UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA ROZVOJOVÝCH STUDIÍ
Petra Dostálová
ARGENTINSKO-BRITSKÉ TERITORIÁLNÍ SPORY A JEJICH DŮSLEDKY BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Vedoucí práce: RNDr. Miloš Fňukal, Ph.D.
Olomouc, 2008
Vysoká škola: Univerzita Palackého
Fakulta: Přírodovědecká
Katedra: Geografie
Školní rok: 2006/07
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE student
Petra DOSTÁLOVÁ obor Mezinárodní rozvojová studia Název práce:
Argentinsko-britské teritoriální spory a jejich důsledky Argetine-British territorial disputes and their concequences. Zásady pro vypracování: Cílem bakalářské práce je podat stručnou a přehlednou analýzu příčin a důsledků argentinsko-britského teritoriálního sporu o Falklandy a některá další území v Antarktidě. Navržená struktura práce:
1. Úvod 2. Cíle práce 3. Diskuze literatury – přehled vybraných prací, které se tématu věnují, a diskuze jejich závěrů 4. Charakteristika území, které je předmětem sporu (včetně sociokulturní struktury obyvatelstva) 5. Příčiny vzniku sporu 6. Klíčové události ve vývoji sporu (stručná historie) 7. Charakteristika stran sporu 8. Postoje mezinárodního společenství k řešení sporu 9. Přehled dosavadních strategií řešení sporu 10. Seznam okolností, které brání vyřešení sporu 11. Návrh strategie vedoucí k vyřešení sporu 12. Shrnutí (i anglicky)
Bakalářská práce bude zpracována v těchto kontrolovaných etapách: červenec– říjen 2007: konkretizace osnovy práce, rešerše dostupné literatury týkající se problému, do 31. 12. 2007 zpracování kapitol 1–4 (cíle a metodologických částí), do 31. 1. 2008 vypracování kapitol 5–6, do 31. 3. 2008 zpracování kapitol 7–10, v období leden–duben 2008 zpracování textu práce a graf. příloh. Rozsah grafických prací: text a ilustrační mapy, grafy Rozsah průvodní zprávy: přibližně 12 000 slov základního textu + práce včetně všech příloh v elektronické podobě Seznam odborné literatury: Podle potřeby, na základě konzultací se školitelem.
Vedoucí bakalářské práce: Miloš Fňukal Datum zadání bakalářské práce: 29. 6. 2007 Termín odevzdání bakalářské práce: 15. 5. 2008
vedoucí katedry
vedoucí diplomové práce
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala sama a že jsem uvedla veškeré použité zdroje.
V Olomouci dne 1. 5. 2008
……………… Podpis
Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucímu práce RNDr. Miloši Fňukalovi, Ph.D. za cenné rady při odborném vedení práce. Dále bych chtěla poděkovat
Mgr.
Lence
Duškové
za
poskytnutí
informací.
Obsah Seznam zkratek.................................................................................... 7 1. Úvod ................................................................................................ 8 2. Cíle práce......................................................................................... 9 3. Diskuze literatury ............................................................................ 10 4. Charakteristika území ..................................................................... 11 5. Příčiny vzniku sporu........................................................................ 16 6. Klíčové události ve vývoji sporu..................................................... 22 7. Charakteristika stran sporu.............................................................. 26 8. Postoje mezinárodního společenství k řešení sporu........................ 27 9. Přehled dosavadních strategií řešení sporu ..................................... 34 10. Seznam okolností, které brání vyřešení sporu............................... 41 11. Návrh strategie vedoucí k vyřešení sporu ..................................... 45 12. Závěr.............................................................................................. 47 13. Shrnutí ........................................................................................... 48 14. Seznam literatury........................................................................... 49 Přílohy
6
Seznam zkratek OSN
Organizace spojených národů
United Nations
PPP
parita kupní síly
Purchasing Power Parity
ES
Evropské společenství
European Community
UK
Spojené království
United Kingdom
USA
Spojené státy americké
United States of America
RB
Rada bezpečnosti
Security Koncil
NATO
Severoatlantická aliance
FIG
vláda Falklandských ostrovů
Falkland Islands Goverment
FCO
Zahraniční a koloniální agentura
Foreign and Colonial Office
CIA
Ústřední zpravodajská služba
Central Intellingence Agency
FKP
falklandská libra
Falkland Pound
North Atlantic Treaty Organization
7
1. Úvod Když jsem uvažovala o tom, jaké si zvolím téma bakalářské práce, jako první mě napadla Argentina. Chtěla jsem se věnovat nějaké významné události z její historie nebo současnosti. Tato země mě vždycky dokázala upoutat svou někdy až velmi bouřlivou historií, a protože mne problematika válečných konfliktů zajímá už od mého studia na gymnáziu, rozhodla jsem se zpracovat toto téma. Rukou mi prošla řada zajímavých publikací a důsledkem toho mě daný spor velmi zaujal. Chtěla jsem se dozvědět více o tom, proč vůbec vznikl a přerostl ve válku. Také mne zajímaly zájmy, činy a postoje obou znesvářených stran. Dále jsem chtěla zjistit, jaké byly nejen postoje a reakce latinsko-amerických zemí, ale také jaký vliv měla tato situace na domácí a zahraniční scénu Spojeného království. Zjistila jsem, že se jedná o velice zajímavou a specifickou oblast, která si podle mého názoru zaslouží podrobnější zpracování. Touto prací se pokusím přiblížit a co možná nejseriózněji popsat události, které se odehrály během konfliktu a po něm a objasnit je tak širší veřejnosti.
8
2. Cíle práce Cílem práce je přiblížit příčiny, které vedly k teritoriálnímu sporu mezi Argentinou a Spojeným královstvím o Falklandské ostrovy a britská závislá území. Součástí práce bude i stručný popis průběhu konfliktu. Zejména, jaké byly důvody jeho vzniku, jak se postupem času vyvíjel a nakonec jakým způsobem byl řešen. V práci budou zmíněny navrhované strategie řešení konfliktu jednotlivých autorů, jejich úspěšnost a způsob zavedení. První část práce bude vycházet z použité literatury a diskuze o těchto zdrojích. Bude se jednat o posouzení kvality na základě obsahu, aktuálnosti a zajímavosti jednotlivých zdrojů. V další části práce bude charakterizováno území, které je předmětem sporu. Falklandské ostrovy byly ve své historii pod správou několika zemí. Například Španělska, Spojeného království, Francie a samozřejmě Argentiny, a proto bude v následující kapitole věnována pozornost důvodům, proč byl spor veden zrovna mezi Argentinou a Spojeným královstvím. Dále budou objasněny hlavní příčiny, které vedly k následné argentinské invazi na ostrovy. Práce bude také zaměřena na důležité události, které ovlivnily vývoj sporu a nakonec i průběh rozpoutané války v roce 1982 a které se dají označit jako klíčové. Pro objasnění sporu je žádoucí zmínit charakteristiku každé strany, která se sporu zúčastnila, a kde se střetávaly jejich územní zájmy. To znamená Argentiny, v historii ekonomicky silné země, dnes však se značnými ekonomickými problémy, a Spojeného království, jenž je jednou z nejrozvinutějších zemí světa. V práci bude věnována pozornost postoji OSN k řešení sporu, který může být v určitých ohledech zajímavý až překvapující. Především postavením některých států na straně Argentiny nebo naopak na straně Spojeného království. Poslední část se soustředí na dosavadní strategie vedoucí k vyřešení konfliktu a poté na analýzu okolností bránících spor vyřešit. Logickým řešením práce je pokus o navržení strategie, která by vedla k vyřešení sporu.
9
3. Diskuse literatury Při tvorbě práce byla využita jak tištěná literatura, tak internetové zdroje. Hlavní metodou při zpracování informací byla jejich analýza. Pro větší objektivnost byly informace čerpány z originálních zdrojů. Britské zdroje jsou dostupnější, než argentinské, zejména v tištěné formě. Z britských autorů se problematikou Falklandské války velmi podrobně zabývají Max Hastings a Simon Jenkins (1983). Válce o Faklandy se také z části věnuje ve svém díle i Margaret Thatcherová (1993), která popisuje nejen vlastní pocity, ale také postup Spojené království a celkovou mezinárodní situaci. Velmi zajímavě líčí spor mezi Argentinou a Spojeným královstvím také J.C.J. Metford (1968) a Peter Calvert (1983), kteří se věnují zejména jeho historickému pozadí. Anthony Parsons (1983) se zabývá spíše průběhem jednání v OSN. Christoph Bluth (1987) zmiňuje otázku mezinárodního práva. Existuje velká řada argentinských děl věnujících se této problematice. Nejsou však příliš dostupná. L. H. Destefani (1982) se zabývá britsko-argentinským sporem z hlediska historického. Průběh války den za dnem popisuje kompilované dílo Guerra de las Malvinas (1983). Na vojenskou a diplomatickou stránku konfliktu se zaměřuje dílo A. A. Pineira (1992). Ze španělských autorů popisuje dějiny Argentiny od roku 1516 do roku 1987 z politického a ekonomického hlediska David Rock (1988). V práci jsou použity i české zdroje. Z historického, vojenského a diplomatického hlediska se touto problematikou zabývá Jaroslav Hrbek (1999). Kniha je psána velmi podrobně a přehledně. Zejména válečnou stránkou konfliktu se ve svých článcích zabývají Radim Kapavík (2004) a Radek Havelka (2004). Obecné charakteristice Falkland se věnuje Graham Bateman a Victoria Eganová (2002), dále internetová stránka CIA a F. Honzák, M. Pečenka (1998). Statistické údaje byly k dispozici na oficiální webové stránce Jižní Georgie a na oficiální stránce Falklandských ostrovů.
10
4. Charakteristika území Falklandské ostrovy Falklandské ostrovy (Islas Malvinas)1 jsou britská zámořská území ležící v Atlantském oceánu asi 483 km od pobřeží Jižní Ameriky a 1 365 km severně od Jižního polárního kruhu. Rozloha je 12 173 km². Území se skládá ze dvou hlavních ostrovů, jimiž je Zapadní Falkland o rozloze 4 530 km² a Východní Falkland o rozloze 6 605 km² a 778 malých ostrovů.2 Hlavním městem Falkland je Port Stanley nacházející se na Východním Falklandu. Měna je falklandská libra (FKP), která má stejnou hodnotu jako libra britská. Délka pobřežní čáry je 1 288 km. Nejnižší bod 0 m představuje Atlantský oceán. Nejvyšším bodem je hora Mount Usbourne, která měří 705 m.3 Chladné oceánské podnebí je v zimě umocňováno silnými západními větry a hojnými sněhovými srážkami. Letní teploty se pohybují kolem 24 ºC, zimní do -5 ºC. Roční úhrn srážek je malý, asi 625 mm.2 Ostrovy jsou z velké části pokryty vřesovišti na rašelinných půdách a také travními porosty bez lesů. Louky a pastviny tvoří více něž 98 % plochy území.4
Obyvatelstvo Počet obyvatel Faklandských ostrovů je 2 913 ( 2001)5 včetně vojenské posádky. Více jak dvě třetiny (1 989) obyvatel ostrovů žije v hlavním městě Stanley. V Mount Pleasant se nachází 534 obyvatel. Zbytek obyvatel žije v blízkém okolí na farmách nebo v osadách. Víc jak 60 % trvalých obyvatel tvoří rodáci. Většina obyvatel je britského původu. Věkovou strukturu obyvatelstva tvoří převážně mladí lidé. Téměř 78 % obyvatel se nachází ve věkovém rozmezí 55 let a méně. Děti zde absolvují základní a střední vzdělání. Za univerzitním vzděláním odcházejí do Spojeného
1
V práci je užíván výraz Falklandy (Falklandské ostrovy). Jedná se o jejich obecně známější název. Oficiální stránka vlády Falkland [online] 3 CIA, The World Factbook [online] – Falkland Islands 4 BATEMAN, G.; EGANOVÁ V., 2000, (str.128) 5 Oficiální stránka Falklandských ostrovů [online] 2
11
království. Úředním jazykem je angličtina.6 Nejnovější odhad počtu obyvatel činí 3 105 (červenec 2007).7
Historie Kým a kdy byly ostrovy objeveny se přesně neví. Během své historie získaly velké množství názvů. Například Sansonovy ostrovy, Sebeladovy ostrovy, Hawkinsova země. Oficiálně je však za jejich objevitele považován John Davis, který je zpozoroval v roce 1592. V roce 1690 přistál u ostrovů kapitán John Strong, který nazval úžinu mezi oběma hlavními ostrovy Falklandovým průlivem na počest vikomta Falklanda, tehdejšího velitele britského námořnictva. Britové tedy nazývali ostrovy jako Faklandské. Název Malvíny vznikl hispanizací francouzského názvu Les Malouines, kterým označovali bretonští lovci tuleňů tyto ostrovy. Pojmenovali je tak podle svého domovského přístavu St. Malo. První francouzská kolonie byla založena roku 1764. V roce 1767 předala francouzská vláda svou kolonii Španělům s podmínkou, že uhradí náklady, které měli Francouzi s jejím zřízením. Španělé využívali přístav Port Louis jako trestaneckou kolonii.8 V letech 1774-1811 zůstali Španělé jedinými vládci ostrovů. V tomto období trápily Španělsko silné politické a vojenské nepokoje. V roce 1811 byli Španělé z důvodu války španělských amerických kolonií za nezávislost nuceni kolonie vyklidit. V letech 1811 až 1820 panovalo na ostrovech bezvládí.9 Roku 1820 nový stát Provincie Río de la Plata vznesl nárok na ostrovy, které považoval za post-koloniální španělské dědictví.10 (V roce 1816 vyhlásily Spojené provincie Rio de la Plata nezávislost a odtrhly se od Španělska. Poté vyhlásily nezávislost Paraguay, Uruguay a Bolívie. Na zbylém území vznikl stát nazvaný od roku 1826 Argentina).11 Je nutné poznamenat, že nezávislost Spojených provincií Río de la Plata uznaly pouze Spojené státy americké. Ostatní země mající zájmy v Jižní Americe jejich samostatnou existenci neuznaly.12 6
Oficiální stránka Falklandských ostrovů [online] CIA, The World Factbook [online] – Falkland Islands, a) 8 HASTINGS, M., JENKINS, S., 1983, (str. 1, 2) 9 DESTEFANI, L.H., 1982, (str. 59) 10 HASTINGS, M., JENKINS, S., 1983, (str. 4) 11 CIA, The World Factbook [online] – Argentina, b) 12 METFORD, J., C., J., 1968, (str. 472) 7
12
Roku 1820 tři vojenští velitelé a jeden guvernér reprezentovali Falklandy ve vládě v Buenos Aires.13 V roce 1833 obsadili ostrovy Britové. Ti také v roce 1962 vyčlenili Grahamovu zemi, Jižní Orkneje a Jižní Shetlandy do separátního britského antarktického území.14 V roce 1964 se za účasti OSN uskutečnilo referendum, ve kterém obyvatelé ostrovů vyslovili přání zůstat britskými občany.15 Argentina však britskou jurisdikci neuznala a ostrovy roku 1982 vojensky obsadila. V létě roku 1982 proběhla krátká argentinsko-britská válka, při které britská vojska vyhnala Argentince z ostrovů. Vztahy mezi Argentinou a Spojeným královstvím byly normalizovány
v roce
1990.
