PŘÍLOHA I. NĚKTERÉ SBÍRKOVÉ SOUBORY DRAŽENÉ V LETECH

Příloha I. Některé sbírkové soubory dražené v letech 1912–1937

PŘÍLOHA I. NĚKTERÉ SBÍRKOVÉ SOUBORY DRAŽENÉ V LETECH 1912–1937 „Nějaké obrazy musejí být. Nechcete přece, abych žil v celibátu?“1 Jindřich Štýrský Sbírky jsou identifikovány jménem posledního významného majitele, popřípadě místem, odkud pocházejí tak, jak byly určeny v aukčních katalozích. Seznam je řazen chronologicky podle data dražeb s uvedením aukční síně nebo dražebníka. Vzhledem k povaze pramenů není soupis vyčerpávající. Vybrané aukce jsou doplněny různě rozsáhlými texty reflektujícími informace z aukčních katalogů a dobové publicistiky.

1. JUDr. Gustav, šlechtic z Gradlu (1827–1908) Notář na Malé Straně v Praze. Aukce 16. – 17. 12. 1912 Krasoumná jednota pro Čechy I.

2. Prof. MUDr. Emilián Kaufmann (1852–1912) Lékař, zakladatel první otorinolaryngologické kliniky v Praze, pedagog a hudebník.2 Aukce 16. – 17. 12. 1912 Krasoumná jednota pro Čechy I. Aukce 30. 12. 1912 Krasoumná jednota pro Čechy II.

3. Rytíř z Waldheimů Aukce 10. 2. 1913 Krasoumná jednota pro Čechy III. V aukci bylo nabídnuto přes 200 maleb a prací na papíře. Z majetku vídeňského sběratele rytíře z Waldheimu pocházel soubor 24 perokreseb s krajinnými náměty Julia Mařáka. Výsledné ceny mnohých z nich přesáhly 100 K a nejvýše dražená položka Trosky u Turnova vystoupala z vyvolávací ceny 300 K 1

Jindřich Štýrský, Byt či nebyt, Dílo XXVI, 1935, s. 90.

2

Václav Kratochvíl, Emilian Kaufmann (1852–1912). Lékař, hudebník a mecenáš. Nejvýznamnější rodák z Kačerova v Orlických horách, Dobřichovice 2014; Lubomír Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939, Praha 2007, s. 246.

270


na úroveň 490 K, u prací na papíře neobvyklou a srovnatelnou s nejvýše dosaženou cenou v této aukci 620 K za malbu na mědi Franse Franckena s námětem Zvěstování Panny Marie z roku 1636. 3

4. Prof. Rudolf Otto von Ottenfeld (1856–1913) Malíř a pedagog na Akademii výtvarných umění v Praze. Aukce 27. – 28. 10. 1913 Krasoumná jednota pro Čechy V. Celý prezentovaný dražební soubor páté aukce Krasoumné jednoty se skládal z pozůstalosti po 4

právě zesnulém profesoru na pražské Akademii Rudolfu Ottovi z Ottenfeldu. Draženou sérii o 108 položkách tvořila až na několik výjimek malířova plátna a přípravné práce na papíře s vojenskou figurální tématikou. Kromě anonymního vzorníku vojenských uniforem z roku 1769 bylo vydraženo vše. 5 Součet vyvolávacích cen činil 2 428 K a celkový obrat aukce 6 724 K. Nárůst cen byl tedy téměř trojnásobný.

5. Antonín Waldhauser (1835–1913) Malíř v Praze. Aukce 18. – 19. 3. 1914 Krasoumná jednota pro Čechy VII. Pár měsíců před vypuknutím války byla Rudofem Weinertem dražena rozsáhlá umělecká pozůstalost Haushoferova žáka, krajináře Antonína Waldhausera. Množství děl tohoto plodného krajináře bylo již za jeho života rozptýleno po domácnostech v Praze i na venkově, kam se ke konci života stále častěji uchyloval. Katalog opatřený biografickým úvodem z pera Rudolfa Weinerta obsahuje celkem 435 položek, většinou drobnějších olejomaleb na plátně nebo dřevěné desce. 6 Malíř, který žil poslední desetiletí v ústraní a byl pražským publikem téměř zapomenut, se dočkal díky své souborné – aukční výstavě posmrtného uznání, které se projevilo značným zájmem o nákup jeho děl. Bez majitele zůstalo po dražbě jen asi necelých padesát kusů tohoto rozsáhlého souboru. 7 Dražbu lapidárně komentoval František Xaver Harlas (1865–1947): „V Rudolfinu pak jednoho dne vzkřísili jméno dávno zapomenutého českého malíře, A. Waldhausera, jehož pozůstalost vydražili. Lze říci, že živý zájem naší umění milovné společnosti o takové svědky starých zlatých časů českého umění je nejlepší útěchou v hluku modernistní štvanice.“8

3

Národní galerie Praha, knihovna, sign. AA734a Katalog III. aukce obrazů Krasoumné jednoty pro Čechy, aukce 10.–11. 2. 1913, Praha; Lubor Machytka – Gabriela Ebelová, Olomoucká obrazárna II. Nizozemské malířství 16 –18. století z olomouckých sbírek (kat. expozice),Olomouc 2000, s. 55–56, č. kat. 29.

4

Rudolf von Ottenfeld – Roman Grónský, Rakouská armáda za napoleonských válek 1792–1815, Ostrava 2005.

5

Národní galerie Praha, knihovna, sign. AA 737 Verzeichnis der V. Auktion des Kunstvereins für Böhmen. Nachlass des Akademieprofessors Rud. Otto von Ottenfeld, aukce 27.–28. 10. 1913, Praha.

6

Národní galerie Praha, knihovna, sign. AA 739 Katalog VII. aukce Krasoumné jednoty pro Čechy. Pozůstalost Antonína Waldhausera, aukce 18.–19. 3. 1914, Praha.

7

Ibidem.

8

František Xaver Harlas, Výtvarné umění, Topičův sborník I, 1913–1914, s. 354.

271


6. Alois Pelz (1858–1915) Podnikatel v Praze. Aukce 18. 10. 1915 Krasoumná jednota pro Čechy XI. Na podzim roku 1915 byla na půdě Krasoumné jednoty pořádána aukce z majetku pražského velkoobchodníka Aloise Pelze, který byl spolu s bratrem Adolfem aktivním členem Kroužku přátel staršího umění malířského.9 Z celkového počtu 369 dražených předmětů připadalo vedle keramiky, skla a nábytku 103 položek na obrazy a práce na papíře. Nejvýraznější skupinu tvořila ve sbírce kabinetní malba autorů spjatých s českými zeměmi od konce 17. do poloviny 19. století. Byly draženy zátiší Jana Vojtěcha Angermeiera a Kašpara Hirschelyho, krajina Johana Jakuba Hartmanna, mužský portrét od Jana Kupeckého, 12 drobných prací Norberta Grunda a několik krajin Josefa Navrátila. V souboru kreseb se nabízel konvolut Kupeckého předloh pro grafické listy a několik prací Hanuše Schwaigera a Mikoláše Alše. Grafika byla zastoupena dvěma sériemi rytin Jana Jiřího Blazera o 68 a 108 kusech podle předloh Norberta Grunda a 120 listy podle prací Jana Kupeckého. Do sbírky patřila též kolekce více než desítky portrétních miniatur převážně z první poloviny 19. století. 10 Dražba vzbudila mimořádný zájem publika a byly prodány téměř všechny nabízené předměty za sumy několikanásobně převyšující vyvolávací ceny. Nejvýše hodnocenou položkou se mezi obrazy stala jediná rozměrná krajina Josefa Navrátila, vydražená za konečných 2 300 K při vyvolávací ceně 1 000 K. I ta však byla převýšena některými kusy reprezentativního nábytku z počátku 19. století. 11

7. Bedřich Donebauer (Fritz Donnebauer, 1849–1916) Sběratel hudebních památek v Praze. Aukce 6. 12. 1915 Krasoumná jednota pro Čechy XII. Aukce 10. 2. 1916 Krasoumná jednota pro Čechy XIII. V posledním měsíci roku 1915 byla na XII. aukci Krasoumné jednoty nabídnuta pražskému publiku část sbírky císařského rady Bedřicha Donebauera, který vystoupil se svou kolekcí na veřejnost již roku 1891, kdy ji zapůjčil na vídeňskou výstavu hudby a divadla. Jiný díl této kolekce byl dražen v roce 1908 v Berlíně.12 Sběratel vlastnil bohatý soubor historických pramenů k hudbě druhé poloviny 18. století a další dokumenty z dějin pražských divadel spolu s korespondencí významných skladatelů. 13 Sbírkové předměty získával při svých pravidelných cestách po Evropě, především pak po Itálii.

9

Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s. 245.

10

Karel Boromejský Mádl, Před aukcí, Národní listy LV, 1915, č. 281, 10. 10. 1915, s. 4.

11

Národní galerie Praha, knihovna, sign. AA 748 Katalog XI. aukce Krasoumné jednoty pro Čechy. Obrazy a umělecko–průmyslové předměty z majetku pražského sběratele M. P., aukce 18. 10. 1915, Praha (z pozůstalosti R.K.).

12

Sammlung Fritz Donebauer – Prag. Briefe. Musik-manuscripte. Portraits zur Geschichte der Musik und des Theaters. Versteigerung vom 6. bis 8. April 1908 durch J. A. Stargardt Verlagsbuchhandlung und Antiquariat,aukce 6.–8. 4. 1908, Berlin.

13

Friedrich Donebauer – Richard Batka, Aus der Musik und Theater Welt: beschreibendes Verzeichnis der Autographen Sammlung Fritz Donebauer in Prag (kat. sbírky), Friedrich Donebauer, Prag 1894.

272


Dražba byla pořádána ještě za majitelova života, který pro svůj zhoršený zdravotní stav nemohl o sbírku dále pečovat.14 V nabízeném souboru se vedle necelých devadesáti pláten převážně z 18. a 19. století nacházela i početná skupina asi čtyř set prací na papíře, z nichž jedna třetina připadala na kresby, akvarely a pastely. Mezi kresbami zaujímalo zvláštní místo deset listů s pracemi evropských monarchů. Mezi nimi král Bedřich Vilém III., císařovna Marie Terezie, korunní princ Rudolf rakouský, arcikníže Štěpán rakouský, královna Marie belgická a další. U některých prací uváděl katalog i jejich původ ve starších evropských sbírkách.15 Souborem s hodnotou spíše historickou se stalo dvanáct autografů z 16. – 19. století. Zájemcům byly předloženy např. listy s podpisy a pečetěmi císaře Maxmiliána II. pražskému arcibiskupovi (1574), kardinála Borghese kardinálu Harrachovi (1607), zimního krále Fridricha Falckého Vilému z Lobkowicz (1620), kardinála knížete Schwarzenberka hraběti Chotkovi (1880) a další. 16 Patrně nejvýznamnějším dokumentem však byla kniha záznamů pražské opery z období mezi léty 1813 – 1816 vedená tehdejším kapelníkem Carl Maria von Weberem. Jednalo se o 102 stran podrobných záznamů o každém představení včetně rozepsání jednotlivých postav a jejich obsazení. Posledními položkami dražby se staly dvě tabule, každá s více jak dvaceti autogramy význačných historických osobností. První skupinu spjatou s událostmi třicetileté války tvořili podpisy císaře Ferdinanda, Valdštejna, Kristiána II., Františka kardinála Dittrichsteina, hraběte Montecuculli, Karla Viléma z Anhaltu, Torstensona a dalších. Druhá tabule obsahovala autogramy evropských monarchů – např. Karla VI., císařovny Marie Terezie, Josefa II., císaře Leopolda, Ferdinanda V., Napoleona I., císaře Františka Josefa I., mexického císaře Maxmiliána, císaře Viléma I. nebo královny Viktorie.V následující XIII. aukci z února 1916, kde se dražila další, blíže nespecifikovaná část Donebauerovy kolekce, byl publiku v dodatku katalogu nabídnut soubor osmi stručných dopisů Josefa Mánesa přátelům. 17

8. Prof. František Ženíšek (1849–1916) Malíř a pedagog Umělecko-průmyslové školy a Akademie výtvarných umění v Praze. Aukce 5. – 8. 2. 1917 Rudolf Weinert Pečlivě připravená dražba Ženíškovy pozůstalosti se setkala s živým zájmem veřejnosti. Vedle jednotlivých maleb a kreseb byly nabídnuty celé soubory přípravných prací k některým významnějším dílům, jako je Zkáza adamitů, Setkání Oldřicha a Boženy, Zvířátka a Petrovští, malby v Grégrově sále Obecního domu, nebo výzdoba jídelního vozu císařského dvorského vlaku. Z 235 vlastních Ženíškových prací se prodaly bez 5 položek všechny často až s dvojnásobným nárůstem ceny. Zbývajících 173 nabízených předmětů tvořily starožitnosti a dekorativní předměty z malířova bytu. Celkový obrat aukce činil 64 000 K.18 14

Části sbírky byly rozprodávány již roku 1908 na aukcích v Belíně. Některá bohemika přešla do sbírky Richarda Morawetze (1881–1965). Viz korespondence uložená dnes v Českém muzeum hudby, sign. G 13679, G 13680 a G 13681.

15

Katalog XII. aukce Krasoumné jednoty pro Čechy. Obrazy, kresby, rytiny, autografy a uměleckoprůmyslové předměty z majetku pražského sběratele B. Donebauera, aukce 6. 12. 1915, Praha.

16

Některé jiné autografy z Donebauerovy sbírky byly zapůjčeny na výstavu Krasoumné jednoty o umělcích rudolfinského dvora v roce 1912. Rudolf II. Výstava děl jeho dvorních umělců a podobizen osobností jeho dvora (kat. výst.), Společnost vlasteneckých přátel umění v Čechách, Praha 1912, s. 72.

17

Katalog XIII. aukce Krasoumné jednoty pro Čechy. Obrazy, kresby, rytiny a uměleckoprůmyslové předměty ze soukromého majetku, aukce 10. 2. 1916, Praha.

18

Prokop Toman, Umělecké aukce in.: Drobné umění. Výtvarné snahy IV, 1923, s.19.

273


9. Hans (Hanuš) Gantner (1853–1914) Rakouský malíř působící v Jindřichově Hradci. Aukce 16. – 19. 4. 1917 (?) Rudolf Weinert

10. MUDr. František Holeček, Praha (+1910) Lékař v Praze, člen Kroužku přátel staršího umění malířského.19 Aukce 16. – 19. 4. 1917 [?] Rudolf Weinert

11. Ema Destinová (1878–1930), zámek Stráž nad Nežárkou Operní pěvkyně a spisovatelka. Aukce 5. – 8. 11. 1917 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert Aukce 7. – 8. 4. 1931 Aukční síň Ladislav Ryšavý Jednou z posledních zaznamenaných aukcí Ladislava Ryšavého byl prodej zbytku pozůstalosti Emy Destinové (1878–1930) z jejího zámku ve Stráži nad Nežárkou.20 Destinová odprodávala své sbírky již jednou ve válečném roce 1917 prostřednictvím aukční síně Rudolfa Weinerta, když pobývala v domácím vězení a podporovala české vlastence v protirakouském úsilí. Podruhé, více než rok po její smrti, se jednalo o zbytky majetku, který měl být použit pro vyrovnání zanechaných dluhů. Dvě třetiny nabídky tvořily starožitnosti a umělecký průmysl. Z výtvarných prací převažovala francouzská a anglická grafika doplněná několika obrazy starých mistrů. Organizátoři aukce se snažili co nejvýhodněji realizovat nejen cenu vlastních předmětů, ale i hodnotu jejich spojení s legendární pěvkyní. Každý z nich byl opatřen dokladem, který dokumentoval jeho původ ve sbírkách Emy Destinové. Zámecká knihovna byla dražena firmou antikváře Oldřicha Pyšvejce.

12. Emanuel Krescenc Liška (1852–1903) Malíř a pedagog na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Aukce 3. – 7. 12. 1917 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert Aukce 3. – 5. 6. 1918 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert

19

Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s.243.

20

Ústřední dražebna Státního zástavního a půjčovního úřadu. Aukční síň Ladislav Ryšavý. Aukce I. části sbírek Emy Destinové ze zámku Stráž nad Nežárkou, aukce 7.–8. 4. 1931, Praha.

274


13. Václav Nedoma (1836–1917) Novinář a právník v Praze.21 Aukce 6. – 8. 5. 1918 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert

14. JUDr. Vladimír Srb (1856–1916) Právník a politik. Primátor hlavního města Prahy v letech 1900 – 1906.22 Aukce 6 . – 8. 5. 1918 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert

15. JUDr. Jiří Schmaus (1857–1918) Právník v Praze.23 Aukce 17. 12. 1919 Umělecká a aukční síň Rudolf Weinert

16. Prof. Josef Mauder (1854–1920) Sochař a pedagog na vyšší průmyslové škole v Praze.24 Aukce 11. 4. 1921 Uměleckoprůmyslové museum, Zástavní úřad – Rudolf Weinert

17. Václav Jansa (1859–1913) Malíř a ilustrátor. Aukce 10. – 12. 5. 1921 Aukční síň Státního zástavního úřadu

21

Václav Nedoma, Český časopis historický XXIII, 1917, s. 247; Václav Nedoma +, Národní politika XXXV, 1917, č. 70, 13. 3. 1917, s. 4.

22


23

Archiv Pražského hradu, Praha, inv. č. 50, sign. S1919/866, Oznámení dobrovolné veřejné dražby obrazů JUDRa Jiřího Schmause.

24


275


18. Hrabě Ludwig Hubert de La Fontaine et d´Harnoncourt – Unverzagt (1789–1846) zámecké obrazárny v Hrotovicích a Myslibořicích Aukce 23. 11. a 1. 12. 1921 Antiqua II. Aukce rozdělená do dvou částí dražených v listopadu a prosinci roku 1921 nabídla zájemcům zajímavý soubor maleb původem z obrazáren zámků v Hrotovicích a Myslibořicích na Moravě, spojených osobou majitele historické sbírky hraběte Huberta de La Fontaine et d´Harnoncourt–Unverzagt (1789–1846),25 který vlastnil panství ve druhé čtvrtině 19. století.26 Dražená kolekce, představující maximálně pětinu původní sbírky, sestávala především z maleb italských a nizozemských autorů 17. století. Organizátoři předložili publiku v první sérii italská díla doplněná několika pracemi vzniklými ve střední Evropě. Za pozornost jistě stojí Veroneseho Judita s hlavou Holoferna na břidlicové desce, Kleopatra Francesca Furniho nebo Venuše a Mars od Parise Bordoneho. Z děl navázaných na domácí prostor se jako nejvýznamnější jeví Zvířata v ráji Roelanda Saveryho a portrét šlechtice od jiného z pražských nizozemců Franse Luycxe. Druhá dražená série byla složena z děl nizozemských, německých a středoevropských autorů. Z nejvýraznějších jmenujme alespoň dvojici krajin Java van Goyena, Hostinu bohů Abrahama Willaertse nebo Kuchyňský interiér Goverta Camphuysena. Na rozdíl od prvního katalogu byl soubor uveden krátkým úvodem vysvětlujícím původ sbírky, chyběl však obrazový doprovod a čtenáři byli navíc seznámeni s odhadními cenami nabízených děl, z nichž ceny vyvolávací činily pouhou čtvrtinu, či pětinu. Nejceněnější kusy byly vyvolávány na úrovni 4 000 Kč.27

19. Ludwig Viktor arcivévoda Habsbursko-lotrinský (1842–1919), zámek Klessheim Nejmladší bratr císaře Františka Josefa I. Aukce 29. 9. – 1. 10. 1924 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka

20. Wilhelm hrabě von Spee (1855–1934), zámek Jaroslavice na Moravě (Joslowitz) Aukce 3. – 5. 11. 1924 Aukční síň Zástavního a půjčovního úřadu XIX.

25


26

Antiqua, Umělecká aukční síň v Praze, společnost s.r.o. II. aukce. Malby starých mistrů ze zámeckých galerií v Hrotovicích a Myslibořicích na Moravě, z majetku kdysi hraběte Huberta D´Harnoncourt. Práce uměleckého průmyslu a.j. ze soukromého majetku, aukce 23. 11. a 1. 12. 1921, Praha.

27

Bohumil Markalous, Výstava obrazů ze zámku hronovského a myslibořického, Lidové noviny XXIX, 1921, č. 342, 12. 7. 1921, s. 9; Bm [Bohumil], Markalous, K dražbě obrazů z Moravy, Lidové noviny XXIX, 1921, č. 610, 6. 12. 1921, s. 7.

276


21. János Ferenc hrabě Pálffy (1829–1908), zámky Bojnice, Pezinek, Králové u Sence, bratislavský palác Aukce 30. 6. – 1. 7. 1924 Východoslovenské muzeum Košice, Piešťany Aukce 1. – 2. 12. 1924 Východoslovenské muzeum Košice, Praha Aukce 8. – 10. 3. 1926 Východoslovenské muzeum Košice, Praha

22. Č. Havlík Průmyslník – pozůstalost. Aukce 23. – 25. 11. 1925 Stanislav Budil

23. Miklós Széchényi hrabě de Salvar–Felsovidék (1868–1923) Biskup v Oradea Mare (Velký Varadín). Aukce 31. 3. – 16. 4. 1924 Ernst Muzeum Budapešť XXVII. Aukce 21. – 24. 8. 1924 Východoslovenské muzeum Košice, Lázně Piešťany Aukce 7. – 9. 7. 1925 Umělecký a aukční salon Slatner II.

24. Marie Smoláková – Wünschová Aukce 25. – 27. 5. 1925 Stanislav Budil Aukce 29. – 31. 3. 1926 Stanislav Budil

25. Karel Dostál – Lutinov (1871–1923) Římskokatolický kněz a literát v Prostějově. Aukce 25. – 27. 1. 1926 Aukční síň Maison antique První dochovaný aukční katalog Konsorcia starožitníků představil kolekci historických předmětů a uměleckých děl pro dražbu konanou počátkem roku 1926.28 Jednalo se především o pozůstalost 28

Aukční síň Maison antique. Aukční katalog obrazy, miniatury, nábytek, keramika, sklo, knihy, rytiny, předměty ze zlata, stříbra, medaile, bronz, perské koberce a.j. z pozůstalosti spisovatele Karla Dostála – Lutinova, faráře v Prostějově, jakož i ze sbírky prof. G. v Praze a z jiného majetku, aukce 25.–27. 1. 1926, Praha.

