Příčiny prodlužování studia žáků a studentů na střední odborné škole

MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra sociální pedagogiky

Příčiny prodlužování studia žáků a studentů na střední odborné škole Bakalářská práce Brno 2012

doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D.

Mgr. Hana Řezáčová

Bibliografický záznam ŘEZÁČOVÁ, Hana. Příčiny prodlužování studia žáků a studentů na stření odborné škole: Bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociální pedagogiky, 2012. Str. 71, vedoucí práce: doc. PhDr. Jiří Němec, Ph.D.

Klíčová slova Vzor, výběr povolání, rodina, škola, skupina vrstevníků, média, přerušení studia, ukončení studia, přestup na jinou školu, změna oboru, případová studie, otevřené kódování.

Keywords Model, occupational choice, family, school, peers, media, studies interruption, leaving school, school transfer, field of study change, casuistry, open coding.

Anotace Bakalářská práce se zabývá příčinami prodlužování studia žáků a studentů na střední odborné škole. V první části vymezuje vhodné vzory při výběru povolání dětí. Ve druhé části s využitím statistik o počtu žáků vybrané střední školy hodnotí četnost starších studentů v různých ročnících v průběhu posledních 10 let. K odhalení příčin prodlužování studia u vybraných žáků a studentů jsou využívány kazuistiky. K analýze rozhovorů přispělo otevřené kódování, které odhalilo společné motivy chování našich žáků a studentů. Práce vyúsťuje v navržení opatření ke snížení počtu žáků a studentů, kteří prodlužují studium na střední škole.

Anotation The bachelor thesis concerns reasons for prolonging the secondary vocational school studies by pupils and students. The first part qualifies appropriate models for their occupational choice. Using the student count statistics of the particular secondary vocational school, the frequency of older students in various grades within the last 10 years is evaluated in the second part. To reveal reasons for the extended studies by particular pupils and students, the casuistries are used. Open coding, which has helped to analyse the interviews, has revealed common motives for pupils and students behavior. The thesis concludes with suggestions how to reduce the number of pupils and students who extend their studies on secondary vocational schools.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem prameny uvedené v seznamu literatury v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 sb. Souhlasím s tím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům.

V Brně dne 7. prosince 2012

…………………………………………

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala panu doc. PhDr. Jiřímu Němcovi, Ph.D., který byl vedoucím mé bakalářské práce. Jeho komentáře se staly podnětem k mému kritickému přehodnocení obsahu práce a výrazně přispěly k celkové podobě práce. Dále bych chtěla poděkovat panu řediteli SŠGS Přerov, Šířava 7, Ing. Martinovi Kovářovi za umožnění věnovat se tomuto tématu a Ing. Miroslavu Khomovi za podporu a cenné rady při hledání potřebných dat. Mgr. Hana Řezáčová

Obsah Úvod…………………………………………………………………………………………………………………………….8 1 Úvod do výzkumu ...................................................................................................... 9 1.1

Formulace problému ...................................................................................... 9

1.2

Stav řešení problematiky .............................................................................. 10

1.3

Pohled české legislativy na délku studia na ZŠ a SŠ ........................................ 10

1.3.1

Omezení délky studia na ZŠ ................................................................... 10

1.3.2

Omezení délky studia na SŠ ................................................................... 11

2 Co ovlivňuje volbu povolání? .................................................................................. 12 2.1

Faktory ovlivňující volbu povolání ................................................................. 12

2.1.1

Rodina ................................................................................................... 13

2.1.2

Škola ...................................................................................................... 14

2.1.3

Vrstevnická skupina ............................................................................... 15

2.1.4

Média .................................................................................................... 15

2.2

Vzory při výběru povolání ............................................................................. 16

2.2.1

Vzory v rodině........................................................................................ 16

2.2.2

Vzory ve škole ........................................................................................ 17

2.2.3

Vzory ve vrstevnické skupině ................................................................. 18

2.2.4

Vzory v médiích ..................................................................................... 18

3 Situace na SŠGS Přerov, Šířava 7 ............................................................................. 19 3.1

Studijní a učební obory na SŠGS Přerov, Šířava7............................................ 19

3.2

Počty žáků a studentů na SŠGS Přerov, Šířava 7 ........................................... 19

3.2.1

Počty žáků podle věku v daných ročnících .............................................. 20

3.2.2

Důvody pohybů žáků v jednotlivých školních letech ............................... 24

4 Případové studie žáků naší školy ............................................................................. 26 4.1

Případová studie ........................................................................................... 26

4.1.1

„Nechci, aby se za mě můj syn styděl.“ (Anna) ....................................... 28

4.1.2

„Zpěvem jsem se neuživil, tak budu aspoň kadeřník.“ (David) ................ 29

4.1.3

„Nějak jsem zapomněl, že mám závěrečné zkoušky.“ (Emil) ................... 30

4.1.4

„Když já pořád nevím, co bych chtěla dělat.“ (Stáňa) ............................. 31 i

4.2

Analýza získaných dat ................................................................................... 33

4.2.1

Proč žáci a studenti prodlužují studium na SŠGS Přerov, Šířava 7? ......... 33

4.2.2

Proč žáci odchází z naší školy? ............................................................... 33

4.2.3

Dítě plní sen rodičů ................................................................................ 34

4.2.4

Jít za svým snem .................................................................................... 35

4.2.5

Strach má velké oči ................................................................................ 35

4.2.6

Podřídit život novému životu ................................................................. 35

4.2.7

Když tělo nespolupracuje ....................................................................... 36

4.2.8

Když není práce, chodím do školy .......................................................... 36

4.2.9

Když se člověk zacyklí............................................................................. 36

4.3

Co bylo prvotní příčinou všech změn? ........................................................... 37

5 Výsledky výzkumu ................................................................................................... 38 5.1

Vznik nového fenoménu? ............................................................................. 41

5.2

Návrh na řešení............................................................................................. 44

Závěr.…………………………………………………………………………………………………………………………47 Seznam literatury ........................................................................................................ 49 Internetové zdroje……………………………………………………………………………………………………..50 Seznam grafů a tabulek………………………………………………………………………………………………50 Seznam příloh…………………………………………………………………………………………………………….52 Přílohy………………………………………………………………………………………………………………………..53

ii

Úvod V roce 2011 jsem nastoupila na Střední školu gastronomie a služeb, Šířava 7, Přerov, kde jsem byla velmi překvapena množstvím především žáků, kteří mají za sebou dlouhou historii ve vzdělávacím systému. Z vysoké školy jsem byla připravena na děti, které opakují ročníky, dívky, které ve vyšších ročnících odchází na mateřskou, ale realita mě velmi překvapila. V prvních ročnících se objevují mladí lidé, kteří jsou nejen dospělí, ale často překročili hranici 20 let. Tento trend mě natolik zaujal, že jsem se rozhodla použít ho jako inspiraci k napsání své bakalářské práce. Základem mé práce je hledání odpovědí na otázky: „Proč mladí lidé sedí ve škole a nepracují? Proč nejsou schopni dokončit alespoň nějaké vzdělání? Může za jejich nerozhodnost absence kladných vzorů při výběru povolání?“ Cílem mé práce je tedy ověřit na datech o počtech studentů, která jsou přístupná v databázi naší školy, zda došlo v průběhu 10 let k navyšování počtu starších studentů v jednotlivých ročnících a pokud tomu tak je, najít příčiny tohoto jevu. Výzkumný problém s jednotlivými otázkami navrhuji v první kapitole, která uvádí čtenáře do mého výzkumu. Velmi mě také zajímá, zda se touto problematikou zabývá i někdo jiný než já a jak náš stát legislativně řeší prodlužování studia na základních a středních školách. Než jsem začala zpracovávat tuto práci, předpokládala jsem, že se děti v dnešní přetechnizované době ztrácí v množství informací. Najít nějaký vzor, podle kterého by se dítě rozhodlo, co chce v životě dělat, je velmi těžké až úplně nemožné. Ve druhé kapitole proto rozebírám, kde může dítě získat tradiční vzory, které jim pomáhají najít inspiraci pro správnou volbu povolání. Třetí kapitola je zaměřena na zpracování dat ze školní databáze, která shromažďuje osobní informace o studentech. Z ní využívám data o počtech studentů v jednotlivých školních letech, jejich ročníky narození a důvody pohybů v rámci školního roku. Údaje o počtech studentů a jejich věku zasahují do školního roku 2002/2003, údaje o důvodech jejich pohybů v rámci školních let do roku 2004/2005. Čtvrtá kapitola ukazuje jednotlivé příběhy našich žáků a jejich důvody k prodloužení studia na střední škole. Tyto příběhy vyplývají z rozhovorů s vybranými studenty naší školy. Data podrobněji analyzuji, abych našla společné motivy jednání našich žáků. K analýze využívám metodu otevřeného kódování. Poslední kapitola je zaměřena na souhrn výsledků výzkumu a návrh opatření ke snížení počtu žáků a studentů, kteří prodlužují studium na střední škole.

8

1 Úvod do výzkumu „Výzkum je systematický způsob řešení problémů, kterým se rozšiřují hranice vědomostí lidstva. Výzkumem se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky, anebo se získávají nové poznatky.“ (Gavora, 2000, str. 11)

1.1 Formulace problému Často jsem se svých kolegů ptala, jak je možné, že je ve třídách tolik žáků a studentů, kteří jsou starší než ostatní děti a mají už za sebou velmi pestrou vzdělávací kariéru. Někteří dokonce strávili velkou část z uplynulých let na úřadu práce nebo na brigádách. V letošním roce máme jednu třídu učebního oboru, která je více než z poloviny složená z takových žáků. Nikdo z mých kolegů mi ale nedokázal uspokojivě odpovědět na mé otázky. Rozhodla jsem se do této problematiky hlouběji podívat. Pokusit se najít alespoň nějaké motivy našich žáků a studentů k tomuto chování. Na začátku mého bádání jsem si proto stanovila základní výzkumné otázky, které mi pomohly určit směr výzkumu: -

Jak se změnil počet žáků prodlužujících studium za posledních 10 let?

-

Proč se v prvních ročnících střední školy objevují žáci a studenti starší 19 let?

-

Jak souvisí nerozhodnost dětí při výběru povolání s jejich rodinnou situací a vzděláním rodičů?

-

Jak působí na děti kladné vzory při výchově a vzdělávání, podle kterých by si mohly zvolit své budoucí povolání?

-

Jak dětem pomáhají jejich zájmy při volbě povolání?

Odpověď na první otázku jsem hledala ve školní databázi, která shromažďuje základní údaje o všech našich žácích. Ostatní otázky jsou velmi osobní a ze školních statistik na ně odpověď zjistit nelze. Jediným řešením byl tedy kvalitativní výzkum. Mým hlavním předpokladem bylo, že děti dnes nemají dostatek pozitivních vzorů při výběru povolání. Tomuto tématu jsem proto věnovala teoretickou část mé práce. Nejprve jsem ale hledala zdroje, které se zabývají problematikou prodlužování studia žáků a studentů na středních školách.

9

1.2 Stav řešení problematiky Prodlužování školní docházky na středních školách a opakované změny oborů jsou témata, která nejsou řešena v odborné literatuře. Tuto problematiku neřeší uspokojivě ani média. Na internetu se již objevují články, které upozorňují například na „propadlíky“ na základních školách a jejich nákladnost pro český stát. Ve velkém také probíhá diskuse o prodlužování studia na vysokých školách. Masarykova univerzita se proti takovým studentům brání zavedením poplatků za studium. Poplatky se platí v případě, že student překročil standardní dobu studia, nově stačí už o jediný rok nebo pokud studuje více oborů zároveň. Olomoucký kraj se letos rozhodl vypsat grant, který podporuje snahy základních a středních škol omezit až úplně zabránit žákům a studentům předčasně opouštět vzdělávací systém. Tato snaha částečně souvisí i s naším problémem. Někteří mladí lidé po opakovaném neúspěchu při výběru školy volí cestu pracovního úřadu a hledání práce. Velmi rychle však zjistí, že na to ještě nejsou připravení a vrací se zpátky do školy. Někdy se tento postup opakuje. Naší snahou tedy je žáky co nejdéle udržet na naší škole, aby dokončili střední vzdělání. Můj výzkum může pomoci řešit i tento problém. Pokud zjistíme příčiny prodlužování studia našich žáků, můžeme poté snadněji zajistit preventivní opatření proti špatné volbě povolání.

1.3 Pohled české legislativy na délku studia na ZŠ a SŠ 1.3.1 Omezení délky studia na ZŠ Dle Školského zákona č. 561/2004 Sb. § 54 odst. 1 žák ukončuje základní vzdělávání úspěšným ukončením devátého ročníku základní školy, ukončením druhého ročníku šestiletého gymnázia nebo čtvrtého ročníku osmiletého gymnázia nebo osmiletého vzdělávacího programu konzervatoře. Pokud žák splní povinnou školní docházku, ale nedosáhne základního vzdělání, § 55 odst. 1 upravuje délku pobytu takového žáka na základní škole. Nejdéle může žák studovat na základní škole do konce školního roku, ve kterém dosáhne 18 let. U žáků se zdravotním postižením může být délka studia prodloužena ředitelem školy, dle § 55 odst. 2, a to až do školního roku, ve kterém žák dosáhne 20 let. A žáci s těžkým mentálním postižením, s více vadami a autismem můžou se souhlasem zřizovatele školy studovat až do 26 let.

10

1.3.2 Omezení délky studia na SŠ Dle Školského zákona č. 561/2004 Sb. § 72 je střední vzdělání ukončeno závěrečnou zkouškou nebo maturitní zkouškou. Věkové omezení pro střední vzdělávání není školským zákonem vůbec ošetřeno. Jediným impulzem, který může žáky donutit opustit lavice střední školy, je dosažení věkové hranice 26 let, kdy stát přestává platit zdravotní pojištění. Měsíčně tato platba dosahuje 13,5% z minimální mzdy, což je v roce 2012 stanoveno na 1080 Kč.

11

2 Co ovlivňuje volbu povolání? Výběr povolání patří mezi nejdůležitější volby v životě člověka. Zatímco ostatní volby, jako například vstup do manželství, člověk koná v dospělosti, povolání je nucen volit ve věku 15 let. Toto období je nesmírně obtížné. Mladý člověk má problémy se svou vlastní identitou, vztahy s okolím, většinou i se studiem a najednou přichází otázka budoucího povolání. Co všechno ovlivňuje jeho rozhodování? Rozhodne se pokaždé správně? A co se děje pokud se není schopen rozhodnout? To jsou otázky, na které odpovím v této kapitole.

2.1 Faktory ovlivňující volbu povolání V dotazníkovém šetření Šťastnové, Drahoňovské (2012) autorky uvedly, že výrazným vlivem na samostatné rozhodování o budoucí kariéře je věk žáka. Mladší žáci se víc spoléhají na své rodiče a svou volbu s nimi podrobněji probírají. Také zjistily, že dívky mají představu o budoucím povolání dříve než chlapci. 86% žáků ZŠ a 82% žáků SŠ se řídí radami rodičů. Na ZŠ se více než 90% dotazovaných nakonec rozhoduje podle sebe. Ostatní faktory byly zastoupeny méně než 10%, a to jsou hlavně kamarádi. Překvapující bylo zjištění, že sociální sítě nemají na volbu téměř vliv a za nejméně vlivný faktor žáci ZŠ označili školního psychologa, třídního učitele nebo odborníka. Na SŠ se na vlastní rozhodnutí spoléhá jen 60% žáků, 22,5% spoléhá na radu rodičů a 10% se rozhoduje i podle kamarádů. Nejmenší vliv mají opět poradenské služby. Podrobnější data jsou uvedena v grafu č.1. V rigorózní práci uvedl Hlaďo (2004) výzkum o nejdůležitějších faktorech, které ovlivňují rozhodování žáků o volbě povolání. Rozhodování ovlivňují z 59% rodiče, ze 37% jsou to zájmy a záliby žáků, které jsou důležité i pro spokojenost žáků na škole, 26% žáků se rozhodlo po školní exkurzi, 19% žáků ovlivnili kamarádi a přátelé, 7% informační a poradenská střediska úřadu práce, 6% žáků se rozhodlo po vyzkoušení si zvoleného povolání v praxi, 6% po radě odborníka, 5% pod vlivem učitele nebo třídního učitele, 5% odborného poradce, 4% vlivem médií a 9% jiné faktory (např. školní prospěch, neúspěšné přijímací zkoušky, zdravotní způsobilost, doprava do školy, rodinná tradice).

12

Graf č.1: Jaký vliv při rozhodování kam po základní/střední škole žáci základních a středních škol přisuzují uvedeným variantám (v %)

Zdroj: http://www.nuov.cz/vip2/jak-zaci-zakladnich-a-strednich-skol-vybiraji-svou-dalsi

2.1.1 Rodina Rodina je pro mladého člověka nejdůležitějším faktorem při rozhodování o budoucím povolání. Velmi záleží na kvalitě rodinného prostředí, na úrovni rodinných interakcí, komunikace a celkové výchovy. Jak popisuje Hlaďo (2007) rodiče předávají svým dětem kulturní vzorce, postoje k práci a jednotlivým povoláním, sdělují jim svá očekávání a představy o jejich profesní budoucnosti. DeRidder (1990) upozornil, že nižší úroveň vzdělání rodičů ovlivňuje stupeň dosaženého vzdělání dítěte. Pokud se narodí dítě rodičům se základním vzděláním, velmi se snižuje možnost studia na vysoké škole a v podstatě má předurčenou pravděpodobnou volbu povolání. Matějů, Straková (2003) zjistili, že čím jsou žáci mladší, tím více o jejich dalším osudu rozhodují rodiče, a nikoli jejich vlastní zájmy a schopnosti. Rodiče s vyšším socioekonomickým statutem mají větší zájem o vysokoškolské vzdělání dítěte. Katrňák (2004) přišel na to, že manuálně pracující rodiče nezasahují do rozhodování dětí o jejich budoucím povolání. Nechávají na dětech, jestli po ukončení základní školy půjdou na střední školu nebo do učebního oboru. Naopak vysokoškolsky vzdělaní rodiče ví, že by se jejich dítě na konci základní školy mělo rozhodnout o dalším studiu samo, ale rozhodnutí na něm nenechávají. Tito rodiče mají vysoké nároky a chtějí, aby jejich dítě dosáhlo co nejvyššího vzdělání.

