Ukázka z knihy
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 1
Pes v zrcadle předpisů (II. vydání) Jiří Dousek st., Jiří Dousek ml. Zkušený veterinář a právník, zabývající se dlouhodobě popisovanou problematikou, připravili již druhé, upravené a doplněné vydání úspěšné publikace, přinášející přehled vybraných ustanovení z nejrůznějších zákonů a vyhlášek (ochrana zvířat před týráním, veterinární předpisy, právo myslivosti, přestupky a správní poplatky, trestné činy při napadení psa člověkem, občanský zákoník), které by měli znát všichni chovatelé a majitelé psů, aby se vyhnuli zbytečným nepříjemnostem. Nové vydání doplňuje v textu publikace změny v právních předpisech, k nimž došlo během dvou let od prvního vydání. edice Kapesní příručky Orac, 64 stran, brožovaná, 95 Kč
UKÁZKA Z TEXTU PUBLIKACE Výňatek z kapitoly 2. – „Povinnosti vyplývající z veterinárního zákona“ Základní povinnosti chovatele při zajištění veterinární péče
V § 4 je uvedeno, že chovatel je povinen chovat zvíøata zpùsobem, v prostøedí a podmínkách, které vyžadují jejich biologické potøeby, fyziologické funkce a zdravotní stav. Jako podklad v územním, stavebním a kolaudaèním øízení, které se týká staveb a zaøízení, jež jsou urèeny k chovu zvíøat, k zacházení se živoèišnými produkty a krmivy nebo k ukládání, sbìru, svozu, neškodnému odstraòování a dalšímu zpracování konfiskátù živoèišného pùvodu, pokud jsou tyto èinnosti vykonávány podnikatelským zpùsobem, jakož i staveb, které budou používány jako útulek pro zvíøata, musí být vyžádán závazný posudek orgánu veterinární správy. Orgán pøíslušný rozhodnout ve vìci podle zvláštních právních pøedpisù (zákon è. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním øádu /stavební zákon/, ve znìní pozdìjších pøedpisù) nemùže rozhodnout v rozporu s tímto posudkem. Již v pøedcházejících kapitolách pøi výkladu k zákonu na ochranu zvíøat jsme uvedli nìkteré skuteènosti, které souvisejí s chovem psù. Doplòme, že prostøedí, aś již se týká psa chovaného venku v boxu nebo volnì nebo v domácnosti, by mìlo splòovat základní zoohygienické požadavky. Ty jsou zamìøeny na èistotu prostøedí (pravidelný úklid), teplotu (nemìlo by docházet k nadmìrnému pùsobení chladu ani k pøehøátí), vlhkost (nadmìrná vlhkost snižuje izolaèní schopnosti srsti psa), pøípadnì proudìní vzduchu (nechovat zvíøata v prùvanu nebo bez možnosti chránit se pøed vìtrem). Nìkdy dochází k tomu, že èlovìk dostateènì nechápe podmínky prostøedí nebo neumí aplikovat zmìnìné podmínky chovu. Vìtšina chovatelù psù severských plemen uvádí, že jejich pes nepotøebuje ochranu pøed klimatickými vlivy, protože ve své domovinì pøežívá v pøírodì i pøi nízkých teplotách a mrazu. S tím je tøeba souhlasit potud, pokud si uvìdomíme, že v tìchto oblastech je za uvede-
40
ných podmínek velmi nízká vlhkost vzduchu, pøi které se velmi dobøe uplatní ochranná termoizolaèní schopnost srsti psa. Stejné podmínky ovšem bývají u nás jen v zimì v zasnìžené horské krajinì. Naopak v období podzimu, deštivé zimy nebo jara je v našich podmínkách vzdušná vlhkost pomìrnì vysoká a tím se snižuje i ochranná schopnost navlhlé srsti psa. Vzhledem k tìmto zmìnìným pøírodním podmínkám by i pes severského typu mìl mít v takovém poèasí možnost chránit se pøed negativními klimatickými vlivy. Pokud je srst suchá nebo má možnost vyschnout, má dobrou izolaèní schopnost. Obdobných pøípadù by bylo možné uvést více. Napøíklad pokud je nezbytné vykoupat štìnì, je nutné po koupeli øádnì vysušit jeho srst. Pokud je ponecháme mokré, vystavujeme je riziku podchlazení a ztráty znaèného množství metabolické energie, tedy možnému stavu oslabení organismu a zvýšené vnímavosti k nákazám. Z této zkušenosti vychází i tradovaný zákaz koupání štìòat do urèitého vìku. Uvìdomme si, že i nám, pokud jsme napøíklad promoklí