Přírodní poměry a flóra území jižně od Nezdenic

MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA BIOLOGIE

Přírodní poměry a flóra území jižně od Nezdenic Bakalářská práce

Brno 2015

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracovala:

Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D.

Kristýna Dostalová

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Souhlasím, aby bakalářská práce byla uložena v knihovně Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně, dne 30. 11. 2015

------------------------------

Kristýna Dostalová

Poděkování: Tímto bych chtěla poděkovat Mgr. Libuši Vodové, Ph.D. za vedení bakalářské práce a užitečné rady při jejím zpracování. Také bych ráda poděkovala Obecnímu úřadu Nezdenice za zapůjčení potřebných materiálů.

OBSAH

1

ÚVOD ................................................................................................................... 6

2

METODIKA ........................................................................................................ 7

3

CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ ......................................... 10 3.1

Topografické poměry .................................................................................. 10

3.2

Geologické poměry ..................................................................................... 12

3.2.1

Terciér ................................................................................................... 12

3.2.2

Andezitový lom v obci Nezdenice.......................................................... 14

3.3

Geomorfologické poměry ........................................................................... 16

3.3.1 3.4

Klimatické poměry ..................................................................................... 18

3.5

Hydrologické poměry ................................................................................. 20

3.5.1

Vodní toky............................................................................................. 20

3.5.2

Minerální vody ...................................................................................... 21

3.6

Pedologické poměry .................................................................................... 24

3.6.1

Kambizemě – hnědé půdy ...................................................................... 26

3.6.2

Černozemě............................................................................................. 26

3.6.3

Pararendziny .......................................................................................... 26

3.6.4

Černice .................................................................................................. 27

3.6.5

Luvizemě ............................................................................................... 27

3.7

Biogeografické poměry ............................................................................... 29

3.7.1

Flóra ...................................................................................................... 31

3.7.2

Fauna ..................................................................................................... 32

3.8

4

Začlenění geomorfologických jednotek dle Bíny a Demka, 2012 ........... 16

Zvláště chráněná území .............................................................................. 33

3.8.1

Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty ................................................... 34

3.8.2

Přírodní památka Skalky ........................................................................ 36

BOTANICKÉ POMĚRY................................................................................... 39 4.1

Charakteristika biotopů ............................................................................. 39

4.1.1

Smíšený les ............................................................................................ 39

4.1.2

Louka .................................................................................................... 45

4.1.3

Břehové porosty řeky ............................................................................. 48

4.1.4

Pole ....................................................................................................... 50

4.1.5

Pastvina ................................................................................................. 51

4.1.6

Listnatý les ............................................................................................ 52

4.1.7

Postagrární lado ..................................................................................... 54

4.2

Seznam taxonů ............................................................................................ 56

5

DISKUZE ........................................................................................................... 71

6

ZÁVĚR ............................................................................................................... 73

7

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ................................................................... 75

8

SOUHRN ............................................................................................................ 78

9

SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................ 79

1 ÚVOD Tato bakalářská práce mi byla zadána v březnu roku 2014 Mgr. Libuší Vodovou, Ph.D. Pro tuto práci bylo zvoleno téma Přírodní poměry a flóra území jižně od Nezdenic. Bakalářskou práci zpracovávám na Katedře biologie. Bakalářská práce vyhodnocuje přírodní poměry území jižně od obce Nezdenice, která se nachází asi 10 km východně od města Uherský Brod. Dále se práce zabývá floristickým výzkumem, který byl prováděn na tomto zájmovém území. Zkoumané území se nachází v těsné blízkosti mého bydliště, což byl jeden z důvodů pro výběr tohoto území. Toto území jsem si zvolila hlavně proto, že zde dosud nebyl proveden podrobnější floristický výzkum. Území se nachází u hranice Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty (dále jen CHKO Bílé Karpaty), ale do CHKO přímo nezasahuje. Samotná CHKO přitom byla několikrát podrobněji floristicky prozkoumána. Chtěla jsem tedy zjistit přesnější složení flóry na tomto území. Po konzultaci s vedoucí bakalářské práce Mgr. Libuší Vodovou, Ph.D., jsem do svého zájmového území zahrnula také Přírodní památku Skalky. Hlavním cílem mé bakalářské práce bylo charakterizovat přírodní poměry na vymezeném území a provézt floristický výzkum, který povede k sepsání seznamu nalezených taxonů cévnatých rostlin na tomto území. K charakteristice přírodních poměrů byly použity mapové podklady a literární rešerše. Floristický výzkum na tomto území byl proveden během vlastního terénního výzkumu, v roce 2014 od dubna do října a v roce 2015 od března do října.

Mezi další cíle, které byly potřebné pro uskutečnění výše popsaného cíle, patří: 1. Charakterizovat přírodní poměry zájmového území. 2. Vymezit a charakterizovat různé typy biotopů. 3. Na základě terénního výzkumu vytvořit seznam zjištěných taxonů cévnatých rostlin na zájmovém území.

6

2 METODIKA Pro svou bakalářskou práci jsem si vybrala floristický výzkum. Po konzultaci s vedoucí bakalářské práce Mgr. Libuší Vodovou, Ph.D. jsem zvolila přesné téma své práce Přírodní poměry a flóra území jižně od Nezdenic. Území jsem volila blízko svého bydliště, abych jej mohla navštěvovat každé dva týdny. Území bylo určeno tak, aby mělo rozlohu nejméně 12 km2 a zahrnovalo alespoň jedno zvláště chráněné území. Zvolené území bylo voleno také tak, aby přímo nezahrnovalo CHKO Bílé Karpaty, proto jsem vybrala oblast, která s touto CHKO pouze sousedí. Zkontrolovala jsem také, zda o tomto území nebyla v minulosti podobná práce zpracována. Dále jsem podle mapy vymezila hranice zkoumaného území. Celou tuto oblast jsem na mapě vyznačila. Mapu jsem dohledala na internetu ze zdroje mapy.cz. V zájmové oblasti jsem si vybrala jednotlivé lokality a to tak, aby zahrnovaly co nejvíce možných biotopů zájmového území a tyto biotopy byly druhově pestré. Celkem se jedná o 11 lokalit, které leží na biotopech pole, louka, pastvina, smíšený les, listnatý les a břehové porosty podél řeky. První zvolenou lokalitou byl smíšený les jihovýchodně od obce Nezdenice. Další lokalitou je smíšený les jihozápadně od obce. Tento les se nachází mezi obcemi Nezdenice a Bánov. Třetí lokalitou je louka jižně od Nezdenic, která se také nachází mezi obcemi Nezdenice a Bánov. Čtvrtá lokalita je louka v západní části obce Nezdenice. Tato louka se nachází v blízkosti řeky Olšavy. Břehové porosty podél této řeky jsem si zvolila jako pátou lokalitu pro svůj výzkum. Další lokalitou je pole jihovýchodně od Nezdenic. Sedmá lokalita je pastvina v jihovýchodní části obce Nezdenice. Osmá zvolená lokalita je přírodní památka Skalky (dále jen PP Skalky), která se nachází jižně od obce Nezdenice na katastrálním území obce Bánov. Devátá lokalita je listnatý les kolem kamenolomu v obci Nezdenice. Desátá lokalita je listnatý les v jihovýchodní části této obce. Jako jedenáctou lokalitu jsem zvolila suchou neudržovanou oblast v severozápadní části obce. Výzkum na zvolených lokalitách byl prováděn během dvou vegetačních období. Nejprve v roce 2014 od dubna do října, dále v roce 2015 od března do října. Všechny lokality jsem navštěvovala jednou za 14 dní. Někdy se mi nepodařilo navštívit všechny lokality v jeden den, například kvůli špatnému počasí. V takovém případě jsem se snažila pozorování v terénu časově rozvrhnout tak, aby byla každá lokalita nejméně jednou za dva týdny navštívena. Na jednotlivé lokality jsem se dopravovala nejčastěji pěšky,

7

protože většina lokalit se nachází v blízkosti mého bydliště. Na vzdálenější lokality, kterými jsou listnatý les mezi obcemi Nezdenice a Bánov, louka mezi těmito obcemi a přírodní památka Skalky, jsem se dopravovala autem nebo na kole. Lokality jsem pomalu procházela a determinovala jsem pozorované taxony. K determinaci jsem využívala nejprve vlastních poznatků, zda jsem rostliny determinovala správně, jsem si ověřovala v atlase, který jsem nosila s sebou do terénu. Jednalo se o Svět rostlin (SCHAUER, 2014). Určené druhy jsem si zapisovala do deníku. Rostliny, které se mi nepodařilo určit, jsem trhala do herbáře, pro pozdější determinaci pomocí Klíče ke květeně České republiky (KUBÁT a kol., 2002) a atlasu Naše květiny (DEYL a HÍSEK, 2008). Jednalo se o rostliny, které se nenacházejí na zvláště chráněném území. Zde jsem rostliny netrhala do herbáře, ale pořizovala jsem fotodokumentaci. Fotodokumentaci jednotlivých rostlin, která mi též pomohla při pozdější determinaci, jsem pořizovala během pozorování na celém zájmovém území. Fotodokumentace během celého výzkumu byla pořizována pomocí fotoaparátu Olympus C 745 Ultra Zoom a Samsung L 700. Správnost determinace rostlin určených podle atlasu jsem ověřovala pomocí Klíče ke květeně české republiky a na konzultacích s vedoucí bakalářské práce. Období od listopadu 2014 do srpna 2015 jsem využila ke shromažďování odborné literatury a pro sepisování teoretické části. Literaturu pro sepsání práce jsem dohledávala v knihovnách a v informačním centru Městského úřadu Uherský Brod. Další informace se mi podařilo získat v Muzeu Bojkovska. Dále jsem využila také internetových zdrojů, jako Chráněná území Zlínského kraje, kde se nachází aktuální informace o přírodní památce Skalky. Informace pro bakalářskou práci jsem vyhledávala také v geologických mapách a to hlavně na internetových stránkách České geologické služby. Mapy jsem hledala i na internetu, a to na mapy Google a mapy.cz. Výsledkem mého výzkumu je abecedně řazený seznam taxonů cévnatých rostlin. České a odborné názvy jsou v seznamu sjednoceny podle Seznamu cévnatých rostlin ČR (DANIHELKA a kol., 2012). Práce je doplněna o seznam ohrožených taxonů, který je vytvořen podle Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR (GRULICH, 2012). Červený seznam cévnatých rostlin ČR obsahuje tyto stupně ohrožení: A1 – vyhynulé taxony A2 – nezvěstné taxony A3 – nejasné případy vyhynulých a nezvěstných taxonů

8

C1 – kriticky ohrožené taxony C2 – silně ohrožené taxony C3 – ohrožené taxony C4 – taxony vyžadující pozornost a taxony blízké ohrožení

Dále jsem dohledala, zda nalezené taxony patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin. Pokud se jednalo o zvláště chráněné druhy, dohledala jsem také, do které kategorie patří. Tyto druhy se dělí podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. do následujících tří kategorií: - kriticky ohrožené (KO) - silně ohrožené (SO) - ohrožené (O).

Výsledky mého floristického výzkumu byly srovnávány s literaturou. Kromě knižních a internetových zdrojů jsem vyhledávala informace pro srovnání také v Muzeu Bojkovska nebo v informačním centru Městského úřadu Uherský Brod. Jako knižní zdroj jsem použila například knihu Louky Bílých Karpat (JONGEPIEROVÁ, 2008). Mezi použité internetové zdroje patří Bílé Karpaty a Chráněná území Zlínského kraje.

9

3 CHARAKTERISTIKA PŘÍRODNÍCH POMĚRŮ 3.1 Topografické poměry Zkoumaná oblast se nachází ve Zlínském kraji a okresu Uherské Hradiště. Území leží jižně od obce Nezdenice. Tato obec se nachází asi 10 km východně od města Uherský Brod (obr. 1). Většina zkoumaného území leží v katastru obce Nezdenice, dále území zasahuje také do části katastru obce Bánov a obce Bystřice pod Lopeníkem. Hranice zájmového území je tvořena na severu silnicí č. 495 mezi obcemi Šumice a Nezdenice, na východě je hranicí lesní cesta podél hranice CHKO Bílé Karpaty, na jihu je hranice vymezena silnicí E50 z obce Bystřice pod Lopeníkem, poté silnicí 501 k obci Bánov. Od obce Bánov tvoří hranici silnice 49511 na západní straně. Jedná se o silnici mezi obcemi Bánov a Nezdenice, která je zároveň cyklotrasou č. 5053. Severozápadní hranicí území je polní cesta a tok řeky Olšavy. Na jihu zkoumaného území se nachází PP Skalky. Celková rozloha zvoleného území je asi 12 km2 (obr. 2).

Obr. 1: Poloha zájmového území vzhledem k Uherskému Hradišti. Zdroj podkladových dat: (mapy.cz)

10

Obr. 2: Podrobné vymezení zájmového území. Zdroj podkladových dat: (mapy.cz) Tab. 1: Zeměpisné souřadnice zájmového území. Zdroj podkladových dat: (mapy.cz) Hraniční body území Nejsevernější bod Nejjižnější bod Nejvýchodnější bod Nejzápadnější bod

s. š. N 49°1.75840' N 48°58.54043' N 48°59.19613' N 48°59.27048'

v. d. E 17°43.83325' E 17°45.40910' E 17°46.53177' E 17°43.45217'

Nejsevernějším bode území leží na okraji obce Šumice. Nejvýchodnější bod

se

Nejjižnější

nachází bod

na

okraji

zkoumaného

lesa území

na leží

hranici v obci

CHKO Bystřice

a nejzápadnější bod území najdeme v obci Bánov (mapy.cz, 2015).

11

Bílé pod

Karpaty. Lopeníkem

3.2 Geologické poměry Území České republiky tvoří dva regionálně-geologické celky. Jedná se o Český masiv a Západní Karpaty. Hranice těchto celků prochází přibližně po linii Ostrava – Přerov – Znojmo. K Českému masivu se řadí Čechy a část Moravy, k Západním Karpatům pak východní konec republiky. Zkoumané území leží v Západních Karpatech. (ŽMOLÍK, 2008). Zkoumané území patří do geologické jednotky Západní Karpaty (CHLUPÁČ a kol., 2002). Západní Karpaty Flyšové pásmo – magurská skupina příkrovů

-

bělokarpatská jednotka magurské skupiny příkrovů 

Terciér – paleogén

3.2.1 Terciér Paleogén Zájmové území spadá do magurské skupiny příkrovů. Na tomto území dochází k flyšové sedimentaci, jejíž nástup nastal již koncem svrchní křídy. V období paleogénu však došlo u těchto flyšových sedimentů k značným faciálním změnám. Rozdíly jsou dobře patrné hlavně mezi jednotkou bělokarpatskou, ve které leží zkoumané území, a jednotkami bystrickou a račanskou (CHLUPÁČ a kol., 2002). Zájmové území je součástí bělokarpatské jednotky, kde rozlišujeme vlárský a hlucký vývoj. Vlárský vývoj byl rozšířen v horské části moravsko-slovenského pomezí. Zkoumané území spadá do hluckého vývoje. Ten je rozšířen hlavně v jihozápadní části bělokarpatské jednotky. Konkrétně se zkoumané území nachází v nivnickém souvrství. To je tvořeno drobně až středně rytmickým flyšem. Interval od paleocénu do spodního eocénu

vymezují

aglutinované

foraminifery

tohoto

území

a

nanoplankton

(CHLUPÁČ a kol., 2002). Na zkoumaném území (obr. 3) najdeme také pískovce a jílovce typické pro račanskou jednotku, dále pískovce, jílovce a slínovce typické pro bystrickou jednotku. Pískovce a jílovce typické pro račanskou jednotku zasahují do zkoumaného území pouze na severu u obce Šumice a to jenom okrajově při hranici zkoumaného území (Česká geologická služba, 2015).

12

Obr. 3: Geologická mapa zkoumaného území 1: 50 000. Zdroj podkladových dat: (Česká geologická služba, 2015)

13

3.2.2 Andezitový lom v obci Nezdenice V obci Nezdenice se nachází částečně zatopený kamenolom. Lom je zatopený spodní vodou a dnes se již nevyužívá. V lomu se nachází žíla v minulosti těženého pyroxenicko-amfibolického trachyandezitu, která dosahuje mocnosti 8-15 m. Ve stavbě horniny jsou přítomny velké krystaly vyrostlic amfibolu, pyroxenu a trojklonných živců. Tyto vyrostlice jsou nepravidelně rozmístěny mezi jemnou základní hmotu. Základní hmota obsahuje také biotit, magnetit nebo sopečné sklo (BEDÁŇ, 2015). Na čerstvém lomu je andezit namodralý a mívá červený nádech. Na navětralých plochách je červeně nahnědlý. Z oblasti nezdenického kamenolomu bylo různými autory popsáno celkem 26 nerostů. Konkrétně jde o apatit, asfalt, amfibol, biotit, grafit, galenit, chlacedon, hesonit, chalkopyrit, labradorit, limonit, melanterit, malachit, porcelanit, pyrrhotin, sanidin, sfalerit, cristobalit, tridymit, baryt, ankerit, křemen, molybdenit, sádrovec, siderit a kalcit. Andezit v obci Nezdenice je typický svou sloupcovitou odlučností. Lom byl využíván pro těžbu v letech 1912 – 1966. Práce zde však byla zrušena, kvůli přítoku spodní vody, která tento lom zaplavila (BEDÁŇ, 2015). Nálezy minerálů jsou v tomto lomu možné v sutích pod přístupnou jižní a jihovýchodní stěnou lomu. Dále také ve vstupné soutěsce lomu. V tomto případě jde o velmi zvětralý materiál. Makroskopicky byly potvrzeny nálezy amfibolu z roku 1997. Amfibol zde

najdeme

ve

formě

černých

14

štíhlých sloupcovitých krystalků.