277


prostějovského faráře Karla Dostála – Lutinova (1871–1923), který byl znám svou literární tvorbou pod uměleckým jménem Karel Skřivan. 29 Tento významný představitel politického katolicismu a zakladatel Katolické moderny se přátelil s mnoha výtvarnými umělci, kteří jej navštěvovali v místě jeho působiště v rodném Prostějově. Vedle vlastní literární produkce též založil a řídil celou řadu novin, časopisů a edičních řad. Na počátku dvacátých let vedl Družinu uměleckou a literární při Katolické moderně.30 V souboru obrazů, kterých předkládá katalog 70 kusů, jsou nejčastěji zastoupeni čeští autoři 19. století. Nejstarší práce sakrálního charakteru jsou připsány mikulovskému Josefu Františku Adolphovi. Po něm již následují tradiční autoři dalšího století, jako je Ludvík Kohl, Hugo Ullik, Julius Mařák, Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Luděk Marold, Karel Liebscher, Hanuš Šwaiger a další. Z širšího středoevropského okolí můžeme jmenovat vídeňského Rudolfa Alta, nebo Augusta Bedřicha Piepenhagena, zastoupeného pěti drobnými olejomalbami. Celkové tradiční zaměření Dostálovy sbírky dokládá i několik anonymních děl italských, německých a ruských mistrů 16. až 19. století. Z dalších zahraničních prací jmenujme alespoň portrét nizozemce Hermana Meyndertse Danckerta působícího v Harlemu 17. století. Katalog uvádí, že je malba opatřena odbornou expertízou Gustava Glücka (1871–1952), tehdejšího ředitele uměleckohistorického muzea ve Vídni. Odhadní cena obrazu byla stanovena na 40 000 Kč, vyvoláván byl za 17 000 Kč. Kolekce obrazů je v katalogu doplněna 12 portrétními miniaturami na slonové kosti převážně z první poloviny 19. století. Těžištěm námětového zaměření sbírky jsou obrazy se sakrální motivy doplněné malbami krajin, portrétů a žánrů. Nepočetnou, zato zajímavou skupinu tvoří nabízené tisky obsahující několik Melantrichových českých biblí z 16. století, dva Lutherovy biblické překlady z roku 1597 a 1697, Kosmografii českou z roku 1554 a pár dalších výpravných publikací 19. století. Nejpočetněji je v katalogu zastoupena keramika, která v celku evropského, asijského porcelánu a evropské kameniny čítá více než 130 položek. Dalších 60 kusů obsahuje reprezentativní soubor skla pocházející převážně z domácí produkce 19. stoleti. Nezanedbatelnými 23 kusy jsou zastoupeny dobově vysoce ceněné perské koberce. Celkové vyznění Dostálovy sbírky před nás staví vzdělaného, příležitostného sběratele, který spíše než systematickou kolekci vybraných děl vytváří útulné prostředí, kde se obklopen krásnými předměty může věnovat své literární práci. V dražbě chyběly doklady nakladatelské a ediční spolupráce s umělci jako byl František Bílek, či Jan Köhler, s nimiž Dostál úzce spolupracoval a udržoval přátelské styky.31 Je zřejmé, že v uvedené aukci byla veřejnosti nabídnuta jen část pozůstalosti a zcela chyběly předměty archivního charakteru. Aukce vzbudila mezi pražskými sběrateli značný zájem. Dražit přišli především obchodníci s výtvarným uměním a starožitníci. Živě se dražily především položky s nižší vyvolávací cenou. Reprezentativní drahé kusy však zůstaly neprodány. Nejvíce se zvýšily ceny starých tisků, které proti sobě dražili sběratelé a antikváři.32

26. M. Soukeníková Aukce 29. – 31. 3. 1926 Stanislav Budil 29

Bohumil Vavroušek – Arne Novák, Literární atlas československý. Díl II., Praha 1938, s. 162.

30

Ladislav Soldán – Pavel Marek, Karel Dostál–Lutinov bez mýtů, předsudků a iluzí. Nástin života a díla vůdčí osobnosti českého katolického modernismu, Třebíč 1998.

31

Stanislav Batůšek – Štěpán Kohout – Pavel Marek – Oldřich Svozil (eds.), Korespondence Katolické moderny. Dopisy Jana Köhlera a Karla Dostála–Lutinova z let 1902 1923, Olomouc 2010; Štěpán Kohout – Pavel Marek – Oldřich Svozil (eds.), Korespondence Katolické moderny. Dopisy Františka Bílka a Karla Dostála–Lutinova z let 1896–1923, Olomouc 2007.

32

Dražba pozůstalosti K. Dostála–Lutinova, Vitrinka III, 1925–1926, s. 163–164.

278


27. Paul Ernst Vondörfer (1890–1967) Rakouský obchodník působící v Praze. Aukce 28. 5. 1926 Aukční síň Maison antique Jedna z významnějších dražeb firmy Maison antique byla uspořádána na jaře roku 1926.33 Jednalo se o soubor, kterým byly vyzdobeny interiéry bohaté židovské rodiny Vondoerferů, kteří provozovali od roku 1919 obchod se starožitnostmi ve Vodičkově ulici v paláci Lucerna.34 Tentokrát se snad ještě méně jednalo o systematickou sbírku než v jiných případech. František Xaver Harlas v předmluvě ke katalogu uvádí: „…sbírka nevznikla za účelem kolekcionářského hromadění starých a krásných kusů bývalého umění, ale měla svoje poslání ve snaze majitelů, aby svůj domov opatřili dokumenty uměleckými, ke kterým na svých cestách přilnuli. Lze tento soubor památek uměleckých označit jako interiérovou výzdobu.“35 Přesto katalog nabízí několik významných malířských děl nizozemské produkce. Na první místě můžeme jmenovat zvěstování Franse Frankena mladšího, dále žánrový výjev Jana Miela, rozměrnou malbu představující polní práce od harlemského rodáka Claese Pietersze Berchema, nebo biblickou scénu podle biblické Knihy Ester Gerarda de Larise. Tento nečetný malířský soubor doplňuje několik dřevořezeb řazených autory katalogu do Čech přelomu 15. a 16. století. Těžiště rozsáhlé kolekce je tvořeno především předměty interiérových dekorací sestávajících ze souborů historického skla, keramiky a nábytku.36 Návštěvníci dražby projevili zájem především o reprezentativní kusy nábytku, bohatě řezané rámy a svícny. Obrazy a sochy zůstaly téměř bez povšimnutí s výjimkou obrazu Krista od Giovanniho Mansuetiho, původně ze sbírky hraběte d´Harnoncourt a dvou řezeb ze 17. a 18. století, z nichž skupina puttů byla připsána Matyáši Braunovi. Přestože se většina realizovaných cen pohybovala relativně vysoko v řádu tisíců korun, nebyli majitelé sbírky patrně díky nízkému počtu prodaných položek spokojeni a plánovaná dražba další části souboru nebyla uskutečněna.

28. Leo (Leopold) Fall (1873–1925) Hudební skladatel působící v německy mluvících zemích, původem z Olomouce. Aukce 7. – 9. 6. 1926 Umělecké a aukční síně Slatner VII. Jednou z významných dražeb druhé poloviny dvacátých let se stala v pořadí sedmá Slatnerova aukce pozůstalosti nedávno zesnulého hudebního skladatele Leopolda Falla. Hudebník a komponista pocházející z olomoucké židovské rodiny proslul ve světě téměř čtyřicítkou operetních děl, která měla své premiéry v Hamburku, Berlíně, Vídni, Mannheimu, či Drážďanech. V posledních letech pobýval Fall se svou manželkou ve vídeňské vile, jejíž vybavení tvořilo nabídku aukčního katalogu. Popisy jednotlivých předmětů vytvořil Edmund Wilhelm Braun (1870–1957) ředitel Zemského Musea v Opavě, který pracoval již pro Josefa Poláka a František Xaver Harlas ředitel Musea hlavního města Prahy, z jehož pera pochází i úvodní text katalogu. 37 Autory znaleckých posudků k vybraným

33

Dražba sbírky známého pražského sběratele P. Vondörfera, Výtvarné snahy VII, 1926, s. 163.

34

Inzerát, Topičův sborník VI, 1918 – 1919, nepag. inzertní příloha.

35

Collection Vondoerfer I. Maison antique, aukce 28. 5. 1926, Praha.

36

Prag, Der Kunstwanderer VII, 1925–1926, s. 386.

37

Národní galerie Praha, knihovna, sign. AB 1489 Umělecké a aukční síně Slatner. Praha – Mor. Ostrava

279


dílům byli vídeňští historici umění Gustav Glück (1871–1952), Theodor von Frimmel (1853–1928), William Suida (1877–1959) a Ludwig von Baldas (1887–1963) spolu s amsterdamským znalcem Cornelisem Hofstede de Groot (1863–1930). Z celkových přibližně pěti set položek tvořily více než jednu čtvrtinu malby. Mezi nejvýznamnější obrazy patřil komorní Portrét Dona Diega Felipe de Guzman markýze de Leganes (1580–1655) od Anthonyho van Dycka, Triumf Mordechaje Gebranda van den Eckhout, Krajina Davida Tenierse mladšího, nebo práce rakouských mistrů 19. století Ferdinanda Georga Waldmüllera a Johanna Baptista Reitera. Z malířských prací byly prodány přibližně dvě třetiny děl, z nichž některá dosáhla neobvykle vysokých cen. Největší úspěch sklidily obrazy autorů předešlého století. Figurální kompozice Ferdinanada Georga Waldmüllera s názvem Mateřské štěstí z roku 1862 byla vydražena za 36 000 Kč. Ještě výše, na 38 000 Kč vystoupala cena obrazu Děvčátka s třešněmi Johanna Baptista Reitera. Podobně byla oceněna Krajina se zámeckou budovou Davida Tenierse prodaná za 36 000 Kč. Vysokých cen nad 10 000 Kč dosáhly též díla Benjamina Gerritszoona Cuypa, Franze Pourbuse mladšího, Richarda Mortona Payeho, Henryho Raeburna, Vlaho Bukovace, či Maxe Švabinského. Celkový obrat dražby byl odhadnut na 1 milion korun. 38Skutečnost, že dražba nebyla pouhou obchodní transakcí, ale nesla sebou i jistý memoriální význam vztažený k zesnulému Leo Fallovi dokládá přítomnost portrétu jeho manželky od Boleslawa Jana Czedekowského, který byl označen jako neprodejný a doplňoval v katalogu a na výstavě prezentovanou kolekci.

29. A. Stýblová Aukce 5. – 7. 10. 1926 Stanislav Budil

30. Georg hrabě Wallis (1856–1928), zámek Kolešovice Velkostatek Aukce 3. – 4. 2. 1927 Aukční síň Maison antique VI. Aukce 10. – 17. 3. 1927 Aukční síň Maison antique VII. Aukce 23. – 25. 5. 1927 Aukční síň Maison antique VIII. Počátkem února roku 1927 proběhla první ze série tří dražeb rozsáhlého souboru tvořeného inventářem zámku v Kolešovicích v majetku rodiny Wallisů z Karighaimu.39 Příslušníci tohoto starého rodu, usazení ve středověku postupně ve Francii, Skotsku a Irsku doputovali za třicetileté války do střední Evropy a sloužili ve vojenských službách na straně císaře. Zámek Kolešovice získali koupí roku 1720 a drželi jej až do první poloviny 20. století. V době prodeje mobiliáře byla majitelkou panství dcera posledního hraběte Bedřicha Oliviera Wallise Sofie provdaná za španělského šlechtice Karla Baillou. V rámci pozemkové reformy přišlo panství o více než polovinu z bývalých 2 079 ha půdy, což závažně – Karlovy Vary. VII. umělecká aukce. [Leo Fallova sbírka a jiných vynikajících vídeňských soukromníků I. díl], aukce 7.–9. 6. 1926, Praha. 38

Oskar Schürer, Praha jako trh umění. Po dražbě Fallovy pozůstalosti u Slatnera, Tribuna VIII, 20. 7. 1926, č. 146, s 8.

39

Národní galerie Praha, knihovna, sign. AB 891 VI. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a j. uměleckých předmětů ze zámku kolešovického, z majetku hrabat Wallisů. I. díl. Aukční síň Maison Antique, aukce 3.–4. 2. 1927, Praha.

280


narušilo jeho hospodářskou rovnováhu. 40 Po válce byl zámek v roce 1946 zabaven a jeho majitelé odsunuti do Německa. Ve shodě s rodinnými tradicemi tvoří větší část obrazového souboru malby s válečnou tématikou. Z množství autorů zastoupených nejčastěji párovými bitevními výjevy jmenujme Roberta Van der Hoecka, Johanna Phillipa Lembkeho, Giovanniho Tuccariho, nebo Augusta Querfurta. Tematicky blízké jsou i portréty významných válečníků. Mezi nimi především jezdecký portrét Johna Churchilla z Marlborough od Balthazara Van de Bosche a Pietera Van de Bloemena, který provedl figuru koně, a dále dvojice monumentálních maleb zachycujících Karla VI. a prince Evžena Savojského jako vítězné vojevůdce od vídeňského Carla Unterhubera. Zajímavý je též soubor portrétů z počátku 17. století, z nichž nejvýznamnější je dvojice podobizen hraběte Martinice a jeho choti. Ženský portrét je připsán Janu van Aachenovi. Další, tentokráte neidentifikovanou manželskou dvojici zachytil roku 1621 Bartolomeo Sarburg. Příkladem z ostatních námětových okruhů může být dvojice loveckých zátiší od Jana Fyta, pár květinových zátiší Kaspara Pietera Verbruggena, nebo kostelní interiér Jacoba Van der Grachta. Z autorů tvořících na území střední Evropy jsou zastoupeni August Friedrich Piepenhagen a Martin Johan Kremserschmidt. Převážná většina nabízených maleb byla prodána za relativně vysoké ceny do výše 20.000 Kč. Druhá část zámeckého vybavení byla dražena 18. a 19. března téhož roku. 41 V nabízené kolekci obrazů převažovaly malby s mytologickými náměty, krajinami a religiózními scénami. Mezi krajináři tvořícími na našem území je zastoupen Martin Molitor, August Bedřich Piepenhagen a Jan Adolf Brandeis. Většina mytologických scén není autorsky určena, kromě dvojice pláten zachycujících Vulkána a Venuši od Františka Xavera Wagenschöna. Nepočetnou, zato významnou skupinu tvoří díla s náboženskou tématikou. Nejstarší, rozměrná desková malba představující biblický ráj je připsána Bruegelovu následovníku Hieronymu van Kesel. Přibližně ze stejné doby pochází obraz s rozjímajícím svatým Jeronýmem od španělského malíře Juana del Castillo. Autorsky pestrou trojici pak uzavírá sv. Šebestián Itala Filippa Tancrediho. Poslední část wallisovských sbírek byla dražena 23. až 25. května společně s částí inventáře zámku Smečno.42 V nabízeném souboru je obtížné odlišit obě sbírky, kromě předmětů neprodaných v předchozích dražbách a znovu nabízených za snížené ceny. Malbě početně dominují neurčené obrazy nizozemských a italských mistrů 17. a 18. století. Tři dražby kolešovických sbírek přinesly na český trh významné kolekce starého evropského umění kultivované několika generacemi šlechtické rodiny, obklopující se artefakty odkazujícími k rodové historii spjaté poslední tři století se středoevropským prostorem. Významné místo v kolekci zaujímaly početné soubory historické keramiky, skla, nábytku a perských koberců z vybavení zámku. Celkem bylo zájemcům nabídnuto necelých 1000 předmětů, z nichž malby tvořily přibližně jednu pětinu.

31. Neznámý majitel Aukce 11. – 13. 6. 1927 Umělecké a aukční síně Slatner XIV. Počátkem léta 1927 měli návštěvníci Slatnerova Salonu opět možnost ucházet se o výjimečná díla starých evropských mistrů. Nabízeny byly práce Jana Bruegela mladšího, Dircka van Delen, 40

Rudolf Lustig – František Světnička, Schematismus velkostatků v Čechách, Praha 1933, s. 203–204.

41

VII. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a j. uměleckých předmětů ze zámku hrabat Wallisů v Kolešovicích II. díl a jiného majetku. Aukční síň Maison antique, aukce 18.– 19. 3. 1927, Praha.

42

Aukční síň Maison antique. VIII. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a j. uměleckých předmětů ze zámku kolešovického a smečenského, jakož i z jiného majetku, aukce 23.–25. 5. 1927, Praha.

281


Govaerta Flincka, Jana van Goyen, Willema de Poorter, Hendricka Gerritszoona Pota, či Giovanniho Antonia Canaletta. Z českých autorů bylo možno zakoupit například díla Jana Kupeckého, Josefa Navrátila, nebo Jaroslava Čermáka. Navzdory přesvědčivé kvalitě a provenienci mnohých prací, jich byla vydražena sotva polovina. Nejúspěšnější prodej zaznamenal Veselý flamendr Davida Tenierse mladšího, jehož cena stoupla o jeden příhoz na konečných 26 000 Kč a Klanění svatých tří králů Franse Franckena zakoupené za vyvolávací cenu 16 000 Kč. Většina ostatních položek s vysokými odhadními cenami zůstala bez kupců. 43

32. Ph.Mr. Bedřich Klöckler Lékárník a amatérský malíř v Praze Libni. Aukce 5. – 6. 12. 1927 Aukční síň Ladislav Ryšavý Spíše svou obsahovou konstelací, než–li významem představených předmětů je zajímavá dražba z prosince 1927, ve které byl mimo jiné nabízen soubor uměleckých děl a starožitností z majetku lékárníka Bedřicha Klöcklera, výrobce léčivých vín Ferrmaltin v pražské Libni. 44 Součástí nabídky se stalo i jedenáct vlastních prací tohoto nadšeného amatéra, který se věnoval především malbě krajin a zátiší.45

33. František Pánek Majitel realit v Praze Braníku. Aukce24. – 26. 10. 1927 Stanislav Budil

34. Arnošt hrabě Silva Tarouca (1860–1936), zámek Průhonice Velkostatkář a dendrolog. Aukce 30. – 31. 5. 1928 Aukční síň Maison antique XII. Aukce 8. – 9. 10. 1928 Aukční síň Maison antique XIII. Aukce 4. – 6. 12. 1928 Aukční síň Maison antique XIV.

43

Národní galerie Praha, knihovna, sign. AB 920 Umělecké a aukční síně Slatner. Praha – Karlovy Vary. XIV. umělecká aukce. [Zvláštní aukce 100 originálů slavných mistrů z vysokošlechtického a jiného vzácného soukromého majetku a vyvolené kolekce prvotřídního starožitného porculánu], aukce 11.– 13. 6. 1927, Praha.

44

Vyhláška 400/1921 Sb. Ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ze dne 11. 10. 1921, kterou se uveřejňuje seznam farmaceutických přípravků, jež byly prohlášeny za léčebná vína, přístupné zhttp://ftp.aspi.cz/opispdf/1921/097–1921.pdfze dne 1. 12. 2014.

45

Ústřední dražebna Státního zástavního a půjčovního úřadu. Aukční síň Ladislav Ryšavý. Dražební katalog obrazů, porculánu, skla, nábytku a jiných předmětů uměleckého průmyslu ze sbírky pana lékárníka B. Klöcklera a jiných soukromých majitelů, aukce 5.–6. 12. 1927, Praha.

282


Aukce 24. – 25. 4. 1930 Aukční síň Maison antique XXI. Aukce 9. – 11. 2. 1937 Umělecká aukční síň V. Hořejš Aukce 3. – 5. 3. 1937 Umělecká aukční síň V. Hořejš Na jaře roku 1928 začala série dražeb z majetku Průhonického pána Arnošta Silva Taroucy, který byl nepříznivou ekonomickou situací přinucen prodat panství včetně rodinného sídla již v roce 1927. Původem portugalský rod ve službách Evžena Savojského se usadil na Moravě teprve po polovině 18. století. Učitel a rádce Marie Terezie Emanuel Tellez hrabě Silva Tarouca (1696–1771) zakoupil roku 1768 panství Čechy pod Kosířem a založil tak českou větev rodiny, která na počátku 20. století vlastnila dvě významná sídla; již zmiňované Čechy nedaleko Prostějova a Průhonice u Prahy. Od roku 1837 se s rodinou přátelil Josef Mánes, který byl častým hostem na zámku v Čechách. Jedna z jeho prvních děl byla zakoupena do rodového majetku v roce 1839 46 a následně přibývala další, často vytvořená přímo v Čechách při některém z malířových opakovaných pobytů. První z Mánesových maleb opustily rodinnou sbírku spolu s dalším majetkem již po smrti Eugena Silva Taroucy (1777–1842) v průběhu druhé poloviny 19. století.47 Další vlna prodejů proběhla v době poslední přestavby rodinného sídla v letech 1905 a 1906, kdy byla prodána řada dalších pláten. 48 V poválečných letech pronikl do blízkosti rodiny obratný pražský knihkupec, nakladatel a obchodník s uměním Rudolf Ryšavý (1876–1949), který zakoupil či zprostředkoval prodej části sbírek z rodového majetku. „Po dlouhém úsilí se mi podařilo na doporučení dobrého přítele dostati se do osobního styku s hrabětem Egbertem Silvou–Taroucou, synem Františka Silvy–Taroucy ze zámku Čechy na Hané. [...] S mladým panem hrabětem jsem vbrzku vycházel jako dlouholetý známý. [...] Navštívil jsem hraběte ještě několikrát a trvalo to hezkou chvíli, než jsem sbírku získal. [...] Vše se dělo diskretně, okolí nemělo ani tušení o prodeji, jen naše Moderní galerie byla informována a řadu obrazů zakoupila.“49 Obchodníkovi se postupně podařilo získat části mánesovského souboru rozděleného mezi tři dědice: Františka Josefa II. (1858–1936) v Čechách, Arnošta Emanuela v Průhonicích a jejich sestru Marii Henrietu (1856–1920) v Brixenu.50 Nejdéle trvalo zprostředkování s průhonickým pánem, které nakonec zajistil architekt Jiří Stibral (1859–1939)51 autor návrhu na novorenesanční přestavbu zámku. Častou taktikou Rudolfa Ryšavého při akvizicích uměleckých děl spojených silnými osobními vazbami s majiteli byla nabídka vytvoření kvalitních kopií, které zůstaly původnímu vlastníku. V případě maleb Josefa Mánesa je zadával malíři a restaurátoru Bělohoubkovi.52 Ze zámku v Čechách získal Rudolf Ryšavý počátkem března roku 1923 řadu prací na papíře Josefa Mánesa a několik dalších děl jiných autorů za celkovou částku 530.000 Kč. V případě Mánesových prací se jednalo o skupinu krajin z

46

Pobožnost krále Davida (Národní galerie Praha, sign. O 9890) zakoupil r. 1839 Bedřich Silva Tarouca za 25 zl. Jiří Kotalík – Miloslava Seydlová, Josef Mánes 1820–1871 (kat. výst.), Národní galerie, Praha 1971, č. katalogu 1.

47

Hvězdná noc 1851 (Národní galerie Praha, sign. O 10237), Uvítání hosta 1853 – 1855 (tamtéž, sign. O 609) a Při měsíčku 1853 – 1855 (tamtéž, sign. O 610).

48

Léto a podzim 1856 (Národní galerie Praha, sign. O 4620), Zima a jaro 1856 (NG O 4619), Znak hrabat Silva Tarouců 156 (tamtéž, sign. O 4619) a Děti hraběte Augusta Alexandra Silva Taroucy 1867 (tamtéž, sign. O 4979).

49

Rudolf Ryšavý, Jak jsem se stal obchodníkem s obrazy, Praha 1947, s. 57–58.

50

Obrazy z majetku Marie Henriety Silva Tarouca získal dle předchozí úmluvy Rudolf Ryšavý až po majitelčině úmrtí v roce 1920. Pozůstalost byla převezena ve zvláštním vagonu na Moravu, kde ji obchodník převzal.

51

Více viz: Antonín Mihulka, Jiří Stibral, Praha 1941.

52

Portréty Silva Tarouců od Josefa Mánesa byly nahrazeny kopiemi Bohumíra Roubalíka (1845–1928).