13

Mojžíšek (1981) upozornil na fakt, že často děti podléhají při volbě povolání přání rodičů, které nemá nic společného s nadáním, školní zralostí nebo zájmech dítěte. Rodiče často vychází ze své vlastní ctižádosti, předsudků ale i jiných nahodilých důvodů. Mnoho zahraničních studií, jako například Clark, Horan (2001), potvrdilo, že i když jsou rodiče nejdůležitějším faktorem při volbě povolání, nejsou adekvátně informováni, jak dětem pomáhat. Dle Šťastnové, Drahoňovské (2012) se 25% ZŠ a SŠ žáků identifikuje s profesí rodičů nebo někoho z rodiny. U žáků ZŠ chce 8% vykonávat otcovu profesi a 2,5% matčinu profesi, nejčastěji jde o vysokoškolské vzdělání a řemesla. U žáků SŠ chce téměř 8% vykonávat otcovu profesi a více jak 3% matčinu profesi. Významnější roli při výběru povolání hraje širší rodina, kterou se inspiruje 15% žáků ZŠ a 14% žáků SŠ.

2.1.2 Škola Škola je při volbě povolání velmi důležitá, protože pomáhá dětem utvářet reálný profesní cíl a perspektivu. Hlavním cílem školy je, aby žáci byli schopni samostatně a zodpovědně rozhodovat o své profesi. Mertin (2002) se domnívá, že úkolem školy je vybavit žáka kompetencemi, aby dokázal efektivně využít poradenské služby, uvědomil si, které faktory z oblasti práce a vzdělávání je třeba při volbě povolání brát v úvahu a jak je hodnotit a získat o nich informace. Škola má tedy žáka naučit hlavně sebepoznání, reálnému sebehodnocení a pochopení svých hranic, aby se mohl snadno orientovat ve světě práce a vzdělávání. Od roku 2002 byl vydán metodický pokyn MŠMT, který do vzdělávacího programu Základní škola zařadil vzdělávací oblast Výchova k volbě povolání. Tato oblast má u žáků vytvořit dovednosti důležité při plánování vlastní budoucnosti. Připravuje žáky na přechod ze základní školy na střední školu a do zaměstnání. Žáci se učí optimálně posuzovat své možnosti vzhledem k požadavkům trhu práce. Dalším kurikulárním dokumentem, který připravuje žáky základních škol na budoucí povolání je Rámcový vzdělávací program a to vzdělávacím oborem Člověk a svět práce. Jeho cílem je připravit žáky na první volbu povolání, tedy orientovat se v nabídkách vzdělávání na středních školách. Učí žáky o pracovních činnostech ve vybraných profesích, orientovat se v poradenských službách a posoudit individuální možnosti při rozhodování o volbě vhodného povolání. Škola je tedy pro žáky partnerem, který umožňuje žákům si vyzkoušet svět práce a dospělosti a převzít odpovědnost za vlastní rozhodování. Škola poskytuje žákům a rodičům také služby profesního poradenství. Dle Drahoňovské, Eliáškové, (2011) se žáci i rodiče nejčastěji obrací na výchovného 14

poradce. Žáci s žádostmi o informace o dalším studiu, testování svých zájmů a schopností a žádají o doporučení vhodného studijního nebo učebního oboru. V případě potřeby se žáci mohou obrátit i na další specializované služby a odbornou péči, například v pedagogicko-psychologické poradně.

2.1.3 Vrstevnická skupina „Vrstevnická skupina představuje děti nebo mladistvé přibližně stejného věku. Může to být kolektiv se společensky schvalovanými cíli a normami, ale také společensky a výchovně nežádoucí, v krajním případě delikventní skupina.“ (Čáp, 1993, str. 286) První kontakty s vrstevníky dítě prožívá na dětských hřištích. Úspěch při prvních kontaktech je velmi důležitý. Pokud dítě nedokáže navázat sociální kontakt v dětství, mívá stejné potíže i ve starším věku. Skupina vrstevníků je pro dítě školního věku přirozeným prostředím, ve kterém hledá naplnění svých přání a tužeb, přátele, první lásky a vyplnění volného času. Skupina vzniká buď formálně, např. školní třída, kroužek, nebo neformálně a to tak, že si dítě vybere okruh svých kamarádů a vytvoří partu. Děti, které něčím vynikají, se můžou stát vůdcem skupiny a ostatní děti je poté napodobují.

2.1.4 Média Média jsou zdrojem inspirace, ale také nebezpečných vlivů. Rozlišujeme dva základní mediální zdroje, internet a televizi. Sak (2004) ve svých výzkumech zjistil, že v roce 2000 poprvé pokleslo sledování televize u dětí a ve výzkumu z roku 2002 se tento trend potvrdil. Do popředí zájmu se dostal internet. Dnešní děti nejčastěji sledují seriály, reality show a hodiny tráví na facebooku. Při svých hodinách se často snažím odkazovat na nějakou knihu nebo film. O knihách žáci většinou ani neslyšeli, což jsem očekávala, ale byla jsem velmi překvapena, když jsem zjistila, že žáci neznají ani filmy. Obsahy seriálů Comeback, kriminálka Miami, reality show Prostřeno, Jste to, co jíte nebo Partičky mi ale s přehledem povypráví. Kraus, Poláčková (2001) zjistili, že virtuální realita narušuje přirozené lidské procesy, např. sociální učení. Média vytváří virtuální realitu, která poškozuje jedince v jeho chápání skutečnosti a ten pak nedokáže rozlišit podstatné od nepodstatného. Děti si neuvědomují, že žijí ve světě falešných představ, kde můžou dosáhnout všeho, co chtějí a přitom vůbec nepřemýšlí, jestli to opravdu potřebují a jakou daň za to platí. Stále častěji se objevují případy závislostí na virtuální realitě. Lidé, kteří nejsou úspěšní v reálném životě, utíkají do toho virtuálního, aby se mohli cítit plnohodnotně. 15

Tragédií je, že tito lidé se odsuzují k osamocení, protože si svým počínáním velmi silně poškozují existující sociální vazby. Internet se tak stává pastí pro psychicky nezralé nebo nestabilní jedince. On-line hry nahrazují sociální vztahy, které jedinec v reálném světě nemá. Dnes už nejde o samotné hraní hry, ale o to setkat se s jinými postavami a chatovat. Úroveň takových rozmluv je po gramatické stránce velmi nízký. U některých rozmluv přemýšlíte, jestli jsou vůbec česky. Děti úplně ztrácí schopnost používat diakritiku, pravopis nebo interpunkci. Pod vlivem takových debat potom píšou zápisy do sešitu, omluvné e-maily a moc se diví, když jim něco vytkneme. Celková úroveň českého jazyka u žáků alarmujícím způsobem klesá. Internet byl vytvořen proto, aby lidé měli přístup k informacím, což je jeho největší kladná vlastnost. Naši žáci nejsou schopni tyto informace ani najít natož využít. Počet kladných způsobů využití je ale výrazně převýšen zápornými. Kromě již zmiňovaného nebezpečí závislosti, je na internetu velké množství závadných osob, které můžou nevratně psychicky poškodit dítě. Tyto případy se také objevují stále častěji. Televize je také médium, které má velmi špatný vliv na vývoj dítěte. Dle Švábové (2010) mezinárodní výzkumy ukazují, že s výjimkou sportu je úroveň všeobecných vědomostí tím nižší, čím vyšší je doba denně strávená u televize. Časté sledování televize má také vliv na vyjadřovací a matematické schopnosti dětí. Mluvit se děti naučí pouze při komunikaci s rodiči, což při sledování televize neprobíhá. Největší zásah má televize do rozvoje dětské fantazie. Dostál (2003) upozornil, že televize ovlivňuje i míru kreativity v dospělosti. Obrazy získávané z televize jsou příliš hotové a nijak nepodněcují ani nerozvíjí fantazii. S fantazií souvisí i pozdější schopnost hlubokého citového prožívání a empatie. Děti tak ztrácí nejen možnost hluboce milovat a vžít se do druhého, ale i předvídat a řešit nečekané situace.

2.2 Vzory při výběru povolání 2.2.1 Vzory v rodině V rodině jsou největšími vzory rodiče nebo starší sourozenci. Od nich přejímají děti modely chování a tráví s nimi nejvíc času. Kladné vzory se uplatňují pouze ve fungující a harmonické rodině, kdežto v nefungující rodině se přejímají vzory sobecké, přinášející úspěch. V diplomové práci Švábová (2010) definuje otce pro chlapce jako životní vzor a pro dívku jako první mužský partner. „Chlapec se těžko bude orientovat v tom, co je 16

správně mužské chování, nebude–li v rodině vystaven přímému vlivu otce či jiného muže.“ (Matoušek, 1997, str.8) V případě otců je nejdůležitější výchova vlastním příkladem. Otec je vzorem hlavně v chování k ženám a řešení vyhrocených situací. Jako vzor je nezastupitelný. Stejně důležitý je i vzor matky. Hlavně pro dcery. „Dívka se těžko stane vyrovnanou, společensky kompetentní ženou, nemá-li v dětství na očích matku či její náhradu.“ (Matoušek, 1997, str.8) Matka ukazuje dceři, jak se chovat k mužům a dětem. Pokud je matka láskyplná a starostlivá, bude se tak chovat i její dcera. Převzetí vzoru platí i pro starostlivost o vlastní zevnějšek a čistotu v domácnosti. Rodiče jsou pro děti nejdůležitějším vzorem. Ukazují jim čestnost, pravdomluvnost, slušnost, přátelství, a lásku. Pokud sami rodiče lžou, utíkají od povinností nebo se nechovají slušně, děti převezmou i tyto špatné vzory. Stále častěji se v praxi ukazuje, že děti budou ve škole lhát, nerespektovat autority, popřípadě zesměšňovat spolužáky, pokud se arogantně chovají i jejich rodiče. Takové děti se velmi těžko převychovávají, protože rodiče je většinou v jejich chování podporují a naopak osočují učitele ze zaujatosti proti jejich dítěti. Třídní schůzky tak dnes nejsou důležité pro informování rodičů o prospěchu a chování dítěte, ale pro pochopení výchovných vzorů a tedy i závadného chování dítěte pro učitele.

2.2.2 Vzory ve škole Ve škole je nejdůležitějším a jediným vzorem učitel (vychovatel). Pokud má učitel děti rád a má přirozenou autoritu, pak děti od něj převezmou vzory chování. Učitel tak musí dbát na svůj osobností rozvoj. Učitel musí stejně jako rodič jít žákům příkladem. Důležité je, aby si učitel dokázal u dítěte získat důvěru. Sokrates řekl, že dítě se učí od učitele, kterého má rád. Tato důvěra se dá získat hlavně spravedlností a rovným přístupem ke všem žákům. Pokud učitel vstupuje do třídy s odporem k dětem, má velmi malou naději na získání důvěry od žáků. Je tedy důležité, aby učitel měl svoji profesi opravdu rád. Setkala jsem se také s názorem, že rodiče nemusí dítě vychovávat, protože to za ně udělají ve školce a ve škole. Myslím si, že tento moderní přístup rodičů k výchovné funkci školských zařízení není zdravý. Mladí lidé, kteří se dostávají na naši školu, kde se dodržují standardní pravidla slušného chování, jsou jimi často velmi rozladěni. Nechápou, proč nemůžou kouřit v prostorách školy, proč musí psát domácí úkoly a zápisky v hodinách, dokonce i proč se vlastně musí učit. Lenost a nedostatek sociálního chápání dnešních dětí je zarážející. 17

2.2.3 Vzory ve vrstevnické skupině „Každá osoba ovlivňuje a každá je ovlivňována jinou osobou…“ (Řezáč, 1998, str. 158) Ve vrstevnické skupině je tento vliv mnohonásobný. Mladší děti touží mít stejné věci jako jejich kamarádi. Starší děti slyší, jak jejich kamarádi reagují na pravidla autorit a toto chování přejímají, zvlášť pokud je nastaví vedoucí skupiny. Hlavním vzorem je tedy vedoucí skupiny. Velmi nebezpečné je, pokud se dítě dostane do skupiny, která má problémy s chováním a sociálně-patologickými jevy. Může přebírat negativní vzorce chování. Poté i dobře vychované dítě může podlehnout drogové závislosti či jiné závadné činnosti. Vrstevnické skupiny mají tedy velký vliv na rozvoj osobnosti dítěte. Dle Krause (2008) život v těchto skupinách přináší situace, kdy dochází ke konfrontaci názorů, které mají svůj původ v rodinách jednotlivých příslušníků, ale také ve škole.

2.2.4 Vzory v médiích Vzory z médií můžou děti čerpat hlavně z televize. Mezi kladné vzory patří různí hrdinové. Klasičtí hrdinové zachraňující život druhého bez ohledu na svůj, jsou minulostí. Dnešní hrdinové jsou arogantní, egoističtí, žijí pro peníze a moc. Hrdinské filmy jsou čím dál víc brutálnější a ztrácí hloubku. Dalšími vzory můžou být představitelé masové zábavy, zpěváci, herci, sportovci, komici a jiní, které denně vidíme v televizi nebo v novinách. Kraus, Poláčková (2001) upozornili, že dochází k inflaci informací a poklesu jejich kvality, k napodobování vzorů, které ve většině případů nemohou být seriózním modelem života. Dochází tak k ohrožení mravní integrity i soudnosti dětí. Důležité je proto pečlivě dětem vybírat, na co se dívají a o sledovaných pořadech s dětmi mluvit. Dobře vybraný pořad v dětech může vyvolat touhu po poznání, lásku k přírodě nebo chuť naučit se hrát na hudební nástroj. Správně zvolený pořad může přinést i kladné vzory.

18

3 Situace na SŠGS Přerov, Šířava 7 Odkládání ukončení studia na střední škole, přestupy mezi obory a školami a úplné ukončování studia jsem analyzovala na SŠGS Přerov, Šířava 7. K dispozici jsem měla interní statistické údaje o počtech žáků ve školních letech 2002/2003 až 2012/2013, jejich pohybech a důvodech pohybů. Tato data jsem zpracovala v podkapitole 2.2. Podrobné číselné údaje jsou uvedeny v příloze A, příloze B a příloze C.

3.1 Studijní a učební obory na SŠGS Přerov, Šířava7 Střední škola gastronomie a služeb Šířava 7, Přerov je zaměřena na výchovu a vzdělávání žáků a studentů: a) ve 2 studijních oborech: Hotelnictví a Kosmetické služby, b) ve 4 učebních oborech: Kadeřník, Kuchař-číšník, Cukrář a Prodavač, c) pro zájemce je otevřen i nástavbový denní a dálkový studijní obor Podnikání. Data, která jsem získávala ze školních statistik a poté zpracovala, jsou zaměřena na všechny studijní a učební obory a také na první ročník nástavbového denního studia. Učební a studijní obory se v průběhu 10 let měnily. Důležitá jsou číselná data, jejichž výpovědní hodnota těmito změnami není nijak ovlivněna.

3.2 Počty žáků a studentů na SŠGS Přerov, Šířava 7 Na SŠGS Přerov, Šířava 7 jsem využila záznamy o počtech studentů v období 10 úplných školních let a počty žáků v tomto školním roce platné k 15. září 2012, což je zobrazeno v grafech č. 2 až č. 10. Zkoumala jsem také důvod pohybu žáků ve školních letech 2004/2005 až 2011/2012, dřívější záznamy nejsou přístupné. Tato data jsou zobrazena v grafu č. 11. Následující graf ukazuje počty žáků a studentů za posledních 10 let. Na něm je vidět, jak postupně klesají počty žáků a studentů na naší škole. Pokles přímo souvisí s poklesem počtu dětí v populaci a upřednostňování gymnázií a ekonomicky zaměřených středních škol. Jediný rozdíl je u čtvrtých ročníků, spojených s prvním ročníkem nástavbového denního studia, kde počet studentů stoupá. Tento růst je způsoben otevřením studijního oboru Kosmetické služby.

19

Graf č. 2: Počty žáků ve všech ročnících v období školních let 2002/2003 až 2012/2013. 240 210 180 150 120 90 60 30 0

1.ročníky

2.ročníky

3.ročníky

4.ročníky

Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7

3.2.1 Počty žáků podle věku v daných ročnících Pro můj výzkum jsou podstatnější data, která udávají počty žáků narozených v určitých ročnících. Do grafu jsem zaznamenala počty žáků narozených v ročnících, které odpovídají danému ročníku v daném školním roce. Tyto údaje můžou být mírně zkreslené díky tomu, že školní roky neodpovídají kalendářním letům. V daném ročníku se můžou objevit žáci narození v kalendářním roce, který odpovídá školnímu roku, ale přesto je žák o „rok starší“. Na data uvedená v grafech je tedy nutno se dívat jako na ilustrační údaje. Přesná data jsou uvedena v příloze A, příloze B a příloze C. Graf č. 3: Porovnání věku žáků v 1. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013.

1.ročníky 20 15 10

5 0

O 1 rok starší

O 2 roky starší

O 3 a více let starší


20

Graf č. 4: Počet žáků v 1. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013 uvedený v procentech. 100 80 60 40 20 0

odpovídající věk

O 2 roky starší

0 víc jak o 3 roky starší


Na těchto grafech je znatelný nárůst starších žáků a to všech nehledě na jejich ročník narození. Procentuálně se vymyká letošní školní rok, kde je pouze 75,5% žáků a studentů v odpovídajícím věku oproti 94% ve školním roce 2002/2003. Stejně zarážející je i procento žáků a studentů starších o 2 roky, které v letošním školním roce dosahuje 18%, tedy téměř pětiny všech žáků a studentů v prvních ročnících.

Graf č. 5: Porovnání věku žáků ve 2. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013.

2.ročníky 14 12 10 8 6 4 2 0

O 1 rok starší

O 2 roky starší


21


Graf č. 6: Počet žáků ve 2. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013 uvedený v procentech. 100 80 60

40 20 0


O 2 roky starší



Ve druhých ročnících se neustále mění počet starších žáků a studentů, kteří jsou starší o 1 rok, ale v průměru se stále udržují na podobných hodnotách. Znatelný je ale nárůst žáků a studentů, kteří jsou o 2 a více let starší. Kde z průměrných 7% vzrostl jejich počet na 15% v tomto školním roce. Tento jev může být způsoben odchodem převážně žáků po prvním ročníku na jinou střední školu nebo opakováním některých žáků a studentů prvního ročníku.