Krystalky dosahují maximální velikosti 2 cm a jsou zarostené v horninách. Dalším nálezem z tohoto lomu je porcelanit (porcelanový jaspis). Ten se nachází na kontaktu andezitu s jílovci. Porcelanit zde byl nalezen v různých barvách. Nejčastěji se jednalo o šedomodrou, hnědou a nazelenalou barvu s kombinacemi několika dalších barev. Roku 2005 zde bylo nalezeno 5 vzorků s bílými dipyramidálními krystalky pod jižní stěnou lomu. Tyto krystalky byly v dutinách andezitu. Některé z dutinek o velikosti do 4 cm byly vyplněné limonitem. Stav lomu se v dnešní době nemění (BEDÁŇ, 2015).

15

3.3 Geomorfologické poměry Z hlediska reliéfu je zkoumané území vysočinou. Severní částí území protéká řeka Olšava, nadmořská výška je v této části zkoumaného území asi 235 m. Jedná se o nejnižší údolí na tomto území. Na západě území se nachází lesy, které leží na svazích s nejvyšší nadmořskou výškou 425 m. Jde o nejvyšší bod zkoumaného území Široké. Většina území leží v nadmořské výšce 300 – 350 m, převážně se jedná o středovou část zkoumaného území. Touto středovou částí území protéká Ledský potok.

3.3.1 Začlenění geomorfologických jednotek dle Bíny a Demka, 2012 Soustava IX Vnější Západní Karpaty Podsoustava IXC Moravsko-slovenské Karpaty Celek IXC-1 Vizovická vrchovina Podcelek IXC-1E Hlucká pahorkatina Okrsek: Nivnická pahorkatina Bánovský stupeň Celek IXC-2 Bílé Karpaty Podcelek IXC-D2 Lopenická hornatina Okrsek: Komeňská vrchovina IXC-1E Hlucká pahorkatina: Rozloha Hlucké pahorkatiny je 349 km2. Jedná se o oblast nevelkých kotlin, která je obklopená dílčími pahorkatinami a plošinami. Z malé části zasahuje území Hlucké pahorkatiny do CHKO Bílé Karpaty. Zkoumané území spadá do Nivnické pahorkatiny, kde najdeme širší rozvodní hřbety. Svahy těchto hřbetů rozčleňují krátká údolí. Nivnická pahorkatina obklopuje pás vyššího georeliéfu – Bánovský stupeň, který také spadá do zkoumaného území. Mezi flyšové vrstvy zde pronikly neovulkanity – trachyandezity, jeden z jejich výchozů se nachází u Bánova a byl vyhlášen PP Skalky (BÍNA a DEMEK, 2012).

16

Na západě zkoumané území zasahuje do geomorfologického celku IXC-2 Bílé Karpaty, podcelku IXC-2D Lopenická hornatina (BÍNA a DEMEK, 2012). IXC-2D Lopenická hornatina: Rozloha Lopenické hornatiny je celkem 196 km2. Oproti nízké Hlucké pahorkatině má Lopenická hornatina výrazné terénní ohraničení. Hluboká údolí vodních toků zde způsobují vysokou členitost georeliéfu. Celá Lopenická hornatina patří do CHKO Bílé Karpaty. Zkoumané území se nachází v Komeňské vrchovině, v níž je nesouvisle vyvinut vnitrozemský hřbet, který je paralelní s hraničním hřbetem (BÍNA a DEMEK, 2012).

17

3.4 Klimatické poměry Zkoumané území zasahuje do dvou z těchto klimatických oblastí, teplé a mírně teplé oblasti (Quitt, 1971). Konkrétně se jedná o podoblast T2 a oblast MT10 (obr. 4).

Obr. 4: Poloha zájmového území na klimatické mapě. Zdroj podkladových dat: internetové stránky Ovocnářská unie České republiky (http://www.ovocnarska-unie.cz)

Pro klimatickou podoblast T2 (tab. 2) je charakteristické dlouhé léto, které bývá teplé a suché. Jaro i podzim jsou velmi krátké, teplé až mírně teplé. Zima v této podoblasti je krátká a mírně teplá. Zima bývá navíc suchá až velmi suchá a sněhová pokrývka zde trvá jenom velmi krátce (QUITT, 1971). Klimatická podoblast MT10 (tab. 3) se vyznačuje dlouhým létem, které je teplé a mírně suché. Dále krátkým přechodným obdobím s mírně teplým jarem i podzimem. Zima je krátká, mírně teplá a velmi suchá. Sněhová pokrývka v této podoblasti trvá krátce (QUITT, 1971).

18

Tab. 2: Charakteristika podoblasti T2 dle Quitta, 1971 Charakteristiky

Klimatická podoblast T2

Počet letních dnů

50 – 60

Počet dnů s průměrnou teplotou > 10°C

160 – 170

Počet mrazových dnů

100 – 170

Počet ledových dnů

30 – 40

Průměrná teplota v lednu v °C

-2 až -3

Průměrná teplota v červenci v °C

18 – 19

Průměrná teplota v dubnu v °C

8–9

Průměrná teplota v říjnu v °C

7–9

Průměrný počet dnů se srážkami > 1mm

90 – 100

Srážkový úhrn ve vegetačním období v mm

350 – 400

Srážkový úhrn v zimním období v mm

200 – 300

Počet dnů se sněhovou přikrývkou

40 – 50

Počet dnů zamračených

120 – 140

Počet dnů jasných

40 - 50

Tab. 3: Charakteristika podoblasti MT 10 dle Quitta, 1971 Charakteristiky

Klimatická podoblast MT 10

Počet letních dnů

40 – 50

Počet dnů s průměrnou teplotou > 10°C

140 – 160

Počet mrazových dnů

110 – 160

Počet ledových dnů

30 – 40

Průměrná teplota v lednu v °C

-2 až -3

Průměrná teplota v červenci v °C

17 – 18

Průměrná teplota v dubnu v °C

7–8

Průměrná teplota v říjnu v °C

7–8

Průměrný počet dnů se srážkami > 1mm

100 – 120

Srážkový úhrn ve vegetačním období v mm

400 – 450

Srážkový úhrn v zimním období v mm

200 – 250

Počet dnů se sněhovou přikrývkou

50 – 60

Počet dnů zamračených

120 – 150

Počet dnů jasných

40 – 50

19

3.5 Hydrologické poměry Na studovaném území se nachází několik významnějších vodních toků. Území spadá do povodí Moravy a úmoří Černého moře. Zajímavostí na tomto území je zaplavený andezitový lom, na jehož místě je v dnešní době vodní plocha.

3.5.1 Vodní toky Nejvýznamnějším tokem na zkoumaném území je řeka Olšava, která pramení na Pitínsku. Její tok je na zájmovém území regulovaný a je lemovaný břehovým porostem. Na toku řeky byla vybudována řada jezů, které lokálně zvedají hladinu vody. Při povodňových stavech se řeka vylévá z břehů (SLAVÍČEK, 2013). Dalším vodním tokem na tomto území je Ledský potok, který pramení severně od obce Bystřice pod Lopeníkem a ústí do řeky Olšavy. Do obce Nezdenice ústí také přítok řeky Olšavy Kladenka, která teče od severu a má poměrně dlouhý tok. 3.5.1.1 Řeka Olšava Řeka Olšava je levostranným přítokem řeky Moravy. Celková délka toku je 44,9 km a plocha povodí činí 520,5 km2. Jedná se o řeku pramenící v Bílých Karpatech, konkrétně na západním úbočí vrchu Na Koncích (652 m n. m.). Řeka pramení v nadmořské výšce 622,2 m n. m. u obce Pitín. Po celé délce toku teče převážně západním směrem. Olšava ústí do řeky Moravy u obce Kostelany nad Moravou. Ústí řeky se nachází v nadmořské výšce 177 m n. m. (Elektronický digitální povodňový portál, 2015). Řeka Olšava má několik větších přítoků. Mezi levostranné přítoky patří například Koménka, Nivnička nebo Ledský potok. Mezi pravostranné přítoky patří Kladenka, Šťávnice, Holomňa a Ovčírka. Průměrný průtok (zjištěný ve městě Uherský Brod) činí 2,14 m3/s. Stoletá voda v těchto místech dosahuje 270 m3/s (Elektronický digitální povodňový portál, 2015). Většina toku řeky Olšavy byla hlavně za komunistického režimu necitlivě regulována a z přirozeného toku řeky se do dnešní doby dochovala pouze torza. Zbytek přirozeného neregulovaného koryta této řeky se nachází mezi obcemi Podolí a Míkovice a roku 1999 byl vyhlášen přírodní památkou Olšava (Chráněná území Zlínského kraje, 2015).

20

Na březích řeky Olšavy roste například topol černý, vrba bílá, trnovník akát, bez černý nebo plamének plotní. Hnízdí zde také různé druhy ptáků, například rehek zahradní, žluna zelená, slavík obecný, strakapoud malý a další. V oblasti přírodní památky Olšava hnízdí také ledňáček říční (Chráněná území Zlínského kraje, 2015). Řeka Olšava protéká středem obce Nezdenice v nadmořské výšce asi 235 m. 3.5.1.2 Ledský potok Dalším vodním tokem na tomto území je Ledský potok, který protíná silnici Bánov – Nezdenice. Potok pramení na Uherskohradišťsku a to severně od obce Bystřice pod Lopeníkem. Potok protéká zemědělskou krajinou. Do řeky Olšavy se vlévá západně od Šumic z levé strany.

3.5.2 Minerální vody Vznikají na tektonických poruchách (zlomech) prosakováním srážkových vod do podzemí. Tyto vody jsou obohacovány o sirovodík, který vzniká ze sirníků uložených v hlubinách příslušnými chemickými procesy. Minerální vody mají zvýšený obsah také ostatních prvků, jako jsou Na, Ca, K. Dají se proto použít k různým léčivým účelům (HOLEČKOVÁ, 2005). 3.5.2.1 Nezdenická kyselka Nezdenická kyselka je uhličitá kyselka s výraznou příměsí sirovodíku a její pramen je známý od roku 1580. Původně pramen vyvěral v nedalekém kamenolomu, byl podchycen a vyveden do studny mimo kamenolom. Dnes vyvěrá u koupaliště v obci Nezdenice na jejím jižním okraji. Pramen je vyveden v podzemní šachtě s válcovou rotundou (GIRGEL a kol., 2008). Voda je značně aromatizovaná, v minulosti zde byly vybudovány lázně. Ty fungovaly do roku 1887 (HOLEČKOVÁ, 2005). Podzemní vody jsou syceny nejen oxidem uhličitým, v některých místech také metanem nebo plynnými živicemi, což jsou pozůstatky mořského planktonu. Ty umožňují existenci desulfurizačních bakterií, které rozkládají železné rudy v zemském podloží. Tím se uvolňuje sirovodík, který je poté rozpuštěn v podzemní vodě. Tyto vody jsou vázány na nezdenický zlom, který umožňuje sycení vod metanem a oxidem uhličitým a tím podmiňuje vznik sirovodíku (HAVLÍN NOVÁKOVÁ, 2006).

21

Obsah sirovodíku se u této kyselky pohybuje od 2 do 4 mg.l-1 a je zde výraznější než obsah CO2, který činí 320 mg.l-1 (tab. 4). Tato sirovodíková minerální voda je C-Na-Cl typu (HAVLÍN NOVÁKOVÁ, 2006). Celková mineralizace této kyselky je 1,7 g/l, jedná se tedy o silně mineralizovanou vodu. Tab. 4: Podrobná analýza Nezdenické kyselky z roku 2004. ukazatel

jednotka výsledek ukazatel

jednotka výsledek

barva objekt.

mgPt/l

9

ZNK 8,3

nmol/l

3,69

zákal

ZF

<5

KNK 4,5

nmol/l

14,8

6,35

tvrdost celk.

nmol/l

3,5

1894

mineralizace

mg/l

1713

PH konduktivita

μS.cm-1

kationty

anionty

sodík

mg/l

342

chloridy

mg/l

245

draslík

mg/l

13,8

sírany

mg/l

34,9

lithium

mg/l

0,63

dusitany

mg/l

<0,01

amonné ionty mg/l

1,28

dusičnany

mg/l

<3,0

vápník

mg/l

106

fluoridy

mg/l

0,64

hořčík

mg/l

20,7

hydrogenuhličitany mg/l

903

mangan

mg/l

0,63

orthofosforečnany

mg/l

<0,05

železo

mg/l

0,12

uhličitany

mg/l

0

další ukazatelé CHSK-Mn

mg/l

1,91

CO2

mg/l

?

křemičitany

mg/l

44

NH3

mg/l

<0.01

sulfan

mg/l

1,65

O2 rozpuštěný

mg/l

-

Zdroj podkladových dat: internetové stránky obce Nezdenice (http://nezdenice.cz)

22

3.5.2.2 Bánovská kyselka (Kořenkova kyselka) Mezi obcemi Nezdenice a Bánov u Ledského potoka se nachází „Bánovská kyselka“. Její pramen leží mimo turistické trasy (HAVLÍN NOVÁKOVÁ, 2006) na katastru obce Nezdenice. Pramen se nachází pod cestou ve smrkovém lese v trati Kopce. Má dva vývěry, které leží 1,7 km východně od obce Bánov, pod kótou 348 m n. m. (GIRGEL a kol., 2008). Jedná se o uhličitou minerální vodu Na-C-Cl typu, voda je studená (10 °C), celková mineralizace kolem 2,9 g.l-1. V mineralizaci jsou nejvíce zastoupeny chloridy, hydrogenuhličitany a sodík (tab. 5), (HAVLÍN NOVÁKOVÁ, 2006). Podle míry celkové mineralizace se jedná o silně mineralizovanou vodu. Tab. 5: Podrobná analýza Bánovské kyselky z roku 2004. ukazatel

jednotka výsledek ukazatel

jednotka výsledek

barva objekt.

mgPt/l

ZNK 8,3

nmol/l

zákal

ZF

KNK 4,5

nmol/l

tvrdost celk.

nmol/l

mineralizace

mg/l

2929,2 nekompl.

pH konduktivita

μS.cm-1

kationty

anionty

sodík

mg/l

621

chloridy

mg/l

620

draslík

mg/l

16,6

sírany

mg/l

27,4

lithium

mg/l

dusitany

mg/l

0,014 2,85

amonné ionty mg/l

0,508

dusičnany

mg/l

vápník

mg/l

188

fluoridy

mg/l

hořčík

mg/l

51

hydrogenuhličitany mg/l

1401 /dopočítáno/

mangan

mg/l

0,18

orthofosforečnany

mg/l

0,06

železo

mg/l

0,56

uhličitany

mg/l

5,17

CO2

mg/l

další ukazatelé CHSK-Mn

mg/l

křemičitany

mg/l

NH3

mg/l

sulfan

mg/l

O2 rozpuštěný

mg/l

Zdroj podkladových dat: internetové stránky obce Nezdenice (http://www.nezdenice.cz)

23

3.6 Pedologické poměry Na tomto území (obr. 5) najdeme jak půdy typické pro oblast Uherskobrodska a Hluckého bioregionu, tak také půdy, které se vyskytují v CHKO Bílé Karpaty a tedy v Bělokarpatském bioregionu.

Obr. 5: Poloha obce Nezdenice a zkoumaného území na geologické mapě. Zdroj podkladových dat: (Česká geologická služba)

V oblasti zkoumaného území se vyskytuje několik půdních typů. Z mapových podkladů vyplývá, že nejrozšířenějším půdním typem jsou kambizemě (hnědé půdy). Dále zde najdeme černozemě, pararendziny, černice a luvizemě (obr. 6).

