PŘÍLOHY NÁRODNÍHO STRATEGICKÉHO PLÁNU ROZVOJE VENKOVA ČESKÉ REPUBLIKY NA OBDOBÍ 2007 – 2013
Praha, duben 2006
Seznam příloh Příloha č. 1 Zhodnocení hospodářské a sociální situace, stavu životního prostředí a potenciálu rozvoje venkova .......................................................................................................1 Příloha č. 2
Strategie a politiky EU a ČR ..............................................................................85
Příloha č. 3
Dosavadní zkušenosti z využití nástrojů EU v oblasti rozvoje venkova ............90
Příloha č. 4
Další nástroje realizace podpory venkova v sektoru zemědělství ....................101
Příloha č. 5
Celostátní síť rozvoje venkova .........................................................................104
Příloha č. 6
Realizace...........................................................................................................106
Příloha č. 7
Posouzení NSPRV z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví .......109
Koordinátor: Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, Praha
Příloha č. 1 Zhodnocení hospodářské a sociální situace, stavu životního prostředí a potenciálu rozvoje venkova Seznam použitých zkratek a.s. AEO AOPK ČR AZO BAT b.c. BRC CZV CC
běžná cena British Retail Consortium (Svaz britského maloobchodu) ceny zemědělských výrobců Candidate Countries (kandidátské země)
CF
Cohesion Fund (Fond soudržnosti – FS)
ČHMÚ ČMZRB ČNR ČSN ČSÚ DPH DKM EZFRV
Český hydrologický a meteorologický ústav Českomoravská záruční a rozvojová banka Česká národní rada česká státní norma Český statistický úřad daň z přidané hodnoty digitální katastrální mapa Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (European Agricultural Fund for Rural Development)
EAGF
European Agricultural Guarantee Fund (Evropský zemědělský garanční fond – EZGF)
ECCP ECEAT EFRR
European Climate Change Programme (Evropský program ke změně klimatu) European Centre for Eco Agro Tourism (Evropské centrum pro eko agroturistiku)
EFF
European Fisheries Fund (Evropský rybářský fond - ERF)
EHK OSN CLRTAP EK
Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší překračujícím hranice států Evropská komise
EN
Evropská norma
ERDF
European Regional Development Fund (Evropský fond regionálního rozvoje – EFRR)
ES
Evropské společenství
ESF
European Social Fund (Evropský sociální fond)
EU nebo EU 15 EU 12
Evropská unie po roce 1994 (připojeno Rakousko, Finsko, Švédsko) Evropská unie do roku 1994 (Belgie, Dánsko, Německo, Španělsko, Francie, Velká Británie, Řecko, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Portugalsko) euro = společná měna Evropské měnové unie (platnost od 1. 1. 1999) Evropské statistické centrum ekologické zemědělství evidenční velikostní jednotka Farm Accountancy Data Network (Síť testovacích podniků) fyzické osoby Forest Stewardship Council (Certifikace lesního hospodaření) Federální statistický úřad Grantová agentura České republiky geneticky modifikované organismy Hazard Analysis Critical Control Points system (systém HACCP - analýza rizik a kritické kontrolní body) Hlavní svaz německého maloobchodu hrubý domácí produkt
EUR EUROSTAT EZ EVJ FADN FO FSC FSÚ GA ČR GMO HACCP HDE HDP
akciová společnost agroenvironmentální opatření Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky agrární zahraniční obchod
Best Available Techniques (nejlepší dostupné techniky)
Evropský fond regionálního rozvoje (European Regional Development Found)
1
HPH HRDP HZP CHKO IFS IPPC ISO KBTPM KEZ KPÚ
hrubá přidaná hodnota Horizontal Rural Development Plan (Horizontální plán rozvoje venkova) hrubá zemědělská produkce chráněná krajinná oblast International Food Standard (mezinárodní potravinové standardy) Integrated Pollution Prevention and Control (Integrovaná prevence a omezování znečištění) Mezinárodní organizace pro normalizaci krávy bez tržní produkce mléka Kontrola ekologického zemědělství komplexní pozemkové úpravy
Leader
Liason entre les actions de dévélopment economique rural (Vazby mezi akcemi hospodářského rozvoje venkova) název iniciativy EU 1991 - 2006 a osy IV.
LFA LPIS LV MAS MEŘO MF ČR MMR ČR MPO ČR MW MZe ČR MŽP ČR NH NP NPP NPR NSP NUTS NV OECD
Less Favoured Areas (méně příznivé oblasti) Land Parcel Information System (registr půdních bloků) list vlastnictví místní akční skupiny metylester řepkového oleje Ministerstvo financí České republiky Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky megawatt Ministerstvo zemědělství České republiky Ministerstvo životního prostředí České republiky národní hospodářství národní park národní přírodní památky národní přírodní rezervace Národní strategický plán Nomenclature des unités territoriales statistique (územní statistické jednotky) Nařízení vlády Organization for Economic Cooperation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj) odvětvová klasifikace ekonomických činností odborný lesní hospodář Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství orná půda odpadní vody obnovitelné zdroje energie procentní bod Programme for the Endorsement of Forest Certification (Program ke schvalování certifikace lesů) Pozemkový fond České republiky Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond právnické osoby prostředky na ochranu rostlin Program obnovy venkova přírodní památky Podniky Povodí státní podnik přírodní rezervace Pozemky určené k plnění funkcí lesa Rapid Alert System for Food and Feed (Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva) rychle rostoucí dřeviny rostlinná výroba Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development (Speciální předvstupní program pro zemědělství a rozvoj venkova) Single Area Payments Scheme (jednotné platby na plochu) skutečná cena soukromě hospodařící rolník sčítání lidí, bytů a domů společnost s ručením omezeným Státní rostlinolékařská správa
OKEČ OLH OP o. p. OV OZE p.b. PEFC PF ČR PGRLF PO POR POV PP PP s.p. PR PUPFL RASFF RRD RV SAPARD SAPS s.c. SHR SLBD s.r.o SRS
2
SWOT SZIF SZP SZÚ TTP TUR ÚHÚL ÚZPI VÚMOP VÚV TGM VÚZE WFD z.p. ZCHÚ ZO ČR ZOD ZPF ZVHS ŽV
1
Strengths – silné stránky, Weaknesses – slabé stránky, Opportunities – příležitosti, Threads – hrozby, analýza silných a slabých stránek, příležitostí a ohrožení Státní zemědělský intervenční fond Společná zemědělská politika souhrnný zemědělský účet trvalé travní porosty trvale udržitelný rozvoj Ústav hospodářské úpravy lesů Ústav zemědělských a potravinářských informací Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd Výzkumný ústav vodohospodářský T.G.Masaryka Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Water Framework Directive 2000/60/EC (Rámcová vodní směrnice) zemědělská půda zvláště chráněná území zahraniční obchod České republiky zranitelné oblasti dusíkem zemědělský půdní fond Zemědělská vodohospodářská správa živočišná výroba
Obecná charakteristika
1.1 Ekonomický růst Česká ekonomika navázala v roce 2005 na pozitivní tendence předchozího roku. Hrubý domácí produkt (HDP) vzrostl meziročně reálně o 6 % na 2 931,1 mld. Kč v běžných cenách. Dosažený růst byl tak v ČR téměř čtyřnásobný ve srovnání s EU 25 (HDP za EU 25 vzrostl v roce 2005 podle odhadu Eurostatu o 1,6 %). Zrychlování ekonomického růstu bylo ve III. čtvrtletí 2005 zpomaleno zejména důsledkem poklesu hrubé přidané hodnoty (HPH) v odvětvích zemědělství vlivem nepříznivých klimatických změn v období sklizně. Na růstu výkonu české ekonomiky se v roce 2005 podílelo zejména zvýšení obchodní bilance. Nejvýraznější meziroční změny se projevily v zahraničním obchodě, kde vývoz vzrostl o 11,1 %, zatímco dovoz o pouhých 4,8 %. Míra nezaměstnanosti klesla na 7,8 % v roce 2005. Ekonomický růst byl v ČR doprovázen poklesem inflace. Ta meziročně klesla o 0,9 procentního bodu z 2,8 % v roce 2004 na 1,9 % v roce 2005. Ceny zemědělských výrobců v průměru za celý rok 2005 v porovnání s rokem 2004 byly nižší o 9,2 %. Snížily se ceny rostlinných výrobků o 25,0 %, u živočišných vzrostly o 0,4 %. Byly nižší ceny obilovin, brambor, prasat, drůbeže, cukrovky a vajec. Vzrostly ceny jatečného skotu a mléka. Ceny průmyslových výrobců se v roce 2005 meziročně zvýšily v úhrnu o 3,0 %. Ceny stavebních prací byly vyšší o 3,0 % a zvýšily se ceny tržních služeb o 1,9 %. Základní charakteristika českého venkova1 Venkovské obce představují2 zhruba 90 % všech obcí, ale spravují území, které tvoří 73,6 % plochy našeho státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je v absolutním vyjádření 2 689 676 osob (k 1.1.2005).
1
Podrobně v kapitole 2.8 Český venkov.
3
Podle metodiky OECD, kterou využívá i EU a jejímž základním diferenciačním kritériem je hustota obyvatel, je rozdělení regionů – krajů (jednotky NUTS 3) následující: • převážně venkovské regiony – více než 50 % obyvatel žije ve venkovských obcích (pro tento účel definované jako obce s méně než 150 obyvateli na 1 km2), • významně venkovské regiony – ve venkovských obcích žije 15 až 50 % obyvatel, • převážně městské regiony – ve venkovských obcích žije méně než 15 % obyvatel. Celková rozloha venkovských regionů je tak 78 370,9 km2, tj. 99,37 % území státu a žije v nich cca 9 050 000 obyvatel, tj. 88,55 % obyvatel státu. Obě zmíněné kategorizace venkova je vhodné doplnit o typologii na základě vybavenosti subregionálních jednotek s 1000 – 1300 obyvateli, odpovídající obcím se základní občanskou vybaveností (škola, pošta, zdravotní středisko). Lze tak vymezit tři typy venkovského území: • příměstský venkov – zahrnuje venkovské obce v rámci městských aglomerací (lépe řečeno urbanizovaná území s více než 50 000 obyvateli) • odlehlý venkov – zahrnuje zejména tzv. periferní území, tj. území s nepříznivými sociálně – ekonomickými charakteristikami obyvatelstva a osídlení. • Mezilehlý prostor pak zahrnuje zbývající území ČR. Z hlediska vybavenosti venkovských obcí občanskou a technickou infrastrukturou lze učinit následující závěry: Většina (cca 62 %) venkovských obcí obyvateli disponuje základní občanskou vybaveností – tj. má školu alespoň prvního stupně. Vybavenost ostatními institucemi – poštou, zdravotnické zařízení je typická jen pro cca každou třetí venkovskou obec. Nejméně časté jsou úřadovny Policie ČR – z obcí do dvou tisíc obyvatel jsou pouze ve 4,6 % obcí. Vybavenost venkovských obcí technickou (elektrizace, plynofikace, kanalizace) i občanskou infrastrukturou se kontinuálně zlepšuje na rozdíl od sítí veřejné dopravy a komunikací. Zhoršená dopravní dostupnost ve spojení s nedostatečnou vybaveností podvazuje další rozvoj bydlení a podnikání v obcích.
1.2 Národní rozměr zemědělství a venkova Pozice agrárního sektoru Zemědělský půdní fond Celková rozloha ČR je 7 886 tis. ha k 31.12.2004, z toho ZPF je 4 264 tis. ha. (proti roku 2003 došlo ke snížení rozlohy z.p. o zhruba 4,6 tis. ha3). Struktura zemědělského půdního fondu se meziročně mění nevýznamně. Méně příznivé oblasti (LFA) zaujímají 50,1 % ZPF v ČR, podíl ploch s alternativním zemědělstvím (ekologické zemědělství, integrovaná produkce) v roce 2004 představoval 6,5 % z.p.
2
V českých podmínkách je venkov zpravidla vymezován jako soubor venkovských obcí, kdy statistickou hranicí pro jejich vymezení je 2 000 obyvatel. Obce s nižším počtem obyvatel než 2 000 jsou v ČR považovány za venkovské.
3
Zdroj ČÚZK.
4
Pracovní síly Počet pracovních sil v zemědělství poklesl v roce 2004 přibližně na 141 tis.4, což představuje v meziročním srovnání 4,7% úbytek zemědělských pracovníků. Podíl pracovníků v zemědělství ve struktuře zaměstnanosti národního hospodářství5 se snížil na 2,9 % (proti roku 2003 o 0,1 p. b.). Úbytek počtu zemědělských pracovníků se v meziročním srovnání nejvýrazněji projevil v družstvech (o 11,5 %) a dále v obchodních společnostech (o 3,0 %), v podnicích fyzických osob zůstal počet pracovníků prakticky stabilizován (mírný nárůst o 0,3 %). Zemědělství nadále výrazně zaostává v úrovni průměrných mezd - v roce 2004 v porovnání s průměrnou nominální mzdou v národním hospodářství o 28 procentních bodů. I když se průměrná nominální mzda v zemědělství meziročně poměrně výrazně zvýšila - o 8,8 % (v NH o 6,2 %, z toho v podnikatelské sféře o 6,3 %), úroveň reálné mzdy v tomto odvětví zůstává dosud zhruba o 10 procentních bodů pod úrovní dosaženou v roce 1989 (v národním hospodářství se průměrná reálná mzda ve stejném období zvýšila o více než třetinu). Výrobní zaměření Ve výrobním zaměření v rámci rostlinné výroby významně převažují a olejniny.V rámci živočišné výroby výroba mléka a masa. (Viz. graf struktury produkce)
obiloviny
Struktura zemědělské produkce v roce 2004
4
Průměrný evidenční počet pracovníků v podnicích zemědělské prvovýroby bez souvisejících služeb a myslivosti, předběžný údaj VÚZE.
5
Pramen: Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy v ČR za 1. - 4. čtvrtletí 2003, 2004, ČSÚ 2004, 2005.
5
Vybrané charakteristiky postavení agrárního sektoru v národním hospodářství Ukazatel Podíl na HDP1) v b. c. - podle statistiky národních účtů (%) - odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu Podíl zemědělství3) na HDP v b. c. - podle SZÚ (%) Podíl agrárního zahraničního obchodu (%) - na celkovém vývozu - na celkovém dovozu - na záporném saldu ZO ČR Podíl výdajů za potraviny, nápoje a tabákové výrobky na celkových spotřebních vydáních domácností (%) z toho - za potraviny a nealkoholické nápoje Podíl na celkové zaměstnanosti v NH2) (%) - odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu Poměr průměrné měsíční mzdy v odvětví zemědělství k průměrné měsíční mzdě v NH (%) Podíl na celkových výdajích státního rozpočtu (%) - odvětví zemědělství3) - MZe (kap. 329) Podíl výdajů státního rozpočtu pro odvětví zemědělství na HDP v b. c. (%)
2000
2001
2002
2003
2004
3,93 1,56 4,26 5,23 14,30
3,69 1,70 3,90 5,00 16,87
3,08 1,32 3,60 5,21 33,77
3,03 1,17 3,56 5,14 36,16
3,00 1,59 3,56 5,29 138,68
26,40 23,20
26,00 22,70
25,30 22,20
24,20 21,20
24,20 21,30
5,09
4,76
4,78
4,50
4,30
74,50 2,71 3,08 0,80
75,40 2,80 2,58 0,84
72,50 2,06 2,04 0,64
69,50 2,57 2,42 0,82
71,70 3,42 3,40 1,07
1) Vypočteno z hrubé přidané hodnoty v běžných cenách. 2) Podle metodiky ILO. 3) Podle odvětvového třídění rozpočtových výdajů (výdaje z kapitoly MZe i dalších kapitol). Pramen: Údaje ČSÚ; MF Zpracoval: E. Divila (VÚZE)
Výkonnost zemědělství Podle statistiky národních účtů činil v roce 2004 podíl zemědělství na celkové HPH v b. c. 2,77 %. Došlo přitom k mírnému meziročnímu poklesu tohoto podílu přesto, že v zemědělství vytvořená hrubá přidaná hodnota se meziročně zvýšila o 3 mld. Kč (celkový přírůstek HPH v národním hospodářství činil v b. c. 155,5 mld. Kč). K mírnému zvýšení HPH došlo i v lesnictví a rybářství. HPH vytvořená při výrobě potravin, nápojů a tabákových výrobků se naopak meziročně snížila (v b. c. o 2,7 mld. Kč). Meziroční pokles podílu těchto odvětví na celkové HPH byl proto výraznější. Zvláště významným ukazatelem váhy agrárního sektoru v národním hospodářství je podíl výdajů domácností za potraviny a pochutiny na celkových výdajích za zboží a služby určené k uspokojování běžných potřeb obyvatelstva. I když se tento podíl postupně snižuje (v roce 2004 podle předběžných údajů stagnoval), činí dosud více než 24 % (z toho potraviny spolu s nealkoholickými nápoji se na celkových spotřebních vydáních domácností podílejí více než 21 %). Objem maloobchodního obratu v potravinách v roce 2003 činil 173 270 ´mil. Kč (za souhrn Top 10 obchodních společností6). Oproti roku 2000 se hodnota potravinářského maloobchodního obratu zvýšila zhruba o 30 %.
1.3 Regiony klasifikované jako Cíl Konvergence Do území Cíle Konvergence spadají regiony, jejichž HDP na obyvatele, vypočtený na základě dostupných údajů za poslední tři roky před přijetím nařízení, nedosáhne 75 % průměru celé rozšířené Evropy. Podle výpočtů zaujímá území Konvergence všechny regiony NUTS 2 ČR kromě NUTS 2 Praha. Praha je regionem Cíle Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost. Celostátní průměr je sice 73 % HDP rozšířené Evropy, ale na tom se výrazně podílí Praha s HDP vyšším než 180 % průměru EU.
6
TOP10 v roce 2004 (MAKRO Cash&Carry ČR, s.r.o.,AHOLD CZECH REPUBLIC, a.s.,SCHWARZ (Kaufland, Lidl),REWE ČR (Penny Market, Billa),PDS, s.r.o,TENGELMANN ČR (Plus Discount, OBI),TESCO STORES ČR, a.s.,GLOBUS ČR, k.s.,DELVITA, a.s.,GECO TABAK, a.s.
6
• • • • •
Cíl Konvergence v politice soudržnosti EU je určen: k urychlení hospodářské konvergence nejméně rozvinutých regionů, k růstu zaměstnanosti investicemi do materiálních a lidských zdrojů, k inovaci a rozvoji znalostní společnosti, k přizpůsobování se ekonomickým a společenským změnám, k ochraně životního prostředí a k posílení efektivnosti administrativy.
• • •
Politika rozvoje venkova EU přidává k těmto cílům vlastní cíle: zlepšení konkurenceschopnosti zemědělství a lesnictví podporou restrukturalizace, zlepšení životního prostředí a krajiny podporou obhospodařování území, zlepšení kvality života ve venkovských oblastech a podpora diverzifikace hospodářských činností.
2
Analýza ekonomické a sociální situace
2.1 Půdní fond, jeho vlastnictví a související problémy Nemovitý majetek v ČR, včetně pozemků, je evidován v katastru nemovitostí. Zemědělská půda, registrovaná v katastru nemovitostí k 31. 12. 2004 tj. 4 264 tis. ha, tvoří přibližně polovinu (54 %) celkové rozlohy státu. V České republice připadá na jednoho obyvatele 0,42 ha zemědělské půdy, 0,30 ha orné půdy což je přibližně evropský průměr. Více než třetinu půdního fondu ČR tvoří lesní pozemky. Struktura půdního fondu
2%
9% zemědělská půda
2% lesní pozemky
vodní plochy 54% 34%
zastavěné plochy a nádvoří ostatní plochy
Pramen:
ČUZK, 31.12.2004
7
Od roku 1995 ubylo 15 tis. ha zemědělské půdy, oproti tomu výměra lesní půdy vzrostla o 16 tis.ha. Výměra orné půdy v posledních deseti letech trvale klesá, naopak o 71 tis. ha se zvýšila výměra pozemků, evidovaných v katastru nemovitostí jako trvalé travní porosty. Kromě katastru nemovitostí je v ČR od roku 2004 využíván registr půdních bloků LPIS evidující využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů. Jeho hlavním smyslem je podle § 3 zákona o zemědělství č. 252/1997 fungovat jako zdroj k ověřování údajů uvedených v žádostech o dotace, jejichž podmínky se váží k zemědělské půdě. Podle strukturálního šetření ČSÚ v roce 2003 hospodařili respondenti na 3 619 tis. ha zemědělské půdy (o 650 tis. ha méně než bylo evidováno v katastru nemovitostí), v tom je zahrnuto 12,4 tis. ha půdy, kterou označili respondenti jako neobhospodařovanou. V registru půdních bloků (LPIS) bylo v září roku 2005 zaevidováno 3 515 tis. ha zemědělské půdy, z toho 860,1 tis. ha travních porostů (tzn. neregistrováno je 740 tis. ha zemědělské půdy). Průměrné zornění zemědělské půdy ČR podle LPIS je 75 %, což je nad průměrem zemí EU. Vyšší zornění vykazují Maďarsko (77 %), Polsko (78 %) a severské země EU15 (85 %, 93 % a 98 %). Ze sousedících zemí vykazuje Německo zornění 70 %, Slovensko 62 % (obdobně Francie) a hornaté Rakousko 41 %. (Pramen: Eurostat, 2003).Průměrné zatravnění podle LPIS (září 2005) bylo 24,47 % zemědělské půdy, průměrné zatravnění podle katastru nemovitostí k 31.12. 2004 bylo 22,8 % z.p. To znamená, že zemědělci přispívají ke zvyšování podílu travních porostů při využívání půdy v ČR. Zemědělská půda neregistrovaná v půdních blocích je půda užívaná pro hobby produkci nebo samozásobení, ale zejména v případě velkých diferencí mezi registrem půdních bloků a zdroji z katastru nemovitostí v některých oblastech se jedná o zemědělskou půdu nevyužívanou, opuštěnou, a znehodnocenou náletem keřů a stromů. Regionálně se nejvíce nezaregistrované zemědělské půdy vyskytuje v příhraničních oblastech severních a západních Čech, na východě Moravy a v okolí Prahy, Brna a na Ostravsku. Z půdních druhů převažují na území ČR půdy středně těžké (66 %), lehkých půd je kolem 25 %, těžkých a velmi těžkých půd 9 %. Problémem zemědělského obhospodařování je skeletovitost některých půd (výrazněji skeletovitých je 4,5 %, středně skeletovitých půd 24 %).Na území ČR se vyskytuje rovněž cca 100 tis. ha obtížně zpracovatelných půd. Místně, zejména v oblasti deštného stínu Krušných hor a na jižní Moravě se vyskytují výsušné půdy. Výsušných půd je v ČR necelých 16 tis. ha.
2.1.1 Eroze Vedle hrozeb degradace krajiny a zhoršení situace na venkově se Česká republika stále potýká s degradací přírodních zdrojů. Mezi nejvážnější problémy patří vodní eroze půdy, jejíž stav a rozsah je v našich přírodních podmínkách dán zvláště nevhodnou strukturou zemědělských kultur zejména na svažitých pozemcích. Větrná eroze je vážnějším problémem jen v některých regionech, zejména na jižní Moravě, v Polabí a v severozápadních Čechách. Oblasti potenciálně ohrožené vodní a větrnou erozí znázorňují následující obrázky.
8
Mapa vodní eroze
Mapa větrné eroze
9
Zranitelné oblasti V ČR byly vymezeny zranitelné oblasti Nařízením vlády č.103/2003 Sb. a to v souladu se Směrnicí Rady 91/676/EEC o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (tzv. nitrátová směrnice). Výsledné stanovení zranitelných oblastí v ČR, charakterizované přírodními hranicemi povodí 4. řádu představuje 36,6 % rozlohy České republiky a 46,3 % výměry zemědělské půdy. Klimatické regiony 0 - 5 jsou převážně suššího a teplejšího charakteru (kratší období zákazu hnojení), klimatické regiony 6 - 9 jsou spíše vlhčí a chladnější (delší období zákazu hnojení). Rozložení zranitelných oblastí na území ČR ukazuje následující obrázek.
2.1.2 Zhutňování půd Zhutněním je ohroženo kolem 30 – 50 % všech zemědělských půd, a to převážně zhutněním technogenním, způsobeným použitím nevhodné mechanizace.
2.1.3 Okyselení půdy Vývoj půdní reakce naznačuje stále výraznější trend okyselovaní půd u všech sledovaných kultur. Je to zejména vlivem drastického snížení spotřeby vápenatých hmot, jejichž množství používané k vápnění kleslo cca na 10 % množství, které se používalo před rokem 1990. V rámci republiky pokleslo průměrné pH o 0,1 stupně u orné půdy, chmelnic, vinic i ovocných sadů. U trvalých travních porostů pokleslo pH o 0,2 stupně. K největšímu snížení pH na orné půdě došlo v kraji Vysočina o 0,3 stupně a v dalších šesti krajích o 0,2 stupně (Jihočeský, Královéhradecký, Pardubický, Jihomoravský, Olomoucký a Moravskoslezský). Podle agrochemických zkoušení zemědělských půd ÚKZUZ se hodnota pH v průměru na orné půdě v ČR snížila z 6,4 pH v roce 1990 na 6,3 pH v roce 2002 a na TTP za stejné období z 6,0 pH na 5,7 pH.
10
2.1.4 Vlastnictví půdy a restituce Většina zemědělské půdy je ve vlastnictví fyzických a právnických osob. Ve vlastnictví státu je 599,7 tis. ha zemědělské půdy ( k 31. 12. 2004), kterou pronajímá Pozemkový fond ČR. Půdní fond ČR je vlastnicky značně roztříštěn. K 1. 1. 2004 je evidován na 5 144 519 listech vlastnictví, počet vlastníků je odhadován na 3 – 3,5 milionů. Půdní fond je rozdělen do více než 16 mil. pozemkových parcel. Převážnou část zemědělské půdy, tj. více než 3 500 tis. ha, vlastní fyzické osoby nebo různé typy obchodních společností a sdružení. Vypořádání uplatněných restitučních nároků v zemědělství je, až na řešení sporných případů, téměř před ukončením. V rámci správních řízení bylo do 31. 12. 2004 rozhodnuto celkem o 1 692 283 ha zemědělské a lesní půdy. Z toho bylo skutečně vydáno 1 302 139 ha, nevydáno s nárokem na náhradu prostřednictvím PF ČR bylo 126 442 ha. Z důvodů nenaplnění zákonných podmínek pozemkové úřady rozhodly o nevydání 264 292 ha. Lhůta pro převod pozemků skončila dne 31. 12. 2005. Doposud nebyla vyřešena restituce církevní půdy, která je ve správě PF ČR a představuje výměru 28 664 ha. Velká roztříštěnost vlastnictví půdy a velký podíl pronajaté půdy od velkého počtu pronajimatelů je určitou překážkou omezující podnikání uživatelů půdy, zejména uplatňování agroenvironmentálních protierozních opatření a další opatření měnící trvalé využívání zemědělské půdy v ČR.
2.1.5 Pozemkové úpravy Řešení pozemkových úprav je základní podmínkou pro uspořádání vlastnických vztahů k půdě, pro umožnění většího podílu vlastnického hospodaření i pro zvýšení motivace zemědělců k dlouhodobým investicím do nemovitého majetku, půdy a krajiny. Pozemkové úpravy zajišťují zpřístupnění pozemků a přispívají ke zlepšení životního prostředí a ochraně a zúrodnění půdního fondu. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Pozemkové úpravy se v České republice provádějí ve veřejném zájmu. Jedním z významných finančních zdrojů v pozemkových úpravách byl v letech 2002 – 2003 program SAPARD. Pozemkové úřady byly v programu SAPARD zařazeny do priority 1, opatření 1.4. Meliorace a pozemkové úpravy. V průběhu tří termínů podávání žádostí podaly pozemkové úřady celkem 584 projektů v úhrnné výši 1 395 398 412 Kč, Národní výběrovou komisí bylo vybráno a k realizaci doporučeno 329 projektů za 752 180 990 Kč. Většina projektů byla úspěšně dokončena v roce 2004. Na pozemkové úpravy je věnováno ročně cca 500 mil. Kč. Do konce roku 2005 byly na území České republiky dokončeny a schváleny komplexní pozemkové úpravy celkem v 571 katastrálních územích na rozloze 225 872 ha. Tato výměra činí pouze necelých 5,3 % celkové výměry zemědělské půdy v ČR. V dalších 467 katastrálních územích na rozloze 223 594 ha jsou tyto úpravy rozpracovány. Vzhledem k nízkému procentu realizace komplexních pozemkových úprav a vzhledem ke specifické situaci České republiky, kde díky řešení problémů s restitucemi zemědělské půdy a obnovou demokratického řízení společnosti v devadesátých letech, je možno otázku pozemkových úprav označit za klíčovou.
11
2.1.6 Shrnutí Vysoký stupeň ohrožení půd v České republice je jedním z limitujících faktorů ekonomického rozvoje v delším časovém horizontu. Tuto slabou stránku je nutno okamžitě řešit zejména vhodnou orientací zemědělských metod na šetrné způsoby zacházení s půdou, bezorební systémy, protierozní ochranu apod. Řada vhodných řešení je však také negativně ovlivněna vlastnickými vztahy k půdě, vysokým stupněm nájmů půdy a dalšími faktory, které brání přijetí vhodných řešení. K vhodným technologiím je proto nutno přiřadit působení a urychlenou realizaci komplexních pozemkových úprav. Tyto otázky je nutno řešit v úzké návaznosti na řešení problémů v oblasti čistoty a retence vody v území.
2.2 Lidské zdroje 2.2.1 Obyvatelstvo – demografická situace V 6 248 obcích ČR žilo k 1.1.2005 podle údajů Českého statistického úřadu 10 220 577 obyvatel. Průměrná obec má tedy 1 636 obyvatel, avšak polovina obcí má méně než 390 obyvatel. Stárnutí populace se týká celé ČR. Věková skladba je jak ve městech tak na venkově obdobná, při podrobnějším členění je však horší věková struktura (více starých osob a méně mladých) v nejmenších venkovských obcích a zároveň v největších městech. Venkovské obce se vyznačují nižším podílem obyvatelstva v produktivním věku (obyvatelé ve věkové kategorii 15 –64 let) na trvale bydlícím obyvatelstvu (69,7 % proti 70,8 % v ČR v roce 2004). Nejnižší podíl obyvatelstva v produktivním věku (66,5 %) byl zaznamenán v nejmenších obcích (do 100 obyvatel) a zvyšoval se v závislosti na velikostní kategorii venkovských obcí.7 Vylidňování venkova se podle statistických údajů zastavilo, nicméně to je způsobeno masivní výstavbou rodinných domů v okolí velkých měst a vzniku husté satelitní venkovské zástavby v těchto oblastech. V mezilehlých regionech však k vysídlování venkova dochází stále. Jedná se zvláště o pohraniční oblasti, oblast Vysočiny a regiony s vyšší mírou nezaměstnanosti. Týká se také častěji nejmenších obcí (do 200 až 500 obyvatel). Venkov je také ohrožován potenciální migrací mladých lidí do měst. Vede je k tomu snaha o osamostatnění, ale také více příležitostí k získání lepší práce či bydlení a nedostatečné uspokojování společenských a kulturních i základních potřeb ve venkovských obcích.
2.2.2 Stav a vývoj věkové struktury zemědělců V českém zemědělství probíhá po roce 1989 trvalý proces zhoršování věkové struktury pracovníků. Zatímco ještě v roce 1989 tvořili pracovníci do 30 let více než pětinu (21,4 %) ze všech zemědělských pracovníků, pak do roku 2004 jejich podíl poklesl o více než polovinu na 9,9 %. Téměř tři pětiny pracovníků (57,2 %) byly v roce 2004 starší 45 let.
7
Malý lexikon obcí České republiky 2004, ČSÚ 2004.
12
Věková struktura pracovníků v zemědělství a národním hospodářství (rok 2004, v %) 60,0 Zemědělství 52,0
Národní hospodářství 50,0
38,5
40,0
36,1
%
32,9 30,0
20,0 13,7 10,0
8,2 6,0
5,2
3,9
3,6
0,0 15 - 24 let
25 - 29 let
30 - 44 let
45 - 59 let
60 let a více
věk
Pozn.:
Zde zemědělství zahrnuje i myslivost a související služby.
Pramen:
Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil 4. čtvrtletí 2004, ČSÚ 2005.
Ve srovnání jednotlivých zemích EU-25 je věková struktura pracovníků v zemědělství (vč. lesnictví, rybolovu a souvisejících činností) různě demo-ekonomicky příznivá. Významným ukazatelem zachování rovnováhy odvětví je podíl pracovníků mladší věkové kategorie (zde do 35 let) ve struktuře celkové zaměstnanosti v zemědělství. Průměrný podíl této věkové kategorie zemědělských pracovních sil v roce 20038 činil v EU-25 24,7 %, EU-15 23,4 % a CC-10 27,1 %. Nejvyšší podíl mladé zemědělské populace vykazovaly následující země: Nizozemí (38,4 %), Dánsko (30,7 %), Velká Británie (30,4 %), Lucembursko (30,3 %), Maďarsko (30,0 %) a Španělsko (29,1 %). Nejnižší podíl mladých zemědělců byl naopak v Portugalsku (10,3 %), na Kypru (11,9 %), v Řecku (18,2 %) a v Rakousku (19,4 %). Česká republika se v roce 2003 podílem 22,8 % mladých zemědělců zařadila pod průměr EU-25.9
2.2.3 Trh pracovních sil10 Trh práce se i v roce 2004 vyznačoval velkými strukturálními pohyby; k nejvýznamnějším patří relativně značně větší úbytek podnikatelů a pomáhajících rodinných příslušníků než úbytek celkového počtu zaměstnanců a výrazné prodloužení dlouhodobé nezaměstnanosti ve věkové skupině 20 až 29 let. Zatímco relativní úbytek zaměstnaných osob se mírně zpomalil, tempo přírůstku nezaměstnaných se nezměnilo. Nabídka pracovních sil na trhu práce byla v roce 2004 relativně vysoká (silné ročníky).
8
Pramen: Agriculture in the EU – Statistical and Economic Information 2004, EU 2005 (poslední dostupné údaje o věkové struktuře pracovníků v zemědělství, lesnictví, rybolovu a souvisejících činnostech v zemích EU).
9
Dalším ukazatelem demoekonomické situace odvětví je ukazatel zastoupení starších zemědělských pracovníků (podíl zemědělců nad 55 let), který v EU-25 dosáhl v průměru 24,4 %, v EU-15 27,2 a v CC-10 19,3 % (ČR 17,7 %). Vypovídací hodnota tohoto ukazatele je však výrazně ovlivněna rozdílnou hranicí odchodu zemědělských pracovníků do důchodu.
10
Pramen: ČSÚ - Zaměstnanost a nezaměstnanost podle výsledků výběrového šetření pracovních sil (Charakteristika výsledků – 4. čtvrtletí 2004), Vývoj české ekonomiky v roce 2004 a výsledky SLBD 2001.
13
Míra ekonomické aktivity za celé národní hospodářství (podíl počtu zaměstnaných a nezaměstnaných k počtu všech osob starších 15-ti let v %) dosáhla na konci roku 2004 za obě pohlaví 59,3 % a proti 4. čtvrtletí 2003 se snížila o 0,1 bodu. Míra ekonomické aktivity podle věku a pohlaví (4. čtvrtletí 2004) Pohlaví
Pramen:
Celkem
Věková skupina 15 – 29
30 - 44
45 – 59
60+
Muži
68,6
61,3
96,8
88,8
14,2
Ženy
50,6
44,4
83,1
73,7
5,0
SLBD 2004
Ve venkovských obcích celkem bylo podle SLBD přes 1,3 milionu ekonomicky aktivních osob. Ve srovnání s městy je však na venkově nižší míra ekonomické aktivity (tj. podíl ekonomicky aktivních na všech obyvatelích) – aktivních je méně než polovina obyvatel (49,35 %), zatímco ve městech to je 52,06 %. Na venkově je o něco vyšší podíl důchodců, a to jak nepracujících tak pracujících, a nižší podíl žáků, studentů a učňů.
2.2.4 Zaměstnanost v zemědělství Ve struktuře zaměstnanosti podle sektorů výrazně převládají pracující ve sféře služeb (OKEČ G-Q), ve které pracovalo již 56,4 % všech zaměstnaných osob. Naproti tomu v primárním sektoru (OKEČ A,B) pracovalo pouze 4,2 % osob, přičemž podíl starších věkových skupin je v zemědělství podstatně vyšší než v dalších sektorech (více než polovina pracujících je starší než 45 let). Významným dopadem procesu ekonomické transformace odvětví je radikální snižování počtu zemědělských pracovních sil. Zaměstnanost v zemědělství (zde bez myslivosti a souvisejících služeb) se v rozmezí let 1989 až 2004 snížila o 73 % (z 533 tis. na 141 tis. pracovníků), přičemž nejdynamičtěji probíhalo snižování zaměstnanosti v letech 1991 a 1992 (nejvyšší relativní úbytek zemědělských pracovníků nastal v období 1992/1991 - o 24 %). V posledních letech se tempo poklesu počtu pracovníků v zemědělství zvolňuje (meziroční úbytky se pohybují v rozpětí 2 až 5 %), avšak – ve vazbě na zvyšování konkurenceschopnosti - lze předpokládat snižování zaměstnanosti i v následujících letech. Minimální generování nových pracovních příležitostí v zemědělství a omezená nabídka pracovních míst na venkově obecně spolu se specifickými charakteristikami zemědělské pracovní síly se odrážejí v nerovnováze na trhu práce (růst míry agrární nezaměstnanosti). Od počátku transformace se snižuje rovněž podíl zaměstnanosti zemědělců v národohospodářské struktuře ČR - z 10,3 % v roce 1989 na 2,9 % v roce 2004 (dynamičtěji do roku 1995). V zemích EU-15 činil podíl zemědělství (vč. lesnictví, rybolovu a souvisejících činností)11 na celkové civilní zaměstnanosti v roce 2003 4,0 %. Nadprůměrných hodnot dosahoval v Řecku (16,3 %) a Portugalsku (12,8 %), nejnižších hodnot v Německu (2,4 %), v Belgii (1,7 %) a ve Velké Británii (1,2 %). V přistupujících zemích činil v roce 2003 tento podíl 12,4 %, přičemž ČR patřila mezi tři přistupující státy (spolu s Maltou a Kyprem) s nejnižším podílem zaměstnaných v sektoru zemědělství na celkové civilní zaměstnanosti (4,5 %). Rozšíření unie v roce 2004 znamenalo zvýšení tohoto podílu na cca 5 %12.
11
Pramen: Agriculture in the EU - Statistical and Economic Information 2004, EU 2005 (poslední dostupné údaje o struktuře zaměstnanosti v zemích EU).
12
Předběžný odhad VÚZE.
14
Podíl žen mezi pracovníky v zemědělství v průběhu transformace do roku 1997 klesal, poté se stabilizoval přibližně na 35 % a od roku 2002 se pohybuje mírně pod touto úrovní: v roce 2004 činil podíl žen 33,8 %. Rozdíl mezi zaměstnaností žen v zemědělství a v národním hospodářství v posledních letech osciluje kolem 10 procentních bodů. Míra nezaměstnanosti žen v zemědělství přitom dosahuje téměř dvojnásobné hodnoty ve srovnání s muži. Problémy na trhu práce se tedy týkají vyšší měrou žen v zemědělství – v odvětví ubývá pracovních příležitostí pro ženskou pracovní sílu, ženy uvolněné ze zemědělství obtížně nacházejí na venkově nové zaměstnání a řadí se mezi dlouhodobě evidované uchazeče o zaměstnání.
2.2.5 Stav a vývoj vzdělanostní struktury V zemědělství dochází po celé transformační období k pozvolnému zlepšování vzdělanostní struktury pracovníků - nastává výrazný úbytek podílu pracovníků se základním vzděláním a nárůst podílů pracovníků s vyšší úrovní vzdělání. Dominantní postavení v kvalifikační struktuře mají pracovníci vyučení, podíl pracovníků s vyšší kvalifikací (tj. se středním a vysokoškolským vzděláním) dosáhl přibližně čtvrtiny. Přestože od roku 1989 docházelo v souvislosti s procesem snižování zaměstnanosti v zemědělství k příznivým strukturálním změnám ve vzdělání (tlak na ekonomickou efektivnost, produktivitu práce a technický i technologický rozvoj výroby výrazně snižuje potřebu málo kvalifikované práce), zůstává vzdělanostní úroveň pracovníků v zemědělství stále výrazně nižší než pracovníků v národním hospodářství celkem. Mezi zemědělci jsou podstatně vyšší podíly pracovníků vyučených a pracovníků se základním vzděláním, naopak výrazně nižší podíly pracovníků s maturitou a vysokoškolským vzděláním. Vzdělanostní struktura pracovníků v zemědělství a národním hospodářství (rok 2004, %) 60,0 Pracovníci v zemědělství
54,2
Zaměstnaní v národním hospodářství 50,0 43,9
40,0 35,8
%
30,0
21,0
20,0
18,6
13,6
10,0 6,7
6,2
0,0 základní
vyučení, střední bez maturity
úplné střední s maturitou
vyšší a vysokoškolské
vzdělání
Pramen:
Strukturální výsledky za zemědělství ČR v roce 2004, ČSÚ 2004; Zaměstnanost a nezaměstnanost v ČR podle výsledků výběrového šetření pracovních sil - 3. čtvrtletí 2004, ČSÚ 2004.
