Připravila Mgr. Eva Benešová a pracovníci Diakonie ČCE Příběhy obyčejného hrdinství (aktivita pro rodiny - od vnoučat přes tetičky po dědečka)

9. - 15. 3. Aktivita pro rodiny Připravila Mgr. Eva Benešová a pracovníci Diakonie ČCE Příběhy obyčejného hrdinství (aktivita pro rodiny - od vnoučat přes tetičky po dědečka) Cíl: Příběhy dvou etiopských žen a jednoho muže ukazují, jakým způsobem Diakonie ČCE v Etiopii pracuje a jak vy, prostřednictvím postní sbírky, pomáháte. Nesnažíme se vybudovat závislost na pomoci zvenčí, ale podpořit lidi v jejich samostatnosti a v rozvíjení jejich talentu. Díky školení a vstupnímu kapitálu si ženy a muži mohou založit živnost nebo zlepšit zemědělskou výrobu, ale to, jak tento vklad využijí dlouhodobě, je na jejich vůli a odhodlání. Počáteční finanční podpora tedy vede k samostatnosti a soběstačnosti jednotlivých lidí, nikoli k očekávání pomoci zvenku.

NÁVOD

K příběhům z Etiopie jsme připojili tři příběhy lidí z České republiky. Životní podmínky v Etiopii a u nás jsou úplně jiné. Ale vlastnosti, které potřebujeme k naplnění svých představ a snů, jsou nám společné, nejsou závislé na zemi, v níž žijeme. Všude na světě potřebujeme podporu a povzbuzení od někoho blízkého, když chceme něco dokázat, ale také vlastní rozhodnutí, odvahu, odhodlání riskovat a pustit se do nevyzkoušeného.

Jednotliví hrdinové se pro děti mohou stát příklady lidí, kteří se nenechali odradit těžkostmi a za podpory okolí nasadili svoje síly a dosáhli dobré změny ve svém životě, která pak měla význam i pro ostatní.

Příprava: Počet osob: 6 a více Prostor: do místnosti i ven Čas: 1,5 - 2 hodiny Pomůcky: ź 6 ks barevných čtvrtek formátu A4 ź 6 bílých čtvrtek na tisk fotografií ź v případě hry v terénu podložky pro skládání karet ź lepicí pásky ź předměty související s příběhy: káva, prasátko na úspory, ananas, marmeláda, bota, dřevěná hračka

Příprava: Na různě barevné papíry vytiskněte jednotlivé příběhy, odstřihněte vyznačený proužek, příběh následně rozstříhejte na 5 kusů. Vytiskněte na bílé papíry fotografie, vždy 3 na jeden papír, vystřihněte je, z barevného proužku odstřihněte tři čtverečky, nalepte je zezadu na fotky, aby bylo poznat, ke kterému příběhu patří. Části příběhu i fotografie schovejte v prostoru nebo venku. Předměty si nechte u sebe.

www.hrp.diakonie.cz

1/13

INSTRUKCE

Instrukce: Rozdělte hráče do skupinek, v každé skupině ať je alespoň jeden dospělý, který dětem pomáhá. Při menším počtu hráčů mohou hrát i jednotlivci. Úkolem skupin je najít části karet a fotografie, sestavit příběh člověka, přiřadit k němu fotky. Řekněte skupinám, kolik kusů příběhu a kolik fotografií mají najít, rozdejte jim proužky s barvou „jejich“ příběhu. Pokud najdou část jiného příběhu, nechají ho na místě. Skupiny hledají „svůj“ příběh, sestaví ho, lepicí páskou slepí dohromady. Přečtou si ho a chvíli si o něm povídají. Vyberou jedno dítě, zástupce skupiny, které později příběh představí ostatním. Svolejte skupiny a požádejte postupně zástupce skupin, aby vlastními slovy představil člověka na jejich kartě. Ukažte všem předměty související s příběhy a společně přemýšlejte, který předmět patří ke které osobnosti. Povídejte si o tom, jak se předměty vyrábějí a k čemu slouží. Povídejte si s dětmi a dospělými: č Co jste se dozvěděli nového? č Co mají všechny příběhy společného? (všichni se rozhodli ke změně v životě, nespokojili se s tím, kde jsou) č Co potřebujeme, abychom něco v životě změnili? (rozhodnost, odvahu, podporu okolí, povzbuzení a milé slovo, talent, peníze do začátku, vytrvalost) č Měli to všichni hrdinové našich příběhů? · Pokud máte dostatek času, děti také mohou kreslit obrázky k doplnění „jejich“ příběhu.

ZDROJE

Ze slepených příběhů, fotografií, předmětů a případně doplňujících obrázků vytvořte nástěnku, výstavku pro ostatní.