24

Obr. 6: Podrobné vymezení zkoumaného území na geologické mapě. Zdroj podkladových dat: (Česká geologická služba) 25

3.6.1 Kambizemě – hnědé půdy Jedná se o nejrozšířenější půdní typ na našem území. Nejvyšší zastoupení mají v pahorkatinách, vrchovinách a horách, naopak v nížinách jsou jen málo zastoupeny. Matečným substrátem jsou téměř všechny horniny skalního podkladu, jako jsou žuly, ruly, svory, čediče, pískovce a další. Hnědé půdy jsou vázány na členitý reliéf a vyskytují se nejčastěji ve 450 až 800 m n. m. Časté jsou však i na terasových štěrcích a píscích, které nalezneme spíše v nízkých polohách. Nejčastějším půdotvorným pochodem, který vede ke vzniku hnědých půd je intenzivní vnitropůdní zvětrávání (TOMÁŠEK, 2007). Na zkoumaném území je kambizem nejrozšířenějším půdním typem. Nachází se v severovýchodní, východní, jihovýchodní a také jižní části území. Nachází se zde tyto variety kambizemě: kambizem vyluhovaná, kambizem modální, kambizem luvická, kambizem luvická oglejená, kambizem mesobazická, kambizem oblejená a kambizem oglejená pelická (Česká geologická služba, 2015).

3.6.2 Černozemě V ČR jsou rozšířeny převážně v nejteplejších a nejsušších oblastech. Vznikly zde v raném období postglaciálu pod původní lesostepí a stepí. Dodnes se dochovaly díky zemědělské kultivaci. Matečným substrátem jsou hlavně spraše, někdy zvětraliny slínovců, vápnité terciérní jíly nebo vápnité písky. Černozemě se vyskytují v nadmořské výšce nepřesahující 300 m. Terén bývá hlavně plochý a rovinatý. Zřídka se černozem nachází i v pahorkatinách nebo dokonce vrchovinách. Hlavní půdotvorný proces jeintenzivní humifikace pod stepní vegetací. Černozem je středně těžká a má vysoký obsah kvalitního humusu. Černozem se používá jako orná půda a je vhodná i pro náročné plodiny (TOMÁŠEK, 2007). Černozem se na zkoumaném území vyskytuje pouze na severovýchodě a jedná se o černozem černickou (Česká geologická služba, 2015).

3.6.3 Pararendziny Jedná se o obdobu hnědé půdy na zvětralinách karbonátově-silikátových hornin (např. pískovce, vápnité břidlice). Rozšíření těchto půd je nezávislé na klimatu a částečně i nadmořské výšce. Jelikož jsou však závislé na uvedených substrátech, nevystupují do vysokých poloh. Reliéf bývá členitější, tyto půdy se uplatňují na vyčnělých terénních

26

tvarech, ale někdy i na plošinách. Hlavním půdotvorným procesem je humufikace, dalším procesem je pak vnitropůdní zvětrávání. Pararendziny jsou mělké skeletovité půdy, lehké až středně těžké, se středním obsahem humusu. Typická je zde přítomnost karbonátů v celém půdním profilu nebo jen ve spodině. U silně skeletovitých profilů může docházet k vysychání. Tato půda je vyhovující pro ovocné sady, pro lesy je průměrná až podprůměrná (TOMÁŠEK, 2007). Na zkoumaném území jsou pararendziny rozšířeným typem půdy. Najdeme je na severozápadě, západě a jihozápadě území. Jedná se zde o pararendzinu kambickou, pararendzinu kambickou pelickou a pararendzinu pelickou (Česká geologická služba, 2015).

3.6.4 Černice Černice se vyskytují hlavně v nízkých polohách. Matečným substrátem jsou silně vápnité nivní uloženiny, někdy zvětraliny slínovců nebo nízké písčité terasy. Tyto terasy jsou ovlivněné vysoko uloženou hladinou podzemní vody. Černice se nacházejí v nivách, jsou málo ovlivněné záplavami a je zde blíže k povrchu uložená hladina podzemní vody. Půdotvorným procesem je zde intenzivní humifikace spojená s glejovým procesem v hlubších spodinách. Humusový horizont má tmavou barvu a má mocnost mnoho decimetrů. Hlouběji potom přechází do vápnitého substrátu, ten je s narůstající hloubkou ovlivněn glejovým procesem. Výrazná je velká vlhkost celého profilu. Jedná se o těžké půdy s nejvyšším obsahem humusu. Při povrchu mají černice dobré fyzikální vlastnosti, ty se však rychle zhoršují směrem do hloubky. Jde o velmi úrodnou půdu, která však musí být odvodněna (TOMÁŠEK, 2007). Černice jsou na zvoleném území nepravidelně rozmístěny na poměrně malých plochách. Najdeme je na severu zvoleného území, dále na západě a na jihu. Jedná se o tyto variety: černice modální, černice fluvická a černice glejová (Česká geologická služba, 2015).

3.6.5 Luvizemě Ilimerizované půdy neboli luvizemě se na zkoumaném území vyskytují hlavně v pahorkatinách a vrchovinách. Tyto půdy vznikly na sprašových hlínách, středně těžkých glaciálních sedimentech a dále také na smíšených svahovinách. Luvizemě mají

27

menší kvalitu humusu. Jedná se o půdy slabě skeletovité a hluboké, u nichž může docházet k občasnému převlhčení. Luvizemě jsou vhodné pro pěstování obilnin, tolice seté, jetele nebo například cukrovky (TOMÁŠEK, 2007). Na zvoleném zkoumaném území najdeme luvizem jenom ve východní části území a jedná se zde o luvizem oglejenou (Česká geologická služba, 2015).

28

3.7 Biogeografické poměry Vyšší

biogeografické

jednotky

se

dělí

na

biogeografické

provincie,

biogeografické podprovincie a biogeografické regiony (bioregiony), (CULEK a kol, 2013). Zkoumané území se nachází v Západokarpatské podprovincii (obr. 7), konkrétně toto území zasahuje do 3.3 Hluckého bioregionu a 3.6 Bělokarpatského bioregionu (CULEK a kol., 2013).

Obr.

7:

Poloha Západokarpatské podprovincie v rámci ČR podle Culka. Zdroj podkladových dat: Biogeografie – Multimediální geografická příručka (https://is.muni.cz)

Hlucký bioregion (3.3)

3.3 Hlucký bioregion (obr. 8) leží v jižní polovině geomorfologického celku Vizovická vrchovina a jižním výběžkem zasahuje na Slovensko. V naší republice má rozlohu 507 km2. Biota má přechodný charakter, v lesích najdeme hlavně biotu karpatského podhůří, ale mimo les pronikají četné panonské prvky. Bioregion se nachází v 2. bukovo-dubovém a 3. bukovo-dubovém stupni s dubohabřinami a teplomilými doubravami. Flóra je zde velmi bohatá, zastoupeny jsou zde také mezní a exklávní druhy. Vysoká biodiverzita se zde vyskytuje hlavně u lučních společenstev. Na severu Hluckého regionu najdeme oblast s pevnými flyši a lehkými půdami, kde bioregion přechází 29

ve Zlínský bioregion. Reliéf má charakter členité pahorkatiny, výšková členitost je zde 75 – 150 m a typická výška bioregionu je 180 – 360 m (CULEK a kol., 2013).

Bělokarpatský bioregion (3.6)

3.6 Bělokarpatský bioregion se nachází na jihovýchodní hranici Moravy (obr. 8), ale jeho převážná část leží na Slovensku. Bioregion leží v geomorfologickém celku Bílé Karpaty a v České republice má plochu 530 km2. Bioregion je charakterizován jako vyšší pohoří z vápnitého flyše. Nalezneme zde hlavně biotu 4. bukového vegetačního stupně. Vegetaci zde tvoří dubohabřiny a květnaté bučiny. Je zde velmi vysoká biodiverzita a to především na loukách. Charakteristická je absence jedle na tomto území. K bioregionu bylo přičleněno návrší Skalky s výchozy andezitů a nádrž Ordějov (CULEK a kol., 2013). Reliéf je hornatinný, někdy přerušen hlubokými údolími toků. Typická nadmořská výška v bioregionu se pohybuje kolem 350 – 800 m. Téměř celý tento bioregion je součástí CHKO Bílé Karpaty a nachází se zde také PP Skalky, která spadá do zkoumaného území. Jedná se o geologicky a geomorfologicky zajímavou ukázku neogenního vulkanismu (CULEK a kol., 2013). :

Obr. 8: Poloha zájmového území v rámci Západokarpatské podprovincie podle Culka. Zdroj podkladových dat: Biogeografie – Multimediální geografická příručka (https://is.muni.cz) 3.3 Hlucký bioregion

3.6 Bělokarpatský bioregion

30

3.7.1 Flóra 3.7.1.1 Flóra Hluckého bioregionu (3.3) Flóra tohoto bioregionu je velmi druhově bohatá. Ve flóře lesů převažují druhy, které jsou typické pro západní Karpaty. Mezi takové druhy patří například hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), ostřice chlupatá (Carex pilosa) nebo ostřice převislá (Carex pendula). V teplých polohách lesů jsou zastoupeny také brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa), kalina tušalaj (Viburnum lantana), dřín jarní (Cornus mas), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) nebo kamejka modronachová (Lithospernum purpurocaeruleum). Ve vegetaci mimo lesy je přítomna řada ponticko-panonských elementů, jako oman mečolistý (Inula ensifolia), hadinec červený (Echium maculatum), kavyl tenkolistý (Stipa tirsa) a len žlutý (Linum flavum). Dále zde nalezneme také kontinentální druhy, jako například kozinec dánský (Astragalus danicus) a rozrazil latnatý (Pseudolysimachion spurium). Na území Hluckého bioregionu se může vyskytovat trojzubec lesostepní (Danthonia alpina), vítod větší (Polygala major) a koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica). Dále například starček stinný (Senecio umbrosus) nebo čistec alpský (Stachys alpina). Na plochách, které jsou minerálně nejbohatší, můžeme nalézt ostřici oddálenou (Carex distans), ostřici ječmenovitou (Carex hordeistichos) a štírovník tenkolistý (Lotus tenuis). V minulosti se zde mimořádně často vyskytovaly zástupci vstavačovitých (Orchidaceae) (CULEK a kol., 2013). Přirozenou vegetací zkoumaného území jsou lesy typu karpatské dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum betuli), s hojnou účastí buku. V těchto lesích je zajímavá absence jedle (CULEK a kol., 2013). 3.7.1.2 Flóra Bělokarpatského bioregionu (3.6) Ve flóře tohoto bioregionu najdeme převážně druhy středních poloh západních Karpat. Ve flóře lesů je častý hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), ostřice převislá (Carex pendula), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) nebo šalvěj lepkavá (Salvia Glutinosa). Hlavně v nelesní flóře můžeme pozorovat časté přesahy, které souvisí například s Hluckým bioregionem. K takovým případům patří kozinec dánský (Astragalus danicus), trojzubec lesostepní (Danthonia alpina) nebo rozrazil vstavačovitý (Pseudolysimachion orchideum). Pro tento

31

bioregion je typický výskyt četných druhů vstavačovitých (orchidaceae) v lučních porostech (CULEK a kol., 2013).

3.7.2 Fauna V Hluckém bioregionu, ke kterému náleží zkoumaná oblast, převažuje teplomilná fauna zkulturněné krajiny. Jedná se například o společenstva teplomilných měkkýšů. Hlavní tok tohoto bioregionu je řeka Olšava, která náleží do lipanového a pod Uherským Brodem do parmového pásma (CULEK a kol., 2013). V Hluckém bioregionu najdeme ze zástupců hmyzu například kobylku zavalitou (Polysarcus denticauda) nebo střevlíka hrbolatého (Carabus variolosus). Dalším zástupcem hmyzu je pestrokřídlec podražcový (Zerynthia Polyxena). V tomto bioregionu se vyskytují zástupci měkkýšů jako keřnatka vrásčitá (Euomphalia strigella), vlahovka narudlá (Monachoides incarnatus), žitovka obilná (Granaria frumentum) a další. Z obojživelníků tohoto bioregionu můžeme pozorovat mloka skvrnitého (Salamandra salamandra) nebo kuňku žlutobřichou (Bombina variegata). Mezi ptáky zde můžeme zařadit například ťuhýka menšího (Lanius minor) (CULEK a kol., 2013). Dále zkoumané území zasahuje do Bělokarpatského bioregionu. Ze zástupců hmyzu zde najdeme kobylku zavalitou (Polysarcus denticauda), ploštičku horskou (Nithecus jacobaeae), klopušku tygrovanou (Brachycoles decolor) nebo štítovku rudopásou (Odontotarsus purpureolineatus). Mezi motýli zde můžeme zařadit žluťáska barvoměnného (Colias myrmidone), perleťovce dvouřadého (Brenthis hecate) nebo modráska černoskvrnného (Maculinea arion). Z měkkýšů zde najdeme skelničku karpatskou (Vitrea transsylvanica) nebo řasnatku nadmutou (Macrogastra tumida). Obojživelnící na tomto území jsou například skokan štíhlý (Rana dalmatina), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra) nebo kuňka žlutobřichá (Bombina variegata). Plazi žijící na území Bělokarpatského regionu jsou ještěrka živorodá (Zootoca vivirapa) nebo například užovka stromová (Zamenis longissimus). Z ptáků se zde vyskytuje ťuhýk šedý (Lanius excubitor), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) a strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus). Ze zástupců savců zde najdeme ježka západního (Erinaceus europaeus), rejska horského (Sorex alpinus) nebo plcha lesního (Dryomys nitedula).

32

3.8 Zvláště chráněná území V oblasti zkoumaného území se nachází maloplošné zvláště chráněné území typu přírodní památky. Velkoplošná zvláště chráněná území se přímo na zkoumaném území nenacházejí. Nejbližší velkoplošné zvláště chráněné území se rozprostírá za východní hranicí zájmového území a jedná se o CHKO Bílé Karpaty (obr. 9).

Obr. 9: Poloha CHKO Bílé Karpaty vzhledem k poloze PP Skalky. Zdroj podkladových dat: (mapy.cz)

33

3.8.1 Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty Za východní hranicí zkoumaného území se rozprostírá CHKO Bílé Karpaty. Chráněná krajinná oblast byla vyhlášena toku 1980 a její rozloha činí téměř 750 km2. Nachází se na východě České republiky, na moravsko-slovenském pomezí (Chráněná území Zlínského kraje, 2015).

Fauna CHKO Bílé Karpaty je velmi rozmanitá. Soustavný zoologický výzkum byl v Bílých Karpatech zahájen až roku 1997. do této doby byl výzkum jednotlivých oblastí prováděn jen ojediněle. Nejlépe prozkoumanými skupinami živočichů jsou v celých Bílých Karpatech motýli, střevlíkovití brouci, plazi, obojživelníci a ptáci. Naopak řada skupin zde nebyla dosud vůbec zkoumána. Jedná se například o kroužkovce, mnohonožky nebo většinu čeledí brouků (Stráž přírody CHKO Bílé Karpaty, 2015). Z obojživelníků se na území CHKO Bílé Karpaty vyskytuje například skokan štíhlý (Rana dalmatina), ropucha obecná (Bufo bufo), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha zelená (Bufo viridis), a rosnička zelená (Hyla arborea). Z plazů zde nalezneme ještěrku obecnou (Lacerta agilis) a užovku hladkou (Coronella austriaca). Také se zde může vyskytovat ještěrka živorodá (Lacerta vivipara), ještěrka zelená (Lacerta viridis), slepýš křehký (Anguis fragilit) nebo užovka obojková (Natrix natrix). Žijí zde poměrně běžné druhy ptáků. Jedná se především o lejska černohlavého (Ficedula hypoleuca), červenku obecnou (Erithacus rubecula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla) a lindušku lesní (Anthus trivialis). Dále se zde vyskytuje sýkora modřinka (Parus caeruleus), šoupálek krátkoprstý (Certhia brachydactyla), žluna šedá (Picus canus) a kukačka obecná (Cuculus canorus) (JONGEPIEROVÁ, 2008). Ze savců v oblasti Bílých Karpat žije krtek obecný (Talpa europaea), rejsek obecný (Sorex araneus), hraboš polní (Microtus arvalis) a norník rudý (Clethrionomys glareolus). Dalšími savci na tomto území jsou srnec obecný (Capreolus capreolus) a liška obecná (Vulpes vulpes), (nature.hyperlink.cz). Dále zde můžeme pozorovat zajíce polního (Lepus europaeus), prase divoké (Sus scrofa) nebo kunu skalní (Martes foina). Stromy okrajů luk obývá například veverka obecná (Sciurus vulgaris) (JONGEPIEROVÁ, 2008).

