Příklady aplikace metodik výzkumů pro studenty nelékařských zdravotnických oborů. Lubica Juríčková a kolektiv

Příklady aplikace metodik výzkumů pro studenty nelékařských zdravotnických oborů Lubica Juríčková a kolektiv

Oponenti: doc. PhDr. Sylva Bártlová, Ph.D. Mgr. Juraj Čáp, Ph.D.

Tato publikace vznikla v rámci projektu „Podpora lidských zdrojů ve VaV nelékařských zdravotnických oborů Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci“ CZ.1.07/2.3.00/20.0163 This publication was supported by project „Support of Human Resources in Science and Research in Non-medical Healthcare Faculty of Health Sciences, Palacký University Olomouc“ CZ.1.07/2.3.00/20.0163

Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost. 1. vydání © Lubica Juríčková a kol., 2014 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2014 ISBN ISBN 978-80-244-4618-9

Obsah Krizová připravenost Českého Červeného Kříže

6

Výzkum Limitů životního stylu u osob s chronickým onemocněním

27

Motivace, pracovní spokojenost a syndrom vyhoření u všeobecných sester

57

Metodika a dílčí výsledky výzkumného záměru “Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí v NANDA doménách“

78

Kompetence akademických pracovníků – školitelů v doktorském studijním programu ošetřovatelství

109

5

ÚVOD Vážení akademičtí pracovníci, vážení studenti, představujeme Vám sborník příspěvků, které připravil pro Vás tým odborníků „Klíčové aktivity 4“ (dále jen KA4). Tato aktivita je orientována na zdokonalení aplikace sociálních a psychologických vědních aspektů v nelékařských zdravotnických oborech. V aktivitě jsou plánovány činnosti směřující k prohloubení kvantitativní a kvalitativní metodologie při zkoumání lidských potřeb v nemoci a ve zdraví, edukaci pacientů o zdravém životním stylu a prevenci onemocnění či zhoršení zdravotního stavu. Součástí této aktivity je výzkum kompetencí akademických pracovníků – školitelů při vedení doktorských prací. Cílem KA4 je sestavit multidisciplinární tým profesionálů se schopností integrovat teoretická východiska a vědecké metodologie do výzkumu v nelékařských zdravotnických oborech. Vedoucí KA4 je doc. PhDr. Kateřina Ivanová, Ph.D., přednostka Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. KA4 je součástí projektu „Podpora lidských zdrojů ve VaV nelékařských zdravotnických oborů Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci“. Cílem projektu je vytvořit personální i profesní podmínky pro zdokonalení týmu odborníků s vědeckým potenciálem, kteří budou podporou ve výzkumu v oblasti nelékařských profesí. Hlavním řešitelem projektu je doc. PhDr. Jana Marečková, Ph.D. Sborník je určen především akademickým pracovníkům Fakulty zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci a studentům zdravotnických oborů všech odborností. Cílem sborníku je pomoci akademickým pracovníkům a studentům nelékařských zdravotnických oborů při tvorbě designu výzkumu. Sborník chce přispět k porozumění logiky možných designů výzkumu s kvantitativním, kvalitativním či smíšeným přístupem ke zkoumání sociální reality a poskytnout praktické rady, jak při nich postupovat. Příspěvky jsou výjimečné i tím, že podávají doporučení pro aplikaci metodiky výzkumu. Děkujeme recenzentům – doc. PhDr. Sylvě Bártlové, Ph.D., a Mgr. Jurajovi Čápovi, PhD., kteří se s ochotou zhostili náročného úkolu. Oba recenzenti se dlouhodobě věnují výzkumu v oblasti nelékařských oborů, není tedy pochyb o odborném obsahu uvedených příspěvků. Za jazykovou a stylistickou úroveň textu odpovídají autoři příspěvků. Přejeme Vám mnoho zajímavého čtení a inspirace při tvorbě designu výzkumů v oblasti nelékařských zdravotnických oborů. Tým odborníků KA4: doc. PhDr. Kateřina Ivanová, Ph.D., PhDr. Mgr. Lubica Juríčková, Ph.D., PaedDr. Dagmar Tučková, Ph.D., Mgr. et Mgr. Jan Chrastina, Ph.D., Mgr. Šárka Vévodová, Ph.D., Mgr. Jiří Vévoda, Ph.D., Mgr. Ivana Olecká a Mgr. Lucie Balarinová

6

Krizová připravenost Českého Červeného Kříže

Krizová připravenost Českého Červeného Kříže Emergency preparedness of the Czech Red Cross Lucie Balarinová1, Kateřina Ivanová2 Ústav ošetřovatelství, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci

1

Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

2

[email protected], [email protected]

Emergency preparedness of the Czech Red Cross

7

Abstrakt Úvod Rizika moderní společnosti a mimořádné události posledních let připomínají významnost krizového managementu. Na krizové připravenosti se podílí i národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Nejsou však k dispozici aktuální a systematicky zkoumaná data o krizové připravenosti Českého Červeného Kříže (ČČK). Cílem příspěvku je představení designu výzkumu krizové připravenosti ČČK na mimořádné události.

Soubor a metody Design výzkumu je koncipován tak, aby přinesl základní přehled dat týkající se krizové připravenosti ČČK. Metodika výzkumu vychází z hlavní výzkumné otázky: Jaká je připravenost ČČK na mimořádné události? Výzkumná otázka je operacionalizována do čtyř okruhů: orgány krizového řízení ČČK, koordinace ČČK při mimořádné události, využití dobrovolnictví ČČK při mimořádné události, interní komunikační kanály ČČK při mimořádné události. Výzkum byl realizován ve třech na sebe navazujících etapách: 1. předvýzkum realizovaný na regionální úrovni, 2. výzkum na úrovni České republiky, 3. příklady konkrétní krizové připravenosti. Respondenty byli ředitelé poboček ČČK. Výzkumnou metodou první etapy byly metody deskripce a komparace, druhé etapy focus group, třetí etapy metoda případové studie.

Výsledky V první etapě byla zmapována krizová připravenost OS ČČK v Olomouckém kraji a ověřena operacionalizace krizové připravenosti ČČK. Respondenti doporučili techniku rozhovoru pro další výzkum a vzešlo doporučení na přinesení „příkladu dobré praxe“. Druhá etapa přinesla návrh schématu nástrojů krizové připravenosti ČČK. Výsledkem třetí etapy bude případová studie o krizové připravenosti ČČK při povodních na Mělnicku v roce 2013.

8


Závěr Design výzkumu je koncipován tak, aby přinesl základní přehled dat týkající se krizové připravenosti ČČK.

Klíčová slova mimořádná událost, Český červený kříž, krizová připravenost


9

Abstract Introduction Risks of modern society and emergency of the last years remind us significance of crisis management. National Red Cross and Red Crescent Societies participate on crisis management as well. But current and systematically researched data about the Czech Red Cross (CRC) crisis preparedness are not available. The aim of the article is to present research design of the CRC crisis preparedness for emergencies.

Sample and methods Research design is designed to bring basic data overview related to the Czech Red Cross crisis preparedness. The research methodology is based on the main research question: What is the Czech Red Cross preparedness for emergencies? The research question is determined into four groups: the Czech Red Cross emergency management authorities, the Czech Red Cross coordination during emergency, use volunteering of the Czech Red Cross during emergency, internal communication channels of the Czech Red Cross during emergency. The research was carried out in three successive stages [1] preliminary research carried out on regional level, [2] research on the Czech Republic level, [3] examples of real emergency preparedness. Respondents were directors of the Czech Red Cross branches. The research method of the first stage was description and comparison, focus group in the second stage, and case study in the third stage.

Results In the first stage, the CRC Regional Association in Olomouc region was mapped and verified determination of the CRC crisis preparedness. The respondents recommended an interview as a technique of the next research and came with a recommendation for bringing „an example of good practice“. The second stage brought a suggestion of schema of the CRC crisis preparedness tools. The case study of the CRC crisis preparedness during floods in the Mělnicko region (2013) will be the result of the third stage.

10


Conclusion Research design is designed to bring basic data overview related to the CRC crisis preparedness.

Key words emergency, the Czech Red Cross, crisis preparedness


11

Úvod Rizika moderní společnosti a mimořádné události posledních let (tsunami v Japonsku 2012, zemětřesení Haiti 2010, sarinový útok Tokio 1995) nám připomínají významnost krizového managementu. Česká republika patří mezi území pravidelně sužované mimořádnými událostmi a to jak menšího rozsahu, jako jsou dopravní a jiné nehody, požáry, tornáda, nehody na horách či vodních plochách apod., tak rozsahu většího, mezi které patří především povodně. Předmětem našeho výzkumu jsou tři velké pojmové oblasti: mimořádná událost, Český červený kříž, krizová připravenost. Pro strategii vyhledávání (literární rešerši) byla zvolena strategie PICo, která je doporučena pro kvalitativní výzkum (www.library.curtin. edu.au, 2014) a vedla k vyjasnění klíčových slov a výzkumných oblastí. P (population – populace) – red cross, red crescent, I (interest – oblast zájmu) – emergency preparedness, crisis preparedness, C (context – souvislosti) – emergency, catastrophe, flood, disaster, calamity. Vyhledávání bylo provedeno v databázích Univerzity Palackého v Olomouci a jednalo se o PubMed, EBSCO, SCOPUS, scholargoogle a pro zachování aktuálnosti jsme vyhledávali zdroje od roku 2005. Výsledkem byly jen tři zdroje odpovídající vyhledávací strategii, a proto v diskuzi také čerpáme z metodik a publikací dostupných na oficiálních stránkách Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Lidstvo se od nepaměti muselo potýkat s různými nepříznivými vlivy, které jsou doprovázený slovy, jako je krize a katastrofa. Slovo krize bylo běžným výrazem antických filozofů, lékařů či dějepisců a bylo v původní smyslu vnímáno, jako „okamžik rozhodujícího střetu s protivníkem, přírodním živlem, nemocí“ (Antušák, 2013, s. 11). Na „katastrofu“ lze pohlížet z více hledisek. Nalezneme základní třídění podle vyvolávající příčiny na přírodní nepředvídaný, rozsáhlý přírodní jev či antropogenní způsobené vlivem lidské činnosti nebo společnosti (Antonová, 2010, s. 12). Odborníci se neshodují na hranici minimálního počtu obětí a rozsahu škod. Podle OSN (United Nations, 2008, s. 80) lze za katastrofu považovat událost, kde je nejméně 10 obětí na životech a nejméně 100 zasažených, je vyhlášen stav nouze nebo je vyžádaná mezinárodní pomoc místní vládou. Národní společnosti Červeného kříže a Červeného půlměsíce poskytují pomoc, nejen při katastrofách ale i událostech menšího rozsahu, které můžeme chápat, jako mimořádné události. Baštecká (2005, podle Štětina a spol., 2000, s. 15) uvádí tři typy mimořádných událostí. První z nich je „hromadné neštěstí omezené“, kdy se jedná o mimořádnou událost

12


s maximálně 10 zasaženými nebo zraněnými. Událost je řešena s využitím místních zdrojů. „Hromadné neštěstí rozsáhlé“ čítá minimálně 10 maximálně 50 zasažených. Při uvedeném typu mimořádné události se aktivují havarijní, poplachové a traumatologické plány. Posledním uváděným typem je „katastrofa“. Víšek (2012, s. 11) rozlišuje tři druhy mimořádných událostí, a to „každodenní události, katastrofy, krizové (nouzové situace) a ozbrojený konflikt či válku.“ V České republice můžeme využít k definování i zákony. Rozlišujeme mimořádnou událost „škodlivé působení sil a jevů vyvolaných činností člověka, přírodními vlivy, a také havárie, které ohrožují život, zdraví, majetek nebo životní prostředí a vyžadují provedení záchranných a likvidačních prací“ (§ 2 písm. b, zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému) a krizové stavy, čím je myšlena „mimořádná událost podle zákona o integrovaném záchranném systému, narušení kritické infrastruktury nebo jiné nebezpečí, při nichž je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav nebo stav ohrožení státu“ (§ 2 písm. b, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení).1 Účely vyhlášení krizových stavů ve vztahu k zákonné úpravě jsou uvedeny v tab. 1 (Kulhánek, Ochrana, 2013, s. 176). Schématické znázornění mimořádné události a krizových stavů v kontextu civilní ochrany, civilní obrany a ochrany obyvatelstva je znázorněno na obr. 1 (HZS ČR, 2014, s. 5). Tab. 1 Krizové stavy ČR

1

Typ krizového stavu

Zákonná úprava

Vyhlašuje

Ůčel vyhlášení

Stav nebezpečí

Zákon č. 240/2000 Sb., krizový zákon

Hejtman kraje, primátor Hlavního města Prahy na dobu maximálně 30 dnů

Při ohrožení životů zdraví majetku, životního prostředí

Pro účely výzkumu bylo použito pojmů stanovených uvedenými zákony a respondenti byli dotazováni na krizovou připravenost v souvislosti se vznikem mimořádné události nebo vyhlášením krizového stavu. Během výzkumu jsme se setkaly s tím, že respondenti používali pojem „neštěstí“ s vědomím, že respektují zákonem definované termíny a označení „neštěstí“ vnímají jako jakési přirozené zastřešení obou výrazů.


Typ krizového stavu

Nouzový stav

Stav ohrožení státu

Válečný stav

Zákonná úprava

Zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

Zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

Zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky a ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky

13

Vyhlašuje

Ůčel vyhlášení

Vláda na dobu maximálně 30 dnů

Značné ohrožení životů, zdraví, majetku, vnitřního pořádku a bezpečnosti v souvislosti s živelnými pohromami, ekologickými a průmyslovými haváriemi

Parlament na návrh vlády

Ohrožení svrchovanosti státu, jeho územní celistvosti nebo demokratických základů jeho zřízení

Parlament České republiky

Ohrožení svrchovanosti státu, jeho územní celistvosti nebo demokratických základů jeho zřízení, při potřebě plnit mezinárodní závazky o společné obraně

V současnosti je v České republice zaveden integrovaný záchranný systém, jehož součástí jsou nejen profesionální záchranáři (hasičský záchranný sbor, policie, zdravotnická záchranná služba aj.), ale i nestátní neziskové organizace jako je Český červený kříž (§ 4 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému). Český červený kříž (dále ČČK) působí jako výlučně uznaná pomocná organizace vojenské zdravotnické služby, působí v oblasti civilní obrany a ochrany obyvatelstva (Jukl, In Kolektiv autorů, Dobrovolná sestra, 2007, s. 19). ČČK tak působí napříč celým schématem na obr 1.

14


ČČK je jednou z národních společností Mezinárodního hnutí Červeného kříže (ČK) a Červeného půlměsíce (ČP).

Mimořádná událost

Stav nebezpečí

Nouzový stav

Civilní ochrana

Stav ohrožení státu

Válečný stav

Civilní obrana

Ochrana obyvatelstva

Nástroje ochrany obyvatelstva

Obr. 1 Ochrana obyvatelstva v České republice Řídí se Základními principy ČK a ČP (oficiálně přijaté roku 1965 ve Vídni): humanita, neutralita, nestrannost, nezávislost, dobrovolnost, jednota a světovost, které jsou považovány za hodnoty a pravidla všech členů a dobrovolníků ČK a ČP pro vykonávání humanitárních, sociálních, zdravotních a zdravotně-výchovných činností (Jukl, 2010, s. 1). ČČK je organizací fungující na bázi dobrovolnictví. ČČK má k 1. 1. 2013 celkem 626 zaměstnanců a 21 518 členů, dobrovolníků ČČK, kteří jsou sdruženi v 75 samostatně fungujících Oblastních spolcích ČČK (OS ČČK) po celé České republice. V každém kraji je určen jeden OS ČČK, který zastává funkci tzv. pověřeného OS ČČK řešící záležitosti a události s krajským dopadem. Činnost všech zaštiťuje ústředí ČČK sídlící v Praze (ČČK, 2013, s. 44). Jedním z úkolů národních společností ČK a ČP je i poskytování pomoci obětem mimořádných události a katastrof. ČČK má uvedený úkol deklarován i dokumenty, jako je


15

zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži a dále v § 7 Stanov ČČK. Opatření, která realizujeme na snížení účinku nežádoucích dopadů mimořádných událostí a krizových jevů, můžeme vymezit pojmem, krizová připravenost. „Krizovou připraveností organizace“ rozumíme soubor organizačních, metodických a materiálnětechnických opatření, prováděných nejčastěji vedením organizace v souladu s platnými legislativními normami, krizovým plánem organizace a aktuálním stavem krizového okolí organizace.“ (Antušák, 2013, s. 13) Mezinárodní federace ČK a ČP vnímá krizovou připravenost jako včasnou přípravu vyškolených a organizovaných dobrovolníků, udržování nezbytných pohotovostních zásob, optimalizování logistiky a komunikace (IFRC, 2010, s. 13). Na oficiálních webových stránkách ČČK pod pojmem „připravenost na katastrofy“ nalezneme informace o historii a struktuře humanitárních jednotek ČČK a o Ústředním krizovém týmu ČČK. Krizovou připravenost ČČK tak můžeme vnímat ve dvou úrovních: a) centrální úroveň, b) lokální úroveň. Na centrální úrovni jde o Fond Humanity určený pro finanční pomoc, na který můžou dárci přispívat neustále, anebo v případě, že dojde k události velkého rozsahu, tak ČČK vyhlašuje veřejnou sbírku pro konkrétní situace (www.cervenykriz.eu, 2014). Personálně zabezpečuje centrální úroveň Ústřední krizový tým ČČK, což je organizovaná, v případě potřeby flexibilně sestavená, skupina odborníků, členů a dobrovolníků ČČK, zaměřená na poskytování personální humanitární pomoci ČČK do zahraničí i na území ČR a na plnění dalších úkolů dle stanov ČČK. Za centrální způsob pomoci můžeme označit i konkrétní projekty, které vzniknou s danou událostí např. „Písnička za vodu“, benefiční koncerty, „Tričko pro Japonsko“, sanace studní (www.ukt.cervenykriz.eu, 2014). Na lokální úrovni ČČK vychází z dostupnosti sil a prostředků každého územně příslušného OS ČČK. Humanitární jednotky ČČK jsou skupiny členů ČČK při jednotlivých OS ČČK a jsou připravovány na poskytování psychosociální pomoci, zdravotnické pomoci, humanitární pomoci včetně péče o evakuované osoby. Struktura humanitárních jednotek ČČK je aktuálně revidována. Během posledních povodňových událostí se projevovala variabilita v krizové připravenosti Humanitárních jednotek ČČK a z modelu jednotky o minimálně 21 členech ČČK se bude přecházet na vícestupňový systém Humanitárních jednotek ČČK zohledňující dostupnost sil a prostředků jednotlivých OS ČČK. Za další způsob lokální pomoci OS ČČK můžeme označit i sbírky materiální pomoci a distribuci materiální pomoci z humanitárních skladů ČČK (www.cervenykriz.eu, 2014).

16


Krizová připravenost ČČK byla na základě literární rešerše a dostupných informací operacionalizována na čtyři okruhy: • orgány krizového řízení OS ČČK, • koordinace OS ČČK při mimořádné události, • využití dobrovolnictví OS ČČK při mimořádné události, • komunikace OS ČČK při mimořádné události. Národní společnost ČČK si je vědoma aktuálnosti problematiky a neustále činní kroky v oblasti krizové připravenosti ČČK (vytváření nových směrnic, koncepcí krizoví připravenosti aj.). Považujeme však za problém, že se nám nepodařilo nalézt aktuální a systematicky zkoumaná data o krizové připravenosti ČČK celkově. Zaměření výzkumu vychází také z praxe, kdy jedna z autorek je dlouhodobě členkou Ústředního krizového týmu ČČK a od roku 2009 se aktivně podílí na koordinaci pomoci ČČK při mimořádných událostech. Téma výzkumu přímo navazuje na Strategii 2020 Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Strategie 2020 (IFRC, 2010, s. 11) – zachraňujeme životy, měníme myšlení (saving lives, changing minds) obsahuje tři strategické cíle a jedním z nich je: záchrana životů, ochrana zdrojů obživy, posilování obnovy z katastrof a krizí (Save lives, protect livelihoods, and strengthen recovery from disasters and crises). Nenalezení validních dat a variabilita krizové připravenosti jednotek ČČK v praxi nás inspirovali ke komplexnímu výzkumu ve třech na sebe navazujících etapách. Cílem příspěvku je prezentovat design výzkumu krizové připravenosti Českého červeného kříže na mimořádné události.

Soubor a metody Hlavní výzkumná otázka zní: „Jaká je krizová připravenost ČČK v ČR?“ Pro jednotlivé etapy výzkumu byla otázka dále specifikována: I. etapa – „Jaká je krizová připravenost ČČK v Olomouckém kraji?“ II. etapa – „Jaká je krizová připravenost ČČK v ČR?“ III. etapa – „Jaká byla krizová připravenost ČČK při konkrétní mimořádné události?“ Navrhovaná metodika výzkumu vychází z metody deskripce, komparace, analýzy a metody případové studie. Výzkum jsme se rozhodly provést ve třech na sebe navazujících etapách s využitím kvalitativního výzkumu.


17

Obr. 2 OS ČČK v Olomouckém kraji

I. etapa – předvýzkum na regionální úrovni První etapa proběhla v Olomouckém kraji. Zahrnovala pilotní šetření a předvýzkum k ověření výzkumného nástroje pro celostátní použití. Pilotní šetření zahrnovalo posouzení návrhu polostrukturovaného rozhovoru dvěma experty ČČK (prezident ČČK, předseda OS ČČK) a ověření, zda ve vybraném vzorku populace je náš výzkum realizovatelný. Cílovou skupinou výzkumu byly osoby na pozici ředitele úřadu OS ČČK. Předvýzkum byl realizovan v období březen až prosinec 2012 s použitím techniky ověřeného individuálního polostrukturovaného rozhovoru (obsahující čtyři okruhy podle výše operacionalizace krizové připravenosti) a měl odpovědět na výzkumnou otázku. Součástí etapy bylo oslovení respondentů, kdy souhlas vyslovilo všech pět ředitelů úřadů OS ČČK v Olomouckém kraji (obr. 2). Rozhovor trval v průměru 60 minut.

II. etapa – výzkum na celostátní úrovni Realizace druhé etapy výzkumu byla ovlivněna povodněmi, které zasáhly v červnu 2013 část České republiky. Za použití ověřeného polostrukturovaného rozhovoru z výzkumné

18


etapy I. měly v období červen až září 2013 probíhat rozhory s řediteli pověřených OS ČČK na území České Republiky (dále ČR). Provádění výzkumu znemožnili dvě okolnosti. Nasazení jedné z řešitelek výzkumu, zástupkyně velitele Ústředního krizového týmu ČČK, na koordinaci pomoci ČČK v okrese Mělník a zaměstnání respondentů (ředitelů pověřených OS ČČK) na řešení aktuální popovodňové situace. Technikou ověřeného polostrukturovaného rozhovoru na celostátní úrovní by byly konfirmovány výsledky výzkumu z regionální úrovně a rozšířeny o další data aktuální pouze v době zjišťování. Na základě uvedených okolností a po konzultaci s odborníky ČČK bylo od navštěvování jednotlivých pověřených OS ČČK upuštěno. Ve spolupráci s vedením ČČK byla výzkumnému týmu navrhnuta účast na workshopu v říjnu 2013, který byl výhradně určen cílové skupině výzkumu, tedy ředitelům pověřených OS ČČK. Individuální polostrukturovaný rozhovor byl nahrazen výzkumnou metodou skupinového rozhovoru. Cílová skupina tak byla zachována, ale původní výzkumná otázka druhé etapy: „Jaká je krizová připravenost ČČK v ČR?“ byla specifikována na: „Jaké jsou nástroje krizové připravenosti ČČK?“ Důvodem byl uvedený fakt pomíjivosti aktuálnosti získaných informací o OS ČČK a působení ČČK při povodních v roce 2013, které nastolily novou a konkrétnější otázku týkající se krizové připravenosti ČČK. V říjnu 2013 byl zrealizován workshop, kde byla pozvaná cílová skupina výzkumu, tedy ředitelé pověřených OS ČČK z celé ČR. Celodenní workshop měl dvě části. Dopolední část byla věnovaná nově vzniklé směrnici ČČK, která mimo jiné ukládá pověřeným OS ČČK za povinnost připravit koncepci krizové připravenosti pro jejich kraj. V odpolední části vystoupili ředitelé OS ČČK zasažených povodní 2013. Na jejich prezentace navázala řešitelka výzkumu skupinovými rozhovory. Výzkumnou metodu focus group vnímáme tak, jak ji specifikoval Morgan (2001) tedy jako skupinu s jistým předmětem zájmu – „ohniskem“. Podle Miovského (2006, s. 175) může být „ohniskem“ určité téma či obecnější oblast. V případě našeho výzkumu se jedná o nástroje krizové připravenosti ČČK. Skupina čítala 12 ředitelů pověřených OS ČČK a byla rozdělena na tři skupiny o čtyřech osobách. Cílem skupin byla deskripce nástrojů krizové připravenosti. Moderátoři (řešitelka výzkumu a odborník z řad ČČK) řídili skupinovou diskuzi a sledovali oblasti vzájemného konsensu. Výstupem focus group, která trvala přes 90 minut, byly tři návrhy schémat nástrojů krizové připravenosti ČČK.


19

III. etapa – případová studie Realizace poslední etapy výzkumu je plánovaná na rok 2014 a stěžejní výzkumnou metodou je případová studie neboli case study. Navrhovaná výzkumná otázka případové studie zněla: „Jaká byla krizová připravenost ČČK při konkrétní mimořádné události?“ V rámci třetí etapy byla konkretizovaná na: „Jaká byla krizová připravenost ČČK při povodních v roce 2013 na Mělnicku?“ Případová studie je metoda kvalitativní, neboť dokáže dokonale splnit základní cíle kvalitativního výzkumu – zkoumá současné fenomény do jejich hloubky v jejich skutečném kontextu, zvláště v případě, kdy nejsou hranice mezi fenoménem a jeho kontextem zcela jasné (Olecká, Ivanová, 2012, s. 63). Miovský (2006, s. 94) case study dělí na jednopřípadové studie, komplexnější systém studií, studie životního příběhu. V případě našeho výzkumu lze case study označit za případovou studii událostí tak, jak ji uvádí Hendl (2005, s. 104), který zároveň tvrdí, že případové studie (např. organizace a instituce, rolí, událostí, komunit aj.) se mohou překrývat, což lze předpokládat i v našem výzkumu.

Výsledky Na výsledcích realizované první etapy výzkumu můžeme sledovat značnou variabilitu krizové připravenosti OS ČČK v Olomouckém kraji. Dokládají to například dva následujícími obr. 3 a 4 zobrazující „lidské zdroje“ a jejich předpokládanou akceschopnost při nasazení zkoumané Humanitární jednotky OS ČČK v Olomouckém kraji. Jednotliví respondenti jsou označeni písmeny abecedy A až E.

A

A

B

B

C

C

D

D

E

E 0

10

20

30

Obr. 3 Počet členů HJ OS ČČK v Olomouckém kraji

40

50

60

20


DoDo 3 hodin 3 hodin

6 hodin DoDo 6 hodin

E C B

Do1212 hodin Do hodin

A

Do hodin Do2424 hodin 0

5

10

15

20

25

30

Obr. 4 Vyslání členů HJ OS ČČK Olomouckého kraje na mimořádnou událost Z obr. 3 lze vyčíst, že respondent D nemá vůbec zřízenou Humanitární jednotku ČČK. Zajímavé je porovnání obr. 3 a 4, kde můžeme sledovat kolik členů v jakém čase je schopný respondent vyslat na místo mimořádné události. Významným bodem, který zmiňuje i strategie 2020 IFRC (IFRC, 2010), je vyškolení dobrovolníků. Odpovědi na otázku vzdělávání členů HJ ČČK se u respondentů A, B, C i E shodovali. Provádí pravidelně školení jedenkrát za rok a témata obměňují. U všech byla zastoupena zdravotnická první pomoc a psychosociální pomoc. Náměty vzdělávání byly čerpány i podle aktuální problematiky např. riziko epidemie ptačí chřipky. Nejčetnější zastoupení v HJ ČČK respondentů A, B, C, E pro aktuální nasazení při mimořádnou událost byli členové vyškolení na poskytování zdravotnické první pomoci, humanitární pomoci (např. provoz evakuačních center) a nejméně byla zastoupena oblast psychosociální pomoci. Druha etapa výzkumu byla zaměřena na nástroje krizové připravenosti ČČK. Metodou focus group vznikly tři návrhy schémat nástrojů krizové připravenosti ČČK: • schéma nástrojů krizové připravenosti ČČK, • schéma aktivace nástrojů krizové připravenosti ČČK při vyhlášení krizového stavu, • schéma komunikace nástrojů krizové připravenosti ČČK v době trvání krizového stavu.


21

Byly operacionalizovány „nástroje krizové připravenosti ČČK“ a jsou jimi OS ČČK, HJ OS ČČK, pověřený OS ČČK, HJ pověřeného OS ČČK, Ústřední krizový tým ČČK, krizový štáb OS ČČK, krizový štáb pověřeného OS ČČK, ústřední krizový štáb ČČK. V případě návrhu schématu nástrojů krizové připravenosti ČČK panovala ve skupinách shoda a vznikl návrh v podobě obr. 5.

Ústřední krizový štáb ČČK

Ústřední krizový tým ČČK Pověřený OS ČČK Krizový štáb pověřené OS ČČK HJ pověřeného OS ČČK

OS ČČK

OS ČČK

OS ČČK

Krizový štáb OS ČČK



HJ OS ČČK

HJ OS ČČK

HJ OS ČČK

Obr. 5 Návrh schématu nástrojů krizové připravenosti ČČK Neuvádíme návrhy schémat aktivace a komunikace krizových nástrojů ČČK, protože se skupiny neshodly na jednotné verzi. Diskutované návrhy budou použity v třetí etapě ke komparaci s konkrétním případem z praxe. Výstupem třetí etapy by měla být případová studie odpovídající na otázku: „Jaká byla krizová připravenost ČČK při povodních v roce 2013 na Mělnicku?“ Uvedená studie může být základem pro vytvoření dalších případových studií např. poskytování pomoci

22


ČČK při povodních v roce 2010, 2009 a následnou vzájemnou komparaci všech studií pro sledování vývoje změn v oblasti krizové připravenosti ČČK.

