp ěla k sp asen í p ro život věčný. Amen.

K něz vezme kalich a jd e na stranu epištolní, kde je při­ praven m inistrant s konvičkam i. T ý ž podává knězi kon­ vičky, nejdříve s vínem a poté s vodou. N ěkde je krás­ ným zvykem konvičky líbati na m ístě, kde se jich kněz dotýká — u oušek i před i po podání (vyjm a při Mši za zemřelé a před vystavenou N ejsv. svátostí). K onvičky se podávají rukou pravou. Ukloniv se knězi, odchází m i­ nistrant. K žehnání a m íšení vody říká kněz tuto krásnou m odlitbu:

Deus, qui humanae substan­ tiae dignitatem mirabiliter condidisti, et mirabilius refor­ masti: da nobis per hujus aqsi® e t vini mysterium, ejus divinitatis e s s e consortes, qui humanitatis nostrae fieri d ig­ natus e si particeps, Jesus Christus, Filius tuus, Dominus noster: Qui tecum vivit et reg­ nat in uniiate Spiritus Sancti Deus: per omnia saecula sae­ culorum. Amen.

Bože, je n ž jsi d ů ­ stojnost lidské p o d ­ staty p o d iv u h o d n ě stvořil a je ště p o ­ d iv u h o d n ěji o b n o ­ vil, d e j nám skrze tajem stv í té to vody a vína Božství to ­ h o se státi sp o le č ­ níky, je n ž člo v ě­ čenství n a še h o rá­ čil státi s e účast­ ným, Ježíš Kristus, Syn tvůj, Pán náš, jen ž s te b o u živ jest a kraluje v jed n o tě D ucha S vatého, Bůh p o všecky v ěk y v ě ­ kův. A m en,

K něz, vrátiv se do středu oltáře, obětuje kalich s vínem :

Offerimus tibi, Domine, cali­ cem salutaris, tuam deprecan-

O b ě tu je m e ti, Pa­ ne, kalich spasení,

tes clementiam, ut in conspec­ tu divinae majestatis tuae, pro nostra e i totius mundi sa­ lute, cum od ore suavitatis ascendat. Amen.

vzý v ajíce tvou mi­ lostivost, ab y p ře d tváří b o žsk é v e le b ­ nosti tv é p ro naši a c e lé h o světa spá­ su s vůní líbeznou se vznesl. Amen.

In spiritu humilitatis, et ani­ mo contrito suscipiamur a te. Domine: e t sic fiat sacrificium nostrum in conspectu fuo ho­ d ie, ut placeat tibi, Domine Deus.

V d u ch u pokory a se srdcem zkrouše­ ným nechť jsm e při­ jati teb o u , Pane, a tak d ě j se d n e s o b ěť n a še p ře d tvá­ ří tvou, ab y se ti lí­ bila, P ane Bože.

Véni, sanctificator om nipo­ tens aeterne Deus, et benedic hoc sacrificium nostrum tuo sancto nomini praeparatum.

Přijď, Posvětiteli, v šem ohoucí, v ěčn ý Bože, a p o † žehnej tu to oběť, p řip ra v e­ nou tvém u svatém u jm énu.

Lavabo. Ministrant se vrátil na stranu epištolní s táckem a konvičkou s vodou, m aje připravený ručníček lavaba na ruce levé, a to tak, že dvě třetiny jeho m u splývají, aby kněz pohodlně m ohl ruce otříti, aniž by ručníček m usel někde býti položen. Tácek drží v ruce levé a rukou pravou lije z konvičky vodu na palce a ukazováčky kněze. K d y ž kněz ruce osušil, ukloní se m írně, jd e vodu s tácku vyliti slušně na místě k tomu určeném (je-li nádoba k to­ m u postavena na zem i, neohýbá se, nýbrž pom ůže si po­ kleknutím na jedno koleno). Vrátiv se postaví vše na své m ísto, konvičky srovná vedle sebe a p řikryje ručníčkem . P oté vrátí se na epištolní stranu, kde klekne na svém m ístě. Na výzva kněze O r á t e f r a t r e s odpovídá s toho m ís­ ta, kde právě stojí neb klečí, obrácen slušně ke knězi. A odpovídá t e p r v e , když se kněz obrátil k oltáři, ni­ koliv dříve. K něz se modlí uprostřed oltáře a ostatní s n ím :

60

Suscipe, sancta Trinitas, hanc oblationem, quam tibi offe­ rimus ob memoriam passionis, resurrectionis, et ascensionis Jesu Christi, Domini nostri: et in honorem beatae Mariae sem per Virginis, e t beati Joannis Baptistae, e t sancto­ rum Apostolorum Petri e t Pau­ li, et istorum e t omnium San­ ctorum: ut illis proficiat ad ho­ norem, nobis autem ad salu­ tem: et illi pro nobis interce­ dere dignentur in coelis, quo­ rum memoriam agimus in ter­ ris. Per eum dem Christum Do­ minum nostrum. Arnen.

Přijmi, svatá Troji­ ce, tu to o b ě ť, kte­ rou ti přin áším e na pam átku u m učení, vzkříšení a n a n e ­ b e v sto u p e n í Jež íše Krista, Pána n ašeh o , a k e cti b lahosla­ v e n é M arie, vždy Panny, sv a té h o Jana K řtitele, svatých Apoštolů Petra a Pav­ la a těch to , jakož i v šech Svatých, ab y jim byla k e cti, nám p ak ke sp áse, a ti ab y za nás o ro d o vati ráčili na nebi, jejich pam átku ko­ n ám e na zemi. Skr­ ze té h o ž Krista, Pá­ na n ašeho. Amen.

K něz líbá oltář a obrací se k lidu, říkaje výzva:

K. O rá te fratres: ut m e­ um ae vestrum sacrifi­ cium accep tab ile fiat apud Deum Patrem om ni­ p o ten tem .

K. M o d lete se, bratří, a b y m o je i v a še o b ě t’ p říjem ­ nou se stala u Bo­ ha, O tc e v šem o h o u ­ cího.

M. Suscipiat Dominus sacrificium de manibus tuis ad laudem e i glori­ am nominis sui, ad utili­ tatem quoque nostram, totiusque Ecclesiae suae sanctae. K. Am en.

M. N ech ť přijm e Pán o b ě ť z rukou tvých k ch v ále a sláv ě Jm éna svého, k užitku však i na­ šem u a c e lé C írkve sv é svaté. K. A m en. 61

N ásledují sekrety. To jsou m odlitby, k teré kněz říká tiše, sv o láv aje d o cela zvláště p o ž e h n á n í boží na d ary věřících, které tito k O b ěti přinesli. O b y č e jn ě to býval ch léb a víno, z čeh o ž s e vzaly částky k sa­ m otné O b ěti n ejsv ětější, které se prom ěňovaly. M odlitby tyto končí slavnou Prefací, která se volí p o d le svátku, který se slaví (viz v misálku). Ú vodem k ní je hlasité zak o n čen í sek ret slavným :

K. Per om nia saecula saeculorum . M. Amen. K. Dom inus vobiscum . M. Et cum spiritu tuo. K. Sursum corda. M. Habemus ad Dominum. K. G ratias agam us D o­ m ino D eo nosiro. M. Dignum et justum est. K. V ere dignum et jus­ tum e s i . . .

K. Po všecky věky věkův. M. Amen. K. Pán s vámi. M. I s d u ch em tvým. K, Vzhůru srdce.

M- M ám e k Pánu. K. Díky čiňm e Pá­ nu, Bohu našem u. M. H odno a sp ra­ v ed liv o jest. K. V pravdě h o d n o a sp rav ed liv o j e s t . .

zpívá se celá slavná Preface n eb hlasitě říká. Jest Preface zvláštní slavný p ro je v k ch v ále Boží za v še ­ chny milosti a dary, zvláště za milost vykoupení. Jm éno Preface znam ená p o d le latinského p ro stě co slavný p ře d z p ě v či úvod spolu se Sanctus k O b ěti n ejsv ětější, která p o u k o n čen í Preface v kánonu za­ číná. Preface m ám e: vánoční, k Zjev. P áně, postní, velikonoční, o Sv. Kříži, k N a n e b e v sto u p en í Páně, svatodušní, k Srdci Páně, ke Kristu Králi, sv. a p o š­ tolů, Panny M arie, N ejsv. Trojice, sv. Josefa, v šed n í­ ho d n e a při Mši sv. za zem řelé. Viz misál. Preface končí slavným Sancius, 62

k n im u ř m inistrant dá t ř i k r á t e krátké a slušné zna­ m ení zvonkem , které oznam uje věřícím , že nejsvětější Obět počíná. V šichni:

Sanctus, Sanctus, Sanctus Dominus Deus Sabaoth, pleni . . , . . . sunt coeli e t t e m glória tua. Hosanna in excelsis.

Svatý, Svatý, Sva^ P^.n' záf*u' pu. Plna jsou n e b e ; zem J s ,ávy ^ H osana stech.

na

v ý so ­

Všichni dělají znam ení velké sv. K říže:

Benedictus qui venit in nom ine Domini. u . . . Hosanna m excelsis.

P ožehnaný, jen ž g ř.ic!?ázíu v e í m énu Pane, H osana na výsostech.

Začíná M ešní kánon. Slovo Kánon znamená souhrn v šech m o d liteb ni­ kdy nem ěnitelných, k teré tv oří p o d statn o u součást­ ku m ysteria M še svaté, k teré vrcholí v rtejsvě*tějších slovech Proměňování, v e k terém žto okam žiku p o d le p o sled n í v ů le um írajícího Ježíše Krista na pam átku je h o n ejsv ětějšíh o u trp e n í p o d le v ý slo v n é­ h o je h o rozkazu: To čiňte na mou památku, C hléb stává se Tělem a v ín o Krví Kristovou. O d to h o oka­ mžiku až p o lámání Chleba m ám e na skále o ltáře v ž d y novou Kalvarii, na níž na v zty čen ém Kříži tajem ném znovu um írá S pasitel sv ěta — Berá­ nek, jen ž snímá hříchy světa. C hléb a víno — Tělo a Krev ro zd ělen o , jako ro zd ělen o bylo v smrti Toho, který volal sv é p o sled n í d o k o n án o jest. Kdy tě lo b e z d u c h é p n ě lo n a kříži a krev již v še c h n a rozlita byla pěti ranam i d o kalicha C írkve k sp á se věřících c e lé h o světa. Ponoř se v p o zo rn é usebranosti v ta to tajem stv í a nem áš-li vlastních m yšlenek, jimiž bys roznítil svoji zbožnost, použij h lubokéh o klanění se sv. Tom áše 63

A kvinského v e znám ém zpěv u A doro Te d e v o te . . . V roucně se ti klaním . . . n e b slov se k v e n c e Lauda Sion Salvatorem ze M še sv. Božího Těla, n e b strofy z P ang ue lingua. K dyž kněz obě ruce své vkládá nad dary obětní, žehnaje je pater onásobným svatým znam ením k ř í ž e , m inistrant dá znam ení z v o n k e m , vstane a klekne si poněkud vpra­ vo (k epištolní straně) za knězem . K dyž se kněz sklonil k pronášení nejsvětějších slov Proměňování, m inistrant m aje v pravé ruce připravený zvonek, rukou levou se cho­ pí mešního roucha, které při klekání kněze m írně pozved­ ne. K d yž kněz kleká po prvé, dá první znam ení zvonkem . K dyž pozvedá svatou hostii, dá znam ení druhé. K dyž opět­ ně pokleká, dá znam ení třetí. Právě tak při pozdvihování kalicha. K d y ž kleká po prvé, znam ení první, kd yž pozdvi­ h u je kalich znam ení druhé, kd yž pokleká po druhé, zna­ m ení třetí. (N ikoliv více. P ři prvním znam ení se on s k l o n í , při druhém znam ení se hlava pozvedá, aby očima pohleděti mohla na Hostii neb kalich, při třetím znam ení se zase skloní v zbožném klanění a vzpřím í. Vě­ řící dělají vše obráceně. P ři prvém znam ení žehnají se křížem . Sklánějí se při druhém znam ení, kd yž spatřili H ostii neb kalich.) Zbožní věřící klečí po celou dobu od S a n c t u s až po svaté P řijím áni. Po pozdvihování N e j­ světějších částek m inistrant se zvedne, poklekne upro­ střed oltáře dole a vrátí se na své místo na epištolní straně a zbožně poklekne.

Kánon končí t. zv. m alou elev a cí, což n ěk d e bývá n azn ačen o znam ením zvonku, a le u nás je š tě není z a v ed en o . Zřejm ým znam ením uko n čen í m o d liteb a ob řad ů Kánonu jest hlasité u k o n čen í k n ěze slav­ ným :

K. Per om nia saecula saeculorum . M. Amen.

64

K. Po všecky věky věkůvM. Amen.

IV. Communio. Svatá Přijímání kněze i věřících, k němuž úvodem a přípravou jest slavná m o d l i t b a P á n ě , která má svůj starodávný, zvláštní slavný úvod: Oremus. Praeceptis salutari­ bus moniti, et divina instituti* on e formati, audemus dicere:

Pater noster, qui e s in coelis, sanctificetur nomen tuum, adveniat regnum tuum. Fiat voluntas tua, sicut in c o e lo et in terra. Panem nostrum cotidianum da nobis hodie. Et dimitte nobis debita nos­ tra, sicut e i nos dimittimus debitoribus nostris. Ei ne nos inducas in fentationem.

M. Sed libera nos a malo. K. Arnen. K. Per om nia saecula saeculorum . M. Arnen. K. Pax Domini sit sem ­ p e r vobíscum . M. EI cum spiritu tuo.

K. M o d lem e s e ! Rozkazy sp asiteln ý ­ mi p ovzbuzeni a božským naučením v e d e n i, o sm ěíu jem e se p ra v iti: O tč e náš, je n ž jsi na n eb esích . Posvěť se jm én o tv é. Přijď království tv é. Buď v ů le tvá jak o v n e ­ bi, tak i na zemi. C hléb náš v ez d ejší d e j nám d n es. A o d p u sť nám n a še viny, jakož i my o d ­ pou štím e našim vinníkům. A n eu v o ď nás v pokušení.

M. A le zb av nás o d zlého. K. Amen. K. Po v šecky věky věkův. M. Amen. K. Pokoj † Páně b u d iž † vždycky s † vám i. M. I s d u ch em tvým. 65

V šichni:

Ágnus D ei, qui tollis peccata mundi. M iserere nobis. Agnus Dei, qui tollis peccata mundi. M iserere nobis. Agnus Dei, qui (ollis peccata mundi. Dona nobis pacem.

Beránku Boží, k te­ rý sním áš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, k te­ rý sním áš hříchy světa, smiluj se nad námi. Beránku Boží, kte­ rý sním áš hříchy světa, u d ěl nám p o ­ koje.

P ři těchto prosbách bijí se m inistranti a ostatní v prsa.

N ásledují tři překrásné a hluboké m odlitby pří­ p rav n é k svatém u Přijímání s přímým vždy o slo v e ­ ním D om ine Jesu C hriste . . . P ane Ježíši Kriste s p ří­ slušnými prosbam i. Jsou nejkrásnější příp rav o u na sv até Přijímání vůbec.

Communio - Svaíé Přijím ání Těla a Krve Kristovy. K něz pokleknuv m odlí se p o sled n í v ětu p říp rav ­ nou: Panem coelestem accipiam e t nóm en Domini in vocabo — Přijmu chléb n eb esk ý a Jm éno H o sp o ­ d in o v o vzývati budu. B ere d o rukou svatou Hostii nad zlatou p aten o u , b ije se v prsa a říká: K. Domine, non sum dignus, ut intres sub tectum meum: sed tantum dic verbo, e t sa­ nabitur anima mea. (Třikráte.)

