Příloha 1 – respondentkami uváděná zařízení poskytující předporodní kurzy Respondentky našeho výzkumu uváděly, že kurzy předporodní přípravy absolvovaly buď v porodnicích, kde později i rodily, anebo soukromých zařízeních. Co se týče porodnic, šlo o následující •
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Gynekologicko-porodnická klinika – dvě respondentky, z toho jedna uváděla rozsah kurzu 3 x 2 hodiny,
•
Fakultní nemocnice Motol, Praha, Gynekologicko-porodnická klinika 2. LF UK – jedna respondentka zde absolvovala povinný kurz v rozsahu 1 x 1 hodina a později zde také podepsala souhlas s účastí asi 15 studentů na jejím porodu, které už prý ke konci skoro ani nevnímala,
•
Masarykova nemocnice, Ústí nad Labem, Gynekologicko-porodnická klinika – jedna respondentka – 1 x 1 hodina (prohlídka porodního sálu),
•
Nemocnice Most, Gynekologicko-porodnické oddělení –– dle jedné respondentky zde porodní asistentka Leona Škodová pořádá kurz předporodní přípravy v rozsahu 4 krát 2 hodiny, zahrnující okruhy jako tři doby porodní, šestinedělí a péče matky o sebe sama, s možnou přítomností partnera,
•
Klaudiánova nemocnice, Mladá Boleslav, Oddělení gynekologicko-porodnické – zdejší kurz zmínilo devět respondentek, z toho dvě uváděly rozsah kurzu 1 x 1 hodinu, dvě jiné, že k projití základních témat jsou doporučené minimálně čtyři lekce, zaměřené na nácvik dýchání, porodní doby, cvičební prvky a prohlídku porodního sálu, jedna respondentka zmiňovala též kurz kojení a další dvě těhotenské cvičení na míčích pod vedením Martiny Klapačové (facebooková komunita Těhotenské cvičení MB),
•
Fakultní nemocnice Hradec Králové, Porodnická a gynekologická klinika – jedna respondentka,
•
Česko-německá
horská
nemocnice
Krkonoše,
Vrchlabí,
Gynekologicko-
porodnické oddělení – porodní asistentka Iva Konvalinová pořádá předporodní kurz „Škola rodičů“ pro páry – zkušenost má jedna respondentka, •
Minsk, Bělorusko – jedna respondentka. 1
Respondentky, které se rozhodly kurz předporodní přípravy absolvovat mimo porodnici v jiném zařízení, uváděly zkušenosti s následujícími organizacemi •
Studio pro ženy, Vodičkova 20, Praha 1 – dvě respondentky,
•
A-centrum, Praha – dvě respondentky, z toho jedna uváděla spolupráci s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou, druhá zase podporu duly Petry Davidové,
•
Centrum pro rodinu Rudňáček, Rudná u Prahy – jedna respondentka,
•
Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně (UJEP), Ústí nad Labem – v předporodním kurzu, dle jedné respondentky méně finančně náročném než jsou ostatní kurzy v regionu, vyučují zdravotní sestry v rámci postgraduálního studia – jde o pět lekcí po 1,5 hodině, zaměřených na těhotenství, porod, péči o miminko, kojení a těhotenské cvičení,
•
Rodinné centrum Domeček u Rondelu, Ústí nad Labem – těhotenské cvičení a předporodní příprava pod vedením porodní asistentky Zuzany Václavové v rozmezí 4 až 5 měsíců,
•
Rodinné centrum Kulíšek, Mladá Boleslav – dvě respondentky uváděly, že kurz vede paní Helena Herainová, porodní asistentka z Klaudiánovy nemocnice, a obsahuje 7 lekcí po 2 hodinách, zaměřené na konec těhotenství, první dobu porodní, druhou a třetí dobu porodní, šestinedělí, péči o miminko, kojení, masáže miminek a aromaterapii),
•
Marta jóga.cz, Marta Kuglerová, Děčín – jedna respondentka,
•
Náruč zrození, dula Mgr. Jana Jarolímová, Český Těšín – jedna respondentka,
•
nezjištěné centrum pořádalo též kurz „Otec u porodu“ – jedna respondentka.
Na cvičení pro maminky docházely respondentky do těchto zařízení •
Hotel Galatea, Kosmonosy – těhotenské cvičení pod vedením bývalé porodní asistentky Markéty (nyní na mateřské dovolené),
•
Sportovní centrum Move Energy, Mladá Boleslav.