34

Hadi oblasti Bílých Karpat Zajímavostí Bílých Karpat je také to, že se zde můžeme setkat se všemi druhy našich hadů. Jedná se celkem o pět druhů hadů, z nichž čtyři hadi patří mezi užovkovité. Nejznámější z nich je užovka obojková, dále je na tomto území poměrně hojná užovka hladká. Dále se zde vyskytuje užovka stromová, kterou můžeme spatřit v blízkosti lidských obydlí. Občas se na tomto území vyskytuje také vzácná vodní užovka, užovka podplamatá. Poslední pátý had patří mezi zmijovité a jedná se o vzácnou zmiji obecnou (Vipera berus) (ONDERKA, 2007). Zmije na tomto území je v dnešní době vzácná a je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy. Na území Bílých Karpat bylo v nedávné minulosti zaznamenáno jen málo věrohodných důkazů a výskytu zmije obecné. Mezi chráněné druhy hadů je zařazena také již zmíněná užovka stromová (JONGEPIER, 2013). Denní motýli Bílých Karpat Na území Bílých Karpat bylo zjištěno 124 druhů denních motýlů z celkového počtu 161 druhů známých v ČR. Výzkum motýlů na tomto území probíhal od konce 19. století (UŘIČÁŘ, 2004). Mezi zástupce soumračníkovitých (Hesperiidae) patří naši nejohroženější soumračníci, jako jsou soumračník mochnový, soumračník bělopásný a soumračník podobný. Mezi otakárkovité (Papilionidae) na tomto území řadíme například otakárka fenyklového nebo otakárka ovocného, kteří jsou v současnosti bez ohrožení. Naopak například jasoň dymnivkový patří mezi kriticky ohrožené druhy. Běláskovití (Pieridae) jsou zde zastoupeni například nejohroženějším druhem mezi našimi denními motýli. Tím je žluťásek barvoměnný. Posední zmínky o jeho výskytu na moravské straně pocházejí z období před rokem 2010. Modráskovití (Lycaenidae) jsou malí motýli, z nichž mnoho druhů se vyznačuje složitým vývojem. Právě tito se pak řadí mezi ohrožené druhy. Bílé Karpaty jsou jedním z mála míst, kde je zaznamenán výskyt všech středoevropských druhů v relativně stabilních populacích. Nejohroženějším druhem je modrásek černoskvrnný. Další skupinou motýlů jsou pestrobarvcovití (Riodinidae). V jižní a střední části Bílých Karpat se vyskytuje vzácně pestrobarvec petrklíčový. Druhově nejbohatší čeledí denních motýlů na našem území jsou babočkovití (Nymphalidae). Jedná se o perleťovce ostružinového, který je dnes běžný na celém území Bílých Karpat, dalším druhem je hnědásek podunajský. Oba tyto druhy jsou u nás známé pouze z území Bílých Karpat. Dalším bělokarpatským endemitem je perleťovec dvouřadý (UŘIČÁŘ, 2004).

35

3.8.2 Přírodní památka Skalky Přírodní památky jsou útvary menší rozlohy, zejména se jedná o geologické nebo geomorfologické útvary, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů. Mají regionálně ekologická, vědecký nebo estetický význam. Orgán ochrany přírody vyhlašuje tento útvar přírodní památkou, přičemž určuje bližší ochranné podmínky (zákon č. 114/1992 Sb.). Asi 500 m JVV a V od kóty Skalky se nachází dva staré kamenolomy „Skalky II“ a „Skalky III“ na amfibolický trachyandezit. Lom „Skalky II“ byl roku 2002 vyhlášen Přírodní památkou (BEDÁŇ, 2015). Jedná se o andezitový lom, který je v dnešní době již opuštěný. Lom se nachází asi 500 m východně od kóty Skalky (387 m n. m.) u obce Bánov (obr. 10). Tento lom je zde předmětem ochrany. Leží v nadmořské výšce 370 m. Celá tato oblast spadá do katastrálního území obce Bánov. PP Skalky byla vyhlášena nařízením Okresního úřadu v Uherském Hradišti ze dne 16. 9. 2002. Celková výměra území je 0,8704 ha. Jedná se o ukázku mladého vulkanismu v oblasti flyšových Karpat na jihovýchodní Moravě (Chráněná území Zlínského kraje, 2015).

Obr. 10: Poloha PP Skalky v rámci zájmového území. Zdroj podkladových dat: (mapy.cz)

36

3.8.2.1 Geologické a půdní poměry PP Skalky Lom má délku asi 40 m, šířku 30 m a výšku 15 m. Jde o lom v denudačním reliktu sedimentů zpevněných žílami vulkanických hornin miocenního stáří. Geologický podklad zde tvoří výchozy nivnického souvrství hluckého vývoje bělokarpatské jednotky magurského flyše. Sedimenty pronikají ložními žílami trachyandezitů. Nalezneme zde také profily s kontaktně metamorfovanými porcelanity, jež vznikly metamorfózou v blízkosti průniku vulkanických hornin. Trachyandezit je nahnědlý, se sloupcovitými vyrostlicemi černé barvy. Velmi časté jsou dutinky po plynech, místy vyplněné kalcitem. Lom je v dnešní době značné zarostlý a stěny z velké části sesuté. V horní části čelní stěny se však nachází zajímavý profil, kde je možné sledovat kontakt tělesa trachyandezitů s flyšovými sedimenty (Chráněná území Zlínského kraje). Z dutin v andezitu Bánovských lomů byly popsány: amfibol, augit, apatit, křemen, křišťál, cristobalit, tridymit, chalcedon, opál, kašolong, limonit, siderit, magnetit, markazit, pyrit, pyrhotin, aragonit, kalcit, baryt, dolomit, olivín, titanit, grafit, asfalt, nafta (BEDÁŇ, 2015). V květnu roku 2005 zde byl v 7 cm velké dutině v andezitu nalezen dolomit, který zde tvoří žlutohnědé krystaly do 3 mm kulovitě seskupené, a v další dutině, která však byla již navětralá, byl nalezen bílý chalcedon s limonitem (BEDÁŇ, 2015). 3.8.2.2 Flóra PP Skalky Lom se nachází v lesním porostu typu karpatské dubohabřiny. Stromové patro je zde zastoupeno dubem letním (Quercus robur), dubem zimním (Quercus petraea), habrem obecným (Carpinus betulus), lípou srdčitou (Tilia cordata) a třešní ptačí (Prunus avium). Keřové patro je bohaté na bez černý (Sambucus nigra) dále se zde vyskytuje líska obecná (Corylus avellana), brslen evropský (Euonymus europaeus), dřín (Cornus mas), kalina tušalaj (Viburnum lantana) a zimolez obecný (Lonicera xylosteum). V bylinném podrostu najdeme kopytník evropský (Asarum europeaum), konvalinku vonnou (Canvallaria majalis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), svízel vonný (Galium odoratum), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis), jahodník obecný (Fragaria

vesca),

violku

lesní (Viola reichenbachiana)

(Primula elatior) (Chráněná území Zlínského kraje, 2015).

37

a prvosenku

vyšší

3.8.2.3 Fauna PP Skalky Na území PP Skalky se vyskytuje skokan štíhlý (Rana dalmatina), jako zástupce obojživelníků, ze zástupců plazů zde najdeme slepýše křehkého (Anguis fragilis). Dále zde bylo zaznamenáno několik běžných druhů ptáků, jako jsou lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca), červenka obecná (Erithacus rubecula), pěnice černohlavá (Sylvia

atricapilla),

linduška

lesní

(Anthus

trivialis),

šoupálek

krátkoprstý

(Certhia brachydactyla), sýkora modřinka (Parus caeruleus), žluna šedá (Picus canus) nebo kukačka obecná (Cuculus canorus). Ze savců zde můžeme pozorovat srnce obecného (Capreolus capreolus) nebo lišku obecnou (Vulpes vulpes) (Chráněná území Zlínského kraje, 2015). Přírodní

památka Skalky

je

součástí

Evropsky

významné

lokality

Valy-Bučník, která představuje pestrou mozaiku dubohabřin a mezofilních ovsíkových luk, potočních luhů a vzácně i fragmentů suchých trávníků (Chráněná území Zlínského kraje, 2015).

38

4 BOTANICKÉ POMĚRY 4.1 Charakteristika biotopů Ve zkoumané oblasti se setkáváme s několika různými biotopy. Velkou část území tvoří smíšené lesy, převážně v jihovýchodní části. Dalším častým typem biotopů jsou na tomto území louky. Celkem jsem zde pro výzkum vymezila tyto biotopy: smíšený les, louku, řeku, pole, pastvinu, listnatý les a suché neudržované postagrární lado.

4.1.1 Smíšený les Biotop smíšeného lesa má v rámci zkoumaného území poměrně velkou rozlohu. Mezi druhy typické pro biotop smíšeného lesa na tomto území patří z dřevin habr obecný (Carpinus betulus), buk lesní (Fagus sylvatica), smrk ztepilý (Picea abies), který je zde uměle vysazován, dále se jedná o dub zimní (Quercus petraea) a dub letní (Quercus robur). Najdeme zde také lípu srdčitou (Tilia cordata). Ze zástupců keřů zde poměrně hojne roste bez černý (Sambucus nigra) nebo líska obecná (Corylus avellana). Z bylinného patra jsou typickými rostlinami smíšeného lesa tohoto území zběhovec plazivý (Ajuga reptans) a česnáček lékařský (Alliaria pediolata), hojná je zde také sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) nebo orsej jarní (Ficaria verna). Dále se na biotopu les nachází jahodník obecný (Fragaria vesca), kapraď samec (Dryopteris filix-mas), hrachor jarní (Lathyrus vernus), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) a kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), která zde vytváří rozsáhlé porosty. Hlavně na východě zkoumaného území se na biotopu smíšeného lesa hojně vyskytuje svízel vonný (Galium odoratum) nebo například kakost smrdutý (Geranium robertianum). Ve smíšeném lese najdeme také třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum).

39

4.1.1.1 Jednotlivé lokality smíšeného lesa a jejich zvláštnosti Biotop smíšeného lesa jsem zkoumala celkem na čtyřech lokalitách. Tři lokality se nacházely v běžné krajině, dvě z nich na severovýchodě až východě zkoumaného území a jedna na severozápadě území. Čtvrtá lokalita se rozprostírá v oblasti PP Skalky. První smíšený les Nadějov se nachází na severovýchodě zkoumaného území (obr. 11) a je zde hojně vysazován smrk ztepilý. V této lokalitě jsem pozorovala celkem 44 taxonů cévnatých rostlin. Ve stromovém patře biotopu najdeme mimo již zmíněné taxony také břízu bělokorou (Betula pendula), modřín opadavý (Larix decidua), uměle vysazenou borovici černou (Pinus nigra) a na několika místech můžeme pozorovat borovici lesní (Pinus silvestris). V bylinném patře roste zběhovec plazivý (Ajuga reptans), česnáček lékařský (Alliaria pediolata) a hojný je zde i kopytník evropský (Asarum europaeum). Nalezneme zde

také

papratku

samičí

(Athyrium

filix-femina),

podél

lesní

cesty

se ojediněle nachází sedmikráska obecná (Bellis perennis) a na okraji lesa roste válečka lesní (Brachypodium sylvaticum). V bylinném patře lesa najdeme také několik druhů pryšců (Euphorbia sp.). Typickou rostlinou v tomto lese je hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), který je častou rostlinou také v CHKO Bílé Karpaty. Dále zde roste zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), která se řadí mezi chráněné taxony. Zapalice žluťuchovitá se na zkoumaném území vyskytuje pouze na této lokalitě, ale roste zde poměrně hojně. V tomto lese nalezneme také bažanku vytrvalou (Mercurialis perennis), prvosenku

vyšší

(Primula

elatior),

plicník

tmavý

a na sušších místech lesa podběl obecný (Tussilago farfara).

40

(Pulmonaria

obscura)

Obr. 11: Poloha lokality les Nadějov. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

Biotop smíšeného lesa jsem pozorovala také na východě zkoumaného území (obr. 12). Zde jsem našla celkem 68 taxonů. Zajímavostí tohoto lesa je Bánovská kyselka. U jejího pramene roste v bylinném patře kopytník evropský (Asarum Europaeum). Ze Stromového patra se u pramene nachází převážně smrk ztepilý (Picea abies), který zde byl uměle vysazen. Ve stromovém patře lesa dále najdeme javor klen (Acer Pseudoplatanus) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), z keřů zde roste svída krvavá (Cornus sanguinea) nebo například krušina olšová (Frangula alnus). Z bylinného patra stojí za zmínku áron plamatý (Arum maculatum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), protože tyto taxony jsou zařazeny mezi ohrožené. V bylinném patře tohoto lesa se hojně vyskytuje několik druhů zvonků (Campanula sp.), dymnivka dutá (Corydalis cava), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora),

41

pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) nebo například kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum).

Obr. 12: Poloha lokality smíšený les. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

Další lokalita, na které jsem pozorovala biotop smíšeného lesa, se nachází v severozápadní části zkoumaného území (obr. 13) a jedná se o lokalitu Horní díly. Biotop jsem zde pozorovala pouze jako okrajovou část lesa, jelikož zbytek lesa nezasahuje do zvoleného území. Přesto, že byla na této lokalitě zkoumána jen poměrně malá část tohoto biotopu, podařilo se mi zde nalézt 36 taxonů cévnatých rostlin. Ze stromového patra lesa se jedná například o jedli stejnobarvou (Abies concolor), modřín opadavý (Larix decidua), borovice (Pinus sp.) nebo jedlovec kanadský (Tsuga canadensis). Jedli stejnobarvou a jednovec kanadský jsem z celého zkoumaného území našla pouze na této lokalitě.

42

Z bylinného patra lesa této lokality zde uvádím řebříček obecný (Achillea millefolium), nebo válečku lesní (Brachypodium sylvaticum). Pouze na této lokalitě se mi podařilo zaznamenat ostřici černou (Carex nigra) a svízelku lysou (Cruciata glabra).

Obr. 113: Poloha lokality smíšený les. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

Poslední biotop smíšeného lesa jsem pozorovala na lokalitě, která se nachází na území PP Skalky (obr. 14). Jedná se o les typu karpatské dubohabřiny. Přesto, že předmětem ochrany této přírodní památky není flóra tohoto území, pozorovala jsem zde několik taxonů cévnatých rosltlin. Jednalo se celkem o 22 rostlinných druhů. Ve stromovém patře jsem našla borovici černou (Pinus nigra), která je i zde vysazena uměle. Pouze na této lokalitě jsem zaznamenala výskyt zimolezu obecného (Lonicera xylosteum). Z bylinného patra se zde vyskytuje kopytník evropský (Asarum europaeum), bukvice lékařská (Betonica officinalis) a hojně zde roste zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia). Dalším velmi rozšířeným taxonem na této lokalitě je konvalinka vonná (Convallaria majalis), která zde vytváří velké porosty. Zřídka se na této lokalitě vyskytuje

43

trýzel malokvětý (Erysimus cheiranthoides), který jsem našla pouze tady. Dále zde hojně roste lilie zlatohlavá (Lilium martagon), která je zařazena mezi ohrožené taxony. Dalšími taxony, které jsem na tomto území pozorovala, jsou pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), čistec lesní (Stachys sylvatica) a tolita lékařská (Vencetoxicum hirundinaria), která se vyskytuje jenom na této lokalitě, ale je zde velmi hojně rozšířena.

Obr. 14: Poloha PP Skalky. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

44

4.1.2 Louka Biotop louka je na zkoumaném území jedním z nejrozšířenějších biotopů. Taxony charakteristické pro biotop louka jsou z travin ovsík vyvýšený (Arrhenaterum elatius subsp. elatius), sveřep měkký (Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus), sveřep jalový (Bromus sterilis), srha laločatá (Dactylis glomerata), bojínek luční (Phleum pratense) a lipnice luční (Poa pratensis). Mezi další taxony cévnatých rostlin na této lokalitě patří velmi rozšířený zběhovec plazivý (Ajuga reptans), zvonek rozkladitý (Campanula patula), který zabírá velké plochy biotopu, dále kakost luční (Geranium pratense), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), chrastavec rolní (Knautia arvensis) nebo hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum). Kerblík lesní (Anthriscus sylvestris) vytváří husté porosty na okrajích biotopu. Na tomto biotopu najdeme také krvavec toten (Sanguisorba officinalis) nebo krvavec menší (Sanguisorba minor). Kolem biotopu rostou dřeviny, z nichž je možno uvést například zde nejrozšířenější keř bez černý (Sambucus nigra) nebo trnku obecnou (Prunus spinosa).

4.1.2.1 Jednotlivé lokality biotopu louky a jejich zvláštnosti

Biotop louku jsem pozorovala na dvou lokalitách. Jako první lokalitu pro tento výzkum jsem si zvolila louku mezi obcemi Nezdenice a Bánov (obr. 15). Jedná se o nepodmáčenou a poměrně suchou louku, která sousedí s již zmíněným smíšeným lesem na západě zkoumaného území. Tato louka je dvakrát do roka kosena kvůli senu. Na této lokalitě jsem našla 78 taxonů cévnatých rostlin. Nachází se zde převážně již zmiňované traviny. Kromě těchto travin jsem pouze na této lokalitě našla zeměžluč okolíkatou (Centaurium erythraea) nebo například hluchavku bílou (Lamium album). Dalšími taxony nalezenými na lokalitě jsou ostrožka stračka (Consolida regalis), hadinec obecný (Echium vulgare), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), chrastavec rolní (Knautia arvensis), na okraji louky se dále vyskytuje vrba bílá (Salix alba), třešeň ptačí (Prunus avium), trnka obecná (Prunus spinosa) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).

