PÍŠETE NÁM ANKETA. Děvčata z osm ých tříd uspořádala

PÍŠETE NÁM •

ANKETA

KALENDÁŘ

Na počest 35. výročí založení PO

(2. 3 . - 8 . 3.) A s tro n o m ic k é ú daje Slunce vychází 2. 3. v 6.41 h a zapadá v 17.44 h, ve čtvrtek 8. 3. vyjde v 6.29 h a zapadne v 17.54 h — den se prodlouží o 22 minut. Měsíc je 2. 3. v novu, Merkur 8. 3, v horní konjunkci se Sluncem.

^

Ju

B la h o p ře je m e Svátek mají Anežka (pá), Kamil (so), Stela (ne), Kazimír (po), Miroslav a Bedřich (út), Tomáš (st) a Gabriela (čt). P řip o m ín á m e Mezinárodni den žen (8. 3.). O oslavách tohoto svátku bylo rozhodnuto v roce 1910 na konferenci žen-socialistek v Kodani — stalo se tak na počest demonstrace čtyi^iceti tisíc dělnic, které právě před 75 lety — 8. března 1909 — protestovaly v New Yorku proti těžkým pracovním a žívotnim podmínkám. Mezinárodni den žen je kaž­ doroční příležitostí, abychom si uvědomili, oč jiné postavení mají ženy v socialistické společnosti — a také abychom svým ma­ minkám, učitelkám, pionýrským vedoucím i dalším blízkým ženám poděkovali za všechno, co pro nás dělají. V ýročí 2. 3.1824 ' jeden z největších českých hu­ debních skladatelů Bedřich Smetana; den jeho narození patří mezi významná výročí letošního Roku české hudby. — 1894 ■ sovětský biochemik Alexandr Ivanovic Oparin, zakladatel sovětské technické mikrobiologie. — 1919 byl zahájen 1. (ustavující) kongres Komunistické internacionály — mezi­ národni proletářské organizace nového typu. Komunistická internacionála, kte­ rá vznikla z iniciativy V. I. Lenina a za jeho přímé účasti, položila základy sou­ dobého mezinárodního komunistické­ ho hnuti. Téměř čtvrt století stála v je ­ ho čele a zajišťovala jednotu i semknutost komunistických stran. Komunistic­ ká internacionála významně přispěla také k urychleni diferenciace v dělnic­ kém hnutí v Československu a ke vzni­ ku revoluční dělnické strany — Komu­ nistické strany Československa. 3. 3.1799 * rolník František Veverka; spolu se svým bratrancem, kovářem Václa­ vem Veverkou, sestrojil ruchadlo — nový typ pluhu, který pijdu dobře kypřil a zàrov'en obracel. 5. 3.1884 * sovětský zoolog a parazítolog Jevgeníj Níkanorovíč Pavlovskij; píše­ me o něm na jiném místě této Sedmič­ ky (výročí UNESCO). — 1914 při pokusu o dosaženi severního pólu zahynul ruský hydrograf a polární badatel Georgij Jakovlevič Sedov. 6. 3. 1619 ' francouzský spisovatel Savi­ nien Cyrano de Bergerac, autor fantas­ tických románů Cesta na Měsíc a Ces­ ta do Sluneční říše. — 1889 * národní umělec, významný herec a dlouholetý člen Národního divadla Eduard Kohout. — 1909 * polský satirik a překladatel Sta­ nislaw Jerzy Lee, proslulý zejména svý­ mi aforismy. 7. 3.1799 ‘ básník František Ladislav Čelakovský, sběratel slovanských přísloví a písní, autor Ohlasů písní českých a Ohlasu písní ruských. 8. 3.18691 francouzský skladatel Hector Berlioz, představitel francouzského hu­ debního novoromantismu. — 1899 * národní umělec, slovenský malíř Jozef Kollár. — 1934 ’ zasl. umělec, slovenský dramatik a spisovatel Ján Solovíč.

•

Z oddílů a skupin • D ěvčata z o sm ých tříd u s p o řá ­ dala b e se du s p ra co vn íky n á ro d ­ ního p o d n ik u Tonak. Už od roku 1779 se zde vyrá b ě jí klo b o u ky. Dívky si p ro h lé d ly in te rn á t a d o ­ zvě d ě ly se, če m u se v to m to p o d ­ niku m o h o u v y u č it, í ja k u čn ice trá ví svůj v o ln ý čas. Beseda byla pro p io n ý rk y ze sku p in y L id o vých m ilic í v N o vé m J ičín ě ve líce z a jí­ m avá. • Na založení S ta n ice m la d ý c h p říro d o v ě d c ů pří JZ D Líptál se p o d íle la oko ln í d ru žstva i řada d a lších o rg a n iza cí. Zatím p ra cu je ve s ta n ic i s e d m n á c t ch la p c ů a d ě v č a t ze ško ly v R o ­ ky tn ic i. • P apírovou akcí na p o d ­ p o ru Fondu s o lid a rity u sp o řá d a li p io n ý ři ze sku p in y M. S ýko ry v H lučíně. N e jle p ší ve sb ě ru byla šestá A, kde byl p rů m ě r na je d n o ­ ho p io n ýra 4,9 kg. • O kresní fin á ­ le P ionýrské s p o rto v n í lig y v b a s ­ ke tb a lu u s p o řá d a li v O pavě. Z ví­ tě z ilo d ru ž s tv o ško ly v Le n in ově u lic i p ře d d ě v č a ty ze ško ly L id o ­ vých m ilicí.

O koukání Koukat se dá všelijak. Možná sm utně zíráte z okna, když na vás

; 2 1

,,Už od roku 1980 nese naše s k u ­ pina č e s tn ý název p io n ýrská s k u ­ p ina d e sá tn íka Jána Bílky a ro tm ístra Pavla S la tin s k é h o . J e jic h p ří­ běh znají v š ic h n i p io n ý ři i jis k ry naší skupiny. Č trn á c t dní p ře d ko n ce m d ru h é svě to vé v á lk y bylí oba le tc i v y s lá ­ ní nad O stra vu , je jic h úko le m b y ­ lo z n ič it zbývající fa š is tic k é s k la ­ d iš tě zbrani. Při p ře le tu přes Petro v ic e byli se stře le n í n ě m e ckým d ě lo s tře le c tv e m . Podle o č itý c h svědků n ik d o z le ta d la nevyskočíl. L e ta d lo b y lo po d o p a d u střeženo fa š is tic k ý m i h líd ka m i. D ruhý den le ta d lo v y b u c h lo . Po skončení v á lky bylí oba le tc i p o h řb e n i v Petro v ic íc h . J á n u Bílkovi bylo 21 let, Pavlu S la tin s k é m u 31. Později byl v Závadě o d h a le n pa m á tn ík a v naší ško le založena Síň b o jo ­ vých tra d ic . Pionýři i u č ite lé s h ro ­ m á ž d ili za jím a vý m a te riá l, části le to u n u , m apky, s lu ch á tka a m o ­ to r s vrtu lí. Pří sla v n o s tn ím o te v ře n í Síně tr a ­ d ic bylí p říto m n i s o u ro ze n ci Jána Bílky a s p o lu b o jo v n ík kapitán C hebeň. J s m e hrdí na název naší s k u p in y a b u d e m e p ra c o v a t tak, a b y c h o m si z a slo u žili je jic h jm é ­ n o ." Pionýři ze skupiny J á n a Bílky a Pavla S la tin s k é h o , P etro vice u K arviné

Burza tábořišť • P ionýrská sku p in a J iříh o D im i­ tro v a z M o s tu se o b ra c i na v š e c h ­ ny s k u p in y s nalé h avo u p ro s b o u o p o m o c p ři za jiš tě n í o b je k tu na tá b o r v d o b ě ja rn íc h p rá z d n in od 3. 3. d o 11. 3. H yg ie n ik uzavřel sku p in ě o b je k t a p o b y t p io n ý rů je o h ro že n . Pište na a dresu: V. V á ­ ch o vá , PS J iříh o D im itro v a při 7. ZŠ, A rb e s o v a u lice , 434 01 M os t. • Pro 28 p io n ý rů z d ru že b n í s k u ­ p in y ze S lo ve n ska hledá tá b o řiš tě PS V. Š a n tro c h a z H avlíčkova B rodu. N e jlé p e by v y h o v o v a l č t r ­ n á c tid e n n í te rm ín v s rpn u . Pište na a d re su : I. T om á n ko vá, ZŠ Š táflo v a u lice , 580 01 H avlíčkův B rod. P o kračován í te le v izn í so u těže n azvan é K ám en — nůžky — papír n atá č í v tě c h to dnech s pionýry J ih o m o ra v s k é h o kra je režisér Evžen S o ko lo vský m ladší (fo to A. Bradáč).

Ú sloví na te n to tý d e n Objevíš-li nové přátele, nezapomeň na staré. Erasmus

S ku p in o vá rada PS M a ru š k y Kud e řik o v é ve Š tě p á n o vě u O lo ­ m o u ce s c h vá lila plán akcí, kte ré u sp o řá d á na p o č e s t n ašeho v ý ro ­ čí. — V rá m c i o sla v p o d n ik n e m e znovu v ý le t do ro d iš tě M a ru š ­ ky K u d e říko vé . N ě kte ré o d d íly p ro jd o u je jí p a rtyzá n sko u ste z­ ku. Z áro ve ň n a vštívím e ska n ­ zen v Rožnově. S ta rší p io n ý ři p řip ra ví za jím a vý s p o rto v n í p ro g ra m p ro m la dší p io n ý ry a jiskry. — U sp o řá d á m e ve lký m aškarní karneval s p o h o š tě n ím p ro v še ch n y zá je m ce . Na karneval si v y d ě lá m e v la s tn i p ra cí — sb ě re m že le zn é ho š ro tu a lé č i­ vých ro s tlin . — V naší sku p in ě má d o b ro u t r a ­ d ic i tim u ro v s k é hn u tí. Pionýři z o s m ý c h tříd p řip ra ví p ro b a ­ b ičky a d ě d e č k y další ku ltu rn í vysto u p e n í. P rogram n a b íd n e ­ m e v d o m o v e c h d ů c h o d c ů Na Č ervence a v C hva lko vícich . — Pro jis k ry z o rg a n izu je m e b ra n ­ ný závod, ve kte ré m si starší p io n ý ři d o ko n čí p lnění p o d m í­ nek od zn aku O rg a n iz á to r her. — B ude se ko n a t sla vn o stn í s k u ­ p in o vé sh ro m á žd ě ní, na kte ré p o zve m e n e jsta rší p io n ýrské p ra co vn íky z o kresu, vy z n a m e ­ n ám e p io n ý ry i odd íly. P ředtím p řip ra v ím e výsta vu vše ch n a ­ ších k ro n ik za p a tn á c t le t č in ­ n o sti a u s p o řá d á m e besedu nad k ro n ik a m i p ro v še ch n y o d ­ díly.

Proč se jmenujenne

ve škole ú to čí diktátem . Kdoví, je s tli p o ta jm u nehledíte na spo lu­ žačku ve tře tí lavicí. Třeba o b d iv­ né pohlížíte na spolužáka, když ho zříte na školním hřišti, ja k se pro há ní za balónem. M ůžete p a ­ tř it k těm, kdož rá d i p o p a tří na pěknou novinku v šatníku, nebo uznale spočinou zrakem na n o ­ vém m odelu auta. A když člověk chce všechny ty věci kolem sebe dobře vidět, m usí je pozorovat. Vlastně — m usí je u m ě t p o zoro­ vat. Tohle m i napadlo, když jsem se zcela nečekaně do stal k oby­ čejném u přívozu. Co to říkám, obyčejnému, on to tiž nebyl vůbec obyčejný. Něco v něm zůstalo ukryto, čeho jse m si ne a ne v š im n o u t. . . Tehdy pa da l sníh. Ze zmrazkovatělé asfaitky sbíhal k černé vodě

bílý pruh, zakončený čerstvě pocukrovanou „p řís ta v n í" lávkou. Skoro stejn ý obrázek i na p ro tě j­ ším břehu. Tam nehybně a d o ce ­ la důstojně odpočívala pram ice. Velká, široká, bezpečná. M ezi tím odněkud nahoře někam nahoru běželo ocelové lano a nepatrně se chvělo. M alá cedulka hlásala: denně sedm až sedmnáct. M už s papachou a m ohutným vaťákem přeháčkoval očko z je d n o ­ ho boku lodě na druhý. Bidlem pak o d strčil břeh a člun přeševelil k nám. Znáte to, když padá sníh, všechno ztichne, ja kob y úctou. Tak i tem ná voda se valila rychle, ale je n lehounce šplichala, očko klouzalo p o laně a p řito m nebylo vůbec slyšet. Drc, spíš tuk do splávku — a js m e na druhé s tra ­ ně. Narychlo sm etený sníh za p á r

PIONÝŘI NA SÍDLIŠTI

D ru hý M a rtin zařidi, aby m alý H onzík m o h l v n eděli na o d d ílo v é m vý le tě s lo ž it p io n ý rs k ý slib. V š ic h n i čle n o vé s k u p in o v é rad y jso u čle n y d ru žin , za je jic h d o b ro u p rá ci d o s tá v a jí d ru ž in y d o b ré body. Tak si vš ic h n i n e u stá le p a m a tu ji, že d o b rá p rá ce d ru žin y je základem všeho.

ZÁŘE v p ra žs k ém sídlišti N ovo d vo rská našlo nový d o m o v d e v a te n á c t tisíc lidí. Jsou zd e d vě v e lk é školy, k ažd á asi s tis íc e m žáků. A tři p io nýrské skup iny, dvě v e lk é při školách a je d n a m en ši, č íta jíc í sto š e d e s á t dětí. T y d ě ti využily svého p ráva zv o lit si p io nýrský oddíl, když jim z různých důvodů nevyh ovo vala p ráce oddílu ve tříd ě. Pionýrskou skupinu P ředvoj, k te rá oslavila p a tn á c té výro čí své činn osti, tvo ří k ro m ě a k tiv n íc h a činorodých pionýrů i třic e t p ionýrských p racovn íků — vedo ucích oddílů, členů v e d e n í skupiny, instru kto rů . A k to m u je š tě ve lký p o č e t členů kruhu p řá te l, m e zi nim iž m a jí p ředn í m ís to soudruzi z 49. uliční org an iza c e KSČ , p oslanci, rodiče pionýrů. Ti všichni p o m áh a jí při akcích , s o u těžíc h , srazech, v ý lete c h i táb o re c h . K do č e tl až se m , jis tě d o še l k názoru, že by p io n ý rů m ze s k u p in y P ředvoj m o h l zá vid ě t. A le n e m y s le te si, že

chvilek o p ě t po kryje lavičku. Aby, až p řijd o u d a lši k přívozu, byla ja ­ ko nová, toho dne teprve poprvé p ro ně přichystaná. Jak asi vypadá strážce m ajáku kde si na k o n c i světa, který je sám, ab y os ta tn i b yli spolu? Tady ten převozník p a tři k le tic i vodě, m ezi dvěm a bře hy sem a tam k ý ­ vající se loďce, lidem , výletníkům, dětem. Teď js e m pochopil, te ď js e m si všiml, co js e m přehlédl, te ď je m i to ja s n é ! Oba břehy si c h tě jí p o v í­ d a t a p ra m ice jím dělá p ro s tře d ­ níka, aby nem usely křičet.

sku p in a m á n á ro ky a p o ža da vky jen na d o sp ě lé . Také — a p ře d e vším — na d ě ti.

POSUĎTE SAMI: M ezi p ě ti o d d íly s ku p in y (Lvičata, Pěšáci, Záře, S a te lit a Z áloha Ivlča t) a č trn á c ti d ru ž in a m i pan uje c e lo ro č n í so u tě ž o č e s tn ý titu l G A R D O V Á D R U Ž IN A . V če m se so u těži? T itu l m ůže z iska t ta d ru žin a , kte rá se ve tře c h m é s ic ic h za sebou u m ís ti na 1.— 3. m is tě v b o d ová n i. Podm ínky, kte ré m usí d ru žin a s p ln it, jso u n á ro čn é :

— v š ic h n i čle n o vé d ru ž in y p lni d ů ka zy Plam ínků, P lam enů a C est; — vě tšin a čle n ů d ru ž in y získává n ě k te rý zá jm o vý o d zn ak a ta ké o d b o rn ý . Navíc se zde h o d n o tí zvýšení k v a lifik a c e u in s tru k to rů a v e d o u c íc h ; — d ru žin a p ra c u je p ro svů j odd íl, sku p in u , síd liště , re p u b lik u (sem p a tří sb ě r d ru h o tn ý c h su ro vin , lé čivých ro s tlin , b rig á d y ); — d ru žin a p řispívá sb ě re m do sku p in o vé pokla d ny. Je n d ru žin a , kte rá vše ch n y ty to ú ko ly p ln i, m á n a d ě ji na získáni titu lu „g a rd o v á ".

