Petros Cironis. NA DEMARKAâNÍ âá E. Setkání spojeneck ch vojsk v kvûtnu 1945 na Rokycansku

Petros Cironis

NA DEMARKAâNÍ âÁ¤E Setkání spojeneck˘ch vojsk v kvûtnu 1945 na Rokycansku

Petros Cironis

NA DEMARKAâNÍ âÁ¤E Setkání spojeneck˘ch vojsk v kvûtnu 1945 na Rokycansku

PRAHA 2005

Místo úvodu

·edesát let po válce

© Petros Cironis ISBN 80-86844-07-2

UÏ je tomu 60 let od skonãení druhé svûtové války, která stala Ïivoty více neÏ 70 miliónÛ lidí. Za onûch 60 let se vymûnily generace. Odchází generace pfiím˘ch úãastníkÛ této války, odchází pomalu generace oãit˘ch svûdkÛ, kter˘m bylo v té dobû 10-15 let a nastupuje generace, která se narodila po znovuzrození a osvobození Evropy. Tato generace byla válkou psychicky i fyzicky nedotãena. Také jsou z ní jiÏ padesátníci. Dal‰í generace z 50. ãi 60. let jiÏ s touto válkou nemûla nic spoleãného. Uãila se o ní a jejích niãiv˘ch následcích jen z uãebnic ve ‰kole. Generace bezprostfiednû dotãená fa‰istickou persekucí a válkou, která pfieÏila, pokládala osvobození za nej‰Èastnûj‰í okamÏik svého Ïivota i své vlasti. A Ïivelnû vycházela do ulic a námûstí, radostnû padala do náruãí osvoboditelÛm a sv˘m hlasit˘m voláním »AÈ Ïije Rudá armáda!«, »AÈ Ïije Sovûtsk˘ svaz!« atd. vyjadfiovala své nejupfiímnûj‰í a nej‰Èastnûj‰í pocity. VÏdyÈ díky osvoboditelÛm se z vûznic a koncentraãních táborÛ vraceli jejich polomrtví obyvatele, s osvobozením pfiicházely hrÛzné zprávy o tûch, ktefií byli popraveni, umuãeni, zemfieli na pochodech smrti, ktefií tuto stra‰livou válku nepfieÏili. Taková byla tehdy doba. Plná smutku, pláãe, radosti, ‰tûstí, lidské upfiímnosti i nad‰ení, Ïe zase pro Ïivé vy‰lo slunce. Symbolicky i slunce svobody. Je smutné dnes, po uplynutí ‰edesáti let, jak mnozí lidé se té dobû vysmívají, znevaÏují ji, jak degradují nad‰ení a radost, jak se ironicky a cynicky vyjadfiují k tehdej‰ímu v‰eobecnému nad‰ení, jak mávnou rukama nad tehdej‰ími v˘kfiiky radosti, nad tehdej‰í naivitou lidí, Ïe je uÏ konec v‰em bûdám a strastem, Ïe se uÏ nikdy nebude opakovat válka, protoÏe se tehdy lidé domnívali, Ïe lidstvo dostalo lekci a rozum. Smutné je, jak dnes ãetní pisálkové a lokajové nov˘ch reÏimÛ bagatelizují skuteãné hrdinství lidí, ktefií tehdy padli nebo pfieÏili. Bagatelizují se i hrdinské ãiny Rudé armády, která tak tûÏce dob˘vala metr za metrem fa‰isty okupovaná území Evropy poãínaje od Moskvy, Stalingradu a Leningradu po Berlín, Prahu aÏ po Rokycany. ·okující je chování politické reprezentace, která strhávala a strhává pomníky a památníky osvoboditelÛ, ilegálních bojovníkÛ za svobodu, znevaÏuje tanky Rudé armády a strká je do muzeí ãi dává do ‰rotu. Vítûzí jen nenávist, po‰lapávání lidsk˘ch mravních hodnot, místo nichÏ se vyzdvihují jiné vztahy, které vráÏí mezi lidí nenávist a nepfiátelství. Lidé z pûtaãtyfiicátého, ktefií upfiímnû vûfiili, Ïe jiÏ nikdy nebudou války a zabíjení, se dne‰ním lidem zdají prostí a naivní. V tom má dne‰ní svût pravdu. M˘lili se v‰ichni ãestní lidé z doby pûtaãtyfiicátého roku. Místo míru byly vyhlá‰eny dal‰í niãivé imperialistické války, dal‰í desítky miliónÛ lidí se staly obûtí váleãného bûsnûní. Vojenská intervence britsk˘ch vojsk a následná Obãanská válka v Helladû (1944-1949), Korea, Vietnam, Palestina, severní Afrika, Irák, Afghánistán, JiÏní Amerika, agrese na Kubû. Obûti tûch5

to válek za posledních ‰edesát let se odhadují na 100 miliónÛ lidí. Je to moÏné, ‰edesát let po druhé svûtové válce? Pfiesto nebo právû proto je tfieba si pfiipomenout konec druhé svûtové války, neboÈ to byl spravedliv˘ boj a také spravedlivé vítûzství v‰ech poroben˘ch národÛ Evropy. Tehdy se v‰echny národy Evropy spojily proti spoleãnému nepfiíteli, proti fa‰ismu a dokázaly, Ïe spoleãn˘m bojem lze porazit i nejmohutnûj‰í váleãnou ma‰inérii a nejobludnûj‰í ideologii - Nûmecko, Itálii a jejich satelity, fa‰ismus, nacismus a japonsk˘ militarismus. Spojili se v‰ichni, Rusové, Poláci, Hellénové i Srbové, Francouzi i Italové, Norové, âe‰i a Slováci. Tehdy na‰li spoleãnou fieã i zbraÀ. Proti fa‰ismu a jeho váleãnému bûsnûní, proti koncentraãním táborÛm a plynov˘m komorám, proti celé zloãinné a sadistické ma‰inérii, která zachvátila zejména Evropu. Je v‰ak tfieba, aby se i dnes lidé spojili proti válkám a proti masov˘m zloãinÛm, páchan˘m jiÏ velkoplo‰nû po celém svûtû. Dnes vzpomínáme ‰edesát let od skonãení druhé svûtové války. ¤íkáme, Ïe je ‰edesát let po válce. Ale ve skuteãnosti válka nikdy neskonãila a podnes mluvíme o vãerej‰ím i dne‰ním i zítfiej‰ím bombardování a masakrech ve v‰ech koutech této planety. Pfiesto pfiese v‰ecko vraÈme se zpátky do doby prvního plo‰ného temna tohoto svûta, které v období 1939-1945 zachvátilo celou Evropu i ãást ostatní planety. Autor

6

I. PARTYZÁNSKÉ ODDÍLY NA PLZE≈SKU VOJENSKÉ ZTRÁTY SPOJENCÒ Na sklonku fa‰istické okupace zesílilo v dÛsledku drtiv˘ch úderÛ Rudé armády na v˘chodû a spojencÛ na západû partyzánské hnutí v ãesk˘ch zemích. Partyzánsk˘ch bojÛ se zúãastnilo na 8000 obãanÛ. Jádro vût‰iny partyzánsk˘ch oddílÛ tvofiili pfiíslu‰níci smí‰en˘ch sovûtsko-ãesk˘ch desantÛ a z koncentraãních táborÛ a transportÛ uprchlí sovût‰tí zajatci. K zesílení partyzánského hnutí pomohlo i rozhodnutí partyzánského ‰tábu IV. ukrajinského frontu vyslat na jafie roku 1945 na pomoc ãeskému odboji nûkolik desantÛ. Jedním z nich byl i desetiãlenn˘ oddíl para‰utistÛ »·ãors«, jehoÏ velitelem byl Vasil Petroviã Majskij, kter˘ byl vysazen vojensk˘m letadlem z Kyjeva v noci 25. bfiezna 1945 do lesÛ poblíÏ Zabûhlé a Padrtû na pomezí rokycanského okresu a oblasti Plznûjihu. Jeho úkolem bylo operovat v obvodu rozsáhlého vojenského cviãi‰tû v Jincích, kde byl soustfiedûn znaãn˘ poãet nûmeck˘ch vojákÛ. Koncem války bylo vysazeno na Podbrdsku (v dobfií‰sk˘ch lesích) ‰est dal‰ích para‰utistick˘ch oddílÛ, mezi nimi i skupiny »Smrt fa‰ismu« a »PochodeÀ«. Velitelem jedenáctiãlenné skupiny »Smrt fa‰ismu« byl sovûtsk˘ kapitán Jevgenij Antonoviã Ole‰inskij a politick˘m komisafiem Wenzel Baumgartel, pfiidûlen˘ moskevsk˘m vedením KSâ. Hlavním úkolem této skupiny bylo ru‰it provoz na hlavních pfiístupov˘ch tratích Praha-PlzeÀ a PlzeÀ-âeské Budûjovice. Proto mûl b˘t oddíl pfiesunut lesními prostory do okolí Rokycan a Plznû. Pfiesun mûl zajistit W. Baumgartel, kter˘ pocházel z Újezda u sv. KfiíÏe a tento kraj dobfie znal. Baumgartel v‰ak byl v okolí Radnic pfiepaden a postfielen protektorátními ãetníky, ktefií pak zatãeného pfiedali plzeÀskému gestapu. Baumagrtel se choval pfii krut˘ch v˘sle‰ích stateãnû a nevyzradil nic o sv˘ch spolubojovnicích (viz téÏ Újezd u sv. KfiíÏe). V dÛsledku toho jeho oddíl pod vedením J. A. Ole‰inského operoval na Pfiíbramsku a v kvûtnov˘ch dnech pak s pomocí partyzánÛ a pfiíslu‰níkÛ rud˘ch gard osvobodil Pfiíbram. 7

Na Podbrdsku operovala dal‰í partyzánská skupina »PochodeÀ«, v jejímÏ ãele stál plukovník B. O. Bogun. Jejím hlavním posláním bylo vymezit vhodné prostory na Dobfií‰sku a poblíÏ Berouna pro dal‰í sovûtské desanty a zaji‰Èovat jejich bezpeãné pfiistání. Tento oddíl, dobfie vyzbrojen˘ a vybaven˘ vysílaãkou, byl vysazen v Brdech 25. bfiezna a získal mnohé spolupracovníky z fiad ãesk˘ch vlastencÛ z Pfiíbramska, Dobfií‰ska, RoÏmitálska a Rokycanska. âinnost tûchto partyzánsk˘ch oddílÛ se citelnû projevovala i na lesnatém jihu Rokycanska (Stra‰ice, Dobfiív, Tûnû apod.). Nelze zapomenout na partyzánsk˘ oddíl Brigády Jana ÎiÏky z Trocnova, vytvofien˘ 5. kvûtna 1945 z b˘val˘ch politick˘ch vûzÀÛ koncentraãního tábora v Miro‰ovû, o nûmÏ se zmiÀuji jinde. V posledních mûsících a t˘dnech druhé svûtové války na‰lo mezi obyvateli rokycanského okresu úkryt pfied nûmeck˘mi okupanty více jak 35 sovûtsk˘ch zajatcÛ, kter˘m se podafiilo uprchnout z nûmeck˘ch koncentrákÛ a transportÛ smrti. Tito sovût‰tí zajatci na‰li nezi‰tné pfiátele a podporovatele mezi ãetn˘mi obãany, ktefií si za to zaslouÏí uznání. O jejich osudech se zmiÀuji v dal‰ím textu. Ve dnech 9.-13. kvûtna 1945 postupovaly do v˘chodních oblastí západních âech jednotky Rudé armády, které drtily poslední fa‰istické oddíly ze skupiny vojsk »Stfied« mar‰ála Schörnera, operující ve stfiedních âechách. V tûchto posledních váleãn˘ch dnech zajala Rudá armáda pfieváÏnû na území âech 656 000 nûmeck˘ch vojákÛ, coÏ svûdãí o jejím obrovském nasazení pfii osvobozování âeskoslovenska. V koneãné fázi boje proti zbytkÛm fa‰istick˘ch vojsk vstupovaly na PlzeÀsko pfiedsunuté oddíly I. a II. ukrajinského frontu. 25. tankov˘ sbor I. ukrajinského frontu postupoval ve smûru Rakovník-Zbiroh-Kralovice-Plasy na Kaznûjovsko a Manûtínsko, zatímco 6. gardová tanková armáda II. ukrajinského frontu po osvobození Prahy byla vyslána ve smûru na PlzeÀ a dosáhla mezi 9. a 10. kvûtnem 1945 prostoru Borek u RokycanRoÏmitál pod Tfiem‰ínem, kde se dostala do styku s jednotkami americké armády. V dobû fa‰istické okupace bylo jen z PlzeÀska fa‰isty umuãeno a popraveno více neÏ 1600 vlastencÛ a 3 948 ÎidÛ, z toho z Rokycanska celkem pfies 500 osob. V západních âechách bylo v zajateck˘ch nebo koncentraãních táborech ubito nebo padlo v boji kolem 4 000 sovûtsk˘ch vojákÛ, jejichÏ jména pfiipomíná na PlzeÀsku pfies 200, a v samotném Rokycansku 82 pomníkÛ, památníkÛ a náhrobkÛ.1 Jako první vstoupily na území západních âech útvary II. pû‰í divize III. americké armády. Stalo se tak v 2. polovinû dubna 1945, kdy dosáhla ãsl. hranic u A‰ského v˘bûÏku III. americká armáda pod velením generála Pattona, jejíÏ hlavní úsilí smûfiovalo k jihu do Rakouska, kde se mûla setkat se sovûtsk˘mi vojsky, postupujícími údolím Dunaje. V prvních kvûtnov˘ch dnech obsadily Pattonovy útvary pohraniãní prÛsmyky âeského lesa a ·umavy. Od 5. kvûtna zahájila Pattonova armáda na nûkolika 1

Vojtûch La‰tovka: Protifa‰istick˘ odboj na PlzeÀsku v pfiedveãer Kvûtnového povstání v roce 1945, in Minulostí Západoãeského kraje VII/1970, str. 13a, Cironis P. a kol.: Revoluãní Rokycansko, str. 232a, Cironis Petros: Miro‰ovsko v protifa‰istickém odboji, vyd. Okresní archiv v Rokycanech v r. 1983, 14 stran, Cironis Petros: Rudá armáda na Rokycansku, 1985, str. 5-7 atd.

8

smûrech postup do âeskoslovenska a 6. kvûtna dosáhla se sovûtsk˘m velením dohodnuté demarkaãní linie (Karlovy Vary - PlzeÀ - âeské Budûjovice). Postupnû tak obsadila Cheb 27.4., DomaÏlice 5.5., Klatovy 5.5., Tachov 6.5., PlzeÀ 6.5., âesk˘ Krumlov 6.5.1945, zatímco Rudá armáda osvobodila Rokycany (první prÛzkumné tanky) 9.5., Beroun 10.5., âeské Budûjovice 10.5., Karlovy Vary 11.5., Pfiíbram 11.5., Tábor 11.5., Písek 11.5., Kaplice 11.5. 1945 atd. V západních âechách pÛsobilo v r. 1945 150.000 vojákÛ III. Pattonovy armády, která pfii obsazování tohoto území mûla celkem 314 padl˘ch, ranûn˘ch nebo nezvûstn˘ch vojákÛ, z toho 90 vojákÛ padl˘ch. Údaje o lidsk˘ch ztrátách státÛ, jeÏ se zúãastnily boje proti Nûmecku, Itálií a Japonsku v dobû druhé svûtové války se podnes u historikÛ pohybují více ménû v odhadech. Nejvût‰í bfiímû této hrÛzné války nesl Sovûtsk˘ svaz a dal‰í evropské národy, jak ukazuje i následující pfiehled: Sovûtsk˘ svaz 27 - 42 miliónÛ mrtv˘ch, Polsko 6 miliónÛ, Jugoslávie 1,6 miliónu, ¤ecko 700 000, Francie 520 000, USA 400 000, Anglie 380 000, âeskoslovensko 360 000 atd.2

2

Vojenské dûjiny âeskoslovenska, IV, 610n

9

II. O NùMECK¯CH UPRCHLÍCÍCH A »NÁRODNÍCH HOSTECH« Historické události z roku 1945 mají pro historika dvojí podobu. V prvé fiadû vyÏadují podrobn˘ historick˘ v˘zkum, neboÈ zasáhly do osudÛ tisícÛ a desetitisícÛ lidí, ktefií byli do nich nucenû vtaÏeni, ãímÏ se stali nejen svûdky, ale i obûÈmi jejich krutosti. Bylo proto tfieba nûkolik desetiletí soustavné mravenãí práce, neÏ byly z historick˘ch pramenÛ, ze vzpomínek apod. odhaleny v‰echny osoby, které se zapojily do protifa‰istického odboje a které se staly obûtí nacistické perzekuce. O rozsáhlosti a mravenãí práci historického bádání svûdãí i rozsáhlá bibliografie, zab˘vající se obdobím okupace a osvobození. Druhá tváfi historick˘ch událostí jiÏ není tak závislá na historick˘ch pramenech, ale na pramenech vyprávûcích. NeboÈ tato válka byla válkou desítek miliónÛ lidí a kaÏd˘ její úãastník ji proÏíval sv˘m zpÛsobem a sv˘mi osobními bolestmi, které nemÛÏe podchytit Ïádná historická studie ãi úfiední dokument, ale jen osobní svûdectví a osobní vyprávûní. Proto tato publikace dává tolik prostorÛ volnému vyprávûní, osobním svûdectvím úãastníkÛ událostí, kronikáfiÛm, ãasopiseck˘m zprávám. Obdobn˘ svûdeck˘ charakter mají i unikátní dokumentární fotografie rÛzn˘ch autorÛ z pûtaãtyfiicátého roku. Mluví bezprostfiednû, bez pfiíkras a bez definic. Ani tyto fotografie nepotfiebují historika a jeho interpretaci, neboÈ samy vyprávûjí pfiíbûhy. Na‰tûstí v té dobû jiÏ byla fotografie na tak dobré úrovni, Ïe její tvÛrci nám zanechali nejen dnes vzácné pohledy na dobu, ale byli také oãit˘mi svûdky událostí. Historik má tedy pfied sebou znaãné mnoÏství historick˘ch pramenÛ, ale mnohém vût‰í mnoÏství pramenÛ vyprávûcích. Nechal jsem oba prameny - úfiední i osobní promluvit tak, aby se ãtenáfi dostal do víru tehdej‰ího dûní. Dramatick˘m událostem druhé svûtové války na Rokycansku se regionální historiografie zab˘vala úspû‰nû po fiadu let. K nejzákladnûj‰ím dílÛm patfií bezesporu publikace »Revoluãní Rokycansko« z pera kolektivu autorÛ Petrose Cironise, Vojtûcha La‰tovky a Josefa ·irokého, dále publikace Karla Ka‰áka »Vrahové bez aliby«, Petrose Cironise »Rudá armáda na Rokycansku«, vydaná v r. 1985, od téhoÏ autora publikace »Na demarkaãní linii« (1990), dále »Miro‰ovsko v dobû fa‰istické okupace« (Pracovní tábor v Kolvínû. Koncentraãní tábor v Miro‰ovû), staÈ »Poslední dny druhé svûtové války na 11

Rokycansku«, publikace »Rokycansk˘ uliãník« od téhoÏ autora, trojí vydání publikace »Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm« a dal‰í. Úvodem k této problematice je tfieba poznamenat nûkolik zásadních skuteãností: Za prvé: zatímco v dobû fa‰istické okupace bylo obyvatelstvo zpoãátku ohroÏováno a perzekvováno pfiedev‰ím nûmeck˘mi civilními bezpeãnostními sloÏkami, ke konci války a zejména mezi 5.-12. kvûtnem 1945 se situace obrátila a civilní obyvatelstvo bylo hromadnû ohroÏováno a masakrováno pfiedev‰ím ustupujícími oddíly SS a wehrmachtu. Za druhé: níÏe uvedené události nejvíce zasáhly jiÏní ãást Rokycanska - Cheznovice: Stra‰ice - Dobfiív - Miro‰ov, kudy nûmecká armáda ustupovala smûrem k americk˘m pozicím. Následky ústupu nûmeck˘ch útvarÛ by byly mnohém tragiãtûj‰í, neb˘t pfiítomnosti americké armády, která do Rokycan dorazila 7. kvûtna a Rudé armády, která dorazila mezi 9.-10. kvûtnem 1945. Pfiítomnost spojeneck˘ch vojsk a zejména AmeriãanÛ po 7. kvûtnu v Rokycanech a zvlá‰tû na silniãním tahu Rokycany - PlzeÀ znaãnû omezila fiádûní ustupujících nûmeck˘ch oddílÛ. Na druhé stranû Rudé armádû, která osvobodila více neÏ 80 % území okresu, pfiipadl nelehk˘ úkol - vyãistit od skr˘vajících se a potulujících se nûmeck˘ch skupin rozsáhlé brdské lesy. Tato operace trvala prakticky i nûkolik t˘dnÛ po skonãení války. Pfiítomnost Rudé armády po 10. kvûtnu 1945 stabilizovala situaci v oblasti a sníÏila míru nebezpeãí ze strany NûmcÛ na nejmen‰í míru. RovnûÏ definitivnû stabilizovala i demarkaãní linii, oddûlující americkou a sovûtskou zónu v západních âechách. Za tfietí: západní âechy a Rokycansko se staly v r. 1945 územím se zvlá‰tním reÏimem, tkvícím zejména v tom, Ïe nûmecká armáda, panicky prchající pfied postupující Rudou armádou, spûchala rychle se zdát do rukou americké armády. V dÛsledku toho Ïila oblast i nûkolik t˘dnÛ po válce v urãitém napûtí. RovnûÏ vojenské operace spojencÛ a urãení demarkaãní linie nepfiihlíÏely na správní rozdûlení území západních âech, ãímÏ vznikl pomûrnû sloÏit˘ reÏim pohybu obyvatelstva v okresech rozdûlen˘ch na zónu americkou a sovûtskou. Tak tomu bylo i s rokycansk˘m okresem, kde do americké zóny pfiipadlo 13 obcí vãetnû okresního mûsta, zatímco drtivá ãást obcí byla v zónû Rudé armády. Tím byla ztíÏena komunikace obyvatelstva s okresním mûstem, kde byly státní, soudní, policejní, finanãní a jiné státní orgány okresní povahy. Za ãtvrté: Ve dnech mohutného exodu nûmeckého civilního obyvatelstva a nûmeck˘ch oddílÛ z Prahy pfies cel˘ rokycansk˘ okres smûrem na PlzeÀ nedo‰lo, aÏ na nûkolik incidentÛ, k obûtem na stranû civilního nûmeckého obyvatelstva. Nûmecké obyvatelstvo zaãalo masovû utíkat z okupovan˘ch území v˘chodní Evropy jiÏ nûkolik mûsícÛ pfied skonãením války. Témûfi v‰echna mûsta, obce i vût‰ina star‰ích obyvatel pamatuje, co znamenala slova »národní hosté«. Bylo to právû nûmecké obyvatelstvo, které v dÛsledku vítûzného taÏení Rudé armády prchalo ze sv˘ch trval˘ch nebo doãasn˘ch domovÛ na západ. Samozfiejmû do Nûmecka. Tisíce 12

a desetitisíce tûchto uprchlíkÛ pro‰ly napfiíã rokycansk˘m okresem. Tûmto tzv. »národním hostÛm« vycházely ãeské obce z nafiízení nûmeck˘ch okupaãních úfiadÛ i dobrovolnû vstfiíc. VyãleÀovaly jim ubytovací prostory (‰koly, tûlocviãny, kulturní zafiízení apod.) k odpoãinku a k pfienocování ãi k del‰ímu pobytu, organizovaly pro nû vyvafiování jídla, sbûr prádla, pfiikr˘vek apod., takÏe si nemohli nafiíkat na to, Ïe jim âe‰i nepomohli, i kdyÏ na nû pohlíÏeli (konec koncÛ oprávnûnû) nevraÏivû a nepfiátelsky. Nikde se v‰ak nedochovaly zmínky o tom, Ïe by ãeské obyvatelstvo nûkoho z nich fyzicky napadlo. Domácí obyvatelé spatfiovali v jejich útûku, ztrátû domova a v bûdném postavení velké ne‰tûstí, neboÈ mezi prchajícími byly v‰echny vûkové skupiny vãetnû dûtí a starcÛ. S blíÏícím se koncem války se uprchlické vlny nûmeckého obyvatelstva stávaly ãastûj‰ími a poãetnûj‰ími a uprchlíci se jiÏ skládali z valné ãásti nejen ze starousedl˘ch NûmcÛ, ale i z tûch, ktefií se v ãesk˘ch zemích usadili spolu s okupaãní správou po 15. bfieznu 1939, tj. po okupaci âSR, nebo byli souãástí nûmecké represivní civilní správy. Je samozfiejmé, Ïe nûktefií z uprchlíkÛ v dÛsledku dlouhého strádání cestou zemfieli. Nelze pfii této pfiíleÏitosti nepfiipomenout fakt, Ïe v téÏe dobû, kdy tito prchající Nûmci nacházeli humanitární pomoc u ãeského obyvatelstva, hnaly nûmecké esesácké hordy desetitisíce politick˘ch vûzÀÛ - odpÛrcÛ fa‰ismu - z koncentraãních táborÛ do pochodÛ smrti, v nichÏ vût‰ina z nich zemfiela na následky útrap nebo byla fyzicky zlikvidována.

Statistika NûmcÛ v okrese Podle údajÛ ze dne 17. kvûtna 19463 Ïilo k 5.5.1945 v rokycanském okrese 56971 âechÛ a 490 NûmcÛ, celkem tedy 57461 osob. K 31.3.1946 Ïilo v okrese 53154 âechÛ a 1001 NûmcÛ, celkem tedy 54155 osob. Pokles poãtu obyvatel okresu za období 19451946 je v˘sledkem kampanû osídlování pohraniãí. Podle nûkter˘ch statistik se uvádí aÏ 12 000 osob4. Poãet NûmcÛ se neustále mûnil, neboÈ ‰lo vût‰inou o uprchlíky, ktefií po krátkém pobytu zejména v internaãním tábofie v Miro‰ovû byli odsunováni do jin˘ch sbûrn˘ch táborÛ. V dobû okupace byla vedena samostatná evidence NûmcÛ, Ïijících v Rokycanech a v okrese. Zatímco dle sãítání lidu z r. 1930 Ïilo v okrese na 400 osob nûmecké národnosti, v dobû okupace poãet osob této národnosti vzrostl na 755, takÏe poãet nûmeck˘ch pfiíslu‰níkÛ Ïijících v Rokycanech vzrostl na 567 a podíl NûmcÛ ve mûstû pfii 9 239 obyvatelích ãinil 6,16%, v historii Rokycan ãíslo nevídanû vysoké. Kromû dûlníkÛ a dûlnic, sluÏek apod. se do Rokycan pfiistûhovalo znaãné mnoÏství NûmcÛ v dÛsledku sluÏebních povinností. Ve v‰ech dÛleÏit˘ch prÛmyslov˘ch závodech byli Hlá‰ení ONV Rokycany ze dne 17. kvûtna 1946 ãj. 14721-46 ‰kpt. Ant. Titûrovi, styãnému dÛstojníku, fond ONV Rokycany, kart. 41, SOkA Rokycany 4 Mûsíãník Nové Podbrdsko, roã. 1946 3

13

dosazeni jako správci Nûmci, ve mûstû zaãala pÛsobit fiada nûmeck˘ch civilních i okupaãních orgánÛ a organizací, napfi. NSDAP, Hitlerjugend, expozitura Gestapa apod.5

O tzv. »divokém odsunu« V rokycanském okrese po 10. kvûtnu 1945 pfiibyl spojeneck˘m armádám zcela nov˘ úkol: zajistit v‰echny zajatce a zabezpeãit organizaci transportÛ nûmeckého civilního obyvatelstva, jenÏ tvofiilo vlastnû první fázi odsunu NûmcÛ. Tuto fázi lze definovat jako tzv. divok˘ odsun, zpÛsoben˘ v‰ak v˘luãnû panick˘m strachem a následn˘m útûkem NûmcÛ s rodinami, ktefií se v dobû okupace aktivnû podíleli na represivní civilní správû okupovan˘ch území - byli to úfiedníci, vojen‰tí správci dÛleÏit˘ch prÛmyslov˘ch podnikÛ, nûmeãtí podnikatelé, ktefií se zmocnili nûkter˘ch v˘robních jednotek v âechách, osoby slouÏící v nûmecké justici a v fiadách potlaãovacího okupaãního aparátu jako byla justice, civilní bezpeãnostní sluÏby (Gestapo, Sicherheistdienst, NSDAP apod.).6 Tato pomûrnû velká ãást nûmeckého obyvatelstva, která nebyla trvalou souãástí populace âSR, ale pfiistûhovala se sem spolu s okupaãní armádou, se podílela pfiímo na perzekuci ãeského obyvatelstva. Proto není divu, Ïe masovû prchala z okupovan˘ch území je‰tû pfied kapitulací Nûmecka a tûsnû po ní, aniÏ by vyãkala verdiktu SpojencÛ. RovnûÏ není divu, Ïe ãeské obyvatelstvo na nû pohlíÏelo jako na nepfiátele a nûkdy jednalo v rozporu s humanistick˘mi zásadami, které v‰ak v dobû druhé svûtové války a tûsnû po ní je‰tû ani nebyly definovány a kodifikovány mezinárodními konvencemi. NSDAP - Nazionalsocialistische Deutsche Arbeiterpartei - Nacionálnû socialistická nûmecká dûlnická strana. Fa‰istická strana v Nûmecku (1920-1945). Vznikla 1. dubna 1920. Mezinárodním vojensk˘m tribunálem v Norimberku byla tato strana prohlá‰ena za zloãinnou organizaci a fiada jejich ãeln˘ch prominentÛ byla odsouzena k trestu smrti. Za okupace byl vedoucím NSDAP v Rokycanech, tzv. Ortsgruppenleiterem jist˘ Heinrich Hippmann, prokurista, kter˘ asi v r. 1943-1944 narukoval do nûmecké armády a údajnû mûl bojovat na frontû v Rusku, kde byl zajat. Ústfiednou NSDAP v Rokycanech (tzv. hnûd˘ dÛm) byla tzv. Brumlíkova vila v »Jirasekstrasse«, jak naz˘vali Nûmci Jiráskovou ulici v Rokycanech. Odtud také vycházela ãinnost expositury plzeÀského Gestapa, s niÏ udrÏoval konfidentské styky i fieditel firmy Tripol v Rokycanech Hauptmann. Fond ONV Rokycany, kart. 41, SOkA Rokycany. Gestapo - Geheime Staatspolizei - tajná státní policie, v letech 1933-1945 jeden z hlavních nástrojÛ nacistického teroru v Nûmecku a v okupovan˘ch územích. Za 6 let ãinnosti na ãesk˘ch zemích v dobû okupace zatklo Gestapo z politick˘ch dÛvodÛ celkem 105 000 aÏ 115 000 osob; dokumentaãnû je doloÏeno jen asi 40% zatãen˘ch (kolem 48 000 osob). Gestapo bylo Mezinárodním soudním tribunálem v Norimberku oznaãeno za zloãinnou organizaci. 6 Sicherheitsdienst, SD - bezpeãnostní sluÏba, vznikla v roce 1932 jako zpravodajská sluÏba NSDAP, po zaãlenûní Abwehru se od léta 1944 stala jedin˘m zpravodajsk˘m orgánem nacistického Nûmecka. V rozsudku Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku byly NSDAP i SD prohlá‰ena na zloãineckou organizaci. SS -Schutzstaffeln - elitní formace nacistické strany NSDAP, samostatná od roku 1944. Organizace SS jako nositel fanaticky vyhrocené ideologie »vûrnosti vÛdci« a »ãistoty germánské rasy« mûla hlavní odpovûdnost za vybudování systému teroru v nacistickém Nûmecku a v okupovan˘ch územích a za masové vyvraÏìování jejich obyvatelstva. Mezinárodní vojensk˘ tribunál v Norimberku oznaãil SS se v‰emi jejich sloÏkami za zloãinnou organizaci. 5

14

Vystûhované obce a vyvlastnûné území z jiÏního Rokycanska bylo prohlá‰eno za fií‰sko-nûmecké území, kam byl bez písemného souhlasu vstup zakázán. V tomto území byly zfiízeny i dvû nûmecké ãetnické stanice. Na snímku okupaãní rozcestníky.

15

III. UPLATNùNÍ ¤Í·SKÉHO ZÁKONA O VÁLEâNÉM SOUDU V DOBù FA·ISTICKÉ OKUPACE Teprve v prvních dnech a t˘dnech po osvobození v kvûtnu 1945 se provalily mezi obãany dal‰í otfiesné metody nacistické okupaãní justice, uplatÀované vÛãi ãesk˘m vlastencÛm a jejich rodinn˘m pfiíslu‰níkÛm. PozÛstalí po popraven˘ch dostávali od nûmeck˘ch soudÛ úãty za soudní líãení a za popravy sv˘ch pfiíbuzn˘ch. Je znaãnû pfiekvapivé, Ïe ãeská historiografie si doposud málo v‰ímala uplatnûní a dopadu fií‰ského zákona o váleãném soudu na pfiíslu‰níky protektorátu v dobû nacistické okupace, a na pozÛstalé po popraven˘ch ãesk˘ch vlastencích, na jehoÏ základû nesli pozÛstalí nejtûωí psychickou újmu, jakou snad nevymyslel ani temn˘ stfiedovûk. V˘nosem A. Hitlera ze dne 16. bfiezna 1939 byl zfiízen Protektorát âechy a Morava. Tento v˘nos se stal rovnûÏ základem i pro nûmeckou justiãní správu na protektorátním území, která byla podfiízena pfiímo fií‰skému ministerstvu spravedlnosti (Reichsjustizministerium). Na území protektorátu vykonávaly svoji pÛsobnost i fií‰sk˘ soud (Reichsgericht) a tzv. lidov˘ soudní dvÛr (Volksgerichtshof). Na základû nafiízení fií‰ského ministra spravedlnosti ze dne 14. dubna 1939 byl v Praze zfiízen Nûmeck˘ vrchní zemsk˘ soud (Deutches Oberlandesgericht), dále dva podfiízené nûmecké soudy v Praze a v Brnû (Deutchesgerichte), jimÏ podléhalo 12 nûmeck˘ch úfiedních soudÛ (Deutsches Amtsgerichte) v âesk˘ch Budûjovicích, v Jiãínû, v Nûmeckém Brodû, Pardubicích, Plzni, Praze, Strakonicích, Brnû, Hodonínû, Jihlavû, Moravské Ostravû a Olomouci. Dnem 1. dubna 1941 vstoupily v platnost nûkteré zmûny v rozmístûní nûmeck˘ch úfiedních soudÛ: nové soudy byly zfiízenyv Hradci Králové a v Tábofie, rovnûÏ do‰lo i k pfieloÏení Amtsgerichtu z Nûmeckého Brodu do Kolína, z Hodonína do Uherského Hradi‰tû a ze Strakonic do Klatov. Tento stav pak pfietrval do konce války. Nûmecká justice, jíÏ podléhali v‰ichni nûmeãtí pfiíslu‰níci, silnû omezila pÛsobnost ãeského soudnictví, neboÈ nûmeck˘m trestním soudÛm podléhali i âe‰i, ktefií se provinili »trestn˘mi ãiny« velezrady, zemûzrady, proti státu, proti nûmecké branné moci nebo proti nositelÛm nûmeckého úfiadu a funkcionáfiÛm NSDAP. 17

Na území protektorátu uplatÀovali nacisté i mimofiádné trestní soudnictví. K 11. bfieznu 1940 byly ustaveny pro obvody nûmeck˘ch zemsk˘ch soudÛ v Praze a v Brnû i zvlá‰tní soudy tzv. Sondergerichte, proti jejichÏ rozsudkÛm nebylo odvolání. Nebyly v‰ak regulérními soudními orgány, ale teroristick˘mi institucemi. Dopad uplatnûní fií‰ského zákona o váleãném soudu se pokusím demonstrovat na nûkolika pfiípadech z Rokycanska a to na základû dochovan˘ch archivních dokumentÛ. V rokycanském okrese Ïilo na zaãátku okupace v r. 1939 pfiibliÏnû 57 000 obyvatel. V té dobû náleÏela k okresu i fiada obcí, které v r. 1949 byly z okresu vyãlenûny a pfiipojeny k sousedním okresÛm PlzeÀ (·Èáhlavy, Tymákov, Mokrou‰e, LhÛta a Sedlec) a Hofiovice (nyní Beroun) (Zajeãov, Svatá Dobrotivá, Jívina, Ole‰ná a KvaÀ, po r. 1951 i Kolvín a PadrÈ, které se staly souãástí vojenského Újezdu Brdy). V r. 1960 bylo pfiipojeno k rokycanskému okresu nûkolik obcí z okresu PlzeÀ-sever (Liblín, Chockov, Lhota a Bujesily) a z okresu Beroun (Kafiízek). V dobû okupace nesídlily v Rokycanech Ïádné nûmecké policejní a justiãní orgány, leda jejich expozitury (napfi. gestapa). S platností od 1. ãervna 1942 byl okupanty zru‰en politick˘ okres Rokycany, skládající se ze soudních okresÛ Rokycany a Zbiroh a jeho obvod byl pfiipojen k okresu PlzeÀ-venkov. V ohledu policejních a justiãních orgánÛ podléhal okres pfiíslu‰n˘m úfiadÛm dislokovan˘m v Plzni. V období fa‰istické okupace bylo z rokycanského okresu pro ilegální odboj odsouzeno nûmeck˘mi soudy k smrti a popraveno 61 osob a 101 bylo umuãeno v koncentraãních táborech. Dal‰ích 27 osob padlo se zbraní v ruce na frontách druhé svûtové války v boji proti fa‰istÛm. Nás v této historické poznámce zajímají osoby odsouzené k trestu smrti a popravené v nûmeck˘ch vûznicích a na Pankráci v Praze. Dle dosavadního v˘zkumu bylo na Pankráci odsouzeno k trestu smrti a popraveno celkem 15 osob, v Tábofie 4, v Plzni Lobzích 6, ve Vejprnicích 3, v Terezínû 1, v DráÏìanech 13, v Berlínû 8, v Mnichovû 1, ve Stuttgartu 1, v Lipsku 3, v Bayreuthu 1, neznámo kde 1 apod.

Obãané z Rokycanska, ktefií byli nûmeck˘mi lidov˘mi soudy v dobû fa‰istické okupace odsouzeni k trestu smrti a popraveni 1) 2) 3) 4) 5) 6) 7) 8) 9) 18

Aubrecht Alois z Vranova, popraven v Berlínû Blecha Alois, JUDr., z Miro‰ova, popraven v Tábofie Blecha Hugo z Miro‰ova, popraven v Tábofie Cajthaml Václav z Vitinky, popraven v DráÏìanech Cibula Josef ze Zbiroha, popraven v Lipsku âern˘ Franti‰ek z Rokycan, popraven v Berlínû âervenka Antonín, JUDr., z Nûmãovic, popraven v Tábofie âiperová Veronika z Lí‰né, popravena v Terezínû Dobromysl Eduard z Rokycan, popraven na Pankráci

10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17) 18) 19) 20) 21) 22) 23) 24) 25) 26) 27) 28) 29) 30) 31) 32) 33) 34) 35) 36) 37) 38) 39) 40) 41) 42) 43) 44) 45) 46)

Drábek Rudolf z Hrádku u Rokycan, popraven v DráÏìanech Drchal Václav z Rokycan, popraven v Berlínû Fremr Alois ze Stupna, popraven ve Vejprnicích Fremrová Kristina ze Stupna, popravena ve Vejprnicích Gottlieb Václav z Rokycan, popraven v DráÏìanech Havel Franti‰ek z Rokycan, umuãen v DráÏìanech Jílek Josef z Rokycan, umuãen v Beyreuthu Kala‰ Oldfiich z Rokycan, popraven v Praze Koko‰ka Franti‰ek z Tymákova, popraven v Berlínû Kopeck˘ Franti‰ek z Jableãna, popraven na Pankráci Lhotka Josef ze Zbiroha, popraven na Pankráci Luke‰ Josef z Kafiezu, popraven na Pankráci Mare‰ka Franti‰ek z Rokycan, popraven v Plzni-Lobzích Mare‰ka Josef ze ·Èáhlav, popraven v DráÏìanech Mare‰ková Josefína z Rokycan, popravena v Plzni-Lobzích Ma‰ek Václav z Medového Újezda, popraven v Lubech u Klatov Maxa Josef z Medového Újezda, popraven v Berlínû Merhaut Jaromír, Ing., z Kafiezu, popraven na Pankráci Merhaut Jaroslav z Medového Újezda, popraven v Praze Moulis Josef, JUDr., z Pfiíkosic, popraven ve Stuttgartu Nûmcová Katefiina ze Lhotky Tere‰ovské, popravena na Pankráci Nûmec Josef ze Lhotky Tere‰ovské, popraven na Pankráci Nûmec Václav ze Lhotky Tere‰ovské, popraven na Pankráci Niedermeier Josef ze Stupna, popraven v Berlínû, Novák Josef ze ·Èáhlav, popraven v DráÏìanech Pajdar Pavel z Kamence, popraven v DráÏìanech Pajer Václav ze Stra‰ic, popraven v Mauthausenu Pouska Karel z Radnic, popraven v DráÏìanech Procházka Alois ze Zbiroha, popraven na Pankráci Protiva Franti‰ek z Dobfiíva, popraven na Pankráci Racesberger Franti‰ek z Rokycan, popraven v DráÏìanech Rajchart Jan z Ejpovic, popraven v DráÏìanech Rott Antonín ze Zbiroha, popraven na Pankráci Sedláãková RÛÏena z Vranova, popravena na Pankráci v Praze Sedlák Jaroslav z Mokrou‰, popraven v r. 1944 (nezji‰tûno kde) Slab˘ Josef z Rokycan, popraven v DráÏìanech Stehlík Franti‰ek z Rokycan, popraven v Plzni-Lobzích (první obûÈ za heydrichiády) 19

47) 48) 49) 50) 51) 52) 53) 54) 55) 56) 57) 58) 59) 60) 61)

Stehlík Václav ml., z Rokycan, popraven v Plzni-Lobzích (první obûÈ za heydrichiády) Stehlík Václav z Rokycan, popraven v Plzni-Lobzích (první obûÈ za heydrichiády) Stehlíková RÛÏena z Rokycan, popravena v Plzni-Lobzích (první obûÈ za heydrichiády) ·i‰ka Franti‰ek z Dobfiíva, popraven v DráÏìanech ·míd Arno‰t ze Zbiroha, popraven v Lipsku ·míd Jaroslav ze Zbiroha, popraven v Berlínû ·tochlÛ Josef z Ole‰né (u Hofiovic), popraven v Mnichovû Tomá‰ek Josef z Rokycan, popraven v Berlínû Trejbal Franti‰ek ze Stupna, popraven v Berlínû Trejbal Václav ze Stupna, popraven ve Vejprnicích Urban Josef z Kamenného Újezda, popraven v Berlínû Vavroch Alois ze Skofiic, popraven v DráÏìanech Vild Josef z Hrádku u Rokycan, umuãen v Berlínû Vokáã Karel ze Stra‰ic, básník, popraven na Pankráci Îilina Franti‰ek z DrahoÀova Újezda, popraven v Berlínû

O fiadû z nich se dochovaly nejen doklady o jejich zatãení, odsouzení a popravû, ale i úãty o finanãním vyrovnání nacistick˘ch justiãních orgánÛ s rodinami obûtí. Zvrhlost nûmeck˘ch justiãních orgánÛ byla v tom, Ïe nejen odsuzovali vlastence k trestu smrti a popravovali je, ale kromû toho vyÏadovaly od pozÛstal˘ch úhradu v‰ech nákladÛ spojen˘ch i s popravou. Ani temn˘ stfiedovûk nevytvofiil tak »dokonal˘« mechanismus odvety a msty. Co pro pozÛstalé asi znamenala fií‰ská úfiední po‰ta s fakturami o úhradû nákladÛ spojen˘ch se soudním pfielíãením a popravou, si jen lze domyslet. Je jisté, Ïe pozÛstalí museli tyto v˘lohy, spojené s popravou sv˘ch pfiíbuzn˘ch uhradit, ale takové morbidní úãty si málokdo z nich uchoval pro budoucí generace. Zdá se, Ïe k zasílání faktur za popravy docházelo nejen z vûznic a popravi‰È tzv. fií‰e, ale i z protektorátu. Svûdãí o tom napfiíklad úãet za popravu, zaslan˘ pfiíbuzn˘m z popravi‰tû Pankrác v Praze po smrti Eduarda Dobromysla z Rokycan, kter˘ byl zatãen gestapem roku 1942 pro pfiechovávání zbraní a 12. dubna 1943 byl na Pankráci popraven (ãíslo popravy 11). ZároveÀ s ním byl zatãen i jeho syn Milou‰ Dobromysl, kter˘ v‰ak pfieÏil. Nûmecké nacistické úfiady vymáhaly na bratrovi popraveného Václavovi, mistru krejãovském v Kolodûjích u âeského Brodu úhradu nákladÛ za vûznûní obou a za popravu Eduarda Dobromysla v ãástce 54 000 korun. V osobních spisech nûkter˘ch popraven˘ch odbojáfiÛ z Rokycanska se dochovaly originály nebo kopie úãtÛ za popravy, pfiípadnû zmínky o tom. Ve vût‰inû pfiípadÛ v‰ak se tyto doklady nedochovaly - z pochopiteln˘ch dÛvodÛ - kdo by uchovával fakturu za popravu svého nejbliωího!7 Pro ilustraci cituji v ãeském pfiekladu dva úãty za popravu. 7

Petros Cironis: Uplatnûní fií‰ského zákona o váleãném soudu v dobû fa‰istické okupace, in Minulostí Rokycanska ã. 3/1994, str. 3-10

20

Vrchol nûmecké zvrhlosti

Vyúãtování v˘loh za popravu Vyúãtování v˘loh v trestní vûci proti âernému a ostatním pro pfiípravy k velezradû (byli popraveni) Poplatek podle §§ 49, 52 fií‰ského zákona o váleãném soudu za trest smrti RM 300 Svûdeãné a znaleãné podle § 724 fií‰ského zákona o váleãném soudu 21 Cestovní útraty lidového soudu dle § 725 o váleãném soudu 56.22 Poplatek podle § 726 zák. o váleãném soudu b˘v. právního zástupce Dr. Manna v DráÏìanech jako obhájce 122.88 V˘lohy spojené s pfievozem (popraven˘ch) podle § 727 zák. o váleãném soudu 42.30 K tomu porto za zaslané vyúãtování 22 fenikÛ Celkem 542. 52 Z vûzení se odeãte 10.21 Soudní pokladna v Moabiten (Berlín) RM 532.31 Dle originálu zaslaného rodiãÛm popraveného 22letého Fr. Racesbergra. Tento úãet za soudní v˘lohy a za jeho popravu nacistick˘m »Lidov˘m soudem v DráÏìanech« museli zaplatit pfiíbuzní Fr. Racesbergera. Komentáfi redakce t˘deníku V nov˘ Ïivot z 24. srpna 1945

Nûmecké zvrhlictví úãtuje »Hledíme na tento hnusn˘ dokument. A vyvstávají nám na mysli zúãastnûní. Mil˘, dobr˘, dokonalé zdrav˘ Franti‰ek Racesbergr, 22let˘ hoch z Rokycan. Jeho smrteln˘ hfiích: jednal vlastenecky, ãesky. K nûmu v DráÏìanech smûfiují v‰echny my‰lenky jeho rodiãÛ s hlodav˘m: ZÛstane Ïiv? - Ne! Na druhé stranû: otrlí soudci Lidového soudu se ‰tífiím jedem místo srdce. Kus za kus - k smrti. A místo zdravého syna pfiichází do Rokycan k rodiãÛm kus kanceláfiského papíru, co mají zaplatit za to, Ïe jim Nûmci utratili syna. A rodiãe zaplatili, museli zaplatit. Úãet je signován ãíslem 13 J 90/44« Pfiesn˘ poãet ilegálních protifa‰istick˘ch bojovníkÛ z âech a Moravy odsouzen˘ch nacistickou justicí v dobû okupace k trestu smrti není znám, lze jej v‰ak zhruba odhadnout znásobením poãtu popraven˘ch z okresu Rokycany s poãtem a velikostí politick˘ch okresÛ v dobû okupace. 21

Úãet za popravu Václav Gottlieba z Rokycan Václav Gottlieb byl popraven nacisty 14. února 1944 v DráÏìanech. Po vynesení rozsudku smrti staãil napsat sv˘m pfiíbuzn˘m do Rokycan je‰tû nûkolik dopisÛ, které byly tajnû vyneseny z vûznice. V jednom z nich pí‰e, Ïe ve správû vûznice mûl uloÏeno 29 marek, které mu byly zkonfiskovány jako úhrada za procesní v˘daje. Podle svûdectví Gottliebovy dcery paní Pokorné a syna Jaromíra, ktefií Ïili v Rokycanech, po popravû jejich otce je nav‰tívili nûmeãtí úfiedníci, ktefií prohlédli cel˘ GottliebÛv byt a sepsali ve‰ker˘ majetek vãetnû hrneãkÛ a jin˘ch drobn˘ch vûcí. Otcovy vkladní kníÏky zkonfiskovali a vzali je s sebou. Kolik mûl jejich otec uloÏeno na vkladních kníÏkách, jim nebylo známo. Peníze uloÏené ve vkladních kníÏkách poslouÏily zfiejmû NûmcÛm k úhradû zb˘vající ãástky, vyúãtované za popravu Václava Gottlieba.

22

IV. NÁLETY AMERICKÉHO LETECTVA V PLZNI A V ROKYCANECH PlzeÀ se stala v posledních mûsících druhé svûtové války jedním z terãÛ bombardování angloamerick˘m letectvem, neboÈ ·kodovy závody byly jedním z nejdÛleÏitûj‰ích zbrojních závodÛ v âeskoslovensku. Spoleãnû s nûmeck˘mi koncerny Krupp a Rheinmetall patfiily mezi tfii nejdÛleÏitûj‰í zbrojní kolosy, pracující pro fa‰istické Nûmecko. Hlavním váleãn˘m programem plzeÀské ·kodovky byla v˘roba dûl od polních, tankov˘ch aÏ po námofiní. Kromû toho se ve ·kodovce vyrábûly i dal‰í komponenty na letadla a ponorky. Vzdu‰n˘ prostor nad Protektorátem byl chránûn nûmeck˘mi leteck˘mi silami z Rakouska, které nebyly nejsilnûj‰í, takÏe bombardování cílÛ v protektorátû bylo pro Ameriãany snadnou záleÏitostí, neboÈ se nesetkávali s témûfi Ïádn˘m leteck˘m odporem a jen s omezenou protileteckou obranou. ·kodovka byla ãast˘m cílem americk˘ch »létajících pevností« B-17. V prÛbûhu náletÛ americk˘ch letadel na PlzeÀ od 13.-14. kvûtna 1943 do 25.4.1945 byly mûstu a obyvatelstvu zpÛsobeny tak velké ‰kody jak na majetku, tak i na lidsk˘ch Ïivotech, jaké historie mûsta nepamatuje snad od tfiicetileté války. Pfii nejvût‰ím a posledním náletu na ·kodovku dne 25. dubna 1945 zaútoãilo na ni 200 bombardovacích letadel B-17. Nejvût‰í obûti na lidsk˘ch Ïivotech zpÛsobil nálet americk˘ch letadel ve dnech 16.-17. dubna 1945, kdy zahynulo 624 PlzeÀanÛ a dal‰ích 453 jich bylo zranûno. Pfii tomto náletu bylo zniãeno 120 domÛ a dal‰ích 142 na Cikánce a tûÏce po‰kozeno dal‰ích 154 domÛ. Pfii posledním náletu na PlzeÀ, uskuteãnûném 25.4.1945 bylo zabito dal‰ích 67 PlzeÀanÛ a 66 zranûno. V˘sledky bombardování Plznû americk˘m letectvem v uvedeném období byly velmi tragické: 951 mrtv˘ch, 982 zranûn˘ch, 734 domÛ zniãen˘ch, 610 tûÏce po‰kozen˘ch, 8 139 lehce po‰kozen˘ch. Poãet obãanÛ, ktefií poÏádali o náhradu za zpÛsobené ‰kody dosáhl ãísla 18 879. Samotná ·kodovka byla bombardováním anglo-amerického letectva ze 70% zcela zniãena.8 8

Miroslav Eisenhammer: ·kody zpÛsobené mûstu Plzni nálety v dobû druhé svûtové války, in Západoãesk˘ sborník historick˘ ã. 5/1999, str. 267-298 a pfiíloha.

23

Dne 5. kvûtna vypuklo v Plzni povstání, které zaãali dûlníci ·kodov˘ch závodÛ. Do veãera byla plzeÀská radnice v rukou revoluãního národního v˘boru. V nedûlních ranních hodinách 6. kvûtna vstoupil do Plznû pfiedvoj 16. obrnûné divize americké armády, veden˘ plukovníkem Noblem, kter˘ zaãal s vyãi‰Èováním mûsta od nûkolika fanatick˘ch ostfielovaãÛ, ktefií se odmítali vzdát. Jsou samozfiejmû oprávnûné pfiipomínky fiady historikÛ, politikÛ a obãanÛ, Ïe AmeriãanÛm tímto bombardováním v posledních dnech a hodinách druhé svûtové války ne‰lo jen o oslabení nepfiítele, ale o cílené niãení v˘znamn˘ch ãesk˘ch prÛmyslov˘ch podnikÛ. Dosvûdãuje to skuteãnost, Ïe drtivou vût‰inu obûtí tûchto náletÛ tvofiilo civilní obyvatelstvo a obûti NûmcÛ v uniformách byly spí‰e jen náhodné. Jak jinak si vysvûtlit skuteãnost, Ïe v Plzni nebyla bombardována kasárna s nûmeckou posádkou? Obdobnû se lze zeptat na to, proã byla v Rokycanech u‰etfiena dvû kasárna plná nûmeck˘ch vojákÛ a nûmeckého váleãného materiálu, na nûÏ nebyla svrÏena ani jedna puma a nebyl uskuteãnûn ani jeden hloubkov˘ nálet? Je proto na místû konstatovat, Ïe AmeriãanÛm skuteãnû ‰lo o likvidaci prÛmyslov˘ch kapacit neÏli o boj s nûmeck˘mi okupanty.

Nálety americk˘ch letadel na civilní cíle - na nádraÏí, na lokomotivy ãi na automobily jedoucí po silnicích mÛÏeme charakterizovat spí‰e jako cviãné hrátky americk˘ch letcÛ, neÏli jako skuteãné bojové akce. Na konci války, kdyÏ nûmecká mûsta byla angloamerick˘m letectvem totálnû zniãena a srovnána se zemi (ãasto zbyteãnû), ameriãtí letci si udûlali v˘lety i do protektorátu, kde pfiedvádûli místnímu obyvatelstvu své umûní létat nízko a trefovat se do kaÏdého stojícího nebo jedoucího auta ãi do kaÏdé lokomotivy, nezávisle na tom, zda jsou vojenské ãi civilní. V dÛsledku tûchto »cviãn˘ch« letÛ do‰lo v‰ak na zemi k fiadû tragedii, které se nedají skr˘t sympatiemi k americk˘m letcÛm ani eticky ospravedlnit. Patfií k nim i bombardování nákladního vlaku s dobytãími vagony kdesi u Zadní Tfiebánû dne 22. dubna 1945, vezoucího na pût set politick˘ch vûzÀÛ z brnûnské vûznice (z tzv. Kounicov˘ch kolejí) do narychlo zfiízeného koncentraãního tábora v Miro‰ovû. Nûkolik vagónÛ s politick˘mi vûzni bylo stfielbou americk˘ch letcÛ zasaÏeno a v˘sledky byly tragické: 2 politiãtí vûzÀové zabiti, 7 tûÏce a 9 lehce zranûno.9 Mohli se zachránit z rukou popravãí ãety, ale nakonec skonãili kulkami americk˘ch letcÛ. Proto tvrzení nûkter˘ch souãasn˘ch »prozápadních« ãesk˘ch historikÛ, velebících kaÏd˘ krok AmeriãanÛ, kter˘ udûlali koncem druhé svûtové války v západních âechách, jsou silnû tendenãní a zkreslená, neboÈ se snaÏí zakr˘t pravou skuteãnost. Rozhodnû neoãekáváme ani od americk˘ch vojensk˘ch ãinitelÛ ãi historikÛ, Ïe pfiiznají tuto nepfiíjemnou skuteãnost. Mají tedy velkou pravdu ti, ktefií tvrdí, Ïe bombardování ãesk˘ch mûst a prÛmyslov˘ch závodÛ sledovalo jedin˘ cíl: oslabit hospodáfiství zemû. Rozhodnû v‰ak nelze fiíci o Rudé armádû, Ïe by také bombardovala nûjaké civilní cíle - mûsta ãi továrny v âeskoslovensku, aãkoliv na ãeskoslovenském území svádûla mnohem tvrd‰í boje s hitlerovsk˘mi vojsky, ãemuÏ nasvûdãují i obrovské sovûtské ztráty na lidsk˘ch Ïivotech - celkem 146 000 padl˘ch vojákÛ. Nebylo to samozfiejmû tím, Ïe by se »bezbranní« sovût‰tí vojáci vrhali bezhlavû do boje, ale jedinû proto, Ïe se Nûmci v boji s Rudou armádou zufiivû bránili, zatímco vÛãi Ameriãanúm ãasto svádûli soutûÏ o to, kdo se jim dfiív vzdá do zajetí. I to je samozfiejmû v‰eobecnû uznávána pravda.

Nejniãivûj‰í nálet na ·kodovku dne 25. dubna 1945 K náletu na ·kodovku dne 25. dubna 1945 pí‰e rokycansk˘ kronikáfi: »Nov˘, snad nejvût‰í nálet na PlzeÀ. ·kodovka v mnoh˘ch oddûleních pobofiena, SkvrÀany a Karlov také zasaÏeny, na mnoha místech hofií po zápaln˘ch bombách. V rokycansk˘ch kasárnách rozdávají balíky látek a jin˘ch pfiedmûtÛ, lidé vozí si celé balíky a plné vozíky. Po mûstû procházeli nûmeãtí vojáci husím pochodem jeden za druh˘m po chodnících po obou stranách ulic, ozbrojeni samopaly, ruãními granáty, automatick˘mi pistolemi, ruãními pûstmi, uprostfied ulicí ‰li dÛstojníci. RozhlíÏeli se na v‰echny strany, po oknech domÛ, aby touto snad poslední demonstrací vzbudili hrÛzu a strach pfied nûjakou akcí z na‰í strany vÛãi ním. Vidí, Ïe jim jde uÏ o kÛÏi. Obyvatelstvo je v‰ak klidné u vûdomí vûcí pfií‰tích.«.10 La‰tovka Vojtûch: Nacistické koncentraãní, pracovní a zajatecké tábory na PlzeÀsku, in Minulostí Západoãeského kraje VIII, str. 24-39 10 Kronika Rokycan IV, fol. 132, SOkA Rokycany 9

Americk˘ dÏíp pfied náletem po‰kozenou budovou tzv. Fitzovy vily pfied nádraÏím

24

25

Bombardování Rokycan Nûkolika nálety americk˘ch letadel byly postiÏeny, ov‰em v mnohem men‰í mífie, i sousední Rokycany. Témûfi telegrafickou zprávu o nich nám podává rokycansk˘ kronikáfi Ing. Jaroslav Bíl˘. První nálet hloubkov˘ch letcÛ - 15. února 1945. Hloubkoví letci letûli 8 m nad zemí podle trati, pfies stráÀ, mûstu se vyhnuli, zniãili a po‰kodili lokomotivy na trati Miro‰ov-Nezvûstice, mezi Zbirohem a Holoubkovem, v Chrástu byly 4 lokomotivy zniãeny. U Cheznovic napadli nákladní auto naloÏené dfievûn˘mi pilinami. Hloubkoví letci zpÛsobili znaãn˘ rozruch mezi obyvatelstvem. Dne 18. dubna uskuteãnily americké bombardéry nov˘ nálet na PlzeÀ. TéhoÏ dne ostfielovali i nádraÏí v Rokycanech, kde byla zasaÏena lokomotiva »miro‰ovky«, která byla pro‰pikována stfielami. Na PlzeÀské silnici u Jelínkovic boudy bylo napadeno letci asi 15 tûÏk˘ch nûmeck˘ch nákladních aut, která plnû shofiela. TéhoÏ dne byla po‰kozena i v˘topna ve Zdicích a vlakové spojení bylo pfieru‰eno. V M˘tû zniãena dal‰í lokomotiva. Dne 19. dubna dopoledne pfied 9. hodinou na zdej‰ím nádraÏí byla hloubkov˘mi letci ostfielována a zniãena jedna lokomotiva, na PlzeÀské silnici 3 nákladní auta, u Svojkovic byla zabita pfii ostfielování auta jedna Ïena. »V pÛl jedné odpoledne napadli hloubkoví letci na rokycanském nádraÏí vlak a »pûknû« ho podle kronikáfie pocuchali. Bombardovací svazy shodili nûkolik bomb v Plzni. Ulice mûsta jsou posety

prázdn˘mi patronami a pásy z nábojÛ. Bombardovací svazy obãas odhodí prázdnou nádobu na benzin. Dennû je stále ru‰nûji a nebezpeãnûji, obãanstvo aÏ na ojedinûlé pfiípady pfiestra‰en˘ch lidí je skoro dobré nálady, hlavnû kdyÏ vidí ustaralé a skleslé Nûmce. Hlavnû místní Nûmci nyní nevûdí, na ãem jsou.«

Nálet na Rokycany 27. dubna Dne 27. dubna 1945 byly Rokycany poprvé aktivnû bombardovány hloubkov˘mi letci. Ke ãtvrté hodinû nad mûstem hloubkoví letci shodili 4 bomby. Jedna vybuchla v kolejích dráhy u okresní zahrady, druhá u podchodu, tfietí u nádraÏí vzadu k spofiitelnû. âtvrtá zÛstala nevybuchlá na kolejích. V okolí byla rozbita v‰echna okna a stfiechy a domy byly po‰kozeny. Mezi nimi i budova spofiitelny v traktu k nádraÏí se sloupovím, budova ãeskobratrského sboru v zadní stranû, nádraÏní vestibul, budovy hospodáfiského druÏstva aj.. V podchodu byla usmrcena tam se ukryv‰í 23letá paní ·ulcová odmetnuv‰ím kamenem, kter˘ ji proletûl hrdlem. »Byly to 250 kg bomby, detonace byly silné, úãinnost dost velká. Vojáci z kasáren v noci zmizeli aÏ na nûkteré hlídky. Prostranství pfied nádraÏím v tyto dny bylo plné vojákÛ, ãekajících na vlaky, které skoro nejezdí. Vojáci vût‰inou ani neãekají na vlak, kradou ruãní vozíky, velocipédy, kde se jen dá, zrekvírovali povozníky s potahy i vozy, naloÏili a vyjíÏdûli smûrem na Veselou.«11

Poslední nálet hloubkov˘ch letcÛ na Rokycany V nedûli 29. dubna byly Rokycany znova bombardovány hloubkov˘mi letci, ktefií »stfiíleli v letu z kulometÛ na nádraÏí, do stojících vagónÛ a spou‰tûli bomby (opût 250 kg.) proti vile MUDr. ¤íhy na silnici, u skladi‰tû skladu firmy Kosnar nad podchodem, na koleje dráhy proti hospodáfiskému druÏstvu, na cestu mezi star˘m nádraÏím a sokolovnou (cílem byl patrnû Ïelezniãní viadukt), bomby padaly i na konci nádraÏí u restaurace. Staré nádraÏí a sokolovna byly velmi tûÏce po‰kozeny, nové nádraÏí a gymnasium téÏ, v nemocenské poji‰Èovnû se neúfiaduje, v okresním domû u nádraÏí téÏ, okolní domy mají rozbitá okna, zdi nesou hojnû stop - dûr po rozlétnuv‰ím se ‰tûrku a kamenech. V gymnasiu, v úfiední budovû (okresního úfiadu), u MUDr. Jirmana naproti v domech v‰e rozbito«, konstatuje ve zkratce kronikáfi.

Obûti bombardování Rokycan Vilém Celunda, zámeãník Rokycany Emanuel Pivec, soustruÏník Rokycany Antonín Soukup, dûlník Mûstsk˘ch Ïelezáren v Rokycanech Jaroslav Tytl, zámeãník Mûstsk˘ch Ïelezáren v Rokycanech.12 11

Budova starého nádraÏí v Rokycanech po náletu americk˘ch hloubkov˘ch letcÛ koncem dubna 1945

26

12

Kronika Rokycan IV, 132 Kronika mûsta Rokycan, díl IV., folio 134, SOkA Rokycany

27

V. POSLEDNÍ DNY VÁLKY NA JIÎNÍM ROKYCANSKU Zásahy Wehrmachtu a ustupujících oddílÛ SS proti civilnímu obyvatelstvu zesílily po 5. kvûtnu 1945, kdy se ze stfiedních âech pohnuly poãetné vojenské útvary nûmecké armády prchající k AmeriãanÛm. První prchající nûmecké útvary ustupující po silnici Praha - PlzeÀ, se chovaly vÛãi ãeskému obyvatelstvu nápadnû hrubû a agresivnû, rekvírovaly zejména potraviny, ãasto vyvolávaly pfii nejmen‰í pfiíleÏitosti ozbrojené sráÏky a vraÏdily civilní obyvatele.

ZavraÏdûní tfii obãanÛ u Cheznovic

Po zuby ozbrojeni vojáci Schörnerovy armády spûchají do amerického zajetí

28

V nedûli 6. kvûtna 1945 do‰lo k první velké tragédii v Cheznovicích, kde byli ustupujícími nûmeck˘mi oddíly SS zastfieleni tfii ãe‰tí obãané, ãlenové revoluãního národního v˘boru - Václav Milota, 41 let, majitel pily v Cheznovicích, Bohumil Jaro‰ z Plznû, bytem v Cheznovicích, 35 let, a Vladimír âepelák, 22 let, rolnick˘ syn z Cheznovic. K tomu do‰lo na silnici vedoucí z Ole‰né do Stra‰ic. âlenové národního v˘boru chtûli odtáhnout auto, které stálo opu‰tûné na silnici. V tu chvíli v‰ak k nim pfiijel na motorce nûmeck˘ voják, kterého se pokusili odzbrojit. Ten v‰ak utekl do lesa pro posily. Podle popisu âetnické stanice v M˘tû »Vojín seskoãil z motorky a uprchl do lesa. V okamÏiku vystoupilo z lesa více nûmeck˘ch vojínÛ SS, ktefií poãali kfiiãet: »Hände hoch!« NeÏ v‰ak mohli Milota, Jaro‰ mlad‰í a âepelák dát ruce nahoru, poãali tito stfiíleti, takÏe kaÏd˘ zÛstal státi na svém místû. Nûkolik vojínÛ pfiiskoãilo k Milotovi a jeho spoleãníkÛm, provedli u nich osobní prohlídku a kdyÏ zjistili, Ïe mají v‰ichni tfii pfii sobû zbraÀ, poãali jim zbranû rváti. Milotovi a jeho spoleãníkÛm podafiilo se z hlouãku vyprostiti a z místa prchati. Vzápûtí v‰ak byli v‰ichni tfii ze zadu postfiílení a na místû jejich padnutí pak surov˘m zpÛsobem zohyzdûni. Popis zranûní jest uveden v pfiipojeném protokolu sepsaném obvodním lékafiem MUDr. Vojtûchem Bundou z M˘ta ze dne 7. kvûtna 1945. Bohumilu Jaro‰ovi podafiilo se z místa uprchnout do blízkého lesa a pak do Cheznovic, kde pfiípad oznámil na obecním úfiadû. Za úãasti vícero obãanÛ z Cheznovic na silnici zanechan˘ automobil (byl) pfievzat, mrtvoly Miloty, Jaro‰e ml. a âepeláka naloÏeny a odvezeny do Cheznovic (...). 10. kvûtna 1945 za velké úãasti obyvatel celého ‰irokého okolí pohfibeni na fiímskokatolickém hfibitovû v M˘tû (...). 29

V daném pfiípadû jedná se o nûmeckou ustupující jednotku v poãtu asi 800 muÏÛ, kteráÏto jednotka loupila v obci Ole‰né a pak postupovala na Stra‰ice, Dobfiív a Rokycany a ve v‰ech obcích fiádila nezvykl˘m zpÛsobem a dle novinov˘ch zpráv zavraÏdila cestou kolem 22 obãanÛ.«13 Na zastfielení tfii cheznovick˘ch obãanÛ vzpomíná i cheznovick˘ pamûtník Vil. Kocourek, kter˘ tuto tragickou událost doplÀuje o dal‰í detaily. Cheznoviãtí obãané Milota, Jaro‰ a âepelák, ktefií byli ve Îlebci zastfieleni, pfiijeli do místa, kde dnes jsou jejich pomníãky, osobním autem Tatra, jehoÏ vlastníkem byl Jaro‰. Po vraÏedné akci Nûmci uvedené auto zkonfiskovali a odjeli s nim. Za nûkolik dni na to se souhlasem starého pana Jaro‰e jeli za Nûmci pro auto cheznoviãtí obãané Holman, Hejna a Kocourek. Mûli prÛkazy, Ïe mohou pfiekroãit demarkaãní ãáru a tak se dostali aÏ do Nezvûstic, kde byla vraÏedná skupina NûmcÛ Ameriãany zajata. Auto, pro které jeli, jim bylo Ameriãany vydáno (bylo tam podobnû nakraden˘ch aut více). V dobû, kdy cheznoviãtí obãané vyjednávali s Ameriãany, pfiijelo i nûkolik obãanÛ z Komárova, mezi nimiÏ i uãitel Spurn˘, kter˘ umûl anglicky, takÏe rozhovor s Ameriãany pak probíhal hladce. Komárováci pfiijeli rovnûÏ pro ukradené auto. Ameriãané také dostali zprávu o tom, Ïe Nûmci nejenom kradli auta, ale cestou do zajetí také vraÏdili obãany. Americk˘ dÛstojník dal zavolat z nûmeckého oddílu dÛstojníky, pak pfiijela skupina asi ãtyfi AmeriãanÛ a vybrané Nûmce pfied oãima uveden˘ch obãanÛ v poãtu 5-6 zastfielili na místû.14

Nûkteré události v Dobfiívû z doby okupace Nûkteré velmi zajímavé události z období okupace v Dobfiívû, které jsou pomûrnû neznámé, zaznamenává mj. i pamûtní kniha âetnické stanice v Dobfiívû. Napfiíklad v prvních dnech okupace uprchli z Dobfiíva na jízdních kolech Václav Strnad a Václav Vondrá‰ek s cílem dostat se do Jugoslávie a odtud dále na západ. Dostali se aÏ k jugoslávské hranici, kde v‰ak byli nûmeck˘mi orgány zatãeni a posláni do koncentraãního tábora v Dachau.15 V letech 1941-1942 byli pro ilegální ãinnost zatãeni gestapem Karel Veska, pokladník sokolské Ïupy Rokycanovy a Franti‰ek Protiva pro zatajení zásob obilí. Dne 3.5.1942 byl popraven v DráÏìanech. Dne 27.5.1942 byl spáchán atentát na fií‰ského protektora R. Heydricha. »âetníci museli chodit dÛm od domu s obrázky pfiedmûtÛ, zanechan˘ch útoãníky na místû ãinu a dotazovat se obyvatel, zda jim nejsou ony pfiedmûty známy. V˘sledek: »Neznáme!« V roce 1942 poãalo se tvoHlá‰ení âetnické stanice M˘to pod ãj. 594/45 ze 16. kvûtna 1945, fond OS Zbiroh sign. Tv 22/45, SOkA Rokycany. Ke spisu je pfiiloÏeno lékafiské ohledání a 7 amatérsky zhotoven˘ch fotografii (6x6) svûdãících o brutálním zohavení tûl zavraÏdûn˘ch obãanÛ. 14 Vzpomínka Vl. Kocourka z Cheznovic ãp. 100, zapsaná dne 25.11.1993 panem K. Svejkovsk˘m z Cheznovic, je uloÏena ve fondu OV âSPB Rokycany, evidence perzekvovan˘ch (heslo Milota), SOkA Rokycany 15 Pamûtní kniha âS Dobfiív, SOkA Rokycany 13

30

fiiti téÏ podzemní hnutí protinûmecké v Dobfiívû. Jeho ãleny byli téÏ Josef ·ístek, Bohumil Laibl, Jan Kalivoda, Václav ·ilhánek, Franti‰ek Vald, Václav Spurn˘ atd. Pozorovatelskou akci fiídil Emil Pinker, fiídící uãitel v.v.« V období 1943 byla za ilegální boj zatãena fiada místních obãanÛ, mezi nimiÏ byl Franti‰ek ·i‰ka z Dobfiíva - zastávky Miro‰ov, Bohumil Laibl, Václav Kreidl z Dobfiíva, Karel Vydra a Jaroslav Pelc z HÛrek; zaãátkem r. 1944 byli zatãeni gestapem Josef âern˘, Josef Svoboda, Franti‰ek Drábek, Marie Moulisová (v‰ichni z Hrádku), dále Jifií Votruba z Pavlovska, Franti‰ek ·paãek a Josef Vodrá‰ek z Dobfiíva, Karel Pujman z HÛrek, a koncem roku 1944 Josef ·molík z Nové Huti, kter˘ v koncentraãním tábofie zahynul.

V pfiedveãer svobody »5.5. 1945. Po‰murné sobotní odpoledne. V 9 hodin 10 minut rozezvuãela se tovární siréna firmy J. âiÏinsk˘ v Dobfiívû, av‰ak nikoliv kolísajícím a nafiíkajícím tónem, oznamujícím blíÏící se spojenecká letadla, n˘brÏ trval˘m zvukem a pfiipojila se tak k sirénám plzeÀsk˘m, oznamujícím konec potupné nacistické okupace. V krátkém ãase byla náves (v Dobfiívû) plná lidu, ozdobeného trikolórami, odznaky a vfielo to jak v úle. Z mnoh˘ch tváfií kanuly radostné slzy a veselí nebralo konce. Mezi lidem byli i nûmeãtí vojáci z místní posádky (záloÏní dûlostfieleck˘ batalion ã. 314 v poãtu 200 muÏÛ). JiÏ v dubnu zaloÏen˘ revoluãní národní v˘bor s pfiedsedou Emilem Pinkerem (...) pfievzal správu obce od staré obecní rady. S nûmeck˘m dÛstojníkem, velitelem místní posádky bylo vyjednáno, Ïe vojáci sloÏí zbranû a odejdou v klidu. Tato akce byla zmafiena nûkolika místními Ïenami, které napadly osamûlé nûmecké vojáky, v dÛsledku ãehoÏ se nûmeck˘ posádkov˘ velitel rozhodl, Ïe jeho vojáci nesloÏí zbranû v Dobfiívû, n˘brÏ aÏ u americké armády. Tento útvar opustil Dobfiív bez násilností.« V Hrádku v sousedství Rokycan byla umístûna v dfievûn˘ch barácích nûmecká poddÛstojnická ‰kola v poãtu asi 300 muÏÛ, která opustila obec bez násilností 5. kvûtna 1945. Pfied odchodem v‰ak nûmeãtí vojáci spálili ze zafiízení a zásob v‰e, co nemohli vzít s sebou.

Nûkteré zajímavé události z doby okupace ve Stra‰icích V ozdravovnû Haléfiového spolku dûlníkÛ ·kodov˘ch závodÛ PlzeÀ v osadû Janov mezi Dobfiívem a Miro‰ovem byl v dobû okupace zfiízen tábor »Hitlerjugend«. Od ledna do dubna 1945 byla ve Stra‰icích ubytována ãást dÛstojnické ‰koly z Berlína. V polovinû dubna se tito nûmeãtí vojáci stáhli do Bavorska. »Dne 5.5.1945 byla vztyãena na budovû âetnické stanice ve Stra‰icích ãsl. státní vlajka. Ve Stra‰icích byl jiÏ pfiedtím ustaven ilegální revoluãní národní v˘bor, kter˘ jiÏ 5. kvûtna zaãal fiídit obec. TéhoÏ dne vrchní stráÏmistr Josef Pi‰l a stráÏmistr Karel 31

Strejc po pfiedchozím vyjednávání odzbrojili pfiíslu‰níky místní nûmecké ãetnické stanice a pfievzali zbranû, stfielivo a písemnosti. Vrchní stráÏmistr Pi‰l spolu se ãleny národního v˘boru vyzvali velitele nûmeckého útvaru ve Stra‰icích ke kapitulaci a odevzdání zbraní. Ten v‰ak v˘zvu neuposlechl a po zniãení rÛzn˘ch vojensk˘ch zafiízení druh˘ den, tj. 6.5. s celou posádkou odjel na západ. V dal‰ích revoluãních dnech projíÏdûlo Stra‰icemi mnoho transportÛ nûmeckého vojska. V tûchto dnech bylo zastfieleno nûmeck˘mi barbary 6 místních obãanÛ a nûkolik ranûno.«16

a snaÏili se dosíci na lesní cestu vedoucí na Velk˘ kámen. Jeden z vojákÛ mûl na cementovém poklopu u silnice pfiipraven kulomet ke stfielbû a na oba pfiebíhající zahájil hned bez dÛvodÛ palbu. Pfiitom Klír a Michal mûli zdviÏené ruce a po zásahu padli na hromady kompostu, které se v tûchto místech nacházejí asi 25 metrÛ od silnice. Klír a Michal museli b˘ti ihned mrtví. Nûmeãtí vojáci potom ‰li k mrtvolám, pfievraceli je a prohledávali. KdyÏ po chvíli nûmeãtí vojáci ode‰li, mohla b˘ti o tragedii podána zpráva do Stra‰ic.«18

ZavraÏdûní K. Klíra a V. Michala ze Stra‰ic

ZavraÏdûní K. Klíra, V. Michala ze Stra‰ic, Vavafiince Vacíka a Mil. Mencla z Miro‰ova

Podle hlá‰ení âetnické stanice ve Stra‰icích ze dne 14.5.194517 do‰lo dne 6. kvûtna 1945 ve Stra‰icích k váÏnému incidentu mezi ustupujícími nûmeck˘mi vojáky a místním obyvatelstvem. V hlá‰ení se mj. uvádí: »Dne 6. kvûtna 1945 v dobû mezi 13. - 14. hodinou byli nûmeck˘mi vojáky neznám˘ch jmen a neznámého útvaru zákefinû zastfieleni obchodník Karel Klír, nar. 20.6.1911 ve Stra‰icích, Ïenat˘, a Václav Michal, nar. 16.5.1908 ve Vitínû, okres TfieboÀ, poslednû bytem ve Stra‰icích ãp. 40, Ïenat˘, tovární dílovedoucí v Ïelezárnách J. CiÏinského ve Stra‰icích. Oba byli zastfieleni tûsnû u okresní silnice Stra‰ice-Dobfiív proti hostinci Franti‰ka Smejkala u Melmatûje (obec Dobfiív). K zastfielení do‰lo takto: Karel Klír a Václav Michal dali se ve dnech revoluãních k dispozici Národnímu v˘boru ve Stra‰icích. Oba byli pouÏiti jako spojky mezi Stra‰icemi a Dobfiívem. K v˘konu této sluÏby pouÏíval Karel Klír svÛj vlastní motocykl. Dne 6. kvûtna 1945 procházelo nebo projíÏdûlo po okresní silnici Stra‰ice-Dobfiív více skupin b˘valé nûmecké armády. Jedna z tûchto skupin, (...) stfiílela bez pfiíãiny. Mezi jin˘m (vojáci) stfiíleli do oken obytného domu kováfie Josefa Paura ve Stra‰icích ãp. 12 a jen náhodou nebyl nikdo z obyvatel domu zasaÏen. Klír a Michal, patrnû, aby se pfiesvûdãili o pÛvodu této stfielby a zajistili spojení s obcí Dobfiív, jeli na motocyklu do Dobfiíva, kamÏ dojeli. V Dobfiívû porouchal se jim motocykl, kter˘ tam zanechali a ‰li do Stra‰ic pû‰ky. U Mûlmatûje narazili na skupinu vojákÛ, ktefií leÏeli u silnice a mûli kulomet v palebném postavení smûrem k Dobfiívu. Tímto kulometem byli oba napadeni a zezadu pfii útûku za hromadou kompostu zastfieleni.« Oba zastfielení byli pohfibeni 9. kvûtna 1945 na hfibitovû ve Stra‰icích. Podle oãit˘ch svûdkÛ »u silnice Stra‰ice-Dobfiív, pfiesnû u Melmatûje, bylo asi 17 nûmeck˘ch vojákÛ, ktefií byli v bojové pohotovosti a zbranû mûli namífiené k Dobfiívu. Karel Klír a Václav Michal ‰li toho dne pû‰ky od Dobfiíva podél silnice lesem. U Mûlmatûje patrnû v lese sly‰eli stfielbu a proto pfiebíhali silnici tûsnû u Melmatûje a to z levé strany na pravou 16 17

Pamûtní kniha âS Stra‰ice, SOkA Rokycany. Fond OS Zbiroh, sign. Tv 29/45, SOkA Rokycany

32

Podle vylíãení události v obecní kronice, které jsou shodné s hlá‰ením ãetnické stanice, do‰lo k této tragické události takto: KdyÏ ustupující esesáci pfie‰li u Stra‰ic pfies silniãní most, zastavili se na chvíli k odpoãinku. Potom se zvedali a v rojnici zaãali postupovat do lesa, kde se nane‰tûstí nacházel s potahem hajn˘ Janza a Vavfiinec Vacík se sv˘m ‰estilet˘m synem. Nûmci zvolali: »Partisan!« a pustili do nich palbu ze v‰ech samopalÛ. Janzovi spolu s Vacíkov˘m synem se podafiilo uprchnout do stránû. Vacík v‰ak zÛstal stát a volal na Nûmce: »Nicht schiessen!« Nûmci v‰ak toho nedbali a Vavafiince Vacíka zastfielili na místû. KdyÏ k nûmu pfii‰li, sekli ho je‰tû vlastní sekyrou do krku, aÏ mu hlava drÏela s trupem jen kÛÏí. A jakoby to nestaãilo, je‰tû ho sekerou Èali do bfiicha. Po té se nûmeck˘ dÛstojník s dal‰ími asi 15 nûmeck˘mi vojáky zastavil pfied hájovnou u Melmatûje. Nûmeck˘ velitel stál u plotu, zatímco ostatní zalehli do pfiíkopu. Jeden z nich si opfiel lehk˘ kulomet o betonovou ‰achtu. Proti nim kráãely dvû osoby, které mûly na rukávû ãervené pásky Revoluãní gardy. Byl to Karel Klír, otec dvou dûtí, a Václav Michal, otec jednoho dítûte, oba ze Stra‰ic. KdyÏ se pfiiblíÏili k NûmcÛm, dÛstojník jim nafiídil zvednout ruce. Oba se v‰ak dali na útûk smûrem k lesu. Nûmci okamÏitû zahájili palbu a prchající stra‰iãtí obãané se skáceli mrtví. Potom nûmeck˘ poruãík stfielil je‰tû do kaÏdého dvû rány z pu‰ky. Pro‰acovali je a vzali jim hodinky a cigarety, které si mezi sebou rozdali a zapálili si. TéhoÏ dne do‰lo k dal‰í tragédii. U tzv. Lomeãku jel proti kolonû NûmcÛ do Stra‰ic na motorce 22let˘ student Miroslav Mencl. Nûmeck˘ dÛstojník ho zastfielil v jízdû ranou z pu‰ky a potom ho hodil do pfiíkopu. VyuÏil toho, Ïe motorka byla schopna jízdy, proto nasedl a ujel. Zatím oddíl esesákÛ, kter˘ zastfielil v Dobfiívû Aloise Kalivodu, nadále ohroÏoval obyvatelstvo, násilím bral chleba a jiné potraviny (od pekafie Kfiivdy a od konsumu). Jídlo esesáci vymáhali s napfiaÏen˘mi pu‰kami a revolvery a pod pohrÛÏkou zastfiele18

Pamûtní kniha âetnické stanice ve Stra‰icích, SOkA Rokycany

33

ní. Nûmci je‰tû odzbrojili ãeské ãetníky a teprve po ‰esté hodinû veãerní tato kolona odtáhla smûrem k Miro‰ovu. Následujícího dne byl tento oddílu esesákÛ údajnû rozprá‰en u vesnice Kotousov nedaleko Blovic Ameriãany.19 Uvítání prvních AmeriãanÛ, ktefií do Dobfiíva pfiijeli v pondûlí 7. kvûtna ve tfiech nákladních autech, bylo po tolika ne‰tûstích najednou velmi radostné a pohnuté. Av‰ak je‰tû 9. kvûtna od pûti do deseti hodin projíÏdûla Dobfiívem velká motorizovaná kolona fa‰istÛ, doprovázená pancéfiov˘mi vozy smûrem k RokycanÛm. A pfiesto, Ïe to byl poslední den války, tito prchající Nûmci se chovali jako by ne‰li do zajetí, ale do boje. Pro dobfiívské obãany to byl poslední obraz »neporazitelního« nûmeckého wehrmachtu. Tato kolona byla pak odzbrojena Ameriãany v Rokycanech u Jelínkovic boudy. »V pátek 11. kvûtna 1945 dorazily do Dobfiíva první oddíly Rudé armády. Od ãasného rána jely od Stra‰ic nepfietrÏitû proudy sovûtsk˘ch tankÛ a aut. Byl krásn˘ sluneãn˘ den.«, konãí kronikáfi.