Argentina
však
nepřestala
nárokovat
území
Falklandských ostrovů. „Dependence Falklandských ostrovů – Jižní Georgie – Jižních Sadwichových ostrovů“ byla přeměněna v samostatné britské závislé území v roce 1985.14
Ekonomika Hospodářský život Falkland byl do jisté míry ovlivněn sporem mezi Argentinou a Spojeným královstvím. Kolem ostrovů byla vytvořena zvláštní zóna, která měla za úkol zabránit nadměrnému výlovu ryb.15 V roce 1987 začala falklandská vláda udělovat rybářské licence lodím, které rybařily v tomto prostoru. Udělování licencí se stalo důležitým zdrojem příjmů. Tyto licenční poplatky tvoří 40 milionů USD ročně, což umožňuje investice do místního zdravotnictví, vzdělání a sociální podpory.16 Chovu ovcí na maso i vlnu, lovu ryb a jejich zpracování se věnuje převážně britské obyvatelstvo.15 Vysoce kvalitní vlna je exportována do Spojeného království. Avšak nízká cena vlny způsobuje farmářům ekonomické potíže. Mlékárenská výroba je podporována zejména domácí spotřebou mléka. V roce 1993 proběhl britský geologický průzkum ohledně nalezišť ropy. Ten ukázal značné zásoby ropy, ze kterých by bylo možné vytěžit 500 000 barelů ropy za den. Dodnes toto naleziště nebylo využito. Dohoda mezi Argentinou a Spojeným královstvím z roku 1995 se snaží zamezit konfliktům, které by mohly vzniknout ohledně těchto nalezišť. 13
DESTEFANI, L. H., 1982, (str. 84) HONZÁK, F.; PEČENKA, M., 1998, (str. 369) 15 BATEMAN, G.; EGANOVÁ V., 2000, (str. 128) 16 CIA, The World Factbook [online] – Falkland Islands, c) 14
13
Turismus je nízký, ale začíná mírně narůstat, zejména ekoturismus. Také britská vojenská přítomnost poskytuje značnou ekonomickou podporu. Hrubý domácí produkt činil v roce 2002 sedmdesátpět milionů amerických dolarů. Podíl zemědělství na HDP je 95 %. Hodnota HDP na osobu dle parity kupní síly (PPP17) byla v roce 2002 dvacetpět tisíc amerických dolarů. Ostrovy jsou, kromě obrany, po stránce samofinancování soběstačné.18
Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy Zámořské území Spojeného království se nachází v jižním Atlantiku asi 1 000 km na východ od Falkland. Pod britskou správou je od roku 1908, s výjimkou krátkého období v roce 1982, kdy bylo okupováno Argentinou, která si jej stále nárokuje. Rozloha je 3 903 km². Jedná se o rozlohu zahrnující Kormoránovy skály, Černé skály a Úředníkovy skály, ostrovy Jižní Georgie, Ptačí ostrov a Jižní Sandwichovy ostrovy, které jsou tvořeny jedenácti ostrovy. Území je pod správou komisaře, který je zároveň guvernérem Falklandských ostrovů, a je reprezentováno královnou Elizabeth II. Hlavním městem je Grytviken nacházející se na ostrově Jižní Georgie.19 Úředním jazykem je angličtina.20 Počasí je proměnlivé, během roku převažuje západní vítr střídající se s obdobím bezvětří. Povrch většiny ostrovů je hornatý. Půdy Jižní Georgie jsou neúrodné. Reliéf je strmý. Hory jsou pokryty ledovci. Jižní Sandwichovy ostrovy jsou sopečného původu se stále aktivní sopečnou činností. Mezi přírodní rizika patří sopečná činnost a špatná přístupnost k pobřeží.19
Historie Jižní Georgie byla objevena roku 1675 londýnským kupcem Anthonie de la Roche.21 O sto let později, 14. ledna roku 1775, se na ostrově jako první vylodil
17
PPP - vyjadřuje poměr rovnosti kupních sil srovnávaných měn CIA, The World Factbook [online] – Falkland Islands, b) 19 CIA, The World Factbook [online] – South Georgia and the South Sandwitch Islands, d) 20 Univerzita Palackého v Olomouci [online] 21 Stránka Jižní Georgie [online] – a) 18
14
kapitán James Cook a zmapoval jej. Na počest anglického krále Jiřího III (Georgie III.) nazval ostrov Georgie neboli „The Isle of Georgia“.22 Jižní Sandwichivy ostrovy byly poprvé popsány roku 1775. Prvními návštěvníky ostrova byli v roce 1818 lovci tuleňů.23 Grytviken byl v 19. a 20. století centrem velrybářského průmyslu.24 V roce 1904 byla Carlem Larsenem na ostrově zřízena první pozemní velrybářská stanice.22
Obyvatelstvo Původní obyvatelé se zde nenacházejí.
Ekonomika Hlavním zdrojem ekonomiky je rybaření. Některé příjmy plynou z prodeje známek, které jsou vyráběny ve Spojeném království, také z prodeje rybářských povolení a přístavních poplatků pro turistické lodě.24
22
Stránka Jižní Georgie [online] – b) VolcanoWorld [online] 24 CIA, The World Factbook [online] – South Georgia and the South Sandwitch Islands, d) 23
15
5. Příčiny vzniku sporu Většina Britů věří, že ostrovy byly objeveny mořeplavcem Johnem Davisem, Argentinci to však popírají (Hrbek, 1999)25 a tvrdí, že v roce 1540 byla k ostrovům zahnána jedna z lodí vyslaných španělským biskupem de Plasencia za obchodem do Pacifiku. Bývá označována jako Incógnita. Ostrovy byly také spatřeny kapitánem Sebald de Weertem v roce 1600 (Destefani, 1982).26 Tento fakt nepopírá nikdo, protože De Weert byl Holanďan. V tomto období byly ostrovy zcela neobydlené. Argentina si činila nárok na Falklandské ostrovy od počátku 19. století. Argumentovala dědickým právem na španělské kolonie. V té době se na ostrovech zdržovali pouze lovci tuleňů, velrybáři a pár argentinských gaučů skrývajících se před zákonem. Dne 6. listopadu 1820 se plukovník Marina David Jewett, velitel fregaty nazývané „Heroína“, vylodil se svojí posádkou na Faklandech, vztyčil na ruinách osady Puerto Soledad vlajku a prohlásil ostrovy za majetek vlády Spojených provincií Río de la Plata. Stálou posádku zde však nezanechal. Osada Puerto Soledad byla obnovena až roku 1826 obchodníkem francouzského původu Louisem Vernetem. Ten se stal v roce 1829 prvním argentinským guvernérem na Falklandech. Jeho přítomnost zde byla velmi krátká. Vymáhal po velrybářích a lovcích tuleňů velmi vysoké poplatky za povolení k lovu. Když mu je někteří z nich odmítli zaplatit, zabavil v roce 1831 tři americké škunery. To se však velmi nelíbilo americkému konzulovi v Buenos Aires a ještě téhož roku vyslal na ostrovy fregatu Lexington, jejímž velitelem byl kapitán Duncan. Američané po vylodění v Puerto Soledad zničili veškeré zbraně, zabavili tulení kůže, vyhnali Verneta z ostrovů a prohlásili je za zbavené veškeré vlády. Roku 1832 vyslala argentinská vláda na Falklandy druhého argentinského guvernéra Juana Mestiviera, aby obnovil pořádek v osadě. Při plavbě se ale posádka lodi vzbouřila a Mestiviera zavraždila. Jeho nástupcem byl jmenován velitel lodi, kapitán Pinedo. V roce 1833 připlula k ostrovům britská loď Clio pod vedením kapitána Johna Onslowa. Ten nechal na břehu vztyčit britskou vlajku a donutil argentinskou posádku odplout. Krátce poté byla na ostrovech obnovena britská vojenská posádka a založena nová osada poblíž Stanley.27 V srpnu 25
HRBEK, J., 1999. (str. 8) DESTEFANI, L.H., 1982, (str. 37) 27 CALVERT, P., 1983, (str. 406, 407) 26
16
téhož roku vypuklo na ostrovech lidové povstání proti britským kolonizátorům. Jednalo se však spíše o skupinu argentinských gaučů a trestanců pod vedením Antonia Rivery, která zavraždila britského správce a uprchla do vnitrozemí. Poté byli dopadeni. V roce 1842 Spojené království ustanovilo koloniální správu nad ostrovy.28 Počátkem 80. let 19. století vznesla argentinská vláda požadavek o navrácení ostrovů pod správu Argentiny z důvodu zeměpisné polohy. Argumentovala tím, že se Falklandy nacházejí ve vzdálenosti 346 km od Argentiny, kdežto od Spojeného království jsou vzdáleny 12 000 km (viz, mapa č. 1) a že jsou geologickou součástí Patagonie.29 Spojené království se zase bránilo faktem, že se Falklandy pod jeho vládou staly „poklidnou a prosperující kolonií“ a požadavek Argentiny odmítlo.30 V té době byla na ostrovech zřízena uhelná skladiště (z důvodu zásobování lodí), díky kterým vzrostl i vojenský význam Falkland (Hrbek, 1999).31 Celé 19. století bylo v Argentině ve znamení velkého hospodářského růstu a politické nestability. Soupeřili mezi sebou federalisté, centralisté a vojenské diktatury podporované velkými vlastníky půdy. Teprve až začátkem 20. století (1916-1930) se k moci dostaly demokratické strany.32 Ve snaze zvýšit svou popularitu oživil po druhé světové válce Juan Domingo Perón, který se stal roku 1946 argentinským prezidentem, otázku suverenity nad ostrovy. Ta se dokonce stala součástí argentinské diplomacie. I při uzavírání mezinárodních smluv, zejména se státy Latinské Ameriky, trvali argentinští diplomaté na dodatku, kde byla zpochybněna suverenita Spojeného království nad ostrovy. Otázka navrácení Falkland zůstala důležitým bodem propagandy všech následujících argentinských vlád, jak vojenských, tak civilních.31 V roce 1971 byla podepsána mezi Argentinou a Spojeným královstvím dohoda o komunikacích, podle které bylo zřízeno letecké a lodní spojení mezi Argentinou a Falklandskými ostrovy. K vážné krizi v britsko-argentinských vztazích došlo díky střetu mezi oběma zeměmi v roce 1975, kdy britská vláda vyslala na Falklandské ostrovy misi, jejímž úkolem bylo zkoumat ekonomický potenciál ostrovů. Argentinci tento krok
28
HASTINGS, M.; JENKINS, S., 1983, (str. 6, 7) DESTEFANI, L.H., 1982, (úvod) 30 METFORD,J. C.J., 1968, (str. 478) 31 HRBEK, J., 1999. (str. 11) 32 KAPAVÍK, R., 2004 29
17
považovali za porušení dosavadních dohod a v únoru roku 1976 se pokusili zadržet britskou výzkumnou loď pod záminkou, že se nachází v argentinských teritoriálních vodách. Avšak britská loď odmítla zastavit, protože se nacházela 78 mil od Falklandských ostrovů, čili v mezinárodních vodách.33 O rok později zřídila Argentina vojenskou základnu na ostrově Jižní Thule na Jižních Sandwichových ostrovech.34 Bilaterální jednání se obnovila v roce 1977. Byla vypracována tzv. úmluva o zpětném pronájmu ostrovů Spojenému království po formálním postoupení suverenity Argentině. Ta však ztroskotala, protože si ostrované na britské vládě vymohli účast na jednáních týkajících se jejich osudu a tudíž se nebylo možné dohodnout na ničem bez jejich souhlasu.35 Ostrované byli proti a možnost zpětného pronájmu padla. I přesto všechno se Spojené království snažilo pokračovat v rozhovorech s Argentinou. Ty byly stále obtížnější, protože Argentinci ukázali, že nebudou váhat před přímou vojenskou akcí. V prosinci 1981 došlo ke změně argentinské vlády. Stávající vojenská vláda byla vystřídána tříčlennou vojenskou juntou v čele s generálem Leopoldem Galtierim. Ten spoléhal na podporu vrchního velitele argentinského námořnictva admirála Anayi, který tvrdě zastával nároky Argentiny na Falklandy.36 Popularita vojenské vlády byla v důsledku tvrdých vnitropolitických represí spojených se stálým hospodářským úpadkem minimální. Na mezinárodním poli byla Argentina čím dál více kritizována za porušování lidských práv a dlouho trvající spor s Chile o ostrovy ležící na jih od Ohňové země se rovněž nevyvíjel v její prospěch. Představitelé Argentiny byli stále více přesvědčeni o tom, že záležitost Falklandských ostrovů bude mít v budoucnosti značný, ne-li dokonce rozhodující význam pro postavení Argentiny v jihoatlantickém regionu. Také se blížil rok 1983 a s ním výročí 150 let britské okupace nad Falklandy, v jehož důsledku byl předpokládán silný tlak argentinské veřejnosti na rozhodnou akci. Vojenská vláda posílila nacionalistické tendence argentinského politického života, což znamenalo, že svoji pozornost zaměřila na územní spory. Záležitost Falklandských ostrovů začala 33