Graf č. 7: Porovnání věku žáků ve 3. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013.

3.ročníky 15 10

5 0

O 1 rok starší

O 2 roky starší


22


Graf č. 8: Počet žáků ve 3. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013 uvedený v procentech. 100 80 60 40 20 0


O 2 roky starší



Ve třetích ročnících je situace podobná jako v ročnících prvních. Ve školním roce 2002/2003 byl počet žáků a studentů v odpovídajícím věku 95,5% a v tomto školním roce je to pouze 81%. Opět je téměř pětina žáků ve třetích ročnících starší. Procentuálně se vymyká tento školní rok v počtech studentů starších o 2 roky, které oproti předcházejícím rokům stouplo na 15%.

Graf č. 9: Porovnání věku žáků ve 4. ročnících a v 1. ročníku nástavbového denního studia na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013.

4.ročníky 5 4 3 2 1 0

O 1 rok starší

O 2 roky starší


23


Graf č. 10: Počet žáků ve 4. ročnících a v 1. ročníku nástavbového denního studia na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013 uvedený v procentech. 100 80 60 40 20 0


O 2 roky starší



Čtvrté ročníky jsou naprosto jedinečné. Během 10 let se výrazně měnila struktura studijních oborů, počet otevřených tříd a tím i počet studentů. Nelze proto jednoznačně vysledovat růst starších studentů v posledním ročníku.

3.2.2 Důvody pohybů žáků v jednotlivých školních letech V následujícím grafu jsou uvedeny důvody pohybů žáků v jednotlivých školních rocích. Z dostupných dat jsem dokázala stanovit 6 nejčastějších pohybů žáků: 1) Přerušení studia, 2) Opakování ročníku, 3) Změna oboru studia, 4) Ukončení studia z vůle žáka nebo studenta a jeho zákonných zástupců, 5) Přestup na jinou střední školu, 6) Nucené ukončení studia z důvodů neomluvené absence nebo z důvodů nesplnění studijních podmínek, např. neúspěchu u závěrečných zkoušek nebo nedostavení se k závěrečným a opravným zkouškám. Všechny údaje jsou uvedeny v procentech a zasahují až do roku 2004/2005, ve kterém byly zaznamenány první údaje o pohybech žáků do elektronického školního systému. Zajímavostí je, že během let roste počet žáků a studentů, kteří přestupují z jednoho oboru studia do druhého v rámci školy. Dříve studium rovnou ukončovali nebo přestupovali na jinou školu. Zjistila jsem také, že důvody přerušení studia jsou 24

nejčastěji zdravotní. S postupem let klesá počet dívek, které přerušují studium z důvodu péče o dítě, přesto i v dnešní době otěhotní alespoň jedna dívka během školního roku. Těhotenství je typické u starších žaček a dívek ze sociálně slabých rodin.

Graf č. 11: Důvody pohybů žáků v období školního roku 2004/2005 až školního roku 2011/2012.

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

přerušení studia

opakování ročníku

změna oboru

dobrovolné ukončení studia

přestup na jinou školu

nucené ukončení studia


Na grafu je vidět, že po celou sledovanou dobu, dominuje jako důvod dobrovolné ukončení studia následované přestupem na jinou školu. V posledních čtyřech letech stoupá počet žáků, kteří změnili obor v rámci naší školy. A po celou sledovanou dobu klesá počet žáků, kteří studium přerušili.

25

4 Případové studie žáků naší školy V této kapitole se zaměříme na Střední školu gastronomie a služeb Přerov, Šířava 7 a na její studenty podrobněji. Hlouběji prozkoumáme jejich motivy k prodlužování studia. K tomu nám poslouží silný nástroj kvalitativního výzkumu, případová studie.

4.1 Případová studie Případová studie patří mezi metody kvalitativního výzkumu a Olecká, Ivanová (2010) ji definují jako intenzivní studium jednoho případu, situace, člověka či nějakého problému. Dle Hendla (2005) je osobní případová studie podrobný výzkum nějakého aspektu u jedné osoby. Důležité je věnovat pozornost minulosti, kontextu příběhu a postojům, které utvářely okolnosti rozhodování v daném životním kroku. Zkoumají se možné příčiny, procesy a zkušenosti, které mají s tímto krokem nějaký vztah. Případová studie nám tedy pomáhá snadněji pochopit nějakou situaci, která je většinou jedinečná. Díky ní se můžeme ponořit do hloubky tohoto problému a odpovědět na otázku: „proč se to děje?“ Jako každá metoda kvalitativního výzkumu se zakládá na určitém postupu. „Výzkum pomocí případové studie skládá z následujících kroků, které jsou ve vzájemné interakci: 1. Určení výzkumné otázky. Volí se nějaký jev, k němuž se bude výzkumník vztahovat v průběhu výzkumu. Zaměření výzkumník specifikuje určením účelu studie a pomocí výzkumných otázek. 2. Výběr případu, určení metod sběru a analýzy dat. Během fáze plánování výzkumník určí, jak vybere případ, jaké použije techniky sběru a analýzy dat. Jestliže bude pracovat s více případy, každým případem se zabývá samostatně. (…) Rozvažuje také základní postup analýzy dat. 3. Příprava sběru dat. Protože se v případové studii generuje mnoho dat, je zapotřebí připravit jejich organizaci v nějaké databázi. (…) Je nutné předjímat problémy při sběru dat a připravit opatření pro jejich řešení. 4. Sběr dat. Sběr dat provádí výzkumník systematicky a pomocí mnoha zdrojů. (…) Provádí přepis dat do počítače, označuje a indexuje data tak, aby je mohl vyhledávat. 26

5. Analýza a interpretace dat. Výzkumník zkoumá data a hledá propojení mezi nimi a výzkumnými otázkami. Zůstává otevřený nečekaným aspektům dat. (…) Provádí analýzu uvnitř jednotlivých případů a porovnává data mezi případy. Tato fáze se prolíná se sběrem dat. 6. Příprava zprávy. Cílem je vykreslit a přiblížit případ v jeho komplexnosti a umožnit čtenáři kriticky posoudit průběh studie. (…)“ (Hendl, 2005, str.113 – 114) Výzkumné otázky jsem si nadefinovala na začátku výzkumu a uvedla na úvod své práce. Základní data o počtu studentů, jejich věku a vzdělávací historii jsem získala z databáze naší školy. Z těchto dat jsem získala i důvody k pohybům žáků a studentů v průběhu uplynulých 10 školních let. Ze statistických údajů naší školy mi vzniklo šest nejčastějších důvodů pohybů žáků a studentů, ale znala jsem i případy, které se těmto mým statistikám vymykaly. Od těchto žáků jsem se proto chtěla dovědět nějaké podrobnosti o jejich opakovaných neúspěšných životních volbách. Odpovědi jsem získávala z rozhovorů s vybranými studenty a jejich životní příběhy jsem zaznamenala v případových studiích. Některé doplňující informace jsem získala od kolegyň, které jsou třídními učitelkami zkoumaných žáků a studentů nebo jsem využila znalost problematiky u výchovné poradkyně. Přepis rozhovorů je uveden v příloze D. Žáky a studenty jsem si vybírala podle věku, tj. zajímali mě hlavně žáci, kteří se blíží hranici 20 let a podle jejich vzdělávací historie, která je dostupná v databázi naší školy. Čím pestřejší vzdělávací historie, tím mě daný žák nebo student víc zaujal. Otázky jsem připravila tak, abych se mohla zaměřit na základní témata: -

dětské sny o budoucí kariéře

-

zájmy a koníčky během života

-

rodina a rodiče a jejich vliv na žáka či studenta

-

partner a vrstevnické skupiny a jejich vliv na žáka

-

důvod k prodlužování studia

Před samotnými rozhovory jsem si připravila „tabulku“ se základními informacemi, které jsem získala z databáze naší školy a která tvoří u každého případu vstupní informace. Většinou mi sami žáci a studenti tyto informace povyprávěli, ale pro některé je toto téma velmi citlivé a byla jsem velmi ráda, že některé informace můžu získat alespoň od jejich třídní učitelky nebo výchovné poradkyně.

27

Pro svoji kazuistickou studii jsem si vybrala pět nejzajímavějších studentů. Jako první jsem zvolila jednu dívku, která patří mezi dobré studenty naší školy, ale která si prodloužila studium díky svému strachu z jediného předmětu na první střední škole a poté díky těhotenství. Druhý případ je mladý muž, který chtěl splnit své dětské sny a bohužel neuspěl. Třetí případ je chlapec, který nemá o nic zájem, všechno ho neuvěřitelně nudí a je typickým případem žáka bez jasné vize o budoucnosti. A posledními případy jsou dívky, které se zacyklily v nekonečném kole změn oborů studia a práce. Jsou si hodně podobné, ale přesto stojí obě za zmínku.

4.1.1 „Nechci, aby se za mě můj syn styděl.“ (Anna) Ročník narození: 1989 Ročník, který při rozhovoru studuje: 1. Vzdělání matky: střední s výučním listem Vzdělání otce: základní Profese matky: švadlena (vyučena v oboru) Profese otce: železničář Vzdělávací a profesní historie Anny: 1. 9. 2004 – 3. 1. 2007 OA a jazyková škola, studijní obor: studium ukončeno 4. 1. 2007 – 10. 4. 2007 Pracovní úřad 11. 4. 2007 – 31. 8. 2007 Brigády 1. 9. 2007 – 6. 2. 2008 SŠGS Šířava 7, učební obor: Prodavač 7. 2. 2008 – 31. 1. 2010 přerušení studia z důvodu péče o dítě 1. 2. 2010 ukončení studia 1. 9. 2011 – dosud SŠGS Šířava 7, studijní obor: Hotelnictví Anna jako malá snila o profesi učitelky nebo o nějaké práci v kanceláři. Hrávala si s papíry a opravovala písemky. Dnes je jejím snem vlastnit hotel. Pokud se tento sen nevyplní, ráda by pracovala jako recepční nebo provozní v hotelovém zařízení. Když se na základní škole rozhodovala, co bude dělat, zaměřila se na jazyky a kancelářskou práci, které ji bavily. Po domluvě s rodiči se přihlásila na obchodní akademii, na které úspěšně studovala 2 roky. Třetí rok byl pro ni kritický. Z účetnictví ji začala učit nová učitelka, která byla přísnější než dřívější učitelka. Anně chyběly základy a účetnictví se proměnilo v noční můru. Ztratila sebedůvěru ve své schopnosti a přes přání rodičů a rady učitelů ze školy odešla. V té době chodila s chlapcem, který měl pouze základní vzdělání, a bylo mu jedno, jestli Anna ze školy odejde. Dnes přiznává, že pokud by měla přítele, který by ji od ukončení studia odrazoval, zvážila by své rozhodnutí a školu se pokusila dokončit. Rodiče s tímto Anniným rozhodnutím velmi nesouhlasili a snažili se ji přimět „po 28

dobrém i po zlém“ k dokončení obchodní akademie, ale nakonec se s tím smířili a dceru dále podporují. Po ukončení studia se zapsala na úřad práce a hledala nějaké zaměstnání. Nakonec našla brigádu v obchodě jako prodavačka. Tehdy ji napadlo, že se může prodavačkou i vyučit. Nastoupila tedy na obor prodavač na naší škole. Po nástupu do školy přišel další zlomový okamžik. Anna zjistila, že je těhotná. Chodila do školy ještě půl roku a pak porodila syna, o kterého se pečlivě stará. Syn se pro ni stal vším. Anna se začíná zamýšlet nad svou budoucností. Přerušení oboru je školou povoleno pouze na 2 roky. Anna nemá hlídání a syn je ještě příliš malý na docházku do mateřské školy. Ve škole zařizuje ukončení studia. Její přítel ji i syna opustil. Anna tedy přemýšlí, co dál. Rozhodne se přihlásit se znovu na střední školu, až syn začne chodit do školky. K tomuto rozhodnut jí přiměje vědomí, že otec dítěte má pouze základní vzdělání a i ona má zatím jen základní vzdělání. Vzpomněla si na své dětství a na to, jak se styděla, když někde musela přiznat, že její otec má jen základní vzdělání. Tato vzpomínka je pro ni silou, která ji žene za vyšším vzděláním. Nechce, aby se musel její syn za oba své rodiče stydět. Jakmile nastoupil její syn do mateřské školy, nastoupila Anna na naši školu, tentokrát do studijního oboru Hotelnictví. Patří mezi nejlepší studenty. Jak sama říká: „učení mi jde tak nějak samo od sebe, přestože jsem dřív měla všechno spíš našprtané“. Je příkladem pro všechny spolužáky, kteří ji respektují a všichni učitelé ji obdivují za její vyrovnanost a skvělé studijní výsledky.

4.1.2 „Zpěvem jsem se neuživil, tak budu aspoň kadeřník.“ (David) Ročník narození: 1992 Ročník, který při rozhovoru studuje: 1. Vzdělání matky: střední s maturitou Vzdělání otce: střední s výučním listem Profese matky: úřednice Profese otce: stolař/truhlář Vzdělávací a profesní historie Davida: 1. 9. 2007 – 30. 6. 2011 SŠ zdravotnická, studijní obor: Zdravotní asistent, studium ukončeno 1. 9. 2011 – dosud SŠGS Šířava 7, Přerov, učební obor: Kadeřník David chtěl být jako malý kluk truhlářem po tatínkovi nebo učitel. Obě povolání ale s věkem ztratily pro Davida přitažlivost. V období rozhodování kam na střední školu, David neměl žádnou představu o svém budoucím povolání a tak poslechl radu svých spolužaček a přihlásil se na zdravotní školu. 29

Zdravotní školu zvládal vcelku bez komplikací, dokud nezačal snít svůj sen. Chtěl být zpěvákem a tak během svého působení na zdravotní škole zkoušel zpívat „profesionálně“. Začal se tímto povoláním živit. Odstěhoval se od rodičů a vytvořil si vlastní zázemí pro sebe a svého přítele. Velmi rychle ale zjistil, že toto povolání je drsná realita, která vyžaduje obrovskou dřinu a známého manažera. Ani jedno David neměl. Jeho sen ho však nestál jen velké zklamání z neúspěchu, ale také jeden rok na střední škole. Musel totiž kvůli velké absenci a špatným známkám opakovat třetí ročník. Toto období pro něj předznamenalo další životní zlom. Uvědomil si, že ho tato profese vlastně vůbec nebaví a rozhodl se přihlásit na naši školu na obor kadeřník. Rodiče byli velmi rozhořčeni jeho rozhodnutím, po čtyřech letech odejít ze střední odborné školy na střední odborné učiliště. Ale dnes jsou docela rádi, že jejich syn tento závažný životní krok zvládl a na nové škole je spokojený. Rodiče tedy Davida nakonec podporují, ale trochu komplikovanější je to s jeho přítelem. „No, on je taky kadeřník, takže mi spolu soupeříme, takže na jednu stranu je rád a na druhou stranu asi ne úplně. Protože se předháníme, kdo je v tom lepší.“ Davidův přestup na novou školu přinesl spoustu nových kamarádů, mírný návrat zpět do puberty, ale také nečekané postavení premianta třídy a velmi nadaného kadeřníka, který motivuje k lepším výkonům své spolužáky v hodinách odborné výuky i ostatní učně na praxi. Mezi žáky i učiteli je velmi oblíben a je na něm patrné, že si dokázal prožít dobré i zlé a je vděčný, že zrovna teď je pro něj vše dobré. Čeká ho několik velkých soutěží a pevně věřím, že díky svému talentu zvládne všechny v tom nejlepším možném výsledku.

4.1.3 „Nějak jsem zapomněl, že mám závěrečné zkoušky.“ (Emil) Ročník narození: 1991 Ročník, který při rozhovoru studuje: 1. Vzdělání matky: střední s výučním listem Vzdělání otce: střední s maturitou Profese matky: pracuje v lahůdkách Profese otce: dělník v továrně na výrobu optických zařízení Vzdělávací a profesní historie Emila: 1. 9. 2007 – 31. 8. 2008 SŠGS Šířava 7, Přerov, učební obor: Kuchař – číšník, studium ukončeno na vlastní žádost 1. 9. 2008 – 31. 8. 2011 SŠGS Šířava 7, Přerov, učební obor: Prodavač, studium ukončeno z důvodu nedostavení se k závěrečné zkoušce oboru Prodavač.

30

1. 9. 2011 – 28. 8. 2012

SŠGS Šířava 7, Přerov, učební obor: Kadeřník, studium ukončeno z důvodu nedostavení se k opravné zkoušce z Občanské nauky.

Od malička chtěl být Emil řezbářem a ze dřeva vyrábět velké sochy. Pak také snil o povolání podnikatele. Jednou na Vánoce dostal živého koně, tak se o něj dlouhá léta staral a uvažoval o nějaké profesi u zvířat. Nakonec ani řezbář ani chovatel nevyhráli a Emil zkusil štěstí na oboru kuchař – číšník. Těžká praxe Emila odradila spolu se zdravotními komplikacemi, které mu při praxi způsobovaly závratě a tak se rozhodoval, kam by mohl přestoupit. Nakonec si vybral obor prodavač a ten zvládl tři roky úspěšně studovat. Občas měl výchovné potíže, ale chyběly mu už jen závěrečné zkoušky. Během třetího ročníku se navíc rozhodl, že ještě do práce nepůjde, ale zůstane na naší škole na oboru kadeřník, kam byl opravdu přijat. Závěrečné zkoušky z oboru prodavač Emil neudělal. „Já nevím, prostě sem si ve 4 hodiny odpoledne říkal, kurňa, měl sem být na zkouškách.“ Rodiče byli na Emila za jeho nezodpovědnost velmi rozčílení, ale dnes jsou v podstatě rádi a dokonce Emilovi domlouvají zákazníky, své známé. Emil je touto příhodou také rozladěn a mrzí ho, že nedokázal tři roky studia nějak zhodnotit. A tak nastoupil v dalším školním roce na kadeřníka bez dokončeného středního vzdělání a v téměř 20 letech. Už na začátku školního roku ale Emil prohlašuje: „druhé pololetí už tady nebudu.“ Zmýlil se o půl roku. Pololetí zvládl, ale první ročník nedokončil opět kvůli své nezodpovědnosti. Od začátku docházky na naší škole se projevoval jeho odmítavý postoj k autoritám. Měl neustálé výchovné potíže, narušoval výuku a ke všem učitelům se choval drze. O jeho dalším působení nemáme zprávy.