nebo zpocení, dlouhodobý pobyt v chladnu není pøíjemný a vysiluje nás. Umožnìní fyziologických funkcí se týká nejen pohybové aktivity (možnost volného pohybu, prostor pro odpoèinek minimálnì takový, aby pes mohl ležet a vstávat v pøirozené poloze a odpoèinout si), ale i uspokojení nárokù na potravu a pití, péèi o povrch tìla, uspokojení sociálních vjemù (pes je zvíøe skupinové – smeèkové), pøípadnì péèe o mláïata apod. Chovatel je povinen podle veterinárního zákona sledovat zdravotní stav zvíøat, v odùvodnìných pøípadech jim vèas poskytnout první pomoc a požádat o odbornou veterinární pomoc. Vycházíme z pøedpokladu, že ještì pøedtím, než je potøeba první pomoc poskytnout, by ten, kdo o zvíøe peèuje, mìl v tomto získat alespoò základní znalosti. Rovnìž s poskytnutím odborné péèe ve smyslu takto uložené povinnosti nelze zbyteènì otálet v pøípadech, kdy je nezbytná. Je pøirozené, že zákon stanoví jako povinnost chovateli bránit vzniku a šíøení nákaz a jiných onemocnìní zvíøat a plnit povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základì k zdolávání nákaz nebo jiných onemocnìní
Ukázka z knihy
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 1 zvíøat. Z této povinnosti se vyvozuje nutnost provádìní ochranného oèkování, provádìní klinického vyšetøení a prokázání nákazové situace pøi vstupu psa na svod (výstava, bonitace apod.) nebo k veøejnému vystoupení. Chovatel je proto povinen poskytnout nezbytnou souèinnost a pomoc k provedení naøízeného vyšetøení, ochranného oèkování nebo jiného odborného veterinárního úkonu. Zákon o veterinární péèi stejnì jako zákon na ochranu zvíøat (§ 4 písm. i/) ukládá chovateli povinnost podávat zvíøatùm léèiva a veterinární pøípravky, jejichž výdej je vázán na pøedpis veterinárního lékaøe, jen s jeho souhlasem a podle jeho pokynù. V pøípadì veterinárního zákona je uvažováno o ochranì zdraví zvíøete, ale pøedevším o ochranì spotøebitele.
Veterinární podmínky pro rozmnožování zvířat
Veterinární zákon ukládá chovateli, vèetnì chovatele psa, i dodržení specifických veterinárních podmínek pøi rozmnožování zvíøat. K inseminaci, pøenosu embryí a pøirozené plemenitbì lze používat jen zvíøata, která podle výsledkù vyšetøení splòují podmínky dané veterinárním zákonem, zákonem o šlechtìní, plemenitbì a evidenci hospodáøských zvíøat, zákonem na ochranu zvíøat, atd. Veterinární zákon v souladu s dalšími pøedpisy ukládá chovateli, který hodlá použít zvíøata k pokusùm, povinnost požádat krajskou veterinární správu (dále jen „KVS”) o stanovení podmínek veterinární péèe k jejich provádìní. Uvedené opatøení je dalším omezením, které má zabránit provádìní pokusù na zvíøatech v nevhodných podmínkách.
Další povinnosti chovatelů
Veterinární zákon ukládá další povinnosti zejména chovatelùm hospodáøských zvíøat s tím, že ostatní chovatelé je musí plnit pøimìøenì, napøíklad: – umožnit provádìní veterinární kontroly zdraví, dìdiènosti zdraví a hygieny plemenitby, – zabezpeèit pravidelné èištìní, dezinfekci, deratizaci a dezinsekci stájí, prostorù a zaøízení, v nichž jsou chována zvíøata, jakož i èištìní a dezinfekci technologických zaøízení, dopravních prostøedkù, strojù, nástrojù, náøadí, pracovních pomùcek, atd., pøicházejících do styku se zvíøaty, – dbát o øádnou funkci zaøízení sloužících k ochranì proti nákazám zvíøat (napø. dezinfekèní prostøedky na výstavách), – používat k napájení zvíøat vodu, která neohrožuje zdravotní stav zvíøat a zdravotní nezávadnost jejich produktù, a ke krmení zvíøat jen zdravotnì nezávadná krmiva, – kuchyòské a jiné potravináøské odpady zkrmovat pouze ošetøené zpùsobem stanoveným krajskou veterinární správou (autoøi nedoporuèují vùbec je psùm zkrmovat), – zajistit, aby práce pøi ošetøování zvíøat a získávání jejich produktù vykonávaly pouze osoby zpùsobilé k takové èinnosti.
