„Každou pravdu změří čas“ Všichni víme, že ČAS je nástrojem lidí pro nacházení a spojování poznatků do stále nových a nových celků v průběhu jejich života. KARAODYN je rozpracovaným projektem nástroje pro testování odbornosti skupinou účastníků. Sledují a svým souhlasem průběžně potvrzují kvalitu jednoho či druhého ze dvou řečníků, zastávajících rozdílné přístupy k řešení zvolené problematiky. Do dynamických grafů (běžících s videozáznamem) KARAODYN zapisuje výstupy našeho myšlení v reálném průběhu polemiky/testu/, kdy se často musíme rozhodovat v nějaké pro nás emočně obtížné situaci (zkoušky absolventů, obchodní a politická jednání apod.). Posun v testování libovolné odbornosti je v nevratnosti už vložené reakce, je zobrazená graficky v kontextu videozáznamu v reálném čase polemiky dvou odborníků – za účasti skupiny dalších odborníků, kteří podle svých priorit hodnotí kvalitu polemiky. Podstatou každé odbornosti je schopnost vyřešit problém co nejlépe a nejrychleji. Ve skupinovém rozhodování pak musíme řešit dva faktory, jeden optimální řešení brzdí – nesouhlas - druhý faktor zas rozhodnutí směruje k předem dohodnutému výsledku, užitečnému jen určité skupině lidí = lobbování. Vtip řešení projektu KARAODYNu je v měření rychlosti a kvality myšlení všech účastníků pomocí vkládání „délek jednotlivých souhlasů“ s právě slyšenou a svými vědomostmi zpracovanou informací. Opakované souhlasy s jedním či druhým řečníkem se ukládají (prostřednictvím bezdrátového ovladače a videozáznamu jednání) jako součet času jednotlivých souhlasů od každého účastníka do dvou typů dynamických grafů, volitelně zobrazovaných v reálném čase s videozáznamem. Délka každého stisku pak vyjadřuje shodu osobních vědomostí s větami jednoho nebo druhého řečníka. Při přehrání záznamu snadno zjistíme, kdo a kdy vkládal souhlasy v nelogické souvztažnosti s běžící polemikou. Další novinkou v „testování odbornosti“ je zdvojené vyhodnocování vítěze, které nejen vyřadí nadměrné lobování účastníka, ale v druhém vyhodnocení také POTVRDÍ – anebo VYMĚNÍ ! vítěze = vhodnější řešení. Platí, že: a) vložením SOUHLASU potvrzujeme soulad svých znalostí se slyšenou informací. Délky jednotlivých dob souhlasu vyjadřují velikost shody poznatků. b) k možnosti nesouhlasit slouží druhý řečník s jiným přístupem k řešení – jednotlivé grafy souhlasů s jedním či druhým řečníkem pak v souběhu grafu a videozáznamu dávají obraz o odbornosti každého člena skupiny – včetně odbornosti samotných řečníků.
c) lobbování omezuje tzv. „PRAVIDLO DOBY“ – projekt využívá princip „fuzzy logic“ – kdy se musí účastník rozhodovat okamžitě, s omezeným množstvím už uvedených argumentů. Celkový „čas mluvení“ však nelze dopředu určit, proto je nutné šetřit dobami souhlasu tak, aby osobní „součet souhlasů k řečníkovi“ nepřekročil dobu mluvení toho řečníka, jehož řešení preferuji. Základním pravidlem pro první hodnocení je schopnost řečníka popsat řešení problému co nejméně slovy = v nejkratším čase. d) druhé hodnocení polemiky pracuje se schopností účastníků včas rozeznat nové řešení – anebo podpořit předem domluvené řešení. K vysvětlení nového řešení ale potřebuje obvykle více slov, tedy i času mluvení. Zde se projeví schopnost posluchačů rozeznat novost řešení - a využít "Pravidlo doby" = riskovat nadměrné lobování k tomuto řečníkovi až do hladiny, kdy osobní souhlasy dosáhnou, ale nepřekročí "dobu mluvení" tohoto řečníka. Řečníci mají také svůj ovladač s tlačítky, vstupy z těchto ovladačů zajišťují kontrolu věrohodnosti celého jednání. Vstupy z ovladačů řečníků slouží jednak k vzájemnému hodnocení odbornosti, zároveň umožňují souhlasit i nesouhlasit bez mluvení, šetřit tak čas jednání. Před vypršením „nastavené doby jednání“ může účastník doplnit souhlasy „svému řečníkovi“ – ale pouze do objemu „celkové doby mluvení“ tohoto řečníka. Má k dispozici přehled svých souhlasů k jednomu i druhému řečníkovi, ale nemůže zjistit, jak celkovou dobu mluvení řečníka ovlivňují vzájemné vstupy souhlasů a nesouhlasů obou řečníků, které