45

Obr. 1512: Poloha lokality louka. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

Druhou zvolenou lokalitou pro výzkum tohoto biotopu je louka v severní části zkoumaného území. Jedná se o louku v blízkosti řeky Olšavy (obr. 16). Tato louka je v rámci zkoumaného území jednou z druhově nejbohatších lokalit. Celkem jsem zde pozorovala 119 taxonů cévnatých rostlin. Louka je zajímavá například tím, že ve východní části je hodně vlhká, kvůli přítomnosti přilehlé podmáčené oblasti. V této vlhké části louky se nachází taxony jako blatouch bahenní (Caltha palustris) nebo devětsil lékařský (Petasites hybridus). V ostatních částech louky najdeme velké porosty již zmiňovaného zvonku rozkladitého (Campanula patula), dále kokošku pastuší tobolku (Capsella bursa-pastoris), rožec rolní (Cerastium arvense), rožec obecný (Cerastium holosteoides), kakost holubičí (Geranium dissectum), popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea), chrastavec rolní (Knautia arvensis) nebo několik druhů hrachorů (Lathyrus sp.). Pouze na této lokalitě jsem našla zemědým lékařský (Fumaria officinalis), který zde však nebyl příliš hojný. Na okraji louky najdeme rozsáhlé porosty bršlice kozí nohy (Aegopodium podagraria), dále se zde vyskytuje rmen rolní (Anthemis arvensis), a lopuch plstnatý (Arctium tomentosum). Ze zkoumaného území jsem jen na této lokalitě 46

nalezla rukevník východní (Bunias orientalis) a zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides). Dalšími příklady taxonů této lokality jsou čekanka obecná (Cichorium intybus) nebo štětka planá (Dipsacus fullonum).

Obr. 16: Poloha lokality louka u řeky Olšavy. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

47

4.1.3 Břehové porosty řeky Dalším zvoleným biotopem jsou břehové porosty kolem řeky. Konkrétní lokalitou zvolenou pro výzkum tohoto biotopu jsou břehy řeky Olšavy, která je jedinou řekou protékající zvoleným územím (obr. 17). Na tomto biotopu jsem našla 65 rostlinných taxonů. Z dřevin jsou zde hojně zastoupeny stromy i keře. Ze stromů zde roste například javor mléč (Acer platanoides), javor klen (Acer pseudoplatanus), pajasan žláznatý (Ailanthus altissima), olše lepkavá (Alnus glutinosa) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Ze zkoumaného území se pouze na tomto biotopu vyskytuje ořešák černý (Juglans nigra). Z keřů jsem nalezla například svídu krvavou (Cornus Sanguinea), lísku obecnou (Corylus avellana), hloh obecný (Crataegus oxyacantha), brslen evropský (Euonymus europaeus), krušinu olšovou (Frangula alnus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), trnku obecnou (Prunus spinosa) nebo bez černý (Sambucus nigra). Z bylin se na březích řeky vyskytuje například sasanka hajní (Anemone nemorosa), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), dymnivka dutá (Corydalis cava), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), vrbovka horská (Epilobium montanum) nebo křivatec žlutý (Gagea lutea), který se v rámci zkoumaného území též vyskytuje pouze na tomto biotopu. Nelezla jsem zde také ohrožený áron plamatý (Arum maculatum) a chráněnou sněženku podsněžník (Galanthus nivalis), která se na zájmovém území vyskytovala pouze na břehu řeky.

48

Obr. 17: Poloha lokality Olšava. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

49

4.1.4 Pole Biotop pole jsem zkoumala na lokalitě v jižní části zájmového území, zkoumaný biotop pole se nachází severně od PP Skalky (obr. 18). Nejedná se zde o druhově bohatou lokalitu, protože pole je využíváno hlavně pro pěstování obilnin. Celkem jsem pozorovala 51 taxonů cévnatých rostlin. Tento biotop jsem zkoumala hlavně v jeho okrajových částech, kde se vyskytovaly dřeviny jako líska obecná (Corylus avellana) nebo trnka obecná (Prunus spinosa). Zaznamenala jsem zde poměrně vysoký výskyt pryšců, z nichž jako příklady uvádím pryšec chvojku (Euphorbia cyparissias), pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides) a pryšec kolovratec (Euphorbia helioscopia). K dalším taxonům na tomto biotopu patří rmen rolní (Anthemis arvensis), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), podražec křovištní (Aristolochia clematitis), opletník plotní (Calystegia sepium), bodlák obecný (Carduus acanthoides), zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea), ostrožka stračka (Consolida regalis), turan roční (Erigeron annuus), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), kapustka obecná (Lapsana communis), pomněnka rolní (myosotis arvensis), jehlice trnitá (Ononis spinosa), jitrocel větší (Plantago major), truskavec ptačí (Polygonum aviculare), ostružiník maliník (Rubus idaeus) nebo lilek černý (Solanum nigrum).

Obr. 18: Poloha lokality pole. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps) 50

4.1.5 Pastvina Dalším biotopem na zkoumaném území je pastvina, kterou jsem pozorovala na lokalitě ležící v severovýchodní části zkoumaného území (obr. 19). Jedná se o jednu z druhově nejchudších lokalit, z důvodu vypásání lokality dobytkem. Přesto jsem zde zaznamenala výskyt 29 taxonů cévnatých rostlin. Nejdůležitější pro tuto lokalitu jsou traviny, z nichž zde uvádím například psárku luční (Alopecurus pratensis), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), dále sveřep měkký (Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus), srhu laločnatou (Dactylis glomerata), bojínek luční (Phleum pratense) a lipnici luční (Poa pratensis). Dalšími zaznamenanými taxony jsou například kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), sedmikráska obecná (Bellis perennis), zvonek rozkladitý (Campanula patula), kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa – pastoris), štírovník růžkatý (Lotus corniculatus), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare subsp. vulgare), vrbina penízková (Lysimachia nummularia), tolice dětelová (Medicago lupulina) a různé druhy jitrocelů (Plantago sp.).

Obr. 1913: Poloha lokality pastvina. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

51

4.1.6 Listnatý les Biotop listnatý les jsem pozorovala na lokalitě ležící na jihovýchodním okraji obce Nezdenice (obr. 20), jihozápadně od koupaliště (obr. 21). Jedná se o listnatý les, který se rozprostírá kolem zatopeného andezitového kamenolomu. Na tomto biotopu listnatého lesa jsem našla celkem 37 taxonů. Pozorovala jsem zde převážně dřeviny, z nichž jako příklady uvádím javor jasanolistý (Acer negundo), javor klen (Acer pseudoplatanus), břízu bělokorou (Betula pendula), habr obecný (Carpinus betulus), svídu krvavou (Cornus sanguinea), buk lesní (Fagus sylvatica), krušinu olšovou (Frangula alnus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), dub letní (Quercus robur), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), lípu srdčitou (Tilia cordata) a kalinu obecnou (Viburnum opulus), kterou jsem v rámci zkoumaného území našla pouze na tomto biotopu. Zajímavostí je výskyt tisu červeného (Taxus baccata), který se řadí mezi ohrožené taxony. V bylinném patře tohoto lesa se vyskytuje bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria), česnáček lékařský (Alliaria petiolata), sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), kerblík lesní (Anthriscus sylvestris), papratka samičí (Athyrium filix-femina) a svlačec rolní (Convolvulus arvensis). Pouze na této lokalitě jsem našla čarovník pařížský (Circaea lutetiana). Dále zde hojně roste kapraď samec (Dryopterix filix-mas) a hojná je zde i vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium), která v této lokalitě vytváří bohaté porosty na okraji lesa. Vrbovka úzkolistá se vyskytuje také jen na této lokalitě. Dalšími taxony jsou například orsej jarní (Ficaria verna) a svízel vonný (Galium odoratum), které rostou v blízkosti vodní plochy v místě kamenolomu. Dále bych zmínila také kuklík městský (Geum urbanum), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) nebo netýkavku malokvětou (Impatiens parviflora).

52

Obr. 20: Poloha lokality kamenolom. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

Obr. 21: Poloha lokality vzhledem ke koupališti. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

53

4.1.7 Postagrární lado Posledním biotopem tohoto výzkumu je suché a neudržované postagrární lado v severozápadní části zkoumaného území – Zadní díly (obr. 22). Na tomto biotopu jsem našla celkem 60 taxonů cévnatých rostlin. Jedná se o biotop, kde najdeme hlavně traviny a keře, snášející suché a neudržované oblasti. K těmto travinám řadíme psárku luční (Alopecurus pratensis), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius subsp. elatius), sveřep měkký (Bromus hordeaceus subsp. hordeaceus), sveřep jalový (Bromus sterilis), srhu laločnatou (Dactylis glomerata) a bojínek luční (Phleum pratense). Dále se zde vyskytuje třtina křovištní (Calamagrostis epigejos). Z keřů nalezneme na tomto biotopu růži šípkovou (Rosa canina agg.) a bez černý (Sambucus nigra). Tyto keře v této lokalitě vytváří rozsáhlé porosty kolem většiny území. Na tomto území jsem nalezla několik taxonů, které se nenachází na žádné z dalších zvolených lokalit. Mezi ně patří nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer), kyprej vrbice (Lythrum salicaria), pupalka dvouletá (Oenothera biennis), ostropes trubil (Onopordum acanthium) a chráněná divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum). K dalším zaznamenaným taxonům tohoto biotopu patří řebříček obecný (Achillea millefolium), rmen rolní (Anthemis arvensis), lopuch plstnatý (Arctium tomentosum), pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris), zvonek kopřivolistý (Campanula rapunculoides), bodlák obecný (Carduus acanthoides), pcháč oset (Cirsium arvense), štětka planá (Dipsacus fullonum), svízel povázka (Galium mollugo), silenka bílá (Silene latifolia), jetel prostřední (Trifolium medium), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys) a dále například jehlice trnitá (Ononis spinosa).

54

Obr. 22: Poloha lokality Zadní díly. Zdroj podkladových dat: internetové stránky mapy Google (https://www.google.cz/maps)

55

4.2 Seznam taxonů Během výzkumu jsem v zájmové oblasti našla celkem 253 taxonů cévnatých rostlin. Tyto taxony jsou zapsány do tabulky a zařazeny do jednotlivých lokalit podle nálezů (tab. 6). Dále je zde uvedena tabulka se seznamem ohrožených taxonů a stupněm jejich ochrany a ohrožení (tab. 7).