Diskuse Primární odpověď při katastrofách by měla být zajištěna lokální sítí ČK či ČP a příslušnou národní společností ČK a ČP Kvalitní připravenost a spolehlivost regionálních poboček a potažmo národní společnosti ČK a ČP je základním předpokladem IFRC pro zvládnutí narůstajícího počtu velkých katastrof (IFRC, 2010, s. 14.) Variabilita krizové připravenosti jednotlivých oblastních poboček ČK, kterou jsme zaznamenali v I. etapě uvádí i případová studie z roku 2010 o pomoci Amerického červeného kříže při pandemii chřipky v roce 1918 (Jones, 2010). Celkově patří odlišnost úrovně akceschopnosti nestátních neziskových organizací v ČR mezi slabou stránkou, jak uvádí autoři SWOT analýzy (Kavan, Dostál, 2012, s. 12). Krizová připravenost je oblastí, která by měla být podporovaná na všech úrovních. Jde o posilování odolnosti jednotlivce, komunit, rodin a přístupu ke zdravotní péči a znalostem co a jak dělat v mimořádných událostech (Veenema, 2013, s. 24). Organizace jakou je ČK a ČP hraje v oblasti nemalou roli. Ročně poskytne Mezinárodní federace ČK a ČP pomoc v průměru asi 30 milionům zasažených osob na světě a reakce na katastrofy představuje největší oblast vlastní činností (IFRC, 2011, s. 12). ČČK se naštěstí zatím nemusel potýkat s výzvami v rozsahu světových katastrof (zemětřesení na Haiti 2010, zemětřesení a tsunami v Japonsku 2012). Dobrovolníci ČČK poskytovali především pomoc na mimořádných událostech menšího rozsahu, ale i tak si asi jen stěží umíme představit, že by přišel ředitel oblastního spolku ČČK se slovy: nepomohu vám – nemám dobrovolníky, nemám finance, neumíme se domluvit. Vedení ČČK reflektuje aktuálnost problematiky krizové připravenosti a přijímá náš výzkum. V současnosti činí kroky k efektivnějšímu, účelnějšímu a hospodárnějšímu systému krizové připravenosti. Aktuální zmapování krizové připravenosti ČČK považujeme za prakticky implementovatelný výstup pro posílení či zamezení plánovaných změn v krizové připravenosti ČČK. Je nutné zohlednit, že výzkum považujeme za položení základu v dané problematice. Navrhovanými výzkumnými metodami, které jsou deskriptivní, komparativní a analytické, nepřineseme vyčerpávající šetření o aktuální krizové připravenosti ČČK. Docílíme získaní základních dat z doposud nesystematicky


23

zkoumané oblasti za jakou je krizová připravenost ČČK, potažmo krizová připravenost jiných nestátních neziskových organizací v ČR, nabízející pomoc obětem mimořádných události, považovaná (Smejkal, 2012, s. 27).

Závěr Design výzkumu je záměrně navržen do třech na sebe navazujících etap, tak aby bylo možné flexibilně reagovat na zjištěné skutečnosti a modifikovat jednotlivé kroky. Vzhledem k nedostupnosti dat byla v první etapě zvolena metoda deskripce a komparace. Výzkumným nástrojem byl individuální polostrukturovaný rozhovor, tak abychom „face to face“ získali důvěryhodné základní informace o krizové připravenosti ČČK a její operacionalizaci. V druhé etapě jsme přehodnotili použití uvedené výzkumného nástroje na celostátní úrovni. Důvodem bylo, že povaha velké části zjišťovaných informací (např. Kolik členů má Humanitární jednotka ČČK? Jakým materiálním vybavením disponuje Humanitární jednotka ČČK?) je proměnná v čase a zároveň ČČK přijal opatření v podobě nové směrnice, která všem pověřeným OS ČČK ukládá za povinnost vytvořit koncepci krizové připravenosti, kde budou data obsažena. Změnu podpořili i povodně, které zaměstnaly cílovou skupinu výzkumu (ředitelé pověřených OS ČČK) a nastolily aktuální otázku týkající se nástrojů krizové připravenosti ČČK, které jsou následně řešeny metodou focus groups. Výstupy v podobě návrhů schémat nástrojů krizové připravenosti ČČK se ukázaly jako výsledek s možnou implementací do praxe, např. zahrnutí do koncepce krizové připravenosti jednotlivých pověřených OS ČČK. K ucelení pohledu na krizovou připravenost ČČK a na doporučení cílové skupiny byl v třetí etapě použit příklad z praxe, a to za použití metody případové studie Třetí etapa je aktuálně realizovaná (4/2014–7/2014) a měla by přispět k naplnění hlavního cíle celého výzkumu a tím je získaní základních vědeckých dat o krizové připravenosti ČČK. Zvolený design výzkumu je nutno pojímat jako návrh pro zkoumání v tématicky obdobné problematice. Za zásadní považujeme konzultace se „zadavatelem“ (v našem případě ČČK), a to nejen v počátku, ale i během celé realizace. Limitem výzkumu může být skutečnost, že jedna z autorek je zároveň členkou ČČK a podílí se na krizové připravenosti ČČK v praxi. Získaná data nejsou zdaleka vyčerpávající a oblast krizové připravenosti ČČK by si zasloužili hlubší zkoumání.

24


Doporučení pro aplikaci metodiky ve výzkumu Uvedené metody (rozhovor, případová studie) výzkumu lze uplatnit i v mnoha oborech a vědách. Umožňuje získávání informací od menšího počtu respondentů či se věnovat do hloubky jednotlivým případům. Metoda rozhovoru byla konkrétně použita ve formě polostrukturovaného rozhovoru, který byl proveden jedním výzkumníkem. Konstrukce otázek proběhla na základě literární rešerše a byla podrobena pilotáž a pilotní ověření. Samotný průběh rozhovorů byl náročný pro výzkumníka v tom, že rozhovor vedl, zaznamenával a zároveň kontroloval, zda odpověď respondenta souhlasí s položenou otázkou. Nutné je zohlednit, že šlo o interakci dvou osob, a tak při interpretaci dat počítáme i s vlivem dalších faktorů (osobnost výzkumníka, důvěra, věk, kulturní odlišnosti aj). Rozhovor může mít více podob (volný, skupinový, standardizovaný aj.), a tak nachází uplatnění v nejen ve výzkumu v sociálních vědách, ale i ošetřovatelské výzkumu. Metoda případové studie patřící do kvalitativního výzkumu umožňuje získávání odpovědi na otázky Jak? A proč? Zastává významné místo v lékařských i nelékařských vědách. V uvedeném výzkumu se jedná o deskripci a analýzu jednoho případu (pomoci ČČK při povodních) s jasně definovanými parametry (čas, místo aj). Jedná se o jednopřípadovou studii, která je zároveň i studií organizace. Volba metody případové studie byla záměrná, aby napomohla deskripci (co nejkomplexnějšímu popisu daného jevu) a podpořila vysvětlení doposud nepopsaných struktur a procesů. Případovou studii i proto najdeme v oborech jako je psychologie, antropologie, sociologie, sociální práce a jiné.


25

Bibliografické citace ANTUŠÁK, E. 2013. Krizová připravenost firmy. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR. ISBN 978-80-7357983-8. ANTONOVÁ, B. 2010. Možnosti krizového řízení veřejnou správou. In Sborník příspěvků z mezinárodní doktorské vědecké konference INPROFORUM Junior 2010. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, s. 12–22. ISBN 978-80-7394-226-7. BAŠTECKÁ B., a kol. 2005. Terénní krizová práce. Psychosociální intervenční týmy. Praha: Grada Publishing. ISBN 80-247-0708-X. ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ. Naše činnost. [on-line]. Praha [2014-04-05]. Dostupné z: http://cervenykriz. eu/cz/cinnost.aspx HZČR. 2014. Ochrana obyvatelstva v České republice. [online]. Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, [2014-05-05]. Dostupné z: http://www.hzscr.cz/clanek/ochrana–obyvatelstva–vceske–republice.aspx HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál, s. 104–117. ISBN 80-7367-040-2. INTERNATIONAL FEDERATION OF RED CROSS AND RED CRESENT SOCIETIES. 2010. Strategy 2020 Saving lives, Changing minds. [online]. Geneva, 2010 [cit. 2014-04-20]. Dostupné z: http://www. ifrc.org/Global/Publications/general/strategy-2020.pdf INTERNATIONAL FEDERATION OF RED CROSS AND RED CRESENT SOCIETIES. 2011. The value of volunteers. [online]. Geneva, [2013-03-10]. Dostupné z: http://www.ifrc.org/Global/Publications/volunteers/IFRC-Value%20of%20Volunteers%20Report-EN-LR.pdf JONES, M. M. 2010. The American Red Cross and Local Response to the 1918 Influenza Pandemic: A Four–City Case Study. Public health reports. Supplement 3. [2014-01-11]. Dostupné v PMC US National Library of Medicine, National Institutes of Health. JUKL, M. In Kolektiv autorů. Dobrovolná sestra. 2007. 2. přeprac. vyd. Praha: JS Partner. 19 s. ISBN 978-80-87036-47-1. JUKL, M. 2010. Základní principy Červeného kříže a Červeného půlměsíce. In Noviny Červeného kříže. [online]. Praha, [2014-05-05]. Dostupné z: http://www.cervenykriz.eu/cz/principy/Zakladni_principy_ CK.pdf KAVAN, Š., DOSTAL, J. 2012. Dobrovolnictví a nestátní neziskové organizace při mimořádných událostech. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií. 11 s. ISBN 978-80-87472-41-5. KULHANEK, S., OCHRANA, F. 2013. Správa státních hmotných rezerv v zrcadle bezpečnostního výzkumu. Vojenské rozhledy. 22(4): 173–192. ISSN 1210-3292.

26


LIBRARY CURTIN UNIVERSITY. 2014. PICO/PICo. [online]. Western Australia. [2014-03-06]. Dostupné z: http://libguides.library.curtin.edu.au/content.php?pid=432124&sid=3535301 MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, s. 104–186. ISBN 80-247-1362-4. MORGAN, D. L. 2001. Ohniskové skupiny jako metoda kvalitativního výzkumu. Brno: sdružení SCAN. ISBN 80-85834-77-4. OLECKÁ, I., IVANOVÁ, K. Případová studie jako výzkumná metoda ve vědách o člověku. In EMI–Ekonomika, Management, Inovace. [online]. [cit. 2014-10-12]. Dostupné z: http://emi.mvso.cz/EMI/201002/10%20Olecka/Olecka.pdf SMEJKAL, R. 2012. Specifika druhosledové podpory poskytované krizovým týmem OS ČČK Praha 1 při povodních na Liberecku (srpen 2010). Urgentní medicína, č. 1, s. 26–33. ISSN 1212-1924. Stanovy ČČK – Úplné znění včetně dodatků č. 1 až 6. Schváleny podle § 99, registrace Ministerstvem vnitra ČR dne 10. 6. 1993 č. j. VS/1-20998/93-R. Úřad Českého červeného kříže. 2013. Výroční zpráva Českého červeného kříže 2012. [online]. Praha. [2014-05-05]. Dostupné z: http://cervenykriz.eu/cz/vyrocni_zpravy.aspx VEENEMA, T. G. 2013. Disaster Nursing and Emergency Preparedness for Chemical, Biological, and Radiological Terrorism and Other Hazards. [online]. Springer Publishing Company, LLC. [2014-04-04]. Dostupné z: http://www.google.cz/books?id=Sor8wtXjjusC & printsec=frontcover & hl=cs#v=onepa ge & q&f=false VÍŠEK J. 2012. Organizace záchranných činností v České republice. Praha: Univerzita Jana Amose Komenského. 11 s. ISBN 978-80-7452-028-0. World Economic and Social Survey 2008, Overcoming Economic Insecurity. [online]. United Nations, New York, 2008, s. 80 [2013-01-10]. Dostupné z: http://www.un.org/en/development/desa/policy/wess/ wess_archive/2008wess.pdf Zákon č. 126/1992 Sb., o ochraně znaku a názvu Červeného kříže a o Československém červeném kříži. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, ve znění pozdějších předpisů. Anglická verze článku: BALARINOVÁ, L., IVANOVÁ, K., TUČKOVÁ, D. The czech red cross and its approach to emergency preparedness. In Sborník z konference Mezinárodní sympozium Věda a výzkum v ošetřovatelství. 26. 9. 2014, Brno (v tisku).

Research of Limits of lifestyle in adults with chronic disease

27

Výzkum Limitů životního stylu u osob s chronickým onemocněním Research of Limits of lifestyle in adults with chronic disease Jan Chrastina1, Kateřina Ivanová1,2 Centrum vědy a výzkumu, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci

1

Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 2

[email protected]

28


Abstrakt Úvod Životní styl je struktura jevů, procesů i různě působících faktorů a vazeb. Chronické onemocnění (CHO) způsobuje jedinci trvalé změny životního stylu a limituje jej v různých oblastech života.Cílem výzkumu bylo identifikovat limity životního stylu jedinců s CHO, navrhnout specifickou metodiku a prokázat, že metodika je aplikovatelná pro podporu validity diagnostických prvků ošetřovatelských diagnóz NANDA International.

Soubor a metody Koncepce výzkumu byla narativně-deskriptivní s designem kvalitativní mnohopřípadové studie. Metodologická triangulace byla realizována pomocí metody životní historie a metody případové studie a specifických technik sběru dat: a) životní křivka s popisem životního příběhu, b) Cantrilův žebřík, c) hloubkový rozhovor. Pilotní studie byla provedena u tří jedinců s CHO (starších 18 let a minimálně 3 roky s CHO). Zvolená metodika se ukázala vhodná pro výzkum osob s roztroušenou mozkomíšní sklerózou.

Výsledky Limitujícím symptomem byly výpadky vidění, poruchy chůze, točení hlavy, únava, poruchy spánku nebo také poruchy jemné i hrubé motoriky. Oblasti pro následnou práci s užitím NANDA International ošetřovatelské diagnostiky byly: Únava; Chůze (tj. porucha chůze, porucha stability, přítomnost pádů); Sebepoznání (tj. naučit se poslouchat tělo); Deprese (tj. přítomnost deprese, depresivních nálad).

Závěr Výsledky výzkumu mezi nejčastější limity životního stylu řadí ztrátu možnosti pracovat, problémy s pohyblivostí, manuální zručností, poruchy vidění, únavu, poruchy paměti a schopnost efektivního zpracování získávaných informací.


29

Metodika může v ošetřovatelství sloužit jako doplněk validizačních studií ošetřovatelských diagnóz. Výsledky výzkumu pomáhají k profesionálnímu pochopení životní situace osob s CHO soudobou ošetřovatelskou vědou.

Klíčová slova limity, životní styl, chronické onemocnění

30


Abstract Introduction Life style is a structure of phenomena, processes, relations and factors of various effects. Chronic disease (CD) causes permanent changes in the individual‘s lifestyle and causes limitations in various areas of life. The aim of the research was to identify lifestyle limitation amongst individuals with CD, propose a specific methodology and prove that the methodology is applicable in enhancing the validity of NANDA International diagnostic elements of nursing diagnoses.

Sample and methods The research had a narrative-descriptive concept, designed as a qualitative multiple case study. Methodological triangulation was preformed using life history method, case study method and specific technique of data collection: a) life curve with description of life history, b) Cantril ladder, c) a deep analysis. The pilot study was conducted with three individuals with CD (aged 18 or over and at least 3 years with CD). The selected methodology proved suitable for research amongst people with multiple sclerosis.

Results Limitation symptoms included variable vision, gait disturbance, dizziness, fatigue, sleep disorders and gross and fine motor skills impairment. The following areas of the NANDA International nursing diagnoses were further used: Fatigue; Gait (i.e. gait disorders, balance disorders, presence of falls); Self–perception (i.e. to learn to observe one‘s body); Depression (i.e. presence of depression, depressive mood).

Conclusion The research results show that the most common lifestyle limitations include ability to work, problems with movement, manual dexterity, variable vision, fatigue, memory disturbances and ability to gather information effectively. The methodology may be used in nursing as a complement to validation studies of nursing diagnoses. The results help


31

to a more professional understanding of life situation amongst people with CD in contemporary nursing science.

Key words limits, life style, chronic disease

32


Úvod Zkoumání jevů (fenoménů), které není možno zcela přesně vymezit pomocí předem stanovených definic, je vždy pro badatele metodologickou výzvou. Patří sem fenomény, jako je např. „kvalita života“, „etický přístup“, „organizační kultura“, „motivace“, „pracovní spokojenost“ apod. Patří sem také „životní styl“. Typické pro tyto jevy je, že je na ně možno odlišně nahlížet nejen z konceptů různých disciplín, které se touto oblastí zabývají, ale také k nim přistupovat v rámci rozdílných paradigmat, tj. v rámci normativního paradigmatu (jehož metodologií je kvantitativní výzkum) a interpretativního paradigmatu (jehož metodologií je kvalitativní výzkum). Životní styl jako pojem bývá vymezován a definován nejednotně a obecně, neboť nelze jednoznačně říci, co přesně je (a co již naopak není) životní styl a jeho komponenty. Životní styl je v této stati identifikován a konceptualizován s ohledem na jeho využití v metodologii ošetřovatelského výzkumu. Životní styl je obsáhlá struktura jevů, procesů i různě působících faktorů a vazeb, jeho zkoumání vyžaduje pečlivou metodologickou připravenost badatele (Chrastina, Ivanová, Marečková, 2009, s. 193). Pro komplexní odhalování („identifikaci“) kontextuálního (pojmového) rámce, ve kterém se výzkumník snaží o hloubkové a obsáhlé zjištění vzájemně působících rodů a druhů (tj. podpojmů) v rámci jednoho komplexního pojmu, je vhodné použít kvalitativní rámec výzkumu. V ošetřovatelském výzkumu je nutný multioborový přístup při zkoumání jakéhokoliv procesu nebo jevu, týkajícího se zdraví. Při vytváření výzkumného ošetřovatelského rámce si klade naléhavě otázku po vysvětlení lidského jednání Kingová. Vychází ze strukturně funkcionalistického základu holistické péče o člověka (Ivanová, Bártlová, Horváth, 2006, s. 209), což v důsledku znamená, že se snaží zahrnout do svého konceptuálního rámce všechny aspekty života lidské bytosti, aniž by zdůrazňovala jednu z nich jako stěžejní. Takový megasystém má pojmovou strukturu prezentovanou třemi dynamickými interaktivními (navzájem se ovlivňujícími) systémy. Personální systémy (biofyzický a psychický) na sebe vzájemně působí a formují interaktivní skupiny zvané interpersonální systémy, které se sdružují ve větší skupiny v komunitách nazývaných sociálními systémy (King, 1971, s. 119–120). U životního stylu se jedná o zkoumání třídimenzionálního vztahu mezi biologickým zdravím – chováním příjemce péče (nemocného) – onemocněním jako sociální událostí (Dunbar-Jacob, 2006 In Fitzpatrick, Wallace, 2006, p. 28). Další konceptuální problém nastává při vymezení a definování pojmu „chronická nemoc – chronické onemocnění“ (dále CHO). V literatuře se chronicita nejčastěji pojí


33

s kardiovaskulárními onemocněními, diabetem mellitus, nádorovými onemocněními, osteoporózou, astma bronchiale, artritidou, lupénkou, chronickou obstrukční plicní nemocí, schizofrenií, chronickým zánětlivým onemocněním ledvin, celiakií apod. CHO jsou často zmiňována taktéž v souvislosti s institutem zdravotního postižení/zdravotního znevýhodnění, do kterého svou povahou a progresí mohou vyústit. CHO tak nejsou doménou pouze lékařských (event. nelékařských zdravotnických) profesí a věd, ale jsou ve středu zájmu také dalších vědních disciplín a specializací. Lze konstatovat, že pojem „chronická nemoc“ („chronické onemocnění“) je běžně – laicky i odborně – používán. Pro konceptualizaci pojmu byla provedena obsahová analýza dostupných definicí (či terminologických vymezení). Celkem bylo pracováno s 22 definicemi a hesly CHO (zahrnovaly dostupné knižní i článkové publikace věnované chronické nemoci, definice a hesla získaná on-line vyhledáváním apod.). V definicích se objevují pojmy jako chronická nemoc, chronické onemocnění, dlouhodobé onemocnění, celoživotní onemocnění, rekurentní onemocnění. Základní je pojem „dlouhodobá nemoc“, ta může být recidivující nebo chronická (Renotiérová et al., 2006, s. 218). Za recidivující onemocnění je potom považována „nemoc, která se opakuje nejméně třikrát ročně a více a v mezidobí se neprojevují anatomické ani funkční změny postiženého orgánu nebo systému“ (tamtéž, s. 218). V zahraničních publikacích se lze setkat se dvěma základními pojmy vymezující dlouhodobé onemocnění podle pojmově vztahové skupiny (Křivohlavý, 2002, s. 15–22): „disease“ (choroba, nemoc) a „illness“(onemocnění). To komplikuje nejen „uchopení“ vyhledávací strategie, samotné chápání (významovost) pojmu, ale především následné použití ve výzkumu v podobě definice. Podle Sperry (2006) a Goodheart, Lansing (1997) je pojem „Chronic disease“ považován za objektivní a jasně definova(tel)ný proces „vymezovaný obdobím exacerbace a remisemi, stejně jako progresivní degenerací“ a je užíván pro oblast epidemiologicko-preventivní (jako nosologická jednotka). Podle závažnosti nemoci (tj. nozologické jednotky) vždy ovlivňuje život nemocného a jeho kvalitu na dlouhou dobu. Oproti tomu pojem „Chronic illness“ je vztahován především k subjektivitě nemoci (tj. oblasti vlastního prožívání a „vyrovnávání“ se s nemocí). Zásadním problémem, který vyvstává, je nejednotnost doby (tj. časového úseku), po kterou takto vymezené onemocnění vlastně trvá. Z literární rešerše vyplynula rozporuplná tvrzení: chronická nemoc je „delší než 3 měsíce“, „delší než 6 měsíců“,

34


„trvající 1 rok a více“ apod. Nejkratším zjištěným časovým vymezením bylo trvání dokonce pouze 4–6 týdnů. Výsledkem literárního přehledu bylo stanovení dvou definic CHO, které vystihovaly pojem co nejvíce v jeho plnosti (Chrastina, 2011): • Chronické onemocnění je „nemoc, která vyžaduje alespoň 6 měsíců nepřetržité lékařské péče, způsobuje trvalé změny životního stylu, chování a neustálý proces adaptace na nepředvídatelný průběh nemoci“ (Kyngas, Kroll, Duffy, 2000, p. 379; Perrin, Newacheck, Pless et al., 1993, p. 787) v článku Behavioral aspects of chronic illness in children and adolescents (LeBlanc, Goldsmith, Patel, 2003, p. 859). • Chronické onemocnění je „onemocnění, které je trvalé nebo trvající po dlouhou dobu. V průběhu času se může pomalu zhoršovat. Může vést ke smrti, nebo může zcela odeznít. Dále může způsobovat trvalé tělesné změny. Jistě bude ovlivňovat kvalitu života nemocného jedince“ (Chronic Illness Alliance, 2011, online). Z definic je zřejmé, že CHO přináší dlouhodobou a/nebo trvalou změnu životní situace, která komplexně (a také sekundárně) ovlivní postavení jedince, jeho sociální i status. Nemocný jedinec se snaží nacházet možná východiska a vytyčuje si složky „nového“ životního stylu, a to tak, aby mu tento styl vyhovoval, dokázal jej sám ovlivnit, a mohl jej dodržovat vzhledem ke svým možnostem danými nemocí, schopnostem a také dovednostem (Chrastina, Ivanová, Marečková, 2009, s. 199). Jak uvádí Renotiérová (2003, s. 47), „čím dříve se podaří zařadit změny spojené s onemocněním do každodenního režimu, tím dříve lze žít plný život, který jistě v některých aktivitách nebude dosahovat původní kvality, v některých se však může rozvinout až do nepředpokládané úrovně. Někdy zůstávají po prodělání nemoci různé následky“. Ty potom více nebo méně ovlivňují další život postiženého, jeho výchovu, vzdělávání, pracovní, rodinné, občanské a společenské uplatnění. Společenské uplatnění zcela jistě úzce souvisí také s plněním role pracovní, která je pro dospělého jedince zcela zásadní. Jak uvádějí autorky Pastorková a Ivanová (2011, s. 252), „okruh problémů týkajících se vztahu choroby k možnosti obnovení zaměstnání nebyl zatím důkladně prozkoumán, ale lze předpokládat, že u osob s CHO bude jejich schopnost zvládnout chorobu i jejich další začlenění významně ovlivňovat právě perspektiva dalšího sociálního a zejména pracovního zařazení, obnovení pracovní činnosti a tím splnění role pracujícího a následně dalších sociálních rolí.“


35

Oblast životního stylu je v ošetřovatelství často diskutovanou oblastí. Objevuje se také (v různých podobách či fragmentech konstruktu) v několika doménách klasifikačního systému ošetřovatelských diagnóz NANDA International. Ošetřovatelská věda identifikuje a sleduje data zejména v podobě (dysfunkčních) potřeb jedince s nemocí (onemocněním) či zdravotním problémem. U jedince s onemocněním (zejména s chronickým) specifické dysfunkční potřeby bezesporu ovlivňují „jeho“ životní styl a limitují jej v různých oblastech každodenního života. Akceptace a zvládání tzv. limitů životního stylu s CHO (mj. skrze obranné mechanismy, copingové strategie) ovlivňují také širokou škálu aktivit každodenního života. Lze konstatovat, že výsledný (tj. realizovaný) životní styl jedinců s CHO se odvíjí od neustálé konfrontace s realitou a jejími životními událostmi, které se s nemocí objevily (v případě CHO přetrvávají a podle stavu se mění), nebo nově vznikly. Za životní styl (v četných českých publikačních výstupech pak velmi často označován přívlastkem „zdravý“) však nepovažujeme pouze jeho často zjišťované a monitorované oblasti jako výživa, konzumace alkoholu, příjem tuků, kouření apod. (kupř. Michálková, Tóthová, Rolantová, 2011; Rolantová, Michálková, Tóthová, 2011; Sikorová, Bužgová, 2008; Winklerová, Jarošová, 2011 aj.). Proto bylo pracováno s definičním vymezením životního stylu jako „funkčního systému, kterým si člověk vybírá z repertoáru dané kultury za určitých podmínek jisté prvky podle svých kritérií (hodnoty, cíle) a potřeb, a podle svých aktuálních statkových i materiálně ekonomických možností…“ (Ivanová, 2006, s. 17; 2005, s. 232). Koncepčně obdobnou definici životního stylu předkládá také autorka Duffková (2016, s.2): životní styl je „konzistentní životní způsob jednotlivce, jehož jednotlivé části si vzájemně odpovídají, jsou ve vzájemném souladu, vycházejí z jednotného základu, mají společné jádro, resp. určitou jednotící linii, tj. jednotný styl, který se prolíná všemi podstatnými činnostmi, vztahy, zvyklostmi apod. nositele životního stylu.“ Chápání koncepce životního stylu v autorském výzkumu tak koresponduje s vymezením, že se jedná o „systém vzájemně provázaných důležitých činností, vztahů a různých životních praktik existujících na pozadí životních hodnot a charakteristických pro určitý subjekt v jeho každodennosti.“ (Duffková, Urban, Dubský, 2008, s. 51–62) Dále životní styl vymezují kupř. autoři Schneiberg (Tyl, Schneiberg, 1998, s. 22); Baštecká (Baštecká, Goldmann, 2002, s. 286) aj. Je třeba zmínit, že obsahově saturovaná a cíleně koncipovaná definice životního stylu v oblasti ošetřovatelství, zejména pak ve vztahu k CHO, dosud chybí. Životní styl je jako specifický konstrukt jedince ovlivňován mnoha proměnnými (Duffková, 2006; Duffková, Urban, Dubský, 2008; Ivanová, 2006; Kubátová, 2007, 2010; Šplíchalová, Šlachtová, 2002; Valjent, 2008). V případě

36


CHO je tak osoba neustále konfrontována se skutečnostmi a životními událostmi, které mu CHO pozměnily, nebo onemocněním nově vznikly. Blízkým pojmem k „limitaci životního stylu“ je pojmem „dopad onemocnění“ (Bártlová, 2005; Hoskovcová, 2009; Vágnerová, 2008 aj.), který přímo souvisí s typem onemocnění a je považován za dominující faktor. V tomto pojetí se lze setkat např. s ekonomickým, psychosociálním, edukačním dopadem apod. Od pojmu „dopad onemocnění“ odlišujeme pojem „limity životního stylu“, který nevychází primárně pouze ze somatického dopadu nemoci, ale z míry ovlivnění životního stylu jedince s CHO v jeho subjektivním prožívání či vyjádření. Při zkoumání limitů životního stylu tak pátráme, jak se jedinec s CHO vyrovnává s dopadem nemoci (dán především symptomatologií), tj. jakým způsobem dopad nemoci ovlivňuje výkon dříve běžných činností. Dopad nemoci či onemocnění je tedy spíše objektivní kategorií a limit životního stylu spíše kategorií interpretativní. S odkazem na autory Duffkovou, Urbana a Dubského (2008, s. 64) lze tzv. limity životního stylu považovat také za tzv. regulativy životního stylu člověka. Jak uvádějí výše uvedení autoři, „skrývá se v nich odpověď na otázku, proč člověk nežije úplně tak, jak by si přál“.

Cíle Záměrem výzkumu bylo komplexně pojmout oblast subjektivně vymezených limitů životního stylu. Po stanovení klíčových slov, následné rešeršní činnosti a studiu odborné literatury a pramenů v oblasti životního stylu/CHO byly vymezeny tyto cíle výzkumu: Cíl č. 1: Navrhnout specifickou kvalitativní metodiku pro identifikaci tzv. limitů životního stylu osob s CHO. Cíl č. 2: Identifikovat, deskribovat a analyzovat tzv. limity životního stylu jedinců s CHO. Cíl č. 3: Prokázat, že ověřená specifická kvalitativní metodika je aplikovatelná pro podporu validity diagnostických prvků vybraných ošetřovatelských diagnóz NANDA International u osob s vybraným CHO. Cíl č. 4: Podle získaných výsledků kvalitativního výzkumu navrhnout autorskou definici „chronického onemocnění“ s vazbou na životní styl, která by byla saturována daty, a byla využitelná v oblasti ošetřovatelského výzkumu.