4.1.4 „Když já pořád nevím, co bych chtěla dělat.“ (Stáňa) Ročník narození: 1991 Ročník, který při rozhovoru studuje: 1. Vzdělání matky: střední s výučním listem Vzdělání otce: střední s výučním listem Profese matky: nezaměstnaná Profese otce: čalouník Vzdělávací a profesní historie Zity: 1. 9. 2007 – 21. 11. 2007 SŠGS Šířava 7, Přerov, učební obor: Kadeřník Studium ukončeno 22. 11. 2007 – 26. 5. 2008 Úřad práce 31

27. 5. 2008 – 31. 8. 2008 1. 9. 2008 – 3. 11. 2009

4. 11. 2009 – 13. 10. 2010 14. 10. 2010 – 11. 11. 2010 12. 11. 2010 – 31. 8. 2011 1. 9. 2011 – 24. 1. 2012 30. 1. 2012 – 31. 8. 2012 1. 9. 2012 – dosud

doma Střední odborná škola, studijní obor: Obchodně podnikatelská činnost Studium ukončeno Úřad práce Zaměstnání v soukromé firmě v místě bydliště Úřad práce SŠ hotelová a služeb, učební obor: Kuchař – číšník Studium ukončeno Úřad práce SŠGS Přerov, Šířava 7, učební obor: Prodavač

Stáňa se jako malá holčička chtěla starat o psy. Chvíli uvažovala i o veterinární fakultě, ale nakonec si nic z toho nevybrala. V 9. třídě netušila, co si má zvolit za své povolání a tak se podřídila své nejlepší kamarádce a šla na stejnou školu jako ona. Brzy zjistila, že ji tento obor nebaví, měla dokonce problémy s chováním, a proto ze školy po 2 měsících odešla. Nestihla už tedy přejít na jinou školu a přihlásila se na Úřad práce. Při této první změně měla plnou podporu obou rodičů i partnera. Další rok se přihlásila na gymnázium, ale na něj nebyla přijata. Zkusila se přihlásit i na školu v okolí svého bydliště, kam přijata byla a mohla začít znovu na studijním oboru. První rok propadla z matematiky a musela dělat opravné zkoušky. Ty nezvládla, takže musela opakovat ročník. Ocitla se v nové třídě, kde si nenašla žádné kamarády, matematika ji pořád nešla a tak to opět vzdala a odešla ze školy. V této době začíná mít problémy s kontaktem se svojí matkou, která se na ni zlobí za časté přestupy. Opět v listopadu se nahlásila na Úřad práce, kde byla vedena rok. Zkusila si najít práci, ale v ní vydržela jediný měsíc a opět se ocitla na pracovním úřadě. Přemýšlela, co by chtěla v životě dělat. Rozhodla se, že zkusí nějaké užitečné povolání a přihlásila se na kuchaře – číšníka na hotelové škole. Bohužel dokázala si velmi brzy znepřátelit mistrovou i díky svému nevhodnému chování. Brzy tedy opět odešla, tentokrát po prvním pololetí. Po této události se s ní matka přestala jakkoliv kontaktovat. Otec, u kterého Stáňa žije, jí dal poslední šanci, aby přestoupila. Toto období je pro Stáňu velmi ponižující. Její přítel se rozhoduje, jestli se s ní rozejde, protože jeho rodiče na něj silně tlačí, aby se s dívkou bez jasné vize o budoucím životě rozešel. Důvodem této nevraživosti vůči Stáně je fakt, že její přítel začal studovat vysokou školu a jeho rodičům se nelíbí, že Stáňa nemá dokončenou ani střední školu výučním listem. O rok později nastupuje na naši školu na obor prodavač. Učení obor zatím zvládá bez větších komplikací. Kritický listopad zvládla a z matematiky má doučování. 32

Snad se jí podaří překonat sama sebe a alespoň tento obor dostuduje. Později by dokonce chtěla i na nástavbu. Její přítel je pro ni obrovskou motivací, aby svůj život vedla nějakým směrem, zatím za vzděláním. Při rozhodování o tom, co bude studovat, se snažila vše pořádně promyslet. Všichni se jí ptali, co ráda dělá, co ji baví, ale Stáňa si stejně nedokázala vybrat. Problémem, který Stáňa má, je obrovská nerozhodnost. Ani na svém nynějším působišti není zcela spokojená. „Já mám jako hodně snů, ale asi je jich tolik, že si nemůžu vybrat, nebo nevím. (…) Nevím… Já ještě furt nevím, prostě nevím. Tak teďka sem tady a doufám, že to už dodělám.“

4.2 Analýza získaných dat Získané informace z rozhovorů s našimi žáky jsem analyzovala také pomocí metody otevřeného kódování, abych dokázala najít vztah mezi jednotlivými případy. „Otevřené kódování je část analýzy, která se zabývá označováním a kategorizací pojmů pomocí pečlivého studia údajů. (…) Během otevřeného kódování jsou údaje rozebrány na samostatné části a pečlivě prostudovány, porovnáním jsou zjištěny podobnosti a rozdíly, a také jsou kladeny otázky o jevech údaji prezentovaných.“ (Strauss, Corbinová, 1999, str. 43) Při analýze mi vzniklo několik zajímavých kategorií a jevů, podle nichž jsem stanovila základní příčiny prodlužování studia našich studentů z jejich osobního pohledu. Použila jsem i úryvky z výše zmiňovaných rozhovorů, jejichž citace jsou uvedeny v uvozovkách. Průběh analýzy je uveden v příloze E.

4.2.1 Proč žáci a studenti prodlužují studium na SŠGS Přerov, Šířava 7? Naše škola vychází z tradičního pojetí školy, která se snaží děti nejen vzdělávat, ale stanovit jim jasná pravidla chování dle tradiční etiky a morálky. Je to dáno zaměřením školy, která vychovává žáky a studenty pro profese ve službách. Tato pravidla nejsou pro všechny školy typická a stává se nám, že jsou žáci velmi překvapeni, že se podle nich musí chovat. 4.2.2 Proč žáci odchází z naší školy? Jedním z důvodů, proč od nás žáci odchází je právě neschopnost vyrovnat se s přísnými pravidly. Ve většině případů takto odchází žáci a studenti nuceně díky závažným přestupkům proti školnímu řádu. Nejčastěji jde o vulgarismy vůči 33

spolužákům a učiteli, nerespektování pokynů učitele či v nejzávažnějších případech o slovní i fyzické útoky proti spolužákům, někdy i o užívání návykových látek. Fyzické násilí proti učiteli se na naší škole zatím neobjevilo. Podle našeho zástupce ředitele „je to jen otázka času.“ Někteří žáci nuceně odchází poté, co se nedostaví na opravné zkoušky z některého předmětu. Jak mi řekl jeden student: „prostě jsem byl o prázdninách na brigádě v zahraničí a vrátil jsem se v pondělí před opravkama. V úterý jsem šel pokecat s kamošama do hospody a najednou mi volá třídní, kde prý sem, že mám opravky. Prostě sem na to zapomněl, no.“ To byly případy, při kterých dochází k úbytku našich studentů, což znamená, že si studium prodlouží na jiné škole. Zajímavostí je, že někteří studenti se po nějakém čase opět vrátí na naši školu. Pro můj výzkum jsou ale důležitější důvody, proč k nám přechází žáci z jiných škol. Příklady těchto příčin jsou uvedeny dále. 4.2.3 Dítě plní sen rodičů Na naši školu přichází spousta žáků z jiných škol a nastupují většinou do prvního ročníku. Někteří stihnou přejít na naši školu během prvních dvou měsíců školního roku a můžou tak nastoupit do stejného ročníku, ze kterého odchází. Většina žáků a studentů ale čeká rok i déle, než se rozhodne obor změnit. Hledala jsem příčiny tohoto chování a zjistila jsem, že při první volbě studovaného oboru se děti řídí radou rodičů. Volí takovou školu, která jejich rodičům připadne nejzajímavější pro ně samotné, ale bez objektivního posouzení schopností dítěte ke studiu daného oboru. Rodiče často volí školu podle svých přání z dětství, touží, aby alespoň jejich dítě bylo např. právníkem, když oni tohoto povolání nedosáhli. Dítě s touto volbou není vždy ztotožněno. Spíše právě naopak, dítě nemá k danému oboru absolutně žádný vztah a na takovém oboru doslova trpí. Podle jedné žákyně: „Tak já sem se hlásila na technickou školu, ale to sem já nechtěla, to chtěla matka. (…) Takže sem byla rok na té technické a potom jsem to ukončila, protože se mi tam nedařilo, byla tam hodně těžká ta matematika a tak.“ Tato dívka si dokázala prosadit svou už po prvním roce docházky na nechtěnou školu. Jak jsem se ale dozvěděla od své kolegyně, jsou i případy, kdy přesvědčení rodičů o jejich špatné volbě trvá delší dobu: „Božena chtěla celou dobu na učnák. Čtyři roky na kosmetičce trpěla, prolízala s odřenýma ušima a snažila se rodiče přemluvit, aby ji dovolili změnit obor. Tři měsíce před maturitou si postavila hlavu. Tolik se bála, že neodmaturuje z angličtiny, že studium ukončila a v dalším roce nastoupila na učňák. 34

Po čtyřech letech na střední škole.“ Opět do prvního ročníku tedy nastoupila v 19 letech. 4.2.4 Jít za svým snem Tyto tragické omyly rodičů nejsou jedinými příčinami změn oborů žáků a studentů. Někteří se rozhodnou splnit si svůj životní sen a stát se například zpěvákem. Jako jeden náš student, který nejprve studoval 3 roky na střední zdravotnické škole, během nich se snažil živit zpěvem. „No, já bych se chtěl živit zpěvem, což je nereálný. Protože sem to zkusil a nepovedlo se mi to.“ Tento student měl dostatek odvahy jít za svým snem, přesto mu chyběla vytrvalost. Jedním z důvodů je zřejmě ten, že žije sám, odstěhoval se od rodičů a vést vlastní domácnost z minimální výplaty opravdu dlouho nelze. Podobných příkladů jsem bohužel víc nenašla. U tohoto chlapce se totiž projevuje úžasná schopnost, díky životní zkušenosti a poznání o obtížnosti reálného života, uklidnit své spolužačky a posouvat třídu kupředu. Všichni mí kolegové, kteří v této třídě učí, mi potvrdí, že díky tomuto chlapci třída spolupracuje, učí se a chová se slušně. V takové třídě je radost pracovat. Proto by takových žáků bylo potřeba mnohem víc. 4.2.5 Strach má velké oči V názvu této podkapitoly jsem použila staré české přísloví. Dnešní děti jsou učeny společností, že jednoduší než se stavět problému na odpor je schovat se před ním nebo ho nejlépe zamést někam pod koberec. Podobným způsobem postupuje velké množství našich žáků a studentů při svém studiu. Ve chvíli, kdy si vlastním přičiněním zaslouží komisionální zkoušky na konci pololetí, většinou záškoláctvím, asi třetina dětí se raději vzdá a ze školy odejde úplně. Slovy naší studentky: „A já jak jsem pak viděla, že mi to nejde, tak to pak na mě začalo všecko tak padat a já prostě, že to nezvládnu. A tak jsem to prostě vzdala, byla jsem tvrdohlavá a tak jsem si postavila hlavu, jakože to nezvládnu a že z tama chci jít pryč.“ Studium na škole ukončila a našla si brigádu. 4.2.6 Podřídit život novému životu U dívek občas nastává určitá životní změna, která je donutí na čas školu přerušit nebo jí úplně opustit. „Najednou jsem zjistila, že jsem těhotná. Chvíli to šlo, ale pak už jsem nemohla na praxi, protože to… jsem nesměla zvedat nic těžkýho. Tak jsem se dohodla s ředitelem, že tu školu teda jako přeruším, no. A pak po dvou letech to… sem 35

se dohodla s ředitelem, že mám být doma s malým a po mateřské že pak můžu znovu do školy.“ Tato dívka nejprve studovala necelé 3 roky na obchodní akademii, na naši školu nastoupila v 21 letech. Těhotných žákyň a studentek je každý rok několik. U většiny z nich vyhraje zdravý rozum a odchází na mateřskou dovolenou. Bohužel máme i případ, kdy jedna žákyně otěhotněla během studia na naší škole již potřetí a potřetí si dítě nechá vzít. 4.2.7 Když tělo nespolupracuje Některé žáky a studenty postihne během života zdravotní komplikace, jejíž řešení si vyžádá dlouhou dobu léčení. „V sedmé třídě mi zjistili, že mám tu… vrozenou vadu na srdci. Musela jsem kvůli tomu opakovat třídu.“ Tato dívka prožila půl roku v nemocnici, ale do školy se vrátila a ročník si zopakovala. U starších žáků a studentů, zvláště u studentů v nástavbovém studiu, se často stává, že se do školy už nevrátí. Podobné případy se na naší škole stávají ne zcela běžně, ale každý rok je alespoň jeden žák či student podobně znevýhodněn. Naposledy to byla dívka, která prodělala velice těžkou infekci všech tělesných orgánů, v nemocnici strávila tři měsíce, přesto se dokázala vrátit, všechno se doučit a udělat závěrečné zkoušky v učebním oboru. Vše sice se zpožděním a při komisionálním zkoušení, ale naprosto s přehledem a bez komplikací. 4.2.8 Když není práce, chodím do školy Takovým zajímavým případem, který se liší od ostatních, jsou studenti, kteří na naší škole dokončili střední vzdělání výučním listem nebo maturitou, ale nejsou schopni v oboru najít práci. Jedna studentka s výučním listem to komentuje takto: „Všude po mě chtěli praxi, aspoň dva roky… Hnít na pracáku mi přišlo strašně potupný, tak jsem šla znova do školy.“ Na naší škole získala i druhý výuční list. Takové studenty máme většinou v každém ročníku. Jsou vcelku snadno rozpoznatelní, protože mají již dokonalejší vyjadřování a dokážou snadněji reagovat na činnosti v hodinách. Opět jde o žáky a studenty, kteří dokážou motivovat třídu k lepším výsledkům při studiu. 4.2.9 Když se člověk zacyklí Nejnepochopitelnějším případem jsou žáci, kteří nastoupí na nějakou střední školu, ještě v průběhu roku si rozmyslí další působení na škole a registrují se na 36

pracovním úřadu. V novém školním roce opět nastoupí na střední školu a opět si to rozmyslí a ze školy odejdou. V průběhu období, kdy nejsou ve škole, pracují jako brigádníci v nejrůznějších firmách. Pracovat nechtějí, proto se do školy vrací, ale nechce se jim ani učit a proto ze školy odchází. Je to tedy nekonečný cyklus, který opakují tak dlouho, než dosáhnou 26 let a stát za ně přestane platit sociální a zdravotní pojištění.

4.3 Co bylo prvotní příčinou všech změn? Toto jsou některé případy žáků a studentů, které se na naší škole objevily a se kterými jsem mluvila. Stále ale ještě neznáme prvotní příčiny jednání našich žáků a studentů, zvlášť těch, kteří opakovaně mění svá rozhodnutí o studovaném oboru. Pokud se zaměříme na vzory, ze kterých by měly děti čerpat inspiraci při výběru povolání, zjistíme, že na základních školách sice do nějakých kroužků chodily, ale nikdy ne na dlouho, takže z volnočasových aktivit vzory čerpat nemůžou. Jak plyne ze slov jedné z našich studentek: „No tak já nevím, když jsem byla ještě na základce, tak jsem tančila, ale to bylo spíš takový, nevím, asi mě to moc nechytlo, nebo nevím. Ale jako nějaký koníček, tak to nevím, akorát ráda jezdím na bruslích, ale jakože ničemu se nevěnuju jako tak, protože teď už není víceméně čas.“ Jejich rodiny jsou často neúplné nebo úplně nefunkční a proto ani rodiče nejsou vhodnými vzory. Rozvodovost v České republice je dle Českého statistického úřadu dlouhodobě mírně pod 50% a děti ztrácí stabilitu rodinného prostředí, kterou potřebují jako základní jistotu. Děti se často řídí při výběru střední školy podle rozhodnutí nejlepších kamarádů a kamarádek bez ohledu na svůj vztah k danému oboru. Brzy však dochází k poznání: „(…) vůbec jsem prostě neměla tušení, co dělat. A pak moje nejlepší kamarádka se přihlásila na kadeřnici, tady, tak jsem jakoby chtěla být s ní. No a… vůbec se mi to jako mě to vůbec nebavilo, tak jsem musela nakonec odejít.“ Není se proto co divit, že jsou dnešní děti nerozhodné, při výběru zbrklé a s výběrem pořádně spokojené. Pokud necítí stabilitu a jistotu v základních životních potřebách, nemůžou se ani orientovat v prostředí tak vzdáleném od dětských her, jako je pracovní prostředí.