Abies concolor

jedle stejnobarvá

Acer campestre

javor babyka

Acer negundo

javor jasanolistý

Acer platanoides

javor mléč

Acer pseudoplatanus

javor klen

x

Aegopodium podagraria

bršlice kozí noha

x

Aesculus hippocastanum

jírovec maďal

Agrimonia eupatoria

řepík lékařský

Ajuga reptans Alliaria petiolata

x

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

PP Skalky

pastvina

pole

x x x x x

x x

x x x

x

pajasan žláznatý zběhovec plazivý česnáček lékařský

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

x

Achillea millefolium řebříček obecný Ailanthus altissima

louka mezi obcemi

český název

smíšený les - východ

latinský název

smíšený les Nadějov

Tab. 6: Seznam všech zjištěných taxonů cévnatých rostlin podle lokalit

x x

x x

56

x

x

x x

x x

x

Alnus glutinosa

olše lepkavá

Alopecurus pratensis

psárka luční

Anagallis arvensis

drchnička rolní

sasanka pryskyřníkovitá

Anthemis arvensis

rmen rolní

Anthriscus sylvestris kerblík lesní Arctium tomentosum

lopuch plstnatý

Aristolochia clematitis

podražec křovištní

Armoracia rusticana Arrhenatherum elatius subsp. elatius

křen selský

pelyněk černobýl

Arum maculatum

áron plamatý

Asarum europaeum

kopytník evropský

Astragalus glycyphyllos

kozinec skadkolistý

Astrantia major

jarmanka větší

Athyrium filixfemina

papratka samičí

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

PP Skalky

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

louka mezi obcemi

x

x x

x

x

x x x

x x

x

x x

x x

x x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x

x x

ovsík vyvýšený pravý

Artemisia vulgari

x

x

Anemone nemorosa sasanka hajní Anemone ranunculoides

pastvina

česnek ořešec

pole

Allium scorodoprasum

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x

x

x

x x x

x x

x

x x

x

x x

57

x

x

Bellis perennis

sedmikráska obecná

Betonica officinalis

bukvice lékařská

Betula pendula

bříza bělokorá

x

Brachypodium sylvaticum

válečka lesní

x

x

x

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

x

PP Skalky

x

pastvina

x

pole

x

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

měrnice černá

louka mezi obcemi

Ballota nigra

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x x

x

x x

x

x

Bromus hordeaceus sveřep měkký subsp. hordeaceus

x

x

x

Bromus sterilis

sveřep jalový

x

x

x

x

Bunias orientalis

rukevník východní

Calamagrostis epigejos

třtina křovištní

x

x

Caltha palustris

blatouch bahenní

Calystegia sepium

opletník plotní

x

x

Campanula glomerata

zvonek klubkatý

Campanula patula

zvonek rozkladitý

Campanula persicifolia

zvonek broskvolistý

Campanula rapunculoides

zvonek řepkovitý

Campanula trachelium

zvonek kopřivolistý

Capsella bursapastoris

kokoška pastuší tobolka

Carduus acanthoides

bodlák obecný

Carex nigra

ostřice černá

x

x

x

x x

x x

x

x x

x

x

x

x x

x

x x

x

x

x

x

x

x x x

58

Centaurium erythraea

koprník štětinolistý zeměžluč okolíkatá

Cerastium arvense

rožec rolní

x

x

Cerastium holosteoides

rožec obecný

x

x

Cichorium intybus

čekanka obecná

x

x

Circaea lutetiana

čarovník pařížský

Cirsium arvense

pcháč oset

Cirsium oleraceum

pcháč zelinný

Cirsium vulgare Clematis vitalba

pcháč obecný plamének plotní

Consolida regalis

ostrožka stračka

Convallaria majalis

konvalinka vonná

Convolvulus arvensis

svlačec rolní

Conyza canadensis

turan kanadský

Cornus sanguinea

svída krvavá

x

Corydalis cava

dymnivka dutá

x

Corylus avellana

líska obecná

x

Carum carvi

x

smíšený les Horní díly

x

x

x

lokalita Zadní díly

lom a listnatý les

pastvina

pole

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

x

louka mezi obcemi

x

PP Skalky

habr obecný

smíšený les - východ

Carpinus betulus

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x

x

x

x x

x x

x x x x

x

x

x

x

x

x x

x

x

x

x

59

x x

x

x x

x

x

x

Crataegus oxyacantha

hloh obecný

Crepis biennis Cruciata glabra

škarda dvouletá svízelka lysá

Cucubalus baccifer

nadmutice bobulnatá

Dactylis glomerata

srha říznačka laločnatá

x

Daphne mezereum

lýkovec jedovatý

x

Daucus carota

mrkev obecná

Dipsacus fullonum

štětka planá

Dryopteris filix-mas kapraď samec

x

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

PP Skalky

pastvina

pole

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

louka mezi obcemi

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x x x x x

x

x

x

x

x

x x x

x

x

x

x

x

x

Echium vulgare

hadinec obecný

Epilobium angustifolium

vrbovka úzkolistá

Epilobium hirsutum

vrbovka chlupatá

x

Epilobium montanum

vrbovka horská

x

Equisetum arvense

přeslička rolní

Erigeron annuus

turan roční

x

Erigeron canadensis

turanka kanadská

x

Erysimum cheiranthoides

trýzel malokvětý

Euonymus europaeus

brslen evropský

Eupatorium cannabinum

sadec konopáč

x x

x

x x

x x x

60

Euphorbia cyparissias

pryšec chvojka

x

Euphorbia epithymoides

pryšec mnohobarvý

Euphorbia esula

pryšec obecný

Euphorbia helioscopia

pryšec kolovratec

Fagus sylvatica Fallopia convolvulus Ficaria verna Fragaria vesca Frangula alnus

buk lesní

Fraxinus excelsior

jasan ztepilý

Fumaria officinalis

zemědým lékařský

Gagea lutea

křivatec žlutý

x

Galanthus nivalis

sněženka podsněžník

x

x x

x

x

x

x

x

x

x x x

x x x x

lokalita Zadní díly x

x

opletka obecná orsej jarní jahodník obecný krušina olšová

x

x x

x

smíšený les Horní díly

x

x

lom a listnatý les

pole

x

pryšec mandloňovitý

PP Skalky

řeka Olšava a břehy

x

Euphorbia amygdaloides

pastvina

louka podél Olšavy

louka mezi obcemi

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x x x x

x

x

x x x

x

x x

Galeobdolon luteum pitulník žlutý

x

Galeopsis speciosa

konopice sličná

Galinsoga quadriradiata

pěťour srstnatý

x

Galium aparine Galium mollugo

svízel přítula svízel povázka

x

x

Galium odoratum

svízel vonný

x

x

x

Geranium dissectum kakost holubičí

x x x

x x

x

x x

x x

61

x

x x

x x

Geranium pratense

kakost luční

Geranium robertianum

kakost smrdutý

Geum urbanum

kuklík městský

Glechoma hederacea

popenec břečťanolistý

Hacquetia epipactis

hvězdnatec zubatý

Helianthus tuberosus

slunečnice topinambur

x

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

x

x

x

x

x x

x

PP Skalky

x

pastvina

x

pole

louka mezi obcemi x

řeka Olšava a břehy

kakost hnědočervený

louka podél Olšavy

Geranium phaeum

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x

x

x

x

x x

Hesperis matronalis večernice vonná

x

Hieracium murorum jestřábník zední

x

Humulus lupulus

chmel otáčivý

Hypericum maculatum

třezalka skvrnitá

Hypericum perforatum

třezalka tečkovaná

Chelidonium majus

vlaštovičník větší

x

Chenopodium album

merlík bílý

x

Impatiens parviflora

netýkavka malokvětá

Isopyrum thalictroides

zapalice žluťuchovitá

Juglans nigra Juncus effusus

ořešák černý sítina rozkladitá

Knautia arvensis

chrastavec rolní

x x x

x

x x

x

x x

x x

x

x

x

x

x x x

x x

62

x

x

x

x

Lactuca serriola Lamium album

locika kompasová hluchavka bílá

Lapsana communis

kapustka obecná

Larix decidua Lathyrus niger

modřín opadavý hrachor černý

Lathyrus pratensis

hrachor luční

x

x

Lathyrus tuberosus

hrachor hlíznatý

x

x

Lathyrus vernus

hrachor jarní

Leucanthemum vulgare subsp. vulgare

kopretina bílá

Ligustrum vulgare

ptačí zob obecný

x

Lilium martagon

lilie zlatohlavá

x

Linaria vulgaris

lnice květel

Lonicera xylosteum

zimolez obecný

Lotus corniculatus

štírovník růžkatý

Lycopus europaeus

karbinec evropský

x

x

kyprej vrbice

x

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

PP Skalky

x

x

x

x x

x

x

x

x

x

x

x

x x

x

x

x

x

x x

x x x

x

x

x

x

x

x

x

Lychnis flos - cuculi kohoutek luční

Lythrum salicaria

pastvina

x

hluchavka skvrnitá

vrbina penízková

pole

x

Lamium maculatum

Lysimachia nummularia

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

louka mezi obcemi

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x

x x x

63

Medicago lupulina

tolice dětelová

x

x

Medicago sativa

tolice setá

x

x

Melampyrum nemorosum

černýš hajní

x

Melica nutans Melilotus alba

strdivka nící komonice bílá

x

Melilotus officinalis

komonice lékařská

Melissa officinalis

meduňka lékařská

Melittis melissophyllum

medovník meduňkolistý

Mentha longifolia

máta dlouholistá

Mercurialis perennis

bažanka vytrvalá

x

Mycelis muralis

mléčka zední

x

Myosotis arvensis

pomněnka rolní

Myosotis sylvatica

pomněnka lesní

Neslia paniculata

řepinka latnatá

Oenothera biennis

pupalka dvouletá

Ononis spinosa

jehlice trnitá

Onopordum acanthium

ostropes trubil

Oxalis stricta Papaver rhoeas

šťavel evropský mák vlčí

x

x

lokalita Zadní díly

PP Skalky

pastvina

pole

x

smíšený les Horní díly

pstroček dvoulistý

lom a listnatý les

Maianthemum bifolium

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

louka mezi obcemi

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x x

x

x x

x x

x x

x x

x

x x

x x

x x

x

64

x x

x

x

Paris quadrifolia Pastinaca sativa

vraní oko čtyřlisté pastinák setý

x

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

PP Skalky

x x

Petasites hybridus

devětsil lékařský

Phleum pratense

bojínek luční

x

Phragmites australis

rákos obecný

x

Phyteuma spicatum

zvonečník klasnatý

Picea abies Pinus nigra Pinus sylvestris

smrk ztepilý borovice černá borovice lesní

x

x

x

x

x

x

x

x x x x

x

Plantago lanceolata jitrocel kopinatý

x x x x

x

x

x

x

x

x

x

Poa pratensis

jitrocel větší jitrocel prostřední lipnice luční

Polygala comosa

vítod chocholatý

Polygonatum multiflorum

kokořík mnohokvětý

Polygonum aviculare

truskavec ptačí

Populus alba

topol bílý

Populus x canadensis

topol kanadský

Potentilla anserina

mochna husí

x

Potentilla reptans

mochna plazivá

x

Plantago media

pastvina

x

Persicaria maculata rdesno červivec

Plantago major

pole

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

louka mezi obcemi

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x

x

x

x

x

x

x

x x

x

x x

x

x x

65

x

třešeň ptačí trnka obecná

x x

x

x x

x

Pulmonaria obscura plicník tmavý

x

Pulmonaria officinalis

plicník lékařský

x

Quercus petraea

dub zimní

x

x

x

Quercus robur

dub letní

x

x

x

Ranunculus acris

pryskyřník prudký

x

x

Ranunculus polyanthemos

pryskyřník mnohokvětý

x

x

Ranunculus repens

pryskyřník plazivý

x

x

Reseda lutea

rýt žlutý

Robinia pseudoacacia

trnovník akát

x

Rosa canina (agg.)

x

Rumex crispus Salix alba Salix aurita Salvia pratensis Sambucus nigra

růže šípková ostružiník maliník šťovík kadeřavý vrba bílá vrba ušatá šalvěj luční bez černý

Sanguisorba minor Sanguisorba officinalis

Rubus idaeus

lokalita Zadní díly

Prunus avium Prunus spinosa

smíšený les Horní díly

x

lom a listnatý les

černohlávek obecný

PP Skalky

Prunella vulgaris

pastvina

x

pole

x

řeka Olšava a břehy

smíšený les - východ

prvosenka vyšší

louka podél Olšavy

smíšený les Nadějov

Primula elatior

louka mezi obcemi

český název

latinský název

x

x x

x

x

x

x

x

x

x x

x

x

x

x x x

x

x x

x

krvavec menší

x

x

krvavec toten

x

x

x x

x

x

x

x

x

x x

66

x x

x

x x

x

x

Saponaria officinalis

mydlice lékařská

Scrophularia nodosa

krtičník hlíznatý

Securigera varia

čičorka pestrá

Senecio ovatus

Setaria viridis Silene latifolia

starček Fuchsův starček přímětník bér zelený silenka bílá

Solanum nigrum

lilek černý

Solidago canadensis

zlatobýl kanadský

Sonchus oleraceus

mléč zelinný

Sorbus aucuparia

jeřáb ptačí

x

Sorbus torminalis

jeřáb břek

x

Stachys palustris

čistec bahenní

Stachys sylvatica

čistec lesní

Stellaria holostea

ptačinec velkokvětý

Stellaria media

ptačinec prostřední

Symphytum officinale

kostival lékařský

Symphytum tuberosum

kostival hlíznatý

Tanacetum vulgare

vratič obecný

Senecio jacobaea

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

PP Skalky

pastvina

pole

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

louka mezi obcemi

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x x

x x

x

x

x

x x x x

x x

x

x

x x x

x x

x x

x

x

x x

x x

x x

x

67

x

x

Taraxacum sect. ruderalia

smetánka lékařská

Taxus baccata Thlaspi arvense

tis červený penízek rolní

Thlaspi perfoliatum

penízek prorostlý

Tilia cordata

lípa srdčitá

Trifolium medium

jetel prostřední

x

Trifolium pratense

jetel luční

x

x

x

Trifolium repens

jetel plazivý

x

x

x

Tripleurospermum inodorum

heřmánkovec nevonný

podběl obecný

x

Urtica dioica

kopřiva dvoudomá

x

rozrazil rezekvítek

Viburnum opulus

kalina obecná

Vicia cracca Vicia sativa

vikev ptačí vikev setá

x

x x

x

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les x

x x x

x

x

Valeriana officinalis kozlík lékařský

Veronica chamaedrys

x

x

Tussilago farfara

divizna velkokvětá

x

x

jedlovec kanadský

Verbascum densiflorum

x

x

Tsuga canadensis

kozlíček polníček

x x

Trisetum flavescens trojštět žlutavý

Valerianella locusta

PP Skalky

pastvina

x

pole

louka podél Olšavy

x

řeka Olšava a břehy

louka mezi obcemi

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x x

x

x

x

x x

x

x

x

x

x

x x x

x

x

x

x

x

x

x x

x x

68

x x

x

Vicia tetrasperma

vikev čtyřsemenná

Vincetoxicum hirundinaria

tolita lékařská

Viola × wittrockiana

violka zahradní

Viola arvensis Viola odorata Viola tricolor

violka rolní violka vonná violka trojbarevná

lokalita Zadní díly

smíšený les Horní díly

lom a listnatý les

PP Skalky

pastvina

pole

řeka Olšava a břehy

louka podél Olšavy

louka mezi obcemi

smíšený les - východ

český název

smíšený les Nadějov

latinský název

x x x

x

x x

x x

x

x x

x

x

Tab. 7: Seznam chráněných o ohrožených taxonů na zkoumaném území dle GRULICHA (2012) a vyhlášky č. 395/1992 Sb. latinský název

český název

druh ochrany

Aristolochia clematitis

podražec křovištní

C4a

Arum maculatum

áron plamatý

C3

Caltha palustris

blatouch bahenní

C4b

Euphorbia amygdaloides

pryšec mandloňovitý

C4a

Euphorbia epithymoides

pryšec mnohobarvý

C3

Galanthus nivalis

sněženka podsněžník

C3

Galium mollugo

svízel povázka

C4b

Hacquetia epipactis

hvězdnatec zubatý

C4a

Isopyrum thalictroides

zapalice žluťuchovitá

C4a

Lilium martagon

lilie zlatohlavá

C4a

ohrožený

Melittis melissophyllum

medovník meduňkolistý C4a

ohrožený

Sorbus torminalis

jeřáb břek

C4a

Taxus baccata

tis červený

C3

Verbascum densiflorum

divizna velkokvětá

C4a

69

druh ohrožení

ohrožený

ohrožený

Rozdělení kategorií podle GRULICHA, 2012 C3 – ohrožené druhy C4a - Vzácnější taxony vyžadující pozornost – méně ohrožené C4b - Vzácnější taxony vyžadující pozornost – nedostatečně prostudované

Mezi nalezenými taxony jsem zaznamenala výskyt 14 druhů z Červeného seznamu cévnatých rostlin (GRULICH, 2012). Z těchto taxonů patří áron plamatý (Arum maculatum), pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides), sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) a tis červený (Taxus baccata) mezi C3 ohrožené druhy. Dále taxony podražec křovištní (Aristolochia clematitis), pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), jeřáb břek (Sorbus torminalis) a divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) patří do C4a kategorie. Jedná se o vzácnější taxony vyžadující pozornost, které jsou však méně ohrožené. Posledními zjištěnými taxony jsou blatouch bahenní (Caltha palustris) a svízel povázka (Galium mollugo), které patří do kategorie C4b a jedná se o vzácnější taxony vyžadující pozornost, tyto taxony jsou nedostatečně prostudované. Čtyři z těchto taxonů jsou uvedeny také ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. a jsou zařazeny v kategorii ohrožených druhů. Jde konkrétně o áron plamatý (Arum maculatum), lilii zlatohlavou (Lilium martagon), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) a tis červený (Taxus baccata).

70

5 DISKUZE O zkoumaném území nebylo dosud sepsáno mnoho prací. Toto území nebylo floristicky zkoumáno jako samostatná jednotka, jednou z mála popsaných oblastí tohoto území je PP Skalky. Jedná se však o přírodní památku, která byla památkou vyhlášena poměrně nedávno a informací o tomto území také není mnoho. Pro porovnání se svým výzkumem jsem využila zdroje z roku 2015, který se nachází na internetových stránkách Chráněná území Zlínského kraje (http://nature.hyperlink.cz). Zkoumané území se nachází u hranice CHKO Bílé Karpaty. Samotná CHKO byla v minulosrti již několikrát podrobně prozkoumána. Dále jsem využila diplomové práce Jaroslava Nováka, kterou sepsal v roce 2005. Práce se zabývá ochranou přírody a krajiny na Šumicku. Jako další zdroj jsem zvolila diplomovou práci Michaely Knotkové z roku 2009, která popisuje významné krajinné prvky Uherskobrodska. Zdroj Chráněná území Zlínského kraje popisuje taxony cévnatých rostlin nalezených v oblasti PP Skalky. Nejedná se však o podrobný floristický výzkum. Podle zdroje se zde nachází 19 taxonů cévnatých rostlin, přičemž během mého výzkumu jsem našla 22 taxonů, z toho se 10 taxonů se zdrojem Chráněná území Zlínského kraje shodovalo. Jedná se o dřeviny jako dub letní (Quercus robur), habr obecný (Carpinus betulus), lípa srdčitá (Tilia cordata), bez černý (Sambucus nigra), líska obecná (Corylus avellana) a zimolez obecný (Lonicera xylosteum). Z bylin se shodují kopytník evropský (Asarum europeaum), konvalinka vonná (Canvallaria majalis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) a jahodník obecný (Fragaria vesca). Rozdíly mezi výsledky mého výzkumu a výsledky uvedenými v tomto zdroji mohly vzniknout například proto, že ve zdroji se nejedná o podrobný floristický výzkum a toto území nebylo z hlediska flóry dokonale prozkoumáno. Dále zde uvádím srovnání mých výsledků s výsledky výzkumu uvedenými v diplomové práci Jaroslava Nováka z roku 2005, Šumicko – ochrana přírody a krajiny a její management. Tuto práci jsem si zvolila, protože mnou zkoumané území spadá do území Šumicka. Novák v práci uvádí 52 taxonů cévnatých rostlin, z toho poměrně velký počet taxonů se shoduje s taxony na mnou zkoumaném území. Počet shodných taxonů je 30 a patří mezi ně například lilie zlatohlavá (Lilium martagon), hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis), medovník meduňkolistý (Melitis melissophyllum), jeřáb břek

71

(Sorbus torminalis), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), dub zimní (Quercus petraea), topol bílý (Pupulus alba), javor klen (Acer psudoplatanus), habr obecný (Carpinus betulus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), vrby (Salix sp.), třešeň ptačí (Prunus avium), svída krvavá (Cornus sanguinea), bez černý (Sambucus nigra), brslen evropský (Euonymus europaea), ostružiník maliník (Rubus idaeus), jehlice trnitá (Ononis spinosa) a krvavec menší (Sanguisorba minor). Rozdíl ve výsledcích vznikl pravděpodobně proto, že Novák zkoumal území o větší rozloze, přičemž nešlo o podrobný výzkum Flóry jednotlivých lokalit. Zkoumané území Jaroslava Nováka zahrnovalo území mezi Uherským Brodem a Bojkovicemi a do tohoto území spadají také obce Šumice, Nezdenice a Bánov, které zasahují i do mého zkoumaného území. Další prací pro srovnání s mým výzkumem byla diplomová práce Michaely Knotkové z roku 2009. Knotková sepsala práci Významné krajinné prvky Uherskobrodska. Mimo jiné jsou v její práci uvedeny výsledky výzkumu na lokalitě významného krajinného prvku Údolí Bánovského potoka. Tento potok teče z obce Bánov do Uherského Brodu a obec Bánov zasahuje do mého zájmového území. Knotková ve své práci uvádí celkem 22 rostlin. 15 z nich se shoduje s taxony nalezenými při mém výzkumu na mnou zkoumaném území. Mezi taxony, které se mi nepodařilo najít, patří například kalina obecná (Viburnum opulus), dřín obecný (Cornus mas) nebo vstavače (Orchis sp.). Naopak jako příklady shodných taxonů zde uvádím kopřivu dvoudomou (Urtica dioica), pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), psárku luční (Alopecurus pratensis), kakost luční (Geranium pratense), orsej jarní (Ficaria verna), bez černý (Sambucus nigra) nebo olši lepkavou (Alnus glutinosa). Rozdíly mezi těmito výsledky nejsou velké a většina nalezených taxonů se shoduje. Pravděpodobně se mi nepovedlo najít všechny uvedené taxony, ikdyž se na mém území mohly některé z nich také vyskytovat. Na území Bánovského potoka se vyskytuje například lopuch větší (Arctium lappa), na mnou zkoumaném území se jedná hlavně o výskyt lopuchu plstnatého (Arctium tomentosum). Jako další rozdíl uvádím výskyt šťovíku kadeřavého (Rumex crispus), který roste hojně na mnou zkoumaném území a výskyt šťovíku tupolistého (Rumex obtusifolium) na území Bánovského potoka. Důvodem odlišností ve výsledcích může být nedokonalé zmapování daných území nebo velký časový odstup obou výzkumů.

