Přichází čas radosti Přejeme Vám všem krásné Vánoce a v novém roce 2010 všechno nejlepší!

Strana

Zpravodaj Štěpánovska

Prosinec 2009

Vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu Číslo 6 - prosinec 2009

Ročník 11

Cena 5,- Kč

Přichází čas radosti…Přejeme Vám všem krásné Vánoce a v novém roce 2010 všechno nejlepší! Každé roční období připravuje pro nás překvapení. Žijeme v podnebním pásmu, kde se střídají dny teplé, studené, slunečné i deštivé, mrazivé, se sněhem a také s plískanicemi. Člověk ovlivňuje svými neuváženými zásahy do přírody i počasí. Určitě je to dobře, že nemůžeme poručit větru ani dešti. Jsme závislí na slunci i vláze a jsme bezmocní, když přichází silné větry, prudké lijáky, záplavy nebo velké sněhové vánice či ledovky. Toužíme, aby bylo krásně, sluníčko svítilo, občas zapršelo. Ať jsou naše přání sebelepší, buďme rádi, když nepřijde nic neočekávaného a ničivého. Předchozí generace byly pokorné a vděčné za všechno, co mohly přijímat. Přichází čas radosti i vděčnosti, čas poděkovat i pochválit. Radujme se, když prožijeme příští čas v pohodě a ve zdraví. Snímek na této straně navozuje zimní krásu a zve do našich domovů příbuzné i přátelé. Jakoby cesta stromořadím vedla do místa klidu, v němž můžeme načerpat sílu pro další čas, který máme před sebou. Tato krása byla spatřena v blízkosti jedné usedlosti v našem okolí. Dívejme se i ve svátečních dnech na krásu, která se objeví i okolo míst, v nichž žijeme.

Strana 2


Vážení a milí čtenáři!

Otevřeli jste jedenácté vánoční číslo našeho zpravodaje. Slýcháváte a čtete každý rok téměř stejná slova a jsem na rozpacích, co mám napsat, aby to bylo trochu jinak. Vánoce jsou nejkrásnější svátky v roce a neměli bychom zapomenout, že jsou to křesťanské svátky. Jsou doprovázeny pradávnými zvyky, koledami, písněmi, dárky. Ale to podstatné na nich je, že ať lidé věří či nevěří, že Boží Syn se narodil lidské matce, Marii panně, jsou to svátky lásky a radosti, pohody a přátelství. Alespoň na chvíli zapomínáme na bolest, křivdy, nepřátelství. Naše srdce jihnou a naše oči zvlhnou alespoň na Štědrý den. A co dalších 364 dní (a jednou za 4 roky 365 dní)? Odpověď hledejme každý sám u sebe. Přeji Vám jménem redakční rady i jménem svým, abyste se potěšili při četbě tohoto vydání. Přeji Vám, abyste prožili novou radost z toho, že můžeme dát jeden druhému třeba malý dárek. Můžeme i něco navíc, co vůbec nezatíží naši peněženku: můžeme se na druhé usmívat, navzájem se radovat, že se nám něco dobrého v uplynulém roce podařilo. Můžeme si vzájemně popřát úspěchy, zdraví, pohodu. Můžeme někoho navštívit už před Vánocemi a věnovat mu aspoň trochu času. Můžeme napsat dopis nebo zatelefonovat, poslat vánoční přání napsané vlastní rukou. Přiznám se, že to moc dobře neumím…

Prosinec 2009

Mnozí z nás používáme mobilní telefon a posíláme textové zprávy. Jsou někdy milé a vtipné, ale neosobní. Stejné je to i s posíláním elektronických zpráv pomocí počítače. Proto raději volme osobitější formy a udělejme radost sobě i druhým. Vánoce přicházejí jinak než tomu bylo dříve, už to není tiše a po špičkách, ale předvánoční ruch vtrhne do našich domovů hodně dlouho před nimi. Co s tím? Jak se bránit té invazi reklam, upoutávek a neustálému hraní koled v obchodech či v rádiích? Udělejme si aspoň jeden večer černou hodinku, zapalme svíčky, nepouštějme rádio ani televizi a oddejme se tichému snění a přemýšlení, proč jsou Vánoce a čím můžeme sami přispět k pohodě. Můžeme potichu i nahlas zavzpomínat, jaké to bylo vloni, před deseti či padesáti lety. Není to nic nového, co píšu. Proto Vám přeji, abyste využili dlouhé večery k přemýšlení, vzpomínání, jak to sami cítíte. Přijměte i letos upřímné přání, abychom mohli Vánoce prožít v radosti, pokoji, harmonii. Aby nás příští rok provázelo Boží požehnání se zdravím. Abychom mohli naše předsevzetí splnit pro radost sobě i druhým. Věřím, že budeme i v příštím roce číst dobré zprávy a zajímavé články ve Zpravodaji Štěpánovska. Redakční rada Vám děkuje za Váš zájem. Jaromír Vlček, odpovědný redaktor

Sváteční slovo starosty města

Vážení spoluobčané! Prožíváme předvánoční období. Píši tyto řádky na konci listopadu a počasí vůbec nevypadá na předvánoční, ale předvánoční je délka dne a dlouhé večery. Chtěl bych Vám popřát, abyste se dokázali adventně ztišit a zamyslet se mimo všední shon. Pokuste se využít tento čas pro duchovní osvěžení, přátelská setkávání, udělejte si čas na zdánlivě obyčejné povídání se svými blízkými v rodinách, abyste i přípravy na Vánoce prožívali s někým, koho máte rádi. K nastávajícím vánočním svátkům Vám všem přeji dobrou pohodu, abyste si užili hodně radosti z dárků a obdarovávání svých blízkých. Dětem přeji hodně radosti z těšení se na Vánoce a ještě více radosti u vánočního stromku. Přeji Vám, abyste si uměli vážit těchto krásných chvil v radostném prostředí rodiny. V závěru roku Vám všem děkuji za přispění ke vzhledu a rozvoji města. Děkuji zastupitelům, ředitelkám základní a mateřské školy i školní jídelny, pracovnicím Městského úřadu, knihovny, muzea, odpovědnému redaktoru Zpravodaje Štěpánovska a všem pracovníkům města za práci v roce 2009. Do nového roku 2010 přeji hodně zdraví a štěstí ve Vaší práci i osobním životě. Přeji všem podnikatelům a živnostníkům, aby se jim dařilo v jejich aktivitách a úspěšně mohli realizovat své produkty. Našemu městu Trhovému Štěpánovu přeji, aby se nám ho dařilo rozvíjet a budovat k radosti nás všech. Ing. Václav Nekvasil, starosta

Starostovy informace

Zase nám uběhl rok a připravujeme vánoční vydání Zpravodaje Štěpánovska. Vzpomněl jsem si na školní léta, kdy jsme si říkali, než bude rok 2000, to už budeme staří. Jaký asi bude náš život v té době? Ta dlouhá doba nám utekla a již končíme desátý rok, kdy jsme si na příštích tisíc let napsali dvojku na začátek letopočtu. Prostě tak nám ten rok utekl v běhu veselých i smutných událostí a jsme zase na jeho konci. Od starosty se očekává hodnocení uplynulého období. Nebudu Vás zahlcovat čísly, to jsem již udělal v minulém vydání. Tentokrát zůstanu jen v obecnější rovině hodnocení roku. Předně bychom si měli vážit, že jsme prožili rok v míru a že náš stát je součástí mezinárodních společenství, která mají mírové soužití v programu. Zvykli jsme si, že je to samozřejmost a že žijeme v demokratickém státě. Přejme si, aby tomu tak bylo i nadále, aby mír a dobré vzájemné soužití mezi lidmi byly základními hodnotami našeho života. Vrátím se ke štěpánovským událostem a výsledkům roku 2009. Na začátku roku jsme prožili smutnou událost, když zemřel slušný a obětavý člověk, místostarosta Josef Tomaides. Život už je takový, že jsme to museli přijmout jako fakt, doplnit orgány města a pracovat dále. Nový místostarosta Josef Korn se dobře zapracoval a je oporou vedení města. Společně s radou a zastupitelstvem jsme dokončili hlavní investiční akce – II. etapu kanalizace a zateplení budovy základní školy. Projekčně jsme připravili tyto akce: rozšíření vodovodu v Trhovém Štěpánově, dodatek splaškové kanalizace, dostavbu

Strana 3


Prosinec 2009

budovy muzea na Spolkový dům, parkoviště a chodníky u nově budované křižovatky proti muzeu, novou autobusovou čekárnu se sociálním zařízením na náměstí a víceúčelové hřiště na školní zahradě. V rámci mikroregionu Český smaragd byl zhotoven projekt Rozhledny na Javornické hůře a byla podána žádost o dotaci z Regionálního operačního programu (ROP) na její výstavbu. Město Trhový Štěpánov podalo žádost o dotaci na Spolkový dům, kde jsme byli úspěšní a regionální rada rozhodla kladně. Informace o tom je na jiném místě Zpravodaje Štěpánovska. Máme příslib na získání dotace na rozšíření vodovodu. Podáme žádost o dotaci z Fondu rozvoje obcí a měst (FROM) Středočeského kraje na víceúčelové hřiště na školní zahradě. V roce 2010 můžeme budovat jen akce, na které obdržíme dotace, protože spolufinancování akcí vyčerpá všechny naše finanční možnosti a rezervy. Zastupitelstvo schválilo návrh rozpočtu na rok 2010, nemělo však informace o zařazených akcích na příští rok. Definitivní schválení rozpočtu bude až na schůzi zastupitelstva 22. prosince 2009. Důležitou akcí, která bude mít vliv na rozvoj města, bylo projednání a schválení Regulačního plánu v lokalitě „Nad městem“. Na základě jeho schválení byl na toto území vyhotoven geometrický plán. Čeká nás jednání s vlastníky pozemků, kterých je celkem 49. Budeme tomu v příštím roce věnovat čas a trpělivost, protože město bude muset vykoupit postupně pozemky na komunikace a veřejné plochy. Přesnější informace o akcích v roce 2010 podám v únorovém vydání Zpravodaje Štěpánovska. Na závěr Vám všem děkuji za podporu při akcích našeho města v roce 2009, přeji Vám příjemné a veselé vánoční svátky, a pevné zdraví v novém roce 2010. Ing. Václav Nekvasil, starosta města

Otázky pro místostarostu

Otázka: V únoru 2008 vyšla ve Zpravodaji Štěpánovska informace o zamýšlené stavbě nové autobusové čekárny se sociálním zařízením včetně fotografického návrhu. Kanalizace byla vybudována a zatím se nic neděje. Kdy bude nový objekt postaven? Odpověď: Máme zpracovaný projekt a budeme usilovat o zařazení této akce na dotační titul. Rozpočet města na příští rok s touto stavbou počítá. Otázka: Na několika místech našeho města jsou tabulky s označením ulic poškozeny – mnoho písmen chybí. Proč byly tabule s názvy ulic umístěny tak nízko, že lákají k poškozování? Budou tabule obnoveny a kdy budou instalovány ve větší výšce?

Odpověď: Nevhodně umístěné označení ulic (na plot či pouze 1 m nad zemí) přímo nahrálo jejich zničení. Nové označení ulic bude mimo dosah vandalů. Otázka: Rekonstrukce zchátralé budovy bývalé restaurace U nádražím zkrášlila příjezd do Trhového Štěpánova, ale co o 100 metrů dále? Připomíná to pohraničí z dob komunistické éry. Odpověď: Část této lokality u bývalého Zemanova mlýna byla odkoupena a vynasnažíme se ji uvést do pořádku. Další část není majetkem města. Děkuji občanům za zájem o dění v našem městě a v okolních obcích. Vaše otázky nás upozorní a pomohou některé záležitosti dát do pořádku. Přeji Vám všem požehnané Vánoce a šťastný nový rok 2010. Josef Korn, místostarosta

Kdo bydlel v Trhovém Štěpánově před 85 lety

Starý voličský seznam odhaluje tajemství Před několika lety se mi dostal do rukou voličský seznam z roku 1924. Jsou v něm údaje o voličích ve městě Trhovém Štěpánově a osadě Štěpánovská Lhota. Seznam obsahuje 607 jmen z Trhového Štěpánova a 51 jmen ze Štěpánovské Lhoty. Několik jmen bylo doplněno, jiná byla naopak škrtnuta. U každého jména je uveden stav (zaměstnání, povolání), popisné číslo a datum narození. U některých voličů chybí přesné datum narození a je uveden pouze rok narození. V seriálu, který měl několik částí jsme se dověděli zajímavé skutečnosti o obyvatelích města Trhového Štěpánova ve volebním roce 1924. Touto částí seriál končí.

Část pátá: Jména rodin a jejich počty v seznamu

Strana 4


Prosinec 2009

Konec seriálu rV

OPRAVA

Kdo bydlel v Trhovém Štěpánově před 85 lety - Část čtvrtá: Nejpočetnější rodiny voličů V minulé části seriálu došlo k chybě, za kterou se autor omlouvá panu Vladimíru Vávrovi z č. p. 10, který ho na ni upozornil. V nejpočetnější rodině Tomaidesových nebyly uvedeny údaje o bydlících v čísle 10. Děkuji rovněž panu Janu Tomaidesovi z č. p. 73 za upozornění na další chybějící členy této početné rodiny z č. p. 115 a 125.


