Přírodopis. Přehled učiva a školních výstupů Gymnázium osmileté nižší stupeň Základní škola

MODERNÍ BIOLOGIE REG. Č.: CZ.1.07/1.1.32/02.0048

Přírodopis Přehled učiva a školních výstupů Gymnázium osmileté – nižší stupeň Základní škola Autoři: Mgr. Tomáš Hasík, Mgr. Lenka Kořínková, Mgr. Kateřina Žáková

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická Čáslav

Gymnázium osmileté – nižší stupeň, Základní škola; Přírodopis

Gymnázium osmileté – nižší stupeň, Základní škola Přírodopis Ročník: prima – kvarta, 6. – 9. ročník RVP: Rámcový vzdělávací plán pro základní vzdělávání, MŠMT Praha 2013, kapitola 5.6.3 Přírodopis Předepsané očekávané výstupy: OBECNÁ BIOLOGIE A GENETIKA  rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů  popíše základní rozdíly mezi buňkou rostlin, živočichů a bakterií a objasní funkci základních organel  rozpozná, porovná a objasní funkci základních orgánů (orgánových soustav) rostlin i živočichů  třídí organismy a zařadí vybrané organismy do říší a nižších taxonomických jednotek  vysvětlí podstatu pohlavního a nepohlavního rozmnožování a jeho význam z hlediska dědičnosti  uvede příklady dědičnosti v praktickém životě a příklady vlivu prostředí na utváření organismů  uvede na příkladech z běžného života význam virů a bakterií v přírodě i pro člověka Předepsané učivo:  vznik, vývoj, rozmanitost, projevy života a jeho význam – výživa, dýchání, růst, rozmnožování, vývin, reakce na podněty; názory na vznik života  základní struktura života – buňky, pletiva, tkáně, orgány, orgánové soustavy, organismy jednobuněčné a mnohobuněčné  význam a zásady třídění organismů  dědičnost a proměnlivost organismů – podstata dědičnosti a přenos dědičných informací, gen, křížení  viry a bakterie – výskyt, význam a praktické využití Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE HUB  rozpozná naše nejznámější jedlé a jedovaté houby s plodnicemi a porovná je podle charakteristických znaků  vysvětlí různé způsoby výživy hub a jejich význam v ekosystémech a místo v potravních řetězcích  objasní funkci dvou organismů ve stélce lišejníků Předepsané učivo:  houby bez plodnic – základní charakteristika, pozitivní a negativní vliv na člověka a živé organismy  houby s plodnicemi – stavba, výskyt, význam, zásady sběru, konzumace a první pomoc při otravě houbami  lišejníky – stavba, symbióza, výskyt a význam Předepsané očekávané výstupy:


BIOLOGIE ROSTLIN  odvodí na základě pozorování uspořádání rostlinného těla od buňky přes pletiva až k jednotlivým orgánům  porovná vnější a vnitřní stavbu jednotlivých orgánů a uvede praktické příklady jejich funkcí a vztahů v rostlině jako celku  vysvětlí princip základních rostlinných fyziologických procesů a jejich využití při pěstování rostlin  rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce pomocí klíčů a atlasů  odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám prostředí Předepsané učivo:  anatomie a morfologie rostlin – stavba a význam jednotlivých částí těla vyšších rostlin (kořen, stonek, list, květ, semeno, plod)  fyziologie rostlin – základní principy fotosyntézy, dýchání, růstu, rozmnožování  systém rostlin – poznávání a zařazování daných zástupců běžných druhů řas, mechorostů, kapraďorostů (plavuně, přesličky, kapradiny), nahosemenných a krytosemenných rostlin (jednoděložných a dvouděložných); jejich vývoj a využití hospodářsky významných zástupců  význam rostlin a jejich ochrana Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE ŽIVOČICHŮ  porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných živočichů a vysvětlí funkci jednotlivých orgánů  rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny živočichů, určuje vybrané živočichy, zařazuje je do hlavních taxonomických skupin  odvodí na základě pozorování základní projevy chování živočichů v přírodě, na příkladech objasní jejich způsob života a přizpůsobení danému prostředí  zhodnotí význam živočichů v přírodě i pro člověka uplatňuje zásady bezpečného chování ve styku se živočichy Předepsané učivo:  stavba těla, stavba a funkce jednotlivých částí těla – živočišná buňka, tkáně, orgány, orgánové soustavy, organismy jednobuněčné a mnohobuněčné, rozmnožování  vývoj, vývin a systém živočichů – významní zástupci jednotlivých skupin živočichů – prvoci, bezobratlí (žahavci, ploštěnci, hlísti, měkkýši, kroužkovci, členovci), strunatci (paryby, ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci)  rozšíření, význam a ochrana živočichů – hospodářsky a epidemiologicky významné druhy, péče o vybrané domácí živočichy, chov domestikovaných živočichů, živočišná společenstva  projevy chování živočichů Předepsané očekávané výstupy: BIOLOGIE ČLOVĚKA  určí polohu a objasní stavbu a funkci orgánů a orgánových soustav lidského těla, vysvětlí jejich vztahy


 orientuje se v základních vývojových stupních fylogeneze člověka  objasní vznik a vývin nového jedince od početí až do stáří  rozlišuje příčiny, případně příznaky běžných nemocí a uplatňuje zásady jejich prevence a léčby, objasní význam zdravého způsobu života  aplikuje první pomoc při poranění a jiném poškození těla Předepsané učivo:  fylogeneze a ontogeneze člověka – rozmnožování člověka  anatomie a fyziologie – stavba a funkce jednotlivých částí lidského těla, orgány, orgánové soustavy (opěrná, pohybová, oběhová, dýchací, trávicí, vylučovací a rozmnožovací, řídící), vyšší nervová činnost, hygiena duševní činnosti  nemoci, úrazy a prevence – příčiny, příznaky, praktické zásady a postupy při léčení běžných nemocí; závažná poranění a život ohrožující stavy, epidemie  životní styl – pozitivní a negativní dopad prostředí a životního stylu na zdraví člověka Předepsané očekávané výstupy: NEŽIVÁ PŘÍRODA  objasní vliv jednotlivých sfér Země na vznik a trvání života  rozpozná podle charakteristických vlastností vybrané nerosty a horniny s použitím určovacích pomůcek  rozlišuje důsledky vnitřních a vnějších geologických dějů, včetně geologického oběhu hornin i oběhu vody  porovná význam půdotvorných činitelů pro vznik půdy, rozlišuje hlavní půdní typy a půdní druhy v naší přírodě  rozlišuje jednotlivá geologická období podle charakteristických znaků  uvede význam vlivu podnebí a počasí na rozvoj různých ekosystémů a charakterizuje mimořádné události způsobené výkyvy počasí a dalšími přírodními jevy, jejich doprovodné jevy a možné dopady i ochranu před nimi Předepsané učivo:  Země – vznik a stavba Země  nerosty a horniny – vznik, vlastnosti, kvalitativní třídění, praktický význam a využití zástupců, určování jejich vzorků; principy krystalografie  vnější a vnitřní geologické procesy – příčiny a důsledky  půdy – složení, vlastnosti a význam půdy pro výživu rostlin, její hospodářský význam pro společnost, nebezpečí a příklady její devastace, možnosti a příklady rekultivace  vývoj zemské kůry a organismů na Zemi – geologické změny, vznik života, výskyt typických organismů a jejich přizpůsobování prostředí  geologický vývoj a stavba území ČR – Český masiv, Karpaty  podnebí a počasí ve vztahu k životu – význam vody a teploty prostředí pro život, ochrana a využití přírodních zdrojů, význam jednotlivých vrstev ovzduší pro život, vlivy znečištěného ovzduší a klimatických změn na živé organismy a na člověka




mimořádné události způsobené přírodními vlivy – příčiny vzniku mimořádných událostí, přírodní světové katastrofy, nejčastější mimořádné přírodní události v ČR (povodně, větrné bouře, sněhové kalamity, laviny, náledí) a ochrana před nimi Předepsané očekávané výstupy: ZÁKLADY EKOLOGIE  rozlišuje a uvede příklady systémů organismů – populace, společenstva, ekosystémy a objasní na základě příkladu základní princip existence živých a neživých složek ekosystému  vysvětlí podstatu jednoduchých potravních řetězců v různých ekosystémech a zhodnotí jejich význam  uvede příklady kladných i záporných vlivů člověka na životní prostředí a příklady narušení rovnováhy ekosystému Předepsané učivo:  organismy a prostředí – vzájemné vztahy mezi organismy, mezi organismy a prostředím; populace, společenstva, přirozené a umělé ekosystémy, potravní řetězce, rovnováha v ekosystému  ochrana přírody a životního prostředí – globální problémy a jejich řešení, chráněná území Předepsané očekávané výstupy: PRAKTICKÉ POZNÁVÁNÍ PŘÍRODNIN  aplikuje praktické metody poznávání přírody  dodržuje základní pravidla bezpečnosti práce a chování při poznávání živé a neživé přírody Předepsané učivo:  praktické metody poznávání přírody – pozorování lupou a mikroskopem (případně dalekohledem), zjednodušené určovací klíče a atlasy, založení herbáře a sbírek, ukázky odchytu některých živočichů, jednoduché rozčleňování rostlin a živočichů  významní biologové a jejich objevy Školní výstup: Žák… Učivo – tematický celek ... definuje biologii jako vědu o živé přírodě Dějiny biologie … nastíní praktický význam poznání živé přírody pro pravěkého člověka (znalost chování zvířat potřebná k jejich ulovení, znalost poživatelných a léčivých rostlin, znalost lidského těla k léčbě a prvním chirurgickým zákrokům) … starověké učence chápe jako všestranné myslitele, nikoli specializované badatele … uvede jako příklady starořeckých učenců Hippokrata a Aristotela … vysvětlí obsah novodobé Hippokratovy přísahy … má povědomost o tom, že učení Aristotelovo ovlivnilo vnímání světa ve středověké Evropě … vysvětlí princip Aristotelovy teorie naivní abiogeneze … uvede francouzského mikrobiologa Louise Pasteura jako vyvratitele teorie naivní abiogeneze v 19. století


… charakterizuje stav přírodovědného poznání ve středověké Evropě …popíše vliv církve na přírodovědná bádání ve středověku … uvede příklady perzekucí, jimž byli vystavováni středověcí přírodovědci ze strany církve a vysvětlí důvody, proč tomu tak bylo … klade centrum středověké vzdělanosti v oblasti přírodovědného bádání (matematika, geografie, astronomie, lékařství) do oblasti Arabské říše … uvede jako příklad proslulých středověkých učenců známého lékaře v Arabské říši Avicennu … popíše společenské a hospodářské změny na počátku novověku a jejich vliv na charakter přírodovědného bádání … klade do období 16. a 17. století počátky moderních přírodovědných disciplín … dává do souvislosti nastupující humanismus se zájmem o poznání lidského těla … uvede jako průkopníka moderní anatomie Vláma Andrea Vesalia (16. století) … uvede Angličana Wiliama Harveyho jako průkopníka fyziologie (17. století, výzkum krevního oběhu) … klade do období kolem roku 1590 konstrukci prvního mikroskopu otcem a synem Janssenovými, brusiči z Holandska … klade do období 17. století působení průkopníků mikroskopování Angličana Roberta Hooka (pozorování prvních buněk) a Holanďana Antony van Leeuwenhoeka (objev bakterií roku 1674 a prvoků roku 1683) … zhodnotí význam binomické nomenklatury (podvojného názvosloví) a taxonomického systému zavedených švédským přírodovědcem Carlem Linné … vysvětlí princip binomické nomenklatury (tj. užívání jména rodového a druhového) … jako základní předpoklad pro zařazení druhu do biologického systému chápe jeho příbuzenské vztahy k ostatním organismům … označí období 18. a 19. století jako dobu překotného vývoje přírodovědného poznání a postupující specializace jednotlivých disciplín … chápe Angličana Edwarda Jennera jako průkopníka moderního očkování (rok 1796, vakcinace virem kravských neštovic zabránila nákaze pravými neštovicemi) … uvede Jana Evangelistu Purkyně jako cytologa a fyziologa světového formátu … uvede Charlese Roberta Darwina jako autora evoluční teorie zvané „darwinismus“ … vysvětlí podstatu darwinismu … vysvětlí podstatu principu přírodního (též přirozeného) výběru … jmenuje Darwinovo klíčové dílo O původu druhů (rok 1859), ve kterém nastínil principy evoluce


… uvede jako průkopníka genetiky Gregora Johanna Mendela … uvede zajímavosti z Mendelova životopisu (např. narozen v Hynčicích ve Slezsku, opat augustiniánského kláštera v Brně) … přiřadí Gregoru Johannovi Mendelovi autorství Mendelových zákonů (základních pravidel dědičnosti) … má povědomí o faktu, že Mendelovo dílo v době svého vzniku nevzbudilo pozornost a zapadlo … uvede francouzského přírodovědce Louise Pasteura jako významného mikrobiologa a průkopníka očkování proti vzteklině (rok 1885) … jmenuje německého mikrobiologa Roberta Kocha jako objevitele původce tuberkulózy (rok 1882, tzv. Kochův bacil) … zhodnotí význam rozvoje mikrobiologie pro potíráním infekčních onemocnění … jmenuje Karla Landsteinera jako objevitele krevního systému ABO (rok 1901) a Rh faktoru (rok 1940) … jmenuje Ivana Petroviče Pavlova jako významného ruského fyziologa a popíše jeho pokusy se psy (podmíněné reflexy) … uvede Alexandra Ivanoviče Oparina jako autora teorie evoluční abiogeneze … vysvětlí na přiměřené úrovni podstatu teorie evoluční abiogeneze … jmenuje Alexandra Fleminga jako objevitele penicilinu … zhodnotí význam antibiotik pro léčbu bakteriálních onemocnění … uvede Konráda Lorenze jako jednoho ze zakladatelů etologie … jmenuje Jamese Watsona, Francise Cricka jako objevitele struktury DNA (rok 1953) … popíše strukturu DNA jako dvoušroubovici … jmenuje naše významné přírodovědci a uvede obory jejich činnosti: Tadeáš Hájek z Hájku – lékař Rudolfa II., astronom, překlad Mattioliho Herbáře; Jan Jesenský – první veřejná pitva na našem území roku 1600; Filip Maxmilián Opiz – botanik 19. století, čáslavský rodák; Jan Evangelista Purkyně (1787 – 1869) – cytolog, fyziolog, položil základy buněčné teorie, založil časopis Živa; Gregor Johann Mendel (1824 – 1884) – průkopník genetiky, zformuloval tzv. Mendelovy zákony, opat augustiniánského řádu v Brně; Joachim Barrande – francouzský inženýr a paleontolog, proslavil prvohorní oblast našeho území zvanou Barrandien; Jan Janský – psychiatr, objev krevních skupin systému ABO (rok 1907), propagátor dárcovství krve; Aleš Hrdlička – antropolog českého původu působící v USA, doložil asijský původ amerických indiánů, teorie jednotného původu člověka; Antonín Holý – virolog světového významu, preparáty k léčbě hepatitidy a AIDS … jmenuje následující biologické či hraniční disciplíny a přiřadí k nim objekt jejich výzkumu: botanika – rostliny, zoologie – živočichové, mykologie – houby, antropologie – člověk, mikrobiologie – mikroorganismy, virologie –


Biologické vědy

viry, dendrologie – dřeviny, entomologie – hmyz, ichtyologie – ryby, herpetologie – obojživelníci a plazi, ornitologie – ptáci, parazitologie – cizopasníci, taxonomie (= systematika) – třídění organismů, molekulární biologie – molekulární úroveň organismů, obecná biologie – obecné zákonitosti fungování organismů, cytologie – buňka, anatomie – stavba organismů, fyziologie – fungování organismu, genetika (dědičnost a proměnlivost, ekologie – vztah organismu a prostředí, etologie – chování živočichů, paleontologie – vyhynulé organismy, evoluční biologie – vznik a vývoj organismů, biochemie – chemická stránka životních dějů, lékařství (= medicína) – zdraví a léčba … si je vědom postupné specializace vědních disciplín … zhodnotí význam biologie pro ostatní vědní disciplíny a její význam pro praktický život … jmenuje základní metody vědecké práce v biologii – pozorování, pokus a práci s literaturou … popíše rozdíl mezi pozorováním a pokusem … uvede technická zařízení používaná k pozorování – lupu, světelný mikroskop, stereoskopický mikroskop, elektronový mikroskop … porovná zvětšení světelného a elektronového mikroskopu … rozlišuje pozorování preparátů v procházejícím a dopadajícím světle … popíše princip funkce světelného mikroskopu … popíše stavbu světelného mikroskopu (okulár, objektiv, revolverová hlavice, tubus, stojan, pracovní stolek, zaostřovací šroub, zdroj osvětlení) … používá bezpečně mikroskop k laboratorní práci … uvede způsob výpočtu zvětšení světelného mikroskopu … popíše rozdíl mezi monokulárním a binokulárním mikroskopem … popíše rozdíl mezi trvalým a dočasným mikroskopickým preparátem … zhotovuje dočasné mikroskopické preparáty … dodržuje pravidla bezpečnosti práce při zhotovování preparátů … rozlišuje podložní a krycí sklíčko … uvede mikrotom jako nástroj k pořizování tenkých mikroskopických řezů … zhotovuje jako doklad své práce zápis, případně obrazovou dokumentaci … rozlišuje rozdíl mezi termíny hypotéza (nepotvrzená domněnka) a teorie (je již podložena vědecky získanými důkazy) … jmenuje vlastnosti modelových pokusných organismů (např. nenáročnost chovu či pěstování, rychlá reprodukce, větší množství potomstva, dostupnost)


Metody práce v biologii

… uvede důvody, proč se člověk nehodí jako modelový pokusný organismus (zejména etické důvody, ale i pomalá reprodukce, málo potomků, pozdní dospívání) … jmenuje různé druhy pokusných modelových organismů (např. bakterie Escherichia coli, octomilka, myš domácí) … jmenuje obecné vlastnosti živých organismů – hierarchické uspořádání organismu, metabolismus, dráždivost, rozmnožování a dědičnost, podléhání evolučním změnám … podá informaci o hierarchickém uspořádání organismu (atomy – molekuly – buněčné organely – buňka – pletiva a tkáně – orgány – orgánové soustavy – organismus – populace nebo individua vyššího řádu … uvede příklady individuí vyššího řádu (včely, mravenci, termiti aj.) … objasní životní strategii individuí vyššího řádu … charakterizuje metabolismus jako přeměnu látek a tok energie … nahlíží na organismy jako na neizolované systémy vyměňující si s okolím látky, energii a informace … uvede jako příklad metabolických procesů fotosyntézu a buněčné dýchání … charakterizuje dráždivost (vnímavost) jako schopnost organismu reagovat na podněty … rozlišuje pohlavní a nepohlavní rozmnožování … popíše rozdíly mezi pohlavním a nepohlavním rozmnožováním … chápe organismy jako v čase proměnlivé … uvede Carla Linného jako zakladatele moderní taxonomie a podvojného názvosloví (binomické nomenklatury) … uvede stupeň vzájemné příbuznosti organismů jako hlavní kritérium jejich zařazení do systému … nahlíží na vzhled organismů jako na zavádějící kritérium pro jejich zařazení do systému … vysvětlí termín konvergence jako sbíhavost znaků různých taxonů … uvede příklady konvergence (např. žralok, tuňák, ryboještěr, delfín) … vysvětlí termín divergence jako rozbíhavost znaků u jednoho taxonu … uvede příklady divergence (např. australští vačnatci, tzv. Darwinovy pěnkavy na Galapágách) … vysvětlí definici druhu jakožto jednotky zahrnující organismy, které mají společný původ, plodně se mezi sebou kříží, jsou přizpůsobeny určitým podmínkám prostředí a jsou v dané etapě evolučního vývoje charakterizovány společnými morfologicko-fyziologickými znaky, jimiž se odlišují od ostatních organismů … jmenuje v příslušné posloupnosti jednotlivé systematické úrovně používané v systému rostlin (říše, oddělení, třída, řád, čeleď, rod, druh) … jmenuje v příslušné posloupnosti jednotlivé systematické úrovně používané v systému živočichů (říše, kmen,


Obecné vlastnosti živých organismů

Binomická nomenklatura a taxonomie

třída, řád, čeleď, rod, druh) … jmenuje systematické jednotky nižší než druh (poddruh, rasa) … zařadí do systému rostlin modelový druh rostliny dle vlastního výběru … zařadí do systému živočichů modelový druh živočicha dle vlastního výběru … rozklíčuje vědecké názvy jednotlivých druhů na jméno rodové, jméno druhové, jméno autora a rok pojmenování (zařazení do systému) … má povědomost o tom, že v názvech druhů pojmenovaných nejznámějšími autory se pro uvedení jména autora často užívá specifická zkratka (např. Linné – L.) … uvede latinu jako oficiální jazyk pro pojmenovávání jednotlivých taxonů … má povědomí o tom, že princip binomické nomenklatury je aplikován i v českém názvosloví … si je vědom toho, že česká pojmenování organismů jsou svébytná a nevznikají jako doslovný překlad z latinského pojmenování … má povědomí o tom, že princip binomické nomenklatury není v některých jazycích respektován (např. v němčině, angličtině) … zařadí viry do systému živé přírody … charakterizuje viry jako nebuněčné organismy životně závislé na buňce … popíše stavbu viru (virionu – jednotlivá virová částice), objasní pojmy nukleová kyselina (DNA, RNA) a kapsid (bílkovinný obal) … popíše způsoby virové infekce u různých typů virů (bakteriofág – proniká pouze DNA, virus chřipky – proniká celý) … nastíní princip rozmnožování viru … uvede dělení virů podle hostitelské buňky (bakteriální - bakteriofágy, živočišné, rostlinné a hub) … popíše a načrtne stavbu bakteriofága (kapsid s DNA, bičík se stažitelnou a nestažitelnou bílkovinou, příchytná bičíková vlákna) a virionu chřipky (RNA, kapsid, vnější obal s hroty) … uvede příklady virů napadajících člověka a nemoci jimi způsobené - opar, neštovice, dětská obrna, chřipka, rýma, zarděnky, spalničky, hepatitida, AIDS, příušnice, klíšťová encefalitida, vzteklina, mononukleóza … popíše chřipkové onemocnění (horečka, bolesti hlavy, kloubů, nevolnost) a problematiku očkování proti chřipce … vysvětlí cesty vniknutí viru do organismu sliznicí dýchacích cest, úst, tenkého střeva, močového a pohlavního ústrojí, kůží) a jeho vyloučení (hlenem, slinami, kapénkami, močí, stolicí, kůží) … nastíní princip vakcinace proti virovým a bakteriálním nemocem


Viry

… objasní možnosti ochrany zdraví člověka před virovou infekcí – zdravý životní styl, posilování imunity, hygiena … rozdělí buňky na prokaryotické a eukaryotické … jmenuje prokaryotní organismy (bakterie, sinice) … jmenuje eukaryotní organismy (rostliny, živočichové, houby) … popíše stavbu prokaryotické (= prokaryotní) buňky (buněčná stěna, cytoplasmatická membrána, chromozom, ribozomy, cytoplasma, bičík, brvy) … uvede význam buněčné stěny … charakterizuje chromozom prokaryotní buňky jako kroužek dvoušroubovice DNA … uvede ribozomy jako buněčné komponenty, v nichž probíhá tvorba bílkovin … popíše rozdíly mezi prokaryotickou a eukaryotickou buňkou … vysvětlí vznik eukaryotických buněk podle endosymbiotické teorie … popíše stavbu eukaryotické buňky (buněčná stěna, cytoplasmatická membrána, jádro, plastidy, mitochondrie, ribozomy, endoplasmatické retikulum, Golgiho aparát, vakuoly, cytoskelet) … popíše rozdíly mezi živočišnou a rostlinnou buňkou (např. u živočišné buňky menší velikost, absence buněčné stěny, absence chloroplastů, drobnější či chybějící vakuoly, při dělení tvorba buněčné přehrádky od obvodu dovnitř) … nastíní látkové složení buněk (v průměru ca 70% voda, 30% sušina – látky anorganické a organické) ... si je vědom rozdílného množství vody v jednotlivých typech buněk (např. buňky suchých plodů x buňky listů stínomilných rostlin) … popíše význam buněčné stěny pro rostlinnou buňku … porovná propustnost buněčné stěny a cytoplasmatické membrány … chápe buněčné jádro jako úložiště dědičné informace v podobě chromozomů … označí mitochondrie za místo průběhu buněčného dýchání … stručně nastíní průběh buněčného dýchání, včetně jeho chemické reakce … zhodnotí význam buněčného dýchání … porovná výskyt mitochondrií a chloroplastů v buňkách různých typů organismů … označí chloroplasty za místo průběhu fotosyntézy … nastíní stručně průběh fotosyntézy, včetně její chemické reakce … zhodnotí význam fotosyntézy … lokalizuje do chloroplastu barvivo chlorofyl a určí jeho význam


Buňka

Prokaryotická buňka

Eukaryotická buňka

… nahlíží na ribozomy jako na organely nezbytné pro tvorbu bílkovin … charakterizuje endoplasmatické retikulum jako chemickou továrnu buňky (např. tvorba bílkovin) … charakterizuje Golgiho aparát jako chemickou továrnu sloužící k úpravám bílkovin … charakterizuje vakuolu jako nádrž ohraničenou membránou … porovná množství a velikost vakuol v mladé a starší buňce … popíše význam vakuol jako nádržek obsahujících vodu, odpadní látky či krystaly … uvede polotekutý charakter cytoplasmy … vysvětlí termín: buněčný cyklus … popíše rozdíl tvorby buněčné přehrádky u buněk rostlinných (tvorba cytoplasmatické membrány a fragmoplastu z nitra buňky k okrajům) a živočišných (syntéza cytoplasmatické membrány od okrajů směrem do středu) … vysvětlí termíny: buňka mateřská, buňky dceřinné … popíše stručně princip dělení buňky … definuje bakterie jako jednobuněčné organismy s prokaryotickou buňkou … vysvětlí pojmy bakteriologie, heterotrofní výživa a autotrofní výživa … popíše, nakreslí a charakterizuje jednotlivé části bakteriální buňky – pouzdro, buněčná stěna, cytoplazmatická membrána, plazmidy, chromozom (jeden do kruhu stočený chromozom), ribozómy, bičíky … uvede řádově velikost bakterií (v µm, viditelné světelným mikroskopem) … uvede základní způsob rozmnožování bakterií – příčné dělení … uvede místa výskytu bakterií v přírodě (vzduch, voda, půda) a u člověka (ústa, nosohltan, průdušky, střevo) … provede rozdělení bakteriálních buněk podle tvaru na: kulovité - koky (kulovité), diplokoky (dvě koky u sebe), streptokoky (koky do řetízku), stafylokoky (koky do hroznu) a tyčinkovité - bacily … objasní pojem patogenní bakterie (vyvolávající nemoci) a uvede příklady bakteriálních onemocnění: angína se streptokokovým původcem, tuberkulóza, tetanus, kašel, tyfus, záněty či zápaly, salmonelóza, cholera, záškrt, úplavice, příjice, kapavka, botulismus, mor, černý kašel … zhodnotí význam bakterií mléčného kvašení při výrobě sýrů či jogurtů – tzv. živé BIOjogurty … zdůrazní význam bakterií jako rozkladačů odumřelých těl organismů … popíše význam hlízkových bakterií jakožto vazačů vzdušného dusíku … definuje sinice jako prokaryotické autotrofní organismy … načrtne a popíše stavbu buňky sinic (chromozómem, ribozómy, váčky s chlorofylem, cytoplazmatická membrána, buněčná stěna, slizový obal)


Bakterie

Sinice

… uvede místa výskytu sinic: voda, vlhká půda, skály, kůra stromů, v teplých pramenech, na sněhu a ledu … rozdělí sinice a uvede jejich zástupce: sinivka, drkalka … objasní vznik a význam vodního květu … uvede možná nebezpečí plynoucí z přítomnosti vodního květu při letním koupání (alergie až ekzémy) … popíše výskyt sinic a jejich význam (symbióza s houbou u lišejníků, výroba léků, součást planktonu, fixace dusíku) … nastíní význam sinic při vzniku života (produkce kyslíku – ozonosféra), patří mezi nejstarší organismy (stáří přes 3 mld. let) a mezi pionýrské organismy (rychle osídlují nová stanoviště) … definuje řasy jako nižší rostliny se stélkou … charakterizuje řasy jako fotosyntetizující oganismy se schopností vytvářet organické látky a uvolňovat kyslík … zdůrazní přítomnost různých typů chlorofylů a dalších druhů barviv, jejichž kombinací vzniká výsledné zbarvení řas … definuje stélku jako tělo řas nerozlišené na kořen, stonek, list a postrádající cévní svazky … rozliší tři skupiny řas podle přítomných barviv a to červenou, hnědou a zelenou … uvede existenci jednobuněčných i mnohobuněčných stélek řas … uvede jako příklad jednobuněčných stélek kulovitou stélku … uvede typy mnohobuněčných stélek: lupenitou a vláknitou … popíše červené řasy (= ruduchy) jako řasy s chlorofylem a červeným barvivem … uvede moře jako převážné místo výskytu červených řas … uvede synonymum ruduchy užívané pro červené řasy … definuje hnědé řasy jako nižší rostliny s chlorofylem a hnědým barvivem … popíše výslednou barvu hnědých řas jako žlutohnědou až hnědou … rozdělí hnědé řasy na rozsivky a chaluhy … popíše rozsivky jako jednobuněčné hnědé řasy tvořené schránkou připomínající dno a víčko krabičky, mezi nimiž je štěrbina … uvede přítomnost oxidu křemičitého ve schránkách rozsivek … zmíní se o výskytu rozsivek ve sladkých vodách či mořích … vysvětlí pojem křemelina (hornina vzniklá ukládáním schránek odumřelých rozsivek na dnech moří) … uvede možnosti využití křemeliny jako izolačního materiálu, k výrobě filtračních náplní či dynamitu … jmenuje zástupce rozsivek: člunovka , bokovka … definuje chaluhy jako makroskopické, mnohobuněčné hnědé řasy s lupenitou stélkou, žijící pouze v mořích