při záznamu nelze zobrazit. Tím se zcela odstraní omílání nepodstatných, známých faktů. Současně se znemožní smysl spekulací ostatních účastníků ohledně měření doby mluvení každého řečníka. Podstatný je i způsob vzájemného započítávání vzájemných souhlasů a nesouhlasů řečníků. Stisk a doba držení tlačítka „souhlasu se soupeřem“ se odečítá z mé doby mluvení (on šetří moje slova), stisk a doba držení „nesouhlasu“ vyjadřuje moji potřebu mluvit – připočítává dobu stisku k době mé zvukové argumentace. Všechny elektronické vstupy (mimo vstupů od ovladačů řečníků) lze zobrazovat na promítacím plátnu v testovacím režimu, v průběhu videozáznamu i kdykoliv později při přehrávání záznamu. Každý z účastníků má k číslu ovladače své políčko na projekčním plátně, které si může anonymně kdykoliv zobrazit, vidí poměr svých souhlasů k jednomu i druhému řečníkovi jako rozhraní dvou barev. Obsluha nástroje nastaví dobu jednání a zapíše seznam jmen k číslům ovladačů. Otestování ovladačů a dalších součástí prokáže, že výsledky jednání vždy odpovídají skutečným reakcím každého z účastníků. Průkaznost je doložená souběhem vnímaného videozáznamu s dvoustupňovou podobou vložených dat (grafickou a součtovou). K volitelnému zobrazení všech „políček“ lze výběrem libovolného z nich zobrazit hodnoty okamžitých vstupů z ovladačů kteréhokoliv účastníka, ale i vstupy z mikrofonů řečníků, snímajících jejich řeč. Shrnutí:
Každé skupinové rozhodování je výslednicí velikosti (informačního a emočního) tlaku na určité řešení. K omezení tohoto tlaku slouží v projektu Karaodyn jediné pravidlo, které lze navíc i porušovat. „Pravidlo doby“ využívá princip „plovoucí logiky“ = nezbytnosti rozhodovat se v omezeném čase s neúplným objemem potřebných informací. Lobbování k předem dohodnutému řešení (ale i k rozeznání novátorského řešení!) je vymezené volitelnou potřebou vstupu do rizikového prostoru nadměrného souhlasu. Tento časový prostor, nutný pro vysvětlení nového řešení je v přímém protikladu k základnímu pravidlu "co nejméně slovy říci co nejvíce". Pro posluchače s ovladači je tedy výhodné šetřit "dobami souhlasu" (kterými potvrzují zároveň svoji kvalifikaci) - a využít před koncem jednání/testu/ možnost ve svém políčku upravit rozhraní pro "svého" řečníka. Krátkými vstupy souhlasů k řečeným argumentům od obou řečníků se posluchač vyvaruje možnosti, kdy čas jeho souhlasů bude větší než čas vítězného řečníka - což by vedlo k vymazání dat od tohoto posluchače. Použitelnost celého procesu je zajištěna SOUBĚŽNOU VEŘEJNOU, ale volitelně i ANONYMNÍ kontrolou všech osobních vstupů – na projekčním plátně právě probíhajícího jednání. Stiskem třetího tlačítka si účastníci mohou kontrolovat stav svých souhlasů v políčku se svým číslem, všechna jsou promítána na plátno při testování, záznamu i při přehrávání diskuze (..obchodního jednání, zkoušek absolventů…) . Do projektu (pod přihláškou vynálezu PV 2010-161) jsem už vložil více než 400 000 Kč ve spolupráci se třemi firmami. Nevyřešeným problémem zůstává relevantní přepis doby mluvení do tvaru „běžícího grafu“, souběžně zobrazovaného k záznamu videa – s oddělením levého a pravého kanálu pro řečníky. (První přihlášku (PV 2001- 0248) jsem podal v době, kdy technologie bezdrátového přenosu nesplňovala možnosti záznamu dat v reálním čase. Dnešní technologie umožňuje pracovat se zpožděním pod 0,3 sec pro až 150 účastníků. V současnosti už další volné peníze nemám, uvítám spolupráci schopných programátorů, hardware potřebné pro fungující prototyp mám. V dnešní době je nástroj s podobnými vlastnostmi nezbytný pro vyčištění informačního chaosu a úpadku morálky. Karaodyn není všespasitelný, podobně jako nový řidičský průkaz ještě nedělá dobrého řidiče. Výběr řečníků i účastníků s ovladači lze řešit podobně jako ve sportu – „pavoukem“ vítězů z dvojic řečníků v libovolném oboru. Zadání pro realizaci „Měřáku na pravdu“ čeká na člověka, sponzora, který uvěří, že pravda, použitelná pro určité období, se dá měřit i v mnohem kratším čase než je obecně známo.
