Přeshraniční sochařské sympozium MEZNÍKY PAMĚTI II. Grenzüberschreitendes Bildhauersymposium MEILENSTEINE DES GEDENKENS II

Fakulta užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a město Litvínov

Přeshraniční sochařské sympozium MEZNÍKY PAMĚTI II Grenzüberschreitendes Bildhauersymposium MEILENSTEINE DES GEDENKENS II Litvínov, pietní park (Žižkova ul.) 13. - 28. srpna 2006

Projekt je podpořen z Fondu malých projektů v rámci iniciativy Společenství INTERREG IIIA Das Projekt wurde aus dem Kleinprojektfonds im Rahmen der Gemeinschaftsinitiative INTERREG IIIA gefördert.

Když bylo v Litvínově před dvěma lety ukončeno první sochařské sympozium Mezníky paměti, byla mi jako jeho kurátorovi položena otázka, zda bude mít pokračování. Tehdy jsem s jistotou neuměl odpovědět, protože to nezáleželo pouze na mně a asi nikdo v tu chvíli neměl představu, jak dál. Vůle pokračovat jistě nechyběla. K dalšímu setkání vybízel i sám prostor pietního parku v Žižkově ulici, který by další práce určitě obsáhl. Po roce příprav a po dvou letech od zahájení prvního ročníku se tedy uskutečnil druhý ročník sochařského sympozia, mimo jiné i díky podpoře z Fondu malých projektů v rámci Společenství INTERREG IIIA. Vize prvního sochařského sympozia byla definována jako obnova prostoru bývalého hřbitova, ze kterého se stával park. V pozadí vize byla také myšlenka setkání člověka s prostorem. Měl určitou historii a význam, které byly ovšem přerušeny a ztraceny. Bylo to také setkání lidí, kteří svou tvůrčí činností měli přispět k tomu, že se smysl a význam tomuto prostoru opět vrátí. V textu do předchozího katalogu jsem napsal: „Lidská pamě má své limity a mezník může být vyjádřením hranice, která nejen rozděluje, ale i spojuje, hranice, která je místem setkání.“ Letošní sympozium tento záměr naplnilo novým obsahem, když se ho účastnili i dva němečtí tvůrci. Jakmile byly obrysy dalšího pokračování zřetelné, bylo zřejmé, že se na tuto ideu bude, ba musí, navazovat, že bude rozvíjen koncept prostoru jako místa setkání, nebo lépe řečeno setkávání a vzpomínání (viz. katalog Mezníky paměti 2004). Od doby, kdy byly původní skulptury instalovány, je vidět, že prostor pietního parku je živým prostorem. Potvrdil se původní předpoklad, nebo lépe řečeno přání, aby si lidé park nejen oblíbili, ale aby to bylo místo, kde mohou a chtějí trávit svůj volný čas. To je také moment, který činí sympozium neobvyklým. A sice, že vzniknuvší sochy jsou určeny do konkrétního místa. Mají urbanistické určení. Sochaři jsou tak postaveni před konkrétní problém prostoru, do kterého bude jejich skulptura instalována. Navíc do prostoru parku už byly osazeny práce předchůdců letošních sochařů. Na jednu stranu to mohlo být svazující, na stranu druhou to představovalo výzvu a zároveň potřebu komunikace s předchozími díly. Hledání tvaru sochy je komplexní

proces, ve kterém se před umělcem otevírá celá řada možností. Každý z autorů přistupoval ke své práci trochu jinak, a je zajímavé vidět tyto odlišnosti. Když jsem svrchu psal, že možností jak vytvořit dílo je nespočet, nebylo to úplně přesné. Samozřejmě, že svou roli zde hrají i další proměnné, jako jsou materiál, velikost kamene, místo, do kterého jsou skulptury určeny atd., ovšem stále ještě zbývá řada možností a variant, které se před sochaři otevírají. Z toho vyplývá určité tvůrčí napětí, které velmi působivě popisuje filosof Martin Buber: „Věčný původ umění je v tom, že se člověk setkává s tvarem, který se chce jeho prostřednictvím stát dílem. Není to výtvor jeho duše, nýbrž jev, který k ní přistupuje a žádá si od ní působivé síly. Záleží na bytostném činu člověka: vykoná-li jej, řekne-li svou bytostí základní slovo tvaru, který objevuje, pak se rozproudí působivá síla, pak vzniká dílo. Čin zahrnuje obě a riziko. Obě: na oltáři tvaru je obětována nekonečná možnost; všechno, co ještě před chvílí táhlo hravě táhlo před zrakem, musí být vymazáno, nic z toho nesmí vniknout do díla; tak tomu chce výlučnost protějšku. Riziko: základní slovo lze říkat jen celou bytostí; ten, kdo se do něho vkládá, musí tak činit bez výhrad, a dílo nestrpí – stejně tak jako strom a člověk, abych se zastavil a odpočíval ve světě slova Ono, nýbrž přikazuje mi; nesloužím-li mu správně, rozbíjím je, nebo Ono rozbíjí mne.“ 1/ Výběr tedy vždy zahrnuje určité riziko volby. Když autor vybírá, volí jednu z možných variant, vydává se na určitou pou, odhaluje tvar, dochází k němu a dobývá ho z kamene. Figurální kompozici zvolili Jörg Seifert a Sylvia Frahm, němečtí účastníci sympozia. Jörg Seifert pracoval s kamenem, který měl trojúhelníkový půdorys. Vytvořil jakýsi fragment gotického pilíře, ve kterém se dochovaly části konzol s figurální tématikou. Jistá fantastičnost námětu tuto interpretaci dovoluje. Srovnání s gotickým tvaroslovím je snad na místě, nebo Jörg Seifert pracuje a žije v Annabergu, kde pozdní gotika zanechala výraznou stopu. Sylvia Frahm svou skulpturu pojednala jako reliéf. Její práce připomíná v dobrém slova smyslu barokní zahradní plastiku, v její bizarerii, tj. v kombinování fantastických zvířecích figur, které lemovaly a dosud lemují mnohé zámecké parky.