Řasy – nižší rostliny

Červené řasy

Hnědé řasy

Rozsivky

Chaluhy

… zdůrazní výskyt jódu ve stélkách chaluh a jeho následné použití v lékařství … uvede všestranné použití chaluh (topivo, hnojivo, k výrobě jódu či sody) … jmenuje zástupce chaluh: chaluha bublinatá a hroznovice … jmenuje bobulák ze skupiny chaluh jako nejdelší řasu s délkou až 200m tvořící celé podmořské „lesy“ … definuje zelené řasy jako sladkovodní i mořské nižší rostliny s chlorofylem, tvořené jednobuněčnými či mnohobuněčnými stélkami … chápe zelené řasy jako nejpočetnější skupinu řas … vysvětlí pojem vegetační zbarvení vody jako přemnožení zejména zelených řas … zařadí do jednobuněčných zelených řas bičíkaté krásnoočko … popíše a nakreslí stavbu těla krásnoočka s jádrem, bičíkem, chloroplasty a světločivnou skvrnou (stigma) … zařadí mezi další jednobuněčné zástupce dvoubičíkatou pláštěnku; zrněnku vyskytující se na kůře stromů; na proteiny a vitamíny B, C a A bohatou zelenivku a koloniální váleč … popíše váleč jako kulovitou kolonii složenou z bičíkatých buněk, jejichž bičíky vyčnívají z povrchu rosolovité koule … zařadí mezi mnohobuněčné sladkovodní zelené řasy žabí vlas, šroubatku a parožnatku … vysvětlí název šroubatky podle šroubovitě stočeného chloroplastu … definuje parožnatky jako zelené řasy se složitou pletivnou stélkou … zmíní se o výskytu parožnatek v čistých sladkých vodách, např. na dně tůní … přirovná vzhled parožnatek k přesličkám … zařadí mezi mnohobuněčné mořské řasy porost locikový využívaný ke konzumaci jako salát … definuje houby jako heterotrofní organismy neschopné fotosyntézy … uvede fakt, že houby vytváří jednobuněčné i mnohobuněčné stélky … označí mykologii jako vědu o houbách … uvede vlhké a teplé prostředí jako optimální pro výskyt hub … zmíní se o možném hniložijném (saprofytickém) či parazitickém způsobu života hub, dále o možné symbióze (např. v lišejnících) či mykorhize … definuje mykorhizu jako soužití hub a kořenů vyšších rostlin (např. kozák březový - bříza) … vysvětlí význam hub jako rozkladačů organických látek, producentů antibiotik, enzymů či vitamínů … zmíní se o významu hub jako součásti jídelníčku … uvede negativní význam hub (jedovatost = toxicita, původci onemocnění rostlin i živočichů, škůdci na potravinách, textiliích a dřevě)


Zelené řasy

Houby

… uvede dvě hlavní skupiny hub: vřeckovýtrusé houby a stopkovýtrusé houby … označí vřeckovýtrusé houby jako nejpočetnější skupinu hub … vysvětlí původ názvu od výtrusnice – vřecka … zdůrazní výskyt vřecka na povrchu či uvnitř plodnic … zmíní velkou mnohotvárnost vřeckovýtrusých hub – od mikroskopických rozměrů až po makroskopické, od jednobuněčných po druhy s hyfami a případně plodnicemi … zařadí mezi zástupce vřeckovýtrusých hub jednobuněčné kvasinky … popíše kvasinky jako jednobuněčné houby tvořící řetízkovité kolonie (pseudomycelia) … odvodí název kvasinek od procesu kvašení … zdůrazní význam kvasinek při alkoholovém kvašení, kdy dochází za nepřístupu kyslíku k přeměně (rozkladu) cukru na oxid uhličitý a alkohol … jmenuje jako zástupce kvasinek kvasinku pivní a její varietu kvasinku vinnou … vysvětlí princip vzniku vína pomocí kvasinky vinné, která přezimuje v půdě, nalézá na bobule vinné révy a při lisování se dostává do moštu, kde probíhá alkoholové kvašení … objasní význam kvasinky pivní při zkvašování sladu a výrobě piva … definuje droždí jako slisované kvasinky pivní s moukou … popíše význam droždí při kynutí těsta … zmíní použití kvasinek do krmných směsí hospodářsky chovaných zvířat … uvede význam kvasinek jako zdroje vitamínu B a bílkovin … uvede kvasinky určitých druhů jako původce mykózy na nohou či v poševní oblasti … uvede paličkovici nachovou jako dalšího zástupce hub vřeckovýtrusých … popíše výskyt paličkovice – podhoubí žije v semeníku žita (či jiných trav), který se postupně mění v námel … definuje námel jako tmavý rohovitý útvar vypadávající z klasu na zem, po přezimování z něho vyrůstají červenooranžové paličky s výtrusy … zdůrazní jedovatost námelu a zároveň jeho využití k výrobě léčiv … zařadí do hub vřeckovýtrusých štětičkovec (rod Penicillium) … zmíní štětičkovec jako producenta antibiotik ničících bakterie … uvede jiné druhy štětičkovce působící při zrání sýrů jako je hermelín či niva … uvede kropidlák jako vřeckovýtrusou houbu, která se vyskytuje často v kompotech a produkuje nebezpečné jedy … zmíní nebezpečí krmení hospodářských zvířat plesnivými potravinami, z nichž se jedy mohou dostat až do


Houby vřeckovýtrusé

Kvasinky

Paličkovice nachová

Štětičkovec (Penicillium)

Kropidlák

lidského organismu … zařadí mezi další zástupce hub vřeckovýtrusých padlí jabloňové, hlízenku ovocnou, šedou plíseň jahod, kadeřavost broskvoní, strupovitost jablek a hrušek … popíše moučné povlaky na listech, stoncích a plodech jako důsledek napadení padlím … definuje moniliózu jako onemocnění způsobené hlízenkou ovocnou, která tvoří viditelné kupky výtrusnic v kružnicích na plodech (např. jablkách) … zařadí do vřeckovýtrusých hub druhy s plodnicemi (jedlý smrž a lanýž či jedovatý ucháč) … uvede u lanýže tvorbu podzemních hlízovitých plodnic (ve Francii vyhledávány prasaty a používány do jídel jako jemné koření) … definuje stopkovýtrusé houby jako převážně hniložijné (saprofytické) houby vytvářející plodnice … popíše stavbu těla (stélky) houby z houbových vláken (hyf), která tvoří v zemi podhoubí (mycelium) a na povrchu plodnici … popíše stavbu plodnice z klobouku a třeně … uvede přítomnost výtrusorodého rouška na spodní části klobouku na lupenech (muchomůrka červená), hrotech (liška) či uvnitř rourek (hřib smrkový) … vysvětlí význam výtrusorodého rouška v tvorbě výtrusů … uvede u některých plodnic v mládí obalení plachetkou, která se růstem trhá a zanechává zbytky na klobouku jako „bradavky“ a na bázi třeně jako „pochvu“ … uvede časté pokrytí rourek a lupenů v mládí závojem spojující okraj klobouku a třeň … vysvětlí vznik prstence na plodnici při jejím růstu ze závoje … zařadí mezi nižší stopkovýtrusé houby rzi a sněti … definuje rzi jako parazity rostlin netvořící plodnice a napadající hostitelské rostliny (často obilniny) a následně vytvářející výtrusy (žluté či rezavé) … uvede rez travní jako zástupce, popřípadě rez travní obilnou způsobující škody na obilovinách … popíše sněti jako parazity přeměňující semeníky rostlin útvary plné sazovitých výtrusů … zařadí mezi sněti prašnou sněť pšeničnou a kukuřičnou … uvede nutnost spálení celých rostlin, aby nedošlo k šíření infekce … zařadí mezi vyšší stopkovýtrusé houby několik čeledí … vyjmenuje zástupce z čeledi žampionovitých: žampion (pečárka) polní, bedla vysoká, hlíva ústřičná … zmíní léčebné účinky hlívy ústřičné (proti alergiím a k posílení imunitního systému) … vyjmenuje zástupce z čeledi čirůvkovité: čirůvka májovka, špička obecná, václavka obecná, penízovka


Další zástupci vřeckovýtrusých hub

Vřeckovýtrusé houby s plodnicemi

Houby stopkovýtrusé Stavba těla

Nižší stopkovýtrusé houby

Vyšší stopkovýtrusé houby

sametonohá a jedovatá závojenka olovová … zmíní se o dřevokaznosti špičky a václavky, která je po převaření dobrou jedlou houbou … zařadí mezi muchomůrkovité houby muchomůrku růžovku (masák), muchomůrku červenou, zelenou a tygrovanou … si je vědom značné jedovatosti muchomůrky zelené a tygrované (a většiny dalších muchomůrek) … uvede typické znaky čeledi holubinkovité: absence prstence a kalicha, nápadně zbarvený klobouk … jmenuje zástupce – holubinka trávozelená, namodralá, ryzec pravý a syrovinka (jedlé), jedovatý ryzec kravský … zdůrazní u všech ryzců ronění bílého „mléka“ po naříznutí … uvede u všech hřibovitých hub přítomnost rourek … zařadí do hřibovitých druhy jako hřib dubový, smrkový, dále nejedlé druhy jako hřib žlučový a satan … zařadí do hřibovitých nejčastěji sbírané druhy jako suchohřib hnědý, suchohřib žlutomasý, křemenáč osikový, kozák březový, klouzek modřínový … popíše chorošovité jako rozkladače dřeva (celulózy) … uvede jako místo jejich výskytu trouchnivějící pařezy, větve či kmeny … uvede zástupce chorošovitých: choroš šupinatý, dřevomorka domácí … zdůrazní nebezpečí dřevomorky v úplném rozkladu dřevěných podlah, stropů či krovů (dnes jejich preventivní ochrana mořením) … uvede další zástupce stopkovýtrusých hub: pýchavku obecnou, lišku obecnou, hadovku smrdutou … při sběru hub dodržuje pravidla ochrany přírody … uvede častou jedovatost stopkovýtrusých hub … sbírá a konzumuje pouze známé jedlé houby … rozdělí otravu na primární a sekundární … uvede příklady primárně jedovatých hub a možnost jejich záměny s druhy jedlými – např. muchomůrka zelená se plete s pečárkou ovčí, k otravě dochází až po 8-20 hodinách, kdy je narušena činnost jater a sleziny … zmíní se o první pomoci při otravě houbou, kdy je nutné vyvolat zvracení, podávat aktivní uhlí a více tekutin (ne mléko) … popíše sekundární otravu ze starých, zapařených či nedobře tepelně zpracovaných hub … zmíní se o hromadění těžkých kovů jako olovo, rtuť a kadmium v plodnicích hub … definuje lišejníky jako podvojné organismy složené z houby (nejčastěji vřeckovýtrusé) a řasy nebo z houby a sinice … popíše vztah mezi řasou (sinicí) a houbou jako vztah symbiózy


Lišejníky Symbióza

… zdůrazní funkci houby, která poutá lišejník k podkladu a dodává mu vodu a minerální látky … uvede funkci řasy (sinice) spočívající v poskytování organických látek vzniklých fotosyntézou … popíše stavbu lišejníku na obrázku – spodní a svrchní kůra, řasová (sinicová) vrstva, houbová vrstva, svazky příchytných houbových vláken … rozliší tři hlavní typy lišejníkové stélky: korovitou, lupenitou a keříčkovitou … popíše korovitou stélku jako přirostlou pevně k podkladu zdí či skal … jmenuje zástupce lišejníků s korovitou stélkou: mapovník (lišejník) zeměpisný … popíše lupenitou stélku jako přirostlou velkou plochou k podkladu s volnými, laločnatými okraji … uvede zástupce lišejníků s lupenitou stélkou: terčovku bublinatou a terčník (terčovník) zední … popíše keříčkovitou stélku jako pevně přirostlou k podkladu v jednom místě … jmenuje zástupce lišejníků s keříčkovitou stélkou: dutohlávka sobí a pukléřka islandská … uvede provazovky jako zástupce lišejníků s vláknitou stélkou (např. provazovka rozkvetlá) … popíše rozmnožování lišejníků rozpadem stélky a pomocí zvláštních útvarů tvořených shluky řas obalených houbovými vlákny … popíše výskyt lišejníků na skalách (rozrušují povrch vylučovanými látkami), zdech, borce stromů, povrchu půdy, na extrémních stanovištích pouští, velehor a polárních oblastí … vysvětlí označení lišejníků jako pionýrských organismů, které osídlují nová stanoviště jako první … zhodnotí rychlost růstu lišejníků (asi 1 cm za rok) … objasní význam lišejníků jako bioindikátorů čistoty ovzduší … definuje pojem lišejníková poušť jako místo bez výskytu lišejníků … zdůrazní význam lišejníků jako hlavní složky jídelníčku sobů, jejich význam při tvorbě humusu a využití ve farmaceutickém průmyslu … objasní pojem výtrusná rostlina (vyšší rostlina množící se výtrusy) a začlení do této skupiny rhyniofyty, mechorosty a kapraďorosty … zmíní se o rhyniofytech jako o prvohorních (silurských) rostlinách, které se jako první přizpůsobily životu na souši … uvede místa výskytu mechorostů (vlhkobytné rostliny, v lesích, na kůře stromů, na skalách či holé zemi) … rozdělí mechorosty na mechy a jatrovky … načrtne a popíše stavbu těla mechů: kořínky, lodyžka, lístky, štět, tobolka s čepičkou (uvnitř výtrusy) … popíše životní cyklus jednodomých mechů – z tobolky vypadne výtrus (spora), ve vlhku z něho vyklíčí prvoklíček, z něho vyroste mechová rostlinka nesoucí na jedné straně samčí pohlavní orgány (pelatky) se


Stavba lišejníku Typy stélek

Rozmnožování lišejníků Výskyt a význam lišejníků

Výtrusné rostliny

Mechorosty

spermatozoidy a na druhé straně samičí pohlavní orgány (zárodečníky)s jednou velkou vaječnou buňkou, dojde k oplození za vzniku zygoty, z ní vyroste štět s tobolkou, ve které vznikají nové výtrusy, vypadnou a cyklus se opakuje … uvede možnost vegetativního rozmnožování a to úlomky mechové rostlinky nebo rozpadem prvoklíčku (vznikají tak celé mechové koberce) … vyjmenuje zástupce mechů a podájejich stručnou charakteristikou – rašeliník (dolní část odumírá (vznik rašeliny)a nahoře narůstá, v lístcích jsou živé buňky s chloroplasty a mrtvé buňky (za sucha naplněné vzduchem a za vlhka vodou); měřík (kulaté lístky); bělomech sivý (bochánky v jehličnatých lesích); ploník obecný; travník Schreberův (v trávnících); prutník stříbřitý (mezi dlažbou); rokyt cypřišovitý (na borce stromů) … popíše tělo jatrovek na příkladu porostnice mnohotvárné: dvoudomá lupenitá stélka – jedna nese terče s pelatkami a druhá nese nosiče se zárodečníky (zespodu) … poznává předložené zástupce mechorostů: rašeliník, měřík, bělomech sivý, ploník obecný, dvouhrotec chvostnatý, prutník stříbřitý, rokyt cypřišovitý, travník Schreberův, zkrutek vláhojevný, porostnici mnohotvárnou … definuje kapraďorosty jako výtrusné rostliny mající kořen, stonek, list, cévní svazky, průduchy a množí se výtrusy … rozdělí kapraďorosty na plavuně, přesličky a kapradiny … jmenuje období prvohor (karbonu) jako dobu výskytu kapraďorostů … uvede obecný výskyt kapraďorostů na vlhkých a stinných místech … zdůrazní význam stromovitých karbonských kapradin pro vznik černého uhlí … popíše stonek plavuní jako plný, nečlánkovaný a vidličnatě se větvící … popíše listy plavuní jako drobné, čárkovité … zdůrazní přítomnost výtrusnicového klasu s výtrusy … uvede zástupce plavuní: plavuň vidlačka, plavuň pučivá, vraneček, tropické plavuně … zdůrazní zákonnou ochranu všech našich plavuní … definuje přesličky jako vytrvalé výtrusné rostliny s plazivým oddenkem … popíše stonek přesliček jako podélně rýhovaný a přeslenitě se větvící s obsahem SiO2 … charakterizuje listy přesliček jako drobné a šupinaté, vyrůstající z lodyžních uzlin a na bázi pochvovitě srostlé … zdůrazní u některých přesliček přítomnost dvou lodyh (přeslička rolní) – jarní (nezelené s výtrusnicovým klasem) a letní (zelená, fotosyntetizující) … popíše výtrusnicový klas přesliček složený z šestibokých štítků, pod nimiž leží výtrusnice


Kapraďorosty

Plavuně

Přesličky

… popíše průběh životního cyklu – z jarní lodyhy vypadne výtrus, vyklíčí v jednopohlavný prokel s pelatkami či zárodečníky, dojde k oplodnění mnohobičíkatými spermatozoidy, vzniká zygota, ze které vyroste letní lodyha, ta na zimu odumírá, zůstává pouze oddenek, z něhož na jaře dalšího roku vyrůstá jarní lodyha a vše se opakuje … vyjmenuje zástupce přesliček: přeslička rolní (dvě lodyhy), přeslička lesní (jedna lodyha) … popíše u přesličky rolní její léčivé, zejména močopudné účinky (urologický čaj) … zdůrazní mírnou jedovatost odvarů z přesliček a jejich možné použití jako postřiku proti houbám a roztočům … popíše stonek kapradin jako plný, nečlánkovaný, vyrůstající ze šupinovitého oddenku … popíše listy kapradin jako velké, 2-3x zpeřené, v mládí spirálně svinuté … zdůrazní přítomnost kupek výtrusnic chráněných blánou ostěrou na rubu listů … popíše životní cyklus kapradin – z výtrusu vyroste srdčitý prokel s kořínky, nese pelatky i zárodečníky (je oboupohlavný), dojde k oplodnění a ze zygoty vzniká nová rostlina, na ní uzrají výtrusy a vše se opakuje … uvede několik zástupců – kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, sleziník červený, sleziník severní, sleziník zelený, sleziník routička, hasivka orličí, žebrovice různolistá, pokojové – ledviník, netík, křídelnice … popíše typy ostěr: ledvinovité u kapradě samce, čárkovité u papratky samičí či kupky výtrusnic bez ostěr u osladiče … charakterizuje hasivku orličí jako naši nejvyšší kapradinu s až dvoumetrovými listy … zdůrazní význam stromovitých karbonských kapradin jako zdroje černého uhlí … poznává předložené zástupce kapraďorostů: plavuň vidlačka, přeslička lesní, přeslička rolní, kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, hasivka orličí, sleziník routička … zařadí semenné rostliny do systému vyšších rostlin … rozdělí semenné rostliny na nahosemenné a krytosemenné … porovná semenné rostliny s výtrusnými a zdůrazní jako jejich typický znak tvorbu semen (díky nim přečkávají nepříznivé podmínky) … definuje nahosemenné rostliny jako rostliny s vajíčky volně uloženými na plodolistech (nejsou v pestíku), bez květních obalů, bez tvorby plodů … rozdělí nahosemenné rostliny na cykasy, jinany, jehličnany … popíše cykasy jako rostliny s velkými zpeřenými listy na vrcholu kmene … uvede konec prvohor jako dobu vzniku cykasů (nahosemenných rostlin vůbec) a označí druhohory za období největšího rozmachu cykasů … uvede místa současného výskytu cykasů (v tropech a subtropech, ve sklenících) … definuje jinany jako dvoudomé stromy s dvoulaločnými opadavými listy s vidličnatou žilnatinou


Kapradiny

Semenné rostliny

Nahosemenné rostliny

Cykasy

Jinany

… popíše semennou peckovici jinanů jako „plod“ a její využití jako lahůdky v japonské a čínské kuchyni (máčení ve slané vodě a smažení) … zdůrazní existenci jediného současného zástupce jinanů – jinan dvoulaločný a uvede jeho latinský název Ginkgo biloba … uvede dobu největšího rozvoje jinanů třetihory … lokalizuje současný výskyt jinanů v přírodě do JV Číny (od 18. století rozšiřován v botanických zahradách a parcích Evropy a Ameriky) … zařadí jinan mezi živé fosílie a třetihorní relikty … uvede jako zajímavost posvátnost jinanu v Číně, Korey a Japonsku, kde se označuje jako strom života a štěstí, v japonském překladu stříbrná meruňka … popíše léčebné účinky jinanu – zlepšení krevního oběhu a paměti, posílení imunity … definuje jehličnany (konifery) jako většinou stálezelené rostliny stromovitého či keřovitého vzrůstu s jehlicovitými či šupinovitými listy … charakterizuje „květy“ jehličnanů uspořádané do samčích a samičích šištic … popíše stavbu samičí šištice jehličnanů (soubory semenných šupin se dvěma vajíčky, podepřené podpůrnými šupinami) a samčí šištice jehličnanů (tvořena souborem tyčinek) … označí jehličnany jako větrosnubné rostliny s přítomností vzdušných vaků u pylových zrn … popíše vznik semen z oplozených vajíček na semenných šupinách a vysvětlí význam jejich okřídlení … definuje šišku jako zdřevnatělou samičí šištici (u jedle rozpadající se) … uvede šišku jako důležitý určovací znak u jehličnanů … upozorní na nesprávné označení šišky jehličnanů jako plodu … uvede druhohory jako období největšího rozvoje jehličnanů … vyjmenuje významné zástupce jehličnanů a krátce je charakterizuje … charakterizuje smrk jako strom s kuželovitou korunou, často trpící vývraty … uvede využití smrkového dřeva k výrobě papíru, glycerínu, parket, střešní krytiny, lodí, nábytku a izolačních stěn … uvede dva nejrozšířenější druhy smrku: smrk ztepilý (u nás původní) a smrk pichlavý (ze Severní Ameriky) – tvoří také poddruh smrk pichlavý sivý – lidově „stříbrný smrk“ … na příkladu smrku ztepilého nastíní problematiku nevhodné výsadby do nižších poloh, kde trpí smrkové monokultury vývraty a škůdci (oproti přirozenému výskytu v 1000 m n. m.) … popíše rozdíly mezi jedlí a smrkem: pichlavé jehlice a šiška směrem dolů u smrku, jehlice do dvou řad se


Jehličnany

Smrk

Jedle

dvěma bílými proužky naspodu, šiška směřuje vzhůru, hladká borka … charakterizuje jedli jako bioindikátor čistoty vzduchu … uvede zástupce jedlí: jedli bělokorou, douglasku tisolistou, popřípadě v zahradách rostoucí jedli korejskou … charakterizuje borovici jako nenáročný strom s hlubokým kůlovitým kořenem, který ji udrží v písčitých půdách či na skalách … popíše jantar jako ztuhlé kousky třetihorní pryskyřice jehličnanů (také borovice) – dnes vyplavován zejména Baltským mořem – označení „zlato severu“ … zdůrazní antibakteriální účinek jehličí borovice a jeho výsadbu k očistě ovzduší v okolí léčebných zařízení … popíše odlišný vzhled samčí a samičí šištice u borovice a modřínu … uvede nejznámější druhy borovice, krátce je charakterizuje a rozliší je podle počtu jehlic – borovice lesní („sosna“, jehlice délky 5-7 cm po dvou), borovice černá (ze Středomoří, jehlice délky 7-14 cm po dvou), borovice vejmutovka (jehlice po pěti), borovice kleč (kosodřevina, jehlice po dvou), borovice pinie (jehlice po dvou až třech, v Jižní Evropě, jedlé piniové oříšky … uvede modřín opadavý jako dalšího zástupce jehličnanů a krátce ho popíše: vysoký obsah pryskyřice, proto trvanlivé načervenalé dřevo použitelné na báňské a vodní stavby, na lodě či nábytek … zdůrazní opadávání jehlic modřínu, které vyrůstají na brachyblastech až po 40 ve svazku … zdůrazní odolnost modřínu vůči znečištění ovzduší … popíše u jalovce zdužnatělé šištice a jejich využití v kuchyni (koření jalovčinky) a jejich význam při výrobě lihovin – gin a borovička … uvede druhy jalovců: jalovec obecný, chvojka klášterská … charakterizuje tis červený jako jedovatou dřevinu bez pryskyřice s jedinou nejedovatou částí a to červeným míškem okolo semene … zmíní se u tisu o využití jeho dřeva (výroba luků a násad ke zbraním v minulosti) … uvede mezi dalšími zástupci jehličnanů zerav západní (lidově zvaný „tůje“) s vodorovnými větvemi a odliší ho od zeravce východního s větvemi svislými … krátce charakterizuje další druhy jehličnanů: cypřiš (ze Středomoří), cypřišek Lawsonův, cedr libanonský (uváděn v bibli, výroba drahého nábytku, na vlajce Libanonu, rozpadavé šišky), sekvojovec obrovský (nejmohutnější, v NP Sequoia v Kalifornii, rekordman General Sherman), sekvoje vždyzelená (nejvyšší, výška přes 110 m, hory Kalifornie) … pozná předložené zástupce jehličnanů: jinan dvoulaločný, smrk ztepilý a pichlavý; jedle bělokorá, douglaska, borovice lesní, černá, vejmutovka, kleč; modřín opadavý, jalovec obecný, tis červený, zerav západní


Borovice

Modřín

Jalovec

Tis

Zerav

… definuje rostlinné orgány jako soubory pletiv s charakteristickou stavbou a určitou funkcí … rozdělí orgány na vegetativní a reprodukční (generativní) … vyjmenuje vegetativní orgány – kořen, stonek, list a vystihne jejich úlohu v zabezpečení života jedince (zajištění výživy, růstu a metabolismu) … vyjmenuje rozmnožovací orgány – květ a plod … definuje kořen jako zpravidla podzemní rostlinný orgán … uvede a vysvětlí funkce kořene – nasávací (příjem vody a v ní rozpuštěných minerálních látek), vodivou (vedení látek), zásobní (ukládání látek – např. cukrů) a rozmnožovací (např. kořenové řízky) … popíše a načrtne dva typy kořenových soustav – hlavní kořen a z něho vedlejší neboli postranní (u dvouděložných rostlin, např. mrkev) nebo svazek náhradních kořenů (u jednoděložných rostlin, např. „trávy“) … ukáže a popíše na schématu podélného řezu kořenem tři zóny – dělivou (buňky se dělí), prodlužovací (buňky rostou a prodlužují se) a zónu kořenového vlášení (zde dochází k příjmu vody s minerály skrze kořenovou pokožku s kořenovým vlášením) … zdůrazní význam kořenové čepičky jako ochrany kořenového vrcholu (vylučuje sliz a tím snadněji proniká kořen do půdy) … popíše na schématu příčného řezu stavbu kořene – zakreslí dužninu s cévními svazky, pokožku a kořenové vlásky … popíše tvary kořene a uvede příklady rostlin s daným typem kořene – niťovitý (trávy), řepovitý (řepa), válcovitý (křen), vřetenovitý (mrkev), srdčitý (buk) … uvede přeměny kořene i s příklady – kořenové hlízy (jiřina), bulvy (řepa, celer), vzdušné kořeny (monstera), příčepivé kořeny (břečťan), haustoria (jmelí) … nastíní hospodářský význam kořene – jako potravina (kořenová zelenina), v potravinářském průmyslu (cikorka jako rozemletý a usušený kořen čekanky do kávovinové směsi – např. Caro, Vitakáva; řepa cukrovka k výrobě cukru), k výrobě léčiv (kořen lékořice, rulíku či ženšenu) … definuje stonek jako nadzemní orgán rostlin nesoucí listy, květy, plody, propojuje kořen s listy … uvede funkce stonku – vodivá (vede minerální látky rozpuštěné ve vodě z kořene do listů, vede ústrojné látky vytvořené v listech fotosyntézou do kořenů a míst potřeby), zajišťuje optimální polohu pro listy (fotosyntéza), zajišťuje optimální polohu pro květy (rozmnožování), možná fotosyntetická funkce … rozlišuje různé typy stonku podle dřevnatění a podle toho označené skupiny rostlin (byliny, dřeviny) … popíše a načrtne typy bylinných stonků i s uvedení příkladů – lodyha (olistěný stonek, kopřiva), stvol (neolistěný stonek s listy v přízemní růžici, sedmikráska), stéblo (většinou dutý stonek s kolénky, „trávy“ – obilí)


Rostlinné orgány Vegetativní orgány

Kořen Funkce kořene Typy kořenových soustav

Stavba kořene

Přeměny kořene Hospodářský význam kořene

Stonek Funkce stonku

Typy stonku – byliny, dřeviny

… popíše a uvede příklady rostlin s dřevnatým stonkem – rozlišujeme keříčky (do 1 m, vřes), keře (od 1 m do 3 m, větví se od země, zlatice), polokeře (dřevnatí pouze spodní část větví, borůvka), stromy (mají nevětvící se kmen a větvící se korunu, buk) … načrtne a popíše stavbu stonku na příčném řezu jednoděložné a dvouděložné rostliny (porovná uspořádání cévních svazků) … objasní princip vzniku letokruhu – na jaře se vytváří velké tenkostěnné buňky a tak vzniká řídké (světlé) jarní dřevo (dřevina roste rychle) a naopak v létě vytváří tlustostěnné buňky a tak vzniká husté (tmavé) letní dřevo (dřevina roste pomalu) … definuje letokruh jako přírůstek za jedno vegetační období (jaro a léto) nebo také jako hranici mezi přírůstky jednotlivých let (tedy mezi řídkým jarním a hustým letním dřevem) … rozdělí pupeny na stonku podle polohy (vrcholové – na vrcholech stonků, úžlabní – v úžlabí listů, adventivní – nahodile po stonku) a podle toho, co z nich vzniká (stonkové – vznik nových větviček, listové, květní, smíšené) … zdůrazní význam pupenu jako základu budoucího orgánu při určování druhů stromů v zimě … uvede a definuje přeměny stonku i s příklady – oddenek (podzemní stonek s šupinovitými listy, kosatec, pýr), oddenkové hlízy (brambor), stonkové hlízy (kedluben), šlahouny (jahodník), stonkové úponky (vinná réva), stonkové trny neboli kolce (trnka) … vysvětlí hospodářský význam stonku – jako potraviny (brambory, kedluben), koření (zázvor, kurkuma), nábytkářství, výroba papíru, korku, v potravinářství (kůra ze skořicovníku, cukr z cukrové třtiny), píce na krmení (jetel) … definuje list jako obvykle plochý zelený orgán cévnatých rostlin … popíše funkce listu – dýchání, vypařování vody (zajišťuje pohyb minerálního roztoku v dřevní části cévních svazků), fotosyntéza … načrtne a popíše vnější stavbu listu (řapík, čepel, žilnatina, okraj listu, vrchol a báze listu) … uvede příklady listových okrajů – celokrajný, pilovitý, laločnatý aj. … charakterizuje listovou žilnatinu jako uspořádání cévních svazků na listu a zdůrazní její odolnost vůči rozkladu … uvede typy žilnatiny i s příkladem rostlin: souběžná (rovnoběžná u trav), síťnatá (dlanitá u javoru, zpeřená u dubu), vidličnatá (nejstarší, u jinanu dvoulaločného) … načrtne a popíše vnitřní stavbu listu (svrchní a spodní pokožka s průduchy, houbový a palisádový parenchym s cévními svazky) … objasní důvod opadávání listů na podzim (minimalizace ztrát vody výparem, následně zacelení jizvy korkem) … objasní princip zbarvování listů na podzim spočívající v rozkladu chlorofylu, kdy začnou převládat ostatní