37

Jednotlivé cíle výzkumu byly převedeny do výzkumných otázek takto: Výzkumná otázka č. 1 k cíli č. 2: Jaké limity životního stylu přináší jedincům CHO onemocnění? Výzkumná otázka č. 2 k cíli č. 3: Které z limitů životního stylu je možno „implementovat“ do diagnostických ošetřovatelských domén klasifikačního systému ošetřovatelských diagnóz NANDA International?

Soubor a metody Pro realizaci výzkumu byl zvolen kvalitativní přístup, základní koncepcí výzkumu byl charakter exnarativně-deskriptivní s designem případové studie. Jak uvádějí autoři Hendl (2005, s. 103) i Žiaková (2009), „výzkum pomocí případové studie se zaměřuje na podrobný popis a rozbor jednoho nebo několika málo případů. Základní výzkumnou otázkou je, jaké jsou charakteristiky daného případu nebo skupiny porovnávaných případů“. Na těchto základech navržená metodika, která pro zesílení validity studie využívala více specifických metod sběru dat – tzv. metodologickou triangulaci, byla ověřena pilotní studií. Pilotní studie byla provedena u tří jedinců s CHO: s roztroušenou sklerózou mozkomíšní, diabetem mellitus a vybranou psychiatrickou diagnózou – depresí. Z důvodu nutnosti respektování chronologického aspektu při výzkumu limitů životního stylu při CHO bylo stanoveno jako zásadní vstupní kritérium, že onemocnění je u dospělého jedince (tj. staršího 18 let) přítomno minimálně 3 roky. Uvedený časový mezník (pro přítomnost CHO) lze považovat za minimální období, ve kterém lze životní styl jedince s CHO již považovat za relativně stabilní, víceméně konstantní a lze předpokládat, že jedinec již má nastaveny adekvátní copingové strategie pro zvládání onemocnění – dlouhodobě působící zátěže. Ukázalo se, že zvolená metodologická triangulace není vhodná pro výzkum osob s psychiatrickou diagnózou, neboť data jsou zkreslená akutním stavem zkoumané osoby, výzkum osoby s diabetem nepřinášel žádné nové informace o limitech životního stylu osob s CHO. Přínosný, validní a výživný byl rozhovor s osobou s roztroušenou sklerózou mozkomíšní. Respondentka dostala krycí jméno Marcela, rozhovor trval 85 min. V návaznosti na výsledky pilotní studie byla zvolena jako základní metoda (auto)biograficko-narativní v podobě výzkumného designu případové studie.

38


Metodologická triangulace byla realizována pomocí dvou metod sběru dat – metody životní historie („life history“), metody případové studie (zaměřené na cíl, a intrinsitní a instrumentální případové studie) a tří specifických technik sběru dat, které uvedené metody tzv. realizují: • životní křivka (čára života) s popisem životního příběhu, • Cantrilův žebřík („The Cantril‘s Ladder“), • polostrukturovaný, hloubkový rozhovor (jako průběžná doprovodná technika). Důležitou součástí metodiky byla anonymizace dat. Biografický přístupem je rozuměno vyprávění příběhu z historie života jedince samotným případem, rekonstrukce událostí tohoto příběhu a jejich následná interpretace. Pro potřeby výzkumu byla využita narativní epizodická komentované autobiografie, tzv. typ osobní případové studie, která kombinuje intrinsitní vzpomínky zkoumané osoby (intrinsický motiv – vnitřní pohnutka, vnitřní příčina chování a prožívání určité situace – v našem případě vzniku a průběhu CHO) a instrumentální řešení dané situace (instrumentální stanovisko – iniciativní, pragmatická a konkrétní forma pomoci v určité situaci – v našem případě vzniku a průběhu CHO). Stěžejním účastníkem takové studie je první osoba výzkumného šetření, kterou byla účastnice (případ) Marcela. Všechny další případy tvořily tzv. verifikační skupinu (tzv. verifikační případy – Eda, Kristina a Adélka). Postup byl v souladu s designem tzv. replikační mnohopřípadové studie podle Yina (2009). Pro práci s rozhovorem, především jeho segmentaci pro přepis doslovných výpovědí, byl využit program (software) Transcriber. Hlavní autor statě využil nově nákresů žebříků (Cantril Ladder Points) sestavených chronologicky za sebou, neboť bylo možno spojnicemi intenzit bodů získat další křivky (vizuálně podobné polygonu četností). Pracovně jsou označeny jako tzv. „křivky sekundární“. První z nich je zkonstruována z Ladder Present Point bodů, druhá z Ladder Future Point bodů. Pro výběr vhodných případů bylo využito tzv. kombinovaného účelového vzorkování. „Pohledem“ designu mnohopřípadové studie byl zkoumaný soubor (tj. skupina případů) vytvářen tzv. graduálně. Metodou celkové analýzy dat byla analýza dat mnohopřípadové studie. Ta využívala následující posloupnosti: (sběr dat) – (primární analýza) – (případy verifikační skupiny) – uspořádání dat – tvorba příběhů – interpretace (souhrnná zpráva). Pohledem autorů Milese a Hubermana (1994 In Hendl, 2005, s. 226) se jednalo o typ přístupu k analýze dat případové studie, který byl zaměřen (orientován) na případy. Pro potřebu


39

sumarizace analyzovaných dat byla využita analytická indukce. Analytické jednotky byly vytvořeny s pomocí tzv. segmentace. Šlo o ty části textu (materiálu), které měly – vzhledem k výzkumným otázkám – nějaký smysl, účel či význam. Kostra analytického příběhu vymezovala jednoduchou deskripci nalezených kvalitativních kategorií a naznačení vztahů mezi nimi. Byly tak zachyceny pouze ty informace (v podobě popisu kategorií a vztahů), které se přímo vztahovaly ke zkoumanému fenoménu. Při užití designu mnohopřípadové studie dochází analogicky ke komparaci jednotlivých případů (vzájemně k sobě a mezi sebou). K analýze mnohopřípadové studie – na základní úrovni – bylo užito tzv. netříděných metatabulek. Vzhledem k povaze dat a nezbytnosti zachytit životní příběh jako celek (kontinuum), byla záměrně zvolena transkripce doslovná, nikoliv však celého nahraného rozhovoru. Jako doplňkové informace (ze strany výzkumníka) bylo užito grafických identifikačních údajů. Jednotlivé případové studie (individuální osobní případy) byly – v rámci výsledků a závěru – dokumentovány skrze selektivní protokol, jednotlivé rozhovory s případy byly nahrávány na diktafon a archivovány.

Výsledky Častým počínajícím limitujícím symptomem onemocnění byly výpadky vidění, poruchy chůze, točení hlavy, únava, poruchy spánku nebo také poruchy jemné i hrubé motoriky. Šlo se setkat s obdobími, která předurčovala období diagnostiky onemocnění, a to v podobě dlouhodobé psychické zátěže, životní nejistoty, „přecházení nemocí“, stavu vysilujícícho pracovního nasazení, nebo problémů v osobním či rodinném životě. Často diskutovaným problémem byla také přítomnost deprese a „stavy brnění“ (s dalšími dopady na široké spektrum běžných aktivit). Životní křivky Marcely, Edy a Adélky byly nakresleny v obou dimenzích schématu, které pomyslně dělily křivku na oblast pozitivní a na oblast negativní. Životní křivka Kristiny – přestože v ní byly zachyceny četné vzestupy a pády (které v podobě limitů životního stylu byly redukovány) – byla zachycena nad dělící hranicí nákresu pro zachycení křivky. Marcela volila pro nákres životní křivky obyčejnou tužku. Nákres byl zachycen na dvou arších (schématech) pro nákres životní křivky. Životní křivku – přes naznačené grafomotorické potíže – nakreslila zcela samostatně. Sekundární křivky Marcely vypadaly následovně (obr. 1):


40

Komparace sekundárních kŐLvek z dat CantrLOOových åeEŐtkŢ SŐtSadu MarcHO\

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

AktuáOní stav

Odhad za 5 Oet

Obr. 1 Sekundární křivky – Marcela Eda volil pro nákres životní křivky obyčejnou tužku. Nákres byl zachycen na jednom archu (schématu) pro nákres životní křivky. Již při podpisu Informovaného souhlasu Eda poukázal na fakt, že řádně nedokáže udržet psací náčiní (zaznamenáno v segmentaci z rozhovoru). Životní křivku – pro obrovské grafomotorické potíže – kreslil tazatel pod slovním vedením Edou. Sekundární křivky Edy vypadaly následovně (obr. 2): Komparace sekundárních kŐLvek z dat CantrLOOových åeEŐtkŢ ~þastníka Edy 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

AktuáOní stav

Obr. 2 Sekundární křivky – Eda

Odhad za 5 Oet


41

Kristina zachytila životní křivku obyčejnou tužkou. K nákresu využila jednoho archu (schématu) pro nákres životní křivky. Tu nakreslila zcela samostatně a do křivky zanášela jednotlivé události pouze s pomocí křížků. Sekundární křivky Kristiny (po eliminaci oblastí nesouvisejících s přítomností onemocnění) vypadaly následovně (obr. 3): Komparace sekundárních kŐLvek z dat CantrLOOových åeEŐtkŢ ~þastQLFH KULVWLQ\

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

AktuáOní stav

Odhad za 5 Oet

Obr. 3 Sekundární křivky – Kristina Na žádost Adélky nebyl rozhovor nahráván na diktafon, což bylo plně respektováno. Nenahrávaný rozhovor trval cca 50 minut. Adélka zachytila životní křivku obyčejnou tužkou. K nákresu využila jednoho archu (schématu) pro nákres životní křivky. Tu nakreslila zcela samostatně a do křivky zanášela jednotlivé události v podobě křížků, které vymezovaly konkrétní události. Sekundární křivky Adélky vypadaly následovně (obr. 4):


42

Komparace sekundárních kŐLvek z dat CantrLOOových åeEŐtkŢ ~þastQLFH AdpOky 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

AktuáOQí stav

Odhad za 5 OHW

Obr. 4 Sekundární křivky – Adélka Jednotlivé kategorie, se kterými bylo analyticky pracováno, společně s jejich naplněním u jednotlivých případů mnohopřípadové studie v podobě přehledu, znázorňuje tab. 1.

bolest hlavy

√

Porucha zraku

výpadky vidění

√

√

√

diplopie Únava

přítomnost únavy

√

Ztráta zaměstnání

ztráta zaměstnání

√

Chůze

poruchy chůze

√

Adélka

Bolest

Kristina

Naplnění kategorie

Eda

Kategorie

Marcela

Tab. 1 Přehled kategorií a jejich naplnění u jednotlivých případů

√

√ √

√

√

√


√

√

√

přítomnost pádů

√

√

√ √

točení hlavy a závratě

√

zakopávání Jemná motorika

poruchy jemné motoriky

√

√

√

poruchy koordinace horních končetin

√

nemožnost vykonávat běžné domácí práce

√

Spánek

poruchy spánku

√

Paměť

poruchy paměti

√

Brnění

přítomnost brnění

Sebepoznání

naučit se poslouchat tělo

√

√

√

Deprese

přítomnost deprese, depresivních nálad

√

√

√

Co nemoc změnila

koníčky, zájmy

√

změna hodnotového žebříčku

√

√

√

ztráta rodiny

√

nesoulad s rodinnými příslušníky

√

ztráta zaměstnání finanční nejistota

√ √

√

√ √

selekce přátel – „pravá přátelství“

plánování budoucnosti Finanční nejistota

Adélka

Eda

porucha stability

Kristina


Marcela

Kategorie

43

√

√

√ √

Uro-problémy a sexuální ovlivnění

urologické problémy časté močení

Adélka


Kristina

Kategorie

Eda


Marcela

44

√ √

snížené libido

√

Na základě induktivního postupu komparace případů došlo k volbě několika oblastí, které byly považovány za ošetřovatelské/zdravotní problémy. Podmínkou, s odvoláním se na výše uvedené konstatování, byl fakt, že došlo k opakování (viz dříve), a že problémová oblast je současně přítomna také u prvního, tzv. vstupního případu (Marcely). Vymezené odůvodněné oblasti pro následnou práci s užitím NANDA International ošetřovatelské diagnostiky byly následující: • únava, • chůze (tj. porucha chůze, porucha stability, přítomnost pádů), • sebepoznání (tj. naučit se poslouchat tělo), • deprese (tj. přítomnost deprese, depresivních nálad). Podle provedené diagnostické úvahy byl pro skupinu jedinců s roztroušenou sklerózou vytvořen selektivní protokol pro podporu „validizace“ diagnostických prvků (tj. určujících znaků, souvisejících faktorů, event. faktorů rizikových) těchto ošetřovatelských diagnóz: • zhoršená tělesná pohyblivost (00085), • zhoršená chůze (00088), • únava (00093), • riziko pádů (00155).


45

Diskuse Kvalitativního výzkumu se zúčastnily čtyři případy s roztroušenou sklerózou (Marcela – vstupní případ, Eda, Kristina a Adélka). Vzhledem k tomu, že nejsou zcela jasně a pregnantně vymezena kritéria vymezující počet případů designu mnohopřípadové studie, považujeme počet případů za adekvátní (tzn., že byl naplněn požadavek „minimálně dvou případů“). Osloveno však bylo více než dvacet vhodných osob, které by na výzkumu – v roli případů – mohly participovat. Za největší problém směřující k nezařazení osob do zkoumaného souboru lze považovat především ochotu osob, geografickou vzdálenost, náročnost na čas, nutnost akceptovat aktuální zdravotní stav a fázi onemocnění. Zajímavým zjištěním bylo postupné „odmlčení“ se osob, které již byly kontaktovány, které se samy (např. na výzvu na Facebooku) k účasti přihlásily, ale dále již kontakt nebyl udržen. Vzhledem k tomu, že vstupní případ (Marcela) nebyla aktuálním příjemce ošetřovatelské/zdravotní péče, musel být tento fakt respektován jako nezbytný požadavek pro výběr dalších případů (tzn. případy verifikační skupiny). Z tohoto důvodu např. nebyla kontaktována neurologická oddělení, oddělení rehabilitace či nemocniční zařízení, stejně jako organizace pracující s danou cílovou skupinou apod. Všichni účastníci studie byli velmi vstřícní, pohotoví a ochotní vyprávět svůj příběh. Žádný z případů v době získávání dat neužíval kompenzační ani jiné pomůcky. Všichni ke kresbě volili obyčejnou tužku s tím, že všichni také implicitně počítali s možností gumování, která však povolena nebyla. Symptomatologie onemocnění roztroušenou sklerózou byla u jednotlivých případů velmi bohatá. Šlo však nalézt jistou similaritu, a to především v průběhu času (podle nákresů životních křivek). Byly tak vymezeny časové oblasti „období před diagnózou“, „období stanovování diagnózy“, „období symptomatologie, limitace životního stylu“ a „období budoucnosti“ (z důvodu rozsahu tohoto příspěvku zde neuvedeno). V oblasti „limitů a životního stylu“ byla dohledána jediná studie. Ta však byla zaměřena na problematiku životního stylu v marketingu (přesněji v oblasti vztahu „zákazník-reklama“) autorů Aaker, Fuse, Reynolds (1982). Další hledání v databázích ukázalo na fakt, že výzkum životního stylu byl vztažen nejčastěji např. k oblastem: •

psychiatrického výzkumu (Gutmann, 2007), výzkumu „cancer-research“ (Celentano, 1991),

• sociální mobility (Götz, Ohnmacht, 2009; Stein, 2005 aj.),

46


• sociální akce ve společnosti (kupř. Brun, Fagnani, 1994; Wynne, O‚ Connor, 1998), • tzv. „velkých příčin úmrtí“ (Willett, 2002), • sociální nerovnosti (Bögenhold, 2001; Gullestad, 1989 aj.), • chování ve (stavu) zdraví (McQueen, 1987), • velmi odlišných od zaměření a chápání životního stylu v tomto výzkumu (převaha dohledaných studií). V dohledaných zahraničních článcích se lze setkat s užitím životního příběhu (nebo jeho dílčí podobě – vyprávěním) u cílové skupiny osob s demencí nebo osob starých (Clarke, Hanson, Ross, 2003; Hansebo, Kihlgren, 2000; McKeown et al., 2010; Russell, Timmons, 2009; Thompson, 2011). V těchto případech bylo koncepčně pracováno s označením techniky jako tzv. „life story work“. Tento přístup inklinuje spíše k technice reminiscence (kde je rovněž využito vyprávění o dosavadním životě), nikoliv jako technice pro sběr empirických, ve výzkumu uplatnitelných dat. Autoři McKeown et al. (2010) užili stejného designu výzkumu v podobě mnohopřípadové studie. Jejich studie byla realizována u starších osob s demencí, využívala technik polostrukturovaných rozhovorů, pozorování a konverzací. Současně bylo využito nástroje NHS Health and Social Care Trust. Výsledky byly aplikovány do praxe směrem k potřebám rodiny a pečujících osob. Autor Hewitt (1998) realizoval kvalitativní studii využívající metody životního příběhu také u jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami (bylo využíváno tzv. „life story books“). Na stejnou cílovou skupinu poukázali také v systematickém literárním přehledu autoři McKeown, Clarke a Repper (2006). Dalšími cílovými skupinami byly děti (Ryan, Walker, 1985, 1993), starší osoby na lůžkových odděleních (Clarke, 2000; Clarke et al., 2003), osoby v ošetřovatelské a rezidenční péči (Hansebo, Kihlgren, 2000). Jedna studie (randomizovaná kontrolovaná) byla zaměřena na efektivnost „life story review“ ke snížení depresivity u 26 starších Číňanů (60 let a více) v Singapuru (Chan et al., 2013). Prostředkem bylo užití „life story books“ v podobě průběžného vytváření po dobu intervenčního sledování (8 týdnů). Bylo dohledáno několik studií, které byly zaměřeny na oblast validování definujících charakteristik ošetřovatelské diagnózy „únava“. Ošetřovatelská diagnóza „Únava (00093)“ byla validována u skupiny onkologických pacientů v dospělém věku (daSilva, Gorini, 2012). Jako metodický přístup k procesu validování ošetřovatelské diagnózy byl zvolen DCV model (Diagnostic Content Validation) podle Fehringa. Sběr dat (kvanti-


47

tativní deskriptivní perspektivní průřezové studie) probíhal v nemocnici a účastno bylo 35 sester – expertek. Ze závěru studie vyplynulo, že obrovská míry subjektivity v procesu identifikace diagnostických prvků této ošetřovatelské diagnózy směřuje k nesprávnému potvrzení platnosti této ošetřovatelské diagnózy. Také z tohoto důvodu nebyly v této studii vymezeny hlavní kategorie (tj. s váženým skóre >0.8) diagnostických prvků. Jako sekundární (tj. s váženým skóre >0.5 a <0.8) bylo u dané cílové skupiny vymezeno celkem 15 definujících charakteristik. Z těchto mělo nejvyšší hodnotu celkem osm z nich (tj. skóre 0.7–0.79). V autorském výzkumu byl výpověďmi případů potvrzen pouze jediný určující znak – únava (tj. „únava“ a „uvádí pocit únavy“), který jako primární výše uvedená validizační studie nepotvrdila, a to přes konstatování faktu, že únava je velmi častý symptom širokého spektra onkologických diagnóz (daSilva, Gorini, 2012, p. 505). Další studií zaměřenou na validizaci ošetřovatelské diagnózy „únava“ byla studie autorů Fu et al. (2001). Studie byla realizována metodikou dvou nástrojů – The Revised Piper Fatigue Scale a The Schwartz Measurement of Fatigue. Jak potvrzují také autorky Zeleníková a Žiaková (2010, s. 4), bylo využito netradiční metody multivariantního přístupu při validizaci právě této ošetřovatelské diagnózy. Účastníky studie však byly pouze ženy a bylo užito sebehodnotícího nástroje. Zkoumaný soubor byl tvořen 182 ženami, které byly rozděleny do čtyř skupin. Ženy byly do studie zařazeny na základě sdělení, že se samy považují za zdravé, ačkoli mohly „trpět“ dlouhodobým onemocněním. Vzhledem k tomu, že k analýze dat bylo užito faktorové analýzy a dvou specifických měřících nástrojů, nemohly být výsledky této studie komparovány s výsledky autorského výzkumu. Poslední dohledanou publikovanou validizační studií ošetřovatelské diagnózy „únava“ byla studie autorů Mota et al. (2009). Cílem studie bylo validovat Piper Fatigue Scale–Revised (PFS-R) hodnotící nástroj pro brazilskou populaci (socio-kulturní kontext). Zúčastněno byli 584 onkologičtí pacienti, 184 pečujícící osoby a 189 studentů oboru ošetřovatelství. Doprovodná metodika studie byla doplněna nástroji BDI (Beck Depression Inventory) a KPS (Karnofsky Performance Scale) (Mota et al., 2009, p. 645). Vzhledem k tomu, že studie byla zaměřena na posuzování únavy konkrétním měřícím nástrojem, nemohly být výsledky této studie komparovány s výsledky autorského výzkumu. Pohledem práce s NANDA International ošetřovatelskou diagnózou „Únava (00093)“ je problémem absence členění únavy. Nejen u jedinců s roztroušenou sklerózou se lze setkat se dvěma rozdílnými typy únavy. Jsou jimi únava primární a sekundární, nebo také centrální a periferní. V oblasti ošetřovatelské diagnostiky se jako problém může jevit také vazba symptomu únavy na oblast poruch spánku. Signifikantní korelace byla popsána mezi únavou a narušeným spánkem nebo abnormálním spánkovým cyklem u jedinců s roztroušenou sklerózou (Attarian et al., 2004). V definovaných diagnostických prvcích pro ošetřovatelskou diagnózu Únava (00093) však tato propojenost taktéž absentuje.

48


Závěr Výsledky výzkumu v podobě tzv. limitů životního stylu osob s roztroušenou sklerózou jsou obdobné jako tzv. „functional limitations“, na které výzkumem poukázali autoři Roessler a Rumrill (1995). Mezi nejčastější funkční omezení řadí ztrátu možnosti pracovat, problémy s pohyblivostí, manuální zručností, poruchy vidění, únavu, poruchy paměti a schopnost efektivního zpracování získávaných informací. Navržená metodika kvalitativního výzkumu v ošetřovatelství může sloužit jako vhodný doplněk k procesu paralelní realizace validizačních studií ošetřovatelských diagnóz podle (již velmi dobře známých, avšak také kritizovaných) Fehringových modelů. Metoda životního příběhu (odvíjecí se od nákresu životní křivky) společně s technikou Cantrilova žebříku byly nově aplikovány ve výzkumu ošetřovatelském (obě techniky mají své kořeny ve výzkumu psychologickém a později sociálně-vědním). Přestože konkrétní životní události (krizové momenty, uzly) lze kvantifikovat, jako přínosnější pro ošetřovatelskou realitu se jeví právě kvalitativní přístup a jeho interpretace. Dochází tak k pochopení, jaké významy přisuzují jedinci dané události, co pro ně samotné znamená, a skrze vyprávění a vysvětlení tak dochází k žádoucí interakci směrem k reflexi soudobou ošetřovatelskou vědou. (Auto)biograficko-narativní přístup umožnil vidět osobu s onemocněním skrze vyprávěnou zkušenost s onemocněním. Vyprávěný příběh tak dal samotné „nemoci“ konkrétní významy, a to především individuálně chápané zkušenosti. Každé dlouhodobé onemocnění, kterého příkladem může být právě roztroušená skleróza, zasahuje do životního příběhu. Po sdělení posluchači (myšleno všeobecné sestře a jiným profesím) může dojít k lepšímu pochopení situace, podpoře žádoucího (očekávaného) a eliminaci nežádoucího. Závěrem lze říci, že by daná metodika kvalitativního výzkumu mohla být široce uplatnitelná také v dalších ošetřovatelských výzkumech (a také v jiných specializacích). Jeví se, že dokáže relativně snadno postihnout faktory vnitřní i vnější, a výpověďmi případů potvrditelné pro oblast životní cesty, chápání, interpretace a také jeho sdílení s dalšími lidmi. Velkou výhodou dané metodiky je také její pružnost a možnost využitelnosti v čase – životní příběh svého nositele je vždy utvářen, měněn a také interpretován na základě širokého spektra sociálních interakcí v různých životních kontextech.


49

Doporučení pro aplikaci metodiky ve výzkumu Výhodou užití dané metodiky je její možná uplatnitelnost v různých druzích výzkumné reality (terénu) a u zkoumaných (deskribovaných) fenoménů rozmanité povahy a sociální reality. Domníváme se, že jej lze uplatnit jak v oblasti ošetřovatelského výzkumu, stejně jako v oblasti sociální (tj. sociálních služeb, sociální podpory, individuální sociální práce), v oblasti speciálně – pedagogických intervencí, evaluací, a také jako možný doplňkový přístup napříč spektrem tzv. pomáhajících profesí. Vzhledem k povaze kvalitativních dat může být hlavním ovlivňujícím faktorem upřímnost a otevřenost účastníků výzkumu vůči tazateli (výzkumníkovi), stejně jako pravdivost jejich výpovědí. Lze se setkat s možností, že účastníci výzkumu mohou (pro výzkum podstatné) informace úmyslně či neúmyslně zamlčet (jde kupř. o velmi silně prožívanou, nepříjemnou či vzpomínkovou informaci, možnou obavu z viktimizace apod.). Za limit studie, který tak nemusí získat data úplná, lze považovat náročnost a taktnost pro odkrývání intimních oblastí života účastníků či účelné (záměrné) popření dané reality (dané kupř. obrannými mechanismy jedince). Otázkou také zůstává, jak dalece účastníci do užitých technik projektují vlastní obranné mechanismy (represe, regrese, racionalizace atd.), nebo také případné copingové strategie pro zvládání CHO jako dlouhodobě působící zátěžové situace. V neposlední řadě ovlivňující roli může sehrát taktéž úroveň zkušeností s realizací kvalitativních metod ze strany výzkumníka (včetně vzájemných sympatií/antipatií a toho, jak dalece se účastník výzkumu s výzkumníkem osobně znají), dále taktéž kvalita a způsob interpretace získávaných subjektivních dat. Vzhledem k charakteru přítomného CHO lze konstatovat, že získaná data jsou ovlivněna aktuálním zdravotním stavem účastníka výzkumu. Jisté „setření“ tohoto prvku lze nacházet právě v projektování aktuálního stavu v Cantrilově žebříku s užitím Cantril‘s Future Point bodů. Naopak za metodologické omezení designu výzkumu nepovažujeme implicitní typ metodologické triangulace, který – na rozdíl od explicitního – využívá získávání informací a subjektivních dat ve stejném okamžiku (nikoliv v samostatných, na sebe navazujících „sezeních“ (srov. Hendl, 2005, s. 150). Komparační limit výzkumu však naopak spatřujeme v nedostatečném množství nalezených původních výzkumných (nebo přehledových) prací, se kterými by mohly být výsledky výzkumu porovnány (zejména s užitím stejné nebo obdobné metodiky kvalitativního přístupu v ošetřovatelství).

50


Vzhledem k náročnosti a imaginaci odhadu vlastního (ne pouze zdravotního) stavu v časovém horizontu 5 let může být jistým omezením limitující data také „opatrnost“ při vymezování významnosti problému (a tím i celého stavu účastníka výzkumu přes tzv. sociální žádoucnost). Ve výsledcích pilotní studie i samotného výzkumu si lze povšimnout, že přestože jsou popisovány vážné problémy, nebývá vždy „automaticky“ vymezena nejvyšší, tj. desátá příčka Cantrilova žebříku. Stejně tak by bylo chybou výzkumníka, pokud by za negativní události považoval všechny, kterou s sebou nesou jistotu ve změně (nejen zdravotního) stavu či situace (např. nekázeň, poruchy chůze, dvojité vidění, únava apod.). Taktéž se jako efektivní může jevit pokračování v dalších bádáních s doplněním o identifikaci konkrétních postojů k „vlastní nemoci“, a také kvalitě a míře organizování času během událostí běžného života v celém průběhu CHO. Mezi faktory, které mohou ovlivnit výběr navržené kvalitativní metodiky lze řadit především: • zdlouhavost, vysokou časovou náročnost, • náročnost na zkušenost výzkumníka, • „proměnné“ na straně výzkumníka, • znalost terénu a kontextu, • otázka „Co vlastní životní příběh?“ (snaha nacházet v životních příbězích „vlastní zkušenosti“ tazatele – výzkumníka a mnohdy lpění na již známé subjektivní zkušenosti – prožitku), • náročnost na ovládnutí metodického přístupu, • náročnost na znalost zkoumaného fenoménu, • náročnost na trpělivý přístup (tazatele i účastníka), • náročnost na flexibilitu tazatele, • možnost konzultace s odborníky z jiných vědních oborů (podpora v podobě triangulace výzkumníků), • počet případů mnohopřípadové studie, • nedostatek publikovaných výsledků výzkumů pro komparaci získaných výsledků,


51

• ochota osob zúčastnit se výzkumu, • náročnost získávání dostatečně saturovaných, detailních (bohatých) výpovědí, • podstatné – nepodstatné události (segmenty) životního příběhu, • stresující dopad na případ, • přístup „co-researcher“. Daná metodika, včetně široce uplatnitelné metody životního příběhu, nabízí možnost všeobecným sestrám (stejně jako jiným specializacím či nelékařským zdravotnickým a pomáhajícím profesím) efektivní komunikaci, adresného a cíleného dotazování, stejně jako možnosti navázání (nejen v ošetřovatelství) tolik potřebné důvěry a compliance. Pokud všeobecná sestra skrze sdělený příběh, jeho interpretaci a vnímané potřeby, touhy a přání uzpůsobí vztah „sestra – pacient“, dojde k lépe plánované a individuálně koncipované ošetřovatelské péči, jejíž obsah vychází ze sdělení samotného příjemce péče. Do oblasti ošetřovatelské reality, která využívá pro fázi posouzení rozlišné přístupy a nástroje, může směřovat také užití Cantrilova žebříku jako samostatné škály. Domníváme se, že příměr k žebříku je vhodný mj. u osob s lehkou mentální retardací, u dětí, nebo také u cílové skupiny osob starších a starých, s deficity v různých oblastech kognice či percepce. Podpoří-li se položením otázky „Ukažte mi, prosím, na které příčce žebříku v dané otázce právě stojíte“ dojde k možnému lepšímu posouzení aktuální situace, která může být navíc měřitelná (škálovatelná). V originálu metody je za „vysokou životní spokojenost“ (s konkrétním fenoménem) považován úroveň příčky žebříku č. 6 a vyšší (Cantril, 1965). Návrh výzkumného designu se ukázal být informačně přínosný. Kvalitativní výzkum limitů životního stylu osob s CHO, který využíval metodologické triangulace a vzájemného kombinování specifických metod (technik) sběru dat, umožnil efektivní „uchopení“ studovaného fenoménu v jeho komplexní optice nahlížení (tj. konstrukty „životní styl“ – „chronické onemocnění“ – „limitace dané CHO“). Stanovená kombinace technik nebyla doposud – dle dohledaných výstupů z rešeršních aktivit v dostupných databázích – v oblasti českého ošetřovatelského výzkumu užita. Z tohoto důvodu ji lze považovat za unikátní a specifickou. Závěry plynoucí z výsledků autorského výzkumu však nemohou být aplikovány na širší (nebo širokou) populační základnu. Předpokládat tak lze pouze transabilitu s kontextem (auto)biograficko – narativní mnohopřípadové studie.