2.2.6 Odborné vzdělávání a poradenství Resort zemědělství dbá na zajištění plynulého přenosu informací zemědělské praxi i do venkovského prostoru tak, aby všichni měli možnost se seznámit s cíli a záměry společné zemědělské politiky. Byly přijaty a realizují se koncepce vzdělávání a koncepce poradenství.
15
Vzdělávání Vzdělávací aktivity jsou každoročně schvalovány v ročním vzdělávacím plánu. Podle zaměření na cílové skupiny a podle formy jakou jsou realizovány je lze rozdělit na informační a osvětovou činnost a odborné vzdělávání. V roce 2003 bylo realizováno celkem 441 akcí, kterých se zúčastnilo 17 253 osob, v roce 2004 se konalo 381 akcí, kterých se zúčastnilo 18 083 osob. V rámci opatření 3.1. „Zvyšování profesního vzdělávání“ programu SAPARD bylo za rok 2004 realizováno v 25 projektech 362 vzdělávacích akcí a proškoleno 18 532 účastníků. Pro další odborné vzdělávání je určena síť vzdělávacích zařízení, kde jsou realizovány rekvalifikační kurzy, například kurz pro výkon obecných zemědělských činností pro splnění minimální zemědělské kvalifikace, nezbytné pro získání osvědčení zemědělského podnikatele a další vzdělávací aktivity podle potřeb cílových skupin. Ze zástupců Zemědělských agentur a pozemkových úřadů, výzkumných ústavů, zemědělských škol a agrárních nevládních organizací je vytvořen lektorský sbor. Těchto 300 certifikovaných lektorů je průběžně proškolováno (cca 5 tematických bloků ročně) a vybavováno učebními materiály tak, aby byli schopni získané znalosti předávat dál. I když se zdají být čísla proškolených osob úctyhodná, ČR nedosahuje v podílu účastníků celoživotního vzdělávání na počtu obyvatel mezi 25 - 64 lety (ČR celkem 6,3 %, zemědělství 2,5 %, průmysl l4,5 %, služby 9 %) průměru EU 9,4 %. Mají-li být splněny cíle vytyčené v Lisabonu, a to minimálně 12,5 % pracujících občanů EU ve věku 25 až 64 let se bude účastnit celoživotního vzdělávání, je nutné nabídnout vzdělávací programy s odpovídající tématikou právě skupině obyvatel venkovského prostoru a zemědělcům13. Systém vzdělávání je v současné době zaměřen pouze na resortní problematiku a není schopen plně pokrýt problematiku rozvoje venkova a diverzifikace do nezemědělských činností. Také přijetí nové legislativy týkající se uznávání kvalifikací bude klást nové nároky na strukturu a činnost celého systému. Problémy jsou s implementací opatření. Poradenství Poradenský systém MZe je budován v souladu se záměry NR 1782/2003 a poskytuje zemědělcům odbornou pomoc pro zajišťování a dodržování zákonných požadavků na hospodaření, a „dobrého zemědělského a ekologického stavu“. Systém využívá již od roku 1996 služeb soukromých poradenských subjektů a zajišťuje celoplošnou dostupnost poskytovaných služeb. Kvalita a dodržení standardu poradenské činnosti privátních poradců zúčastněných na poradenských programech MZe je zajišťována jejich průběžným vzděláváním, akreditací a následnou kontrolou. V současné době je v registru poradců MZe vedeno 241 privátních poradců. Metodickou a informační podporu pro vzdělávání a poradenství zajišťují Ústav zemědělských a potravinářských informací (ÚZPI) a Ústav pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL), čímž je dosažen jednotný postup v celé ČR a soulad se zásadami SZP. V každém kraji jsou vytvořena metodická pracoviště ÚZPI a poskytováním informační podpory na regionální úrovni jsou pověřeny subjekty se statutem Krajská informační střediska pro rozvoj zemědělství a venkova). Lesnická problematika je zajišťována regionálními pobočkami ÚHÚL. Podpora poradenských systémů musí také v souladu se strategií bezpečnosti potravin podle usnesení vlády ČR 1320/2002 napomoci systému zabezpečení zdravotní nezávadnosti potravin od prvovýroby až ke spotřebiteli. V této oblasti bude nutno poradenství směřovat k dodržování směrnic souvisejících se zdravím lidí, zvířat i rostlin
13
Pramen: Commission staff working paper, Progress towards the Lisbon objectives in education and training, 2005 Report.
16
a dodržování standardů hospodaření. Podpora v této oblasti včetně laboratorních služeb musí být řešena ve spolupráci se Státní rostlinolékařskou správou a Státní veterinární správou. V souladu s vodítky STAR Working Dokument VI/185/250/04-rev4 je třeba poradenské služby pro roky 2007 – 2013 v určité míře rozšířit i o technologické a analytické poradenství. Půjde především o návrh změn technologií a technologických postupů vyplývajících z požadavků Cross compliance a ekonomické hodnocení jejich důsledků. S postupným nabýváním platnosti jednotlivých směrnic EU je nutné zpracovat další metodické postupy a standardy poradenské práce, proškolit poradce a připravit balíčky poradenských služeb tak, aby byly pro zemědělce včas k dispozici.
2.2.7 Shrnutí Specifické charakteristiky zemědělské pracovní síly - zejména nižší úroveň vzdělání, špatná rekvalifikovatelnost a nízká mobilita, geriatrizace odvětví, podmíněná prvořadě nízkou úrovní mezd a přetrvávající disparitou mezd v zemědělství vůči jiným odvětvím, spolu s nízkou nabídkou zemědělských pracovních míst, nepříznivě podmiňují konkurenceschopnost zemědělské pracovní síly na agrárním i venkovském trhu práce i konkurenceschopnost odvětví jako takového. Jedním z řešení této problematiky je diverzifikace podnikatelských aktivit na venkově, jako možný zdroj dalších ekonomických zdrojů rozvoje venkova a investice do rozvoje lidských zdrojů na venkově. K řešení přispěje i podpora modernizace zemědělských a potravinářských podnikům, která přispěje k vyšší produktivitě práce a odrazí se v úrovni mezd v agrárním sektoru. Také rozvoj poradenství zaměřeného na podporu podnikání je řešením výše uvedených problémů.
2.3 Zemědělství 2.3.1 Podíl zemědělství na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství Pro informaci o pozici zemědělství na hospodaření státu uvádíme podíl odvětví zemědělství na hrubé přidané hodnotě vytvořené v národním hospodářství. V roce 2004 tento podíl činil podle ČSÚ (v běžných cenách spolu s lesnictvím a rybolovem) 2,77 %. Tento údaj vypovídá o tom, že se od roku 2 000 podíl odvětví zemědělství, lesního hospodářství a rybolovu na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství (v běžných cenách) snížil o 1,2 procentní body i přes téměř 14 % růst vytvořené hrubé přidané hodnoty vyjádřené ve stálých cenách roku 1995 (mil. Kč). V EU 15 zůstává tento podíl téměř konstantní. Podíl odvětví zemědělství na hrubé přidané hodnotě v NH a její výše 1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
4,74
4,74
4,29
4,18
3,80
3,97
3,73
3,11
2,82
2,77
62 892
62 331
60 513
67 684
70 431
74 276
68 979
70 636
70 417
71 629
1,70
1,60
1,50
1,80
1,70
1,70
1,60
1,60
Podíl odvětví zemědělství, lesnictví a rybolovu na HPH v NH v BC (%) HPH za odvětví zemědělství, lesnictví a rybolov ve SC roku 1995 (mil. Kč) Podíl zemědělství na HPH v b.c. v EU 15
.
.
Zdroj: ČSÚ, údaje čtvrtletních národních účtů, Eurostat
Úhrnná produktivita vstupů do zemědělství vyjádřená podílem HPH vytvořené v zemědělství na produkci zemědělství, byla v ČR výrazně nižší. Zatímco v EU 15 se od roku 1996 až 2003 pohyboval podíl HPH v zemědělství na produkci zemědělství vždy na 50 %, v ČR osciloval tento podíl kolem jedné třetiny.
17
V ČR se v období 1990 – 2003 zvyšovaly ceny vstupů i ceny zemědělských výrobců výrazně více než v EU 15. Ceny vstupů se v tomto období v ČR zvýšily na 175,4 %, tj. průměrným ročním tempem o 4,4 %, zatímco v EU jen na 122,2 %, tj. tempem jen 1,55 %, tedy téměř třikrát nižším. Ceny zemědělských výrobců vzrostly v tomto období v ČR na 137 % ceny, v EU na 107,1 %. Vyjádříme-li poměry temp růstu elasticitami, připadalo v ČR na jedno procento růstu cen vstupů 0,52 % růstu CZV. V EU připadlo na jedno procento růstu cen vstupů 0,34 % růstu cen výrobců. Odtud lze vyvodit, že zřejmě také díky téměř dvojnásobnému podílu mezispotřeby, převyšoval vliv zvyšování cen vstupů na ceny produkce v ČR značně tento vliv v EU, zhruba o 50 %.
2.3.2 Produkční výkonnost a konkurenceschopnost komodit RV a ŽV Zemědělské podniky v ČR (PO i FO) provozují převážně kombinaci RV a ŽV. Druhou nejčastější specializací je zaměření na RV. V rámci „čisté“ specializace pouze na RV pak nejvyšší počet subjektů pěstuje ovoce včetně vinné révy. Mezi nejvýznamnější specializace v rámci ŽV patří chov skotu. Živočišná produkce tvoří více než polovinu hrubé zemědělské produkce (58,2 %).
Vývoz HZP (mil. Kč) HZP
1995
2000
2001
2002
2003
2004
82 031
74 269
76 419
72 752
67 227
77 261
RV
35 694
33 670
35 353
32 483
28 124
38 879
ŽV
46 337
40 569
41 066
40 269
39 103
38 381
Pramen:
VÚZE, 2006
V EU 15 podle statistik OECD se objem zemědělské produkce zvyšoval v období 1995 – 2003 tempem 1,3 % ročně. Podíl rostlinné produkce na celkové produkci se snížil z 60 na 55 % díky mírnému průměrnému ročnímu poklesu (- 2,4 %).Objem živočišné produkce je zhruba stabilní. Obiloviny Obiloviny jsou tradičně nejvýznamnější komoditou rostlinné výroby v rozsahu pěstební plochy i produkce. Osevní plocha obilovin zaujímá dlouhodobě nad 50 % orné půdy. Procento soběstačnosti (podíl domácí spotřeby na produkci) obilovin celkem se od marketingového roku 1997/98 pohybuje v rozmezí 101,2 % (minimum v roce 2000/01) do 139,1 % (odhadované maximum v marketingovém roce 2004/05). Zastoupení pšenice v obilovinách je víc než 50%, zastoupení ječmene se pohybuje zhruba kolem 30 %. Dlouhodobě převažuje vývoz obilovin nad dovozem. CZV pšenice a ječmene se podle víceletého sledování14 pohybují v blízkosti cen Německa, Maďarska a Slovenska. Za předpokladu zachování obdobné cenové hladiny a nadále kvalitativně dobré produkce se v nejbližším období neočekávají významnější změny v produkci ani v obchodování s obilovinami. Silnou stránkou je dobrá mechanizace, nízký podíl lidské práce, nicméně produkce obilovin značně převyšuje poptávku. Kvalita obilovin je závislá na průběhu počasí. Vhodnou strategií je podpořit jiné využití obilovin, například k energetickým účelům. Cenově jsou obiloviny dlouhodobě konkurenceschopné, nicméně omezením jsou pro Českou republiku dopravní vzdálenosti na světové i evropské trhy. Spotřeba bude klesat. Technologické vybavení je na poměrně dobré úrovni, dočasným problémem je nedostatek skladovacích kapacit. Důležitost pro případné další zefektivnění výroby má rajonizace pěstování. Při hodnocení příležitostí je nutno uvést zejména značkový český slad, který musí usilovat o udržení konkurenceschopný na všech světových trzích. Příležitostí jsou dlouhodobě se zvyšující ceny ropy na světových trzích, které by mohly pozitivně ovlivnit produkci energetických obilovin.
14
IMDE-ZMP, týdenní sledování CZV ve vybraných zemích od roku 2001.
18
Cukrovka-cukr Výsledky v odvětví cukrovky a cukru se v posledních letech (po zavedení regulace trhu s cukrovkou a cukrem a zejména po vstupu ČR do EU) podstatně zlepšily. Výnos bílého cukru v roce 2004 dosáhl 8,03 t/ha. Dosažený výnos bílého cukru je již přibližně na úrovni průměru EU 25 (8,31 t bílého cukru z 1 ha). Technologické zpracování cukru je na evropské úrovni. V souvislosti se schválenou reformou „cukerního režimu“, která začne 1. července 2006, a signalizovaným podstatným snížením institucionálních cen cukrovky a cukru bude konkurenceschopnost českého cukru závislá zejména na dalším vývoji nákladovosti produkce cukrovky a cukru. Změny v oblasti výroby cukru budou mít ekonomicko-sociální dopady v některých regionech. Řešením těchto problémů bude možné provázaností osy I a III Programu rozvoje venkova. Olejniny Sklizňové plochy olejnin se v ČR od roku 2000 do roku 2004 pohybovaly v rozpětí od 382 do 437 tis. ha. Celková produkce olejnatých semen dosahovala v závislosti na výnosu řepky olejné od 601 do 1 108 tis. t. Celková produkce řepkového semene v roce 2004 dosáhla 934,7 tis. t. Kapacita domácích tukových závodů dosahuje přibližně 550 tis. t olejnatých semen při zpracování za tepla i studena. V minulých letech se vždy podařilo domácí přebytky olejnatých semen exportovat. Obrat nastal v roce 2003/04, kdy při neúrodě v ČR byla řepka dovážena a tím došlo ke ztrátě vývozních trhů. Po nadúrodě v roce 2004/05 zůstává podle bilance v současné době na skladech 250 až 300 tis. t. řepkového semene. Průměrná CZV za marketingové roky 2000/01 až 2004/05 činí 7 029 Kč/t, s tím, že v roce 2003/04 (produkce 387,8 tis. t) dosáhla CZV 8 048 Kč/t a v roce 2004/05 (produkce 934,7 tis. t) dosahuje CZV 6 168 Kč/t. Vzhledem k možnosti zpracování řepky na metyl-ester řepkového oleje (MEŘO), případně na technické degradabilní oleje a vzhledem k nízkým dopravním nákladům do zahraničních zpracoven, bude řepka olejná i z důvodu zvyšujícího se zájmu po pokrutinách (extrahovaných šrotech) i nadále konkurenceschopná. Úzkým hrdlem však je v ČR zpracování olejnin. V systému pěstování řepky jsme na špičkové evropské úrovni. Příležitostí jsou dlouhodobě se zvyšující ceny ropy na světových trzích. Nutností jsou investice do výzkumu výroby řepky i dalšího zpracování. Rozšiřuje se pěstování slunečnice, která však je kompletně vyvážena do zahraničí, vzhledem k neexistenci národních zpracovatelských kapacit. Na světové úrovni je v ČR pěstování máku, který ale má problémy s odbytem. Konkurencí v této oblasti je Turecko. Příležitostí je orientace na značkové výrobky a druhy máku, tradičně pěstovaného v českých zemích. Brambory Plochy brambor se v ČR postupně snižují a pěstování konzumních brambor se přesouvá do níže položených oblastí (Polabí, Jižní Morava), kde je docilováno vyšších hektarových výnosů. Od roku 2000 do roku 2004 klesly plochy brambor celkem v ČR o 33,2 tis. ha a celková produkce brambor o 614,2 tis. t. Pro přidělenou kvótu 33,66 tis. t bramborového škrobu je potřeba přibližně 6,5 tis. ha brambor a k zajištění sadby cca 8 tis. ha. V roce 2004/05 byl v ČR dosažen průměrný hektarový výnos 24 t/ha a průměrná CZV klesla na 2 600 Kč/t. Průměrná CZV dosažená v marketingovém roce 2004/05 je srovnatelná s CZV konzumních brambor v zemích EU 15. Celková konkurenceschopnost je při pěstování brambor nízká a ČR se v EU 25 řadí až za Rakousko a Španělsko.
19
Jablka Nejvýznamnějším ovocným druhem v ČR jsou jablka, která se na sklizni ovoce podílí cca 70 %. Přibližně 60 % sklizených jablek pochází z intenzivních ovocných sadů, jejichž plocha není z hlediska věkové struktury příznivá. Více než polovinu plochy zaujímají sady s poklesem plodnosti. Průměrné hektarové výnosy se pohybují mezi 16 až 22 t/ha, což je proti vyspělým ovocnářským státům málo. 50 % sadů je přestárlých, obměna sadů je jedním z úkolů. Pro zajištění konkurenceschopnosti je potřeba zajistit stabilizaci obchodních cen a dále zvyšovat výnosy a kvalitu jablek výsadbou nových sadů a likvidací sadů přestárlých. Skladovací kapacita je vybudována, díky předvstupní podpoře ze SAPARDU. V současné době je také podporována z OP. Do zakládání intenzivních sadů, zavlažovacích systémů a zlepšení odrůdové skladby. Příležitostí je obecně zpracování, zejména výroby koncentrátů, výroby pektinu a rozvoj a odbyt u dalších druhů ovoce (višně, švestky). Speciální plodiny Pro Českou republiku jsou velmi vyznané tradiční komodity chmel a len přadný. V posledních letech stoupá význam okrasného zahradnictví. Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) zaznamenávají v posledním období nárůst zájmu pěstitelů, který je podpořen zájmem spotřebitelů, a to i v rámci ekologického pěstování. V roce 2004 byly LAKR pěstovány na 11 748 ha (ČSÚ). Konkurenceschopnost českých LAKR je do jisté míry omezena nedostatečným zázemím pro posklizňovou úpravu, i přesto patří český kmín a makovina mezi exportní komodity ČR. Česká republika je největším producentem jemného aromatického chmele a zemí s největší plochou tohoto chmele na světě. V rámci EU je ČR druhým největším producentem chmele (za Německem). Ve srovnání s rokem 2003/04 se produkční plocha chmele v ČR v roce 2004/05 snížila o 104 ha (1,8 %) na 5 838 ha. Z celkové domácí výměry chmele se na rozhodující části 5 407 ha (92,6 %) pěstovala odrůda Žatecký poloraný červeňák (93,8 % v roce 2003). Zvýšení konkurenceschopnosti okrasného zahradnictví rekonstrukcí starých a výstavbou nových speciálních pěstebních ploch (skleníků, kontejneroven apod.) lze docílit snížením nákladů na jednotku práce. Nutná je intenzivní obnova porostů a investice do chmelových konstrukcí a strojů pro sklizeň a posklizňovou úpravu a ošetřování chmelnic. Pro stabilizaci výnosů hraje důležitou roli zavádění zavlažovacích systémů. Zbývá dořešit otázku klimatizovaného skladování. Vzhledem k tomu, že se jedná o významnou exportní zemědělskou komoditu na trhy třetích zemí je potřeba pracovat na rozvoji propagace a marketingu na těchto trzích. Přadným lnem bylo v roce 2004 oseto podle údajů Lnářského svazu 5 499 ha. V ČR je po vstupu do EU problém s odbytem. Na základě požadavku potřeby textilního průmyslu na množství lněného vlákna vyplývá, že přibližně polovina potřeby pro výrobu lněných přízí se k nám musí dovážet, a to i v kvalitě, kterou by bylo možno získat ze stonků vypěstovaných v ČR. Proto podmínkou zachování, nebo rozšíření ploch přadného lnu potřebného k výrobě požadovaného množství lněných vláken je zabezpečení investic v tomto sektoru, zejména do moderní sklizňové techniky. Okrasné zahradnictví je sektorem s potenciálem širšího uplatnění produkce na evropském trhu vzhledem k tomu, že ČR má v této oblasti dlouholetou tradici a žádané nové odrůdy. Poptávka po okrasném zboží se každoročně zvyšuje. Tuzemská květinářská produkce roste průměrně ročně o 5 % a dosáhla hodnoty 1,4 mld. Kč. Její podíl na celkové spotřebě květin v ČR je 43%.
20
Zvýšení konkurenceschopnosti okrasného zahradnictví rekonstrukcí starých a výstavbou nových skleníků lze docílit snížením nákladů na jednotku produkce. Hlavním cílem je snížení nákladů na vytápění skleníků a na regulaci skleníkového klimatu, včetně zlepšení technologického vybavení podniků. Mléko Výroba mléka je od konce 90. let stabilizovaná na úrovni zhruba 2,6 – 2,7 mld. litrů ročně. Postupné snižování stavů dojeného skotu je kompenzováno růstem užitkovosti. 6 006 l je průměrná užitkovost v ČR. Genetický potenciál chovů je dostatečný. Horní limit produkce představuje národní referenční množství ve výši 2 682 143 l. Z celkové tržní produkce mléka bylo ve formě mlékárenských výrobků vyvezeno v roce 2004 zhruba 30 %. Výrazný růst CZV mléka po vstupu ČR do EU se do konce roku 2005 výrazně zpomalil, neboť došlo k vyrovnání úrovní CZV mléka v regionu střední Evropy. Volný trh EU dává předpoklad obdobné úrovně a obdobného vývoje CZV, kdy o konkurenceschopnosti rozhoduje úroveň nákladů, míra rentability a kvalita mléka. Vysoký stupeň koncentrace výroby mléka v ČR ve srovnání s okolními zeměmi je dobrým výchozím bodem a dává předpoklad udržení stávající konkurenceschopnosti. Tuto výhodu je nutno posílit zvýšením produktivity. Rentabilitu nelze zvýšit cestou rozšíření produkce (omezení kvótami), je nutno investovat do zlepšení podmínek chovu, snížení nákladů a podílu lidské práce. Volné ustájení je v ČR zhruba na 60 % stavu. S očekávaným zvýšením cen energie a lidské práce je nutné investovat zejména do oblasti modernizace ustájení. Hovězí maso Spotřeba hovězího masa od roku 1990 se poměrně rychle snižovala. Na tuto skutečnost s určitým zpožděním reagovala i výroba snižováním stavů krav a skotu celkem. V roce 2000 a 2001 došlo k zastavení poklesu výroby na úrovni 208 tis. t. v živé hmotnosti. Vlivem vývozu zástavového skotu následovalo v letech 2002 až 2004 další snižování výroby hovězího masa při zachování soběstačnosti. V následných letech dojde zřejmě ke stabilizaci stavů krav, snižování dojných krav bude nahrazováno kravami masných typů. Výroba hovězího masa bude závislá od jeho zpeněžování a výhodnosti vývozu zástavového skotu i z důvodu nízké soběstačnosti Evropské unie, kde dosud převažuje dovoz nad vývozem hovězího masa. Konečná cena českého masa není konkurenceschopná díky dlouhé době výkrmu a vysokým nákladům a chovu mléčných plemen do vysoké porážkové hmotnosti. Nízké přírůstky jsou působeny především nevhodnými způsoby krmení, kvalitou krmiv apod. Vývoz zástavového skotu masných plemen a vykrmených býků do okolních členských zemí byl v uplynulých letech výrazný. Nicméně měnící se trendy ve vývozu a dovozu hovězího, snižující se spotřeba, zrušení kvót v rámci revidované SZP a další trendy ovlivní dosud zavedené systémy odbytu. Navrhuje se proto zaměřit v nejbližší době podpory do oblasti investic snižujících náklady chovu a zejména výkrmu skotu, výroby a skladování krmiv a rovněž do řešení otázek odbytu hovězího masa se zaměřením na certifikaci kvality a značkové, kvalitní zboží. Vepřové maso Produkce vepřového masa měla v posledních letech klesající tendenci a byla provázena snížením stavů prasat. Meziroční pokles produkce v roce 2004 dosáhl 5,7 %. Tento trend je způsoben stále se zvyšujícími dovozy levnějších druhů vepřového masa, zejména ze zemí EU. Podíl exportu na domácí produkci představoval 8,2 %. Od roku 2000 nedosahuje výroba vepřového masa úrovně domácí spotřeby a ČR je v produkci vepřového masa nesoběstačná (v roce 2004 soběstačnost 91,3 %).
21
Uplatnění domácí produkce na trzích EU, ale i třetích zemí bude záviset na cenové úrovni a kvalitě exportované suroviny nebo výrobků. Očekává se, že bilance zahraničního obchodu s vepřovým masem bude nadále záporná. Oproti vyspělým evropským státům máme nižší odchovy selat na prasnici a nižší přírůstky. Řešením jsou investice do chovatelských technologií. Ustajovací zařízení základního plemenného materiálu musí být modernizována. Drůbeží maso Produkce drůbežího masa vykazovala až do roku 2002 rostoucí trend, který byl ovlivněn zvyšující se poptávkou. Spotřeba drůbežího masa na obyvatele v roce 2004 dosáhla 24,3 kg/rok. Dovoz i vývoz drůbeže včetně drůbežího masa se během posledních let zvyšoval, saldo však zůstalo záporné. V roce 2006 se očekává již jen mírný růst výroby. Domácí spotřeba drůbežího masa bude spíše stagnovat, popř. růst jen mírně. Vývoz drůbeže a drůbežího masa se bude pravděpodobně uskutečňovat především do sousedních států. Prosazení se na zahraničních trzích bude možné i přes velkou konkurenci. Je však nutno investovat do welfare technologií. Příležitosti jsou především ve vývozu specifických výrobků (chlazené/mražené díly, speciality apod.). Očekává se, že dovoz drůbežího masa patrně poroste, a to jak ze zemí EU 25, tak ze třetích zemí (zejména Brazílie). Další snižování nákladů, spojené s investicemi do moderních chovů, je proto strategickým cílem i v dalším období. Rozvoj značkových výrobků kvality, propagace a marketingu je možným řešením očekávaného zvýšeného dovozu ze třetích zemí. Vejce Produkce vajec od roku 2001 klesala a byla provázena snižujícími se stavy nosnic. V roce 2004 nebyla ČR poprvé od roku 1989 soběstačná v produkci vlivem importu vajec za nízké ceny. Dovoz vajec a vaječné hmoty se každoročně zvyšuje a nepatrně roste také vývoz, saldo však zůstává záporné. V následujících letech očekáváme prohlubování rozdílu mezi produkcí a domácí spotřebou vajec. Mezi nepříznivé faktory, které ovlivní sektor vajec, patří zejména dovozy vajec za nízké ceny a vysoké náklady na welfare nosnic. To je zapříčiněno zastaralými technologiemi, nízkou produktivitou a vysokými náklady na jednotku produkce. Cílem pro další období je zavedení moderních chovatelských technologií, zaměřených na větší koncentraci zvířat při současném plnění welfare podmínek chovu. Pro vyjádření konkurenceschopnosti je významný ukazatel podíl produkce na domácím a zahraničním trhu a saldo zahraničního obchodu jednotlivých komodit.
22
Střednědobá prognóza vývozu, produkce a domácí spotřeby u vybraných komodit Produkce obilovin roku 2005 je odhadovaná v kontextu pětiletého průměru. Domácí spotřeba obilovin je poměrně stabilizovaná. Vývoz obilovin je do značné míry závislý na potřebách vnitřního trhu EU 25, který má v současné době vysoké zásoby obilovin (včetně intervenčních zásob) a ve střednědobém výhledu předpokládá stabilizovanou výrobu i spotřebu obilovin. Také v ČR bude mít převis nabídky nad poptávkou a vysoká úroveň konečných zásob zřejmě dlouhodobější trvání. Stanovení pravidel pro výrobu biolihu je opět na začátku, takže se pro nejbližší období dá očekávat pouze minimální využití orné půdy pro pěstování obilovin pro tento účel. Tyto skutečnosti dávají ve střednědobém výhledu (tj. v letech 2006 - 2008) předpoklad pro stagnaci výroby obilovin. Produkci cukru v letech 2006 – 2008 je možné předpokládat ve výši přibližně 475 tis. t, pokud by se celá cukerní kvóta udržela v ČR a za předpokladu, že bude nakoupena dodatečná kvóta cukru přidělená ČR ve výši přibližně 20 070 t z nabídky cukru. Ve srovnání s rokem 2004 by tedy došlo k poklesu produkce cukru o více než 80 tis. t. Spotřeba cukru v ČR má značné výkyvy. V poslední době je ovlivněna zvýšením dovozu isoglukózy, glukózy a invertního cukru. Za předpokladu, že spotřeba cukru by se udržela na úrovni průměru posledních tří let, tj. ve výši asi 450 tis. t, činil by exportovatelný přebytek cukru přibližně 25 tis. t. Export cukru by se tedy ve srovnání s vývozem cukru v hospodářském roce 2004/05 podstatně snížil (334,4 tis. t včetně intravývozů). Produkce cukru bude výrazně ovlivněna reformou společné organizace trhů v odvětví cukru v EU, zejména v okrajových produkčních územích. U komodity brambory se pro následující tři roky očekává téměř konstantní produkce, zatímco domácí spotřeba bude vykazovat mírný pokles. Vývoz se bude podle očekávání zvyšovat až na 50 tis. t. Produkce řepky olejné se v letech 2006 až 2008 nebude zvyšovat, rovněž domácí spotřeba bude stabilní. Očekává se růst vývozu až na 250 tis. t. Produkce jablek z intenzivních ovocných sadů, které mají pro zásobování domácího trhu rozhodující význam, se v nejbližších letech nezmění vzhledem k tomu, že téměř 60 % jabloňových sadů je přestárlých. Domácí spotřeba jablek se bude v nejbližších letech měnit nevýrazně a bude závislá na dosažené produkci v jednotlivých letech. Předpokládá se mírně zvyšování spotřeby vyjádřené v hodnotě čerstvé na cca 25 kg/os./rok. Vývoz jablek z ČR tvoří téměř výhradně moštová jablka. Produkce mléka bude i nadále limitována kvótou. V souvislosti se snižováním prostředků EU vyčleněných na exportní dotace se bude muset výroba i vývoz mlékárenských výrobků posunovat ve prospěch výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Vyšší výměna zboží mezi jednotlivými státy EU zejména u sýrů změní částečně využívání domácí produkce ve prospěch dovezených sýrů. Podíl sýrů z dovozu na tuzemském trhu se bude pohybovat kolem 40 %. Celková domácí spotřeba v přepočtu na mléko mírně poroste. Výroba hovězího masa bude závislá na zejména počtu krav chovaných na mléko, neboť rozhodující část produkce bude pocházet i v následujících třech letech od skotu mléčných plemen. Očekávaná výroba bude mít stagnační až mírně klesající trend. Domácí spotřeba se nebude výrazně zvyšovat a v přepočtu na obyvatele se bude pohybovat na cca 11 - 12 kg/rok. Vývoz bude realizován převážně v živých zvířatech zejména masných plemen a bude meziročně mírně růst. Očekávaná produkce vepřového masa v letech 2006 - 2008 by se měla mírně zvyšovat. Domácí spotřeba bude poměrně stabilní, nepředpokládá se její výrazný růst. Vývozy vepřového masa budou mírně růst, budou však závislé na úrovni cen domácí produkce a úrovni cen v ostatních evropských zemích. U drůbežího masa se produkce již nebude zvyšovat a rovněž domácí spotřeba již výrazně neporoste. Část spotřeby kuřecího masa může být nahrazena masem krůtím. Vývoz drůbežího masa by se v letech 2006 - 2008 mohl ještě zvýšit.
23
Produkce vajec se bude v nejbližších třech letech patrně snižovat, neboť domácí výrobě budou konkurovat vejce dovezená za nižší ceny. Domácí spotřeba bude patrně mírně klesat, ale bude přesahovat produkci. Vývoz vajec nebude růst, spíše se dá očekávat jeho stagnace.
2.3.3 Hospodářské výsledky v zemědělství Hospodářské výsledky zemědělství v období let 1999 – 2003 se vyznačují relativně stabilním průběhem tržeb, osobních nákladů a odpisů. Mírné zvednutí hladiny tržeb za vlastní výrobky a služby (4,5 resp. 8 %) v letech 2000 a 2001 bylo jedním ze zásadních faktorů, který způsobil pozitivní efekt, kdy se zemědělství jako resort posunulo do kladných čísel v celkovém výsledku hospodaření. Základní souhrnné hospodářské výsledky podniků hospodařících na půdě (mil. Kč) Ukazatel Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb 1) Přidaná hodnota (účetní) Osobní náklady Odpisy dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku 2) Výsledek hospodaření Majetek (aktiva) celkem Dlouhodobý hmotný majetek Oběžný majetek z toho - zásoby Kapitál (pasiva) celkem Vlastní kapitál Cizí zdroje z toho - úvěry celkem 3) Obrat aktiv 4) Míra zadluženosti 5) Výnosnost celkového kapitálu
1999
2000
2001
2002
2003
92 303 33 010 24 963
96 485 35 259 24 520
99 831 36 955 24 720
92 323 29 282 24 830
94 736 31 250 26 127
12 929 -2 229 199 484 120 108 67 110 41 704 199 484 106 698 92 151 25 318 46,27 46,19 -1,12
12 769 3 409 193 829 116 538 67 155 41 179 193 829 117 104 75 942 20 060 49,78 39,18 1,76
12 383 2 728 188 930 113 911 67 104 41 091 188 930 118 999 69 127 18 108 52,84 36,59 1,44
12 508 -3 553 180 969 110 345 62 730 39 157 180 969 109 431 70 801 20 002 51,02 39,12 -1,96
13 395 -1 262 184 744 112 341 65 165 38 558 184 744 112 312 72 175 19 228 51,28 39,07 -0,68
1) U podniků fyzických osob = obchodní marže + tržby za prodej výrobků a služeb - nákup materiálu - provozní režie po odpočtu pojistného majetku a výroby, daní a úroků. 2) U podniků právnických osob výsledek hospodaření za účetní období, u podniků fyzických osob rozdíl příjmů a výdajů započitatelných do základu daně z příjmů po odpočtu odměny podnikatele a jeho rodiny. 3) Tržby za prodej výrobků a služeb / majetek celkem. 4) Cizí zdroje / celkový kapitál *100. 5) Výsledek hospodaření / celkový kapitál * 100. Pramen: Zprávy o stavu zemědělství ČR
Aktiva celkem ve sledovaném období zaznamenala pokles především z titulu snížení dlouhodobého hmotného majetku. Zvýšil se obrat aktiv. Ve srovnání s rokem 1999 došlo ve zdrojové části hospodaření podniků ke zlepšení. Navýšil se vlastní kapitál, poklesly úvěry. Snížila se míra zadluženosti. V letech 2000 a 2001, byla zaznamenána kladná výnosnost celkového kapitálu a projevil se pozitivní vliv dotací.
24
Podnikatelská struktura fyzických a právnických osob v zemědělství1), stav koncem roku 2004 Právní forma
Počet podniků
Obhospodařovaná Obhospodařovaná zemědělská půda orná půda ha
%
ha
%
Průměrná výměra2) ha z. p.
ha o. p.
Fyzické osoby celkem
51 420
1 019 814
27,5
677 090
24,5
20,7
13,2
z toho - SHR
32 231
919 890
24,8
615 903
22,3
28,5
19,1
Právnické osoby celkem
3 219
2 684 382
72,5
2 090 322
75,5
925,3
649,4
v tom - obchodní společnosti celkem
2 361
1 660 531
44,8
1 273 611
46,0
796,0
539,4
1 662
810 852
21,9
572 242
20,7
559,6
344,3
657
835 078
22,5
692 042
25,0
1 394,1
1053,3
678
938 470
25,3
768 812
27,8
1 424,1
1133,9
180
85 381
2,3
47 898
1,7
547,3
266,1
54 639
3 704 196
100,0
2 767 412
100,0
71,0
50,6
z toho - spol. s r. o. - a. s. - družstva 3)
- ostatní Celkem
1) Zemědělsky aktivní subjekty s velikostními parametry odpovídajícími prahovým hodnotám AGC 2000. 2) Vypočteno za podniky obhospodařující zemědělskou půdu. 3) Státní podniky, příspěvkové organizace aj. Pramen:
ČSÚ - Zemědělský registr
Zpracoval: E. Divila (VÚZE)
25
Vývoj podnikatelské struktury zemědělství v období 1995 - 2004 1)
Obhospodařovaná z. p.
1)
Počet podniků
Právní forma
ha 1995
2000
2004
Fyzické osoby celkem
20 820
24 053
23 363
z toho - SHR
1995 822 518
2000 934 137
Podíl na celkovém počtu pracovníků (%)
% 2004
1995
2000
2004
1995
3)
992 811
23,2
25,8
27,0
15,8
19 648
20 115
20 099
765 272
849 292
905 176
21,6
23,5
24,6
14,2
Právnické osoby celkem
2 395
2 587
2 716
2 721 518
2 680 683
2 684 122
76,8
74,2
73,0
84,2
v tom - obchodní společnosti celkem
1 196
1 726
1 936
995 815
1 578 881
1 660 321
28,1
43,7
45,2
31,5
945
1 171
1 339
714 358
783 707
810 697
20,2
21,7
22,0
16,4
223
519
564
268 899
779 707
835 028
7,6
21,6
22,7
14,9
z toho - spol. s r. o. - a. s. - družstva Celkem
1 105
723
654
1 665 724
1 059 444
938 460
47,0
29,3
25,5
48,2
23 215
26 640
26 079
3 544 036
3 614 820
3 676 933
100,0
100,0
100,0
100,0
20004) 17,6 15,4 82,4 48,5 17,9 30,0 31,7 100,0
2)
20035) 22,1 . 77,9 49,5 17,5 31,4 26,4 100,0
1) Podniky s výměrou od 3 ha z. p. 2) Pracovníci v podnicích všech velikostních skupin, včetně podniků bez půdy. 3) Průměrný počet trvale činných pracovníků za období leden až září 1995. 4) Pracovníci v hlavním zaměstnání v zemědělství, stav k 30. 9. 2000. 5) Podle údajů strukturálního šetření ZEM 2003 o pracovních sílách v zemědělství, vyjádřených v ročních pracovních jednotkách (fyzický počet pracovníků přepočtený na plně zaměstnané). Pramen:
ČSÚ, Agrocenzus 1995 a 2000; strukturální šetření ZEM 2003 a aktualizovaný zemědělský registr (2004)
26
Ve výsledcích zemědělských podniků v roce 200415 se projevily tyto základní tendence: meziroční nárůst hrubé zemědělské produkce ve stálých cenách roku 1989; růst indexu CZV proti stejnému období minulého roku (cca o 8 %); průměrný nárůst indexu cen vstupů proti roku 2003 (cca o 7 %); změna úrovně dotací a podpor do zemědělství ; změny v důsledku působení trhu spojené se vstupem ČR do EU.
• • • • •
Kombinace působení uvedených faktorů způsobila významný nárůst efektu hospodaření zemědělských podniků v roce 200416. Zemědělská prvovýroba není dostatečně integrována do potravinářského průmyslu a má tedy omezený vliv na kvalitativní zhodnocování a zpeněžování vlastní produkce. Pro další programové období se s ohledem na požadavek zvyšování přidané hodnoty v zemědělské prvovýrobě doporučuje zlepšit integraci zemědělství v potravinářském řetězci.