Vnitřní stavba stonku Letokruhy

Pupeny

Přeměny stonku

Hospodářský význam stonku

List Funkce listu Stavba listu

Opadávání listů

barviva (výsledná barva žlutá či červená) … rozdělí listy podle tvaru na jednoduché a složené … rozdělí jednoduché listy na celistvé (např. lípa) a dělené (např. javor) … rozdělí a načrtne složené listy na dlanitě složené (trojčetný – jahodník, pětičetný – mochna plazivá, vícečetný – vlčí bob mnoholistý) a zpeřené (lichozpeřený – ořešák, sudozpeřený – vikev, vícenásobně zpeřený – kapradiny) … načrtne a uvede různá postavení listu na stonku- střídavé (bříza), vstřícné (vrbina penízková), vstřícné křižmostojné (hluchavka), přeslenité (svízel), v přízemní růžici (pampeliška) … uvede přeměny listu i s příklady – trny (dřišťál), list masožravek (žláznatý list rosnatky), zdužnatělé spodní části listů (cibule), listeny (barevné u anturie), úponky (hrách), palisty (hrách) … popíše hospodářské využití listů – listová zelenina (zelí), léčivky (náprstník), koření (vavřín - bobkový list), pochutina (čajovník), píce (vojtěška) … zařadí květ a plod mezi rozmnožovací orgány … definuje květ jako rozmnožovací orgán listového původu … načrtne a popíše stavbu květu – květní obaly (okvětí nebo kališní a korunní lístky), vlastní rozmnožovací orgány (tyčinky a pestík), květní stopka a květní lůžko … definuje okvětí jako nerozlišené květní obaly na korunu a kalich (u tulipánu) …popíše kalich jako květní obal ze zelených lístků … popíše korunu jako pestře zbarvený květní obal složený z korunních lístků, mohou být srostlé (hluchavka) či volné (čeleď brukvovité) … zdůrazní funkci koruny jako lákadla pro opylovače (přizpůsobení barvou a vůní) … načrtne a popíše stavbu tyčinky jako samčího pohlavního orgánu rostlin, který produkuje pylová zrna (vyrůstají jednotlivě či ve svazečcích) – skládá se z nitky a prašníku složeného ze dvou prašných váčků a čtyř prašných pouzder s pylovými zrny) … popíše význam různých typů pylových zrn (s háčky u hmyzosnubných, vzdušné vaky u větrosnubných) … načrtne a popíše stavbu pestíku jako samičího pohlavního orgánu (blizna, čnělka a semeník s vajíčky) ... rozdělí květy podle přítomnosti tyčinek a pestíku na oboupohlavné (přítomen pestík i tyčinky - tulipán) a jednopohlavné (zvlášť jsou květy samičí a samčí - vrba) … objasní pojmy jednodomá rostlina (na jedné rostlině přítomny květy samčí i samičí) a dvoudomá rostlina (celá rostlina má jen květy samičí či samčí) … rozdělí květy podle souměrnosti na souměrné (rozdělíme je jednou rovinou souměrnosti, hluchavka) a


Typy listů

Postavení listu na stonku

Přeměny listu Hospodářské využití listu Rozmnožovací orgány Květ Stavba květu

paprsčitě souměrné (rozdělíme květ více rovinami souměrnosti na dvě stejné části, jabloň), nepravidelné (bez roviny souměrnosti) … uvede příklady hospodářského využití květu – léčivé čaje (heřmánek), výroba léčiv ve farmaceutickém průmyslu, výroba krémů a parfémů (růže), koření (hřebíček), zelenina (květák), tvorba medu (z pylu a nektaru), okrasné rostliny (zahradní, pokojové, skleníkové) … definuje květenství jako soubor pravidelně uspořádaných květů na společném stonku … rozdělí květenství na jednoduchá (hroznovitá a vrcholičnatá) a složená … uvede příklady jednoduchých květenství a pozná je na schématu – lata (oves, vinná réva), hrozen (rybíz), klas (jitrocel), palice (kukuřice), jehněda (bříza), hlávka (jetel), úbor (tvořený trubkovitými a jazykovitými květy a zákrovem z listenů, u hvězdnicovitých), okolík (s obalíkem, u pelargonie), vijan (pomněnka), … uvede příklady složených květenství – složený okolík z okolíčků (miříkovité) … definuje pojem opylení jako přenesení pylu z prašníku tyčinky na bliznu pestíku … vysvětlí samosprašnost jako opylení provedené v rámci jedné rostliny … vysvětlí cizosprašnost jako přenesení pylu z tyčinky květu jedné rostliny na bliznu květu jiné rostliny stejného druhu … popíše způsoby přenosu pylu: hmyzosnubnost (hmyzem) a větrosnubnost (větrem) … vysvětlí pojem oplození jako splynutí samčí a samičí pohlavní buňky … popíše stavbu semeníku (schránka na vajíčka, ve vajíčkách přítomny další buňky (zejména vaječná buňka) … popíše zjednodušeně proces oplození u rostlin – pylové zrno se přichytí na blizně a vyklíčí v pylovou láčku, kterou je transportována samčí pohlavní buňka k vaječné buňce do vajíčka, po oplození se zygota mění v zárodek, vajíčko se mění v semeno a semeník se mění v plod … popíše rozlišení zárodku v semenech – na dělohu, základ kořene a stonku … uvede příklady různých tvarů a velikostí semen (hladce kulovité u ředkvičky, protáhlé u trav, malá u tabáku, největší u palmy seychelské) … definuje pojem plod jako rozmnožovací orgán krytosemenných rostlin obsahující semena … rozdělí plody na pravé (vznikají pouze ze semeníku či celého pestíku) a nepravé … rozdělí pravé plody na suché (pukavé, nepukavé, poltivé) a dužnaté (bobule, peckovice) … uvede druhy suchých plodů i s příklady rostlin: pukavé – měchýřek (pivoňka), lusk (hrách), tobolka (mák, jírovec), šešule (brukev řepka olejka, měsíčnice), šešulka (kokoška pastuší tobolka, penízek rolní), nepukavé – nažka (bříza, slunečnice, dub, buk, pampeliška), oříšek (líska, lípa, habr), obilka (obilniny), poltivé - dvounažka (javor, miříkovité)


Hospodářský význam květů

Květenství

Opylení

Oplození

Plod Pravé plody

… uvede druhy pravých dužnatých plodů i s příklady rostlin – bobule (okurka, rajče, vinná réva), peckovice (třešeň, slivoň, vlašský ořech, kokosový ořech) … vysvětlí vznik nepravých plodů – na jejich tvorbě se účastní i jiné květní části (např. květní lůžko) … uvede příklady nepravých plodů – češule (vzniklá srůstem květního lůžka se spodními částmi květních obalů, uvnitř jsou nažky, např. „šípek“ růže), malvice (jabloň, hrušeň, jeřáb), souplodí nažek (jahodník), souplodí peckoviček (maliník, ostružiník) … odliší pojmy souplodí (soubor plodů vzniklých z jednoho květu – např. jahodník) a plodenství (soubor plodů vzniklých z květenství – např. hrozen bobulí u rybízu) … uvede příklady rozšiřování plodů a semen – větrem (přítomna létací zařízení jako chmýr u pampelišky či křídla u javoru), živočichy (plody s háčky), vodou (semena vodních rostlin), vlastními silami (vrhači jako netýkavka), člověkem (např. plevele se šíří s osivem) … uvede typy rozšiřování plodů živočichy - po projití zažívacím traktem (jmelí), přichycení na povrchu těla háčky (lopuch), mravenci (olejnaté výrůstky u violky), zahrabávání do půdy (sojkou, nenajdou je a vyklíčí) … uvede znaky krytosemenných rostlin a zdůrazní ukrytí vajíček v pestíku, dále tvorbu květů a plodů dvojitým oplozením … rozdělí krytosemenné rostliny na jednoděložné a dvouděložné … charakterizuje jednoděložné rostliny jako rostliny s jednou dělohou, svazkem náhradních kořenů, souběžnou žilnatinou (rovnoběžnou či obloukovitou) a trojčetnými květy s okvětím … charakterizuje dvouděložné rostliny jako rostliny se dvěma dělohami, hlavním a postranními kořeny, dlanitou či zpeřenou žilnatinou v listech, květy rozčleněnými na korunu a kalich … uvede a krátce charakterizuje čeledi patřící do jednoděložných rostlin … popíše rostliny z čeledi liliovité jako byliny s oddenkem, cibulí či hlízou a čárkovitými listy … popíše stavbu těla tulipánu – cibule, lodyha, 6 okvětních lístků ve dvou kruzích (3+3), 6 tyčinek ve dvou kruzích (3+3), svrchní semeník, plod tobolka, jarní bylina, původ v Turecku, šlechtění v Holandsku … uvede plod liliovitých – tobolka či bobule … zmíní se o jedech přítomných v tělech liliovitých … uvede zástupce užitkových liliovitých rostlin jako česnek kuchyňský, cibule, pažitka, pór … uvede zástupce planě rostoucích liliovitých jako konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté, ocún jesenní, kokořík mnohokvětý, křivatec žlutý … zdůrazní u ocúnu jesenního jeho jedovatost, dále kvetení na podzim (slovensky jeseň) … uvede okrasné zástupce liliovitých – modřenec, ladoňka, tulipán, hyacint, lilie, řebčík královský či denivka


Nepravé plody

Rozšiřování semen a plodů

Krytosemenné rostliny

Jednoděložné rostliny Čeleď liliovi

… uvede liliovité jako pokojovky – dračinec, tenura (tchýnin jazyk) … pozná předložené zástupce liliovitých – česnek, cibule, pažitka, pór, tulipán, hyacint, lilie, konvalinka vonná, lilie zlatohlávek, vraní oko čtyřlisté, ocún jesenní, modřenec … definuje čeleď lipnicovité jako trávy s typickou stavbou těla … popíše stonek lipnicovitých jako stéblo (většinou duté s kolénky) a list se souběžnou žilnatinou a rozlišený na pochvu, čepel, jazýček a ouška … popíše oboupohlavný květ lipnicovitých sestavený do klásků, které tvoří latu (oves) či klas (pšenice) … charakterizuje stavbu klásku – podpírán plevou, pluchou (často s osinou), plenkami, uvnitř s květem … zdůrazní stavbu květu lipnicovitých složeného ze tří tyčinek s dlouhými nitkami a vrtivými prašníky a pestíkem se dvěma pérovitými bliznami … uvede obilku jako plod a lipnicovité jako větrosnubné rostliny … zařadí do lipnicovitých obilniny … definuje obilniny jako kulturní trávy a začlení k nim pšenici setou, žito seté, ječmen setý, oves setý, kukuřici setou, proso seté či rýži setou, tyto obilniny také pozná a krátce charakterizuje … vysvětlí pojmy - kroupy (oloupané obilky ječmene), jáhly (oloupané obilky prosa), melta (ze žita) … vysvětlí pojem ozima (setí na podzim, díky nízké teplotě vyklíčí) – např. ozimý ječmen … do čeledi lipnicovité zařadí a také pozná planě rostoucí trávy jako lipnice roční a obecná, ovsík vyvýšený, srha říznačka, psárka a bojínek luční, pýr plazivý, jílek vytrvalý, rákos obecný, tomka vonná, rákos obecný, kostřava … zařadí do lipnicovitých také bambus a cukrovník lékařský … pojmenuje čeleď vstavačovité jako orchideje … uvede obecné znaky vstavačovitých – oddenek či oddenkové hlízy, tyčinka srůstá se čnělkou ve sloupek a prašníky v brylku, šest okvětních lístků a největší tvoří pysk, plodem je tobolka … zdůrazní důležitost mykorhizy (soužití hub s kořeny orchideje) … nastíní oblast výskytu orchidejí v tropech a jejich epifytický způsob života (na podložce stromů) … zařadí do vstavačovitých zástupce - vstavač kukačka, vanilovník plocholistý, zároveň pozná střevíčník pantoflíček, prstnatec májový … uvede druhy nabízené v obchodech – Dendrobium, Phalenopsis … definuje šáchorovité jako rostliny trávovitého vzhledu s trojhrannou lodyhou se dření a bez kolének … zařadí a pozná druhy z čeledi šáchorovitých jako šáchor střídavolistý, ostřice nebo suchopýr … připomene výrobu papíru z dřeně šáchoru ve starověkém Egyptě … definuje rostliny z čeledi amarylkovité jako byliny s cibulemi či oddenky


Čeleď lipnicovité

Čeleď vstavačovité

Čeleď šáchorovité

Čeleď amarylkovité

… zařadí do amarylkovitých a pozná druhy jako sněženka podsněžník, bledule jarní, narcis bílý … jmenuje pokojové druhy amarylkovitých – hvězdník (Amarylis), řemenatka (= klívie) … uvede přítomnost cibulí či hlíz u rostlin z čeledi kosatcovité … uvede a pozná zástupce z kosatcovitých – kosatec sibiřský či žlutý, německý (z něho zahradní druhy), mečík (= gladiol), šafrán (= krokus) … zdůrazní význam šafránu setého jakožto koření (sušené blizny, tři v jednom květu) … odliší okrasné šafrány ze zahrádek a šafrán setý jako zdroj koření … uvede zástupce čeledi sítinovité jako sítinu rozkladitou, biku ladní, biku hajní … uvede příklady užitkových jednoděložných rostlin – ananasovník chocholatý, banánovník obecný, datlovník obecný, kokosovník ořechoplodý … zmíní se o pokojových rostlinách – toulitka (= anturie), monstera, potos, difenbachie, tilandsie … uvede a krátce charakterizuje čeledi patřící do dvouděložných rostlin … popíše charakteristické znaky čeledi pryskyřníkovité na příkladu pryskyřníku: pravidelné oboupohlavné květy, větší počet tyčinek a pestíků, souplodí nažek (pryskyřník) či měchýřků (blatouch), časté medníky, přítomnost prudce jedovatých alkaloidů … jmenuje zástupce pryskyřníkovitých a vymezí jejich typický biotop: louky – pryskyřník prudký, pryskyřník plazivý, upolín nejvyšší, koniklec luční, hlaváček jarní, orsej jarní, les – sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, jaterník podléška, u vody – blatouch bahenní, pole – ostrožka stračka, okrasné – orlíček, talovín … pozná předložené rostliny – pryskyřník prudký, upolín, koniklec luční, hlaváček jarní, orsej jarní, sasanka hajní, jaterník podléška, blatouch bahenní … charakterizuje obecné znaky rostlin z čeledi brukvovité (= křížaté) a zaměří se na stavbu květu – dvojčetný z koruny a kalichu, tyčinky ve dvou kruzích (dvě vnější s kratšími nitkami a čtyři vnitřní s delšími nitkami), hroznovitá květenství … definuje nejčastější typ plodu: šešule (brukev řepka olejka) a šešulka (penízek rolní) … zdůrazní u brukvovitých přítomnost hořčičné silice ostře pálivé chuti (křen) … jmenuje významné druhy zeleniny rodu brukev zelná – kedluben, květák, zelí (červené, bílé), kapusta (hlávková, kadeřavá, růžičková) a ředkev setá ředkvička … uvede brukvovité zástupce pochutin – hořčice bílá, křen selský … jmenuje planě rostoucí brukvovité – hořčice rolní, česnáček lékařský, penízek rolní, kokoška pastuší tobolka, ohnice polní, řeřišnice luční … zařadí brukev řepku olejku a hořčici bílou jako významné olejniny


Čeleď kosatcovité

Čeleď sítinovité Další významné druhy jednoděložných rostlin Dvouděložné rostliny Čeleď pryskyřníkovité

Čeleď brukvovité

… zdůrazní velkoplošné pěstování řepky olejky v naší republice, jehož důvodem je produkce bionafty … pozná následující druhy z čeledi brukvovité – všechnu zeleninu, křen selský, hořčice rolní, kokoška pastuší tobolka, penízek rolní, česnáček lékařský … uvede základní charakteristiku čeledi růžovitých – dřeviny a byliny se střídavými listy opatřenými palisty … charakterizuje květ růžovitých na příkladu růže šípkové jako oboupohlavný, pětičetný, rozlišený na korunu a kalich, opylení hmyzem, plod češule (lidově šípek, na jeho vzniku se podílí i jiné části květu) … uvede nejčastější typy plodů – souplodí nažek (jahodník, mochna), peckovice (slivoně, souplodí peckoviček u ostružiníku), malvice (jabloň, jeřáb) … zdůrazní obsah éterických olejů v pletivech … uvede a zároveň pozná zástupce bylin z čeledi růžovité – jahodník, ostružiník, maliník, růže šípková, kontryhel lékařský, řepík lékařský, mochna husí, kuklík městský … uvede a pozná zástupce dřevin z čeledi růžovité – třešeň, švestka domácí, broskvoň obecná, jabloň domácí, meruňka, hloh obecný, trnka obecná, jeřáb ptačí … zmíní i okrasné druhy z růžovitých jako tavolník, kdoulovec japonský či jiné planě rostoucí druhy jako tužebník jilmový, krvavec toten, mochna nátržník … uvede i jiné názvy pro čeleď bobovité jako vikvovité či motýlokvěté … definuje čeleď bobovité jako hmyzosnubné rostliny se složenými listy s palisty a úponkou … popíše souměrný květ, jehož koruna je tvarově rozlišena na pavézu, člunek a křídla, nejčastějším květenstvím je hrozen (u vikve) nebo hlávka (u jetele) … uvede lusk jako plod a významnou symbiózu s hlízkovitými bakteriemi (váží dusík) … upozorní na široké hospodářské využití rostlin z čeledi bobovité (luštěniny, olejniny, pícniny, léčivky) … jmenuje a pozná významné zástupce bylin z čeledi bobovitých – hrách setý, fazol obecný, čočka kuchyňská, bob setý, jetel luční, jetel plazivý, tolice vojtěška, hrachor lecha, vikev ptačí, vlčí bob mnoholistý … jmenuje a pozná zástupce dřevin z čeledi bobovitých – trnovník akát a pohovoří o jeho rozšiřování ze Severní Ameriky či o jeho medonosnosti … zmíní se o ostatních zástupcích – štědřenec zlatý déšť, sója, podzemnice olejná, čičorka pestrá, lékořice lysá, bob setý, štírovník růžkatý, komonice lékařská … uvede i jiná označení pro čeleď miříkovité jako mrkvovité nebo okoličnaté … charakterizuje rostliny z čeledi miříkovité jako byliny s dutými článkovanými a podélně rýhovanými lodyhami a složenými listy s nápadnými palisty … popíše květy jako drobné ve složeném okolíku z okolíčků a plody jako dvounažky


Čeleď růžovité

Čeleď bobovité

Čeleď miříkovité

… nakreslí a popíše květenství složený okolík … zdůrazní typický znak miříkovitých a to přítomnost siličných kanálků, které dávají rostlinám charakteristickou vůni … zmíní se o významu miříkovitých jako zeleniny, zejména kořenové nebo koření … jmenuje a pozná druhy zeleniny z čeledi miříkovité – mrkev karotka či pozdní, petržel zahradní či kadeřavá, miřík celer, pastiňák setý … jmenuje a pozná druhy rostlin z čeledi miříkovité jako koření – kmín kořenný, kopr vonný, anýz, fenykl … jmenuje a pozná planě rostoucí druhy z čeledi miříkovité – bršlice kozí noha, kerblík lesní, bolševník obecný a velkolepý, mrkev obecná … pohovoří o bolševníku velkolepém jako invazním druhu původem z Kavkazu a posléze vysazovaném v parcích, o problémech s jeho likvidací … popíše rostliny z čeledi lilkovité jako byliny se střídavými listy, s pětičetnými květy rozlišenými na korunu a kalich (obojí srostlé) a plodem bobulí či tobolkou … zdůrazní jejich charakteristický znak – přítomnost jedovatých látek (např. nikotin) … jmenuje a pozná pěstované druhy lilkovitých rostlin – lilek brambor, rajče jedlé, paprika roční, tabák virginský … upozorní na správné označení brambory jako oddenkové hlízy a na jedovatost ostatních částí rostliny, zejména bobulovitých plodů … jmenuje a pozná plevelné druhy lilkovitých rostlin – rulík zlomocný (jedovatý atropin, využití v očním lékařství), lilek černý, blín černý, mochyně židovská třešeň … zmíní se o velmi jedovaté rostlině z čeledi lilkovité – durmanu (durman panenská okurka) a jeho vyšlechtěné a okrasné formě s názvem datura … jmenuje a pozná další pěstovanou lilkovitou rostlinu – petunie … uvede starší název pro čeleď hvězdnicovité a to složnokvěté … definuje hvězdnicovité jako nejpočetnější čeleď krytosemenných rostlin … popíše a nakreslí typické květenství hvězdnicovitých – úbor a zmíní se o dvou typech květů – trubkovitých a jazykovitých … uvede plod hvězdnicovitých – nažku, nažku s chmýrem (pampeliška) nebo nažku s háčky (lopuch) … uvede charakteristický znak hvězdnicovitých a to přítomnost mléčnic (smetanka) … jmenuje a pozná planě rostoucí zástupce z čeledi hvězdnicovité – pampeliška lékařská, heřmánek lékařský, rmen rolní, podběl lékařský, pcháč oset, chrpa polní (modrá), lopuch plstnatý, pelyněk černobýl, vratič obecný, sedmikráska chudobka, devětsil lékařský, pěťour malokvětý, bodlák obecný, čekanka obecná, kopretina bílá,


Čeleď lilkovité

Čeleď hvězdnicovité

řebříček obecný … uvede význam usušeného kořene čekanky – cikorky – jako náhražky kávy v minulých dobách a jako příměsi do kávovinových směsí v současnosti (melta z kořene čekanky a obilek žita) … zdůrazní léčivé vlastnosti heřmánku, podbělu a třapatky nachová – Echinacea purpurea … uvede poznávací znaky heřmánku – vyklenuté a duté květní lůžko, jazykovité květy dolů – na rozdíl od rmenu (ploché a plné květní lůžko, jazykovité květy vodorovně) … jmenuje okrasné druhy rostlin z čeledi hvězdnicovité – třapatka, astra, jiřina, afrikán (= aksamitník), kopretiny, kamzičník, ostálka (= cínie), slaměnka (= smil listenatý), gerbera, slunečnice … jmenuje a pozná hospodářsky významné hvězdnicovité druhy – slunečnice roční, locika salát … charakterizuje čeleď hluchavkovité jako čeleď obsahující byliny, zejména léčivky se čtyřhrannými stonky a vstřícnými listy v křižmostojném postavení … popíše květ, jehož koruna je dvoupyská a často jsou přítomny medníky, květy vyrůstají v lichopřeslenech … popíše plod jako tvrdku, celkem 4 tvrdky … uvede charakteristický znak hluchavkovitých a to obsah éterických olejů … jmenuje a pozná byliny z čeledi hluchavkovité – šalvěj lékařská, majoránka zahradní, rozmarýna lékařská, dobromysl obecná (oregano), mateřídouška, tymián, meduňka, bazalka, saturejka … zdůrazní význam bylinek z čeledi hluchavkovité a jejich široké použití v kuchyni … pozná planě rostoucí druhy – hluchavka bílá, hluchavka nachová, hluchavka žlutá, popenec břečťanovitý, zběhovec plazivý … definuje čeleď krtičníkovité jako skupinu obsahující kromě fotosyntetizujících zástupců také poloparazity a parazity … zařadí do čeledi a pozná druhy – divizna velkokvětá, náprstník velkokvětý, rozrazil rezekvítek, lnice květel … jmenuje další krtičníkovité druhy – krtičník hlíznatý, světlík lékařský, černýš hajní, zahradní druh hledík … definuje pojem poloparazit jako zelená rostlina odebírající z kořenů stromů vodu s minerály a zařadí mezi ně podbílek šupinatý … definuje čeleď bukovité jako čeleď složenou pouze z opadavých větrosnubných dřevin ... jmenuje plod bukovitých – nažku zčásti či zcela uzavřenou v číšce (miskovitě rozšířeném květním lůžku) … popíše bukvici jako dvě trojboké nažky ukryté v čtyřcípé ostnité číšce … uvede název plodu dubu jako nažku v miskovité číšce (lidově žalud) … zmíní se o významu dřevin z čeledi bukovité jako o významné součásti našich lesů … uvede a pozná druhy z čeledi bukovité – buk lesní, dub letní (křemelák), zimní (drnák) a červený, kaštanovník


Čeleď hluchavkovité

Čeleď krtičníkovité

Čeleď bukovité

jedlý (dvoudomý, s nažkami po třech v ostnité čížce) … zdůrazní nažky (žaludy) u dubů jako významný poznávací znak těchto dřevin … uvede poznávací znak dubu letního a zimního v místě přirůstání čepele k řapíku (oblouček, rovná čára) … popíše rostliny z čeledi břízovité jako větrosnubné dřeviny s jednoduchými střídavými listy … uvede květenství typické pro břízovité jako jehnědu a plody jako nažky (bříza, olše) či oříšek (líska, habr) … jmenuje a pozná hlavní zástupce – bříza bělokorá, olše lepkavá, habr obecný, líska obecná … zmíní se u břízy o synonymních názvech – břízy bílá či bradavičnatá … popíše rostliny z čeledi vrbovité jako dvoudomé dřeviny s jehnědovitým květenstvím a plodem tobolkou … jmenuje a pozná druhy z čeledi vrbovité – vrba jíva, topol černý, topol osika … uvede i jiné druhy z čeledi vrbovité – vrba bílá, křehká, topol bílý (linda) … zdůrazní u vrby její význam jako první „potravy“ včel a odliší ji od topolu vzpřímenými jehnědami, opylovanými hmyzem … odliší vrbu a topol v růstu jehněd a opylování – topol má jehnědy převislé, vrba vzpřímené, topol je opylován větrem a vrba hmyzem … zařadí do našich dvouděložných dřevin následující druhy: slídu krvavou, brslen evropský, bez černý, vřes obecný, borůvku černou, brusinku obecnou, lýkovec jedovatý (jedovatý), javor klen, javor mléč, javor babyka, lípa srdčitá, jasan ztepilý … zařadí do našich dvouděložných bylin následující druhy: kopytník evropský, plicník lékařský (léčivka měnící barvu květů dle pH půdy), prvosenku jarní, vrbku úzkolistou, kohoutek luční, hvozdík kartouzek, třezalka tečkovaná, zvonek rozkladitý, svízel přítula, kostival lékařský, mák vlčí, vlaštovičník větší … uvede dvouděložné rostliny z parků a zahrad: pivoňka, zlatice (forzýtie), šeřík obecný, wajgelie, tavolník van Houtteův, rododendrony (pěnišníky) a azalky, plamének (Clematis), talovín, srdcovka nádherná, ptačí zob obecný, hortenzie … uvede příklady pokojových rostlin okrasných listem jako fíkus (např. benjamina), kopřivěnka, begonie … uvede příklady pokojových rostlin okrasných květem jako africká fialka a kaktusy … jmenuje známé užitkové druhy subtropických dvouděložných rostlin jako citróník rajský (= grapefruit), citróník limonový (= citrón), čínský (= pomeranč), mandarinkový (= mandarinka), limetka, dále fíkovník smokvoň, aktinidie čínská (= kiwi), vinná réva, vavřín vznešený (= „bobkový list“) … zařadí prvoky do systému živé přírody – do jednobuněčných organismů … definuje prvoky jako jednobuněčné organismy s eukaryotickou buňkou živočišného typu … charakterizuje buňku prvoků jako buňku schopnou samostatně vykonávat všechny životní funkce


Čeleď břízovité

Čeleď vrbovité

Další významné druhy dvouděložných rostlin naší přírody

Dvouděložné rostliny ze zahrad a parků

Pokojové dvouděložné rostliny Významné druhy užitkových dvouděložných rostlin Prvoci (Protozoa)

… rozdělí prvoky na několik větších skupin – a to jmenovitě na nálevníky, bičíkovce, kořenonožce a výtrusovce … upřesní název nálevníků podle výskytu v senném nálevu, kam se dostanou cysty a ve vodě dochází k jejich aktivaci … uvede nejčastější výskyt nálevníků ve sladké a hodně znečištěné vodě (hodně potravy) … definuje nálevníky jako prvoky s brvami či řasinkami na celém povrchu těla … zdůrazní význam brv v pohybu a příjmu potravy nálevníků … zmíní se o potravě prvoků, kterou jsou řasy, ostatní prvoci či bakterie … vyjmenuje zástupce nálevníků jako je trepka velká … načrtne a popíše stavbu těla trepky velké, kde jsou struktury jako pelikula, brvy, velké jádro, malé jádro, potravní vakuola, buněčná ústa, buněčná řiť, stažitelné vakuoly … zdůrazní přítomnost dvou jader u trepky a to velkého jádra a malého jádra … popíše funkci makronukleu jako vegetativní a řídící … popíše funkci malého jádra jako rozmnožovací (při pohlavním rozmnožování - konjugaci), kdy dochází k výměně a splývání těchto jader … popíše dvě možnosti množení trepky – nepohlavní (příčné dělení, pučení) a pohlavní (spájení splývání malých jader) … nastíní trávení trepky – příjem potravy buněčnými ústy pomocí brv, postup do buněčného hltanu, vytvoření potravní vakuoly a odchod nestrávených zbytků buněčnou řití z těla ven … uvede odstraňování vody a škodlivých látek 2 pulzujícími vakuolami ve tvaru hvězdičky (z centrální dutinky a sběracích váčků) … vysvětlí pojem cysta jako opouzdřená buňka trepky vytvořená za nepříznivých podmínek (sucho, mráz), v níž stráví prvok nepříznivou část část života, po obnovení podmínek cysta puká a prvok ji opouští … uvede možnost roznosu cyst i větrem … definuje bičíkovce jako prvoky s pohyblivými bičíky a s pelikulou na povrchu těla … upozorní na stále možné dělení bičíkovců na rostlinné a živočišné … zařadí do rostlinných bičíkovců krásnoočka, která stojí na rozhraní mezi prvoky a řasami … vysvětlí naše ponechání krásnoočka v rostlinných bičíkovcích a tedy probírání učiva o krásnoočku v rámci řas … definuje živočišné bičíkovce jako heterotrofní organismy (bez chlorofylu) žijící parazitickým způsobem života … vyjmenuje zástupce živočišných bičíkovců jako je trypanosoma spavičná … popíše parazitický způsob života trypanosomy spavičné, která parazituje v tělních tekutinách (krev, mozkomíšní mok) a žije v tropické Africe