52


Bibliografické citace AAKER, D. A., FUSE, Y., REYNOLDS, F. D. 1982. Is life-style research limited in its usefulness to Japanese advertisers? Journal of Advertising. 11(1): 31–48. ISSN 1557-7805. ATTARIAN, H. P., BROWN, K. M., DUNTLEY, S. P., CARTER, J. D., CROSS, A. H. 2004. The relationship of sleep disturbances and fatigue in multiple sclerosis. Archives of neurology. 61(4): 525–528. ISSN 1538-3687. BÁRTLOVÁ, S. 2005. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. vyd. Praha: Grada. 188 s. ISBN 80-247-1197-4. BAŠTECKÁ, B., GOLDMANN, P. 2002. Základy klinické psychologie. 1. vyd. Praha: Portál. 440 s. ISBN 80-7178-550-4. BÖGENHOLD, D. 2001. Social Inequality and the Sociology of Life Style: Material and Cultural Aspects of Social Stratification. American Journal of Economics and Sociology. 60(4): 829–847. ISSN 1536-7150. BRUN, J. FAGNANI, F. 1994. Lifestyles and locational choices – trade-offs and compromises: a case study of middle-class couples living in the Ile-de-France-Region. Urban Studies. 31(6): 921–934. ISSN 1360-063X. CANTRIL, H. 1965. The pattern of human concerns. 1st ed. New Brunswick, NJ: Rutgers University Press. 427 pp. ISBN neuvedeno. CELENTANO, D. D. 1991. Epidemiologic perspectives on life-style modification and health promotion in cancer research. Cancer. 67(3): 808–812. ISSN 1097-0142. CLARKE, A. 2000. Using biography to enhance the nursing care of older people. British Journal of Nursing. 9(7): 429–433. ISSN 0966-0461. CLARKE, A., HANSON, E., ROSS, H. 2003. Seeing the person behind the patient: enhancing the care of older people using a biographical approach. Journal of Clinical Nursing. 12(5): 697–706. ISSN 1365-2702. daSILVA, P. de O., GORINI, M. I. 2012. Validation of defining characteristics for the nursing diagnosis of fatigue in oncological patients. Revista latinoamericana de enfermagem. 20(3): 504–510. ISSN 0104-1169. DUFFKOVÁ, J. 2006. Životní způsob/styl a jeho variantnost (Malé zamyšlení nad tím, co všechno se může skrývat pod označením „alternativní životní styl“). In FAZIK, A. et al. (eds.). Aktuální problémy životního stylu. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, s. 79–90. ISBN 978-80-730-8131-7. DUFFKOVÁ, J., URBAN, L., DUBSKÝ, J. 2008. Sociologie životního stylu. 1. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk. 237 s. ISBN 978-80-7380-123-6.


53

DUNBAR-JACOB, J. 2006. Behavioural Research. In FITZPATRICK, J. J., WALLACE, M. Encyclopaedia of nursing research. 2nd ed. New York: Springer Publishing Company, pp. 26–28. ISBN 0-8261-9812-0. FU, M. et al. 2001. A Multivariate Validation of the defining Characteristics of Fatigue. Nursing Diagnosis. 12(1): pp. 15–27. ISSN 1046-7459. GOODHEART, C. D., LANSING, M. H. 1997. Treating people with chronic disease: A psychological guide. 1st ed. USA: American Psychological Association. 229 pp. ISBN 1557983879. GÖTZ, K., OHNMACHT, T. 2009. The Research on Mobility and Lifestyle – What Are The Results? Abstract IATBR 2009. CD Proceedings of the 12th Conference of the International Association for Travel Behaviour Research, December 13–18, 2009, Jaipur, India. Dostupný z http://iatbr2009. asu.edu/ocs/custom/abstracts/372_Abstract.pdf. [cit. 2014-03-13]. GULLESTAD, M. 1989. From social-inequality to life-style – an anthropologists reflections on welfare research. Tidsskrift for samfunnsforskning. 30(2): 145–160. ISSN 0040-716X. GUTMANN, P. 2007. Life style and psychiatric research. Nervenarzt. 78(2): p. 424. ISSN 0028-2804. HANSEBO, G., KIHLGREN, M. 2000. Patient life stories and current situation as told by carers in nursing home wards. Clinical Nursing Research. 9(3): 260–279. ISSN 1552-3799. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. 1. vyd. Praha: Portál. 408 s. ISBN 80-7367-040-2. HEWITT, H. 1998. Life-story books for people with learning disabilities. Nursing Times. 94(33): 61–63. ISSN 0954-7762. HOSKOVCOVÁ, S. 2009. Psychosociální intervence. 1. vyd. Praha: Karolinum. 184 s. ISBN 978-80-246-1626-1. CHAN, M. F., NG, S. E., TIEN, A., MAN HO, R. C., THAYLA, J. 2013. A randomised controlled study to explore the effect of life story review on depression in older Chinese in Singapore. Health & social care in the community. 21(5): 545–553. ISSN 1365-2524. CHRASTINA, J. 2011. Astma bronchiale – chronické onemocnění a příčina zdravotního znevýhodnění. Úspěšně obhájená bakalářská práce. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Mgr. et Mgr. Hana Krylová, Ph.D. 71 s. Datum obhajoby: 26. 5. 2011. CHRASTINA, J., IVANOVÁ, K., MAREČKOVÁ, J. 2009. Životní styl s chronickou nemocí – teoretická východiska. In ČÁP, J., ŽIAKOVÁ, K. (eds.). Teória, výskum a vzdelavanie v ošetrovateľstve a v pôrodnej asistencii. Martin: Jeseniova lékarská fakulta, s. 193–207. ISBN 978-80-88866-61-9. Chronic Illness Alliance. 2011. Chronic illness alliance website. Retrieved on April 11, 2006, from http://www.chronicillness.org.au/. [cit. 2014-03-12].

54


IVANOVÁ, K. 2005. Životní styl jako klíčová determinanta zdraví. In MÁŠOVÁ, H., KŘÍŽOVÁ, E., SVOBODNÝ, P. České zdravotnictví – vize a skutečnost. 1. vyd. Praha: Karolinum, s. 229–242. ISBN 80-246-0944-4. IVANOVÁ, K. Životní styl jako sociální determinanta zdraví. Úspěšně obhájená rigorózní práce. Katedra sociologie, Filozofická fakulta UK v Praze. Rok obhajoby: 2006. 143 s. IVANOVÁ, K., BÁRTLOVÁ, S., HORVÁTH, M. 2006. Odkaz díla T. Parsonse v medicíně a ošetřovatelství. In ŠUBRT, J. ed. Talcott Parsons a jeho přínos soudobé sociologické teorii. Praha: Karolinum, s. 199–214. ISBN 80-246-1239-9. JANSSEN, S. M. J., CHESSA, A. G., MURRE, J. M. J. 2003. Modeling the reminiscence bump in autobiographical memory with the Memory Chain Model. In KOKINOV, B., HIRST, W. (eds.). Constructive Memory. Sofia, Bulgaria: New Bulgarian University, pp. 138–147. ISBN 978-9545353079. KING, I., M. 1971. Toward a Theory for Nursing. General concepts of Human Behavior. 1st. ed. United States: John Wiley & SONS, Inc. 132 p. ISBN 0-471-47800-8. KŘIVOHLAVÝ, J. 2002. Psychologie nemoci. 1. vyd. Praha: Grada. 200 s. ISBN 80-247-0179-0. KUBÁTOVÁ, H. 2007. Předmět sociologie životního způsobu. In RYŠAVÝ, D. (ed.). AUPO, Facultas Philosophica, Sociologica-Andragogica 2007. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, s. 77–91. ISBN 978-80-244-1849-0. KUBÁTOVÁ, H. 2010. Sociologie životního způsobu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 272 s. ISBN 978-80-247-2456-0. KYNGAS, H. A., KROLL, T., DUFFY, M. E. 2000. Compliance in adolescents with chronic disease: a review. Jouranal of Adolescent Health Care. 26 (6): 379–88. ISSN 0197-0070. LeBLANC, L. A., GOLDSMITH, T., PATEL, D. R. 2003. Behavioral aspects of chronic illness in children and adolescents. Pediatric Clinics of North America. 50: 859–878. ISSN 0031-3955. McKEOWN, J., CLARKE, A., INGLETON, C., RYAN, T., REPPER, J. 2010. The use of life story work with people with dementia to enhance person-centred care. International Journal of Older People Nursing. 5(2): 148–158. ISSN 1748-3743. McKEOWN, J., CLARKE, A., REPPER, J. 2006. Life story work in health and social care: systematic literature review. Journal of Advanced Nursing. 55 (2): 237–247. ISSN 1365-2648. McQUEEN, D. V. 1987. A research programme in lifestyle and health: methodological and theoretical considerations. Revue d‘épidémiologie et de santé publique. 35 (1): 28–35. ISSN 0398-7620. MICHALÍK, J. et al. 2011. Zdravotní postižení a pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál. 512 s. ISBN 978-80-7367-859-3. MICHÁLKOVÁ, H., TÓTHOVÁ, V., ROLANTOVÁ, L. 2011. Životní styl příslušníků Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Kontakt. 13 (1): 38–47. ISSN 1212-4117.


55

MILES, M. B., HUBERMANN, A. M. 1994. Qualitative data analysis. A sourcebook of new methods. 2nd ed. London: Sage Publications. 352 pp. ISBN 978-0803955400. MOTA, D. D. PIMENTA, C. A., PIPER, B. F. 2009. Fatigue in Brazilian cancer patients, caregivers, and nursing students: a psychometric validation study of the Piper Fatigue Scale-Revised. Supportive care in cancer. 17 (6): 645–652. ISSN 1433-7339. PASTORKOVÁ, R., IVANOVÁ, K. 2011. Nemoc a invalidita v kontextu životního stylu – klíčové determinanty zdraví. Zdravotnictví v České republice. 14 (1): 250–256. ISSN 1213-6050. PERRIN, E. C., NEWACHECK, P., PLESS, B. et al. 1993. Issues involved in the definition and classification of chronic health conditions. Pediatrics. 91 (4): 787–793. ISSN 1098-4275. RENOTIÉROVÁ, M. 2003. Somatopedické minimum. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 85 s. ISBN 80-244-0532-6. RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. et al. 2006. Speciální pedagogika. 4. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 314 s. ISBN 80-244-1475-9. ROESSLER, R. T., RUMRILL, P. D. 1995. The Relationship of Perceived Work Site Barriers to Job Mastery and Job Satisfaction for Employed People with Multiple Sclerosis. Rehabilitation Counseling Bulletin 39 (1): 2–14. ISSN 1538-4853. ROLANTOVÁ, L., MICHÁLKOVÁ, H., TÓTHOVÁ, V. 2011. Životní styl vyznavačů buddhismu Diamantové cesty. Kontakt. 13 (1): 30–37. ISSN 1212-4117. RUSSELL, K., TIMMONS, S. 2009. Life story work and nursing home residents with dementia. Nursing Older People. 21 (4): 28–32. ISSN 1472-0795. SIKOROVÁ, L., BUŽGOVÁ, R. 2008. Životní styl v NANDA doménách. In BUŽGOVÁ, R., SIKOROVÁ, L. (eds.). Ošetřovatelská diagnostika a praxe založená na důkazech II. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Zdravotně sociální fakulta, s. 48–54. ISBN 978-80-7368-499-0. SPERRY, L. 2006. Psychological treatment of chronic illness: The biopsychosocial therapy approach. 1st ed. Washington, DC: American Psychological Association. 221 pp. ISBN 1591473543. STEIN, P. 2005. Social mobility and life-styles: Use of a model for the analysis of effects of social mobility in the life-style research. Kölner zeitschrift für soziologie und sozialpsychologie. 57 (2): 205. ISSN 0023-2653. ŠPLÍCHALOVÁ, A., ŠLACHTOVÁ, H. 2002. Faktory životního stylu a socioekonomického statusu ve vztahu ke zdraví jako předmět zájmu epidemiologických a sociologických studií [cit. 201403-13] Literární přehledová studie ke grantovému úkolu IGA MZ, č. NJ/6139-3. Dostupný z: http://www.zuova.cz/projekty/ses/ses008clanek.pdf. THOMPSON, R. 2011. Using life story work to enhance care. Nursing Older People. 23 (8): 16–21. ISSN 1472-0795.

56


TYL, J., SCHNEIBERG, F. et al. 1998. Kapitoly ze sociální medicíny a veřejného zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Karolinum. 282 s. ISBN 80-7184-654-6. VÁGNEROVÁ, M. 2008. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál. 870 s. ISBN 978-80-7367-414-4. VALJENT, Z. 2008. Pokus o vymezení pojmu „Aktivní životní styl“. Česká kinantropologie. 12 (2): 42–50. ISSN 1211-9261. WILLETT, W. C. 2002. Balancing life-style and genomics research for disease prevention. Science. 296 (5568): 695–698. ISSN 1095-9203. WINKLEROVÁ, J., JAROŠOVÁ, D. 2011. Životní styl dárců krve. Ošetřovatelství a porodní asistence. 2 (1): 146–151. ISSN 1804-2740. WYNNE, D., O‚CONNOR, J. 1998. Consumption and the postmodern city. Urban Studies. 35 (5–6): 841–864. ISSN 1360-063X. YIN, R. K. 2009. Case Study Research. Design and Methods (Applied Social Research Methods). 4th ed. London: Sage Publications. 240 pp. ISBN 1412960991. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. [cit. 2014-03-12]. Dostupný z: https://sluzbyprevence. mpsv.cz/dok/zakon-108_2006.pdf Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Zákon ze dne 13. května 2004. [cit. 2014-03-12]. Dostupný z: http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/z_435_2004 Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Úplné znění zákona. [cit. 2014-03-12]. Dostupný z: http://www.msmt.cz/dokumenty/ uplne-zneni-zakona-c-561-2004-sb. ZELENÍKOVÁ, R., ŽIAKOVÁ, K. 2010. Validizačné štúdie ošetrovateľských diagnóz. Ošetřovatelství a porodní asistence. 1 (1): 1–9. ISSN 1804-2740. ŽIAKOVÁ, K. et al. 2009. Ošetrovateľstvo – teória a vedecký výzkum. 2. vyd. Martin: Osveta. 323 s. ISBN 80-8063-304-2.

Motivation, job satisfaction and burnout among general nurses

57

Motivace, pracovní spokojenost a syndrom vyhoření u všeobecných sester Motivation, job satisfaction and burnout among general nurses Šárka Vévodová1, Jiří Vévoda2 Ústav společenských a humanitních věd, Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci 1

Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci

2


58


Abstrakt Úvod Výzkum se zaměřuje na zjištění míry syndromu vyhoření a motivačních faktorů podle Herzbergovy dvoufaktorové teorie a jejich vzájemného vztahu u všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc. Cílem výzkumu bylo zjištění míry syndromu vyhoření a poznání osobních priorit faktorů pracovního prostředí všeobecných sester a stupně jejich saturace zaměstnavatelem. Vzájemnou komparací zjištěných hodnot sledovaných proměnných zjistit, které z faktorů pracovního prostředí se podílejí na vyhoření.

Soubor a metody Pro účely výzkumu byl zvolen kvantitativní přístup. Ke sběru dat byly použity dva dotazníky: standardizovaný dotazník MBI (Maslach Burnout Inventory) a nestandardizovaný dotazník Motivačních faktorů vytvořený na principech Herzbergovy dvoufaktorové motivační teorie a po diskuzích s manažery nemocnic.

Výsledky Z výsledků výzkumu vyplynulo, že výskyt syndromu vyhoření u všeobecných sester je alarmující. Bylo zjištěno, že existuje statisticky významný vztah mezi mírou syndromu vyhoření a mírou neuspokojení faktorů pracovního prostředí. Nepotvrdil se předpoklad o existenci signifikantního negativního vztahu mezi mírou syndromu vyhoření a spokojeností s finanční odměnou. Na žebříčku preferencí mají nejvyšší pracovní hodnotu faktory mzda, péče o pacienty a jistota pracovního místa. Mezi nejvíce divergující faktory patřila mzda a jistota pracovního místa. Výsledky potvrzují protektivní vliv saturace faktorů pracovního prostředí na výskyt syndromu vyhoření. Bylo potvrzeno, že sociální opora působí jako významný protektivní faktor vyhoření.


59

Závěr Výzkum prokázal význam saturace faktorů pracovního prostředí jako protektivního faktoru ve vztahu k syndromu vyhoření. Potvrdilo se, že se zvyšující se mírou saturace se snižuje míra vyhoření u všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc.

Klíčová slova všeobecná sestra, motivace, pracovní spokojenost, syndrom vyhoření, Herzbergova teorie, MBI

60


Abstract Introduction The research deals with the rate of burnout syndrome, motivation factors of Herzberg‘s two – factor motivation theory and their mutual relation in general nurses working in the University Hospital Olomouc. The aim was to identify personal priorities among hygiene factors with general nurses and the degree of their saturation by the employer. Comparison of the findings clearly shows the biggest divergence between wishes and reality of the working environment of general nurses and the relation to burnout syndrome.

Sample and methods A quantitative approach was chosen for the research. To collect data, two questionnaires was used: a standardised MBI (Maslach Burnout inventory) and a non-standardised Motivation factors questionnaire, which was on the principles of Herzberg‘s motivation theory after several discussions with hospital management.

Results The result of the survey research revealed an existing, statistically significant relation between the burnout syndrome rate and the degree of dissatisfaction with hygiene factors. The assumption about the existence of a significant negative relation between burnout syndrome rate and salary was not confirmed. Factors of salary care for the patient and job security occupy the top levels on the preference list. The most diverging factors include salary and job security. The results confirm the protective effect the saturation of hygiene factors has on the burnout syndrome rate.

Conclusion The survey research confirmed the importance of saturating hygiene factors as a protective factor against burnout syndrome. It has been confirmed that an increasing saturation decreases the burnout syndrome rate in general nurses in University Hospital Olomouc.


Key words general nurse, motivation, work satisfaction, burnout, Herzberg theory, MBI

61

62


Úvod Problematika syndromu vyhoření, motivace a pracovní spokojenosti je tématem stále aktuálním. V době, kdy je rivalita na denním pořádku, kdy chybí čas a prostředky k dobrému odvedení práce, kdy se životní tempo neustále zrychluje, se jeho rizika stále zvyšují. Probíhající sociální, ekonomické i politické změny kladou na jedince nové požadavky, roste důraz na výkon, konkurenceschopnost, maximální naplnění individuálních možností a odpovědnosti (Blossfeld et al., 2005). Zvláště zdravotní a sociální služby se potýkají s celou řadou problémů, které jsou spojeny s rostoucími nároky na zaměstnance – bez adekvátní opory ze strany vedení, což zvyšuje výskyt syndromu vyhoření (Havrdová et al., 2010). Profese sestry (v textu článku je „sestrou“ myšlena vždy profese všeobecné sestry) je skladbou svých nároků řazena na přední místa s ohledem k riziku syndromu vyhoření. Profese sestry je velmi stresující. Během kariéry jsou sestry vystaveny riziku syndromu vyhoření z dlouhodobého přetěžování. Proces vyhoření vytváří vážné důsledky jak pro zaměstnance tak jejich organizaci. Vyhořelý zaměstnanec má vážné emocionální a fyzické problémy, které mohou potenciálně snížit jeho produktivitu. Ačkoli je proces vyhoření intenzivně zkoumán, bylo zatím málo uděláno pro jeho prevenci (Roach, 1994). Mezi protektivní faktory syndromu vyhoření patří vedle osobnostních charakteristik jako je hardiness, psychická stabilita, optimismus, i vnější moderující faktory, z nichž největší význam je přikládán sociální opoře (Pines, 2002; Pelcák, Tomeček, 2011; Zacharová, 2008; Křivohlavý, 1998; Jenkins, Elliot 2004; Kebza, Šolcová, 2010; Ježorská, Tomanová, 2011). „Sociální oporou v širším slova smyslu se rozumí pomoc, která je poskytována druhými lidmi člověku, který se nachází v zátěžové situaci. Obecně jde o činnost, která člověku v tísni jeho zátěžovou situaci určitým způsobem ulehčuje.“ (Křivohlavý, 2001, s. 94) Ochranný vliv sociální opory prokazuje celá řada prací (kupř. Gore In Baštecký, Šavlík, Šimek, 1993; Pines, Aronson, 1980; Berkman, Breslow, In Kebza, Šolcová, 1999; Cohen, Underwood, Gotlieb, 2000; Kebza, Šolcová, 1999; Levin, Chatters, 1998; Pavot, Diener, 1993, Tschuschke, 2004). Profese všeobecné sestry (dále jen „VS“) je ve zdravotnictví – vedle lékařů – profesí zásadní. Se stárnutím obyvatelstva se obecně zvyšují požadavky na rozsah a efektivitu poskytované ošetřovatelské péče. Zvyšující se zátěž a nároky kladené na výkon profese sestry vedou k fluktuaci (Vévoda et al., 2010). Významnou roli v prevenci syndromu vyhoření může hrát mimo jiné i pracovní spokojenost zaměstnanců a saturace faktorů pracovního prostředí spolu s minimalizováním zaměstnaneckého stresu. Syndrom vyhoření a nízká pracovní spokojenost patří k častým příčinám fluktuace zdravotnických pracovníků. Podle Harta (2001) více než


63

polovina všeobecných sester, které chtějí potencionálně odejít ze zaměstnání, uvedla jako důvod odchodu nízkou pracovní spokojenost. K faktorům ovlivňujícím motivaci a pracovní spokojenost podle Herzbergovy teorie pracovní spokojenosti (Herzberg, Mausner, Snyderman, 2003) patří 14 faktorů pracovního prostředí, např. možnost kariérového postupu, mzda/plat, uznání osobního výsledku práce, jistota pracovního místa, práce samotná. Ivanová et al. (2013) zjistila u souboru 3 081 všeobecných sester, že nejvíce preferovaným faktorem je „Mzda/plat“, který je zároveň považován za faktor nejdůležitější, naopak nejméně preferovaným faktorem je faktor „Sociální výhody“. Pracovní spokojenost jedince je pozitivně ovlivněna tím, je-li pro něj práce zajímavá, rozmanitá, poskytuje mu žádoucí sociální status, relativní autonomii a adekvátní zpětnou vazbu o průběhu a výsledcích práce (Štikar et al., 2003). Výzkum Figueiredo-Ferraze et al. (2012) prokázal u souboru 316 sester, že existuje signifikantní negativní vztah mezi mírou vyhoření a pracovní spokojeností. Rouleau et al. (2012) potvrdil existenci negativní korelace mezi mírou emočního vyčerpání zjištěnou dotazníkem MBI a spokojeností s finanční odměnou a uspokojením z práce, a to u souboru 226 porodních asistentek. Faktor „Mzda/plat“ byl rovněž potvrzen ve výzkumu Ivanové, Nakládalové a Vévody (2012) jako nejvíce preferovaný faktor pracovního prostředí u souboru 1992 všeobecných sester. Druhým preferovaným faktorem pracovního prostředí byla „Péče o pacienta“ a na třetí místo zařadily všeobecné sestry satisfaktor „Jistota pracovního místa“. Vévoda et al. (2010) zjistili, že nejméně saturovaným faktorem pracovního prostředí je u všeobecných sester typicky motivační faktor „Uznání osobních výsledků práce“. Nespokojenost VS s jednotlivými aspekty práce (harmonogramem směn, divergencí v kompetencích ve spojení s nedostačeným ohodnocením), může být příčinou změny zaměstnání (Gurková et al., 2013). Nezbytným předpokladem pro snížení fluktuace zdravotnických pracovníků je především vysoká motivace a zajištění pracovní spokojenosti. V zájmu manažerů ve zdravotnictví by tedy měla být mimo jiné saturace pracovních potřeb zdravotnických pracovníků. Udržení kvalitních VS může být výhodnější než získání nových (Vévoda et al., 2010).

Cíle Výzkum se zaměřuje na zjištění subjektivního pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů pracovní spokojenosti všeobecných sester Fakultní nemocnice Olomouc a zjištění vlivu syndromu vyhoření na individuální žebříček hodnot faktoru pracovní spokojenosti VS pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc.

64


Pro potřeby výzkumu byly formulovány 4 cíle a 1 hypotéza: Cíl 1: Zjistit subjektivní pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů pracovní spokojenosti a jejich saturaci u VS Fakultní nemocnice Olomouc. Cíl 2: Zjistit vliv syndromu vyhoření na individuální žebříček hodnot faktoru pracovní spokojenosti VS Fakultní nemocnice Olomouc. Cíl 3: Identifikovat rozdíly v subjektivním pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů pracovní spokojenosti a jejich vnímanou saturací u VS Fakultní nemocnice Olomouc. Cíl 4: Zjistit, zda existují signifikantní rozdíly v saturaci faktorů pracovního prostředí mezi skupinou N1 (VS, které nejsou ohroženy syndromem vyhoření) a skupinou N2 (VS ohrožené syndromem vyhoření a VS s prokázaným syndromem vyhoření). H0: Očekáváme, že neexistuje signifikantní korelace mezi mírou emočního vyčerpání zjištěnou dotazníkem MBI a spokojeností s finanční odměnou. HA: Očekáváme, že existuje signifikantní negativní korelace mezi mírou emočního vyčerpání zjištěnou dotazníkem MBI a spokojeností s finanční odměnou.

Soubor a metody Pro účely výzkumu byl zvolen kvantitativní přístup využívající ex-post facto výzkumný design. Ke sběru dat byly použity dva dotazníky: standardizovaný MBI (Maslach Burnout Inventory) a nestandardizovaný dotazník Motivačních faktorů. Metoda MBI je jednou z nejčastěji užívaných metod pro diagnostiku syndromu vyhoření, a to ve třech oblastech: EE – Emocionální vyčerpanost, DP – Depersonalizace a PA – Osobní spokojenost (Maslach, Goldberg, 1998). Dotazník Motivačních faktorů byl vytvořen v roce 2004 na principech Herzbergovy dvoufaktorové motivační teorie, a to také s využitím focus groups s manažery nemocnic. Byl ověřen na souboru 3 081 VS (Vévoda et al., 2010). Nestandardizovaný měřící nástroj byl zaměřen na zjištění subjektivního pořadí osobních preferencí jednotlivých faktorů pracovního prostředí (pracovní spokojenosti) a zjištění subjektivně vnímaného pořadí saturace jednotlivých faktorů pracovního prostředí (pracovní spokojenosti) VS. Statistické zpracování dat bylo realizováno s využitím programů MS Excel 2010 a SPSS 19 Base. Pro vyhodnocení bylo využito Mann–Whitney testu, na hladině významnosti α = 0,05, Euclidean distance modelu a s užitím Spearmanova korelačního koeficientu, na hladině významnosti α = 0,05 a α = 0,01.


65

Zkoumaný soubor respondentů byl tvořen VS pracujícími ve Fakultní nemocnici Olomouc. Jednalo se o nepravděpodobnostní prostý záměrný výběr. Jediným vstupním kritériem byl status zaměstnance Fakultní nemocnice Olomouc na pracovní pozici VS. Následně byl zkoumaný soubor rozdělen na dvě skupiny, a to podle zjištěné míry syndromu vyhoření: byla vytvořena skupina N1 (VS, které nejsou ohroženy syndromem vyhoření) a skupina N2 (VS ohrožené syndromem vyhoření a VS s prokázaným syndromem vyhoření). Celkem bylo distribuováno 1 284 dotazníky, návratnost činila 55,1 % dotazníků, z tohoto bylo z výzkumu 16 dotazníků vyřazeno z důvodu neúplného vyplnění. Věkové rozpětí VS participujících na výzkumu se pohybovalo v rozmezí od 21 do 61 let. Proměnná týkající se věku a nebyla do výzkumu zařazena.

Výsledky Z výsledků výzkumu vyplynulo, že z celkového souboru 708 sester se 312 sester nachází v pásmu vyhoření (emoční exhausce), viz tab. 1. Tab. 1 Hodnoty syndromu vyhoření Nízká míra vyhoření

Mírný stupeň

Vysoký stupeň

EE

209

186

313

DP

320

230

158

PA

86

357

257

EE = Emocionální vyčerpání (Emotional Exhaustion), DP = Depersonalizace, PA = Osobní uspokojení (Personal Accomplishment)

Názvy faktorů pracovního prostředí v tazatelském archu a jejich kódované zkratky použité v obrázcích č. 1, 2 a 3, viz tab. 2.

66


Tab. 2 Faktory a jejich zkratky Zkratky v obr. 1, 2, 3:

Označení faktorů v dotazníku:

Image

„Image“ (vážnost, pověst) zdravotnického zařízení na veřejnosti.