Strana 5

Prosinec 2009

Paní Olze Polivkové děkuji za upozornění na 3 členy rodiny Tomaidesových z č. p. 17. Počet zapsaných voličů z rodin Tomaidesových dosáhl počet 25. Čtenářům i jmenovaným se omlouvám za toto nedopatření a děkuji za pochopení. Pro úplnost uvádím všechny voliče z této rodiny. Jaromír Vlček

Tomaidesovi – 25 osob Tomaides František Tomaidesová Františka Tomaidesová Barbora Tomaides Karel Tomaidesová Marie Tomaidesová Františka Tomaidesová Kateřina, Tomaidesová Marie, Tomaides Josef, Tomaidesová Františka, Tomaides František, Tomaidesová Josefa, Tomaides Jan, Tomaidesová Marie, Tomaidesová Františka, Tomaides František, Tomaidesová Anežka, Tomaides Antonín Tomaidesová Marie Tomaides Jan Tomaidesová Aloisie Tomaides Josef, Tomaidesová Barbora, Tomaides Antonín, Tomaidesová Kateřina,

rolník manželka soukromnice domkář manželka dcera výměnkářka, výměnkářka, rolník, manželka rolník manželka syn manželka dělnice, obchodník manželka hostinský manželka mlynář manželka krejčí manželka domkář manželka

Rozhovor s Pavlem Kaletou

10 10 16 17 17 17 31 35 39 39 60 60 60 60 66 98 98 115 115 125 125 188 188 193 193

15.11. 1882 05.01. 1888 xx.xx. 1860 xx.yy. 1863 xx.yy. 1869 01.04. 1902 xx. yy. 1861 xx. yy. 1844 07.06. 1892 30.03. 1893 04.10. 1866 04.03. 1858 23.11. 1891 05.10. 1894 xx. yy. 1855 12.02. 1874 03.07. 1883 xx.yy. 1877 xx.yy. 1885 14.12. 1879 20.06. 1883 18.03. 1885 03.12. 1887 09.02. 1860 16.08. 1861

Život a dílo významného občana a veřejného pracovníka Karla Kolmana je v našem městě stále v paměti. Jeho zeť, pan Pavel Kaleta, se dožívá 19. prosince 2009 významného životního výročí - 85. narozenin. K tomuto významnému jubileu jsme pro naše čtenáře připravili s jubilantem rozhovor. V prosinci se dožíváte významného životního jubilea. Kde jste prožil dětství a mládí? Dětství a mládí jsem prožil v malebné obci Hrádek nad Olší v Beskydech. Náš dům byl od centra obce vzdálen asi 11/2 km. Z údolí řeky Olše a z hlavní silnice z Českého Těšína do Žiliny vede krásná cesta do hor až na hranice Polska. Od nás přes údolí jsme viděli dlouhé pásmo Moravskoslezských Beskyd, od slovenských hranic až k Třinci. Proto jsem si zamiloval hory a často jsem s bratrem uskutečnili „výšlap.“ Chodil jsem do polské školy, kterou jsem ukončil v roce 1939 a hned 1. září začala druhá světová válka. Obsadila nás německá armáda a byli jsme začleněni do Německé říše. Nebyla to snadná doba. Naše rodina byla polské národnosti a z tohoto důvodu jsme se stali nepřáteli říše. Museli jsme odevzdat fotoaparáty, lyže, kola a další věci. Veškeré lístkové příděly jsme měli mnohem menší. Nesměl jsem do žádné školy ani do učebního oboru. Byl jsem zařazen v Třineckých železárnách do slévárny šedé litiny na těžkou práci. Dostal jsem tuberkulózu a delší dobu jsem se léčil. Ale Pán Bůh mě zachoval a přežil jsem. Nakonec mne přidělili do modelárny na pomocné práce. Můžete čtenářům prozradit, co Vás udržuje při stálém zdraví a aktivitě? Kdo Vás v životě nejvíce ovlivnil? To se těžko vysvětluje. Sám se divím, jak mi Pán Bůh dává darem zdraví, svěžest, radost a pomáhá někdy v nesnadných situacích. I když si to nezasloužím, Pán Bůh i mně plní sliby: „Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové

Strana 6


Prosinec 2009

síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Prorok Izajáš 40,29) Nejvíce mne ovlivnili moji rodiče, u kterých jsem viděl a prožil opravdovou lásku. Především to, jak se v praktickém životě uplatňuje víra v Boha a Spasitele Ježíše Krista. Každý večer jsme si četli z Bible, modlili se a zpívali písně k oslavě Boha. V neděli jsme chodili na bohoslužby pro dospělé i děti do modlitebny, která byla v domě, kde jsme bydleli. Rodiče nás s velkou láskou a trpělivostí vychovávali. Maminka byla velmi pracovitá. Vždyť starat se o sedm dětí, časté hosty a malé hospodářství nebylo lehké. Tatínek byl kazatelem, pracoval v Třineckých železárnách a po práci navštěvoval potřebné lidi žijící v našich kopcích. Sbíral bylinky a dával je nemocným lidem. Byl rovněž redaktorem časopisu „Głos Pravdy.“ Neobyčejně mne ovlivnilo čtení Bible, která člověka vede k mnohým rozhodnutím. Rovněž mne ovlivnily knihy spisovatelky Kristýny Royové. Z vyprávění víme, že jste vystudoval Biblický ústav v Kutné Hoře, který řídil významný štěpánovský občan Karel Kolman. Kde všude jste působil jako kazatel? Po smrti mého tchána Karla Kolmana v roce 1962 jsem při civilním zaměstnání působil jako laický kazatel. V roce 1970 jsem byl ordinován na řádného kazatele a pracoval přitom jako předtím v Blanických strojírnách ve Vlašimi do roku 1985. Po odchodu do důchodu jsem byl 2 roky kazatelem v Kutné Hoře. Potom jsem byl 6 let kazatelem v Rakovníku a později ještě 6 let v Úpici jako správce modlitebny a kazatel v důchodu. Jak jste se stal občanem našeho města? Během života jste několikrát změnil bydliště. Kde se Vám nejvíce líbilo a co Vás přimělo vrátit se po 12 letech v roce 2003 zpět do Trhového Štěpánova? V období mého studia na Biblickém ústavu jsem se seznámil s dcerou ředitele Kolmana a v červenci 1951 jsme měli v Kutné Hoře svatbu. Po krátkém pobytu u rodičů v Hrádku nad Olší jsme se přestěhovali do Trhového Štěpánova. Od té doby jsem zdejším občanem. To, že žiji zde, má na svědomí Vaše rodačka, moje manželka. Kde se mi líbí? Všude. V dětství na Hrádku. V Kutné Hoře, historickém městě s bohatými skvosty a vzácnou minulostí. V Trhovém Štěpánově je také krásně, zvláště v jeho okolí. Pahorkovitý kraj s mnoha lesy. Rakovník je také moc pěkné město s blízkými hvozdy, táhnoucími se až ke Křivoklátu. A Úpice? Na jedné straně Krkonoše a na druhé přehrada Rozkoš u České Skalice. Máme krásnou zemi! Od počátku, kdy jsme se přestěhovali do Rakovníka, jsme počítali s tím, že se vrátíme zpět domů. Měli jsme zde bydlení a s námi zde již bydlela dcera Lydie se svou rodinou. Ve stáří většinou člověk hodnotí svůj život, bilancuje. Co považujete za největší štěstí ve svém životě a co za prohru? To, že jsme s manželkou mohli prožít krásné manželství a stále ho prožíváme. Jsme vděčni, že nám Pán Bůh daroval 4 děti a máme radost z toho, že se rozhodly pro cestu za Pánem Ježíšem. Pěkné vzájemné vztahy máme dones. To druhé „štěstí“ je Boží vedení, že mohu druhým lidem zvěstovat radostnou zprávu evangelia o záchraně člověka Spasitelem Ježíšem Kristem. On touží po tom, aby byli spaseni všichni lidé pro věčnost v Božím království. Jen On dovede naplnit náš život radostí a pokojem. Také nás bezpečně provádí těžkými zkouškami, které život přináší. A prohra? Že jsem asi nenaplnil všechna očekávání a příležitosti, které mi Pán Bůh připravil, abych naplňoval Jeho vůli. Na jaké období svého dosavadního života vzpomínáte nejraději? A naopak? Rád vzpomínám na bezstarostné mládí v Beskydech. Na několik dovolených v Tatrách, u Baltského moře, ve Švýcarských Alpách. Také na autobusové zájezdy po krásách naší vlasti, Slovensku a jiných místech. Z negativních vzpomenu dvě události. Mému staršímu bratrovi zemřel prvorozený dvouletý syn. Prožíval jsem velkou bolest. Nedovedl jsem pochopit, proč tak nečekaně musel zemřít. Věřil jsem, že Pán Bůh je dárcem života a vládne i nad smrtí. Teprve když jsem se modlil, dostal jsem do duše pokoj. „Pane, ty víš, proč, když znáš i budoucnost. Možná jsi ho ušetřil nějakých tragédií, které by pro něho i pro rodiče byly mnohem bolestnější.“ Druhá událost byl případ naší dcery Lydie. Nemohl jsem se smířit s tím, že jí nebylo dovoleno jít na žádnou střední školu. Základní školu ukončila s vyznamenáním. Na střední zdravotní škole v Praze vykonala zkoušky a umístila se na 2. místě. Škola ji však nesměla přijmout. Důvod? Dcera není v Pionýru, chodila na náboženství, otec je propagátorem církve. Výborný prospěch ve škole není jediným ukazatelem pro studium. Může pracovat jen v továrně. Považoval jsem to za velkou křivdu páchanou na našem dítěti. Bylo to pro mne velmi těžké. Spolu s manželkou jsme tuto záležitost vložili do Božích rukou a Pán Bůh nám dal do srdce pokoj. Dověděli jsme se, že jste pracoval v Blanických strojírnách ve Vlašimi. Co tato práce obnášela? Do Blanických strojíren jsem nastoupil po přestěhování do Trhového Štěpánova. Tam jsem postupně založil dřevomodelárnu, což znamenalo pro strojírenský provoz výhodu. Dříve byly objednávány modely v menších modelárnách, které byly po roce 1948 v likvidaci. Postupem času byla velká poptávka po modelech, když strojírenský provoz začal vyrábět balicí stroje. Obor dřevomodelář byl neznámý. Proto jsme posílali mladé lidi do učilišť do Roudnice nad Labem, Liberce a později do Kutné Hory. Nakonec jsme měli ze 17 pracovníků 12 modelářů. Navrhoval jsem technologii a konzultoval navržené postupy se slévárnami. Musel jsem dohlížet na výrobu, objednávat materiál, nářadí a další s tím spojené práce. Vyráběli jsme modely rovněž pro „Vývojový závod Blanických strojíren.“ Jaké jste měl v životě zájmy, co Vás nejvíce bavilo? Jak jsem se již zmínil, byla to turistika, cestování, fotografování a filatelie. Když jsem po smrti mého tchána převzal další úkoly, některé koníčky jsem musel omezit a některých se vzdát. Velmi rád jsem hovořil s lidmi. Po sametové revoluci jsem měl příležitost po dobu šesti let (dvakrát v roce po 14 dnech) pobývat s důchodci jako vedoucí a prožívat společnou rekreaci. Za tuto příležitost jsem byl církvi i Pánu Bohu vděčný. Získal jsem mnoho zkušeností. Nejúžasnější bylo prožívat vzájemnou i Boží lásku. Při pobožnostech jsme hodně zpívali, vypravovali své životní zkušenosti na cestě víry. Míval jsem rozhovory s jednotlivci. Byly to krásné chvíle. Byl jsem také 12 let členem „Vězeňské duchovenské péče.“ To mi otevřelo

Strana 7


Prosinec 2009

dveře do věznic. V nich jsme měli krátké pobožnosti. Více času jsme věnovali rozhovorům s vězni o jejich problémech a snažili jsme se hledat východisko a nějakou pomoc v rámci řádů a zákonů. I tam jsem získal mnoho zkušeností s lidmi. Jejich následné dopisy, které mi psali, byly pro mne inspirativní i povzbuzující. Jak trávíte v současnosti svůj volný čas? S ohledem na to, že již nemohu pracovat ani na zahrádce, věnuji se četbě Bible a další literatury i návštěvám. Rovněž jsem se vrátil k odloženým koníčkům, luštím křížovky. Čeho byste se chtěl ještě dožít? Modlím se za naše děti, aby vytrvaly ve víře v Pána Ježíše. Spolu manželkou se rovněž modlíme, aby si všechna naše vnoučata zvolila cestu následování za Ježíšem. Máme ověřeno, že je to cesta radosti, jistoty, pokoje i slavné naděje. Toužím rovněž po tom, abych byl do konce života pro někoho užitečný. Máte oblíbený nějaký citát, rčení či životní moudrost? V mládí to byl oblíbený citát polského maršála Józefa Piłsudskiego: „Zvítězit a odpočinout na vavřínech je porážka.“ To mi pomáhalo k tomu, abych nelenošil. Druhý citát je z Bible, z doby, kdy jsem se rozhodl následoval Pána Ježíše a dodnes neztratil nic ze své hodnoty: „Miloval jsem tě odvěkou láskou, proto jsem ti tak trpělivě prokazoval milosrdenství.“ (Prorok Jeremjáš 31,3). Nepochopitelná Boží láska, kterou Bůh nabízí dodnes a všem! Panu Pavlu Kaletovi přejeme k 85. narozeninám hodně zdraví, pohody, radosti a všeho dobrého. Děkujeme za rozhovor i obsáhlé odpovědi. Otázky kladly Mgr. Hana Früblingová a Olga Polivková.