37

5 Výsledky výzkumu V úvodu své práce jsem si stanovila několik výzkumných otázek. Odpovědi jsou již částečně uvedeny v předcházejícím textu. Dovolte mi je teď shrnout a popřípadě dále rozvést. 1. Jak se změnil počet žáků prodlužujících studium za posledních 10 let? Odpověď na tuto otázku vyplývá z dat, která jsou uvedena ve 3. kapitole a to naprosto jednoznačně: a) stále častěji se vyskytují v prvních ročnících starší žáci a studenti, b) v prvních až třetích ročnících roste počet žáků a studentů, kteří dosáhnou věku 20 let během daného školního roku, c) roste počet žáků a studentů, kteří mění studijní nebo učební obor během svého studia. V letošním roce jde dokonce o růst skokový a to téměř o 10% oproti loňskému roku. V průběhu 10 let pak jde o nárůst z přibližně 5% na dnešních přibližně 25% starších žáků. Procentuálně nejméně starších žáků mají po celou dobu čtvrté ročníky spojené s prvním rokem nástavbového studia. 2. Proč se v prvních ročnících střední školy objevují žáci a studenti starší 19 let? Tady je odpověď jednoduchá a plyne z případových studií našich žáků. Stále více žáků a studentů je nespokojeno s oborem, který studují a tak přechází z oboru na obor a ze školy na školu. Tím se k nám dostávají i mnohem starší žáci s dlouhou vzdělávací kariérou. Složitější odpovědí je, co naše žáky a studenty vede k těmto změnám. Během výzkumu jsem zjistila různé příčiny, které jsou uvedeny dále. Příčiny prodlužování studia vycházející ze statistik Střední školy gastronomie a služeb Přerov, Šířava 7: -

Přerušení studia,

-

Opakování ročníku,

-

Změna oboru studia,

-

Ukončení studia z vůle žáka nebo studenta a jeho zákonných zástupců,

-

Přestup na jinou střední školu,

38

-

Nucené ukončení studia z důvodů neomluvené absence nebo z důvodů nesplnění studijních podmínek, např. neúspěchu u závěrečných zkoušek nebo nedostavení se k závěrečným a opravným zkouškám.

Příčiny prodlužování studia vyplývající z rozhovorů a analýzy dat získaných od našich žáků: - Rodiče rozhodují o studijním nebo učebním oboru místo dítěte. - Mladí lidé se rozhodnou splnit svůj životní sen, ale po neúspěchu se vrací zpátky do vzdělávacího systému. - Nízká sebedůvěra ve vlastní schopnosti při střetu s překážkou v podobě náročného učitele nebo předmětu vede k přestupu na jinou školu nebo ukončení studia. - Těhotenství. - Závažná zdravotní komplikace. - Nedostatek pracovních příležitostí vede žáky a studenty ke zpětnému návratu do vzdělávacího systému. - Nerozhodnost, neujasněnost životních cílů, neochota pracovat ani studovat vede k neustálému opakování střídání studia, registrace na úřadu práce a brigád.

3. Jak souvisí nerozhodnost dětí při výběru povolání s jejich rodinnou situací a vzděláním rodičů? Zajímavostí, které jsem si všimla, je, že nezáleží na pohlaví žáků a studentů, vzdělání ani sociální situaci jejich rodičů. Studium prodlužují jak děti bohatých podnikatelů s vysokoškolským titulem, tak děti chudých dělnických rodičů se středním nebo základním vzděláním. Jak ukazuje graf č. 12, studium prodlužují jak dívky, tak chlapci. Díky zaměření naší školy máme více dívek než chlapců, proto i data ukazují více dívek, které studium prodlužují. Většina žáků, kteří prodlužují studium, přechází ze střední odborné školy na učiliště, proto se na učilišti vyskytuje větší počet starších žáků.

39

Graf č. 12: Počet chlapců a dívek, kteří prodloužili studium ve školním roce 2012/2013 na SOU a SOŠ. Data jsou platná k 10. 11. 2012.

SOU - chlapci SOU - dívky SOŠ - chlapci SOŠ - dívky

Zdroj: Vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7

Při porovnání pohlaví žáků a studentů a počet změn výběru studovaného oboru jsem zjistila, že dívky mají větší problém s výběrem svého povolání. Chlapci na naší škole měnili rozhodnutí o své budoucí profesi maximálně dvakrát, kdežto dívky až čtyřikrát. Opět platí, že mnohem častěji mění svůj názor žáci na středním učilišti než na střední odborné škole. Jak ukazuje následující tabulka.

Tabulka č.1: Počet změn rozhodnutí o studovaném oboru žáků a studentů SŠGS Šířava 7, Přerov ve školním roce 2012/2013. Počet změn

SOU – dívky

SOU – chlapci

SOŠ – dívky

SOŠ – chlapci

1x

44

8

9

1

2x

5

3

1

0

3x

1

0

0

0

4x

1

0

0

0

Zdroj: Vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7

4. Jak působí na děti kladné vzory při výchově a vzdělávání, podle kterých by si mohly zvolit své budoucí povolání? Odpověď na tuto otázku už není tolik jednoduchá a jednoznačná. Většina dětí, se kterými jsem mluvila, mají rozvedené rodiče. Většina z nich jednomu nebo oběma rodičům rozvod zazlívá. Nedá se tedy říct, že by rodiče byli pro někoho z nich kladným vzorem. Pro velkou část z nich jsou spíš odstrašujícím vzorem. Povolání učitele také za posledních několik let ztratilo na významu a respektu. Pokud se s žáky bavím při svých hodinách, většina mi pravdivě řekne, že by toto 40

povolání rozhodně dělat nechtěli. Někteří mě dokonce považují za blázna, stejně jako všechny ostatní učitele. Kamarádi a rodiče kamarádů se našim žákům občas jako vzor pro výběr povolání objeví, ale většinou dítě po určité době zjistí, že to není zrovna pro něj vhodné povolání a změní obor. Média a společnost obecně žádné kladné vzory nepřináší. Jediné, co z médií dnes děti slyší, jsou návody, jak odmlouvat, mstít se učitelům za jejich snahu z nich vychovat slušné lidi a jak se vyhýbat veškerým povinnostem. Nejzhoubnější obraz společnosti, který média vytváří, je společnost, ve které se nikdo nedokáže uživit poctivou prací. Jediným možným způsobem spokojeného života je tedy nepoctivost, zpronevěry, prolhanost a zákeřnost. Myslím si, že i díky tomuto mají naše děti takový problém pochopit, co vlastně slovo práce znamená. 5. Jak dětem pomáhají jejich zájmy při volbě povolání? Při rozhovorech jsem se dozvěděla, že velká část našich žáků a studentů na základní škole do nějakého kroužku chodila, ale nic je pořádně nebavilo a proto se často z kroužků brzy odhlásili. Některé výjimky na základní škole sportovaly, ale dnes na sport čas nemají. Žádný z těchto koníčků děti neinspirovalo k volbě povolání. Co se týká zájmů našich žáků a studentů, stále častěji se setkávám s absolutním

nezájmem o cokoliv, co by je mohlo nějak rozvíjet, vzdělávat či jim zvednout sebevědomí „správným směrem“. Díky své omezenosti jsou totiž děti mnohem agresivnější a vztahovačnější než dřív.

5.1 Vznik nového fenoménu? Při prvních hodinách na SŠGS Přerov, Šířava 7 jsem byla velmi překvapena, když jsem zjistila, že nezanedbatelná část každé třídy je tvořena staršími žáky (tento školní rok jsem zachytila v grafu č. 13).

41

Graf č. 13: Počet starších žáků ve všech ročnících učňovských a studijních oborech a v 1. Ročníku nástavbového studia ve školním roce 2012/2013. Data jsou platná k 10. 11. 2012. 80 70 60 50 40 30

20 10 0 1. ročník 1. ročník 2. ročník 2. ročník 3. ročník 3. ročník 4. ročník 1.ročník učni studijní učni studijní učni studijní studijní denní nástavba standardní žáci

starší žáci


Žáci a studenti, kteří se dostanou na naši školu, jsou často nerozhodnutí, co chtějí v životě dělat nebo nejsou se studovaným oborem spokojeni. Vzniká tak určitý fenomén, který se objevuje stále ve větší míře. Žáci přestupují z jednoho oboru na druhý a několikrát mění školy. Do prvního ročníku se tak dostávají nejen 15-ti letí, ale také lidé, kteří přesáhli hranici 20-ti let, viz graf č. 14. Graf č. 14: Porovnání počtu žáků v 1. až 3. ročníku, kteří v daném školním roce dovršili 20 let, sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2012/2013.

35

2002/2003 2003/2004

30

2004/2005 25

2005/2006 2006/2007

20

2007/2008 15

2008/2009 2009/2010

10

2010/2011 5

2011/2012 2012/2013

0 20 let a starší Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7

42

Některé děti s podporou rodičů řeší problém volby povolání umělým posunem rozhodnutí studiem na gymnáziu. Mladý člověk pak volí povolání až na prahu dospělosti, v 19 letech. V posledních letech dochází k obecnému úbytku žáků a studentů a tím k velkému poklesu úrovně studentů na gymnáziích. Na gymnázia se hlásí i žáci, kteří mají velmi špatný studijní průměr. Na střední odborné školy a odborná učiliště se tak dostávají velmi špatní žáci s podprůměrným vztahem ke studiu. Jen minimum z nich opravdu chce na střední odborné škole studovat. Pokles vzdělanosti přicházejících žáků je patrný z tabulky č. 2, kde je zarážející číslo nevzdělaných žáků v prvních ročnících. Tabulka č. 2: Vzdělání žáků a studentů na SŠGS Šířava 7, Přerov ve školním roce 2012. Data jsou platná k 10.11.2012.

Celkem žáků, studentů

Bez vzdělání

Základní vzdělání

Střední vzdělání s výučním listem/ maturitou

1.ročníky – učni

92

5

87

0

1.ročníky – studijní

36

0

35

1


84

0

64

2

2.ročníky – studijní

33

0

33

0


87

1

83

2/ 1

44

0

44

0

43

0

43

0

3.ročníky – studijní 4.ročníky – studijní


Dalším důvodem je pokles reálného významu mít práci. Mladí lidé vidí každý den v médiích, že lidé pracují jako úředníci, doktoři, právníci nebo nepracují vůbec. Přesto se všichni mají dobře, neustále sedí u kávy nebo chodí po nákupech. V amerických seriálech dnešní doby pracující lidé existují pouze jako abstraktní pojem. Děti tak mají dojem, že pracovat znamená, vstát v 9:00 hod, cestou do práce zajít na kávu, chvíli telefonovat, pak zajít na oběd s kamarádkami do restaurace nejméně na 2 hodiny a z práce se vrátit v 16:00 hod odpočatý a připravený na odpolední kávu a posedávání u televize. Z této virtuální reality je hrubě vytrhne až praxe na naší škole. Stále častěji tak žáci ukončují studium po prvním týdnu praxe. Média také přináší obraz sociálně potřebných, převážně Romů, kteří jsou líčeni jako kriminálně závadní, neplatiči a invalidní důchodci. Pokud jedince z tohoto etnika potkáte na ulici, jsou vždy značkově oblečeni, ověšeni zlatem a jezdí v drahých autech. Děti pak získávají dojem, že je výhodnější nepracovat, ale být zapsán na úřadu práce. 43

Toto považuji za velmi závažný jev, který podrývá důležitost práce. V naší škole se již objevily poznámky, že není třeba se učit, protože stejně nikdy nebude třeba pracovat. Dalším velmi vážným důvodem je nedostatek pracovních míst pro mladé absolventy. Díky prodlužování věku odchodu do důchodu je nedostatek volných míst a mladí lidé, kteří touží po práci a pracovat nemohou, tráví svůj čas raději na střední škole než na pracovním úřadě. Rozšiřují si tak kvalifikaci a zvyšují možnost svého uplatnění na trhu práce. V roce 2012 je takových studentů na naší škole 58 v denním studiu a to 5 v učňovských oborech a 3 ve studijních oborech a 50 v denním nástavbovém studiu.

5.2 Návrh na řešení Z výše uvedených skutečností na základě studia odborné literatury a díky osobním zkušenostem mých kolegyň a kolegů či mých vlastních, vyplývají určité poznatky, z kterých lze odvodit návrhy na řešení současného neuspokojivého stavu. 1. Legislativní úprava maximální délky denního studia na SŠ. Tato úprava by zabránila mladým lidem odkládání nástupu do pracovního procesu. Přinesla by větší odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Přesto bych dala žákům a studentům možnost opakovat nějaký ročník či přestupovat mezi obory či školami a to maximálně dvakrát a stanovila bych hranici 21 let na bezplatné dokončení střední školy. Omezování změn oborů studia se v posledních letech razantně objevuje i na vysokých školách. 2. Zvýšit náročnost přijímacího řízení na gymnázia. Vytvořit z gymnázií opět elitní školy, na které se dostávají jen ty nejchytřejší děti. Gymnázia by měla opět plnit roli přípravy studentů na vědeckou kariéru. Zbavili bychom se tak problému snižování úrovně vysokoškolských uchazečů a odmítnutí uchazeči na gymnázia by tak mohli bez problému zaplnit střední odborné školy a učiliště, která jsou nejvhodnější pro přípravu řemeslníků, pracovníků ve službách apod. Na Slovensku budou od příštího školního roku přijati na gymnázia pouze žáci s průměrem do 2,0 (informoval o tom deník IHNED, 21. 9. 2012). Tímto krokem chce slovenský ministr školství naplnit střední odborné školy. 3. Zřizovateli středních škol a učebních oborů více popularizovat profese technického zaměření. Vysvětlit dětem na základních školách, že jsou třeba všechna povolání a umožnit jim poznat různá řemesla z ukázek mistrů a pomocí exkurzí na odborná pracoviště.

44

4. Zlepšit propojenost škol s odbornými firmami. Výhodou by byla úprava vzdělávacího programu podle požadavků zaměstnavatelů, možnost vyslat žáky a studenty na praxi na pracoviště, na kterém by později opravdu mohli pracovat. Tím by se značně zvýšila motivace u žáků ke studiu na dané škole. 5. Zrychlit reakce škol na požadavky trhu práce. Umožnit školám ze strany ministerstva školství rychleji reagovat na nabídku volných míst v regionu dané školy. Krajský úřad by podle požadavků trhu upravoval možné počty přijatých studentů v daném roce a tím pomohl nepřesycovat trh jedním druhem zaměstnanců, ale naplnit profese, které nutně zaměstnance potřebují. 6. Disproporce mezi potřebou zaměstnat mladé lidi a přitom zachovat prodlužování věku odchodu do důchodu řešit volbou krácených pracovních úvazků. Prodlužováním odchodu do důchodu zůstávají pracovní místa plná a celá 1 generace má obrovské problémy s hledáním práce. Vychováváme tak generaci, která si zvyká na sociální dávky a která bude vychovávat své děti s velmi nebezpečným přístupem k práci: „pracovat se mi nevyplatí.“.

45

Závěr Na základě uskutečněného výzkumu, diskusí s kolegy na pracovišti a rozhovorů s vybranými studenty jsem dospěla k poznatku, že opravdu dochází k nárůstu starších žáků a studentů na naší škole. Nesystémové řešení školní docházky z legislativní úrovně státu a zřizovatelů středních škol vytváří podmínky pro časté změny studijních a učebních oborů žáků a studentů na různých typech škol bez ekonomické zainteresovanosti. Tento volný pohyb bez nutnosti alespoň zakončit jeden druh školy nenutí studenty k vyšší odpovědnosti za výsledky studia a odvádí je tím z pracovního procesu. Cílem této bakalářské práce bylo ověřit na datech z databáze naší školy, zda došlo v průběhu 10 let k navyšování počtu starších žáků a studentů v jednotlivých ročnících a najít příčiny tohoto jevu. Příčiny prodlužování studia našimi žáky a studenty jsem zjistila z rozhovorů s vybranými žáky, kteří splňovali mnou stanovená kritéria a to věk kolem 20 let a bohatou studijní historii. Na základě těchto rozhovorů jsem poté uvedla do své práce nejzajímavější případové studie našich žáků a studentů a po analýze těchto dat pomocí metody otevřeného kódování jsem stanovila nejčastější příčiny prodlužování studia žáků a studentů na naší škole. Prodlužování studia na střední škole přímo souvisí s rozvodovostí rodičů našich žáků a studentů. Díky nestabilní rodině a narušení vztahů s rodiči po rozvodu děti ztrácí kladné rodičovské vzory, které přispívají ke správné volbě povolání. Ekonomické zázemí ani vzdělání rodičů tento problém neovlivňuje. V dnešní době mají děti na základních školách velké možnosti organizovaného trávení volného času, které je řízeno převážně rodiči. Děti navštěvují nejrůznější kroužky, které je ovšem nebaví a ve vyšším věku se odmítají podřídit vůli rodičů a přestanou tyto kroužky navštěvovat. Se vzniklým volným časem si neví rady, nudí se a mají tendence sklouzávat k sociálně-patologickým jevům. Tato bakalářská práce poukázala na vznikající závažný společenský problém a to na neschopnost mladých lidí rozhodnout, čím by se chtěli v životě živit. Poukázala jsem, že důvody jsou špatná funkce kladných vzorů při výchově dětí a přesycenost nedůležitými informacemi z médií, hlavně internetu, která u nich vyvolává absolutní nezájem o cokoliv. Během rozhovorů s vybranými žáky a z dat přístupných ve školní databázi jsem zjistila, že skutečně tápou v nabídce povolání a místo metody Dvakrát měř a jednou řeš, aplikují metodu Pokus-omyl. Pokud se jim nějaký obor nezamlouvá, přejdou prostě na jiný nebo úplně na jinou školu. 46

V závěru bakalářské práce navrhuji opatření, která by mohla vést ke snížení počtu žáků a studentů prodlužujících studium na střední škole. Díky mému výzkumu můžu stanovit hypotézy, které jsou připraveny na ověření metodami kvantitativního výzkumu: a. Důvodem k opakované změně oboru studia je absence kladných vzorů v rodině i v celé společnosti. b. Děti z neúplné nebo nefunkční rodiny častěji mění své rozhodnutí o studovaném oboru. c. Opakované změny oboru nesouvisí s pohlavím, sociální situací žáků a studentů ani se vzděláním či profesí jejich rodičů.

47

Resumé Předmětem bakalářská práce je problematika zabývající se příčinami prodlužování studia žáků a studentů na střední odborné škole. V první části vymezuje vhodné vzory při výběru povolání dětí. Zaměřuje se na prostředí školy, rodiny, vrstevnických skupin a vliv médií. Ve druhé části s využitím statistik o počtu žáků vybrané střední školy hodnotí četnost starších studentů v různých ročnících v průběhu posledních 10 let. K odhalení příčin prodlužování studia u vybraných žáků a studentů jsou využívány kazuistiky. K analýze rozhovorů přispělo otevřené kódování, které odhalilo společné motivy chování žáků a studentů. Práce ukazuje na vznik nového fenoménu mezi mladými lidmi, který spočívá v úmyslném prodlužování studia na střední škole na úkor zařazení do pracovní činnosti na trhu práce. V závěru nabízí návrh na opatření ke snížení počtu žáků a studentů, kteří prodlužují studium na střední škole.