2.3.4 Srovnání hospodaření českých zemědělských podniků hospodařících na půdě s podniky v EU 15 Pro orientační srovnání konkurenceschopnosti a hospodaření zemědělských podniků v ČR a v EU 15 byla použita jednotku EVJ (Evropská velikostní jednotka), která udává ekonomický rozměr podniků, zjištěný na základě standardního příspěvku na úhradu. (1 EVJ= 1200 EUR).17
Struktura podniků podle ekonomické velikosti v ČR a EU-15 Ekonomický rozměr podniku v Evropských velikostních
Počet podniků v šetření FADN
jednotkách (EVJ) ČR
Malé (‹ 8 EVJ)
EU 15
Pramen:
2004 82
Průměrná výměra v ha z.p
% 5,9
2004 33,6
Středně malé (8 - 16 EVJ)
229
16,5
49,4
Středně velké (16 - 40 EVJ)
333
24,0
82,9
Velké (40 - 100 EVJ)
180
13,0
184,1
Velmi velké (› 100 EVJ)
562
40,5
1433,1
Všechny velikosti
1386
100,0
635,1
Malé (‹ 8 EVJ)
963600
31,8
6,8
Středně malé (8 - 16 EVJ)
579630
19,1
15,8
Středně velké (16 - 40 EVJ)
709180
23,4
35,8 67,5
Velké (40 - 100 EVJ)
518860
17,1
Velmi velké (› 100 EVJ)
260590
8,6
142,1
Všechny velikosti
3031860
100,0
37,3
Eurostat, šetření FADN
Struktura podniků podle tohoto hodnocení je souměřitelná. Při vyjádření nároku půdy v ha na jednotku EVJ (ha/EVJ) v obou sledovaných kategoriích středních a velkých podniků (při zohlednění parity kupní síly) mají podniky v ČR téměř dvojnásobný nárok na půdu pro vyprodukování jedné EVJ („ekonomickou sílu“) oproti EU 15 s logickým dopadem na jejich nižší konkurenceschopnost. 15
V roce 2004 se změnila metodika vykazování hospodářských výsledků zemědělských podniků. Souhrnné výsledky zemědělství se uvádí na základě Souhrnného zemědělského účtu ( zdroj ČSÚ).
16
Viz Zpráva o stavu zemědělství za rok 2004.
17
Aktuální data nejsou zatím k dispozici.
27
Z tohoto důvodu má osa I, fondu na rozvoj venkova, jejímž tématem a hlavním cílem je posílení konkurenceschopnosti podniků cestou modernizace, inovací a restrukturalizace fyzického vybavení podniků velký význam v rámci řešení problémů českého venkova. Přístup k inovacím a realizace výzkumu a vývoje v praxi zemědělských podniků Zájem zemědělské praxe a poradenských firem o výsledky vědy a výzkumu je značný. Významně je ovlivňován cenou a přístupností informací. • • • • •
Hlavní oblasti zájmu uživatelů: ekonomika zemědělské výroby a konkurenceschopnost podniku, legislativa a dotace (tuzemské, EU), obnovitelné zdroje energie, využití biomasy, zemědělská výroba a životní prostředí, zdravotní nezávadnost potravin a ochrana před přenosem nakažlivých chorob zvířaty a ptactvem.
• •
Výsledky výzkumu a podklady pro inovaci v zemědělských podnicích jsou předávány formou: metodická doporučení, technologická doporučení, technicko-ekonomické normativy, konference a semináře, tištěné metodiky a příručky pro praxi, publikace, internetové stránky výzkumných ústavů, speciální poradenské portály.
1. 2.
Výsledky výzkumu jsou využívány: ve státním poradenském systému MZe (bez úplaty) – ÚZPI zajišťuje transfer informací pro ostatní poradenské subjekty (privátní) a rovněž je využíváno pro vzdělávání a akreditaci poradců, jejich metodické vedení a kontrolu jejich práce v privátních poradenských firmách a pro odborníky ze zemědělské praxe jsou přístupné – volně – na internetových stránkách VÚ a na poradenských portálech (Agronavigátor, Agroporadenství, Agris, apod.), za úplatu (ve výši nezbytných materiálových nákladů, je to podporováno MZe), nebo formou tištěných příruček, sborníků ze seminářů a konferencí apod.
2.3.5 Velikostní a vlastnická struktura zemědělských podniků Vývoj vlastnické struktury v českém zemědělství doznal nejvýraznějších změn v počátcích transformace mezi lety 1990 a 1995 zejména z titulu uplatňování restitučních nároků18, transformace zemědělských družstev a privatizace státních statků. Vývoj podnikatelské struktury v zemědělství se v období 1995 – 2003 vyznačoval i významnými posuny ve velikostní struktuře. Stav k roku 2003 na základě Strukturálních výsledků šetření ČSÚ je obtížně srovnatelný se strukturou vykazovanou za EU z důvodu odlišné rozlišovací úrovně velikostních skupin. Lze konstatovat, že odlišná velikostní struktura podniků (ve srovnání s EU) vyžaduje velmi opatrný postup při vzájemném hodnocení podniků, ale zároveň je zřejmé, že velikostní struktura podniků ČR oproti EU skýtá dobré podmínky pro nastolení a udržení konkurenceschopnosti českých zemědělských podniků.
18
Stav vypořádání restitučních nároků je téměř ukončen, protože v roce 2003 bylo 98,6 % restitučních případů vypořádáno; doposud nebylo rozhodnuto o restituci církevní půdy.
28
Struktura podniků dle velikosti v EU15 v roce 2000 Velikostní skupiny, ha z.p. Počet podniků (v tis.) 0 - 5 ha z.p. 3 903,3 5 - 10 ha z.p. 834,3 10 - 20 ha z.p. 691,3 20 - 50 ha z.p. 738,4 více než 50 ha z.p. 603,4 Celkem 6 770,70
% Výměra v tis.ha 57,7 6 595 12,4 5 877 10,2 9 825 10,9 23 615 8,9 80 869 100 126 791
% 5,3 4,7 7,7 18,6 63,8 100
Zdroj: Eurostat
Hlavní formou užívání půdy je pronájem (podniky hospodaří na téměř z 90 % najaté z.p.). S rostoucí výměrou roste podíl pronajímané půdy (v podnicích fyzických osob činí v průměru 70 %, v podnicích právnických osob 96,7 %). Postupně dochází ke zvyšování podílů vlastní obhospodařované půdy a to jak u podniků FO tak i PO. Pomalému rozvoji trhu s půdou a převládajícímu způsobu užívání půdy formou nájmu přispívá značně roztříštěné vlastnictví zemědělské půdy (cca 3 - 3,5 mil. vlastníků). Reflexe velikostní struktury podniků přistoupených zemí, je podmínkou nutnou pro to, abychom mohli čerpat zdroje pro posílení konkurenceschopnosti zemědělských podniků. Údaje o zemědělských podnicích v členění podle počtu pracovníků jsou publikované pouze v Agrocenzu 2000. Tam je nejvyšší vyčleněnou kategorií skupina podniků s 300 a více pracovníky. V této kategorii bylo pouze 13 podniků, pracovalo v ní 5 025 pracovníků v hlavním zaměstnání a tyto podniky obdělávaly 59 104 ha zem. Půdy (průměr na 1 podnik této skupiny je 4,5 tis. ha a 387 pracovníků). Statistickým přiblížením bylo zjištěno, že podniků nad 250 zaměstnanců je cca 81 (rozmezí 78 - 83 podniků) a obhospodařují do 450 tis. ha zemědělské půdy. Nad 750 zaměstnanců nemá žádný zemědělský podnik.
2.3.6 Technicko-materiální a finanční zabezpečení (vybavení) zemědělské výroby V roce 2003 činila hodnota budov a staveb u podniků PO 20 597 Kč/ha, tj. dvojnásobek ve srovnání s podniky FO s 9 048 Kč/ha. Tento rozdíl vyplývá z výrobního zaměření.( PO se ve větší míře orientují na ŽV). Dále pak podniky PO jsou více zatíženi nevyužívanými budovami (tzv. „staré zátěže“), což je důsledek probíhající restrukturalizace sektoru. Stájové kapacity - chov dojnic k 30.9.2000 Dojnice - stáje vazné z toho postavené nebo rekonstruované po celkem 1.1.1990
Subjekt počet (stájí) ČR FO PO
% podíl na celkové kapacitě 408 269 56,2 104 666 70,3 303 603 52,6
kapacita (ks zvířat)
8 547 5 381 3 166
počet 1 005 939 66
kapacita 24 452 14 326 10 126
Zdroj: Agrocenzus 2000
29
Dojnice - stáje volné celkem z toho postavené nebo rekonstruované po celkem 1.1.1990 % podíl na celkové kapacitě 317 734 43,8 44 209 29,7 273 525 47,4
počet kapacita (stájí) (ks zvířat) 2 578 1 216 1 362
počet 1 296 422 874
kapacita 214 035 23 129 190 906
Stájové kapacity v chovu prasat stáje pro prasnice subjekt
stáje pro výkrm
z toho postavené nebo z toho postavené nebo Celkem rekonstruované po 1.1.1990 rekonstruované po 1.1.1990 kapacita ∅ na stáj kapacita ∅ na stáj kapacita ∅ na stáj ∅ na stáj počet ks počet ks počet ks kapacita ks počet ks ks ks ks ks ks ks ks 5659 456148 81 1014 91423 90 10969 2359522 215 2135 719110 337 2501 59210 24 530 14519 27 7083 315385 45 1206 95488 79 3114 393282 126 473 76037 161 3596 2014640 560 884 614337 695 Celkem
ČR FO PO
Pramen: Agrocenzus 2000
Analýza současného stavu zemědělské techniky Zemědělská technika významným způsobem ovlivňuje produktivitu práce, ekonomiku výroby a konkurenceschopnost zemědělského podniku. Proces mechanizace českého zemědělství byl v rozhodujících odvětvích prakticky dovršen v osmdesátých letech za účinné podpory strojových investic formou dotací. Vývoj počtu strojů v zemědělství ČR Druh stroje
1960
1970
1980
1990
1999
2000
2003
Traktory
52515
99016
101465
101722
79304
94607
89279
Nákladní automobily
5290
9773
25885
34565
14354
15085
-
Sklízecí mlátičky
4328
11845
12337
14793
12836
12785
12060
Sklízecí řezačky
6704
22213
14927
11319
6467
-
-
Pramen: ČSÚ Praha
Počty převážné většiny druhů strojů mají od roku 1989 klesající tendenci. Hlavními důvody tohoto vývoje je vedle poklesu zemědělské výroby i nízká investiční schopnost zemědělských podniků. Lze však usuzovat, že v řadě oblastí byla již potřeba strojů naplněna (z hlediska jejich počtu) a při postupné obnově novou výkonnější technikou nutně dochází k poklesu celkového počtu strojů. Hlavním problémem v oblasti technického zajištění výroby je pomalé tempo obnovy. Současné tempo obnovy nevytváří podmínky ani pro prostou reprodukci19. Věková struktura strojového parku a technologických linek je velmi nepříznivá (i přes podporu investic v rámci dosavadních programů). Průměrné stáří strojového parku, zemědělské techniky a technologických linek se zvyšuje. To má negativní vliv na udržování provozní spolehlivosti strojů, ekonomiku provozu strojů, ekologii i ekologické aspekty výroby a pohodu zvířat. Ve svých důsledcích pak na provozní náklady, ekonomiku výroby, ekonomickou stabilitu zemědělského podniku a na konkurenceschopnost.
19
Např. současné dodávky traktorů do zemědělství se pohybují okolo 1000 – 1200 ks za rok. Lze uvažovat, že vzhledem k významnému poklesu počtu pracovníků v zemědělství a při předpokládané změně struktury traktorového parku přechodem na výkonnější typy dojde k poklesu jejich celkového počtu na cca 60 až 70 tis. ks. Při současném tempu obnovy by to znamenalo vyřazování u traktorů z provozu po 50 až 60 letech. Zcela obdobná situace je i u sklízecích mlátiček.
30
Traktory s výkonem nad 120 kW jsou zastoupeny ve věkové kategorii do 8 let cca 30 % traktory s výkonem 90 - 120 kW jen 25 %, traktory nižších výkonových tříd dokonce jen zhruba 10 %.U sklízecích mlátiček tento podíl činí 12 %. O nedostatečné míře obnovy vypovídá rovněž míra opotřebení dlouhodobého majetku. Stupeň opotřebení u kategorie budov a staveb se zvýšil z 28,7 % v roce 1994 na úroveň 34,9 % v roce 2003. U kategorie strojů a zařízení došlo ve stejném období ke zvýšení stupně opotřebení o 6,5 procentních bodů (na 73,8 %). Jedním z problémů usměrňování technické politiky resortu je nedostatek objektivních statistických informací o technickém zajištění zemědělské výroby20. V tabulce uvádíme porovnání výsledků jednorázového statistického šetření k 1.2.1999 (zaměřené na stav zemědělské techniky) s pravidelným statistickým šetřením AGROCENZUS a Zemědělským strukturálním šetřením.
Ukazatel Stupeň opotřebení u budov a staveb Stupeň opotřebení u strojů a zařízení
1999 32,2 75,9
2000 28,9 67,7
2001 31,0 69,1
2002 33,1 70,4
2003 34,9 73,8
1) Hodnota korekce daného aktiva / hodnota brutto daného aktiva * 100 Pramen: Zpráva o stavu zemědělství 1999 - 2003; Výběrové šetření FADN 2001 - 2003
Závěry: 1. 2. 3. 4. 5.
Na základě uvedených skutečností lze konstatovat: Podíl zemědělství a lesnictví na hrubé přidané hodnotě se za uplynulých 10 let významně snížil a přibližuje se EU 15. Efektivnost výroby naznačuje možnost konkurenceschopnosti sledovaných komodit RV a ŽV v případě rovných produkčních a tržních podmínek. V hospodářských výsledcích českých zemědělských podniků se významně projevil v posledním roce nárůst hrubé zemědělské produkce, změna úrovně dotací a změny v důsledku působení trhu, spojené se vstupem ČR do EU. Velikostní struktura českých zemědělských podniků tvoří dobré podmínky pro zvýšení konkurenceschopnosti. Oproti zemím EU 15 máme zhruba třetinovou rezervu v konkurenceschopnosti podniků hospodařících na půdě. Technicko-materiální zabezpečení zemědělské výroby zaostává. Zde je třeba podpořit obnovu techniky a technologií zejména pro plnění nastavených norem především ve spojitosti se zajištěním pohody zvířat, eliminace negativních dopadů zemědělské výroby na přírodu a vytvoření atraktivnějšího prostředí pro život na venkově.
Očekává se, že v rámci zkvalitnění zemědělské produkce cestou využívání moderních technických zařízení a technologických postupů v zemědělské prvovýrobě včetně přidávání hodnoty zemědělským produktům bude zesílena konkurenceschopnost zemědělských podniků a usnadněna restrukturalizace výroby a podpora šetrného způsobu hospodaření.
2.3.7 Zemědělství v méně příznivých oblastech Zemědělské využívání půdy v méně příznivých podmínkách bylo v České republice dlouhodobě podporováno diferencovanými příplatky, daňovými úlevami i jiným zvýhodněním.
20
Český statistický úřad eviduje inventární stavy strojů vybavení zemědělských podniků v Agrocenzu a v Zemědělském strukturálním šetření. Oba tyto druhy statistického šetření však neposkytují dostatek informací z hlediska využití, stáří a technického stavu strojů.
31
V roce 2004 po vstupu ČR do EU byl systém pomoci zemědělcům hospodařícím v méně příznivých podmínkách plně podřízen kriteriím nařízení Rady (ES) 1257/1999. Rozloha vymezených méně příznivých oblastí ČR se tím snížila z 62 % na 50 % z celkové výměry zemědělské půdy podle katastru nemovitostí. Vyrovnávací příspěvek je poskytován jen na hektar travních porostů, sazba je diferencovaná podle typu znevýhodnění a je na rozdíl od předchozího období pevná po celé programové období. Méně příznivé oblasti stanovené na území obcí a na katastrální území pro roky 2004 – 2006 znázorňuje následující mapa.
Vývoj finančních prostředků pro méně příznivé oblasti (tis. Kč) Méně příznivé oblasti
Čerpáno 2002
Čerpáno 2003
Zažádáno 2004
Celkem horské oblasti
832 767
761 443
1 588 117
Celkem ostatní méně příznivé oblasti
805 586
733 450
856 905
3 934
3 681
436 665
1 642 287
1 498 574
2 881 687
Celkem se specifickým omezením Celkem – LFA Pramen:
MZe – výroční hodnocení Zpráva o programu HRDP ČR za rok 2004, MZe – hodnocení podpor v zemědělství podle Nařízení vlády č. 505/2000 Sb. Ve znění Nařízení vlády č. 500/2001
32
Vývoj sazeb vyrovnávacích příspěvků a výměry, na kterou byly čerpány 2002
2003
2004
sazba Kč na ha TTP
ha
sazba Kč na ha TTP
ha
typ LFA
sazba Kč na ha TTP
ha
Horské oblasti 1.typu
2 643
267 870
2 389
270 643
Ha
4 680
310 859
Horské oblasti 2.typu
2 387
52 278
2 157
53 258
Hb
4 014
16 134
323 901
H celkem
Méně příznivé oblasti
Celkem horské oblasti
320 148
326 993
Ostatní méně př. 1.typu
2 302
51 988
2 080
52 972
Ostatní méně př. 2.typu
2 132
187 910
1 926
189 434
Ostatní méně př. 3.typu
1 876
126 347
1 695
125 929
Oa
3490
220 895
Ostatní méně př. 4.typu
1 023
47 173
925
48 616
Ob
2820
29366
416 950
O celkem
Celkem ostatní méně příznivé oblasti
413 419
Oblasti se spec. Omez. 1.typu
853
80
770
103
Oblasti se spec. Omez. 2.typu
1 023
3 779
925
3 894
Celkem specifické oblasti Celkem – LFA Pramen:
3 859
3 996
S
737 426
744 847
Celkem
250 261
3420
119 821 697 074
SZIF, MZe – hodnocení podpor v zemědělství podle Nařízení vlády č. 505/2000 Sb. Ve znění Nařízení vlády č. 500/2001
Z titulu hospodaření v horských a jinak znevýhodněných oblastech na základě expertních analýz se předpokládá potřeba prostředků z Fondu rozvoje venkova ve výši zhruba 2 660 mil. Kč/rok.
2.3.8 Vývoj ekologického zemědělství Ekologické zemědělství Jde o perspektivní způsob hospodaření, který vytváří nový trh s produkty ekologického zemědělství (EZ) včetně nových pracovních příležitostí, přispívá k rozvoji a údržbě venkovské krajiny a k ochraně všech složek životního prostředí a nejvíce se tak přibližuje pojetí trvale udržitelného způsobu hospodaření. EZ se v ČR rozvíjí od roku 1990. K 31.12.2005 hospodařilo ekologicky 829 podniků na výměře 254 982 ha (podle KN)21, což představuje cca 6 % výměry ZPF.
21
223 829 ha (podle nové evidence LPIS v roce 2005).
33
900
Počet podniků v EZ
800
Výměra zemědělské půdy v EZ
700
Podíl na ZPF
7 6 5
600 500
4
400
3
300
2
podíl na ZPF (%)
počet ekofarem / výměra v tis. ha
Vývoj výměry zemědělské půdy a počtu zemědělských podniků v EZ
200 1
100
0 0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004
Státní podpora Rychlý rozvoj EZ v posledních letech byl způsoben především obnovením státní finanční podpory od roku 1998. První finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků byly uvolněny již v letech 1990 až 1992. Od roku 1998 až do roku 2003 bylo EZ podporováno na základě nařízení vlády, kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství. V současné době je EZ podporováno v rámci tzv. agroenvironmentálních opatření navržených v programovém dokumentu HRDP. V souvislosti se vstupem ČR do EU je patrná výrazná úprava výše podpor pro EZ. Podpora pro EZ je poskytována po celé pětileté období závazku a to ve stejné výši jak pro přechodné období tak pro období po konverzi. Výše dotace na ekologické zemědělství je rozdílná v závislosti na pěstované kultuře. Bioprodukce V ČR poptávka po biopotravinách sice roste, ale nabídka není zatím dostatečná, zejména z pohledu své struktury. Biopotraviny tvoří odhadem pouze 0,07 % celkového trhu s potravinami v ČR. Většina zpracovaných biopotravin je dovážena ze zahraničí, domácí zpracovatelský průmysl je velmi málo rozvinutý. V současné době existuje disproporce mezi poptávkou po biopotravinách a nabídkou domácích biopotravin. Dokladem převisu poptávky je fakt, že se každoročně zvyšuje dovoz biopotravin. V současné době tvoří dovoz cca 60 - 70 % celkového sortimentu biopotravin v ČR, v roce 2001 tvořil dovoz asi jen 20 % celkového sortimentu. Domácí zpracovatelský průmysl je velmi málo rozvinutý. Překážkou jsou také málo rozvinuté distribuční kanály, nedostatečná propagace a nízké povědomí o bioproduktech a EZ jako celku. Na tuto situaci reagovala ČR přijetím Akčního plánu pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010, který byl přijat vládou ČR dne 17. 3. 2004. Akční plán je zaměřen na podporu těch oblastí ekologického zemědělství, které nejsou rozvinuty dostatečně. Největší důraz je proto v Akčním plánu kladen na podporu domácího zpracování a odbytu biopotravin a na zvýšení informovanosti spotřebitelů o ekologickém zemědělství.
34
2.4 Lesní hospodářství 2.4.1 Stav a vývoj lesů Lesní pozemky Plocha lesních pozemků se s různou intenzitou zvětšuje bez přerušení od třicátých let 20. století. V intenzivně zemědělsky obhospodařovaných oblastech je plocha lesů stále nedostatečná, zejména s ohledem na zvyšování biodiverzity a pestrosti krajiny. Zalesnění je vhodnou alternativou k zemědělskému využití půdy, které sebou přináší zvyšování biodiverzity a pestrosti krajiny. Vývoj výměry lesních pozemků v ha
Pramen:
ČSÚ (2005)
Lesní porosty Přírodní, růstové a hospodářské podmínky lesů Rámcové charakteristiky těžebních možností lesů (2005)
Pramen:
ÚHÚL (2005)
Podíl lesů se zvláštním režimem hospodaření (lesy ochranné a lesy zvláštního určení) činí 24,7 % celkové výměry lesů. V souvislosti s uplatněním programu NATURA 2000 se očekává další nárůst tohoto podílu. Druhové složení lesů Druhové složení lesů v ha a % z celkové plochy porostní půdy
Pramen:
ÚHÚL (2005)
35
Plocha jehličnatých dřevin se pozvolna zmenšuje, cílem je dosáhnout doporučené dřevinné skladby. Rekonstruovaná přirozená a současná (2004) skladba lesů v %
Pramen:
ÚHÚL (2005)
Doporučovaná dřevinná skladba je všestranně optimalizovaným kompromisem mezi skladbou přirozenou, tedy skladbou blízkou skladbě klimaxové v době před ovlivněním lesa u nás člověkem, a skladbou výhodnou z ekonomického hlediska v současnosti. Rychlá změna dřevinné skladby není možná bez neúměrných ztrát a rizik. Věkové složení lesů Věková struktura našich lesů je nerovnoměrná. První tři věkové třídy jsou pod normalitou, což negativně ovlivní těžební možnosti v budoucnosti. Nadnormální rozloha porostů starších než 60 let je zčásti důsledkem rozsáhlých hmyzích kalamit ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Zvětšuje se podíl nejstarších věkových tříd, což výrazně přispívá k nestabilitě stávajících porostů a zvyšuje hrozbu rozsáhlých kalamitních škod. Podíl věkových tříd
Pramen:
ÚHÚL (2005)
Porostní zásoby dřeva a přírůsty Pokračuje nárůst celkových zásob dříví v lesích v ČR. Podílí se na tom kromě růstu zakmenění porostů a zvětšování podílu porostů vyššího věku, také růst běžného přírůstu v Evropě. Těžitelnost zásob dříví v lese ochranném a lese zvláštního určení je limitována.
36
Celkové zásoby dřeva (mil. m3)
Pramen:
ÚHÚL(2005)
2.4.2 Ekonomika v lesním hospodářství Ekonomická situace lesního hospodářství je trvale pod vlivem poklesu poptávky po surovém dříví na tuzemském trhu a následně snižujících se cen surového dříví. Postavení lesního hospodářství v národním hospodářství Podíl zemědělství 1), lesnictví 2) a rybolovu 3) na hrubé přidané hodnotě (%)
1) Včetně myslivosti a souvisejících činností. 2) Včetně souvisejících činností 3) Včetně chovu ryb a souvisejících činností Pramen:
ČSÚ (2005)
Dosavadní pohled na postavení lesního hospodářství v rámci národního hospodářství ČR jenom podle jeho podílu na HDP představuje do značné míry zjednodušený, jednostranný přístup. I přes rostoucí uznání významu mimoprodukčních funkcí lesů tomuto pohledu chybí zahrnutí dalších ekonomických souvislostí, jak je obvyklé v zahraničí. Těmito širšími souvislostmi je hodnocení lesního hospodářství jako prvního článku celého výrobního řetězce, kterému dodává obnovitelnou, ekologicky čistou surovinu. Přitom je nutno si obrázek o produkční výkonnosti lesnicko-dřevařského sektoru ještě doplnit o další přínos lesů v oblasti mimoprodukčních funkcí pro rekreaci obyvatelstva, ochranu kvalitní pitné vody, půdy, biodiverzity, přínos pro rozvoj venkova či výrobu energie z biomasy apod. Les udržuje, zlepšuje, případně i vytváří jiným výrobním odvětvím podmínky pro výrobní činnost. Tak například zalesňováním se zmírňují klimatické extrémy, omezují se účinky suchých větrů, zabraňuje se přívalovým srážkám. Zalesňováním a řádným hospodařením se reguluje vodní
37
režim, a přímo i nepřímo se tak přispívá rozličným odvětvím hospodářství ke zvyšování efektivnosti jejich výrobních činností. Zejména v lesích dostupných z velkých městských oblastí je zvýšený tlak na rekreační funkce lesů, který může ve svém důsledku často významně ovlivňovat hospodaření. Tyto tzv. mimoprodukční funkce lesa jsou obtížně ocenitelné a zatím tedy nejsou předmětem trhu jako jiné zboží či služby. Jejich rozvíjení není prvořadým zájmem vlastníka, který je prioritně orientován na hospodářské využívání lesa, ale je veřejným zájmem společnosti. Systematické rozvíjení a posilování těchto funkcí lesů proto není myslitelné bez podpory z veřejných zdrojů. Vlastní lesní hospodářství se svým podílem 0,6% HDP představuje základ pro tvorbu 5 – 6 % HDP v navazujících oborech. Postupně se vyčerpávají komparativní výhody 90. let. Při poklesu cen za prodej dřevní suroviny až o 30 % a postupném vzrůstu nákladů lze očekávat vážné ekonomické problémy vlastníků lesů, které vyústí v obtíže v reprodukci lesa a v kvalitě jeho obhospodařování. Je třeba, mimo jiné i s ohledem na nezastupitelnou roli lesů v ekosystému podpořit vlastníky v cíleném, kvalitním, trvale udržitelném obhospodařování lesů. Ekonomická situace vlastníků lesa Ekonomická situace vlastníků lesa v rámci hospodaření v lesích a s případnými vedlejšími aktivitami se meziročně (2003 - 2004) s výjimkou lesů ve vlastnictví státu dále zhoršila. Celkově snížené výnosy z prodeje dříví se jen částečně podařilo kompenzovat úsporami nákladů a zvýšením produktivity práce. Nejvyšší pokles zisku se oproti minulému roku projevil u vlastníků soukromých lesů (o 576 Kč) a vytvořený zisk tak činil 678 Kč/ha. Dílčí meziroční pokles vykázaly lesní majetky měst a obcí a to o 75 Kč a vytvořený zisk dosáhl výše 674 Kč/ha. Je třeba si uvědomit, že výraznou finanční podporou ze strany státu jsou poskytované finanční příspěvky vlastníkům lesů podle státem stanovených pravidel. Bez těchto finančních příspěvků by realizovaný zisk z 1 ha lesa představoval u státních lesů 243 Kč, u soukromých lesů 144 Kč a u lesních majetků měst a obcí by dokonce dosáhl ztráty ve výši 40 Kč. Významnou nákladovou položkou u lesů měst a obcí je nájemné, neboť ze statistického šetření vyplynulo, že 52 % výměry těchto lesů je pronajmuto a průměrné roční nájemné činí 1 383 Kč/ha lesa, což výrazně ovlivňuje konečnou výši zisku. Pronájem lesů soukromých je přibližně ve 30 % výměry lesů a průměrné roční nájemné činí 1 350 Kč/ha lesa. Pronájem lesů ve vlastnictví státu je zákonem o lesích zakázán. I v důsledku restitučního procesu, který stále ještě není zcela ukončen, nebyly z minulosti vybaveny kvalitní infrastrukturou nebo byla údržba v důsledku dlouhotrvajícího restitučního procesu zanedbána. Došlo k devastaci či zániku některých zařízení upravujících vodní režim (retenčních nádrží apod.), lesních cest a dalších souvisejících objektů. Řada vlastníků není dostatečně ekonomicky silná, aby si pořídila nové moderní stroje nebo zaplatila provedení prací moderními technologiemi dodavatelsky. Proto řeší situaci volbou nejlevnějších způsobů, které již nemusí odpovídat požadovaným ekologickým a bezpečnostním normám. Objem vynaložených finančních prostředků na opravy a údržbu lesních cest a svážnic se dlouhodobě snižuje a to především v soukromých a obecních lesích. Nejvíce finančních prostředků na opravy a údržbu lesní dopravní sítě vynakládají subjekty hospodařící ve státních lesích (459 Kč/ha), nejméně naopak obecní lesy (198 Kč/ha).
38
Hospodářský výsledek vlastníků lesa (bez příspěvků na hospodaření v lesích,Kč/ha)
Pramen:
MZe (2005)
Ekonomická situace podnikatelů v lesním hospodářství V podnikatelském prostředí lesního hospodářství nadále probíhá koncentrace podnikatelských subjektů do velkých nadregionálních subjektů, které vlastní výkonnou lesní techniku včetně harvestorů a podnikají nejen v ČR, ale i v zahraničí. Na druhé straně existují početné podniky místního významu, které poskytují služby malým vlastníkům lesa klasickými technologiemi. Do hospodaření podnikatelských subjektů se výrazně promítl zejména pokles zisku z prodeje sortimentů surového dříví, zatímco racionalizace prací, vyšší produktivita práce a následně vyšší tržby omezily ztrátové činnosti již pouze na myslivost. Důsledkem omezených příjmů je i nedostatečný počet moderních technologických zařízení pro finalizaci a tržní zpracování produktů, včetně technologií pro zpracování a využití zůstatkové biomasy, nebo jejich absence v některých lokalitách, kde by našly uplatnění a je zde dostatek nevyužité pracovní síly. Finanční hospodaření podnikatelských subjektů v lesním hospodářství v Kč/ha lesa
Pramen:
MZe (2005)
2.4.3 Obhospodařování lesů Obnova lesa Pokles plochy obnovených lesních porostů patrný v období do roku 2003 se zastavil. Plocha je však stále o přibližně 7 % nižší než by měl být minimální rozsah obnovy z hlediska trvalé a vyrovnané produkce (normality). Podíl přirozené obnovy se oproti roku 2003 zvětšil o 1,2 %, tento nárůst může souviset s typem stanovišť a možností využití přirozené obnovy nasemeněním v obnovovaných porostech.
39
Obnova lesa (ha)
Pramen:
ÚHÚL, ČSÚ (2005)
Umělá obnova podle druhů dřevin
Pramen:
ČSÚ
Rozsah přirozené obnovy
Pramen:
ČSÚ
Těžba Růst celkové těžby dřeva pokračoval. Oproti roku 2003 se těžba zvýšila o 3 %. Podíl listnaté těžby se mírně zvýšil. Těžba dřeva
Poznámka: Údaje jsou uváděny v m3 hroubí bez kůry. Pramen:
ČSÚ (2005)
2.4.4 Zdravotní stav lesů Zdravotní stav lesů byl nejhorší v 70. a 80. letech minulého století. S omezením některých významných škodlivých činitelů (SO2) se zdravotní stav lesních porostů pozvolna zlepšuje, stále však není na uspokojivé úrovni. Na současný zdravotní stav lesních ekosystémů působí depozice škodlivých látek v lesních půdách. Zdravotní stav lesních porostů lze charakterizovat jako
40
stabilizovaný, nicméně, přirozený odolnostní potenciál lesních porostů je vyčerpán a i nízké působení škodlivých činitelů (včetně klimatických) může tyto porosty vážně ohrozit. Pokračující snižování emisí hlavních znečišťujících látek (tuhé látky, SO2, CO2, VOC) je ve srovnání s minulými roky již méně výrazné. U emise oxidů dusíku (Nox) došlo v posledních letech k mírnému vzestupu. Na 67 % území, vymezeném pro ochranu vegetace (zákon č. 86/2002 Sb.), došlo v roce 2002 k překročení limitů pro index AOT40 ozonu. Jednalo se především o území s vyšší nadmořskou výškou. Škodliví činitelé a jejich následky Veškeré druhy škodlivých činitelů jsou detailně monitorovány, výsledky pravidelně uveřejňovány a využívány vlastníky lesů k prevenci a boji proti nim. Ze škodlivých činitelů převažuje vliv klimatických faktorů – vítr, sníh, námraza (živelní). Evidované nahodilé těžby podle druhů (mil. m3)
Pramen:
VÚLHM, ČSÚ (2005)
Ochrana lesa Z pohledu ochrany lesa nebylo poslední období několika let příznivé. V souvislosti s mimořádně suchou a teplou vegetační sezónou se výrazně oslabily lesní porosty a prudce se snížila odolnost lesních dřevin vůči sekundárním činitelům, zejména podkornímu hmyzu. Vzhledem k tomu, že lesní majetky jsou ze své podstaty těžko pojistitelné a pokud ano, je pojištění velmi drahé a pro většinu vlastníků proto nedosažitelné. Vzhledem k polyfunkční funkci lesů je odstraňování důsledků větších přírodních kalamit a požárů a preventivní činnost nutno podporovat i z veřejných zdrojů. Preventivně ochranná opatření Pomocí preventivně ochranných opatření bylo ve většině případů včas podchyceno hrozící nebezpečí v ochraně lesa a byla přijata potřebná navazující (obranná) opatření; pouze částečně se to však podařilo v případě podkorního hmyzu, kdy zejména na drobných majetcích soukromých vlastníků vznikly ve smrkových porostech značné škody. Ochrana a obrana proti škodlivým činitelům Finanční prostředky na ochranu a obranu se vynakládají především na obranu proti škodám působeným zvěří a hlodavci, obranu proti nežádoucí vegetaci ve školkách, výsadbách a kulturách, obranu před hmyzími škůdci a původci houbových onemocnění. V celorepublikovém měřítku se jedná o opatření aplikovaná v přepočtu na rozloze cca 100 – 120 tis. ha lesních porostů (tj. ochranná a obranná opatření byla provedena v rozsahu 4 – 5 % celkové rozlohy lesa v ČR, což je nesrovnatelně méně než v zemědělství). Rozhodující podíl připadá na ochranu proti škodám působeným zvěří (zimní okus a ohryz, letní okus a loupání) a proti nežádoucí vegetaci (mechanické i chemické potlačování buřeně).
41
Ozdravná opatření v lesích poškozených imisemi – vápnění a hnojení lesních porostů Změny chemizmu půd na vápněných lokalitách vykazují po dvou letech od zásahu nárůst obsahu vápníku a hořčíku (dodané živiny), ale i celkové zlepšení sorpčního komplexu, zvýšení přístupnosti dalších živin (K, P) a mírným zvýšením pH. Změny jsou zřetelné v humusové vrstvě a ve svrchní minerální půdě (cca do 5 cm). Ovlivnění hlubších minerálních horizontů lze očekávat až v delším časovém intervalu. Zlepšení půdních vlastností se projevilo i v obsahu prvků v listových orgánech dřevin. Dva roky po vápnění se všechny odebrané vzorky pohybovaly nad hranicí deficience.
2.4.5 Shrnutí Na hospodaření a nastolení pořádku v lesním hospodářství včetně zvýšení ekonomické hodnoty lesů, podpory nákupu nové, šetrné lesnické techniky a zvyšování hodnoty lesnických výrobků předpokládáme podle propočtů absorpční kapacity a ekonomicko-organizační analýzy potřebu zajistit prostředky ve výši zhruba 975 mil. Kč/rok. Na první zalesnění zemědělské i nezemědělské půdy, na ochranu lesního prostředí, obnovu potenciálu lesnické produkce a zavádění preventivních opatření v lesích je proponováno 218 mil.Kč/rok. Na rozvoj nutné infrastruktury související s rozvojem zemědělství a lesnictví je počítáno s částkou 1 300 mil.Kč/rok.
2.5 Voda a vodní hospodářství Česká republika je vnitrozemský stát, rozkládající se ve střední Evropě, na rozvodí tří významných evropských řek – Labe, Odry a Moravy (Dunaje), které odtékají do tří moří: Severního, Baltského a Černého. Naprostá většina vod z území odtéká a vodní režim je závislý prakticky výhradně na atmosférických srážkách. Podnebí České republiky je určováno vzájemným prolínáním oceánských a kontinentálních klimatických vlivů. Převažuje západní proudění s intenzivními cyklónovými jevy, způsobujícími častou proměnlivost meteorologické situace a kolísání srážkových úhrnů. Dlouhodobý roční úhrn srážek v České republice je 672 mm. Disponibilní vodní zdroje dosahují přibližně poloviny průměru ostatních zemí Evropské unie. Pro úpravu na výrobu pitné vody je z 53 % využito povrchových vodních zdrojů. Využitelné zdroje podzemních vod nejsou rovnoměrně rozmístěny, avšak pitné, přírodní léčivé a přírodní minerální vody je možno získávat z téměř 350 míst v České republice. Z hlediska odtokových poměrů je nepříznivé vysoké zornění zemědělské půdy (72 % podle katastru nemovitostí) a neobvykle velká průměrná plocha velikosti pozemku. Ta stoupla vlivem důsledně provedené kolektivizace zemědělské výroby z 0,23 ha v roce 1948 na přibližně 20 ha v současnosti. Ve stejném období z krajiny zmizelo množství liniových protierozních prvků, jako byly meze, stromořadí, a cesty s příkopy, s významným efektem proti vodní erozi, deflačním a výsušným větrům. Zemědělská půda tvoří 54 % plochy státu a představuje proto významný prvek odtokového režimu. Na území České republiky je cca 24 000 vodních nádrží a rybníků s celkovým objemem 4 159 mil. m3. Z toho je 107 velkých vodních nádrží (s objemem větším než 2 mil. m3) s celkovým objemem 3 521 mil. m3. Celková plocha rybníků je cca 51 800 ha, z nichž významný podíl je intenzivně obhospodařován (33 tisíc ha obhospodařováno subjekty Rybářského sdružení České republiky). V druhové struktuře chovaných ryb dominuje kapr (87 % celkové produkce). Více než 20 000 rybníků je menších než 5 ha a mají velký význam pro tvorbu krajiny a biodiverzitu. Často neuspokojivý stav drobných lesních vodních toků a jejich povodí výrazně přispívá k rychlému odtoku vody a rozpuštěných živin z lesních povodí.
42
Následkem plošných zdrojů znečištění se udržuje vysoká koncentrace živin (zejména dusíku a fosforu) v povrchových vodách, která vede k masivnímu rozvoji biomasy řas a sinic (eutrofizace). To často vede k znehodnocení vody pro rekreační účely a rovněž k ohrožení chovu ryb. Připravit nástroje k omezení eroze, zadržení vody v krajině a k podpoře mimoprodukční funkce extenzivních rybníků a dalších vodních nádrží patří proto mezi prioritní úkoly vládních dokumentů. Celková délka sítě vodních toků je okolo 76 000 km, z toho cca 16 000 km tvoří vodohospodářsky významné toky. Z drobných toků v zemědělské krajině, které spravuje Zemědělská vodohospodářská správa je upraveno 40 %, zejména z důvodu plošného odvodnění. Bystřiny a drobné vodní toky ve správě státního podniku Lesy ČR jsou upraveny z 8 %, zejména v horských oblastech v rámci programu hrazení bystřin. Existující rozsáhlá síť plošného odvodnění v jednotlivých lesních porostech však není zahrnuta do celkové délky lesních vodních toků. Často neuspokojivý stav drobných lesních vodních toků a jejich povodí výrazně přispívá k rychlému odtoku vody a rozpuštěných živin z lesních povodí. Z drobných vodních toků je zatrubněno nebo regulováno 34 %, zejména v nížinných oblastech s intenzivní zemědělskou výrobou. Mnohé příčné stavby na tocích představují bariéry znemožňující migraci ryb, což spolu s regulacemi toků a jejich znečištěním způsobilo, že na našem území vymizelo několik druhů ryb (např. losos obecný a jeseter velký). Příčné stavby na vodních tocích je nutno rekonstruovat a vytvářet rybí přechody. S problémy se potýká ochrana horských a podhorských toků ohrožených vlivem plošné eutrofizace z rozvíjejících se rekreačních aktivit v atraktivních venkovských oblastech. V uplynulé dekádě došlo po vynaložení velkých nákladů ze státních, regionálních a soukromých prostředků k významnému zlepšení jakosti vody, zejména v dříve kriticky znečištěných hlavních tocích. Byla zpracována řada koncepčních dokumentů a přijaty nové předpisy na ochranu vod a zlepšení vodního režimu krajiny. Reintrodukčním programem se daří navrátit do toků na území ČR lososy. Dochází k mírnému nárůstu podílu trvalých travních porostů na zemědělské půdě. Jsou etablované speciální programy na revitalizace vodního prostředí zaměřené dosud zejména na drobné toky a obnovu rybníků.