Zdroje příběhů Tomáš Baťa: wikipedia.org Jaroslav Zeman: wikipedia.org ekonomika.idnes.cz jaroslavzeman.cz Blanka Milfaitová www.nase-dobroty.cz finance.idnes.cz

www.hrp.diakonie.cz

2/13

Teruye Chodila jsem do školy osm let, ale protože jsem měla nemocné oči, musela jsem se školou skončit. Trochu rozumím anglicky. Dřív jsem měla restauraci, ale neměla jsem zboží, které bych mohla zákazníkům nabídnout. Proto jsem si nevydělala skoro žádné peníze. Pak do Bahir Daru přišla Diakonie se svým projektem a začala podporovat ženy, které chtěly podnikat. Dozvěděla jsem se, jak si mám vést výdaje a příjmy. Stala jsem se také vedoucí svépomocné skupiny a pořídila jsem si lednici do restaurace. Teď prodávám jídlo, kávu, čaj a limonády. Nejvíc lidí přijde do mé restaurace ráno a v poledne. Pracuji v restauraci sedm dní v týdnu od 6 do 21h. Vydělám si okolo 100 birrů denně (cca 100 Kč). V restauraci mám i CD přehrávač a občas ho pronajímám. V rámci svépomocné skupiny spořím 50 birrů měsíčně a vedle toho si spořím peníze i sama. To je pro nás důležité. Chci mít zálohu, kdybychom já nebo syn onemocněli. Mám jednoho syna, chodí do školky. Od 15 do 19 h je se mnou a po 19. hodině večer mi s ním pomáhá moje mladší sestra. Ta mi vypomáhá i v obchodě. Chtěla bych si svou malou restauraci hezky vyzdobit. Jsem ráda, že můžu vést naši svépomocnou skupinu. Spolu s dalšími ženami se pravidelně každý týden scházíme a povídáme si. Dává mi to sílu a povzbuzuje mě to, protože vím, že něco dokážu.

Nalepte z e z a d u na obrázek.



Toto je barva Vašeho týmu.

Wude Můj manžel byl moje první známost v životě. Máme spolu tři děti, dva syny a dceru. Manžel mi ale zatajil, že je HIV pozitivní, a tak jsem se od něj nakazila. Když to zjistil, opustil mě. Odstěhovala jsem se k matce na venkov, ale ta mi ale kvůli HIV odmítla pomoci. Nezbylo mi, než se vrátit do Bahir Daru. Tehdy jsem na tom byla velmi špatně, byla jsem s dětmi sama. Než jsem se v roce 2010 přidala k projektu Diakonie na podporu žen, vážila jsem pouhých 32 kg. Díky podpoře jsem si přímo své chýši vybudovala malý krámek: vyřízla jsem okno na prodej a postavila poličky se zbožím. Prodávám potraviny. Z vydělaných peněz jsem si koupila slepice a začala jsem prodávat vejce. Našetřila jsem si na ledničku, abych mohla nabízet také chlazené nápoje, o které je velký zájem. Teď už se mi daří dobře. Z příjmů si spořím 300 birrů týdně. Vedle toho platím léky pro sebe a svou dcerku, která je také HIV pozitivní. Při školení v rámci projektu jsem se dozvěděla, jak důležité jsou vlastní úspory a jak důležité je vědět, co si přejí kupovat zákazníci. Nejčastěji chtějí indžery. To jsou placky nakyslé chuti, typické etiopské jídlo. Jinak u nás není obvyklé šetřit a příliš myslet na budoucnost. Jsme zvyklí žít ze dne na den. Začalo se mi dařit a nemocný manžel se chtěl ke mně vrátit. Nakonec jsem se poradila se sociálními pracovníky projektu a rozhodla jsem se, že ho ze soucitu přijmu zpět. Bydlí a jí u mě, protože je nemocný a nemůže už sám pracovat.





Abera Jsem zemědělec a zároveň předseda sdružení farmářů. Na svém pozemku pěstuji ananas, kávu, fazole a kukuřici. Vyrábím si sám kompost, protože s ním můžu udělat půdu úrodnější. Snažím se zacházet s přírodou ohleduplně. Mám za sebou školení na pěstování ananasů a dostal jsem sazenice vylepšeného ananasu. Měl jsem pak velmi dobrou úrodu. Školení nám připravila holandská organizace SNE. Po školení jsme s ostatními farmáři založili sdružení a nyní prodáváme kromě jiného ananasové džemy a džusy. Vstávám při východu slunce, to je tady v Etiopii v šest ráno. Asi do jedenácti dopoledne pracuji na svém pozemku. Pak skoro do pěti hodin odpoledne pracuji s ostatními členy sdružení, společně zpracováváme ananas a vyrábíme džemy. Někdy zůstanu se skupinou až do deseti hodin večer a teprve pak se vracím domů. Plánuji činnosti sdružení, protože mám jako předseda velkou zodpovědnost. Na mém pozemku mi pomáhají kromě rodinných příslušníků i další farmáři. V Etiopii je velký problém s vodou. Často pro ni musíme chodit hodně daleko, dřív pro vodu k pramenu chodili rodiče nebo děti. Cesta trvala více než dvě hodiny. Teď můžeme chodit k pramenu, který jsme vystavěli díky Diakonii. Pramen je mnohem blíž.