Pane, nejsem h o ­ d e n , ab y s v ešel p o d střechu m ou, ale to ­ liko rci slovem a u zd rav en a b u d e d u ­ še má. (Třikrát.)

Ministrant dá při tom třikráte znam ení zvonkem , kterým se věřícím připom íná okam žik, že je čas připraviti se, aby

66

přistoupili sam i ke stolu Páně. P řijím á -li m inistrant sám, což je pro něho přirozenou věcí při každé Mši svaté, nsb přistupují-li věřící, tu ustoupí se svého místa a poklekne (i se zvonečky) na dlažbě oltáře se strany epištolní, obrá­ cen tváří ke knězi a m odlí se C o n f i t e o r jako ve stupňových modlitbách na str. U8. P ři missa recitata m odlí se C onfiteor všichni s sebou.

K. Misereatur vestri omni­ potens Deus, et dimissis p ec­ catis vestris, perducat vo s ad vitam aeternam. M. Amen. K. Indulgentiam, absolutio­ nem, et remissionem p ecca­ torum vestrorum tribuat vobis om nipotens et misericors Do­ minus. M. Arnen.

K. Smilujž se nad vámi v šem o h o u cí Bůh a o d p u stě hří­ chy v aše, u v ed iž vás d o života v ě č ­ ného. M. Amen. K. Prominutí, roz­ h řešen í a o d p u štěn í hříchů vašich nech ť u d ělí vám v šem o ­ houcí a m ilosrdný H ospodin. M. Amen.

Zde m inistrant vstane a přijím á-li sám, vstoupí se stra­ ny epištolní na nejvyšší stupeň oltářní, kde vyčká, až kněz se obrátí s N ejsvětějším T ělem Páně. A k D om ine, non sum dignus dá třikráte znam ení zvonkem , což ale býti nem usí a v nejnovější době se system aticky vyne­ chává.

K. Ecce Á gnus Dei, ecce qui tollis p eccata m undi.

K. Ejhle, B eránek Boží, e jh le, který snímá hříchy světa.

K něz a s ním i všichni:

Domine, non sum dignus, ut intres sub tectum meum: sed tantum dic verbo, e t sa­ nabitur anima mea.

Pane, n ejsem h o ­ d e n , ab y s v ešel p o d střechu m ou, a le to ­ liko rci slovem a uz d rav en a b u d e d u ­ še má. 67

O p ak u je se zřeteln ě a v ro u cn ě p o třikráte. Není-li m ožno hlasitě, te d y aspoň tiše ; na pam átku v eliké a pok o rn é víry setníka z K afarnaum , který uvěřil Pánu, ž e m ůže uzdraviti služebníka je h o i v e sv é n e p říto m n o sti. . . V tajem ství N ejsv. Eucharistie se ­ stu p u je však Kristus v e z p ů so b ě C h leb a až v naše d u ch o v n í i tě le sn é chatrné útroby, aby nás n eb es­ kým svým pokrmem proměnil v nebeské občany. Po ro zd ělen í N ejsv ětějšíh o Těla Kristova věřícím n á sled u je díkůvzdání m ešní čili G ratiarum actio.

Po svatém Přijímání. K dyž byl kněz se vrátil s ciboriem a uložil N ejsvětější do tabernaklu, m inistrant dá poslední znam ení zvonkem (je ­ li to m ístně zvykem ) a jde pro konvičky. N ebylo-li svaté P řijím ání, pak odchází hned po tom , kd yž kněz byl p ři­ ja l N ejsvětější pod způsobou chleba, a vzav konvičky vrátí se k oltáři a poklekne na nejvyšším slupni oltářním klanějě se při svatém P řijím ání Kalicha. K dyž byl kněz kalich postavil na oltář, vstane a jest připraven, až kněz nakloněním kalicha nad okrajem korporálu dá znam ení, že si přeje, aby nalil vína k puri†ikaci. M inistrant postou­ p í až ke knězi a nalije pravou rukou z konvičky trochu vína do kalicha. Ustoupí poté zpět na konec oltáře a čeká, až kněz přistoupí k něm u, aby přijal abluci. T u lije přes prsty kněze víno a vodu, podle přání kněze. Ukloní se a vrátí se, aby uložil konvičky na své m ísto. Poité jde na stranu evangelijní, pokleknuv uprostřed, a vezme k n i­ hu Mešní s pultem neb poduškou a přenáší ji opětně n e j­ kratší cestou, s pokleknutím uprostřed na stranu epištol­ ní. Vrací se pak na své místo na straně evangelijní, kde klekne. K něz při purifikaci kalicha a rukou říká vzácné m odlitby díků, které se doporučují k tichém u neb hlasi­ tém u m odlení společnému, zvláště při Mši sv. recitované. K puri†ikaci s vínem :

K. Q uod ore supsimus. Do­ mine, pura mente capiamus: e i d e munere iemporali fiat 68

Č e h o jsm e ústy požili, Pane, kéž čistou myslí p o jm e­ m e a nechť z daru

sempiter­

č a sn éh o sta n e se nám lék věčný!

K. Corpus Suum, Domine, quod sumpsi, e t sanguis, quem potavi, adhaereat vis­ ceribus meis et praesta; ut in m e non remaneat scelerum macula quem pura et sancta refecerunt sacramenta: Qui vivis et regnas in saecula sae­ culorum. Amen.

N echť Tělo tvé, Pane, je ž jsem p o ­ žil a Krev, kterou jsem pil, utkví v útro b ách m ých, a d e j, ať n ezů stan e poskvrna hříchů v e m ně, je jž čisté a sv até o b čerstvily Svátosti, je n ž jsi živ a kraluješ na věky věkův. Amen.

nóbis num.

remedium

K abluci rukou:

K něz uspořádá si ve středu oltáře kalich a jde k misálu na straně epištolní, aby dokončil díkůvzdání m ešní. N á­ sleduje:

Aníifona zvaná Comm unio, a m odliiby Postcom m unio čili po sv. Přijímání. Antifona Com m unionis mívá v žd y svůj zvláštní vztah k tajem ství N ejsv. Svátosti a o b y č e jn ě v ní slyším e přím ý hlas Páně. M ění se p o d le charakteru svátku. Třeba vyhledati si ji v misálku. Po antifoně vrací se kněz d o p ro stře d o ltá ře a p o z d ra v u je v ěřící:

K. Dóm inus vobíscum .

M. Et asm spirita tuo. K. O rem us.

K. Pán s vámi. M. I s d u ch em tvým. K. M odlem e se.

M odlitby Postcom m unio čili p o sv. Přijímání jsou krásným díkůvzdáním za m ilost o b ěti M še sv até zvláště s d arem sv atéh o Přijímání. V tě c h to m odlit­ b ách je u lo žen a celá nauka o účincích sv atéh o Při69

jím ání v duši člověka p ro život věčný. Končí o b ­ vyklým :

K. Per om nia saeculorum . M . © d p o w id á ným A m en.

saecuia

K. Až n a všecky věky věkův.

s la v ­

K něz vrací se do středu oltáře. N e ch i-li však otevřený misál na straně epištolní, znamená to, že m inistrant je j m usí opět přenésti na stranu evangelijní, neboí se m usí čísti Evangelium jiné než začátek ze sv. Jana. M inistrant tak učiní u tomže pořádku jako k prvním u čtení E van­ gelia. Viz str. 5U. Postaví se pak opětně na straně epištol­ ní vyčkávaje konce čtení. Zavře-li kněz misál, znamená to, že se na konci čte, což je obvyklé . . . sv. Evangelium podle sv. Jana z tabulky m ešní. T u vyčká pozdrav poslední:

K. Dom inus vobíscum» M. Et eum spiritu tuo.

K. Ite, Missa e s i M. D®® gratias.

K. Pán s vámi. M. I s duchem tvým. K. Jd ě te , js te p ro ­ p uštěni. M. Bohu díky.

a jde do středu a klekne si na dlažbě a vyčkává požehnání kněze. P ři Mši svaté bez Gloria říká kněz:

K. B enedicam us Dom ino. M. Pe@ gratias.

D o b ro řečm e Pá-

nuM. Bohu díky.

P ři Mši sv. za m rtvé:

K. R equiescant in pace. M. Am en. 70

K. O d p o čiň te ž v pokoji. M. Amen.

Po tomto není p o ž e h n á n í kněze, ale hned se čte poslední Evangelium. O velikonocích od soboty Bílé dop. až do soboty před nedělí B ílou říká se: Ite Missa est, A lleluja, A lleluja. Deo gratias, A lleluja, A lleluja. K něz se obrátí a žehná na rozloučenou všemu lidu posled­ ním požehnáním . M ůžem e si vzpom enouti na Krista, který dokončiv obět m ešní svého boholidského života, od­ cházeje na nebesa s hory Olivetské žehná posledním po­ žehnáním svým apoštolům a celé Církvi.

K. ien ed ícai vo s omnipofens D eus, Pater, e t Filius, † . e , , @1 Spiritus Sanctus.

M. Amen.

K„ P ožehnej vás v šem o h o u cí Bůh u t e c a Syn a Duch Svatý

M. Amen.

Po požehnání m inistrant vstane, poklekne znovu a vrátí se na své místo na straně epištolní.

K. Dom inus vobíscum . M. El m m

s p ir itu fa© .

K. In i ti u m sii E v a n g e l i i

secundum Jo an n em . M . Gloria fib i D o m ís s e .

Pán s vámi. M.

I s du ch em tvým. K. P očátek sv. E-

yangelia podle sv. Jana. M. Sláva Pane.

Tobě,

M ezi sv. E vangeliem nehledá tabulek m ešních, ty si opatří dříve, třeba kd yž se vrací od konviček. V Evangeliu sv. Jana na konci při slovech et v e r b u m c á r o fa ctu m est spolu s knězem se poklekne na jedno koleno k uctění tajem ství sv. Vtělení.

M. D®© grailas„

M. Bohu díky.

K d y ž kn ěz byl sestoupil, klekne si m inistrant k něm u blíže na dlažbě a m odlí se s ním předepsané m odlitby po Mši svaté. M inistrant m ě j vždy připraveny tabulky s těm ito m odlitbam i. N ikd y nekleč na stejném stupni s knězem , ale o jeden níže.

71

Po skončení těchto modliteb vstaň, dojdi pro biret, vy ­ stup k oltáři pro misál, poklekni naposled s knězem a před ním (na 3 — h kroky) pomalu a slušně nastupuj zpáteční cestu do sakristie. Navrátivše se do sakristie ukloní se oba vroucně svatému K říži, m inistrant také knězi. P otom odloží misál a jako odm ěnu vyžádá si kleče od svého kněze zvláštní požeh­ nání. (T ak je to krásným zvykem v P orýní a ve fra n ­ couzských a belgických krajích.) Poté, kde je to zvy­ k em , jde zhasnout svíce a dáti do pořádku oltář a tím končí jeho m inistrantská služba.

C e r e m o n i e ( o b ř a d y ) , k d y ž mi ­ nistrují dva mi n i s t r a n t i Přisluhují-li knězi při Mši sv. d v a ministranti, tu prvém u přísluší strana p rav á (epištolní), druhém u strana levá (evangelijní). Knězi o d p o v íd a jí vždy sp o ­ lečně. K oltáři nastupují vždy sp o leč n ě . Prvý n e se misál. Druhý d á znam ení zvonkem u sakristie. Při Mši sv até zvoní v ždy p r v ý v čase p o třeb n ém . Když došli k oltáři, ro zejd o u se každý na sv é m ís­ to a poklekají vždy sp o le č n ě s knězem . Prvý vy­ stupuje, ab y položil misál na oltář a o d n esl biret. Druhý klekne si blíže kn ěze n a sv é stran ě, a to na d lažb ě . Po stupňových m odlitbách vstanou, jd o u d o středu, pokleknou, ukloní se so b ě navzájem a ro zejd o u se na svá místa, pokleknou na stupeň. Po e p išto le o b a o d p o v í: D eo gratias. Z vednou se o b a a druhý jd e na epištolní stranu, a b y p řen esl mi­ sál. Přenáší jej cestou kratší. Koná v še jako o b y če jn ě a vrátí se na sv é místo. Spolu o d p o v íd a jí: Laus tibi, C hriste, a kleknou. K efřerforiii; Když kněz ře k l: O r e m u s , o b a vsta­ nou, jdou d o p ro střed , pokleknou a spolu, prvý p o p ra v é straně d ru h éh o , jd ou k e kred en ci pro kon­ vičky. Prvý jd e s konvičkam i v rukou k oltáři, druhý d o n e s e zvonek n a oltářní stu p eň prvém u a zazvoní k offertoriu. Vrátí se a přip rav í si l a v a b o a č e ­ ká, až se první vrátí. Pak jdo u spolu. Prvý p řev e zm e ručníček a druhý konvičku s v o d o u a tácek. Ruční­ ček drží se oběm a rukam a tak, a b y d lo u z e splýval. Potom spolu jd o u po straně e p išto ln í k oltáři na první stupeň (druhý p o pravici prv éh o ), ukloní se knězi a přisluhují mu lavabem . Když si kněz ruoe osušil, ukloní se o p ě tn ě , sesto u p í dolů, druhý vylije vodu na m ístě u rčen ém a vrátí se spolu ke k redenci,