Tragedie u ·Èáhlav Dne 8.5.1945 oznámil Okresnímu soudu v Rokycanech vrchní ãetnick˘ stráÏmistr Rudolf ·pán z âetnické stanice v Sedlci,20 Ïe v lese zvaném BaÏantnice v katastru obce ·Èáhlavy byly nalezeny dvû mrtvoly, a sice Jitky ·Ûlové, nar. 1928, a dvacetiletého Miroslava Rady, obou ze ·Èáhlav. Pfii místním ohledání, provedeném JUDr. Jaromírem Novákem, soudcem Okresního soudu v Rokycanech, a MUDr. Miroslavem Mandou, lékafiem ze Starého Plzence, bylo zji‰tûno, Ïe oba byli zastfieleni nûkolika ránami a zohaveni bodn˘mi ránami, pfiiãemÏ bylo velké podezfiení, Ïe (u ·Ûlové) do‰lo rovnûÏ ke znásilnûní. »V daném pfiípadû, konstatuje hlá‰ení ãetnické stanice v Sedlci, jde se v‰í pravdûpodobností o vraÏdu spáchanou nûmeck˘mi uprchl˘mi vojáky SS, ktefií se v men‰ích hlouãcích po zdej‰ích lesích potulují. Îe tato dvojnásobná vraÏda byla spáchaná tûmito fií‰skonûmeck˘mi SS vojíny nasvûdãuje ta okolnost, Ïe dne 7. kvûtna 1945 v odpoledních hodinách byla pfiepadena v lese v katastru Milínova hájovna »Mariina Skála« rovnûÏ nûkolika ozbrojen˘mi fií‰skonûmeck˘mi SS vojíny. Tato hájovna jest od místa vraÏdy v BaÏantnici pouze 5 km vzdálena a mohli tudíÏ tito vojíni tuto cestu vykonati, v lese baÏantnici se ukr˘ti a dvojnásobnou vraÏdu na Radovi a ·Ûlové spáchati.«21 Dle vy‰etfiování vrchního stráÏmistra Rudolfa ·pána bylo zji‰tûno, Ïe dne 7.5.1945 mûl usmrcen˘ Miroslav Rada sluÏbu jako hlídka národního v˘boru ve ·Èáhlavech a to v zámku Kozel, vzdáleného asi 1 km od místa vraÏdy. Na zámek Kozel pfii‰la za M. Kronika obce Dobfiív II, str. 168a, SOkA Rokycany Od roku 1850 do r. 1949 patfiily obce ·Èáhlavy, Sedlec, LhÛta Tymákov a Mokrou‰e k okresu Rokycany. Nyní patfií k okresu PlzeÀ-jih (pÛvodní okresy i po rozsáhlé správní reformû z roku 2003 nebyly zru‰eny). 21 Fond OS Rokycany, sign. Tv 52/45 (hlá‰ení âetnické stanice v Sedlci ãj. 577/45 ze dne 120.5.1945), SOkA Rokycany. 19 20

34

Radou 7.5. kolem 19. hodiny Jitka ·Ûlová, která s nim udrÏovala asi rok milostn˘ pomûr. Mezi 20. a 21. hodinou ode‰la spoleãnû s M. Radou, kter˘ mûl nastoupit hlídku jako stráÏn˘, od zámku Kozel po zámecké zahradû smûrem k nádraÏí ve ·Èáhlavech. »Pachatel pravdûpodobnû pouÏil opakovací pistole a oba na místû usmrtil. Po spáchaném ãinu odnesli (pachatelé) nejdfiíve tûÏce ranûné tûlo ·Ûlové na místo nálezu, kde na ni je‰tû spáchali souloÏ, pfii ãemÏ tato pravdûpodobnû dokonala. Pak vzali i na pû‰ince leÏícího Mir. Radu a hodili ho na znak k usmrcené ·Ûlové.« K tomuto pfiípadu cituji je‰tû nûkolik svûdeck˘ch v˘povûdí obãanÛ ze ·Èáhlav a okolí, ktefií podávají nûkteré zajímavé detaily o tûchto tragick˘ch událostech. Svûdek Jan Rybáfi, kontrolor ze ·Èáhlav udal, Ïe dne 7. kvûtna 1945 mûl sluÏbu národního v˘boru na zámku Kozlu spoleãnû s usmrcen˘m Mir. Radou, kter˘ asi kolem 20.15 ode‰el s Jitkou ·Ûlovou spoleãnû smûrem k lesu BaÏantnice. SluÏbu na zámku mûl toho dne rovnûÏ i Bohuslav Uhfiíãek ze ·Èáhlav, kter˘ tuto skuteãnost dosvûdãuje. Dal‰í svûdek, dûlník Josef Komorous ze ·Èáhlav udal, Ïe dne 7.5.1945 kolem pÛl desáté veãer jel na jízdním kole ze ·Èáhlav ke ·Èáhlavicím po zámecké cestû pfies BaÏantnici a sly‰el napravo od smûru jízdy v lese padnout tfii v˘stfiely. V této dobû, neÏli pfiijel k BaÏantnici, vidûl na Ïelezniãním pfiejezdu asi 300 metrÛ od lesa BaÏantnice na stráÏi americkou hlídku v palebném postavení. Dal‰í svûdci - Josef a Josefa Kotouãovi z Plznû, bydlící ve ·Èáhlavech tvrdili, Ïe v lese BaÏantnice usly‰eli palbu z pu‰ek nebo pistolí a stfiely jim lítaly nad hlavou. Ihned se vrhli k zemi a Josefa Kotouãová kryla si hlavu nákupní ta‰kou. Pfii tom jí vypadl papírov˘ obal s kmenov˘m listem a potravinov˘mi listy a asi 5 kouskÛ m˘dla zn. Groma, zabalen˘ch v bílém papírovém sáãku. V nastalém zmatku tyto vûci nechali na místû a ode‰li rychle z BaÏantnice. Po té se oba manÏelé odebrali ihned k hlídce AmeriãanÛ, ktefií stáli u Ïelezniãní trati, a vytkli jim, proã Ameriãané na nû stfiíleli. Ameriãané se vymlouvali, Ïe zkou‰eli zabavené pistole. K této stfielbû AmeriãanÛ v‰ak do‰lo je‰tû pfied zavraÏdûním Rady a ·Ûlové, neboÈ potravinové lístky i s obalem, jakoÏ i m˘dlo, které ve spûchu zapomnûli manÏele Kotouãovi, byly nalezeny u obûtí, coÏ znamená, Ïe po útûku manÏelÛ Kotouãov˘ch oba - Miroslav Rada i Jitka ·Ûlová je‰tû Ïili a ‰li kolem jejich místa a tyto nalezené vûci vzali s sebou, pfiiãemÏ sáãek na m˘dlo nalezen˘ u nich byl potfiísnûn krví. »Tato dvojnásobná vraÏda byla podle v‰ech známek spáchána jedinû prchajícími fií‰skonûmeck˘mi SS vojíny, neboÈ ve ·Èáhlavech (...) nemûli zavraÏdûní Ïádn˘ch takov˘ch nepfiátel, ktefií by snad mohli míti jak˘koli zájem na smrti obou usmrcen˘ch.«22

Poslední v˘stfiely války u loveckého zámeãku Ke zvlá‰tnímu incidentu do‰lo 13. ãervna 1945 u loveckého zámeãku U tfii trubek v katastru obce Stra‰ice, kde byla napadena vojenská ochranná stráÏ. V uvedené dobû byl tento dÛleÏit˘ objekt, stojící na území vojenské stfielnice, kter˘ v té dobû náleÏel 22

Fond OS Rokycany, sign. Tv 52/45. SOkA Rokycany. K vy‰etfiovacímu spisu je pfiiloÏen plánek a ãtyfii fotografie.

35

vojensk˘m lesním podnikÛm, byl stfieÏen hlídkou dvou osob a to velitelem stráÏe Václavem Bryndou a stráÏn˘m Karlem Hnízdilem ze Stra‰ic. Na objekt zaãala stfiílet skupina útoãníkÛ. Napadeni se bránil opûtováním stfielby. Pfii pfiestfielce byl zasaÏen jeden z útoãníkÛ a tûÏce byl zranûn na spodní ãásti tûla velitel stráÏe Václav Brynda, kter˘ k této události udal toto: »Dne 13.6.1945 po 22. hodinû jsem nastoupil stráÏní sluÏbu spolu s Karlem Hnízdilem. Oba jsme obcházeli budovu zámeãku po pískem posypané pû‰inû. Tûsnû pfied 24. hodinou upozornil mû slovy Hnízdil: »Pst, nûco prasklo!« Oba jsme se zastavili a kdyÏ se nic nedûlo, udûlal Hnízdil dva kroky dále a ti‰e zaka‰lal. Hned na to tfieskl nedaleko smûrem od silnice v˘stfiel. Hnízdil stfielil téÏ z pistole naznaãen˘m smûrem. Po 3-4 v˘stfielech ze strany útoãníkÛ stfielba na okamÏik utichla. Toho jsem vyuÏil a pfiebûhl za roh budovy, kde dfiíve bydlíval revírník. Karel Hnízdil se otoãil a bûÏel zpût k budovû, kde byla ubytována stráÏ. Nevím, z jak˘ch pfiíãin tak uãinil. Buìto potfieboval náboje, nebo mûl v úmyslu vyvolat ostatní stráÏné. V tom okamÏiku ale stfielba ze strany útoãníkÛ opût zaãala a jednou stfielou byl Hnízdil zasaÏen. Poznal jsem to podle jeho v˘kfiiku: »Jsem ranûn.« V této dobû byli ostatní stráÏní venku a zaãali v‰ichni stfiílet. Ze strany útoãníkÛ padlo asi tfiináct, ãtrnáct v˘stfielÛ. ÚtoãníkÛ mohlo b˘t nûkolik. Je pravdûpodobné, Ïe útoãníci mohli b˘t náhodní zatoulaní pfiíslu‰níci b˘valé nûmecké branné moci, ktefií, kdyÏ narazili na odpor, zase utekli, aniÏ by byl z nich nûkdo ranûn...«23

23

Hlá‰ení âetnické stanice Stra‰ice z 30. ãervna 1945 Okresnímu soudu ve Zbiroze, fond OS Zbiroh, sign. Tv 66/45, SOkA Rokycany

36

VI. MIRO·OV A OKOLÍ NA ÚSVITù SVOBODY Pracovní tábory pro nucenû nasazené, koncentraãní tábor v Miro‰ovû Je‰tû podnes je pro mnohé pfiíslu‰níky nejstar‰í generace âeské republiky jiÏní Rokycansko a zejména Miro‰ov a Kolvín Ïivou vzpomínkou. Vzpomínkou nepfiíjemnou, neboÈ mnozí z nich byli v této oblasti v dfievûn˘ch lágrech na nucen˘ch pracích, ve vûzení v kárném pracovním tábofie a posléze v koncentraãním tábofie v Miro‰ovû celé mûsíce, ba i roky. Jistou exkurzi do poãátkÛ okupace nám nabízí pamûtní kniha âetnické stanice Miro‰ov, a bylo by ‰koda, kdybychom nevyuÏili nûkterá fakta v ní zaznamenaná, neboÈ se zdají b˘t pomûrnû pfiesná a ovûfiená. Dne 1. ledna 1941 byla podle kroniky na základû poÏadavku okupaãních úfiadÛ vystûhována dolní ãást obce PadrÈ. Vystûhováno bylo z 19 domkÛ celkem 60 obãanÛ. 1. dubna téhoÏ roku byli vystûhováni obyvatelé horní ãásti Padrtû v poãtu 84 rodin z 49 domkÛ, tedy celkem 213 osob. K 1. listopadu byli vystûhováni obyvatelé z obcí v obvodu âetnické stanice Miro‰ov a to: osada MyÈ (ãást Miro‰ova), obec ·títov, Pfiíkosice, Vísky, Trokavec, Kolvín, Skofiice a skupina chalup na DráÏkách (obec Kakejcov). V Miro‰ovû byl okupanty vyvlastnûn velkostatek se zámkem. Pozemky, náleÏející k vystûhovan˘m obcím vãetnû pozemkÛ z ãásti vyvlastnûn˘ch od obcí Kakejcov a Me‰no, byly slouãeny a pfiipojeny k miro‰ovskému velkostatku. »Vystûhované obce a vyvlastnûné území bylo prohlá‰eno za fií‰sko-nûmecké území, na které byl vstup bez písemného povolení nûmeck˘ch vojensk˘ch úfiadu zakázán«. Rodiny, kter˘m bylo pozdûji dovoleno ubytování v nûkteré z vystûhoval˘ch obcí, byly povinny provádût kaÏdodenní práce v lesích a majitelé potahÛ byli povinni po 3 dny v t˘dnu odváÏet dfiíví z lesÛ na miro‰ovskou pilu, kterou Nûmci postavili na velkém prostranství. Na této pile se dennû fiezalo dfiíví na 18 katrech. V dÛsledku toho se do Miro‰ova pfiistûhovalo mnoho NûmcÛ. Jenom na území brdské vojenské stfielnice SS byly zfiízeny dvû nûmecké ãetnické stanice a to jedna v Miro‰ovû a druhá v Kolvínû.24 Pracovní tábor v Kolvínû byl zfiízen 1. bfiezna 1942. Podle kroniky zde Nûmci postavili z dfievûn˘ch barákÛ celé mûsteãko, ve kterém byli 24

Pamûtní kniha âetnické stanice Miro‰ov, SOkA Rokycany.

37

ubytování dûlníci, nasazení za pomocí pracovních úfiadÛ z území âech a Moravy »za úãelem poraÏení a zpracovávání dfiíví pro váleãné úãely«. Zajímavé jsou i zprávy o kárném pracovním tábofie v Miro‰ovû, zfiízeném na jafie roku 1942, do kterého byli dopravováni ãe‰tí dûlníci v‰ech povolání, ktefií se zdráhali jít na práci do fií‰e nebo se provinili proti vydan˘m nafiízením a pracovní morálce. K jejich stfieÏení v tábofie bylo nasazeno 60 penzistÛ z fiad ãetnictva. Velitelem tohoto tábora byl vÏdy Nûmec SSman. Îivot v tábofie po celé období jeho existence byl kritick˘. Lidé pracovali pod dozorem od 6 hodin ráno do 18 hodin; v dfievûn˘ch barácích byli nacpáni tak, Ïe nemûli ani kam si lehnout, spali na dfievûn˘ch podlahách, v zimû v létû chodili polonazí, zav‰ivení a hladoví...25 Zajímavé jsou i údaje ãetnické stanice o zat˘kání a popravách odbojáfiÛ z Miro‰ova a okolí. Dne 14.6.1944 byl v DráÏìanech popraven Franti‰ek ·i‰ka. »V uplynulé váleãné dobû byli ve zdej‰ím obvodû (miro‰ovské ãetnické stanice) zatãeni gestapem pro politickou ãinnost: Václav Andûl z ãp. 222, Vilém Bajnar z ãp. 35, Rudolf âermák z ãp. 15, Josef Goldscheider z ãp. 12, Franti‰ek Holub z ãp. 19, Josef Kotrbat˘ z ãp. 256, Ladislav Lev z ãp. 247, Josef Reichl z ãp. 25, Václav ·najdr z ãp. 23, Josef ·najdr z ãp. 54, Bohuslav Trachta z ãp. 239, Josef Zach z ãp. 69, Emanuel Zajíãek z ãp. 96, Julie Loudínová, uãitelka - v‰ichni z Miro‰ova. Dále Jifiina Dvofiáková z ãp. 45 z Kakejcova, Franti‰ek Fryauf z Kolvína, Josefa Moulisová z ãp. 61, Vojtûch PrÛcha z ãp. 96, Josef Spousta z ãp. 127 a Franti‰ek BroÏík z ãp. 56 z Pfiíkosic a Jaroslav Herman z ãp. 61 z Trokavce.

1. Pracovní tábory ve Stra‰icích a v Kolvínû V roce 1940 se rozhodli nûmeãtí okupanti vybudovat v lesích kolem obce PadrÈ rozsáhl˘ vojensk˘ objekt - vojenskou stfielnici. Proto nafiídili vystûhovat obce Pfiíkosice, ·títov, Trokavec, Skofiice, Kolvín, PadrÈ, osadu MyÈ a Pfiední a Zadní Zabûhlou. V uvedeném prostoru se urychlenû budovalo vojenské cviãi‰tû tzv. »Truppenübungsplatz Kammwald«, k nûmuÏ oficiálnû do‰lo dnem 1. listopadu 1941. V noci ze 14. na 15. listopadu 1941 mocná snûhová vichfiice zpÛsobila v rozsáhl˘ch brdsk˘ch lesích nepopsatelnou spou‰È a srovnala se zemí celé rozsáhlé plochy zdej‰ích lesÛ. Nûmeãtí okupanti se proto chopili této pfiíleÏitosti a cel˘ kraj zmûnili v jednu tûÏební oblast. Chybûly jim v‰ak pracovní síly a z místních zdrojÛ nemohli pokr˘t tisíce potfiebn˘ch mlad˘ch dûlníkÛ. TûÏba dfiíví byla svûfiena nûmecké firmû W. Fischer. Oficiální název firmy znûl: W. Fischer - Unternehmen Mörfelden bei Frankfurt Main, Abteilung Forst. Baubüro: tr. Üb.-Pl. Kammwald, Protektorat Böhmen und Mähren, Kolvin bei Miröschau - Vernurf Miröschau 15 (dauervebindung). Ke zpracovávání dfiíví byla vybrána firma W. Reschop, která v Miro‰ovû vybudovala tfii velké pily o 20 katrech. A tak zaãátkem roku 1942 po vysídlení sedmi obcí se zaãalo naplno s tûÏbou a zpracováváním dfiíví. 25

Pamûtní kniha âS Miro‰ov, SOkA Rokycany.

38

První velk˘ pracovní tábor byl vybudován u Stra‰ic, kde bylo nasazeno (soudû podle dokladÛ o vydan˘ch porcích jídla) na 1200 dûlníkÛ z cel˘ch âech a Moravy. Pozdûji byl tento tábor zru‰en a ve vysídlené obci Kolvín vyrostlo dfievûné »mûsteãko« (tzv. Holzlager), v nûmÏ Ïilo v dfievûn˘ch barácích kolem 2500 dûlníkÛ (denní kapacita). V období 1942-1945 pro‰lo tímto táborem na nucen˘ch pracích (poãítáme-li prÛmûrn˘ stav 2500 dûlníkÛ) na nûkolik desítek tisíc nucenû nasazen˘ch z celé zemû. Dfiíví z lesÛ, které tûÏily stovky totálnû nasazen˘ch dûlníkÛ, bylo sváÏeno po tfiech zvlá‰tû kvÛli tomu vybudovan˘ch lesních úzkokolejkách bez lokomotiv do Miro‰ova. V Miro‰ovû byly pily v provozu nepfietrÏitû ãtyfiiadvacet hodin dennû. Dûlníci, ktefií pracovali na pilách, bydleli zprvu ve vysídlené obci Skofiice a do práce do Miro‰ova chodili pû‰ky. Pozdûji v‰ak nûmecké firmy vybudovaly pfiímo u pil dfievûn˘ lágr, kde byli dûlníci ze Skofiic i z dal‰ích míst ubytováni. Podle svûdectví pracovali 12 hodin dennû ve dne v noci. Ke konci války na pile nûmecké firmy Reschop pracovali i ru‰tí, ukrajin‰tí, pol‰tí, holand‰tí a jiní zajatci, jak svûdãí i dochovan˘ seznam 1732 nucenû nasazen˘ch na této pile v období 1942-1945.26 Pfii tûÏbû a zpracování dfieva (prkna se odváÏela do Nûmecka), bylo tfieba nejen mnoha stovek dûlníkÛ, ale také silná a poãetná nûmecká vojenská a civilní správa. Jak se blíÏil konec nacistické okupace, mûnily se i pomûry v této oblasti. Zvy‰ovala se intenzita tûÏby a odvoz tolik potfiebného dfiíví nejen do Nûmecka, ale i do Belgie a Holandska, které bylo pouÏíváno k budování atlantického valu proti spojenecké invazi. V roce 1944 byli dokonce mnozí dûlníci z Miro‰ovska naloÏeni spolu s koÀmi do vagónÛ a putovali do Holandska, kde pracovali na nucen˘ch pracích pfii budování obrann˘ch opevnûní do konce války.

2. Pracovní tábor ve ·títovû V roce 1944 zfiídil pracovní tábor v Karlovû u Plznû svou poboãku v hostinci »U HolpuchÛ« ve ·títovû. Zde bylo nasazeno kolem ‰edesáti Ïen a dívek star‰ích 16 let, které pracovaly na polích miro‰ovského statku patfiícího NûmcÛm. Pfies léto r. 1944 se tu vystfiídalo na 450 Ïen. Po skonãení Ïní a podzimních prací se Ïeny vrátily do tábora v Karlovû u Plznû.

3. Kárn˘ pracovní tábor v Miro‰ovû Pro dûlníky, ktefií utíkali z totálního nasazení domÛ byl mezi Miro‰ovem a osadou MyÈ zfiízen v dubnu 1943 rozsáhl˘ kárn˘ pracovní tábor pro tfii sta vûzÀÛ zvan˘ »Erziehungslager für Arbeitstragsbrüchige« - tedy pracovní tábor pro osoby, které poru‰ily pracovní smlouvu. Zpoãátku slouÏil jako kárn˘ tábor pro uprchlíky z nedale26

Fond Pila Reschop v Miro‰ovû, SOkA Rokycany

39

kého pracovního tábora v Kolvínû, ktefií utekli do sv˘ch domovÛ o velikonoãních svátcích. Zpoãátku zde bylo internováno 83 osob, av‰ak postupnû sem byli internováni i dûlníci, ktefií utíkali z práce i z jin˘ch oblastí vã. Nûmecka a Rakouska. V tomto tábofie s kapacitou 300 kárancÛ bylo nûkdy internováno aÏ 800 osob najednou. Káranci zÛstávali zde tfii aÏ dvanáct t˘dnÛ (nûkdy i déle), po odpykání trestu byli odváÏení do sbûrného tábora v Ruzyni u Prahy, odkud pak byli posíláni na práci do »fií‰e«. Tito káranci byli po dobu vûznûní v Miro‰ovû nasazování na pilách, kde vyná‰eli piliny a nucenû nasazené dûlníky na pilách prosili o kousek chleba.

4. Koncentraãní tábor v Miro‰ovû V dubnu 1945 v dÛsledku rychlého postupu Rudé armády z v˘chodu pfiemûnili okupanti kárn˘ pracovní tábor v Miro‰ovû v koncentraãní tábor pro politické vûznû z Kounicov˘ch kolejí v Brnû, ktefií tam ãekali na svou smrt - byli to vûzni pfiedem odsouzeni k smrti. VûzÀové z kárného pracovního tábora byli pfiemístûní do Karlova u Plznû. První transport politick˘ch vûzÀÛ k Kounicov˘ch kolejí v poãtu pfies 450 dorazil do Miro‰ova 12. dubna 1945. Druh˘ dorazil zcela zdecimován do Miro‰ova 22. dubna 1945, neboÈ pfied Berounem byl vlak tzv. »dobytãákÛ« bombardován americk˘mi hloubkov˘mi letci. Pfii tomto náletu byli zabiti dva politiãtí vûzÀové, dal‰ích 13 bylo tûÏce a 7 bylo lehce zranûno. Od toho dne bylo v miro‰ovském koncentraãním tábofie vûznûno 765 osob - pfiíslu‰níkÛ rÛzn˘ch národností ve vûku od 15 do 77 let, z toho 581 âechÛ, 43 RusÛ, 39 SlovákÛ, 36 UkrajincÛ, 20 NûmcÛ, 19 PolákÛ, 8 ItalÛ, 5 AngliãanÛ, 4 Jugoslávci, 3 Rumuni, 2 Belgiãané, 2 Ameriãané, 1 Bulhar, 1 Francouz, 1 Holanìan a 1 Maìar. S nimi pfii‰lo do Miro‰ova i 150 SSmanÛ.27

Partyzánsk˘ oddíl »Brdy« Dne 5. kvûtna 1945 byl z osvobozen˘ch politick˘ch vûzÀÛ vytvofien partyzánsk˘ oddíl »Brdy«, kter˘ byl souãásti partyzánské Brigády Jana ÎiÏky, pÛsobící na moravsko-slovenském pomezí. Zbranû získali politiãtí vûzÀové od pochytan˘ch NûmcÛ. Tento oddíl ãítal kolem 50 muÏÛ. Ve dnech 5.-12. kvûtna 1945 se pot˘kal se zbraní v ruce s ozbrojen˘mi esesáck˘mi oddíly, které terorizovaly obyvatelstvo - zejména na samotách. O rozsahu ãinnosti tohoto oddílu svûdãí i soupis zbraní a vojenského materiálu, kter˘ pfiedal Národní v˘bor v Miro‰ovû dne 8. srpna 1945 posádkovému velitelství v Rokycanech. Dle tohoto seznamu bylo pfiedáno: 132 pu‰ek, 5 kulometÛ, 3 automaty, 9 rezervních hlavní, 37 bodákÛ s pochvou, 127 junek na pu‰kové náboje, 3 periskopy, 1 dûlostfieleck˘ dalekohled, 3 dûlostfielecké zamûfiovaãe, 40 pfiileb, 3 bedny pu‰kového stfieliva, 2 ‰avle, 1 bedna náloÏí, osvûtlovací pistole atd. Je samozfiejmé, Ïe to Odzbrojování ustupujících nûmeck˘ch vojákÛ partyzány v Miro‰ovû

40

27

Pamûtní kniha âS Miro‰ov, SOkA Rokycany

41

nebyly v‰echny shromáÏdûné a odevzdané zbranû, neboÈ bûhem pfiedchozích mûsícÛ byly prÛbûÏnû pfiedávány do rokycanské posádky zbranû, které ozbrojené oddíly po svém rozpu‰tûní pfiedávaly do úfiadovny Národního v˘boru v Miro‰ovû. âinnost partyzánského oddílu »Brdy«, sloÏeného z politick˘ch vûzÀÛ, skonãila v druhé dekádû kvûtna 1945, neboÈ ochranu obyvatelstva pfievzaly jak místní samospráva, tak i Rudá armáda, která do Miro‰ova dorazila dne 10. kvûtna 1945. Politiãtí vûzÀové po 9. kvûtnu se po skupinkách rozjíÏdûli pod patronací âerveného kfiíÏe do sv˘ch domovÛ, zejména na Moravu, odkud vût‰ina z nich pocházela.

12. dubna 1945 byl kárn˘ pracovní tábor v Miro‰ovû zmûnûn na koncentraãní tábor pro politické vûznû z Kounicov˘ch kolejí v Brnû. Na snímku hlídková vûÏ tábora.

42

Z deníku partyzánského kapitána, letce Fr. Foukala - Horjaãiho Velitelem partyzánského oddílu »Brdy« brigády Jana ÎiÏky z Trocnova, operujícího ve dnech 5.-12. kvûtna 1945 na Miro‰ovsku, byl kapitán - letec Franti‰ek Foukal z Moravy. O svém pÛsobení jako partyzán na Miro‰ovsku vedl deník, z kterého cituji nûkteré pasáÏe, vztahující se k ãinnosti partyzánského oddílu »Brdy«.28 Po poráÏce slovenského povstání vznikla na Slovensku I. ãsl. partyzánská brigáda Jana ÎiÏky, jejíÏ prvním velitelem byl Slovák, poruãík Janko U‰iak, jeho zástupcem kapitán Rudé armády Murzin, komisafiem Michal Tursk˘. Po velmi tuh˘ch bojích na Slovensku se tato brigáda probila 10. záfií 1944 na Moravu, kde zaãala vojensky operovat. Zradou b˘valého dÛstojníka byl ‰táb brigády rozbit, velitel Janko U‰iak hrdinnû padl a vedení I. ãsl. partyzánské brigády na Moravû pfievzal major Rudé armády Murzin, komisafiem se stal kapitán Rudé armády Stûpanov, náãelníkem ‰tábu Vasil Nastûnko. Nûkolik t˘dnÛ po jejím pfiechodu na Moravu s ní navázaly moravské ilegální skupiny styk. Kapitán Fr. Foukal byl majorem Murzinem a komisafiem Stûpanovem urãen vedením v‰ech tajn˘ch vojensk˘ch a civilních organizací na Moravû pfii ‰tábu I. ãsl. brigády. 13. bfiezna 1945 byl kapitán Foukal zatãen gestapem a po 12. dubnu 1945 byl s dal‰ími více jak sedmi sty padesáti politick˘mi vûzni pfievezen z Kounicov˘ch kolejí v Brnû do narychlo zfiízeného koncentraãního tábora v Miro‰ovû. Dal‰í údaje jsou citovány z uvedené broÏury: Dne 15. dubna 1945 velitel tajn˘ch organizací na nucen˘ch pracích v koncentraãním tábofie v Miro‰ovû navázal prostfiednictvím Ludvíka a Divi‰e styk s ilegální skupinou Stela-Jirka Antonínem Hejnou, pÛsobícím na Miro‰ovsku. 16. dubna provedeno vloupání do nûmeckého vojenského skladu v Pfiíkosicích a získány z této akce první zbranû pro tvofiící se oddíl. 18. dubna: V koncentraãním tábofie navázal velitel tajn˘ch organizací styk s para‰utistou Ing. Kramarenkem, kterého povûfiil organizováním vûznûn˘ch pfiíslu‰níku SSSR. 20.-21. dubna 1945 byly provádûny sabotáÏe pfiefiezáváním drátÛ polního vedení v Miro‰ovû. 22. dubna: Do koncentraãního tábora byla propa‰ována speciální mapa miro‰ovského kraje s kompasem. 7. kvûtna: Z pfiíkazu velitele tajné organizace byl vyhotoven vûznûm nadporuãíkem Vesel˘m pfiesn˘ plánek koncentraãního tábora a tento vynesen ven a pfiedán. Odzbrojen v Miro‰ovû nákladní vÛz s 34 pfiíslu‰níky nûmecké armády a 44 SSmany. Získáni zajatci, 100 litrÛ benzinu, 50 litrÛ oleje, 1 lehk˘ kulomet, 15 pu‰ek, 9 pistolí a stfielivo. 28

Franti‰ek Foukal: »Daj nám, BoÏe, moci tûch Nûmcuov pfiemoci«, vyd. SdruÏení ãesk˘ch partyzánÛ, Okresní poboãka Hole‰ov, tisk Oldfiich Balatka, Hole‰ov 1946

43

Ukofiistûnou nûmeckou vysílaãkou stále informováno obyvatelstvo Miro‰ova a jeho okolí. Za Dobfiívem u Miro‰ova pfiepaden oddíl SS, odzbrojen a získáno 5 automatÛ, 5 pistolí a munice. 8. kvûtna 1945 byli zajati 2 SSmani. T˘Ï den zastfielena nûmecká spojka, jedoucí na motocyklu v ãele 70 pancéfiov˘ch vozÛ. Pfiepaden na silnici u Veselé 1 pancéfi s posádkou SS, jeÏ opravovala motor a získána v˘zbroj 2 pancéfiÛ vãetnû posádky. T˘Ï den se zúãastnil oddíl »Brdy« velmi v˘znaãné akce, kterou byla spoluúãast na pronásledování a dopadení K.H. Franka v Rokycanech. 10. kvûtna zajata 2 plnû obsazená vozidla NûmcÛ, jedoucí od Kolvína. 11. kvûtna prohledávání okolních lesÛ. Zajato mnoho SSmanÛ, ktefií pfiepadávali samoty. Tito popraveni. 12. kvûtna oddílem »Brdy« zajat osobní vÛz s adjutantem generála Vlasova kapitánem Tulinovem a 4 dÛstojníky jeho ‰tábu. Kapitán Tulinov byl pfiedán do ‰tábu ruského dûlostfieleckého pluku 202. Potud vzpomínky kapitána Fr. Foukala.

Úloha spojencÛ pfii ústupu NûmcÛ Události zejména od 5. do 12. kvûtna 1945 mûly na Rokycansku dramatick˘ spád. Nejen vítûzn˘m vstupem spojeneck˘ch vojsk na území okresu, ale i ãetn˘mi tragédiemi, které mezi obyvatelstvem zpÛsobil pfiekotn˘ ústup nûmecké armády a oddílÛ SS. Je na místû poloÏit si otázku, do jaké míry posílila pfiítomnost americké armády v okrese poãínaje 7. kvûtnem, kdy vstoupila do Rokycan, bezpeãnost obãanÛ a zda mohla nûkter˘m tragick˘m situacím zamezit. Je nesporné, Ïe pfiíjezd americké armády do znaãné míry vylouãil dal‰í a moÏná mnohém hor‰í zloãiny, které by napáchaly ustupující nûmecké útvary. Velmi aktivnû a dÛslednû vyfie‰ila sloÏitou a témûfi gordickou situaci pfii odzbrojování desetitisícÛ ustupujících nûmeck˘ch vojákÛ a oddílÛ SS, zfiízením nûkolika internaãních táborÛ mezi Klabavou, Ejpovicemi a Ky‰icemi a mezi Bu‰ovicemi a Stfiapolemi, a organizovaním transportÛ tûchto internovan˘ch do okupaãních zón spojencÛ. Hlavní podíl na potlaãení ozbrojen˘ch nûmeck˘ch útvarÛ v celé ‰iroké oblasti v‰ak mûla Rudá armáda, která se po svém pfiíjezdu dennû stfietávala v brdsk˘ch lesích s tûmito oddíly. Zatímco celé mohutné útvary nûmecké armády a útvary SS se dobrovolnû vzdávaly AmeriãanÛm, s Rudou armádou svádûly tvrdé boje ãasto do posledního muÏe. Svûdãí o tom i zápisy ve váleãném deníku OKW (vrchního velitelství wehrmachtu) z 1.5.1945: »Hitler je mrtev. V tûchto hodinách se kaÏd˘ Nûmec snaÏí nepadnout do rukou RusÛm.« Ztráty na lidsk˘ch Ïivotech v americké armádû v této oblasti nebyly zaznamenány Ïádné, ztráty Rudé armády na Rokycansku jsou uvedeny v kapitole o pomnících 44

Partyzánsk˘ oddíl sloÏen˘ z politick˘ch vûzÀÛ KT v Miro‰ovû »Brdy« Brigády Jana ÎiÏky

a památnících v okrese. RovnûÏ nelze pfiesnû uvést ztráty ustupující nûmecké armády a oddílÛ SS, ale soudû podle kronikáfisk˘ch a jin˘ch zpráv, byly ztráty ustupujících nûmeck˘ch útvarÛ, zejména tûch, které se i po kapitulaci Nûmecka skr˘valy v brdsk˘ch lesích na jiÏním Rokycansku, znaãné. PfiibliÏnû lze uvést jen nûmecké ztráty v prostoru Miro‰ova a okolí, kde operoval partyzánsk˘ oddíl politick˘ch vûzÀÛ »Brdy« Brigády Jana ÎiÏky z Trocnova - po 10. kvûtnu i v souãinnosti s Rudou armádou, jejíÏ podíl na likvidaci poãetn˘ch po zuby ozbrojen˘ch nûmeck˘ch oddílÛ byl rozhodující. Pfiedpokládá se, Ïe na Miro‰ovsku padlo v bojích s Rudou armádou a s partyzány nebo bylo zastfieleno na 110 vojákÛ zbraní SS a dal‰í ztráty nacistického wehrmachtu se odhadují na 200 muÏÛ.29 Ztráty NûmcÛ ve stfietech s Rudou armádou pfiímo v prostoru brdsk˘ch lesÛ nejsou známé. Znaãné znepokojení jak mezi obyvateli - pamûtníky, tak i u odborné vefiejnosti vyvolala televize Nova po vysílání pofiadu »Na vlastní oãi« dne 6.6.1996 o údajn˘ch zloãinech napáchan˘ch ãesk˘m obyvatelstvem na Nûmcích, neboÈ pofiad zcela opomenul skuteãnost, Ïe v‰echny nûmecké obûti zejména mezi 8.-12. kvûtnem 1945 tvofiily po zuby ozbrojené nûmecké útvary SS a wehrmachtu, ohroÏující i po definitivní kapitulaci Nûmecka civilní obyvatelstvo. Je tfieba rovnûÏ pfiipomenout, Ïe aãkoliv americká armáda obsadila oblast jiÏ 7. kvûtna, ustupující nûmecké útvary navzdory tomu pokra29

ONV Rokycany, svazek »Váleãné hroby«, Státní okr. archiv Rokycany

45

ãovaly v raziích a vraÏdách civilního obyvatelstva. Na druhé stranû témûfi ve v‰ech obcích byly vytvofieny hlídky a ozbrojené oddíly, které mûly zajistit bezpeãnost obãanÛ. Nebylo proto divu, Ïe se obyvatelstvo snaÏilo pokud moÏno ubránit nájezdÛm nûmeck˘ch oddílÛ i legálním ozbrojen˘m odporem, jeÏ mu dávalo právo ochrany domova a vlasti. Dne 11. kvûtna 1945 byl podepsán mezi vedením koncentraãního tábora v Miro‰ovû podplukovníkem generálního ‰tábu Václavem Dvofiákem a likvidaãním dÛstojníkem tábora Jifiím Draxlerem, politick˘m vedoucím za Moravu, a Národním v˘borem v Miro‰ovû, veden˘m starostou Václavem Spûváãkem a ãlenem Národního v˘boru MUDr. Bedfiichem Lobovsk˘m tzv. Pamûtní protokol o pfiedání b˘valého koncentraãního tábora z rukou prozatímní správy b˘val˘ch vûzÀÛ do správy Národního v˘boru v Miro‰ovû. Pfiedány byly ve‰keré budovy a zafiízení tábora v stavu, v jakém byly pfievzaty po odchodu NûmcÛ.30 Dne 6. kvûtna 1945 byl v Miro‰ovû ustupujícími nûmeck˘mi jednotkami SS zastfielen politick˘ vûzeÀ Antonín Prokop a tûÏce postfielen dal‰í vûzeÀ Rudolf Lázeck˘.

30

Fond MûstNV Miro‰ov, SOkA Rokycany

46

VII. NA TRASE RADNICE ROKYCANY Rudá armáda v Radnicích I pamûtní kniha âetnické stanice v Radnicích nám zanechala nûkolik zajímav˘ch postfiehÛ z prÛbûhu událostí v tomto obvodu. Podle kronikáfie projely Radnicemi dne 7.5.1945 smûrem od Plznû dva v˘zvûdné pancéfiové vozy americké armády, jejichÏ posádku tvofiili ãerno‰i. Pfiíjezd Rudé armády do Radnic pfiesnû nespecifikuje, ale uvádí pfiesné datum jejího odjezdu a to 1. prosince 1945. 22. kvûtna 1945 se vrátil z koncentraãního tábora v Buchenwaldu velitel místní ãetnické stanice vrchní stráÏmistr Josef Mach, kter˘ byl v r. 1943 zatãen gestapem a vûznûn v Plzni, v Terezínû a posléze v Buchenwaldu. Bûhem okupace bylo dle téhoÏ pramene zatãeno gestapem v obvodu radnické ãetnické stanice 11 osob a to: Pavel Pajdar z Kamence (popraven nacisty v DráÏìanech) Emil ·Èastn˘, Franti‰ek Blecha a Vojtûch Solfron, ktefií byli umuãeni ve vûznicích a koncentraãních táborech, dále Franti‰ek Königsmark, faráfi Josef SaÀka, Václav Tau‰, Josef Macák, Josef Kondelík, Ferdinand PetrÏila a Josef Beran, ktefií se po osvobození vrátili z koncentraãních táborÛ do sv˘ch domovÛ.31 Kronika mûsta Radnic z let 1938-1970 se bohuÏel nedochovala, proto k struãnému vylíãení událostí v kvûtnu 1945 ve mûstû jsme sáhli po ‰kolní kronice, která se dotkla i událostí osvobození Radnic. »Poãátkem kvûtna 1945,« pí‰e kronikáfi Mû‰Èanské a obecné ‰koly chlapecké v Radnicích, »bylo jiÏ k zalknutí. V noci ze 4. na 5. kvûten 1945 - ãas ukazoval pro rozhodn˘ ãin hodinu dvanáctou. âeská národní rada v Praze dala rozkaz k ãinnému odboji proti nûmeck˘m okupantÛm. Odtud se revoluce rychle ‰ífiila do v‰ech ãesk˘ch mûst, mûsteãek, obcí i samot. V Radnicích v sobotu 5. kvûtna 1945 ucítili obãané vanouti vzduch svobody. Asi po 9. hodinû dopolední roz‰ífiila se po mûstû zpráva, Ïe v obcích kralovického a v pfiilehl˘ch obcích zbiroÏského okresu i v Kralovicích samotn˘ch jsou vyvû‰eny ãeskoslovenské vlajky. Byl tím zpÛsobem rozruch v ulicích, ale vzápûtí vy‰etfiil starosta mûsta Karel Hol˘ telefonicky, Ïe prapory byly vyvû‰eny pfiedãasnû a Ïe v Kralovicích donutili ãlenové SS pod pohrÛÏkou stfielby sejmutí vlajek a prapo31

Pamûtní kniha âetnické stanice v Radnicích, SOkA Rokycany.

47

rÛ. Krátce nato pfiijeli do Radnic dva nûmeãtí dÛstojníci a Ïádali o ubytování 60 muÏÛ a 5 dÛstojníkÛ. Vyt˘kali správû mûsta, Ïe na ulicích se kupí lidé a Ïe se jim chování obyvatelstva nelíbí. KdyÏ bylo pro nû zaji‰tûno ubytování, opût odjeli. Vûci v‰ak zrály velmi rychle a vzru‰ení neochabovalo. Ve v‰ech domácnostech byly chystány prapory a o 12. hodinû objevil se první prapor na po‰tû a hned na to na nûkolika budovách.

Vzru‰enou ulicí a námûstím projíÏdí na motorce ãetník, kter˘ volá: »Prapory ven!« Do mûstského úfiadu vniká nûkolik rozãilen˘ch lidí - dochází ke zbyteãné scénû. Ve 12 hod. 5 minut dostává starosta zprávu o událostech v Plzni. Mûstem zní z místního rozhlasu opût prvnû po dlouh˘ch letech na‰e ãeskoslovenská hymna. Radost z na‰eho osvobození projevila se vefiejnû a spontánnû v Radnicích teprve v nedûli 13. kvûtna. To, co pfiedcházelo, bylo jenom rozãilení a vzru‰ení, aÈ to bylo jiÏ pfievzetí správy mûsta místním národním v˘borem, zaji‰Èování osob, eskortování nûmeck˘ch vojákÛ, transporty uprchlíkÛ, vysílání hlídek a v‰echna ta rÛzná opatfiení, jeÏ doprovázela ru‰né události velikého t˘dne. Teprve v nedûli (13. kvûtna) rozjásalo se vpravdû na‰e mûsto hudbou, pestr˘mi kroji a pfiedlouh˘ prÛvod procházel mûstem. Oslav radnick˘ch se zúãastnilo obyvatelstvo v‰ech obcí ze ‰irokého okolí, které pfiicházelo v prÛvodech nebo na vozech, aby pak splynulo v jeden spoleãn˘, mohutn˘ prÛvod s ãetn˘mi prapory, hudbami, ‰kolní mládeÏí, dorostem a obecenstvem v‰ech vrstev. Na námûstí pfied deskami padl˘ch (v první svûtové válce), konal se vlastní projev. Zaznûla naposledy siréna, jejíÏ váleãn˘, v˘straÏn˘ úkol byl ukonãen, z desek se rozezvuãely radnické zvony, jeÏ nám byly vzaty za války, a po recitaci a zpûvním pfiednesu promluvil k shromáÏdûn˘m pfiedseda MNV Karel Hol˘. Vzdal ãest obûtem války a vylíãil zhruba utrpení národa za války. Tlumoãil dík Rudé armádû, spojeneck˘m armádám a hrdinn˘m bojovníkÛm domácím i zahraniãním...«32 »Více neÏ ãtrnáct dnÛ Ïily Radnice rusk˘m vojskem, pí‰e dopisovatel rokycanského t˘deníku V nov˘ Ïivot, a pfiíslu‰níci Rudé armády zaplÀovali v‰echna prostranství, místnosti a byty. V nedûli 11. ãervna odjeli a je tu po nich smutno. SÏili jsme se s nimi za ten krátk˘ ãas, navázaly se styky a známosti, dûvãata chodila s rÛzn˘mi tûmi Sergeji, Ivany a Alexandry tancovat a guljat. Leckde pfii louãení skanula slziãka a to »do svidanija« bylo my‰leno hodnû doopravdy. Obyvatelstvo oceÀovalo slu‰nost a pozornost dÛstojníkÛ, mûlo shovívav˘ úsmûv pro zálibu vojákÛ v »ãasech«. Pfiíslu‰níci Rudé armády, aÈ pocházeli z Moskvy, od Lucku nebo z Kubánû, odná‰eli si dobr˘ dojem, a Ïe i oni na nás budou rádi vzpomínat jako my na nû.«33 V Radnicích pfied ‰kolou je památník vûnovan˘ Rudé armádû, odhalen˘ v r. 1960. Na místním hfibitovû je hrob a památník sovûtského poruãíka A. V. Kuznûcova.

Sovût‰tí zajatci u Újezda u Sv. KfiíÏe a u Vejvanova Újezd u Sv. kfiíÏe, kdysi obec se stoletou skláfiskou tradicí, vstoupil koncem druhé svûtové války do historie s ukr˘váním tfií sovûtsk˘ch zajatcÛ. Hlavní podíl na jejich záchranû mûla celá rodina Jana Smetany z ãp. 82. Zpoãátku nikdo v rodinû nevûdûl, Ïe hlava rodiny ukr˘vá sovûtské zajatce. Jeho syn, kter˘ na to vzpomíná, ani neví, jak se 32

Spoleãné oslavy osvobození obãanÛ a Rudé armády v Radnicích 13.5.1945

48

33

Kronika Mû‰Èanské a obecné ‰koly chlapecké v Radnicích II, str.312a, SOkA Rokycany T˘deník ONV Rokycany V nov˘ Ïivot, 15. ãervna 1945.

49

s nimi jeho otec setkal. Pozdûji v‰ak byli jak syn, tak i manÏelka obeznámeni se skuteãností a tak se do jejich ukr˘vání a záchrany zapojila celá rodina. Zajatci se ukr˘vali v lese pod nynûj‰ím prameni‰tûm vodovodu do Újezda u Sv. kfiíÏe, necelou pÛlhodinu od obce. Byla to klestem zastfie‰ená jáma na levém bfiehu potoka Velká Radná v hustém smrkovém porostu. Aby nevzbudili pozornost pfii zásobování potravinami a ‰atstvem, stfiídali se v‰ichni ãlenové rodiny. Jednou k zajatcÛm chodil otec, podruhé syn, manÏelka. Jejich cesta vedla obvykle oklikou k Bohemii, pak do lomu a odtud ke krytu. Pozdûji chodili sovût‰tí zajatci v noci domÛ k nim a na sklonku války pfieb˘vali u nich v obci trvale. Jako tlumoãník chodil k nim Josef Pavlík z Bohemie ãp. 104. Tûsnû pfied osvobozením o zajatcích jiÏ vûdûl také nadlesní Ludvík Milde. Podle jejich vyprávûní sovût‰tí zajatci vyskoãili z jedoucího nákladního vlaku nûkde u Horní Bfiízy pfii pfiemisÈování vûzÀÛ koncentraãního tábora. Kter˘ to byl koncentraãní tábor, nebylo zji‰tûno. Jména zajatcÛ byla: Viktor Kolokolov, vojín dûlostfielec z Bûloruska, M (Maljar) Malar, námofiník ze Sevastopolu, Boris Michailoviã Gorievag, leteck˘ poruãík z Moskvy, kter˘ o svém pobytu v Újezdû u Sv. KfiíÏe napsal: »Na‰el jsem mnoho pfiátel uprostfied âech. A nejvíce za svÛj Ïivot vdûãím (...) nejlep‰ímu druhu Janu Smetanovi (...)« Po pfiíjezdu Rudé armády do obce se k ní sovût‰tí zajatci pfiipojili. Poruãík B. M. Gorievag napsal pozdûji ze své vlasti Janu Smetanovi nûkolik dopisÛ. V dubnu 1945 se ilegálnû vrátil do Bohemie (osady Újezda u Sv. KfiíÏe) politick˘ komisafi partyzánského oddílu Smrt fa‰ismu, operujícího v roÏmitálsk˘ch lesích. Na Bohemii pfienocoval, ale pfii návratu do svého oddílu v brdsk˘ch lesích byl protektorátním ãetnictvem postfielen a pfiedán plzeÀskému gestapu. Jako první pfiijelo jiÏ 7. kvûtna 1945 do Újezda u sv. KfiíÏe americké prÛzkumné vozidlo, které se téhoÏ dne vrátilo zpût patrnû do Plznû. Dne 10. kvûtna 1945 pfiijel do obce první sovûtsk˘ voják z Kralovic na motocyklu. Zji‰Èoval, zda v místû nejsou Nûmci. KdyÏ od obãanÛ zjistil, Ïe nikoli, odjel zpût. Hlavní motorizované oddíly Rudé armády I. ukrajinského frontu dorazily po té do obce mezi 11. a 12. kvûtnem 1945. DÛstojníci a ãást vojákÛ byli ubytováni v domech pfii silnici. Bojová technika byla umístûna v okolních lesích. Velitelství bylo v lese zvaném Hájek. V obci byla Rudá armáda boufilivû uvítána. Vojáci byli zahrnuti koláãi a jin˘mi dobrotami, pfiipraven˘mi k pouti, která pfiipadala na 6. kvûten. Podle obecní kroniky se v obci po celé tfii dny slavilo a tancovalo v sále hostince u ·najdrÛ. V fiadách Rudé armády slouÏily i Ïeny, které odloÏily uniformy a oblekly si dlouhé veãerní ‰aty. »Byly to nezapomenutelné dny se sovûtsk˘m lidem«, pí‰e kronikáfi. Dal‰í slavnost se konala v prostoru dne‰ního hfií‰tû a koupali‰tû, kde byla sovûtsk˘m vojákÛm slavnostnû pfiedána vojenská vyznamenání, fiády a medaile. Kolem 17. kvûtna byla tato jednotka pfiemístûna jinam a vystfiídala ji pûchota a vozatajstvo. Toto nové silné uskupení obsadilo okolní lesy, zejména jiÏnû a jihozápadnû od Újezda, kde proti proudu fieky Berounky probíhala demarkaãní linie, která pokraãova50

la k Darové, na Ba‰tu u Stupna a dále k bfiezinskému zámku a odtud k RokycanÛm. Tyto jednotky zÛstaly v obci do konce srpna. Na rudoarmûjcích bylo poznat, Ïe se jim st˘ská po civilním Ïivotû. Jak jen mohli, pomáhali pfii Ïních, obilní panáky stavûli po ruském zpÛsobu snad proto, aby jim pfiipomínaly jejich domov. V Újezdû u Sv. KfiíÏe byl pochován gardov˘ vojín Alexandr Vasilejviã Paladi, kter˘ tu zahynul ne‰Èastnou náhodou.

Velitelé Rudé armády s obãany Radnic pfii pfiehlídce Rudé armády na hfii‰ti kopané v Radnicích 13. 5. 1945

51

V okolí hornické obce Vejvanov se koncem války skr˘vali ãtyfii sovût‰tí zajatci, kter˘m se podafiilo uprchnout z transportu smrti. Potravinami jim pomáhal lesní dûlník Jaroslav Cipra z obce. KdyÏ 5. kvûtna vypuklo praÏské povstání, pfiivedl je do svého bytu. Rudá armáda pfiijela do Vejvanova 15. kvûtna 1945. V prÛbûhu dal‰ích kvûtnov˘ch dnÛ pak tito sovût‰tí zajatci pomáhali revoluãnímu národnímu v˘boru stfieÏit obec. Prohledávali okolní lesy, a v lese âihadlo zajali tfii ozbrojené nûmecké vojáky a pfiedali je národnímu v˘boru. Odtud byli zajatci odvedeni do Radnic. Poslední jednotky Rudé armády opustily obec 7. listopadu 1945.

Vranovice, Vranov a V‰enice âasto máme dojem, Ïe kvûten 1945 byl jen ve znamení rozkvetl˘ch ‰efiíkÛ. Zaãátek kvûtna v‰ak byl pomûrnû náladov˘, de‰tiv˘, ba i pochmurn˘. 2. kvûtna 1945 dokonce podle kronikáfie z hornické obce Vranovice napadlo tolik snûhu, Ïe se pod jeho tíhou lámaly vûtve stromÛ. Sníh se udrÏel dva dny. V sobotu 5. kvûtna od rána pr‰elo a bylo velmi chladno. V deset hodin do‰ly do obce nepotvrzené zprávy o údajné kapitulaci Nûmecka, ale i o sráÏkách obãanÛ s Nûmci v sousedních Kralovicích. Horníci v tamûj‰ích dolech ihned zastavili práci a spûchali domÛ. O pÛl jedné se ozval praÏsk˘ rozhlas volající na pomoc Praze. Nastalo v‰eobecné vzru‰ení. V místû byly vytvofieny obãanské hlídky, lidé vyvû‰ovali prapory a národní v˘bor, utvofien˘ koncem dubna, pfievzal správu obce do sv˘ch rukou a zahájil nepfietrÏité úfiadování v místnostech kampeliãky. Dne 7. kvûtna rozhodl národní v˘bor obãanské ozbrojené hlídky v obci zesílit, podafiilo se mu vytvofiit siln˘ oddíl o 92 muÏích a 8 hasiãích. Zbraní v‰ak bylo málo - oddíl mûl jen dvanáct loveck˘ch pu‰ek, takÏe se vût‰ina ãlenÛ oddílu musela ozbrojit holemi. Teprve 12. kvûtna dorazily zbranû z Rokycan - 12 pu‰ek. Revoluãní oddíl obsadil v místû v‰echny v˘chozí body z obce a ãtyfii muÏe poslal na pomoc do Darové k ochranû vodní elektrárny. Dne 9. kvûtna se obãané dozvûdûli, Ïe Rudá armáda osvobodila Prahu. První sovûtsk˘ tank a americk˘ automobil projely obcí dne 10. kvûtna. Dne 12. kvûtna postavili obãané v obci slavobrány vítající spojenecká vojska. TéhoÏ dne pfiijel do obce první oddíl Rudé armády - dûlostfielci v poãtu 42 muÏÛ - a v místû byla ihned zfiízena demarkaãní ãára u domku pana Melichara, která pozdûji byla posunuta aÏ do Darové. Zatímco ve Vranovicích byla Rudá armáda, v sousedních Kfii‰ích a ve Stupnû jiÏ byla americká zóna. Dne 16. kvûtna 1945 uspofiádala v obci Rudá armáda »Slavnost míru«, pfii které byly proneseny oficiální proslovy, podáno poho‰tûní a pak následoval koncert a taneãní zábava. Následujícího dne byl první oddíl Rudé armády vystfiídán 16 muÏi pûchoty. Na pomoc Rudé armádû byla utvofiena národní garda v poãtu 12 muÏÛ. Smutn˘ a dojímav˘ byl pohled na kolonu 30 nákladních automobilÛ, pln˘ch nemocn˘ch politick˘ch vûzÀÛ vracejících se z koncentraãních táborÛ, která obcí projela 18. kvûtna 1945. Pfies Vranovice projíÏdûly dennû silné jednotky Rudé armády smûrem k Darové a zpût. Dne 25. kvûtna projíÏdûla obcí k Darové motorizovaná kolona ãítající nûkolik 52

set automobilÛ, následujícího dne projela obcí kolona sovûtsk˘ch zajatcÛ, vracejících se z koncentraãního tábora v Norimberku v Nûmecku. V první dekádû ãervna se usídlil v obci ‰táb Rudé armády veden˘ generálem Dragonem. Silné útvary Rudé armády projely obcí 28. ãervna (pfies 1500 muÏÛ pûchoty, na 300 automobilÛ a pfies 50 dûl). V poli nad panem Vávrou se rozloÏil oddíl dûlostfielcÛ. V téÏe dobû byly rozloÏeny v lesích ve Sporu, V zahrádkách a v DráÏkách u Újezda u Sv. KfiíÏe dvû divize Rudé armády, které vybudovaly spoustu pûkn˘ch dfievûn˘ch chat a jin˘ch zafiízení. Trvalou vzpomínkou na dny osvobození je v obci památník Rudé armády, odhalen˘ 29. ãervna 1947 v pfiítomnosti pfiedstavitelÛ obce, okresu a fiady spoleãensk˘ch organizací. Rudá armáda dorazila do hornické obce Vranov teprve 13. kvûtna 1945 a mnoho obãanÛ ze V‰enic spûchalo do Vranova, kde vranov‰tí obãané jiÏ 5. kvûtna postavili slavobránu s rusk˘m nápisem »Da zdravstvujet Krasnaja armija« a netrpûlivû oãekávali pfiíjezd RusÛ. Místo nich v‰ak projel nûkdy po 7. kvûtnu obcí americk˘ oddíl. Rudá armáda dorazila do Vranova o nûkolik dnÛ pozdûji. Pfiesto, Ïe se ve V‰enicích oddíly Rudé armády neubytovaly, její pfiítomnost v sousedních obcích pÛsobila na obãany uklidÀujícím dojmem. Rudá armáda odjela ze sousedního Vranova 9. listopadu a americká armáda aÏ 12. listopadu 1945.

Slavnostní adresa v pamûtní knize obce Bujesily Velmi pûknou vzpomínku na Rudou armádu mají obyvatelé nejsevernûj‰í ãásti Rokycanska a jedné z nejmen‰ích obcí okresu - Bujesily. Malebná vesniãka uvítala Rudou armádu 19. kvûtna 1945. ·táb byl ubytován pfiímo v obci a v kaÏdé rodinû byli ubytováni 2-3 rudoarmûjci, v ãp. 14 u PrelátÛ byla zdravotní sanitka, u PrusíkÛ v ãp. 18 o‰etfiovna apod. Vût‰ina útvarÛ Rudé armády v‰ak mûla své leÏení jihov˘chodnû od obce v lese zv. Bor. V obci zÛstala Rudá armáda asi 3 t˘dny (do zaãátku ãervna). Z kvûtnov˘ch dnÛ roku 1945 se dochoval v pamûtní knize obce velmi hezk˘ doklad o té dobû. Je to dopis bujesilsk˘ch obãanÛ adresovan˘ sv˘m osvoboditelÛm - Rudé armádû, podepsan˘ v‰emi ãleny tehdej‰ího národního v˘boru. V dopise pí‰í: »Roku tisícího devítistého ãtyfiicátého pátého, dne 20. kvûtna. ·est let intensivní touhy nás v‰ech dochází koneãnû ke svému naplnûní. Dnes se‰li jsme se my a vy, vítûzná Rudá armáda osvoboditelka. My, svobodní obãané âeskoslovenské republiky Boj proti nacistické bestii, která po léta dusila národy celé Evropy, je moÏno dnes povaÏovat za skonãen˘. S hlubokou láskou a obdivem se díváme na vás, ktefií jste pfiedstaviteli na‰ich cílÛ a záfiiv˘m pfiíkladem. 53

Nezlomná vÛle k vítûzství, bezpfiíkladná chrabrost, to v‰e, co krví jste vepsali na své prapory. Vy jste osvobodili velikou ãást na‰í republiky a nic nemÛÏe vyjádfiit lásku ãeského lidu k vám. Pfiátelství sovûtsko-ãeské bude programem míru v‰ech národÛ a sesterské armády sovûtské. AÈ Ïije Rudá armáda! AÈ Ïije mar‰ál Stalin! AÈ Ïije svobodná âsl. republika! AÈ Ïije president Dr. E. Bene‰! Verner Franti‰ek, ãlen národního v˘boru Oldfiich Maleãek, ãlen národního v˘boru Novák Václav, ãlen národního v˘boru Macháãek Jan, ãlen národního v˘boru Prusík Jan, ãlen národního v˘boru Ferdinand Fencl, pfiedseda národního v˘boru Hora Rudolf, ãlen národního v˘boru Krinerová Amálie, ãlenka národního v˘boru Na tento pamûtní list obãanÛ odpovûdûli vojáci a velitelé Rudé armády zápisem do pamûtní knihy dne 21. kvûtna 1945 takto: »Dne 19. kvûtna 1945 nበn-t˘ útvar dorazil do ãeské vesnice Bujesily. âeské obyvatelstvo neobyãejnû vfiele pfiivítalo na‰e vojáky a velitele. ·táb na‰eho útvaru se umís-

til v jedné z budov, kde bylo sídlo národního v˘boru, a âe‰i nás snaÏnû prosili zmínit se o tom v této knize. Veãer 20. kvûtna 1945 v taneãním sále vesnice Bujesily pfiedseda národního v˘boru Ferdinand Fencl pfieãetl dopis ãesk˘ch obyvatel z Bujesil. Tento v˘‰e uveden˘ dopis je naplnûn upfiímnou srdeãností, díky Rudé armádû v ãele se Stalinem, která osvobodila ãesk˘ lid od nûmeck˘ch okupantÛ. Jako odpovûì na tento dopis my velitelé a vojáci n-tého útvaru jsme rozhodli na vûãnou památku âechÛm odpovûdût: Upfiímnû vám dûkujeme za srdeãné pfiijetí. AÈ sílí je‰tû více bratrsk˘ svazek mezi âeskoslovenskem a SSSR! AÈ se stane vûãn˘m neru‰ené pfiátelství slovansk˘ch národÛ v boji s nenávidûn˘m nepfiítelem - nûmeckofa‰istick˘mi okupanty. Sovût‰tí a ãe‰tí vojáci spoleãnû bojovali proti NûmcÛm za ãest a samostatnost na‰ich národÛ. Krev nebyla zbyteãnû prolita. Bojovali jsme za spravedlivou vûc a zvítûzili! AÈ Ïije neru‰ené bratrské spojenectví sovûtského a ãeskoslovenského lidu! AÈ Ïije svobodné, samostatné, demokratické âeskoslovensko! AÈ Ïije ãeskoslovensk˘ president Bene‰! AÈ Ïije nበmilovan˘ Stalin!« Následuje 17 podpisÛ, které uvádím v pÛvodní ruské podobû: s-t kapitán ·abalin, kapitán Povznert, star‰í lejtûnant Bugarãuk V., lejtûnant M. Mudrakov, star‰í serÏant ·ulga, s-t I. Popov, star‰í lejtûnant Kynin, serÏant Martyrov, mlad‰í lejtûnant A. Lichaãev, serÏant Parabanovskij, lejtûnant âurajev, gardov˘ star‰í lejtûnant Djaãenko, mlad‰í lejtûnant Zatrutin, kr-u Potjakin, serÏant Lesnikov, kapitán Samates. Na dal‰í stránce pamûtní knihy je ruãnû malovan˘ barevn˘ obraz znázorÀující rudoarmûjce s rud˘m praporem se Stalinov˘m portrétem a v pozadí s kremelskou vûÏí a s textem: »AÈ Ïije na‰e vítûzství. 1945. Pozdrav ãeskému lidu!« Jako autor obrazu je podepsán mlad‰í lejtûnant A. Lichaãev.

Syn pluku v Ole‰né Do Ole‰né u Radnic dorazil velk˘ oddíl Rudé armády v ãasn˘ch ranních hodinách 13. kvûtna 1945 v poãtu asi 500 muÏÛ s koÀmi, auty a dûly. Rudoarmûjci se ubytovali v kaÏdém domû, na samotách, ve dvofie Îíkovû, v ml˘nû Fr. Valenty, v lese na Houheli a v hájovnû. Ole‰en‰tí obyvatelé uvítali rudoarmûjce s nad‰ením a ochotnû jim poskytli v‰e, co potfiebovali. Rudoarmûjci mûli s sebou také svého »syna pluku«, jimÏ byl tfiináctilet˘ chlapec, obleãen˘ rovnûÏ do vojenské uniformy. Rudá armáda zÛstala v obci do 22. kvûtna, kdy odjela smûrem na Kralovice. »Dlouho jsme vzpomínali,« pí‰e kronikáfi, »na tyto slavné bohat˘ry a na‰e osvoboditele. Nikdy nezapomeneme jejich zásluh o na‰e osvobození, za které neváhali (mnozí z nich) poloÏit i svoje Ïivoty.«34 Vítání prvních americk˘ch vojákÛ v Rokycanech v pondûlí 7. 5. 1945

54

34

Kronika obce Ole‰ná u Radnic I, SOkA Rokycany.

55

V Mleãicích Do obce podle obecní kroniky dorazil první sovûtsk˘ tank údajnû jiÏ 9. kvûtna a následujícího dne 10. kvûtna pfiijela od Zvíkovce hlavní ãást Rudé armády. Byly to Rybalkovy tankové útvary a za nimi pû‰í útvary Rudé armády. Údaj o pfiíjezdu prvního tanku 9. kvûtna je tfieba brát ponûkud s rezervou. Od zaãátku bfiezna 1945 se v Mleãicích ukr˘vali tfii sovût‰tí zajatci, ktefií uprchli z Mostu. U místních obyvatel byli známí jako Ivan z Ta‰kentu, Nikolaj z Kyjeva a Vasil z Charkova. Skr˘vali se spoleãnû ve stodole u VonáskÛ asi dva t˘dny a pak je odvedl uãitel Ungrman do Sebeãic, kde zÛstali do osvobození. O jejich dal‰ích osudech není nic známo.

Rudá armáda ve Vranovû Zajímavûj‰í a podrobnûj‰í zprávy o osvobození severní ãásti Rokycanska poskytuje kronika hornické obce Vranova. Tudy probíhala vlastnû demarkaãní linie, a to na hranicích se Stupnem, které leÏelo v zónû americké armády, zatímco Vranov v zónû sovûtské. »V ãasn˘ch ranních hodinách 6. kvûtna,« pí‰e kronikáfi, »do‰la z Radnic zpráva, Ïe tam byl zavraÏdûn jeden obãan nûmecké národnosti. Aby bylo zabránûno podobn˘m zjevÛm i u nás, kde obyvatelstvo bylo rovnûÏ v krajním napûtí, vyvolaném neustál˘m voláním praÏského rozhlasu o pomoc (...), bylo neprodlenû zaji‰tûno obyvatelstvo nûmecké národnosti. Zaji‰tûno bylo celkem 28 NûmcÛ.« K veãeru téhoÏ dne byla koneãnû Ameriãany osvobozena PlzeÀ a kolem deváté hodiny veãerní pfiijely americké tanky aÏ do Stupna. O nûco pozdûji pfiijeli ameriãtí osvoboditelé i do Vranova, kde byli nad‰enû uvítáni. Dne 9. kvûtna 1945 o ‰esté hodinû pfiijela do Stupna americká armáda a pfiivezla s sebou z Prahy zajat˘ nûmeck˘ generální ‰táb, kter˘ byl ubytován v mû‰Èanské ‰kole. Dne 13. kvûtna pfiibyla do Vranova ze smûru od Liblína a Kralovic Rudá armáda a zfiídila demarkaãní závoru na silnici nedaleko »zámeãku« na Kfiemenáãi. Pozdûji byla zfiízena dal‰í závora u Stupna u druhého lesíku a pod Ba‰tou. Závora u lesíka pak byla posunuta zpût na vranovsk˘ katastr. Ameriãané mûli závory u Mû‰Èanské ‰koly ve Stupnû, u Zral˘ch a u mostu. »Vojáci Rudé armády byli obãanstvem ve Vranovû nad‰enû a bratrsky pfiivítáni. Nûktefií z nich vyprávûli, Ïe prodûlali taÏení od Stalingradu na Berlín, odtud táhli osvobodit Prahu a pfiijeli aÏ k nám.«35 První útvary americké armády byly pozdûji ve Stupnû vystfiídány oddíly tankov˘mi. »Americké vojsko bylo vybaveno v‰emi prostfiedky moderní doby. Mûli úhledné stejnokroje i bezvadnou obuv, ani stravování nebylo váleãné. Nejdfiív se s pfiíslu‰níky armád spfiátelily dûti (...). Pfiíslu‰níci Rudé armády ode‰li v pátek 9.listopadu 1945 a americké vojsko opustilo Stupno v úter˘ 13. listopadu 1945.«36 35 36

Kronika obce Vranova str. 259, SOkA Rokycany Kronika obce Vranova str. 259, SOkA Rokycan

56

Rudoarmûjci s dítûtem

Sovût‰tí zajatci v Darové V osadû Darové blízko Vranova se koncem bfiezna 1945 v místû zvaném »Mofie« ve star˘ch ‰tolách ukryli sovût‰tí zajatci, ktefií uprchli z nûmeck˘ch transportÛ. První styk s místními obyvateli navázali se ãtyfiiadvacetilet˘m Franti‰kem KoÏeluhem, bydlícím na okraji osady v domû ãp. 35. Ten jim nosil chléb a brambory. Tyto uprchlíky potkávali také ráno horníci, kdyÏ ‰li do práce, a dûlili se s nimi o svaãinu. V opu‰tûné ‰tole se ukr˘valo pût sovûtsk˘ch zajatcÛ, ale vycházeli ven po dvou. ProtoÏe pfiídûly potravin pro obãany na lístky byly malé, podporovalo zajatce více obãanÛ, ale tak, aby jeden nevûdûl o druhém. Potraviny jim nosili Petr Kalãík, Václav a Antonín ·ebkovi, Karel a Franti‰ek Lehk˘, Karel Bu‰ek, TomበVotava, Josef Fait, kozí mléko jim dodávala Zd. Votavová. KdyÏ pak Rusové získali spojení s partyzány, pfiidali se k nim je‰tû pfied pát˘m kvûtnem 1945. Naposledy byli vidûni, jak pfii odchodu ze skr˘‰e pili vodu z dlaní u BelÛ. Vykoupali se je‰tû u Václava ·ebka, ko‰ile a obleãení jim dala Zd. Votavová. Vojáci Rudé armády pfiijeli do osady na nákladních autech a ubytovali se po dvorech a na volném prostranství pfied hospodou. Nûkolik dÛstojníkÛ se ubytovalo u VotavÛ, u Lehk˘ch v ãp. 15, u ÎiÏkÛ ãp. 11, ‰táb byl ubytován u HavlÛ v ãp. 35. Na dvofie elektrárny byly umístûny tfii tanky. Nejvût‰í ãást vojska se v‰ak rozloÏila na místû zv. Pofiíãí. Od zaãátku se zrodily mezi místními obyvateli a rudoarmûjci velmi pfiátelské vztahy. 57

Lidé jim dávali co jen mohli, vojáci zase pomáhali sekat trávu. Pfii stfiídání oddílÛ Rudé armády uspofiádal sovûtsk˘ dÛstojník veãírek na rozlouãenou. Kdy Rudá armáda opustila obec, nedalo se pfiesnû zjistit.37

Ameriãané ve Stupnû Zajímavé zprávy o osvobození obsahuje i kronika obce Stupna, jejíÏ zápisy se zdají b˘t dobové. Jako vût‰ina obecních kronikáfiÛ obcí rokycanského okresu i stupensk˘ kronikáfi nezapomnûl zaznamenat podrobné údaje o náletech americk˘ch hloubkov˘ch letcÛ na ãeská mûsta a komunikace. Dne 15. února ve 12 hodin 45 min. provedli za osadou Sedlecko hloubkoví letci nálet na motorov˘ vlak, jedoucí ze Stupna do Chrástu. Lokomotiva byla zasaÏena 68 stfielami, takÏe byla vyfiazena z provozu. Topiã Matûj Král z Vranova byl ranûn do ruky a Alois Prachafi si zlomil nohu. Nûmeãtí uprchlíci se nevyhnuli ani Stupnu. Kolem 200 uprchlíkÛ dorazilo do obce 25. února a byli ubytováni v mû‰Èanské a obecní ‰kole. V obci zÛstali do 8. kvûtna, kdy byli odvezeni do sbûrného tábora do Plznû. »Do rána 5. kvûtna 1945 nûmeãtí vojen‰tí ubytovatelé podezfiele zmizeli z obce, coÏ znamenalo, Ïe se nûco dûje. Kolem 9. hodiny pfiijel do obce na kole z Rokycan uãitel Karel Trautner z Kfií‰ a oznámil náhodn˘m chodcÛm, mezi nimi i kronikáfii, Ïe v Rokycanech jiÏ vlají ãsl. vlajky a prapory, nûmecké nápisy Ïe jsou strhávány. Tato zpráva se ihned roznesla po celém Stupnû. Reakce obyvatel byla stejná, jako v‰ude jinde. Prapory, vlajky, odstraÀování nûmeck˘ch nápisÛ, vytváfiení revoluãních národních v˘borÛ. Ve Stupnû jiÏ pfied koncem války pÛsobila ilegální skupina pod názvem »Revoluãní národní v˘bor«, která po 5. kvûtnu pfievzala správu obce do vlastních rukou. Po zvolení pfiedsedy byl pronesen místním rozhlasem projev k obãanÛm. V místû byli v‰ichni Nûmci zaji‰tûni, byla uvedena v ãinnost stráÏní, poÏární a pofiádková sluÏba (...). V místnostech národního v˘boru se úfiadovalo ve dne v noci, rovnûÏ byla zavedena noãní pohotovostní sluÏba sloÏena ze tfii ãlenÛ.« V nedûli 6. kvûtna po osvobození Plznû dorazily kolem deváté hodiny veãerní do Stupna první americké tanky. Ameriãtí osvoboditelé byli uvítání s nad‰ením a bylo jim podáno obãerstvení. JelikoÏ byl v místû nedostatek zbraní, vyjednával revoluãní národní v˘bor dne 7. kvûtna s Ameriãany o dodání v˘zbroje pro deset muÏÛ. Zda poÏadovanou v˘zbroj dostali nebo ne, není komentováno. Dne 8. kvûtna byl vypraven z obce do Plznû transport nûmeck˘ch uprchlíkÛ. V okolních lesích v‰ak, podle docházejících zpráv, bylo zaznamenáno nûkolik pfiestfielek s ozbrojen˘mi tlupami esesákÛ. Proto bylo do uveden˘ch prostorÛ vysláno sedm ozbrojen˘ch ãet, kaÏdá sloÏena z deseti muÏí. I kronikáfi Stupna dosvûdãuje, Ïe Rudá armáda dorazila do sousedního Vranova 13. kvûtna 1945, kde zfiídila demarkaãní závoru na silnici nedaleko »zámeãku« na Kfiemenáãi. »(Rudá) armáda, dodává kronikáfi, unavená a vyãerpaná po vysilujících 37

Kronika osady Darová, která je uloÏena u kronikáfiky.