Fantastická mytologie zvláštního tvora, snad žáby, nás uvádí do zapomenutého světa férie tak, jak se ji kdysi pokoušela vytvořit šlechta ve svých velkorysých projektech zámeckých zahrad. Na hranici figurálního pojetí a pojetí nepředmětného se pohybuje Robert Vlasák. Jeho práce, kterou nazval Parkomorka obecná, v sobě zahrnuje jemný ironizující humor s prvky surrealistického pojetí a zároveň velmi zajímavou kombinaci kamene a kovu. Ze země „trčí“ noha jakési houby, ze které vyrážejí roztřepené štětinky ocelových vláken. Pokrývají horní povrch jeho skulptury trochu jako infekce případně plíseň, která se pomalu rozšiřuje. V protikladu k práci Roberta Vlasáka představil Radek Nivnický ryze konceptuální projekt. Kombinace takřka neopracovaného kamene a plastových lahví je fascinující, napětí dvou protikladných sil reprezentovaných zcela odlišnými materiály. Příroda a lidská technologie. Demonstrace obrovské hmotnosti kamene rozložené na zdánlivě křehké a takřka nehmotné PET lahve nás vede k hlubšímu přemýšlení o vztahu člověka technologického věku a přírody. Práce následujících tří autorů se řadí do polohy „klasického“ zpracování kamene, podobně jak tomu je u jejich německých protějšků, nicméně nefigurativním způsobem. Zajímá je tvar, který se dá z bloků kamene vytěžit. Martin Kubina vytvořil dílo, které je inspirováno zdejší krajinou lomových jam. V kameni jsou vybrány prohlubně připomínající reliéf zdejší krajiny. Dojem je umocněn horizontální polohou jeho skulptury a povrchem kamene, který dále neopracovává. Určitou afinitu k tomuto problému má i to, že do prohlubní se může zachytávat voda, a vytvářet tak podobně jako v případě krajiny vodní plochy. Štěpán Bílek svůj blok kamene opracoval tak, aby zdůraznil jeho pravidelné proporce, zvýraznil jeho vertikalitu mimo jiné tím, že na krajích nechává jakési neopracované rohy, které se zdvíhají nepatrně nad úroveň celku. Jeho práce připomíná tumbu, nebo katafalk, nebo jakýsi prehistorický model lodi. Svým způsobem to má svou poetiku, která souzní s prostorem bývalého hřbitova, protože lo, především u starověkých národů, byla spojena s představou smrti, s přechodem na „druhý břeh“.

S romantickým motivem pracovala Simona Ducháčková. Nazvala svou práci Kámen milenců. Využila horizontální polohy kamene a zpracovala ho tak, že od středu odebírala jeho hmotu. Na obou koncích tím vznikla jakási sedátka, dvě kubické části spojené jakousi „tepnou“. Prostor pro dvě bytosti, které spojuje určité pouto. Instalací nových sochařských prací byl druhý ročník uzavřen. Sochy byly umístěny do prostoru parku a spolu s předchozími dotvářejí jeho urbanistický charakter. Můžeme doufat, že víc než jen to. Konstatujeme, že se podařil původní záměr, oživit tuto část města a integrovat ji do městského celku, řekněme technicky. Ale to důležité, to neviditelné je rodící se vztah obyvatel k tomuto prostoru, nová historie, která se teprve utváří a k níž sochařská sympozia, jak doufáme, přispěla. V Mostě 15. 9. 2006

PhDr. Tomáš Pavlíček Ph.D.