73

k d e upraví konvičky d o p ořádku, přikryv je ručníčkem . Pak jd ou sp o le č n ě d o středu o ltá ře (první p o p ra v é straně d ruhého), pokleknou, ukloní se so b ě n avzájem a rozejdou se na svá místa. S uscipiat o d ­ p o v íd ají se sv éh o m ísta, jak řeč e n o bylo při jed n o m m inistrantu. Když kněz žeh n á o b ětn í dary p ře d P ozdvihováním , d á pravý znam ení zvonkem , o b a vstanou a jdou spolu d o středu, b e z pokleknutí vystupují nahoru a kleknou si za kn ěze stranou v p rav o i v levo, ab y kněz zůstal u p ro střed v i d i t e l n ý . Prvý d á v á zn a­ m ení zvonkem a o b a spolu konají v še, jak n az n ač e ­ no d řív e. Po P ozdvihování vstanou, o b a se jd o u ste jn ě dolů, spolu pokleknou a b e z v z áje m n é úklony (n eb o ť N e jsv ětější je s t n a oltáři) v rací se rva sv á místa. K leknou. Až d o sv. Přijímání konají vše, jak vý še nazn ačen o . Když kněz přijav Tělo P áně odkrývá kalich a p o k le ­ ká, o ba ministranti vstanou. Prvý jd e p ro konvičky, druhý na stranu evangelijn í, k d e d o le ček á, až s d ru h é strany d o jd e prvý s konvičkam i. O b a pak spolu stejn ě vystupují nahoru a ste jn ě p okleknou na nejvyšším stupni a klaní se, když kněz přijím á n e j­ sv ětější K rev P áně z kalicha. P oté o b a se zv ed n o u , p rv ý přisluhuje k purifikaci vínem a vínem a v o d o u , druhý pak se připraví k p ře n e se n í m isálu, a když prvý dokončil své, spolu se d a jí d o p o h y b u : prvý o d n áší konvičky a druhý přen áší misál. Pak se o b a se jd o u p o čk av še na s e b e na ep išto ln í stran ě . . . jd o u d o p ro střed , pokleknou, ukloní se so b ě vzájem ­ n ě a jd o u na svá místa. Kleknou. Má-li býti p o d á v á n o sv até Přijímání, m ění s e o b řa d n á sled o v n ě: Když kněz přijal Tělo Páně a od k ry v kalich pokleká, ministranti vstanou, prvý jd e na stranu epišto ln í, druhý na stranu ev an g elijn í a so u časn ě kleknou na d lažb u . Když kněz přijím á z kalicha N ejsv ětější Krev, o b a se skloní a říkají C o n f i t e o r hlasitě a so učasně. Jdou-li sami k sv. Přijímání, jd o u d o p ro ­ střed, vystoupí, p o k l e k n u v š e n a h o ř e n a 74

p r v n í s t u p e ň a z d e přijím ají. Poté sesto u p í a chovají se p o d le toho, jaká je v z d á le n o st mřížky od oltáře. Je-li m řížka b l í z k o o ltáře, zůstanou u stu p ­ ňů klečeti d o le , o b rácen i tváří k so b ě, a ž kněz prc*n e se N ejsv ětější zase zp ět. Je-li mřížka v zd ále n a, p ře d c h á z e jí spolu kn ěze s rukam a sepiatým a a asi v e vzdálenosti půl d ru h éh o m etru kleknou si je d e n na epištolní straně, druhý na e v an g elijn í, tváří k s o ­ b ě a čekají z b o žn ě m írně skloněni, a ž sk o nčen o b u ­ d e p odávání. Tu se p ak zase v ra c ejí spolu p ře d c h á ­ ze jíc e kněze. Při Mši sv até zp ív an é nesou s seb o u ro zžaté svíce. Je-li z a v e d e n a p a t e n a (s d ržad lem ) k sv. Při­ jím ání věřících, tu p r v ý v e zm e s seb o u o d o ltáře tu to p aten u a p o p ra v é stran ě k n ěze ji u ctiv ě při­ d ržu je p o d ústy přijím ajících v ěřících, a b y d ro b ečk y o d p a d ající snad nebyly zneu ctěn y . N avrátiv se pak p o d á tuto p aten u knězi k purifikaci. Po svatém Přijímání vrátí se o b a k oltáři. Počkají, až N ejsv ětější je st uložena v tabernaklu a pak první jd e p ro konvičky a druhý na stranu e v a n g e lijn í pro m isá l. . . jak v ý še naznačeno . Při p o žeh n án í klečí o b a na s v ý c h m ístech a žeh­ nají se sv. k ř í ž e m. Při posledním E vangeliu vstanou, o d p o v íd a jí a při slo v ech : Et V erbum cáro factum e s t pokleknou na je d n o koleno. Připadá-li ovšem d ru h é Evangelium z misálu, když kněz nechal misál o tev řen ý na stran ě e p išto ln í, tu p o Ite, M issa est a D eo gratias d r u h ý m inistrant p ře n e s e misál na stranu ev an g elijn í, jak již nazn a­ č e n o výše při I. Evangeliu. Při m odlitbách p o Mši sv até klečí o b a d o le na d lažb ě . Je-li p o Mši sv até S v á t o s t n é P o ž e h n á n í , budiž p řip rav en o v e l u m (tak, a b y druhý je mohl sn ad n o dosáhnouti). Prvý d á v á znam ení zvonkem , druhý obstarává v e l u m. K lečí se na svých m ístech d o le . Používá-li se kadidla (což se musí státi v ž d y , jakm ile se je d n á o p o žeh n án í s m onstrancí), je za­ p o třeb í b u ď kostelníka n e b tře tíh o m inistranta, kte­ 75

rý je p řipraven v sakristii. Ten p řin ese p o p osledním Evangeliu p řip rav en o u kadidelnici a velum . Kadi­ delnice p ře d á prvém u, velum druhém u. Při n asy p á­ vání kadidla, což d ě je se stoje, prvý m inistrant p ře ­ v ezm e naviculum (lodičku se lžičkou), třetí pak o te ­ v ře kadidelnici povytažením střed n íh o řetízku a po­ d á knězi. Po vložení kadidla zav ře se k ad id eln ice a zav řen á se p o d á knězi k incensu (okouření). Podává s e tak, ab y k o nec s kroužkem měl kněz v ruce levé, řetízky pak s p o je n é v ruce pravé. Při incensaci kle­ čí třetí m inistrant za knězem asi půl m etru. Potom v stan e a p řev ezm e o d kn ěze kadidelnici a m írně jí houpá. Mezi požehnáním , když kněz žeh n á m on­ strancí věřící, klečí u p ro střed na d la ž b ě a i n c e n s u j e . Když je p o žeh n án í skončeno a kněz se sto u ­ pil dolů, p o d á mu je š tě je d n o u kadidelnici (thuribulum ), s u n d a v v e l u m a p o i n c e n s a c i p o ­ s l e d n í o d n e s e d o s a k r i s t i e . — Když pak je N ejsv ětější u lo žen o zase d o tab ern ak lu , při p o ­ sledním pokleknutí kn ěze d á se znam ení zvonkem , o b a ministranti vstanou, prvý jd e p ro biret a mi­ sál. Je-li misál na straně evan g elijn í, v e zm e jej mi­ nistrant druhý. Pokleknou so u časn ě s k nězem a p ře d ním v racejí se d o sakristie.

A sperges. V n e d ě l i je s t vždy p ře d e M ší svatou o b řa d zv a­ ný A s p e r g e s , čili kropen í věřících sv ě cen o u v o ­ d o u na znam ení očistné, a b y s myslí čistou p řip ra­ vili se na slavení svatých tajem ství. P r v ý m inistrant v ez m e n ádobu se sv ěcen o u v o d o u a asp erg i lem (kropáčem ), druhý jd e m a je ruoe sepiaty. U o ltáře prvý p o d á knězi kropáč p o n o řen ý p řed tím d o svě­ c e n é vody a p o té o b a ministranti kleknou rovnou na dlažbu, zatím co kněz kropí s e b e a oltář, zp ív a je: A sp erg es me. Potom o b a vstanou, pokleknou a j d o u z a k n ě z e m m ezi lid. Když dokončil kněz cestu lodí chrám ovou n eb ke m řížce (p o d le m ístního zvyku), navrátí prvém u ministrantu asp erg il a oba jd ou p ř e d k n ě z e m z p ě t k oltáři, k d e o d p o v íd a j í :

76

K. O ste n d e nobis Do­ m ine m isericordiam tu­ am. M. EI salutare Suum da nóbis. K. Domine, exaudi o ra­ tionem m eam . M. ES clamor meus ad ie veniali. K. Dominus vobíscum . M. ES cum spirilu Suo. K. O rem us: Exaudi Do­ m ine . . . p e r Christum , Dominum nostrum. M. Amen.

K. Ukaž nám, Pane, mi­ losrdenství své. M. A spasení sv é nám dej. K. Pane, vyslyš m odlit­ bu mou. M. A volání m é k Tobě přijď. K. Pán s vámi. M. I s duchem tvým. K. M odlem e s e : Vyslyš, P ane . . . skrze Krista, Pá­ na n ašeho. M. Amen.

Po těch to m odlitbách vstanou, pokleknou u o ltáře a jdou p ř e d knězem z p ě t d o sakristie, k d e kněz odloží p l u v i á l a v ez m e m anipul a m ešní roucho.

Slavná

mše svatá s asistencí

C erem o n ie (obřady} pro a k o l y t y ,

thu-

r i f e r i ř e a e e r o f eráre. ®) Jedná se te d y o v ětší p o č e t již školených m inistran­ tů, n e jlé p e již větších. Dva akolyté, je d e n thuriferář, a d v a — čtyři — až šest ceroferářů. O v šem k nim p řistupu je pokud m ožno i c e r e m o n á ř , akolyta, který řídí všechny cerem on ie. M ůže to býti i d o b ře v y cvičený m inistrant senior, který v o b řa d e c h se d o b ře vyzná, a který mezi slavnou Mší svatou dává jednotlivé rozkazy, co a jak a kdy a kam. Při slavná Mši svaté asistují (přisluhují) knězi c e l e b r a n t u j á h e n a p o d j á h e n (diákon a subdiákon). U hlavního o ltáře po e p i š t o l n í stran ě má býti p řipraven stůl (zvaný k reden c) pokrytý bílou rouš­ kou, na něm ž je m ožno umístiti kalich přikrytý v e l­ kým v e l e m (které p o tře b u je p o d já h e n k o ffertoriu), a k d e by akolyté postavili své svícny. Je-li tam dosti místa, patří tam i konvičky, zvonek a ep išto ln í kniha. N ení-li místa na straně epišto ln í, m ůže býti *) A k o l y t a , z e řeckého slova akoluthos, značí s l u ž e b n í k a . Akolyta koná p o d o b n é funkce jako ministrant při tiché Mši sv. V p o řa d í svátosti sv ěc e n í kněžstva je a k o l y t a čtvrtým z nižších svěcení. Úkoly je h o jsou při sv ěcen í p řesn ě v y zn ačen y : N o ­ siti s v ě t l a , rozžíhati s v ě t l a a přisluhovati knězi vínem a v o d o u k N eisv. Eucharistii. V n edostatku kleriků-sem inaristů m ohou konati jejich povinnosti i laici-hoši, ministranti. T h u r i f e r á ř (slovo slo žen o z e dvou latinských slov: thus - kadidlo, a ferro slo veso nosím) je akolyta, který má na starosti ka­ d id eln ice C e r o f e r á ř i (cereu s - svíce, ferro - n o ­ sím ; te d y světlonoši) jsou akolyté, kteří k n e jsv ě tě j­ ší O b ěti přinášejí světla - svíce. 78

k red en c i na stran ě ev angelijn í. N ení-li v presbytáři v ů b e c m ísta p ro te n to stůl, kalich se um ístí na oltář s malým velem m ešním , a akolyti jd o u b e z svícnů. K řádnému porozumění měj každý v paměti roz­ d ělen í M še svaié, jak naznačeno při popisu obřadů pro jednoho minisiranla. Základní body jsou: Stupňové modlitby a Introit. Kyrie, Gloria, Kollekty. Epištola. Graduál. Alleluja (trakt. Sekv.). Evangelium a Crédo. Offertorium. Preface, Sanctus. Pozdvihování. Communio (zvl. přijímají-li věřící). Purificace a Postcommunio. Ite Missa est a závěr M še sv. (Požehnání N ejsv. Svátostí.)

Průvod ze sakristie a nástup. N a znam ení zvonkem v y jd e p rů v o d ze sakristie. První jd e thuriferář s kadid eln icí již n asypanou a u zavřenou, m aje ji v ruce p r a v é , lodičku (naviculu) v ruce levé. Za ním d v a akolyté se svícny, pak c e r o f e r á ř i 4—6 s rukam a sepiatým a. Za nimi p o d jáh en , za tím to jáh e n a p o sled n í kněz v p a ­ ram entech. U o ltá ře se ak o ly té a ceroferáři roze­ stoupí n a d v ě strany řadou, je d n a na ev an g elijn í, d ru há na e p išto ln í straně, tváří o b rá ce n i k so b ě. U tvoří tak zcela o b y čejn ý š p a l í r . R ozestupují se tak, jak p řiro zen ě za seb o u jd o u . První thuriferář, který se um ístí na straně ev an g elijn í, pak A. v p ra v o s 1., 2. a 3. ceroferářem a A. v le v o s 1., 2. a 3. c e ro ferářem vlevo. Když kněz s asistenty prochází, vši­ chni se m írně ukloní, a když prošli, s p o j í ř a d u , a to tak, že thuriferář jd e d o p ro střed k a se sv éh o m ísta, akolyté prostě se na svém m ístě o b rátí čelem k oltáři a ceroferáři postupu jí tak, že p řiro zen ě u zavrou řadu d o h ro m ad y s ostatním i. Tedy v p ro stře d ­ 79

ku stojí thuriferář, p o stranách v p rav o i v lev o m á po třech ceroferářích a na o b o u koncích je akolyta. V pravo první, v lev o druhý. (Tento nástup se musí d o b ře nacvičit.) Kněz s asisten cí d ělá poklonu a celá řada akolytů stejn ě dohrom ad y p o k lek n e na je d n o k oleno, v stan e a ro zejd e se na svá místa. Thuriferář na stranu e p i š t o l n í , akolyté o b a ke kred en ci a ceroferáři tak, ab y nikde nepřekáželi. Jejich um ístění záleží zcela na m ístních prostorových p o m ěrech p resb y táře a na vkusu cerem o n áře, který um ístění m á na starosti. N ejjed n o d u šší ro zřešen í je umístiti je napravo i nalevo u oltáře, k d e zůstanou státi p o celou d o b u trvání M še svaté, vyjm a d o by , kdy m ají svou funkci, n e b o když klečí. (Viz obrázek, který n aznaču je n e jid eá ln ě jší m ož­ nost.) O ltář

V y s v ě t l i v k y : C = cele b ran t, D = d iákon, S = subdiákon, A , A2 = akolyté, C i— C 6 ceroferáři, T = thuriferář. 80

S estavení d o řady a pokleknutí p ře d oltářem .

Když došli všichni na sv é m ísto, ak o ly té um ístí svíc­ ny na k red en c a všichni k l e k n o u ke stupňovým m odlitbám . Po stupňových m odlitbách všichni vstanou. K l e č í

pak o p ě t te p rv e od zvonění k S a n c t u s

až d o

Proměňování. N ejsou-li c e r o f e r á ř i v ů b ec, tu thuriferář jd e h n ed na bok epištolní strany, akolyté pak h n e d až ke stupňům o ltáře rozestou p iv še se n apravo (prvý), a n alev o (druhý), vyčkají p říchodu a sisten c e tváří k oltáři, pak všichni sp o leč n ě pokleknou, thuriferář zů stan e k leče t a akolyté vstanou a jd o u na své místo u k red en ce, odloživše svícny kleknou ke stu p ­ ňovým m odlitbám .

Úřad akolyiů při slavné Mši svaté. A kolyté nesou svícny s hořícím i svícem i. Prvý, kte­ rý je v ždy v p rav o , drží svícen p ravou rukou asi u p ro střed , rukou levou d o le u p o d stav ce. Nikoliv p ře d o b ličejem , ale při pravém ram eni, tak a b y v e v ý šce ram ene m ěl horní misku svícnu. Levý akolyta (druhý) činí tak o p ačn ě. Svícen v pro střed k u drží rukou levou, p o d stav ec pak rukou pravou, sm ěrem k ram eni I e v é m u v e výši lev éh o ram ene. V elikost svícnu má býti úm ěrná p o stav ě akolyty. Akolyty m ají býti ministranti větší postavy. Příchod k oltáři byl již po p sán výše. N ení-li v p re s­ bytáři kredenc, tu, jak již řečen o , b u ď svícny n enesou v ů b ec, n eb je umístí za oltářem , a b y je měli p řipraveny k Evangeliu. V presbytáři p ak se um ístí spolu tak, ab y nikde nepřek áželi a p ře c e byli p o ruce ke svým funkcím. Když počaly stu p ň o v é m od­ litby, akolyté si kleknou na svém m ístě, s e p n o u ruce správně a říkají potichu spolu s asisten ty o d ­ p o v ěd i a C onfiteor. Z nam enají se k ř í ž e m, kdykoliv je p řed p is, a bijí se v prsa ja k o při o b y č e jn é ministranci, kdy je zap o třeb í. Když kněz n astu p u je k o l­ táři, vstanou. Když při G l o r i a kněz si s asisten cí jd e se d n o u t na křesla (k a b a k u ) , mají-li přip rav en a sed átk a (se­ dile), m ohou si tak é sednouti. Nem ají-li takových, zů­ stanou státi. (Ruce založiti d o rukávů.) V stává-li asi­ sten ce, vstanou též. Totéž platí, když se č te epištola. K epištole, je-li zručný akolyta druhý, jakm ile končí 82

p o sled n í m odlitba Kollekty, v e zm e knihu ep išto ln í (neb misál připravený) a d o n e se ji p o d jáh n o v i u stupňů o ltáře čekajícím u a není-li o erem o n áře, m ůže h o d o provázeti ke čten í epištoly.