Ve Vlašimi 9.4. 2012, revize 29.8.2012, 10. 10. 2013
Filosofie projektu KARAODYN – aneb – jak funguje „měřák“ na pravdu Každé jednání ve skupině lidí vyžaduje možnost souhlasit i přesvědčovat o jiném, lepším řešení nějaké problematiky. Přesvědčování – lobbing je dnes často vázán předchozí skrytou dohodou mezi navrhovatelem řešení a těmi, kdo jej mají podpořit při rozhodovacím jednání. Platí, že k přesvědčování o novém (či předem dohodnutém) řešení řečník potřebuje více slov, pokud má proti sobě také odborníka, odhalujícího nedostatky v navrhovaném řešení. Zároveň obecně platí, že mezi odborníky není třeba tolika slov, pokud všichni znají předmět jednání. Myšlení nás nutně vede k vytváření souhlasu nebo nesouhlasu, součet souhlasů ve skupinách pro každého řečníka (vyhodnocovaný novým způsobem) je pak podkladem pro realizaci návrhu lepšího řečníka a jeho skupiny. Víme, že nesouhlas oddaluje realizaci, proto lze používat pouze souhlasy, ale ke dvěma různým řečníkům, kdy každý z nich zastává odlišný způsob řešení dané problematiky.Skupina odborníků - všech účastníků jednání - tak dává v akustickém a souběžném „tichém“ záznamu osobních grafů do videozáznamu jednání nutně zprávu o hladině své odbornosti. Celý proces jednání probíhá v reálném čase a JE PLNĚ KONTROLOVATELNÝ. Na projekčním plátně lze volitelně zobrazovat dynamický graf souhlasů skupin nebo jednotlivců, včetně grafického zobrazení délky mluvení u každého řečníka. Pod obrazem řečníků je na plátně zobrazena ještě plocha s číslovanými políčky všech účastníků, každý má anonymně (pod číslem políčka) pod kontrolou poměr svých souhlasů k oběma řečníkům. Přesné záznamy dob mluvení i vkládaných dob souhlasů (v milisekundách) tak umožňuje s těmito časy nakládat jako s hladinami odbornosti všech zúčastněných. Vkládáním krátkých souhlasů v kontextu s argumentací řečníků účastník potvrzuje shodu své odbornosti – anebo nadměrnými souhlasy nebo jejich nelogickým vkládáním na sebe prozradí buď lobbování anebo neodbornost. Bylo ale nutné ošetřit okamžik, kdy jeden z řečníků našel nové řešení – a potřebuje k jeho vysvětlení více času i slov. Nastavení „PRAVIDLA POLOVINY“ tuto situaci řeší alespoň uspokojivě, pokud ne dokonale. Díky anonymní osobní kontrole stavu svých souhlasů mohou posluchači s ovladačem před koncem jednání přidávat „dobu souhlasu“ řečníkům tak, aby překročila svislou osu v osobním políčku ve prospěch řečníka, jehož řešení považují za lepší. Po skončení nastavené doby jednání se dostáváme ke dvěma principům rozhodování, na kterých je lidské myšlení postaveno. První z nich známe jako vztah „Učitel a žák“ anebo Pro každou profesi existuje doba učení, kde platí, že víc pravdy má učitel, kdy na vysvětlování pomalejším žákům spotřebuje mnoho slov. Velmi malá spotřeba slov ale stačí dvěma odborníkům ze stejné profese, „Dva experti“ ale občas mohou mít odlišný názor na některá řešení. Expertem nazýváme odborníka na určitou problematiku, který aplikuje své předchozí vzdělání delší dobu, nepotřebuje jinému odborníkovi nic vysvětlovat. Slovy sděluje kolegovi pouze omyly, kterých se dopustil anebo může dopustit. V případě, že „expert“ objeví nový nebo neobvyklý postup, může se pak pro jiného odborníka stát i „učitelem“. Je pak na každém posluchači zjistit, kdy a který z expertů se v průběhu jednání stane „učitelem“, který nabídne a doloží lepší návrh pro řešení tématu. Z této rozdílné a měnící se „spotřeby slov“ při každém vyjednávání vznikla potřeba najít časový prostor, který může kterýkoliv z účastníků využít jen v mezích dynamiky diskuze – kdy nikdo předem nezná přesný objem „času pro lobbování“. Řešením je využití základního