58

bojích, byla nad‰enû obãanstvem pfiivítána.« Ameriãané mûli závory u mû‰Èanské ‰koly ve Stupnû, pozdûji u hostince u Zral˘ch. Stupno bez Kfiemenáãe bylo v zónû americké, Vranov s Kfiemenáãem v zónû sovûtské. Americká pûchota, která pfiijela do Stupna jako první, byla pozdûji vystfiídána tankov˘mi oddíly. Pfied prostranstvím u kampeliãky bylo umístûno deset tûchto obrovsk˘ch tankÛ. Kronikáfi se zmiÀuje rovnûÏ o zfiízení internaãního tábora v blízk˘ch Bu‰ovicích, kde bylo soustfiedûno na 60 tisíc nûmeck˘ch zajatcÛ. Ameriãtí vojáci a dÛstojníci byli ve Stupnû ubytováni v soukrom˘ch domech. Mnozí z obãanÛ dostali od nich ãásti odûvÛ i obuv. »První americké vojsko, jeÏ pfii‰lo do Stupna, vypráví kronikáfi, (...) byli úãastníci bojÛ na západní frontû a bylo na nich znáti pfiestálé boje. Po nich pfii‰lo vojsko okupaãní, které do bojÛ nikdy nezasáhlo a pfiipadali nám zde jako v˘letníci. Ani jejich chování neodpovídalo v mnoh˘ch pfiípadech váleãn˘m zkou‰kám. Byli mezi nimi i nûktefií âe‰i a Slováci. Naproti tomu Rudá armáda projevovala v kaÏdém ohledu stopy pfiestál˘ch hrozn˘ch bojÛ a utrpení. Nûktefií pfiíslu‰níci vyprávûli, Ïe prodûlali taÏení od Stalingradu (...) aÏ k nám. Byli by se s námi rozdûlili o poslední.«38

Bfiezina »v Americe a v Rusku« Se zklamáním listujeme v kronice obce Bfiezina. Obec byla rozdûlena na dvû ãásti, a to do zóny americké a sovûtské a stala se místem setkání spojeneck˘ch armád protifa‰istické koalice. Samotná obec byla v zónû americké, zatímco zámek byl v zónû Rudé armády. V samotném zámku se usídlil ‰táb Rudé armády. Zápisy jsou bohuÏel velmi skromné. Kronika nebyla od r. 1931 v obci vedena a události za období 1931-1952 byly dodateãnû napsány kronikáfiem Bohuslavem Vyhlídkou. Tím v mnohem ztratily svou hodnovûrnost i kdyÏ kronikáfi mûl snahu po objektivitû. »Bfiezinsk˘ obãan Václav JeÏek«, vypravuje kronikáfi, »pfiibûhl z Rokycan s ãeskoslovenskou vlajkou rovnou do místní ‰koly oznámit, Ïe lidé v Rokycanech strhávají nûmecké nápisy a vyvû‰ují ãeskoslovenské vlajky. Zatím jiÏ spojenecké armády postupují do cel˘ch âech a k nám do Bfieziny pfiijíÏdí 7. kvûtna první americké vojsko.« Podle kronikáfie Ameriãané zaujali stanovi‰tû u bfiezinského zámku »U dubu«, kde pfies silnici dali závoru, u které stála vojenská hlídka. Sovûtské vojsko bylo na cestû ke dvoru bfiezinskému, kde byla rovnûÏ postavena závora a kde byla sovûtská hlídka. Sovût‰tí vojáci zaujali toto postavení nûkolik dní po pfiíjezdu americké armády. Pozornost si zaslouÏí i pohled do kronik dal‰ích obcí, kde do‰lo k bezprostfiednímu styku spojeneck˘ch armád. Jistû nás zajímají podrobnosti o zajateckém tábofie mezi Bu‰ovicemi a Stfiapolemi, ale Ïel, kronika Bu‰ovic se z období okupace nedochovala, jen pár fiádkÛ se dochovalo v kronice tamûj‰í ‰koly, z nichÏ se dozvídáme, Ïe první americké oddíly dorazily do Bu‰ovic dne 8. kvûtna 1945 a ameriãtí vojáci byli nad‰enû uvítáni a v nûkolika minutách se obyvatelstvo postaralo o jejich nejlep‰í ubytováni. Místní mládeÏ postavila slavobránu, kterou ovûnãila klestem a prapory spojeneck˘ch státÛ. 38

Kronika obce Stupna I, str. 122, SOkA Rokycany

59

Volduchy »v Americe a v Rusku« Stranou hlavních komunikací leÏí malá vesniãka Vitinka. Místní kronikáfi pí‰e: »8. kvûtna vládne v celé na‰í vesnici nejistota. Napûtí vzrÛstá pfii hlá‰ení, Ïe Nûmci ostfielují z dûl nemocnici na Bulovce (v Praze).« AÏ teprve 10. kvûtna se obãané doãkali prvních AmeriãanÛ. Projelo tudy nûkolik americk˘ch vojákÛ na dÏípech smûrem k Oseku. Dne 6. ãervna do‰lo v obci k v˘znamné události, kdyÏ obcí projelo 30 americk˘ch tankÛ od Bu‰ovic do Volduch a Bfieziny.» Ve Volduchách,» pí‰e kronikáfi, »se setkala spojenecká vojska a Volduchy, jak se fiíkalo, byly v Americe, zatímco voldu‰ská osada zvaná Habr, byla v Rusku.« K podchycení atmosféry posledních dnÛ druhé svûtové války a osvobození nestaãí jen úfiední dokumenty, spí‰e jsou v tomto pfiípadû podruÏn˘mi svûdky. Ducha doby nejlépe charakterizují osobní proÏitky a vyprávûní. Velmi poutavû líãí kvûtnové dny roku 1945 kronikáfi z Volduch, kter˘ mj. pí‰e. »Zachytit byÈ jen ve struãnosti revoluãní dny v na‰í obci je holou nemoÏností. Jen ve zkratkách s odstupem ãasu zde uvádím nûkolik momentÛ, kter˘ch jsem byl svûdkem, neboÈ jsem pfiijel z Prahy ráno 4. kvûtna posledním vlakem pfies Du‰níky (pfies ¤evnice se nejezdilo pro po‰kozen˘ most pfies Berounku u Mokropes od partyzánÛ). Jasné ráno 5. kvûtna mne nic netu‰ícího vylákalo na kole. Jaké v‰ak bylo mé pfiekvapení, kdyÏ jsem vidûl v‰ude po vsi hlouãky debatujících lidí s jasnou tváfií vyjadfiující, Ïe se stalo nûco neobvyklého. V‰ude vlály prapory. Odev‰ad bylo sly‰et: »Je konec války, máme zase samostatnost« (Nûmecké) vojsko zde ubytované (zde se ukr˘vali hlavnû dÛstojníci), skládalo, balilo a chystalo se k odjezdu na západ rovnûÏ s radostí. Zdálo se, Ïe války má uÏ kaÏd˘ dost a Ïe je opravdu konec. Abych z té slávy mûl je‰tû víc, zajel jsem si do Rokycan, kde bylo vidût nûco podobného. Sem tam hlouãek NûmcÛ, veden˘ch na‰imi lidmi do vûzení. Pfiece v‰ak byla zde jakási nejistota, kterou hlavnû vzbuzovali ozbrojení SSmani, ktefií se nechtûli dát odzbrojit civilisty. Hlídkovali v okolí rokycanského nádraÏí a kasáren. Nad‰ení bylo posilováno zprávou, Ïe kaÏdou chvíli pfiijedou od Plznû Ameriãané a Ïe bude konec jakékoli nejistotû. Obyvatelstvo bylo z radnice vyz˘váno ke klidu. Veãer se‰lo se na spoleãném shromáÏdûní a pfieplnûné námûstí vyslechlo za de‰tû manifestaãní projevy (...) starosty Hejrovského, faráfie Klimeckého a osvobozeného vûznû ZdeÀka Bluìovského (zde je chyba, byl to Václav Svoboda, P. C.). Projevy byly pfiijaty pfiítomn˘mi s pohnutím a s velik˘m nad‰ením. ¤eãníci se v‰ak zdrÏovali ‰tvaní a pobufiování posluchaãÛ, ktefií se v klidu roze‰li do sv˘ch domovÛ. Stejnû v‰ak byli nesmírnû poboufieni zprávou z praÏského rozhlasu, Ïe je tam revoluce, Ïe se tam staví barikády, Ïe se zle bojuje, Ïe je tfieba posil z venkova Praze, nad kterou se stahovaly dûsivé krvavé mraky. Germánská zufiivost, zbûsilost a pomstychtivost neznala mezí. Jim rovnou bestialitou svefiepû vraÏdili, zohavovali mrtvé, pálili, plenili a vÛbec se snaÏili zniãit nakonec v‰e, co se dalo. Nato v‰ak reagovali na‰í lidé s velik˘m rozhofiãením a stáli zde v nerovném boji. S bezpfiíkladn˘m hrdinstvím hájili hlavnû rozhlas, bariká60

dy a dÛleÏitá místa. Kusé zprávy o bojích v Praze byly sledovány v‰emi s velk˘m napûtím, aby nikomu nic neu‰lo. Do 9. kvûtna témûfi nikdo nezamhoufiil oka a ani pofiádnû nejedl, neboÈ situace byla opravdu nanejv˘‰ kritická, jak jsem se dozvûdûl od barikádníkÛ hned po skonãení 12. kvûtna. Americká hloubková letadla (jedno je‰tû odpoãívá v troskách »Za vrchy« »na Holubojc vr‰ku« - ve Volduchách (...) jakoby zmizela, a jak˘ byl mÛj údiv, kdyÏ jsem v Tymákovû a okolí vidûl 6. kvûtna, jak americké vojsko odpoãívá klidnû v plné zbroji, jakoby se jich to net˘kalo. Volání o pomoc a »Vnimanije« v‰ak bylo vysly‰eno Rudou armádou, která pfiispûchala od DráÏìan a Havlíãkova Brodu zoufale se bránící Praze na pomoc, která rázem ukonãila pouliãní boje a vyãistila PrahÛ od vetfielcÛ. Pfiivítání Rudé armády bylo nev˘slovné. Dfiíve je‰tû neÏ 9. kvûtna v‰e skonãilo, ubíraly se hlouãky NûmcÛ na západ. Pak po tfii dny putovaly nepfiehledné zástupy NûmcÛ vojákÛ i civilistÛ ve dne v noci do zajateck˘ch táborÛ. KaÏd˘ se snaÏil uniknout na západ. Tlaãilo je svûdomí, a strach pfied rudoarmûjci byl pfiímo panick˘. KaÏd˘ s sebou nesl nebo táhl, co mohl a co mûl. Vojsko se vût‰inou vezlo, civilisté pû‰ky nebo s vozíky a vozy. Nikdo z nás nevidûl podobn˘ch scén, které se odehrávaly pfied na‰imi zraky. Lidé nemocní, stafií, dûti, lidé na smrt unavení, se zoufalstvím v tváfiích, zaraÏení, ale i je‰tû zpupní a drzí. Tak uboze vypadal Herrenvolk snící o nadvládû nad svûtem. V‰ude kolem silnice ze Svojkovic do Volduch a k Oseku v pfiíkopech a v polích kromû lidí válely se nejrÛznûj‰í vûcí od zbraní rozbit˘ch i cel˘ch a munice v‰ech moÏn˘ch druhÛ aÏ po rozházené marky. Odhozené zbranû byly v‰ak pro neznající a zvlá‰tû pro dûtí nebezpeãím a proto zbranû a munice byla co nejrychleji hlídkami odklízena. KaÏd˘ z na‰ich si mohl vybrat, co chtûl a leckomus se podafiil dobr˘ »nález«. Kluci mûli pistole, které dávali AmeriãanÛm za cigarety, po kter˘ch byla znaãná poptávka. Zase se nespalo, ale uÏ to bylo zcela jiné. Nûmci naráz nikomu neimponovali, nikdo se jich nebál, naopak stali se pokorn˘mi prosebníky jako zufiiv˘ pes, kterého zkrotíme biãem. Jak˘si zmatek a nejistota stále existovaly. Byla to doba zvlá‰tní, plná vzru‰ujících událostí. V lesích semtam se je‰tû potulovali vojen‰tí zbûhové. Lidé byli vcelku zmateni, o nic se nestarali, zvûdavost a oãekávání nov˘ch událostí kaÏdého odvádûla od v‰ední práce, které bylo zapotfiebí. V továrnách se vÛbec nepracovalo. Nikdo nepfiem˘‰lel, co bude dal. A i kdyÏ pfiijeli Ameriãané a Rusové na tzv. demarkaãní ãáru, nenastal je‰tû klid. Obû dvû vojska zaujala na této linii jakési útoãné poziãní postavení a lidé se chvûli. Na obloze se vzná‰el otazník, jak to dopadne. A to dopadlo dobfie, kdyÏ si lidé na to zvykli. Nov˘ Ïivot se rodil ve zmatku.«39 Do Volduch, kde v r. 1945 Ïilo pfies 1200 obyvatel, pfiijeli poprvé Ameriãané na dÏípu asi 7. kvûtna 1945, ale otoãili se a odjeli zpût do Rokycan. Byli samozfiejmû srdeãnû uvítáni. Leckdo si je ale pletl s Rusy pro pûticípou hvûzdu - ov‰em bílou. Pak 39

Kronika Volduch II, str. 251n, SOkA Rokycany

61

do Volduch pfii‰la posádka, která se ubytovala v zasedací síni obecního domu a po soukrom˘ch bytech. Byli mezi nimi také ãerno‰i a pfiíslu‰níci jin˘ch ras, ktefií se tû‰ili zejména u dûtí veliké váÏnosti svou exotiãností. »Dûvãata ov‰em mûla zájmy jiné a brzo bylo vidût nejen u nás, ale v‰ude tam, kde byli Ameriãané, nápadné sbliÏování obou pohlaví. Dokonce to pozdûji leckde skonãilo sÀatkem nebo nemanÏelsk˘m dûckem. Romantika vojenská nûkdy pfiesahovala míru slu‰nosti. Na‰í chlapci cítili konkurenci a vidûli v Ameriãanech soupefie v lásce. Semtam se staly rÛzné nemilé incidenty v podobû rvaãek, které pokazily pomûr a reputaci AmeriãanÛ. Vcelku v‰ak jejich chování, zvlá‰tû prvních skupin, bylo v mezích slu‰nosti,« pí‰e voldu‰sk˘ kronikáfi. Jak bylo fieãeno, i ve Volduchách do‰lo k pfiímému dotyku spojeneck˘ch armád a i zde se stavûly na silnicích »‰raÀky«. Na silnici u BrantnerÛ byla vybudována závora, kde hlídkovali ameriãtí vojáci, ktefií si krátili dlouho chvíli stfiílením z browningÛ do rokle. Voldu‰sk˘ kronikáfi poznamenává, Ïe na rudoarmûjce byli lidé zvûdavûj‰í. Pfied obecním domem k místu pfies silnici byl napjat transparent, vítající osvoboditele. První rudoarmûjci pfiijeli do Volduch »rovnûÏ v otevfieném autû, se zpûvem a v doprovodu harmoniky. Byli uvítáni boufiliv˘m jásotem. Zatímco Ameriãané pfiijeli uãesání, umytí, vyholení a vyÏehlení, se zabalen˘mi cigaretami, ãokoládou, s rádiem a se v‰ím komfortem, pfiijeli Rusové nevyspalí, unavení, zaprá‰ení jako frontoví vojáci se zbranûmi, ze kter˘ch byl je‰tû cítit stfieln˘ prach, a s harmonikou. Byli mezi nimi i bojovníci od Stalingradu. Byli srdeãnû uvítáni, ponûvadÏ na‰i rozumûli jejich fieãi. Byli témûfi dûtinsky upfiímní, v‰echno se jim líbilo, ale na druhé stranû by byli v‰echno rozdali. Nejvíce touÏili po hodinkách a po dûvãatech (dûvu‰kách), s nimiÏ téÏ navázali styky i milostné pomûry. »Na demarkaãní ãáfie u Svojkovic (za mostem Pod dolíky), u lesa »Ve Chvojkách« a pfii »Îabské cestû« stály hlídky Rudé armády, kde byla dfievûná ch˘‰ka, stejnû jako v lese pfii cestû vedoucí k cihelnû a Habru, kde bylo velitelství (ruské) posádky. Rusové jídlo mûli jednoduché, byli spokojení, veselí, sdílní a rádi si vystfielili po zvûfii. Ryby zabíjeli granáty. Byli z nejrÛznûj‰ích konãin SSSR, takÏe v té dobû se Volduchy skuteãnû staly dostaveníãkem národÛ témûfi celého svûta.«40 Po osvobození zaãalo se pomalu v‰e vracet do mírového Ïivota. Zfiizovalo se, konstituovalo se, obnovovalo se v‰e, co bylo zniãeno ãi pfietrÏeno fa‰istickou okupací. Zpravidla v‰e opût od zaãátku.« První vefiejná akce, uspofiádaná po osvobození, byla oslava osvobození, konána 13. kvûtna 1945. Lidé z obce se se‰li na návsi u pomníku padl˘ch v první svûtové válce, kde k pfiítomn˘m promluvil Stanislav Broj z Volduch a ãeskobratrsk˘ faráfi z Rokycan Fr. Klimeck˘. Po projevech následoval koncert dechové hudby a veãer v obou místních hostincích pokraãovala dlouho vytouÏená tancovaãka. Po dobu války totiÏ - a to od 22.6.1941 do kvûtnov˘ch dnÛ r. 1945, byly v‰echny taneãní zábavy zakázány. Po této

taneãní zábavû následovaly dal‰í v krat‰ích ãasov˘ch intervalech (i ve v‰ední den), které vût‰inou organizovali v obci ameriãtí vojáci, aby se ponûkud také »vyfiádili«. Vût‰inou se konaly bez alkoholu »pfii studniãní vodû«, neboÈ ani pivo, ani likéry (ba ani limonády) po urãitou dobu nebyly k maní. »Îe mládeÏ pfii tûchto zábavách dovádûla, nemusím ani podot˘kat,« pí‰e kronikáfi, »a k ní se pfiidruÏili i Ameriãané a dokonce pfii takové jedné tancovaãce do‰lo ke rvaãce mezi americk˘mi vojáky a zdej‰í mládeÏí.«41

Okradeni ameriãtí vojáci ve Volduchách Sovût‰tí i ameriãtí vojáci byli také lidé. Pocházeli sice kaÏd˘ z jiného konce svûta, ba i z jiného politického zfiízení a ãasto mûli odli‰nou mentalitu a etick˘ vztah k Ïivotu i k jeho hodnotám - k rodinû, k bliÏnímu, k rodnému místu, ke své vlasti. Tyto vlastnosti ãe‰tí obyvatelé odhalovali ãasto na první pohled a také je komentovali. Nebáli jsme se citovat mínûní kronikáfiÛ, ãasopisÛ a jin˘ch svûdectví, charakterizující odli‰nosti obou armád. Ameriãtí vojáci byli samozfiejmû velmi dobfie vybaveni v‰ím, aÏ civilním komfortem. Nebylo proto divu, Ïe ãeské dívky, jak komentuje i kronikáfi, po nich »‰ílely«. Prostû Amerika je poslala do války i s ve‰ker˘m pohodlím a nikoliv jako v pohádce o Honzovi, kter˘ ‰el do svûta jen s nûkolika buchtami a s rancem na zádech. Jejich nadstandardní »vybavení« do války dokresluje i pfiípad, kter˘ se udal ve Volduchách 25. fiíjna 1945. ·lo o okradení americk˘ch vojákÛ. »Dne 25. fiíjna 1945 mezi 19. a 21. hodinou vloupal se dosud neznám˘ pachatel do úfiadovny Obecního úfiadu ve Volduchách (...), kde jsou t. ã. ubytováni ameriãtí vojíny vojenské jednotky Cof. 2, nD Bw. 317 wF. 80 D IV, kde do‰lo ke ‰kodû pfiíslu‰níkÛ tohoto vojska S/Sgt Oliver Virta, P.F.C. Jamese Kinzie, STG Remo Etzel a STG Remick, (kter˘m bylo) odcizeno rÛzné vojenské ‰atstvo a jiné vûci v cenû as 262 dolarÛ 37 centÛ, tj. asi 13.118 Kã. Pfiípad byl ohlá‰en na ãetnické stanici v Rokycanech vojenskou policií dne 26. fiíjna 1945. Na místû ãinu zjistil ‰tábní stráÏmistr Jaroslav Nykod˘m a Josef Ranc následující: Obecní dÛm ve Volduchách, kde jsou bytováni ameriãtí vojíni, nalézá se pfiesnû uprostfied obce u okresní silnice. Pfiízemí domu pozÛstává ze 4 místností, z nichÏ men‰í tfii pouÏívá obecní úfiad a vût‰í v pravé ãásti domu se nalézající a slouÏící za knihovnu a zasedací síÀ, pouÏívá nyní americká armáda, konající na demarkaãní ãáfie stráÏní sluÏbu.«42 Ze sloÏky vy‰etfiovacích spisÛ Okresního soudu v Rokycanech se dozvídáme dal‰í podrobnosti, ale nás nejvíce zajímá seznam ukraden˘ch vûcí a cena v dolarech. âtenáfie rozhodnû zaujme ‰iroká paleta vybavení americk˘ch vojákÛ zcela civilními a intimními potfiebami. Mezi kraden˘mi vûcmi nechybûlo samozfiejmû nejen osobní prádlo, ale i cigarety, ãokoláda, Ïv˘kaãky, ale i pafiíÏsk˘ pudr apod. 41

40

Kronika obce Volduchy II, str. 251n, SOkA Rokycany

62

42

Kronika obce Volduchy II, str. 263, SOkA Rokycany Fond OS Rokycany, sign. Tv 112/45/1, SOkA Rokycany

63

Jak k loupeÏi do‰lo? »Dne 26. fiíjna 1945 o 19. hodinû ode‰li v‰ichni vojíni do obce Volduch a místnost uzamkli. KdyÏ se v‰ak po dvou hodinách navrátili, shledali, Ïe dvefie jejich místnosti jsou odemãeny a otevfieny. Pfii podrobnûj‰í prohlídce místnosti shledali, Ïe do místnosti vnikl neznám˘ pachatel a odcizil jim rÛzné vojenské ‰atstvo a jiné vûci (...). Pachatel pouÏil k otevfiení dvefií klíãe, kter˘ si pilníkem pfiedem pfiizpÛsobil a nechal jej trãeti v zámku. Po spáchání krádeÏe nechal dvefie otevfieny. V místnosti odcizil ze stolu a ze skfiínû následující vûci: 7 vlnûn˘ch vojensk˘ch pfiikr˘vek v cenû po 12 dolarech, 2 blÛzy vojenské po 15 dolarech, 1 spací pytel celtové látky v cenû 15 dolarÛ, 2 vlnûné vojenské kalhoty v cenû po 10 dolarech, 2 vlnûné ko‰ile po 7 dolarech, 1 fotografick˘ aparát znaãky »Kodak« v koÏeném pouzdfie v cenû 40 dolarÛ, 1 stfiíbrn˘ náramek se jménem »James Kinie« a ãíslem 36739521 v cenû 15 dolarÛ, 1 plnící pero, double zlato znaãky EVERSHARP v cenû 9 dolarÛ, 4 krabice cigaret po 200 kusech znaãky Chesterfield v cenû 4 dolary, 3 páry vlnûn˘ch ponoÏek po 75 centech, 1 pytel zelené barvy v cenû 50 centÛ, 1 vojensk˘ batoh s fiemenem v cenû 1,80 dolaru, 1 krabici pafiíÏského pudru v cenû 8 dolarÛ, 15 balíãkÛ ãokolády po 15 centech, 15 balíãkÛ Ïv˘kací gumy, 2 spodní bílé ko‰ile s modr˘m prouÏkem a znaãkou »C 7607«, 2 krátké spodky, 2 kapesníky zelené barvy a znaãkou C7607, 1 krabici Ïlutého krému na boty znaãky »GRIFFIN«, 1 kartáã na boty a krabici dopisního papíru. Okraje obálek jsou ozdobeny ãervenomodfie.« Kdo tak rozsáhlou krádeÏ mohl spáchat? Buì nûjak˘ místní obyvatel, nûjak˘ pfiespolní nebo - samotní ameriãtí vojáci? Policejní hlá‰ení zjistilo, Ïe »v dobû od 14. hodin do pozdních hodin veãerních dne 25. fiíjna 1945 dlelo v obci Volduchy pfied obecním domem více lidí, ktefií tehdy vyslechli rozhlasov˘ projev presidenta republiky. Veãer téhoÏ dne na obecním úfiadû ve Volduchách vystfiídalo se více osob, aby si tam vyfiídilo rÛzné záleÏitosti. AÏ dosud nepodafiilo se pachatele zjistit a t˘Ï po sobû nezanechal upotfiebiteln˘ch stop, které by mohly vést k vy‰etfiení a usvûdãení pachatele. Pokud mohlo b˘ti zji‰tûno, nabízeli dne 25. fiíjna 1945, tfii nám dosud jménem neznámí ameriãtí vojíni ve Volduchách, k prodeji vojenské pfiikr˘vky. Za jednu pfiikr˘vku poÏadovali 1500 korun. Nepodafiilo se nám v‰ak zjistiti, zda byl nûjak˘ obchod uskuteãnûn. Veãer dne 25. fiíjna 1945 pfii‰li do hostince Jaroslava ·Ûchy ve Volduchách dva ameriãtí vojíni a pfiinesli s sebou láhev likéru a také jej tam popíjeli. V uveden˘ den byl v obci Volduchách vydáván pfiídûl lihovin místnímu obyvatelstvu a jest pravdûpodobné, Ïe nûkter˘ z obyvatelÛ vymûnil lihoviny za pfiikr˘vky s nûkter˘m americk˘m vojínem. Pfiíslu‰né americké vojenské velitelství koná v uvedené záleÏitosti vlastní ‰etfiení. V Rokycanech 31. fiíjna 1945. Velitel stanice SNB, v zast. stráÏmistr Vanãura.«43

Uvedená pfiíhoda, pomineme-li její policejní charakter, skr˘vá v pozadí fiadu zajímav˘ch detailÛ, jako napfiíklad o tom, jak vypadala stará budova obecního úfiadu ve Volduchách, kde byli ubytováni ameriãtí vojáci, vykonávající stráÏní sluÏbu na demarkaãní ãáfie, ceny ukraden˘ch vûcí, uvedené v dolarech i v korunách, skladba i mnoÏství ukraden˘ch vûcí, svûdãící o v˘borném aÏ nadstandardním zásobování americk˘ch vojákÛ atd. Dne 1. listopadu opustila spojenecká vojska Volduchy.

Osek bez posádky Na jafie r. 1945 byli problémem ãíslo jedna pro v‰echny obce nûmeãtí uprchlíci. Jen 16. bfiezna pfiijelo do Oseka na 22 vozech 129 nûmeck˘ch uprchlíkÛ, ktefií byli umístûni ve ‰kole a v hostincích. Za nimi pfii‰lo dal‰ích 13 uprchlíkÛ. Uprchlíci mûli s sebou 27 koní a 2 krávy. Byli to rolníci. S nimi byli i francouz‰tí zajatci, Ukrajinci i Poláci. Dne 14. dubna pfiejelo nûmecké vojenské vozidlo syna R. Lopaty, kter˘ vbûhl pod auto. Chlapec zranûním podlehl. 25. dubna byla provedena ‰kolními dûtmi v Oseku sbírka potravin pro politické vûznû v koncentraãním tábofie v Miro‰ovû. Sbírku odvezl nákladním autem O. Elizar, jemuÏ na zpáteãní cestû Nûmci auto zkonfiskovali. »Válka se nezadrÏitelnû ch˘lí ke konci. Lidé jsou nervovû velmi vyãerpáni. Místo, aby projevovali soudrÏnost a semkli se, soãí na sebe, protoÏe se bojí, aby politicky nûkdo nezÛstal pozadu a nebyl odsunut na vedlej‰í kolej. Stará v˘chova se projevuje zase stejnou touhou.«, pí‰e kronikáfi Vyhlídka. 2. kvûtna 1945 je‰tû leÏel sníh a byla mlha. »TíÏivé ticho leÏí na v‰em. Lidé ãekají na zprávy. Jako pfied boufií. âeká se na nûjaké rozhodnutí. ·ífií se rÛzné popla‰né zprávy. Továrny zastavují práci. Mezi lidmi (vládne) neklid, neboÈ se neví, co bude dál. Na západû od nás pfiestala v noci kanonáda a ãeká se, co se bude dít...«44 »5. kvûtna ve tfii ãtvrtû na devût pfiinesl rolník Tomá‰ek na obecní úfiad v Oseku zprávu, Ïe v Rokycanech se strhávají nûmecko-ãeské nápisy a Ïe byla obnovena âSR. Tato zpráva byla rychle roz‰ífiena po obci. Lidé snímali ãesko-nûmecké nápisy a malífi Kubíãek zabarvoval nápisy nûmecké. Vyvû‰ovány byly vlajky a prapory ãeskoslovenské. Ve ãtvrt na jedenáct byla vyhlá‰ena obnova âSR.« O pfiíjezdu americké armády se kronikáfi zmiÀuje jen letmo: »Po pfiíjezdu americk˘ch tankÛ do na‰eho kraje nastalo trochu uklidnûní.« »Dne 9. kvûtna, kdyÏ dorazily do Prahy sovûtské tanky, byl ohlá‰en konec bojÛ a v‰ichni si oddychli. Vzpomínali jsme na obûti, které byly podstoupeny na obnovu míru: na vojáky, partyzány a v‰echny obãany, ktefií poloÏili své Ïivoty v této válce. Z koncentraãních táborÛ se vrátili z Oseka Josef Aubrecht, V. Îivn˘, Fr. Hochman, Jos. Budek, J. Smil a V. Beran. Nevrátili se F. Savka a Fr. Kozler.«45 44

43

Fond OS Rokycany, sign. Tv 112/45/1, SOkA Rokycany

64

45

Kronika Oseka, díl II., str. 172n Kronika Oseka, díl II., str. 174n

65

První taneãní zábava v Oseku byla uspofiádána po nûkolika letech 12. kvûtna, dne 21. kvûtna byla uspofiádána slavnost k poctû osvobození. Ve dvû hodiny odpoledne vyrazil prÛvod k pomníku padl˘ch za první svûtové války, kde následoval proslov, a veãer opût taneãní zábava. O spojeneck˘ch armádách se kronikáfi témûfi nezmiÀuje. Jen poznamenává, Ïe demarkaãní ãára byla ve Volduchách, kde byli Ameriãané a nedaleko Rusové. Osek, leÏící tfii kilometry od Rokycan, proÏíval obdobné osudové okamÏiky, jako okolní obce. V sobotu 5. kvûtna o pÛl desáté po zprávách o praÏském povstání se se‰li ãlenové národního v˘boru, kter˘ byl na v˘zvu Okresního národního v˘boru v Rokycanech ilegálnû ustaven je‰tû v dobû okupace, k jednání o dal‰ím fiízení obce. JelikoÏ mnozí ãlenové NV byli v zamûstnáni mimo obec, zúãastnili se tohoto prvního jednání jen Fr. Brada, Fr. Aubrecht, Alois Mulaã, Karel Benetka, Jan Hejsek, Emil Baxa, Vincenc Krumphanzl a Josef Ko‰afi. Po krátkém jednání se odebrali na obecní úfiad, kde pfievzali ve‰keré vedení akcí, které mûly b˘t podniknuty. Oznámili starostovi obce Jar. Aubrechtovi, Ïe pfiejímají správu do sv˘ch rukou a jemu ponechávají jen vyfiizování bûÏn˘ch záleÏitostí pod dozorem NV. Národní v˘bor ustavil okamÏitû místní vojenské velitelství, do jehoÏ ãela byl jmenován Václav Gajer. Na v˘chozích cestách od obce byly ustaveny hlídky, které mûly sledovat pohyby nûmeck˘ch vojsk a podávat od tom zprávu národnímu v˘boru. S obãansk˘mi spojkami byla udrÏována spojení i s okolními obcemi. Druhého dne hlídky národního v˘boru zajistily nûmeckou posádku u svûtlometu v Hájích, kde byly postaveny vlastní hlídky. Místní rozhlas neustále informoval obãany o událostech v Praze a v Plzni. Bûhem soboty bylo navázáno telefonické spojení s Národním v˘borem v Rokycanech a v Radnicích. 7. kvûtna za úãasti v‰ech ãlenÛ národního v˘boru byl zvolen jeho prvním pfiedsedou Franti‰ek Aubrecht, kter˘ v dal‰ích dnech pro neshody odstoupil a místo nûj nastoupil K. Benetka. 20. kvûtna byl zvolen nov˘m pfiedsedou národního v˘boru Josef Aubrecht, kter˘ se vrátil z koncentraãního tábora.

66

VIII. NA TRASE PRAHA-ROKYCANY Zatímco na jihu Rokycanska fiádily prchající oddíly nûmecké armády snaÏící se dostat co nejdfiíve do zóny americké armády, byla hlavní trasa z Prahy smûrem na PlzeÀ pfiecpána tisíci a desetitisíci ustupujícími nûmeck˘mi vojáky, kolonami automobilÛ a obrnûn˘ch vozÛ, které rovnûÏ spûchaly smûrem na PlzeÀ, kam dne 6. kvûtna 1945 dorazily americké útvary. Na trase Kafiez-Rokycany-PlzeÀ v‰ak na‰tûstí nedo‰lo k tak dramatick˘m událostem a k takov˘m tragediím jako v Cheznovicích, ve Stra‰icích ãi v Dobfiívû a v Miro‰ovû, av‰ak i zde hrozilo civilnímu obyvatelstvu nebezpeãí ze strany ustupujících NûmcÛ. Ve vût‰inû obcí rokycanského okresu byly na poãátku roku 1945 vytvofieny ilegální revoluãní národní v˘bory, z nichÏ nûkteré vytváfiely i svoje ozbrojené ilegální skupiny, takÏe na poãátku kvûtna r. 1945 byly obce pfiipraveny k pfievzetí moci od okupantÛ. Zbranû získávaly vût‰inou po 5. kvûtnu od ustupujících nûmeck˘ch jednotek a od nûmeck˘ch posádek, které sloÏily zbranû. Tak tomu bylo i v Zajeãovû, kde byl dne 5.5.1945 místní ãetnickou stanicí a národním v˘borem odzbrojen transport 7 povozÛ nûmeckého lesního úfiadu z Vy‰kova na Moravû a zabaven˘mi zbranûmi, ruãními granáty a loveck˘mi pu‰kami byla vyzbrojena tvofiící se revoluãní garda. Velitel gardy nadporuãík v záloze Jan Havrlík provádûl v souãinnosti s b˘val˘mi poddÛstojníky Josefem VodráÏkem ze Zajeãova a Emilem Luke‰em rozdûlování zbraní b˘val˘m vojákÛm a osobám, které se zbranûmi dovedly zacházet. JelikoÏ v sousedních vojensk˘ch táborech v Jincích, ve Stra‰icích a v Komárovû byly silné nûmecké posádky, nebyly zbranû uloÏeny ve stráÏnici revoluãní gardy, ale ponechány jednotliv˘m osobám a to proto, aby v pfiípadû pfiepadení nûmeck˘mi oddíly nepadly do rukou NûmcÛ. Podle svûdectví Jana Havrlíka »pfii jedné pfiíleÏitosti nûmeãtí vojáci pfiepadli vesnici a vzali si ze skladi‰tû asi 7 pu‰ek a nûjaké pistole.«46 K tomu ãetnická sanice ve Svaté Dobrotivé uvádí: »Obec (Zajeãov) leÏí na okraji brdsk˘ch lesÛ, kde bylo nutno pofiádati honiãky za skr˘vajícími se SSmany, takÏe zbranû byly v drÏení civilního obyvatelstva aÏ do poãátku srpna. Potom národní v˘bor vyzval obãanstvo vyhlá‰kami, aby odevzdalo zbranû do úfiadovny národního v˘boru«. 46

Hlá‰ení âetnické stanice Svatá Dobrotivá z 11.6.1945, ãj. 725/45, fond Okresní soud Zbiroh, sign. T 63/45, SOkA Rokycany.

67

Situace na hlavním silniãním tahu Obec Kafiez leÏí na samé hranici PlzeÀského a Stfiedoãeského kraje na hlavním tahu b˘valé státní silnice Praha - PlzeÀ. V kvûtnu r. 1945 byly kafiez‰tí obyvatelé oãit˘mi svûdky ãetn˘ch událostí. 13. bfiezna pfiijel na nádraÏí transport fií‰skonûmeck˘ch váleãn˘ch uprchlíkÛ z Horního Slezska, prchajících pfied Rudou armádou, které na pfiíkaz plzeÀského »oberlandrátu« bylo nutno umístit v obcích obvodu âetnické stanice Kafiez - tedy v Kafiezu, Kafiízku, Siré, Cekovû, Lhotû pod Radãem a v Plískovû. Na základû úfiední v˘zvy byly tyto obce nuceny uspofiádat sbírku rÛzn˘ch potfieb - nádobí, nábytku, prádla, potravin apod. a kromû toho jim bylo nafiízeno vyslat pro nûmecké uprchlíky na nádraÏí ve Zbiroze (Kafiízku) povozy a pfiipravit jim pfiíhodné ubytování ve ‰kolách a v sálech. S tímto hromadn˘m ubytováním v‰ak nûmeãtí uprchlíci nebyli spokojeni a domáhali se pozdûji u »oberlandrátu«47 ubytování jednotlivû nebo s rodinami u soukrom˘ch osob, pfii ãemÏ jim bylo v jednotliv˘ch pfiípadech i vyhovûno. To byla jedna z ãetn˘ch drobn˘ch scének, které se dennû odehrávaly po celé trase. Uprchlické vlny se v‰ak mnoÏily, Nûmci prchali jiÏ masovû ze v‰ech koutÛ v˘chodní Evropy. Bûhem odpoledne 9. kvûtna 1945, tedy »den po válce« »ústup nûmeck˘ch vojsk pfies zdej‰í obec pokraãoval, av‰ak procházely jiÏ ponejvíce pû‰í oddíly. Mezi vojensk˘mi oddíly procházely men‰í i vût‰í skupiny civilních NûmcÛ, ktefií se narychlo odsunovali z Prahy a ostatních míst do pásma obsazeného Ameriãany. Tento odsun civilních NûmcÛ s roztodivn˘mi zavazadly po státní silnici na PlzeÀ trval nûkolik dní ve dne v noci.«

O hloubkov˘ch letcích Mnoho se vyprávûlo a psalo o americk˘ch hloubkov˘ch letcích, jejichÏ nálety nemûly valn˘ vojensk˘ v˘znam a mûly spí‰e charakter »preventivní« ãi »disciplinární«, ale hlavnû morální. Obyvatelé mûst a vesnic spatfiovali v nich »trestající ruku« a i jakési mstitele za v‰echna pfiíkofií napáchaná v dobû okupace. Nálety hloubkov˘ch letcÛ ãasto pfiiná‰ely smrt i nevinn˘m lidem, jak se ukázalo pfii fiadû náletÛ v Plzni, v Rokycanech, na hlavním silniãním tahu Praha - PlzeÀ, ale i v jin˘ch oblastech. Je zfiejmé, Ïe pfiítomnost americk˘ch hloubkov˘ch letcÛ na státní silnici Praha - PlzeÀ zamezila hrubému chování nûmecké ustupující soldatesky. Kromû jiÏ zmínûného napadení transportu politick˘ch vûzÀÛ z Kounicov˘ch kolejí v Brnû, kter˘ smûfioval do Miro‰ova, do‰lo k fiadû dal‰ích tragédií. Tak 31. bfiezna 1945 dva ameriãtí hloubkafii zaútoãili na osobní vlak, jedoucí o 15. hodinû z nádraÏí v Kafiízku. Lokomotiva a sluÏební vÛz byly zasaÏeny stfielami vícekrát, strojvÛdce byl tûÏce ranûn a svému zranûní v nemocnici podlehl, zranûn byl rovnûÏ i topiã. 47

Oberlandrát - ãlánek okupaãní správy v ãesk˘ch zemích v dobû fa‰istické okupace, podfiízen˘ fií‰skému protektorovi. Oberlandráti (vrchní zem‰tí radové) mûli ve svém obvodu dozírat na ãinnost ãesk˘ch úfiadÛ, pfiedev‰ím okresních a obecních.

68

Dne 1. dubna hloubkafii napadli vojenskou kolonu a zapálili tfii osobní, 21 nákladních aut a 2 autobusy, naloÏené vût‰inou nûmeck˘mi vojáky. Vût‰ina z napaden˘ch vozÛ shofiela na místû. Z posádek v‰ak nebyl nikdo zranûn, neboÈ Nûmci, jakmile zahlédli letce, rychle vyskoãili z vozidel a skryli se v pfiíkopech a v polích. Od toho dne se mnoÏily stále více útoky americk˘ch hloubkafiÛ jak na vozidla jedoucí po silnici, tak i na Ïelezniãní soupravy. 16. dubna byla na kafiízském nádraÏí ostfielována lokomotiva a zapáleno nádraÏní skladi‰tû, které úplnû vyhofielo i s uskladnûn˘mi vûcmi. Souãasnû byl usmrcen i jeden maìarsk˘ pfiíslu‰ník z transportu maìarsk˘ch uprchlíkÛ, s nimiÏ vlak o 32 vagónech stal nûkolik dní na nádraÏí (jde zfiejmû o vlak,v nûmÏ prchala maìarská kolaborantská vláda, kter˘ stal nûkolik dní i na rokycanském nádraÏí).

Incident s oddílem SS Podle kroniky dne 5. kvûtna 1945 »koneãnû nade‰el touÏebnû oãekávan˘ den svobody ãeského národa. O 7.30 hodinû ranní obdrÏela ãetnická stanice v Kafiezu telefonick˘ rozkaz od Okresního ãetnického velitelství v Rokycanech vyvûsit v‰ude ãeskoslovenské vlajky. Byla to upfiímná a spontánní radost nad ukonãením okupace, nad osvobozením.« Ale ne‰tûstí ãíhalo nablízku. Podle svûdectví ãetnické stanice se toho dne kolem ãtvrt na deset objevila na silnici osmiãlenná skupina esesákÛ, vedená poruãíkem, která pfiedtím byla posádkou ve ·vábínû u Zbiroha. V‰ichni byli vesmûs vyzbrojeni samopaly a ruãními granáty. Pfii pohledu na vyzdobenou obec vyjádfiili pfiivolanému vrchnímu stráÏmistrovi Karlu Konrádovi svou nelibost. Poruãík se ho optal, kdo dal pfiíkaz k vyvû‰ení ãsl. vlajek a k niãení (zabarvování) nûmeck˘ch nápisÛ. KdyÏ mu stráÏmistr odpovûdûl, Ïe rozkaz byl dán telefonicky v‰ude, Ïe se tak dûje v celé zemi, jevil rozpaky a nejistotu, neboÈ nevûdûl, co dûlat. Tu jeden z vojínÛ zpozoroval na telegrafním sloupu upevnûn˘ papírov˘ prapor SSSR s namalovanou rudou hvûzdou, srpem a kladivem. Voják praporek strhl a pfiinesl poruãíkovi, kter˘ zaãal vy‰etfiovat na místû, kdo praporek upevnil na sloup. KdyÏ obdrÏel zápornou odpovûì, Ïe se neví, kdo to udûlal, obrátil pozornost na nûmecké uprchlíky, ubytované v obci. Chtûl ihned mluvit s jejich vedoucím, zda jim místní obyvatele neubliÏovali. Po cestû dva nûmeãtí vojíni se samopaly obklopili vrchního stráÏmistra Konráda, kaÏd˘ z jedné strany a Ïádali, aby je vedl k ubikacím nûmeck˘ch uprchlíkÛ, ubytovan˘ch v jedné tfiídû v budovû místní obecné ‰koly. Na první pohled bylo na uprchlících vidût velké rozãilení a strach. Na poruãíkovy otázky vesmûs odpovídali, Ïe jim není ubliÏováno, naopak Ïe se jim ze strany vychází vstfiíc. Na to poÏádal nûmeck˘ poruãík telefonem o spojení s hlavní posádkou ve ·vábínû, ale spojení nedostal. Mezitím zaslechl vrchní stráÏmistr nedoloÏenou zprávu od jednoho místního obãana z Kafiezu, Ïe oddíly SS ze ·vábína jsou jiÏ v obecním úfiadû ve Zbiroze odzbrojovány. Tuto zprávu ihned tlumoãil nûmeckému nadporuãíkovi, kter˘ po jejím vyslechnutí zbledl a jiÏ více se nezdrÏoval a dal pokyn vojákÛm k odchodu, kter˘ se za obcí Kafiez zmûnil v útûk 69

smûrem k lesu Zdefiiny, kde oddíl zmizel. Nûmci v tom zmatku zanechali na místû nákladní auto, kter˘m pfiijeli. Teprve v noci, kdyÏ patrnû zjistili, Ïe zpráva o odzbrojení jejich oddílu SS ve Zbiroze nebyla pravdivá, vrátili se pro auto a odjeli s nim neznámo kam. Na v˘zvu praÏského rozhlasu na pomoc Praze vypravilo se na nákladním automobilu nûkolik kafiezsk˘ch obãanÛ. Dne 9. kvûtna 1945 osvobodily tankové jednotky Rudé armády Prahu a téhoÏ nebo tûsnû následujícího dne první pfiedsunuté tankové oddíly Rudé armády dorazily aÏ do nejv˘chodnûj‰í ãásti rokycanského okresu na rozhraní Hofiovicka a Rokycanska. A obãané Kafiezu patfií nespornû k prvním na Rokycansku, ktefií nad‰enû uvítali první bojové jednotky Rudé armády jiÏ 9. kvûtna nebo z 9. na 10. kvûtna 1945.48 Hlavní ãást Rudé armády se utábofiila u kostela, kde sovût‰tí vojáci vybudovali velkou stanovou vesnici. V místû byl ubytován tankov˘ pluk. Podle kronikáfisk˘ch záznamÛ rudoarmûjci vybudovali na návsi i divadlo s jevi‰tûm a sedadly, ‰kolu, stáje pro konû apod. RovnûÏ upravili i cesty, zvlá‰tû kolem lesa, pískem a popelem. Na loukách proti lesu bylo upraveno cviãi‰tû. U hájovny stála stráÏní vûÏ. Okolí vojensk˘ch barákÛ bylo vyzdobeno napíchan˘mi lesními stromky a z kvûtin vysázeli rÛzné ornamenty.49 V druhé polovinû ãervna odjela ãást Rudé armády (vozatajstvo) a asi za ãtrnáct dní na to pfiijely do obce nové formace - motorizované oddíly, pûchota a dûlostfielectvo. V Kafiezu byla Rudé armáda ubytována do 12. fiíjna 1945, kdy hlavní ãást odjela a v místû zÛstala jen hlídka osmi vojákÛ aÏ do 25. fiíjna, kdy rovnûÏ odjela. V lese mezi Kafiízkem a Osekem u Hofiovic je památník - bunkr, kde se v dobû okupace skr˘vali ãe‰tí a sovût‰tí partyzáni.

10. kvûten 1945 ve Zbiroze Rozhlasové zprávy o vypuknutí bojÛ v Plzni a o bojích na barikádách v Praze uspí‰ily prÛbûh událostí také ve Zbiroze, kde se obãané jiÏ 5. kvûtna shlukovali, zpívali, sundávali a rozbíjeli nûmecko-ãeské nápisy, vyvû‰ovali ãeskoslovenské vlajky. Toho dne naposledy pfiipochodovala na zbiroÏské námûstí asi padesátiãlenná skupina NûmcÛ po zuby ozbrojen˘ch pancéfiov˘mi pûstmi, kulomety a automatick˘mi zbranûmi, ktefií pro‰li námûstím aÏ k budovû mûstského úfiadu, pak se obrátili a vrátili se zpût na zámek. Obyvatelé, ktefií byli pfiedem upozornûni na tuto demonstraci síly, se zavfieli do sv˘ch domovÛ. Odpoledne 6. kvûtna se nûmecká posádka ze zámku shromáÏdila a ustoupila ze Zbiroha smûrem na Chfiíã v rakovnickém okrese. Zatím se ujal správy nad mûstem národní v˘bor, kter˘ okamÏitû zfiídil ozbrojené obãanské hlídky, zajistil nákladní automobil s municí a léky pro praÏské barikádníky, kter˘ se sice do Prahy probil, ale náklad byl pfiedán oddílÛm tzv. Vlasovovy armády, která spolupracovala s Nûmci. 48 49

Fond ONV Rokycany, kart. ã. 55, staré ãíslování Kronika obce Kafiez I, 350a, SOkA Rokycany

70

Dne 10. kvûtna 1945 vstoupily první oddíly Rudé armády do Zbiroha

71

Ve dnech 5.-9. kvûtna vládla v obci nejistota, strach a znaãn˘ chaos. Vyvrcholením tûchto dnÛ byl 10. kvûten 1945, kdy se ve Zbiroze objevily první tanky stateãné Rudé armády. Ve ãtvrtek krátce pfied polednem se tanky, pfiijíÏdûjící smûrem od Tere‰ova marnû snaÏily projet mûsteãkem, kde je v‰ude boufilivû vítaly davy obãanÛ. Do Zbiroha pfii‰li i obyvatelé z okolních obcí, takÏe poãetn˘ dav si vynutil jejich zastávku a lidé je uvítali po staroãesku chlebem a solí. Pamûtník tûchto slavn˘ch dnÛ V. Rybáãek vzpomínal: »âasto se mylnû uvádûlo, Ïe Sovûtská armáda pfiijela do Zbiroha 7., 8. nebo 9. kvûtna 1945. Nezvratn˘m dÛkazem toho, Ïe pfiijela 10. kvûtna je památníãek, kter˘ má paní Fr˘dová po svém bratru, kter˘ si nechal od velitelé sovûtské armády generálmajora Fominicha podepsat. Tam je uvedeno datum 10. kvûtna 1945. Generálmajor byl pfiivítán s vojáky Rudé armády velmi nad‰enû a dvû dívky a jeden chlapec jsou vyfotografováni, jak jej vítají chlebem a solí.« A t˘deník ONV v Rokycanech V nov˘ Ïivot pí‰e v podobném duchu: »Zbiroωtí obãané je (sovûtské vojáky) oãekávali plní nad‰ení a boufilivû je zdravili. Okresní silnice byla lemována jásajícími davy. TéhoÏ dne po druhé hodinû odpolední pfiijely motorizované jednotky (...). MnoÏství obyvatel z místa a okolí, které vítalo sovûtskou armádu, nad‰enû skandovalo: »AÈ Ïije âeskoslovensko, aÈ Ïije mar‰ál Stalin!«. Námûstí jásalo, jásali jsme v‰ichni, vzájemnû se zdravíce a rozmlouvajíce. »Germán kaput, vy svobodni!« »AÈ Ïije Rudá armáda«, oz˘valo se odev‰ad!« Pobyt Rudé armády na Rokycansku ilustrují i nûkteré drobné zprávy, které uvádûjí, Ïe v T˘ãku pob˘val oddíl Rudé armády polní po‰ty 83999, v Hradi‰ti VÚ 64068, v HÛrkách byl ubytován dûlostfieleck˘ oddíl, v Cekovû oddíly Rudé armády tábofiily v sousedství obce a na polích. Od poloviny kvûtna po dobu ãtyfi nedûl byla v zahradû paní Holubové umístûna polní kuchynû.50 Do Tfiebnu‰ky dorazily oddíly Rudé armády aÏ 17. kvûtna 1945, do Lhoty pod Radãem 12.5.1945,51 kde u Bedfiicha Vítka byly umístûny dvû polní kuchynû a obuvnická dílna,52 v Medovém Újezdû pfiijela Rudá armáda v polovinû kvûtna atd.

Rudá armáda v Cheznovicích Zprávy o pfiíjezdu Rudé armády do Cheznovic se ponûkud rozcházejí a ani obecní kronikáfi nedává jasnou odpovûì. Podle nûkter˘ch úfiedních dokumentÛ první tankov˘ oddíl Rudé armády vstoupil do obce 9. kvûtna 1945,53 podle jin˘ch to bylo asi 10. kvûtna. Je‰tû pfiedtím - 28. dubna 1945 dorazili do obce dva sovût‰tí zajatci, ktefií utekli z nûmeckého transportu a ukr˘vali se v domû ãp. 8 do pfiíjezdu Rudé armády. Byli to Adama ·imak a Petr Teberskof.54 Fond ONV Rokycany, kart 57, staré ãíslování, SOkA Rokycany Fond ONV Rokycany, kart 57, staré ãíslování, SOkA Rokycany 52 Fond ONV Rokycany, kart 59, staré ãíslování, SOkA Rokycany 53 Fond ONV Rokycany, kart. 57, staré ãíslování 54 Kronika Cheznovic str. 170, SOkA Rokycany. 50 51

72

Rudá armáda byla ubytována po domech v‰ude, kde to jen ‰lo. Vût‰ina v‰ak byla ubytována v lesích v dfievûn˘ch chatách, které si sami postavili. Po ‰esti nedûlích byl tento pfiedvoj vystfiídán dal‰ími, ménû poãetn˘mi oddíly. Poslední vojáci Rudé armády opustili Cheznovice v fiíjnu 1945. V Cheznovicích zemfiel na následky zranûní dÛstojník Rudé armády a byl pochován v lese pod chatami u pfiíãné cesty lesem. Na jeho hrobû byl tento nápis: »Zdûs pochoronûn gv. lejtûnant T. Vasiljev N. A. 27. 6. 45 goda«. V roce 1947 byly ostatky odvezeny do spoleãného hrobu rudoarmûjcÛ na hfibitovû v M˘tû, kde je postaven velk˘ pomník rudoarmûjce.

Sovût‰tí zajatci v Tûních V sousední obci Tûnû se zaãátkem kvûtna 1945 objevili tfii sovût‰tí zajatci, kter˘m se podafiilo uprchnout z transportÛ smrti a ktefií hledali partyzány, k nimiÏ se chtûli pfiipojit. Místní obyvatelé se jich tajnû ujali. Jeden se ukr˘val na pÛdû u Franti‰ka Svejkovského ãp. 81, druh˘ u Václava Müllera ãp. 93 a tfietí v rodinû ·lapákÛ. A Nûmci byli v‰ude v obci, i ve ‰kole a v lidovém domû. Sovûtsk˘ voják, ukr˘vající se u Svejkovského, se jmenoval Vasil Horochovec a pocházel odkudsi od Jasny z Podkarpatské Rusi. 4. kvûtna 1945 ode‰li zajatci do lesÛ hledat partyzány, coÏ se jim zfiejmû podafiilo, neboÈ v okolních lesích aÏ k RoÏmitálsku a k Pfiíbramsku operovalo nûkolik siln˘ch partyzánsk˘ch oddílÛ, vytvofien˘ch rusk˘mi paradesántními instruktory, ktefií zde byli vysazeni na jafie r. 1945. Nûkolik let po válce nav‰tívil Vasil Horochovec své zachránce a pfiátele v Tûních, aby jim podûkoval za pomoc, kterou mu s nasazením vlastního Ïivota poskytli tûsnû pfied skonãením války v roce 1945. První oddíly Rudé armády dorazily do TûÀ v sobotu 12.5.1945 krátce pfied polednem. Byly to ãásti vojsk mar‰ála Malinovského. Oddíly vstoupily do obce od v˘chodu (od Svaté Dobrotivé), slavobránou, která byla postavena pfied ‰kolou, za velkého jásotu místních obyvatel. Hned po pfiíjezdu se nastûhovali do jednotliv˘ch domkÛ. »Do na‰eho domku ãp. 81,« vzpomíná kronikáfi obce Fr. Svejkovsk˘, kterému tehdy bylo 17 let, »se nastûhoval ‰táb jednotky. V rohu jedné místnosti byla zástava útvaru, u níÏ stála neustále stráÏ. Velmi jsme se s nimi spfiátelili, besedovali jsme s nimi kaÏd˘ den dlouho do noci a proÏili jsme s nimi opravdu mnoho krásn˘ch chvil a pfiíhod. Îili jsme jako jedna rodina. Ihned po jejich pfiíjezdu jim maminka se sestrou praly prádlo a ponûvadÏ ve ‰tábu mûli i svého kuchafie, vafiili u nás doma a spoleãnû jsme jedli. Jak to byla velká rodina, svûdãí o tom to, Ïe v na‰em domku bydlela babiãka se dvûma tetami (jejími dcerami), dále na‰e ‰estiãlenná rodina a 32 rudoarmûjcÛ! Spali jsme, kde se dalo. V místnostech i na zemi, my kluci (já a mojí dva bratfii) jsme s rudoarmûjci spali i na pÛdû, v kÛlnû, zkrátka, kde se dalo.« Asi po deseti dnech nav‰tívil jejich obec a jejich domek, kde sídlil místní ‰táb, generál Rudé armády, kter˘ provedl pfiehlídku oddílÛ ubytovan˘ch v obci. Bylo to neãekané, takÏe 73

v tom shonu a pfiekvapení mu tehdy zapomnûli pfiedloÏit obecní kroniku k podpisu. Tyto oddíly Rudé armády opustily obec koncem kvûtna. »V‰ichni dÛstojníci i vojáci i my jsme mûli pfii louãení oãi plné slz,« vzpomíná kronikáfi. »Byli jsme neradi, kdyÏ nás opou‰tûli, ale pfiáli jsme jim, aby se po dlouhé dobû zase setkali se sv˘mi drah˘mi ve sv˘ch domovech.« Po nich pfiijely do obce dal‰í oddíly, které se v‰ak z valné ãásti ubytovaly ve svém vojenském tábofie v Kopaninách. A v obci jich uÏ bylo ubytováno ménû. V domku ãp. 81 byla zfiízena místo ‰tábu o‰etfiovna a umístûn vojensk˘ lékafi. V dal‰ím období se sovûtské oddíly v obci vystfiídaly je‰tû dvakrát a nûkdy koncem fiíjna nebo zaãátkem listopadu Rudá armáda opustila obec definitivnû.

Rudá armáda v M˘tû M˘to, leÏící na hlavní trase z Prahy do Rokycan a Plznû, patfiilo rovnûÏ k prvním obcím, kam dorazila Rudá armáda. I zde v‰ak dochází k nejasnostem pfii urãení dne pfiíjezdu prvních motorizovan˘ch jednotek do mûsta. Zatímco obecní kronika uvádí, Ïe malé skupiny nebo jednotlivá prÛzkumná vozidla Rudé armády dorazily ve veãerních a noãních hodinách 11. kvûtna 1945, nûkteré jiné prameny uvádûjí shodnû, Ïe to bylo 9. kvûtna 1945, napfiíklad úfiední dokumenty ONV Rokycany.55 Podle obecní kroniky pak hlavní ãást sovûtské jednotky 6. tankové brigády generálplukovníka A. G. Kravãenka pod velením podplukovníka P. F. Tjurnûva dorazila do M˘ta v ranních hodinách 12. kvûtna 1945. ·está tanková brigáda byla souãástí II. ukrajinského frontu, kterému velel hrdina SSSR mar‰ál Malinovskij. Nûkteré tankové jednotky se zúãastnily jiÏ bojÛ u Stalingradu. Jednotky Rudé armády byly rozloÏeny v okolí M˘ta, u Kafiízku, v Medovém Újezdû a poblíÏ Holoubkova. Velitelem posádky Rudé armády v M˘tû byl gardov˘ podplukovník P. F. Tjurnûv, velitelství sídlilo v budovû ãp. 156 v Dlouhé ulici. Náãelníkem ‰tábu místního velitelství byl gardov˘ major S. A Mkrtãjan. ¤ada dÛstojníkÛ byla ubytována v soukrom˘ch bytech m˘tsk˘ch obãanÛ, v Kafiízku, v Medovém Újezdû, v Tû‰kovû, v Holoubkovû apod. V ãervenci 1945 byla odvelena z M˘ta znaãná ãást sovûtsk˘ch jednotek, které se podílely na osvobození M˘ta a okolí, a byla pfiesunuta pfies cel˘ Sovûtsk˘ svaz na Dáln˘ v˘chod, kde se zúãastnila poslední fáze druhé svûtové války - boje proti japonsk˘m okupantÛm v MadÏusku. 55

Fond ONV Rokycany, kart. 59 staré ãíslování, SOkA Rokycany

74

M˘t‰tí obãané vítají pfiíjezd Rudé armády

Osvobození M˘ta Rudou armádou pfiipomíná památník na místním hfibitovû, kde jsou pochováni sovût‰tí vojáci, ktefií padli na konci války v M˘tû a okolí. K 30. v˘roãí osvobození byla na budovû tehdej‰ího MûstNV zasazena pamûtní deska s datem osvobození M˘ta a se jménem velitele sovûtsk˘ch jednotek P. F. Tjurnûva, kter˘ je rovnûÏ ãestn˘m obãanem obce.

Rudá armáda v Holoubkovû PrÛmyslová obec Holoubkov, leÏící na hlavním silniãním i Ïelezniãním tahu PrahaPlzeÀ-Brod nad Lesy, asi 8 km v˘chodnû od Rokycan, byla svûdkem mnoha v˘znamn˘ch událostí. Pfiíjezd Rudé armády v‰ak byl tou nejv˘znamnûj‰í. První pfiedsunuté oddíly Rudé armády projely obcí v poledne 10. kvûtna 1945. V prostoru Holoubkova a jeho okolí se rozloÏila divize Rudé armády v poãtu asi 6000 muÏÛ s hlavním ubytováním kolem holoubkovského rybníka. K velitelÛm Rudé armády, ktefií v Holoubkovû pob˘vali, patfiil N. A. ·evadin, L. L. Ljachjov a S. A. Butov. Byli ubytováni po rodinách, rovnûÏ ãást zdravotní sluÏby byla ubytována po rodinách. Hlavní jádro Rudé 75

armády bylo ubytováno v dfievûn˘ch chatách, které si vybudovali rudoarmûjci pod Trhoní a v Chejlavách. K tankov˘m jednotkám, rozloÏen˘m v místû patfiil i útvar polní po‰ty 36251.56 Oddíly Rudé armády opustily Holoubkov 12. listopadu 1945. Uvedení tfii velitelé dlouhá léta po té udrÏovali s MNV v Holoubkovû trvale druÏební styky a byli hosty obce pfii v˘znamn˘ch pfiíleÏitostech. V roce 1981 byl v místû odhalen Památník pfiátelství, pfiipomínající osvobození obce od fa‰istick˘ch okupantÛ. V kvûtnu 1945 byla v Holoubkovû utvofiena revoluãní garda v poãtu asi 60 ãlenÛ k ochranû dÛleÏit˘ch objektÛ (Ïeleznice, po‰ta, zesilovací stanice dálkového telefonního kabelu, místní továrny na strojírenské v˘robky atd.) pfied ustupujícími nûmeck˘mi jednotkami.

IX. P¤ED BRANAMI ROKYCAN Ameriãané v Ejpovicích, odzbrojování NûmcÛ, sbûrné tábory Ejpovice a Klabava, leÏící na b˘valé státní silnici mezi Rokycany a Plzní, byly na sklonku druhé svûtové války svûdky mnoh˘ch váleãn˘ch epizod. Obyvatelé tûchto obcí, ktefií byli v r. 1945 oãit˘mi svûdky, by mohli vyprávût své osobní záÏitky a i osobní »historii«, jak ji vidûli oni. NeboÈ kaÏd˘ detail v té dobû byl historick˘m okamÏikem. Do obcí Ejpovice a Klabava dorazila americká armáda sice 6. kvûtna, ale ke skuteãnému obsazení tûchto obcí do‰lo aÏ v pondûlí 7. kvûtna 1945. V prostoru tûchto obcí se desetitisíce prchajících nûmeck˘ch vojákÛ a civilistÛ vzdávaly americké armádû. Do Ejpovic pfiijeli Ameriãané v pondûlí 7. kvûtna, a »skoro bez v˘stfielu zajímali a odzbrojovali (...) vzdávající se hordy nûmecké moci a oddílÛ SS, které se zmatenû rozprchly od Prahy a Bene‰ova, jakoÏ i od v˘chodu pfied postupující Rudou armádou, a zalezli do lesÛ pfii v‰ech silnicích. Bylo zfiejmé, Ïe ãekají na zajetí od AmeriãanÛ.«57 »První vût‰í transport zajatcÛ v poãtÛ asi 2000 muÏÛ, pfiijel v úter˘ 8. kvûtna dopoledne. Byli to pfiíslu‰níci fiadového nûmeckého vojska, ktefií ‰li z Prahy z kasáren Pod Bruskou. ·li v trojstupech, byli zaprá‰ení a umazaní, nûktefií mûli mezi sebou i svoje Ïeny. V ãele transportu nesli vztyãen˘ bíl˘ prapor na znamení, Ïe se vzdali. Po stranách trojstupu asi dvaceti krokÛ za sebou ‰li Ameriãané. Nûktefií ze zajatcÛ chtûli vyuÏít zmatku na ejpovické kfiiÏovatce, kde se shromáÏdilo mnoho lidí a (pokusili) se utéci (...). Chtûli vyuÏít i kfiovin pod mostem, plotÛ i zahrad. Ameriãtí vojáci byli nekompromisní a na místû zastfielili pfii pokusu o útûk 8 NûmcÛ. Celkem tak pfii‰lo (v obci) o Ïivot 26 NûmcÛ.«58 Tento transport odvedli Ameriãané do Plznû do tamních kasáren. Dal‰í transporty zajatcÛ v‰ak byly zastavovány a odzbrojovány v prostoru mezi mûstem Rokycany a Ejpovicemi. Zajatci byli shromaÏìováni v tábofie (lágru) za zahradou u ãp. 89 a na polích podél silnice ke Kanálu. Na sokolském cviãi‰ti a na pfiilehlé louce byly umístûny civilní osoby - b˘valé ãetnictvo z Prahy v poãtu asi 4000 osob, které sem byly pfiivedeny 5. kvûtna. »Pláã, náfiek, zoufalství i kvílení jejich bylo veliké. »Herrenvolk« se potil a Ïíznil pod neúprosn˘m úpalem sluneãním a v noci chladly jeho rozpálené hlavy (...)«, poznamenává kronikáfi. 57

56

Fond ONV Rokycany, kart. 57, staré ãíslování

76

58

Kronika obce Ejpovic II, SOkA Rokycany Kronika obce Ejpovic II, SOkA Rokycany

77

Vystûhovalci

Mezi Klabavou a Ejpovicemi vytvofiili Ameriãané sbûrné tábory pro ustupující Nûmce

S pfiib˘vajícími zajatci pfiib˘valo i zajateck˘ch táborÛ, »takÏe pak byly po obou stranách státní silnice v polích aÏ k lesu - kfiiÏovatce na Klabavu. Jeden velk˘ tábor oddílÛ SS byl pak (umístûn) na západní stranû Ejpovic u polní cesty zvané Domkáfika. Ve v‰ech tûchto zajateck˘ch táborech bylo umístûno údajnû celkem na 40.000 muÏÛ. Oba pfiíkopy podél silnice byly plné v˘zbroje, pu‰ek, kulometÛ, automatÛ, granátÛ, pancéfiov˘ch pûstí jakoÏ i v˘stroje, pfiileb, opaskÛ, nábojÛ, aut atd. Lidé z okolních obcí po cel˘ t˘den ve velkém mnoÏství pfiicházeli do Ejpovic, protoÏe ameriãtí vojáci vyhazovali zásoby z osobních i nákladních aut lidem. Na‰e obec byla v tyto dny plná vojska a lidí jako na nûjakém trhu. Kolem 20. kvûtna 1945 bylo zajímání nûmeckého vojska v okolních lesích skonãeno a nastaly klidnûj‰í dny.«59

Kronika Ejpovic Poprava Jana Rajcharta 26. záfií 1944 do‰la z DráÏìan paní Rajchartové nûmecká zpráva, Ïe její muÏ Jan Rajchart byl toho dne popraven popravãí sekyrou. Tak skonãil svÛj ‰lechetn˘ Ïivot národní hrdina, velk˘ vlastenec a stateãn˘ zakladatel protinûmeckého odboje, kter˘ nikoho z na‰í místní skupiny neprozradil. 59

Kronika Ejpovic II, SOkA Rokycany

78

Podle nafiízení oberlandrátu v Plzni, Okresního úfiadu PlzeÀ-venkov a âetnické stanice v Rokycanech byla na‰e obec, jako v‰echny ostatní povinna ubytovati vystûhovalce z váleãného pásma. Ve ãtvrtek veãer asi v 10 hodin dne 15. bfiezna pfiijel transport uprchlíkÛ se sv˘mi vozy a potahy od Ky‰ic. Mûli celkem 124 párÛ potahÛ a 4 hfiíbata. Osob bylo 139. Ve vozech mûli kufry, bedny, balíky se zásobami a u kaÏdého vozu byl vzadu pfiipevnûn kryt˘ koãár, v nûmÏ mûli v balech (balících) pefiiny. Do obou tfiíd zdej‰í ‰koly bylo ubytováno celkem 64 osob, vût‰inou malé dûti s matkami a staré babiãky. Do sálu hostince p. Salcmana byli ubytováni dospûlí lidé v poãtu 75 osob. Byl to tzv. »tábor vystûhovalcÛ«, nûmecky »Flüchtlingslager« , ale v novinách se jim fiíkalo »národní hosté«. V‰ichni tito vystûhovalci byli z nûmecké obce Gross Wierau, okres Schweidnitz (Svídnice) z polského Slezska, asi 50 km na sever od Krkono‰. Vedoucím tábora byla jakási Francke, která byla velmi pfiísná a ‰ikanovala jak obecní úfiad, tak fiídícího uãitele, kter˘ byl ustanoven jako tlumoãník pfii obstarávání nákupÛ stravy u místních obchodníkÛ i fiezníkÛ, z nichÏ nikdo neumûl ani ãásteãnû nûmecky. Cel˘ tábor se stravoval spoleãnû a vafiil si z jednoho hrnce u fiezníka p. ·mída. (...) 20. dubna. V místní Ïelezniãní stanici v 18. hodin veãer hloubkoví letci prostfiíleli lokomotivu osobního vlaku od Prahy. V‰ichni cestující, z nichÏ nejvíce bylo nûmeck˘ch dÛstojníkÛ a vojákÛ, museli jíti pû‰ky do Plznû.

Nûmci zabavují konû Kolem 20. dubna 1945 pfii‰el do zdej‰í obce nûmeck˘ Wachmeister (nadstráÏník) z rokycanské posádky s nûkolika vojáky a za doprovodu starosty obce nav‰tívili v‰echny stáje místních rolníkÛ s koÀmi a sebrali tu 18 koní i s chomouty a vozy bez jakéhokoli zaplacení nebo vydání aspoÀ potvrzenky. V nûkter˘ch hospodáfistvích vzali oba konû (ãp. 12), takÏe takov˘ hospodáfi pak nemûl s ãím obdûlávat pole, jinde nechali pouze jednoho konû. Na nûkterém místû odvedli konû ze stáje bez pfiítomnosti hospodáfie, kter˘ byl právû na poli. TotéÏ provedli Nûmci i v ostatních obcích okolo Rokycan, kdyÏ chtûli hrdou svou brannou moc rychle odsunouti pfied postupujícími vítûzi. Za tyto odebrané konû s postroji a vozy nedostali po‰kození hospodáfii nic.

Útûk NûmcÛ Váleãné události nab˘vají rychlého spádu. Civilní zamûstnanci nûmecké národnosti opou‰tûjí svá místa, na nûÏ sem byli dosazeni a prchají do Bavor. I nûmeãtí dÛstojníci, na nichÏ je patrno, Ïe prchají nebo desertují, se ptají na cestu do Bavor tak, aby minuli PlzeÀ.

Pfiíchod svobody »âeské obyvatelstvo bylo skrytû rozradostnûno, neboÈ tu‰ilo jiÏ blíÏící se konec okupace a blízkou svobodu. 79

Koneãnû v sobotu 5. kvûtna dopoledne v 10 hodin doãkal se nበnárod touÏebnû oãekávané svobody. První zprávu o tom do místní obce pfiinesl fiídící uãitel Václav ·pilar, kter˘ byl toho dne u zubního lékafie v Rokycanech, kde kolem 9. hodiny vyslechl z místního rozhlasu hlá‰ení velitele ãetnické stanice v Rokycanech o konci války a o tom, Ïe národní v˘bory pfiebírají ve‰kerou pravomoc a fiízení dal‰ích vûcí v obcích. Obãanstvo za radostného jásotu naplnilo námûstí, mávalo ãsl. vlajkami a vyvû‰ovalo je na domech. Jmenovan˘ spûchal pû‰ky s touto radostnou zvûstí do Ejpovic. U (PlzeÀské) brány v Rokycanech potkal svého Ïáka Romana ·paãka, jedoucího na dámském kole do Rokycan. »PoÏádal jsem ho o zapÛjãení kola, na nûmÏ jsem se vrátil do Ejpovic.« Po návratu vyvûsil ve ‰kole pfiipravenou ãsl. vlajku a ‰el na obecní úfiad, aby také vyvûsili vlajku a vyrozumûli obãanstvo o osvobození.« I kdyÏ vyprávûní ejpovického kronikáfie je velmi zajímavé, musíme jeho nûkterá jeho údaje poopravit. Pí‰e totiÏ, Ïe veãer 5. kvûtna kolem 20. hodiny pfiijely na kfiiÏovatku státní silnice první tfii americké tanky, projely aÏ k lesu k RokycanÛm, ale ve ãtvrt hodinû se vrátily zpût do Plznû. Tato událost se skuteãnû stala, ale aÏ následujícího dne, tedy 6. kvûtna 1945, kdy mûlo dojít ke styku rokycanského starosty Rudolfa Hejrovského s posádkami prÛzkumn˘ch americk˘ch tankÛ. Dále kronikáfi pokraãuje: »Nûmeãtí uprchlíci byli ze ‰koly Ejpovic vystûhováni 7. kvûtna a nejkrat‰í cestou posláni do Rokycan, kde byli ubytováni ve star˘ch kasárnách. V pondûlí 7. kvûtna pfiijeli do obce Ameriãané, ktefií »skoro bez v˘stfielu zajímali a odzbrojovali (...) vzdávající se hordy nûmecké branné moci a oddílÛ SS, které se zmatenû rozprchly od Prahy a Bene‰ova, jakoÏ i od v˘chodu pfied postupující Rudou armádou a zalezly do lesÛ pfii v‰ech silnicích. Bylo zfiejmé, Ïe ãekají na zajetí od AmeriãanÛ.«60 Obû obce, tedy Klabava i Ejpovice, zÛstaly do odchodu spojeneck˘ch vojsk v listopadu - prosinci 1945 v zónû americké armády. Stálé posádky v nich nebyly, ale styk s americk˘mi vojáky byl ãast˘, jak svûdãí i nûkteré drobné, ale zajímavé události. Vypráví se, Ïe jedné soboty se konala v Ejpovicích zábava s muzikou, pfii níÏ místní ‰ohajové se náramnû bavili s místními dívkami do té doby, neÏ dorazilo do obce i nûkolik americk˘ch vojákÛ, ktefií se vetfieli do zábavy a chtûli rovnûÏ utrhnout svÛj díl pfii tanci s dívkami. JenÏe to se nelíbilo místním, slovo dalo slovo, strkanice zrodila strkanici, aÏ do‰lo i na ruce a pûsti aÏ byli násilnû vytlaãení ze sálu. Ameriãané, ktefií si jako vítûzové nárokovali podíl i na dívkách, se rozhodli k ráznému zákroku, jak ukázat tûm místním ‰ohajÛm svou moc a sílu. Ode‰li z obce pofiádnû na‰tvaní. Av‰ak neuplynula ani pÛlhodina, kdyÏ se vraceli zpût - na zufiivû rachotícím a nebezpeãnû vyhlíÏejícím tanku, kter˘ se v˘hruÏnû zastavil pfied hospodou s kanónem namífien˘m na budovu. Incident skonãil bez následkÛ, jedni i druzí ukázali, co umí a po té se roze‰li. 60

Kronika obce Ejpovice I, str. 114

80

Klabava: »V Americe ‰ecko jest.« Obdobná byla situace i v sousední Klabavû. Klabavsk˘ kronikáfi o tûchto vzru‰en˘ch a napjat˘ch dnech vypráví: »Nûmecké vojsko pospíchalo ku Plzni, protoÏe povaÏovalo zajetí u AmeriãanÛ asi za snesitelnûj‰í neÏ u RusÛ. Proto byly zde v okolí pochytány sousty nûmeck˘ch vojákÛ a na polích proti Klabavû aÏ ke Ky‰icím byly zfiízeny zajatecké tábory hlídané Ameriãany. Podle umrlãích lebek na ãepicích NûmcÛ poznali jsme, Ïe tu bylo mnoho ãlenÛ SS a SA. Pfii zajímání u silnice bylo nûkolik NûmcÛ zastfieleno, zvlá‰tû pfii pokusech o útûk«.61 »Pátého kvûtna«, vypráví klabavsk˘ kronikáfi, »jsem zrána vy‰el z Plznû z rozbité ·kodovky k domovu pû‰ky, to uÏ vlaky málo jezdily a cestou jsem stále sly‰el povídati, Ïe tento den, tj. 5. kvûtna v 9 hodin dopoledne budou Ameriãané uÏ v Plzni. Pfii‰li v‰ak aÏ druh˘ den a svádûli zde boje. V sobotu 5. kvûtna cestou z Plznû u pivovaru jsem potkal nûmeck˘ povoz pln˘ konserv. Na fÛfie sedûl vojín s pu‰kou. Jist˘ obãan skoãil do v˘‰e, popadl konservu a uprchl. V tom druh˘ sáhl po plechovce a jak ji mûl v ruce vysoko nad hlavou, voják mu ji roztfií‰til jednou ranou z pu‰ky. Dal se pak do velkého smíchu, ale dotyãn˘ obãan si pfieci sebral rozbitou konservu, pfiitom stále nûco povídal o hladu (...). U silnice Letné zaãínali sejímati nûmecké nápisy a na Hrádecké hospodû nûmeck˘ vojensk˘ oddíl stál v rozpacích, co si poãnouti má. Poslali ãtyfii vojíny smûrem k RokycanÛm. Já je pfiede‰el a tu jede na kole proti mnû kolega z na‰eho oddûlení ve ·kodovce JeÏek z Rokycan smûrem ku Plzni. Kfiiãel uÏ radostí, Ïe u nich uÏ mají vyhlá‰enou zas republiku. Vojáci se zastavili a kdyÏ jim vûc nûmeckou fieãí vysvûtlil, obrátili se smûrem ku Plzni (...). KdyÏ jsem pfii‰el domÛ, visel na na‰em domku uÏ nበprapor, jejÏ vztyãila moje dcera Drahoslava, ale druh˘ den ráno dal poruãík Bene‰ rozkaz prapory sejmouti, Ïe pr˘ není je‰tû v‰e jisté. Já jej ale nesejmul (...). V Klabavû byl revoluãní národní v˘bor vytvofien asi ãtrnáct dní pfied 5. kvûtnem. V jeho ãele stál uãitel Fr. Kraft, podporuãík v záloze. Bylo tûÏko tûmto z velké ãásti bezbrann˘m obãanÛm ãeliti zde dobfie vyzbrojen˘m nûmeck˘mi oddílÛm, jichÏ byly v okolí plné lesy (...). Vojenská ãeta nûmeck˘ch Ïen od svûtlometÛ u Mikovic domu byla vyvedena ze vsi uÏ v sobotu 5. kvûtna k veãeru (...). Poslední dny uÏ asi nûmeãtí vojáci mûli i hlad, protoÏe obyãejnû k veãeru se trousili po vsi a shánûli potraviny a nabízeli za nû prádlo atd. Leckde pr˘ i dobfie pochodili, kdo to s nimi umûl. V hostinci u âern˘ch mûli nûmeãtí uprchlíci i povoz s látkami, kter˘ národní v˘bor v Klabavû zabavil a dopravil do Rokycan, kde se pr˘ o nû postarali, protoÏe látky brzy zmizeli (...).« Dne 6. kvûtna po desáté hodinû dopoledne do‰la do obce zpráva, Ïe z Plznû jedou Ameriãané smûrem k RokycanÛm, kde se mûli setkat s Rusy. Proto byl v Klabavû narychlo sestav prÛvod s vlajkami a vypraven ke státní silnici k uvítání AmeriãanÛ. 61

Kronika Klabavy II, SOkA Rokycany

81

»KaÏd˘ byl ale velice zvûdav˘ na to, jak vÛbec to americké vojsko a ta jejich pohotovost vyhlíÏí, ponûvadÏ nikdo z nás dosud nic podobného nevidûl.« U silnice ovûnãili stromy fábory apod. Z dálky vidûli kolonu aut, která v‰ak u Ejpovic zahnula do polesí âilina. Pak se zjistilo, Ïe to byli Nûmci. »Za chvíli, pí‰e kronikáfi, pfiijeli skuteãnû Ameriãané s tûÏk˘mi tanky a bylo vidûti, Ïe svojí v˘zbrojí a v‰ím zafiízením pfiedãí urãitû armádu nûmeckou. KdyÏ projel poslední Ameriãan, byla radostná nálada.« A dál vypráví: » Nûmecké vojsko pospíchalo ku Plzni, protoÏe povaÏovalo zajetí u AmeriãanÛ asi snesitelnûj‰í, neÏ u RusÛ. Proto byly zde v okolí pochytány spousty nûmeck˘ch vojákÛ a na polích proti Klabavû aÏ ke Ky‰icím postaveny zajatecké tábory, hlídané Ameriãany. Podle umrlãích lebek na ãepicích NûmcÛ poznali jsme, Ïe tu bylo mnoho ãlenÛ SS a SA. Pfii zajímání u silnice bylo nûkolik NûmcÛ zastfieleno, zvlá‰tû pfii pokusu o útûk (...). Pfii ustavení zajateck˘ch táborÛ byly u státní silnice spousty obãanÛ z celého okolí buì ze zvûdavosti, nebo proto, aby si nûjakou potfiebnou vûc, kter˘ch tam bylo dosti, mohli pfiinésti. Nevím, co se dûlo u táborÛ zajatcÛ, ale lidé fiíkali, Ïe Ameriãané v‰eliké vûci niãili a pálili asi na ãtyfiiceti místech, aby na‰im lidem nepfii‰ly do rukou. Za nûkolik dní jsem se ‰el podívat a skuteãnû: Házeli do ohnû ‰aty, boty, psací stroje, zkrátka v‰e, co jim pfii‰lo do rukou. Vyjadfiovali jsme se tudíÏ o jejich poãínání v‰elijak, ale zpozorovali jsme, Ïe nám asi rozumí a honem jsme odcházeli. Podotkl jsem, Ïe nám asi rozumí, a tu prohlásil jeden americk˘ voják: »A Ïe rozumím já!« S úÏasem jsem se vrátil a Ïádal jsem jej, aby mi vysvûtlil jejich poãínání. Tu on pravil: »To rozkaz, já povûdûl, jak moÏno jest. Já Slovák.« Divil jsem se mu, Ïe je v americké uniformû. Mûl na rukávu tfii pr˘mky, snad to byl ãetafi. On dodal: »Tam v Americe ‰ecko jest, oni dovezó sem.« Já na to: »Zadarmo?« On zase: »Ó ne, to k‰eft jest. Já tuto zapálit, ty potfiebuje‰ a kópí‰ tam, ví‰, to k‰eft a rozkaz, jo tak.« Nestaãil jsem se divit. On je‰tû dodal: »Maìar, Nûmec, Slovák, âech, ·panûl a jin˘, to v‰ecko americk˘ voják, zapálí se, jde se.« Kroutil jsem hlavou a odcházel jsem od dotyãné hlídky. Slovensk˘ Ameriãan se stále jen spokojenû usmíval. Co se t˘ká prvních AmeriãanÛ, ktefií pfiijeli do na‰í obce, musíme pfiiznat, Ïe to bylo upfiímné a vfielé pfiivítání. Zde na návsi u na‰eho domku jsme Ameriãany obklopili a nabízeli jsme jim vdolky, buchty atd., bylo to právû kolem poledne. Dal‰í pak ame82

Nûmeãtí uprchlíci na rokycanském námûstí

rické oddíly, které tu zÛstaly hlavnû u zajat˘ch NûmcÛ, vyhledávaly ãasto ãeské dívky. Nemrzelo americká vojáky hledati ve vsi s tûÏk˘m autem i jefiábem nûkolikrát dûvãata, která se jim zalíbila a mají na nû dobré vzpomínky. Pfii spalování rÛzn˘ch pfiedmûtÛ na ohni u zajateck˘ch táborÛ mûla zvlá‰tû hezká dûvãata moÏnost si tu a tam z ohnû apod. vzíti v‰elicos, co obãanÛm jin˘m dovoleno nebylo. První tábor byl na Rajzrovic poli pfii státní silnici tam, kde odboãuje silnice ku Klabavû, a poslední byl u jam na bílou hlínu u Ky‰ic.«62 Dal‰í velk˘ zajateck˘ a internaãní tábor pro nûmecké vojenské a civilní uprchlíky byl zfiízen mezi Bu‰ovicemi a Stfiapolemi, kde bylo drÏeno nûkolik desítek tisíc NûmcÛ. I tento tábor byl ve správû americké armády. 62

Kronika Klabavy II, SOkA Rokycany

83

Kamenn˘ Újezd: Rudá armáda za humny Rokycan K bezprostfiednímu dotyku spojeneck˘ch armád do‰lo rovnûÏ v obci Kamenn˘ Újezd, tûsnû sousedící s okresním mûstem Rokycany. Do Kamenného Újezda pfiijela americká armáda jiÏ 7. kvûtna z Rokycan, Rudá armáda pak 10. kvûtna. Patrnû do 13. kvûtna byla obec více ménû v rukou obou armád, neboÈ v místû byli ubytováni jak ru‰tí, tak i ameriãtí vojáci. Na jejich slavnostní uvítání zorganizovali obãané zábavu s obãerstvením. Pro Ameriãany se slavnost konala 12. kvûtna a pro Rusy 13. kvûtna 1945 v hostinci Josefa Uzlíka. »S rusk˘mi vojáky se nበlid snadno dorozumûl,« pí‰e kronikáfi, »a Ameriãané umûli nûmecky, takÏe druÏná zábava za zpûvu a tance se protáhla do rána.«63 Poté se americké vojsko stáhlo zpût do Rokycan za demarkaãní linii a v Kamenném Újezdû zÛstaly jen oddíly Rudé armády. Demarkaãní linii v tomto prostoru probíhala od polesí »Nûmãiãky« pfied továrnou »nábojky« (Kovohutû v Rokycanech) a dále do rokycanského pfiedmûstí Borku (v r. 1945 je‰tû samostatná obec). V‰ude, kde demarkaãní ãára pfietínala silnici, byly zfiízeny z obou stran závory, na jedné stranû hlídané ruskou hlídkou a na druhé americkou, které kontrolovaly pû‰í i vozidla. Ruské oddíly v Kamenném Újezdû patfiily ke 4. armádû mar‰ála Malinovského. Je‰tû fiadu dní po osvobození se potulovaly v okolních lesích ozbrojené skupiny nûmeck˘ch vojákÛ a pfiíslu‰níkÛ SS a gestapa.