Systém prvoků Nálevníci

Trepka velká

Bičíkovci Krásnoočka

Trypanosoma spavičná a spavá nemoc

… popíše stavbu těla trypanosomy spavičné s jedním bičíkem a typickou vlnící se membránou … uvede spavou nemoc jako název onemocnění způsobeného trypanosomou spavičnou … vysvětlí projevy a důsledky spavé nemoci – zduření uzlin, horečky, hubnutí, naprosté vyčerpání až smrt ve spánku (6 měsíců až 6 let) … zdůrazní jako hlavního původce spavé nemoci škodliviny vylučované trypanosomou … uvede mouchu bodalku tse-tse jako hlavního přenašeče nemoci … uvede panožky jako hlavní tělesný znak kořenonožců sloužící k pohybu a příjmu potravy … popíše měňavkovitý druh pohybu u kořenonožců, kdy se cytoplazma přelévá pomocí panožek z jednoho místa na druhé … popíše fagocytózu jako druh příjmu potravy kořenonožců, kdy panožky obklopí potravu (bakterii), vytvoří kolem ní váček obklopený cytoplazmatickou membránou -potravní vakuolu, v níž dochází k trávení potravy pomocí enzymů a následnému hromadění nestrávených zbytků, s těmi se přiblíží k povrchu buňky, splyne s ním a obsah se uvolňuje ven … uvede podélné dělení jako nejběžnější způsob nepohlavní rozmnožování (méně kopulace) … zařadí do kmene kořenonožců měňavky, dírkonožce a mřížovce … definuje měňavky jako kořenonožce bez schránek … načrtne a popíše stavbu těla měňavky s jádrem, panožkami (tvarovanými z cytoplazmatické membrány), stažitelnou vakuolou, cytoplazmou a potravní vakuolou … uvede mezi zástupce měňavek měňavku velkou (1 mm, sladkovodní) a měňavku úplavičnou … uvede úplavici jako onemocnění způsobené měňavkou úplavičnou – parazitující v tlustém střevě a způsobující horečky a krvavé průjmy (katary) … popíše dírkonošce jako kořenonožce žijící v mořích se schránkami tvořenými uhličitanem vápenatým Ca CO3 … popíše schránku dírkonožců se spoustou otvorů pro nitkovité panožky, které přesouvají potravu k největšímu otvoru … uvede význam dírkonošců jako horninotvorných činitelů z jejich vápenatých schránek … definuje mřížovce jako planktonní kořenonožce s vnějšími křemičitými schránkami z SiO2 … zmíní se o horninotvorném významu mřížovců … definuje obecně výtrusovce jako vnitřní parazity buněk způsobující četná onemocnění u živočichů a zejména člověka … zdůrazní, že typickým znakem výtrusovců je střídání pohlavní a nepohlavní generace … uvede hlavního hostitele jako hostitele, ve kterém probíhá pohlavní rozmnožování


Kořenonožci

Měňavky

Dírkonožci

Mřížovci Výtrusovci

… vysvětlí oba způsoby rozmnožování u výtrusovců – nepohlavní (buněčné dělení) a pohlavní (kopulující gamety) … rozdělí výtrusovce na dvě třídy – krvinkovky a kokcidie … charakterizuje krvinkovky jako prvoky vyskytující se v tropech až subtropech a napadající červené krvinky obratlovců, v nichž se nepohlavně množí … uvede samičky komára rodu Anopheles jako přenašeče zimniček … uvede zimničky jako zástupce krvinkovek … uvede malárii jako onemocnění způsobené zimničkou … popíše projevy malárie – příznaky chřipky, později malarické záchvaty s horečkou a zimnicí, anemie (chudokrevnost) … vyzdvihne také význam používaných moskytiér … definuje kokcidie jako vnitřní parazity v buňkách jater, střev či ledvin členovců a obratlovců … uvede dva nejznámější zástupce kokcidií, kterými jsou kokcidie jaterní a toxoplasma … popíše životní strategii kokcidie jaterní v napadání trávicí soustavy hlodavců – králíků a zajíců … uvede kokcidiózu jako onemocnění způsobené kokcidií jaterní způsobující hnisavé záněty na játrech a žlučovodech … popíše projevy kokcidiózy jako je průjem, tekoucí hlen z nosu, hubnutí, kývavé pohyby hlavou do stran, bělavé skvrny na játrech (hnisavá ložiska), onemocnění končí smrtí … uvede způsoby léčby podáváním léků do vody a potravy králíků … zdůrazní význam prevence spočívající v čistotě kotců, vody, potravy a případné izolaci napadených jedinců … zmíní se o nebezpečí šíření nákazy požíráním vlastních výkalů králíky (zdroj vody a živin) … popíše toxoplasmu jako parazita bílých krvinek obratlovců … uvede toxoplasmózu jako onemocnění způsobené toxoplasmou … upřesní důsledky napadení toxoplasmou ve snížené imunitě … popíše projevy toxoplasmózy jako únava, horečka, zvětšené mízní uzliny … uvede toxoplasmu jako hlavní nebezpečí pro těhotné ženy, kdy může dojít k potratu či deformacím plodu … zmíní se o povinném vyšetření krve těhotných žen na odpovídající přítomnost protilátek na toxoplasmu … upřesní fakt, že dané protilátky máme v krvi všichni … uvede smrtelné nebezpečí napadení toxoplasmou pro nemocné s AIDS … formuluje náplň vědního oboru biologie člověka … charakterizuje jednotlivé vědy o člověku


Zimnička a malárie

Kokcidie jaterní

Toxoplasma

Úvod do biologie člověka Vědy o člověku

… definuje náplň antropologie a uvede s ní související vědy např. psychologii, sociologii, archeologii … uvádí somatologii jako nauku o lidském těle, jeho složení a funkcích … rozpozná rozdíly mezi anatomií, která zkoumá vnitřní stavbu těla a orgánů, a fyziologií, která zkoumá činnost orgánů a orgánových soustav … definuje genetiku jako vědu, která zkoumá zákonitosti dědičnosti a proměnlivosti organismu … charakterizuje patologii jako nauku o nemocech a jejich příčinách … chápe hygienu jako obor, který zkoumá vliv prostředí na lidský organismus … uvádí náplň oboru hygiena spočívající nejen v osobní hygieně, ale i v ochraně ovzduší, vody a půdy, zkoumání podmínek bydlení, dopravy, výživy, výroby, skladování a přepravování potravin, pracovního prostředí … vyhledá význam pojmů: chirurgie, interna, ortopedie, dermatologie, oftalmologie, otorhinolaryngologie, endokrinologie, alergologie, imunologie, onkologie, anesteziologie, stomatologie, pediatrie, neurologie, kardiologie, gynekologie, urologie, sexuologie, psychiatrie … charakterizuje jednotlivé lékařské obory zabývající se péčí o zdraví člověka … zařazuje člověka moudrého rozumného do systematických jednotek … používá odborné označení člověka moudrý rozumný (Homo sapiens sapiens) … uvádí lidoopy jako stavbou těla nejblíže podobné živočichy člověku … uvádí znaky, kterými se člověk shoduje s ostatními savci (například rození živých mláďat, která po narození sají mateřské mléko, stálá tělní teplota, tělo tvořené kostrou, jejíž osou je páteř z obratlů) … odliší znaky, kterými se člověk od ostatních savců odlišuje (například vzpřímená postava, chůze po dvou končetinách, rozvoj mozku, schopnost myslet, pracovat, dorozumívat se řečí, žít společenským životem) … uvede rozdíly v utváření lebky, páteře, horních i dolních končetin lidoopů a člověka … vyhledává příklady rudimentů jako zakrnělých útvarů v lidském těle, které ztratily svou původní funkci … vysvětlí pojem atavismus jako znak, který u člověka už vymizel, ale který se může výjimečně objevit … vysvětlí rozdíl mezi rudimentem a atavismem … uvede informace o teoriích, které se snaží vysvětlit původ člověka … popíše na přiměřené odborné úrovni fylogenetický vývoj člověka … uvádí význam Charlese Roberta Darwina jako autora teorie o vzniku a vývoji druhů … vyhledá informace o životě a díle Charlese Roberta Darwina … uvědomuje si společný původ lidských ras (= plemen) … odvodí, jak vlivem různých podmínek prostředí, podnebí, společenského prostředí a fylogenetického vývoje došlo ke vzniku lidských ras


Postavení člověka v systému živé přírody

Rudimenty a atavismy

Lidské rasy

… vysvětlí, že se lidské rasy liší množstvím pigmentu v kůži, proporcemi těla, tvarem lebky a dalšími znaky … rozeznává tři základní lidská plemena – europoidní), mongoloidní) a negroidní) … uvádí typické znaky jednotlivých lidských plemen … popisuje způsob růstu, tvar průřezu a kvalitu vlasů jednotlivých lidských ras … porovnává tvar obličeje a jeho zvláštnosti u jednotlivých ras … uvede původní a současné rozšíření jednotlivých lidských ras … je si vědom faktu, že vlivem migrace dochází k míšení plemen a uvádí a vyhledává různé typy míšenců (mulat, mestic, zambo, kastico, kajot, barsico) … chápe skutečnost, že všichni lidé jsou si rovni … uvědomuje si negativní dopad nehumanistických tendencí a teorií na lidskou společnost … poučí se z projevů rasizmu známých z historie a uznává rovnost a rovnoprávnost všech lidí … rozlišuje různé podoby nesnášenlivosti mezi lidmi (xenofobie, nacionalismus, náboženská nesnášenlivost) a vysvětlí jejich nebezpečí … prostuduje a respektuje Všeobecnou deklaraci lidských práv a svobod … podá informaci o skutcích Nelsona Mandely, jemuž byla udělena Nobelova cena míru za boj za práva černochů a zrušení apartheidu … uvede Aleše Hrdličku jako významného antropologa českého původu, který podporoval myšlenku rovnosti ras … popíše stupně organizace lidského těla na příkladech jednotlivých soustav … vysvětlí pojmy: buňka, tkáň, orgán, orgánová soustava, organismus … popíše stavbu živočišné buňky a srovná ji s buňkou rostlinnou … uvede význam nejdůležitějších buněčných organel … definuje tkáň a rozdělí je na tkáň krycí a výstelkovou, pojivovou, svalovou a nervovou … charakterizuje tkáň krycí a výstelkovou a uvádí příklady této tkáně v těle … popíše funkci pojivové tkáně a rozdělí ji na vazivo, chrupavku a kost … porovná stavbu a funkci vaziva, chrupavky a kosti a uvádí příklady této tkáně v těle … podle stavby a vlastností rozliší typy svalové tkáně … charakterizuje svalstvo hladké (útrobní), svalstvo příčně pruhované (kosterní) a příčně pruhované svalstvo srdeční (srdeční svalovina), uvede příklady výskytu těchto tkání v těle a porovnává je … vysvětlí vlastnosti nervové tkáně … uvede neuron jako základ nervové tkáně


Rovnost ras

Lidské tkáně

… pozoruje mikroskopem trvalé preparáty tkání … porovnává mikroskopické preparáty tkání a jejich obrázky … podle obrázků rozlišuje jednotlivé tělní soustavy a uvědomuje si, že pro normální činnost lidského organismu je důležitá součinnost všech těchto ústrojí … chápe pohyb jako základní vlastnost organismů … uvědomuje si stejné základní uspořádání soustavy jako u ostatních savců … rozlišuje člověku vrozené pohyby a pohyby naučené v průběhu života … uvede významné funkce opěrné soustavy spočívající v opoře těla, určení tvaru a rozměrů těla, zajištění držení těla a pohybu, ochraně životně důležitých orgánů a krvetvorbě … popíše vývoj kostí z vazivové nebo chrupavčité tkáně kostnatěním (osifikací) … vysvětlí princip růstu kostí do délky a do šířky … posoudí význam výživy a jejího složení na růst kostí … uvede věkové rozmezí, ve kterém růst kostry ustává … porovná složení a vlastnosti kostí v mládí a ve stáří … popíše stavbu kosti, vysvětlí, čím je v kterých částech pokryt povrch kosti, rozliší kostní tkáň hutnou a houbovitou a kostní dřeň … rozdělí kosti podle tvaru na kosti dlouhé, krátké, ploché a nepravidelné a uvede příklady k jednotlivým skupinám … uvede pohyblivé (kloubní), málo pohyblivé a pevné (nepohyblivé) typy spojení kostí a jejich příklady … popíše stavbu kloubu a vysvětlí význam jeho jednotlivých částí … podle obrázku popisuje rozdíly mezi typy kloubů a prostuduje příklady jednotlivých typů … rozdělí kostru lidského těla na kostru osovou a kostru horních a dolních končetin … definuje osovou kostru jako celek sestávající se z kostry hlavy a kostry trupu … rozliší kosti mozkové a obličejové části lebky a posoudí, zda se jedná o kosti párové nebo nepárové … určuje na modelu nebo nákresu následující kosti lebky – kost čelní, kosti temenní, kost týlní, kosti spánkové s kostí skalní, kost klínovou, kost čichovou, dolní čelist, horní čelist, kosti patrové, kost radličnou, kosti lícní, kosti slzní, kosti nosní, jazylku … vysvětlí, proč nejsou lebeční kosti u novorozence pevně spojeny … uvede složení kostry trupu z páteře a hrudníku … chápe páteř jako osu celé kostry a uvádí typy obratlů, ze kterých se skládá … podle obrázku okomentuje stavbu obratle a vysvětlí rozdíly ve stavbě nosiče a čepovce oproti ostatním


Soustava opěrná (kosterní)

Funkce opěrné soustavy

Typy spojení kostí

Lebka

Páteř

obratlům … vysvětlí funkci nosiče a čepovce při pohybech hlavy … objasní význam dvojesovitého zakřivení páteře, což zabezpečuje pevné držení těla a pružnost při chůzi … popíše kyfózu jako prohnutí směrem dozadu a lordózu jako prohnutí směrem dopředu … rozpozná správné držení těla ve stoji a v sedu … vyjmenuje kosti tvořící hrudník a popíše způsob jejich spojení … rozlišuje žebra pravá, žebra nepravá a žebra volná a uvede jejich počty … popíše stavební plán končetin skládající se z pletence a volné končetiny … jmenuje kosti tvořící kostru horní končetiny – kost klíční, lopatka, kost pažní, kost loketní, kost vřetenní, kosti zápěstní, kosti záprstní, články prstů … jmenuje kosti tvořící kostru dolní končetiny – kost pánevní, kost stehenní, čéška, kost lýtková, kost holenní, kosti zánártní, kosti nártní, články prstů … popíše stavbu pánevní kosti a celé pánve … podle nákresu odvodí rozdíl mezi ženskou a mužskou pánví a vysvětlí rozdíl v tomto utváření … určuje na modelu nebo nákresu jednotlivé kosti kostry lidského těla … jmenuje a charakterizuje významné vady, onemocnění a úrazy opěrné soustavy … vysvětluje pojmy skolióza, ischias, osteoporóza, artritida, artróza, dna, fraktura … ovládá a aplikuje pravidla první pomoci při úrazech opěrné soustavy … uvede funkce pohybové soustavy spočívající v zajištění pohybu jednotlivých částí těla i pohybu celého těla … uvede kosterní svalstvo jako aktivní složku pohybové soustavy … pozoruje a popisuje trvalý preparát příčně pruhovaného svalstva … vysvětlí původ označení kosterních svalů jako příčně pruhované svaly … popíše stavbu kosterního svalu … popíše tvar a složení svalových buněk – svalových vláken … vysvětlí pojmy: povázka, šlacha, svalové bříško, svalový úpon … popíše podstatu svalového stahu založenou na zasouvání slabých filamentů mezi filamenty silné … vysvětlí průběh svalového stahu a uvede glukózu jako hlavní zdroj energie pro činnost svalu … objasní, kdy a jak vzniká svalová únava a proč musí následovat relaxace svalu … rozdělí svaly podle funkce na natahovače, ohýbače, přitahovače, odtahovače, rotační svaly … rozdělí svaly podle tvaru na svaly ploché, krátké, dlouhé, kruhové … rozdělí svaly podle polohy v těle na skupiny


Hrudník

Horní končetina Dolní končetina

Vady a onemocnění opěrné soustavy

Soustava pohybová (svalová) Funkce pohybové soustavy Kosterní (příčně pruhovaný) sval Stavba a činnost kosterního svalu

Typy svalů

… na obrázku určí zevní svaly lidského těla … rozdělí svaly hlavy na svaly žvýkací a mimické a vysvětlí význam mimických svalů při komunikaci s okolím … uvede významné svaly krku např. pravý a levý zdvihač hlavy … uvede významné svaly hrudníku např. velký prsní sval, přední pilovitý sval, mezižeberní svaly, bránice … uvede významné svaly břišní např. přímý břišní sval, zevní šikmý sval břišní, příčný břišní sval … uvede významné svaly zad např. trapézový sval, široký sval zádový … uvede významné svaly a skupiny svalů horní končetiny např. sval deltový, dvojhlavý sval pažní, trojhlavý sval pažní, svaly předloktí, svaly ruky … uvede významné svaly a skupiny svalů dolní končetiny např. velký hýžďový sval, dlouhý stehenní sval (krejčovský), čtyřhlavý stehenní sval, dvojhlavý stehenní sval, přední holenní sval, trojhlavý lýtkový sval, svaly nohy … uvede nejčastější nemoci, poranění a úrazy pohybové soustavy … vysvětlí příčiny, popíše příznaky a způsob léčby zánětu šlach … vysvětlí pojmy: svalová dystrofie, svalová atrofie … uvede příčiny ochabování svalů a vyhledává cviky k posílení ochablých svalů … vysvětlí pojem křeče svalů a vyhledá jejich příčiny … poskytuje první pomoc při poranění pohybové soustavy … chápe význam přípravy a protažení svalů před sportem … chápe význam pohybu pro zdravý životní styl … má povědomí o historii a významu olympijských a paralympijských her … jmenuje další typy svaloviny v lidském těle (hladká svalovina, srdeční svalovina), popíše jejich lokalizaci a význam … porovná možnosti řízení jednotlivých typů svaloviny vůlí … rozlišuje tělní tekutiny uvnitř buněk a mimo buňky … k mimobuněčným tekutinám zařazuje tkáňový mok, mízu a krev … uvádí význam tkáňového moku spočívající ve vytváření životního prostředí všech tkáňových buněk … chápe funkci tkáňového moku při zajištění výměny látek mezi buňkami a tekutinami v cévách (mízou a krví) … odliší složení tkáňového moku od krevní plazmy – tkáňový mok neobsahuje bílkoviny … definuje mízu (= lymfu) jako nažloutlou kapalinu vznikající z tkáňového moku … vysvětlí, že přebytek tkáňového moku je v podobě mízy odváděn mízní soustavou zpět do krve … definuje krev jako neprůhlednou červenou tekutinu, která zabezpečuje stálé vnitřní prostředí těla


Svaly lidského těla

Nemoci a úrazy pohybové soustavy

Hladká a srdeční svalovina

Tělní tekutiny a soustava oběhová Tkáňový mok

Míza Krev

… vyjmenuje základní funkce krve - krev rozvádí k buňkám v těle kyslík a živiny, odvádí oxid uhličitý a zplodiny metabolismu, má termoregulační funkci, rozvádí hormony a vitaminy, udržuje stálé vnitřní prostředí organismu, plní i obrannou funkci … uvádí objem krve u mužů a žen … popíše složení krve z krevní plazmy a krevních tělísek … charakterizuje krevní plazmu jako nažloutlou tekutinu složenou z vody a rozpuštěných organických a anorganických látek … v krevní plazmě rozliší podíl vody (90%) a rozpuštěných látek (10%) … jmenuje organické látky rozpuštěné v krevní plazmě např. bílkoviny, živiny, hormony, vitaminy … uvádí příklady anorganických látek vyskytujících se v krevní plazmě (chlorid sodný, hydrogenuhličitan sodný) … jmenuje krevní tělíska - červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky … rozliší jednotlivé skupiny krevních tělísek podle jejich charakteristiky a funkce … charakterizuje červené krvinky jako bezjaderné kruhovité buňky uprostřed ztenčené … uvede kostní dřeň jako místo vzniku červených krvinek a slezinu a játra jako místa zániku červených krvinek … uvádí životnost červených krvinek (120 dní) … vyhledá údaje o počtu červených krvinek v 1mm3 krve u mužů (5 milionů) a u žen (4,5 milionu) a porovná tyto údaje s počty dalších krevních tělísek … vysvětlí význam hemoglobinu obsaženého v červených krvinkách pro přenos kyslíku a oxidu uhličitého … popíše bílé krvinky jako průsvitné jaderné buňky … uvádí hlavní funkci bílých krvinek spočívající v obraně těla proti infekci … vyhledá počet bílých krvinek v 1mm3 krve (4 – 10 tisíc) a uvědomuje si zvýšení jejich počtu při onemocněních … jmenuje kostní dřeň, mízní uzliny a slezinu jako místa vzniku bílých krvinek … rozděluje bílé krvinky podle schopnosti pohlcovat cizorodé látky (fagocytóza) nebo podle ničení cizorodých látek roznášením protilátek … vysvětlí pojmy anemie, leukémie a hemofilie … charakterizuje krevní destičky jako bezbarvé úlomky velkých buněk kostní dřeně … vyhledá počet krevních destiček v 1mm3 krve (200 - 300 tisíc) … vysvětlí funkci krevních destiček při srážení krve … popíše vznik krevního koláče na poraněném místě, přičemž vysvětlí změnu rozpustné bílkoviny fibrinogenu na nerozpustný fibrin, v jehož vláknech se krevní tělíska zachycují … docení význam Jana Janského jako spoluobjevitele krevních skupin


Krevní plasma

Červené krvinky

Bílé krvinky

Krevní destičky

Krevní skupiny

… rozlišuje 4 základní krevní skupiny podle typu přítomného aglutinogenu v červených krvinkách … charakterizuje krevní skupinu A jako skupinu, která obsahuje aglutinogen A v červených krvinkách a aglutinin anti-B v krevní plazmě … charakterizuje krevní skupinu B jako skupinu, která obsahuje aglutinogen B v červených krvinkách a aglutinin anti-A v krevní plazmě … charakterizuje krevní skupinu AB jako skupinu, která obsahuje aglutinogen A i B v červených krvinkách a žádný aglutinin v krevní plazmě … charakterizuje krevní skupinu 0 jako skupinu, která neobsahuje žádný aglutinogen v červených krvinkách a aglutinin anti-A i anti-B v krevní plazmě … rozliší krev podle přítomnosti dalšího aglutinogenu (Rh-faktor) na krev Rh-pozitivní a krev Rh-negativní … vyhledává informace o dárcovství krve … diskutuje o transfúzi a autotransfúzi … aplikuje zásady první pomoci při krvácení … popíše srdce jako dutý sval tvořený srdeční svalovinou … uvádí charakteristiky příčně pruhované svaloviny srdeční v porovnání s dalšími typy svaloviny v těle … lokalizuje uložení srdce v těle – v hrudní dutině mezi plícemi, levá komora je vysunuta vlevo … vysvětlí pojem osrdečník jako vazivové pouzdro, ve kterém je uloženo srdce … podle obrázku odvodí a popíše stavbu srdce … uvádí rozdělení srdce na levou a pravou část a každou z těchto částí člení na síň a komoru … uvědomuje si rozdílnou tloušťku stěn srdečních komor a srdečních síní a vysvětluje, proč je svalovina komor (především levé) podstatně silnější … lokalizuje dvojcípou chlopeň mezi levou síň a levou komoru a trojcípou chlopeň mezi pravou síň a pravou komoru … vysvětluje význam srdečních chlopní spočívající v umožnění průchodu krve jedním směrem … lokalizuje poloměsíčité chlopně na začátek velkých cév vycházejících ze srdce – na začátek srdečnice (z levé komory) a plicnice (z pravé komory) … popisuje vyživování a zásobování srdce pomocí věnčitých cév … vysvětlí pojmy systola, diastola, srdeční revoluce … popíše činnost srdce spočívající v pravidelném střídání stahu a ochabnutí srdečního svalu … na základě videozáznamu popisuje pohyb krve při srdečním cyklu … uvádí hodnoty průměrné klidové tepové frekvence u dospělého člověka (72 tepů za minutu)


Srdce a jeho činnost

… nastuduje a na resuscitační loutce vyzkouší nepřímou masáž srdce … podle stavby stěn rozliší cévy na tepny, žíly a vlásečnice … definuje tepny jako cévy, které vedou krev od srdce … popíše stavbu stěny tepny – hladká vnitřní vrstva vystýlající vnitřek tepny, střední vrstva z vaziva a hladké svaloviny, vnější vrstva z vaziva … definuje žíly jako cévy, které vedou krev do srdce … popíše stavbu stěny žíly a porovná ji se stavbou stěny tepny (žíly mají podobně stavěné stěny, ale tenčí) … vysvětlí význam kapsovitých chlopní uvnitř žil končetin … charakterizuje vlásečnice jako cévy nejmenšího průměru se stěnou tvořenou pouze jednou vrstvou buněk … vysvětlí význam stavby stěny vlásečnic při výměně dýchacích plynů mezi buňkami a hemoglobinem červených krvinek … pojmenuje nejvýznamnější cévy v lidském těle (srdečnice, horní a dolní dutá žíla, plicní tepna, plicní žíly, vrátnicová žíla) … ovládá pravidla první pomoci při zástavě tepenného, žilního a vlásečnicového krvácení … nastuduje rozmístění důležitých tlakových bodů pro stavění krvácení … podle obrázku odvodí a popíše stavbu krevního oběhu člověka … rozliší velký (tělní) oběh a malý (plicní) oběh … popíše velký (tělní) oběh – z levé komory jde okysličená krev srdečnicí do celého těla a odkysličená krev se vrací horní a dolní dutou žílou zpět do pravé síně … popíše malý (plicní) oběh – z pravé komory jde odkysličená krev plicnicí do plic, kde se okysličí a vrací se do levé síně … popíše význam vrátnicového obvodu při shromažďování krve z trávicí soustavy a její odvádění do jater … seznámí se s využitím fonendoskopu, tonometru a EKG … objasní vznik srdečních ozev při uzavírání srdečních chlopní a jejich zaznamenání pomocí fonendoskopu … vysvětlí, jak probíhá měření krevného tlaku tonometrem … rozliší systolický a diastolický tlak a uvede jejich normální hodnoty … informuje se o hodnotách krevního tlaku zdravého člověka (120/80 mm rtuťového sloupce) … prostuduje rizika vysokého krevního tlaku a uvádí hodnoty vysokého krevního (hodnoty vyšší než 160/90 mm rtuťového sloupce) … uvede nejčastější příčiny vysokého krevního tlaku např. kouření, nezdravá výživa, nedostatek pohybu, stres … popíše princip vyšetření EKG (přístroj elektrokardiograf zaznamenává pomocí elektrod přiložených na povrch


Cévy

Krevní oběh

Krevní tlak

těla elektrickou aktivitu srdce, a tak umožňuje zjistit různé poruchy srdeční činnosti) … uvádí nejčastější onemocnění srdce a cév a jejich důsledky: např. arterioskleróza, hypertenze, infarkt, mozková mrtvice … uvádí nejčastější příčiny nemocí srdce a cév (nezdravá strava, nedostatek pohybu, kouření, stres) … uvádí možnosti prevence onemocnění srdce a cév … uvádí významné funkce mízní soustavy spočívající v obranných mechanismech těla, ve vstřebávání přebytku tkáňového moku a přepravě tuků z potravy … popíše stavbu mízní soustavy tvořenou mízními vlásečnicemi, mízními cévami a mízními uzlinami … podle obrázku popíše výskyt mízních uzlin na těle (hlavně na krku, v podpaží, v tříslech) … uvede děje probíhající v mízních uzlinách (filtrace mízy, vznik bílých krvinek) … objasní, co signalizuje zvětšení mízních uzlin … charakterizuje mízní orgány zahrnující slezinu a brzlík … chápe slezinu jako největší mízní orgán v těle … popíše uložení sleziny v břišní dutině nalevo od žaludku … vysvětlí funkce sleziny zahrnující tvorbu části bílých krvinek a protilátek, zásobu a zánik červených krvinek … lokalizuje umístění brzlíku v těle … zdůrazní význam brzlíku v dětství … popíše funkce brzlíku významné při dozrávání bílých krvinek a při vzniku hormonů … jmenuje přirozené obranné mechanismy lidského těla – kůže s baktericidními účinky, slzy, sliny, hlen vylučovaný sliznicemi, kyselina chlorovodíková v žaludku … vysvětluje pojmy patogen, antigen, protilátka, fagocytóza, imunita, infekční nemoci, inkubační doba, epidemie, pandemie … vysvětlí způsob tvorby protilátek bílými krvinkami … popíše průběh fagocytózy … definuje imunitu jako schopnost organismu odolávat působení cizorodých látek … rozliší přirozenou a získanou imunitu (očkování) … rozlišuje aktivní (vpravení oslabených mikroorganismů do těla) a pasivní imunizaci (vpravení hotových protilátek do těla) … vyhledá choroby, proti kterým se očkuje v rámci systému očkování v ČR … informuje se o doporučených očkováních při cestách do zahraničí … vyhledá informace o transplantacích prováděných u nás


