Případová studie Pracovní vykořisťování cizinců v České republice Nelegální obchod s lidmi se v posledním desetiletí stal jevem, který se neustále rozrůstá. Případy obchodování s lidmi jsou na vzestupu vzhledem k rušení hranic členských států v Evropské unii. Na základě předběžných dat získaných od dělníků a nevládních organizací se Česká republika potýká s jedním z největších případů obchodů s lidmi za účelem pracovního vykořisťování v Evropě. Vykořisťovanými se stali občané z Vietnamu, Rumunska, Bulharska, Slovenska, Ukrajiny, Moldávie, Mongolska a Běloruska. Byli nuceni pracovat v českých lesích za podmínek, které odporují zákonům České republiky a Evropské unie. Případ známý mezi nevládními organizacemi jako „Případ lesních dělníků” je příkladem pracovního vykořisťování velkého množství cizinců. Tito lidé pracovali velmi těžce. Stali se oběťmi dobře organizované kriminální činnosti, což značně zkomplikovalo jejich životy. Vykořisťování se sestávalo z kultivační práce v lesích České republiky. Lidé byli zneužíváni společnostmi Affumicata a.s., Gurama Property s.r.o. a v roce 2010 společností Wood Service Praha s.r.o. Dělníci museli pracovat velmi tvrdě v českých lesích, ačkoliv nedostávali zaplaceno. Navíc podvodné jednání těchto společností ohrozilo legální pobyt některých cizinců v České republice. Případ vešel ve známost díky nevládním organizacím, které pracují s ietnamskou komunitou (zejména Klub Hanoi) a díky právníkům, kteří se o případu dozvěděli od vietnamských dělníků, kteří je požádali o pomoc. Od 13. do 15. března 2009 se v restauraci Dong Do v SAPĚ (vietnamské nákupní centrum v Praze) konalo náborové řízení organizované společností Affumicata, a.s., která fungovala jako pracovní agentura nabízející uchazečům práci v oblasti lesnictví. Každý den se výběru zúčastnilo 150 – 200 cizinců. Zúčastnili se i představitelé vietnamské ambasády a další členové této komunity. Práce v lese se sestávaly ze sázení stromů, odstraňování pařezů či asistence při kácení a měly být uskutečňovány na různých místech v České republice. Affumicata a.s. slibovala ubytování v blízkosti pracovišť. Nabídli čistý příjem ve výši 10,000.- až 15,000.- (cca 395 – 588 Euro) za měsíc. Také garantovali, že zabezpečí nezbytné pracovní dokumenty a povolení k pobytu. Většina Vietnamců přijala pracovní nabídku za těchto podmínek s tím, že zaplatí ještě poplatek za školení o bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci. V následujících dnech podepsali pracovníci smlouvy v českém jazyce, které nebyly poskytnuty překladatelům, a které byly vydávány za smlouvy pracovní. Po jejich podepsání byli dělníci dopraveni na pracoviště v Tišicích, Liboucheci, Děčíně, Žďáru nad Sázavou aj. Místo pracovní smlouvy ale pracovníci podepsali „smlouvu o školení“. Na jejím základě byli pracovníci nazýváni „studenti” a byli školeni na pozici „lesního dělníka”. Za tato školení měli zaplatit 500,- Kč měsíčně. Tato smlouva vůbec neobsahuje pracovní náplň, na jejím základě nevzniká žádný zaměstnavatelský vztah ani nárok na finanční odměnu. Právě naopak - pracovníci byli povinni zaplatit společnosti pětisetkorunový poplatek. Cílem této smlouvy bylo předstírat, že neexistuje žádná
