©Petr Měrka, 2012 fotografie © Tomáš Chmelař, 2012 korektura © Tomáš Chmelař, 2012 ©Martina Tomaníková - Psychománie, 2013 ISBN: 978-80-905466-0-8
! Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
Anotace Kniha Perfektní Idiot je pro zaryté měrkofily šok. Měrka našel příběh a nejen to! Velice lidský a hluboký. Dokonce morální. Přitom udržel svůj charakteristický styl a hlavně humor. Musím přiznat: po přečtení Perfektního Idiota jsem byl dojat. Setkáváme se tu, na úrovni čtenář-autor, s trochu citlivější tváří Měrky a tou je Měrka umělec. Bobky, které tento umělec klade, jsou veskrze lidské. Přijetí Petrových bobků může být zpočátku rozpačité, ale lahoda jejich náplně je nesmírná. Celý příběh se odvíjí pod povrchem a plně se vyrýsuje až v retrospektivě. Perfektního Idiota totiž musíme brát jako slitinu - výsledek střetu Petrova typického povídkového rozsahu s celistvou knihou. Co je tu cítit, je nová cesta k úplnosti. Vede skrz mozaiku.
!
Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS184006
PETR MĚRKA
PERFEKTNÍ IDIOT
! Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
1. Milan byl snílek. Představoval si, že život je ideální a krásný. Měl dobrou náladu a pořád se usmíval. Lidé ho kvůli tomu měli rádi. On jimi opovrhoval a považoval je za méněcenné. Milan řekl Petrovi, což byl jeho homosexuální kamarád: "Jsem borec," a ubalil mu pěstí. Petr se chytl za zlomený nos, pročež věnoval Milanovi tázavý pohled. "Proč jsi to udělal?" zajímal se poté, co utřel krev, jež se mu spustila, do kapesníku. Milan pokrčil rameny. Sám pořádně nevěděl. "Prostě jsem tě chtěl najednou praštit. A ta chuť tu stále je. Nevadilo by ti, kdybych tě zmlátil?" Milan ani nepočkal na to, co mu Petr odpoví a zbil ho do naprostého bezvědomí. A jak tak kopal do jeho bezvládného těla, oslovil ho jakýsi dědula oblečený pouze do bederní roušky. Měl dlouhé bílé vlasy a plnovous, který mu spadal až ke koulím. "Haló, chlapče, násilí je škaredá věc." Milan se sehnul pro kámen a hodil ho po něm. Zasáhl ho přímo doprostřed čela. Stařík se zapotácel. "Ty jeden holomku, místo toho abys byl sadista, měl bys usilovat o dosažení nirvány." Milan se rozhodl, že toho plesnivého papriku zabije. Přiskočil k němu a pokusil se ho udeřit. Dědek se však najednou ukázal být neobyčejně hbitým. Elegantním pohybem se mu vyhnul, pročež ho eliminoval speciálním chvatem. Milan se rázem ocitl na zemi a rozplakal se bolestí, kterou cítil. "Jsi naprostá lidská troska," informoval ho dědek, pročež se mu představil jako mistr Cucek. "Jsem probuzený, znám smysl života. Radím ti dobře, udělej se sebou po duchovní stránce něco dřív, než bude pozdě. Uvědom si holomku, že tu nejsi navěky." Milan o smrti nerad mluvil. Snažil se na tento neodvratný fakt zapomenout. "Ty jeden hajzle," zasípal a utřel si slzy. "Proč mě, kurva, nutíš myslet na takovou odpornou věc?!" "Smrt není věc, ale proces, který je od života neodlučitelný. Naše skutečnost je tvořena nepřebernou mnohostí přeludů, jež nás přivádějí ve zmatek a způsobují nám četné strasti," upozornil ho Cucek. "Mám pubertu a takové sračky mě nezajímají. Raději mi dej nějaké peníze, ať se můžu ožrat," odsekl Milan.
4 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz
"Jsi naprosté hovado," pronesl Cucek a věnoval mu několik bankovek. "Kdes je vzal, ty jeden obejdo?" zvolal Milan a lačně se jich ujal. Chvatně je přepočítal a s nemalým potěšením kvitoval, že se jedná hned o několik stovek tantimů. "Určitě jsi grázl, který krade. A kdo krade, ten je schopen i vraždy. Přiznej se, ty jeden senilní otrapo, koho jsi sejmul? Prohledal jsi svoji oběť dobře? Někteří lidi jsou totiž natolik paranoidní, že si svoje finanční prostředky schovávají rafinovaně do konečníku. Používají za tím účelem takové malé lesklé tubuly. Takové prachy sice smrdí, ale i za ně si koupíš, co se ti zamane. Mít peníze je fajn. Co si pořídíš za tu svoji nirvánu? Nic!" "Jsi naprosto pomýlený, hochu," reagoval Cucek. "Tohle, co třímáš ve své ruce, je celý můj měsíční důchod. Právě se totiž vracím z pošty, kde mi ho vydali. Já peníze k životu nepotřebuju. Žiju z podstaty bytí a bydlím na ulici." "Takže ty jsi bezdomovec," ušklíbl se škodolibě Milan. "No to jsem si mohl myslet." Postavil se na nohy a opovržlivě do něj strčil. Cucek se zapotácel, pročež pronesl: "Pevně doufám, že z tohoto svého dacanství jednou vyrosteš. Ať chceš nebo ne, tvoříme jednotu?" Milan ho neposlouchal. Jeho kroky mířily k nejbližší hospodě. Jednalo se o hernu. Vstoupil do ní a objednal si pivo. Barmanka znetvořená mejkapem mu nabídla sex za peníze, ale on ji odmítl. Kromě toho taky upadl do hrozné deprese. Bylo mu už patnáct a pořád ještě byl panic. Sotva se posadil ke stolu, rekognoskoval místnost, ale žádnou holku, kterou by sbalil a ošukal, tu nikde neviděl. Tak si ho aspoň začal honit pod stolem. Díval se u toho na televizi. Dávali v ní zrovna porno. Nebyl sám, kdo masturboval. Podobných zoufalců tu bylo mnohem víc. Teprve až nyní zaevidoval všudypřítomný pach semene. Krátce poté, co ejakuloval, položila před něj barmanka pivo. Ani se ho nedotkl a dovnitř se vřítila policie. Jednalo se o několik uniformovaných a uhry poďobaných floutků, kteří začali kontrolovat občanky. Každému, kdo ji neměl, vypsali pokutu 15 tisíc. Milana, protože nebyl ještě plnoletý, vyvedli na ulici, obrali ho o všechny peníze a odjeli pryč. "Snadno nabyl, lehce pozbyl," zaslechl za svými zády. Ani se nemusel otáčet, aby věděl, kdo to řekl. Takovou pičovinu nemohl z huby vypustit nikdo jiný, než mistr Cucek.
5 Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS184006