283


bezprostředního okolí zámku, soubor rodinných výjevů, pohledy na dvůr Krakovec, sérii květinových studií, zámecký turnaj, portréty Friedricha a Marie Silva Taroucy, portrét Marie Silva Taroucy a Jiřího Schönburga, skicář s alegorickými kresbami a scénu s vesnickými hochy. Dále pak venkovskou krajinu od Antonína Mánesa, několik akvarelů od Franze Alta, sérii obrazů od Leopolda Brunnera pracujícího před Mánesem v hraběcích službách a několik dalších prací různých autorů. Hlavním iniciátorem prodeje byl syn majitelů panství Egbert (1887–1971), který se zadlužil díky nezdařenému projektu parního mlýna a byl věřiteli donucen hledat prostředky na splácení svých závazků. Jeho rodiče však později nebyli s obchodem spokojeni a pokoušeli se soudní cestou o revizi celé transakce. Právní zástupce, prostějovský advokát František Znojil argumentoval neodpovídající cenou, slabomyslností Egberta Silva Taroucy a tím, že původní majitelé o prodeji nevěděli. Protistrana zastoupená pražským advokátem Václavem Šamanem však přesvědčivě doložila, že je celá transakce právně v pořádku a dohodnutá kupní smlouva platná. Obchod byl dle jeho podání uzavřen na vyzvání rodinné rady a cena každého obrazu sjednaná obchodníkem s Egbertem Silva Taroucou byla bezprostředně projednána ve vedlejším pokoji s jeho hluchým otcem Františkem Josefem, který vše schválil.53 V témže roce byla prodána část fondu zámecké knihovny pražskému antikváři Oldřichu Pyšvejcovi (1865–1938), který se podobně jako o generaci mladší Karel Zink (1889–1975) věnoval dražbám velkých knižních souborů.54 Roku 1923 schválila městská rada Prostějova odkup sedmi pláten vybraných Jaroslavem Mathonem pro městské muzeum. Obrazy pocházely z kolekce 78 maleb holandských a vlámských mistrů, které do rodiny přinesla jako součást svého věna Marie Leopoldina rozená Sternberg–Manderscheid (1791–1870), manželka Františka Josefa I. Silva Taroucy (1773–1835).55 Finanční prostředky získané uvedenými odprodeji uměleckých děl však tíživou ekonomickou situaci na dlouho nevyřešily a po necelém roce byla 4. ledna 1924 uspořádána na zámku v Čechách dražba dalších cenností z interiérového vybavení a sbírek včetně historické knihovny: „Zpráva o dražbě obrazů a drahocenného nábytku na zámku Františka Josefa Silva Taroucy v Čechách na Hané vzbudila neobyčejný zájem ve všech místech republiky, takže je jisto, že se v pátek sjede do Čech mnoho zájemců. [...] Od neděle už je možno na zámku v Čechách prohlédnouti si obrazy a předměty, které budou vydraženy.“56 Pro návštěvníky byly v Prostějově o půl deváté připraveny zvláštní autobusy, které však kvůli velkým sněhovým závějím daleko nedojely. Na poslední chvíli pak byly po okolí sháněny sáně a lidé jimi postupně odjížděli na zámek. I za těchto poněkud dramatických okolností se sešlo tolik zájemců, že zcela zaplnili prostory dvou vyhrazených sálů. Proto byla nakonec od každého, kdo se chtěl zúčastnit licitace, vybrána záloha 500 Kč, aby se prostor poněkud uvolnil a aukce mohla být po velkém zpoždění zahájena. Tato opatření vzbudila mezi senzacechtivým publikem značnou nevoli. Mnozí se totiž přišli podívat na dražbu proslavených mánesovských pláten, která byla oceněna na vysoké částky. Aukci řídil rodinný právník František Znojil. První byl na programu prodej zámecké knihovny oceněné na 110.000 Kč. Jelikož nebylo dalších zájemců, získalo celý fond Ministerstvo školství a národní osvěty reprezentované ředitelem univerzitní knihovny v Bratislavě Janem Emlerem (1877–1951) a ředitelem zemské a univerzitní knihovny v Brně Jaroslavem Sutnarem (1873–1947). Soubor čítal cca 5.000 svazků ze 17.–19. století.

53

Spor o část Mánesových sbírek, Lidové noviny XXXII, 1924, č. 8, 5. 1. 1924, s. 5.

54

Václav Janka, Pestré zprávy z antikvariátů, Vitrinka I, 1923–1924 s. 98.

55

56

Jaroslav Mathon, Zlomek bývalé šternberské obrazárny v museu města Prostějova, Ročenka Národopisného a průmyslového musea města Prostějova na Hané XI, 1934, s. 32 – 63; Josef Glivický, Velká dražba v Čechách pod Kosířem před 40 lety, Zprávy Vlastivědného muzea v Prostějově I, 1963, č. 2, s. 53. Před dražbou Mánesových obrazů, Lidové noviny XXXII, 1924, č. 2, 2. 1. 1924, s. 7.

284


Patrně nejúspěšnějším kupcem aukce se stal olomoucký velkoobchodník s železem František Otáhal. Tento podnikatel koupil v roce 1916 od rodiny Kinských zámek v Náměšti na Hané za 2,6 milionů korun a v aukci se snažil získat odpovídající vybavení pro své reprezentativní interiéry. V roce 1945 byl jeho majetek na základě Benešových dekretů zabaven a propadl státu. Rodina se pak odstěhovala do Vídně. Dalšími dražiteli byli židovští továrníci z Prostějova Gustav Sborowitz a Josef Fehér či profesor české techniky v Brně Löwenstein. Samotná aukce začala řadou kusů historického nábytku, které však byly vyvolány s tak vysokými cenami, že se mnohé prodaly až po jejich snížení ve druhém kole. Rozměrnou bohatě intarzovanou historickou skříň odhadnutou na 15.000 Kč získal Otáhal za 10.000 Kč, podobně jako lavice za 550 Kč, sekretář s nástavcem za 6.000 Kč, dvojici francouzských stolků za 5.720 Kč a vykládanou rohovou skříň za 2.100 Kč. Dále se prodal za 720 Kč intarzovaný stolek a velký intarzovaný stůl za 1.080 Kč profesoru Löwensteinovi. Továrník Sborowitz vydražil za 5.000 Kč psací stůl a intarzovanou truhlici za 1.000 Kč. Nástěnné hodiny získal po delší licitaci za 1.760 Kč továrník Fehér. Stolek s obrazem za 530 Kč si odnesla prostějovská učitelka Ostrá. Bronzový francouzský lustr oceněný na 20.000 Kč zůstal podobně jako několik dalších kusů nábytku nevydražen. Větší zájem projevilo publikum o nabízené obrazy. Změnil a rozšířil se i okruh dražitelů. Vedle již zmiňovaného podnikatele Otáhala, se zapojil do dražby např. majitel aukčního domu Jindřich Slatner, ředitel prostějovské nemocnice a znalec výtvarného umění Jaroslav Mathon (1867–1953), řeznický mistr Řezníček z Drahanovic, majitel továrny na pánské oděvy Bertold Iltis z Prostějova, či překupník Werner z Prahy. Čile nakupoval též advokát rodiny Znojil, který získal malbu blíže neurčené krajiny za 1.000 Kč, italský obraz světice za 5 600 Kč, pohled do zemědělské usedlosti za 450 Kč a italskou krajinu za 500 Kč. Spolu s obchodníkem Wernerem putovaly do Prahy dvě římské krajiny za 3.000 Kč, portrét od Rousseaua za 330 Kč, dvě velké krajiny se světicemi za 2.000 Kč a konvolut šestnácti Ridingerových rytin za 1.500 Kč. Řezníček získal krajinu s ovcemi za 920 Kč, krajinu s kozami za 720 Kč a zříceninu hradu se žebráky za 1.250 Kč. Za 7.000 Kč získal po dramatické licitaci rodiný výjev od Friedländera Jindřich Slatner. Doktor Mathon zakoupil krajinu za 1.100 Kč a krajinný výjev s vojskem za 1 200 Kč. Krajinu s parkem od Esaiase van de Veldeho získal za 5.000 Kč továrník Iltis. Obchodník Otáhal koupil obdivovaný portrét od Rosalby Carriery za 15.000 Kč a český portrét černé dámy vytvořený před rokem 1600 za sníženou cenu 3.500 Kč. Většina anonymních prací se prodala podobně jako nábytek až ve druhém kole dražby se sníženými cenami. Moravské zemské muzeum z nich získalo do svých sbírek 7 pláten ze 17. století. Vysoce ceněná cranachovská Madona a portrét od Elisabet Vigée Lebrun, vyvolávané shodně po 60.000 Kč, se neprodaly. Výjimečný soubor 30 kusů historického skla získal po dramatické licitaci Sborowitz za 10.000 Kč. Tato neobyčejná událost se neobešla bez několika výtržností zapříčiněných vzrušující atmosférou aukčního soupeření: „K trapné scéně došlo při vydražení mužského portrétu odhadnutého na 6 000 Kč, který nebyl prodán. Soukromník Zwicker z Olomouce musil býti ze sálu vykázán pro neslušné chování. Ještě trapněji působilo, když po dražbě byl prodán obraz Stahrenberg za 1 000 Kč jednomu židovskému překupníkovi. Po tomto prodeji všichni židovští překupníci, kteří při dražbě tvořili pevný blok, se pohádali a nad rozloženými zde obrazy povstala pustá výtržnost, při které zase v jiném koutě se ihned s obrazy kefasilo.“57 Nejvýznamnější položky aukčního pořádku, jimiž bylo šest podobizen představitelů rodu Silva Tarouca v životní velikosti od Josefa Mánesa, zdobících zámecký salon, se v dražbě nakonec neobjevily, protože byly některé z nich zabaveny záložnou v Laškově. K prodeji nakonec došlo po aukci díky svolení zástupce záložny při společném jednání ředitele Moravského zemského muzea Jaroslava Helferta, Františka Otáhala, ředitele nemocnice Jaroslava Mathona, majitele Františka Josefa Silva Tarouca a jeho právního zástupce Františka Znojila. Celý soubor, původně oceněný na 400.000 – 500.000 korun, byl prodán pod dolní hranicí odhadu Moravskému zemskému muzeu, které získalo 4 malby a Františku Otáhalovi, který si odnesl dvě plátna, kus po 50.000 korun (Rudolf Ryšavý rok před dražbou neúspěšně 57

Dražba na zámku v Čechách, Lidové noviny XXXII, 1924, č. 8, 5. 1. 1924, s 5.

285


nabídl za celý soubor čtyř podobizen 400.000 Kč). Stejní aktéři si mezi sebe po vzájemné dohodě rozdělili sbírku 72 historických palných zbraní za celkovou cenu 72.000 korun. Dražba na zámku v Čechách vzbudila zasloužený ohlas, který překročil hranice moravského regionu, nicméně její výsledky není možné pokládat za příliš úspěšné.58 Některé významné položky se vůbec neprodaly, jiné až ve druhém kole za sníženou cenu. O nejvýznamnější kusy nebylo licitováno, jako spíše smlouváno. Příčin tohoto průběhu bylo jistě více. Aukce byla uspořádána zcela neprofesionálně a bez využití obvyklých komunikačních kanálů zavedených aukčních domů. Na výsledku se též podílela i neutěšená hospodářská situace první poloviny dvacátých let, kdy bylo zcela vyjímečné, aby se v uměleckých aukcích prodávala díla v hodnotě desítek tisíc korun. Druhá větev rodu Silva Tarouca je spojena se sídlem v Průhonicích u Prahy. Panství spolu s klasicistně upravenou historickou zámeckou budovou obklopenou rozsáhlým parkem vyženil Arnošt Emanuel roku 1885 sňatkem s bohatou dědičkou Marií Antonií Nostic Rienek (1863–1934). Hrabě se během své kariéry angažoval v mnoha veřejných funkcích. V roce 1895 byl jmenován čestným předsedou národopisné výstavy v Praze, pro jejíž exponáty zapůjčil na 10 let svůj palác na Příkopech. Stal se doživotním členem panské sněmovny rakouské říšské rady a mezi léty 1917–1918 zastával funkci ministra orby Předlitavska. Nejsilnější zálibou Arnošta Emanuela se stala dendrologie a pěstitelství. Stál u založení Dendrologické společnosti Rakousko–Uherska, jejímž prezidentem se stal roku 1908. Následně pak pokračoval v Československé dendrologické společnosti jako její předseda. K této problematice publikoval několik knih a množství odborných studií. Praktickým zhmotněním jeho snah se stal krajinářský park v Průhonicích, který začal utvářet spolu s přestavbou zámku bezprostředně po sňatku s majitelkou panství. Slibnému rozvoji učinila přítrž světová válka, v níž padl nejstarší syn a předpokládaný pokračovatel Josef (1889–1917). Zároveň se v důsledku válečných událostí dramaticky snížily příjmy rodinného hospodářství. K neutěšené finanční situaci odkazuje i odprodej oltáře zámeckého kostela do státních sbírek v roce 1922, kdy byla pozdně středověká desková archa Mistra Vejprnického oltáře z roku 1508 nahrazena v původním místě kopií. Klíčovou roli pro budoucnost Průhonic sehrála hrozba naplnění výměru pozemkové reformy. Bylo zřejmé, že za nastalých okolností nelze nákladný projekt ve stávajícím stavu udržet. Arnošt Emanuel Silva Tarouca v zájmu zajištění budoucnosti svého díla začal v roce 1924 jednat s profesorem Vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství Janem Jelínkem (1879–1962) o podmínkách odprodeje Průhonického panství československému státu. K převodu došlo 1. 3. 1927, kdy byl zřízen Statek státního výzkumného ústavu zemědělského Průhonice.59 Rodina původních majitelů pak nadále obývala část zámecké budovy. Arnošt Emanuel působil jako poradce ředitele ústavu Bohumila Kavky (1901–1977) až do své smrti v roce 1936. Série aukcí ze sbírek z Průhonického sídla uspořádaná Maison antique v průběhu roku 1928 navázala na prodej panství a stažení rodiny z části zámeckých prostor. Pro vedení aukcí byla vybrána přední obchodní firma v blízké metropoli a o dražbě byla veřejnost informována s předstihem v různých časopisech a novinách. Katalogy byly vypraveny se zvláštní obálkou nesoucí fotografii zámecké budovy. V dražbě uspořádané v posledních květnových dnech roku 1928 60 bylo zájemcům nabídnuto celkem 210 položek rozložených rovnoměrně do kategorií nábytku, porcelánu, kovových předmětů, textilií, grafiky, malby a knih. Mimo to bylo ještě nabízeno 1.000 trofejí vysoké zvěře ve volném prodeji. Mezi nejvýznamnějšími kusy zámeckého vybavení se v nabídce objevila velká renesanční skříň zdobená intarzováním s vyvolávací cenou 5 000 Kč, dvojice renesančních rohových skříní nabízených společně za 7.000 Kč, italský barokní sekretář zdobený cínovými aplikami, kostí a želvovinou s cenou 5.000 Kč, či 58

Prokop Toman, Dražba na zámku v Čechách, Drobné umění. Výtvarné snahy V, 1924, s. 72.

59

Statek zahrnoval 285,92 ha polí, 16,36 ha luk, 7,26 ha zahrad 5,29 ha pastvin a 35,29 ha lesů. Rozloha parku činila 201,11 ha. Rudolf Lustig, Schematismus velkostatků v zemi Moravskoslezské, Praha 1935, s. 47.

60

Aukční síň antique. XII. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a jiných uměleckých předmětů ze zámku Průhonice a jiného majetku. I. díl, aukce 30.–31. 5. 1928, Praha.

286


nábytkové vybavení černého salonu z 19. století s celkovou vyvolávací cenou 11.000 Kč. K dalším pozoruhodným předmětům patřily věžové hodiny značené „Andoni Riebingart Meisterstuck in Passaw Anno 1674“ nabízené za 6.500 Kč61, či krucifix se slonovinový korpusem z období rané renesance s vyvolávací cenou 5.000 Kč. Zvláštní přízni obecenstva se těšila skupina malířských děl. Ze 44 nabízených obrazů jich bylo prodáno 33 za souhrnnou cenu 66.830 Kč. Z vyvolávací ceny 2.500 Kč na konečných 4.400 Kč vystoupala v dražbě cena zátiší s mořskými živočichy připsaného Abrahamovi Hendricksz van Beyern. Úspěšně se též dražil výjev z benátských dějin od Františka Čermáka z roku 1876 prodaný za 6.100 kč. Vysokých cen 6.600 Kč a 7.700 Kč dosáhla dvojice deskových maleb Joose van Cleve zachycujících smrt sv. Jiří a sv. Martina společně se sv. Jiřím. Největšího úspěchu dosáha malba Jana van Bijlert zachycující domácí koncert, kterou po delší licitaci získal za konečných 16.000 Kč galerista Hugo Feigl. Z neprodaných obrazů patřil k významnějším ženský portrét Vlaho Bukovace nabízený za 6.000 Kč, zátiší s květinami Marie Keller Hermann vyvolávané na stejné úrovni, či Jefetova dcera připsaná Francesco Solimenovi za 4.000 Kč. Následující z aukcí, kam byly zařazeny předměty z průhonických sbírek, byla připravena v říjnu téhož roku. Sortiment nabízených předmětů se příliš nelišil od předcházející dražby.62 Druhý největší soubor v celku 386 položek tvořilo 61 kusů nábytku. S vysokými vyvolávacími cenami mezi 4 – 7.000 Kč byla představena rozměrná bohatě zdobená truhlářská díla ze 17. a 18. století. Nejpočetněji byly v aukci zastoupeny obrazy, kterých bylo pražskému publiku nabídnuto necelých 100 kusů. Rozměrná marina s Benátkami v pozadí žijícího vídeňského autora Aloise Arneggera byla vyvolávána za 4.000 Kč. 6.000 Kč bylo požadováno za historickou scénu Josefa Führicha zachycující proslavené setkání krále Františka I. s umírajícím rytířem Pierrem Bayardem du Terrail po bitvě u Biagrasse v roce 1524. Jinou významnou položkou katalogu byla marina s mořskými živočichy dvojice mistrů 17. století Jana van Kessela a Bonaventury Peeterse nabízená za 4.500 Kč s posudkem Gustava Glücka. Práce italských malířů byla zastoupena portrétem učence, který určil tehdejší ředitel Kaiser Friedrich Musea v Berlíně Hermann Voss (1884–1969) jako dílo Sebastiana Ricciho. Obraz nabízený za 6.500 Kč prošel mimo jiných kolekcí i sbírkou Eduarda Friedricha Webera (1830–1907) v Hamburku63. S poměrně vysokou cenou 8.000 Kč byla nabízena dvojice zátiší s ptáky blíže neidentifikovaného autora spojeného s lázněmi Karlovy Vary, který svá plátna signoval „C. Riemer 1858“. Nejvýše vyvolávanou položkou aukce se stal návrh Hanuše Schwaigera na freskovou výzdobu průčelí zámku v Průhonicích, kterou realizoval roku 1892 společně s Maxmiliánem Pirnerem. Akvarel komorních rozměrů zachycující vítězství sv. Jiří nad drakem byl nabídnut za 16.000 Kč. Jiným příkladem vysoce ceněných prací na papíře byla nabídka dvojice kolorovaných mezzotint Christiana Rugendase vyvolávaných společně za 6.000 Kč. Rozměrné listy s figurálními scénami byly vytvořeny podle návrhů Williama Redmora Bigga pro anglické nakladatelství v závěru 18. století. Poslední dražba z této série byla uspořádána před koncem roku v prvních prosincových 64 dnech. Z celkového počtu 540 položek tvoří v katalogu největší skupinu opět závěsné obrazy, které však 61

Tyto hodiny později prošly sbírkami Otto Honeggera (1911–1967) a Emila Georga Bührle (1890– 1956) Oerlikon. Naposledy byly draženy s odhadní cenou 66 – 76.000 euro 11. 5. 2013 firmou Auktionen Dr. Crott v Manheimu, aukce č. 87, položka č. 190. Publikováno: H. M. Vehmeyer, Clocks. Their Origin and Development 1320–1880. Volume I. Wilsele 2004.

62

Aukční síň Maison antique. XIII. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu a jiných uměleckých předmětů ze zámku Průhonice a jiného majetku. II. díl, aukce 8.–9. 10. 1928, Praha.

63

Carla Schmincke, Samler in Hamburg: Der Kaufmann und Kunstfreund Konsul Eduard Friedrich Weber 1830–1907 (disertační práce) Kulturgeschichte und Kulturkunde Institut Universität, Hamburg 2004, s. 201.

64

Aukční síň Maison antique. XIV. dražba starožitností, nábytku, obrazů, gobelinů, vzácných starých

287


reprezentují převážně práce na papíře spolu s menšinou pláten. Kresbou, akvarelem a kvašem byly v souboru zastoupeni především domácí umělci. Návštěvníci aukce mohli vybírat mezi díly klasiků 19. století, jako byli příslušníci malířské rodiny Mánesů, Jaroslav Čermák, nebo Václav Brožík. Celými sériemi kreseb byli reprezentováni umělci Max Pirner, Jan Preisler, Alois Kalvoda, či Hanuš Schwaiger. Z autorsky určených prací na plátně vynikla náboženská scéna připsaná Benátčanu Giovanni Battista Piazzettovi vyvolaná za 3.000 Kč65, několik prací Augusta Piepenhagena a krajina z vysočiny Antonína Chittussiho, opatřená posudkem Františka Xavera Harlase, nabízená za 5.500 Kč. Obchodně nejvýznamnější částí nabídky se stal soubor nábytkového vybavení obsahující množství luxusních kusů s vyvolávacími cenami v rozmezí 3 – 7.000 Kč. Součástí nabídky byla též historizující salonní souprava nabízená za 12.000 Kč. Znovu se v katalogu objevily vedle jiných neúspěšně nabízených předmětů i věžové hodiny neprodané v předešlých aukcích za původní nesníženou cenu. Nejvýše hodnocenými položkami dražby se stala trojice rozměrných vlámských gobelínů z 18. století. Tapisérie byly zdobeny figurálními kompozicemi a krajinnou scenérií. Jejich vyvolávací ceny se pohybovaly v rozmezí 28–42.000 Kč. V rámci obchodních aktivit firmy Maison antique se setkáváme s majetkem Arnošta Emanuela Silva Tarouca naposledy na jaře roku 1930.66 Aukční nabídka složená z více různých zdrojů čítající celkem 464 položek byla kvalitativně poměrně chudá. V katalogu se objevilo množství předmětů neprodaných v předchozích velkých dražbách. Nízká atraktivita zboží se projevila v omezeném zájmu publika. V případě obrazů se prodalo pouhých 9 položek z celkových 56 v hodnotě několika stokorun za kus. Je zřejmé, že se jednalo spíše o nedostatek kvalitního zboží, než o sníženou koupěschopnost sběratelů. Většina těch položek, které se nakonec prodaly, byla dražena a jejich cena vzrostla pokaždé několik příhozů nad vyvolávací úroveň. Z průhonického inventáře se v aukčním katalogu mimo dalších předmětů objevil též jeden z gobelínů nabízených v prosinci 1928. Ani snížení vyvolávací ceny z 28.000 na 16.000 Kč mu však k prodeji nepomohlo. Navzdory výsledkům poslední zmiňované dražby lze konstatovat, že prodej sbírek a vybavení průhonického sídla proběhl úspěšně. Výsledek je zřejmý především v porovnání s ne zcela vydařenou dražbou pořádanou v Čechách pod Kosířem. K dobrému výsledku přispěly i proměněné dobové podmínky konce dvacátých let, kdy spolu s vrcholící konjunkturou dosáhl svého vrcholu i aukční trh. Prodej byl svěřen jednomu z předních aukčních domů sídlících v hlavním městě, který vedle profesionálního vedení samotných dražeb poskytl svým klientům i náležitou propagaci v dobových médiích. Poslední část vybavení průhonického zámku byla dražena ve dvou aukcích po smrti Arnošta Emanuela Silva Tarouca v únoru a březnu roku 1937 firmou Václava Hořejše. Po smrti hraběte skončilo rodině užívací právo v dosud obývaných prostorách zámku prodaného v roce 1927 československému státu a byt musel být vyklizen. Dražby se nemohlo jako v předchozím případě ujmout Konsorcium starožitníků, které již aukce nepořádalo. Odprodejem byla tedy pověřena firma Václava Hořejše s dostatkem zkušeností s podobnými prodeji.67 Celý soubor byl rozdělen do dvou aukcí pořádaných v únoru a březnu 1937.68 Dohromady se jednalo o necelé dva tisíce

zbraní, porculánu a jiných uměleckých předmětů ze zámku Průhonice a jiného majetku. III. díl, aukce 4.–6. 12. 1928, Praha. 65 66

Smrt sv. Josefa chybně uvedená jako Ježíš uzdravující slepce. Aukční síň Maison antique. XIX. dražba starožitností, nábytku, obrazů, grafiky, starých zbraní, keramiky, koberců, gobelínů a jiných uměleckých předmětů ze sbírky pražského sběratele a jiného majetku, aukce 5.–7. 12. 1929, Praha.