Chovatel, jím zamìstnávané osoby pøi chovu, pøepravì, svodu a prodeji zvíøat, jakož i další osoby, které pøicházejí do styku se zvíøaty a živoèišnými produkty a které vzhledem ke svému povolání, kvalifikaci a zkušenostem mohou rozpoznat pøíznaky nasvìdèující podezøení z výskytu nebezpeèné nákazy, jsou povinni neprodlenì uvìdomit okresní veterinární správu nebo zajistit její uvìdomìní o tomto podezøení. Chovatel, na jehož zvíøatech se projevují pøíznaky nasvìdèující podezøení z výskytu nebezpeèné nákazy, je povinen do pøíchodu úøedního veterinárního lékaøe zejména zajistit, aby podezøelá zvíøata neopustila svá stanovištì, dále zajistit, aby pøedmìty, které mohou být nositeli pùvodcù nákaz, nebyly vynášeny nebo vyváženy a používány jinde, pøípadnì aby osoby, které ošetøují podezøelá zvíøata, nepøicházely do styku s jinými zvíøaty a aby do prostorù sloužících chovu podezøelých zvíøat nevstupovaly jiné osoby bez vážného dùvodu. Po pøíchodu úøedního veterinárního lékaøe postupuje chovatel podle jeho pokynù a pouèení. Krajská veterinární správa, které bylo oznámeno podezøení z výskytu nákazy nebo je zjistila pøi plnìní svých úkolù, vyšetøí podezøelá zvíøata, provìøí neodkladná opatøení uèinìná chovatelem a podle potøeby stanoví další opatøení. Byl-li potvrzen výskyt nebezpeèné nákazy anebo hrozí-li nebezpeèí jejího šíøení, naøídí pøíslušný orgán ochranná a zdolávací opatøení.
Zvláštní ochrana proti vzteklině
Zejména chovatelùm psù, ale i dalších šelem, je uloženo nìkolik speciálních povinností – pøedevším zajistit, aby byli psi a nìkterá další zvíøata držená v zajetí, zejména liška, jezevec, kuna, ve stáøí od 3 mìsícù do 6 mìsícù a poté vždy jednou za rok oèkováni proti vzteklinì. V pøípadì, že uvedené zvíøe poranilo èlovìka nebo s ním pøišlo do pøímého kontaktu zpùsobem nebo za okolností, které mohou vyvolávat podezøení z onemocnìní vzteklinou, musí zajistit, aby zvíøe bylo neprodlenì veterinárnì vyšetøeno. Novì je pak uvedena povinnost uchovávat doklad o tomto oèkování po dobu nejménì jednoho roku a na požádání jej pøedložit orgánùm vykonávajícím státní veterinární dozor. Nedodržení této povinnosti je sankcionováno pokutou. V pøípadì poranìní èlovìka je nezbytné vždy zajistit identitu zvíøete nebo zvíøe samé k dalšímu vyšetøení. K veterinárnímu klinickému vyšetøení se pøedvádí zvíøe neprodlenì, tj. v den, kdy poranilo èlovìka, a následnì pátý den, nestanoví-li orgány veterinární správy jinak. Pokud chovatel psa nesplní uvedenou povinnost, je to nutné ohlásit pøíslušné krajské veterinární správì, která ve správním øízení spoleènì s Policií ÈR provede další opatøení (pøedvedení chovatele). Pokud zvíøe, které poranilo, bylo usmrceno, je nezbytné zajistit jeho laboratorní vyšetøení na vzteklinu, které provádìjí specializované laboratoøe Státních veterinárních ústavù v Liberci (NRL), Praze a Olomouci. Vzorky je tøeba dopravit poslem. Poranìnému je tøeba poskytnout první pomoc a neodkladnì vždy zabezpeèit lékaøské ošetøení.
Odchyt toulavých a opuštěných zvířat Ochrana proti nákazám
Zákon vyjmenovává nebezpeèné nákazy zvíøat (napø. antrax, tuberkulóza, brucelóza, salmonelóza,vzteklina).