Summary The bachelor thesis concerns reasons for prolonging the secondary vocational school studies by pupils and students. The first part qualifies appropriate models for theiroccupational choice, with focus on the school, family, or peers environment as well as on the media influence. With the use of student count statistics of the particular secondary vocational school, the frequency of older students in various grades within the last 10 years is evaluated in the second part. To reveal reasons for the studies extension by particular pupils and students, the casuistries are used. Open coding, which has helped to analyse the interviews, has revealed common motives for pupils and students behavior. The thesis points out that a new phenomenon among young people has appeared to avoid the employment by extending their secondary studies on purpose. The thesis concludes with suggestions how to reduce the number of pupils and students who extend their studies on secondary vocational schools.

48

Citovaná literatura [1] Clark, G., Horan, J. Interactive Internet Program Teaches Parents to Facilitate Children's Career Development. [on-line] Arizona State Univerzity. 2001. Dostupné z: http://horan.asu.edu/d-gc-apa-y2k-diss.htm [2] Čáp, J. Psychologie výchovy a vyučování. Praha: Karolinum, 1993. ISBN 80-7066534-3. [3] DeRidder, L. The impact of Parents and Parenting on Career Development. Knoxville: Comprehensive Career Development Project. 1990 [4] Drahoňovská, P., Eliášová, I. Analýza práce a potřeb poradců v oblasti kariérového poradenství na školách. [on-line] Praha: Národní ústav pro vzdělávání. 2011. Dostupné z: http://www.nuov.cz/vip2/analyza-prace-a-potreb-poradcu-v-oblasti-karieroveho [5] Gavora, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. ISBN 80-85931-796 [6] Hendl, J. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 [7] Hlaďo, P. Aby děti nastoupily do správného vlaku. Rodina a škola, Praha: Portál, roč. 54, č. 2, s. 20 – 23. 2007. ISSN 0035-7766. [8] Hlaďo, P. Příprava žáků základních škol na volbu povolání. Brno: Masarykova univerzita, 2004. Rigorózní práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky. [9] Katrňák, T. Odsouzeni k manuální práci. Vzdělanostní reprodukce v dělnické rodině. Praha: Slon. 2004 [10] Kraus, B. Základy sociální pedagogiky. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7363-3833. [11] Kraus, B., Poláčková, V. et al. Člověk – prostředí – výchova. Brno: Paido, 2001. ISBN 80-7315-004-2. [12] Matějů, P., Straková, J. Role rodiny a školy v reprodukci vzdělanostních nerovností. Sociologický časopis, roč.39, č.5 , str. 625-652. 2003 [13] Matoušek, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. ISBN 80-85850-24-9. [14] Mojžíšek, L. Pracovní výchova, polytechnické vzdělání a profesionální orientace (Systém a subsystémy pracovní výchovy). Brno: Univerzita J.E.Purkyně v Brně. 1981 49

[15] Olecká, I., Ivanová K. Metodologie vědecko- výzkumné činnosti. [on-line] Olomouc: Moravská vysoká škola Olomouc, 2010. ISBN 978-80-87240-33-5. Dostupné z: http://www.mvso.cz/Files/WEB/APSYS/41Metodologie_vedecko-vyzkumne_cinnosti.pdf

[16] Řezáč, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno: Paido, 1998. ISBN 80-85931-48-6. [17] Sak, P. Mládež na křižovatce. Praha: Svoboda Servis, 2004. ISBN 80-86320-20-6. [18] Strauss, A., Corbinová, J. Základy kvalitativního výzkumu. Postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Albert, 1999. ISBN 80-85834-60-X [19] Šťastnová, P., Drahoňovská, P. Jak žáci základních a středních škol vybírají svou další vzdělávací nebo pracovní kariéru. [on-line] Praha: Národní ústav pro vzdělávání 2012. Dostupné z: http://www.nuov.cz/uploads/Vzdelavani_a_TP/AnalyzaKP_ZSaSS_pro_www.pdf [20] Švábová, H. Pozitivní vzory ve výchově dětí na 1. stupni základní školy. Brno: Masarykova univerzita, 2010. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra pedagogiky. [21] Školský zákon č. 561/2004 Sb.

Internetové zdroje [22] Dostál, L. Dítě a televize. 2003 Dostupné z: http://www.rodina.cz/clanek3397.htm [23] Mertin, V. Paradce k volbě povolání. Metodický pokyn k zařazení vzdělávací oblasti Výchova k volbě povolání do vzdělávacích programů pro základní vzdělávání. 2012. Dostupné z: http://www.msmt.cz/Files/HTM/metodpokynkzarazenivzdelavacioblastivychova1.htm [24] Pohyb obyvatelstva za 1. a 2. čtvrtlení 2011, Český statistický úřad. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/coby091211.doc

Seznam grafů a tabulek Graf č. 1: Jaký vliv při rozhodování kam po základní/střední škole žáci základních a středních škol přisuzují uvedeným variantám (v %) Zdroj: http://www.nuov.cz/vip2/jak-zaci-zakladnich-a-strednich-skol-vybiraji-svou-dalsi Graf č. 2: Počty žáků ve všech ročnících v období školních let 2002/2003 až 2012/2013. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 50

Graf č. 3: Porovnání věku žáků v 1. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 4: Počet žáků v 1. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013 uvedený v procentech. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 5: Porovnání věku žáků ve 2. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 6: Počet žáků ve 2. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013 uvedený v procentech. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 7: Porovnání věku žáků ve 3. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 8: Počet žáků ve 3. ročnících na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013 uvedený v procentech. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 9: Porovnání věku žáků ve 4. ročnících a v 1. ročníku nástavbového denního studia na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 10: Počet žáků ve 4. ročnících a v 1. ročníku nástavbového denního studia na konci školního roku sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2011/2012 a na začátku školního roku 2012/2013 uvedený v procentech. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 11: Důvody pohybů žáků v období školního roku 2004/2005 až školního roku 2011/2012. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 12: Počet chlapců a dívek, kteří prodloužili studium ve školním roce 2012/2013 na SOU a SOŠ. Data jsou platná k 10. 11. 2012. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 51

Graf č. 13: Počet starších žáků ve všech ročnících učňovských a studijních oborech a v 1. Ročníku nástavbového studia ve školním roce 2012/2013. Data jsou platná k 10. 11. 2012. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Graf č. 14: Porovnání počtu žáků v 1. až 3. ročníku, kteří v daném školním roce dovršili 20 let, sledované v období školního roku 2002/2003 až školního roku 2012/2013. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Tabulka č. 1: Počet změn rozhodnutí o studovaném oboru žáků a studentů SŠGS Šířava 7, Přerov ve školním roce 2012/2013. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7 Tabulka č. 2: Vzdělání žáků a studentů na SŠGS Šířava 7, Přerov ve školním roce 2012. Data jsou platná k 10. 11. 2012. Zdroj: vlastní konstrukce dle statistik SŠGS Přerov, Šířava 7

Seznam příloh Příloha A – Počty žáků v jednotlivých ročnících ve školních letech 2002/2003 až 2012/2013 rozdělených podle roku narození. Příloha B – Počty žáků v jednotlivých ročnících ve školních letech 2002/2003 až 2012/2013 rozdělených podle roku narození v procentech. Příloha C – Důvody pohybů žáků v jednotlivých ročnících ve školních letech 2004/2005 až 20012/2013. Příloha D – Přepis záznamů rozhovorů Příloha E – Analýza získaných dat pomocí metody otevřeného kódování

52

Přílohy Příloha A – Počty žáků v jednotlivých ročnících ve školních letech 2002/2003 až 2012/2013 rozdělených podle roku narození.

Školní rok

2002 /2003

2003/2004

2004/2005

2005/2006

2006/2007

2007/2008

Počet žáků v 1.ročníku

Počet žáků ve 2.ročníku



Celkem 230 1987 – 111 1986 – 105 1985 – 8 1984 – 3 1983 – 1 1982 – 2 Celkem 206 1988 – 97 1987 – 87 1986 – 11 1985 – 7 1983 – 3 1981 – 1 Celkem 207 1989 – 92 1988 – 97 1987 – 13 1986 – 3 1984 – 2 Celkem 207 1990 – 95 1989 – 93 1988 – 9 1987 – 3 1986 – 7 Celkem 185 1991 – 87 1990 – 79 1989 – 8 1988 – 6 1987 – 2 1986 – 2 1985 – 1 Celkem 174 1992 – 76 1991- 71

Celkem 177 1986 – 89 1985 – 73 1984 – 12 1983 – 2 1982 – 1 Celkem 212 1987 – 102 1986 – 97 1985 – 8 1984 – 3 1983 – 1 1982 – 1 Celkem 177 1988 – 87 1987 – 73 1986 – 8 1985 – 5 1983 – 3 1981 – 1 Celkem 191 1989 – 85 1988 – 89 1987 – 13 1986 – 3 1984 - 1 Celkem 197 1990 – 90 1989 – 88 1988 – 9 1987 – 3 1986 – 7 Celkem 177 1991 -83 1990 – 77

Celkem 217 1985 – 127 1984 – 80 1983 – 6 1982 – 2 1981 – 2 Celkem 164 1986 – 82 1985 – 67 1984 – 12 1983 – 2 1982 – 1 Celkem 191 1987 – 94 1986 – 86 1985 – 6 1984 – 3 1983 – 1 1982 – 1 Celkem 193 1988 – 93 1987 – 82 1986 – 6 1985 – 8 1983 – 3 1981 – 1 Celkem 185 1989 – 84 1988 – 84 1987 – 13 1986 – 3 1984 – 1 Celkem 194 1990 – 88 1989 – 87

Celkem 66 1984 – 35 1983 – 31 Celkem 53 1985 – 25 1984 – 21 1983 – 4 1982 – 2 1981 – 1 Celkem 42 1986 – 19 1985 – 19 1984 – 1 1983 – 1 1982 – 2 Celkem 47 1987 – 19 1986 – 25 1985 – 2 1984 – 1 Celkem 54 1988 – 28 1987 – 19 1986 – 2 1985 – 1 1984 – 1 1983 – 1 1981 – 1 1977 – 1 Celkem 44 1989 – 20 1988 – 22

Počet žáků, kteří přesáhnou 20 let

13

13

13

18

23

24

2008/2009

2009/2010

2010/2011

2011/1012

2012/2013

1990 – 19 1989 – 3 1988 – 3 1987 – 1 1986 – 1 Celkem 167 1993 – 77 1992 – 74 1991 – 14 1990 – 2 Celkem 180 1994 – 67 1993 – 85 1992 – 15 1991 – 7 1990 – 3 1989 – 2 1988 – 1 Celkem 146 1995 – 53 1994 – 71 1993 – 12 1992 – 6 1991 – 3 1987 – 1 Celkem 132 1996 – 47 1995 – 64 1994 – 9 1993 – 5 1992 – 4 1991 – 2 1989 – 1 Celkem 129 1997 – 38 1996 – 61 1995 – 16 1994 – 7 1993 – 3 1992 – 2 1991 – 2

1989 – 7 1988 – 5 1987 – 2 1986 – 2 1985 - 1 Celkem 156 1992 – 72 1991 – 63 1990 – 14 1989 – 3 1988 – 2 1987 – 1 1986 – 1 Celkem 156 1993 – 72 1992 – 68 1991 – 13 1990 – 3 Celkem 155 1994 – 62 1993 – 75 1992 – 7 1991 – 5 1990 – 3 1989 – 2 1988 - 1 Celkem 126 1995 – 46 1994 – 60 1993 – 11 1992 – 5 1991 – 3 1987 – 1 Celkem 126 1996 – 44 1995 – 63 1994 – 7 1993 – 5 1992 – 4 1991 – 2 1989 - 1

1988 – 9 1987 - 3 1986 – 7 Celkem 171 1991 – 82 1990 – 72 1989 – 7 1988 – 6 1987 – 2 1986 – 1 1985 – 1 Celkem 152 1992 – 68 1991 – 62 1990- 15 1989 – 3 1988 – 2 1987 – 1 1986 – 1 Celkem 153 1993 – 70 1992 – 69 1991 – 11 1990 – 3 Celkem 147 1994 – 60 1993 – 72 1992 – 6 1991 – 4 1990 – 3 1989 – 2 Celkem 131 1995 – 44 1994 – 62 1993 – 14 1992 – 6 1991 – 4 1987 – 1 -

1986 – 2 Celkem 55 1990 – 26 1989 - 24 1988 – 1 1987 – 1 1896 – 3 Celkem 42 1991 – 23 1990 – 14 1989 – 2 1988 – 2 1986 – 1 Celkem 37 1992 – 15 1991 – 15 1990 – 5 1988 – 1 1987 – 1 Celkem 73 1993 – 29 1992 – 37 1991 – 4 1990 – 2 1988 – 1 Celkem 76 1994 – 31 1993 – 38 1992 – 2 1991 – 4 1990 – 1 -

17

19

18

22

33

Příloha B – Počty žáků v jednotlivých ročnících ve školních letech 2002/2003 až 2012/2013 rozdělených podle roku narození v procentech. Data jsou platná k

2002/ 2003

2003/ 2004

2004/ 2005

2005/ 2006

2006/ 2007

2007/ 2008

2008/ 2009

2009/ 2010

2010/ 2011

2011/ 2012

2012/ 2013

1.ročník

2.ročník

3.ročník

4.ročník

1986/1987: 94%

1985/1986: 91,5%

1984/1985: 95,5%

1983/1984: 100%

1985/1984: 4,5%

1983/1984: 8%

1982/1983: 3,5%

-

1982/1983: 1,5%

1982: 0,5%

1981: 1%

-

1987/1988: 89,5%

1986/1987: 94%

1985/1986: 91%

1984/1985: 86,5%

1985/1986: 8,5%

1984/1985: 5%

1983/1984: 8,5%

1982/1983: 11,5%

1981 – 1983: 2%

1982/1983: 1%

1982: 0,5%

1981: 2%

1988/1989: 91,5%

1987/1988: 90,5%

1986/1987: 94%

1984/1985: 90%

1986/1987: 7,5%

1985/1986: 7,5%

1984/1985: 5%

1983/1984: 5%

1984: 1%

1981 – 1983: 2%

1982/1983: 1%

1982: 5%

1989/1990: 91%

1988/1989: 91%

1987/1988: 90,5%

1986/1987: 93,5%

1987/1988: 5,5%

1986/1987: 8,5%

1985/1986: 7,5%

1984/1985: 6,5%

1986: 3,5%

1984: 0,5%

1981 – 1983: 4%

-

1990/1991: 90%

1989/1990: 90,5%

1988/1989: 91%

1987/1988: 87%

1988/1989: 7,5%

1987/1988: 6%

1986/1987: 8,5%

1985/1986: 5,5%

1985 – 1987: 2,5%

1986: 3,5%

1984: 0,5%

1977 – 1984: 7,5%

1991/1992: 84,5%

1990/1991: 90,5%

1989/1990: 90,5%

1988/1989: 95,5%

1989/1990: 12,5%

1988/1989: 6,5%

1987/1988: 6%

1986: 4,5%

1986 – 1988: 3%

1985 – 1987: 3%

1986: 3,5%

-

1992/1993: 90,5%

1991/1992: 86,5%

1990/1991: 90%

1989/1990: 91%

1990/1991: 9,5%

1989/1990: 11%

1988/1989: 7,5%

1987/1988: 3,5%

-

1986 – 1988: 2,5%

1985 – 1987: 4%

1986: 5,5%

1993/1994: 84,5%

1992/1993: 89,5%

1991/1992: 85,5%

1990/1991: 88%

1991/1992: 12%

1990/1991: 10,5%

1989/1990: 12%

1988/1989: 9,5%

1988 – 1990: 3,5%

-

1986 – 1988: 2,5%

1986: 2,5%

1994/1995: 85%

1993/1994: 88,5%

1992/1993: 91%

1991/1992: 81%

1992/1993: 12,5%

1991/1992: 7,5%

1990/1991: 9%

1990: 16%

1987 – 1991: 2,5%

1988 – 1990: 4%

-

1988: 3%

1995/1996: 84%

1994/1995: 84%

1993/1994: 89,5%

1992/1993: 90,5%

1993/1994: 10,5%

1992/1993: 12,5%

1991/1992: 7%

1990/1991: 8%

1989 – 1992: 5,5%

1987 – 1991: 3,5%

1989/1990: 3,5%

1988: 1,5%

1996/1997: 76,5%

1995/1996: 85%

1994/1995: 81%

1993/1994: 91%

1994/1995: 18%

1993/1994: 9,5%

1992/1993: 15%

1991/1992: 8%

1991 – 1993: 5,5%

1989 – 1992: 5,5%

1987 – 1991: 4%

1990: 1%

Příloha C – Důvody pohybů žáků v jednotlivých ročnících ve školních letech 2004/2005 až 20012/2013.