PRAPO

Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce).

Technika

Možnost používání moderního technického přístrojového a technologického vybavení.

Vzdělávání

Možnost dalšího odborného vzdělávání (kurzy, školení, semináře, další studium).

Informace

Informace (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování).

Kariéra

Možnosti kariérového postupu.

Nadřízení

Pracovní vztahy k přímo nadřízeným pracovníkům.

Prestiž

Prestiž povolání.

Spolupráce_JP

Spolupráce s jinými profesemi (lékaři, nelékaři, ostatními…).

Uznání

Nepeněžní uznání osobních výsledků práce, např. pochvala, ocenění Vaší práce před kolektivem).

Sociální výhody

Sociální/zaměstnanecké výhody poskytované zaměstnavatelem (osobní účty, vitamíny, stravenky atp.).

Péče

Péče o pacienty (péče samotná).

Spolupráce_ODD

Vzájemná pracovní spolupráce na Vašem pracovišti.

Klima

Pracovní klima (atmosféra na pracovišti).

Jistota

Stabilita – jistota pracovního místa.

Mzda

Mzda/plat.


67

Pomocí Euclidean distance modelu byl sestaven subjektivní preferenční žebříček pracovních hodnot VS (viz obr. 1). Podle tohoto modelu VS nejvíce upřednostňují faktory „Mzda“ (Mzda_OP), na druhém místě „Péče o pacienty“ (Péče_OP) a na třetím „Jistota pracovního místa“ (Jistota_OP) (řazeno zdola nahoru). Nejméně preferovaným faktorem je „Kariérový postup“ (Kariéra_OP).

Obr. 1 Euclidean distance model osobních preferencí (OP) faktorů pracovního prostředí Z pohledu subjektivně vnímané saturace faktorů zaměstnavatelem považují VS za nejvíce saturovaný faktor „Péče o pacienty“ (Péče_VS), který je výrazně vzdálen od dalších faktorů „Technika a technologie“ (Technika_VS) a „Image“ (Image_VS). Nejméně saturovaným faktorem je faktor „Zaměstnanecké výhody“ (Výhody_VS), „Nepeněžní uznání osobních výsledků práce (Uznání_VS) “, „Klima na pracovišti“ (Klima_VS) a „Mzda“ Mzda_VS, viz obr. 2.

68


Obr. 2 Euclidean distance model vnímané saturace (VS) faktorů pracovního prostředí Odečteme-li vzájemně hodnoty obr. 1 a obr. 2, sestavíme pomocí Euclidean distance modelu obr. 3, který zobrazuje divergence mezi osobními preferencemi faktorů pracovního prostředí a jejich vnímanou saturací. Největší rozpor byl zjištěn u faktorů „Mzda“ (Mzda_r) a „Jistota pracovního místa“ (Jistota_r) (řazeno shora dolů). Tyto faktory hodnotí VS vysoko z hlediska důležitosti, a jsou zároveň sestrami vnímány jako zaměstnavatelem nedostatečně saturované.


69

Obr. 3 Euclidean rozdíly distance model rozdíly (r) mezi osobními preferencemi faktorů pracovního prostředí a jejich vnímanou saturací faktorů Pro zjištění vlivu syndromu vyhoření na individuální žebříček hodnot faktorů pracovní spokojenosti byl taktéž použit Euclidean distance model. Skupina N1 (VS, které nejsou ohroženy syndromem vyhoření) preferuje na prvním místě faktor „Péče o pacienta“, dalšími faktory byly „Mzda“ a „Spolupráce na oddělení“. Skupina N2 (VS ohrožené syndromem vyhoření a VS s prokázaným syndromem vyhoření) preferuje na prvním místě faktor „Mzda“, dalšími faktory byly „Jistota práce“ a „Péče o pacienta.“ Pomocí Mann-Whitney testu byl zjištěn signifikantní rozdíl v pořadí u faktorů „Mzda“ (p = 0,035) a „Sociální výhody“ (p = 0,015) – signifikantně vyšší preference u skupiny N2, „Možnost dalšího vzdělávání“ (p = 0,008) – signifikantně vyšší preference u skupiny N1. Pro zjištění vztahů mezi mírou syndromu vyhoření [emocionální vyčerpání („EE“), depersonalizace („DP“), osobní uspokojení („PA“)] a mírou saturace jednotlivých faktorů pracovního prostředí byl použit Spearmanův korelační koeficient. V tab. 3 jsou uvedeny zjištěné signifikantní korelace.

,314**

,189**

,265**

,247**

-,199**

Vzájemná pracovní spolupráce na Vašem pracovišti.

,209**

,260**

Prestiž Vašeho povolání.

PA

-,166*

Možnost kariérového postupu.

Možnost používání moderního technického přístrojového a technologického vybavení.

-,130*

-,155*

Pracovní vztahy s přímo nadřízenými pracovníky.

DP

EE

Spolupráce s jinými profesemi (lékaři, ostatními nelékařskými specialisty, duchovními).

,167*

-,152*

Mzda/plat.

,272**

-,140*

-,168*

Možnosti dalšího odborného vzdělávání (kurzy, školení, atestace, další vzdělávání).

70 Motivace, pracovní spokojenost a syndrom vyhoření u všeobecných sester

Tab. 3 Signifikantní korelace mezi mírou vyhoření a saturací faktorů pracovního prostředí

Stabilita - jistota pracovního místa.

-,209**

-,162*

,228**

Nepeněžní uznání Vašich osobních výsledků (pochvala atp.).

-,273**

-,193**

,145*

** Correlation is significant at the 0.01 level * Correlation is significant at the 0.05 level

,239**

-,172**

Image (vážnost, pověst) Vašeho zdravotnického zařízení na veřejnosti.

,272**

-,278**

-,366**

Péče o pacienty.

,190**

-,153*

-,259**

Pracovní podmínky (BOZP, prostorové řešení pracoviště, organizace práce).

,284**

-,160*

Poskytování informací (dostatečný přístup k informacím a jejich poskytování).

,223**

(osobní účty, vitamíny, stravenky, atd.).

Zaměstnanecké / sociální výhody poskytované zaměstnavatelem

,251**

-,193**

-,303**

Pracovní klima.

,328**

-,205**

Odpovědnost za práci, autonomie (mít svobodu v rozhodování, využívat svůj vlastní úsudek).

,331**

-,153*

-,287**

Úspěch (úspěšné dokončení práce, možnost vidět výsledky své práce, vyřešení problému).

Motivation, job satisfaction and burnout among general nurses 71

72


Vztah mezi mírou saturace faktoru „Mzda“ a mírou depersonalizace (DP) r = -0,152*. Nebyl zjištěn signifikantní vztah mezi mírou emočního vyčerpání zjištěnou dotazníkem MBI a vnímanou saturací faktoru „Mzda“. Hypotéza byla ověřena a byla přijata nulová hypotéza. Saturace faktorů „Klima na pracovišti“, „Úspěch“, „Vzájemná pracovní spolupráce na pracovišti“, „Možnost dalšího odborného vzdělávání“, „Nepeněžní uznání osobních výsledků práce“, „Jistota pracovního místa“, „Pracovní podmínky“ a „Péče o pacienty“ pozitivně koreluje s dimenzí osobní uspokojení a negativně s dimenzí emocionální vyčerpání a depersonalizace. Nejsilnější korelace byla zjištěna mezi mírou osobního uspokojení a mírou saturace faktoru „Úspěch“ (r=0,331**), faktoru „Odpovědnost za práci, autonomie“ (r=0,328**) a faktoru „Pracovní vztahy s přímo nadřízenými pracovníky“ (r=0,314**). Má-li VS saturovány výše uvedené faktory, přináší ji práce osobní uspokojení, a zároveň ji může chránit před syndromem vyhoření.

Diskuse Tato studie sestavuje žebříček osobních preferencí faktorů pracovního prostředí VS a jeho vnímané saturace, analyzuje vztahy faktorů motivace a pracovní spokojenosti k vyhoření, vymezeném emotional exhaustion, depersonalization, and personal accomplishments a identifikuje míru vyhoření u všeobecných sester pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc. Dlouhodobě preferovaným a současně podle názoru VS jedním z nejméně saturovaných faktorů pracovního prostředí je „Mzda“. Toto zjištění je ve shodě s předchozími výzkumy (Vévoda et al., 2013; Ivanová et al., 2013; Nakládalová et al., 2011; Vévoda et al., 2010; Vévoda et al., 2005). Nedostatečná saturace tohoto faktoru však nevede u VS ke vniku emočního vyčerpání, což se rozchází se zjištěními autorského kolektivu Rouleau et al. (2012). Budeme-li analyzovat společně syndrom vyhoření, motivaci a pracovní spokojenost, dojdeme k závěru, že nedostatečná saturace hygienického faktoru „Mzda“ nevede ke vzniku vyhoření. Nedostatečná saturace faktoru „Mzda“ však může způsobit pracovní nespokojenost. Pro VS je rozhodujícím motivačním faktor „Péče o pacienty“, avšak skupina vyhořelých VS upozaďuje původně priorizovaný motivační faktor „Péče o pacienty“ ve prospěch faktoru „Mzda“. Mzda se pro ně stává zásadním faktorem pracovní spokojenosti. Vyhořelé sestry ztrácí motivaci pečovat o pacienty, pracují již především pro finanční odměnu samotnou. Jinak, nedostatečná saturace faktoru „Mzda“ k vyhoření nevede, jakmile však VS vyhoří, mzda se pro ni stává zásadním faktorem pracovní


73

spokojenosti. Převedeno do praxe, s nárůstem syndromu vyhoření se snižuje kvalita péče o pacienty (Poghosyan et al., 2010), nejpravděpodobněji tím, že vyhoření převrací pořadí některých motivačních faktorů a faktorů pracovní spokojenosti. Snížená kvalita péče o pacienty se promítá do také spokojenosti pacientů, neboť procento pacientů, kteří doporučí nemocnici svému známému, klesne o 2 %, za každých 10 % poklesu pracovní spokojenosti sester (McHugh, et al., 2011). Podle Gurkové a Macejkové (2012) vyšší psychická zátěž sester a aspekty spojené s pracovním přetížením vedou k výskytu příznaků deprese. Jak autorky dále uvádějí, vyšší psychická zátěž snižuje subjektivní pohodu. Tento vztah může platit i obráceně. Faktor „Péče o pacienty“ – veškeré aspekty práce samotné, se stávají centrálním faktorem, s nímž je spojena motivace, vyhoření a také psychická zátěž, subjektivní pohoda a projevy deprese. Nedostatečně saturovaná „Péče o pacienty“ způsobuje u VS emoční vyčerpání. Tedy, pokud vnímá VS, že by péče mohla být poskytována na vyšší úrovni, nicméně zaměstnavatelem nastavené podmínky ji v poskytování kvalitní péče brání, tato disonantní situace povede ke vzniku syndromu vyhoření. Otvírá prostor pro manažery poskytovatelů zdravotnické péče, ke kontinuálnímu zlepšování péče o pacienty prostřednictvím svých pracovníků. Znamená to, dát jim prostor k vyjádření vlastních námětů a připomínek. „Péče o pacienty“ je faktorem, který VS na osobním hodnotovém žebříčku nejvíce priorizují a zároveň je jimi vnímám jako nejvíce saturovaný. Nicméně nedostatečná saturace tohoto faktoru vysoce negativně koreluje s emočním vyčerpáním. Tato problematika může souviset s počtem pacientů, o které sestra pečuje. Je zřejmé, že se vzrůstajícím počtem pacientů, o které VS pečuje, roste i emoční vyčerpání (Faller et al., 2011). Na druhou stranu lze zařadit „Péče o pacienty“ i mezi významné salutory (Aiken et al., 2001). Jako nejsilnější faktory prevence syndromu vyhoření byly potvrzeny klima na pracovišti a nepeněžní uznání práce (Křivohlavý, 1998, s. 93–97). Mezi limity studie je nutno uvést skutečnost, že nebyly zjišťovány oblasti profesního zaměření sester, které dotazník vyplnily. Tento faktor mohl hrát roli v pořadí preference faktorů pracovního prostředí. Výzkum byl prováděn pouze u sester pracujících ve Fakultní nemocnici Olomouc a výsledky tedy není možné zobecňovat.

Závěr Faktor „Mzda“ se může jevit jako zásadní faktor, vzhledem k jejímu priorizování VS a vnímanému nedostatečnému naplnění. Samotná její nedostatečná saturace nevede

74


k emocionálnímu vyčerpání. Na vznik vyhoření má zásadní vliv nedostatečná saturace faktorů „Klima na pracovišti“, „Pracovní podmínky“, „Spolupráce na pracovišti (oddělení)“, „Nepeněžní uznání výsledků práce“. Jako účinnější prevence syndromu vyhoření – než spokojenost s faktorem „Mzda“ – se ukázalo „Nepeněžní ocenění práce“ či „Klima na pracovišti“. Pro zlepšení pracovního prostředí by se měl management poskytovatelů zdravotnické péče zaměřit především na zlepšení klimatu na pracovišti, nepeněžní ocenění práce, zlepšení péče o pacienty. Tyto faktory jsou pro VS motivátory a zároveň poskytují možnost prevence syndromu vyhoření.

Doporučení pro aplikaci metodiky ve výzkumu Výše předložená metodika kvantitativního výzkumu nachází široké uplatnění v přírodních vědách, sociologii, psychologii, ve zdravotnických a mnoha dalších vědách a oborech. Zaměřuje se na ověřování platnosti teorií. Jedná se o způsob vědeckého standardizovaného výzkumu, jehož předností je verifikovatelnost získaných dat a také relativně rychlé získávání dat od velkých skupin. Je však nezbytné upozornit na to, že i přes zdánlivou jednoduchost kvantitativním přístupu, se v něm skrývají mnohá úskalí. Zkoumaná realita světa je redukována na počet zkoumaných proměnných. Ve snaze vysvětlit souvislosti pouze zkoumanými proměnnými lze opomenout skrytý význam jiné další proměnné, která nebyla do šetření zahrnuta. Získané statistické výsledky jsou potom mylně interpretovány ve snaze přizpůsobit je realitě. Z tohoto a mnoha dalších důvodů, by měl výzkumný tým, mimo výzkumníka samotného zahrnovat i statistika a především odborníka na danou zkoumanou problematiku. Zásadní vliv na zevšeobecnění získaných výsledků má volba výběrového souboru ze zkoumané populace. Výběrový soubor, tak aby byl reprezentativní, musí co nejvíce reflektovat charakteristiku celé populace. Je-li výběrový soubor reprezentativní, data jsou získávána standardizovanými a do českého jazyka validovanými dotazníky vyhodnocovanými adekvátními statistickými testy, výsledky testů jsou interpretovány za spolupráce expertů z praxe, přinese kvantitativní typ výzkumu velmi kvalitní a publikovatelné závěry.


75

Bibliografické citace AIKEN, L. H. et al. 2001. Nurses’ report on hospital care in Five countries. Health Affairs. 20(3): 43–53. ISSN 0728-2715. BAŠTECKÝ, J., ŠAVLÍK, J., ŠIMEK, J. 1993. Psychosomatická medicína. 1. vyd. Praha: Grada. 363 s. ISBN 80-7169-031-7. BLOSSFELD, H. P., KLIJZING, E., MILLS, M., KURZ, K. 2005. Globalization, Uncertainty and Youth in Society. 1st ed. London/New York: Routledge. 488 pp. ISBN 978-0415357302. COHEN, S., UNDERWOOD, L., GOTTLIEB, S. H. 2000. Social support measurement and intervention: A guide for health and social scientists. New York: Oxford University Press. 368 p. ISBN 0-19-512670-X. FALLER, M. S., GATES, M. G., GEORGES, J. M., CONNELLY, C. D. 2011. Work-Related Burnout, Job Satisfaction, Intent to Leave, and Nurse-Assessed Quality of Care Among Travel Nurses. Journal of Nursing Administration. 41(2): 71–77. ISSN 0002-0443. FIGUEIREDO-FERRAZ, H., GRAU-ALBEROLA, E., GIL-MONTE, P. R., GARCÍA-JUESAS, J. A. 2012. Burnout and job satisfaction among nursing professional. Psicothema. 24(2): 271–276. ISSN 0214-9915. GURKOVÁ, E., MACEJKOVÁ, S. 2012. Psychická záťaž a depresívna symptomatológia u sestier. Ošetřovatelsví a porodní asistence. 3(1): 326–334. ISSN 1804-2740. GURKOVÁ, E., SOOSOVÁ, M. S., HAROKOVÁ, S., ŽIAKOVÁ, K., SERFELOVÁ, R., ZAMBORIOVÁ, M. 2013. Job satisfaction and leaving intentions of Slovak and Czech nurses. International Nursing Review. 60(1): 112–121. ISSN 1466-7657. HART, P. D. 2001. The Nurse Shortage:Perspectives from Current Direct Care Nurses and Former Direct Care Nurses. [online]. [cit. 15. červen 2013]. Dostupné z: http://www.aft.org/healthcare/download/Hart_Report.pdf HAVRDOVÁ, Z., ŠOLCOVÁ, I., HRADCOVÁ, D., ROHANOVÁ, E. 2010. Kultura organizace a syndrom vyhoření. Československá psychologie. 54(1): 1–16. ISSN 0009-062X. HERZBERG, F., MAUSNER, B., SNYDERMAN, B. B. 2003. The Motivation to Work. 6th ed. New Jersey: Transaction Publishers. 157 pp. ISBN 1-56000-634-X. IVANOVÁ, K., VÉVODA, J., NAKLÁDALOVÁ, M., MAREČKOVÁ, J. 2013. Trendy pracovní spokojenosti všeobecných sester. Kontakt. 15(4): 115–127. ISSN 1804-7122. IVANOVÁ, K., NAKLÁDALOVÁ, M., VÉVODA, J. 2012. Pracovní satisfakce všeobecných sester v ČR podle hodnotových distancí. Pracovní lékařství. 64(4): 156-163. ISSN 0032-6291. JENKINS, R., ELLIOT, P. 2004. Stressors, burnout and social support: nurses in acute mental health settings. Journal of Advanced Nursing. 48(6): 631. ISSN 0309-2402.

76


JEŽORSKÁ, Š., TOMANOVÁ, D. 2011. Protektivní faktory ve vztahu k syndromu vyhoření. Teória, výskum a vzdelávanie v ošetovateľstve. Martin: Univerzita Komenského Bratislava, Jesseniova lekárska fakulta Martin, Ústav ošetrovateľstva, s. 143–151. ISBN 978-80-89544-00-4. KEBZA V., ŠOLCOVÁ I. 2010. Syndrom vyhoření, vybrané psychologické proměnné a rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění. Československá psychologie. 52(4): 351–365. ISSN 0009-062X. KEBZA, V., ŠOLCOVÁ, I. 1999. Sociální opora jako významný projektivní faktor. Československá psychologie. 41(1): 19–35. ISSN 0009-062X. KŘIVOHLAVÝ, J. 1998. Jak neztratit nadšení. 1. vyd. Praha: Grada Publishing. 131 s. ISBN 80-7169-551-3. KŘIVOHLAVÝ, J. 2001. Psychologie zdraví. 1. vyd. Praha: Portál. 280 s. ISBN 80-7178-551-2. LEVIN, J. S., CHATTERS, L. M. 1998. Religion, health, and psychological well-being in older adults. Journal of Aging and Health. 8(10): 504–531. ISSN 0898-2643. NAKLÁDALOVÁ, M., VÉVODA, J., IVANOVÁ, K., MAREČKOVÁ, J. 2011. Pracovní spokojenost všeobecných sester na lůžkových odděleních nemocnic. Pracovní lékařství. 63(1): 18–23. ISSN 0032-6291. MASLACH, C., GOLDBERG, J. 1998. Prevention of burnout. New perspectives. Applied and Preventive Psychology. 7(1): 63–74. ISSN 0962-1849. PAVOT, W., DIENER, E. 1993. Review of the Satisfaction with Life Scale. Psychological assessment. 5(2): 164–172. ISSN 1040-3590. PELCÁK, S., TOMEČEK, A. 2011. Syndrom vyhoření-psychické důsledky výkonu práce expedienta. Praktické lékárenství. [online]. Roč. 7, č. 2 [cit. 2012-02-02]. Dostupné z: http://www.praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2011/02/10.pdf PINES, A., ARONSON, E. 1981. Burnout: From Tedium to Personal Growth. New York: Free Press. 229 p. ISBN 0029253500. PINES, A. 2002. Gross-Cultural Investigation of Social Support and Burnout. European Psychologist. 7(4): 256–264. ISSN 1016-9040. POGHOSYAN, L., CLARKE, S. P., FINLAYSON, M., AIKEN, L. H. 2010. Nurse burnout and quality of care: Cross-national investigation in six countries. Research in Nursing & Health. 33(4): 288–298. ISSN 0160-6891. ROACH, B. L. 1994. Burnout and the nursing profession. The Health Care Supervisor. 12(4): 41–47. ISSN 0731-3381. ROULEAU, D., FOURNIER, P., PHILIBERT, A., MBENGUE, B., DUMONT, A. 2012. The effects of midwives‘ job satisfaction on burnout, intention to quit and turnover: a longitudinal study in Senegal. Human Resources for Health. 10(1): 1–14. ISSN 1478-4491.


77

ŠTIKAR, J. et al. 2003. Psychologie ve světě práce. 1. vyd. Praha: Karolinum. 461 s. ISBN 8024604485. TSCHUSCHKE, V. 2004. Psychonkologie. 1. vyd. Praha: Portál. 215 s. ISBN 80-7178-826-0. VÉVODA, J., IVANOVÁ, K., HORVÁTH, M. 2005. Pracovní motivace sester. Zdravotnictví v České republice. 8(1): 24–28. ISSN 1213-6050. VÉVODA, J., IVANOVÁ, K., NAKLÁDALOVÁ, M., MAREČKOVÁ, J. 2010. Pracovní spokojenost všeobecných sester. PROFESE on-line [online]. 3(3): 207–220 [cit. 2014-04-14]. ISSN 1803-4330. Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/ VÉVODA, J. et al. 2013. Motivace sester a pracovní spokojenost ve zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Grada. 160 s. ISBN 978-80-247-4732-3. ZACHAROVÁ E. 2008. Syndrom vyhoření – riziko ohrožující zdravotnické pracovníky. Interní Medicína pro praxi. 10(1): 41–42. ISSN 1212-7299.

78

Metodika a dílčí výsledky výzkumného záměrun “Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí v NANDA doménách“

Metodika a dílčí výsledky výzkumného záměru “Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí v NANDA doménách“ Methodology and partial results of the research project „System proposal of care of the parents of children with impaired hearing in NANDA domains“ Ivana Olecká1, Kateřina Ivanová1 Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 1


Methodology and partial results of the research project „System proposal of care of the parents of children with impaired hearing in NANDA domains“

79

Abstrakt Úvod Výzkumným záměrem je vyvinout koncepci přístupu ošetřovatelského personálu k rodičům sluchově postižených dětí s cílem zvýšit jejich resilienci a převést ji do jazyka ošetřovatelské diagnostiky NANDA International. Cílem příspěvku je představit výzkumný záměr a dílčí výsledky projektu Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí v NANDA doménách. Základní výzkumnou otázkou bylo: „Jaký je současný stav vědění o tom, co to znamená být rodičem sluchově postiženého dítěte?“

Soubor a metody Podle vstupních kritérií byly vyhledávány primární empirické studie kvantitativního i kvalitativního charakteru dohledané na základě klíčových slov. Z toho vzniknul soubor, který tvořil 280 článků. Konečná podoba výběrového souboru byla vytvořena na základě vyřazovacích kritérií a bylo v ní analyzováno 39 článků. Vyřazovací kritéria: 1. Byly zaměřeny na lékařskou diagnostiku a lékařské intervence. 2. Byly zaměřeny pouze na dítě jako pacienta (pozn. zahrnuty naopak byly i studie týkající se primárně hluchých dětí jako takových a o problémech rodičů se zmiňovaly jen okrajově – lze vycházet z předpokladu, že problémy dětí jsou problémy rodičů). 3. Byly zaměřeny na studium rozvoje řeči či psychomotorického vývoje dětí, byť by zkoumaly pohled rodičů na tuto problematiku. 4. Popisovaly děti ve školním a starším věku (cílem bylo sledovat pouze rodiče dětí předškolního věku). 5. Zkoumaly děti s vícečetným postižením 6. Byly zaměřeny výhradně na sluchově postižené rodiče. Analyzovány byly tyto kvantitativní proměné: zdroj, ve kterém byl článek uveřejněn, rok vydání, místo výzkumu, metoda výzkumu, velikost vzorku, složení vzorku, cíl výzkumu, sledované proměnné, navrhované intervence.

Výsledky Žádná z analyzovaných studií se nezabývala resiliencí rodičů sluchově postiženého dítěte ani ve svých deklarovaných cílech, ani v rámci zkoumaných proměnných. Nejvíce studií se věnovalo problémům s komunikací s dítětem a předpoklady vývoje po implantaci kochleárního implantátu. Pouze dvě studie se zaměřovaly komplexněji na

80


potřeby rodičů. Nejčastěji předpokládané problémy a z nich plynoucí potřeby rodičů byly: potřeba informací, problémy v rodinném životě, stres, rodinná a emocionální podpora.

Klíčová slova sluchové postižení, resilience, rodičovství


81

Abstract Introduction The research plan is to develop the concept of approach of nursing personnel to parents of hearing impaired children and translate it into the language of nursing diagnosis NANDA International. The aim of the paper is to introduce research plan and the preliminary results of the project proposal for a system of care for parents of children with impaired hearing NANDA domains. The basic research question was: What is the current state of knowledge about what it means to be a parent of a hearing impaired child?

Sample and methods The research used the following methods: Evidence based nursing, systematic review, content and frame analysis. Sample: According to the entry criteria were searched for primary empirical quantitative and qualitative studies searched on the basis keywords. It originated basic set, which consists of 280 articles. The final form of the sample was created on the basis of exclusion criteria and within 39 articles were analysed. Exclusion criteria: 1. They were focused purely on medical diagnostics and medical interventions. 2. They were focused on the child as a patient only (ed. on the contrary, there were also included the studies primarily concerned with deaf children as such and the problems parents have mentioned only peripherally – it can be assumed that children’s problems are problems of parents. 3. They were focused purely on study of speech development or psychomotor development of children, even if examined parents’ view on this issue. 4. They described children of school age and older (aimed to follow only parents of preschool children). 5. They researched the children with multiple disabilities/impairments. 6. They were focused solely on the hearing-impaired parents. We analysed these quantitative variables: Source, in which the article was published, year of publication, place of research, research methods, sample size, sample composition, objective research, monitoring variables, and proposed intervention.

82


Results Any of the analysed studies did not consider the resilience of parents of deaf child even in its declared objectives or under the investigated variables. Most of the studies devoted to communication problems with the baby and development assumptions after implantation of cochlear implants. Only two studies focused on actually more complex needs of parents. The most commonly expected problems and the resulting needs of parents were: information needs, problems in family life, stress, family and emotional support.

Key words hearing impairment, resilience, parenting


83

Úvod Narození postiženého dítěte lze chápat jako paranormativní rodinnou zátěž potencující krizi (Vodáčková a kol. 2002, s. 34). Tento typ krize je označován také za krizi situační. Charakteristická je zejména tím, že se může objevit kdekoliv a kdykoliv, nezávisle na vývojovém stádiu jedince nebo rodiny (Špatenková, 2004, s. 26). Navázat v takové situaci s rodiči dítěte dobrý vztah založený na důvěře může být pro zdravotníky obtížné, ale je to nutné (Vágnerová, Strnadová, Krejčová, 2009, s. 45). Kvalita života dětí se sluchovým postižením je v důsledku sluchové vady podstatně narušena a narušena je i kvalita života jejich rodičů, potažmo celé rodiny (Slowík, 2007, s. 71). Problémy rodičů a jejich dětí nemusí být totožné. Dítě se stigmatem1 si své postižení začne uvědomovat teprve ve chvíli, kdy je dostatečně obeznámeno s normami dané společnosti a kdy pochopí, že z těchto norem vybočuje. Dítě tedy minimálně z počátku svého života problém nemá. Ti, kteří nesou břímě stigmatu od samého počátku, jsou rodiče těchto dětí. Stigma dítěte se do značné míry stává stigmatem rodiče. Platí při tom, že schopnost vyrovnávání se s touto situací závisí na tom, za jak závažné dané stigma rodiče považují.2 1

Goffman (2003, s. 11) užívá termín stigma k označení silně diskreditujícího atributu, přičemž má na mysli tři naprosto rozdílné typy stigmat. Za prvé hovoří o tělesné ošklivosti, tedy o různých tělesných znetvořeních. Za druhé hovoří o vadách charakteru, jako je například slabá vůle, duševní poruchy, uvěznění, alkoholismus, homosexualita, nezaměstnanost atd. Posledním typem jsou tzv. kmenová stigmata, tedy ta, která se mohou šířit po rodových liniích, jako je rasa, národ, náboženství. Důležité při tom je, že všechny typy stigmat mají tytéž rysy: „Jedinec, který by byl mohl být v běžném společenském styku přijat zcela snadno, je nositelem charakteristického rysu, jenž se může vnutit do naší pozornosti a způsobit, že ti z nás, kteří se s ním setkají, se od něj odvrátí a že bude pominut nárok jiných jeho atributů na nás. Je nositelem stigmatu, nežádoucí odlišnosti od toho, co jsme očekávali.“ (Goffman 2003, s. 13) Klíčovým faktorem je při tom viditelnost stigmatu, tedy viditelnost daného typu postižení. Čím viditelnější stigma je, tím častější je konfrontace s okolím. Jistou výhodu mají ta postižení, která nejsou na první pohled zjevná, jako je například kompenzovaná psychiatrická diagnóza. Naopak nejsilnějšímu odmítání ze strany většinové společnosti jsou vystaveni jedinci nějakým způsobem znetvoření, či zřetelně smyslově postižení.

2

Z výzkumu Green (2003, s. 1365) vyplývá, že matky, které cítí, že jejich okolí má spíše tendenci osoby s postižením diskriminovat se častěji cítí v rozpacích a v pasti, cítí vinu, stydí, jsou rozzlobené, bojí se a jsou rozrušené než matky, které mají spíše optimistický náhled na situaci svého dítěte ve společnosti.