Osoba, jíž byl povolen výkon asanaèní èinnosti – odchyt toulavých psù a koèek, provádí v rámci ochranných a zdolávacích opatøení odchyt toulavých psù a koèek,
41
Ukázka z knihy popøípadì i jiných, na nebezpeènou nákazu vnímavých zvíøat v místì a dobì naøízení zákazu volného pohybu zvíøat. Na žádost obecního úøadu, Policie Èeské republiky nebo obecní policie a v souèinnosti s nimi provádí rovnìž odchyt toulavých psù a koèek a jejich umístìní v karanténì, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvíøat, popøípadì v jiném veøejném zájmu. Uvedená osoba odchycené zvíøe: a) vydá chovateli, který je povinen 1. držet toto zvíøe podle pokynù krajské veterinární správy po nezbytnì nutnou dobu v karanténì, 2. nahradit náklady vynaložené na odchyt a doèasnou péèi o zvíøe, b) utratí, rozhodne-li tak krajská veterinární správa z nákazových nebo diagnostických dùvodù, vyžadujeli to povaha nebezpeèné nákazy a okolnosti pøípadu; náklady na utracení zvíøete hradí stát. Není-li znám chovatel, jemuž by mìlo být odchycené zvíøe vráceno, anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného dùvodu, osoba uvedená v odstavci 1 odchycené zvíøe: a) nabídne obèanskému sdružení, jež se podílí na plnìní úkolù ochrany zvíøat, b) umístí v útulku pro odchycená a opuštìná zvíøata. Odchyt toulavých psù a koèek, popøípadì i jiných zvíøat mùže provádìt fyzická osoba, která absolvovala odborný kurs pro odchyt toulavých zvíøat a zacházení s nimi, s úspìchem složila závìreènou zkoušku pøed komisí krajské veterinární správy a získala tak osvìdèení, jež ji opravòuje k výkonu této èinnosti. Absolvování kursu je vhodné i pro osoby, které vedou nebo provádìjí èinnost v útulcích pro zvíøata v nouzi.
Opatření při dezinfekci, dezinsekci a deratizaci
V novele je uvedeno, že ke speciální ochranné dezinfekci, dezinsekci a deratizaci podle veterinárního zákona, jíž se rozumí odborná èinnost cílená na zneškodòování pùvodcù nákaz a jejich pøenašeèù, z nákazového a hygienického hlediska škodlivých èlenovcù, hlodavcù a jiných živoèichù, mohou být používány jen dezinfekèní, dezinsekèní a deratizaèní pøípravky schválené podle tohoto zákona nebo zvláštních právních pøedpisù (napø. zákon o veøejném zdraví); musí být dodržovány návody dané výrobci tìchto pøípravkù. Toto ustanovení má význam pro ochranu životního prostøedí, tak i ochranu zdraví zvíøat. Mimo cíleného úèinku, mohou totiž mít dezinfekèní, dezinsekèní a deratizaèní pøípravky, pokud se použijí nesprávnì, tj. napøíklad ve vyšších než návodem stanovených koncentrací, na nevhodných místech nebo v rozporem s urèením návodu za pøítomnosti zvíøat, negativní dopady. Proto opakujeme, že je tøeba postupovat vždy podle návodu, který je k nim stanoven, nedoporuèujeme používat prostøedky neznámého pùvodù, staré s prošlou expiraèní dobou, atd.