63

Kronika Kamenného Újezda I, str. 75, SOkA Rokycany

84

X. SVùDECTVÍ OKRESNÍHO âETNICKÉHO VELITELSTVÍ V dochované pamûtní knize OâV jsou nûkteré velmi zajímavé zprávy, zaznamenané z pohledu stráÏcÛ vefiejného pofiádku. Proto, aã se zab˘váme osvobozením okresu spojeneck˘mi armádami, vraÈme se krátce zpût do poãátkÛ okupace âeskoslovenska. »Dne 15.3.1939 v dÛsledku okupace âeskoslovenska byly na v‰ech ãetnick˘ch stanicích zniãeny v‰echny mobilizaãní a dÛvûrné spisy. ·koda, Ïe tak neuãinila v‰echna velitelství a úfiady, neboÈ by se tím zabránilo pozdûj‰ím citeln˘m ‰kodám.«64 »(Ve dnech 16.-17. bfiezna, P.C.) byli pozat˘káni v‰ichni vedoucí ãinitelé komunistické strany. Celkem 84 osob. Z nich bylo zase 76 osob propu‰tûno, kdeÏto zb˘vajících 8 dáno do koncentraãních táborÛ. Z nich se vrátilo 5.5.1945 pouze 5, ostatní tfii byli v koncentracích umuãeni. Bylo také zapoãato se zat˘káním ÎidÛ, ktefií byli pozdûji dáni do koncentraãních táborÛ a do Terezína. Z celkového poãtu ÎidÛ, ktefií byli pozat˘kání, tj. 76 osob, vrátilo se po 5.5.1945 pouze 10 osob, ostatní byli v koncentraãních táborech umuãení.65 Rok 1940: Bûhem roku bylo gestapem v Plzni ve zdej‰ím okrese zatãeno 43 osob pro ilegální ãinnost. 1941: Ve zdej‰ím okrese bylo zatãeno 93 sokolsk˘ch ãinovníkÛ, z nichÏ byla velká vût‰ina po ‰estimûsíãním vûznûní propu‰tûna. Nûktefií se v‰ak vrátili mnohem pozdûji, mnozí se nevrátili vÛbec. Nevrátil se také sokolsk˘ pracovník fieditel Horák z Rokycan. Bûhem roku bylo gestapem (kromû sokolsk˘ch ãinovníkÛ, pozn. P.C.), zatãeno 51 osob ze zdej‰ího okresu.

Zfiízení brdské stfielnice V dÛsledku roz‰ífiení brdské vojenské stfielnice byly úplnû vystûhovány obce Pfiíkosice, Skofiice, Kolvín, PadrÈ, Zábûhlá, Trokavec, Vísky, ·títov a osada MyÈ a DráÏka - obvod ãetnické stanice Miro‰ov. Míní tím patrnû skuteãnost, Ïe nûkteré ãetnické stanice nezniãili seznamy osob politicky nespolehliv˘ch, zejména komunistÛ a antifa‰istÛ, které vedly pro úfiední potfieby za první republiky, takÏe se k nim dostalo gestapo, které podle nich hned 16. bfiezna 1939 provedlo rozsáhlé razie a zat˘kání. 65 Tyto údaje o zatãen˘ch politick˘ch vûzních a Îidech jsou v‰ak nepfiesné, neboÈ je jisté, Ïe jsou psány dodateãnû aÏ po osvobození r. 1945. 64

85

V Kolvínû a v Miro‰ovû byly zfiízeny nûmecké ãetnické stanice, které mûly za úkol stfieÏit tento vysídlen˘ kraj. Mimoto byl v Miro‰ovû zfiízen ãetnick˘ stráÏní oddíl z protektorátního ãetnictva, kter˘ mûl tent˘Ï úkol. 1942: 28.5.1942 byla popravena ‰estiãlenná rodina Stehlíkova z Rokycan pro pfiechovávání para‰utistÛ jako odvetu za atentát na Heydricha.

Zavedení nûmãiny do úfiadÛ 1.7.1942: »Byla zavedena úfiední fieã nûmãina a místa vedoucích zemského ãetnického velitelství a generálního fieditelství byla obsazena Nûmci. Bylo nafiízeno, Ïe v‰ude nûmecká fieã musí b˘ti na prvním místû a ãeská aÏ na druhém. Byly zavedeny dvojjazyãné zápisy na úfiadech i obchodech, nápisy na cestách a jména obcí. Muselo se pouÏívati nûmecko-ãesk˘ch tiskopisÛ - pozdûji bylo nafiízeno pouÏívati jedinû nûmeck˘ch tiskopisÛ. Na úfiadech se objevila nûmecká oznaãení a úfiadÛm bylo nafiízeno korespondovati jen nûmecky, coÏ platilo i pro ãetnictvo a policii. 15.8.1942 zru‰en politick˘ okres Rokycany a pfiiãlenûn k politickému okresu PlzeÀ.«66

Zat˘kání ilegálních bojovníkÛ 23.9.1942 byli gestapem zatãeni ‰tábní stráÏmistr Petr ¤íha a Josef ¤íha z âetnické stanice Rokycany pro ukr˘vání zbraní a ilegální ãinnost. Bûhem roku 1942 bylo v okrese zatãeno 87 osob pro ilegální ãinnost. 28.10.1943 byl zatãen gestapem vrchní stráÏmistr Václav Cibula ze stanice Zbiroh pro ilegální ãinnost a v roce 1945 popraven. 20.12.1943 byl zatãen gestapem ‰tábní stráÏmistr Franti‰ek Zeman ze stanice Zvíkovec pro ilegální ãinnost. 22.12.1943 byl zatãen gestapem vrchní stráÏmistr Alois Bene‰ z âS Zvíkovec pro ilegální ãinnost. V roce 1943 bylo v rokycanském okrese zatãeno 27 osob.

Ústup nûmecké armády v roce 1945 Pamûtní kniha OâV v Rokycanech struãnû uvádí: »Nûmecké vojsko se stále hrnulo po silnicích jednak pû‰ky a pak rÛzn˘mi dopravními prostfiedky buì je‰tû ozbrojené nebo bez v˘zbroje. U Ejpovic byly tfii ohromné tábory tohoto nûmeckého vojska, kde Nûmci byli americk˘m vojskem odzbrojováni. V pfiíkopech kolem silnic, zejména kolem státní silnice, válela se v˘zbroj v‰eho druhu. Ve sbûrn˘ch táborech stálo nûkolik tisíc motorov˘ch vozidel, tankÛ, dûl a jin˘ch zbraní. Byl to velkolep˘ pohled na onu zniãenou nûmeckou armádu...«67 O ústupu nûmecké armády se zmiÀuje rovnûÏ pamûtní kniha âetnické stranice Rokycany: »6.5.1945: Ústup nûmeckého vojska z Prahy pfied kapitulací dál se jedním V kvûtnu r. 1945 byl okres rokycansk˘ na základû dekretu presidenta republiky ãís. 11 z 3. srpna 1944 o obnovení právního pofiádku opût obnoven v pÛvodních hranicích. 67 Pamûtní kniha OâV Rokycany, SOkA Rokycany 66

86

Odzbrojování ustupujících nûmeck˘ch formací Ameriãany v Rokycanech

87

proudem pfies Rokycany. Tisíce NûmcÛ a jejich rodinn˘ch pfiíslu‰níkÛ na autech, tancích a pû‰ky ‰lo do zajetí AmeriãanÛ, ktefií je odzbrojovali u jatek v Rokycanech a zafiazovali do zajateck˘ch táborÛ v polích u Ejpovic (...), kde museli zajatí Nûmci v‰e odevzdati a byla tu spousta cenného majetku, kter˘ byl zãásti Ameriãany spálen a zãásti rozdán ze v‰ech stran sem pfii‰ed‰ím obyvatelÛm.«68 Cituji rovnûÏ nûkteré zajímavé zprávy, obsaÏené v pamûtní knize âetnické stanice Rokycany, které se vztahují k poãátkÛm okupace. Kronikáfi pfiipomíná, Ïe jednou z prvních obûtí fa‰istického fiádûní byl vrchní stráÏmistr Franti‰ek Novák, kter˘ pfii‰el na ãetnickou stanici do Rokycan 28.11.1934 od âS âerven˘ Újezd. Dne 20.7.1937 byl odvelen do stanice Silberbach v okrese Kraslice jako velitel. Tam byl 14.9.1938 zabit v boji s nûmeck˘mi bojÛvkami (byl ubit Nûmci). Tuto epizodu cituji proto, Ïe je dosud zcela neznámá a zaslouÏí si pozornost ãtenáfiÛ.

Umístûní nûmeck˘ch invalidÛ »Rok 1943 Nûmci uãinili soupis v‰ech dobfie prosperujících obchodÛ, hotelÛ a pûkn˘ch staveb a usedlostí v obvodû (zdej‰í ãetnické stanice, pozn. P.C.) za úãelem jejich vyvlastnûní a jejich pfiedání nûmeck˘m vojensk˘m invalidÛm.«

Odzbrojení ãesk˘ch ãetníkÛ V dÛsledku vypuknutí povstání na Slovensku byly 6.9.1944 neoãekávanû a narychlo odebrány zdej‰ím ãetníkÛm v‰echny pu‰ky, které musely b˘t bûhem noci ihned odevzdány do Plznû.

a pfii nastalé explozi bylo nûkolik dûtí ãeské národnosti ranûno a jedno dûvãe usmrceno. Nûmecká kriminální policie, jíÏ byl pfiípad hlá‰en, se o nûj vÛbec nezajímala a nûmeãtí v˘rostci, ktefií nehodu zavinili, nebyli vÛbec vzati k odpovûdnosti.«

Podminování objektÛ v Rokycanech Zaãátkem kvûtna 1945 bylo ilegální skupinou v Rokycanech zji‰tûno, Ïe cihelny v okolí Rokycan, v nichÏ byl uskladnûn vojensk˘ materiál a které byly stfieÏeny nûmeck˘m vojskem, jakoÏ i oboje kasárny v Rokycanech, byly podminovány a byly pfiipraveny k elektrickému zapálení a v˘buchu. Za pomoci odborníkÛ a pfiíslu‰níkÛ zdej‰í ãetnické stanice bylo toto vedení pfiestfiiÏeno a tím velké nebezpeãí pro Rokycany odstranûno. Bûhem dopoledne 5.5.1945 byly obû cihelny s vojensk˘m materiálem, hlídané nûmeck˘m vojskem, obsazeny zdej‰ím ãetnictvem. RovnûÏ byl obsazen i obiln˘ sklad »Kooperativa« a budova »Péãe o mládeÏ«, které pfiedtím byly obsazeny nûmeck˘m vojskem.

Zajetí voldu‰sk˘ch obãanÛ Dne 5.5.1945 osm voldu‰sk˘ch obãanÛ se pokusilo obsadit tamûj‰í ‰kolu, kterou mûli obsazenou nûmeãtí vojáci. Útok na ‰kolu se nezdafiil a Nûmci útoãníky zajali. Po intervenci ãetnického ‰tábního stráÏmistra Franti‰ka Somolíka z Rokycan byli tito obãané osvobozeni.69

Protitankové zátarasy v Rokycanech Kolem Rokycan byly vykopány zákopy v polích a v Husov˘ch sadech, u PlzeÀské brány, na PraÏské silnici, a na v‰ech v˘padov˘ch silnicích na v‰echny strany byly postaveny z kamenÛ a klad zátarasy proti tankÛm na obranu Rokycan (...). Po revoluci byly obãany rozebrány.

Maìarská vláda v Rokycanech Na nádraÏí v Rokycanech stál v dubnu 1945 evakuaãní maìarsk˘ vlak po nûkolik t˘dnÛ, v nûmÏ byla ubytována uprchlá maìarská vláda Szalasiho.

Tragédie ve Volduchách Poãátky roku 1945: »Jednotliví Nûmci poãali z tzv. protektorátu prchati. Kradli ruãní vozíky, jízdní kola a snaÏili se kaÏd˘m zpÛsobem odtud se dostati. Ve v‰ech obcích zdej‰ího obvodu byli ubytováni nûmeãtí uprchlíci z Horního Slezska, jimÏ obyvatelstvo pfiezdívalo »národní hosté«. Ve Volduchách skupina dûtí tûchto uprchlíkÛ ze zvûdavosti prohlíÏela shozenou benzinovou nádrÏ letadla, posvítila si dovnitfi zápalkou 68

Pamûtní kniha âS Rokycany I, SOkA Rokycany

88

69

Pamûtní kniha âetnické stanice v Rokycanech, SOkA Rokycany

89

XI. DNY OSVOBOZENÍ V ROKYCANECH Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech Rokycany ãítaly koncem války kolem 10.000 obyvatel. V období první republiky byly nejsilnûj‰ími stranami ve mûstû sociální demokracie, strana národnû demokratická, strana komunistická a národnû sociální. V letech 1919-1929 vládla na rokycanské radnici sociální demokracie, v období 1930-1938 národní demokracie a v krátkém období kvûten 1938 - únor 1939 opût sociální demokraté. Silné pozice mûla v obecním zastupitelstvu i komunistická strana, za kterou byl v letech 1930-1938 I. místostarostou komunista Zdenûk Bluìovsk˘. Bylo pfiirozené, Ïe se okresní mûsto stalo hned po 15. bfieznu 1939, tedy po okupaci, centrem protifa‰istického odboje na Rokycansku. Jako první vstoupili do ilegality komunisté, ktefií se také stali první masovou obûtí okupantÛ. JiÏ 16. bfiezna 1939 provedlo gestapo na základû seznamÛ ãlenÛ komunistické strany, získan˘ch od Okresního úfiadu v Rokycanech (na pfiedání seznamÛ se podílel okresní hejtman JUDr. Felix Kumpf), razii po celém okrese, pfii které bylo zatãeno 84 vlastencÛ, z toho 81 komunistÛ. V dal‰ích letech byly zat˘káním postiÏeny v‰echny národní sloÏky protifa‰istického odboje. V Rokycanech se zrodila fiada ilegálních protifa‰istick˘ch skupin, jako byl i pfies hromadné zat˘kání komunistÛ I. a II. ilegální OV KSâ, národnû revoluãní v˘bor, veden˘ Ïelezniãáfiem Václavem Gottliebem, dále odbojová skupina ¤ehofi - Rybáfi, skupina podplukovníka Kotûborského, sokolská akce Jindra - Îák, odbojová skupina Slab˘ - Racesbergr - Suda, dal‰í odbojová skupina Stanûk - Krahulík - ·imandl, skupina vedená Mrázem a posléze Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech. To byly hlavní skupiny, které vze‰ly z Rokycan. ¤ada dal‰ích skupin pÛsobila na venkovû, zvlá‰tû v prÛmyslov˘ch závodech, jako napfiíklad v Holoubkovû, v Hrádku apod. ·iroce zasáhl oblast protifa‰istick˘ odboj napojen˘ na velké odbojové skupiny v Praze a ve stfiedních âechách (III. ilegální ÚV KSâ), a na PlzeÀ (Franti‰ek Bûlohlávek) atd.70 70

Protifa‰istick˘m odbojem na Rokycansku se ‰iroce zab˘vá obsáhlá bibliografie, publikovaná na konci této knihy.

91

Po novém roce 1945 do‰lo po dohodû mezi tehdej‰ím starostou mûsta Rokycan Rudolfem Hejrovsk˘m, nadstráÏmistrem Jaroslavem Lobovsk˘m (velitelem mûstské policie) a evangelick˘m faráfiem Klimeck˘m k ustavení ilegálního revoluãního národního v˘boru, kter˘ mûl sjednotit pokud moÏno v‰echny b˘valé politické strany a ilegální odbojové skupiny Rokycan a okresu. Jeho ãlenové se scházeli tajnû jednou za ãtrnáct dní na evangelické fafie. Dal‰ími ãleny tohoto v˘boru byli Matûj Straka, Ludvík Grayner, Franti‰ek Smolík, Franti‰ek Mudra, MUDr. Kamil Jáger, Václav Mrva, Václav Soukup, Václav Svoboda, Eduard Thiele, Rudolf Bulín, Franti‰ek Poncar, Bedfiich Koãí, Otakar Pospí‰il a Jaroslav Dressler.71 Hlavním úkolem RNV bylo pfiipravit se na pfievzetí moci od fa‰istick˘ch okupantÛ, a to zaji‰tûním a mobilizací dostateãného poãtu brancÛ, zabezpeãit zásobování obyvatelstva a vnitfiní bezpeãnost a plynulost v ãinnosti úfiadÛ, továren a jin˘ch podnikÛ. Znaãnou ãinnost vyvinula vojenská sekce v˘boru. Branci byli rozdûleni do dvou skupin: do první byli zafiazeni ti, ktefií byli odvedeni pfii normálních odvodech aÏ do 45 let, jejich velením byl povûfien poruãík Jaroslav Dressler a pozdûji mu byl dán ku pomoci plukovník Koãí, urãen˘ pro tento úkol Revoluãním národním v˘borem v Praze. Druhou skupinu tvofiili osmnáctiteletí aÏ ‰estadvacetiletí mladíci a dal‰í dobrovolníci, ktefií byli podfiízeni MUDr. Jágrovi, jenÏ mûl provést jejich pfiedbûÏnou lékafiskou prohlídku a zafiadit je do milice. O úspûchu této akce svûdãí skuteãnost, Ïe dne 5. kvûtna 1945, kdy do‰lo v Rokycanech k pfievratu a pfievzetí správy nad mûstem, mûla vojenská sloÏka národního v˘boru v Rokycanech k dispozici na 700 brancÛ, pfies 500 ãlenÛ milice a 27 dÛstojníkÛ a rotmistrÛ. Revoluãní národní v˘bor pfievzal moc nad mûstem jiÏ 5. kvûtna 1945 vyhlá‰ením v mûstském rozhlase v pÛl deváté ráno. Prohlá‰ení o tom uãinil pfiedseda RNV Rudolf Hejrovsk˘ a to po pfiedchozích zprávách o vypuknutí povstání v Praze proti okupantÛm. První zprávu o praÏském povstání pfiedal R. Hejrovskému správce elektráren Josef Bene‰ a to ve dvû hodiny ráno 5. kvûtna. Druhou zprávu pfiinesl po sedmé hodinû ráno pfiednosta po‰tovního úfiadu Kollman, kterou zachytil úfiedník po‰ty Wágner, povûfien˘ RNV odposloucháváním vojensk˘ch zpráv. Je‰tû pfied osmou hodinou ranní se se‰li na evangelické fafie ke krátké poradû R. Hejrovsk˘, L. Grayner a J. Klimeck˘ a rozhodli zaãít neprodlenû s pfiebíráním správy mûsta do vlastních rukou. Po vefiejném vystoupení v mûstském rozhlase bylo mûsto vyzdobeno ãsl. vlajkami a prapory, bylo zapoãato se strháváním nûmeck˘ch nápisÛ a firem a vojsko a milice byly svolány k pohotovosti. V odpoledních hodinách v sobotu 5. kvûtna je‰tû mnozí nevûfiili v úspûch této akce a doporuãovali opatrnost a radili nevystupovat vefiejnû proti nûmecké správû a branné moci. BohuÏel, titíÏ lidé, jak tvrdí dokument o ãinnosti RNV »se po nûkolika dnech, kdyÏ nebezpeãí pominulo, ukázali velmi radikální a svou nekázní zpÛsobili mnoho tûÏk˘ch chvil pfiepracovan˘m ãlenÛm prvního národního v˘boru.« 71

Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart- 90

92

Nûmeãtí vojáci spûchající pfies Rokycany do amerického zajetí

Po deváté hodinû byl volán pfiedseda RNV R. Hejrovsk˘ s L. Graynerem k veliteli nûmecké posádky, která ãítala na sto vojákÛ a s jednotkami v nejbliωím okolí na 2 000 ozbrojen˘ch muÏÛ. Je tfieba fiíci, Ïe se zde údaje o poãtÛ muÏÛ nûmecké posádky v Rokycanech rozcházejí, neboÈ jiné prameny uvádûjí aÏ 4 000 nûmeck˘ch vojákÛ. Velitel vyhroÏoval pfiedstavitelÛm mûsta za revoltu a pfievzetí moci. Pfiedseda národního v˘boru pfiesto trval na tom, Ïe mûsto zÛstane jiÏ ve správû RNV, a ohlásil na ‰estou hodinu veãer manifestaci obãanÛ na námûstí. Aby tato rozsáhlá akce nezÛstala izolovaná, byly prostfiednictvím zvlá‰tních poslÛ i telefonicky pfiedány vzkazy do okolních obcí s instrukcemi o koordinaci boje. 93

JiÏ od odpoledních hodin proudily na rokycanské námûstí davy lidu, aby vyslechly hlá‰ení místního rozhlasu. V 17 hodin velitel nûmecké posádky znovu volal pfiedsedu národního v˘boru a oznámil mu, Ïe bude-li se konat manifestace lidu, dá do davu stfiílet. Pfiedseda národního v˘boru varoval nûmeckého velitele pfied tímto poãínáním a trval na svém rozhodnutí A skuteãnû toho dne, v sobotu 5. kvûtna 1945 v ‰est hodin veãer, za vytrvalého de‰tû, se se‰lo na velkém námûstí na 12 000 obãanÛ z mûsta a ‰irokého okolí. Promluvili k nim R. Hejrovsk˘, Jar. Klimeck˘ a Václav Svoboda (o tom se podrobnûji se zmiÀuji v dal‰ích kapitolách). Pfies tyto hrozby byly bûhem dne a veãera obsazeny ve mûstû témûfi v‰echny dÛleÏité objekty, které by mohli Nûmci pfiípadnû vyuÏít proti obyvatelstvu. K úplnému obsazení mûsta mobilizovan˘mi jednotkami a milicí do‰lo následujícího dne, tj. v nedûli 6. kvûtna obsazením kasáren.

Ze vzpomínek starosty Rokycan Zajímavé svûdectví o tûchto kritick˘ch dnech podávají ve sv˘ch vzpomínkách R. Hejrovsk˘, HJ. Klimeck˘ aj. Lobovsk˘. »V nedûli ráno (6. 5. 1945) po pfiedchozím oznámení, pfiiblíÏily se k RokycanÛm o pÛl jedenácté hodinû první americké pancéfie, s nimiÏ ve‰el ve styk starosta Hejrovsk˘ s podporuãíkem Dienstbierem a ing. Haeslerem.« Je pravdûpodobné, Ïe k tomu do‰lo v prostoru mezi Klabavou a Rokycany a Ïe toho dne Ameriãané do Rokycan nevstoupili. Je samozfiejmû záhadou, proã americké pancéfie dorazily do Rokycan aÏ následujícího dne. Není rovnûÏ známo, o ãem jednali pfiedstavitelé národního v˘boru s Ameriãany. Zda je varovali pfied pfiípadn˘m stfietnutím s poãetn˘mi nûmeck˘mi útvary, které se pohybovaly v okolí mûsta a zejména na jiÏním Rokycansku (Cheznovice - Stra‰ice - Dobfiív - Miro‰ov), kde napáchaly fiadu zloãinÛ. Sami autofii vzpomínek v‰ak tvrdí, Ïe »definitivní obsazení Rokycan a demarkaãní ãáry Ameriãany se stalo v pondûlí 7. kvûtna 1945 o pÛl ãtvrté ráno«, coÏ souhlasí s dal‰ími dosaÏiteln˘mi historick˘mi prameny. S nejvût‰í pravdûpodobností tyto americké pancéfie mûly za úkol jen provádût prÛzkum v okolí Plznû a podávat zprávy o vojenské situaci, neboÈ Ameriãané zfiejmû nemûli ponûtí o tom, jak vypadá nûmecká branná moc na venkovû. Podle vzpomínek v˘‰e uveden˘ch ãinitelÛ byla situace v kvûtnov˘ch dnech ru‰ná, ãasto nepfiehledná a dramatická. Pfiíjezd americk˘ch vojsk do Rokycan dne 7. 5. 1945 vÛbec neznamenal konec tûmto dramatick˘m situacím, ale naopak. Od 7. kvûtna totiÏ vrcholil ústup Schörnerovy armády, stahující se ze stfiedních âech smûrem na západ, jejíÏ znaãná ãást táhla pfies Rokycany. V uveden˘ch dnech spolu s nûmeck˘mi ozbrojen˘mi sloÏkami ustupovaly i tisíce a desetitisíce nûmeck˘ch civilistÛ - uprchlíkÛ, ktefií rovnûÏ táhli pfies Rokycany smûrem na PlzeÀ. Dal‰í tisíce bûÏencÛ tvofiili ti, ktefií ‰Èastnû pfieÏili vûznice, koncentraãní, zajatecké a pracovní tábory. Byli to lidé z celé Evropy, k nimÏ se osud obrátil po celou válku zády a uvrhl je do nejvût‰ího poníÏení a otroctví. Ti, ktefií pfieÏili, vraceli se zpátky do sv˘ch domovÛ v‰emi moÏn˘mi prostfiedky, ale vût‰inou pû‰ky. 94

Tragédie u Dûkanského rybníãku V pondûlí 7. kvûtna do‰lo od ãasn˘ch ranních hodin v Rokycanech rovnûÏ k hromadnému zat˘kání NûmcÛ a kolaborantÛ, a to podle seznamu, kter˘ byl pofiízen mûstskou policií a jejím velitelem Jaroslavem Lobovsk˘m. Chaotická doba se projevila i tím, Ïe fiada zejména mlad˘ch lidí se zapojila do zat˘kání, pfiiãemÏ byli zatãeni i nevinní obãané, ktefií v‰ak byli postupnû v následujících dnech propu‰tûni. Tragickou situaci v Rokycanech vyvolal opil˘ obãan z Plznû, kter˘ po‰tval stejnû uÏ znaãnû rozjitfien˘ dav proti uprchlíkÛm, ktefií ‰li pû‰ky smûrem na PlzeÀ. Toho dne se v Soukenické ulici v prostoru u Dûkanského rybníka pod kostelem vrhli mnozí pfiihlíÏející na kolony uprchlíkÛ a fyzicky je napadli bez ohledu na to, zdali to byli okupanti, nebo nevinní lidé. Vût‰inou byli napadeni nûmeãtí uprchlíci ze Slezska, ktefií táhli po celé délce ulice. Na místû bylo ubito 28 osob a nûkolik desítek dal‰ích bylo tûÏce ãi smrtelnû zranûno (údaje o poãtu ubit˘ch se v‰ak rozcházejí). Nejtragiãtûj‰í bylo, Ïe obûÈmi rozvá‰nûného davu se staly i belgické Ïeny, které se vracely v zuboÏeném stavu z koncentraãních táborÛ a z nucen˘ch prací v Nûmecku. Napadeno bylo rovnûÏ i nûkolik HolanìanÛ, ktefií se rovnûÏ ‰Èastnû vraceli z koncentraãních táborÛ domÛ. Jeden z nich byl utluãen. Jejich totoÏnost nebyla zji‰tûna a v‰ichni byli pochováni ve spoleãném hrobû na zdej‰ím novém hfibitovû. Pozdûji byla celá tato nepfiíjemná záleÏitostí vyfie‰ena diplomatickou cestou a pozÛstatky byly odevzdány pfiíslu‰n˘m státÛm. JiÏ 8. kvûtna zaãaly mûstem projíÏdût a procházet první transporty vûzÀÛ, vracejících se z koncentraãních táborÛ v Nûmecku, pro nûÏ byla ve zdej‰ím gymnaziu a v budovû matefiské ‰koly narychlo zfiízena o‰etfiovna a zotavovací stanice, kterou vedli MUDr. âáp, MUDr. ChrÏ a fieditelka ‰koly paní Stará. Obãané vydatnû pomohli stovkám vracejících se vûzÀÛ pfiedev‰ím potravinami. O tom se podrobnûji zmiÀují v dal‰í kapitole. Z Rokycan zasáhla fiada obãanÛ i do bojÛ na barikádách v Praze. Nejvût‰í skupinu vedl lékárník ChrÏ a úfiedník rokycanské spofiitelny Smola. Mûsto poslalo na pomoc bojující Praze i nákladní auto s obvazov˘m materiálem a zásobami potravin.

Národnû socialistická strana Zajímavé je rovnûÏ pátrání po dal‰ích úãastnících protifa‰istického boje ke konci války. Jak se zachovaly ostatní vrstvy obyvatelstva, b˘valé politické strany? Národnû socialistická strana v Rokycanech mûla pfied druhou svûtovou válkou pomûrnû silné pozice a fiadila se mezi ãtyfii nejsilnûj‰í politické strany ve mûstû. V dobû fa‰istické okupace bylo pro odbojovou ãinnost zatãeno a vûznûno 15 ãlenÛ této strany z Rokycan, z celého okresu pak 56 ãlenÛ. Vût‰í poãet ãlenÛ této strany byl zatãen zvlá‰tû pro ãinnost v sokolsk˘ch jednotách, kde tvofiili hlavní kádr ãlenÛ, zvlá‰tû na vesnicích. 95

V Revoluãním národním v˘boru v Rokycanech zastupovali národnû socialistickou stranu Karel Zacharda, mistr provaznick˘, dále Fr. Poncar, truhláfisk˘ dûlník, redaktor Otakar Pospí‰il, za jehoÏ redakce vy‰lo hned 9. kvûtna 1945 první ãíslo t˘deníku národního v˘boru pod názvem V nov˘ Ïivot, jehoÏ vydávání bylo ukonãeno pro nedostatek papíru dne 1. prosince 1945. Zajímavou epizodu na sklonku války proÏil Karel Zacharda, k nûmuÏ pfiijeli dne 19. dubna 1945 jeho dva b˘valí spoluvûzni z koncentraãního tábora v Bayreuthu, ktefií byli osvobození americkou armádou. Byl to b˘val˘ ãetník Karas z Olomouce a Ïelezniãní zfiízenec ·tumpf z Mostu, jimÏ bylo uloÏeno opatfiit pro v˘zvûdnou sluÏbu USA zprávy o opevnûních v západních âechách, o silniãních a Ïelezniãních komunikacích, vedoucích k Praze a o dislokaci nûmeck˘ch posádek. Oba se ubytovali v bytû typografa Otakara Pospí‰ila, kter˘ bydlel v prvním patfie domu pana Zachardy, a zde se se‰li 30. dubna s vojensk˘mi delegáty revoluãního národního v˘boru pplk. Koãím a ppor. Dresslerem a policejním kapitánem Jar. Lobovsk˘m, ktefií jim pfiedali poÏadované údaje. Druhého dne odjel Karas do Berouna a ·tumpf na kole k veliteli americké v˘zvûdné sluÏby do Tachova, kde se mûl s nim patrnû setkat. Po osvobození byla národnû socialistická mládeÏ iniciátorkou k vybudování a zasazení pamûtní desky na budovû rokycanské radnice, vûnované vstupu americké armády do Rokycan dne 7. kvûtna 1945, která byla slavnostnû odhalena 8. kvûtna 1946.72

Hospodáfiské druÏstvo v Rokycanech Otázka plynulého zásobování mûsta a hrozba, Ïe ke konci války mÛÏe vzniknout v tomto smûru nenadálá katastrofická situace vedly RNV k tomu, Ïe zaji‰tûním obyvatelstva základními potravinami byl povûfien starosta, respekt. pfiedseda národního v˘boru R. Hejrovsk˘, kter˘ v úzké spolupráci s fieditelem Hospodáfiského druÏstva skladi‰tního a v˘robního Janem Hosnedlem uãinil fiadu opatfiení. Tak 26. dubna 1945 zajistili ve skladu Intendatury nûmecké vojenské správy v Ïelezárnách v Borku u Zbiroha 281 vagónÛ obilí, 140 vagónÛ sena, 100 vagónÛ slámy, celkem 521 vagónÛ. V nûmeckém podniku bratfií Ebertové v sladovnû v M˘tû zajistili 350 q cukru, 800 q hrachu, 500 q fazolí, 400 q kávovin, 100 q Ïita a 5 000 q jeãného sladu. Ve skladi‰tích Hospodáfiského druÏstva v Rokycanech zadrÏeli pfies 10 000 q obilí a pfied pfievratem Jan Hosnedl dovezl 10 000 sadbov˘ch brambor. RovnûÏ zmrazili jak˘koli odvoz jedl˘ch brambor z okresu a zdrÏovali expedici obílí pro nûmecké potfieby. Ve srozumûní s jednotliv˘mi Ïelezniãními stanicemi, s fieditelem drah v Plzni a s Ïelezniãním personálem bylo dohodnuto pfiistavování vagónÛ na pfiikázané stanice pro potfieby okupantÛ co nejvíce zdrÏovat a omezovat. Zachránûné obilí a potraviny se staly základem plynulého zásobování obyvatelstva. Rokycany v sobotu odpoledne 5.5.1945

96

72

Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart. 90 (staré ãíslování).

97

V souvislosti s ãinností ÏelezniãáfiÛ je spojena i jedna epizoda z roku 1943, kdy se v bfieznu toho roku podafiilo jednomu ruskému zajatci uprchnout z Nûmecka. Dostal se nákladním vlakem, schován mezi sudy aÏ do Plznû. PlzeÀ‰tí posunovaãi, ktefií jiÏ tehdy byli ve spojeni s rokycansk˘mi odbojov˘mi skupinami, poslali Rusa do Rokycan. Zprávu o tom dostal i vedoucí ilegálního okresního národnû revoluãního v˘boru Václav Gottlieb, kter˘ se po krátké poradû s dal‰ími pûti odbojáfii, mezi nimiÏ byl i Antonín Stanûk, rozhodl uprchlíkovi pomoci. Pfiednostu stanice obelstili tak, Ïe nákladní vagón byl vyfiazen na slepou kolej. Veãer byl Rus odveden na Vr‰íãek. »ProtoÏe byl otrhán, svûtu nepodoben, daroval jsem mu slu‰n˘ oblek civilní a Draãka mu daroval prádlo. Rus byl omyt, obleãen a po tfiech dnech odveden plzeÀsk˘m revoluãním národním v˘borem do Plznû,«, vypravuje Ant. Stanûk ve sv˘ch vzpomínkách.73 Na zásobování obyvatelstva potravinami vzpomíná jeden ze zakladatelÛ revoluãního národního v˘boru a v dobû okupace starosta mûsta Rudolf Hejrovsk˘, kter˘ mj. pí‰e: »StÛj co stÛj jsme chtûli zachrániti, aby z kraje byly odvezeny velké zásoby obilí, masa, sena a slámy. Tuto ãinnost organizoval Rudolf Hejrovsk˘ spolu s fieditelem Hospodáfiského druÏstva v Rokycanech Janem Hosnedlem a fieditelem hospodáfiské ‰koly ZdeÀkem Pucem. V dubnu zaãali choditi mezi nás spojeneãtí dÛstojníci ameriãtí jako spojky blíÏící se armády. byly pfiijati mnou a Karlem Zachardou. Zprávy, které nám docházely prostfiednictvím zahraniãního rozhlasu, byly v‰ak zmatené a pfiedev‰ím se nám potvrdila zpráva o dodání zbraní. V den povstání 5. kvûtna byli jsme v‰ak dokonale pfiipraveni, okres mûl k dispozici 700 brancÛ, na 600 ãlenÛ milice a 27 dÛstojníkÛ. ObtíÏ s urãitou desorganizací pÛsobili mladí chlapci, ktefií ukofiistili ãást nûmeck˘ch zbraní a v˘stroje a nehodlali se podfiíditi vojenskému velení. Situace v‰ak byla v‰ude zvládnuta a pfii nastal˘ch pfiestfielkách s Nûmci pfii‰lo v okrese o Ïivot jen nûkolik lidí. K vût‰ím destrukcím nikde nedo‰lo, protoÏe pfiedev‰ím díky ãinnosti bratr Jindfiicha Kalivody z Rokycan byla zaji‰tûna v‰echna místa zaminovaná a tfiaskaviny a jejich zapalovaãe odstranûny. Dne 7. kvûtna projely mûstem pancéfiové ‰pice americké armády a pfiinesly klid tûÏce zkou‰enému kraji.«74

Západoãeské konzumní druÏstvo RovnûÏ zajímavou ãinnost vyvíjeli ke konci války zamûstnanci Západoãeského konzumního druÏstva v Rokycanech. Jeden z nich, Václav Mrva vzpomíná: »(...) utvofiili jsme odbojové hnutí na celém Rokycansku. PonûvadÏ skladi‰tû ZKD bylo centrem potfiebn˘ch lidí, pfiicházel téÏ ãetnick˘ stráÏmistr R. Krásn˘ z Rokycan, kter˘ potfiebné pokyny a letáky s informacemi mnû pfiedával prostfiednictvím R. Bulína.« V obcích rokycanského okresu spolupracoval dále pfii roz‰ifiování letákÛ a poskytování potravi73 74

Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart. 90 (staré ãíslování). TamtéÏ.

98

nové pomoci ze skladu ZKD s R. Zíkou, L. Ungrem a dal‰ími, kterou zásobovali odbojáfie skr˘vající se ve zbiroÏsk˘ch lesích.. Pozdûji dostali pracovníci ZKD pokyn vytvofiit ‰irokou odbojovou skupinu, která by zahrnovala v‰echny nezávisle na stranické pfiíslu‰nosti. Prvního kvûtna 1945 roz‰ífiili a vyvûsili letáky, vyz˘vající k ãinÛm v‰echny vlastence. »Tvofite odbojové hnutí Lidové fronty. Sabotujte, sledujte poãínání nûmeck˘ch vojákÛ, pfiepravy vojska atd. Pfiipravujte druÏstva dobrovolníkÛ.«75

Po‰tovní úfiad v Rokycanech Po‰tovní úfiad byl a je magickou kuchyní kaÏdého mûsta a vesnice. Tam se shromaÏìují skryté osudy a pfiání obyvatel, mlad˘ch i star˘ch. A v dobách nejtûωích byla sluÏba po‰tovních zamûstnancÛ o to nároãnûj‰í a odpovûdnûj‰í. V dobû fa‰istické okupace ãasto osudy mnoh˘ch obãanÛ závisely na jednání po‰tovních úfiedníkÛ. Dne 15. bfiezna 1939 vedle jin˘ch dÛleÏit˘ch míst obsadili nûmeãtí okupanti i Po‰tovní úfiad v Rokycanech, a to vojensk˘m oddílem, kter˘ byl za nûjak˘ ãas vystfiídán nûmeckou domobranou. Do telefonní ústfiedny byly dosazeny ãtyfii nûmecké úfiednice, které tu pÛsobily asi rok. U po‰tovních pfiepáÏek byly rovnûÏ dosazeny dal‰í tfii nûmecké úfiednice, znalé ãesky, a tfii zfiízenci nûmecké národnosti. Dle vzpomínek b˘valého pfiednosty po‰tovního úfiadu Karla Smrãky, vycházeli s nimi ãe‰tí zamûstnanci dobfie, a aã s nimi mluvili ãasto velmi otevfienû o politicky choulostiv˘ch otázkách, Ïádn˘ z nich nikoho neudal. V‰echna nafiízení a vyhlá‰ky, tiskopisy a podobnû byly vydávány dvojjazyãnû, nûmecky a ãesky, respekt. jen v nûmeckém znûní. Aã vy‰‰í nûmeãtí úfiedníci provádûli ãasto kontroly chodu po‰tovního úfiadu, v‰e dopadlo nakonec dobfie. Zásluhu na tom mûl i pfiednosta úfiadu Jos. Kollmann, kter˘ dobfie ovládal nûmãinu. Pfiesto, Ïe v úfiadû byli zamûstnáni i Nûmci, uchránili ãe‰tí zamûstnanci fiadu ãesk˘ch obãanÛ od vy‰etfiování a zatãení tím, Ïe zadrÏovali rÛzná udání - bohuÏel pocházející od ãesk˘ch lidí. Tato udání, urãená na gestapo, ãasto neodesílali, ale niãili je. SluÏba v po‰tovním úfiadû byla tûÏká a namáhavá, byly ãasté zmûny pfiedpisÛ vydan˘ch v nûmeckém jazyce, coÏ ãesk˘m zamûstnancÛm ãinilo velké potíÏe. KaÏd˘ omyl nebo nedopatfiení bylo povaÏováno za sabotáÏ a ãastokrát bylo vedoucímu úfiadu vyhroÏováno Nûmci, Ïe bude cel˘ úfiad »sebrán«. V dobû okupace byla fiada zamûstnancÛ úfiadu nasazena na nucené práce do Nûmecka. Tak dne 1.5.1942 byli pfiidûleni k po‰tovnímu úfiadu do DráÏìan po‰tovní zfiízenci Fr. Havel, Václav Nosek, Ant. Fiala, Karel Vávra, Václav Sak, Franti‰ek Dvofiák, Josef Bfieh a do Královce Boh. Kordík. Z úfiedníkÛ byli nasazeni do Mnichova pomocníci Karel Wágner a Miroslav Kozák. nûktefií z nich se bohuÏel jiÏ nevrátili do sv˘ch domovÛ. Podúfiedník Fr. Havel byl 3. února 1943 zatãen v DráÏìanech a 7. února 75

Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart. 90 (staré ãíslování).

99

1943 zemfiel na následky muãení gestapem. ZÛstala po nûm manÏelka s dcerou, která byla pfiijata k po‰tû. Po osvobození byl Fr. Havlovi udûlen Váleãn˘ kfiíÏ in memoriam. Koncem roku 1943 a zaã. roku 1944 se postupnû vrátili po‰tovní zamûstnanci z Nûmecka. Dne 9. ledna 1944 byl zatãen gestapem po‰tovní zfiízenec Rudolf Benda, kter˘ byl jistou Nûmkou obvinûn, Ïe pr˘ odcizil nûmeckému pfiíslu‰níku balík. Benda byl odsouzen a uvûznûn v koncentraãním tábofie. Pro‰el jich nûkolik a na sklonku války se zúãastnil povûstného pochodu smrti ze Straubingu do Dachau, kde byl s dal‰ími vûzni osvobozen dne 18.5.1945 americkou armádou. Pfii posledním bombardování Rokycan dne 29. dubna 1945 americk˘mi hloubkov˘mi letci byla po‰kozena i po‰ta a hlavnû pfiednostÛv a domovníkÛv byt. »Koneãnû nastal dlouho oãekávan˘ den osvobození na‰í vlasti, dne 5. kvûtna 1945,« vzpomíná K. Smrãka, »kdy s nad‰enou radostí a láskou jsme po tak dlouhé dobû vyvûsili na po‰tovním úfiadû opût na‰í státní ãeskoslovenskou vlajku.« PonûvadÏ byla Ïelezniãní traÈ Rokycany - Holoubkov ãast˘m terãem americk˘ch bombardérÛ a byla znaãnû po‰kozena, takÏe vlaky v tomto úseku nejezdily, museli po‰tovní úfiedníci po tfii t˘dny dováÏet po‰tu nákladním autem do Holoubkova a z Holoubkova do Rokycan, kde byla pak zpravidla pfiedávána na vlakovou soupravu.76

76

Fond ONV Rokycany VII/4, 1946, kart. 90 (staré ãíslování).

100

Nûmecké vojaãky se vracejí z v˘chodu

101

XII. ROZHODN¯ DEN - 5. KVùTEN 1945 V ROKYCANECH Vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu 24. dubna, pfievzetí správy nad mûstem 4. kvûtna, pfievrat 5. kvûtna 1945 Situace v Rokycanech se ch˘lila ke zvratu jiÏ od konce dubna 1945, v dÛsledku ãehoÏ byl ve mûstû nûmeckou posádkou vyhlá‰en dne 24. dubna 1945 v˘jimeãn˘ stav77, zakazující shromaÏìování více jak tfií osob, a od zaãátku kvûtna, kdy ve mûstû a v okolních obcích dûlníci zastavili práci. Hrozba pfiedãasného vystoupení proti okupantÛm tu byla znaãná, proto mûstská správa vydala 4.5.1945 v˘zvu dÛtklivû varující obãanstvo pfied neuváÏen˘mi ãiny, které by mohly ohrozit bezpeãnost obyvatel. Z této v˘zvy vypl˘vá, Ïe jiÏ 4. kvûtna ilegální národní v˘bor vystoupil z ilegality a pfievzal správu obce do sv˘ch rukou, v ãemÏ sv˘m jednáním pfiedãil fiadu jin˘ch mûst v âechách. Soudíme tak podle vydané úfiední v˘zvy k obyvatelstvu, v níÏ se zcela noví pfiedstavitelé mûsta, ktefií se v následujícím období hlásili jako vedoucí ãinitelé národního v˘boru, obracejí k obãanstvu takto: »Obãané! V tûchto historick˘ch hodinách obracíme se k vám s v˘zvou, která má zabrániti jak˘mkoli v˘stfielkÛm v na‰em mûstû. Na‰í první starostí je zachování klidu. Za bezpeãnost mûsta ruãí vrchní stráÏmistr Grayner, kter˘ je pro tuto sluÏbu zmocnûn z ãeské strany. Jakékoli rabování a krádeÏe budou co nejpfiísnûji trestány, v kaÏdém závaÏném pfiípadû ihned smrtí zastfielením. Správa mûsta se stará o zaji‰tûní zásobování obyvatelstva pro pfií‰tí mûsíc. Obyvatelstvo má moÏnost vidûti pfiesunování zásob potravin na rÛzná místa. Uvidíte-li jak˘koli pfiípad krádeÏe nebo za‰antroãování potravin, ihned jej hlaste na ãetnickou stanici. Pro v˘strahu jmenujeme politováníhodnou událost v Klabavû, kde bylo zaji‰Èováno znaãné mnoÏství masa (u firmy K. ·Ûla) a kde osm obãanÛ dalo se strhnouti chamtivostí a kradli z otevfien˘ch povozÛ ve velkém mnoÏství masové konservy. Poãínání tûchto obãanÛ, ktefií se ne‰títili sníÏiti se ke sprost˘m krádeÏím, kdyÏ se jednalo o zaji‰tûní zásobování v‰eho obyvatelstva, bude náleÏitû vy‰etfieno a podle velikosti zloãinu potrestáno. Pfii odváÏení zásob a provádûní jin˘ch neodkladn˘ch prací je potfiebí pomoci obãanÛ. Vybízíme vás, abyste na kaÏdou v˘zvu starosty mûsta nastoupili na urãená stanovi‰tû. Pracujeme pro vás a pro va‰e rodiny a Ïádáme 77

Kronika Rokycan IV., fol. 132, SOkA Rokycany

103

V sobotu 5. kvûtna 1945 ohlásil Národní v˘bor v Rokycanech desetisícovému shromáÏdûním obãanÛ pfievzetí správy mûsta do ãesk˘ch rukou.

104

vás, abyste s námi spolupracovali. V˘slovnû upozorÀujeme, Ïe pro nadcházející veliké události je v‰echno dopodrobna pfiipraveno. Nedejte se zneklidÀovati popla‰n˘mi zprávami a dÛvûfiujte nám, Ïe pracujeme pro blaho svého mûsta a své vlasti.«78 Podepsáni: Ludvík Grayner v.r. Rudolf Hejrovsk˘ v.r. vrchní stráÏmistr ãetnictva starosta mûsta Za obãanstvo: Rudolf Bulín, správce skladu ZKD, Jaromír Klimeck˘, ãeskobratrsk˘ faráfi, Václav Svoboda, dûlník. V sobotu 5. kvûtna 1945 nastal v‰ak rozhodn˘ den v Rokycanech. Pod dojmem vypuknutí protifa‰istického povstání v Praze, obyvatelé Rokycan jako jedni z prvních v ‰irokém okolí, se zmocnili správy nad mûstem a vyhlásili osvobození mûsta od fa‰istick˘ch okupantÛ, i kdyÏ ve mûstû je‰tû dlela silná nûmecká posádka o síle nûkolika tisíc muÏÛ. Kronikáfi, kter˘ byl zajisté oãit˘m svûdkem, pí‰e: »Na Rokycansku bylo vfiení patrné jiÏ nûkolik dní. Ve stfiedu 2. kvûtna nepracovalo se jiÏ v Hrádeck˘ch Ïelezárnách i v továrnách rokycansk˘ch. V sobotu 5. kvûtna po 8. hodinû ranní zaãalo se s odstraÀováním nûmeck˘ch nápisÛ na úfiadech i soukrom˘ch firmách, coÏ vyvolalo ve chvíli v ulicích neobvykl˘ ruch. Od úst k ústÛm, od osoby k osobû, od domu k domu aÏ do nejodlehlej‰ích ãástí mûsta se roz‰ifiovala zpráva o novém vyhlá‰ení âeskoslovenské republiky. V domech zavlály na‰e státní vlajky, sch˘lené hlavy se pozvedly, ustra‰ené obliãeje se rozjasnily úsmûvy radosti, lidé si na potkání sdûlovali, Ïe je konec strachu pfied bombardováním, konec noãního projíÏdûní nûmeck˘ch tankÛ, bude klid a bezpeãí. Na námûstí se zatím shlukl dav, kterému starosta Hejrovsk˘ potvrdil zprávu o na‰í nové státní samostatnosti, vyzval ke klidu a pofiádku a oznámil, Ïe v 6 hodin veãer bude se konati na námûstí manifestaãní tábor. V poledne zahrála na námûstí dorostenecká hudba kapelníka Martínka. Ve 2 hod. odpoledne konala se v starostenské síni radnice poprvé vefiejná schÛze národního v˘boru, kter˘ uãinil nûkterá nutná rozhodnutí k zaji‰tûní bezpeãnosti mûstsk˘ch obyvatel. Sokolové se opût ujali svého majetku, bohuÏel zpusto‰ené sokolovny, byly odstranûny nûkteré pfiekáÏky a vykonány nûkteré práce ve prospûch celku. Pfies vytrval˘ dé‰È se‰lo se v urãenou hodinu na Masarykovû námûstí desetitisícové shromáÏdûní. Poprvé po ‰esti letech objevily se opût sokolské kroje, dívky v národních krojích, uniformy ÏelezniãáfiÛ, po‰ÈákÛ, pfii‰ly prÛvody z Litohlav a z Volduch s hudbami, a mnoho obãanÛ z jin˘ch okolních obcí. Kdekdo chtûl b˘t pfiítomen tomuto památnému shromáÏdûní. Manifestaci zahájil vÏdy obûtav˘ Záboj zapûním Bendlova sboru »Svoji k svému« a z balkonu radnice starosta mûsta Rokycan Rudolf Hejrovsk˘, dûlník Václav Svoboda a ãeskobratrsk˘ faráfi Jaromír Klimeck˘ vyjádfiili slovy to, ãím se chvûla du‰e lidu a co cítil ve sv˘ch myslích. âast˘ potlesk souhlasu byl toho dÛkazem. 78

Kronika mûsta Rokycan IV

105

Projev byl zakonãen zapûním národní hymny.«79 Komunista Václav Svoboda, kter˘ pfieÏil útrapy gestapa, musel v‰ak ãást svého projevu vynechat, ponûvadÏ manifestaci byl pfiítomen i nûmeck˘ pozorovatel, vyslan˘ velitelem zdej‰í posádky. Toho dne bylo mûsto je‰tû pod nûmeck˘m komandem a velitel hrozil starostovi Hejrovskému násiln˘m rozehnáním manifestace a stfielbou. Po dlouhém jednání od toho ustoupil, starosta se v‰ak musel spolu s velitelem ãetnické stanice L. Graynerem zaruãiti za udrÏení klidu. Obavy vedení mûsta z ozbrojeného zásahu nûmeck˘ch oddílÛ proti obyvatelstvu byly oprávnûné, jak ukázalo i fiadûní nûmecké soldatesky na jihu Rokycanska a v nûkter˘ch jin˘ch místech. Napfiíklad 7. kvûtna 1945 zavraÏdili nûmeãtí fa‰isté na námûstí v Tfie‰ti 47 obyvatel a téhoÏ dne do‰lo k obdobné tragédii i ve Velkém Mazifiíãí, kde národní v˘bor po Ïivelném pfievratu pfievzal správu mûsta do sv˘ch rukou. Do mûsta se v‰ak vrátila nûmecká jednotka, která zajala pfiítomné muÏe na radnici a na místû jich 60 zavraÏdila. Podobn˘ osud hrozil v sobotu 5. kvûtna i RokycanÛm; Nûmci si v‰ak na podobn˘ zásah netroufli, neboÈ dobfie vûdûli, Ïe americká armáda rychle postupuje na PlzeÀ a po 6. kvûtnu jiÏ stála pfied branami Rokycan. »Tento den jest posledním dnem okupace, zítfiej‰í znamená svobodu«, uzavírá popis události, které probûhly 4. kvûtna 1945, mûstsk˘ kronikáfi.

vy, úfiady soukrom˘mi i vefiejn˘mi bezpodmíneãnû uposlechnuto. Funkce národního v˘boru je doãasná a v‰ichni ãlenové sloÏí své povûfiení ihned, jakmile budou moci b˘ti vykonány svobodné volby. Bratfií a sestry! Pracujeme pro vás rádi, ãekáme va‰í spolupráci, rádi sneseme va‰i vûcnou kritiku a pouÏijeme va‰ich podnûtÛ. Voláme vás v‰echny k práci na nové v˘stavbû v‰emi námi milované âsl. republiky. Rudofl Hejrovsk˘, starosta mûsta, pfiedseda (národního v˘boru) Jaromír Klimeck˘, ãsbr. faráfi, Pplk. Koãí Jaroslav Adamec, faráfi církve ãsl., Jos. Beznekr, arcib. notáfi, Vilém Bure‰, rolník, MUDr. Zdenûk âáp, lékafi, Ludvík Grayner, vrchní ãetnick˘ stráÏmistr, JUDr. Jaromír HuÀáãek, pfiednosta okr. soudu, Magistr Dr. Jan ChrÏ, lékárník, MUDr. Kamil Jágr, mûstsk˘ lékafi, Rudolf Kadláãek, obchodník Ïelezem, Jindfiich Kalivoda, inspektor poji‰Èovny, Zdenûk Ka‰par, uãitel, poruãík Jos. Dresler, úfiedník mûstské spofiitelny, Jaroslav Lobovsk˘, nadporuãík policejní stráÏe, Václav Mrva, dûlník ZKD, Franti‰ek Mudra, ‰kolník, Franti‰ek Poncar, truhláfi, Otakar Pospí‰il, typograf a redaktor, Franti‰ek Somolík, okr. ‰tábní ãetnick˘ stráÏmistr, Václav Soukup, truhláfi, Matûj Straka, úfiedník, Václav Svoboda, valcífi, Josef Sterner, majitel zámeãnictví, Eduard Thiele, valcífi, Karel Zacharda, provazník. V Rokycanech 5. kvûtna 1945

Provolání revoluãního národního v˘boru 5. kvûtna se poprvé oficiálnû pfiihlásil ilegální Národní v˘bor v Rokycanech, kter˘ se obrátil k obãanÛm s následující v˘zvou: »Obãané! Po osudném dni 15. bfiezna 1939 utvofiil se ãesk˘ národní v˘bor, kter˘ si vzal za úkol nésti národ k lep‰ímu zítfiku. Práce, kterou konal po léta v podzemí, byla nev˘slovnû tûÏká, odfiíkavá a spojená s nesmírn˘mi obûÈmi, pfii nichÏ padli do zloãinné germánské ruky tisíce na‰ich nejlep‰ích lidí. Odboj, k nûmuÏ se postupnû pfiidal v‰echen ãsl. lid, byl posléze korunován vítûzstvím. Dnes máme jiÏ svÛj ãsl. stát, v nûmÏ jsou rychle likvidovány zbytky nûmeck˘ch zloãincÛ a ãesk˘ch zrádcÛ. Národní v˘bory se pfiipravují, aby v nejbliωích dnech daly v‰em lidem práci a v‰em rodinám zajistily chléb. âeské obyvatelstvo Rokycanova kraje voláme ku spolupráci. Nenechte zaslepiti svá srdce hnûvivostí a nedejte se strhnouti v tûchto slavn˘ch historick˘ch chvílích k nepfiedloÏen˘m ãinÛm, které by po‰pinily ãest na‰eho národa i va‰í osobní. Nepfiátelské Ïivly smûjí b˘ti zaji‰tûny jen orgány úfiednû k tomu oprávnûn˘mi a jak˘koli zásah ulice, která by si osobovala právo zasahovati do v˘konu trestající spravedlnosti, bude národním v˘borem co nejpfiísnûji potrestána. Národní v˘bor representuje skuteãnû v‰echno obãanstvo na‰eho mûsta. Jsou v nûm zástupci v‰ech b˘val˘ch politick˘ch stran. Plného zastoupení dostalo se dûlnictvu ze stran socialistick˘ch a komunistické. PfiíkazÛ národního v˘boru musí b˘ti v‰ím obãanstvem, orgány vefiejné sprá79

Kronika IV., 134

106

ZadrÏení K. H. Franka v Rokycanech V kvûtnov˘ch dnech mûl Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech velmi poãetnou a dobfie organizovanou vojenskou jednotku. V jejím ãele stal plukovník Kotûborsk˘. Tyto ozbrojené oddíly udrÏovaly pofiádek a bezpeãnost ve mûstû a okolí a intenzivnû spolupracovaly s americkou armádou a s partyzánsk˘m oddílem »Brdy« z Miro‰ova pfii zadrÏování potulujících se skupin NûmcÛ v brdsk˘ch lesích a pfii zadrÏení K. H. Franka v Rokycanech dne 9. kvûtna 1945. ZadrÏením K. H. Franka v Rokycanech v dopoledních hodinách 9. kvûtna 1945 se zab˘vala regionální historiografie velmi podrobnû. Zasvûcenû o této události vypráví novináfi Karel Ka‰ák ve své knize »Vrahové bez alibi«. RovnûÏ dal‰í oãití svûdkové pfiiná‰í velmi podrobné údaje o prÛbûhu této akce. Patfií mezi nû i Jan Franta, jeden z aktivních úãastníkÛ kvûtnov˘ch událostí v Rokycanech. V úter˘ 8. kvûtna 1945 obdrÏel Národní v˘bor v Rokycanech telefonickou zprávu, Ïe kolem 23. hodiny noãní je tfieba oãekávat v Rokycanech prÛjezd velk˘ch kolon ustupující Schörnerovy armády z Prahy na západ, neboÈ se kvapem blíÏila ku Praze Rudá armáda. »Toho dne v noci,« vypráví Jan Franta, »jsme mûli sluÏbu na radnici s Janem Schweinerem, takÏe jsme mohli pozorovat z radniãní vûÏe kolem pÛlnoci nepfiehledné kolony nûmeck˘ch bojov˘ch vozidel, pfiijíÏdûjících od Svojkovic k RokycanÛm a dále na PlzeÀ. Brzy ráno následujícího dne 9. kvûtna byl Národní v˘bor v Rokycanech tele107

fonicky upozornûn na to, Ïe Frank uniká z Prahy smûrem k Plzni a Ïe je nutno vûnovat pozornost i jin˘m komunikacím neÏ hlavní silnici z Prahy, kudy by mohl FrankÛv vÛz projet do zajateckého tábora mezi mûstem Rokycany a PlzeÀ, kde jiÏ americká armáda odzbrojovala Nûmce. ProjíÏdûli jsme tedy ráno s dr. Dienstbierem na motocyklu nûkter˘mi místy kolem Rokycan a upozorÀovali jsme obãany na nebezpeãí, které by mohlo nastat pfii zadrÏování tohoto váleãného zloãince, protoÏe se pfiedpokládalo, Ïe bude mít siln˘ ozbrojen˘ doprovod. Kolony NûmcÛ projíÏdûly po celé dopoledne mûstem, pozdûji i v neuspofiádan˘ch formacích - nebyla to jiÏ jen vojenská vozidla, ale i rÛzné povozy s naloÏen˘mi uprchlíky promí‰ené s pû‰ími skupinami nûmeck˘ch vojákÛ i civilistÛ. Mezitím pfii‰la dal‰í zpráva, údajnû z Kafieza, Ïe vÛz K. H. Franka projel obcí. Na rokycanském námûstí sledovalo pfiesuny NûmcÛ mnoho obyvatel. Pfiíslu‰níci mûstské policie a ãetnictva spolu s nûkter˘mi dobrovolníky dbali na to, aby pfiesun NûmcÛ probíhal bez vût‰ích zmatkÛ. Po 13. hodinû zahlédl stráÏmistr mûstské policie Josef Karel nenápadné osobní auto s pfiívûsn˘m vozíkem. Upozornil na to vedle stojícího ãetnického stráÏmistra ·tefla, kter˘ okamÏitû poznal K. H. Franka, sedícího hrdû ve vozidle. ·tefl vykfiikl: »To je Frank!« a stráÏmistr Karel se obrátil na americké vojáky, stojící poblíÏ u dÏípu, ktefií ihned po Karlovû v˘kfiiku »Frank!«, se rozjeli za autem. FrankÛv vÛz pfiijíÏdûl k rokycansk˘m jatkám, kde byl poznán ãetnick˘m stráÏmistrem J. Rancem, kter˘ vÛz zastavil. V tom jiÏ pfiijíÏdûl americk˘ dÏíp z námûstí a dÛstojník nafiídil Frankovi auto obrátit a zajet zpût na námûstí, kde pak byl Frank identifikován. Mezitím byly vysílaãkou v dÏípu alarmovány dal‰í americké bojové vozy. Frank byl pak se sv˘m vozem dopraven do kasáren, odkud byl dále pfievezen do Plznû. Bylo to kolem 15.30 odpoledne.« O útûku K. H. Franka z Prahy se zmiÀuje i pamûtní kniha âetnické stanice v Kafiezu. »Od druhé hodiny noãní dne 5.5.1945 po státní silnici od Prahy k Plzni táhla se ustupující nûmecká vojska. V‰echny druhy zbraní, ponejvíce motorizované armády, tanky, pancéfiová auta, protiletadlová dûla apod.«, líãí situaci kronikáfi. »Kolem 9. hodiny ranní 9. kvûtna 1945 dostala stanice telefonické hlá‰ení, Ïe po trase Praha - PlzeÀ prchá na západ Karl Hermann Frank udánlivû v malém osobním zeleném autû s pfiívûsn˘m vozíkem a Ïádalo se o jeho zatãení. Tato kolona údajnû mûla jet po vedlej‰ích okresních silnicích. V 11.30 hod. ohlásil na kafiezskou ãetnickou stanici zámeãnick˘ dûlník Karel Kunz z M˘ta, Ïe právû vidûl K. H. Franka, kter˘ na státní silnici na rozhraní okresÛ Hofiovice a Rokycany pfied Kafiezem vystoupil z osobního auta znaãky »Tatra«. Zde celá kolona, skládající se z tankÛ, pancéfiov˘ch vozÛ a ostatních zbraní, v jejichÏ stfiedu jel Frank je‰tû s dal‰ími ãtyfimi osobními automobily téÏe znaãky, krátce zastavila k odpoãinku. Karel Kunz, kter˘ jel na kole po státní silnici, spatfiil K. H. Franka zrovna ve chvíli, kdy vystupoval z auta a poznal ho hned, neboÈ 108

»To je Frank! Frank!«, volali obãané, kdyÏ spatfiili osobní auto jedoucí smûrem na PlzeÀ

jiÏ jednou ho vidûl v Praze. Po malém odpoãinku se kolona opût dala na FrankÛv pfiíkaz do pohybu smûrem na Rokycany a PlzeÀ. âetnická stanice v Kafiezu o tom ihned uvûdomila Okresní ãetnické velitelství v Rokycanech, kde hlá‰ení o pohybu K. H. Franka pfievzal ‰tábní stráÏmistr Viktor (Langr?).«80 Vstup americké armády do Rokycan situaci ve mûstû neuklidnil, neboÈ mûsto leÏící na hlavní trase Praha - PlzeÀ bylo svûdkem útûku desetitisícÛ nûmeck˘ch uprchlíkÛ z v˘chodních území, nacistÛ, slouÏících v okupaãní správû na území ãesk˘ch zemí a dal‰ích desetitisícÛ po zuby ozbrojen˘ch nûmeck˘ch vojákÛ a útvarÛ SS. Mezi nimi utíkal z Prahy i tzv. fií‰sk˘ protektor pro âechy a Moravu K. H. Frank. Jeho útûku uãi80

Pamûtní kniha âetnické stanice Kafiez, SOkA Rokycany

109

nili konec rokycan‰tí obãané a americká armáda. Pro lep‰í pochopení atmosféry doby, v jaké se tyto události odehrávaly, cituji opût kronikáfie mûsta, kter˘ podává plasticky obraz doby a dal‰í dvû vzpomínky oãit˘ch svûdkÛ událostí: »JestliÏe sudet‰tí Nûmci vÛbec byli podnûcovateli sv˘ch soukmenovcÛ z ¤í‰e k nenávisti proti v‰emu ãeskému, byl Karel Herman Frank krvelaãn˘m démonem, kter˘ proti nám pfiímo bûsnil. Tento zkrachovan˘ knihkupec z Karlov˘ch VarÛ, prodavaã kalendáfiÛ po trzích, sbûratel insertÛ a poslanec pak nûmeck˘ch nacionálÛ v ãsl. parlamentû, vystupoval krajnû drze a provokaãnû, po okupaci se pak ukázal jako prav˘ typ germánské krutosti. K. H. Frank stál v pozadí stovek poprav nejlep‰ích ãesk˘ch lidí po atentátu na R. Heydricha v kvûtnu 1942 a on to byl, kdo je odpovûdn˘ pfied sousedem dûjin za vyvraÏdûní obcí Lidic a LeÏákÛ a v‰eho potom, co následovalo. Nyní se vefiejnost dozvûdûla, Ïe uloupil ãeské korunovaãní klenoty z dómu sv. Víta. Posledním zoufal˘m jiÏ bûsnûním jeho bylo vûrolomné, zákefiné pfiepadení Prahy, pfii kterém v pouliãních bojích a na barikádách padlo 1960 ãesk˘ch lidí. Po osvobození Prahy Rudou armádou a po nûmecké kapitulaci tento zloduch ve stfiedu 9. kvûtna zbabûle prchal smûrem na západ. Na telefonické upozornûní, uãinûné Národnímu v˘boru v Rokycanech, byla uãinûna opatfiení k zadrÏení Franka, kter˘ byl v generálské unifor-

Auto s ustupujícím K. H. Frankem pfied radnicí v Rokycanech

110

mû a jel v zelenû natfieném autu s pfiívûsn˘m vozíkem. Spatfien byl uÏ v Holoubkovû kolem pÛl druhé hodinû odpoledne, kdy skuteãnû vjíÏdûlo od praÏské strany na rokycanské námûstí nûkolik aut s nûmeck˘mi policisty, nápadnû silnû vyzbrojen˘mi a uprostfied zelené auto. Kter˘si ãetník vykfiikl: »Frank!« a dav lidu toto volání opakoval. Americk˘ dÛstojník rychle nasedl do pfiipraveného auta a za PlzeÀskou bránou zastoupil Frankovu autu cestu. Oba se rozjeli pak zpût na námûstí, leã po krátkém jednání nastoupil cestu ke Ejpovicím, kde byl Frank zatãen americk˘m vojskem. Pak odvezen do Plznû a druhého dne do Prahy. Tam se pfiiznal, kam ukryl korunovaãní klenoty.«

V˘slech K. H. Franka v Ejpovicích (Vzpomínka V. ·nebergra) Na zadrÏení K. H. Franka vzpomíná také V. ·nebergr z Ejpovic, kter˘ vypráví: Po 5. kvûtnu 1945 konal jsem tak, jako celá fiada ostatních spoluobãanÛ, pofiádkovou sluÏbu (v obci). Stfiídali jsme se a já se zdrÏoval v dobû volna v hostinci pfii státní silnici, kter˘ moji pfiíbuzní mûli po léta v nájmu. Tam se objevil mezi Ameriãany jak˘si ãetafi aspirant, snad z Volar, jak udával, kter˘ vedle nûmãiny ovládal slu‰nû i jazyk anglick˘ asi tak jako já. Ameriãané nás v pfiípadû potfieby volali, kdyÏ chtûli nûco pfietlumoãit. Tehdy demarkaãní ãára byla pod lesem a v na‰em hostinci mûli Ameriãané jakousi kanceláfi. Tam mimo jiné byli evidováni nûmeãtí zajatci tím zpÛsobem, Ïe nûmeck˘ dÛstojník pfiedloÏil seznam lidí z jeho skupiny a ti pak byli rozdûlováni do lágrÛ v polích. To bylo muÏstvo a niωí dÛstojníci, vy‰‰í hodnosti byly transportovány, odváÏeny smûrem na PlzeÀ. V pátek dopoledne81 bylo v této americké kanceláfii asi 12 generálÛ, z nichÏ jeden byl maìarsk˘, pak tam byl jeden vy‰‰í námofiní dÛstojník a nûkolik osob v civilu. S tûmi se sepisoval jak˘si protokol o zajetí. Generálové pfiijeli je‰tû se ‰oféry ve sv˘ch autech. Dne 9. kvûtna 1945 dopoledne zavolal mû americk˘ major a poÏádal, abychom vyklidili silnici od civilního obyvatelstva, Ïe pr˘ pfiivezou nûjakého prominentního vûznû. Ptal jsem se, kdo to má b˘t a tu mnû ten major fiekl, Ïe sám neví, snad nûjak˘ ãetnick˘ generál. Netrvalo dlouho a do hostince vchodem vstoupil vysok˘ muÏ v polní uniformû, v polní vojenské ãepici, v dlouh˘ch kalhotách, sepnut˘ch u kotníkÛ. Pfii pfiíchodu ihned obrátil se na mne s prosbou, zda by nemohl dostat sklenici vody. ¤ekl jsem mu, Ïe máme vodu vadnou, Ïe mu ale mohu dáti pivo, které bylo v sudech na dvofie na americk˘ch autech. Vypil pÛl litru a souhlasil s tím, aby dostal je‰tû jednu sklenici. V˘slech s Frankem vedl star‰í americk˘ generál a já s tím ãetafiem z Volar jsme byli pfiitomni jako tlumoãníci. Na dotaz, jak zní jeho jméno, uvedl nûmecky: »Karl Hermann Frank, b˘val˘ fií‰sk˘ ministr pro âechy a Moravu«. 81

Nelze urãit o jak˘ pátek jde, pravdûpodobnû pÛjde o pátek 12. kvûtna

111

Teprve teì jsem se dozvûdûl, o koho se jedná. Frank se choval klidnû a disciplinovanû, odpovídal na kladené otázky a uvedl mezi jin˘m, Ïe má z pûti dûtí dvû z prvního manÏelství (...) a tfii z manÏelství druhého. Jeho manÏelka Ïe je lékafikou v praÏské nemocnici a Ïe ho s dûtmi následuje ve druhém voze. Pfiipojil, Ïe má tûÏké starosti, neboÈ jeho nejstar‰í 19let˘ syn leÏí v nemocnici ve Vimperku, kde mu byla amputována noha u samého boku a mlad‰í jeho bratr ode‰el z domova, aby ho pr˘ tam nav‰tívil. Dal‰í tfii dûti ve vûku 5, 3 a 1 rok jedou s matkou. Na dotaz generála a majora prohlásil, Ïe není ozbrojen, v autû Ïe s nim jedou jeho poboãník a vy‰‰í generál SS. Tím byl v˘slech ukonãen a Frank se mnû pfii odchodu ptal, zda nevím, co se stalo s jeho rodinou, Ïe mu bylo slíbeno, Ïe se zde s ní sejde. ¤ekl jsem mu, Ïe bohuÏel o tom nic nevím. V ostatním souhlasí líãení o jeho zadrÏení v Rokycanech a o té registraci v Ejpovicích nikdo nemohl vûdût, a proto se o tom nikdo nezmiÀoval. Frank odejel v americkém doprovodu jako zajatec do Plznû, jeho auto s pfiívûsn˘m vozíkem zÛstalo v Ejpovicích, odkud bylo pfievezeno do Plznû, kde snad bylo pfiidûleno pro potfieby primátora Ulricha. To je v‰echno, co si o té vûci pamatuji.«82 Dne 21. kvûtna 1946 vynesl Mimofiádn˘ lidov˘ soud v Praze nad K. H. Frankem rozsudek smrti a následujícího dne byl Frank popraven na Pankráci. Shodou okolností byl pfiedsedou soudu, kter˘ K.H. Franka soudil, rokycansk˘ rodák JUDr. Martin Kozák, kter˘ o tom napsal i knihu.

XIII. SPOR O DATUM P¤ÍJEZDU SPOJENECK¯CH ARMÁD DO ROKYCAN Vyjádfiení historika Ústavu novodob˘ch dûjin Dlouho byl veden spor o to, kdy do Rokycan kvûtnu 1945 vstoupila americká armáda a kdy do pfiedmûstí Borku pfiijely první sovûtské tanky. K této otázce se v roce 2000 vyjádfiil také pracovník Ústavu pro soudobé dûjiny, kter˘ mj. uvádí: »Jako první vstoupily na katastr Rokycan útvary 16. obrnûné divize americké armády, která jiÏ v nedûli 6. kvûtna 1945 osvobodila PlzeÀ. V podveãer pak nûkteré jednotky této divize postoupily aÏ na v˘‰iny v˘chodnû od Plznû, které zaujaly obranné postavení. Je moÏné, Ïe v rámci prÛzkumné ãinnosti pronikly aÏ na katastrální hranice Rokycan, ale za datum oficiálního vstupu americké armády do Rokycan se rozhodnû klade pondûlí 7. kvûtna 1945 v ãasn˘ch ranních hodinách.83 Nejspí‰e se jednalo o 23. prÛzkumnou eskadronu, jejiÏ velitelské stanovi‰tû se nacházelo v Plzni - Doubravce, která v rámci pfiíprav útoku 16. obrnûné divize na Prahu dostala rozkaz organizovat prÛzkum aÏ k Pfiíbrami. âást vozidel této jednotky doprovázela i americkou misi, která 7. kvûtna veãer odjela po plzeÀské silnici do Prahy, resp. do Velichovek, aby pfiimûla Schörnerovou armádu k dodrÏování podmínek reme‰ské kapitulace. V prÛbûhu dne dorazily do Rokycan i jednotky 2. pû‰í divize. Jednalo se o 9. pû‰í pluk, kter˘ uÏ 6. kvûtna obdrÏel rozkaz, aby druhého dne ráno zahájil postup na ãáru Tymákov - Star˘ Plzenec - Chválenice. V prÛbûhu dne se pak pluk pfiesunul aÏ do Rokycan, kde zfiídil své velitelské stanovi‰tû.84 JiÏ 6. kvûtna 1945 vydalo velení amerického V. sboru podfiízen˘m divizím pokyn, aby okamÏitû a v‰emi dostupn˘mi prostfiedky hlásily navázání kontaktÛ s jednotkami Rudé armády. Díky tomuto nafiízení je tak moÏné pfiesnû stanovit datum a místo, kde se obû armády na na‰em území poprvé setkaly. Podle tûchto hlá‰ení k tomu do‰lo dne 10.5.1945 ve 13.40 hod. ve V‰erubech, kde se setkala 16. obrnûná divize US 83 84

82

Vzpomínka V. ·nebergra z 16. záfií 1980, publikována ve sborníku Minulostí Rokycanska ã. 4/1966, str. 31

112

Text tuãnû zv˘raznil P. C. Pro upfiesnûní tohoto tvrzení je tfieba uvést, Ïe první prÛzkumná jednotka americké armády dorazila do Rokycan jiÏ v ãasn˘ch ranních hodinách 7. kvûtna 1945 (podle nûkter˘ch svûdectví jiÏ v pÛl ãtvrté ráno) a nikoliv v prÛbûhu dne.

