Perspektivy pobytových sociálních služeb pro seniory

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Perspektivy pobytových sociálních služeb pro seniory

HABILITAČNÍ PRÁCE

Autorka práce: Soňa Vávrová

2013

UNIVERSITY OF OSTRAVA FACULTY OF SOCIAL SCIENCES

Perspectives of Residential Social Services for Seniors

THESIS

Author: Soňa Vávrová

2013

Ostravská univerzita v Ostravě 3 Fakulta sociálních studií ABSTRAKT Cílem práce je hledání odpovědí na otázky, jaké jsou perspektivy pobytových sociálních služeb pro seniory v české společnosti a jakými změnami by v rámci procesu transformace měly domovy pro seniory projít, aby odrážely reálné potřeby svých budoucích uživatelů. Při konstruování výhledů do budoucnosti je vždy třeba reflektovat stávající situaci, která je výsledkem určitého historického vývoje. Vzhledem k uvedenému se v teoretické části práce zabýváme proměnami společnosti a společenských institucí i změnou paradigmatu ovlivňujícího perspektivy poskytování sociálních služeb pro seniory. Při realizaci prezentovaných výzkumných šetření jsme vycházeli z premisy, že při hledání optimální podoby jakékoliv služby, i služby sociální, pro určitou cílovou skupinu, je vhodné tázat se přímo osob, kterým je nabízena. V rámci kvantitativního výzkumného šetření, za využití techniky dotazníku, jsme se proto zaměřili na potenciální uživatele, seniory 60 + žijící v přirozeném sociálním prostředí, kterých jsme

se

dotazovali

na

možné

využívání

sociálních

služeb.

Jednalo

se

o reprezentativní výzkumné šetření, které zahrnovalo 1 985 respondentů žijících ve Zlínském kraji. K získání komplexního pohledu na zkoumanou problematiku jsme následně realizovali kvalitativní šetření, a to formou ankety mezi sociálními pracovníky domovů pro seniory na území Zlínského kraje a metody terénního výzkumu, techniky rozhovorů, mezi stávajícími uživateli domovů pro seniory, zaměřené na reflexi rozhodování o využití pobytových sociálních služeb. Do výzkumu se zapojilo celkem 16 sociálních pracovníků. Výzkumný vzorek z řad seniorů žijících ve velkokapacitních domovech pro seniory na území Zlínského kraje, tj. s kapacitou 100 uživatelů a více, byl tvořen 14 osobami. Získaná data jsme analyzovali a interpretovali. Z výsledků šetření vyplynulo, že většina dotázaných seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí s využitím pobytových sociálních služeb domova pro seniory nepočítá a pokud tuto možnost připouští, tak je to především v souvislosti se zhoršením zdravotního stavu majícího vliv na snížení míry jejich soběstačnosti. Uvedenou skutečnost podpořily rovněž výsledky kvalitativního šetření mezi sociálními pracovníky a uživateli domovů pro seniory ve Zlínském kraji, ze kterých vyplynulo, že uživatelé berou své přestěhování

Ostravská univerzita v Ostravě 4 Fakulta sociálních studií se do domova pro seniory jako nutnost, kdy neměli jinou volbu. Senioři se domnívají, že neměli při svém rozhodování na výběr, neboť v jejich životní situaci, kdy se jim zhoršil zdravotní stav a potřebovali intenzivnější pomoc a péči druhých osob, jim nemohl tyto nikdo v jejich přirozeném prostředí zajistit. Skutečností zůstává, že si nikdy nepředstavovali, že konec své životní dráhy prožijí v domově pro seniory, který nepovažují za svůj nový domov. Na základě získaných výsledků jsme závěrem, v souladu s cíli práce, formulovali doporučení pro praxi. Klíčová slova: senior, sociální služby, domov pro seniory, institucionalizace, deinstitucionalizace, ne-institucionalizace.

Ostravská univerzita v Ostravě 5 Fakulta sociálních studií ABSTRACT This work aims at examining perspectives of residential social services for seniors in the Czech society and changes within the current process of transformation the homes for seniors should undergo in order to meet real needs of their future users. When making future prospects it is always necessary to consider the current situation which is the result of a certain historical development. Therefore, in the theoretical part, we deal with transformations of the society and social institutions as well as with the change of the paradigm influencing perspectives of providing seniors with social services. When making the research we drew on the premise that when looking for an optimal form of any service, i.e. including the social one, for a certain target group, it is suitable to ask the very persons to whom the service is being offered. In the quantitative research we used the technique of questionnaire focusing on potential users, i.e. seniors over 60 living in the natural social environment who were questioned about their possible using of social services. It was a representative research including 1,985 respondents living the Zlín Region. In order to obtain a complex view we then made a qualitative research using the form of inquiry among social workers of homes for seniors in the Zlín Region and the method of field research and the technique of discussion with the users of homes for seniors about their decision to use residential social services. In total, 16 social workers participated in the research. The research sample from among the seniors living in “large” homes for seniors in the Zlín Region, i.e. with the capacity of more than 100 users, included 14 persons. The obtained data were analyzed and interpreted. The research showed that most of the questioned seniors living in the natural social environment do not think about using residential social services of homes for seniors, and if admitting that, it would only be due to worsening health having an impact on the degree of their self-reliance. This fact was also supported by the results of the qualitative research among social workers and users of homes for seniors in the Zlín Region which showed that the users consider their moving into a home for seniors a necessity when having no other choice. The seniors believe that they did not have a choice in their deciding because in their social situation, when their health worsened and they needed a more

Ostravská univerzita v Ostravě 6 Fakulta sociálních studií intensive help and care of other persons, no one was able to provide them with these services in their natural environment. The fact is that they have never imagined spending the end of their life in a home for seniors which they do not consider their home. On the basis of the obtained results we made a recommendation for the practice in accord with the aims of the work.

Keywords:

senior,

social

services, home for

deinstitutionalization, non-institutionalization.

seniors, institutionalization,

Ostravská univerzita v Ostravě 7 Fakulta sociálních studií

OBSAH ÚVOD

9

1 PROMĚNY ČESKÉ SPOLEČNOSTI A INSTITUCÍ OVLIVŇUJÍCÍ PODOBU PÉČE O SENIORY

12

1.1 Naděje dožití jako determinanta proměn společnosti

15

1.2 Rodina bez mezigenerační solidarity a společnost bez morálky?

18

1.2.1 Koncept odloučení seniora z ostrova rodiny 1.3 Kolektivizace versus individualizace společnosti

21 26

1.3.1 Kolektivní duch formálních organizací zaměřených na péči o seniory

30

1.3.2 Koncept totálních institucí Ervinga Goffmana

33

2 SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY V ČESKÉ REPUBLICE

38

2.1 Změna paradigmatu poskytování sociálních služeb v návaznosti na legislativní změny po roce 1989 2.2 Formy a druhy sociálních služeb jako reflexe nabídky a poptávky 2.2.1 Postavení domovů pro seniory v systému pobytových sociálních služeb 2.3 Institut kvality v sociálních službách

39 44 46 52

3 POBYTOVÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY A FILOZOFIE DEINSTITUCIONALIZACE

57

3.1 Habitus a domov pro seniory jako totální instituce

60

3.2 Sociální práce v pobytových sociálních službách pro seniory

62

3.3 Milníky na cestě k deinstitucionalizaci

65

3.4 Dva principy transformace pobytových sociálních služeb

69

3.4.1 Úloha sociálních pracovníků v procesu transformace

73

4 KVANTITATIVNÍ VÝZKUM ZÁJMU SENIORŮ O VYUŽITÍ POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB VE ZLÍNSKÉM KRAJI

75

4.1 Výzkumný problém, dílčí výzkumné otázky a hypotézy

77

4.2 Proměnné

91

4.3 Výzkumné techniky

94

4.4 Výzkumný vzorek

95

4.5 Způsob zpracování dat

102

4.6 Výsledky empirického šetření a interpretace dat

104

4.7 Shrnutí výsledků kvantitativní části výzkumu

160

Ostravská univerzita v Ostravě 8 Fakulta sociálních studií 5 KVALITATIVNÍ VÝZKUM ZAMĚŘENÝ NA ROZHODOVÁNÍ SENIORŮ O VYUŽITÍ POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

166

5.1 Výzkum názorů sociálních pracovníků

167

5.2 Výzkum zaměřený na reflexi uživatelů domovů pro seniory

176

5.2.1 Kostra analytického příběhu a interpretace analyzovaných dat 5.3 Shrnutí výsledků kvalitativní části výzkumu

183 187

6 ZÁVĚREM O PERSPEKTIVÁCH POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY

190

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

194

SEZNAM GRAFŮ, TABULEK A OBRÁZKŮ

202

SEZNAM PŘÍLOH

205

Ostravská univerzita v Ostravě 9 Fakulta sociálních studií

ÚVOD Motto: Nabízejme sociální služby v takové podobě, abychom si my sami dokázali představit, že se jednou, až zestárneme, staneme rádi jejich uživateli. Pobytové sociální služby pro seniory reprezentované domovy důchodců zaujímaly v poválečné historii naší republiky dominantní postavení na poli sociálních služeb pro uvedenou cílovou skupinu. I v současné době, charakterizované prodlužováním střední délky života a obecným stárnutím evropské populace, si pobytové sociální služby – domovy pro seniory stále zachovávají své výsostné postavení. Otázkou však zůstává, zda lidé mají o využití pobytových sociálních služeb, jejichž poskytování je spojeno s tzv. odloučením z ostrova rodiny, „skutečný“ zájem nebo zda se jedná o určitou „tradici“ přenášenou z generace na generaci, kdy většinu z nás ani nenapadne, že by péče o osoby v seniorském věku mohla být poskytována jinou formou. Právě zjišťování zájmu a představ současných seniorů, ve věku 60 + žijících v přirozeném sociálním prostředí, o využití pobytových sociálních služeb – domova pro seniory se věnuje první část předkládaného výzkumu, který byl realizovaný na území Zlínského kraje. Při výběru výzkumného souboru jsme vycházeli z premisy, že je vhodné dotazovat se na uvedenou skutečnost osob – seniorů ještě v době, kdy jsou schopni odhadovat své budoucí potřeby a formulovat představy o způsobu jejich uspokojování v období případné závislosti na pomoci druhých osob. V oblasti marketingu se stále častěji hovoří o seniorech jako o zákaznících budoucnosti (např. Reidl, 2012). Uvedená skutečnost je spojena s faktem masivního nárůstu osob seniorského věku nejen v evropské populaci. Danou situaci si již dávno před marketingovými firmami uvědomily farmaceutické společnosti, které své produkty stále častěji zaměřují na osoby seniorského věku. Senioři se stávají zajímavou cílovou skupinou, jejíž kupní síla není založena na faktických příjmech či absolutním bohatství, ale právě na vzrůstající početnosti, tedy masovosti. Po marketingových firmách a farmaceutických společnostech je nyní řada na sociální práci, která se ve společnosti 21. století stává jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících oborů, aby se více soustředila na zjišťování představ svých „zákazníků“. Sociální práce by měla skutečnost stárnutí populace více reflektovat a začít

Ostravská univerzita v Ostravě 10 Fakulta sociálních studií modifikovat stávající či zavádět nové nástroje sociální politiky vedoucí k naplnění základních lidských práv a potřeb při využívání sítě sociální podpory a pomoci ve třetí a ve čtvrté fázi životní dráhy člověka 1. Vzhledem k dynamičnosti, se kterou se sociální práce rozvíjí, je velmi těžké najít jednu všeobjímající definici vystihující její podstatu. Definice sociální práce se v souvislosti se změnami probíhajícími ve společnosti stále konstruuje. Podle Mezinárodní federace sociálních pracovníků „podporuje sociální práce sociální změnu, řešení problémů v mezilidských vztazích a posílení a osvobození lidí za účelem naplnění jejich osobního blaha. Za využití teorií lidského chování a sociálních systémů zasahuje tam, kde se lidé dostávají do kontaktu se svým prostředím. Pro sociální práci jsou klíčové principy lidských práv a společenské spravedlnosti“2. Sociální práci můžeme považovat za úzce propojený systém hodnot, teorie a praxe. Cílem sociální práce ve vztahu k jednotlivci je podporování a rozvíjení jeho schopnosti samostatně řešit vzniklý problém a adaptovat se na nároky prostředí. Důležité je též zprostředkování potřebných informací a služeb navazujících institucí a organizací. Sociální práce by měla rovněž napomáhat tomu, aby systémy podpory klientů pracovaly efektivně a humánně. V neposlední řadě by měla přispívat k rozvíjení a zlepšování sociální politiky dané komunity či státu. Všechny z výše deklarovaných cílů jsou důležité i pro oblast sociálních služeb, jejichž struktura prochází v posledním desetiletí markantními změnami zaměřenými na jejich transformaci a deinstitucionalizaci. Proces deinstitucionalizace se ve své první fázi zaměřil na pobytové sociální služby pro osoby se zdravotním postižením. 3 V následující fázi bychom se měli začít zabývat deinstitucionalizací pobytových sociálních služeb pro seniory a sociální pracovníci, jejichž místo je v oblasti sociálních služeb nezastupitelné, by se měli stát nositeli kýžené změny, neboť právě oni jsou samostatnými vykonavateli sociální

1

Dle Vávrové (2012, s. 15) můžeme třetí fázi životní dráhy spojit s třetím sociálním věkem člověka (tzv. postproduktivním obdobím) a čtvrtou fázi životní dráhy se čtvrtým sociálním věkem člověka (tzv. obdobím závislosti). 2 Jde o český překlad definice sociální práce schválené Mezinárodní federací sociálních pracovníků přístupný z http://socialnirevue.cz/item/definice-socialni-prace/category/profesni-organizace. Možno srovnat s originální definicí sociální práce The International Federation of Social Workers (IFSW) přístupnou z http://ifsw.org/policies/definition-of-social-work/. 3 Viz http://trass.cz/.

Ostravská univerzita v Ostravě 11 Fakulta sociálních studií práce

v pobytových

zařízeních

sociálních

služeb

a

legitimními

členy

multidisciplinárních týmů, jejichž hodnoty mohou aktivně ovlivňovat. Při přípravě změn v oblasti poskytování sociálních služeb pro seniory je třeba znát názory odborníků, ale také potenciálních objektů sociální politiky – tedy seniorů, kterými se postupně staneme všichni, pokud naše životní dráha nebude předčasně ukončena. Právě zjištění názorů seniorů využívajících sociální služby domovů pro seniory ve Zlínském kraji se nám stalo společně se zjišťováním názorů sociálních pracovníků domovů pro seniory stěžejním cílem druhé části realizovaného výzkumu. Tu jsme zaměřili na reflexi rozhodnutí o využití pobytové sociální služby seniorem. Ve schodě s Baumanem (2002, s. 25), který tvrdí, že se jevy neberou v úvahu do doby, dokud s nimi nejsou potíže, zaměřujeme svoji pozornost na pobytové sociální služby pro seniory a ochotu samotných seniorů tyto služby využít, neboť považujeme stávající stav „ústavní“ sociální péče o seniory za aktuální problém. Bauman (2002, s. 26) se dále domnívá, že jevy zaregistrujeme „až tehdy, když se pro nás stanou ‚problémem‘, když vyžadují soustředění pozornosti a vědomého úsilí a kdy víme nebo soudíme, že na tomto úsilí záleží, zda vůbec a jaké budou. Pozorování jevu nastupuje po formulaci problému, sám problém pak je odrazem úkolu, který si klademe“. V souladu se Sýkorovou (2007, s. 84), která se zabývá autonomií ve stáří (Sýkorová, Chytil, 2004; Sýkorová, 2007) a tvrdí, že „v gerontosociologii najdeme jen výjimečně studie zabývající se autonomií ve stáří a autonomními seniory, které by uchopily a prezentovaly autonomii v termínech samotných aktérů“, i my vycházíme z předpokladu, že je třeba při hledání dalších perspektiv pobytových sociálních služeb zaměřit pozornost na samotné aktéry, tedy potenciální i stávající uživatele sociálních služeb pro seniory, a těchto se dotazovat. Jejich prizmatem můžeme nazírat na budoucnost sociálních služeb určených dané cílové skupině. Získané poznatky mohou být využity v souladu se zákonem o sociálních službách č. 108/2006 Sb. při přípravě a realizaci střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje a při realizaci činností sociální práce vedoucích k řešení nepříznivé sociální situace, s akcentem na předcházení sociální exkluzi osob.

Ostravská univerzita v Ostravě 12 Fakulta sociálních studií

1

PROMĚNY ČESKÉ SPOLEČNOSTI A INSTITUCÍ OVLIVŇUJÍCÍ PODOBU PÉČE O SENIORY

„Společnosti, jako je ta naše, jimiž hýbou miliony mužů a žen honících se za štěstím, jsou stále bohatší, ale ani zdaleka není jasné, jestli jsou také šťastnější.“ Bauman, 2010, s. 11 Žádná společnost, ani ta česká, není statickým systémem fungujícím transparentním lehce uchopitelným způsobem. Spíše naopak. Společenské struktury a mechanismy jejich fungování jsou těžce popsatelné, neboť se jedná o složitý systém vzájemných vztahů a vazeb mezi mnoha členy, jimiž je společnost fakticky tvořena. Společně s Luhmannem (2006, s. 462) chápeme společnost jako rozsáhlý sociální systém, jenž v sobě zahrnuje všechno sociálno. Sociálnem můžeme rozumět, podle teoretické preference, celek sociálních vztahů, procesů, jednání či komunikace. Společnost je autopoietický sociální systém, kdy žádné ze změn neprobíhají mimo a každá z nich má dopad na její podobu, a to v každém historickém období. Od konce 60. let 20. století se začíná hovořit o tom, že společnost vstupuje do nové fáze svého vývoje. Od společnosti moderní, ve které oslabují vztahy typické pro předmoderní společnosti založené na příbuznosti či náležitosti k určité pospolitosti, se tak dostáváme přes pozdní modernitu (Giddens, 1991), do doby postmoderní (Bauman, 1992) či do doby postindustriální společnosti (Bell, 1973). „Jestliže se přesouváme do fáze postmodernity, pak to znamená, že trajektorie sociálního vývoje nás odvádí od institucí modernity směrem k novému a odlišnému typu sociálního řádu“ (Giddens, 2003, s. 46). Rovněž podle Baumana (2002, s. 25) je postmodernista „určitou etapou vývoje individuí i společenských vztahů“. Uvedené proměny nutně zasahují i do podoby společenských institucí ovlivňujících péči o seniory, kdy jednou z nejdůležitějších stále zůstává instituce rodiny, i když mnozí skeptikové již několik desetiletí předpovídají její konec. S problematikou instituce rodiny úzce souvisí oblast sociálních vazeb, solidarity, koheze a důvěry uvnitř společnosti. Rodina je na straně jedné stabilizujícím prvkem společnosti v každé fázi jejího vývoje a na straně druhé hybnou silou přispívající k jejím proměnám. Například již Auguste Comte (1798–1857) ve své koncepci sociologie vyzdvihuje její stabilizační význam. Rodinu společně se státem a církví

Ostravská univerzita v Ostravě 13 Fakulta sociálních studií řadí do oblasti sociální statiky, kdy ji považuje za základní oporu společnosti. Výše uvedený ambivalentní vztah, kdy může vzrůstající nestabilita instituce rodiny ovlivňovat vývoj a chod společnosti a naopak, nás upozorňuje na její možnou křehkost. Na tomto místě je však třeba podotknout, že například podle Giddense (1991, s. 58) vstupují dnes lidé do vzájemných vztahů kvůli vztahu samotnému. To může na straně jedné implikovat zmiňovanou křehkost, avšak na straně druhé přispívat k vytváření pevnějších vazeb, neboť tyto vznikly na základě svobodné vlastní volby. Nemůžeme tedy tvrdit, že by rodina v současné společnosti fungovala hůře než dřív. Jediné, co s určitostí tvrdit můžeme, je, že instituce rodiny se proměňuje a funguje jinak. Taktéž nelze s určitostí prohlásit, která z proměnných – rodina či společnost je nezávisle a která závisle proměnná. Není možné konstatovat, zda proměny instituce rodiny (nezávisle proměnná) jsou příčinou nebo podmínkou proměn české společnosti (závisle proměnná), nebo je tomu naopak. Spíše se kloníme ke vzájemnému determinismu. Na makroúrovni hovoříme o recipročním vlivu vývoje české společnosti a rodiny, kdy důležitou intervenující podmínkou jsou proměny probíhající na celosvětové úrovni (viz Obr. 1.1).

Obr. 1.1

Model proměn české společnosti a rodiny v souvislosti s globálními proměnami

Proměny české rodiny

Proměny české společnosti

Globální proměny společnosti

Na rozdíl od společnosti, která je abstraktním pojmem a jako taková může existovat jen díky konsensu svých členů, kteří se dohodli, co pod pojmem

Ostravská univerzita v Ostravě 14 Fakulta sociálních studií společnost 4 budou rozumět, je rodina naprosto konkrétním společenstvím lidí s jasně ohraničenými strukturami. Vzhledem k výše uvedenému se budeme v následujících kapitolách zabývat i otázkami, jak se proměňují vazby uvnitř současné rodiny, jak funguje

rodinná

solidarita,

jaké

mechanismy

přispívají

k rodinné

kohezi

a jakou úlohu hraje v rodině důvěra, a to s akcentem na péči o její členy patřící k nejstarší žijící generaci. Přesto, že se již od konce 60. let 20. století hovoří v euroamerickém měřítku o tom, že společnost vstupuje do nové fáze svého vývoje, česká společnost mohla začít více reflektovat deklarované proměny až koncem 90. let 20. století, a to v souvislosti se změnou politickohospodářských struktur. Teprve s nástupem tzv. tržního hospodářství mohlo dojít k pravému rozmachu „ideologie konzumní společnosti“, v níž podle Baumana (2010, s. 98) panuje představa světa jako skladiště potenciálních spotřebních předmětů, života jednotlivce jako neustálé honby za výhodnou koupí, smyslu života jako maximálního uspokojení spotřebitele a životního úspěchu jedince jako nárůstu jeho tržní hodnoty. Nutně vyvstávající otázkou je: Co se bude dít v „nové“ společnosti s těmi, jejichž tržní hodnota poklesla na nulu? Industriální společnost je i podle Becka (2004, s. 19) „myšlena v kategoriích společnosti (výdělečné) práce“, a tak se stává naše hledání perspektiv sociální péče o postproduktivní občany v současné české společnosti navýsost důležitým. Všechny společenské instituce vychází z určitých tradic, na jejichž základech budují svůj zdánlivě nový systém. Faktem zůstává, že „socialistické Československo sociální politiku v tom smyslu, jak je chápána po roce 1989, de facto nemělo“ (Žižková in Krebs a kol., 2007, s. 90). Uvedenou skutečnost dokládá Žižková (in Krebs a kol., 2007, s. 91) absencí pojmu sociální politika v československých slovnících (od počátku 50. do přelomu 70. a 80. let 20. století). Žižková (in Krebs a kol., 2007, s. 91) dále upozorňuje na monopol státu v sociální sféře, který „koncipoval, realizoval, financoval a kontroloval celou oblast … k tomu také využíval výlučně státních institucí a mechanismů“. Velmi rozšířenou byla

4

Společnost můžeme ve shodě s Kellerem (1992, s. 11) vymezit jako „souhrn individuí jednajících s ohledem na jednání druhých, a to v určitém historickém, prostorovém, kulturním a sociálním kontextu, jehož parametry mohou svým jednáním ovlivňovat jen částečně“. Českou společností rozumíme národní stát, který v daném historickém kontextu existoval na našem území.

Ostravská univerzita v Ostravě 15 Fakulta sociálních studií institucionální péče o seniory, o čemž svědčí skutečnost, že v roce 1989 bylo na území naší republiky v domovech důchodců 33 449 míst a dalších 5 622 míst bylo k dispozici v domovech – penzionech pro důchodce5. Proměňující se česká společnost tak mohla péči o postproduktivní obyvatelstvo začít stavět po roce 1989 na „hodně pevných základech“, které zrály více než čtyřicet let.

1.1 Naděje dožití jako determinanta proměn společnosti Naděje dožití členů určité společnosti je jednou z určujících složek její podoby. Jinak budou vypadat společenské vztahy a vazby ve společnosti, jejíž členové se v průměru dožívají 49 let a jinak ve společnosti, ve které mají lidé naději dožít se téměř 90 let. Životní cyklus, jako společenský konstrukt, bude v prvním případě s největší pravděpodobností redukovaný na kratší periody. Dá se tak očekávat, že i období závislosti „stárnoucích“ členů společnosti bude poměrně zkráceno. Naopak, s prodlužováním střední délky života se dá očekávat, že se bude stále prodlužovat i období závislosti osob v poslední fázi jejich životní dráhy. Světové statistiky shodně vypovídají o tom, že střední délka života lidí tohoto světa kontinuálně roste. V některých zemích, především Afriky, je tento růst pomalejší. Eriksen (2010, s. 16) uvádí, že průměrná délka života lidí na Zemi byla v roce 1900 31 let, v roce 2000 to bylo již 66,8 let a v současné době se blíží k hranici 80 let. Rovněž i podle Možného (1990, s. 32) se až do konce 18. století pohyboval průměrný věk, kterého se obyvatelé Evropy dožívali, v rozmezí 25 až 35 let. Střední délka života, zvaná též naděje dožití, se začíná postupně zvyšovat s nástupem společenské formace označované jako společnost moderní. Podle metodiky ČSÚ6 „vyjadřuje naděje na dožití počet roků, který v průměru ještě prožije osoba právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího života se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla delší) období. Jedná se o hypotetický údaj, který říká, kolika let

5

Český statistický úřad. Česká republika od roku 1989 v číslech. Tab.13.02 Místa v zařízeních sociální péče, jejich využití a pečovatelská služba. [online]. 6 Český statistický úřad. Naděje dožití a průměrný věk - Metodika. [online].

Ostravská univerzita v Ostravě 16 Fakulta sociálních studií by se člověk určitého věku dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce“. Jak bylo výše naznačeno, naděje dožití není pro všechny obyvatele Země jednotná. Výrazně je determinována socioekonomickou vyspělostí země, ve které člověk žije. Hovořit můžeme i o geografické podmíněnosti. Pro přiblížení uvádíme v Tabulce 1.1 přehled vybraných zemí světa a naději dožití jejich obyvatel. Česká republika je na 64. místě s nadějí na dožití 77,56 roku, přičemž nerozdělujeme naději dožití podle pohlaví. Tabulka 1.1 Naděje dožití obyvatel ve vybraných zemích světa (data z roku 2013) Státy s nejvyšší nadějí na dožití Státy s nejnižší nadějí na dožití Poř.

Stát

Naděje dožití

Poř.

Stát

1. Monako 89,63 219. Afghánistán 2. Macao 84,46 220. Svazijsko 3. Japonsko 84,19 221. Guinea Bissau 4. Singapur 84,07 222. Jižní Afrika 5. San Marino 83,12 223. Čad 64. Česká republika 77,56 80. Slovenská republika Zdroj dat: Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Life Expectancy at Birth. [online].

Naděje dožití 50,11 50,01 49,50 49,48 49,07 76,24

Za povšimnutí stojí, že zatímco první místa v tabulce obsadily rozlohou malé (s výjimkou Japonska) státy z Evropy (Monako, San Marino) a Asie (Singapur, Macao), na konci seznamu nalezneme, kromě Afghánistánu, africké státy. Dva z nich (Jižní Afrika a Čad) patří mezi 25 7 rozlohou největších států světa. Naše republika zaujímá poměrně slušné místo, avšak za prvním státem „zaostává“ o více než 12 let. Potěšující zprávou nám může být, že poslední stát „předběhla“ o téměř 28,5 let. Se zvyšující se střední délkou života v české populaci úzce souvisí faktická příprava na danou skutečnost. Orientačním informačním zdrojem nám může být Národní zdravotní studie dospělých 65+, kterou v roce 1982 realizovalo Centrum pro zdravotnické statistiky USA a ze které vyplynulo, že 11 % osob ve věkovém rozmezí 65 až 74 let, téměř 26 % osob ve věku 75 až 84 let a 75 % osob starších 85 let potřebuje pomoc a podporu druhých (viz Tabulka 1.2).

7

Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Area. [online].

Ostravská univerzita v Ostravě 17 Fakulta sociálních studií Tabulka 1.2 Potřeba pomoci při běžných denních aktivitách u osob 65+ v USA Věk 65-74 75-84 Potřeba pomoci při péči při jednom či více základních úkonech (chůzi, procházkách, koupání, oblékání, užívání toalety, dopomoc do a z postele, dopomoc při jídle). Potřeba pomoci při jednom či více sekundárních (pomocných) úkonech (zprostředkování nákupů, příprava jídla, domácí práce, hospodaření s penězi). Celkem

85+

5,3 %

11,4 %

34,8 %

5,7 %

14,2 %

40 %

11 %

25,6 %

74,8 %

Zdroj: sestaveno dle Jette (in Satin, 1994, s. 350)

Evidentní demografické změny

v populaci a vzrůstající potřeby osob

v seniorském věku jsou základem rostoucích obav společnosti a z nich vyplývající nutnosti věnovat faktickou pozornost podobám péče o stárnoucí populaci s akcentem na představy samotných aktérů, tedy seniorů. Jednotlivé státy Evropy si uvědomují závažnost současné situace, o čemž svědčí i skutečnost, že rok 2012 byl vyhlášený Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. V návaznosti na to byl na jednání vlády ČR dne 13. 2. 2013 předložen Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017, který navázal na Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012. V souvislosti s plněním Národního programu přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007 byla 22. 3. 2006 zřízena Rada vlády pro seniory a stárnutí populace8 jako poradní orgán vlády. Rada vlády na svých stránkách deklaruje, že „ve své činnosti usiluje o vytvoření podmínek pro zdravé, aktivní a důstojné stárnutí a stáří v České republice a aktivní zapojení starších osob do ekonomického a sociálního rozvoje společnosti v kontextu demografického vývoje“ . Všechny výše zmiňované materiály odrážejí mezinárodní priority a jsou v souladu s Madridským mezinárodním akčním plánem pro problematiku stárnutí 2002 9. Základním rámcem všech zmiňovaných dokumentů je dodržování a ochrana lidských práv seniorů. Z předloženého výčtu bychom mohli dospět k závěru, že problematice seniorů je věnována v naší společnosti dostatečná pozornost. Nyní je třeba sledovat faktické naplňování plánů, které by mohli posoudit sami senioři.

8 9

Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rada vlády pro seniory a stárnutí populace. [online]. Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí. [online].

Ostravská univerzita v Ostravě 18 Fakulta sociálních studií Pokud k fenoménu stárnutí společnosti připojíme ještě další proměny, kterými společnost prochází, máme před sebou nelehký úkol. Například Bauman (2002, s. 33-34) hovoří o epizodičnosti a nekonsekventnosti postmoderního života, který přirovnává k televiznímu seriálu. Mění se tak podle něj praktický smysl zkušenosti. Příbuzenské vztahy považované za stabilizátor sociálních svazků společnosti předmoderní i vztahy osobního přátelství či intimity společnosti moderní (viz Giddens, 2003, s. 93) nabývají nových podob. Jak bude péče o závislé seniory vypadat v postmoderní české společnosti, je otázkou pro vedenou diskuzi.

1.2 Rodina bez mezigenerační solidarity a společnost bez morálky? Na obzoru se rýsuje perspektiva společnosti bez morálky! Bauman, 2002, s. 151 Jak jsme si ukázali výše, s proměnami společnosti v pozdně moderní době se současně proměňuje i instituce rodiny. Rodina jako primární sociální skupina, do níž se všichni rodíme, již není ohraničena ostrými a neměnnými konturami, jak tomu bývalo v době moderní, ale hranice ostrova rodiny jsou poměrně nestabilní, což umožňuje jejich smršťování či rozpínání v závislosti na aktuální situaci, a to i několikrát v průběhu poměrně krátkého časového úseku. Adaptabilita instituce rodiny se zvyšuje a zrychluje. Tato pružnost a rychlost však s sebou přináší určitý druh nestability a diskontinuity. Podle Možného (2006, s. 16) platí pro všechny společenské instituce „to, pro co ekonomové vytvořili název path dependency – tedy závislosti současného stavu na tom, jakými stavy instituce ve své historii prošla“. Současná podoba instituce rodiny je tak výsledkem jejího historického vývoje. Podle Eriksena (2009, s. 132) „v naší době, kdy muži i ženy zápasí v napjatém a náročném konkurenčním boji pracovního trhu, který smazává rozdíl mezi volným časem a pracovní dobou, je nanejvýš obtížné najít takový životní rytmus, aby v něm mohla naplno rozkvést specifika rodinného života, jako jsou pomalost, organický vývoj nebo důvěrnost“. Rodinný život se potýká v souvislosti s tyranií okamžiku ještě s dalšími problémy. Jde například o předávání vědomostí, kdy není jasné, co se

Ostravská univerzita v Ostravě 19 Fakulta sociálních studií má mladší generace od té starší naučit – kulturní přenos mezi generacemi se stává stále problematičtějším, neboť trvání a kontinuita jsou nahrazeny spontaneitou a inovací (Eriksen, 2009, s. 132). Navíc se začínají objevovat nové formy soužití jako například plánovaná / uvědomovaná bezdětnost či fenomén singles, které společně s dalšími faktory: rozpadem manželských svazků, úbytkem dětí v rodině a rozpadem vícegeneračního soužití determinují podobu instituce rodiny, neboť přispívají k mezigenerační diskontinuitě. Sociologové (např. Možný, 2006, s. 277) hovoří o tzv. dvourychlostní společnosti, ve které se rozevírají nůžky mezi rodinami s dětmi, tedy těmi, kteří zachovávají mezigenerační kontinuitu, a těmi, kteří se rozhodli žít bez rodičovství. Pokud jedna generace nemá pokračování v generaci nastupující, není možné počítat ani s mezigenerační solidaritou. Jen stěží si dokážeme představit, že se o nás v domácím prostředí na stáří budou dobrovolně a bezúplatně starat cizí lidé. V rámci zemí Evropské unie se podle Hetteše (2011, s. 91) nejčastěji stávají neformálními pečovateli právě děti a partneři. Nejvyšší podíl dětí, které poskytují osobní služby rodičům, je podle něj v Portugalsku, ve Španělsku a v České republice, kde tito představují více než 50 % pečovatelů. Mezi pečovateli je výrazná převaha žen. V Lucembursku, Španělsku a Dánsku je to více než 80 %, na Slovensku, v Portugalsku, v Itálii a ve Finsku 75–80 %, v USA 61 % a ve Velké Británii 58 %. Uvedená čísla nám naznačují, že pokud máme děti ženského pohlaví, máme poměrně vysokou šanci, že se o nás dcery v době závislosti na péči druhé osoby postarají. V opačném případě nastupují instituce. Keller (2003, s. 57) upozorňuje na přebírání nejen mocenských, hospodářských, ale i sociálních kompetencí ve společnosti moderní specializovanými formálními organizacemi od rodin a celých domácností. „Speciální organizace vojenské, hospodářské, soudní, zdravotní, výchovné, sociálně zabezpečovací a další mají společné to, že nejsou složeny z celých rodin, nýbrž z jednotlivců, kteří jsou příslušníky různých domácností“ (Keller, 2003, s. 57). Keller si pak klade otázku, proč se rodina stále častěji hroutí, když o ni stát projevuje tak „dojemnou“ péči. Jde o strategii, kdy stát přebral od rodin důležité úkoly, čímž došlo k nezamýšlenému důsledku – „domácnosti a rodině bylo odňato vše, co ji nutilo držet pohromadě, ať se děje, co se děje“. (Keller, 2003, s. 58). Jeho tvrzení podporuje rovněž Lipovetsky (2008, s. 80), který se domnívá, že se privátní sféra

Ostravská univerzita v Ostravě 20 Fakulta sociálních studií „vymanila ze všeho, co by ji přesahovalo, a získává jiný smysl, neboť v ní záleží už jen na proměnlivých tužbách jedinců“. Situace však zatím není tak kritická, jak by se mohlo zdát, neboť podle Hetteše10 (2011, s. 90) je v Evropské unii průměrně jen 3,3 % osob ve věku 65 + v ústavní péči. Nejvyšší dlouhodobý podíl ústavní péče je na Islandě (9,3 %). Norsko, Finsko, Švédsko a Švýcarsko uvádí 5 až 7 % osob. V Ruské federaci a Litvě je to méně než 1 %. Dobrou zprávou může být, že ve všech zemích je podíl osob v dlouhodobé ústavní péči nižší než v péči domácí. Koheze rodin i mezigenerační solidarita prochází v současné společnosti těžkou zkouškou, avšak uvedená čísla ukazují, že ještě není pozdě začít podporovat rodiny pečující o závislého stárnoucího člena a navracet jim odebrané kompetence. Na druhou stranu však Hetteš (2011, s. 75) spatřuje paradox v tom, že v době krize vidí mnohé vlády řešení problému stárnutí právě v rodině. Uvedené můžeme chápat spíše jako opatření vedoucí k ekonomickým úsporám „hroutících“ se sociálních států, než jako aktivní sociální prorodinnou politiku, která by akcentovala blaho svých stárnoucích občanů. Pokud budeme sociálními optimisty, můžeme očekávat, „že se v tomtéž smyslu, v němž se modernita zapsala do dějin jako věk etiky, zapíše se do nich nadcházející postmoderní éra jako věk morálky“ (Bauman, 2002, s. 153) a návratu rodinných hodnot a sebevražd, které jsou dalším z problémů vysokého věku, začne ubývat. Například v USA jsou ve věkové kohortě 63 až 69 let sebevraždy třikrát a ve věkové kohortě 85+ dokonce pětkrát častější, než je průměr v celé populaci (Satin in Satin, 1994, s. 72). Vzájemnou podporu generací uvnitř rodiny nemůžeme brát jako něco automatického, neboť jde spíše o určitý morální imperativ předávaný z generace na generaci. Navíc nejsou v českém právním systému nastavena žádná pravidla poskytování pomoci a podpory dětí vůči rodičům, jak je tomu v případě plnění povinností rodičů vůči dětem. Závěrem se můžeme společně s de Singlym (1999, s. 122) tázat, zda „máme postmoderní formy soukromého života považovat za projevy nárůstu egoismu, který nakonec rozbije veškerou mezilidskou solidaritu a jakoukoli mezigenerační transmisi

10

Hetteš byl v letech 2008–2010 předsedou Pracovní skupiny pro stárnutí populace Evropské hospodářské komise OSN.

Ostravská univerzita v Ostravě 21 Fakulta sociálních studií nebo je máme považovat za vyhovující očekáváním současné společnosti, která produkuje lidi citlivější na mezilidské vztahy než na formální rámce a instituce“.

1.2.1 Koncept odloučení seniora z ostrova rodiny V následující kapitole se budeme zabývat konceptem odloučení seniora z ostrova rodiny. Odloučení lze v obecné rovině chápat jako přechodný stav trvající po určitou nezbytně nutnou dobu. Jde tedy o stav zvratný, nedefinitivní. Pro odloučení je charakteristické, že nedochází k zpřetrhání sítě sociálních vztahů a vazeb mezi odloučeným a zbývajícími členy rodiny. Odloučení člena rodiny do instituce, např. do pobytového zařízení sociálních služeb, může být příčinou postupného snižování frekvence a intenzity vzájemných kontaktů mezi odloučeným a ostatními členy rodiny a může vést až k jejich úplnému utlumení. V praxi tudíž hrozí reálné nebezpečí, že odloučení člena z ostrova rodiny do instituce přispěje k jeho následnému vyloučení. Pokud hovoříme o vyloučení člena z ostrova rodiny, máme de facto na mysli jeho sociální vyloučení ze systému rodinných vztahů a vazeb. K rodinnému vyloučení dochází v okamžiku přerušení všech sociálních vazeb mezi uživatelem pobytové sociální služby, který byl odloučen z ostrova rodiny do instituce, a ostatními příslušníky rodiny. Rodinné vyloučení, společně s vyloučením pracovním a komunitním, považujeme v kontextu pobytových sociálních služeb za jednu z hlavních složek sociálního vyloučení neboli sociální exkluze (viz Obr. 1.2). Obr. 1.2 Komponenty sociálního vyloučení

Pracovní vyloučení

Rodinné vyloučení

Komunitní vyloučení

Sociální vyloučení (exkluze)

Ostravská univerzita v Ostravě 22 Fakulta sociálních studií Bude-li jedinec vyloučen ze sítě rodinných, pracovních i komunitních vztahů a vazeb současně, budeme hovořit o absolutním sociálním vyloučení. Na multidimenzionalitu sociálního vyloučení upozorňuje i Mareš a Sirovátka (2008, s. 279), kdy v souvislosti s překrýváním dimenzí sociálního vyloučení hovoří o multidimenzionální deprivaci. Fázi absolutní sociální exkluze považujeme za nejvyšší stádium sociálního vyloučení. V tomto případě stojí před sociálními pracovníky

nejtěžší úkol,

neboť

proces

sociálního

začleňování

absolutně

exkludovaného jedince bývá velmi složitý. Obnova přerušených sociálních vazeb, ať už rodinných, pracovních či komunitních, bývá daleko těžší, než sanace vazeb oslabených. Naproti tomu, zůstává-li při sociálním vyloučení alespoň jedna ze složek funkční, je pravděpodobné, že se jedinec udrží integrovaný uvnitř společnosti a nedojde k jeho absolutnímu vyloučení. V souvislosti s předkládanou problematikou pojímáme sociální vyloučení spíše v horizontální poloze, na niž upozorňuje Musil a Müller (2008, s. 322), tedy ne v jeho sociálněstrukturální dimenzi typické pro vazbu na pracovní trh. Pojmu sociálního vyloučení začíná být používáno od poloviny 60. let 20. století a bývá v sociologických teoriích spojován především s trhem práce (Keller, 2010, s. 168-172). Návaznost sociálního vyloučení na trh práce se ukazuje jako důležitá, a to i v souvislosti s předkládanou problematikou. V té se zaměřujeme na odlučování seniorů, tedy osob ekonomicky již neaktivních, z kruhu rodiny do institucí. Odloučení seniora z ostrova rodiny do instituce bývá často doprovázeno zpřetrháním vazeb sousedských či přátelských utvářených v rámci participace jedince na nejrůznějších zájmových a volnočasových aktivitách provozovaných v komunitě. V následujícím textu věnujeme pozornost sociálnímu vylučování osob, které si již splnily předepsané pracovní povinnosti a nyní, v postproduktivním věku, kdy by měly prosperovat ze své celoživotní angažovanosti, mnohdy zjišťují, že skutečnost je jiná. V současné společnosti, která měří hodnotu člověka v souvislostech jeho produktivity a užitečnosti, bývá na osoby stojící mimo pracovní trh často nahlíženo jako na ty, které zatěžují sociální systém a podílejí se na zvyšování, i tak rostoucího, státního dluhu. „Alternativou společenského uznání je odepření důstojnosti: ponížení“ (Bauman, 2010, s. 99). Namísto kýženého blahobytu plynoucího z jistoty

Ostravská univerzita v Ostravě 23 Fakulta sociálních studií pobírání dostatečně vysokého starobního důchodu, přicházejí další životní zkoušky a rozhodování. Podle Křivohlavého (2011, s. 39-40) rozlišují psychologové tři formy stárnutí: normální stav, optimální stav a patologický stav charakterizovaný přítomností nemoci, přičemž hranice mezi prvními dvěma není ostře stanovena. Odlučování seniorů z ostrova rodiny se většinou vztahuje k lidem ve třetí formě stárnutí. Člověk v tomto období přestává z důvodu zhoršeného zdravotního stavu zvládat péči o vlastní osobu a začíná být méně soběstačný. V určitých oblastech potřebuje pomoc i péči druhých osob, což vyžaduje od jeho okolí zvýšenou aktivitu. Právě nezbytnost zapojení ostatních členů z ostrova rodiny do péče bývá problémem. V určitém okamžiku existují uprostřed ostrova rodiny jednotliví aktéři s diametrálně rozličnými zájmy, potřebami a povinnostmi. Pokud tyto nelze skloubit ke spokojenosti všech zúčastněných, může docházet k postupnému odlučování některých „nepotřebných“ členů ostrova rodiny, a to ať už do institucí či na okraj společnosti. Sociální odloučení i vyloučení bereme v jejich dynamickém pojetí vystavěném na sociálních vztazích. Odloučení či případné vyloučení z ostrova rodiny se nám, z naší perspektivy, jeví jako výsledek jednání všech aktérů, tedy obyvatel ostrova rodiny. „Člen rodiny může být proti odloučení některého z obyvatel ostrova rodiny … ale může být i spoluaktérem rozhodnutí odloučit některého z ostatních obyvatel ostrova rodiny (např. tehdy, chová-li se podivně a ohrožuje tím sebe anebo ostatní členy rodiny)“ (Rieger, 2009, s. 20). Pojem odloučení z ostrova rodiny jsme si vypůjčili od Riegera (2009, s. 19), který odloučeným označuje toho „obyvatele ostrova rodiny, který byl odloučen (někdy bez loučení…) od rodiny do instituce, nacházející se mimo ostrov rodiny“. Rieger (2009, s. 19) dále upozorňuje, že rozhodnutí o odloučení člena rodiny často závisí na vůli někoho jiného a může nastat situace, kdy člen rodiny, o jehož odloučení se rozhoduje, často nemůže projevit svoji vlastní vůli – souhlas. Tristní situace nastává v případě odloučení člověka seniorského věku do instituce, neboť v tomto případě nelze očekávat, že by jeho odloučení bylo ukončeno a tento se vrátil zpět domů, na ostrov rodiny, jak popisuje Rieger ve své knize. Rieger (2009, s. 22) označuje institucí místo, kam byl odloučený „uvržen“. „Instituce je specifickým prostředím – léčebnou, ústavem či vězením, v němž je

Ostravská univerzita v Ostravě 24 Fakulta sociálních studií odloučený imobilizován předem určeným prostorem a prostředím s různě deklarovanými cíli, funkcemi a vyplývajícími pravidly, přičemž deklarované cíle nejsou určovány jen charakterem instituce, ale také zaměstnanci“ (Rieger, 2009, s. 22). Kolektivní instituce ze své podstaty řídí životy odloučených členů, kteří do nich přicházejí z různých sociálních prostředí. Odloučení senioři mají zafixované odlišné životní styly a představy o svém budoucím životě, které lze mnohdy jen těžce skloubit s možnostmi a pravidly instituce. Senior je nucen na sklonku své životní dráhy přizpůsobovat zažité stereotypy svého chování pravidlům instituce. Je tudíž velmi pravděpodobné, že se jen slabě identifikuje nebo se neidentifikuje vůbec s institucí, která se stává jeho novým domovem. „Naše schopnost ve světě rozlišovat a rozdělovat se týká také rozdílu mezi ‚my‘ a ‚oni‘. ‚My‘ znamená skupinu, k níž, jak cítíme, patříme a jíž rozumíme. ‚Oni’ naopak představují skupinu, do níž nemáme přístup nebo k níž nechceme náležet“ (Bauman, May, 2004, s. 43). Odloučení seniora z ostrova rodiny znamená, že ho odloučíme ze skupiny „my“ do skupiny „oni“. „Oni“ jsou pro něj velkou neznámou a mohou se stát základem jeho vymezování se či obav obecně plynoucích ze strachu z neznámého. Obavy u seniorů mohou rovněž vyplývat z uvědomění si nezvratnosti stávající životní situace. Na odloučení z ostrova rodiny do instituce je nutné nahlížet taktéž optikou životní dráhy. Pokud odloučení nastane na začátku či v polovině životní dráhy jedince, má tento reálnou naději, že se v průběhu svého života ještě navrátí do přirozeného sociálního prostředí. Pokud k němu přichází na sklonku životní dráhy, jedná se většinou o akt nezvratný. Uvědomění si uvedené skutečnosti může být na překážku adaptačnímu procesu seniora uvnitř sociální instituce. Abychom však sociální izolaci nespojovali výhradně s institucionálním prostředím pobytových zařízení sociálních služeb, je třeba upozornit, že k sociální izolaci osob v seniorském věku dochází i v přirozeném prostředí, například v městských lokalitách „mezi čtyřmi stěnami svých bytů“ (Sýkorová, 2012, s. 109). Sociální izolace, kdy se senior ocitá bez přátel a rodiny, může podle nejnovějších britských studií seniory i zabíjet. Steptoe a kol. (2013) zjistil, že sociální izolace a osamění jsou spojeny se zvýšenou mortalitou. Výzkumníci hodnotili sociální izolaci a osamění u 6 500 mužů a žen starších 52 let, kteří se zúčastnili anglické

Ostravská univerzita v Ostravě 25 Fakulta sociálních studií longitudinální studie stárnutí v letech 2004-2005 (ELSA11). Sociální izolaci posuzovali z hlediska kontaktu s rodinou, přáteli a z hlediska účasti dotazovaného na společenském životě. Mortalitu hodnotili z hlediska všech příčin, a to až do března 2012 (střední doba sledování byla 7,25 roku). Získané výsledky analyzovali pomocí Coxova proporcionálního rizika regrese, kdy dospěli k závěru, že úmrtnost byla vyšší u více společensky izolovaných a více osamělých účastníků výzkumu. V sociální izolaci nebyly zjištěny žádné rozdíly mezi pohlavími. Izolovaní jedinci byli častěji starší, svobodní, s nižším vzděláním a bohatstvím. Sociální izolace byla spojována s omezením v důsledku dlouhodobého onemocnění (např. plicního onemocnění, artritidy, poruchy mobility a depresí). Samota byla častější u žen a pozitivně korelovala se sociální izolací, byla spojena s vyšším věkem, nižším vzděláním a bohatstvím a rodinným stavem. K obdobným výsledkům dospěli i američtí vědci v analogické studii (viz Luo a kol., 2012). Sociální odloučení seniora z ostrova rodiny do instituce považujeme až za poslední z řady řešení. Navíc je důležité, vzhledem k jeho nezvratnosti, toto rozhodnutí dobře zvážit a naplánovat. Na plánování by se měl v první řadě podílet sám senior, a to společně s ostatními členy ostrova rodiny. Rovněž by měla být dohodnuta a následně dodržována pravidla dalšího fungování vzájemných vztahů a udržování vazeb, aby se předešlo postupnému přechodu od odloučení k vyloučení. Senior by měl i po odloučení z ostrova rodiny zůstat stále právoplatným občanem ostrova, který se v rámci svých možností podílí na organizaci společného života a rozhodování. Nezvratnému odloučení, tzn. odloučení člena rodiny, kdy se dá předem s vysokou mírou pravděpodobnosti odhadovat, že k návratu odloučeného zpět na ostrov rodiny již nedojde, by měla být věnována nejméně stejně vysoká pozornost, dokonce i vyšší, než je tomu v případě odlučování dočasného. Zde opět spatřujeme hlavní pole působnosti sociálních pracovníků pobytových sociálních služeb, kdy zprostředkování kontaktu se společenským prostředím patří k základním činnostem sociální služby domovů pro seniory 12.