Přerušení studia

2004/ 2005 2

2005/ 2006 3

2006/ 2007 3

2007/ 2008 4

2008/ 2009 1

2009/ 2010 2

2010/ 2011 4

2011/ 2012 2

Opakování ročníku

2

6

1

3

4

7

6

5

Změna oboru Dobrovolné ukončení studia Přestup na jinou školu Nucené ukončení studia

2

1

0

1

3

2

8

7

4

12

8

12

12

10

22

16

1

15

3

19

8

7

8

10

2

4

4

2

1

0

1

2

Důvod

Příloha D – Přepis záznamů rozhovorů Rozhovory 01 – 07 byly pořízeny 22. 6. 2012, rozhovor 08 byl pořízen 20. 11. 2012. Rozhovory jsou značeny takto: Číslo rozhovoru – jméno, které odpovídá případové studii ve 4. kapitole. Pokud není uvedeno jméno, pak byl rozhovor použit pouze pro otevřené kódování a v případových studiích se nevyskytuje jako celek, pouze jsou citovány jeho části. „Tazatel“ „Zkoumaná osoba“ Všechny zkoumané osoby byly poučeny o dobrovolnosti rozhovorů a možnosti neodpovědět na položenou otázku. Všechny zkoumané osoby na záznam vyslovily souhlas se záznamem rozhovorů. Tyto údaje jsem do přepisů neuvedla, stejně jako závěrečné poděkování zkoumaným osobám za jejich ochotu. 01 - Anna „Jaký je tvůj nejkrásnější zážitek z dětství?“ „To jsou otázky hned ze začátku. Smích. Jako jak z dětství, jak moc do hloubky, z dětství… Z jakýho dětství.“ „Z jakého chceš období, nejkrásnější zážitek, který máš.“ „Já právě přemýšlím, ale nevím.“ „Pro mě je teď nejkrásnější, že mám teď toho Dominička, právě. Tak já nevím.“ „Ze svého vlastního dětství, co jsi měla nejradši?“ „No, já jsem měla nejradši, když jsme jezdívali tak s rodinou jako společně, tak jako. Teď na to ráda vzpomínám, jakože jsme s našima někam jezdívali, protože tatínka už nemám. A tak. A Vánoce hlavně společný. Tak jakože naši taky moc nemohli, protože peněz moc neměli a vždycky na Vánoce se snažili jakože nám dát hodně, takže… Tak asi to, jakže to bylo vždycky to nejpěknější. Co jinýho mě nenapadá.“ „To stačí, je to moc pěkný. Ještě zůstaneme chvilku v minulosti. Když jsi byla ve školce, měla jsi nějaké oblíbené povolání? Čím jsi chtěla být?“ „Jo, já jsem si vždycky hrála na učitelku, nebo,(smích) jo, na učitelku. Já jsem si vždycky doma rozložila na stůl papíry a psala jsem jakože písemky, třeba 20 písemek (smích) úplně špatně a pak jsem si to opravovala a tak no.(smích). Nebo ještě jsme si možná někdy hráli na doktory, už nevím (smích). No a nebo si třeba pamatuju jako kancelář a tak prostě. Buď učitelka nebo v kanceláři jsem chtěla být“ „Je někdo u vás z rodiny učitelkou?“ „Ne, prostě tak. „Čím jsou tví rodiče?“ „Tak máma je švadlena, šije už dlouho, vlastně od té doby, co se vyučila. Pak říkala, že už to dělat nebude, že je to namáhavé na ruce, ale doteď šije. A tatínek pracoval celý život na dráze vlastně, teď už nežije.“

„Tak půjdeme do přítomnosti. Jaké je tvé vysněné povolání dneska?“ „Právě,že něco v hotelu určitě, protože mě bavijou jazyky, jakože pracovat jako recepční a nebo jakože provozního nebo takovýho něco, hlavně v hotelu. (smích) Já vždycky říkám, že budu majitelka hotelu asi. (smích) No tak to by mě právě hodně bavilo asi.“ „Když se vrátíme zase chvilku zpátky, ale tentokrát už ne povolání, ale koníčky. Máš něco, co jsi začala dělat na základce a děláš to dodneška, nějaký oblíbený koníček?“ „No tak já nevím, když jsem byla ještě na základce, tak jsem tančila, ale to bylo spíš takový, nevím, asi mě to moc nechytlo, nebo nevím. Ale jako nějaký koníček, tak to nevím, akorát ráda jezdím na bruslích, ale jakože ničemu se nevěnuju jako tak, protože teď už není víceméně čas. (smích)“ „A teď trošičku do školy. Když jsi studovala první obor, tak kde jsi byla?“ „Já jsem vlastně studovala obchodní akademii. Když jsem šla ze základky, tak jsem byla na obchodní akademii tady v Přerově a z tama vlastně jsem na začátku třeťáku odcházela, protože, tak byly už takový chvilky, třeba, že jsem toho pak litovala a že jsem to mohla nějak překousnout, ale prostě mi tam začalo dělat problém účetnictví, protože ve druháku jsme měli takovýho učitele, jakože nás ty základy moc nenaučil a mě to pak v tom třeťáku strašně pak moc chybělo. A já jak jsem pak viděla, že mi to nejde, tak to pak na mě začalo všecko tak padat a já prostě, že to nezvládnu. A tak jsem to prostě vzdala, byla jsem tvrdohlavá a tak jsem si postavila hlavu, jakože to nezvládnu a že z tama chci jít pryč. A to mamina tenkrát ta to zkoušela po dobrým, po zlým. A i učitelka třídní, jako ať neodcházím, že je to škoda a já prostě jakože ne, že mi tam ta učitelka mi to úplně znechutila, že jsem věděla, že to tam stejně nedokončím ….(nekvalitní záznam, není rozumět)… odešla. Pak jsem byla vlastně chvilku na pracáku, pak jsem i chvíli pracovala, jsem byla v hypernově, tam byl obchod s cedečkama, tak jsem tam prodávala a vlastně pak od září jsem šla sem, …. Tam jsem to ukončila asi v únoru, teď nevím, před pololetím, na té obchodce. A až do září jsem byla tam v té hypernově a vlastně od září jsem šla tady, a na prodavačku, protože tady vlastně ještě hotelnictví nebylo. A… (velmi nekvalitní záznam)…. S maturitou… že na to mám… se mi nechtělo… prodavačku, že to by mě tak asi bavilo… jsem studovala asi půl roku, 2008 se narodil Dominiček… studium přerušila v pololetí… na 2 roky…. Nešlo kvůli praxi… to něšlo, Dominiček měl rok a půl a to nešlo se vrátit, já prostě, on, neměl mi ho kdo hlídat a pak jsem si říkala, tak co tak ztratím jenom půl roku tak to už je jedno, jestli začnu od začátku nebo od druhýho pololetí. No a tak jsem byla ráda. No a pak jsme taky byli tady a pan ředitel říkal, že ať nespěchám, že pak bude malej chodit do školky a že si to v klidu dodělám. A tak su ráda, že úplně je to tady, mě to dřív ani nešlo jako to učení, nebo šlo. Já třeba všechno jsem měla takový vyšprtaný hrozně a teď jakože to prostě sama hledím, jsem si říkala na začátku září, letos, že jako ať prolezu, že budu ráda, když budu prolízat a teď dvojky na vysvědčení, tak jsem ráda, že mi to tak jako jde. A že na to taky nemám jakože moc času na to učení a vůbec (smích).“ „Takže poslední otázka, kterou mám, teď máš partnera.“

„Nemám“ „Aha, tak nemáš partnera, tak když jsi ukončovala ten obor na obchodce měla jsi nějakého partnera? A jak tě podpořil v tvém rozhodnutí ukončit školu.“ „No, tak to jsem byla s Dominičkovým tatínkem a já už ani nevím, jak to bylo. Ale asi mu to nevadilo, protože on má jen základní vzdělání. Takže on to neřeší…. (velmi nekvalitní záznam) … takže mi do toho nekecal, protože mu to bylo asi jedno. Si říkám, že bych se možná i vrátila, když byl Dominiček malej, ale asi to chtělo mít jiného partnera, který by mě nějak podpořil, ale tím, že mě on od toho vlastně odrazoval, tak jsem řekla, že je to vlastně fakt, že je to komplikovaný a že začnu až pak, takže myslím, že mu to bylo spíš jedno, že ani kdybych do té školy nešla, ale já jsem prostě nechtěla aby Dominiček jednou prostě, budou se ho ptát ve škole, co rodiče, aby se jako pomalu styděl, že má rodiče jen se základním vzdělání. Můj tatínek měl taky jenom základku a sama vím, jaký to bylo, že jsem se za to styděla, spíš jsem to někde musela napsat a přitom vím, že jako nebyl hloupej, jenom prostě…. A tak jsem si říkala, že nechci, aby ten Dominiček jednou to měl taky tak, aby řekl, že oba rodiče mají jen základku. To tedy ne. Takže tak.“ 02 „Jaký je tvůj nejhezčí zážitek z dětství?“ „Můj nejhezčí zážitek z dětství… Jéžišmarjá… Narození sestry?... Já nevím, co ještě.“ „Kolik ti bylo, když se sestřička narodila? „7 mi bylo?“ „Takže jsi to prožívala, byla ráda, že ji máš?“ „Já sem chtěla být jedináček (smích), mám 3 sourozence, co víc můžu chtít.“ „Děkuju za to. A teď se zaměříme na tvé rodiče, jestli můžeme. Zeptám se, jaké je jejich povolání?“ „Taťka pracuje… ve stavebninách a mamka pracuje… v hospodě.“ „Jako číšník nebo kuchař?“ „Ona tam umývá nádobí, baly na mateřské a pak si tam našla práci.“ „Když se teď vrátíme do tvého dětství, nějaká školka, základní škola, první stupeň, vzpomeneš si, čím jsi chtěla být, jaké budeš mít povolání, až budeš veliká?“ „Hasičem jsem chtěla být… Pak mě to přešlo… Pak jsem chtěla být na zemědělce a pak jsem chtěla být kovářem, to byl taky takový nápad, protože můj děda je kovářem. Líbilo se mi to, jsem to zkoušela, šlo mi to a pak říkám ne, to asi nebude pro mě. “ „Tak to je ta základka a pak přijde opravdu ta volba, v 9. třídě si musíš říct, kam chceš na střední školu. Co sis řekla v té 9. třídě?“ „Že se nikam nedostanu (smích).“ „Tak kam ses dostala poprvé?“ „Poprvé… do Hranic na stolárnu, pak semka na kuchař-číšník a na cukrář. Tak jsem si musela vybrat. Sem nevěděla a mamka říkala, běž na cukrářku. Tak šla sem, no a sem tu.“

„A seš ráda, že jsi tady na té cukrářce?“ „Jak kdy… Mě to jako baví, nebaví, spíš tak napůl. Ale jo, baví, tak většinou.“ „A dá se říct, že je to tvé vysněné povolání, co bys opravdu chtěl dělat?“ „Někdy si říkám, že jo, protože cukroví de pořád na odbyt a než sedět doma na zadku, to taky není dobrý.“ „To s tebou souhlasím. Ale je to takové nejisté, co říkáš. Nemáš nějaké povolání, které bys opravdu chtěla dělat? Co sis třeba vysnila jako malá holčička.“ „Ten hasič, no.“ „A proč se tomu nevěnuješ?“ „No já jsem dobrovolný hasič už 2 roky. To asi nezměním.“ „Tak se můžeš později živit jako hasič, nešlo by to?“ „To asi ne… Tam jsou takové ty… testy, chlapské a to většinou baby nedokážou, psychicky ani fyzicky dát.“ „No, to s tebou souhlasím, to je dost těžké. No a teď se na chvilku vrátíme o kousek zpátky. Říkala jsi, že ses poprvé dostala na stolárnu, proč jsi z tama odcházela?“ „Já jsem se tam přihlásila, dala jsem přihlášku, šla sem se tam podívat a oni mi řekli, že je jim to líto, že jedna holka byla přede mnou a já byla pod čarou. Tak říkám nevadí…“ „Takže jsi šla rovnou semka.“ „Jo, šla sem rovnou semka.“ „Tak jsem se chtěla zeptat, já tady mám napsáno, že jsi 91 ročník a teď jsi v prvním ročníku.“ „Já jsem se narodila o rok později, pak jsem přestoupila na jinší školu a pak jsem měla problémy se srdcem.“ „A to už na základce nebo na střední škole?“ „Až na střední… Jsem chyběla dlouho a vycházela mi čtyřka ze všeckyho a paní učitelky se se mnou už nechtěly párat, tak mi daly a tak mi daly pětky, já sem odmítala dělat opravné zkoušky, tak jsem šla znovu na cukráře. „Ještě mám dvě poslední otázečky. Co tvoje rodina na to povídá? Podporovali tě v tom rozhodnutí jít znovu ne cukráře? Co ti na to řekli?“ „Co mi na to řekli? Že za to nemůžu, ale mě to prostě štve dovčilku. Každý se zeptá, máš už školu hotovou a já řeknu, že ještě ne, že sem šla o rok později a každýmu to vrtá hlavou… Už jsem to dávno mohla mít za sebou.“ „Ale za to opravdu nemůžeš. No a poslední otázka… Zaslechla jsem tak trochu něco, ale ještě se zeptám, jestli máš partnera.“ „Mám“ „A ten tě podporuje v tom, že chceš být cukrářka?“ „On je kuchař, tak já sem cukrářka, takže mi jsme tak spojení.“ „Takže nemá žádné výhrady k tomuto povolání?“ „Ne.“

03 „Jaký je tvůj nejhezčí zážitek z dětství, který pamatuješ z té doby?“ „Jako úplně z dětství někde?“ „No, úplně z dětství.“ „Tak, my jsme měli takovýho psa malinkýho a ona měla takový krásný štěňátka malý. A těch štěnat měla 5 a každé bylo jiné. Tak to bylo takové… fajn (smích).“ „Děkuju a teď když se podíváme na tvoje rodiče… Jaké mají povolání?“ „Tak jsou inženýři.“ „Inženýři čeho?“ „Aaa táta má technickou a máma má chemickou.“ „Takže pracují v nějaké firmě, kde pracují ve svém oboru?“ „Jo.“ „A teď se vrátíme k tobě. Do tvého dětství. Na základní školu, do školky. Každý chce něčím být už od mala. Čím jsi chtěla být ty už ve školce, jestli si vzpomeneš?“ „No já nevím… na základce jsem chtěla být zubařkou, ale pak se mi zdálo, že sou tam ty kosti a tak, že? Jak sem byla tak v té osmé, deváté, tak jsem chtěla jít na vojáka a pak jsem šla na živku a pak vlastně sem na kosmetičku. A teďka vlastně dělám kadeřnicu.“ „Ta jsi vlastně ukončila tu živku, pak jsi přerušila kosmetičku. Co tě k tomu vede?“ „Já jsem ji dodělala. Jsem vystudovaná a dělám znova jakoby tu kadeřnicu.“ „A proč?“ „Nechtělo se mi do práce jako hned a říkala sem si, že ta kadeřnica je docela blízko té kosmetice, takže by se to dalo potom spojit dohromady.“ „Takže bys potom chtěla mít svůj vlastní salón.“ „Jo.“ „ A je to tvé vysněné povolání? Mít svůj salón?“ „No, od té doby, co sem na té kosmetice, tak vlastně jo. Sem si jako říkala, že chci mít něco svojeho. Že buď budu dělat kosmetiku, nebo kadeřnici, než si jako seženu někoho na výpomoc, abych měla oboje.“ „Tví rodiče tě v tomto podporují, nebo by byli radši, kdybys byla inženýrka?“ „Tak na začátku třeba tata říkal, ať du na stavebního architekta a vždycky říkal, že co čárka to 10000. (smích) ale, že nechaj to na mě všechno, je jim to v podstatě tak nějak jedno. Oni jako říkali, že až bude potřeba, že mi pomůžou aji s tím salónem a tak. Takže mě docela podporujou.“ „Tak to máš dobré. No tak… Toto jsme vlastně přeskočili, takže poslední otázka. Takže teď je to hodně osobní, máš teď partnera?“ „Ano.“ „A podporuje tě v tomto postupu?“ „Já vlastně když sem šla semka, tak už jsme byli spolu a tak jsem se ptala, jestli mu to nevadí, aby třeba nenadával, že? A on říkal, ať se du učit. Dokud je člověk mladej, tak ať se de učit, takže takhle mě celkem podporuje. Nadává, že je to tak dlouho, ale jako jo, podporuje.“

04 „Jaký byl tvůj nejkrásnější zážitek z dětství.“ „Ježiš, tak to bude trošku problém… Já nevím… Asi když sem něco dostala, co sem moc chtěla, ale už si nepamatuju co (smích). Ale to asi tak bude no (smích).“ „Teď jen na chvíli odbočíme k tvým rodičům. Jaké je jejich povolání?“ „Táta je houslista ve filharmonii a maminka herečka.“ „Takže oba umělci. A když si tak představíš sebe ve školce, na základce tak první stupeň, čím jsi chtěla být?“ „Herečkou. (smích) herečkou nebo zpěvačkou nebo tak něčím jako viditelným (smích).“ „A když sis vybírala, kam jít na střední školu?“ „Tak jsem nejdřív chtěla na konzervatoř, na tu hereckou, to se mě tak nějak jakože drželo, ale potom sem si říkala, že to asi ne, že sem na to ještě nebyla dostatečně zralá a tak sem chtěla jít na kosmetičku nebo na kadeřnici, ale kosmetička nevyšla, tak jsem šla na rok na zahradnici a pak jsem zkusila na odvolání na kadeřnici, tak to už vyšlo.“ „No, tak ty jsi vlastně 92 ročník, takže tobě to vychází, že jsi starší o rok?“ „No, ještě vlastně, já kdybych šla loni, tak jako na základce jsem opakovala pátou třídu ze zdravotních důvodů, tak kdybych šla normálně tak, jak bych měla, tak bych vlastně loni vycházela ze třeťáka. Takže to byl vlastně rok na základce a rok na střední. Ale sem za to ráda (smích).“ „A teda ta tvoje změna střední školy byla jenom proto, žes to nechtěla dělat.“ „No, tak já sem tam šla už s tím, že tam nezůstanu. Já sem tam šla přechodně, abych se potom dostala na odvolání na tu kadeřnici, ale sem za to ráda, protože sem si ujasnila, že to chci dělat víc než tu kosmetičku.“ „Takže by se dalo říct, že kadeřnice je tvé vysněné povolání.“ „No jo, našla sem se v tom jako. (smích)“ „Tak to je perfektní. Takže ty bys chtěla potom, co skončíš školu mít někde vlastní salón?“ „No, jako chtěla bych jako určitě, ale určitě nejdřív někde pracovat pod někým a potom do svýho, ale určitě hned pracovat, na maturitu zatím nechci, až když tak časem.“ „Vrátíme se na chvilku zpátky k rodičům. Když sis vybrala kadeřnici a nešla na nějaký ten umělecký směr, když jsou oba umělci, nebylo jim to třeba líto?“ „Ani ne, oni mě vždycky tak nějak podporovali v tom, co chci dělat. Oni vlastně ani víceméně nechtěli, abych šla na tu konzervatoř. Takže ani nechtěli, abych šla tím uměleckým směrem, protože ví, co to obnáší a to... Taky není lehký se tím uživit. Tak jako tou kadeřnicí, ale chtěli spíš, abych šla na tohle nějaký a ne herečka. (smích)“ „Tak a poslední otázka, podporuje tě tvůj partner v tom, co děláš?“ „Podporuje, no hodně. Tak nějak jsme na stejné vlně (smích).“