BECK, P.,J., 1982 (str. 38, 39, 45) PIÑEIRO, A., A., 1992, (str. 15) 35 HRBEK, J., 1999., (str.11-13) 36 HASTINGS, M.; JENKINS, S., 1983, (str. 46) 34
18
ztrácet svůj původně symbolický význam a byla spojována s rozvojem a modernizací argentinského hospodářství. Spor s Chile se vyhrotil roku 1978 a hrozilo vypuknutí války. Ta byla ale v roce 1980 odvrácena díky zásahu Vatikánu, který rozhodl spor ve prospěch Chile. Argentina se proti rozhodnutí odvolala. V roce 1982 mělo dojít k novému rozhodnutí, které pro Argentinu opět nevypadalo nadějně. Junta to vnímala jako možné ohrožení celkové pozice země v jižním Atlantiku. Řešením tohoto nebezpečí byl podle ní rozhodnější postup v záležitosti Falkland a britských závislých územích Jižní Georgie a Jižních Sandwichových ostrovů. Argentinci se domnívali, že jejich nárok má mezinárodní a regionální uznání (Hrbek, 1999)37. Také nabyli dojmu, že Argentina má určitý význam pro Spojené státy americké, které se v rámci strategie potlačování komunistického vlivu ve Střední a Jižní Americe snažily posílit vazby s ní.38 Když se 21. prosince 1981 v Jižní Georgii u přístavu Leith bez povolení vylodili údajní argentinští výkupčí kovového šrotu, postupovalo Spojené království rozhodně, ale umírněně. Argentinská vláda prohlásila, že o incidentu nic neví. Argentinští dělníci byli najati firmou Georgias del Sur S. A. z Buenos Aires v čele s podnikatelem Konstantinem Sergiem Davidoffem, aby zpracovali šrot na Jižní Georgii pro loďařskou společnost z Edinburghu. Davidoff měl značné finanční potíže a potřeboval dopravit své dělníky na Jižní Georgii za výhodných podmínek. Obrátil se proto na argentinské válečné námořnictvo, zda mu poskytne argentinské polární dopravní lodě. Pravidelné plavby argentinských lodí uskutečňované legálně jako součást zásobování společného britsko-argentinského podniku byly příležitostí dát najevo argentinskou přítomnost na sporném území. Argentinské námořnictvo toho chtělo využít k zřízení tajné vojenské základny na ostrově. Mezi Davidoffovy dělníky se měli vmísit argentinští vojáci. Celá akce však byla po vylodění prozrazena a argentinské ministerstvo žádalo po vojácích její zrušení, či pozastavení. Jeho žádosti bylo vyhověno. Britové se obrátili s formální protestem na argentinské ministerstvo zahraničí s tím, že se jedná o porušení britské suverenity. Argentinci však jejich protesty odmítli jako neopodstatněné.37 37 38
HRBEK, J., 1999, (str. 14, 15, 16, 30, 31) THATCHER, M., 1993, (str. 176, 177)
19
Okamžik zlomu nastal koncem února 1982 při rozhovorech v New Yorku, kdy Argentina náhle ve svých požadavcích přitvrdila. Nikdo však nepředpokládal, že se argentinské vojenské síly chystají v plném rozsahu k invazi. Začátkem roku 1982 přerušila vojenská junta dlouhá jednání a přešla přímo k přípravě vojenské operace. Byla zde snaha sjednotit Argentinu s juntou v čele.39 Invaze na Falklandy měla být nekrvavá, aby se snížilo riziko neadekvátní britské reakce a vytvořily se lepší podmínky pro následná jednání. Obsazení Falkland mělo proběhnout rychle a bez varování.40
Mapa č. 1 – Argentina, Spojené království, Falklandské ostrovy41
39
HAVELKA, R., 2004 HRBEK, J., 1999, (str. 18) 41 Upraveno podle: http://www.mapsofindia.com/worldmap/world-map.gif 40
20
6. Klíčové události ve vývoji sporu (stručná charakteristika) Neúspěch v urovnání sporu ještě v roce 1982 mohl znamenat zhoršení argentinské pozice. Důležitým krokem se jevilo zmírnění tlaku ostrovanů na trvalé zmrazení jednání o předání suverenity. Při odmítavém postoji Spojeného království k serioznímu jednání, byla Argentina připravena zrušit diplomatické styky a přerušit spojení mezi ostrovy, čímž by se stala britská pozice v jižním Atlantiku neudržitelnou. Hrozilo zde nebezpečí, že by Chile v případě argentinské blokády podpořilo Falklandy. Také zlepšení britsko-chilských vztahů by mohlo posílit pozici Britů při jednání. Paradoxně za nejvýhodnější řešení sporu považovala argentinská junta úzkou spolupráci s Brity. Jednak při střežení této oblasti, ale také při řízení společných podniků, což by posílilo mezinárodní prestiž Argentiny. Argentinská zahraniční politika měla oživit všechna jednání o suverenitě nad Falklandami, Jižní Georgií a Jižními Sandwichovými ostrovy. Byla zde snaha navrátit se k dřívějším východiskům, nejlépe z roku 1966, tzn. návrhu na přímé postoupení suverenity, v krajním případě k oněm z roku 1979–80, tj. představě o postoupení suverenity se zpětným pronájmem ostrovů Spojenému království. Měl být stupňován diplomatický tlak na Spojené království a záležitost Falkland měla být co nejčastěji dávána na vědomí mezinárodnímu společenství. Pro případ neúspěchu měla být naplánována vojenská akce (Hrbek 1999).42 Z výše uvedených faktů lze konstatovat, že argentinská junta připravila a provedla obsazení Falkland ze tří hlavních důvodů. Aby odvedla pozornost od domácích problémů, posílila svou prestiž a pozvedla národní cítění Argentinců. Argentinské jednotky se rozmístily okolo Falkland 2. dubna 1982.43 Margaret Thatcherová nařídila přípravu protiopatření pro případ argentinské invaze. Byla ihned zmobilizována falklandská armáda, tvořená posádkou britské armády a několika desítkami místních dobrovolníků. Nebyla však příliš početná. Měla přibližně sto členů.
42 43
HRBEK, J., 1999, (str. 17, 18) BROWNSTONE, D. FRANCK, I., 1999, (str. 505)
21
Ještě téhož dne došlo k argentinské invazi. Argentinské jednotky se zmocnily hlavního města Port Stanley a místní přistávací plochy, na které o pár hodin později přistála další jednotka argentinských vojáků.44 O den později oznámila vojenská junta obyvatelům, že je odhodlaná vytvořit na Falklandech, Jižní Georgii a Jižních Sandwichových ostrovech vojenskou vládu. Také ustavila nového vojenského guvernéra tohoto teritoria. Byl jím generálmajor D. Mario Benjamin Menéndez, který působil ve všech oblastech vojenské a civilní vlády a její jurisdikce. Dne 4. dubna oznámila vojenská junta, že dobyla Jižní Georgii a zmocnila se anglických usedlostí v Grytvikenu. Argentina touto událostí dala najevo faktickou kontrolu nad celým souostrovím.45 Téhož dne byla na návrh britského velvyslance Anthonyho Parsonse přijata Radou bezpečnosti rezoluce RB č. 502, která odsuzovala invazi a požadovala bezprostředné stažení argentinských sil z ostrovů.44 Dne 5. dubna první britské námořní jednotky opustily přístav Portsmouth. Došlo k rezignaci britského ministra zahraničí lorda Carringtona poté, co tajná služba připustila, že o přípravě invaze nic nevěděla. Ministr a člen konzervativní strany John Biffen se stal vůdcem v Dolní sněmovně.46 Argentinská vláda prohlašovala, že se ostrovů za žádnou cenu nevzdá. Ve skutečnosti však nikdo z Argentinců nepředpokládal britský vojenský útok. Spojené království ale odmítalo kompromis a požadovalo stáhnutí argentinského vojska. Argentinci spoléhali na reakci USA a věřili, že nedovolí, aby došlo k opravdové válce, na kterou totiž ve skutečnosti nebyli ani zdaleka připraveni.44 I přesto všechno je nutné připustit, že se juntě zdařila sázka na nacionalismus, protože argentinský národ přivítal vojenskou akci s nadšením.47 Dne 12. dubna vyhlásili Britové válečnou zόnu kolem Falklandských ostrovů ve vzdálenosti 200 mil, což je asi 320 km. Všechny argentinské lodě byly upozorněny, že v případě jejich vplutí do této oblasti, budou bez varování potopeny. Tato zόna měla narušit argentinské zásobování a vojenské posilování ostrovů. Argentinci toto opatření označili za akt agrese. Protože nebyla vyhlášena válka, odvolali se Britové na článek 51 Charty OSN.48 Ten
44
KAPAVÍK , R., 2004 Guerra de Las Malvinas y del Atlántico Sur en partes oficiales y comparativos, 1983 (str.18) 46 THATCHER, M., 1993, (str. 866, 867) 47 CHALUPA, J.: Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile, 1999, (str.255) 48 HRBEK, J., 1999, (str. 75) 45
22
říká: “Žádné ustanovení této Charty neomezuje, v případě ozbrojeného útoku na některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti…“49 Dne 25. dubna dorazilo na Jižní Georgii speciální britské komando, které ostrov obsadilo a donutilo argentinskou posádku ostrova ke kapitulaci. Začaly opravdové boje. Dne 2. května britská atomová ponorka HMS Conqueror potopila argentinský křižník General Belgrano, na kterém zahynulo téměř 400 argentinských námořníků. Poněvadž se ale tato událost odehrála mimo válečnou zόnu, byla odsouzena mezinárodním společenstvím. Bylo by také vhodné podotknout, že argentinská invaze na Falklandy měla být výhradně námořní akcí, ale po potopení Belgrana se argentinské lodě stáhly ze svých pozic a ostatní vojenské síly, zejména letectvo, nebyly příliš ochotné pustit se samotné do války. Také vzájemné obviňování z neúspěchu mezi jednotlivými argentinskými složkami bránilo jejich efektivní spolupráci. O dva dny později zasáhly argentinské řízené střely Exocet britský křižník Sheffield, který se za nedlouho potopil i s 20 muži na palubě. Mezi těmito událostmi se vedlo v New Yorku jednání o příměří, kterého se zúčastnil britský státní tajemník Francis Pym s generálním tajemníkem OSN Javierem Perézem Cuéllarem. Skončilo však neúspěchem. Dne 21. května se vylodily britské jednotky v přístavu San Carlos (viz, obrázek č. 1), na severozápadním pobřeží Východního Falklandu.50 Nejkrvavější bitva celé války se odehrála 27. - 28. května u Goose Green (viz, obrázek č. 1), kde se stovky argentinských vojáků nakonec vzdaly a postup britských jednotek mohl pokračovat směrem k hlavnímu městu Falkland. 11. - 14. června 1982 se odehrála rozhodující bitva u Port Stanley (viz, obrázek č. 1). Britské jednotky zde pod vedením kapitána Moora porazily Argentince a osvobodily přístav. Téhož dne také došlo ke kapitulaci Argentiny.51
49
Organizace spojených národů [online ], (str. 20, 21) HASTINGS, M.; JENKINS, S., 1983, (str. 143, 149, 150, 323) 51 KOPIČKA, 2004, (str. 110) 50
23
Obrázek č. 1 – Falklandské ostrovy 52 Členové junty považovali otázku suverenity státu za důležitou a záležitost Falkland byla pro ně na prvním místě od chvíle, kdy převzali vládu v Argentině. Také byli toho názoru, že jsou připraveni na znovuzískání Falkland mnohem lépe než předchozí vlády. V té době v Argentině planuly nacionalistické vášně a junta si nemohla dovolit ztratit příležitost k opětovnému získaní Falkland. Narůstaly obavy z posílení britské vojenské přítomnosti v jižním Atlantiku, tudíž to mohla být příležitost poslední. Jistou roli hrála i skutečnost plánované protestní akce argentinských odborů proti vojenské juntě, jejímž důvodem byl hospodářský úpadek země. Junta se snažila svoji moc upevnit zahraniční akcí. Byla přesvědčena, že Britové v jednáních o ostrovech hrají pouze o čas (Hrbek 1999).53 Jistou roli sehrály i silné strategické důvody a ekonomický potenciál ostrovů.54
52
Upraveno podle: http://www.british-towns.net/offshore/falklands/images/island_map_900.png HRBEK, J., 1999, (str. 39, 40) 54 DESTEFANI, L.H., 1982, (úvod) 53
24