84


Tyto úvahy potvrzuje i výzkum Warner-Czyz a kol. (2009) podle kterých děti se sluchovým postižením hodnotí svou kvalitu života na stejné úrovni jako děti zdravé, ale jejich rodiče mají za to, že je jejich kvalita života oproti zdravým dětem výrazně snížena. Z výše řečeného lze vyvodit, že pacientem nemůže být jen samotné dítě. Stává se jím celá rodina a především rodiče stojící před náročnou životní situací. Schopnost zdravotnického personálu poradit, pomoct a empaticky se vcítit do nelehké životní situace rodičů postiženého dítěte se tak jeví jako základ pro práci s pacientem, kterému je třeba pomoci, nikoliv mu způsobovat další stres (Vágnerová, Strnadová, Krejčová, 2009, s. 45). Schopnost napomoct zvládnout krizovou situaci v rodině však předpokládá znalost podmínek, ve kterých se daná rodina nečekaně ocitla. Aby byla sestra připravena saturovat vzniklé potřeby rodičů, měla by být schopna rozpoznat, ve kterých ošetřovatelských doménách dochází ke změnám – kde se problém odehrává a jak konkrétně může stávající stav optimalizovat, či jak napomoci k vyšší resilienci3 rodičů těchto dětí.

Soubor a metody Záměrem studie s názvem „Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí v NANDA doménách“ je vyvinout koncepci přístupu ošetřovatelského personálu k rodičům sluchově postižených dětí a převést ji do jazyka ošetřovatelské diagnostiky NANDA International. V rámci výzkumného přístupu EBN (Evidence Based Nursing) byl za výzkumnou techniku zvolen systematický přehled (systematic review) v pojetí Trishy Greenhalgh (2003). Greenhalgh (2003, s. 123) chápe tuto techniku jako přehled primárních studií, který obsahuje údaje o cílech a účelech primárních studií, o jejich materiálech a metodách a který byl proveden podle jasné a reprodukovatelné metodologie. Společně s Hendlem (2005, s. 353, 355) pojímáme systematický přehled jako každý jiný empirický výzkum. Jeho základní výhodou je důslednost a průhlednost jeho tvorby, identifikace, kritické ohodnocení a syntetizace primárních studií. Jinými slovy můžeme systematický přehled pojímat jako formu vědeckého sdělení, která shrnuje nejnovější vývoj teorie nebo metodologie empirického výzkumu v dané oblasti (Hendl, 2005, s. 349). 3

Sobotková (2003, s. 16) definuje resilienci jako schopnost systému udržet nebo obnovit rovnováhu a harmonii v rodinném soužití, či jako pozitivní vzorce chování, pozitivní interakce a funkční kompetence, které: 1. jednotliví členové i rodina vykazují za nepříznivých či zátěžových okolností, 2. ovlivňují schopnost rodiny udržet si svoji integritu i při působení stresu a v krizích, 3. umožňují znovu obnovit harmonii a rovnováhu v rodině.


85

Aby byl přehled systematickým, musí výzkumník dodržet tyto kroky (Greenhalgh, 2003, s. 124): • uvést cíle a účel přehledu a navrhnout kritéria pro výběr vhodných studií, • najít studie, u kterých se zdá, že vyhovují kritériím pro jejich výběr, • uvést do tabulky charakteristiky každé určené studie a vyhodnotit jejich metodologickou kvalitu, • použít kritéria pro výběr vhodných studií a vysvětlit, na jakém základě určité studie z výběru vyloučit, • sestavit úplnou sadu údajů, jak jen to bude proveditelné, a je-li to možné, za účasti autorů studií, • analyzovat výsledky vhodných studií za použití statistické syntézy údajů (metaanalýzy), je-li to vhodné a možné, • srovnat alternativní analýzy, je-li to vhodné a možné, • připravit kritický souhrn přehledu a uvést záměr přehledu, popsat materiál a metody a pojednat o výsledcích. Zásadní pro tvorbu systematického přehledu je důsledné a poctivé prohledání vědeckých databází a je třeba dbát na to, aby nebyla odmítnuta studie z jiného důvodu, než že cíle, účel nebo metody studie nesplňují kritéria pro zařazení do analýzy (Greenhalgh, 2003, s. 125). Studie jsou vyhledávány na základě formulace klinické otázky (PICO), která nám pomůže zodpovědět, o kom otázka je (P), definuje, jaký manévr zvažuje výzkumník u tohoto pacienta nebo populace (I), je-li to nutné i manévr pro porovnání (C) a nakonec definuje žádoucí výsledek (O) (Greenhalgh, 2003, s. 23). V naší studii byla PICO otázka formulována takto: P – rodiče sluchově postižených dětí, I – problémy rodičů sluchově postižených dětí a z nich vyplývající koncepty a návrhy péče a pomoci, C – srovnání výstupů vzhledem k použitým metodám, O – verifikace stávajících diagnóz NANDA a návrh doplnění o chybějící. Studie se tak snažila odpovědět na tuto výzkumnou otázku: Jaký je současný stav vědění o tom, co to znamená být rodičem sluchově postiženého dítěte? Dílčími otázkami bylo

86


zjišťováno: Jakým problémům čelí rodiče sluchově postižených dětí? Jak lze zvýšit resilienci rodičů sluchově postižených dětí? Jaké intervence u rodičů sluchově postižených dětí navrhují autoři studií? a S jakými diagnózami NANDA International autoři pracují? Na základě klinické otázky byly studie vyhledávány podle těchto klíčových slov: deaf child, preschool children, cochlear implants, relationship with parents, parents of deaf children, deaf preschoolers, mother, father, emotion, family, problems, hearing impaired, psychological aspects, relationship management, psyche, care, barriers, stress, support, challenges, demands, crisis, education, problems with deaf children, adaptability, resilience, Domain NANDA International, Nursing diagnosis, Nurse, Nursing, NANDA classification, classification, Taxonomy II. V českém jazyce byla prohledávána tato klíčová slova a jejich kombinace: hluchý, hluchoněmý, neslyšící, kochleární implantát, dítě, předškolák, rodič, matka, otec, vztah, zvládání, psychika, péče, zátěž, adaptabilita, resilience, podpora, opora, úskalí, soudržnost, překážky, cit, odolnost, nároky, stres, krize, výchova, domény NANDA International, ošetřovatelská diagnostika, NANDA klasifikace, zdravotní sestra, všeobecná sestra. Všechna uvedená klíčová slova byla navzájem kombinována a spojována. Způsob vyhledávání zúžil základní soubor na studie dohledatelné v přístupných databázích. Byly prohledány tyto databáze: Academic Research Library, Academic Search Complete, Bibliographia medica Čechoslovaca, Bibliographia medica Čechoslovaca RETRO, Bibliographia medica Slovaca, BiblioMedica CD ROM, BMJ Journals Online Collection, Business Source Complete, CINAHL, Cochrane, Česká národní bibliografie, Česká národní bibliografie CD ROM – články, databáze Národní lékařské knihovny (www.nlk.cz), databáze NZO NCO (http://www.nconzo.cz/web/guest/home), EBM Reviews, EBSCO, EMBASE, ERIC - Educational Resource Information Centre, ISI Web of Science, Jednotná informační brána (www.jib.cz), JSTOR, katalogy VKOL (http://kat.vkol.cz), Knovel, Lippincott Williams&Wilkins High Impact Collection, Literature Resource Center, MEDLINE, Ovid (MEDLINE, Biological Abstract, Embase, EBM Reviews), Periodicals Index Online (PIO), ProQuest, PsycINFO, PSYNDEXplus with TestFinder, PubMed, Science Direct, SCOPUS, SocINDEX with Full Text, Sociological Abstracts, souborný katalog ČR (http://sigma.nkp.cz), souborný katalog městských knihoven (www. skat.cz), Springer Link, The Philosopher‘s Index, Ulrich‘s International Periodicals Directory, UpToDate Online, Web of Science, Wiley InterScience. Základní soubor tvořily studie, které splnily základní zařazovací kritéria: byly koncipovány jako primární výzkum kvantitativního či kvalitativního charakteru a některá z českých knihoven byla schopna zajistit přístup k fulltextu. Důvodem pro zařazení studií


87

kvantitativního i kvalitativního charakteru bylo to, že oba tyto přístupy lze považovat za navzájem ideálně komplementární. Zahrnutí kvantitativních i kvalitativních studií do analýzy napomáhá komplexnímu pokrytí studované problematiky. Základní soubor tvoří veškeré studie, které byly na téma rodičovství slyšících rodičů sluchově postižených dětí napsány. Sledováno bylo období od roku 1992 do roku 2010. Z provedených rešerší vzešlo 280 článků. Výběrový soubor vzniknul tak, že z těchto 280 studií byly vyloučeny ty, které: byly zaměřeny čistě na lékařskou diagnostiku a lékařské intervence; byly zaměřeny pouze na dítě jako pacienta (pozn. zahrnuty naopak byly i studie týkající se primárně hluchých dětí jako takových a o problémech rodičů se zmiňovaly jen okrajově – lze vycházet z předpokladu, že problémy dětí jsou problémy rodičů); byly zaměřeny čistě na studium rozvoje řeči či psychomotorického vývoje dětí, byť by zkoumaly pohled rodičů na tuto problematiku; popisovaly děti ve školním a starším věku (cílem bylo sledovat pouze rodiče dětí předškolního věku); zkoumaly děti s vícečetným postižením; byly zaměřeny výhradně na hluchoněmé rodiče. Na základě výše popsaných kritérií, byla většina článků vyřazena. Výběr článků prováděly nezávisle obě autorky této studie. Z celého souboru pouze 39 vyhovovalo stanoveným kritériím. Tyto články byly následně analyzovány, přičemž byly sledovány tyto proměnné: • Zdroj, ve kterém byl článek uveřejněn. Podle této proměnné je zjišťován typ periodika, který nejčetněji uveřejňuje stati se sledovanou problematikou. • Rok vydání. Podle této proměnné je zjišťováno, ve kterém roce byl o téma největší zájem. Zároveň je sledováno, zda dochází k vývoji problematiky. • Místo výzkumu. Proměnná „místo výzkumu“ byla zjišťována z obsahu odborné stati, v oddíle, kde autoři popisují charakteristiky vzorku svého výzkumu. Dle této proměnné je usuzováno, z jakých států jsou sebraná data k dispozici. Zjištění je podstatné pro interpretaci kvantitativních i kvalitativních dat, neboť zjištěné výsledky mohou být lokálně podmíněné. • Metoda výzkumu. Proměnná „metoda výzkumu“ byla zjišťována z obsahu odborné stati, v oddíle, kde autoři popisují metody svého výzkumu. Zvlášť byly sledovány metody kvantitativní a metody kvalitativní. Na základě této proměnné bylo zjišťováno, jakými metodami výzkumu byla problematika zkoumána. Byly zjišťovány nejčastěji používané metody a zároveň bylo zjišťováno, jaké metody

88


v rámci zkoumaného vzorku zastoupeny nejsou. Zjištění pomůže v konstruování návrhu na empirický výzkum. • Velikost vzorku. Proměnná „velikost vzorku“ byla zjišťována z obsahu odborné stati, v oddíle, kde autoři popisují charakteristiky vzorku svého výzkumu. Zvlášť byly sledovány údaje pro výzkum kvantitativní a výzkum kvalitativní. Tato proměnná zjišťovala reprezentativnost a možnosti zobecnitelnosti analyzovaných výzkumů. • Složení vzorku. Proměnná „složení vzorku“ byla zjišťována z obsahu odborné stati, v oddíle, kde autoři popisují charakteristiky vzorku svého výzkumu. Zvlášť byly sledovány údaje pro výzkum kvantitativní a výzkum kvalitativní. Společně s proměnnou „velikost vzorku“ zjišťovala tato proměnná reprezentativnost a možnosti zobecnitelnosti analyzovaných výzkumů. • Cíl výzkumu. Proměnná „cíl výzkumu“ byla zjišťována z obsahu odborné stati, v oddíle, kde autoři popisují cíle svého výzkumu. Prostřednictvím této proměnné byly sledovány cíle a navzájem srovnávány cíle analyzovaných výzkumů. Bylo tak zjišťováno zaměření výzkumných studií. • Sledované proměnné. Proměnná „sledované proměnné“ byla zjišťována z obsahu odborné stati, a to buď v oddíle, kde autoři přímo vyjmenovávají sledované proměnné, nebo byly tyto proměnné odvozovány z kontextu statě. Tato proměnná rozšiřuje zjištění sledovaná proměnnou „cíl výzkumu“. • Navrhované intervence. Proměnná „navrhované intervence“ byla zjišťována z obsahu odborné stati. Tyto informace byly uváděny většinou v závěru statě, nebo byly průběžnou součástí celého textu. Na základě této proměnné byly v rámci kvantitativní analýzy sestaveny základní doporučení vztahující se k péči o rodiče sluchově postižených dětí. Tato doporučení byla dále doplněna výstupy kvalitativního zkoumání. • Ošetřovatelské diagnózy. NANDA–International. Proměnná „diagnózy NANDA–Int.“ byla zjišťována z obsahu odborné stati. Byla hledána jakákoliv zmínka o použití NANDA–Int. ošetřovatelské diagnostiky a jejímu vztahu ke zkoumanému tématu. Všech 39 primárních studií bylo analyzováno za použití kombinace metod kvantitativních a kvalitativních. V rámci kvantitativního přístupu byla použita technika klasické


89

obsahové analýzy, při které jsou určovány četnosti výskytu jednotlivých kategorií a vztahy mezi nimi. Jelikož je ale klasická obsahová analýza reduktivní metodou a má tendenci zastírat komplexnost jevů (Hendl, 2005, s. 360), je ve druhé – kvalitativní – části práce použita technika rámcové analýzy (Ritchie, Spencer, 2001; Goffman, 1974). Metodika pro tento výzkum byla výzkumnicemi rozdělena na dvě základní fáze obvyklé z kvalitativních analýz v rámci hermeneutického přístupu (Miovský, 2006, s. 43): 1. V první fázi se pracuje s každým jednotlivým textem (studií) zvlášť. (Nejprve je celý text studie přečten.) 1.1 Kvantitativní práce – obsahová analýza ―

do standardizovaného formuláře jsou zanesena data podle předem stanovených kritérií (kvantitativní kódování).

1.2 Kvalitativní práce – rámcová analýza ―

na základě hermeneutického přístupu je po přečtení celého textu vytvořen jeho strukturovaný abstrakt, který obsáhne seznam základních témat, která studie obsahuje,

―

následně jsou čteny jednotlivě podkapitoly celé studie a je provedena identifikace tematického rámce a je doplňován seznam o dílčí témata,

― vybrané části textu jsou zakódovány, jeden tematický okruh může mít přiřazen více kódů, ―

kódy a tematické okruhy jsou systematizovány v grafech a tabulkách a budou navzájem porovnávány.

2. Ve fázi druhé probíhá analýza a interpretace všech kódovaných textů najednou. 2.1 Kvantitativní práce – obsahová analýza ―

je provedeno třídění prvního stupně, které podá přehled o typech studií a jejich obsahovém zaměření,

―

na základě výsledků třídění prvního stupně je rozhodnuto, zda je potřebné provést i třídění vyšších řádů – záleží na statistickém rozložení, které ukáže, zda a jaké proměnné má smysl podrobovat třídění vyššího řádu.

90


2.2 Kvalitativní práce – rámcová analýza ― jednotlivé tabulky pro jednotlivé studie jsou syntetizovány dohromady prostřednictvím vytváření nových kódů, tematických rámců a typologií, přičemž se za základ považuje užití existujících kódů terminologie NANDA International, ― vytvořené kódy, tematické rámce a typologie jsou srovnávány s jednotlivými třídami NANDA International domén Vztahy a Zvládání zátěže a příslušnými intervencemi, ― jsou sepsány závěry srovnání a konečná interpretace dat.

Výsledky V této stati seznámíme čtenáře s výsledky kvantitativní části analýzy, která byla zatím zpracována. Výsledky jsou podrobně uvedeny v tab. 1. Tabulky uvádějící základní informace o jednotlivých analyzovaných studiích jsou ideálním výstupem systematického přehledu, neboť usnadňují čtenáři orientaci a transparentně předkládají požadovanou informaci.

Åkerström, Malin, Jacobsson, Katarina. 2009

Anagnostou, Flora; Graham, John; Crocker, Susan. 2007

Archbold, S. Tracey, S., OŃeill, C., Lutman, M., Gregory, S. 2008

Åsberg, Kia, Vogel, Jennifer, Bowers, Clint. 2008

Brubaker, Robert G.; Szakowski, Amy. 2000

Burger, T., Spahn, C., Richter, B., Eissele, S., Erwin, L., Bengel, J. 2005

2

3

4

5

6

identifikace článku

1

číslo článku

dotazník

dotazník

UK

UK

dotazník

dotazník

USA

Německo

dotazník, index rodičovského stresu - krátká forma (PSI/ SF), dvanáctipoložková multidimenzionální škála uvědomované sociální podpory (MSPSS), inventář sociálně podpůrného chování (ISSB), škála spokojenosti se životem (SWLS)

rozhovory

Švédsko

USA

metoda výzkumu

místo výzkumu

116 rodičů

76 rodičů

35 rodičů

101 rodičů

53 rodičů

34 rodičů

velikost vzorku

rodiče 66 dětí, 50 (26 matek) rodičů dětí se sluchadly a 66 rodičů (35 matek) dětí s implantáty

rodiče dětí ve věku 3-8 let

76 rodičů - z toho 39 rodičů hluchých dětí a 37 rodičů slyšících dětí

rodiče neslyšících dětí 31-198 měsíců (průměrný věk 99 měsíců), převážně matky, bílí Američané

rodiče dětí tři roky po implantaci

27 otců, 26 matek, všichni rodiče dětí z implantačního programu

rodiče dětí z centra pro hluché děti

složení vzorku

zjistit míru stresu rodičů hluchých dětí a zjistit, zda se odlišuje v průběhu léčby

zjistit vztah mezi konáním rodičů a problémy v chování hluchých dětí

hledání vztahu mezi rodičovským stresem, sociální podporou a způsobem komunikace u rodičů vychovávající sluchově postižené dítě

modely pomoci rodičům problematických slyšících dětí mohou být aplikovány na rodiče hluchých dětí být vnímaví k obavám, úzkostem a nejistotě rodičů

problémy v chování dětí, chování rodičů

psychický stres, schopnost mluvit a rozumět řeči

při práci s touto populací je třeba hodnotit vnímanou sociální podporu

poskytovat informace, koordinovat péči

komunikace, obecné funkce, soběstačnost,wellbeing, sociální vztahy, vzdělání, efekt implantace, podpora dítěte rodičovský stres, uvědomovaná sociální podpora, dosažená sociální podpora, životní spokojenost, vnímaná adekvátnost sociální podpory

více zahrnout otce do léčby, rozhodování, rehabilitace atd.

pocit viny, smutek, hanba, popření, změna v životě rodičů,

zjišťuje emoce rodičů před a po implantaci, srovnává je v čase a monitoruje změny čtyři roky po implantaci, zjišťuje nejvýraznější emoci, a zda se liší z hlediska genderu zjistit spokojenost rodičů s výsledky dětí po implantaci

0

separace, integrace, distinkce

zjišťuje, jak snahy o integraci vytvářejí nové druhy separace

navrhované intervence

proměnné

cíl výzkumu

Methodology and partial results of the research project „System proposal of care of the parents of children with impaired hearing in NANDA domains“ 91

Tab. 1 Analýza

Calderon, R. Greenberg, M.T. 1999

Fitzpatrick, E., Coyle, D, Duriex-Smith, A., Graham, I., Angus, D., Gaboury, I. 2007

Fitzpatrick, E., Coyle, D, Duriex-Smith, A., Graham, I., Angus, D., Gaboury, I. 2007

Fitzpatrick, E., Graham, I.D., Durieux-Smith, A., Angus, D., Coyle, D. 2007

8

9

10


7

číslo článku

Ontario, Kanada

Kanada

dotazník

Kanada

rozhovory

Kvalitativní rozhovory

Dotazník

rozhovory

dotazník

metoda výzkumu

USA, Washington

místo výzkumu

17 rodin (21 rodičů)

48 rodin

48 rodin

36 matek

velikost vzorku

rodiče 0–4letých neslyšících dětí účastnících se programu výuky mluvené řeči ze 4 intervenčních programů ze tří měst v provincii Ontario

rodiče dětí zahrnutí v intervenčním programu se zaměřením na orální komunikaci, cca 50% s kochleárním implantátem

rodiče dětí zahrnutí v intervenčním programu se zaměřením na orální komunikaci, cca 50% s kochleárním implantátem

rodiny užívají totální komunikaci, děti žijí s rodiči, děti ve věku 8–15 let

složení vzorku

porozumět významu a důležitosti výstupů časné identifikace z perspektivy rodičů

nejlepší je koordinovaná péče a kvalitní podávání informací

vyřešit problém s koordinací péče

typy služeb

pouto k dítěti, rozvoj komunikace, sluch, smutek, stres nad mezery v mluvení, diagnostický proces, intervenční servis

nejlepší je koordinovaná péče a kvalitní podávání informací

typy služeb

Jaké jsou preference rodičů intervenčních služeb a liší se mezi skupinami rodičů?

Jaké jsou preference rodičůu intervenčních služeb a liší se mezi skupinami rodičů?

vybudovat programy, které poskytnou rodičům informace o zvládání problémů, rozvinutí sítě sociální podpory pro rodiče, pomáhat nejen v rámci primární péče, ale vzít na vědomí, že potřeby se vyvíjejí a mění

copingové zdroje, výsledky dětí a matek

Existují u matek copingové zdroje, které predikují výsledky matek a dětí? Jsou indexy přizpůsobení matek signifikantně spojeny s výsledky dětí?


proměnné

cíl výzkumu

92 Metodika a dílčí výsledky výzkumného záměrun “Návrh systému péče o rodiče sluchově postižených dětí v NANDA doménách“

11

číslo článku

Fitzpatrick, Elizabeth; Angus, Doug; DurieuxSmith, Andrée; Graham, Ian D.; Coyle, Doug. 2008,


metoda výzkumu semistrukturované rozhovory

místo výzkumu

Ontario, Kanada

17 rodin (21 rodičů)

velikost vzorku rodiče 0-4letých neslyšících dětí účastnících se programu výuky mluvené řeči ze 4 intervenčních programů ze tří měst v provincii Ontario

složení vzorku

proměnné potřeby rodičů a jejich pohled na poskytované služby, komponenty služeb (screening, intervence, ostatní), koordinovaný servis, podpora od jiných rodičů, potřeba informací

cíl výzkumu 1. Jaké byly vaše potřeby poté, co jste se dozvěděli diagnózu?, 2. Kdyby jste mohli navrhnout systém péče o rodiny sluchově postižených dětí, jaké by byly důležité komponenty tohoto modelu?

rodiče chtějí být považováni za aktivní činitele tzn., že je třeba zahrnout rodiče do tvorby návrhů na podpůrné programy, jako problematické se jeví počet a vzdálenost terapeutických programů, žádají sociální a finanční podporu, kontakt s jinými rodiči, chybí znalosti o přístupu ke zdrojům pomoci a chybí koordinace a kooperace jednotlivých složek pomoci, dostat profesionální pomoc při hledání informací



Freeman, B., Dieterich, C., Rak, C. 2002

Glover, DM. 2003

Hintermair, M. 2006

13

14


12

číslo článku

Německo

Velká Británie

USA

místo výzkumu

standardizované dotazníky

případová studie, popis vlastních zkušeností v 1 rodině

hloubkové rozhovory, pozorování

metoda výzkumu

213 matek a 213 otců

1 rodina

9 rodičů, 2 prarodiče, 6 profesionálů

velikost vzorku

93% matek a 96% otců slyšících, děti od 4 do 13, většinou neimplantovaní

zjistit korelaci mezi zdroji rodičů, sociodemografickými proměnnými, stresem rodičů a socioemocionálními problémy dětí

stres, socioemocionální problém, osobní zdroje, sociální zdroje, komunikační kompetence

pedagogové by měli zkoumat komunikační potenciál každého hluchého dítěte, aby dosáhli co největší komunikační úrovně

snažit se o co nejčasnější diagnózu, brát obavy rodičů vážně srovnání zážitků dvou hluchých synů (jeden s časnou a druhý s pozdní diagnózou)

časná diagnóza, pozdní diagnóza, vztah s profesionály, vliv na slyšícího sourozence

1 rodina - matka 1 nejstarší syn slyšící, dva synové 1 otec sluchově postižení

doporučení pro profesionály: musí, vyvinout expertní vědomosti o problematice, měli by být schopni ukázat zdatnost ve znakovém jazyku vědomosti o vývoji jazyka, měli by mít znalosti o smutku rodičů, měli by mít supervizi, měli by poskytnout hluchým dětem stejný přístup jako dětem slyšícím. (následují četná doporučení pro vzdělávací systém, rodiče a výzkumníky) rodičovské rutiny, denní aktivity, myšlenky, chování, jazyk, systematické bariéry, vliv města

studovat perspektivy a praktiky rodičů sluchově postižených dětí žijících ve městě

rodiče dětí od narození do 7 let


proměnné

cíl výzkumu

složení vzorku


Huttunen, K . at all. 2009.

Hyde, M., Punch, R. 2010

Jackson, C.W., Traub, R.J. Turnbull, A.P. 2008

16

17


15

číslo článku

USA

východ Austrálie

Finsko

místo výzkumu

semistrukturované rozhovory

Kvalitativní: semistrukturované rozhovory

Dotazník

otevřené otázky v rámci dotazníku

dotazník

metoda výzkumu

9 rodičů 8 hluchých dětí

247 rodičů

36 rodičů

velikost vzorku

8 matek a 1 otec participující na předchozí studii

většinou matky, převážně slyšící, anglicky mluvící

rodiče dětí 2-3 roky po implantaci

složení vzorku komunikace, obecné funkce, soběstačnost,wellbeing, sociální vztahy, vzdělání, efekt implantace, podpora dítěte přání orální komunikace, trvání rozhodování, zdroje informací, spokojenost s profesionály, obavy potenciálních negativních dopadů, stres spojený s rozhodováním, kontakt s hluchou komunitou, zahrnutí dítěte do rozhodování reakce na diagnózu, rozhodnutí, vliv hluchoty na rodinnou interakci, vliv hluchoty na trávení volného času, vliv hluchoty na hluché dítě, podpůrný servis, obavy o budoucnost

zkoumat zkušenosti s rozhodováním o implantaci

popsat vnímání hluchoty a její vliv na rodinu z pohledu rodičů a zvýšit povědomí a porozumění situaci rodin s hluchými dětmi, aby se zlepšila péče o ně - navrhnout doporučení

proměnné

zjistit kvalitu života dětí a jejich rodin po implantaci

cíl výzkumu

být citlivý ke všemu, co ovlivňuje život rodiny a zahrnout tyto oblasti do intervenční péče, poskytnout potřebné informace, umožnit kontakt s ostatními rodinami, poskytnout podporu všem členům rodiny, vyvinout akční plán zahrnující požadavky všech členů rodiny, ne jen hluchého dítěte

pomoct získat informace

0



Jackson, Carla W., Wegner, Jane R., Turnbull, Ann P. 2010

Kluwin, T.N., Stewart, D.A. 2000

Knutson, JF; Johnson, CR; Sullivan, PM. 2004

Kushalnagar, P. et all. 2007

Lederberg, A.,Golbach, T. 2002

19

20

21

22


18

číslo článku

USA

USA

USA

USA

dotazník

dotazníky a testy

dotazníky a testy

telefonické semistrukturované rozhovory

46 matek

46 hluchých dětí a jejich rodičů

106 matek

35 rodičů

23 matek hluchých dětí a 23 matek normálně slyšících dětí ve věku 22 měsíců, 3 a 4 roky

všichni rodiče slyšící, převážně bílí, děti s implantáty

57 matek hluchých dětí čekajících na rozhodnutí o implantaci, 22 matek dětí bez snahy o implantaci, 27 matek normálně slyšících dětí

rodiče dětí z implantačního programu

rodiče neslyšících dětí 0-6 let (průměrný věk 44 měsíců), převážně matky, bílí Američané

207 rodičů

dotazník, škála kvality rodinného života (FQoL)

42 regionů USA, většina z Midwestu kvalitativní analýza odpovědí na otevřené otázky a komentáře k otázkám v dotazníku

složení vzorku

velikost vzorku

metoda výzkumu

místo výzkumu

0

0 inteligence dětí, chování dětí, deprese rodičů, raná intervence zjišťuje vztah mezi inteligencí dětí, depresí rodičů a adaptibilním chováním dětí u kandidátů na implantaci

index rodičovského stresu, sociální podpora, velikost obecné a profesionální sítě, spokojenost se sociální podporou, životní uspokojení

0

způsob výchovy

srovnat způsob výchovy hluchých dětí a dětí normálně slyšících

jaký je vliv hluchoty dětí na mateřský stres, velikost sociální sítě a sociální podporu

0

zaměřit se na vyrovnání resilienčních zdrojů a požadavků, podporu v oblasti emocionálních potřeb, pomoc s redukcí nedostatku času a nalézání finančních zdrojů

motivace, nejdůležitější Faktor rozhodování, alternativy k implantaci, stupeň jistoty, komunikační dovednosti, změny v okruhu přátel, očekávané přínosy,

spokojenost s rodinným životem, vliv hluchoty na rodinný život, výsledky dětí, rodinná podpora, přístup k lokálním podpůrným agenturám (centrum rané péče, logoped aj)

zjistit, jak rodiny sluchově postižených dětí vnímají kvalitu života a jaká je jejich spokojenost s výsledky dětí v oblasti komunikace, aby mohli navrhnout doporučení poskytovatelům péče o tyto rodiny


zjistit předimplantační apostimplantační komunikační dovednosti, jak se dozvěděli o implantaci a jak učinili rozhodnutí

proměnné

cíl výzkumu


Lederberg, Amy R.; Everhart, Victoria S. 1998

Li, YL; Bain, L; Steinberg, AG. 2004.