Neformální a neinstitucionalizovanou podporu získávaly některé respondentky též od ostatních těhotných a maminek na internetu, zejména na webových portálech, sloužících částečně jako bazar vybavení pro děti, částečně jako diskuzní fóra. Mezi nejznámější patří
2
•
Modrý koník.cz,
•
eMimino.cz,
•
a facebookové skupiny se slovy „Bazárek pro maminky“ v názvu, ve kterých, navzdory jejich pojmenování, maminky nejen prodávají a kupují, ale také sdílí své pocity a zkušenosti s porodem spojené, hledají sociální oporu a často též žádají ostatní maminky o radu.
Příloha 2 – respondentkami další navrhované oblasti uplatnění psychologa v předporodní péči Nad rámec kódování se vyskytly tyto zajímavé odpovědi: „Psycholog může v rámci předporodní péče pomoci ženě získat nadhled, překonat strach z porodu, doporučit cvičení, pomoci zpracovat nevědomé nevyřešené problémy z minulosti, protože první tři měsíce po porodu se ženám otevírá jejich vlastní minulost a začnou intenzivně vzpomínat. Dále může pomoci srovnat se se sníženým pracovním výkonem či navrhnout těhotné zatelefonovat jí v šestinedělí a nabídnout jí konzultaci – bude tak předjímat situaci, kdy ona sama bude v takové depresi, že nebude schopná si o pomoc říci sama.“ „En bloc všem těhotným nijak, ale samozřejmě je množství specifických situací, kde by se pomoc psychologa hodila – tam, kde žena těhotenství nepřijímá, má špatné socioekonomické podmínky, komplikované rodinné vztahy apod. Nebo tam, kde žena dochází v rámci těhotenství k nějakému osobnostnímu posunu a potřebuje to s někým konzultovat.“ Dle několika respondentek by se v oblasti předporodní péče měla uplatnit: „ideálně žena, která už těhotenstvím prošla“ a „už má děti, a tak ženě na svém příkladu ukázala, že se to dá zvládnout. Také by mohla pomoci psychicky zvládat neplánované návštěvy tchýně v šestinedělí, ujištění, že to nebude tak strašné, jak si myslí Jiná respondentka navrhla, že by psycholog mohl ženy edukovat, protože: „některé se hodně hlídají a omezují, například v sexu.“ Zajímavé momenty z jiných rozhovorů: „Obavy z porodu má každá žena a vyřeší si to v sobě sama. Hlavně si myslím, že v tomto muž neumí poradit. Ten, kdo nemá s danou situací zkušenost, může radit, ale neporadí tak dobře. Stejně to žena musí umět všechno vydržet.“
3
„Psycholog může pomoci se zvládnutím obav a strachu o sebe a miminko a s naloženou zodpovědností, zvlášť při narození postiženého dítěte.“ „Psycholog by mohl suplovat roli partnera, který se ženou její těhotenství nesdílí a nepovídá si s ní. Kolikrát člověk řekne problém snadněji cizímu. Také by ženě mohl poradit s poporodními stavy, kdy odmítá dítě nebo i ohrožuje dítě, když je rodička, vyššího věku a nemohla dlouho otěhotnět přirozenou cestou, což jí přinášelo dlouhodobý stres.“ „Psycholog je anonymita, je tudíž snadnější se mu svěřit. Ženu může navedení na myšlenku, naladit na pozitivní myšlení, pomoci jí ulevit si. Měl by jevit upřímný zájem a aktivně naslouchat, tedy plně se soustředit na naslouchání ženě.“ „V prvním trimestru by mohl těhotnou ujistit, že vše bude dobré a ať si nic nehledá na internetu, protože to je to nejhorší, co může udělat – naslouchání zkušeným matkám, vyprávějící katastrofální scénáře, nedělá dobře na psychiku – těhotná pak podléhá jejich sugesci, začne trpět výkyvy nálad a získá strach z porodu.“ „Psycholog by mohl ženě pomoci překonat hormonální změny po porodu a uklidnit ji. Měla by ho poznat ještě předtím, než to je akutní, aby s ním navázala vztah a důvěru.“ „Ženám v šestinedělí vadí všechno, vadí jim pláč dítěte, hádají se s partnerem. Psycholog by jim měl vysvětlit, že to jsou jen hormony a pomoci jim tak získat nadhled.