113

armády s pfiedvojem sovûtského 102. stfieleckého pluku (souãást 13. armády I. ukrajinského frontu), a v Rokycanech 2. pû‰í divize US armády, respekt. její 9. pû‰í pluk, kter˘ navázal dne 10. kvûtna 1945 ve 13. hodin kontakt s pfiedsunut˘m odfiadem sovûtského 5. gardového tankového sboru. Tato jednotka, která patfiila do sestavy 6. gardové tankové armády (II. ukrajinsk˘ front), odpoledne 9. kvûtna dorazila do Prahy, kde se v‰ak nezdrÏela a pokraãovala v dal‰ím postupu po plzeÀské silnici smûrem k americk˘m liniím. Je‰tû veãer 9. kvûtna pfiekroãila v Rudné pozice 5. gardového mechanizovaného sboru 4. gardová tanková armáda I. ukrajinského frontu a ráno 10.5.1945 projely její tanky Berounem, odkud pak pokraãovaly do Rokycan. Na jih od plzeÀské silnice pak operoval 25. tankov˘ sbor (souãást 3. armády, I. ukrajinsk˘ front), kter˘ ve dnech 10.-11.5.1945 postupoval ve smûru Hofiovice - Nepomuk, kde narazil na 90. divizi ze sestavy XII. sboru americké armády. Îádné jiné sovûtské jednotky se v této dobû na Rokycansku a PlzeÀsku nevyskytovaly. Teprve 10. kvûtna 1945 vydalo velení II. ukrajinského frontu rozkaz dal‰ím podfiízen˘m útvarÛm, aby do veãera 12. kvûtna 1945 zaujaly pozice na demarkaãní ãáfie a navázaly spojení s americk˘mi jednotkami. Vedle zbyl˘ch ãástí 6. gardové tankové armády se jednalo pfiedev‰ím o 7. gardovou armádu, která dostala za úkol pfiesunout se do prostoru Beroun - PlzeÀ a 9. gardovou armádu, jeÏ mûla postoupit na linii Písek-Klatovy. Na základû tûchto údajÛ je tfieba hodnotit nová zji‰tûní o pfiíjezdu prvních sovûtsk˘ch tankÛ do rokycanského pfiedmûstí Borek jiÏ 9. kvûtna 1945 v dopoledních hodinách (!) krajnû skepticky. PrÛjezd obdobné jednotky nebyl zaznamenán v Ïádné z okolních obcí a nezmiÀují se o nûm ani americké prameny. Nelze se proto ztotoÏnit se závûrem p. Cironise, publikovan˘m v roce 1996 ve sborníku Minulostí Rokycanska, Ïe tímto pfiíjezdem sovûtsk˘ch tankÛ do Borku »toho dne vlastnû do‰lo k prvnímu setkání spojeneck˘ch armád na pÛdû tehdej‰ího âeskoslovenska.«

Pohled z druhé strany Toto je stanovisko p. Stanislava Koko‰ky, pracovníka Ústavu soudob˘ch dûjin v Praze na Ïádost obãana z Rokycan z 9.11.1999 o vysvûtlení okolností osvobození západních âech a zejména Rokycan spojeneck˘mi armádami. Vzhledem k tomu, Ïe z tohoto závûru vypl˘vá, Ïe první jednotky Rudé armády vstoupily na území okresu Rokycany a na rokycanské pfiedmûstí Borek 10. kvûtna 1945 ve 13 hodin, pokusil jsem se v dal‰ím pfiíspûvku, publikovaném ve Zpravodaji Okresního úfiadu Rokycany85 pfiinést na svûtlo dal‰í archivní prameny, které se touto problematikou zab˘vají a které spí‰e mluví proti tomuto tvrzení a pfiiklánûjí se k datu 9. kvûtna 1945. 85

Petros Cironis: Je‰tû k osvobození Rokycan v roce 1945, in Zpravodaj Okresního úfiadu Rokycany ã. 4 z 29.4.2000, strana 5-13, item Petros Cironis: Na demarkaãní linii, 1990, item Petros Cironis: Rokycansko v posledních dnech druhé svûtové války in Minulostí Rokycanska ã. 5. srpen 1996, 44 stran aj.

114

První problém, kter˘ panoval mezi ãetn˘mi obãany, obeznal˘mi aspoÀ laicky s touto problematikou, byla otázka, kdy vstoupily první americké jednotky do Rokycan. Nûktefií tvrdili, Ïe to bylo v nedûli 6. kvûtna 1945, aãkoliv fiada historick˘ch pramenÛ i osobních svûdectví tento názor jednoznaãnû vyvracely. Trvalo mnoho let, neÏ byla koneãnû uznána historická skuteãnost, Ïe americká armáda vstoupila do Rokycan v ãasn˘ch ranních hodinách v pondûlí 7. kvûtna 1945, i kdyÏ pfiedchozího dne, tedy 6. kvûtna, se malé motorizované jednotky americké armády pohybovaly v okolních obcích Rokycan (Ejpovice, Klabava), odkud se v‰ak téhoÏ dne stáhly zpût do Plznû. Spor o datum vstupu americké armády do Rokycan dlouhou dobu Ïivila také pamûtní deska, která byla zasazena mezi Rokycany a Borkem v roce 1946 Americk˘m ústavem v âeskoslovensku v Plzni, v níÏ se mylnû uvádûlo, Ïe »v tûchto místech armáda USA zastavila dne 6. kvûtna 1945 svÛj postup a vytvofiila hranici obsazeného území.« Tento historick˘ omyl se pfiedával dál, aÏ si obãané vsugerovali, Ïe americká armáda vstoupila do Rokycan 6. kvûtna 1945. Tento spor je v‰ak jiÏ definitivnû odstranûn, i kdyÏ nová deska, která byla obnovena v r. 1992 opakovala chybné datum - 6. kvûten 1945. Spor o datum pfiíjezdu Rudé armády na Rokycansko je stále je‰tû ve varu. Novou podobu dostal po citovaném vyjádfiení p. S. Koko‰ky. Jak jsem jiÏ pfiipomnûl, existuje fiada historick˘ch pramenÛ, které se s názorem o pfiíjezdu Rudé armády 10. kvûtna 1945 neshodují. Mezi nimi je i kronika obce Borek (nyní pfiedmûstí Rokycan), z níÏ cituji ãást zápisu:

Rudá armáda v Borku Bylo 9. kvûtna 1945, 11.30 dopoledne, kdyÏ do na‰í obce vjel první sovûtsk˘ tank s tfiíãlennou posádkou, zastavil na silnici proti obecní úfiadovnû a budovû Josefa Aubrechta ãp. 56. Pfiítomné obãanstvo pfii spatfiení touÏebnû oãekávan˘ch osvoboditelÛ propuklo v neutuchající jásot a na mnoh˘ch tváfiích se objevily slzy - slzy radosti a vdûãnosti. V tyto dny revoluãního pfievratu hlavnû od 6. do 15. kvûtna procházeli na‰í obcí nejenom tisíce, ale sta tisíce (lidí) rÛzn˘ch národností, ov‰em ponejvíce NûmcÛ. Vût‰inou smûrem od Prahy, jenom nepatrné ãásti smûrem opaãn˘m. Americká vojska zaujala svoje pozice u domku pana Slámy a pana Josefa Pácla na katastrálním území mûsta Rokycan, kde zadrÏovala a kontrolovala ve‰keré osobní dokumenty v‰ech procházejících. Americká vojska hlídkovala na rÛzn˘ch kfiiÏovatkách cest, majíce mezi sebou i vojáky ãernochy. Tyto hlídky mûly svoje stany také na konci lesnaté stránû zvané »Borecká stráÀ« v pfiímoãaré linii s hlavní hlídkovou trupou silniãní. 10. kvûtna 1945 pfii‰ed‰í sovûtské vojsko zaujalo pozice na okraji na‰í obce u domu Josefa Jiráska a u ãp. 75 Emila Poura.«86 86

Kronika obce Borek u Rokycan, II. díl, str. 17 n., AO Borek, SOA Rokycany

115

Lze moÏná pfiipustit, Ïe se kronikáfi zm˘lil o jeden den, tedy místo 9. kvûtna, které uvádí, dorazil první tank Rudé armády do Borku aÏ následujícího dne. Nebo si tuto událost o pfiíjezdu prvního tanku Rudé armády kronikáfi vymyslel? (Naprosto nepravdûpodobné). Ov‰em stejn˘ den, tedy 9. kvûten 1945 uvádí i pamûtní kniha Okresního ãetnického velitelství Rokycany. Tento pramen je jiÏ závaÏnûj‰í a nelze jej opomenout, ani bagatelizovat, neboÈ ãetníci byli neustále v terénu, bedlivû sledovali situaci a vûdûli o v‰em, co se dûlo. Zejména v takové dobû, jako byly poslední dny války. Nelze proto pfiedpokládat, Ïe by pfiehlédli takovou událost, nebo Ïe by se mohli zm˘lit o den. PfiipusÈme v‰ak, Ïe i tento zápis do pamûtní knihy okresního ãetnického velitelství nebyl proveden v t˘Ï den, ale Ïe je dodateãn˘, ãímÏ mohlo dojít k omylu. PfiipusÈme tedy, Ïe ãetník povûfien˘ vedením pamûtní knihy se zm˘lil. A to, prosím, ustupuji hodnû jen proto, abychom mûli voln˘ prostor pro dal‰í diskusi. Pro úplnost opût cituji ãást zápisu z pamûtní knihy Okresního ãetnického velitelství Rokycany: »5.5.: Okresním ãetnick˘m velitelstvím v Plzni dán telefonick˘ rozkaz vztyãiti ãeskoslovenské vlajky, strhávati nûmecké nápisy a nûmecké posádky odzbrojiti. Do‰lo k v‰eobecné revoluci proti NûmcÛm. âetnictvo za pomoci civilního obyvatelstva odzbrojilo místní nûmecké posádky a nûmecké vojsko pochodující po silnicích smûfiujících na PlzeÀ. Ozbrojené nûmecké vojsko táhlo po v‰ech silnicích k Plzni, tam, kde se postavilo na odpor, bylo potfieno. 6.5.: Obsazena PlzeÀ americkou armádou a mezi Plzní a Rokycany byl utvofien sbûrn˘ tábor prchajícího nûmeckého vojska. 8.5: (ãíslo 8 málo ãitelné a nejasné) Rokycany obsazeny americkou armádou, dále tato armáda ne‰la. 9.5: Obsazen okres aÏ ke Svojkovicím Rudou armádou a mezi Rokycany a Svojkovicemi utvofiena demarkaãní ãára mezi ruskou a americkou armádou. Vlakové kontroly byly provádûny v Rokycanech americkou armádou a v Holoubkovû Rudou armádou. Nûmecké vojsko se stále hrnulo po silnicích jednak pû‰ky a pak rÛzn˘mi dopravními prostfiedky, buì je‰tû vyzbrojeno nebo bez v˘zbroje. U Ejpovic byly tfii ohromné tábory tohoto nûmeckého vojska, kde byly americk˘m vojskem odzbrojovány. V pfiíkopech kolem silnic, zejména kolem státní silnice, válela se v˘zbroj v‰eho druhu. Ve sbûrn˘ch táborech stálo nûkolik tisíc motorov˘ch vozidel, tankÛ, dûl a jin˘ch zbraní. Byl to velkolep˘ pohled na onu zniãenou nûmeckou armádu, byla to sladká chvíle pro nበzdeptan˘ lid, kter˘ koneãnû vidûl své kruté utlaãovatele pfiitisknuty k zemi. Mezi touto ustupující armádou pfies Rokycany bylo ãetnictvem poznáno auto (K. H.) Franka, na které upozornilo pfiíslu‰níky americké armády, ktefií se za nim hned rozjeli. Auto s Frankem bylo zadrÏeno u rokycansk˘ch jatek. Frank pak byl americkou armádou pfievezen do Plznû. 15.6.: Pan president republiky Dr. Edvard Bene‰ nav‰tívil PlzeÀ a na této své cestû se zastavil v Rokycanech, kde promluvil k mnohatisícovému davu.«.87 87

Pamûtní kniha Okresního ãetnického velitelství v Rokycanech, fond OâV Rokycany, SOA Rokycany.

116

Rudá armáda na demarkaãní linii mezi Rokycany a Borkem

117

Potud tedy svûdectví pamûtní knihy okresního ãetnického velitelství. Dal‰í svûdectví o tom, Ïe pfiedsunutá motorizovaná hlídka Rudé armády dorazila v pozdních noãních hodinách do Borku u Rokycan 9. kvûtna 1945 pochází z pera Miroslava Brofta »Demarkaãní ãára Evropy 1945«, z jehoÏ pfiíspûvku cituji ãást:

DosaÏení demarkaãní ãáry »Kvûtnové povstání ãeského lidu tak v sobotu 5. kvûtna 1945 pfierÛstalo do celonárodního rámce se souãasn˘m postupem americk˘ch vojsk z Bavorska do âech. Ve dnech 6.- 8. kvûtna pak sovûtská vojska vyráÏela na jednotliv˘ch smûrech k praÏské operaci, kdyÏ americké jednotky mûly jiÏ obsazeno znaãné území na západû a jihozápadû âech. Pfiitom svazky obou stran postupnû pronikaly na stanovenou demarkaãní ãáru. K prvnímu setkání sovûtsk˘ch a americk˘ch jednotek u nás pfiitom do‰lo v noci z 9. na 10. kvûtna na silnici mezi Rokycany a Berounem. V té dobû také postupovala od v˘chodu sovûtská vojska v Rakousku aÏ k demarkaãní ãáfie, které jiÏ pfiedtím dosáhly americké jednotky. Na na‰em území (a také v Rakousku) byla demarkaãní ãára v celé délce oboustrannû obsazena do poloviny kvûtna. Nejednou se pfiitom stalo, Ïe jednotky té ãi oné strany stanovenou linii pfiekroãily - napfi. 6. kvûtna americké oddíly u Bfieznice, Mirotic a Písku ãi 7. kvûtna u Lokte a Karlov˘ch VarÛ. Podobnû sovûtské jednotky pronikly 9. kvûtna ke KlatovÛm. Z tûchto prostorÛ se v dal‰ích dnech stahovaly na pfiedem stanovenou a postupnû upfiesÀovanou demarkaãní ãáru. Ta se ve druhé polovinû kvûtna 1945 podle dokumentÛ Archivu Ministerstva obrany SSSR na na‰em území stabilizovala na linii: od Saské Kamenice na fiece Muldû k na‰í pohraniãní Bublavû a Stfiíbrné, potom v˘chodnû od Kraslic a Falknova nad Ohfií (Sokolov), jihozápadnû od Horního Slavkova, Beãova nad Teplou, TouÏimi, Horní Bfiízy, Tfiemo‰né a Chrástu k Holoubkovu, odtud k Nezvûsticím a dále k Blovicím, Nepomuku a Blatné, mezi Pískem a Strakonicemi k VodÀanÛm, Netolicím, Vele‰ínu, Kaplici, Hornímu Dvofii‰ti a dále k hornorakouskému Linci.«88 K ãásti, jednající o vstupu americk˘ch jednotek do Rokycan, v níÏ p. Koko‰ka tvrdí, Ïe »je sice moÏné, Ïe v rámci prÛzkumné ãinnosti útvary 16. obrnûné divize je‰tû téhoÏ dne pronikly aÏ k RokycanÛm, v‰ak za datum oficiálního vstupu americk˘ch jednotek do mûsta je nutno povaÏovat 7. kvûten 1945«, lze jenom rezignovanû konstatovat, Ïe podobné spekulace jsou zcela nepodloÏené, neboÈ Ïádné »prÛzkumné jednotky americké armády« dne 6. kvûtna 1945 do Rokycan nedorazily, coÏ dosvûdãuje znaãné mnoÏství archivních dokumentÛ, novinov˘ch ãlánkÛ a vzpomínek (napfi. samotného tehdej‰ího starosty mûsta Rokycan Rudolfa Hejrovského, Ing. Franti‰ka Procházky z Rokycan, kter˘ velmi peãlivû zaznamenával hodinu po hodinû i po minutách ve‰kerá hlá‰ení plzeÀského revoluãního rozhlasu i události v Rokycanech a zhotovil velmi cennou fotografickou dokumentaci, a dal‰ích). Je 88

Publikováno v Rudém právu 8. kvûtna 1990

118

proto vylouãeno, Ïe by 6. kvûtna prÛzkumné jednotky americké armády vstoupily do Rokycan byÈ jen na nûkolik okamÏikÛ (ostatnû - proã by se americké jednotky po vstupu do Rokycan stahovaly zpût do Plznû, kdyÏ dodrÏení nûjaké stanovené demarkaãní linie v té dobû bylo v detailech nemoÏné a nakonec bylo 7. kvûtna 1945 stejnû poru‰eno obsazením Rokycan, které s nejvût‰í pravdûpodobností do pfiedem dohodnuté do americké zóny nepatfiily).89 Konstatování p. Koko‰ky, Ïe ze zpráv, uchovan˘ch ve vojensk˘ch archivech americk˘ch útvarÛ se nedochovala Ïádná zmínka o tom, Ïe by do‰lo dne 9. kvûtna 1945 ke styku s nûjakou jednotkou Rudé armády u Rokycan, je samozfiejmû velmi zajímavé, ale i pfiípadn˘ nedostatek pramenÛ v americk˘ch vojensk˘ch archivech není dÛvodem k tomu odmítnout fakt, Ïe - podle svûdectví borecké kroniky a jin˘ch historick˘ch, vãetnû sovûtsk˘ch vojensk˘ch pramenÛ - první prÛzkumné tanky Rudé armády dorazily do Borku dne 9. kvûtna s tím, Ïe pfii urãení hodiny se nelze plnû spolehnout na kroniku. Konec koncÛ tak malá jednotka Rudé armády nemusela okamÏitû pfiijít do styku s Ameriãany téhoÏ dne, ale k prvnímu »sluÏebnímu« styku mohlo dojít aÏ v následujících dnech, kdy do Borku dorazily velké motorizované formace Rudé armády. Mohlo se stát, Ïe Ameriãané pfiíjezd prvního tanku Rudé armády »propásli« ãi jednodu‰e ignorovaly a neuvedli do hlá‰ení. Nûkdo zase mÛÏe namítnout, Ïe jeden tank není Ïádn˘ argument a Ïádná událost pro tvrzení, Ïe 9. kvûten 1945 má b˘t vyhlá‰en jako den pfiíjezdu Rudé armády. Domnívám se, Ïe i tato námitka nemÛÏe popfiít vojenskou pfiítomnost Rudé armády v Borku 9.5.1945. Z hlediska symboliky není rozdíl mezi jedním ãi deseti tanky - zejména v dobû, kdy jiÏ boje s nûmeck˘mi oddíly v okolí utichly a mnoÏství pfiítomn˘ch zbraní nebylo rozhodující. Rozhodující bylo, Ïe obãané z Borku na vlastní oãi spatfiili první rudoarmûjce, které vfiele uvítali jako své osvoboditele. Zdánlivû se zdá, Ïe závûr této polemiky nemÛÏe b˘t jednoznaãn˘. Argumenty obsaÏené v nûkter˘ch archivních pramenech v‰ak nelze jednodu‰e odmítnout a prohlásit, Ïe se nezakládají na pravdû jen proto, Ïe jiné dokumenty tvrdí opak. Jsem si vûdom toho, Ïe i v archivních pramenech jsou nûkteré slabiny - napfiíklad, zda první tank pfiijel do Borku v poledne ãi první motorizované útvary Rudé armády pfiijely aÏ v noãních hodi89

O pfiípadném pfiíjezdu prÛzkumn˘ch americk˘ch jednotek do Rokycan by musela vûdût správa Rokycan a policejní a ãetnické orgány. Ilegální Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech byl ustaven v jarních mûsících roku 1945 a pfiipravoval se na pfievzetí správy nad mûstem. V kvûtnov˘ch dnech rozvinul velkou aktivitu, smûfiující na v‰echny strany - na pfievzetí správy nad mûstem, jednání s nûmeckou posádkou, jejíÏ velitel hrozil dne 5. kvûtna ozbrojen˘m zásahem proti velkému shromáÏdûní na rokycanském námûstí, znaãná byla pomoc vracejícím se politick˘m vûzÀÛm z koncentraãních táborÛ a vûznic i více jak 850 vûzÀÛm koncentraãního tábora v blízkém Miro‰ovû, dále získával zbranû, udrÏoval klid a pofiádek ve mûstû, vydával první prohlá‰ení, vyhlá‰ky a nafiízení - a v neposlední fiadû vyvinul znaãnou aktivitu ve dnech 6.- 7. kvûtna 1945 pfii navázání styku s postupující americkou armádou. Revoluãní národní v˘bor posílal spojky na v‰echny strany - nûkteré motospojky smûfiovaly i ve smûru Klabava-Ejpovice, kde se v dopoledních hodinách 6. 5. objevily první americké tanky. Ale ve vzpomínkách ãlenÛ RNV i starosty Rudolfa Hejrovského není Ïádná zmínka o vstupu americké armády do Rokycan dne 6. 5. 1945 ãi pfiíjezdu pouhé americké spojky do mûsta.

119

nách mezi 9.-10. kvûtnem 1945. Spí‰e je tfieba se shodnout na tvrzení vojensk˘ch archivÛ Rudé armády, které dosvûdãují, Ïe první motorizované jednotky Rudé armády dorazily do Holoubkova a Borku nûkdy v noãních hodinách ve stfiedu 9. kvûtna 1945. Závûrem je tfieba konstatovat, Ïe otázka pfiíjezdu spojeneck˘ch armád do Rokycan v kvûtnu r. 1945 není jiÏ otázkou prestiÏní, politickou ãi ideologickou, ale ãistû historickou. Vûfiím, Ïe nikdo nemá zájem na zkreslení této pro Rokycany a okres tak v˘znamné události, jakou je osvobození kraje od fa‰istick˘ch okupantÛ. Pfii zkoumání této problematiky jsem vzal v patrnost v‰echna pro a proti a pokusil se vylouãit v‰echna nepodloÏená tvrzení ãi subjektivní úvahy. Není v‰ak dÛvod nevûfiit pfiedloÏen˘m dÛkazÛm, které jasnû dosvûdãují, Ïe Ameriãané vstoupili do Rokycan jednoznaãnû v pondûlí 7. kvûtna 1945 a první útvary Rudé armády ve stfiedu 9. kvûtna 1945 s tím, Ïe více jak 70 dal‰ích obcí okresu byly Rudou armádou obsazeny aÏ následujícího dne, tedy 10. kvûtna 1945.

120

XIV. SPOR O PAMùTNÍ DESKU MEZI BORKEM A ROKYCANY Zb˘vá se je‰tû zmínit i o pamûtní desce mezi Borkem a Rokycany, pfiipomínající osvobození. V roce 1946 byla péãí tzv. Amerického ústavu v Plzni, Palackého 6, vyhotovena a umístûna mezi Rokycany a obcí Borek pamûtní deska s následujícím dvojjazyãn˘m (anglick˘m a ãesk˘m) textem: V TùCHTO MÍSTECH ARMÁDA U.S.A. ZASTAVILA DNE 6. KVùTNA 1945 SVÒJ POSTUP A VYTVO¤ILA HRANICI OBSAZENÉHO ÚZEMÍ. TATO HRANICE BYLA ZRU·ENA DNE 30. LISTOPADU TÉHOÎ ROKU, KDY SPOJENECKÉ ARMÁDY OPUSTILY âESKOSLOVENSKÉ ÚZEMÍ. DùKUJEME SV¯M OSVOBODITELÒM! Zfiízeno péãí Amerického ústavu v âeskoslovensku, PlzeÀ, Palackého 6. Po pravé stranû desky byl umístûn text v angliãtinû, po levé pak v ãe‰tinû. Je zajímavé, Ïe mûsto Rokycany se na vyhotovení ani na zasazení nepodílelo, coÏ vysvûtluje i hrub˘ historick˘ omyl, kter˘ se plzeÀsk˘m dárcÛm vloudil do textu. Jde o datum 6.5.1945, kdy mûla americká armáda údajnû zde zfiídit demarkaãní ãáru. Pfiedpokládáme totiÏ, Ïe by se Rokycansk˘m toto datum rozhodnû nezdálo. JelikoÏ tato deska byla pozdûji znaãnû po‰kozena a musela b˘t v 50. letech strÏena, Klub historick˘ch vozidel Rokycany se rozhodl ji obnovit, coÏ se mu podafiilo - ale se stejnou chybou v datu vstupu americké armády do Rokycan. Teprve tfietí deska, která byla na tomto místû odhalena mûstem Rokycany v roce 1999, napravila omyl obou pfiedchozích tím, Ïe je doplnûna o údaje, vztahující se k pfiíjezdu prvního útvaru Rudé armády - tedy 9. kvûtna 1945. Otázka, proã americká armáda, která vstoupila do Plznû 6. kvûtna, nedorazila do Rokycan téhoÏ dne, kdyÏ nûkolik americk˘ch tankÛ bylo v Ejpovicích i v Klabavû, je zahalena tajemstvím. Je nanejv˘‰ pravdûpodobné, Ïe Rokycany musely b˘t zakresleny mimo americkou zónu, a Ïe vstup americk˘ch jednotek následujícího dne, tj. 7.5.1945 do Rokycan byl jen »drobn˘m poru‰ením« tûchto dohod - ostatnû kdo by v tak napjaté dobû zareagoval na tak nepatrné posunutí demarkaãní linie o pár kilometrÛ na 121

v˘chod od Plznû? Jisté svûtlo na tuto záhadu vrhají pamûti amerického generála G. S. Pattona, velitele 3. armády, kter˘ mj. pí‰e: »ProtoÏe (praÏsk˘) rozhlas pfiiná‰el zprávy, Ïe ãeskosloven‰tí obãané ovládli Prahu, mûl jsem sto chutí vyrazit jim na pomoc a poÏádal jsem Bradleyho o svolení, ale nedostal jsem je. Ve skuteãnosti v‰ak byly prÛzkumné jednotky 3. armády jiÏ u Prahy. 6. kvûtna bylo definitivnû stanoveno, Ïe nemáme pfiekraãovat koneãnou ãáru postupu, procházející Plzní, na vût‰í vzdálenost, neÏ bude zapotfiebí pro prÛzkum v zájmu zabezpeãení, tj. asi 5 mil. Velmi mne to mrzelo, protoÏe jsem mûl za to, a dosud se domnívám, Ïe jsme mûli postupovat aÏ k Vltavû, a kdyby se to RusÛm nelíbilo, mûli jsme je poslat k ãertu.«. Soudû podle toho, Rokycany tedy nebyly na základû dohody spojeneckého velení zahrnuty do zóny americké armády, ale stalo se tak jen v zájmu prÛzkumné ãinnosti, umoÏÀující obûma stranám pfiekroãit maximálnû o 5 mil stanovou demarkaãní ãáru. A tuto skuteãnost americká armáda vyuÏila a v rámci prÛzkumné ãinnosti obsadila i Rokycany a nûkteré obce v jejich okolí. Zmatky kolem urãení data pfiíjezdu prvního oddílu americké ãi Rudé armády do Rokycan nezaãaly aÏ v dobû, kdy jsme zaãali zkoumat historické události kolem osvobození, ale - jak dosvûdãuje i níÏe uvedené hlá‰ení mûstského rozhlasu národního v˘boru - tyto zmatky existovaly v samotn˘ch Rokycanech jiÏ nûkolik dní ãi t˘dnÛ po osvobození. K doloÏení sloÏitosti situace, která dokresluje, Ïe i nejãerstvûj‰í pamûÈ nûkdy mÛÏe zklamat, cituji neúfiední doklad, kter˘ vze‰el z pera kteréhosi mûstského úfiedníka, kter˘ sepsal v˘zvu k obãanÛm Rokycan a která byla pfieãtena v mûstském rozhlase snad nûkolik dní po vstupu AmeriãanÛ do Rokycan: Dochovan˘ text hlá‰ení do mûstského rozhlasu zní: »Îádáme v‰echny fotografy, ktefií vzali snímky pfiíjezdu tfií prvních prÛzkumn˘ch vozÛ AmeriãanÛ v úter˘ 8. kvûtna v pÛl páté ráno a mûli stanovi‰tû ve Stodolní ulici (nyní Jos. Knihy, pozn. P.C.), aby, pokud mají snímky hotové, odevzdali je ihned národnímu v˘boru. Nejdéle je potfiebujeme do 11 hod. Velitel prÛzkumné hlídky poruãík americké armády rád by si vzal tyto snímky na památku domÛ.« Toto hlá‰ení je kuriózní tím, Ïe mylnû uvádí, Ïe do Rokycan vstoupil první oddíl americké armády v úter˘ 8. kvûtna 1945.90

90

Fond Mûstsk˘ národní v˘bor Rokycany, kulturní vûci, inv. ã. 1836 - pfiíspûvky a podklady k vysílání v mûstském rozhlase z let 1945-1947, Státní okresní archiv Rokycany.

122

Slavnostní v˘zdoba rokycanské radnice vlajkami spojencÛ - sovûtskou, britskou a americkou

123

XV. NÁV·TùVA PREZIDENTA REPUBLIKY DR. EDUARDA BENE·E V ROKYCANECH 15. âERVNA 1945 K nezapomenutelné události hned po osvobození oblasti spojeneck˘mi armádami patfií bezesporu náv‰tûva prezidenta republiky dne 15. ãervna 1945 v Rokycanech, která se uskuteãnila v návaznosti na jeho plánovanou náv‰tûvu Plznû téhoÏ dne. Tuto pro obãany celé oblasti tak v˘znamnou událost nelze vylíãit jinak, neÏli sáhnout k soudob˘m pramenÛm ãasopiseck˘m ãi kronikáfisk˘m, neboÈ jen ony mohly zachytit skuteãnou atmosféru, která vládla po ‰estiletém utrpení. Cituji proto vylíãení tûchto událostí ze zápisu do mûstské kroniky, jak jej pofiídil tehdej‰í kronikáfi Ing. Jaroslav Bíl˘. »Hned poãátkem ãervna pfii prvních zprávách o pozvání p. presidenta republiky velitelstvím V. americké armády do Plznû k slavnostní vojenské pfiehlídce, starali se pfiedstavitelé zdej‰ího národního v˘boru, aby se p. president zastavil v Rokycanech. Jednání s kanceláfií presidenta na praÏském Hradû mûlo pfiízniv˘ v˘sledek. RokycanÛm dostalo se vyznamenání, Ïe mohli vyvrcholiti dfiívûj‰í projevy radosti ze znovunabytí svobody slavnostním uvítáním prvního o osvobození nejzaslouÏilej‰ího muÏe ve státû. Den 15. ãervna byl pro obyvatelstvo na‰eho kraje svátkem. Od ãasného rána netrhly se na cestách k mûstu proudy muÏÛ, Ïen, mládeÏe i dûtí, spûchajících zajistiti si vhodné místo v ulicích ãi na námûstí. Pfii‰li nejen z blízk˘ch obcí, z Borku, Svojkovic a z HÛrek, z Litohlav, Bu‰ovic a Smûdãic, z Oseku a Bfieziny, z Volduch, Ejpovic, D˘‰iné a Ky‰ic, ze LhÛty, Mokrou‰ a Tymákova, z Rakové, Nevida a Kornatic, z Veselé, Kamenného Újezda, z Hrádku - Nové Huti dlouh˘ prÛvod s národním v˘borem, s pfiedsedou V. Svobodou a s hudbou (v ãele), ale i ze vzdálenûj‰ích míst - z Vranova, Radnic, Holoubkova, M˘ta, od Zbiroha, z Miro‰ova a z brdsk˘ch obcí nad ním, vidûli jsme známé tváfie z Cheznovic, Ole‰né, cvokafie a lesní dûlníky ze Svaté Dobrotivé. 125

Vlajkami, prapory, zelení, kvûty a obrazy vyzdobené domy a v˘kladní skfiínû hlavních ulic a námûstí byly vnûj‰ím rámcem obdivu k tomu, kterého oãekávalo v‰ecko to mnoÏství asi 20.000 osob, shromáÏdûn˘ch v Rokycanech na námûstí a v prÛjezdních ulicích. Prostorné Masarykovo námûstí se vlnilo rozlit˘m jezerem zástupÛ obãanstva, mezi kter˘mi vynikaly kroje Ïactva, dorostu, Ïen a sokolsk˘ch ãerven˘ch ko‰il, pfiilbice hasiãÛ, kroje legionáfiÛ, junákÛ a veselé barvy národních krojÛ. Originální v˘zdobou byl kluzák plachtafiského odboru zdej‰í odboãky Aeroklubu, umístûn˘ ve v˘‰i nad hlavami obecenstva na ka‰nû. Pod jeho kfiídly stála mládeÏ plachtafiského odboru s bíl˘mi ko‰ilemi. Pfied radnicí byla postavena ãestná tribuna, nad kterou v sluneãní záfii vlály vlajky státní a spojeneck˘ch velmocí. Tribuna zaplnila se zástupci místního národního v˘boru s pfiedsedou Zd. Bluìovsk˘m, okresního národního v˘boru s pfiedsedou Rud. Hejrovsk˘m, s pfiedsedou okresního úfiadu dr. Jos. Hanou. Za ãsl. posádku pfiítomen velitel major Kotûborsk˘, major Krahulík a jiní dÛstojníci. Za okresní ‰kolní v˘bor inspektor Jan Ry‰av˘, zástupci ostatních úfiadÛ, závodních rad dûlnick˘ch v pracovním odûvu, dûkan Ing. Zahradník, b˘val˘ starosta mûsta Jos. Zápotoãn˘ aj. Na tribunû byli rovnûÏ umístûni politiãtí vûzÀové, Slováci, osvobození z koncentraãních táborÛ v Buchenwaldu a v Dachau, ktefií se po nemoci zotavují v o‰etfiovnû zdej‰ího âerveného kfiíÏe. Po obou stranách tribuny se shromáÏdili na‰í spoluobãané, proÏiviv‰í utrpení nûmeck˘ch ÏaláfiÛ a koncentraãních táborÛ. Místní rozhlas kaÏdou chvíli oznamoval postup cesty pana presidenta. jeho prÛvod se blíÏí., projel M˘tem., je v Holoubkovû. Pozor, dosáhl Borku, je na demarkaãní ãáfie vítán ãleny Rudé armády. Za chvíli bude u nás. Napûtí vyvrcholuje, hluãící dav umlká a tichne. Projeli filmafii a novináfii, za nimi lehká auta ãestné stráÏe amerického vojska, zaznûly trubaãské fanfáry, a jiÏ táhlé zvuky sirén obrnûn˘ch vozÛ USA mísí se ve slavnostní souzvuk s nad‰en˘m jásotem tisícÛ. Na rusko - americké demarkaãní ãáfie pfiijal p. president hlá‰ení plukovníka Westleyho, velitele 8. tankové americké divize v Rokycanech, kter˘ se pak pfiiãlenil k jeho prÛvodu. Pan president republiky Dr. Ed. Bene‰ pfiijel na rokycanské námûstí cestou posypanou nespoãetn˘m kvítím pfiesnû v stanoven˘ ãas 9.45 hodin. Doprovázel ho ministr národní obrany divizní generál Ludvík Svoboda, brigádní generál MikulበFerjenãík, ministr zahraniãního obchodu Hubert Rypka, náãelník ãsl. generálního ‰tábu divizní generál Oldfiich ·paniel, pfiednosta presidentské kanceláfie vyslanec Dr. Smutn˘, ‰éf protokolu vyslanec Skalick˘ a presidentÛv tajemník Dr. Táborsk˘. Automobil pánû presidentÛv zastavil pfied tribunou a vzácného hosta uvítali za stál˘ch ovací obãanstva pfiedstavitelé Jaromír Klimeck˘ a Jindfiich Kalivoda. Pan president, svûÏí a bystrého pohledu, se stál˘m mil˘m úsmûvem, vystoupil na tribunu, kde 126

mu Ïaãky v národních krojích Haniãka Pourová a Vûru‰ka Klimecká vedené uãitelkou âervenou podaly kytici rÛÏí. Poté byl pfiedstaven zastoupen˘m (ãlenÛm) národního v˘boru. Pfiedseda MNV Zdenûk Bluìovsk˘ pozdravil pana presidenta proslovem:

Dûti vítající prezidenta Eduarda Bene‰e

127

Pane presidente republiky! Vzpomínáme velkého díla osvobození, kterého jste konal po fiadu trpk˘ch let v emigraci. Nenávistné propagandû se nikdy nepodafiilo sníÏiti Vás v na‰ich oãích, naopak od prvního dne zápasu jsme byli s vám spojeni velk˘m poutem lásky i boje. Pfiicházíte do prÛmyslového mûsta s tisící dûlníkÛ, ktefií s vám bojovali a dnes chtûjí budovati stát sociálnû ke kaÏdému spravedliv˘. Revoluce, kterou proÏíváme, zanechává v kaÏdém z nás hluboké dÛsledky, a pochopitelnû nemÛÏe projíti vÏdy a v‰ude hladce a bez otfiesÛ. Máme pfiitom na mysli, Ïe ‰Èastn˘ stát stojí na ‰Èastné rodinû. Aby mohly b˘ti rodiny ‰Èastné, je nutné, aby byl zaji‰tûn otec - Ïivitel. Obracíme se s dÛvûrou ve va‰í státnickou moudrost, kterou jste tolikrát osvûdãoval za hranicemi i doma, a pevnû vûfiíme, Ïe budete mít na mysli starosti na‰eho dûlnického mûsta a ‰tûstí jeho rodin. Vítáme vás v na‰em mûstû posvûceném staletou tradicí Mistra Jana Rokycany, kter˘ v sobû dovedl tak jedineãn˘m zpÛsobem spojiti revoluãní kvas TáboritÛ i státnickou moudrost pravého vlastence, litujeme, Ïe mezi námi nemÛÏete zde pob˘ti déle, ale i v tomto kratiãkém zastavení Vás slavnostnû uji‰Èujeme, Ïe jste cele nás a my celí Va‰i. K mikrofonu pfiistoupil pfiedseda ONV Rudolf Hejrovsk˘, kter˘ oslovil pana presidenta slovy: Pane presidente republiky! Padesát let pracuji v tomto kraji na‰í milé vlasti jako uãitel a v posledních letech jako starosta mûsta. Za tuto dobu jsem poznal mûnící se reÏimy i du‰i na‰eho lidu. Pfiesvûdãil jsem se za tuto dobu, Ïe nelze ujafimiti jiskru svatého nad‰ení, která je v nás a prahne po svobodû vÏdy vût‰í a vût‰í. Politická svoboda pfiibliÏuje nás k vysnûn˘m ideálÛm, pro nûÏ chceme s vámi pracovati. Îijeme v kraji krásném, chceme v‰ak, aby to byl kraj je‰tû krásnûj‰í, osvobozen˘ od jafima sociálního útlaku. Jdeme svornû: dûlníci na poli i v továrnû, ve ‰kolách i v úfiadech, nemáme stranické nenávisti, nemáme rasového zá‰tí ani privilegií nûkter˘ch tfiíd. V tento slavnostní den v na‰em kraji vás chceme ujistiti, Ïe sm˘‰líme, jednáme, Ïijeme, pracujeme i bojujeme ãestnû a upfiímnû. Na to se ujal slova president republiky Eduard Bene‰, kter˘ fiekl: VáÏení spoluobãané, dûkuji vám vfiele za va‰e milé uvítání zde v Rokycanech a ve va‰em celém kraji. A dûkuji vám neménû, Ïe jste v dobách tûÏkého utrpení zÛstali vûrni na‰emu národnímu a také mému politickému programu a boji o osvobození. Z va‰eho projevu zachycuji dvojí ideu: Vበfieãník zdÛrazÀuje, Ïe mû vítáte »v mûstû posvûceném staletou tradicí Mistra Jana Rokycany, kter˘ v sobû dovedl tak jedineãn˘m zpÛsobem spojiti revoluãní kvas táboritÛ i státnickou moudrost pravého vlastence.«. A vበdruh˘ fieãník prohla‰uje: »Îijeme v kraji krásném, chceme v‰ak, aby to byl kraj je‰tû krásnûj‰í, svobodn˘ od jafima sociálního útlaku. Jdeme svornû dûlníci v továrnû i na poli, ve ‰kolách i v úfiadech, neznáme stranické nenávisti, neznáme rasové zá‰tí ani privilegií nûkter˘ch tfiíd.« Jak jste v tûchto dvou v˘rocích dobfie charakterizovali na‰í dobu. Jsme si vûdomi toho, Ïe tvofiíme nov˘ svût, Ïe máme pfied 128

sebou veliké národní a sociální úkoly, jeÏ mají tvofiit novou národní spoleãnost. Nechceme tfiídních privilegií, ale chceme je dÛslednû a zámûrnû odstraÀovat tak, jak uÏ Jan Rokycana fie‰il problém, kter˘ se mu postavil v revoluci TáboritÛ: státnickou moudrostí pravého vlastence. Jsme, drazí pfiátelé, znovu zase pfied tímto sv˘m tradiãním velik˘m problémem. I my jej dnes máme a budeme fie‰it. A vûfiím, Ïe ho v zájmu národa a v‰eho na‰eho lidu dobfie rozfie‰íme, Ïe problém ten zmÛÏeme, Ïe otázky, jeÏ nám dne‰ní doba tak naléhavû pfiedkládá, zvládneme. Myslím na to v‰e stále a dennû, vím, co nás ãeká a jsem si vûdom v‰ech tûch obtíÏí. Ale nበlid je vyspûl˘ a inteligentní, jde do tûchto otázek rozváÏnû, a jak jste sami fiekli - »sm˘‰líte, jednáte, Ïijete, pracujete a bojujete ãestnû a upfiímnû.« To je ta správná cesta, která nás brzo vyvede z prvních váleãn˘ch tûÏkostí a obtíÏí. I já ji pfiijímám a o ni usiluji. Jdûte touto cestou dale - ãestnû a svornû, upfiímnû a jednotnû, rozváÏnû a moudfie. Vyvede nás tento postup v‰echny brzo a rychle na cesty pofiádku, úspûchu a sociálního fiádu, spravedlivûj‰ího a dokonalej‰ího, neÏli byl nበfiád aÏ do poslední války. A bude to také fiád, budovan˘ nejen v duchu státnictví Rokycanova, ale i v duchu potfieb a nezbytností dne‰ní na‰í pfievratné doby. Buìte zde v‰ichni Ïivi a zdrávi!«91 Projev byl pfiijat shromáÏdûn˘m obãanstvem za hlubokého ticha s velkou pozorností a po skonãení byl p. president pozdravován nad‰en˘mi nov˘mi projevy radostí a díkÛ. Pfied odchodem z tribuny stanul p. president v jejím popfiedí a pokynem ruky zdravil davy obãanstva. Vstfiíc mu znûlo jásavé provolání slávy a mnohohlasit˘ pozdrav: »AÈ Ïije nበpan president!« V mnoh˘ch oãích zaleskly se i slzy dojetí, za které se v takov˘ch chvílích nemusí stydûti ani muÏi. Za boufiliv˘ch ovací nastoupil p. president se sv˘m prÛvodem dal‰í cestu do Plznû. Radostné vzru‰ení tûchto nezapomenuteln˘ch chvil pfieneslo se v‰ak do ulic mûsta i do ‰irokého okolí na cel˘ den a dny následující.«92

Stfiídání útvarÛ, podivná razie na obãany Rokycan Jak ãasopisecké zprávy, upfiímná dobová kronikáfiská vyprávûní, tak i úfiední hlá‰ení v‰ak ãasto uvádûjí na pravou míru a ponûkud naru‰ují idealizující pfiedstavy o chování americké armády. Témûfi v‰echny historické prameny velmi kladnû hodnotí bojové oddíly americké armády, které vstoupily do ãesk˘ch mûst a vesnic. Konstatují, Ïe to byly útvary, které pro‰ly nejen bojov˘m kfitem, ale i ohnûm a které osvobozovaly i koncentraãní tábory v Nûmecku, kdy ameriãtí vojáci spatfiili na vlastní oãi dûsné hrÛzy nûmeckého nacismu a fa‰ismu, napáchané ve v‰ech okupoTento projev, soudû podle reakcí prezidenta na pfiedchozí dva fieãníky, nebyl zfiejmû pfiedem pfiipraven. Prezident Eduard Bene‰ tak pfied shromáÏdûn˘mi obãany promluvil Ïivû a bez pfiíkras. O to je jeho projev vzácnû upfiímn˘. 92 Kronika Rokycan IV 91

129

van˘ch zemích Evropy. Za mûsíc ãi dva byly tyto jednotky nahrazeny okupaãními jednotkami, mezi nimiÏ byl rozdíl, kterého si v‰imli i obãané. Obyvatelé s dojetím vzpomínají na bojové jednotky, zatímco vÛãi okupaãním jednotkám písemné prameny nezakrytû vyjadfiují urãitou rezervovanost, ãímÏ je objektivnû naru‰ena i legenda o americké armádû v západních âechách. ¤ada tûchto dokumentÛ mluví jednoznaãnû a objektivnû. âasto se okupaãní ameriãtí vojáci charakterizují jako »cigarety, ãokoláda, alkohol, voÀavky, nylonové punãochy a ãeská dûvãata«. BohuÏel tento obraz více ménû odpovídal skuteãnosti a byl pfiíãinou fiady konfliktÛ s ãesk˘m obyvatelstvem. Zatímco ameriãtí vojáci získávali ãeská dûvãata tímto atraktivním zboÏím, rudoarmûjci mûli ménû nabídek. Byli upfiímní, prostí a rozdûlili by se s ãesk˘mi obyvateli i o to poslední, co mûli. Jejich jedin˘mi vadami bylo, Ïe obdivovali »ãasy«, tedy hodinky a touÏili po »dûvu‰kách«. To je obvyklé u vojákÛ, ktefií bojovali ãtyfii ãi pût let na frontû. Známe i jeden pfiípad, kdy sovûtsk˘ voják odvedl jednu »dûvu‰ku« kamsi do lesa a tam ji znásilnil. Tato Ïena tento ãin pak ohlásila sovûtskému velení. Pfiípad skonãil tragicky. Vojensk˘ soud Rudé armády odsoudil onoho rudoarmûjce k trestu smrtí zastfielením. A trest byl vykonán. O tom, Ïe chování okupaãní americké armády mûlo i své stinné stránky, o kter˘ch se vefiejnû z pochopiteln˘ch dÛvodÛ ani nemluvilo, aby nebyla naru‰ena legenda, svûdãí i nûkteré pfiípady v Rokycanech, z nichÏ jeden se dostal i do hlá‰ení mûstské policie v Rokycanech. V citovaném, bohuÏel v‰ak nepodepsaném úfiedním hlá‰ení se uvádí, Ïe v noci 13. ãervence 1945 pfiibliÏnû od desáté hodiny veãer do pÛlnoci procházely po ulicích mûsta tfii aÏ pûtiãlenné skupiny americk˘ch vojákÛ, které napadaly civilisty. Pfiíãina ke konfliktu z ãeské strany nebyla v Ïádném pfiípadû zavdána. Obyãejnû se to sbûhlo tak, Ïe obãan byl zastaven ãlenem této hlídky a po dotazu, zda je âech, byl zbit. Je samozfiejmé, Ïe po dotazu, zda je âech, pfied napadením prohlásil kaÏd˘, Ïe je âech jiÏ proto, Ïe zpoãátku hlídky budily dojem, Ïe stíhají nûjakého uprchlého Nûmce. Na mûstskou policejní stráÏnici se pfiihlásilo celkem 16 fyzicky napaden˘ch rokycansk˘ch obãanÛ, ale tûch, ktefií byli zbiti a ktefií vyvázli jen s boulemi a políãky, bylo dle hlá‰ení policie, daleko víc. Ameriãtí vojáci dle téhoÏ hlá‰ení pouÏívali k úderÛm i boxery. Vojenské hlídky »Special police«, které v tûchto pfiípadech na volání obãanÛ o pomoc zasahovaly, omlouvaly toto poãínání americk˘ch vojákÛ tím, Ïe pr˘ sto muÏÛ místní posádky se louãilo s Evropou a Ïe byli zpiti. Skuteãnost v‰ak byla taková, Ïe onûch sto muÏÛ se opilo ve ‰kole, jejíÏ vnitfiní pfiíslu‰enství, dle téhoÏ hlá‰ení, zdemolovalo. Musela to b˘t v‰ak jiná skupina, neboÈ ameriãtí vojáci, ktefií bezdÛvodnû napadali obãany, byli úplnû stfiízliví a útoãili na obãany po mûstû plánovitû.93 Zajímavá je rovnûÏ v˘povûì jednoho z postiÏen˘ch. KdyÏ byl fyzicky napaden, zastavil vÛz kolemjedoucí americké vojenské policie a Ïádal ji o poskytnutí ochrany. 93

Nedatované hlá‰ení policejního úfiadu mûsta Rokycan z roku 1945. Sbírka dokumentÛ k dûjinám Rokycanska. SOkA Rokycany

130

Tu mu také Ameriãané poskytli tak, Ïe v˘trÏníky sebrali, ale za rohem je opût pustili a honiãka na ãeské obyvatele pokraãovala dále. Tyto akce se odehrávaly hlavnû na hlavním námûstí, na pfiilehl˘ch ulicích, ale také na kraji mûsta (napfiíklad v lokalitû zvané Nové domky). Mezi 16 postiÏen˘mi, se kter˘mi byl sepsán protokol na ãetnické stanici, byl i jeden ãlen ãetnictva. Není to v‰ak, jak bylo poznamenáno, jedin˘ incident americké armády v Rokycanech. JiÏ v kvûtnu 1945 po ubytování v objektu odborné ‰koly pro Ïenská povolání rozprodali ameriãtí vojáci inventáfi ‰koly - ‰icí stroje, kuchyÀské zafiízení apod.94 Dal‰í drobná, ale velmi zajímavá úfiední zpráva udává, Ïe od 9. kvûtna aÏ do 22. listopadu 1945, kdy pob˘vala americká armáda v Rokycanech, pouÏilo mûstské láznû 16 031 americk˘ch vojákÛ z Rokycan i okolních obcí, zatímco mûstské láznû v Plzni byly bombardováním po‰kozené. »US oddíly (v‰ak) odmítaly (...) za poskytnuté koupele platiti s odÛvodnûním, Ïe nemají pro tyto v˘lohy úhrady a Ïe má mûsto Rokycany pfiedloÏiti pak hromadné vyúãtování.«. Mûsto vyãíslilo náklady za tyto lázeÀské sluÏby na 96 186 Kãs.95 Tato informace je zajímavá zejména proto, Ïe udává jednak poãet americk˘ch vojákÛ, ktefií pouÏili mûstské láznû, a jednak data o pobytu americkou armády v Rokycanech s tím, Ïe o jejich vstupu do Rokycan v pondûlí 7. kvûtna 1945 není pochyb. Tyto epizody v‰ak uvádím jen jako ilustraci, v níÏ Ïili lidé v neklidné dobû po osvobození. Útvary americké armády, které pob˘valy v Rokycanech Od 7.5. do 4.6.1945:9. Inf. Rgt. - Indian Head - 26 dní Od 5.6. do 18.9.1945:8th Armored Tanks Division - 106 dní Od 26.9. do 15.10.1945:9/4th Infantry Division - 20 dní Od 16.10. do 22.11.1945:89th Infantry Division - 37 dní

Vzpomínky kapitána Rudé armády G. D. Karpova Kapitána Rudé armády Grigorije Dmitrijeviãe Karpova pfiivedlo v roce 1945 na PlzeÀsko úsilí o upevnûní pfiátelství mezi národy âeskoslovenska a Sovûtského svazu. Popud vy‰el z poboãky Svazu pfiátel SSSR v Plzni, která poÏádala o vyslání lektora z fiad politick˘ch pracovníkÛ Rudé armády. A tehdy volba padla na kapitána G. D. Karpova. »Pfii cestû z Prahy do Plznû,« vzpomíná G. D. Karpov, »jsme u Rokycan pfiijeli do míst, kde byla demarkaãní ãára. Na jedné stranû bylo kontrolní stanovi‰tû s rudou vlajkou, na druhé stranû s americkou. Americk˘ dÛstojník dlouho prohlíÏel na‰e dokumenty a anglicky psan˘ dopis. Potom ode‰el do budovy kontrolního stanovi‰tû. Nechali nás ãekat opravdu dlouho - aÏ za dvû 94 95

T˘deník V nov˘ Ïivot ã. 3 z 25.5.1945 ONV Rokycany, kart. 60 staré ãíslování

131

XVI. OSVOBOZENÍ OBCÍ ROKYCANSKÉHO OKRESU SPOJENECK¯MI ARMÁDAMI V následujícím pfiehledu uvádím abecední seznam obcí rokycanského okresu (mimo obce ·Èáhlavy, Tymákov, Mokrou‰e, LhÛta a Sedlec, které byly v r. 1949 pfiipojeny k okresu PlzeÀ-jih, a obce Ole‰ná, Jívina, Zajeãov a Svatá Dobrotivá, které byly téhoÏ roku pfiipojeny k tehdej‰ímu okresu Hofiovice - nyní Beroun), s datem, kdy do obce vstoupila spojenecká vojska. 1) 2) 3)

ShromáÏdûní lidu, svolané komunistickou stranou na rokycanském námûstí 21. kvûtna 1945

hodiny se vrátil a mohli jsme pokraãovat v cestû.« V Plzni mûl kapitán Karpov fiadu pfiedná‰ek v kinû Elektra, ve ·kodovce apod., které mûly velk˘ ohlas. »Velmi Ïivé vzpomínky mám i na setkání v Rokycanech,« vypráví dále kapitán, »na pfiedná‰ku v mûstském kinû, na rozhovory s antifa‰isty, na pobyt v rodinû tehdej‰ího pfiedsedy Svazu pfiátel SSSR s. âerného. Tehdy jsem se pfiesvûdãil, Ïe pfiátelství mezi na‰imi národy je vûrné.« V roce 1978 G. D. Karpov nav‰tívil Rokycany podruhé jiÏ jako doktor vûd a profesor Akademie spoleãensk˘ch vûd. Jeho trvale pfiátelské vztahy ocenily Rokycany udûlením ãestného obãanství mûsta Rokycan.96 96

(zr) Tfii mûsíce a tfiicet tfii roky, in Pravda, PlzeÀ, 25. srpna 1978, str. 4

132

4) 5) 6) 7) 8) 9) 10) 11) 12) 13) 14) 15) 16) 17)

Bezdûkov: 9.5. americká armáda, která téhoÏ dne ustoupila a Bezdûkov zÛstal v zónû Rudé armády Borek: 9.5. v prÛbûhu noãních hodin (z 9. na 10.5.) dorazil první prÛzkumn˘ tank Rudé armády Bfiezina: Obec byla rozdûlena na dvû ãásti. Samotná obec patfiila do zóny americké armády, zámek a ãást katastru do zóny Rudé armády Cekov: Rudá armáda âilá: Rudá armáda Dobfiív: 11. 5. dorazila Rudá armáda Ejpovice: 6.-7.5. americká armáda Hlohovice: 11.5. Rudá armáda Hlohoviãky: 11.5. Rudá armáda Holoubkov: 9.-10.5: Rudá armáda Hrádek: 7.5. americká armáda, která se v‰ak stáhla a obec zÛstala po 10.5. v zónû Rudé armády Hradi‰tû: 2. dekáda kvûtna Rudá armáda HÛrky: 10.-11.5. Rudá armáda Hfie‰ihlavy: Rudá armáda Cheznovice: 10.-11.5. Rudá armáda Chomle: 2. t˘den kvûtna 1945 Rudá armáda Jableãno: Rudá armáda 133

24) 25) 26) 27) 28) 29) 30) 31) 32) 33) 34) 35) 36) 37) 38) 39) 40) 41) 42) 43) 44) 45) 46) 47) 48) 49)

18) 19) 20) 21) 22) 23) 134

Kakejcov: 6.-7.5. americká armáda, která v‰ak ustoupila a obec po 10. kvûtnu zÛstala v zónû Rudé armády Kamenec: po 10.5.1945 Rudá armáda Kafiez: 9.-10.5. Rudá armáda Kafiízek: 12.5. Rudá armáda Kamenn˘ Úezd: 7.5.1945 americká armáda, ustoupila a do obce vstoupila dne 11.5. Rudá armáda Klabava: 6.-7.5 americká armáda

50) 51) 52) 53) 54) 55) 56) 57) 58) 59) 60) 61)

Kladruby: 20.5. Rudá armáda Kornatice: 2. t˘den kvûtna Rudá armáda Kolvín: Rudá armáda Kfií‰e: po 10.5. Rudá armáda Lhota pod Radãem: po 10.5. Rudá armáda Lhotka (u Radnic): Rudá armáda Liblín: 11.5. Rudá armáda Lí‰ná: 10.5. Rudá armáda Litohlavy: kolem 8.-9.5. americká armáda Medov˘ Újezd: 11.5. Rudá armáda Me‰no: Rudá armáda Miro‰ov: 7.5. pfiijel do Miro‰ova americk˘ tank, t˘Ï den se vrátil do Rokycan, od 10.5.1945 Rudá armáda Mleãice: 10.5 Rudá armáda M˘to: 9.-10.5: Rudá armáda Mosti‰tû: Rudá armáda Nevid: Rudá armáda Ole‰ná u Radnic: Rudá armáda Osek u Rokycan: americká armáda Ostrovec: Rudá armáda PadrÈ: Rudá armáda Plískov: po 11.5. Rudá armáda Podmokly: po 11.5. Rudá armáda Pfiíkosice: po 11.5. Rudá armáda Pfiísednice: Rudá armáda Pfiívûtice: Rudá armáda Radnice: 7. kvûtna dorazilo první vozidlo americké armády, které se téhoÏ dne stáhlo zpût do Plznû, 11.5. Rudá armáda Raková: po 10.5.1945 Rokycany: ke ãtvrté hodinû ráno v pondûlí 7. kvûtna 1945 americká armáda Sebeãice: Rudá armáda Sirá: Rudá armáda Skomelno: Rudá armáda Skofiice: Rudá armáda Sklená HuÈ: v 2. kvûtnovém t˘dnu Rudá armáda Smûdãice: 7.5. americká armáda Stra‰ice: po 10.5. Rudá armáda Stfiapole: 6.-7. kvûtna americká armáda Stupno: 6.5 první americk˘ tank, kter˘ se stáhl zpût do Plznû, definitivnû 9.5. americká armáda Svinná: Rudá armáda 135

62) 63) 64) 65) 66) 67) 68) 69) 70) 71) 72) 73) 74) 75) 76) 77) 78) 79) 80) 81)

Svojkovice: Rudá armáda ·títov: Rudá armáda Tere‰ov: Rudá armáda Tûnû: Rudá armáda Tû‰kov: 12.5. Rudá armáda Trokavec: Rudá armáda Tfiebnu‰ka: Rudá armáda Tfiímany: Rudá armáda T˘ãek: 10.5. Rudá armáda Újezd u sv. KfiíÏe: dne 7.5. pfiijeli Ameriãané, ktefií se t˘Ï den stáhli do Plznû, od 10.5. Rudá armáda Vejvanov: 15.5. Rudá armáda Veselá: po 10.5. Rudá armáda Vísky: Rudá armáda Vitinka: americká armáda Volduchy: americká armáda Vranov: 12.-13.5. Rudá armáda Vranovice: Rudá armáda V‰enice: 13.5. Rudá armáda Zbiroh: 10.5. Rudá armáda Zvíkovec: Rudá armáda

Demarkaãní stanovi‰tû

Sovût‰tí tankisté a ameriãtí vojáci na PraÏském pfiedmûstí v Rokycanech

136

Bfiezina: mezi obcí, která byla v zónû americké armády, a bfiezinsk˘m zámkem, kde byl ‰táb Rudé armády Kfií‰e: Na rozcestí smûrem ke Stupnu, kter˘ patfiil do americké zóny Raková: Do obce pfiijela Rudá armáda nûkolik dní po 9.5.1945. Obec byla v zónû Rudé armády. Americká armáda mûla stanovi‰tû ve smûru ke ·ÈáhlavÛm u hájovny zv. »U Andûla«, dal‰í stanovi‰tû bylo na rozcestí u hájovny zv. »U polesnice« smûrem k RokycanÛm. Rokycany: U Kovohutí (ve smûru na Kamenn˘ Újezd), Pod Starou hutí (ve smûru na Dobfiív), dal‰í stanovi‰tû bylo mezi Borkem a Rokycany v blízkosti místa zv. u Tfiech kfiíÏÛ Smûdãice: Demarkaãní ãára byla v místû zv. Dolany, ke byla Rudá armáda Stupno: V místû, kde je nyní sídlo Obecního úfiadu Bfiasy. Obec Stupno náleÏela do americké zóny, Vranov do zóny sovûtské. Svojkovice-Volduchy: Na kfiiÏovatce mezi Svojkovicemi, které byly v zónû Rudé armády, a Volduchami, které byly v zónû americké armády. 137

Veselá: Demarkaãní ãára probíhala tûsnû za obcí smûrem na Rakovou. Pozdûji byly závory pfiemístûny k rakovskému hfibitovu. Volduchy: Stálé hlídky dlely na demarkaãní ãáfie u Svojkovic (za mostem Pod dolíky); u lesa »Ve Chvojkách« a pfii »Îabské cestû« stály hlídky Rudé armády, kde byla dfievûná ch˘‰ka, stejnû jako v lese pfii cestû vedoucí k cihelnû a Habru, kde bylo velitelství ruské posádky. Vranov: Dne 13. kvûtna 1945 dorazila do Vranova ze smûru od Liblína Rudá armáda a zfiídila zde tfii demarkaãní závory: První na silnici nedaleko »zámeãku« na Kfiemenáãi (kdysi sídlo národního v˘boru, nyní Obecního úfiadu Bfiasy). Pozdûji byla zfiízena druhá závora u druhého lesíka a tfietí pod ba‰tou. Závora u lesíka byla pak posunuta zpût na vranovsk˘ katastr. Je pravdûpodobné, Ïe tento pfiehled neobsahuje v‰echna stanovi‰tû, upravující demarkaãní linii mezi spojeneck˘mi vojsky a bude tfieba v tomto smûru v bádání pokraãovat.

138

XVII. OHLASY UDÁLOSTÍ ROKU 1945 V KRONICE MùSTA ROKYCAN Dobovou atmosféru nám mohou nejlépe pfiiblíÏit zejména dobové historické prameny, k nimÏ patfií i kroniky. V roce 1941 sice okupaãní úfiady nafiídily odevzdat v‰echny obecní kroniky Zemskému archivu v Praze a zaloÏit zcela nové, které by odpovídaly duchu doby. Rokycansk˘ kronikáfi Ing. Jaroslav Bíl˘ v‰ak tak, jako mnozí dal‰í kronikáfii, i nadále zaznamenával v‰echny dÛleÏité události a po osvobození je zapsal do obecní kroniky. A tak kronikáfiské zápisy vûrnû a souvisle doprovází celé historicky tak dÛleÏité období fa‰istické okupace i osvobození. ¤ada zajímav˘ch událostí se nemohla dostat do zpracovaného historického pfiehledu. Bylo by v‰ak ‰koda, aby se nedostaly k dne‰nímu ãtenáfii. Proto jsem se rozhodl zafiadit do této publikace v˘bûr nejdÛleÏitûj‰ích a nejzajímavûj‰ích pasáÏí kroniky od zaãátku do konce roku 1945. Vzhledem k tomu, Ïe jde o doslovné citace, zachoval jsem pokud moÏno zcela pÛvodní stylistickou a gramatickou podobu zápisÛ.

Marila Rokycany - zastavení práce 2. ledna 1945: Továrna na zpracování ovoce »Marila« následkem nedostatku ovoce hlavnû z Bulharska omezuje podstatnû v˘robu a bude vyrábût pouze umûl˘ med. Vût‰í poãet Ïen dán k dispozici pracovnímu úfiadu, kter˘ je umístil ve zbrojafiském prÛmyslu, nejvíce v‰ak do slamûné v˘roby baãkor firmy V. ·paãek.

Odvod psÛ 2. ledna 1945: V Rokycanech nafiízen odvod v‰ech psÛ s v˘‰kou plecí v˘‰e neÏ 40 cm a ve stáfií od 1-8 let, jakoÏ i odevzdání psÛ, uznan˘ch za vhodné. Nafiizuje se za 1) s okamÏitou úãinností se zakazuje utrácení psÛ v obvodu mûsta, 2) psi musí b˘ti pfiedvedeni s obojkem, ‰ÀÛrou a náhubkem. Je-li rodokmen, tak s tímto, 3) pro nemocné psy pfiinésti vysvûdãení od zvûrolékafie, 4) vlastník psa musí míti s sebou osobní prÛkaz, 5) osvobozeni jsou psi branné moci, SS, policie, finanãní stráÏe, Ïelezniãní policie, vládní policie, »Todt-organizace«, formací závodní ochrany (milice), pokud jsou vedeni jako sluÏební psi, psi pfiíslu‰níkÛ cizích zastupitelsk˘ch úfiadÛ a psi slepcÛ. 139

Sníh 3. ledna: JelikoÏ napadlo hodnû snûhu, bylo obyvatelstvo mûsta upozornûno na ãi‰tûní chodníkÛ a cest pro pû‰í.

Leteck˘ poplach 3. ledna »Gendarmerieposten Rokitzan« vydalo tuto vyhlá‰ku: V poslední dobû bylo zji‰tûno, Ïe obyvatelstvo mûsta chová se pfii hlá‰ení leteckého poplachu neukáznûnû. UpozorÀuje se znovu dÛraznû, Ïe obyvatelé domÛ odebéfiou se ihned do nejbliωího vefiejného krytu, není-li v domû samém kryt zfiízen. Osoby zastiÏené poplachem na ulici, vyhledají nejrychlej‰ím zpÛsobem nejbliωí kryt. Stejnû osoby prodlévající ve vefiejn˘ch místnostech, hostincích, kostelích, nádraÏní budovû apod., tyto místnosti ihned opustí a ukryjí se v nejbliωím krytu. Kdo bude pfiistiÏen v dobû poplachu na ulici, bude v prvém pfiípadû pokutován do 500 K, v opakovaném pfiípadû bude potrestán soudnû. V˘jimky jsou pouze pro ãleny PO (protiletecká ochrana) a ZPO (závodní protiletecká ochrana). Tito jsou vybaveni legitimacemi. Cestující pfiijíÏdûjící vlakem opustí v dobû poplachu nádraÏní budovu a vyhledají kryt u nádraÏí. KaÏdé jednání proti tûmto pfiedpisÛm zvy‰uje nebezpeãí, Ïe obyvatelstvo bude na Ïivotech a zdraví po‰kozeno. Se stejn˘m dÛrazem bude zakroãeno proti v‰em, kdo nedbají nafiízení o zatemnûní. Nezatemnûn˘mi okny, nedbalostí a lhostejností ohroÏujete nejen svÛj Ïivot, ale i Ïivot sv˘ch spoluobãanÛ. V následujících dnech budou provedeny pfiísné prohlídky a kontroly zatemnûní oken, dvefií apod. vojensk˘mi nûmeck˘mi hlídkami a bezpeãnostními orgány.

ZpoÏdûní vlakÛ 8. ledna: Osobní vlaky mají velká zpoÏdûní aÏ 3-6 hodin. Vlak z Plznû do Rokycan jel kupfiíkladu 5 hodin.

Omezení elektrického proudu 8. ledna: Tímto dnem nafiízena omezená spotfieba elektrického proudu v domácnostech o 30%. KaÏd˘ odbûratel je povinen provádûti kontrolu sám. ZaloÏí si vlastní list, do kteréhoÏ kaÏdé pondûlí v 8 hodin ráno zapí‰e stav elektromûru. Spotfieba proudu v záfii aÏ vãetnû prosince minulého roku se seãte, vydûlí na jeden den, pak násobí sedmi, coÏ dá prÛmûrnou t˘denní spotfiebu, od této se odeãte 30 %. Toto v˘slední ãíslo jest spotfieba, která se smí spotfiebovati za t˘den.

Sbûr tepl˘ch látek

Nûmeck˘ »dobyvatel« Evropy se vrací domÛ

140

9. ledna: âleny »Kuratoria pro v˘chovu mládeÏe« proveden sbûr zbytkÛ tepl˘ch látek za tím úãelem, aby z nich mohly b˘ti u‰ity rukavice, nátepniãky apod. pro pfiíslu‰níky ãeské mládeÏe, ktefií v tûchto dnech odejeli na zákopové práce. 13. ledna odpoledne i veãer byly rozná‰eny povolávací lístky na kopání zákopÛ. Z Rokycan povoláno 22 osob. Obec je musí opatfiiti lopatami a krumpáãi, reservní náfiadí musí b˘ti 141

ceny, pouze dostávají papíry. Hospodáfii se s koÀmi asi uÏ neshledají. Konû odhadováni na 10-20.000 K, aã se platí aÏ 30-40.000 K. 27. leden. Nafiízeno protahování silnic zavát˘ch snûhem, dnes k LitohlavÛm, zítra Volduchy, v pondûlí do Veselé pfies Kotel. Nastupují nakomandované brigády.

uloÏeno na obecním úfiadû. 15. ledna byl z Rokycan vypraven zvlá‰tní vlak s muÏi povolan˘mi na kopání zákopÛ z okresu Rokycany, PlzeÀ-venkov, Rakovník, Kralovice. Na nádraÏí odehrávaly se dojemné scény pfii louãení s rodiãi. 17. ledna: Rusové dobyli Var‰avu. 18. ledna: V restauraci u »âerného konû« pfiistiÏena kriminální policii spoleãnost 17 osob pfii hazardní hfie (Gottes - Segen). V banku bylo 23 000 K, z ãehoÏ patrno, Ïe peníze nemají Ïádnou cenu. 19. ledna: Padl Krakov, âenstochová, LodÏ, 20. ledna: Rusové obsadili Ko‰ice, Pre‰ov, Bardûjov.

29. ledna: Odevzdávají se potravinové lístky na pfií‰tí období. Mûstskému úfiadu bylo jich málo doruãeno, neboÈ lístky spotfiebovány pro (nûmecké) uprchlíky, jichÏ je pln˘ »Protektorát«. âeká se, aÏ se natisknou nové.

Plyn, uhlí

Noviny, byty pro uprchlíky

21. ledna: Z nafiízení úfiadÛ bude plyn aÏ do odvolání trvale uzavfien od 12 hodin, plynárna nemá uhlí. Okresní hejtman Dr. Remplík vydal vyhlá‰ku o opatfieních úspor uhlí. VáÏná situace v zásobování uhlím nutí k radikálnímu omezení spotfieby a jeho úspofie. Z toho dÛvodu je nafiízeno: 1) vytápûní hostinsk˘ch místností a sálÛ apod. jest zásadnû zakázáno, 2) tento zákaz vztahuje se i na pofiádání schÛzí a jak˘chokoli pfiedstaveni. Pro biografy platí, Ïe mohou b˘ti natolik vytápûny, aby pobyt v nich byl v zimním odûvu snesiteln˘, 3) vytápûní tûlocviãen je zakázáno, 4) pro nafiízené stráÏní sluÏby nelze poskytnouti Ïádn˘ zvlá‰tní pfiídûl uhlí, tyto nechÈ se uch˘lí do místností pfies den vytápûn˘ch.

30. ledna: Noviny vy‰ly jen o 2 stránkách. Dnes byly ve mûstû zabírány byty pro uprchlíky z Ostravska. Jedná se zatím o byty 3 nebo více pokojové, ale dojde asi i na men‰í byty.

Vyuãování 22. ledna: Poãátek vyuãování nedostatkem uhlí odloÏen na neurãito. 23. ledna: Nucená evakuace Moravské Ostravy. 24. ledna: Mûstské Ïelezárny (v Rokycanech) zabavily koks a surovou litinu u firmy Hirsch a u GuthÛ. Dráhy nejezdí, silnice jsou pouze pro vojsko. Stále padá sníh. Do okolních obcí pfiicházejí uprchlíci od Vratislavi (Osek, Volduchy).

Transporty politick˘ch vûzÀÛ 25. ledna: Zdej‰í stanicí projíÏdûl vlak s internovan˘mi z koncentraãních táborÛ, hlavnû z Osvûtimi. Jsou natûsnáni do otevfien˘ch vagónÛ, jeden vedle druhého v panujících mrazech. ·patnû obleãení jsou vymrzlí a vyhladovûlí. Nikdo nemá k vlaku pfiístup, nic se nesmí k jídlu podati, v‰ude kol vagónÛ je plno stráÏí s ostfie nabit˘mi zbranûmi. Mezi Ïiv˘mi jsou i mrtví. Jak se nûco stane, hned se stfiílí. Na stanicích se stále vyná‰ejí zemfielí. VûzÀové vyskakují i z jedoucího vlaku a na trati umírají. V Plzni odehrávaly se u tûchto vlakÛ hrozné scény. Transportovaní jsou Ïivé mrtvoly.

Odvod koní 26. ledna: Dnes jsou v‰eobecné odvody koní, hospodáfii musí se dostaviti s postroji, nûktefií i s vozem. 27. ledna dostavili se do kasáren majitelé odveden˘ch koní, urãeny ceny za konû, postroje i vozy, cena zapsána do evidenãních listÛ, peníze nebyly vypla142

Potravinové lístky

RÛzné 1.-13. února 1. února: Prof. Drachovsk˘ (vedoucí âeské ligy proti bol‰evismu, pocházející z Rokycan), zatãen, Ïe se ohraÏoval proti udûlení ãestného odznaku »Orlice« slovy: »VÏdyÈ já si takové vyznamenání nezaslouÏím, nic jsem pro velkou my‰lenku nevykonal.« Dcera hajného Kesla z Nûmãiãek psala svému chlapci v Nûmecku zamûstnaném, aby pfied nálety radûji uprchl. Dopis censurován a dívka zatãena. Pfii v˘deji potravinov˘ch lístkÛ rozdány v‰em majitelÛm domÛ sbûrací archy »Národní pomoci« za úãelem provedení sbírky mezi ãesk˘mi obyvateli domÛ. Z rozkazu »Bezirkshauptmanna RAV PlzeÀ« pfiedvádûny v biu »Viktoria« (sokolovna Rokycany) P.O. filmy: 1) V˘zbroj sil svépomocné ochrany, 2) Ochrana pfied ohnûm, 3) Postarejte se v‰emoÏnû o kryty, 4) ProráÏení zdi, 5) Leteck˘ poplach - co dûlat? 11. února: Pod Îìárem nouzovû pfiistálo nûmecké letadlo. âetnick˘ stráÏmistr Somolík telefonoval do kasáren, aby si v‰e zafiídilo, ale dostalo se mu odpovûdi, Ïe jsou zde pfiistûhovalci, ktefií pfiijeli z Pomofianska, cesta o hladu trvala tfii dny, (nûmeãtí) vojáci jsou vysíleni, aby si to na‰i ãetníci vy‰etfiili sami. Nûmeãtí vojáci Ïebrají v místních obchodech o chleba. 13. února: President Bene‰ s chotí byl na obûdû u anglického krále. 13. února byla Praha poprvé letecky bombardována. Bomby pou‰tûny tzv. »tepichem« (kobercovû) od Wilsonova nádraÏí, kraje Václavského námûstí pfies Vinohrady (Mánesova, Fochova ul.). Mnoho domÛ zbofieno. Vlak, kter˘ od Prahy pfiijíÏdí v 17 hod., pfiijel aÏ v 22 hodin. Ostatní vlaky z Prahy nebyly vypraveny. Dnes byl v mûstû (Rokycanech) jeden poplach ve dne a dva v noci. Ve ‰kolách se nedostatkem uhlí stále nevyuãuje, Ïactvo dostává úlohy domÛ, pak je správou ‰koly vyzváno, aby pfii‰lo do ‰koly dle tfiíd v urãitou hodinu, pfiineslo upravované úlohy a nové pfievzalo. 143

25. února: V Rokycanech je nûmecká posádka 4 000 muÏÛ, ve Stra‰icích 2 000 a v Jincích 1 000. Od 26. února do 3. bfiezna probíhá ve mûstû mezi ãesk˘m obyvatelstvem sbûr starého ‰atstva a obuvi v rámci akce »Národ svému dûlnictvu«. 27. února: V˘zva 12 na‰ich zahraniãních ãinovníkÛ k aktivnímu vystoupení partyzánsk˘ch skupin, zá‰kodníkÛ a vojensk˘ch druÏin v âechách a na Moravû. Osvobození se blíÏí, nበboj zaãíná.

Uprchlíci 1. bfiezna: Stále pfiijíÏdûjí uprchlíci, hlavnû od Vratislavi a ohroÏeného území. Jsou drzí, v‰echno chtûjí a poãínají si jakoby v‰e bylo jejich vlastnictvím. PfiijíÏdûjí celé vesnice v celku na vozech, mají s sebou jen to nejnutnûj‰í, na námûstí se pak pfiidûlují do jednotliv˘ch okolních obcí. Rozdûlování fiídí Ing. Gerold, fieditel mûstsk˘ch Ïelezáren rokycansk˘ch spolu s na‰ím ãetnictvem. Pro obce jsou tito pfiistûhovalci prav˘mi kobylkami. Jedna uprchlice kupfiíkladu slehla, majitelce, kde byla ubytována, roztrhala svrchnici na pleny a kdyÏ si tato stûÏovala, fiekla jí, Ïe pfii‰la jenom o to, kdeÏto oni pfii‰li o v‰echno. Berou máslo, slepice, kde se co dá a není Ïádné dovolání. Jsou to tzv. »národní hosté.«

RÛzné od 2.-15. bfiezna 1945

Pfies Rokycany táhly desetitisíce nûmeck˘ch uprchlíkÛ na západ

RÛzné 15.-27. února 1945 První nálet hloubkov˘ch letcÛ na Rokycany 15. února: První nálet hloubkov˘ch letcÛ v na‰em kraji. Letûli 8 m nad zemí podle trati, pfies StráÀ, mûstu se vyhnuli, zniãili a po‰kodili lokomotivy na trati Miro‰ov-Nezvûstice, mezi Zbirohem a Holoubkovem, v Chrástu 4 kusy. Pfied palbou z kulometÛ dali znamení ãerven˘m praporkem. U Cheznovic napadli nákladní auto naloÏené dfievûn˘mi pilinami. Hloubkoví letci zpÛsobili znaãn˘ rozruch mezi obyvatelstvem, neboÈ poprvé jsme spatfiili tyto letce-akrobaty pfii jejich práci. Spou‰tí se ze znaãné v˘‰ky prudce - stfiemhlav k zemi a zaãnou fiádit, rány z kulometÛ pfiímo pr‰í, na zemi zÛstávají jen prázdné patrony a ãásti pásÛ. KaÏd˘ pát˘ náboj je zápaln˘ a je ãervenû natfien. Pracují velmi dobfie. 21. února: President Dr. Ed. Bene‰ mluvil v lond˘nském rozhlase na rozlouãenou s exilem. OdjíÏdí do Moskvy. Turecko vstoupilo do války proti Nûmecku a Japonsku. Padla PoznaÀ. 22. února: Mûstem stále projíÏdûjí celé kolony vozÛ s potahy uprchlíkÛ z Maìarska a ze Slovenska. 144

K pekafii a obchodníkovi koloniálním zboÏím Chaloupkovi v PlzeÀské tfiídû pfii‰li v noci v 10 hodin nûmeãtí vojáci, zaãali rámusit, vlezli do krámu, vzali si chléb, hofiãici, su‰enky a bez placení ode‰li. Mají hlad. U obchodníka koloniálním zboÏím ¤ebouna pozval se nûmeck˘ voják sám na obûd a pfiivedl si je‰tû kamaráda. Hodovali, nezaplatili a ode‰li. Zaãínají b˘ti hladem drzí. Pfii bombardování koncentraãního tábora v Buchenwaldu u V˘maru byl zabit Emilián KfiíÏ, b˘val˘ nadporuãík z Rokycan. Mladíci 16-17letí jsou povoláváni pracovním úfiadem na kopání zákopÛ. Byli vyzváni, aby se dostavili v 8 hodin na úfiad a odjíÏdûli v pÛl druhé v noci. Do Rokycan pfii‰lo zase nové nûmecké vojsko. Mûsto se jimi jen hemÏí. Hradec Králové a Pardubice jsou opevÀovány. Bombardován Kolín nad Labem, rozbita rafinerie oleje, vagónka a nová elektrárna. Poãasí (14.3.) zaãíná b˘ti hezké, jarní. Majitelé bytÛ, v nichÏ byli ubytováni pfiíslu‰níci nûmecké branné moci, vyzváni, aby ihned ve vlastním zájmu ohlásili jejich odchod. Patrnû zmizeli a nûmecké úfiady je hledají. My‰i opou‰tûjí koráb vÛdcÛv. V Rokycanech pfienocovali v sálech hostincÛ vystûhovalci (uprchlíci). Zaãíná chaos. Odejeli opût 2 roãníky chlapcÛ na kopání zákopÛ. 19.3. byl pohfieb jednoho starého uprchlíka, kter˘ zemfiel ve voze na námûstí, 25.3. leteck˘ nálet na Kralupy n. Vltavou a Neratovice. 24. bfiezna nûmecké vojenské hlídky konají stále pfiísné kontroly v hostincích. V Plzni sbûhlo 30 vojínÛ, tak se v‰ude hledají. 145

25.3. byla Praha znovu bombardována, Cheb také, rozbito úplnû nádraÏí a celé jeho okolí. 27. bfiezna zemfiel v Terezínû Franti‰ek Kvídera. Hloubkoví letci rozbili 31.3. na trati Praha - Zbiroh 15 lokomotiv. Zakázána s okamÏitou platností poráÏka kÛzlat »bíl˘ch, bezroh˘ch« z leto‰ního vrhu (kozlíkÛ i koziãek). KaÏd˘ chovatel jest povinen hlásiti narození tûchto kÛzlat do 3 dnÛ zemûdûlskému oddûlení obce s udáním data narození, poãtu a pohlaví. Chovatel je povinen k chovu komisí urãené kÛzle nechati ssáti nebo napájeti mlékem nejménû 6 nedûl a fiádnû je o‰etfiovati. K povinné sluÏbû mládeÏe mají se pfiihlásiti mladiství protektorátní pfiíslu‰níci, chlapci i dívky, ktefií r. 1945 dosáhli 10. roku vûku. Zástupci jejich vyzvednou si v místopisném úfiadu pfiíslu‰né formuláfie a vyplnûné odevzdají do 30. bfiezna. Ve dnech 19.- 24. bfiezna byla v prostoru jiÏnû od nov˘ch kasáren smûrem ke Kotli provádûna nûmeckou vojenskou posádkou ostrá stfielba. Cel˘ tento obvod byl stráÏníky uzavfien. 1. dubna: Na pondûlí v noci ve dvû hodiny zaveden opût letní ãas. 2. duben: Kolují a roz‰ifiují se ve mûstû zprávy o para‰utistech shozen˘ch z letadel v padrÈsk˘ch lesích u RoÏmitálu a Stra‰ic. Jsou pr˘ tam ãasté pfiestfielky mezi para‰utisty a gestapáky a protektorátními ãetníky. 4. dubna: Do Plznû pfiijeli opût politiãtí vûzÀové a internovaní z koncentraãních táborÛ v nejuboÏej‰ím ba nejhroznûj‰ím stavu. Podobn˘ch vlakÛ projelo jiÏ nûkolik na‰í stanicí, bylo stra‰né podívati se na to, jak jsou transportováni, zvûfi by se snad lépe a lid‰tûji pfieváÏela. Jsou to Ïivé, vychrtlé mumie, zacházení s nimi od doprovázejících gestapákÛ je pfiímo ‰ílené. Mnoho je jich cestou postfiíleno, zemfie únavou nebo hladem. Kdo mohl vidûti tyto transporty z blízka, nezapomene na tyto hrÛzy do smrti. 5. dubna: Zdej‰í dûlníci, zamûstnaní ve ·kodov˘ch závodech v Dubnici na Slovensku pfiijeli narychlo domÛ bez pasÛ a propustek, jen s tím nejnutnûj‰ím, co mohli ve spûchu vzíti s sebou. 11. dubna: Doprava na trati Rokycany-Nezvûstice zastavena, vlaky jezdí pouze do Miro‰ova. Hloubkoví letci stále ohroÏují tuto traÈ a lokomotivy. Bylo zapoãato s trávením vran vyloÏením vajec naplnûn˘ch fosforovou pastou po lukách a oset˘ch polích. 12. dubna: Do na‰í stanice pfiijel dlouh˘ vlak pfieplnûn˘ Maìary a zdrÏel se zde 3 dny. Rozbûhli se po celém mûstû a chtûli kupovati kde co se dalo. Je‰tû za tabák nûco získali. NádraÏí bylo hroznû po nich zneãi‰tûno a mûsto si oddychlo, kdyÏ odjeli. Byla obava, Ïe zde zÛstanou natrvalo. 12. dubna: V‰ichni majitelé koní a povozÛ mají se nejdéle do 13. hodin odpoledne odebrati s koÀsk˘m potahem a s povozem do Stra‰ic, kde se budou hlásit u vojenské správy »Lehrstab II«. Jedná se o dopravu zavazadel ze Stra‰ic na na‰e nádraÏí. Práce potrvá asi je‰tû druh˘ den. Stûhovala se dÛstojnická ‰kola, nûkolik set vojákÛ, ktefií pak 146

tábofiili cel˘ den na prostranství pfied (rokycansk˘m) nádraÏím ãekajíce na pfiistavení vlaku. Náladu mûli prabídnou u vûdomí, jak to s Nûmci uÏ dopadá. V mûstû se rozmohly neb˘valou mûrou krádeÏe králíkÛ a drÛbeÏe.