11 12

Viz http://www.ifs.org.uk/ELSA. Odst. 2 písm. e) § 49 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Ostravská univerzita v Ostravě 26 Fakulta sociálních studií

1.3 Kolektivizace versus individualizace společnosti O uplatňování tendencí směřujících k podpoře kolektivního ducha v poválečném Československu není jistě pochyb. Uvedená skutečnost ovlivnila i podobu zákonů o sociálním zabezpečení reglementujících poskytování sociální péče v kolektivních ústavních zařízeních, která měla válkou zdecimovanému stárnoucímu obyvatelstvu poskytnout kýžené kvalitní služby a podporu, a to nejen v bývalém Československu. Uvedené tendence pokračovaly i po roce 1960, tedy v období Československé socialistické republiky. V roce 1961 vychází Goffmanova kniha Asylums: essays on the social situation of mental patiens and other inmates, kterou lze považovat v oblasti deinstitucionalizace kolektivní péče za klíčovou a která podnítila v západních zemích celospolečenskou diskuzi na téma legitimity ústavní péče. Podle Haškovcové (2010, s. 216) však i u nás v 60. letech 20. století dochází k zásadním změnám, které ovlivnily náhled na ústavní zařízení pro seniory. V uvedeném období „lidé začali žít lépe, zlepšovali svá obydlí, někteří, zejména na vesnici si postavili rodinné domy … a někdejší relativní komfort domovů důchodců se stával v relaci stávající situace diskomfortem … začaly převažovat výhody vlastního domova a lidé už nebyli ochotni podřídit svůj život kasárenskému ústavnímu řádu ani se propadnout do anonymity“ (Haškovcová, 2010, s. 216). Domovy důchodců, které se od 1. 1. 2007 přejmenovaly na domovy pro seniory, si však ještě dlouho poté zachovávají svůj status a mnohdy i podobu a zaujímají v péči o seniory významné místo. Na jedné straně se ukazuje, že kolektivní organizace mnohým lidem nevyhovují, ale na stranu druhou jsou často jedinou volbou v době přicházejícího stáří a snižující se soběstačnosti. V současné době slýcháme hovořit o zvyšující se míře individualizace ve společnosti, s čímž koresponduje i legislativně ukotvený princip poskytování individualizované péče v kolektivních ústavních zařízeních 13. Avšak například Beck (2004, s. 206) zdůrazňuje skutečnost, že individualizace není novým jevem vyplouvajícím na povrch až v 2. polovině 20. století. Prvky individualizace podle něj můžeme nalézt již u renesančního člověka, ve dvorské kultuře středověku, v protestantismu atd. Chybou podle Becka (2004, s. 207) je, když spojujeme 13

Viz § 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách – „pomoc musí vycházet z individuálně určených potřeb osob“.

Ostravská univerzita v Ostravě 27 Fakulta sociálních studií individualizaci výhradně s jedinečností a emancipací osobnosti a zapomínáme na pojímání individualizace jako změny životních situací a modelů. Pravdou je, že chování člověka se proměňuje na pozadí historických kulis a je determinováno vývojem společnosti, kdy „můžeme spatřovat záblesky vznikajících způsobů života a forem sociální organizace, které se odlišují od těch, které byly podporovány moderními institucemi“ (Giddens, 2003, s. 51), avšak archetypy fungování lidského soužití se dosud ze společnosti nevytratily. I v době individualizace zůstává jedinec kolektivní bytostí, která až na výjimky žije v sociálním světě tvořeném skupinami interagujících osob. U člověka se bije potřeba sounáležitosti s potřebou samoty, ne však osamělosti, potřeba kooperace s potřebou individualizace. Samotu můžeme na rozdíl od osamělosti spojovat se svobodným rozhodnutím jedince a uplatněním jeho vůle, kdy si přeje být po určitou dobu z dosahu druhých osob, tedy s individuálním rozhodnutím. Osamělost naopak vzniká v důsledku určité životní situace, kdy se na své „sociální kře“ ocitáme bez přítomnosti druhých lidí. V tomto případě jde spíše o důsledek vnějšího působení, např. sociálních skupin, stojícího mimo dosah naší svobodné vůle. Podle Kellera (1995, s. 20) je člověk „na své sociální kře doprovázen několika málo skutečně blízkými lidmi spolu s několika desítkami bližších či vzdálenějších známých … jeho kra může mít podobu přepychového plavidla či kocábky … křečovitě se ji však držíme, protože vždy je útulnější a bezpečnější než hlubiny velké společnosti“. Za blízké osoby můžeme považovat členy rodiny, kteří nás doprovázejí, ať se nám to líbí nebo ne, od počátku naší životní dráhy. Pravdou zůstává, že si rodinu, s níž žijeme na ostrově či plujeme na sociální kře, ve shodě se spolubydlícími v kolektivních sociálních zařízeních až na výjimky (např. manželku / manžela) nevybíráme. S členy rodiny nás však v porovnání se spolubydlícími v kolektivních pobytových

zařízeních

sociálních

služeb pojí

něco

víc

–

mezigenerační pouto a společná rodová historie, kterou lze jen stěží opomenout. V souladu s Kellerem hovoří i Beck (2004, s. 142) o konci společnosti velkých skupin, k nimž řadíme i společenství uvnitř velkokapacitních domovů pro seniory. Pohled na individualizaci člověka v rámci celé společnosti může být různý. Důležité je, jakým způsobem předložený pojem uchopíme. Lze na ni nahlížet jako na negativní jev, který je spojený s určitou mírou sobectví neboli s rozvojem míry narcismu jedince, jehož studiem se již koncem 19. století začali zabývat

Ostravská univerzita v Ostravě 28 Fakulta sociálních studií psychologové. Na měření míry narcismu bylo vyvinuto několik standardizovaných testů, kdy akceptované míry reliability a validity dosahuje Raskinův a Terryho čtyřicetipoložkový test Narcissistic Personality Inventory (NPI) z roku 1988, který modifikoval vyloučením některých položek dřívější test NPI sestrojený Raskinem a Hallem (1979, 1981). V současné době jde o jeden z nejpoužívanějších standardizovaných testů, který je v USA zkoušen od dob svého vzniku na vysokoškolských studentech. Twenge a kol. (2008) tak mohli provést metaanalýzu, ve které dohledali všechny výzkumy zaměřené na testování míry narcismu vysokoškolských studentů prostřednictvím NPI realizované mezi lety 1979–2006. Získané skóry následně na časové přímce porovnávali. Soubor čítal celkem 16 475 respondentů. Získané závěry podpořily fakt o vzrůstající míře narcismu v americké společnosti, neboť mezi NPI skóry a lety existovala významná pozitivní korelace (viz Graf 1.1). Graf 1.1 Nárůst NPI skórů studentů v USA v letech 1980–2006

Zdroj: Twenge, Konrath, Foster, Campbell, Bushman, 2008, s. 883.

Narcismus je spojován, vedle již zmiňovaného individualismu a s ním nutně související soutěživosti, taktéž se sebevědomím a sobectvím. Lipovetsky (2008) ho považuje za charakteristický znak postmoderního člověka, kdy se „já“ stává centrem všeho dění. „Končí zlatý věk individualismu, který byl v rovině ekonomické

Ostravská univerzita v Ostravě 29 Fakulta sociálních studií konkurenční, v rovině domácí citový a v rodině politické a umělecké revoluční, a rozvíjí se čirý individualismus zbavený posledních společenských a morálních hodnot“ (Lipovedsky, 2008, s. 80). Ve shodě s ním i Petrusek (2007, s. 205-210) zařadil narcistní společnost mezi společnosti pozdní doby. Beck (2004, s. 212) hovoří o vynucené individualizaci, kterou zapříčinilo uvolnění sociálních pout. Individualizace v tomto případě člověka neosvobozuje, neboť ten se dostává do područí nového a mnohem tvrdšího pána – trhu. Castel (in Keller, 2010, s. 159) rozlišuje individualismus z přebytku, který se blíží k námi popisovanému narcismu, a individualismus z nedostatku, který koreluje se sociální izolací či vyloučením. Závěrem kapitoly bychom ve shodě s Laschem (1978) rádi zdůraznili, že je třeba rozlišovat mezi individualismem 19. století a narcismem 20. století. Přičemž individualismus nabývá spíše pozitivních konotací spojených s emancipací jedince, na rozdíl od narcismu, který více ztotožňujeme se sobectvím a sebeláskou. Určitě se však shodneme, že ve společnosti pozdní doby je třeba i na poli sociální péče postupovat individualizovaně (ne však sobecky). To znamená brát každého člověka jako jedinečnou bytost s neopakovatelnou životní dráhou a v jejím průběhu načerpanými zkušenostmi ovlivňujícími jeho představy o závěrečné fázi života, ve které bude s největší pravděpodobností odkázán na určitou míru podpory a pomoci druhých lidí. Taktéž se dá očekávat, že v tomto období využije dostupné sítě sociálních služeb. Vzhledem k uvedenému je na místě zamýšlet se nad budoucí perspektivou pobytových sociálních služeb pro seniory, aby každý z nás mohl na sklonku svého života využít takových sociálních služeb, které budou schopny uspokojit individuální potřeby a současně budou korelovat s našimi představami o životě v závěrečné fázi životní dráhy. Není vhodné sestavit a následně aplikovat jeden dominantní model péče ve stáří, který by zastiňoval jiné alternativy. Tím, že ve společnosti pozdní doby narůstá míra individualismu a prosazuje se více „já“ než tomu bylo doposud, nutně vzniká potřeba diverzifikovat i sociální služby pro seniory, neboť nebude dlouho trvat a generace individualizovaných „já“ zestárne a bude pro sebe hledat vhodné alternativy individualizovaných sociálních služeb. Na paměti však musíme mít i skutečnost, na kterou upozorňuje Chytil (2007, s. 65), že „v sociální rovině vede individualizace ke stále větší závislosti jednotlivých individuí na společenských systémech“.

Ostravská univerzita v Ostravě 30 Fakulta sociálních studií

1.3.1 Kolektivní duch formálních organizací zaměřených na péči o seniory Formální organizace jsou součástí každé společnosti a spolupodílí se na utváření sociálního světa jedince hned od jeho narození. Chce-li být člověk legitimním členem společnosti, neobejde se bez toho, aby se zapojil do jejího chodu. V nejširším slova smyslu můžeme za organizaci považovat stát a v tom nejužším svoji orientační či prokreační rodinu. Pokud organizace koordinují činnosti většího počtu lidí v určité oblasti, hovoříme o formálních organizacích. Konkrétní společnost reprezentovanou národním státem můžeme taktéž v nadneseném slova smyslu označit za formální organizaci skládající se z velkého množství formálních suborganizací. Podle Kellera (2003, s. 100) jsou životy všech lidí moderní společnosti „závislé na fungování organizací, které existují, jen pokud se lidé chovají tak, jako by existovaly“. Z uvedeného vyplývá, že si organizace vytváří lidé a svým chováním přispívají k jejich legitimizaci. Člověk si tak v průběhu historie zřizuje organizace, které mají v určitých oblastech usnadňovat společenský život. Formální organizace jsou ustavovány za účelem koordinace sociálního života větší skupiny lidí, kdy jsou v nich nastavována určitá pravidla, jejichž dodržování je od členů society vyžadováno. „Formální organizace lze definovat jako uměle ustavený sociální útvar vybavený formalizovanými procedurami za účelem mobilizace a koordinace kolektivního úsilí k dosažení stanovených cílů“ (Keller, 1997, s. 13). Nezamýšleným důsledkem jejich působení může být fakt, že členům společnosti, kterým měly jejich životy usnadňovat, tyto nakonec komplikují, neboť se v průběhu historie stávají určitým habitem zamezujícím projevům svobodné vůle jedince. Budeme-li hovořit o formálních organizacích, nesmíme opomenout jejich důležitý znak, a to efektivitu, která jde ruku v ruce s racionalitou. Oba uvedené principy jsou základnou pro budování všech formálních organizací a současně se stávají ústředním heslem, kterým se řídí její členové při své cestě vedoucí k naplňování deklarovaných cílů organizace. K dalším znakům řadíme společně s Kellerem (2003, s. 103) hierarchické uspořádání organizace ovlivňující vnitřní disciplínu jejich členů. Všechny formální organizace zřízené k realizaci kolektivních aktivit institucionalizují určité oblasti. Domovy pro seniory jako formální organizace jsou institucionalizací sociální péče o osoby seniorského věku. Institucionalizované

Ostravská univerzita v Ostravě 31 Fakulta sociálních studií postupy zabezpečení chodu formálních organizací musí znát nejen jejich pracovníci, ale taktéž osoby, které do organizace přicházejí. Pokud se jedná výhradně o epizodickou návštěvu formální organizace, není pro člověka tato instituce (způsob provozování organizace a vnitřní pravidla, kterými se řídí) nikterak nebezpečná. Problém nastává v momentě, kdy je člověk „donucen“ v organizaci po kratší či delší dobu setrvat – žít. Instituce uvnitř organizace, kterou si mnohdy pro svůj pobyt dobrovolně nevybral, dopadají na jeho každodenní život. Podle Giddense (2003, s. 79) se nikdo nemůže vyvázat ze struktur moderních institucí, které jsou svázány s hlubokou důvěrou v abstraktní systémy považované za expertní. Lidé se ve svém životě naučili spoléhat na specializované organizace s expertním systémem institucí, kterým častokrát bezmezně důvěřují a svěřují jim rozhodování i v oblastech, kde by bylo namístě ponechání si vlastní autonomie. Moc formálních organizací s institucionalizovanými pravidly si ukážeme na příkladu smrti. Z předložené tabulky (viz Tabulka 1.3) vyčteme, že lidé v české společnosti umírají převážně ve formálních organizacích. Naše tvrzení dokladuje fakt, že v roce 2011 zemřelo 74 % osob v léčebných ústavech, nemocnicích a sociálních zařízeních. Můžeme konstatovat, že téměř ¾ české populace využívá v den své smrti služeb formálních zdravotnických či sociálních organizací. Tabulka 1.3 Zemřelí v České republice podle místa úmrtí v roce 2011 Místo úmrtí Muži Ženy Celkem Celkem v % Doma 12 152 9 850 22 002 20,5 V nemocnici 31 646 31 286 62 932 59,0 V léčebném ústavu 4 379 5 373 9 752 9,0 Na ulici či veřejném místě 1 713 478 2 191 2,0 Při převozu 326 221 547 0,5 V sociálním zařízení 1 921 4 513 6 434 6,0 Ostatní 2 004 986 2 990 3,0 Celkem 54 141 52 707 106 848 100 Zdroj dat: Demografická ročenka ČR 2011. Zemřelí podle místa úmrtí, pohlaví a věku. [online].

Vedle institucionalizace péče o stárnoucí členy society dochází taktéž k institucionalizaci smrti. Způsob umírání – instituce smrti – je uzavřen za zdmi formálních organizací a řízen přesnými pravidly. Nejenže v dnešní době umírají lidé většinou „organizovaně“ v zařízeních k tomuto účelu zřízených, tedy zcela mimo přirozenou síť vztahů a vazeb, ale jen málokdo z nás s umírajícím před jeho smrtí

Ostravská univerzita v Ostravě 32 Fakulta sociálních studií hovoří. Ztratili jsme schopnost doprovázet osoby stárnoucí i umírající a poslouchat jejich postřehy a rady vycházející z životních zkušeností. V době technetronické společnosti 14 založené na technice a elektronice považujeme za nepotřebné naslouchat zkušenějším starším lidem, neboť tito „se nám nemohou přeci v oblasti dominující dnešní době vyrovnat“, natož nám poradit, neboť nové technologie se vyvíjejí a šíří téměř rychlostí světla. Z výše uvedené tabulky rovněž vyplývá, že v domácím prostředí zemřelo 20,5 % osob z celkového počtu zesnulých v roce 2011. V institucionalizovaných organizacích umírá 3,6 krát více české populace než v prostředí domácím. Pokud budeme mít ve svém životě štěstí, možná se staneme tím pátým občanem a opustíme tento svět obklopeni zdmi svého domova a blízkými. Jak zdůrazňuje Možný (2002, s. 148), naše společnost se reprodukuje v dětech a každá systémová změna v socializačních procesech vnáší fatální změnu do kultury v příští generaci. Občanská společnost byla podle něj kdysi založena lidmi, kteří vyrostli s mnoha sourozenci, v rodinách s vysokou mírou soudržnosti a s jasnými hodnotami založenými na náboženské víře. Tehdejší jedinec měl poměrně malou možnost nechat se ovlivnit cizími věcmi a hodnotovými žebříčky jiných kultur. Obvykle jeho životní dráha, od narození po smrt, kopírovala tu rodičovskou. Dnešní děti tráví ve své nukleární rodině mnohem méně času. Již brzy od útlého věku se stávají součástí vrstevnických kolektivů, kde si musejí budovat novou pozici, rozdílnou od té, kterou automaticky zaujali ve své rodině. Ihned od svého narození jsou pod neustálým tlakem reálného i virtuálního sociálního prostředí a médií, jejichž dopady v sobě ponesou až do smrti. Dnešní střední generace žije díky změně poměrů po roce 1989 zcela odlišně než jejich rodiče, kdy se kromě ostatních více či méně pozitivních změn upravily i podmínky pro umírání a smrt. Budeme očekávat, že vývoj v této oblasti půjde dál správným směrem a většina lidí z dnešní generace, která je teprve na začátku své životní dráhy, bude mít u jejího konce automatické právo na důstojné stárnutí, stáří, umírání a smrt. Možný (2006, s. 231-232) zdůrazňuje, že ve stejnou dobu, kdy se česká společnost začíná adaptovat na nové socioekonomické podmínky, otevírá se mezi sociology diskuze o „transformaci evropských společností k individualizaci“. Česká společnost se tak ocitá na dvojité

14

Termín zavedený Brzezinskim (1970).

Ostravská univerzita v Ostravě 33 Fakulta sociálních studií křižovatce, kterou lze jen stěží bezpečně projet, neboť pravidla silničního provozu s dvojitým křížením nepočítají. Brzy uplyne od pomyslného milníku dvacet pět let a je na členech české transformované a individualizované společnosti, jakých podob budou formální organizace zřízené za účelem péče o seniory nabývat.

1.3.2 Koncept totálních institucí Ervinga Goffmana Koncept totálních institucí rozpracoval americký sociolog kanadského původu Erving Goffman (1922–1982) ve své práci z roku 1961 Asylums : essays on the social situation of mental patiens and other inmates (2007). Goffmana řadíme ke škole symbolického interakcionismu 15, která je přímo ovlivněna Georgem Herbertem Meadem (1863–1931). Mead, který v průběhu svého života knižně nepublikoval žádnou práci, se zabýval procesem socializace dítěte, kdy dospěl k závěru, že jeho osobnost je spoluutvářena v rámci sociálních interakcí s druhými lidmi.

Podle

Meada si své „já“ uvědomujeme prostřednictvím jazyka, kdy klíčovými prvky tohoto procesu se stávají symboly. „Na rozdíl od ostatních živočichů žijí lidé ve vysoce symbolickém světě. Na tom je založen i pocit identity jedince („já“), který se u živočichů nevyskytuje. Každý z nás je uvědomělou bytostí, schopnou podívat se na sebe jakoby zvenčí a vidět se očima těch druhých“ (Giddens, 1999, s. 537). Prvky symbolického

interakcionismu

se

u

Goffmana

projevují

především

v dramaturgickém přístupu (např. viz Goffman, 1999), avšak my se v následujícím textu zaměříme na jeho koncept totálních institucí. Pro všechny větší společnost je typické, že si utváří systém institucí. Systém institucí je nezávislý na jedinci, neboť je ve společnosti ukotvený již v době jeho narození. Člověk vstupuje do sociálního světa s určitými pravidly, která zde existovala dávno před ním a budou v určité modifikované podobě existovat i dále po jeho smrti. „Instituce se vyznačují dvěma vlastnostmi. Mají své dějiny a řídí lidské chování“ (Berger, Luckmann, 1999, s. 58). Berger a Luckmann (1999, s. 58) spojují institucionalizaci se sociální kontrolou, neboť podle nich „říci, že určitý druh lidské činnosti byl institucionalizován, je totéž jako říci, že tento druh činnosti byl podřízen 15

Pojem byl použit poprvé Herbertem Blumerem v roce 1937.

Ostravská univerzita v Ostravě 34 Fakulta sociálních studií sociální kontrole“. Volba jednání v určité konkrétní, společností vydefinované, situaci je dána společenským habitem, tedy mírou jeho vhodnosti. Totální instituce jsou charakteristické tím, že zásadním způsobem řídí a ovlivňují životy a osudy lidí žijících uvnitř. V podstatě jde o výsledek interakce jedince s prostředím instituce svázané se striktními pravidly vytvořenými společností a směřujícími k naplnění stanoveného společenského cíle. Chování jedince uvnitř instituce je zřejmým výsledkem působení sociálního okolí na člověka. Totální instituce svým charakterem přispívají k tlumení aktivit osob, kdy jsou limitovány projevy jejich svobodné vůle. Dochází k paradoxnímu jevu, kdy se lidé postupem doby stávají závislými na instituci, která byla zřízena k tomu, aby jim pomohla řešit jejich životní situaci. Ve shodě s Goffmanem hovoříme o tzv. institucionalizaci. „K institucionalizaci dochází vždy při vzájemné typizaci habitualizovaných činností určitým typem vykonavatelů těchto činností“ (Berger, Luckmann, 1999, s. 58). Goffmanův koncept otevírá v 70. letech 20. století celospolečenskou diskuzi o škodlivém vlivu tzv. totálních institucí na lidské životy obecně a potažmo na mezilidské interakce, které jsou důsledkem životního způsobu v těchto institucích jakoby paralyzovány. Van der Laan (1998, s. 101-102) hovoří o faktu, že Goffmanův koncept popisuje chod totální instituce a zajišťované péče perspektivou pacientů. V souvislosti s uplatňovanou perspektivou (zda jde o pohled pracovníka či pacienta) upozorňuje na fakt, že se jeví legitimní otázka rozdílu mezi perspektivou a skutečností. I přes možné subjektivismy v interpretaci si dovolíme tvrdit, že se Goffmanovo dílo stalo mezníkem v novodobé historii ústavní péče a je dokladem toho, že i „slovo“ může iniciovat prospěšné celospolečenské změny. V úvodu knihy se Goffman zamýšlí nad institucemi obecně. Upozorňuje na fakt, že v sociologii nemáme vhodný způsob jejich klasifikace. Na základě přístupnosti institucí lidem hovoří o institucích veřejných, kam může vejít každý (např. vlaková nádraží), a uzavřených, do kterých mají lidé přístup jen na základě členství (např. výzkumná laboratoř, sportovní klub). V

porovnání

s

institucemi uzavřenými je totální

charakter institucí

symbolizovaný bariérou zabraňující obyvatelům žijícím uvnitř ve styku s vnějším sociálním okolím. Uvedená odchylka je posílena fyzickými zábranami (vysokými

Ostravská univerzita v Ostravě 35 Fakulta sociálních studií zdmi, zamčenými dveřmi, ostnatým drátem, útesy, vodou, lesy apod.). (Goffman, 2007, s. 4) V totální instituci je zásadní rozdíl mezi dvěma skupinami, a to „chovanců“ a zaměstnanců. Personál je na rozdíl od „chovanců“ integrován do vnějšího světa. Hovoříme o binárním charakteru těchto institucí, kdy uvnitř existují skupinové tendence stereotypně nazírat na členy druhé skupiny a vůči těmto se vymezovat. Zaměstnanci vidí „chovance“ jako zatrpklé, tajnůstkářské, nedůvěryhodné. „Chovanci“ zase vidí zaměstnance jako povýšené, panovačné a zlé. V souvislosti s uvedeným tíhnou zaměstnanci k tomu, že se cítí nadřazení a spravedliví a „chovanci“ podřízení, slabí a vinní. Sociální mobilita mezi těmito dvěma vrstvami je silně omezena a sociální distance je poměrně velká a často formálně předepsaná. Uvedený odstup je možné odvozovat ze způsobu komunikace mezi příslušníky uvedených dvou skupin, kdy se Goffman odvolává i na tón hlasu v nahrávce, kterou během svého výzkumu pořídil. Stejně, jak je omezený kontakt mezi „chovanci“ a zaměstnanci, jsou omezeny i informace o plánech zaměstnanců týkajících se „chovanců“. Typické je, že jsou „chovanci“ vyčleněni z rozhodování o nich samotných. Vyloučení chovanců z rozhodování a jejich neinformovanost se stává základem nadřazeného postavení zaměstnanců. Všechna uvedená omezení přispívají k udržení antagonistických stereotypů v totální instituci. (Goffman, 2007, s. 7-9) V Goffmanově konceptu považujeme za důležité si povšimnout, že operuje s pojmem chovanci, který byl poměrně dlouhou dobu užíván i v našem sociokulturním prostředí, a to především k označení uživatelů pobytových sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením. Již ze samotné etymologie slova vyplývá paternalistický přístup k lidem žijícím v ústavních zařízeních. Nekorektnost užívání tohoto výrazu pro označení určité skupiny lidí plyne především ze skutečnosti, že se chovají užitková či domácí zvířata, a ten, kdo o ně pečuje, bývá označován za chovatele. Užití analogického výrazu pro lidské bytosti poukazuje na fakt, že určitému „druhu“ lidí je odpírána jejich lidská důstojnost a právo na autonomní rozhodování, neboť o životech a osudech „chovaných živočichů“ rozhodují jejich chovatelé. Pro „chovance“ je typické, že do instituce přicházejí s určitou vlastní kulturou získanou v „domácím světě“. Jde o způsob života a vykonávání každodenních

Ostravská univerzita v Ostravě 36 Fakulta sociálních studií činností v přirozeném sociálním prostředí do doby, než nastoupili do instituce. Nováček přichází do totální instituce nejen se svojí vlastní kulturou, ale i s určitým pojetím sebe sama, přičemž je hned při vstupu zbaven podpory vnějšího světa a jeho dosavadní sebepojetí je nabouráno. Jedincovo „já“ začíná postupně procházet fázemi degradace a profanace. Stručně můžeme konstatovat, že jeho self-efficacy upadá a dochází k „umrtvení já“. (Goffman, 2007, s. 12-14) Goffman rozděluje totální instituce do pěti hrubých seskupení, a to podle naplňovaných cílů. Do prvního patří instituce založené k pomoci osobám, které jsou ve společnosti určitým způsobem zranitelné. Konkrétně uvádí, že se jedná o pobytová zařízení pro osoby nevidomé, staré, osiřelé a chudé. Ke druhé skupině řadí instituce zaměřené na pomoc osobám, které nejsou schopny se sami o sebe dostatečně postarat a mohou být pro společnost ohrožením. K této skupině řadí sanatoria pro pacienty s TBC, psychiatrické léčebny a leprosária. K třetímu typu totálních institucí řadí ty, které slouží ochraně společnosti před domnělým či reálným nebezpečím. Sem řadí koncentrační tábory, tábory pro válečné zajatce a věznice. Čtvrtým typem jsou instituce údajně založené k tomu, aby lidem umožnily věnovat se plně určitému úkolu. Sem řadí kasárna, internátní školy, pracovní tábory, námořní lodě, dělnické kolonie. Pátým typem jsou instituce, které mají sloužit řádovým společenstvím. Sem řadí opatství a kláštery. (Goffmana, 2007, s. 4-5) Asi nemusíme dodávat, že námi zkoumané pobytové zařízení sociálních služeb – domovy pro seniory řadíme do první skupiny. Goffmanův koncept totálních institucí, jenž je starý více než půl století, považujeme za určité memento, které bychom měli mít při poskytování pobytových sociálních služeb stále na paměti. Přínos díla spatřujeme v podnícení celospolečenské debaty, do které se zapojili mnozí Goffmanovy následovníci. Jako jednoho z nejvýraznějších uvádíme Foucaulta (1994, 2010), jehož díla zásadním způsobem ovlivnila např. postavení sociální práce v Nizozemí. „Podle Foucaultových příznivců vede užívání aplikace sociálně vědných názorů v sociální práci k různým druhům hierarchického dohledu“ (Van der Laan, 1998, s. 36), který je třeba eliminovat. Aby se sociální práce jako vědní obor vyvíjela v souladu se stavem vědění ve společnosti a byla detektorem dodržování lidských práv osob, které jsou určitým způsobem znevýhodněné, a tudíž nejvíce ohrožené

Ostravská univerzita v Ostravě 37 Fakulta sociálních studií v jejich porušování, je dobré znát kritické názory, které stály u bourání mýtů o přínosu ústavní sociální a zdravotní péče. Neboť v českém prostředí aktuálně probíhají, a dá se předpokládat, že ještě několik desetiletí budou pokračovat, odborné debaty a aktivity zaměřené na formování podoby sociálních služeb nejen pro seniory, je namístě obeznámit se s mechanismy fungování totálních institucí a tyto při tvorbě návrhů reflektovat.

Ostravská univerzita v Ostravě 38 Fakulta sociálních studií

2

SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY V ČESKÉ REPUBLICE

„Některé formy péče mají neskrývanou ambici rekonstruovat klientům svět.“ Matoušek in Matoušek, Koláčková, Kodymová, 2005, s. 18 Je jistě nezpochybnitelné, že stav péče o seniory se stává reálným odrazem úrovně vyspělosti každé společnosti. Postoje společnosti k sociální péči o seniory se v průběhu historie české společnosti proměňovaly, a to v souvislosti s politickým i ekonomickým systémem země. Základním rámcem reglementujícím podobu sociálních služeb pro jednotlivé cílové skupiny je sociální politika daného státu. Žižková (in Krebs a kol., 2007, s. 17) vymezuje sociální politiku jako politiku, která se „primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, disposic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života“. Vzhledem k výše uvedenému souvisí sociální politika velmi úzce se společenským systémem té které země. Základní principy sociální politiky jsou obecně známé. Řadíme k nim sociální spravedlnost, solidaritu, subsidiaritu a participaci. V oblasti sociálních služeb bychom vyzdvihli princip participace, kdy lidé, ke kterým jsou sociální služby jako nástroj sociální politiky směřovány, by měli mít nezadatelné právo podílet se na utváření jejich podoby. Cíle občanů by měly být promítány do cílů sociální politiky a recipročně by měla sociální politika každého státu odrážet relevantní nároky svých občanů. Sociální politika se realizuje prostřednictvím nástrojů, kdy k základnímu z nich patří sociálně právní legislativa, v obecné rovině tedy právní řád země. V kontextu předkládané práce, kdy se zabýváme současným stavem a budoucími perspektivami pobytových sociálních služeb pro seniory v České republice, máme na mysli především zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů a prováděcí vyhlášku 16.

16

Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Ostravská univerzita v Ostravě 39 Fakulta sociálních studií

2.1

Změna paradigmatu poskytování sociálních služeb v návaznosti na legislativní změny po roce 1989

Ke změně paradigmatu v oblasti poskytování sociálních služeb dochází v českém prostředí od počátku 21. století, kdy se začíná připravovat zásadní legislativní změna v jejich poskytování. Nový zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., který změnil hlavní principy poskytování sociálních služeb, byl schválený Parlamentem České republiky dne 14. března 2006, s účinností od 1. 1. 2007. Podoba sociálních služeb, které jsou jedním ze základních nástrojů sociální pomoci, se však pozvolna začala měnit již od konce 90. let minulého století. Důležitou novelu zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, přinesl zákon č. 180/1990 Sb., o změnách předpisů o nemocenském a sociálním zabezpečení a mateřském příspěvku a některých dalších předpisů, který nabyl účinnosti 1. 7. 1990. Nově zařazený § 73a stanovil, že „sociální služby mohou poskytovat též organizace a občané“, kterým „může stát poskytovat příspěvky na úhradu nákladů za tyto služby“. Dané ustanovení znovu otevřelo prostor pro nestátní neziskové organizace, jejichž činnost byla před rokem 1989 utlumena. Zákon č. 100/1988 Sb. ukotvoval ústavní péči v odst. 6 písm. f) § 73 jako jednu ze služeb sociální péče. Dne 26. 4. 1991 byla schválena vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se prováděl zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Tato zrušila dosud platnou vyhlášku Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky č. 152/1988 Sb., kterou se prováděl zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení. I v nové vyhlášce zůstaly nadále ukotveny domovy důchodců jako zařízení pro ústavní sociální péči. Za zmínku stojí, že podle odst. 3 § 61 vyhlášky č. 182/1991 Sb. „organizaci ústavu upravuje organizační řád, který vydává zřizovatel ústavu“. Analogický pokyn nalezneme rovněž v odst. 2 § 80 předchozí vyhlášky č. 152/1988 Sb. Předložená ustanovení potvrzují naši domněnku o možnosti nalezení znaků totálních institucí v ústavních zařízeních pro seniory. Rovněž v obou zmiňovaných předpisech nacházíme označení pro obyvatele zařízení termínem svěřenci. Z etymologie slova jednoznačně vyplývá omezení autonomie osob využívajících ústavní péči, které je

Ostravská univerzita v Ostravě 40 Fakulta sociálních studií taxativně ukotveno např. v § 97 a § 98 vyhlášky č. 152/1988 Sb. a v § 77 a § 78 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Ve starší z vyhlášek se hovoří o pobytu obyvatele (svěřence) mimo ústav, který povoluje na základě žádosti vedoucí ústavu (§ 97), ve vyhlášce č. 182/1991 Sb. se pak toto ustanovení zmírňuje na oznámení vedoucímu ústavu (§ 78). § 98 vyhlášky č. 152/1988 Sb. a § 79 vyhlášky č. 182/1991 Sb. shodně upravují přemístění obyvatel (svěřenců), kdy se v odst. 1 § 98 říká, že „má-li být obyvatel (svěřenec) přemístěn do jiného ústavu, toto opatření se s ním předem projedná“. V novější vyhlášce již stojí, že „obyvatel (svěřenec) ústavu může být přemístěn do jiného ústavu jen se svým souhlasem“. Na předloženém příkladu můžeme sledovat postupnou změnu paradigmatu poskytování ústavní sociální péče pro

seniory,

a

to

od

paternalistického

jednosměrného

rozhodování

k participativnímu, založenému na spoluúčasti dotčené osoby. Podle § 91 vyhlášky č. 152/1988 Sb. a § 72 vyhlášky č. 182/1991 Sb. jsou shodně „domovy důchodců určeny především pro staré občany, kteří dosáhli věku rozhodného pro přiznání starobního důchodu a kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči, jež jim nemůže být zajištěna členy jejich rodiny ani pečovatelskou službou nebo jinými službami sociální péče, a dále pro staré občany kteří toto umístění nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů“. Jak je patrné z citovaného znění, již dřívější předpisy kladly důraz na potřebnost komplexní péče z důvodu trvalých změn zdravotního stavu seniora při využívání ústavních sociálních služeb a na primární zajištění péče v přirozeném sociálním prostředí, a to za podpory rodiny či terénních sociálních služeb (pečovatelské služby). Realita však mnohdy bývala jiná. Uvedené dokladuje i skutečnost, že po přijetí nového zákona o sociálních službách, účinného od 1. 1. 2007, se v nově přejmenovaných domovech pro seniory nacházelo velké množství uživatelů, kterým nebyl přiznán příspěvek na péči vůbec, případně byl přiznaný příspěvek v I. stupni. Malíková (2011, s. 29) v krátké retrospektivě shrnuje, že dřívější „umísťování seniorů do jediné formy institucionální péče, státních domovů důchodců, bylo obvyklým a téměř výhradním způsobem řešení snížené soběstačnosti nebo úplné nesoběstačnosti seniorů. Často se tak řešil i problém deficitu bydlení, a tak do domovů důchodců odcházeli i lidé soběstační a schopní dalšího bezproblémového samostatného života“. Využití služeb domova pro seniory jako řešení bytové situace můžeme odvozovat i z praxe, kdy

Ostravská univerzita v Ostravě 41 Fakulta sociálních studií nebývalo výjimkou, že někteří z jeho obyvatel vykonávali placenou práci formou nejrůznějších brigád. Jejich soběstačnost a aktivní přístup nekorespondovaly s cílovou skupinou, které měly být komplexní pobytové sociální služby nabízeny. Uvedenou diskrepanci reflektovala i nová reforma ústavní péče o seniory směřující k tomu, aby komplexních pobytových sociálních služeb využívali především lidé důchodového věku závislí na pomoci jiné fyzické osoby ve III. (těžká) nebo IV. (úplná) stupni závislosti. Dalším důležitým krokem, který přispěl ke změnám v poskytování sociálních služeb v polistopadovém období, se stala reforma veřejné správy spojená se zrušením okresních úřadů na území České republiky k 31. 12. 2002, které byly do té doby dominantními zřizovateli a provozovateli především pobytových sociálních služeb. Pobytové sociální služby byly v důsledku reformy převedeny ze státní správy na samosprávné celky (kraje a obce), které se staly jejich novými zřizovateli. V souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, byl zákonem č. 320/2002 Sb., novelizován § 73a zákona č. 100/1988 Sb., jehož odst. 1 nově stanovoval, že sociální služby mohou poskytovat vedle organizací a občanů i kraje a obce. Nově vložený odst. 2 pak upravoval jejich financování formou účelově vázaných příspěvků z prostředků státního rozpočtu, a to ve shodě s jinými evropskými zeměmi. „Všude v Evropě jsou nákladné sociální služby, zejména ústavní povahy kofinancovány státem nebo zařazeny do pojistných systémů“ (Krebs in Krebs a kol., 2007, s. 275). V předložené práci považujeme paradigma za souhrn společenských vědeckých představ o poskytování sociálních služeb pro seniory sdílených odborníky – v našem případě sociálními pracovníky, a to ve shodě s Kuhnem (1997, s. 175), který říká, že „paradigma je to, co členové vědeckého společenství sdílejí, a naopak: vědecké společenství se skládá z lidí, kteří sdílejí nějaké paradigma“. Ke skutečné změně paradigmatu v oblasti poskytování sociálních služeb pro seniory dochází s legislativním ukotvením podmínek „poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči“17 v zákoně č. 108/2006 Sb., přičemž musí „rozsah a forma pomoci a podpory poskytnuté prostřednictvím sociálních služeb zachovávat lidskou důstojnost … vycházet z individuálně určených potřeb osob, působit na osoby 17

§ 1 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Ostravská univerzita v Ostravě 42 Fakulta sociálních studií aktivně, podporovat rozvoj jejich samostatnosti, motivovat je k takovým činnostem, které nevedou k dlouhodobému setrvávání nebo prohlubování nepříznivé sociální situace a posilovat jejich sociální začleňování … být poskytována v zájmu osob a v náležité kvalitě, aby bylo vždy důsledně zajištěno dodržování lidských práv a základních svobod“18. Ke změně paradigmatu dochází, když se dosavadní paradigma vyčerpá a ukazuje se jako nefunkční, což se právě v případě poskytování sociálních služeb na přelomu 21. století stalo. Encyklopedie sociální práce (Mizrahi, Davis, 2011c, s. 98) zahrnuje do evropského modelu osobních sociálních služeb činnosti v oblasti podpory zdraví a well-beingu směřující k pomoci lidem stát se více soběstačnými, k předcházení závislosti, k posílení rodinných vztahů, k obnovení úspěšného sociálního fungování jedince, rodiny, skupiny nebo komunity. K sociálním službám řadí především služby zaměřené na péči o děti, poradenství, podporu při hledání zaměstnání, rezidenční služby, ambulantní služby, rehabilitaci a chráněné dílny. Český model sociálních služeb pojímá v souladu s evropským modelem sociální služby jako individuální, tedy směřující ke konkrétnímu uživateli. Nové principy ukotvuje v zákoně o sociálních službách, kdy sociální službou v souladu s principy neinstitucionalizace rozumí „činnost nebo soubor činností … zajišťujících pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení“ 19. Změny v oblasti poskytování sociálních služeb a jejich financování spojené s novým paradigmatem mají především přispívat: 

Ke zvýšení autonomie uživatele při rozhodování o vhodné formě sociální služby.

Osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby byly přiděleny finanční prostředky (příspěvek na péči), o jejichž nakládání mohou sami rozhodovat, přičemž úhrada v pobytových zařízeních sociálních služeb se stanoví ve výši přiznaného příspěvku20. Příspěvek nahradil do té doby přidělovaný normativ na lůžko, který byl vyplácen přímo pobytovým zařízením sociálních služeb. Uživatel sociální služby s novým zákonem přechází do role zákazníka vybírajícího si nejoptimálnější zboží – sociální službu. Senioři se i podle Sýkorové (2007, s. 141) „prezentují zcela přesvědčivě jako 18

§ 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Písm. a) § 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 20 Písm. a) odst. 4 § 73 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 19

Ostravská univerzita v Ostravě 43 Fakulta sociálních studií autonomní, nezávisle se rozhodující osoby. Naprostá většina z nich, zejména pokud nepřesáhli hranice třetího věku, se cítí být kompetentní k tomu, aby rozhodovala v každodenním životě sama za sebe“. Není tedy důvod jim upírat toto právo. 

K aktivnímu zapojení uživatele do kontraktování konkrétních podmínek poskytování sociální služby.

Uživatel uzavírá v současné době s poskytovatelem sociální služby smlouvu o průběhu jejího poskytování. Dvoustranný akt dohody nahradil do té doby jednostranné rozhodování, kdy mohli být občané přijímáni do ústavu dle odst. 1 § 76 vyhlášky č. 182/1991 Sb. na základě žádosti, o které bylo následně rozhodováno a vydáno rozhodnutí ve správním řízení, přičemž řízení o přijetí mohlo být zahájeno i „z podnětu obce, zdravotnického zařízení, občanského sdružení, církve nebo charitativní organizace“. 

K individualizaci sociálních služeb.

Prostřednictvím procesu individuálního plánování průběhu poskytování sociální služby podle osobních cílů, potřeb a schopností osob dochází k individualizaci poskytování služeb, a to především ve velkokapacitních kolektivních zařízeních. Poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni podle písm. f) § 88 zákona o sociálních službách „vést písemné individuální záznamy o průběhu poskytování sociální služby“ a společně s osobami, jimž je sociální služba poskytována, tyto hodnotit. 

Ke sjednocení podmínek pro poskytovatele sociálních služeb.

Sociální služby lze poskytovat jen na základě rozhodnutí o registraci, o které rozhoduje registrující orgán (krajský úřad, případně Ministerstvo práce a sociálních věcí), a to za naplnění stanovených podmínek zákonem (§ 79 zákona č. 108/2006 Sb.). V zákoně jsou rovněž stanoveny povinnosti poskytovatelů sociálních služeb. O dotace ze státního rozpočtu se pak mohou ucházet výhradně poskytovatelé zapsaní v registru. Dotace jsou poskytovány v souladu se střednědobým plánem rozvoje sociálních služeb, prostřednictvím kraje. 

K poskytování kvalitní sociální služby, a to v souladu s evropským právem a trendy.

Kvalita v sociálních službách je garantována standardy kvality sociálních služeb. Ty je poskytovatel povinen v souladu s písm. h) § 88 zákona o sociálních službách dodržovat.

Ostravská univerzita v Ostravě 44 Fakulta sociálních studií Závěrem můžeme konstatovat, že legislativní úprava účinná od počátku roku 2007 vnesla do oblasti poskytování sociálních služeb aktuální trendy. Sociální služby se nově přizpůsobují svým uživatelům, namísto do té doby tradovaného přizpůsobování se uživatelů využívaným službám. Na „trhu“ se objevují nové produkty – nové druhy sociálních služeb, jejichž budoucnost bude záviset na poptávce

ze

strany uživatelů. Nastupující

paradigma

přichází

s modelem

orientovaným na člověka jako jedinečnou a neopakovatelnou bytost, která má svá práva, lidskou důstojnost a umí se autonomně rozhodovat.

2.2

Formy a druhy sociálních služeb jako reflexe nabídky a poptávky

Jak již bylo konstatováno v předchozí kapitole, nová právní úprava rozšířila nabídku druhů sociálních služeb pro seniory v České republice. Do té doby převažující služby sociální péče, zastoupené pečovatelskou službou poskytovanou v domácnostech občanů, v domech s pečovatelskou službou či v zařízeních pečovatelské služby, a ústavní sociální péče, realizované v domovech důchodců a domovech-penzionech pro důchodce, byly obohaceny o nabídku dalších druhů alternativních služeb. Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. vymezuje základní formy 21 poskytovaných služeb. Rozlišuje služby poskytované formou pobytovou, spojenou s ubytováním v zařízeních sociálních služeb, ambulantní, kdy uživatel služby dochází nebo je doprovázen či dopravován do zařízení sociálních služeb, jehož součástí není ubytování, a terénní, kdy je služba poskytována v přirozeném prostředí uživatele. Dále dělí sociální služby na sociální poradenství, služby sociální péče a prevence. K pobytovým sociálním službám pro seniory řadíme zařízení sociálních služeb – domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, týdenní stacionáře a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. Jde o služby sociální péče, které mají napomáhat „osobám zajistit jejich fyzickou i psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. Každý má právo na poskytování služeb sociální péče 21

§ 33 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Ostravská univerzita v Ostravě 45 Fakulta sociálních studií v nejméně omezujícím prostředí“22. Právě poslední věta plně koresponduje s novým paradigmatem deklarujícím odklon od institucionální péče a podporu jiných druhů sociálních služeb poskytovaných v přirozeném prostředí uživatele. Z terénních sociálních služeb mohou senioři využívat služeb osobní asistence a tísňové péče a z ambulantních center denních služeb a denních stacionářů. Terénní nebo ambulantní služby pro seniory jsou zastoupeny pečovatelskou službou, průvodcovskou a předčitatelskou službou, telefonickou krizovou pomocí a sociálně aktivizačními službami pro seniory. Odlehčovací služby jsou poskytovány terénní, ambulantní nebo pobytovou formou. Senioři mohou společně s ostatními skupinami osob využívat i dalších služeb specifikovaných v zákoně o sociálních službách. Jedná se například o krizovou pomoc, pokud se senior nachází v ohrožení zdraví či života, tlumočnické služby, pro seniory s poruchami komunikace, nízkoprahová denní centra a noclehárny, v případě, že se senior ocitne bez přístřeší, služby následné péče, po absolvování léčby v lůžkovém zdravotnickém zařízení z důvodu duševního onemocnění či léčby závislosti. Z předloženého výčtu je patrné, že alternativ je celá řada. Ve skutečnosti však hraje roli faktický zájem seniorů o jednotlivé druhy služeb, který je ovlivňován jejich dostupností a povědomím veřejnosti o nich. V souvislosti s tématem práce se budeme dále zabývat pobytovými sociálními službami, z nichž se zaměříme na služby s celoročním pobytem, tedy na domovy pro seniory a okrajově na domovy se zvláštním režimem nabízející své služby osobám se stařeckou, Alzheimerovou a ostatními typy demencí. Pobytové sociální služby zaujímaly a dosud zaujímají v péči o seniory, vedle péče poskytované blízkými osobami v přirozeném sociálním prostředí, důležitou roli. Do zorného pole se i u nás v posledních letech dostávají otázky rodinné (Jeřábek, 2009) a sdílené (Kubalčíková, 2012) péče o seniory stojící v protikladu k péči „nerodinné“, poskytované v institucích. Sdílenou péčí rozumíme, když je členu rodiny, závislému na pomoci druhých osob, poskytována potřebná pomoc a péče společně rodinou a terénními či ambulantními poskytovateli sociálních služeb. Jak ukazují výzkumy (Sýkorová, 1996; Havlíková, 2012), lze vzájemnou mezigenerační podporu v českých rodinách považovat za dobře fungující. Překvapujícím se nám může zdát zjištění (Havlíková, 2012, s. 109-110), že 22

§ 38 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Ostravská univerzita v Ostravě 46 Fakulta sociálních studií u českých rodin vyššího věku (rodičů 50+) rodiče častěji od svých dětí praktickou pomoc přijímají (38 % z 1 794 dotázaných), než ji sami poskytují (31 %). Ve srovnání s vybranými zeměmi (Belgie, Španělsko, Francie, Švédsko) je Česká republika na 1. místě v pomoci poskytované rodičům jejich dětmi a na 2. místě (za Belgií) v pomoci poskytované dětem rodiči. Na základě předložených zjištění i výsledků průzkumů prezentovaných v kapitole 1.2 se dá i nadále očekávat, že při zajišťování pomoci osobám v seniorském věku závislým na pomoci jiné fyzické osoby v některém ze stupňů závislosti, budou hrát v českém prostředí důležitou úlohu rodinní příslušníci, které můžeme označit jako rodinné, laické či neformální pečovatele. Právě členové ostrova rodiny se stávají jednou z možných alternativ při hledání vhodného poskytovatele péče pro seniory. K úhradě nákladů spojených se zajištěním potřebné pomoci slouží příspěvek na péči 23, přičemž musí být využitý k zajištění potřebné pomoci osobou blízkou, asistentem sociální péče, zaregistrovaným poskytovatelem sociálních služeb nebo hospicovým zařízením, příp. kombinací uvedených subjektů 24. Je plně v kompetenci seniora pobírajícího příspěvek, pro jakého poskytovatele pomoci se rozhodne, přičemž příslušná krajská pobočka úřadu práce má ze zákona 25 vyplývající právo kontroly využívání tohoto příspěvku.