archetypu, platného pro celou živou přírodu. Místo „dělení buňky z jednoho celku“ můžeme určitý „objem času“ vyhodnocovat dvěma postupnými kroky, které zohledňují životní cestu každého člověka. Počáteční rovina „shodného vzdělání“ obou řečníků může trvat po celou dobu jednání, pro určité řešení se shodne většina přítomných. Kontrolou správnosti je ale až druhé hodnocení, které zjišťuje, jestli si posluchači u některého řečníka všimli zásadně nového přístupu k tématu – a využili zmíněný „čas pro lobbování“. Tito posluchači v průběhu jednání došli k přesvědčení, že jejich původní favorit nabízí horší řešení – a potřebují podpořit řečníka druhého. Víme, že při důležitých jednáních vzniká „časový stres“ až před koncem jednání, je proto záležitostí taktiky a zkušeností, kdy a kterou informaci je vhodné použít. Ty zásadní obvykle zaznějí až před koncem jednání. Vtip tohoto řešení je v tom, že „předem domluvený výsledek“ se prozradí v záznamu grafu vkládání souhlasů – vedle nelogických vstupů totiž existuje jen omezený časový prostor pro vkládání souhlasů. Je totiž vázaný na dobu mluvení příslušného řečníka „pravidlem poloviny“. Cílem tohoto pravidla je dostat účastníky předem domluveného řešení do osobního „vnitřního sporu“ – kdy nutnost vkládat souhlasy „horšímu řešení“ je sice akceptovaná při prvním vyhodnocení (= součtů „prvních polovin“) – ale teprve při druhém se použije doba, kdy skupina posluchačů rozeznala, které řešení je lepší – a v rámci „svého políčka“ předala souhlasy stejnému – anebo opačnému řečníkovi. …a teď znovu a podrobněji: V prvním vyhodnocení jednání nazvaném „DVA EXPERTI“ se do hodnocení výsledku započítává jen část souhlasů od posluchačů, která odpovídá polovině „času mluvení“ každého z řečníků. Tuto hodnotu lze ale zjistit až po uplynutí předem nastavené doby jednání/testu/zkoušky, je proto nutné šetřit vkládáním dob souhlasů na jedné straně, ale souběžně krátkými vstupy potvrzovat svou kvalifikaci s tím řečníkem, který vypovídá v podobné hladině odbornosti. Řečník se musí vyrovnat s jiným problémem. Tím, kolik času spotřebuje k vysvětlení svého přístupu k problému, tím dává najevo svou schopnost co nejméně slovy popsat co nejlépesvou verzi řešení. Tím se ale řečník – lobbista dostává do vnitřního sporu, jak méně slovy protlačit předem domluvený výsledek. Podobný vnitřní spor má i každý účastník s ovladačem, nemůže totiž nikdy dopředu vědět, kdy naplní či překročí polovinu či celkovou dobu řeči „svého“ řečníka. Nehledě na fakt, kdy souhlasy s „menším odborníkem“ dávají stejnou nálepku i tomu, kdo souhlas vkládá. Možná, že se stopkami v ruce by bylo možné KARAODYN obelstít, proto má ještě druhou pojistku. Oba řečníci mají také svůj ovladač, kterým mohou s protivníkem souhlasit, ale i nesouhlasit, aniž by si skákali do řeči. Doby těchto vstupů lze zobrazit ale až při přehrávání záznamu jednání, při samotném záznamu je zobrazit nelze. V průběhu jednání každý řečník svým „němým souhlasem“ přidává dobu mluvení protivníkovi, protivník vesměs spotřebovává čas opakováním základních nebo zbytečných informací. Svým „nesouhlasem“ řečník pomocí tlačítka navyšuje svou dobu mluvení. Stisknuté tlačítko nesouhlasu mají jen řečníci, funguje jako „chci mluvit“, tlačítko souhlasu funguje jako „zdržuješ“. Takto, druhou pojistkou, je podle mého názoru dobře ošetřena