67

Zase velká sbírka rozprodána, Sběratel VIII, 1937, s. 13–14.

68

Katalog zařízení zámku Průhonice. Obrazy českých a hol. mistrů, starožitný nábytek, zbraně, perské koberce, porcelán a jiné umělecké předměty. Umělecká aukční síň V. Hořejš, aukce 9.–11. 2. 1937, Praha. Katalog II. části zařízení zámku Průhonice. Obrazy českých a hol. mistrů, starožitný nábytek,

288


katalogových položek, z nichž 470 připadalo na malířská díla, většinou práce na papíře a grafické listy. Nejvíce předmětů spadalo do kategorie užitého umění. Byl to především nábytek, koberce, porcelán, sklo, knihy a lovecké trofeje. Úvod k prvnímu katalogu zaměřený na kontakty Josefa Mánesa s rodinou napsal publicista Karel Koval (1894–1956). Přesto, že většina významnějších uměleckých děl z majetku Silva Tarouců byla rozprodána v předchozích letech, uchoval poslední zámecký pán několik drobných prací, které se staly ozdobou těchto aukcí. Jednalo se nejčastěji o kresby, či malby spjaté s rodinou, její historií a samotnými Průhonicemi. Ve svém souhrnu odkazují k vnitřnímu světu svého majitele, který byl okolnostmi donucen vzdát se svého majetku, a tyto předměty byly tím posledním, co pro své soukromí uchoval. Bylo to pár drobných mánesián a několik souborů prací zachycujících interiéry zámku a pohledy do jeho milovaného parku a okolní krajiny. Kvalita a výjimečnost těchto dílek byla oceněna publikem, které vyhnalo ceny některých kreseb do nebývalé výše. Přípravná kresba pro společný Portrét dětí hraběte Augusta Alexandra Silva Taroucy z roku 1867, zachycující mimo jiné dětskou podobu svého posledního majitele, vystoupala z vyvolávací ceny 1.000 Kč na konečných 4.000 Kč. Ještě lépe si vedla půvabná drobná sépiová perokresba o rozměru 13 x 8 cm s námětem mladé dámy kopírující obraz Amora v obrazové galerii. Při vyvolávací ceně 1.500 Kč za ni nový majitel zaplatil 8.000 Kč, tedy sumu srovnatelnou s cenami některých maleb starých mistrů.69Uměleckoprůmyslové muzeum zakoupilo za 1.300 Kč Mánesův akvarel hraběte Swéerts–Šporka v dětském věku. Draženy byly též Roubalíkovy kopie šesti přípravných maleb rodových portrétů z Čech pod Kosířem a Madony s dítětem Josefa Mánesa, které byly odprodány rodinou v minulých letech. Cena madony se vyšplhala na 1 900 Kč a dvojice portrétů byly prodány za 400 – 800 Kč. Z let 1849 a 1850 byly po desítinásobném navýšení prodány v rozmezí 500 – 900 Kč čtyři akvarelové záznamy interiérů průhonického zámku od Luisy Piepenhagenové, které získalo pražské Městské museum. Jiným cyklem spojeným se zámkem bylo jedenáct olejomaleb Aloise Kirniga zachycujících různé pohledy na Průhonice. Jejich výsledné ceny se pohybovaly mezi 760 – 2.080 Kč. Další pohled na Průhonický park vytvořený Aloisem Kalvodou dosáhl ceny 820 Kč. Místní tématice byl věnován i cyklus akvarelů Jana Heřmana s náčrty podle nástěnných maleb v zámeckém kostele. Vysokého nárůstu se dočkala též upomínka na práci Hanuše Schwaigra, kterou byla drobná kresba se sv. Hubertem z roku 1892 prodaná za konečných 2.000 Kč.70 Za obchodním úspěchem tohoto podniku stály vedle kvality některých nabízených děl a proslulosti jejich majitele též nízko nastavené vyvolávací ceny, které měly zajistit bezproblémový odbyt celé pozůstalosti. Zvláště zřejmé je to v případě části knihovního fondu, kde byly například humanistické tisky v původních renesančních vazbách nabízeny v rozmezí 10 – 50 Kč.

35. Jindřich hrabě Clam-Martinic (1863–1932), zámek Smečno Velkostatkář a politik. Aukce 23. – 25. 5. 1927 Aukční síň Maison antique VIII. Aukce 29. – 31. 10. 1927 Maison antique IX Aukce 7. – 9. 2. 1928 Aukční síň Maison antique X. zbraně, perské koberce, porcelán a jiné umělecké předměty. Umělecká aukční síň V. Hořejš, aukce 3.– 5. 3. 1937, Praha. 69

František Žákavec, Nová Mánesiána, Umění X, 1937, s. 235–238.

70

Aukce zařízení zámku v Průhonicích, Umění X, 1937, s. 247–249.

289


Aukce 3. – 4. 12. 1930 Aukční síň Maison antique XXIV. Společně s nabídkou poslední částí vybavení zámku v Kolešovicích byla roku 1927 započata série dražeb, v níž byl vyprodáván mobiliář Clam–Martinického zámku Smečno. Sídlo bylo odebráno původním majitelům již v roce 1922 v souvislosti s politickou činností Jindřicha Clam–Martinice, který byl ve válečných letech 1916 a 1917 ministerským předsedou rakousko-uherské monarchie.71 Vybavení sídla zůstalo v majetku rodiny i po konfiskaci panství československým státem. Následujícím držitelem zbytkového velkostatku bez zámecké budovy se stal dosavadní hraběcí ekonom bankéř Filip Jarolím se svou manželkou Amálií.72 Podobně jako v i jiných případech nelze všechny předměty z těchto aukcí spojovat s Clam– Martinickou proveniencí. K různorodosti zdrojů nabízeného zboží ostatně odkazují i tituly příslušných aukčních katalogů. V osmé aukci Konsorcia starožitníků lze ve spojitosti se smečenským sídlem uvažovat o protějškových portrétech šlechtického páru z rodu Martiniců, signovaných Bartolomeem Saarburgem v roce 1621. Jinou významnou položkou se stala historická scéna zachycující Catonovu smrt od Baltassara Peruzziho opatřená odborným posudkem Theodora Frimmela (1853–1928), který dílo v roce 1920 publikoval.73 Z další nabídky jmenujme společnou práci Louise Pierra Verweé a Eugéna Josepha Verboeckhovena, pastorelu Johanna Heinricha Roose, lovecké zátiší Jana Fyta, krajinu Jana Jakuba Hartmanna, či práce z minulého století zastoupené čtyřmi obrazy Ludvíka Kohla a malbou Franze Matsche. Vedle dalších zdrojů se k smečenskému původu přihlásila i následující podzimní aukce Maison antique, která návštěvníkům paláce Bellevue představila necelých 400 uměleckých děl, nábytkového vybavení a starožitností.74 Mezi 80 nabízenými malbami vyniká dvojice krajin s náboženskými náměty Paula Brila, portrét církevního hodnostáře Jeana Baptista Loo původně ze sbírky Hignard v Nantes, dvojice obligátních krajin se zvířecí stafáží Philippa Roose, marina Bonaventury Peterse, či autoportrét Jana Kupeckého. Součástí nabídky byl i soubor starých tisků ze 17. a 18. století obsahující kompletní Sporkovo vydání Das christliche Jahr s Rentzovými ilustracemi, 31 svazků Diderotovy Encyklopedie s dodatky a další díla z oblasti historie, ekonomie, náboženství a výtvarného umění. V draženém souboru byla početně zastoupena též sklářská díla a porcelán. Následující dražba se nijak nevymykala dosavadnímu obsahovému složení. Autoři katalogu však využili skutečnosti, že některá z děl byla opatřena písemnými posudky a oddíl věnovaný malbě opatřili pro větší efekt poznámkou: „Obrazy jsou katalogisovány na základě archivních záznamů, pokud tyto jsou po ruce a označeny jsou dle písemných posudků dra G. Glücka, ředitele vídeňské obrazárny, prof. dra Ludvíka W. Abelesa, historika umění, jakož i dle prohlídky a expertisace p. dra F. X. Harlasa, ředitele Městského musea v Praze.“75 Toto ujištění se však netýkalo zdaleka všech předložených pláten. Posudkem Gustava Glücka (1871–1952) a Ludwiga Wilhelma Abelese (1867–1937) byla opatřena pouze rozměrná žánrová scéna Davida Tenierse mladšího s poměrně vysokou vyvolávací cenou 21.000 Kč. Autorství pastorální scény Pieterse Berghema Claese, interiéru krčmy Egberta van Heemskerk, lesní

71

Felix Höglinger, Ministerpräsident Heinrich Graf Clam–Martinic, in: Studienzur Geschichte der Österreichisch–Ungarischen Monarchie 2, Graz 1964, s. 236.

72

Rudolf Lustig – František Světnička, Schematismus velkostatků v Čechách, Praha 1933, s. 304 – 305.

73

Theodor von Frimmel, Baltassare Peruzzi, Studien und Skizzen zur Gemäldekunde V, Wien 1920, s. 156.

74

Aukční síň Maison antique. IX. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánua.j. uměleckých předmětů ze zámku smečenského, jihočeského zámku a jiného majetku. Aukční síň Maison Antique, aukce 29.–31. 10. 1927, Praha.

75

Aukční síň Maison Antique. X. dražba starožitností, nábytku, obrazů starých mistrů, porculánu, vzácných starých zbraní a jiných uměleckých předmětů ze zámku smečenského, bývalého šlechtického a jiného majetku, aukce 7.–9. 2. 1928, Praha.

290


scény Paula Manzoniho, scény s dětmi Cesare Patteina a krajiny Hermana Saftlebena bylo doloženo přípisem Františka Xavera Harlase. Z ostatních maleb nabízených v dražbě vyniká Zátiší s beranem Jana Fyta, Portrét paní Fürstl–Teichegg Václava Mánesa, přímořská krajina Jose de Mompera a Jana Bruegela, či Ptačí koncert Paula de Vos. Pro aukci byl poněkud neobvyklý soubor sakrálního náčiní obsahující mimo jiné i pozdně středověkou cínovou křtitelnici s víkem. Celkem bylo pražskému publiku nabídnuto 423 položek, z nichž malba a kresba čítala 109 kusů. Naposledy pak byly obrazy a nábytek ze zámku Smečno draženy o dva roky později v aukci č. XXIV.76 V téže době byla rozprodávána i zámecká knihovna antikvářem Oldřichem Pyšvejcem, který při této příležitosti vydal zvláštní katalog.77

36. Bruselská šlechtická sbírka Aukce 20. – 22. 2. 1929 Maison antique XV. Počátkem roku 1929 byla v rámci XV. aukce konsorcia starožitníku nabídnuta pražským sběratelům kolekce 13 obrazů a jedné sochy z bývalé šlechtické sbírky v Bruselu. 78 Nejčastěji byla v souboru zastoupena díla nizozemských mistrů 17. století doplněná pracemi italských, francouzských a anglických malířů. Obchodně nejúspěšnější položkou se stala monumentální malba Francesca Albaniho zachycující Spící Venuši s Amorem a putty v krajině. Obraz byl prodán za 11.500 Kč při vyvolávací ceně 10.000 Kč. Podobně úspěšný byl jiný Ital, Salvator Rosa, jehož Lesnatá krajina s figurální stafáží byla vydražena s nárůstem ceny za konečných 3.500 Kč. Z nizozemských prací byla za 7.000 Kč prodána krajina Cornelise van Huysmans a marina s postavami rybářů Gerrita Lundense kterou nový majitel získal za 6.100 Kč. Naopak bez kupce zůstala rozměrná Italská krajina Jana Dirksze Botha, doplněná figurami koupajících se víl Cornelise van Poelenburgha, nabízená za 12.000 Kč. Neprodána zůstala též pastorela Simona ven der Does, portrét starého muže od Gerrita van Honhorst či malířské zátiší připsané Hermanovi van der Myn. Z francouzských prací byl neúspěšně nabídnut Portrét dámy Hyacintha Rigauda či Portrét pana de Hauteffeuille od Nicolase de Largilliére, který byl nakonec prodán za 7.000 Kč. V kolekci byl zastoupen též Angličan Richard Brompton portrétem vysokého úředníka, který zůstal neprodán. Španělsko reprezentoval Francisco Goya, jehož Podobizna staré ženy byla vydražena za 2.500 Kč. Mužský portrét téhož autora podobně jako Poprsí vousatého muže připsané Giuseppe Riberovi zůstal bez kupce. Mimo díla z uvedené kolekce bylo v aukci nabízeno ještě několik významnějších pláten. Z těch uveďmě alespoň historickou scénu Jaroslava Čermáka zachycující Bruselskou střeleckou gildu nad mrtvolami Egmonta a Horna inspirovanou malbou Louise Gallaita, mužský portrét Antonína Machka, žánrovou scénu Hendrika Monmerse, nebo portrét dona Prospera od Juana de Pareja. Uvedená aukce je jedním z příkladů importu uměleckých děl starých mistrů do Československa na sklonku vrcholící hospodářké konjunktury.

76

Aukční síň Maison antique. XXIV. Aukce starožitností, nábytku, obrazů, grafiky, knih, starých zbraní, skle, keramiky, koberců, textilií a jiných uměleckých předmětů ze zámku smečenského a majetku soukromého, aukce 3.–4. 12. 1930, Praha.

77

Došlé katalogy, Vitrinka VIII, 1931, s. 88.

78

Národní galerie Praha, knihovna, sign. AB 899 Aukční síň Maison antique. XV. dražba starožitností, nábytku, obrazů, starých zbraní, porculánu a jiných uměleckých předmětů ze zámeckého a jiného majetku, aukce 20.–22. 2. 1929, Praha.

291


37. Jindra Patrně technický redaktor a pedagog průmyslové školy ing. Jaroslav Jindra (1874– 1958). Aukce 2. – 3. 12. 1929 Aukční síň Zástavního a půjčovního úřadu XL.

38. Bohdan Kaminský (1859–1929) Básník a překladatel v Praze. Aukce 26. – 28. 3. 1930 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LVII. Aukce 12. – 14. 5. 1930 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LVIII. Na jaře roku 1930 byla ohlášena dražba pozůstalosti po nedávno zesnulém Karlu Buškovi, známém v literárním světě pod pseudonymem Bohdan Kaminský. 79 Rodák z obce Husa nedaleko hradu Sychrova pocházející z řezbářské rodiny, se vyučil řemeslu u svého otce a potom pokračoval na pražské Akademii, odkud odešel, aby se věnoval literární dráze. Vydal několik sbírek symbolistní poesie, od níž se postupně posunul až k satyricky laděným prózám. Významná byla jeho činnost dramatická a překladatelská. Do češtiny převedl všechny Moliérovy hry a některé kusy Williama Shakespeara. 80 Seznam vydaný k této příležitosti byl uveden vzpomínkovým textem esejisty a kritika Jarmila Krecara, který pak dále psal úvody pro Jeřábkovy katalogy několik následujících let. 81V seznamu byly pečlivě rozděleny jednotlivé kategorie zboží a zvlášť uvedeny ty kusy, které pocházely z básníkova majetku. Celkem bylo nabízeno přes 600 položek, z nichž byla necelá polovina tvořena zmíněnou pozůstalostí. Vedle několika obrazů a kreseb od Aloise Kalvody, Luďka Marolda, nebo Jana Zachariáše Quasta mohl návštěvníky zaujmout rozsáhlý soubor 44 kusů pseudohistorického nábytku vlastnoručně vytvořeného Bohdanem Kaminským, odkazující k jeho řezbářskému školení. Součástí nabídky byl i soubor maleb a kreseb mladšího bratra Konstantina Buška, který pracoval jako kreslíř a redaktor pro některá pražská nakladatelství. Kaminského společenské kontakty dokládá několik vlastních portrétů od Viktora Olivy, Karla Svobody nebo Maxe Švabinského, podobně jako osobní věnování na výtvarných dílech Mikoláše Alše, Ferdinanda Felce, Viléma Trska, Karla Šimůnka, Jana Prouska, Františka Cíny Jelínka, Ladislava Ehrlicha a dalších. Jinou zajímavou stopou z básníkova života byl soubor fotografií význačných osobností s jejich podpisy a věnováním. Mezi více než dvaceti snímky se nacházely především podobizny herců a operních zpěváků. Zajímavé byly dvě skupinové fotografie, které zachytily Kaminského mimo jiných ve společnosti Aloise Jiráska a historika umění Karla Boromejského Mádla a podruhé s novinářem Josefem Anýžem a pozdějším protektorátním ministrem Vladislavem Klumparem. Předaukční výstava zaznamenala rekordní návštěvnost. V následné dražbě pak aukční síň nestačila návalu návštěvníků, z nichž však mnozí přišli jen přihlížet a sami nedražili. 82 Celkem bylo 79

Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka. LVII. aukce pozůstalosti po Bohdanu Kaminském. Obrazy (Marold, Aleš, Prof. Švabinský, Kalvoda atd.), mědirytiny, fotografie s podpisy, knihy (legionářské tisky), sklo, porculán, básníkem řezaný nábytek, hodiny, lustry, aukce 26.–28. 3. 1930, Praha.

80

Více k literárnímu dílu Bohdana Kaminského viz: Albert Pražák, Bohdan Kaminský sedmdesátníkem, Rozpravy Aventina IV, 1928–1929, s. 227–228.

81

Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s. 245, 248.

82

Pozůstalost spisovatele Bohdana Kaminského, VitrinkaVII, 1929–1930, s. 169.

292


licitováno o 350 položek. Prodáno bylo i 37 kusů Kaminským vlastnoručně vyrobeného nábytku za celkovou částku 30.000 Kč restauratéru na Masarykově nádraží A. Papelhámovi. Zájem vzbudila též básníkova podobizna od Maxe Švabinského, za níž byla složena cena 8.500 Kč. Celková částka utracená na aukci bez přirážky byla 89.000 Kč. „Zájem o dražené věci byl velký a všechno přešlo, arci jednotlivě, do soukromého majetku pražských sběratelů a ctitelů básníkových.“83

39. Erich a Alžběta Dillidierovi, zámek Bránky na Moravě Aukce 30. – 31. 5. 1930 Aukční síň Maison antique XXII. Původně součást velkostatku Valašské Meziříčí v držení hrabat ze Žerotína. Roku 1930 statek rozprodáván po částech Erichem a Alžbětou Dillierovými. Majitelem zámku se stal MUDr. Josef Čeladník. Pozemky získal továrník Jan Křižan (+ 1941) ve Valašském Meziříčí.84

40. Jan Kubelík (1880–1940) Houslista a hudební skladatel. Aukce 10. – 12. 6. 1930 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LIX. Jeřábkova dražba počátku třicátých let, která dobře ukazuje práci s propagačním potenciálem významných jmen dosavadních majitelů nabízených předmětů. V titulu katalogu LIX. aukce je tučným písmem uvedeno, že se jedná mimo jiné o díla z majetku mistra Jana Kubelíka, který je pak zmíněn i v Krecarově předmluvě.85 Z celkových 763 aukčních položek však z uvedeného zdroje pocházelo jen asi 34 předmětů, kterých se houslový virtuos zbavoval při finančním krachu spojeným se zakoupením dolnorakouského zámku Rotenturm. Vedle obvyklého sortimentu bylo v aukci nabízeno více než sto loveckých trofejí evropské vysoké i exotické zvěře nebo 30 autografů různých evropských literárních a uměleckých osobností.

41. Marie Joseph Léon Iwill Clavel (1850–1923) Francouzský malíř činný v Paříži. Aukce 9. 11. 1930 Rudolf Weinert

83

Pozůstalost Bohdana Kaminského prodána v aukci, Rozpravy Aventina V, 1929–1930, s. 334.

84

Rudolf Lustig, Schematismus velkostatků v zemi Moravskoslezské, Praha 1935, s. 219.

85

Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka. LIX. aukce obrazů (Bedř. Havránek, A. Hudeček, Obrovský, Pirner, Quast, Věšín), grafiky, knih a rukopisů, skla, porculánu, sbírky zbraní, nábytku, hodin, lustrů, perských koberců z majetku mistra J. Kubelíka, dále z pozůstalosti pražského sběratele a j. majetku, aukce 10.–12. 6. 1930, Praha.

293


42. Josef Lukavský (1874–1929) Herec a spisovatel v Praze. Aukce 21. – 23. 10. 1930 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LXII. Aukce 20. – 22. 11. 1930 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LXIII. Aukce 22. – 24. 1. 1931 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LXV. Aukce 26. – 28. 5. 1931 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka LXIX. Aukce 4. – 7. 4. 1932 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka LXXIX. Jednou z osobností, jejíž majetek byl roku 1930 u Jeřábka nabídnut pražským sběratelům, byl nedávno zesnulý spisovatel a herec Josef Lukavský. 86 Jeho všestranné umělecké zájmy lze stopovat již od dob mládí, kdy si v Praze přivydělával v advokátní kanceláři a v účtárně, aby mohl trávit volné chvíle mezi malíři z Monaka na Betlémském náměstí či kočovat s malými divadelními společnostmi po venkově a menších městech. Psal satirické divadelní kusy, dramata a kabaretní komedie. Z jeho pera vyšla též řada konvenčních románů pro široké čtenářské vrstvy.87 Do divadelního provozu se zapojoval nejen jako autor, ale některé z her sám režíroval a v mnohých i hrál. Podobně nezůstal jen spisovatelem, ale věnoval se i nakladatelským aktivitám. Aukční katalog s životopisným textem od Jarmila Krecara obsahuje více než tisíc položek, z nichž většina pochází z majetku spisovatele.88 Další předměty z jeho pozůstalosti, některé po snížení vyvolávací ceny znovu nabídnuté, se objevovaly ještě v následujících čtyřech dražbách. Z uměleckých děl vedle různých, často neznámých starých mistrů a autorů 19. století použitých k výzdobě Lukavského biedermayerových interiérů, vynikají celé konvoluty kreseb a akvarelů. Zájemci mohli vybírat v této aukci i několika následujících z krajin Aloise Bubáka, ilustrací Viktora Olivy, Věnceslava Černého, Josefa Ferdinanda Heteše, Emila Zillicha, nebo karikatur Josefa Koudelky a Karla Nejedlého. Nečekanou část dražebního pořadu vyplnila sbírka více než sta kusů starožitných šperků. Vedle různých závěsů, jehlic, náramků a broží mezi nimi bylo například i 66 prstenů, nebo 20 párů náušnic. Ještě rozsáhlejší pak byly soubory historického skla a porcelánu. Součástí nabídky bylo též nábytkové vybavení spisovatelova domova z pražské Malé Strany.