2.2.1 Postavení domovů pro seniory v systému pobytových sociálních služeb V následujícím přehledu si ukážeme tendence směrování pobytových sociálních služeb pro seniory v kontextu celkového vývoje pobytových sociálních služeb v České republice, a to od doby účinnosti zákona o sociálních službách, tedy od počátku roku 2007. V následujících přehledových tabulkách a grafech se zaměříme na domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem, které rovněž mohou nabízet své služby lidem v seniorském věku. Jejich počty a celkovou kapacitu budeme porovnávat s vývojovými tendencemi domovů pro osoby se zdravotním postižením 23

Aktuální výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí: 800 Kč (I. stupeň – lehká závislost), 4 000 Kč (II. stupeň – středně těžká závislost), 8 000 Kč (III. stupeň – těžká závislost) a 12 000 Kč (IV. stupeň – úplná závislost). 24 Písm. d) § 21 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. 25 § 29 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Ostravská univerzita v Ostravě 47 Fakulta sociálních studií procházejícími v současné době procesem transformace a deinstitucionalizace. Z Tabulky 2.1 a Grafu 2.1 je patrné, že se počet domovů pro seniory na území České republiky od doby účinnosti zákona zvýšil o 8. Porovnáme-li však kapacitu těchto zařízení za pětileté sledované období, zjišťujeme, že se snížila o 4 002 lůžka (viz Tabulka 2.2). Uvedená tendence nám signalizuje kvalitativní změnu, kdy v domovech pro seniory za posledních 5 let muselo nutně dojít k poklesu jejich kapacity. Je pravděpodobné, že v pobytových zařízeních dochází ke snižování počtu vícelůžkových pokojů, což následně v rámci sekundární analýzy dat ověříme. Tabulka 2.1 Vývoj počtu pobytových zařízení sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Druh zařízení / Rok 2007 2008 2009 2010 2011 Domovy pro seniory (DS) 463 452 453 466 471 Domovy pro osoby se zdravotním postižením 205 225 218 219 211 (DZP) Domovy se zvláštním režimem (DZR) 75 150 165 176 189 Celkem 743 827 836 861 871 Zdroj dat: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2007–2011. [online].

Graf 2.1 Vývoj počtu pobytových zařízení sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) 500

450 400

463

452

453

466

471

219

211

350 300 250

205

225

218

200

DZP

150 150

100 50 0

DS

165

176

189

DZR

75 2007

2008

2009

2010

2011

Z Tabulky 2.1 a Grafu 2.1 je evidentní, že počet domovů se zvláštním režimem, kdy ze získaných statistik nelze rozlišit, zda se jedná o domovy určené seniorům s různým typem demence nebo osobám s chronickým duševním onemocněním či

Ostravská univerzita v Ostravě 48 Fakulta sociálních studií závislostí na návykových látkách, narostl více než 2,5 krát, a to ve shodě s nárůstem jejich lůžkové kapacity (viz Tabulka 2.2). Celkový nárůst počtu zařízení za posledních pět let lze vysledovat i u domovů pro osoby se zdravotním postižením (o 6), přičemž jejich kapacita poklesla o 2 660 lůžek. Uvedený trend v péči o osoby se zdravotním postižením signalizuje narůstající humanizaci, kdy se snižují počty lůžek v pobytových zařízeních. Část péče o osoby s chronickým onemocněním a o seniory s různým typem demence se přesouvá do specializovaných domovů se zvláštním režimem, jejichž nedostatek byl a dosud je obecně známou skutečností. Tabulka 2.2 Vývoj kapacity pobytových sociálních služeb od doby účinnosti o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Druh zařízení / Rok 2007 2008 2009 2010 Domovy pro seniory 41 618 37 733 37 192 37 818 Domovy pro osoby se 16 638 15 113 14 552 14 396 zdravotním postižením Domovy se zvláštním 3 829 7 396 8 223 8 822 režimem Celkem 62 085 60 242 59 967 61 036 Zdroj dat: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2007–2011. [online].

zákona 2011 37 616 13 978 9 727 61 321

Počet uživatelů (který se dříve počítal jako „obložnost“ zařízení) téměř koresponduje s kapacitou. Uvedené rozdíly jsou způsobeny prodlevami mezi odchodem jednoho uživatele a nástupem uživatele nového. Z Tabulek 2.2 a 2.3 lze vypočítat, že celková vytíženost pobytových zařízení byla ve sledovaných letech mezi 95 až 96 %. Tabulka 2.3 Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb od doby účinnosti o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Druh zařízení / Rok 2007 2008 2009 2010 Domovy pro seniory 39 665 35 945 35 640 36 183 Domovy pro osoby se 15 925 14 604 14 085 13 946 zdravotním postižením Domovy se zvláštním 3 668 7 016 7 911 8 526 režimem Celkem 59 258 57 565 57 636 58 655 Zdroj dat: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2007–2011. [online].

zákona 2011 35 944 13 729 8 622 58 295

Ostravská univerzita v Ostravě 49 Fakulta sociálních studií Graf 2.2 Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) 45 000 40 000

39 665

35 945

35 640

36 183

35 944

35 000 30 000 DS

25 000

20 000

15 925

14 604

14 085

13 946

15 000 10 000 5 000

3 668

7 016

7 911

2008

2009

8 526

DZP 13 729

DZR

8 622

0 2007

2010

2011

Z Grafu 2.2 je patrný celkový pokles uživatelů domovů pro seniory za sledované období o 3 721. Vzhledem k tomu, že se ve výzkumné části předkládané práce zaměřujeme na Zlínský kraj, předkládáme v Tabulce 2.4 přehled o uživatelích podle pohlaví právě v tomto kraji. Analýzou uvedených statistik jsme dospěli k závěrům, že pobytových sociálních služeb využívají častěji ženy, kdy u pobytové sociální služby domovů pro seniory je tento rozdíl nejmarkantnější. Ženy jsou téměř 3 krát častěji uživatelkami domovů pro seniory, což je jistě ovlivněno vyšší nadějí dožití. U domovů pro osoby se zdravotním postižením a domovů se zvláštním režimem se tento poměr snižuje. Uživatelé pobytových sociálních služeb ve Zlínském kraji tvořili v roce 2011 7,63 % z celkového počtu uživatelů pobytových sociálních služeb v České republice, přičemž se jejich podíl v porovnání s rokem 2007 mírně zvýšil (tehdy tvořili 7,28 %). Uživatelé pobytové sociální služby domovů pro seniory ve Zlínském kraji tvořili v roce 2011 7,56 % z celkového počtu uživatelů této služby na území České republiky, přičemž se jejich podíl v porovnání s rokem 2007 (tehdy tvořil 7,41 %) mírně zvýšil (absolutní počet uživatelů však poklesl o 220 osob) – viz Tabulka 2.4.

Ostravská univerzita v Ostravě 50 Fakulta sociálních studií Tabulka 2.4 Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb ve Zlínském kraji od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Druh zařízení / Rok 2007 2008 2009 2010 2011 Pohlaví muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy muži ženy 813 2 126 700 2 005 701 2 027 683 2 036 Domovy pro seniory 2 939 2 705 2 728 2 719 Celkem Domovy pro osoby Data nebyla 467 620 473 614 461 605 se zdravotním tříděna postižením* 582 688 dle krajů Domovy se a pohlaví. 196 229 186 240 230 348 zvláštním režimem 1 395 2 814 1 363 2 854 1 360 2 881 1 374 2 989 Celkem muži / ženy 4 209 4 217 4 241 4 363 Celkem 4 313 4 317 4 329 4 446 Celkem (včetně osob do 18 let)

(104)

(100)

(88)

(83)

Zdroj dat: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2007–2011. [online]. *S vyloučením dětí a mládeže do 18 let.

V následující Tabulce 2.5 předkládáme vykazovanou statistiku žadatelů o pobytové sociální služby, která nemusí nezbytně nutně odrážet faktický stav věci, neboť mnoho seniorů má z dob minulých zakořeněnu zkušenost, že je třeba si podat žádost o využití pobytové sociální služby s určitým předstihem, aniž by měli v úmyslu této služby skutečně využít. Tudíž není vhodné při rozhodování o budování nových ústavních zařízení vycházet z vykazovaných údajů sestavených na základě vedené evidence neuspokojených žadatelů. Z předložených dat je patrné, že evidenční počet neuspokojených žadatelů ve Zlínském kraji za sledované období poklesl. Neuspokojení žadatelé o službu domova pro seniory ve Zlínském kraji tvořili v roce 2011 5,37 % z celkového počtu neuspokojených žadatelů v České republice. V porovnání s rokem 2007, kdy tvořili téměř 10 %, jejich podíl rapidně poklesl. Z praxe se domníváme, že uvedená skutečnost byla ovlivněna právě zmiňovanými žádostmi „pro jistotu“. Tabulka 2.5 Vývoj evidenčního počtu neuspokojených žadatelů o pobytové sociální služby od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Druh zařízení 2007 2008 2009 2010 2011 Domovy pro seniory 48 131 52 953 63 913 60 769 58 490 (z toho ve Zlínském kraji) (4 792) (5 251) (3 884) (4 072) (3 143) Domovy pro osoby se 2 873 3 416 3 159 3 241 zdravotním postižením (176) (201) (252) (230) (z toho ve Zlínském kraji) 7 056 (431) Domovy se zvláštním 7 874 11 769 12 932 13 713 režimem (797) (790) (944) (897) (z toho ve Zlínském kraji) Celkem 55 187 63 700 79 098 76 860 75 444 (z toho ve Zlínském kraji) (5 223) (6 224) (4 875) (5 268) (4 270) Zdroj dat: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2007–2011. [online].

Ostravská univerzita v Ostravě 51 Fakulta sociálních studií Na problematiku podávání žádostí o využití domova pro seniory se zaměříme i v kvalitativní části realizovaného výzkumu, kdy uvedenou skutečnost podrobíme reflexi sociálních pracovníků. Jak jsme avizovali výše, předkládáme nyní přehled vývoje počtu lůžek na pokojích v pobytových zařízeních sociálních služeb zpracovaný na základě dostupných dat (viz Tabulka 2.6). Domníváme se, že počet osob na pokoji v pobytovém zařízení zásadním způsobem ovlivňuje další život uživatele sociální služby, a tím potažmo i sledovanou kvalitu. Neustálá přítomnost druhých, do té doby pro seniora cizích osob, v sobě skrývá mnohá rizika. Z Tabulky 2.6 je patrné, že počty tří- a vícelůžkových pokojů v domovech pro seniory za sledované období poklesly více než o 1 000 pokojů, naproti tomu počty jednolůžkových pokojů narostly o 481. Nárůst jednolůžkových pokojů považujeme za vhodný trend na cestě k poskytování individualizované kvalitní péče. Tabulka 2.6 Vývoj počtu jedno / dvou / tří a více lůžkových pokojů v domovech pro seniory od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Druh pokoje / Rok 2007 2008 2009 2010 2011 Jednolůžkový 11 334 11 054 11 117 11 761 11 815 Dvoulůžkový 10 261 9 527 9 473 9 706 9 716 Tří- a vícelůžkový 2 784 2 385 2 073 2 057 1 766 Celkem 24 379 22 966 22 663 23 524 23 297 Zdroj dat: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2007–2011. [online].

Následující srovnání nám může, za předpokladu že všichni uživatelé pobytových sociálních služeb jsou příjemci příspěvku na péči, signalizovat, kolika lidem závislým na péči druhé osoby je poskytována podpora a péče v přirozeném sociálním prostředí ve srovnání s prostředím ústavním (viz Tabulka 2.7). Tabulka 2.7 Vývoj průměrného měsíčního počtu vyplacených příspěvků na péči (PnP) v porovnání s počtem uživatelů pobytových sociálních služeb (DS, DZP, DZR) od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Rok 2007 2008 2009 2010 2011 Průměrný měsíční počet 259 674 307 323 303 615 310 006 300 567 vyplacených PnP Počet uživatelů DS, DZP, 59 258 57 565 57 636 58 655 58 295 DZR Zdroj dat: Statistické ročenky z oblasti práce a sociálních věcí 2007–2011. [online].

Z předložených statistik lze odvodit, že v roce 2011 připadalo téměř na jednu pětinu příjemců příspěvku na péči (na 19 %) poskytování pobytových sociálních služeb, přičemž je nutné akcentovat, že i v současné době jsou pobytové sociální služby poskytovány uživatelům, kterým nebyl přiznán příspěvek na péči.

Ostravská univerzita v Ostravě 52 Fakulta sociálních studií Z předložených dat se dá usuzovat, že více než 80 % osob, jejichž zdravotní stav vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby, je tato poskytována v přirozeném sociálním prostředí za využití neformální sítě rodinných pečujících a terénních či ambulantních sociálních služeb.

Institut kvality v sociálních službách

2.3

Jak jsme zmínili již dříve, nastávají po roce 1989 v české společnosti v oblasti poskytování sociálních služeb zásadní změny. V určité míře dochází k jejich marketizaci a komercializaci (Kozlová in Kahoun, Kozlová, Tóthová, 2003, s. 146). Právě s marketizací a komercializací souvisí otázky kvality, neboť komerční sféra klade oproti jiným sférám společenského života vyšší důraz na optimalizaci nabídky a poptávky, ceny zboží a jeho kvality a vztahu mezi prodejcem a zákazníkem. Obecně je známý bonmot, že kvalitní zboží se prodává samo, jenž se může stát výzvou pro sociální služby vstupující do „tržní éry“. Otázky kvality se pomalu z komerční sféry přesouvají do oblasti nekomerčních, tedy netržních a sociálních, služeb. Otázkám kvality a jejího měření v sociálních službách začala být v České republice věnována veřejná pozornost od počátku 21. století. Avšak možnost standardizovaného ověřování kvality ukotvil v české legislativě až zákon o sociálních službách v podobě patnácti standardů kvality sociálních služeb. Vzhledem k tomu, že je obsah standardů kvality sociálních služeb taxativně vymezen v Příloze č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, a je poměrně podrobně rozpracován v odborných publikacích (např. Musil, Kubalčíková, Havlíková, 2008; Čámský, Sembdner, Krutilová, 2011) či veřejně přístupných dokumentech 26, nebudeme se v naší práci věnovat jejich resumarizaci, ani průběhu jejich ověřování prostřednictvím inspekce poskytování sociálních služeb. Spíše se zaměříme na některé další užívané techniky měření kvality a společný evropský rámec, s akcentem na pobytové sociální služby pro seniory. 26

Dostupných z http://www.mpsv.cz/cs/5962.

Ostravská univerzita v Ostravě 53 Fakulta sociálních studií Pritchard (2003, s. 25) hovoří o identifikaci šesti základních hodnot, které jsou indikátorem kvalitní péče. K těmto hodnotám řadí: soukromí, důstojnost, nezávislost, volbu, právo a naplňování potřeb. Právě na naplňování uvedených principů stojí všechny uplatňované modely kvalitních sociálních služeb. Vzhledem k různým přístupům k definování, měření a hodnocení kvality v členských zemích Evropské unie, byl v roce 2010 pod hlavičkou Výboru pro sociální ochranu vytvořen Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb s cílem dosažení jednotného chápání kvality sociálních služeb v rámci států Evropské unie. Jak už název napovídá, jedná se o dokument nezávazného charakteru, který není ukotven v žádném obligatorním předpise. Evropský rámec má umožnit standardizované chápání kvality sociálních služeb v zemích Evropské unie sloužící k následnému hodnocení a srovnávání, která mohou iniciovat spolupráci při přebírání osvědčených modelů a přístupů sociální práce v sociálních službách určených jednotlivým cílovým skupinám. Výbor pro sociální ochranu „je přesvědčen, že dodržováním kvalitativních principů, jež jsou identifikovány v Rámci, a monitorováním dodržování těchto principů, zejména pomocí navrhovaných kvalitativních kritérií, lze výrazně zvýšit možnosti, jak organizovat a poskytovat vysoce kvalitní sociální služby“ (Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb, 2010, s. 1). Jednotné kvalitativní principy, jež by měly splňovat všechny sociální služby, identifikovali nominovaní odborníci zastupující jednotlivé země Evropské unie. K zastřešujícím principům podporujícím kvalitu sociální služby řadí: místní dostupnost, veřejnou informační přístupnost, cenovou dostupnost, zaměřenost na osobu, komplexnost, kontinuálnost a orientaci na výsledky (Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb, 2010, s. 5-6). Mezi principy kvality určujícími vztah poskytovatele a uživatele zařadili: respekt k právům uživatelů, aktivní účast a posílení rozhodování uživatelů (tamtéž, s. 6-7). K principům kvality pro vztah mezi poskytovateli

služeb,

veřejnou

správou,

sociálními

partnery

a

dalšími

zainteresovanými stranami náleží: partnerství a dobrá správa věcí veřejných (tamtéž, s. 7-8) a k principům kvality pro lidský a hmotný kapitál: dobré pracovní podmínky a pracovní prostředí / investice do lidského kapitálu a adekvátní fyzická / hmotná infrastruktura (tamtéž, s. 8-9).

Ostravská univerzita v Ostravě 54 Fakulta sociálních studií Rámec byl definován tak, „aby byl dostatečně flexibilní, aby se dal aplikovat v národním, regionálním i lokálním kontextu všech členských států EU a na nejrůznější druhy sociálních služeb… snaží se být kompatibilní a doplňovat stávající přístupy jednotlivých zemí ke kvalitě v tomto sektoru“ (Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb, 2011, s. 1). Vzhledem k možnosti využívání sociálních služeb poskytovaných na území České republiky občany Evropské unie27 a naopak, jeví se nám standardizace kvality sociálních služeb a jejího měření v rámci členských států Evropské unie nutným dopadem. Malíková (2011, s. 134) uvádí, že „měření kvality sociálních služeb je možné pomocí následujících způsobů: standardy kvality sociálních služeb; supervize, intervize; Systém managementu kvality jakosti ISO 9000 (International Organization for Standardization); TQM (Total quality Management); EFQM; E-Qalin; Controlling; Balanced Score Card; benchmarking; vizitace péče; stížnosti (complaints management); sebehodnocení (self-assessment)“.

Jistě nalezneme

i další vhodné systémy zaměřené na zavádění a měření kvality v oblasti sociálních služeb. My se následně zaměříme na Quality Management Systems Solutions (QMSS28) vhodný pro tzv. učící se organizace a na evropský model měření a zvyšování kvality E-Qalin, který byl od června 2010 do listopadu 2011 v rámci projektu OP LZZ realizovaného Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR 29 zaveden do 15 domovů pro seniory v České republice. E-Qalin je systémem interního řízení kvality v organizaci, který byl vyvinutý speciálně pro oblast sociálních služeb, a to konkrétně pro domovy pro seniory. Výhradním držitelem licence této metody je rakouská společnost E-Qalin®30. Metoda E-Qalin byla pilotně ověřena ve 4 evropských zemích a v současné době je zavedena v pobytových zařízeních pro seniory v Rakousku, Německu, Slovinsku, Itálii, Belgii, Lucembursku, Francii, Švýcarsku, Lotyšsku i České republice. Metoda je založená na jednorázovém vzdělávání vedoucích pracovníků organizace, kteří následně koordinují zavedení modelu v jejich organizaci. Pro každou organizaci jsou proškoleni dva procesní manažeři. „Model E-Qalin je založen na 3 pilířích: procesy,

27

Písm. d) až f) § 4 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Viz http://www.qmss.biz/home.asp. 29 Viz http://www.apsscr.cz/cz/projekty/e-qalin. 30 Viz http://www.apsscr.cz/cz/projekty/e-qalin. 28

Ostravská univerzita v Ostravě 55 Fakulta sociálních studií struktury a výsledky, které jsou popsány a rozděleny do jednotlivých částí. Poskytovatel si sám definuje, kteří ukazatelé a kritéria jsou pro něj důležité a které bude poté hodnotit“. E-Qalin je založený na procesu sebehodnocení bez vnějších zásahů do fungování organizace. (Asociace vzdělavatelů v sociální práci ČR. E-Qalin.) V rámci E-Qalin se mohou pracovníci domovů pro seniory zaměřit například na proces přijímání seniorů do pobytových zařízení sociálních služeb, včetně samotného nástupu (přestěhování seniora z přirozeného do institucionalizovaného sociálního prostředí), který pokládáme za jeden z nejdůležitějších. Proces nástupu, jenž v sobě zahrnuje i přípravnou fázi probíhající v přirozeném sociálním prostředí a následný adaptační proces, zásadním způsobem ovlivňuje další průběh poskytování sociální služby. Pokud senior vnímá, že byl do organizace poskytující pobytové sociální služby vyloučen členy rodiny, může být jeho další působení v organizaci značně problematické. Naproti tomu, pokud byl senior aktivně zapojen do procesu rozhodování a následného plánování svého „přesunu“, budou jistě jeho postoje k organizaci poskytující sociální služby vstřícnější. Samotný proces nástupu seniora do domova pro seniory není ve standardech kvality sociálních služeb stanovený. Právě při nastavování pracovníky vydefinovaných důležitých procesů, k nimž řadíme i nástup uživatele do zařízení, se otevírá prostor pro interní řízení kvality prostřednictvím metody E-Qalin. Naproti systému E-Qalin není systém QMSS úzce specializovaný na jeden druh sociální služby – domovy pro seniory. Vzhledem k jeho zaměřenosti na všechny typy organizací poskytujících sociální služby, je jeho využitelnost širší. Na tomto místě je však nezbytné zdůraznit, že QMSS byl vyvinutý v letech 2009–2010 a je určený pro motivované a „vyspělé“ organizace (tzv. učící se organizace), jejichž pracovníci sami pociťují potřebu řízení kvality v organizaci a jsou ochotni participovat na její implementaci. „Učící se organizace je založena na principu, kdy si každý jednotlivec uvědomuje přidělenou roli v organizaci a svůj význam pro chod celku. Žádný z členů týmu není méně důležitý než jiný, jenom zastává jinou roli. Některé role mohou být klíčové a jiné marginální, avšak dohromady tvoří kompatibilní celek“ (Vávrová, 2012, s. 127). V učící se organizaci se na jejím chodu aktivně podílejí všichni členové. Úroveň organizace a kvalita poskytovaných sociálních služeb jsou

Ostravská univerzita v Ostravě 56 Fakulta sociálních studií výsledkem aktivního přístupu a podílu práce všech členů pracovního týmu. Jedná se o holistický přístup aplikovaný na organizaci, kdy podoba sociální služby je výsledkem činnosti všech jejich složek – tedy pracovníků. Pracovníci na všech vertikálních úrovních mají plnohodnotný hlas a mohou přinášet podněty a návrhy na zlepšení či změnu chodu organizace. Aktivita je kýženou a oceňovanou vlastností. Systém QMSS vychází z vnitřní kultury každé organizace a je založený na propojení pěti struktur, jejichž prostřednictvím je na organizaci nahlíženo. Jedná se o strukturu: záměrů

a

cílů, procesů, poskytovaných

služeb,

organizační

a dokumentace. Tyto struktury tvoří provázaný a logický celek, který je nutno dobře poznat, abychom mohli řídit organizaci v kontextu stále se měnících interních i externích podmínek a požadavků. Důležité je si uvědomit, že do podoby struktur intervenují všechny zainteresované strany se svými zvyklostmi, požadavky a dobrou praxí. Systém QMSS podporuje cyklus plánování, vytváření podmínek, realizace, měření, přezkoumání, hodnocení a zlepšování efektivnosti. (Systém QMSS. Kvalita pro učící se organizace. Základní popis systému QMSS.) Zvýšená míra flexibility a reflexe změn umožní příslušné organizaci pružně reagovat na potřeby zákazníků, tedy uživatelů sociálních služeb. Uživatelé jsou důležitými partnery a spolupracovníky při realizaci změn vedoucích ke kvalitě služeb v organizaci. K transparentnosti řízení organizace patří rovněž jasně stanovená organizační struktura, včetně rozdělení kompetencí a určení osob odpovědných za naplňování vytyčených cílů. V čele řídící se organizace by měla stát osobnost s přirozenou autoritou vyplývající z poctivého přístupu k práci, vhodné komunikace a interakce se sociálním okolím, s vysokou mírou sebereflexe a autoregulace chování. Vedle již zmíněných zásad je systém QMSS dále vystavěn na procesním a systémovém přístupu řízeném na základě faktů, kdy si organizace uvědomují svoji společenskou i environmentální odpovědnost. Nové trendy v řízení podniků začínají pomalu pronikat do oblasti řízení netržních a sociálních služeb, kdy organizace nabízející sociální služby přestávají být brány jako specifický sektor, v němž lidský aspekt převažuje nad odborným řízením organizace. Na kvalitu poskytovaných sociálních služeb je nově nahlíženo prizmatem kvalitního řízení lidských zdrojů a procesů uvnitř organizace.

Ostravská univerzita v Ostravě 57 Fakulta sociálních studií

3

POBYTOVÉ SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO SENIORY A FILOZOFIE DEINSTITUCIONALIZACE

„Aby změny byly účinné a trvalé, je třeba, aby deinstitucionalizace byla předmětem státní sociální politiky a jako taková byla plánovaným a řízeným procesem.“ (Manuál transformace ústavů, s. 12) Pobytové sociální služby pro seniory reprezentované domovy důchodců zaujímaly v poválečné historii naší republiky dominantní postavení na poli sociálních služeb pro uvedenou cílovou skupinu. V roce 1948 bylo zrušeno domovské právo zavedené již Josefem II., čímž veškerá odpovědnost v péči o občany vyššího věku přešla na stát. Ústavní sociální péči řídil od roku 1954 Státní úřad důchodového zabezpečení prostřednictvím národních výborů a od roku 1956 převzal dozor nad ústavy sociální péče na základě zákona 31 Státní úřad sociálního zabezpečení, který jej vykonával taktéž prostřednictvím výkonných orgánů v podobě národních výborů. I v současné době, po více než 65 letech, si stále pobytové sociální služby pro seniory udržují na poli péče o občany vyššího věku své dominantní postavení. Je však na místě položit si otázku, zda mají lidé o využití pobytových sociálních služeb – domovů pro seniory, jejichž poskytování je spojeno s „odloučením“ člena z ostrova rodiny, opravdový zájem nebo zda se jedná o tradovaný sociální habitus podporující zažitý stereotyp, kdy si ani neuvědomíme, že by péče o osoby v seniorském věku mohla nabývat jiných podob. Z koncepce podpory transformace vyplývá, že o velké procento seniorů je pečováno v ústavní sociální péči, kdy „významným problémem jsou velká ústavní zařízení, kde je obtížné realizovat skutečnou individuální péči … v těchto zařízeních je velmi obtížné naplňovat moderní principy poskytování sociálních služeb a metod sociální práce zaručující dodržování lidských práv“ (Koncepce, 2007, s. 17). Na tomto místě je třeba akcentovat skutečnost, že od 1. 1. 2007 s přijetím zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, se otevřely nové možnosti podporující rozvoj alternativních forem sociálních služeb, a to nejen pro cílovou skupinu seniorů. Jaké podoby bude péče o starší občany závislé na pomoci druhých osob v naší společnosti nabývat, konkrétně v jakém poměru bude 31

§ 62 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení (zrušeného 1. 7. 1964 zákonem č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení).

Ostravská univerzita v Ostravě 58 Fakulta sociálních studií dělena mezi rodiny a mezi formální organizace a jaký podíl budou v rámci formální péče zaujímat terénní, ambulantní a pobytové služby, bude záležet na budoucím vývoji, jehož perspektivy můžeme dnes odhadovat jenom s určitou mírou pravděpodobnosti. Vzhledem k uvedenému nás v realizovaném kvantitativním výzkumu zajímaly názory a představy současných seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí, ve věku 60+, o budoucím využití pobytových sociálních služeb – domova pro seniory, přičemž jsme vycházeli z předpokladu, že je vhodné dotazovat se na uvedenou skutečnost potenciálních budoucích zákazníků. Získané informace mohou být využity v souladu se zákonem o sociálních službách při přípravě a realizaci střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje, na jehož území byl výzkum realizovaný, a obecně při budoucím nastavování podoby sociálních služeb pro seniory v České republice. Jedním z prvních dokumentů, který reflektoval nastupující změnu v oblasti poskytování pobytových sociálních služeb, byla Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti (v textu jen „Koncepce“) schválená Usnesením vlády České republiky č. 127 dne 21. 2. 2007. Časový rámec podpory transformace ukotvený v Koncepci byl ohraničený lety 2007 až 2013. Na uvedené období bylo v dokumentu stanoveno pět cílů a následná opatření vedoucí k jejich naplnění. K těmto cílům patřilo: zvýšení informovanosti o procesu transformace institucionální péče, vytvoření systému vertikální i horizontální spolupráce mezi relevantními aktéry procesu, podpoření poskytovatelů sociálních služeb, jejich zaměstnanců a dalších subjektů při transformaci, a to zejména směrem k poskytování sociálních služeb v souladu s individuálními potřebami uživatelů, podporování procesu zkvalitňování životních podmínek stávajících uživatelů institucionálních služeb a naplňování jejich lidských práv a plnohodnotného života srovnatelného s vrstevníky žijícími v přirozeném sociálním prostředí. Koncepce směřuje k podpoře transformace sociálních služeb pro dvě hlavní cílové skupiny, osoby se zdravotním postižením a seniory. Součástí procesu transformace je i revize financování sociálních služeb, kdy by měla být zásadním způsobem redukována výstavba nových kapacit a ušetřené finanční prostředky by měly sloužit k podpoře vzniku a rozvoje potřebné sítě

Ostravská univerzita v Ostravě 59 Fakulta sociálních studií sociálních služeb v komunitě (Koncepce, 2007, s. 6). Z dostupných statistik lze vysledovat, že výše neinvestičních výdajů připadajících na jednoho klienta domova pro seniory činila v roce 2001 v průměru 12 226 Kč za měsíc, přičemž nejlevněji poskytovaly sociální služby nestátní neziskové organizace, kde výdaje dosáhly 11 231 Kč, poté okresní úřady s výdaji 12 304 Kč a nejdráž obce s průměrnými výdaji 13 142 Kč na osobu za měsíc (Průša, 2003, s. 75). Daná skutečnost mohla být ovlivněna velikostí zařízení, tedy jejich kapacitou. Obce zřizovaly po roce 1989 pro své občany většinou malá zařízení, s kapacitou do 50 osob. Naproti tomu okresní úřady byly zřizovateli velkých zařízení, jejichž kapacita mnohdy přesahovala sto uživatelů. Ekonomové zaměření na oblast sociálních služeb mohou potvrdit, že rentabilita pobytových sociálních služeb vstupuje do „plusových“ čísel v okamžiku, překročí-li její kapacita onu pomyslnou stovkovou hranici. Do hry, vedle kvality, vstupuje nový faktor, a to faktor rentability. Jak jsme ukázali v předchozí kapitole, stojí před zřizovateli a provozovateli pobytových zařízení sociálních služeb nelehký úkol – úkol optimalizace sociálních služeb. O deset let později, tedy v roce 2011, činila měsíční výše neinvestičních výdajů na jednoho uživatele sociální služby v domovech pro seniory zřizovaných kraji 22 585 Kč, v obecních zařízeních 21 743 Kč a v ostatních (nestátních) domovech pro seniory 13 249 Kč. Průměrná částka neinvestičních výdajů na jednoho uživatele za měsíc tak činila 19 192 Kč. (Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí, 2011) Z předložených údajů je patrné, že výše neinvestičních výdajů vzrostla za deset let na jednoho uživatele pobytové sociální služby domova pro seniory o 6 966 Kč. Krátký ekonomický exkurz jsme si dovolili předložit z důvodu zamýšlení se nad poměrem ceny a kvality, kdy jsou sociální služby poskytované v přirozeném sociálním prostředí mnohdy levnější a kvalitativně přívětivější alternativou, u které nemusíme řešit rizika vyplývající z možné institucionalizace uživatelů, jak je tomu u pobytových sociálních služeb.

Ostravská univerzita v Ostravě 60 Fakulta sociálních studií

3.1 Habitus a domov pro seniory jako totální instituce Habitus chápeme ve shodě Pierrem Bourdieu jako sklon jedince reagovat v daných sociálních situacích určitým společensky standardizovaným způsobem. Habitus „je nabytá vědomost a také jmění, které za jistých okolností může fungovat jako kapitál“ (Bourdieu, 2010, s. 238). Člověk „transcenduje bezprostřední přítomnost směrem k budoucnosti a ta je podmíněna minulostí, z níž vychází jeho habitus“ (Bourdieu, 2010, s. 426). Habitus nám signalizuje, že i rozhodování v tíživých životních situacích, například v případě rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory, je nevědomě řízeno společenskými institucemi a pravidly osvojenými v průběhu jedincovy životní dráhy. Člověk se ve skutečnosti rozhoduje méně svobodně, než by se na první pohled mohlo zdát. Jeho rozhodování je determinováno sociálním prostředím i životními událostmi. I rozhodnutí o využití sociálních služeb domova pro seniory je formováno v průběhu jedincovy životní dráhy a vychází z jeho zkušeností i lidské historie. Lidské osudy se neformují ve vakuu, ale v organizovaném sociálním světě s jeho strukturami. Pokud je například společenským územ, že lidé na sklonku své životní dráhy odcházejí do institucí, kde jejich život končí, budeme se i my s největší pravděpodobností ve finální fázi života ubírat stejným směrem. Naše rozhodnutí o přestěhování se do instituce bude navenek dobrovolné, ale vnitřně se s ním nemusíme identifikovat až do konce života. Volba bude předem dána našim habitem, aniž si to uvědomíme. Jde o stereotypizované vzorce chování v určitých životních situacích, které jsme se naučili brát jako vhodná řešení. A proto, pokud chceme měnit zaběhlé pořádky – transformovat pobytové sociální služby, je třeba měnit sociální instituce a pravidla mající vliv na habitus každého z nás. Domovy pro seniory jsou službami sociální péče, které podle odst. 1 § 49 zákona o sociálních službách „poskytují pobytové sociální služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby“. Z dikce uvedené části zákona implicitně vyplývá, že by pobytových sociálních služeb měli využívat výhradně lidé, jimž byl přiznán příspěvek na péči, a to nejlépe ve II. a vyšším stupni závislosti. K základním činnostem, které musí být pobytovou službou domova pro seniory zajištěny, patří podle odst. 2 § 49 ubytování, stravování, pomoc při zvládání běžných úkonů péče

Ostravská univerzita v Ostravě 61 Fakulta sociálních studií o vlastní osobu, pomoc při osobní hygieně, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, sociálně terapeutické a aktivizační činnosti a pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. Jde o komplexní sociální služby poskytované v institucionalizovaném prostředí, jejichž využití by nemělo být spojováno s řešením bytových, sociálních nebo ekonomických problémů. Domov pro seniory jako řešení bytových otázek seniora dokladuje i Sládek (in Havrdová a kol., 2010, s. 118) na základě analýz závěrů inspekčních zpráv z inspekcí kvality sociálních služeb realizovaných v letech 2007–2009 v domovech pro seniory, kdy v jednom konkrétním domově (v roce 2009) dokonce 72 % uživatelů sociální službu fakticky nepotřebovalo – nejpodstatnější službou pro ně byla služba spojená s bydlením. Tito lidé se, v souvislosti s řešením bytové situace, zcela dobrovolně rozhodli žít v pobytové sociální službě vyznačující se prvky totální instituce, jak jsme si ji popsali v konceptu Ervinga Goffmana. Sládkovo zjištění plně koresponduje s příklady z praxe, kdy mnozí senioři využívají levného bydlení v bytech obecních domů s pečovatelskou službou či sociální služby domovů pro seniory, aby uvolněním stávajícího bydlení pomohli řešit nastupujícím generacím dětí a vnuků jejich bytovou situaci. Senior dobrovolně, z altruistických pohnutek, vstupuje do totální instituce, ve které se musí přizpůsobovat novým pravidlům a měnit svůj dosavadní životní styl, ztrácí autonomii a mnohdy i motivaci k různým činnostem. Situace se však pozvolna proměňuje. Do domovů pro seniory začíná postupně vstupovat starší klientela s horším zdravotním stavem. Hlavním cílem Koncepce (2007, s. 18) „v oblasti sociálních služeb pro seniory je podpora humanizace stávajících ústavních zařízení, postupná restrukturalizace směřující k malým bytovým jednotkám v běžné zástavbě a podpora takových služeb, které umožní seniorům co nejdéle zůstat v jejich přirozeném prostředí“. Vzhledem ke končícímu časovému horizontu, do kterého byla Koncepce zpracována, vyvstává otázka faktické realizace deklarovaných cílů pro cílovou skupinu seniorů. I z Report of the Ad Hoc Expert Group on the Transition from Institutional to Community-based Care (2009, s. 6, 9) vyplývá, že by v pobytových sociálních službách měla být vyloučena depersonalizace (odebrání osobních věcí), rigidní rutina (např. pevný čas vstávání a stravování), jednotné zacházení (přistupování k lidem

Ostravská univerzita v Ostravě 62 Fakulta sociálních studií jako ke skupině), sociální odstup (zdůrazňování rozdílu mezi personálem a

uživatelem)

a

paternalismus

(zasahující

do

rozhodování),

které

patří

k institucionální organizační kultuře a současně k prvkům charakterizujícím totální instituce. Pokud se veřejně hovoří o skutečnosti vyloučení určitých prvků, je patrné, že tyto v popisovaných institucích existují. Jedná se o „nešvary“ identické s fungováním totálních institucí popsaných již v roce 1961 Goffmanem. Zdrojem pro reflexi stávající situace v pobytových sociálních službách pro seniory se mohou stát zprávy Veřejného ochránce práv 32 nebo výše zmiňované zprávy z inspekcí poskytování sociálních služeb, jejichž veřejná prezentace by jistě byla cenným zdrojem informací nejen pro zájemce o službu, ale i pro samotné poskytovatele. Úkolem nutně stojícím před ústavními sociálními službami pro seniory je jejich humanizace, ve smyslu odklonu od praktik panujících v totálních institucích, a s ní související nastavení životních podmínek uvnitř instituce, které se budou blížit běžnému způsobu života lidí žijících v přirozeném sociálním prostředí. Naplnění předestřených úkolů je podmíněno snižováním kapacity ve „velkoobjemových“ ústavních zařízeních a hledáním optimálního nastavení sociální a zdravotní péče směřující k lidem staršího věku.

3.2 Sociální práce v pobytových sociálních službách pro seniory Význam sociální práce a potažmo sociálních pracovníků v oblasti sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách stále roste. Uvedená skutečnost je reflektována i praxí a podpořena odklonem od tzv. zdravotnického modelu poskytování pobytových sociálních služeb praktikovaného především ve velkých pobytových zařízeních sociálních služeb. Ve velkokapacitních domovech pro seniory se dnes můžeme setkat se dvěma až třemi odborně vzdělanými sociálními pracovníky na příslušných pozicích a dalšími sociálními pracovníky na pozicích vedoucích úseků sociální péče. Domníváme se, že přítomnost erudovaných sociálních

32

Přístupné z: socialnich-sluzeb/.

http://www.ochrance.cz/ochrana-osob-omezenych-na-svobode/zarizeni/zarizeni-

Ostravská univerzita v Ostravě 63 Fakulta sociálních studií pracovníků aplikujících nejnovější vědecké poznatky do praxe je předpokladem humanizace pobytových služeb. Okruh činností

vykonávaných

sociálními pracovníky

vymezuje

zákon

o sociálních službách v § 109. Podle zákona sociální pracovník v domovech pro seniory provádí sociální šetření, zabezpečuje sociální agendu, včetně řešení sociálně právních problémů, zajišťuje sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, případně depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitaci, rovněž zjišťuje potřeby obyvatel obce či kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb. Z předloženého výčtu, především s přihlédnutím k posledním dvěma bodům, právem přisuzujeme sociálním pracovníkům nezastupitelnou úlohu nejen při faktickém výkonu sociální práce se seniory v pobytovém zařízení, ale i při formování budoucí podoby sociálních služeb v daném regionu. V návaznosti na současnou legislativu se Gojová a Sobková (2007, s. 88) domnívají, že „zákon o sociálních službách může vyvolávat představu, že sociální práce je realizována prostřednictvím poskytování sociálních služeb. Působnost sociální práce, tzn. i sociálních pracovníků, oblast sociálních služeb výrazně překračuje, nicméně poskytování sociálních služeb bude zřejmě významnou oblastí jejich činnosti“, což se od dob účinnosti zákona o sociálních službách potvrdilo. Důležitost sociální práce, a tím i význam sociálních pracovníků, v oblasti sociálních služeb narůstá, s čímž souvisí i zvyšující se požadavky na odborný výkon jejich práce. „Sociální pracovník může klientovi pomoci nejen tím, že s ním řeší problém … může pomoci také tím, že mu zprostředkuje pomoc … zařídí, aby nedostatečné zvládnutí potíží, s nimiž klientovi sám nepomůže, přestalo brzdit řešení problému, se kterým se na něj klient obrátil“ (Musil, 2012, s. 53). Cílem sociální práce v oblasti sociálních služeb není pouhé zajištění pobytové, ambulantní či terénní sociální služby, ale i práce s rodinou klienta, která je při rozhodování i při samotném zajištění péče o stárnoucího člena rodiny neopomenutelným aktérem. Sociální služby společně se službami zdravotními v současné době expandují, což reflektují i výzkumné zprávy. Ze zprávy Second Bienniar Report on Social Services of General Interest (s. 9-11) zpracované 22. 10. 2010 Evropskou komisí vyplývá, že zaměstnanost ve zdravotnictví a sociálních službách rostla v členských zemích Evropské unie mnohem rychleji než v jiných sektorech ekonomiky. V letech

Ostravská univerzita v Ostravě 64 Fakulta sociálních studií 2000 až 2009 zaznamenala zaměstnanost v tomto sektoru nárůst o 4,2 milionu pracovních míst, což představuje téměř čtvrtinu z celkového počtu (z 15,5 milionu) nově vytvořených pracovních pozic. V roce 2009 dosáhl počet pracovníků ve zdravotnických a sociálních službách 21,4 milionů. Jejich počet se zvýšil o 4,2 miliony v porovnání s rokem 2000 a o 0,8 milionu proti roku 2007. Na základě provedených analýz nárůstu počtu zaměstnanosti v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb byly členské státy rozděleny do tří kategorií. Do první skupiny patří ty, ve kterých bylo v roce 2009 v sektoru zdravotních a sociálních služeb zaměstnáno 13 až 18 % práceschopného obyvatelstva, jednalo se o Švédsko, Dánsko, Finsko, Nizozemí, Belgii a Anglii. Druhou skupinu tvoří členské státy jako je Francie, Německo, Lucembursko, Irsko a Rakousko, kde se podíl zaměstnanosti v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb pohybuje mezi 9,7 % (Rakousko) až 12,8 % (Francie). Země druhé skupiny jsou charakterizovány rychlým růstem podílu pracovníků ve sledovaném sektoru, kdy k nejprogresivnějším patřily Irsko, Francie a Německo. Do třetí skupiny byly zařazeny země, v nichž se podíl zaměstnanosti ve zdravotnických a sociálních službách pohybuje od 4,4 % (v Rumunsku) do 7,7 % (na Maltě). Růst počtu pracovníků ve sledovaném sektoru byl v těchto zemích podstatně nižší, než byl evropský průměr (s výjimkou Španělska), nebo dokonce záporný (v Polsku, v Bulharsku, na Slovensku, v Lotyšsku a v Litvě). Česká republika spadá do třetí skupiny, kde se pohybuje s 5,6 % pracovníky ve zdravotnictví a sociálních službách ve středu skupiny. Sektor zdravotnictví a sociálních služeb má velký hospodářský význam, neboť tvoří ve sledovaných zemích 5 % pracovního trhu. Pokud bude uvedený trend dále pokračovat, dá se očekávat,

že

sociální

práce

jako

vědecká

disciplína

bude

nabývat

na

celospolečenském významu a status sociálních pracovníků poroste. Sociální pracovníci, jako vědecké společenství, které se podle Kuhna (1997, s. 175-176) skládá „z lidí, kteří provozují nějakou vědeckou odbornost … tito lidé prošli nějakým podobným výchovným procesem a byli uvedeni do oboru … členové vědeckého společenství sami sebe považují – a jsou považováni i jinými – za lidi, kteří jediní jsou odpovědni za hledání určitého souboru společných cílů a za výcvik těch, kteří za těmito cíli půjdou“, budou v postmoderní společnosti plnit důležitou funkci určitých mediátorů zmírňujících společenské napětí a podporujících

Ostravská univerzita v Ostravě 65 Fakulta sociálních studií bezproblémové fungování společnosti. „Nejdůležitějším cílem sociální práce je přispívat k sociální solidaritě a soudržnosti společnosti; sociální práce napomáhá rozvoji sociálních vztahů, které podporují lidskou odolnost vůči životním tlakům“ (Payne, 2012, s. 18). Aktuální situaci na poli sociální práce v České republice vidí Musil (2010, s. 14) jako „problém nedostatečného zvládání interakcí chudých a znevýhodněných se subjekty v jejich sociálním prostředí“ a dále jako „zažitou představu, že způsob, kterým má sociální práce podle očekávání společnosti problémy zvládat, je bezprostřední uspokojování akutních potřeb jedinců“. Současný stav sociální práce považuje za řešení sociálních deficitů jedinců, což není dobré ani pro příjemce sociální práce, ani pro její poskytovatele. Vzhledem ke skutečnosti, že sociální pracovník v domově pro seniory má být uživateli sociální oporou, zprostředkovatelem sociálních interakcí mezi ním a jeho rodinou, přáteli a blízkými i doprovázejícím ve čtvrté fázi jeho životní dráhy, nelze sociální práci v pobytových zařízeních poskytujících komplexní péči o seniory omezit na pouhé uspokojování akutních potřeb jednotlivců. Hlavní činností sociálního pracovníka je, vedle vyřizování sociální agendy, přímá práce s uživatelem směřující k podpoře při zvládání interakcí s jeho sociálním okolím. Samotná interakce s uživatelem domova pro seniory je velmi specifická a vyžaduje od sociálního pracovníka vysokou míru emoční inteligence. Uživatelé domovů pro seniory se v mnohém významně liší od uživatelů ostatních sociálních služeb, neboť si uvědomují, že se na své životní dráze blíží do cílové etapy, což může umocňovat jejich apatii a rezignaci. Na rozdíl od jiných druhů sociálních služeb je třeba uživatele domovů pro seniory ve schodě s Franklem (2006) podporovat při hledání smyslu vedoucího k vůli k životu.

3.3 Milníky na cestě k deinstitucionalizaci V České republice se začíná hovořit o potřebě transformace sociálních služeb spojené s deinstitucionalizací velkých rezidenčních zařízení počátkem 21. století. Z etymologie slova deinstitucionalizace, kdy latinská předpona „de“ znamená „od“, „pryč“, můžeme odvodit, že budoucnost je v opouštění institucí typických pro

Ostravská univerzita v Ostravě 66 Fakulta sociálních studií společenskou formaci označovanou jako moderní. Konkrétní opatření vedoucí k naplnění stanovených cílů byla učiněna v roce 2006, kdy byl přijatý nový zákon o sociálních službách a následně v únoru 2007, kdy byla zveřejněna Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy služeb. „Pojem transformace sociálních služeb v ČR představuje proces změny řízení, financování, vzdělávání, místa a formy poskytování sociálních služeb tak, aby výsledným stavem byla péče v běžných životních podmínkách … jedná se o přechod od institucionální péče ke službám komunitního typu“ (Čámský, Sembdner, Krutilová, 2011, s. 12-13). Pojem transformace se v oblasti sociálních služeb stává širší platformou, v jejímž rámci se uskutečňuje deinstitucionalizace. Jedná se o změnu filozofie v oblasti poskytování

sociálních

služeb

doprovázenou

konkrétními

kroky.