Blanka Milfaitová Vystudovala jsem gymnázium, pracovala jsem jako úřednice, ale pak jsem se rozhodla, že chci změnu. Prošla jsem mnoho kurzů a praxí, aby se ze mě stala cukrářka a kavárnice v jednom. Vždycky jsem snila o tom, že bych chtěla mít vlastní kavárnu. To se mi splnilo, když jsem před čtyřmi roky opravila dům po rodičích. Ke kavárně jsem si časem chtěla otevřít malý krámek s místními specialitami, tak jsem uvařila první marmeládu. Kavárně se dařilo, tak jsem se rozhodla podnikání rozšířit. Koupila jsem dům v Novohradských horách. Během čtrnácti dnů jsme dům upravili pro bydlení a vaření marmelády. Vyrábím přes třicet druhů marmelád. Ovoce mám od těch nejlepších jihočeských farem nebo od lidí, kteří ho pěstují doma. Mám jednu jedinou zásadu: beru jen to nejlepší. Pro ovoce, které u nás není, jezdím do zemí, kde roste. A marmeládu pak vařím rovnou na tom místě. Máme obytné auto s kuchyní, jezdíme po světě a všude vařím marmeládu z místního ovoce. Jsem několikanásobná mistryně světa, moji marmeládu ochutnala i britská královna. Moje marmelády získaly ocenění „nejlepší na světě“.





Tomáš Baťa Moje rodina se po staletí zabývala ševcovstvím. Narodil jsem se 3. dubna 1876 ve Zlíně. Když mi bylo osm let, zemřela mi maminka. Od dvanácti let mě zajímalo, jak vyrábět boty, i jak je co nejlépe prodat. Už tehdy jsem uměl všechno, co každý švec. Zkusil jsem podnikat na vlastní pěst ve vlastní dílně ve Vídni, ale nepodařilo se mi to, proto jsem se vrátil zpět do Uherského Hradiště a stal jsem se obchodníkem. V osmnácti letech jsme s bratrem Antonínem a sestrou Annou založili obuvnickou živnost. Vyráběli jsme nejdřív valašskou prošívanou houněnou obuv. O rok později přišla krize a byli jsme na dně. Antonín šel na vojnu a já jsem začal vést podnik. Časem jsem odjel do Ameriky, abych se naučil nové způsoby organizace práce, výplaty zaměstnanců a uskladnění polotovarů pro výrobu obuvi. Po půl roce jsem přijel do Zlína a přivezl nové plány na stavbu továrních budov. Byl jsem nadšený z toho, jak se podniky řídí v Americe. Za třicet let měla moje továrna třicet budov, polovina českých bot do zahraničí se vyvážela od nás. Zavedl jsem pásovou výrobu bot. Založil jsem různé výchovné a vzdělávací organizace. Další továrny jsem nechal postavit v Německu, Anglii, Nizozemsku, Polsku a mnoha dalších zemích. Byl jsem starostou ve Zlíně a nechal jsem postavit domy pro svoje zaměstnance. Můj život skončil při nehodě osobního letadla v roce 1932, ale v továrnách, které jsem založil, vyrábějí šikovní lidé boty dodnes.





Jaroslav Zeman Od pěti let jsem závodně lyžoval. Vystudoval jsem střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou. Pak jsem pracoval jako vlekař, to byla nejkrásnější léta mého života. Nastoupil jsem jako zaměstnanec do továrny TOFA Albrechtice. Je to jedna z nejstarších továren na hračky v Evropě. Zůstal jsem v ní až do roku 1989 a pak jsem odjel za prací do zahraničí. Když se továrna prodávala, podařilo se mi ji v roce 1993 získat. Od té doby se jmenuje DETOA Albrechtice. Do začátku jsem si půjčil 120 milionů korun, protože fabrika byla v žalostném stavu a potřebovala opravit a zmodernizovat. Stal jsem se jejím ředitelem. Vyrábíme hračky, korálky, části do společenských her a také pianinové mechaniky. Víc než polovina hraček se vyváží do zahraničí. Když přijedete do Jizerských hor, můžete se přijít podívat do výrobny hraček, ale také do muzea a kreativní dílny s kavárnou. Od roku 2006 jsem starostou Albrechtic a snažím se, aby se lidem v Albrechticích dobře žilo. V roce 2012 jsem se stal senátorem. Mám také plány kolem lyžování, tím se trochu vracím do mládí. Rád bych rozšířil sjezdovky na Tanvaldském Špičáku, vzniklo by tak obří lyžařské středisko. Rád jezdím na kole, lyžuji, běhám a chodím po horách.





K VYSTŘIŽENÍ

Teruye

www.hrp.diakonie.cz

8/13

K VYSTŘIŽENÍ

Wude

www.hrp.diakonie.cz

9/13

K VYSTŘIŽENÍ

Abera

www.hrp.diakonie.cz

10/13

K VYSTŘIŽENÍ

Blanka Milfaitová

www.hrp.diakonie.cz

11/13

K VYSTŘIŽENÍ

Tomáš Baťa

www.hrp.diakonie.cz

12/13

K VYSTŘIŽENÍ

Jaroslav Zeman

www.hrp.diakonie.cz

13/13

Připravila Mgr. Eva Benešová a pracovníci Diakonie ČCE Příběhy obyčejného hrdinství (aktivita pro rodiny - od vnoučat přes tetičky po dědečka)

Recommend Documents