“ „Psycholog by mohl pomoci zmírnit ženě obavy z mateřství. Miminko se pro ní stává středem vesmíru a ji se zcela mění její dosavadní život. Pokud má s rodičovstvím psycholog osobní zkušenost, vzbuzuje větší důvěru. Měl by mít dost empatie. „Partnerům rodiček by mohl pomoci s přijetím otcovské role.“ „Péče o tatínky, protože jsou vystresovaní, zvlášť ti, kteří nebyli na předporodním kurzu, a neví, co je čeká.“ „Ženu by mohl podpořit v tom myslet na sebe a nebýt na sebe tak náročná. Mateřská začíná šest týdnů před porodem, což je málo.“ „Uklidnit, připravit na to, co ženu čeká, aby dítě přišlo šťastné a oba rodiče se na něj těšili.“ „Psychická podpora při narození postiženého dítěte.“ „Žena si nejdřív musí uvědomit, že má problém, a musí se naučit zvládat v souvislosti v těhotenstvím pocity vnitřní nejistoty i svůj partnerský vztah.“ „Ženy, které přenáší, což je pro ně psychicky náročné.“ 4
„Péče o prvorodičky, protože neví, do čeho jdou.“ „Psychická podpora žen opuštěných, týraných nebo znásilněných; péče o ženy, které nemohly delší dobu otěhotnět a prodělaly už několik potratů.“ „Ujištění ženy, že bude dobrá máma, že zvládne porod i šestinedělí. Ujistit s partnerskou stránkou.“ „Obavy ze zvládnutí mateřství, absence radosti z mateřství po porodu (1. den kritický) a obav, zda dítěti poskytuje dostatek podnětů (podpořit nejít podle tabulek). Péče o otce – zatímco žena si vztah k dítěti buduje v těhotenství, muž až po porodu. Zvládání pocitů osamělosti o večerech v porodnici. Zvládání partnerských konfliktů a únavy. Upozornit na to, že dítě partnerskou krizi nevyřeší a vztah se stejnak po čase rozpadne. Obavy z možnosti mít postižené dítě při čekání výsledků testů.“ „Psycholog musí mít hlavně všechny vědomosti ohledně těhotenství a porodu – musí znát odpověď na každou otázku, musí umět uklidnit.“ „Partnerské problémy, zvednutí sebevědomí, ale to nemá s těhotenstvím nic společného.“ „Zmírnění obav, např. z předčasného porodu či z tvrdnutí břicha – místo s lékařem to řeší s ostatními těhotnými, cizími lidmi bez odborné erudice, např. na uzavřené facebookové skupině jako je ‚Bazárek pro maminky‘. Upozornit ženy, že je možnost si s někým promluvit.“ „Problémy v partnerských vztazích, práci, finanční problémy, návrat do zaměstnání, početí – nemožnost přijít do jiného stavu, udržení těhotenství.“ „U nás v Čechách psychologická pomoc ještě není tak úplně častá a možná ještě pořád trošičku to nese trošku známky stigmatu, protože spousta mých kamarádek, které třeba byly těhotné, tak většina z nich něco řeší, například finanční problémy, problémy s partnerstvím, s návratem do práce, to všechno už se musí řešit v období těhotenství, a všechno to je pro ženu během toho období stres a zátěž, kdy není hormonálně vyrovnaná. Jde o to, jak tu psychologickou pomoc ženám nabídnout, jak ji vyhledat. Pokud mám mluvit za sebe, tak by bylo hrozně fajn, kdybych měla možnost si takhle s někým promluvit. Ne psychiatra, který by ze mě třeba udělal blázna, ale psychologa ano.“ „Musí se hlavně smát a neříkat, co všechno by žena měla dělat – nestrašit, neděsit, psychicky podržet.“ „Žádné uplatnění psychologa nevidím, každá žena je individuální.“
5
„Při čekání na výsledky genetických testů. Pokud těhotenství probíhá normálně, není psycholog podle mě potřeba, jen během rizikových těhotenství a krizových momentů.“ „Nevím, každý má svou psychiku, a jestli má jednoho doktora, pět doktorů, tak se s tím stejně bude muset poprat sám.“ „V nemocnicích – maminky tam přijdou s problémem a mají větší strach než doma.“ „Prvorodičkám na sále – někdo, kdo s nimi cítí.“ „Podporovat v tom, že to, co dělají, i když se spletou, dělají dobře a s láskou, a že city fungují, aby si věřily. Přivést na jiné myšlenky. Obavy o atraktivitu pro svého partnera, podpora v komunikaci s partnerem – to by šlo řešit i v párové terapii.“ „Pozitivně naladit na porod a upozornit na krizové události jako je Downův syndrom apod.