Nemoci oběhové soustavy

Mízní soustava a imunita Funkce a stavba mízní soustavy

Obrana organismu proti infekci

Imunizace

… vysvětlí riziko odvržení transplantovaných orgánů v důsledku imunitní reakce těla … uvádí způsoby přenosu infekčních chorob např. přímý styk s nemocným, kapénková infekce, potrava, poranění nebo bodnutí hmyzem … vyjmenuje možnosti prevence infekčních chorob spočívající v osobní hygieně, zdravé životosprávě, zvyšování odolnosti organismu, očkování … uvádí původce infekčních chorob zahrnující viry, bakterie, kvasinky, plísně, prvoci … uvádí příklady virových a bakteriálních onemocnění … uvědomuje si rozdílnou délku inkubační doby u různých infekčních chorob … definuje alergii jako nepřiměřenou reakci těla na přítomnost antigenu … popíše nejtypičtější projevy alergií např. vyrážku, sennou rýmu, stahy hladkého svalstva průdušinek při astmatu … uvede příklady různých alergenů např. prach, pyl, peří, srst, léky, potraviny, roztoči, saponáty, chemikálie … charakterizuje onemocnění AIDS jako onemocnění, při kterém dochází k úplnému selhání imunity … uvádí virus HIV, který napadá jednu skupinu bílých krvinek, jako původce onemocnění AIDS … uvádí způsoby přenosu viru HIV zahrnující přenos pohlavním stykem, transfúzí, nesterilními injekčními jehlami, z infikované ženy na plod … jmenuje způsoby ochrany před AIDS např. nestřídat často sexuální partnery, používat kondom, vyvarovat se narkomanie … používá pojem respirace a objasní ho … rozlišuje dýchání vnější a vnitřní a popíše, k čemu při nich dochází … chápe význam prodloužené míchy pro řízení dýchání … popisuje části dýchací soustavy a uvádí jejich funkce … rozlišuje orgány horních a dolních cest dýchacích … jmenuje orgány horních cest dýchacích zahrnující nos a dutiny nosní, nosohltan … uvádí možnosti vdechování vzduchu (nosem, ústy) a odvozuje zdravější variantu … popisuje význam dutiny nosní při oteplení a zvlhčení vdechnutého vzduchu … popíše proces zbavení se nečistot ze vzduchu pomocí hlenu a řasinek ve sliznici dutiny nosní … chápe význam čichových buněk ve sliznici nosní pro smyslové vnímání … vysvětlí význam spojení nosohltanu Eustachovou trubicí se středním uchem … jmenuje orgány dolních cest dýchacích zahrnující hrtan, průdušnici, průdušky a průdušinky … objasňuje funkci hrtanové příklopky spočívající v zamezení vstupu polykané potravy do dýchacích cest


Infekční choroby

Soustava dýchací

Stavba a činnost dýchací soustavy Horní cesty dýchací

Dolní cesty dýchací

… popisuje stavbu hrtanu z chrupavek a jmenuje největší z nich chrupavku štítnou … uvádí význam hlasivkových chrupavek při upevnění hlasivkových vazů … popisuje vznik hlasu chvěním hlasivkových vazů a sloupce vzduchu při výdechu … jmenuje další orgány podílející se na vzniku řeči např. jazyk, zuby, patro, rty … popisuje stavbu průdušnice a zdůrazňuje význam řasinkového epitelu a hlenu při odstraňování nečistot z dýchací soustavy … popisuje rozdělení průdušnice na pravou a levou průdušku, které se v plicích dále větví na průdušinky … uvádí, že průdušinky ústí do plicních váčků, které se vyklenují v plicní sklípky … popisuje uložení plic v dutině hrudní … uvádí rozdílný počet laloků pravé (3 laloky) a levé plíce (2 laloky) … zdůvodní, proč je pravá plíce větší než levá … vysvětluje pojmy poplicnice a pohrudnice … objasňuje význam tekutiny v pohrudniční štěrbině pro nádech a výdech … vysvětluje pojem plicní ventilace … chápe význam dýchacích svalů, především bránice, při dýchání … popíše činnost bránice při nádechu a výdechu … rozliší nádech jako aktivní pohyb a výdech jako pasivní pohyb … uvádí význam mezižeberních svalů při zvětšení dutiny hrudní při nasávání vzduchu do plic … vysvětlí pojem kyslíkový dluh … definuje dechovou frekvenci jako počet vdechů a výdechů za minutu … porovná dechovou frekvenci dospělého člověka a dítěte … definuje vitální kapacitu plic jako maximální množství vzduchu, které lze vydechnout po největším možném nádechu … vysvětluje pojmy dechový objem, vdechový rezervní objem, výdechový rezervní objem, rezervní plicní objem, celková kapacita plic … podle grafu vysvětluje hodnoty jednotlivých vdechovaných a vydechovaných objemů … objasňuje význam spirometru při vyšetření plic … chápe význam obranných reflexů (kýchání, kašlání), pokud se do dýchacích cest dostanou látky omezující dýchání … jmenuje nejčastější onemocnění dýchací soustavy např. angína, záněty horních a dolních cest dýchacích, zánět (zápal) plic, tuberkulóza, astma, rakovina plic


Plíce

Plicní ventilace

Nemoci dýchací soustavy

… mezi nemocemi dýchací soustavy rozliší infekční a neinfekční onemocnění … uvádí kapénkovou infekci jako nejčastější způsob přenosu většiny nemocí dýchacích cest … definuje astma jako alergické onemocnění, které se projevuje stahy hladké svaloviny průdušek, což způsobuje dušení … uvádí příčiny vzniku astmatu např. alergeny, infekcí, léky, námahou … uvědomuje si velké riziko kouření při poškození dýchací soustavy … popíše, jak škodlivé látky vdechované při kouření působí v lidském těle a poškozují ho … jmenuje zdravotní problémy způsobené kouřením např. chronická bronchitida, rakovina plic, ischemická choroba srdeční, infarkt, mozková mrtvice, roztroušená skleróza, snížení imunity … vzdělává se v zásadách první pomoci při zdravotních komplikacích s dýcháním … vyhledá princip inhalátoru a nastuduje jeho použití … dbá na bezpečnost práce v prašném prostředí a seznamuje se s ochrannými pracovními pomůckami (ochranné roušky, respirátory) … uvede funkce trávicí soustavy zahrnující příjem a zpracování potravy, její vstřebávání a odstraňování nestravitelných látek … rozlišuje mechanické a chemické trávení … jmenuje části trávicí soustavy, mezi které patří dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, řitní otvor … uvádí významné trávicí žlázy, mezi které patří slinné žlázy, slinivka břišní, játra a drobné žlázky ve stěně trávicí trubice … vymezí dutinu ústní jako prostor ohraničený tvářemi, rty, tvrdým a měkkým patrem a svalstvem spodiny ústní s jazykem … uvědomuje si význam jazyka při žvýkání a polykání soust, při hmatovém, teplotním a chuťovém vnímání a při řeči … popíše funkci zubů spočívající v řezání a rozmělňování potravy … chápe zuby jako nejtvrdší útvary v těle … rozdělí zuby na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky … popíše vnější i vnitřní stavbu zubu … vysvětlí pojmy korunka, krček, kořen(y), sklovina, zubovina, zubní dřeň … rozliší úplný (trvalý) chrup dospělého člověka a mléčný (dětský) chrup … orientuje se v obdobích lidského života významných pro vývoj chrupu (růst prvních zubů – v asi 6 měsících,


Soustava trávicí Trávicí soustava a její funkce Orgány trávicí soustavy a jejich funkce

Ústní dutina

výměna mléčného chrupu za trvalý – kolem 6 let) … uvádí počty zubů trvalého a mléčného chrupu … vyjadřuje složení trvalého a mléčného chrupu zubním vzorcem … vysvětluje význam péče o chrup a tato pravidla dodržuje … chápe příčiny vzniku zubního kazu a jeho důsledky … objasní význam slin a jmenuje 3 páry slinných žláz – příušní, podčelistní, podjazykové … popíše složení slin a vysvětlí význam enzymu ptyalinu spočívající ve štěpení škrobu na jednodušší cukry … vysvětlí pojmy polykací reflex, peristaltická vlna …chápe jícen jako trubici spojující hltan se žaludkem … vysvětlí uložení, funkci a význam žaludku … jmenuje významné látky obsažené v žaludeční šťávě … objasní funkci kyseliny chlorovodíkové v žaludeční šťávě spočívající v rozvolňování vláken masa, srážení mléka a ničení choroboplodných zárodků … chápe význam pepsinu při štěpení bílkovin … objasní způsob ochrany sliznice žaludku před působením kyseliny chlorovodíkové a pepsinu … definuje tenké střevo jako orgán trávicí soustavy, ve kterém probíhá rozhodující část trávení a vstřebávání … rozlišuje úseky tenkého střeva – dvanáctník, lačník a kyčelník … popíše stavbu sliznice tenkého střeva skládající se z velkého množství klků … uvědomuje si význam klků při zvětšení plochy střeva pro vstřebávání látek … popisuje dvanáctník jako část tenkého střeva, do které ústí vývody slinivky břišní a jater … chápe význam enzymů střevní šťávy a šťávy ze slinivky břišní při rozkládání tráveniny … popíše polohu slinivky břišní v lidském těle – pod žaludkem … rozlišuje dvojí činnost slinivky břišní spočívající ve vylučování šťávy slinivky břišní do dvanáctníku a hormonů do krve … uvědomuje si, že játra jsou největší žlázou lidského těla … vymezí polohu jater v lidském těle – na pravé straně dutiny břišní pod bránicí … vysvětluje, že v játrech se tvoří žluč, která se hromadí ve žlučníku a žlučovodem se dostává do dvanáctníku … definuje žluč jako tekutinu, která emulguje tuky … jmenuje významné funkce jater např. zachycování a zneškodňování jedovatých látek, ukládání látek do zásoby, průběh látkových přeměn, termoregulační funkce, rozklad hemoglobinu a jeho přeměna na žlučová barviva


Jícen Žaludek

Tenké střevo

Slinivka břišní

Játra

… jmenuje onemocnění jater, např. infekční zánět jater (virová hepatitida), jaterní cirhóza, příp. žlučníková kolika, a popíše jejich průběh, léčbu a prevenci … porovná délku a šířku tenkého a tlustého střeva … rozlišuje a porovná hlavní funkce tenkého a tlustého střeva … vyjmenuje úseky tlustého střeva – slepé střevo, vzestupný, příčný a sestupný tračník, konečník … uvádí významné funkce tlustého střeva spočívající ve vstřebávání vody a v rozkládání působením kvasných a hnilobných bakterií … charakterizuje nejznámější nemoci trávicí soustavy, popíše jejich průběh, léčbu a prevenci … uvědomuje si význam výživy pro život člověka … vysvětlí pojem metabolismus … rozliší katabolismus a anabolismus … definuje katabolismus jako děje, při kterých se složité látky štěpí na jednoduché a přitom se uvolňuje energie … definuje anabolismus jako děje, při kterých se z jednodušších látek tvoří látky složitější a přitom se energie spotřebovává … jmenuje základní živiny v potravě zahrnující cukry, tuky, bílkoviny … uvádí další látky, které potrava musí obsahovat – voda, minerální látky, vitaminy … odhadne optimální poměr živin v potravě, který odpovídá 60% cukrů, 25% tuků, 15% bílkovin … chápe cukry jako hlavní zdroj energie … rozlišuje cukry obsažené ve výživě např. škrob, sacharóza, laktóza, glukóza … definuje škrob jako složitý cukr, který obsahují např. brambory, mouka a rýže … označí laktózu jako mléčný cukr a uvědomuje si, že se nachází v mléce a mléčných výrobcích … označí sacharózu jako řepný cukr a uvědomuje si jeho použití jako sladidla … definuje glukózu jako jednoduchý cukr, který vzniká štěpením složitých cukrů … uvádí glukózu jako cukr obsažený v krevní plazmě … chápe glykogen jako zásobní látku, v jehož podobě se přebytečná glukóza ukládá v játrech a ve svalových buňkách … chápe význam celulózy obsažené v potravě jako součást nestravitelné vlákniny … uvědomuje si význam vlákniny pro správnou činnost střev … uvádí významné zdroje vlákniny v potravě např. zelenina, ovoce, obiloviny a luštěniny … chápe tuky jako nejvydatnější zdroje energie … jmenuje další funkce tuků v těle spočívající např. v tepelné izolaci, mechanické ochraně orgánů, v příjmu


Tlusté střevo

Nemoci trávicí soustavy Metabolismus

vitaminů rozpustných v tucích … rozlišuje tuky rostlinné a živočišné a uvádí jejich příklady … uvědomuje si, že v potravě by měly být zastoupeny i rostlinné i živočišné tuky v přiměřeném množství … dává do souvislosti nadbytek tuků v potravě se vznikem civilizačních nemocí … porovnává energetickou hodnotu tuků, cukrů a bílkovin … chápe význam bílkovin jako stavebních látek buněk, látek důležitých pro růst organismu, pro tvorbu enzymů a hormonů … rozlišuje bílkoviny živočišného a rostlinného původu a uvádí příklady potravin, které je obsahují … uvědomuje si význam živočišných bílkovin jako zdroje aminokyselin … diskutuje o výhodách a nevýhodách vegetariánské a veganské stravy … uvádí významné funkce vody v organismu např. rozpouštědlo, ve kterém probíhají chemické děje, transport látek, termoregulace … posuzuje denní příjem tekutin podle období a aktivity organismu … chápe minerální látky jako složky potravy potřebné pro stavbu kostí a zubů, činnost svalů a významné jako součást krve … uvádí nejvýznamnější soli a ionty … uvádí zeleninu, ovoce, mléko, obilniny, ryby, sůl, minerální vody jako základní zdroje minerálních látek v potravě … chápe vitaminy jako látky nezbytné pro organismus, které si sám nedokáže vytvořit, a proto musí být přijímány v potravě … rozdělí vitaminy na vitaminy rozpustné v tucích a vitaminy rozpustné ve vodě … zařazuje vitaminy A, D, E, K k vitaminům rozpustným v tucích … zařazuje vitaminy skupin B a C k vitaminům rozpustným ve vodě … uvádí významné potravinové zdroje jednotlivých vitaminů … uvědomuje si význam vitaminu A pro správnou funkci sítnice a sliznic … uvědomuje si význam vitaminu D pro správný růst a vývoj kostí … uvědomuje si význam vitaminu E pro správnou funkci pohlavních orgánů … uvědomuje si význam vitaminu K pro správnou srážlivost krve … uvědomuje si význam skupiny vitaminů B např. pro metabolismus, nervovou soustavu, kůži a krvetvorbu … uvědomuje si význam vitaminu C pro odolnost organismu proti infekcím … vyvozuje, jaké zdravotní problémy způsobuje nedostatek jednotlivých vitaminů ve výživě


Vitaminy

… vysvětluje pojmy kurděje, nemoc beri-beri, chudokrevnost, rachitida, šeroslepost … vysvětlí pojem bazální metabolismus … porovnává průměrnou denní potřebu energie s druhem vykonávané práce … porovnává energii přijímanou v potravě s energií vydávanou svalovou činností a uvědomuje si význam jejich rovnováhy pro udržení správné tělesné hmotnosti … objasňuje důsledky nerovnováhy příjmu a výdeje látek spočívající např. v podvýživě nebo otylosti … hodnotí zdravotní rizika způsobená podvýživou a otylostí … pracuje s výpočtem BMI jako s orientační hodnotou využívanou pro určení správné tělesné hmotnosti … chápe význam pohybu pro udržení dobré tělesné kondice … dokáže vyhledat energetické hodnoty potravin a vyvodit z nich závěry … při určení vyvážené stravy pracuje s potravní pyramidou … diskutuje o rozložení potravin v potravní pyramidě … porovnává skladbu své stravy s potravní pyramidou a vyvozuje závěry … vysvětlí pojmy bulimie a mentální anorexie … uvádí rozdíly mezi bulimií a mentální anorexií … diskutuje o příčinách a důsledcích poruch příjmu potravy … uvědomuje si nebezpečí poruch příjmu potravy … zajímá se o pravidla skladování a upravování potravin … dodržuje čistotu a pravidla hygieny při přípravě jídla nebo před jeho konzumací … uvede hlavní odpadní látky vylučované z těla (oxid uhličitý, voda, přebytečné soli, močovina) … vyjmenuje hlavní cesty, kterými jsou z těla odpadní látky vylučovány – plícemi, kůží a ledvinami … definuje ledviny jako hlavní vylučovací ústrojí … vysvětlí funkci ledvin spočívající ve vylučování škodlivých látek a v regulování objemu vody a solí v těle … lokalizuje uložení ledvin v těle – v zadní části břišní dutiny po obou stranách bederní páteře … popíše tvar ledvin … objasní význam tukového obalu, ve kterém jsou uloženy (ochrana před mechanickými otřesy) … podle obrázku popíše vnitřní stavbu ledviny … vysvětlí pojmy kůra ledviny, dřeň ledviny, ledvinová pyramida, ledvinné kalichy, ledvinová pánvička … do obrázku ledviny doplní následující pojmy: kůra ledviny, dřeň ledviny, ledvinová pyramida, ledvinné kalichy, ledvinová pánvička … jmenuje ledvinné tělísko jako základní jednotku ledviny


Výživa

Soustava vylučovací Způsoby vylučování Ledviny

… označí ledvinné tělísko pojmem nefron … podle obrázku popíše stavbu ledvinného tělíska … vysvětlí pojmy přívodná tepénka, klubíčko vlásečnic, odvodní tepénka, soustava stočených kanálků, sběrací kanálek … popíše funkci ledvinového tělíska a objasní mechanismus tvorby moči … rozliší primární a definitivní moč … odhadne množství moči, které se denně tvoří u zdravého člověka (asi 1, 5l) … popíše složení definitivní moči (voda, močovina, soli) … uvědomí si, že změny ve složení moči mohou signalizovat onemocnění organismu (bílkoviny, cukr, krev v moči) … uvede rozbor moči jako významný diagnostický údaj … vyjmenuje vývodné cesty močové a vysvětlí jejich funkci … charakterizuje močovody jako trubice spojující ledviny s močovým měchýřem … objasní princip peristaltických pohybů díky, kterým protéká moč močovody … charakterizuje močový měchýř jako svalový orgán uložený v pánvi za stydkou sponou … popíše, jak dochází k vyprazdňování močového měchýře … porovná délku a funkci močové trubice u mužů (i jako pohlavní vývod) a u žen … uvede nejčastější onemocnění vylučovací soustavy např. záněty močových cest, močové kameny v ledvinách … vysvětlí příčiny, popíše průběh a léčbu nejčastějších onemocnění vylučovací soustavy … odvodí pravidla prevence onemocnění vylučovací soustavy … uvědomí si, že ledviny jsou životně důležitý orgán, jehož selhání může být smrtelné … zjišťuje a vyhledává informace o dialýze a transplantaci ledvin … vysvětlí princip dialýzy … vyjmenuje významné funkce kůže např. ochrana těla před nepříznivými vlivy, vylučování, termoregulace, podílí se na dýchání, umožňuje hmatové vnímání, je zásobárnou energie v podobě tuku, vytváří se v ní vitamin D působením slunečních paprsků … uvede tři vrstvy, které tvoří kůži (pokožka, škára, podkožní vazivo) … uvědomí si různou tloušťku kůže na různých částech těla … charakterizuje pokožku jako nejsvrchnější vrstvu kůže tvořenou několika vrstvami plochých buněk … vysvětlí způsob vzniku nových buněk pokožky … objasní význam pigmentu melaninu při ochraně před slunečním zářením


Nefron

Močový měchýř

Nemoci vylučovací soustavy

Kůže Funkce kůže Stavba kůže Pokožka

… uvědomí si, jak množství pigmentu melaninu ovlivňuje zbarvení pokožky … vysvětlí pojem fototyp a vyhledá informace o fototypu, ke kterému patří … uvědomuje si vysoké riziko vzniku rakoviny kůže při opalování … používá krémy s ochranným filtrem a sluneční brýle při zvýšeném pobytu na slunci … vyhledá a vysvětlí, co je to albinismus … uvede funkce škáry spočívající v zajištění pevnosti a pružnosti kůže … definuje škáru jako spodní vrstvu kůže, která se skládá z vazivových buněk a vláken kolagenu a elastinu, mezi kterými se nacházejí i tukové buňky … uvědomí si, že škára je prostoupena cévami a nervy … uvede, že ze škáry vyrůstají vlasy a chlupy … uvede, že ve škáře jsou uložené mazové a potní žlázy … popíše, že mazové žlázy ústí do vlasových váčků … vysvětlí význam mazových žláz při ochraně kůže a vlasů proti vysychání a proti působení vody z okolí … lokalizuje rozložení potních žláz na těle (nejvíce na dlaních, chodidlech, na čele a v podpaží) … odhadne, že u dospělého člověka se denně vyloučí potními žlázami při normální teplotě asi 100 ml vody, při zvýšení teploty prostředí i těla až 10 l potu … uvede funkci potu spočívající ve zvlhčení a ochlazení pokožky a odvodu solí a močoviny … uvede složení potu sestávající se z vody, chloridu sodného, malého množství močoviny, kyseliny močové, mastných kyselin a aminokyselin … uvědomí si, že při intenzivním pocení je třeba nahrazovat ztráty vody a solí … definuje pachové žlázy jako zvláštní potní žlázy uložené v podpaží a v kůži vnějších pohlavních orgánů … objasní význam pachových žláz při sexuální komunikaci … uvede, že vývojovou variantou potních žláz jsou i mléčné žlázy … popíše vývoj a funkci mléčných žláz … uvede, že na dlaňové straně ruky a na chodidle tvoří kůže souvislé linie (papilární linie) zcela charakteristické pro každého člověka … vysvětlí, že papilární linie se během života nemění a mají význam v kriminalistice v daktyloskopii … definuje podkožní vazivo jako síť kolagenních a elastických vláken, mezi kterými jsou uloženy vazivové buňky, a v němž se může ukládat tuk … na lidském těle rozliší chloupky, vlasy, řasy, obočí, chloupky v nose a zvukovodu, chlupy v podpaží a na ohanbí, vousy


Škára

Pot

Podkožní vazivo Chlupy a vlasy

… popíše stavbu vlasu (chlupu) (vlasový kořen uložený v prohlubni pokožky nazvané vlasová pochva, vlasová cibulka, hrot) … uvědomí si, že vlasy (chlupy) se celý život stále vyměňují … odhadne celkový počet vlasů na 120 000 až 140 000 … vysvětlí, že barva vlasů je dána množstvím pigmentu totožným s kožním melaninem … porovná kvalitu vlasů mužů a žen (ženy mají zpravidla vlasy silnější než muži) … definuje nehet jako rohovou destičku na hřbetní straně posledních článků prstů … popíše stavbu nehtu (kořen, tělo, volný okraj) … uvede, že podloží nehtu tvoří nehtové lůžko … objasní, že pod kořenem nehtu je zárodečná vrstva, ze které se tvoří nehet … uvede nejznámější nemoci a poruchy kůže, jejich příčiny, průběh, léčbu a prevenci … uvědomuje si riziko slunění při vzniku rakoviny kůže … ovládá pravidla první pomoci při poraněních kůže … popíše stavbu mužského pohlavního ústrojí … vyjmenuje orgány mužského pohlavního ústrojí … uvede funkci varlat spočívající v tvorbě spermií a pohlavních hormonů … jmenuje testosteron jako mužský pohlavní hormon … popíše uložení varlat mimo břišní dutinu v šourku … objasní význam uložení varlat mimo břišní dutinu … uvede období puberty jako období, ve kterém se začínají tvořit spermie … uvede, že produkce spermií trvá do pozdního stáří … uvede, že spermie zrají 75 dní … popíše funkci nadvarlat, ve kterých se shromažďují spermie a získávají zde pohyblivost nutnou pro oplození vajíčka … definuje chámovod jako párovou trubici, která spojuje nadvarle s močovou trubicí … uvede význam měchýřkovitých žláz a prostaty při vytváření tekutiny, se kterou se mísí spermie … označí pyj (penis) jako vnější mužský pohlavní orgán, který přenáší při pohlavním styku spermie do ženské pochvy … popíše stavbu penisu a vysvětlí pojmy žalud, předkožka, topořivá tělesa … objasní pojmy erekce a ejakulace … popíše stavbu ženského pohlavního ústrojí


Nehet

Nemoci kůže

Soustava pohlavní Pohlavní soustava muže

Pohlavní soustava ženy

… vyjmenuje orgány ženského pohlavního ústrojí … uvede funkci vaječníků spočívající v tvorbě vajíček a ženských pohlavních hormonů … mezi ženské pohlavní hormony zařadí estrogeny a progesteron … lokalizuje vaječníky do břišní dutiny … vymezí období života ženy, ve kterém dochází k tvorbě vajíček … vysvětlí pojem klimakterium … odhadne, že celkově dozraje během života ženy asi 400 vajíček … definuje vejcovod jako orgán, který zachycuje zralé vajíčko po uvolnění z vaječníku … uvede, že ve vejcovodu zpravidla dochází k oplození … popíše stavbu a funkci dělohy … objasní pojem menstruace … uvede, že změny, které prodělává děložní sliznice, tvoří menstruační cyklus … uvede nejčastější dobu trvání menstruačního cyklu … popíše funkci pochvy a vyjmenuje zevní pohlavní orgány, které ohraničují vstup do pochvy … na obrázcích lokalizuje části pohlavní soustavy muže a ženy … uvede, že nežádoucímu otěhotnění zabraňují různé metody antikoncepce (prezervativ = kondom, pesar, nitroděložní tělísko, hormonální antikoncepce aj.) … rozliší hormonální a nehormonální metody antikoncepce a zhodnotí výhody a nevýhody jednotlivých metod … jmenuje metody antikoncepce, které pomáhají chránit před pohlavně přenosnými chorobami … uvede metodu přerušované soulože a metodu neplodných dnů jako nespolehlivé způsoby zamezující otěhotnění … rozliší pohlavně přenosné choroby na bakteriální (syfilis, kapavka), virové (AIDS, genitální opary a bradavice, hepatitida) a způsobené zevními parazity (veš muňka) a prvoky (trichomoniáza) … uvede cesty přenosu pohlavně přenosných chorob, jejich dopady na lidský organismus, možnosti léčby a prevence … uvede, že období nitroděložního vývinu trvá přibližně 280 dní … rozdělí období nitroděložního vývinu na část zárodečnou a plodovou … definuje zárodečnou část nitroděložního vývinu jako období do 3. měsíce těhotenství … popíše oplození a rýhování vajíčka … objasní, že pohlavní buňky mají oproti tkáňovým buňkám poloviční počet chromozómů … vysvětlí pojem zygota a uvede její počet chromozómu (46 chromozómů)


Antikoncepce

Nemoci pohlavní soustavy

Těhotenství a nitroděložní vývin jedince

… popíše, že rýhující se vajíčko sestupuje do dělohy, kde se zahnízdí v děložní sliznici … objasní pojem plodový koláč (placenta) a uvede jeho funkci … stručně charakterizuje vývin jedince v jednotlivých měsících těhotenství … popíše, že v prvním měsíci těhotenství vznikají základy nervové, oběhové soustavy a primitivní končetiny … uvede, že v druhém měsíci těhotenství se vyvíjejí základy všech orgánů … uvede, že ve třetím měsíci těhotenství se zvětšuje koncový mozek a objevují se funkce řady orgánů … popíše, že ve čtvrtém měsíci těhotenství nastává rychlý růst plodu, vývoj kůže a je možné rozlišit pohlaví … uvede, že v pátém měsíci těhotenství je plod schopen vnímat podněty z vnějšího okolí … popíše, že v šestém měsíci těhotenství se se objevují základní reflexy plodu a pokračuje vývin orgánů … uvede, že v sedmém měsíci se zvětšuje objem podkožního tuku a vyvíjí se dýchací soustava řízená centrální nervovou soustavou … popíše, že v osmém měsíci těhotenství se zdvojnásobí vrstva tukového vaziva a dále se vyvíjí orgánové soustavy … uvede, že v devátém měsíci těhotenství dozrávají všechny orgánové soustavy a plod se připravuje na život mimo tělo matky … popíše průběh jednotlivých fází porodu a označí je jako porodní doby … rozliší termínový, předčasný a opožděný porod a uvede týdny, ve kterých probíhají … uvede závažné vnější a vnitřní vlivy, které působí genetické změny nebo špatné vyvinutí orgánů jedince v prenatálním období … vyjmenuje jednotlivá období lidského života … určí dobu trvání jednotlivých období lidské ontogeneze … uvede charakteristické znaky jednotlivých období … charakterizuje novorozenecké období jako dobu do 28 dnů života, ve které dítě ještě plně nevnímá a uplatňují se hlavně sací a obranný reflex … charakterizuje kojenecké období jako dobu do 1. roku života, ve které se dítě rychle tělesně i duševně vyvíjí, je výživou odkázáno na mléko a začínají se prořezávat mléčné zuby … popíše batolecí období jako dobu do 3 let, ve které se vyvíjejí pohybové schopnosti a prořezávají se mléčné zuby … popíše předškolní věk jako období do 6 let, ve kterém se dítě stává vytáhlejším, začínají vypadávat mléčné zuby a rozvíjejí se duševní schopnosti … rozliší mladší a starší školní věk a vymezí mladší školní věk do 10 let a starší školní věk do 14 let věku


Etapy života člověka

Novorozenecké období Kojenecké období Batolecí období Předškolní věk Školní věk

… charakterizuje mladší školní věk jako období, kdy se tělesné tvary zaoblují, prořezávají se trvalé zuby a dítě je zvídavé … charakterizuje starší školní věk jako období, kdy se vytvářejí druhotné pohlavní znaky, vstupují v činnost pohlavní žlázy a urychluje se růst … popíše období dorostové jako období do 18 let, v němž dochází ke zvýšené intenzitě růstu a rozvoji myšlení a citů … rozliší období dospělosti (do 30 let), zralosti (do 45 let) a středního věku (45 – 60 let) … chápe dospělost jako období vrcholu fyzické zdatnosti a věku založení rodiny … definuje období zralosti jako období tělesné i duševní vyzrálosti … popíše období středního věku jako období vhodné pro předávání vědomostí a zkušeností, ve kterém u žen končí období plodnosti … charakterizuje stáří jako období, ve kterém se oslabuje činnost vnitřních orgánů a funkce smyslových orgánů … vysvětlí význam slova sekrece … definuje endokrinologii jako lékařský obor zabývající se léčbou žláz s vnitřní sekrecí … rozliší žlázy s vnější a vnitřní sekrecí a uvede příklady žláz s vnější sekrecí … chápe soustavu žláz s vnitřní sekrecí jako soustavu, která se podílí na řízení organismu … definuje hormony jako biologicky účinné látky, které jsou vylučovány do krve a rozváděny k orgánům … uvádí, že hormony ovlivňují celkový metabolismus, hospodaření s vodou a minerálními látkami, růst organismu, srdeční činnost a rozmnožování … jmenuje žlázy s vnitřní sekrecí a určuje jejich polohu v těle … popíše polohu podvěsku mozkového (hypofýzy) v těle … uvědomí si jeho spojení s mezimozkem … rozlišuje přední a zadní lalok hypofýzy … uvádí, že hypofýza ovlivňuje činnost ostatních žláz s vnitřní sekrecí … jmenuje somatotropin jako hormon předního laloku hypofýzy … definuje somatotropin jako hormon působící při růstu organismu … uvádí antidiuretický hormon a oxytocin jako hormony zadního laloku hypofýzy … vysvětlí význam antidiuretického hormonu, který působí zpětné vstřebávání vody z ledvinových kanálků do krve … definuje oxytocin jako hormon, který podporuje stahy hladkého svalstva dělohy při porodu … uvede polohu štítné žlázy v těle