7. Charakteristika stran sporu Spojené království, stejně jako Argentina, si činilo v první polovině dvacátého století jednostranné nároky na určitá antarktická území (viz. mapa č. 2).55 Jedná se o část Pobřežní země a Berknerova ostrova, dále pak o Jižní Orkneje a jejich největší ostrov, nazývaný Korunovační.56 Argentina si tato území nárokuje od roku 1943 společně s územím Ohňové Země a s ostrovy v jižním Atlantiku, do nichž patří Falklandské ostrovy, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy. Hlavním důvodem je velké nerostné bohatství, které se v této oblasti nachází. Její nároky na antarktická území však nejsou uznány OSN, Spojenými státy americkými, Ruskem a mnoha dalšími zeměmi.57
Mapa č. 2 – argentinské, britské a chilské antarktické územní nároky58
55
VÍCHA,O.: National Geographic Česko [online] Administrativ Divisions of Countries [online] 57 CAHOON, B. : Worldstatesment [online] 58 Upraveno podle: http://www.lib.utexas.edu/maps/islands_oceans_poles/antarctic_region_2000.jpg 56
25
8. Postoje mezinárodního společenství k řešení sporu Podle Charty OSN má sloužit Rada bezpečnosti k udržování světového míru a k mezinárodní bezpečnosti. Věnuje se zejména konfliktům a konfliktním situacím, u kterých hrozí nebezpečí mezinárodního nebo regionálního napětí vedoucího k vypuknutí násilí. Rozhoduje také, zda konkrétní situace způsobila ohrožení míru či akt agrese. V důsledku toho doporučuje opatření vedoucí k udržení míru či usnadňuje dohodu mezi stranami sporu. Rada bezpečnosti je jediným orgánem, který může využít ustanovení v Kapitole VII Charty OSN, které se týká akcí při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných. Na základě zmíněné kapitoly může Rada bezpečnosti rozhodnout o vynucení míru, o uvalení sankcí nebo embarga, o přerušení diplomatických, hospodářských styků a také leteckých, námořních a železničních styků a o použití síly. Může vyslat i jednotky na podporu udržení míru, vykonávat šetření o každém sporu, dávat doporučení protivníkům atd. Podle Kapitoly VII Charty OSN zřizuje Rada bezpečnosti trestní tribunály. Zde jsou stíhány osoby, které vážně porušily mezinárodní humanitární právo.59 Má také právo vynucovat si svá rozhodnutí. K donucovacím prostředkům patří embarga a hospodářské sankce nebo použití vojenské síly.60 Roku 1960 ustanovilo Valné shromáždění OSN podstatu dekolonizace v rezoluci 1514 (plný text – viz, příloha č. 3), kde jedním z principů svobody kolonizace je také podstata sebeurčení. Obě země, Argentina i Spojené království, se na tento princip dovolávaly, ačkoli zastávaly opačná stanoviska. Spojené království argumentovalo tím, že se princip dekolonizace netýká Falklandských ostrovů a že situace ohledně Falkland není záležitostí koloniální a obyvatelé ostrovů mají právo na sebeurčení.61 V roce 1964, v období osvobozování kolonií, zařadila OSN Falklandy na seznam území, která měla být dekolonizována, a dále zahrnula argentinské označení Malvinas do oficiálního názvu ostrovů. Rezolucí č. 2065 z 16. prosince 1965 (plný text – viz, příloha č. 4) vyzvalo Valné shromáždění OSN vlády obou zemí, aby začaly jednat a našly mírové řešení sporu, které by dbalo zejména na zájmy obyvatel Falklandských ostrovů. V září roku 1965 59
WAISOVÁ, Š., 2005, (str. 121, 122) Informační centrum OSN v Praze [online] 61 BLUTH, CH., 1987, (str. 8) 60
26
začalo jednání mezi Argentinou a Spojeným královstvím, v němž si však Spojené království vymohlo, že jeho předmětem nebude suverenita ostrovů. Bilaterální jednání mezi oběma zeměmi pak trvala 16 let bez úspěšného konce. 62 Dne 6. listopadu 1981 vyzvalo Valné shromáždění OSN obě země a jejich vlády k tomu, aby co nejdříve vyřešily, samozřejmě mírovou cestou, otázku suverenity nad Falklandskými ostrovy. K tomu však nedošlo.63 Podle A. Parsonse (1983) byl konflikt mezi Spojeným královstvím a Argentinou pro Radu bezpečnosti neočekávaný. Samozřejmě, že byl problém Falkland v průběhu let zvažován Valným shromážděním OSN, ale pouze sporadicky. Je zde určitá pochybnost o tom, zda si více než hrstka delegací byla vědoma bilaterálního jednání, které se uskutečnilo v únoru roku 1982 v New Yorku mezi britským státním tajemníkem Richardem Lucem a argentinským viceministrem zahraničních věcí Enriquem Rosem ještě bez dalších diplomatických výměn mezi britskou a argentinskou vládou. K prvnímu napětí mezi oběma stranami došlo po incidentu na Jižní Georgii na konci března roku 1982, kdy se na ostrově opět vylodili argentinští obchodníci s kovovým šrotem. Poprvé k tomu došlo 20. prosince 1981. Tomuto napětí ale Rada bezpečnosti nevěnovala žádnou pozornost. Tehdy byla zaměstnána zejména situací na Středním Východě (Libanonem a Západním břehem), později Nikaraguou a případem silných útoků a zásahů Spojených států amerických ve Střední Americe. Zvláštní bylo, že vypuklá krize přitahovala více veřejnou pozornost než pozornost členů sekretariátu OSN. Dne 31. března se uskutečnilo setkání argentinského představitele Eduarda Rocy s Jeane Kirkpatrickovou ze Spojených států amerických. Informoval ji, že jeho vláda zvažuje vznést otázku Jižní Georgie na zasedání Rady bezpečnosti. Jeane Kirkpatricková byla ochotna uspořádat schůzku, která však nakonec neproběhla. Dne 1. dubna byl generální tajemník OSN informován o nebezpečí argentinské invaze a bylo svoláno pohotovostní setkání Rady bezpečnosti kvůli přípravě preventivní akce.
62 63
HRBEK, J., 1999, (str. 12) CALVERT, P., 1983, (str. 405)
27
Spojené království se rozhodlo, že musí být připraveno k zahájení okamžitého jednání v Radě bezpečnosti v případě, že dojde k argentinské invazi. Dne 2. dubna se naplnily ty nejhorší obavy Spojeného království. Došlo k vylodění argentinských sil na Falklandách. O den později přijel argentinským ministr zahraničí Costa Mendez na jednání Rady bezpečnosti, aby zde prezentoval své stanovisko. Během tohoto jednání došlo k obsazení Jižní Georgie argentinskými vojenskými silami. Při jednání se Costa Mendez vrátil do historie, a opět zdůraznil, že se v roce 1833 Spojené království nezákonně zmocnilo ostrovů a že Argentina neudělala nic víc, než že obnovila národní teritorium. Při tomto jednání měla Argentina značnou podporu v latinskoamerických zemích. Panamský ministr zahraničí, latinskoamerický člen Rady bezpečnosti, vyjádřil své podmínky dohody a předložil Radě bezpečnosti svůj návrh alternativního znění navrhované rezoluce, aby jej mohla uvážit. Anthony Parsons se postavil proti této taktice. Nakonec byl její návrh při hlasování zamítnut. Konečný výsledek hlasování byl sedm (Čína, Irsko, Japonsko, Panama, Polsko, Španělsko a Sovětský svaz) ku třem (Francie, Spojené království a Spojené státy americké). Čtyři státy se zdržely hlasování. Byla to Guyana, Jordánsko, Togo a Zair. Nedošlo tedy k zajištění potřebných devíti hlasů. Diskuse dále pokračovala. Antony Parsons se pokoušel vyvrátit argumenty argentinského ministra zahraničí, zvláště jeho nebezpečné tvrzení, že mírová dohoda obsažená v článcích Charty OSN se týkala jen sporů, které vznikly v době začátku její platnosti, tedy v roce 1945. Na konci jednání se pokusil argentinský ministr zahraničí vzít A. Parsonsovi jeho hlasovací právo tvrzením, že článek 27 Charty OSN je součástí Kapitoly VI a mělo by se v tomto případě Spojené království zdržet hlasování. Parsons však namítnul, že tato rezoluce byla navržena ve vztahu k porušení míru a předložena s Kapitolou VII, proto ustanovení článku 27 neplatí. Parsons měl podporu také Španělska. Panama se tedy rozhodla nežádat o procedurální hlasování.64 Jedním z dlouhodobých diplomatických cílů Spojeného království byla snaha získat co největší podporu spojenců, zejména USA, ale také členů Evropského společenství, Britského společenství a dalších západních zemí. Margaret Thatcherová poslala 6. dubna hlavám států a šéfům vlád Evropského společenství, USA, 64
PARSONS, A., (str. 170, 171)
28
Japonska, Kanady, Austrálie a Nového Zélandu žádost o podporu Spojeného království proti Argentině prostřednictvím zákazu prodeje zbraní a omezení nebo úplného zrušení dovozu veškerého argentinského zboží. Dále žádala, aby jejich banky neposkytovaly půjčky Argentině. I přes odmítavé postoje Itálie, Španělska (hájilo svou bývalou kolonii), Irska a částečně i Indie splnilo Evropské společenství požadavky Britů a zavedlo embargo na argentinský dovoz po dobu jednoho měsíce. Poté ale Itálie a Irsko opět obnovily své vztahy s Argentinou. Zbytek ES pokračoval v embargu bez časového omezení.65 Spojené království usilovalo o přijetí rezoluce RB 502 (plný text – viz, příloha č. 1). Pro její schválení však potřebovalo získat dostatečné množství hlasů od členů OSN. Velkou podporu mělo ve Francii, která během konfliktu poskytovala Spojenému království technické informace a zajistila povolení britským letounům přistávat a doplňovat palivo v senegalském Dakaru. Také Jordánsko dalo najevo svoji podporu. Překvapením byl nerozhodný postoj Japonska, který bude rozebrán později. Nakonec byla rezoluce schválena. Hlasovaly pro ni Spojené království, USA, Francie, Guyana, Irsko, Japonsko, Togo, Zair, Uganda a Jordánsko. Proti se vyjádřila pouze Panama. Čtyři státy se zdržely hlasování. Jednalo se o Čínu, Polsko, Sovětský svaz a Španělsko.66 I po přijetí rezoluce spoléhala Argentina na podporu latinskoamerických zemí, přestože její vztahy s některými z nich nebyly zrovna přátelské. Např. Peru nebo Bolívie přešly na přelomu 70. a 80. let k demokracii a nesouhlasily s autoritativními režimy v Argentině, Chile, Paraquayi, Uruquayi a Brazílii. Také mnohé státy Střední Ameriky nebyly zrovna příznivci Argentiny. Důvodem byla nabídka argentinské vojenské pomoci Spojeným státům americkým v Salvadoru a Nikaragui v roce 1981. Mexiko zase ostře kritizovalo juntu za vnitropolitické represe opozice a již několikrát zmíněné a s tím související potlačování lidských práv. Argentina se snažila co nejdříve svou regionální pozici vylepšit. Částečně se jí to povedlo. Venezuela, Peru a Brazílie ji sice podpořily, ale pouze za účelem vylepšení svých regionálních pozic
65 66
THATCHER, M., 1993, (str. 182, 183, 190, 191, 213 ) PARSONS, A., (str. 170, 171)
29
a ke svému zviditelnění se ve Washingtonu.67 Značnou podporu měla také Argentina v Sovětském svazu.68 Výjimkou bylo Chile, které se postavilo proti ní. Jednalo tak díky dlouhotrvajícím sporům s Argentinou o kanál Bengle Channel. Vyhlásilo také stav ohrožení, protože se obávalo útoku argentinské armády. Touto reakcí přinutilo Argentinu k zadržení většiny jejích elitních vojenských jednotek na pevnině a zabránilo jejich použití ve válce o Falklandy.69 Mnohem důležitější než regionální podpora byl pro obě země postoj Spojených států amerických. Ty zprvu nevěnovaly konfliktu pozornost. Poté se rozdělili hlavní političtí představitelé země na dvě skupiny. První skupina v čele s Thomasem Endersem a Jeane Kirkpatrickovou žádala, aby USA zachovalo v konfliktu neutralitu. Druhá skupina v čele s ministrem obrany Casparem Weinbergerem byla početnější. Zdůrazňovala důsledky, které může mít odmítnutí podpory spojenci z NATO. Členství v NATO však nezavazovalo USA k pomoci Spojenému království na území nacházející se mimo Evropu. Hlavní roli zde hrály i morální důvody. Spojené státy došly k závěru, že mají pouze dvě možnosti. Buď podpoří Spojené království, nebo zůstanou neutrální. Státní tajemník Alexandr Haig se domníval, že by bylo pro začátek dobré zaujmout vůči konfliktu neutralitu. Obával se však, že by ze sporu mohl těžit Sovětský svaz. Později se ukázalo, že tyto obavy byly přehnané. Spojené státy nakonec hlasovaly pro britskou rezoluci v RB. Následně se Spojené státy americké rozhodly, že budou hrát v konfliktu roli prostředníka, protože se obávaly, že jejich podpora Spojeného království od počátku konfliktu by poškodila jejich zájmy v Latinské Americe. Jednalo se o kandidátech, kteří by se úlohy prostředníka ujali. Brzy se zjistilo, že jediným vhodným kandidátem je Alexander Haig. Důvodů bylo několik. Za prvé měl uznání a respekt v Londýně, za druhé měl jako bývalý generál šanci na úspěch při jednáních s juntou. Spojené státy však nemohly být zcela nestranným prostředníkem, díky svým těsným vazbám v oblasti vojenství a zpravodajství se Spojeným královstvím. V případě války byly rozhodnuty ho podpořit a argentinskou invazi odsoudit. Hlavním cílem 67