— d ru žin a m á 6 — 12 č le n ů ; — svým v y s tu p o v á n ím , ch o vá n ím a výsle d ky dělá d ru žin a če st své m u o d d ílu a sku p in ě . Je jí čle n o v é nosí p ři č in n o s ti zelené ko šile , m a ji s la vn o stn í m o d rý kroj. D alší b o d y lze ziska t za u m ístě n i ve vše ch so u těžích p o d le vzo rce POČET Ú Č A S T N ÍK U d ě lím e U M ÍS T Ě N ÍM ; — vě tš in a č le n ů d ru ž in y se ú ča stn i vše ch a kci s ku p in y; — vě tšin a čle n ů d ru ž in y se ú ča stn i vše ch akcí o d d ílu ; — vě tšin a čle n ů d ru ž in y se se jd e n e jm é n ě s e d m k rá t za m ěsíc, z to h o je d n o u v s o b o tu nebo v n e d ě li a d v a k rá t s a m o s ta tn é ; — d ru žin a p e ču je o rů s t svého o d d ílu , ziská a p řip ra v í ke slib u n e jm é n ě je d n o h o n o vá čka;

DRUŽINA JE ZÁKLAD Předsíň u K rtičků , v b y tě sku p in o vé v e d o u cí, je plná b o t. V obýváku zasedá sku p in o vá rada. Honzík N o vo tn ý, p ře d se d a , sám schůzku řídi, na p ro g ra m u je ko n tro la p řip ra v e n o s ti s la vn o stn íh o s k u p in o v é h o s h ro m á žd ě n i. Ivana p o dává zp rá vu o k o n tro le kro jů , K am ila p ro h lé d la vše ch n y kro n iky a hlásí, že js o u v p o řá d ku , M arta s R enatou n a vštívily o d d íly , vše jd e p o d le plánu. Dušan a M a rtin n a c v ič u ji stříd á n i č e s tn ý c h stráží u s k u p in o v é h o p ra p o ru během sh ro m á žd ě n i. M a rta , Honza a K a m ila p řijd o u v neděli, zn o vu p ře p o č íta jí v še ch n y b o d y v so u tě ž i o g a rd o v o u d ru žin u , aby m o h l b ý t na s h ro m á žd ě n i p o p rv é p ře d á n titu l.

v a g ita č n im s tře d is k u se sešly d ru ž in y o d d ílu Záře. D ě te m nevadí, že v e č e r b u d ou v m ís tn o s ti s c h ů z o v a t d o sp ě li, d o s p ě lý m nevadi, že v š e c h n y stě n y js o u o věšeny n á stě n ka m i, ta b u le m i s b o d o vá n ím a v y h lá še n ím i, kdy je sraz na výle t. V e d le p ro b íh á o d d ílo v é k o lo ve s tře lb ě , kd o n e střílí, p ra c u je s d ru žin o u . Hnědá p od v e d e n im Zuzany lu š ti š ifry . Zelená b o ju je s m o rs e o v k o u , Fialová s le d u je , ko lik p ře d m ě tů ze s to lu zm ize lo , č ili cvičí p o s tře h . Honza, in s tru k to r M o d ré d ru žin y, ladí kyta ru , b u d e se zpívat. M ezi tím h e m že n ím k lid n é c h o d i o d d ílo v ý v e d o u c í v y s o k o š k o lá k Petr K orbel. D o sk u p in y c h o d il už ja ko p io n ýr, pak byl in s tru k to re m a od o s m n á c ti le t je ve d o u c ím . Ptám e se na je h o n e jh e zčí zážitek ze života o d d ilu . „N e jk rá s n ě jš í byl náš p rv n i tá b o r v H orní S tro p n ic i. B ylo d e š tiv é lé to , všu d e zá p la vy a m y ve sta n ech . T áb o ry v o k o lí se lik v id o v a ly , p ro s tě za b a lili a je li d o m ů . M y js m e si řekli, že to nevzdám e. N ikd o ne b yl n e m o ce n , n ik o m u se n ic n e d ě lo — a že č trn á c t d n i pršelo? N e víd á no ! V y d rž e li js m e až d o ko n ce . Každé z o s m n á c ti d ě ti m u s e lo ukázat, co v něm je. A b yly v nás vě ci, že jsm e si ani sa m i n e m ysle li. U tv o řila se vý b o rn á p a rta , le to s js m e d o k o n c e p o p rv é v h is to rii s k u p in y p o ra zili v s o u tě ži L vičata. A to je co řic t, oni js o u s k u te č n é v ý b o rn í." A ja k to b y lo s titu le m g a rd o vá družina? Před o č im a p ře p ln ě n é h o sálu p ře vza ly d vě d ru ž in y — Zelená z o d d ilu Z áře a V ytrva lí z o d d ilu Lvičata — p o p rv é titu l G A R D O V Á D R U ŽIN A. B la h o p ře je m t • trochu závidím e.

B. PAŠKOV Foto M . M A R T IN O V S K Ý

13 1

VÝROČÍ

PRIRODA

P lo u tvo n o žci p a tří m ezi n e j­ s p e cia lizo va n ě jší sku p in y sa v­ ců. T e n to řád je ví v a n a to m ic ­ ké sta vb ě č e tn é p o d o b n o s ti se š e lm a m i, ta kže n ě kte ří z o o ­ lo g o vé řad í p lo u tv o n o ž c e m e ­ zí šelm y. O d tě c h se vša k liší řa d o u p řiz p ů s o b e n í k ž iv o tu ve vodě. J e jic h p ro tá h lé tě lo m á to rp e d o v itý tv a r a k o n č e ti­ ny jso u p ře m ě n ě n y v p lo u tve . Prsty s p o ju je p lo va cí b lána, která u la c h ta n ů p ře čn ívá k o ­ nečky p rs tů a je zp evněna ch ru p a vko u .

Parazitolog světového jména

J. N. Pavlovskij 5.3.1884-27.5.1965 „T e n b u d e p řiro d o v ě d c e m ,'' fik a l o c h la p c i u č i­ te l fyziky. „ B u d e e tn o g ra fe m ," s n e m e n š im p ře svě d če n im tv rd il p ro fe s o r ze m ě p isu . „ B u d e s p is o v a te le m ,'' p ře d p o v íd a l p ro fe s o r li ­ te ra tu ry . J e v g e n ij N ik a n o ro v ič P a vlovskij v še ch n y p ře d ­ p o v ě d i d o k o n a le s p ln il. S ta l se však p ře d e všim z o o lo g e m a p a ra z ito lo g e m . Už na své p rvn í v ě d e c k é e x p e d ic i, na k te ro u se v y d a l v s e d m n á c ti le te c h na Kavkaz, sbírá n e ­ ro s ty a ro s tlin y p ro g y m n a z ijn í sbírky, vším á si vše h o , c o je za jím a vé , a po n á vra tu u ve ře jň u je své p o s tře h y , z á žitky a d o jm y v ča so p ise ch . S o b d iv u h o d n ý m e lá n e m p ra c u je na vše ch v ě ­ d e c k ý c h v ý p ra v á c h , k te rý c h p o zd ě ji u sk u te č n il pře s dvě stě. O kruh v ě d e c k é č in n o s ti a k a d e m ika P a vlo vské ­ ho b yl n e s m írn é širo ký. Z ab ýva l se n e jp rve je ­ d o v a tý m i ž iv o č ic h y , p o z d ě ji se s o u s tře d il ze­ jm é n a na p ro b le m a tik u p a ra z itá rn íc h o n e m o c ­ nění. S v ě to v é uznání si v y d o b y l J. N. P a vlo vskij u č e ­ ním o p říro d n í o h n is k o v o s ti nákaz. P ů vo d ci ta ­ k o vých nákaz js o u v e lm i rů zn o ro d í, od virů až po c iz o p a s n é če rvy. Ž ijí v p říro d ě nezávisle na č lo v ě k u v k o lo b ě h u m ezi d iv o c e žijíc ím i o rg a ­ n ism y. V ě tš in u in fe k c í šíří p ře n a še či, te d y o rg a ­ n ism y, ve k te rý c h p ů v o d c i o n e m o c n ě n í žijí. Č lo vě k m ůže b ý t o vše m v m ístě , kde se p ů v o d ­ ce o n e m o c n ě n í v y s k y tu je , ta ké nakažen. V n a ­ š ic h p o d m ín k á c h je n e jzn á m ě jší p říro d n ě o h n is k o v o u n ákazou klíšťová e n c e fa litid a . J s o u se tká ní, na něž se n e zapom íná. K nim p a ­ tří i m o je o s o b n í se tk á n í s J. N. P avlovským . Před le ty js e m ho d o p ro v á z e l p ři n á vštěvě naši v la s ti a za je li js m e se p o d ív a t na K a rlš te jn . P ro­ je v o v a l živý zá je m o vš e ch n o , če h o se týka l p rů v o d c ů v výkla d , c h tě l zn á t i n ě k te ré další d e ­ ta ily o e x p o n á te c h i z h is to rie h ra d u . V hradní re s ta u ra c i se n e vá ha l z e p ta t na re c e p t jíd la , k te ré m u z a c h u tn a lo . C h tě l d ů k la d n ě p o zn a t vše, s č ím se p o p rv é se tká val. V á šn ivě rád, ja ko o s ta tn ě c e lý ž iv o t, fo to g ra fo v a l. I v p o sta ve n i u z n á v a n é h o v ě d ce p ro je v o v a l ke vše m , s n im iž je d n a l, o p ra v d u v ře lý lid s k ý vztah. P átého března by se J. N. P avlo vskij d o žil sta let.

Dr. V L A D IM ÍR Č E R N Ý , C Sc.

141

T ím však v ý č e t p řiz p ů s o b e n í vo d n ím u živlu nekončí. N osní o tv o ry se p ři p o to p e n í u za víra ­ jí zvlá štn ím svě ra cím sva le m a p o d o b n ě se m o h o u za víra t i uši. N e jd o k o n a le ji v y v in u tý m s m ysle m p lo u tv o n o ž c ů je p ro ­ to zrak a v e lké o či m o h o u v i­ d ě t i p o d vo d o u . Použití zraku pod v o d o u je však je n o m e z e ­ né a ta k m á v e lm i význ a m n é m ís to i h m a t. V ě tšin a p lo u tv o ­ nožců m á na h o rn ím pysku d lo u h é a siln é h m a to v é vousy, k te ré m o h o u i v te m n o tá c h m o řs k ý c h h lu b in se zn á m it svého m a jite le s o k o ln ím p ro ­ střed ím . A p lo u tv o n o ž c i se h lo u b e k o p a v d u n e b ojí. Pokusy i p o ­ zo ro vá n í p ro ká za ly, že n a p ří­ klad tu le n i se dokáží s p u s tit až 600 m e trů p o d h la d in u m oře. Pod v o d o u vydrží až tř ic e t m i­ nut. To je m ožn é d íky to m u , že tu le n í kre v váže m n o h e m víc kyslíku než krev lid ská . P lo u tvo n o žci p a tří vě tš in o u k o b y v a te lů m p o lá rn ích o b la s ­ tí a p o ku d se s n im i v ý jim e č n ě se tká m e blíže rovníku, pak je to h la vn ě v o b la s ti stu d e n ý c h m o řs k ý c h p ro u d ů . A ta k m u ­

sela ta to zvířata n ě ja kým z p ů ­ so b e m z a b rá n it z b yte čn ým ztrá tá m te p la . N ě kte ré d ru h y m ají pod kůží siln o u tu k o v o u vrstvu . T e n to d o k o n a lý iz o la č ­ ní m a te riá l o d d ě lu je v n itře k tě la , je n ž m á te p lo tu 37 °C , od ch la d n é vo d y, je jíž te p lo ta se m ůže b líž it nule. V ě tšin a d ru ­ hů p lo u tv o n o ž c ů vyřešila b o j za z a ch o vá n i te p la jin ý m z p ů ­ so b e m a zvo lila si p ro sebe d o s t n e šťa stn o u cestu. S p o lé ­ há se to tiž na h u sto u k o ž e š i­ nu, kte rá m á ve d le d lo u h ý c h h ru b ších c h lu p ů i je m n o u h u s ­ to u p o d sa d u . J e m n é c h lo u p k y zadržují m ezi sebou b u b lin k y vzd u ch u a ty p ře d s ta v u jí te ­ p e ln o u izo la ci. K va litn í kůže p lo u tv o n o ž c ů se sta la v ko že šn ícké m p rů m yslu v e lm i v y h le d á va n o u su ro vin o u , zn á m o u ja k o sílskin. N á d h e r­ ný h u stý a d fo u h ý v ln itý ko ží­ šek m ají p ře d e vším m lá ď a ta , p řiče m ž ho z trá c e jí je š tě v m a tč in ě tě le n e b o n ě ko lik d n i po narození. P ro to se p ře ­ d e vším m lá ď a ta stala cíle m lo vců tu le ň ů . Z p ů so b y lovu sa ­ m y o sobě n e p říliš je m n é se d ají o z n a č it ja k o vražd ě n í m lá ­ ď á te k. P ro to se p ře d e vším v p o sle d n ích le te ch ozývají stá le siln ě jší h la sy vyžadující n a p ro s tý zákaz lo vu p lo u tv o ­ nožců. O sta tn ě vin o u stále v z rů s ta jíc íh o zn e čiště n í o c e á ­ nů p lo u tv o n o ž c ů v p o sle d n ích le te ch p ru d c e ubývá. A ta k hrozí n ebezpečí, že b ych o m m o h li la ch ta n y, tu le n ě , rypo u še sloní či m ro že v id ě t z a k rá t­ ko je n v zo o lo g ic k ý c h z a h ra ­ dách. JA N NÉM EC

• T ak é na ro vném p o ze m k u lze vybu do vat skalku. S n ím e k zachycuje je d e n ze způsobů, na kte rý o všem bez pom oci d ospěléh o s ta č it n eb ud em e.

Otvírám e seriál praktických rad pro všechny, kteři m ají svou skalku nebo kousek zahrádky, na něm ž by si skalku rádi založili. Chceme radit nejen jednotlivcům , ale i kolektivům, protože skalka nem usí být je n na zahrádce rodičů, ale třeba u klubovny, u dom u pionýrů, u šk o ly . . .

Radíme skalničkářům S T A V B A S K A LK Y S kalku m ůže m e z a lo ž it v každé ročn í d o b ě, je s tliž e se dá d o b ře p ra c o v a t se zem í. C elou p lo c h u n e jp rv e zb a vím e sta rý c h pařezů, k o ře n ů , různ ých ka m e n ů i n e č is ­ to t, zároveň s d ů k la d n ý m p ře ry tím i v y p le tím k o ře n o vých p le v e ­ lů, a b y c h o m si n e p řid ě lá v a lí p rá ci s je jic h p o z d ě jš ím o d s tra ň o v á ­ ním . K a m e n itý p o d k la d má v e lký význam p ro s ta b ilitu b u d o u c í skalky, ale ta ké p ro d o k o n a lo u p ro p u s tn o s t a za jiš tě n í o d to k u p ře b y te č n é vláhy. N e js n a d n ě ji skalku v y b u d u je m e v k o p c o v ité m te ré n u . Na ro v in ě získám e výško vé ro zd íly p ro h lo u ­ b e n ím pěšinek. Z em n e p ra v id e ln ě na vrším e a u sa d ím e do ní různě ve lké kam eny. N e jv h o d n ě jš i jso u k a m e n y z oko lí, kte ré p ů s o b í nejp řiro z e n ě ji. K n e jo b líb e n ě jš ím d ru h ů m p a tří p o v rc h o v ý n á le žitě o v ě tra lý v á p e n e c. K a m e n y se z m e c h o v a tě lý m a o m š e lý m p o ­ v rc h e m d o d a jí skalce tu p ra vo u krásu. Na s trá ň c e se snažím e v y ­ tv á ře t rovná, různé velká po líčka , o d k u d za d e š tě n e b o p ři zá livce nem ůže v o d a ta k s n a d no sp la vo v a t z e m inu . S u sazováním k a m e ­ nů za čín ám e vždy o d zd o la . N ejvě tší k a m e n y pevně u k o tv ím e v zem i, aby ne vyčn íva ly více než tře tin o u až p o lo v in o u ven a o s tré

POVÍDKA

h ro ty i h ra n y b y ly u k ry ty v zem i. S e sku p e n ím ka m e n ů n e s te jn é v e lik o s ti d o s á h n e m e m n o h e m la d n ě jš íh o d o jm u než usazením d ro b n ý c h n e b o s te jn é ve lk ý c h k a ­ m en ů T éžké k a m e n y n ik d y ne p ře m is ťu je m e bez p o m o c í d o s p ě ­ lé h o !!! M o h li b y c h o m s k o n č it v n e m o c n ic i s kýlo u a naše skalka by z p u stla . P olička i úzké m eze ry m ezi k a m e ­ n y v y p ln ím e ky p ro u , p e č liv ě p ře ­ h á zenou ze m in o u . Pokud je to n u tné , za p u s tím e n ě k te ré p lo c h é k a m e n y c e lé do zem ě ja k o c e s tič ­ ku, po níž c h o d ím e pří o š e třo v á n i skalky. S p ů d o u i s k a m e n y p ra ­ c u je m e zá sa d ně je n za s u ch é h o počasí. S ka lka má b ý t p o h le d n á už v d o b ě , k d y na ni n e ro s te ani je d in á alp ín ka. Za m ěsíc si p o v í­ m e o s ta v b ě k v ě tin o v ý c h zídek, k te ré m o h o u b ý t s o u č á s ti skalky.