05 „Tak začneme první otázkou a to, jaký je tvůj nejhezčí zážitek z dětství.“ „No tak to si vůbec nevzpomínám, vůbec. Nic mě nenapadá.“ „Nic tě nenapadá, tak to nevadí. Takže na chvíli skočíme od tebe k tvým rodičům. Jaké je jejich povolání?“ „Matka je nezaměstnaná a otec nežije.“ „Tak jaké bylo jejich dřívější povolání?“ „Tak matka dělala vrátnou na internátě a otec byl zedník.“ „Když se podíváš zpátky do svého dětství, tak na základku, první stupeň, školka, tak jaké bylo tehdy tvé vysněné povolání?“ „Já jsem chtěla být kosmetička.“ „Kde jsi k tomu přišla? Někdo z tvého okolí to dělá?“ „ Ne, mě to hrozně bavilo od mala. Jsem se malovala, malovala jsem kamarádky.“ „A co, když ses potom dostala do 9. třídy? Tam si už vlastně musíš vybrat, co chceš dělat, čím chceš být. Kam ses teda hlásila?“ „Tak já sem se hlásila na technickou školu, ale to sem já nechtěla, to chtěla matka. Pak jsem se hlásila na poštovní a to třetí to si nevzpomenu. Takže sem byla rok na té technické a potom jsem to ukončila, protože se mi tam nedařilo, byla tam hodně těžká ta matematika a tak. Takže pak sem se hlásila znovu a to sem a na zdravotní školu, jenže to mi pak zakázala doktorka, že bývám často nemocná, a kdybych byla v kontaktu s nemocnýma, že by to bylo ještě horší. Takže nakonec sem tady, no.“ „A když ses hlásila sem, zkoušela jsi i tu kosmetičku?“ „Jo to bylo, jak sem se hlásila poprvé to třetí. No a tam mě nepřijali právě.“ „No a cukrářka, není to kosmetika, proč zrovna cukrářka?“ „Tak mě baví takový ty výtvarný činnosti, jakože takový ty… že často pracujete s modelačkou a modelujeme, tam je to takový a samý takový práce.“ „A chceš to dělat i poté, co dokončíš školu?“ „No tak jako měla bych jiný představy, ale vzhledem k tomu, že budu mít tohle vzdělání, tak budu asi tohle dělat.“ „A co bys chtěla dělat?“ „Já bych chtěla dělat sociální pracovnici v uprchlickým táboře. (nekvalitní záznam, není možné odposlechnout)“ „Takže ty jsi byla rok na té technické škole, pak tady, ale jsi 92 ročník, takže bys měla být o rok starší než ostatní?“ „No, o dva.“ „Tak teď mi v tom rok nesedí.“ „No, já sem opakovala na základce sedmou třídu, protože sem byla často nemocná, tak mamka o to zažádala.“ „A co tvoje mamka. Říkala jsi, že ti nutila technické povolání, jak jsi jí potom řekla, že chceš jít na cukrářku? Podporovala tě v tom nebo tě spíš odrazovala od té změny?“

„ Jo, ona říkala, že to pro mě bude možná lepší než to předtím, že k tomu mám určitě blíž.“ „No a poslední otázka… Podporuje tě partner, v tom, co teď děláš?“ „Jo, podporuje, on říkal, že ať se rozhodnu jakkoliv, tak mě podpoří.“ 06 - Emil „Vzpomeneš si, jaký byl tvůj nejhezčí zážitek z dětství?“ „Nejhezčí zážitek? Hm, no, byl nějaký určitě, ale nemůžu si vzpomenout… Třeba Vánoce. No, že sem dostal koňa. Teda dostal, nebo dostal k pronajmutí koňa… Ale už není.“ „Tak to je krásný dárek… Tak, teď na chvíli odbočíme k tvým rodičům. Čím tví rodiče jsou? Jaké mají povolání?“ „No, mamka dělá pekař, no studenou kuchyni vyrábí a otec dělá v Meoptě.“ „Když si tak vzpomeneš, když jsi byl malý klučina ještě na škole, nebo ještě dál, ve školce. Tak každý z nás má nějaké přání, co by chtěl dělat. Čím si chtěl být třeba ty, když jsi byl malý.“ „Já? Já jsem chtěl být řezbářem. A vlastně vyrábět ty sochy ze dřeva a nebo sem chtěl být nějakým podnikatelem a pak už nevím.“ „Měl jsi na základce nějaký koníček, který by tě vedl k volbě povolání?“ „No, toho koně.“ „Dobrá, tak dostaneme se do 9.třídy. Tam už ses musel rozhodnout, co chceš dělat. Jak ses rozhodl? Kam ses hlásil?“ „Sem na Šířavu,“ „Na jaké obory?“ „Na kuchař-číšník a kadeřník.“ „Já vím, že máš trošku delší tu svoji historii, tak zkusíme popořadě. Kam ses dostal první rok?“ „Kuchař- číšník.“ „Proč jsi z toho oboru odešel?“ „Protože za prvé když jsme byli na praxi, tak mám asi vysoký tlak nebo já nevím, se mi motala hlava a pak vlastně bylo východisko jít na normální obor. A když ne, tak mě pak nabídli v kanceláři, abych šel na obor prodavač a tak sem si vlastně po 3 letech říkal, že budu ještě dál pokračovat, tak sem si šel dát přihlášku na kadeřníka.“ „A toho prodavače máš ukončeného?“ „Jo, ale nemám výuční list.“ „Takže vlastně nemáš ukončeného. Proč vlastně nemáš výuční list?“ „Protože sem nedošel k závěrečným zkouškám. Sem na to trošku zapomněl.“ „Jak můžeš zapomenout na závěrečné zkoušky?“ „Já nevím, prostě sem si ve 4 hodiny odpoledne říkal, kurňa, měl sem být na zkouškách.“ „Tak to je smůla“

„No, 3 roky v…“ „A proč jsi potom nějak neuhádal nějaké dodatečné zkoušky nebo tak něco?“ „Protože mě to nebavilo.“ „No, takže jsi teď skončil na tom kadeřníkovi.“ „Na kadeřníkovi.“ „A toto povolání by se ti líbilo?“ „Jo, to se mi líbí.“ „Takže by se dalo říct, že je to tvé vysněné povolání, momentálně.“ „Asi tak jo, asi tak jo.“ „A když skončíš školu, tak co?“ „Tak pojedu do Prahy.“ „Do Prahy? A tam do nějakého salónu nebo…?“ „No buď a nebo… a nebo (špatný záznam) … a tam jsem měl vlastně akorát v Praze, tam mám vlastně švagrovou, tak bych tam šel znova.“ „Když si tak vlastně všimneš, že přecházíš z oboru na obor a pak jsi vlastně zapomněl na ty závěrečné zkoušky, co na to rodiče?“ „No, myslel jsem, že mě zabijou. (smích).“ „A co teď, když studuješ toho kadeřníka, jsou rádi?“ „Jo, hlavně sou rádi, že známí můžu stříhat a barvit a takový ty věci. Takže další kačka navíc.“ „Tak když jsme u těch rodičů, cítil jsi od nich vždycky podporu?“ „Jo.“ „Takže už nám zbývá poslední otázka, jak tě podporuje partner ve tvé profesi,“ „Já teď žádného nemám, sem na volné noze.(smích)“ „Tak když jsi byl v tom kritickém období, když jsi ukončoval prodavače, co na to říkal tvůj partner?“ „Já tenkrát žádného neměl.“ „Tak když si vzpomeneš na nějakého partnera, co říkal na tvé povolání? Podporoval tě v tom, co děláš?“ „Tak mi sme se o škole tak víceméně nebavili a tak říkal sem, co jako studuju a tak říkali jakože dobrý a pak sem říkal, že půjdu na jinam a tak se mě ptali kam a já říkám na ten a ten, tak držím palce, ať ti to klapne, to je vše.“ 07 - David „Tak mi zkus říct, jaký hezký zážitek si pamatuješ ze svého dětství. Je úplně jedno z kterého období.“ „Asi první léto u moře s mamkou.“ „Na chvilku ještě odbočíme k tvým rodičům, jaké je jejich povolání?“ „Tak taťka je vyučený truhlář a teď dělá jako technik pro… v jednom obchodě a mamka ta teďka pracuje v jedné obchodní společnosti, nějaký zakázky sjednává jako obchodní zástupce.“

„A teď zpátky k tobě. Když jsi byl někde na školce nebo na prvním stupni, tak každé sítě má své vysněné povolání. Co tys chtěl být?“ „Já jsem chtěl být po taťkovi, já jsem chtěl být truhlář a potom jsem chtěl být učitel. To mě pak přešlo. (smích)“ „Dobře, tak potom přišla 9. třída a ty sis tam musel vybírat své budoucí povolání. Kam ses tenkrát hlásil?“ „Já sem se hlásil na tu zdravku, tam jsem se dostal na poprvé. Protože tenkrát, když jsem se rozhodoval, tak jsem pořádně nevěděl, co chci dělat, na jakou školu mám jít, tak mě navedly spolužačky a tak se rozhodl pro tu zdravku.“ „Tam jsi byl jak dlouho?“ „Tam jsem byl 4 roky, ale do čtvrťáku sem se nedostal, protože sem dělal dvakrát třeťák.“ „A proč jsi nedošel až do toho čtvrťáku?“ „Protože sem se té škole plně nevěnoval. A… Nebavilo mě to, nebavilo mě to vůbec.“ „Co na to tvoji rodiče, že po 4 letech jdeš z té školy pryč?“ „No, tak oni proti tomu jako byli těžce, ale pak po nějakém čase uznali, že to byl asi lepší nápad přestoupit na jinou střední. Takže to pak vzali.“ „A sem jsi nastoupil hned po té zdravce?“ „Jo.“ „A jak se ti líbí toto povolání?“ „No, tak je to o moc lepší.“ „O moc lepší? A dalo by se říct, že je to tvé vysněné povolání?“ „No, tak přímo ne, ale z těch reálných je to to vysněné.“ „Když mluvíme o těch nereálných, co bys chtěl dělat?“ „No, já bych se chtěl živit zpěvem, což je nereálný.“ „Uživit se zpěvem? Proč je to nereálné?“ „Protože sem to zkusil a nepovedlo se mi to.“ „Tak to je škoda, ale kadeřník není špatný.“ „Jo, mě to baví hodně.“ „Tak když se vrátíme k podpoře tvých rodičů. Jsou rádi, že jsi nakonec kadeřník?“ „Jo, sou, podporují mě v tom. Aji mi třeba domlouvají lidi, který stříhám, takže podporují určitě.“ „A už nám zbývá poslední otázečka… Co na tvou profesi říká tvůj partner? Je rád, že jsi kadeřníkem, nebo by byl radši, kdybys byl na jiném oboru?“ „No, on je taky kadeřník, takže mi spolu soupeříme, takže na jednu stranu je rád a na druhou stranu asi ne úplně. Protože se předháníme, kdo je v tom lepší.“ „Tak to je aspoň pro tebe motivace být dobrý, ne?“ „Jo, to je.“

08 - Stáňa „Takže začneme u tvých rodičů. Jaké mají povolání a vzdělání?“ „Takže taťka je vlastně čalouník, mamka je bez práce a je vyučená v Bystřici, já nevím, prostě boty, kůže a takové.“ „Tak a teď už se budeme věnovat jenom tobě. Podíváme se do tvého dětství, to znamená školka, první stupeň. Každé dítě má v téhle době takové vysněné povolání, čím by chtěl být. Čím jsi chtěla být v téhleté době?“ „Já jsem se chtěla starat o psi. No, ale toho bylo tak nějak hodně pořád se to tak nějak rušilo. Chvilu sem chtěla být to a pak zase něco jinýho.“ „To je pro dětství typické a o to je to kouzelnější. Ale když projdeme tou základkou, taková 8., 9. třída, to už se opravdu musíš rozhodnout. Jak ses ty tenkrát rozhodovala a kdo ti pomáhal v tom tvém rozhodnutí?“ „Tak já jsem jako přesně nevěděla, co bych chtěla dělat. To starání o zvířata mě pustilo za tu dobu a vůbec jsem prostě neměla tušení, co dělat. A pak moje nejlepší kamarádka se přihlásila na kadeřnici, tady, tak jsem jakoby chtěla být s ní. No a… vůbec se mi to jako mě to vůbec nebavilo, tak jsem musela nakonec odejít. Taky kvůli chování, jsem měla nějaké postihy. No a pak jsem byla doma na úřadu práce, no a zkusila sem si dát přihlášku na gymnázium, ale tam mě nevzali, to jsem byla někde hodně pod čarou. A.. pak jsem šla do Holešova, protože to bylo blízko a nemusela jsem řešit peníze, jako za dojíždění a tak. Na obor s maturitou a tam jsem propadla z matiky, to je pro mě hrozně těžký, matiku neovládám. A taky jsem dělala opravky na konci roku, tak jsem musela opakovat ten první ročník a to už sem vzdala, protože jsem tam neměla žádný kamarády, tak mě to prostě nějak nebralo a odešla sem. Pak jsem se teda jako odhodlala jako na kuchaře, sem si říkala, že to bude jako důležitý pro život, umět vařit a takové, ale to taky nevyšlo. To mi nešlo a mistrová si na mě zasedla prostě a nějaký problémy ještě… A tak jsem si říkala, co by mě tak bavilo ještě, tak jsem se rozhodla pro prodavače a tak jsem teda tady. Tak zatím baví mě to, tak to snad už vydržím.“ „Když sis vybírala povolání, říkalas, žes nevěděla. Kdo ti pomáhal tady v tom.“ „No, tak všichni se mě ptali, co bych chtěla dělat, co mě baví, třeba že kreslení, to mi de, to mám talent, jakože po mámě a tak. A zase vydělávat si tím, zase nevím, jo? Takže to jsem nějak zavrhla a já vlastně nevím, nemám v tom jasno už dlouho. Já mám jako hodně snů, ale asi je jich tolik, že si nemůžu vybrat, nebo nevím.“ „No a tak, co je vlastně ten tvůj sen, to tvoje vysněné povolání?“ „Nevím… Já ještě furt nevím, prostě nevím. Tak teďka sem tady a doufám, že to už dodělám.“ „Tak začít aspoň tím ušákem a uvidíš, co bude dál.“ „No, tak třeba maturita, jestli to zvládnu.“ „Podíváme se na názor tvých rodičů, jak se jim to líbí?“ „No, tak mamka ta na začátku jo, ta říkala, tak dobře, tak si nevybrala tu správnou školu, no tak dobrý, stane se. A oni jsou jako rozvedení. Ona žije v Kroměříži a on

v Holešově a jakože občas mi posílá nějaké peníze, ale teďka když se vlastně dozvěděla, že zase jo, sem zase jinde, tak to už je pro ňu… Prostě to vzdala, už si ani nevoláme nebo tak, no a taťka ten jakože hodnější, no prostě mě podporuje, jak se to dá, ale taky už prostě, jo…. Se to nedá. Řekl mi, že to je poslední šance, tak snažím se to dodělat.“ „Tak a poslední otázka, co na to říká tvůj partner? Podporuje tě v tom, nebo se mu to nelíbí nebo tě odrazuje od těch přestupů nebo jak?“ „Tak určitě mě od toho odrazuje, takže už je to důležitý si něco dodělat, takže to už musím vydržet. No, prostě byl sklamanej, že prostě… No taky se chtěl rozejít, protože i jeho rodiče, že… On je na výšce, tak proč by se třeba měl zahazovat s někým takovým, takže není to příjemný.“ „Je pro tebe motivací, že on už je na vysoké škole?“ „Je to motivace. Z něho bude něco, že a já se tady pořád potácím někde.“

Příloha E – Analýza získaných dat metodou otevřeného kódování Data jsou řazena takto: Kategorie Podkategorie; vlastnosti podkategorie Jev; vlastnosti jevu Dimenze jevu: stupnice Rodiče Nezaměstnanost Špatná finanční situace Špatné zázemí pro studium Neúplná rodina Úmrtí otce Rozvod rodičů Podpora rodičů; velká V jakékoliv situaci Ukončení kontaktů Partner Zájem o studium; malý, velký Odrazování od studia Podpora partnera Nesouhlas s délkou studia Soupeření v praxi Motivace ke studiu Pokus o rozchod kvůli změnám oborů Povolání Vysněné povolání; nesplnitelné pro dívku Odpovídá studovanému oboru Úroveň shody: vůbec, zcela Studovaný obor odporuje snům Neschopnost si vybrat Volba povolání Rozhodnutí rodičů Podle volby kamarádů Podle doporučení kamarádů Neujasněnost životních cílů Nerozhodnost Podle dostupnosti daného oboru Touha pracovat; velká, naprosto žádná

Škola Úspěch ve škole; nečekaný, velký Obavy z přijetí na SŠ; velké Nezájem o školu; dočasný; trvalý Studovaný obor Spokojenost se studovaným oborem Míra spokojenosti: malá až velká Smíření se studovaným oborem; po čase Nástup na obor s vědomím brzkého odchodu Ujasnění priorit při odkladu volby povolání Nezájem o obor Zdravotní komplikace; vážné Opakování ročníku na ZŠ Opakování ročníku na SŠ Předměty Problém s předmětem; velký, neřešitelný Propadnutí z matematiky Potíže na praxi; zdravotní; kázeňské Přístup ke studijním povinnostem Lenost Nezodpovědnost Nezájem Kázeňské postihy Odpovědnost Učitelé Konflikt s učitelem; neřešitelný Konflikt s mistrovou; neřešitelný Studium Přerušení studia; dočasně Ukončení studia Návrat zpět do školy; vždy Přestup z oboru na obor; časté Změna studovaného oboru Nesouhlas rodičů Přesvědčování rodiči Podpora rodičů Smíření s rodiči Odpor rodičů; velký Podpora partnera Nezájem partnera Nesouhlas partnera

Spokojenost rodičů s novým oborem Nezájem rodičů o dítě Poslední šance Vnímání prodlužování studia Stud za nízké vzdělání; vlastní, rodičů Stud za prodloužení studia; před kamarády, před rodiči Nespokojenost se svým dosavadním životem; velká

Příčiny prodlužování studia žáků a studentů na střední odborné škole

Recommend Documents