1/ Buber Martin: Já a ty. Praha, Kalich 2005, str. 43

Als das erste Bildhauersymposium „Meilensteine des Gedenkens“ vor zwei Jahren ausklang, wurde ich als Kurator gefragt, ob eine Fortsetzung geplant wäre. Damals konnte ich nicht mit Bestimmtheit antworten. Es kam nicht nur auf mich an und in dem Augenblick hatte wahrscheinlich niemand eine Vorstellung, wie es weiter gehen sollte. Am Willen weiterzumachen, mangelte es sicher nicht. Zu weiteren Treffen von Bildhauern lud die Parkanlage von sich aus eigentlich selbst ein, da sie sicherlich noch weitere Arbeiten aufnehmen könnte. Nach einem Jahr Vorbereitung und zwei Jahren nach dem ersten Symposium war es also möglich, ein zweites Bildhauersymposium zu gestalten, unter anderem Dank der Förderung aus dem Kleinprojektfonds im Rahmen der Gemeinschaftsinitiative Interreg IIIA und aus weiteren Quellen. Der Gedanke zum ersten Symposium kam als Vorschlag zur Neugestaltung der Fläche des ehemaligen Friedhofs, die sich allmählich in eine Parkanlage verwandelt hatte. Der Grundgedanke dabei war die Begegnung der Menschen mit dem Raum, dem eine bestimmte Geschichte und Bedeutung anhaftet, die aber allmählich in den Hintergrund rückt und verlorenzugehen droht. Es ging aber auch um das Treffen von Menschen, die mit ihrem künstlerischen Schaffen dazu beitragen sollten, dass die Bedeutung und der Inhalt dieses Raumes wieder zurückkehren können. Im Text für den letzten Katalog habe ich geschrieben: „Das menschliche Gedächtnis hat bestimmte Grenzen und ein Meilenstein kann auch eine Grenze bezeichnen, die nicht nur trennt, sondern die verbindet, eine Grenze, die ein Platz der Begegnung ist.“ Das diesjährige Symposium hat dieses Vorhaben mit einem neuen Inhalt gefüllt, indem daran auch zwei deutsche Künstler teilgenommen haben. Sobald die Konturen der weiteren Fortsetzung deutlich wurden, war es offensichtlich, dass man an diese Idee anknüpfen wird, sogar anknüpfen muss und dass das Konzept, diesen Platz zu einer Stätte der Begegnung und des Nachdenkens zu gestalten, weiter entwickelt wird. (siehe Katalog „Mezníky paměti 2004“). Seit die ersten Skulpturen installiert worden sind, lässt sich beobachten, dass der Pietätpark mit Leben erfüllt ist. Bestätigt hat sich auch die ursprüngliche Annahme, besser gesagt der Wunsch, dass der Park bei den Menschen nicht nur beliebt geworden ist, sondern dass er zu einem Platz wurde, wo man die Freizeit verbringen kann und will. Das ist auch der Moment, der aus unserem Symposium etwas Außergewöhnliches macht, das nämlich, dass die entstandenen Skulpturen für einen bestimmten Raum vorgesehen sind, dass sie eine städtebauliche Bestimmung haben. Die Bildhauer sind somit ganz konkret vor das Problem des Raums gestellt, in dem ihre Skulpturen installiert werden sollen, zumal in diesem Park bereits Werke ihrer Vorgänger stehen. Das konnte einerseits zu sehr binden, andererseits war es eine Herausforderung und das