V rámci

transformace jsou podporovány sociální služby poskytované v přirozeném sociálním prostředí uživatele, tedy v místní komunitě. Rozhodujícím se stává faktor dostupnosti. Hlavní princip, na němž má být transformovaný systém poskytování potřebné pomoci a podpory lidem v nepříznivé životní situaci vystavěn, vychází ze směřování služeb za jejich uživateli, namísto do té doby praktikovaného stěhovaní osob za službami. Pojem deinstitucionalizace se zaměřuje na změnu v oblasti pobytových sociálních služeb, jejichž boom nastoupil v poválečném období a trval až do roku 1989, s cílem jejich humanizace prostřednictvím změny vnitřních podmínek poskytování sociální služby. Konkrétně se jedná o snižování kapacit pobytových zařízení a změnu formy poskytované služby. „Pojem deinstitucionalizace se v sociálních službách používá ve smyslu přechodu od dominantního poskytování pobytových sociálních služeb směrem k poskytování sociálních služeb zaměřených na individuální podporu života člověka v přirozeném prostředí“ (Čámský, Sembdner, Krutilová, 2011, s. 12). Pobytové sociální služby, mnohdy poskytované v nevhodných objektech primárně určených k jiným účelům, např. v klášterech a zámcích nacházejících se často mimo dosah obydlených lokalit, jsou postupně rušeny a nahrazovány humánnějšími službami poskytovanými v podmínkách srovnatelných s životními podmínkami běžné populace. Transformace jde ruku v ruce s deinstitucionalizací, která tvoří její nedílnou součást.

Ostravská univerzita v Ostravě 67 Fakulta sociálních studií V roce 1977 sestavil kontrolní orgán amerického kongresu (U.S. General Accounting Office) definici deinstitucionalizace, která ji popisuje jako proces: 1. předcházení zbytečnému přijímání a zadržování osob v institucích; 2. hledání a rozvoje odpovídajících alternativ pro bydlení, léčbu, trénink, vzdělávání a rehabilitaci pro osoby, které nepotřebují být v instituci; 3. vylepšování podmínek péče a léčby pro ty, co institucionální péči musí mít. Uvedený přístup je založen na principu, že všichni lidé mají nárok žít v co nejméně restriktivním prostředí a řídit si svůj život co nejvíce normálně a nezávisle. V důsledku deinstitucionalizace tehdy došlo v USA k redukci velkých skupinových institucí (psychiatrických léčeben a dětských domovů) a rezidenti byli přesunuti do jiných zařízení. (Mizrahi a Davis, 2011a, s. 11) Filozofie a proces deinstitucionalizace má ovšem v zemích západní Evropy a Ameriky mnohem starší kořeny. Mizrahi a Davis (2011a, s. 17) uvádějí, že ke kontinuálnímu růstu institucionální péče o seniory dochází v USA již od počátku 20. století. Počet seniorů umístěných v institucionální péči vzrostl podle nich mezi lety 1910 až 1970 o 267 %. Data ze sčítání lidu v roce 1940 ukázala, že 4,1 % z celkové populace ve věku 65 + bylo institucionalizováno, z toho 40,5 % seniorů žilo v hotelech a penzionech, 33 % v ošetřovatelských zařízeních (nursing homes), domech s pečovatelskou službou a pobytových zařízeních a 23 % bylo v ústavech pro duševně choré. O 50 let později, v roce 1990, žilo v USA v institucionální péči již 5,9 % seniorů nad 65+, z toho 94 % v ošetřovatelských zařízeních (nursing homes), 5 % v jiných institucionálních

skupinových obydlích a 1

%

v psychiatrických léčebnách. V roce 1999 bylo v USA 18 000 ošetřovatelských zařízení (nursing homes), ve kterých žilo 1,72 milionu uživatelů, z toho 1,6 milionu osob nad 65 let. Celkově v roce 1999 žilo v institucích 1,9 milionu starších osob, což je zhruba 6 % osob z dané věkové kohorty. Z předloženého vývoje počtu institucionalizovaných osob staršího věku v USA se dají vysledovat snahy o deinstitucionalizaci ústavní péče o seniory, kdy byl nárůst osob nad 65 let žijících v institucích mezi lety 1990 a 1999 jen o 0,1 %. Dá se ovšem předpokládat, že absolutní počet seniorů žijících v institucích, s přihlédnutím k demografickému vývoji, narůstal. V roce 1900 byl 1 z 25 Američanů starší 65 let, z toho byla necelá 4 % osob starších 85 let, přičemž ve

Ostravská univerzita v Ostravě 68 Fakulta sociálních studií Spojených státech amerických tehdy žilo 3,1 milionu lidí ve věku 65 let a více. V roce 1994, tedy o necelých 100 let později, populace nad 65 let vzrostla zhruba jedenáctkrát (na 33,2 miliony) a osoby nad 85 let tvořily 10 % z uvedeného počtu. Naděje dožití za toto období vzrostla ze 47 na 75 let, tedy o 28 let. (Mizrahi, Davis, 2011a, s. 17) I uvedené demografické změny podnítily restrukturalizaci institucionální péče o seniory. Motivy deinstitucionalizace byly vedle humánních často i ekonomické. Velká ústavní zařízení měla vysoké náklady na svůj provoz, čímž se péče o seniory prodražovala. Ve všech vlnách deinstitucionalizace sehrávalo ekonomické hledisko důležitou roli. V USA a západních zemích Evropy nalézáme snahy o dekarceraci 33 postupně od 50. let 20. století „V letech 1955 až 1974 klesl počet pacientů v britských psychiatrických léčebnách asi o 30 procent; mnozí z propuštěných přitom byli staří lidé. V Kalifornii se počet starých lidí ve státních a obecních nemocnicích snížil za pouhé dva roky, od roku 1975 do roku 1977, téměř o 95 procent“ (Giddens, 1999, s. 224). Deinstitucionalizace v USA nejvíce ovlivnila staré osoby, které byly umístěné ve státních a městských psychiatrických léčebnách. Z léčebny byly často přemístěny do ošetřovatelských zařízení (nursing homes), nebo byly stávající psychiatrické léčebny zkrátka přejmenovány. V historii USA měly na sociální péči vliv tři hlavní federální opatření. V roce 1935 byl vydán zákon o sociálním zabezpečení (Social Security Act), podepsaný prezidentem Rooseveltem, který zajistil přísun peněz osobám v seniorském věku, čímž jim umožnil využití domácí sociální péče, včetně dodávky stravy. Koncem 50. let 20. století začalo docházet v USA ke snižování počtu lůžek ve všeobecných nemocnicích, což vytvořilo tlak k přemístění chronických pacientů do zařízení s ošetřovatelskou péčí (nursing homes), aby se vytvořilo místo pro akutní pacienty. V roce 1965 byly přijaty dva federální programy Medicare a Medicaid, jako doplněk zákona o sociálním zabezpečení. Medicaid financuje dlouhodobou zdravotní péči, kdy v roce 2003 využilo prostředků z tohoto programu 6 milionů seniorů. Medicare je největší veřejný plátce zdravotního pojištění, jehož prostřednictvím je zajištěno 33

Propouštění osob z institucí. Pozn.: Karcer byl kázeňský trest dříve užívaný na středních školách, kdy byl žák uzavřen po vyučování ve škole. U nás byl zrušený až školním řádem z 12. 8. 1936 (Klimeš, 2002, s. 354).

Ostravská univerzita v Ostravě 69 Fakulta sociálních studií i proplácení zdravotnické péče osobám nad 65 let. V roce 1987 tyto federální a státní programy zaplatily 41,4 % veškeré péče v zařízeních s ošetřovatelskou péčí (nursing homes). Zařízení s ošetřovatelskou péčí (nursing homes) si institucionální charakter zachovávají dodnes. Z uvedených důvodů, ale i z důvodů rostoucích výdajů na tuto péči z programů Medicare a Medicaid, je v současné době kladený důraz na jejich deinstitucionalizaci a poskytování domácí péče o seniory. (Mizrahi, Davis, 2011a, s. 17; 2011b, s. 198) Celosvětové vlny deinstitucionalizace, které proběhly a stále v určitých periodách probíhají napříč západními zeměmi Evropy, Ameriky i Asie, mají společný cíl, a to humanizovat institucionální péči prostřednictvím zásadních změn reagujících na individuální potřeby jednotlivců, pro které život v institucích není přirozeným způsobem života.

3.4 Dva principy transformace pobytových sociálních služeb Transformace v obecné rovině znamená změnu stávajícího stavu, který se ukazuje v proměňujících se společenských podmínkách jako částečně či zcela nevyhovující. Jedná se v podstatě o restrukturalizaci systému, jehož stavební prvky uspořádáme do nových vazeb, některé vypustíme či nahradíme, případně zavedeme prvky zcela nové. Cílem restrukturalizace je zlepšení systému tak, aby lépe reflektoval potřeby osob, které jej využívají. Transformace, jako systémová změna, se neobejde bez restrukturalizace současného systému poskytování sociálních služeb. Každý proces transformace a potažmo restrukturalizace může probíhat několika způsoby. V oblasti poskytování sociálních služeb je proces transformace často spojován s procesem deinstitucionalizace a s podporou poskytování sociálních služeb v přirozeném sociálním prostředí uživatele. My se nyní zamyslíme nad dvěma hlavními východisky transformace sociálních služeb, a to principem deinstitucionalizace a neinstitucionalizace. V českém prostředí jsou aktivity deinstitucionalizace navázány především na pobytové sociální služby pro osoby se zdravotním postižením a na zařízení ústavní péče o děti. Deinstitucionalizace vychází z předpokladu, že se člověk nachází

Ostravská univerzita v Ostravě 70 Fakulta sociálních studií v ústavní péči, kde mu hrozí vysoké riziko institucionalizace nebo je již v určité míře institucionalizován, a naším úkolem je „dostat“ ho z instituce pryč, zpět do přirozeného sociálního prostředí, čímž v duchu zákona o sociálních službách podporujeme jeho sociální začleňování 34. Naproti tomu princip neistitucionalizace vychází z předpokladu, že lidé žijící v přirozeném sociálním prostředí přestávají sami zvládat uspokojování základních životních potřeb a potřebují pomoc jiné fyzické osoby a začínají se rozhodovat, jak uvedenou situaci budou řešit. Předpokladem neinstitucionalizace, v rámci probíhající transformace pobytových sociálních služeb, je primární možnost využití dostupné sítě sociálních služeb v místní komunitě, aniž by jedinec musel přecházet za službou do instituce. V souladu se zákonem se jedná o situaci předcházení sociálnímu vyloučení. Právě v případě cílové skupiny seniorů vidíme princip neinstitucionalizace jako výchozí, neboť lze jen stěží předpokládat, že domovy pro seniory můžeme deinstitucionalizovat stejným způsobem, jako jsme to učinili u 32 domovů pro osoby se zdravotním postižením v letech 2007–201335. V případě sociálních služeb určených pro osoby vyššího věku je rozhodující, aby se tyto do institucionální péče pokud možno nedostaly, případně považovaly využití komplexních služeb domovů pro seniory za krajní možnost ve chvíli, kdy byly neúspěšně vyčerpány všechny předchozí alternativy. Rozdíl dvou uvedených přístupů, které jsou součástí transformace sociálních služeb, zachycuje Obr. 3.1, ze kterého je patrná i rozdílná filozofie uvedených pojetí. Deinstitucionalizace podporuje sociální začleňování na rozdíl od neinstitucionalizace, která předchází sociálnímu vyloučení. V procesu transformace sociálních služeb je důležité akcentovat specifika jednotlivých cílových skupin. Determinantou ovlivňující proces deinstitucionalizace je jistě i fáze životní dráhy, ve které člověk do instituce vstoupil, s čímž následně souvisí chronologický věk uživatele v době jeho deinstitucionalizace. Pokud se jedná o ranou etapu, je velmi pravděpodobné, že přestěhování osob z institucionální péče zpět do přirozeného sociálního prostředí, na které se musí nově adaptovat, bude 34

Písm. e) § 3 zákona č. 108/1991 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů rozumí sociálním vyloučením „vyčlenění osoby mimo běžný život společnosti a nemožnost se do něj zapojit v důsledku nepříznivé sociální situace“. 35 Více o projektu Podpora transformace sociálních služeb viz http://www.trass.cz/TrassDefault.aspx?rid=18003&app=Article&grp=Content&mod=ContentPortal& sta=ArticleDetail&pst=ArticleDetail&p1=OID_INT_2591&p2=Header_BOOL_True&p3=RoundPan el_BOOL_True&p4=VPath_STRING_&acode=29021208.

Ostravská univerzita v Ostravě 71 Fakulta sociálních studií postupem doby úspěšné. S přihlédnutím ke stávající naději dožití, mají navíc tito lidé dostatečný časový prostor k obnově narušených interakcí se svým okolím. Vzhledem k uvedenému

shledáváme

deinstitucionalizaci

jako

vhodnou

cestu

pro

restrukturalizaci sociálních služeb pro osoby se zdravotním postižením. V případě cílové skupiny seniorů vidíme jako příhodnější způsob neinstitucionalizovat již další osoby a postupně snižovat kapacity stávajících ústavních zařízení tak, aby uživatelům mohla být poskytována individualizovaná péče, včetně nabídky samostatného bydlení na jednolůžkovém pokoji.

Obr. 3.1 Deinstitucionalizace versus neinstitucionalizace

Jako vhodný příklad neinstitucionalizace seniorů nám může sloužit projekt realizovaný v Trynwaldenu, severovýchodní části holandské provincie Frísko (Jong in Maliepaard, Meinema, 2004, s. 13-17), jehož cílem bylo předcházet migraci obyvatel z venkova. Demografické rozložení populace na holandském venkově není

Ostravská univerzita v Ostravě 72 Fakulta sociálních studií vyvážené, obyvatelstvo stárne, zaměstnanost klesá a služby stagnují. Lidé se často stěhují z venkova do urbanizovanějších oblastí s vhodnějším bydlením, dostupnými službami (školskými, zdravotními i sociálními) a pracovními příležitostmi. Uvedená situace je srovnatelná se situací na českém venkově. Když měl být v polovině 90. let 20. století nově rekonstruován trynwaldenský domov pro seniory, byl zvolen i nový přístup k renovaci systému péče. Hlavní myšlenkou bylo to, že by péče neměla být institucionální. Staří lidé by měli mít příležitost zachovat si své místo ve vesnické komunitě namísto toho, aby byli odsunuti do domova pro seniory. Tuto myšlenku sdíleli společně mnohé organizace i úřady a především sami senioři. V Trynwaldenu byla zřízena nová organizace, která byla financována z prostředků dříve plynoucích do organizace poskytující institucionální péči v regionu. Uvedená iniciativa dostala status experimentu v rámci celostátního programu modernizace dlouhodobé péče, což umožnilo další financování. Starý domov pro seniory byl srovnán se zemí a senioři si dnes mohou, pokud chtějí, pronajmout nebo koupit byt v novém obytném domě. Rovněž mohou zůstat bydlet ve svém původním bydlišti. Pokud potřebují péči, je jim poskytována v jakémkoliv rozsahu v jejich domácnosti. Bydlení a péče již nejsou poskytovány jednou organizací. Ti, kteří potřebují intenzivnější péči, by dříve stáli před rozhodnutím buď odejít bydlet do domova pro seniory, nebo využít služeb v pečovatelském zařízení (srovnatelném s naší léčebnou dlouhodobě nemocných). Dalšími inovativními prvky v přístupu jsou: centrum služeb se školkou, fyzioterapeutická praxe, restaurace nabízející dopomoc při jídle (formou asistence), denní centrum pro seniory, pečovatelský hotel (s odlehčovacími službami) a kanceláře pro občanské poradny a sociální pracovníky. Lékaři a lékárna sídlí v přilehlé budově. V bytech seniorů jsou nainstalovány bezpečnostní pulty a ICT technologie podporující širší kontakt se sociálním okolím. Pro lidi žijící v komunitě bylo zřízeno komunitní centrum služeb poskytující komplexní sociální, zdravotní a další návazné služby, a to 24 hodin denně 7 dní v týdnu. Starší občané se tak na sklonku svého života nemuseli stěhovat z místa, kde prožili většinu svého života. V tomto

projektu

byly

vhodně

zkombinovány

oba

principy

–

částečné

deinstitucionalizace a budoucí neinstitucionalizace, které nelze od sebe striktně oddělit. Služby začaly být směřovány k občanům namísto toho, aby byl senior stěhován do služeb.

Ostravská univerzita v Ostravě 73 Fakulta sociálních studií Příklad Trynwaldenu se nám může stát inspirací na cestě k transformaci sociálních služeb pro seniory v momentě, kdy budeme stát před rozhodnutím o nákladné rekonstrukci stávajícího ústavního zařízení typu domova pro seniory. Chce to jen mít odvahu, podporu širší veřejnosti, komunální politické reprezentace a především samotných seniorů, jichž se budoucí využití sociálních služeb nejvíce dotýká.

3.4.1 Úloha sociálních pracovníků v procesu transformace Ačkoliv se nám to může zdát málo pravděpodobné, proces transformace sociálních služeb, který je v České republice nastartován, ovlivňuje dosavadní roli sociálních pracovníků v sociálních službách. Především odborně vzdělaní sociální pracovníci působící v oblasti sociálních služeb hrají jednu z klíčových rolí, jak v samotném procesu deinstitucionalizace konkrétní pobytové sociální služby v jiný typ služby poskytované v přirozeném sociálním prostředí, tak při uplatňování filozofie neinstitucionalizace. Sociální pracovníci by měli být nositeli i realizátory myšlenek deinstitucionalizace a neinstitucionalizace jako základních principů poskytování a plánování sociálních služeb ve vybraném regionu. Vzhledem k uvedenému je vhodné relaci transformace – sociální pracovník otočit a ptát se, ne jak ovlivňuje transformace sociální práci, resp. postavení sociálních pracovníků v sociálních službách, ale jak ovlivňují či mohou intervenovat sociální pracovníci do procesu transformace sociálních služeb v České republice. Transformaci sociálních služeb s cílem jejich humanizace vidíme jako výzvu pro fundované odborníky – sociální pracovníky na poli sociálních služeb, kteří podle Payna (2012, s. 18). „obvykle nemohou dosáhnout širokosáhlé sociální změny, ale mohou lidem, skupinám, rodinám a komunitám usnadnit život ve společnosti, ulehčit vytváření vztahů a umožnit jim být součástí sociálních institucí zdůrazňováním jejich schopností žít jako součást společnosti“. Pokud se však otevírá prostor pro širokou sociální změnu, je namístě, aby byli aktivními aktéry. „Hledání nových možností spočívá v první fázi v otevírání problémů. Jejich odhalení nemůže být provázeno nepříjemnými pocity, které mohou proces inovace zbrzdit nebo zcela zastavit“ (Musil, s. 54, 2004).

Ostravská univerzita v Ostravě 74 Fakulta sociálních studií Pokud společně s Musilem (2010, s. 13) budeme považovat za cíl sociální práce řešení problémů vyplývajících z nezvládaných interakcí jedinců, skupin i organizací, měla by se logicky problematika institucionalizace a potažmo institucionalizovaných uživatelů stát středem zájmu sociálních pracovníků. „Umrtvující“ procesy totálních institucí (tedy institucí podporujících institucionalizaci svých uživatelů, kteří se postupem doby stávají na organizaci, která jim zprvu chtěla pomoci, závislí) jsou známkou narušených a nezvládnutých interakcí. Sociální pracovníci se stávají těmi, kteří vzniklou situaci nejen sanují, ale také se jí snaží předcházet tím, že domýšlí předem možné dopady instituce na život člověka a již v počátcích hledají jiná alternativní řešení. Pokud interpersonální vztahy a vazby v přirozeném sociálním prostředí fungují, např. za přiměřené podpory a pomoci odborných institucí, k čemuž může přispívat právě sociální práce, nemusí vytěsňovat a postupně nahrazovat rodinnou podpůrnou síť velká pobytová zařízení sociálních služeb, např. domovy pro seniory. Za

velmi

důležité

předpoklady

pro

výkon

sociální

práce,

nejen

v transformujících se sociálních službách, považujeme, vedle odborného vzdělání, které je předpokladem pro výkon profese, rovněž dostatečně rozvinutou sociální, emoční i praktickou inteligenci a schopnost sebereflexe, na jejímž základě dokáže sociální pracovník dostatečně autoregulovat své chování. Ne nadarmo se říká, že sociální práce není pouhým povoláním, nýbrž posláním, jehož výkon si vyžaduje celoživotní učení. Rovněž ze zákona vyplývá pro sociální pracovníky povinnost dalšího vzdělávání, avšak z praxe víme, že se o nové trendy v oblasti poskytování sociálních služeb zajímají především z vlastního zájmu. Jako v každé profesi, tak i u sociálních pracovníků, je výkon povolání a jeho kvalita determinována především osobností konkrétního jedince. Nemůžeme tudíž vyvozovat generalizující závěry, avšak z osobní zkušenosti podložené praxí vyplývá, že se v poslední době stále častěji setkáváme se sociálními pracovníky, kteří si limity velkokapacitních zařízení velmi dobře uvědomují a sami kriticky poukazují na rizika „ústavní“ péče a následně iniciují kýžené změny. Sociální pracovníci by v souladu s filozofií transformace sociálních služeb neměli podporovat „vylučování členů z ostrovů jednotlivých rodin“ a měli by se snažit, aby sociální práce byla oním „mostem“ mezi člověkem v nepříznivé životní situaci a společností, tedy mezi lidmi a institucemi.

Ostravská univerzita v Ostravě 75 Fakulta sociálních studií

4

KVANTITATIVNÍ VÝZKUM ZÁJMU SENIORŮ O VYUŽITÍ POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB VE ZLÍNSKÉM KRAJI

Na poli sociálních služeb dochází v České republice v posledním desetiletí k zásadním změnám ve filozofii jejich poskytování. Můžeme hovořit o změně paradigmatu, kdy je převažující paternalistický medicínský model postupně nahrazován modelem mnohem liberálnějším a prosociálnějším, jehož fokusem se stává člověk jako svébytná individuální bytost se svými specifickými potřebami a tužbami. Standardizovaná kolektivní péče je vytěsňována péčí individualizovanou a totální instituce zastoupené v oblasti sociálních služeb pobytovými sociálními službami jsou nahrazovány alternativami v přirozeném prostředí uživatele. Ustupuje se od trendu stěhování uživatele za sociální službou do instituce a na místo toho nastupuje tendence poskytovat sociální službu v místě bydliště uživatele. Vzhledem k aktuálně probíhajícím změnám v oblasti poskytování sociálních služeb a celospolečenským snahám o deinstitucionalizaci pobytových sociálních služeb nejen pro seniory jsme se v realizovaném průzkumu zaměřili na zjišťování zájmu seniorů ve věkové kohortě 60 + o potenciální využití pobytových sociálních služeb na území Zlínského kraje a na odkrývání faktorů determinujících jejich rozhodování. Výzkumné šetření vychází z předpokladu, že lidé, kteří dosáhli věku 60 let a více, který bývá spojován s postupným odchodem do důchodu, začínají častěji přemýšlet o svých dalších životních perspektivách a o možném využití sociální podpory, pomoci a péče pro případ, kdy jim začne ubývat sil a sníží se jejich soběstačnost. Vzhledem k uvedenému považujeme za legitimní dotazovat se právě uvedené cílové skupiny na její představy o možném budoucím využití pobytových sociálních služeb a na základě získaných poznatků navrhovat případná opatření v oblasti jejich poskytování. Cílem realizovaného průzkumu bylo zmapování zájmu potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb domovů pro seniory na území Zlínského kraje (okresy Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín). Dalším cílem bylo zjištění úrovně informovanosti seniorů o nabídce druhů sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji. Mezi další cíle patřilo odhalení nejvýznamnějších faktorů, které determinují zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb

Ostravská univerzita v Ostravě 76 Fakulta sociálních studií domova pro seniory (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové, personální, altruistické a sociodemografické) a také zjištění, jak tento zájem souvisí s úrovní informovanosti seniorů ve Zlínském kraji. Zajímaly nás rovněž preference seniorů při výběru formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory (zda preferují poskytování sociálních služeb v přirozeném sociálním prostředí prostřednictvím sítě terénních a ambulantních služeb nebo služeb pobytových, které jsou spojeny se změnou místa bydliště) a zjištění rozdílů v preferenci formy poskytované sociální služby

podle

vybraných

faktorů

(zdravotních,

sociálních,

ekonomických,

prostorových, altruistických, sociodemografických a úrovně informovanosti). V neposlední řadě jsme chtěli zjistit, které faktory z pohledu seniorů mohou hrát do budoucna roli při jejich rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. Projektování výzkumného šetření bylo započato v roce 2009. Vzhledem k povaze výzkumných otázek je výzkum založen na kvantitativním metodologickém přístupu. Využili jsme explorační metodu (dotazníkovou techniku). Oslovili jsme 2 000 potenciálních uživatelů, tj. obyvatel Zlínského kraje ve věku 60 let a více. Výzkum probíhal v několika etapách, které po sobě následují a časově se překrývají. Grafické ztvárnění etap vystihuje Tabulka 4.1, jejíž struktura je převzata z odborné literatury (Gavora, 2000, s. 14) a modifikována. Výzkumné šetření včetně projektování výzkumu probíhalo v době od srpna 2009 do srpna 2010. Na sběru dat se podíleli studenti Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, oboru sociální pedagogika. Tabulka 4.1 Etapy výzkumného šetření Časový interval 8 9 10 Stanovení výzkumného X X X problému Informační příprava X X X výzkumu Příprava výzkumných X X metod Sběr údajů Dílčí zpracování údajů

11

12

1

2

3

X

X

X

X

4

5

6

7

8

X

X

X

X

X

X X

Zpracování údajů a interpretace výsledků výzkumu probíhaly v roce 2011 a 2012. Komplexní výsledky výzkumu nebyly dosud publikovány.

Ostravská univerzita v Ostravě 77 Fakulta sociálních studií

4.1

Výzkumný problém, dílčí výzkumné otázky a hypotézy

Před stanovením výzkumného problému jsme v souladu s Chráskou (2007, s. 12) provedli předběžnou teoretickou analýzu, v jejímž rámci jsme získali relevantní informace ze zkoumané oblasti. Výzkumný problém jsme naformulovali v tázací formě: Jaký je zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji? Následně jsme formulovali dílčí výzkumné otázky a hypotézy: 1. Jaký je zájem (reálná poptávka) seniorů (potenciálních uživatelů) o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji? 1.1. Uvažují senioři žijící v přirozeném sociálním prostředí o možnosti budoucího využití pobytových sociálních služeb v domově pro seniory ve Zlínském kraji? 1.2. Kolik seniorů podalo žádost o umístění v domově pro seniory? V případě, že ano, kolik těchto žádostí senior podal, zda by byl ochoten ihned nastoupit, jak dlouho již čeká na umístění, kde žádost podal apod. 1.3. Zda senioři využívají jinou sociální službu? Pokud ano, jakou? Jakou mají zkušenost s využitím této služby? Kolik za ni platí? 2. Jaká je úroveň informovanosti seniorů o nabídce druhů sociálních služeb ve Zlínském kraji? 2.1 Jaká je míra informovanosti seniorů o možnostech využití pobytových, terénních a ambulantních sociálních služeb? 2.2. Jaká je míra informovanosti seniorů o možnosti využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 2.2.1. Jaká je znalost seniorů o dostupnosti nejbližší pobytové sociální služby domova pro seniory ve Zlínském kraji? 2.2.2. Jaká existuje zkušenost seniorů s pobytovými sociálními službami domovů pro seniory? (Pokud existuje, zda by si dovedli představit, že by se do něj přestěhovali?) 2.2.3. Jaká je informovanost seniorů o finančních nákladech spojených s využitím pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 2.3. Jaký je nejčastější zdroj informací o poskytování sociálních služeb seniorů m ve Zlínském kraji?

Ostravská univerzita v Ostravě 78 Fakulta sociálních studií 2.4. Považují senioři vlastní informovanost o sociálních službách za dostatečnou? 3. Jaká je preference formy poskytovaných sociálních služeb seniorů ve Zlínském kraji? 4. Které faktory determinují zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory, tzn., jaké jsou rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle vybraných faktorů? 4.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle sociodemografických údajů (místo bydliště, věk, pohlaví, typ bydlení, počet osob žijících v domácnosti, víra, dosažené vzdělání, zdravotní stav, finanční situace)? 4.1.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle místa jejich bydliště? 4.1.1.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v jednotlivých okresech Zlínského kraje? H1 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v jednotlivých okresech Zlínského kraje. 4.1.1.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji ve vztahu k velikosti jejich bydliště? H2 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti jejich bydliště. 4.1.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k jejich věku? H3 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle věkových skupin seniorů. 4.1.3. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k pohlaví? H4 Předpokládáme, že existují významné rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami.

Ostravská univerzita v Ostravě 79 Fakulta sociálních studií 4.1.4. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k typu jejich bydlení? H5 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle typu jejich bydlení. 4.1.5. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k počtu osob žijících ve společné domácnosti? H6 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti. 4.1.6. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda jsou věřící? H7 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle toho, zda je senior věřící nebo ne. 4.1.7. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k jejich dosaženému vzdělání? H8 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle stupně dosaženého vzdělání seniorů. 4.1.8. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich zdravotního stavu (podle výše příspěvku na péči)? H9 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zdravotního stavu seniora. 4.1.9. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich finanční situace? H10 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle finanční situace seniora. 4.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle úrovně informovanosti seniorů o možnostech využití sociálních služeb? 4.2.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle míry informovanosti o vybraných typech sociálních služeb pro seniory?

Ostravská univerzita v Ostravě 80 Fakulta sociálních studií H11a Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití pečovatelských služeb. H11b Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití center denních služeb či denních stacionářů pro seniory. H11c Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití služeb domova pro seniory. 4.2.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory? H12 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory. 4.2.3. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů nejbližší pobytové sociální služby domova pro seniory ve Zlínském kraji? H13 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů nejbližšího domova pro seniory. 4.2.4. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o finančních nákladech spojených s využitím pobytových služeb domova pro seniory? H14 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o změně finanční situace spojené s pobytem v domově pro seniory. 4.3. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle vnímání rodinné, zdravotní, prostorové, ekonomické situace, personálních a altruistických faktorů? 4.3.1. Jak ovlivňuje vnímání rodinné situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory?

Ostravská univerzita v Ostravě 81 Fakulta sociálních studií 4.3.1.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby? H15 Předpokládáme, že zkušenost rodiny seniora s péčí o člena rodiny v seniorském věku ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. 4.3.2. Jak ovlivňuje vnímání zdravotní situace seniora jeho zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.2.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry soběstačnosti? H16 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry soběstačnosti. 4.3.3. Jak ovlivňuje personální stránka zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.3.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich míry životní spokojenosti (životního optimismu)? H17 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle míry jejich životní spokojenosti. 4.3.3.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů? H18a Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů s rodinou. H18b Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů s přáteli. 4.3.4. Jak ovlivňuje vnímání prostorové situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.4.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle vnímání vhodnosti stávajícího bydlení? H19 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich spokojenosti se stávajícím bydlením.

Ostravská univerzita v Ostravě 82 Fakulta sociálních studií 4.3.4.2. Jak ovlivňuje pocit soukromí zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniora? H20 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich pocitu soukromí, který v souvislosti se stávajícím bydlením vnímají. 4.3.5. Jak ovlivňuje ekonomická situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.5.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané spokojenosti se současnou finanční situací? H21 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané spokojenosti se současnou finanční situací. 4.3.5.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle výše výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí? H22 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle výše jejich výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí. 4.3.6. Jak ovlivňuje altruistické cítění zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.6.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímání vlastní užitečnosti (potřebnosti) v rodině? H23 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímání vlastní užitečnosti v rodině. 4.3.6.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry sociální angažovanosti (potřebnosti v obci, ve společnosti)? H24 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry sociální angažovanosti.

Ostravská univerzita v Ostravě 83 Fakulta sociálních studií 5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle vybraných faktorů? 5.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na rodinných faktorech? 5.1.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle zkušenosti rodiny s péčí o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby? H25 Předpokládáme, že zkušenost rodiny s péčí o osobu v seniorském věku ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. 5.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na zdravotních faktorech? 5.2.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle míry soběstačnosti (samostatnosti, pohyblivosti) seniora? H26 Předpokládáme, že míra vnímané soběstačnosti ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. 5.3. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na ekonomických faktorech? 5.3.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle spokojenosti se současnou finanční situací? H27 Předpokládáme, že vnímaná spokojenost se současnou finanční situací ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. 5.3.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytované sociální služby podle výše výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí? H28 Předpokládáme, že výše stávajících výdajů na sociální služby ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. 5.4. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na prostorových faktorech? 5.4.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle vnímání vhodnosti stávajícího bydlení? H29 Předpokládáme, že spokojenost seniora se stávajícím bydlením ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby.

Ostravská univerzita v Ostravě 84 Fakulta sociálních studií 5.4.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle vnímaného pocitu soukromí? H30 Předpokládáme, že vnímaný pocit soukromí ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. 5.5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na altruistických faktorech? 5.5.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle vnímání vlastní užitečnosti (potřebnosti) v rodině? H31 Předpokládáme, že pocit vlastní užitečnosti v rodině ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. 5.5.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle vnímání míry sociální angažovanosti (potřebnosti v obci, ve společnosti)? H32 Předpokládáme, že vnímání míry sociální angažovanosti ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. 5.6. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na sociodemografických faktorech? 5.6.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle místa jejich bydliště? H33 Předpokládáme, že místo bydliště ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. H34 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociální služby podle velikosti obce, ve které senior žije. 5.6.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na věku seniora? H35 Předpokládáme, že věk seniora významně ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. 5.6.3. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na pohlaví? H36 Předpokládáme, že neexistují rozdíly v preferované formě sociální služby pro seniory mezi muži a ženami.

Ostravská univerzita v Ostravě 85 Fakulta sociálních studií 5.6.4. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na typu bydlení seniora? H37 Předpokládáme, že typ bydlení významně ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. 5.6.5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle počtu osob žijících ve společné domácnosti se seniorem? H38 Předpokládáme, že existuje rozdíl v preferenci formy sociální služby podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti. 5.6.6. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na jejich náboženském vyznání? H39 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociální služby mezi věřícími a nevěřícími seniory. 5.6.7. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle jejich dosaženého vzdělání? H40 Předpokládáme, že neexistují významné rozdíly v preferenci formy sociální služby pro seniory podle jejich dosaženého vzdělání. 5.6.8. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle seniorovy závislosti na pomoci jiných osob (příspěvek na péči)? H41 Předpokládáme, že stupeň závislosti seniora na pomoci jiných osob ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. 5.6.9. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle jejich finanční situace? H42 Předpokládáme, že finanční situace seniora významně ovlivňuje jeho volbu preferované formy sociální služby. 5.7. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle míry jejich informovanosti? 5.7.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle míry jejich informovanosti o vybraných druzích sociálních služeb pro seniory? H43a Předpokládáme, že informovanost seniora o využití služeb osobní asistence významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb.

Ostravská univerzita v Ostravě 86 Fakulta sociálních studií H43b Předpokládáme, že informovanost seniora o využití pečovatelských služeb významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. H43c Předpokládáme, že informovanost seniora o využití center denních služeb a denních stacionářů významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. H43d

Předpokládáme, že informovanost seniora o využití služeb domova pro

seniory významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. 5.7.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory? H44 Předpokládáme, že zkušenost seniora s návštěvou pobytové sociální služby ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. 5.7.3. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů o dostupnosti nejbližší pobytové sociální služby v domově pro seniory ve Zlínském kraji? H45 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci forem sociálních služeb podle znalosti seniorů o dostupnosti nejbližšího domova pro seniory. 5.7.4. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o finančních nákladech spojených s využitím pobytových služeb domova pro seniory? H46 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociálních služeb pro seniory podle jejich představy o výši finančních nákladů spojených s pobytem v domově pro seniory. 6. Které faktory z pohledu seniorů determinují jejich rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? Tzn., za jakých okolností jsou senioři do budoucna ochotni využívat pobytových sociálních služeb domova pro seniory? H47 Předpokládáme, že existují rozdíly ve významnosti faktorů, které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji. 6.1. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich sociální situace v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory?

Ostravská univerzita v Ostravě 87 Fakulta sociálních studií 6.1.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrála z pohledu seniora sociální izolace (pocit osamělosti)? 6.1.2. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrála z pohledu seniora vytíženost volného času seniora (nuda, nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám)? 6.1.3. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrály z pohledu seniora špatné rodinné vztahy? 6.1.4 Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrál z pohledu seniora nedostatek sociálních kontaktů? 6.2. Jak by ovlivnil seniory ve Zlínském kraji jejich zdravotní stav (fyzický, psychický) v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.2.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení zdravotního stavu? 6.3. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich ekonomická situace v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.3.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení finanční situace? 6.4. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich prostorová situace v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.4.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení bytové situace? 6.4.2. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrála bezbariérovost? 6.5. Jak by ovlivnilo seniory ve Zlínském kraji jejich altruistické cítění v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.5.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo z pohledu seniora vnímání jeho nadbytečnosti (pocit nepotřebnosti, zátěže pro rodinu)?

Ostravská univerzita v Ostravě 88 Fakulta sociálních studií 7. Jak se liší volba faktoru (zdravotní, sociální, ekonomický, prostorový, altruistický), který ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle vybraných sociodemografických údajů? 7.1. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na jejich věku? H48 Předpokládáme, že existují rozdíly ve faktorech, které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle věkových kategorií. 7.2. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na pohlaví? H49 Předpokládáme, že neexistují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami. 7.3. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti města / obce ve které senior žije? H50 Předpokládáme, že neexistují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti obce, ve které senior žije. 7.4. Jaké jsou rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících ve společné domácnosti s nimi? H51 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti. 7.5. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na jejich víře? H52 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi věřícími a nevěřícími seniory. 7.6. Jaké jsou rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich zdravotního stavu?

Ostravská univerzita v Ostravě 89 Fakulta sociálních studií H53 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle přiznaného stupně příspěvku na péči seniora. 7.7. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o osobu závislou na pomoci jiných? H54 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o osobu závislou na pomoci jiných. 7.8. Jaké jsou rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich míry informovanosti o možnostech využití vybraných sociálních služeb. H55a Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití pečovatelských služeb. H55b Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití služeb center denních služeb a denních stacionářů. H55c Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití služeb domova pro seniory. 8. Jaká je souvislost mezi faktory (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové, altruistické), které ovlivňují zájem o využití sociálních služeb a typem preferované sociální služby? H56 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, determinujících rozhodnutí o využití sociálních služeb podle typu preferované sociální služby. 9. Jaká je souvislost mezi potenciálním zájmem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory a volbou faktorů (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové, altruistické), které toto rozhodnutí ovlivňují? Jaké jsou rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech

Ostravská univerzita v Ostravě 90 Fakulta sociálních studií pro seniory ve Zlínském kraji podle vybraných faktorů determinující rozhodnutí seniora o využití sociálních služeb? H57a Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají pocit osamělosti jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. H57b Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení zdravotního stavu jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. H57c Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení finanční situace jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. H57d Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení bytové situace jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. H57e Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají špatné rodinné vztahy jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. H57f Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají nudu (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. H57g Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají nedostatek sociálních kontaktů jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory.

Ostravská univerzita v Ostravě 91 Fakulta sociálních studií H57h Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají pocit nepotřebnosti jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. H57i Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají bezbariérovost jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory.

4.2

Proměnné

Při formulaci výzkumných otázek a hypotéz jsme definovali následující proměnné výzkumného šetření: Zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb jsme měřili prostřednictvím odpovědi na otázku, zda mají senioři zájem o ubytování v domově pro seniory. Odpovědi

byly zaznamenány prostřednictvím

šesti kvalitativních

kategorií

(s výběrem odpovědi): 

ano, mám již podanou žádost,



ano, mám v současnosti zájem,



ano, mám zájem, abych se pojistil(a) do budoucna,



nemám v současnosti zájem, ale do budoucna to nevylučuji,



nemám vůbec zájem,



nevím.

Úroveň informovanosti seniorů o nabídce druhů sociálních služeb byla měřena jako znalost či neznalost vybraných sociálních služeb (osobní asistence, pečovatelská služba, průvodcovské a předčitatelské služby, centra denních služeb a denní stacionáře pro seniory, týdenní stacionáře, domovy pro seniory, chráněné bydlení a odlehčovací služby).

Ostravská univerzita v Ostravě 92 Fakulta sociálních studií Sociodemografické údaje o respondentech: 

pohlaví (odpověď na otázku, zda je respondent mužského či ženského pohlaví),



věk (odpověď na otázku, do které ze tří věkových kategorií respondent spadá, tzn. 60–65 let, 66–75 let, 76 a více let),



dosažené vzdělání (odpověď na otázku, do které vzdělanostní kategorie respondent spadá, tzn. základní, vyučen(a), středoškolské, vyšší odborné, vysokoškolské),



místo bydliště (odpověď na otázku, ve které oblasti Zlínského kraje respondent žije, tzn. Kroměřížsko, Vsetínsko, Uherskohradišťsko, Zlínsko),



velikost bydliště (odpověď na otázku, do které kategorie podle velikosti obce spadá obec, ve které respondent žije, tzn. do 2 000 obyvatel, od 2000 do 10 000 obyvatel, od 10 000 do 20 000 obyvatel, nad 20 000 obyvatel),



typ bydlení (odpověď na otázku z výběru kategorií, zda žije respondent sám, s partnerem nebo s rodinnými příslušníky),



počet osob žijících ve společné domácnosti (proměnná vyjadřující počet osob žijících ve společné domácnosti, tzn. 0 – s nikým, 1 – s jednou osobou, atd.),



víra v Boha (odpověď na otázku v kategorii, zda je respondent věřící či nevěřící),



zdravotní stav (odpověď na otázku, zda respondent pobírá příspěvek na péči, tzn., zda pobírá či nepobírá a dále v jaké výši, tzn. v jakém stupni závislosti v rozmezí 1–4),



výše příjmu (odpověď na otázku, zda respondent pobírá důchod pod nebo nad částkou průměrného důchodu).

Zdravotní faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry se cítí být respondent soběstačný (otázka č. 18a) na škále 1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Ekonomické faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry je respondent v současné době spokojen se svou finanční situací (otázka č. 18g) na škále 1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Prostorové faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry je respondent spokojen s kvalitou současného bydlení (otázka č. 18e) a zda má dostatek soukromí (otázka

Ostravská univerzita v Ostravě 93 Fakulta sociálních studií č. 18f) na škále 1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Při vyhodnocení jsou tyto položky zprůměrovány. Personální faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry je respondent v současné době spokojen se svým životem (otázka č. 18b) na škále 1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Sociální faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry je pro respondenta důležitý kontakt s rodinnou (otázka č. 18c) a kontakt s přáteli (otázka č. 18d) na škále 1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Při vyhodnocení jsou tyto položky zprůměrovány. Altruistické faktory jsou měřeny zjištěním, do jaké míry se respondent cítí prospěšný ve vlastní rodině (otázka č. 18h) a svému širšímu okolí (otázka č. 18i) na škále 1 (vůbec), 2 (málo), 3 (velmi), 4 (zcela). Při vyhodnocení jsou tyto položky zprůměrovány. Preference seniorů při výběru forem poskytovaných sociálních služeb pro seniory jsou měřeny prostřednictvím výběru odpovědi na otázku (otázka č. 12), zda by respondent preferoval sociální službu poskytovanou doma (terénní), v denním stacionáři (ambulantní) nebo v pobytovém zařízení (pobytové). Faktory determinující rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory jsou měřeny na základě výpovědi seniora o vnímání jeho: 

sociální situace – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto rozhodnutí ovlivnil pocit osamělosti, špatné rodinné vztahy, nedostatek sociálních kontaktů a nuda, tj. například nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám na škále 1 (určitě ne) až 4 (určitě ano), přičemž při vyhodnocení jsou tyto položky zprůměrovány,



zdravotní situace – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto rozhodnutí ovlivnilo zhoršení jeho zdravotního stavu na škále 1 (určitě ne) až 4 (určitě ano),

Ostravská univerzita v Ostravě 94 Fakulta sociálních studií 

ekonomické situace – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto rozhodnutí ovlivnilo zhoršení jeho finanční situace na škále 1 (určitě ne) až 4 (určitě ano),



prostorové situace – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto rozhodnutí ovlivnilo zhoršení jeho bytové situace a bezbariérovost na škále 1 (určitě ne) až 4 (určitě ano), přičemž při vyhodnocení jsou tyto položky zprůměrovány,



altruismusu – vyjádření respondenta, do jaké míry by ho při tomto rozhodnutí ovlivnilo vnímání jeho vlastní nepotřebnosti na škále 1 (určitě ne) až 4 (určitě ano).

4.3

Výzkumné techniky

V empirickém výzkumu byla použita dotazníková technika sběru dat. Byl zkonstruován dotazník zaměřený na zjišťování zájmu seniorů ve věku 60 + o využívání sociálních služeb ve Zlínském kraji. Originální verzi dotazníku naleznete v Příloze č. 1. Dotazník obsahuje 20 otázek. Dotazníky byly distribuovány prostřednictvím tazatelů, kteří společně s respondenty tento vyplnili. Validita výzkumného nástroje byla zajištěna posouzením expertů jednotlivých položek dotazníku. První verze dotazníku byla testována na dvaceti respondentech, kteří se vyjadřovali ke každé položce dotazníku a k tomu, jak daným otázkám rozumí. Na základě připomínek byl dotazník upraven a distribuován mezi respondenty. Vzhledem k tomu, že cílová skupina je velmi specifickou skupinou, bylo potřeba zajistit osobní distribuci dotazníku a pomoc při vyplňování na úkor anonymity. Reliabilita dotazníku byla měřena pomocí koeficientu Cronbachova alpha a dosahovala hodnoty α = 0.6. Vypočtenou hodnotu jsme považovali za hraniční. V souladu s Chráskou (2007, s. 172) jsme proto pro určení reliability dotazníkového šetření aplikovali další postup. Přiměřeně velký reprezentativní výběr ze základního souboru (respondenty z okresu Kroměříž) jsme náhodně rozdělili na dva stejně velké výběrové soubory a získané výsledky jsme srovnávali. Při prováděné komparaci jsme

Ostravská univerzita v Ostravě 95 Fakulta sociálních studií nezjistili výrazné odchylky ve výsledcích. Lze se tedy domnívat, že výzkumný nástroj zachycuje spolehlivě a přesně zkoumané jevy.

Výzkumný vzorek

4.4

Základní soubor tvořilo 129 265 respondentů, tj. obyvatel Zlínského kraje ve věkové kategorii 60 let a více (viz Tabulka 4.2). Tabulka 4.2 Základní soubor okres Kroměříž Ženy

60–65 let

4 291

Uherské Hradiště 5 729

66–75 let

5 112

76 a více let

Celkem

7 578

23 591

7 052

6 733

9 346

28 243

4 541

5 999

5 433

8 237

24 210

13 944

18 780

18159

25 161

76 044

60–65 let

3 833

4 992

5 237

6 588

20 650

66–75 let

3 691

5 091

5 054

6 797

20 633

76 a více let

2 166

2 896

2 767

4 109

11 938

9 690

12 979

13 058

17 494

53 221

23 634

31 759

31 217

42 655

129 265

Muži celkem Celkem

Zlín

5 993

Ženy celkem Muži

Vsetín

Zdroj dat: Český statistický úřad. Krajská správa ČSÚ ve Zlíně. [online]. Věkové složení obyvatel v okrese Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín k 31. 12. 2008.

Podle Satina (in Satin, 1994, s. 62) je v současné době nejpoužívanější vymezení období stáří věkovou hranicí 65 let a více. Uvedené vymezení vychází z politickoekonomické definice stáří. K uvedenému nastavení se váže legenda o Otto von Bismarckovi, který naplánoval nastavit věk 65 let jako univerzální věk odchodu do důchodu, aby mohl některé ze svých politických oponentů „odstranit“ od moci. Druhá definice stáří se vztahuje k odchodu do starobního důchodu. Věk pro odchod do důchodu není v České republice v současné době stanoven fixní věkovou hranicí. Od 1. 1. 2010 došlo k několika zásadním změnám v zákoně o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb., kdy byl nově stanoven důchodový věk a potřebná doba pojištění pro nárok na starobní důchod. Podle § 32 zákona o důchodovém pojištění je

Ostravská univerzita v Ostravě 96 Fakulta sociálních studií u osob narozených před rokem 1936 stanovena věková hranice pro odchod do důchodu na 60 let u mužů a 53 až 57 let u žen, a to v závislosti na počtu vychovaných dětí. U osob narozených mezi lety 1936 až 1968 se věková hranice postupně zvyšuje až na 65 let (s výjimkou žen, které vychovaly 2 a více dětí). My jsme se při stanovování spodní věkové hranice respondentů zařazených do výzkumu drželi klasifikace WHO, ze které při klasifikaci věku vychází i Haškovcová (2012, s. 99), která uvádí věkovou hranici 60 let jako začátek raného stáří. První věkovou kohortu jsme vzhledem k výše uvedenému ohraničili horní věkovou hranicí 65 let, abychom dokázali analyzovat její názory odděleně. Další věkové kohorty byly stanoveny na 66 až 75 let a 76 let a více. V Tabulce 4.3 předkládáme procentuální zastoupení jednotlivých věkových kohort podle pohlaví v základním souboru, z čehož jsme vycházeli při výpočtu respondentů pro soubor výběrový. Tabulka 4.3 Procentní rozložení základního souboru Okres Kroměříž Uherské Hradiště Ženy 60–65 let 3,32 % 4,43 %

Zlín

Celkem

4,64 %

5,86 %

18,25 %

66–75 let

3,96 %

5,46 %

5,21 %

7,23 %

21,86 %

76 a více let

3,51 %

4,64 %

4,20 %

6,37 %

18,72 %

10,79 %

14, 53 %

14,05 %

19,46 %

58,83 %

60–65 let

2,96 %

3,86 %

4,05 %

5,09 %

15,96 %

66–75 let

2,86 %

3,94 %

3,91 %

5,26 %

15,97 %

76 a více let

1,68 %

2,24 %

2,14 %

3,18 %

9,24 %

7,50 %

10,04 %

10,10 %

13,53 %

41,17 %

18,29 %

24,57 %

24,15 %

32,99 %

100 %

Ženy celkem Muži

Vsetín

Muži celkem Celkem

Výběrový soubor zahrnoval 2 000 respondentů, tj. 1,55 % základního souboru. Výběr byl plánován formou kvótního výběru, který reprezentoval vlastnosti základního souboru podle předem vybraných kontrolních znaků: pohlaví, věková kategorie a okres. V následující Tabulce 4.4 uvádíme plánované vázané kvóty pro vybrané znaky při výběru 2 000 respondentů (mužů a žen žijících v jednotlivých okresech Zlínského kraje ve věku 60 let a více).