2.5.1 Ochrana jakosti vod Od roku 1990 se jakost vody ve vodních tocích významně zlepšila. Dlouhodobé zlepšení kvality vody bylo způsobeno především výstavbou nebo intenzifikací rozhodujících čistíren odpadních vod, zrušením nebo omezením výroby řady průmyslových podniků i snížením využívání hnojiv v zemědělské výrobě. Mapy ukazují srovnání dvouletých období 1991+1992 oproti 2002+2003, vycházející z rozsáhlého státního monitoringu jakosti vody s měsíčním intervalem na vodohospodářsky významných tocích státu. Přes dosažené zlepšení však nelze považovat současný stav za vyhovující, problematické jsou zejména úseky vodních toků s menší vodností a vysokou kumulací zdrojů znečištění. Počet obyvatel bydlících v domech napojených na veřejnou kanalizaci dosahuje přibližně 77 % obyvatelstva ČR. Do veřejných kanalizací je vypouštěno přibližně 550 mil. m3 odpadních vod, z nichž je cca 95 % čištěno v čistírnách odpadních vod. Na veřejné vodovody je napojeno 90 % obyvatel. Přibližně 13 % obyvatel je zásobováno veřejnými vodovody a není napojeno na kanalizaci. Jedná se především o obyvatelstvo sídel venkovského typu a v rozptýlené zástavbě. Většina dosavadních evropských i českých programů podporujících výstavbu vodohospodářské infrastruktury se zaměřuje na větší sídla. Vesnice nebo skupiny vesnic mají jen omezený rozsah možností, jak získat podporu pro tyto činnosti, navíc s klesající velikostí sídla rostou měrné investiční náklady na výstavbu infrastruktury.
43
Vybavenost obcí vodovodem a kanalizací (bez ohledu na existenci čistírny) Velikost obce Vodovod kanalizace (počet obyvatel) ano ne ano 3 899 1 051 2 293 0 – 1 000 639 26 491 1 000 – 2 000 Pramen:
ČSÚ Malý lexikon obcí 2004
Jakost vody ve vodohospodářsky významných tocích ČR v letech 1991 – 1992
Pramen:
VÚV T.G.M. z podkladů ČHMÚ
Jakost vody ve vodohospodářsky významných tocích ČR v letech 2003 – 2004
Pramen:
VÚV T.G.M. z podkladů ČHMÚ
44
ne 2 684 161
Přesnější informaci o velikostní kategorii 1 000 až 2 000 obyvatel dávají data Registru komunálních zdrojů znečištění vedeného VÚV T.G.M. (údaje za rok 2003). Tato data vycházejí z údajů o míře odkanalizování jednotlivých obcí v dané velikostní kategorii. V sídlech této velikosti žije cca 930 000 obyvatel. Porovnání s celostátním průměrem je provedeno podle dat za rok 2003 z ročenky Vodovody a kanalizace ČR 2004 vydané Ministerstvem zemědělství ČR: Míra odkanalizování a čištění odpadních vod Obce 1 000 – 1 499 obyvatel (RKZZ) Obce 1 500 – 1 999 obyvatel (RKZZ) Průměr ČR (ročenka VaK) Pramen:
Procento obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci 48,9 50,3 77,7 %
Procento obyvatel napojených na veřejnou kanalizaci s ČOV 32,7 37,2 68,9
Ročenka Vodovody a kanalizace ČR 2004
Trend celkového množství vypouštěných znečišťujících látek je dlouhodobě klesající, zejména vlivem intenzifikace velkých a středních čistíren odpadních vod. V obcích pod 2000 EO probíhá výstavba kanalizačních systémů jen pomalu. V těchto sídlech stále přetrvává vypouštění nečištěných odpadních vod. Jakost povrchových a podzemních vod významně ovlivňuje rovněž plošné znečištění – zejména znečištění ze zemědělského hospodaření, atmosférické depozice a erozní splachy z terénu. Význam plošného znečištění s pokračujícím poklesem znečištění z bodových zdrojů roste. Jeho podíl je podstatný zvláště u dusičnanů, pesticidů a fosforu. Lesní těžba, podzimní i jarní vypouštění rybníků a splachy z orné půdy představují zásadní znečištění hlavních odvodňovacích zařízení, drobných vodních toků, vodních nádrží i vodohospodářsky významných vodních toků. Nevýznamným zdrojem znečištění nejsou ani intenzivní faremní chovy lososovitých ryb (akvakultury) s celkovou roční produkcí okolo 800 tun. Nejhorší jakost vody vykazuje v České republice dlouhodobě řeka Bílina; tento málo vodný tok, však ovlivňují hlavně průmyslové zdroje. Drobné vodní toky v zemědělské krajině spravované převážně Zemědělskou vodohospodářskou správou jsou stále výrazně zatížené znečišťujícími látkami z plošných zdrojů, menších sídel a živočišné výroby. Přes postupné zlepšování celkového stavu jsou stále překračovány limity znečištění dané nařízením vlády 61/2003 zejména v ukazatelích organického znečištění (BSK5 nevyhovuje 19 % toků) a koncentracích základních živin (nevyhovuje v 61 % profilů v koncentraci celkového P, v 30 % amoniakálního dusíku a 19 % v případě dusíku dusičnanového). Lokálně např. v povodí Moravy je situace výrazně horší (překročen limit pro celkový fosfor v 85 % případů, respektive 61 % pro amoniakální dusík). Problematické je zajištění zejména lokálních zdrojů pitné vody pro venkovské oblasti, které i přes podstatné snížení používaných hnojiv, vykazují, zejména v intenzivně obhospodařovaných oblastech, velkou míru znečištění. Většina soukromých studen, které slouží jako zdroj vody pro 10 % obyvatelstva, nesplňuje normy pro pitnou vodu především obsahem nitrátů a bakteriálním znečištěním. K ochraně oblastí vodárenských nádrží zásobujících městské aglomerace, které jsou cenné z vodohospodářského hlediska, byla zavedena zvláštní ochranná opatření, většinou preventivního charakteru. Na území České republiky je 18 chráněných oblastí s akumulací přírodních vod: 12 pro povrchovou vodu o rozloze 8 300 km² a 6 pro podzemní vodu o rozloze 10 000 km². V rámci chráněných oblastí s akumulací přírodních vod je obzvlášť zakázáno snižovat rozlohu zalesněné půdy a odvodňovat ji. Ochrana povodí vodárenských toků a jejich spádových oblastí je dalším typem zvláštní ochrany. Jsou to povrchové vodní zdroje sloužící k rozsáhlým dodávkám pitné vody pro obyvatelstvo, které jsou v současnosti využívány nebo se očekává jejich využití v budoucnu. Celková spádová oblast těchto vodních toků je zhruba 2700 km2. Ochranná pásma vodních zdrojů byla
45
vyhlášena k ochraně vydatnosti, kvality a bezpečnosti stávajících nebo plánovaných zdrojů pitné vody. V České republice je rozloha 1. a 2. ochranného pásma přibližně 6 200 km2, z této rozlohy tři čtvrtiny činí zemědělská půda. Speciální problematiku představují oligotrofní horské a podhorské toky, kde se k výše popsaným rizikům eutrofizace přidávají důsledky změn hospodaření v krajině. Citlivé ekosystémy pramenišť a zdrojových vodních toků na málo úživném podloží jsou závislé na vyváženém obhospodařování pozemků v povodí. Optimálním způsobem je zde uplatnění principů ekologického zemědělství a šetrných metod lesnického hospodaření s uzavřenými cykly živin a organické hmoty. Nevhodné je jak intenzivní zemědělské obhospodařování, tak plošné zalesnění původně členité kulturní krajiny s bohatou biodiverzitou (včetně genofondu cenných lokálních odrůd hospodářsky významných plodin) a velkým potenciálem pro agroturistiku. Tato povodí s dosud vynikající čistotou vody, jichž se zachovalo v ČR relativně velké množství včetně ucelených říčních povodí, si proto vyžadují speciální přístup.
2.5.2 Suché a podmáčené oblasti Přesto, že území ČR je významně ovlivňováno oceánským prouděním, dochází v některých oblastech k dlouhodobým problémům s vláhovou bilancí. • • •
Suché oblasti jsou vymezené v České republice podle tří hledisek: oblasti s délkou vegetačního období 124 – 160 dní, období sucha během vegetačního období nad 22 dnů, úhrn srážek do 540 mm/rok.
Tato území se nacházejí zejména v oblasti dešťového stínu Krušných hor a na Jižní Moravě. Kromě toho byly jako oblasti trpící suchem určena území náležející do suchých klimatických regionů pokud zastoupení výsušných půd s malou retencí půdní vláhy je větší než 50 % zemědělské půdy. V minulosti provedené odvodnění niv a mokřadů v zemědělské krajině pahorkatin a nížin způsobuje v současnosti značné problémy, zejm. rozkolísáním odtokových poměrů a dále znečištěním a eutrofizací podzemních a povrchových vod. V letech 1997 – 1998 byly zprivatizovány rozhodující závlahové systémy v Čechách i na Moravě, které byly schopny zavlažit přibližně 135 000 ha zemědělské půdy. Většina systémů je ze značné části morálně i fyzicky zastaralá. Soustavy byly projektovány a vybudovány pro veliké, často mnoha tisícihektarové podniky, které se po roce 1989 rozpadly na množství řádově menších zemědělských subjektů. Společenské zadání pro jejich technicko-ekonomické koncipování i projektování odpovídalo tehdejší prioritě, kterou bylo dosažení maximální produkce v podmínkách netržní ekonomiky. Provozuschopné systémy jsou převážně zaměřeny na závlahu kultur a plodin, které bez zavlažování nelze pěstovat, nebo jejichž zavlažování přináší nejvyšší přidanou hodnotu. Jsou to zejména zelenina, brambory, chmelnice, vinice, sady, školky (ovocné i okrasné) a cukrovka. Hlavními faktory nízkého využívání závlah jsou nejistota s odbytem zemědělské produkce, struktura a ekonomická efektivnost pěstovaných kultur a plodin, insolvence zemědělských subjektů, zastaralost závlahových zařízení, vysoké provozní náklady, problémy v oblasti evidence majetku a v oblasti komplexních pozemkových úprav. Přibližně 60 % závlahových vod se čerpá z povrchových zdrojů, 40 % z vod podzemních, celkový objem vod pro závlahy se pohybuje v závislosti na klimatických podmínkách okolo 14 mil. m3 ročně. Dosud přetrvává problém nedostatečné kvality vody určené pro závlahy čerpané z některých vodních toků zatížených specifickými polutanty.
46
Ministerstvem zemědělství je od roku 2001 podporována výstavba kapkových závlah v sadech, vinicích a chmelnicích (průměrně ročně 571 ha) a v letech 2004 až 2006, v rámci operačního programu „Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství“ (dále jen „OP“), i modernizace a rekonstrukce již provozovaných závlahových systémů z prostředků Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Zájem ze strany potencionálních žadatelů o tyto finanční prostředky je vysoký, avšak celková výše těchto veřejných prostředků stále nepokrývá veškeré potřeby v této oblasti. V České republice byly od konce 19. století vybudovány odvodňovací systémy na zemědělských pozemcích v rozsahu přes 1,084 mil. ha, což představuje cca 25 % zemědělské půdy. Přibližně 50 % systémů bylo vybudováno v letech 1970 až 1985. Některé drenážní systémy, zejména v horských a podhorských oblastech však byly dimenzovány nevhodně, na jiné, tehdy požadované hospodaření, a v některých případech i nadbytečně. V roce 2003 byly ministerstvem zemědělství podporovány opravy a rekonstrukce odvodňovacích systémů z prostředků státního rozpočtu a v letech 2004 až 2006 je podporována rekonstrukce a modernizace závlahových a odvodňovacích zařízení v rámci OP. Hlavní odvodňovací zařízení (přes 12 862 km odvodňovacích kanálů, 120 čerpacích odvodňovacích stanic, 802 propustků a 14 malých vodních nádrží) jsou v majetku státu, který spravuje organizační složka státu – Zemědělská vodohospodářská správa. Jejich privatizace nebyla reálná pro malý zájem zemědělských subjektů. Bez zajištění funkčnosti těchto zařízení nemohou fungovat ani podrobné drenážní systémy na obhospodařovaných zemědělských pozemcích. Je nutné rozlišit oblasti, kde je obnova drenážních systémů žádoucí a kde naopak bude upřednostněna náprava přirozeného vodního režimu.
2.5.3 Povodně Klimatické a geografické podmínky České republiky ovlivňují výraznou měrou povodňový režim českých vodních toků. Po téměř stoleté absenci výrazných povodní zasáhly v posledních letech území České republiky povodně katastrofického rozsahu, místy překračující pravděpodobnost opakování tisícileté vody. Celkové škody vzniklé záplavami v uvedených letech dosáhly na majetku výše téměř 140 miliard Kč a 88 obětí na lidských životech. Již po povodni v roce 1997 se podařilo vybudovat kvalitní integrovaný informační a záchranný systém, který zachránil lidské životy v následujících letech. Rychlejší realizace technických a preventivních opatření k posílení retenční a retardační schopnosti zemědělské a lesní krajiny však dlouhodobě naráží na nedostatek finančních prostředků a problémy s výkupy pozemků pod vodními díly. Po katastrofální povodni roku 1997 v povodích řek Moravy, Odry a horního Labe byla připravována a v roce 2000 vládou schválena Strategie ochrany před povodněmi pro území České republiky. Na jejím základě je v letech 2002 - 2006 realizována Ministerstvem zemědělství I. etapa programu Prevence před povodněmi. Obsahuje zejména technická opatření na vodních tocích zvyšující schopnost zadržení vody v krajině výstavbou poldrů, rekonstrukcí stávajících hrází a budováním odsazených hrází, a dále obecně na zvyšování průtočné kapacity koryt vodních toků. Tato opatření vycházejí ze studií odtokových poměrů jednotlivých vodních toků; ze studií zátopových území a opatření realizují správci vodních toků. Z hlediska stávající právní úpravy je v ČR při povodních zajištěna možnost rozlivů v zemědělské a lesní krajině dle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), kde v § 68 je zakotveno oprávnění vodoprávního úřadu stanovit rozhodnutím jako preventivní opatření území určená k rozlivům povodní. Vlastníkům pozemků a staveb náleží při jejich zatopení při povodni náhrada za vzniklé omezení jejich vlastnického práva, resp. jejich nemovitosti mohou být stavebním úřadem na návrh vodoprávního
47
úřadu vyvlastněny anebo může být na území vyhlášena stavební uzávěra. V době krizového povodňového stavu se postupuje v souladu se zákonem č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), kde v § 31, odst. 3, písm. c) je ustanoveno, že každá fyzická osoba je povinna strpět omezení vyplývající z krizových opatření stanovených v době krizového stavu, přičemž povodeň je takovou typickou krizovou událostí, při níž bývá některý z krizových stavů vyhlašován. Z těchto důvodů je tedy každý vlastník pozemku určeného rozhodnutím vodoprávního úřadu jako území pro rozliv vody při povodni strpět (byť za náhradu) zatopení svého pozemku nebo nemovitosti jako řešení vzniklé krizové situace. Zájem o podopatření 2.1.2. z Operačního programu Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství, které umožňuje poskytování podpor jak na preventivní opatření tak na odstraňování povodňových škod pro hospodařící zemědělce a zemědělské firmy, je poměrně nízký. Důvodem jsou patrně malé zkušenosti výše uvedených subjektů s vlastní realizací těchto opatření. Dále pak rozdrobené vlastnictví zemědělských pozemků, neboť výstavba protipovodňových opatření se realizuje na pozemcích značného počtu vlastníků. Z tohoto důvodu je nutné rozšířit okruh příjemců podpory o státní podniky a organizační složka státu – ZVHS, které realizaci těchto opatření v ČR zabezpečují. Následkem nevhodného alokování kultur a rozšiřování ploch orné půdy v nivách v bezprostředním okolí vodních toků docházelo k významné erozi a tento stav do určité míry přetrvává. Retenční schopnost zemědělských půd je navíc snížena jejich zhutněním a poklesem obsahu humusu. Povrchový odtok zvyšuje pěstování širokořádkových plodin na svažitých pozemcích bez ochranných zasakovacích příkopů, vložených pásů TTP nebo uplatňování ochranných agrotechnických opatření. Vodní síť potoků přeměněná v napřímené umělé toky určené k odvodu drenážních vod z odvodněných pozemků zrychluje dále odtok povodňových průtoků do hlavních toků. Tyto okolnosti zvyšují rychlost odtoku vody z povodí a přispívají k výskytu povodňových situací. Lesy v ČR pokrývají třetinu území státu. Převážně se jedná o monokultury smrku a borovice. Část území státu v místě výskytu velmi úrodných půd se však vyznačuje lesnatostí pod 5 %. Rizikovým faktorem v lesích z hlediska prevence povodní je zejména systematické odvodnění porostů a úpravy vodních toků, které zrychlují odtok vody. Nízké je také zastoupení smíšených lesů s přirozenou dřevinnou skladbou na půdách nepoškozených pasečným hospodařením. V okolí vodních toků nejsou při těžbě ponechávány pásy lesa chránící břehy vodního toku před erozí a vstupem splavenin z holosečných ploch. Při úpravách krajiny a vodních toků v zemědělské a místy i v lesní krajině došlo k omezení přirozených rozlivů v nivách za povodní. Neškodné rozlivy představují spolu s akumulací vody v půdním profilu nejúčinnější protipovodňová opatření v zemědělské krajině. Na rozdíl od vsaku, jehož kapacita je limitovaná a uplatní se zejména při menších povodních, jsou rozlivy účinné i při katastrofálních povodních. Při vhodném uspořádání krajiny v nivách je zadržení vody v rozlivech velmi podstatné a v lužních lesích a nivních loukách nepůsobí zaplavení větší škody. Obdobně je významná kapacita rozlivů na menších vodních tocích. Z 21 000 kilometrů upravených, převážně menších vodních toků došlo u většiny k omezení nebo eliminaci přirozeného rozlivu. Proto je potřebné v krajině vymezit další vhodné plochy s lesním nebo lučním využitím zemědělské půdy k volnému rozlivu povodňových průtoků. Ke zlepšení retenční a retardační schopnosti krajiny v nivách přispívá Program revitalizace říčních systémů a další revitalizační aktivity ZVHS a státních podniků Povodí. V rámci systémových opatření zvyšujících ochranu území před povodněmi připravilo Ministerstvo zemědělství na léta 2003 - 2006 program „Obnova, odbahnění a rekonstrukce rybníků a vodních nádrží“, který obnovou rybochovných rybníků zvyšuje retenční schopnost krajiny a bezpečnost území položených níže na vodním toku. Tohoto cíle je dosahováno povinností vyčlenit v rámci každé dotované akce minimálně 10 % z celkového prostoru rybníka jako retenční ochranný
48
prostor a dále nutným zajištěním bezpečného převedení minimálně stoletého průtoku na dotovaných rybnících, zejména vybudováním kapacitního bezpečnostního přelivu. Na území České republiky je celkem cca 24 000 rybníků a malých vodních nádrží s celkovou zatopenou plochou cca 51 800 ha. Tvoří kulturní dědictví nevyčíslitelné hodnoty, a je ve veřejném zájmu toto dědictví zachovat pro další generace. Vlivem intenzity a zvolených postupů zemědělské výroby v letech minulých nastaly radikální změny hydrologického režimu, které spolu se zvýšenou erozí, smyvem povrchové vrstvy půdy do vodní sítě a dalšími faktory vedou k zanesení vodních nádrží. Současný technický stav rybničních hrází, zanedbanost objektů (technologická zařízení) a zanesení nádrží (množství sedimentu) je výsledkem výše popsaných změn. Příčinou neuspokojivého technického stavu je také dlouhodobě nepříznivá rentabilita rybnikářství. Vlastník, popřípadě nájemce rybníka, není zpravidla schopen z výnosů hospodaření při běžném způsobu chovu vytvořit potřebné finanční zdroje nejen k řádné údržbě, ale především k postupné nápravě současné zanedbané rybniční infrastruktury. Nejhorší ekonomické výsledky vykazují rybníky s extenzivní formou hospodaření dotčené požadavky ochrany přírody a jinými veřejnými zájmy. U rybníků tohoto charakteru by pokračující nedostatek účinných opatření v dlouhodobém horizontu způsobil havarijní technický stav vodních děl, totální zabahnění a jejich úplný zánik. V letech 1980 – 1989 nastalo z hlediska péče o rybníky relativně příznivější období, s cílem zlepšit neutěšený a zhoršující se stav. Prostřednictvím národních dotací se technický stav rybníků částečně stabilizoval. V letech 1990 – 1999 došlo vlivem celospolečenských změn k postupnému snižování státní podpory údržby a obnovy rybničního fondu. Po roce 1989 byl ve všech oborech zemědělského sektoru, tudíž i v oblasti rybníkářství, zahájen proces restitucí a privatizace. Tento proces však nebyl doprovázen odpovídající dotační politikou státu, která by systémově působila ve prospěch garantování podpory multifunkčních i mimoprodukčních funkcí rybníků a k nápravě stavu zanedbávaného po desetiletí. Proto Ministerstvo zemědělství v roce 2000 opětovně zahájilo programy státní podpory na odbahňování rybníků. V období let 2004 až 2006 přibyla i možnost čerpat finanční prostředky z Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu. Tato podopatření zaměřená na zlepšování technického stavu rybničního fondu České republiky jsou veřejností kladně přijímána. Zároveň při povodňových situacích v uplynulých letech prokázaly území přirozeného rozlivu povodní, rybníky a malé vodní nádrže svoji významnou úlohu v protipovodňové ochraně území. Zajištění a uchování těchto efektů však znamená nároky na trvalé a soustavné finanční výdaje. Přitom úhrada těchto nákladů byla v uplynulých letech podporována z veřejných rozpočtů ve velmi nedostatečné míře, takže úroveň zabahnění rybníků by s přispěním takovéto míry podpory významně klesla až za desítky let. V rámci stávajících podpor je zaznamenán velký zájem o tento druh podpory, který převyšuje disponibilní finanční prostředky. Přehled vyplacených podpor MZe zaměřených na obnovu, odbahnění a rekonstrukci rybníků a malých vodních nádrží – národní zdroje (v mil. Kč) Rok
2000
2001
2002
2003
2004
2005
Výše vyplacených finančních prostředků
83,326
90,141
155,918
547,85
444,049
200,000
Pramen:
MZe ČR
2.5.4 Problematika vodních toků a vodních děl Na území České republiky se nacházejí vodní toky o celkové délce cca 76 000 km a o více než 94 % jejich délky pečuje pět státních podniků Povodí, státní podnik Lesy ČR a organizační složka 49
státu – Zemědělská vodohospodářská správa. Více než 56 279 km z této délky představují drobné vodní toky v působnosti Ministerstva zemědělství. Jen část drobných vodních toků spravují i Národní parky, obce a soukromé právnické a fyzické subjekty. Tato základní vodní síť s příslušnou infrastrukturou je rozhodující pro rozvoj venkova, zemědělské a lesní krajiny, a výrazně ovlivňuje rozvoj životního prostředí obyvatel na venkově. Bez možnosti poskytování podpory z prostředků Evropské unie těmto výše uvedeným rozhodujícím správcům vodních toků, lze předpokládat negativní dopady na rozvoj venkova, podnikání a růst životní úrovně obyvatel České republiky. V posledních letech došlo k postupnému snižování státní podpory údržby, oprav a péče o drobné vodní toky. Takže současné financování péče o vodní toky a vodní díla z prostředků státního rozpočtu neodpovídá potřebné úrovni. Správcům vodních toků z řad podniků Povodí a Lesy ČR a ZVHS nebyl umožněn přístup do vodohospodářských podopatření OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství a přitom se prioritou vlády staly právě dotační tituly spolufinancované z fondů Evropské unie. Ve svém důsledku to znamenalo snížení podpor některých národních vodohospodářských dotačních titulů. Např. u titulu „Správa drobných vodních toků“ činil pokles 36 % - ze 110 mil. Kč v roce 2004 na 70 mil. Kč v roce 2005 (schváleného rozpočtu). Roční potřeba vzhledem k pořizovací ceně majetku a jeho stavu na drobných vodních tocích představuje 2,5 – 3 %, tj. 200 až 250 mil. Kč. Přehled prostředků vynaložených MZe na údržbu drobných vodních toků ve správě ZVHS – národní zdroje (mil. Kč) Rok
2000
2001
2002
2003
2004
Výše vyplacených finančních prostředků
77,621
69,989
119,700
122,400
102,373
Pramen:
MZe ČR
Státní program ochrany přírody a krajiny řadí mezi své prioritní cíle úkol vodní toky v minulosti zatrubněné nebo jinak nadměrně regulované přednostně revitalizovat, napravovat důsledky systematického odvodnění a podporovat zakládání i obnovu drobných rybníků, nádrží a mokřadů na zemědělské půdě s převahou mimoprodukčních funkcí. Naproti tomu možnost revitalizací vodních toků a mokřadů není správci vodních toků v rámci Programu revitalizace říčních systémů a Operačního programu Infrastruktura dosud dostatečně využívána.
2.6 Zpracovatelský průmysl 2.6.1 Podíl potravinářství na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství Při trvalém růstu hrubé přidané hodnoty v národním hospodářství v b.c., i ve zpracovatelském průmyslu jako celku vykazoval potravinářský sektor vč. Zpracování tabáku u tohoto ukazatele v posledních letech kolísající trend. Nejvyššího podílu na hrubé přidané hodnotě v národním hospodářství ve výši 3,75 % dosáhl průmysl potravinářský a tabákový v roce 2000 a v roce 2004 klesl tento podíl na 3,11 %. I při předpokládaném postupném růstu hrubé přidané hodnoty u potravinářského a tabákového průmyslu v dalších letech bude výše uvedený podíl patrně dále klesat, a to s ohledem na očekávaný rychlejší růst hrubé přidané hodnoty v národním hospodářství, v porovnání s potravinářstvím.
50
2.6.2 Produkce jednotlivých hlavních komodit Největší dynamiku růstu v roce 2004 u vybraných komodit (viz následující tabulka), na základě předběžných výsledků ČSÚ, zaznamenala produkce mléka a smetany (zvýšení o 5,1 %), másla (o 5,7 %), sýrů (o 1,7 %) a piva (o 3,5 %). Důvodem k pozitivnímu vývoji u produkce některých komodit byly nové podmínky v obchodování na evropském trhu, a tím změny objemu a struktury zahraničně obchodní výměny (růst exportu piva) a pohyby v poptávce na domácím trhu (především u konzumního mléka a smetany). Největší propad byl vykázán u drůbeže nedělené, zmrazené (o 21 %). Příčinou těchto výrazných změn, kdy některé výrobky jsou méně poptávány, jsou většinou posuny ve spotřebitelské poptávce na více zpracované výrobky, ale i některé další vlivy. Také poptávkové problémy u hovězího a částečně i vepřového masa, při zvýšení cen jatečních zvířat, vedly zpracovatele k poklesu produkce. Produkce vybraných komodit OKEČ 15 (2003 – 2004) MJ
2003
20041)
Index 2004/03
Hovězí maso vč. Telecího, čerstvé nebo chlazené
t
78 680
69 428
88,2
Vepřové maso, čerstvé nebo chlazené
t
227 789
222 191
97,5
Drůbež nedělená, zmrazená
t
38 133
30 122
79,0
Brambory upravené a konzervované
t
54 814
51 926
94,7
tis. l
496 772
522 141
105,1
Máslo
t
58 108
61 431
105,7
Sýry a tvaroh
t
149 112
151 573
101,7
Chléb čerstvý
t
345 828
347 055
100,4
Těstoviny nevařené, nenadívané ani jinak nepřipravované
t
51 248
52 265
102,0
Víno z čerstvých hroznů, krom šumivého, vinný mošt
tis. l
73 978
66 447
89,8
Pivo
tis. hl
18 216
18 860
103,5
Název
Mléko a smetany s obs. tuku do 6 % hmotnosti
1) Předběžné hodnoty Pramen:
ČSÚ
Zpracoval: V. Pokorný (VÚZE)
Vstupem ČR do EU pokračuje trend spotřebitelské poptávky po sortimentu potravinářských výrobků s vyšší přidanou hodnotou a kvalitou (včetně značkového zboží, které by mělo udržovat stálý standard kvality) ve vyšších cenových relacích. Zhoršila se situace ve zpracování ovoce, zeleniny a brambor. Do této části průmyslu se investovalo pouze omezeně.Výjimkou je sektor chlazené zpracované zeleniny a ovoce. Z hlediska spotřebitelské poptávky však ovocné a zeleninové výrobky (zejména konzervované) ztrácejí na významu, který měly před rokem 1989. V této době, na rozdíl od současnosti, nebyl trh dostatečně celoročně zásobován čerstvým ovocem (jižním ani mírného pásma) a zeleninou. V současnosti i v této oblasti převyšuje nabídka poptávku. Od roku 1995 do roku 2004 se snížila celková spotřeba jižního ovoce v hodnotě čerstvého (o 9,1 %), naopak spotřeba zeleniny (v hodnotě čerstvé) se zvýšila o 3,9 % a spotřeba ovoce mírného pásma o 23,5 %.
51
Rozvíjí se sektor výroby nápojů. Zde je cílem uplatnit vyšší podíl zpracovaného místního ovoce i zeleniny. Spotřeba nealkoholických nápojů se vzhledem k roku 1995 výrazně zvýšila (o 119,3 %), nejvýrazněji v domácnostech (statistika rodinných účtů) rostla spotřeba minerálních a stolních vod (o 187,4 %), ostatních nealkoholických nápojů (o 130,8 %) ale také ovocných a zeleninových šťáv (o 34,4 %). Příležitostí z hlediska mezinárodního obchodu je výroba a vývoz tradičních cukrovinek. Propad vývozu výrobků z brambor (cca 20 tis. tun proti dovozu 130 tis. tun surových brambor) je způsoben nekonkurenceschopnou cenou suroviny. Přitom spotřeba brambor (včetně výrobků z brambor) se snížila o 5,9 %. V oblasti mlékárenského průmyslu lze předpokládat snižování počtu mlékáren a strategii zaměřenou na kvalitu a rentabilitu produkce, protože do současné doby přežívala řada podniků na trhu bez větších investic. Zvyšující se poptávka po mléčných výrobcích je příležitostí, která by měla být využita. Celková spotřeba mléka a mléčných výrobků (v hodnotě mléka bez másla) od roku 1995 do roku 2004 stoupla o 22,5 %. Výrazně se zvýšila spotřeba sýrů (o 74 %) a ostatních mléčných výrobků (o 42,7 %). V této potravinové komoditě není vývoj ceny konkrétního výrobku (s vyšší přidanou hodnotou) nejdůležitějším faktorem pro rozhodování spotřebitele o jeho nákupu. Konkrétně spotřeba sýrů se dlouhodobě zvyšuje přesto, že současně roste i jejich cena (od roku 1995 do roku 2004 se zvýšila cena o 3,1 % a spotřeba stoupla o 4,0 %), zatímco u mléka konzumního při zvýšení ceny o 2,4 % spotřeba stagnovala. Masný průmysl je výrazně zaměřen na růst výrobní koncentrace. Problémem je zajištění kapacit na zrání a skladování masa, včetně dalšího vzdělávání spotřebitele. Stoupající trend má pouze sektor uzenin (také spotřeba uzenin se, podle statistiky rodinných účtu, zvýšila o 21,6 %). Dlouhodobý vývoj spotřeby dokládá substituci hovězího masa (snížení spotřeby o 44,3 %) masem drůbežím (zvýšení spotřeby o 86,9 %). Tento trend je způsoben jak objektivními důvody (změna orientace konzumentů), tak zkracováním doby nezbytné k vyzrání masa, což negativně ovlivňuje jeho kvalitu při prodeji. Tato část sektoru přitom spolu s mléčnými výrobky klade v posledních letech důraz na kvalitu suroviny. Projevuje se rovněž vliv zdravotní osvěty na spotřebitelskou poptávku, tj. doporučování spotřeby tzv. bílého masa (s nižším obsahem tuku) i mléčných výrobků apod. Spotřeba obilovin (vč. mlýnských a pekárenských výrobků) se snižuje (pokles o 6,1 %). Poměrně výrazně se snižuje spotřeba pšeničné mouky (pokles o 42,5 % - statistika rodinných účtů) a naopak se zvyšuje spotřeba jemného pečiva (o 22,2 %) a trvanlivého pečiva (o 45,1 %). Rostoucí poptávka po výrobcích s vyšším přidanou hodnotou je důsledkem zejména změny stravovacích zvyklostí, snižováním domácího pečení apod. U chleba a běžného pečiva (tj. základních pekárenských výrobků) se zvýšila cena (o 6,9 %), což znamenalo snížení jejich spotřeby (u chleba o 19,6 %, u běžného pečiva o 10,5 %). Spotřeba obilovin v hodnotě mouky v ČR (110,9 kg/obyv./rok v roce 2003) byla před vstupem do EU výrazně nad úrovní průměru EU (81,3 kg/obyv./rok v roce 2001/02). Není proto reálné očekávat růst spotřeby této komodity. V oblasti škrobu je velkou příležitostí výroba modifikovaných škrobů, kde dovážíme 70 tis.t nativních škrobů, oproti výrobě 20 tis.t v ČR. V oblasti olejů roste spotřeba rostlinných olejů (od roku 1995 do roku 2004 o 24,5 % statistika rodinných účtů), přesto chybí informovanost spotřebitelů o kvalitě, zejména řepkového oleje. V této oblasti lze očekávat další růst zájmu a odbyt, ČR má vysoký podíl dovozu (cca 80 %). Slabou stránkou je zpracování vajec, kde ČR má dobré exportní příležitosti, které jsou omezeny zastaralou technologií.
2.6.3 Kvalita potravin Základním koncepčním dokumentem zdůrazňující strategickou roli výroby potravin v ČR, která je založena na zabezpečení výživy obyvatelstva výrobou a prodejem zdravotně nezávadných, 52
kvalitních, cenově dostupných a bezpečných potravin, je Koncepce potravinářství ČR pro období po vstupu ČR do EU na programové období 2004 - 2013. Základní právní rámec pro členské státy EU stanovuje nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva. Na národní úrovni se stal materiál „Strategie zajištění bezpečnosti potravin v České republice po přistoupení k Evropské unii“ přijatý vládou v únoru 2005 rámcem pro nadcházející období. I vznikem Úřadu pro potraviny (duben 2005), jehož klíčovou činností je koordinace a sjednocování postupů při výkonu úředního dozoru nad potravinami, dokladuje ČR zvyšující se zájem o jednotný přístup ke kontrole kvality a bezpečnosti produkce potravin a krmiv. V rámci zájmu o zvyšující se kvalitu, byla jakost produkce i v období před vstupem do EU podporována v rámci MZe vyhlášených dotačních programů pro české potravinářské a krmivářské podniky. Od 1. 1. 2006 budou platit v EU nová ustanovení týkající se hygieny. Čtyřmi předpisy tzv. balíčkem pro hygienu potravin bylo nahrazeno 17 dosavadních směrnic s požadavky na hygienu. Nové předpisy se týkají všeobecné hygieny potravin, hygieny potravin živočišného původu, úředního dozoru nad produkty živočišného původu určenými pro lidskou spotřebu a zdravotních podmínek týkajících se produkce zpracování, distribuce a dovozu výrobků živočišného původu určených pro lidskou spotřebu. Kvalita potravin ve smyslu hygienické nezávadnosti, dodržování závazných technologických postupů a kvality vstupních surovin se tedy stala běžným požadavkem pro veškerou potravinářskou produkci. Zcela novým strategickým prvkem je však otázka kvality ve smyslu značkových potravin, nadstandardní certifikace a akreditace – tedy dobrovolně volená vyšší kvalita, která hraje stále důležitější roli zejména z hlediska odbytu potravin a jejich konkurenceschopnosti na trhu. Nadstandardem v oblasti zajišťování jakosti a zdravotní nezávadnosti je zavádění norem ISO. Jejich implementaci nepředepisuje žádná zákonná norma, ale představují určitou konkurenční výhodu. Jedná se především o certifikaci normy ISO 9000, která osvědčuje způsobilost výrobce vyrábět a dodávat výrobky v konstantní jakosti a tím dosahovat uspokojení nároků spotřebitelů. Další možnou certifikací je certifikace normy ISO 14000, která osvědčuje zavedení systému environmentálního managementu podle příslušné normy Intenzivně se připravuje norma ISO 22000 určená pro aplikaci v jakékoli organizaci zapojené do potravinového řetězce. Tato norma by v sobě měla spojovat ISO 9001, HACCP a dobrovolné certifikáty. Další dobrovolné systémy jakosti vytvářejí a požadují obchodní řetězce. Jedná se především o: BRC (British Retail Consortium) Global Standard Food, hlavní požadavky BRC zahrnují: systém managementu jakosti, systém HACCP, nároky na prostředí výroby, řízení procesů, řízení výrobků a personál. Normativní dokumenty BRC definují požadavky související se zajišťováním bezpečnosti a zdravotní nezávadnosti potravin a jsou uznávány obchodními řetězci v mnoha zemích světa. Např. ve Velké Británii, je podle požadavků BRC certifikováno více než 90 % dodavatelů. Akreditovaný certifikát má ve světovém měřítku nezpochybnitelnou váhu a prestiž, což umožňuje dodavatelům vytvořit příznivé prostředí při jednání s obchodními řetězci. V ČR je certifikace dobrovolného systému BRC na začátku. IFS (International Food Standard), vytvořená Hlavním svazem německého maloobchodu (HDE) je schéma určené pro organizace, které vyrábějí a nebo zpracovávají potraviny. Klíčovými kritérii této normy jsou: identifikace zvládnutého počtu příslušných kritických kontrolních bodů, zavedení HACCP, sledovatelnost, efektivita práce apod. Biopotraviny – Každý podnikatel v ekologickém zemědělství, výrobce biopotravin a osoba uvádějící bioprodukty a biopotraviny do oběhu je nejméně jednou v roce podroben důsledné kontrole
53
ve smyslu NR (ES) 2092/91. Kontrola probíhá na všech stupních. Díky tomuto kontrolnímu řetězci je kontrolní orgán schopen garantovat spotřebiteli vysokou míru záruky, že dostane kontrolované a správně značené biopotraviny. Kvalita potravin je široký pojem od kvality senzorické až po kvalitu technologickou. Základem je dodržování platné legislativy a připravenost na chystající se normy. Potřebnou nadstavbou jsou systémy certifikací jako ISO, BRC, IFS, OHSAS apod. Dalšími důležitými faktory zvyšování kvality je podpora inovací a výzkumu v této oblasti a zpětná vazba na zákazníka. Dále pak získávání značek kvality, zajištění právní ochrany výrobku např. podle nařízení EK 2081/92, certifikace biopotravin, podpora propagace výrobků, podpora nových technologií, techniky a výrobních procesů a v neposlední řadě školení personálu22. Zavádění výše uvedených systémů kvality spolu s využitím vhodných nástrojů propagace spotřebitelské veřejnosti je vhodné zejména z hlediska udržení konkurenceschopnosti českého potravinářského průmyslu s využitím domácích surovin na národním i evropském trhu. Možností, jak zvýšit povědomí o kvalitě výrobků a zajistit si také jejich právní ochranu, je přihlásit výrobek (pokud splňuje kritéria) v rámci Nařízení Rady (EHS) 2081/92 o ochraně zeměpisných označení a označení původu zemědělských produktů a potravin. Z České republiky bylo od data vstupu do EU podáno cca 34 žádostí, z toho 3 produkty již tuto právní ochranu vlastní. Vzhledem k nákladům spojeným s otázkou nadstandardních certifikace je nutno řešit otázku podpory certifikace vstupních surovin i vlastních zpracovatelských kapacit.