43. Karel Želenský (1865–1935) Herec a divadelní ředitel v Praze. Aukce 20. – 22. 11. 1930 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LXIII. Aukce 11. – 13. 12. 1930 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LXIV. V dražbě z prosince roku 1930 byly k několika položkám z pozůstalosti Josefa Lukavského přidány sbírky a nábytek Karla Drápala, známého herce a divadelního ředitele používajícího pseudonym 86


87

Již samotné názvy románů J. Lukavského jsou vypovídající: Usměvavé tygřice, Dáma s dogou, Satanova prohra, Sodomské město, Vášnivé ženy aj.

88

Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka. LXII. aukce obrazů (Aleš, Havránek, Chittussi, Liška, Marold, Věšín a j. českých mistrů), starožitných šperků, sbírky skla, porculánu, hodin, zbraní, nábytku, lustrů z pozůstalosti herce a spisovatele J. Lukavského a.j., aukce 21.–24. 10. 1930, Praha.

294


Karel Želenský.89 Tento soubor neobsahoval žádná význačná umělecká díla, závažnější byla snad pouze kolekce desítek historických šperků, svým charakterem blízká obdobné sbírce z dražby Lukavského sbírky. Odprodej tohoto majetku patrně souvisel s majitelovým stěhováním. Želenskému v roce 1930 skončilo jednoleté ředitelské angažmá ve Východoslovenském národním divadle, odkud se vracel zpět do Prahy, aby pracoval v nově vznikajícím Jiráskově divadle ve Vršovicích.90

44. MUDr. Alois Engelbrecht (1862–1926) Lékař v Praze, člen Kroužku staršího umění malířského a Společnosti sběratelů a přátel umění. Aukce 3. – 5. 11. 1930 I. díl. Státní zástavní XLIII. Aukce 1. – 2. 12. 1930 II. díl. Státní zástavní XLIV. Pražský lékař Alois Engelbrecht vstoupil poprvé do širšího kulturního povědomí ve spojení s výstavou děl Josefa Navrátila pořádanou Krasoumnou Jednotou v roce 1909, jejímž byl iniciátorem. 91 Na tuto přehlídku zapůjčil 13 obrazů z vlastní rozsáhlé kolekce. Ke sbírání malířových děl se dostal díky působení v rodině legendárního pražského obchodníka s obrazy Salvatora Kominíka, kde za léčbu jako honorář dostával Navrátilovy malby.92 Vedle dalších českých autorů jako byl Antonín František Hampisch, František Xaver Procházka, August Piepenhagen, Max Haushofer nebo Viktor Barvitius sbíral díky inspiraci Prokopa Tomana i díla nizozemských mistrů 17. až 19. století doplněná několika malbami italskými.93 Na společné sběratelské zážitky vzpomínal Toman v úvodu k dražbě Engelbrechtovy pozůstalosti: „Byly to krásné, nezapomenutelné dny, kdy svěřovali jsme sobě mnohá sladká sběratelská tajemství a nové akvisice. Nezapomenu nikdy toho ušlechtilého závodění v obrovské aukci sbírky Hoogendijkově a bezprostředně před válkou v aukci proslulé obrazárny Rudolfa Peltzra z Kolína nad Rýnem.“94 Význam některých jeho akvizic potvrzuje případ rembrandtovského obrazu Svatba Alexandrova, který zaměstnával počátkem dvacátých let přední evropské znalce a vzrušoval pražskou uměleckohistorickou veřejnost. Jednalo se totiž o malbu, kterou získal původně Engelbrecht pro svou sbírku v aukci oblíbené amsterdamské firmy Federik Muller a Cie v roce 1911. 95 Současníky bylo náležitě oceňováno i jeho veřejné působení v rámci Kroužku přátel staršího umění malířského a pozdější 89


90

Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka. LXIII. aukce obrazů (Aleš, Havránek, Chittussi, Marold a jin. českých mistrů), grafiky a knih, starožitných šperků, skla, porculánu, hodin, nábytku, lustrů a perských koberců. II. část pozůstalosti herce a spisovatele J. Lukavského a ze sbírek p. řed. Karla Želenského a j. m., 20.–22. 11. 1930, Praha.

91

Seznam výstavy děl Josefa Navrátila. Rudolfinum. Únor – březen 1909 (kat. výst.), Krasoumná jednota, Praha 1909.

92

Prokop Toman, Za MUDrem Aloisem Engelbrechtem, VitrinkaIV, 1926–1927, s. 127–128.

93

Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s. 245, 247, 249.

94

Prokop Toman, MUDr. Alois Engelbrecht, in: Ústřední dražebna Státního zástavního a půjčovního úřadu. Aukční síň Ladislav Ryšavý. Dražební katalog obrazů, skla, porculánu, nábytku, koberců a jiných předmětů uměleckého průmyslu ze sbírek pražského lékaře pana MUDra A. Engelbrechta a jiného soukromého majetku, aukce 1. a 2. 12. 1930, Praha 1930, s. 1 – 3.

95

Prokop Toman, Praha nalezištěm Rembrandtů, Drobné umění. Výtvarné snahy IV, 1923, s. 38–42.

295


Společnosti sběratelů a přátel umění, kde se aktivně spolupodílel na přípravě a pořádání výstav prací Karla Škréty, Petra Brandla, Jana Kupeckého, Václava Vavřince Reinera a přehlídky kreseb starých českých mistrů.96 Po Engelbrechtově smrti na konci roku 1926 se počítalo s věnováním sbírky do majetku Moderní galerie.97 Krátce po pohřbu však byla celá pozůstalost dědici prodána za celkovou sumu 950 tisíc Kč a následně byla obchodníkem postupně dále rozprodávána. 98 Celou kolekci Navrátilových maleb získal například Rudolf Ryšavý. 99 Do dvou veřejných dražeb pořádaných v listopadu 100 a prosinci roku 1930 se tak dostaly již jen zbytky z kdysi obdivované sbírky. Zájemci mohli vybírat z děl Jana Vojtěcha Angermayera, Augusta Piepenhagena, nizozemců Arnolda Boonena, Jana de Braye, Quirijna Gerritszoona van Brekelenkam, Gerrita van Honthorst, Aelberta Verhoesena či Angličanů Godfreye Knellera a Thomase Lawrence. Vedle souboru předmětů uměleckého průmyslu stojí za zmínku několik knih ze sběratelova majetku zaměřených na dílo starých nizozemských a německých mistrů, slovníky umělců, příručky malířských technik a metodologické studie zaměřené na umělecké znalectví.

45. J. Bláha Aukce 11. – 13. 12. 1930 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LXIV.

46. Polák Aukce 22. – 24. 1. 1931 Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka LXV.

47. Karel Štapfer (1863 – 1930) Malíř a scénograf v Praze. Aukce 23. – 25. 2. 1931 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka LXVI. Aukce 30. 3. – 1. 4. 1931 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka LXV. K dalším kolekcím draženým Zdeňkem Jeřábkem počátkem třicátých let se strukturou i vazbou na divadelní prostředí řadí pozůstalost malíře Karla Štapfera. 101 Tento výtvarník patřící mezi mladší 96

Prokop Toman, Vzpomínka na MUDra Aloise Engelbrechta, Výtvarné snahy VIII., 1926–1927, s. 180–181.

97

Prokop Toman, Soudobé galerie českých mistrů v Praze, Dílo XXIII, 1931, s. 301.

98

Rozsáhlé umělecké sbírky zesnulého MUDr. Engelbrechta, Výtvarné snahy IX., 1927–1928, s. 110.

99 F. K., Aukce sbírky MUDra. A. Engelbrechta, Památky archeologické. Svazek Historie XXXVII, 1931, s. 80. 100

Ústřední dražebna Státního zástavního a půjčovního úřadu. Aukční síň Ladislav Ryšavý. Dražební katalog obrazů, skla, porculánu, nábytku, koberců a jiných předmětů uměleckého průmyslu ze sbírek pražského lékaře pana MUDra A. Engelbrechta a jiného soukromého majetku, aukce 3.–5. 11. 1930, Praha.

101

Umělecká a aukční síň Z. Jeřábka. LXVI. aukce obrazů (Böttinger, Havránek, Hynais, Chittusi, V.

296


příslušníky generace Národního divadla studoval na akademiích v Praze, Mnichově a Paříži, poté působil jako ilustrátor v Praze.102 Pracoval pro Zlatou Prahu a nakladatelství R. Vilímek. Věnoval se též tvorbě diorámat, z nichž bývá nejčastěji připomínán jeho podíl na Maroldově prospektu Bitvy u Lipan. Nejvýznamněji se však zapsal do dějin jevištního výtvarnictví. V letech 1900–1923 působil v Národním divadle jako vedoucí výpravy a návrhář kostýmů a rekvizit. Před první světovou válkou úzce spolupracoval na iluzionistických scénografiích v inscenacích režiséra Jaroslava Kvapila. Ve Štapferově skromné pozůstalosti byly zájemcům nabídnuty především práce generačně blízkých autorů jako je např. Václav Jansa, Robert Holzer, Karel Liebscher, Augustin Němejc, Viktor Oliva, Karel Stroff a další. Z vlastní malířovy tvorby uvádí katalog pouze pět akvarelů s krajinami z domova i zahraničních cest. Zajímavým dokladem scénografické tvorby byla aukční položka sestávající ze Štapferových návrhů jevištní výpravy Prodané nevěsty inscenované v Londýně. Podobně jako u předchozích osobností byly v pozůstalosti nalezeny fotografie a knihy s věnováním odkazující ke společenským a pracovním vztahům majitele. V tomto případě se jednalo o přípisy Emmy Destinové a spisovatelů Bohdana Kaminského, Václava Hladíka, Růženy Svobodové, Svatopluka Čecha, Františka Kohla a dalších.

48. J. Ullrych Aukce 2. – 3. 3. 1931 Aukční síň Zástavního a půjčovního úřadu XLV.

49. Apollo Růžička (1856–1927) Finančník a ředitel Živnobanky mezi léty 1911–1916. Aukce 2. – 3. 3. 1931 Aukční síň Zástavního a půjčovního úřadu XLV. Mezi ucelené soubory pražských sběratelů dražené Ladislavem Ryšavým patří kolekce obrazů vrchního soudního rady J. Ullrycha a sbírka holíčské keramiky a biedermayerového skla ředitele Živnobanky Apolla Růžičky.103 Obě kolekce byly nabídnuty společně v březnové aukci roku 1931.104 Představený soubor keramiky a skla byl obdivován pro svou mimořádnou kvalitu. Tu dokládají například i reprodukce některých kusů v publikacích předního znalce předbřeznového skla Gustava Edmunda Pazaurka (1865–1935) působícího v té době ve vedení Zemského průmyslového muzea ve Stuttgartu.105 Jansa, Kašpar, Mucha a.j. českých mistrů), grafiky, bibliofilských knih, skla, porculánu, hodin, zbraní, nábytku, lustrů a perských koberců z pozůstalosti akad. malíře Karla Štapfera a j. majetku, aukce 23.– 25. 2. 1931, Praha. 102


103


104

Ústřední dražebna Státního zástavního a půjčovního úřadu. Aukční síň Ladislav Ryšavý. Dražební katalog. I. díl vzácné sbírky vrchního ředitele Živn. banky p. Apollo Růžičky: Holíčská keramika XVIII. století a barevné sklo. Sbírka originálů vrchního soud. rady p. J. Ullrycha, aukce 2.–3. 3. 1931, Praha.

105

Gustav Edmund Pazaurek, Gläser der Empire– und Biedermeierzeit, Leipzig 1923; Lenka Tvrzníková, Gustav Edmund Pazaurek 1865–1935 (magisterská diplomová práce), Katedra dějin umění Filozofické fakulty Univerzity Palackého, Olomouc 2011. přístupné z http://theses.cz/id/ kzyx6f/Gustav_Edmund_Pazaurek.pdf ze dne 1. 12. 2014.

297


Některé předměty z této výjimečné sbírky získalo v dražbě pražské Uměleckoprůmyslové museum a muzea v Českých Budějovicích a Martine na Slovensku.106 Celkový výnos aukce činil přibližně 150.000 Kč.107

50. Milde Aukce 23. – 25. 4. 1931 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka LXVIII.

51. ThDr. Doc. Antonín Podlaha (1865–1932) Historik a pomocný světící biskup pražský. Aukce 3. – 4. 10. 1932 Umělecká aukční síň V. Hořejš Aukce 22. – 23. 11. 1932 Umělecká aukční síň V. Hořejš Aukce 29. 9. – 1. 10. 1932 Antikvariát K. Zink Aukce 8. – 10. 5. 1933 Antikvariát K. Zink Aukce 4. – 6. 4. 1933 Umělecká a aukční síň František Šmolík Nepřehlédnutelnou kulturní událostí se stala série dražeb z majetku zesnulého biskupa a historika ThDr. Doc. Antonína Podlahy108 započatá firmou Václava Hořejše roku 1932. Díky působení v mnoha vědeckých, církevních a charitativních korporacích se stal tento prelát významnou osobností veřejného života, jejíž odchod vyvolal širokou odezvu v řadách kulturní komunity. Patrně nejvýraznějším příkladem těchto ohlasů se stala vzpomínková schůze devatenácti korporací, jejichž byl Podlaha členem, uspořádaná na půdě pražské university, kde pronesli svoje projevy Josef Pekař (1870–1937), Josef Vítězslav Šimák (1870–1941), Zdeněk Wirth (1878–1691) a Josef Cibulka (1886–1968).109 Též denní tisk a odborné časopisy přinesly množství nekrologů věnovaných zemřelému. 110 Mezi hlavní profesní úkoly, jimž se Podlaha jako kanovník a později děkan pražské kapituly věnoval, patřilo mimo jiné vedení Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, koordinace archeologických výzkumů na místě stavby, příprava jubilejní svatováclavské výstavy v roce 1929, dohled nad arcibiskupským archivem a kapitulní knihovnou a příprava množství textů věnovaných církevní topografii, archivním pramenům a svatováclavské ikonografii.111 106

F. K., Aukce sbírky vrch. řed. Apolla Růžičky, Památky archeologické. Svazek Historie XXXVII, 1931, s. 80.

107

Poslední dražba u Ryšavého, Vitrinka VIII, 1931, s. 133.

108

Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn. 2), s. 241, 244;Zdeněk Kuchyňka, Biskup Antonín Podlaha, sběratel a mecenáš, Časopis Společnosti přátel starožitností 118, 2010, č. 4, s. 193–206.

109

Biskup Antonín Podlaha. Český kněz, archeolog a historik. Smuteční schůze k uctění jeho památky, Praha 1932.

110

Přehled těchto textů uvádí článek otištěný v rubrice Zprávy z archeologické komise české akademie, Památky archeologické. Svazek Historie XXXVII, 1931, s. 111–112.

111

Josef Dobiáš, Dr. Antonín Podlaha šedesátníkem, Časopis Společnosti přátel starožitností českých v Praze XXXIII, 1925, s. 7–10; Karel Chytil, Antonín Podlaha, Ročenka Kruhu pro pěstování dějin umění za rok 1932, 1933, s. 80–82.

298


Antonín Podlaha byl znám též jako vášnivý sběratel, který občas pořádal prohlídky svých sbírek pro přátele a kolegy z vědeckých a kulturních institucí. Stav této kolekce uměleckých děl a starožitností zachycuje spis jeho obdivovatele a spolupracovníka Antonína Šorma (1890–1947) vydaný po sběratelově smrti.112 Ještě v době příprav svatováclavské výstavy zakoupil Podlaha množství výstavních vitrín na vlastní náklady, s nimiž po ukončení slavnosti počítal pro své sbírky, které měly položit základ zamýšlenému arcidiecéznímu museu. Jisté překvapení proto vyvolalo čtení závěti, která určila pozůstalost pro prodej ve veřejné dražbě, jejíž výtěžek měl být poskytnut rovným dílem Svatovítské jednotě, Dědictví svatého Jana Nepomuckého, Dědictví svatého Prokopa a Růžencové výrobně založené roku1888 Malvínou Helversenovou jako domov pro tělesně postižené dívky. Osobní archiv byl věnován Národnímu muzeu. Ještě před uspořádáním dražby byly vyzvány předem určené instituce, kterým závěť udělovala předkupní právo, aby z kolekce zakoupily vybrané předměty pro své sbírky. Nejintenzivněji této nabídky využilo Národní muzeum, které nové akvizice představilo v říjnu roku 1932 veřejnosti. Dalšími institucemi s předkupním právem na Podlahovu pozůstalost byla Obrazárna vlasteneckých přátel umění, Muzeum hlavního města Prahy, Uměleckoprůmyslové muzeum a Archiv Pražského hradu. Něco z charakteru Podlahovy sbírky vystihují slova Karla Heraina: „Patřil nesporně k těm, kteří se snaží sbírati i s nemalými finančními oběťmi, jen a by zachránili před zkázou vše, co má podle jejich zkušeností a přesvědčení aspoň relativní cenu památkovou a vyžaduje odbornější péče. Proto jeho sběratelská horlivost byla také velice extensivní, zajímala se o tak velký počet oborů, že lze spíše nalézat výjimky, než správně vystihnouti jejich podrobný rozsah.“113 Přes shora naznačenou pestrost uvedených sbírek, je možné stanovit některé okruhy ukazující převažující směry, jimiž se Podlaha jako sběratel ubíral. Měřítkem mu nebylo historické období, ani stylová příslušnost autora, jako spíše blízkost tématu, které by odpovídalo jeho zájmům. Ve sbírce byly zastoupeny v drtivé většině předměty s domácí proveniencí, jejichž výběr se často týkal oblastí přímo souvisejících ať již s vědeckou odbornou činností biskupa nebo s jeho profesními povinnostmi spojenými s jemu svěřenou péčí o metropolitní chrám. Největší skupiny sbírkových předmětů odkazovaly ke svatováclavské tématice v různých médiích a technikách. Jednalo se o malířská díla, kresby, grafiky, barokní skulptury, kovové plastiky i porcelánové figury. Tento soubor tvořil jádro Jubilejní svatováclavské výstavy uskutečněné roku 1929 ve Vladislavském sále pražského Hradu, kde bylo vystaveno kolem 700 předmětů, z nichž více než 200 pocházelo z Podlahova majetku.114 Nasazení, s nímž rozšiřoval své sbírky, dobře dokumentuje nákup dvou středověkých desek s výjevy ze svatováclavské legendy v Galerii André v roce 1927. Náklady na pořízení dvojice maleb činily 30 tisíc korun. 115 K dalším rozsáhlejším tematickým okruhům zastoupeným ve sbírce patřily veduty zachycující historické proměny svatovítské katedrály či obecněji založená skupina rozmanitých pragensií. První dražba z pozůstalosti Antonína Podlahy se konala 3. a 4. října odpoledne v dražebních prostorách bývalého voršilského kláštera. Z pozůstalostního seznamu se po výběru institucí využívajících předkupního práva do prodeje dostaly přibližně dvě třetiny jeho položek. Aukční katalog čítal celkem 556 čísel, mezi nimiž bylo 147 maleb a kreseb. Zbytek pořadu byl vyplněn portrétními miniaturami, grafikou, sklem, porcelánem a nábytkem. V aukci bylo též nabízeno několik předmětů náboženského charakteru, jako jsou relikviáře, liturgické textilie či sochy světců a světic. K nejvýznamnějším uměleckým dílům nabízeným pražskému publiku patřila desková malba bičovaného Krista z 15. století, Jezulátko

112

Antonín Šorm, Sbírky uměleckých předmětů biskupa Dra Antonína Podlahy, Praha 1932.

113

Karel V. Herain, Umělecké a vědecké sbírky + biskupa Dra Antonína Podlahy, Umění VI, 1933, s. 166.

114

Michal Bařinka, Charakter svatováclavských oslav roku 1929 na příkladu Svatováclavské výstavy (bakalářská diplomová práce), Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno 2013, s. 50.

115

Noví čeští primitivové v soukromé sbírce pražské, Národní listy LXVII, 1927, 5. 4. 1927, s. 9.

299


s květinovým festonem Daniela Segherse, rozměrná malba Václava Vavřince Reinera představující sv. Václava, krajiny Norberta Grunda či malby krajinářů 19. století Augusta Piepenhagena, Josefa Navrátila a Antonína Chittussiho. Ilustrovaný katalog opatřený úvodním slovem Václava Vojtěcha Štecha vyšel ve zvláštní grafické úpravě akcentující osobnost sběratele bez obvyklého důrazu na pořádající aukční síň. 116 Aukce proběhla uspokojivě a většina položek přešla do rukou nových majitelů. Celková ekonomická situace však nebyla obchodu příliš nakloněna. Předměty, které Antonín Podlaha nakupoval za vysoké ceny v průběhu války a v následujících letech, byly nabízeny a prodány za ceny výrazně nižší v době počínajících třicátých let, kdy prodeje takovéhoto zboží spíše klesaly. Paralelně s těmito aukcemi pořádal antikvář Karel Zink dražby Podlahovy knihovny.117

52. Eduard V. Frankel (+ 1983), zámek Velké Šárovce (Sáró) okr. Levice Velkostatek. Aukce 12. – 13. 12. 1932 Umělecká aukční síň V. Hořejš Aukce 2. – 3. 10. 1933 Umělecká aukční síň František Šmolík XVI. Aukce 2. – 3. 10. 1933 Pyšvejc XVI. Z aukcí realizovaných Václavem Hořejšem koncem roku 1932 se stal významným rozprodej části sbírek majitele velkostatku ve Velkých Šárovcích Eduarda V. Frankla. Panství bylo postižené redukcí pozemkového majetku a opakovanými sociálními bouřemi místního obyvatelstva. Po množství dramatických peripetií přečkalo do konce války, kdy bylo díky maďarské národnosti majitelů Jozefa Frankla (+1983) a jeho ženy Margity zabráno státem. Klasicistně upravený zámek byl po osvobození vypleněn a srovnán se zemí. Jádro aukční nabídky bylo tvořeno kolekcí habánské–novokřtěnské fajánse 17. století, která sestávala z historických sbírek šárovského sídla, hojně doplňovaných v posledních letech poučenou akviziční činností Eduarda V. Frankla. Dále byly rozprodávány soubory historického skla a vídeňského porcelánu. Součástí dražby bylo též několik kusů nábytku a obrazů, z nichž vynikal portrét dámy od delftského malíře Michiela Janszoona Mirevelta, dvojice krajin Paula Brila, nebo Bitva u Mohanu Salvatora Rossy. Předmluvu ilustrovaného katalogu sepsal spoluzakladatel a pedagog Školy umeleckých remesiel v Bratislave Antonín Hořejš.118

53. Hraběcí zámek na Šumavě Aukce 9. – 13. 12. 1932 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 86. 116

Umělecká pozůstalost Vdp. biskupa Dra. A. Podlahy, aukce 3.–4. 10. 1932, Praha.

117

Sbírky biskupa dra. Podlahy, Sběratel III, 1932, s. 61.

118

Umělecká a aukční síň V. Hořejš. Dražební katalog sbírky velkošiárovského panství (majitel e.v. Frankel), habánské a jiné moravské i slovenské fajance, skla, starovídeňského porculánu, nábytku, obrazů a j., aukce 12.–13. 12. 1932, Praha. Zbytky této kolekce byly draženy o rok později v témže místě jiným aukčním domem: Umělecká aukční síň František Šmolík. Dražební katalog XVI. aukce obrazů porcelánu, skla, slohového nábytku, uměleckých předmětů ze zámeckého a jiného sběratelského majetku a sbírky habánské fajance z velkošiárovského panství, z části na volné podání, aukce 2.–3. 10. 1933, Praha.