Ostravská univerzita v Ostravě 97 Fakulta sociálních studií Tabulka 4.4 Výběrový soubor Okres Kroměříž Ženy

60–65 let 66–75 let 76 a více let Ženy celkem Muži 60–65 let 66–75 let 76 a více let Muži celkem Celkem

67 79 70

Uherské Hradiště 89 109 93

216

291

59 57 34

77 78 45

150 366

200 491

Vsetín

Zlín

93 104 84

Celkem 117 145 127

366 437 374

281

389

1 177

81 78 43

102 105 64

319 318 186

202 483

271 660

823 2 000

Při výběru výzkumného vzorku jsme tyto kvóty považovali za minimální, proto jsme výběr vzorku podle možností terénu rozšířili. Počítali jsme s tím, že návratnost bude sice 100%, ale že budou vyřazeny dotazníky s nesprávně uvedenými údaji. Výzkumný vzorek, se kterým jsme pracovali, zahrnoval celkem 1985 respondentů, což je 1,54 % základního souboru. Vlastnosti výzkumného vzorku dle sociodemografických údajů shrnujeme dále. Při zpracování dat jsme zjistili, že respondenti některé z otázek sociodemografického charakteru nevyplnili, což nevedlo k automatickému vyřazení dotazníku. U těchto otázek jsme brali za základ výpočtu relativních četností celkový počet odpovědí. Věkovou skladbu výzkumného vzorku nám znázorňuje Tabulka 4.5 a Graf 4.1. Tabulka 4.5 Věková skladba výzkumného vzorku Věková kohorta 60–65 let 66–75 let 691 766 Počet respondentů

76 a více let 528

Graf 4.1 Věková skladba výzkumného vzorku

27%

35%

60-65 let 66-75 let 76 let a více

38%

Celkem 1 985

Ostravská univerzita v Ostravě 98 Fakulta sociálních studií Ve výzkumu bylo zastoupeno 41 % mužů a 59 % žen (viz Tabulka 4.6). Tabulka 4.6 Skladba výzkumného vzorku podle pohlaví Pohlaví Muži 818 Počet respondentů

Ženy 1 167

Celkem 1 985

Ve výzkumném vzorku převažovalo zastoupení respondentů, kteří dosáhli vzdělání s výučním listem. Nejméně zastoupenými skupinami byli respondenti, kteří dosáhli vyššího odborného a vysokoškolského vzdělání (viz Graf 4.2).

Na otázku

o dosaženém stupni vzdělání neodpovědělo 16 respondentů.

Graf 4.2 Skladba výzkumného vzorku podle vzdělání 1000 860; 44%

900 Počet pozorování

800 700

554; 28%

600 500 400

378; 19%

300 200 62; 3%

100

115; 6%

0 Základní

Vyučen(a)

Středoškolské

Vyšší odborné Vysokoškolské

Dosažené vzdělání

Nejvyšší počet respondentů pocházel z bývalého okresu Zlín, dále z okresu Vsetín a z okresu Uherské Hradiště. Nejnižším počtem respondentů byl zastoupen bývalý okres Kroměříž. Vzhledem ke kvótnímu výběru odrážely počty respondentů počet obyvatel daných okresů v rámci Zlínského kraje (s odchylkou 3 %). Počty respondentů dle okresů zachycuje Tabulka 4.7 a Graf 4.3. Tabulka 4.7 Skladba výzkumného vzorku podle místa bydliště (okresu) Okres Kroměříž Vsetín Uherské Zlín Hradiště 419 488 472 606 Počet respondentů

Celkem 1 985

Ostravská univerzita v Ostravě 99 Fakulta sociálních studií

Graf 4.3 Skladba výzkumného vzorku podle místa bydliště (okresu)

30%

Kroměříž

21%

Vsetín Uherské Hradiště

25%

Zlín

24%

Bydlištěm respondentů (viz Graf 4.4), kteří se výzkumu účastnili, bylo nejčastěji město nad 20 000 obyvatel. Naopak nejnižší počet respondentů žil ve městě s 10 000 až 20 000 obyvateli. Ve výzkumném vzorku byli zcela rovnoměrně zastoupeni respondenti žijící v obcích do 10 000 obyvatel (50 %) a nad 10 000 obyvatel (50 %). Z celkového počtu 1 985 respondentů neodpovědělo na otázku o velikosti obce 19 dotázaných. Uvedenou skutečnost si vysvětlujeme tím, že respondenti nemuseli mít povědomí o aktuálním počtu obyvatel jejich obce.

800

Graf 4.4 Skladba výzkumného vzorku podle velikosti bydliště 753; 38%

Počet pozorování

700

600 500

514; 26%

464; 24%

400 235; 12%

300 200 100 0 Do 2 tisíc

Od 2 do 10 tisíc

Od 10 do 20 tisíc

Více než 20 tisíc

Velikost bydliště

Skladbu výzkumného vzorku podle soužití členů v domácnosti nám znázorňuje Graf 4.5. Ve výzkumu bylo zastoupeno 72 % respondentů, kteří nežijí sami

Ostravská univerzita v Ostravě 100 Fakulta sociálních studií v domácnosti. Na otázku neodpověděl 1 respondent a 6 respondentů uvedlo jinou možnost.

Počet pozorování

Graf 4.5 Skladba výzkumného vzorku podle soužití členů v domácnosti 931; 47%

1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0

543; 27% 504; 25%

6; 1% Sám

S partnerem

S rodinnými příslušníky

Jiná možnost

Soužití

Velká část respondentů, tj. 67 %, je dle jejich sdělení věřících, 33 % naopak nevěřících (viz Graf 4.6). Otázku o víře nevyplnilo 5 respondentů z celkového počtu 1 985 dotázaných.

Graf 4.6 Skladba výzkumného vzorku podle deklarované víry 1400

1323; 67%

Počet pozorování

1200 1000 800

657; 33%

600 400 200 0 Věřící

Nevěřící Víra v Boha

Ostravská univerzita v Ostravě 101 Fakulta sociálních studií Většina respondentů, kteří odpověděli na otázku, nepobírá žádný příspěvek na péči (viz Graf 4.7). Více než 2 % z výzkumného souboru, tj. 47 osob, na otázku neodpovědělo. Uvedenou skutečnost si vysvětlujeme tím, že nechtěli, aby tazatelé byli informováni o výši jejich příjmů.

Počet pozorování

Graf 4.7 Skladba výzkumného vzorku podle míry soběstačnosti 2000 1800 1600 1400 1200 1000 800 600 400 200 0

1739; 90%

199; 10% Pobírá

Nepobírá Pobírání příspěvku na péči

Ze 199 respondentů pobírajících příspěvek na péči otázku o jeho výši zodpovědělo 182. Většině respondentů byl přiznán příspěvek ve stupni I (lehká závislost), tj. 2 000 Kč36, a ve stupni II (středně těžká závislost), tj. 4 000 Kč. Stupeň pobíraného příspěvku respondenty názorně zobrazuje Graf 4.8.

Graf 4.8 Skladba výzkumného vzorku podle stupně závislosti Počet pozorování

100 80

74; 41%

78; 43%

60 40

22; 12%

20

8; 4%

0

1. stupeň

2. stupeň

3. stupeň

Stupeň příspěvku na péči

36

Od 1. 1. 2011 byla výše příspěvku na péči v I. stupni snížena na 800 Kč.

4. stupeň

Ostravská univerzita v Ostravě 102 Fakulta sociálních studií Z výše uvedeného zjištění vyplývá, že do výzkumu byli v 90 % zapojeni senioři, kteří nejsou závislí na pomoci jiné fyzické osoby, tzn., že nepobírají příspěvek na péči. Na otázku o výši důchodu, kterou jsme formulovali na základě částky průměrného důchodu (9 500 Kč), kdy měli senioři určit, zda se jejich příjem nachází pod / nad touto částkou, neodpovědělo 30 respondentů (asi 1,5 % dotázaných). Ze získaných odpovědí vyplynulo, že ve výzkumném vzorku mírně převažují senioři, jejichž příjem (výše důchodu) je pod stanovenou hranicí (viz Graf 4.9).

Počet pozorování

Graf 4.9 Skladba výzkumného vzorku podle výše pobíraného důchodu 1106; 57% 1200 1000

849; 43%

800 600 400

200 0 9 500 Kč a méně

Více než 9 500 Kč Výše důchodu

4.5

Způsob zpracování dat

Vzhledem k tomu, že bylo výzkumné šetření založeno na kvantitativním metodologickém přístupu, byly zvoleny následující metody zpracování dat.

Při popisném charakteru dat jsme využili následujících možností: 

uspořádání dat a sestavení tabulek četností,



grafické metody zobrazování dat (histogramy, krabicové grafy, grafy interakcí, grafy průměrů),



výpočet charakteristiky polohy,



výpočet míry variability.

Ostravská univerzita v Ostravě 103 Fakulta sociálních studií Jako statistické metody používané při testování hypotéz byly využity: 

neparametrické statistické metody pro analýzu dat: Pearsonův chí-kvadrát, Friedmanova Anova,



parametrické statistické metody pro analýzu dat: t-test, analýza rozptylu. Před samotnou analýzou dat byly ověřovány podmínky pro použití vybraných

parametrických testů (zda výběr pochází z normálního rozdělení, zda je zachována homogenita rozptylu). Z důvodu ověřeného předpokladu jiného rozdělení než normálního a vzhledem ke kvalitativnímu charakteru některých dat bylo využito především neparametrických testů významnosti. Při ověřování předpokladů použití vybraných statistických metod (analýza rozptylu) jsme pro ověření normality dat použili Kolmogorov-Smirnovův test a Lilleforsův test. Pro ověření homogenity rozptylů byly využity Leveneovy testy a Brown-Forsytheův test homogenity rozptylů. Při výpočtu jsme stanovili hladinu významnosti α = 0,05. Data byla zpracována pomocí statistického programu Statistica Base verze 10. Pro zjištění odpovědí na výzkumné otázky 4, 5 a 9 bylo využito testu chí-kvadrát z toho důvodu, že veškeré proměnné byly měřeny prostřednictvím nominálních nebo ordinálních kategorií. Odpověď na otázku číslo 6 byla zjišťována prostřednictvím Friedmanovy Anovy. Odpovědi na otázky číslo 7 a 8 byly zjišťovány prostřednictvím analýzy rozptylu nebo t-testů, jelikož proměnné byly měřeny prostřednictvím metrických dat. V případě, že nezávisle proměnná vyjadřovala dvě kategorie, zvolili jsme t-testy, v případě, že kategorií nezávisle proměnné bylo více, použili jsme analýzu rozptylu. Ve stručnosti zmíníme základní principy statistických testů (Kolektiv autorů, 2009; Chráska, 2007), které byly při analýze dat využity. Friedmanův test je určen pro porovnání několika proměnných na jednom výběrovém souboru. Nulová hypotéza vyjadřuje, že analyzované proměnné pochází ze stejného rozdělení. Pro každý případ jsou odvozena pořadí pro jednotlivé proměnné. Součty pořadí všech případů pro jednotlivé proměnné by se neměly příliš lišit. Test chí-kvadrát je test významnosti, kterým se ověřuje, zda četnosti, které byly získány měřením v určité realitě, se odlišují od teoretických četností, které

Ostravská univerzita v Ostravě 104 Fakulta sociálních studií odpovídají dané nulové hypotéze. Tohoto testu je možno využít například v případech, kdy rozhodujeme, zda existuje souvislost (závislost) mezi dvěma jevy, které byly zachyceny pomocí nominálního (popř. ordinálního) měření. T-test pro dva nezávislé výběry testuje rozdíl středních hodnot dvou skupin případů. Jednoduchá analýza rozptylu je určena k testování hypotézy, že střední hodnoty podrobnějšího třídění podle zvoleného faktoru se v jednotlivých skupinách rovnají. Jedná se o rozšíření dvouvýběrového t-testu. Procedura se aplikuje na závislou kvantitativní proměnnou za přítomnosti jedné nezávislé proměnné (faktor).

4.6

Výsledky empirického šetření a interpretace dat

Při vyhodnocení výsledků výzkumu jsme vycházeli z formulovaných výzkumných otázek a hypotéz. Pro přehlednost vždy uvedeme znění výzkumné otázky, včetně jejích podotázek, a hypotézy podle číselného pořadí, které jsme stanovili v úvodu empirického šetření. Výsledky znázorníme v tabulkách či grafech a opatříme stručným komentářem. Na základě výsledků zpracovaných dat budou vždy ověřeny hypotézy. V závorkách za výzkumnými otázkami a hypotézami uvádíme čísla otázek v dotazníku, z nichž jsme při prováděné analýze vycházeli.

1. Jaký je zájem (reálná poptávka) seniorů (potenciálních uživatelů) o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji? 1.1. Uvažují senioři žijící v přirozeném sociálním prostředí o možnosti budoucího využití pobytových sociálních služeb v domově pro seniory ve Zlínském kraji? (Dotazník – otázka č. 6) 1.2. Kolik seniorů podalo žádost o umístění v domově pro seniory? V případě, že ano, kolik těchto žádostí senior podal, zda by byl ochoten ihned nastoupit, jak dlouho již čeká na umístění, kde žádost podal apod. (Dotazník – otázka č. 6a, 6b, 6c, 6d) 1.3. Zda senioři využívají jinou sociální službu? Pokud ano, jakou? Jakou mají zkušenost s využitím této služby? Kolik za ni platí? (Dotazník – otázky č. 13, 14)

1.1. Z předloženého Grafu 4.10 vyplývá, že nejvíce z dotazovaných respondentů (39 %) nemá v současné době zájem o sociální službu domova pro seniory, avšak v budoucnosti tuto možnost nevylučuje. Daleko zajímavější se nám jeví skutečnost, že 30 % respondentů ve věku 60 a více let zájem o služby domova pro seniory

Ostravská univerzita v Ostravě 105 Fakulta sociálních studií vylučuje a 10 % dotázaných se vyjádřilo, že neví. Na druhou stranu mají pouhá 2 % seniorů již podánu žádost o poskytování pobytové sociální služby domova pro seniory. Dalších 6 % dotázaných odpovědělo, že má v současné době o využití domova pro seniory zájem, přičemž si žádost ještě fakticky nepodalo.

Graf 4.10 Zájem o využití domova pro seniory 900 784; 39%

800 Počet pozorování

700 593; 30%

600 500 400 300

215; 11%

226; 12%

200

49; 2%

100

118; 6%

0 Ano, mám podanou žádost

Ano, mám v součastnosti zájem

Ano, výhledově

Ne, ale výhledově to nevylučuji

Ne, vůbec

Nevím

1.2. Výsledky šetření ukazují na fakt, že si senioři podávají žádost spíše do jednoho konkrétního zařízení (viz Graf 4.11). Jeden respondent uvedenou otázku nezodpověděl. Míra ochoty ihned nastoupit je 34% (viz Graf 4.12), přičemž na tuto otázku neodpovědělo 5 dotázaných.

Graf 4.11 Počet podaných žádostí do domova pro seniory

Počet pozorování

50

44; 92%

40 30 20 10

4; 8%

0 1

2

Ostravská univerzita v Ostravě 106 Fakulta sociálních studií

Graf 4.12 Ochota ihned nastoupit do domova pro seniory 35 29; 66%

Počet pozorování

30 25 20

15; 34%

15 10 5 0 Ano

Ne

1.3. Tabulka 4.8 nám zobrazuje, jakým způsobem si senioři zajišťují vybrané činnosti (např. obědy, práce v domácnosti, náročnější práce v domácnosti, nákupy). Ze získaných dat vyplývá, že většinu činností zvládají dotazovaní senioři sami (69 % zkoumaných činností) či za pomoci rodinných příslušníků (29 % zkoumaných činností). Sociální služby využívají k zajištění necelých 2 % zkoumaných činností. Z terénních sociálních služeb využívají především dovozu obědů (148 respondentů) a

ošetřovatelské

služby

poskytované

v přirozeném

sociálním

prostředí

Organizace poskytující SSL

Celkem

(90 respondentů). Tabulka 4.8 Způsob zajištění vybraných činností Sám / Rodinní Typ sociální služby sama příslušníci Obědy

1 333

504

148

1 985

Práce v domácnosti

1 447

522

16

1 985

680

1 266

39

1 985

Nákupy

1 374

590

21

1 985

Osobní hygiena

1 912

65

8

1 985

Zdravotní péče v domácnosti (injekce, léky)

1 647

248

90

1 985

Vyřizování formálních záležitostí (úřady)

1 419

558

8

1 985

Doprovod (lékař, návštěvy, procházka)

1 456

518

11

1 985

Trávení volného času

1 115

859

11

1 985

352

17 865

Náročné práce v domácnosti

Celkem

12 383

5 130

Následující Graf 4.13 zachycuje hierarchicky seřazené činnosti podle způsobu jejich zajištění. Z grafu je patrné, že senioři nejméně využívají pomoci druhých osob

Ostravská univerzita v Ostravě 107 Fakulta sociálních studií k zajištění osobní hygieny. Domníváme se, že důvodem je, vedle vysoké míry soběstačnosti dotázaných seniorů, rovněž fakt, že se jedná o vysoce intimní záležitost, kterou se snaží každý člověk zabezpečit co nejdéle autonomně.

Graf 4.13 Způsob zajištění vybraných činností Osobní hygiena

96%

Zdravotní péče v domácnosti

3% 1%

83%

12%

5%

Doprovod

73%

26%

1%

Práce v domácnosti

73%

26%

1%

28%

1%

30%

1%

Vyřizování formálních záležitostí

71%

Nákupy

69%

Obědy

67%

Trávení volného času

56%

Náročné práce v domácnosti

20%

Rodinní příslušníci

8%

43% 1%

34%

0% Sám / Sama

25%

64%

40%

60%

80%

2%

100%

Organizace poskytující SSL

Tabulka 4.9 nám dokladuje, že 136 (7 %) dotázaných seniorů hradí za odebírané sociální služby úhradu. Dá se předpokládat, že se jedná o příjemce příspěvku na péči, kterých je mezi respondenty 199 (10 %). Finanční výdaje na sociální služby činí u 31 (23 %) seniorů 500 Kč za měsíc a méně a u 15 (11 %) respondentů více než 2 000 Kč za měsíc. Výdaje na sociální služby se u zbylých 90 (66 %) seniorů pohybují od 501 Kč do 2 000 Kč za měsíc. Tabulka 4.9 Měsíční výdaje za sociální služby Výdaje v Kč Četnost 0

1 849

do 500

31

501 – 1 000

44

1 001 – 1 500

29

1 501 – 2 000

17

2 001 – 3 000

7

3 001 – 5 000

5

6 000

1

7 500

1

12 000

1

Celkem

1 985

Ostravská univerzita v Ostravě 108 Fakulta sociálních studií Odpověď na 1. výzkumnou otázku Z předložených dat můžeme usuzovat, že zájem o využití sociálních služeb domova pro seniory je spíše deklarovanou záležitostí, než skutečným rozhodnutím, které by doprovázelo faktické činění – podání žádosti o pobytovou sociální službu. Pokud bychom odpovědi respondentů bipólovali, tedy rozdělili na ty, které možnost využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory spíše podporují (v odpovědi zaznělo ANO) a na ty, které tuto možnost zamítají (v odpovědi zaznělo NE), s vyloučením respondentů kteří nevědí, dostaneme zajímavé výsledky. Z celkového počtu 1 770 respondentů se 78 % (tj. 1 377) kloní k odpovědi NE a 22 % (tj. 393) k odpovědi ANO. Důležitou roli jistě sehrává vysoká míra soběstačnosti dotazovaných seniorů ve věku 60 +, což vyvozujeme ze skutečnosti, že jen 10 % respondentů pobírá příspěvek na péči a pouhých 7 % uvedlo, že využívá hrazené sociální služby.

2. Jaká je úroveň informovanosti seniorů o nabídce druhů sociálních služeb ve Zlínském kraji? 2.1 Jaká je míra informovanosti seniorů o možnostech využití pobytových, terénních a ambulantních sociálních služeb? (Dotazník – otázka č. 11) 2.2. Jaká je míra informovanosti seniorů o možnosti využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 2.2.1. Jaká je znalost seniorů o dostupnosti nejbližší pobytové sociální služby domova pro seniory ve Zlínském kraji? (Dotazník – otázka č. 3) 2.2.2. Jaká existuje zkušenost seniorů s pobytovými sociálními službami domovů pro seniory? (Pokud existuje, zda by si dovedli představit, že by se do něj přestěhovali?) (Dotazník – otázky č. 4, 1, 5) 2.2.3. Jaká je informovanost seniorů o finančních nákladech spojených s využitím pobytových sociálních služeb domova pro seniory? (Dotazník – otázka č. 15) 2.3. Jaký je nejčastější zdroj informací o poskytování sociálních služeb seniorům ve Zlínském kraji? (Dotazník – otázka č. 9) 2.4. Považují senioři vlastní informovanost o sociálních službách za dostatečnou? (Dotazník – otázka č. 8)

2.1. Podle vlastního posouzení (viz Tabulka 4.10 a Graf 4.14) mají dotazovaní respondenti nejvyšší povědomí o sociálních službách pro seniory typu domov pro seniory a pečovatelská služba.

Ostravská univerzita v Ostravě 109 Fakulta sociálních studií

Tabulka 4.10 Povědomí o typu sociální služby Ano / absolutní četnosti Typ sociální služby Osobní asistence 1 351 Pečovatelská služba 1 825 Průvodcovské a předčitatelské služby 356 Centra denních služeb 937 Týdenní stacionáře 636 Domovy pro seniory 1 916 Chráněné bydlení 495 Odlehčovací služby 328

Ne / absolutní četnosti 626 157 1 614 1 036 1 339 64 1 477 1 646

Celkem 1 977 1 982 1 970 1 973 1 975 1 980 1 972 1 974

Graf 4.14 Povědomí o typu sociální služby Domovy pro seniory

97%

Pečovatelská služba

3%

92%

Osobní asistence

8%

68%

Centra denních služeb

32%

47%

Týdenní stacionáře

53%

32%

Chráněné bydlení

25%

18%

82%

Odlehčovací služby

17%

83%

6% 0%

Ne

75%

Průvod. a předčit. služby

Jiné

Ano

68%

94% 20%

40%

60%

80%

100%

2.2.1. Povědomí o nejbližším domově pro seniory má 74 % (1 475) dotázaných respondentů. Naopak 26 % (510) respondentů na otázku na nejbližší domov pro seniory odpovědělo chybně nebo neodpovědělo. Ve shodě s tvrzením dotázaných respondentů se nám potvrdilo, že senioři žijící v přirozeném sociálním prostředí mají dobré povědomí o pobytové sociální službě domova pro seniory. 2.2.2. Z 1 985 dotázaných respondentů 35 % (704) někdy navštívilo domov pro seniory a 26 % (516) uvedlo, že v domově pro seniory žil jejich rodinný příslušník. Možná právě díky uvedené zkušenosti si dovede 36 % (714) dotázaných představit, že by se také oni sami v budoucnu přestěhovali do domova pro seniory (viz Graf 4.15).

Ostravská univerzita v Ostravě 110 Fakulta sociálních studií

Graf 4.15 Představa možnosti pobytu v domově pro seniory 800

725; 37%

714; 36%

Počet pozorování

700 546; 27%

600

500 400 300 200

100 0 Ano

Ne

Nevím

2.2.3. Většina dotázaných 1 236 (tj. 62 %) neumí posoudit, jak by se změnila jejich finanční situace s přestěhováním do domova pro seniory. 31 % (603) se domnívá, že by se zhoršila a pouhých 7 % (146) se domnívá, že by se zlepšila. 2.3. Zdroje, odkud senioři získávají informace o sociálních službách ve Zlínském kraji, nám zobrazuje Tabulka 4.11.

Zajímavé je zjištění, že se k 7 % (140)

respondentů nedostávají dle jejich subjektivního hodnocení žádné informace o sociálních službách. Za povšimnutí taktéž stojí skutečnost, že internet je pro seniory méně frekventovaný informační zdroj, než bychom se mohli domnívat. Z výzkumu vyplynulo, že v porovnání s jinými zdroji zprostředkovává internet pouhých 2,6 % informací o sociálních službách. Naopak se ukázalo, že cennými informačními zdroji jsou příbuzní a známí. Tabulka 4.11 Zdroj informací o službách pro seniory Zdroj informací

Četnost

1.

Televize, rádio

975

2.

Noviny, časopisy

931

3.

Od známých

851

4.

Od příbuzných

627

5.

Od zdravotníků

408

6.

Přímo z daného zařízení

234

7.

Internet

107

8.

Jiný zdroj

Celkem Nedostávají se ke mně žádné informace o těchto službách

18 4 151 140

Ostravská univerzita v Ostravě 111 Fakulta sociálních studií 2.4. Míru informovanosti o sociálních službách, které mohou využívat, hodnotí dotázaní senioři různě. 30 % (593) se domnívá, že jsou informováni dostatečně. 37 % (729) se naopak domnívá, že jejich informovanost není dostatečná a 33 % (663) neumí svoji míru informovanosti posoudit. Odpověď na 2. výzkumnou otázku Můžeme shrnout, že nejvyšší míra informovanosti seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí je o pobytové sociální službě domovy pro seniory a o pečovatelské službě. Tato skutečnost je jistě dána tím, že uvedené služby mají v naší společnosti nejdelší tradici a patří k nejrozšířenějším, tudíž je více než pravděpodobné, že někdo z blízkých či známých dotazovaných seniorů uvedených služeb využíval. Informovanost o domovech pro seniory deklaruje 97 % seniorů, přičemž 74 % má relevantní povědomí o nejbližším domově pro seniory. 35 % uvedlo, že osobně pobytovou sociální službu domova pro seniory navštívilo. Míru své informovanosti hodnotí dotázaní různě, avšak jen 30 % z nich ji považuje za dostatečnou. Cennými informačními zdroji o sociálních službách jsou pro seniory televize a rádio, noviny a časopisy, příbuzní, známí a zdravotníci. Nejméně informací naopak získávají přímo z daného zařízení a z internetu.

3. Jaká je preference formy poskytovaných sociálních služeb seniorů ve Zlínském kraji? (Dotazník – otázka č. 12)

Odpověď na 3. výzkumnou otázku Z realizovaného výzkumného šetření vyplývá, že 67 % seniorů žijících ve Zlínském kraji by upřednostňovalo poskytování sociální služby ve své domácnosti nebo v denním stacionáři, tedy službu poskytovanou terénní či ambulantní formou. Sociální službu poskytovanou v pobytovém zařízení sociálních služeb (domově pro seniory) by při svém výběru upřednostnilo 33 % dotázaných. Na základě získaných výsledků můžeme konstatovat, že většina dotázaných seniorů by preferovala ambulantní a terénní sociální služby. Při bližší analýze (viz Graf 4.16) zjistíme, že se senioři při preferenci jedné z nabízených forem sociální služby rozdělili téměř na třetiny.

Ostravská univerzita v Ostravě 112 Fakulta sociálních studií

Graf 4.16 Preference typu sociální služby 800 Počet pozorování

700 600

729; 37%

663; 33%

593; 30%

500 400 300 200 100

0 Terénní / Doma

Ambulantní / Denní Pobytové / Pobytové stacionář zařízení

4. Které faktory determinují zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory, tzn., jaké jsou rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle vybraných faktorů?

4.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle sociodemografických údajů (místo bydliště, věk, pohlaví, typ bydlení, počet osob žijících v domácnosti, víra, dosažené vzdělání, zdravotní stav, finanční situace)? 4.1.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle místa jejich bydliště? 4.1.1.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v jednotlivých okresech Zlínského kraje? H1 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v jednotlivých okresech Zlínského kraje. (Dotazník – otázka č. 6 a bydliště) 4.1.1.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji ve vztahu k velikosti jejich bydliště? H2 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti jejich bydliště. (Dotazník – otázka č. 6 a velikost obce) 4.1.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k jejich věku? H3 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle věkových skupin seniorů. (Dotazník – otázka č. 6 a věk) 4.1.3. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k pohlaví? H4 Předpokládáme, že existují významné rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami. (Dotazník – otázka č. 6 a pohlaví)

Ostravská univerzita v Ostravě 113 Fakulta sociálních studií 4.1.4. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k typu jejich bydlení? H5 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle typu jejich bydlení. (Dotazník – otázka č. 6 a typ bydlení) 4.1.5. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k počtu osob žijících ve společné domácnosti? H6 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti. (Dotazník – otázka č. 6 a počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti) 4.1.6. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda jsou věřící? H7 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle toho, zda je senior věřící nebo ne. (Dotazník – otázka č. 6 a víra) 4.1.7. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji vzhledem k jejich dosaženému vzdělání? H8 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle stupně dosaženého vzdělání seniorů. (Dotazník – otázka č. 6 a vzdělání) 4.1.8. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich zdravotního stavu (podle výše příspěvku na péči)? H9 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zdravotního stavu seniora. (Dotazník – otázka č. 6 a příspěvek na péči) 4.1.9. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich finanční situace? H10 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle finanční situace seniora. (Dotazník – otázka č. 6 a výše důchodu)

4.1.1.1. H1 se nepotvrdila (p = 0,356), zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory se v jednotlivých okresech neliší. 4.1.1.2. H2 se potvrdila (p = 0,043), zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory se liší podle velikosti obce, ve které senioři žijí. Z Tabulky H2 (viz Příloha č. 2) a Grafu 4.17 vyplývá, že senioři žijící v obci do 2 000 obyvatel mají menší zájem o využití pobytových sociálních služeb pro seniory oproti seniorům z větších lokalit. Dá se tedy předpokládat, že v obcích s méně než 2 000 obyvateli dobře funguje mezigenerační rodinná solidarita a sousedská výpomoc, které podporují setrvání seniora uvnitř komunity. Svoji úlohu jistě sehrává i vysoká míra sociální kontroly typická pro vesnické oblasti. Rovněž se můžeme domnívat, že v menších obcích je dosud tradovaný model vzájemné mezigenerační

Ostravská univerzita v Ostravě 114 Fakulta sociálních studií výpomoci, kdy není zažité „odkládat“ příslušníky stárnoucí generace do pobytových zařízení poskytujících sociální služby.

Graf 4.17 Interakce: zájem o využití DS* x velikost obce

350 300

Četnost

250 200 150 100 50 0 Do 2000

2000 až 10000 10000 až 20000

Nad 20000

Velikost obce Ano, mám podanou žádost

Ano, mám v současnosti zájem

Ano, výhledově

Ne, ale výhledově to nevylučuji

Ne, vůbec

Nevím

*domov pro seniory

4.1.2. H3 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle věkových skupin seniorů. Z Tabulky H3 (viz Příloha č. 2) a Grafu 4.18 vyplývá, že senioři mladšího věku (60 až 65 let) a senioři staršího věku (76 let a více) mají častěji zájem o využití domova pro seniory než senioři středního věku (66 až 76 let). Uvedený fakt si vysvětlujeme tím, že senioři mladšího věku častěji připustí využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory, neboť perspektiva faktického využití je vzhledem k jejich věku prozatím dostatečně vzdálená. Naopak senioři staršího věku využití pobytových sociálních služeb připouští s ohledem na rostoucí míru závislosti na pomoci druhých osob.

Ostravská univerzita v Ostravě 115 Fakulta sociálních studií

Graf 4.18 Interakce: zájem o využití DS x věk 350 300

Četnost

250 200

150 100 50 0 60 až 65 let

66 až 75 let 76 let a více Věk Ano, mám podanou žádost Ano, mám v současnosti zájem Ano, výhledově Ne, ale výhledově to nevylučuji Ne, vůbec Nevím

4.1.3. H4 se potvrdila (p = 0,041), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami. Za povšimnutí stojí fakt, že muži častěji uvádějí, že neví (viz Tabulka H4 – Příloha č. 2 a Graf 4.19). Uvedená skutečnost může být dána tím, že muži neradi předjímají možné skutečnosti spojené se stářím a stárnutím. Životní situaci řeší až v momentě, kdy nastane, a nezabývají se plánováním života ve stáří. Ženy rovněž o něco častěji mají již podánu žádost do domova pro seniory a udávají aktuální či výhledový zájem.

Četnost

Graf 4.19 Interakce: zájem o využití DS x pohlaví 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Muž Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Pohlaví

Žena Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 116 Fakulta sociálních studií 4.1.4. H5 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle typu jejich bydlení. Senioři žijící s partnerem si méně často podávají žádost a méně často jeví faktický zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory.

Četnost

Graf 4.20 Interakce: zájem o využití DS x typ bydlení 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Sám

S partnerem

S rodinou

Bydlení Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

4.1.5. H6 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniory ve společné domácnosti.

Četnost

Graf 4.21 Interakce: zájem o využití DS x počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 0

1 2 3 a více Počet dalších osob ve společné domácnosti

Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 117 Fakulta sociálních studií Z výše uvedených Grafů 4.20 a 4.21 a Tabulek H5 a H6 (viz Příloha č. 2) vyplývá, že senioři žijící osaměle (sami v domácnosti) jeví častěji zájem o sociální službu domova pro seniory. Senioři žijící s partnerem si méně často podávají žádosti o sociální službu domova pro seniory, než ostatní skupiny seniorů. Senioři, kteří žijí v domácnosti s dalšími třemi a více lidmi, častěji radikálně možnost využití sociální služby domova pro seniory odmítají. Můžeme tedy s určitostí tvrdit, že partnerské soužití a vícečetné domácnosti jsou determinantami, které ovlivňují setrvání člověka v přirozeném sociálním prostředí v době přicházejícího stáří. 4.1.6. H7 se nepotvrdila (p = 0,522), neexistují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle toho, zda je senior věřící nebo ne. 4.1.7. H8 se nepotvrdila (p = 0,42), neexistují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle stupně dosaženého vzdělání. 4.1.8. H9 se potvrdila (p = 0,010), zdravotní stav hraje významnou roli v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. Senioři pobírající příspěvek na péči mají častěji již podanou žádost do domova pro seniory nebo deklarují aktuální zájem. Zdravotní stav se nám jeví jako jeden z nejvýznamnějších faktorů ovlivňujících rozhodování o využití pobytové sociální služby (viz Tabulka H9 – Příloha č. 2 a Graf 4.22).

Četnost

Graf 4.22 Interakce: zájem o využití DS x příspěvek na péči

750 700 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Bez příspěvku na péči Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Stupeň 1 Vyšší stupeň Zdravotní stav Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 118 Fakulta sociálních studií 4.1.9. H10 se nepotvrdila (p = 0,16), neexistují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle finanční situace seniora. 4.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle úrovně informovanosti seniorů o možnostech využití sociálních služeb? 4.2.1. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle míry informovanosti o vybraných typech sociálních služeb pro seniory? H11a Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití pečovatelských služeb. (Dotazník – otázka č. 6 a 11 pečovatelská služba) H11b Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití center denních služeb či denních stacionářů pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 11centra denních služeb a denní stacionáře pro seniory) H11c Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře informovanosti o možnosti využití služeb domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 11 domovy pro seniory) 4.2.2. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory? H12 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 4) 4.2.3. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů nejbližší pobytové sociální služby domova pro seniory ve Zlínském kraji? H13 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů nejbližšího domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 3) 4.2.4. Jaký je zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o finančních nákladech spojených s využitím pobytových služeb domova pro seniory? H14 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o změně finanční situace spojené s pobytem v domově pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 15)

4.2.1. Z položek v dotazníku u otázky č. 11 jsme vybrali typické zástupce jednotlivých forem sociálních služeb pro seniory. Terénní sociální služby byly reprezentovány pečovatelskou službou (i když tato může být poskytována i jako služba ambulantní, většinou bývá u laické veřejnosti známá právě ve formě terénní),

Ostravská univerzita v Ostravě 119 Fakulta sociálních studií ambulantní sociální služby centry denních služeb a denními stacionáři pro seniory a služby pobytové domovy pro seniory. H11a se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře jejich informovanosti o možnosti využití pečovatelských služeb. Z Tabulky H11a (viz Příloha č. 2) vyplývá, že čím jsou senioři více informovaní o pečovatelské službě, tím méně zavrhují budoucí využití sociálních služeb domova pro seniory. Z 1 825 seniorů, kteří uvádějí, že slyšeli o pečovatelské službě, jen 522 (29 %) nemá vůbec zájem o využití domova pro seniory. 70 (44 %) respondentů, kteří uvádějí, že o pečovatelské službě neslyšeli, zavrhuje využití služeb domova pro seniory. Lze usuzovat, že se jedná o osoby, které popírají možnost budoucího využití jakýchkoliv sociálních služeb. H11b se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře jejich informovanosti o možnosti využití center denních služeb či denních stacionářů pro seniory. Senioři, kteří uvádí znalost ambulantních sociálních služeb, častěji deklarují budoucí využití domova pro seniory (23 % seniorů) a méně často tuto možnost radikálně odmítají (25 % respondentů) oproti seniorům, kteří uvádí neznalost ambulantních sociálních služeb – z nich 16 % připouští využití domova pro seniory a 34 % tuto možnost radikálně odmítá (viz Tabulka H11b – Příloha č. 2). H11c se nepotvrdila (p = 0,910), neexistují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na míře jejich informovanosti o možnosti využití služeb domova pro seniory. 4.2.2. H12 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory. Z Tabulky H12 (viz Příloha č. 2) a Grafu 4.23 vyplývá, že lidé, kteří navštívili domov pro seniory, mají častěji již podanou žádost o umístění, což může ovšem souviset s tím, že domov pro seniory navštívili právě za účelem podání žádosti. Nelze tedy určit, co bylo prvotním impulzem. Je však skutečností, že tito senioři častěji připouštějí možnost využití pobytové sociální služby ve srovnání s těmi, kteří domov pro seniory nenavštívili,

Ostravská univerzita v Ostravě 120 Fakulta sociálních studií a také proti nim méně často možnost využití pobytové sociální služby radikálně

Četnost

vylučují. Graf 4.23 Interakce: zájem o využití DS x zkušenost s návštěvou DS 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Navštívil(a) Nenavštívil(a) Zkušenost s návštěvou DS Ano, mám podanou žádost Ano, mám v současnosti zájem Ano, výhledově Ne, ale výhledově to nevylučuji Ne, vůbec Nevím

4.2.3. H13 se potvrdila (p = 0,016), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti nejbližšího domova pro seniory. Z Tabulky H13 (viz Příloha č. 2) a Grafu 4.24 vyplývá to, co již potvrdila hypotéza H12 – znalost domova pro seniory podporuje ochotu v budoucnu využít jeho služeb.

Četnost

Graf 4.24 Interakce: zájem o využití DS a znalost nejbližšího DS 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Ano Ne Znalost nejbližšího domova pro seniory Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 121 Fakulta sociálních studií 4.2.4. H14 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o změně finanční situace spojené s pobytem v domově pro seniory (viz Tabulka H14 – Příloha č. 2 a Graf 4.25). 43 % seniorů, kteří odpověděli, že mají podanou žádost do domova pro seniory, mají aktuální nebo výhledový zájem, se domnívá, že by se jejich finanční situace s nástupem do domova pro seniory zlepšila. Na rozdíl od nich, ti, kteří se domnívají, že by se jejich finanční situace zhoršila, jeví menší ochotu v budoucnu pobytové sociální služby využít. Můžeme tak usuzovat, že přesvědčení o změně finanční situace v souvislosti s využitím pobytové sociální služby je dalším z faktorů ovlivňujících rozhodování.

Četnost

Graf 4.25 Interakce: zájem o využití DS a představa o změně finanční situace spojené s pobytem v DS 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Zlepšila

Zhoršila

Nevím

Představa o změně finanční situace spojené s pobytem v DS

Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

4.3. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle vnímání rodinné, zdravotní, prostorové, ekonomické situace, personálních a altruistických faktorů? 4.3.1. Jak ovlivňuje vnímání rodinné situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.1.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby? H15 Předpokládáme, že zkušenost rodiny seniora s péčí o člena rodiny v seniorském věku ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 2)

Ostravská univerzita v Ostravě 122 Fakulta sociálních studií 4.3.2. Jak ovlivňuje vnímání zdravotní situace seniora jeho zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.2.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry soběstačnosti? H16 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry soběstačnosti. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.1) 4.3.3. Jak ovlivňuje personální stránka zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.3.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich míry životní spokojenosti (životního optimismu)? H17 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle míry jejich životní spokojenosti. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.2) 4.3.3.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů? H18a Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů s rodinou. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.3) H18b Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů s přáteli. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.4) 4.3.4. Jak ovlivňuje vnímání prostorové situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.4.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle vnímání vhodnosti stávajícího bydlení? H19 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich spokojenosti se stávajícím bydlením. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.5) 4.3.4.2. Jak ovlivňuje pocit soukromí zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniora? H20 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich pocitu soukromí, který v souvislosti se stávajícím bydlením vnímají. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.6) 4.3.5. Jak ovlivňuje ekonomická situace zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.5.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané spokojenosti se současnou finanční situací? H21 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané spokojenosti se současnou finanční situací. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.7) 4.3.5.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle výše výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí?

Ostravská univerzita v Ostravě 123 Fakulta sociálních studií H22 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle výše jejich výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí. (Dotazník – otázka č. 6 a 14) 4.3.6. Jak ovlivňuje altruistické cítění zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 4.3.6.1. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímání vlastní užitečnosti (potřebnosti) v rodině? H23 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímání vlastní užitečnosti v rodině. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.8) 4.3.6.2. Jak se liší zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry sociální angažovanosti (potřebnosti v obci, ve společnosti)? H24 Předpokládáme, že existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry sociální angažovanosti. (Dotazník – otázka č. 6 a 18.9)

4.3.1. Vnímání rodinné situace 4.3.1.1. H15 se potvrdila (p < 0,001), zkušenost rodiny seniora s péčí o člena rodiny v seniorském věku ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. Z Grafu 4.26 a Tabulky H15 (viz Příloha č. 2) je patrné, že senioři, kteří mají zkušenost s péčí o seniora závislého na péči jiné osoby v přirozeném sociálním prostředí, mají méně často podanou žádost o umístění v domově pro seniory a častěji využití sociální služby domova pro seniory kategoricky odmítají, než ti, kteří

Četnost

uvedenou zkušenost nemají.

Graf 4.26 Interakce: zájem o využití DS a zkušenost rodiny s péčí o seniora 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Ano Ne Nevím Zkušenost rodiny s péčí o seniora Ano, mám podanou žádost Ano, mám v současnosti zájem Ano, výhledově Ne, ale výhledově to nevylučuji Ne, vůbec Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 124 Fakulta sociálních studií 4.3.2. Vnímání zdravotní stránky 4.3.2.1. H16 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry soběstačnosti. Senioři, kteří se hodnotí jako soběstační, mají méně často podanou žádost a aktuálně či výhledově méně často uvažují o využití pobytových sociálních služeb (viz Graf 4.27 a Tabulka H16 – Příloha č. 2). Za zajímavou považujeme skutečnost, že 26 % osob, které uvádějí, že se cítí soběstačné málo nebo vůbec, budoucí využití sociálních služeb domova pro seniory kategoricky odmítá.

Graf 4.27 Interakce: zájem o využití DS a soběstačnost 450 400 350 Četnost

300 250 200 150 100 50 0 Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Soběstačnost Ano, mám podanou žádost

Ano, mám v současnosti zájem

Ano, výhledově

Ne, ale výhledově to nevylučuji

Ne, vůbec

Nevím

4.3.3. Vnímání personální stránky 4.3.3.1. H17 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry životní spokojenosti. Senioři, kteří jsou zcela či velmi spokojeni se svým životem, mají méně často podanou žádost o umístění do domova pro seniory nebo aktuální zájem. Vnímaný pocit životní spokojenosti hraje rovněž významnou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb (viz Graf 4.28 a Tabulka H17 – Příloha č. 2).

Ostravská univerzita v Ostravě 125 Fakulta sociálních studií

Četnost

Graf 4.28 Interakce: zájem o využití DS a životní spokojenost 400 350 300 250 200 150 100 50 0

Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Životní spokojenost Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

4.3.3.2. H18a se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů s rodinou (viz Graf 4.29 a Tabulka H18a – Příloha č. 2). Senioři, kteří považují kontakty s rodinou pro svůj život za zcela a velmi důležité, mají méně často podanou žádost či aktuální zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. Rodinu se sítí vzájemných vztahů a vazeb považujeme za významný prvek determinující rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb.

Četnost

Graf 4.29 Interakce: zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s rodinou 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Potřeba sociálních kontaktů s rodinou Ano, mám podanou žádost Ano, mám v současnosti zájem Ano, výhledově Ne, ale výhledově to nevylučuji Ne, vůbec Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 126 Fakulta sociálních studií H18b se potvrdila (p = 0,008), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich potřeby sociálních kontaktů s přáteli. Na rozdíl od kontaktů s rodinou, kdy tyto považuje 65 % dotázaných seniorů za zcela důležité a 31 % za velmi důležité, kontakty s přáteli považuje za zcela důležité 36 % a za velmi důležité 45 % respondentů. Z Grafu 4.30 a Tabulky H18b – Příloha č. 2 vyplývá, že lidé, kteří pokládají vztahy s přáteli za velmi a zcela důležité, méně často mají zájem o aktuální či budoucí využití pobytových sociálních služeb. Na tomto místě je však třeba zdůraznit, že potřeba sociálních kontaktů s přáteli a její vliv na rozhodování o využití sociálních služeb domova pro seniory je v porovnání s potřebou kontaktů s rodinou méně průkaznou determinantou.

400

Graf 4.30 Interakce: zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s přáteli

350

Četnost

300 250 200 150 100

50 0 Vůbec, málo Velmi Zcela Potřeba sociálních kontaktů s přáteli Ano, mám podanou žádost Ano, mám v současnosti zájem Ano, výhledově Ne, ale výhledově to nevylučuji Ne, vůbec Nevím

4.3.4. Prostorová situace 4.3.4.1. H19 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich spokojenosti se stávajícím bydlením. Z Grafu 4.31 a Tabulky H19 – Příloha č. 2 vyplývá, že senioři zcela a velmi spokojení se stávajícím bydlením méně často podávají žádost či mají aktuální zájem o využití sociálních služeb domova pro seniory. Čím je senior spokojenější se svým bydlením, tím také méně často uvažuje o výhledovém využití

Ostravská univerzita v Ostravě 127 Fakulta sociálních studií pobytových sociálních služeb. Ukázalo se, že stávající bytová situace seniora výrazně ovlivňuje jeho rozhodování. Graf 4.31 Interakce: zájem o využití DS a spokojenost s bydlením 400 350

Četnost

300 250 200 150 100 50 0 Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Spokojenost se stávajícíhm bydlením Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

4.3.4.2. H20 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich pocitu soukromí, který v souvislosti se stávajícím bydlením vnímají (viz Graf 4.32 a Tabulka H20 – Příloha č. 2). Ukázalo se, že senioři, kteří pociťují nedostatek soukromí, mají častěji již podánu žádost nebo aktuální zájem o využití pobytové sociální služby oproti ostatním seniorům.

Četnost

Graf 4.32 Interakce: zájem o využití DS a pocit soukromí 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Velmi Zcela Pocit soukromí Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 128 Fakulta sociálních studií 4.3.5. Ekonomická situace 4.3.5.1. H21 se potvrdila (p = 0,011), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané spokojenosti se současnou finanční situací (viz Graf 4.33 a Tabulka H21 – Příloha č. 2). Z výsledků realizovaného průzkumu vyplývá, že 48 % seniorů není spokojeno se svojí finanční situací. Vysokou míru spokojenosti vykazuje pouze 15 % dotázaných. Čím jsou lidé spokojenější, tím méně často mají podanou žádost o využití pobytové sociální služby domova pro seniory či aktuální zájem nastoupit. Otázkou v tomto případě zůstává, jak by se lidé rozhodovali, pokud by přišla nabídka faktického nástupu. Graf 4.33 Interakce: zájem o využití DS a spokojenost s finanční situací 400 350

Četnost

300 250 200 150 100 50 0 Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Spokojenost s finanční situací Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

4.3.5.2. H22 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle výše jejich výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí. Z Grafu 4.34 a Tabulky H22 – Příloha č. 2 vyplývá, že senioři, kteří v přirozeném sociálním prostředí odebírají sociální služby za úhradu, mají častěji aktuální či výhledový zájem o využití pobytových sociálních služeb. Uvedená skutečnost je jistě ovlivněna i sníženou mírou jejich soběstačnosti či zdravotním stavem, které vyžadují aktivní pomoc druhých osob, tedy poskytovatelů sociálních služeb.