Dorostové období Dospělost

Stáří Hormonální soustava

Hypofýza (podvěsek mozkový)

Štítná žláza

… vysvětlí, že štítná žláza prostřednictvím hormonů ovlivňuje tělesný a duševní vývin a metabolismus … jmenuje tyroxin jako hormon štítné žlázy … chápe význam jodidace soli a strumu jako projev poruchy činnosti štítné žlázy … vyhledává informace o onemocněních způsobených poruchami v činnosti štítné žlázy … popíše polohu příštítných tělísek v těle … uvede parathormon jako hormon příštítných tělísek … vysvětlí význam parathormonu při řízení hladiny vápníku v krvi … vysvětlí význam slinivky břišní jednak jako žlázy s vnější sekrecí, jednak jako žlázy s vnitřní sekrecí … jmenuje inzulin jako hormon produkovaný slinivkou břišní … uvede účinek inzulínu spočívající v řízení hladiny glukózy v krvi … popíše příčiny a komplikace onemocnění cukrovkou … vyhledá odborné označení cukrovky (diabetes mellitus) a informace o diabetu mellitu I. a II. typu … popíše uložení nadledvin v těle … rozliší kůru a dřeň nadledvin … uvede, že hormony kůry nadledvin ovlivňují látkovou přeměnu … vysvětlí, že hormony dřeně nadledvin jsou důležité při překonávání zátěží … jmenuje aldosteron a kortisol jako hormony kůry nadledvin a uvádí jejich význam … jmenuje adrenalin jako hormon dřeně nadledvin … chápe význam adrenalinu při fyzické a psychické zátěži … popíše polohu a funkci šišinky v těle … uvede význam šišinky při kontrole cyklu bdění a spánku … popíše uložení a funkci brzlíku v těle … zařadí pohlavní žlázy mezi žlázy s vnitřní sekrecí … vysvětlí, že hormony pohlavních žláz mají vliv na vývin druhotných pohlavních znaků … jmenuje významné hormony tvořené varlaty a vaječníky … charakterizuje testosteron jako hormon ovlivňující tvorbu spermií, růst a vývoj pohlavních orgánů a chování muže … charakterizuje estrogeny jako hormony ovlivňující tvorbu vajíček, růst a vývoj pohlavních orgánů a chování ženy … vysvětlí význam progesteronu při vlivu na těhotenství … uvede významné funkce nervové soustavy spočívající v řízení činnosti všech orgánů v těle, vnímání okolí a


Příštítná tělíska

Slinivka břišní

Nadledviny

Šišinka

Pohlavní žlázy

Nervová soustava

získávání informací o stavu uvnitř těla, zpracování a uchování získaných informací a vyvolání reakcí na tyto podněty … rozdělí nervovou soustavu na centrální a obvodovou nervovou soustavu a popíše, které části nervové soustavy zahrnují tyto celky … definuje neuron jako základní jednotku nervové soustavy … popíše základní části neuronu a zakreslí je do schématu … vysvětlí pojmy: dendrity, buněčné tělo, axon (neurit, nervové vlákno), myelinová pochva, nervová zakončení … chápe dendrity a buněčné tělo jako část neuronu, kde se přijímají signály z jiných neuronů … popíše axon jako dlouhý výběžek neuronu, vede vzruch k dalším buňkám … vysvětlí význam myelinové pochvy spočívající v zajištění vodivosti a také izolace od ostatních nervových vláken … chápe nervová zakončení jako výstupní část neuronu … označí nervy a nervové dráhy jako svazky nervových vláken ve vazivovém obalu … popíše nervový zápoj (synapse) jako místo spojení dvou neuronů nebo spojení neuronu a smyslové buňky … objasní, že se přenáší signál na další neuron v podobě chemického signálu … objasní pojmy: nervový obvod, dostředivá nervová dráha, odstředivá nervová dráha, reflex, reflexní oblouk, reflex nepodmíněný, reflex podmíněný … vysvětlí pojmy 1. signální soustava a 2. signální soustava … definuje reflex jako nervový děj, při kterém je přenášen signál z čidla nervovou dráhou k výkonnému orgánu … vysvětlí průběh reflexu v reflexním oblouku na příkladu obranného míšního reflexu … zajímá se o přínos I. P. Pavlova fyziologii … rozliší reflexy nepodmíněné (vrozené) a reflexy podmíněné … uvede příklady nepodmíněných a podmíněných reflexů … definuje centrální nervovou soustavu jako část, která je uložena v páteři a lebce … rozliší 31 párů míšních nervů na krční, hrudní, bederní, křížové a kostrční … popíše uložení šedé a bílé hmoty míšní na průřezu míchou … rozliší složení šedé hmoty, kterou tvoří hlavně těla neuronů s výběžky, a bílé hmoty, kterou tvoří axony neuronů … uvede, že středem míchy prochází míšní kanálek, který obsahuje mozkomíšní mok … chápe, že přerušení sestupných míšních drah nebo poškození motorických neuronů vede k vážným poruchám hybnosti


Neuron

Reflex

Mícha

… uvede významné funkce mozku … vyjmenuje části mozku … popíše polohu mozkových komor v příslušných částech mozku … uvede tři obaly, kterými je pokryt mozek a mícha … rozliší tvrdou plenu, která pevně přiléhá k lebečním kostem, pavučnici, která je uložená pod ní, a omozečnici, která přiléhá k povrchu mozku a míchy … uvede, že mezi měkkými plenami je úzký prostor vyplněný mozkomíšním mokem … uvede nejvýznamnější funkce jednotlivých částí mozku … zakreslí nebo označí na schématu tyto části mozku: prodloužená mícha, most, mozeček, střední mozek, mezimozek, koncový mozek … uvede význam a funkci hlavových nervů … uvede životně důležitá centra – dýchací a srdeční činnosti – v prodloužené míše … definuje most jako místo, kterým procházejí nervové dráhy spojující míchu, mozeček a další části mozku … uvede uložení jader V. až VIII. hlavového nervu v zadní části mostu … definuje mozeček jako centrum koordinace pohybů a rovnováhy … popíše střední mozek jako ústředí pro vjemy zrakové a sluchové … popíše mezimozek jako nejvyšší centrum řídící činnost vnitřních orgánů, tělesnou teplotu a rozmnožování … uvede význam mezimozku při řízení hypofýzy (podvěsku mozkového) … definuje koncový mozek jako největší část mozku u člověka … uvede rozdělení koncového mozku na pravou a levou hemisféru … charakterizuje mozkovou kůru jako plášť na povrchu hemisfér o tloušťce 2-5 mm … chápe význam zprohýbání mozkové kůry do závitů, které zvětšují její povrch … rozčlení hemisféry podle typických rýh do čtyř laloků … pojmenuje laloky mozkové kůry jako čelní, temenní, týlní, spánkový … lokalizuje oblast motorickou do čelních laloků, centra zodpovědná za vnímání kožní citlivosti do temenních laloků, zrakové centrum do týlních laloků, sluchové centrum do spánkových laloků … lokalizuje Brockovo centrum řeči a čichové centrum do čelního laloku … charakterizuje míšní a hlavové nervy … vysvětlí oddělené řízení kosterního svalstva a útrobních orgánů … definuje vegetativní (autonomní) nervovou soustavu jako část nervové soustavy, která řídí činnost vnitřních orgánů


Mozek

Hlavové a míšní nervy Autonomní nervová soustava

… rozdělí nervová vlákna vegetativní soustavy vycházející z mozku a míchy na sympatikus a parasympatikus … objasní antagonistickou funkci sympatiku a parasympatiku u některých orgánů … uvede významné nemoci nervové soustavy a popíše jejich příčiny, průběh a léčbu … uvědomuje si následky úrazů míchy a mozku … vysvětlí pojmy: mozková mrtvice, klíšťová encefalitida, vzteklina, lymeská borelióza, roztroušená skleróza, epilepsie, Parkinsonova nemoc, Alzheimerova nemoc … uvědomuje si význam smyslových orgánů při získávání informací o vnějším světě … vyjmenuje základní smysly … popíše, že smyslové orgány obsahují smyslové buňky, které reagují na podráždění … označí smyslové buňky jako receptory … vysvětlí význam čidel čichu a chuti … lokalizuje čichové receptory do sliznice v horní části dutiny nosní … vysvětlí, že čichové buňky dráždí plynné látky ve vdechovaném vzduchu rozpuštěné v sekretu nosní sliznice … uvědomí si, že čichové vnímání se velmi rychle adaptuje vůči podnětu … uvědomí si, že čichové vnímání se při různých okolnostech snižuje (při nachlazení) nebo zvyšuje (při hladu) … objasní význam čichu při zvýšení činnosti trávicích žláz … uvádí význam čichu při varování organismu před látkami ohrožujícími zdraví, a přitom si uvědomuje, že ne všechny nebezpečné látky je čich schopen zaznamenat … uvede, že chuťové receptory jsou uložené v chuťových pohárcích v povrchu jazyka … rozliší chuťové vjemy do čtyř skupin – sladkost, kyselost, slanost, hořkost … lokalizuje vnímání sladkosti především na špičku jazyka … lokalizuje vnímání slanosti především po stranách jazyka v přední části … lokalizuje vnímání kyselosti především po stranách jazyka v zadní části … lokalizuje vnímání hořkosti především v oblasti kořene jazyka … popíše střed jazyka jako citlivý na vnímání dotyku, tepla a bolesti … uvědomí si, že chuť má význam pro řízení činnosti trávicího ústrojí … vysvětlí, že hmatové receptory jsou uzpůsobeny k vnímání tlaku, chladu, tepla, bolesti … rozliší mechanoreceptory a termoreceptory … lokalizuje hmatové receptory do kůže a sliznic dutiny ústní a nosní … rozlišuje různou hustotu a citlivost hmatových receptorů v různých částech těla … uvádí jazyk a konečky prstů jako místa na těle nejcitlivější na dotyk a tlak a kůži zad jako nejméně citlivou


Smyslové orgány

Čich

Chuť

Hmat

… objasní význam zaznamenání bolesti jako varování před úrazem nebo onemocněním … uvede, že orgánem sluchu je ucho … popíše stavbu sluchového ústrojí skládajícího se ze tří částí – ze zevního, středního a vnitřního ucha … vyjmenuje části patřící k zevnímu uchu (boltec a zevní zvukovod zakončený bubínkem) … popíše střední ucho jako středoušní dutinu se třemi kůstkami … pojmenuje kůstky ve středním uchu jako kladívko, kovadlinku a třmínek … zařadí hlemýžď do vnitřního ucha … popíše způsob postupování zvukového vlnění uchem … lokalizuje receptory zvukových vln do vnitřního ucha do blanitého hlemýždě … popíše přenos zvukových vln sluchovými kůstkami na oválné okénko a dále do vnitřního ucha … lokalizuje rovnovážné ústrojí do vnitřního ucha … popíše stavbu rovnovážného ústrojí z váčku vejčitého a kulovitého, tří polokruhovitých kanálků vzájemně na sebe kolmých … vysvětlí, že čidlo polohy je umístěno ve váčku vejčitém a kulovitém a čidlo pohybu je uloženo ve třech polokruhovitých kanálcích vzájemně na sebe kolmých … označí receptorové buňky rovnovážného ústrojí jako vláskové buňky a vysvětlí význam jejich vlásků … lokalizuje krystalky uhličitanu vápenatého do vnější vrstvy rosolovité hmoty ve váčku vejčitém a kulovitém a vysvětlí jejich funkci … popíše význam rosolovité tekutiny ve 3 na sebe kolmých polokruhovitých kanálcích … objasní, že při déletrvajícím dráždění statokinetického čidla, např. při houpání na vlnách, jízdě autem, na pouťových atrakcích, někdy dochází ke zdravotním problémům (kinetóza) … uvědomuje si, že zrak je pro člověka nejdůležitější orgán … uvádí, že asi 80% informací z okolí získáváme pomocí zraku … popíše, že orgán zraku – oko je uložené v očnici … vyjmenuje základní struktury oka – bělima, rohovka, cévnatka, řasnaté těleso, duhovka, čočka, sklivec, sítnice … charakterizuje bělimu jako vazivovou blánu tvořící vnější vrstvu oka … vysvětlí funkci bělimy při udržování stálého tvaru oka … popíše, že bělima v přední části oka přechází v průhlednou rohovku … objasní, čím je rohovka chráněna na svém povrchu (tenká vrstva slz vylučovaná slznými žlázami) … lokalizuje cévnatku v oku – mezi bělimou a sítnicí … charakterizuje cévnatku jako vrstvu hodně protkanou cévami, které zásobují sítnici


Sluch

Vnímání rovnováhy

Zrak

… popíše, že vepředu cévnatka přechází v řasnaté těleso … vysvětlí funkci řasnatého tělesa spočívající ve změně zakřivení čočky … charakterizuje duhovku jako kruhový terčík z hladkého svalstva uprostřed s kruhovým otvorem – zornice … popíše zornicový reflex (v jasném světle se svaly duhovky stahují, tedy se zmenšuje průměr zornice) … vysvětlí význam změny průměru zornice při upravování množství světla působícího na sítnici … vysvětlí, čím je dána barva oka (pigmentem v buňkách epitelu duhovky) … objasní závislost množství pigmentu v buňkách epitelu duhovky na barvě oka … lokalizuje umístění čočky v oku – je zavěšena na vláknech řasnatého tělesa … popíše čočku jako útvar z rosolovité průhledné hmoty … objasní proces vyklenutí čočky při uvolnění tahu vláken řasnatého tělesa … charakterizuje sklivec jako rosolovitou průhlednou hmotu, která vyplňuje většinu oční koule … charakterizuje sítnici jako vlastní světločivný systém oka tvořící nejvnitřnější vrstvu oční koule … označí místo, kde z oční koule vychází zrakový nerv, jako slepou skvrnu … označí světločivné buňky sítnice jako tyčinky a čípky … popíše schopnost tyčinek zaznamenávat jen malé množství světla, a proto působí jako receptory za šera a v noci … vysvětlí, že tyčinky zaznamenávají pouze odstíny šedi … uvádí, že čípky jsou aktivní jen při větším stupni osvětlení, a proto působí jako receptory pro vidění za dne … vysvětlí pojem žlutá skvrna (místo, kde je nejvíce čípků) … popíše tři druhy čípků v sítnici a vysvětlí, že každý druh je citlivý na jeden druh světla s citlivostí na jednu základní barvu – modrou, zelenou, červenou … vysvětlí, jak vznikají vjemy různých barev a bílého světla … vyjmenuje přídatné orgány oka – okohybné svaly, oční víčka, slzné žlázy, spojivka … uvede funkci okohybných svalů spočívající v zajištění pohybu a postavení očních bulbů … objasní příčinu šilhání – rozdíl v délce jednoho z okohybných svalů … vysvětlí význam očních víček při ochraně oka a při mrkání, které zvlhčuje oko slzami … popíše uložení slzných žláz při okraji očnice … objasní, že slzy z vnitřního koutku oka odtékají do slzného váčku a do nosní dutiny … charakterizuje spojivku jako tenkou blanku vystýlající vnitřní plochu víček … objasní princip akomodace oka – při pozorování blízkých předmětů se čočka ztlušťuje … odvodí změny vlastností čočky s přibývajícím věkem


Oční vady a onemocnění

… objasní pojmy šedý zákal, zelený zákal … vysvětlí příčiny šedého a zeleného zákalu a uvede možnosti léčby … uvede způsoby prevence šedého a zeleného zákalu … vyjmenuje nejčastější vady zraku – krátkozrakost, dalekozrakost … vysvětlí podstatu krátkozrakosti spočívající v situaci, kdy se obrazy vzdálených předmětů nepromítají na sítnici, ale před ni … uvede rozptylku jako čočku využívanou ke korekci krátkozrakosti … vysvětlí podstatu dalekozrakosti spočívající v situaci, kdy se obrazy blízkých předmětů nepromítají na sítnici, ale za ni … uvede spojku jako čočku využívanou ke korekci dalekozrakosti … vyhledá, čím mohou být způsobeny šeroslepost, barvoslepost a slepota … uvědomuje si význam pravidelných preventivních prohlídek u očního lékaře … charakterizuje genetiku jako nauku o dědičnosti a proměnlivosti … uvede Johanna Gregora Mendela jako průkopníka genetiky … vysvětlí rozdíly mezi pohlavním a nepohlavním rozmnožováním … používá pojmy (křížení, hybrid, gen, alela, genotyp, fenotyp, karyotyp, genom, idiogram) … charakterizuje křížení jako záměrné pohlavní rozmnožování … charakterizuje hybrida (křížence) jako produkt křížení … popíše gen jako úsek DNA, který kóduje informaci pro určitý znak … charakterizuje alelu jako jednu konkrétní formu genu ze skupiny možných forem, které může gen nabývat … vysvětlí na konkrétním příkladu (např. krevních skupin) podstatu pojmu alela … charakterizuje genotyp jako soubor genů (přesněji alel) jedince … charakterizuje fenotyp jako vnější projev genotypu vyjádřený vlastnostmi a znaky jedince (např. jeho vzhled) … chápe genom jako soubor všech genů vyskytujících se v organismu (včetně genů lokalizovaných mimo jádro buňky) … jmenuje optimální vlastnosti modelových organismů užívaných v genetickém výzkumu … jmenuje příklady modelových organismů užívaných v genetickém výzkumu (např. bakterie Escherichia coli, octomilka obecná, myš domácí) … uvede fakt, že díky vlivu vnějšího prostředí nemusí vždy dojít k odrazu genotypu ve fenotypu … rozlišuje vzájemné vztahy mezi alelami: úplná dominance – recesivita, kodominance, neúplná dominance … rozlišuje označení dominantní alely velkým písmenem a recesivní alely malým písmenem


Úvod do genetiky

… uvede příklady úplné dominance, recesivity a kodominance u alel kódujících krevní skupiny … vysvětlí termíny: dominantní homozygot, recesivní homozygot, heterozygot … uvede genotypový zápis dominantního homozygota, recesivního homozygota a heterozygota … načrtne nákres chromozomu a provede jeho popis (chromatidy, centromera) … popíše vnitřní strukturu chromozomu jako dvoušroubovici DNA … lokalizuje chromozomy do buněčného jádra … rozlišuje diploidní a haploidní buňky … vysvětlí termín: chromozomový pár … vysvětlí význam přítomnosti párů chromozomů u diploidních buněk … chápe počet chromozomů v buňce jako druhově specifický … nespojuje počet chromozomů v buněčném jádře s evoluční vyspělostí organismů … uvede počet chromozomů v buněčném jádře lidských buněk, tj. 23 párů … spatřuje význam Gregora Johanna Mendela v rozpoznání zákonitostí přenosu alel, popř. znaků z rodičovské na dceřinou generaci … chápe Mendelovy zákony jako definice pravidel přenosu alel z rodičovské na dceřinou generaci … načrtne a popíše mendelistický čtverec … chápe genotypové a fenotypové štěpné poměry jako poměry matematicky pravděpodobné, které vždy nemusí přesně odpovídat reálné skutečnosti … vysvětlí rozdíl mezi monohybridním a polyhybridním (např. dihybridním) křížení … řeší jednoduché genetické úlohy s využitím mendelistického čtverce … chápe mimojadernou dědičnost jako dědičnost znaků lokalizovaných mimo chromozomy jádra buňky … lokalizuje uložení mimojaderných genů u prokaryotických organismů do plasmidů … lokalizuje uložení mimojaderných genů u eukaryotních organismů do DNA mitochondrií a chloroplastů … chápe plastidy a mitochondrie jako semiautonomní organely neschopné samostatné existence … vysvětlí převahu mimojaderných znaků zděděných po matce … chápe polygenní dědičnost jako dědičnost kvantitativních znaků … vysvětlí rozdíl mezi kvalitativními a kvantitativními znaky, včetně uvedení příkladů … porovná množství fenotypů u kvalitativních a kvantitativních znaků … načrtne prostřednictvím Gaussovy křivky výskyt četností jednotlivých fenotypů kvantitativních znaků v populaci … nastíní mechanismus kódování kvantitativních znaků prostřednictvím řady genů malého účinku, jejichž


Mendelovy zákony

Mimojaderná dědičnost

Polygenní dědičnost

účinky se sčítají … charakterizuje mutace jako změny v genetické výbavě organismů … vysvětlí termín: mutagenní faktory … rozdělí mutagenní faktory na fyzikální a chemické … uvede konkrétní příklady mutagenních faktorů … uvede jako důsledek konkrétní mutace Downův syndrom … popíše příčinu vzniku Downova syndromu v přítomnosti tří kusů 21. chromozomu … popíše charakteristický vzhled nositele Downova syndromu (mongoloidní oční štěrbiny, krátké paličkovité prsty, epikantus, zubní anomálie, snížený intelekt aj.) … uvede četnost výskytu Downova syndromu u porodů na 1:700 … uvede jako rizikový faktor vzniku syndromů vyšší věk matky (cca nad 35 let) … řadí mezi syndromy vyvolané chybným počtem pohlavních chromozomů syndrom Turnerův a Klinefelterův … nastíní význam reparačních mechanismů jako mechanismů opravujících poškození DNA … uvede skutečnost, že pohlavnost jedinců je primárně kódována prostřednictvím pohlavních chromozomů … uvede skutečnost, že druhotné pohlavní znaky se rozvíjí působením pohlavních hormonů … rozdělí chromozomy na autozomy a gonozomy … rozlišuje chromozomové určení pohlaví u savců (XX, XY) … označuje pohlavní chromozomy člověka jako X a Y … uvede příklady chorob či vad, jejichž geny jsou lokalizovány na chromozomu X (např. hemofilie, daltonismus) … popíše hemofilii jako geneticky podmíněnou chorobu charakterizovanou nízkou srážlivostí krve … popíše daltonismus jako geneticky podmíněnou vadu spočívající v neschopnosti rozpoznávat zelenou a červenou vadu … stanoví význam zkoušek barvocitu u osob žádajících řidičský průkaz … stanoví v závislosti na pohlaví genotypy osob zdravých, nemocných a přenašečů u chorob lokalizovaných na chromozomu X … zařadí mezi ženské pohlavní syndromy Turnerův syndrom … stanoví genotyp nositelky Turnerova syndromu (XO) … popíše znaky vyskytující se u nositelek Turnerova syndromu … zařadí mezi mužské pohlavní syndromy Klinefelterův syndrom … stanoví genotyp nositele Klinefelterova syndromu (XXY) … uvede neplodnost jako znak doprovázející výskyt pohlavních syndromů


Mutace

Dědičnost a pohlaví

… na idiogramu rozpoznává jednotlivé pohlavní syndromy … uvede překážky ve výzkumu dědičnosti člověka … uvede jako základní metody výzkumu dědičnosti člověka metodu genealogickou („rodokmenovou“) a gemelilogickou (výzkum dědičnosti u dvojčat) … rozděluje geneticky podmíněné choroby na autozomálně dominantní, autozomálně recesivní, gonozomálně dominantní a gonozomálně recesivní … uvede příklady autozomálně dominantních onemocnění (např. polydaktilie, syndaktilie) … uvede příklady autozomálně recesivních onemocnění (např. úplný albinismus) … uvede příklady gonozomálně dominantních onemocnění (např. D – vitamínorezistentní rachitis) … uvede příklady gonozomálně recesivních onemocnění (např. hemofilie, daltonismus) … popíše strategii uchování v populaci u dominantních alel způsobujících letální onemocnění … jmenuje základní metody užívané v genetickém poradenství: prekoncepční metoda, prenatální metoda, postnatální metoda … vysvětlí, ve které fázi rodičovství se uplatňují jednotlivé metody genetického poradenství a jaký mohou mít praktický dopad … popíše princip odběru a rozboru plodové vody a stanoví jeho význam … popíše geneticky modifikované organismy (GMO) jako organismy obsahující nepůvodní geny uměle vložené do jejich genomu z jiných typů organismů za účelem pozměnění jejich vlastností (zejména hospodářsky významných) … uvede hospodářsky významné vlastnosti, jichž se dociluje pomocí genetických úprav u rostlin (např. odolnost proti hmyzím škůdcům, plísním a virům, odolnost vůči herbicidům, odolnost vůči nepříznivým abiotickým podmínkám, prodloužení trvanlivosti plodů aj.) … uvede hospodářsky významné vlastnosti, jichž se dociluje pomocí genetických úprav u živočichů (např. rychlejší růst, požadovaná nutriční hodnota masa, produkce farmakologicky významných látek) … uvede příklady produktů geneticky modifikovaných jednobuněčných organismů (např. inzulín jako produkt transgenních bakterií) … chápe klonování organismů jako tvorbu jejich identických kopií … si je vědom potenciální výhodnosti klonování organismů (včetně geneticky upravených) s požadovanými vlastnostmi … popíše na příkladu ovce Dolly princip možného klonování živočichů … uvede příklady vzniku klonů v přírodě (např. rostliny jahodníku vzniklé ze šlahounů mateřské rostliny)


Genetika člověka

Genové inženýrství

… si je vědom toho, že veškeré buňky v organismu nesou totožnou genetickou výbavu představující „výrobní manuál“ pro celý organismus a že jednotlivé buňky v různých částech těla realizují jen určitou část tohoto „výrobního manuálu“ … charakterizuje kmenové buňky jako dělící se buňky, které mají zachovánu možnost následné diferenciace (v organismu i v laboratorních podmínkách) v širokou škálu různých typů dalších buněk … uvede příklady výskytu kmenových buněk v těle člověka (např. kostní dřeň, kmenové buňky mozku, raná stadia embrya) … uvede příklad přirozené diferenciace buněk kostní dřeně v různé typy krevních buněk … chápe potenciální význam využití kmenových buněk v medicíně … uvede skutečnost, že již ve starověku byli někteří učenci přesvědčeni o vzniku jedněch organismů z jiných organismů … charakterizuje období evropského středověku jako období, kdy bylo nemožné prezentovat myšlenky připouštějící přeměny organismů a tento stav zdůvodní … jmenuje vynikajícího anatoma Georgese Cuviera jako významného odpůrce teorie vývoje organismů a stoupence katastrofismu … popíše teorii katastrofismu jako teorii vysvětlující výskyt různých zkamenělin v různých horninových vrstvách coby pozůstatek organismů zahynulých při katastrofách, na jejichž místo se následně nastěhovali organismy z katastrofou nepostižených oblastí … jmenuje Jeana Baptiste Lamarcka jako autora první ucelené evoluční teorie známé jako „lamarckismus“ … vysvětlí podstatu lamarckismu jako myšlenku přenášení znaků získaných během života jedince na jeho potomstvo (princip: častým používáním určitý orgán zesílí a u nové generace se již objeví zesílený) … označí teorii lamarckismu jako neplatnou (znaky získané během života nelze předávat následné generaci, pokud nejsou geneticky zakotveny v pohlavních buňkách svých nositelů) … zařadí anglického přírodovědce Charlese Roberta Darwina (1809 – 1882) k nejvýznamnějším osobnostem, které kdy ovlivnily dějiny vědy … jmenuje Charlese Roberta Darwina jako autora přelomové evoluční teorie zvané „darwinismus“ … uvede jako klíčová Darwinova díla „O původu druhů přírodním výběrem“ (1859) a „O původu člověka“ (1871) … objasní, proč měla Darwinova díla ve své době mnoho odpůrců … vysvětlí termín přírodní (=přirozený) výběr jako mechanismus selektující potomstvo organismů na úspěšné a neúspěšné (přežívají a rozmnožují se jedinci lépe vybavení pro dané prostředí, méně vhodní jedinci se rozmnožují méně či vůbec)


Vývoj evolučních teorií

Lamarckismus

Charles Darwin

… vysvětlí princip přírodního výběru na konkrétním příkladu (např.: V populaci hmyzu jsou jedinci více i méně odolní proti působení konkrétního insekticidu. Po aplikaci postřiku jedinci méně odolní zahynou, odolnější přežijí a svou geneticky danou odolnost přenesou na většinu svého potomstva. Nová generace je tak proti danému insekticidu rezistentní.) … chápe přírodní výběr jako klíčový evoluční mechanismus … zmíní Darwinovu cestu kolem světa na lodi Beagle jako významnou pro získání podkladů pro formulaci jeho evoluční teorie … uvede jméno anglického biologa Alfreda Russela Wallaceho, který jakožto Darwinův současník dospěl k obdobným evolučním závěrům … uvědomuje si fakt, že i v současné době nemá značná část populace (zejména ovlivňovaná náboženskými kruhy)o evolučních mechanismech dostatek informací, popřípadě evoluci přímo odmítá … vysvětlí teorii kreacionismu jako teorii vysvětlující vznik jednotlivých forem organismů vytvořením Stvořitelem … vysvětlí teorii panspermismu jako teorii vysvětlující výskyt života na Zemi zavlečením z vesmíru … definuje biologickou evoluci jako zákonitý vývoj organismů založený na postupných změnách jejich genetické výbavy … uvědomuje si, že evoluce není cílená (vývoj nesměřuje k předem určenému cíli – např. k vytvoření nějakého konkrétního orgánu) … uvede, že biologická evoluce probíhá v interakci s abiotickými i biotickými vlivy prostředí … chápe jako předstupeň biologické evoluce evoluci chemickou, jejímž výsledkem byl vznik organických látek … označí za výsledek biologické evoluce vznik rozmanitých skupin organismů … datuje stáří Země na cca 4,6 mld. let … popíše v hrubých rysech vznik zemského tělesa z prachoplynového mračna … orientuje se v tabulce geologických období … dělí období prekambria (4,6 mld. – 570 mil. let) na prahory a starohory … datuje vznik života na Zemi do období před ca 3,8 mld. let … uvede skutečnost, že biologické evoluci předcházela evoluce chemická … uvede, že výsledkem chemické evoluce byl vznik organických látek … nastíní proces vzniku organických látek v prahorách … popíše složení jedovaté atmosféry vzniklé odplyněním zemského nitra … popíše vznik prvních organických látek (např. aminokyselin)jako důsledek působení abiotických faktorů (UV