300


Rok 1932 uzavřela Jeřábkova aukční síň mimořádnou dražbou vybavení anonymního panského sídla ze šumavského podhůří. Aukční katalog zaznamenává necelých 1200 položek, z nichž více než polovinu činí malby, kresby a grafické práce. 119 Mezi malířskými díly byli zastoupeni především nizozemští mistři 17. století David Teniers, Jan Fyt, Peter Schonbroeck nebo Allart van Everdingen. Vedle nich též například marina rakouského malíře Johanna Christiana Branda, či portrét šlechtičny od Francesca Solimeny. České umělce zastupovala ve sbírce mimo jiných díla Václava Brožíka, Antonína Slavíčka a Joži Uprky. Sběratelsky nejatraktivnější část nabídky však tvořilo několik stovek kreseb a akvarelů v širokém rozpětí od mistrů italské renesance po představitele českého symbolismu. Účastníci dražby se mohli pokusit získat studii Jana evangelisty od Michelangela Buonarrotiho, Vraždění neviňátek Baccia Baudinelliho a další kresby Taddea Zuccara, Tiziana, Tintoretta, Parmigianina, Paola Veronese, nebo Pietra da Cortony. Z nizozemských autorů byly vedle mnoha anonymních listů zastoupeni například Sebastian Vrancx nebo Gebrand van den Eeckhout. Z významnějších domácích prací jmenujme alespoň studie Antonína Chittussiho a Alfonse Muchy. Mnohé závažnější malby byly opatřeny znaleckými posudky a u některých kreseb byl uveden původ ve významných italských a nizozemských sbírkách. Na konec čtyřdenního aukčního pořadu byla po předmětech užitého umění, starožitnostech, nábytku a kobercích zařazena atraktivní nabídka souboru historických palných zbraní na volné podání. Vyvolávací ceny dostupovaly výše maximálně jednotek tisíc, u kreseb byla výjimečně překročena hranice jednoho tisíce korun. Katalog byl ilustrován několika snímky jednotlivých aukčních položek spolu s pohledy do interiérů zámku.

54. Karel Javůrek (1815–1909) Malíř v Praze. Jaromír Javůrek (*1859) Syn malíře Karla Javůrka. Aukce 23. – 27. 1. 1933 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 87. Aukce 6. – 9. 3. 1933 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 88. V lednu120 a v únoru121roku 1933 byl pražskému publiku nabídnut kompletní soubor z majetku Jaromíra Javůrka, který obsahoval též pozůstalost jeho otce, populárního malíře historické školy Karla

119

Umělecká aukční síň Z. Jeřábka. 86. aukce obrazů (Brožík, Čermák J., Mucha, Navrátil, Slavíček, Úprka, Ullmann a j.) a starých mistrů (Brand, Gryef, Tenier, V. d. Meer) a starých vzácných kreseb, grafiky (Švabinský, Alex, Hollar, Heger a j.), starých zbraní, starožitných šperků, sbírky biedermayer. skla, porculánu, zámeckého styl. nábytku, různých starožitností a perských koberců ze šumavského zámku a jiného majetku, aukce 9.–13. 12. 1932, Praha.

120

Umělecká aukční síň Z. Jeřábka. 87. aukce obrazů českých (Javůrek K., Aleš, Brožík, Čermák, Chittussi, Kalvoda, Navrátil, Ullmann a j.) a starých mistrů (J. C. Droochsloot, C. Poelenbourgh, F. d. P. Ferg a j.) a star. vzácných kreseb, grafiky (Švabinský, Alex, Hollar, Heger a j.), sbírky starých zbraní a parohů, cínu, skla, porculánu, nábytku, různých starožitností a perských koberců z pozůstalosti † akad. mal. Karla Javůrka a jiného majetku, aukce 23.–27. 1. 1933, Praha.

121

Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 88. aukce obrazů českých (Aleš, Čermák, J. Douba, Lolek, Kosárek, Marold, Navrátil, Piepenhagen, Rjepin, Quast a j.) a starýchholand. mistrů, grafiky (Švabinský, Hollar a j.), knih starožitných a rukopisů, starých zbraní, skla a porculánu, nábytku, lustrů, hodin a různých starožitností a perských koberců. II. část pozůstalosti †akad.mal. Karla Javůrka a jiného majetku, aukce 6.–9. 3. 1933, Praha.

301


Javůrka.122 Struktura sbírky odkazovala k malířské profesi staršího sběratele a k jeho i synovu vojenskému působení. Vedle několika desítek pláten a prací na papíře samotného Karla Javůrka, nabízel aukční katalog několik konvolutů historické i soudobé grafiky a kreseb jiných autorů. K nejzajímavějším patřil kompletní soubor 52 akvarelových předloh Josefa Váchala ke grafickému cyklu Mor na Korčule. Listy byly nabízeny samostatně s vyvolávací cenou 100 Kč za kus. Dražen byl i jeden exemplář tohoto tisku z původní edice za 1.400 Kč. Významnou část nabídky tvořila rozsáhlá sbírka palných a chladných zbraní sloužící též jako depozitář rekvizit pro malířovy práce, později rozšiřovaná jeho synem při vojenském pobytu na Balkáně. Podobně početná byla i sbírka loveckých trofejí evropské i exotické zvěře.

55. František Antonín kníže Thun Hohenstein (1890–1973),zámek Děčín Právník a velkostatkář. Aukce 30. a 31. 5. 1933 Umělecká a aukční síň František Šmolík XV. Aukce 10. – 13. 4 1933 Antikvariát K. Zink (knihovna) Aukce 6. – 9. 6. 1933 Antikvariát O. Pyšvejc (Šmolík), (knihovna) Aukce 4. – 6. 10. 1933 Antikvariát O. Pyšvejc (Šmolík), (knihovna) Aukce 4. – 7. 4. 1934 Antikvariát K. Zink (knihovna)

56. Milán Ponec, komerční rada Obchodník v Mladé Boleslavi. Aukce 8. – 12. 9. 1934 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 103. Aukce 9. – 12. 10. 1934 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 104. Na podzim roku 1934 byl Zdeněk Jeřábek pověřen rozprodejem sbírky komerčního rady a mladoboleslavského drogisty Milána Ponce.123 Sběratel, patrně spřízněn se známým propagátorem kinematografu Františkem Poncem, 124 věnoval své dlouholeté úsilí shromažďování předmětů uměleckého průmyslu a starožitností v Mladé Boleslavi a jejím venkovském okolí. Jednalo se o pestrou směs hodin, porcelánu a skla převážně z první poloviny 19. století, doplněnou starými tisky, mincemi, cínovým nádobím a historickými zbraněmi často s vazbou na sběratelův region.

122


123

Umělecká aukční síň Z. Jeřábka. 103. aukce obrazů českých (Čermák, Chvála, Chittussi, Kalvoda, Kaván, Mařák, Orlík, Piepenhagen, Šetelík, Tomec, UllikH. a j.) a starých holand. mistrů, grafiky (Bílek, Braunerová, Boettinger, Kobliha, Stretti, Šimon, Štursa a j.) z různého majetku, knih starožitných, rukopisů, skla, porculánu, nábytku, hodin a různých starožitností ze sbírky pana kom. rady Milána Ponce, aukce 6.–12. 9. 1934, Praha.

124

Podnikatel František Ponec (1869–1946) kočoval od roku 1903 s biografem později nazvaným Poncův Royal Bioskop. Martin Weiss, Mladá Boleslav filmová – biografy a filmová kultura v období první republiky (bakalářská diplomová práce), Katedra filmových studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Praha 2012

302


Karásek ze Lvovic využil této příležitosti k povzbuzení mimopražských sběratelů v této bohulibé činnosti zachraňující národní dědictví mezi nevzdělanými venkovany, tak jak se o to snažil Milán Ponec: „Bez úsilí sběratelů by hynulo po venkově vše, co je z minulosti typického, neboť upadá nesporně vkus a staré věci se zdají četným lidem haraburdím a odsuzují se v zkázu. Projděte venkovské kostely a užasnete, jaké fabrikační sochy nahrazují v nich "červotočivé" dřevěné plastiky, jež chytří agenti odvezli dávno přes hranice. Tím hůře je s památkami po statcích a chalupách.“125 Zbytek kolekce byl rozprodán v následující dražbě o měsíc později.

57. František Antonín kníže Thun Hohenstein (1890–1973), Thunovský palác na Malé Straně Aukce 6. 12. 1934 Charles Rosenkranz

58. Theodor Bohdan Veselý (1872) Malíř v Praze. Aukce 27. – 30. 3. 1935 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 109.

59. Jenny baronka Henningerová ze Seebergu Aukce 1. – 2. 10. 1935 Mezinárodní umělecká aukční síň V.

60. Dr. Pavel Fiala Aukce 1. – 2. 10. 1935 Mezinárodní umělecká aukční síň V. Aukce 23. – 25. 10. 1935 Mezinárodní umělecká aukční síň VI.

61. A. Guth Pražský sběratel, jehož pozůstalost byla dražena r. 1913 v Berlíně.126 Aukce 23. – 25. 10. 1935 Mezinárodní umělecká aukční síň VI.

125

Karásek ze Lvovic, Význam sběratelství na venkově. (cit. v pozn. 123), s. 2-3.

126

Antiquitäten aus dem Nachlass A. Guth, Prag und aus Privatbesitz. Berliner Kunstauktionshaus Gebrüder Heilbron, aukce 17.–18. 11. 1913, Berlin.

303


62. Neznámý majitel Aukce 21. – 23. 11. 1935 Aukční síň Karel Struska XXII. Z průměru produkce firmy Karla Strusky vystupuje dražba z listopadu roku 1935. Do aukčního pořádku byla zahrnuta kolekce obrazů starých mistrů anonymního sběratele. Ilustrovaný reprezentativní katalog byl uveden textem německého uměleckého kritika Adolfa Donatha (1876 – 1937), který na přání majitele glosoval nejzajímavější kusy nabídky. Z více než šesti set čísel aukčního pořadu připadlo na významnější malířská díla a práce na papíře celkem sto položek, které byly draženy v první den aukce. Některé obrazy byly opatřeny odbornými posudky Adolfa Donatha a Gustava Glücka. I přes ujištění těchto autorit působí předložený soubor poněkud nevyrovnaně a mnohá připsání vyznívají krajně nepřesvědčivě. Chef–d'eoeuvrem dražby se stal Portrét slováckého hocha s dýmkou od Jana Kupeckého, připsaný jako rané dílo mistrovo Eduardem Šafaříkem.127 Z prací dalších starých mistrů byla nabízena žánrová scéna Jacopa Bassana, zátiší s rybami Willema Ormea, personifikace čichu Jeana de Bray, narození Krista od Raffaela Mengse, portrét dámy Martina Meytense, mytologie Giusepa Cadese či klasicistní portrét šlechtice od Antona Graffa. Z autorů 19. století byl zastoupen malbou římského kolosea Rudolf Alt, Friedrich Friedländer, Remi van Haanen a další.128

63. Joseph hrabě Nostitz-Rhieneck (1878–1946), zámek Planá Velkostatek Aukce 9. – 11. 10. 1935 Umělecká aukční síň V. Hořejš XXXV. Aukce 4. – 6. 11. 1935 Umělecká aukční síň V. Hořejš XXXVI. Aukce 2. – 4. 12. 1935 Umělecká aukční síň V. Hořejš XXXVII. Aukce 3. – 5. 2. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš XXXVIII. Aukce 9. – 11. 3. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš XXXIX. Jednou z nejrozsáhlejších obchodních akcí Václava Hořejše se stal rozprodej inventáře zámku Josefa Nostitze-Rhieneck v Plané u Mariánských Lázní. Od konce války byla nostitzovská panství postižena několika nepříznivými událostmi. Zásadní vliv na chod hospodářství měla podobně jako v případě dalších velkostatků pozemková reforma, která výrazně zredukovala dosavadní pozemkovou držbu.129 Krátce po vzniku republiky též rodina čelila pokusu zabavit zámek v Rokytnici v Orlických horách. Díky protestům majitele došlo jen k jeho částečnému převzetí pro potřebu zřízení a rozšíření české měšťanské školy. Ekonomické potíže vyvrcholily nešťastnými finančními spekulacemi Josefa Nostitze s firmou Amarant. Již od poloviny dvacátých let docházelo ke sporům s německým bankovním domem Der Kreditanstalt der Deutchen v

127

Obraz nabízený za 18 000 Kč nebyl prodán. Znovu se objevil v XXIX. aukci se sníženou vyvolávací cenou 8 000 Kč.

128

Aukční síň Karel Struska 22. aukce. Sbírka obrazů ze šlechtického a soukromého majetku, české sklo, porculán, nábytek a jiné umělecké předměty, aukce 21.–23. 11. 1935, Praha.

129

Rudolf Lustig – František Světnička, Schematismus velkostatků v Čechách, Praha 1933, s. 537.

304


Liberci, který ve druhé polovině třicátých let po celkovém krachu nostitzovského hospodářství převzal rodové nemovitosti.130 První aukce mobiliáře ze zámku Planá se uskutečnila ve třech dnech první poloviny října 1935.131 Ze způsobu jakým byla dražba přichystána, je zřejmé zadání, podle kterého Václav Hořejš pracoval. Šlo o to, prodat co nejrychleji velké množství nepříliš nákladných předmětů z vybavení zámku. V každé z následujících čtyřech aukcí se dražilo kolem tisíce položek s nízkými cenami v rozpětí od volného podání výjimečně do několika tisíc korun. Velká většina licitací začínala na desítkách až stovkách korun. Popisy jednotlivých předmětů v katalogu jsou tvořeny velmi úsporným, až náznakovým způsobem. Často postrádají údaje o rozměrech, či přesnější autorské určení. Katalogy nejsou členěny podle druhů nabízeného zboží. Jsou děleny pouze do jednotlivých dražebních dní. Položky nejsou systematicky řazeny za sebou. Pořadí je nahodilé, podle toho, jak byly jednotlivé předměty přiváženy a popisovány pro katalog. Výjimečně se můžeme setkat s fotografiemi některých význačnějších děl. Ze směsi aukčních položek nostitzovského zámku vystupuje několik málo žánrových kabinetních maleb oblíbených nizozemských mistrů 17. století a pár domácích autorů století 19. Z těch jmenujme alespoň krajiny Josefa Navrátila a Antonína Chittussiho, či několik reprezentativních portrétů Václava Brožíka. Za zmínku též stojí několik akvarelů Alfonse Muchy vytvořených pro plakáty divadla De la Renaissance uvádějících Sarah Bernhardtovou v premiéře Gismondy. Z grafických listů byly početně nejrozsáhlejší obligátní kolekce loveckých a jezdeckých scén Johanna Eliase Ridingera a množství barevných dřevořezů ukiyo–e různých japonských autorů 19. století. Z dalších asiatik byla v nabídce pozoruhodná skupina bronzových a dřevěných figur buddhů mnohdy v životní velikosti datovaných do 15. až 18. století.

64. Antal Alfréd hrabě Apponyi de Nagy–Appony (1883–1954), zámek Jablonica Velkostatek Aukce 20. – 21. 11. 1934 Umělecká aukční síň Václav Hořejš Aukce 28. a 30. 1. 1935 Umělecká aukční síň Václav Hořejš Aukce 3. – 5. 4. 1935 Umělecká aukční síň Václav Hořejš Aukce 9. – 11. 3. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš XXXIX. Jeden z rozsáhlých šlechtických majetků ze slovenské části republiky byl rozprodáván firmou Václava Hořejše v letech 1934–1935. Inventář zámku v Jablonici patřil původně spolu s budovou a panstvím příslušníku významné uherské šlechty Antalu Alfrédu Apponyi, který pod tlakem měnících se ekonomických a politických okolností odprodal celé panství podnikateli Cyrilu Zbořilovi z Přerova. Smlouva o převodu majetku byla podepsána ještě před rozparcelováním velkostatku 23. 6. 1927. Transakce byla díky Zbořilovým konexím podporována z vysokých politických kruhů jako věc v zájmu republiky. Proto bylo vše vyřízeno neobvykle rychle a celý převod byl kryt vysokou bankovní půjčkou. Ještě počátkem roku 1928 stihl Anton Apponyi odvézt za nevyjasněných okolností významnou část historického mobiliáře do nedalekého Marcheggu na rakouském území. V únoru téhož roku se Zbořil oficiálně ujal hospodářství. Zanedlouho potom se přistěhoval s celou svou domácností i jeho společník, politický dobrodruh, bývalý generál a předseda Národní obce fašistické Radola Gajda (1892–1948). Pro své potřeby zabral usedlost Nový Dvůr, odkud již v listopadu opět odcestoval. Díky výměně starých zkušených zaměstnanců a následnému špatnému hospodaření, doprovázenému intenzivním lovem zvěře a 130

Za upozornění na hospodářskou situaci Josefa Nostitze–Rhieneck děkuji Mgr. Věře Slavíkové.

131

Umělecká aukční síň V. Hořejš. XXXV. aukce I. části zařízení zámku Planá. Obrazy, rytiny, starožitný nábytek, perské koberce, zbraně, porcelán, sklo, aukce 9.–11. 10. 1935, Praha.

305


devastující těžbou dřeva, statek záhy hospodářsky zkrachoval a dostal se do insolvence. Celé kauze se dostalo značné společenské ozvučnosti, jak o tom referují některé články v dobovém tisku. 132 Velkostatek převzala následně Olomoucká banka a v květnu roku 1935 prodala zámek Hospodárskému družstvu v Senici jako sklad obilovin. První aukce z bývalého apponyiovského majetku byla uspořádána v listopadu roku 1934. 133 Její sortiment se skládal především z kusů historického nábytku a množství grafických listů. Nejvýrazněji byly zastoupeny lovecké scény Johanna Eliase Ridingera adjustované do historických rámů. Jiným zajímavým souborem byla skupina barevných dřevořezů ukyjoe Utagawy Kuniošiho. Další dvě dražby proběhly v první polovině následujícího roku. V jarní aukci byly nabídnuty především drobné předměty interiérového vybavení, nábytek a perské koberce. Mezi obrazy vyčníval svými rozměry i výší vyvolávací ceny 20.000 Kč portrét neznámého šlechtice v životní velikosti od Václava Brožíka. Podobně jako v předchozích dražbách bylo vyvoláno množství grafických listů a jejich konvolutů. Vedle oblíbeného Johanna Eliase Ridingera byla zastoupena též široká plejáda japonských výtvarníků jakými byl Utagawa Hirošige, Surah Yaseen, Utagawa Kunijoši, Taiso Jošitoši, Utagava Toyokuni, Katsušika Hokusai, Utagawa Kunisada, Shukosai Hokushu a další. Zajímavou nabídku tvořily vybrané atraktivní tisky ze zámecké historické knihovny, rozdělené do skupin dle svého obsahového zaměření. Vedle množství ilustrovaných svazků o fauně, flóře a geografii byly zastoupeny též publikace z humanitních věd zabývající se historií, výtvarným uměním, sběratelstvím a právem, doplněné beletristickými díly a jazykovými slovníky. Součástí nabídky byl i soubor svázaných ročníků různých periodik vydávaných od konce 18. přes celé 19. století. V závěru dražby přišla na řadu skupina autografů a rukopisů z 16. až 18. století doplněná dvěma inkunábulemi. První z nich byl výtisk legendistického díla Jakuba de Voragine z roku 1479 a druhý vzácné polemické bohemikum Hilaria z Litoměřic Tractatus contra perfidiam aliquorum Bohemorum vydané roku 1485 ve Štrasburku. 134 Naposledy se mohlo pražské obecenstvo setkat s apponyiovským majetkem v březnu následujícího roku. Tehdy byly doposud neprodané kusy z jablonického zámku znovu nabídnuty za polovic dřívějších vyvolávacích cen. 135 Celkem bylo v uvedených dražbách pražské veřejnosti představeno kolem 3 000 položek historického nábytku, starožitností a uměleckých děl.

65. Nikola I. Mirkov Petrović–Njegoš, král černohorský (1841–1921) Poslední černohorský vládce panující mezi léty 1860 – 1910, básník a spisovatel. Aukce 28. – 30. 1. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň IX.

132

Insolvence Cyrila Zbořila, Lidové noviny, XXXVII, 1929, č. 8, ze dne 5. 1. 1929, s. 2–3.

133

Umělecká a aukční síň V. Hořejš. Aukce zařízení ze zámku Jablonice (bývalý majetek hrabat Apponyiů) I. část: starožitná nábytek, rytiny a uměl. průmysl. Obrazy českých a holl. mistrů ze sbírky dra B., aukce 20.–21. 11. 1934, Praha.

134

Umělecká aukční síň V. Hořejš. Aukce zbýv. části zařízení zámku Jablonica, obrazy českých a hollandských mistrů, starožitný nábytek, perské koberce, sbírky starých japonských dřevorytů a část knihovny z uvedeného zámku, aukce 3.–5. 4. 1935, Praha.

135

Umělecká aukční síň V. Hořejš. Katalog XXXIX. aukce. Holíčská kamenina. Obrazy českých mistrů: J. Mánes, V. Mánes, A. Mánes, J. Navrátil, M. Aleš, B. Knüpfer, A. Chittussi, M. Švabinský, F. Engelmüller, staré holandské obrazy, perské koberce, starožitný nábytek, porcelán, sklo a jiné uměl. předměty ze sbírky hrab. Dr. A., Zbývající předměty ze zámku Jablonica a Pl. budou se vyvolávati za 50 % dřívějších cen,aukce 9.–11. 3. 1936, Praha.

306


Příkladem spíše kuriosním než typickým se stala aukce z konce ledna roku 1936, jejíž součástí byla sbírka palných i chladných zbraní z pozůstalosti po bývalém panovníkovi Nicòlovi I. Petrovići Njegošovi, posledním králi nezávislé Černé hory.136 Soubor sestávající z více než 160 kusů obsahoval zbraně většinou z Kosova, Černé hory, Albánie a Turecka 15. až 19. století. Mnohé z nich byly spojeny s předchozími majiteli zvučných jmen, jako byli generálové otomanské armády Hurşid Ahmed Paša (+1822), Reşid Mehmed Paša (1780–1839), Hasan Riza Paša (1871–1913), sultán Abdul Hamid II. (1842–1918), či vůdce prvního srbského povstání Dorde Petrović – Karadorde (1768–1817) a jeho následník Miloš Teodorović Obremović (1780–1860).137 Spolu s dalšími jmény vlastníků z významných balkánských klanů a dynastií odkazovala tato kolekce k pohnutým dějinám celého 19. století v regionu. Vyvolávací ceny jednotlivých zbraní se pohybovaly v řádu desítek až stovek korun. Nejceněnější kusy zdobené stříbrem, tulla smaltem a polodrahokamy byly nabízeny na úrovni čtyř set korun.

66. Kunhuta Nebrichová (1861–1935) Manželka průmyslníka v Praze Bubeneči. Aukce 17. – 19. 2. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň

67. Jan Skrbenský z Hříště (1868–1954), zámek Krásné Březno (Schönpreisen) Velkostatek Aukce 16. – 18. 3. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň Aukce 7. – 9. 4. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň Ve dvou jarních dražbách roku 1936 byla Mezinárodní uměleckou aukční sínínabízena část vybavení zámku Krásné Březno z majetku Jana Skrbenského z Hříště, který jej vyženil sňatkem s dcerou předchozích majitelů Malvínou Kolovratovou (1873–1932). Panství se ujal roku 1911 a pobýval na něm až do poválečného odsunu německého obyvatelstva na Ústecku v roce 1945. Zámek byl často navštěvován též starším bratrem majitele, Lvem kardinálem Skrbenským z Hříště, který se v roce 1920 vzdal arcibiskupského úřadu a až do své smrti v roce 1938 žil v ústraní. 138 Do dražby byl ze zámku uvolněn především historický nábytek, porcelán, historické sklo a cínové nádobí. Z výtvarného umění byli z českých malířů zastoupeni autoři 19. století a současníci Josef Navrátil, Václav Mánes, Julius Mařák, Jaroslav Panuška, Alois Kalvoda, Hugo Boettinger, Josef Multrus a další. Z děl starých mistrů jmenujme alespoň mytologickou scénu Gregoria de Ferrari Apollon a Marsyas a nebo krajinu Allaerta van Everdingen.139 136

Mezinárodní umělecká aukční síň M. Goldbergová–Schlosserová. Aukce uměleckých sbírek, skla, porculánu, obrazů, rytin, slohového nábytku, perských koberců, čínského průmyslu z pozůstalosti známého pražského sběratele, šlechtických sídel a jiného majetku. Vzácná sbírka starožitných zbraní z bývalého majetku černohorského krále Njeguše Nikity. Řídí: St. Budil, aukce 28.–30. 1. 1936, Praha.