Průvod k čtení sv. Evangelia. Když thuriferář dostal již incens v lo žen ý d o k adi­ d e ln ic e a já h e n m odlí se svou m odlitbu a d o sta v p o žeh n án í sestu p u je o d oltáře, o b a a k o l y t é v e z ­ mou své svícny s hořícími svícem i a jdou k oltáři, k d e se p ostaví za jáhnem a p o d jáh n em . Před seb o u mají thuriferáře. Pokleknou n ajed n o u a stejn ě p ře d oltářem , o b rátí se a jdo u na místo, k d e o b vykle se evangelium čte (p o a le okolností místních). R oze­ stoupí se tak, aby m ezi nimi zaujm outi mohl sv é m ísto p o d jáh en a stojíce tváří k jáhnovi, čekají, až z p ě v ev an g elia b u d e d o kon čen . Při čte n í ev a n g e lia se nikdy neuklánějí, aniž poklekají, když jiní tak činí. (Je-li rekviem , nastupují b e z s v í c n ů s ruka­ m a sepiatým a.) Po u končen í E vangelia jd o u z p ě t k oltáři, m ajíce m ezi seb o u p o d jáh n a. Když kněz byl políbil knihu, pokleknou a vrátí se na své m ísto ke kredenci. Když kněz s asistencí se m odlí C r é d o , při slo ­ v ech : e t i n c a r n a t u s e s t , spolu s asisten cí ak o ­ lyté pokleknou na je d n o koleno. Když se to též zpívá slavně na choru, akolyté klekají na o b ě kolena a klečí až k u k o n čen í e t h o m o f a c t u s e s t .

Offertorium. Po do k o n čen í C r e d a přichází ke k redenci p o d ­ jáh en, jem už na ram ena d r u h ý akolyta vloží v eI u m, kterým přikryt byl kalich na k redenci. Prvý pak v e z m e konvičky i s táckem a n e se je k oltáři na stranu epištolní a přisluhuje jimi p o djáh n o v i. Pak je zase d o n e s e zp ět. Když byl d o k o n čen o b řad okuřování, o b a akolyté přisluhují knězi k l a v a b o n eso u ce tácek, konvičku s v o d o u a ručníček. Po skončení p r e f a c e klekají k S a n c t u s a prvý 83

d á v á znam ení zvonkem , jakož i jindy, kdykoliv zvonku je zap o třeb í. Po P ozdvihování o b a zase vstanou. (Je-li R e q u i e m , klečí o b a až d o přijím ání Těla Páně.) Když končí slavné P a t e r n o s t e r , druhý ak o ­ lyté jd e k oltáři se strany epištolní, kam ž tak é vy­ stu puje p o d jáh en , a když te n to pokleknuv, p ře d á v á p a ten u jáhnovi, klekne s ním a sejm e s je h o ram en v e l u m , které lícem na v e n e k n e se z p ě t ke kre­ d en ci, tam složí a odloží na stůl. Prvý akolyta zvoní k D om ine non sum d ig n u s . . . Když kněz byl přijal T ě l o P á n ě s p aten y , tu p r v ý akolyta v ez m e táce k s o b ě m a konvičkam i a n e se k oltáři se strany epištolní. Konvičky p o d á v á jáhnovi. M ezitím d r u h ý akolyta stojí přip rav en s malým velem kališním u k re d e n ce , a jakm ile p o purifikaci vidí, že p o d jáh en se c h á p e p a I I y, na­ stu puje k oltáři tak, aby se spolu s p o d jáh n em setkal u p ro střed , k de spolu s ním p o k lek n e (za ním) a vy­ stoupí na stranu ev an g elijn í, k d e velum p oloží na o ltář a vrací se v olně zpět. (Je-li m ezi slavnou Mší svatou sv. Přijímání lidu, a k o l y t é při něm klečí na svém m ístě u k red en ce. Když jd e kněz s N ejsvětějším kolem , u ctiv ě se s k l á n í . Prvý akolyta d áv á znam ení zvonkem . N á­ stup s konvičkam i d ě je se pak p o uložení N ejsv ětěj­ šího v tabernaklu.) K posledním u p o žeh n án í p o Ite Missa e s t akolyté pokleknou na svém m ístě na o b ě kolena, že h n ajíce se sv. křížem. V stanou, a když při p osledním Evan­ geliu kněz říká Et V e r b u m c á r o , poklek­ nou spolu s celou asistencí na je d n o k oleno a po to m to okam žiku n ásled u je n á s t u p k o d ch o d u . A tu spolu s thuriferářem a ceroferáři nasto u p í ne­ so u ce svícny tak, jak bylo n azn ačen o při nástupu k oltáři. Buď v řa d ě s asistencí, n eb jsou-li c e ro fe ­ ráři v řa d ě za kněžstvem , ste jn ě pokleknou a na­ stu p u je průvod zpět. První akolyté se svícem i, p a k c e r o f e r á ř i d v a a d v a, za nimi thuriferář o v šem b ez thuribula (ka­ d idelnice) a na konec asiste n ce s knězem .

84

Úřad tbimferáře a ceroferářů. Úřad thuriferáře patří k nejsložitějším z o b řad ů akolytů a musí býti d o b ře nacvičen. V yžaduje se d o b rá znalost celé h o sestav en í M še sv. Týž m ůže klidně zastupovati i m ísto cerem o n áře. Ať pam atu­ je, ž e je h o hlavní funkce je 1. při Introitu p o stu p ­ ňových m odlitbách; 2. nástup k Evangeliu p o Epišto­ le; 3. nástup k O fe rto riu p o C ré d o ; 4. nástu p k Po­ zd vihování; 5. a e v e n tu e ln ě nástup k Požehnání N ejsv. Svátostí. Thuriferář v žd y b ed liv ě se starej o kadidelnici, o h e ň a kadidlo. Tburibulum musí býti k nejsv. O b ěti v žd y ž h a v é jak o lidské srdce. V p růvodu n astupuje, má-li v ruce kadidelnici a naviculu, vždy p ř e d akolyty. Má-li ruce p rázd n é, vždy za nimi, n e b až za ceroferáři. Před v l o ž e n í m kadidla (t. j. p ře d im positio thuris) nosí v ždy kadidelnici v r u c e l e v é , p řip rav en o u k o tev řen í, lodičku v ruce p r a v é . (N ěkde je z a v e d e n o , že jsou dva, totiž thuriferář a navikulář, Ti pak m usí nastupovati vždycky spolu a navikulář přisluhuje v ždy lodičkou. M ůže býti.) Má-li kadidlo již v loženo, thuribulum se zavře a nosí se vždy v ruce p r a v é . Z acházení s kadidelnici a lodičkou v y ž a d u je určité praxe, a p roto se to musí cvičit. Při vkládání kadidla p o d á lodičku jáhnovi, k ad id el­ nici zručně o te v ře vysunutím příklopu pom ocí ře ­ tízku tak, a b y kněz mohl p o h o d ln ě vložiti lžičkou thus a dáti p o ž e h n á n í (pozor! n esk lap o v at k a d id el­ nici dříve, n ež kn ěz dal požeh n án í). Po p o že h n á n í uzavře zase zručně kadidelnici, p ře v e z m e o d jáhna lodičku, p ře d á mu kadidelnici a sesto u p í, kam třeb a. O kuřuje-li sám někoho, tu l e v o u rukou d rž í p ře d h rudí volně lodičku i konec k ad id eln ice s kroužkem , pravou pak n ád o b u k ad id e ln ic e v řetízcích sp o je ­ ných p e v n ě v prstech (ale výše, ab y se nepopálili). (O kuřuje um írněným pohybem , a to tak, aby se rukou n edostal nad výši hlavy. R ovnom ěrně s výší ram en.) Jáh na n eb i jiné k n ěze v p aram en tech ok u řu je d v o j n á s o b n ě , ostatní je d n o d u še .

85

N ež se jd e d o kostela v p růvodu ze sakristie, řed znam ením zvonkem , vy žád á si o d k n ě z e c e le ranta vložení kadidla. K adidelnici zavře a m aje ji v p rav é ruce, jd e první p ře d ostatním i. Po rozchodu řady p o prvním pokleknutí p ře d oltářem na boku e p išto ln í strany d o le klekne, h o u p aje kadidelnici. Po skončení m odliteb stupňových spolu s knězem v ystupuje k oltáři po straně epištolní až na h oření stu peň. Tam p o d á jáhnovi lodičku a sám přisluhuje knězi kadidelnici o tev řen o u . Vyčká p o žeh n án í, za ­ v ře kadidelnici, p ře v e z m e lodičku, p ře d á k ad id e l­ nici jáhnovi a sám sestu p u je, o tá č e je se v p rav o . Lo­ dičku drží o b ě m a rukam a p ře d h ru d í; d o le obrátí se tváří k oltáři a čeká, až se k něm u v rátí jáh en a o k u řu je kněze. Spolu s ním d ě lá úklony patřičné, sto je v žd y p o l e v é stran ě j á h n a . Přijav pak kadidelnici, poklekne a jd e s ní d o sakristie, k d e ji o d lo ží na m ístě vykázaném . Vrátí se d o kostela a stojí p o d le prvního akoiyty b líže oltáři. (Zůstávání th uriferáře v sakristii n e n í s p r á v n ý m , ač se tak nam noze d ě je.) Při p o sled n í m odlitbě k o l l e k t v ezm e s k red en ­ c e knihu zv. E p i š t o l á ř a d o n e se p o djáhnovi, m aje ořízku knihy v ruce prav é, h řb et knihy v ruce l e v é . Knihu p o d á v á podjáh n o v i se strany pravé. Potom jd e thuriferář o p ě t d o sakristie, a když e p i­ štola skončila, s kadidelnici a lodičkou n astu p u je z ase k oltáři a zůstává státi na ep ištolní stran ě, h o u ­ p a je thuribulem . N a znam ení j á h n a o d o ltá ře vystu p u je k oltáři, pokleknuv d o le a přisluhuje jako již d řív e zm íněno. P o něvadž se jd e k E v a n g e l i u , n e p ře d á v á ni­ komu kadidelnice, a le zavřev ji a p řev zav lodičku, se stu p u je nejkratší cestou dolů d o středu oltáře, k d e zaujm e m ísto p ře d oběm a akoiyty, kteří tam již jsou připraveni. Když skončily příslušné z p ěv y , všichni pokleknou a thuriferář ustoupí na levou stranu, o b rá ­ c e n jsa tváří k jáhnovi a knize Evangelia, m aje p řip rav en é thuribulum v ruce p ravé.

C

86

Když já h e n zazpíval slovo S e k v e n t i a (n eb Initium Sti Evang.), thuriferář p o sto u p í na p r a v o u stranu jáhna a p o d á mu kad id eln ice Děíá úklony knize Evangelia spolu s jáh n em a p o incensaci p ře ­ vzav thuribulum vrací se na sv é místo, k d e p o o te v ře m írně kadidelnici a p o d o b u z p ěv u e v an g elia m írně jí h o u p e na dlouhých řetízcích. Musí-li se m ezi Evangeliem pokleknout! (přichází velm i zřídka), p o ­ kleká n a je d n o koleno sm ěrem ke knize. (Nikoliv akolyté.) Po skončení Evangelia zav ře kadidelnici a jd e po p ra v é straně j á h n a k oltáři, poklek n e, p o d á jáh ­ novi kadidelnici, ab y okouřil k n ě ze c e le b ra n ta a znovu pokleknuv, vrací se d o sakristie. (Není-li však C r é d o , tu zů stan e státi na boku e pištolní strany, ustoupí tak, ab y n ep řek ážel akolytům k offertoriu a m írně h o u p e kadidelnici, ab y mu o h eň nezhasl.) Když p o C r é d o kněz pozdravil D ominus v o b ís­ cum, thuriferář se vrací z e sakristie k oltáři a p o -

87

kleknuv, stojí na epištolní straně. Po o d ch o d u ak o lytů s konvičkam i k offertoriu p řistoupí k oltářním stupňům , a když bylo d o k o n čen o o b ě t o v á n í kalicha, vystoupí k oltáři a přisluhuje thuribulem jak o o b y čejn ě . P ředá kadidelnici jáhnovi a sestu p u je do lů. Pak provází jáhna, který o k u řu je s příslušnými úklonam i k n ě z e a p o d já h n a (e v e n tu e ln ě i jin é k n ěze, jsou-li u o ltá ře přítom ni). Thuriferář je v žd y p o lev é straně jáhna. P řejav kadidelnici o d jáhna, okouří je h o sam otného (dvojnásobným duktem ). Po­ tom okouří jak akolyty tak c e ro feráře a pokleknuv p ře d oltářem v prostředku, jd e ke m ř í ž c e a ukloniv se lidu jak na epištolní tak na ev a n g e lijn í straně, oku řu je lid, a to tak, že n e jd řív e s t ř e d l o d i , pak stranu ep išto ln í a pak stranu ev an g elijn í, a to vždy dvěm a dukty. M ezitím sestaví se d o řady p ře d oltářem so u b ě ž n ě se stupni p řipravení c e r o f e r á ř i , 2 a 2 n eb 3 a 3 na každ é straně, n ech áv ajíce v o ln é m ísto up ro střed . N a to to v olné m ísto vrátí s e t h u r i f e r á ř o d mříž­ ky, všichni sp o lečn ě pokleknou p ře d oltářem na je d n o koleno (všichni v ážn ě a stejn ě) a thuriferář je v č e le p ře d nimi v e d e d o sakristie p ro fakule. (N ejsou-li ceroferáři, tu thuriferář p o o k ouření lidu vrací se přím o d o sakristie a sám vyčkává tam na znam ení k Sanctus.) V sakristii jsou připraven y ro zžaté f a k u l e n eb p o c h o d n ě n eb intortitia či je d n o d u š e s v í c e . (Jsou to s v í c n y p ř e n o s n é , v nichž je st u p rav e n a b u ď zvláště silná sv íce n e b p o p říp a d ě i sv azek tří až 4 svící pohrom adě. N ení-li p o d o b n ý ch p o ruce, stačí vzíti větší sv íce s chránítkem na tek o u cí vosk a ty postačí d o cela na m ístě fakulí.) Po Prefaci na znam ení k S a n c t u s , v y jd e thuri­ ferář z e sakristie v č e le řady ceroferářů. Jdou v o ln ě, d ů sto jn ě a pom alu, v ždy dva a d v a n e so u c e p o ­ c h o d n ě n eb sv íce rukou na vnější stran ě p áru : ti napravo rukou p r a v o u, ti n alevo rukou l e v o u . Ruka volná je p lo še p o lo žen a na prsou. D o šed še p ře d oltář, rozestupují se v řadu, p o d o b n ě jak o na začátku, s tím rozdílem , ž e thuriferář má sv é m ísto