HRBEK, J., 1999, (str. 80) CHALUPA, J., Historia y geografía de América Latina, 1997, (str. 73, 74) 69 Falklandská válka z pohledu mezinárodního práva [online] 68
30
USA bylo zabránit válce, ale ne za každou cenu. Usilovaly o stav, který by vyhovoval jak oběma znesvářeným stranám, tak i jim. Po krátkých jednáních se Haig přesvědčil o tom, že britská premiérka je odhodlaná jít do války, pokud se Argentina nestáhne z ostrovů dobrovolně. Uvědomoval si také, že na tento požadavek Argentinci nepřistoupí. Několikrát jim zdůrazňoval, že Spojené království je rozhodnuto bojovat. Argentinská vláda tomu ale stále nevěnovala pozornost. Pouze začala pochybovat o nestrannosti Spojených států amerických. Po neúspěšných pokusech o stažení argentinských vojsk z ostrovů podpořilo USA Spojené království.70 Jak již bylo zmíněno v kapitole 6, došlo 2. května 1982 k potopení argentinského křižníku Belgrano, které způsobilo Spojenému království značné potíže. Důsledkem této události došlo k odklonu některých jeho spojenců. Irská vláda požádala o okamžité zasedání Rady bezpečnosti, nakonec byla přesvědčena Tony Parsonsem a generálním tajemníkem OSN, aby svoji žádost stáhla. Znepokojení vyjádřila také Francie a Západní Německo, které požadovalo vyjednávání v OSN. V tomto období došlo k vyvrcholení jak vojenského, tak diplomatického tlaku. Jednání s Argentinci vedená ve Washingtonu ukázala jejich neústupnost. Snažili se zřídit přechodnou správu, která by zcela určitě vedla k argentinské suverenitě. Spojené království se rozhodlo připravit vlastní podmínky a představit je Argentině jako ultimátum. Zpřísnilo podmínky přechodné správy, které měly zajistit něco jako autonomní vládu ostrovanů, aby vyloučilo jakoukoli úlohu argentinské vlády. Odvolalo se také na článek 73 Charty OSN týkající se sebeurčení, aby objasnilo skutečnost, že přání ostrovanů má být v dlouhodobých jednáních svrchované. O těchto návrzích byly také informovány Spojené státy americké, které s nimi souhlasily. Důležité také bylo pokračování v sankcích ze strany Evropského společenství vůči Argentině. Většina zemí však váhala. Nakonec bylo rozhodnuto, při setkání ministrů zahraničí ze zemí ES v Lucemburku, že sankce budou pokračovat, ale jen na základě dobrovolného rozhodnutí jednotlivých členů Evropského společenství. Koncem května 1982 na zasedání Rady bezpečnosti předložilo Irsko rezoluci RB 505, která byla pro Spojené království nepřijatelná. Až po určité úpravě, o kterou 70
HRBEK, J., 1999, (str. 81-84, 89)
31
se zasloužili Afričané, byla 26. května 1982 oficiálně přijata (plný text – viz, příloha č. 2).71 Panama a Španělsko se snažily 2. června 1982 na formálním setkání Rady bezpečnosti ve prospěch Argentiny prosadit rezoluci o příměří. Hlasování bylo vědomě načasováno tak, aby se překrývalo s jednáním ministrů nezúčastněných zemí, které se konalo v Havaně. Panama a Španělsko měly značné potíže v zajištění potřebných devíti hlasů. Pokud by se jim to ale podařilo, muselo by Spojené království vetovat rezoluci.72 Hlasování bylo odloženo o dva dny. Tehdy Margaret Thatcherová na setkání G7 v Paříži požádala prezidenta Reagana o americkou podporu při hlasování v Radě bezpečnosti. Jakmile bylo zahájeno hlasování v New Yorku, dostalo Spojené království zprávu, že Japonsko hlasuje proti němu, což bylo velmi nepříjemné, protože jejich hlas byl ten devátý potřebný k přijetí rezoluce. Margaret Thatcherová se snažila co nejdříve spojit s japonským předsedou vlády, panem Suzukim, ovšem bez úspěchu. Později Japonsko jako důvod svého hlasování uvedlo snahu přesvědčit Argentinu, aby se stáhla.73 K další neobvyklé situaci došlo při hlasování velvyslankyně Spojených států amerických, Jeane Kirkpatrickové, která vetovala rezoluci společně se Spojeným královstvím. Avšak krátce poté oznámila, že v případě opětovného hlasování by se ho zdržela podle instrukcí Alexandra Haiga, které zrovna obdržela. Počet hlasů byl tedy devět (Čína, Irsko, Japonsko, Panama, Polsko, Španělsko, Sovětský svaz, Uganda a Zair) ku dvěma (Spojené království, Spojené státy americké). Čtyři státy se zdržely hlasování. Byly to Guyana, Jordánsko, Togo a Francie. Nakonec tedy muselo Spojené království použít veto.72 Dne 23. června 1982 se uskutečnilo zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN o odzbrojení, které bylo svoláno Organizací spojených národů v průběhu falklandské krize.74
71
THATCHER, M., 1993, (str. 215, 216, 220-223, 225) PARSONS, A., (str. 176) 73 THATCHER, M., 1993, (str. 231-232) 74 THATCHER, M., 1993, (str.236) 72
32
9. Přehled dosavadních strategií řešení sporu V roce 1964 byly obě znesvářené strany vybídnuty OSN k diplomatickému řešení sporu. O rok později vyzvala Argentina Spojené království k zahájení jednání. To zareagovalo kladně. Mělo však podmínku. Jednání se nesměla týkat suverenity ostrovů. V roce 1965 došlo k mezinárodnímu uznání sporu, které znovu obnovilo argentinskou snahu ostrovy získat. V lednu 1966 vytvořila argentinská vláda Institut a Národní muzeum Falklandských ostrovů a dependencí nacházející se v budově Ministerstva zahraničních věcí. Cílem tohoto institutu bylo povzbudit národní cítění a s ním oživit požadavek o znovunavrácení ostrovů Argentině. V únoru téhož roku také došlo k obnovení argentinského Výboru pro návrat Falkland, jehož úkolem bylo pobízet vládu, aby našla rychlé řešení již dlouhotrvajícího sporu.75 Následně byla zahájena jednání, ale bez úspěšného konce. V roce 1968 si obyvatelé Falklandských ostrovů vymohli, že britská vláda bude brát jejich přání v potaz. O rok později byly podniknuty první kroky k zajištění spojení Falkland s argentinskou pevninou. Po dlouhé odmlce, díky incidentu s lodí Shackleton v roce 1975, došlo mezi lety 197780 k dalším bilaterálním jednáním. Jednalo se v nich o zpětném pronájmu ostrovů Spojenému království. I tato jednání narazila na odpor ostrovanů. Argentinci si uvědomili, že jednání o suverenitě ostrovů není možné.76 V případě argentinské invaze si Spojené království vytyčilo několik diplomatických cílů, kterých by se snažilo dosáhnout. Prvním z nich byla snaha získat přijetí rezoluce RB 502. Dalším byla snaha řešit britské záležitosti mimo OSN z obavy o pokus OSN vnutit Spojenému království neuspokojivé podmínky.77 Po argentinské invazi ostrovů projevily jistou snahu spor vyřešit Spojené státy americké na žádost Spojeného království. Přišly s návrhem odklonění britského loďstva a stažení argentinských sil, které měly být nahrazeny vojenskými jednotkami z Kanady, Spojených států amerických a dvou zemí Latinské Ameriky. Poté mělo následovat jednání o urovnání sporu. Tento návrh předložil Haig Spojenému království 6. dubna. Nebyl ale přijat kladně. Spojené království nejdříve trvalo na stažení argentinských sil a obnovení britské správy, pak teprve bylo ochotno 75
METFORD, J.C.J.,1968, (str. 464) HASTINGS, M., JENKINS, S., 1983, (str. 21, 22, 32-39) 77 PARSONS, A., 1983, (str. 171) 76
33
přistoupit k jednání. Argentinci Haigův návrh přijali pozitivněji. Argentinský velvyslanec Costa Mendez navrhnul Spojenému království garanci práv obyvatel Falkland a dále podíl na využívání přírodních zdrojů ostrovů. Odmítl však jakoukoli diskusi o suverenitě. Nabídl možnost argentinsko-britské správy ostrovů, ale jen do doby, něž budou oficiálně předány Argentině. Mezitím by se argentinské jednotky stáhly a britská správa by se mohla na ostrovy vrátit, samozřejmě pod argentinskou kontrolou, a to na přechodnou dobu čtyř měsíců. S těmito návrhy měl Haig odcestovat do Londýna a přesvědčit britskou vládu o argentinské ochotě jednat. Haig tedy musel řešit velmi obtížnou situaci. Spojené království bylo ochotno jednat jen v případě, že se argentinské jednotky stáhnou z ostrovů bez jakýchkoli podmínek. Naopak Argentina byla ochotna stáhnout svoje jednotky jen pod podmínkou dalšího jednání, které potvrdí její suverenitu nad ostrovy.78 Situace ve Spojeném království začínala být velmi napjatá. Navíc po rozhovoru s Margaret Thatcherovou došel Haig k názoru, že britská ministryně nejeví snahu najít snadnou cestu z krize. Byla přesvědčena, že spor ohledně suverenity nemůže být řešen silou. Tvrdila, že jednání ohledně ní nebude možné, dokud budou ostrovy vojensky okupovány.79 Haig se ji snažil přesvědčit o nutnosti vyhnout se válce. Apeloval na Spojené království, aby netrvalo na svém požadavku obnovení suverenity a přistoupilo na formální změnu systému správy. Představil také návrh o rozmístění mezinárodních sil na ostrovech, zřízení prozatímní vlády a statutu podle zásady sebeurčení. To však Spojenému království nestačilo. Stále si hájilo svůj postoj, že konečné slovo v jednání budou mít ostrované a právě na tomto požadavku ztroskotala i předchozí jednání.80 Dne 8. dubna přiletěl Haig do Londýna, kde předložil pouze tři nejdůležitější témata k diskuzi. Požadoval stažení vojenských sil obou znesvářených stran, přechodnou správu a dlouhodobou dohodu. Dále vysvětlil Margaret Thatcherové, že Spojené státy americké nemohou mít ve válce dva spojence a Spojené království by jim mělo poskytnout prostor pro diplomatické manévrování.81
78
HRBEK, J., 1999, (str. 85, 86) FELDMAN, D., L., 1985, (str. 13) 80 HRBEK, J., 1999, (str. 87) 81 HASTINGS, M., JENKINS, S., 1983, (str. 107) 79
34