Biologická evoluce

Vývoj života na Zemi

Prekambrium

záření, teplota, elektrické výboje) na prahorní jedovatou atmosféru … uvede skutečnost, že vznik organických látek z anorganických v podmínkách odpovídajících době vzniku života byl laboratorně prokázán … jmenuje Alexandra Ivanoviče Oparina jako autora teorie o vzniku života (teorie evoluční abiogeneze) … nastíní ve stručnosti princip teorie evoluční abiogeneze … charakterizuje koacerváty jako shluky organických látek v prahorním oceánu, ve kterých došlo ke vzniku prvních živých organismů … jmenuje bílkoviny a nukleové kyseliny jako klíčové látky pro vznik živých organismů … rozpozná na obrázku stromatolity a charakterizuje je jako anorganické produkty fotosyntetizujících bakterií … uvede Shark Bay v Austrálii jako místo recentního výskytu stromatolitů … klade vznik prvních eukaryotických buněk do období před 2 mld. – 1,5 mld. let … klade vznik prvních mnohobuněčných rostlin (v podobě řas) do období před 1 mld. let … klade vznik prvních mnohobuněčných živočichů (např. živočišných hub či žahavců) do období před 650 mil. lety … klade výskyt prvních strunatců na konec období prekambria … přirovná první strunatce k larvám dnešních sumek či ke kopinatcům … klade výskyt prvních obratlovců (v podobě bezčelistnatců) na období přelomu prekambria a kambria … vyjmenuje jednotlivá období prvohor (=paleozoikum, 570 mil. – 240 mil. let): kambrium, ordovik, silur, devon, karbon, perm … jmenuje typické představitele života prvohorních moří (trilobiti, lilijice, hlavonožci se schránkami aj.) … jmenuje Joachima Barranda jako badatele, který se zabýval zkoumáním života prvohorních moří na našem území … pojmenuje oblast prvohorních mořských sedimentů mezi Prahou a Plzní jako Barrandien a pražskou čtvrť proslulou nalezišti prvohorních zkamenělin jako Barrandov … označí trilobity za výhradně prvohorní živočichy … klade proces přechodu rostlin z vodního prostředí na souš do období siluru … označí za první suchozemské rostliny rhyniofyty … datuje vznik ryb na přelom siluru a devonu … zhodnotí význam devonských lalokoploutvých ryb pro vznik prvních suchozemských čtvernožců (obojživelníků ve svrchním devonu) … popíše biotop, v jakém žily devonské lalokoploutvé ryby


Prvohory Prvohorní moře

Rhyniofyty

… uvede jako zástupce recentních lalokoploutvých ryb latimerii podivnou … jmenuje anatomické zvláštnosti latimerie podivné (plíce, specifická stavba ploutví) … charakterizuje karbonské klima na území dnešní České republiky jako tropické … lokalizuje území dnešní České republiky v období karbonu do oblasti rovníku … popíše vzhled krajiny v období karbonu na našem území (močálovité oblasti s pralesy kapraďorostů) … jmenuje skupiny rostlin, které řadíme mezi kapraďorosty (plavuně, přesličky, kapradiny) … zhodnotí hospodářský význam prvohorních kapraďorostů, coby výchozího materiálu pro vznik černého uhlí … jmenuje a na mapě ukáže lokality současné i minulé těžby černého uhlí u nás (Plzeňsko, Kladensko, Žacléř, Rosice, Oslavany, Zbýšov u Brna, Ostrava, Karviná) … zdůvodní, proč jsou ložiska černého uhlí skryta stovky metrů pod zemským povrchem … porovná způsob těžby černého a hnědého uhlí a popíše jeho dopady na krajinu … jmenuje vážku rodu Meganeura (rozpětí křídel 70 cm) jako zajímavého zástupce karbonské fauny … datuje vznik plazů z obojživelníků do období svrchního karbonu … dává do souvislosti změny klimatu na přelomu karbonu a permu se změnou tehdejší fauny a flóry … popíše permské klima jako aridní (suché a teplé) … popíše ústup kapraďorostů a rozšíření rostlin nahosemenných v období permu … popíše ústup obojživelníků a rozšíření plazů v období permu … chápe permské savcoidní plazy jako předchůdce pozdějších savců … vyjmenuje jednotlivá období druhohor (=mezozoikum, 240 mil. – 65 mil. let): trias, jura, křída … označí druhohory jako éru plazů … vysvětlí termín: radiace plazů jako rozvoj plazů spočívající ve vzniku a vývoji mnoha jejich rozmanitých skupin … klade do období triasu vznik prvních savců a dinosaurů … přirovná vzhled prvních savců k dnešním hmyzožravcům … uvede skutečnost, že první savci byli vejcorodí … popíše první savce jako živočichy s noční aktivitou … uvede nahosemenné rostliny jako dominantní skupinu rostlin v období druhohor … zařadí mezi nahosemenné rostliny cykasy, jinany a jehličnany … charakterizuje období jury a křídy jako éru dinosaurů … jmenuje příklady dinosaurů (např. Apatosaurus, Stegosaurus, Tyranosaurus, Triceratops aj.) … uvede, že někteří zástupci dinosaurů byli zřejmě živočichové homoiotermní (=se stálou tělesnou teplotou) … si je vědom, že řada známých druhohorních plazů nepatřila do skupiny dinosaurů (např. ptakoještěr


Karbon

Druhohory

První savci

Dinosauři

Pterodactylus, ryboještěr Plesiosaurus, ryboještěr Nothosaurus) … klade do období jury počátky vzniku ptáků … označí jako předky ptáků drobné druhy bipedních dinosaurů … porovná tvar těla pštrosa a menších bipedních dinosaurů … jako ukázku přechodných typů mezi dinosaury a ptáky jmenuje archeopteryxe (Archaeopteryx lithographica) … označí archeopteryxe za slepou vývojovou linii, která nevedla ke vzniku dnešních ptáků … označí archeopteryxe za plaza (dinosaura), který je z didaktických důvodů často uváděn v systému ptáků … jmenuje břidlicové lomy v Solnhofenu jako místo nálezů fosilií archeopteryxe … jmenuje ptačí znaky, jimiž archeopteryx disponoval (např. peří, srostlé klíční kosti) … jmenuje plazí znaky, jimiž archeopteryx disponoval (např. ozubený zobák, zachované prsty na křídlech, dlouhý ocas vyztužený páteří) … označí jako primární funkci peří u dinosaurů termoizolaci … zařadí existenci peří u dinosaurů mezi tzv. preadaptace … popíše let prvních ptáků jako klouzavý … vysvětlí pojem mořská transgrese (=záplava) a regrese (=ústup) … jmenuje jako významnou transgresi, která postihla naše území transgresi v období křídy … uvede Českou tabuli, jako území zaplavené křídovým mořem … jmenuje příklady geologických a paleontologických lokalit na území České tabule (např. Kamajka u Chotusic, Zbyslavská mozaika, Kaňk u Kutné Hory) … rozdělí období zvané kenozoikum na třetihory (= terciér, 65 mil. – 2 mil. let) a čtvrtohory (= kvartér, 2 mil. – současnost) … vyjmenuje jednotlivá období třetihor: paleogén, neogén … označí třetihory jako éru savců … označí třetihory za období radiace savců, během níž vznikly recentní i fosilní řády savců … popíše ve stručnosti vývoj koně od malých pětiprstých forem, přes formy tříprsté po jednoprsté zástupce … uvede jako zajímavé příslušníky třetihorní fauny obří dravé a mrchožravé ptáky Jižní Ameriky (např. Phorusrhacos) … popíše charakter třetihorní krajiny v oblasti podkrušnohorských pánví (močálovitý charakter, krytosemenné rostliny a jehličnany – např. tisovec) … zhodnotí hospodářský význam těžby hnědého uhlí v Podkrušnohoří … vyjmenuje jednotlivá období čtvrtohor: pleistocén (2 mil. – 10 tis. let) a holocén (10 tis. let – současnost)


Archeopteryx

Třetihory

Čtvrtohory

… popíše charakter pleistocenní krajiny v předpolí ledovců (tundry, stepi, výskyt velkých savců) … uvede jako charakteristický klimatický rys pleistocénu střídání dob ledových (glaciálů) a meziledových (interglaciálů) … uvede příklady známých pleistocenních savců (mamut, srstnatý nosorožec, jeskynní medvěd, jeskynní lev) … vysvětlí termín: živá zkamenělina (organismus vyskytující se v pravěku, který víceméně v nezměněné podobě existuje dodnes … uvede příklady živých zkamenělin (např. latimérie podivná, haterie novozélandská, jinan dvoulaločný) … objasní termín: relikt (= organismus, který přežívá z dob minulých do současnosti) … uvede příklady glaciálních reliktů u nás (např. ostružiník moruška, praménka rakouská) … zařadí současného člověka do zoologického systému (říše: živočichové, kmen: strunatci, podkmen: obratlovci, třída: savci, řád: primáti, čeleď: hominidi = lidé (Hominidae), rod: člověk (Homo), druh: člověk moudrý (Homo sapiens), poddruh: člověk moudrý vyspělý (Homo sapiens sapiens) … orientuje se ve fylogenetickém stromu zobrazujícím vývoj člověka … si je vědom omezeného množství fosilních pozůstatků člověka, ze kterého vycházejí jeho tělesné rekonstrukce (většina nálezů má jen fragmentální charakter) … uvede, že vývoj člověka doprovází trend hominizace a sapientace … vysvětlí termín hominizace jako trend ve vývoji tělesných znaků, které jsou typické pro rod Homo (např. zploštělý hrudník, vzpřímená postava, dvojesovitě prohnutá páteř, opozice palce, zmenšené nadočnicové oblouky, zvětšování podílu mozkovny nad obličejovou částí, zmenšování zubů) … vysvětlí termín sapientace jako trend ve vývoji rozumových schopností člověka vedoucí k zformování Homo sapiens … nastíní přehled základních vývojových stupňů člověka (zástupci rodu Ramapithecus, zástupci rodu Australopithecus, zástupci rodu Homo – Homo habilis, Homo ergaster, Homo erectus, Homo heidelbergensis, Homo neanderthalensis, Homo sapiens aj.) … uvědomuje si koexistenci mnohdy několika vývojových linií člověka v určité době, z nichž jen jedna vedla k současnému člověku … si je vědom existence rozmanitých hypotéz vývoje člověka, které jsou na základě nových výzkumů aktualizovány … popíše na aktuálním fylogenetickém schématu současný vědecký pohled na vývoj člověka … uvede pro vývoj člověka jako klíčovou změnu klimatu v Africe, která vedla k zániku tropických lesů a rozšíření savan


Vývoj člověka

Hominizace a sapientace

Vývojové stupně člověka

… označí přechod k bipednímu pohybu za adaptaci na život v savaně … charakterizuje zástupce rodu Ramapithecus: výskyt před 10 – 14 mil. lety v jižní Asii a východní Africe, na hranici lesa a savany, předpoklady pro přechod k bipednímu pohybu, slabý rozvoj hominizačních znaků, neprokázáno užívání nástrojů, patrně stojí mimo přímou vývojovou linii člověka … charakterizuje zástupce rodu Australopithecus: různé druhy v období před 4 – 1,2 mil. let, jižní a východní Afrika, bipední pohyb, 120 cm, 35 kg, parabolický zubní oblouk, užívání nástrojů, sběrač a lovec drobných živočichů, A. africanus zřejmě na přímé linii vedoucí k současnému člověku, nejmladší formy jako Australopithecus (Paranthropus) boisei specializované na příjem rostlinné stravy … charakterizuje druh Homo habilis (člověk zručný): výskyt před 2,3 – 1,7 mil. lety, nejstarší známý zástupce rodu Homo, východní Afrika, 130 cm, 40 kg, doložena výroba nástrojů (kamenné asi před 2,5 mil. lety), zřejmě slepá vývojová větev) … charakterizuje druh Homo ergaster (člověk dělný): výskyt před 1,8 – 1,3 mil. lety, východní Afrika, Čína, zřejmě dosud nejstarší známý přímý předek dnešního člověka patřící do rodu Homo) … charakterizuje druh Homo erectus (člověk vzpřímený): výskyt před 1,8 – 0, 15 mil. lety, Afrika, Asie, Evropa, 140 – 180 cm, 40 – 70 kg, využívání ohně asi před 700 tisíci lety) … charakterizuje druh Homo heidelbergensis (člověk heidelberský): výskyt před 0,6 – 0,3 mil. lety, Afrika, Asie, Evropa, 175 cm, 70 kg, zřejmě výchozí druh pro vznik Homo neanderthalensis a Homo sapiens … charakterizuje druh Homo neanderthalensis (člověk neandertálský): výskyt před 230 – 30 tis. lety, Evropa – např. údolí Neandertal, Asie, 165 cm, tzv. klasičtí neandrtálci přizpůsobeni životu v chladném klimatu, robustní tělesná stavba, pohřbívání zemřelých, možné křížení s Homo sapiens … charakterizuje druh Homo sapiens (člověk moudrý): (300) 200 tisíc let – současnost, podle jedné z teorií vznikl ve východní Africe a odsud se rozšířil do celého světa, před 10 tis. lety zemědělství) … uvede jeskyně Altamira (Španělsko) a Lascaux (Francie) jako lokality nálezů nejznámějších jeskynních maleb … uvede a časově zařadí přelomové okamžiky ve vývoji člověka – vzpřímená chůze (před 5 mil. lety), výroba kamenných nástrojů (před 2,6 mil. let), používání ohně (před 700 tis. let), rozvoj řeči, schopnost plánování, pohřbívání zemřelých (před 100 tis. lety), umění (před 30 tis. lety), zemědělství (před 10 tis. lety), domestikace zvířat, zpracování kovů (před 9 tisíci lety) … uvede nálezy artefaktů Homo erectus z našeho území (např. Přezletice u Prahy, Stránská skála u Brna) … uvede nálezy kosterních pozůstatků Homo neanderthalensis z našeho území (např. jeskyně Kůlna v Moravském krasu, jeskyně Šipka u Štramberka) … uvede známá paleolitická naleziště Homo sapiens sapiens z našeho území (např. Dolní Věstonice, Předmostí u


Ramapithecus

Australopithecus

Homo habilis

Homo ergaster Homo erectus Homo heidelbergensis Homo neanderthalensis

Homo sapiens

Přerova, Mladeč u Litovle, Moravský kras, Praha, Český kras) … uvede pořadí jednotlivých aktivit, jimiž si člověk obstarával potravu: sběrač – lovec drobných zvířat – lovec velkých zvířat – pastevec a zemědělec … uvede pojídání uhynulých zvířat jako jednu ze strategií obstarání potravy u pravěkého člověka (člověk jako mrchožrout, zdechlinář) … spatřuje v zemědělství činnost, kterou člověk začal významně přetvářet krajinu … spatřuje v zemědělství činnost, která vedla k produkci takového množství potravy, které umožnilo početní růst lidské populace … popíše vznik planety Země kumulací meteoritů ... nakreslí řez zemským tělesem a označí zemskou kůru, zemský plášť, vnější a vnitřní jádro a litosféru ... rozlišuje pojmy: zemská kůra a litosféra ... vysvětlí rozdílné složení a hustotu v různých částech zemského tělesa (SiAl x NiFe) ... porovná možnosti a limity jednotlivých způsobů výzkumu zemského nitra (doly, vrty, výzkum seismických vln) … definuje atmosféru jako vzdušný obal Země ... popíše vznik prvotní atmosféry odplyněním zemského nitra a její vývoj přes různá stadia (jedovatá atmosféra vzniklá odplyněním zemského nitra, kyslíkatá atmosféra) ... uvědomuje si význam jedovaté atmosféry pro vznik života ... objasní původ většiny kyslíku v atmosféře jako odpadního produktu fotosyntézy ... uvede složení suché atmosféry v objemových procentech … popíše vznik prvotní hydrosféry z vodní páry zemského nitra … uvede fakt, že od prahor dochází k interakcím mezi hydrosférou, atmosférou a litosférou, v jejichž důsledku dochází ke změně chemického složení jednotlivých geosfér (např. vazba prvotního kyslíku na železo za vzniku oxidů železa) … definuje litosféru jako horninový či pevný obal zemského tělesa ... rozlišuje pojmy: litosféra a zemská kůra ... uvede základní příklady vyvřelých, sedimentárních a metamorfovaných hornin ... chápe litosféru jako soubor litosférických desek ... uvede příklady litosférických desek a lokalizuje je na mapě ... objasní princip pohybu litosférických desek a uvede typy rozhraní mezi deskami ... schematicky zakreslí jednotlivé typy rozhraní včetně příslušného popisu (užívá termíny rift, středooceánský


Země jako vesmírné těleso Stavba zemského tělesa

Vznik atmosféry

Vznik hydrosféry

Litosféra Typy hornin Litosférické desky

hřbet, hlubokomořský příkop apod.) ... uvede konkrétní příklady rozmanitých typů rozhraní mezi deskami a lokalizuje je na mapě ... uvede příklady hlubokooceánských příkopů (např. Mariánský příkop, Atacamský příkop, Portorický příkop) a středooceánských hřbetů (např. Středoatlantský hřbet) ... uvede jednu z udávaných hloubek Mariánského příkopu (10 911 m, 11 034 m) ... uvede důkazy pohybu litosférických desek (měření, naleziště surovin či zkamenělin, kompatibilní tvar kontinentů) ... definuje pojmy: nadmořská výška, nížina, vysočina, relativní výšková členitost ... spojuje rozhraní litosférických desek s horotvornými pochody (sopečná činnost, vrásnění, pohyby podél zlomů) a zemětřesením ... popíše krajinu modelovanou sopečnou činností (používá pojmy sopka = vulkán, kráter, kaldera, sopouch, magma, láva, stratovulkán, štítová sopka, tuf, sopečná bomba, popel, bahenní proudy, výrony plynů) ... uvede příklady činných sopek z různých částí světa a lokalizuje je na mapě ... popíše sopečnou činnost na našem území v minulosti a lokalizuje na mapě konkrétní oblasti a útvary vulkanického původu (třetihorní: Bezděz, Trosky, České středohoří aj., čtvrtohorní: Velký Roudný, Uhlířský vrch, Komorní Hůrka aj.) … načrtne podzemní magmatická tělesa batolit (=pluton) a lakolit … popíše mechanismus vrásnění ... schematicky zakreslí a popíše vrásu (synklinála, antiklinála) ... uvědomuje si existenci vrás různých velikostí (od cm až po celé horské hřbety) a směrů ... vysvětlí pojem: příkrov a uvede příklady příkrovových pohoří (např. Alpy) … popíše mechanismus vzniku tvarů reliéfu vzniklých pohybem podél zlomů … načrtne hrásť a prolom … uvede příklady našich i zahraničních pohoří a pánví vzniklých pohyby podél zlomů (např. Krušné hory, Mostecká pánev, Ťan-šan) ... dělí zemětřesení podle vzniku na tektonická, sopečná a řítivá a jmenuje tektonická zemětřesení jako nejčastější typ ... vysvětlí termíny: epicentrum a hypocentrum ... uvede Richterovu stupnici jako škálu intenzity zemětřesení ... uvede příklady nejničivějších zemětřesení ... určí oblasti s nejvýznamnější zemětřesnou aktivitou u nás a ve světě


Sopečná činnost

Vrásnění

Pohyby podél zlomů

Zemětřesení

... porovná účinky různě silných zemětřesení v různých částech světa a určí příčiny odlišných dopadů na lidskou společnost ... zhodnotí rizika výstavby jaderných elektráren v tektonicky aktivních oblastech ... rozlišuje endogenní a exogenní síly (modelaci) ... vysvětlí princip fyzikálního zvětrávání (např. mrazové zvětrávání) a chemického zvětrávání (např. rozpouštění) ... popíše mechanismus vzniku krasu ... uvede horniny, ve kterých vznikají krasové jevy (vápenec, sůl, sádrovec) ... uvede příklady povrchových krasových jevů ... uvede příklady podpovrchových krasových jevů ... vysvětlí pojmy: kras, závrt, propast, jeskyně, krápník, stalaktit, stalagmit, stalagnát, brčko, uhličitan vápenatý, sifon, ponor (= propadání), vyvěračka ... uvede příklady krasových území České republiky, naše významné jeskyně a propasti (např. Český kras: Koněpruské jeskyně; Moravský kras: Punkevní jeskyně, Amatérská jeskyně, propast Macocha; Hranický kras: Hranická propast) ... zhodnotí význam krasových oblastí pro turistický ruch ... rozdělí ledovce na pevninské a horské ... vysvětlí vznik ledovce, včetně termínu firn ... popíše, jakým způsobem modeluje horský ledovec krajinu ... vysvětlí pojmy: kar, moréna ... popíše rozdíl mezi ledovcovým a říčním údolím ... uvede příklady horských ledovců a lokalizuje je na mapě ... popíše, jakým způsobem modeluje krajinu pevninský ledovec … vysvětlí pojmy: bludný balvan ... uvede příklady pevninských ledovců a lokalizuje je na mapě ... ukáže na mapě hranici našeho čtvrtohorního pevninského zalednění ... uvede, které naše hory byly ve čtvrtohorách pokryty horským ledovcem ... uvede příklady našich i cizích jezer ledovcového původu a lokalizuje je na mapě ... popíše mechanismus vzniku pískovcových skalních měst a uvede typické útvary, které se zde vyskytují (skalní věže, soutěsky, brány, pokličky) ... vysvětlí mechanismus vzniku skalní pokličky


Zvětrávání Kras

Ledovce

Pískovcová skalní města

... uvede příklady našich skalních měst ... zhodnotí význam skalních měst pro turistický ruch ... popíše hlavní modelační faktory pouštní krajiny (činnost větru, velké teplotní výkyvy) ... vysvětlí mechanismus vzniku skalních hřibů ... rozdělí pouště na písečné (ergy), štěrkovité a skalní ... vysvětlí pojmy: písečná duna, desertifikace ... uvede příklady pouští na různých kontinentech ... stanoví význam rozdílu mezi úhrnem srážek a výparem pro vznik pouští ... popíše jednotlivé části typicky vyvinuté pláže ... vysvětlí pojem: příboj … definuje pedosféru jako půdní obal Země (či jako soubor půd na Zemi) ... rozdělí složky půdy na anorganickou (pevnou, plynnou, kapalnou) a organickou (živou – edafon a mrtvou – humus) ... uvědomuje si souvislost mezi matečnou horninou a vlastnostmi pevné anorganické složky ... určí význam půdního vzduchu pro život půdních organismů ... určí význam půdní vody coby minerálního roztoku pro výživu rostlin ... definuje edafon jako soubor půdních organismů ... uvede příklady zástupců edafonu (půdní bakterie, žížala, krtek) … zhodnotí význam půdních bakterií jakožto rozkladačů organické hmoty ... definuje humus jako soubor odumřelých částí organismů v různém stupni rozkladu ... určí význam humusu jako zásobníku živin v půdě a složky zodpovědné za vznik hrudek (agregátů) ... vnímá optimální hrudkovitost půdy jako jednu z důležitých vlastností půdy pro zemědělství ... podle zrnitosti rozděluje půdní druhy na kamenité, štěrkovité, písčité, hlinité a jílovité ... vnímá hlinité půdy jako nejvhodnější pro zemědělství ... popíše chování vody v hrubozrnných a jemnozrnných půdách ... vysvětlí pojmy: půdní horizonty A, B, C; humusový horizont; matečná hornina; mocnost; půdní typ ... uvede, kterými parametry se odlišují jednotlivé půdní horizonty různých půdních typů (chemické složení, barva, množství humusu aj.) ... uvede základní půdní typy (černozem, hnědozem, podzol, laterit) ... popíše klimatické podmínky vzniku vybraných půdních typů a lokalizuje jejich výskyt u nás i ve světě ... určí vhodnost jednotlivých půdních typů pro zemědělství


Pouštní krajina

Pláž Pedosféra Složky půdy

Edafon Humus

Půdní druhy

Půdní typy

... uvede příklady plodin pěstovaných na černozemích (pšenice, kukuřice, cukrová řepa) ... uvede význam půdy a příklady ohrožení půd (znečištění ropou a jinými chemikáliemi, okyselení kyselými dešti, udusání těžkou mechanizací, eroze v důsledku nesprávného obdělávání, eroze v důsledku nadměrné pastvy, zasolování) ... popíše geologický vývoj území České republiky ... orientuje se v legendě geologické mapy České republiky ... vyjmenuje chronologicky jednotlivá období stratigrafické tabulky (prekambrium, prvohory: kambrium, ordovik, silur, devon, karbon, perm, druhohory: trias, jura, křída, třetihory: paleogén, neogén, čtvrtohory: pleistocén, holocén) ... rozdělí území České republiky na Český masív a Karpaty ... popíše vývoj Českého masívu v období prvohor ... charakterizuje život v prvohorních moří Barrandienu ... určí horniny typické pro oblast Barrandienu ... odvodí názvy Barrandien a Barrandov od Joachima Barranda ... lokalizuje oblasti vzniklé hercynskou orogenezí ... uvede karbon jako období počátků formování uhelných slojí (Plzeňsko, Kladensko, Žacléř, Rosice, Ostravsko, Karvinsko aj.) ... uvede charakter vegetace a živočišstva v karbonu ... popíše změny reliéfu Českého masívu v průběhu druhohor ... objasní pojem křídová transgrese a uvede oblasti, které postihla ... uvede významné paleontologické lokality z období křídové transgrese ... popíše sopečnou a tektonickou činnost v průběhu třetihor ... popíše vznik a význam podkrušnohorských hnědouhelných pánví ... uvede dopady třetihorní tektonické aktivity na prvohorní horstva ... uvede oblasti rozsáhlejší (Doupovské hory, České středohoří)i izolované (Česká tabule: Bezděz, Trosky, Říp) vulkanické činnosti ve třetihorách ... horniny Karpat charakterizuje jako sedimenty druhohorního a třetihorního moře ... uvede vrásnění v rámci alpínsko-himálajské orogeneze jako příčinu vzniku Karpat ... na mapě ukáže jižní hranici pleistocenního zalednění ... uvede důkazy ledovcové činnosti na našem území (ledovcová jezera, morény, oblíky, morény) ... uvede doklady čtvrtohorní sopečné činnosti (Komorní a Železná Hůrka, Uhlířský vrch, Velký Roudný aj.) na


Význam a ohrožení půd

Geologický vývoj České republiky

území České republiky … definuje minerál (= nerost) jako homogenní přírodninu, která vznikla v důsledku geologických pochodů a jejíž složení lze vyjádřit chemickým vzorcem … uvede skutečnost, že minerály jsou složeny z chemických prvků nebo chemických sloučenin … definuje mineralogii jako vědu o minerálech, která studuje jejich vlastnosti, složení, vznik a výskyt … rozděluje minerály na krystalované, krystalické a amorfní … charakterizuje krystalované minerály jako minerály tvořené velkými, okem rozpoznatelnými krystaly … charakterizuje krystalické minerály jako minerály tvořené drobnými, mikroskopem rozpoznatelnými krystaly, tvořícími shluky (agregáty) … charakterizuje amorfní (= beztvaré) minerály jako minerály, které netvoří krystaly … charakterizuje krystal jako geometrické těleso omezené krystalovými plochami, které se stýkají v hranách a ty v rozích … uvede krystalizaci jako proces vzniku krystalů … popíše, za jakých podmínek vznikají velké, dobře vyvinuté krystaly (pomalá krystalizace s dostatkem prostoru) a krystaly malé, nedokonalé (rychlá krystalizace s nedostatkem prostoru) … uvede výchozí materiály pro krystalizaci (horniny v pevném i tekutém stavu – magma; kapalné roztoky; plyny) … pojmenuje označením drúza skupinu krystalů vyrůstajících na společném základě … pojmenuje označením geoda skupinu krystalů vykrystalizovaných na vnitřních stěnách dutiny … jmenuje prvky souměrnosti krystalu: rovina souměrnosti, osa souměrnosti, střed souměrnosti … charakterizuje rovinu souměrnosti jako myšlenou rovinu, kterou můžeme proložit krystalem tak, aby vznikly dvě zrcadlově shodné poloviny … charakterizuje osu souměrnosti jako myšlenou přímku, která prochází středem krystalu a podle které můžeme krystal otáčet o 360° … vysvětlí termíny: dvoj- , troj- , čtyř- a šestičetná osa souměrnosti (kolikrát se při otáčení krystalu o 360° okolo osy souměrnosti objeví poloha shodná s polohou výchozí, tolikačetná osa je) … charakterizuje osní kříž jako systém krystalových os procházející středem krystalu … charakterizuje střed souměrnosti jako bod, od něhož jsou stejnocenné body opačných stran krystalu stejně vzdáleny … chápe krystalovou mřížku jako základ vnitřní struktury krystalu … popíše krystalovou mřížku jako prostorové uspořádání atomů, které jsou v rovnovážné poloze, ve které se