M ů i tá ta MILAN LAJ DAR

A rc h . Č E S T M ÍR B Ö H M F o to a k re s b a IV A N H O U S E R

Byl jednou jeden tulipán

Darujete mamince k svátku kvě­ tinu? Možná to bude právě tulipán. Jeho cesta k nám do Evropy byla zajímavá, vlastně trochu pohádková . . . Rakouský císař Ferdinand II, měl v Cařihradě u sultánova dvora svého vyslance. Jmenoval se Busbeck, Jednou na jaře, letos je tomu již čtyři sta třicet let, byl pozván k tureckému vladaři na hostinu, K večeru čekalo hosty nádherné překvapení. Byli uvedeni do zahrad a tam spatřili pomalu se kolébající želvy, které měly na krunýřích připevněny zapálené svíce. Želvy se pohybovaly v záhonech mezi neznámými květinami. Byly to tulipány. Vyslanec Busbeck žasl nad jejich krásou. Hned se snažil a podařilo se mu přivézt je do Vidně, Šest přivezených kusů se ujalo a květiny vykvetly. Byl o ně veliký zájem. Kdekdo je chtěl vlastnit, každý vidět Cibule tulipánů se staly vzácným a žádaným zbožím. Obchodnici, kteři je dodávali, byli vyhledáváni a váženi. Až do 17. století se za květiny platily velké sumy, cibule se měnily dokonce za několik kusů dobytka. Teprve když se Holanďanům podařilo nalézt způsob, jak tulipány dobře rozmnožovat, poptávka klesla. Na snímku je Tulípa kaufmanniana, který patři mezi botanické tulipány. Je jeden z prvních, kvetoucích brzy na jaře Dosahuje výšky kolem dvaceti centimetrů. Květy mají tvar kalicha a na sluníčku se plně otvírají, barvy převážně žluté. Listy mají krásnou šedozelenou barvu a jsou široce kopínaté. M . M E Z N ÍK

^ e jn e ra d ě ji ze všech d o m á cích ú ko lů píšu slo h o vá cvičení. S e d ím nad b ílým p a p íre m , o ku su jí tu žku a ko u ká m do stě n y p ře d sebou. V yb a vu je se m i vše ch n o m ožné: N ovák d o le jzá za P říborskou, i když v yro stla o d o b rý c h d e se t cenťásků navíc. M yslím , že rů s to v é h o rm o n y však je š tě n e ře kly p o sle d n í slovo. Dneska m a tik á ř za c h y til je jic h m ilo s tn o u ko re sp o n d e n cí. Novák: Po ško le Tě d o p ro v o d ím d o m ů . Souhlasíš? Příborská: N e o tra vu j! N ovák: N e ch ce š jít v s o b o tu do kina? P říborská: S te b o u nikdy. Novák: Co d ě lá š v n edělí o d p o le d n e ? Pokračování nevím e, n e b oť P říborská p ři čte n í d o p is u rudla a N ovák za rytě m lče l. A si by u čite lé n e m ě li č is t p o d o b n é d o p is y nahlas. K a žd o p á d ně js m e se n á ra m n ě bavili. N ebo D ušková. Cvačka ji o p ře stá vce p ře cá kn u l vo d o u . C hudák si nevšim l, že právě o te v irá m lé ko. V zápětí se ob sa h p ytlíku p ře m ís til na Cvačku, a ja ký byl! O bčas m rkn u na h o d in y, kte ré m ě p říše rn ě zn e rvó zň u jí. S edím za s to le m už d v a c e t m in u t a n em ám ani čárku. Čtu snad p o d e s á té zadání: C h a ra kte ristika čle n a rod in y. Pak n a d e p is u ji: M ů j tá ta a začínám : M ů j tá ta se jm e n u je Jirka M á černé vlasy, ze k te rý c h vyku ku jí ch o m á če šedin. S tříd a vě je p rý má ze m ne, z m a m ky a ze se stry (p o d le situ a ce ). P ostavy je m en ši, štíh lé až hubené, ja k říkává m am ka. J i však za dva. Také um í v a řit — n e jra d ě ji m in u tky. Rovněž by se u živil ja ko č is tič bot, p ě s tite l ka ktu sů a lid o v ý zpěvák (hlavn ě po b a b ič č in ě rybízovém vinu). Je c h y trý , č e s tn ý a vžd ycky m luví p ravdu. U p o sle d ní v ě ty jse m se zarazil — to h le je h lo u p o s t. Papír jse m ro z trh a l a p o lo žil před sebe riový list. Z nám za třin á c t let k a žd o d e n n íh o p o zo ro vá n í svého tá tu o p ra vd u d o b ře ? D on e d ávn a jse m o to m n e p ře m ýšle l. Táta byl hvězda! Před tý d n e m js e m se p ře svě d čil, že m i lhal do očí.

M ožná te n ve če r sestra udělala větší skandál, než b ylo nutné. P řilítla do p o ko jíku a h o d ila m i na stů l ča so p is Kino. ,,Kdo to v y rv a l? " vyjela. U d ive n ě js e m se o to č il: ,,Kdo co v yrva l? " Z aúpěla v z te k y :,,První s tra n u !" ,,Já ne. N e ch yb ě la už n á h od o u ve Stánku P N S ?" ze p tal jse m se a dál si pro h líže l p o što vn í znám ky. T oh le ji d o ra zilo . V ytrh la m i a lb u m z ruky. Pro zm ěnu js e m vysko čil já. ,,Na to h le nem áš p rá v o !" Už jsm e byli v sobě. M ám a o te vře la d veře: „D ě je se ně co ? " S estra m i h o d ila a lb u m , po p ad la Kino a utíkala se vyb re če t. M ám a ne ch áp a vě povzdechla a vrá tila se do kuchyně. A ve m ně h lo d a l vztek i líto st. Copak za v še ch n o v té h le ro d in ě m ohu je n o m já? Je n že p ře svě d čte ho lku ! N ezbylo než se za jím a t o p o d ro b n o s ti ztráty. N ebo krádeže? Na titu ln í strá n ce se usm ívala herečka Jana S u lco vá Z té by sestra u rč itě d ra m a n e ztro p ila , ale na d ru h é straně o tis k li krasavce B e lm o n d a. A ztra ce n ý B e lm o n d o byl p o d le ségry n e o d p u s tite ln ý hřích. D ru h ý den jse m vyzvídal u tá ty: ,,Která herečka se ti ne jvíc lib í? " „N a še m ám a, když nám zahraje b a n d u rs k o u ." Z e p ta l jse m se te d y p řim o : ,,A Jana S u lco vá , n e ? " U sm á l se: „N a rá žíš na tu ztrace n o u o b á lku , viď ? Copak m ě podezíráš, že si v y trh á v á m z no vin cizí ženské?" Z bývala je š tě m am ka. ,,Běž se ra d ě ji u č it," o d b yla mě. M o h lo m ě to trk n o u t hned — B e lm o n d o n ikd y n e p a třil k je jím id o lů m . M á d e te k tiv n í kariéra sko n čila neslavně, m álem jse m se ztrap n íl. V ytrže n á strán ka m ě však m rzela dál. Už kvůli sestře, kte rá si je d n o tliv á čísla zakládala a celé ročn íky vázala do p lá tě n ý c h desek. S ebe jsem o b h á jit n e m o h l — ch yb ě ly důkazy. A na řeči o lu p ičích a záhadném zm ize ni už byla velká. O běhal jse m Stánky s časopisy. „V y p ro d á n o , n e m á m e !" Z ep ta l jse m se ve třídě. N ikd o Kino

s Ja n o u Š u lco vo u n e vlastnil. S háněl jse m po ka m a rá d e ch. V ysm á li se m i, že m ilu ji herečku. N akonec jse m za pár znám ek vym ě n il fo to g ra fií B e lm o n d a, dal ho sestře a n e ch al ce lo u věc plavat. V p á tek jse m p o s p íc h a l za tá to u do práce. S k o n č ili js m e dřív školu a já ch tě l v id ě t n ovou p o čítací m ašinu, 0 kte ré d o m a to lik m lu vil. „J e v p rovozu, hned p řijd e ," houkl je h o kolega a ukázal na tá tů v p ra co vn í stůl. Sedl jse m si a o p ře l ruce o desku. Pod sklem se usm ívala Jana S u lco vá z titu ln í strá n k y Kina! D okonce s vě n o ván ím :

M ilém u Jirko vi na pam átku věnuje Jana S klo n il js e m se blíž. V ždyť to h le je tá to v o písm o! „T o koukáš, v iď ? " zasm ál se tá tů v kolega a ukázal na o b rá z e k .,,V s a d ili jsm e se, ko m u pani S ulcová odepíše. Každý js m e jí n apsali d o p is, p řilo ž ili fo tk u a če ka li. O d p o v ě ď zatím d o s ta l je n tv ů j tá ta . F ra je r." ,,Ale vždyť — " zako ktal js e m se. „V ítá m tě , a h o j," za b u rá ce l tá ta ve dveřích. H ned sňal z věšáku bílý plášť a p řá te ls k y m i ho podával. A n i js e m se na tá tu nepodíval. „J d u ti o z n á m it, že dnes ne m á m č a s ," v y m lu v il js e m se a zklam aně odcházel.

•

M ů j tá ta , n a d e p is u ji p o d ru h é a p o k ra č u ji: M ů j tá ta se jm e n u je Jirka . V ždycky jse m si m yslel, že je to n e jb á je č n ě jš i člo vě k na světě. T e ď už vím , že má 1 své chyby. N a p říkla d lže. Dříve m i za každou n e p ra vd u nabil. Já ale lhal o p ra vd o vě . D o spělí se um ějí p ře tv a řo v a t, což je v e lic e sm u tn é Přestal js e m psát. To js e m vym ysle l „m y š le n k u "! Lhát a lh á t — ja ký je v to m rozdíl? Za m é dě tské lži jse m pokaždé d o s ta l výprask. Chlap přece m luví vžd ycky pravdu. Za svou lež se u m ě tá ta děsně sh o d il. D o konce dvakrát. A ta k d ře p ím nad č is tý m papírem , h o d in y u k ra ju ji čas a já příšerně ne n ávidím slo h o vá cvičení. IL U S T R A C E H. S V O B O D O V Á

I5I

VÝPRAVY ZA POZNÁNÍM

Kůň s je z d c e m je už docela realisticko u „k re s b o u ", ale přesto se vznáší nad krajinou ja k o bílý duch

O ko ko n ě z Cherhillu m á p rů m ě r 1,2 m etru , ale je h o s klen ěná výplň je prozradí už z n ě k o lik a k ilo ­ m e tro vé vzdálen osti

N ejvyšší v rc h o le k v té h le p a h o rk a ti­ ně se p řiro z e n ě ta k é nazývá Bílý kůň, a i když je h o d v o u s e tš e d e s á tim e tro vá výška n ik o h o n e o h ro m i, o b je v u ji se tu p o č e tn é h o u fy zvě d a vců. H ned na je h o se ve rn ím b o k u to tiž leží onen p ra p ů v o d n í „ š im l" — g ig a n tic k á f i ­ g u ra ko n ě , v y ry tá d o tra v n a té p lo c h y , z d á lk y už s v ític í sv ý m i b ě lo s tn ý m i o b rysy. T e c h n ik a to h o to v ý tv a rn é h o p ro je v u není ž á d n ým ta je m s tv ím . Když v tě c h to m ís te c h o d s tra n íte p á r d rn ů , ukáže se bílý k říd o v ý n e ro st, ta kže p o m o c i lo p a ty m ů že te d o ce la sn a d n o za čít k d e k o li v o k o lí ,,m a lo ­ v a t" . Z v lá š tn í je tu ale s k u te č n o s t, že s ty liz o v a n á fig u ra k o n ě je n e z n á m é ­ ho p ů v o d u a ta k é o je jím sm yslu p a ­ n u jí p o u z e d o h a d y . S tá ří koně vě d ci o d h a d u jí na dva tis íc e le t a k la d o u je d o p o z d n i d o b y železné. O b ra ze c se tá h n e d o d é lk y 114 m e trů , p ro to js m e se v ú vo d u z m ín ili o v ý h o d ě le ­ te c k é h o p o h le d u . T ím to zp ů so b e m b y ly o s ta tn ě p o říz e n y i naše sn ím ky. K d o si m ě l š ťa s tn ý n á p a d v y lit o b rysy tě la c e m e n te m , a b y se lé p e z a c h o v a ­ ly. T u ris té , k te ří věří, že se ště stí č lo ­ věka dá sn a d n o získat, js o u p řita h o ­ v á n i i m ís tn í p o v ě s tí: K do se za v ře n ý ­ m a o č im a v s to u p í d o p ro s tře d k o ň ­ s ké h o oka a tř ik rá t se ta m o to č í — te n si b e z p o c h y b y p řiv o lá štěstí. S p rá v c i ú ze m i však z ře jm ě š tě stí n i­ k o m u n e p ře ji, p ro to ž e k o le m h la vy b ílé h o k o n ě p o s ta v ili p lo t, k te rý zn e ­ m o ž ň u je p řis tu p . V z n ik koně je d á ­ ván d o s o u v is lo s ti s b lízkým tzv. U ffin g to n s k ý m h ra d e m , co ž js o u p o z ů ­ s ta tk y h ra d iš tě na je d n o m z p a h o rků . Pochází p rá vě z d o b y železné. Také p o d o b n ě s ty liz o v a n é v y o b ra z e n i ko n i na m in c íc h z ke lts k é é ry h o vo ří p ro u rče n í s tá ří koně k o le m 2000 let. V již n í A n g lii te h d y síd lící ke ltské

i6 i

První byl do ze le n é strá n ě vyryt t e n t o . křídově bílý oř. J d e o n ejv íc e stylizo van ou kresbu, a p roto m ů že v n ěk o m vzbu dit d o je m , že se je d n á spíše o lišku n eb o chrta. K e lto v é však zobrazovali koně p odobným zp ůsob em , ja k o je zp od ob nén te n to pra-ků ň

km en y, jm e n o v itě B e lg o vé , p a třily m ezi vyh lá še n é vá le čn é vo za taje a u m ě ly s k o ň m i d o b ře zacházet. J i­ né p ra m e n y zase uvá d ějí, že obraz ko n ě v y tv o řili a n g lo sa ští vá le čn íci ja k o p a m á tn ík své h o vítě zství nad Dány, k te ré se v b lízko sti o d e h rá lo . Bílý kůň, ta kzva n ý u ffin g to n s k ý , však neni sám . Na strá n ích v o ko lí js o u ro ­ zesety d a lši, p o d s ta tn ě m la d ší koně i jin é o b ra zce . P říklady zkrátka tá h ­ nou a d a lši n e zn ám í tv ů rc i c h tě jí na zn á m é m m ístě „ v y s ta v it" své v ý tv o ­ ry. Kůň p o b líž vsi C h e rh ill m o h l v z n ik n o u t n e jd říve roku 1780 a patří už ta ké k h is to ric k y v ý z n a m n ý m k re s ­ bám . J e h o o ko je p ro vě tší e fe k t v y ­

V o je n s k é plu kovn í zn aky jsou rozhodné m én ě vý zn a m n é než tm a v ý kruh na louce nad nim i. T en to tiž o zn a č u je m ísto, kde stávalo v době že le zn é h radiště

syp á n o d rc e n o u sklo vin o u , ta kže při p říh o d n é m ú h lu s lu n e čn ích p a p rsků září už z ve lké dálky. Další kůň u o b ­ ce O s m in g to n e je ta ké m o n u m e n tá l­ ním d íle m , vžd yť d o s a h u je s to m e tro vé výšky. N ě kte ří b a d a te lé je j p o v a ­ žu ji za d ílo za h á le jících v o já ků , č e k a ­ jících tu na vp á d N a p o le o n o v y a rm á ­ dy, jin í o b ra ze c dávají d o s o u v is lo s ti s b itv o u u T ra fa lg a ru . P o d sta tn ě m en ší h o d n o tu — h is to ric k o u i v ý ­ tv a rn o u — m a jí v o je n ské i jin é znaky, v y ry té d o trá vy. T u to tra d ic i za h á jilo n ě ko lik p lu ků b ě h e m p rvn í svě to vé války, pak se p řid a li další „ u m ě lc i" . N ě kte ré kre sb y sem p řib y ly i p ři o s la ­ vách s tá tn íc h výročí. Tak tře b a ko ru -

n o va ce k rá lo v n y V ik to rie r. 1838 byla oslavena i d vě m a n o v ý m i b ě lo u š i. . . O brazy o vše m časem z a rů s ta jí a je tře b a je č is tit. Z ta k o v é h o „ h ř e b e lc o ­ v á n i" k o n i se v y v in u la lid o v á s la v ­ nost, o p a k u jíc í se je d n o u za sedm let, kte rá s p o jila p říje m n é s u ž ite č ­ ným . T ra d ic i o č iš ťo v á n i krese b za zpěvu, já s o tu i různ ých n e o b v y k lý c h soutěží, ja k o je tře b a ko u le n í b o c h n í­ ku sýra z ko p ce , tu u d rž u ji už přes sto let. J e to ho d ně , ale n e jvá že ně jši a ta ké n e jta je m n ě jš í ,,bílý k ů ň " je p ře c e je n d v a c e tk rá t sta rší. Vydá nám n ě k d y c e lo u p ra vd u o svém p ů ­ vodu? (jPŠ)

ZAJÍM A VAS

ZE SOVĚTSKÉHO SPORTU

Jak se p e č o u b ěžky Odhaduje se, že se u nás aktivně vě­ nuji lyžováni skoro tři milióny lidi. To je hodně — víc, než mohou bílé svahy kterých nepřibývá) a výtahy a lanovky kterých přibývá pomaleji než lyžařů) unést. Asi před deseti lety se proto spousta zarputilých sjezdařů „předě­ lala" na běžce. Do módy přišla úzká a lehounká prkýnka, dříve vyhrazená jen nadšencům. Jak to vlastně je s běžkami? Nikde se to nedovíte líp než v Novém Městě na Moravě. Novoměstsko je odedávna baštou běžkai^ů a navíc se tu běžky vy­ rábějí v n. p. Sport. Kdysi dávno, téměř před devadesáti iety, vyrobil novoměstský kolář první lyže — druhé u nás vůbec, po Vyso­ kém nad Jizerou. Tyto ,,pralyže" byly určeny pro lesníky, byly dlouhé, širo­ ké, používala se k nim jedna hůl — s dnešními lyžemi je spojuje vlastně jen jméno. O 40 let později byly v dílně pana Chrousta vyrobeny první lyže na světě lepené z více vrstev. Rok nato, to se psal rok 1936, s nimi náš běžec Zajíček skončil třetí na olympiádě!