dohoda o zaměstnání a že jejím obsahem je školení - aby se zamezilo kontrolám z úřadu práce a cizinecké police (jelikož je pracovní povolení vyžadováno od cizinců, kteří zde nemají trvalý pobyt). Na pracovištích byli dělníci ubytovaní v různých zařízeních (v místním hostelu v tom nejlepším případě, dále ve sprchách poblíž sportovišť, případně v různých budovách blízko lesů atd.). Jídla byla obstarávána dvěma způsoby: buď dostali pracovníci peníze (maximálně 1000 Kč na osobu za týden, ale částka se spíše pohybovala kolem 200 Kč ) nebo dostali jídlo přímo: většinou rýži, nudle, koření a omáčku. Pracovníci museli zapisovat, co si každý z nich vzal. Na pracovištích působily osoby, které práci přidělovaly, organizovaly a kontrolovaly výsledky. Šlo o zaměstnance či osoby v jiném zaměstnaneckém poměru u firmy LESS & FOREST s.r.o – jedné z největších českých lesnických společností. Tito vedoucí nebyli v žádném poměru se společností Affumicata a.s., ale byli si dobře vědomi místních pracovních podmínek včetně faktu, že dělníci nedostávali zaplaceno. V případě stížností odkazovali pracovníky přímo na společnost Affumicata a.s. Ovšem později se někteří z nich dostali do konfliktu s vedoucími osobami z této společnosti. Cizinci tvrdě pracovali mezi 9 a 13 hodinami denně, šest nebo sedm dní v týdnu. K takové práci byli motivováni tvrzením, že čím více práce odvedou, tím vyšší bude jejich odměna. Kromě peněz na jídlo a výjimečného případu, kdy jeden cizinec obdržel svůj plat za měsíc březen v roce 2009, žádný vietnamský pracovník nedostal zaplaceno, co měl slíbeno. Pracovníci také zjistili, že společnost se blíží k bankrotu. Z těchto důvodů postupně odcházeli ze svých pracovišť a to mezi měsíci květnem a červnem 2009. Jen někteří si stěžovali na ambasádě, představitelům svých komunit nebo českým nevládním institucím. Někde byli odešlí pracovníci nahrazeni novými a celý systém pokračoval až do června 2009. V létě téhož roku začali v lesích pracovat i dělníci dalších národností. Aktivita, které začala s několika desítkami pracovníků (většinou Vietnamců) se během tohoto roku rozšířila na tisíce pracovníků různých národností. Máme důkazy, že toto konání pokračovalo až do nedávné doby. Poslední případ se stal v listopadu roku 2010. Informace z rumunské ambasády hovoří o tom, že společnost Wood Services Praha s.r.o. zneužila skupinu Rumunů. (Tato společnost byla řízena lidmi z Affumicaty a.s. a Guarama property s.r.o., ovšem nikoliv “papírově”.) Dotčení Rumuni pracovali v lese a potom, co nedostali zaplaceno a museli odvádět práci, na které se nedohodli v Rumunsku, zorganizovali revoltu a stěžovali si vedení. Ovšem ti okamžitě zmizeli bez výplaty peněz. Navíc nezaplatili ani účty za ubytování, (což byla jejich zodpovědnost) včetně úhrad za jídlo. Rumunští dělníci byli zraněni v důsledku práce v lese, ale žádnému z nich nebyla poskytnuta lékařská péče. Díky cizinecké policii se tito lidé dostali do Prahy, poté na rumunskou ambasádu, odkud se za pomoci jejího představitele vrátili do Rumunska. Tato skupina čítala 43 rumunských občanů. O možnosti této práce se dočetli v rumunských novinách. Po příjezdu do České republiky bylo 18 z nich dopraveno do Černého Údolí. S pomocí policie jsme objevili zbývající (tj. 25 lidí) ve Veselém u Přelouče. Současná praxe orgánů činných v trestním řízení nepoužívá ustanovení týkající se obchodu s lidmi v souvislosti s pracovním vykořisťováním. Při hledání podobného