2.6.4 Zahraniční obchod Vstup na jednotný trh EU znamenal pro Českou republiku zlepšení podmínek obchodu nejen s členskými zeměmi EU, ale i zvýšení ochrany domácího trhu vůči tzv. třetím zemím. V prvém roce členství se meziročně zvýšila hodnota českého agrárního vývozu o 31,9 % a dovozu o 20,0 %, pasivní bilance AZO se snížila o 309,6 mil. Kč (o 1,1 %), krytí agrárního dovozu vývozem se meziročně zlepšilo ze 64,1 % na 70,4 %. V teritoriální skladbě došlo ke zvýšení obratu AZO zejména s původními zeměmi EU, kdy vývoz do zemí EU 15 se meziročně zvýšil o 54 %, resp.dovoz o 41,4 % (do nových členských zemí vzrostl vývoz o 32,5 % a dovoz o 28,8 %). Podíl EU 25 na celkovém agrárním vývozu se zvýšil z 80,1 % na 86,7 % a na celkovém agrárním dovozu ze 78,8 % na 90,3 %. Odstranění celních bariér souběžně se změnou celních sazeb se v období od 1.5.2004 do 30.4.2005 projevilo v meziročním zvýšení obratu AZO ČR o 32 104,2 mil. Kč (1 195,5 mil. EUR), tj. o 24,7 %. Hodnota vývozu přitom stoupla o 16 206,9 mil. Kč resp.o 585,3 mil. EUR (31,9 %) a hodnota dovozu o 15 897,3 mil. Kč, resp. o 610,2 mil. EUR (20,1 %). V důsledku vyššího meziročního nárůstu vývozu v nominální hodnotě v porovnání s dovozem došlo ke snížení schodku bilance českého AZO z 28 421,5 mil. Kč na 28 111,9 mil. Kč, tj. o 309,6 mil. Kč (1,1 %). Zlepšil se rovněž celkový stupeň krytí agrárního dovozu vývozem proti období květen 2003-duben 2004 z 64,1 % na 70,4 %. Naproti tomu v důsledku vyššího meziročního nárůstu hodnoty importu než hodnoty exportu vyjádřeného v EUR bylo v důsledku poklesu kurzu Kč vůči EUR zaznamenáno za odpovídající období zvýšení pasiva bilance AZO ČR o 24,9 mil. EUR (2,8 %).
22
Informace o počtu podniků vlastnící ISO nejsou zatím dostupné.
54
Agrární zahraniční obchod ČR Agrární zahraniční obchod ČR Období 1. 5. 2004 - 30. 4. 2005
Vývoz
Dovoz
mil. Kč
mil. EUR
% podíl
mil. Kč
mil. EUR
% podíl
Základní zemědělské produkty
11 750,0
253,3
17,6
17 877,7
411,7
18,5
Potravinářské produkty
41 178,6
995,5
61,5
55 420,8
1 322,9
57,5
Ostatní*
14 020,1
328,6
20,9
23 115,4
536,8
24,0
Celkem:
66 948,7
1 577,4
100,0
96 413,9
2 271,4
100,0
*
Produkty potravinářského průmyslu pro nepotravinářské využití např. MEŘO, některé druhy škrobu apod.
Pramen:
Celní statistika 7.11.2005
Zpracoval: T. Zdražílek
Na trzích zemí nynější EU 25 se dlouhodobě uplatňují především komodity mléko, živá zvířata, obilí a cukr, jejichž vývoz však není pro ČR perspektivní z důvodu nízkého stupně finalizace těchto komodit a „nárazovitosti“ jejich vývozu. Kromě těchto komodit mají na českém agrárním vývozu významný podíl cukrovinky (bez kakaa), čokoládové cukrovinky, pekařské výrobky a potravinářské přípravky. Tytéž výrobky spolu s pokrutinami (po extrakci sojového oleje) mají rovněž vysoký podíl na hodnotě dovozu. Dalšími dovozními komoditami, které významnou měrou participují na dovozu, jsou maso, sýry, tvarohy, vína a destiláty. Dovoz těchto produktů však negativně ovlivňuje stupeň využití domácích zpracovatelských kapacit. Souhrnně lze tedy konstatovat, že vstup do EU měl vliv na zvýšení dynamiky českého AZO jak na straně vývozu, tak dovozu. Problémem však zůstává nárůst vývozu výrobků s nižší přidanou hodnotou při současném růstu dovozu výrobků s vyšší přidanou hodnotou. Širší uplatnění české produkce na zahraničním trhu bude vyžadovat vyšší míru inovací než dosud a intenzivnější marketingovou podporu.
2.6.5 Hospodářské výsledky v potravinářství Efektivnost hospodaření potravinářského průmyslu bez zpracovatelů tabáku, měřená výnosností vlastního kapitálu, se v roce 2004 u podnikatelských subjektů se 100 a více zaměstnanci, v porovnání s rokem 2003 zlepšila o 0,82 proc. bodu na 15,77 %. Meziročně se také zlepšila nákladová rentabilita (o 0,2 proc. bodu na 4,85 %) a výnosnost celkových pasiv (o 0,59 proc. bodu na 7,59 %). Potravinářský průmysl bez zpracovatelů tabáku za podnikatelské subjekty se 100 a více zaměstnanci, zvýšil výsledek hospodaření před zdaněním, a to meziročně o 1,2 mld. Zatímco v roce 2003 činil výsledek hospodaření před zdaněním 11,0 mld. Kč, v roce 2004 dosáhl 12,3 mld. Kč, tj. nárůst o 10,9 %. Celkové výnosy rostly rychleji než náklady, ve výnosech pak nejvíce změna stavu vnitropodnikových zásob vlastní výroby (o 76,0 % na 1,5 mld. Kč) a tržby za prodej zboží (o 21 % na 46,9 mld. Kč). Růst nákladů na prodané zboží (nárůst o 21,6 % na 37,5 mld. Kč) a odpisů investičního majetku (o 12,0 % na 9,4 mld. Kč) táhl celkový růst nákladů. Podrobnější strukturu výnosů a nákladů uvádí následující tabulka.
55
Struktura výnosů a nákladů potravinářského průmyslu
Ukazatel
Výnosy a náklady (mil. Kč)
Meziroční index
Podíl z celkových výnosů (%)1)
2004
2005
Výnosy celkem
265 248
269 355
101,5
100,00
100,00
v tom – tržby za prodej vlastních výrobků a služeb
193 525
198 208
102,4
72,96
73,59
47 221
44 745
94,8
17,80
16,61
- změna stavu vnitropodnikových zásob vlastní výroby
1 515
2 051
135,4
0,57
0,76
- aktivace
3 748
3 483
92,9
1,41
1,29
19 239
20 868
108,5
7,25
7,75
Náklady celkem
253 107
253 789
100,3
95,42
94,22
v tom – výkonová spotřeba
161 731
162 386
100,4
60,97
60,29
- náklady na prodané zboží
37 847
35 170
92,6
14,27
13,06
- osobní náklady
22 910
23 195
101,2
8,64
8,61
9 370
8 920
95,2
3,53
3,31
21 249
24 118
113,5
8,01
8,95
Výsledek hospodaření před zdaněním
12 141
15 556
128,2
4,58
5,78
Účetní přidaná hodnota
46 432
50 931
109,7
17,51
18,91
- tržby za prodej zboží
- ostatní výnosy
- odpisy investičního majetku - ostatní náklady
2004
2005
1) Struktura výnosů a nákladů je ovlivněna i odlišnou oborovou a firemní strukturou podniků. Pramen:
ČSÚ – vypočteno z údajů výkazu P 3-04 podniků se 100 a více pracovníky
Zpracoval: L. Mejstříková (VÚZE)
2.6.6 Velikostní a vlastnická struktura potravinářských podniků Vlivem konkurenčně náročnějších podmínek v roce 2004 klesl celkový průměrný počet podnikatelských subjektů ve výrobě potravinářských výrobků a nápojů, v kategorii od 20 zaměstnanců, v uvedeném roce na 1 018 podniků, což v porovnání s rokem 2003 představuje úbytek 49 firem. Z hlediska velikostní struktury, převládaly ve výše zmíněném odvětví v roce 2004, stejně jako v roce 2003 ve výše uvedené kategorii firem, výrazně podniky do 499 zaměstnanců (v počtu 987 subjektů), a to zejména malé podniky do 49 zaměstnanců (v počtu 540 subjektů). Podíl počtu podniků od 500 zaměstnanců činil, ve velikostní struktuře firemní základny odvětví v roce 2004 pouze, obdobně jako v roce 2003, zhruba 3 %. Z toho počet velmi velkých podniků v roce 2004, v porovnání s rokem 2003, klesl ze 14 subjektů na 10 firem. Z údajů, o počtu všech subjektů uvedených v registru ČSÚ vyplývá, že největší změny v roce 2004 nastaly u podnikatelů fyzických osob (jejich počet činil 10 713, což je o 158 méně v porovnání s rokem 2003 a které většinou podnikaly podle živnostenského zákona) a dále u zahraničních osob, jejichž počet naopak poněkud vzrostl (z 256 v roce 2003 na 297 v roce 2004). Pokud jde dále o vlastnickou strukturu, jde převážně o privatizované či soukromým kapitálem nově založené podniky. Z hlediska právní formy, jsou výrazně zastoupeny obchodní společnosti, z nichž nejvíce
56
využívanou právní formou jsou společnosti s r.o. (v roce 2004 bylo v této právní formě evidováno 2529 firem ) a dále a.s. (v roce 2004 jejich počet činil 501 firem). Podpora malých a středních podniků poskytovaná MPO prostřednictvím ČMZRB činila v roce 2004 u výroby potravinářských výrobků a nápojů 188,1 mil. Kč, tj. méně než v roce 2003, kdy tato podpora dosáhla 226,0 mil. Kč. Z hlediska největšího počtu zaniklých podniků v letech 2000 – 2004 patřila výroba potravinářských výrobků a nápojů k nejzasaženějším odvětvím po výrobě kovových konstrukcí a kovodělných výrobků. Počet prohlášených konkurzů a likvidací u výroby potravin v uvedených letech činil 501 s počtem 23 566 zaměstnanců, z nichž našla další uplatnění v témže či jiném sektoru.
2.6.7 Porovnání se zahraničním potravinářským průmyslem V národních ekonomikách většiny zemí EU patří výroba potravinářských výrobků a nápojů, a to i pokud není nejvýznamnějším odvětvím, k jeho klíčovým sektorům. Pokud by měla tato výroba v ČR patřit i v příštích letech k nosným odvětvím zpracovatelského sektoru, jak tomu tradičně bylo, je třeba podpořit její konkurenceschopnost z fondů EU i z národních zdrojů. Z hlediska další perspektivy se jako konkurenceschopné jeví především výroby vyšší fáze zpracování agrárních surovin (cukrovinkářská výroba a výroba piva, zejména velké společnosti se zahraničním kapitálem a dále některé jiné výroby). Restrukturalizací směřující k vyšší výrobní koncentraci a majetkové integraci především s výrobci agrárních surovin budou dále procházet zejména výroby přímo navazující na zemědělství (jateční a masná výroba, zpracování mléka, mlýnská výroba, zpracování ovoce, zeleniny a brambor aj.). Důraz by měl být kladen na vytváření vazeb mezi navazujícími firmami a také s výzkumem a vývojem, jako je tomu v průmyslově vyspělých zemích.
2.6.8 Požadavky vyplývající ze zákona o integrované prevenci Významným předpisem v oblasti životního prostředí je směrnice Rady 96/61/EC o IPPC. Cílem této směrnice je dosáhnout vyššího stupně ochrany životního prostředí před znečištěním z průmyslu a zemědělství preventivní cestou. Právním předpisem, kterým se transponuje uvedená směrnice o IPPC do právního řádu ČR je zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Podle informací VÚPP je v potravinářském průmyslu ČR více než 60 zařízení (konečný počet dosud nebyl identifikován), která spadají pod působnost výše uvedeného zákona. K datu 30. 10. 2007 musí mít všechna tato zařízení integrované povolení. Tento proces, který je spojen s určitou administrativní, technickou, investiční a finanční náročností, dosud probíhá. Zmíněný zákon o integrované prevenci se zaváděním BAT počítá (§ 2, písm. f). Nároky v příštích letech v tomto směru dále porostou, a to zejména v letech 2007 – 2012. V „Koncepci potravinářství ČR pro období po vstupu do EU (2004 – 2013)“ přijaté vládou v roce 2004 se uvažuje s využitím přirozeného investičního cyklu k postupnému zavádění technologií šetrnějších k životnímu prostředí. Souhrnné environmentální náklady potravinářských zařízení na léta 2004 - 2007 byly při zpracování tohoto dokumentu odhadnuty na 3 774 mil. Kč a 77 mil. Kč na ostatní environmentální náklady, což je průměr na 1 rok 944 mil. Kč a 19 mil. Kč.
2.6.9 Dřevozpracující průmysl Dřevozpracující průmysl (OKEČ 20) zahrnuje 5 oborů, které se v roce 2004 podle předběžných údajů podílely na celkových tržbách za prodej vlastních výrobků a služeb v běžných cenách následovně: 57
• • • • •
Výroba pilařská a impregnace dřeva (obor 20.1) – 30,8 % (nárůst o 3,5 % oproti roku 2003). Výroba dýh, překližek a aglomerovaných dřevařských výrobků (obor 20.2) – 14,7 % (pokles o 0,7 %). Výroba stavebně truhlářská a tesařská (výroba oken, dveří, zárubní, dřevěných staveb, jejich prvků, lepených a ohýbaných konstrukcí – obor 20.3) – 42,1 % (pokles o 3,1 %). Výroba dřevěných obalů (obor 20.4) – 5,5 % (nárůst o 1,1 %). Výroba jiných dřevařských, korkových, proutěných a slaměných výrobků kromě nábytku (obor 20.5) – 6,9 % (pokles o 0,8 %).
Dřevozpracující průmysl zpracovává téměř výhradně tuzemskou obnovitelnou surovinu – surové dříví, nejvíce jehličnatou a listnatou kulatinu. Ve srovnání s předcházejícím rokem došlo celkově u dřevozpracujícího průmyslu k nárůstu tržeb o 1,3 %. Zvýšení dynamiky růstu bylo dosaženo nejen u produkčních ukazatelů, ale rovněž u produktivity práce z přidané hodnoty na 1 pracovníka, a to o 14,2 %. Restrukturalizace dřevozpracujícího průmyslu nepokračovala v roce 2004 žádoucím směrem, neboť v oborech s vyšší přidanou hodnotou (20.2 a 20.3) došlo proti roku 2003 k poklesu podílu na celkových tržbách odvětví, zatímco obor 20.1 zaznamenal nežádoucí zvýšení. Je nutno usilovat o zvýšení podílu více sofistikovaných produktů – hlavně aglomerovaných výrobků a stavebně truhlářské a tesařské výroby. Celkem bylo zpracováno v tuzemsku 7,02 mil. m3 jehličnaté a listnaté kulatiny (nárůst o 4,0 % oproti roku 2003) a vyrobeno 3,94 mil. m3 jehličnatého a listnatého řeziva (nárůst o 3,5 %). Tento nárůst výroby řeziva se promítl do vývozu, zatímco domácí spotřeba řeziva stagnovala na úrovni roku 2003. Pořez kulatiny a výroba řeziva v tis. m3
Pramen:
MZe,2005
58
Výroba, dovoz a vývoz průmyslového dřeva a řeziva v mil. m3
Pramen: MZe,2005
Dřevozpracující průmysl je odvětvím, které realizuje přidanou hodnotu těženého dřeva. Inovace dřevozpracujícího průmyslu by přispěla ke zvýšení a zhodnocení těženého dřeva a tím by se řešil zároveň i přebytek dřevní hmoty v lesích ČR.
2.7 Životní prostředí 2.7.1 Dopad zemědělství na životní prostředí V období uplynulých 50 let prošlo zemědělství v českých zemích etapou zásadních změn, které utvářely jeho charakter i jeho vliv na okolní přírodu a krajinu. Za mezník v tomto nedávném historickém vývoji je považována kolektivizace v 50. letech minulého století, která postupně vedla k silnému úbytku ekostabilizačních prvků v krajině (meze, remízky, vlhké nivní louky atd.). Během následujících let docházelo k dalším závažným změnám spojeným s celkovou intenzifikací zemědělského hospodaření v souvislosti s přeměnou tradičního zemědělství na průmyslovou velkovýrobu. Došlo ke scelování pozemků do velkých půdních bloků, které často nerespektovalo reliéf terénu. Tato opatření mají dodnes za následek značně narušené odtokové poměry, znečištění vod a degradaci půdy. V mnoha případech byly rozorány i půdy, které jsou z různých důvodů zranitelné. Těmito kroky byl postupně nastartován proces ztráty přirozené úrodnosti půdy, výrazné snížení schopnosti retence vody v krajině, snížení biologické rozmanitosti a snížení početnosti druhů vázaných na zemědělskou krajinu. Nejvážnější problémy vyplývají z nevhodných úprav hospodaření v minulých letech (vodní eroze půdy). Její stav a rozsah je v našich přírodních podmínkách dán zvláště nevhodnou strukturou zemědělských kultur zejména na svažitých pozemcích. Přes 40 % rozlohy zemědělských půd je ohroženo vodní erozí. Navíc velká část půd ČR náleží do kategorie půd s velmi nízkou a nízkou retenční vodní kapacitou. Vedle vysokého zornění půdy (75,53 % podle údajů LPIS) je důležitým faktorem rozsáhlé využití těžkých mechanizačních prostředků v minulosti, které způsobilo utužení půd citlivých na tento typ degradace.
59
Úkolem bude zvýšení retenční schopnosti krajiny, náprava nevhodně provedených pozemkových úprav a eliminace nevhodného obhospodařování půdy. Obnova přirozené funkce vodních toků, včetně doprovodných porostů bude mít příznivý dopad na péči o krajinu a stabilitu hydrosystémů. V tomto kontextu zmiňujeme dodržování zásad správné zemědělské praxe, jejichž uplatnění sníží negativní vliv zemědělství na stav životního prostředí a pozitivně ovlivní zachování biodiverzity zemědělských ekosystémů. Dopady navrhovaných opatření, včetně neproduktivních investic, se projeví v integraci krajiny jako celku a budou mít pozitivní vliv na osídlení venkova. Předpokladem tohoto je spolupráce mezi veřejnými orgány, sociálními partnery, hospodářskými a podnikatelskými subjekty.
2.7.2 Očekávaný vývoj vztahu zemědělství a životního prostředí Vstup ČR do EU a rostoucí tlak na zvyšování konkurenceschopnosti zemědělských podniků může vést k intenzifikaci hospodaření na půdě. Na druhou stranu může současně v oblastech se ztíženými podmínkami docházet k upouštění od hospodaření a k nárůstu výměry zemědělsky nevyužívané půdy. Oba extrémy působí negativně na životní prostředí, vedou k degradaci druhové rozmanitosti, poškozování krajiny apod. Implementace agro-environmentálních opatření pozitivně ovlivní vztah zemědělství a životního prostředí. Možné je očekávat celkové mírné zlepšení, popř. zpomalení negativních trendů souvisejících s erozí a znečištění vodních toků z plošných zdrojů znečištění. Zpomalení negativních tendencí nebo dokonce zvýšení biodiverzity lze předpokládat pouze lokálně, vzhledem k tomu, že obnova dlouhodobě poškozovaných ekosystémů je velmi pomalá. Překážkou jsou také převažující nájemní vztahy k půdě a malý zájem uživatelů půdy o udržitelné způsoby hospodaření.
2.7.3 Biodiverzita Biodiverzita a zemědělství Území České republiky se vyznačuje velkou diverzitou krajiny i vysokou diverzitou stanovišť. K jejímu zvýšení v minulosti značně přispělo i samotné zemědělství. V posledních padesáti letech však díky změně technologií bylo zemědělství naopak hlavní příčinou snížení diverzity venkovské krajiny. K největšímu poklesu druhové rozmanitosti došlo v typických agrárně – produkčních oblastech se silně narušenou strukturou krajiny a s velkou spotřebou agrochemikálií. V dnešní zemědělské krajině se negativně projevuje zejména malý počet stanovišť pro planě rostoucí druhy rostlin a úkrytů, resp. potravních základen pro volně žijící živočichy. Charakteristickým příkladem je úbytek druhů závislých na drobných plochách rozptýlené zeleně, polních okrajích a celkově nižší intenzitě hospodaření. Alarmujícím je pokles početnosti koroptve polní z cca 6 mil. jedinců v roce 1935 na několik desítek tisíc jedinců v roce 2003 a podobný trend u zajíce polního. Vývoj početnosti koroptve polní a zajíce polního (tis. ks) Rok
1969
1970
1980
1985
1990
1995
2000
2004
Koroptve
927
855
164
82
60
85
56
63
Zajíci
982
989
707
608
484
414
375
298
Pramen:
Statistika Českého mysliveckého svazu,2005
Podrobné sledování početnosti indikačních druhů ptáků zemědělské krajiny během posledních 20 let ukazuje na celkově klesající trend křivky početnosti jednotlivých druhů. Za hlavní příčiny klesajícího počtu druhů ptáků zemědělské krajiny lze označit zejména nedostatek potravy v sezóně i během zimování, nedostatek úkrytů a způsoby hospodaření, které vedou k fyzické destrukci snůšek
60
nebo mladých jedinců (zejména se to týká následujících druhů: čejky chocholaté, hrdličky divoké, konopky obecné, skřivana polního, strnada obecného a zvonka zeleného. Unifikované velkoplošné hospodaření se podepsalo na značném ohrožení řady biotopů na travních porostech. Je odhadováno, že z celkové rozlohy trvalých travních porostů lze v ČR cca 300 tis. ha řadit do kategorie zachovalých druhově bohatých nebo polopřirozených luk a pastvin (značná část ve stávajících chráněných územích nebo vznikající síti NATURA 2000). Nejčastější ohrožení těchto oblastí s vysokou přírodní hodnotou představuje zarůstání náletem dřevin v důsledku nekosení, eutrofizace lokalit z důvodu zvýšeného hnojení (buď přímo travních porostů nebo okolních pozemků) a nevhodné technologické postupy zemědělského hospodaření. Rašelinná a prameništní společenstva však byla navíc kromě uvedených faktorů výrazně zasažena i melioracemi nebo v případě pastevních areálů lokálně redukována dobytkem. Specifická část biotopů byla poškozena opačným trendem – ústupem pravidelného obhospodařování, zejména pak ústupem od pastvy nebo kosení. Taková travinná společenstva následně podléhají zarůstání náletem dřevin, šíření invazních druhů popř. jsou zalesněna, čímž dotčené biotopy zanikají. Jedná se zejména o cenné biotopy podmáčených luk, stepí a těžko přístupných horských a podhorských druhově pestrých travních porostů. Všechny uvedené ekosystémy se v případě extenzivního obhospodařování vyznačují velmi vysokou biodiverzitou. Významnou složku biodiverzity zemědělské krajiny představuje diverzita genofondu hospodářských zvířat a plodin. Řadě z nich však hrozí vymizení. Mezi ohrožená plemena patří např. česká červinka (skot) nebo ovce valaška (nízké stavy geneticky původního plemene). Existuje velké množství tzv. krajových a starých odrůd ovocných stromů, z nichž počty některých se odhadují pouze na desítky jedinců. Přes uvedené silně negativní trendy došlo v posledním desetiletí k částečnému snížení intenzity narušování přírodních zdrojů. Výrazný pokles spotřeby hnojiv a prostředků na ochranu rostlin znamenal menší tlak na životní prostředí, který se částečně odrazil v mírném zvýšení početnosti některých druhů savců a ptáků (křeček polní, křepelka obecná, ťuhýk obecný, bramborníček hnědý). Odvrácenou stranou této tendence je pokles konkurenceschopnosti řady zemědělců zejména v produkčně nepříznivých oblastech. Díky tomu je dnes téměř 7 % zemědělské půdy ohroženo opuštěním a s tím souvisejícími procesy degradace druhově pestrých částí zemědělských ekosystémů. Je tedy zcela v souladu s celospolečensky potřebnou „objednávkou“ podporovat vyvážené hospodaření zejména v těchto výše specifikovaných oblastech a chov skotu (resp.přežvýkavců) s pevnou vazbou na TTP je bezesporu optimální variantou. Značné ztráty hrozí zejména při zanechání hospodaření v chráněných územích, kde dochází ke značnému snížení hodnoty přírodních stanovišť spojenému často s poklesem početnosti zvláště chráněných druhů. Ochrana přírody a Natura 2000 Ochrana přírody v ČR má dlouhou tradici a zakládá se zejména na zákonu č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto zákona existuje ochrana přírody a krajiny obecná a speciální. Obě tyto kategorie se dále člení na druhovou a územní ochranu. Z hlediska vzájemných vztahů se zemědělským sektorem je významná především ochrana územní. V rámci obecné ochrany jsou před ničením, poškozováním a snižováním ekologické stability chráněny tzv. významné krajinné prvky (např. lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, údolní nivy a dále ty prvky, které jsou příslušným úřadem zaregistrovány, jako např. mokřady nebo trvalé travní plochy). Tyto prvky se často nacházejí na zemědělsky využívaných pozemcích a i když řada z nich zemědělskou činností vznikla, mohou být některými jejími formami dnes naopak ohrožovány. Estetické hodnoty krajiny jsou chráněny prostřednictvím ochrany krajinného rázu. Zvýšené nároky na ochranu krajinného rázu jsou především v přírodních parcích. V rámci speciální ochrany se pro ochranu konkrétních přírodních a krajinných hodnot včetně ochrany biodiverzity vyhlašují zvláště chráněná území (ZCHÚ). Zákon rozeznává 6 kategorií, které
61
lze rozlišit na velkoplošné a maloplošné. Mezi velkoplošná ZCHÚ řadíme národní parky a chráněné krajinné oblasti, mezi maloplošná ZCHÚ národní přírodní rezervace a národní přírodní památky a dále přírodní rezervace a přírodní památky. Z hlediska způsobu využívání území hrají ve vztahu k zemědělství největší roli velkoplošná ZCHÚ, tedy 4 národní parky a 24 CHKO. Tato území se člení u národních parků do 3 a u CHKO do 4 zón s odstupňovaným režimem ochrany. Jádrová (1.) zóna zahrnuje obecně území nejcennější z přírodovědeckého hlediska, přechodová (2.) zóna kombinuje přírodní a člověkem ovlivněné nebo přeměněné biotopy, ve 3. a 4. zóně probíhá extenzívní hospodaření, a to na travních porostech i na orné půdě. Národní parky a maloplošná zvláště chráněná území mají navíc i ochranná pásma. Plocha chráněných území v poměru k rozloze státu převyšuje evropský průměr. Zvláště chráněná území (ZCHÚ) v ČR Počet
Výměra (ha)
Podíl území v ČR (%)
Lesnatost (%)
Národní parky (NP)
4
119 020
1,51
87
Chráněné krajinné oblasti (CHKO)
24
1 034 465
13,12
54
Celkem
28
1 153 485
14,63
57
Národní přírodní rezervace (NPR)
110
27 873
0,35
82
Národní přírodní památka (NPP)
101
2 691
0,03
59
Přírodní rezervace (PR)
710
33 839
0,43
44
Přírodní památka (PP)
1 121
26 616
0,34
70
Celkem
2 042
91 019
1,15
64
ZCHÚ celkem
2 070
1 244 504
15,78
59,7
Ptačí oblasti
38
693 615
8,8
.
Evropsky významné lokality
864
724 413
9,2
.
NATURA 2000 celkem
902
1 046 313
13,2
67,5
Natura 2000 a ZCHÚ
-
1 618 246
20,5
60,3
Kategorie ZCHÚ Velkoplošná ZCHÚ
Maloplošná ZCHÚ
NATURA 2000
Pramen: AOPK, 2004
Lesy jsou mimořádně cennou součástí zvláště chráněných území (ZCHÚ) a jejich celková výměra činní přes 700 tis. ha, což představuje 26,5 % výměry všech lesů ČR. Při zahrnutí oblastí Natura 2000 je odhadován až 36 % podíl lesů s ochranným režimem. Potenciálně dominantní zastoupení lesních společenstev na území ČR vyplývá zejména z charakteru klimatu evropského kontinentu a podtrhuje význam lesa jako důležitého nositele druhové rozmanitosti. Zákon 114/1992 Sb. byl doplněn významnou novelou, která v souvislosti s transpozicí předpisů ES umožnila vznik chráněných území soustavy Natura 2000 v České republice. Vymezení chráněných území soustavy Natura 2000 je ve vztahu k velkoplošným i maloplošným ZCHÚ nezávislé, tzn. mohou se podle potřeby překrývat. V rámci chráněných území Natura 2000 rozlišujeme dva základní typy: • Evropsky významné lokality, které vznikají z důvodu ochrany místa výskytu významných ohrožených druhů rostlin, živočichů a přírodních stanovišť.
62
•
Ptačí oblasti, ve kterých je chráněno celé území s výskytem evropsky významných druhů ptáků.
Podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, se zvláště chráněná území člení do 6 kategorií. Mezi velkoplošná zvláště chráněná území náleží národní parky (NP), chráněné krajinné oblasti (CHKO), maloplošná zvláště chráněná území pak zahrnují národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP). Rozloha zemědělské a lesní půdy v územích Natura 2000 a ZCHÚ v tis. ha (podle CORINE 2000) TTP
% z celkové výměry
Orná půda
% z celkové výměry
Lesy
% z celkové výměry
ZCHÚ
129
10,36
170
13,66
721
59,7
Natura 2000
130
12,42
81
7,74
706
67,5
Natura 2000 a ZCHÚ
197
12,17
216
13,35
969
60,3
Chráněná území
Pramen:
AOPK, 2004
2.7.4 Ochrana životního prostředí lesním hospodářství Současná rozloha lesa na území ČR mírně přesahuje 1/3 plochy státu. Přes nepříznivé faktory, kterým je les zejména ze strany člověka vystaven, se lesnatost od počátku 20. století postupně zvyšuje. V průběhu posledních let se na vzestupném trendu významně podílí i útlum zemědělského využívání naší krajiny a následné zalesňování neobhospodařovaných pozemků. Majoritním vlastníkem lesů v ČR je stát, který hospodaří na 60,5 % lesních pozemků. Dalšími subjekty, v jejichž držbě se lesní porosty nacházejí, jsou obce a kraje (15,3 %), lesní družstva (1 %) a ostatní soukromí vlastníci (23,2 %). Potenciálně dominantní zastoupení lesních společenstev na území ČR vyplývá zejména z charakteru klimatu evropského kontinentu a podtrhuje význam lesa jako důležitého nositele druhové rozmanitosti. V důsledku značné proměnlivosti stanovištních poměrů, společně s geografickou polohou ČR, situované do místa prolínání vlivů několika fytogeografických oblastí, se na relativně malé výměře vyvinula široká škála lesních typů ovlivněná vertikálním členěním území (lesní vegetační stupně), geologickými a pedologickými vlivy a přítomností, resp. dostupností vody v krajině (edafické kategorie a ekologické řady). Podle hlavního funkčního zaměření definuje lesní zákon tři základní kategorie lesů. Lesy hospodářské plní převážně produkční funkci a zaujímají 75,6 % výměry lesa. Kategorie lesů ochranných (3,5 %) a lesů zvláštního určení (20,9 %) sledují prioritně zajišťování ostatních funkcí lesa označovaných souhrnně jako funkce mimoprodukční. Všeobecný trend směřující k ochraně biodiverzity a udržitelného využívání jejích složek se přímo odráží v prosazování polyfunkčního obhospodařování lesů. Jeho cílem je pečovat o les tak, aby optimálně plnil všechny své funkce. Pozornost kategoriím polyfunkčních lesů je věnována i v Národním lesnickém programu. Snaha o zvyšování produkce, spolu s rostoucí poptávkou po snadno zpracovatelných sortimentech jehličnatého dříví, vedla v minulosti ke změně druhové skladby převážné většiny lesních porostů. Současný podíl listnatých dřevin tvoří 23 %, přičemž přirozenému stavu by odpovídala hodnota přibližně 65 %. Nahrazení přirozených strukturálně bohatých a druhově rozmanitých lesů stejnověkými kulturami často jediné dřeviny, stejně jako nedocenění významu provenienční a genetické hodnoty osiva či sadebního materiálu, znamenalo drastický zásah do ekosystému. Plošný přechod na pasečné hospodářství, zejména pak velkoplošný holosečný hospodářský způsob, urychlil proces ochuzování druhové rozmanitosti lesů mimo jiné úplným
63
vyloučením stadií stárnutí a rozpadu porostů, na které jsou vázány četné druhy nižších i vyšších rostlin a zástupci mnoha taxonomických skupin živočichů. Přeměna listnatých či smíšených porostů na čistě jehličnaté zahájila změny v půdním prostředí projevující se změnou humusové formy, ochuzením edafonu a v závislosti na podmínkách nezřídka i degradací lesní půdy. Neúměrné imisní zatížení, srážkové a teplotní extrémy a gradační vlny zejména ekonomicky závažných druhů hmyzu završily na četných místech proces destabilizace lesních ekosystémů plošným rozpadem porostů. I když přímé imisní zatížení lesů bylo v průběhu posledních 15 let značně sníženo a jako zátěžový činitel de facto ustoupilo do pozadí, náprava jeho následků, zejména zlepšení stavu o živiny ochuzených, acidifikovaných lesních půd, bude záležitostí dlouhodobější. Podobně alespoň částečná náprava nevhodného druhového složení zcela přeměněných lesních porostů bude v závislosti na relativní dlouhověkosti stromových dřevin problémem následujících desetiletí. V tomto ohledu je třeba konstatovat, že uplatňování ustanovení zákona č. 289/1995 Sb., o lesích představuje výrazný posun směrem k postupnému zvyšování zastoupení dřevin přirozené dřevinné skladby. V procesu ochrany a obnovy lesní biologické rozmanitosti nelze opomenout lesy v soustavě zvláště chráněných území (ZCHÚ) a jejich nezastupitelnou úlohu nejen jako refugií četných druhů organismů, ale také jako předmětu studia přirozené dynamiky vývoje těchto společenstev. Certifikace trvale udržitelného hospodaření v lesích Koncem roku 2004 byla celková rozloha lesů certifikovaných ve světě podle systému PEFC cca 55,3 mil. ha a podle FSC cca 50 mil. ha. V České republice činila celková plocha lesů certifikovaných podle systému PEFC 1 935 998 ha (tj. téměř tři čtvrtiny z celkové rozlohy všech českých lesů), zatímco podle systému FSC bylo certifikováno celkem 14 554 ha.
2.7.5 Krajina Poškození krajiny bylo často způsobeno zemědělskými aktivitami, jejichž důsledky i nadále setrvačně působí, např. odvodnění nebo scelování pozemků, likvidace polních cest, mezí, rozptýlené zeleně a dalších prvků v krajině během kolektivizace. Důsledkem těchto historických změn je snížená ekologická stabilita krajiny, narušený krajinný ráz. Je zřejmé, že nevhodné formy hospodaření nabyly v minulosti značného rozsahu a následky nemohou být odstraněny bez dlouhodobého úsilí. V posledních 15 letech existuje snaha o nápravu nepříznivého stavu zemědělské krajiny. Odezva v krajině na zásahy směřující ke zlepšení životního prostředí má však vždy určitý časový posun. Odhad ztráty krajinných prvků Krajinné prvky
1949 - 1955
1986 - 1996
2000 - 2003
Plochy travních porostů
1 400 000 ha
828 000 ha
968 000 ha
Stromořadí
-
Ztráta 4 000 km
Rozptýlená zeleň
-
Ztráta 3 600 ha
Meze
-
Ztráta 49 000 km
-
Ztráta 158 000 km
Polní cesty Pramen:
•
Figla 2004
Historické zhoršování stavu krajiny lze přičíst následujícím důvodům: Silně narušená ekologicko-stabilizační funkce krajiny vlivem ztráty krajinných prvků, narůstající fragmentace krajiny a vysoké intenzifikace..
64
• • • • •
Zjednodušení systémů střídání plodin, specializované formy hospodaření, monokultury. Narušený vodní režim a retenční schopnost krajiny. Distribuce lidského a zvířecího odpadu do zemědělských oblastí. Ukončení údržby člověkem vytvořených součástí krajiny. Neregulovaný rozvoj regionů, snížení zemědělské půdy výstavbou komunikací a sídel.
Výše uvedené aspekty umocňuje dramatický pokles stavů přežvýkavců na území státu v tzv.porevolučním období na zhruba 50 % úroveň oproti konci 80.let minulého století, čímž se jen více otevřel nepoměr mezi stavem ploch TTP a jejich smysluplným využitím. Výhledový nárůst ploch na úroveň, která koresponduje s poválečným rozměrem TTP je třeba vyvážit adekvátním nárůstem stavů skotu a ovcí, vzhledem k limitu celonárodní mléčné kvóty je nutno klást akcent na chov krav bez tržní produkce mléka.
2.7.6 Znečištění ovzduší a změny klimatu V období 1990 – 2000 se v ČR výrazně snížily emise hlavních znečišťujících látek. K nejvýraznějšímu zlepšení došlo u emisí tuhých látek (více než desetkrát) a u oxidu siřičitého (více než sedmkrát). Tato zlepšení byla způsobena poklesem průmyslové produkce s nejvyššími exhalacemi, vlivem masivních investic do koncových čisticích zařízení a dokončením rozsáhlé plynofikace vytápění. V současné době je většina velkých a středních zdrojů znečišťování uvedena do souladu s limity na ochranu ovzduší. Celkové měrné emise skleníkových plynů v ČR, vyjádřené v ekvivalentních hodnotách oxidu uhličitého, poklesly vůči referenčnímu roku 1990 o 26,6 %. Zřetelně sestupný trend z počátku 90. let, který byl výsledkem poklesu spotřeby energie v souvislosti s výraznými změnami ve struktuře primárních energetických zdrojů a celkovou transformací hospodářství, se po roce 1993 zastavil. V České republice, obdobně jako i ve všech ostatních zemích EU, je zemědělství hlavním zdrojem emisí amoniaku jako jedné ze čtyř látek znečišťujících ovzduší s globálním účinkem, pro které mají státy EU, ČR nevyjímaje, stanoveny emisní stropy. Emisní strop stanovený pro Českou republiku ve výši 80 kt NH3/rok 2010 koresponduje s roční emisí zemědělského sektoru (celková roční emise čpavku ze stacionárních zdrojů v ČR byla 75,1 kt/r. 2004) a je důležitým faktorem podmiňujícím rozvoj živočišné výroby. Řešení problémů se snížením emisí je součástí instalací alternativních zdrojů energie a využití biotechnologie. Snižování emisí skleníkových plynů a problematika změny klimatu je v současnosti jedním z klíčových témat environmentální politiky ve světě, které je třeba řešit formou spolupráce na mezinárodní úrovni. ČR se stala smluvní stranou jak Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, tak i Kjótského protokolu, a zavázala se k redukci emisí skleníkových plynů v kontrolním období 2008 - 2012 o 8 % v porovnání s výchozím rokem 1990. Globální změna klimatu vede nejen k postupnému růstu teploty zemského povrchu, ale i ke změně rozdělení srážek a zvýšenému výskytu extrémních atmosférických událostí (přívalové deště, větrné smršti, sucha, vedra apod.). Globální oteplování tak působí jako významný stresový faktor na ekosystémy, živé organismy a lidskou civilizaci. Podle dlouhodobého trendu je jako důsledek klimatických změn v České republice uvažován např. posun vegetační stupňovitosti ve prospěch teplo a suchomilné vegetace. Prognózy hovoří o rozšíření plochy s klimatickými podmínkami současného 1. a 2. vegetačního stupně z 15,51 % v roce 1990 na 46,55 % plochy v roce 2030. Naopak k velmi výraznému omezení dojde v územích s podmínkami v současné době vhodnými pro existenci druhů středoevropských listnatých lesů, vázaných na vyrovnaný teplotní a vlhkostní režim (3., 4. a 5. vegetační stupeň klesne z 80,80 % v roce 1990 na 52,24 % v roce 2030). Za účelem definování politiky v oblasti změny klimatu na národní úrovni byl usnesením vlády č. 187/2004 přijat dokument „Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v ČR“, který tuto problematiku zařadil mezi prioritní otázky životního prostředí. Jeho příprava vyplývá ze zákona 65
č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, z požadavků daných Rozhodnutím Rady 99/296/EC a z Evropského programu ke změně klimatu (ECCP).