Laťka ve výšce 2,32 m e tru se je n u m n e p a trn ě zachvěla, když se přes ni p ře n e s l s v ě tlo v la s ý d lo u h á n . O b e ­ c e n s tv o v y b u c h lo a n o vý m is tr světa, snad n e jv ě tš i p ře k v a p e n i svě to vé h o š a m p io n á tu a tle tů v H e lsin ká ch , byl znám . N ik d o p ře d e m ne če kal, že na n e jvyšší s tu p in e k si p ro zla to u m e ­ d a ili v y s k o č i s o v ě ts k ý výška ř G e n n a ­ d ij A v d é je n k o . K o n k u re n ce byla to tiž v ic e než silná. Č inský skokan Ť ianc h u a , o z d o b e n ý s v ě to v ý m re ko rd e m , o ly m p ijs k ý vítěz J a c e k W szo la z P o l­ ska, D ittm a r M o g e n b u rg z NSR a A m e rič a n S to n e s , ti v š ic h n i už z d o ­ la li výšky, o ja k ý c h se G e n n a d ijo ví do té d o b y m o h lo je n zdát. A le právě v n e jd ů le ž ité jš ím zá vo d ě se ukázalo, že te c h n ic k á v y s p ě lo s t není vše ch n o , ro z h o d o v a lo b o jo v n é srdce . S je h o v ítě z s tv ím n e p o č íta l snad nikd o , ani tre n é ři s o v ě ts k é h o d ru žstva . G e n n a ­ d ij je l to tiž do H e lsin e k je n o m na zku še n ou , m e d a ile m ě li v y b o jo v a t o s tříle n í zá vo d n íci. Kde se ná h le o b je v il te n h le a tle tic k ý m e te o rit? J e h o ce sta na s p o rto v n í o b lo h u n e b yla sice d lo u h á , za to však za jím a vá . N a ro d il se v O děse v r o d i­ ně zá m e čn íka a sám se v y u č il m e ­ c h a n ik e m c h la d íre n s k ý c h zařízení. Už od m a lič k a byl s p o rt je h o ko n ič kem , ale m á le m se z něj sta l klavírní v irtu o s . M ě l to tiž a b s o lu tn í h u d e b ­ ních slu c h , a tak, z a tím c o se je h o ka ­ m a rá d i h o n ili na h řiš ti za m íčem , G e n n a d ij p iln ě p ře h rá v a l e tu d y. Když m u b y lo d e s e t le t, v y p ra v il se ta jn ě d o n e d a le ké s p o rto v n í školy, kde se se z n á m il s tre n é re m B o rise m R o b u lcem . Z p o č á tk u p ro š e l G e n n a d ij ja k ý m s i vic e b o je m , p ři k te ré m se p řip ra v o v a l ja k fy z ic k y , ta k získával i o b ra tn o s t. P o to m se ro z h o d l p ro tro js k o k V p a tn á c ti le te ch d o s á h l výko n u 15,57 m e tru , z n a lc ů m a tle tik y řekla ta h le čísla m n o h o Byl to vyn ika jící vý k o n . Později ho vša k stá le více p ř i­ ta h o v a la laťka p ro sko k vysoký. Brzy se m u p o d a řilo s k o č it 2,20 m e tru

a s p ln it ta k n o rm u p ro získáni titu lu m is tr s p o rtu SSSR. J e h o fo rm a i v ý ­ ko n n o s t n e u stá le sto u p a ly. P o su ď te s a m i: v r. 1980, když s výškou začínal, s k o č il 2,06 m, o rok p o zd ě ji už to bylo 2,11, p ře d lo n i 2,22 a vše ch n o v y ­ v rc h o lilo m is tro v s tv ím světa v roce 1983 - 2.32 m ! Po to m h le d lo u h á n o v i — m ěří 202 c e n tim e try — p o ku ku jí i b a ske tb a lo ví tre n é ři. K o šíko vo u si G e n n a d ij z a h ra ­ je rád, a n e p a tři p rá vě m ezi nejhorší. A le výška m á p ře d n o s t — té upsal své s p o rto v n í srdce . (A P N )

Z a čn ě m e n ě ko lika řád ky, kte ré v y k le ­ pal d á ln o p is so vě tské tis k o v é a g e n ­ tu ry T A S S : „ V k o lu m b ijs k é m m ě s tě B u c a m a ra n g a si č tr n á c tile tý A le x e j D re je v ze Ž e le z n o v o d s k a z a jis til v í­ tě z s tv í u ž n ě k o lik k o l p ře d k o n c e m m is tro v s tv í s v ě ta š a c h is tů d o 16 le t. V ý h ro u n a d K u b á n c e m P anek e m z ís k a l už 8,5 b o d u a n e m ů ž e b ý t n ik ý m d o s tiž e n ."

,,B u ca m a ra n g a , to zní krásné d o b ro ­ d ru ž n ě ," říká A ljo ša . „K d yž jse m však to h le slo vo p rvn ě uslyšel a d o ­ zvěděl se, že ta m p o je d u na m is tro v ­ ství světa, d o s ta l jse m tro c h u strach . V ě d ě l js e m to tiž , že to vů b e c n e bude lehké. A ne b ylo . S je lo se tř ic e t n ejlepších m la d ý c h ša ch istů z d e v ě ta ­ d va c e ti ze m i a já byl m ezi n im i n e j­ m ladší. N ě kte ří m ě d o ko n ce z p o č á t­ ku ú p ln ě p ře h líže li, tře b a je d e n z f a ­ v o ritů , š e s tn á c tile tý A m e rič a n P a trick W o lf. To js e m m u však ne d aro va l. V zápase s ním jse m zvo lil tzv. ru s ­ kou hru, v z a h á je n i jse m si vym yslil n o vin ku a P a trick si s ni n e p o ra d il. P rohrál po 23 ta z íc h ." A le x e j se so u p e ře zalekne m álokd y. O sta tní o něm říkají, že je b o jo vn ík nad ša ch o vn icí, i když to zni m ožná tro c h u p o d ivn é . ,,To vzn iklo tak. J e d ­ nou jse m h rál p ro ti vě h la sn é m u ša ­ c h is to v i a p ro h rá l jse m . N e p ře jte si v id ě t ty slzy, k te ré jse m p o to m v zá­ kulisí p ro lé va l. N a je d n o u m ě ale n a ­ p a d lo , že js e m v la stn ě p a rtií p ro h rá l d říve než v ů b e c začala. Šel js e m t o ­ tiž k ša ch o vn icí s re sp e kte m před v e lkým so u p e ře m , třá s ly se mí ruce. A ta k js e m si te n k rá t řekl: D ost. Je ú p ln ě je d n o , kdo p ro ti m ně hraje, já m usím po ka ždé h rá t tak, abych v y ­ h rál " 0 za čá tcích m is tra světa vypráví je ­ ho o te c o b líb e n o u ro d in n o u h isto rku . ,,Je d n o u p řiše l š e s tile tý A ljo š a za se stro u , kte rá už te h d y hrála šachy závodně, a vyzval ji k p a rtii. Táňa se m u vysm ála, že ani neví, ja k se ta h a jí fig u rk y , ale pak se dala p ře svě d čit. K v e liké m u p ře kva p e n i ce lé ro d in y vyh rá l A ljo ša prvn í p a rtii, vyhrál 1d ru h o u . Pak p o ra zil i m ne, a to m ám v šachu prvn í vý k o n n o s tn í tříd u ! Od té d o b y s nim d o m a n e ch ce m e hrát, je na nás m o c d o b rý ' Když b ylo A le x e jo v i osm , získal první vý k o n n o s tn í tříd u , v d e se ti byl už ka n d id á te m na m istra sp o rtu . A do B u ca m a ra n g y už je l ja k o d rž ite l to h o ­ to titu lu . O d b o rn ic i m u p ro ro k u jí v e l­ kou ša ch o vo u b u d o u c n o s t a člá n ky v n o vin á ch a č a so p ise ch to p o tv rz u jí: ,,H lu b o ká zn a lo st va ria n t, ta k tic k á v y ­ z rá lo st, vyn ika jící zahájení i d o b rá o rie n ta c e v ko n co vká ch svědčí o to m , že se z ro d il další vyn ika jící ša ­ c h is ta ." V. N O S O V , P io n ý rs k á p ra v d a

O tom, jak se dnes dělají běžky — a samozřejmě i sjezdové lyže, tvořící další část programu novoměstské vý­ robny — nápn vyprávěl syn průkopníka lepených lyží, vedoucí výrobně ob­ chodního útvaru závodu Antonín Chroust: „Uvnitř moderní běžky byste už ne­ našli nic z klasických materiálů, u leh­ kých typů úplně chybí dřevo. Tří zá­ kladní vrstvy — skluznice z polyetylé­ nu, na ní nalepená vrstva ze sklolaminátu a horní vrstva — se naskládají do kovové kazety, ta se vloží do lisu a tam se mezi vrstvy vstříkne polyuretanová pěna. Aby se dostala všude, je vháně­ na do kazety pod velikým tlakem. Ka­ zeta se čtvrt hodiny nechá v lisu — to se lyže „peče", pak se chvíli chladí a polotovar je hotov. Zabroušeni stran, jemné vyhlazeni, lakováni a povrchová úprava zakončuji výrobní proces." Nové běžky mají vlastnosti, které jim tradiční výroba a materiály nebyly schopny dát. V roce 1980 vážily nejleh­ čí běžky Novoměstských — zn. Bohe­ mia — 1,70 kg, O dva roky později Bo­ hemia Super jen 1,30 kg a nejnovější vývojový typ Bohemia Super Super se vám skoro vznáší v rukou — neváži ani kilo! T e x t a fo t o IV O D O U Š E K

I7 l

SOKOLOV '84

máme dva. Jeden jako zvuk, který, je-li Hbě vydáván, považujeme za zpěv; druhý znamená přiznání určitého názoru. Oba byly začátkem února v Sokolově a oba jednoznačně

j r o

m

í r

^e^tival zn am ená vždycky

ÊJ , v eliký ruch. S e jd e se m nožství účin kujících, p o řad a te ! IÙ, novinářů a diváků. N e ji­ n ak to m u bylo i v S o ko lo vé na F estivalu p o litic k é písně. Od středy do sob oty se konaly v n ě k te ­ rých m ě s te c h sc!;olovského okresu k o n c e rty solidarity, vc č tv rte k a v p á te k vystoupily a m a té rs k é h u ­ d eb ní skupiny soutŘ^ne. zahraničn í i : ik te r á naše p ro fesion ální h u d eb ­ ní -='*lesa a zp ěváci ja k o h osté a v sobotu v e č er p o to m všichni s p o le č n ě fe s tiv a l uzavřeli velkým g a la k o n c e rte m . Z azn a m e n ali js m e pro vás je n zlo m k y všeho toho déní.

MARIO M O N ENEGRO .4 DĚTI M a rio M o n te n e g ro byl s y m p a tic k ý m lá d e n e c s k y ta ro u a č e rn ý m b a re ­ te m , k te rý m u seděl na k u d rn a tý c h vlasech. N e su n d áva l ho ani p ři p ře d ­ sta ve ni, ani v zákulisí v šatně, ani p ři ro z h o v o ru s n o v in á ři P řice sto va l sem až z N ika ra gu y, vzd álené zem ě, která leži na a m e ric k é m k o n tin e n tě m ezi T ic h ý m o ce á n e m a K a rib ským m o ře m , ze zem é, kde v roce 1979 zví­ tě zila re vo lu ce . M a rio M o n te n e g ro je ro zh la so vým re d a k to re m a ve v o l­ ných c h v ilic h zpěvákem . Říkal, že n e jra d ě ji zpivá d ě te m , n ik a ra g u jským d ě te m , kte ré d o re v o lu c e n e ­ p o zn aly nic jin é h o než hlad, tý rá n i a žal. O s ta tn ě to , že m á rád d ě ti, se p ro je v ilo i na fe s tiv a lu . V y s tu p o v a la zde to tiž ta k é P rešovčata, třic e tič le n ný d ě ts k ý p ě ve cký sbor. M a rio M o n ­ te n e g ro si je p o s le c h l a pak se z e ­ p ta l, zda by ho svým i h la sy n e m o h ly d o p ro v o d it. N a ko n e c to v š e c h n o v y ­ p a d alo, ja k o by s P re šo vča ty ú č in k o ­ val už o d ja kživa . J e h o vzta h k d ě te m p ro zra zu je i s k u te č n o s t, že v ce lé h is ­ to rii N ik a ra g u y p rv n i a zatím je d in o u g ra m o fo n o v o u desku p ro d ě ti n a to č il právě on.

I8 I

KDYŽ Ml BYLO

PŘIJELI POZDRA VIT FESrVAL Z m n o h a p říto m n ý c h z a h ra n ičn ích in te rp re tů za u ja la d iv á k y h o la n dská s k u p in a Y w is svým b e z p ro s tře d n ím p ro je v e m , o p ra v d o v o s tí a zá p a le m . B ylo jim ro z u m ě t i bez n ě ja k é h o s lo ­ ž ité h o p ře k lá d á n í te x tů . O p ra vd o vá to u h a po m íru , v y já d ře n á p ísn ičko u . H ráli v k la s ic k é m o b sa zen í: dvě k y ta ­ ry, b icí a s y n te tiz á to r. J in a k js o u to p rý č is tí a m a té ři, a p ro to ž e zpívají p o k ro k o v é p ís n ič k y , n e m a jí d o m a v H o la n d s k u na rů ž ic h u stlá n o . N ikd o je n e p o d p o ru je , n a to ž aby jim d ě la l re k la m u . A p ře c e jim vyšla d lo u h o ­ h ra jíc í deska, k te ro u ale vyd a li na v la s tn í náklady.

fíOCK PŘEVAŽOVAL, FOLK VÍTĚZIL M ožn á p rá vě p ro to , že fe s tiv a l byl ve zn a m e n í ro c k u a m á lo k te rá sku p in a m ěla svů j o s o b itý zvuk a v la s tn í p ří­ s tu p ja k k tv o rb ě , ta k k in te rp re ta c i, v y n ik a l P ohled. V to m to p říp a d ě snad ani n e b u d e m e m lu v it o s k u p i­ ně, p ro to ž e na p ó d iu se o b je v ili L ib o r S ie b e n b ü rg e r a P e tr H avrda, klu ci z v ý c h o d o č e s k é h o P o hledu, s te jn o ­ jm e n n é o b c e n e d a le k o H a vlíčko va B ro d u : h rá li na a k u s tic k é kyta ry a zpíva li. J iří V o h á ň ka , tře tí h ra jící čle n , a u to r h u d b y i te x tu p ře d n á še n é p ísn ičky, je n o m p řih líž e l. Ta skla d b a byla k o m p o n o v a n á je n o m p ro dva.

A p ro č P ohled v yn ika l? H ned z n ě k o ­ lika d ů v o d ů . H rál fo lk , s o k o lo v s k é h o fe s tiv a lu se ú č a s tn il le to s už p o še sté , m ě l n á d h e rn o u píseň, kte rá byla b e z c h y b n ě in te rp re to v a n á , lé p e a s v ě tš í o p ra v d o v o s tí, než ja k je v la s tn í n ě k te rý m n a šim zp ě vá ků m a ka p e lá m , p ro něž je zp ívá ni a hraní z a m ě s tn á n ím . P o h le d za se b o u n e ­ c h a l v š e c h n y ro c k o v é k a p e ly i p ře d o d b o rn o u p o ro to u . Získal d ru h é m ís ­ to , když o to n e jc e n n ě jš i ho v d o b ­ ré m slova s m y s lu p řip ra v ila sku p in a L u s c in ia z L ip to v s k é h o M iku lá še . A le ani ona n e b yla ro c k o v á . Pří u rčo vá n í je jíh o s ty lu se sam a n e ch ala slyše t, že ho h le d á m ezi p o e tič n e m a s tr o ­ h o u v ý p o v ě d í o s o u č a s n o s ti, což m á ­ lo n a p ovíd á . M ů ž e m e si a le sp o ň p o ­ m o c i v ý č te m n á s tro jů , k te rý c h je jí čle n o v é p ři s o u tě ž i p o u žíva li: kyta ra , k la rin e t, píšťala, flé tn a a lid s k ý hlas.