Veterinární podmínky vnitrostátní přepravy zvířat a cestování s nimi na území ČR
Uvedená ustanovení se vztahují k veterinárním podmínkám pro pøemístìní a vnitrostátní pøepravu zvíøat. Není-li stanoveno jinak, musí mít chovatel psa, jde-li o pøemístìní mimo územní obvod kraje, veterinární osvìdèení (nebo jiný zákonem stanovený dokument – oèkovací prùkaz, „Pet pasport“, viz dále) k pøemístìní:
42
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 1 –
hospodáøského zvíøete urèeného k dalšímu chovu (tedy i psù, pokud jsou k takovým úèelùm využíváni), – pokusného psa (laboratorní psi musí být podle zákona na ochranu zvíøat tetováním oznaèeni symbolem zemì „CZ“, písmeny „LA“ /Laboratory Animal/, kódem chovu a pøidìleným evidovaným èíslem), – psa úèastnícího se svodu zvíøat, – psa zoologické zahrady nebo cirkusu. Veterinární osvìdèení, které osvìdèuje údaje, které se týkají identifikace zvíøete, jeho zdravotního stavu, nákazové situace v chovu a nákazové situace v okrese, vydává místnì pøíslušný inspektorát krajské veterinární správy na žádost chovatele. Vydání osvìdèení je zpoplatnìno podle zákona o poplatcích. K žádosti o vydání „veterinárního osvìdèení“ chovatel v pøípadech, kdy to zákon požaduje, pøikládá zdravotní potvrzení. Toto zdravotní potvrzení vystaví na požádání chovatele a po prohlídce zvíøete „soukromý veterinární lékaø“. Veterinární osvìdèení ani zdravotní potvrzení se nevyžaduje k pøemístìní psù a koèek, pokud jsou tato zvíøata provázena oèkovacím prùkazem obsahujícím záznam, že zvíøe bylo v dobì od 30 dnù do jednoho roku pøed pøemístìním oèkováno proti vzteklinì. Jde-li o pøemístìní k úèasti na svodu zvíøat mimo územní obvod kraje, musí být i údaje uvedené v oèkovacím prùkazu doplnìny zdravotním potvrzení vydaným v posledních 3 dnech.
Dovoz a tranzit zvířat, živočišných produktů z třetích zemí a jejich vývoz do těchto zemí
Pro chovatele psù je dùležité znát i základní veterinární podmínky dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží ze tøetích zemí. K dovozu, jakož i k tranzitu veterinárního zboží (tedy i psa v komerèním – obchodním styku, pokusného psa nebo krmiv pro psy apod.), se vyžaduje stanovení veterinárních podmínek dovozu nebo tranzitu Státní veterinární správou a veterinární osvìdèení vystavené úøedním veterinárním lékaøem zemì pùvodu zboží. K vývozu veterinárního zboží, vèetnì psù využívaných ke komerèním nebo pokusným úèelùm, se vyžaduje veterinární osvìdèení vystavené krajskou veterinární správou místa pùvodu zboží, jsou-li dovážející nebo tranzitní zemí stanoveny veterinární podmínky jeho dovozu nebo tranzitu. Nestanoví-li zvláštní právní pøedpisy jinak, uskuteèòuje se doprava komerènì dováženého, vyváženého a prováženého veterinárního zboží pøes hranice ES jen pøes celní pøechody, popøípadì jiná místa, ve kterých je kontrolní stanovištì (dále jen „pohranièní veterinární stanice“). V tìchto místech se provádí pohranièní veterinární kontrola dováženého a prováženého veterinárního zboží. Dovozce je povinen pøiložit k žádosti o stanovení veterinárních podmínek dovozu doklad o souhlasu veterinárního úøadu (v našem pøípadì KVS) místa urèení s pøedpokládaným místem a zpùsobem karantény dovezených zvíøat nebo skladování živoèišných produktù a krmiv, Veterinární podmínky dovozu veterinárního zboží a tranzitu zvíøat se stanoví se zøetelem na nákazovou situaci v zemi pùvodu zboží (pøi mimoøádných opatøeních pøi výskytu nákaz je možné jej zakázat). K pøepravì veterinárního zboží pøi dovozu, vývozu a tranzitu mohou být použity jen takové dopravní prostøedky, zaøízení a obaly, které odpovídají veterinárním požadavkùm stanoveným pro vnitrostátní pøepravu zboží téhož druhu. Napájení
Ukázka z knihy
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 1 a krmení zvíøat ve vstupních a výstupních místech, popøípadì i na jiných místech v prùbìhu pøepravy musí být provedeno tak, aby pøepravovaná zvíøata nebyla v pøímém ani nepøímém styku s tuzemskými zvíøaty.
Prostředky pro přepravu zvířat
Zákon dále uvádí, že k pøepravì zvíøat lze používat jen prostøedky a zaøízení (napø. schrány, kontejnery apod.), které odpovídají svou konstrukcí, uspoøádáním a vybavením požadavkùm na pøepravu zvíøat pøíslušného druhu, nepoškozují jejich zdraví, nepùsobí jim bolest a utrpení, brání jim v úniku nebo vypadnutí a chrání je proti nepøíznivým povìtrnostním vlivùm. Souèasnì jsou zabezpeèeny proti vypadávání nebo vytékání vody, krmiva, steliva, výkalù a jiných odpadù a byly pøed pøepravou a po jejím skonèení vyèištìny a dezinfikovány. Zvíøata lze pøepravovat, jen jsou-li zpùsobilá k pøepravì, a to zejména s ohledem na jejich zdravotní stav; to neplatí, jde-li o pøepravu zvíøat k léèení. Zvíøatùm, která v prùbìhu pøepravy onemocnìla nebo byla poranìna, musí být poskytnuta první pomoc ihned, jakmile to okolnosti dovolí.