O den později odcestoval Haig do Argentiny za účelem dalšího vyjednávání. Argentinci se snažili dát najevo, že jde hlavně o americké zájmy. Varovali Haiga, že pokud by válka vypukla, mohla by se rozšířit do celé Jižní Ameriky. Naznačili také, že se Argentina může pokusit získat moderní zbraně ze Sovětského svazu nebo z Číny. Junta odmítla i jakékoli jednání o suverenitě ostrovů, zaručila pouze to, že bude respektovat práva a zájmy ostrovanů. Jisté ústupky sice Argentina nabídla, ale nejednalo se o nic zásadního. Spíše se věnovala otázkám využíváním přírodních zdrojů společně se Spojeným královstvím, nahrazení vojenských sil třetí stranou, například Organizací spojených národů, zajištění možnosti obyvatelům Spojeného království vykonávat na ostrovech nejvyšší správní funkce pod argentinskou vládou nebo zajištění volné plavby britských lodí v jižním Atlantiku.82 Akceptovali i fakt, že Spojené království může jen stěží přistoupit na otázku suverenity ještě před vyjednáváním. Tato zjevná argentinská flexibilita poskytla Haigovi určitou naději. Začal věřit v možnost mírového řešení konfliktu. Zejména se soustředil na oblast přechodné správy ostrovů, kde byla největší pravděpodobnost, že mezi oběma stranami dojde ke kompromisu.83 To se však nelíbilo Argentincům, kteří tento krok vnímali jako snahu o vyloučení Argentiny ze správy ostrovů. Podle nich tento návrh neřešil otázku suverenity a argentinská práva v oblasti. Byl zde ještě ten fakt, že návrh požadoval autonomii místní správy pod vedením ostrovanů. Ti však argentinskou suverenitu odmítali. Galtieri tedy předložil návrh o argentinském sestavení vlády za účasti ostrovanů, která by území spravovala do doby, než dojde k rozhodnutí o suverenitě nad ostrovy. Klíčovou roli v tomto jednání mělo sehrát i mezinárodní konsorcium sestavené ze zástupců Spojených států amerických, Kanady a dvou zatím nejmenovaných latinskoamerických zemí. Mezitím mělo pokračovat jednání o dohodě mezi oběma stranami, k níž mělo dojít do konce roku 1982. Argentinci upřednostňovali spíše konsorcium tvořené pouze Argentinou, Spojeným královstvím a Spojenými státy americkými, požadovali ale přímé zastoupení v místních výborech. Nepřistoupili ani na další Haigův návrh týkající se tajného protokolu podepsaného Margaret 82 83
HRBEK, J., 1999, (str. 88) HASTINGS, M., JENKINS, S., 1983, (str. 108)
35
Thatcherovou a Ronaldem Reaganem zaručujícího reorganizaci správy. Nakonec junta odmítla všechny návrhy amerického státního tajemníka a trvala na svém původním stanovisku. Snažila se ho přesvědčit, že je ochotna vyjednávat, ale před hrozbou vojenské síly a hospodářskými sankcemi nemůže jen tak ustoupit. Hlavním důvodem však byla obava Argentinců, že jakmile stáhnou své vojenské jednotky z ostrovů, skončí i jejich přítomnost na nich. Později Costa Mendez slíbil Haigovi, že Argentina nebude trvat na obsazení funkce guvernéra, jestliže Spojené království potvrdí svůj úmysl „dekolonizovat“ Falklandy v souladu s deklarací OSN z roku 1964. Byl však ochoten svůj návrh formalizovat pouze tehdy, jestliže Spojené království prokáže větší vstřícnost ve vyjednávání. Žádal také, aby bylo zastaveno britské loďstvo a aby Spojené státy americké prohlásily, že nijak vojensky nepomáhají Spojenému království. Ukázalo se tedy, že jednání na základě deklarace o dekolonizaci může být úspěšné a vést ke kompromisu, protože se zabývala právem na sebeurčení. Ovšem optimismus byl v tomto případě předčasný. Costa Mendez hodlal využít rezoluci Valného shromáždění OSN č. 2065, která hovoří o „zájmech“ ale ne o „přáních“ ostrovanů a chtěl tedy spíše oslabit než posílit vliv ostrovanů při rozhodování o jejich osudu. Spojené království bylo nakonec ochotno přijmout princip sebeurčení.84 Další nabídku k jednání předložil 27. dubna 1982 mexický prezident Lópeze – Portilla. Spojené království ale pochybovalo o tom, zda by Mexičané opravdu navrhli jednodušší a výhodnější formulaci podmínek. Mezitím pokračovala snaha Haiga najít přijatelné řešení pro obě strany. Opět poupravil návrhy společně s Francisem Pymem a vyzval Argentinu, aby se k nim vyjádřila. Žádná odpověď však nepřišla. Všichni netrpělivě čekali na její vyjádření, bohužel termín, dokdy měla Argentina odpovědět, vypršel 29. dubna. Ještě tentýž den Argentina americké návrhy zamítla. Tím skončila Haigova role prostředníka v tomto sporu. Spojené království bylo vystaveno tlaku, aby se vrátilo do OSN. Očekávalo, že ho Rada bezpečnosti požádá o zastavení vojenských příprav a přijetí iniciativy generálního tajemníka spor vyřešit.85 Na začátku května předložil peruánský prezident Belaunde Terry Alu Haigovi své mírové návrhy (plný text – viz, příloha č. 5) skládající se ze šesti bodů řešení
84 85
HRBEK, J., 1999, (str. 89, 90, 94) THATCHER, M., 1993, (str. 210, 211)
36
sporu. Ten je měl předat ve Washingtonu Francisi Pymovi. Haig si uvědomoval, že role Spojených států amerických by mohla být v této chvíli kontraproduktivní, a rozhodl se nevměšovat se příliš do tohoto jednání. Peru bylo po dlouhou dobu velkým přítelem Argentiny. Sdílelo s ní také nepřátelství k Chile. Někteří z Haigových spolupracovníků se také domnívali, že efektivnější bude vyjednávat skrze latinsko–americké „bratry“ než skrze Washington. Peruánský prezident tedy poslal svůj plán oběma stranám.86 Neměl však příliš velkou odezvu. Spojené království se pokusilo o jeho značnou změnu. Haig ji však nepřijal. Byl si jist, že ji Argentinci odmítnou. Nakonec se tedy Spojené království rozhodlo přijmout návrh s několika úpravami. Jednou z nich byla podmínka, že jeho předmětem nebude Jižní Georgie a ostatní falklandská závislá území a že jakákoliv dočasná správa nad ostrovy zajistí, že názory ostrovanů budou respektovány. I přes tyto snahy Argentinci opět americko-peruánské návrhy zamítli.87 Od této chvíle až po vylodění britských jednotek v San Carlosu, o tři týdny později, byla všechna mírová jednání ohledně Falkland komplikována rozdílnými ambicemi jednotlivých usmiřovatelů. Pozornost se tedy obrátila na návrhy generálního tajemníka OSN, seňora Peréze de Cuellara, který přebral roli usmiřovatele.86 Ten předal britskému ministru zahraničí Fancisi Pymovi řadu návrhů, které by mohly vést k dohodě. Jejich součástí byly také koncepty týkající se oboustranného ústupu a zahájení diplomatického jednání vedoucího k definitivnímu řešení sporu. Například zavedení přechodného administrativního uspořádání na Falklandech dokud neskončí diplomatická jednání. Ten samý den prezentoval své návrhy argentinský zástupce. Irsko žádalo, aby se obrátil na Radu bezpečnosti. To vedlo k uskutečnění neformální porady Rady bezpečnosti. Naštěstí se ukázalo, že Spojené království má značnou podporu. Irsko svou žádost nakonec pozastavilo. Ve dnech 5. - 6. května oznámily vlády, jak argentinská tak britská, že jsou ochotny pokračovat v jednání na základě návrhů generálního tajemníka OSN. Velmi intenzivní vyjednávání s velkým veřejným zájmem pokračovala až do 19. května. Jak Antony Parsons, tak jeho argentinský kolega Enrique Rose pracovali systematicky,
86 87
HASTINGS, M., JENKINS, S., 1983, (str. 165) THATCHER, M., 1993, (str. 210, 211, 217-219)
37
aby došly k dohodě, která měla obsahovat body nacházející se v originálním dokumentu a která měla zajistit dočasnou administrativu OSN nad ostrovy na určité období během konečné fáze jednání, která by se měla uskutečnit pod záštitou generálního tajemníka OSN.88 V té samé době potřebovalo Spojené království uskutečnit vylodění svých vojenských jednotek na ostrovech. Aby byla akce úspěšná, muselo se tak stát nejpozději do 30. května. Jednání v OSN tedy musela být ukončena do deseti dnů. Jak se ale později ukázalo, Argentinci nebyli ochotni slevit ze svých požadavků. Stále požadovali Jižní Georgii a další závislá území. Snažili se, aby britské vojenské jednotky byly staženy zpět na základny ve Spojeném království. Dále požadovali, aby se jejich obyvatelé mohli stěhovat na ostrovy a tam získávat půdu, čímž by se změnily podmínky sporu. To bylo ale pro Spojené království nepřijatelné. Bylo jisté, že jednání ztroskotají.89 Spojené království mělo 20. května zveřejnit svoji finální verzi připravované dohody. O tři dny dříve odjel A. Parsons do New Yorku, aby prezentoval návrhy generálnímu tajemníkovi OSN. Zároveň zdůraznil, že Spojené království požaduje odezvu argentinské vlády během osmačtyřiceti hodin. Večer 18. května předal generální tajemník OSN stručný obsah argentinské odpovědi Spojenému království. Argentinci britské návrhy odmítli. Ještě na poslední chvíli se snažil generální tajemník OSN odvrátit nezdar jednání. Telefonoval jak prezidentu Galtierimu, tak Margaret Thatcherové. Následovně poslal oběma stranám plné vyjádření k otázkám prozatímní správy a diplomatického jednání. Spojené království odpovědělo, že je ochotno vyjádřit se k jeho návrhům, i když jsou odlišné od jeho vlastních, čekalo ale na reakci Argentiny. Ta se však nevyjádřila. Dne 20. května informoval generální tajemník OSN o neúspěchu jednání Radu bezpečnosti. Následující den proběhlo, na žádost Panamy, veřejné zasedání Rady bezpečnosti, které pokračovalo dalších pět dní. V něm bylo zmíněno, že byly splněny základní dohody v mnoha bodech, ale byly v ní ponechány čtyři velmi důležité rozdíly. Zejména určité aspekty týkající se přechodné správy nad územím. Konkrétně zajištění dostatečného časového rámce pro dokončení diplomatických jednání. Dalším aspektem bylo i oboustranné stažení
88 89
PARSONS, A., 1983, (str. 173) THATCHER, M., 1993, (str. 218-219)
38
vojenských sil, přičemž by po tuto dobu byla oblast ostrovů chráněna podmínkami prozatímní dohody. Došlo také k dlouhé debatě mezi argentinským a britským zástupcem, na jejímž konci předložilo Irsko již zmíněnou rezoluci RB č. 505. Generální tajemník OSN neztrácel čas sbližováním argentinského a britského zástupce. A. Parsons prohlásil, že Spojené království nebylo připraveno zaplést se do dalších nekonečných jednání, která mu svazovala ruce a umožnila argentinským silám obsadit ostrovy. Dne 2. června 1982 ohlásil generální tajemník Radě bezpečnosti svůj neúspěch při jednání.90
90
PARSONS, A., 1983, (str. 174, 176)
39
10. Seznam okolností, které brání vyřešení sporu Z předchozích kapitol vyplývá, že dohodě, která by spor vyřešila, bránilo, a v současné době brání, několik okolností. Mohly by být rozděleny na historické, politické, ekonomicko-strategické a sociální.
Historické důvody: Argentina tvrdí, že ostrovy získala jako součást koloniálního dědictví. Spojené království to popírá a brání se faktem nepřetržitého osídlení ostrovů, které trvá již 175 let (1833-2008).
Neústupnost
politických
představitelů
obou
znesvářených
stran
při
vyjednávání: Spojené království bylo připraveno jednat, avšak bez předběžných podmínek, a až po splnění rezoluce RB 502 Argentinci. Argentina byla ochotna stáhnout své jednotky v případě, že bude zaručeno jednání, které potvrdí její suverenitu nad ostrovy.91 Ani jedna z nesvářených stran nemohla a nechtěla ztratit svoji politickou tvář. Sama Margaret Thatcherová (1993)92 ve svém díle říká, že Spojené království hájilo svou národní čest. Kdyby polevila ve svých požadavcích, ztratila by u Britů důvěru a značnou politickou podporu. V Argentině byla situace více vyhrocená. Jak již bylo zmíněno, záležitosti znovuzískání Falkland přikládali Argentinci velkou důležitost a bylo na ní postaveno jejich národní cítění. Je zřejmé, že jak předchozí, tak i nynější vlády se snažily zvýšit svou politickou moc a popularitu snahou o znovuzískání Falkland.
Ekonomicko-strategické důvody: Významnou roli hrají zejména nedávno objevená naleziště ropy kolem ostrovů, která sice v dnešní době nejsou využívána, v budoucnu však budou mít velký význam.
91 92
HRBEK, J., 1999, (str. 86) THATCHER, M., 1993, (str. 173)
40
Také poloha Fakland představuje značné výhody. Například při uzavření Panamského průplavu by jejich strategický význam vzrostl.
Sociální důvody: Neopomenutelným faktem jsou také obyvatelé Falkland, z nichž je většina britskými státními příslušníky. V referendu se vyslovili, že chtějí zůstat britskými občany. Je pochopitelné, že Spojené království nechce dopustit, aby žili pod režimem, který sami odmítají.
DŮSLEDKY VÁLKY Argentina Špatná ekonomická situace byla po válce dále prohlubována velkým odtokem finančních
zásob
použitých
jako
válečné
výdaje.