72

6 ZÁVĚR Tato bakalářská práce je rozdělena do dvou hlavních částí. Nejprve je zde uvedena teoretická část, která zahrnuje popis zkoumaného území, jež se nachází jižně od obce Nezdenice. V teoretické části je uveden popis přírodních poměrů daného území. Na teoretickou část navazuje část praktická, která se věnuje floristickému výzkumu, jenž byl proveden na tomto zvoleném území. Pro práci bylo zvoleno území nacházející se jižně od obce Nezdenice. Toto území zasahuje do obce Nezdenice a dále do obcí Bánov a okrajově do obcí Bystřice pod Lopeníkem a Šumice. Celé území se nachází ve Zlínském kraji, v okrese Uherské Hradiště. Obec Nezdenice leží 10 km východně od města Uherský Brod a rozloha zkoumaného území je celkem 12 km2. Geologicky patří zkoumané území do Západních Karpat, konkrétně do Vnějších Západních Karpat. Důležitá část vývoje této oblasti začala hlavně ve třetihorách. Došlo zde k vynoření flyšových sedimentů, na tomto území najdeme také nezpevněné nebo jenom málo zpevněné sedimenty mořského dna. V kvartéru doznívala vulkanická aktivita, proto můžeme vidět na zkoumaném území opuštěné andezitové lomy. Jedním z nich je lom přímo v obci Nezdenice. Zde bylo popsáno celkem 26 nerostů, například limonit, molybdenit, baryt, sfalerit, galenit a další. Biogeograficky zkoumané území spadá do Západokarpatské podprovincie, konkrétně do Hluckého bioregionu a částečně území zasahuje také do Bělokarpatského bioregionu. Klimaticky zkoumané území spadá do teplé klimatické podoblasti T2, na západě zasahuje

území

také

do

mírně

teplé

klimatické

podoblasti

MT10.

Na území se nachází několik vodních toků, přičemž se jedná spíše o menší toky. Hlavním tokem je řeka Olšava se svými přítoky. Z nich je pro zkoumané území nejvýznamnější Ledský potok. Na tomto území najdeme také dva minerální prameny. Jedná se o Nezdenickou kyselku a Bánovskou neboli Kořenkovu kyselku. Za vodní plochu na tomto území můžeme považovat také zatopený andezitový lom v obci Nezdenice. Na zkoumaném území se vyskytuje několik půdních typů. Nejrozšířenějším typem jsou kambizemě. Dalšími půdními typy na tomto území jsou černozemě,

73

pararendziny, černice a luvizemě. Do zkoumaného území spadá také PP Skalky, nacházející se v katastru obce Bánov. Floristický výzkum na tomto území jsem prováděla na jedenácti zvolených lokalitách. Jednalo se o biotopy smíšeného lesa, listnatého lesa, pastviny, dále byly rostliny zkoumány na louce, poli, v oblasti břehů řeky a v lokalitě suchého neudržovaného lada. Celkem jsem během výzkumu nalezla 253 taxonů cévnatých rostlin. Nejvíce taxonů bylo nalezeno v lesích a na loukách. Nejméně na pastvině, kde jsem našla jenom 29 taxonů a v oblasti PP Skalky, kde bylo nalezeno pouze 22 taxonů. Po porovnání se zdrojem Chráněná území Zlínského kraje, který zde uvádí 19 taxonů, se jich celkem 10 shodovalo s výsledky mého výzkumu na této lokalitě. Dalším významným zdrojem pro srovnání mé práce byla diplomová práce Jaroslava Nováka, který uvedl 52 taxonů rostlin v oblasti Šumicka, z nichž se 30 shodovalo s taxony nalezenými při mém floristickém výzkumu. Posledním zdrojem pro srovnání byla diplomová práce Michaely Knotkové. Z celkem 22 taxonů, které Knotková popsala, se s výsledky mého výzkumu shodovalo 15 taxonů. Taxony zjištěné při výzkumu jsem uvedla v tabulce, ve které jsou roztříděny podle lokalit, na kterých byly nalezeny. Celkem se jedná o 253 zjištěných taxonů, z nichž 14 taxonů se řadí mezi zvláště chráněné a z nich 4 mezi ohrožené druhy. Pro tyto taxony jsem zhotovila samostatnou tabulku se stupněm jejich ochrany a ohrožení. Stupeň ochrany jsem určila podle Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky (GRULICH, 2012), stupeň ohrožení podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. K bakalářské práci dodávám také vlastní fotografie. Cíle bakalářské práce byly splněny.

74

7 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Literatura: BÍNA, Jan a Jaromír DEMEK. Z nížin do hor: geomorfologické jednotky České republiky. Praha: Academia, 2012, 343 s. ISBN 978-80-200-2026-0 CULEK, Martin, Vít GRULICH., Zdeněk LAŠTŮVKA a Jan DIVÍŠEK. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 2013, 347 s. ISBN 978-80-210-6693-9 DANIHELKA, Jiří, Jindřich CHRTEK, Jr. a Zdeněk KAPLAN. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. Preslia, 2012, vol. 84, no. 3, p. 647-811. DEYL, Miloš. Naše květiny. 1. vyd. Praha: Albatros, 1973, 2 sv. Klub mladých čtenářů (Albatros). GIRGEL, Michal, Jaroslav HRABEC a Pavel ŠNAJDARA. Minerální prameny Zlínského kraje. Zlín: Zlínský kraj, 2008, 116 s. ISBN 978-80-254-4337-8. GRULICH, Vít. Červený seznam cévnatých rostlin České republiky. 3. vyd. Praha: Preslia., 2012, 631-645 s. HOLEČKOVÁ, Marie. Živá voda Luhačovicka: netradiční putování Luhačovickým Zálesím a jeho širším okolím. 1. vyd. Beroun: MH, 2005, 119 s. ISBN 80-86720-18-7. CHLUPÁČ,

Ivo,

Rostislav

BRZOBOHATÝ,

Jiří

KOVANDA

a

Zdeněk

STRÁNÍK. Geologická minulost České republiky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2002, 436 s., s. barev. obr. příl. ISBN 80-200-0914-0. JONGEPIER, Jan. Pozor na zmije! Bílé - Biele Karpaty: Časopis moravsko-slovenského pomezí. 2013, 2013(02): 1 s. JONGEPIEROVÁ, Ivana. Louky Bílých Karpat. Vyd. 1. Veselí nad Moravou: ZO ČSOP Bílé Karpaty, 2008, 461 s. ISBN 9788090344464 KUBÁT, Karel, Lubomír HROUDA, Jindřich CHRTEK jun., Zdeněk KAPLAN, Jan KIRSCHNER a Jan ŠTĚPÁNEK. Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia, 2002, 928 s. ISBN 80-200-0836-5

75

ONDERKA, Petr. Z hadího království. Bílé - Biele Karpaty: Časopis moravskoslovenského pomezí. 2007, 2007(02): 1 s. QUITT, Evžen. Klimatické oblasti ČSSR. Brno: Studia geografica ČSAV, 1971, 73 s., 5 l. příl. SCHAUER, Thomas. Svět rostlin: 1150 květin, trav, travin, stromů a keřů střední Evropy. 5. vyd. Čestlice: Rebo, 2014, 496 s. ISBN 978-80-255-0840-4. TOMÁŠEK, Milan. Půdy České republiky. Praha: Český geologický ústav, 2007, 67 s. ISBN 978-80-7075-688-1. UŘIČÁŘ, Jan. Naši denní motýli. Bílé - Biele Karpaty: Časopis moravsko-slovenského pomezí. 2014, 2014(01): 2 s. ŽMOLÍK, Miloslav. Geologie Bílých Karpat. Bílé - Biele Karpaty: Časopis moravskoslovenského pomezí. 2008, 2008(02): 2 s.

Elektronické zdroje: BEDÁŇ,

Miroslav. Současný

stav

některých

lokalit

v

neovulkanitech

na Uherskobrodsku [online]. Babice u Uh. Hradiště [cit. 2015-11-23]. Dostupné z: http://miroslavbedan.webz.cz/mypage/uherskobrodsko.htm ČESKÁ GEOLOGICKÁ SLUŽBA. Mapové aplikace [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: http://www.geology.cz/extranet/mapy/mapy-online/mapove-aplikace Faunistické poměry. Stráž přírody CHKO Bílé Karpaty [online]. 2015 [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: http://www.bilekarpaty.cz/strazci/pomery-faunisticke.php HAVLÍN

NOVÁKOVÁ,

Dana.

Minerální

vody

mikroregionu

Bojkovsko. MASARYKOVA UNIVERZITA: Přírodovědecká fakulta [online]. Brno: Česká

geologická

služba,

2006

[cit.

2015-11-22].

Dostupné

z:

http://www.sci.muni.cz/gap/casop/r2006_w/aplik/havlin.pdf Chráněná krajinná oblast Bílé Karpaty. Chráněná území Zlínského kraje [online]. 2015 [cit. 2015-06-25]. Dostupné z: http://nature.hyperlink.cz/Bile_Karpaty/index.htm

76

Klimatické regiony ČR. Ovocnářská unie České republiky [online]. 2015 [cit. 2015-1128]. Dostupné z: http://www.ovocnarska-unie.cz/sispo/?str=klima-mapa KNOTKOVÁ, Michaela. Významné krajinné prvky Uherskobrodska. Brno, 2009, 55 s. Diplomová práce. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně. MAPY [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z WWW: http://www.mapy.cz MAPY GOOGLE [online]. [cit. 2015-11-02]. Dostupné z: : http://www.google.cz/maps Minerální prameny. Nezdenice [online]. 2011 [cit. 2015-10-10]. Dostupné z: http://www.nezdenice.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=26&Itemid =74 MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Vyhláška č. 395/1992 Sb. Zvláště chráněné druhy ČR [online]. [cit. 2015-11-10]. Dostupné z: MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ. Zákon č 114/1992 Sb., o ochraně přírody a

krajiny

[online].

[cit.

2015-10-10].

Dostupné

z

WWW:

NOVÁK, Jaroslav. Šumicko - ochrana přírody a krajiny a její management. Brno, 2005, 93 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita. Přírodní památka Olšava. Chráněná území Zlínského kraje [online]. 2015 [cit. 2015-0625]. Dostupné z: http://nature.hyperlink.cz/uh/Olsava.htm Přírodní památka Skalky. Chráněná území Zlínského kraje [online]. 2015 [cit. 2015-0625]. Dostupné z: http://nature.hyperlink.cz/uh/Skalky.htm SLAVÍČEK, Jaromír. Uherskobrodsko – přírodní zajímavosti [online]. 2013 [cit. 201510-8]. Dostupné z: http://zmsoft.cz/slavicek/index.php?str=uherskobrodsko&hid=3&idmh=3 Šumice: Hydrologické údaje. Elektronický digitální povodňový portál [online]. [cit. 201510-15]. Dostupné z: http://www.edpp.cz/sum_hydrologicke-udaje/ Uherský Brod: Hydrologické údaje. Elektronický digitální povodňový portál [online]. [cit. 2015-10-15]. Dostupné z: http://www.edpp.cz/ubr_hydrologicke-udaje/

77

8 SOUHRN Přírodní poměry a flóra jižně od Nezdenic Bakalářská práce se zabývá charakteristikou přírodních podmínek a flóry území jižně od Nezdenic. Zkoumané území leží ve Zlínském kraji, v okrese Uherské Hradiště a celková plocha zájmového území je 12 km2. Území se nachází na flyšových vrstvách Západních Karpat. Nejčastější typy půd jsou kambizemě. Území spadá do mírně teplé a teplé klimatické oblasti. Zájmové území je odvodňováno řekou Olšavou a jejími přítoky. Významným přítokem řeky Olšavy na tomto území je Ledský potok. Součástí bakalářské práce je charakteristika biotopů a seznam nalezených taxonů., který je rozšířen o soupis zvláště chráněných a ohrožených taxonů. Celkem bylo na zvoleném území nalezeno 253 taxonů cévnatých rostlin.

Abstract Natural conditions and flora of the area south of the Nezdenice village Bachelor thesis deals with the characteristics of natural conditions and flora of the area south of the Nezdenice village. The studied area is located in the Zlín region, in the Uherské Hradiště district. The area covers approximately 12 km2. This area is located on flysch layers of Western Carpathians. The most common types of soil are cambisols. Territory belongs to mild climate and warm climate areas. The area is drained by the river Olšava and Ledský stream. Part of this thesis is characteristic of habitats. Thesis contains list of the found taxons, which is extended by a list of specially protected and endangered species. In total, I found 253 taxons of vascular plants.

78

9 SEZNAM PŘÍLOH Obr. 1: Přírodní památka Skalky – lom Obr. 2: Louka u řeky Olšavy Obr. 3: Ledský potok Obr. 4: Smíšený les na východě zkoumaného území Obr. 5: Louka mezi obcemi Obr. 6: Listnatý les kolem kamenolomu v obci Nezdenice Obr. 7: Zatopený kamenolom v obci Nezdenice Obr. 8: Smíšený les Nadějov Obr. 9: Pastvina v obci Nezdenice Obr. 10:Ppole v jižní části zkoumaného území Obr. 11: Smíšený les Horní díly Obr. 12: Zkoumaný okraj lesa Horní díly Obr. 13: Lokalita Zadní díly Obr. 14: Řeka Olšava Obr. 15: Áron plamatý (Arum maculatum) Obr. 16: Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) Obr. 17: Bez černý (Sambucus nigra) Obr. 18: Blatouch bahenní (Caltha palustris) Obr. 19: Borovice lesní (Pinus sylvestris) Obr. 20: Brslen evropský (Euonymus europaeus) Obr. 21: Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) Obr. 22: Bříza bělokorá (Betula pendula) Obr. 23: Česnek ořešec (Allium scorodoprasum) Obr. 24: Čičorka pestrá (Securigera varia) Obr. 25: Čistec lesní (Stachys sylvatica) Obr. 26: Devětsil lékařský (Petasites hybridus) Obr. 27: Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) Obr. 28: Dymnivka dutá (Corydalis cava) Obr. 29: Habr obecný (Carpinus betulus) Obr. 30: Hadinec obecný (Echium vulgare) Obr. 31: Hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum) Obr. 32: Hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus) Obr. 33: Hrachor jarní (Lathyrus vernus) Obr. 34: Hrachor luční (Lathyrus pratensis) Obr. 35: Hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis) Obr. 36: Chmel otáčivý (Humulus lupulus) Obr. 37: Chrastavec rolní (Knautia arvensis) Obr. 38: Jarmanka větší (Astrantia major) Obr. 39: Javor babyka (Acer campestre) Obr. 40: Javor klen (Acer pseudoplatanus)

79

Obr. 41: Javor mléč (Acer platanoides) Obr. 42: Jehlice trnitá (Ononis spinosa) Obr. 43: Jeřáb břek (Sorbus torminalis) Obr. 44: Jetel luční (Trifolium pratense) Obr. 45: Jetel plazivý (Trifolium repens) Obr. 46: Jitrocel prostřední (Plantago media) Obr. 47: Kakost hnědočervený (Geranium phaeum) Obr. 48: Kakost luční (Geranium pratense) Obr. 49: Kakost smrdutý (Geranium robertianum) Obr. 50: Kalina obecná (Viburnum opulus) Obr. 51: Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) Obr. 52: Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) Obr. 53: Komonice bílá (Melilotus alba) Obr. 54: Komonice lékařská (Melilotus officinalis) Obr. 55: Konopice sličná (Galeopsis speciosa) Obr. 56: Konvalinka vonná (Convallaria majalis) Obr. 57: Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare subsp. vulgare) Obr. 58: Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) Obr. 59: Kopytník evropský (Asarum europaeum) Obr. 60: Kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) Obr. 61: Kostival lékařský (Symphytum officinale) Obr. 62: Kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos) Obr. 63: Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) Obr. 64: Krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa) Obr. 65: Křivatec žlutý (Gagea lutea) Obr. 66: Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) Obr. 67: Lilek černý (Solanum nigrum) Obr. 68: Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) Obr. 69: Lípa srdčitá (Tilia cordata) Obr. 70: Líska obecná (Corylus avellana) Obr. 71: Lnice květel (Linaria vulgaris) Obr. 72: Lopuch plstnatý (Arctium tomentosum) Obr. 73: Mák vlčí (Papaver rhoeas) Obr. 74: Máta dlouholistá (Mentha longifolia) Obr. 75: Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) Obr. 76: Mochna husí (Potentilla anserina) Obr. 77: Mochna plazivá (Potentilla reptans) Obr. 78: Mydlice lékařská (Saponaria officinalis) Obr. 79: Nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer) Obr. 80: Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) Obr. 81: Olše lepkavá (Alnus glutinosa) Obr. 82: Orsej jarní (Ficaria verna) Obr. 83: Svízel povázka (Galium mollugo) Obr. 84: Ostrožka stračka (Consolida regalis) 80