zvìøe a ochrany pøírody. Pokud jsou stanoveny povolené zpùsoby lovu, jsou v souladu se zákonem na ochranu zvíøat. Podle § 44 zákona o myslivosti je uživatel honitby povinen používat pøi výkonu práva myslivosti lovecky upotøebitelného psa. Jak jsme již uvedli, v souladu s uvedenými ustanoveními je i to, že je zakázáno používat psù, kromì nízkonohých (kohoutková výška do 55 cm), ke štvaní zvìøe. Pøedpisy o myslivosti pak velice preciznì upravují podmínky používání lovecky upotøebitelných psù, jejich kvalifikaci a jejich poèet v honitbách. Kvalifikace se zamìøuje zejména na schopnost vyhledat, dohledat a pøinést postøelenou nebo jiným zpùsobem zranìnou drobnou zvìø, dosledovat zvìø spárkatou, nebo pro lov pod zemí. Zpùsobilost psa se prokazuje pøi zkouškách, kterých se mohou zúèastnit pouze psi loveckého plemene s prùkazem pùvodu Mezinárodní kynologické federace po dosažení vìku minimálnì 10 mìsícù. Tyto zkoušky provádìjí osoby povìøené Ministerstvem zemìdìlství, které vydává i osvìdèení o prokázání této zpùsobilosti psem.
Ochrana zvěře Veterinární podmínky pro svody zvířat – bonitace, výstavy, soutěže apod.
Svodem zvíøat se rozumí soustøedìní zvíøat z rùzných chovù na urèeném místì a k urèenému úèelu, zejména trh se zvíøaty, výstava nebo pøehlídka zvíøat, zkoušky zvíøat a chovatelské soutìže. Svod zvíøat lze poøádat jen pod veterinárním dozorem. Poøadatel svodu zvíøat je povinen pøed podáním žádosti o povolení konání svodu požádat pøíslušný orgán veterinární správy, aby urèil veterinární podmínky pro konání svodu, a zajistit jejich dodržování. Pro psy, kteøí se úèastní svodu, se ve veterinárních podmínkách stanovuje, že se musí jednat o zvíøata klinicky zdravá, provázená dokladem o oèkování proti vzteklinì, obvykle oèkovaná proti psince, virovému zánìtu jater psù (HCC), parvovirovému zánìtu støev psù, pøípadnì leptospiróze nebo dalším nákazám podle aktuální nákazové situace. V nìkterých pøípadech je požadováno doložení negativního výsledku pøi laboratorním vyšetøení trusu.
Kapitola 3. – „Pes a právo myslivosti“
Vztah myslivosti, respektive jejích vykonavatelù – myslivcù ke psùm pochopíme, pokud vyjdeme ze zásad této èinnosti, které jsou upraveny zákonem è. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znìní pozdìjších pøedpisù. Myslivost je soubor èinností provádìných v pøírodì ve vztahu k volnì žijící zvìøi jako souèásti ekosystému a spolková èinnost smìøující k udržení a rozvíjení mysliveckých tradic a zvykù jako èeského národního kulturního dìdictví. Ochranou myslivosti se pak rozumí ochrana zvìøe pøed nepøíznivými vlivy prostøedí, pøed nakažlivými nemocemi, škodlivými zásahy lidí a pøed volnì pobíhajícími domácími zvíøaty, ochrana životních podmínek zvìøe, zajištìní klidu v honitbì a ochrana mysliveckého zaøízeni.
Psi a myslivost
Lov zvìøe smí být provádìn jen zpùsobem odpovídajícím zásadám øádného výkonu práva myslivosti, ochrany
Pokud vycházíme z ustanovení, že ochranou myslivosti se rozumí ochrana zvìøe, a dále z ustanovení § 10 odst. 1, které zakazuje vlastníkùm nechat volnì pobíhat psy a koèky v honitbì, vyvodíme, že povinnosti v ochranì zvìøe jsou ukládány nejen uživatelùm honiteb, ale v daném pøípadì i ostatním osobám. Mùžeme dále konstatovat, že majitelé psù, kteøí je nechávají toulat v honitbì bez dozoru, porušují povinnost upravenou mysliveckým zákonem, ale i zákonem na ochranu zvíøat (§ 13 odst. 1), který ukládá uèinit opatøení proti úniku zvíøat v zájmových chovech.