Rekonstrukce v kostele sv. Bartoloměje Možná jste v letošním roce zaznamenali zvýšený pohyb kolem našeho kostela sv. Bartoloměje v Trhovém Štěpánově. Jsem skutečně rád, že se během roku podařilo ve vzájemné spolupráci, toleranci a dávce trpělivosti zejména ze strany farníků, částečně dokončit některé opravy, úpravy nejen uvnitř kostela, ale také zvenčí. Znovu jsem si při těch činnostech uvědomil, jak důležitá je jednota, ke které nás vybízí a zve sám Kristus – jednota v církvi, farnosti, městě. Jen díky této jednotě se dílo podařilo. Co všechno se dočkalo rekonstrukce? Uvnitř kostela jsme kompletně vyměnili elektrické vedení, ovládání a rozvodné skříně. Zároveň s tím byla vyměněna většina světel a zavedeno nové ovládání zvonů. Po tak rozsáhlém zásahu bylo samozřejmě nutné vyspravit vnitřní omítky a kostel vymalovat. V neposlední řadě došlo také na nápravu a ladění varhan, kterou provedl pan Petr Fisher z Prahy. Elektrikářské práce odvedl pan Maťha z Pavlovic, o malování se postarali manželé Červení ze Zruče nad Sázavou. Veškeré přípravy, stavba i skládání lešení proběhlo svépomocí. Chtěl bych upřímně poděkovat všem, kteří se do prací zapojili – mužům a mládeži za pomoc, ženám za úklid kostela, farníkům také za finanční přispění, neboť cena se vyšplhala nad 350 tisíc korun, nemocným za podporu díla modlitbou. Také okolí kostela doznalo v letošním roce změn a úprav. Podařilo se opravit brány, kterými přicházíte ke kostelu a které již potřebovaly oživit. Velmi mě těší, že při srpnové pouti už důstojně uváděly poutníky na slavnostní mši svatou. Kromě výše jmenovaných bych na tomto místě rád poděkoval také Městskému úřadu a obcím, které nám finančně pomohly, neboť bez jejich přispění bychom jen těžko mohli práce zahájit a úspěšně dokončit. V budoucnu nás ještě čeká zrestaurování vítězného oblouku a oltářů v kostele, připravujeme také výměnu oken na faře a úpravu farní zahrady. Příležitostně probíhají práce i uvnitř fary – dokončujeme přípravu společenské místnosti a kanceláře, aby se dům mohl více otevřít potřebám farnosti. Plánů máme mnoho. Věřím, že zůstanete nadále příznivci dobrého díla a společně se postaráme o to, aby kostel sv. Bartoloměje byl důstojnou dominantou Trhového Štěpánova. Vyprošuji k tomu nám všem Boží požehnání. P. ThMgr. Marek Martiška, MIC

Strana 8


Hotel RABBIT

v Trhovém Štěpánově

Budova v Nádražní ulici č.p. 223 má zajímavou historii. V roce 1912 ji začal stavět přednosta stanice Československých státních drah Josef Pošvář. Kdy byla dokončena a otevřena, není známo a ani v kronice o ní není záznam.

Prosinec 2009

vyměněna střešní krytina, poté začaly vnitřní úpravy budovy, kde je nyní sál se 76 místy, 18 pokoji pro ubytování se 46 lůžky (každý pokoj má samostatné WC a sprchový kout), a odpovídajícím zázemím. Fasáda září novotou a je velmi vkusně upravena. Nový „Hotel RABBIT“ poskytuje ubytování a je zde možné pořádat různé akce – soukromé i firemní – svatby, oslavy, schůze, semináře, školení apod. Veřejnost (firmy i občané) si mohou tyto prostory pronajmout. Stačí zavolat na ústřednu firmy RABBIT. Bližší údaje o původní restauraci a hotelu, které bychom rádi z minulosti v kronikách dohledali, prostě nejsou zaznamenány. Zůstává skutečností, že ani v současnosti nelze zapsat z různých příčin údaje nejen o tomto objektu, ale i jiné skutečnosti ze současné doby, které budoucí generace bude hledat a nenajde… Rozhodně lze uvést s radostí, že jedna z nejohyzdnější budov ve městě dnes září novotou a že je zásluhou firmy RABBIT nejen chloubou tohoto podniku, ale i našeho města. Jaromír Vlček, kronikář s přispěním Františky Pacovské

Podoba bývalého Hotelu u nádraží ve 30. letech minulého století na dobové pohlednici

Je to jednopatrová budova se sálem a ve své době to byl jediný hostinec, kde měli i pokoje pro hosty. Později byly pokoje přeměněny na byty. Stalo se tak pravděpodobně v padesátých letech minulého století. U hospody byl také kuželník. V roce 1932 byl majitelem Antonín Hospergr. Dalším majitelem byl zřejmě Ludvík Hospergr, který měl v Praze krejčovský závod. Později převzalo objekt spotřební družstvo Jednota Benešov a vystřídalo se zde mnoho nájemců. Z nich namátkou uvádíme: František Matlas, Josef Jiran, Václav Jelínek, Josef Slunečko, Antonín Dvořák z Dalkovic, Věra Součková, Ladislav Hejný z Domašína a další. Jednota provedla v budově roku 1982 úpravu sociálního zařízení. Pořádaly se zde vyhlášené plesy, zábavy, „odpolední čaje“, později i diskotéky, ale rovněž koncerty. Zpíval zde například Václav Zítek, sólista opery Národního divadla Praha, vystupoval zde Petr Haničinec, člen činohry Národního divadla Praha, herci Alena Vránová a Jan Faltýnek, spisovatel František Nepil, písničkář Wabi Daněk a další. Tato vystoupení organizovala Ilona Menšíková, vedoucí tehdejšího Kulturního klubového zařízení při Místním národním výboru (později Obecním úřadu) v Trhovém Štěpánově. V 90. letech minulého století byla restaurace vrácena v restituci potomkům původních majitelů, kteří ji prodali Jiřímu Trubačíkovi z Prahy. Ten ji provozoval několik let a posléze ji pronajal Ivaně Mánkové z Prahy. V roce 2007 přešla budova při dražbě do vlastnictví firmy RABBIT CZ. Protože do budovy nikdo dlouho neinvestoval, byla v neutěšeném stavu. Firma RABBIT provedla generální opravu, která byla dokončena v roce 2009. Nejprve byla

Ještě nedávno hyzdil tento objekt naše město

Budova prošla náročnou rekonstrukcí a jak krásně vypadá!

Strana 9


Prosinec 2009

Město Trhový Štěpánov vybuduje Spolkový dům

Příští léto bude zahájena rekonstrukce druhé části domu ve Vlašimské ulici č.p. 62 na spolkový dům ve středočeském městě Trhový Štěpánov. Cílem projektu je vytvoření chybějícího zázemí pro neziskové organizace i neformální spolky z Trhového Štěpánova. Zázemí bude vybudováno v zadním traktu štěpánovského muzea jeho dostavbou, rekonstrukcí a funkčním vybavením prostor. Obnoveno bude také nádvoří, sklepy a zahrada areálu. „Pro město je to první projekt dotovaný z evropských fondů přispívající k vybudování zázemí pro místní organizace a k rozvoji kulturních aktivit, pro které vzniknou v budově kvalitní a dobře vybavené prostory“, řekl starosta města Václav Nekvasil. V regionu jde již o druhý projekt vybudování spolkového domu. Inspiraci štěpánovští našli také v dobře fungujícím obdobném projektu ve Vlašimi. Zkušenosti ukazují, že kvalitní spolkové zázemí má významný vliv na rozvoj dalších aktivit místních občanů, které vedou ke zlepšení atmosféry v obecní či městské komunitě. „Při přípravě projektu jsme pracovali s metodou komunitního plánování, kdy jsme oslovili všechny aktivní spolky města a společně s jejich zástupci ve dvou fázích plánovali rozsah objektu, počet a využití místností i jejich vybavení“, doplňuje Petr Zapletal, který se podílel na přípravě projektu. Objekt Spolkového domu bude využívat například Svaz dobrovolných hasičů, Klub aktivního stáří, Organizace 5. prosince, klub dětí, myslivecké sdružení a další organizace. Pro občany města bude k dispozici přednáškový sál s vybavením pro přednášky, koncerty i videoprojekce. V případě zájmu budou mít obyvatelé možnost využití klubových místností, dvora i zahrady s herními prvky pro děti a altánem s krbem. Projekt s celkovými náklady cca 16.800.000,- Kč je podpořen z evropských fondů v rámci Regionálního operačního programu Regionu soudržnosti Střední Čechy částkou 14.320.000,- Kč. Petr Zapletal

Opomíjená místa na Podblanicku II. Český svaz ochránců přírody připravil pro milovníky regionální historie, místopisu a výletů půvabnou publikaci Ing. Václava Zemka: Opomíjená místa na Podblanicku II., která vyšla v říjnu 2009. Která místa autor popisuje? • Vlašimská Spravedlnost, Červená věž a Modrá kaplička • Čechtický zámek a jiné památky • Bitva u Jankova • Jemniště – Starý zámek • Kostel sv. Bartoloměje v Kondraci • Kostelík a lidové řezby v Ratajích • Křivsoudovský hrad a jiné památky • Granáty z Křížovské hůry • Podlesí (nedaleko Louňovic pod Blaníkem) • Pravonín • Načeradec a jeho památky • Růžkovy Lhotice • Soutický zámek • Hrad v Trhovém Štěpánově • Přehrada Švihov (nedokončené dálniční mosty a železniční viadukt u Němčic) Na titulní straně této pěkné a užitečné publikace je fotografie kostela sv. Bartoloměje v Kondraci, na druhé straně výřez staré mapy okolí Vlašimě, třetí stranu obálky tvoří spolu s předchozí stranou (je to vlastně dvoustrana) podrobná mapka okolí Vlašimi s vyznačenými cyklotrasami Vlašimských alejí a Po stopách blanických rytířů. Na poslední straně obálky je původně románský kostel sv. Jana Křtitele v Pravoníně. Knížečka může být zařazena jako turistický průvodce nebo stručný popis dějin jednotlivých míst, ale najdeme zde i další zajímavé údaje, které v jiných publikacích nejsou. Každá popisovaná část je doplněna výřezem mapky a krásnými fotografiemi. Autor čtivě seznamuje s jednotlivými místy, i když se nechtěně nevyhnul několika nepřesnostem. O Čechticích

píše jako o obci, zatímco jsou městysem, o Trhovém Štěpánově píše, že od roku 1919 používá přídomek „Trhový“ – což je nesprávné, neboť jej používá již od roku 1912. A rovněž i tento údaj je poněkud zkreslený, neboť přídomek „trhový“ se užíval již mnohem dříve. Publikace byla vydána v roce 2009 v rámci projektu Kraj blanických rytířů. Vydal ji Český svaz ochránců přírody, základní organizace Vlašim. Na projektu spolupracovali: Město Vlašim, Mikroregion Český smaragd, městyse Louňovice pod Blaníkem, Čechtice a Křivsoudov a obce Kamberk, Kondrac, Načeradec, Pravonín, Ratměřice a Veliš. Kde si publikaci můžete koupit? Především v Podblanickém ekocentru, Pláteníkova 264, Vlašim (naproti bráně do vlašimského zámku) a jistě i na dalších místech, jakým je například Podblanické infocentrum na nádvoří Zámku Vlašim. Prodává se za 32 Kč. Zájemcům o turistiku, historii i současnost můžeme tuto publikaci vřele doporučit. jv

Předsedova holina 2009 Již třetí ročník tohoto prestižního klání se uskutečnil dne 12.9. 2009 opět v lokalitě „U Dubu“. Oproti loňskému roku se zvýšil počet startujících holinářů o rovných 50 na 202 závodníků. Putovní gumovku si po tuhém boji odvezl šťastný borec Marian Machovský, který sice nepřekonal rok starý rekord 33,5 metrů Ing. Jana Šamši, ale na vítězství mu stačilo solidních 32 metrů. Vloni třetí Petr Šamša si výkonem 31,40 metrů polepšil na druhé místo a na stupně vítězů se překvapivě protlačil ještě Vladimír Svoboda z nedalekých Dalkovic hodem 30,20 metrů. Loňský vítěz a držitel rekordu Ing. Jan Šamša letos hodem dlouhým pouhých 28 metrů nakonec odcestoval bez medaile, a jak sám v rozhovoru těsně po udílení cen přiznal, závod hrubě podcenil. Během roku mu totiž vyrostla silná konkurence. V kategorii žen opět šokovala loňská vítězka Ilona Kopecká, která výkonem 19,9 metrů potvrdila, že je stále


Strana 10

Prosinec 2009

Na závěr si ještě diváci vyžádali přídavek v podobě běhu veteránek „O polibek pana předsedy“ na 400 metrů! Prolétly cílovou páskou v pořadí Radka Rubešová, Pavla Jelínková, Martina Svitáková a uznání patří i Evě Getlíkové, Haně Bouškové a Lence Zahradníkové. Nejnabitější kategorií byly předškolní děti 2005-2006, kde se na startu tísnilo 26 borců. Závod ovládla stejně jako loni Jana Jeništová před Matějem Rulfem a Bárou Voslářovou. Pořadatelé přislíbili, že i tuto kategorii napřesrok rozdělí na chlapce a dívky. Naopak nejmenší účast bohužel byla v nejstarších kategoriích. Celému sportovnímu odpoledni nechyběly ani letos doplňkové disciplíny - akrobatické skoky na trampolíně, lukostřelba, střelnice, garáž na kuličky, překážková dráha, kombinovaný běh, stanoviště hasičů, kde děti stříkaly na terč, a největší úspěch měla opičí dráha, kde závodníci zdolávali překážky na lanech zavěšených v korunách stromů.