137

Z pražského aukčního ruchu, Sběratel VII, 1936, s. 13–14.

138

Jiří Stibor – Radek Fukala – Miloš Trapl, Skrbenští z Hříště, in: Lumír Dokoupil, Biografický slovník Slezska a severní Moravy 4, Ostrava 1995, s. 118–125.

139

Mezinárodní umělecká aukční síň M. Goldbergová–Schlosserová. Aukce uměleckých sbírek, skla, porculánu, obrazů, rytin, slohového nábytku, perských koberců a čínského průmyslu ze zámeckého

307


68. Erich Zedtwitz, zámek Krásná (Aš –Schönbach) Velkostatek 140 Aukce 15. – 17. 4. 1936 Umělecká aukční síň K. Struska XXV. Aukce 24. – 2. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XX.

69. Prof. H. Mayer Sídlo u Karlových Varů. Aukce 27. – 29. 4. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš XL. Aukce 5. – 7. 10. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš XLI.

70. Eugenie Heidlerová – Kaufmannová, roz. Rybičková (1898–1960) Baletka, manželka ministra Ferdinanda Heidlera. Aukce 26. –29. 5. 1936 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 122. Zajímavý životní osud připomíná Jeřábkova 122. aukce, v níž byla pražskému publiku nabídnuta kolekce nábytku a starožitností Eugenie Heidlerové–Kaufmannové.141 Počátky jejího sběratelství souvisí již s výchovou v patricijské rodině podnikatele a starosty České Třebové Otty Rybičky a Eugenie Zory rozené Hausmannové. Byla to právě matka původem z hudebnického rodu, která se pro svou dceru stala vzorem dámy využívající všech možností svého postavení. V rodinném sídle pořádala bankety, navštěvovala evropské lázně a sbírala starožitnosti k výzdobě městského domu a vily. Mladičká Eugenie projevovala od svého pobytu v dívčím penzionátě v Olomouci zájem o klasický balet, jenž následně studovala u polského tanečníka Remislava Remislavského, který uvedl do Čech tradici ruské baletní školy. Ve svých 21 letech se provdala za tehdejšího čerstvého ministra obchodu za Českou stranu národně sociální Ferdinanda Heidlera, s nímž měla tři děti. Po smrti manžela v roce 1928 se vdala podruhé za Vídeňana Arnošta Kaufmanna, toho času provozního ředitele hotelu Esplanade v Praze, který kvůli svému židovskému původu zahynul v průběhu války v koncentračním táboře. Okolnosti, které vedly majitelku v roce 1936 k prodeji svých sbírek neznáme. 142 Karásek ze Lvovic však v úvodu alespoň obecně naznačuje, že se jedná o finanční nouzi v době přetrvávající ekonomické krize: „V době, kdy vyhnané dynastie prodávají v aukci své korunní klenoty v Americe, není

majetku Krásné Březno barona Dra S., pražského sběratele a jiného majetku. Vzácná sbírka starožitných zbraní. Řídí St. Budil, aukce 16.–18. 3. 1936, Praha. 140

Rudolf Lustig – František Světnička, Schematismus velkostatků v Čechách, Praha 1933, s. 753.

141

Umělecká aukční síň Z. Jeřábka. 122. aukce obrazů českých (Aleš, Brandl, Kalvoda, Machek, Mánesová, Marold, Mucha, Piepenhagen, Preisler, Úprka a j.) a cizích mistrů (Lenbach), grafiky, knih starožit. a rukopisů, skla, porculánu míšeňského, nábytku, lustrů, hodin, růz. starožitností a perských koberců z majetku pí Eugenie Heidlerové–Kaufmannové a jiných, aukce 26.–29. 5. 1936, Praha.

142

Sbírka pí. Heindlerové–Kaufmannové v aukci, Sběratel VII, 1936, s. 46.

308


divem, že vdova po čsl. ministru je nucena prodávati rodinné věci v aukci, aby se udržela nad povrchem. [...] Tanečnice okouzlující naplněný sál Lucerny podléhá, příliš křehká, v nerovném souboji s poměry – a tak posílá svůj rodinný majetek do aukční síně a odlučuje se od nádhery, aby vytvořila svému životu prostší prostředí, pevnější, byť skromnější posici.“143 Přestože těžiště uvedeného souboru tvořilo množství kusů luxusního starožitného nábytku, nabízel katalog i několik pláten významných mistrů.144 Jmenujme alespoň malby architektury Carla Salise, akt Rakušana Karla Kahlera či ženský portrét Antonína Machka. Jako nejzajímavější se návštěvníkům jevil Sv. Petr připsaný Petru Janu Brandlovi, který se na rozdíl od prací cizích autorů úspěšně prodal za 3.600 Kč při vyvolávací ceně o více než tisíc korun nižší. 145 „Tato aukce byla společenskou i uměleckou událostí, která poskytla kupujícím vzácnou příležitost a divákům zajímavou přehlídku uměleckých předmětů z patricijské domácnosti pražské.“146

71. S. Raudnitz Obchodník V Praze. Aukce 18. – 20. 5. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň XIII. Aukce 16. – 18. 6. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň XIV.

72. JUDr. Alois baron Pražák (1820–1901) Moravský právník a politik. Aukce 22. – 24. 9. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň XV.

73. slečna z Fialů Moravský majetek. Aukce 22. – 24. 9. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň XV.

143

Karásek ze Lvovic, Aukční zákulisí (cit. v pozn. 141).

144

Slavíček, Sobě, umění, přátelům (cit. v pozn2), s. 258.

145

Z pražského aukčního ruchu (cit. v pozn. 137), s. 13–14.

146

C. [Jaroslav Kolman Cassius], 122. aukce v umělecké síni Z. Jeřábka z majetku paní Eugenie Heidlerové–Kaufmannové, Dílo XXVII, 1935–1936, s. 162–163.

309


74. Alexander princ Hohenlohe (1877–1931), zámek Březno u Mladé Boleslavi Velkostatek147 Aukce 12. – 14. 10. 1936 Umělecká aukční síň St. Budil XXXI. Aukce 23. – 25. 11. 1936 Umělecká aukční síň St. Budil XXXII.

75. K. Linhartová, zámky Podola a Vogelsang (Podlesí) Vdova po lékaři v Praze. Aukce 24. – 27. 10. 1936 Aukční síň Karel Struska XXIX. Aukce 26. – 28. 11. 1936 Aukční síň Karel Struska XXX. Souborem s ne zcela jasným původem prodávaným prostřednictvím firny Karla Strusky byla pozůstalost po paní K. Linhartové z Prahy, která spolu se svým manželem vlastnila historické nemovitosti v obci Podola148 a Vogelsang149. Inventáře těchto sídel byly draženy ve dvou po sobě jdoucích dražbách v říjnu a listopadu roku 1936. Jádro nabídky bylo tvořeno historickým nábytkem, perskými koberci, porcelánem a sklem. Mezi několika desítkami malířských děl bylo mnoho neurčených prací. Autorské přípisy byly v několika případech doloženy písemnými expertízami Františka Xavera Harlase. Z nich jmenujme alespoň dvojici maleb Jeana Francoise Peyrona s námětem bakchantek v krajině a dva párové výjevy s fauny Lucy Giordana.150

76. Pauline komtesa de Salemfels (1841–1935) Aukce 5. – 7. 10. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš XLI. Aukce 4. – 6. 11. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš XLII.

77. JUDr. Rudolf Procházka (1864–1936) Právník, hudební skladatel a teoretik v Praze. Aukce 4. – 6. 11. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš XLII. 147


148

Snad Podolí u Klatov.

149

Podlesí u Kašperských Hor. Bývalá schwarzenberská sklárna a panské sídlo spolu s výletním domem pro turisty. František Musil – Miroslav Plaček, Zaniklé hrady, zámky a tvrze Čech Moravy a Slezska po roce 1945, Praha 2005, s. 187.

150

Aukční síň Karel Struska 29. aukce I. díl. Umělecká pozůstalost po paní K. Linhartové, vdově po lékaři v Praze, z jejich zámků Podola a Vogelsangu, aukce 24.–27. 10. 1936, Praha; Dražba zámeckého vybavení, Národní politika54, 1936, č. 289, 21. 10., s. 12.

310


78. Oswald Roedl (1869–1936) Velkoprůmyslník v Praze. Aukce 20. – 22. 10. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň XVI. Aukce 17. – 19. 11. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň XVII.

79. JUDr. J. O. Kubíček (1888–1935) Český agrární politik v Praze. Aukce 9. – 11. 12. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň XVIII. Aukce 25. – 27. 1. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XIX.

80. Matěj Valtera (1844–1936) Podnikatel v cukrovarnictví. Aukce 23. – 25. 11. 1936 Umělecká aukční síň St. Budil XXXII. Aukce 15. – 16. 12. 1936 Umělecká aukční síň St. Budil XXXIII. Aukce 16. – 18. 2. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXIV. Ve třech aukcích na přelomu let 1936 a 1937 byla pražskému publiku nabídnuta část vybavení bubenečské vily továrníka a cukrovarníka Matěje Valtery. 151 Vzhledem k tomu, že byly do uvedených dražeb zařazeny též soubory z anonymního východočeského zámku a majetek dalších sběratelů, nedokážeme bezpečně identifikovat, které předměty do Valterovy pozůstalosti patřily. Tento filantrop a průmyslník se postupně vypracoval ze skromných poměrů nejmladšího statkářského syna bez podílu na rodičovském gruntě. Po studiu v Praze získal praxi v cukrovarnickém provozu a ze zapůjčených peněz zakoupil roku 1877 krachující lounský cukrovar. Během několika let podnik natolik zvelebil, že byl považován za největšího producenta cukru v tehdejší monarchii. Počátkem století pak investoval do železářské výroby v Záhřebu. Většinu svého života prožil v Lounech, kde se aktivně účastnil společenského a kulturního dění. Mezi jeho přátele patřili mimo jiných malíři Antonín Chittussi, Beneš Knüpfer a František Ženíšek. Nejpevnější pouto jej však pojilo s Václavem Sochorem, který Valteru navštěvoval i v letech jeho stáří, když žil podnikatel ve své pražské vile. V Praze koupil pro svou rodinu z druhého manželství dům ve Voršilské ulici, který s velkou osobní pozorností nechal přestavět a nově vybavit. V domě však příliš nepobýval a v roce 1928 jej odprodal papežské nunciatuře. Za své nové pražské sídlo zvolil vilu v Bubenči, jejíž inventář byl bezprostředně po Valterově smrti rozprodán v uvedené dražbě.152 151

Umělecká aukční síň St. Budil. Katalog XXXII. aukce II. díl uměleckých sbírek z pozůstalosti po zemřelém princi Alexandru Hohenloheovi a jiného majetku: Obrazy, rytiny, sklo, porculán, slohový nábytek, perské koberce a jiné umělecké předměty z jiného majetku. Pozůstalost po + velkoprůmyslníku Matěji Valterovi. Řídí St. Budil, aukce 23.–25.11.1936, Praha 1936. Dále aukce č. XXXIII a XXXIV.

152

Bohumila Mráčková, Fond Matěj Valtera 1876–1924 (evidenční pomůcka č. 44 k fondu NAD 94),

311


81. Topičova galerie František Topič (1858–1941) Milada Topičová (1888–1961) Nakladatelský dům a galerie. Aukce 30. 11. – 3. 12. 1936 Umělecká aukční síň V. Hořejš Aukce 7. – 9. 4. 1937 Umělecká aukční síň V. Hořejš Aukce 29. 11. – 1. 12. 1937 Umělecká aukční síň V. Hořejš IL. Rozprodej uměleckého majetku Františka Topiče byl součástí likvidace celé firmy, o které bylo rozhodnuto roku 1936. Nejvýznamnějším impulzem se stalo úmrtí spolumajitele firmy, syna Jaroslava. Ten byl v posledních letech, po smrti matky, která byla třetím z podílníků rodinného podniku, hlavním iniciátorem řady modernizačních opatření, k nimž byl inspirován svými opakovanými cestami do Francie.153 Jeho zdravotní stav byl vážně narušen již roku 1920, kdy byl zasažen mozkovou mrtvicí, s jejímiž následky se přes rychlé zotavení potýkal do konce života. 154 Jako spolumajitelka prodávané sbírky je v aukčním katalogu uvedena vedle Františka Topiče též Jaroslavova manželka a matka jejich dcery Milada, se kterou se rozvedl roku 1924.155 Nemovitosti společnosti a nakladatelství pak byly prodány nakladateli Františku Stránskému. Majitel brněnské Lidové tiskárny a pražského nakladatelství Fr. Borový získal též právo používat firemní název „F. Topič“. První aukční katalog představil celkem 1466 položek, z nichž jich více než 20 bylo dokumentováno černobílou ilustrací. 156 Pořad dražby jednotlivých položek byl rovnoměrně rozdělen mezi čtyři aukční dny. Pokaždé se začínalo díly významných autorů 19. a počátku 20. století. Někteří z nich byli téměř rovnoměrně zastoupeni na třech nebo i všech čtyřech dnech dražby. Po přehlídce mistrů následovaly desítky drobnějších prací, často spojených do konvolutů kreseb nebo grafických listů. Patřily sem především obtížně připsatelné práce starých mistrů 17. a 18. století, stejně jako celé soubory knižních ilustrací méně významných domácích či zahraničních autorů. Poslední skupinou každého dne bylo necelých 200 položek tak zvaného uměleckého průmyslu, zahrnující starožitnosti i novější předměty z keramiky, skla a kovu, následované historickým nábytkem, hodinami a ceněnými perskými koberci. Soubor uměleckých děl a starožitností zachycený v aukčním katalogu byl složen ze tří částí propojených rodinnými a profesními vztahy jejich majitelů. Na prvním místě se jednalo o výtvarná díla v majetku firmy. Ta tvořila obtížně definovatelný útvar pohybující se mezi „zásobou“ uměleckého zboží vybraného podle obchodních kritérií za účelem dalšího prodeje a sbírkou budovanou v souvislosti s výstavními a nakladatelskými aktivitami podniku. Obojí pak bylo samozřejmě ovlivňováno preferencemi osobností vedoucími Topičův závod. Dalšími soubory pak byla osobní sbírka Františka Topiče budovaná s účastí jeho zesnulé manželky Terezie a kolekce z osobního majetku jeho snachy Milady Topičové, pocházející částečně z pozůstalosti po manželu Jaroslavovi.

Archiv národního technického muzea, Praha 1939–1940. 153

Filozofický ústav Akademie věd České republiky, Oddělení pro studium a edici díla J. A. Komenského, Knihovna komeniologických studií, Pozůstalost Milady Blekastad–Topičové (neuspořádáno), Zlatá brána otevřená (strojopis), s. 168.

154

Ibidem, s. 70.

155

Ibidem, s. 154.

156

Umělecká aukční síň V. Hořejš pořádá v Topičově salonu aukci Topičovy galerie a soukromé sbírky F. Topiče, M. Topičové a j., aukce1.–3. 12. 1936, Praha.

312


Skutečnost, že nám katalog přesto představuje do značné míry jednotnou a ucelenou sbírku, je vedle jistého aukčního aranžmá dokladem konzistentního a důsledného vedení rodinné firmy za účasti několika jejích členů. Zároveň je však třeba dodat, že se v dražbě neobjevila osobně zaměřená díla rodinných přátel z řad umělců, jako byli Jan Zrzavý, Zdenka Braunerová, Marie Teinitzerová a další. Do dražby se také nedostaly některé větší soubory zakoupené Františkem Topičem z uměleckých pozůstalostí. Některé z nich se pak vyskytly ve dvou dalších aukcích zčásti též věnovaných sbírkám Topičova salonu v dubnu a listopadu následujícího roku.157 Jádrem sbírky Topičovy galerie, tak jak byla prezentována na dražbě v roce 1936, byla skupina prací emblematických osobností českého výtvarného umění průběhu celého 19. století. Ze zakladatelských děl české malby byly nabídnuty práce na papíře téměř všech členů rodiny Mánesů. Nejhojněji byl zastoupen Josef Mánes, který byl v Salonu několikrát vystavován, a František Topič, který jeho dílo sbíral, též vydal ve spolupráci s Karlem Boromejským Mádlem jeho monografii. 158 Zájem nakladatele o dílo rodiny Mánesů ilustrují i některé práce z jeho majetku publikované na stránkách Topičova sborníku.159 Mezi nejzajímavější nabízené práce patřily přípravné kresby zvěrokruhu pro Staroměstský orloj, akvarel s hlavou exotického papouška, Václav Mánes na smrtelném lůžku nebo portrét Amalie Mánesové. Otec Antonín byl zastoupen několika krajinářskými kresbami a od jeho žáků byly vybrány některé práce Bedřicha Havránka a Eduarda Herolda. Jiná díla této umělecké rodiny z majetku nakladatelství pak byla nabídnuta v následujících dražbách. Dalším ve sbírce bohatě zastoupeným uměleckým okruhem byli autoři generace Národního divadla. Nejstarší z nich Julius Mařák byl reprezentován olejomalbami některých krajinných detailů a triptychem s návrhem nástěnné výmalby schodiště Národního muzea. O starší přítomnosti malířových děl ve sbírce svědčí mimo jiné i to, že František Topič nabízel na výstavě Jednoty umělců výtvarných v Praze roku 1929 k odprodeji za 40.000 Kč jeho monumentální malbu se skalami. 160 Věkově následující Beneš Knüpfer se stal jedním z nejbohatěji zastoupených autorů aukce. Patrně nejpůsobivějšími díly byla plátna Královna racků a Moře. Řada maleb byla doplněna i množstvím přípravných kreseb. Jisté zklamání mohla způsobit nabídka děl Antonína Chittussiho, která čítala čtyři malby krajin a zátiší doplněné jedním kresebným triptychem, navzdory mnohem větším očekáváním ze strany publika. Veřejnosti bylo známo, že se v majetku Topičova závodu nachází několik kvalitních prací tohoto autora, které byly reprodukovány ve sborníku,161 a jiné, které byly zapůjčovány na tematické výstavy v předchozích letech.162 Kresby a malby Františka Ženíška přišly na pořad až poslední den dražby, čímž však nebyl nijak umenšen zájem koupěchtivého publika. Nabídnuta byla čtveřice maleb zachycujících personifikace ročních období z roku 1876 a cyklus Prodané nevěsty v sedmi výjevech, který Topič spolu s více než dvaceti přípravnými studiemi získal, když publikoval barevné reprodukce cyklu. Vedle pastelů Maxe Pirnera, které byly nakladatelstvím též reprodukovány, bylo vystaveno i dílo Václava Brožíka zastoupené čtyřmi oleji a jedenácti drobnými kresbami. Dvě zdařilé portrétní malby zachycovaly umělcovu dceru, třetí podobizna byla věnována neznámé dámě a poslední obraz pojednával ženskou postavu v interiéru.

157

Katalog II. části soukromé sbírky F. Topiče a M. Topičové a zbývající části zámeckého zařízení a j. Umělecká aukční síň V. Hořejš, aukce7.–9. 4. 1937, Praha. Katalog IL. aukce II. části zařízení zámku K. a III. části soukr. sbírky F. Topiče. Umělecká aukční síň V. Hořejš, aukce 29. 11.–1. 12. 1937, Praha.

158

Karel Boromejský Mádl, Josef Mánes. Jeho život a dílo, Praha 1905.

159

Studie psa, Topičův sborník II., Praha 1914, s. 87, nebo Portrét Líny Mathesové, Topičův sborník IV., Praha 1916, s. 45.

160

Julius Mařák a jeho škola. LII. Výstava (kat. výst.), Jednota umělců výtvarných, Praha 1929, č. kat. 27.

161

Zima, Topičův sborník VIII., Praha 1921, s. 533.

162

České zátiší XIX. století. 15. 3. – 5. 4. 1933 (kat. výst.), Umělecká beseda, Praha 1933.

313


Dostatek prostoru byl v aukci věnován snad nejpopulárnějšímu autoru tohoto období Mikoláši Alšovi. Široké zastoupení ve sbírce bylo mimo jiné dáno množstvím publikací s jeho ilustracemi, které nakladatelství vydalo. Z nejvýznamnějších jmenujme alespoň báseň Svatopluka Čecha Nevěř nikomu 1908, Věnec pražských pověstí a Všehochuť, obojí doprovázené slovem A. Weniga z téhož roku, Alšův kalendář, 1913, nebo Akty 1924 a 1926. Postavení Alšova díla v Topičově sbírce pomáhají dokreslit i záznamy o obrazech zapůjčených na výstavy. Kupříkladu v roce 1932 půjčuje Topičův závod na autorovu jubilejní výstavu pořádanou Spolkem výtvarných umělců Myslbek šestnáct prací na papíře a dvě malby na plátně.163 Alšovy práce nabízené na aukci dokumentovaly všechna autorova tvůrčí období. Z nejlépe zastoupené střední etapy nelze pominout cyklus ilustrací vytvořený přímo pro Topičovo vydání Quisovy pohádky o hloupém Honzovi. Jedná se o dílo, kterého si sám autor velmi považoval a mluvil o něm jako o svém českém otčenáši.164 Tento soubor čtrnácti perokreseb mohli diváci spatřit již na zmiňované jubilejní výstavě v Myslbeku. Jinou výraznou skupinou autorových prací na aukci byl soubor kartonů s uhlovými studiemi sgrafit pro fasády plzeňských domů. Z tvorby kolem roku 1900 se mohli návštěvníci předaukční výstavy setkat s akvarely Luďka Marolda, Alfonse Muchy a Viktora Olivy. Marold byl zastoupen pouze dvěma pracemi navzdory tomu, že byla jeho pozůstalost zakoupena právě Topičovým závodem. Zastoupení ve sbírce nakladatelství dokládá i zapůjčení 157 Maroldových děl na posmrtnou výstavu uspořádanou Jednotou umělců výtvarných roku 1899.165 Topič se tak stal druhým největším zapůjčitelem na výstavu hned po redakci obrazového týdeníku Světozor, která dodala 163 umělcových prací. Naopak více děl v nabídce bylo spojeno se jménem Viktora Olivy, který poskytl nakladatelství své ilustrace k dílům Svatopluka Čecha, Ignáta Hermanna a dalších autorů. Od Alfonse Muchy byly nabídnuty čtyři akvarely z roku 1898 s personifikacemi Poezie, Hudby, Tance a Malířství. Z mladších zastoupených malířů krajinářů můžeme jmenovat Ferdinanda Engelmüllera, Aloise Kalvodu, Antonína Slavíčka, Václava Radimského, Otakara Nejedlého a další. Z nejmladší generace šlo o umělce dnes již méně vzpomínané, jako byli Vilém Kreibich, Vladimír Stříbrný, Stanislav Feikl, Zdenka Vlčková–Vorlová, Alexej Vasiljevič Hanzen, Helena Wiesnerová nebo Julie Winterová–Mezerová. Výstava nabízených děl trvala deset dní od 19. do 29. listopadu 1936 a bezprostředně na ni navazovala samotná dražba vedená od pondělí 30. listopadu do čtvrtka 3. prosince 1936 pokaždé od čtyř hodin odpoledne. O atmosféře prvního dne aukce nás informuje zpráva otištěná v Lidových novinách 1. prosince: „V Topičových salonech se sešlo včera již dávno před začátkem tolik lidí, že bylo nutno dražit ve dvou sálech, spojených schodištěm. Na mnoho lidí se nedostalo ani pak místa. Největší kupní zájem se soustředil na obrazy, z nichž mnohé dosáhly znamenitých cen.“166 Výsledky dražby byly opravdu nadprůměrné a mnohé položky vystoupily nad vyvolávací ceny i několikanásobně. Například studie ke Staroměstskému orloji od Josefa Mánesa, zakoupené pro Moderní galerii, zvýšily jednotlivé ceny z původních 800 Kč na více než 4.000 Kč a v jednom případě na 7.000 Kč. Z dalších jeho prací zaznamenal největší vzestup portrét Amalie Mánesové, provedený v akvarelu, ze 7.000 Kč na 31.500 Kč. Pro srovnání se staršími umělci uveďme olejomalbu Norberta Grunda Vojenský tábor, kterou při vyvolávací ceně 3.600 Kč koupila banka Slavie za konečných 6.400 Kč. Z prací autorů generace Národního divadla získala například Moderní galerie Mařákův Lesní motiv za 5200 Kč z původních 2.000 Kč a Velkou studii stromu za 1.800 Kč ze 300 Kč, Historický archiv Národního muzea pak triptych jeho návrhů na výzdobu schodiště vlastní budovy za 9.100 Kč, vyvolaný

163

Seznam děl Jubilejní výstavy Mikoláše Alše v Praze na Příkopě. Říjen, listopad, prosinec 1932 (kat. výst.), Myslbek, Praha 1932.