Mezinárodní
postavení
a důvěryhodnost Argentiny byly také značně poškozeny. Jediným dobrým výsledkem této války byl pro Argentinu návrat k demokracii.93 Porážka argentinských vojsk vážně poškodila pověst vojenské vlády, která znamenala pád diktatury a ukončení dalšího politického období v argentinské historii. Okamžitě po porážce u Port Stanley, méně než šest měsíců po vydání svého rozkazu, argentinský prezident Leopoldo Galtieri rezignoval. Následně byli někteří členové junty postaveni před soud. Jako výsledek několikadenních nejasných diskuzí mezi třemi složkami ozbrojených sil se objevil generál Reynaldo Bignone jako následovník Galtieriho. Bignone byl známý svojí vyjednávací schopností a očekávalo se od něj více, než opětovné sliby svobodných voleb a odchodu vojenské vlády. V této době panovala obava z další vlny lidových protestů. Bignone se stal čtvrtým prezidentem země za posledních šestnáct měsíců. Ve volební kampani v roce 1983 dominovala postava Raúla Alfonsína, který prosazoval návrat k demokracii. Nakonec jeho strana zvítězila. Vládla do roku 1989.94 Za jeho vlády byla podniknuta kampaň, která se zaměřila na argentinský historický požadavek týkající se návratu Falkland. Britsko-
93 94
MARTINEZ, H., C., 2000 ROCK, D., 1988, (str. 470, 471)
41
argentinské vztahy byly po konfliktu na osm let pozastaveny. Jednotlivé vlády Argentiny však myšlenku navrácení Falkland nikdy neopustily.95
Spojené království Falklandská válka prudce zvýšila popularitu Konzervativní strany, která vyhrála následující volby.96 Margaret Thatcherová byla pověřena sepsáním Shackletonovy zprávy týkající se budoucího ekonomického, politického a sociálního vývoje Falkland. Podle následných doporučení zavedla vláda investiční program na Falklandských ostrovech. Spojené království dalo na ostrovech veřejně najevo britskou suverenitu rozšířením námořního a vzdušného prostoru a vojenská bezpečnost byla zvýšena stavbou letecké základny v Mount Pleasant.97 Margaret Thatcherová také požadovala účinná ekonomická opatření. Britská ekonomika prošla rozsáhlou transformací a přebudováním. Válka také přispěla k růstu britské národní hrdosti.98 Po konfliktu byl v Evropě zájem o britskou situaci ohledně Falkland stále menší. Evropa se neúprosně přesouvala směrem k ekonomické a možná i politické jednotě. Válka trvala 33 dní. Vyžádala si 1000 britských a 2000 argentinských obětí.99
Falklandy Nejvíce z války vytěžili ostrované, kteří získali britské občanství. Také se zvýšila jejich životní úroveň díky investicím Spojeného království, které proběhly krátce po válce. Patřila mezi ně například výstavba mezinárodního letiště, vysoké školy, nové nemocnice. V současné době vlastní ostrované většinu půdy na ostrovech. Bylo jim také umožněno, aby měli vlastní vlajku a ústavu, které představují určitou cestu k možné budoucí nezávislosti.98 Na Falklandech došlo k politické reformě tamní vlády (FIG) spojené se změnami vlastnictví půdy a velikosti ovčích farem. Tato reforma ovlivnila sociální a kulturní život obyvatel. Co se týče ekonomického hlediska, deklarace týkající se ochranné
95
DODDS, K., 1998, (str. 623) SANDERS, D., 1987, (str. 281) 97 DODDS, K., 1998, (str. 618, 619) 98 MARTINEZ, H., C., 2000 99 AULICH, J., 1992, (str. 2) 96
42
zόny Falklandských ostrovů a prodeje rybářských licencí transformovala nejen finanční situaci ostrovů, ale umožnila falklandské vládě rozsáhleji využívat zóny (pobřežní moře, výlučná ekonomická zóna) nárokované podle mořského práva. Snaha o umožnění těžby ropy a zemního plynu se objevila v polovině devadesátých let. Tato naleziště slibovala další zisky z těžby těchto surovin pro FIG v 21. století. Hlavním ekonomickým rozvojem bylo představení prozatímní falklandské ochranné zόny v letech 1986-7 jako reakce na obavu z vylovení všech ryb zapříčiněného jejich neregulovaným lovem loděmi operujícími v jihozápadním Atlantiku.100
Válka vyřešila vojenskou stránku konfliktu, ale nevyřešila problém samotný. V sprnu 1982 vytvořila FCO (Foreign and Colonial Office) zvláštní oddělení nazývající se Oddělení Falklandských ostrovů, jehož úkolem bylo zabývat se otázkou ostrovů a Argentiny. V září téhož roku zrušily obě strany vzájemnou dohodu o finančních sankcích, jenž vznikla během válečného konfliktu.101 Dne 4. listopadu 1982 bylo Spojené království konfrontováno s rezolucí OSN žádající opětovné zahájení jednání. Mezi státy, které pro ni hlasovaly, byly i Spojené státy americké. Spojené království sice vyhrálo válku, ale to přesto nebyl pádný argument k tomu, aby se Falklandské ostrovy staly vzácnou pevností. K nevůli Spojeného království byly ekonomické sankce uložené Evropským společenstvím zrušeny a navíc došlo k naplnění vojenských kontraktů Francií (dodávala letouny) a Německem (dodávalo fregaty). V roce 1991, díky dobré vůli některých států, jako byla Brazílie, Španělsko a Švýcarsko, byly obnoveny vzájemné diplomatické vztahy. Od té doby dochází mezi Argentinou a Spojeným královstvím ke zlepšování bilaterálních jednání.102
100
DODDS, K., 1998, (str. 619, 620) Centro de Ex Soldados Combatientes en Malvinas de Corrientes [online] 102 MARTINEZ, H., C., 2000 101
43
11. Návrh strategie vedoucí k vyřešení sporu Navrhnout strategii, která by spor vyřešila, je nelehký úkol a v současném politickém rozložení světa se jedná o věc velmi složitou. Moje vlastní řešení dané situace se jeví jako málo pravděpodobné, ale dle mého názoru ne až tak nemožné, proto se jej pokusím popsat a snad i dostatečně objasnit. Hlavním cílem této strategie je zejména ochránit práva a zájmy obyvatel Falklandských ostrovů. Osobně se domnívám, že jak v minulosti, tak i v přítomnosti je vidět, že obě znesvářené strany, Argentina i Spojené království, spíše dbají o své státní zájmy než o zájmy ostrovanů, i když Spojeného království se stále hájí tím, že dbá zejména o blaho obyvatel Falkland. Nesmíme také opomenout fakt, že sami ostrované si vymohli své rozhodovací právo v britském parlamentu. Nejednalo se tedy o iniciativu britské vlády. Dalším problémem je i obtížnost jednání mezi oběma stranami. Jak jsme se přesvědčili v kapitole 9. Je tedy skoro nemožné, aby došlo k dlouhodobému vyřešení situace. Proto by podle mého názoru bylo nejlepším a nejschůdnějším řešením udělit Falklandským ostrovům samostatnost. Tato varianta by mohla být výhodná pro obě strany, jak argentinskou, tak britskou. Je zde možnost finančního profitu obou zemí na těžbě ropy, která se zde nachází. Mohlo by dojít ke vzájemné dohodě mezi všemi aktéry, kdy by Falklandy poskytovaly oběma zemím přibližně 20 % z čistého zisku z těžby ropy. Zároveň by se obě znesvářené země musely zavázat, že již nikdy v budoucnu nevznesou na toto území jakýkoliv územní nebo finanční nárok plynoucí z historie. Důležitá je samozřejmě také otázka bezpečnosti nového státu. V tomto případě bych se přikláněla k variantě smlouvy s určitou vojenskou koalicí, kterou by zastupovaly Spojené státy americké, Kanada, Rusko, Japonsko, Čína, Německo, Francie a všechny demokraticky řízené státy Jižní Ameriky kromě Argentiny. Samotná vojenská přítomnost na ostrovech by se skládala z malé skupiny vojáků, která by byla tvořena z části obyvateli Falkland. Zbývající část by tvořili vojáci koalice. Vlastní fungování republiky by se opíralo o standardní demokratické nástroje, jako je svoboda volby, svoboda tisku, nezávislost soudů atd.
44
Co se týče hospodářských vazeb, tak ty by mohly zůstat téměř stejné jako doposud. To znamená, že Falklandské ostrovy by pokračovaly v dlouhodobé spolupráci se Spojeným královstvím. Byla by využita výhoda společné měny, jedné centrální banky, stabilita velké a dobře fungující ekonomiky. Zároveň by mohla být prohloubena spolupráce s Argentinou. Další oblastí je školství, které by opět mohlo navázat na nynější situaci, takže by studenti jezdili za studiem do Spojeného království, ale mohli by také využít možnost studia ve Spojených státech amerických. Vlastní chod a rozvoj země by se měl opírat o tradiční ekonomická odvětví, tedy o zemědělství, zejména chov ovcí, rybolov. V budoucnosti by byl hlavní příjem tvořen především zisky z těžby ropy. Z dlouhodobého hlediska by se zde mohl začít rozvíjet i turistický ruch. Falklandy disponují bohatou flόrou a faunou. Krásné klidné prostředí by mohlo sloužit k relaxaci. Domnívám se, že nově vzniklý stát by měl velmi reálnou šanci na samostatné fungování.
45
12. Závěr Válka o Falklandy nebyla sice jednou z největších válek 20. století, ale dá se říci, že jednou z nejméně očekávaných, které se v tomto období udály. Nikdo nepředpokládal, že spor o malé, leč, jak se ukázalo, významné ostrovy v jižním Atlantiku, může vyústit ve válečný konflikt. Příčinou tohoto konfliktu byla neústupnost obou stran ve snaze hájit své nacionalistické zájmy. Došlo ke střetu dvou ekonomicky, politicky ale také geograficky odlišných zemí. V kapitolách věnujících se jednotlivým fázím konfliktu jsou patrné důvody vzniku sporu a to, jak se daný spor vyvíjel. Je zřejmé, že jednání, která usilovala o jeho vyřešení, byla velice složitá a zdlouhavá a bez úspěšného konce. V dnešní době se situace téměř uklidnila, avšak Argentina se svého nároku na ostrovy stále nevzdává. Jak je vidět, vítězství Spojeného království ve válce neznamenalo konec tohoto sporu, který je hluboce zakořeněn v historii obou zemí. Z práce vyplývá, že nároky Argentiny na Falklandy jsou založeny na historickém právu, ale takové nároky neuznává mezinárodní právo. To říká, že území patří tomu státu, který nad ním vykonává svrchovanost. Ani obvinění z kolonialismu, které vznesla Argentina vůči Spojenému království, nebylo oprávněné, protože Britové nevládli cizím obyvatelům na jejich území, ale spravovali ostrovy obydlené svým vlastním obyvatelstvem.103 Práce dokazuje, že se jedná se o velmi složitou problematiku, jejíž řešení není jednoduché. Tématem další práce by mohlo být například srovnání dnešní politické, ekonomické situace v Argentině a Spojeném království a rozebrání jejich stávajících problémů.
103
KŘÍŽĚK, L.: Militaria [online]
46
13. Shrnutí Práce se zabývá příčinami, průběhem a důsledky válečného konfliktu o Falklandské ostrovy, který proběhl v období 2. dubna až 14. června roku 1982 mezi Spojeným královstvím a Argentinou. Práce byla vytvořena ze syntézy poznatků, které byly získány zejména na základě analýzy tištěných a internetových zdrojů. První část je věnována hlavním příčinám sporu, které, jak se ukázalo, plynou zejména z historie. Je zde poukázáno, že nároky obou zemí nejsou zcela dostatečně historicky podložené. Značná pozornost je také věnována postoji Organizace spojených národů k tomuto konfliktu, jenž byl zpočátku velmi nerozhodný. Dále, že veškerá diplomatická jednání uskutečněná mezi oběma zeměmi nebyla dostatečně úspěšná kvůli neústupnosti obou znesvářených zemí. Je zde poukázáno na skutečnost, že i přes vítězství Spojeného království není spor mezi oběma stranami zcela ukončen. Argentina se stále nevzdává svých nároků na ostrovy.
Klíčová slova: Argentina, Spojené království, Falklandské ostrovy, teritoriální spor, územní nároky, invaze, válka o Falklandy.
47
13. Summary My work examines the war conflict over Falkland Islands, its cause, course and consequences. The dispute between The United Kingdom and Argentina lasted from 2 April to 14 June 1982. My work is based on the synthesis of findings that were collected from books and internet resources. The initial part deals with the major causes, which, as discovered, stem mainly from history. This shows that the claims of both countries are not well-founded from the historical point of view. Great focus is also given to the United Nations and its approach towards the conflict, which was initially rather irresolute. Moreover, all diplomatic negotiations between both disputing countries were quite unsuccessful due to their unwillingness to withdraw. It points to the fact that despite the UK victory the dispute has not been quite settled. Argentina has not stopped claiming sovereignty over the islands.
Key words: Argentina, The United Kingdom (UK), Falkland Islands, territorial dispute, territorial claims, invasion, Falkland war.