možnost kontroly lobbingu, nikdo dopředu nemůže určit skutečný čas mluvení u obou řečníků. Tyto objemy času jsou pak základnou pro dva následné kroky vyhodnocení, kdy půlení celkové doby mluvení každého řečníka umožňuje vytvořit několik vzájemně provázaných vztahů řečníků ke skupinám posluchačů. Databáze a grafy, promítané do obrazu jednání, odhalí kvalitu odbornosti u všech účastníků jednání až ve druhém kroku. Do prvního vyhodnocení se započítávaly souhlasy od posluchačů maximálně do poloviny doby mluvení řečníků. To znamená, že mluví-li řečník celkem 22 minut (z doby jednání, nastavené na 1 hodinu), započte se od každého posluchače maximálně 11 minut souhlasů pro
tohoto řečníka. Anebo méně, pokud mu posluchač důvěřoval méně.Posluchač si tak může vytvořit taktický prostor pro případnou změnu favorita, pokud druhý řečník v dalším průběhu jednání navrhne řádově lepší řešení projednávané problematiky než ten, který byl mým favoritem do té doby. Před uplynutím doby jednání musí každý posluchač ve svém políčku zkontrolovat, aby jeho souhlasy k některému řečníkovi byly mimo svislou středovou linku políčka. (viz obr., kde plovoucí „osu rozhraní políčka“ lze měnit vkládáním souhlasů bezdrátovým ovladačem v průběhu doby jednání/testu/zkoušky/diskuze). Druhé hodnocení „UČITEL A ŽÁK“ zohledňuje tu část souhlasů od posluchačů, která se pohybuje ve druhé polovině celkové doby mluvení řečníka. Pokud i ve druhém hodnocení vyjde součet časů pro stejného řečníka – jde o přibližně stejnou hladinu odbornosti řečníků i všech účastníků – a výsledný návrh řešení - řečník s větším objemem času/pravdy - tak odpovídá kvalitě všech zúčastněných. Pokud v druhém hodnocení dojde k výměně „vítěze“, je tento výsledek platný a konečný. Tomuto řečníkovi se podařilo přesvědčit kvalitou svého výkladu tolik posluchačů, že riskovali porušení pravidla poloviny a vkládali své souhlasy vědomě nad rámec odhadované doby mluvení „svého“ favorita tak, aby rozhraní v osobním políčku překročilo vyznačený střed. V praxi to znamená, že původní svislé rozhraní v políčku každého posluchače (oddělující jeho souhlasy k levému a k pravému řečníkovi) se objeví další dvě rozhraní, označují polovinu doby mluvení levého a pravého řečníka (v odpovídajícím poměru k políčkách posluchačů). Vzniklý prostor mezi těmito dalšími svislými linkami má posluchač rozdělený svým původním rozhraním k řečníkům. Do druhého vyhodnocení se mu ale započítává jen objem času, který vložil svému favoritovi. Po ukončení záznamu jednání je vhodné a možné přehrát a zobrazit na projekční ploše kontext mezi mluvením řečníků a průběhem obou typů grafů. Graf skupinových souhlasů anebo volitelný graf libovolného posluchače (odborníka nebo studenta). V místech, kam ovladač umožňuje vložit značku pro „Připomínku“ lze tuto vyslechnout, pokud se v dalším průběhu nestane zbytečnou. Takto se mezi posluchači mohou objevit talentovaní adepti řečníků pro další kolo procesu, vedeného tímto nástrojem. KARAODYN je jedinečným nástrojem na testování odbornosti ve školách, politice i v obchodních jednáních, ale i pro provádění průzkumů v internetové verzi anebo jeho herní podoby v oblasti různých lidských zájmů. Pro používání tohoto nástroje platí to, co platí pro každého majitele čerstvého řidičského průkazu – oprávnění rozhodovat (řídit auto) ještě neznamená být odborníkem (dobrým řidičem), odpovídající praktické zkušenosti získáváme opravdu pouze praxí….. Ve Vlašimi 23. března 2011, 13:50:04, revize 16. září 2012