N EJM LAD ňi BYL I NtJSYM PA TIČTĚJŠÍ F estiva l p o litic k é písn ě v S o k o lo v ě je c e lo s tá tn í s o u tě ž i a m a té rs k ý c h sku-

pin a je d n o tliv c ů , m á však je d n o tíc í h le d is k o — a n g ažo va n o u píseň, le to s je d n o z n a č n é u rč e n o u he sle m M lá d í v b o ji za m ír a so c ia lis m u s . S e m do S o ko lo va se sje li vítě zo vé k ra jských kol a še st n e jle p š íc h ze S lovenska. V e d le p rvn ích tří m ís t a č e s tn ý c h u z­ nání se u rč o v a lo , ko m u p řip a d n e c e ­ na divá ků . Ve s p o rto v n í h a le sk o n č il d ru h ý so u tě žn í k o n c e rt a b y lo ro z ­ h o d n u to . N ikd o z a m a té rů n e m ě l ta k d lo u h o trv a jíc í p o tle s k a ska n d ová n í o p a k o v a t, o p a k o v a t, ja ko sku p in a F aktor. Z a stu p o va la Prahu a byla zá ­ ro ve ň vě ko vě n e jm la d š ím s o u b o re m so u těže . A n e m ě la by snad b ýt, když je jím z řiz o v a te le m je 190. p io n ýrská sku p in a p ři ZŠ N o vo b o rská ? K luci js o u dnes už in s tru k to ry , n e m a jí kde zko u še t, ale za to m ají je d n u výh o d u — h ra jí rock, a k d yb y jím snad p ře ­ s ta la s lo u ž it e le k třin a , v y tá h n o u k la r i­ net, ho u sle , tru b k u , kla vír a sp u stí. Na ty n á s tro je se to tiž učí v LŠU. Z a ­ tím to n e zko u še li a ani o to m n e u va ­ žuji. S e m d o S o ko lo va si p řive zli k ro m ě k y ta r a p a lič e k svo ji so u tě žn í p ís n ič ­ ku O p tik a duše, k te rá vznikla z a jím a ­ vým zp ů so b e m . P etr Franc, h rá č na klá ve so vé n á s tro je a d v o rn í s k la d a ­ te l, si je d n o u od své h o sp olužáka Z deňka J a n k o v s k é h o , k te rý píše b á s ­ ničky, v y p ů jč il se šit, kde si je zazna­ m enává. J e d n a bá sn íčka se m u líb i­ la. Z k o m p o n o v a l h u d b u a zahrál ji k lu ků m na zkoušce, n e jd řív e ja ko blues. K a m a rá d i n e p ro je v o v a li n a d ­ šení. Z a h rá l te d ý ry c h le ji. A n o , to je

ono. Písnička byla h o to vá b ě h e m p ě ­ ti m in u t. J in d y to p rý trv á p o d s ta tn ě d é le a je u to h o velká vým ě n a n á zo ­ rů. F aktor, k te rý vzn ikl v lo ň ské m ro ­ ce, m ůže na požá dá n í z a h rá t še st ú p ln ě v la s tn íc h písn iče k, a n ik o liv s n a iv n ím i n e b o d o k o n c e p o d b íz iv ý ­ m i te x ty . K lu ci m ě li ú sp ě ch i m im o hlavní p ó d iu m s o k o lo v s k é h o fe s tiv a ­ lu. T řeba v e č e r po k o n c e rtě s o lid a rity v C h o d o vě, o d ku d je náš sn ím e k na titu ln í s tra n ě , m use l zp ě vá k sku p in y Pavel H o rň á k ro zd á va t a u to g ra m y c h o d o v s k ý m d ě te m . T o lik se jim je ­ jíc h v y s to u p e n í líb ilo . S o k o lo v je s y m b o le m ang ažo va n é p ísn ičky a m lá d i. Už d v a n á c t let. P ro­ to zde o d s ta rto v a la š ta fe ta Pam ěť. Z atím p rá z d n ý ko lík pře vza la od gen e rá lp o ru č ík a Františka Š ádka, p ře d ­ se d y štá b u P am ěti, pražská svazácká o rg a n iza ce , aby š ta fe ta p rá vě u ní svo ji ce stu začala a aby se k ni po o s m n á c ti m ěsících , kdy b u d e p u to ­ va t v š e m i k ra ji Č esko slo ve n ska, zase v rá tila . J IL O A Z Ä R U B A F oto J O S E F S O U M A R

Vladimír Kozák, povoláním univerzální soustružník v pražskénn n. p. M ot orlet , koníčkem letecký a lodní modelář A si v o sm i letech, tak na kon ci padesátých let, jse m začal ch o d it do pionýrského dom u v Grébovce, kde byla skupina modelářů. Tam jse m taky p o ­ stavil svůj p rv n i m o d e l letadla. M ě l jse m to tiž je d e n veliký sen. Chtěl jse m se s tá t p ilo ­ tem třeba dopravního letadla nebo stíhačky. Byl js e m je š tě ja ko hodně m alý na leteckém dni, snad v Ruzyni, nějak m ě to chytlo a drželo d o st dlouho, vlastně dodnes. Když s i tak vzpomenu, ve věku kolem těch třin á ctí le t js e m udělal sedm nebo osm m odelů le ta ­ de l nebo lo d i za rok, tak m ě to bavilo. Navíc js m e m ě li výbornou p a rtu a dobré instruktory. A le také js m e trochu podceňovali teorii. Viděl jse m třeba, ja k se létá s upoutaným i modely. S to ji se, na lankách m áte le ta ­ dlo s m otorkem a to krouží k o ­ lem. Nádherné a jednoduché, m yslel jse m si. P ustil jse m se tedy do stavby. Jenže ne do toho nejjednoduššího a nejmenšího m odelu, ale hned do pětky. K luci m i říkali, vždyť tě to odtáhne z kruhu. N eodtáh­ lo. S ta čil js e m na ho dit m o ­ tor, zaznam enat p rvn í půlkruh a p o to m se c h y tit za hlavu. Zbyly m i je n trosky. To byly doby, kdy člověk víc rozbíjel, než létal. Pak jse m dostával rady zkušenějších, hodně če tl odborné časopisy a hlavně hodně zkoušel. Ve třiná ctí js m e si také s kam arády udě­ la li kurs a s ta li se instruktory. Vedli a u č ili js m e zase ty mladší. V té době js m e také je z d ili na týdenní nebo čtrn á c­ tí denní tábory m ladých te ch ­ niků do Stráže nad Nežárkou. Půl roku p ře dtím se pracovalo na modelech. Potom, když p ř i­ šel den D, tedy den odjezdu, m ě l každý spousty zavazadel, že m usel obyčejně autobusu vypom áhat náklaďák. M y jsm e je n trnuli, aby bylo dobré po časí a aby se nám cestou něco nerozbilo. Stačilo, co se rozbilo na táboře. Občas něco někam zalétlo a m y js m e p o ­

m alu do p ů ln o c i hle d a li s ba ­ terkam i ztracené modely. Anebo lodě. Z ajely do rákosí, a to znam enalo vlézt do bažin a p ro d íra t se k nim vodním porostem . Na těch táborech se také ob je vily p rvn í kam ery a m y js m e se p o to m v zim ě dí vali na filmy. Ale někdy js e m se setkal s tím, že m i třeba klu ci ve tří­ dě záviděli, ja kéh o m ám ko­ níčka, a že můžu něco tvořit. O ni sam i by něco takového c h tě li také dělat. Jenže jenom c h tít ne stačí Pozoruju to i dneska. Vedu to tiž kroužek leteckých m odelářů v ODPM v Praze 5. Při náboru se p řih lá ­ sí třeba dvacet zájem ců a za p á r m ěsíců jic h pravidelně d o ­ chází tak p ě t šest. Není ta chuť, ale není an i ta zručnost. Já jse m například hodně p o c h y tíl o d otce. Byl vyučený mlynář, ale um ěl si všechno udělat sám. O d instalatéřiny, přes truhlařinu až po práce na zahradě. M yslím si, že je vždycky dobře, když si člověk um í ud ělat některé ta ­ kové .d o m á cí'p rá ce sám. A le aby b y l zručný, m usí začít už ve třinácti, m ožná i dřív. Povídal js e m o svém velkém snu — le te c tv í Ten se m i sp l­ n il i nesplnil. Ještě p ře d voj­ nou jse m třeba p ilo to va l vě­ troně a m odelařina m i zůstala dodnes. Jinak jse m se vyučil univerzálním soustružnikem a letadla vyrábím v národním podniku M otorlet. Tedy ne ce­ lá, pochopitelně. Brousím zám ky lopatek m otorů. Každý letecký m o to r má totiž takzva­ ný zámek. Ten je třeba opra­ cova t s pře sno stí na setiny a některé částí, hlavně třeba rozteče zubů, na tísíciny m ili­ metru. A ta přesnost se m usí dodržovat. Vždyť naše letadla p a tří ke světové špičce a kdy­ bych například já udělal ně­ kde chybu, a že jse m jeden z tisíce, který se na výrobě ta­ kového letadla podílí, už by určitě tak světová nebyla. (Ida Foto J. S O U M A R

I9 i

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ (7)

fotografie

KIR BULYČOV Přeložil J. Týč Ilu s tra c e M . H avlíček V z p o m n ě la js e m si, ja k je d n o u p řiš li za D a rjo u h n e d dva n á p a d n ic i n a je d n o u . O ba n e n a m ita ll nic p ro ti to m u , že si v y p iji čaj, ta k js e m jim ho p řin e s ­ la. U s ilo v n é m lč e li a zko u še li, kd o vydrží d é le se ­ dě t. Fakt je, že js e m je n a ko n e c vyh o d ila oba. ,,No ta k d o b rá ," řekl R ich a rd ko n e čně . „U ž p ů jd u , je p o z d ě ." „ J e n b ě ž te ," řekl D im ka , ,,já se je ště tro c h u p ro jd u ." Pak js e m znovu slyšela ty je h o kroky, k te ré te n to ­ k rá t však nika m n e p o s p ích a ly. P ráskly d veře. Pak se ozval D im ka : ,,To js e m s ním v y p o c h o d o v a l, c o ? " ,,Bála js e m se, že tě z a b ije ," řekla jse m . ,,Já js e m je d n u c h v íli už c h tě l v o la t to h o tv é h o Pe ť á n k a ." ,,B ylo to h ro zn ý, v iď ? " ,,T ro ch u . Už js i n ě co n a šla ? " „ T y si m yslíš, že js e m m o h la n ě co d ě la t, když js te si p o v íd a li? " ,,Tak d ě le j! Každou c h v íli m ě už za vo la jí u rč itě d o ­ m ů ." Z no vu js e m ro z s v ítila b a te rku . U v id ě la js e m p ře d s e b o u n ě co ja k o stě n u. A le ja ko s tě n u tře b a v p o k o jí, byla to s tra n a ně ja ké skříňky. Z m é s tra n y byla tro c h u p ro h n u tá . P řistrčila jse m k to m u b liž b a te rk u a v š im la js e m si, že u p ro s tře d je te n o u n k ý kruh . Tak n e sm írn ě p ře sn ě tu byl v y ­ říz n u t n ě ja k ý o tv o r. P rů m ě r — d o b ře ja ko lidská hlava. S trč ila js e m d o to h o . N ic se n e sta lo . Z a tla čila jse m z je d n é , z d ru h é s tra n y , pak js e m se p o ku sila d o ­ s ta t d o v n itř š ro u b o v á k e m . M arn ě . Pokusila jse m se p ro h lé d n o u t si skříňku z jin é stra n y, byla ta m a le ta k o v á s p le ť d rá tů a ty č í a vzp ě r, že jse m to m u s e la vzdát. Když js e m byla n e jv íc za u ja ta zko u m á n ím , rozleh l se z d á lk y hlas: ,,D ím ó ó ó ! Kde js i? " ,,Tady js e m , m a m in k o ," ne p říliš o c h o tn ě se ozval D im ka . ,,O k a m ž itě d o m ů ! Z b lá zn il ses?! J e d e n á c t h o d in ! Co ta m v la s tn ě děláš? To k o u říš? " D im k o v a m a m in ka si p ře č e tla s p o u s tu č lá n ků _ o š k o d liv o s tí k o u ře n i zvlá ště p o ku d jd e o d ě ti š k o ­ lo u p o v in n é a stá le m ěla d o je m , že D im ka ch o d í ta jn ě k o u řit. Já o s o b n ě si m yslím , že s te jn ě začne ta jn ě k o u řit, i když m u to te ď je p ro tiv n é . „P o le z v e n ," řekl m i D im ka. „B ě ž d o m ů ," já na to . „J s e m u to h o n e jza jím a vě jš ih o ."

K řižovatku dop ravn ího hřiště, které jsm e si podle návodu vyro b ili nedávno, m ůžem e d o p ln it světeln ým sem aforem . Podle obrázku vystřihnem e dvakrát rozložený kvádr. V yříz­ nem e o tvo ry a přilepím e je průs v itn ý m i barevným i fó lie m i

I 101

,,N ašlas n ě c o ? " ,,N ěco tu je, je n o m nevím , ja k se k to m u d o sta t. Z e p ta t se ta k R ic h a rd a !" ,,D im o, já jd u d o lů , pak to h o b udeš lito v a t!" řekla n e sm lo u va vě je h o m atka. ,,Já už m u s ím ," řekl m i D im ka. „C h á p e š to , ne? Raději slez d o lů ." ,,Běž, je n b ě ž ," o d p o v ě d ě la jse m m u, „ je m i to ja s ­ né. Já p ů jd u za ch v ilk u ta k y ." „T a k se n e z lo b !" J e n o m ž e já js e m ho už n e p o slo u ch a la . D o stala js e m to tiž nápad. P řilo žila jse m dlaň na stu d e n ý ko v a začala jím p o m a lu o tá čet. N e jd řív ve sm ě ru h o d in o v ý c h ru čiče k, a když se mí to n e p o d a řilo , pak o p a č n ý m s m ě re m . N a je d n o u m ě te n kruh začal p o s lo u c h a t. Byl to n á d h e rn ý p o ­ c it, p o c it vítě zství! K ruh se začal o tá č e t, ja k o k d y ­ by byl če rstvě p ro m a za n ý a každým o to č e n ím v y ­ s tu p o v a l ze stě n y stá le víc a víc. Pak na ko ne c v y ­ p a d l, takže jse m se m use la z a c h y tit za železné ty ­ če, aby se ve d le m n e v ů b e c vešel. V o d h a le n é m kru h u byla tm a. P osvitíla jse m ta m b a te rko u . U v n itř leželo m alé p lo c h é p o u zd ro ve lké asi ja ko k rá b ička od cig a re t. S e b ra la jse m je. B ylo stu d e n é a d o s t těžké. N ic víc ta m nebylo. Začala jse m lézt zpátky. J a k se ukázalo, b ylo to slo žitě jší než ce sta nahoru. N ě co za p ra ště lo , byla to m á bunda, pak jse m o n ě ­ co z a ch ytila d žin a m i a d a lo m i d o s t p ráce, abych je u vo ln ila . N o h a m a js e m narazila na n e p ro s tu p ­ n ou zm ěť železa, d lo u h o jse m se m arn ě p o ko uše la

n a to č it tak, abych si na to m ís to m oh la p o s v itít b a ­ te rk o u a z jis tit, kde v la s tn ě te n za tra c e n ý p růlez je. Navíc jse m začala m ít d o je m , že ně kd o, vla s tn ě ne někdo, ale s a m o tn ý R ich a rd sto jí p o d e m no u , čeká na m ne, aby m ě c h y til a sebral m i p ouzdro. V še ch n y další p o ku sy b yly m arné, n a je d n o u js e m p o c h o p ila , že tu mezí tím železem b u d u m u s e t p ře n o c o v a t až do rána, že není vylo u č e n o , že tu i u m řu h la d y a s tra c h e m , m am in ka p řijd e z té h rů ­ zy o rozum , p ro to ž e netuší, kam js e m zm izela. Takže jse m na ko ne c d o šla k je d in é m u ro z u m n é m u závěru, k te rý o vše m ta k d o c e la ro z u m n ý nebyl. Řekla jse m si, že zavolám na p o m o c Peťánka. Jen jse m ale o te vře la pusu, abych to udě la la , když m ě zd o la někdo c h y til za n o h y a já js e m z to h o b lu d iš ­ tě d o slo va vypadla. Je n jse m se sta čila d o tk n o u t no h am a zem ě, už jse m se o c itla v se vře n i p e vn ých m užských rukou. M o h l m ě z a c h rá n it je d in ě zu řivý o d p o r, p ro to jse m ze všech sil u h o d ila R ich a rda hla vo u d o b řicha a so u ča sně jse m s t začala šíleně o h á n ě t lokty. „T y ses snad z b lá z n ila ," řekl R ichard P eťánkovým h la se m . „U ž n ikd y v ž iv o tě m ě n e n ap a d n e , abych tě šel z a c h ra ň o v a t!" S tě m i slovy m ě Peťánek p u s til a já js e m dose dla d o louže. Ke vše m u js e m se rozb re če la . S tra šn ě jse m se styd ě la , ale n e m o h la js e m nic d ě ­ lat, byla jse m z to h o v š e h o p říše rn ě utahaná. A když m ě Peťánek na ko ne c p ře c e je n o m zvedl z té louže a d o vle k l d o m ů , D arja p rá vě o tvíra la d ve ře a m á le m ji z to h o p o p a d ly m d lo b y . Krátce n a to vyp rá vě la , že v živ o tě je š tě n e vid ě la ta k š p i­ navé, ta k roze d ra n é, ta k p o d rá p a n é dítě.

Hranolky slepím e, jen spodní víko zůstane zatím otevřené. Tudy vloží­ m e d ovn itř tři m alé žárovky 3,8 V s pl^ipevněnýmí dostatečně d lo u h ý ­ m i vodiči. Žárovky vložím e před zasunutím do konstrukce slepené ze silnějšího papíru (víz obrázek).

Dva hranolky pak slepím e k sobě — okénka žárovek jsou přito m pootočena o 90 stupňů. Vývody žárovek procházejí spodním dnem .