88

v prostředku. Všichni sp o le č n ě v o ln ě a ste jn ě p o ­ kleknou na o b ě kolena, vyjm a thuriferáře, který p o ­ k lekne jen na je d n o koleno a h n e d v stan e a jd e na e p išto ln í stranu a tam d o le klekne. Když vidí slo žen é ruce kn ěze nad obětním i dary, o te v ře si kadidelnici, sám si vloží kadidlo, k ad id el­ nici zav ře a je p řipraven k incensaci Sanctissim a při pozdvih ování. Incensuje v ž d y třem i dukty, z nichž každý má tři ikty, a to tak, ž e p rv n ě při p o ­ kleknutí kněze, p o d ru h é, když se p o zd v ih u je a po třetí při druhém pokleknutí kn ěze. Tak je i s p o ­ zdvihováním kalicha. (N edrží-li p o d já h e n p aten u , okuřuje on. Tak se d ě je zvl. při Requiem .) Po ukončení pozd v ih o v án í kalicha v sta n e thuriferář a vrátí se na své m ísto d o p ro střed k a m ezi c ero feráře, kteří zatím vstali. Když již je thuriferář mezi nimi, tu všichni znovu sp o le č n ě pokleknou a za v e d e n í thuriferáře v racejí se d ů sto jn ě d o sakristie. Z d e o d lo ží p o c h o d n ě a v to m že p o řád k u se vrací k oltáři, všichni z a se pokleknou a ro zejd o u se na svá místa, k d e stojí až d o konce M še svaté. K p o žeh n án í všichni si kleknou, že h n ajíc e se sv. křížem. Při posledním Evangeliu p o slo v ech : E t V e r b u m c á r o . . . p o sp o lečn ém pokleknutí na je d n o ko­ len o zvednou se všichni a p o stav í se d o řady tak, jak o na začátku při p říchod u s thuriferářem u p ro ­ střed. Když kněz s asistencí sestoupil o d o ltá ře a obrátiv se uklání se oltáři n eb pokleká, tu všichni so u časn ě, stejnom ěrně, d ů sto jn ě a v oln ě pokleknou, ob rátí se a sestaví průvod zp ět, jak již n a z n ačen o jinde. První akolyté, za nimi ceroferáři, thuriferář, asisten c e a kněz. Je-li p o slavné Mši sv até je š tě S v á t o s t n é Po­ žehnání, m ění se situace takto: Po I t e M i s s a e s t , ceroferáři s thuriferářem v č e le seřad í se o p ě tn ě v linii p ře d oltářem . K p o ­ sledním u p o žeh n án í k l e k n o u , žeh n ají se svatým křížem , vstanou, pokleknou znovu je n na je d n o 89

k o leno a jd o u do sakristie v obvyklém p ořádku. Ke konci p o sled n íh o E vangelia v yjdou ze sakristie v č e le s thuriferářem , který m á v levé ruce k ad id el­ nici, ceroferáři o p ě t s rozžatými p o ch o d n ěm i (neb svícem i). P řed oltářem utvoří řadu p o d o b n ě jako k pozdvihování, a p o n ě v a d ž m ezitím jistě již b u ď tabernakl byl o tev řen , n eb Sanctissim um v y stav en o , sp o le č n ě kleknou na o b ě kolena. Po vy stav en í N ej­ sv ětější Svátosti v m o n s t r a n c i thuriferář se ukloní, v stan e a přisluhuje celeb ran to v i spolu s jáhnem k a d i d e l n i c i . Při incensaci klečí za jáhnem , ab y byl v čas p o ruce. Potom se v rátí d o řady na sv é m ísto a m írně h o u p e kadidelnici. Asi­ stenti vystupují spolu s cele b ran tem k oltáři, klek­ nou na nejvyšší stupeň. Jáh en pom áhá u o ltáře. Po Svátostném Požehnání, při něm ž prv n í akolyta d áv á znam ení zvonkem , p o d á thuriferář je š tě je d n o u jáh­ nu thuribulum , a když N ejsv ětější bylo u schováno v tabernaklu, všichni vstanou, všichni pokleknou a v racejí se. V tom to p říp a d ě první thuriferář, ak o ­ lyté, ceroferáři, asistenti a kněz. V sakristii se řad í se všichni p o d le m ožnosti učiniv­ še předtím špalír kněžstvu, ukloní se sv atém u Kříži v č e le sakristie a rozejd o u se.

Z p í v a n á Mše svatá s in c e n s a cí bez a s i s t e n c e

Je to taková M še svatá, kterou zpívá jen jediný tm ěsr b e z asisten ce diakona i subdiakona, m aje k ruce jen akolyty-m inistranty. K adidla a okuřování (incensace) při j e d n o d ti­ c h é zp ív an é Mši sv até smí se používati je n v těch d iecé sích , k teré m ají k tom u a p o što lsk é svolení z Říma.*) Co musíme připravili? První akolyta rozsvítí 4 až 6 svící na oltáři a té ž sv íce v sakristii na d v o u svíc­ n ech p ro akolyty. Akolyta dru h ý p řin ese na k re­ d e n c konvičky s vínem a vod o u , o dkryje oltář a p ři­ krývku p o řá d n ě složí, postav í na oltář tabulky ká­ nonu, nejsou-li tam ještě, a pult, na kterém um ístí řád ně připravený misál. R o zevře jej tam , k d e je m ešní formulář, p řip ad ající na te n d en . Thuriferář zatím přípraví žh av é uhlí a p ře d Mší sv. vloží je d o kadidelnice. Všichni se o blék n o u a akolyté p o m á­ hají ustrojiti tak é kněze. Je-li cerem o n ář, p ro h lé d ­ n e vše, ab y v še bylo řád n ě p řip rav en o . C eroferáři (jsou-li v ů b ec) stačí jen 4. Akolyté konají sv é funkce p o d o b n ě , jako když je asistence. Jsou však n ěk teré odchylky. — Svícny, není-li u o ltáře kredenc, m ohou umístiti na druhém stupni v rozích. Při Mši sv até klečí na stupních ol­ *) Pražská arc id ie c é se dostala n ap o sle d y to to svo­ lení r. 1926 na d e s e t let. Platí arci jen p ro kostely v e n k o v s k é , k d e krom ě faráře n ení jiných k n ě­ ží. K adidla a okuřování smí se užívati jen v e svátky o z n a č e n é v direktáři značkou „ d u p l e x I. c l a s s i s" n e b o „ d u p l e x II. c I a s s i s", v d e n p atro ­ na a p o sv ěcen í vlastního chrám u Páně. V o b y čejn o u neděli se u ž í v a t i n e s m í .

91

táře. Při stupňových m odlitbách klečí na d la ž b ě v e ­ d le kněze, — Při prvém ok u řování klečí na svých m ístech. Při částech zpívaných knězi n eo d p o v íd ají. Jde-li si kněz při zpívání G l o r i a sed n o u ti, ak o ­ lyté ho d o p ro v ázejí ke křeslu a stojí p o stranách s rukam a založeným a. Evangelium . Po ep išto le o b a o d p o v í „D eo gratias" a vstanou. Pak jd o u d o p ro stře d a p okleknou. Dru­ hý pak jd e k pultu, prvý jd e na sv é m ísto ke k re d e n ­ ci. Když kněz p řečetl „A 11 e I u j a " n e b o „ T r a k ­ t u s " a o d e še l d o středu, druhý akolyta p ře n e s e p u lt s m isálem n a stranu evan gelijn í. Potom jd e ke kredenci, pokleknuv upro střed oltáře. O b a akolyté, jakm ile kněz vložil kadidlo d o kad id eln ice, vezm ou h n ed n ato své svícny a jdo u k oltáři na e v an g elijn í stranu, stejnom ěrně p o d él stupňů o ltáře. U prostřed o ltáře pokleknou. Na ev an g elijn í straně postav í se p o d stupni tváří k oltáři a mezi seb o u n ech ají místo p ro thuriferáře a navikuláře (n eb o cerem o n áře).

Když thuriferář okouřil k n ě ze-celeb ran ta, o b a ak o ­ lyté jdou v p rav o kolem stupňů o ltáře, u p ro stře d pokleknou a postaví svícny na sv é místo na kre­ d e n c n e b o na stupně d o rohů. Pak jd o u si kleknout na svá místa. Při O b ě to v á n í přisluhují jak o při tiché Mši svaté. S lavabem však jdou k oltáři te p rv e teh d y , když kněz d o k o n ču je okuřování oltáře. Postaví se za thunferářem a navikulářem a tep rv e, když tito d o k o n ­ čili okuřování celeb ran ta, akolyti vystoupí s lava­ b em nahoru ke knězi a obsluhují ho jako o b y č e jn ě .

O statní funkce konají již jako při tich é Mši svaté. Když při posledním Evangeliu poklekli při slovech „ e t V erbum cáro factum est", jd o u o b a ke kredenci p ro svícny. První akolyta p řin ese té ž biret. Když k něz d ělá p ře d oltářem poklonu, pokleknou a jdou d o sakristie. (Je-li sv áto stn é P ožehnání, jd o u p ro svícny, až když kn ěz uložil p o sv. P o žehnání N ej­ sv ětější Svátost.)

Ořad thuriferář®, navikuláře a eerem oniře. Při té to zp ív an é Mši sv até b e z asiste n c e jsou při nejm enším . nutni 4 ministranti. Dva akolyté, thuri­ ferář a navikulář, který m ůže zastupovati té ž c e re m onáře. (O kuřování však v tom p říp a d ě p ře n e c h á thuriferářovi a p řen ášen í misálu d ruhém u akolytovi.) C erem onář v ezm e o d k n ě z e biret, když přišli k oltáři. Pří Mši svaté je v žd y na té stran ě, na k te ­ ré je misál. A to v žd y p o straně kněze. Při stu p ň o ­ vých m odlitbách a o d Sanctus d o Přijímání klečí, jinak stojí. Po stupňových m odlitbách, když kněz vložil d o kad id eln ice kadidlo, v e z m e s o ltáře pult s misálem a se jd e s ním na epišto ln í stran ě dolů tak, aby knězi n ep řek ážel při o k u řo v án í o ltáře. Když kněz okouřil epištolní stranu, cerem o n ář d o n e se o p ě t pult k oltáři a p ostaví jej na sv é místo na e p iš­ tolní straně. — Když kněz p řečetl „ G r a d u á l " a „A 11 e I u j a" a o d e še l d o střed u o ltáře, cerem o ­ nář p ře n e s e misál. Zatím thuriferář a navikulář při­ jd o u k oltáři (thuriferář s kadidelnici, navikulář s lo­ dičkou), sp o lečn ě pokleknou p ře d střed em o ltáře, současně s cerem onářem přen ášejícím pult a jd o u na ep ištolní stranu, k d e s boku v y stoupí ke knězi. Na e v a n g eln í straně, když kněz řekl slova „S eq u en tia sancti Evangelii secundum L. L.", ce rem o n ář v ezm e o d thuriferáře kadidelnici a p o d á ji knězi. Po Evan­ geliu okouří k n ěze třem i dukty a navrátí o p ě t k a ­ didelnici thuriferářovi. Při druhém o k u řování o ltá ře o d n e se dolů o p ě t pult na e v a n g e lijn í straně a při­ n e se jej, když již kněz vrátil se s e v a n g e lijn í stra­ ny d o středu oltáře. C erem o n ář p ře n á ší té ž misál

93

p o sv. Přijímání, když kněz skončil abluci. Jinak d o ­ zírá na cerem onie, aby byly p řesn ě konány. Úřad thuriferáře je v celku stejný jak o při slav n é Mši svaté s asistencí (viz str. 79). Po p rv é a p o d ru ­ h é incensaci o ltáře v ezm e však o d k n ě ze -c e leb ra n ta thuribulum a okouří ho třem i dukty. P řed Evan­ geliem p o vložení incensu s e jd e s navikulářem dolů a při Evangeliu stojí oba mezi akolyty. N ení-li cerem onář, thuriferář okuřuje p o E vangeliu kněze sám . Thuriferář m ůže při oku řování o ltáře n a d z d v e d nouti vzadu p oněkud m ešní roucho, při tom stojí za knězem na druhém stupni. Kdykoliv kněz d ě lá p o ­ klonu, thuriferář pokleká. K de to n ení zvykem , m ůže se te n to cerem oniel vynechati, a pak si v ez m e sám pu lt na starost, zatím co navikulář je b e z okam ži­ té h o zam ěstnání. Navikulář do p ro v ází v ždy th u riferáře p o lev é stra­ ně. Jeh o úkolem je přisluhovati knězi kadidlem . N e­ ní-li cerem onáře, tu p o vložení kadidla p ře d p r v ­ n í a d r u h o u incensaci o ltáře navikulář postaví lodičku stranou na sch o d ech , v ezm e s o ltáře pult a s e jd e s ním dolů. Při d ru h é incensaci m usí arci p o vložení kadidla sejiti na e p i š t o I n í stran ě d o ­ lů, obejiti celý oltář a na e v a n g e l i j n í straně o d n ésti s o ltáře pult. F unkce ceroferářů je při t é t o M š i s t e j n á jako při Mši svaté s asistencí (viz str. 79). Při slavné Mši svaté za zem řelé, R e q u i e m , na­ stu p u je thuriferář na začátku M še sv até b e z k a d i ­ d e l n i c e , n eb o ť na začátku M še sv até n en í incensa c e oltáře. Jd e proto až za ceroferáři v p rů v o d ě. Pro kadidelnici jd e a ž k O ffertoriu. Přináší ji po O re ­ mus. V ynechává se okuřování asistentů i lidu. Incen­ saci N ejsv. Svátosti přejím á sám p o d já h e n , který p řijd e na epištolní stranu. C e r o f e r á ř i po P ozdvihování z ů s t á v a j í s p o chodněm i klečeti a ž d o sv. P ř i j í m á n í. Thuri­ ferář sám p o P ozdvihování o d n áší thuribulum d o sakristie. Když kněz byl přijal N ejsv ětější K r e v , tu ceroferáři te p rv e o d c h á z e jí za v e d e n í thuriferá­ ře, pokleknuvše jen na je d n o koleno. Thuriferář jd e

94

s rukam a sepiatým a. V sakristii o d lo ž í p o c h o d n ě a d ů sto jn ě se v racejí, pokleknuvše v řa d ě u p ro stře d a jd ou na svá m ísta . . .

Pořad při procesí. V č e le p ro cesí jsou n esen y církevní korouhve. Pak jd e část lidu, a to zvláště o rg a n iso v a n é spol­ ky se svými prapory, řadí se družičky, školní d ěti, spolky. Čím starší a ú ctyh o d n ější spolek, tím je je h o p o řad í posunuto v íce d o zad u . Je-li n esen p ro cesionální kříž, jd e p ře d ním thuriferář s k ad id e lnicí. V ed le kříže jd o u dv a akolyté se svícny. Pak následují ostatní ministranti, m enší n ap ře d a star­ ší vzadu. Pak jd o u ceroferáři, asistenti, kněžstvo a za kněžstvem ostatn í v še ch e n lid.