“ „Záleží na psychické konstituci a předchozím psychickém stavu ženy. Uklidnit, zmírnit obavy. Lékaři by kromě toho měli ubrat a na průběh porodu tolik netlačit.“ „Obecně by to nemusel být psycholog, ale někdo, kdo na porodu není účasten, neodpovídá ženě ve svém zájmu, nemá z toho profit a řekne rodičce celou pravdu. Vyslechnutí, uklidnění, psychická podpora, zvlášť, když žena nemá patřičné zázemí. Zmírnění emoční lability.“ „Dulovství, tedy psychická opora, ne nutně psycholog – to kvůli podvědomému pocitu, že s psychologem se věci řeší terapeutickou cestou –, komunikace s plodem, příprava na následnou výchovu dítěte, krizové situace (potrat, nechtěné přerušení těhotenství, špatné výsledky testů, narození mrtvého dítěte, znásilnění, nechtěné těhotenství, přílišné mládí rodičky či naopak její vyšší věk, spojený s obavami o donošení plodu, sociálně-ekonomické podmínky.“ „Komplikace – když miminka špatně přibírají, předčasný porod.“ „Větší péče před porodem, aby byla žena na péči o dítě připravená – aby získala praxi, jak s miminkem zacházet a nebála se na něj sáhnout. Problémové vztahy, mladé maminky bez zázemí – partnera či bydlení, nechtěné těhotenství, poporodní psychóza, zejména, pokud schází pozitivní opora v rodině, laxní partner, kterého péče o dítě nezajímá a nepomáhá.“ „V rámci těhotenské poradny by mělo být povinné minimálně jedno setkání s psychologem, stejně jako je v jejím rámci povinná gynekologická prohlídka, EEG či povinnost jít na preventivní prohlídku k zubnímu lékaři, aby pozdější akutní problémy nekomplikovaly porod. Člověk běžně psychologa z nejrůznějších důvodů nevyhledá, ale když už s ním mluví,
6
tak se mu svěří. Kromě zdravotních by se měly v průběhu těhotenství začít podchycovat i psychické problémy. „Psycholog by se s těhotnými měl individuálně bavit o tom, z čeho mají strach, a snažit se ho odbourávat, protože strach je příčinou většiny porodních komplikací. Dále může těhotné říci, že věci nejsou tak dramatické, jako vypadají, a pokusit se je tak normalizovat. Kromě toho by mohl pomoci s nejrůznějšími krizovými momenty, které se v perinatálním období mohou objevit, mimo jiné s překonáním strachu těhotné o sebe samu i o dítě, s navázáním vztahu těhotné k plodu a odbouráním vnímání plodu coby jejího ohrožení, dále se vztahem k partnerovi a v neposlední řadě s nevyřešeným vztahem s matkou, v krajním případě s překonáním averze k ní. Vztah těhotné ke své matce totiž ovlivňuje její postoj k porodu, dítěti i k ženským figurám v jejím životě. Zejména histriónky jsou typické svou averzí k ženám a tím, že lépe vychází s muži, protože jsou často matkou odmítané a citově tak přilnou k otci.“ „V těhotenství jsem byla naprosto spokojená. Hrozně se mi líbilo být těhotná a cítit dítě, měla jsem ale velký strach z porodnice. Bála jsem se lidí, kteří by byli porodu přítomni, a hledala jsem porodnici, která mi umožní přirozený porod. Nakonec jsem si zvolila Vrchlabí, kde mě během porodu nechali být, což mi naprosto vyhovovalo. Během těhotenství jsem ovšem měla strach, že dojde k předčasnému porodu, do Vrchlabí se nedostanu včas a budu muset rodit v jiné porodnici klasickým způsobem.“ „V těhotenství jsem byla nevybíravým psychickým nátlakem donucena lékařkou z genetiky na I. P. Pavlova jít na odběr plodové vody, což vnímám jako velké trauma. Zajímavé bylo, že se přitom oháněla Bohem. Velice sugestivně a emocionálně mě přesvědčovala, že když budu mít dítě s Downovým syndromem, odložím ho, a že je tudíž lepší jít na umělé přerušení těhotenství. Dostala jsem se k ní v rámci kombinovaného screeningu v prvním trimestru. Jelikož jsou testy nastaveny na falešnou pozitivitu, vyšlo mi zvýšené riziko, což byl důvod, proč mi ta lékařka vnucovala amniocentézu, ačkoli jsem se snažila argumentovat rizikem potratu. Nakonec mě ale bohužel přesvědčila.“
7