48
14. Seznam literatury Administrativ Divisions of Countries [online] – www.statoids.com,
, aktualizováno 01-04-2005, [cit. 01-042008] AULICH, J.: Framing the Falklands War – Nationhood, Culture and Identity. Open University Press, Philadelphia 1992. ISBN 0-09683-2 BATEMAN, G.; EGANOVÁ,V.- Encyklopedie Zeměpis světa – přehled všech států a závislých území. Columbus, spol. s.r.o., Praha 2002; ISBN 80-90727-6-8 BECK, P., J.: Cooperative Confrontation in the Falkland Islands Dispute: The AngloArgentine Search for Away Forward, 1968-1981. JSTOR – Journal of Interamerican Studies and World Affairs. Febuary 1982, Vol. 24, No. 1. ISSN 0022-1937 BLUTH, CH.: The British Resort to Force in the Falklands/Malvinas Konflikt 1982: International Law and Just War Tudory. JSTOR- Journal of Peace Research. March 1987, Vol. 24, No. 1. ISSN 0022-3433 British Towns and Villages Network [online] - http://www.british-towns.net/, , aktualizováno 17-042008, [cit.22-04-2008] BROWNSTONE, D. FRANCK, I. Historie válek – Chronologicky a zeměpisně uspořádaný přehled válečných konfliktů od roku 100 000 př.n.l. do současnosti. Přeložil BUMBÁLEK, J. Eminent, Knižní klub, Praha 1999. ISBN 80-7176-888-X CAHOON, B. : Worldstatesment [online] - www.worldstatesmen.org , , aktualizováno 2000, [cit. 26-02-2008] CALVERT, P.: Sovereignty and the Falklands Crisis. JSTOR – International Affairs. Summer 1983, Vol. 59, No. 3. ISSN 0020-5850 Central Inteligence Agency [online] – www.cia.gov, a) , aktualizováno 24-01-2008, [cit 26-01-2008] b) , aktualizováno 24-01-2008, [cit. 28-01-2008] c) , aktualizováno 24-01-2008, [cit. 29-01-2008] d) , aktualizováno 24-01-2008, [cit. 29-01-2008]
DESTEFANI, Laurio H., Malvinas, Georgias y Sandwich del Sur, ante el conflicto con Gran Bretaňa. Edipress s.a. Buenos Aires – República Argentina 1982. ISBN 950-0169-00-2
49
DODDS, K.: Towards Rapprochement? Anglo-Argentine Realtions and the Falklands/Malvinas in the Late 1990s. JSTOR – International Affairs. July 1998, Vol. 74, No. 3. ISSN 2624972 Falkland Islands Information Portal [online] - http://www.falklands.info/ a) , není k dispozici, [cit. 01-05-2008] b) , není k dispozici, [cit. 01-05-2008] c) , není k dispozici, [cit. 01-05-2008] d) , není k dispozici, [cit. 01-05-2008] e) , není k dispozici, [cit. 01-05-2008]
FELDMAN, D., L.: The United States Role in the Malvinas Cisis, 1982: Misguidance and Misperception in the Argentina’s Decision to Go to War. JSTOR – Journal of Interamerican Studies and World Affairs. Summer 1985, Vol. 27, No. 2. ISSN 0022-1937 Guerra de las Malvinas y del Atlántico Sur en partes oficiales y comparativos, Compilación, Buenos Aires, Catálogos, 1983. ISBN 950-9314-00-5 HASTINGS, M.; JENKINS, S.: The Battle for the Falklands. W. W. Norton & Company 1983. ISBN 0-393-01761-3 HAVELKA, R.: Válka o Falklandy 1982, Válka.cz [online] , aktualizováno 2807-2003, [cit 22-10-2007] HONZÁK, F.; PEČENKA, M.: Státy a jejich představitelé, Libri 1998, ISBN 8085983-45-1, str.369 HRBEK, Jaroslav. Válka o Falklandy 1982. Nakladatelství Lidové Noviny 1999. ISBN 80-7106-335-5 CHALUPA,J.: Dějiny Argentiny, Uruguaye, Chile. Nakladatelství Lidové Noviny 1999. ISBN 80-7106-323-1 CHALUPA,J.: Historia y geografía de América Latina. Vydavatelství Univerzity Palackého, Olomouc 1997. ISBN 80-7067-719-8 Centro de Ex Soldados Combatientes en Malvinas de Corrientes (CESCEM CORRIENTES) [online] - http://www.cescem.org.ar/, , není k dispozici, [cit. 01-05-2008] Informační centrum OSN v Praze [online] - www.osn.cz, , aktualizováno 2005, [cit. 2702-2008] KAPAVÍK, R.: Falklandy 1982. In: Valka.cz [online] –www.valka.cz, , aktualizováno 2001-2004, [cit. 22-10-2007]
50
KOPIČKA, K:.Historie válek ( od roku 3000 před Kristem až po současnost). Universum, Praha 2004. ISBN 80-242-1229-3 KŘÍŽĚK, L.: Militaria [online] – www.militaria.cz, , aktualizováno 05-04-2007, [cit. 12-03-2008] Maps of India [online] – www. mapsofindia.com, , není k dispozici, [cit. 17-04-2008] MARTINEZ, H., C.: The Falklands/ Malvinas War, Its Causes and Consequences and Proposed Ideas for a Negotiated Settlement [online] - www.falklandsmalvinas.com, , aktualizováno15-05-200, [cit.12-04-2008] METFORD, J., C., J.: Falklands or Malvinas? The Background to the Dispute. JSTOR– International Affairs. July 1968, Vol. 44, No. 3. ISSN 0020-5850 Oficiální stránka Falklandských ostrovů [online] – www.falklandislands.com, , aktualizováno 2007, [cit. 28-01-2008] Oficiální stránka vlády Falkland [online] – www.falklands.gov.fk, , aktualizováno 2008, [cit. 28-012008] Organizace spojených národů [online ]– www.osn.cz, , aktualizováno 2005, [cit. 1003-2008] PARSONS, A.: The Falklands Cisis in the United Nations, 31 March-14 June 1982. JSTOR- International Affairs. Spring 1983, Vol. 59, No. 2. ISSN 020-5850 PIÑEIRO A., A.: Historia de la guerra de Malvinas. Planeta, Espejo de la Argentina 1992. ISBN 950-742-185-8 ROCK, D.: Argentina 1516-1987. Alianza Editorial, S. A., Madrid 1988. ISBN 84206-4221-5 SANDERS, D., WARD, H., MARSH, D., FLETCHER, T.: Goverment Popularity and the Falklands War: A Reassesssment. JSTOR – British Journal of Political Science. July 1987, Vol. 17, No. 3. ISSN 3653763 Stránka Jižní Georgie [online] – www.sgisland.org a) , aktualizováno 2005, [cit. 29- 012008]
51
b) , aktualizováno 2005, [cit. 29- 012008]
SVOBODOVÁ, Z.: Informační studie: Válka o Falklandy z pohledu mezinárodního práva [online] - , není k dispozici, [cit. 21-012008] THATCHER, M.: The Downing Street Years. HarperCollinsPublishers 1993. ISBN 000- 6383-21- 1 University of Texas Libraries [online] – http://www.lib.utexas.edu/, , aktualizováno 22-04-2008, [cit. 23-04-2008] Univerzita Palackého v Olomouci [online] - www.upol.cz, , aktualizováno 07-12-2007, [cit. 15-10- 2007] VÍCHA,O.: National Geographic Česko [online] - www.national-geographic.cz, , aktualizováno 10-02-2004, [cit. 25-02-2008] VolcanoWorld [online] – http://volcano.und.edu, , není k dispozici, [cit.29-01-2008] WAISOVÁ, Š.:Řešení konfliktů v mezinárodních vztazích. Portál s.r.o., Praha 2005. ISBN 80-7178-390-0
52
PŘÍLOHY
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - plný text rezoluce Rady bezpečnosti 502 ........................................3 Příloha č. 2 – plný text rezoluce Rady bezpečnosti č. 505....................................4 Příloha č. 3 – plný text rezoluce 1514...................................................................6 Příloha č. 4 – plný text rezoluce 2065...................................................................8 Příloha č. 5 – Mírový návrh peruánského prezidenta ...........................................9
2
Příloha č. 1 - plný text rezoluce Rady bezpečnosti 5021
UN Resolutions Security Council Resolution 502 Question concerning the situation in the region of the Falkland Islands (Malvinas) 3 April 1982 The Security Council, Recalling the statement made by the President of the Security Council at the 2345th meeting of the Security Council on 1 April 1982 calling on the Governments of Argentina and the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland to refrain from the use or threat of force in the region of the Falkland Islands (Islas Malvinas), Deeply disturbed at reports of an invasion on 2 April 1982 by armed forces of Argentina, Determiningthat there exists a breach of the peace in the region of the Falkland Islands (Islas Malvinas), 1. Demands an immediate cessation of hostilities; 2. Demands an immediate withdrawal of all Argentine forces from the Falkland Islands (Islas Malvinas); 3. Calls on the Governments of Argentina and the United Nations to seek a diplomatic solution to their differences and to respect fully the purposes and principles of the Charter of the United Nations.
1
Falkland Islands Information Portal [online] – rezoluce č. 502, a)
3
Příloha č. 2 – plný text rezoluce Rady bezpečnosti č. 5052 UN Resolutions Security Council Resolution 505 Question concerning the situation in the region of the Falkland Islands (Malvinas) 26 May 1982 The Security Council, Reaffirming its resolution 502 (1982), Noting with the deepest concern that the situation in the region of the Falkland Islands (Islas Malvinas) has seriously deteriorated, Having heard the statement made by the Secretary-General at its 2360th meeting, on 21 May 1982, as well as the statements made in the debate by the representatives of Argentina and the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland, Concerned to achieve, as a matter of the greatest urgency, a cessation of hostilities and an end to the present conflict between the armed forces of Argentina and the United Kingdom, 1. Expresses appreciation to the Secretary-General for the efforts that he has already made to bring about an agreement between the parties, to ensure the implementation of resolution 502 (1982), and thereby to restore peace to the region; 2. Requests the Secretary-General, on the basis of the present resolution, to undertake a renewed mission of good offices, bearing in mind resolution 502 (1982) and the approach outlined in his statement of 21 May 1982; 3. Urges the parties to the conflict to co-operate fully with the Secretary-General in his mission with a view to ending the present hostilities in and around the Falkland Islands (Islas Malvinas); 4. Requests the Secretary-General to enter into contact immediately with the parties with a view to negotiating mutually acceptable terms for a cease-fire, including, if necessary, arrangements for the dispatch of United Nations observers to monitor compliance with the terms of the cease-fire;
2
Falkland Islands Information Portal [online] – rezoluce č. 505, b)
4
5. Requests the Secretary-General to submit an interim report to the Security Council as soon as possible and, in any case, not later than seven days after the adoption of the present resolution.
5
Příloha č. 3 – plný text rezoluce 15143 UN Resolutions Resolution 1514 (XV) Declaration on the granting of independence to colonial countries and peoples. 14 December 1960 The General Assembly, Mindful of the determination proclaimed by the peoples of the world in the Charter of the United Nations to reaffirm faith in fundamental human rights, in the dignity and worth of the human person, in the equal rights of men and women and of nations large and small and to promote social progress and better standards of life in larger freedom, Conscious of the need for the creation of conditions of stability and well-being and peaceful and friendly relations based on respect for the principles of equal rights and self-determination of all peoples, and of universal respect for, and observance of, human rights and fundamental freedoms for all without distinction as to race, sex, language or religion, Recognising the passionate yearning for freedom in all dependent peoples and the decisive role of such peoples in the attainment of their independence, Aware of the increasing conflicts resulting from the denial of or impediments in the way of the freedom of such peoples, which constitute a serious threat to world peace, Considering the important role of the United Nations in assisting the movement for independence in Trust and Non-Self-Governing Territories, Recognising that the peoples of the world ardently desire the end of colonialism in all its manifestations, Convinced that the continued existence of colonialism prevents the development of international economic co-operation, impedes the social, cultural and economic development of dependent peoples and militates against the United Nations ideal of universal peace, Affirming that peoples may, for their own ends, freely dispose of their natural wealth and resources without prejudice to any obligations arising out of international economic co-operation, based upon the principle of mutual benefit, and international law, 3
Falkland Islands Information Portal [online] – rezoluce č. 1514, c)
6
Believing that the process of liberation is irresistible and irreversible and that, in order to avoid serious crises, an end must be put to colonialism and all practices of segregation and discrimination associated therewith, Welcoming the emergence in recent years of a large number of dependent territories into freedom and independence, and recognizing the increasingly powerful trends towards freedom in such territories which have not yet attained independence, Convinced that all peoples have an inalienable right to complete freedom, the exercise of their sovereignty and the integrity of their national territory, Solemnly proclaims the necessity of bringing to a speedy and unconditional end colonialism in all its forms and manifestations; And to this end Declares that: 1. The subjection of peoples to alien subjugation, domination and exploitation constitutes a denial of fundamental human rights, is contrary to the Charter of the United Nations and is an impediment to the promotion of world peace and cooperation. 2. All peoples have the right to self-determination; by virtue of that right they freely determine their political status and freely pursue their economic, social and cultural development. 3. Inadequacy of political, economic, social or educational preparedness should never serve as a pretext for delaying independence. 4. All armed action or repressive measures of all kinds directed against dependent peoples shall cease in order to enable them to exercise peacefully and freely their right to complete independence, and the integrity of their national territory shall be respected. 5. Immediate steps shall be taken, in Trust and Non-Self-Governing Territories or all other territories which have not yet attained independence, to transfer all powers to the peoples of those territories, without any conditions or reservations, in accordance with their freely expressed will and desire, without any distinction as to race, creed or colour, in order to enable them to enjoy complete independence and freedom. 6. Any attempt aimed at the partial or total disruption of the national unity and their territorial integrity of a country is incompatible with the purposes and principles of the Charter of the United Nations. 7. All States shall observe faithfully and strictly the provisions of the Charter of the United Nations, the Universal Declaration of Human Rights and the present Declaration on the basis of equality, non-interference in the internal affairs of all States, and respect for the sovereign rights of all peoples and their territorial integrity.
7
Příloha č. 4 – plný text rezoluce 20654 UN Resolutions Resolution 2065 (XX) Question of the Falkland Islands (Malvinas) 16 December 1965 The General Assembly, Having examined the question of the Falkland Islands (Malvinas), Taking into account the chapters of the reports of the Special Committee on the Situation with regard to the Implementation of the Declaration on the Granting of Independence to Colonial Countries and Peoples relating to the Falkland Islands (Malvinas), and in particular the conclusions and recommendations adopted by the Committee with reference to that Territory, Considering that its resolution 1514 (XV) of 14 December 1960 was prompted by the cherished aim of bringing to an end everywhere colonialism in all its forms, one of which covers the case of the Falkland Islands (Malvinas), Noting the existence of a dispute between the Governments of Argentina and the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland concerning sovereignty over the said Islands, 1. Invites the Governments of Argentina and the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland to proceed without delay with the negotiations recommended by the Special Committee on the Situation with regard to the Implementation of the Declaration on the Granting of Independence to Colonial Countries and Peoples with a view to finding a peaceful solution to the problem, bearing in mind the provisions and objectives of the Charter of the United Nations and of General Assembly resolution 1514 (XV) and the interests of the population of the Falkland Islands (Malvinas); 2. Requests the two Governments to report to the Special Committee and to the General Assembly at its twenty-first session on the results of the negotiations.
4
Falkland Islands Information Portal [online] – rezoluce č. 2065, d)
8
Příloha č. 5 – Mírový návrh peruánského prezidenta5
Peruvian Peace Propsal 5 May 1982 Draft Interim Agreement on the Falkland / Malvinas Islands:(1) An immediate ceasefire, concurrent with:(2) Mutual withdrawal and non-reintroduction of forces, according to a schedule to be established by the Contact Group; (3) The immediate introduction of a Contact Group composed of Brazil, Peru, The Federal Republic of Germany and the United States into the Falkland Islands, on a temporary basis pending agreement on a definitive settlement. The Contact Group will assume responsibility for (A) Verification of the withdrawal; (B) Ensuring that no actions are taken in the Islands, by the local administration, which would contravene this interim agreement; and (C) Ensuring that all other provisions of the agreement are respected (4) Britain and Argentina acknowledge the existence of differing and conflicting views regarding the status of the Falkland Islands; (5) The two Governments acknowledge that the aspirations and interests of the Islanders will be included in the definitive settlement of the status of the Islands; (6) The Contact Group will have responsibility for ensuring that the two Governments reach a definitive agreement prior to 30 April 1983.
5
Falkland Islands Information Portal [online] – peruánský mírový plán, e)
9