Chorál C o je to chorál? V lastně jej d o b ře znáte. Když z p ív áte píseň svatováclavskou n e b svatovojtěžskou, b lížíte se již k staro d áv n é v e le b n é a v roucí m elodii c h o r á l u . Je to starý z p ě v řecký, který p oužíván byl od počátku v křesťanské b o h o slu žb ě (liturgii) a hlavně z a v e d e n a zd o k o n ale n byl za v elik éh o p a ­ p e ž e Ř ehoře (G regorius) a p roto zvaný g r e g o r i á n s k ý c h o r á l . V d o b á c h renaissančních přišel v zapom en utí a m oderní h u d b a jej z kostela vytlači­ la d o cela . Až zase benediktinský řád v e Francii d o pom ohl chorálu k bývalé kráse a slávě, což když poznal svatý p a p e ž Pius X., přál si a i rozkaz k to ­ m u d al, ab y c h o r á l byl za se z a v e d e n d o kostelů jakožto nejkrásnější zp ěv , který je d in ě d o liturgie se hodí. V Č echách se chorál zpívá již na m nohých m ístech. H lavně v Praze u B enediktinů v Emauzích a B řevnově a v O lom ouci v k lášteře u D om inikánů. V kládám e do té to liturgické příručky i d v ě „ c h o ­ r á l n í " m še, aby se naši hoši pom alu naučili chorál zpívat. Je to m še „ d e A ngelis", zvaná „ an d ě lsk á " a „M issa brevis" čili „krátká". O b ě jsou velm i sn ad ­ n é a dají se za v e d e n í zk u šen é ruky d o b ře nacvi­ čit. Vtisknou se leh ce v p am ět a m ohou se běh em času zpívati zpam ěti. „ C réd o " d á v ám e p ro n e d o ­ statek místa jen jed n o . M ůže se zpívati i v d ru h é Mši. — C horální o d p o v ě d i k prefaci atd. jsou tak é tištěny jen jed n o u . Používají se i v druhém p říp a ­ d ě . — Jedná-li se o Mši postní, v yn ech áv á se „ G lo ­ ria" z d ru h é M še. Doufám e, že jsm e se tím našim hochům zavděčili a že v našich družinách brzy se p ro b u d í c h o r á l n í c h l a p e c k é s b o r y . Svatý Ř ehoř a sv. C ecilie, ochránci chrám o v éh o zpěv u , se b u dou za nás přim louvat. N ení nic krásnějšího nad čisté ch lap e ck é hlasy v liturgii. Pokuste se a uvidíte. B udete míti sami radost.

?6

f. MI S S A DE ANGELI S

(VIII.)

J a k s e m á m e c h o v a t i př i s p o ­ l e č n é ú č a s t i na M š i s v a t é t i c h é

N ejjednodušší pravidlo. Jsem přítomen c elé Mši svaté k l e č e , vyjma oka­ mžiky prvního a posledního Evangelia: to stojím, jak zvykem. Jinak kleče sleduji Mši svatou, m od­ lím se a rozjímám. Tak to přísluší tomu, kdo věří v nesmírné tajemství ob ěti N ejsvětější. Předpis může zníti také následovně: a) Kněz jde k oltáři: všichni s úctou stojí. b) Začátek M še sv. až k Evangeliu: všichni k l e č í . c) Evangelium a Crédo: všichni s t o j í vyjma slo­ va: incarnatus est, kdy klekají spolu s knězem. d) O d Offertoria až k Prefaci: možno si sednout, e j Preface a Sanctus: všichni s t o j í . f) O d Sanctus až k posledním u Evangeliu: všichni klečí. g) Poslední Evangelium: všichni stojí (poklekají k Verbum cáro). h) Modlitby po Mši svaté: všichni klečí. i) Kněz odchází: všichni stojí s úctou.

Při Mši s vat é z pí v ané s a s i s t e n c í 1. Kněz jde s asistencí k oltáři: všichni stojí. 2. Začátek M še svaté a modlitby až ke Gloria: vši­ chni klečí. 3. Po intonaci G l o r i a : možno si sednout. 4. K Dominus vobíscum: všichni povstanou. 5. Ke Kollektám: podle času liturg., v postě a při Requiem se klečí, jinak se stojí. 6. O d Epištoly až k Evangeliu: možno sed ět. 106

7. Evangelium až ke slovům Creda: e t incarnatus esi: všichni stojí až k pokleknutí. 8. Až do konce Creda: možno sed ět. 9. K Dominus vobíscum po Credu: všichni stojí. 10. Při Offertoriu: m ožno sed ět, vyjma incensum. 11. Při Prefaci a přes Sanctus: všichni stojí. 12. O d Sanctus až k antifoně Communio: všichni klečí. 13. K Dominus vobíscum: všichni povstanou. 14. K modlitbám po sv. přijímání p od le liturgického času, v postě a při Requiem se klečí, jinak se stojí. 15. K požehnání: všichni kleknou. 16. K poslednímu Evangeliu: všichni stojí, jen při slovech Verbum cáro pokleknou. 17. Kněz s asistencí odchází: všichni stojí. Jest vpravdě nesmírně důležito, aby pozvolna vy­ chována byla op ětn ě správná k o l e k t i v n í účast věřícího lidu na mystériu M še svaté. P ečlivé zacho­ vávání kolektivního ritu vnějšího, viditelného, tě­ lesného v týž okamžik, týmž způsobem , stejnou přesností a dochvilností musí nutně napomáhati ke zvýšení pozornosti při Mši svaté, naznačuje se tím skutečná aktivní účast na tomto mystériu, posiluje se tím opravdová zbožnost. Přináší se tím určitá malá oběť zřeknutím se lenivého pohodlí a p od p o­ ruje se tím inteligentní proniknutí jednotlivých částí M še svaté, aby byla sledována s hlubokým, zbož­ ným a vroucím porozuměním. Naši člen ové ministranti budou horlivými apoštoly těchto myšlenek. Přiložit ruku k dílu na reformě účasti věřících na Mši svaté.

Z a s v ě c e n í v m i n !stra n t s k o u

sl užbu Volně zp raco v á n o p o d le liturgického fo rm u láře Dra Pia P a r s c h e z K l o s t e r n e u b u r g u

V pevně stanovenou hodinu vejdou všichni m inistranti, oblečeni v kom ži a rochetu, s knězem -vůdcem ve slav­ ném průvodu k oltáři. Za knězem jde nejstarší m ini­ strant s novým nastupujícím hochem, neb více, který je oblečen bud jen kom ží neb vůbec jen v civilu. Má-li kom ži, nese si rochetu přehozenou přes pravou ruku. N ejstarší m inistrant s novým i hochy zůstane státi před m řížkou. Poté usedne kněz na připraveném sedátku před oltářem a m inistranti se rozestaví v polokruhu kolem . Pak předstoupí před kněze n e j s t a r š í m i n i s l r a n t a řekne:

V eledůsto jný p a n e l Hoši (hoch) jm énem N. N. p ro ­ dělali již svoji zkušební do b u . Umí již d o b ře v š e ­ chny p o tře b n é liturgické m odlitby a o b řad y . Prosí­ m e tedy, ab y ste je (ho) přijal d o sboru našich m i­ nistrantů. Kněz: Prosí o tuto sv. službu z lásky a zbožnosti? N ejsi, ministrant: P o n ěvad ž až d o su d jevili v eli­ kou horlivost, myslím, že op rav d u z lásky ke Kristu a z horlivosti pro jeh o službu královskou m ezi nás přicházejí. Kněz: Buď za to Bohu chvála. Jdi a p řiv e ď je (ho) d o n ašeh o středu. Nato přivede nejst. m inistrant nové hochy před oltář, kde kleknou. K n ě z je osloví ta kto :

Milí hoši! Vy toužíte a p ře je te si ministrovati v n a­ šem milém ko stele sv. N. N. U važte, co to z n am e­ ná. Bůh sám volí si sv o je hochy p ro službu chrám o­

108

vou, a ti pak v b ezp ro střed n í blízkosti o ltáře sam ot­ ném u Kristu Pánu v o so b ě k n ě z e sloužiti mají. Úkolem hocha-m inistranta je s t při sv até slu žb ě h o ­ řící sv íce nositi, v ín o a vo d u k N ejsv ětější O b ěti odávati a o b ětn í dary věřících sbírati. P eču jte te d y ed livě, a b y ste úřad so b ě sv ěřen ý d ů sto jn ě vyko­ návali. N eboť nem ohli byste se Bohu líbiti, kdy­ by ste Bohu rukam a svým a sv ětlo p řin ášejíce při tom však v duši sv é dílu tem not sloužili a tak jiným d á­ vali po h o ršen í n ev ěrn éh o sm ýšlení. P o slech n ěte na­ pom enutí sv atéh o ap o što la: „U p ro střed p o d v o d n é ­ h o a šp atn éh o světa zářiti m áte jako h v ězd y na n e ­ bi, m áte ú zce přim knouti se ke Kristu, Slovu Života." Žijte ted y jako děti Světla. O v o c e pak světla p o zů ­ stává v každém dobru, čisto tě a pravdivosti. S nažte se te d y býti věrní, čistí a pravdiví, ab y ste svým ro ­ dičům a naší sv. m atce Církvi byli k radosti a sv ě t­ lem zářivým. N eb o ť jen te h d y h o d n ě a d ů sto jn ě pod ávati b u d e te Bohu k o b ě ti v ín o a v o d u , když d řív e sami s e b e všem ohoucím u O tci čistým životem a dobrým i skutky v o b ě ť přinášeti b u d e te . Druhý úkol hocha-m inistranta pozůstává v tom , že při slavení sv até liturgie spolu s a n d ě ly Bohu tro j­ jediném u chválu zpívá. V aše služba te d y je s t služ­ bou andělskou. Pam atujte ted y , jak chovati se mu­ síte při slu žbě Boží v přítom nosti sam éh o Boha a je h o a n d ělů a m o d lete se a z p ív e jte v žd y tak, ab y srd ce v a še v souzvuku bylo s hlasem vaším . N astupujete-li te d y službu v e svatyni, pak m usíte v ěd ěti, že z d e d lužno je s t zanechati v še h o světské­ ho. Světských m yšlenek nech te p ře d branam i dom u Božího. N eboť v stu p u jete d o chrám u, d o dom u v a ­ še h o K rále. V d ó m ě královském však nikdo nesm í m eškati, kdo n en í o b le č e n v šat sváteční. Proto p řicházejte sem v ždy v slavnostním šatě čisté d u še, okrášleni a o zd o b en i m ilostí a ctností. Čistým srd­ cem a čistou duší m áte sloužiti svém u Kristu, který je st králem čistoty a nevinnosti. Proto b u d e te p ráv ě nyní oblečeni v bílý šat čistoty, který i d á le b u d e vždy obrazem vaší d u še. Kdykoliv te d y te n to bílý šat oblékati b u d e te , p am atu jte, že tě lo sv é i duši

C

109

svou b e z poskvrny zachovati m áte, ab y ste tak je d ­ nou si zasloužili, až Pán o p ě t p řijd e v d e n n e jp o ­ sledn ější, Kristu Ježíši, svém u Králi, na v ěky sloužiti. Toho vám d o p řej v e svém neskonalém m ilosrden­ ství všem ohoucí Bůh. Amen. Slib věrnosti a obláčka. Po této prom luvě přistoupí hoši každý j e d n o t l i v ě před kněze a podají m u pravou ruku.

Kněz se p tá: N. N., slibuješ Kristu Ježíši, našem u Králi, ž e chceš v tom to kostele N. N. p ře sn ě a v ě rn ě sloužiti? Hoch-ministrant: Ano, slibuji tak s milosti Boží. Kněz: Pán uděl ti k tomu sv éh o požeh n án í. Všichni: Amen. Poté m odlí se kněz: M odlem e se. Nejst. ministrant: Poklekněm e! (Tu všichni na chvi­ lenku kleknou.) V staňte! Kněz: Zpom oziž nám, ó Pane, v pro sb ách našich a rač požehnati p ře d se v z e tí tohoto hocha (neb tě c h ­ to hochů), kterého p ráv ě oblékati b u d e m e v šat bílý sluhů tvých. Dej, a b y s milostí tvou z b o ž n ě a čistě v službě tvé vytrval(i) a je d n o u p o d le zásluh svých korunu v ě č n é h o života obdržeti sm ěl(i). Skrze Je žíše Krista, Pána našeho, který s teb o u v je d n o ­ tě Ducha sv atéh o žije a kraluje, Bůh na věky věkův. Všichni: Amen. Nato přistoupí jedenkaždý znovu před kněze, poklekne před ním a kněz j e j oblékne v bílou rochetku, říkaje při lom :

Kněz: Přijmi šat bílý a nos je j čistý a b e z poskvrny co d o těla i d u še p ře d oltářem Božím, ab y s jed n o u si zasloužil připočtenu býti k chorům v šech an d ělů a svatých Božích. Amen. K dyž takto hoch potvrdil svým slibem své předsevzetí, bude i se strany Boží p řijetí tohoto slibu potvrzeno

110

slavným požehnáním hocha. Kněz: A diutorium nostrum in nom ine Domini. Všichni: Q ui fécit c o e Ium e t terram !

Kněz: Pom oc n aše v e jm énu Páně! Všichni: Který stvořil n e b e i zem i!

Žalm 112, který se zpívá n e b m odlí p o d le způsobu c h o ro v é h o : Antifona: L audate pueri Dominum - L audate no­ m en Domini. Žalm: L audate pueri Dominum - L audate no­ m en Domini. Sit nom en Domini b e ­ nedictum - e x h o c nunc e t usq u e in saeculum . A solis ortu u sq u e ad occasum - laudabile no­ m en Domini. Excelsus su p er om nes g e n te s Dominus - e t su­ p e r co elo s gloria ejus. Q uis sicut Dominus De­ us noster, qui in altis ha­ bitat - e t hum ilia respi­ cit in co elo e t in terra? Suscitans a terra ino­ p em - e t d e sterco re e ri­ g en s p a u p erem : ut col­ locet eum cum principi­ bus - cum principibus populi sui. Q ui h abitare facit ste­ rilem in d o m o - m atrem filiorum laetantem . G loria Patri e t Filio e t Spiritui Sancto.

Antifona: C hvalte, hoši, H ospodina - chv alte jm é ­ no H ospodinovo. Žalm: C hvalte, hoši, H ospodina - ch v alte jm é ­ no H ospodinovo. Buď jm én o „H o sp o d in " p o ž e h n á n o - o d to h o to času a ž na věky. O d slunce vých o d u až d o záp ad u - chv álen o b u ď jm én o „H ospodin". V yvýšen nad všecky n árody „H o sp o d in " - ba nad n e b e sa sláva jeho. Kdo jako H ospodin, Bůh náš? - Přebývá sice na výsostech, p ře c e však nízk éh o si vším á na n e ­ besích i na zemi. Z dvíhá se zem ě vysíle­ n é h o a z kalu pov y šu je ch u ď asa, - a b y posadil jej v e d le knížat, v e d le knížat lidu svého. U sazuje b e zd ětn o u v ro d in ě - u činiv ji m atkou šťastnou. Sláva O tci i Synu i Du­ chu Svatém u.

111

Sicut e ra t in principio e t nunc e t sem p er - e t in saecula saeculorum . Arnen. Antifona: Laudate pueri Dominum - L audate no­ m en Domini.

Jakož bylo na počátku i nyní i vždycky - až na věky věkův. Amen. Antifona: C hvalte, hoši, H o spodina - c h v alte jm é ­ no H ospodinovo.