případu dle ustanovení § 168 Trestního zákoníku (232a Trestního zákoníku platného v roce 2010) police argumentovala: ”Případ obchodu s lidmi nastává, jestliže pachatel použije násilí či výhružku k násilí nebo pokud je odchodu z práce bráněno násilím nebo pokud je cizinci zabaven cestovní pas.“ Tato argumentace ale není správná. Zabavení cestovního dokladu hrálo roli v dobách, kdy ČR nebyla součástí Schengenu. Nyní se na zabavení pasu oběti pracovního vykořisťování nebere zřetel. Cizinec může cestovat náhodně po celé Evropě bez pasu po mnoho měsíců (i let) do momentu, kdy je zkontrolován a poté zadržen policií kteréhokoliv členského státu. Odebrání pasu ztratilo na významu s opatřením volného pohybu osob v rámci EU. Je důležité se ptát, čeho přesně se tito cizinci bojí. Je to strach, že budou zatčeni policií. Právě tohoto využívají pachatelé činů namířených proti cizincům: objevili tento strach a dokážou ho vyvolat – jednoduchým uvrhnutím oběti do ilegality nebo vyvoláním takové situace. Cesty jak toho dosáhnout mají společného jmenovatele – zaměstnavatel (pachatel) má zcela ve svých rukou administrativní záležitosti zaměstnance. Tím, že nevyřídí tyto záležitosti řádně, může zaměstnanec čelit vyhoštění. Nezískání pracovního povolení je typickou praxí. Pachatel vytvoří závislost na pracovní pozici tím, že neplní své sliby a povinnosti. Neboli vykořisťovatelé dnes nepotřebují zabavovat cestovní doklady nebo užívat násilí či hrozby Jednodušší a efektivnější cesta je „opomenout” jisté závazky slíbené zahraničnímu zaměstnanci, takže ten se ocitá v postavení, kdy je na území České republiky v rozporu se Zákonem o pobytu cizinců. Takové oběti vykořisťování nemají žádnou možnost obrany, protože kdyby nahlásily toto kriminální chování orgánům či zažalovali svého zaměstnavatele, musely by přijít před policii s informacemi svědčícími proti nim samým. Situace je jiná, pokud jsou tyto oběti považovány za oběti obchodu s lidmi (mohou dosáhnout podpory, která se dostává těmto obětem, např. zvláštní ochrany, nové povolení k pobytu apod.) Tento případ je založen na principu zneužití pozice silnějšího, podvodu a klamu. Vše začalo pravděpodobně nápadem jak využít specifickou a zranitelnou vietnamskou komunitu (a vydělat na ni) v České republice. Toto schéma bylo následně využito při obchodování s lidmi dalšího etnika. Situace Vietnamců žijících v ČR je klasickým příkladem zneužití slabšího a odpovídá víceméně situaci v ostatních komunitách. V roce 2007 a zejména v roce 2008 přijelo do ČR velké množství migrantů z Vietnamu (téměř 20 000). Důvody takového chování by měly být předmětem hluboké analýzy (klíčové body: export práce masivně podporovaný vietnamskou vládou, ekonomický růst v Evropě, otevření desítek nových továren s velkou poptávkou po levné, nekvalifikované pracovní síle, úplatky na české ambasádě ve Vietnamu, kroky více jak dvou tisíc českých personálních agentur dovážejících nekvalifikovanou pracovní sílu z Vietnamu, nedostatek informací, které musí být poskytovány žadatelům o víza, tj. o životě a způsobu žití v ČR, nešikovné výroky vysoko postavených českých politiků na oficiálních cestách do Vietnamu apod.) Některé z dalších prvků dovozu lidí do ČR nalezneme v aktivitách představitelů firmy Gurama Property, s.r.o. (personální agentura). Vystupují v ní to samí lidé, kteří jednají za společnost Affumicata a.s., tj. společnost, která je zodpovědná za obchod s lidmi v ČR v našem případě. Tito lidé předstírali, že jsou členové vládní delegace, a že jejich povinnost byla najmout tisíce vietnamských pracovníků pro český průmysl. Dostalo se jim velké podpory z vietnamské strany a za velmi krátkou dobu posbírali přes 1 milion amerických dolarů a přes 2000 vietnamských pasů. Nabídli vietnamské straně dohodu, (mělo se jednat o vládní projekt) že jsou schopni sehnat víza a nutná