2.7.7 Obnovitelné zdroje energie (OZE) Jednou ze strategií ochrany řešení nebezpečí klimatických změn je i využívání OZE. Vláda ČR svým usnesením č. 480/98 schválila koncepci Státního programu na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie (dále jen Státní program). Státní program je jedním z nástrojů naplňování cílů Národního programu hospodárného nakládání s energií a využívání jejích obnovitelných a druhotných zdrojů. Jedná se především o program pomoci na změnu struktury zemědělské výroby zakládáním porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělských pozemcích a program nepotravinářského užití zemědělské produkce: podpora za uvádění půdy do klidu, podpora výroby MEŘO a podpora využití bioetanolu jako alternativního paliva, který byl však v roce 2003 ukončen. Nejvýznamnějším obnovitelným zdrojem energie v ČR je biomasa, jednak cíleně pěstovaná, jednak tzv. odpadní. Mezi cíleně pěstovanou biomasu řadíme energetické byliny a rychle rostoucí dřeviny (RRD). Z odpadní biomasy je využívána obilní sláma, suroviny pro výrobu bioplynu a ostatní zbytkové materiály. V roce 2001 bylo vysázeno celkem 10,34 ha RRD, 20,55 ha v roce 2002, 14 ha v roce 2003. V roce 2004 a 2005 byla poskytována podpora na: a) založení porostů rychle rostoucích dřevin pro energetické využití podle nařízení vlády č. 308/2004 Sb., o stanovení některých podmínek pro poskytování dotací na zalesňování zemědělské půdy a na založení porostů rychle rostoucích dřevin na zemědělské půdě určených pro energetické využití v rámci programového dokumentu „Horizontální plán rozvoje venkova ČR pro období 2004 - 2006“. V rámci této podpory bylo v roce 2004 založeno 64 ha porostů rychle rostoucích dřevin s nárokem na dotaci ve výši 4 102,5 tis. Kč. V roce 2005 bylo založeno 17.5 ha porostů rychle rostoucích dřevin s nárokem na dotaci ve výši 1 804 tis. Kč. V roce 2005 bylo vyplaceno 60 000,- Kč ze žádostí podaných v roce 2004. Za žádosti podané v roce 2005 zatím nic; b) údržbu porostů rychle rostoucích dřevin určených pro energetické využití (dobíhající program podpory z období před vstupem ČR do EU) podle § 15a nařízení vlády č. 505/2000 Sb, kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny, programy k podpoře méně příznivých oblastí a kritéria pro jejich posuzování, ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb. a nařízení vlády č. 203/2004 Sb. Na tuto podporu bylo v roce 2004 vyplaceno 61 724,- Kč na výměru 15 ha porostů rychle rostoucích dřevin. V roce 2005 bylo vyplaceno 19 256,- Kč na výměru 4,69 ha porostů rychle rostoucích dřevin. Vyšší výměry RRD jsou přímo závislé na podpoře a rozvoji výstavby výtopen využívajících biomasu. Čerpání finančních prostředků podle NV č. 505/2000Sb., § 12c (tis. Kč) Dotační titul 2001 2002 2003 2004 Reprodukční porosty 196 106 180 7 Produkční porosty 343 346 538 55 Ochrana produkčních 27 22 85 porostů Celkem podpora 566 474 802 62 Pramen:
MZe – Hodnocení podpor v zemědělství podle NV č. 505/2000Sb.
66
2005 18 1786 1804
V rámci OP bylo v roce 2004 na přijaté projekty vynaloženo cca 155 705,5 tis. Kč (OP zemědělství podopatření 2.1.5. v částce 875 tis. Kč, OP infrastruktura opatření 3.3.C schváleno 5 projektů za 143 930,5 tis. Kč a v OPPP 4 žádosti v opatření 2.3. v celkové výši 10,9 mil. Kč). Bilance výroby MEŘO1) a směsného paliva SMN 302) Položka
MJ
2001
2002
2003
2004
2005
t
39 566
73 058
69 984
46 628
3 169
Dotované směsné palivo
tis.l
145 037
267 808
256 539
170 924
11 617
Výroba MEŘO celkem
t
71 012
104 438
113 476
77 128
118 669
Výroba směsného paliva celkem3)
tis. l
258 801
267 976
256 745
170 924
11 617
t
2 862
46
56
-
-
t
3 273
31 380
43 492
30 500
115 500
Dotované MEŘO5)
Dovoz MEŘO Vývoz MEŘO
4)
1) Kód položky MEŘO: 3824909970. 2) Kód položky SMN 30: 3824909980. 3) V roce 2001: vývoz SMN 30: 113 764 tis. l. 4) V roce 2004 a 2005: odhad SVB Praha. 5) Zdroj: SZIF Praha.
Cena řepky pěstované pro nepotravinářské užití činila 4 830 Kč/t (2002), 5 250 Kč/t (2003), 6 259,50 Kč/t v roce 2004 a 6452,00 Kč/t za hosp. rok 2004/2005. Celkem bylo dodavatelům řepky z půdy v klidu vyplaceno 822 549 tis. Kč (2002), 464 625 tis. Kč (2003) a 630 290 tis. Kč v roce 2004. Rozvoj využití zemědělských a lesnických produktů a surovin k energetickým účelům a k dalším průmyslových účelům je v posledním období zpomalen, především díky jednostrannému zaměření státní politiky především na instalaci velkých energetických zdrojů na bázi biomasy. I přes existenci výše uvedeného státního programu není v ČR ve srovnán s okolními členskými zeměmi EU srovnatelná politika v oblasti daňových podpor, ceny elektřiny z obnovitelných zdrojů a dalších nástrojů. Doporučuje se proto zaměřit úsilí v oblasti instalovaných energetických zdrojů na bázi biomasy, na decentralizované bioplynové jednotky pro jednotlivé zemědělské nebo potravinářské podniky, produkci tepla pro obce ve spolupráci s komunální sférou a zpracování zemědělských a potravinářských odpadů propojené na kogenerační jednotky a výrobu elektřiny nezávislé na veřejně využívané elektrické síti. Velikost instalovaných energetických zařízení by měla být regulována tak, aby došlo ke vzniku co největšího počtu těchto zařízení. Tato strategie a zaměření vytváří příležitost jak k využití nadprodukce zemědělských komodit, tak i ke zvýšení diverzity i objemu ekonomických příjmů na venkově.
2.7.8 Odpadové hospodářství V ČR dochází k pozvolnému snižování produkce odpadů, které je zvlášť patrné u produkce nebezpečných odpadů. V roce 1995 bylo vyprodukováno 66,3 mil. t všech odpadů proti cca 36 mil. t v roce 2003. Produkce nebezpečných odpadů klesá a v roce 2003 činila cca 5 % z celkové produkce odpadů. Oproti tomu produkce komunálních odpadů vzrůstá a v roce 2003 činila cca 464 kg na obyvatele. Odpady ze zemědělství a lesnictví představují cca 17 % veškerých produkovaných odpadů v ČR (tj. v roce 2004 přibližně 6,1 mil. tun). V roce 2003 bylo recyklováno a využito jako druhotná surovina téměř 20 mil. t odpadů (55 %) a skládkováno 23 % odpadů. Spalování jako metoda odstraňování odpadů je v ČR v porovnání se skládkováním dražší. Spalováním je proto odstraňováno jen malé procento odpadů ve srovnání se
67
skládkováním, které je nejrozšířenějším způsobem jejich odstranění. V roce 2003 bylo spáleno nebo energeticky využito jen 2,4 % z celkové produkce odpadů. Systém separovaného sběru komunálního odpadu je zaveden ve většině obcí ČR. Úroveň těchto systémů sběru je rozdílná s ohledem na specifické podmínky a možnosti obcí. Množství takto odděleně sbíraných složek komunálního odpadu se však postupně zvyšuje.
2.7.9 Shrnutí Potřeba finančních prostředků na udržení a zlepšení životního prostředí (péče o krajinu, ochrana půdního fondu a vodní hospodářství) předpokládá platby na hospodaření v oblastech NATURA 2000, na zajištění směrnice 2000/60/ES, agroenvironmentální platby23), platby na podporu životních podmínek zvířat a krajinotvorné neproduktivní investice ve výši 2 105 mil.Kč/rok.
2.8 Český venkov 2.8.1 Administrativní členění Z hlediska administrativního (právního) postavení má Česká republika k 1.1.2005 celkem 6 249 obcí, z toho 5 716 obcí s obecním úřadem, 527 měst (obcí s městským úřadem nebo magistrátem města) a dále 5 vojenských újezdů. Jako města jsou označovány obce, které měly před rokem 1990 městský národní výbor (historická města, potvrzená v 80tých letech 20. století v rámci kategorizace národních výborů) a dále obce, které toto postavení získaly později rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny. Podle současného zákona o obcích nemůže získat statut města obec s méně než 3 000 obyvateli, ale dříve přiznaná práva platnost neztratila, takže nyní máme 137 měst s méně než 3 000 obyvateli, v tom 57 měst s méně než 2 000 obyvateli a v tom 3 města s méně než 1 000 obyvateli. V rámci reformy veřejné správy došlo ke kategorizaci obcí vymezením 388 obcí s pověřeným obecním úřadem a 205 obcí s rozšířenou působností (v tom není zahrnuta Praha a vojenské újezdy). Výsledná správní struktura však není dosud ustálená, dochází k přesunům obcí mezi kraji a okresy nebo příslušností obcí do správních obvodů obcí s rozšířenou působností. K 1.1.2005 tak došlo k přesunům obcí mezi kraji v 28 případech a v 38 případech k přesunům do jiných správních obvodů obcí s rozšířenou působností. Existence malých obcí je ohrožována jejich ekonomickou situací (vzhledem k nevhodně nastavenému systému rozpočtového určení daní). Přesto je zde silná snaha o zachování samostatnosti. Během posledních 4 let zaniklo sloučením s větší obcí (městem) pouze 10 venkovských obcí.
23
Kromě ekologického zemědělství, které je uvedeno na jiném místě.
68
Rozdělení obcí v ČR podle počtu a hustoty obyvatel
2.8.2 Vymezení venkova Venkov pro různé účely vymezujeme jako soubor venkovských obcí, venkovských regionů nebo soubor venkovských území (prostorů). Statistickou hranicí, běžně používanou v ČR pro vymezení venkovských obcí, je 2 000 obyvatel. Obce s nižším počtem obyvatel než 2 000 jsou v našich podmínkách považovány za venkovské. Existují však i typické vesnice, které mají obyvatel více a podle tohoto kritéria venkovem nejsou (nejvíce na jižní Moravě a na Ostravsku). K 1.1.2005 existuje 166 „neměstských“ obcí s 2 000 a více obyvateli, v tom 2 „neměstské“ obce s více než 5 000 obyvateli. Současně existuje 57 obcí s městským úřadem, které mají méně než 2 000 obyvatel, v tom 3 obce s méně než 1 000 obyvatel. Obcí, které vymezujeme pracovně jako venkovské, je tedy 5 612, a to je 89,82 % ze všech obcí. Tyto obce spravují území, které tvoří 73,6 % plochy našeho státu. Žije v nich však pouze čtvrtina (26,3 %) obyvatel, což je 2 689 676 osob k 1.1.2005. Vymezení venkovských obcí podle dvou uvedených kritérií zobrazuje kartogram.
69
Pro vymezení venkova používá Evropská unie metodiku klasifikace regionů OECD, založenou na kritériu přepočtené hustoty obyvatel. Podle této metodiky se regiony – kraje (jednotky NUTS 3) člení na tři typy: • převážně venkovské regiony – více než 50 % obyvatel žije ve venkovských obcích (pro tento účel definované jako obce s méně než 150 obyvateli na 1 km2), • významně venkovské regiony – ve venkovských obcích žije 15 až 50 % obyvatel, • převážně městské regiony – ve venkovských obcích žije méně než 15 % obyvatel. Pro Českou republiku z toho vyplývá, že hlavní město Praha náleží do kategorie převážně městských regionů, kraj Vysočina patří do kategorie převážně venkovských regionů a všechny ostatní kraje (jednotky NUTS 3) patří do kategorie významně venkovských regionů, jak ukazuje následující tabulka. Celková rozloha venkovských regionů je 78 370,9 km2, tj. 99,37 % území státu a žije v nich cca 9 050 000 obyvatel, tj. 88,55 % obyvatel státu. (Zdroj ČSÚ, obyvatelstvo k 1.1.2005).
70
Klasifikace regionů Počet obyvatel k 1.1. 2005
Podíl obyvatel k 1.1. 2005 v %
v obcích
v obcích s hustotou do s hustotou 150 do 150 obyv./km2 obyv./km2
Typ regionu v obcích s hustotou 150 obyv./km2 a více
podle metodiky OECD
0,0
100,0
převážně městský
457 560
40,0
60,0
významně venkovský
625 712
292 876
46,8
53,2
významně venkovský
Plzeňský
549 618
212 643
38,7
61,3
významně venkovský
Karlovarský
304 588
84 375
27,7
72,3
významně venkovský
Ústecký
822 133
193 287
23,5
76,5
významně venkovský
Liberecký
427 563
126 425
29,6
70,4
významně venkovský
Královéhradecký
547 296
183 943
33,6
66,4
významně venkovský
Pardubický
505 285
199 561
39,5
60,5
významně venkovský
Vysočina
510 114
264 915
51,9
48,1
převážně venkovský
1 130 240
371 776
32,9
67,1
významně venkovský
Olomoucký
639 423
235 437
36,8
63,2
významně venkovský
Zlínský
590 706
216 316
36,6
63,4
významně venkovský
Moravskoslezský
1 253 257
221 634
17,7
82,3
významně venkovský
Česká republika
10 220 577
3 060 748
29,9
70,1
významně venkovský
Kraj (NUTS 3)
v kraji (NUTS 3) celkem
Hlavní město Praha
1 170 571
0
Středočeský
1 144 071
Jihočeský
Jihomoravský
Pramen:
ČSÚ, ČÚZK, výpočty ÚRS PRAHA, a.s.
71
Populační vývoj obyvatelstva
Z uvedené tabulky vyplývá, že s výjimkou obcí do 200 obyvatel převyšuje kladné migrační saldo přirozený úbytek obyvatelstva a celkové saldo je tedy kladné. Naopak u městského obyvatelstva (nad 2 000 obyvatel je jak přirozené saldo, tak i migrační saldo záporné, takže tyto obce mají v průměru úbytek obyvatelstva ve výši 0,19 %. Zaměstnanost venkovského obyvatelstva Nejvýznamnějším odvětvím z hlediska zaměstnanosti obyvatelstva v obcích do 2000 obyvatel je průmysl, je v něm zaměstnáno 428 tis. obyvatel, tedy 32,7 % ekonomicky aktivního venkovského obyvatelstva. V tomto odvětví je možno zaznamenat přímou závislost podílu zaměstnaných v průmyslu na růstu počtu obyvatel v obci (korelační koeficient = 0,84). Hodnoty podílu osob zaměstnaných v průmyslu k EAO se pohybují mezi 29,6 % (u obcí do 100 obyvatel) až do 35,9 % (u obcí s 1 901 – 2 000 obyvateli). Zaměstnanost v tomto odvětví v rámci celé ČR je na úrovni 29 %. Vysoký podíl pracujících v průmyslu se týká i malých obcí. U těchto obcí je v průmyslu zaměstnáno více než ⅓ obyvatelstva. Zaměstnání v průmyslu souvisí s poměrně vysokou intenzitou dojíždění do měst. Nejvyšší podíl vyjíždějících do zaměstnání denně je u obcí do 100 obyvatel, který činí více než 60 %. Vyjíždění do zaměstnání nad 50 % je u obcí do 800 obyvatel. V odvětví zemědělství, lesnictví a rybolov je patrný vysoký podíl osob zaměstnaných v těchto odvětvích v obcích s malým počtem obyvatel, který s nárůstem počtu obyvatel v obci plynule klesá. V České republice je v zemědělství, lesnictví a rybolovu zaměstnáno celkem 230 tis. ekonomicky aktivních obyvatel (tj. 4,4 %), z tohoto počtu 145 tis. žije v obcích do 2 000 obyvatel (tedy 11,1 % venkovského EAO). V obcích do 100 obyvatel je v těchto odvětvích zaměstnáno 21,1 % ekonomicky aktivních osob, tedy více než jedna pětina. Více než jedna desetina ekonomicky aktivního obyvatelstva je v zemědělství zaměstnána v obcích do 800 obyvatel. Tento podíl s nárůstem počtu obyvatel obce klesá až na 5,9 % v obcí s 1 901 – 2 000 obyvateli, existuje zde tedy silná nepřímá závislost (korelační koeficient = -0,89). V obcích s více než 2 000 obyvateli pracují v zemědělství pouze 2,2 % EAO. Pro malé obce je práce v zemědělství stabilizujícím faktorem především pro nevyjíždějící obyvatelstvo. Především pro ty rodiny, které se musí starat o malé děti. V tomto smyslu 72
by tyto užitečné více diverzifikovat zemědělské činnosti, s cílem zvýšit počet pracovních míst, především u malých obcí. Podíl osob zaměstnaných v zemědělství, lesnictví a rybolovu
Zaměstnanost v odvětvích národního hospodářství
Odvětví Obchod a opravy motorových vozidel a spotřebního zboží a pohostinství Doprava, pošty a telekomunikace Veřejná správa, obrana, sociální zabezpečení Školství, zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti
Venkov 8,8% 6,4% 5,1% 7,9%
ČR 10,6% 6,7% 6,1% 10,9%
Pramen: Městská a obecní statistika 2003
Vyjíždění venkovského obyvatelstva za prací v rámci okresu Tento významný fenomén je třeba řešit zvýšením pracovních příležitostí a lepší dopravní infrastrukturou. Pro celou Českou republiku, stejně jako pro venkovský prostor, je typický vysoký podíl osob vyjíždějících do zaměstnání. Podíl osob vyjíždějících do zaměstnání k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu činí v ČR 81,6 % a na venkově je téměř totožný – 81,5 %. Naopak podíly osob vyjíždějících do zaměstnání v rámci obce a v rámci okresu se od republikového průměru významně liší. Zatímco v ČR vyjíždí do zaměstnání v rámci obce 38,8 % ekonomicky aktivních obyvatel, na venkově se tento podíl pohybuje od 6,9 % v obcích do 100 obyvatel do 25 % v obcích s 1 901 – 2 000 obyvateli. Opačný trend vykazuje podíl vyjíždějících v rámci okresu. Tento podíl klesá z 52,7 % u obcí do 100 obyvatel až na 35,1 % u obcí s 1 401 – 1 500 obyvateli. Z venkovských obcí vyjíždí do zaměstnání v rámci okresu v průměru 44,3 % ekonomicky aktivního obyvatelstva, tedy více než dvojnásobek průměru ČR (20,3 %). Podíl vyjíždějících osob v rámci obce a okresu je ve všech velikostních skupinách obcí i za celou ČR podobný, kolísá okolo 60 %. S rostoucí velikostí obce však přibývá pracovních příležitostí v rámci obce, a tedy odpadá nutnost vyjíždění za prací do okolních obcí.
73
Podíl osob vyjíždějících do zaměstnání mimo obec denně
74
Nezaměstnanost Dalším významným problémem je nezaměstnanost, ta je především tíživá u malých obcí. Míra nezaměstnanosti venkovského obyvatelstva
V rámci venkova je nutno přihlédnout k rozdílným poměrům odlehlých venkovských oblastí. Zvláštní zřetel je třeba věnovat malým obcím do 400 obyvatel, kde jsou z hlediska udržitelného rozvoje venkovských obcí největší disproporce.
2.8.3 Typologie venkovských prostorů Venkovské prostory v ČR je třeba rozlišit na příměstské, mezilehlé a odlehlé. V současné době jednoznačně přijaté vymezení těchto typů neexistuje. Souvisí to zejména s tím, že pro jejich identifikaci musíme použít nižší územní jednotku, nežli jsou kraje (14 jednotek NUTS 3) nebo okresy (celkem 77 jednotek na úrovni NUTS 4) nebo i správní obvody obcí s rozšířenou působností (206 jednotek) nebo obcí s pověřeným obecním úřadem (388 jednotek, Pramen: číselník obcí s pověřeným obecním úřadem k 1.1.2005, ČSÚ). Jednotlivé obce (6 248 jednotek) jsou naproti tomu příliš různorodé, takže nejvhodnější podrobnostní úrovní jsou malé subregionální jednotky (cca 1 000 – 1 300 obyvatel), které představují v zásadě obec se základní vybaveností (škola, pošta, zdravotní středisko) a její nejbližší spádové území. Pomocí takto definovaných jednotek lze pak vymezit souvislejší území tří typů. Za příměstský venkov lze považovat venkovské obce v rámci městských aglomerací, resp. Úzce vymezených urbanizovaných území (s více než 50 000 obyvateli), odlehlý venkov zahrnuje zejména tzv. periferijní území, tj. území s nepříznivými sociálně – ekonomickými charakteristikami obyvatelstva a osídlení. Mezilehlý prostor pak zahrnuje zbývající území ČR.
75
Městské aglomerace a periferijní území byly vymezeny v minulosti, v současné době probíhají práce na jejich aktualizaci. Mapka uvádí první pracovní podobu těchto vymezení, bude však ještě významně upravována.
Zatímco v příměstských prostorech probíhá přirozený proces přesunu bydlení a ekonomických činností z měst do okolních venkovských obcí, na který by mělo navázat dovybavení těchto obcí infrastrukturou, v mezilehlých a odlehlých oblastech je nutné použít celou strukturu nástrojů pro zvýšení diverzifikace činností i zlepšení kvality života, atraktivity pro trvalé bydlení a podnikání.
2.8.4 Dobrovolné sdružování obcí – venkovské mikroregiony Z podnětu Programu obnovy venkova započala od roku 1998 dobrovolná spolupráce obcí k řešení společných problémů. Tato spolupráce má různé formy24 – nejčastěji se obce sdružují na základě zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, kdy mezi sebou uzavírají smlouvy za účelem splnění konkrétního úkolu či víceúčelové smlouvy za účelem rozsáhlejší spolupráce na činnostech vymezených v § 50 výše uvedeného zákona. Dále se mohou sdružovat na základě Občanského a obchodního zákoníku – vznikají tak zájmová sdružení právnických osob se soukromoprávními subjekty, obec se může stát společníkem akciové společnosti či společnosti s ručením omezeným. Lze využít i dalších zákonů. V současné době, tj. v roce 2005, existuje 474 svazků obcí (z nichž však některé nevyvíjejí činnost), které pokrývají cca 2/3 území České republiky. Hranice správního obvodu obce s rozšířenou působností přesahuje 137 mikroregionů, hranice kraje pak 32 mikroregionů. Do mikroregionů je zapojeno cca 4 680 obcí ( tj. přes 70 % z celkového počtu obcí) a jejich počet se zvyšuje. Minimální počet obcí v mikroregionu jsou 2 obce, maximální je 47 obcí. Průměrný počet 24
Zpracováno podle: NÁVRHU VĚCNÉHO ZÁMĚRU NOVELY ZÁKONA O OBCÍCH (NOVÁ FORMA MEZIOBECNÍ SPOLUPRÁCE), Ministerstvo vnitra ČR 2005.
76
obcí v mikroregionu je 11 obcí, průměrný počet obyvatel je cca 13,3 tisíc osob, největší mikroregion má 262,8 tis.obyvatel. Ke zlepšení výkonu přenesené působnosti využívají obce možnost uzavírat veřejnoprávní smlouvy podle příslušných ustanovení zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. K 1.1. 2005 je v platnosti 30 veřejnoprávních smluv potvrzených Ministerstvem vnitra. Převážně jsou uzavírány na výkon přenesené působnosti na úseku státní památkové péče, sociálně právní ochrany dětí, dopravně správních agend. Veřejnoprávní smlouvy byly uzavírány také na úseku civilní služby; tato možnost však již byla zrušena. Četnost uzavírání veřejnoprávních smluv se snižuje. Ministerstvo vnitra ČR má v současné době připraven návrh řešení nové formy meziobecní spolupráce, která by měla přinést zefektivnění a zkvalitnění činnosti státní správy a samosprávy v malých obcích. Program SAPARD pobídl k zakládání svazků obcí s právní subjektivitou nebo smluv o spolupráci, obou podle zákona o obcích. Nové mikroregiony vznikají nyní z podnětu programů typu LEADER, kde vymezují území působnosti místní akční skupiny (nejčastěji obecně prospěšné společnosti nebo občanského sdružení) a lokalizaci projektů. Význam mikroregionů spočívá v definici územních celků mezi krajem NUTS 3 a obcí NUTS 5 metodou „zdola nahoru“, která přispívá k rozvoji území na lokální úrovni. Z provedené analýzy dotazníkového šetření Sociologické laboratoře v rámci České zemědělské univerzity vyplynulo, že převážná většina dotázaných obcí – 929 z celkového souboru 1 134 obcí – je zapojena ve svazcích nebo sdruženích obcí.25 Z přehledu odpovědí můžeme také konstatovat, že důvodů a cílů, proč jsou jednotlivá sdružení obcí zakládána je skutečně velmi mnoho. Jestliže se podíváme hlouběji na smysl různých dobrovolných svazků, účelových a zájmových sdružení, spolků a mikroregionů pak jsou co do četnosti nejvíce zastoupena sdružení, jejichž cílem je vybudování technické infrastruktury (kanalizace, plynofikace), ČOV26 a skládek odpadů. Na druhém místě jsou sdružení, která se věnují rozvoji cestovního ruchu (kultury, sportu), agroturistice a budování cyklotras v dané lokalitě. Třetím, nejčastěji uváděným zaměřením je orientace na hospodářský rozvoj území, obnovu a rozvoj obcí, svazku (příprava komplexních programů rozvoje území – okresu, mikroregionu). Zájem obcí o zapojení do svazku obcí, mikroregionů v současné době neustále vzrůstá. Tato tendence se ještě více prohloubila se spuštěním již výše zmiňovaných programů typu LEADER.
2.8.5 Občanská vybavenost obcí, technická infrastruktura a stavební stav vesnic Obce můžeme z dostupných statistických dat charakterizovat z hlediska občanské vybavenosti a z hlediska technické infrastruktury. Tyto prvky jsou důležité pro kvalitu života v obci a jejich neexistence omezuje budoucí rozvoj obce. V oblasti sledované občanské vybavenosti (pošta, škola, zdravotnické zařízení, policie) je situace obdobná – všechna města nad 10 tis. Obyvatel tato zařízení má, většina obcí nad 2 000 obyvatel také (mimo 25 případů).
25
Získané výsledky vychází z dotazníkového šetření, které proběhlo v březnu 2003 ve venkovských obcích do 2 000 obyvatel. Výzkum byl realizován ve dvou fázích – v I. fázi byli osloveni zástupci samosprávy venkovských obcí (konečný soubor 1 324 respondentů), ve II. fázi probíhaly standardizované rozhovory s obyvateli ve 223 venkovských obcích.
26
Čistička odpadních vod.
77
Také většina obcí, které mají 1 – 2 tisíce obyvatel má poštu, školu i zdravotnické zařízení (podíly se pohybují mezi 88 a 98 %). Tato vybavenost je i v každé druhé obci ve velikostní kategorii od 500 do 999 obyvatel. V menších obcích se vybavenost výrazně snižuje. Přes 60 % škol ve venkovských obcích je pouze pro první stupeň, stále jsou běžné takzvané malotřídky. Tato zařízení jsou nutná v místech, kde není dostatek žáků. Starší děti jsou většinou nuceny dojíždět do větších obcí či měst. Nejméně časté jsou úřadovny Policie ČR – z obcí do dvou tisíc obyvatel jsou pouze ve 4,6 %. Vybavenost obcí podle velikostních kategorií (údaje v procentech) Počet obyvatel
Škola
z toho: do 5. roč.
Pošta
Zdrav. zařízení
Policie
do 1 999 obyvatel
35,49
62,22
37,61
29,05
4,58
od 2 000 obyvatel
100,00
2,05
99,37
99,53
79,97
Celkem ČR
42,04
47,70
43,88
36,20
12,23
Pramen:
Malý lexikon obcí ČR 2004 (ČSÚ), vlastní výpočty
V posledních letech se z podnětu Ministerstva kultury začaly vybavovat venkovské knihovny počítači s připojením na internet a později z programu SAPARD vzniklo několik venkovských informačních center mikroregionů. Tyto projekty měly značnou odezvu a trvalý charakter. Základní občanská vybavenost obcí (školská, zdravotnická a sociální – jesle, pečovatelská služba) je závislá na mandatorních výdajích státního rozpočtu, kde zpravidla není prioritou umisťování v menších obcích. Vlastních prostředků obcí na tuto vybavenost rovněž není dostatek. Všechna města nad 10 tis. obyvatel jsou vybavena jak vodovodem a kanalizací ukončenou čistírnou odpadních vod (ČOV), tak rozvody plynu. Také většina ostatních obcí nad 2 000 obyvatel (mimo 79 případů z 503 takových obcí) tyto prvky technické infrastruktury má. Elektrifikovány jsou všechny obce na našem území. Ve venkovských obcích se vybavenost technickou infrastrukturou zlepšuje. Rozvody veřejné vodovodní sítě byly v roce 1998 v 73 % těchto obcí, v roce 2004 jsou již ve více než 80 % obcí (63,7 % ve velikostní kategorii do 199 obyvatel). Stále je však běžné využívání vody z vlastních studní s rizikem vzhledem k znečištění. Podíl obcí s kanalizační sítí zakončenou čistírnou odpadních vod se za uvedené roky zvýšil z necelých 20 % na 26,1 % (v nejmenších obcích na 7,7 %). Růst úrovně plynofikace je výrazně rychlejší – od roku 1998 se počet plynofikovaných obcí zdvojnásobil (z 25,4 % na 55,1 %). I z nejmenších obcí má plyn zavedena téměř třetina. Zatím minimální počet sídel má však založenu svou energetickou strategii na obnovitelných zdrojích energie. Se vzrůstající cenou konvenčních energetických zdrojů se tato otázka může stát limitem pro další rozvoj menších sídel. Zaměření budování technické infrastruktury směrem k obnovitelným zdrojům energie, ale i stavebních materiálů apod., je proto strategickým cílem rozvoje venkova v dalším desetiletí. Situaci v oblasti technické infrastruktury popisuje následující tabulka. Technická infrastruktura obcí podle velikostních kategorií (v %) Počet obyvatel
Kanalizace
Vodovod
Plynofikace
do 1 999 obyvatel
26,09
80,82
55,14
od 2 000 obyvatel
91,96
99,68
95,90
Celkem ČR
32,77
82,73
59,27
Pramen:
Malý lexikon obcí 2004, vlastní výpočty, ČSÚ
78
Stav místních komunikací je vlivem nedostatku finančních prostředků na údržbu značně zhoršený. Veřejná hromadná doprava se vlivem úspor omezila, což postihlo zejména odlehlé obce. Zhoršená dostupnost ve spojení s nedostatečnou vybaveností podvazují další rozvoj bydlení a podnikání v těchto obcích, přestože se počet regionálních spojů od roku 2000 zvýšil o 20 %. Stavební stav vesnické zástavby – obytných a zejména hospodářských budov je značně zanedbaný vlivem nedostatku finančních prostředků na údržbu a rekonstrukce. Existuje mnoho nevyužitých hospodářských stavení, která jsou hluboko pod hranicí životnosti, ale zároveň tvoří prostorový potenciál pro nové činnosti. Venkovské obce potřebují úpravy veřejných prostranství, okolí vesnic a odborné úpravy veřejné zeleně. Chybí územní plány vesnic a připravenost pozemků pro novou výstavbu. Vesnice potřebují zvýšit atraktivitu pro bydlení a podnikání.
2.8.6 Rozmanitost podnikání, služby Struktura hospodářských činností ve venkovských oblastech je mnohem chudší než celostátní průměr. Obdobně je tomu u služeb, včetně poradenství pro podnikání. Tyto činnosti se soustřeďují ve městech a celostátní průměry výrazně zvyšuje Praha. Struktura činností nedosahuje ani počtu druhů z doby před II. Světovou válkou, zachycených v historických pramenech. Tím větší je také průvodní jev, procento dojíždějících za prací, zejména v příměstských oblastech, kde venkov slouží převážně jako monofunkční obytné čtvrti. V nových hospodářských činnostech s návazností na zemědělství nebo lesnictví a zpracovatelský průmysl, ale i bez ní, lze spatřovat největší prostor pro tvorbu pracovních míst a hospodářský růst, v souladu s Lisabonskou strategií i prostředek zvýšení hospodářské stability a konkurenceschopnosti venkovských oblastí.
2.8.7 Kulturní dědictví Památkový fond ČR27 Památkový fond ČR je velmi rozsáhlý a prohlašování věcí za kulturní památku je pokračující proces (evidence památkového fondu je v režii Národního památkového ústavu). Péče o kulturní dědictví je zakotveno v zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů.
27
Pramen: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS-REGIS), www.nipos-mk.cz.
79
Přehled lokalizace předmětů ochrany (památek) podle zákona č. 20/1987 Sb. (stav k 1.3.2005) Typ ochrany
Pramen:
Počet v ČR
Světové kulturní dědictví – památky UNESCO
12
Národní kulturní památky
192
Archeologické památkové rezervace
8
Ostatní památkové rezervace
2
Městské památkové rezervace
40
Vesnické památkové rezervace
61
Krajinné památkové zóny
19
Městské památkové zóny
253
Vesnické památkové zóny
211
Národní památkový ústav, stav k 1.3.2005
V oblasti archeologie se dále rozlišují archeologická naleziště a území s archeologickými nálezy, jejichž ochrana spočívá na vlastnících a investorech, je zakotvena v zákoně č. 20/1987 Sb. a může ovlivnit i způsob obhospodařování půdy. Z 12 památek UNESCO v ČR jsou jednou – vesnická památková rezervace - Holašovice, jednou krajinná památková zóna - Lednicko-Valtický areál a další se nalézají v menších městech ve venkovském prostoru – Telč, Litomyšl, Třebíč, mimo město je kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře – poutní místo u Žďáru nad Sázavou. Státem vyhlášených a do státního seznamu zapsaných vesnických památkových rezervací je 61, vesnických památkových zón 211. Stav kulturních památek umístěných ve městech a v centrech rozvoje se v uplynulých 10 letech zlepšil, avšak stav památek na venkově trpí nedostatkem finančních prostředků, ale i povědomí veřejnosti. Kromě zapsaných památek existují zvláště na venkově památky nebo památná místa a charakteristické prvky sídel a krajiny nezapsané, ale zasluhující si údržbu a zachování. Velmi nízké je prozatím využití památkového fondu a tradiční venkovské kultury vůbec v cestovním ruchu. Cenné jsou i technické a vojenské památky na venkově, jejichž obnova by přinesla uplatnění v cestovním ruchu, a v souvislosti s tím by byla vytvořena nová pracovní místa. Spolková činnost Z analýzy dostupných podkladů Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu (NIPOS-REGIS)28 vyplynulo, že v 97 % obcích je nějaký činný spolek. V 68 % obcí existuje „veřejný sál“ nebo „veřejné prostranství“, kde se mohou konat kulturní a společenské akce. Většinou nejsou v dobrém stavebním stavu. V některých obcích tyto prostory supluje místní hostinec. Spolková činnost se odehrává částečně právě v těchto prostorách. Stejně tak kulturní a společenské akce, které spolky pro svoje komunity pořádají – plesy, taneční zábavy, výstavy, přednášky, turnaje apod.
28
Získané výsledky vychází z analýzy přihlášek obcí v rámci Programu rozvoje venkova v období od roku 1993 do roku 2004. Celkový počet přihlášek obcí – 2 053, aktivní přihlášky 1 020.
80
Četnost výskytu kulturních spolků Spolek ochotnického divadla (někdy hraje i v rámci Spolku dobrovolných hasičů nebo sportovního spolku)
12,9 % obcí
Aktivní ženský spolek
13,2 % obcí
Sbor pro občanské záležitosti (aktivita je většinou také na ženách)
7,2 % obcí
Pěvecký sbor, amatérská hudba
5,1 % obcí
Folklorní soubor
2,1 % obcí
Činnost spolků je financována z členských příspěvků a subvencí z komunálních rozpočtů. Některé spolky v obcích se ujímají pořadatelské funkce různých místních slavností a na tuto jejich funkci přispívá obecní rozpočet. Regionálně je hodně spolků v jižních a východních Čechách a na Moravě. Nejméně spolků je v pohraničí, ale tam jsou zase spolky jiných národností. Polské a řecké na severní Moravě, německé v západním pohraničí a na Vysočině. Ochotnické spolky najdeme po celé zemi, folklorní hlavně na Moravě a v jižních Čechách. Tradičně významná je také spolková činnost zemědělských zájmových sdružení v oblasti myslivosti, zahrádkářství, včelařství apod. Tyto spolky jsou nositeli nejen kulturního dědictví, ale též zachování biodiverzity v krajině a mohou sloužit jako určitý podíl a zdroj příjmů venkovského obyvatelstva. Souhrnně lze konstatovat, že spolková činnost a aktivity nevládních organizací trvale k českému venkovu patří, ale potýkají se s nedostatkem finančních prostředků a zejména vhodného zázemí. Další rozvoj spolkové činnosti je proto cílem, který ve svém důsledku přispěje k rozvoji dalších ekonomických příležitostí na venkově a udržení lidových, kulturních tradic a bude nadále podporován jako jedna ze součástí diverzifikace aktivit na venkově.
2.8.8 Turistika a cestovní ruch V posledních letech neustále vzrůstá význam turistiky a cestovního ruchu. To dokazuje i skutečnost, že České republice přinesl cestovní ruch za rok 2004 dosáhly celkové devizové příjmy ze zahraničního cestovního ruchu objemu 4,2 mld. USD a podílel se tak 3,9 % na tvorbě HDP.29 Podíl na exportu činil 6,3 %. Celkový počet turistů v ubytovacích zařízeních v cestovním ruchu přesáhl 6 mil. Osob, z toho 57 % zahraničních turistů využilo ubytovacích služeb v Praze, zbývající část 43 % připadá na ostatní regiony ČR. Celkový počet lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních v ČR k 1.1.2004 dosáhl 447 537 lůžek v celkem 8 211 zařízeních. Při zpracování údajů za oblast venkovské turistiky vycházíme ze statistických hlášení ubytovatelů a z údajů partnerských cestovních kanceláří. Délka pobytu je u hostů jezdících přímo bez cestovní kanceláře je mezi 3 – 4 dny, délka pobytu hostů cestujících prostřednictvím cestovních kanceláří přesahuje 7 dní (prodávají se zejména programové balíky delší než 7 dnů). Na podpoře rozvoje venkovské turistiky se v posledních letech výrazně podílí hustá síť vyznačených cyklotras a pěších tras. K 1.1.2005 je na území ČR 25 tis. Km vyznačených cyklotras, z toho 400 km cyklostezek. Značených pěších tras je v ČR více než 37.000 km. Výraznější nárůst lze očekávat především u značených cyklotras a to o cca 2.000 km ročně. Největším programem venkovské turistiky v ČR je program ECEAT CZ, který je členem mezinárodní sítě ECEAT INTERNATIONAL od roku 1992. ECEAT CZ byl pověřen MMR ČR k udílení „ekologické certifikace“ ECEAT a udílení certifikace ECEAT pro ubytování v soukromí. Počet ubytovatelů účastnících se programů ECEAT postupně stoupá a rozšiřuje se jejich spektrum.
29
Pramen: MMR ČR.
81
To dnes zahrnuje jak ekologicky hospodařící farmy, tak malé kempy, venkovské chalupy, letní byty, penziony či stylové hotely. Oficiální certifikaci kvality služeb prostřednictvím Svazu podnikatelů ve venkovské turistice a agroturistice obdrželo k 31.12. 2004 183 podniků, ekocertifikaci prostřednictvím ECEAT 135 podniků. Kvalita poskytovaných služeb je, kromě podniků zapojených do uvedených certifikačních systémů, velmi proměnlivá. Zlepšení situace vyžaduje zajistit vzdělávání dospělých, které zatím není pravidelně a v praktické, dostupné a komplexní podobě nabízeno žádnou institucí.
2.8.9 Shrnutí Sídelní struktura na našem území je rozdrobená, existuje zde více než 6 000 samostatných obcí, které jsou tvořeny cca 14,5 tis. Sídel. Po násilném administrativním slučování ve druhé polovině 20. století došlo k rychlému opětovnému osamostatňování v 90. letech. Samostatné hospodaření a sama existence malých obcí není z ekonomického pohledu efektivní, ale tyto obce přesto fungují, protože si to lidé v nich žijící přejí. Starostové těchto obcí by raději přijali jinou (menší) obec ke své, než se vzdali vlastní samostatnosti. Během posledních 4 let již nové obce nevznikají, několik obcí se sloučilo s městem či jinou větší obcí, ale tento proces nemá zvyšující se tendence. Obyvatelé České republiky stárnou, zvyšuje se jejich průměrný věk i naděje dožití. Vlivem změn v demografickém chování mladé generace se rodí málo dětí (ve srovnání se situací před rokem 1989). Horší věková struktura s převahou starších osob nad dětmi do 15 let je obzvláště v nejmenších obcích a největších městech. Venkovské obce mají ve srovnání s městy horší vzdělanostní strukturu obyvatel a jsou více ohroženy odchodem mladých lidí. Celkově se však vylidňování venkova omezilo, přetrvává pouze na regionální úrovni (pohraničí, regiony s vysokou nezaměstnaností). Před rokem 1990 platilo obecně zvyšování počtu obyvatelstva měst na úkor venkova, realizované především pomocí rozsáhlé bytové, zejména panelové výstavby ve městech. Po roce 1990 je situace složitější. Výrazně se snížil rozsah výstavby bytových domů a rozšířila se výstavba rodinných domů zejména ve venkovských obcích, zvláště těch, která leží v blízkosti měst (suburbanizace). Došlo tím k výrazné diferenciaci měst i venkova, zejména ve vazbě na jejich polohu. Situaci nejlépe dokumentuje tabulka a kartogram, kde jsou obce rozděleny jednak podle populační velikosti (více nebo méně než 2000 obyvatel), jednak podle migračního salda (přírůstkového nebo úbytkového).