Soutěžící děti

ve vynikající formě a v celkové klasifikaci se umístila na krásném 23. místě. Druhá v kategorii žen Lenka Zahradníková hodem 15,80 metrů skončila celkově na 45. místě a ze třetího místa se radovala talentovaná holinářka, teprve šestnáctiletá Kateřina Kozáková vrhem dlouhým 15,70 metrů. Škoda, že pořadatelé letos opět hod holinou v ženské kategorii opomenuli vyhlásit a vítězky tím ochudili o zasloužené hodnotné ceny. V běžeckém sektoru se soutěžilo v celkem jedenácti kategoriích a rozhodně se bylo na co dívat. I zde byl překonán loňský účastnický rekord a na start se postavilo celkem 127 borců. Asi největší drama se odehrálo v běhu předškolních chlapců, kde na 250 metrové trati dlouho vedl závodník s číslem 10 Šimon Neděla. Špatně si však rozvrhl síly a v cílové rovince ho přespurtoval Jan Šamša s číslem 58. Naopak největším rozdílem zvítězila ve své kategorii Nikolka Kopecká, která utekla svým pronásledovatelkám téměř o neuvěřitelných 50 metrů a to se ještě celou trasu dokázala usmívat na šílící diváky podél trati. Suverénně zvítězila rovněž Kristýnka Kulíčková. Naopak na stejné trati u chlapců došlo k tragédii, kdy po vzájemné kolizi vypadli dva horcí kandidáti na vítězství - Michal Kudyn a Evžen Pechar, už pár metrů po startu. Napínavé bylo rovněž rozuzlení běhu na nejdelší 400 metrové trati, kde v kategorii chlapců 1997-2000 překvapivě zvítězil Marek Hruška solidním časem 1:20:30 a zanechal za sebou i taková esa jako Martina Jánského či Tadeáše Jelínka. Poté se na start postavily stejně staré příslušnice něžného pohlaví a rozhodně si nedaly nic zadarmo. V dramatickém závodě si vítězství nakonec nenechala vzít Jana Horčicová před Annou Brixiovou a Eliškou Zadákovou. Skvrnou na tomto krásném závodě byla hrubá chyba pořadatelů při vyhlašování výsledků, kdy prohodili závodnice na prvním a druhém místě. Je to zbytečná kaňka, která by se neměla na této úrovni stávat.

Rozhovor s vítězkou hodu holinou Ilonou Kopeckou: Jaký máte bezprostřední pocit po právě skončeném závodě? Pocity jsou smíšené, na jedné straně radost z dosaženého výkonu, na straně druhé zklamání z toho, že pořadatelé opět závod žen nehodnotili. Připravujete se na tento závod nějak speciálně? Neřekla bych, že se připravuji právě na tento závod, ale často doma s manželem házíme klacky našemu čistokrevnému psovi Darykovi a občas mu hodíme i nějakou tu botu. Co byste vzkázala pořadatelům, kteří opět závod žen nehodnotili? Měli by se nad tím zamyslet, je přece nespravedlivé, aby jak ženy, tak muži soutěžili ve stejné skupině. Jaké máte plány do budoucna? Hlavně si pořádně odpočinout a věnovat se rodině. Tomáš Neděla

Petr Šamša, nejlepší holinář Marian Machovský a Vladimír Svoboda

Strana 11


Prosinec 2009

Ohlédnutí za letošní sezónou sedmpánských hasičů Začátkem měsíce dubna bylo doplněno příslušenství k naší nové stříkačce. Tehdy se rozhodlo devět žen, že utvoří ženské družstvo v požárním sportu. Byly to: Bézová Andrea, Bézová Štěpánka, Filipová Hana, Holečková Nikola, Holečková Zdeňka, Janáčková Vlaďka, Kuželová Dáša, Setničková Markéta a Svobodová Petra. Začaly denně běhat v průměru čtyři kilometry, jezdily do Křivsoudova trénovat překážky a doma požární útok v součinnosti s muži, kteří po čtrnáctileté zkušenosti tolik tréninku nepotřebovali. Požár lesa v Hulicích dne 25. dubna brali společně s hasiči z Hulic a z Dubějovic jako námětové cvičení. Po mši svaté, která se konala 8. května v Sedmpánech, byla stříkačka posvěcena s přáním, aby dobře sloužila. 16. května odjeli muži i ženy na okrskovou soutěž do Zdislavic. Tuto soutěž muži vyhráli a to díky soutěži jednotlivců. Filip Vladislav junior obsadil 1. místo a Filip Vladislav senior 3. místo. Ženy se umístily na 2. místě a opět v jednotlivcích obsadila Janáčková Vlaďka 1. místo a Bézová Andrea 2. místo. 6. června se ve Vlašimi konalo okresní kolo v požárním sportu, kde muži obsadili 6. místo. 13. června se muži i ženy na pozvání účastnili 40. výročí založení SDH Střítež, kde muži i ženy obsadili 1. místa. Zde jsme dostali nabídku k návštěvě letiště Praha Ruzyně. 27. června pořádali hasiči v Sedmpánech na hřišti nohejbalový turnaj kde byli nečekanými, ale milými hosty hasiči z Dobrušky, kterým se u nás velmi líbilo. Tento den jsme současně byli pozváni na slavnosti do Nesměřic, kam odjely pouze ženy, které zde skončily na 5. místě. 4. srpna odjíždíme na pozvání do Mnichovic na oslavu 105. výročí zdejšího SDH, která byla dobře připravena. Ženy zde zvítězily. Mužům, ač měli vynikající čas, nebyl pokus uznán, poněvadž prý k rozborce sacího vedení, která byla součástí požárního útoku, vykročili předčasně. 25. července jsme se zúčastnili Poháru starosty v Ratajích. Soutěž byla obsazena 22 družstvy mužů a 10 družstvy žen. Muži obsadili 2. místo a ženy 5. místo. 2. srpna odpoledne přišla průtrž mračen, kdy během dvou hodin spadlo 85 litrů vody na metr čtvereční, což Sedmpány nepamatují. Liják zatopil i tábor u Strojetic, kde bylo ubytováno 160 dětí. Náš sbor poskytl asi 80 dětem prostory kulturního domu, kde zůstaly do 4. srpna. Hasiči se postarali o topení, teplé nápoje a občerstvení. O tuto událost se hodně zajímala média, takže jméno naší vesnice se objevilo i ve slovenské televizi. 15. srpna na oslavě 100. výročí SDH Střechov obsadili muži 3. a 4. místo. Ženy zvítězily nad Keblovem. 22. srpna ve Zdislavicích se konala soutěž, která byla zařazena do benešovské ligy. Zde muži obsadili 13. místo a ženy 5. místo. 23. srpna jsme se zúčastnili zásahu požáru stohu v Souticích. 5. září pořádal SDH Sedmpány Dětský den a soutěž o ceny v chytání ryb. Navečer někteří odjeli do Telče, aby zhlédli noční exhibici jak žen, tak i 53 družstev hasičů z Vysočiny. V soboru 12. září odjelo 48 občanů ze Sedmpán na exkurzi letiště Praha - Ruzyně. Týden předem musel být zaslán seznam účastníků, včetně osobních údajů. Pochopitelně, že i na letišti následovala bezpečnostní prohlídka. Celou dobu, co jsme zde byli, se nám ve svém volném čase věnoval pracovník, který má na starosti bezpečnost letiště. Při hodinové projížďce letištním autobusem nás informoval o všem, co je v tomto areálu postaveno. Následovala prohlídka hasičské zbrojnice místních záchranářů. Je zde nejmodernější technika, se kterou nás členové místních hasičů nejen seznámili, ale ji i předvedli. Letiště Praha Ruzyně je po stránce bezpečnosti nejlépe zajištěné v celé Evropě a o zdejších hasičích se říká totéž. Potom nás hasiči svým autobusem odvezli na učebnu, kde nám bylo promítnuto vše zajímavé od historie letectví, letecké příhody, historie a budoucnost letiště a další zajímavosti. Po obědě v Dejvicích následovala volná prohlídka Prahy. 19. září jsme se na pozvání zúčastnili hasičské soutěže v Horce. V pěkném areálu dětského tábora u řeky soutěžilo 16 družstev mužů a 7 družstev žen. Muži skončili na 7. místě a ženy obsadily 5. místo. Dalších soutěží jsme se nezúčastnili. Jak hodnotit letošní rok? Ženy na to, že soutěžily první rok, si počínaly výborně. Dá se to říci i o mužích, kde je daleko větší konkurence. Požární sport je sport kolektivní, kde záleží na každém jednotlivci, aby neudělal nechtěnou chybu. Říká se, že není nutné vyhrát, ale zúčastnit se, avšak přiznáváme, že z lepšího výsledku je větší radost, než z horšího umístění. V této sezóně jsme poznali řadu sborů ze sousedních okresů, odstranili jsme některé nedostatky a proto se těšíme na sezónu příští. František Dvořák, starosta sboru

Strana 12


Výlet do Dinoparku Poslední neděle v září byla krásná a slunečná. Hasiči, TJ SOKOL a Organizace 5. prosince uspořádali pro své malé nástupce výlet do Dinoparku v Plzni. Již v 8 hodin ráno se sešlo 41 dětí a 12 dospělých před hasičskou zbrojnicí. Pěkné počasí, ochotný pan řidič, komfortní autobus, dobrá nálada a plné batůžky dobrot. Co více jsme si mohli přát? V Plzni všichni obdivovali obrovské makety dinosaurů, zejména ty, co se pohybovaly a řvaly. Po návštěvě 3D kina, kde jsme viděli film „Jak se rodí mláďata“, se všechny děti vyřádily na pěkném dětském hřišti. V odpoledních hodinách jsme v rychlosti prošli plzeňskou zoologickou zahradu. Po zmrzlině jsme se všichni vrátili do autobusu. Pěkně unavení, ale plní zážitků ze setkání s brontosaurem, tyranosaurem, stegosaurem a dalšími, již vyhynulými zvířaty. Cestu domů nám pan řidič zpříjemnil pohádkami. Děti se k rodičům vrátily okolo 18. hodiny. Jaroslava Krásová

Prosinec 2009

Hasiči lovili Doleček

Druhý říjnový víkend byl pro hasiče Trhového Štěpánova ve znamení výlovu rybníka Doleček. Přípravy na tuto událost probíhaly několik dnů předem. Sobotní ráno 16.10.2009 přilákalo k rybníku mnoho dětí. V zápalu lovu jim nevadily ani plné holínky bahna. Na čerstvém vzduchu přišly k chuti pečené ryby podle receptury „Veselého“ Míry. Rybník zůstane delší dobu vypuštěn z důvodu opravy hráze. Josef Korn

Pavel Mikeš s rybou amurem 70 cm

Třídění ryb - Melichar David a Boušek František

Strana 13


Mladí hasiči sázeli stromky

Ve čtvrtek 8. října 2009 mladí hasiči sázeli třešně a hrušně na cestě od nádraží Českých drah směrem k Javorníku. Děti si zkusily vykopat jamky a zasadit stromek. Zasazený stromek obalily králičím pletivem proti okusu zajíců. Práce byla ukončena zalitím stromků pomocí hasičské cisterny. Každý stromek má svého „majitele“, který se o něj bude starat. Velké poděkování za pomoc při této akci patří Milanu Bouškovi, Jaroslavu Lhotkovi, Janě Nedělové a Šárce Třešňákové. Jaroslava Krásová, jednatelka SDH

Prosinec 2009

trampolíně. Počasí nám tentokrát přálo, vítr pěkně foukal, dokonce se na nás usmálo i sluníčko, a tak si každý jistě odnesl pěkný zážitek z příjemně prožitého odpoledne. S listopadem přišel již třetí lampiónový průvod. Byl provázen ohňostrojem a zakončen diskotékou pro děti. Co nás do konce roku ještě čeká? Pečení a zdobení vánočních perníčků, které jsme spojili s turnajem ve stolních hrách a vánoční zvonění, které proběhne spolu s vánočním jarmarkem na Náměstí. Děti budou prodávat vlastnoručně zdobené perníčky, připravují pohoštění pro rodiče, nacvičují koledy a živý betlém. Touto cestou všechny srdečně zveme. Co říci závěrem? Snad jen tolik, že se podařilo uskutečnit všechny plánované akce, že výtěžek z plesu slouží dobré věci, tj. dětem. Nemalý dík patří samozřejmě MěÚ Trhový Štěpánov, bez jehož podpory a pomoci bychom se neobešli. Dále děkujeme všem dobrovolným organizacím, vedení školy a učitelům, maminkám a tatínkům, kteří nám pomáhají akce pro děti zajišťovat, zkrátka všem „dobrým lidem“. Odměnou jsou jim „jen“ rozzářené oči dětí, ale copak je to málo? Chtěli bychom Vás již nyní co nejsrdečněji pozvat na příští ples Unie rodičů při ZŠ TŠ, který se bude konat 16. 1. 2010 v Sokolovně. Dovolte, abychom Vám do nového roku popřáli pevné zdraví, hodně radosti, štěstí a lásky. Za Unii rodičů při ZŠ TŠ Monika Nováková

Jaroslav Lhotka s dětmi při sázení stromků

Dobrá spolupráce přináší užitek

Motto: „Kdo má rád děti, je dobrý člověk.“ Božena Němcová U příležitosti konce roku se asi každý člověk zamýšlí nad tím, co v uplynulém roce udělal, co mohl udělat a neudělal, zkrátka bilancuje. Dovolte, prosím, abychom to udělali i my, rodiče. 31.1. 2009 se konal tradiční ples SRPDŠ, opět hojně navštívený. Výtěžek z plesu byl věnován dětem, jak uvádíme dále. V únoru jsme přispěli na ceny pro děti při dětském karnevalu, který uspořádali učitelé 1. stupně základní školy. 28. 3. se konal v místní Sokolovně ještě jeden dětský karneval, na jehož organizaci jsme se opět finančně podíleli. Závěr školního roku provázely dvě akce, a to školní Akademie a diskotéka na rozloučenou se školními lavicemi. Ani o prázdninách nebyl klid – SRPDŠ bylo přejmenováno na Unii rodičů a novou předsedkyní byla v září zvolena Jana Boušková. Jak známo, více hlav více ví nebo chcete-li, ve dvou se to lépe táhne. V září iniciovalo nové vedení školy setkání s Unií rodičů a ostatními dobrovolnými organizacemi, na němž se všichni domluvili na spolupráci do budoucna. Tato spolupráce se projevila hned vzápětí, a to při podzimní Drakiádě, která se konala 3.10. 2009. Dostavilo se kolem 70 více či méně létajících „potvůrek“ a bylo naprosto úžasné sledovat jejich rej po obloze. Děti dostaly občerstvení, odnesly si ceny za nejlepší draky, viděly cvičené psy kynologů z Vlašimi nebo si mohly jen tak hopsat na