164

Karel Koval, Úvodní text k aukčnímu katalogu, in: Umělecká aukční síň V. Hořejš pořádá v Topičově salonu aukci Topičovy galerie a soukromé sbírky F. Topiče, M. Topičové, aukce 1.–3. 12. 1936, Praha, nepag.

165

Výstava Maroldova. 15. 3.–16. 4. 1899 (kat. výst.), Jednota umělců výtvarných, Praha 1899.

166

První den aukce Topičovy sbírky, Lidové noviny XLIV, 1936, č. 602, 1. 12., s. 9.

314


za 4.500 Kč. Výrazného nárůstu se dočkala některá plátna Knüpferova. Královna racků se prodala z původních 12.000 Kč za 19.000 Kč a Moře podobně vystoupilo také z 8000 Kč na konečných 19.000 Kč. Ženíškovy personifikace ročních období koupila Kancelář prezidenta republiky vcelku za 31.500 Kč. Jeho cyklus k Prodané nevěstě našel pak nového majitele za stejnou cenu. Za dvojici Pirnerových Lásek zaplatila banka Slavie 24.000 Kč při vyvolávací ceně 6.000 Kč. Zřejmý úspěch zaznamenaly i Brožíkovy portréty dcery, z nichž první dosáhl ceny 6.100 Kč a druhý 10.000 Kč. Každý z nich byl předtím vyvolán za 1.600 Kč. Z množství Alšových prací se dle očekávání dostal nejvýše cyklus ilustrací k pohádce o hloupém Honzovi, který za dvojnásobek vyvolávací ceny, tedy 50.000 Kč, koupila banka Slavie. Velkým překvapením byl strmý nárůst jednoho z přípravných kartonů s názvem Pegas, který vystoupal z vyvolaných několika set korun k 10.000 Kč. Významný posun zaznamenalo i několik málo nabídnutých Maroldových prací. Akvarely Na pláži a Duben v Paříži stouply z vyvolávacích cen okolo 2.000 Kč shodně na 10.000 Kč. Překvapivý úspěch pak zaznamenal přípravný karton Maxe Švabinského Žlutý slunečník, který z původních 3.000 Kč stál pak svého nového majitele 20.000 Kč. Z oddílu nazvaného umělecký průmysl, nábytek a koberce jmenujme alespoň prodej francouzské sedací soupravy, kopie historického nábytku z období Ludvíka XV., která našla nového majitele několikrát zvýšena nad vyvolávací cenu za 23.000 Kč. Celkový obrat aukce činil 1.160.000 Kč, což bylo v tehdejší době na uměleckém trhu zcela mimořádné číslo. Každý kupující připlatil ke konečné ceně ještě 15% přirážku na výlohy spojené s uspořádáním celého podniku vedoucímu aukce Václavu Hořejšovi, tedy dalších 174.000 Kč. Obchodní úspěch celého podniku nezůstal bez povšimnutí. „Dražba sama stala se pražskou společenskou senzací a docíleno bylo v našich poměrech mimořádných cen.“167 Zásadní roli zde sehrála osobnost majitele, který se stal jednou z legend pražské kulturní scény, podílející se na jejím výtvarném a literárním životě. Provenience z takové sbírky, složené často z děl pocházejících přímo od autorů, znamenala na trhu významnou přidanou hodnotu. „Úspěch aukce byl nečekaně skvělý. K tomu jistě mnoho přispělo dobré jméno majitele galerie, jež budilo samo důvěru v prodávané obrazy.“168 Aukce Topičovy galerie, tak jak proběhla koncem roku 1936, se stala přehlídkou odkazující k dílčím počinům celého závodu na poli pořádání výstav, akviziční činnosti i práce nakladatelství od jeho založení před více než čtyřiceti lety až do současnosti. Přesto, že řada těchto stop reprezentovaných jednotlivými draženými předměty zůstala ve vztahu k historii značně fragmentární, stala se aukce příležitostí a výzvou k jejímu hodnocení. Snad nejpečlivěji se tohoto úkolu chopil František Žákavec na stránkách Štencova Umění, kde se pokusil stručně shrnout historii Topičova salonu i jeho význam pro dobovou kulturu. Největší přínos Salonu byl shledán v poskytnutí útočiště mnoha uměleckým skupinám a spolkům, které na této půdě začínaly vystavovat v dobách, kdy nedisponovaly vlastními prostorami. „Ještě významnější byl první Topičův salon pro české výtvarníky, neboť mimo výroční výstavy v Rudolfině neměli kde vystavovati, nebyli–li právě členy Umělecké besedy, která občas pořádala výstavu členskou. Měli tam postupně soubory: Gretsch, Jansa, čeští akvarelisté, Oliva, Vítězslav Mašek, Uprka, byla tam předvedena pozůstalost B. Wachsmanna a v expozici, Alegorií‘ pro vídeňského nakladatele Gerlacha byly kusy i od mladých českých autorů, kteří brzy na to, r. 1898 od 6. února do 6. března měli tu poprvé vystoupiti sevřeně pod slavnou pak firmou Spolku výtvarných umělců, Mánes‘ […].“ Po výčtu dalších výstav autor pokračuje obdobím po přestěhování firmy do bývalých prostor Lehmannovy výstavní síně. „V novém saloně samém vystřídalo se dnes nepřehledné množství expozic, takže by bylo záhodno, aby byl opatřen a někde otištěn jejich seznam. Jestliže by pak byla při něm i statistika návštěv a nákupů, byl by to i kus sociální a sociologické historie našeho kulturního života.“169 Dražba Topičovy sbírky, stojící na konci druhé etapy činnosti Topičova salonu, přinesla vedle svých obchodních výsledků také potvrzení významu jeho historické úlohy pro českou výtvarnou kulturu 167

František Žákavec, Aukce Topičovy galerie, Umění X, 1937, s. 180.

168

Poslední den aukce Topičovy sbírky, Lidové noviny XLIV, 1936, č. 608, 4. 12. 1936, s. 7.

169

František Žákavec, Aukce Topičovy galerie (cit. v pozn. 167), s 180.

315


konce 19. a první třetiny 20. století. Snad to byla i tato událost, která napomohla k zachování firemní značky a přetrvání této významné tradice v časech, kdy vše nasvědčovalo tomu, že neodvratně končí. 170

82. JUDr. Richard Goldmann (1861–1924) Advokát v Chomutově. Aukce 9. – 11. 12. 1936 Mezinárodní umělecká aukční síň XVIII. Aukce 25. – 27. 1. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XIX. Aukce 24. – 2. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XX. Na přelomu let 1936 a 1937 byl Mezinárodní uměleckou aukční síní dražen židovský majetek z pozůstalosti vzdělaného sběratele Richarda Goldmanna z Chomutova. Nadaný a schopný právník Goldmann zastupoval vedle jiných význačných klientů i Mannesmannovy válcovny, v jejichž službách zbohatl natolik, že si počátkem století nechal postavit reprezentativní vilu, kde mimo jiného uchovával své rozsáhlé umělecké sbírky. Jednalo se především o kolekce českého skla a porcelánu spolu s mimořádně kvalitním souborem portrétních miniatur. Své akvizice prováděl Goldmann hlavně po skončení světové války, kdy se na rakouském trhu objevilo množství levného zboží z majetku zchudlé šlechty. V tušení neblahých událostí konce třicátých let začala ovdovělá Sally Goldmannová rozprodávat rodinný majetek. Na doporučení Josefa Opitze prodala za 7.500 marek 130 portrétních miniatur chomutovskému muzeu, kde uvedený soubor patří doposud k tomu nejlepšímu, co tato instituce vlastní. 171 Vila byla zkonfiskována nacisty na podzim roku 1938 a v listopadu 1942 byla Sally se svou dcerou Margaretou a vnučkami Alžbětou a Františkou deportována do terezínského ghetta. Žádná z nich se nedožila konce války. Prodej Goldmannovy kolekce byl rozdělen do tří samostatných aukcí uspořádaných v prosinci 1936 a v lednu a únoru 1937. První z dražeb nabídla publiku téměř tisíc položek se zastoupením všech obvyklých kategorií.172 České sklo bylo reprezentováno v široké škále od počátku 18. do poloviny 19. století. Některé kusy domácího původu byly zdobeny malbou vídeňských malířů. Mezi nejkvalitnější patřily čiré malované číše signované Antonem Kothgasserem a Gottlobem Samuelem Mohnem. Početnou skupinu tvořily též porcelánové plastiky z dílen ve Slavkově, Klášterci, Praze, Lokti a jinde. Z malířských prací byly nejvýznamnější malby 17. a 19. století, jmenovitě Dobytek na pastvě Aelberta Cuypa a krajiny Constanta Troyona a Camille Corota. V následující aukci byla spolu se skupinou skla a porcelánu z Čech, Německa a Francie dražena též část sběratelovy knihovny s díly znalecké literatury věnovanými portrétním miniaturám, porcelánu a malbě.173 Obě aukce byly provázeny velkým zájmem veřejnosti, která se utkala o většinu nabízených položek.

170

K činnosti Topičova salonu viz více: Milan Pech (ed.), Topičův salon 1918–1936, Praha 2012.

171

Eva Šamšulová – Olga Trmalová, Portrétní miniatury chomutovské sbírky (kat. výst.), Oblastní muzeum v Chomutově, Chomutov 2007.

172

Mezinárodní umělecká aukční síň M. Goldbergová–Schlosserová, šlechtický dům. XVIII. aukce. Pozůstalost p. Dr. Goldmanna z Chomutova, pana poslance Dr. Kubíčka a jiného majetku. Známá sbírka porculánu českého, vídeňského a míšeňského, českého skla, miniatur, obrazů, nábytku. Perské koberce a různý průmysl evropský a čínský, aukce 9.–11. 12. 1936, Praha.

173

Mezinárodní umělecká aukční síň M. Goldbergová–Schlosserová, šlechtický dům. XIX. aukce. Pozůstalost p. Dr. Goldmanna z Chomutova, p. poslance Dr. Kubíčka II. díl, ze zámeckého a jiného majetku. Známá sbírka porculánu, skla, miniatur, obrazů, nábytku, perských koberců a různých uměleckých předmětů, aukce 25.–27. 1. 1937, Praha.

316


83. Umberto Louis baron de Morpurgo (1896–1961) Italský tenista. Aukce 16. – 18. 2. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXIV.

84. Max (?) hrabě Zedtwitz(1872 – 1934) Aukce 24. 2. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XX.

85. zámek ve východních Čechách Aukce 16. – 18. 2. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXIV. 24.–25. 3. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXV.

86. Leon hrabě z P. Aukce 22. 3. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XXI. Aukce 24. – 26. 5. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XXIII.

87. Alfons kníže Paar (1903–1979), zámek Bechyně Velkostatek174 Aukce 4. – 5. 5. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXVI. Aukce 14. – 15. 6. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXVII. Aukce 12. – 13. 10. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXVIII. Aukce 1. – 3. 12. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXIX.

174


317


88. Alois Kalvoda (1875–1934), zámek Běhařov Malíř a pedagog. Aukce 31. 3. – 3. 4. 1937 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 131. Aukce 11. – 14. 5. 1937 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 132. Ve svém 131. a 132. aukčním katalogu nabídl Zdeněk Jeřábek pražské veřejnosti soubor spojující ráz vybavení panského sídla spolu s malířskou pozůstalostí. Jednalo se o majetek po malíři Aloisi Kalvodovi z jeho zámeckého sídla v klatovském Běhařově. 175 Budovu zámku spolu se zahradou a parkem koupil malíř v roce 1922 na radu svého přítele, klatovského chirurga primáře Karla Dobruského, který jej začal již před několika léty s Pošumavím postupně seznamovat. Převedení nemovitosti z majetku rodiny Hohenzollern–Siegmaringen bez hospodářského zázemí bylo umožněno proměnami parcelace velkostatků ve spojitosti s pozemkovou reformou. Kalvoda zámeček zrekonstruoval a v jeho podkroví zřídil za podpory ministerské dotace ubytování pro studenty své letní malířské školy. Navázal tak na pedagogické působení ve vlastním učilišti vedeném od roku 1900 na pražských Vinohradech. Spolu s adaptací podkroví, bylo upraveno vstupní průčelí, kde byl nad portál přidán balkon. Zvláštní péče pak byla věnována parku, který byl nově osazen sochami Písně šumavských hor od Josefa Drahoňovského, fontánou Franty Uprky a plastikou Messalina Jana Štursy. Zdevastovaný interiér byl znovu vybavován historickým nábytkem, barokními sochami porcelánovými soškami a kameninovým nádobím. Nově byl též zakoupen například oltář pro zámeckou kapli. Malířův vztah k lidové kultuře se projevil ve výzdobě vlastního atelieru vybaveného nábytkem navrženým Dušanem Jurkovičem. Provozování tohoto sídla bez náplně, pro níž bylo adaptováno, se po Kalvodově smrti v létě 1934 ukázalo pro dědice jako neudržitelné. Budova byla převedena na plzeňskou nemocenskou pojišťovnu pro zřízení ozdravovny mládeže a vybavení rozprodáno v dražbě. Aukční katalog opatřený zasvěceným úvodem ředitele Ústavu klasické archeologie Karlovy univerzity Jindřichem Čadíkem (1891–1979) obsahoval celkem 1092 položek, z nichž připadalo 383 na malířovu pozůstalost. Tyto předměty na rozdíl o zbytku nabídky byly vyvolávány neobvykle nízko na úrovni 1/4 odhadní ceny, patrně na přání dědiců za účelem jistého a rychlého odprodeje. Jádro nabídky tvořil historický nábytek, soubory habánské, holíčské keramiky a porcelánu doplněné lidovými výšivkami a drobnými starožitnostmi. Z uměleckých děl téměř zcela chyběla díla jiných malířů. Od samotného Kalvody bylo v katalogu zachyceno jen několik maleb, kreseb a grafik. Z mála nabízených uměleckých prací snad stojí za zmínku skupina soch mladších autorů a současníků jako byl Josef Václav Myslbek, František Bílek, Jan Štursa, Franta Úprka, či Karel Novák. Mimo pozůstalost Aloise Kalvody bylo ve 131. aukci nabízeno několik kvalitních děl Julia Mařáka, Václava Brožíka, Jaroslava Čermáka, Mikoláše Alše, Joži Úprky, nebo Stanislava Lolka, jejichž vyvolávací ceny se pohybovaly nezvykle vysoko kolem úrovně 10 000 Kč. Zbytek malířovy pozůstalost byl zahrnut ještě do následující dražby.

89. Brechtold, zámek na jižní Moravě Aukce 4. – 5. 5. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXVI. Aukce 14. – 15. 6. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXVII. 175

Umělecká aukční síň Z. Jeřábka. 131. aukce obrazů českých (Aleš, Brožík, Čermák J., Kaván, Kalvoda, Lolek, Mánes Q., Mařák, Němejc, Obrovský, Quast, Schwaiger, Šetelík, Úprka a j.) grafiky (japon. dřevoryty), knih, skla, porculánu, nábytku, lustrů, hodin, řezeb, plastik, (F. Úprka, Bílek), růz. starožitností a perských koberců z pozůstalosti akad. malíře Al. Kalvody ze zámku Běhařova a j. majetku, aukce 31. 3.–3. 4. 1937, Praha..

318


90. JUDr. Alfred August kníže Windischgrätz (1851–1927), zámek Tachov Velkostatek Aukce 21. – 23. 9. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XXV. Ilustrativním odkazem k proměňující se pozici pozemkové šlechty se stala zářijová aukce Mezinárodní umělecká aukční síně v roce 1937. Pražským sběratelům v ní byla nabídnuta část vybavení tachovského zámku, který po smrti knížete Alfreda Augusta Windischgrätze (1851–1927) připadl v rámci dědictví jeho synovci a dcerám. Rozsáhlé panství bylo silně zredukováno pozemkovou reformou a honosná budova historického sídla byla v roce 1936 převedena na československý stát. 176 Tachovský soubor byl dále doplněn předměty z pozůstalosti po baronce Marii Anně z rodiny nobilitovaných židovských podnikatelů Heintschelů působících na Klatovsku. Významnější malířská díla této aukce pocházela z dílen nizozemských mistrů 17. století doplněných několika obrazy středoevropské produkce 19. století.177

91. Marianna baronka Heintchel z Heideneggu Aukce 21. – 23. 9. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XXV.

92. Josef Král (1879–1914) Malíř v Praze. Aukce 30. 9. 1937 Rubešova galerie, Aukční oddělení

93. Hraběnka Kosztolányi Aukce 19. – 21. 10. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XXVI.

94. Václav Wawak (+ 1937) Velkostatkář Aukce 12. – 13. 10. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXVIII. Aukce 1. – 3. 12. 1937 Umělecká aukční síň St. Budil XXXIX.

176

Rudolf Lustig – František Světnička, Schematismus velkostatků v Čechách, Praha 1933, s. 743–745.

177

Mezinárodní umělecká aukční síň M. Goldbergová–Schlosserová, šlechtický dům. XXV. aukce z knížecího Windischgrätz–ského majetku ze zámku Tachova a z pozůstalosti baronky Marianny Heintschel z Heideneggu a j. m., aukce 21.–23. 9. 1937, Praha.

319


95. Hraběnka de Vasseur, zámek u Orleans Aukce 19. – 21. 10. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XXVI. Aukce 8. – 10. 12. 1937 Mezinárodní umělecká aukční síň XXVIII. Aukce 26. – 28. 1. 1938 Mezinárodní umělecká aukční síň XXIX Ve druhé polovině roku 1937 bylo uspořádáno několik dražeb ne zcela identifikovaného šlechtického původu, v nichž byly prodávány soubory z majetku uherského rodu Kosztolányi či francouzské hraběnky de Vasseur. Mezi význačnými malířskými díly těchto kolekcí vyniká mytologická scéna Gaudenzia Ferrariho zachycující Apollonovo potrestání Marsya opatřená posudkem Hermanna Vosse (1884–1969) s výjimečně vysokou vyvolávací cenou 17.500 Kč, či portrét od Jana van Ravensteina s posudkem Maxe Jakoba Friedländera (1867–1958) za 12.000 Kč.178 Z dalších děl jmenujme alespoň Bičováni Krista Vincenza Foppa, několik krajin Jana Brueghela mladšího, nebo Příjezd obchodníka Filipa Wouwermanna.

96. František Stadler, komerční rada (1874–1941) Podnikatel v oděvním průmyslu v Praze. Aukce 3. – 5. 11. 1937 Umělecká aukční síň V. Hořejš XLVIII. Do jisté míry výjimečnou se stala Hořejšova listopadová aukce v roce 1937, kdy byla mimo jiné nabízena pražským zájemcům sbírka komerčního rady Františka Stadlera (1874–1941).179 Tento podnikatel vlastnil od roku 1911 závod na výrobu a prodej šátků, šál a pleteného zboží v Hrzánském paláci. Dražba vystupuje z řady jiných svým obsahem, který předestřel před návštěvníky aukční síně vedle prací obligátních mistrů 17., 18., a především 19. století též řadu obrazů významných současníků. Zájemci mohli vybírat z děl Jana Preislera, Františka Kupky, Alfréda Justitze, Hugo Boettingera, Otakara Kubína, Václava Špály, Jana Zrzavého, Antonína Procházky, Josefa Lady, Vincence Beneše, Maxe Kopfa a dalších. Jednotlivé položky byly oceněny v závislosti na rozměrech a technice v řádu několika stovek až tisíc korun.

178

Mezinárodní umělecká aukční síň M. Goldbergová–Schlosserová, šlechtický dům. XXVI. aukce ze sbírky býv. hraběnky Kosztolányi a býv. hraběnky D. W. a jiného soukromého majetku, aukce 19.–21. 10. 1937, Praha.

179

Umělecká aukční síň V. Hořejš. Katalog XLVIII aukce. Soukromá sbírka p. kom. r. Stadlera. Obrazy českých mistrů: Aleš M., Brožík V., Čermák J., Kalvoda A., Mánes A., Mařák J., Navrátil J., Preisler J., Zrzavý J., Ženíšek F., Stretti V., Beneš V., Macoun G., Špála, Justitz, Kopf M., Mennel A. atd. atd., obrazy starých holandských mistrů, rytiny, sbírka řezaného a broušeného skla, porcelánu, starých výšivek, zbran. Starožitný nábytek, perské koberce a jiné umělecké předměty, aukce 3.–5. 11. 1937, Praha.

320


97. Rubešova Galerie – Karel Jan Rubeš (1873–1934) Galerie a výstavní síň v Praze. Aukce 8. – 9. 11. 1937 Rubešova galerie, Aukční oddělení Aukce 6. – 7. 12. 1937 Rubešova galerie, Aukční oddělení

98. Ing. Dr. J. Gerstl Aukce 23. – 26. 2. 1936 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 140.

99. JUDr. Antonín Táborský (1862–1935) Právník a bibliofil v Ostravě. Aukce 27. 6. – 1. 8. 1938 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 144. Aukce 25. – 28. 8. 1938 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 145. Aukce 6. – 9. 9. 1938 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 146. Aukce 17. – 20. 10. 1938 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 147. Aukce 17. – 21. 11. 1938 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 148. Aukce 14. – 17. 12. 1938 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 149. Aukce 24. – 27. 1. 1939 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 150. Aukce 28. 2. – 3. 3. 1939 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 151. Aukce 3. – 6. 4. 1939 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 152.

100. Robert Holzer (1859–1938) Malíř a dekoratér v Praze. Aukce 17. – 21. 11. 1938 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 148. Aukce 14. – 17. 12. 19 – 38 Umělecká aukční síň Z. Jeřábka 149.

321

PŘÍLOHA I. NĚKTERÉ SBÍRKOVÉ SOUBORY DRAŽENÉ V LETECH

Recommend Documents