Ostravská univerzita v Ostravě 129 Fakulta sociálních studií

Četnost

Graf 4.34 Interakce: zájem o využití DS a výdaje za SSL* 800 750 700 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Bez výdajů S výdaji Měsíční výdaje za odebírané sociální služby Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

*sociální služba

4.3.6. Altruistické cítění 4.3.6.1. H23 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímání vlastní užitečnosti v rodině (viz Graf 4.35 a Tabulka H23 – Příloha č. 2). Senioři, kteří se cítí být v rodině užiteční málo či vůbec, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový zájem o sociální službu domova pro seniory, v porovnání s těmi, kteří se cítí být velmi či zcela užiteční.

400

Graf 4.35 Interakce: zájem o využití SSL a vnímání vlastní užitečnosti v rodině

350 Četnost

300 250 200 150

100 50 0 Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Vnímání vlastní užitečnosti v rodině Ano, mám podanou žádost

Ano, mám v současnosti zájem

Ano, výhledově

Ne, ale výhledově to nevylučuji

Ne, vůbec

Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 130 Fakulta sociálních studií 4.3.6.2. H24 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich vnímané míry sociální angažovanosti (viz Graf 4.36 a Tabulka H24 – Příloha č. 2). Senioři, kteří se cítí být společensky více angažovaní, mají méně často podánu žádost, aktuální či výhledový zájem o sociální službu domova pro seniory, v porovnání s těmi, kteří se cítí být sociálně angažovaní málo nebo vůbec. Při srovnání s pocitem vlastní užitečnosti uvnitř rodiny se nám opět ukazuje, že míra sociální angažovanosti není stejně silnou determinantou pro rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb jako pocit užitečnosti v rodině. Graf 4.36 Interakce: zájem o využití SSL a vnímání míry sociální angažovanosti 450 400 350 Četnost

300 250 200

150 100 50 0 Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Vnímání míry sociální angažovanosti Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

Odpověď na 4. výzkumnou otázku Z výzkumu vyplynulo, že k sociodemografickým faktorům determinujícím rozhodnutí o budoucím využití pobytové sociální služby domova pro seniory patří pohlaví, věk, velikost bydliště, bydlení s partnerem či s dalšími členy domácnosti a zdravotní stav. Ženy o něco častěji mají již podánu žádost, udávají aktuální zájem či mají zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory jako pojistky do budoucna. Muži naproti tomu častěji uvádějí, že neví. Senioři mladšího věku (60 až 65 let) a senioři staršího věku (76 let a více) mají častěji zájem o využití

Ostravská univerzita v Ostravě 131 Fakulta sociálních studií domova pro seniory než senioři středního věku (66 až 76 let). Senioři žijící v obci do 2 000 obyvatel mají menší zájem o využití pobytových sociálních služeb pro seniory. Uvedený fakt si vysvětlujeme tím, že v obcích s méně než 2 000 obyvateli funguje síť neformálních vztahů a vazeb založená na rodinné a sousedské výpomoci. S určitostí můžeme tvrdit, že partnerské soužití a vícečetné domácnosti jsou činiteli podporujícími

setrvání

člověka

v přirozeném

sociálním

prostředí

v

době

přicházejícího stáří. Lidé žijící s partnerem či dalšími členy ve společné domácnosti tak častěji deklarují nezájem o budoucí využití pobytových sociálních služeb. Naopak zdravotní stav seniora (odvozený od pobíraného příspěvku na péči) a snížená míra soběstačnosti bývají impulzem k podání žádosti o využití sociálních služeb domova pro seniory nebo k projevení aktuálního zájmu. Naopak víra, vzdělání a finanční situace seniora nemají vliv na rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb. Informovanost, ale především osobní zkušenost a faktická znalost hrají při rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory důležitou úlohu. Senioři, kteří osobně navštívili domov pro seniory, mají častěji již podanou žádost o tuto službu. Je ovšem možné, že domov pro seniory navštívili právě za účelem podání žádosti. Rovněž senioři, kteří prokázali znalost nejbližšího domova pro seniory, jsou častěji ochotni v budoucnu využít pobytové sociální služby. Ochota nástupu do domova pro seniory je determinována představou o změně finanční situace spojené s využitím služby. Senioři, kteří se domnívají, že by se jejich finanční situace zlepšila, jsou ochotnější k budoucímu využití sociální služby. Ze získaných výsledků vyplývá, že vyšší míra informovanosti o možnosti využití sociálních služeb domova pro seniory nevyvolává vyšší zájem o tuto službu. Z výzkumu dále vyplynulo, že senioři, kteří jsou zcela či velmi spokojeni se svým životem, se stávajícím bydlením a s finanční situací a ti, kteří považují kontakty s rodinou a se sociálním okolím pro svůj život za zcela či velmi důležité, mají méně často podanou žádost o umístění v domově pro seniory nebo aktuální zájem. Pocit životní spokojenosti v různých oblastech a pevné rodinné a sociální vztahy jsou pilíři, které drží seniora v přirozeném prostředí. Dalším faktorem ovlivňujícím nezájem o budoucí využití pobytové sociální služby je zkušenost seniora s péčí o závislého člena rodiny v přirozeném sociálním prostředí. Usuzujeme,

Ostravská univerzita v Ostravě 132 Fakulta sociálních studií že respondent považuje realizovaný model mezigenerační podpory a péče za normu, a tudíž se domnívá, že i o něj bude v případě potřeby postaráno v přirozeném prostředí.

5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle vybraných faktorů? 5.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na rodinných faktorech? 5.1.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle zkušenosti rodiny s péčí o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby? H25 Předpokládáme, že zkušenost rodiny s péčí o osobu v seniorském věku ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 2) 5.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na zdravotních faktorech? 5.2.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle míry soběstačnosti (samostatnosti, pohyblivosti) seniora? H26 Předpokládáme, že míra vnímané soběstačnosti ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.1) 5.3. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na ekonomických faktorech? 5.3.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle spokojenosti se současnou finanční situací? H27 Předpokládáme, že vnímaná spokojenost se současnou finanční situací ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.7) 5.3.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytované sociální služby podle výše výdajů na sociální služby v přirozeném prostředí? H28 Předpokládáme, že výše stávajících výdajů na sociální služby ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a 14) 5.4. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na prostorových faktorech? 5.4.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle vnímání vhodnosti stávajícího bydlení? H29 Předpokládáme, že spokojenost seniora se stávajícím bydlením ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.5) 5.4.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle vnímaného pocitu soukromí? H30 Předpokládáme, že vnímaný pocit soukromí ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.6) 5.5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na altruistických faktorech?

Ostravská univerzita v Ostravě 133 Fakulta sociálních studií 5.5.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle vnímání vlastní užitečnosti (potřebnosti) v rodině? H31 Předpokládáme, že pocit vlastní užitečnosti v rodině ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.8) 5.5.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle vnímání míry sociální angažovanosti (potřebnosti v obci, ve společnosti)? H32 Předpokládáme, že vnímání míry sociální angažovanosti ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a 18.9)

5.1. Rodinné faktory 5.1.1. H25 se nepotvrdila (p = 0,348), zkušenost rodiny s péčí o osobu v seniorském věku neovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. 5.2. Zdravotní faktory 5.2.1. H26 se potvrdila (p = 0,012), míra vnímané soběstačnosti ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby pro seniory (viz Graf 4.37 a Tabulka H26 – Příloha č. 2). Senioři, kteří se cítí málo či vůbec soběstační preferují častěji komplexní pobytové sociální služby spojené se změnou bydliště. Naproti tomu respondenti, kteří se považují za zcela či velmi soběstačné, častěji upřednostňují poskytování sociální služby ambulantní formou.

Četnost

Graf 4.37 Interakce: vnímaná soběstačnost a preference formy SSL 750 700 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0 Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Soběstačnost

Terénní

Ambulatní

Pobytové

Ostravská univerzita v Ostravě 134 Fakulta sociálních studií 5.3. Ekonomické faktory 5.3.1. H27 se potvrdila (p = 0,027), vnímaná spokojenost se současnou finanční situací ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů (viz Graf 4.38 a Tabulka H27 – Příloha č. 2). Senioři, kteří jsou se svojí stávající finanční situací spokojení málo či vůbec, častěji preferují poskytování sociální služby pobytovou

Četnost

formou.

750 700 650 600 550 500 450 400 350 300 250 200 150 100 50 0

Graf 4.38 Interakce: spokojenost s finanční situací a preference formy SSL

Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Spokojenost se současnou finanční situací Terénní

Ambulatní

Pobytové

5.3.2. H28 se nepotvrdila (p = 0,068), výše stávajících výdajů na sociální služby neovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. 5.4 Prostorové faktory 5.4.1. H29 se potvrdila (p < 0,001), spokojenost seniora se stávajícím bydlením ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby (viz Graf 4.39 a Tabulka H29 – Příloha č. 2). Pokud senior není se svým stávajícím bydlením spokojený vůbec nebo málo, upřednostňuje častěji poskytování sociální služby spojené s bydlením, tedy pobytovou formou.

Ostravská univerzita v Ostravě 135 Fakulta sociálních studií

Graf 4.39 Spokojenost s kvalitou bydlení a preference formy SSL 700 600 Četnost

500 400 300 200 100 0 Vůbec, málo

Velmi

Zcela

Spokojenost s kvalitou stávajícího bydlení Terénní

Ambulatní

Pobytové

5.4.2. H30 se nepotvrdila (p = 0,153), vnímaný pocit soukromí neovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. 5.5. Altruistické faktory 5.5.1. H31 se nepotvrdila (p = 0,435), vnímaný pocit vlastní užitečnosti v rodině neovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. 5.5.2. H32 se nepotvrdila (p = 0,811), vnímání míry vlastní sociální angažovanosti neovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. 5.6. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na sociodemografických faktorech? 5.6.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle místa jejich bydliště? H33 Předpokládáme, že místo bydliště ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a místo bydliště / okres) H34 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociální služby podle velikosti obce, ve které senior žije. (Dotazník – otázka č. 12 a místo bydliště / velikost) 5.6.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na věku seniora? H35 Předpokládáme, že věk seniora významně ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a věk) 5.6.3. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na pohlaví?

Ostravská univerzita v Ostravě 136 Fakulta sociálních studií H36 Předpokládáme, že neexistují rozdíly v preferované formě sociální služby pro seniory mezi muži a ženami. (Dotazník – otázka č. 12 a pohlaví) 5.6.4. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na typu bydlení seniora? H37 Předpokládáme, že typ bydlení významně ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. (Dotazník – otázka č. 12 a typ bydlení) 5.6.5. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle počtu osob žijících ve společné domácnosti se seniorem? H38 Předpokládáme, že existuje rozdíl v preferenci formy sociální služby podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti. (Dotazník – otázka č. 12 a počet osob v domácnosti) 5.6.6. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory v závislosti na jejich náboženském vyznání? H39 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociální služby mezi věřícími a nevěřícími seniory. (Dotazník – otázka č. 12 a víra) 5.6.7. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle jejich dosaženého vzdělání? H40 Předpokládáme, že neexistují významné rozdíly v preferenci formy sociální služby pro seniory podle jejich dosaženého vzdělání. (Dotazník – otázka č. 12 a dosažené vzdělání) 5.6.8. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb podle seniorovy závislosti na pomoci jiných osob (příspěvek na péči)? H41 Předpokládáme, že stupeň závislosti seniora na pomoci jiných osob ovlivňuje volbu preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a stupeň závislosti) 5.6.9. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle jejich finanční situace? H42 Předpokládáme, že finanční situace seniora významně ovlivňuje jeho volbu preferované formy sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a výše důchodu)

5.6. Sociodemografické faktory 5.6.1. H33 se nepotvrdila (p = 0,732), místo bydliště (okres) neovlivňuje volbu preferované formy sociální služby seniorů. H34 se nepotvrdila (p = 0,711), neexistují rozdíly v preferenci formy sociální služby podle velikosti obce, ve které senior žije. 5.6.2. H35 se potvrdila (p = 0,008), věk seniora významně ovlivňuje volbu preferované sociální služby (viz Graf 4.40 a Tabulka H35 – Příloha č. 2). Opět se nám potvrdila již dříve zmiňovaná skutečnost, že lidé ve věkových kohortách 60 až 65 let a 76 let a více častěji preferují poskytování sociální služby pobytovou formou oproti lidem ve věkové kohortě 66 až 75 let.

Ostravská univerzita v Ostravě 137 Fakulta sociálních studií

Graf 4.40 Interakce: Věk seniora a preference formy SSL 600 500 Četnost

400 300 200

100 0 60 až 65 let

66 až 75 let

76 let a více

Věk Terénní

Ambulatní

Pobytové

5.6.3. H36 se potvrdila (p = 0,328), neexistují rozdíly v preferované formě sociální služby pro seniory mezi muži a ženami (viz Tabulka H36 – Příloha č. 2). 5.6.4. H37 se nepotvrdila (p = 0,072), typ bydlení neovlivňuje volbu preferované sociální služby seniorů. 5.6.5. H38 se nepotvrdila (p = 0,216), neexistuje rozdíl v preferenci formy sociální služby podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti. 5.6.6. H39 se nepotvrdila (p = 0,172), neexistují rozdíly v preferenci formy sociální služby mezi věřícími a nevěřícími seniory. 5.6.7. H40 se potvrdila (p = 0,570), neexistují významné rozdíly v preferenci formy sociální služby podle dosaženého vzdělání seniora (viz Tabulka H40 – Příloha č. 2). 5.6.8. H41 se nepotvrdila (p = 0,840), stupeň závislosti seniora na péči jiné osoby neovlivňuje volbu preferované sociální služby. 5.6.9. H42 se potvrdila (p = 0,031), finanční situace seniora významně ovlivňuje jeho volbu preferované sociální služby (viz Graf 4.41 a Tabulka H42 – Příloha č. 2). Lidé s příjmem pod stanovenou hranici průměrného starobního důchodu preferují častěji poskytování sociálních služeb terénní formou a méně často formou pobytovou. Důvodem této preference může být skutečnost, že se domnívají, že by jim jejich příjem nepostačoval na úhradu komplexní pobytové sociální služby.

Ostravská univerzita v Ostravě 138 Fakulta sociálních studií

Graf 4.41 Interakce: Výše důchodu a preference formy SSL 900 800 700 Četnost

600 500 400 300 200 100 0 Pod 9500 Kč Terénní

Důchod Ambulatní

Nad 9500 Kč Pobytové

5.7. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle míry jejich informovanosti? 5.7.1. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory podle míry jejich informovanosti o vybraných druzích sociálních služeb pro seniory? H43a Předpokládáme, že informovanost seniora o využití služeb osobní asistence významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. (Dotazník – otázka č. 12 a 11.1) H43b Předpokládáme, že informovanost seniora o využití pečovatelských služeb významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. (Dotazník – otázka č. 12 a 11.2) H43c Předpokládáme, že informovanost seniora o využití center denních služeb a denních stacionářů významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. (Dotazník – otázka č. 12 a 11.4) H43d Předpokládáme, že informovanost seniora o využití služeb domova pro seniory významně ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. (Dotazník – otázka č. 12 a 11.6) 5.7.2. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji podle zkušenosti seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory? H44 Předpokládáme, že zkušenost seniora s návštěvou pobytové sociální služby ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. (Dotazník – otázka č. 12 a 4) 5.7.3. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji podle znalosti seniorů o dostupnosti nejbližší pobytové sociální služby v domově pro seniory ve Zlínském kraji? H45 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci forem sociálních služeb podle znalosti seniorů o dostupnosti nejbližšího domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 12 a 3) 5.7.4. Jaké jsou rozdíly v preferenci formy poskytovaných sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji podle jejich představy o finančních nákladech spojených s využitím pobytových služeb domova pro seniory? H46 Předpokládáme, že existují rozdíly v preferenci formy sociálních služeb pro seniory podle jejich představy o výši finančních nákladů spojených s pobytem v domově pro seniory. (Dotazník – otázka č. 12 a 15)

Ostravská univerzita v Ostravě 139 Fakulta sociálních studií 5.7.1. H43a se potvrdila (p = 0,005), informovanost seniora o využití služeb osobní asistence významně ovlivňuje jeho preferenci formy sociálních služeb (viz Graf 4.42 a Tabulka H43a – Příloha č. 2). Paradoxem je, že senioři, kteří uvedli, že slyšeli o službách osobní asistence, která je podle odst. 1 § 39 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, terénní službou, méně často při svém výběru druhu sociální služby volí službu terénní a více preferují služby ambulantní a pobytové. Uvedenou skutečnost si vysvětlujeme tím, že senioři sice o uvedeném druhu služby slyšeli, avšak jejich faktická informovanost o jejím obsahu je nízká. Míru informovanosti jako determinující faktor při rozhodování o využití sociálních služeb považujeme v našem výzkumu, i s přihlédnutím k dalším získaným výsledkům, za diskutabilní.

Graf 4.42 Interakce: informovanost o SSL osobní asistence a preference formy SSL 1000

Četnost

800

600 400 200 0

Ano

Ne

Informovanost o SSL osobní asistence Terénní

Ambulatní

Pobytové

H43b se nepotvrdila (p = 0,059), informovanost seniora o využití pečovatelských služeb neovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. H43c se potvrdila (p < 0,001), informovanost seniora o využití center denních služeb a denních stacionářů ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb (viz Graf 4.43 a Tabulka H43c – Příloha č. 2). Senioři uvádějící, že slyšeli o centrech denních služeb a denních stacionářích pro seniory, by při svém výběru formy poskytované sociální služby častěji upřednostnili ambulantní či pobytovou službu.

Ostravská univerzita v Ostravě 140 Fakulta sociálních studií

Četnost

Graf 4.43 Interakce: nformovanost o SSL centra denních služeb, denní stacionáře a preference formy SSL 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0 Ano Ne Informovanost o SSL centra denních služeb, denní stacionáře Terénní

Ambulatní

Pobytové

H43d se nepotvrdila (p = 0,766), informovanost seniora o využití služeb domova pro seniory neovlivňuje preferenci formy sociálních služeb. 5.7.2. H44 se potvrdila (p < 0,001), zkušenost seniorů s návštěvou pobytové sociální služby domova pro seniory ovlivňuje preferenci formy sociálních služeb (viz Graf 4.44 a Tabulka H44 – Příloha č. 2). Ze získaných dat vyplývá, že senioři, kteří navštívili některý domov pro seniory, častěji upřednostňují při svém výběru sociální službu poskytovanou pobytovou formou oproti seniorům, kteří tuto zkušenost nemají.

Graf 4.44 Interakce: návštěva domova pro seniory a preference formy SSL 1200

Četnost

1000 800

600 400

200 0 Ano Ne Navštěva domova pro seniory Terénní

Ambulatní

Pobytové

Ostravská univerzita v Ostravě 141 Fakulta sociálních studií 5.7.3. H45 se potvrdila (p = 0,018), existují rozdíly v preferenci forem sociálních služeb podle znalosti seniorů o dostupnosti nejbližšího domova pro seniory (viz Graf 4.45 a Tabulka H45 – Příloha č. 2). Znalost nejbližšího domova pro seniory ovlivňuje častější preferenci pobytové sociální služby. Graf 4.45 Interakce: znalost domova pro seniory a preference formy SSL 1200

Četnost

1000 800 600 400 200 0 Ano Ne Znalost nejbližšího domova pro seniory

Terénní

Ambulatní

Pobytové

5.7.4. H46 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly v preferenci forem sociálních služeb pro seniory podle jejich představy o finančních nákladech spojených s pobytem v domově pro seniory (viz Graf 4.46 a Tabulka H46 – Příloha č. 2). Senioři, kteří se domnívají, že by se jejich finanční situace s nástupem do domova pro seniory zlepšila, při svém výběru častěji preferují, v porovnání s ostatními, poskytování sociální služby pobytovou formou.

Graf 4.46 Interakce: představa o změně finanční situace v souvislosti s pobytem v DS a preference formy SSL 1000

Četnost

800 600 400 200

0 Zlepšila

Zhoršila

Nevím

Představa o změně finanční situace v souvislosti s pobytem v DS Terénní

Ambulatní

Pobytové

Ostravská univerzita v Ostravě 142 Fakulta sociálních studií Odpověď na 5. výzkumnou otázku Z výzkumu vyplynulo, že na preferenci určité formy sociální služby (terénní, ambulantní či pobytové) nemají vliv rodinné faktory (zkušenost rodiny s péčí o osobu v seniorském věku), altruistické faktory (pocit vnímání vlastní užitečnosti) a některé ekonomické (stávající výdaje na sociální služby) a prostorové (vnímaný pocit soukromí) faktory. Naproti tomu její preferenci ovlivňují faktory zdravotní (pokud se senior považuje za málo či vůbec soběstačného preferuje poskytování pobytové sociální služby), některé faktory ekonomické (pokud je senior se svojí stávající finanční situací spokojený málo či vůbec, upřednostňuje poskytování sociální služby pobytovou formou) a prostorové (pokud senior není se svým stávajícím bydlením vůbec spokojený nebo je spokojený málo, preferuje poskytování sociální služby ve formě pobytové). Ze zkoumaných sociodemografických faktorů má vliv na preferenci určité formy sociální služby pouze věk, kdy senioři mladšího (60 až 65 let) a staršího (76 let a více) věku častěji preferují poskytování sociálních služeb pobytovou formou oproti seniorům středního věku (66 až 75 let) a stávající finanční situace. Lidé s příjmem pod stanovenou hranici průměrného starobního důchodu preferují častěji poskytování sociálních služeb terénní formou a méně často formou pobytovou. Zjištěnou skutečnost si vysvětlujeme tím, že senioři s nižším příjmem se mohou domnívat, že by tento nepostačoval na úhradu komplexní pobytové služby. Senioři, kteří se domnívají, že by se jejich finanční situace v souvislosti s využitím sociální služby domova pro seniory zlepšila, častěji upřednostňují poskytování pobytových služeb. Deklarovaná informovanost seniorů nehraje z našeho pohledu významnou roli při preferenci formy poskytované sociální služby, na rozdíl od osobní zkušenosti či znalosti nejbližšího domova pro seniory. Respondenti, kteří někdy navštívili domov pro seniory a ti, kteří znají nejbližší pobytovou službu pro seniory, častěji upřednostňují poskytování pobytové sociální služby, v porovnání se seniory, kteří tuto zkušenost a znalost nemají.

Ostravská univerzita v Ostravě 143 Fakulta sociálních studií 6. Které faktory z pohledu seniorů determinují jejich rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? Tzn., za jakých okolností jsou senioři do budoucna ochotni využívat pobytových sociálních služeb domova pro seniory? (Dotazník – otázka č. 19) H47 Předpokládáme, že existují rozdíly ve významnosti faktorů, které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji. (Dotazník – otázka č. 19) 6.1. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich sociální situace v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.1.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrála z pohledu seniora sociální izolace (pocit osamělosti)? (Dotazník – otázka č. 19.1) 6.1.2. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrála z pohledu seniora vytíženost volného času seniora (nuda, nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám)? (Dotazník – otázka č. 19.6) 6.1.3. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrály z pohledu seniora špatné rodinné vztahy? (Dotazník – otázka č. 19.5) 6.1.4 Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrál z pohledu seniora nedostatek sociálních kontaktů? (Dotazník – otázka č. 19.7) 6.2. Jak by ovlivnil seniory ve Zlínském kraji jejich zdravotní stav (fyzický, psychický) v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.2.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení zdravotního stavu? (Dotazník – otázka č. 19.2) 6.3. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich ekonomická situace v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.3.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení finanční situace? (Dotazník – otázka 19.3) 6.4. Jak by ovlivnila seniory ve Zlínském kraji jejich prostorová situace v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.4.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo z pohledu seniora zhoršení bytové situace? (Dotazník – otázka 19.4) 6.4.2. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrála bezbariérovost? (Dotazník – otázka 19.9) 6.5. Jak by ovlivnilo seniory ve Zlínském kraji jejich altruistické cítění v rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? 6.5.1. Jakou roli při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory by hrálo z pohledu seniora vnímání jeho nadbytečnosti (pocit nepotřebnosti, zátěže pro rodinu)? (Dotazník – otázka č. 19.8)

6. H47 se potvrdila (p < 0,001), existují rozdíly ve významnosti faktorů, které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji. Nejvýznamnějším faktorem, který by ovlivnil zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory je jeho zdravotní

Ostravská univerzita v Ostravě 144 Fakulta sociálních studií stav, tento faktor je při porovnání s faktorem bezbariérovosti statisticky významnější (p < 0,001) – viz Tabulka 4.12 a Graf 4.47. Tabulka 4.12 Významnost rozdílů faktorů determinujících rozhodnutí o využití domova pro seniory

Proměnná Osamělost Zdravotní stav Finanční situace Bytová situace Rodinné vztahy Nuda Sociální kontakty Nepotřebnost Bezbariérovost

Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient shody ANOVA chí-kv. (N = 1985, sv = 8) = 3340,013 p = 0,00000 Koeficient shody = ,21033 Prům.hods. r = ,20993 Průměrné pořadí Součet pořadí Průměr 5,211 10344 2,446 7,385 14660 3,270 4,829 9585 2,285 5,169 10261 2,415 4,746 9420 2,257 3,377 6704 1,773 4,299 8535 2,098 4,436 8805 2,163 5,548 11014 2,564

Sm.Odch. 1,037 0,808 0,896 0,974 1,004 0,864 0,906 0,953 1,061

Graf 4.47 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory Krabicový graf 6

5

4

3

2

1

bezbariérovost

nepotřebnost

sociální kontakty

nuda

rodinné vztahy

bytová situace

finanční situace

zdravotní stav

-1

osamělost

0

Průměr Průměr±SmOdch Průměr±1,96*SmOdch

Z Grafu 4.47 je patrné, že medián u všech zkoumaných oblastí leží ve středu krabice a rovněž oba vousy u jednotlivých krabic jsou stejně dlouhé, což znamená, že rozdělení dat je souměrné. Ve výběru se nenacházejí žádné odlehlé ani extrémní

Ostravská univerzita v Ostravě 145 Fakulta sociálních studií hodnoty. Grafy a tabulky četností jednotlivých faktorů ovlivňujících rozhodování o podání žádosti do domova pro seniory jsou umístěny v Příloze č. 3. Odpověď na 6. výzkumnou otázku Z realizovaného výzkumného šetření vyplynulo, že nejdůležitějším faktorem, který sehrává roli v rozhodnutí o budoucím využití pobytové sociální služby domova pro seniory je zdravotní stav a nejméně významným nuda (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám). Dalšími z faktorů, které by iniciovaly nástup seniora do pobytové sociální služby, jsou: bezbariérovost, osamělost a bytová situace. Zhoršující se zdravotní stav a s ním související snížená míra soběstačnosti se opětovně ukazuje jako zásadní determinanta při rozhodování o využití pobytových sociálních služeb.

7. Jak se liší volba faktoru (zdravotní, sociální, ekonomický, prostorový, altruistický), který ovlivňuje zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle vybraných sociodemografických údajů? 7.1. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na jejich věku? H48 Předpokládáme, že existují rozdíly ve faktorech, které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle věkových kategorií. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a věk) 7.2. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na pohlaví? H49 Předpokládáme, že neexistují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi muži a ženami. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a pohlaví) 7.3. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti města/obce ve které senior žije? H50 Předpokládáme, že neexistují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti obce, ve které senior žije. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a velikost obce) 7.4. Jaké jsou rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících ve společné domácnosti s nimi? H51 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti) 7.5. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory v závislosti na jejich víře?

Ostravská univerzita v Ostravě 146 Fakulta sociálních studií H52 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi věřícími a nevěřícími seniory. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a víra) 7.6. Jaké jsou rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich zdravotního stavu? H53 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle přiznaného stupně příspěvku na péči seniora. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a příspěvek na péči) 7.7. Jak se liší volba faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o osobu závislou na pomoci jiných? H54 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle zkušenosti rodiny s péčí o osobu závislou na pomoci jiných. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a 2) 7.8. Jaké jsou rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle jejich míry informovanosti o možnostech využití vybraných sociálních služeb. H55a Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití pečovatelských služeb. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a 11.2) H55b Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití služeb center denních služeb a denních stacionářů. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a 11.4) H55c Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, které ovlivňují zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle znalosti seniora o možnostech využití služeb domova pro seniory. (Dotazník – překódovaná otázka č. 19 a 11.6)

7.1. H48 se nepotvrdila, neexistují rozdíly ve vnímání významnosti faktorů (p > 0,05), které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji v různých věkových kategoriích. 7.2. H49 se nepotvrdila, neexistují rozdíly mezi muži a ženami ve vnímání významnosti faktorů (p > 0,05), které by ovlivnily zájem o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory.

Ostravská univerzita v Ostravě 147 Fakulta sociálních studií 7.3. H50 se potvrdila, existují rozdíly ve volbě sociálních (p = 0,009), ekonomických (p = 0,001) a prostorových (p = 0,026) faktorů, které by ovlivnily zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle velikosti obce, ve které senior žije (viz Graf 4.48 a Tabulky H50a, H50b – Příloha č. 2). Graf 4.48 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a velikost obce Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%) 3,6 3,4 3,2 3,0

Hodnoty

2,8 2,6 2,4 2,2 2,0 1,8 1,6 do 2 tis.

2 - 10 tis.

10 - 20 tis.

nad 20 tis.

velikost bydliště

Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

Z předloženého grafu vyplývá, že vliv zdravotních a altruistických faktorů na rozhodování o využití pobytových sociálních služeb pro seniory se neliší podle velikosti obce, ve které senior žije. Naproti tomu prostorové faktory ovlivňují více volbu využití domova pro seniory u respondentů žijících v obcích od 2 do 20 tisíc obyvatel. Sociální a ekonomické faktory považují za nejméně důležité při rozhodování senioři žijící v obci s 10 až 20 tisíci obyvateli. 7.4. H51 se potvrdila, existují rozdíly ve volbě prostorových (p = 0,01) a altruistických (p = 0,01) faktorů, které by ovlivnily zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podle počtu osob žijících se seniorem ve společné domácnosti (viz Graf 4.49 a Tabulky H51a, H51b – Příloha č. 2). Prostorové faktory podporují rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory více u osob, které žijí ve společné domácnosti s dalšími 2 a více členy. Altruistické faktory determinují nejvíce rozhodování v případě, že se seniorem

Ostravská univerzita v Ostravě 148 Fakulta sociálních studií žijí ve společné domácnosti ještě 2 další osoby. Dá se usuzovat, že v tomto případě může latentní roli sehrávat i potřeba řešení bytové situace pro rodinné příslušníky (děti, vnuky apod.). Graf 4.49 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a počet členů žijících se seniorem ve společné domácnosti Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%) 3,6 3,4 3,2

Hodnoty

3,0 2,8 2,6 2,4 2,2 2,0 1,8 0

1

2

3

počet osob v domácnosti

Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

7.5. H52 se nepotvrdila, neexistují rozdíly ve volbě faktorů (p > 0,05), které by ovlivnily zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory mezi věřícími a nevěřícími seniory. 7.6. H53 se potvrdila, přiznaný stupeň příspěvku na péči (zdravotní stav seniora) hraje roli ve vnímání volby prostorových (p = 0,014) faktorů, které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory (viz Graf 4.50 a Tabulky H53a, H53b – Příloha č. 2). U osob pobírajících příspěvek na péči ve II. a vyšším stupni by při jejich rozhodování o využití pobytové sociální služby sehrály častěji důležitou úlohu faktory prostorové (bezbariérovost a zhoršení bytové situace). Uvedená skutečnost jistě souvisí se sníženou mírou mobility, kterou lidé pobírající příspěvek na péči ve II. a vyšším stupni vykazují.

Ostravská univerzita v Ostravě 149 Fakulta sociálních studií Graf 4.50 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a příspěvek na péči Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%) 3,8 3,6 3,4 3,2

Hodnoty

3,0 2,8 2,6 2,4 2,2 2,0 1,8

bez příspěvku na péči

stupeň 1

vyšší stupeň

Stupeň závislosti

Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

7.7. H54 se potvrdila, zkušenost rodiny s péčí o závislého člena rodiny hraje roli ve vnímání volby ekonomických (p = 0,003) a prostorových (p < 0,001) faktorů, které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory (viz Graf 4.51 a Tabulky H54a, H54b – Příloha č. 2). Respondenti, kteří uvádějí, že nemají povědomí, zda někdo z příbuzných pečoval o závislého člena rodiny, častěji deklarují, že by při rozhodování o budoucím využití pobytové sociální služby mohly sehrát roli ekonomické a prostorové faktory. Graf 4.51 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a zkušenost s péčí o závislého člena rodiny Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%) 3,8 3,6 3,4 3,2

Hodnoty

3,0 2,8 2,6 2,4 2,2 2,0 1,8 Ano

Ne

Nevím

Zkušenost rodiny s péčí o seniora

Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

Ostravská univerzita v Ostravě 150 Fakulta sociálních studií

7.8. H55a se potvrdila, znalost pečovatelských služeb hraje roli ve vnímání volby sociálních (p = 0,005) a zdravotních (p = 0,034) faktorů, které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory (viz Graf 4.52a, 4.52b a Tabulka H55a – Příloha2). Z grafů je patrné, že u seniorů deklarujících znalost pečovatelské služby hrají významnou roli při volbě pobytových sociálních služeb domova pro seniory zdravotní faktory (zhoršení zdravotního stavu) oproti faktorům sociálním (pocit osamělosti, špatné rodinné vztahy, nuda, nedostatek sociálních kontaktů), které jsou považovány za málo významné. Graf 4.52a Sociální faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost pečovatelské služby Krabicový graf :

Sociální faktory

2,45

2,40

Sociální faktory

2,35

2,30

2,25

2,20

2,15

2,10

2,05 Ano

Ne Pečovatelská služba

Průměr Průměr±SmCh Průměr±1,96*SmCh

Graf 4.52b Zdravotní faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost pečovatelské služby

Krabicový graf :

Zdravotní faktory

3,35

3,30

Zdravotní faktory

3,25

3,20

3,15

3,10

3,05

3,00

2,95 Ano

Ne Pečovatelská služba

Průměr Průměr±SmCh Průměr±1,96*SmCh

Ostravská univerzita v Ostravě 151 Fakulta sociálních studií H55b se nepotvrdila, znalost center denních služeb a denních stacionářů nehraje roli ve vnímání volby faktorů (p > 0,05), které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. H55c se nepotvrdila, znalost služeb domova pro seniory nehraje roli ve vnímání volby faktorů (p > 0,05), které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. Odpověď na 7. výzkumnou otázku Z výsledků realizovaného výzkumu vyplývá, že neexistují rozdíly ve vnímání významnosti

faktorů

(zdravotních,

sociálních,

ekonomických,

prostorových

a altruistických), které by ovlivnily zájem seniora o využití pobytových sociálních služeb domovů pro seniory ve Zlínském kraji v různých věkových kategoriích, ani podle pohlaví či víry. Naproti tomu existují rozdíly ve vnímání jednotlivých faktorů ovlivňujících budoucí rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb podle velikosti obce, ve které senior žije a podle počtu osob ve společné domácnosti. Za důležité považujeme zjištění, že prostorové faktory podporují rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory více u osob, které žijí ve společné domácnosti s dalšími 2 a více členy a altruistické faktory determinují nejvíce rozhodování v případě, že se seniorem žijí ve společné domácnosti ještě 2 další osoby (domníváme se, že i v tomto případě se může jednat o latentní prostorový faktor). U osob pobírajících příspěvek na péči ve II. a vyšším stupni hrají prostorové faktory (bezbariérovost a zhoršení bytové situace) důležitější úlohu při rozhodování o možném využití sociálních služeb domova pro seniory, což je jistě spojeno se sníženou mírou mobility. Subjektivní znalost jednotlivých druhů sociálních služeb ovlivňuje volbu faktorů jen v případě znalosti pečovatelské služby. Osoby udávající znalost pečovatelské služby se domnívají, že rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory ovlivňují především faktory zdravotní. Naopak faktory sociální považují pro rozhodování za nejméně důležité.

Ostravská univerzita v Ostravě 152 Fakulta sociálních studií 8. Jaká je souvislost mezi faktory (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové, altruistické), které ovlivňují zájem o využití sociálních služeb a typem preferované sociální služby? H56 Předpokládáme, že existují rozdíly ve volbě faktorů, determinujících rozhodnutí o využití sociálních služeb podle typu preferované sociální služby. (Dotazník – otázka č. 12 a překódovaná otázka č. 19)

8. H56 se potvrdila, typ preferované sociální služby hraje roli ve vnímání volby faktorů sociálních (p < 0,001), zdravotních (p < 0,001), ekonomických (p < 0,001), prostorových (p < 0,001), altruistických (p = 0,037), které by ovlivnily zájem seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory (viz Graf 4.53 a Tabulky H56a, H56b – Příloha č. 2). Graf 4.53 Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a typ preferované sociální služby Graf průměrů a int. spolehlivosti (95,00%) 3,8 3,6 3,4 3,2

Hodnoty

3,0 2,8 2,6 2,4 2,2 2,0 1,8

Terénní

Ambulantní

Pobytové

Preference sociálních služeb

Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

Odpověď na 8. výzkumnou otázku Z výzkumu vyplynulo, že rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory je v nejvyšší míře ovlivněno zdravotními faktory (zhoršeným zdravotním stavem). Prostorové faktory (špatné bytové podmínky a bezbariérovost) považují za možný impuls k rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb respondenti, kteří preferují ambulantní a pobytové služby. Další z faktorů – ekonomické, sociální (pocit osamělosti, špatné rodinné vztahy, nuda,

nedostatek

sociálních

kontaktů)

a altruistické (pocit nepotřebnosti) považují ve vyšší míře za možné determinanty rozhodování osoby preferující poskytování sociálních služeb pobytovou formou.

Ostravská univerzita v Ostravě 153 Fakulta sociálních studií 9. Jaká je souvislost mezi potenciálním zájmem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory a volbou faktorů (zdravotní, sociální, ekonomické, prostorové, altruistické), které toto rozhodnutí ovlivňují? Jaké jsou rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle vybraných faktorů determinující rozhodnutí seniora o využití sociálních služeb? H57a Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají pocit osamělosti jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.1) H57b Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení zdravotního stavu jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.2) H57c Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení finanční situace jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.3) H57d Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení bytové situace jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.4) H57e Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají špatné rodinné vztahy jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.5) H57f Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají nudu (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.6) H57g Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají nedostatek sociálních kontaktů jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.7) H57h Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají pocit nepotřebnosti jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.8) H57i Předpokládáme, že existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají bezbariérovost jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. (Dotazník – otázka č. 6 a 19.9)

9. H57a se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají pocit osamělosti (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich

Ostravská univerzita v Ostravě 154 Fakulta sociálních studií rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. Z Grafu 4.54 a Tabulky H57a – Příloha č. 2 vyplývá, že senioři, kteří vnímají pocit osamělosti jako determinující faktor k podání žádosti o využití pobytové sociální služby, mají častěji již podánu žádost do domova pro seniory, mají aktuální či výhledový zájem, případně tuto možnost do budoucna nevylučují.

Graf 4.54 Zájem o využití DS a vnímání pocitu osamělosti jako determinanty rozhodování 450 400 350 Četnost

300 250 200 150 100 50 0 Neovlivnilo Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Pocit osamělosti

Ovlivnilo

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

H57b se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení zdravotního stavu (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf 4.55 a Tabulka H57b – Příloha č. 2). Senioři, kteří nevnímají zhoršení zdravotního stavu jako faktor determinující rozhodování o budoucím využití sociálních služeb domova pro seniory, častěji radikálně odmítají využití pobytových sociálních služeb.

Ostravská univerzita v Ostravě 155 Fakulta sociálních studií

Graf 4.55 Zájem o využití DS a vnímání zdravotního stavu jako determinanty rozhodování

800

Četnost

600

400 200 0 Neovlivnilo Ovlivnilo Zhoršení zdravotního stavu Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

H57c se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení finanční situace (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf 4.56 a Tabulka H57c – Příloha č. 2). Z realizovaného průzkumu vyplynulo, že respondenti, kteří vnímají zhoršení finanční situace jako determinující faktor využití pobytových sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový zájem o využití sociálních služeb domova pro seniory.

Graf 4.56 Zájem o využití DS a vnímání zhoršení finanční situace jako determinanty rozhodování 600

Četnost

500 400 300

200 100 0

Neovlivnilo Ovlivnilo Zhoršení finanční situace Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 156 Fakulta sociálních studií H57d se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají zhoršení bytové situace (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf 4.57 a Tabulka H57d – Příloha č. 2). Můžeme konstatovat, že senioři vnímající zhoršení bytové situace jako determinující faktor využití pobytových sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový zájem o využití sociálních služeb domova pro seniory.

Graf 4.57 Zájem o využití DS a vnímání zhoršení bytové situace jako determinanty rozhodování 450 400 350 Četnost

300 250 200 150 100 50 0 Neovlivnilo

Ovlivnilo Zhoršení bytové situace Ano, mám podanou žádost Ano, mám v současnosti zájem Ano, výhledově Ne, ale výhledově to nevylučuji Ne, vůbec Nevím

H57e se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají špatné rodinné vztahy (p = 0,003) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. Z Grafu 4.58 a Tabulky H57e – Příloha č. 2 lze vyčíst, že senioři vnímající špatné rodinné vztahy jako faktor ovlivňující využití sociálních služeb domova pro seniory, mají častěji podánu žádost do domova pro seniory či aktuální zájem.

Ostravská univerzita v Ostravě 157 Fakulta sociálních studií

Graf 4.58 Zájem o využití DS a vnímání špatných rodinných vztahů jako determinanty rozhodování 600

Četnost

500 400 300 200 100

0 Neovlivnilo

Ovlivnilo

Špatné rodinné vztahy Ano, mám podanou žádost Ano, mám v současnosti zájem Ano, výhledově Ne, ale výhledově to nevylučuji Ne, vůbec Nevím

H57f se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf 4.59 a Tabulka H57f – Příloha č. 2). Respondenti, kteří nepovažují nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám za důvod k využití pobytových sociálních služeb, častěji jednoznačně odmítají jejich budoucí využití. Graf 4.59 Zájem o využití DS a vnímání nedostatku příležitostí k zájmovým aktivitám jako determinanty rozhodování 700 600 Četnost

500 400 300

200 100 0 Neovlivnilo

Ovlivnilo

Nuda (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám) Ano, mám podanou žádost Ano, mám v současnosti zájem Ano, výhledově Ne, ale výhledově to nevylučuji Ne, vůbec Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 158 Fakulta sociálních studií H57g se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají nedostatek sociálních kontaktů (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf 4.60 a Tabulka H57g – Příloha č. 2). Z realizovaného výzkumu vyplývá, že senioři, kteří považují nedostatek sociálních kontaktů za faktor ovlivňující využití sociálních služeb domova pro seniory, mají častěji podánu žádost do domova pro seniory či aktuální zájem. Graf 4.60 Zájem o využití DS a vnímání nedostatku sociálních kontaktů jako determinanty rozhodování 600

500 Četnost

400 300 200 100 0 Neovlivnilo

Ovlivnilo

Nedostatek sociálních kontaktů Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

H57h se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají pocit nepotřebnosti (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory. Z Grafu 4.61 a Tabulky H57h – Příloha č. 2 vyplývá, že respondenti, kteří uvedli, že považují pocit nepotřebnosti za faktor, který by ovlivnil jejich rozhodování o využití pobytových sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový zájem o službu domova pro seniory.

Ostravská univerzita v Ostravě 159 Fakulta sociálních studií

Graf 4.61 Zájem o využití DS a vnímání pocitu nepotřebnosti jako determinanty rozhodování 600

500 Četnost

400 300 200 100 0

Neovlivnilo Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Pocit nepotřebnosti

Ovlivnilo

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

H57i se potvrdila, existují rozdíly v potenciálním zájmu seniorů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro seniory ve Zlínském kraji podle toho, zda vnímají bezbariérovost (p < 0,001) jako determinující faktor pro jejich rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory (viz Graf 4.62 a Tabulka H57i – Příloha č. 2). Senioři, kteří nevnímají bezbariérovost jako determinantu rozhodování o budoucím využití sociálních služeb domova pro seniory, častěji radikálně odmítají využití pobytových sociálních služeb. Graf 4.62 Zájem o využití DS a vnímání bezbariérovosti jako determinanty rozhodování

500

Četnost

400 300 200 100 0 Neovlivnilo

.

Ano, mám podanou žádost Ano, výhledově Ne, vůbec

Bezbariérovost

Ovlivnilo

Ano, mám v současnosti zájem Ne, ale výhledově to nevylučuji Nevím

Ostravská univerzita v Ostravě 160 Fakulta sociálních studií Odpověď na 9. výzkumnou otázku Z výsledků realizovaného výzkumu vyplynulo, že senioři, kteří vnímají pocit osamělosti jako determinující faktor k podání žádosti o využití pobytové sociální služby, mají častěji již podánu žádost do domova pro seniory, mají aktuální či výhledový zájem, případně tuto možnost do budoucna nevylučují. Respondenti, kteří vnímají zhoršení finanční či bytové situace a pocit nepotřebnosti jako determinující faktor využití pobytových sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový zájem o využití sociálních služeb domova pro seniory. Senioři vnímající špatné rodinné vztahy a nedostatek sociálních kontaktů za faktory ovlivňující využití pobytových sociálních služeb mají častěji podánu žádost do domova pro seniory či aktuální zájem o jeho využití. Proti tomu senioři, kteří nevnímají zhoršení zdravotního stavu, nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám a bezbariérovost jako faktory determinující rozhodování o budoucím využití sociálních služeb domova pro seniory, častěji radikálně odmítají využití pobytových sociálních služeb.