Bedürfnis zugleich, mit den Werken der Vorgänger zu kommunizieren. Die Suche nach der Gestalt der Skulptur ist ein komplexer Prozess, in dem sich vor dem Künstler eine ganze Reihe von Möglichkeiten öffnet. Jeder Autor ging an seine Arbeit anders heran und es ist sehr interessant, die Unterschiede zu beobachten. Als ich soeben schrieb, dass es eine Unzahl von Möglichkeiten gibt, wie das Werk geschaffen werden kann, dann trifft es das nicht ganz genau. Selbstverständlich spielen hier auch weitere Einflussfaktoren eine Rolle wie das Material, die Größe des Blocks, der Standort, für den die Skulpturen bestimmt sind, und anderes mehr. Darüberhinaus gibt es noch unzählige andere Möglichkeiten und Varianten, die sich vor dem Künstler auftun. Daraus erwächst eine schöpferische Spannung, die der Philosoph Martin Buber /1/ sehr eindrucksvoll beschreibt: „Der ewige Ursprung der Kunst besteht darin, dass der Mensch der Form begegnet, die durch ihn zum Werk werden will. Es ist keine Schöpfung seines Geistes, sondern eine Erscheinung, die an den Geist tritt und von ihm eine wirksame Kraft fordert. Es liegt an der Wesentat des Menschen: leistet er sie, nennt er mit seinem ganzen Wesen das Grundwort der Form, die er ersinnt, dann beginnt die wirksame Kraft zu strömen, dann entsteht das Werk. Die Tat enthält Opfer und Risiko. Opfer: Auf dem Altar der Form wird die unendliche Möglichkeit geopfert. Alles, was noch vor einem Augenblick spielerisch vor den Augen kreiste, muss getilgt werden. Nichts davon darf ins Werk eindringen. So will es die Ausschließlichkeit des Gegenübers. Risiko: Das Grundwort kann nur mit dem ganzen Wesen gesprochen werden. Jener, der sich auf das Wort einläßt, muss es vorbehaltlos tun und das Werk kann es nicht leiden, - ebenso wie ein Baum oder ein Mensch es nicht leiden kann, wenn ich im Raum des ES anhalte und ausruhe, sondern es trägt mir auf: Diene ich ihm nicht richtig, so zerstöre ich ES oder 1/ ES zerstört mich“. Die Auswahl stellt also immer ein gewisses Risiko dar. Wenn der Autor auswählt, wählt er immer eine von den möglichen Varianten. Er beginnt eine Pilgerreise, er entdeckt die Form, kommt zu ihr und meißelt sie aus dem Stein. Eine figurale Komposition wählten Jörg Seifert und Sylvia Frahm, die deutschen Teilnehmer des Symposiums. Jörg Seifert arbeitete mit einem dreieckigen Stein so, dass er etwas wie das Fragment einer gotischen Säule geschaffen hat, in der Teile der Konsole mit figuraler Thematik erhalten geblieben sind. Gewiss erlaubt die Fantasie diese Interpretation des Themas. Der Vergleich mit gotischer Morphologie ist sicher angemessen, denn Jörg Seifert lebt und arbeitet in Annaberg, einer Stadt, in der die Spätgotik bedeutende Spuren hinterlassen hat. Sylvia Frahm fasst ihre Skulptur als Relief auf. Ihre Arbeit erinnert in ihrer Bizarrheit im guten Sinne des Wor-

tes an eine barocke Gartenplastik, an die miteinander verschlungenen fantastischen Tierfiguren, die bis heute so manche Schlossparkumfassung zieren. Fantastische Mythologie eines Fabelwesens, vielleicht die eines Frosches, führt uns in die versunkene Welt der Feen, wie sie einst der Adel versuchte, in seinen großzügigen Projekten der Schlossgärten zu gestalten. An der Grenze zwischen figuraler Auffassung und der des Nichtgegenständlichen bewegt sich Robert Vlasák. Seine Arbeit, von ihm „Parkomorka obecná - gemeiner Parkschwamm“ genannt, enthält feinen ironischen Humor mit Elementen surrealistischer Auffassung und gleichzeitig eine sehr interessante Kombination von Stein und Metall. In der Erde „steckt“ quasi ein Pilzfuß, aus dem Stahldrahtborsten herauswachsen, die obere Fläche der Skulptur überziehen, etwa wie eine Infektion oder Schimmelbefall, der sich langsam ausbreitet. Im Gegensatz zu Robert Vlasák stellte Radek Nivnický ein ganz und gar konzeptionelles Projekt vor. Seine Kombination von fast unbearbeitetem Stein und Plastflaschen ist faszinierend, eine Spannung zwischen zwei gegenüberliegenden, durch völlig unterschiedliches Material dargestellten Kräften - der Natur und der menschlichen Technologie. Diese Demonstration des riesigen auf anscheinend spröde und fast immaterielle Pet-Flaschen gelegten Gewichts des Steins führt uns zu tieferem Nachdenken über die Beziehung zwischen dem Menschen der Technologieära und der Natur. Die Arbeiten der nächsten drei Künstler zielen auf die „klassische“ Bearbeitung des Steins, ähnlich wie es bei den deutschen Kollegen war, jedoch nicht auf figurative Weise. Sie sind von der Form begeistert, die man aus dem Stein herausholen kann. Martin Kubina schuf ein Werk, das von der hiesigen Landschaft der Kohlegruben inspiriert ist. In den Stein sind Senken eingearbeitet, die an die Gestalt der hiesigen Landschaft erinnern. Dieser Eindruck ist durch die horizontale Aufstellung seiner Skulptur und durch die unbearbeitete Oberfläche des Steins noch verstärkt. Eine besondere Verbindung zu diesem Thema ergibt sich daraus, daß sich in den Vertiefungen Wasser sammeln kann und dass sich, ähnlich wie in der Landschaft, Wasserflächen bilden können. Štěpán Bílek hat seinen Block mit der Absicht bearbeitet, dessen eigentliche Proportionen hervorzuheben. Die Vertikalität unterstreicht er unter anderem dadurch, dass er am Rande unbearbeitete Ecken belässt, die sich ein wenig nach oben über das Ganze erheben. Sein Werk erinnert an einen Sockel, Katafalk oder ein prähistorisches Schiffmodell. Es hat auf eigene Art und Weise eine gewisse Poesie, die mit dem Raum des ehemaligen Friedhofs im Einklang steht, denn ein Schiff war, vor allem bei den Völkern vergangener Zeiten, mit der Vorstellung vom Tod, vom Übergang