P oté m odlí se k n ě z :

K. Sinite parvulos v en i­ re ad m e! M. (o dpovídají všichni): Talium e st enim regnum coelorum . K. A ngeli eorum : M. S em p er v id en t faci­ em Patris. K. Nihil proficiat inimi­ cus in eis. M. Et filius iniquitatis non a p p o n a t no cere eis. K. Dom ine, exaudi ora­ tionem m eam . M. Et clam or m eus ad te veniat. K. Dominus vobíscum . M. Et cum Spiritu tuo. O rem us: D om ine Jesu Christe, qui parvulos Tibi oblatos e t ad Te v en ien tes com ­ plexus es, m anusque su­ p e r illos im ponens b e n e ­ dixisti eis, a tq u e dixisti: Sinite parvulos v en ire ad m e, e t nolite p rohib ere e o s, talium est enim reg­ num coelorum , e t Angeli eorum sem p er v id en t fa­ ciem Patris m e i; respice,

112

K. N e ch te maličkých přijíti ke m ně! M. N eb o ť jejich jest království n eb esk é. K. A n d ělo v é je jich : M. V ždycky patří na tvář O tce. K. N echť n ičeh o v nich n epřítel nezm ůže. M. A zloby syn nechť n eo d v áží se uškoditi jim. K. Pane, vyslyš m od­ litbu mou. M. A volání m é k Tobě přijď. K. Pán s vámi. M. I s d u ch em Tvým. M odlem e se: P ane Ježíši Kriste, k te­ rý m aličké Tobě přiv á­ d ě n é a k Tobě p řich á­ zející jsi objím al, a vklá­ d a je na ně ru ce sv é jim jsi žehnal, řka: „N ech te m aličkých přijíti ke m ně a n eb raň te jim, n eb o ť jejich jest království ne­ b esk é, a a n d ě lo v ě jejich vždycky vidí tv ář O tc e m é h o "; shlédni, prosí-

quaesum us, a d puerorum praesentium innocenti­ am , e t a d eorum p aren ­ tum dev o tio n em , e t cle­ m en ter e o s h o d ie p e r ministerium nostrum b e ­ n e d ic; u t in Tua gratia et m isericordia sem p er p ro ­ ficiant, p e r Te, Salvator m undi, qui cum Patre e t Spiritu S ancto vivis e t regnas, Deus in saecula saeculórum . Amen. O rem us: D efende, quaesum us, D om ine, b eata Maria se m p er virgine interced e n te , istam a b om ni a d v ersita te fam iliam : e t to to c o rd e Tibi p ro stra­ tam , a b hostium p ro p i­ tius tu e re e le m e n te r in­ sidiis. Per Christum, Do­ minum nostrum. Amen. O rem us: Deus, qui ineffabili p ro ­ v id en tia sanctos A ngelos Tuos a d nostram custo­ diam m ittere digneris: largire supplicibus Tuis: e t eorum sem p er p ro ­ te c tio n e d e fen d i, e t a e ­ tern a so cietate g au d ere. Per Christum, Dominum nostrum. Amen.

m e, na nevinnost hochů přítom ných a na zb o ž­ nost rodičů jejich , a mi­ lostivě jim p o že h n e j skr­ z e službu naši, ab y vždy­ cky prospívali v e Tvé mi­ losti a m ilosrdenství, skr­ ze T ebe, Spasiteli sv ě­ ta, je n ž s O tcem a Du­ chem Svatým žiješ a kra­ luješ, Bůh, na věky v ě ­ kův. Amen. M o d lem e se : C hraň, prosím e, ó Pa­ ne, na přím luvu b lah o ­ slav en é M arie, v ždy Pan­ ny, rodinu tuto p ře d e vším protivenstvím , a je ž to celým srdcem To­ b ě se koří, z a b e z p e č ji p ře d e všem i úklady n e­ p řátel. Skrze Krista, Pána n ašeho. Amen. M odlem e se : Bože, který k o ch ran ě naší v nevystihlé p ro­ zřetelnosti sv até a n d ěly sv é sesílati ráčíš: d ej služebníkům svým, ab y záštitou jejich vždy u chráněni byli, i z jejich sp o leč e n stv í v ě č n é h o se radovali. Skrze Krista, P ána n ašeho. Amen.

113

Posvěcení a předání odznaku. SC. Dominus vobíscum . M. Et cum spiritu tuo. K. O rem us: D eus, cujus v e rb o sanc­ tificantur om nia, b e n e ­ d ictionem tuam effu n d e su p er insignia ista: e t p raesta, u t quisquis eis secundum legem e t v o ­ luntatem tuam cum g ra­ tiarum a ctio n e usus fu­ e rit p e r invocationem sanctissim i nominis tui, corporis sanitatem et an im ae tutelam te auc­ to re percipiat. Per Chris­ tum , Dominum nostrum. M. Arnen.

K. Pán s vám i. Mi. I s d u ch em tvým. K. M odlem e se : B ože, je h o ž slovem v še ch n o se p o sv ěcu je, vylij p o že h n án í své na tyto o d z n a k y : a d ej, kdož je p o d le zákona tv éh o a sv até v ů le tv é s díkůči­ něním nositi budou, vzý­ v ajíc e N ejsv ětější jm é ­ no tvé, zdraví, těla i duší b e z p e č n o st z ruky tv é přijali. Skrze Krista, Pána našeho. M. Amen.

Nato odznaky požehná a pokropí svěcenou vodou. K něz odevzdá každému o d z n a k spolu s m e d tí /'l o n k e m s v. B e n e d i k t a a l e g i t i m a c í a ř e k n e:

M ocí m ně svěřeno u přijím ám v ás (tě) d o družiny hochů-m inistrantů p o d ochranou s v. V á c l a v a , zv an é L e g i o a n g e l i c a a u děluji vám (tobě) p ráv o míti účast na v šech duchovních p ráv ech té ž e družiny. Nato udělí kněz slavnostně pravou rukou požehnání svaté slovy:

B enedicat v o s Deus, e t oustodiat corda v e s­ tra e t intelliqentias v e s­ tras Pater e t Filius e t Spi­ ritus Sanctus. Amen.

114

Požehnej vás Bůh a o chraň srd c e v a še i ducha v a šeh o O te c a Syn a Duch Svatý. Amen.

Krásně je , m ůže-li slavnost p řijetí hocha do družiny stáli se přede Mší svatou. Pak m ůže každý z nově p ři­ jatých hochů zůstati některou oltářní službu. P ři Mši svaté ovšem všichni m inistranti společně přistoupí ke Stolu Páně. Je-li to Mše svatá t. zv. tichá, m ohou hoši slaviti ‚‚Missu recitálu", totiž všichni spolu odpovídají knězi hlasitě v ministranci a nadto spolu s knězem recitují Gloria, Crédo, Sanctus, Á gnus Dei. R ovněž „ C onfiteor“ k sv. P řijím ání odříkávají společně. — Je-li schola m inistrantská hodně vyspělá liturgicky, m ožno i chorálně vše zazpívati. — T éž je možno pohyblivé částky Mše sv. v mateřštině z malého m i š á l k u předčítati (jed n o tli­ vec), rovněž i Epištolu a E vangelium . ( N i k o l i v v š a k m o d l i t b y ‚‚Č a n o n u “.) Po Mši svaté nové hochy přijm ou starší m ezi sebe po­ dáním ruky. M ůže býti připravena i lepší společná sní­ daně.

D o m á c í liturgie n a še ho hocha H och m inistrant je d ítětem chrám u. Jako m alý Sa­ muel on p řebývá v e svatyni a je h o m ísto strážn é služby je u S v atého svatých, čili Sanctissim a. To a le nestačí. N áš hoch musí míti nutně i svoji soukrom ou litur­ gii dom ácí. K tom u patří m o d I i t b a a vnitřní křes­ ťanský du ch o v n í život pom ocí p ř i k á z á n í c í r ­ k e v n í c h o neděli a dni svátečním , Mši sv até, sva­ tém postu a sv. přijím ání a s v á t o s t n i n l i ­ turgických. Nesmím z anedbati svoji modlitbu. M odlím se r á n o a v e č e r . V p o le d n e „ A n d ě I P á n ě". Zvláštních m odliteb n ep řed p isu je m e. K aždý si to u p rav p o d le zvyku a zdokonaluj p o stu p em času. V ranní m odlitbě n e b u d e sch á ze t A nděl Páně, O t­ čenáš, Z drávas a Věřím v Boha. M ůžeš přidati n ě­ kdy D esatero, A nděle Boží, Z drávas K rálovno neb Pod ochranou tvou. N evynechej p e v n é ranní p ře d ­ sevzetí. M ůže se zaváděti ranní čtení Písma sv até­ h o n eb jiné d uchovní knihy. Rovněž u pravit se m o­ hou různé m odlitby p o d le různých příruček. A le z á s a d a p r o h o c h a : m o d l i t b a b u ­ diž krátká, ale o p r a v d o v á a vroucí. P od o b n ě se upraví m odlitba v ečern í. A le nesm í scházeti „ z p y t o v á n í s v ě d o m í " asi na zá­ k ladě těch to otázek: Jak jsem ztrávil celý d n e šn í d e n ? D obře? Š p atn ě? Dopustil jsem se hříchu? L ehkého? N eb sn ad t ě ž ­ kého ? M ám své svědom í tak v p ořádku, ž e bych mohl té to noci klidně zem řít? N ásled u je vzbuzení d o k o n a l é lítosti (litovati svých hříchů z lásky k Bohu) a p e v n é p ře d se v z etí. D oporučuje se i pro v e č e r krátké čten í z Písma sv atéh o , N ásledování Krista, Životů Svatých — a p o ­ d o b n é d uchovní knihy. Z vláště v e č e r vzpom íná se

116

na zem řelé, um írající a vlastní šťastnou hodinku smrti. — Č len o v é L. A. nezap o m en o u se pom odliti „píseň s v a t o v á c l a v s k o u", té ž n ěkdy „s v a t o v o j t ě š s k o u " (H ospodine, pomiluj ny) a aspoň je d n o u d e n n ě za d o ro st kněžský: „ P a n e , s mi l uj se a p o š l i d ě l n í k y na ž e ň svou!" Velikou pom ůckou m odlitby je s v a t ý r ů ž e ­ n e c . Je zvláštní povinností členů L. A., kteří jsou so u časně člen y bratrstva rů žen co v éh o . K m odlitbě patří tak é m i n i s t r o v á n í , zv láště se d o p o ru ču je tiché klanění N ejsv. Svátosti O ltářn í čili „ a d o ­ r a c e " , m odlitba k ř í ž o v é c e s t y a p o d . sou­ krom é pobožnosti p o d le času. D ůležitou pom ůckou jsou knihy: 1. P í s m o s v a t é N o v é h o z á k o n a . 2. Ř í m s k ý m i s á l . 3. N á s l e d o v á n í K r i s t a o d K em penského. 4. 2 i v o t p o d l e b o ž s k é h o S r d c e o d P. Jaroše S. J. 5. Z d u c h o v n í h o ž i v o t a o d P. Storka S. J. 6. L i t u r g i e od P. M. Schallera O . S. B. V šem m inistrantům a zvláště členům L. A. z řad studentstva d o p o ru ču jem e v ro u cn ě p rav id eln o u m odlitbu Malých hodinek Panny Marie. Je to skutečný malý brevíř m inistranta. (N ové vy­ d án í vyšlo v c e n ě Kč 11.60, 17.— a 37.— .) Č asopisy: naše „L egio an g elica ", „Pán přichází", „N a hlubinu", „Pax", „Serafínský p rap o r". Musí se čísti m noho a pečliv ě. Knihy č tě te za p eč liv é h o v e d e n í sv éh o ducho v n íh o rádce. P ř i k á z á n í c í r k e v n í plním sám co n ejsv ě­ dom itěji. Ale co d ů ležitějšíh o , b u d u a p o š t o l e m p lnění těch to svatých povinností i v e sv é rodině, když se tam na to zapom íná. N e d ě l i a z a s v ě c e n é s v á t k y o p rav d u sv ě­

117

tit posvátností ned ěln íh o a sv átečn íh o klidu o d d ě l­ n é práce. N e z a n e d b a t nikdy p o v in n é M še svaté. (Jak je to sm utné, když m inistrant musí na s e b e žalo­ v at v e zp o v ěd n ici: „Z anedb al jsem svou vinou c e ­ lou Mši svatou.") S tarat se o p ečliv é zacho v áv án í svatých liturgic­ kých postů. Z vláště p áteč n í p ůst d o d rž o v a t p řesn ě a ostatní p o d le diecésního postního řádu, k t e r ý j e v y v ě š e n v k a ž d é m k o s t e l e ! Jen si to přečíst! N ejvětším apoštolátem našeh o hocha p ro v l a s t ­ ní d u š i j e č a s n é a č a s t é

s vaté přijímání. Pochopit! — R ozum ět! — Konat! Podle zásad y : Č e m u d e n n ě s l o u ž í š , b u ď z t o h o i d e n n ě ž i v . Čím v íc e milosti, tím v íce n e b e sk é slávy. Čím v íc e svatých, hodných a správ­ ných přijím ání, o to v ětší n eb esk á sláva. K do ušetří ročně jen je d e n dukát, má za p a d e sá t let života jen 50 dukátů. Kdo a le ušetří d e n n ě dukát, má za rok 365 dukátů — a za 50 let 17.250 kusů d u ­ kátů, a to je velká hrom ada zlata. P řev eď to na d u ­ ch ovní hodnoty milosti Boží a n e b e sk é slávy! C o je k t o m u z a p o t ř e b í ? N ic více, n ež ab y d u še nebyla v e stavu s m r t e l ­ né ho hříchu! Lehké hříchy n ep řek ážejí. A naši hoši sm rtelných hříchů nedělají! R aději zem řít, n ež tě ž c e h řešit. Pravidelná svatá z p o v ě ď za 14 dní m ůže stačit. K domácím liturgickým svátostinám patří: U dom ácích d v eří k r o p e n k a s e s v ě c e n o u v o d o u . Připom íná svatý křest. Ž ehnání t ř í k r á l o v é se třem i křížky na d v eřích a písm enam i K. M. B. v elik é naznačení, že v b ytě tak to -zn am en an ém bydlí ti, kteří v ěří v Božství Je­ žíše Krista, S p asitele světa.

118

Z e svátku H r o m n i c — hrom niční svíce. Pro ho­ dinku smrti a v čase v elikéh o n e b e zp e čí. N ehanbím se za č elo znam e n an é na P o p e I e č n í s t ř e d u p o p elem kajícnosti. Věřím a vím , že prach jsem a v p rach se obrátím — a že je n skrze p o k á ­ ní sp asen býti m ohu. Z n e d ě le K v ě t n é — s v ě c e n é r a t o l e s t i (neboli kočičky) na pam átku slavení pašijí a sv atéh o V elikonočního týdne. V eliké n apom enutí, že se v tom týdnu m á vykonati velikonoční povinnost. Z B o ž í h o T ě l a — sv ě c e n é v ě n e č k y na pam át­ ku sv éh o sta tečn éh o vyznání víry na v e ře jn é ulici v N ejsv ětější Svátost O ltářní. K de v rodině v šech n o toto najdu p o h ro m a d ě v p o ­ řádku, tam vím, že jsem u správných katolických lidí. N a stěn ě kříž, obrazy svatýoh. D om ácí oltářík, klekátko, knihovnička z d u cho vn ích knih. Ruka o te ­ v řená žebráku. Svatý mír na prahu i v srdcích, o v á­ nocích jesličky, v p o stě hořící lam pička p ře d kruci­ fixem. Z božní ro d iče a zb o žn é d ěti. Tak v y p a d á ka­ tolická dom ácnost. U. I. O . G . D.

Kratičká příprava ministranta

k sv. P ř i j í m á n í Modlitba

s v. T o m á š e

Aquinského.