4.7

Shrnutí výsledků kvantitativní části výzkumu

Cílem realizovaného kvantitativního výzkumného šetření za využití techniky dotazníku bylo zmapování zájmu potenciálních klientů o využití pobytových sociálních služeb domovů pro seniory na území Zlínského kraje (okresy Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín). Dalšími dílčími cíli bylo: odhalení úrovně informovanosti seniorů o nabídce sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji, odkrytí nejvýznamnějších faktorů, které determinují zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory a zjištění, jak tento zájem souvisí s úrovní jejich informovanosti. Zajímaly nás rovněž preference seniorů při výběru formy nabízené sociální služby a rozdíly v této preferenci podle vybraných faktorů. V neposlední řadě jsme chtěli určit, které determinanty z pohledu seniorů mohou hrát do budoucna roli při jejich rozhodování o využití sociálních služeb domova pro seniory. V návaznosti na cíl výzkumu jsme formulovali výzkumný problém: Jaký je zájem potenciálních uživatelů o využití pobytových sociálních služeb v domovech pro

Ostravská univerzita v Ostravě 161 Fakulta sociálních studií seniory ve Zlínském kraji, devět výzkumných otázek s podotázkami a padesát sedm hypotéz. Základní soubor tvořilo 129 265 respondentů, tedy obyvatel Zlínského kraje ve věkové kategorii 60 let a více. Výběrový soubor zahrnoval 2 000 respondentů, což činilo 1,55 % základního souboru. Výběr byl realizován formou kvótního výběru, který reprezentoval vlastnosti základního souboru podle vybraných kontrolních znaků: pohlaví, věková kategorie a okres. Výzkumný vzorek, se kterým jsme nakonec pracovali, zahrnoval celkem 1 985 respondentů, což bylo 1,54 % základního souboru. Z realizovaného průzkumu, který byl iniciován pracovníky Odboru sociálních věcí Krajského úřadu Zlínského kraje, který je zřizovatelem 11 domovů pro seniory, vyplynulo, že 30 % dotázaných seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí na území Zlínského kraje využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory kategoricky odmítá. Pouhá 2 % mají již podanou žádost v některém ze zařízení a 6 % deklaruje aktuální zájem, přičemž si však žádost o využití služby fakticky nepodalo. 12 % dotázaných projevuje zájem o využití sociální služby domova pro seniory, aby se pojistilo do budoucnosti, a 39 % ho nevylučuje. 11 % seniorů uvedlo, že neví. Pokud odpovědi z předchozí otázky rozdělíme na ty, ve kterých v odpovědi zazněl zájem, a na ty, kde zazněl nezájem (s vyloučením odpovědi nevím), zjistíme, že z celkového počtu 1 770 respondentů nemá v současnosti či vůbec zájem o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory 78 % (tj. 1 377) osob. Naproti tomu 22 % (tj. 393) dotázaných seniorů zájem má, ať už aktuální či jako budoucí pojistku. Za důležité považujeme zjištění, že 67 % seniorů žijících ve Zlínském kraji by při výběru sociální služby upřednostňovalo její poskytování ve své domácnosti nebo v denním stacionáři, tedy terénní nebo ambulantní formou. Sociální službu poskytovanou v pobytovém zařízení sociálních služeb, domově pro seniory, by při svém výběru preferovalo 33 % dotázaných. S uvedeným plně koresponduje i fakt, že 36 % seniorů by si podle jejich sdělení dovedlo představit, že by se na stáří přestěhovalo do domova pro seniory. K sociodemografickým faktorům determinujícím rozhodnutí o budoucím využití pobytové sociální služby domova pro seniory patří podle našeho zjištění pohlaví, věk, velikost bydliště, společné bydlení s partnerem či dalšími členy rodiny

Ostravská univerzita v Ostravě 162 Fakulta sociálních studií a zdravotní stav. Z výzkumu vyplynulo, že ženy mají ve srovnání s muži častěji již podánu žádost do domova pro seniory. Dále častěji udávají aktuální zájem nebo zájem jako pojistku do budoucna. Muži naproti tomu častěji uvádějí, že neví. Senioři mladšího věku (60 až 65 let) a senioři staršího věku (76 let a více) mají vyšší zájem o využití domova pro seniory než senioři středního věku (66 až 76 let). Uvedený fakt si vysvětlujeme tím, že senioři mladšího věku snáze připustí budoucí využití sociální služby domova pro seniory, neboť horizont jejího faktického využití je jim ještě poměrně vzdálený. Naproti tomu senioři vyššího věku už uvedenou možnost vidí reálně a pomalu se s ní začínají smiřovat. I když statisticky uvedené skupiny vykazují

stejné

tendence,

vnitřní

motivace

respondentů

vedoucí

k získaným odpovědím byly podle našeho názoru různé. Zajímavým zjištěním je rovněž fakt, že senioři žijící v obci do 2 000 obyvatel mají menší zájem o využití pobytových sociálních služeb než ti, kteří žijí v lokalitách se 2 000 a více obyvateli. Daná skutečnost je jistě ovlivněna silnou sociální kontrolou na malých obcích a fungováním sítě rodinných a komunitních vztahů založených na vzájemné výpomoci. Určitou úlohu může sehrávat vícegenerační soužití a tradice. Budoucí rozhodování o využití pobytové sociální služby neovlivňuje víra, vzdělání ani subjektivně hodnocená finanční situace. Z realizovaného výzkumu jednoznačně vyplynulo, že rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory je v nejvyšší míře ovlivněno zdravotními faktory, konkrétně zhoršením zdravotního stavu seniora. Faktorem, který by naopak nejméně, podle subjektivního hodnocení dotázaných seniorů, ovlivnil jejich rozhodnutí, je nuda. Dalšími z faktorů, které by iniciovaly nástup seniora do pobytové sociální služby, jsou: bezbariérovost, osamělost a bytová situace. Z průzkumu jsme zjistili, že pokud senior vnímá pocit osamělosti jako determinující faktor k podání žádosti o využití pobytové sociální služby, má již častěji žádost skutečně podanou, projevuje aktuální či výhledový zájem, případně tuto možnost do budoucna nevylučuje. Rovněž respondenti, kteří vnímají zhoršení finanční či bytové situace a pocit nepotřebnosti jako determinující faktory využití pobytových sociálních služeb, mají častěji podánu žádost, aktuální či výhledový zájem. Senioři vnímající špatné rodinné vztahy a nedostatek sociálních kontaktů jako činitele ovlivňující využití sociálních služeb domova pro seniory mají častěji podánu žádost

Ostravská univerzita v Ostravě 163 Fakulta sociálních studií či aktuální zájem. Ze získaných výsledků můžeme vyvodit, že při rozhodování o využití sociálních služeb domova pro seniory jsou, vedle zdravotního stavu, důležitými faktory ovlivňujícími proces rozhodování pocit osamělosti, bytová a finanční situace, pocit nepotřebnosti, špatné rodinné vztahy a nedostatek sociálních kontaktů. V rámci výzkumu jsme dospěli ke zjištěním, že senioři, kteří jsou zcela či velmi spokojeni se svým životem, se stávajícím bydlením a s finanční situací a ti, kteří považují kontakty s rodinou a se sociálním okolím pro svůj život za zcela či velmi důležité, mají méně často podanou žádost o umístění v domově pro seniory a méně často projevují aktuální zájem. Na základě těchto výsledků můžeme usuzovat, že subjektivně vnímaný pocit štěstí pozitivně ovlivňuje životní vyhlídky a budoucí plány. Senioři, kteří deklarují spokojenost v jednotlivých složkách života, si tak méně často připouští budoucí využití pobytové sociální služby, které je spojeno s odloučením z ostrova rodiny. Můžeme konstatovat, že životní optimismus společně s pevnými rodinnými vztahy drží seniora v přirozeném sociálním prostředí a formuje jeho představy o životním způsobu ve čtvrté fázi života. Dalším faktorem ovlivňujícím nezájem o budoucí využití pobytové sociální služby je zkušenost seniora s péčí o závislého člena rodiny v přirozeném sociálním prostředí. Pokud má respondent vlastní zkušenost s péčí o závislého člena rodiny, tak se domnívá, že i o něj bude s největší pravděpodobností postaráno v domácím prostředí. Dalším důležitým zjištěním, ke kterému jsme v rámci výzkumu dospěli, bylo, že prostorové faktory podporují rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb u seniorů, kteří žijí ve společné domácnosti s dalšími dvěma a více členy. Ve shodě s uvedeným, rovněž i altruistické faktory determinují nejvíce rozhodování v případě, že se seniorem žijí ve společné domácnosti ještě dvě další osoby. Domníváme se, že vyšší počet osob ve společné domácnosti, který pozitivně koreluje s ochotou využití pobytových sociálních služeb seniorem, může signalizovat potřebu řešení bytových otázek spojenou s možností odloučení seniora do pobytové sociální služby. Prostorové faktory (bezbariérovost a zhoršení bytové situace) hrají významnější úlohu při rozhodování o budoucím využití pobytových sociálních služeb seniory u osob pobírajících příspěvek na péči ve II. a vyšším stupni. Uvedené zjištění považujeme, s ohledem na charakter příspěvku na péči, za naprosto logické, neboť

Ostravská univerzita v Ostravě 164 Fakulta sociálních studií lidé ve II. stupni závislosti potřebují vyšší míru pomoci a podpory druhých osob, kdy bývá velmi často omezena právě jejich mobilita. Ochota nástupu do domova pro seniory je dále determinována představou o změně finanční situace spojené s využitím služby. Senioři, kteří se domnívají, že by se jejich finanční situace zlepšila, jsou logicky více nakloněni budoucímu využití služby. Co se týká informovanosti o sociálních službách ve Zlínském kraji, z realizovaného výzkumu vyplynulo, že nejvyšší subjektivní míra informovanosti seniorů je o pobytové sociální službě domova pro seniory a o pečovatelské službě. Vzhledem k tomu, že se jedná o služby, které mají v našem sociokulturním prostředí poměrně dlouhou historickou tradici, nejeví se nám předložené zjištění nikterak překvapující. Informovanost o sociální službě domova pro seniory uvádí 97 % seniorů, přičemž jsme prověřili i jejich faktickou znalost nejbližšího domova pro seniory. Tu prokázalo 74 % dotázaných. Obecnou míru své informovanosti o sociálních službách hodnotí dotázaní různě, avšak jen 30 % z nich ji považuje za dostatečnou. Za důležité informační zdroje o sociálních službách senioři považují: televizi a rádio, noviny a časopisy, příbuzné, známé a zdravotníky. Nejméně informací získávají přímo ze zařízení sociálních služeb a z internetu. Zjištěnou skutečnost považujeme za důležitou především pro poskytovatele a zřizovatele sociálních služeb. I když bývá internet oceňovaným zdrojem informací, z realizovaného výzkumu vyplynulo, že je zdrojem nejméně využívaným. Ze získaných výsledků jsme rovněž zjistili, že vyšší míra deklarované informovanosti o možnosti využití sociální služby domova pro seniory neimplikuje vyšší ochotu k nástupu. V rozhodování o budoucím využití domova pro seniory hraje spíše úlohu osobní zkušenost. Senioři, kteří navštívili některý z domovů pro seniory, mají častěji již podánu žádost. V tento moment se nám nabízejí dvě roviny interpretace. Je možné, že respondenti navštívili domov pro seniory za účelem podání žádosti, nebo domov pro seniory navštívili za účelem jiným, přičemž zjistili, že nabízená služba by jim v budoucnu mohla vyhovovat. S předchozím zjištěním úzce koresponduje fakt, že senioři, kteří prokázali znalost nejbližšího domova pro seniory, jsou častěji ochotni v budoucnu využít pobytové sociální služby. K preferencím formy sociální služby (terénní, ambulantní či pobytové) můžeme uvést, že tuto neovlivňují rodinné faktory (zkušenost rodiny s péčí o závislou osobu

Ostravská univerzita v Ostravě 165 Fakulta sociálních studií v seniorském věku), altruistické faktory (pocit vnímání vlastní užitečnosti), některé ekonomické (stávající výdaje na sociální služby) a některé prostorové faktory (vnímaný pocit soukromí). Naproti tomu její preferenci ovlivňují faktory zdravotní (pokud se senior považuje za málo či vůbec soběstačného preferuje poskytování pobytové sociální služby), některé ekonomické faktory (pokud je senior se svojí stávající finanční situací spokojený málo či vůbec upřednostňuje poskytování sociální služby pobytovou formou) a některé prostorové faktory (pokud senior není se svým stávajícím bydlením spokojený vůbec nebo málo, preferuje poskytování sociální služby ve formě pobytové).

Ostravská univerzita v Ostravě 166 Fakulta sociálních studií

5

KVALITATIVNÍ VÝZKUM ZAMĚŘENÝ NA ROZHODOVÁNÍ SENIORŮ O VYUŽITÍ POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB

„Moje sestra vždycky říká – stáří je hrozné. A je to tak.“ (BUC42) Vzhledem k limitům realizovaného kvantitativního šetření jsme se rozhodli výzkum doplnit o další část, tentokrát za využití kvalitativní výzkumné strategie. Paradigma smíšených metod nachází podle Hendla (2005, s. 271) oporu v pragmatismu a je často užíváno v aplikovaném výzkumu, kdy je pro výzkumníka užitečné získání dat z různých zdrojů. Námi získané výsledky z kvantitativního šetření, za využití techniky dotazníku, sice vypovídaly o malém zájmu seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí o budoucí využití pobytových sociálních služeb domovů pro seniory a možných faktorech determinujících jejich rozhodování, avšak při analýze výsledků jsme si uvědomili skutečnost, že většina dotázaných respondentů aktuálně před faktickým rozhodováním nestojí, a tak snáze připustí, že těchto služeb někdy v budoucnu, až se např. zhorší jejich zdravotní stav, využije. Otázkou zůstává, jaké bude jejich rozhodování v momentě, kdy daná situace skutečně nastane. V průběhu výzkumu jsme si uvědomili, že výsledky získané z kvantitativního výzkumného šetření neodrážejí komplexně zkoumanou problematiku, proto jsme se rozhodli v souladu s integrovaným přístupem využít další výzkumné strategie. „Integrované psychologické paradigma aplikované na proces poznávání je tvořeno triádou prožívání – vědění – jednání“ (Loučková, 2010, s. 71). Podle Loučkové (2010, s. 85) je hlavním důvodem pro volbu integrované výzkumné strategie „badatelovo poznání, že svoji výzkumnou úlohu nevyřeší těmi postupy, které měl dosud standardně k dispozici“. Pro získání uceleného obrazu vedoucího k odpovědi na položenou otázku o budoucích perspektivách pobytových sociálních služeb pro seniory jsme uplatnili triangulaci zdrojů, kdy jsme se dotazovali seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí, sociálních pracovníků domovů pro seniory jako odborníků

v oboru

sociální

práce,

nositelů

nových

myšlenek,

iniciátorů

a vykonavatelů kýžených změn a samotných uživatelů sociální služby domovů pro seniory, a kombinaci přístupů – kvalitativního a kvantitativního (Švaříček, Šeďová a kol., 2007, s. 202). Triangulace nám „měla pomoci vysvětlit plně a komplexně

Ostravská univerzita v Ostravě 167 Fakulta sociálních studií lidské jednání z více než jedné perspektivy“ (Švaříček, Šeďová a kol., 2007, s. 204). Ve shodě se Švaříčkem, Šeďovou a kol. (2007, s. 2006) spatřujeme největší výhodu užitého přístupu v získání pohledu na zkoumaný jev z pozice různých aktérů, tedy v kombinaci perspektiv různých lidí, a tím prohloubení znalosti zkoumaného jevu. Cílem výzkumu bylo zjistit faktory ovlivňující rozhodování seniorů o faktickém využití pobytových

sociálních služeb domova

pro

seniory.

Výzkumným

problémem, jemuž jsme chtěli více porozumět, byl proces rozhodování seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. Výzkumná otázka, kterou jsme si položili, zněla: Jaké determinanty ovlivňují proces rozhodování seniorů o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory? Při formulování výzkumné otázky jsme si byli vědomi skutečnosti, že při uplatnění kvalitativní výzkumné strategie může být tato modifikována podle vynořujících se skutečností v průběhu výzkumného šetření. Kvalitativní výzkum jsme rozdělili do dvou částí. V první části jsme se zaměřili na zjišťování názorů sociálních pracovníků domovů pro seniory a ve druhé na reflexi rozhodování samotnými uživateli pobytové sociální služby domova pro seniory.

5.1 Výzkum názorů sociálních pracovníků V první fázi výzkumu jsme se zaměřili na zkoumání názorů odborných pracovníků domovů pro seniory. Výběr respondentů – sociálních pracovníků byl záměrný (účelový) – přes instituci, tzn., že oslovený respondent musel zastávat pozici sociálního pracovníka v pobytové sociální službě, domově pro seniory, ve Zlínském kraji. Výzkumný soubor jsme vybrali záměrně, kdy jsme zvolili osoby, které mají bohaté zkušenosti se zkoumaným jevem (Švaříček a Šeďová, 2007, s. 34), tedy sociální pracovníky. Výzkumný vzorek byl vybírán adekvátně k položené výzkumné otázce, kdy jsme si byli vědomi skutečnosti, že pečlivá a správná technika výběru výzkumného vzorku vede ke zvýšení důvěryhodnosti, potvrditelnosti a autenticity. Dalším z faktorů, který jsme společně s Hendlem (2005, s. 153) měli na zřeteli, bylo zacílení sběru dat tak, aby jeho výsledky byly zobecnitelné a prezentovaly zkoumaný jev.

Ostravská univerzita v Ostravě 168 Fakulta sociálních studií Vzhledem k malému počtu prvků základního souboru – sociálních pracovníků domovů pro seniory ve Zlínském kraji jsme zvolili metodu totálního výběru vzorku, která spadá mezi metody nepravděpodobnostního výběru užívané při aplikaci kvalitativního přístupu. Oslovili jsme sociální pracovníky všech 39 domovů pro seniory ve Zlínském kraji (viz Příloha č. 5). Protože jsme si byli vědomi vysokého pracovního vytížení sociálních pracovníků v pobytových zařízeních sociálních služeb a častého kontaktování výzkumníky, rozhodli jsme se pro e-mailové dotazování. Domnívali jsme se, že toto bude pro dotazované nejméně časově náročné. Vzhledem k charakteru otázek jsme se neobávali potřeby anonymizace a

zkreslení

prezentovaných názorů. Výzkum názorů sociálních pracovníků probíhal ve třech fázích. V první fázi jsme v průběhu měsíce dubna 2013 obeslali e-mailem sociální pracovníky domovů pro seniory na území Zlínského kraje z databáze Registru poskytovatelů sociálních služeb37 s žádostí o zodpovězení šesti otázek, které byly přílohou k e-mailu (viz Příloha č. 4), ve kterém jsme dotazované krátce seznámili s účelem realizovaného šetření. V prvním kole jsme obdrželi zpět vyplněný dotazník od pěti sociálních pracovníků. Vzhledem k nízkému počtu získaných odpovědí jsme následně, ve druhé fázi, telefonicky kontaktovali všechny sociální pracovníky, kteří na zaslaný e-mail nereagovali. Po telefonické výzvě jsme získali dalších devět reakcí a několik příslibů spolupráce. Tři sociální pracovníci nám sdělili, že požadované údaje neshromažďují, a tudíž nám nemohou odpovědět. Ve třetí fázi jsme telefonicky oslovili již jen ty sociální pracovníky, kteří přislíbili spolupráci. Celkem jsme získali odpovědi od šestnácti sociálních pracovníků, což jsme považovali za uspokojivé. Z ankety vyplynulo, že sociální pracovníci domovů pro seniory zapojení do výzkumu pracují v těchto zařízeních v rozmezí od 1 roku do 19 let. Průměrná doba výkonu profese sociálního pracovníka v domově pro seniory činila u dotázaných 6,5 roku. V Tabulce 5.1 předkládáme přehled poměru odmítnutých výzev k nástupu do sociální služby domova pro seniory k počtu nově přijatých uživatelů za poslední tři roky za jednotlivá zařízení. Vzhledem k faktu, že některá zařízení neevidují počty žadatelů, kteří odmítli nástup do zařízení, a ke skutečnosti, že další sociální 37

Přístupný z: http://iregistr.mpsv.cz/.

Ostravská univerzita v Ostravě 169 Fakulta sociálních studií pracovníci na uvedenou otázku neodpověděli, nepodařilo se nám z obdržených odpovědí získat ucelený obraz o fenoménu podávání žádosti o umístění do domova pro seniory „pro jistotu“. Získaná data však existenci uvedeného jevu nasvědčují. Specifická situace je např. u charitního domova pro řeholnice, kde se nevyskytují odmítnuté nástupy vůbec, což vyplývá z podstaty fungování řádů a kongregací.

Tabulka 5.1 Počet přijatých uživatelů a odmítnutých nástupů Počet odmítnutých Počet přijatých Poměr nástupů uživatelů (odmítnutí Název zařízení* Kapacita 2010 2011 2012 2010 2011 2012 : nástup) 1. Dům pokojného stáří 15 0 1 2 0 7 6 3 : 13 Nedašov 2. Domov pro seniory Burešov, příspěvková 108 neevidují 39 29 49 organizace 3. Domov pro seniory 56 3 5 6 21 19 20 7 : 30 Pačlavice 4. Domov pokojného 31 3 2 0 7 8 7 5 : 22 stáří Boršice 5. Charitní domov Hluk 25 6. Domov pro osoby se zdravotním 4 3 3 3 0 0 3 9:3 postižením Kunovice Cihlářská 7. Domov pro seniory 159 neevidují 41 39 Uherské Hradiště 8. Domov pro seniory Napajedla, 63 15 10 12 11 17 14 37 : 42 příspěvková organizace 9. Domov pro seniory 146 19 42 43 45 38 41 26 : 31 Karolinka 10. Domov pro seniory Lukov, příspěvková 196 6 7 4 51 59 49 17 : 169 organizace 11. Centrum pro seniory 74 21 39 7 : 13 Zahrada, o.p.s. 12. Charitní dům sv. 12 2 4 3 4 9 9 9 : 22 Petra a Pavla Slavkov 15 8 15 11 3 3 3 13. Charitní dům Vlčnov 34 : 9 14. Česká katolická charita, Charitní domov pro 24 0 0 0 1 3 1 0:4 řeholnice Velehrad 15. Domov pro seniory 170 neevidují 42 39 57 Buchlovice 16. Dům pokojného stáří 48 3 4 3 21 11 12 5 : 22 Zlín * Tučným písmem jsou zvýrazněny domovy pro seniory, ve kterých počet odmítnutých nástupů byl za poslední 3 roky vyšší než 20 % z celkového počtu přijatých uživatelů.

Ostravská univerzita v Ostravě 170 Fakulta sociálních studií Odpovědi na otevřené otázky č. 4 až 6 jsme se rozhodli zpracovat metodou vytváření trsů, „která slouží obvykle k tomu, abychom seskupili a konceptualizovali určité výroky do skupin“ (Miovský, 2006, s. 221). Shromážděné výroky jsme na základě konceptualizace roztřídili do kategorií a subkategorií a tyto následně sloučili do trsů. Vytvořené trsy pokrývaly dvě oblasti, a to oblast Podání žádosti do domova pro seniory, která legislativně (mnohdy jen formálně) předchází druhé oblasti Nástup do domova pro seniory. Obr. 5.1 zachycuje trsy s kategoriemi ovlivňujícími podle sociálních pracovníků podání žádosti a faktický nástup do pobytové sociální slu žby domova pro seniory. Obr. 5.1 Trsy s kategoriemi ovlivňujícími podání žádosti a nástup do domova pro seniory (DS) prizmatem sociálních pracovníků

Níže uvádíme souhrn signifikantních výroků sociálních pracovníků domovů pro seniory přiřazených k jednotlivým kategoriím a subkategoriím. Čísla respondentů, uváděná v závorkách za výroky, nejsou z důvodu anonymizace výpovědí identická s číslováním zařízení v Tabulce 5.1. Sociální pracovníci byli náhodně označeni (S1 až S16) a následně byly jejich výpovědi analyzovány a konceptualizovány. PODÁNÍ ŽÁDOSTI DO DOMOVA PRO SENIORY (trs) Data agregovaná do kategorií a subkategorií trsu Podání žádosti do domova pro seniory vypovídají o determinantách podání žádosti. Společným znakem uvedeného

Ostravská univerzita v Ostravě 171 Fakulta sociálních studií trsu je tematický překryv možných důvodů vedoucích seniora k rozhodnutí o podání žádosti a potažmo k využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory. SNÍŽENÍ SOBĚSTAČNOSTI (kategorie) Neschopnost sám se o sebe postarat (subkategorie) „…neschopnost člověka postarat se sám o sebe… (S4)“; „Snížená soběstačnost seniora z důvodu věku… (S5)“; „Potřeba celodenní péče, nemožnost se o sebe postarat… (S6)“; „…neschopnost postarat se sám o sebe… (S9)“; „…ztráta soběstačnosti, potřeba pomoci další osoby k sebeobsluze, udržování domácnosti… (S12)“; „…omezení soběstačnosti. (S13)“; „Nejčastější je, že potřebuje pomoc s činnostmi, které už sám nezvládá… (S15)“. Změna zdravotního stavu (subkategorie) „…zhoršení zdravotního stavu. (S1)“; „Zhoršený zdravotní stav… (S2)“; „Nejčastějším důvodem je zhoršený zdravotní stav žadatele, tedy snížení soběstačnosti. (S3)“; „Snížená soběstačnost seniora z důvodu … změny zdravotního stavu… (S5)“; „Zhoršení zdravotního stavu. (S8)“; „Špatný zdravotní stav… (S9)“; „Špatný zdravotní stav, větší část uživatelů služby je z LDN… (S10)“; „Zhoršení zdravotního stavu a zájem co nejdříve nastoupit… (S11)“; „…nutnost ošetřovatelské péče, potřeba dohledu 24 hodin denně… (S12)“; „Zhoršení zdravotního stavu… (S 13)“; „…vážné zhoršení zdravotního stavu – imobilita, demence… (S14)“; „Nemoc … potřeba péče… (S 16)“. POTŘEBA JISTOTY (kategorie) Žádost jako obecná pojistka (subkategorie) „Jistota, že se o ně ve stáří někdo postará… (S1)“; „…jako pojistku… (S2)“; „Lidé, kteří mají žádost … odmítnou výzvu k nástupu z toho důvodu, že mají žádost podanou tzv. do foroty – tedy na dobu, až se nebudou sami o sebe moci postarat… (S4); „…potřeba zajištění na horší dobu… (S6)“; „…někteří senioři podávají žádost o umístění jako jistotu do budoucna, že o ně bude postaráno. (S9)“; „…žádost si dát jako pojistku a zájem nastoupit až pokud by se zhoršil zdravotní stav. (S11)“; „Žádost do budoucna pro případ zhoršení zdravotního stavu… (S14)“; „…podání žádosti ‚pro jistotu – do budoucna‘. (S15)“.

Ostravská univerzita v Ostravě 172 Fakulta sociálních studií Žádost jako pojistka při absenci rodiny (subkategorie) „Velmi často si žádost podávají relativně soběstační klienti, kteří vědí, že ‚kdyby se s nimi něco stalo‘ nemají nikoho, kdo by jim zajistil péči a pomoc. (S7)“; „…rodina zcela chybí. (S10)“; „…rodina žije mimo místo jeho bydliště, nemá žádnou rodinu, jistota důstojného dožití do budoucna… (S12)“. Žádost jako pojistka s ohledem na nezatěžování rodiny (subkategorie) „Velkou roli zde sehrává také zkušenost, kdy senior například pečoval o svého manžela, nebo dávno o rodiče a tak si dovede představit, jak je taková péče složitá. V okamžiku, kdy vidí, že již není schopen takové sebeobsluhy, jako dřív, znejistí a snaží se zajistit žádostí do zařízení. (S7)“; „Nechce být rodině na obtíž. (S 12)“. RODINNÁ SITUACE (kategorie) Rodina není schopna / nemůže pečovat (subkategorie) „…neschopnost rodiny postarat se o seniora… (S3)“; „…rodina není schopna pečovat o svého člena rodiny z důvodu pracovního vytížení… (S5)“; „Neschopnost rodiny pečovat. (S 8)“; „V dalším případě podávají žádost o umístění rodinní příslušníci, kteří se doposud starali, ale v momentě, kdy hrozí, že senior zůstane upoutaný na lůžko, se bojí, že péči nezvládnou, nebo mají sami nějaký zdravotní problém… (S9)“; „…rodina není schopna poskytovat službu… (S10)“; „Děti předdůchodového věku, které by rády rodiče doopatrovaly, se obávají opustit své pracovní místo – nemohly by se vrátit na své původní pracoviště, už by nenašly na trhu práce pracovní uplatnění, sami by proto měly nižší důchod = znevýhodnění… (S12)“; „…mnozí žadatelé by raději zůstali v domácím prostředí, do DS se je snaží spíše umístit rodina (nechtějí pečovat kvůli zaměstnání, podnikání, už nezvládají péči… (S14)“. Nefungující rodinné vztahy (subkategorie) „…neshody v rodině, sociální tíseň… (S2)“; „…domácí násilí… (S5)“; „Velká vzdálenost rodinných příslušníků, či jejich nezájem. (S7)“; „Někdy je také důvodem špatná situace v rodině (domácí násilí, hádky, výčitky…) (S7)“; „To se odrazí na psychické i somatické stránce člověka, který vyhledává klid a bezpečí v domově pro seniory. (S7)“; „…kvůli majetkům, špatným rodinným vztahům… (S 14)“.

Ostravská univerzita v Ostravě 173 Fakulta sociálních studií Blíže k rodině (subkategorie) „Také se velmi často stává, že žádost podá senior, který nežije v blízkosti domova, ale naopak zde má rodinu, přičemž očekává od umístění v zařízení zintenzivnění kontaktů s ní. (S3)“.

POCITY (kategorie) Samota (subkategorie) „Samota… (S1)“; „Velmi často je ale také důvodem pro podání žádosti samota, nejčastěji po úmrtí manžela či manželky… (S3)“; „…sociální izolace, pokud zůstane sám v domě, např. po úmrtí partnera… (S4)“; „…nemají žádného příbuzného, který by se o seniora postaral… (S5)“; „…osamělost… (S 16)“ Obavy / Strach (subkategorie) „Obava z toho, jak to bude v budoucnu… (S4)“; „Nejistota, obavy z budoucnosti. (S7)“; „…obavy, že zůstane v noci doma bez pomoci – neschopen se jí dovolat v případě krizové situace… (S12)“; „…časté závratě a následný strach zejména z nočních pádů… (S14)“; „Obava z budoucnosti – zůstanu sám, kdo se o mě postará? (S16)“. BYDLENÍ (kategorie) Sociální podmínky bydlení (subkategorie) „…společná domácnost s dalšími generacemi… (S3)“; „…stále se však objevují důvody jako: řešení bytové situace… (S15)“. Technické podmínky bydlení (subkategorie) „…bariérovost v jejich přirozeném prostředí. (S3)“; „…nevhodné podmínky pro život, př. topení tuhými palivy… (S3)“; „…potřeba bezbariérového prostoru. (S12)“. NÁSTUP DO DOMOVA PRO SENIORY (trs) Kategorie tvořící trs Nástup do domova pro seniory jsou charakteristické svojí dynamikou (tzv. dynamickým překryvem). Faktický nástup je motivovaný stejnými pohnutkami jako podání žádosti o využití pobytové sociální služby (viz kategorie sloučené v trsu Podání žádosti do domova pro seniory), avšak s tím rozdílem, že dochází k určitému posunu na

dimenzionální škále jednotlivých kategorií

Ostravská univerzita v Ostravě 174 Fakulta sociálních studií a subkategorií – dojde ke změně, zhoršení, ztrátě, vzniku nové potřeby či nezvládnutí stávající situace. Posun v dimenzi (pohyb uvnitř kategorie / subkategorie) aktivuje proces rozhodování a žadatel dochází k rozhodnutí o faktickém nástupu. ZMĚNA (kategorie) „Klíčovou roli sehrává jakákoliv změna. Změna ve zdravotním stavu, nebo v rodině (pohádají se), úmrtí pečující osoby. (S7)“. ZHORŠENÍ (kategorie) „…akutní zhoršení zdravotního stavu. Nejčastěji se jedná o žadatele, kteří jsou momentálně umístění ve zdravotnickém zařízení či v zařízení hospicového typu a není možné, aby se vrátili do jejich přirozeného prostředí. (S2)“; „Zhoršení zdravotního stavu, nemožnost péče v rodině. (S 10)“; „Zhoršení zdravotního stavu a nezvládnutí běžných úkonů péče o vlastní osobu. (S 11)“; „Další zhoršení zdravotního stavu, situace, kdy péči už nejde řešit sousedskou výpomocí, stálou péčí rodiny, pečovatelskou a ošetřovatelskou službou. (S12)“; „Zhoršení jeho situace. (S 16)“. ZTRÁTA (kategorie) „…ztráta sebeobsluhy… (S1)“; Onemocnění či ztráta pečující osoby. (S 6)“. POTŘEBA (kategorie) „Potřeba celodenní péče z důvodu zhoršení zdravotního stavu. (S 6)“; „Potřebují větší rozsah služeb, než který je mu schopna nabídnout pečovatelská služba. (S 15)“, NEZVLÁDNUTÍ (kategorie) „Rodina nezvládá péči… (S1)“; „Pokud senior péči nezvládá, jak za pomoci, nebo z důvodu absence rodiny, nastupuje do domova pro seniory. (S7)“; „Nezvládnutí péče o svou osobu. (S8)“; „Špatný zdravotní stav, neschopnost postarat se sám o sebe. (S9)“; „…nutná pomoc ve více oblastech. (S13)“; „…už nejsou soběstační (PnP 3,4), demence… (S14)“; „Situace, že si uvědomí, že už to doma sám nezvládá ani s pomocí pečovatelské služby nebo rodiny. (S15)“.

Ostravská univerzita v Ostravě 175 Fakulta sociálních studií Z výzkumu realizovaného mezi sociálními pracovníky domovů pro seniory ve Zlínském kraji vyplynulo, že k hlavním důvodům vedoucím k podání žádosti o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory patří snížení soběstačnosti seniora, a to z důvodu zhoršujícího se zdravotního stavu souvisejícího s postupující nemocí či obecně se zvyšujícím se věkem, a na to navazující potřeba jistoty budoucího zajištění pomoci a péče. Významnou úlohu při rozhodování o podání žádosti sehrávají rovněž rodinné poměry, kdy seniorovi nemůže (např. z důvodu nemoci či pracovního vytížení), nechce (např. z důvodu špatných vztahů uvnitř rodiny), nebo nemá (např. z důvodu absence rodiny) kdo poskytovat potřebnou podporu a pomoc. Někteří ze seniorů, kteří žijí ve velké vzdálenosti od svých blízkých, vidí v přestěhování se do domova pro seniory možnost, jak být blíže rodině. Důležitou úlohu v rozhodování hrají mnohdy altruistické pohnutky, kdy senior, jehož míra soběstačnosti se postupně snižuje, nechce být závislý na pomoci a péči svých blízkých (nechce zkrátka rodinné příslušníky zatěžovat nebo jim být tzv. na obtíž), a tudíž raději volí sociální služby poskytované odborníky za úhradu. Dalšími intervenujícími podmínkami rozhodování bývají bytové poměry, a to jak sociální, které souvisejí se vztahy mezi osobami žijícími ve společné domácnosti, či prostorové, kdy hraje důležitou úlohu např. bariérovost nebo nevhodné vytápění. Z výzkumu vyplynulo, že rozhodování o podání žádosti do domova pro seniory významně ovlivňují emoce spojené s prožíváním ztráty, ať už vlastní soběstačnosti či např. partnera. Pocit osamělosti, obavy a strach jsou tak dalšími motivy podporujícími podání žádosti o pobytovou sociální službu. K jednání (aktu samotného nástupu do domova pro seniory) dochází v okamžiku, kdy předcházející motivy nabudou na intenzitě, nebo když dojde, na základě konkrétního impulzu (události), ke změně ovlivňující stávající život seniora. Uvedeným impulzem bývá např. prudké zhoršení zdravotního stavu způsobené nemocí, smrt partnera, vyčerpání či nemoc rodinného příslušníka, který péči o seniora do té doby zabezpečoval, nebo změna rodinných vztahů. Hovoříme o klíčové události vedoucí k využití pobytové sociální služby. Získaný náhled sociálních pracovníků působících v pobytových sociálních službách doplníme v následující kapitole pohledem samotných aktérů – uživatelů domovů pro seniory ve Zlínském kraji.

Ostravská univerzita v Ostravě 176 Fakulta sociálních studií

5.2 Výzkum zaměřený na reflexi uživatelů domovů pro seniory Rozhodnutí o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory je podle Vágnerové (2008, s. 419) „významným mezníkem v životě starého člověka“, kdy představuje zásadní změnu jeho životního stylu. Život v instituci je spojený se ztrátou osobního zázemí, soukromí, autonomie a může být chápán jako signál blížícího se konce života, což se projeví v prožívání, v kognitivní oblasti i v chování (Vágnerová, 2008, s. 149). Vzhledem k výše uvedenému jsme se ve druhé části kvalitativního výzkumu zaměřili na reflexi rozhodování o využití pobytové sociální služby samotnými uživateli domova pro seniory. Naším cílem bylo vytvoření teorie zachycující a vysvětlující zkoumaný jev, proto jsme se rozhodli založit náš výzkum na metodě zakotvené teorie. Zakotvená teorie byla vyvinuta v roce 1967 sociology Glaserem a Straussem v rámci jejich klinického výzkumu v medicínské sociologii. Glaser a Strauss popsali metodu ve čtyřech následujících fázích (stupních): 1. porovnávání a klasifikace jevů uvnitř kategorie; 2. integrace kategorií a jejich vlastností; 3. vymezení teorie a 4. psaní teorie (Rubin, Babbie, 2011, s. 477-478). Při aplikaci zakotvené teorie budeme postupovat v souladu s uvedenými fázemi, přičemž vycházíme z pozdějšího pojetí této metody zpracovaného Straussem a Corbinovou v roce 1990. V rámci terénního výzkumu realizovaného ve velkokapacitních pobytových zařízeních sociálních služeb, domovech pro seniory s kapacitou 100 uživatelů a více, jsme se dotazovali, za využití techniky nestrukturovaného interview, osob, které se nejdéle před půl rokem přestěhovaly do domova pro seniory, na jejich rozhodování o využití pobytové sociální služby. „Pro terénní výzkum je charakteristická nižší úroveň strukturovanosti, což se obvykle projevuje také obecně znějícími výzkumnými otázkami“ (Miovský, 2006, s. 103) – viz kapitola 5. Techniku sběru dat – nestrukturované interview jsme zvolili z důvodu, že se nejvíce podobá běžnému rozhovoru, což se nám s ohledem na cílovou skupinu probandů jevilo jako nejvhodnější. „Při nestrukturovaném interview nemáme dopředu vytvořený plán v podobě struktury, které bychom se pevně drželi … obvykle nedefinujeme ani dílčí okruhy … držíme se především hlavního tématu“ (Miovský, 2006, s. 157).

Ostravská univerzita v Ostravě 177 Fakulta sociálních studií Počáteční formulace výzkumné otázky byla hodně široká, jak zakotvená teorie vyžaduje, avšak během výzkumného procesu se nám neustále zužovala a zaostřovala. Podle Strausse a Corbinové (1999, s. 24) začíná výzkum „otevřeně a široce, ne však tak otevřeně, aby zahrnul veškeré možnosti, a zároveň ani příliš úzce a zaměřeně, aby se nevyloučila možnost objevu, což je prvotním účelem použití metody zakotvené teorie“. Výběr výzkumného vzorku byl prostý záměrný (účelový), kdy jsme vyhledávali jedince splňující stanovená kriteria. V první fázi jsme vybrali velkokapacitní zařízení (s kapacitou 100 uživatelů a více) pobytových sociálních služeb typu domova pro seniory na území Zlínského kraje, jejichž sociální pracovníci se zapojili do předchozí části výzkumu (viz Tabulka 5.2). Uvedenou strategii jsme aplikovali z důvodu kompaktnosti získávaných dat, ale i vzhledem k předpokladu dobré spolupráce při organizaci a realizaci výzkumu. Tabulka 5.2 Domovy pro seniory ve Zlínském kraji s kapacitou 100 uživatelů a více, jejichž sociální pracovníci se zapojili do výzkumu Název zařízení Obec Kapacita 1. Domov pro seniory Burešov, příspěvková organizace* Zlín 108 2. Domov pro seniory Uherské Hradiště* Uherské Hradiště 159 3. Domov pro seniory Karolinka Karolinka 146 4. Domov pro seniory Lukov, příspěvková organizace Lukov 196 5. Domov pro seniory Buchlovice* Buchlovice 170 * Místo realizace výzkumu

Následně jsme se rozhodli realizovat šetření v zařízeních nacházejících se v krajském a okresním městě, konkrétně v Domově pro seniory Burešov (ve Zlíně) a v Domově pro seniory Uherské Hradiště. Vzhledem k potřebě dalšího nasycení dat jsme dodatečně vylosovali ještě jedno ze zbývajících třech zařízení – jednalo se o domov pro seniory Buchlovice, který se nachází v obci s necelými 2,5 tisíci obyvateli. Uživatele k rozhovoru v jednotlivých zařízeních jsme vybírali ve spolupráci se sociálními pracovníky. Kriteria pro jejich zařazení do výzkumného vzorku byla následující: 1.

Uživatelé nastoupili do sociální služby mezi posledními, přičemž nejzazší termín jejich nástupu byl stanoven na 1. 1. 2013. Uživatelé byli oslovováni retrospektivně.

Ostravská univerzita v Ostravě 178 Fakulta sociálních studií 2.

Uživatelé jsou schopni verbální komunikace a je předpoklad, že dokážou své rozhodování o nástupu do domova pro seniory reflektovat.

3.

Uživatelé předběžně souhlasili s provedením rozhovoru. V každém zařízení byl sociálními pracovníky získán souhlas s návštěvou

výzkumníka od pěti uživatelů a dohodnut termín, ve kterém se výzkumník do zařízení dostaví. Časový harmonogram výzkumu a počty realizovaných rozhovorů podle pohlaví jeho účastníků zachycuje Tabulka 5.3. Tabulka 5.3 Časový harmonogram výzkumu v domovech pro seniory Počet Název zařízení Datum výzkumu respondentů 1. Domov pro seniory Burešov, 17-18. 6. 2013 4 ženy; 1 muž* příspěvková organizace 2. Domov pro seniory 25. 6. 2013 2 ženy; 3 muži Uherské Hradiště

Aktuální počet uživatelů 108 (92 žen; 16 mužů) 153 (112 žen; 41 mužů) 154 3. Domov pro seniory Buchlovice 8. 7. 2013 4 ženy; 1 muž (105 žen; 49 mužů) * rozhovor (s mužem) se neuskutečnil z důvodu jeho hospitalizace ve zdravotnickém zařízení

Překvapivou byla skutečnost, že ani jeden z vybraných seniorů, po vysvětlení účelu šetření a zaručení anonymizace získaných dat, rozhovor neodmítl. Všichni senioři souhlasili se zaznamenáváním rozhovoru na diktafon, avšak v průběhu rozhovoru byl výzkumník třemi respondenty požádán o jeho vypnutí, neboť mu chtěli sdělit, z jejich pohledu, citlivé informace. V rámci realizovaného výzkumu bylo běžnou realitou, že po oficiálním ukončení rozhovoru a vypnutí záznamového zařízení senioři dále pokračovali v započatém rozhovoru, kdy výzkumníkovi sdělovali další fakta. Z důvodu dodržení etiky výzkumu nebylo s těmito sděleními, která si výzkumník zapsal do svých terénních poznámek, při následném kódování transkribovaných rozhovorů pracováno. Dá se ovšem předpokládat, že dané informace výzkumníka latentně ovlivnily. Získané nahrávky rozhovorů byly následně doslovně transkribovány (vzhledem k jejich rozsahu jsou externí přílohou předkládané práce). Pro zvýšení míry autenticity jsme použili komentovanou transkripci, pro kterou je charakteristické, že zachycujeme i příznačné znaky promluvy, např. smích, pomlky, pláč. Významové rámce transkribovaného textu rozhovorů jednotlivých účastníků výzkumu jsme si pro přehlednost očíslovali a každého informátora označili specifickou zkratkou.

Ostravská univerzita v Ostravě 179 Fakulta sociálních studií Transkribovaná data jsme analyzovali za využití technik otevřeného, axiálního a selektivního kódování. V rámci otevřeného kódování jsme texty opakovaně důsledně pročítali a rozbíjeli na menší významové jednotky (slova, sekvence slov, věty či odstavce), kterým jsme přiřazovali jména (kódy). Prvotní seznam kódů s lokalizací významových jednotek zachycuje Příloha č. 6. V průběhu analýzy jsme se ke kódům vraceli a tyto revidovali a přejmenovávali. Postupně vznikal seznam kódů, které jsme zařazovali pod jednotlivé významové celky. Kódy v jednotlivých sémantických blocích jsme následně kategorizovali, čímž nám vznikaly kategorie s jejich subkategoriemi. V průběhu otevřeného kódování bylo abstrahováno 77 kódů, které jsme seskupili do 12 kategorií (viz Tabulka 5.4). Předložené kategorie byly vyprofilovány na základě sloučení kódů zastřešujících význam jednotlivých datových fragmentů zaznamenaných v transkribovaném textu. Názvy kategorií jsou v porovnání s názvy kódů abstraktnější a mají určitý pojmový rozsah, který určuje které skupiny pojmů, příp. subkategorií, pod ně spadají. Cílem první fáze analýzy bylo tematické rozkrytí textu. V rámci otevřeného kódování jsme rozdělili údaje a určili kategorie / subkategorie, jejich vlastnosti a možné umístění na dimenzionálních škálách. Tabulka 5.4 Seznam získaných kódů a kategorií v rámci otevřeného kódování KATEGORIE / VLASTNOSTI KATEGORIÍ A KÓDY (čísla kódů v textu) SUBKATEGORIE JAJICH DIMENZIONALIZACE Zhoršení zdravotního stavu (1) Intenzita (mírná / prudká) Ztráta soběstačnosti (5) Nástup (pomalý / rychlý) BOD ZVRATU Mimořádná událost (61; 67) Sama doma (4) Kvalita (dobré / špatné) PODMÍNKY / Řešení bytové situace (9) ŽIVOTNÍ Trvalost (krátká / dlouhá) Nemá kdo opatrovat (92) Děti musí pracovat (3) Kvalita (dobré / špatné) Nemám děti (43) Trvalost (krátká / dlouhá) Rodina už nemůže (45) PODMÍNKY / Nemoc pečující osoby (54) RODINNÉ Děti mají malý byt (81) Děti bydlí daleko (85) Děti nemají čas (86) Smrt partnera (91) Nebylo jiné řešení (2) Míra (nízká /vysoká) Nešlo to tak dál (6) Rychlost (nízká / vysoká) Nemohl/a jsem být sám/sama VOLBA JAKO (17) NUTNOST Potřeba pomoci (42; 51) Obavy o život (80)

Ostravská univerzita v Ostravě 180 Fakulta sociálních studií Velmi těžké rozhodování (10) Nechci do DS (53; 65) Svoje rodiče bych nikdy nedala (56) Altruistické pohnutky (76) Vyřízení žádosti (7) Smutek dětí z nástupu (16) Rodina je základ (20) Cesty domů (25) Ocenění dětem (70) Mladým se nemá zasahovat do života (98) Volná kapacita (49) Vztah k místu (8) Pěkné prostředí (95) Žádost pro případ potřeby (39) Z nemocnice do DS (29; 55) Doporučení lékaře (79) Byrokracie (73; 74) Nezvyknu si (11) Doma je doma (12) Musím to vydržet (40; 69) Záleží na psychice (102) Stesk (18; 87) Absence rodinného prostředí (19) Ztráta svobody / soukromí (27) Nenaplněná očekávání (31) Smiřování s osudem (33) Nepřemýšlím (52) Odloučená (87; 90) Autonomie v rozhodování (78) Potřeba aktivity (97) Potřeba svobody (104) Členové ostrova rodiny (22) Frekvence kontaktů s rodinou (21) Kamarádi (75) Blízká osoba jako uživatel (28; 103) Povzbuzující personál (rozk.13) Kvalitní služba (13) Význam jídla (44) Jednolůžkový pokoj (47) Malý důchod, vysoká úhrada (57; 58; 59) Personál a hranice (64; 66) Přítomnost lékaře (83) Nic mně tu nechybí (84) Bezbariérovost (99) Spolubydlící (32; 68) Velký kolektiv (26; 94) Já a oni (46)

POCITY DOPROVÁZEJÍCÍ ROZHODOVÁNÍ

Intenzita (nízká / vysoká) Škála (pozitivní / negativní)

Funkčnost (nízká /vysoká) Význam v životě (nízký / vysoký) OSTROV RODINY

VÝBĚR DS

Rychlost (nízká / vysoká) Kvalita (nízká / vysoká)

Rychlost (nízká / vysoká) NÁSTUP

ADAPTACE NA NOVÉ PROSTŘEDÍ

Rychlost (nízká / vysoká) Obtížnost (malá / velká)

Intenzita (nízká / vysoká) Škála (pozitivní / negativní) POBYT V DS / POCITY

POBYT V DS / POTŘEBY POBYT V DS / OPORY (vnější) POBYT V DS / OPORY (vnitřní)

Intenzita (nízká / vysoká) Míra podpory (nízká / vysoká)

Míra podpory (nízká / vysoká) Kvalita (nízká / vysoká) Cena (vysoká / nízká)

POBYT V DS / HODNOCENÍ SLUŽBY

POBYT V DS / UŽIVATELÉ

Identifikace s uživateli (nízká / vysoká) Vliv (nízký / vysoký)

Ostravská univerzita v Ostravě 181 Fakulta sociálních studií Návrat domů (15; 100) Úvahy o smrti (30) Neplánuju (71) Eutanazie (72) Není cesty zpět (96) Nevzdat se (101) Raději nevzpomínám (23) Život v přirozeném prostředí (48) Pečovatelská služba (14) Nezkusil/a jsem péči doma (63) Rodina pečovala (rozk. 45)

Reálnost (nízká / vysoká) PŘEDSTAVY O BUDOUCNOSTI

Frekvence (nízká / vysoká) VZPOMÍNKY SLUŽBY V PŘIROZENÉM PROSTŘEDÍ

Frekvence (nízká / vysoká)

Během otevřeného kódování bylo určeno 12 různých kategorií, z nichž některé náleží jevům, jiné poukazují na podmínky, které mají k těmto jevům nějaký vztah, další označují strategie jednání a strategie použité k reakci na daný jev. Jsou tu i kategorie poukazující na následky jednání ve vztahu ke zkoumanému jevu. Na otevřené kódování jsme navázali kódováním axiálním, v jehož rámci jsme hledali vztahy mezi jednotlivými kategoriemi (příčiny, důsledky, podmínky a interakce, strategie a procesy). V rámci axiálního kódování jsme následně propojovali jednotlivé kategorie a uvažovali jsme o příčinách jednotlivých sociálních jevů a jejich širším kontextu, uplatňovaných strategiích a probíhajících procesech. „Ačkoliv otevřené a axiální kódování jsou odlišné analytické postupy, badatel se při reálné analýze neustále pohybuje mezi oběma typy“ (Strauss, Corbinová, 1999, s. 71). Závěrem jsme vytvořili paradigmatický model (viz Tabulka 5.5), který umožňuje třídit kategorie podle okolností jejich vzniku a vzájemných vztahů, počínaje příčinami a konče následky jejich existence. Uvedený postup přispívá k hlubšímu poznání a porozumění spojitostí mezi kategoriemi. Tabulka 5.5 Paradigmatický model vytvořený v rámci axiálního kódování PŘÍČINNÉ PODMÍNKY

FENOMÉN

KONTEXT

INTERVENUJÍCÍ PODMÍNKY

STRATEGIE JEDNÁNÍ A INTERPRETACE

Volba jako nutnost Bod zvratu Podmínky / - životní - rodinné

ROZHODOVÁNÍ O VYUŽITÍ DS

Služby v přirozeném prostředí

Pocity doprovázející rozhodování

Výběr DS Nástup

NÁSLEDKY

Pobyt v DS / - pocity - potřeby - opory/vnitřní - opory/vnější - hodnocení služby - uživatelé

Ostrov rodiny Adaptace na nové prostředí

Vzpomínky Představy o budoucnosti

Ostravská univerzita v Ostravě 182 Fakulta sociálních studií Pomocí axiálního kódování jsme si vytvořili základ pro kódování selektivní a po důkladné analýze dat jsme přistoupili k integraci získaných kategorií do zakotvené teorie. Za základní stavební kameny nově vznikající teorie jsme vzali získané kategorie s jejich dimenzemi. Podle obecného kódovacího paradigmatu jsme na dimenzionální úrovni vztahovali k sobě navzájem jednotlivé kategorie a dále je uváděli do vztahu k centrální kategorii. Z relací mezi kategoriemi vykrystalizoval relačně chronologický model zachycující proces rozhodování seniorů o využití pobytové sociální služby (viz Obr. 5.2). Obr. 5.2 Relačně chronologický model procesu rozhodování seniorů o využití sociální služby domova pro seniory (DS)

Dále jsme postupovali podle zásad selektivního kódování. Podrobně jsme si vyložili kostru příběhu zkoumaného jevu, ve kterém jsme popisovali pozorované mechanismy, které se podílejí a ovlivňují proces rozhodování seniora o využití pobytové sociální služby.