Na stupních vítězů

Vyhráli všichni


Strana 14

Golfová sezóna skončila…

Letošní pozdní podzim prodloužil golfovou sezónu až do posledních dnů listopadu. Na hřišti nebylo plno, ale neustále chodili golfisté hrát, aby využili příjemné počasí do poslední kapky. Barevný čas přál i dalším úpravám a rozšiřování hřiště. Stále ještě bojujeme s pozůstatky červencové průtrže mračen, kdy napadlo neuvěřitelných 60 mm během půl hodiny, a která velmi poničila některé jamky. Hrubé terénní úpravy jsou na těchto místech téměř hotovy a obnovený spodní rybník se napouští, aby mráz neponičil základy hráze. Doplňují a vylepšují se dráhy – jen s velkým úsilím se daří zatravňovat i ty nejhorší části skládky – někdy jsme ani nedoufali, že se nám to vůbec povede. Pro příští sezónu připravujeme pro své členy, ale i ostatní občany malé překvapení. Otevřeme v atriu našeho areálu prostor pro pétanque a ruské kuželky. Máme přislíben ukázkový zápas družstev z české petanqueové ligy. Plány máme velké a doufáme, že se nám je podaří splnit. Ing. Miroslava Voigtsová

Prosinec 2009

Protože rybník v Sedmpánech byl během doby léčby labutího samce obsazen novým labutím párem, byl vyléčený labuťák vypuštěn do nedaleké řeky Sázavy, kde se nacházejí úseky, které nezamrzají ani v zimě, a poskytují tak labutím vítané útočiště. Ing. Zuzana Pokorná, PhD.

Vánoční jarmark v Hulicích

Ačkoli 21. listopadu 2009 scházel do adventu ještě týden, občané Hulic už dostali první vánoční dárek. Každému, kdo se sobotní „nadílky“ v sále místní restaurace zúčastnil, bylo zřejmé, že se o ni rádi, a možná i trochu hrdě podělí s lidmi z okolních obcí. A o jaký dárek že to vůbec šlo? Obec Hulice ve spolupráci s občanským sdružením Kalňáci pro ně připravila překvapení v podobě vánočního jarmarku.

Na záchraně labuťáka se podílela obyvatelka Sedmpán Do Záchranné stanice pro živočichy ve Vlašimi byl v polovině října přijat labuťák ve velmi špatné kondici. „Labutí samec nebyl schopný létat v důsledku napadení parazity poškozující jeho opeření. Když byl rybník v Sedmpánech vypuštěn, nemohl odletět a v bahně vypuštěného rybníku nemohl nalézt ani dostatečné množství potravy. Bez pomoci člověka by tak s největší pravděpodobností uhynul,“ vysvětluje Marta Kravčíková, pracovnice Záchranné stanice pro živočichy ve Vlašimi.

Labuťák na Sázavě

Vysíleného samce si naštěstí všimla obyvatelka Sedmpán paní Alexandra Šmejkalová. Přivolala ochránce přírody z Vlašimi, kteří nešťastného labuťáka odchytili a odvezli do Záchranné stanice. Tam byl zbaven parazitů a přiveden opět do dobré kondice. Ochránci přírody z Vlašimi v neděli 15.11. 2009 vypustili zpět do přírody vyléčeného labutího samce. Návrat vyléčeného labuťáka do přírody se uskutečnil ve spolupráci s ochránci přírody tak, že jej vypustila paní Šmejkalová, která tehdy na nemocné zvíře upozornila.

Dvě hodiny po poledni se začali trousit první zvědavci a po chvíli bylo v sále plno. Devatenáct prodejců šperků, obrázků, hraček, keramiky, šitého i nešitého patchworku, nádob z pedigu, suché vazby i adventních věnců se pochlubilo svými výtvory. Že byly k vidění výrobky krásné, vkusné, místy hraničící s profesionálním uměním, to možná návštěvníci očekávali. Překvapením však bylo zjištění, že minimálně polovinu prodejců znají ze sousedství, z práce, z vedlejší vsi, přes kamarádku či jinak, a o jejich zálibě a tvořivosti se prvně dozvídají až zde.

Strana 15


Dárek s vánočním jarmarkem převázali organizátoři ozdobnou mašlí v podobě vystoupení zručské hudební skupiny Fanda team pod vedením Františka Hromadníka a výstavkou betlémů na staročesky vyzdobených tabulích. A přidáme-li k tomu všemu podávané tradiční i netradiční lahůdky a nápoje, poskládá se nám obrázek báječně prožitého odpoledne, které pořadatelé balili s láskou a přáním krásných Vánoc. Olga Bílková, Kalná

Prosinec 2009

Děkujeme panu Vlčkovi za velmi zajímavé a poutavé vyprávění, děkujeme za trpělivé odpovědi na naše všetečné otázky a přejeme pevné zdraví a mnoho sil do další práce. Třeťáci a paní učitelka Martina Nováková

Kronikář na besedě v ZŠ

Ve čtvrtek 12.11. 2009 nás ve 3. třídě navštívil kronikář Trhového Štěpánova – pan Jaromír Vlček. Během jedné vyučovací hodiny jsme se dozvěděli mnoho zajímavých informací z historie i současnosti tohoto města. Všechny nás upoutaly fotografie a staré pohlednice Trhového Štěpánova i okolních obcí, měli jsme možnost nahlédnout do jedné z kronik.

DVA SVÍCNY

Jako maják, ba výše než kterýkoli maják, zvedá se věž kostela v Ōja a daleko široko hlásá svůj křesťanský pozdrav lidem na moři i na souši. Snad nikde není Švédsko tak krásné a bujné jako na ostrově Gotlandu. Nádherné zahrady, bohaté pastviny – avšak moře, které jej ze všech stran objímá, je ještě krásnější, než údolí plná květů. Na jih od kostela v Ōja končí však zahrady a začíná vážný, ba teskný Sudret. Silnice z Hamry vede ke kostelu po holých skaliskách ozdobených místy nádhernými trsy vřesu a tento vřes považují mnozí za div Švédska. Avšak největší div tohoto kraje je rozhodně kostel v Ōja. Staré báje a pověsti jej opřádají jako žádný jiný kostel Švédska. Budova je prostá a pevná jako království Boží samo, vnitřek je svěží a čistý, a to nejdrahocennější v něm je vítězný kříž a dva stříbrné svícny. Jejich historie je historií vánoční a i když není tak podivuhodná jako vyprávění o mudrcích z východu, je to přece jedno z nejkrásnějších vypravování vánočních. Roku 1624 padal o Štědrém večeru kolem kostela a fary v Ōja tak hustě sníh, že farář Christian Christiansen dal už o sedmé hodině večer zapřáhnout své saně, aby se dostal zcela určitě včas do svého přifařeného kostela v Hamře, kde měl na Boží hod ráno kázat. Do Hamry nebylo dále než několik mil. Když však sníh padal tak štědře jako onoho Štědrého večera, musel mít člověk hodně času k tomu, aby se dostal tam, kam se měl dostat, a ještě jen sám Pán Bůh věděl, dostane-li se tam opravdu. Sněžit může ve Švédsku na mnoho rozličných způsobů. Je říjnový sníh – balet bílých vloček, netrvá dlouho a ještě se dlouho můžeme těšit fialovou nádherou vřesu. Je dubnový sníh, mokrý jako oceán, těžký jako železo. Stromy se pod ním ohýbají a střechy prohýbají. V únoru je metelice suchá, ostrá jako nenávist a zášť, rychlá a bezohledná jako prchlivost. Přeletí kolem nás, narazí zuřivě na okraj lesa, že se stromy sehnou až k zemi. A pak je dobré dědečkovské sněžení, bílé a měkké jako vousy Mikuláše na obrázcích. Vánoční sněžení v Gotlandu roku 1624 bylo však hustší, tišší a záludnější než obvykle. Celý gotlandský svět se propadal do hlubokého ticha a obrovské vločky padaly tak hustě, že mezi nimi nebylo vůbec mezer. Zakrývaly okamžitě všechny stopy, zastíraly obrysy stromů, budov, lidí i zvířat. Do takové noci mohl jít neohroženě a bezpečně jen ten, kdo směl o sobě říci: „Prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.“ Farář Christiansen věděl, do jakého nebezpečí jede. Už nejednou se mu stalo, že ve sněhu zabloudil a došel neb dojel docela jinam, než chtěl. Tohoto večera již po několika kilometrech jízdy věděl, že se vydal na nejobtížnější cestu, jakou kdy konal. Po několika stech metrech byl již jist, že zabloudil a že bez boží pomoci a ochrany nenajde cíl své cesty, ani faru, kterou opustil. Koně klusali statečně vpřed. Třebaže se jejich těla během zahřívala a vystupovala z nich pára, přece na jejich hřbetech ležely stále nové a nové přikrývky. A jak si saně razily cestu v měkkém sněhu, hned za nimi se kolej zavírala a po obou stranách se tyčily bílé stěny. Koně, saně i farář v nich byli jako v bílé cele, jejíž stěny se sice pohybovaly, ale přece držely v zajetí. Farář chtěl svým lidem v Hamře kázat o mudrcích z východu. Dobře si kázání připravil. Chtěl jim povědět o nebezpečích, jež na mudrce číhala na dlouhé cestě k chudé kolébce v Betlémě: hrůzy slunečního žáru na poušti bez vody, řev divé zvěře v džunglích, krvežíznivost lupičů v horách a roklích. To vše chtěl vyprávět svým lidem, aby pochopili, co moudří muži z východu vytrpěli, než našli Pána Ježíše, svého Spasitele. Nyní však, když seděl ve svých saních takřka pohřben pod sněhem a když své koníky slepě řídil, napadlo mu, že to ti mudrci měli snadnější než on, farář z Ōja. Oni měli přece stále před sebou svou hvězdu, která je vedla, jak je psáno: „A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se

Strana 16


Prosinec 2009

zastavila nad místem, kde bylo to dítě.“ Ano, mudrci měli svou hvězdu, ale jeho nevede nic. „Až budu kázat své kázání,“ umiňoval si, „nebudu vyprávět o divé zvěři a slunečním úžehu, nýbrž o své nebezpečné cestě do chrámu, v němž dnes také stojí jesle.“ Když jel tři hodiny, pochopil, že je na zmrzlém moři. Zda na východě či na západě od Ōja, na jihu či severu, stejně nevěděl. Těžko mohl určit, jak daleko je moře zamrzlé a zda unese povoz. Mrzlo už déle než dva měsíce, ale proto ještě nemusí být Baltické moře bezpečným mostem. Farář Christiansen byl dítětem věku, v němž se křesťanovi neslušelo bát se, blednout a chvět se před nebezpečím. Odložil opratě a nechal koně běžet podle jejich vůle hlubokým sněhem a zvučným tichem.

Hodiny přecházely. Farář vzpomínal, že mudrci byli tři, že spolu mohli hovořit, povzbuzovat se a radit se. Je snadnější věřit v Boha ve třech, než když je člověk docela sám a nemá žádnou hvězdu před sebou. Ale je dobře pro člověka i tomu nejtěžšímu se naučit. Farář z Ōja se nyní učil mnohému i tomu nejtěžšímu, zatímco sníh jako pohřební svědek, jediný svědek jeho osamělé jízdy v ledové poušti Baltického moře, ho provázel k smrti. Ještě několik hodin uběhlo. Noc se měnila v šero a tu náhle farář Christiansen spatřil takřka před sebou velkou zářivou hvězdu, řadu hvězd, řadu osvětlených oken chrámu. Hodil pokrývky a opratě několika mužům, kteří přispěchali po kostelním nádvoří, a vběhl ještě oslepen sněhem do kostela a přímo na kazatelnu. Nečekal na nic a začal kázat o moudrých mužích z východu, o své vlastní cestě, kterou ho Všemohoucí provedl jeho mnohahodinovým blouděním po zemi i moři, mezi sněhem a ledem bez jediné hvězdy, jež by svítila na cestu a dovedla přece až do Betléma. Farář kázal jako dosud nikdy, jak může kázat jen ten, koho Pán Bůh vyvedl právě z údolí stínů smrti a kdo proto tělem i duší jásá vstříc svému Spasiteli. Avšak když již končil své kázání a jeho oči si zvykly na světlo, viděl náhle, že není na kazatelně svého kostela v Hamře, nýbrž v docela cizím chrámě s neznámými lidmi v lavicích. Ale ještě větším zmatkem ho naplnilo poznání, že to není ani žádný kostel v Subretu, vždyť ty všechny znal. V celém Gotlandu takový chrám není. Sotva však pochopil, že ve vánoční noci skutečně přejel moře, bylo jeho kázání ještě mocnější. Mluvil o moudrých mužích z východu tak, že shromáždění bylo přesvědčeno, že jeden před nimi stojí a svědčí, jak Pán Bůh vede své a dovede k cíli i za nejpodivnějších okolností. Když byly služby Boží skončeny, zvěděl farář Christiansen, že je v Bōda, v severní části ostrova Ōland. Ve svaté noci ujel skoro 100 kilometrů po ledovém mostě Baltického moře. Jsou lidé, kteří pochybují o tom, že se to skutečně stalo. Jsou také lidé, kteří pochybují i o tom, že moudří muži z východu putovali do Betléma. Doma v Ōja i v Hamře byli toho roku bez božíhodového kázání. V obou sborech měli hluboký žal. Všichni milovali svého faráře a nyní, když byl pokládán za mrtvého, milovali jej dvojnásob. Když však konečně jaro zlomilo mocné ledové hradby, přijel farář domů. Radost na obou stranách byla nesmírná. Farář přivezl svým farníkům mnoho darů od bratří v Bōda, kterým po uzdravení z nemoci, do níž po svém bloudění upadl, po celou zimu kázal Slovo Boží. Sám pak, jako dar vděčnosti Pánu Bohu za podivuhodnou ochranu v oné památné noci, přivezl dva krásné stříbrné svícny, jež jsou dosud ozdobou chrámu v Ōja. Jsou 40 cm vysoké a každý spočívá na třech lvech. Na obou je nápis: „Christianus Christiani a Judita Christiani. Andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých. Místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho. Žalm 91. Léta Páně 1625.“ Jon Nielsen Z archivu vánočních povídek paní Rut Šimánkové ze sboru Církve bratrské v Praze 1, Soukenická 15. Ilustraci vytvořil Ing. arch. Josef Buršík z Vlašimi

Strana 17


Pějte písně chvály

Prosinec 2009

cink“, co to slyším? „Ježíšek!“, volám radostně a hrnu se do obývacího pokoje. Přála jsem si totiž koloběžku a představte si – je tam! Spolu s ní ještě mnoho dalších dárků, prostě super Vánoce. Vánoce jsou vždycky super, ale ty nejkrásnější byly tehdy, když jsem viděla zlaté prasátko.