Mineralogie

Krystal

Prvky souměrnosti

vzájemné působení přitažlivých a odpudivých sil mezi jednotlivými atomy eliminuje … uvede fakt, že vlastnosti minerálů se odvíjejí od struktury krystalové mřížky (srovná vlastnosti grafitu a diamantu) … uvede fakt, že amorfní minerály nemají krystalovou mřížku … podle charakteru souměrnosti krystalu (zejména podle vzhledu osního kříže) zařadí jednotlivé krystaly do krystalových soustav (trojklonná, jednoklonná, kosočtverečná, čtverečná, krychlová, šesterečná, klencová) … charakterizuje trojklonnou krystalovou soustavu (osy a, b, c nesvírají pravý úhel) … charakterizuje soustavu jednoklonnou (osa b je kolmá na osu c, osa a je kolmá na osu b) … charakterizuje soustavu kosočtverečnou (osy a, b, c vzájemně svírají pravý úhel) … charakterizuje soustavu čtverečnou (osy a1, a2, c vzájemně svírají pravý úhel) … charakterizuje soustavu krychlovou (osy a1, a2, a3 svírají vzájemně pravý úhel, osa c je šestičetná) … charakterizuje soustavu klencovou (osy a1, a2, a3 svírají vzájemně pravý úhel, osa c je trojčetná) … rozliší vlastnosti minerálů na fyzikální a chemické … zařadí mezi fyzikální vlastnosti minerálů hustotu, tvrdost, štěpnost, lom, lesk, optické, magnetické a elektrické vlastnosti … uvede jednotky hustoty (g/cm3, kg/m3) … uvede vzorec pro výpočet hustoty ρ=m/V … jmenuje příklady minerálů s vysokou (ryzí kovy, galenit) a nízkou (halit) hustotou … jmenuje minerály ze stupnice tvrdosti t 1 – 10 (mastek, halit, kalcit, fluorit, apatit, živec ortoklas, křemen, topaz, korund, diamant) … uvede, při jaké tvrdosti lze do minerálu rýpat nehtem (t = 1, max. 2) … uvede, od jaké tvrdosti lze minerálem rýpat do skla (t = 6 a více) … popíše praktické využití velmi tvrdých minerálů (brusky, řezné kotouče, vrtáky) … charakterizuje štěpnost jako schopnost oddělovat při mechanickém působení vrstvy rovných ploch … uvede příklady minerálů s výbornou (slída, sádrovec) a nedokonalou (křemen) štěpností … označí nerovné plochy po odloučených úlomcích minerálů jako lom … uvede křemen jako příklad minerálu s lasturnatým lomem … vysvětlí, že lesk minerálu vzniká odrazem světla od krystalových nebo štěpných ploch … uvede křemen jako příklad křehkého minerálu (po nárazu se rozletí na jednotlivé úlomky) … uvede ryzí kovy jako příklady kujných minerálů (při nárazu či úderu mění tvar, ale drží pohromadě) … řadí mezi optické vlastnosti minerálů propustnost světla, vryp a barvu


Krystalové soustavy

Fyzikální vlastnosti minerálů

… rozděluje minerály podle množství světelných paprsků, které minerál propouští na průhledné, průsvitné a neprůsvitné … charakterizuje průhledné minerály jako takové, přes které lze číst text … charakterizuje průsvitné minerály jako takové, přes které proniká světlo, ale text je nečitelný … charakterizuje neprůhledné minerály jako takové, které nepropouští světlo … charakterizuje čiré minerály jako průhledné a bezbarvé … určuje charakter vrypu podle barvy prášku vzniklého mechanickým oděrem vzorku minerálu … mezi barevné minerály řadí takové, jejichž prášek je barevný … mezi zbarvené minerály řadí takové, které vykazují barevnost, ale jejich vryp je bílý … mezi bezbarvé minerály řadí takové, které nevykazují barevnost a jejichž prášek je bílý … označí jako magnetické takové minerály, které mají schopnost vychylovat střelku kompasu … rozlišuje minerály podle toho, zda vedou či nevedou elektrický proud … je si vědom skutečnosti, že některé minerály získávají po úderu elektrický náboj (např. křemen) … uvede využití vlastnosti křemene získávat elektrický náboj v piezoelektrických zapalovačích … zařadí mezi chemické vlastnosti minerálů chemické složení, rozpustnost ve vodě, reakce s kyselinami, barvení plamene … rozlišuje minerály polymorfické (mají stejné složení, ale různé vlastnosti, např. grafit a diamant) a izomorfické (mají rozdílné chemické složení, ale obdobné vlastnosti) … má povědomí o třídění minerálů do tříd na základě jejich chemického složení a struktury … vyjmenuje jednotlivé třídy minerálů: prvky, halogenidy, sulfidy, oxidy a hydroxidy, uhličitany, sírany, fosforečnany, křemičitany, organické minerály … rozdělí prvky na kovy a nekovy a uvede jejich příklady (např. kovy: zlato, stříbro, platina; nekovy: grafit, diamant, síra) … podá charakteristiku ryzího zlata: vzorec: Au; vlastnosti: výskyt v podobě plíšků, valounků, zlatinek; vysoká hustota 19 g/cm3; měkký kov; rozpustný v lučavce královské (kyselina dusičná + kyselina chlorovodíková); vznik na hydrotermálních křemenných žílách, po zvětrání zlatonosné horniny v náplavech vodních toků; využití: šperkařství (obsah zlata v klenotnických slitinách uvádí počet karátů – ryzí zlato = 24 karátů), mincovnictví, zubní lékařství, elektrotechnický průmysl, bankovní rezerva; výskyt v ČR: Jílové u Prahy, Kašperské Hory, Zlaté Hory; výskyt ve světě: RJA, Rusko, Austrálie, Kanada, USA … podá charakteristiku ryzího stříbra: vzorec: Ag; vlastnosti: výskyt v podobě drátků, plíšků, nepravidelné kusy; vynikající elektrická vodivost, využití: šperkařství, mincovnictví, výroba fotografických materiálů; výskyt v ČR:


Chemické vlastnosti minerálů

Prvky

Kutná Hora, Jihlava; výskyt ve světě: Mexiko, Bolívie, Kanada … podá charakteristiku ryzí platiny: vzorec: Pt; vlastnosti: vzácný, chemicky odolný kov bílé barvy; využití: automobilové katalyzátory, slitiny k výrobě nádobí pro tavení vzorků, šperkařství; výskyt ve světě: RJA Kimberley, Rusko – Jakutsko … podá charakteristiku tuhy (= grafit): vzorec: C; vlastnosti: měkký minerál (tvrdost 1), soustava šesterečná, odolává vysokým teplotám a kyselinám; využití: žáruvzdorné kelímky na tavení kovů, elektrody, mazivo do ložisek, regulační tyče v atomových reaktorech; výskyt v ČR: Český Krumlov; výskyt ve světě: Čína … podá charakteristiku diamantu: vzorec: C; vlastnosti: nejtvrdší minerál, vysoký lesk, soustava krychlová; využití: šperkařství (briliant = diamant vybroušený do specifického tvaru, diamant je možno brousit i do jiných tvarů), hmotnost diamantů se uvádí v metrických karátech (ct) – 1 ct = 0,2 g, syntetické diamanty (vyráběné z grafitu při obrovských tlacích a teplotách) jsou součástí obráběcích nástrojů, brusných a řezných kotoučů, korunky vrtných souprav; výskyt v ČR: ojediněle v Českém Středohoří; výskyt ve světě: jižní Afrika, Austrálie, Rusko … podá charakteristiku síry: vzorec: S; vlastnosti: žlutý křehký hořlavý nerost vznikající usazováním z plynů či sirných roztoků, popřípadě bakteriální činností, vytváří lesklé krystaly či matnou kusovou síru; využití: výroba kyseliny sírové, fungicidní přípravky, kožní lékařství, síření vinných sudů či včelích úlů; výskyt ve světě: Polsko, Itálie … charakterizuje halogenidy jako sloučeniny halogenů s kovy (F – fluoridy, Cl – chloridy, Br – bromidy, J – jodidy) … zařadí mezi halogenidy halit a fluorit … podá charakteristiku halitu (= sůl kamenná): vzorec: NaCl; vlastnosti: soustava krychlová, bezbarvý či přimíšeninami zabarvený nerost, vznik odpařením vodných roztoků; naleziště ve světě: Slovensko - Prešov, Rakousko – Solná Komora, Polsko – Wieliczka, tvoří 75% solí v mořské vodě; využití: potravinářský průmysl (do kuchyňské soli se přidává jodid draselný), chemický průmysl, posypy silnic, solné jeskyně … podá charakteristiku fluoritu: CaF2; vlastnosti: nejčastěji fialový, naleziště v ČR: Krušné Hory, Harrachov; využití: sklářský průmysl, přísada při výrobě hliníku a oceli snižující teplotu tání … charakterizuje sulfidy (= sirníky) jako bezkyslíkaté sloučeniny síry s kovy … zařadí mezi sulfidy galenit, sfalerit, pyrit, chalkopyrit … podá charakteristiku galenitu: vzorec: PbS; vlastnosti: nápadně těžký, obsahuje malé příměsi stříbra; výskyt v ČR: Příbram, Stříbro, Oloví v Krušných horách; využití: ruda olova – olověné desky akumulátorů, ochranné desky proti rentgenovému záření, zdroj stříbra


Halogenidy

Sulfidy

… podá charakteristiku sfaleritu: vzorec: ZnS; výskyt v ČR: Příbram, Stříbro, Kutná Hora, využití: hlavní ruda zinku, pozinkované plechy odolné vůči korozi … podá charakteristiku pyritu: vzorec: FeS2; vlastnosti: zlatožlutá barva (nazýván kočičí zlato), na rozdíl od zlata černý vryp, není kujný, častý výskyt v uhlí – při jeho hoření se uvolňuje oxid siřičitý; výskyt v ČR: Zlaté Hory, Chvaletice u Přelouče; využití: dříve využíván k výrobě kyseliny sírové … podá charakteristiku chalkopyritu: vlastnosti: mosazně žlutá barva; výskyt v ČR: Příbram, Kutná Hora, Zlaté Hory; výskyt ve světě: USA – Bingham, Chile; využití: ruda mědi – elektrotechnický průmysl, střešní krytina (reakcí s CO2 vzniká tzv. měděnka, tj. nazelenalá vrstvička uhličitanu měďnatého), okapy, dříve nádobí, slitiny odolné vůči korozi (mosaz = měď + zinek, bronz = měď + cín) … charakterizuje oxidy jako sloučeniny prvků s kyslíkem … rozdělí oxidy na bezvodé (krevel, korund, křemen, magnetit = magnetovec, kasiterit = cínovec, uraninit = smolinec) a vodnaté (opál, limonit = hnědel, bauxit) … podá charakteristiku krevelu: vzorec: Fe2O3; vlastnosti: proniká do jiných minerálů a hornin a způsobuje jejich zabarvení do červena, včetně zabarvení půdy; výskyt v ČR: Ejpovice, Mníšek pod Brdy; výskyt ve světě: Švédsko – Kiruna, Ukrajina – Krivoj Rog, USA, Kanada, Brazílie; využití: ruda železa … podá charakteristiku korundu: vzorec: Al2O3; vlastnosti: vysoká tvrdost, vytváří řadu odrůd vyhledávaných jako drahokamy – modrý safír, červený rubín; výskyt v ČR: Jizerské hory; výskyt ve světě: Indie – Kašmír, Srí Lanka; využití: šperkařství, uměle vyráběný – ložiska mechanických hodinek, brusný materiál (smirek) … podá charakteristiku křemene: vzorec: Si O2; vlastnosti: soustava klencová a šesterečná, jeden z nejrozšířenějších nerostů, součást mnoha hornin, velmi špatná štěpnost, bílý vryp, různé zabarvení – bílý (obecný křemen), čirý (křišťál), fialový (ametyst), kouřově hnědý (záhněda), růžový (růženín), žlutý (citrín); další formy: chalcedon – tvořen mikroskopickými zrny křemene, jaspis – neprůhledná forma chalcedonu, achát – střídavé vrstvy křemene a chalcedonu, popřípadě opálu vyplňující dutiny ve vyvřelých horninách, onyx – černobíle (popřípadě černohnědě či černočerveně) žíhaná odrůda chalcedonu (využit na výzdobu brněnské vily Tugendhat); výskyt v ČR: řada odrůd křemene se nachází na čedičovém vrchu Kozákov v Ještědskokozákovském hřbetu; význam: šperkařství, sklářský průmysl … podá charakteristiku magnetitu: vzorec: Fe3O4; vlastnosti: magnetické vlastnosti – odchyluje střelku kompasu; výskyt ve světě: Rusko – Ural, Švédsko – Kiruna; využití: nejvýznamnější železná ruda (až 72 % obsah železa) … podá charakteristiku kasiteritu: vzorec: SnO2; výskyt v ČR: Cínovec v Krušných horách; výskyt ve světě: Malajsie; využití: cínová ruda


Oxidy

… podá charakteristiku uraninitu: vlastnosti: černý, smolně lesklý, radioaktivní minerál; výskyt v ČR: Jáchymov (v 50. letech pracovali v Jáchymově političtí vězni), Příbram, Dolní Rožínka; využití: ruda uranu, palivo do jaderných reaktorů, lékařství, zbrojní průmysl; zajímavosti: z jáchymovského uraninitu izolovala Marie Curie – Sklodowská prvek radium … podá charakteristiku opálu: vlastnosti: amorfní minerál různých barev s lasturnatým lomem; výskyt ve světě: Austrálie; využití: šperkařství – polodrahokam … podá charakteristiku limonitu: vlastnosti: amorfní minerál; význam: železná ruda; zajímavost: limonit tvoří tmel v pískovcích kokořínských pokliček … podá charakteristiku bauxitu: vlastnosti: hnědě zbarvený, špatně tavitelný minerál (vysoké náklady na tavení); výskyt ve světě: Francie, Austrálie, Rusko, Maďarsko, Jamajka, Kanada; využití: ruda hliníku … zařadí mezi uhličitany kalcit, siderit (= ocelek)magnezit, dolomit, malachit, azurit Uhličitany … podá charakteristiku kalcitu: vzorec: CaCO3, vlastnosti: soustava klencová, křehký nerost se skelným leskem a velmi dobrou štěpností, bezbarvý či různá zabarvení příměsemi, vznik možný ze schránek mořských živočichů či vysrážením z roztoků; využití: jako součást vápence či mramoru v průmyslu stavebních hmot, dekorační kámen, sochařství … podá charakteristiku sideritu: vzorec: FeCO3; využití: železná ruda … podá charakteristiku magnezitu: vzorec: MgCO3; výskyt ve světě: Rakousko, Slovensko; využití: ruda hořčíku, výroba žáruvzdorných cihel (vyzdívka vysokých pecí), hořčík součást hnojiv … podá charakteristiku dolomitu: vzorec: CaMg(CO3), vlastnosti: podobné kalcitu; výskyt v ČR: Pavlovské vrchy; výskyt ve světě: pohoří Dolomity (tvoří spolu s kalcitem horninu dolomit) … podá charakteristiku azuritu: vlastnosti: modrá barva, výskyt ve světě: Rusko – Ural; využití: šperkařství … podá charakteristiku malachitu: vlastnosti: zelená barva, výskyt ve světě: Rusko – Ural; využití: šperkařství … zařadí mezi dusičnany ledek (= chilský ledek) Dusičnany … podá charakteristiku ledku: vzorec: NaNO3; výskyt ve světě: Chile - Atacama; využití: dusíkatá hnojiva, dříve součást střelného prachu, pyrotechnika, potravinářství – konzervant masných výrobků … zařadí mezi sírany sádrovec, baryt Sírany … podá charakteristiku sádrovce: vlastnosti: bílá barva či průhledný, jemnozrnný zářivě bílý sádrovec se nazývá alabastr, růžice okrové barvy se nazývají pouštní růže, průhledné tabulky se nazývají mariánské sklo; výskyt v ČR: Kobeřice u Opavy; využití: pálením sádrovce vzniká sádra – využití ve stavebnictví, též jako přísada do cementů, ozdobné předměty z alabastru … podá charakteristiku barytu: vlastnosti: využití: zdroj barya, přísada do omítek a betonů zachycujících


radioaktivní záření (např. v jaderných elektrárnách), kontrastní látka při vyšetření žaludku a střev, přísada do bílých barev … zařadí mezi fosforečnany apatit … podá charakteristiku apatitu: výskyt ve světě: Rusko – poloostrov Kola; využití: výroba hnojiv, fosforu a jeho sloučenin … zařadí mezi křemičitany olivín, živec, kaolinit, slídu, granát, amfibol, augit … podá charakteristiku olivínu: vlastnosti: žlutozelená barva, tvoří agregáty a zrna v čediči, tvoří průhlednou odrůdu chrysolit; výskyt v ČR: Kozákov, České středohoří; využití: polodrahokam - šperkařství … rozdělí živce na draselné (tzv. ortoklas krystalizující v soustavě jednoklonné) a sodnovápenaté (tzv. plagioklas krystalizující v soustavě trojklonné) … podá charakteristiku živce: vlastnosti: barva šedobílá, oranžová, načervenalá; využití: jeden z nejhojnějších minerálů, častá součást hornin (např. žula), při zvětrávání zdroj draslíku, vápníku a sodíku – živiny pro rostliny … podá charakteristiku kaolinitu: vlastnosti: vznik zvětráváním živců; výskyt v ČR: Karlovarsko, Plzeňsko – Horní Bříza; výskyt ve světě: Německo – Míšeň, Čína; využití: významná složka kaolínu – suroviny pro výrobu porcelánu, součást cihlářských hlín … podá charakteristiku slídy: štípatelná v tenkých pružných destičkách, žáruvzdorná; výskyt v ČR: Velké Meziříčí; využití: žáruvzdorná okénka v kamnech (muskovit), ochranné brýle, elektrické izolátory, součást vyvřelých (žula) i metamorfovaných hornin (rula, svor) … rozdělí slídy na biotit (tmavá slída) a muskovit (světlá slída) … podá charakteristiku granátů: vlastnosti: výskyt v podobě zrn zarostlých v horninách či samostatně v náplavech, jedná se o křemičitany obsahující atomy různých kovů (Ca, Mg, Al, Fe aj.), vytváří barevné odrůdy – obecný granát (červenohnědý), pyrop neboli český granát (tmavě červený – tzv. barva holubí krve), almandin (fialový), uvarovit (zelený); výskyt v ČR: České Středohoří (pyrop), Starkoč u Čáslavi (almandin); využití: polodrahokam – šperkařství … podá charakteristiku amfibolu: vlastnosti: tmavě zbarvený minerál; využití: bez praktického využití, součást některých vyvřelých hornin … podá charakteristiku augitu: vlastnosti: tmavě zbarvený minerál; využití: bez praktického využití, součást některých vyvřelých hornin … charakterizuje organolity jako minerály organického původu … zařadí mezi organolity jantar … podá charakteristiku jantaru: vytváří valouny a zrna žluté barvy, průhledný, hořlavý, vznikl fosilizací pryskyřic


Fosforečnany

Křemičitany

Organolity

nejčastěji třetihorních jehličnanů, může obsahovat organickým materiálem ohraničené dutiny po uvězněných bezobratlých živočiších nebo částech rostlin; výskyt v ČR: vzácně v sedimentech pevninských ledovců; výskyt ve světě: pobřeží Baltského moře; využití: šperkařství, St. Peterburg – kopie Jantarové komnaty zmizelé během 2. světové války … charakterizuje petrologii jako disciplínu zkoumající složení, vlastnosti a výskyt hornin … chápe skalní výchozy jako místa, kde vystupují horniny přímo na zemský povrch … označí minerály, které jsou základní složkou hornin jako horninotvorné … uvede příklady základních horninotvorných minerálů (živec, křemen, slída, amfibol, kalcit) … dělí horniny podle jejich vzniku na vyvřelé (=vyvřeliny), usazené (=sedimenty) a přeměněné (= metamorfované, metamorfity) … charakterizuje monominerální horniny jako horniny tvořené jedním minerálem … uvede příklady monominerálních hornin (vápenec, mramor, křemenec) … popíše vznik vyvřelin jako magmatickou krystalizaci … charakterizuje magma jako taveninu, jejímž chladnutím vznikají krystaly minerálů … dělí vyvřeliny na hlubinné a povrchové (= výlevné, sopečné) … chápe hlubinné vyvřeliny jako horniny vytvářející rozsáhlá podpovrchová tělesa zvaná plutony (= batolity, masívy) … podá charakteristiku granitu: vlastnosti: složky křemen, živec, slída (muskovit, biotit), kvádrovitá odlučnost; výskyt v ČR: prvohorní plutony, Liberecko, Mrákotín, Žulová; využití: náhrobky, pracovní desky, obklady, římsy, schodiště … podá charakteristiku dioritu: vlastnosti: tvoří menší tělesa; výskyt: Benešovsko, Příbramsko; využití: štěrk, např. mezi železniční pražce, silnice … podá charakteristiku gabra: vlastnosti: tmavě zbarvená hornina, obsahuje augit; výskyt: v ČR menší tělesa, např. Staré Ransko, využití: obklady, pomníky … podá charakteristiku andezitu: vlastnosti: výlevný ekvivalent dioritu; výskyt: Andy (název dle tohoto pohoří), Popocatepetl, Vihorlat; využití: štěrk … podá charakteristiku fonolitu (= znělec): vlastnosti: při poklepu znělý zvuk, nazelenalá barva; výskyt: Milešovka, Kunětická hora, Bezděz; využití: dlažba … podá charakteristiku bazaltu (= čedič): vlastnosti: výlevný ekvivalent gabra, sloupcovitá odlučnost (tvoří tzv. kamenné varhany); výskyt: České středohoří, Doupovské hory, středooceánské hřbety (Island), Hawai, bazalty měsíčních moří; využití: štěrk, nevhodné pro dlažební kostky – kluzké


Petrologie

Typy hornin

Vyvřeliny Hlubinné vyvřeliny

Povrchové vyvřeliny

… definuje sedimenty jako produkty akumulace materiálu vzniklého zvětráváním vyvřelin, metamorfitů a starších sedimentů … popíše procesy zvětrávání, transportu a sedimentace (=usazování) … rozdělí sedimenty na klastické (= úlomkovité)sypké, klastické zpevněné, neklastické chemogenní a neklastické organogenní … charakterizuje klastické sedimenty jako horniny vzniklé usazováním mechanicky transportovaných úlomků materiálu … rozdělí klastické sedimenty na sypké a zpevněné (zrna sypkých sedimentů jsou u nich spojena např. jílovým tmelem) … rozdělí klastické sedimenty podle velikosti zrn a k sypkým sedimentům uvede jejich zpevněnou obdobu: suť (tj. volná neopracovaná ostrohranná zrna) x brekcie (obsahuje zpevněná ostrohranná zrna); štěrk (částečně opracovaná volná zrna)x slepenec (obsahuje zpevněná zaoblená zrna), písek x pískovec, arkóza, droba; spraš x prachovec; jíl x jílovec; slíny x opuka; tefra x tuf, tufit … podá charakteristiku suti: nezpevněný ostrohranný úlomkovitý sediment vznikající mechanickým rozpadem horninových výchozů … podá charakteristiku brekcie: zpevněný sediment tvořený ostrohrannými úlomky, může být tvořena úlomky jednoho či více typů hornin … podá charakteristiku štěrku: nezpevněný sediment tvořený zaoblenými či polozaoblenými zrny, často se tvoří sedimentací v říčním prostředí či na okrajích moří, může obsahovat psamitickou (písečnou) složku … podá charakteristiku slepence: zpevněný sediment tvořený zaoblenými či polozaoblenými zrny … podá charakteristiku písku: vlastnosti: velikost zrn od 0,05 do 2 mm, nejčastěji křemenný, může být i korálový (vznik rozpadem schránek korálů), dle původu dělíme na mořské, říční, váté – výskyt u Bzence; využití: stavebnictví, slévárenství (písky s příměsí jílu), sklářství (nejčistší křemenné písky), v přírodě funguje jako přirozený filtrační materiál vody … podá charakteristiku pískovce: vznik stmelením písku, výskyt: Česká tabule, východní Morava (např. Moravskoslezské Beskydy); využití: stavební a dekorační kámen … podá charakteristiku arkózy: hornina typu pískovce (liší se podílem jílu a živců) … podá charakteristiku droby: hornina typu pískovce (liší se podílem jílu a živců) … podá charakteristiku spraše: vlastnosti: eolický sediment čtvrtohorního původu z křemenných a vápenatých zrn, žlutavé zabarvení způsobeno přítomností oxidů železa, (vznik zejména z obnažených hornin v oblastech po ústupu ledovce), matečná hornina pro vznik černozemí, sprašové sedimenty náchylné k erozi – strže; výskyt:


Sedimenty

Klastické (= úlomkovité) sedimenty

středozápad USA, Čína, jižní Morava … podá charakteristiku prachovce: vlastnosti: hornina vzniká zpevněním prachových (= siltových) částic (obsah prachových částic min. 2/3) … podá charakteristiku jílů: sypká hornina tvořená jílovitými částicemi (převaha částic velikosti pod 2 μm), vznik sedimentací na dně mořských pánví, při styku s vodou získává plastický charakter – po vypálení ztvrdne; výskyt: kaolin: Karlovarsko, Plzeňsko, Čína; využití: po styku s vodou tvoří pro další vodu nepropustnou vrstvu využívanou jako podloží pro přehradní hráze či skládky, výroba keramiky a porcelánu (kaolin), příměs do barviv a papíru (kaolin), příměs do grafitu při výrobě tužek (ovlivňuje tvrdost tužky) aj. … podá charakteristiku jílovce: vlastnosti: hornina vzniklá zpevněním jílovitých částic (obsah prachových částic max. 1/3 horniny) … podá charakteristiku slínů: jedná se o jíl s převahou uhličitanu vápenatého (tzv. vápenitý jíl) … podá charakteristiku opuky: hornina vzniklá zpevněním slínů obsahující fosilní jehlice mořských hub, využití: stavební materiál (zejména v románském období) … podá charakteristiku tefry: nezpevněný pyroklastický materiál … podá charakteristiku tufu: zpevněná hornina obsahující pyroklastický materiál … podá charakteristiku tufitu: zpevněná hornina obsahující pyroklastika i materiál nevulkanického původu … charakterizuje neklastické chemogenní sedimenty jako horniny vzniklé chemickými pochody (např. vysrážením z roztoků) … zařadí mezi neklastické chemogenní sedimenty laterit, bauxit … podá charakteristiku lateritů: vlastnosti: tvoří se v podmínkách tropického klimatu se střídáním deštivých a suchých období, červenavá až hnědá barva, vzniká rozpuštěním a vyluhováním většiny látek z matečné horniny až na oxidy hliníku a železa … podá charakteristiku bauxitu: vlastnosti: jedná se o laterit s vysokým podílem hliníku, využití: ruda hliníku … charakterizuje neklastické organogenní sedimenty jako horniny biogenního původu … zařadí mezi neklastické organogenní sedimenty vápence, dolomity, kaustobiolity (pevné – uhlí, rašelina; kapalné – asfalt, ropa) … podá charakteristiku vápence: vlastnosti: hornina tvořená kalcitem, dle vzniku vápence rozdělujeme na chemogenní (vznik chemickým srážením kalcitu – např. sintr, vřídlovec, travertin) a organogenní (vznik akumulací schránek organismů); … podá charakteristiku dolomitu: hornina tvořená z více než 90% nerostem dolomitem, příměs kalcitu; výskyt: Dolomity (Itálie)


Neklastické chemogenní sedimenty

Neklastické organogenní sedimenty

… podá charakteristiku uhlí: organogenní sediment vzniklý z rostlinných zbytků uvězněných v anaerobních podmínkách … rozdělí uhlí dle množství uhlíku na černé (nad 73,5 %) a hnědé (pod 73,5 %) … jmenuje antracit jako nejkvalitnější typ černého uhlí a lignit jako nejméně kvalitní typ hnědého uhlí … uvede příměsi, které bývají součástí uhlí (např. síra, voda) … srovná geologické stáří černého a hnědého uhlí … uvede prvohorní kapraďorosty jako rostliny, ze kterých vzniklo černé uhlí … uvede třetihorní nahosemenné a krytosemenné rostliny jako výchozí materiál pro vznik hnědého uhlí … jmenuje oblasti současné i bývalé těžby hnědého a černého uhlí u nás … jmenuje Čínu jako zemi s největšími zásobami uhlí na světě … zhodnotí význam uhlí pro průmysl a energetiku … porovná způsob těžby černého (v dolech) a hnědého (v lomech)uhlí … zhodnotí dopady těžby uhlí na krajinu … podá charakteristiku rašeliny: vlastnosti: částečně rozložený rostlinný materiál vytvářející vrstvy v bažinatých oblastech - rašeliništích, jedná se o první stupeň přeměny rostlinného materiálu na uhlí, kyselé pH, rašeliniště dělíme na slatinná (výskyt v nížinách, tvořená rákosem, ostřicí, přesličkami) a vrchovištní (tvořená mechem rašeliníkem); využití: fosilní palivo, zahradnický substrát, lázeňství … podá charakteristiku asfaltu: vlastnosti: nejhustší složka ropy, často se nachází na ložiscích ropy po odpaření jejích lehčích frakcí, 99 % asfaltu je vyráběno uměle z ropy; využití: povrchy vozovek, izolační materiály proti působení kyselin … podá charakteristiku ropy: kapalina tvořená směsí uhlovodíků s příměsemi neuhlovodíkových organických sloučenin a písku, vznik: přeměnou materiálu organického původu (zejména mořského planktonu) v podmínkách vysokých tlaků v hloubce 2 – 4 km a teplot 60 – 120°C (ve větších hloubkách se při teplotě mezi 120 – 200+ °C se tvoří plyn); výskyt: Blízký východ (Saúdská Arábie, Kuvajt, Irák aj.), Rusko, USA, v ČR Hodonínsko; využití: zpracování v petrochemickém průmyslu – benzín, nafta, olej, asfalt … definuje přeměněné horniny (= metamorfity) jako horniny vzniklé procesem metamorfózy z vyvřelých, sedimentárních či jiných metamorfovaných hornin … charakterizuje metamorfózu jako změnu struktury hornin v důsledku působení silného tlaku a zvýšené teploty … zařadí mezi metamorfované horniny rulu, svor, fylit, serpentinit (= hadec), amfibolit, mramor … podá charakteristiku ruly: patří mezi tzv. krystalická břidlice, vznik přeměnou usazených či vyvřelých hornin;


Metamorfity

obsah živce, křemene a slídy … podá charakteristiku svoru: patří mezi tzv. krystalická břidlice, vznik metamorfózou jílovitých sedimentů, obsah slídy a křemene, popřípadě mikroskopická zrna živce (mohou i chybět), často též obsahuje granáty … podá charakteristiku fylitu: patří mezi tzv. krystalická břidlice, vznik slabou metamorfózou jílovitých usazenin, hedvábný lesk … podá charakteristiku serpentinitu: metamorfit většinou tmavozelené barvy, na serpentinitu možný výskyt nanismu u rostlin (např. Mohelenská hadcová step) … podá charakteristiku amfibolitu: metamorfit obsahující amfibol a živec plagioklas, využití: štěrk … podá charakteristiku mramoru: metamorfit vzniklý přeměnou vápence, obsahuje min. 95 % kalcitu, barva bílá, šedá, načervenalá, nazelenalá, černá; nejznámější typy: kararský mramor – sněhobílý, zříceninový mramor – po vybroušení tvoří obrazce připomínající siluety zřícenin; využití: sochařství, stavebnictví


Přírodopis. Přehled učiva a školních výstupů Gymnázium osmileté nižší stupeň Základní škola

Recommend Documents