pracovní povolení pro každého dělníka za cenu cca 3000 dolarů (v té době obvyklá cena, kterou musel vietnamský pracovník zaplatit, aby získal práci v ČR; se všemi nutnými právními dokumenty šlo o částku kolem 9000 dolarů). V současnosti probíhá šetření na městském státním zastupitelství Praha, ke kterému mnoho vietnamských společností podává stížnosti proti výše zmíněným osobám. Ještě významnější faktem pro náš případ je, že společnost Gurama Property s.r.o. pyšně na svém webu prohlašuje, že importovala kolem 2500 pracovníků z Vietnamu. Nemáme důkaz, zda se tak skutečně stalo. Pokud ano, může to mít celkem významný dopad na tento případ. Dokázalo by to, že kriminální činnost pachatelů – obchod s lidmi – začal dovozem nekvalifikované pracovní síly z Vietnamu na podzim či zimě 2008. Ekonomická situace na podzim roku 2008 se dramaticky změnila. Ekonomická krize udeřila na průmysl České republiky docela silně. První, kdo ztratil práci, byli zaměstnanci personálních agentur – většinou cizinci (v našem případě stovky nově přijetých vietnamských pracovníků). Vzhledem k nefunkční české legislativě neměli tito lidé žádná práva, která by jim pomohla čelit špatnému zacházení ze strany těchto agentur, které byly masivně podporovány průmyslníky. Agentury se nakonec zbavily tisíce (spíše desítek tisíc) zaměstnanců takřka okamžitě a bez jakéhokoliv odstupného (dle českého zákoníku práce musí zaměstnavatel propouštějící zaměstnance pro nadbytečnost dát výpověď ve lhůtě dvou měsíců a dále kompenzaci v podobě tří průměrných platů). Pokud si položíme otázku proč nezaměstnanost v ČR (v porovnání s ostatními EU zeměmi) dramaticky nevzrostla, když krize uhodila, odpovědí je, že tito propuštění zaměstnanci personálních agentur (cizinci) nebyli započítáni do oficiálních statistik nezaměstnanosti, protože se nemohli dostat do českého zaměstnaneckého programu, a proto nebyli registrovaní jako nezaměstnaní. K úplnému pochopení situace je třeba si vyjasnit jednu věc: pracovní vízum je v ČR svázáno s povolením pracovat na určité pozici. Pokud zahraniční pracovník práci ztratí, musí znovu požádat o další pracovní povolení, bud v době ještě současného zaměstnání nebo nejpozději do 60 dnů po ztrátě zaměstnání. Podmínkou je poskytnutí platné pracovní smlouvy, kterou v době krize tito pracovníci nikdy nemohli dostat. Když práci ztratili, ocitli se v neřešitelné situaci. Nakonec bylo jedinou možností vrátit se do své země. Již jsme zmínili, že vietnamští pracovníci, kteří chtěli v ČR získat práci, museli zaplatit téměř 10 000 dolarů (v roce 2009 tato částka vzrostla na 15 000 dolarů). Je důležité vědět, že průměrná měsíční mzda ve Vietnamu je 55 – 120 dolarů. Pracovníci si proto museli půjčovat peníze od bank, a tudíž zastavit své rodinné majetky nebo si vzali půjčky na černém trhu. Jen proto, aby se dostali do České republiky se museli tito lidé velmi zadlužit. Vrátit peníze bylo možné až po roce a půl či dvou letech práce v ČR. Až po zaplacení svého dluhu mohli pomýšlet na nějaký