Jana Rumlerová, 6. třída, Keblov

Moje nejkrásnější Vánoce

Každý z lidí neuvidí jasné hvězdy třpyt, přece může s důvěrností Betlém navštívit. Blízkému i dalekému pokoj přináší. Tvorstva Pán se smířil s námi v Kristu Ježíši. Radost máme, pospícháme k městu Betlému, plné srdce díků dáme Pánu našemu. Nápěv i text Blahoslav Košťák, Praha

Zlaté prasátko

Jednou o Vánocích jsem se rozhodla zjistit, co je na tom pravdy, že když nebudu nic jíst, uvidím zlaté prasátko. Sestra Lenka mi podstrkovala pod nos všelijaké jídlo, mlaskala mi u ucha, zkrátka - dělala mi chutě. Bylo těžké odolat. Nejhorší to bylo k večeru, když začala mamka smažit řízky. Lákavá vůně se linula až ke mně do pokojíčku, ale vydržela jsem! Šla jsem se svátečně obléknout a najednou jsem v okně uviděla ZLATÉ PRASÁTKO. Běžela jsem po schodech a křičela radostí. Sestra mohla puknout závistí, protože ho ještě nikdy neviděla. Najednou „cink, cink,

Kdybych se měl zamyslet nad tím, které Vánoce byly nejkrásnější, řekl bych, že každé. Na Štědrý den mám totiž navíc i svátek, a tak dostávám některé dárky už ráno. O jedněch Vánocích bych ale napsat chtěl. Už od rána jsem se nemohl dočkat večera. Po snídani jsme šli s babičkou koupit kapra – to bylo trochu smutné, protože jsem cestou přemýšlel, že bude chudák večer na talíři. Když jsme se vrátili, šli jsme společně zdobit stromeček. Největší legrace byla, když se nám moje malá neteř Barunka zamotala do vánočních řetězů. To jsme se nasmáli, než jsme ji vymotali! Potom jsme chvíli sledovali pohádky v televizi, sem tam jsme mamince uloupli nějaký ten perníček ze stromečku a než jsem se nadál, byl tu večer. Kapřík byl usmažený, svíčky na věnci hořely a celá naše rodina za zvuků koled usedla k večeři. Tak rychle jako tenkrát jsem snad nikdy večeři nesnědl, tak nedočkavý jsem byl. Pak zazvonil zvoneček a my jsme se nahrnuli ke stromečku. Tam vám ale bylo dárků! Měl jsem ze všech velkou radost, ale opravdu největší radost jsem měl z toho, že jsme mohli být všichni spolu doma. To je totiž na Vánocích to nejkrásnější. Adam Exner, 6. třída, Hulice

Kolo

Ráno na Štědrý den jsem nedočkavě běžela do pokoje, kde stál krásně ozdobený stromeček. Hned jsem utíkala pro bratra, aby se šel taky podívat. Sotva jsem se otočila, ozvala se rána jako z děla. Stromeček byl na zemi spolu s bratrem. Ani jednomu se nic nestalo, rodiče stromek znovu postavili a pro jistotu i přivázali k topení. Dopoledne jsem očima popostrkovala hodiny, aby už byl večer a já dostala hodně dárků. Šli jsme ještě s rodiči sáňkovat a bobovat. Když jsme se vrátili, slavnostně jsme se oblékli a zasedli k večeři. To už jsem hořela nedočkavostí. Konečně nastal čas rozdávání dárků. Dostala jsem z celé rodiny největší dárek, vytoužené kolo. Bylo oranžovošedé a mělo vpředu na řídítkách malý kovový košík. To bylo radosti! Myslím si, že někdy jsem trochu zlobivá a že jsem si tak pěkné kolo ani nezasloužila. Na druhé straně to s tím mým zlobením asi není tak hrozné, to by mi ho přece Ježíšek tehdy nepřinesl, ne? Dana Brožová, 6. třída, Keblov

Strana 18

DÁRKY


Prosinec 2009

K vánočním svátkům patří mnoho symbolů a tradic. Jednou z tradic, která v poslední době více a více potlačuje tradice ostatní, je předávání vánočních dárků. Dárky by neměly stát v centru Vánoc, i když se tomu tak v mnoha našich domácnostech děje. Dárky, které si o Vánocích rozdáváme, mají být jen připomínkou věcí, které jsou pravou podstatou vánoční zvěsti. Vánoční zvěst je zvěstí o radosti. A rovněž dárky v nás mohou působit radost. Zvláště děti se umí nefalšovaně u vánočního stromečku radovat. Odkud se ta radost bere? Všechno má svůj zdroj. Ale - kde je ten zdroj vánoční radosti? Radost je tu proto, protože nám někdo dárkem chtěl tu radost udělat. Když dávám někomu dárek, nechci mu způsobit starosti (i když některé dárky starosti způsobovat mohou). Dávám-li dárek, chci způsobit radost. Když vybíráme vánoční dárek - měli bychom přemýšlet nad tím, z čeho bude mít ten druhý radost - nebo ne? Při nakupování někdy přemýšlíme o tom, že tomu druhému něco prostě musíme koupit, když jsou ty Vánoce. To je myšlení lidí, kteří podléhají vánočnímu nákupnímu šílenství. Z nakupování dárků se však potom stává trauma a ne radost. Lidé přemýšlejí, co tomu druhému koupit, aby jej to překvapilo, aby to nečekal, aby toho bylo dost, aby to nebylo za pár korun, jakoby se stoupajícím množstvím a cenou dárků musela stejně úměrně stoupat i radost. Děti nás učí, že tomu tak není - často mohou mít větší radost z obyčejné hračky z loňského výprodeje, než ze značkového zboží, hitu letošní sezóny. Když přemýšlíme o tom, co tomu druhému udělá radost, v mnohém nás to osvobodí. Nesoustřeďme se na dar, ale na toho, komu ten dárek dáváme, tak aby se mohl radovat nejen z toho, co dostal, ale aby se mohl radovat z toho, že na něj někdo pamatuje. K vánočním darům patří radost - tak je to už od dob andělského zvěstování pastýřům, kteří jim říkali: Nebojte se, hle zvěstujeme vám velikou radost, která bude pro všechny lidi. Andělé zvěstovali pastýřům, že se narodil Spasitel - Boží dar lidem. Vánoční dárky, které působí radost, jsou jen odleskem toho, že Pán Bůh poslal na svět svého syna Ježíše Krista, aby způsobil radost všem lidem. Ten dar, který tenkrát lidem Bůh dal, může vypůsobit radost v srdci každého člověka, když do něj Pána Ježíše vpustí. Avšak k dárkům nepatří jen radost, ale i láska. Dary mohou vyjadřovat čest a úctu. Vánoční dárky však jsou jiné - mají vyjádřit lásku. Děti i dospělí mají dostávat dárky ne proto, že jsou Vánoce, ale proto, že se máme rádi. Dárky mají být dávány z lásky. Jinak hodnota toho dárku klesá, i kdyby byl sebedražší. Cena dárku totiž není vyčíslitelná v penězích, dárek má být především osobním poselstvím, které říká - mám tě rád. To neplatí jen pro zamilované, platí to obecně, penězi se toto poselství vyjádřit nedá. V dárku dáváme do určité míry sebe sama, a to je věc, kterou by měli o Vánocích zažít děti i dospělí. Možná se všechno nepodaří - možná se netrefíme přesně do toho, co si ten druhý tajně přál. Pokud však budou dárky dávány s láskou a v lásce, pak se mýlit nebudeme. Na co je však třeba pamatovat je to, že dárky samy o sobě nestačí, je třeba je zabalit do atmosféry lásky. Tu nám dárky samy o sobě nevykouzlí, na lásce je třeba pracovat po celý rok - o Vánocích snad dvojnásobně. Někdy se soustředíme na to, aby v našich domácnostech vonělo cukroví a jehličí, a pro všechen shon pak zapomínáme na lásku. Vánoce jsou nejen svátky radosti, ale i svátky lásky. Ta láska, která se má šířit z našich domácností, má být znovu jen odleskem lásky Boží - Bůh dal lidem svého Syna - ten největší dar lidstvu, který byl kdy dán. Dal nám jej proto, aby nám daroval radost, a dal nám jej z lásky. Nebylo to tak, že Bůh nám něco musel dát. Tak to děláme o Vánocích někdy my, že „musíme“ něco dát. Boží dar byl darem z lásky. I to si máme připomínat o Vánocích - Bůh poslal svého Syna na svět - z lásky. Ježíšovo narození je znamením Boží lásky k nám. Je to poselství z nebe. Bůh říká lidem: „Nejste mi lhostejní, pamatuji na vás a miluji vás“. Bůh nám v tom nebeském daru položeném do jeslí daroval sebe sama. Ta Boží láska nebyla jen dílem okamžiku prvních Vánoc - nebyl to náhlý projev lásky, která hned zase zmizela. Je to vyjádření lásky, která trvá i dnes. Od počátku tohoto světa až k jeho konci trvá Boží láska a od ní nás nic nemůže oddělit. I to je poselství Vánoc, poselství o lásce, kterou Bůh projevil v Ježíši k nám, kterou my můžeme svými dary, ale nejen jimi, předávat dál. Třetí zvěstí Vánoc, která souvisí s dary a Vánoci, je to, že Vánoce nejsou jen svátky radosti, svátky lásky, ale také svátky dětí. Snad se může zdát, že toto si připomínat nemusíme, vždyť v dnešní době se často Vánoce točí především kolem dětí. Lidé říkají: „Hlavně, aby si děti užily“, „kvůli dětem děláme Vánoce“. Zaznívá to proto, že v mnohém dokážou děti

Strana 19


Prosinec 2009

na Vánoce reagovat bezprostředněji a radostněji než dospělí a dospělé ta dětská radost přitahuje. Myslím však, že Vánoce jsou svátkem dětí nejen pro tuto dětskou bezprostřední radost. Vždyť darem, který nám Bůh daroval, bylo dítě. Všemocný Bůh se stal v Ježíši bezbranným dítětem. To Boží dítě položené do jeslí proměnilo náš svět. Proto mají být Vánoce i svátky dětí. Od dětí se také mnohému o Vánocích můžeme naučit. Můžeme se od nich naučit vánoční netrpělivosti (kdy už to bude), můžeme se od nich učit i nefalšované radosti (výbuchy nadšení). I my se máme stát dětmi,vždyť Ježíš jednou postavil dítě doprostřed svých učedníků a pověděl - Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského (Evangelium svatého Matouše 18,2). Někdy zůstáváme o Vánocích moc dospělí. Snažíme se, aby vše bylo o svátcích z vnějšího hlediska tak, jak má být, a zapomínáme na to, že záleží především na postoji srdce. Vánoce jsou i svátky dětí - nejen těch postavou malých, ale i nás velkých dětí, dospělých. Vánoce jsou svátky všech dětí, které v Bohu rozpoznaly svého Otce. Učme se nejen o Vánocích, ale i po nich být dětmi, abychom mohli i o těch letošních Vánocích prožít velikou radost z toho, že Bůh nám dal největší dar, v Ježíši Kristu se z lásky k nám stal dítětem. Mgr. Miloš Hejzlar Autor je kazatel Církve bratrské v Kutné Hoře a v Trhovém Štěpánově

Vánoční

•

Pokud srdce v těle bije, vždycky rádo sní. Vítej, sladká melodie písně vánoční!

•

Vstříc jí jděte, otevřete sluch i duši svou. Nový Advent pro vás vzkvete dávnou vzpomínkou.

•

•

•

Narodil se a v té větě, jež nás k jeslím zve, v lidech kolem obejmete s láskou bratry své.