Letecké bombardování 17. dubna: Cel˘ den letecké poplachy. Nálet na PlzeÀ. Hloubkoví letci stále útoãí na vlaky. U Ejpovic tûÏce pfiitom zranûn zdej‰í traÈmistr Îení‰ek, útoky letcÛ u M˘ta, Zbiroha, Stupna. Pfii poplachu ranûn star˘ zedník Havel mrtvicí v krytu. Zapoãalo se s kopáním zákopÛ u HirschÛ a na PraÏské silnici u zahradníka âerného. V‰e se dûlá bez rozumu, ve spûchu, je jasnû vidûti, jak Nûmci jsou ze v‰eho ztfie‰tûní a beznadûjní. 18. dubna: Pfiikázáno 31 drÏitelÛm párÛ pfiípadnû více koní a nákladních aut, aby se dostavili v 7 hodin ráno na námûstí. Ti, ktefií jsou zafiízeni na odvoz dlouhého dfiíví, dostaví se s uzpÛsoben˘mi tûmito vozy. Ostatní vezmou s sebou vozy na odvoz zemû a kamene. Jedná se o vojenské opevÀovací práce v na‰em mûstû za vojenského velení a dozoru. Stavûní zábran, pfiíkopÛ a jin˘ch zafiízení. Okolo mûsta dûlají Nûmci narychlo na silnicích ústících do mûsta zábrany z klád, na PlzeÀské silnici mezi chorobincem a domem ing. ·techa, u vily ing. Pecha, u Rakováãku, na PraÏské silnici pfied zákopem aj. Vozí se spû‰nû klády, kamení, zem, obãanstvo je nuceno pomáhati nûmeck˘m vojákÛm, u nichÏ je vidûti úplná nervozita. Smysl a úãel nemá tato práce Ïádn˘, to kaÏd˘ chápe, kdo jen trochu nûco ví o mohutn˘ch tancích, které mají Rusové a spojenci. Kdekdo se tomu smûje.

Fámy o evakuaci obyvatel 21. dubna: Starosta mûsta Rokycan vydal v˘zvu k obyvatelstvu. ProtoÏe v tûchto dnech se v mûstû vyskytly povûsti, Ïe obyvatelstvo z nûkter˘ch ãástí mûsta bude vystûhováno, prohla‰uje v dohodû s místním vojensk˘m velitelstvím, Ïe se tyto povûsti nezakládají na pravdû a Ïe není dÛvodu k jakémukoli znepokojení. V pfiípadû, Ïe by bylo tfieba nûjak˘ch zvlá‰tních opatfiení, mÛÏe se obyvatelstvo spolehnouti, Ïe bude v ãas mûstskou správou o tûchto rozhlasem vyrozumûno. Povûsti vznikly tím, Ïe v okolí mûsta urãena urãitá místa, kam se obyvatelstvo v nebezpeãí shromáÏdí. Po domech namalovány veliké bílé ‰ípky s oznaãením smûru k tûmto stfiediskÛm.

Koncentraãní tábor v Miro‰ovû 23. dubna: Do miro‰ovského tábora, kam byli dosud umísÈování uteãenci z Nûmecka nebo sabotující dûlníci, pfii‰lo velké mnoÏství vûzÀÛ, majících hlad a bídu. Ve mûstû provedena po obchodech i domech sbírka potravin, která se velmi zdafiila a v‰e posláno do Miro‰ova. Hlavní zásluhu o to má faráfi ãeskobratrsk˘ J. Klimeck˘ a starosta mûsta R. Hejrovsk˘. 147

Vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu v Rokycanech Dne 24. dubna: Odpoledne vyhlá‰en v˘jimeãn˘ stav. Obyvatelstvu mûsta oznámeno, Ïe jest zakázáno tvofiiti na ulicích vût‰í skupiny neÏli tfií osob. Platí to pro muÏe i Ïeny. Kdo neuposlechne této v˘zvy, vystavuje se nebezpeãí, Ïe bude zastfielen. Tento rozkaz platí ode dne‰ka od 20. hodin (strach NûmcÛ uÏ má velké oãi). ¤editelství a správy v‰ech ãesk˘ch ‰kol v mûstû oznámily, Ïe po dobu zv˘‰eného leteckého nebezpeãí je vyuãování aÏ na dal‰í zastaveno. Mûstem procházejí vojenské hlídky se strojními pu‰kami a ruãními granáty. Tváfií se sice na oko kuráÏnû, ale pfiece je na nich vidûti obavy, co bude s nimi dále.

SabotáÏe 24. dubna: Vyskytla se první sabotáÏ, v Holoubkovû vypu‰tûn olej z transformátoru, továrna je bez proudu, nemÛÏe pracovat. U M˘ta nalezeny pumy na trati, také u Karlova T˘na. Îelezniãáfii odfiezávají a napíchávají v noci gumové brzdové spoje, Nûmci zufií, vy‰etfiují, zavírají, hrozí. V‰e se jim hroutí pod rukama.

27. dubna: Pracovní povinnost Okresní úfiad v Plzni nafiídil je‰tû uvefiejnûní této vyhlá‰ky. »Po posledních náletech nedostavilo se mnoho dûlníkÛ do práce. KaÏd˘ musí pouÏíti v‰ech moÏností, aby dostál své pracovní povinnosti. Je v zájmu obyvatelstva udrÏeti v chodu za v‰ech okolností pravideln˘ pracovní proces. Uãiním proto spoleãnû s úfiadem práce nejostfiej‰í opatfiení proti jakékoli nedisciplinovanosti. Pracující obyvatelstvo nechÈ je upozornûno, 1) Ïe jezdící vlaky dostaãí kaÏdému k dosaÏení jeho pracovi‰tû, 2) pokud nelze pouÏíti vlaku, nutno sáhnouti k jízdním kolÛm, 3) kdo myslí, Ïe pfiesto nemÛÏe jiÏ dostihnout svého pracovi‰tû, pfiihlásí se nejdéle do 26.4. u úfiadu práce za úãelem pfiidûlení jiného zamûstnání. Neuposlechnutí bude stíháno jako sabotáÏ.«

V˘zvy k dûlnictvu 3. kvûtna v˘zva v‰emu dûlnictvu v na‰em mûstû od starosty Rud. Hejrovského: Îádám ve‰keré dûlnictvo i ‰kodováky, aby se ihned, nejdéle do pÛl ãtvrté hod. odpolední dostavili pfied nádraÏí. Mám umluveno s velitelem zdej‰í nûmecké posádky, Ïe se vyloÏí z naloÏen˘ch vagónÛ dfiíví, nebude se nijak odváÏeti a prázdné vagóny se odtáhnou z nádraÏí. Je v zájmu nejen obãanÛ, bydlících v blízkosti nádraÏí, ale i celého mûsta, aby se tato práce co nejrychleji provedla, aby tak nebylo váÏné pfiíãiny k bombardování nádraÏí a pfiilehl˘ch k nûmu ãástí mûsta. Îádám dÛtklivû, abyste mému pfiání ihned vyhovûli. UpozorÀuji ve‰keré obyvatelstvo na‰ich mil˘ch Rokycan, aby zachovalo klid a pofiádek a nedopou‰tûlo se nijak˘ch nepfiedloÏen˘ch a dobû neuváÏen˘ch ãinÛ. Chceme pfiejíti do nov˘ch pomûrÛ s ãist˘m svûdomím a záleÏí mû na tom velice, aby v na‰em mûstû byl nadále klid a pofiádek. 148

Vojenská nûmecká správa Ïádá, aby se dnes ve 13 hodin dostavilo na nádraÏí 100 dûlníkÛ k vyloÏení zb˘vajících 20 vagónÛ naplnûn˘ch dfievûn˘mi souãástkami barákÛ. Dûlníci dostanou kromû mzdy je‰tû palivové dfiíví. Mohou b˘ti s touto prací hotoví za 2-3 hodiny. Dal‰í v˘zva: Muωtí dûlníci mûstsk˘ch Ïelezáren, továrny na nábojky a firmy Guth se vyz˘vají, aby podle pfiíkazu Okresního úfiadu v Plzni a po dohodû se správou závodÛ nastoupili 3.5. v 7 hodin ráno pfied budovou nového nádraÏí (v Rokycanech). Jde o vykládání nahromadûn˘ch vagónÛ, práce bude placena a je bezpodmíneãnû nutná.

Adolf Hitler spáchal sebevraÏdu 2. kvûtna Adolf Hitler spáchal v Berlínû sebevraÏdu. V továrnách zastavena práce, hfimûní dûl od západu utichlo, prosl˘chá se, Ïe Ameriãané jsou jiÏ v DomaÏlicích, ale pak pr˘ se stáhli 30 km od na‰ich hranic. Starosta mûsta Rudolf Hejrovsk˘ nav‰tívil v‰echny továrny v Rokycanech a nabádal jak úfiednictvo, tak i dûlnictvo, aby zastavilo práci na váleãné v˘robû. Nûktefií ãlenové závodÛ mûli z této v˘zvy obavy. Ve mûstû ukradeno plno ruãních vozíkÛ, velocipédÛ, v okolí v obcích ztráceli se i konû. V Rokycanech ztratilo se 40, v Oseku 46 vozíkÛ. Vojáci nûmeãtí kradou v‰echno, na ãem se dá jeti a nûco potravin a ‰atstva odvézti.

Po ‰estiletém utrpení opût svoboda

Památn˘ 5. kvûten Na Rokycansku bylo vfiení patrné jiÏ nûkolik dnÛ. Ve stfiedu 2. kvûtna nepracovalo se jiÏ v Hrádeck˘ch Ïelezárnách i v továrnách rokycansk˘ch. V sobotu 5. kvûtna po 8. hodinû ranní se zaãalo s odstraÀováním nûmeck˘ch nápisÛ na úfiadech i soukrom˘ch firmách, coÏ vyvolalo ve chvíli v ulicích nezvykl˘ ruch. V sobotu 5. kvûtna 1945 dostala zdej‰í ãetnická stanice pfiíkaz k odstraÀování nûmeck˘ch nápisÛ ve mûstû a brzo na to pfii‰lo nafiízení, aby byly vyvû‰eny prapory, ãímÏ vlastnû poãala poslední fáze osvobozovací práce. Na pfiíkaz národního v˘boru bylo ihned provedeno zabezpeãení vefiejného pofiádku a národního majetku hlídkami tûlocviãn˘ch jednot a milice. Provádûn prÛzkum okolí a sledovány pohyby nûmeck˘ch vojsk. Ihned byla provedena intervence u velitele místní nûmecké posádky. T˘Ï slíbil, Ïe vojsko nepodnikne Ïádnou ozbrojenou akci, Ïe zÛstane v‰e v kasárnách. Ke v‰em vojensk˘m objektÛm postaveny pozorovací hlídky. Je‰tû téhoÏ dne byly organizovány z b˘val˘ch vojákÛ stráÏní ãety a zapoãato se stráÏní sluÏbou po vojenském zpÛsobu. V noci na 6. kvûten byly hlídkami pozorovány pohyby v kasárnách a proto bylo bûhem dopoledne provedeno obsazení obojích kasáren a materiál zaji‰tûn. Poãet vojensk˘ch zajatcÛ bûhem dne vzrÛstá. Do kasáren byly umístûny vojenské sloÏky na‰í ãsl. armády, jejichÏ organizace byla dokonãena. V pondûlí 7.5. byla hlá‰ena mobilizace odvodních roãníkÛ 1933-1937. 149

Vítání politick˘ch vûzÀÛ rokycansk˘mi obãany

Projev starosty mûsta Rudolfa Hejrovského na manifestaci 5. kvûtna »Jsem ‰Èasten, Ïe vás mohu dnes pozdraviti jménem národního v˘boru a upfiímnû vás v‰echny vítám k dne‰nímu shromáÏdûní. Se‰li jsme se, abychom se spoleãnû radovali z toho, Ïe je koneãnû zlomena nûmecká krutovláda a jsme opût volní a svobodní. Je konec na‰emu mnohaletému utrpení a úzkostem. Nepodlomeni, ale utrpením zocelení jsme vûfiili, Ïe pfiijde opût den Svobody. A doãkali jsme se. Dne‰ním dnem pfiejímá do sv˘ch rukou Národní v˘bor jako vrcholná organizace v mûstû vedení v‰ech vefiejn˘ch vûcí v na‰í obci, a pfiedá je, aÏ bude fiádnû zvolen nov˘ národní v˘bor. V národním v˘boru jsou zastoupeny v‰echny b˘valé sloÏky na‰eho politického Ïivota. Jen bych nechtûl, abyste se domnívali, Ïe se chceme vrátit k na‰emu b˘valému stranictví, v˘stiÏnûji snad fieãeno partajnictví, které nám v minulosti natropilo tolik ‰kod. To uÏ je neodvolatelnû navÏdy mrtvo. Je mi milou povinností, abych v tuto chvíli vzpomnûl neúnavné práce na na‰em osvobození pana presidenta republiky Dr. Eduarda Bene‰e a jeho spolupracovníkÛ v Lond˘nû a v Moskvû. Jejich úsilí bylo korunováno pln˘m úspûchem a patfií jim nበnejvfielej‰í dík. RovnûÏ nበupfiímn˘ dík patfií v‰em tûm nám dosud je‰tû neznám˘m bojovníkÛm za na‰i svobodu. Jako v‰ak slunce jas není bez stínu, tak i dne‰ní na‰í radost kalí bolestná vzpomínka na ty, ktefií se nám uÏ nikdy nevrátí, ktefií byli nûmeck˘mi vrahy povraÏdûní nebo byli jimi ve vûzni150

cích a koncentraãních táborech ut˘ráni a umuãeni k smrti anebo byv‰e nasazeni na práce do fií‰e, nalezli tam svÛj konec. Vzpomínáme tûchto povraÏdûn˘ch a umuãen˘ch synÛ a dcer na‰eho národa s bolestí a láskou. Stali se nevinn˘mi obûÈmi nûmecké krutovlády. Jsou to tisíce a tisíce dobr˘ch, upfiímn˘ch a u‰lechtil˘ch âechÛ. I z na‰eho mûsta je dlouhá fiada tûchto obûtí. První popravení po atentátu na fií‰ského protektora Heydricha byli z Rokycan a to ‰estiãlenná rodina Václava Stehlíka. Byli zatãeni 24. kvûtna 1943 a jiÏ 28. kvûtna na telefonick˘ rozkaz z Prahy popraveni na stfielnici v Lobzích u Plznû. (Na to starosta jmenoval v‰echny ostatní popravené). Vzpomínka na tyto umuãené obûti nûmecké tyranie bude nám vÏdy svatou. Aby v‰ak i na‰i potomci mohli jich vzpomínati, bude na‰í povinností uctíti jejich památku zpÛsobem trval˘m. BudiÏ jim vûãná pamûÈ. Bratfii a sestry, nezapomínejte, Ïe ãlovûk ztrácí svÛj nejdraωí mravní podklad, necítí-li se synem zemû, v níÏ se narodil, a není-li jeho nejvy‰‰í p˘chou vûdomí pfiíslu‰nosti k vlastnímu národu. Teì, kdyÏ jsme zbaveni nûmecké tyranie a mÛÏeme opût volnû vydechnout, je na nás v‰ech, abychom dvojnásob svûdomitû plnili v‰echny své povinnosti a dvojnásob svûdomitû konali v‰echny své práce, zvlá‰tû pak povinnosti k národu a k vlasti. Neodmítejte milovat svÛj národ a svou vlast a pracovat k jejich rozkvûtu. A uãte tomu i ty, ktefií jsou nám nade v‰e ve svûtû draωí: svoje dûti. MoÏná, Ïe budete za to posmíváni, ale neochabujte a vytrvejte a budoucnost i va‰e svûdomí dají vám za pravdu, Ïe do srdcí sv˘ch nejmilej‰ích jste seli zrno nejpoctivûj‰í. VÏdyÈ z hloubi du‰e si v‰ichni pfiejeme, aby v na‰em národû rostla nová generace ãeského ãlovûka vskutku rozumného, opravdového, ryzího charakteru, tûlesnû i du‰evnû zdravého a zdatného, vûrného své domovinû i svému národu. Aby v‰ak takoví noví, zdraví lidé nám mohli vyrÛstati, je nutno, abychom se v‰ichni ze v‰ech sil pfiiãinili o to, aby z na‰í vlasti zmizela v‰echna mravní i sociální bída, aby i ten sociálnû nejuboÏej‰í pfiíslu‰ník na‰eho národa si vydûlal poctivou a pilnou prací tolik, aby mohl b˘ti se svou rodinou slu‰nû Ïiv, zdravû se sv˘mi dûtmi bydlel, cítil se spokojen a ‰Èasten. Chceme, aby na‰e zemû se nám stala nejkrásnûj‰í zemí na svûtû nejen jak pûjeme v na‰í národní hymnû »Zemsk˘ ráj to na pohled«, ale aby to byl skuteãn˘ zemsk˘ ráj, v nûmÏ bychom si byli v‰ichni bratry, ktefií odvrhnuv‰e ve‰keré sobectví, kfiivé podezfiívání a nespravedlivé odsuzování, cítili by spolu, druh druhu pomáhali, kde by lidé Ïili v lásce, v míru a v pokoji, v práci - a zdÛrazÀuji: v práci - a u‰lechtilém zápolení. Konãím svÛj projev jedin˘m pfiáním: Abychom v‰ichni spoleãnû ruku v ruce svornû se dali do práce, nové a ‰Èastné, za rozkvût drahého nám národa a na‰í milé vlasti.«

Projev valcífie Václava Svobody za komunistickou stranu Na tomto shromáÏdûní lidu na námûstí v Rokycanech mûl pfiednést projev také pfiedstavitel komunistické strany, av‰ak ãást svého projevu musel vynechat, ponûvadÏ na manifestaci byl pfiítomen i nûmeck˘ pozorovatel, vyslan˘ velitelem zdej‰í nûmecké 151

posádky. V sobotu 5. kvûtna bylo mûsto je‰tû pod nûmeck˘m komandem a velitel hrozil starostovi Hejrovskému násiln˘m rozehnáním manifestujícího lidu a stfielbou. Po dlouhém jednání od toho ustoupil, starosta se v‰ak musel spolu s velitelem ãetnické stanice Graynerem zaruãit za klid. »Dûlníci a dûlnice! Pracující lidé, obãané republiky âeskoslovenské. Nastal nejpohnutûj‰í ale téÏ nejv˘znamnûj‰í okamÏik lidsk˘ch dûjin. Druhá svûtová válka, aÏ dosud nejvût‰í ve svém rozsahu, se ch˘lí ke konci. Je‰tû sice nepfiestala téci drahocenná lidská krev, ale jiÏ svítá slunce Svobody. Historické události posledních t˘dnÛ dozrávají v ovoce vítûzství a i nበnárod dochází dûjinné spravedlnosti. Leã je nutno se v‰í dÛrazností konstatovat, Ïe situace, v níÏ se právû nacházíme v tyto okamÏiky, není je‰tû úplnû vyjasnûna, abychom mohli prohlásiti, Ïe máme v‰echny kritické okamÏiky jiÏ za sebou. Je proto krajnû nutné b˘ti na stráÏi, pfiipraveni pro kaÏd˘ okamÏik postaviti se v‰emi prostfiedky na vybojování na‰í svobody. Souãasnû je v‰ak nutno udrÏeti kázeÀ, vystfiíhati se v‰ech nepfiedloÏeností, které by mohly státi nové obûti nበnárod, kter˘ jiÏ pro‰el sv˘m martyriem utrpení. Prohla‰uji slavnostnû, Ïe bylo uãinûno v‰e, co bylo moÏné za okolností, za nichÏ jsme pracovali, aby tuÏby na‰eho lidu, utajované po léta, byly splnûny. Nebude snad moÏno okamÏitû vykonati v‰e, co by pracující lid povaÏoval za nutné, leã to je otázkou pfií‰tích dnÛ. Zástupci pracujícího lidu, pokud jsou ãleny národního v˘boru, pracují podle svého nejlep‰ího svûdomí a vûdomí a jsou pfiipraveni dáti pracujícímu lidu svoje mandáty k dispozici, aby mohl ze své vÛle rozhodnouti, koho chce povûfiiti zastupováním sv˘ch zájmÛ v na‰í lidovû demokratické republice âeskoslovenské. Neusurpujeme pro sebe práva mluvit jménem pracujícího lidu, n˘brÏ konáme jen svoji povinnost k národu a pracující tfiídû. Sami dobfie víte, co ãesk˘ národ vytrpûl za uplynul˘ch ‰est let, a kdybychom byli pod »ochranou« nûmeck˘ch nacistÛ je‰tû nûkolik rokÛ, zmizel by nadobro. Zamyslete se nad osudem miliónÛ pfiíslu‰níkÛ Nûmeckem doãasnû potlaãovan˘ch národÛ a mezi nimi statisícÛ ãesk˘ch lidí, ktefií proÏili nûmeckou persekuci, jaké je‰tû neznaly lidské dûjiny. Jsem jedním z tûch, ktefií tu dryáãnicky vykfiikovanou »ochranu« sami proÏili ve spárech gestapa. Moje zkou‰ka byla malá proti hofie utrpení, t˘rání a bûd, kter˘mi byly desítky ãesk˘ch lidí vydány v ‰anc pfii zlopovûstné vy‰etfiovací vazbû a metodû gestapácké, ve vûzeních, v koncentraãních táborech a pfii otrock˘ch pracích o hladu v nûmeck˘ch fabrikách, na silnicích pfii odklízení trosek. Jsou mezi námi jiní, ktefií pro‰li ohnûm utrpení v Ïaláfiích, v lidomornách koncentraãních táborÛ. Dovolávám se svûdectví tûchto kamarádÛ, i tûch, ktefií se brzo vrátí z germánského pekla, Ïe v‰ecko, co nám bylo po léta namlouváno rozhlasem nebo zaprodan˘m tiskem o bol‰evickém fiádûní, je pouh˘m stínem proti tomu, co provádûly germánské bestie s na‰imi lidmi. Bûhem doby pfiijdou na vefiejnost taková fakta o nacistick˘ch ukrutnostech, Ïe se bude zdáti neuvûfiitelné, Ïe by je mohl lidsk˘ mozek vymysliti a Ïe se mohl ãlovûk sníÏit k jejich provádûní. 152

VáÏení pfiátelé. V souvislosti s touto fieãí vás prosím za udrÏení klidu a pofiádku. Nechci tím hájit vበspravedliv˘ hnûv, vím, Ïe by si mnoh˘ rád vyfiídil svÛj osobní úãet a ãekal dlouho na dne‰ní pfiíleÏitost. Ale to by se mohlo zvrhnout ve zmatek a chaos, jakému propadly po osvobození jiné státy. Pofiádek musí b˘ti ve státû tak socialistickém, jako je Sovûtsk˘ svaz. Prosím vás proto ve jménu budoucnosti na‰eho tûÏce zkou‰eného národa, abyste oznámili policii nebo ãetnictvu jednotlivce, ktefií udávali, doná‰eli nebo ‰ikanovali nespravedlivû dûlníky ãi jinak ‰kodili za války národní pospolitosti. KaÏd˘ bude souzen lidov˘m soudem a podle zásluh potrestán. VáÏení pfiátelé. V dobách nejãernûj‰ího zoufalství za nev˘slovn˘ch muk jsme v‰ichni touÏili po osvobození, pfiáli jsme si svobodu, nov˘ stát. Teì ho máme a budeme v nûm míti lep‰í fiád. Je konec nacistického lÏisocialismu, kter˘ slovy dûlníka hladil, ale ‰tval ho, jeho Ïenu i dûti aÏ do úpadu, tento papírov˘ socialismus bude vystfiídán skuteãn˘m socialismem, z kterého vyjde ‰Èastnûj‰í budoucnost dûlnické tfiídy a v‰ech pracujících lidí a tím také celého ãeského národa.«

¤eã ãeskobratského faráfie Jaromíra Klimeckého »Nejtrpãí zklamání proÏívá ãlovûk, zklame-li pfiítel. TotéÏ pak, co se proÏívá v Ïivotû osobním, zmnoÏen˘m úderem proÏil nበnárod na podzim r. 1938, kdyÏ byl zrazen sv˘mi západními spojenci. NemÛÏeme pfiejíti bez trpkosti okolo Mnichova. Marnû tenkrát president Bene‰ zapfiísahal západní spojence, aby nezrazovali âeskoslovensko a marnû dokazoval, Ïe padne-li Praha, padne i PafiíÏ. I Západ musel proÏít svoje obrození, aby se vymanil z pfiedstav Chamberlainov˘ch, které by byly pfiinesly celé Evropû smrt. A skuteãnû Západ dal svûtu veliké muÏe, Churchilla a nezapomenutelného Roosevelta. KdyÏ pak ke spojencÛm pfiidal veliká vítûzství nበnejvût‰í spojenec Sovûtsk˘ svaz s generálním tajemníkem a stratégem Stalinem, proÏili jsme vá‰nivou nadûji, Ïe bude pfiekonán Mnichov i na‰e okupace z 15. bfiezna 1939. Po okupaci mnoho na‰ich lidí upadlo do stavu otupûlé resignace, jiní neplodnû nafiíkali. Bolest nás v‰echny dojímala a propaganda lÏivá a niãemná podupávala ãesk˘ charakter. Ale revoluãní kvas, kter˘ je pfiímo podstatou na‰eho bytí zpÛsobil, Ïe byÈ jsme byli i ujafimení, stáli jsme ve stfiehu, pfiipraveni k odboji. Rozumí se, Ïe v první dobû odboje, kter˘ byl Ïiven hnûvem, Ïe byla po‰lapána svatá práva zemû, kterou nám BÛh dal v dûdiãné drÏení, nebylo jednotného organizovaného odporu. ¤ádilo mezi námi ve dne v noci povûstné gestapo. Nikdy nezapomínejme, jak nás vyvádûli hÛfi neÏ zvûfi v okovech k nelidsk˘m v˘slechÛm, pfii nichÏ neznali milosrdenství. Na slzy zoufal˘ch matek odpovídali proklínáním v‰eho ãeského, kopáním a ranami sv˘ch automatick˘ch zbraní, které byly jejich p˘chou a které jim mûly dob˘ti svût. Nikdy nezapomeneme na pfieteskn˘ prÛvod dûtí horníkÛ z rozstfiílen˘ch Lidic, které v trojstupech od 3let˘ch do 14let˘ch s mal˘m raneãkem uvázan˘m provázkem na 153

zádech, byly hnány nelidsk˘mi pochopy desítky kilometrÛ pû‰ky do koncentraãních táborÛ. Nezapomeneme na to, jak surov˘m zpÛsobem byl rozehnán Sokol, nezapomeneme na to, jak byla vyhlazována po stech a tisících ãeská inteligence, jak ‰tván byl ãesk˘ dûlník pro své demokratické, socialistické a komunistické pfiesvûdãení. V‰ecka ta hrÛza a krev, která byla prolitá, nezlomily v nás lásku k nejvût‰ímu statku, kter˘ BÛh dal lidskému Ïivotu, totiÏ k duchovní svobodû. První popudy k pfiímému odporu dávají bratfií druÏin legionáfisk˘ch a dÛstojníci, ktefií pro‰li legiemi. Nበnárod neproÏil po nûkolik set let revoluci doma a proto nebylo zku‰eností. A bezelstná, dobromyslná ãeská povaha nedovedla mlãenlivû pfiipraviti brann˘ odpor ãeského státu. Pfiesto nezÛstaly bez v˘sledku akce ut˘ran˘ch a zvûãnûl˘ch generálÛ Kraváka a Svobody, plukovníkÛ Maxy, Ba‰eho a jak se v‰ichni tito drazí nám bratfii v rÛzn˘ch místech na‰í vlasti jmenovali. Zahraniãní emigrace v PafiíÏi a v Lond˘nû byly zpoãátku dezorganizovány a ani moskevská nemûla v prvních chvílích jednotného programu. Ale v‰echno hnutí odporu rychle vnitfinû sílilo a mohutnûlo. Zelené kádry, sabotáÏní hnutí, skupiny partyzánÛ, slavné povstání slovenského lidu v létû 1944, odboj vala‰ského lidu na Moravû, to v‰ecko bylo neseno jedinou ideou získat ztracenou svobodu, i kdyby to mûlo státi sebe vût‰í obûti. Pfiípady zjevné zrady mezi námi nebyly ojedinûlé, ale nebyly tak ãasté. Nezapomeneme v‰ak, Ïe ve chvílích nejbolestnûj‰ích zrádcovsk˘m noÏem fiezali do tûla zmuãeného národa lidé jako Emanuel Moravec, redaktofii Krychtálek, Werner, KfiíÏ a jiní,97 mají odplatu za své poãínání. Dlouho se neradovali z jidá‰ského gro‰e, za kter˘ prodávali ãeskou krev a ãeskou du‰i. Jejich zrada byla tím bolestnûj‰í, Ïe v dobû, kdy pomáhali niãit v˘kvût celého ãeského Ïivota, za hranicemi se tvofiily na západû ãi na v˘chodû samostatné vojenské jednotky, kde mladí a nad‰ení ãe‰tí chlapci dávali v obûÈ své Ïivoty pro osvobození ãsl. vlasti. V‰ichni tito chlapci, ktefií pfiicházeli jako para‰utisté nebo jako letci anebo s pû‰ími armádami a nedoãkali se této slavné chvíle a padli na poli váleãném, pokryli se nesmrtelnou slávou. Nebude to v‰ak spoleãná bolest a spoleãn˘ hnûv, co spojilo na‰e srdce v srdce jediné, abychom manifestovali jednotnou vÛli ãeského lidu. Pfied na‰ím duchovním zrakem defilují padlí otcové a bratfii, ktefií sv˘m hrdinstvím zpeãetili vûrnost této milované zemi. Budujeme na odkazu, kter˘ jasnû formuloval president Osvoboditel T. G. Masaryk a kter˘ neúnavnou prací roz‰ífiil president Dr. Ed. Bene‰. Stojíme zde jako dûlníci, ktefií budou spolupracovati na nové sociálnû spravedlivé republice. Nebudeme naprosto zatíÏeni stranictvím minul˘ch reÏimÛ, které vedlo k úzkoprsosti. Budeme vyrÛstati ve vzájemné dÛvûfie v‰ech tfiíd, abychom byli spolutvÛrci krásného kfiesÈanského ideálu království BoÏí lásky na zemi. Rozumí se, Ïe k této práci bude potfiebí dobré vÛle v‰ech vás, ktefií dnes manifestujete. V nûkolika dnech nebude lze odstranit hrozné ‰kody a kfiivdy, spáchané bezboÏn˘m nacismem. 97

âe‰tí kolaboranti s nástupem roku 1945 cítili svou krutou poráÏku, kterou mohl odvrátit jedinû zázrak. Proto protektorátní ministr E. Moravec 5.2.1945 napsal do novin toto zoufalé pfiání: »Dej, BoÏe, NûmcÛm sílu a s námi hfií‰níky mûj slitování!«.

154

Proto vás prosíme, abyste v trpûlivé kázni procházeli pfií‰tími dny a v upfiímné lásce pomáhali druh druhu, jak toho bude potfiebí. Máme svou jedinou drahou ãsl. vlast, matku nás v‰ech. Ona jest na‰í spoleãnou láskou, pro ni jsme trpûli, pro ni bylo prolito nesmírnû krve a slz. Pro tuto republiku budeme spoleãnû pracovati. Neznáme tûch, ktefií by vyãkávali v pasivní resistenci, co by je‰tû v˘voj mohl pfiinésti a slavnostnû prohla‰ujeme, Ïe nemilosrdnû bude zniãen ten, kdo by chtûl zá‰kodnicky postupovati proti na‰í republice. VÏdyÈ se v‰ichni podobáme hospodáfiÛm ve vypálen˘ch staveních, z trosek ohofiel˘ch trámÛ se je‰tû koufií a pod troskami je je‰tû smrt. Kde zaãít s odklízením, kde zaãít s novou prací, kde zaãít s nov˘m oráním a setím? Ruce dûlníkÛ jsou bez práce, ale velmi brzo se roztoãí kola továren a dílen a budete povoláni ne jiÏ obrábûti ráfy dûl a jiného váleãného materiálu, ale tvofiiti na plodné v˘stavbû své zemû. Naplní sæ prorocká slova, Ïe zkujeme meãe své v motyky a o‰tûpy své v srpy. Národní v˘bor spolu s odborov˘mi organizacemi rychle se postará o to, aby Ïádná ruka neãinnû nezahálela a aby Ïádná rodina netrpûla hlad. Pfií‰tí dny a mûsíce a pfií‰tí léta budou ve znamení slavného vzkfií‰ení ãeského Ïivota. Bylo by nevdûãné, abychom v této chvíli nemysleli na ty, ktefií pfiicházejí osvobodit nበkraj. Nikdy nezapomeneme, za jak˘ch nesmírn˘ch obûtí je vybojována na‰e svoboda. A slavnostnû pfiísaháme, Ïe té drahé ãsl. vlasti zÛstaneme vûrni a Ïe jí budeme milovati vûrnou, tichou a ustaviãnou prací. Îiv buì národe, posvûcen˘ Bohu a neumírej. MuÏi tvoji aÈ jsou bezpoãtu.« Potud tedy projevy tfii pfiedstavitelÛ, pronesené na manifestaci rokycansk˘ch obãanÛ dne 5. kvûtna 1945.

V˘zva k ãsl. vojákÛm 5. kvûtna 1945. V‰ichni vojáci, organizovaní v 7. ãetû, ihned se dostaví na noãní pochÛzkovou sluÏbu, z rozkazu vojenského jiÏ ãsl. velitelství. Tento den padl v boji na barikádách v Praze nበrodák Josef Waldheger, rotmistr rusk˘ch legií v.v., majitel domu v Bráníku. Vyuãil se ãí‰níkem u hostinského Per‰la u âerného konû. Ve sv˘ch 61 letech neváhal vstoupiti do fiad bojovníkÛ za svobodu vlasti a obûtoval za ni svÛj Ïivot.

RÛzné 7.5.1945 Starosta mûsta upozornil v‰echny pfiíslu‰níky nûmecké národnosti, muÏe i Ïeny, aby ihned nejdéle do 17. hodin odpoledne odevzdali v‰echny zbranû, souãástky v˘zbroje a v˘stroje v pfiízemí gymnasia. Vztahuje se to na zbranû stfielné, seãné, d˘ky, noÏe. K nim ta‰ky, pochvy, mapy, dalekohledy apod. Zatemnûní stále trvá od 10. veãer do 5. hod. ráno. Na ulicích nesmí v dobû zatemnûní se nikdo zdrÏovati mimo hlídek a ãlenÛ národního v˘boru. Autodopravce Schreiber vyslán s nákladním autem do Prahy s dobrovolníky a lékafisk˘mi potfiebami. 155

Bylo zji‰tûno, Ïe neoprávnûní obãané konají prohlídky v bytech NûmcÛ a kolaborantÛ. S okamÏitou platností prohla‰ují se za neplatné fií‰ské potravinové lístky pro Nûmce. Drancování a rabování zásob potravin se trestá smrtí.

Nástup mlad˘ch dûlníkÛ Ulicemi ãesk˘ch mûst a vesnic duní tanky Rudé a americké armády. Mocná ruka nás chrání pfied zbûsilostí nûmeck˘ch vrahÛ. Není jiÏ tísniv˘ch pocitÛ a nejistoty.

Dobrovolníci na pomoc Praze Rozhlas hledá dobrovolníky na pomoc Praze. Prost˘ kousek papíru pfiipevnûn˘ na dvefie klubovny (mlad˘ch DTJ) mluví lépe neÏ dlouhé provolání: V‰ichni jednotáfii hlásí

se na pomoc Praze. Setkali jsme se na nádvofií gymnasia a nikdo nechybûl. Poznali jsme chlapce z junácké skupiny, vidûli mládeÏ sokolskou i komunistickou. Zarmouceni zákazem jízdy do Prahy (jeli star‰í), nastupujeme hlídkovou sluÏbu ve star˘ch kasárnách, abychom pro pomoc Praze uvolnili aspoÀ dobrovolníky z fiad vojákÛ. V‰ichni se jednotnû zúãastÀujeme práce na budování lep‰ího spoleãenského fiádu. Nastupuje kolektiv mlad˘ch, prodchnut˘ch my‰lenkou socialistickou, která zvítûzila a v jejímÏ znamení se bude vyvíjet nበpfií‰tí stát.

Zat˘kání nacistÛ V pondûlí 7. kvûtna ãasnû ráno zaãalo v Rokycanech zat˘kání nacistÛ a zrádcÛ policejními a ãetnick˘mi orgány. Také pomocní orgánové milice a pofiádkové sluÏby byli nápomocni, zejména pfii odváÏení zabaven˘ch pfiedmûtÛ. Hned první den bylo zatãeno 69 Ïen a 86 muÏÛ. âást obvinûn˘ch a podezfiel˘ch osob byla doãasnû ponechána ve sv˘ch bytech a budou zaji‰tûni pozdûji. Nûktefií nacisté vãas z Rokycan utekli, ale ãást jich byla zatãena v jin˘ch obcích. PrÛbûh zat˘kání byl ru‰n˘, zástupy obãanstva stály pfied radnicí, sledujíce pfiivádûní tûch, ktefií je‰tû pfied nûkolika dny drze provokovali. Sem tam nûjaká ta rána také pfii tom padla tomu, kdo si toho nejvíce zasluhoval. Zatãení mûli obû ruce vzhÛru a strach jim hledûl z celého obliãeje.98

RÛzné 8.-10. kvûten Upraveni kursu koruny Mûstská spofiitelna ohlásila rozhlasem, Ïe dle sdûlení Národní banky ãsl. je stanoven kurs 1 okupaãní marky za 1 Kã, 1 rublu za 5.50 Kã. Toto nafiízení pfii v˘mûnû v obchodech a hostincích vyvolalo velk˘ rozruch mezi pfiíslu‰níky americké armády a dÛsledek byl, Ïe za dva dny byl kurs okupaãní marky stanoven v pomûru 1:10. Hlá‰ení rozhlasu 8.5.: Nafiizujeme, aby obãanstvo ihned opustilo ulice a odebralo se do sv˘ch domovÛ. Hrozí nám nebezpeãí. Ozbrojené hlídky zÛstanou na sv˘ch místech. K RokycanÛm blíÏila se od kasáren tlupa asi 60 ozbrojen˘ch nûmeck˘ch vojákÛ, ktefií v‰ak klidnû pro‰li Palackého tfiídou smûrem ke GuthÛm. Byli unaveni a jistû ãekali na internování. Z nafiízení amerického velitele, kter˘ ráno nav‰tívil Rokycany, poÏádáno obyvatelstvo, aby se na námûstí neshlukovalo a netvofiilo velké celky. 9. kvûtna. Pfii májové poboÏnosti v dûkanském kostele promluvil Josef Pe‰ka, profesor náboÏenství z Brna, osvobozen˘ z miro‰ovského koncentraãního tábora. Pfii té pfiíleÏitosti se rozlouãí jménem v‰ech politick˘ch vûzÀÛ s Rokycansk˘m krajem a podûkuje obãanstvu Rokycan za poskytnutou pomoc. Politiãtí vûzÀové miro‰ovského tábora, pfiípadnû jiní, ktefií smûfiují na Moravu, mají vyãkati do 20/5. v Rokycanech, odkud bude vybaven zvlá‰tní vlak. Zat˘kání NûmcÛ v Rokycanech v Stodolní ulici (nyní Jos. Knihy)

156

98

Kronika Rokycan IV, 140

157

9. kvûtna: O‰etfiovna vrátiv‰ích se z koncentraãních táborÛ umístûna v gymnasiu. Potfiebuje dennû v poledne a veãer pro stále se mûnící poãet strávníkÛ vût‰í mnoÏství husté bramborové polévky. Îádáno, aby obyvatelstvo z vnitfiního mûsta pfiipravilo polévku dnes veãer, z PlzeÀského pfiedmûstí zítra v poledne a z PraÏského zítra veãer. V tomto pofiadí budou se tyto ãtvrtû stfiídati aÏ do doby, kdy tohoto nouzového zafiízení nebude tfieba. Dnes veãer je potfieba 80 litrÛ polévky. Vyzváni v‰ichni tlumoãníci anglického jazyka, aby se dostavili na radnici. Zakázány s okamÏitou platnosti ve‰keré jízdy motorov˘mi vozidly, jinak budou zabavena. Okresní národní v˘bor vydal vyhlá‰ku v‰em MNV: Ve‰ker˘ majetek nûmeck˘ch pfiíslu‰níkÛ se obstavuje. Ze vkladÛ tûchto pfiíslu‰níkÛ, pokud jsou na svobodû, moÏno vyplatiti pro hlavu rodiny 1 000 Kã a pro kaÏdého ãlena rodiny dal‰ích 500 Kã mûsíãnû, nejvíce v‰ak 2 500 Kã. 9. kvûten: Skupina vûzÀÛ z koncentraãních táborÛ najmû z Buchenwaldu rozlouãila se s obãanstvem a podûkovala za vfielé pfiivítání a poho‰tûní.

VáÏn˘ incident v Rokycanech Hlá‰ení mûstského rozhlasu: Dnes dopoledne (9.5.) pfii prÛchodu mûstem cestou od hospodáfiské ‰koly v Rokycanech k Dûkanskému rybníãku a k PlzeÀské bránû bylo ubito nûkolik pfiíslu‰níkÛ nûmecké armády, také nûkolik PolákÛ a HolanìanÛ (celkem asi 34 osob). Tím se neposlouÏí na‰í spoleãné vûci. Napfií‰tû kdo vztáhne ruku na ty, ktefií jsou internováni, bude ihned postaven pfied stann˘ soud. Mûstem projíÏdûl dal‰í transport 20 bratfií z Buchenwaldu. Obãanstvo poÏádáno, aby pfiesnû v 18 hodin pfiineslo na námûstí pfied hotel âesk˘ dvÛr jídlo. Jede-li nûjak˘ transport osvobozen˘ch vûzÀÛ mûstem, obãanstvo pfiinese ochotnû a s radostí znaãné mnoÏství pokrmÛ.

Ústup nûmecké armády Mûstem projíÏdí ohromné mnoÏství váleãn˘ch nûmeck˘ch vozidel plnû obsazen˘ch nûmeck˘m vojskem od Prahy. Jsou opatfieni zbranûmi. Mimo tyto hemÏí se silnice pû‰ími vojáky, civilisty - muÏi i Ïenami, ktefií jdou z Prahy pû‰ky. Nûktefií jsou v zbûdovaném stavu. Na nûmeck˘ch vojácích jsou patrny stopy bojÛ v Praze. Jsou uãouzení, umazaní, nûktefií po zranûních obvázáni. Za PlzeÀskou branou jeden americk˘ voják pozoruje vojenská vozidla, která jsou amerického pÛvodu (Nûmci ukofiistûna), tyto diriguje stranou, porouãí osazenstvu vystoupiti a jíti dále pû‰ky. VÛz obsadí Ameriãan a odjede s ním na urãené stanovi‰tû. U ing. ·techa stojí druh˘ Ameriãan a ten nafiizuje v‰em pû‰ím odloÏiti nesené zbranû jako revolvery apod. na hromadu. Ostatní vozidla jsou dirigována k Ejpovicím, kde je sbûrn˘ tábor nûmeck˘ch zajatcÛ. JelikoÏ státní silnice návalu NûmcÛ nestaãila, byla ãasto zatarasena, zvoleny je‰tû dvû okresní silnice, jedna pfies Tymákov a druhá pfies Tû‰kov. 158

Ruské tanky na demarkaãní linii Rokycany-Borek

Obãanstvo upozornûno, Ïe podle ujednání podmínek pfiímûfií nesmí se na projíÏdûjící nûmecké jednotky hroziti nebo je jinak ‰ikanovati, jinak tito ihned stfiílí a mohlo by dojíti ku zbyteãn˘m obûtem. Nûmci za jízdy odhazovali granáty, zbranû, stfielivo, nûmecké peníze, váleãné medaile a odznaky i kovové peníze, kter˘miÏ pfiedmûty byly pfiíkopy podél silnic i okolní pozemky posety. Nutno dáti na to pozor, neboÈ se stalo, Ïe dûti si hrály s nevybuchl˘mi granáty, jeden z nich vybuchl a byly zranûny. Obyvatelstvo vyzváno, aby se nedot˘kalo vûcí odhozen˘ch Nûmci po cestách. Z pfiíkazu amerického velitele poÏádáno obãanstvo, aby nezastavovalo auta a povozy ustupující nûmecké armády. Jest naprosto nutné, aby nûmecká armáda volnû a rychle projíÏdûla. Také, aby se nûmeck˘m vojínÛm neodebírala zbraÀ, pouze zbranû Nûmci odhozené moÏno sbírati. 9. 5.: Dobrovolnická akce, která mûla jeti na pomoc ohroÏené Praze z Rokycan (byla) odvolána, jelikoÏ není jí jiÏ zapotfiebí. Praha je Rudou armádou osvobozena. 10. kvûtna: Obyvatelstvo upozornûno, Ïe technické oddíly AmeriãanÛ budou odpalovati nashromáÏdûné od NûmcÛ v˘bu‰niny nad Trhovkou. Není dovoleno v tato místa choditi a je tfieba se fiíditi pokyny americké armády. 159

Rudá armáda ve Zbiroze

RÛzné od 12. do 16. kvûtna 1945

Ve ãtvrtek 10. kvûtna krátce pfied polednem projely první motorizované jednotky Rudé armády Zbirohem. Zbiroωtí je oãekávali plni nad‰ení a boufilivû je zdravili. Okresní silnice byla lemována jásajícími davy. Po 2. hodinû pfiijeli motorizované jednotky. Velící generál byl pozdravem ãsl. brannou moci, podán mu chléb a sÛl a kytice rud˘ch kvûtÛ. Generál zanechal ZbiroÏsk˘m vlastnoruãnû psan˘ pozdrav. Nûkteré vozy zastavily. Posádky byly boufilivû zdraveny a podáno jim obãerstvení. »AÈ Ïije âeskoslovensko, aÈ Ïije Stalin!«. Námûstí jásalo, âe‰i a Rusové se vzájemnû zdravili a spolu rozmlouvali. »Germán kaput, vy svobodni!«, »AÈ Ïije ruská armáda!« Stejnû srdeãnû byla uvítána Rudá armáda i v M˘tû, Holoubkovû a ve v‰ech obcích ‰irokého okolí Rokycan, které obsadila.

¤í‰ské marky se nevymûÀují. Pokud je ãeské obyvatelstvo má, mÛÏe je sloÏiti do depot u kteréhokoli penûÏního ústavu nejdéle v‰ak do 12.5. Pozdûji mohou b˘t pfiijaty do úschovy jen od tûch ãesk˘ch pfiíslu‰níkÛ, ktefií se vrátili z Nûmecka a to pouze na potvrzení národního v˘boru.

Mûstsk˘m rozhlasem oznámeno pfiání majora americké armády Jamesa Hardwicka, Ïe by rád pfiivezl své dceru‰ce (4leté) do vlasti nበnárodní kroj. Pfiihlásili se hned 3 dárci

Taneãní veãer AmeriãanÛ DÛstojníci 9. pû‰ího pluku II. Americké armády uspofiádali v nedûli 13. kvûtna v restauraci na koupali‰ti první taneãní veãer na poãest plukovníka pana P. D. Gindera. Americk˘m hostÛm se na‰e koupali‰tû velmi líbilo. Plukovník Ginder si získal sympatie v‰ech, je to hezk˘, gentlemansk˘ 42let˘ muÏ, otec 3 dûtí a je z Caroliny. Veãera se zúãastnili ãlenové národního v˘boru. Ameriãané mûli vlastní hudbu. Zábavy se také zúãastnil rusk˘ nadporuãík, kozák, kter˘ prodûlal od píky celé dlouhé taÏení od Stalingradu a spûchal s armádou na pomoc Praze.

Taneãní zábavy Podle pfiání velitelství zdej‰í americké posádky konaly se na oslavu vítûzství taneãní zábavy 12. a 14. kvûtna ve vyzdoben˘ch sálech »Lido-bia« a Stfielnice. Úãinkovaly vÏdy 2 hudby tak, Ïe zábavy pfiipomínaly velké mírové plesy s tím rozdílem, Ïe pfii tûchto americk˘ch taneãních veãerech není civilních taneãníkÛ ani gardedam.

ZadrÏování udavaãsk˘ch dopisÛ na rokycanské po‰tû Zásluhou nûkter˘ch po‰tovních zamûstnancÛ byly na po‰tû v Rokycanech v posledních mûsících zadrÏovány dopisy, adresované nûmeck˘m policejním úfiadÛm, gestapu, nûmeckému ãetnictvu, kriminální policii, cenovému úfiadu a okresnímu úfiadu. Dopisy obsahovaly udání na nûkteré vefiejné pracovníky, obchodníky a rolníky. Tím, Ïe dopisy nebyly doruãeny na místa urãení, pfiede‰lo se zatãení mnoha dal‰ích osob v Rokycanech. ZadrÏené dopisy jsou dnes v rukou na‰í policie a budou dobr˘m materiálem pfii zji‰Èování denunciantÛ, lidí podl˘ch povah. V Rokycanech bylo od 15. bfiezna 1939 do dubna 1945 gestapem zatãeno 271 osob. 160

Péãe o uprchlíky 14. kvûtna: Mûstem stále procházejí uprchlíci rÛzn˘ch národností, zajatci angliãtí, francouz‰tí, belgiãtí, holand‰tí aj. O jejich ubytování a stravování (je) nutno se starati. Îeny, které v gymnasiu o nû dobrovolnû pfievzaly úkol peãovati, nestaãí velk˘ nával zdolati a jsou nuceny pracovat ve dne v noci. Vyzvány dal‰í Ïeny ku spolupráci.

O‰acení pro dûlnictvo z Nûmecka Národní v˘bor dÛtklivû vyzval v‰echny obãany, ktefií vlastní kaliko na ko‰ile, textilie, látky i hotové lehké uniformy, pracovní ‰aty, velocipédy aj., které dostali z kofiisti americké armády, aby je neprodlenû vrátili do skladu na berním úfiadû vedoucím Hubrovi, Koko‰kovi, Pohanovi a Tolarovi. Pfiebytky nutnû se potfiebují pro vracející se dûlníky z Nûmecka, ktefií o v‰echno tam pfii‰li a chtûjí nastoupiti práci. Z nafiízení národní rady oznámeno, aby se v‰echna zemûdûlská ãeleì a dûlnictvo neprodlenû dostavilo na svá pracovní místa.

Polévka pro Francouze Dal‰í v˘zva: Máme nasytiti nûkolik francouzsk˘ch rodin, proto prosíme obãanstvo, aby nám do gymnasia ihned pfiineslo polévku. Podobné bûhem posledních dnÛ ãastûji opakované prosby nikdy neminuly se úãinkem a polévky bylo vÏdy pfiineseno hojnost i jin˘ch pokrmÛ. 15. kvûtna: V mûstském muzeu odstranûny v‰echny nûmecké nápisy na vystaven˘ch pfiedmûtech a sbírky v tento den otevfieny.

Platnost známek Po‰tovní úfiad oznámil, Ïe ve‰keré dosavadní v˘platní známky pozb˘vají okamÏitû platnosti. NeÏ budou vydány nové ãsl. známky, budou se podávati zásilky po‰tovní, psaní atd. nevyplacenû. Poplatky vybéfie dodací úfiad. Doporuãené zásilky se vyplatí v hotovosti pfii podání.

Cestování po Ïeleznici V pfiítomné dobû jsou povoleny Ïeleznicí zásadnû jen cesty sluÏební, vojenské, vefiejné sluÏby a do zamûstnání. Cesty obchodní a soukromé jsou vylouãeny. Cestující musí pfiedloÏiti u osobní pokladny osvûdãení, které se orazítkuje. 161

Nafiízení národního v˘boru Národní v˘bor nafiídil: a) v‰echny osoby nûmecké národnosti, bydlící v Rokycanech a star‰í 14 let, pokud nejsou je‰tû ve vazbû, a osoby, které byly v letech 1939-1945 ãleny fa‰istické »Vlajky«, aby se hlásily nejpozdûji do 18. kvûtna na radnici, b) budÈéÏ písemnû oznámeno, ve kter˘ch bytech zanechalo nûmecké vojsko pfiijímací aparáty, psací stroje apod.

Na‰e vojsko do pohraniãí Dne17. kvûtna dopoledne byla volána Kladnem zdej‰í posádka, aby vyslala asistenãní rotu pro zaji‰tûní b˘val˘ch Sudet. O pohotovosti zdej‰í posádky svûdãí, Ïe za dvû hodiny byla jiÏ sestavena rota a v 16 hodin odjela z Rokycan. K rozlouãení dostavil se velitel posádky pplk. Koãí a veliteli roty kpt. Námûstkovi bylo tlumoãeno pfiání, aby rotu doprovázel zdar. Ve ãtvrtek odjela z Rokycan II. rota do Teplé s velitelem ‰tkp. Bfi. Martínkem a k odjezdu jsou i s velitelstvím pfiipraveny III. rota do TouÏimi a IV. rota do Beãova.

má sebemen‰í mnoÏství benzinu, tento daroval na odvoz na‰ich politick˘ch vûzÀÛ z Buchenwaldu, kam pro nû pojede autobus.

Kuchynû americké armády U Dûkanského rybníãku je zfiízena kuchynû pro americké vojáky. Pisatel tûchto fiádkÛ na vlastní oãi vidûl, jak kuchafii vyndávali z hromady beden jednu po druhé, z kaÏdé vyndávali zmrazené kapouny, odsekávali nohy, prsa, vnitfinosti zahazovali do nádob dûtem (srdíãka, Ïaludky, krky apod.), nebo sbûhnuv‰ím se psÛm, ktefií uÏ se nemohli h˘bati. Bylo to nûkolik set drÛbeÏe pro veãefii vojákÛm, k tomu byla zavafienina z ananasÛ a tfie‰ní. Pohled na vybavení kuchynû a práci kuchafiÛ byl jedineãn˘.

Návrat z Buchenwaldu JiÏ od 7. kvûtna vraceli se nûktefií na‰i spoluobãané jednotlivû ãi v mal˘ch skupinách z vûzení a koncentraãních táborÛ v Nûmecku, ale teprve v pátek 18. kvûtna mohlo se mluviti o hromadném návratu tûchto obûtí. Podafiilo se vypraviti z Rokycan autobus do Buchenwaldu. Pfied radnicí se‰el se dav obãanstva, kter˘ rostl kaÏdou minutu, takÏe pfii pfiíjezdu buchenwaldsk˘ch bylo námûstí plné jako o velkém táboru lidu. Dav jásal nad dlouho ãekávan˘m návratem vûzÀÛ, jejichÏ pfiíbuzní a známí je tklivû beze slov i boufilivû vítali a objímali. Bylo potfiebí v tuto chvíli nûjak projevit pfiíval citÛ a vyjádfiiti, ãím pfietékalo srdce. Uãinili tak Zdenûk Bluìovsk˘ a Josef Tyrpekl, ktefií byli z Rokycan odvleãeni do koncentraãních táborÛ jiÏ 16. bfiezna 1939.

SloÏení národního v˘boru Na schÛzi 21. kvûtna vzdali se sv˘ch funkcí dosavadní pfiedseda národního v˘boru Rudolf Hejrovsk˘ a organizátor faráfi Jaroslav Klimeck˘, ktefií mají o hladk˘ prÛbûh pfievratu nejvût‰í zásluhy. V národním v˘boru v‰ak zÛstávají. Národní v˘bor byl roz‰ífien o nové dva ãleny, ZdeÀka Bluìovského a Josefa Tyrpekla (navrátiv‰í se z koncentraãního tábora), Karel Ka‰par se ãlenství vzdal. Nov˘m pfiedsedou NV zvolen Zd. Bluìovsk˘, místopfiedsedy R. Hejrovsk˘, Jar. Klimeck˘, Rud. Bulín, Jindfiich Kalivoda a Jos. Tyrpekl, ktefií spolu s Jos. ·ternerem a Václavem Svobodou tvofií pfiedsednictvo ãi radu k vyfiizování dÛleÏit˘ch záleÏitostí. Práce národního v˘boru je rozdûlena do 16 odborÛ.

RÛzné od 17.-27. kvûtna Obãané Valenta a Rydrych se 17.5. vrátili z koncentraãního tábora Buchenwaldu a sdûlili, Ïe ostatním se dafií dobfie. Národní v˘bor vyzval obãanstvo, aby kaÏd˘, kdo 162

Vzácn˘ host - první ãernoch v Rokycanech

163

Ruská armáda - demarkaãní linie Velitelství ruské armády oznámilo, Ïe poãínaje dne‰kem 19.5. a to dvanáctou hodinou nebude po 4 dny nikdo pu‰tûn pfies demarkaãní ãáru Ïádn˘m smûrem. Na radnici vydávaly se propustky v jazyce anglickém a ruském. S tûmito propustkami bylo moÏno se dostati pfies demarkaãní ãáru. Hranice americké armády byla na silnici k Borku za Tfiemi kfiíÏi, ruská hranice asi 200 krokÛ k Borku. Oboje armády mûly na tûchto místech závory, jimiÏ propou‰tûli vojáci po kontrole prÛkazÛ auta, kola a pû‰í. Ameriãané byli ve Volduchách, v Oseku, Bfiezinû. U Bfieziny sousedili Rusové, za Patronkou (Kovohutû v Rokycanech, pozn. P.C.) taktéÏ. Na nádraÏí v Holoubkovû byla kontrola cestujících ruská, v Rokycanech americká. Tím se vlaky v tomto úseku velmi zpoÏìovaly. Obû armádní kontroly vybíraly z fiad cestujících prchající Nûmce a podezfielé osoby, které pak ãekaly na stanici na dal‰í osud. Na nádraÏí mûli Ameriãané kulomet obsazen˘ vojáky. V Rokycanech byli jsme v tuto dobu tak ‰Èastni, Ïe jsme mûli moÏnost styku s obûma vítûzn˘mi armádami, jak s ruskou, tak i americkou. Demarkaãní ãára obtáãela mûsto v nejbliωím okolí.

Nedovolené styky s vûznûn˘mi Nûmci Bylo zji‰tûno, Ïe zdej‰í obyvatelstvo pfiijímá od nûmeck˘ch uprchlíkÛ z táborÛ dopisy a dává je necensurované na po‰tu. PonûvadÏ pfii censufie bylo zji‰tûno, Ïe dopisy obsahují ‰tvavé a protiãeské zprávy, zakázáno národním v˘borem jakékoli zprostfiedkovávání korespondence od NûmcÛ.

Revoluãní garda do A‰e 21. kvûtna se pfiihlásilo na 60 zdej‰ích hochÛ do oddílu Revoluãní gardy. Byli to vesmûs známí ho‰i, ktefií hned v pfievratov˘ch dnech slouÏili jako dobrovolníci milice v kasárnách. Byla z nich vybrána ãeta o 33 ãlenech, jejíÏ organizace a velení se ujal ãetafi aspirant Fr. Spûváãek. Po v˘cviku a pfiísaze v Plzni odjeli 29. kvûtna do A‰e.

Repatriace vûzÀÛ 23. kvûtna. Národní v˘bor oznámil, Ïe od dne‰ního dne v poledne platí zákaz v‰ech soukrom˘ch repatriací na‰ich pfiíslu‰níkÛ z koncentraãních táborÛ z fií‰e. Americké velení a âechoameriãani pfievzali tuto starost na sebe a nechtûjí, abychom to provádûli sami, neboÈ se bojí zavleãení infekãních nemocí.

Stravovna v gymnasiu Rozdûlena sluÏba pfii stravování uprchlíkÛ v gymnasiu v partách Ïen, od 8-12, 12-20, 20-8 hod. po 5-7 vdan˘ch i svobodn˘ch Ïenách, které ochotnû se ujaly této namáhavé a odpovûdné ãinnosti. Kupfiíkladu 25. kvûtna bylo v gymnasiu umístûno na 300 RusÛ (vracejících se k koncentraãních táborÛ, P.C.) pfies noc. Byla potfieba vût164

‰ího mnoÏství polévky a obãanstvo vyzváno, aby ji tam pfiineslo. Polévky bylo pfiineseno více jak dostateãné mnoÏství, coÏ stále svûdãí, Ïe obãanstvo koná v‰e z lásky k trpícím, obûtavû tfiebas na úkor vlastního vyÏivování.

Hold presidentu republiky Pfiipnutí stuhy na prapor 9. amerického pluku Obãanstvo mûsta Rokycan a okolí vzdalo hold presidentu republiky Dr. Ed. Bene‰ovi. To nebyla pouhá oficielní slavnost, kterou uspofiádal národní v˘bor v nedûli 27. kvûtna o pÛl tfietí hodinû odpoledne na Masarykovû námûstí, n˘brÏ skuteãnû srdeãn˘ projev lásky a hluboké vdûãnosti na‰eho lidu k panu presidentu republiky dr. Ed. Bene‰ovi v pfiedveãer jeho 61. narození. Jarní slunce v plné kráse laskalo svûÏí barvy vlajek a praporÛ vzkfií‰eného âeskoslovenska, rudé prapory chrabrého bratrského Ruska a hvûzdnaté vlajky hrdinné Ameriky. Pestré kroje, sviÏné americké vojsko a hudba zv˘‰ily sváteãní náladu, které dala krásná slova fieãníkÛ dÛstojn˘ obsah. Radost záfiila z oãí dûtí, dorostu a dospûl˘ch. Nebylo vhodnûj‰í chvíle k slavnostnímu pfiipjetí stuhy mûsta Rokycan na star˘ prapor 9. amerického pluku pû‰ího, kter˘ je zde posádkou. Slavnost zahájil starosta mûsta Rudolf Hejrovsk˘ proslovem k americkému plukovníku a k shromáÏdûní. Vzpomíná dnÛ osvobození, zmiÀuje se o starém slavném praporu, o zápasu lidskosti proti bezpráví, do nûhoÏ vstoupilo mocné Rusko, slavné Spojené státy a ctihodná Anglie. Pfieklad tohoto projevu tlumoãila paní ·najdrová (âervená, nar. v Americe), po ãemÏ následoval vojensky struãn˘ proslov kolonela P. D. Gindera. Starosta Hejrovsk˘ pfiipjal potom stuhu na prapor. Prapor je z roku 1782. Na stuze je vy‰ito vûnování. âeskobratrsk˘ faráfi ve své fieãi skvûlé formou i obsahem ocenil Ïivotní dílo a státnickou prozíravost presidentovu. Pfiedseda národního v˘boru Zdenûk Bluìovsk˘ v˘stiÏnû zhodnotil zásluhy presidenta sv˘m klidn˘m, vûcn˘m a kaÏdému sympatick˘m proslovem. Z této krásné slavnosti byla zaslán kanceláfii presidenta blahopfiejn˘ telegram: »Slovutn˘ pane presidente! Obãanstvo staroslavného mûsta Rokycan shromaÏìuje se dnes na slavnostním holdu, aby Vás pozdravilo v den Va‰ich 61. narozenin. dûkujeme Vám upfiímnû za v‰echno, co jste pro nás vykonal a slibujeme Vám, Ïe dílo, které s tak velikou vûrností konáte, budeme podpírati na‰í poctivou prací. Zdenûk Bluìovsk˘, pfiedseda NV., Rud. Hejrovsk˘, místopfiedseda NV.«

Obûti nacismu Mezi po‰Èáky pfiikázan˘mi v roce 1942 do Nûmecká byl i zdej‰í obãan Franti‰ek Havel, pfiidûlen˘ k polní po‰tû v DráÏìanech, kde byl jako nebezpeãn˘ ãesk˘ zloãinec zatãen a za tfii dny na to ve vûzení zemfiel. KovosoustruÏník Franti‰ek Kvídera byl zatãen gestapem 15. záfií 1944 a k smrti ut˘rán v koncentraãním tábofie v Terezínû 22. bfiezna 1945 ve stáfií 38 let. Valcífi Josef Kryã z Rokycan zahynul v koncentráku ve Flossenburgu. 165

Vyhlá‰ení pracovní povinnosti Okresní národní v˘bor vydal vyhlá‰ku s okamÏitou platností, aby se v‰echny osoby od 14 rokÛ u muÏÛ do 60 rokÛ, u Ïen do 40 rokÛ, pokud nejsou jiÏ v Ïádném zamûstnání, pfiihlásily ihned, nejpozdûji v‰ak do 5.6.1945 na úfiadu práce v Rokycanech za úãelem urychleného zafiazení do práce. Povinni jsou i ti, ktefií nálezem úfiedního lékafie nebo jinak byli od pracovní povinnosti osvobozeni. VyÀaty jsou matky s 12 nebo více dûtmi ve stáfií do 10 let. Kdo pfiíkazu nevyhoví nebo opustí a nenastoupí na pfiikázanou práci, bude souzen lidov˘m soudem.

Volby do ONV Do ONV v Rokycanech byli zvoleni: dosavadní pfiedseda Rudolf Hejrovsk˘ z Rokycan, právní rada Halík Zbiroh, Jan Procházka, úfiedník Vranov, Zd. Bluìovsk˘, Rokycany, Václav Vokáã, Zbiroh, Václav Jí‰a Hlohovice, Frant. Balej, M˘to, Václav âern˘, Stra‰ice, Václav Spal, Mleãice, Jan Pa‰ek, Zajeãov, Fr. Eret, Tymákov, Jan Budín, Volduchy, Jar. ·mucr, Bu‰ovice, Václav Svoboda, Hrádek, Jos. Janou‰, Miro‰ov, Jos. Boula, Skofiice, Jos. Slavík, Trokavec, Jos. Macák, Radnice, Václav Hrách, Bfiezina, Jan Dudek, Stupno, Jos. Tyrpekl, Rokycany, Jindfiich Kalivoda, Rokycany, odborníci: Jar. Tetfiev (pro vûci repatriací), fied. spofiitelny, Jan Hosnédl, fied. hospodáfiského druÏstva (zásobování).

Ustavení pfiípravného v˘boru Svazu ãeské mládeÏe 30. kvûtna v Rokycanech ustavil se pfiípravn˘ v˘bor odboãky Jednotného svazu ãeské mládeÏe. Pfiedsedou zvolen Ant. Rydrych. 1. ãervna uspofiádána vefiejná manifestace mládeÏe, kterou byla zahájena náborová akce.

âsl. brigáda ze Západu 28. kvûtna: Tento den vítaly Rokycany srdeãnû a nad‰enû ãást vítûzné ãsl. brigády ze Západu, jedoucí na slavnostní pfiehlídku do osvobozené Prahy. Mûstem projelo mnoho desítek tankÛ a aut se jmény rÛzn˘ch mûst republiky. PrÛjezd byl oboustrannû okázal˘ a vskutku dojímav˘. Po obou stranách ulic námûstí byly davy lidu mávající, volající, slzící radostí, Ïe tolik na‰ich vût‰inou mlad˘ch se zúãastnilo bojÛ za na‰e osvobození.

Jamboree V sobotu veãer 2. ãervna uspofiádali zdej‰í junáci místní jamboree99 za úãasti skautÛ Ameriky pod vedením plukovníka a skautÛ Ruska pod vedením podplukovníka. OheÀ byla zapálen dle v‰ech pfiedpisÛ ze ãtyfi svûtov˘ch stran, pak se zazpívaly hymny 100

Jamboree (dÏaemberí) - v angliãtinû znamená veselice anebo »mezinárodní sjezd skautÛ«, ãemuÏ v tomto pfiípadû odpovídá druhá varianta. Je zajímavé, Ïe pobyt americké armády v Rokycanech v roce 1945 zanechal, soudû podle novinov˘ch i kronikáfisk˘ch textÛ, do ãe‰tiny málo »amerikanizmÛ«, a i samotné slovo »jamboree«, pouÏité poprvé rokycansk˘m kronikáfiem, se vÛbec neujalo. Po Ameriãanech se trvale ujalo slovo dÏíp. Více slov zanechal pobyt Rudé armády, coÏ není divu vzhledem k blízkému vztahu obou slovansk˘ch jazykÛ - ãe‰tiny a ru‰tiny.

166

a následoval program. Nejdfiíve promluvil bratr Zd. Bluìovsk˘, pak br. P‰eniãka, poté odevzdání darÛ - machety plukovníku Ginderovi, kter˘ odpovûdûl velmi srdeãnû prostfiednictvím oblíbeného podplukovníka Ptáka, âechoameriãana tfietí generace. Pak odevzdána podplukovníku Rudé armády sekyra. Podûkoval stejnû srdeãnû, nemohl v‰ak vefiejnû, neboÈ byl na území obsazeném Ameriãany. V tomto ohledu jsou obû strany, jak americká, tak i ruská na sv˘ch obsazen˘ch územích velmi choulostivé a pfiesné. Po pfiedání darÛ následoval skautsk˘ program, kter˘ skonãil o pÛl dvanácté hodinû noãní spu‰tûním vlajky, která byla reflektorem osvûtlena, za zvukÛ na‰í hymny. Náv‰tûva mládeÏe a obãanstva byla veliká. V pondûlí 4. ãervna ve 20.30 veãer pfiijel z Plznû kolonel P.D.Ginder 9th Infantry USA a pfiedal vedoucímu místních junákÛ MgDr. Janu ChrÏovi anglick˘ dopis: »Dfiíve, neÏ opustím Rokycany, touÏím vyjádfiiti své díky za dvornost, prokázanou mému slavnému pluku rokycansk˘mi junáky. Jsem pfiesvûdãen, Ïe skautská v˘chova jest u mnoh˘ch dÛstojníkÛ a muÏÛ pfiíãinou tak vynikající vojenské kvality 9 pluku. KdyÏ jsem pozoroval pûkné vystoupení rokycansk˘ch junákÛ, cítil jsem, Ïe budoucnost âeskoslovenska je v dobr˘ch rukou.«

Posádka ãsl. armády Podle rozkazu velitelství 11. divize v Plzni byl zfiízen v pondûlí 4. ãervna v Rokycanech I. oddíl dûlostfieleckého stráÏního pluku v Plzni, kde bude druh˘ oddílu pluku. Velitelem I. oddílu a zároveÀ posádkov˘m velitelem v Rokycanech je major dûlostfielectva Jaroslav Krahulík. Poãet muÏstva bude znaãn˘.

âsl. strana lidová 27. kvûtna ustavena v mûstû ãsl. strana lidová prozatímním v˘borem.

RÛzné (v˘bûr) Esesáci v okolí Rokycan byli nejdéle v polesí Kotle, kam pfiebíhali ze ‰Èáhlavsk˘ch lesÛ. Obãané v Rakové jich chytili v minulém t˘dnu deset, poslední dva v nedûli odpoledne. Pfiíslu‰níci rokycanské Revoluãní gardy se dostali ‰Èastnû do A‰e a jsou tam spokojeni.

Studentsk˘ národní v˘bor Studentsk˘ národní v˘bor pfii reálném gymnasiu obrátil se na pfiíznivce studentstva o dar dobré knihy ãeské i svûtové, hlavnû ruské a anglické. Îákovská knihovna byla za okupace velmi ochuzena nûmeckou censurou, které padlo za obûÈ mnoho hodnotn˘ch knih.

Divadelní ochotníci Vyzváni v‰ichni ãlenové divadelních ochotnick˘ch spolkÛ a dramatick˘ch odborÛ korporací ãinní i pfiispívající, aby se pfiihlásili do sdruÏené organizace ochotníkÛ v Rokycanech. V˘zva tato úplnû zklamala, neboÈ odbory sokola, hasiãÛ, spolek J. K. Tyl pracovaly dále samostatnû. 167

Taneãní zábava âlenové americké 8 tankové divize zvali na taneãní veãery v‰echna rokycanská dûvãata. Tyto veãery konaly se 6., 7., 8. a 10. ãervna v Sokolovnû za veliké úãasti. Dívky jsou po Ameriãanech posedlé. AmeriãanÛm uteklo z kasáren ve 3 hodiny ráno 15 koní smûrem ke Kotli.

JUC. Josef Rybáfi o Fr. ¤ehofiovi

Úmrtí Franti‰ka ¤ehofie Dne 6. ãervna hlá‰eno rozhlasem, Ïe v plzeÀské nemocnici leÏí Franti‰ek ¤ehofi, fieditel rodinné ‰koly, kter˘ pût let pfieãkal v krut˘ch nûmeck˘ch vûznicích a dnes zápasí se smrtí. Îádá se o pomoc darováním krve. Pfiihlásilo se ihned nûkolik mlad˘ch muÏÛ, ale pomoc byla marná, fieditel ¤ehofi zemfiel 7. ãervna veãer. V únoru 1940 byly v Rokycanech prozrazeny gestapu první tajné pfiípravy k odboji proti nûmeck˘m okupantÛm. V ãele této podzemní akce stáli fieditel Frant. ¤ehofi a JUC. Jos. Rybáfi, fieditel mûstsk˘ch úfiadÛ. Byli zatãeni 23. února 1941 s nûkolika jin˘mi obãany. Jednalo se o opatfiování a uskladÀování zbraní. ¤editel Rybáfi sdûlil po návratu z Kasselu toto: ¤editel ¤ehofi byl s ostatními druhy odsouzen k doÏivotní káznici lidov˘m soudem v Berlínû po dvoudenním jednání 29. ledna 1942 za pfiedsednictví pozdûj‰ího ministra justice Dr. Fischera. ¤í‰sk˘ návladní navrhl proÀ a pro tfii dal‰í jeho druhy trest smrti. O poledních pfiestávkách po oba dny soudu pocítil tíhu studen˘ch Ïelezn˘ch pout. 21. února 1942 byl dopraven do káznice v Ebrachu, kde byl drÏen v samovazbû do 4. kvûtna 1942. Potom byl odeslán s JUC. Rybáfiem do káznice v Kasselu Wehlheidenu, kamÏ pfiibyli 9. kvûtna. Vyjma u gestapa a v Ebrachu Ïil ve spoleãné vazbû (JUC Rybáfi mûl samovazbu pln˘ch 26 mûsícÛ). V Kasselu pracoval ¤ehofi v nádvorním baráku na rozdûlování kabelÛ, coÏ byla práce tûÏká a málo ãistá. KdyÏ pracovní baráky pfii stra‰livém náletu 22.10.1943 vyhofiely, zÛstal po del‰í ãas bez zamûstnání, aÏ nûmecká dráha vybudovala v roce 1944 pracovní baráky za káznicí. ·Èastnou náhodou se‰el se Rybáfi v jednom baráku u stolu na jedné stranû s uãitelem Jago‰em z Uherského Hradi‰tû, na druhé s fieditelem ¤ehofiem a s posledním dûkanem právnické fakulty v Praze dr. Arno‰tem Wenigem. Îili ve vzájemném pfiátelství pfii zcela lehké práci - pfii rozebírání telefonních pfiístrojÛ a bez velkého dozoru. Tak bylo aÏ do Zeleného ãtvrtka 1945, kdy v noci byl na rozkaz vyklizen cel˘ ústav aÏ na nemocné, ktefií byli druh˘ den zabráni Ameriãany. Káznice se stûhovala dráhou do Halle na Séle, kde byla na BoÏí hod tfiikrát bombardována ve vlaku na nádraÏí, pfiiãemÏ mnoho vûzÀÛ pfii‰lo o Ïivot. Den na to se rozlouãil Rybáfi s ¤ehofiem, protoÏe prv˘ pro revmatické bolesti v celém tûle nebyl schopen pochodovati s ústavem nûko168

lik km z Halle. ¤editel ¤ehofi byl tehdy ve velmi dobrém zdravotním stavu. O dal‰ích jeho osudech nemá Rybáfi pfiesn˘ch zpráv. Dle doslechu bylo asi 5 000 vûzÀÛ hnáno pû‰ky ze Straubingu, kam se káznice z Kasselu dostala, pfies 150 km, pfiiãemÏ mûlo zahynouti celkem 4000 osob. A ti, ktefií nezemfieli, odnesli si tûÏkou chorobu jako fieditel ¤ehofi. âeské vojenské velitelství zapÛjãilo vozy i ‰oféra Sudu a Rokycan‰tí sebrali 200 litrÛ benzinu, kter˘ se se‰el bûhem noci, aby byl odvezen ze Straubigu fieditel ¤ehofi. Koneãnû 1. ãervna po rÛzn˘ch nesnázích odvezlo auto fieditele ¤ehofie do plzeÀské nemocnice jako velmi tûÏce nemocného. V nedûli 10. ãervna v odpoledních hodinách pfiicházely skupiny ztichl˘ch lidí na Masarykovo námûstí. V radnici vyzdobené smuteãním flórem na prostém katafalku v záplavû kvûtÛ byla poloÏena rakev se zesnul˘m fied. ¤ehofiem. U rakve se stfiídala ãestná stráÏ vojenská, Sokola a sester âerveného kfiíÏe. Ve 3 hodiny, kdy nastalo louãení, námûstí bylo naplnûno tisíci lidmi, ktefií se pfii‰li poklonit památce hrdinovû. Prosté církevní obfiady vykonal faráfi ãeskoslovenské církve Jar. Adamec a pak se louãili kamarádi, spolutrpitelé, spolubojovníci a zástupci mûsta, okresu a rodinné ‰koly. KdyÏ se po posledním »Sbohem« dal pohfiební prÛvod, doprovázen˘ bled˘mi a vyhubl˘mi druhy z koncentraãních táborÛ, do pohybu, nezÛstalo jediné oko v zástupech lidu suché. ¤editel ¤ehofi byl pochován ve stfiedu 13.6.1945 na hfibitovû ve Strakonicích, kam se s nim odjela rozlouãit poãetná delegace z Rokycan.