82
Typ obce k 1.1.2005
Počet obcí
Počet obyvatel 1961
1970
1980
1991
1.1.2005
Obce s 2000 a více obyvateli
636 6 250 541 6 755 053
7 483 068
7 690 652
7 530 901
v tom: s migračními přírůstky 1991 - 2004
397 2 920 945 2 964 743
3 142 516
3 175 610
3 193 887
239 3 329 596 3 790 310
4 340 552
4 515 042
4 337 014
Obce do 2000 obyvatel
5 612 3 320 990 3 052 644
2 838 859
2 611 563
2 689 676
v tom: s migračními přírůstky 1991 - 2004
3 356 2 257 711 2 077 404
1 927 399
1 773 571
1 895 954
975 240
911 460
837 992
793 722
6 248 9 571 531 9 807 697
10 321 927
10 302 215
10 220 577
s migračními úbytky 1991 - 2004
s migračními úbytky 1991 - 2004 Česká republika
2 256 1 063 279
Podíl v % z ČR
10.2
65.3
68.9
72.5
74.7
73.7
6.4
30.5
30.2
30.4
30.8
31.2
3.8
34.8
38.6
42.1
43.8
42.4
Obce do 2000 obyvatel
89.8
34.7
31.1
27.5
25.3
26.3
v tom: s migračními přírůstky 1991 - 2004
53.7
23.6
21.2
18.7
17.2
18.6
36.1
11.1
9.9
8.8
8.1
7.8
100.0
100.0
100.0
100.0
100.0
100.0
Obce s 2000 a více obyvateli v tom: s migračními přírůstky 1991 - 2004 s migračními úbytky 1991 - 2004
s migračními úbytky 1991 - 2004 Česká republika Pramen:
Podklady ČZU Praha
Z údajů v tabulce je patrné, že v období 1961 - 1991 se počet i podíl obyvatel měst zvyšoval a venkovských obcí snižoval. V období po roce 1991 se obě skupiny rozdělily na migračně ziskové, kde počet obyvatel přibývá a migračně ztrátové, kde počet obyvatel klesá.
83
Mezi migračně ziskové obce patří Praha, některá další, spíše menší města a dále pak většina venkovských obcí v urbanizovaných prostorech kolem velkých měst. Mezi migračně ztrátové obce patří většina velkých měst (např. Brno, Ostrava, Plzeň, České Budějovice, Ústí nad Labem, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Olomouc, Zlín), mnoho středně velkých a malých měst a dále pak venkovské obce převážně v periferijních polohách. Z hlediska podpory rozvoje venkova se bude zřejmě třeba zaměřit v migračně ziskových venkovských obcích zejména na doplnění občanské vybavenosti tak, aby odpovídala potřebám obyvatelstva zvyklého na městské standardy, v migračně ztrátových venkovských obcích se bude třeba zaměřit zejména na lepší dopravní dostupnost k centrům vybavenosti a na podporu činností vázaných na alternativní životní styl. Pro kvalitní život je třeba obyvatelům zajistit možnost uspokojování základních potřeb v místě jejich bydliště. Sledované prvky technické infrastruktury a základní občanské vybavenosti mají všechna města nad 10 tis. obyvatel a většina obcí nad 2 000 obyvatel. V menších obcích je tato vybavenost dosud nedostatečná. Tento problém se týká i větších obcí, které dosud nemají sítěmi technické infrastruktury pokryty všechny místní části. Pro budoucnost je důležitý rozvoj moderních komunikačních technologií důležitých pro komunikaci a přenos informací na lokální a regionální úrovni (místní rozhlas, kabelové televize, místní sítě bezdrátového rozvodu internetu, informační centra apod.). Významným faktorem kvality života je také dopravní obslužnost, která je zejména v menších obcích v posledních letech na velmi nízké úrovni a nezajišťuje optimální (mnohdy ani minimální) uspokojování potřeb místních obyvatel. Zaměstnanost je regionálně diferencovaná, problémem je nedostatečná nabídka pracovních míst v některých oblastech a zvláště v malých obcích. Tuto situaci komplikuje již zmíněná špatná dopravní dostupnost i nízká mobilita obyvatel. Zachování kulturního a národního kulturního dědictví se v období integrace Evropy jeví jako velice důležité téma národní a regionální identity. Historické a umělecké památky jsou nedílnou součástí historie národa, jejíž hodnoty je třeba předávat dalším generacím. Proto je třeba podporovat jak ochranu památek, tak činnost sdružení a spolků, které udržují kulturní a společenské aktivity typické pro určité regiony. Tohoto potenciálu lze využít zejména v rámci turistického ruchu, pro přilákání nejen zahraničních, ale i tuzemských návštěvníků, kteří se tak mohou poučit o historii své země a o jejím kulturním bohatství. Shrneme-li naše očekávání o plnění a obnovení funkcí venkova, jako oblasti zabezpečující podmínky pro život jeho obyvatel je zřejmé že: 1.
je nutno podpořit zakládání podniků výrobních, řemeslných a podporujících turistický ruch; ale zejména podniků služeb;
2.
je třeba podpořit diverzifikaci činností na venkově;
3.
je třeba podpořit obnovu a rozvoj vesnic a venkovských sídel včetně zachování a ochrany dědictví a národních kulturních památek.
84
Příloha č. 2 Strategie a politiky EU a ČR 1
Lisabonská strategie
Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013 přispívá k plnění Lisabonské strategie ve všech jejích oblastech: Společnost založená na znalostech Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky podporuje odborné vzdělávání a poradenství v zemědělsko-potravinářském odvětví a rovněž vzdělávání, získávání dovedností a propagaci pro vytvoření atraktivního prostředí pro život obyvatel i návštěvníky venkova. Vnitřní trh a podnikatelské prostředí Výkonnost venkovské ekonomiky je podmíněna podnikatelských prostředím, na jehož vytváření se musí podílet i samotné obce. NSPRV bude dále podporovat vznik nových podnikatelských subjektů na venkově, i v nezemědělských činnostech. Trh práce Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky naplňuje ve svých prioritách rovněž oblast trhu práce. Prostřednictvím priority „Tvorba pracovních příležitostí“ přispívá k zajištění vyšší příjmové úrovně obyvatel venkova. Udržitelný rozvoj Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky staví na principu udržitelného rozvoje, který se bude prolínat všemi rozvojovými aktivitami.
2
Göteborgská strategie
V roce 2001 byla na zasedání Evropské rady v Göteborgu přijata strategie pro udržitelný rozvoj. Mezi čtyři prioritní oblasti Göteborgské strategie patří klimatické změny, doprava, veřejné zdraví a přírodní zdroje. Všechny tyto prioritní oblasti jsou respektovány v Národním strategickém plánu rozvoje venkova České republiky v rámci jednotlivých priorit. Klimatické změny jsou zapracovány v prioritě „Zmírňování klimatických změn“ (Osa II). Osa II i III v rámci svých priorit a opatření zahrnují tématiku nakládání s přírodními zdroji. Podobně jako při průběžném hodnocení lisabonské strategie, i v oblasti udržitelného rozvoje je potřeba zvýšit povědomí, mobilizaci a zapojení zainteresovaných osob na všech úrovních. Národní strategický plán přispívá k dosažení udržitelného rozvoje prostřednictvím podpory efektivních místních partnerství mezi veřejnou správou a soukromými subjekty zaměřenými zejména na posílení vlastní odpovědnosti a omezení neudržitelných trendů.
85
3
Obecné a agrární strategie ČR
3.1 Strategie hospodářského růstu ČR (SHR ČR) SHR ČR je základní zastřešující dokument, z něhož Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013 vychází. Strategie ČR pro rozvoj venkova navázala na všechny oblasti SHR ČR, přičemž nejtěsnější vazba je v rámci Infrastruktury na oblast „Uchovat zemědělský ráz venkova a venkovské krajiny“.
3.2 Strategie regionálního rozvoje ČR (SRR ČR) Základní vazba Národního Strategického plánu rozvoje venkova ČR na SRR ČR se vyskytuje na úrovni těchto prioritních oblastí: • prioritní oblast 2: Ekonomika regionů (priorita „Zvyšování konkurenceschopnosti malého a středního podnikání“ jejímž cílem je zvýšit podíl malých a středních podniků na výkonech a tvorbě pracovních míst v regionech a priorita „Tvorba pracovních míst“ s cílem Vytvořit podmínky pro dostatečnou tvorbu pracovních míst ve výrobní sféře a službách), • prioritní oblast 3: Lidé a osídlení (priorita „Sídelní struktura a bydlení“s cílem Stabilizovat systém osídlení v regionech a podpořit rozvoj bydlení), • prioritní oblast 8: Problémová území (priorita „Podpora řešení specifických problémů rozvoje venkova a periferních území“ s cílem Zatraktivnit způsob života a bydlení na venkově a zlepšit podmínky života v periferních územích krajů).
3.3 Strategie udržitelného rozvoje ČR (SUR ČR) Národní strategický plán rozvoje venkova České republiky na období 2007 – 2013 rovněž vychází ze zastřešující SUR ČR. Naplňuje zejména tyto cíle SUR ČR: • rozvíjet a všestranně podporovat ekonomiku založenou na znalostech a dovednostech a zvyšovat konkurenceschopnost průmyslu, zemědělství a služeb, • udržet vhodné formy rozmanitosti kultur, života venkova a aglomerací. Konkrétnější vazba Strategie ČR pro rozvoj venkova na SUR ČR je obsažena v Ekonomickém pilíři v rámci oblasti Zemědělství a lesní hospodářství.
3.4 Státní politika životního prostředí ČR (2004 - 2010) Základním dokumentem ČR v oblasti ochrany životního prostředí je Státní politika životního prostředí ČR na období 2004 - 2010. Cíle a priority Národního strategického plánu rozvoje venkova ČR se s cíly Státní politiky životního prostředí ČR shodují. Shodnou prioritou pro oba dokumenty je Kvalita života. Oba dokumenty také pracují s obdobnými cíli, kterými jsou např. environmentálně příznivé využívání krajiny, snižování emisí skleníkových plynů, rozvoj obnovitelných zdrojů, ochrana vody či zastavení poklesu biodiverzity (více ve Strategii ochrany biodiverzity).
3.5 Státní program ochrany, údržby a rozvoje lesů Národní lesnický program Národní lesnický program vychází z Lesnické strategie EU. Základním principem je obhospodařování lesů trvale udržitelným způsobem, při omezování administrativních zásahů státu na nevyhnutelné minimum, při motivačním působení státní lesnické politiky na podporu veřejných zájmů a při zvyšování odpovědnosti vlastníků lesů za svůj majetek. Národní lesnický program je 86
programem mezirezortním, respektujícím nejen potřeby odvětvového rozvoje lesního hospodářství, ale zdůrazňujícím i významné místo lesů v životním prostředí, jejich mimoprodukční funkce, důležitost lesa jako obnovitelného zdroje ekologicky příznivé dřevní suroviny a význam využití a zpracování dřeva pro ekonomiku země.
3.6 Státní program ochrany přírody a krajiny ČR Podstatou této strategie je harmonizace ekonomického rozvoje s ochranou životního prostředí tak, aby současným i budoucím generacím byla zachována možnost uspokojovat jejich životní potřeby, aniž by přitom došlo k nevratnému poškození přírody nebo ztrátě její rozmanitosti. Smyslem státního programu ochrany přírody a krajiny je přijmout a uskutečňovat takový systém pravidel a opatření, která ve střednědobém a dlouhodobém časovém horizontu přispějí k zásadnímu zlepšení stavu přírody a krajiny. Tato pravidla a opatření je pak nezbytné uplatňovat mimo jiné při tvorbě a realizaci vládních odvětvových programů a koncepcí např. v územním plánování, dopravní, surovinové, energetické a zemědělské politice. V tomto strategickém dokumentu se zohledňují kromě jiných především problematika obsažená v Úmluvě o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť, Úmluvě o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů a Úmluvě o mokřadech majících mezinárodní význam zejména jako biotopy vodního ptactva.
3.7 Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR Tato strategie si klade následující cíle: ochrana biologické rozmanitosti (1), udržitelné využívání složek biologické rozmanitosti (2) a spravedlivé a rovnoměrné rozdělování přínosů, plynoucích z využívání genetických zdrojů (3). NSPRV navazuje na Strategii ochrany biologické rozmanitosti zejména v jejich částech věnovaných biodiverzitě v sektorových a složkových politikách. Osa II NSPRV přímo reflektuje požadavky na ochranu biodiverzity zemědělsky obhospodařovaných, lesních a travinných ekosystémů.
3.8 Koncepce agrární politiky Koncepce agrární politiky České republiky30 pro období po vstupu do Evropské unie si stanovuje tyto cíle: • zvyšování konkurenceschopnosti podniků agrárního sektoru ČR vůči zemím EU a třetím zemím na základě zvyšování efektivnosti výroby, kvality výrobků založené na environmentálně šetrných výrobních postupech, bezpečnosti, přidané hodnoty a regionální pestrosti produkce. • zachování přiměřené zaměstnanosti v zemědělství a zlepšení životní úrovně zemědělské populace jako součásti venkovské populace snižováním důsledků zvýšené rizikovosti podnikání v zemědělství řešením transformační zátěže zemědělských podniků a stimulováním multifunkčního charakteru zemědělství, včetně diverzifikace zemědělství do nepotravinářského užití zemědělské produkce a do nezemědělských činností venkova. • snižování rizik opouštění zemědělské půdy tam, kde by to mohlo vést ke ztrátám hodnot či funkčnosti krajiny a při preferování konzervace dočasně nadbytečné zemědělské půdy pro možné budoucí zemědělské využití, zlepšování scenerické hodnoty a rekreační funkce zemědělské kulturní krajiny a vesnice, včetně zvyšování rekreační hodnoty zemědělských 30
Usnesení vlády č. 584/2004.
87
•
• • •
vodních ploch a uchovávání národního kulturního dědictví významných zemědělských vodních děl, krajinných celků a zemědělské vesnické architektury. zvyšování schopnosti zemědělsky užívaných ploch zadržovat vodu při zohledňování přírodě blízkých způsobů retence vod (např. stimulováním přeměny orné půdy na trvalé travní porosty především v záplavových územích a v nivách vodních toků, urychlením pozemkových úprav a revitalizací zemědělských vodních toků a mokřadů, podporou odbahňování rybníků při zachování jejich mimoprodukčních funkcí ad.). zlepšení kvality a čistoty povrchových a podzemních vod, které přicházejí do styku se zemědělstvím, s ohledem na ochranu biologických vlastností a kvality půdního fondu ČR. soustavné zvyšování biotopické hodnoty zemědělského půdního fondu ČR, např. stimulací snižování spotřeby syntetických hnojiv a ochranných látek, zalesňováním dlouhodoběji nevyužívané zemědělské půdy nejhorší kvality apod. zvyšování podílu obnovitelných zdrojů energie ze zemědělství (zejména rychle rostoucích dřevin) na celkové spotřebě energie v ČR a postupné směřování k „energetické soběstačnosti“ venkova z obnovitelných zdrojů.
3.9 Strategické cíle Potravinářské politiky ČR po vstupu do EU • • • • • • •
zvýšení konkurenceschopnosti a výkonnosti potravinářského sektoru a udržení sil, ekonomicky významného postavení, v rámci zpracovatelského průmyslu, zajištění předpokladů pro vyšší míru zpracování agrární produkce, marketingová podpora kvalitních českých potravin založená na vyváženosti kvality a ceny; založení marketingové agentury, která zajistí cílenou prezentaci a podporu prodeje českých potravin, výroba potravin především z domácích surovin v odpovídající kvalitě v zájmu udržení rozměru zemědělství; inovace potravinářské produkce s využitím rozvoje vědy a výzkumu při uplatnění technologií splňujících podmínky pro správnou výrobní a hygienickou praxi a nezhoršující životní prostředí; inovace potravinářské produkce k maximálnímu využití doporučení Světové zdravotnické organizace v oblasti zdravé výživy.
3.10 Koncepce vodohospodářské politiky 31
Strategické cíle vyplývají z Koncepce vodohospodářské politiky MZe ČR pro období po vstupu do Evropské unie (2004 – 2010): • zkvalitnění péče o vodní zdroje, včetně plnění směrnic ES/EU, zejména směrnice o čištění městských odpadních vod (91/271/EHS); splnění přechodného období do roku 2010; • zpracování strategického dokumentu státní politiky v oblasti vod – Plánu hlavních povodí ČR (2006 ) – bude představovat hlavní rámec jednotné politiky v oblasti vod pro ČR překračující opatření resortních politik ústředních vodoprávních úřadů při sdílení kompetencí; • zpracování konkrétních plánů osmi oblastí povodí ČR (2009) vycházejících z Plánu hlavních povodí ČR s programy opatření k realizaci do roku 2015; • zajištění bezproblémových služeb v zásobování obyvatel kvalitní pitnou vodou a odkanalizování a čištění odpadních vod; • zvýšení prevence proti negativním účinkům vod (povodně a sucho);
31
Usnesení vlády č. 617/2004.
88
•
zkvalitnění činnosti odborných vodohospodářských institucí, integrace, vyvážení řešení ochrany a užívání zdrojů, zapojení uživatelů.
3.11 Národní lesnický program Strategické cíle vyplývající z Národního lesnického programu32: • obhospodařování lesů podle zásad trvale udržitelného hospodaření, • rozvoj produkčních a mimoprodukčních funkcí lesa, • udržení a rozvoj biologické diverzity lesních ekosystémů, • zabezpečení produkce a využití surového dříví, • péče o lesy ve zvláště chráněných územích, • ochrana lesních ekosystémů proti škodlivým faktorům.
3.12 Koncepce zemědělského poradenství na období 2004 - 2010 Cílem Koncepce zemědělského poradenství je budování poradenského systému, který je v souladu se schválenou Koncepcí agrární politiky ČR pro období po vstupu do EU. Systém zemědělského poradenství je formou pomoci podnikatelským subjektům k zavedení postupů týkajících se optimalizace hospodaření, ochrany životního prostředí, nezávadnosti potravin, zdraví a řádného zacházení se zvířaty, a bezpečnosti práce do provozních podmínek podniku. Poradenství může zemědělským podnikatelům pomáhat při rozhodování o zapojení do evropských programů.
3.13 Koncepce zdraví pro všechny v 21. století Význam dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky Zdraví pro všechny v 21. století (dále jen „ZDRAVÍ 21“) je v tom, že představuje racionální, dobře strukturovaný model komplexní péče společnosti o zdraví a jeho rozvoj, vypracovaný týmy předních světových odborníků z medicínských oborů a odborníků pro zdravotní politiku a ekonomiku. Pro členské státy Světové zdravotnické organizace je ZDRAVÍ 21 podnětem a návodem k vlastnímu řešení otázek péče o zdraví, k vlastním cestám, jak dosáhnout 21 cílů společného evropského programu k povznesení zdravotního stavu národů a regionu. Protože cíle vesměs nejsou stanoveny v absolutních ukazatelích, ale koncipovány jako zlepšení současných národních úrovní, jsou stejně náročné pro státy s různou výchozí úrovní zdraví obyvatelstva. Strategie rozvoje venkova se pak promítá do řady dílčích úkolů, z nichž nejdůležitější jsou úkoly obsažené v cíly 10 jako je například uplatňování ekonomických nástrojů pro využívání ekologičtějších zdrojů výroby energií, ochrana půdy před překročením limitů toxických látek, podpora bezpečných a kvalitních potravin, přístup obyvatel k nezávadné pitné vodě prostřednictvím budování veřejných vodovodů atd.
32
Usnesení vlády č. 53/2003.
89
Příloha č. 3 Dosavadní zkušenosti z využití nástrojů EU v oblasti rozvoje venkova 1
SAPARD
Program SAPARD byl určený pro deset kandidátských zemí a na základě návrhu EK napomáhal kandidátským zemím při řešení konkrétních úkolů při zavádění acquis communitaire vztahujícímu se ke Společné zemědělské politice (SZP), strukturálním změnám v jednotlivých zemědělských sektorech a na venkově. Vzhledem ke vstupu ČR do EU v roce 2004, nebyla již v tomto roce vyhlašována žádná kola příjmu žádostí, tudíž ani kontrahovány další finanční prostředky. Uzavírání smluv bylo ukončeno k 31. 12. 2003. Proplácení finančních závazků ze všech kol příjmu žádostí bude pokračovat až do podzimu roku 2006. Základním věcným cílem dosavadní koncepce bylo zastavit snižování rozměru českého zemědělství, čehož bylo v podstatě dosaženo. V rámci programu SAPARD bylo schváleno celkem 1620 projektů a k 30.9.2005 jich bylo proplaceno celkem 1552 ve výši 3 557 208 913,- Kč. Vzhledem k výše uvedenému zaměření programu na přípravu ČR na zavedení acquis communitaire a vzhledem k disponibilnímu objemu prostředků nebylo předpokladem programu zásadní řešení problémů agrárního sektoru i přesto program přispěl výrazně k řešení problémů skladovacích kapacit pro ovoce a zeleninu a modernizaci zpracovatelských technologií v oblasti zpracování ryb. U ostatních úkolů program řešení zahájil. Základní přehled dosažených výsledků programu podle jednotlivých opatření: 1.1.1. Welfare v chovech hospodářských zvířat - cílem tohoto podopatření bylo zlepšení welfare hospodářských zvířat, konkrétně skotu a prasnic. V České republice byla vytipována potřeba rekonstrukce 600 000 – 900 000 ustajovacích míst pro skot a 160 000 ustajovacích míst pro prasnice. Do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na rekonstrukci 238 705 m2 stájí skotu a 122 450 m2 stájí prasat. To je přibližně 32 000 ustajovacích míst skotu a 81 600 ustajovacích míst pro prasata. 1.1.2. Rekonstrukce skladovacích kapacit na ovoce a zeleninu. Celková potřeba rekonstrukce skladovacích kapacit vyčíslená v Plánu byla shrnuta na 30 000 tun pro ovoce a 30 000 tun pro zeleninu. Do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na rekonstrukci 25 701 tun skladovacích kapacit ovoce a 44 446 tun skladovacích kapacit zeleniny. 1.1.3. Rekonstrukce skladovacích kapacit pro vedlejší produkty živočišné výroby. V Plánu je uvedena potřeba vybudování přibližně 50 % jímek, tj. 1,6 mil. m3 při stavu 4 miliony prasat pro splnění požadavku Směrnice Rady 91/676/EHS. Do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na 30 120 m3 hnojišť a 188 814 m3 jímek na kejdu. Ze střednědobého hodnocení SAPARD vyplývá, že indikativní alokace prostředků v oblasti welfare by měla do budoucna zajistit, aby např. 1/3 finančních prostředků byla přidělena farmám s rozlohou menší než 8 ESU (Evropská velikostní jednotka), 1/3 farmám s rozlohou 8 - 16 ESU a zbytek farmám s rozlohou přesahující 16 ESU. Dále lze převzít obecné doporučení, aby pro malé a střední farmy bylo schvalování žádostí a vyplácení finančních prostředků snazší a pohodlnější, nikoliv však nekontrolované. Prahová úroveň by mohla být stanovena nejen podle velikosti farmy, ale také podle výše investice a přijatelných nákladů
90
1.2.1. Zřizování a modernizace technologií - hlavním cílem tohoto podopatření bylo zřizování a modernizace výroby a zpracovatelských technologií, což je jeden z nejdůležitějších kroků vedoucích ke zvýšení konkurenceschopnosti podniků. Do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na modernizaci mlékáren o kapacitě 12 348 296 tis. litrů, jatek o kapacitě 1 133 965 tun a zpracoven ryb o kapacitě 6 698 tun. 1.2.2. Podpora regionálních produktů (tj. produktů charakteristických pro daný region) - toto podopatření mělo za cíl podporu zpracování a prodeje regionálních zemědělských výrobků navazujících na tradiční výrobu místních specialit a výrobků ekologického původu. Do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na 25 nových technologií a 5 modernizovaných technologií. Ze střednědobého hodnocení SAPARD vyplývá pro všechna podopatření, doporučení věnovat zvýšenou pozornost malým a středním podnikům. Je nutno více se zaměřit na ta odvětví potravinářského sektoru, která zpracovávají tržně diverzifikované produkty, zejména pak regionální produkty, ekologické produkty či produkty s vysokou přidanou hodnotou. Ve vhodných případech by měla být uznána podpora investicím vedoucích ke zvýšení kapacity, pokud existuje odbytiště, jelikož by to mohlo být účinnější a mohlo by to vést k vyšší míře trvalé udržitelnosti. 1.3.1. Jednotná klasifikace jatečně opracovaných těl SEUROP - toto podopatření mělo za cíl zavedení společného systému klasifikace jatečně zpracovávaných trupů vepřů (systém SEUROP), jehož absence byla ve SWOT analýze programu SAPARD definována jako slabá stránka. Do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na kapacity 151 978 tun se systémem SEUROP. Celkové porážky v roce 2004 byly 4 229 tis. tun, tzn. že bylo řešeno cca 3,5 %. 1.3.2. Pomoc při zavádění HACCP – do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na kapacity 4 032 361 tun se systémem HACCP. Střednědobé hodnocení SAPARD doporučuje nasměrovat aktivity směrem k těm podnikům, které mají nejužší interakci s venkovskými oblastmi a které jsou navíc koherentní s aspekty multifunkčnosti potravinářského sektoru, tj. podnikům s úzkými vazbami na okolní venkovskou oblast. Míra smluvních vazeb s dodavateli primárních produktů by proto mohla být použita jako bodovací kritérium. Kromě toho podniky produkující regionální, ekologické či jiné produkty se speciálními vlastnostmi by mohly získat vyšší počet bodů. 1.4.1. Výstavba a rekonstrukce polních cest, budování „Územních systémů ekologické stability“ a protierozní opatření - toto podopatření mělo za cíl zpřístupnění a optimální organizaci půdního fondu, zvýšení ekologické stability krajiny a ochranu půdy. Do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na 170 km polních cest, 131 prvků ÚSES a 106 protierozních opatření. Realizace velké části těchto opatření, zejména liniového charakteru, je podmíněna vyřešením vlastnických vztahů. Vlastnická půdní držba v České republice odpovídá na mnoha místech stavu z období druhé poloviny devatenáctého století. Jedním z důvodů nečerpání některých opatření v oblasti tvorby a ochrany krajiny jsou dlouhodobě neřešené vlastnické vztahy k pozemkům. Řešením jsou pozemkové úpravy. 1.4.2. Geodetické práce, nové mapování v digitální formě, vyměřování pozemků včetně geometrických plánů - toto podopatření mělo za cíl přispět k transformaci vlastnických vztahů a umožnění hospodaření na vlastní půdě. Do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na 7 010 ha nově vytyčených pozemků, 11 221 ha území nově vytvořené DKM a 10 270 vyměřených pozemků vlastníků podle zákona č. 229/1991 Sb. Tyto práce z části přispěly k řešení problému komplexních pozemkových úprav, financovaných jak z tohoto programu, tak z národních zdrojů. Ke konci roku 2004 se komplexní pozemkové úpravy podařilo s přispěním obou finančních zdrojů vyřešit na cca 170 000 hektarech, tedy na cca 5 % území ČR. 2.1. a) Obnova a rozvoj vesnic - do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na 67 128 m3 obestavěného prostoru obnovených a využitých kulturních památek, 2 216 m2 obecních bytů, 91
30 782 m2 obnovených zařízení základní občanské vybavenosti, 203 561 m2 obnovených a upravených veřejných prostranství, 2 489 m2 využitelné plochy ICT (informační a komunikační technologie) center. 2.1. b) Rozvoj venkovské infrastruktury - do konce roku 2004 byly dokončeny projekty na 68,4 km opravených místních cest a 33,3 km vybudovaných místních cest, 3 360 m vodovodů, 21 517,5 m kanalizací, 3 861 m2 sběren odpadu a 1 545 m2 vystavěných zařízení na využití odpadu. Ze střednědobého hodnocení SAPARD vyplývá, že se musí věnovat úsilí lepšímu screeningu projektů. Nástrojem k tomu je větší zapojení obyvatel venkova do rozhodování a přípravy projektů, a tím bude individuálním potřebám některých držitelů projektů přidělena nižší priorita než potřebám, které byly identifikovány u obyvatel venkova. Opatření 2.2 je zaměřeno na vytváření pracovních míst formou zakládání nových podniků a podporu malých a středních podniků. V uplynulém období bylo vytvořeno více než 1 000 pracovních míst, což přispělo ke zvýšení příjmu venkovských oblastí. Další podporu v této oblasti lze dosáhnout i prostřednictvím změny bodovacích kritérií v ostatních podpůrných programech, tak aby byly upřednostněny aktivity zaměřené na vytváření pracovních míst. 2.3. Metody zemědělské produkce určené k ochraně životního prostředí a k uchování krajiny hlavním cílem tohoto opatření bylo získat dostatečné zkušenosti pro přípravu budoucího zemědělsko-ekologického programu. V rámci tohoto opatření bylo schváleno celkem 36 projektů s celkovým požadavkem na finanční prostředky ve výši 21 761 205 Kč, z čehož bylo do konce roku 2004 proplaceno celkem 11 180 816 Kč. Ze střednědobého hodnocení vyplývá, že je nutné zabezpečit více informací a dosáhnout vyšší úrovně informovanosti v řadách zemědělců; je tedy zapotřebí více vzdělávacích a poradenských aktivit určených zemědělcům Doporučuje se také, aby politika rozvoje venkova věnovala pozornost poskytování alternativních možností pro nadbytečné pracovní síly ze zemědělství prostřednictvím diverzifikace nezemědělských hospodářských činnosti na venkově či zvýšené poptávky po službách péče o životní prostředí. Ekologické zemědělství, marketing místních a regionálních produktů a ekoturistika by měly být považovány za příležitosti k diverzifikaci místní ekonomiky. Agro-environmentální opatření integrovaná do podpory poskytované v rámci programu Natura 2000 musí sehrát ústřední úlohu v dlouhodobých strategiích rozvoje marginálních venkovských oblastí, které čelí problému poklesu počtu obyvatel, negativním vlivům intenzifikace zemědělství, ale i problémům s opouštěním půdy. 3.1. – Zlepšování profesního vzdělávání - hlavním cílem tohoto opatření bylo zlepšení odborné připravenosti zemědělců a dalších osob podílejících se na zemědělských a souvisejících činnostech i na jejich diverzifikaci. V rámci tohoto opatření bylo schváleno celkem 34 projektů s celkovým požadavkem na finanční prostředky ve výši 22 681 646 Kč, z čehož bylo do konce roku 2004 proplaceno celkem 13 335 312 Kč. V rámci střednědobého hodnocení se doporučuje zejména následující:monitorovat a připravit komplexní databáze realizovaných projektů, zvýšit počet pracovníků odpovědných ze oblast vzdělávání (např. v rámci ÚZPI) a poskytnout jim odborné vzdělání, umožnit smluvním vzdělávacím subjektům větší míru flexibility tak, aby poskytovaly vzdělávací služby v souladu se skutečnými potřebami a změnami v oblastech vzdělávání, vytvořit lepší a adekvátnější podmínky pro poskytování školení vybranými vzdělávacími subjekty v souladu se situací na trhu odborného vzdělávání,věnovat více pozornosti včasné akreditaci financovaných opatření s cílem vyloučit možná zpoždění a rizika. Na základě odpovědí získaných od vzorku respondentů z řad příjemců pomoci v rámci Programu, by se o přiznání podpory mělo uvažovat u následujících vzdělávacích činností: 92
diverzifikace zemědělských činností a činností rozvoje venkova, podnikatelské činnosti na venkově, informační technologie jako nástroj pro modernizaci zemědělských hospodářství, podpora mladým zemědělcům.
2
OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství
OP RVMZ je základní programový dokument33, který byl schválen Evropskou komisí. OP umožňuje čerpání prostředků z fondů EU určených pro podporu zemědělství, a to pro období 2004 až 2006. Celkem bude za toto období vyplaceno českým zemědělcům, zpracovatelům a rybářům přibližně 250 mil. EUR. Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství je zaměřen především na podporu investičních akcí realizovaných v zemědělství, zpracování potravinářských výrobků, lesním a vodním hospodářství, rybářství a při pozemkových úpravách. Cílem podpory je zajištění větší konkurenceschopnosti zemědělství prostřednictvím zvýšení produktivity práce, zvýšení přidané hodnoty a kvality zemědělských produktů, a tím i zvýšení příjmů v zemědělství. Velice důležitým aspektem, který Operační program sleduje, je snižování a odstraňování negativních vlivů zemědělské produkce na životní prostředí, ochrana vod a půdy před znečištěním ze zemědělských zdrojů. Implementace jednotlivých opatření Opatření 1.1 Investice do zemědělského majetku / zemědělských podniků Finanční prostředky v rámci opatření Investice do zemědělského majetku se využívají na stavební a technologické investice pro welfare, na zlepšení míst pro skladování kejdy a chlévské mrvy, stavební a technologické investice pro skladování ovoce a zeleniny, a pořízení strojů pro zemědělskou výrobu. Další podpora je zaměřena na prohlubování diverzifikace zemědělských činností; jedná se o výrobu, zpracování a přímý prodej zemědělských výrobků a nepotravinářských zemědělských výrobků a výrobu a zpracování biomasy pocházející z vlastní zemědělské činnosti a její uvádění na trh. V rámci Operačního programu se jedná o finančně nejnáročnější opatření, směřuje do něj polovina celkových zdrojů programu (což odpovídá částce cca 4 mld. Kč). Z hlediska čerpání jde o opatření, ve kterém je plánovaná alokace na daný rok plně pokryta schválenými projekty. Navíc zájem ze strany žadatelů převyšuje finanční plán, a proto bývá část žádostí zamítnuta. Opatření 1.2 Zlepšení zpracování zemědělských výrobků a jejich marketing Podpora opatření Zlepšení zpracování zemědělských produktů je zaměřena na strojní a technologické investice pro zpracování zemědělských produktů a potravin (v rámci Anexu I), na investice do zařízení přímo související s finální úpravou, balením a značením výrobků, skladováním, chlazením a mrazením. Přijatelné jsou rovněž výdaje na nákup a instalaci měřících a kontrolních přístrojů ke sledování jakosti výrobků a do zlepšení marketingu zemědělských výrobků. Finanční prostředky tohoto opatření se čerpají v plné výši finančního plánu programu, část žádostí bývá zamítnuta z důvodu velkého počtu projektů.
33
Podrobněji ve Zprávě o stavu zemědělství České republiky za rok 2003.
93
Opatření 1.3 Lesní hospodářství Lesnické opatření přispívá k rozvoji ekonomického a sociálního potenciálu venkovského prostoru, podporuje vyvážené plnění produkčních i mimoprodukčních funkcí lesa a přispívá k rozvoji pracovních příležitostí na venkově. Podpora směřuje na pořízení strojů a zařízení pro údržbu lesa, dále na obnovu lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem a zavedení příslušných ochranných opatření, na zlepšení a udržování ekologické stability chráněných lesů. Dále se podporuje zakládání sdružení vlastníků lesů malých výměr a zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd. Pokud jde o čerpání finančních prostředků, liší se v závislosti na jednotlivých podopatřeních. Zájem je zejména o podporu obnovy lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem i o podporu na zavedení příslušných ochranných opatření a na pořízení strojů. Naopak v rámci podopatření zaměřeného na sdružování majitelů lesa nebo zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd je počet předložených projektů poměrně nízký. Opatření 2.1. Posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí V rámci tohoto opatření je poskytována podpora na uspořádání vlastnických práv k pozemkům, prostorové a funkční úpravě pozemků, jejich zpřístupnění a reálné vytyčení. V této oblasti je velký zájem žadatelů a čerpání probíhá hladce. Rovněž u podpor určených na obnovu a rekonstrukci rybníků a zemědělských vodních nádrží, u investic na pořízení a obnovu staveb k vodohospodářským melioracím pozemků (stavby k závlaze a odvodnění pozemků) a rovněž u podpor na diverzifikaci zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství (např. podpora agroturistiky, využívání alternativních zdrojů energie) je zaznamenáván značný počet žadatelů. Poměrně malý zájem projevují žadatelé o obnovu poldrů, malých vodních nádrží, protipovodňových hrází a čerpacích závlahových a odvodňovacích zařízení poškozených povodněmi nebo o preventivní zásahy na ochranu před povodněmi u poldrů, malých vodních nádrží a protipovodňových hrází. Specifické postavení má podopatření typu LEADER+, o které je ze strany žadatelů velký zájem. K výběru Místních akčních skupin a jejich strategií došlo na konci roku 2004. Bylo předloženo 30 žádostí, vybráno bylo 10 nejlepších, které realizují své strategie prostřednictvím konkrétních projektů. Opatření 2.2. Odborné vzdělávání Opatření je zaměřeno na vzdělávání subjektů v sektoru zemědělství a v lesním hospodářství s cílem zvýšit a prohloubit odbornou kvalifikaci zemědělců, pracovníků lesního hospodářství a zpracovatelů zemědělských produktů. Toto opatření započalo svou realizaci až v roce 2005, a pro další období bude třeba vyhodnotit příčiny opožděné realizace tohoto titulu. Opatření 2.3. Rybářství Podpora v rámci tohoto opatření je zaměřena na výstavbu nových nebo rekonstrukci stávajících zpracovatelských zařízení a na modernizaci nebo pořízení nového technologického vybavení na zpracování ryb. Dále je podporováno zvýšení produkce ryb, kde jsou žadatelé rozděleni podle velikosti vodní plochy na dvě skupiny, do 5 ha a nad 5 ha, zakládání producentských organizací a hledání nových odbytišť.
94
Vzhledem k tomu, že zájem o toto opatření byl poměrně nízký, došlo po dohodě s Evropskou komisí k rozšíření aktivit, na které je možné podávat projekty.
3
Horizontální plán rozvoje venkova
Cílem programu HRDP je především ekonomická stabilizace zemědělského podnikání v horších přírodních podmínkách prostřednictvím programu „Méně příznivé oblasti“, opatření „Předčasné ukončení zemědělské činnosti“ a „Zakládání skupin výrobců“ a dále uplatňování principů udržitelného rozvoje v celém zemědělském sektoru prostřednictvím programů Agroenvironmentálních opatření ČR. V roce 2004 bylo zahájeno propláceni pouze „Méně příznivé oblasti“, k 31. 12. 2004 bylo proplaceno 2 072 mil. Kč. Nevyřízení ostatních přijatých žádostí bylo způsobeno velkým počtem chyb v podaných žádostech a velkým počtem změn vyvolaných žadateli. V následujícím vyhodnocení je proveden rozbor všech dalších opatření vzhledem k tomu, že i když v tomto roce nebyly ostatní podpory vyplaceny, zemědělci museli dodržovat podmínky těmito opatřeními stanovené. Opatření proto měla v roce 2004 vliv na zemědělské hospodaření na půdě a v krajině. Na opatření „Předčasné ukončení zemědělské činnosti“ a „Zakládání skupin výrobců“ nebylo v roce 2004 vydáno příslušné nařízení vlády. Opatření „Technická pomoc“ nebylo do konce roku 2004 spuštěno. Vyhodnocení dopadu jednotlivých opatření V roce 2004 byla realizována tři opatření v rámci HRDP a to Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálním omezením (LFA), Agroenvironmentální opatření (AEO) a opatření Lesnictví. Na základě těchto opatření vznikl českým zemědělcům nárok na dotace v celkové výši cca 6 154,5 mil. Kč. V porovnání s předvstupními opatřeními, která byla realizována v rámci nařízení vlády č. 505/2000 Sb. ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb., v letech 2001 – 2003 přibližně ve stejných rozměrech, jde o více než dvojnásobek finančních prostředků, který realizace těchto opatření přináší. Méně příznivé oblasti a oblasti s environmentálním omezením (LFA) Největší objem finančních prostředků plyne prostřednictvím opatření na podporu hospodaření v LFA do regionů s největší plochou podhorských a horských oblastí a nejméně do úrodného regionu Střední Čechy a do nejmenšího Moravskoslezského regionu. Nárok na dotace, který vznikl zemědělcům v jednotlivých regionech NUTS 2, je závislý na půdních, klimatických a ostatních výrobních podmínkách v těchto regionech, na možnostech realizovat AEO a na dostatku ploch vhodných k zalesnění. Podpory na opatření „Méně příznivé oblasti“, které jsou vypláceny na travní porosty, mají nejen charakter ekonomicko - sociálních podpor, směřujících k udržení příjmové stability zemědělců hospodařících v horších přírodních podmínkách, ale také povahu restrukturalizačního opatření, které podporuje chov skotu a dalších zvířat, využívajících travní porosty. Průměrná výše dotace na opatření LFA je 3 994,93 Kč/ha TTP. Agroenvironmentální opatření (AEO) V rámci HRDP se jedná o opatření s největším objemem finančních prostředků poskytovaných do zemědělství. Celkový objem dotací v rámci AEO dosáhl částky 3 208 mil. Kč. Opatření zahrnuje čtyři podopatření. Podopatření A – ekologické zemědělství (EZ) umožnilo dotace ve výši 311 mil. Kč, podopatření B - ošetřování travních porostů částku 1 910 mil. Kč, C - péče o krajinu částku 988 mil. Kč a D – osevní postup v ochranných zónách jeskyní částku 26 tis. Kč.