V šem ohoucí věčn ý Bože, hle, já přicházím k Sváto­ sti je d n o ro z e n é h o Syna Tvého, Pána n ašeh o Ježíše Krista. Přicházím jako nem ocný —■k lékaři života, jako n e ­ čistý — ke zřídlu m ilosrdenství, jako slep ý — k sv ět­ lu v ě č n é jasnosti, jako chudý a nuzný — k Pánu n e b e s i zem ě. I prosím Tebe, jeh o ž štěd ro ty je hoj­ nost nesm írná, abys ráčil vyléčiti — m ne n em o cn é­ ho, abys obmyl — m ne hříchem z o h y zd ěn éh o , abys osvítil — m ne z aslep en éh o , ab y s obohatil —■ m ne c h u d o b n éh o , abys přioděl — m ne nah éh o , abych c h l é b a n d ě l s k ý , Krále králů, a Pána v šech p á­ nů přijal s takovou úctou a pokorou, s takovou zkroušeností a nábožností, s takovou čistotou a v ě ­ rou, s takovým p řed sev zetím a úm yslem , jak by to p ro sp ělo sp áse d u še m é. D ejž mi, prosím , n ejslad ší Ježíši, abych přijal n e ­ toliko n ejsv ětější Svátost Tvou, a le i p o d statu a účinnou m oc této svátosti. Ó nejd o b ro tiv ější Bože, d ejž, abych Tělo je d n o ro ­ z e n éh o Syna Tvého, Pána n ašeh o Ježíše Krista, kte­ réž na s e b e vzal z M arie Panny, tak přijal, bych h o ­ d e n byl přivtělen býti k duchovním u je n o tělu a p ři­ d ružen k údům jeho. O tč e lásky n ejh o d n ější, p o p řej mi, abych na milo­ v an éh o Syna Tvého, kteréhož na té to pouti p o zem ­ ské nyní v úmyslu mám přijm outi rouškou z a h a len é ­ ho, mohl jed n o u ustavičně patřiti tváří v tv ář rouš­ kou n ezastřen éh o , který s Tebou živ je st a kraluje v je d n o tě Ducha Svatého Bůh na věky věkův. Amen. (O dpustky 100 dní. Lev XIII. 1884.) 120

D í k ů v z d á n í p o sv. P ř i j í m á n í D uše Kristova — p o sv ěť m ne! Tělo Kristovo —■spasiž m ne! Krvi Kristova — opojiž m ne! V odo z boku Kristova — obm yj m ne! U m učení Kristovo — posilni m ne! Ó d o b rý Ježíši — vyslyš m ne! V e svých ranách ukryj m ne! N edopusť, bych o d lo u čen byl o d T ebe! P řed nepřítelem zlým ochraň m ne! V h odině smrti p ovolej m ne! A rozkaž mi přijíti k Tobě, abych Tě chválil se sva­ tými Tvými na věky věkův. Amen. M o d l i t b a s v. T o m á š e A q u i n s k é h o . Díky Tobě vzdávám , H osp o d in e svatý, O tč e v še­ m ohoucí, věčn ý Bože, když jsi m ne, hříšníka, n e ­ h o d n éh o služebníka svého , b e z e v še c h m ých zá ­ sluh, z p o u h é d o b ro ty m ilosrdenství sv éh o ráčil na­ sytiti nejdražším Tělem a Krví Syna sv éh o , Pána n a­ šeho, Ježíše Krista. N echť mi, prosím , toto sv até Přijímání n estan e se vinou k trestu, nýbrž nechť je mi prostředkem spásy, abych d o šel o d p u štěn í. N echť vymýtí v e m ně nep rav o st, vyhladí zlou žá­ d ostivost a hříšné rozkoše; nechť rozm noží v e m ně lásku a trpělivost, pokoru a poslušnost a v šech n y ostatní ctnosti; ono nechť m ne p e v n ě o b h ájí proti úkladům všech n epřátel viditelných i nevid iteln ý ch ; nechť v e m ně d o k o n ale upokojí hnutí tě le sn á i d u ­ ševní; nechť svatým tím Přijímáním k Tobě jed in ém u a pravém u Bohu p e v n ě přilnu, a jím té ž kéž d o jd u jed n o u šťastného konce. Také prosím T ebe, abys rWsj, hříšníka, uvésti ráčil k n evýslovné o n é hostině, p n níž Ty se Synem svým i s D uchem Svatým jsi pro své sv até p rav é světlo, ú p ln é nasycení, v ě č n á ra­ dost, svrchovaná slast a d o k o n alá b lažen o st. Skrze téh o ž Krista, Pána našeho. Amen. 121

SLOVNÍČEK Abakus = místo v presbytáři, k d e je k red en c a 3 se­ d átk a pro kn ěze a asistenty při slavné Mši svaté. A bluce = výraz latinský pro o b řad om ývání prstů kn ěze vínem a v o d o u nad kalichem p o sv. přijí­ mání. Ágnus . . . = Beránku Boží — krátká p říprava na sva­ té přijím ání. Akolyta-é = ministrující při slav n é Mši. Str. 78. Alba = dlouhá řasnatá říza kněžská ke Mši svaté. Alleluja viz na stránce 54. Amikt viz hum erál. Antifona = p ře d z p ě v , používaný při b o h o slu žb ě na začátku a konci žalmů. A sperges = o b řad kropení věřících sv ě cen o u v o ­ d ou, na příklad p ře d slavnou Mší svatou. Aspergil = kropáč, kterým se kropí v ěřící sv ěcen o u v o d o u při bohoslužbě. Asistenti = sp o lečn ý název p ro jáh n a a p o d jáh n a, kteří přisluhují při slav né Mši. B enedikce — p o žeh n án í — b u ď rukou k n ěze n eb N ejsv. Svátostí. Biret = čern á pokrývka hlavy p ro kněze. Bursa = o zd o b n á schránka (kapsa) p ro korporál. Celebrant = kněz, který za pom oci jáh n a a p o d ­ jáhna Mši svatou slouží. Ceremonář - zkušená oso b a — kněz, klerik, mini­ strant, která při bohoslužb ě řídí o b řad n í p o řád ek . C erem onie = b o h o slu žeb n é ob řad y v ů b ec. Ceroferář — ministranti, kteří při slav n é Mši mají na starosti p o ch o d ň o v é svíce. Viz str. 78. Cingulum = bílá šňůra k p řep á sá n í m ešní alby. Dalmatika (tunika) = bo h o slu žeb n é roucho jáhna. Diákon = jáhen, který pom áhá knězi při Mši slavné. Direktář = liturgický d iecé sn í kalen d ář s přesným označením svátků. Visí v žd y v sakristii. Duktus = první d lo u h é zved n u tí kad id eln ice při o k u ­ řování. (1 „duktus", jem už násl. 2 n eb 3 „ikty".)

Duplex = o zn ačen í p o řad í svátku v liturgickém ka­ lendáři, kterém u se říká „d irektář". E levace = latinské o zn ačen í p ro „P ozdvihování". Epištola = apoštolský list — o z n ačen í nauky z Písma svatého, které se č te na prvním m ístě v e Mši sv. Fakule neb iniortitia = p o ch o d ň o v é svíce, k teré nosí ceroferáři k prom ěňování p o Sanctus. Viz str. 88. Funkce = ozn ačen í ú ředníh o úkonu určitého druhu při bohoslužbě. Třeba: „funkce cere m o n á ře ". Gloria = Sláva — označ, ch v alo zp ěv u an d ělsk éh o . Graduál viz na strán ce 54. Historie-ický = dějiny — d ějin n ý — p o d le v ý v o je č asového. Hostie = bílý n ekvašený ch léb o b ě tn í v tvaru kru­ hovém . Humerál čili amikt = první bílý šat, který kněz p řes hlavu obléká a kolem krku váže. Chorál = b oh o slu žeb n ý z p ě v jed n o h lasn ý . Str. 96. Incens = kadidlo již v lo žen é d o žh av é k adidelnice. Incensovati (-sace) = o k u řo v a ti ro zžhavenou kadid elnicí oltář, osoby n eb jin é p ředm ěty. Inklinace = b ohoslužebná úklona, a) m alá, b) stře d ­ ní, c) hluboká. Intonace = začátek liturgického zpěv u . O b y č e jn ě intonuje kněz. Intortitia viz fakule. Introit-us = vstup, začátek, ú v o d M še svaté. Iktus = krátký náraz kadidelnici při okuřování (o ře ­ tízky). Je d e n duktus a tři ikty. Kánon — tichá M še svatá o d Sanctus. Viz str. 63. Kasule neb planeta = svrchní o z d o b n é roucho m eš­ ní, které značí lásku kněze ke svým ovečkám . Katechumen = ten, který se připravoval na přijetí sv atéh o Křtu. M usel odejiti p o Evangeliu. Kollekta = první sp o lečn á m odlitba p o G loria. Kollektiv-ní = společný, všichni v ěřící dohrom ady. Kommunio = latinské o zn ačen í pro sv até Přijímání. Konfiteor = vyznávám se, krátké o z n a č en í liturgic­ kého vyznání hříchů. Korporál = čtvercový kus čistéh o plátna, na který se staví kalich a k lad e hostie při Mši.

K redenc = bíle prostřený stůl pom ocný, který stojí o b y čejn ě na epištolní straně v presbytáři. Kredl© = Věřím v Boha ■ — vyznání víry v e Mši sv. KusSodia = stříbrná n eb zlatá schránka na u sch o v á­ ní N ejsv ětější Svátosti v e v elk é hostii. lawab© == o zn ačen í o b řad u om ývání rukou p ře d o bětováním . P řen esen o i na ručníček sam otný. Liturgie-ický = bohoslužba, b ohoslužebný. Též ozn ačen í pro Mši sv. vůbec. Lunulla = m ěsíček, zlatý proužek, b o h a tě z d o b en ý , v e kterém svatá H ostie stojí v m onstranci n e b kustodii. M anipul = m ešní část roucha p ro levou ruku — kdy­ si šat na stírání potu. M inistrovati = z latinského m inistrare — sloužiti. M isál = m ešní kniha, obsahující v še p o tře b n é ke sloužení M še svaté. M issa recitata = zp ů so b účasti na Mši sv até, kdy vše, co m ožno, se říká spolu s knězem . Viz str. 44. Mitra = v e le b n á pokrývka hlavy biskupa při po n ti­ fikální Mši sv. M onstrance n e b ostensorium = d rah o cen n á n ád o b a b o hoslužebná k ukázání N ejsv. Svátosti lidu. M ystérium = tajem ství svaté — často o z n ačen í c e lé ­ ho o b řad u M še svaté. N avikula = lodička se lžičkou na úschovu kadidla a jeh o podávání. O ffertoriem = o b ěto v án í. Viz str. 57. O ra c e = m odlitba — adorem us. O stensorium viz m onstrance. Palla = bílá, tuhá pokrývka p ro kalich i p aten u , čas­ to krásně zd o b en á. Param enty = b ohoslužebná roucha o zd o b n á. P atena = zlatá miska o b ětn í p ro chléb hostie. Též k sv. přijím ání p o d áv an á věřícím . P edum = biskupská berla k slavné Mši sv. P ektorál = biskupský kříž závěsný, který nosí na prsou při Mši sv. Pluviál = b o h o slu žeb n é roucho v p o d o b ě velikého p láště jakoby s kapucí. Vždy té ž e barvy ja k o m eš­ ní roucho.

Pontifikální = biskupský, což zn ačí o b řa d y m ešní, k teré koná biskup s mitrou a berlou. Postkommunio = m odlitby p o sv. přijím ání. Str. 69. Preface — slavnostní úvod recitovaný n eb zpívaný k Prom ěňování v tiché Mši sv. Viz str. 62. Presbytář (-erium) = mřížkou o d d ě le n á část chrám u, k de smí býti jen kněz (presbyter) a ministranti. Purifikace = výraz latinský, který o zn aču je o b řa d čištění a vym ývání kalicha p o sv. přijím ání. Purifieatorium = bílá rouška k čištění z latéh o kali­ cha a p aten y p ře d i p o prom ěňování. Rocheta = bílý, krajkou z d o b e n ý p ře h o z kněze. Sanctissimum = latinské krátké o z n ačen í p ro N ej­ světější S vátost oltářní. Sancius = Svatý, svatý, svatý. Ú vod k tic h é Mši sv. Sandály — biskupské střev íce k pontifikální Mši sv. S ekreta-y = tiché m odlitby o b ětn í p o „Suscipiat". S e q u e n c e viz na stránce 54. Schola = škola. Míní se tím o b y č ejn ě b uď družinky ministrantů n eb zp ěváčci choroví. Štola = štola = znam ení a o d zn ak kněžsk é d ů sto j­ nosti Symbol-ický = náznak, nazn ačen í n eb znam ení věci posvátné, n evyslovené jasn ě p ro n ez a sv ěcen é. Subdiákon = p o d jáh en , který p om áhá k n ězi-celebrantu při Mši sv até slavné. Superpelice = říká se šp atn ě „ ro ch eta", bílý p ře ­ hoz m inistranta. Tabernakl = sv ato stánek na oltáři. Thuribulum = k ad id eln ice b u ď stříbrná n eb zlatá. Thuriferář = akolyta, který při slav n é Mši sv. má na starosti thuribulum -kadidelnici. Thus = ozn ačen í v o n n éh o kadidla p ro bohoslužbu. Traktus viz na str. 54. Tunicella = bohosluž. roucho p o d já h n a při slav. Mši. Velum = a) m alé — přikrývka na kalich, b) v elk é — pro subdiákona k slavné Mši n e b k p o žeh n án í s N ejsv. Svátostí. U. I. O . G . D. = ut in om nibus glorificetur Deus. H eslo ben ed ik tin sk é: A by v každém a v e všem oslaven byl Bůh.

OBSAH Vám, hoši — předm luva . . . . Co jest „Legio an g elica" . . . . Stanovy „Legio an g elica" . . . . ........................... N áš odznak . . . N aše vzorv: D vanáctiletý Ježíš "v chrám ě. - Svatý Václav. Sv. Tarsicius. - S«. V oifěch. - Sv. Antonín Paduánskv. - Sv. Tomáš Aquinský. - Sv. Jan N eoom uckv. - Sv. Stanislav Kostka. - Sv. Alois z G onzany. - Sv. Jan Berchm anns. Ctih. Dominik Savio. - Sv. G abriel Possenti. Petříček D’Airelle. - Vítek d e F ontoalland Héřinv M še s v a t é ................................ O b ra z e c k o b iasn ěn í M še sv. . . . B ohoslužebná roucha rre šn í . . . Lituraické b a r v y ........................... . Jak čtu a vyslovuii latinu . . . . O rdinarium m issae. (M ešní řád): O b řad v . kdvž m inistruie jen je d e n O b řad y , když ministrují dva . . Slavná m še svatá s asistencí . . Z pívaná m še svatá b e z asisten ce

. . . .

C horální M še „D e A nqelis" . . . C horální „ C r é d o " ................................ C horální „Missa B re v is " ..................... Jak se m ám e c h o v a ti........................... Z asvěcení v m inistrantskou službu . D omácí liturgie našeh o hocha . . Kratičká příprava k sv. Přijímání . . D íkůvzdán! p o sv. Přijímání . . . Slovníček cizích v ý r a z ů .....................

5 7 12 15 17

33 34 40 41 42 43 44 45 73 78 91 96 97 99 103 106 108 116 120 121 122

Tuto liturgickou příručku p ro m inistranty navrhl a sestavil P. M ethod K lem ent O . S. B. za pom oci svých řeholních spolubratři a členů „ Legio a n g e lic a “ . N á­ kladem svým ji vydala „ Legio an g e lic a “, družina hochů ministrantů p o d ochranou sv atéh o V áclava. G rafickou v ýzdobu a úpravu navrhl a kreslil Jan Lang. N oty kreslil V áclav M osler. Vytiskla Č esk o ­ slovanská akciová tiskárna v Praze. L. P. 1934. Ce na Kč 7.—. E xpeduje adm inistrace L. A., Praha II., čp. 320, Emauzský klášter. II. vydání ze d n e 15. VI. 1934.

IMPRIMI POTEST. E m aus-Pragae, 1. D ecem bris 1933. † Ernestus Vykoukal O . S. B., A bbas. NIHIL OBSTAT. Can. Dr. Jos. Čihák, censor. IMPRIMATUR.

Pragae,

d ie

6.

D ecem bris

1933.

Praei. Dr. T heophilus O patrn ý , V icarius g en eralis. Nr. 16047.