Svaz osvobozen˘ch politick˘ch vûzÀÛ Z podnûtu Jaroslava Holuba, Jar. Nového a Josefa Tyrpekla byla 16. ãervna 1945 konána ustavující schÛze odboãky Svazu osvobozen˘ch politick˘ch vûzÀÛ. SchÛzi zahájil bratr Holub v˘kladem o úãelu schÛze a vzpomínkou na mrtvé bratry. Na to promluvil bratr Vodiãka o v˘znamu svazu pro jeho ãleny i pro nበvefiejn˘ Ïivot. Za pfiedsedu svazu odboãky zvolen Zdenûk Bluìovsk˘, místopfiedsedou Jan Kuchler a Václav ·ik, jednatelem Jaroslav Holub, zapisovatelem Jos. Hejda, pokladníkem Karel Florián, za ãleny v˘boru: Fr. Hochman, Václav Ernest, Karel Kot˘za, Antonín Batelka, Josef Tyrpekl, Vojtûch Skála, Václav ·ach, náhradníky: Rud. Slováãek a Jaroslav Nov˘.

Svaz pfiátel SSSR Poslední místopfiedseda Svazu pfiátel SSSR v Rokycanech (z první republiky, pozn. P. C.) Josef âern˘ svolal ustavující schÛzi místní odboãky. Po zahájení schÛze vzpomnûl t˘Ï v‰ech ãlenÛ odboãky, ktefií pro svoji práci ve svazu se stali obûÈmi nacistické zlovÛle. Zahajovací pfiedná‰ku velmi obsáhlou a hodnotnou proslovil Antonín Vodiãka. Pfied schÛzí a bûhem téÏe se pfiihlásilo 110 ãlenÛ. Zvolen byl roz‰ífien˘ v˘bor 32 ãlenÛ. Za pfiedsedu zvolen Josef âern˘, místopfiedsedu Zd. Bluìovsk˘. 169

Zprávy o esesmanech

Lékafii v dobû poroby

V nûkter˘ch obcích na Rokycansku a i v na‰em mûstû jsou ‰ífieny popla‰né zprávy, které zneklidÀují vefiejnost. Vypráví se, Ïe v podbrdsk˘ch lesích jsou je‰tû hlouãky esesmanÛ, ktefií pr˘ pfiecházejí z místa na místo a ohroÏují obãanstvo. Po zji‰tûní na ãetnick˘ch stanicích se ukázalo, Ïe tyto zprávy jsou nepravdivé. Nûktefií i náruÏiví houbafii obávali se choditi na houby.

Závodní rada Okresní nemocenské poji‰Èovny v Rokycanech vyvûsila ve dvou v˘kladních skfiíních na námûstí písemné doklady o tûÏk˘ch pomûrech tûchto sociálních ústavÛ za války. Mezi doklady byly bohuÏel také anonymní i podepsané udavaãské dopisy, kter˘mi byli lékafii nûkdy dosti neomalenû, jindy s pohrÛÏkami upozorÀováni na nemocné poji‰tûnce, ktefií pr˘ berou podporu a pracují, chodí do biografÛ, hostincÛ apod. V˘vûsky vzbudily u dûlníkÛ i ostatního obãanstva velk˘ zájem, neboÈ daly nahlédnouti do zákulisí nemocenského poji‰tûní dûlnického nûmeck˘mi nafiízeními znásilnûného a zamûfieného proti nemocn˘m poji‰tûncÛm. V dobû poroby se ãasto sl˘chalo, Ïe si to obãanstvo po válce vyfiídí také s na‰imi lékafii, zejména s tûmi, ktefií léãili pro nemocenské poji‰Èovny. Nejvíce bylo lékafiÛm vyt˘káno, Ïe jsou pfiísní pfii posuzování pracovní neschopnosti. Jest v‰ak málo známo, Ïe smutnû proslulé tzv.»Rüstungskommando« zfiídilo zvlá‰tní komisi s kontrolními orgány, které bez ohlá‰ení vpadaly do podnikÛ pro válku dÛleÏit˘ch a zji‰Èovaly v˘‰i stavu nemocn˘ch. Ve své »odborné znalosti« zapoãítávaly mezi nemocné i osoby, které mûly zákonnou dovolenou, Ïeny , které mûly podle vyhlá‰ky nûmeck˘ch úfiadÛ dovolen tzv. »prací den«, osoby, které byly úfiadem práce odkomandovány do nûmeck˘ch krajÛ k odklizování trosek, ale jichÏ pracovní pomûr trval, uãnû, ktefií byli právû ve ‰kole atd. Tak zji‰Èovali, Ïe stav nemocn˘ch je aÏ 18%. A nyní stíhal jeden v˘hrÛÏn˘ ferman druh˘. VyhroÏováno správû závodu, nemocensk˘m poji‰Èovnám a jejich lékafiÛm. Zejména lékafiÛm a správám nemocensk˘ch poji‰Èoven bylo hrozeno (vyhroÏováno, P. C.) nejménû koncentraãním táborem, nebude-li stav nemocn˘ch pronikavû sníÏen. LékafiÛm pfiedkládána k podpisu prohlá‰ení, Ïe souhlasí, aby byli zatãeni gestapem i s rodinou a jejich majetek zabaven, kdyby neplnili pfiíkaz. A lékafi‰tí »odborníci« - ov‰em nûmeãtí, hned jasnû nafiizovali, kdy lékafi smí uznati pacienta práce neschopn˘m a kdy ne. Podle tûchto nafiízení mûl napfiíklad lékafi uznati práce neschopn˘m dûlníka s pokroãilou tuberkulózou plic, jestliÏe zjistil podle koneãkÛ prstÛ (Ïlut˘ch), Ïe konãí. Chfiipková onemocnûní nesmûla b˘ti uznávána za dÛvod k pracovní neschopnosti. Jinou nepfiíjemnou povinností lékafiÛ bylo hlásit kaÏd˘ pfiípad onemocnûní, v nûmÏ bylo podezfiení, Ïe si pacient pfiivodil pracovní neschopnost sám nebo ji prodluÏuje. Pro v˘strahu bylo nûkolik lékafiÛ pro nedodrÏování této udavaãské povinnosti popraveno nebo odsouzeno do koncentraãních táborÛ a tyto pfiípady sdûlovány v dÛvûrn˘ch obûÏnících. Podobné bylo i léãení pacientÛ, ktefií byli nasazeni do práce daleko od svého domova nebo v Nûmecku. Lékafi musel odeslati pacienta podle nafiízení ihned do jeho pracovi‰tû i kdyÏ byl stálé práce neschopen, jen kdyÏ byl schopen cesty. Neschopen byl jen ten, kdo mûl vysokou horeãku, nebo byl bez nohy, s protézou, aã i zde jim mûlo b˘ti fieãeno, Ïe je do vlaku nûkdo dovede. Lékafii v dobû poroby nebyli lékafii, nesmûla rozhodovati péãe o zdraví, ale hrub˘ zájem pracovního nasazení. Srovnáme-li v‰ak praxi na‰ich lékafiÛ, jak ji skuteãnû provádûli (i v na‰í okresní nemocenské poji‰Èovnû vãetnû Nûmce dr. Kunze) a jak jí mûli pod pohrÛÏkou ztráty hrdla provádûti, pochopíme jejich nezávidûníhodn˘ stav.

HusÛv pomník JiÏ pfied válkou usiloval okra‰lovací spolek o postavení pomníku Mistru J. Husovi (v Rokycanech). Akademick˘ sochafi Václav Koukolíãek zhotovil velmi zdafiil˘ model pomníku a bylo vyhlédnuto i místo v Husov˘ch sadech. K postavení v‰ak nedo‰lo a naopak model pomníku musel b˘ti uschován pfied slídiv˘mi zraky okupantÛ. O uschování se postarala firma Holub a Poborsk˘. Vzhledem k znaãnému nákladu v dne‰ní dobû, kolem 80.000 Kã, bylo prozatím v fieãeném spolku od dal‰ího upu‰tûno.

Americk˘ ãasopis The Forty - Niner se tiskne v Rokycanech. Svût se zmen‰uje. Kdo by si kdy pomyslil, Ïe se budou v Rokycanech tisknout americké noviny pro americké vojáky? »Devûtaãtyfiicátník« se jmenuje t˘denník, v sobotu 28.7. vy‰lo tfietí ãíslo. Vzadu jednotlivého tiskopisu je uveden The Forty - Niner jako noviny 49. pû‰ího pluku. V redakci jsou ãiniteli Harold, Kerzner, Everett.100

Kulturní zpravodaj Komunistická strana ãsl. v Rokycanech zaãala vydávati pro kulturní a propagaãní referenty své strany v okresu rokycanském zpravodaj »·ipka«. Jak tfieba pochváliti tento poãin zdej‰ích komunistÛ, ktefií pochopili v˘znam spolupráce a pomoci lidov˘m osvûtov˘m pracovníkÛm v na‰em kraji. Pestr˘ obsah zajímav˘ch zpráv z kulturního Ïivota, ver‰e, podnûty k práci, citáty z ãetby, rubrika o nov˘ch knihách a o filmu, vkusná grafická úprava se sviÏn˘mi kresbami je provedena dvojbarevnû.

ZadrÏení nûmeckého nadporuãíka Vojenskou hlídkou americké armády byl na nádraÏí zadrÏen Adolf Steinberger, b˘val˘ nadporuãík, Nûmec z Chomutova. Byl pak na‰ím ãetnictvem zatãen. T˘Ï byl za války tlumoãníkem ãeské fieãi u Oberlandsgerichtu v DráÏìanech a mûl dozor pfii povolen˘ch náv‰tûvách a rozmluvách s vûzni a jejich pfiíbuzn˘mi. Dával si platiti vysoké úplatky a z pfiedan˘ch balíãkÛ vykrádal v‰e, co bylo hodnotné. Byl dán do vûznice národního v˘boru v Rokycanech. 100

»Devûtaãtyfiicátník«, vycházející samozfiejmû v angliãtinû, byl ti‰tûn v tiskárnû Jos. B. Zápotoãného v Rokycanech (pozn. autora).

170

171

Rusk˘ film pro Nûmce a zrádce 21. srpna 1945 Národní v˘bor v Rokycanech uspofiádal zvlá‰tní biografické pfiedstavení v kinû »Lido-bio« pro Nûmce a zrádce, ktefií jsou ve vazbû. Pfiedvádûn byl mohutn˘ rusk˘ film »âlovûk ã. 217«, líãící hrÛzy nacismu, kter˘ klesl tak hluboko, Ïe lidi nenûmecké národnosti zafiadil pod úroveÀ zvífiat. Diváci sice slzeli, ale snad jen z lítosti nad sv˘m nynûj‰ím osudem, nûktefií se docela cynicky je‰tû filmu posmívali. V kaÏdém pfiípadû vidûli - tfiebas jen na plátnû - co hrÛzy a bolu zpÛsobil nacismus a jak hluboko poklesl národ, kter˘ si fiíkal, Ïe vede v Evropû kulturu.

Vystoupení herce Jaroslava PrÛchy Dne 24.8.1945 vystoupil v Sokolovnû recitátor, Mistr Jaroslav PrÛcha, ãlen ãinohry Národního divadla a zahrál nûkolik monologÛ ze své knihy »Hrdinové okamÏiku«.

Taneãní veãery AmeriãanÛ 28.-31. 8. 1945 Americká posádka »Torento club« pofiádala od 18-23 hodin taneãní veãery, na které byly zvány rokycanské dívky. Pro gardedámy a civilní obyvatelstvo byla vyhraÏena místa na galerii od 21. hodiny.

Generál Patton na krátké náv‰tûvû v Rokycanech V pátek 14. záfií 1945 mûly Rokycany vzácnou náv‰tûvu, která se jistû jiÏ nikdy nebude opakovat. Po 11 hod. dopolední sem pfiijel k pfiehlídce vojska americké posádky hrdina USA ãtyfihvûzdiãkov˘ velící generál III. armády Patton, doprovázen˘ velitelem amerického vojska v západních âechách generálem Harmonem a jin˘mi dÛstojníky. Pfiehlídka se konala na Masarykovû námûstí za velké úãasti obãanstva, které mûlo opût pfiíleÏitost obdivovat se vpravdû demokratickému pomûru americk˘ch dÛstojníkÛ i tûch nejvy‰‰ích k vojákÛm. Po pfiehlídce se vojáci na pokyn gen. Pattona volnû seskupili kolem tribuny s generály a Patton k nim promluvil pfiátelsky a kamarádsky jako sobû rovn˘m, ãemuÏ nasvûdãoval ãast˘ projev veselosti a radostn˘ch tváfií. Vojáci sedûli na helmách, v‰e pÛsobilo velmi sympaticky. Náv‰tûva gen. Pattona byla zcela krátká, je‰tû pfied polednem odejel se sv˘m prÛvodem auty do Plznû.

Posádka v Rokycanech Posádkové velitelství (pplk. Jar. Krahulík) dÛraznû upozornilo, Ïe jest zakákán pfiístup do nov˘ch kasáren v‰em civilním osobám, zejména dûtem i v prÛvodu pfiíslu‰níkÛ amerického vojska.

Odjezd americké armády Dne 19.9.1945 ode‰la ãást americké posádky z Rokycan. Ameriãané nakládali do vlastních vagónÛ vojenské pfiedmûty, pfiiãemÏ bylo velké louãení zdej‰ích dívek, které navázaly známosti s americk˘mi vojíny. NádraÏí bylo stále tûmito okupováno. Pfied 172

Ameriãtí vojáci u PlzeÀské brány

173

sv˘m odjezdem Ameriãané spalovali v‰ecko pro nû nepotfiebné, pfiiãemÏ pfii‰lo mnoho pro nás cenn˘ch upotfiebiteln˘ch vûcí nazmar. KdyÏ byli na to upozornûni, fiíkali, Ïe nám toho po‰lou co jen budeme chtíti. Je v tom vidûti americk˘ k‰eft pfii kaÏdé pfiíleÏitosti.

Nûmci Okresní národní v˘bor vydal pro Nûmce toto nafiízení:1) bezpodmíneãné hlá‰ení pobytu, 2) no‰ení viditelného oznaãení bílou páskou na pravé ruce (ãervenou pásku nosí pouze ti, ktefií byli NV uznáni jako antinacisti - antifa‰isté), 3) nesmí opustiti své pracovní stanovi‰tû bez povolení pracovního úfiadu, 4) po 19. hodinû veãerní nesmí se zdrÏovati venku, 5) nesmí pfiekroãiti hranice obce, 6) nedûle a svátky platí pro nû, pokud dovoluje vefiejn˘ zájem a pracovní nasazení, 7) nesmí nav‰tûvovati zábavní podniky, 8) nesmûjí b˘ti pouÏívání jako vychovatelé ãesk˘ch dûtí, jezditi s koãárkem apod. Zamûstnavatelé podávají hlá‰ení kaÏdého prvního dne mûsíce o pfiípadn˘ch zmûnách a chování NûmcÛ.

Na Rokycany bude vûãnû vzpomínáno (T˘deník ONV Rokycany »V nov˘ Ïivot« 25.5.1945) Krásná ãinnost Ïen a dívek ve stravovací a ubytovací stanici. Za jedin˘ den poskytnuta pomoc pfiíslu‰níkÛm 12 národÛ a vydány 4 metráky chleba. Stanicí pro‰lo za den 680 osob, za 5 dní podáno 1 600 obûdÛ a za 10 dní pfiespalo pfies 3 000 osob. Dobrovolná zdravotní, ubytovací a stravovací akce v reálném gymnasiu v Rokycanech vstoupila v ãinnost 7. kvûtna 1945. Jejím úãelem bylo pÛvodnû poskytnout âechÛm a SlovákÛm, vracejícím se z koncentraãních táborÛ, pfiechodné lékafiské o‰etfiení, ubytování a stravu. Pozdûji se v‰ak tato akce roz‰ífiila z dÛvodÛ humanitních i na pfiíslu‰níky cizí mimo nacisty. Odbor zdravotní poskytuje nejnutnûj‰í o‰etfiení. K disposici jsou stále tfii osoby odbornû ‰kolené a lékafi. Celkem jiÏ bylo o‰etfieno pfies 300 nemocn˘ch. Odbor ubytovací kontroluje v‰echny prÛkazy a pfiijímá teprve na potvrzení národního v˘boru. K ubytování má k dispozici asi 300 lÛÏek se slamníky a s omezen˘m poãtem pokr˘vek v 16 místnostech, pravidelnû uklízen˘ch politick˘mi vûzni. Z toho bylo zabráno americk˘m vojskem 44 lÛÏek. SluÏba funguje nepfietrÏitû dnem i nocí. Na dobu jednoho aÏ tfií dnÛ ubytováno pfiechodnû pfies 3 000 osob v‰ech národností. Napfi. v pátek 11. kvûtna pro‰lo útulkem 12 národností: âe‰i, Jihoslované, Poláci, Rusové, Holanìané, Belgiãané, Estonci, Loty‰i, Litevci, Francouzové, Italové, ·v˘cafii. Pfiijde-li velk˘ transport, nutno umísÈovat i na slámû v kreslírnû a tûlocviãnû ústavu. Akce se snaÏí pomáhat pfiíchozím i v dal‰í dopravû k domovu. Odbor stravovací. Jídlo se vydává pravidelnû tfiikrát dennû (pro nemocné dietní strava podle dobrozdání lékafie nebo sestry âerveného kfiíÏe pûtkrát dennû). Mimoto je vÏdy pfiipraveno vût‰í mnoÏství ãerné i bílé kávy, polévky a krajícÛ chleba se zavafieninou pro neoãekávané vût‰í transporty. 174

Vût‰ina pfienocujících je vybavena vydatnou svaãinou na dal‰í cestu k domovu. Strava je upravována tak, aby obsahovala pokud moÏno velké procento cukru, kterého o‰etfiovanci nejvíce postrádali. Polévky jsou dodávány dobrovolnû ve znaãném mnoÏství obyvatelstvem a jsou velmi vydatné a chutné. Mimo polévky je dodáváno z mûstsk˘ch domácností dobré peãivo, které se vesmûs vûnuje nemocn˘m. Zásoby byly získány ze zásob nûmeck˘ch rodin a z kuchynû dÛstojnické ‰koly, která byla pfied pfievratem ubytována v gymnasiu. Mimoto fiada obchodníkÛ velmi ochotnû vûnuje potraviny v‰eho druhu. Od 11. do 16. kvûtna bylo vydáno 1 600 obûdÛ, za jedin˘ den byly nakrájeny 4 metráky krajícÛ chleba. Nejvût‰í denní prÛchod byl 680 osob. Zvlá‰tní péãe a vydatná strava byla vûnována osobám národnosti ãeskoslovenské, vracejícím se z koncentraãních táborÛ v Buchenwaldu, Flossenburgu, Miro‰ova, Terezína apod. Staãí jen zbûÏn˘ pohled na organisaci práce v pfiízemí gymnasijní budovy, aby vzbudil údiv, kolik lásky k trpícím, soucitu a obûtavosti je skryto v srdci Ïen a dívek, které dobrovolnû a nezi‰tnû jiÏ po tfii t˘dny vykonávají tuto samaritánskou sluÏbu. Jedinou odmûnou jest jim vûdomí, Ïe pomáhají mírniti bolest, vlévati novou dÛvûru v Ïivot tûm, u nichÏ surové metody germánského gestapa za mûsíce a léta Ïaláfiování ubíjely pocit lidské dÛstojnosti. V‰ichni ti pla‰í a poníÏení, ktefií pfii návratu do vlasti na‰li byÈ jen na den ãi dva dny útulek v rokycanské ubytovací a stravovací stanici, budou dlouho vdûãnû vzpomínat na laskavou péãi Ïen a dívek. BuìtéÏ za to pochváleny!

Návrat politick˘ch vûzÀÛ z koncentraãních táborÛ

175

XVIII. POMNÍK RUDÉ ARMÁDY V ROKYCANECH Z ROKU 1952 Star‰í obãané Rokycan i okresu je‰tû pamatují, Ïe dominantu na Masarykovû námûstí v Rokycanech (do r. 1989 námûstí Rudé armády) tvofiil pomník rudoarmûjce. Bylo to vzácné umûlecké dílo v celém ‰irokém okolí. Poltické zmûny - tak jako fiadû jin˘ch pomníkÛ a památníkÛ - mu v‰ak nedopfiály trvalého místa. První popud k postavení pomníku Rudé armádû v Rokycanech vze‰el z Mûstského v˘boru Svazu pfiátel SSSR 6.5.1947 a byl odsouhlasen 3.11.1947 na schÛzi pfiípravného v˘boru, jehoÏ pfiedsedou byl Ing. A. Kulhánek, ãlenové Zdenûk Bluìovsk˘ a dal‰í. Poté odboãka svolala 15. kvûtna 1947 zástupce v‰ech politick˘ch spolkÛ k jednání, ve kterém byl pfiijat návrh, aby památník Rudé armádû byl postaven na námûstí v Rokycanech. Byl rovnûÏ pfiijat návrh na uspofiádání sbírky ve prospûch pomníku. Dne 3. listopadu 1947 byla svolána ustavující schÛze pfiípravného v˘boru pro postavení pomníku. Se‰lo se 50 zástupcÛ v‰ech sloÏek národní fronty. Pfiedsedou byl zvolen A Kulhánek, místopfiedsedou Zdenûk Bluìovsk˘ a jednatelem Josef âern˘. První pfiíspûvek na památník vûnoval Svaz osvobozen˘ch politick˘ch vûzÀÛ a pozÛstal˘ch (1 000 Kãs), dále âsl. obec legionáfiská v Rokycanech téÏ 1.000 Kãs. Odboãka Svazu pfiátel SSSR vûnovala 5 000 Kãs. Pfiípravn˘ v˘bor vydal provolání k obãanstvu o zahájení akce na postavení pomníku. V letech 1947-1948 rozvinul v˘bor v okrese i po celé republice rozsáhlou akci na získání finanãních prostfiedkÛ. Celkem bylo rozesláno 1200 dopisÛ. Do 19. záfií 1949 bylo darováno ve prospûch pomníku obãany, organizacemi, závody a spolky 479 400 Kãs. Okresní národní v˘bor v Rokycanech pfievzal ochranu nad jmûním v˘boru pro postavení pomníku. 177

Bylo rovnûÏ zahájeno jednání s umûleck˘m patronem okresu, akademick˘m sochafiem Václavem Vokálkem o vypsání soutûÏe na návrh. V˘bor se pak 3.10.1949 usnesl na vypsání vefiejné soutûÏe. Po novém jednání byla vypsána uωí soutûÏ, ke které byli vyzváni sochafii Václav Vokálek, Václav Koukolíãek, Jaroslav Votluãka, Josef Hru‰ka a Vladislav Tursk˘. V soutûÏní porotû, která mûla zhodnotit pfiedloÏené návrhy, byli akademick˘ sochafi Václav Îalud, Ing. architekt Svatopluk Janke, akademick˘ sochafi Alois Sopr, dále okresní ‰kolní inspektor Václav Vodák, Zdenûk Bluìovsk˘ a Antonín Spour. Vypsáním soutûÏe byla jiÏ zahájena práce s vlastním postavením pomníku, kterou jiÏ nemohl vykonávat stávající v˘bor - volné sdruÏení zástupcÛ sloÏek NF, proto po doporuãení ÚV SâSP v dubnu 1950 bylo rozhodnuto, aby se tento v˘bor pfiemûnil na komisi SâSP. Pfiedsedou byl zvolen fieditel Okresní nemocenské poji‰Èovny v Rokycanech Arno‰t Jonበa jednatelem Miroslav Novák. SoutûÏní porota uznala za nejlep‰í návrh sochafie V. Vokálka. Dne 28.9.1950 byla s ním sjednána smlouva o realizaci památníku. Dne 5.5.1951 byla provedena sochafiem V. Vokálkem a architektem F. Markem z Prahy zkou‰ka maketou o nejvhodnûj‰ím umístûní na námûstí. Do konce ãervna 1951 byl zhotoven tzv. mezimodel, kter˘ sochafi dokonãil do konce roku 1951 a pfiedal k odlití. Umístûní památníku na námûstí vedle ka‰ny nebylo vhodné, proto bylo se souhlasem Státního památkového ústavu rozhodnuto pfiemístit ka‰nu z námûstí do parãíku pfied budovou dûkanství. Náklady na pfiemístûní hradil mûstsk˘ národní v˘bor. Pfii téÏe akci bylo odpracováno zdarma 3.133 hodin v ãástce 97.612 Kãs. Dne 13. kvûtna 1952 poloÏili kameníci Ïulov˘ osmihrann˘ spodek pro ãtyfihrann˘ podstavec, na nûmÏ mûla stál bronzová postava rudoarmûjce. 15. kvûtna 1952 byl vloÏen do trávníku pfied spodek podstavce základní kámen a dovnitfi byla uloÏena v mûdûné trubce listina s údaji pfiítomné doby a noviny. 23. kvûtna 1952 byla pfiivezena bronzová socha rudoarmûjce a postavena na Ïulov˘ podstavec. Socha byla odlita v Praze v závodû b˘valého majitele Franty An˘Ïe, Praha 7, Na prÛhonu. Souãasnû byla postavena dfievûná tribuna pro hosty. Památník mûl b˘t pÛvodnû odhalen dne 9. kvûtna 1952. Ale protoÏe téhoÏ dne se konala v Plzni velká vojenská pfiehlídka, které se mûlo zúãastnit i obyvatelstvo z Rokycan, bylo odhalení pomníku pfieloÏeno na 25. kvûten 1952. Pro tento památník bylo sebráno pfies 30 metrákÛ barevn˘ch kovÛ. Tak zvaná »me‰enská akce«, vyvolaná ‰kolními dûtmi v Me‰nû, vynesla dal‰ích 17 metrákÛ kovÛ. Celkové mnoÏství sebran˘ch barevn˘ch kovÛ bylo ov‰em vy‰‰í. Odhalení pomníku Rudé armády, kter˘ se stal dominantou velkého rokycanského námûstí, mûlo slavnostní charakter a pfiilákalo tisíce obãanÛ z Rokycan a okolí. Pfiítomni byli rovnûÏ umûlci a dal‰í v˘znamní hosté. K historii tohoto umûlecky vzácného díla z bronzu náleÏí i jeho po‰kození v roce 1968 a násilné strÏení 4. 1. 1990. Pozdûji byl mûstem zapÛjãen na deset let soukromému vojenskému muzeu v Doudlebech nad Orlicí, odkud byl vrácen v roce 2003 a se 178

souhlasem zainteresovan˘ch stran (mûsta Rokycan, Svazu bojovníkÛ za svobodu, Svazu pfiátel s národy V˘chodu) byl trvale zapÛjãen Vojenskému muzeu v Rokycanech, kde je vystaven doposud. Vzhledem k tomu, Ïe se Rokycany staly místem v˘znamné historické události totiÏ setkání spojeneck˘ch armád protifa‰istické koalice - armády americké a sovûtské dne 9. kvûtna 1945, by si tato událost zaslouÏila mnohem dÛstojnûj‰í prezentaci, neÏ drobn˘m kamenn˘m památníkem v podobû trojúhelníku, postaveném pfiibliÏnû v místû demarkaãní linie mezi Borkem a Rokycany. Pomník rudoarmûjce, kter˘ je jiÏ k dispozici, volá po zhotovení podobného umûleckého díla amerického vojáka a toto souso‰í pak by mohlo na vhodném místû (u demarkaãní ãáry) tvofiit historick˘ symbol setkání americké a sovûtské armády v Rokycanech trvale pfiipomínající osvobození âeskoslovenska od fa‰istick˘ch okupantÛ. MÛÏe to b˘t pfiedstava daleké, ale i blízké budoucnosti.

179

XIX. LESNÍ ARCHIV Po stopách pobytu Rudé armády v roce 1945 Pojem »archiv« je pevnû spjat s odbornou institucí uchovávající ve sv˘ch tajn˘ch skfiíních, regálech a depozitáfiích cenné písemné historické památky dochované z minul˘ch, dávn˘ch ãi pradávn˘ch ãasÛ lidské ãinnosti. Ov‰em tu a tam sly‰íme o archivu (databázi) informací, uloÏen˘ch kdesi na poãítaãi, o archivu vin, o archivu kterési organizace apod. Ale o »lesním archivu« sotva lze mluvit, leda v pfiedstavû toho, Ïe nûjaká odborná lesní instituce ukládá ve své bance »semena« a »kultury« lesního bohatství pro budoucí ãasy, pro pfiípad, Ïe nám úplnû zanikne nûjaká rostlina ãi druh stromu.

Vyfiezan˘ text »Ruskyje soldaty 5-06-045« na kÛfie buku v lese Bukovci u Cekova

181

âlovûk je v‰ak s lesem spojen od poãátku své existence na této planetû, proto archeologové nachází na tomto prostoru ãasto velmi zajímavé archeologické památky o lidské ãinnosti. Velmi fiídk˘m jevem je lesní archiv, dochovan˘ jako v˘mluvn˘ dokument na kÛfie stromÛ. Îe nûco takového neexistuje? Nav‰tívil jsem s pfiáteli mal˘ vr‰ek u Cekova na Rokycansku s porostem vût‰inou bukov˘m, kter˘ má podobn˘ název - Bukovec. A k velkému pfiekvapení nás v‰ech jsme na bukov˘ch kmenech na‰li mnohé hmatatelné a viditelné stopy lidské ãinnosti v dobrém ãi zlém. ·piãka noÏe a vyrytá písmena na bukov˘ch kmenech aÏ kam dosáhne lidská ruka, jsou velmi zajímav˘m svûdectvím nejen »turistick˘m«, ale i historick˘m. Vedle ãetn˘ch »rytin« na kÛfie siln˘ch bukÛ, svûdãících o tom, Ïe tudy ‰li milenci ãi recesisté, nacházíme na nûkolika mohutn˘ch bukov˘ch stromech i jakési »písemné« památky na rok 1945, kdy do tûchto krajÛ dorazily první oddíly Rudé armády. Na mírném svahu tohoto vr‰ku mûl své stanovi‰tû dûlostfieleck˘ oddíl Rudé armády a dobu ãekání si rudoarmûjci krátili vyr˘váním rÛzn˘ch vzkazÛ pro budoucí generace. Vût‰inou dochované texty oznaãují oddíl Rudé armády a místo, odkud táhl z Ruska do Berlína a aÏ do tûchto krajÛ. Je tfieba si uvûdomit, Ïe buky, na nichÏ dnes ãteme rÛzné nápisy v azbuce, musely b˘t v r. 1945 mlad˘mi stromky. Za padesát let z nich vyrostli statní »buci« o prÛmûru i jednoho metru. Spolu s jejich rÛstem rostly do objemu i nápisy, takÏe nûkteré dnes splynuly dohromady a nejde z nich vyãíst nic, jiné lze rozeznat - jde vût‰inou o peticípé hvûzdiãky, které jsou dnes velk˘mi hvûzdami. Nûkteré struãné nápisy jako »Ruskyje soldaty 6.6.1945« jsou dnes velmi ãitelné, úhledné, ale z historického hlediska také vzácné. Vrch Bukovec leÏí v blízkosti obce Cekova, jejíÏ obyvatelé proÏívali v roce 1945 poslední dny druhé svûtové války velmi intenzivnû. Co událostem kolem kvûtna 1945 fiíká obecní kronika Cekova? Pod kapitolkou »Pfiistûhovalci« kronikáfi pí‰e:

Nûmeãtí uprchlíci »Dne 22. bfiezna 1945 pfiivezli k nám do obce na‰i hospodáfii na nûkolika povozech nûmecké uprchlíky s ãetn˘mi zavazadly ze zbiroÏského nádraÏí. Bylo to nûkolik rodin, celkem 44 osob, vût‰inou Ïeny a dûti. Bylo pr˘ nafiízeno ze zaãátku naz˘vati je »národními hosty«, ale nyní se úfiednû naz˘vali »pfiistûhovalci«. Celkem si poãínali uprchlíci dosti sebevûdomû, necítili se aÏ dosud zkru‰eni, poãítali aspoÀ nûktefií z nich, Ïe si na nበúãet ulehãí svoje svízelné postavení. Vût‰í skupina 29 osob byla ubytována v sále hostince Josefa Svobody ãp. 17, men‰í 17 osob v sále hostince Antonína Prokopa ãp. 3. V této skupinû byla vedoucím (lagerführerem) uãitelka. Nafiízenou sbírkou bylo u obãanstva sebráno trochu nádobí a pfiíborÛ. Vafiili spoleãnû na jedné plotnû, ale vzdor tak vychvalované zásadû »vafiení z jednoho hrnce« na takové fie‰ení nepfiistoupili a vafiili si oddûlenû, aã pfii takov˘ch pfiídûlech to bylo velkou nev˘hodou. 182

Velkou nelibost mezi na‰imi lidmi vzbudilo »pfiednostní právo pfii zásobování« a vût‰í pfiídûly pro uprchlíky. Za nûjak˘ ãas se domáhali jednotlivci soukrom˘m vyjednáváním bytÛ pro sebe, pozdûji vûc chtûli vyfie‰it pro v‰echny úfiednû, kdyÏ jim bylo odpíráno se strany obce, tak i jednotlivcÛ. Zajisté Ïe by byli dosáhli svého cíle, kdyby jim bylo dopfiáno jednak více ãasu, nebo kdyby bylo lep‰í spojení Ïelezniãní nebo silniãní. Skupinu v hostinci u ProkopÛ tvofiila lep‰í kasta lidí, vefiejnû opovrhující a pfiehlíÏející druhou poãetnûj‰í skupinu, sloÏenou vût‰inou z lidí chud‰ích. Pozdûji v revoluãních dnech bylo dokonce tfieba v tom ohledu pfiísného zákroku národního v˘boru, neboÈ vedoucí odepfiela starat se o nû a tito si stûÏovali. Dne 5. kvûtna, v sobotu se ukazovalo z jitra slu‰né poãasí a tak jsem ‰el »Za ‰reku« rozbíjet pafiezy. Poãasí se poãalo rychle kazit, obloha se potahovala mraky, kdyÏ jsem zaãal pracovat. Pospíchal jsem, abych aspoÀ nûco udûlal, kdyÏ jsem váÏil cestu sem. Z M˘ta byl sly‰et vefiejn˘ rozhlas, dnes nûjak Ïiv˘ a podivn˘, ale nic netu‰e a zabrán v práci, nevûnoval jsem tomu velké pozornosti. A proã poslouchat to vûãné ».kdo neuposlechne.. pokuta. Ïaláfi. trest smrti« atd. Ale zdály se mi ty projevy a hovory nûjak vzru‰ené, byl sly‰et kfiik a hluk lidí. Ale ani to by mne nebylo upoutalo, ale tu sly‰!: »Kde domov mÛj - Nad Tatrou sa bl˘ská«. Náfiadí padá z ruky, stojím v pozoru, oãi vlhnou. Není divu, pln˘ch sedm let jsme tyto nám v‰em drahé zvuky u nás nesly‰eli. A ihned se chopím náfiadí a pádím domÛ. Nyní jiÏ bezpeãnû tu‰ím nûco velkého - ohromného.

Pfiíjezd Rudé armády Dne 11. kvûtna k veãeru pfiijel po státní silnici oddíl motorizovaného ruského dûlostfielectva smûrem od Prahy k Plzni a zÛstal stát mezi lesy. V zajetí tu byla skoro polovina na‰eho obãanstva a nastalo dorozumívání, vítání, nejsrdeãnûj‰í projevy, jak˘ch si lze pfiedstavit ve styku civilistÛ s vojáky. Ojedinûlé pfiípady nedÛvûry z obou stran brzy pominuly, a nikdo by byl nepoznal , Ïe to jsou lidé jin˘ch národností. S dorozumíváním to ‰lo lépe neÏli mnozí mysleli a tak se rozproudila Ïivá a ãilá zábava. Rusové h˘ãkali dûti, smáli se a Ïertovali. Mnozí z na‰ich si je pfiedstavovali jako fousaté mrzouty a nyní vidûli, Ïe jsou veselí a dobfií lidé aÈ mladí nebo stafií. Ale starcÛ, jak nám nûmecká propaganda tvrdila, vidût nebylo, a v‰ichni Rusové se tomu smáli: »Eh co, máme je‰tû dost mlad˘ch, je‰tû na dvû takové vojny staãí.« Vojáci i dÛstojníci se chovali navzájem kamarádsky, aã bylo zfiejmo, Ïe to není nikterak na újmu vojenské kázni. Jsem dalek zbyteãné chvály, ale kaÏd˘ uzná, Ïe armáda, která porazila Nûmce a byla jejich postrachem, musela b˘t ideálnû stmelena a mistrnû ovládána. A zde jen jako prostí pozorovatelé jsme vidûli mnohé prvky z toho, co jí ãinilo silnou, vítûznou a nepfie183

moÏitelnou. Vojáci byli zváni i k nám do vsi, ale v dÛsledku rozkazu museli setrvávat na místû, aby vãas potfieby mohli ihned jeti dále. Byli tam je‰tû v sobotu 12. kvûtna, ale k polednímu jezdily ze v‰ech stran tankové a jiné oddíly ruské pfies na‰i obec a dále k Plzni. Co tu bylo kfiiku, jásotu a vûãného mávání, zdravení, ruce jiÏ bolely. U nás v obci zatím jiÏ ru‰tí ubytovatelé hledali byty pro oddíl, kter˘ po poledni pfiijel a ubytovával se v obci. Byl to pluk protiletadlového letectva, asi 700 muÏÛ. Celá ves byla rázem vzhÛru. Auto za autem pfiijíÏdûlo a ‰oféfii hledali vhodné parkovi‰tû pro auta, dÛstojníci a vojáci si zaji‰Èovali vhodné byty. Trávníky byly parkovi‰tûm pro auta a stanovi‰tûm pro dûla. Velitel pluku major Mi‰urin bydlel u starosty ¤íhy v ãp. 68. Aby bylo náleÏité spojení mezi národním v˘borem, obãanstvem a posádkou, byl jmenován tlumoãníkem Josef Svoboda z ãp. 56. Oddíl se u nás zdrÏel nûco pfies tfii t˘dny. Dne 21. kvûtna v pondûlí svatodu‰ní pfiijel do obce generál Potapov na pfiehlídku pluku a zúãastnil se obûda na jeho poãest posádkou pfiipraveného, pfiátelské besedy a zábavy v hostinci Josefa Svobody v ãp. 17. Obãanstvo se svolením vojenského velitelství se pfiipojilo k této slavnosti a po skonãení vojenské pfiehlídky, konané na louce Josefa Zajíãka pod velkou hrází, pfiivítán byl generál pfied vchodem do hostince Svobodova jménem obãanstva tlumoãníkem Josefem Svobodou a dvûma druÏiãkami v národních krojích. K obûdu a pozdûji zábavû bylo pozváno nûkolik obãanÛ, ktefií se s manÏelkami vedle mládeÏe, hlavnû dívãí zúãastnili i tance. Hrála napfied ruská národní hudba, pak na‰e obãanská jazzová. Bylo proneseno nûkolik vzájemn˘ch srdeãn˘ch pfiípitkÛ. Pak byla taneãní zábava do veãera. Bûhem pobytu ruského vojska byly ov‰em i stíÏnosti jak ze strany obãanstva, tak i ze strany RusÛ, coÏ je zcela pochopitelné. Vojáci, ktefií je‰tû pfied nûkolika dny stáli v bitevní linii, nebyli je‰tû zvyklí mírovému stavu, a kromû toho mnozí z nich radostí nad skonãením této stra‰né vojny pfiímo ztratili hlavu. Kdo byl ve válce, pochopí tento stav. Celkem moÏno shrnouti poznatky o rusk˘ch vojácích takto: vojáci a bojovníci jsou to velmi dobfií. Drsnosti, která se zvlá‰È u nûkter˘ch jednotlivcÛ projevovala, nauãili je Nûmci, o tom ví kaÏd˘ dobfie. Pfiesnou hranici mezi válkou a mírem po takové hrozné fieÏi jako byla tato válka, ve smyslu psychologickém lze tûÏko záhy vyznaãit a okamÏitû, aÏ na jednotlivé charaktery uÏ vÛbec ne. Povahou jsou Rusové velmi upfiímní a dobrosrdeãní, praví Slované, jedin˘m kazem u mnoh˘ch se vyskytujícím byla náchylnost k pití lihovin, odkud vyvûraly v‰echny stíny, aã jich po pravdû fieãeno nebylo mnoho. Tolik pro objektivitu.«101 V˘‰e uveden˘ dokument z cekovské kroniky jsem citoval proto, abych pfiiblíÏil atmosféru doby, z které pochází tzv. »lesní archiv«, leÏící na otevfiené volnû pfiírodû na vrchu Bukovû ve v˘‰ce 572 metrÛ nad mofiem. PakliÏe nezasáhne niãivá lidská ruka a motorová pila, zanikne tento »archiv« aÏ v budoucích ãasech, kdy buky sv˘m vzrÛstem naru‰í vyrytá písmena a hvûzdy tak dalece, Ïe zaniknou v kÛfie stromÛ. 101

Kronika obce Cekov, díl II. 1935-1953, str. 121-123, Archiv obce Cekov, Státní okresní archiv Rokycany

184

XX. POPIS PAMÁTNÍKÒ PROTIFA·ISTICKÉHO ODBOJE NA ROKYCANSKU Úvod JiÏ více jak tfiicet let provádûl Svaz bojovníkÛ za svobodu a Státní okresní archiv v Rokycanech shromaÏìování historick˘ch pramenÛ k obûtem první a druhé svûtové války na Rokycansku. Díky velkému úsilí zejména ãlenÛ SBS okresu Rokycany byla vytvofiena znaãnû bohatá sbírka dokumentÛ, vztahující se k obûtem nacistické okupace z okresu, která ãítá více jak tisíc svazkÛ. První pokus o ucelené zpracování této problematiky uãinil v r. 1979 fieditel archivu prom. hist. Petros Cironis, kter˘ zpracoval publikaci »Rokycansko bojující« (Popis památn˘ch míst dûlnického hnutí, KSâ a protifa‰istického odboje. Obûti fa‰istické okupace). V dal‰ím období údaje byly obsaÏené v této broÏufie upfiesÀovány a doplÀovány, takÏe bylo nutné zejména seznam obûtí vydat znovu. Stalo se tak v r. 1988 publikací pod názvem »Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm 1939-1945«, jejíÏ autorem je vedoucí Historicko dokumentaãní skupiny SBS Milou‰ Dobromysl. Tento titul byl po upfiesnûní vydán v roce 1995 opût pod stejn˘m názvem. Popudem k jeho novému zpracování bylo odhalení památníku obûtem nacistické zvÛle z Rokycan dne 7.5.2000. Rokycany byly dosud snad jedin˘m místem v okrese, kde památník obûtem fa‰istické okupace nebyl. Pfied nádraÏím stál jen památník obûtem fa‰ismu z celého okresu. Díky obûtavé práci Svazu bojovníkÛ za svobodu a díky velkému pochopení Okresního úfiadu Rokycany a mûsta Rokycan, které pfiispûly i finanãnû na realizaci památníku a samozfiejmû za velmi aktivního podílu státního okresního archivu, byl tento dluh vÛãi obãanÛm z Rokycan, ktefií byli umuãeni a popraveni, a ktefií padli na frontách protifa‰istické koalice nebo se stali obûtmi bombardování, dokonãen a odhalen dne 7. kvûtna 2000. Souãasnû byla k této pfiíleÏitosti zpracována i tato publikace, jejíÏ obsah je zamûfien zejména na Rokycany publikováním jmenného seznamu v‰ech rokycansk˘ch obãanÛ, ktefií v dobû fa‰istické okupace zahynuli. Souãasnû s tím se kolektiv autorÛ zamûfiil také na zvefiejnûní doplnûného soupisu a popisu v‰ech památníkÛ a pomníkÛ z I. a II. svûtové války, které jsou rozsety po celém okrese. 185

3) âern˘ Josef - umuãen v Buchenwaldu 4) Gottlieb Václav - popraven nacisty 5) Hejrovsk˘ Rudolf - 1939-1945 starosta Rokycan, první pfiedseda Revoluãního národního v˘boru v Rokycanech 6) Horák Bohuslav, PhDr. - umuãen v Osvûtimi 7) Kot˘za Franti‰ek - zemfiel na následky vûznûní v r. 1944 8) Kozler Alois - umuãen v Buchenwaldu 9) Markup Karel - umuãen v Buchenwaldu 10) Nov˘ Václav - umuãen ve Flossenburgu 11) Racesberger Franti‰ek - popraven nacisty v DráÏìanech 12) Slab˘ Josef - popraven nacisty v DráÏìanech 13) ·molík Matûj - umuãen v Terezínû 14) Tomá‰ek Josef - popraven nacisty 15) Urban Josef - popraven nacisty 16) Valenta Alois - vûznûn v Buchenwaldu

Jmenn˘ seznam obûtí fa‰istické okupace z Rokycan u památníku obûtí, znovu odhaleného dne 7. kvûtna 2000 Slavné »KaÈu‰e« na pfiehlídce Rudé armády v Rokycanech

Rokycany Památník obûtem fa‰ismu na námûstí 5. kvûtna, park u nádraÏní budovy v Rokycanech. Památník postaven na frekventované ulici v krásném parku. Na horní ãásti památníku byla trnová koruna, nápis: »Obûtem fa‰ismu okres Rokycany 1939 - 1945« Památník byl odhalen 25. záfií 1955 v »T˘dnu mezinárodního boje proti fa‰ismu« na pamûÈ 142 popraven˘ch a umuãen˘ch hrdinÛ rokycanského okresu. Památník navrhl a zhotovil akademick˘ sochafi Václav Koukolíãek z Rokycan. Dne 7.5.2000 byl odhalen rekonstruovan˘ pomník se jmény 142 obûtí nacistické okupace mûsta Rokycan. Projekt zpracoval ing. architekt Vladimír ·trunc.

âestní obãané Rokycan in memoriam V roce 1965 u pfiíleÏitosti 20. v˘roãí osvobození âeskoslovenska od fa‰istick˘ch okupantÛ bylo mûstem Rokycany udûleno 16 obãanÛm, ktefií byli nacisty popravení, umuãení nebo zemfieli v koncentraãních táborech ãi se v˘raznû podíleli v ilegálním boji za osvobození, ãestné obãanství:102 Patfiili k nim: 1) Bystfiick˘ Václav - vûznûn v Buchenwaldu 2) âern˘ Franti‰ek - popraven nacisty 102

Kronika Rokycan X, 176

186

První deska Andûl Josef, nar. 15.3.1903, úfiedník, zatãen 1.9.1942, podpora rodin vûznûn˘ch domácí odboj (umuãen), + Osvûtim 5.3.1943; Benda Klement, nar. 19.1.1896, úfiedník, zatãen 27.4.1943, odboj KSâ, + Buchenwald 14.3.1945; Brill Emanuel, nar. 17.12.1903, zatãen 17.1.1942, + RAS Celunda Vilém, nar. 25.5.1906, dûlník, zahynul pfii náletu na Berlín 30.3.1943; âerná Marie, nar. 5.9.1897, dûlnice, zatãena 28.4.1943, odboj KSâ, + Ravensbrück 10.4.1945; âernovsk˘ Franti‰ek, nar. 9.11.1890, hostinsk˘, zatãen 28.4.1943, RNV, + Buchenwald 1944; âern˘ Franti‰ek, nar. 11.10.1894, dûlník, zatãen 16.3.1939, propu‰tûn a zatãen 5.9.1940 odboj KSâ, + popraven 20.6.1943 Berlín; âern˘ Josef, nar. 2.10.1886, úfiedník, zatãen 24.4.1943, odboj KSâ, + Buchenwald 1944; âerven˘ Karel, nar. 18.6.186, Ïivnostník, zatãen 2.7.1942, domácí odboj, + Flossenburg 12.10.1942; âihák Josef, nar. 29.10.1891, zatãen 24.3.1940, KSâ, + Buchenwald 1941; Dobromysl Eduard, nar. 28.5.1897, úfiedník, zatãen 23.6.1942. odboj. skupina ETA, + popraven 12.4.1943 Pankrác; 187

Draãková AlÏbûta, nar. 20.3.1893, zatãena v dubnu 1943, KSâ, + Ravensbrück 15.12.1943; Drchal Václav, nar. 5.9.1923, dûlník, zatãen 14.4.1943, KSâ, + Berlín 24.12.1943; Eben Mofiic, nar. 25.9.1892, zatãen 22.1.1942, + RAS; Ebsteinová Marta, nar. 10.3.1913, zatãena 17.1.1942, + RAS; Fantl Arno‰t, nar. 1891, zatãen 1941, + 1942 RAS; Fantl Jifií, nar. 22.9.1919, zatãen 22.1.1942, + RAS; Fantlová Elsa, nar. 10.12.1892, zatãen 22.1.1942, + RAS; Fantlová Lidie, nar. 28.5.1926, zatãena 17.1.1942, + RAS; Fischerová Klára, nar. 31.8.1865, zatãena 17.1.1942, + RAS; Freiman Franti‰ek, nar. 24.1.1892, zatãen 22.1.1942, + RAS; Friedmanová Marie, nar. 21.10.1892, zatãena 22.1.1942, + RAS; Friedmanová Zdenka, nar. 1.8.1921, zatãena 22.1.1942, + RAS; Gärtner Arno‰t, narozen ?, + RAS, zatãen v lednu 1942;103 Gärtner Josef, nar. 24.1.1897, zatãen v lednu 1942, + RAS; Gärtnerová Hela ?, zatãena I. 1942, + RAS; Gottlieb Emanuel, nar. 15.9.1884, zatãen 22.1.1942, + RAS; Gottlieb Václav, nar. 28.9.1883, zatãen 14.4.1943, KSâ a RNV, + popraven 14.2.1944 DráÏìany; Gottliebová Elsa, nar. 18.5.1888, zatãena 22.1.1942, + RAS; Gottliebová Elsa, nar. 4.5.1924, zatãena 22.1.1942, + RAS; Gottliebová Marie, nar. 11.7.1890, zatãena 22.1.1942, + RAS; Guta Franti‰ek, nar. 15.2.1902, zatãen 24.1.1942, + RAS; Guth Josef, nar. 1897, zatãen 1.9.1939, rukojmí RAS, + Polsko 1944;

Druhá deska Guthová Berta, nar. 19.11.1872, zatãena 24.1.1942, + RAS; Havel Franti‰ek, nar. 3.11.1893, úfiedník, zatãen 5.2.1943 odboj po‰tovních zamûstnancÛ, + DráÏìany 7.2.1943; Horák Bohuslav PhDr., nar. 14.10.1877, fieditel rokycanského gymnázia, zatãen 8.10.1941, odbojová skupina »Jindra«, + Osvûtim 10.2.1942; Jílek Antonín, nar. 25.1.1924, student, zatãen 23.9.1941, DO, + Bayreuth 22.9.1942; Kala‰ Oldfiich, nar. 27.5.1912, dûlník, zatãen 27.1.1942, DO - roz‰ifiování letákÛ, + popraven v Praze 31.5.1942; Kánia Franti‰ek, nar. 29.5.1912, kuchafi, zatãen 22.7.1943, DO, roz‰ifiování letákÛ, + Bayreuth 5.3.1944; Ka‰ák Franti‰ek, nar. 9.3.1911, dûlník, zatãen 6.11.1944, KSâ, + Terezín 29.4.1945; Ka‰ák Jindfiich, dûlník, + padl na barikádách v Praze vkvûtnu 1945; Katz Rudolf JUDr., advokát, + pfied zatãením Rokycany, RAS; 103

U jmen s otazníky nebylo moÏné nûkteré údaje zjistit napfi. datum narození, zatãení ãi úmrtí.

188

Katz Vilém, + pfied transportem sebevraÏda, RAS; Katzová Gabriela, + pfied zatãením, RAS; Klappholz Alexandr, nar. 28.9.1903, zatãen 22.1.1942, + RAS; Klappholz Pavel, ‰kolák, zatãen 22.1.1942, + RAS; Klappholzová Anna, nar. 16.1.1911, zatãena 22.1.1942, + RAS; Klauber Josef JUDr., nar. 21.1.1906, právník, + 26.10.1942, RAS; Klauberová Felicie, nar. 3.2.1922, + 26.10.1942, RAS; Klauberová Julie, nar. 6.12.1870, + 26.10.1942, RAS; Kohn Ludvík, nar. 23.9.1879, zatãen 17.1.1942, + RAS; Kohnová Anna, nar. 3.4.1924, zatãena 17.1.1942, + RAS; Kohnerová Franti‰ka, nar. 25.7.1883, zatãena 17.1.1942; Kosnar Václav, nar. 5.9.1885, dûlník, zatãen 15.11.1944, DO, + 5.5.1945, Terezín; Kotyza Franti‰ek, nar. 22.3.1890, Ïivnostník, zatãen 15.3.1939 a znovu 7.11.1941, odboj KSâ, + 6.2.1944 v Rokycanech na následky vûznûní; Kozler Alois, nar. 21.5.1897, dûlník, zatãen 23.3.1943, KSâ, + Buchenwald 24.8.1944; Kreidl Rudolf, nar. 17.4.1904, truhláfi, zatãen 13.12.1941, roz‰ifiování ilegálního tisku, + Rottenburg am M. 20.5.1942; Kryã Josef, nar. 12.2.1921, dûlník, zatãen 17.3.1943, DO polit. angaÏ., + Flossenburg 2.4.1944; KfiíÏ Emilian, nar. 25.7.1912, úfiedník, zatãen 27.4.1943 KSâ, + Buchenwald - ãerven 1945; Kus˘ Bohumír, nar. 10.11.1872, + RAS; dal‰í údaje nebyly zji‰tûny; Kus˘ Franti‰ek, nar. 23.8.1897, zatãen 17.1.1942, + RAS; Kusá Albína, nar. 2.11.1872, zatãena 17.1.1942, + RAS; Kvídera Franti‰ek, nar. 6.1.1907, dûlník, zatãen 15.9.1944, roz‰ifiování ilegálního tisku, + Terezín 2.3.1945; Kyncl Miroslav, nar. 13.8.1902, dûlník, zatãen 24.3.1943, KSâ, Buchenwald, + v Rokycanech 3.7.1945 na následky vûznûní; Lederová RÛÏena, nar. 29.1.1900, zatãena 22.1.1942, + RAS; Levitus Emanuel, nar. 13.12.1874, zatãen 17.1.1942, + RAS; Levitusová Berta, nar. 13.5.1877, zatãena 17.1.1942, + 28.4.1942 RAS; Löblová Julie, nar. 1870, zatãena 24.1.1942, + RAS;

Tfietí deska Löwy Arno‰t, nar. 3.6.1919, zatãen 17.1.1942, + RAS; Löwy Julius, nar. 7.7.1882, zatãen 24.1.1942, + RAS; Löwy Leo, nar. 5.12.1923, zatãen 17.1.1942, + RAS; Löwy Vilém, nar. 11.3.1911, zatãen 17.1.1942, + RAS; Löwyová Anna, nar. 23.9.1849, zatãena 17.1.1942, + RAS; Mandelíãek Karel, nar. 12.2.1920, dûlník, zatãen 19.12.1942, odboj. skupina ·KODA, sabotáÏe, + Osvûtim 25.2.1943; 189

Mare‰ka Franti‰ek, nar. 2.12.1911, dûlník, zatãen 24.5.1942, ukr˘vání para‰utistÛ, popraven v Lobzích 28.5.1942; Mare‰ková Josefina, nar. 10.2.1914, zatãena 24.5.1942, ukr˘vání para‰utistÛ, popravena 28.5.1942; Markup Karel, nar. 10.3.1877, dûlník, zatãen 28.4.1943, KSâ, KTB 11.5.1944; Mikolá‰ek Alois, nar. 22.9.1902, zahradník, zatãen 15.1.1943, DO, Osvûtim 1943; Mráz Milo‰, nar. 29.7.1920, úfiedník, zatãen 25.9.1942 ON, + Osvûtim 21.2.1943; Nejdl Alois, nar. 5.9.1893, zatãen 15.1.1943, PO; Osvûtim 6.3.1943; Nov˘ Václav, nar. 10.1.1904, dûlník, zatãen 13.8.1941, ilegální tisk, + 7.12.1941 PlzeÀ; Nov˘ Václav, nar. 2.9.1890, hostinsk˘, zatãen 1944, + Flossenburg 1944; Östereich Bohumil, nar. 25.7.1908, + RAS; Östereich Josef, nar. 21.10.1899, zatãen 1942, + RAS; Östereichová Marie, nar. 24.4.1895, zatãena 22.1.1942, + RAS; Östereichová RÛÏena, nar. 19.5.1897, zatãena 22.1.1942, + RAS; Palack˘ Josef, nar. 21.4.1891, dÛstojník, zatãen 1940, odbojová skupina, Obrana národa, + popraven Berlín 3.12.1942; Páník Jaroslav, nar. 11.3.1876, úfiedník, 28.5.1943, Sokol. odboj, + KTB 17.5.1944; Páník Václav, nar. 12.9.1892, dûlník, zatãen 8.5.1943, sokolsk˘ odboj, + koncentraãní tábor Buchenwald (KTB) 25.8.1944; Pelikán Mirko JUC, nar. 17.6.1913, studující, zatãen 28.5.1940, sokolsk˘ odboj, + BRIEG 14.4.1944; Pivec Emanuel, soustruÏník, zahynul pfii náletu; Polesie Arno‰t MUDr., nar. 24.7.1898, zatãen 22.1.1942, + RAS; Polesiová AneÏka, zatãena 22.1.1942, + RAS; Polesiová Franti‰ka, nar. 27.1.1909, zatãena 22.1.1942, + RAS; Polesiová Hana, nar. 15.9.1865, zatãena 22.1.1942, + RAS; Pour Augustin, nar. 19.2.1905, úfiedník, zatãen 8.10.1941, sokolsk˘ odboj, + Osvûtim 20.3.1942; PoÏarka Karel, nar. 18.6.1882 - DO; Proke‰ Rudolf, nar. 22.3.1912, dÛstojník, odboj KSâ, + KTB v dubnu 1944; Racesberger Franti‰ek, nar. 14.10.1919, dûlník, zatãen 20.1.1944, odbojová skupina mládeÏe RNV, + popraven DráÏìany 18.8.1944; Reich Max, nar. 17.11.1882, zatãen 24.1.1942, + RAS; Reich Walter, zatãen 24.1.1942, + RAS; Reichová Mariana, nar. 12.2.1916, zatãena 24.1.1942, + RAS; Reichová Îofie, nar. 8.1.1888, zatãena 24.1.1942, + RAS;

âtvrtá deska Roubíãek Jan JUDr., nar. 20.6.1911, zatãen 24.1.1942, + pochod smrti IV/1945; ¤ehofi Franti‰ek, nar. 18.9.1899, fieditel ‰koly v Rokycanech, zatãen 23.2.1940, ilegální skupina »V boj«, + 7.6.1945 na následky vûznûní; 190

Slab˘ Josef, nar. 24.10.1922, studující, zatãen 20.1.1944, skupina mládeÏe ilegálního Revoluãního národního v˘boru v Rokycanech, popraven v DráÏìanech 18.8.1944; Soukup Antonín, 26.7.1882, dûlník, zatãen 13.8.1941, DO, + Lipsko 8.7.1944; Stadler Josef, nar. 26.1.1930, + RAS; Stadler Julius, nar. 30.8.1890, + RAS; Stadler Ludvík, nar. 1.3.1893, + RAS; Stadler Pavel JUDr., nar. 26.12.1887, zatãen 24.1.1942, + 11.3.1942, RAS; Stadlerová Bohumila JUDr., nar. 25.4.1897, zatãena 24.1.1942, + 28.3.1942, RAS; Stadlerová Flora, nar. 13.7.1861, + RAS; Stadlerová Valerie, nar. 11.9.1925, + RAS; Stehlík Franti‰ek, 11.11.1925, uãeÀ, zatãen 24.5.1942 - ukr˘vání para‰utistÛ; popraven 28.5.1942 v Lobzích u Plznû; Stehlík Václav, nar. 14.10.1879, Ïelezniãáfi, zatãen 24.5.1942 - ukr˘vání para‰utistÛ, popraven 28.5.1942; Stehlík Václav, nar. 29.10.1915, Ïelezniãáfi, zatãen 24.5.1942, ukr˘vání para‰utistÛ, popraven 28.5.1942 v Lobzích; Stehlíková RÛÏena, nar. 19.4.1889 v domácnosti, zatãena 24.5.1942, ukr˘vání para‰utistÛ, + poprava 28.5.1942 v Lobzích; Steiner Alfred, nar. 15.9.1879, zatãen 22.1.1942, + 25.4.1942 Var‰ava, RAS; Steinerová Otilie, nar. 18.3.1884, zatãena 22.1.1942, + RAS; Strass Vilém, JUDr., nar. 20.2.1883, zatãen 17.1.1942, + RAS; Strassová Anna, nar. 28.4.1893, zatãena 17.1.1942, + RAS; Strassová Flora, nar. 24.6.1873, zatãena 17.1.1942, + RAS; Strassová Zuzana, nar. 29.3.1927; zatãena 17.1.1942, + RAS; Strankmüller Josef, nar. 26.7.1912, dÛstojník, zahraniãní armáda - Západ, zahynul pfii bojovém v˘cviku ve Skotsku 13.8.1942; ·molík Matûj, nar. 16.1.1893, dûlník, zatãen 13.8.1941, odboj KSâ, + Terezín 28.4.1945; ·nábl Rudolf, nar. 21.5.1881, obchodník, zatãen 15.1.1943, ukr˘váni zbraní, + Osvûtim 23.5.1943; ·ulcová Miroslava, nar. 11.6.1922, nálet v Rokycanech, + 27.4.1945; Tausigová RÛÏena, zatãena v lednu 1942, + RAS; Tausig Josef, nar. 1921, zahynul v roce 1942 v Osvûtimi, RAS, není uveden na desce památníku obûtí nacistické okupace z Rokycan, kter˘ byl odhalen dne 7. kvûtna 2000, neboÈ údaje o jeho zatãení a úmrtí v koncentraãním tábofie byly zji‰tûny dodateãnû a upfiesnûny na základû údajÛ na desce na Ïidovském hfibitovû v Rokycanech. Tobrman Stanislav, nar. 17.5.1925, soustruÏník, zatãen 12.7.1944, odbojová skupina ·koda PlzeÀ, + 22.1.1945; Tomá‰ek Josef, nar. 2.2.1885, úfiedník zatãen 16.2.1940, odboj KSâ, + popraven v Berlínû 18.6.1943; 191

Tomek Bohuslav, nar. 28.10.1914, popraven 29.6.1942 v Klatovech - Dubsk˘ les, ukr˘vání para‰utistÛ; T˘ml Jan, nar. 10.4.1865, uãitel, básník, zatãen 25.9.1940, DO, + následky vûznûní 27.5.1945, ·védsko; Tytl Jaroslav, zámeãník, nar. 2.8.1918, + nálet Rokycany; Vajner Franti‰ek, nar. 3.11.1897, dûlník, zatãen 4.9.1940, KSâ, + Terezín 2.5.1945; Volf Jaroslav, nar. 14.9.1910, uãitel, zatãen 28.5.1940, Obrana národa, + BRIEG koncentraãní tábor 1.4.1944; Weinberger Pavel, nar. 30.8.1897, zatãen 22.1.1942, + RAS; Weinbergerová Markéta, nar. 5.1.1903, zatãena 22.1.1942, + RAS; Winter Ladislav, nar. 28.4.1939, + 23.10.1942, RAS.

Vysvûtlivky: Odboj KSâ - odbojové skupiny vedené ilegálním okresním v˘borem KSâ RNV - Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech, ustaven˘ po Novém roce 1945 do‰lo k ustavení RNV. V dubnu 1945 mûl 36 ãlenÛ - prvním pfiedsedou se stal Rudolf Hejrovsk˘. DO - Domácí odbojová ãinnost - pomoc rodinám zatãen˘ch, poslech zahraniãního rozhlasu a roz‰ifiování zpráv, letákÛ, tisku, opakování informací o pohybu okupaãních vojsk atd. ETA - JEST¤ÁB - polovojenská organizace z fiad b˘val˘ch ãlenÛ národních stfieleck˘ch jednot a národních gard - plnila úkoly pro vojenské odbojové organizace a zahraniãí. RAS - rasová persekuce ÎidÛ a CikánÛ oznaãen˘ch podle norimbersk˘ch zákonÛ z r. 1935 za ménûcenné rasy. Odbojová skupina Jindra - Sokolská odboj. skupina od r. 1939 - vedoucí R. Îák KTB - koncentraãní tábor Buchenwald ON - obrana národa - vojenská sloÏka (zbranû) a civilní sloÏka (zbranû, zprávy, spojení se zahraniãím).

Pamûtní deska na budovû Základní umûlecké ‰koly v Rokycanech Tato pamûtní deska pfiipomíná 21 komunistÛ z Rokycanska, ktefií poloÏili své Ïivoty za osvobození v dobû okupace. Jména popraven˘ch a umuãen˘ch: Bûlohlávek Franti‰ek ·i‰ka Franti‰ek Cibulka Václav âern˘ Franti‰ek Merhaut Jaromír Gottlieb Václav Tomá‰ek Josef ·míd Arno‰t Ho‰ek Franti‰ek âermák Karel Lhotka Josef âerná Marie 192

Urban Josef ·imandl Franti‰ek âihák Josef Nov˘ Václav Kotyza Franti‰ek

·molík Matûj Markup Karel Roãek Franti‰ek Záhrobsk˘ Alois Pamûtní deska byla odhalena 8.5.1970.

Pamûtní deska Dr. Bohuslava Horáka, umístûna na chodbû gymnázia v Rokycanech. Nápis: »âestné památce PhDr. Bohuslava Horáka, nar. 1877, profesora, fieditele gymnázia, kter˘ zahynul 10.2.1942 v Osvûtimi.« Profesor B. Horák byl fieditelem gymnasia a jedním ze zakladatelÛ rokycanského muzea, jeÏ nese jeho jméno. Památník na nádvofií závodu ·koda slévárna v Rokycanech byl pfiemístûn vpravo pfii vjezdu do továrny s deskou se jmény zamûstnancÛ, ktefií byli popraveni nebo zahynuli v koncentraãních táborech. âern˘ F., nar. 11.10.1894, popraven 1943 v Berlínû âihák J., nar. 29.10.1891, zemfiel 1941 v Buchenwaldu Kincl M., nar. 13.8.1902, zemfiel krátce po osvobození Vavroch A., nar. 4.2.1916, popraven 1945 v DráÏìanech Drchal V., nar. 23.3.1919, popraven 24.12.1943 v Berlínû Ka‰ák F., nar. 9.3.1911, zemfiel 29.4.1945 v Terezínû Kryã J., nar. 12.2.1921, popraven 2.5.1944 ve Flossenburku Stehlík F., nar. 11.8.1925, popraven 28.5.1942 v Lobzích u Plznû »Lidé bdûte!« Budova ãp. 319/II Bronzová deska s nápisem, kter˘ objasÀuje pfiíãinu popravy celé Stehlíkovy rodiny v dobû heydrichiády. Text: »Zde Ïil Václav Stehlík, Ïelezniãáfi. Ve druhé svûtové válce poskytl úkryt ãesk˘m para‰utistÛm z Anglie. Za to byl se svojí pûtiãlennou rodinou 28.5.1942 gestapem popraven.« Pamûtní deska vûnována manÏelÛm âern˘ch na budovû na nám. T.G.M. Franti‰ek âern˘, nar. 11.10.1894, bydlel v nádvorním domku ãp. 88/I, kde se konalo mnoho schÛzek ilegální skupiny. Popraven byl 20.6.1943 v Berlínû ve vûku 49 let. Deska byla v roce 1990 sÀata a je uloÏena v depozitáfii Muzea dr. Boh. Horáka v Rokycanech. Památník Rudé armádû na námûstí T.G.M. v Rokycanech. Základní kámen památníku byl poloÏen 16.9.1951, památník byl odhalen 25.5.1952. Pfied památníkem byla na Ïulovém podstaveãku bronzová truchlící madona. Na zhotovení památníku se podíleli sochafi V. Vokálek a arch. Fr. Marek. Pomník byl strÏen 4.1.1990 a nûjak˘ ãas byl uloÏen ve skladu technick˘ch sluÏeb. Nyní se i s podstavcem nachází v soukromém Vojenském muzeu v Rokycanech. Námûstí T.G.M. ãp. 3/I v Rokycanech: Pamûtní deska na budovû pfiipomíná jedenáct umuãen˘ch b˘val˘ch zamûstnancÛ záloÏny. Symbolika: trnová koruna znaãí koncentraãní tábory - Flossenburg, 193

DráÏìany, Stuttgart, Osvûtim, Buchenwald a Kassel. Text: »V létech nesvobody 19391945 poloÏili své Ïivoty na oltáfi vlasti ãlenové záloÏny, v˘boru a úfiednictví: Jaroslav Páník, Václav Páník, Rudolf ·nábl, Augustin Pour, Josef âern˘, Karel âerven˘, Bohuslav Horák, Alois Nejdl, Alois Moulis, Franti‰ek ¤ehofi, Julius Stadler.« Pamûtní deska byla odhalena 27.10.1946. Desku zhotovil akademick˘ sochafi V. Koukolíãek. Pamûtní deska Fr. ¤ehofiovi je umístûna na budovû matefiské ‰koly v parku (budova b˘valé odborné ‰koly pro Ïenská povolání, kde F. ¤ehofi pÛsobil jako fieditel). Fr. ¤ehofi vedl poãetnou odbojovou organizaci - civilní sloÏku Obrany národa. ¤ehofiova skupina byla v úzkém kontaktu s dÛstojnickou skupinou ON, vedenou J. Kotûborsk˘m. Fr. ¤ehofi opatfioval zbranû a stfielivo ze zbrojovky ve Strakonicích. Skupina byla pozat˘kána dne 23.2.1940 na základû udání. Fr. ¤ehofi byl odsouzen do káznice na doÏivotí. F. ¤ehofi podlehl zákefiné nemoci po více jak pûtiletém Ïaláfiování v nûmeck˘ch káznicích. Dne 4.6.1945 byl pfievezen do plzeÀské nemocnice, kde 7.6.1945 zemfiel. Pamûtní deska byla odhalena 9.6.1946. Pamûtní deska osvoboditelÛm Rokycan - 9. pû‰ímu pluku americké armády byla odhalena 8.5.1946 a po strÏení na poãátku 50. let byla v pÛvodní podobû obnovena 6. 5. 1990 a opût zasazena na budovû rokycanské radnice. Památník na demarkaãní linii mezi Borkem a Rokycany - základní kámen byl poloÏen 5.5.1995, pomník byl odhalen 3.5.1996.

Dodatek k vydanému seznamu publikovanému v publikaci »Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm« (Rokycany 1995) V roce 1995 byla u pfiíleÏitosti 50. v˘roãí osvobození âeskoslovenska od fa‰istické nadvlády vydána publikace kolektivu autorÛ pod titulkem »Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm 1939-1945«, v níÏ je publikován i seznam v‰ech obûtí fa‰istické persekuce a zvÛle z okresu Rokycany, vycházející z dokladÛ, shromáÏdûn˘ch OV Svazu bojovníkÛza svobodu a z historick˘ch pramenÛ Státního okresního archivu v Rokycanech. Na základû dal‰ích dokladÛ získan˘ch a ovûfien˘ch ãleny historicko dokumentaãní komise âeského svazu bojovníkÛ za svobodu v Rokycanech byl pfiipraven tento dodatek, kter˘ jiÏ publikované údaje zpfiesÀuje a doplÀuje.

Jména dal‰ích obãanÛ zapojen˘ch v domácím odboji HenÏlík Antonín, Rokycany Kostner Franti‰ek, Rokycany Jelínková Anna, Stupno Homola Jan, Zbiroh, zemfiel 22.11.1944 v koncentraãním tábofie Buchenwald ·onka, Miro‰ov (ãetník) a Janou‰ová, Miro‰ov (zahradnice), ukr˘vali V. Koláfie.

Úãastníci ozbrojeného protifa‰istického boje v zahraniãních armádách Bau‰ Josef, Pra‰n˘ Újezd - poruãík 313 perutû RAF Soukup Alois, Vranovice - ‰tábní stráÏmistr 312. perutû RAF 194

Klígr Rostislav, Stfiapole - pfiíslu‰ník armádního sboru âSA v SSSR Brabec Rudolf, Rokycany - úãastník kvûtnového povstání.

Obãané perzekvovaní z rasov˘ch dÛvodÛ Stadler Ludvík, Rokycany, nar. 1.3.1893, prohlá‰en za mrtva 26.6.1948 Stadler Josef, Rokycany, nar. 26.1.1930, prohlá‰en za mrtva 26.6.1948 Stadlerová Valerie, Rokycany, nar. 11.9.1925, prohlá‰ena za mrtva 26.6.1948 Katz Vilém, Rokycany, zemfiel pfied transportem Katz Rudolf, Rokycany, zemfiel pfied zatãením Tausigová RÛÏena, Rokycany, nar. 1889 (dal‰í údaje nezji‰tûny) Tausig Josef, Rokycany, nar. 1921, zemfiel v Osvûtimi 1942 Wintrová Jana, Radnice, nar. 5.1.1935, zemfiela 21.3.1943 Zvefiejnûné osobní údaje je‰tû mohou b˘t dal‰ím bádáním upfiesnûny.

Památníky druhé svûtové války v dal‰ích obcích okresu Bfiasy Na rozcestí u keramiãky stával pomník havífiÛm od umûlce Emanuela Famíry z roku 1933, kter˘ byl nacisty zniãen v roce 1941. TamtéÏ je i památník obûtem fa‰istické okupace, kter˘ byl odhalen v r. 1984.

Bfiezina V zahradû vedle b˘v. ‰kolní budovy je umístûn památník ‰estnácti obûtem 1. svûtové války, odhalen˘ 14.10.1928. Na památníku je zasazena ãerná deska se jmény zahynul˘ch ve 2. svûtové válce: Vojtûch Vodiãka, keramick˘ dûlník, padl na barikádách v Praze 7.5.1945, Václav Skfiivan, dûlník, totálnû nasazen na práci do Nûmecka, kde zahynul 24.8.1943 pfii náletu.

Dobfiív Památník obûtem 1. svûtové války byl odhalen 28.101924. Je umístûn na návsi. Na památníku je zasazena i deska se jmény patnácti osob, které zahynuly v dobû fa‰istické okupace z politick˘ch, rasov˘ch i jin˘ch dÛvodÛ. V Dobfiívû je i památník, nacházející se opodál smûrem ke Staré hospodû, v místû, kde byl dne 6.5.1945 zastfielen ustupujícími nûmeck˘mi vojáky SS Alois Kalivoda.

Ejpovice V místû je pomník padl˘m za první svûtové války, odhalen˘ v r. 1922. Na budovû základní ‰koly je pamûtní deska vûnovaná Janu Rajchartovi, popravenému 26.9.1944 za protifa‰istick˘ odboj. V místû je rovnûÏ hrob jugoslávského politického vûznû Kry‰tofa Bolta, nar. 17.7.1921, vyhozeného z projíÏdûjícího transportu 7.2.1945. 195

Holoubkov Památník padl˘m v dobû první svûtové války stojící po pravé stranû silnice z nádraÏí u továrny Kovosvit, byl odhalen 7.8.1927. Do památníku byla zasazena i deska se jmény obûtí fa‰istické okupace z Holoubkova: Federová, Janou‰ek, Fichtl, Jelinková, Kajnár, Havlíãek, Kovafiík, manÏelé Erlichovi. Díky obecnímu úfiadu byl renovován a znovu odhalen v fiíjnu 2000. V Holoubkovû v budovû Z· je i pamûtní deska vûnovaná fiediteli ‰koly Aloisu Janou‰kovi, kter˘ zahynul v koncentraãním tábofie. V místû je rovnûÏ pamûtní deska na budovû nádraÏí âD, vûnovaná pfiednostovi stanice Janu Kovafiíkovi, kter˘ zahynul na pochodu smrti na jafie r. 1945.

Jan Hrabák, Adolf Huml, Václav Milota, Artur Neumann, Felix Neumann, Anna Neumannová, Jaroslav Vainer, Bohumil Jaro‰. Památník ppor. Bohuslavu Jaro‰ovi z Cheznovic, kter˘ je umístûn v lese Îlebci na pamûÈ jeho zákefiného zavraÏdûní nûmeck˘mi fa‰isty dne 6.5.1945. Pomníãek vûnovan˘ studentu Vladimíru âepelákovi z Cheznovic, kterého dne 6.5.1945 spolu s dal‰ími dvûma obãany z Cheznovic, ktefií hlídkovali na okraji lesa Îlebce mezi Ole‰nou a Stra‰icemi zavraÏdili ustupující SS jednotky. Byli to: student por. B. Jaro‰ a mlynáfi V. Milota. Na místû vraÏdy byl vybudován V. âepelákovi pomníãek. Pamûtní deska s kfiíÏem, umístûná v lese Îlebci, je vûnovaná Václavu Milotovi.

Hrádek

Kamenec

V místû je pomník a hrob sovûtského vojáka V. Klevana, kter˘ zemfiel 4.7.1945 v sanatoriu Janov a kter˘ je pochován na hfibitovû u sv. Jakuba. V místû je pomník bratfií BlechÛ popraven˘ch v Tábofie a hrob Miroslava Mencla, zastfieleného u Melmatûje (Dobfiív). Pomník obûtem 1. a 2. svûtové války, umístûn˘ pfied kulturním domem v Hrádku, byl odhalen 9.5.1974 (po zru‰ení pomníkÛ z 1. svût. války a odboje za 2. svût. války). Na jedné desce jsou vyryta jména padl˘ch z 1. svûtové války a na druhé desce obûtí z doby fa‰istické okupace. Mezi jmenovan˘mi je 6 politick˘ch vûzÀÛ, ktefií byli umuãeni v koncentraãních táborech v Nûmecku: J. ·molík, M. Pelikán, J. âern˘, R. Drábek, K. Vaska, J. Vild. Antonín ·kach, Franti‰ek Pokorn˘ a Antonín ·pilar padli jako na‰i letci v boji o Anglii. Památník Antonína ·pilara, rolníka z Nové Hutû: Po levé stranû silnice, vedoucí z Nové Huti - Hrádku do Miro‰ova, v ústí ulice do sídli‰tû je umístûn pomníãek-radlice, v níÏ je vyryto jméno Antonína ·pilara, b˘valého ruského legionáfie, kter˘ se ihned po osvobození zapojil do stráÏní sluÏby. KdyÏ eskortoval v revoluãních dnech 7.5.1945 nûkolik nûmeck˘ch váleãn˘ch zajatcÛ, byl nûkter˘m z nich postfielen a na následky zranûní dne 12.5.1945 v nemocnici zemfiel. V továrnû ÎBC v Hrádku je umístûn pomníãek z kvádru, do kterého je zasazena kovová deska se jmény zamûstnancÛ ÎBC, ktefií v dobû fa‰istické okupace zahynuli. Jsou zde uvedena jména politick˘ch vûzÀÛ, ktefií byli popraveni nebo zahynuli v koncentraãních táborech v Nûmecku a jména letcÛ, ktefií padli v boji o Anglii jako zahraniãní vojáci.

V jiÏní ãásti obce na svahu u silnice z Radnic na Hfie‰ihlavy stojí památník obûtem 1. svûtové války, kter˘ byl odhalen 6.7.1929. V záfií 1945 byla do památníku vsazena a odhalena péãí Sboru dobrovoln˘ch hasiãÛ v Kamenci pamûtní deska vûnovaná Pavlu Paidarovi, zamûstnanci Ïelezniãních dílen âSD v Plzni, kter˘ byl v dobû okupace vedoucím jedné ilegální skupiny KSâ na Radnicku. Poprvé byl zatãen 26.2.1940, za nûjak˘ ãas propu‰tûn a opût zatãen gestapem 14.4.1943 a 30.11.1943 popraven v DráÏìanech.

Cheznovice Památník obûtem 1. svûtové války byl odhalen 13.7.1924. Po druhé svûtové válce byl doplnûn deskou se jmény obãanÛ a místních rodákÛ, ktefií se stali obûtí nûmeckého fa‰ismu. Na pamûtní desce ãteme nápis: »Padli, abychom my mohli Ïít!« Pod nápisem je uvedeno 10 jmen padl˘ch v letech 1939-1945: Vladimír âepelák, Jaroslav âermák, 196

Kafiez V místû u SudÛ stal pomník vûnovan˘ podbrdsk˘m partyzánÛm. Odhalen byl 7.5.1978, v r. 1994 byl pfiemístûn do obce Kafiez.