„auf das andere Ufer“ verbunden. Mit romantischen Motiven hat Simona Ducháčková gearbeitet. Ihre Arbeit hat sie „Stein der Verliebten“ genannt. Sie nutzte die horizontale Lage des Steines und bearbeitete ihn so, dass sie das Material aus der Mitte entfernt hat. Es entstanden somit an beiden Enden quasi Sitze, zwei kubische, mit einer „Pulsader“ verbundene Teile, ein Platz für zwei Wesen, die ein bestimmtes Band aneinander bindet. Mit der Aufstellung der neugeschaffenen Skulpturen wurde das zweite Bildhauersymposium abgeschlossen. Die Skulpturen wurden im Park installiert und ergänzen nun mit den bereits vorhandenen den städtebaulichen Charakter der Parkanlage. Wir können hoffen, dass, wie wir feststellen, mehr als nur das eigentliche Vorhaben gelungen ist, diesen Teil der Stadt mit Leben zu erfüllen und ihn, sagen wir, technisch in die Stadtgestaltung zu integrieren. Denn viel wichtiger noch ist das wenig sichtbare, ist die entstehende Beziehung der Einwohner der Stadt zu diesem Raum, eine neue Geschichte, die erst gestaltet wird und zu der, so hoffen wir, diese Bildhauersymposien beigetragen haben. In Most 15. 9. 2006

PhDr. Tomáš Pavlíček Ph.D.

/1/ Buber Martin: „Já a ty.“ Praha, Kalich 2005, Seite 43, - freie Übertragung des Zitates ins Deutsche

ŠTĚPÁN BÍLEK Narozen: 1978, Ústí nad Labem

Geboren: 1978, Ústí nad Labem

Kontakt: [email protected]

Kontakt: [email protected]

Studia: 1992-1996 Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích v Podkrkonoší obor Kamenosochař 1996-2002 Akademie výtvarných umění v Praze Ateliér Figurálního sochařství u profesora J. Hendrycha

Ausbildung : 1992-1996 Steimetz-und Bildhauerkunstgewerbeschule Studienfach Steinbildhauer

Skupinové výstavy: 1995 Výstava se skupinou Trapart v Galerii plastik v Hořicích v Podkrkonoší 1995 Výstava se skupinou Trapart v galerii zámku Staré Hrady u Jičína 1999 Výstava s Janem Brabcem v Galerii Infocentrum v Táboře 2001 Výstava v galerii Oxing v Mnichově 2002 Společná výstava se studenty AVU prof. J. Hendrycha, s názvem “Pozor, výstava!” v Galerii ve Dvoře v Litoměřicích 2002 Výstava absolventů AVU ve Veletržním paláci v Praze

Ausstellungen 1995 Ausstellung mit der Gruppe Trapart in Galerie plastik in Hořice v Podkrkonoší 1995 Ausstellung mit der Gruppe Trapart in der Schlossgalerie Staré Hrady u Jičína 1999 Ausstellung mit Jan Brabec in der Galerie Infocentrum in Tábor 2001 Ausstellung in der Galerie Oxing in München 2002 Gemeinsame Ausstellung mit den Akademiestudenten Prof. J. Hendrych, unter dem Namen: “Achtung Ausstellung” in der Galerie ve Dvoře in Litoměřice 2002 Absolventenausstellung der Akademie in Veletržní palác in Prag

akademische Ausbildung : 1996-2002 Akademie bildender Künste Prag, Atelier für figurale Bildhauerei bei Prof. J. Hendrych

SIMONA DUCHÁČKOVÁ Narozena: 1985, Nová Paka

Geboren: 1985, Nová Paka

Kontakt: [email protected]

Kontakt: [email protected]

Studia: 2000-2004 Střední průmyslová škola kamenická a sochařská v Hořicích v Podkrkonoší 2004-nyní Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Ateliér Prostorové tvorby

Ausbildung: 2000-2004 Steimetz- und Bildhauerkunstgewerbeschule in Hořice v Podkrkonoší 2004-jetzt Tomáš-Baa-Universität in Zlín Atelier für Raumkunst

Skupinové výstavy: 2001 Mladí umělci Novopacka, Suchardův dům v Nové Pace 2003 Výstava mladých autorů, Neratovice 2004 Výstava prací SPŠKS, Městské museum Hořice 2006 Výstava semestrálních prací, festival Muzika Paka, knihovna v Nové Pace

Ausstellungen: 2001 Junge Künstler um Nová Paka, in Suchardův dům in Nová Paka 2003 Junge Autoren, Neratovice 2004 Ausstellung von Studentenwerken der SPŠKS in Městské museum Hořice 2006 Semesterarbeiten, Festival Muzika Paka, Bibliothek in Nová Paka

Soutěže: 2005 Soutěž o prostorový poutač před 21. budovu areálu bývalého Svitu ve Zlíně 2. místo (1. místo neuděleno) Soutěž „Architektura“, Ještěd 2. místo

Wettbewerbe: 2005 Wettbewerb-Raumwerbung vor dem 21. Gebäude des ehem. Komplexes der Schuhfabrik Svit in Zlín 2. Platz (1. Platz nicht erworben) Wettbewerb „Architektura“, Ještěd 2. Platz

SYLVIA FRAHM Narozena: 1973, Radebeul

Geboren: 1973, Radebeul

Po maturitě pobývala dva roky v Norsku a navštěvovala uměleckou školu na Lofotách.