SVĚT MIKROELEKTRONIKY (26)

7. N ic js e m d o m a p řiro z e n é v y s v ě tlo v a t n e h o d la la . N e b o s p iš ta k h le — řekla jse m , že se m i za c h tě lo p o d ív a t se, ja k náš k o rá b vyp a d á z e vn itř. Byla to ale je n o m ta k o v á d ivn á lež a m o c js e m n e p o číta la , že m l n ě k d o uvěří. Taky že m i n ik d o n e vě řil, ale p ro to ž e v naši ro d in ě je ta ko vá zásada — m ít ú c tu ke vše m č le n ů m r o d i­ ny v č e tn ě Peťánka, n e c h a li m ě na p o k o ji, i když se ja k se p a tří za sm á li p ři P eťánkově v yp rá vě n i, ja k js e m se d o n ě h o p u s tila . P o u zd ro js e m u kryla d o m a p o d p o s te l, v y m y d lila js e m se, p ře v lé k la a d o k o n c e si s o s ta tn ím i vyp ila čaj. Celé to d o b ro d ru ž s tv í m i za ča lo p řip a d a t spíš le g ra čn í. T ím to vša k d n e s v e č e r n e sko n čilo . V še m jse m o z n á m ila , že jd u sp á t, v rá tila js e m se d o p o k o je , ale n e m o h la js e m p řiro z e n é u sn o u t. V y lo v ila js e m p o u z d ro , p ro h lé d la je, ale h n e d m i b y lo jasné, že se m i te ď n e p o d a ří je o te v řít, ta k js e m zhasla, ale n e le h la js e m si a p řis to u p ila k o k ­ nu. N ě co mí p o řá d říkalo , že to v še ch n o d n e s je š tě n e s k o n č ilo . A n e m ý lila js e m se. S tá la js e m u okna snad d v a c e t m in u t, víc to n e b y lo , a n a je d n o u se u k o rá b u znovu o b je v ila tm a v á po stava . R ich a rd. Byl te n to k rá t m n o h e m ro z h o d n ě jš í než p ře d tím . Už to h o m ěl p o d le vše h o p ln é zuby. T aky si vzal b a te rk u , k te ro u p ře d tím u sebe n e m ě l. N e b o ji p o s le d n ě ani n e s ta č il ro zsvítit. P aprsek b a te rk y p ře je l po ko rá b u , o p íra l se n a k rá t­ ko o železné ty č e Pak se R ich a rd p řitá h l n a h oru , prá vě ta m , ku d y js e m lezla já, d á l už p o s tu p o v a l o b ra tn ě . S v é tlo b a te rk y se ro zsvě ce lo , ja k o kd yb y se ta m z a p le tl s v a to ja n s k ý b ro u če k. Co d ě la l, to js e m v id ě t n e m o h la , ale m u sím se p ř i­ znat, i když to není nic p ě kn é h o , m ěla js e m z lo m y ­ sln o u ra d o s t — je n si lez, b ro u č k u , říkala js e m si, už js i ale p řiš e l pozdě. R ich a rd v y s e d á v a l v k o rá b u snad d e s e t m in u t. D o ­ k o n ce js e m se v rá tila ke s to lu , je š tě js e m si n ě k o li­ k rá t p ro h lé d la p o u z d ro , a on byl p o řá d je š tě u vn itř. B ylo tic h o , slyše la js e m , ja k k o n s tru k c e sté n á a ja k na te m n é m nebí b y lo m o žn o u h o d n o u t p o sta vu , ja k se c e lé to m o n s tru m h o u p e , ja k se vzp ě ry u v n itř c h v ě jí. R ich a rd byl ja k o m o u ch a , kte rá se c h y tila d o p a vu čin y. D o k o n c e js e m za sle ch la p ra ská n i, ta k o v é kovové pra ská n í, k te ré se o b č a s ozve p ři o tv írá n í k o n z e r­ vy. A b y ne, p řiš e l si p ro ta jn ý b a lič e k od svého sp o le č n ík a , a o n o ta m n ic není. Ten ta m asi pěkně vyvá d í! J e h o nadřízení h o za to m o c c h v á lit n e b u ­ d o u ! N e s p ln ils úkol, s ta k o v ý m i š p ió n y se n ikd o n e p árá . . . V to m js e m se p řis tih la , že uva žu ju d o c e la ja k o m a ­ lé d ítě , k te ré si p rvn ě p ře č e tlo ro m á n o šp ió n e ch . V žd yť v š e c h n o , c o se tu d ě lo , n e m ě lo s ta ko vým ro m á n e m v ů b e c n ic s p o le č n é h o . To m lu v ím o poz ítře jš íc h n o v in á c h . Proč by m ě l n ě kd o u k rý v a t n ě ­ ja k ý š p ió n s k ý m a te riá l d o h ro m a d y sta ré h o , za p o ­ m e n u té h o železa v lese? A pak sem p o s íla t a g e n ­ ta, aby te n m a te riá l v y zve d l u nás na dvoře? R ic h a rd s tá le je š tě se d ě l v ko rá b u . Já js e m už m ysle la na n ě co d o c e la jin é h o . . . Že m ě to n e n a p a d lo d řív! V ž d y ť je to v la s tn ě ta k je d n o d u c h é ! Tak je d n o d u c h é , že js e m m ěla c h u ť z a vo la t D im k o v i a p o v ě d ě t m u o své m o b je v u .

(P o kra č o v á n í příště)

V ý p ro d e j vče re jš íc h o b ie v ů r Už p ře s d v a c e t le t k ra lu je m ik ro e le k tro n ic e k ře ­ m ík, ale neom e ze n á n a d vlá da to h o to p rvku asi n e b u d e trv a t věčně. O b je v u ji se nové p o lo v o d i­ če, k te ré u m ě jí vé st sig n á l m n o h e m rych le ji. Jso u tv o ře n y vžd y d vě m a p rvky — in d ie m a fo s fo re m , n ebo g a lie m a arse n e m . R ychlejší p o lo v o d ič e zn a m e n a jí m enší ro zm ě ry o b vo dů , p o č íta č ů , pam ě tí. A le ne je n nové p o lo v o d ič e o h ro ž u ji p anství křem íku . Už v roce 1962 o b je v il b rits k ý fyzik z u n iv e rz ity v C a m b rid g e B ria n Jo s e p h s o n n e ­ o b v y k lý jev. Dvě s u p ra v o d iv á izo lo va n á m ísta se ta ké m o h o u c h o v a t ja k o p o lo v o d ič , p okud v je jic h so u se d ství p ro b íh á řídící e le k tric k ý p ro u d . O všem d o s á h n o u t s u p ra v o d iv o s ti není le h ké — až p ři h o d n é nízkých te p lo tá c h , sko ro u a b s o lu tn í nuly, z trá c e jí n ě kte ré lá tky e le k tric ­ ký o d p o r a p ro u d v n ich p o to m běhá ve lm i rych le a ú p ln é beze ztrá t. K d yb ych o m um ě li p o s ta v it p o č íta č z ta ko vých s u p ra vo d ivých p rvků s J o s e p h s o n o v ý m je ve m , získali b ych o m s u p e rry c h lý p o čítač. M á to je d n u n e výh od u — ta k o v ý p o č íta č nebo m ik ro p ro c e s o r b ych o m m u se li n e u stá le c h la ­ d it. A c h la d it p o řá d n ě . A n i v m ra zn ičce , kam u k lá d á m e p o lá rko vé d o rty , by n e fu n g o va l. M u ­ sel by b ý t zchlazen na m ráz p o d m ínu s 250 °C. A to je d o s t n e p říje m n á a n á ro čn á p o d m ín ka . Z ato v ý h o d y by b yly v e liké — dn e šní n e jv ý k o n ­ nější p o č íta č by se pak ce lý ve še l d o ko u le o v e lik o s tí g ra p e fru itu . N avíc by p ra co va l m in i­ m á ln ě d v a c e tk rá t ry c h le ji. K d yb ych o m p o s ta v i­ li ze su p ra v o d iv ý c h p rvků v e lký p o číta č, pak by zvládl m ěsíční p rá ci m o d e rn íh o v ý p o č e tn íh o s tře d is k a za p á r sekund. L id stvo m á v zásobě d o s t p ro b lé m ů , kte ré za tím n eum í ře š it na p o ­ číta čích p ro je jic h p o m a lo s t. T řeba p ře d p o v í­ dání po ča sí na týd e n a více d o p ře d u . S u p e r­ ry c h lý p o č íta č by se h o d il i fy z ik ů m , kte ří se snaží získat nové, sko ro n e o m e ze n é z d ro je e n e rg ie s p o jo vá n ím ja d e r a to m ů tě žké h o v o d í­ ku, ja d e rn o u fúzí. S p ře v ra tn o u n o vin ko u p řiš li le to s výzkum ní p ra c o v n íc i u n iv e rz ity v ja p o n s k é m K jó tu . V y v i­ n u li první m in ia tu rn í tra n z is to r, ve kte ré m m ís ­ to e le k tric k é h o p ro u d u běhá s vě te ln ý p a p rse k z laseru. I to by m o h l b ý t výrazn ý krok k v ý vo ji s u p e rry c h lé h o o p tic k é h o p o číta če . Ja ko m a te ­

riá l p ro o p tic k ý tra n z is to r s lo u ž il g a líu m a rse nid, in d iu m a fo s fo r. A le ani tra d ič n í křem ík se je š tě n e h od lá vzdát. M ís to p ro svě co vá n í s lo ž itý c h m asek se b u d o u b u d o u cí křem íko vé o b v o d y v e lm i ve lké in te g ra ­ ce e x p o n o v a t v m ik ro lito g ra fe c h e le k tro n o v ý m p a p rske m . Ten je je m n ě jš í než sv ě te ln ý p a p r­ sek, a ta k i bez m asek p ře sn ě vykreslí h u s to u m oza iku prvků. Z vlád n e m im o řá d n ě te n k é čá ry Dokázal b y k re s lit písm enka ta k d ro b n á , že e n ­ c y k lo p e d ie o 30 tlu s tý c h svazcích by se ce lá vešla na p lo c h u p ě tik o ru n y . N ikd o si d n e s n e tro u fn e o d h a d n o u t, ja k o u zm ěnu p řin e so u tře b a b ílk o v in y do m ik ro e le k ­ tro n ik y . V b io č íp e c h se b u d o u u sp o řá d á v a t m ís to do d o sa va d n ích te n k ý c h š u p in e k ja k o k ře m ík d o tro jro z m ě rn ý c h k o s tič e k . P ře d p oklád á se že díky n o vým m a te riá lů m a s u p ra v o d iv o s ti se n ě kd y na za čá tku p říš tíh o s to le tí p o d a ří v y ­ ro b it č ip , na k te rý se v e jd o u ú p ln ě vš e c h n y tra n z is to ry , jež b y ly ve 20. s to le tí v y ro b e n y ! N e jm e n ši m o žn ý e le k tro n ic k ý o b v o d byl zatím p o stave n v la b o ra to říc h IB M na p rin c ip u J o s e p h son o va jevu. T en h le e x p e rim e n tá ln í o b v o d je v id ě t je n v m o h u tn é m e le k tro n o v é m m ik ro ­ s k o p u ; v ž d yťje pouze 100— 200krát v ě tší než ro z m ě r n ě k te rý c h a to m ů . Č lověk ta k p o p rv é se sta vil fu n k č n í je d n o tk u , kte rá je m en ší než c o ko liv, co v y tv o řila p říro d a v lid s k é m tě le . I ty n e jje m n ě jš í ne rvo vé b u ň ky js o u vě tší! P očítače jso u p rv n i v ý tv o r p o ze m ské te c h n ik y , kde n e e x is tu je o b c h o d p o u ž itý m zbožím . P očí­ ta če stá rn o u p říliš p ře k o tn é . V o ka m žiku , kd y je zcela nový p o č íta č v y ro b e n , je vla s tn ě o k a m ž i­ tě zastaralý, p ro to ž e z v ý v o jo v ý c h p ra c o v iš ť právě vychází p o č íta č m enší, ry c h le jš í a le v n ě j­ ší! K aždým roke m se p o č e t p rvků , n a m a č k a ­ ných na je d n o m čip u , z d v o jn á s o b í. A ta k za tři č ty ři ro ky je z kdysi š p ič k o v é h o p o č íta č e b e z ­ n a d ě jn ě o d e p s a n é h a ra b u rd í, kte ré m ů že te v y ­ h o d it leda na s m e tiště . Bazar s p o u ž itý m i p o č íta č i je te d y n e jm é n ě n a ­ d ě jn ý m p o d n ik e m , ja k ý si kd o m ůže o te v řít. L e ­ da, že by se stal d o d a v a te le m te c h n ic k ý c h m u ­ zeí. ŽEL Kresba J. S L ÍV A

1111

ÚSPĚCH NAŠICH VEDCU

Proti životu f

PRO ZDRAVÍ! Byla by to náhoda, kdyby se m ezi čtenáři Sedm ičky naše! jediný, který se je š tě nesetkal s antibiotiky. Nem useli js te se třeba potkat s tím hle cizím slůvkem, a možná an i nevíte, co přesně znamená, ale váš organismus už některý lék z dlouhé řady antibiotik určitě zná. A ntibiotiky se totiž lé č í většina infekčních n em o cí způsobovaných mikroorganismy, především bakteriem i; jsou to nemoci, kterým se m álokdo z nás vyhne, p a tří k nim třeba angína a zán ět průdušek — a kdopak z vás právě na tohle je š tě nestonal?

a c h lo ra m fe n ik o l, n á sle d ova ly o xyte tra c y k lin , e ry tro m ic in a další, až k o n ě m tis íc ů m v so u ča sn o sti, z nichž se p á r d e síte k p o u žívaných vyráb í v d e s e titis íc o v ý c h m no žstvích ročně.

PRO Č P R E SN E D Á V K Y ? Ú čin ky a n tib io tik ne jso u ste jn é — n ě která ú to čí je n na u rč ité h o p ů v o d ­ ce n e m o ci, jin á kosí š m a h e m m n o h o d ru h ů b a kterií, n ě kte rá si vším a jí jen m ik ro o rg a n is m ů , jin á svým i ú čin ky zasahují i lid ský o rg a n is m u s , n ěkterá n e p a trn ě a n e ško dn ě , jin á i s m o ž n ý ­ m i vá žn ým i následky. Pro všechna a n tib io tik a však platí, že je jic h ú č in ­ n o s t je p o d m ín ě n a p ře sn ým m n o ž ­ stvím , kte ré by m ě lo po p ře sn ě u rč e ­

Už si v z p o m ín á te . .. K ra b ička plná b ílý c h h o řk ý c h ta b le t, a n e p říje m n ý po kyn v zít si je d n u p ra v id e ln ě každé č ty ři n e b o še s t h o d in . K o lik z vás te n hle příka z p o ru š ilo , kd o p o za p o m n ě l na č a s o v ý rozvrh užívání a kd o p ře ­ sta l, když k ra b ič k a byla je š tě zpola plná?

HG V ýraz a n tib io tik a z n a m e n á p řib ližn ě „ p r o ti ž iv o tu " a v y ja d řu je , že jd e o lá tky, k te ré dokáží b rz d it n e b o za­ s ta v it ž iv o tn í p o c h o d y n ě k te rý c h m ik ro o rg a n is m ů . Z nich nás za jím a jí p ře d e v š ím ty , k te ré n a p a d a jí lid ský o rg a n is m u s . A n tib io tik a vyrá b ě jí m ik ro o rg a n is m y sa m ý — je to je jic h p ro s tře d e k k b o ji s jin ý m i m ik ro o rg a ­ n is m y , ja k je to v p říro d ě v zápase o p ře ž ití o b v y k lé . C h e m ic k ý b o j m i­ k ro o rg a n is m ů n e b o li a n tib ió z u ste jn ě ja k o a n tib io tik a p o z o ro v a li b a d ate lé už k o n c e m m in u lé h o sto le tí, ale n e ­ u v ě d o m ili si, ja k d ů le ž itý je v sle d u ji, n a to ž pak že by b y lo m o žn é a n tib ió ­ zu a a n tib io tik a vyu žít ve p ro s p ě c h člo v ě k a . Z p rv u na to n e p o m y s le l ani sla vn ý o b je v ite l a n tib io tik , b rits k ý b a k te rio lo g A le x a n d r F lem in g . Za to, že o b je v il v roce 1928 a n tib io tik u m (byl to p ro d u k t plísně P é n ic illiu m nota tu m ), d o s ta l F lem ing N o b e lo v u c e ­ nu, avšak až v roce 1945 sp o le č n ě s lé k a ře m H. F loreyem a c h e m ik e m E. C h a in e m ; ti se d o je d e n á c ti le te ch v rá tili k F le m in g o v u o b je v u a d o ká za ­ li je j d o v é s t b ě h em d ru h é svě to vé v á lk y k h ro m a d n é v ý ro b ě n o vé h o lé ­ ku — p e n ic ilín u . P e n icilín o te v ře l, ja k se v še o b e cn ě u znává, n o vo u éru v h is to rii lé ka řství. M n o h o n e m o c i, do té d o b y n e lé č ite l­ n ých n e b o lé č e n ý c h je n s ve lk ý m i p o tíž e m i, z tra tilo svou d ě s iv o s t — s o b je v o v á n ím d a lších a n tib io tik m i­ z e ly c h o ro b y ja k o tu b e rk u ló z a , s k v r­ n itý ty f, d á v iv ý kašel, spála, zá škrt n e b e z p e č n ý p ře s ta l b ý t zá n ě t p lic, h n isa vá o n e m o c n ě n í a m n o h o d a l­ ších c h o ro b . D nes je z n á m o na č ty ři tis íc e a n tib io tik , lé ka ři jic h o vše m p o u žíva jí s o tva n ě k o lik d e sítek, o s ta tn í js o u z n e jrů z n ě jš íc h d ů vo d ů p ro lé če n í lid í n e p o u ž ite ln á . N ě kte rá b yla o b je v e n a p o d o b n ě ro m a n tic k y ja k o F le m in g o v a plíse ň , k te ro u p rý na m is k u se z k o u m a n ý m i b a k te rie m i zavála n á h od a : km en P é n ic illiu m c h ry s o g e n u m o b je v ili v p le sn ivé ty k ­ vi na trh u , další p lís ň o v ý km en Cep h a lo s p o riu m a c re m o n iu m izo lo va li v o d p a d o v é rou ře . J in á a n tib io tik a už byla v ý tě ž k e m s y s te m a tic k é h o v ý ­ z k u m u , p ře d e v š ím ro z b o rů půdy, p ro to ž e v p ů d ě žije m ik ro o rg a n is m ů n e jvíc. A m e rič a n é S. W a ksm a n a R. D u b o s v y š e třili v le te c h d ru h é s v ě to v é vá lky na d e s e t tis íc p ů d n ích v z o rk ů a iz o lo v a li n ě k o lik ú č in n ých a n tib io tik , p ře d e v š ím s la vn ý s tr e p to ­ m y c in . Brzy po vá lce pak b yla o b je ­ vena a n tib io tik a c h lo rte tra c y k lin

I 12 1

u h lík — č e rn á , k y s lík — č e rv e n á , d u s ík — m o d rá , v o d ík — bílá, síra — ž lu tá

nou d o b u lid s k é m u o rg a n is m u v b o ji s c h o ro b o p lo d n ý m i m ik ro o rg a n is m y p o m á h a t. J e -li to to m no žství větší nebo m enší a je s tliž e n e p ůso b í po ta k o v o u d o b u , ja k by m ělo, je d ů s le ­ d e k v ě tš in o u v e lm i n e b la h ý: m ik ro o r­ g a n is m y sice na ko ne c zp ra v id la n e ­ m o c n ý o rg a n is m u s v yklid í, ale se šp a tně b rá n ícím p ro tiv n ík e m si v la s t­ ně d o b ře z a tré n u jí, p o c v ič í se v bo ji. A příště, až zase udeří, b u d e je jic h o d p o r m n o h e m ú čin n ě jší.