Myslivecká stráž
Zákon o myslivosti stanoví pro zabezpeèení podmínky na ochranu myslivosti ustavení myslivecké stráže. Osoby ve výkonu této stráže mají statut veøejného èinitele. Výkon èinnosti myslivecké stráže je z pohledu obecné ochrany zvíøat významný vzhledem k trestnému èinu „pytláctví“ (§ 178a trestního zákona). Pro výkon èinnosti myslivecké stráže ve vztahu k ostatním osobám je mimo jiné významné, že stráž je povinna pøi výkonu èinnosti prokázat se prùkazem a nosit služební odznak. Z øady práv této stráže považujeme za významné uvést, že myslivecká stráž je oprávnìna zejména: – Zadržet ke zjištìní osobu, kterou pøistihne pøi neoprávnìném lovu nebo pøi èinnosti zákonem o myslivosti zakázané. Pøi této pøíležitosti pøistiženým osobám mùže odebrat zbranì, ale také loveckého psa, a vykázat je z honitby, a nejsou-li známy, odevzdat je policii. Pøistižené osoby jsou povinny uposlechnout. Naopak pohyb osob nesmí být omezován bezdùvodnì. – Usmrcovat v honitbì psy, kteøí mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti vìtší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvìø; pokud je tato nemovitost umístìna na oploceném pozemku, poèítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnìní se nevztahuje na psy ovèáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranáøské a služební.
43
Ukázka z knihy Myslivecká stráž, která usmrtila psa nebo koèku, je podle zákona povinna o tom neprodlenì informovat jejich vlastníka, pokud je známý, a sdìlit mu místo usmrcení zvíøete a popøípadì jej na místo doprovodit. Uvedené oprávnìní, pokud se týká usmrcování psù a koèek v honitbì, mùže provádìt podle § 35 odst. 3 písm. e) zákona i myslivecký hospodáø. Musíme respektovat i to, že v honitbì, za kterou je považován extravilán (okolí sídelního útvaru), nelze opak volného pobíhání psù vyjádøit jinak, než že pes musí být veden na vodítku. Zatím co „venèení“ psù je možné provádìt na vodítku, nevystaèíme s ním pøi výcviku. Nelze urèit hranici, kdy je ještì pes cvièen a kdy již volnì pobíhá. Výcvik psù v honitbì bez dohody s jejím uživatelem proto považujeme za riskantní. Omezení pohybu psù a jejich vlastníkù s nimi je stanoveno zákonem a nelze je tedy posuzovat jako porušení základních lidských práv a osobních svobod uvedených v Listinì základních lidských práv a svobod, neboś i citovaná právní norma (Listina) takovýto zpùsob omezení práv a svobod zákonem pøipouští.
44
VETERINÁRNÍ LÉKAØ ROÈNÍK 4 2006 ÈÍSLO 1 Uveïme také, že zákon o myslivosti øeší pouze situaci s odebranou zbraní, která musí být odevzdána Policii ÈR, neøeší však, co se dìje s loveckým psem, kterého myslivecká stráž pøi zjištìném porušení zákona odebrala. Proto zøejmì ani v praxi není tento postup uplatòován. Dosavadní nízký stupeò informovanosti veøejnosti vede k tomu, že bohužel uvedené povinnosti vlastníkù psù a koèek nejsou dodržovány a že je roènì z tìchto dùvodù usmrceno nìkolik tisíc zvíøat, pøestože øada myslivcù øeší rozdílnì pøípady, kdy jde o známého soustavnì se toulajícího psa a kdy o psa, jehož držitel dosud nezná své povinnosti. Èastìjší jsou podle naší zkušenosti pøíklady klidného soužití chovatelù psù s myslivci založené na pøátelských vztazích a vzájemném respektu, které ovšem nejsou mediálnì zajímavé, proto se s nimi veøejnost tìžko seznamuje. Uvedenou publikaci si mùžete objednat na adrese: Nakladatelství LexisNexis CZ s. r. o., Limuzská 2110/8, 100 00 Praha 10, tel: 274 013 266, fax: 274 013 256, e-mail:
[email protected]