Dem Abitur folgte ein zweijähriger Aufenthalt in Norwegen, verknüpft mit dem Besuch der Kunstschule auf den Lofoten

Šestileté studium Vysoké školy výtvarných umění v Drážanech absolvovala s vyznamenáním v roce 1999 a získala tak titul diplomovaná sochařka.

Das 6-jährige Studium an der Hochschule für Bildende Künste in Dresden wurde im Sommer 1999 als Diplombildhauer mit Auszeichnug abgeschlossen.

Její diplomová práce byla oceněna Dorintovou cenou.

Ihre Diplomarbeit wurde mit dem Dorintpreis ausgezeichnet.

Od roku 2000 pracuje samostatně jako svobodná umělkyně.

Die Selbständigkeit begann im Jahr 2000.

Od roku 2001 je členkou Saského svazu umělců.

Seit 2001 Mitglliedschaft im Sächsischen Künstlerbund e.V.

Samostatné výstavy: 2006 olejomalby, Volksbank Raiffeisenbank Radebeul

Ausstellungen: 2006 Volksbank Raiffeisenbank Radebeul - Ölmalereien

MARTIN KUBINA Narozen: 1980, Myjava

Geboren: 1980, Myjava

Kontakt: [email protected]

Kontakt: [email protected]

Studia: 1995-1999 Škola úžitkového výtvarníctva Josefa Vydru, Bratislava obor: Tvarovanie dreva a rezbárstvo, Ateliér M. Mudroch 1999-2002 Pedagogická fakulta Trnavskej univerzity, Trnava obor: Majster odbornej výchovy 2000-2006 Vysoká škola výtvarných umení, Bratislava obor: Socha a objekt, ateliér J. Jankovič

Ausbildung: 1995-1999 Josef Vydra Schule für angewandte Kunst, Bratislava Studienfach: Holzformen und Schnitzerei, Atelier M. Mudroch 1999-2002 Pädagogische Fakultät der Universität in Trnava Studienfach: Fachausbildungsmeister 2000-2006 Hochschule für bildende Künste, Bratislava Studienfach: Skulptur und Objekt, Atelier J. Jankovič

Skupinové výstavy: 2001 Prieskum z prieskumu, Považská galéria, Žilina, SK 2001 Wolfsburg - Volkswagen, Německo 2002 Portrét udovíta Rajtera a Eugena Suchoňa, Múzeum Pezinok, SK 2002 Exhibition in Vienna, Rakousko 2003 Kom art gallery, Dunajská Streda, SK 2004 Šupkambek, Gallery ŠUP, Bratislava, SK 2005 Prieskum z prieskumu, Považská galéria, Žilina, SK 2005 Malá plastika / KONSEPTI, Bratislava, SK

Teilnahme an Austellungen: 2001 Prieskum z prieskumu, Považská galéria, Žilina, SK 2001 Wolfsburg - Volkswagen, Deutschland 2002 Portrét Ľudovíta Rajtera a Eugena Suchoňa, Múzeum Pezinok, SK 2002 Exhibition in Vienna, Österreich 2003 Kom art gallery, Dunajská Streda, SK 2004 Šupkambek, Gallery ŠUP, Bratislava, SK 2005 Prieskum z prieskumu, Považská galéria, Žilina, SK 2005 Malá plastika / KONSEPTI, Bratislava, SK

Sympozia: 2003 International Art Symposium, Culture Island, Zell am See, Německo 2004 Project Bus, Orónsko, Polsko 2005 KAKA, sochárske sympózium v kameni, Orónsko, Polsko 2006 WOOD 2006, Zlín, Česká republika

Symposien: 2003 International Art Symposium, Culture Island, Zell am See, Deutschland 2004 Project Bus, Orónsko, Polen 2005 KAKA, Bildhauersymposium im Stein, Orónsko, Polen 2006 WOOD 2006, Zlín, Tschechische Republik

Workshopy: 2003 Interdisciplinárne riešenia reálneho a virtuálneho priestoru, Beladice 2005 Interdisciplinárne riešenia reálneho a virtuálneho priestoru, Kremnica