Jak jsem vyděsila čerta

Jaký oddech od marnosti to smíření se všemi! Sláva Bohu na výsosti, pokoj lidem na zemi! Ze samizdatové sbírky „Básně k církevním svátkům“ – 1987

Helena Kohoutová

Inspirace na každý den roku Jak zůstat svěžím… • • • • • •

le, kteří vás rozesmějí, buďte s nimi co nejvíc ! Případné slzy: Dají se vydržet, zarmoutí a zmizí. Jediná osoba, která je při nás celý život, jsme my sami. ŽIJTE, dokud jste naživu. Obklopte se tím, co milujete: Ať už je to rodina, domácí zvířátko, dáreček na památku, hudba, květina, záliba, cokoliv..... Váš domov je vaše útočiště. Dbejte o svoje zdraví: Jestli je dobré, chraňte si jej. Pokud není stabilní, zlepšete si ho. Pokud si ho nemůžete zlepšit sami, vyhledejte pomoc. Nepodnikejte výlety s pocitem viny. Choďte na výlet, třeba i do neznámé krajiny, ale NECHOĎTE tam, kde pociťujete vinu. Povězte lidem, že je máte rádi, že je milujete - při každé příležitosti. Podělte se s někým, kdo tyto rady potřebuje. Z internetu

Zahoďte nepodstatné číslovky. Jsou to věk, váha a výška. Ať se o ně starají lékaři. Platíte je za to. Ponechte si jen pár veselých přátel. Neustále se učte: Učte se o počítačích, povoláních, zahradničení....cokoliv... Nikdy nenechte svůj mozek odpočívat. "Nevyužitá mysl je dílnou ďábla." A jméno ďábla je Alzheimer! Těšte se z jednoduchých věcí Často se smějte, dlouho a nahlas. Smějte se, dokud nebudete lapat po dechu. A pokud máte přáte-

Že nevíte, jak malé dítě mohlo vyděsit čerta? Tak já vám povím, jak to tenkrát bylo. Maminka mi vyprávěla, že když jsem byla malá, chtěla jsem o Mikuláši zahnat čerta zpátky do pekla, protože jsem si myslela, že není dobré mít na zemi čerty. Bylo mi asi šest let a zanedlouho měl přijít svátek sv. Mikuláše. Říkala jsem všem lidem: „Až přijde Mikuláš s andělem a čertem, nechám je jít a toho zlého čerta sprovodím ze světa, aby už nemohl strašit malé děti a páchat zlo.” Na ten den jsem se hodně moc připravovala. V té době jsem se totiž čertů bála. Mamince jsem líčila svou akci: „Až přijde čert, kousnu ho do ocasu, kopnu ho do nohy a pak už se čertů nebudeme muset bát. Žila jsem v hloupé domněnce, že čertů se bojí všichni. Pomalu přicházel můj den. „A už je to tady,” sdělila jsem své sestře Aničce. Celý den jsem byla v klidu, ale jak přicházel soumrak, začínala jsem se víc a víc bát. Oblékáme se a jdeme ven. Celý průvod už stojí před našimi vraty. Jdeme na silnici a najednou začne čert otvírat pytel a začíná skákat. Volám: „Mamíííí!!! Já se bojííííím!!!! Pomóóóóc!!!!” Začínám brečet a křičet na celý Trhový Štěpánov. Čert je zděšený, pytel už dávno odhodil, přestal skákat. Ale nepomohlo to. Já pořád brečím. Čert i celá naše výprava je na dně. Pak čert odbíhá na druhou stranu silnice. A já brečím už mnohem méně. Pe-

Strana 20


kelník dostal spásný nápad: lehl si do škarpy. Podařilo se. Přestala jsem ječet, protože jsem ho už neviděla. Anděl mi z Mikulášova košíku podal dáreček. Rozloučili jsme se spolu a oni oba pomalu odcházeli. A čert? Ten se chudák plazil ve škarpě pryč ode mne. A tak já, zklamaná, že jsem čerta nepřemohla, odcházím s rodinou domů. Tam jsem si pochutnala na čokoládě a perníčcích. Na druhou stranu jsem byla ráda, že mne neodnesl. A když si tento příběh s rodinou vyprávíme, smějeme se mu ještě dnes. Marie Benešová, Trhový Štěpánov

Vánoční doplňovačka s tajenkou v jednom svislém sloupci

Prosinec 2009

Vánoční kvíz 1 Profesor Univerzity Karlovy Petr Bílek je synem a) Přemysla Bílka b) Antonína Bílka c) Radko Bílka 2 Obec Dalkovice má a) kapličku b) zvoničku c) kapličku i zvoničku 3 V seriálu Kdo bydlel v našem městě v roce 1924 jsme uvedli, že se nevyskytuje mužské křestní jméno a) Matěj b) Vojtěch c) Pavel 4 V seriálu Kdo bydlel v našem městě v roce 1924 jsme uvedli, že se nevyskytuje ženské křestní jméno a) Alžběta b) Karolina c) Jana 5 Nová odrůda jabloně vhodná pro náš kraj nese označení a) Fany b) Bety c) Mary 6 Běžec indický je druh a) pštrosa b) kachny c) husy 7 Předivka je a) příze na háčkování b) podivná historka c) škodlivý motýl 8 Vinař Pavel Kupsa je a) purkmistr b) perkmistr c) hofmistr 9 V článku o Jiřině Pastrnkové bylo uvedeno, že se jmenovala za svobodna a) Rafaelová b) Gabrielová c) Danielová 10 MUDr. Marcel Drlík byl v Africe a) třikrát b) pětkrát c) šestkrát Správné odpovědi na vánoční kvíz i tajenku doplňovačky zašlete na adresu: Zpravodaj Štěpánovska, Dubějovická 269, 257 63 TRHOVÝ ŠTĚPÁNOV, nebo je můžete předat v zalepené obálce na Městský úřad v Trhovém Štěpánově nejpozději do pátku 8. ledna 2010. Vylosované luštitele rádi odměníme a jejich jména zveřejníme v únorovém vydání našeho časopisu.

Na slovíčko… O radosti V minulé úvaze jsme četli o samotě a smutku. Čas smutku vystřídá čas radosti. Ale jak se máme radovat, když je kolem nás tolik neradostného? Jistě, slyšíme to ze všech stran, kolik je na světě bídy, násilí, nespravedlnosti, podvodů – a určitě by každý z nás připomenul další nedobré skutečnosti. Přesto se můžeme radovat. Znovu, po roce přicházejí Vánoce a s nimi i důvod k radosti. Jsou Vánoce důvodem k radosti, když jim předchází shon, ruch, všelijaké přípravy, aby bylo vše, jak má být? Jistě, má to důvod a ne ledajaký či okrajový. Můžeme se radovat, že jsme prošli rokem, který byl pro někoho těžký. Někdo byl dlouhodobě nemocný, jiný prožil zklamání, další měl finanční problémy. Každá bolest přebolí, mnohé nemoci jsou vyléčeny, finanční problémy vyřešeny. Chceme se však bavit, zapomenout na starosti a problémy, chceme prožít něco mimořádného, chceme dosáhnout nějakého úspěchu, chceme dokončit důležitou práci. Radost však přichází po špičkách a jsou to jen její záblesky. Jen okamžiky, kdy je nám nesmírně dobře, a přesto ji prožíváme velice intenzívně. Poeticky to vyjádřil Samuel Verner, křesťanský básník, pracovník archivu prezidenta T. G. Masaryka a knihovník ČTK ve své básni:

A v záblesku radosti, v pohnutí lásky pochopíš náhle, jak pevné a živé je spojení s těmi, jež nepoutá nyní zvyk ani děj, jak v prchavé vztahy přejemně vane

Strana 21


Prosinec 2009

bratrství vykoupené, již nerozptylované změnou, a tehdy, když ruce chladem se chvějí zdrobňujícím, v duši ucítíš dotek jarního blankytu v šíři, jediné náruče pevné, v níž přece nezaniká a neztrácí se ni jeden záchvěv prožitý tady, ni jeden pokyn spatřený v touze, ni jeden kdys vroucí stisk. Přitom si klademe otázku, co tím chtěl básník říci: totiž, že jediná radost, která má trvání přes všechny změny prostoru a času, je potěšení z toho, jak napsal spisovatel Broučků Jan Karafiát: „Mým jedinkým potěšením v životě i v smrti jest to, že mám v Ježíši Kristu svého věrného Spasitele, který mne ze všech hříchů vykoupil a chrání mne tak, že vůle Otce nebeského ani vlásek z mé hlavy nespadne a že vše, co se děje, slouží mému spasení a prospěchu.“ Co můžeme udělat pro to, abychom prožívali radost nejen o Vánocích, ale každý den v roce? Není to vůbec snadné, ale můžeme se radovat, když uděláme něco pro druhé a zapomeneme na sebe. Přitom si vzpomeňme, co máme sami rádi: když se na nás někdo usměje, když nám někdo řekne něco hezkého, když dostaneme dopis nebo pohlednici z dovolené nebo výletu, když nám někdo zatelefonuje, když nám někdo popřeje k narozeninám, jmeninám, k Vánocům, když nám někdo dá i sebemenší dárek, když nás někdo pozve na návštěvu, když nás někdo povzbudí nebo pochválí za dobře vykonanou práci, když…., když… Ale zprávu o největší radosti, kterou prožili pastýři na přelomu věků, zná většina z nás:

Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.” A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: „Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.” Evangelium sv. Lukáše 2,10-14 podle Českého ekumenického překladu. To je důvod r

Bohoslužby o svátcích v závěru roku 2009 a na Nový rok 2010

Římskokatolická církev Kostel sv. Bartoloměje Trhový Štěpánov 4. adventní neděle 20.12.2009 08.30 pravidelná mše svatá Čtvrtek 24.12.2009 Štědrý den 24.00 půlnoční mše svatá Pátek 25.12.2009 Hod Boží vánoční 08.30 pravidelná mše svatá Sobota 26.12.2009 sv. Štěpána 08.30 pravidelná mše svatá Neděle 27.12.2009 08.30 pravidelná mše svatá Čtvrtek 31.12.2009 poslední den roku 2009 16.00 Slavnost na ukončení roku Nový rok pátek 1.1.2010 08.30 pravidelná mše svatá Kaple sv. Václava Kladruby Neděle 27.12.2009 10.30 mše svatá Kaple sv. Jana Nepomuckého Chlum 4. adventní neděle 20.12.2009 10.30 mše svatá

Kostel sv. Petra a Pavla Zdislavice 4. adventní neděle 20.12.2009 08.00 pravidelná mše svatá Čtvrtek 24.12.2009 Štědrý den 24.00 půlnoční mše svatá Pátek 25.12.2009 Hod Boží vánoční 08.00 pravidelná mše svatá Sobota 26.12.2009 sv. Štěpána 08.00 pravidelná mše svatá Neděle 27.12.2009 08.00 pravidelná mše svatá Čtvrtek 31.12.2009 poslední den roku 2009 16.00 Slavnost na ukončení roku Nový rok pátek 1.1.2010 08.00 pravidelná mše svatá

Církev bratrská Trhový Štěpánov - modlitebna, Dubějovická 50 4. adventní neděle 20.12.2009 09.30 bohoslužba s pravidelným programem a dětskou vánoční slavností Pátek 25.12.2009 Hod Boží vánoční 09.30 sváteční bohoslužba s pravidelným programem

jv

Neděle 27.12.2009 09.30 bohoslužba s pravidelným programem Čtvrtek 31.12.2009 poslední den roku 2009 15.00 Bohoslužba na ukončení roku s programem Nový rok pátek 1.1.2010 09.30 novoroční bohoslužba s pravidelným programem Církev bratrská Vlašim zve na ekumenickou bohoslužbu, která se koná na sv. Štěpána – v sobotu 26. prosince 2009 od 9.30 hodin koncertní síni zámku Vlašim. Město Trhový Štěpánov Vás zve na vánoční koncert, který se koná v sobotu 12.12.2009 od 18.00 hodin ve štěpánovském kostele sv. Bartoloměje. Těší se na Vás žesťový soubor TUBICENES CAELIS. Tento soubor koncertoval v našem městě již v loňském roce a jeho hra zaujala přítomné posluchače.


Strana 22

Dětem se líbilo ve školce i v noci

23. října 2009 se v Mateřské škole konala tradiční akce nazvaná „Podzimní slavnost.“ Sešlo se na ní 63 dětí a rodičů. Podzimní příroda nabídla velké množství rozmanitého materiálu, ze kterého bylo možné vytvořit řadu zajímavých věcí. Vsadili jsme na listy stromů, plody kaštanu a dýně. O ty byl mezi dětmi největší zájem. Vypěstovala je pro ně učitelka Jaroslava Krásová. Škoda, že se objevily i nenechavé ruce, pod kterými některé plody z její zahrady zmizely. Děti z nich spolu s rodiči vyráběly lucerničky podobné strašáčkům. Zajímavě vypadaly i růže vyráběné z listu javoru, který roste na zahradě školky. Někteří se pustili i do vytváření figurek z kaštanů. Po pilné práci si děti opekly vuřty a prošly stezku odvahy lemovanou svíčkami. Za svou odvahu byly odměněny. Ty nejodvážnější strávily ve školce celu noc. Olga Polívková, ředitelka MŠ

Prosinec 2009

Základní škola Trhový Štěpánov ve spolupráci s MěÚ Trhový Štěpánov a ostatními dobrovolnými organizacemi Vás co nejsrdečněji zvou na

VÁNOČNÍ ZVONĚNÍ

a příjemné prožití předvánoční soboty dne 19.12.2009 Program: 13.30 hod Průvod se zvonečky od Základní školy, Dubějovickou ulicí, okolo České pošty na Náměstí. Sraz je u školy 14.00 Živý betlém, zpěv koled - žáci Základní školy pod vedením učitele Petra Dymáka 14.30 -16.00 Jarmark 16.00 -18.00 Pohoštění pro rodiče v místní sokolovně (obsluhují děti)

Pozvánka na výstavu do Vlašimi Muzeum Podblanicka v zámku Vlašim pořádá od 26. listopadu do 31. prosince 2009 muzejní výstavu s vánoční tématikou Tichá noc. Doporučujeme.