Minchom, S. Shepherd, M., White, N., Hill, J., Lund, P. 2003

24

25


23

číslo článku

Welsh

Kvalitativní: semistrukturované rozhovory

Dotazník


dotazníky a testy

pozorování

USA

USA

metoda výzkumu

místo výzkumu

45 rodin

kvalitativně 50 rodičů

kvantitativně 83 rodičů

40 dětí s matkami

velikost vzorku

rodiny dětí 11 let a mladší

kvalitativně: 20 dětí starší tří let, 30 dětí mladší tří let

kvantitativně: rodiče dětí s průměrným věkem 5,5 let, převážně bílí

děti ve věku 22 měsíců a pak ve věku 3 let

20 hluchých a 20 slyšících dětí se svými matkami

složení vzorku

podpora a informace v době stanovení diagnózy, potřeby spojené s řečí a komunikací, potřeba podpory, rodinný život, kvalita služeb, informace, rozvoj služeb

podpořit rodiče, kteří se chtějí učit znakovou řeč, poskytnout mimoškolní aktivity a pomoct dětem navštěvovat tyto aktivity, aktivity v komunitě a kurzy plavání, poradit s financemi, pomoct najít skupiny sluchově postižených a podporovat společné aktivity, koordinovat kontakt s ostatními rodiči

0

rozhodování pro implantaci, komunikace, kvalita života, snaha vyhnout se riziku, hodnoty, preference dětí,

porovnat rodičovské rozhodování, hodnoty, přesvědčení a preference u rodičů rozhodujících se pro kochleární implantáty pro děti

identifikovat způsoby redukce stresu a úzkosti zlepšením podpory a spoluprácí agentur a definovat standarty péče pro audiologické služby

intervenční programy by se měly zaměřit na zlepšení podmínek pro výuku jazyka buď usnadnění znakování matek nebo poskytnutí intenzivního řečového tréninku v závislosti na potřebách dítěte

počet výroků, řeč, úroveň řeči, vokalizace, gesta, komunikace matek, komunikace dětí, doteky, vizuální pozornost

srovnat komunikaci hluchých dětí a jejich slyšících matek s komunikací slyšících dětí a jejich slyšících matek - zjistit, jak hluchota ovlivňuje rozdíly ve způsobu komunikace


proměnné

cíl výzkumu


Most, Tova; ZaidmanZait, Anat. 2001

Nikolopoulos, T.P., Lloyd, H., Archbold, S., O´Donoghue, G.M. 2001

Okubo, S., Takahashi, M., Kai, I. 2008

Rena Feigin, Miriam Peled. 1998

27

28

29


26

číslo článku

Israel

případová studie zavedení skupinového intervenčního programu


dotazník

Velká Británie

Japonsko, Tokyo

dotazník

metoda výzkumu

Israel

místo výzkumu

10 rodin

26 rodičů, většinou matky

43 rodičů

35 matek

velikost vzorku

převážně matky, všechny z jednoho intervenčního programu, děti od 2 let

slyšící rodiče neslyšících dětí do 12 let

rodiče dětí po implantaci

6 matek dětí čekajících na implantaci a 29 matek dětí po implantaci, věkový průměr dětí 57,9 měsíců

složení vzorku

představit model skupinové intervence

skupinová terapie zaměřená na emocionální podporu, copingové strategie, výměnu informací, zlepšení komunikace a konfrontaci s realitou

poskytovat informace, poskytnout následnou péči k rozvoji jazyka zvažování zisků a ztát, zlepšení sluchu, zlepšení řeči, zdravotní komplikace, omezení denních aktivit, cena za implantaci, nízká efektivita, negativní psychologické dopady, náhradní řešení, podmínky souhlasu s implantací zjistit, jak se rodiče rozhodují pro implantaci

výsledky skupinové intervence

0

očekávání rodičů,

analyzovat pohled rodičů na implantaci před a po roce po implantaci, zjistit, zda se splnila očekávání

vyvinout intervenční program zahrnující multidisciplinární tým tým vedený koordinátorem, tým bude poskytovat informace o všech souviseních problémech, dále je třeba dbát na emocionální podporu, dát rodičům možnost setkávat se s ostatními rodiči potřeba informací, emocionální a sociální podpora

vyvinout intervenční program založený na potřebách rodičů


proměnné

cíl výzkumu


Ritter-Brinton K. Stewart D. 1992

Robinshaw, H., Evans, R. 2003

Spahn, C, Burger, T., Loschmann, Ch., Richter, B. 2004

Tattersall, H., Young, A. 2006

31

32

33


30

číslo článku

Velká Británie

Německo

Velká Británie

Kanada

místo výzkumu

narativní rozhovory

dotazník

strukturovaný a semistrukturovaný dotazník, focus groups

dotazník s otevřenými otázkami

metoda výzkumu

45 rodičů, 27 rozhovorů

vždy se jednalo o matku, popřípadě matku a otce či jiného člena rodiny, většinou bílí a s vyšším příjmem

52 matek a 42 otců 55 dětí s kochleárním implantátem

profesionálové by měli vědět o zvýšeném disstresu rodičů a do terapie integrovat psychologické konzultace a pomoci stres zvládnout dobrá profesionální komunikace zahrnující dobré vysvětlení, citlivý přístup, jednání jako s rovnými, zahrnutí do celého procesu, profesionální přístup zahrnující přátelské jednání a ochotu

rodičovský disstres, kvalita života rodičů, well-being

diagnostický proces, profesionální komunikace, podání informací, (citlivost, upřímnost, otevřenost)

zjistit psychologický disstres a kvalitu života rodičů dětí po implantaci a zjistit, za slabší schopnost řeči koreluje se zvýšeným stresem a zhoršenou kvalitou života

popsat zkušenosti rodičů s diagnostickým procesem

informace o koordinaci servisních služeb, kontinuita služeb, stejně jako u slyšících, identifikace pravých potřeb odezva rodin na časnou identifikaci, dostupnost informací, vnímání vztahu rodičů a profesionálů, hodnota služeb zaměřených na rodinu

zkoumá typy služeb, které se jeví jako žádoucí pro rodiny hluchých dětí ve věku od 0 do 5 let ve vztahu k zájmům britské vlády

poskytovatelé služeb speciálního vzdělávání a jazykové terapie, rodiče účastní v focus groups

313 institucí poskytující služby a v nich byli osloveni jednotliví pracovníci, 77 rodičů

94 rodičů

zřídit třídy zaměřené na různé úrovně užívání jazyka, programy zaměřené na domácí péči, večerní kurzy, podpůrné skupiny znakování, videoprogramy, možnost sociální interakce s ostatními

užívání znakového jazyka, hodnocení služeb


prozkoumat potřeby služeb u rodin hluchých dětí užívajících znakový jazyk

proměnné

cíl výzkumu

rodiny hluchých dětí od 2 do 12 let užívající znakový jazyk

složení vzorku

7 rodin

velikost vzorku


Weisel, A., Most, T., Michael, R. 2007

Young, A., Tatersall, H. 2007

Young, A.M. 1999

Zaidman-Zait A. 2008

35

36

37


34

číslo článku

Kanada

Velká Británie

Velká Británie

Israel

místo výzkumu

rozhovor


narativní rozhovory

dotazník

metoda výzkumu

31 rodičů

24 respondentů

45 rodičů, 27 rozhovorů

64 matek

velikost vzorku

26 matek a 5 otců dětí s implantátem

12 rodičů (2 otcové), 6 učitelů, 6 konzultantů

vždy se jednalo o matku, popřípadě matku a otce či jiného člena rodiny, většinou bílí a s vyšším příjmem

matky dětí po implantaci (9 měsíců - 14 let)

složení vzorku

zjistit, jaké jsou každodenní problémy rodičů dětí s implantáty a zjistit vztah mezi každodenními problémy, stresem a životním uspokojením, zkoumat interpersonální vztahy rodičů jako základ pro řešení problémů

zprostředkovat rodičům přístup k hluchým dospělým

intervence by měla být zaměřená na pomoc rodičům zvládat specifické každodenní problémy, jako chování dítěte, boj s používáním implantátu

hluchota, život hluchých

nevýhody implantátu, obtíže v komunikaci, chování dětí a jejich charakter, socializace, rodičovská role, finanční obtíže, služby, potřeba ostatním vysvětlovat hluchotu a obhajovat dítě, obavy o vzdělání dítěte

co nejčasnější diagnóza, být citlivý k potřebám

časná diagnóza, očekávání jazykového vývoje

zjistit, jak je pro rodiče důležité zjistit včas diagnózu a jejich očekávání o pokroku v jazyku zjistit, jak je zkušenost s přizpůsobováním se hluchému dítěti ovlivněna kulturně lingvistickým modelem hluchot

profesionálové by měli rodičům pomoct reálná očekávání od výsledků implantace, neboť rodiče mají tendenci přeceňovat šance zákroku a pak jsou zklamaní

koheze, adaptibilita, stres, postoje, očekávání

zkoumá vztah mezi rodiným stresem a postoji k implantaci v průběhu času - po implantaci, do tří let od implantace a po třech letech


proměnné

cíl výzkumu



Zaidman-Zait, A. 2007

číslo článku

38

Kanada

místo výzkumu dotazník, rozhovor

metoda výzkumu 28 rodičů

velikost vzorku 15 matek a 13 otců (z toho 12 manželský pár) dětí s kochleárním implantátem

složení vzorku

proměnné identifikace úspěchů, sdílení zkušeností, profesionální podpora, rodinní přátelé, intervenční služby, řeč, personální zdroje, přijetífaktu hluchoty, profesionální, vedení, náležení ke komunitě časné intervence, užívání znakového jazyka, pozorování dítěte s implantátem, podpůrná pracoviště, rehabilitace, charakteristiky dítěte, manželský vztah, podpora péče o dítě, vazby s hluchými dospělými, důvěra rodičů v rozhodnutí, finanční podpora

cíl výzkumu popsat a kategorizovat znaky, které rodiče dětí s implantátem považují za ty, které jim usnadňují zvládání stresu

profesionální přístup, podání informací



39

číslo článku

Zaidman-Zait, Anat, Most, Tova. 2005


Israel

místo výzkumu dotazník

metoda výzkumu 35 matek

velikost vzorku matky dětí ve věku od 0-7 let, které se připravují na implantaci (6) nebo jsou po implantaci (29)

složení vzorku

proměnné schopnost komunikovat, sociální dovednosti, výsledky ve škole, změny v životě, požadavky rehabilitace, stres, očekávání matek, vztah s profesionály

cíl výzkumu zkoumá očekávání matek o vývoji jejich hluchých dětí a očekávání spojená s implantací

profesionálové by měli rodičům zdůrazňovat širokou variabilitu výsledků po kochleární implantaci a dostatečně a jasně vysvětlit rehabilitační program, měli by rodiče informovat o nových poznatcích plynoucích z výzkumů, přitom by si měli uvědomovat, že rodiče mají tendenci věřit v dobrý výsledek, měli by být nekritičtí a zdržet se pokusů přesvědčovat rodiče, aby snížili svá očekávání, podporovat profesionální vztah, musí být připraveni rozeznat problémy rodičů a dětí s komunikací a musí být schopni jim pomoct,




103

Diskuse a závěr Z celkového počtu 39 analyzovaných studií bylo 15 studií kvantitativního charakteru, 14 studií kvalitativního charakteru a 10 studií užívá kombinaci těchto metod. Nejvíce (celkem 8) studií bylo uveřejněno v Journal Of Deaf Studies And Deaf Education. Pět studií bylo uveřejněno v American Annals of the Deaf. Deset časopisů, ve kterých byly studie publikovány (celkem 26 článků), oborově korespondovaly (např. American Journal of Audiology, Arch Otolaryngol head neck surg, Cochlear Implants International, Ear and hearing, Deafness and Education International apod.), dalších 11 časopisů (celkem 13 článků) nebylo tematicky zaměřeno primárně na problematiku neslyšících (např. Child Abuse & Neglect, Child and Family Behavior Therapy, Qualitative Sociology Review atd.). Nejvíce studií bylo vydáno v letech 2007–2008, celkem 13. Nejvíce výzkumů zaměřených na tuto oblast bylo provedeno na území Spojených států Amerických (12 studií) a Velké Británie (10 studií). Šest studií pochází z Kanady, 4 z Izraele a 3 z Německa. Po jedné prezentované studii si připsalo Finsko, Švédsko, Japonsko a Austrálie. Ze zpracovaného přehledu vyplývá, že většina zkoumaných studií vyvinula vlastní doporučení pro pomoc rodičům se sluchově postiženými dětmi. Tato doporučení vychází z analyzovaných potřeb rodičů. Nejčastěji předpokládané problémy a z nich plynoucí potřeby rodičů byly: potřeba informací (3, 7, 8, 9, 11, 12, 16, 17, 26, 28, 29, 33, 34, 38, 39), stres (4, 6, 10, 14, 16, 22, 32, 34, 39), rodinná a emocionální podpora (4, 6, 7, 12, 13, 17, 18, 22, 26, 29, 32, 33, 35). Studie navrhují zaměřit se zejména na podporu v oblasti emocionálních potřeb (4, 6, 7, 12, 13, 17, 18, 22, 26, 29, 32, 33, 35), pomoc s redukcí nedostatku času a nalézání finančních zdrojů (11, 18, 25), vyřešit problém s koordinací péče (3, 8, 9, 10, 26, 31). Rodiče chtějí být do léčby a rehabilitace dítěte co nejvíce zapojováni a chtějí znát možnosti tohoto zapojení (2, 11, 17, 25, 33). Zároveň chtějí mít přesné, včasné a pravdivé informace o stavu svého dítěte a možnostech léčby (3, 7, 8, 9, 11, 12, 16, 17, 26, 28, 29, 33, 34, 38, 39), stres (4, 6, 10, 14, 16, 22, 32, 34, 39). To vyžaduje od pomáhajícího personálu dobré komunikační schopnosti, profesionální přístup a umění vcítit se do dané situace (6, 12, 17, 32, 33, 38, 39). Četné studie nabádají k vytvoření podpůrných skupin, protože rodiče se chtějí naučit s dítětem komunikovat a zároveň mít možnost sdílet zkušenosti s jinými rodiči stejně postižených dětí (7, 11, 17, 25, 26, 29, 30, 36). Více informací naleznete v odpublikovaných výsledcích Olecká, Ivanová (2012) a Olecká, Špatenková (2012). Resiliencí rodičů se žádná studie nezabývala, pouze dvě studie se zaměřovaly komplexněji na potřeby rodičů. Nejčastěji

104


předpokládané problémy a z nich plynoucí potřeby rodičů byly: potřeba informací, problémy v rodinném životě, stres, rodinná a emocionální podpora. Ačkoli byl kladen při rešerších velký důraz na vyhledávání užití diagnostiky NANDA International, nebylo v žádné z analyzovaných studií této klasifikace použito. Následná kvalitativní sekundární analýza obsahů proto bude užívat v rámci kódování a interpretace dat tuto terminologii jako výchozí pro názvy kódů. Doporučené intervence nebyly součástí každého textu. Z jednoznačných doporučení nejvíce studií zdůrazňuje, že je třeba dbát na kvalitní profesionální komunikaci s rodiči malých pacientů, která zahrnuje srozumitelné, pravdivé a úplné podání informací o stavu dítěte a výhledech do budoucna.

Doporučení pro aplikaci metodiky ve výzkumu Jedná se o velmi náročnou metodu výzkumu vyžadující kompetence v rešeršní i analytické oblasti. V úvodu je třeba velmi důsledně specifikovat výzkumnou otázku. Výzkumná otázka musí být formulována jednoznačně a konkrétně, je třeba znát klíčová slova i terminologické varianty, ve kterých se o zkoumané problematice píše. O způsobu, jak provádět rešerše, je vhodné se informovat u zkušeného pracovníka knihovny, který může pomoci i se zajištěním dostupnosti zvolených statí. Zvolená zařazovací a vyřazovací kritéria musí být formulována tak, aby nedošlo k nechtěnému vyřazení stěžejního článku. Z důvodu kontroly správnosti postupu je třeba do procesu výběru článků k analýze přizvat nezávislého výzkumníka, aby byl dodržen požadavek objektivity. Při studiu a analýze materiálů je třeba mít neustále na mysli výzkumnou otázku a hledat pouze takové informace, které napomohou jejímu vyřešení. Jedině tak je zajištěno, že se výzkumník v množství informací nebude ztrácet. Cílem studie by mělo být hledání souvislostí v rámci výsledné množiny vědeckých poznatků (Potomková, 2004, s. 105). K tématu pro rozšíření povědomí o různých typech přehledů doporučujeme dále nastudovat: MAREŠ, J. 2013. Přehledové studie: jejich typologie, funkce a způsob vytváření. Pedagogická orientace. 23(4): 427–457.


105

Bibliografické citace GOFFMAN, E. 1974. Frame analysis: An essay on the organization of experience. Harvard University Press. GOFFMAN, E. 2003. Stigma. Praha: Slon. ISBN 80-86429-21-0. GREEN, S. E. 2003. „What do you mean ‚what‘s wrong with her?’“: stigma and the live sof families of children with disabilities. Social Science & Medicine. 57: s. 1361–1374. GREENHALGH, T. 2003. Jak pracovat s vědeckou publikací. Základ medicíny založené na důkazu. 1. vyd. Praha: Grada. 208 s. ISBN 80-247-0310-6. HENDL, J. 2005. Kvalitativní výzkum. 1. vyd. Praha: Portál. 407 s. ISBN 80-7367-040-2. MIOVSKÝ, M. 2006. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1. vyd. Praha: Grada. 332 s. ISBN 80-247-1362-4. OLECKÁ, I. IVANOVÁ, K. 2012. Resilience rodičů sluchově postižených dětí – systematic review. PROFESE on-line [online]. 5(2): 16–26. ISSN 1803-4330. Dostupné z: http://profeseonline.upol.cz/upload/ soubory/2012_02/04_olecka.pdf OLECKÁ, I., ŠPATENKOVÁ, N. 2012. Identifikace problémů a stanovení příslušných intervencí u rodičů sluchově postižených dětí pomocí metody EBN. In Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie. 2(1): 33–40. ISSN 1338-6263. POTOMKOVÁ, J. 2004. Význam systematických přehledů pro medicínu založenou na důkazu. Pediatrie pro praxi, č. 2, s. 105–106. ISSN 1803-5264. Dostupné z: http://www.pediatriepropraxi.cz/artkey/ped200402-0017.php RITCHIE, J., SPENCER, L. 2001. Qualitative data analysis for applied policy research. In BRYMAN, A., BURGESS, R. G. Analysing qualitative data. London: Routledge. ISBN 0-415-06063-X. SLOWÍK, J. 2007. Speciální pedagogika. Praha: Grada Publishing. ŠPATENKOVÁ, N. a kol. 2004. Krize. Psychologický a sociologický fenomén. Praha: Grada. ISBN 80-247-0888-4. VÁGNEROVÁ, M., STRNADOVÁ, I., KREJČOVÁ, L. 2009. Náročné mateřství. Být matkou postiženého dítěte. Praha: Karolinum. VODÁČKOVÁ, D. a kol. 2002. Krizová intervence. Praha: Portál. ISBN 80-7178-696-9. WARNER-CZYZ, A., LOY, B., ROLAND, P. S., TONG, L., TOBEY, E. A. 2009. Parent versus child assessment of quality of life in children using cochlear implants. International Journal of Pediatric Otorhinolaryngology. 73 (10): 1423–1429.

106


Analyzované zdroje ÅKERSTRÖM, M., JACOBSSON, K. Expressing and Examining Morality in Everyday Life: Social Comparisons among Swedish Parents of Deaf Children. Qualitative Sociology Review. 2009, vol. 5, issue 2, p. 54-69. 16p. ISSN 17338077. ANAGNOSTOU, F., GRAHAM, J., CROCKER, S. A preliminary study looking at parental emotions following cochlear implantation. Cochlear Implants International. 2007, vol. 8, no. 2, p. 68-86. ISSN 14670100. ARCHBOLD, S., TRACEY, S., O‚NEILL, C., LUTMAN, M., GREGORY, S. Outcomes from Cochlear Implantation for child and family: Parental perspectives. Deafness and Education International. 2008, vol. 10, no. 3, p. 120-142. ISSN 1557-069X. ÅSBERG, K., VOGEL, J., BOWERS, C. Exploring Correlates and Predictors of Stress in Parents of Children Who are Deaf: Implications of Perceived Social Support and Mode of Communication. Journal of Child & Family Studies. 2008, vol. 17, no. 4, p. 486-499. ISSN 10621024. BRUBAKER, R. G., SZAKOWSKI, A. Parenting Practices and Behavior Problems Among Deaf Children. Child & Family Behavior Therapy. 2000, vol. 22, no. 4, p. 13-28. ISSN 07317107. BURGER, T., SPAHN, C., RICHTER, B., EISSELE, S., ERWIN, L., BENGEL, J. Parental distress: The initial phase of hearing aid and cochlear implant fitting. American Annals of the Deaf. 2005, vol. 150, no. 1, p. 5-10. ISSN 0002-726X. CALDERON, R., GREENBERG, M. T. Stress and Coping in hearing Mothers of Children with Hearing Loss: Facotors Affecting Mother and Child Adjustment. American Anals of the Deaf. 1999, vol. 144, no. 1, p. 7-18. ISSN 0002-726X. FEIGIN, R., PELED, M. Intervention with groups of parents of preschool children with hearing loss. VOLTA REVIEW. 1998, vol. 100, issue 1, p. 19-27. 9p. ISSN 0042-8639. FITZPATRICK, E., COYLE, D, DURIEX-SMITH, A., GRAHAM, I., ANGUS, D., GABOURY, I. Parents‚preferences for servises for children with hearing loss: a conjoint analysis study. Ear and hearing. 2007, vol. 28, no. 6, p. 842-849. ISSN 1538-4667. FITZPATRICK, E. et al. Parents‘ Needs Following Identification of Childhood Hearing Loss. American Journal of Audiology. 2008, vol. 17, issue 1, p. 38-49. 12p, 2 Charts. ISSN 10590889. FITZPATRICK, E. et al. Parents‚ perspectives on the impact of the early diagnosis of childhood hearing loss. International journal of audiology. 2007, 46, p. 97-106. ISSN 1708-8186. FREEMAN, B., DIETERICH, C., RAK, C. The struggle for language: pecpectives and pracitces of urban parents with children who are deaf or hard of hearing. American Annals of the Deaf. 2002, vol. 147, issue 5, p. 37-44. 8p. ISSN 0002-726X. GLOVER, DM. The deaf child - challenges in management: a parent‘s perspective. International Journal Of Pediatric Otorhinolaryngology. 2003, 67, p. 197-200. 4p. ISSN 0165-5876.


107

HINTERMAIR, M. Parental resources, parentel stress, and socioemotional development of deaf and hard of hearing children. Journal of Deaf studies and deaf education. 2006, vol. 11, no. 4, p. 493-507. ISSN 1081-4159. HUTTUNEN, K. et al. Parents‘ views on the quality of life of their children 2-3 years after cochlear implantation. International Journal Of Pediatric Otorhinolaryngology. 2009, vol. 73, issue 12, p. 17861794. 9p. ISSN 0165-5876. HYDE, M., PUNCH, R., KOMESAROFF, L. Coming to a Decision About Cochlear Implantation: Parents Making Choices for their Deaf Children. Journal Of Deaf Studies And Deaf Education. 2010, vol. 15, no. 2, p. 162-178. ISSN 1081-4159. JACKSON, C. W., WEGNER, J. R., TURNBULL, A. P. Family Quality of Life Following Early Identification of Deafness. Language, Speech, & Hearing Services in Schools. 2010, vol. 41, no. 2, p. 194-205. ISSN 01611461. JACKSON, C. W., TRAUB, R. J., TURNBULL, A. P. Parents‚experiences with childhood deafness: implications for family – centered servises. Communication disorders quarterly. 2008, issue 29, p. 82-98. 17p. ISSN 1538-4837. KLUWIN, T. N., STEWART, D. A. Cochlear Implants for Younger Children: A Preliminary Description of the Parental Decision process and Outcomes. American Annals of the Deaf. 2000, vol. 145, no. 1, p. 26-32. ISSN 0002-726X. KNUTSON, J. F., JOHNSON, C. R., SULLIVAN, P. M. Disciplinary choices of mothers of deaf children and mothers of normally hearing children. Child Abuse & Neglect. 2004, vol. 28, no. 9, p. 925-937. ISSN 0145-2134. KUSHALNAGAR, P. et al. Intelligence, parental depression, and behavior adaptability in deaf children being considered for cochlear implantation. Journal Of Deaf Studies And Deaf Education. 2007, vol. 12, no. 3, p. 335-349. ISSN 1081-4159. LEDERBERG, A. R., EVERHART, V. S. Communication between deaf children and their hearing mothers: The role of language, Gesture, and vocalizations. Journal of Speech, Language & Hearing Research. 1998, vol. 41, no. 4, p. 887. ISSN 10924388. LEDERBERG, A., GOLBACH, T. Parenting stress and social support in hearing mothers of deaf and hearig children: a longitudinal study. Journal of Deaf studies and deaf education. 2002, vol. 7, no. 4, p. 330345. ISSN 1081-4159. LI, Y. L., BAIN, L., STEINBERG, A. G. Parental decision-making in considering cochlear implant technology for a deaf child. International Journal Of Pediatric Otorhinolaryngology. 2004, vol. 68, no. 8, p. 1027-1038. ISSN 0165-5876. MINCHOM, S., SHEPHERD, M., WHITE, N., HILL, J., LUND, P. Service needs of hearing-impaired children and their families: report of a survey of parental attitudes. Deafness and educationa international. 2003, vol. 5, no. 2, p. 93-107. ISSN 1464-3154.

108


MOST, T., ZAIDMAN-ZAIT, A. The Needs of Parents of Children with Cochlear Implants. Volta Review. 2001, vol. 103, no. 2, p. 99. ISSN 00428639. NIKOLOPOULOS, T. P., LLOYD, H., ARCHBOLD, S., O‚DONOGHUE, G. M. Pediatric Cochlear Implantation: The Parent‘s Perspective. Arch Otolaryngol head neck surf. 2001, vol. 127, no. 1, p. 363-367. ISSN 0886-4470. OKUBO, S., TAKAHASHI, M. A. KAI, I. How Japanese parents of deaf children arrive at decisions regarding pediatric cochlear implantation surgery: A qualitative study. Social Science and Medicine. 2008, issue 66, p. 2436-2447. 12p. ISSN 02779536. RITTER-BRINTON, K., STEWART. D. Hearing parents and deaf children. Some perspectives on sign communication and service delivery. American Annals of the Deaf. 1992, p. 85-91. ISSN 0002-726X. ROBINSHAW, H., EVANS, R. Service provision for pre-school children who are dech: parents’ perspectives. Journal of social work in disability and rehabilitaton. 2003, vol. 2, no. 1, p. 3-39. ISSN 1536-710X. SPAHN, C., BURGER, T., LOSCHMANN, CH., RICHTER, B. Quality of life and psychological disterss in parents of children with a cochlear implant. Cochlear Implants International. 2004, vol. 5, no. 1, p. 13-27. ISSN 14670100. TATTERSALL, H., YOUNG, A. Deaf children identit trough newborn hearing screening: parents experiences of the diagnostics process. Child: care, health and development. 2006, 32, p. 33-45. 13p. ISSN 1365-2214. WEISEL, A., MOST, T., MICHAEL, R. Mothers‚ stress and expectations as a function of time since child‘s cochlear implantation. Journal of Deaf studies and deaf education. 2007, vol. 12, no 1, p. 55-64. ISSN 1081-4159. YOUNG, A., TATERSALL, H. Universal newborn hearings screening and early identification of deafness: parents ’ responses to knowing early and their expectations of child communication development. Journal of Deaf studies and deaf education. 2007, vol. 12, issue 2, p. 209-220. 12p. ISSN 1465-7325. YOUNG, A., TATTERSALL, H. Parents of deaf children evaluative accounts of the process and practise of universal newborn hearing sceeening. Journal of Deaf studies and deaf education. 2005, 10, p. 134-145. 12p. ISSN 1465-7325. YOUNG, A. M. Hearing parents‘ adjustment to a deaf child – the impact of a cultural-linguistic model of deafness. Journal Of Social Work Practice. 1999, vol. 13, issue 2, p. 157-172. 16p. ISSN 0265-0533. ZAIDMAN-ZAIT, A. Parenting a child with a cochlear implant: a critical incident study. Journal of Deaf studies and deaf education. 2007, vol. 12, no. 2, p. 221-241. ISSN 1081-4159. ZAIDMAN-ZAIT, A. Everyday problems and stress faced by parents of children with cochlear implants. Rehabilitation Psychology. 2008, vol. 53, no. 2, p. 139-152. ISSN 1939-1544. ZAIDMAN-ZAIT, A., MOST, T. Cochlear Implants in Children with Hearing Loss: Maternal Expectations and Impact on the Family. Volta Review. 2005, vol. 105, no. 2, p. 129-150. ISSN 00428639.

Competence of academic staff – PhD supervisors in the nursing study program

109

Kompetence akademických pracovníků – školitelů v doktorském studijním programu ošetřovatelství Competence of academic staff – PhD supervisors in the nursing study program Dagmar Tučková1, Ivana Olecká1, Lubica Juríčková1, Kateřina Ivanová1 Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 1

[email protected]

110


Abstrakt Úvod Doktorský studijní program (dále DSP) Ošetřovatelství je na Fakultě zdravotnických věd akreditovaný od roku 2008 (akreditace trvá do roku 2016). Doba jeho trvání je nastavena na 3 roky. V akademickém roce 2013/2014 úspěšně ukončili doktorské studium první tři doktorandi. Úspěšné ukončení Ph.D. studia je však komplexem (nejen) časově náročných činností. Jeden z nejdůležitějších aspektů pro fungující chod doktorského studijního programu jsou kompetentní školitelé. Cílem příspěvku je představit design výzkumu a dílčí výsledky získané při výzkumu kompetencí akademických pracovníků – školitelů, kteří mají zkušenost s vedením studentů DSP na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci.