95
AEO byla v roce 2004 realizována na celkové ploše 1 166 tis. ha. Z podopatření byl největší zájem o ošetřování travních porostů, které bylo uplatněno na 62 % celé plochy realizovaných AEO. Podíl podopatření Péče o krajinu a EZ je přibližně stejný. Zonální podopatření Osevní postup v ochranných zónách jeskyní bylo sice realizováno pouze na ploše 48,26 ha, je to však přibližně 25 % z plochy, pro kterou je toto podopatření určené. Podopatření „ekologické zemědělství“ bylo realizováno na ploše 232 tis. ha a organizacím, které realizovaly toto podopatření vznikl nárok na dotaci ve výši 311 mil. Kč. EZ je v největším rozsahu realizováno v regionech s vysokým podílem travních porostů na zemědělské půdě. Naopak v úrodných regionech Střední Čechy a Jihovýchod je opatření realizováno na menších plochách, převážně však ve větší intenzitě. V oblasti podpory rozvoje ekologického zemědělství nedošlo k výraznému nárůstu registrovaných ploch ekologicky obhospodařovaných vinic, zeleniny a ovoce, ani registrovaných ploch orné půdy, i když strategie nastavení výše podpor směřovala na cíl zvýšení rozsahu těchto ploch. Celkový nárok na dotace na podopatření Ošetřování travních porostů na ploše 723 tis. ha byl 1 910 mil. Kč. Nejvíce dotací i největší plocha, více než jedna čtvrtina, připadá na region jihozápad. Největší průměrná dotace 3 124 Kč na 1 ha byla dosažena v regionu Severozápad. Nejméně, pouze 7 %, se na opatření podílí region Střední Čechy. Z porovnání celkového počtu dotovaných hektarů (701 tis. ha) a rozsahu disponibilních ploch TTP v ČR (972 tis. ha v roce 2004) vyplývá, že toto podpůrné opatření se týkalo 72 % veškerých TTP v ČR. Opatření tedy působí výrazně celoplošně a směřuje k minimalizaci aplikací pesticidů a průmyslových hnojiv. To znamená, že ekologický efekt tohoto opatření je zřetelný. Bez konkrétního výsledku jsou doposud opatření podporující vytváření protierozních travnatých pásů. V ČR se v roce 2004 přihlásili pouze tři zájemci o toto opatření. Zamýšlený protierozní efekt nebyl tedy dosažen a pro příští období je nutno vyhodnotit příčiny nezájmu zemědělců o toto opatření. Podopatření Péče o krajinu obsahuje několik dotačních titulů, které mohou být realizovány jak v úrodných oblastech, tak i v LFA. Proto plošné využívání ani objem obdržených dotací regionů, „nekopíruje“ rozsah LFA v regionu tak jako u většiny ostatních opatření. Zájem o podopatření Péče o krajinu byl téměř dvojnásobný oproti očekávání. Podopatření Péče o krajinu se skládá z šesti titulů, ze kterých byl nejvíce, téměř z 92 %, využíván titul meziplodiny. Zájem o tento titul způsobil přečerpání rozpočtu na AEO o 179 mil. Kč, to je cca o 6 %. Titul „meziplodiny“ má výrazný protierozní efekt a meziplodiny byly zasety na více než 192 tis. ha o. p. Vzhledem k tomu, že opatření vykazuje další pozitivní dopady, zejména v souvislosti se snahou zlepšit strukturu půdy, je možno konstatovat, že působí nejen plošně, ale i velmi pozitivně z hlediska ochrany životního prostředí. Kladný efekt na biodiverzitu měla opatření cílená na ZCHÚ a specializované tituly na podporu údržby podmáčených a rašelinných luk a tituly na podporu populací chřástala polního a bahňáků. Podopatření Péče o krajinu bylo realizováno na ploše cca 210 tis. ha, což je 18 % z plochy realizovaných AEO. Největší část plochy podopatření Péče o krajinu – 94 % zaujímá plocha titulu Meziplodiny. Lesnictví Opatření Lesnictví bylo realizováno na celkové ploše 661 ha, z toho podopatření Zalesnění zemědělské půdy na 570 ha. Dále bylo v realizováno podopatření Založení porostů rychle rostoucích dřevin na 91 ha. Celkově byly přiděleny dotace ve výši 64 491,5 tis. Kč. Na opatření Lesnictví se podílely ze 71 % soukromé subjekty a z 29 % veřejné subjekty. V druhové skladbě zaujímají 53 % smíšené lesy, jehličnaté lesy 17 % a listnaté lesy 16 %.
96
Pro rok 2004 byly plánované dotace na HRDP ve výši 6 491 mil. Kč. Skutečně byly schválené dotace ve výši 6 155 mil. Kč, to znamená, že nedočerpáno zůstalo 336 645 tis. Kč, to je 5,19 % z rozpočtu.
4
LEADER
Přestože iniciativa LEADER+ Evropského společenství není v letech 2000 - 2006 pro Českou republiku přístupná, začala se, vzhledem k důležitosti uplatňování tohoto principu v rozvoji venkova, Česká republika na aplikaci tohoto přístupu v dalším období (2007 - 2013) připravovat s předstihem, a již v průběhu uplynulých let vytvářela pro mikroregiony a postupně vznikající místní akční skupiny finanční i organizační podmínky pro rozvoj jejich činnosti a osvojování si potřebných schopností. Metody Leader bylo využito v těchto programech: A. Národní programy 4.1
Program obnovy venkova
Přípravy na implementaci přístupu LEADER v České republice se nejprve ujalo Ministerstvo pro místní rozvoj, v jehož gesci je Program obnovy venkova (roční dotace ze státního rozpočtu 520 mil. Kč). V rámci tohoto programu jsou od roku 1998 podporovány integrované projekty venkovských mikroregionů. Zatímco v roce 1998 bylo z tehdy celkových 480 mil. Kč, určených v Programu obnovy venkova pro dotace obcí a svazků obcí, alokováno do mikroregionů (včetně podpory poradenství) zhruba 20 mil. Kč, tj. něco přes 4 % celkového objemu, v roce v roce 2003 už to bylo z celkových 520 mil. Kč 145 mil. Kč, tj. 28 % celkového objemu dotací. Utváření mikroregionů posílilo také národní nastavení podmínek pro předvstupní program pro rozvoj zemědělství a venkova SAPARD, v němž byly preferovány projekty z venkovských regionů se zpracovanou rozvojovou koncepcí. Ministerstvo pro místní rozvoj v roce 2003 v rámci podpory integrovaných projektů venkovských mikroregionů podpořilo 29 regionů. Obsahem jejich projektů byla převážně příprava rozvojových strategií. Dalších 20 regionů podpořilo Ministerstvo pro místní rozvoj z Programu obnovy venkova i v roce 2004. Obsahem jejich projektů je nejen příprava rozvojových strategií a ustanovování místních akčních skupin (MAS), ale u některých regionů také podpora zcela konkrétních akcí, které si regiony samy navrhly. Průměrná dotace na jeden projekt byla 1,3 mil. Kč. Podpora rozvoje venkova však byla na MMR v roce 2004 výrazně omezena, když z rozhodnutí Parlamentu byl Program obnovy venkova převeden i s finančními prostředky na kraje. 4.2
Program LEADER ČR - Ministerstvo zemědělství
V roce 2004 vyhlásilo Ministerstvo zemědělství Programu LEADER ČR, kterým z prostředků státního rozpočtu České republiky podpořilo 14 nejpřipravenějších MAS dotací 5 mil. Kč a 2 MAS dotací 3,5 mil. Kč, určených pro investiční projekty obcí, zemědělských podnikatelů a neziskových organizací, jejichž výběr byl proveden v intencích metody LEADER. Celkem bylo na dotacích vyplaceno 77 mil. Kč. V každé MAS bylo určeno max. 10 % z celkové dotace na činnost MAS, spojenou s výběrem, hodnocením a monitorováním projektů. Celkem se v tomto roce o dotaci ucházelo 31 MAS. 1. 2. 3.
Pro Program LEADER ČR byla stanovena tři témata strategií: zlepšení kvality života ve venkovských oblastech, posílení místního ekonomického prostředí a zhodnocení místní produkce, zhodnocení přírodních a kulturních zdrojů.
97
V roce 2004 se mezi šestnácti schválenými záměry MAS uplatnila jednotlivá témata takto: téma 1 – 7 záměrů, téma 2 – 6 záměrů a téma 3 – 3 záměry. Částka 70 mil. Kč byla rozdělena na 71 investičních projektů (průměrně 4,4 projekty na jednu místní akční skupinu). Z celkového počtu 71 žadatelů – příjemců podpory (investiční projekty) bylo 33 subjektů podnikatelských, 29 obcí a svazků obcí a 9 neziskových subjektů. V roce 2005 se v rámci tohoto programu o podporu ucházelo celkem 41 MAS, podpořeno bylo 21 MAS celkovou částkou 70 mil. Kč. Z toho 16 MAS získalo po 3 mil. Kč, 2 MAS po 3,5 mil. Kč a 3 MAS po 5 mil. Kč. Místní akční skupiny vybraly v rámci stejných témat strategií jako v roce 2004 celkem 94 investičních projektů zemědělských podnikatelských subjektů, obcí, svazků obcí i neziskových organizací. Z jednadvaceti schválených záměrů MAS zaměřeno na: téma 1 – 9 záměrů, téma 2 – 6 záměrů a téma 3 – 6 záměrů. Z celkového počtu 94 investičních projektů bylo 47 předloženo podnikateli, 40 obcemi a 7 neziskovými organizacemi. Pro rok 2006 se pro Program LEADER ČR počítá se stejnou částkou - 70 mil. Kč. Předpokládá se pokračování Programu LEADER ČR i v období 2007 - 2013.
B. Programy s podporou EU 4.3
Předvstupní program SAPARD (2000 - 2006)
Systematicky a programově se začala v České republice metoda LEADER podle pojetí Evropské unie poprvé uplatňovat v roce 2002 - 2003, v souvislosti s předvstupním programem SAPARD, kde bude realizace ukončena v roce 2006.
98
Součástí tohoto programu byla i priorita 2, věnovaná rozvoji venkova, a to zejména opatření 2.1 Obnova a rozvoj vesnic a venkovské infrastruktury, 2.2 Rozvoj a diverzifikace hospodářských činností zajišťujících rozmanitost aktivit a alternativní zdroje příjmu. Závěrečná zpráva střednědobého hodnocení programu SAPARD konstatuje, že podpora strategií mikroregionálního rozvoje představuje velice prospěšný prvek implementace Programu. Hodnocení konstatovalo, že podpora těmto subjektům zdola je dobře cílená a zajišťuje vysokou trvalou udržitelnost a pákový efekt. Současně potvrdilo, že podpora v rámci Programu byla poskytována v souladu s národní strategií podpory aktivit mikroregionů, jakož i se strategiemi rozvoje mikroregionů. V mikroregionech, podpořených z programu SAPARD, se rozvinula aktivní vzájemná spolupráce mezi obcemi i místními podnikateli. Potvrdilo se, že podpora mikroregionálních iniciativ je úspěšným nástrojem k uspokojování potřeb venkovských oblastí. V programu SAPARD bylo vytvořeno 210 rozvojových strategií venkovských mikroregionů a v souladu s ním realizovány obecní i podnikatelské projekty v celkovém objemu podpory z EU 210 mil. Kč (7 mil. EUR) ročně. 4.4 Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství - podopatření 2.1.4 Rozvoj venkova (podopatření typu Leader +) Na podopatření 2.1.4 Rozvoj venkova (podopatření typu Leader+) byla na programovací období 2004 - 2006 schválena částka 6,53 mil. EUR (cca 207 mil. Kč). V rámci výzvy, vyhlášené po vstupu České republiky do Evropské unie, která byla zaměřena na příjem žádostí o finanční pomoc na realizaci již existujících kvalitních rozvojových strategií funkčních MAS (podopatření 2.1.4, investiční záměr a) 1. skupina – realizace Strategie - MAS) bylo z 30 žádajících MAS vybráno 10, mezi něž byla rozdělena částka 5 mil. EUR (cca 159 mil. Kč). Každá vybraná MAS obdržela základní částku v rozmezí 150 000 až 200 000 EUR (podle její žádosti) a k tomu bonus v návaznosti na počet obyvatel na území MAS. Částka 1,53 mil. EUR (cca 48 mil. Kč) je určena na osvojování schopností pro MAS, které nemají zcela dokončené strategie a také pro subjekty, spojující se za účelem založení MAS a přípravy společné strategie. Příjem žádostí pro tuto přípravu v rámci 1. kola výzvy probíhal od 24.11. do 21.12.2004. V roce 2004 v podopatření 2.1.4 Rozvoj venkova (podopatření typu Leader+), investiční záměr c) 2. skupina - Osvojování schopností, bylo přijato 39 žádostí, ale u 6 z nich již byla ukončena administrace. Další termíny příjmu žádostí na tento investiční záměr se předpokládají v roce 2006. Administraci žádostí a finanční pomoc stejně jako v celém operačním programu zajišťuje Státní zemědělský intervenční fond. C. Shrnutí dosavadních zkušeností s aplikací metody Leader Principy Leaderu jsou pro rozvoj venkova zvlášť dobrou metodou, neboť vedou k pozitivním efektům, plynoucím ze spojení různých subjektů, které ve venkovském prostoru působí. Místní akční skupiny, využívající principu Leaderu, nejsou protikladem k místní samosprávě, ale vhodně ji doplňují v úsilí o obnovu a rozvoj obcí. Česká republika má svá specifika, daná historickým vývojem, strukturou sídel, hustotou osídlení a komunikací a charakterem místní ekonomiky. Výrazným specifikem je také socioekonomická struktura populace na venkově, která je poznamenána poválečnými společenskopolitickými změnami a přesídlováním obyvatelstva, stárnutím obyvatelstva na venkově, rozpadem zemědělské velkovýroby, proměnami příměstského venkova, atd. Významné jsou také mnohaleté zkušenosti obcí, svazků obcí a místních akčních skupin s programováním rozvoje a s přípravou a realizací projektů (POV, SAPARD, LEADER ČR, OP Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství). Pro činorodý rozvoj místních akčních skupin je nutná vzájemná podpora, prostřednictvím vzájemné informovanosti jak pasivní (internet – vytvoření portálu MAS), tak i aktivní (semináře, pracovní jednání, společné společenské akce). MAS je nutno naučit orientovat se i na jiné možné 99
zdroje, např. soukromé zdroje z území MAS, grantové programy krajů aj. Je třeba vytvořit systém systematického vzdělávání členů MAS v oblasti managementu a administrativy, výběru projektů, práce s veřejností, monitoringu projektů apod. Pozitivním poznatkem z programů, které dosud využívaly metody Leader, je skutečnost, že místní akční skupiny si plně uvědomují nezbytnost vytváření zásobníků kvalitních projektů, v zájmu využití a náležitého zhodnocení místních specifik jako přípravy na nové programovací období EU 2007 - 2013 a reálné využití Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova jako nástroje Společné zemědělské politiky EU. Jako negativum je třeba uvést, že v některých případech prvotním zájmem místních akčních skupin není vytváření funkčních partnerství, ale získání finančních prostředků a MAS jsou zakládány účelově. Jako zátěž minulosti se někdy projevuje přetrvávající nedostatečná komunikace mezi subjekty na venkově a nedůvěra k novým věcem a postupům. I přes krátkodobé zkušenosti s metodou Leader v České republice je možno uvést, že dosavadní výsledky ukázaly na její jedinečnost a mimořádný přínos pro rozvoj venkovských mikroregionů. V podmínkách České republiky, kde dosud mnohdy přetrvává způsob myšlení, orientovaný na někdejší centrální řízení s cíleným omezením místních a individuálních iniciativ, je tato nová metoda výrazným inovativním prvkem, který na místní úrovni poskytuje dostatečný prostor pro aktivní zapojení všech venkovských subjektů do rozvoje mikroregionu, včetně přenesení odpovědnosti za výsledky této činnosti na místní úroveň. Již v průběhu prvních dvou let aplikace metody Leader v České republice lze zaznamenat živý zájem o implementaci této metody na venkově, který dále roste. Z několika desítek funkčních místních akčních skupin, z nichž je v současné době ve stávajících programech LEADER ČR a LEADER + zapojeno a vyškoleno 36 akčních skupin, desítky dalších jsou ustaveny a vytvářejí své rozvojové záměry. Pro příjem prostředků pro rozvoj venkova ze zdrojů NR (ES) 1698/2005 metodou LEADER bude připraveno dostatečné množství místních akčních skupin. Předpokládá se, že v roce 2006 bude v programech LEADER aktivně zapojeno 60 - 70 MAS.
100
Příloha č. 4 Další nástroje realizace podpory venkova v sektoru zemědělství Podpora rozvoje venkova z EZFRV je v ČR součástí struktury jednotlivých politik a nástrojů. Vedle podpor z EZFRV je možno mezi hlavními prvky zdůraznit: Podpory z rozpočtu EU – z Evropského zemědělského záručního fondu Systém přímých plateb na plochu (SAPS) a jej nahrazující systém jednotné platby na farmu (SPS) fondu). Evropský zemědělský záruční fond slouží k vyplácení přímých plateb a regulaci trhu se zemědělskými výrobky a je doplňkový k Evropskému zemědělskému fondu pro rozvoj venkova. Úkolem přímých plateb a tržních opatření realizovaných v rámci I. pilíře Společné zemědělské politiky je zajištění konkurenceschopnosti evropského, a tedy i českého agrárního sektoru na celosvětové úrovni, při současném dodržení základních požadavků společnosti na ochranu životního prostředí, zajištění bezpečnosti potravin a dodržování podmínek welfare zvířat. Systém přímých plateb SAPS (Single Area Payment Scheme) proto poskytuje zemědělcům plošnou podporu na hospodaření na zemědělské půdě za podmínek dodržení dobré zemědělské a environmentální praxe, což představuje ve smyslu nařízení české vlády č. 144/2005 Sb. a v souladu s NR č. 1782/2003 nerušení krajinných prvků, vyloučení pěstování širokořádkových plodin na pozemcích se svažitostí nad 12o, dodržování podmínek zapravování tekutých hnojiv v tekuté formě, vyloučení změny kultury TTP na kultury orná půda a dodržování zákazu pálit rostlinné zbytky. Systém přímých plateb tak výrazně přispívá k naplnění cílů spojených s diverzifikací, mimoprodukčními funkcemi a údržbou krajiny. Od 1.1.2009 bude tento systém v souladu s Revidovanou Společnou zemědělskou politikou nahrazen systémem SPS (Single Payment Scheme), který bude výše uvedené efekty a požadavky společnosti řešit prostřednictvím nového nástroje – Cross-compliance. Systém přímých plateb SAPS je jednotným nezávisle na druhu kultury a přírodních podmínkách. Příspěvek je vyplácen jednotně na plochu bez ohledu na rozsah pěstovaných plodin. Příspěvkem ke snižování ekonomických rozdílů mezi zemědělci hospodařícími ve vyšších horských a podhorských oblastech a zemědělci v produkčních oblastech, rozdílů v příjmové situaci zemědělců jsou podpory na hospodaření v LFA z EZRFV, osa II. Podpůrnou politiku tak lze považovat za plně vyváženou. Lze předpokládat, že po vyhodnocení dalšího ekonomického vývoje bude navržena revize vymezení oblastí LFA po roce 2010. Evropský zemědělský fond rozvoje venkova má za cíl zajištění konkurenceschopnosti na evropských i světových trzích a uplatnění a rozvoj mimoprodukčních funkcí zemědělství. Možné uplatnění synergických efektů mezi oběma pilíři SZP je proto velmi rozsáhlé. V následujícím výčtu jsou vyzdviženy oblasti synergií, které považujeme za nejdůležitější. 1. 2. 3.
Jsou to: základní formou podpory cílů a strategií I. pilíře SZP ze zdrojů a nástrojů EZFRV je rozvoj vzdělávání a poradenství zaměřeného na plnění norem Společenství a aplikaci systému crosscompliance; druhou důležitou oblastí je poradenství zaměřené na rozvoj schopností podnikatelů v agrárním sektoru v oblasti řízení a marketingu; velký synergický efekt má i zajištění finančních zdrojů pro realizaci investic směrem k modernizaci podniků a plnění náročných environmentálních norem Společenství. 101
4. 5.
řešením rovnováhy v příjmové situaci zemědělců je systém podpor v rámci osy II na hospodaření v LFA. podpůrné programy v Ose 3. EZFRV v oblasti diverzifikace aktivit a výchovy a vzdělávání jsou chápány jako řešení úbytku pracovních příležitostí v zemědělství díky pokračující racionalizaci práce a zaměření produkčního zemědělství na vyšší rentabilitu výroby.
Národní podpory Přímé dotace Národní platby tradičně směřují do oblastí, které jsou zaměřeny na specifické problémy spojené s cíly agrární, lesnické a vodohospodářské politiky. V zemědělství se jedná zejména o podporu zlepšování genofondu hospodářských zvířat, dále je podporováno ozdravování plodin, omezování nebezpečných nákaz, likvidace kadáverů, zachování genofondu domácích plemen, poradenství a vzdělávání. Dále bude podporováno i potravinářství, zejména podpora marketingu a odbytu kvalitní české potravinářské produkce. Ve vodohospodářské oblasti je to pak obnova, odbahnění a rekonstrukci rybníků a vodních nádrží, odstraňování následků povodní na státním vodohospodářském majetku, prevence před povodněmi, rozvoj a obnova materiálně technické základny drobných vodních toků a péče o vodní cesty. Další oblastí směřování státní podpor je celý komplex opatření v lesích, směřujících k mimoprodukčním funkcím lesa i ke zlepšení produkčních vlastností lesních porostů. Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond, a. s. (PGRLF, a. s.) Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond poskytuje specifické podpory subjektům z oblast zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a průmyslu zabývajícím se zpracováním produkce ze zemědělské výroby a lesnictví spojené především s garancí úvěrů a dotací úroků z úvěrů. Je součástí systému Národních podpor. Jeho cílem je rozvíjet doplňující opatření a cíle v oblasti konkurenceschopnosti zemědělství, lesnictví, vodního hospodářství a průmyslu zabývajícím se zpracováním produkce ze zemědělské výroby a lesnictví. V období po roce 2007 bude tento fond v souladu s cíli a prioritami i nadále poskytovat zejména dotace úroků z úvěrů a garance podnikatelských úvěrů u stávajících programů a dále se více zaměří na mladé zemědělce, nepotravinářské využití zemědělské půdy, využití obnovitelných zdrojů energie, podporu pojištění rizik zemědělského podnikání, a také na podporu rozvoje venkovských obcí a malého a středního podnikání ve venkovských oblastech. Program národního výzkumu (NAZV) Je také součástí systému Národních podpor. Strategickým prioritám České republiky odpovídá i zaměření Národního programu výzkumu. V roce 2005 byly vyhlášeny dva základní programy, které jsou plně v souladu se strategickými cíli Společenství. Výzkumné úkoly z tohoto programu mohou být základem návrhů nových projektů financovaných v rámci strategií EZFRV. Hlavní cíle „Programu výzkumu v agrárním sektoru 2007 – 2013“ zaměřeného na konkurenceschopnost agrárního sektoru, jsou: Podprogram I. Efektivní postupy v agrárním sektoru- s následujícími cíli: (1)
Zefektivnění využívání přírodních zdrojů
(2)
Vývoj a inovace technologií pro pěstování rostlin, chov zvířat i v oblasti využívání zemědělských surovin
(3)
Vypracování postupů a technologií ochrany před patogeny a škodlivými organizmy, včetně diagnostiky
102
(4)
Zlepšení využívání biologického potenciálu produkčních organizmů
(5)
Optimalizace hospodaření s vodou a ochrana zdrojů vody
(6)
Zajištění udržitelného efektivního hospodaření v lesích
Podprogram II. Ochranné a šetrné postupy hospodaření- s následujícími cíli: (1)
Vytváření podmínek pro biologickou stabilitu zemědělství a zvýšení biodiverzity, omezení ekologických zátěží vytvářených agrárním sektorem
(2)
Zkvalitnění hospodaření s vodou v krajině a využití šetrných postupů pěstování zemědělských plodin
(3)
Definice metod pro udržitelný rozvoj venkovského prostoru
(4)
Podpora a využití biodiverzity
(5)
Podpora a rozšíření ekologického zemědělství
(6)
Využití produkčních funkcí lesa při zachování jeho mimoprodukčních funkcí a sledování změn ovlivňujících lesní ekosystémy
K naplnění stanovených národních strategií je dále možno využít i programů dalších resortů. Jedná se zejména o program podpory malého a středního podnikání Ministerstva obchodu a průmyslu, Státní fond životního prostředí, národní Program rozvoje venkova a další. Všechny výše vedené programy budou řešeny s ohledem na odstranění možných překryvů mezi programy ve smyslu možné duplicity podpor.
103
Příloha č. 5 Celostátní síť rozvoje venkova Celostátní síť rozvoje venkova seskupuje organizace a správní orgány podílející se na rozvoji venkova. Plní tyto stanovené úkoly: 1. shromažďování, analýza a šíření dat o opatřeních Společenství v oblasti rozvoje venkova České republiky, 2. sledování a interpretace dat v oblasti rozvoje venkova poskytované Českým statistickým úřadem, 3. zajištění školení a distribuce zkušeností z realizace Programu tak aby byl zajištěn transfer dobrých zkušenosti z ČR i z ostatních členských států EU a z třetích zemí v této oblasti, 4. sledování a distribuce informací o vývoji venkovských oblasti v zemích EU i v nečlenských státech, 5. vlastní rozbory a šetření rozvoje metody Leader v rámci všech tří os EZFRV, 6. sledování a interpretace indikátorů rozvoje zemědělství a venkova s využitím podkladů poskytovaných národní sítí FADN (Farm Accountancy Data Network), 7. organizace sběru a vyhodnocování dat v oblasti rozvoje venkova mimo výše uvedené zdroje s využitím dostupných rezortních i mimorezortních odborných pracovišť a soukromých organizací, 8. ve spolupráci s expertními týmy vypracovávat informační a vzdělávací programy o úspěšných zkušenostech a výsledcích metody Leader a zajišťovat jejich distribuci formou organizování seminářů ve venkovském prostoru, 9. v úzké návaznosti na národní systém poradenství zemědělství zajišťovat technické poradenství a podporu jak osy IV Leader, tak realizace agroenvironmentálních opatření v rámci osy II, 10. pořádání seminářů a setkávání osob, které se aktivně podílejí na rozvoji venkova, 11. zakládání a provozování sítě odborníků k usnadnění výměny odborných znalostí, podpory provádění a hodnocení politiky rozvoje venkova. Akční plán Celostátní sítě pro rozvoj venkova Celostátní síť pro rozvoj venkova si pro svoji činnost zpracuje Akční plán. Akční plán obsahuje 5 úrovní: 1. Zřízení a správu národních webových stránek (soustavná aktualizace) 2. Síť národních setkávání (náklady, odpovídající frekvence, komplexní informace) 3. Školení a semináře (náklady, identifikace potřeb, zkušení školitelé) 4. Přímou poradenskou službu pro příjemce (specialisté) 5. Podporu meziúzemní spolupráce místních akčních skupin (akční plán a specialisté): a)
identifikace a analýza dobré přenositelné praxe a zajištění jejího šíření (osy, opatření, témata podle Strategických pokynů EU a Strategie ČR – inovace, obnovitelné zdroje energie, tvorba pracovních příležitostí na venkově, ženy a mladí lidé na venkově, realizační postupy, výběrová kritéria, monitoring, hodnocení, místní rozvojové strategie atd.),
b)
organizace výměny zkušeností a know-how, včetně administrativních témat a postupů,
c)
příprava školícího programu pro místní akční skupiny v procesu jejich formování,
d)
technická pomoc pro meziúzemní a mezinárodní spolupráci (např. webové stránky a konference pro hledání partnerů, školení a přímá pomoc místním akčním skupinám).
104
Účastníci Celostátní sítě pro rozvoj venkova Organizace zastupující kategorie příjemců podpory z Programu rozvoje venkova nebo třetí strany dotčené cíli opatření: Osa I. a II.: Vzdělávací organizace v zemědělském, potravinářském a lesnickém sektoru, sdružení zemědělců a zemědělských podniků, včetně organizací mladých zemědělců, sdružení skupin výrobců a družstev v zemědělství a lesnictví, včetně sdružení zaměřených na kvalitu, Agrární komory, síť poradenských služeb v zemědělství a lesnictví, sdružení vlastníků lesů, sdružení potravinářských a lesnických zpracovatelských organizací, pozemkové úřady, správy zvláště chráněných území, orgány ochrany přírody a krajiny, organizace zásobující vodou a energií, správci vodních toků, organizace zemědělců v podhorských oblastech, síť Natura 2000, nestátní neziskové organizace v oblasti životního prostředí, agroenvironmentální, technické a vědecké instituce, neziskové organizace ochránců zvířat. Osa III: Hospodářské, obchodní a průmyslové komory, organizace venkovské turistiky, organizace ochrany životního prostředí a krajiny, orgány územního plánování, památkové ústavy, školící a vzdělávací organizace. Horizontální osa IV: Místní akční skupiny Leader a jejich neformální sítě.
105
Příloha č. 6 Realizace 1
Institucionální a organizační zabezpečení realizace Strategie
Řídící orgán V souladu s nařízením Rady (ES) č. 1698/2005 o podpoře rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova zodpovídá řídící orgán za účinné a správné řízení a provádění programu rozvoje venkova ČR na období 2007 - 2013 v rámci EZFRV. Řídícím orgánem je Ministerstvo zemědělství, Těšnov 17, 117 05 Praha 1. Platební agentura Platební agentura provádí administraci a kontrolu žádostí o podporu v rámci opatření EZFRV. PA zajistí platby všech opatření EZFRD. Pro zajištění tohoto úkolu bude využito stávající struktury Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF). SZIF bude jedinou akreditovanou platební agenturou pro provádění opatření rozvoje venkova a zároveň bude platební agenturou pro provádění opatření společných tržních organizací a přímých plateb. SZIF má regionální pracoviště na úrovni NUTS 2 pokrývajících všechny regiony NUTS 2 České republiky zařazené do Cíle Konvergence. Certifikační orgán Certifikační orgán bude zřízen v rámci struktury Ministerstva financí na základě usnesení vlády. Tento orgán bude ověřovat účty Platební agentury - SZIF, pokud jde o jejich pravdivost, úplnost a přesnost s přihlédnutím k zavedenému systému řízení a kontroly. Monitorovací výbor Monitorovací výbor EZFRV bude ustanoven Ministerstvem zemědělství. Návrh složení bude připraven ve spolupráci s partnery z vládních i nevládních institucí a bude mít vyvážený podíl mužů a žen. Podrobnosti týkající se složení, organizace a činnosti Monitorovacího výboru EZFRV budou uvedeny ve Statutu a jednacím řádu Monitorovacího výboru EZFRV. Předsedou Monitorovacího výboru EZFRV bude zástupce MZe, jeho členy budou zástupci MMR, MŽP, MPO a dalších ministerstev, v jejichž gesci je problematika programu, kraje, obce, ekonomičtí a sociální partneři, zástupci nevládních organizací, a s hlasem poradním také zástupci Evropské komise. Orgány ochrany životního prostředí Orgány životního prostředí se podílejí na koncipování NSPRV i PRV, podílejí se na SEA hodnocení obou dokumentů a EIA jednotlivých projektů.
106
2
Místní akční skupiny
Části NSPRV, které budou realizovány prostřednictvím místních akčních skupin.
metodou
Leader,
budou
zabezpečovány
Místní akční skupiny jsou subjekty s právní subjektivitou působících na úrovni mikroregionu a jejich úkolem je definovat a provádět strategii rozvoje dané oblasti. Proto místní akční skupina sestavuje ucelenou strategii místního rozvoje, odpovídá za její provádění a je oprávněna vybírat projekty, které jsou v rámci místní strategie realizovány a které jsou podpořeny z EZFRV. Místní akční skupina může vybírat projekty ze všech tří os a projekty spolupráce. Místní akční skupina přispívá k realizaci partnerství na místní úrovni, proto činí podíl hospodářských a sociálních partnerů (zástupců občanské společnosti, podnikatelů) v MAS na místní úrovni rozhodování alespoň 50 %.
3
Princip partnerství
Na přípravě a monitorování Národního strategického plánu rozvoje venkova se podílejí partneři ze všech sektorů. Resortními partnery ve vztahu k rozvoji venkova a celé problematice řešené v rámci EZFRV jsou v Meziresortní pracovní skupině zejména tato ministerstva: MZe, MMR, MŽP, MPO, MK, MF a MPSV. Na regionální úrovni je partnerství zajišťováno v součinnosti s krajskými samosprávami a s regionálními pobočkami celostátních odborných a profesních organizací. Na místní úrovni to jsou zejména místní akční skupiny venkovských mikroregionů, které úzce spolupracují se všemi aktéry na venkově (veřejná správa, úřady práce, podnikatelské a profesní svazy, obyvatelé, spolky, zájmová sdružení) a zapojují se aktivně do programů typu Leader. Partnerství bylo uskutečňováno formou společných jednání a seminářů se zástupci nevládních organizací, obcí, a dalších subjektů. Dále se v rámci partnerství uskutečnila tzv. Národní diskuse k venkovu, jako iniciativa poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (zemědělského výboru) a Senátu. V jejím rámci se konalo 13. pracovních konferencí pod záštitou 13 hejtmanů v jednotlivých krajích. V návaznosti na prezentaci v krajích byl zahájen cyklus odborných seminářů. Základní pracovní dokumenty a výstupy z hodnocení ex-ante a procesu SEA byly k dispozici veřejnosti v zájmu všeobecné informovanosti, uplatnění připomínek a vzniku případných diskusních platforem na webových stránkách MZe, ČZÚ a MŽP. Na monitorování NSPRV se podílí partneři prostřednictvím účasti v monitorovacím výboru, jehož jsou členy. U projektů veřejných služeb v ose III bude uplatněn princip partnerství soukromého a veřejného sektoru (PPP).
4
Strategické monitorování
Poprvé v roce 2010 a potom každý druhý rok nejpozději 1. října předloží ČR Komisi souhrnnou zprávu o pokroku dosaženém při provádění svého národního strategického plánu a cílů a svém přispění k plnění strategických pokynů Společenství. Strategické monitorování bude obsahovat indikátory na úrovni Programu rozvoje venkova a jednotlivých os, jejich výchozí hodnotu na počátku Programu, hodnotu cílovou pro rok 2013 a hodnotu etapového plnění v příslušném roce (2010, 2012, 2014).
107
Použité informační zdroje • • • • • • • • • • • • • • • • •
Podklady MZe, SZIF, PGRLF, AOPK Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky Národní lesnický program (MZe, 2003) Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2003 „Modrá zpráva“, MZe ČR, MŽP ČR, 2004 Zpráva České republiky (Zpráva 2004) – zpráva podle článku 3 Směrnice 2000/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 23.10.2000 ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky, MZe ČR, 2004 Vodovody a kanalizace České republiky 2003, MZe ČR, 2004 Výroční zprávy Výzkumného ústavu T. G. Masaryka 2003, 2004 Výsledky výzkumných úkolů řešených ve Výzkumném ústavu T. G. Masaryka v letech 2003, 2004 FADN Eurostat ČSÚ – Agrocenzus ČSÚ – strukturální šetření LPIS MŽP Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS-REGIS) Národní památkový ústav Databáze MMR.
Podkladem byly také následující odborné studie: • Restrukturalizace materiálního potenciálu v zemědělství a zlepšování kvality zemědělské výroby a výrobků (VÚZT) • Vymezení problémů na venkově za osu III, teoretická východisek pro vymezení venkova, SWOT analýza za osu III, návrh opatření za osu III, kapitola Český venkov v dokumentu NSP, přehled ukazatelů pro monitoring opatření za osu III, ekonomické analýzy a odhady absorpční kapacity pro opatření za osu III, operativní a specifické cíle opatření Programu rozvoje venkova (ČZU Praha, sociologická laboratoř při KHV) • Analýza a zhodnocení dosavadních výsledků projektů a aktivit v oblasti Iniciativy Společenství LEADER, včetně analýzy zainteresovaných stran a vyhodnocení zahraničních zkušeností (Biogama, s.r.o.) • Stanovení ekonomických ukazatelů pro vybraná opatření navrhovaná v rámci programu podle NR (ES) 1968/2005 (MZLU Brno) • Uplatňování standardů, předpisů a norem EU a ČR u staveb pro hospodářská zvířata (IDEÁL, sdružení autorizovaných inženýrů a techniků) • Závěrečná zpráva z výzkumu vztahující se k tvorbě programů Podpory rozvoje venkova z prostředků EAFRD orientovaných k podpoře lidského kapitálu v zemědělství (FOCUS – Centrum pro sociální a marketingovou analýzu, s.r.o.) • Studie o situaci ve vybraných zemích (Estonsko, Rakousko, Anglie) popisujících zahraniční zkušenosti s implementací AEO v rámci stávajícího RDP a dále také plánované změny AEO v souvislosti s přípravou nového dokumentu na období 2007 - 2013 (DAPHNE ČR – institut aplikované ekologie) • Restrukturalizace materiálního potenciálu v chovu prasat (Genade, s.r.o.).
108
Příloha č. 7 Posouzení NSPRV z hlediska vlivů na životní prostředí a veřejné zdraví Ministerstvo zemědělství České republiky v rámci přípravy NSPRV jako strategického dokumentu rozvoje venkova na období 2007 – 2013, založeného na respektování hlavních priorit Evropské unie a platných národních strategických dokumentů, zahájilo proceduru posuzování vlivu této koncepce na životní prostředí. Jednotlivé kroky procedury jsou ošetřeny ustanoveními zákona č. 100/2001 Sb., o posouzení vlivu na životní prostředí, ve znění zákona č 93/2004 Sb. Koordinací této procedury a zpracováním výsledného Vyhodnocení vlivů NSPRV na životní prostředí (SEA NSPRV) byla pověřena Česká zemědělská univerzita v Praze (ČZU) a průběžné i závěrečné výstupy je možné získat na internetových stránkách ČZU (http://kostelec.czu.cz), MZe (www.mze.cz) a MŽP (www.encv.cz). K termínu 28. dubna 2006 proběhly následující hlavní fáze procedury SEA: • • • • •
zpracování oznámení a zveřejnění NSPRV (23. 9. 2005), závěr zjišťovacího řízení (24. 10. 2005), zpracování (17.3. 2006) s návrhem kladného stanoviska při respektování navržených podmiňujících opatření, Vyhodnocení vlivů NSPRV na životní prostředí a veřejné zdraví zveřejnění a veřejné projednání NSPRV (verze 3. 3. 2006) a SEA NSPRV (18. 4. 2006), ukončení lhůty pro připomínkování NSPRV a SEA NSPRV veřejností (27. 4. 2006).
V současné době probíhá závěrečná fáze SEA procesu tj. vydání stanoviska Ministerstvem životního prostředí ČR a to s předpokládaným termínem předložení do 12. 5. 2006. Závěry stanovisko budou formulovány na základě návrhu koncepce, vyjádření k němu podaných, veřejného projednání a výsledků Vyhodnocení vlivů NSPRV na životní prostředí a veřejné zdraví.
109