Předvánoční výstava v Muzeu Štěpánovska Přijďte se podívat do našeho muzea na předvánoční výstavu

Panenky z 18. až 21. století.

Dětem určitě chutnalo

Doprovodnou akcí je prodej vánočních ozdob a dekorací Jaroslavy Šašinkové ze Zruče nad Sázavou. Vernisáž se koná v sobotu 12.12.2009 v 16 hodin. Otevřeno denně od 13.12. do 18.12.2009 od 9.00 do 16.00 hodin. Zájemci mohou výstavu navštívit i v dalších dnech od 19.12. do 23.12. a od 25.12. do 30.12. 2009 po předchozí telefonické domluvě s vedoucí muzea paní Jitkou Novou na telefonním čísle 608 558 788 nebo na mailové adrese [email protected] Těšíme se na Vaši návštěvu. Jitka Nová

Poděkování

Od 1.10. 2009 bylo SRPDŠ při ZŠ Trhový Štěpánov přejmenováno na Unii rodičů. Novou předsedkyní byla výborem zvolena paní Jana Boušková, pokladníkem zůstává paní Monika Nováková. Děkujeme touto cestou dlouholeté předsedkyni paní Ludmile Bouškové za její obětavou práci pro SRPDŠ. Do dalších let jí přejeme pevné zdraví, hodně optimismu a elánu a věříme, že mezi nás alespoň občas zavítá. Děti s maminkami tvoří...

Za Unii rodičů Monika Nováková

Strana 23


Prosinec 2009

Než půjdete na půlnoční…

(Vánoce jsou svátky lásky. Přemýšlejme, co je láska… a nejen před vánoční půlnoční pobožností. Můžeme o ní uvažovat celý příští rok.) Láska je největším darem Kdybych ovládal všechny řeči světa a uměl mluvit vznešeně jako sám anděl, ale neměl v sobě lásku, jsou má slova jen prázdnými zvuky jako dunění zvonu nebo řinčení plechu. A kdybych se mohl honosit, že mými ústy mluví Bůh a že znám veškerá tajemství, a kdybych měl tak velikou víru, že bych dokázal přenášet hory – jestliže nemám lásku, nejsem nic. A kdybych rozdal všechen svůj majetek a nechal se třeba i upálit, a přitom bych to dělal bez lásky, není to k ničemu. Láska je shovívavá, laskavá, nezná závist. Není chlubivá a domýšlivá, nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se pro nepochopení ani nevzpomíná na křivdy, není škodolibá, ale má zálibu v pravdě. Se vším se dokáže vyrovnat; její víra, naděje a vytrvalost jsou nevyčerpatelné. Láska nemá konce. Proroctví umlknou, jazyky domluví, vědění se rozplyne; vždyť všechno naše poznání je kusé a všechna vnuknutí omezená; až jejich místo zaujme úplnost a dokonalost, všechno kusé a omezené bude překonáno. V tomto životě můžeme vidět jenom cosi jako zamlžený obraz v zrcadle, ale pak staneme Bohu tváří v tvář; pak ho budeme znát tak úplně, jak on už nyní zná nás. Tři věci jsou silnější než smrt: víra, naděje a láska. A největší z nich je láska. Bible, Nová smlouva, 1. list svatého Pavla Korintským, parafrázovaný text 13. kapitoly (Podle vydání Ústřední rady Bratrské jednoty baptistů v Praze 1989)

Poděkování redaktora

Těší mne, že mohu ze srdce poděkovat všem, kteří se spolu se mnou podíleli na tom, aby mohl Zpravodaj Štěpánovska vycházet i v tomto roce. Děkuji všem autorům, kteří napsali a připravovali články, fotografie i kresby. Je radost pracovat s těmi, kteří, byť na vyzvání, jsou ochotni sednout k počítači nebo ke stolu a něco napsat, aby měli z toho radost druzí. Těší mne, že se nebojíte podepsat Vaše články, vždyť se snažíte napsat něco pěkného a poučného. (Přál bych si, aby autorů přibývalo!) Děkuji všem, kteří povzbudí slovem uznání, kteří se těší a ptají, kdy bude další číslo. Náš časopis čtou lidé na různých místech České republiky a věřte, že je zajímá, co se v našem městě a okolí děje. Není těch čtenářů odjinud málo! Děkuji starostovi našeho města panu Ing. Václavu Nekvasilovi, místostarostovi panu Josefu Kornovi i matrikářce paní Františce Pacovské za neustálou podporu a všelijakou pomoc, která se nedá jmenovitě vypsat. Děkuji všem členům redakční rady, kteří pomáhají radou, návrhem i jinak. Bez nich by nebyl zpravodaj takový, jakým je. Dále upřímně děkuji paní Rut Šimánkové z Prahy za poskytnutí povídky Dva svícny. Pánům: Ing. arch. Josefu Buršíkovi z Vlašimi za kresbu k povídce Dva svícny, Mgr. Miloši Hejzlarovi, kazateli Církve bratrské z Kutné Hory za vánoční úvahu, Ing. Lubomíru Hejzlarovi ze Zdislavic za pomoc při hledání autora kresby k povídce Dva svícny, Jiřímu Lachmanovi z Trhového Štěpánova za skenování písně Blahoslava Košťáka, Mgr. P. Marku Martiškovi z Trhového Štěpánova a Mgr. P. Marcelu Timkovi ze Zdislavic za poskytnutí údajů o svátečních bohoslužbách. Děkuji pracovníkům tiskárny akciové společnosti Sellier & Bellot ve Vlašimi, že se snaží vyhovět přáním i požadavkům redaktora i města. Ať se nám všem daří i v příštím roce připravovat zajímavý obsah našeho listu!

jv

Autoři fotografií a kresby - (Jméno a název článku)

Archiv Mateřské školy – Dětem se líbilo ve školce i v noci; Archiv Organizace 5. prosince – Předsedova holina; Archivy rodin – Vzpomínky: Jirka Musilová, Petr Přenosil; Kronikářova sbírka pohlednic – Hotel RABBIT; Bílková Olga – Vánoční jarmark v Hulicích; Ing. arch. Buršík Josef – Dva svícny – kresba; Korn Josef – Ohlédnutí za letošní sezónou sedmpánských hasičů, Hasiči lovili Doleček, Vítání občánků; Kravčíková Marta – Na záchraně labuťáka se podílela obyvatelka Sedmpán; Krásová Jaroslava – Výlet do Dinoparku, Mladí hasiči sázeli stromky; Mgr. Nováková Martina – Kronikář na besedě v ZŠ; Vlček Jaromír – Rozhovor s Pavlem Kaletou, Rekonstrukce v kostele sv. Bartoloměje (ilustrační snímek), Hotel RABBIT – Dárky (Miloš Hejzlar) – Moje nejkrásnější Vánoce (Adam Exner); Ing. Vilímovská Alena - Dobrá spolupráce přináší užitek; Ing. Voigtsová Miroslava – Hotel RABBIT; Vojtová Marie – Titulní strana

Vzpomínka

na paní Zdeňku Kořínkovou 29. listopadu 2009 uplynulo již 5 let, co navždy odešla naše maminka, babička a manželka, paní Zdeňka Kořínková z Dalkovic. Vzpomínka na její lásku a obětavost v našich srdcích však zůstává napořád. Rodina Kořínkova

Vzpomínka

na paní Jitku Musilovou, rozenou Tomaidesovou 22. prosince 2009 by oslavila padesát let naše milovaná maminka, manželka, dcera a sestra, paní Jitka Musilová. Byla tu s námi bohužel krátce, ale udělala pro nás moc. Za vše Ti děkujeme. Vzpomínka na Tebe je pro nás stále živá. Rodina Musilova a Tomaidesova

Vzpomínka

na Petra Přenosila 25. ledna 2010 uplyne druhý smutný rok ode dne, kdy nás navždy opustil náš milovaný Petr Přenosil. Kdo jste ho znali, věnujte mu malou vzpomínku. S láskou vzpomíná rodina a jeho kamarádi.


Strana 24

Společenská kronika Narodili se:

19.08. - Adam a Šimon Kmentovi, Trhový Štěpánov, Dalkovická 247 rodiče Martin Kment a Ivana Kopecká

Adam a Šimon Kmentovi s maminkou Ivanou

Životní jubilea 03.12. 2009 VLADISLAV ČERNÍK Trhový Štěpánov – 65 let 03.12. 2009 JANA DOLEŽALOVÁ Trhový Štěpánov – 50 let 06.12. 2009 MARIE BRIXIOVÁ Dubějovice – 75 let 08.12. 2009 MARIE VINŠOVÁ Dubějovice 43 – 81 let 09.12. 2009 FRANTIŠEK ŠPIČKA Trhový Štěpánov – 65 let 10.12. 2009 MARIE HOTOVCOVÁ Trhový Štěpánov 82 let 13.12. 2009 JAROSLAV NERAD Trhový Štěpánov – 80 let 14.12. 2009 JIŘINA HOSPERGROVÁ Trhový Štěpánov – 87 let

27.10. - Petr Fotr, Trhový Štěpánov, Dubějovická 41 rodiče Petr Fotr a Dagmar Fotrová

Daniel Fotr, matka Dagmar Fotrová se synem Petrem, otec Petr Fotr se synem Jakubem 17.12. 2009 JIŘÍ ČERMÁK Trhový Štěpánov – 60 let 19.12. 2009 PAVEL KALETA Trhový Štěpánov – 85 let 20.12. 2009 RNDr. JAROSLAV DROBNÍK Sedmpány – 80 let 21.12. 2009 JIŘINA JAKOUBKOVÁ Střechov – 85 let 21.12. 2009 FRANTIŠEK MARTÍNEK Sedmpány – 55 let 22.12. 2009 MARIE ČERMÁKOVÁ Trhový Štěpánov – 80 let 22.12. 2009 VLADIMÍR NERAD Trhový Štěpánov – 55 let 27.12. 2009 ANNA PEROUTKOVÁ Sedmpány – 92 let 30.12. 2009 BOŽENA KAMARÝTOVÁ Sedmpány – 89 let

Prosinec 2009 31.12. 2009 JAROSLAV SETNIČKA Trhový Štěpánov – 65 let 01.01. 2010 MIROSLAV ŠINDELÁŘ Trhový Štěpánov – 55 let 03.01. 2010 JAROSLAV ŠESTÁK Trhový Štěpánov – 90 let 04.01. 2010 MARIE VOŠICKÁ Dalkovice – 65 let 10.01. 2010 JOSEF VESELÝ Trhový Štěpánov – 60 let 12.01. 2010 FRANTIŠEK CHVOJKA Trhový Štěpánov – 65 let 14.01. 2010 MILAN PŘÍHODA Trhový Štěpánov – 50 let 15.01. 2010 LADISLAV HOLADA Sedmpány – 87 let 16.01. 2010 ANEŽKA CHVOJKOVÁ Trhový Štěpánov – 82 let 19.01. 2010 BOHUSLAV TOMAN Trhový Štěpánov – 55 let 22.01. 2010 PAVEL KAMARÝT Trhový Štěpánov – 60 let 23.01. 2010 JANA VLASÁKOVÁ Trhový Štěpánov – 60 let 30.01. 2010 JAROSLAV JOHN Trhový Štěpánov – 84 let 31.01. 2010 MARIE ČAPKOVÁ Trhový Štěpánov – 50 let

Stříbrná svatba: 01.12. – Bohumil a Jana Kulíčkovi, Zahradní 343, Trhový Štěpánov

Navždy odešli: 15.10. – Anna Kučerová, Dalkovice – ve věku 84 let 20.11. – Růžena Trpišovská, Dubějovice – ve věku 92 let

Zpravodaj Štěpánovska - informační a kulturní dvouměsíčník vydává Město Trhový Štěpánov pro Trhový Štěpánov, Dalkovice, Dubějovice, Sedmpány, Střechov nad Sázavou a Štěpánovskou Lhotu. Vychází pravidelně každý sudý měsíc. Povoluje Městský úřad tamtéž. Registrační číslo MK ČR E 10766. Adresa redakce: Dubějovická 269, 257 63 Trhový Štěpánov. Internetové stránky: www.trhovystepanov.cz. Elektronická adresa: [email protected]. Řídí redakční rada: Mgr. Hana Früblingová, Olga Polivková, Marie Vojtová, Josef Korn - místostarosta, František Skalický - fotograf, a Jaromír Vlček - odpovědný redaktor. Logo: © Bc. David Korn. Za obsah příspěvků odpovídají autoři, nepodepsané články netiskneme. Názor redakční rady nemusí být shodný s názorem autora. Redakce si vyhrazuje právo na úpravu příspěvků. Příspěvky přijímáme psané ručně i na psacím stroji, pokud píšete na počítači, přiložte disketu s textem ve formátu Word. Texty i fotografie lze posílat elektronickou poštou na výše uvedenou elektronickou adresu. Tiskne Sellier & Bellot, a.s., Vlašim. Náklad 700 ks. Cena 1 výtisku 5,- Kč. Uzávěrka 25.11. 2009. Předáno do tiskárny 26.11. 2009. Další číslo vyjde v únoru 2010. Uzávěrka únorového vydání bude 22. ledna 2010.

Přichází čas radosti Přejeme Vám všem krásné Vánoce a v novém roce 2010 všechno nejlepší!

Recommend Documents