Obr. 85: Pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata) Obr. 86: Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) Obr. 87: Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) Obr. 88: Podběl obecný (Tussilago farfara) Obr. 89: Podražec křovištní (Aristolochia clematitis) Obr. 90: Pomněnka lesní (Myosotis sylvatica) Obr. 91: Popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea) Obr. 92: Prvosenka vyšší (Primula elatior) Obr. 93: Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) Obr. 94: Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) Obr. 95: Pryšec kolovratec (Euphorbia helioscopia) Obr. 96: Pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) Obr. 97: Pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides) Obr. 98: Pryšec obecný (Euphorbia esula) Obr. 99: Přeslička rolní (Equisetum arvense) Obr. 100: Pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) Obr. 101: Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) Obr. 102: Ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea) Obr. 103: Ptačinec prostřední (Stellaria media) Obr. 104: Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) Obr. 105: Rákos obecný (Phragmites australis) Obr. 106: Rdesno červivec (Persicaria maculata) Obr. 107: Rožec obecný (Cerastium holosteoides) Obr. 108: Rožec rolní (Cerastium arvense) Obr. 109: Růže šípková (Rosa canina agg.) Obr. 110: Rýt žlutý (Reseda lutea) Obr. 111: Řebříček obecný (Achillea millefolium) Obr. 112: Sadec konopáč (Eupatorium cannabinum) Obr. 113: Sasanka hajní (Anemone nemorosa) Obr. 114: Sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) Obr. 115: Sedmikráska obecná (Bellis perennis) Obr. 116: Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) Obr. 117: Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) Obr. 118: Svída krvavá (Cornus sanguinea) Obr. 119: Svízel vonný (Galium odoratum) Obr. 120: Šalvěj luční (Salvia pratensis) Obr. 121: Šťavel evropský (Oxalis stricta) Obr. 122: Štětka planá (Dipsacus fullonum) Obr. 123: Tis červený (Taxus baccata) Obr. 124: Tolice dětelová (Medicago lupulina) Obr. 125: Tolice setá (Medicago sativa) Obr. 126: Tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) Obr. 127: Trnka obecná (Prunus spinosa) Obr. 128: Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) 81

Obr. 129: Trojštět žlutavý (Trisetum flavescens) Obr. 130: Truskavec ptačí (Polygonum aviculare) Obr. 131: Třešeň ptačí (Prunus avium) Obr. 132: Třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum) Obr. 133: Turan kanadský (Conyza canadensis) Obr. 134: Turan roční (Erigeron annuus) Obr. 135: Večernice vonná (Hesperis matronalis) Obr. 136: Vikev ptačí (Vicia cracca) Obr. 137: Vikev setá (Vicia sativa) Obr. 138: Violka vonná (Viola odorata) Obr. 139: Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) Obr. 140: Vratič obecný (Tanacetum vulgare) Obr. 141: Vrba bílá (Salix alba) Obr. 142: Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) Obr. 143: Zběhovec plazivý (Ajuga reptans) Obr. 144: Zemědým lékařský (Fumaria officinalis) Obr. 145: Zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea) Obr. 146: Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) Obr. 147: Zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum) Obr. 148: Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) Obr. 149: Zvonek rozkladitý (Campanula patula) Obr. 150: Zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides)

82

Obr. 1: Přírodní památka Skalky – lom (6. 7. 2014) (orig.)

Obr. 2: Louka u řeky Olšavy (10. 5. 2014) (orig.)

83

Obr. 3: Ledský potok (12. 4. 2014) (orig.)

Obr. 4: Smíšený les na východě zkoumaného území (12. 4. 2014) (orig.)

84

Obr. 5: Louka mezi obcemi (12. 4. 2014) (orig)

Obr. 6: Listnatý les kolem kamenolomu v obci Nezdenice (19. 5. 2014) (orig.)

85

Obr. 7: Zatopený kamenolom v obci Nezdenice (19. 5. 2014) (orig.)

Obr. 8: Smíšený les Nadějov (19. 5. 2014) (orig.) 86

Obr. 9: Pastvina v obci Nezdenice (19. 5. 2014) (orig.)

Obr. 10: Pole v jižní části zkoumaného území (6. 7. 2014) (orig.)

87

Obr. 11: Smíšený les Horní díly (19. 5. 2014) (orig.)

Obr. 12: Zkoumaný okraj lesa Horní díly (19. 5. 2014) (orig.)

88

Obr. 13: Lokalita Zadní díly (16. 7. 2014) (orig.)

Obr. 14: Řeka Olšava (10. 5. 2014) (orig.)

89

Obr. 15: Áron plamatý (Arum maculatum) (2015) (orig.)

Obr. 16: Bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) (2014) (orig.)

90

Obr. 17: Bez černý (Sambucus nigra) (2014) (orig.)

Obr. 18: Blatouch bahenní (Caltha palustris) (2014) (orig.)

91

Obr. 19: Borovice lesní (Pinus sylvestris) (2014) (orig.)

Obr. 20: Brslen evropský (Euonymus europaeus) (2014) (orig.)

92

Obr. 21: Bršlice kozí noha (Aegopodium podagraria) (2014) (orig.)

Obr. 22: Bříza bělokorá (Betula pendula) (2014) (orig.)

93

Obr. 23: Česnek ořešec (Allium scorodoprasum) (2014) (orig.)

Obr. 24: Čičorka pestrá (Securigera varia) (2014) (orig.)

94

Obr. 25: Čistec lesní (Stachys sylvatica) (2014) (orig.)

Obr. 26: Devětsil lékařský (Petasites hybridus) (2015) (orig.)

95

Obr. 27: Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum) (2014) (orig.)

Obr. 28: Dymnivka dutá (Corydalis cava) (2014) (orig.)

96

Obr. 29: Habr obecný (Carpinus betulus) (2014) (orig.)

Obr. 30: Hadinec obecný (Echium vulgare) (2014) (orig.)

97

Obr. 31: Hluchavka skvrnitá (Lamium maculatum) (2014) (orig.)

Obr. 32: Hrachor hlíznatý (Lathyrus tuberosus) (2014) (orig.)

98

Obr. 33: Hrachor jarní (Lathyrus vernus) (2014) (orig.)

Obr. 34: Hrachor luční (Lathyrus pratensis) (2014) (orig.)

99

Obr. 35: Hvězdnatec zubatý (Hacquetia epipactis) (2014) (orig.)

Obr. 36: Chmel otáčivý (Humulus lupulus) (2014) (orig.)

100

Obr. 37: Chrastavec rolní (Knautia arvensis) (2014) (orig.)

Obr. 38: Jarmanka větší (Astrantia major) (2014) (orig.)

101

Obr. 39: Javor babyka (Acer campestre) (2014) (orig.)

Obr. 40: Javor klen (Acer pseudoplatanus) (2014) (orig.)

102

Obr. 41: Javor mléč (Acer platanoides) (2014) (orig.)

Obr. 42: Jehlice trnitá (Ononis spinosa) (2014) (orig.)

103

Obr. 43: Jeřáb břek (Sorbus torminalis) (2014) (orig.)

Obr. 44: Jetel luční (Trifolium pratense) (2014) (orig.)

104

Obr. 45: Jetel plazivý (Trifolium repens) (2014) (orig.)

Obr. 46: Jitrocel prostřední (Plantago media) (2014) (orig.)

105

Obr. 47: Kakost hnědočervený (Geranium phaeum) (2014) (orig.)

Obr. 48: Kakost luční (Geranium pratense) (2014) (orig.)

106

Obr. 49: Kakost smrdutý (Geranium robertianum) (2014) (orig.)

Obr. 50: Kalina obecná (Viburnum opulus) (2014) (orig.)

107

Obr. 51: Kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) (2014) (orig.)

Obr. 52: Kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris) (2014) (orig.)

108

Obr. 53: Komonice bílá (Melilotus alba) (2014) (orig.)

Obr. 54: Komonice lékařská (Melilotus officinalis) (2014) (orig.)

109

Obr. 55: Konopice sličná (Galeopsis speciosa) (2014) (orig.)

Obr. 56: Konvalinka vonná (Convallaria majalis) (2014) (orig.)

110

Obr. 57: Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare subsp. vulgare) (2014) (orig.)

Obr. 58: Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) (2014) (orig.)

111

Obr. 59: Kopytník evropský (Asarum europaeum) (2014) (orig.)

Obr. 60: Kostival hlíznatý (Symphytum tuberosum) (2014) (orig.)

112

Obr. 61: Kostival lékařský (Symphytum officinale) (2014) (orig.)

Obr. 62: Kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos) (2014) (orig.)

113

Obr. 63: Kozlík lékařský (Valeriana officinalis) (2014) (orig.)

Obr. 64: Krtičník hlíznatý (Scrophularia nodosa) (2014) (orig.)

114

Obr. 65: Křivatec žlutý (Gagea lutea) (2015) (orig.)

Obr. 66: Kyprej vrbice (Lythrum salicaria) (2014) (orig.)

115

Obr. 67: Lilek černý (Solanum nigrum) (2014) (orig.)

Obr. 68: Lilie zlatohlavá (Lilium martagon) (2014) (orig.)

116

Obr. 69: Lípa srdčitá (Tilia cordata) (2014) (orig.)

Obr. 70: Líska obecná (Corylus avellana) (2014) (orig.)

117

Obr. 71: Lnice květel (Linaria vulgaris) (2014) (orig.)

Obr. 72: Lopuch plstnatý (Arctium tomentosum) (2014) (orig.)

118

Obr. 73: Mák vlčí (Papaver rhoeas) (2014) (orig.)

Obr. 74: Máta dlouholistá (Mentha longifolia) (2014) (orig.)

119

Obr. 75: Medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) (2014) (orig.)

Obr. 76: Mochna husí (Potentilla anserina) (2014) (orig.)

120

Obr. 77: Mochna plazivá (Potentilla reptans) (2014) (orig.)

Obr. 78: Mydlice lékařská (Saponaria officinalis) (2014) (orig.)

121

Obr. 79: Nadmutice bobulnatá (Cucubalus baccifer) (2014) (orig.)

Obr. 80: Netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora) (2014) (orig.)

122

Obr. 81: Olše lepkavá (Alnus glutinosa) (2014) (orig.)

Obr. 82: Orsej jarní (Ficaria verna) (2014) (orig.)

123

Obr. 83: Svízel povázka (Galium mollugo)(2014) (orig.)

Obr. 84: Ostrožka stračka (Consolida regalis) (2014) (orig.)

124

Obr. 85: Pěťour srstnatý (Galinsoga quadriradiata) (2014) (orig.)

Obr. 86: Pcháč zelinný (Cirsium oleraceum) (2014) (orig.)

125

Obr. 87: Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) (2014) (orig.)

Obr. 88: Podběl obecný (Tussilago farfara) (2014) (orig.)

126

Obr. 89: Podražec křovištní (Aristolochia clematitis) (2014) (orig.)

Obr. 90: Pomněnka lesní (Myosotis sylvatica) (2014) (orig.)

127

Obr. 91: Popenec břečťanolistý (Glechoma hederacea) (2014) (orig.)

Obr. 92: Prvosenka vyšší (Primula elatior) (2014) (orig.)

128

Obr. 93: Pryskyřník plazivý (Ranunculus repens) (2014) (orig.)

Obr. 94: Pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) (2014) (orig.)

129

Obr. 95: Pryšec kolovratec (Euphorbia helioscopia) (2014) (orig.)

Obr. 96: Pryšec mandloňovitý (Euphorbia amygdaloides) (2014) (orig.)

130

Obr. 97: Pryšec mnohobarvý (Euphorbia epithymoides) (2014) (orig.)

Obr. 98: Pryšec obecný (Euphorbia esula) (2014) (orig.)

131

Obr. 99: Přeslička rolní (Equisetum arvense) (2014) (orig.)

Obr. 100: Pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) (2014) (orig.)

132

Obr. 101: Ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare) (2014) (orig.)

Obr. 102: Ptačinec velkokvětý (Stellaria holostea) (2014) (orig.)

133

Obr. 103: Ptačinec prostřední (Stellaria media) (2014) (orig.)

Obr. 104: Pupalka dvouletá (Oenothera biennis) (2014) (orig.)

134

Obr. 105: Rákos obecný (Phragmites australis) (2014) (orig.)

Obr. 106: Rdesno červivec (Persicaria maculata) (2014) (orig.)

135

Obr. 107: Rožec obecný (Cerastium holosteoides) (2014) (orig.)

Obr. 108: Rožec rolní (Cerastium arvense) (2014) (orig.)

136

Obr. 109: Růže šípková (Rosa canina agg.) (2014) (orig.)

Obr. 110: Rýt žlutý (Reseda lutea) (2014) (orig.)

137

Obr. 111: Řebříček obecný (Achillea millefolium) (2014) (orig.)

Obr. 112: Sadec konopáč (Eupatorium cannabinum) (2014) (orig.)

138

Obr. 113: Sasanka hajní (Anemone nemorosa) (2015) (orig.)

Obr. 114: Sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides) (2014) (orig.)

139

Obr. 115: Sedmikráska obecná (Bellis perennis) (2014) (orig.)

Obr. 116: Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) (2014) (orig.)

140

Obr. 117: Sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) (2015) (orig.)

Obr. 118: Svída krvavá (Cornus sanguinea) (2014) (orig.)

141

Obr. 119: Svízel vonný (Galium odoratum) (2014) (orig.)

Obr. 120: Šalvěj luční (Salvia pratensis) (2014) (orig.)

142

Obr. 121: Šťavel evropský (Oxalis stricta) (2014) (orig.)

Obr. 122: Štětka planá (Dipsacus fullonum) (2014) (orig.)

143

Obr. 123: Tis červený (Taxus baccata) (2014) (orig.)

Obr. 124: Tolice dětelová (Medicago lupulina) (2014) (orig.)

144

Obr. 125: Tolice setá (Medicago sativa) (2014) (orig.)

Obr. 126: Tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria) (2014) (orig.)

145

Obr. 127: Trnka obecná (Prunus spinosa) (2014) (orig.)

Obr. 128: Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) (2014) (orig.)

146

Obr. 129: Trojštět žlutavý (Trisetum flavescens) (2014) (orig.)

Obr. 130: Truskavec ptačí (Polygonum aviculare) (2014) (orig.)

147

Obr. 131: Třešeň ptačí (Prunus avium) (2014) (orig.)

Obr. 132: Třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum) (2014) (orig.)

148

Obr. 133: Turan kanadský (Conyza canadensis) (2014) (orig.)

Obr. 134: Turan roční (Erigeron annuus) (2014) (orig.)

149

Obr. 135: Večernice vonná (Hesperis matronalis) (2014) (orig.)

Obr. 136: Vikev ptačí (Vicia cracca) (2014) (orig.)

150

Obr. 137: Vikev setá (Vicia sativa) (2014) (orig.)

Obr. 138: Violka vonná (Viola odorata) (2014) (orig.)

151

Obr. 139: Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia) (2014) (orig.)

Obr. 140: Vratič obecný (Tanacetum vulgare) (2014) (orig.)

152

Obr. 141: Vrba bílá (Salix alba) (2014) (orig.)

Obr. 142: Zapalice žluťuchovitá (Isopyrum thalictroides) (2014) (orig.)

153

Obr. 143: Zběhovec plazivý (Ajuga reptans) (2014) (orig.)

Obr. 144: Zemědým lékařský (Fumaria officinalis) (2014) (orig.)

154

Obr. 145: Zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea) (2014) (orig.)

Obr. 146: Zlatobýl kanadský (Solidago canadensis) (2014) (orig.)

155

Obr. 147: Zvonečník klasnatý (Phyteuma spicatum) (2014) (orig.)

Obr. 148: Zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) (2014) (orig.)

156

Obr. 149: Zvonek rozkladitý (Campanula patula) (2014) (orig.)

Obr. 150: Zvonek řepkovitý (Campanula rapunculoides) (2014) (orig.)

157

Anotace Bakalářská práce se zabývá přírodními podmínkami a flórou území jižně od obce Nezdenice. V teoretické části jsou charakterizovány přírodní podmínky zkoumaného území na základě literární rešerše. Praktická část zahrnuje výsledky floristického výzkumu, které jsou zde porovnány s dostupnými zdroji.

Annotation Bachelor Thesis deals with natural conditions and flora of the area South of the village Nezdenice. In theoretical part are described natural conditions in the area of interest, which is based on research of the literature. Practical part contains results from floristic research.

Klíčová slova Přírodní poměry, cévnaté rostliny, biotopy, přírodní památka, Nezdenice

Keywords Natural conditions, vascular plants, biotopes, natural monument, Nezdenice

Bibliografický záznam DOSTALOVÁ, Kristýna. Přírodní poměry a flóra území jižně od Nezdenic: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra biologie, 2015. 78 s., 79 s. příl. Vedoucí práce Libuše Vodová.

158