Kafiízek Blízko obce je památník vûnovan˘ partyzánÛm z bunkru v lese nad Újezdem. Bunkr se nachází na hranici Západoãeského a Stfiedoãeského kraje. Byl vybudován v fiíjnu 1943 péãí hajného Maliny z Újezda a obûtavostí celé fiady lidí z blízkého okolí. SlouÏil jako úkryt pro ‰táb fiídící partyzánskou a odbojovou ãinnost na Podbrdsku, Berounsku, ZbiroÏsku a okolí. Ukr˘val se zde zejména pracovník III. ilegálního ÚV KSâ Josef Ko‰Èálek s fiadou dal‰ích stranick˘ch funkcionáfiÛ (Jar. Neliba, Jifiina Nikodémová, Josef Ma‰ek), dále zde na‰li úkryt uprchlí sovût‰tí zajatci i jiné osoby hledané gestapem. Kryt je velk˘ 5x5 m a 2 m vysok˘. O zásobování osazenstva krytu se staralo mnoho poctiv˘ch a nezi‰tn˘ch lidí z okolí. Zradou byl kryt fa‰isty objeven. Dne 11. ledna 1944 gestapo obklíãilo bunkr a zatklo 7 bojovníkÛ kromû velitele Ko‰Èálka, kter˘ se v krytu zastfielil. Zatãení byli spoutáni a odvedeni do Hofiovic. T˘Ï den byli zatãeni dal‰í obãané z okolí, ktefií podporovali partyzány. Patnáct jich bylo postaveno v Hofiovicích pfied soud a 13 z nich odsouzeno k trestu smrti. Z odsouzen˘ch pak bylo 13.1.1944 dvanáct popraveno. âtyfii sovût‰tí zajatci byli v dubnu 1944 zastfieleni v Terezínû. Partyzáni z bunkru byli pozdûji vût‰inou umuãeni a popraveni v nacistick˘ch Ïaláfiích. Pouze ‰Èastnou náhodou se zachránili Josef Ma‰ek a Jifiina Nikodémová. Na vûãnou pamûÈ byl zde stateãn˘m bojovníkÛm proti fa‰ismu vybudován památník. 197

Klabava V místû je památník obûtem 1. a 2. svûtové války s pamûtní deskou Josefu Hájkovi, umuãeném v koncentraãním tábofie v Buchenwaldu 7.2.1945.

Kfií‰e Památník Rudé armádû v Kfií‰ích. V horní ãásti obce na levé stranû silnice smûrem do Vranova byl vybudován památník Rudé armádû, kter˘ symbolizuje podûkování za osvobození na‰í vlasti v r. 1945. Na památníku jsou upevnûny dvû tmavo‰edé kovové desky: obraz druÏby horníka se sovûtsk˘m vojákem a nápis vyjadfiující vdûãnost za osvobození. Památník byl postaven péãí MNV Kfií‰e a jeho odhalení bylo provedeno za velké úãasti obãanÛ, spoleãensk˘ch organizací, zástupcÛ státní správy a âSLA dne 28.6.1953.

Lhotka u Zbiroha Pamûtní deska na budovû ml˘na ve Lhotce. V tomto ml˘nû se ukr˘val asi od poloviny srpna gestapem hledan˘ Arno‰t ·míd ze Zbiroha. Spoleãnû s nim se ve ml˘nû ukr˘vali rusk˘ para‰utista Franti‰ek Klein (krycím jménem Eda), kterého pfiivedl na ZbiroÏsko ãlen III. ilegálního ÚV KSâ J. Ko‰Èálek ze Zdic jako zku‰eného odbojáfie a telegrafistu. Kolem 20.10.1943 odjel Franti‰ek Klein do Prahy se slibem, Ïe se vrátí a sestaví vysílaãku. Z Prahy se uÏ nevrátil. Koncem fiíjna do‰lo k vyzrazení úkrytu Arno‰ta ·mída. Dne 17.10.1943 ráno pfied pátou hodinou obsadilo gestapo z Plznû, Prahy i Kladna NûmcÛv ml˘n a zatklo Arno‰ta ·mída, mlynáfie Václava Nûmce, jeho manÏelku Katefiinu a jejich dva syny Josefa a Václava Nûmce. Následujícího dne 28.10.1943 bylo zatãeno ve Zbiroze a na severním ZbiroÏsku kolem dvaceti dal‰ích odbojáfiÛ, ‰esti odbojáfiÛm se v‰ak podafiilo gestapu uniknout. ManÏelé Václav Nûmec a Katefiina Nûmcová se synem Josefem byli popraveni v Praze na Pankráci 8.11.1943. Syn Václav byl rovnûÏ odsouzen k trestu smrti soudem v Norimberku, ale na‰tûstí k popravû nedo‰lo a doãkal se osvobození. Arno‰t ·míd byl popraven v Lipsku 13.4.1945. Památník obûtem 1. a 2. svûtové války ve Lhotce: Na památníku obûtem 1. svûtové války pfiibyla jména obûtí fa‰ismu z 2. svûtové války: Václav Nûmec, Katefiina Nûmcová, Josef Nûmec, Josef Roãek, Franti‰ek Simandl, Franti‰ek Bûlohlávek.

Medov˘ Újezd Památník 1. svûtové války byl odhalen v kvûtnu r. 1923; do nûj byla zasazena deska se jmény obûtí fa‰istické okupace generála Josefa Maxy, kter˘ byl nacisty popraven, dále Václava Ma‰ka (popraven r. 1944) a Jaroslava Merhauta - (popraven v r. 1945)

Miro‰ov

Na památku od sovûtského tankisty

198

Pamûtní deska Franti‰ku ·i‰kovi na nádraÏí v Miro‰ovû, kde b˘val F. ·i‰ka vlakvedoucím. Na Miro‰ovsku organizoval odboj a spolupracoval s ilegálním OV KSâ v Rokycanech. Prostfiednictvím konfidenta gestapa v Plzni byl prozrazen, 16.4.1943 zatãen a 14.2.1944 v DráÏìanech popraven. 199

Památník v parku Ústavu sociální péãe v Miro‰ovû (b˘val˘ kárn˘ a pracovní tábor, od dubna 1945 koncentraãní tábor). V nynûj‰ím Domovû dÛchodcÛ v Miro‰ovû b˘val za 2. svûtové války nacistick˘ pracovní tábor. V bfieznu a dubnu r. 1945 sem byli dopraveni gestapem z Kounicov˘ch kolejí v Brnû politiãtí vûzÀové, ktefií zde byli vûznûni aÏ do osvobození 5.5.1945. Na nádvofií je v kamenném kvádru zasazena deska z ãerného mramoru, na níÏ je napsán závûr z Fuãíkovy ReportáÏe psané na oprátce »Lidé, mûl jsem vás rád - bdûte!« Ve spodní ãásti pamûtní desky je umístûn nápis, kter˘ pfiipomíná, Ïe v tûchto místech stával za fa‰istické okupace koncentraãní tábor. Pomníãek Antonína Prokopa v Miro‰ovû v Prokopovû ulici. Antonín Prokop se narodil 9.5.1907 v Bru‰perku na Moravû a byl jako politick˘ vûzeÀ pfievezen z Kounicov˘ch kolejí v Brnû do koncentraãního tábora v Miro‰ovû. KdyÏ se v prvních dnech osvobození na‰í vlasti vzdálil z tábora, byl jedním nûmeck˘m vojákem (ze zbytkÛ nûmecké armády projíÏdûjící Miro‰ovem) zastfielen. Na místû jeho skonu je na jeho pamûÈ do kamene zasazena ãerná mramorová deska.

M˘to Památník Rudé armádû na hfibitovû sv. ·tûpána. Na následky zranûní z pfiedchozích bojÛ zemfielo po osvobození na‰í vlasti v M˘tû a okolí 7 rudoarmûjcÛ, ktefií byli pochováni ve spoleãném hrobû na místním hfibitovû. Zásluhou místní odboãky SâSP a za pfiispûní místních sloÏek NF byl jim vybudován památník, kter˘ symbolizuje úctu a vdûãnost sovûtsk˘m osvoboditelÛm. Autorem památníku je plzeÀsk˘ akademick˘ sochafi ·íp. Socha pfiedstavuje ruského automatãíka ve stfiehu a do jejího podstavce je vytesán ãesko rusk˘ nápis: »Památce sovûtsk˘ch hrdinÛ padl˘ch za na‰i vlast v r. 1945«. Památník 1. a 2. svûtové války na námûstí Pamûtní deska na budovû mûstského úfiadu vûnovaná osvobození M˘ta Rudou armádou v kvûtnu r. 1945.

Nûmãovice Památník obûtem 1. svûtové války a fa‰ismu v Nûmãovicích je umístûn na návsi u b˘valé ‰koly. Na první mramorové desce jsou jména 11 obãanÛ, ktefií zahynuli v 1. svûtové válce. Památník byl odhalen v r. 1925. Druhá deska, která je vûnována obûtem nûmeckého fa‰ismu, byla zasazena v r. 1947. Na desce jsou vyryta jména: JUDr. Antonín âervenka, b˘v. fieditel obchodní akademie v Tábofie, rodák z Nûmãovic. Byl zatãen za heydrichiády 31.5.1942 s nûkolika studenty za pfiechovávání zbraní a schvalování atentátu na Heydricha a popraven 3.6.1942. Souãasnû byla zatãena i jeho manÏelka Bohumila, která zemfiela 10.10.1942 v koncentraãním tábofie v Osvûtimi, a dcera Bohunka âervenková, která rovnûÏ zemfiela v Osvûtimi 30.11.1942.

Osek Památník padl˘ch za 1. svûtové války (z 24.9.1923) a obûtí fa‰istické okupace. V dobû fa‰istické okupace zahynuli Kozler Franti‰ek (zemfiel v srpnu 1944 v koncent200

raãním tábofie v Buchenwaldu) a Savkov Ferdinand (zemfiel 21.2.1944 v koncentraãním tábofie Schwandorf).

Ostrovec Pomník Franti‰ka Bûlohlávka stojící na pokraji lesa u silnice mezi Tere‰ovskou Hutí a Ostrovcem. Franti‰ek Bûlohlávek a Arno‰t ·míd byli na ZbiroÏsku mezi prvními, kter˘m se podafiilo uprchnout pfied zatãením gestapa. Oba se skr˘vali asi od poloviny dubna 1943. Konec obou odbojáfiÛ byl v‰ak velmi tragick˘, neboÈ oba byli zastfieleni.

Podmokly Pomník protifa‰istickému odboji, stojící nad tzv. FroÀkov˘m ml˘nem, byl odhalen 22.5.1975, pozdûji renovován a upraven Obecním úfiadem v Podmoklech. Franti‰ek Fronûk patfiil mezi v˘znamné odbojáfie ZbiroÏska. Josef Ko‰Èálek ho v ãervenci 1943 povûfiil vedením obvodu obcí âilá, Hradi‰tû, Zvíkovec, Podmokly, Mleãice. Obvod mûl b˘t roz‰ifiován smûrem k RadnicÛm. V ml˘nû se rozmnoÏoval leták »Za novou vesnici« za úãelem vyburcování venkovského lidu k odporu proti fa‰ismu. âleny redakce byli J. Ko‰Èálek, V. Rybáãek a uãitel Josef MojÏí‰, kter˘ byl zatãen a internován do koncentraãního tábora. První ãíslo v rozsahu dvojlistu rozmnoÏil Fr. Fronûk na rozmnoÏovacím stroji spolku mlynáfiÛ, kterého byl pfiedsedou. Druhé vût‰í vydání bylo znemoÏnûno, protoÏe Fr. Ko‰Èálek jiÏ byl sledován gestapem. F. Fronûk pfied odchodem do ilegality dne 28.8.1943 stroj hodil do tÛnû v »Jezírkách« a dal‰í rozmnoÏovací techniku zniãil. Po válce byl stroj vyloven a nalézá se v muzeu v Kladnû. Franti‰ek Fronûk se ukr˘val u K. Urbana na Bránovû na Kfiivoklátsku. Z ilegality se vrátil 5.5.1945. Doma po úraze poã. dubna 1946 byl pfievezen do nemocnice v Rakovníku, kde 12.4.1946 zemfiel. Bylo mu 46 let. Hrob Franti‰ka FroÀka s nápisní deskou je na hfibitovû ve Zvíkovci.

Radnice Na hfibitovû proti kapli v Radnicích je hrob dÛstojníka Rudé armády Anatolije Vasiljeviãe Kuznûcova, kter˘ zahynul 16.5.1945 pfii sluÏební cestû na vr‰ku silnice z Vranova do Radnic u pískovcového lomu. Památník byl postaven v r. 1946 péãí MûstNV v Radnicích. V horní ãásti námûstí vedle hlavní budovy ZD· je umístûn památník Rudé armádû. Byl postaven péãí místní odboãky SâSP a odhalen byl v ãervnu 1960. Pamûtní deska politick˘m vûzÀÛm a obûtem fa‰ismu v Radnicích je umístûna na budovû b˘v. radnice. Byla odhalena 9.8.1964 a je vûnována politick˘m vûzÀÛm a obûtem fa‰ismu za 2. svûtové války: Vojtûchu Solfronkovi, ãlenovi ilegální skupiny KSâ, kter˘ byl zatãen 5.9.1940 a po ‰esti t˘dnech vûznûní byl tûÏce nemocen propu‰tûn domÛ, kde zemfiel, dále Josefu Blechovi, soustruÏníku ·kodov˘ch závodÛ v Plzni, kter˘ byl zapojen do odbojové skupiny, 2.2.1942 zatãen a 11.3.1943 umuãen v Osvûtimi, Josefu Waldmanovi, 201

úfiedníku poji‰Èovny v Praze, kter˘ byl zapojen do odbojové ãinnosti a zemfiel v koncentraãním tábofie v Dachau 24.2.1945. Pamûtní deska Emilu ·Èastnému, b˘v. fiediteli spofiitelny. Na budovû b˘v. Mûstské spofiitelny na námûstí v Radnicích byla odhalena 3.11.1947 v den 5. v˘roãí umuãení pamûtní deska b˘v. fiediteli spofiitelny Emilu ·Èastnému, kter˘ byl zatãen 1.9.1939 jako rukojmí z rasov˘ch dÛvodÛ a zemfiel 3.11.1942 v Osvûtimi. Pamûtní deska obûtem fa‰ismu na budovû muzea byla odhalena u pfiíleÏitosti X. ·títu podbrdsk˘ch partyzánÛ dne 11.6.1982.

Sebeãice - Biskoupky V Biskoupkách vlevo u silnice ve smûru Vejvanov - Tere‰ov na dvofie ãp. 14 je vsazena pamûtní deska vûnovaná Franti‰ku Kreisingerovi, b˘valému majiteli tohoto domku, odhalená v ãervnu 1962. Franti‰ek Kreisinger, koláfi a malozemûdûlec, byl zatãen 28. ledna 1943 »pro uráÏku vÛdce tfietí fií‰e«, vûznûn v koncentraãních táborech Buchenwald a Sandhausen, a zemfiel na pochodu smrti 18.3.1945.

Stupno Památník Rudé armádû na rozcestí Stupno - Bfiasy. Z vdûãnosti Rudé armádû za osvobození na‰í vlasti byl 6.7.1971 odhalen památní pfied budovou MNV Bfiasy na rozcestí silnic Vranov, Stupno a Bezdûkov (v tûchto místech probíhala v r. 1945 demarkaãní ãára). Na památníku je tento nápis: »Na památku pfiíchodu Rudé armády, osvoboditelky âSR«. Pod ním je nápis v ru‰tinû. Památník obûtem 1. a 2. svûtové války ve Stupnû. Památník je umístûn na návsi ve Stupnû vedle ZD·. Byl postaven v r. 1923 tfiiceti sedmi padl˘m v první svûtové válce. Po druhé sv. válce byl památník roz‰ífien - po stranách byly pfiistavûny dva hranoly. Na mramorov˘ch deskách jsou jména jedenácti obûtí nacismu: Alois Fremr, zamûstanec âSD, popraven 30.6.1942 ve Vejprnicích, Kristina Fremrová, zatãena 26.6.1942 za schvalování atentátu na Heydricha, byla popravena 30.6.1942 ve Vejprnicích, Václav Trejbal, zatãen 22.6.1942 za pfiechovávání zbraní, popraven byl 30.6.1942 ve Vejprnicích, Josef Niedermaier, vedoucí ilegální skupiny KSâ na Radnicku, zatãen 5.9.1940 a popraven v r. 1943 v Berlínû, Franti‰ka Brechbinderová, obchodnice, zatãena z rasov˘ch dÛvodÛ v r. 1942, vûznûna a zemfiela neznámo kde, MUDr. Josef Eisenberger, zatãen v fiíjnu 1940 z rasov˘ch dÛvodÛ, podporoval vûznûné, zemfiel v r. 1942 v koncentraãním tábofie v Mauthausenu. Pamûtní deska osvobození americkou armádou je zasazena do budovy kina u Ïelezniãní stanice Stupno.

ku vsazena druhá deska se jmény a fotografiemi obãanÛ, ktefií zahynuli v dobû okupace: Josef Svoboda, zemûdûlec, byl zatãen 10.1.1943 a vûznûn pro hospodáfiskou sabotáÏ; zemfiel 29.4.1943 v Bavorsku. Václav ·maus, zemûdûlec, byl zatãen 10.1.1943 a rovnûÏ vûznûn pro hospodáfiskou sabotáÏ; zemfiel 1.10.1945 v Unter Mansfeldu, a Vladimír Kolman, kter˘ padl 5.5.1945 u âeského rozhlasu v Praze.

Skofiice Pamûtní deska na mohylce, umístûné na návsi ve Skofiicích. Nápis na desce pfiipomíná jména ãtyfi obûtí nûmeckého fa‰ismu. Pamûtní deska Aloisu Vavrochovi na rodném domku ve Skofiicích. Alois Vavroch se narodil ve Skofiicích 2.4.1916. Byl ãinn˘ v DTJ v Miro‰ovû. Pfied okupací se oÏenil a pfiestûhoval do Chrástu u Plznû, kde se zapojil do protifa‰istického odboje. Byl zatãen a popraven 20.1.1945.

Stra‰ice Pomník a hrob neznámého rudoarmûjce na hfibitovû. Památník partyzána Karla Svejkovského na hfibitovû ve Stra‰icích. Karel Svejkovsk˘ byl povoláním slévaã. Zúãastnil se Slovenského národního povstání, kde 13.9.1944 padl u Prievidzy. Pamûtní deska uãiteli a básníku Karlu Vokáãovi na budovû základní ‰koly ve Stra‰icích. Karel Vokáã se narodil 28.10.1903 ve Zbiroze. PÛsobil jako uãitel ve Stra‰icích. V letech 2. svût. války se zapojil do ilegálního boje proti fa‰ismu. Dne 1.3.1944 byl nûmeck˘mi okupanty zatãen a uvûznûn na Pankráci v Praze, kde byl 12.7.1944 popraven. Ve vûzení napsal krásnou báseÀ »Posledním dechem«, která vy‰la po osvobození tiskem. Pamûtní deska K. Vokáãe na domû ãp. 268/II, odhalena 2.5.1985. Pamûtní deska Fr. Zdvofiáka na domû ãp. 277, odhalena 15.6.1985. Památník obûtem 1. a 2. sv. války ve Stra‰icích. V r. 1921 byl vybudován památník obûtem první svûtové války ve Stra‰icích. Jména padl˘ch jsou vyryta na desce, umístûné na boãní stranû pomníku. Na ãelní stranû památníku je upevnûna deska se jmény ‰estnácti padl˘ch a umuãen˘ch za 2. svûtové války: Václav Brynda, nar. 1898 - slévaã, zastfielen pfii v˘konu stráÏní sluÏby 3.5.1945 »U zámeãku« v lese u Stra‰ic, Josef Freund, nar. 1898, Karel Freund, nar. 1884, Matylda Freundová, nar. 1881, Bohumil Janeãek, nar. 1906, Anna Janeãková, nar. 1909 - v‰ichni vûznûni z rasov˘ch dÛvodÛ, zemfieli v koncentraãním tábofie neznámo kde.

Svinná

Obãané, ktefií byli brutálnû zastfieleni ustupujícími nûmeck˘mi útvary

Památník obûtem 1. svûtové války (z 28.10.1928) a fa‰ismu ve Svinné. Je umístûn na návsi proti kapliãce u silnice smûfiující z Radnic do Hfie‰ihlav. Na horní desce jsou jména deseti obãanÛ, ktefií padli v 1. svûtové válce. V roce 1947 byla do památní-

V nedûli 6.5.1945 kolem poledne prchala skupina jednotek SS smûrem k Dobfiívu, kde v lese Îlebci mezi Ole‰nou a Stra‰icemi zastfielila tfii obãany z Cheznovic: ppor Bohuslava Jaro‰e, mlynáfie Václava Milotu a studenta Vladimíra âepeláka, postfielila

202

203

obãana Vladislava Nerada. U samoty Melmatûj mezi Stra‰icemi a Dobfiívem ustupující jednotka SS zastihla Karla Klíra, nar. 1921 a Václava Michala, slévaãe ze Stra‰ic, nar. 1908 ktefií se vraceli z Rokycan a bezdÛvodnû je na místû zastfielila. Nedaleko zavraÏdili SSmani je‰tû obãana Vavfiince Vacíka, lesního dûlníka z Melmatûje a mezi Melmatûjem a Dobfiívem zastfielili studenta Miloslava Mencla, syna hajného z Miro‰ova. V Dobfiívû zastfielili Aloise Kalivodu. Václav Brynda byl zastfielen pfii v˘konu stráÏní sluÏby »U zámeãku« nedaleko Stra‰ic.

Ostatní obûtí perzekuce Jana Kr˘lová, nar. 1898, uvûznûna z rasov˘ch dÛvodÛ, zemfiela v koncentraãním tábofie Osvûtim. Karel Motl, nar. 1909, úfiedník, politick˘ vûzeÀ, zatãen 22.6. 1942 a zemfiel 26.9.1944 v koncentraãním tábofie. Franti‰ek Opatrn˘, nar. 1891, stavitel, politick˘ vûzeÀ, zatãen 22.5.1941, zemfiel v Mauthausenu. Franti‰ek Opatrn˘, nar. 1922, student, politick˘ vûzeÀ, zatãen 22.5.1941, zemfiel v Mauthaussenu. Václav Pajer, nar. 1907, soustruÏník, politick˘ vûzeÀ, zatãen 8.12.1941, zemfiel v Mauthaussenu 11.7.1942. Karel Svejkovsk˘, nar. 1923, slévaã, úãastník SNP, padl 13.9.1944 u Prievidzi.

Tû‰kov V místû je památník obûtem I. a II. svûtové války. Dne 5.5.1945 byl zastfielen na barikádách v Praze Vlãek Karel.

T˘ãek Památník obûtem I. a II. sv. války. V boji proti fa‰istick˘m okupantÛm zahynul v koncentraãním tábofie Terezín 16.8.1947 Karel Hynek, nar. 6.3.1894.

Újezd u Radnic Památník padl˘m v dobû první svûtové války, kter˘ stojí na návsi, byl odhalen 7.7.1929. Druhá deska, vûnovaná obûtem fa‰ismu, byla zasazena na jafie r. 1947. Na této desce jsou tato jména: Josef Brebera, skláfi, byl zatãen v r. 1940, vûznûn v nûkolika koncentraãních táborech a zemfiel v r. 1942 neznámo kde. Pavel Koy‰ Kry‰tof, dûlník, byl pfiíslu‰níkem 10. praporu Jana ÎiÏky, padl v bojích u HorÀan pfii SNP dne 12.10.1944. Alois Záhrobsk˘, zedník, byl vedoucím ilegální skupiny KSâ, zatãen 7.9.1940 a zemfiel v Terezínû 5.6.1944. Josef Zábransk˘, dûlník, byl ãlenem téÏe skupiny jako Záhrobsk˘ a Brebera, zatãen byl aÏ v r. 1944 a zemfiel na pochodu smrti neznámo kde. 204

Památník gardového vojína Rudé armády v Újezdû u Sv. KfiíÏe, kter˘ byl po osvobození ubytován se sv˘m útvarem v Újezdû u Radnic a zemfiel zde11.7.1945.

Vejvanov Na návsi naproti hostinci u autobusové zastávky stojí památník obûtem první svût. války, kter˘ byl odhalen v 6.11. 1922. Na desce z le‰tûné Ïuly jsou uvedena jména dvanácti obûtí první svûtové války. Péãí místní organizace SPB v Radnicích byla do památníku zasazena v r. 1955 pamûtní deska Josefu Opatrnému, rodáku z Vejvanova, úfiedníku na po‰tû v Praze II, kter˘ byl zapojen v odbojové skupinû na pracovi‰ti. Dne 27.2.1945 byl zatãen a 1.5.1945 umuãen v Terezínû v Malé pevnosti.

Volduchy Pamûtní deska Franti‰ku Ho‰kovi byla umístûna v budovû Základní ‰koly ve Volduchách, která nese jeho jméno. Pamûtní deska vûnována Franti‰ku Ho‰kovi na spoleãenském domû »Svornost« na návsi ve Volduchách. Obû pamûtní desky byly z neznám˘ch dÛvodÛ sejmuty a v souãasné dobû není známo, kde jsou uloÏeny. V místû je památník obûtem 1. svût. války a nûmeckého fa‰ismu v 2. sv. válce. Pfied základní ‰kolou byla 18.8.1990 odhalena busta T.G.M.

Vranov Památník obûtem fa‰ismu v létech 1939-1945 stojí u hfii‰tû Jiskry Bfiasy a zastávky âSAD. Na památníku je uvedeno ‰est obûtí nacismu: Alois Aubrecht, truhláfisk˘ dûlník, zatãen za sabotáÏ v továrnû na letadla, byl popraven v Berlínû 8.9.1943. Petr Gruber, obuvnick˘ dûlník, zatãen 31.12.1942 za ilegální ãinnost v KSâ, zemfiel 8.5.1943 v koncentraãním tábofie Gross - Rosen. Jifií PotÛãek-Tolar, technick˘ úfiedník, pfiíslu‰ník ãeskoslovenské jednotky v Anglii, para‰utista skupiny »Silver A«, byl zastfielen na útûku 2.7.1942 u Trnové u Pardubic. RÛÏena Sedláãková, byla zatãena 7.6.1944 »za pfiechovávání nepfiátel fií‰e« a popravena na Pankráci 13.3.1945. Franti‰ek Seidl, Václav Seidl, dûlníci, byli zatãeni za ãinnost v ilegální skupinû KSâ, vedené Niedermeierem ze Stupna. Franti‰ek Seidl zemfiel 2.1.1945 a Václav Seidl zemfiel na pochodu smrti v bfieznu 1945. Památník, kter˘ byl vybudován z iniciativy MO SPB Radnice a za pomoci MNV Bfiasy a sloÏek NF, byl odhalen 14.8.1966.. Pamûtní deska J. PotÛãkovi-Tolarovi, radistovi a ãlenu v˘sadku para‰utistÛ SILVER - A, kter˘ byl zastfielen na útûku 3.7.1942 v Trnové u Pardubic. Pamûtní deska byla odhalena 6.7.1946. 205

Zbiroh

Rudá armáda ve Vranovû

Vranovice Památník Rudé armádû na vr‰ku mezi Újezdem u sv. KfiíÏe a Vranovicemi. Bronzová deska nese nápis: »Na‰im osvoboditelÛm, Rudé armádû, na vûãnou pamûÈ vdûãné obãanstvo - 13.5.1945 - 11.11.1945.« Památník byl odhalen 29. ãervna 1947.

V‰enice Památník obûtem 1. svûtové války, kter˘ byl odhalen 25.7.1920, je umístûn v dolní ãásti návsi a pfiipomíná 15 padl˘ch 1. sv. války. V r. 1948 byla do památníku vsazena pamûtní deska obûtem nûmeckého fa‰ismu V. a F. Novému. Václav Nov˘, zámeãník, byl zatãen v r. 1942 za sabotáÏ ve ·kodov˘ch závodech v Plzni, zemfiel v kárném tábofie v Miro‰ovû 28.11.1942. Franti‰ek Nov˘, typograf, zahynul pfii leteckém útoku na PlzeÀ 14.5.1943. 206

Památník obûtem 1. a 2. svûtové války ve Zbiroze. V horní ãásti zbiroÏského námûstí je umístûn památník vybudovan˘ obûtem první svûtové války a obûtem fa‰istické okupace v létech 1939-1945. U pomníku jsou pohfibeni dva sovût‰tí vojíni (pamûtní deska). V budovû b˘valé radnice bylo v dobû okupace v r. 1943 pod vedením Emila Sirotka a Josefa Ko‰Èálka, instruktorÛ III. ilegálního ÚV KSâ, ti‰tûno ilegální Rudé právo. Pamûtní deska byla odhalena dne 29.9.1973. Pamûtní deska obûtem nûmeckého fa‰ismu - uãitelÛm Jaroslavu Maku‰ovi, Karlu Vokáãovi a Antonínu Rottovi. Je umístûna na budovû Základní ‰koly ve Zbiroze. Pomník a hrob básníka Karla Vokáãe na hfibitovû ve Zbiroze. Karel Vokáã se narodil 28.10.1903 ve Zbiroze. PÛsobil jako uãitel ve Stra‰icích. V letech 2. svûtové války se zapojil do ilegálního boje proti fa‰ismu. Dne 1.3.1944 byl zatãen gestapem a uvûznûn na Pankráci v Praze, kde byl 12.7.1944 popraven. ·mídÛv ml˘n u »âápa« ve Zbiroze. Tento ml˘n pfiipomíná smutnou historii z doby nûmecké okupace a souãasnû je spjat s poãátky protifa‰istického odboje na ZbiroÏsku. Z tohoto ml˘na pocházel Jaroslav ·míd, poruãík ãsl. armády, kter˘ se zapojil do odboje jiÏ v r. 1940. V té dobû uschoval v rodném domû ve Zbiroze vût‰í mnoÏství zbraní. V dubnu 1940 byl v Podûbradech zatãen, uvûznûn v Terezínû a v prosinci 1942 odsouzen v Berlínû k trestu smrti a 4.5.1943 popraven. Star‰í bratr Arno‰t ·míd, mlynáfisk˘ ve ml˘nû u rodiãÛ, se zapojil do odbojové ãinnosti fiízené ilegálním ÚV KSâ. V dubnu 1943 unikl pfied zatãením a skr˘val se na mnoha místech zejména na severním na ZbiroÏsku. Posledním jeho úkrytem byl ml˘n Václava Nûmce ve Lhotce. Zde byl 27.10.1943 zatãen a s ním i celá Nûmcova rodina. V Norimberku byl odsouzen k trestu smrti a dne 13.4.1945 v Lipsku popraven. Po uniknutí gestapu v dubnu 1943 byli zatãeni jeho rodiãe Arno‰t a Aloisie ·mídovi. Pozdûji byli z vûzení propu‰tûni. Matka zemfiela v r. 1945, otec se vrátil s podlomen˘m zdravím a zemfiel v r. 1948. Nápisní pamûtní deska na kfiíÏi s trnovou korunou na hfibitovû ve Zbiroze, venována obûtem fa‰ismu. Pamûtní deska Jaromíra Merhauta u statku Zbiroh, nar. 5.2.1920, zatãen 5.2.1944 v Îilinû, popraven 22.4.1945 na Pankráci. Pamûtní deska Václavu Hejdukovi na budovû Ïelezniãní stanice ve Zbiroze, kter˘ byl pfiednostou âSD Zbiroh - zatãen 22.2.1943, zahynul 14.2.1943 v DráÏìanech. Pamûtní deska na budovû hájenky nad Újezdem u Hofiovic a na domku ve Zbiroze je vûnována protifa‰istickému bojovníku Franti‰ku Bûlohlávkovi. Franti‰ek Bûlohlávek, dûlník ·kodov˘ch závodÛ v Plzni, se del‰í dobu skr˘val pfied gestapem u sv˘ch pfiátel a rodiãÛ. Dne 17.2.1944 smrtící rána ukonãila jeho Ïivot. Na pokraji lesa 207

u silnice mezi Tere‰ovskou Hutí a Ostrovcem, kde bylo nalezeno jeho mrtvé tûlo, byl Fr. Bûlohlávkovi postaven pomník. Nov˘ majitel domu pamûtní desku sÀal; v souãasné dobû je uloÏena v Mûstském muzeum ve Zbiroze.

Zvíkovec Na hfibitovû je hrob serÏanta RA Demijana Nikolajeviãe Masalykina, nar. v r. 1923, dvojnásobného nositele fiádu a medaile »Úãastník osvobození Evropy od fa‰ismu«, kter˘ zemfiel 4.6.1945. Hroby 14 RudoarmûjcÛ, ktefií zemfieli na následky zranûní z pfiedchozích bojÛ a jsou pochováni v obcích okresu Rokycany Miro‰ov - hrob sovûtského vojáka V. Klebana M˘to - spoleãn˘ hrob sedmi sovûtsk˘ch vojákÛ Radnice - hrob sovûtského poruãíka A.V.Kuznûcova Stra‰ice - hrob neznámého sovûtského vojáka Újezd u Svatého KfiíÏe - hrob rudoarmûjce A.V.Paladiho Zbiroh - na námûstí spoleãn˘ hrob dvou sovûtsk˘ch vojákÛ Zvíkovec - hrob sovûtského serÏanta Masalykina Zatím bylo zji‰tûno, Ïe od 15. bfiezna 1939 do kvûtna r. 1945, bylo v protifa‰istickém odboji z okresu Rokycany zapojeno 941 osob, z toho 802 v rÛzn˘ch odbojov˘ch skupinách Dal‰ích 39 osob se zúãastnilo v bojích na SOS, na frontách, u partyzánÛ, v SNP a V/45 Nacistick˘mi bezpeãnostními orgány bylo za ilegální odbojovou ãinnost zatãeno celkem 640 osob a dal‰ím 162 osobám se podafiilo zatãení uniknout. Z tohoto bylo 66 osob popraveno, 113 umuãeno ve vûznicích a koncentraãních táborech, 30 padlo v boji, 20 osob zahynulo jinak (bombardování apod.) a 361 osob se po osvobození vrátilo z vûznic a koncentraãních táborÛ. Obûti rasové persekuce: Celkem zatãeno: 283 ÎidÛ (z toho ze smí‰en˘ch manÏelství 28) z toho umuãen˘ch: 231 pfieÏilo 24

Cikáni Zatãeno celkem 14, z toho 7 bylo umuãeno a 7 se vrátilo z koncentraãních táborÛ. Údaje samozfiejmû nejsou úplné a lze pfiedpokládat, Ïe v prÛbûhu dal‰ího v˘zkumu mÛÏe dojít k men‰ím zmûnám v poãtech obûtí. 208

Radnice v Rokycanech z roku 1808

209

Takto vypadaly Rokycany v de‰tivé sobotû 5. kvûtna 1945

210

V kvûtnu 1945 se v Rokycanech setkaly dvû armády protifa‰istické koalice - armáda sovûtská a americká

211

První americk˘ tank dorazil do Miro‰ova 7. kvûtna 1945

212

Ameriãtí a sovût‰tí vojáci na námûstí v Rokycanech

213

Pfiehlídka Rudé armády v M˘tû v kvûtnu 1945

Americk˘ tank v Rokycanech

Osvobození vûzÀové rÛzn˘ch národností z koncentraãního tábora v Miro‰ovû na námûstí v Rokycanech

214

Rusk˘ tankista s dûtmi v Borku 215

Na památku z Rokycan

216

Voják 9. pluku americké armády mezi prvními, ktefií vstoupili do Rokycan

217

Velitel 9. pluku »IndiánÛ« americké armády plukovník Ginder a pfiedseda MNV Rokycany Rud. Hejrovsk˘ pfii pfiehlídce americké armády v Rokycanech, pfii které byla pfiipnuta na plukovní prapor stuha mûsta Rokycan

218

Z pfiehlídky americké armády v Rokycanech

219

Barevné vûnování (akvarel) rudoarmûjcÛ obãanÛm obce Bujesily na Rokycansku z kvûtna 1945

220

Rudá armáda v T˘ãku

221

Skupina rudoarmûjcÛ v Radnicích

Z vystoupení vojenského souborÛ Rudé armády v Radnicích dne 13. kvûtna 1945

222

President republiky Dr. Edvard Bene‰ na náv‰tûvû v Rokycanech dne 15. ãervna 1945 (vpravo vzadu tehdej‰í ministr národní obrany generál Ludvík Svoboda)

223

Pomník Rudé armády, slavnostnû odhalen˘ v r. 1952 na námûstí v Rokycanech (nyní stojí v soukromém vojenském muzeu v Rokycanech)

224

Resumé         .          

1945                   – ! "    #   . $    %       . &  "   %   "  1110  .  15    "          '      ( .  1584      . )      

     "    &   &'  ,           –     * . #' +  '  9  10   1945  . - +        "    '    "     ,  "

     ,  "  *      



  . /         "     "   '  ' "  . $2% 16   1939 

  "                 84   , " '    . 7   "        ,  ,  ; '    ' "  .           "      ,      '  "    '  

500   . :  +    "       "2   "  "    . 7                   %   " '   (#  , *, =, /). ?  '   /  " "  1945 . "          '  " %   '   @. A  %  ,  '  6        225

      "       "    «@ »,    2 

50   . -         ( 12   1945 .).      /      765   ; +   " %      (( , # ,  , F  , 7  , G ' ,   H  , I  ,   , @ '  H   ). :    150 ++ .  "    " 2         %        .    "     "" «J »  =   ( &    "      " )          6 – 9   1945 .  30    –      . $2% 24 "  1945 . K            "  ,  "  '     . 4       '    7  '   . &        ';  '    '    ,       . #  '  " "    7  '   . L  

   "     "        6  ,   "' ' 7    4    . &    *   "   " @      ' 9-10   1945 .    "       . ?       @  ( *  )     (

   ). 10   "  2%  '    * 

. )     ',           ,  "  '         – 

       .       "    13    ',        .   *    ' 68    .             " . -     %        '  % . # % "       @    2%  "  1944 . ?% " ,           .           ' "           "  ,    '   '.        "        @    %      '     "   "  '      '  " 2  . (     "       5-9   1945 .  ' '    =   ,   2     " ,              &, #   ( . /     *    A"   # "  @      " . 226

9   1945 .          " 2 7    "  *. .B  . $           "  "  "            &'  .  1946 .   *. . B ,        '      " , (         "%     . 7   

           15 ' 1945 . –     "    "  A  @  . -    ' 

% "  &' '. 7         20     . *       "    "   ',           '   D   . &   "              ' "     . 15  1945 .           " ' (  ,

   "'   ". &                   (    '   '.                       "  ,          . 7   '   ', "  , '  +      .

227

Rokycany an der Demarkationslinie Treffen der allierten Armeen der antifaschistischen Koalition im Mai 1945 in Rokycany Die Region von Rokycany liegt an der Grenze von West und Mittelböhmen. Ihr Knotenpunkt ist die Stadt Rokycany, die eine reiche Geschichte aufweist. Die erste schriftliche Erwähnung darüber stammt aus dem Jahre 1110 u. Z. Im 15. Jahrhundert gehörte es zu den führenden Hussitenstädten in Böhmen. Im Jahre 1498 wurde es an die Königskammer als Kammerstadt angeschlossen und im Jahre 1584 auf eine Königs und Freistadt erhoben. Im Bezug auf seine strategische Lage zwischen Prag und Pilsen, gelang es Rokycany im Jahre 1945 zwei Primate zu gewinnen. Rokycany war die östlichste Stadt Westböhmens, wohin die Zone der amerikanischen Armee reichte, und gleichzeitig vermutlich auch die erste Stadt, die in den Abend oder Nachtstunden vom 9. - 10. Mai die ersten Aufklärungsungspanzer der Sowjetischen Armee erreichten und anschließend die Demarkationslinie besetzten. Es scheint höchst wahrscheinlich zu sein, dass sich in Rokycany im Mai 1945 zum ersten Mal in der Tschechoslowakei die alliirten Armeen - die sowjetische und die amerikaniche - trafen. An dieses außerordentliche historische Ereignis erinnern auch ein kleines Denkmal und eine Gedenkstafel an dem Ort zwischen Borek (heute Vorstadt von Rokycany) und der Stadt Rokycany, wo die Demarkationslinie verlaufen war, und ebenso das Denkmal der Sowjetischen Armee im Wehrgeschichtlichen Museum in Rokycany. Manche Bürger des Kreises Rokycany schlossen sich sofort nach der Besatzung Böhmens und Mährens am 15. März 1939 aktiv dem illegalen Kampf gegen die faschistischen Okkupanten an. Bereits am 16. März 1939 führte die Gestapo einen großen Streifzug durch die Stadt und andere Orte in ihrer Umgebung durch und dabei hielt sie 84 Bürger fest, vorwiegend Mitglieder der Kommunistischen Partei, von denen manche in die Konzentrationslager geschickt wurden. Eine Reihe von ihnen wurde zu Tode gefoltert und hingerichtet, nur einige kehrten nach der Befreiung von den KZ in ihre Heime zurück. In dem beinahe sechs Jahre langen Zeitraum der faschistischen Okkupation wurden mehr als 500 Bürger der Region Rokycany zu Tode gefoltert, hingerichtet oder sie starben aus politischen oder Rasssengründen an Folgen der Leiden in Zwangsarbeitsanstalten und KZ. Nach dem Krieg wurden ihnen mehr als 50 Denkmäler und Mahnmale in der ganzen Region gewidmet. Im Bereich der Region Rokycany errichteten die Nazionalsozialisten in der Zeit der Faschistischen Okkupation vier Arbeitslager (in Stra‰ice, Kolvín, ·títov und Miro‰ov) und ein Zwangsarbeitslager in Miro‰ov, das in der Hälfte April 1945 in ein 229

Konzentrationslager für politische Häftlinge umgewandelt wurde. Diese politischen Häftlinge wurden hierher von dem Gefängnis in Brno (Brünn) transportiert. Kurz darauf bemächtigten sie sich der Waffen einer deutschen Wachabteilung, schufen die Streifabteilung »Brdy», Bestandteil der Partisanenbrigade Jan ÎiÏka, die in der Zeit der Okkupation an der mährisch-slowakischen Grenze operierte. Diese Abteilung von ca. 50 Mann wirkte hier bis zum 12. Mai 1945. Nach diesem Datum durften sie sich in ihre Heimat begeben. Im Konzentrationslager Miro‰ov wurden 765 politische Häftlinge Angehörige verschiedener Nationalitäten (Tschechen, Russen, Slowaken, Ukrainer, Deutsche, Italiener, Engländer, Jugoslawen, Rumänen, Belgier, Amerikaner etc.) - festgenommen. Sie wurden dort von 150 SS-Männern(??) überwacht. In den letzten Kriegstagen wurde ein politischer Häftling von den abziehenden Truppen erschossen und ein Häftling schwer verletzt. Im Zeitraum vom 6. - 9. Mai 1945 wurden von den von Prag nach Westen in die amerikanische Gefangenschaft rückziehenden deutschen Truppen ca. 30 Bürger der Region Rokycany kaltblütig erschossen. Besonders gnadenlos handelte dabei die Armeegruppe?? Militärgruppe?? »Stfied» (»Mitte») der Schörner- Armee. Bereits am 24. April 1945 erklärte der Ortskommandant der deutschen Armee in Rokycany Notstand, um den Unruhen der Ortsbevölkerung vozubeugen. Am 4. Mai 1945 übernahm das Nationalkomitee in Rokycany die Verwaltung in der Stadt und am nächsten Tag wurde der Umsturz vollendet. So geschah es dank einer Volksversammlung der Bürger aus Rokycany und dessen naher Umgebung. Zu dem versammelten Volk sprach der Vorstand des Nationalkomittees, der aus der Illegalität trat und die Herrschaft über der Stadt übernahm. Die Bewohner von Rokycany erwarteten den Einmarsch der amerikanischen Armee in die Stadt bereits am 6. Mai, aber das geschah jedoch erst am folgenden Tag. Das erste motorisierte Kommando der amerikanischer Armee betrat Rokycany am Montag, den 7. Mai 1945 gegen 4 Uhr am Morgen. Das ereignete sich nach der vorherigen Besatzung der Stadt Pilsen am 6. Mai 1945. Die ersten Aufklärungspanzer der Roten Armee kamen im Ort Borek in den Abendoder Nachtstunden zwischen dem 9. und 10. Mai 1945 an und anschließend nahmen sie ihre Stellungen an der Demarkationslinie ein. Diese Linie teilte die heutige Vorstadt von Rokycany Borek, die in der Zone der Sowjetarmee gelegen war und die Stadt Rokycany, die sich in der Zone der amerikanischen Armee befunden hatte, auseinander. Am 10. Mai 1945 langten dann weitere mächtige motorisierte Truppeneinheiten der Sowjetarmee an und auch diese nahmen Stellungen an der Demarkationslinie ein. So wurde Rokycany zur Stadt, in der sich zum ersten Mal die alliierten Armeen der antifaschistischen Koalition trafen - die sowjetische und die amerikanische. Im April 1944 stürzte zwischen den Ortschaften Borek und Volduchy ein amerikanisches Aufklärungsflugzeug ab. Dabei gelang es dem amerikanischen Piloten, sich vor dem deutschen Fahndungsdienst zu retten. Er wurde vor den einheimischen Bewohnern ver230

borgen und so konnte er die Befreiung erleben. In einer Reihe von Ortschaften verbargen die Bürger mehr als 30 sowjetische Häftlinge, denen es im Frühjahr 1945 gelungen war, von den Gefangenenlagern zu flüchten. Alle sowjetischen Häftlinge hatten sich noch vor der Ankunft der Roten Armee den Partisanenabteilungen angeschlossen, die in den Wäldern des Gebirges Brdy operiert hatten, oder sie hatten sich in den Dienst zu den bewaffneten Abteilungen der Nationalkomitees gemeldet.. Auf diese Art und Weise halfen sie den Schutz der Bevölkerung vor den rückziehenden deutschen Truppeneinheiten zu sichern. Am schlimmsten war es im Zeitraum zwischen dem 5. und 9. Mai 1945, als durch Rokycany die starken Truppen der in die amerikanische Gefangenschaft eilenden Schörner-Armee und weitere Zehntausende deutsche Flüchtlinge aus Ostpreußen, Schlesien und auch aus Böhmen und Mähren, die auch in die amerikanische Gefangenschaft wollten, durchzogen. Zwischen den Ortschaften Klabava und Ejpovice, sowie Stfiapole und Bu‰ovice wurden Sammellager für Zehntausende abgerüstete deutsche Soldaten, SS-Truppen und flüchtende Zivilisten errichtet. In den Mittagsstunden dem 9. Mai 1945 wurde unter den flüchtenden Deutschen auch der Reichsprotektor K.H. Frank von den tschechischen Bürgern und Polizisten erkannt. Darauf wurde er von den amerikanischen Soldaten angehalten und nach einem kurzen Verhör der amerikanischen Heeresleitung in Pilsen übergeben. Im Jahre 1946 wurde K.H. Frank, der auf seinem Gewissen den Tod tausender tschechischer Patrioten gehabt hatte, von dem Sondervolksgericht als Kriegsverbrecher zur Todesstrafe verurteilt und hingerichtet. Zu einem für die Bürger bedeutenden und unvergesslichen Ereignis kam es am 15. Juni 1945. An diesem Tag hielt sich in der Stadt Rokycany der nach Pilsen fahrende Präsident der Republik Edvard Bene‰ auf. Hier wurde er begeistert von einer zwanzigtausendköpfigen Volksversammlung begrüßt. Zu den versammelten Bürgern hielt der Präsident eine zwar improvisierte, aber trotzdem warme Rede. In dieser Rede hob er die Hussitentradition der Stadt Rokycany und die hervorragende Rolle des Magister Johannes von Rokycany hervor und er forderte das Volk zum Aufbau eines neuen demokratischen und sozial gerechten Staates auf. Den 15. November 1945 begannen die Sowjettruppen in der Zahl von 65 tausend (in der Tschechoslowakei waren es vor dem Abmarsch 165 tausend insgesamt) die Tschechslowakische Republik zu verlassen. Die amerikanischen Truppen führten den Abmarsch von Westböhmen fünf Tage später durch. Nach dem sechs Jahre lang dauernden Leid und der faschistischen Gewaltherrschaft begann das tschechische Volk erneut sein ruhiges Leben aufzubauen. In allen Städten und Dörfern wurden neue demokratische und von den Bürgern gewählte Selbstverwaltungsorgane geschaffen. Es wurde die Wirkung der Staatsverwaltung erneuert und langsam kehrte auch das politische, kulturelle und Wirtschaftsleben des Landes ins friedliche Leben zurück

231

Rokycany on the Line of Demarcation Meeting of allied armies of the antifashist coalition in May 1945 in Rokycany The district of Rokycany lies on the border between West and Central Bohemia. Its centre is the town of Rokycany with a rich past. The first written mention about Rokycany goes back to 1110 A.D. In the 15th century, it was one of the foremost Hussite cities in Bohemia. In 1498 it was attached to the Royal Chamber as a chamber town and in 1584 it was promoted to the royal and free town. With regard to its strategic position between Prague and Pilsen, it gained in 1945 two primacies. Rokycany was the easternmost town of West Bohemia belonging to the zone of the US Army and at the same time, appartently, the first town reached by the first vanguard tanks of the Red Army at night from 9th to 10th May 1945, which occupied the Line of Demarcation. So, it seems very probable that in Rokycany in 1945 met for the first time in Czechoslovakia the allied forces - the Soviet and the US Armies. This remarkable historic event is commemorated by a little monument and a marker between the periphery Borek and Rokycany where the Line of Demarcation lied, and also by the Red Army monument in the Military Museum in Rokycany. Many inhabitants of the district of Rokycany participated in illegal fight against the Fascist occupants just after the occupation of Bohemia. Already on 16th March 1945 the Gestapo carried out a swoop on the town and on other communes of the district and arrested 84 citizens, mainly the members of the Communist party, some of whom were sent to concentration camps. A lot of them were tortured and executed, only some of them came home from concentration camps. In the nearly six-year period of fascist occupation more than 500 inhabitants of the district were tortured to death, executed or died of the after-effects of hardship in prisons and concentration camps for political and racial reasons. More than 50 monuments and memorials throughout the district are devoted to them. In the district of Rokycany, the Nazis founded at the time of fascist occupation four work camps (in Stra‰ice, Kolvín, ·títov and Miro‰ov) and one disciplinary work camp in Miro‰ov. This one was changed in mid-April 1945 into the concentration camp for political prisoners brought from the prison in Brno. These politcal prisoners captured on 5th and 6th May the weapons of the German guard division and formed a guerrilla division »Brdy», which was a part of the Jan ÎiÏka’s guerrila brigade operating during the occupation on the borderline between Moravia and Slovakia. This division of about 50 men operated here until May 12, 1945, when the political prisoners began to come home. In the concentration camp in Miro‰ov, there were 765 political prisoners of dif233

ferent nationalities (Czech, Russians, Slovaks, Ukrainians, Germans, Italians, English, Yugoslavs, Romanians, Belgians, Americans, etc.), that were guarded by 150 SSmen. During the last days of war, one political prisoner was shooted and other heavily blessed by the retiring German troops. Especially during the retire of the troops »Middle» of the Schörner’s Army from Prag to the American captivity in the west, more than thirty inhabitants of the district were coldly assasinated between 6th and 9th May 1945 by these troops. Already on 24th April 1945 the governor of the German garrison in Rokycany declared a state of emergency in order to prevent the commotion among the inhabitants. On 4th May the People’s Committee took over the control of the town and the following day the revolution was accomplished by a large gathering of the inhabitants of Rokycany and its environs. The representatives of the People’s Committee, which went out of the illegality and took over the control of the town, spoke to the gathering. The inhabitants of Rokycany expected the entry of the US Army into the town just on 6th May but it came a day later. After having occupied PlzeÀ on 6th May 1945, the first motorized division of the US Army arrived in Rokycany on Monday 7th May at about 4 am. The first vanguard tanks of the Red Army reached the periphery Borek at night from 9th to 10th May 1945 and occupied the Line of Demarcation which separated Borek belonging to the Red Army zone from a district capital Rokycany which remained in the US Army zone. On 10th May other full-strength motorized troops of the Red Army arrived and took positions on the Line of Demarcation. Thus Rokycany became a town where first met allied forces of the antifascist coalition - the Soviet and US Armies. 13 communes of the district including Rokycany fell under the US Army zone, 68 towns and villages fell under the Red Army. In many places of the district, there were built demarcation points dividing the Soviet zone from the US one. In April 1944 an American exploratory plane crashed down between the communes Borek and Volduchy. The American pilot survived and the natives hid him from the German feelers. So he experienced the liberation. In many communes of the district people managed to hide and save from the Germans more than thirty Soviet captives who got away from German camps in spring 1945. All the Soviet captives even before the arrival of the Red Army joined the guerrila divisions operating in woods of Brdy or they joined the armed divisions of people’s committees and helped them assure the security against the retiring German troops which threatened the security of inhabitants. Especially between 5th and 9th May 1945, retire through Rokycany strong troops of Schörner’s Army, hurrying into the American captivity, and other tens of thousands German escapers from the eastern Prussia, Silesia and Bohemia, running also to the American captivity. Between the villages Klabava and Ejpovice as well as Stfiapole and 234

Bu‰ovice, collecting camps were created for tens of thousands unarmed German soldiers and troops of SS and for running civilians. On May 9th, 1945 in late hours, the Reich Protector of Bohemia and Moravia K.H.Frank was recognized by Czech citizens and by the police and then he was arrested by American soldiers. After a short interrogation in the garrison town in Rokycany, he was transfered to the American headquarters in Pilsen. In 1946, K.H.Frank, who caused the death of thousands of Czech patriots, was sentenced by the Special popular court in Prague to death as a war criminal and he was executed. An important and for citizens unforgettable event happened on June 15th, 1945 when the President of the republic Eduard Bene‰ visited Rokycany on his journey to Pilsen. He was welcomed with enthusiasm by a gathering of twenty thousand inhabitants of the town and its environs. The President made a speech to the gathering. The speech was unscripted but warm, he highlited the Hussite traditions of Rokycany as well as a notable role of Mr Jan of Rokycany and he challenged people to establish a new democratic and socially equal state. On 15th November 1945 the Soviet Army numbering about 65 000 (before the cutback there were 165 000 of them in Czechoslovakia) began to leave Czechoslovakia, the US Army began to leave West Bohemia five days later. After a six-year suffering and Fascist despotism, Czech people began to build again their peaceful life. In all the towns and villages, there were established new democratic municipal bodies, elected by citizens and the function of public administration was renewed. Also the political, cultural and economic life of the country returned gradually to peceful life.

235

Rokycany sur la ligne de démarcation La rencontre des armées de la coalition antifasciste à Rokycany en mai 1945 Le district de Rokycany se trouve à la frontière de la Bohème de l’Ouest et de la Bohème centrale. Son centre est représenté par la ville de Rokycany. Cette ville a une très riche histoire. Par écrit, elle est mentionnée pour la première fois en 1110, mais elle a du être fondée au 10ème siècle. Au 15ème siècle elle représente une des plus importantes villes hussites. En 1498 elle a été rattachée à la chambre royale et en 1584 elle a été promue ville royale indépendante. En 1945, vu sa position stratégique entre les villes Prague et Pilsen, Rokycany est au centre des événements dramatiques liés à la fin de la guerre. Rokycany était la ville placée le plus à l’Est de la Bohème de l’Ouest dans la zone de l’armée américaine et, en mñme temps, la première ville où les chars de l’Armée rouge sont arrivés la nuit du 9 au 10 mai. Ceux-ci ont occupé la ligne de démarcation. Il est donc très probable que, en mai 1945, les armées américaine et russe se sont rencontrées pour la première fois à Rokycany. Cet événement historique est rappelé par un monument et une plaque commémorative à l’endroit où passait la ligne de démarcation entre les quartiers Borek et Rokycany et aussi par le monument de l’Armée rouge qui se trouve au musée militaire de Rokycany. De nombreux habitants de la ville ont, juste après l’occupation le 15 mars 1939, pris part dans le combat illégal contre les occupants fascistes. Le 16 mars 1939 la gestapo a exécuté une razzia dans la ville et dans le district et a arrêté 84 citoyens, surtout membres du parti communiste. Certains ont été envoyés dans les camps de concentration, la plupart parmi eux étaient torturés et exécutés, rares sont ceux, qui sont revenus dans leurs foyers. Plus de 500 citoyens du district ont été torturés, exécutés ou morts suite au séjour dans les camps de concentration durant les 6 années de l’occupation fasciste. Les 82 monuments commémoratifs dans le district leur sont destinés. Dans le district de Rokycany les nazis ont créé 4 camps de travail (à Stra‰ice, Kolvín, ·títov et Miro‰ov) et un camp de travail punitif à Miro‰ov. Ce dernier a été transformé, en avril 1945, en camp de concentration pour les prisonniers politiques transférés de Brno. Le 5 et 6 mai 1945 ceux-ci se sont emparés des armes d’une unité de garde allemande et ont créé l’unité de partisans appelée Brdy. Cette unité faisait partie de la Brigade de partisans de Jan Îi‰ka. Cette section était opérationnelle jusqu’au 12 mai 1945 où les prisonniers politiques commençaient à rentrer chez eux. Dans le camp de concentration de Miro‰ov, il y avaient 765 prisonniers politiques (Tchèques, Russes, Slovaque, Ukrainiens, Allemands, Italiens, Anglais, Yougoslaves, Roumains, Belges, 237

Américains, etc.) gardés par 150 S.S. Un prisonnier politique a été tué et un grièvement blessé dans les derniers jours de guerre. Entre les 6 et 12 mai 1945, pendant la retraite du »Centre« de l’armée de Schörner de Prague vers l’Ouest dans la captivé américaine, ses soldats ont assassiné du sang froid une trentaine des citoyens de district. Le 24 avril 1945 le commandant de garnison allemande à Rokycany a déclaré l’état d’urgence pour empêcher les désordres des citoyens. Le 4 mai le Comité national de Rokycany a repris la gestion de la ville. Les habitants attendaient l’entrée de l’armée américaine dans la ville le 6 mai, mais ceci a eu lieu un jour plus tard. La première section motorisée de l’armée américaine est entrée dans la ville le 7 mai vers quatre heures du matin. Les premiers chars d’assaut de l’Armée rouge sont arrivés dans le quartier de Borek la nuit du 9 au 10 mai 1945 et ils se sont positionnés sur la ligne de démarcation, qui séparait Borek dans la zone russe, de la ville de Rokycany, dans la zone américaine. Le 10 mai le reste des troupes russes les a rejoint à la ligne de démarcation. La ville de Rokycany est donc devenue le premier endroit de rencontre des armées soviétique et américaine. La zone américaine contenait 13 communes y compris la ville de district et la zone russe avait 68 villes et communes. Certaines villes ont construit les postes de démarcation qui séparaient les deux zones. En avril 1944 un avion de reconnaissance s’est écrasé entre les communes Borek et Volduchy. Le pilote a été sauvé par les habitants locaux et il a vu la libération. Dans les autres communes de district, les habitants ont sauvé une trentaine de soldats russes qui sont partis dans des camps de prisonniers. Avant l’arrivé de l’Armée rouge tous les prisonniers russes se sont joints aux partisans pour assurer la sécurité des habitants par rapport aux unités allemandes en retraite. Surtout entre les 5 et 9 mai 1945 de fortes troupes de l’armée Schörner avec des milliers de réfugiés allemands de Prusse, Silésie et des pays tchèques reculaient par Rokycany pour se rendre aux américains. De grands camps collecteurs ont été créés pour rassembler des dizaines de milliers de soldats allemands armés, des unités SS et des civils allemands. Le 9 mai 1945 les habitants et les policiers tchèques ont reconnu, parmi les Allemands, le protecteur du Reich pour la Tchéquie et la Moravie K.H. Frank. Il a été arrêté par les soldats américains et après un bref interrogatoire dans les casernes de Rokycany il a été transféré au commandement américain à Pilsen. En 1946 K. H. Frank, l’homme responsable de la mort des milliers patriotes tchèques, a été jugé comme criminel de guerre par le Tribunal exceptionnel public de Prague, condamné à la peine de mort et exécuté. Le 15 juin 1945, les habitants ont vécu un événement important et inoubliable : la visite du président de la république Edvard Bene‰ à Rokycany. 20000 habitants de la 238

ville et des environs sont venus l’applaudir. Il a prononcé un bref discours improvisé mais très chaleureux, dans lequel il a souligné les traditions hussites de Rokycany et le rôle de Maitre Jan Rokycana. Il a incité la nation à créer le nouvel Etat démocratique et juste au niveau social. Le 15 novembre 1945, les armées de 65 000 soldats (avant il en avait 165 000) ont commencé à quitter la Tchécoslovaquie, et cinq jours plus tard, l’armée américaine a commencé à quitter la Bohème de l’Ouest. Après six années de terreur fasciste les habitants tchèques ont commencé à rebâtir leur vie tranquille. De nouveaux organes autonomes démocratiques, élus par les citoyens, ont été formés dans toutes les villes et communes. Le rôle de la fonction publique a été renouvelé et la vie paisible politique, culturelle et économique reprenait de nouveau son cours.

239

BIBLIOGRAFIE K OBDOBÍ FA·ISTICKÉ OKUPACE (Zpracovaly prom. hist. Petros Cironis. Mgr. Petr Cironis jun. a Vl. T˘cová) Cironis Petros (P.C.): Pfiátelství zrozené za ostnat˘m drátem, RB, 13.5.1965 Cironis Petros: âern˘ humor (okupace v Rokycanech), RB, 1965, ã. 26 Cironis Petros: Dopisy Franti‰ka ·i‰ky pfied popravou, MR 14/2002, s. 43-58 Cironis Petros: Dopisy Josefa Tomá‰ka pfied popravou, MR 15/2002, s. 3-5 Cironis Petros: Dopisy Josefa Tomá‰ka z vûzení pfied popravou, Zpravodaj OKÚ 4/29.4.2000 Cironis Petros: Gavarit Praga (5.-9. kvûtna 1945 v Rokycanech), RB, 8.5.1963 Cironis Petros: Je‰tû k osvobození Rokycan v r. 1945 spojeneck˘mi armádami. O pamûtní desce vûnované americké armádû, Zpravodaj OKÚ 4/29.4.2000 Cironis Petros: Miro‰ovsko v dobû fa‰istické okupace, MR 2/1995 Cironis Petros: Obrázky z Rokycan po 28. fiíjnu 1918, MR 13/2000, s. 81-83 Cironis Petros: Ohlasy 15. bfiezna 1939 v obecních kronikách, MR 12/1989, s. 63-72 Cironis Petros: Okradli americké vojáky v r. 1945, MR 6/1996, s. 73-74 Cironis Petros: Osvobození obcí rokycanského okresu spojeneck˘mi armádami + mapa, Zpravodaj OKÚ Rokycany Cironis Petros: Padlí v 1. svûtové válce, MR 12/1989, s. 75-76 Cironis Petros: Rokycansko v posledních dnech druhé svûtové války MR 5/1996 Cironis Petros: Svûdectví Ïiv˘ch, MR 4/1996, s. 3-30 Cironis Petros: Uplatnûní fií‰ského zákona o váleãném soudu v dobû fa‰istické okupace, MR 3/1994, s. 3n Cironis Petros: Z temn˘ch dob (15.3.1939 v Rokycanech), B, 1962, ã. 11 Dobromysl Milou‰: DoplÀky k poznání protifa‰istického odboje na Rokycansku, SM 14/2002, s. 74-75 Dobromysl Milou‰: Obûti nacistické okupace, MR 14/2002, s. 15 Dobromysl Milou‰: Vzpomínka na obãany Rokycanska popravené na Pankráci, SM 2/1989, s. 3-6 Dobromysl Milou‰: Závûreãná zpráva o úpravû Památníku obûtem druhé svûtové války 1939-1945 v Rokycanech, SM 12/2000, s. 44-49 Dodatek k ãlánku »ZbiroÏsko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm«, MR/9, str. 48 241

Dvofiák Antonín: SládkÛv kraj bojující (protifa‰istick˘ odboj na ZbiroÏsku), RB, 15.4., 22.4., 29.4., 6.5., 13.5., 27.5. a 3.6.1965 Faktografick˘ záznam o vzniku, ãinnosti a zániku západoãeské poboãky Obrany národa, MZK XXVI/1990, s. 169-186 Foud Karel: âas posledních ztrát (o nouzovém pfiistání amerického letounu u Volduch r. 1945), SM 5/1993, s. 45-54 Franta Jan: Jak byl pfied 25 léty zadrÏen v Rokycanech K.H. Frank, MR/6, str. 32 Fuchs Václav: Kdo byl generál Homola, Z 1/1983, s. 15 Fuchs Václav: Rokycansko a legionáfii druhého odboje 1939-1945, SM 13/2001, s. 37-54 Gottlieb Jaromír: Cesta do Sudet 1945, MR 12/2000, s. 57-63; pokraãování MR 14/2002, s. 3-14 Hofman Karel: První obûti heydrichiády, SM 6/1994, s. 1-41 Jindfiich Karel: Na dobré lidi se nezapomíná (o Ïivotû prof. Ant. âervenky z Nûmãovic), B, 22.12.1960 Jindfiich Karel: Okupaãní zóna osvoboditelsk˘ch armád na Rokycansku, KP, ã. 78/1967, str. 22-28 Jindfiich Karel: Utrpením k vítûzství. Svûdectví o Kolvínu a Miro‰ovu - pracovním, pracovnû-v˘chovném a koncentraãním táboru, SM suppl. Historie 7/1999 J· (Josef ·irok˘): Partyzáni na Podbrdsku, R, 22.5.1969 J·: Hrdina protifa‰istického odboje (O âeÀku ·ilingerovi z Cerhovic), R, 3.7.1969 J·: Smrt Franti‰ka Bûlohlávka (vzpomínka na odbojového pracovníka KSâ), R, 5.6.196976 Junek Rostislav: Vzpomínky na totální nasazení v Miro‰ovû, MR K-: Jako kámen ze Îìáru (vzpomínka na Václava Gottlieba), R, 13.2.1969 K-: Jména v kámen vtesaná (o generálu Jos, Maxovi, ing. Jar. Merhautovi a plukovníku Václavu Ma‰kovi), R, 3.4.1969 Kalendáfi dnÛ revoluce (na Rokycansku), RB, 6.5.1965 Ka‰ák Karel: Vrahové bez alibi, vyd. Horizont Praha r. 1974, 98 str. + fotopfiíloha (pátrání po událostech souvisejících se zadrÏením K.H.Franka v Rokycanech 9.5.1945) Ka‰par V.: Bruncvík versus K.H.Frank, RB, 20.5.1945 Ka‰par V.: Kde stával koncentraãní tábor (o pracovním a koncentraãním tábofie v Miro‰ovû), RB, 22.4.1965 Ka‰par V.: Konec K.H.Franka (o zadrÏení K.H.Franka v Rokycanech), RB, 15.4.1965 Königsmark Josef: Hrdinové sokolské Ïupy Rokycanovy 1939-1945, vyd. Rokycany 1947 Kyncl J.: Rokycansk˘ Záboj v pohnut˘ch dnech fa‰istické okupace, B, 1961, ã. 16 La‰tovka V.: Nacistické koncentraãní, pracovní a zajatecké tábory na PlzeÀsku, MZK VIII, str. 24-39 242

La‰tovka Vojtûch: Obûtovali Ïivoty za svobodu svého národa. Soupis obûtí z fiad komunistického odboje, MZK XIII/1976, s. 15-33 La‰tovka Vojtûch: Obrana národa na ãeském západû 1939-1940. La‰tovka Vojtûch: Odboj mládeÏe PlzeÀska proti fa‰istick˘m okupantÛm, MZK XIV/1978, s. 71-90; MZK XV/1979, s. 99-110 La‰tovka Vojtûch: Odboj na hranici Ïivota a smrti (Komunistické hnutí odporu na PlzeÀsku v roce 1943), MZK XII/1975, s. 25-50 La‰tovka Vojtûch: Odboj na hranici Ïivota a smrti (Komunistické hnutí odporu na PlzeÀsku v r. 1943), MZK XII, str. 25-50 La‰tovka Vojtûch: PlzeÀ v boji proti fa‰ismu. Struãné dûjiny odboje PlzeÀanÛ proti fa‰istick˘m okupantÛm 1939-1945, vyd. ZNP r. 1975, 160 str. + fotopfiíloha La‰tovka Vojtûch: PlzeÀsko za heydrichiády, MZK XVII/1981 La‰tovka Vojtûch: Protifa‰istick˘ odboj na PlzeÀsku v pfiedveãer Kvûtnového povstání v r. 1945, MZK VII, str. 13-32 La‰tovka Vojtûch: Protifa‰istick˘ odboj na ZbiroÏsku, MR ã. 10-11, str. 1-22 La‰tovka Vojtûch: Zemljanka v Kafiízku - pfiechodné útoãi‰tû pronásledovan˘ch organizátorÛ komunistického odboje, MR/12, str. 10-26 Metlick˘ ·tûpán: Radnicko z dob utrpení k svobodû, B, 29.9.1960 Nûmecké tiskové materiály t˘kající se kvûtnov˘ch událostí r. 1945 na Miro‰ovsku, MR zvlá‰tní ãíslo, listopad 1996 Pasák Tomá‰: K prÛbûhu 28. fiíjna 1939 v rokycansk˘ch Ïelezárnách, MR/12, str. 1-10 Pe‰ek M.: Zákopníci (2. sv. v.), MZ 3/1995, s. 13-15; MZ 4-5/1995, s. 11-14 Rokycanská Jiskra, ilegální ãasopis OV KSâ Rokycany (1938-1939) Rokycansk˘ okres v boji proti fa‰ismu (a popis památníkÛ protifa‰istického odboje), OV SPB Rokycany 1975 Rudá armáda na Rokycansku, RB, 13.5.1965 ·ála Josef: Na co tu nemáme zapomínat,. (o para‰utistovi Jifiím PotÛãkovi - Tolarovi), IZ 4/1999, s. 10-12 ·ála Josef: Vzpomínka na para‰utistu Jifiího PotÛãka-Tolara, IZ 3/1991, s. 8-9; 2/1992, s.10-11; 2/1994, s. 4-5 ·irok˘ Josef: Boj komunistÛ proti fa‰ismu (bohaté tradice regionálního tisku na Rokycansku), RB, 26.1. a 2.2.1967 ·irok˘ Josef: Dopisy na rozlouãenou k smrti odsouzen˘ch protifa‰istick˘ch bojovníkÛ, MR/3, str. 10-13 ·irok˘ Josef: Gottliebova odbojová skupina v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm, MR/1, str. 7-15 ·irok˘ Josef: Heydrichiáda a Rokycansko, RB, 10.6. a 24.6.1965 ·irok˘ Josef: Okupace a boj za svobodu (poznámky k dûjinám protifa‰istického odboje na Rokycansku), KP, ã. 1/1965, str. 5-8 ·irok˘ Josef: Padli v radostn˘ch dnech svobody, RB, 6.5.1965 243

·irok˘ Josef: PotÛãek Jifií z Vranova - jeden z hrdinÛ heydrichiády, MR/4, str. 5-12 ·irok˘ Josef: Revoluãní národní v˘bory v r. 1945, KP, 5/1965, str. 20-21 ·irok˘ Josef: Rokycansko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm, MR/9, str. 1-40 ·irok˘ Josef: Svût pro kter˘ zemfiel I. (K nedoÏit˘m 80tinám Josefa Tomá‰ka), KP, 2/1965, str. 11-14 ·irok˘ Josef: Svût pro kter˘ zemfiel II. (K nedoÏit˘m 80tinám Josefa Tomá‰ka), KP, 3/1965, str. 16-19 ·irok˘ Josef: ZbiroÏsko v boji proti fa‰istick˘m okupantÛm, MR/7, str. 1-23 ·nebergr V.: Jak se objevil K.H. Frank 9.5. v Ejpovicích, MR 4/1996, s. 31 Tfie‰ka B.: Neradostné jubileum (o vystûhování brdsk˘ch obcí v dobû okupace), B, 5.10.1961 Tyrpekl Josef: Na cestû do Dachau (o koncentraãním tábofie v Ostrovû), RB, ã. 24/1965 Uãitelé ZbiroÏska v odboji, RB, 31.3.1966 a 7.4.1966 V.ã.: Vzpomínáme Franti‰ka FroÀka, RB, 5.5.1966 Vacková M.: Toulky vzpomínek (k období okupace), RB, 1.10.1964 Veverka Viktor: Mé vzpomínky a záÏitky z doby nesvobody, MZ 11/2002, s. 7-10; 12/2002, s. 4-12 Vzpomínka na Miro‰ov (koncentraãní tábor), B, ã. 19, 1963 Vzpomínka na rodáka (o Jifiím PotÛãkovi - Tolarovi z Vranova), RB, 25.8.1966

Seznam excerpovan˘ch ãasopisÛ a jejich pouÏité zkratky v bibliografii B - Budovatel, ãasopis ONV Rokycany 1951-1963 KP - Kulturní pfiehledy mûsta Rokycan 1959-1967 (neúplné) MZ - Mûsíãník ZbiroÏsko z let 1984-2003 MR - Minulostí Rokycanska z let 1989-2003 MZK - Minulostí Západoãeského kraje z let 1974-2002 MPP - Minulostí Plznû a PlzeÀska, ã. I-III MRMinulostí Rokycanska, ã. 1-12 (roã. 1967-1974) MZK - Minulostí Západoãeského kraje, ã. I-XII R - Rokycansko, t˘deník ONV Rokycany vycházející od 11.7.1968 do 25.9.1969 RB - Rokycansk˘ budovatel, t˘deník ONV Rokycany, vycházející od 29.4.1963 do 23.3.1967 Rm - Rokycansko (mûsíãník) - orgán ONV Rokycany vycházející od 11. ãervence 1968 do 25.9.1969 SM - Sborník Muzea dr. B. Horáka z let 1988-2003 SPF - Sborník Pedagogické fakulty v Plzni (fiada Dûjepis) z let 1958-2003 SZâM - Sborník Západoãeského muzea v Plzni (fiada Historie) z let 1976-2002 Z - Zpravodaj mûsta Rokycan z let 1981-1992 Z - Zpravodaj Okresního úfiadu Rokycany z let 1992-2002 244

OBSAH ·edesát let po válce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 I. PARTYZÁNSKÉ ODDÍLY NA PLZE≈SKU, VOJENSKÉ ZTRÁTY SPOJENCÒ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 II. O NùMECK¯CH UPRCHLÍCÍCH A »NÁRODNÍCH HOSTECH« . . . . . . . . 11 ● Statistika NûmcÛ v okrese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 ● O tzv. »divokém odsunu« . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .14 III. UPLATNùNÍ ¤Í·SKÉHO ZÁKONA O VÁLEâNÉM SOUDU V DOBù FA·ISTICKÉ OKUPACE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 ● Vrchol nûmecké zvrhlosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 IV. NÁLETY AMERICKÉHO LETECTVA V PLZNI A V ROKYCANECH . . . . 23 V. POSLEDNÍ DNY VÁLKY NA JIÎNÍM ROKYCANSKU . . . . . . . . . . . . . . . . 29 ● Tragédie u ·Èáhlav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 ● Poslední v˘stfiely války u loveckého zámeãku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 VI. MIRO·OV A OKOLÍ NA ÚSVITù SVOBODY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37 ● Pracovní tábory pro nucenû nasazené, koncentraãní tábor v Miro‰ovû . . . . . . . 37 ● Partyzánsk˘ oddíl »Brdy« . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 ● Z deníku partyzánského kapitána, letce Fr. Foukala - Horjaãiho . . . . . . . . . . . . 43 ● Úloha spojencÛ pfii ústupu NûmcÛ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44 VII. NA TRASE RADNICE - ROKYCANY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 ● Rudá armáda v Radnicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 ● Sovût‰tí zajatci u Újezda u Sv. KfiíÏe a u Vojvanova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49 ● Vranovice, Vranov, V‰enice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52 ● Slavnostní adresa v pamûtní knize obce Bujesily . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 ● Syn pluku v Ole‰né . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 ● V Mleãicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 ● Rudá armáda ve Vranovû a v Darové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 ● Sovût‰tí zajatci v Darové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57 ● Ameriãané ve Stupnû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 ● Bfiezina »v Americe a v Rusku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 ● Volduchy »v Americe a v Rusku« . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

245

● ●

Okradení ameriãtí vojáci ve Volduchách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Osek bez posádky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

VIII. NA TRASE PRAHA - ROKYCANY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 ● Situace na hlavním silniãním tahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 ● O hloubkov˘ch letcích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68 ● Incident s oddílem SS . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 ● 10. kvûten 1945 ve Zbiroze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70 ● Rudá armáda v Cheznovicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 ● Sovût‰tí zajatci v Tûmicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 ● Rudá armáda v M˘tû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74 ● Rudá armáda v Holoubkovû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75 IX. P¤ED BRANAMI ROKYCAN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 ● Ameriãané v Ejpovicích, odzbrojování NûmcÛ, sbûrné tábory . . . . . . . . . . . . . 77 ● Kronika Ejpovic . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 ● Klabava: »V Americe ‰ecko jest.« . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81 ● Kamenn˘ újezd: Rudá armáda za humny Rokycan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

XIV. SPOR O PAMùTNÍ DESKU MEZI BORKEM A ROKYCANY . . . . . . . . . . 121 XV. NÁV·TùVA PRESIDENTA REPUBLIKY DR. EDUARDA BENE·E V ROKYCANECH 15. âERVNA 1945 . . . . . . . . 125 ● Stfiídání útvarÛ, podivná razie na obãany Rokycan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129 ● Vzpomínky kapitána Rudé armády G. D. Karpova . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131 XVI. OSVOBOZENÍ OBCÍ ROKYCANSKÉHO OKRESU SPOJENECK¯MI ARMÁDAMI . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133 ● Demarkaãní stanovi‰tû . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 XVII. OHLASY UDÁLOSTÍ ROKU 1945 V KRONICE MùSTA ROKYCAN . . . . 139 ● Po ‰estiletém utrpení opût svoboda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149 ● Projev starosty mûsta Rudolfa Hejnovského na manifestaci 5. kvûtna . . . . . . . 150 ● Projev valcífie Václava Svobody za komunistickou stranu . . . . . . . . . . . . . . . . 151 ● ¤eã ãeskobratrského faráfie Jaromíra Klimeckého . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 ● Hold prezidentu republiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 ● Úmrtí Franti‰ka ¤ehofie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168 ● Na Rokycany bude vûãnû vzpomínáno . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

X. SVùDECTVÍ OKRESNÍHO âETNICKÉHO VELITELSTVÍ . . . . . . . . . . . . 85 XVIII. POMNÍK RUDÉ ARMÁDY V ROKYCANECH Z ROKU 1952 . . . . . . . . . . 177 XI. DNY OSVOBOZENÍ ROKYCAN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 ● Revoluãní národní v˘bor v Rokycanech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91 ● Ze vzpomínek starosty Rokycan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 ● Tragédie u Dûkanského rybníãku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 ● Národnû socialistická strana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95 ● Hospodáfiské druÏstvo Rokycanech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 ● Západoãeské konzumní druÏstvo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 ● Po‰tovní úfiad v Rokycanech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 99 XII. ROZHODN¯ DEN- 5. KVùTEN 1945 V ROKYCANECH . . . . . . . . . . . . . . 103 ● Vyhlá‰ení v˘jimeãného stavu 24. dubna, pfievzetí správy nad mûstem 4. kvûtna, pfievrat 5 kvûtna 1945 . . . . . . . . . . . . . 103 ● Provolání revoluãního národního v˘boru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 106 ● ZadrÏení K. H. Franka v Rokycanech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 ● V˘slech K. H. Franka v Ejpovicích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111 XIII. SPOR O DATUM P¤ÍJEZDU SPOJENECK¯CH ARMÁD DO ROKYCAN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 ● Vyjádfiení historika Ústavu novodob˘ch dûjin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113 ● Pohled z druhé strany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 ● Rudá armáda v Borku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 ● »DosaÏení demarkaãní ãáry« . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

246

XIX. LESNÍ ARCHIV . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 ● Po stopách Rudé armády v roce 1945 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 ● Nûmeãtí uprchlíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182 ● Pfiíjezd Rudé armády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 183 XX. POPIS PAMÁTNÍKÒ PROTIFA·ISTICKÉHO ODBOJE NA ROKYCANSKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 ● Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185 ● Rokycany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 186 ● Památníky druhé svûtové války v dal‰ích obcích okresu . . . . . . . . . . . . . . . . . 195 FOTOGRAFICKÁ P¤ÍLOHA: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 16 stran vynikajících dobov˘ch fotografií z roku 1945 z osvobození okresu

RESUMÉ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 225

BIBLIOGRAFIE K OBDOBÍ PROTIFA·ISTICKÉHO ODBOJE NA ROKYCANSKU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

247

Petros Cironis

NA DEMARKAâNÍ âÁ¤E Setkání spojeneck˘ch vojsk v kvûtnu 1945 na Rokycansku

Vydáno k 60. v˘roãí osvobození âeskoslovenska spojeneck˘mi armádami Dûkujeme v‰em sponzorÛm, ktefií pfiispûli k vydání této knihy Grafická úprava a technická redakce typografické poãítaãové studio FUTURA, a.s. Fotografie: Petros Cironis Vydalo nakladatelství FUTURA Praha jako svou 108. publikaci Tisk a vazba B Print Vydání první, Praha 2005 ISBN 80-86844-07-2