Workshops: 2003 Fachübergreifende Lösung des Real- und Virtualraums, Beladice 2005 Fachübergreifende Lösung des Real- und Virtualraums, Kremnica

RADEK NIVNICKÝ Narozen: 1977, Brno

Geboren: 1977, Brno

Kontakt: [email protected]

Kontakt: [email protected]

Studia: 1992-1996 Střední škola uměleckých řemesel v Brně Ateliér - Průmyslový design, prof. Svítil 1999-2006 Fakulta výtvarných umění, VUT Brno, Ateliér – Nefigurativní sochařství II., prof. Ambrůz

Studienaufenthalte: 1992-1996 Fachschule für Kunstgewerbe in Brno Atelier - Gewerbedesign, Prof. Svítil 1999-2006 Fakultät für bildende Künste der Techn. Hochschule Brno Atelier – Nichtfigurale Bildhauerei II. Prof. Ambrůz

Stáže: 2005

Stáž JGU Mainz, Akademie für Bildende Künste prof. Hellmann, Německo

Skupinové výstavy: 2000 Nová radnice, Brno 2001 Letohrádek Mistrovských, Brno 2002 Workshop /dřevo/, Nadace Tomáše Bati, Zlín Sněhové sympozium, Beskydy 2003 10 let FAVU, Dům umění, Brno YTONG-em, rektorát VUT, Brno 2004 Mezinárodní sochařské sympozium, Jeseník PLOMAart, DU v Opavě, Opava 10 let FAVU, Špálova galerie, Praha 2006 BETON, hrad Špilberk, Brno Kon-nonfigurace, Galerie města Plzně, Plzeň Samostatné výstavy: 2006 DU Opava /atrium/, Opava

Ausbildung: 2005 JGU Mainz, Akademie für Bildende Künste /Prof. Hellmann/, Deutschland Teilnahme an Ausstellungen: 2000 Nová radnice, Brno 2001 Letohrádek Mistrovských, Brno 2002 Workshop /Holz/, Nadace Tomáše Bati, Zlín Schneesymposium in Beskiden 2003 10 Jahre FAVU, Dům umění, Brno YTONG-em, Rektorat VUT, Brno 2004 Int. Bildhauersymposium, Jeseník PLOMAart, DU v Opavě, Opava 10 Jahre FAVU, Špálova galerie, Praha 2006 BETON, Burg Špilberk, Brno Kon-nonfigurace, Galerie města Plzně, Plzeň Selbständige Ausstellungen: 2006 DU Opava /atrium/, Opava

JÖRG SEIFERT Narozen: 1968, Annaberg

Geboren: 1968, Annaberg

Kontakt: [email protected]

Kontakt: [email protected]

Studia: 1987 1988-90 1991-93 od 1993 od 1998 od 2003 od 2004 od 2006

maturita, vojenská služba praxe v annabergském divadle a v divadlech v Chemnitz Vysoká škola výtvarných umění v Drážanech, obor scénografie (u G. Horniga) úředník, ve volném čase se zabýval vším, co souviselo s malířstvím, grafikou, plastikou a objekty je vedoucím klubu Kunstkeller člen předsednictva spolku Kunsthütte e.V., Chemnitz člen předsednictva spolku Förderverein C.Claus-Lebens- u. Arbeitsort v Annabergu svobodný umělec

Výstavy/samostatné nebo účast na společných: Annaberg-Buchholz, Bayreuth, Bochum, Chemnitz, Chomutov, Dessau, Drážany, Hamburk, Krefeld, Lauf, Rotzendorf, Schlettau, Stollberg, Weiden, Winsen ad. Edice: Vydavatel časopisu „mail-art-magazin“ 1-20 (1996-2000) od r. 2000 magazínu klubu Kunstkeller Annaberg „duo-editionen“ Práce v soukromém nebo veřejném vlastnictví: Kupferstichkabinett Drážany, Neue Sächsische Galerie Chemnitz, Lindenau-Museum Altenburg, sbírka v Erzgebirgische Landschaftskunst zámek Schlettau, město AnnabergBuchholz, Sparkasse Annaberg, knihovna Deutsche Bücherei Leipzig, soukromé sbírky jako C. a C. Vogel, Hamburg a další.