zisk. Návrat do Vietnamu po dvou či třech měsících práce bylo proto nemyslitelné. Zde musíme znovu zdůraznit, že Česká republika pozastavila vydávání víz pro žadatele z Vietnamu na konci roku 2008. Tento zákaz stále trvá. Pro tyto pracovníky to znamená, že se již nemohou vrátit do práce v ČR potom, co se vrátí domů a platnost jejich víz vyprší (prodlužování těchto víz z Vietnamu dnes také není možné). Zranitelnost těchto pracovníků je způsobena ještě dalšími fakty. Většina z nich přichází (a my přesně nevíme proč) z centrální části Vietnamu, která je velice chudá a nenabízí možnost ani základní úrovně vzdělání. Víme z vlastní zkušenosti, že někteří z nich mají problémy číst a psát ve svém vlastním jazyce a někteří mají i
problém se podepsat. Znalost českého jazyka nebo evropské kultury je nulová. Neví nic o právu (ani o právu ve své vlastní zemi). Všechna tato fakta byla zneužita k viktimizování těchto pracovníků. Na předběžné schůzce bylo řečeno, že zaměstnavatel s nimi uzavře regulérní pracovní smlouvu. Podepisování smluv se neuskutečňovalo v místě, kde byl přítomen překladatel, ale většinou později, na místě jiném, bez jeho přítomnosti. Smlouvy byly sepsané (a podepsané) pouze v českém jazyce. Místo pracovních smluv podepisovali pracovníci smlouvy o školení, o což evidentně zájem neměli. Kvůli tomu, že slovenští pracovníci by mohli rozumět, že smlouvy jsou podvodné, (čeština a slovenština jsou velmi podobné) Affumicata a.s. uzavírala se Slováky řádné pracovní smlouvy (všichni pracovníci se zabývali podobnými činnostmi). Tento fakt vedl k závěru, že pachatelé použili podvodu, aby mohli vykořisťovat své pracovníky. Zaměstnavatelé zjevně neměli nikdy v plánu platit za své závazky. V několika málo případech skutečně za nějaké služby zaplatili, ale většinou pouze pokud byli pod tlakem věřitelů nebo potřebovali, aby služby pokračovaly. To je případ, kdy vyplatili pracovníkům příspěvky namísto mezd. Vyplacením malé části slíbené odměny dosáhli toho, že pracovníci uvěřili, že jednoho dne dostanou vyplaceno, co jim bylo slíbeno. Jménem dotčených osob jsme my jako advokáti podali trestní oznámení na pachatele tohoto trestného činu. Jména některých dotčených osob byla z tohoto oznámení vynechána, jelikož jim bylo vyhrožováno ze strany podezřelých. Došlo i na vyhrožování vraždou. První trestní oznámení bylo podáno 15. září 2010 a dalších 51 oznámení doposud následovalo. Do dnešního dne bylo dotčenými osobami podepsáno více jak 95 plných mocí. Chtěli bychom docílit spravedlnosti pro tyto osoby, získat odškodné za nevyplacené mzdy, chtěli bychom podpořit ochranu obětí tohoto zločinu a chránit jejich práva na odškodnění a zastupování v trestních řízeních. Zkusíme zcela vynahradit jejich ztráty v nadcházejících občanských procesech proti společnostem, které profitovaly z vykořisťování. Bohužel Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a oddělení kriminální policie (útvar vyšetřování) na Praze 1 neučinily k dnešnímu dni mnoho práce v trestním řízení. Dosažení spravedlnosti se nám zdá být komplikovanější, než jsme si na začátku tohoto případu dokázali představit.
Projekt zorganizovala Rada pro mezinárodní vztahy v rámci širšího projektu Decent Work for All! Making Migration Work for Development, s podporou mezinárodní nevládní organizace SOLIDAR a Rozvojové agentury Ministerstva zahraničních věcí České republiky.