Soubor a metody Design výzkumu byl koncipován tak, aby přinesl základní poznatky týkající se kompetencí školitelů nejen v doktorském studijním programu Ošetřovatelství na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci (dále FZV UP). Základní otázka výzkumu zněla: Kompetence dobrého školitele jsou…? Výzkum byl realizován ve čtyřech etapách; zúčastnily se ho dvě cílové skupiny: 1. akademičtí pracovníci, kteří mají hodnost školitele v nelékařských zdravotnických oborech a mají zkušenost s vedením doktorandů – nelékařských zdravotnických pracovníků; 2. studenti/absolventi DSP Ošetřovatelství. V první etapě byla provedena literární rešerše a operacionalizace pojmu kompetence. Druhá etapa zahrnovala sběr dat pomocí polostrukturovaných rozhovorů s akademickými pracovníky s hodností školitele, s druhou cílovou skupinou byla provedena focus group. Třetí etapa zahrnovala analýzu získaných dat u obou zkoumaných skupin. Byla provedena frekvenční analýza z polostrukturovaných rozhovorů s první skupinou; sorting a rating poznatků z focus group s druhou skupinou. Plán čtvrté etapy zahrnuje tvorbu kvantitativního nástroje (dotazníku) pro potřeby diagnostiky kompetencí školitelů DSP Ošetřovatelství na FZV UP v Olomouci.


111

Výsledky V první etapě byla provedena rešerše literárních zdrojů a na základě této rešerše byl operacionalizován pojem kompetence. Byly využity zdroje jak domácí, tak zahraniční literatury. Druhá etapa přinesla poznatky od obou zkoumaných cílových skupin, které budou komparovány a interpretovány pro potřeby čtvrté etapy výzkumu (tvorba kvantitativního nástroje).

Závěr Design výzkumu je koncipován tak, aby přinesl základní poznatky týkající se žádoucích kompetencí akademických pracovníků – školitelů v doktorském studijním programu Ošetřovatelství.

Klíčová slova kompetence, akademický pracovník, školitel, doktorský studijní program, studenti FZV UP v Olomouci

112


Abstract Introduction Nursing, PhD program was established at the Faculty of Health Sciences in 2008 (accreditation lasts until 2016). Its duration is set to 3 years. First three, PhD students finished successfully in the academic year 2013/2014. The successful finish of the, PhD study is a complex (not only) time – consuming activities. One of the most important aspects for functional operation of the doctoral program are competent supervisors. The aim of the paper is to present the research design and partial results obtained during the research competencies of academic staff – supervisors who have an experience with a supervision of, PhD students at the Faculty of Health Sciences at Palacký University Olomouc.

Sample and methods The research design was designed to bring basic knowledge concerning the competence of supervisors not only in the doctoral program of Nursing at the Faculty of Health Sciences, Palacký University Olomouc. The basic research question was: Competence good superviors are? The research was conducted in four stages; it was attended by two target groups: 1. academics who hold the rank of supervisor in non-medical fields and have experience with leading, PhD students – paramedical staff; 2. students/graduates in the doctoral programme of Nursing. In the first phase a literature review and operationalization of the term of competence was conducted. The second phase included the collection of data through semi-structured interviews with academic staff with the rank of supervisor and the second target group conducted focus group. The third phase included an analysis of the data obtained from the two groups. It was a freaquency analysis of semi-structured interviews with the first group; sorting and rating findings from focus group with the second group. Plan of the fourth stage involves the formation of a quantitative tool (questionnaire) for the diagnosis of competencies of supervisors in the doctoral study programme of Nursing at the Faculty of Health Sciences at the Palacký University Olomouc.


113

Results In the first phase were conducted searches of literary sources and on the basis of this research was operationalized the term of competence. The sources of national and foreign literature were used. The second phase brought knowledge from both analyzed target groups that will be compared and interpreted for the purposes of the fourth phase of research (quantitative instrument).

Conclusion Research design is designed to bring basic knowledge concerning the desirable competencies of academic staff – supervisors in the doctoral program of Nursing.

Key words competence, academic staff, supervisor, doctoral study program, students of the Faculty of Health Sciences Palacký University Olomouc


114

Úvod Podle Směrnice děkana FZV UP ke Studijnímu a zkušebnímu řádu UP v Olomouci může být školitelem studenta doktorského studijního programu nositel akademického titulu Ph.D., CSc., DrSc. Školitel každoročně hodnotí průběh doktorského studia podle individuálního studijního plánu a zdůvodňuje doporučení nebo nedoporučení k pokračování ve studiu. V závěru studia školitel dává vyjádření ohledně disertační práce, tedy jestli tato splňuje požadavky potřebné pro její obhájení. Podle Směrnice děkana LF UP ke Studijnímu a zkušebnímu řádu UP v Olomouci je školitel v doktorském studijním programu (dále jen DSP) profesor nebo docent, případně jiný významný odborník, který je držitelem vědecké hodnosti. Vede studenta DSP v průběhu jeho studia odborně i organizačně, provádí kontrolu plnění studentových studijních povinností. Školitel vede studenta DSP při zpracování disertační práce. Jedná se o činnost, která zahrnuje pedagogické, vědecké a odborné dovednosti a způsobilosti, a vytváření takových podmínek, které povedou k úspěšnému završení DSP tvorbou a obhajobou disertační práce. Každý školitel by měl mít osvojené kompetence, pomocí nichž vede studenta doktorského studijního programu k jeho úspěšnému dokončení. Národní soustava povolání (dále jen NSP) strukturuje kompetence podle následujícího modelu (viz obr. 1):

Struktura kompetenčního modelu NSP

Měkké kompetence Obecné dovednosti Odborné znalosti a dovednosti

Obr. 1 Struktura kompetenčního modelu NSP1 Definice pojmu (klíčová) kompetence není jednotná. Tureckiová a Veteška (2008) definují kompetence jako jedinečnou schopnost člověka úspěšně jednat a dále rozvíjet svůj 1

Kompetenční model NSP. Databáze kompetencí. [online]. Praha: Národní soustava povolání. Dostupné z: http://kompetence.nsp.cz/napoveda.aspx


115

potenciál na základě integrovaného souboru individuálně specifických zdrojů (schopností, dovedností, znalostí, zkušeností, postojů, hodnost apod.), a to v konkrétním kontextu různých úkolů, činností a životních situací, spojenou dále s možností a ochotou (motivací) rozhodovat a nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Klimeš a Kazík (in Vaněk a kol., 2013) uvádějí, že kompetenční model vysokoškolského učitele vyjadřuje soubor znalostí a dovedností, které by měl využívat pro výkon svého povolání; a je tvořen: • odbornými znalostmi a dovednostmi, • obecnými dovednostmi, • měkkými kompetencemi (srov. s kompetenčním modelem NSP). Lze říci, že základními prvky při operacionalizaci pojmu kompetence jsou znalosti, dovednosti a zkušenosti, někdy jsou přidružovány postoje, hodnoty, osobnostní charakteristiky či dispozice jedince. Kompetence mohou být definovány jako kombinace schopností, znalostí, dovedností a postojů, které jedinec potřebuje pro svůj osobní/ osobnostní rozvoj a také k uplatnění v pracovním životě; můžeme je tedy označit za klíčové. Osvojování a rozvíjení (klíčových) kompetencí je tedy u školitele DSP zásadním nástrojem pro lepší efektivitu při vedení studenta v doktorském studijním programu. Otázkou však stále zůstává: „Jaké kompetence by měl mít školitel, aby dovedl doktoranda k úspěšnému ukončení Ph.D. studia?“, resp. „Jaké kompetence má dobrý školitel?“ Gill a Burnard (2008) uvádějí, že stěžejní důležitost při vedení doktoranda by měla být kladena hlavně na učení, vedení, doporučování a podporu. Trinity College Dublin (University of Dublin, 2011) zveřejnila tabulku mapující klíčové kompetence, které zefektivňují praxi školitelů studentů v doktorském studijním programu. Mezi klíčové nástroje patří: nezbytné předpoklady studenta k Ph.D. studiu, které si školitel ověřuje, vztah doktoranda a školitele, pomoc školitele, dohled nad výzkumem doktoranda, školení a rozvoj doktoranda, starost o „blaho“ doktoranda, osvojené kompetence školitele a dohled vyššího orgánu nad školiteli. Barnettová (2013) uvádí, že doktorské studium je tvořeno devíti základními komponenty. První etapou je přijetí studenta, během něhož se studenti seznamují s formálními požadavky a jsou včleňováni do akademického života. Druhým krokem je vytváření vztahu mezi školitelem a doktorandem, které podle Barnettové trvá zhruba jeden rok. Třetím komponentem podílejícím se na vedení doktoranda je každoroční

116


hodnocení doktoranda, jeho pokroků a přetrvávající mapování jeho rozvoje. Mezi další činnosti/komponenty při vedení doktoranda Barnettová zahrnuje přípravu doktoranda na jeho vlastní výzkum, podporu a pomoc při psaní odborných článků, publikací atd., pomoc při psaní a následné obhajobě disertační práce, příprava na budoucí kariéru apod. Sheehan (1993) uvádí, že vztah mezi školitelem a doktorandem by měl být emocionálně a intelektuálně na výši, a proto se utváří i několik let (srov. Barnettová, 2013). Dobré vedení ze strany školitele také zahrnuje poskytování dostatečného množství povzbuzování, podpory, konstruktivní a kritický přístup, povzbuzující a rozvíjející nezávislé myšlení a různé způsoby práce. V průběhu vedení však mohou nastávat také problémy, které nejčastěji pramení s odlišných očekávání školitelů a doktorandů. Gill a Burnard (2008) uvádějí očekávání, která mají doktorandi od svých školitelů: • podpora, povzbuzování, vedení a poskytování rad, • kritika, pokud je vhodná, v konstruktivním a povzbuzujícím duchu, • být dostupný a k dispozici, •

číst a komentovat napsané práce v přijatelném čase,

• pokud je to vhodné, ujišťovat se, že student má adekvátní vybavení a prostředky pro práci, • ujišťovat se, že studenti mají k dispozici vhodné výzkumné nástroje a jiné náležitosti a potřebný trénink, • asistovat při psaní zpráv o pokroku studenta, • být entuziastický, angažovaný, informovaný a dostižitelný, • pokud je to možné a vhodné, pomáhat studentům s akademickými i osobními problémy, které by mohly narušit hladký průběh výzkumu. Z výše uvedeného vyplývá, že vedení doktorandů není pouze jednostranně orientovaný proces, přesto je školitel stěžejním činitelem v procesu Ph.D. studia. Osvojení si klíčových kompetencí je pro školitele elementární a napomáhá k dosahování lepších


117

výsledků a k větší efektivnosti vzdělávacího procesu nejen u doktoranda, ale i u školitele samotného. Náš výzkum byl proto zaměřen na analýzu kompetencí školitelů při vedení doktorských prací studentů v nelékařských zdravotnických oborech. Cílem příspěvku je prezentovat design výzkumu a dílčí výsledky získané při výzkumu kompetencí akademických pracovníků – školitelů, kteří mají zkušenost s vedením studentů DSP na FZV UP v Olomouci.

Soubor a metody Výzkumný design byl koncipován tak, aby podal základní přehled kompetencí akademických pracovníků při vedení studentů v doktorském studijním programu. Jak bylo uvedeno výše, kompetence označují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, které se vzájemně prolínají a jsou důležité pro rozvoj každého člena společnosti. Základní otázka metodiky výzkumu zněla: „Jaké jsou kompetence školitelů, které vedou k úspěšnému ukončení Ph.D. studia?“ Výzkum byl rozdělen do čtyř etap. V první etapě byla provedena literární rešerše. Pro tyto účely byla stanovena vyhledávací strategie použitím formátu PICo1 (evidence-based approach) pro kvalitativní výzkum, kde: P – akademický pracovník I – kompetence; akademický pracovník mající kompetence, ovlivnění úrovně kompetencí studentů Ph.D., velikost/rozsah zkušeností ve školitelových kompetencích při vedení doktorandů C – úspěšně ukončené Ph.D. studium Literární rešerše byla provedena v databázích ERIC, ProQuest Educational Journal, Google Scholar. Na základě zjištěných informací z literárních zdrojů byl operacionalizován pojem kompetence.

1

Pokud se jedná o vyhledávací strategii PICo pro kvalitativní výzkum, je nutné definovat P (People, problem), I (Phenomena of Interest), C (Context); O (Outcomes) není nutné definovat, proto ani v našem výzkumu nebyly „outcomes“ definovány.

118


Druhá etapa zahrnovala samotnou realizaci plánovaného kvalitativního výzkumného šetření. První zkoumanou skupinu tvořili akademičtí pracovníci s hodností školitele v nelékařských zdravotnických oborech, kteří mají zkušenost s vedením doktorandů v nelékařských zdravotnických oborech. Jako technika sběru dat byl zvolen polostrukturovaný rozhovor, který byl sestaven na základě poznatků získaných z literární rešerše. Polostrukturovaný rozhovor se skládal z tří otázek kontaktních, které byly zaměřeny na délku praxe na univerzitě a dobu, po kterou dotyčný akademický pracovník může být školitelem v daném oboru, počet vedených doktorandů celkem a počet vedených doktorandů v rámci působení na univerzitě a počet doktorandů, kteří úspěšně ukončili Ph.D. studium, popř. kolik doktorandů bylo/je v prezenční a kolik v kombinované formě studia. Dalších sedm otázek bylo zaměřeno na vedení studentů v doktorském studijním programu. Bylo osloveno 19 akademických pracovníků s hodností školitele v nelékařských zdravotnických oborech, kteří mají zkušenosti s vedením doktorandů nelékařských zdravotnických pracovníků/studentů. Realizace výzkumu začala v březnu 2014. Předpokládané ukončení sběru dat z polostrukturovaných rozhovorů je plánováno na srpen 2014. Participace na výzkumu byla dobrovolná. Druhou zkoumanou skupinou byli studenti/absolventi DSP Ošetřovatelství. Jako technika sběru dat se studenty/absolventy DSP Ošetřovatelství byla zvolena metoda focus group. Získaná data byla analyzována pomocí tématické analýzy. Výzkumné s druhou skupinou byl rozdělený do sedmi dílčích na sebe navazujících kroků: 1. kontakt, 2. protokol, 3. brainstorming, 4. syntéza vyjádření, 5. sorting, 6. rating, 7. vytváření map a interpretace. Byli osloveni všichni doktorandi z FZV (v prezenční i kombinované formě, ti, kteří úspěšně ukončili, ti, kteří mají přerušeno). Realizace výzkumu proběhla v červnu a červenci 2014. Participace na výzkumu byla dobrovolná.

Výsledky V rámci první výzkumné skupiny, kterou tvořili akademičtí pracovníci, kteří mají zkušenost s vedením doktorandů v nelékařských zdravotnických oborech, poskytlo rozhovor (do července 2014) 9 akademických pracovníků. Byla provedena analýza jednotlivých rozhovorů. Vzhledem k tomu, že výzkum není u konce, uvádíme pouze dílčí výsledky ze získaných rozhovorů. V tab. 1 jsou uvedeny nejčastěji zastoupené činnosti, schopnosti, dovednosti, postoje a hodnoty, které samotní školitelé označili jako nezbytné pro to, aby úspěšně provedli studenta doktorských studiem.


119

Tab. 1 Činnosti, schopnosti, dovednosti, postoje a hodnoty akademických pracovníků – školitelů z pohledu školitelů Činnosti, schopnosti, dovednosti, postoje a hodnoty

Počet školitelů, kteří uvedli

Znalost metodologie

9

Ochota spolupracovat

7

Schopnost motivovat

6

Vést doktoranda k samostatnosti

6

Schopnost vedení

5

Znalost vlastní specializace v oboru

4

Schopnost komunikace

4

Komunikace „face to face“

4

Být zopodvědný

4

Umět napsat odborný článek, publikovat

4

Mít mezinárodní kompetence

3

Být flexibilní

2

Vytvářet s doktorandem osobní vztah

2

Být demokratický

2

Umět anglicky

2

Umět hledat v databázích

2

Umět vytvářet *ppt prezentace

2

Provádět vlastní výzkum

2

120


Jak vyplývá z tab. 1, 100 % školitelů uvedlo znalost metodologie jako klíčovou pro úspěšné vedení doktoranda. Celkem 77,7 % školitelů uvedlo, že pro úspěšné vedení doktoranda je nutné, aby byl školitel ochotný spolupracovat. Celkem 66,6 % školitelů uvedlo, že školitel by měl umět motivovat a vést studenta k samostatnosti. Pro 44,4 % školitelů je důležité orientovat se ve vlastním oboru, komunikovat s doktorandem a být schopný komunikovat i „face to face“, být zodpovědný a publikovat. Celkem 33,3 % školitelů uvedlo, že školitel by měl mít mezinárodní kompetenci. Pro 22,2 % školitelů je důležité, aby si vytvořili dobrý vztah s doktorandem, byli flexibilní, demokratičtí, uměli anglicky, uměli hledat v databázích, uměli tvořit powerpointové prezentace a prováděli sami svůj vlastní výzkum. Protože výzkum této fáze druhé etapy zatím nebyl ukončen, byly představeny dílčí výsledky získané z výzkumu kompetencí akademických pracovníků – školitelů z FZV UP v Olomouci. Předpokládané ukončení realizace rozhovorů je naplánované na srpen 2014. Následně bude provedena frekvenční analýza a budou kategorizované všechny položky, které z rozhovorů vyplynuly. Ukončení výzkumu je plánované na září 2014. U druhé skupiny, kterou tvořili studenti/absolventi DSP Ošetřovatelství, byla zvolena výzkumná metoda pomocí focus group. V červnu 2014 byl se skupinou 4 dobrovolníků z řad studentů DPS na FZV udělán brainstorming. Ze získaných poznatků z brainstormingu byla získána syntéza vyjádření – bylo stanoveno 54 „statements“ (viz tab. 2). Tab. 2 Syntéza vyjádření pro sorting a kupkování 1.

Školitel nezpůsobuje tíseň na hrudi.

2.

Školitel učí kritickému myšlení.

3.

Školitel má schopnost vedení/umí vést.

4.

Školitel se orientuje v problematice.

5.

Školitel motivuje ke studiu.

6.

Školitel je trpělivý.

7.

Školitel jde sám příkladem.

8.

Školitel učí vědeckému myšlení.

9.

Školitel podává objektivní zpětnou vazbu.


121

10.

Školitel motivuje doktoranda k samostudiu.

11.

Školitel určuje hranice.

12.

Školitel nutí doktoranda pracovat na sobě, sebezdokonalovat se.

13.

Školitel musí být osobnost ve smyslu vzdělání, ale i charakterových vlastností.

14.

Školitel musí mít background.

15.

Školitel je profesionální v rámci spolupráce.

16.

Lidskost – chápavost, že se stále učíme.

17.

Školitel musí být dobrý učitel.

18.

Školitel má vlastní zájem na vedení doktoranda.

19.

Školitel podporuje vzájemnou kooperaci při publikování.

20.

Školitel poskytuje doplňující kontakty, informace.

21.

Školitel je kritický sám k sobě.

22.

Školitel připouští vlastní omylnost.

23.

Školitel je partner s doktorandem.

24.

Školitel umí dát informace do kontextu.

25.

Školitel umí strukturovaně myslet.

26.

Školitel umí číst mezi řádky.

27.

Školitel je schopný pomoct v každé fázi doktorského studia.

28.

Školitel je autorita ve vztahu.

29.

Školitel musí být minimálně o krok napřed.

30.

Školitel by měl nechat doktoranda vyjádřit vlastní myšlenky, ale korigovat je, aby práce nešla někam jinam.

31.

Školitel ovlivňuje doktoranda i v osobním životě.

32.

Školitel učí doktoranda, jak vést jeho vlastní studenty.

122


33.

Školitel by měl umět nabídnout pomoc sám od sebe ve chvíli, kdy doktorand má pocit, že je na konci sil.

34.

Školitel by měl být vždy na vše připraven.

35.

Školitel pravidelně komunikuje a konzultuje.

36.

Školitel určuje termíny.

37.

Školitel sám dodržuje stanovené termíny.

38.

Školitel dohlíží na doktoranda, aby dodržoval dohodnuté termíny.

39.

Školitel musí umět doktoranda posunout dál.

40.

Školitel musí umět uznat vlastní chybu.

41.

Školitel nesmí být sebestředný.

42.

Týmová spolupráce.

43.

Školitel by měl mít emoční inteligenci.

44.

Školitel by měl umět vidět a ocenit snahu doktoranda.

45.

Školitel je precizní, důsledný.

46.

Školitel dává prostor k vyzrání a nespěchá na doktoranda.

47.

Školitel je emočně vyrovnaný.

48.

Školitel je věcný.

49.

Školitel je empatický.

50.

Školitel podpoří studenta, když se hroutí.

51.

Školitel používá slova „my, spolu“. Nehází všechno jen na doktoranda.

52.

Školitel by měl mít jen tolik doktorandů, kolik je sám schopný vést.

53.

Školitel by měl být ochotný se rvát za doktoranda, pokud ho pustí k obhajobě.

54.

Doktorand je vizitka školitele a školitel by k tomu měl tak přistupovat.


123

V další fázi výzkumu dostala ta samá skupinka 4 dobrovolníků z řad doktorandů FZV za úkol udělat sorting a kupkování na základě kategorií, které si sami vytvořili. Do těchto kategorií následně rozdělovali jednotlivá výjádření. Kategorie představují klíčové kompetence, které by měl mít školitel z pohledu doktoranda, a vyjádření, která do nich spadají (viz tab. 3). Tab. 3 Kategorie determinující kompetence školitelů z pohledu doktorandů

Doktorand č. 1

Doktorand č. 2

Doktorand č. 3

Kategorie

Číslo položky

Školitel jako manažer

9, 19, 20, 24, 29, 36, 48

Profesionalita školitele

2, 3, 4, 8, 11, 12, 14, 17, 25, 27

Školitel jako partner

15, 23, 28, 30, 31, 32, 33, 35, 38, 39, 42, 44, 46, 50, 51, 52, 53, 54

Charakterové vlastnosti školitele

1, 5, 6, 7, 10, 13, 16, 18, 21, 22, 26, 34, 37, 40, 41, 43, 45, 47, 49

Vědeckost

2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 13, 14, 17, 20, 21, 24, 25, 26, 28, 29, 34, 35, 44

Správnost vedení

9, 11,30, 36, 37, 38, 45, 53

Emočno

1, 10, 15, 16, 18, 19, 22, 23, 27, 31, 33, 39, 40, 41, 42, 43, 47, 48, 49, 50, 51, 52

Schopnost motivovat

12, 32, 46, 54

Charakterové (osobnostní) vlastnosti školitele

1, 6, 7, 13, 16, 21, 22, 23, 28, 33, 40, 41, 43, 47, 49, 50

Manažerské schopnosti a dovednosti

3, 9, 11, 35, 36, 37, 38, 42, 44, 45, 48, 51, 52, 53, 54

Vědecké dovednosti

2, 4, 5, 8, 10, 12, 14, 15, 17, 18, 19, 20, 24, 25, 26, 27, 29, 30, 31, 32, 34, 39, 46

Na základě získaných poznatků bude vytvořena mapa, které by měla ukázat rozložení jednotlivých položek a jejich vzdálenost v rámci stanovených kategorií.


124

V dalším kroku doktorandi prováděli hodnocení/rating jednotlivých vyjádření, a to podle důležitosti a naléhavosti, které měli označit na Likertově škále. K tomuto byl vytvořen formulář, ve kterém byla uvedena všechna vyjádření spolu s kolonkami pro označení hodnoty důležitosti a naléhavosti. Důležitost byla v rámci uvedených vyjádření označována podle toho, jak moc mohou pomoct akademickému pracovníkovi/doktorandovi v doktorském studiu (Likertova škála – 1. velmi pomáhající, 2. pomáhající, 3. málo pomáhající, 4. nepomáhající). Naléhavost odpovídala na otázku: Pokud by byla možnost pomoct v doktorském studijním programu, jak byste postupovali? Které věci byste řešili neodkladně (okamžitě), které by mohly počkat a které by byly téměř zbytečné? (Likertova škála: 1. Neodkladné, řešili bychom je okamžitě; 2. Velmi důležité, ale řešili bychom je později; 3. Zajímavé, ale nemusí se to řešit vůbec; 4. Skoro zbytečné). Totožný formulář, jaký byl použit pro doktorandy-dobrovolníky, byl rozeslán také všem ostatním doktorandům na FZV UP v Olomouci. Termín pro navrácení vyplněných formulářů byl stanoven na 22. 8. 2014. Po tomto termínu budou všechna získaná data zpracována a budou vytvořené tzv. go-zone mapy. Výsledky ratingu spolu s go-zone mapami budou následně interpretovány a poslouží jako základ pro tvorbu kvantitativního měřícího nástroje pro potřeby diagnostiky kompetencí školitele DSP Ošetřovatelství na FZV UP v Olomouci.

Závěr Výzkum byl původně zaměřen zejména na akademické pracovníky, kteří mají zkušenost vést Ph.D. studenty v nelékařských zdravotnických oborech. Z informací, které jsme získali z polostrukturovaných rozhovorů, ještě nelze vyvozovat definitivní závěry, protože výzkum dále probíhá. Avšak 100 % z dosud analyzovaných rozhovorů s akademickými pracovníky, kteří mají zkušenost s vedením doktoranda, uvedlo, že nejdůležitější kompetencí školitele při úspěšném vedení doktoranda je znalost metodologie. Pokud budeme uvažovat nad strukturou kompetencí NSP2, jedná se o kompetenci spadající do kategorie „Odborné znalosti a dovednosti“. Gill a Burnard (2008) uvádí, že nejdůležitější je vztah školitel-doktorand, který se nedá jednoznačně vymezit jako kompetence z jedné nebo z druhé strany, ale zahrnuje rozdílné kompetence dvou zúčastněných stran

2

Kompetenční model NSP. Databáze kompetencí. [online]. Praha: Národní soustava povolání. Dostupné z: http://kompetence.nsp.cz/napoveda.aspx


125

(školitel-doktorand). Lze tedy říci, že se jedná o vztah, kde by měla fungovat interakce. Otázkou zůstává premisa: „Je-li kompetentní školitel, je kompetentní i doktorand?“ a naopak.

Doporučení pro aplikaci metodiky ve výzkumu Metodika, která byla použita v příspěvku, vychází z principů kvalitativního výzkumu. Vzhledem k tomu, že se zaměřuje na interpretaci, chápání a nahlížení jednotlivců i skupin na zkoumaný jev, lze jej uplatnit především v humanitních vědách, v pedagogice, psychologii, sociologii, ale také ve vědách přírodních. Výše uvedená metodika je založena na postupech využívaných v metodě „concept mapping“, která je příbuzná k tvorbě myšlenkových map. Pomocí metody „concept mapping“ mohou být řešeny rozmanité výzkumné problémy. Na základě rigorózních postupů participanti na výzkumu spolupracují s výzkumníkem na předem daných krocích. Výsledkem je získání vztahů mezi názory, představami a slovy. Základem je stanovení tzv. focus otázky, která tvoří hlavní linii během realizace celého výzkumného šetření. Důležitou součástí při realizaci výzkumu je navázání vztahu s participanty výzkumu a přesné vysvětlení jednotlivých kroků, které budou plnit. Zdánlivě velké množství získaných informací je totiž participanty následně řazeno do oblastí na základě primárních spojitostí mezi jednotlivými slovy či větami. Ty vytvářejí koncepty, které jsou značeny „etiketou, štítkem“. Blízkost či vzdálenost pojmenovaných jevů poté ukazuje, jak spolu jednotlivé jevy souvisí. Aby byl výzkum co nejrelevantnější, je důležitý výběr participantů výzkumu a jejich motivace pracovat co nejefektivněji. Výhodou této metody je, že podává reálný obraz zkoumaného jevu a díky grafickému znázornění je snadněji srozumitelná. Další výhodou je možnost zapojení většího počtu lidí, kteří pracují v týmu. Jde tedy o jakousi „živou“ výpověď, která může být modifikována s postupným získáváním přesnějších informací o daném problému.

Z posudků recenzentů vybíráme: doc. PhDr. Sylva Bártlová, Ph.D. „Sborník je výbornou pomůckou jak akademickým pracovníkům, tak především studentům nelékařských zdravotnických oborů, kteří se často potýkají s problémy při tvorbě designu výzkumu a poskytuje jim praktické rady k metodice výzkumu. Je pravdou, že nelze postihnout různé formy výzkumu a poukázat na všechny možné eventuality, které je nutné při výzkumném šetření řešit, ale předložený text na cca 100 stránkách se o to velice intenzivně snaží.“ Mgr. Juraj Čáp, Ph.D. „Autori vo svojich textoch používajú vedeckú terminológiu viažucu sa k prezentovaným témam a využívajú akutálne literárne zdroje. Texty sú písané zrozumiteľnou formou. Celkovo ich mȏžeme hodnotiť jako originálne.“ „Zborník prezentuje akuálne riešené výskumné úlohy, oboznamuje čitateľa s metodologickou stránkou jednotlivých štúdii a s parciálními výsledkami. V zborníku sa prezentujú práce, ktoré využívají kvalitatívny aj kvantitatívny prístup, prípadne ich kombinujú jako aj prezentujú možnosti sekundárneho výskumu. Kvalita obsahu variuje v závislosti od stupňa rozpracovania tém. Z metodologického hľadiska mȏže byť pre čitateľa zborník inšpiráciou pre vlastný výskum a tiež sa prostredníctvom neho mȏže oboznámiť s výzkumnými metodami aplikovanými na konkrétne oblasti.“

PhDr. Mgr. Lubica Juríčková, Ph.D., a kolektiv

Příklady aplikace metodik výzkumů pro studenty nelékařských zdravotnických oborů Výkonný redaktor prof. RNDr. Hana Kolářová, CSc. Odpovědná redaktor Mgr. Jana Kreiselová Publikace neprošla jazykovou korekturou Vydala a vytiskla Univerzita Palackého v Olomouci Křížkovského 8, 771 47 Olomouc www.vydavatelstvi.upol.cz e-mail: [email protected] elektronický obchod: www.e-shop.upol.cz“ www.e-shop.upol.cz Olomouc 2014 1. vydání ISBN 978-80-244-4618-9 Neprodejná publikace Č. z. 2015/0283

Příklady aplikace metodik výzkumů pro studenty nelékařských zdravotnických oborů. Lubica Juríčková a kolektiv

Recommend Documents