1987 Abitur, anschließend Armeedienst 1988-90 Praktikum am Annabergrer Theater und den Chemnitzer Thatern 1991-93 Studium an der Hochschule für bildende Künste in Dresden, Fachrichtung Bühnenbild (bei G.Hornig) ab 1993 Sachbearbeiter / Disponent, nebenberufliche Beschäftigung mit Malerei, Grafik, Plastik und Objekten ab 1998 ehrenamtliche Leitung des Kunstkellers seit 2003 Vorstandsmitglied der Kunsthütte Chemnitz e.V. und seit 2004 des Fördervereins C. Claus-Lebens- u. Arbeitsort in Annaberg-Buchholz e.V. seit 2006 freischaffend Ausstellungen / Ausstellungsbeteiligungen: Annaberg-Buchholz, Bayreuth, Bochum, Chemnitz, Chomutov, Dessau, Dresden, Hamburk, Krefeld, Lauf, Rotzendorf, Schlettau, Stollberg, Weiden, Winsen ad. Editionen: Herausgeber des „mail-art-magazin“ 1-20 (1996-2000) und seit 2000 der „duo-editionen“ des Kunstkeller Annaberg Arbeiten im öffentlichen und privaten Besitz: Kupferstichkabinett Dresden, Neue Sächsische Galerie Chemnitz, Lindenau-Museum Altenburg, Sammlung Erzgebirgische Landschaftskunst Schloss Schlettau, Stadt Annaberg-Buchholz, Sparkasse Annaberg, Deutsche Bücherei Leipzig, sowie in privaten Sammlungen ( Sammlung C. und C. Vogel, Hamburg und andere)...

ROBERT VLASÁK Narozen: 1978, Kladno

Geboren: 1978, Kladno

Kontakt: [email protected]

Kontakt: [email protected]

Studia: 1992-1996 Střední uměleckoprůmyslová škola Turnov Umělecké kovářství a zámečnictví akad. soch. Jan Mastník 1997-2001 Fakulta užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem Ateliér Přírodních materiálů prof. akad. mal. Jaroslav Prášil 2001-2003 Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně Ateliér Nefigurálního sochařství Doc. Akad. soch. Jan Ambrůz

Ausbildung: 1992-1996 Kunstgewerbefachoberschule in Turnov Kunstschmied und –schlosser bei Akad. Bildhauer Jan Mastník 1997-2001 Fakultät für angewandte Kunst und Design der J.E.Purkyně-Universität in Ústí nad Labem Atelier für Naturmaterialien, Prof. akad. mal. Jaroslav Prášil 2001-2003 Fakultät der bildenden Künste der Technischen Hochschule in Brno Atelier für nonfigurative Skulptur Doc. Akad. soch. Jan Ambrůz

Samostatné výstavy: 2001 Skrz, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2002 11 321, 11 373, Výstavní síň U Kostela, Bílina (s A. Peroutkou) 2003 3 x 35 W, Prostor pro jedno dílo, Moravská galerie v Brně, Pražákův palác, Brno

Selbständige Ausstellungen: 2001 Skrz, Galerie Emila Filly, Ústí nad Labem 2002 11 321, 11 373, Výstavní síň U Kostela, Bílina (mit A. Peroutka) 2003 3 x 35 W, Prostor pro jedno dílo, Moravská galerie v Brně, Pražákův palác, Brno

Společné výstavy (výběr): 2003 Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně 1993 - 2003, Dům umění, Brno Nejmladší, Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha 2004 Werre & co, Galerie Rachel Haferkamp, Kolín nad Rýnem, Německo Laboratorio di Scultura Europea, Muzeum Toni Benettona, Mogliano Veneto, Itálie 2005 Kovový věk, Středočeské muzeum, Roztoky u Prahy Širší proud, Galerie města Plzně, Plzeň 2006 Non/Konfigurace, Galerie města Plzně, Plzeň

Teilnahme an gemeinsamen Ausstellungen: 2003 Fakulta výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně 1993-2003, Dům umění, Brno Nejmladší, Národní galerie v Praze, Veletržní palác, Praha 2004 Werre & co, Galerie Rachel Haferkamp, Köln am Rhein, Deutschland Laboratorio di Scultura Europea, Muzeum Toni Benettona, Mogliano Veneto, Italien 2005 Kovový věk, Středočeské muzeum, Roztoky u Prahy Širší proud, Galerie města Plzně, Plzeň 2006 Non/Konfigurace, Galerie města Plzně, Plzeň

Ocenění: 2001 Cena Miroslava Proška

Preis: 2001

Miroslav Prošek - Preis

ŠTĚPÁN BÍLEK

ROBERT VLASÁK

JÖRG SEIFERT

SIMONA DUCHÁČKOVÁ

Generální partner: Občanské sdružení MEMENTO Dodavatel materiálu: Kámen Ostroměř, s. r. o.

Projekt je podpořen z Fondu malých projektů v rámci iniciativy Společenství INTERREG IIIA Das Projekt wurde aus dem Kleinprojektfonds im Rahmen der Gemeinschaftsinitiative INTERREG IIIA gefördert.

RADEK NIVNICKÝ MARTIN KUBINA

SYLVIA FRAHM

Vydavatel: Fakulta užitého umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a město Litvínov Text: PhDr. Tomáš Pavlíček Ph.D. Překlad: PhDr. Marie Svačinová Foto: Mgr. Petr Havlík Grafická úprava: Mgr. Petr Havlík Tisk: Tiskárna K&B, s. r. o. Katalogové číslo: ISBN 80-7044-797-4