M IK R O B IJ S O U U Č E N L IV Í O d b o rn ě se té to s c h o p n o s ti m ik ro o r­ g a n is m ů b rá n it se ú č in k ů m a n tib io tik říká re ziste n ce . A d o d e jm e , že m ik ro ­ o rg a n is m y ji nezískávají je n tím , že m n o h o p a c ie n tů neužívá a n tib io ti­ ka sp rá vn ě d ávkovaná (svou vinou, n ebo vin o u lékařů, k te ří někdy o r d i­ nují a n tib io tik a i ta m , kde to není n a ­ p ro s to n u tné ). Z větší č á s ti je re z i­ ste n c e z p ů so be n a tím , že m ik ro b i se p ro s tě p řiz p ů s o b u ji nové s itu a c i, učí se p o d le zákonů p říro d y o b ra n é p ro ti to m u , c o na ně o p a kova n ě úto čí. N e jlé p e se n a u č ili m ik ro b i b rá n it p rá vě p e n ic ilín u : n ě kte ré km e n y b a k ­ te rií, p ro ti n im ž je p e n ic ilín určen, d o ká ži v y tv á ře t zvláštní enzym p e n icilin á zu , k te rý m p e n ic ilín rozloží tak, že na ně ne p ůso b í. Proti to m u se s a ­ m o z ře jm ě zase b ráni lidé, a ta k je vla s tn ě výzkum a výrob a a n tib io tik stá le trv a jíc ím zápasem m ezi č lo v ě ­ kem a m ikro b y. Lékaři, fa rm a k o lo g o v é , c h e m ic i a b io ­ lo g o v é ro z v íje jí n ě k o lik ce s t a z p ů ­ sobů b o je p ro ti stále o d o lá v a jíc ím m ik ro o rg a n is m ů m . J e d n o u z nich, to u n e jro z v in u tě jš í, je výro b a ta k zva ­ n ých p o lo s y n te tic k ý c h a n tib io tik , -p ře d e vším -p o Jo syn te tických p e n ic ili­ nů. Přírodní p e n ic ilín , p ře s n ě ji je h o m o le k u la , se jin ý m e n zym e m n a zva ­ ným p e n ic ilin a c y lá z a rozště p í a na je d e n p ro d u k t to h o to ště p en í, k te ré ­ m u se říká kyse lin a 6 -a m in o p e n ic ilá nová, se pak p řip o ju jí u m ě le p řip r a ­ vo va n é a stále o b m ě ň o v a n é látky, takže vznikají vla s tn ě stále nová a nová léčiva s a n tib io tic k ý m ú č in ­ kem , p ro ti nim ž m ik ro b y nem ají o b ranu.

A CO U M ÍM E M Y

D va z č le n ů v ě ­ d e c k é h o tý m u , k te rý p ra c u je na v ý v o ji p o lo s y n te tic k ý c h p e n ic ilín ů — dr. M iro s la v B á rta a dr. R o m a n Zem an

V Č e skoslovensku byl výzkum a n ti­ b io tik zahájen už bě h em d ru h é s v ě ­ to v é války. T eh d y sku p in a če ských o d b o rn ík ů p řip ra v o v a la ta jn ě p e n ic ilín o vý k o n c e n trá t — a je jic h p rá ce ve d la k úsp ě chu , p říp ra ve k se jm e ­ noval M yko in 510. P enicilín se u nás ..začal v y rá b ě t na základě za h ra n ičn í lice n c e v roce 1949 a byli js m e první zem í ve s tře d n í Evropě, kte rá to d o ­ kázala. A n i d nes nezů stá va jí p ra c o v n íc i č e s ­ k o s lo v e n s k é h o výzku m u s tra n o u . Ve V ýzku m n é m ústavu a n tib io tik a biotra n s fo rm a c í v R o zto ká ch u Prahy vyp ra c o v a la č ty řč le n n á s ku p in a o d ­ b o rn íků novou, m im o řá d n ě v ý h o d ­ nou te c h n o lo g ii v ý ro b y kyse lin y 6 -a m in o p e n ic ilá n o v é , kte rá je stále základní lá tk o u p o tře b n o u k p ro d u k c i p o lo s y n te tic k ý c h p e n icilín ů . Dr. M. Bárta, dr. K. Čulík, dr. V. V o jtí­ šek, CSc., a dr. R. Z em an p o m o h li ne je n zvýšit a ta k é z le v n it v ý ro b u a n ­ tib io tik u nás, je jic h te c h n o lo g ic k ý p o s tu p k o u p ili ta k é v ý ro b c i a n tib io tik v Ja p o n s k u a Itá lii, zájem m ají i z V e lké B ritá n ie , Francie, NDR, R a­ kouska a d a lších zemí. Za svou p rá ci o b d rž e li je d n u z šesti lo ň ských cen fe d e rá ln íh o m in is te rs tv a p ro te c h n ic ­ ký a in v e s tič n í rozvoj. V L A D IM ÍR PETŘÍK F o to K A R E L K O U B A K re sb a A N D R É Č E R N O U Š E K

VYSSI

d ív č í

Z ře jm é nastala fo to g ra fic k á sezóna, p ro to že js e m v krm elci našel o tý p ku o bálek s vašim i sním ky. Je d n u z nich poslala Pavla K řep elová ze Žd aru nad S ázavou. V e svém dopise si s tě žu je na dva p ro blém y a prosí o radu. Problém první: na obrázcích se jí d ěla jí bílé skvrn ky a chlo up ky a ptá se, ja k to u dělat, aby ta m nebyly, a když už ta m jsou, ja k je o d stran it. A druhy pro blém : učí se kuch ařkou , a když si vyřídí všech ny školn í a m im o š k o ln í p ovinn osti, už je tm a a fo to g ra fo ­ v a t se nedá. Co m á d ěla t, ja k má sladit školu a svého koníčka?

inspirace Prvni te p le jší paprsky slunce nás p o m a lu n u tí odkládat teplé zim n í pláště, čepice a šály. Čím je však nahradí­ m e? Tak zvaným p ře c h o d ­ ným oblečením , ja ko js o u bundy, prošívané vesty, b a ­ lónové pláště, větrovky, ko m ­ binézy a různé dru hy svetrů ze s iln ě jší vlny. M ó d n í krátké sukně a šaty doplním e v chladnějších dnech p le te n ý m i návleky n e ­ bo siln ě jším i punčocham i, o b o jí barevně la d ic í s o s ta t­ ním oblečením . K alhoty zů­ stávají stále volnějšího s tři­ hu. Velm i pra ktické js o u kom binézy, které m a jí odepín ací rukávy a případně i nohavice. Z ja rn íh o o b le če ­ ní, doplněného svetrem n e ­ bo prošívanou vestou, získá­ m e p o o d e p n u tí rukávů a n o ­ h avic pra ktické le tn í ob le ­ čení. S tále m ó d n í js o u m ateriály ja k o m anšestr, tvíd, vlna, úplet, p ra c í ko rd — vše v p řírod ních barvách, p ro oživení doplněné kon tra stní­ m i lemy, barevným i opasky a pásky. O blečení d o p lň u jí i nadále b o ty na nízkém po dp atku v p říro d n í barvě nebo v b a r­ vě la d ící s oblečením . N á p a d y připravila E. Z E L E N K O V Á

Z ačnu d ru h ý m p ro b lé m e m . F o to g ra fic k ý k o n ič e k je sku te čn é n e n a s y tn ý č a s o ž ro u t. Po p ra v d ě ře č e ­ no, ani m y, kte ří se k u c h a řk o u n e u čím e , zp ra v id la n e m á m e to lik času, a b y c h o m si m o h li říc t: Tak, a dnešní o d p o le d n e v y h ra d im fo to g ra fo v á n i. V i­ dím je d in é řešeni. N os te n svůj ap a rá t, m ilá Pavlo, ča sto s sebou a fo to g r a fu j vše c h n o , co tě za u jm e ve vo ln ých ch v ilk á c h , k te ré se p ře ce je n tu a ta m bě h em d ne vyskytn o u . Nu, a p rá ci v te m n é k o m o ­ ře m ůžeš n e c h a t na v e č e r! Pokud jd e o n e m ilé te č ­ ky a c h m ý řič k a na s n ím c íc h : A p a rá t za ně nem ůže. Jso u to d ro b n é n e č is to ty , k te ré se d o s ta ly na p lo ­ chu n e g a tivu z v o d y a ze v zd u ch u . Také na skla rá ­ m ečku zvě tšo va cíh o p řís tro je d o p a d á p ra c h . Je o b tížné p ra ch u še z b a vit. V te m n é k o m o ře m usí b ýt č is to (a p ře ce se ta m b u d e p rá š it, te n m izera p ra ch je všu d e ). Před z v ě tšo vá n ím je n u tn o skla i n e g a tiv z b a v it s m íte k se p ra n ý m h a d řík e m , k te rý n e p ou ští c h lo u p k y . I přes v š e c h n u p é č i se n e č is to ­ ty na o b rá zku o b ča s o b je ví. Ty je tře b a o d s tra n it ta k zvaným retu š o v á n ím . Co to je? N ic s lo ž ité h o : skvrnky o p a trn ě z a m a lu je m e sp e c iá ln í re tu šo v a c í b a rvo u , kte rá se d o s ta n e v o b c h o d e c h F o to -k in o , p o m o c í je m n é h o š p ič a té h o ště te č k u . Ten se tě žko shání. M usí m ít o p ra v d u d o b ro u šp ič k u , jin a k b yste re tu šo vá n ím u d ě la li víc škody, než u žitku. P te j­ te se po něm v o b c h o d e c h s m a lířs k ý m i p o tře b a -

M íla d a H arrero vá z P rahy 2 se svěřu je se svým i názory na fo to g ra fo v á n í a poslala dva sním k y na ukázku. M á ráda živou fo to g ra fii a je jím o b líb e ­ ným o b je k te m je m alá sestřička. Co se m i zvlá šť líb ilo ? T e c h n ic k é z p ra co vá n í o b o u sn ím ků . Na to m , k te rý o tis k u je m e , s e s třič k a up ře n é p o z o ru je dva kluky, k te ří se p ra li (píše M i­ lada a slo vo ,,u p ře n ě " p o d trh la ). O brázek je to

hezký, m ožná ale, že by b ý v a lo s tá lo za p o k u s v y ­ fo to g ra fo v a t ty dva rošťá ky, c o se p ra li. M ila d a zá­ vě re m pro sí o vráce n í fo to g r a fii a p řik lá d á k o ru n o ­ vou znám ku. Piši o to m p ro to , že se to d ě je p o m ě r­ ně ča sto , n ě kd y le p íte z n á m ku na o b á lk u se z p á ­ te č n í a d re so u . N e d ě le jte to , p ro to ž e re d a k c e má p o š to v n é ú vě ro vá n o (p o k u d nevíte, c o to je, ta tí­ nek vá m to vysvě tlí) a zb y te č n ě v y h a z u je te ko ru n u , za k te ro u b yste si m o h li k o u p it z m rz lin u . A k té vám p ře ju d o b ro u c h u ť! JELEN S E D M E R Á K

i 13 I

O C ÍH

P f f ÍÍÍlílC

STŘÍBRO Z ú d o l í KONÍ

Jednim z námětů, které se na našich poš­ tovních známkách objevuji pravidelné již po řadu let, jsou znaky českých a sloven­ ských měst. Také letos — 1. března — vy­ dalo federální ministerstvo spojů sérii čtyř příležitostných známek věnovanou této te ­ matice. Na známkách malého form átu (rozměr obrazové části je 19 x 23 mm na výšku) se tentokrát představuji znaky Turnova, Kut­ né Hory, Milevska a M artina; první dvě známky jsou v hodnotě 50 h, druhé dvě 1 Kčs. Autorem výtvarných návrhů i rytin je zasloužilý umělec Josef Herčík, známky jsou vytištěny rotačním ocelotiskem kom­ binovaným čtyřbarevným hlubotiskem v listech po 100 kusech. Na obálkách prvního dne vydáni, které by­ ly současně vydány ke každé známce, jsou městské pečetě Kutné Hory z roku 1308, Milevska z roku 1603 a Martina ze 16. sto­ letí a znak Turnova podle dobové plastiky. S městskými pečetěmi se můžete seznámitna naší reprodukci. _________ llE

První únorovou sobotu se setkalo v Harra­ chově s Krakonošem téměř deset tisíc zvědavých diváků. Byla zima jak se patří, a tak už od samého rána mohl začít na stráních bohatý program. Největší zájem při čekáni na Krakonoše vzbudilo vlastně prvni neoficiální mistrovství republiky v trikovém lyžování, kterého se zúčastnilo na šedesát závodníků. Nejprve se jel ba­ let. Za zvuků hudby v půvabných oblouč­ cích a poskocích a poklecích si závodníci zaplétali a rozplétali nohy a pět rozhod­ čích rozhodovalo, kdo to umí nejlépe. M i­ mo soutěž jel krasojízdu i člen našeho za­ tím jediného žákovského oddílu trikového lyžování, založeného v Popradě. Potom se závodníci rozjeli z umělého nájezdu na umělý můstek a dělali ve vzduchu salta vpřed i vzad, roznožky a další krkolomné kousky. Kousek od krasojezdců dováděly dětí v připravené bobové dráze na igelitových pytlích, další jezdily slalom mezi obřími modely lízátek. O kousek dál stála fronta nedočkavců na soutěž v hodu krkonoš­ ským kohátem, což je vlastně hod paře­ zem do dálky. Děti háží kohátem malým, a tak jsou jejich výsledky srovnatelné s hody tatínků, na které čeká pařez o hod­ ně větší. Na běžeckých tratích soutěžily brigády socialistické práce a na můstku P 90 předváděli naši skokani exhibični sko­ ky dlouhé až 120 metrů. A pořád a při všem, každou vteřinou, byl na sněhu sou­ časné velký karneval, který vyvrcholil zvo­ lením nejhezčích masek. M ohli jste potkat lyžující budík, cylindr, princeznu, Rubikovu kostku nebo čerta Krakonoš přitom roz­ dával dětem bonbóny a měl radost, že sc všem v jeho krák>vství litn.

Jaroslav Pacovský Foto Véra Štingtová

ClMOKOVIim« rol u

’ « .SEDMIČKA PIONÝRŮ

26

i I

Bývalý předseda Mezinárodního olym pij­ ského výboru Američan Avery Brundage příliš nepřál míčovým hrám. Volejbal se proto dostal na olympijský program až v roce 1964. První turnaj probíhal v Komazawě, což znamená česky Údolí koní. A startovalo v něm pochopitelně i druž­ stvo Československa, které patřilo v tomto odvětví k nejlepším na světě. V úvodních dvou zápasech jsme jen těsně — 3:2 — porazili odvěké rivaly — Maďar­ sko a Bulharsko. Bohužel jeden z našich nejlepšich smečařů — Labuda — byl pře­ vezen do nemocnice s infekčním zánětem jater. Pro mužstvo to znamenalo citelné oslabeni. Kop, Paulus, Schenk a další se však nenechali deprimovat. Domácí Ja­ ponce hned vzápětí zdolali dokonce 3:1. Našim čtvrtým soupeřem byl Sovětský svaz. Bitva trvala dvě a čtvrt hodiny, měli jsme jen kousek k vítězství, ale šťastnější byl nakonec náš soupeř. Utrpěli jsme prv­ ni, a jak se později ukázalo, i jedinou pro­ hru v turnaji: 2:3. Až do konce pak už ná­ sledovaly jen Výhry — nad Brazílii, silnými Rumuny, Holanďany a jižní Koreou. Na stupních vítězů dostalo naše mužstvo dva­ náct stříbrných medailí, Labudovi ji kama­ rádí dovezli do nemocnice. Volejbal je jeden z nejmladšich míčových sportů vůbec, mezinárodni federace byla například založena až v roce 1946. V roce 1957 se volejbal stal olympijským spor­ tem, o medaile se však poprvé bojovalo, jak už bylo uvedeno, až v roce 1964 Tři z dosavadních pěti olympijských turnajů vyhráli reprezentanti Sovětského svazu, jednou bylo prvni Japonsko, jednou Pol­ sko. Naší hráči pokaždé bojovali v popře­ dí. Kromě druhého mista v Údolí koni ob­ sadili ještě třetí příčku v roce 1968, pátí bylí v roce 1976, šestí v roce 1972 a koneč­ ně osmí na posledních OH v Moskvě. Vo­ lejbal žen vstoupil na olympijské fórum společně s muži, tedy v roce 1964. Zlato až dosud patřilo pouze dvěma celkům — tři­ krát hráčkám SSSR, dvakrát Japonkám. Československu se vedlo nejlépe v roce 1968 (šesté místo) a 1972 (patá příčka). (vit)

Loď? Parník? Silueta továrny? Ba ne, nic takového. Tahle tak trochu záhadná kres­ ba představuje předmět, který se běžně používá v domácnosti. Stačí jen správně uspořádat jednotlivé detaily tohoto před­ mětu a — vše je jasné. Zkuste si chvíli po­ tráp it hlavu, a až budete hotovi, můžete si své řešení zkontrolovat na str. 15.

BOX OPIC Napodobovaci schopnost opic je stejně bezbřehá jako lidská vynalézavost. A sečteme-li tyto dvě vlastnosti člověka a tvo­ ra, který má k člověku ze všech savců nej bliž, dostáváme nesmírné množství mož­ ností. Jednou z nich je třeba i atrakce, ja ­ kou je boxerské utkání opic. Kdo zná jen trochu lépe opice, jistě pochopi, že jim jsou takové věci jako řádný zápas čí bo­ xerské rukavice bytostně cizí. Takhle ha­ šteřit se, vletět si do kožíšků kvůli nějaké­ mu pamlsku, to ano — ale sport v rámci pravidel, a navíc sport s útoky pěstmi na bradu čí solar? Právě tady se podnikaví promotéři spolehli na opičí „opičeni" a pomocí tréninkových metod nikoliv ze světa sportu, nýbrž ze světa cirkusu, dosa­ huji slušných výsledků. Jistě, se sportem to vlastně ani nemá nic společného, jde jen o napodobováni lidi, ale jako podívaná to může být pro diváky atraktivní a šikovný majitel a trenér (i rozhodčí) v jedné osobě si jistě dokáže přijít na dobré peníze. Náš obrázek ukazuje jednoho z těch prvních, který jíž před sto lety, v době, kdy teprve začal ten pravý rozkvět boxu, investoval nejprve peníze do nákupu dvou opiček a pak svůj čas do jejích výcviku. Putoval se svými blechatými borci po lázeňských místech a všude (v tom to případě v Nice na francouzské Riviéře) si pronajal místo v restauraci nebo v hotelu a na kaváren­ ském stolku uspořádal ukázkový duel ve váze. . . nejspíš opičí. Speciálními malými rukavicemi vybavení opíčáci pobavili ná­ vštěvníky hned dvakrát. Jednak tím, že di­ váci zhlédli jejich souboj, jednak tím, že jim umožňovali uzavírat mezi sebou sázky na vítěze. Jak vidíte na dobové lytíně. ten, kdo si vsadil na opičku vlevo, přišel si na své. Poslala právě svého soka direktem na desku a možná až na zem — pokud se ovšem knokautovaný borec nezachytil za hranu stoki svým chápavým ocasem . . .

(han)

Jůli (Džuli)

Anekdota v tajence

Hudba a původní text Daniel Popovič a Mario Mihatjevič, český text Miroslav Černý, zpívá Stanislav Procházka ml. ® Editio Supraphon, Praha 1983

(2) I v dnešní tajence se M irek brání nařčení, že lže, když tvrdí, že ve škole zaběhl kilom etr pod jednu m inu­ tu. Rozluštění posílejte až najednou, po skončení celé­ ho čtyřdílného seriálu křížovek. VODOROVNÉ: A. Zkratka největšího sportovního podni­ ku: zkr. oddělení technické kontroly; pták z řádu bahňáků. — B. Na padesát procent; zřídlo. — C. Povrch tkaniny; č i­ dlo zraku; textilní rostlina; drobni hlodavci. — D. List pa­ píru; SPZ okresu Ústí nad Orlici; imperialistická velmoc; zkr. Mezinárodní telekomunikační unie. — E. Tajenka. — F. Vodič tepla a elektřiny; solnnizačni slabika; ženské jm é­ no; slůvko odmlouváni. — G. Řezací nástroj; slovenská předložka; spojka; ukazovací zájmeno. — H. Šperk; vodní pták. — I, Slovensky „ose l"; značka pepře; chem. značka lanthanu. SVISLE: 1. Orgán lidosprávy; Pražské kulturní středisko. — 2. Velká místnost; jednotka hmotnosti (hovor.). — 3. Herpes; spodní stranou. — 4. Ukazovací zájmeno; ukry­ tá. — 5. Pohyblivé spojení kostí; pře. — 6. Zřícenina hradu u Prahy; důlní pracoviště. — 7. Druhy pevného pružného železa. — 8. Jednotka světelného toku. — 9. Zvířecí přítel člověka; obilnina. — 10. Lesní zviře; menší obojživelník — 11. Vrstvená hmota; SPZ ostravských aut. — 12. Čisté; strunný hudební nástroj. — 13. Druh oříšků; nigerijské město. — 14. Spojka; SPZ olomouckých aut.

. . . Japonec Nakamacu celých patnáct let vymýšlel a sestavoval nejdokonalejši křes­ lo? Nedávno na výstavě zajinnavých vyná lezů v Tokiu získal za svou práci první ce­ nu. K'reslo doktora Nakamacu má opěra­ dlo pro nohy, které je vyhi^iváno infračer venými paprsky. Na vysokém opěradle je nahoře umístěn jakýsi polštářek, který mů­ že být ozařován mikrovlnami pronikajícími do mozku. Tato „po h o d li" dodávají člově­ ku možnost podstatně lépe využívat moz­ kové kapacity, protože mozek je mnohem lépe a dokonaleji prokrvován. Studenti z jedné univerzity to prý mohli potvrdit, protože po desetiminutovém posezení v tomto křesle jim ,,šly" některe základní početní úkony mnohem rychleji. .. v Dubrovniku se prý za poslední dobu velice rozšířil zvyk chodit pozdě? Nejen na schůzky, ale i do prače Bylo proto roz hodnuto postavit na náměstí pro tyto za pomnětlivé hodiny, ktere každou hodinu odbíjejí dvakrát: jednou přesně ve stano­ venou hodinu, podruhé znovu za tři minu­ ty, aby každému připomínaly, že čas na ni­ koho nečeká.

Nápověda: D. ITU. - F. Sol. - 13. Etel.

KPM NDR

nam tentokráte poskytl článek věnovaný antibiotikům na straně 12. Je v něm řeč I o namocech, proti nimž se antibiotik používá Angína je prudký zánět mandli, projevující se mimo jiné bolesti v krku. Právě ona sviravá bolest v krku dala ne­ moci jméno: je odvozeno od latinského slovesa angere: svírat, dusit. A mimocho­ dem, tohle slovo souvisí s jedním českým výrazem, totiž přídavným jménem úzký, jež pochází ze stejného základu jako latin­ ské angustus — úzký . . . Tableta je slovo, které už vůbec za cizí nepovažujeme. Oby­ čejně jím označujeme lék, slisovaný do malého kotoučku. Jestlipak ale víte, že tenhle bílý kotouček má jistou spojitost s velkou černou tabuli ve vaši třidě? Zákla­ dem obou slov je totiž latinské tabula — deska a malá tabletka je přece takovou malou destičkou léku, malou kulatou ta ­ bulkou . . . Mimochodem, na lécích bývá také někdy napsáno, že jsou ve formě dra­ žé — vlastně jakýchsi malých disků, po­ krytých obvykle tenkou vrstvou o něco pří­ jemnější chuti než je samotný vnitřek. Dražé je ovšem také kulatá cukrovinka. Je to slovo, jež jsme přejali a francouzštiny (dragée) a ta je přejala z řeckého tragemata — zákusky . . . Souhrnně se lékům, jež jsou podávány ústně čili které polyká­ me a jež nejsou ve formě tekutiny, říká čas­ to pilulky. Tady jde o slovo původu latin­ ského: pilula je zdrobnělina odvozená od pila — kulička Avšak aby to nebylo tak zcela jednoduché, tak si ještě řekněme, že dál narazíme při hledáni vzniku slova pilul­ ka na výraz pilus — chlup, vlas. Kulička, kterou měli nejstarší Římané na mysli, by­ la totiž vlastně koule, jakýsi míček z chlu­ pů (kaučuk ještě v Evropě nikdo neznal). Vida, jak klikatá je někdy cesta slova stale­ tími . . . (vm )

Spojka 11 let - Bronislava ČASTULÍKOVÁ, 763 24Vlachovice 289 (čte, poslouchá hudbu a ráda kresli); Marek ZEMAN, Na nivách 4,141 00 Praha 4-Michle (učí se anglicky, sbírá známky a odznaky — posílejte fota); Petr BEDNAŘÍK, K zastávce 240, 503 41 Hradec Králové 7 (hraje kopanou, rád poslouchá moderní hudbu — s klukem), Renata BARHONOVA, Bezručova 1257,257 01 Benešov u Prahy (m ilu­ je zvířata, hlavně koně — s chlapcem); 15 let — Miroslava SOUKUPOVA, Kosmonautů 9/27, 625 00 Brno-Bohunice (fotoamatérka, libí se ji balet, ráda sportuje, chodí do divadla a kina, poslouchá moderní hudbu — s chlapcem); Vlasta HALFAROVÁ, Poličná 190, ■757 01 Valašské Meziříčí (2 dívky, obě sportující, se smys­ lem pro humor a zajímající se o vážnou hudbu); Radek MÜLLER, Jiří MIKOŠKA, PP 50/35,010 01 Žilina (dva ka­ marádi z vojenské školy — s děvčaty 14—15 let); Martina ŠKORPILOVA, Hlavní 101, 763 26 Luhačovice (zajímá ji li­ teratura, moderní hudba a současní zpěváci — s dětmi do 16 le t); Lenka ZMATLOVÁ, Hlavní 101, 763 26 Luhačovice (chodí na disko a do přírody, sbírá fota našich i zahranič­ ních zpěváků).

ŘEŠENÍ TESTU

13 let - Katja PORTHUN, 7240 Grimma, Str. der DSF 15 (sbírá známky a pohlednice zvířat — německy, ruský, francouzský); Brit HENTSCHEL, 7940 Jessen/E., Geschwister-Scholl-Str. 6 (německy — s dívkou); Anja HUNSTOCK, 5901 Falken, Güldenes-Stift 9b (ruský, německy); Uta KRETZSCHMAR, 7240 Grimma, Str. der Jugend 22 (sbírá známky a pohlednice zvířat — německy, ruský); 14 let - Jana OCHSMANN, Emil-Wolk-Str. 31,6902 Je­ na-Lobeda/West (četba, populární hudba — ruský, ně­ mecky); Christine MÜLLER, Bötzowstr. 26,1055 Berlin (četba, pohlednice a známky, hudba — německy i ruský); 15 let — Romy KALKOFE, 5500 Nordhausen, Leninallee 8a (zájem o psy — německy, anglicky); Uwe PAR AK, 7031 Leipzig, H -Meyer-Str. 77 (hudba, cestování, J. Korn — s dívkou).

e e e e e e e e e e e e e

•

e e e e e e e e e e e e e e e e

Sedmička pionýrů ČTENI PRO CHLAPCE A DĚVČATA NA SEDM DNl Týde ník p ro c h la p ce a d ě vča t a • V ydává česká ús tře d n í rada P io n ý r ské organizace S S M v M la d é fro n té # R očník XV II • A d resa redakce: S e dm i čka pionýrů, D ům d ě ts k é h o a m lá d e ž n ic k é h o tis k u S S M . R a dlická 61. 150 00 Praha 5 • T e le fo n y 54 93 46 - 9 , 54 00 13 • D á lnop is 123 302. Redakci řídi J o s e f Týč • Zástupce šé f r edaktora R u do lf Pa r en i ca • Sekre t ál" r eda k ce Svatava H i r schová • G rafic k y u p ravuje Tom áš S voboda # Fotoreportéři M iroslav M a rt i novský a Josef Soum ar # Redaktoři Lubor Falteisek, Jaroslav Kopřiva, Bójka Paskova , Jan Tomášek, Jaroslav Veis, J i lj i Záruba. Tiskne Svoboda, g ra fic k é závody, n. p., závod 5, Praha 10-M a!ešice • Rozšiřuje PNS #. Inform ace o předplatném podá a objednávky přijím á každá adm in istrace PNS, pošta a doručova tel • O bjednáv k y do zahraničí vyřizuje PNS — ústřední expedice a dovoz tisku Praha, závod 01, adm in istrace vývozu tisku, Kafkova 19. 160 00 Praha 6 • Předplatné na č tv rt roku 13 Kčs, na půl roku 26 Kčs, celoroční 52 Kčs • Rukopisy, fo to g ra fie a k resby, které si redakce nevyžádala, se nevracejí • Cena výtisku 1 Kčs Toto číslo vyšlo v Praze 2. března 1984 (O Mladá fron ta 1984

! • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • • •

1151

X 47314

r

TRINACTKA ZE STARE ČTVRTI v

Se<S<^'

U prostřed zim y býva íesni zvéř odsouze na k dlouhém u hledáni potravy. Ktuct ze Třináctky se rozhodli ja k o k aždý ro k po­ m oci rozvážet seno do k rm elců ..

/

• • • • • • •

• „N e z lo b te se, p ane v rc h n í, ale ta o m á č k a c h u tn á ja k o v o d a z n á d o b í!" „ J á se nezlobinn. J e n žasnu, co v š e c h n o js te už n e je d l . . • ,,Taky si, p ane P o p le to , ko u p íte b a re v n o u te le v iz i? "• ,,Nač, p ro s ím vás? Já m á m p o řá d ta ­ k o vo u s m ů lu , že s te jn ě vše c h n o v i­ d ím č e rn é . . Iv a n a C h a rv á to v á , B rno

• „P a n e k a p itá n e , v lo d i je d ir a !" „K d e ? " „ V le vé m b o ku p o d č a ro u p o n o ru " „T a k to je d o b rý , ta m si to h o n ikd o n e v š im n e . . " • ,,Proč js i d a l té š a tn á řc e d v a c e t k o ru n , p ro s ím té ? " ro z č ilu je se paní na s vé h o m uže. ,,Jen se p o d ív e j, ja k ý m i dala ka ­ bát . . • „P a n e d o k to re , te n m ů j pes si s tra š n é v y m ý š lí," s tě ž u je si m a jite l psa zv ě ro lé k a ři. ,,Jak to ? " d iv i se lékař. ,,Tak p o s lo u c h e jte : B aryku, ja k dělá k o č ič k a ? " „H a f, haf, h a f." ,,Tak v id íte — zase si v y m ý š lí. . ." Luc ie S m e tá k o v á , P rah a

• ,,S o u d ru h u u č ite li, vy js te c h tě l v i­ d ě t m o je ro d ič e . . ,,A no, k d e p a k js o u ? " ,,Tady — na fo to g r a fii .. ." R e n a ta M á n k o v á . L ip ů v ka

• „V ě rk o , ty js i a rtis tk a ? " ,,Ne! J a k js i na to p řiš e l? " „N o , náš tá ta řikal, že vžd ycky, když k nám p řijd e š , ta k začne c irk u s . . . " • K m a lé m u M a rk o v i p řib ě h l pes, c h v íli ho o č ic h á v a l, pak m u olízl tvá ř a o d s e d í si. P řiběhla u stra še n á m a ­ m in ka : ,,M a re č k u , n e k o u s l tě te n p e s? " ,,Ne, m a m in k o , je n o m m ě o c h u t­ nal . . ." Iv e ta P o k o rn á , O s tra v a

• O te c si n e s p o k o je n ě lis tu je v žá ­ kovské knížce své h o syna. ,,Tak se m i zdá, synku, že js i na p o ­ s le d n ím m ís tě ve tříd ě . N e m o h l by ses o ko u se k p o s u n o u t d o p ře d u ? " ,,To nejde, ta ti, v š e c h n a lepší m ísta js o u už o b s a z e n á ." • V d iv a d le sedí p ře d p a n e m N o v o t­ n ý m m a n že lský pár, k te rý m á stále h la vy u sebe a o n ě č e m živě d e b a tu ­ je . Pan N o v o tn ý se už nazlobí a za­ š e p tá: ,,P rosím vás, já nic n e s ly š ím !" ,,To je d o b ře !" o b rá tí se m u ž .,,V ů ­ b e c n e m u s íte v ě d ě t, o če m si p o v í­ d á m se svou že n o u . . . " H a n a M iille r o v á , P r aha ® P í i e T . P a v e l ® K resM J . P e t r á č e k

(Pokračování přišté)