Ostravská univerzita v Ostravě 183 Fakulta sociálních studií

5.2.1 Kostra analytického příběhu a interpretace analyzovaných dat Rozhodování o využití pobytové sociální služby je determinováno životními a rodinnými podmínkami, ve kterých senior žije a iniciováno konkrétní událostí měnící dosavadní chod věcí, tzv. bodem zvratu. Samotné rozhodnutí o nástupu do domova pro seniory je bráno jako nutnost, kdy neexistuje jiné řešení dané životní situace. Rozhodnutí není vnímáno jako možnost volby či dobrovolný akt, ale jako skutečnost, ke které byl senior „dotlačen“ okolnostmi, které nastaly a zásadním způsobem změnily jeho dosavadní život. Události vedoucí k využití domova pro seniory mohou být personální, spojené se zhoršením zdravotního stavu seniora či s jeho vzrůstající závislostí na péči druhých osob v kombinaci s nefungujícími vazbami na ostrově rodiny, nebo interpersonální, vycházející od osob, které poskytovaly seniorovi podporu v přirozeném sociálním prostředí, u nichž se změnil zdravotní stav či rodinná situace. Rozhodnutí o využití služeb domova pro seniory podporuje absence partnera, který by „držel“ seniora v přirozeném sociálním prostředí, či jeho přítomnost v cílovém domově pro seniory. Předchozí výběr domova pro seniory nehraje v momentě rozhodnutí o využití pobytové sociální služby významnou roli. Důležitá je aktuální nabídka služeb – volná kapacita či perspektiva jejího brzkého uvolnění, ze které si senior následně vybírá. I když má senior podanou tzv. žádost do budoucna ve vytipovaném domově pro seniory, obrátí se na službu jiného domova, není-li v něm v době vzniklé potřeby volné místo k nástupu. Nabídka terénních a ambulantních sociálních služeb v přirozeném prostředí seniora neovlivňuje rozhodování o využití služeb domova pro seniory, neboť není z pohledu seniorů konkurenční alternativou. Jen málo seniorů využívalo před nástupem do pobytové sociální služby terénních či ambulantních sociálních služeb, s výjimkou dovozu obědů a úklidu. Nástup seniora do pobytové sociální služby a následný adaptační proces je silně ovlivňován pocity, které doprovázely předcházející rozhodování o přestěhování se do nového sociálního prostředí, a fungováním rodinných opor v době přechodu do instituce. Členům ostrova rodiny přisuzují senioři žijící v institucionálním prostředí ve svém životě zásadní význam, kdy oceňují jejich návštěvy v instituci i své na ostrově rodiny.

Ostravská univerzita v Ostravě 184 Fakulta sociálních studií Pobyt v domově pro seniory doprovázejí vzpomínky na život v přirozeném sociálním prostředí a představy budoucnosti spojené s vidinou blížícího se konce života. Přítomná je i touha po návratu „domů“, i když senioři této alternativě ve skutečnosti sami nevěří. Důležitým momentem v adaptačním procesu uvnitř instituce je smiřování se s osudem, v jehož průběhu si uživatelé sociální služby racionalizují okolnosti svého nástupu a smiřují se s učiněným rozhodnutím. Jde o vnitřní proces, který není zásadně determinován hodnocením (kvalitou) sociální služby, neboť tuto, jakož i personál zařízení, senioři oceňují. Adaptační proces negativně ovlivňují pocity stesku a odloučení a potřeba soukromí, svobody a autonomie v rozhodování, o něž senioři podle jejich mínění přicházejí. Vyvstávajícím problémem spojeným s pobytem v institucionálním prostředí je kolektivní duch organizace generující konflikty mezi uživateli, a to především pokud se jedná o soužití na společném pokoji. Většina seniorů by přivítala možnost volby jednolůžkového pokoje, a to bez ohledu na vlastní finanční situaci. Naopak pozitivně adaptační proces ovlivňuje přítomnost blízké osoby v zařízení. Tou bývá kamarád, bývalý spolupracovník, příp. partner. Výraznými oblastmi, které se nám vynořily ve všech rozhovorech, byly VOLBA JAKO NUTNOST, SMIŘOVÁNÍ SE S OSUDEM a OSTROV RODINY. Vzhledem k významu, který sami senioři těmto oblastem přikládali, uvádíme níže typické výroky vytvářející obraz vnímané skutečnosti a interpretaci vycházející z analýzy dat.

VOLBA JAKO NUTNOST „…nerozhodla jsem se, já jsem onemocněla (BUA18)“; „…tož těžké to nebylo, protože nic jiného mi nezbývalo (BUC22)“; „…já jsem se musel rozhodnout (BUD4) … to už sa nedalo nic dělat (BUD26)“; „…je to v podstatě rozhodnutí z nutnosti … co vám zbývá jiného … vždycky vás k tomu donutí nějaká okolnost (UHA8)“; „…člověk nemá jiného, víte, jiného vyhnutí (UHB6)“; „…nic jinšího nezbývalo, než se obrátit, kde budu mít zabezpečené veškeré (UHC24)“; „…tak ně nezbylo nic, než toto (UHD6)“; „…takže vopravdu jediný řešení (BCA86)“; „…přišla jsem o nohy a doma to není přizpůsobené na to (BCB4)“; „…já jsem byla nucena (BCD45) … nic

Ostravská univerzita v Ostravě 185 Fakulta sociálních studií jiného nešlo dělat a nejde (BCD59)“; „…musela jsem se rozhodnout (BCE4) … dá se říct, že nutnost (BCE78) … nemá jiné řešení (BCE80)“. Z předložených výroků je patrné, že se senioři domnívají, že se ve své životní situaci nemohli rozhodnout jinak. Nástup do domova pro seniory byl jedinou možností, jak řešit životní situaci, kdy se zhoršil, nebo v důsledku mimořádné události najednou změnil, jejich zdravotní stav či zdravotní stav jejich blízkých, kteří jim zajišťovali potřebnou pomoc a péči. Uživatelé sociální služby si často uvědomují, že nemohou péčí o vlastní osobu zatěžovat rodinné příslušníky, kteří jsou většinou v produktivním věku a musí, vedle pomoci rodičům, zajišťovat péči o své děti, které jsou na nich mnohdy ještě ekonomicky závislé. Senioři se snaží, pokud mohou, dětem pomáhat a naopak děti jsou pro seniory žijící v ústavním zařízení velkou oporou. Po odchodu do domova pro seniory přenechávají rodiče dětem byt či dům, ve kterém do té doby žili, pokud je na děti, příp. na jiné příbuzné, nepřevedli již dříve. Rozhodnutí o využití sociální služby domova pro seniory je často vedeno altruistickými pohnutkami („…já nepotřebuju nikoho otravovat (UHA 131)“; „…děti, dcera ta je v Brně, tam to vůbec nepadá v úvahu a syn, to dvakrát nepadá v úvahu (UHB10)“; „…dcera stavila dům – má dluh, musí dělat a syn jezdí po montážích (UHD6) … nechcu být na obtíž dětem (UHD55) … a nechtěl bych někoho zatěžovat, když potřebujů všeci peníze (UHD94)“; „…nechtěla jsem rušit jejich rodinu (BCA78) … choděj voba do zaměstnání a to já nemůžu žádat (UHD 84)“). Altruistické myšlení ovlivňuje počínání seniorů, kteří jednají nesobecky, kdy při svém rozhodování mají na zřeteli zájem i ostatních členů ostrova rodiny. Ti jsou mnohdy aktuální životní situací, ve které je senior odlučován z ostrova rodiny, velmi zarmouceni („…tož obrečeli jsme to všeci (BUA54)“; „…já jsem říkala dceři, já se s tím smířím a ona mně řekla – ale já ne (BCD97)“). Vnímání nemožnosti jiné volby vede seniora k postupnému smiřování se s osudem – s pobytem v domově pro seniory. SMIŘOVÁNÍ SE S OSUDEM „…nedá se, musíme něco vydržat (BUB47) … och Bože, Bože, tož co naděláme (BUB 148)“; „…nic jiného už néni, no (BUC54) … už to mosím tady vydržet (BUC59)“;

Ostravská univerzita v Ostravě 186 Fakulta sociálních studií „…musíme to vydržet (BUD14) … já si zvyknu (BUD28)“; „…co nám zbývá jiného (UHA85) … co můžete dělat (UHA99)“; „…beru to tak, jak je to (UHB34) … zvykla sem si už jako (UHB83)“; „…no, jak to je (UHC 68)“; „…co člověk nadělá (UHD 43)“; „…musím bejt natolik rozumná, že to musím pochopit (BCA96)“; „…mně nic nepomože, když tady budu sedět a budu bečet (BCB 54)“; „…člověk se musí té nutnosti podrobit (BCD55) … buď se podřídím, anebo padnu (BCD57)“; „…nejsu sama (BCE32) … tak jsem to přijala … jako jediné řešení (BCE66)“. Domníváme se, že uvedená oblast se vyjevila klíčovou u námi vybraného výzkumného souboru z důvodu předem stanovených kriterií, konkrétně nástupu do domova pro seniory nejdříve od 1. 1. 2013. Vzhledem ke krátké době pobytu je velmi pravděpodobné, že se dotazovaní se zásadní životní změnou teprve vyrovnávali. V době přechodu z přirozeného sociálního prostředí do domova pro seniory hrají pro nové uživatele velmi důležitou úlohu členové z ostrova rodiny zprostředkovávající jim kontakt s přirozeným prostředím.

OSTROV RODINY „…já su rodinný typ, no, to se nedá (BUA112)“; „…ještě, že jsem měla sestru (BUC 36) … když potřebuju něco, ještě mi to zařídijá (BUC38)“; „…my jsme v podstatě všichni pohromadě, ale nicméně o mě se starat nikdo nemůže (UHA18)“; „…tož snažím se jí pomáhat, co můžu, ona zas pomáhá mně a jsme rádi, že se máme (UHD55); „…pak jsem šla sem, protože syn věděl, že tady to je nejlepší (BCA28)“; „…chlapi to za mnů mají blízko, syn s manželem (BUB6)“; „…já mám to velké štěstí, že mám ty svoje lidi velice ráda … nejsme početná rodina, ale máme se rádi (BCD113)“; „…důležité je, že, že není člověk sám, že ho ta rodina navštěvuje (BCE94)“. Senioři velmi oceňují, pokud je členové z ostrova rodiny navštěvují a ještě více, pokud je na ostrov rodiny občas přivážejí. Rádi hovoří o návratu na ostrov rodiny, i když z následujícího hovoru vyplývá, že si dobře uvědomují, že domov pro seniory je jejich „konečnou stanicí“. S vnímáním blížícího se konce života souvisí i úvahy o smrti a eutanazii, někdy podávané v odlehčené formě, které se v latentní či manifestní podobě objevily ve většině hovorů („…není lepší, když člověk umře opravdu hned (BUB35) … já nemám co plánovat … já už akorát, kdy zívnu a kdy ňa

Ostravská univerzita v Ostravě 187 Fakulta sociálních studií odvézu henkaj na kopec, vyletět komínem (smích) jinak nic (BUB 150)“; „…můj názor je ten, že já bych měl mít možnost jít do lékárny, koupit si pilulku a až mě to tady opravdu rozčílí na tom světě, tak si ju vzít, zapit deci slivovice, usnout a už se neprobudit (UHA99)“). Právem se lze domnívat, že především ostrov rodiny tvoří základní sociální síť, která pomáhá seniorovi s adaptací na nové institucionalizované prostředí a podporuje jeho vůli k životu.

5.3 Shrnutí výsledků kvalitativní části výzkumu Z výsledků kvalitativní části výzkumu vyplynula skutečnost, že sociální pracovníci domovů pro seniory velmi dobře znají životní příběhy uživatelů pobytové sociální služby a umí vyhodnotit jejich životní situaci a potřeby z ní plynoucí. Dá se tudíž předpokládat, že při práci s klienty uplatňují přístup orientovaný na člověka, sociálně-ekologický model, antiopresivní přístup či systemický přístup, které jsou považovány

za

teoretická

východiska

při

práci

s klienty

v

procesu

deinstitucionalizace (Kubalčíková in Matoušek, 2013, s. 248). Můžeme konstatovat, že postřehy sociálních pracovníků domovů pro seniory o důvodech vedoucích k rozhodnutí o využití pobytové sociální služby korespondují se skutečností reflektovanou samotnými uživateli. Hlavním z důvodů vedoucích k rozhodnutí o využití pobytové sociální služby a následně k faktickému nástupu jsou zásadní změny ve zdravotním stavu uživatele ve spojitosti s dalšími životními okolnostmi, které neumožňují jeho setrvání v přirozeném sociálním prostředí za podpory sítě sociálních služeb v kombinaci s rodinnými neformálními pečujícími. Rodina buď nemůže (z důvodu vysokého věku, zdravotního stavu, ekonomických důvodů či velké vzdálenosti od místa bydliště seniora), nebo nechce (z důvodu narušených interpersonálních vztahů) poskytovat potřebnou pomoc a podporu, kterou vzniklá životní situace vyžaduje. Senioři vidí využití komplexních služeb domova pro seniory jako jedinou a většinou i definitivní možnost. Rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory je doprovázeno silnými emocemi, většinou spojenými se smutkem, a to nejen seniorů, ale i rodinných příslušníků. Jde o jedno ze zásadních rozhodnutí v životě člověka,

Ostravská univerzita v Ostravě 188 Fakulta sociálních studií které je seniory hodnoceno jako velmi těžké („…takže pro ty lidi je takové těžké ten přechod z domova sem (BCB28)“; „…pro mě to rozhodování bylo těžké, protože já totiž to bydlení, v tomto prostředí, jsem nikdy v životě neuvažovala (UHB4)“; „…to rozhodně není rozhodnutí z minuty na minutu (UHA8)“). Rovněž vyrovnávání se s novou situací nebývá pro seniory nijak jednoduché, což nám za všechny dokládá následující vyjádření: „Já si nezvyknu nikdy … personál a všecko na jedničku, ale jako doma je doma (BUA40)“. Pokud senioři přicházejí do domova pro seniory např. za partnerem, který je upoutaný na lůžko, v době, kdy sami komplexní péči ještě nepotřebují, může být pro ně rozhodování jednodušší, avšak v průběhu času mohou být někdy zklamáni („…doma mě to absolutně nebavilo, sama být (BUB16) … pro mě to nebylo těžké, protože tu byl můj (BUB21) … ale tady mě to sem tam také přestává bavit (BUB47)“). Na význam fungujících rodinných vztahů (především s dětmi) pro seniory v institucionální péči, který se nám ukázal v realizovaném výzkumu jako klíčový, upozorňují rovněž Janečková a Nentvichová Novotná (2013, s. 72-82), které současně vidí důležitou roli sociálních pracovníků pracujících v institucích při doprovázení nejen seniorů, ale i jejich rodin v této těžké životní situaci. Vzhledem k nezastupitelnému místu sociálních pracovníků při komunikaci se seniorem přicházejícím do ústavní péče a s jeho rodinou se domníváme, že by sociální pracovníci domovů pro seniory měli být speciálně připravováni v oblasti sociálně inteligentního profesionálního doprovázení seniorů a jejich rodin (Vávrová, 2012) a v sanaci problematických interakcí mezi členy ostrova rodiny (Musil, 2010). Jejich prvořadým cílem při poskytování pobytových sociálních služeb by měla být podpora kontaktu seniora s přirozeným sociálním prostředím, primárně se členy ostrova rodiny. Intenzita kontaktů, kdy rodinní příslušníci navštěvují seniora v pobytovém zařízení nebo kdy senior vyjíždí na ostrov rodiny, se stává v institucionální péči indikátorem subjektivně hodnocené kvality života („že jako soboty, neděle by mě brávala, jako, že by, to bylo dobré (BUA98)“) a usnadňuje seniorům vyrovnat se s novou životní situací. V rámci realizovaného výzkumu se nám odkryly další možné opory v adaptačním procesu seniora na nové institucionální prostředí. Těmi, vedle již zmiňovaných členů ostrova rodiny, které považují všichni senioři za nejdůležitější,

Ostravská univerzita v Ostravě 189 Fakulta sociálních studií bývají „staří“ přátelé, kteří jsou někdy i iniciátory nástupu seniora do zařízení („…tady co bydlím je moje vlastně velká přítelkyně (BCE32) … ona mě vzala a trochu mně pomohla (BCE38)“), či bývalí spolupracovníci. Oporami se stávají i pracovníci, jejichž práci i přístup senioři vysoce hodnotí („…vona se tak vcítí, jo, protože ví, že prostě každej nemůže (BCA56) … prostě do vás vlívá takový naděje (BCA58)“). Naopak zdrojem nepohody často bývají vztahy se spolubydlícími, které výrazněji seniora zasahují, pokud žije na dvoulůžkovém pokoji. Soužití a případné konflikty se spolubydlící řeší téměř všechny ženy žijící s druhou uživatelkou na společném pokoji („…s tůto bývám, tož ta mě referuje o všeckém, co sa dá, to je hrozné (BUB91)“). Na rozdíl od žen, u mužů nebyly neshody se spolubydlícími v průběhu realizovaného výzkumného šetření zaznamenány. Mnohé uživatelky by přivítaly možnost ubytování na jednolůžkovém pokoji, avšak mají časté obavy o výši úhrady, kterou by ze svého důchodu nebyly schopny zaplatit.

Ostravská univerzita v Ostravě 190 Fakulta sociálních studií

6

ZÁVĚREM O PERSPEKTIVÁCH POBYTOVÝCH SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRO SENIORY

„Víte, prostě starej člověk všechno cítí jinak.“ (BCA88) Pobytové sociální služby v České republice procházejí v posledním desetiletí zásadními proměnami

spojenými se

změnou

paradigmatu

v oblasti jejich

poskytování. Dochází k postupnému odklonu od paternalistického modelu k modelu zaměřenému na člověka s jeho individuálními potřebami. Do centra pozornosti při poskytování sociálních služeb se dostávají lidská práva a základní svobody osob, jimž jsou služby poskytovány, vycházející z Listiny základních práv a svobod. Od 1. 1. 2007 jsou nové principy podporující neinstitucionalizaci osob seniorského věku ukotveny i v legislativě, konkrétně v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb. Základní legislativní opory jsou vytvořeny, a tak se nyní otevírá prostor pro sociální práci, tedy pro aplikaci teoretických konceptů založených na lidských právech a důstojnosti do praxe. Jaká bude podoba pobytových sociálních služeb pro seniory za pár let, závisí do značné míry i na sociálních pracovnících působících v domovech pro seniory. Jsou to právě oni, kteří mohou iniciovat pozitivní změnu, a to na základě vlastní zkušenosti a poznatků nabytých v průběhu praxe. I přes probíhající snahy o změny v oblasti poskytování sociálních služeb pro seniory, kdy je dáván akcent na zájem a blaho uživatele, přičemž služby mají vycházet z jeho potřeb a zohledňovat jeho zájem, jsou velmi často pobytové sociální služby –

domovy pro

seniory brány

mezi laickou

veřejností,

a

tudíž

i mezi samotnými uživateli, jako nejběžnější způsob řešení vyvstalé zdravotní či sociální situace. Je běžnou praxí, že senioři předtím, než se rozhodnou natrvalo přestěhovat do vybraného domova pro seniory, mnohdy ani nezkusí řešit situaci v přirozeném sociálním prostředí za využití terénních a ambulantních sociálních služeb. Využití pobytových sociálních služeb vidí všichni dotázaní senioři jako jediné možné východisko z jejich tíživé životní situace, kdy vybraný způsob řešení často potvrdí i autorita v podobě lékaře zdravotnického zařízení, ve kterém před nástupem do pobytové sociální služby pobývali. V návaznosti na teoretickou část práce se lze domnívat, že jde o určitý habitus předávaný v průběhu lidské historie,

Ostravská univerzita v Ostravě 191 Fakulta sociálních studií který bude třeba změnit, pokud budeme chtít zvrátit dominantní postavení pobytových sociálních služeb. Rozhodování o využití pobytových sociálních služeb domova pro seniory podporuje rovněž obava z ohrožení života v přirozeném prostředí, kdy se senioři s horším zdravotním stavem cítí v instituci bezpečněji. I v tomto případě se lze oprávněně domnívat, že se jedná o další ze stereotypů postmoderní společnosti, ve které jsme zvyklí stárnout i umírat ve zdravotnických a sociálních institucích. Vytěsňování péče o osoby seniorského věku do institucí trvalo více než padesát let, kdy jsme si postupně na realizovaný způsob péče zvykli a začali jsme ho brát za určitý společenský úzus. Nyní si budeme muset opět nějaký čas zvykat na nové skutečnosti, a to podporu péče v přirozeném sociálním prostředí. I v rámci realizovaných výzkumů se nám ve shodě s Vágnerovou (2008, s. 422) jednoznačně potvrdilo, že nejčastějším důvodem vedoucím k rozhodnutí odejít do pobytové sociální služby domova pro seniory je zhoršení zdravotního stavu. Přičemž pozitivním zjištěním nám můžou být výsledky výzkumů realizovaných mezi českými seniory, ze kterých vyplývá, že velká část sociální péče probíhá v rodině (Sýkorová, 2007). Sami senioři však „spoléhají navzdory četným a nezřídka vážným zdravotním potížím především a nejprve na sebe a teprve poté, eventuálně na rodinu. Snaží se zůstat autonomní, mít svůj život ‚pod kontrolou‘, což pro ně také znamená nezatěžovat druhé nároky na pomoc, neobtěžovat je a pokud možno druhým naopak pomáhat“ (Sýkorová, 2009, s. 164). Jak vyplynulo z námi realizovaných výzkumů, uvedenou skutečností bývá často vedeno i rozhodnutí o využití pobytové sociální služby domova pro seniory, kdy se sami senioři, vedeni altruistickými pohnutkami, rozhodnou o přestěhování do pobytové sociální služby, aby nezatěžovali rodinné příslušníky. Pobyt v domově pro seniory můžeme společně s Vágnerovou (2008, s. 420) považovat za určitý druh sociální izolace, kdy senior na jedné straně ztrácí kontakt s okolním světem a na straně druhé bývá přesycen kontakty s mnoha cizími lidmi, kteří se na nové sociální prostředí mnohdy adaptují stejně těžce jako on sám. I když si většina oslovených seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí nepřeje v budoucnu využít pobytových sociálních služeb, mnozí z nich se nakonec stávají jejich uživateli, kteří se s novou životní situací velmi těžce vyrovnávají, což nám dokladují závěry z kvalitativní části výzkumu zaměřené na reflexi procesu

Ostravská univerzita v Ostravě 192 Fakulta sociálních studií rozhodování samotnými uživateli. Těmi, kdo mohou seniorům přicházejícím do ústavní péče usnadnit jejich adaptaci na nové prostředí, jsou především rodinní příslušníci udržující aktivní kontakt s odloučeným seniorem, a samozřejmě odborně vyškolený personál zařízení, o jehož kvalitách žádný z dotazovaných seniorů nepochyboval. Společně s Dvořáčkovou (2012, s. 23) považujeme za důležité „zamezit nevhodnému umísťování seniorů do institucionální péče v případě, kdy to není nezbytně nutné a kdy může být příčinou buď špatná situace v rodině, nebo nedostatečná nabídka sítě terénních služeb, s jejichž podporou a pomocí by mohl člověk se specifickými potřebami setrvat v přirozeném prostředí“. Z rozhovorů s uživateli pobytových sociálních služeb vyplynulo, že praxe prozatím není taková, že by senioři nejprve využívali, vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, terénní a ambulantní sociální služby v přirozeném sociálním prostředí a až v případě, že situace není zvládnutelná za využití neinstitucionálních sociálních služeb, volili komplexní institucionální péči. Zde spatřujeme jednu ze slabin systému sociálních služeb pro seniory, která může být podle našeho názoru způsobena nedostatečnou informovaností potenciálních uživatelů o alternativách nabízené péče. Vzhledem k uvedenému by bylo vhodné zaměřit budoucí výzkum na využívání terénních a ambulantních sociálních služeb seniory před jejich nástupem do ústavní péče. Do pobytových zařízení sociálních služeb by měla v budoucnu vstupovat klientela vyššího věku vyžadující komplexní sociálně zdravotní péči. Uvedenou skutečnost dokládají i aktuální zjištění (viz Mizrahi, Davis, 2011b, s. 56-57), kdy např. průměrný věk seniorů při přijetí do nursing home v USA je 84 let, přičemž přibližně ½ obyvatel je starší 85 let, a 75 % z uživatelů vyžaduje pomoc při více než 3 denních aktivitách (koupání, oblékání, stravování, používání toalety, přesunu z postele do křesla apod.). Budoucnost sociálních služeb pro seniory v České republice spatřujeme ve vyšší míře jejich poskytování v přirozeném sociálním prostředí, což však musí být spojeno s osvětou zaměřenou na cílovou skupinu potenciálních uživatelů. Terénní a ambulantní pobytové sociální služby by se měly stát vhodným doplněním neformální rodinné péče, která je u nás v porovnání s ostatními zeměmi Evropy dostatečně rozšířená. Musíme si uvědomit, že síť terénních a ambulantních služeb se

Ostravská univerzita v Ostravě 193 Fakulta sociálních studií může rozvíjet a rozšiřovat pouze v závislosti na poptávce, tedy na jejich aktivním využívání seniory žijícími v přirozeném sociálním prostředí. Cílem se nám stává princip neinstitucionalizace seniorů založený na podpoře alternativních druhů péče. V rámci pobytových sociálních služeb pro seniory by mělo docházet k postupnému snižování kapacity „velkoobjemových“ zařízení, tedy domovů pro seniory s kapacitou více než sto uživatelů. Uvedený trend je možné realizovat zvyšováním počtu jednolůžkových pokojů tím, že dvou a vícelůžkové pokoje budou přebudovány na pokoje jednolůžkové. Uvedený postup přispěje k postupnému snížení celkové kapacity velkých zařízení a současně ke zvýšení kvality nabízené služby, kdy si každý uživatel v případě svého zájmu bude moci zvolit jednolůžkový pokoj, což vyřeší i mnohé stávající problémy, které se v rámci realizovaného výzkumu vynořily. Je však zřejmé, že u zřizovatelů narazí nastíněná změna na ekonomické hledisko, neboť navrhovaným opatřením by se snížily příjmy z úhrad hned dvakrát. Snížená kapacita by znamenala méně platících uživatelů při zachování téměř stejných nákladů na provoz budov a navíc je velmi pravděpodobné, že by příjmy mnohých uživatelů, nově ubytovaných na jednolůžkových pokojích, nedosahovaly na plnou úhradu, neboť podle odst. 3 § 73 zákona o sociálních službách musí osobě po zaplacení úhrady za ubytování a stravu zůstat alespoň 15 % jejího příjmu. Na jedné straně tak stojí přání a zkušenosti stávajících uživatelů pobytových sociálních služeb pro seniory a na straně druhé reálné možnosti determinované trhem a lokální i globální ekonomikou. Naším cílem však není nahlížet na sociální služby úhlem ekonoma, nýbrž sociálního pracovníka, v jehož zájmu stojí uživatel se svými potřebami a představami, jakož i kvalita služeb a lidská důstojnost.

Ostravská univerzita v Ostravě 194 Fakulta sociálních studií

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY  BAUMAN, Zygmunt. Intimations of Postmodernity. London : Routledge, 1992. ISBN 0-415-06750-2.  BAUMAN, Zygmunt. Umění života. Praha : Academia, 2010. ISBN 978-80-2001869-4.  BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 2. vyd. Praha : SLON, 2002. ISBN 80-86429-11.  BAUMAN, Zygmunt & Tim MAY. Myslet sociologicky. Netradiční uvedení do sociologie. 2. vyd. Praha : SLON, 2004. ISBN 80-86429-28-8.  BECK, Ulrich. Riziková společnost. Na cestě k jiné modernitě. Praha : SLON, 2004. ISBN 80-86429-32-6.  BELL, Daniel. The Coming of Post-Industrial Society : A Venture in Social Forecasting. New York : Basic Books, 1973. ISBN 0-465-01281-7.  BERGER, Peter L. & Thomas LUCKMAN. Sociální konstrukce reality. Pojetí o sociologii vědění. Brno : CDK, 1999. ISBN 80-85959-46-1.  BOURDIEU Peirre. Pravidla umění. Vznik a struktura literárního pole. Brno : Host, 2010. ISBN978-80-7294-364-7.  BRZEZINSKI, Zbigniew. Between Two Ages. America‘s Role in the Technetronic Era. New York : The Viking Press, 1970. ISBN 670-16041-5.  ČÁMSKÝ, Pavel, Jan SEMBDNER, Dagmar KRUTILOVÁ. Sociální služby v ČR v teorii a praxi. Praha : Portál, 2011. ISBN 978-8-262-0027-7.  DVOŘÁČKOVÁ, Dagmar. Kvalita života seniorů v domovech pro seniory. Praha : GRADA, 2012. ISBN 978-80-247-4138-3.  ERIKSEN, Thomas Hylland. Syndrom velkého vlka. Hledání štěstí ve společnosti nadbytku. Brno : DOPLNĚK, 2010. ISBN 978-80-7239-244-5.  ERIKSEN, Thomas Hylland. Tyranie okamžiku. 2. vyd. Brno : DOPLNĚK, 2009. ISBN 978-80-7239-238-4.  FOULCAULT, Michel. Dějiny šílenství v době osvícenství. Hledání historických kořenů pojmu duševní choroby. Praha : Lidové Noviny, 1994. ISBN 80-7106-0852.  FOULCAULT, Michel. Zrození kliniky. Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2010. ISBN 978-80-87378-29-8.  FRANKL, Viktor E. A přesto říci životu ano : psycholog prožívá koncentrační tábor. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 2006. ISBN 807192-848-8.  GAVORA, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno : Paido, 2000. ISBN 80-85931-79-6.  GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. 2. vyd. Praha : SLON, 2003. ISBN 8086429-15-6.  GIDDENS, Anthony. Modernity and Self-identity: Self and Society in the Late Modern Age. Cambridge : Polity Oressm, 1991. ISBN 0-8047-1944-6.

Ostravská univerzita v Ostravě 195 Fakulta sociálních studií  GIDDENS, Anthony. Sociologie. Praha : Argo, 1999. ISBN 80-7203-124-4.  GOJOVÁ, Alice & Hana SOBKOVÁ. Využití úkolově orientovaného přístupu v současných podmínkách české sociální práce. Sociální práce / Sociálna práca. 2007, roč. 7, č. 1, s. 87-96. ISSN 1213-6204.  GOFFMAN, Erving. Asylums : essays on the social situation of mental patients and other inmates. New Jersey : Transaction Publishers, 2007. ISBN 978-0-20230971-2.  GOFFMAN, Erving. Všichni hrajeme divadlo : sebeprezentace v každodenním životě. Praha : Nakladatelství Studia Ypsilon, 1999. ISBN 80-902482-4-1.  HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd. (podstatně přepracované a doplněné). Praha : Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-19-9.  HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha : Galén, 2012. ISBN 978-80-7262-900-8.  HAVLÍKOVÁ, Jana. Mezigenerační vzájemná výpomoc v českých rodinách vyššího věku a její srovnání s vybranými evropskými zeměmi. Sociální práce / Sociálna práca. 2012, roč. 12, č. 4, s. 102-112. ISSN 1213-6204.  HAVRDOVÁ, Zuzana & kol. Hodnoty v prostředí sociálních a zdravotních služeb. Praha : Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, 2010. ISBN 978-80-87398-06-7.  HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2.  HETTEŠ, Miroslav. Starnutie společnosti. Vybrané kapitoly sociálnej práce so seniormi. Bratislava : Vysoká škola zdravotnictva a sociálnej práce sv. Alžběty, 2011. ISBN 978-80-8132-031-6.  CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. Praha : GRADA, 2007. ISBN 978-80-247-1369.  CHYTIL, Oldřich. Důsledky modernizace pro sociální práci. Sociální práce / Sociálna práca. 2007, roč. 7, č. 4, s. 64-71. ISSN 1213-6204.  JANEČKOVÁ Hana & Renáta Nentvichová Novotná. Role rodinných vztahů v institucionální péči o seniory. Sociální práce / Sociálna práca. 2013, roč. 13, č. 1, s. 72-82. ISSN 1213-6204.  JEŘÁBEK, Hynek. Rodinná péče o seniory jako „práce z lásky“: nové argumenty. Sociologický časopis. 2009, roč. 45, č. 2, s. 243-265. ISSN 0038-0288.  KAHOUN, Vilém, Lucie KOZLOVÁ, Valérie TÓTHOVÁ (eds.). Sociální práce. Praha : TRITON, 2003. ISBN 80-7254-138-2.  KELLER, Jan. Dvanáct omylů sociologie. Praha : SLON, 1995. ISBN 80-8585009-5.  KELLER, Jan. Nedomyšlená společnost. 4. vyd. Brno : DOPLNĚK, 2003. ISBN 80-7239-091-0.  KELLER, Jan. Sociologie byrokracie a organizace. Praha : SLON, 1997. ISBN 80-85850-15-X.

Ostravská univerzita v Ostravě 196 Fakulta sociálních studií  KELLER, Jan. Tři sociální světy. Sociální struktura postindustriální společnosti. Praha : SLON, 2010. ISBN 978-80-7419-031-5.  KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 3. vyd. Praha : SLON, 1992. ISBN 80-8585006-0.  KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. 6. vyd. Praha : SPN, 2002. ISBN 80-7235023-4.  KOLEKTIV AUTORŮ. Manuál transformace ústavů. Deinstitucionalizace sociálních služeb. Praha : Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, 2013. ISBN 978-80-7421-057-0. [online]. [cit. 2013-08-1]. Dostupné z http://trass.cz/TrassDefault.aspx?rid=93813&app=Article&grp=Content&mod=C ontentPortal&sta=ArticleDetail&pst=ArticleDetail&p1=OID_INT_8859&p2=Sho wDocInfo_BOOL_True&p3=RoundPanel_BOOL_True&acode=151226928.  KOLEKTIV AUTORŮ. Základní statistické procedury modulu SPSS Statistics Base. Praha : Centrum výuky SPSS, 2009.  KREBS, Vojtěch & kol. Sociální politika. 4. vyd. Praha : ASPI, 2007. ISBN 97880-7357-276-1.  KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie. Možnosti, které čekají. Praha : GRADA, 2011. ISBN 978-80-247-3604-4.  KUBALČÍKOVÁ, Kateřina. Podpora neformálních pečovatelů v podmínkách poskytování sociálních služeb pro seniory v ČR: příklad Pečovatelské služby. Sociální práce / Sociálna práca. 2012, roč. 12, č. 4, s. 89-101. ISSN 1213-6204.  KUHN, Thomas S. Struktura vědeckých revolucí. Praha : OIKOYMENH, 1997. ISBN 80-86005-54-2.  LAAN, van der Geert. Otázky legitimace sociální práce. Boskovice : Alber; Ostrava: Zdravotně sociální fakulta Ostravské univerzity, 1998. ISBN 80-8583441-3.  LASCH, Christopher. The Culture of Narcissism: American Life in an Age of Diminishing Expectations. 1978. ISBN 0-446-97495-1.  LIPOVETSKY, Gilles. Éra prázdnoty. Úvahy o současném individualismu. Praha : PROSTOR, 2008. ISBN 978-80-7260-190-5.  LOUČKOVÁ, Ivana. Integrovaný přístup v sociálně vědním výzkumu. Praha : SLON, 2010. ISBN 978-80-86429-79-3.  LUHMANN, Niklas. Sociální systémy. Nárys obecné teorie. Brno : CDK, 2006. ISBN 80-7325-100-0.  LUO, Ye, Louise C. HAWKLEY, Linda J. WAITE, John T. CACIOPPO. Loneliness, health, and mortality in old age : A national longitudinal study. Soc Sci Med. Vol. 74, No. 6, p. 907-914, 2012. [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3303190/.  MALIEPAARD, Ronald & Thea MEINEMA (eds.). European Challenges and Local Realities. Iniciatives in Care and Welfare in the Netherlands. Utrecht : NIZW, 2004. ISBN 90-5957-281-5.

Ostravská univerzita v Ostravě 197 Fakulta sociálních studií  MALÍKOVÁ, Eva. Péče o seniory v pobytových sociálních službách. Praha : GRADA, 2011. ISBN 978-80-247-3148-3.  MATOUŠEK Oldřich & kol. Encyklopedie sociální práce. Praha : Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0366-7.  MATOUŠEK, Oldřich, Jana KOLÁČKOVÁ, Pavla KODYMOVÁ (eds.). Sociální práce v praxi. Praha : Portál, 2005. ISBN 80-7367-002-X.  MAREŠ, Petr & Tomáš SIROVÁTKA. Sociální vyloučení (exkluze) a sociální začleňování (inkluze) – koncepty, diskurz, agenda. Sociologický časopis. 2008, roč. 44, č. 2, s. 271-294. ISSN 0038-0288.  MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha : Grada, 2006. ISBN 80-247-1362-4.  MIZRAHI, Terry & Larry E. DAVIS (eds.). Encyklopedia of Social Work (Volume 2: D–I). 20. vyd. New York : Oxford University Press, 2011a. ISBN 978-0-019-531036-8.  MIZRAHI, Terry & Larry E. DAVIS (eds.). Encyklopedia of Social Work (Volume 3: J–R). 20. vyd. New York : Oxford University Press, 2011b. ISBN 978-0-019-531036-8.  MIZRAHI, Terry & Larry E. DAVIS (eds.). Encyklopedia of Social Work (Volume 4: S–Y). 20. vyd. New York : Oxford University Press, 2011c. ISBN 978-0-019-531036-8.  MOŽNÝ, Ivo. Moderní rodina (mýty a skutečnost). Brno : Blok, 1990. ISBN 807029-018-8.  MOŽNÝ, Ivo. Sociologie rodiny. 2. vyd. Praha : SLON, 2002. ISBN 80-8642905-9.  MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha : SLON, 2006. ISBN 80-86429-58-X.  MUSIL, Jiří & Jan MÜLLER. Vnitřní periferie v České republice jako mechanismus sociální exkluze. Sociologický časopis. 2008, roč. 44, č. 2, s. 321348. ISSN 0038-0288.  MUSIL, Libor. Jak překonávat obtíže při zprostředkování souběžné pomoci pro klienta? Sociální práce / Sociálna práca. 2012, roč. 12, č. 1, s. 52-76. ISSN 12136204.  MUSIL, Libor. Standardy kvality a sociální práce v sociálních službách. Sociální práce / Sociálna práca. 2004, roč. 4, č. 1, s. 53-74. ISSN 1213-6204.  MUSIL, Libor. Tři pohledy na budoucnost sociální práce. Rizika sociální práce. Sborník z konference VII. Hradecké dny sociální práce. 2010, s. 11-25. ISBN 97880-7435-086-3.  MUSIL, Libor, Kateřina KUBALČÍKOVÁ, Jana HAVLÍKOVÁ. Využití Standardů kvality v politice poskytování sociálních služeb vybraného nestátního neziskového subjektu. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i., 2008. ISBN 978-80-7416-028-8. [online]. [cit. 2013-05-23]. Dostupné z http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_289.pdf.

Ostravská univerzita v Ostravě 198 Fakulta sociálních studií  PAYNE, Malcolm. Sociální práce je teorií i praxí současně. Rozhovor. Sociální práce / Sociálna práca. 2012, roč. 12, č. 1, s. 17-19. ISSN 1213-6204.  PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby. Praha : SLON, 2007. ISBN 97880-86429-63-2.  PRŮŠA, Ladislav. Ekonomie sociálních služeb. Praha : ASPI Publishing, 2003. ISBN 80-86395-69-3.  PRITCHARD, Jacki. Training Manual for Working with Older People in Residential and Day Care Settings. London, Philadelphia : Jessica Kingsley Publishers, 2003. ISBN 1-84310-123-8.  RASKIN, Robert & Howard TERRY. A Principal-Components Analysis of the Narcissistic Personality Inventory and Further Evidence of Its Construct Validity. Journal of Personality and Social Psychology. Vol. 54, No. 5, p. 890-902, 1998. ISSN 0022-3514.  REIDL, Andreas. Senior - zákazník budoucnosti: marketing orientovaný na generaci 50+. Brno: BizBooks, 2012. ISBN 978-80-265-0018-6.  Report of the Ad Hoc Expert Group on the Transition from Institutional to Comunity-based Care. European Commission. Directorate-General for Employment, Social Affairs and Equal Opportunities. Brussels : European Communities, 2008.  RIEGER, Zdeněk. Návrat k rodině domů. Příprava klientů institucionálních služeb na návrat z odloučení. Praha : Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-544-8.  RUBIN, Alle & Earl BABBIE. Research Methods for Social Work. 7. vyd. Belmont : Brooks/Cole, 2011. ISBN 978-0-495-81183-1.  SATIN, David G. (ed.) The Clinical Care of the Aged Person. An Interdisciplinary Perspective. New York : Oxford University Press, 1994. ISBN 0-19-505290-0.  Second Bienniar Report on Social Services of General Interest. Commission staff working dokument. Brussels : European Commission, 2010.  SINGLY, de Francois. Sociologie současné rodiny. Praha : Portál, 1999. ISBN 80-7178-249-1.  Social participation and social isolation. Luxembourg : Publications Office of the European Union, 2010. ISBN 978-92-79-16750-8.  STEPTOE, Andrew, Aparna SHANKAR, Panayotes DEMAKAKOS, Jane WARDLE. Social isolation, loneliness, and all-cause mortality in older men and women. Proceedings of the National Academy of Science sof the United States of America.Vol. 110, No. 15, p. 5797-5801, 2013. ISSN 0027-8424. [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z http://www.pnas.org/content/110/15/5797.full?sid=c7318358-ad67-4d71-a437ce2055023ae8.  STRAUSS, Anselm & Juliet CORBINOVÁ. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice : Albert, 1999. ISBN 80-85834-60-X.

Ostravská univerzita v Ostravě 199 Fakulta sociálních studií  SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáří. Kapitoly z gerontosociologie. Praha : SLON, 2007. ISBN 978-80-86429-62-5.  SÝKOROVÁ, Dana. Rodina staršího středního věku v systému příbuzenské pomoci a podpory. Konceptuální rámce intergenerační rodinné solidarity s hlavním zřetelem na anglosaskou sociologickou produkci. Sociologický časopis. 1996, roč. 32, č. 1, s. 51-66. ISSN 0038-0288.  SÝKOROVÁ, Dana. Senioři a rodina. Mýty a skutečnost. Akční pole sociální práce III. Aktuální otázky sociální práce a sociální pedagogiky. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2009, s. 162-171. ISBN 978-80-244-2449-1.  SÝKOROVÁ, Dana. Staří lidé ve městě. Na okraj velkého tématu. Sociologický časopis. 2012, roč. 48, č. 1, s. 107-129. ISSN 0038-0288.  SÝKOROVÁ, Dana & Oldřich CHYTIL (eds.). Autonomie ve stáří. Strategie jejího zachování. Sborník příspěvků. Ostrava : Ostravská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, 2004. ISBN 80-7326-026-3.  ŠVAŘÍČEK, Roman, Klára Šeďová & kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha : Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0.  TWENGE, Jean M., Sara KONRATH, Joshua D. FOSTER, W. Keith CAMPBELL, Brad J. BUSHMAN. Egos Inflating Over Time: A Cross-Temporal Meta-Analysis of the Narcissistic Personality Inventory. Journal of Personality. Vol. 76, No. 4, p. 875–902, 2008. ISSN 1467-6494.  VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie II. Dospělost a stáří. Praha : Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1318-5.  VÁVROVÁ, Soňa. Doprovázení v pomáhajících profesích. Praha : Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0087-1. Elektronické zdroje  Asociace vzdělavatelů v sociální práci ČR. E-Qalin. [online]. [cit. 2013-05-26]. Dostupné z http://www.apsscr.cz/cz/projekty/e-qalin.  Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Area. [online]. [cit. 2013-05-26]. Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2147rank.html.  Central Intelligence Agency. The World Factbook. Country Comparison: Life Expectancy at Birth. [online]. [cit. 2013-05-26]. Dostupné z https://www.cia.gov/library/publications/the-worldfactbook/rankorder/2102rank.html.  Český statistický úřad. Česká republika od roku 1989 v číslech. Tab.13.02 Místa v zařízeních sociální péče, jejich využití a pečovatelská služba. [online]. [cit. 201308-16]. Dostupné z http://www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1302.pdf.

Ostravská univerzita v Ostravě 200 Fakulta sociálních studií  Český statistický úřad. Krajská správa ČSÚ ve Zlíně. Věkové složení obyvatel v okrese Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín, Zlín k 31. 12. 2008. [online]. [cit. 2009-0820]. Dostupné z http://www.czso.cz/xz/redakce.nsf/i/okresy.  Český statistický úřad. Naděje dožití a průměrný věk - Metodika. [online]. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z http.://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek.  Demografická ročenka ČR 2011. Zemřelí podle místa úmrtí, pohlaví a věku. [online]. [cit. 2013-02-23]. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/t/99002706BA/$File/401912rf06.pdf.  Dobrovolný evropský rámec pro kvalitu sociálních služeb. [online]. EU, 2010. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/10768/QF_document_100707_CZ_korekce.pdf.  Koncepce podpory transformace pobytových sociálních služeb v jiné typy sociálních služeb, poskytovaných v přirozené komunitě uživatele a podporující sociální začlenění uživatele do společnosti schválená Usnesením vlády ČR ze dne 21. února 2007 č. 127. [online]. 2007. [cit. 2013-06-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/3859/usneseni_vlady.pdf.  Madridský mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí. [online]. OSN, 2002. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/1205/madrid.pdf.  Ministerstvo práce a sociálních věcí. Rada vlády pro seniory a stárnutí populace. [online]. [cit. 2013-06-09]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/cs/2897.  Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2007 [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2008. ISBN 978-80-86878-83-6. [cit. 201307-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/5942/Statisticka_rocenka_2007_oprava.pdf.  Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2008 [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2009. ISBN 978-80-7421-004-4. [cit. 201307-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/7870/rocenka_2008b.pdf.  Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2009 [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2010. ISBN 978-80-7421-022-8. [cit. 201307-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/9854/statisticka_rocenka_z_oblasti_prace_a_soc ialnich_veci_2009.pdf.  Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2010 [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2011. ISBN 978-80-7421-027-3. [cit. 201307-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/11544/rocenka_2010.pdf.  Statistická ročenka z oblasti práce a sociálních věcí 2011 [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2012. ISBN 978-80-7421-049-5. [cit. 201307-20]. Dostupné z http://www.mpsv.cz/files/clanky/13613/rocenka_2011.pdf.  Systém QMSS. Kvalita pro učící se organizace. Základní popis systému QMSS. [online]. [cit. 2013-07-20]. Dostupné z http://system.qmss.cz/?p=1059.

Ostravská univerzita v Ostravě 201 Fakulta sociálních studií Zákony a vyhlášky        





Zákon č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení. Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení. Zákon č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. Zákon č. 180/1990 Sb., o změnách předpisů o nemocenském a sociálním zabezpečení a mateřském příspěvku a některých dalších předpisů. Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 152/1988 Sb., Ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí České socialistické republiky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení. Vyhláška č. 182/1991 Sb., Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Vyhláška č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Ostravská univerzita v Ostravě 202 Fakulta sociálních studií

SEZNAM GRAFŮ, TABULEK A OBRÁZKŮ Seznam grafů Graf 1.1 Graf 2.1 Graf 2.2 Graf 4.1 Graf 4.2 Graf 4.3 Graf 4.4 Graf 4.5 Graf 4.6 Graf 4.7 Graf 4.8 Graf 4.9 Graf 4.10 Graf 4.11 Graf 4.12 Graf 4.13 Graf 4.14 Graf 4.15 Graf 4.16 Graf 4.17 Graf 4.18 Graf 4.19 Graf 4.20 Graf 4.21 Graf 4.22 Graf 4.23 Graf 4.24 Graf 4.25 Graf 4.26 Graf 4.27 Graf 4.28 Graf 4.29 Graf 4.30 Graf 4.31 Graf 4.32 Graf 4.33 Graf 4.34 Graf 4.35 Graf 4.36 Graf 4.37 Graf 4.38 Graf 4.39 Graf 4.40 Graf 4.41 Graf 4.42 Graf 4.43 Graf 4.44 Graf 4.45

Nárůst NPI skórů v USA v letech 1980–2006 Vývoj počtu pobytových zařízení sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Věková skladba výzkumného vzorku Skladba výzkumného vzorku podle vzdělání Skladba výzkumného vzorku podle místa bydliště (okresu) Skladba výzkumného vzorku podle velikosti bydliště Skladba výzkumného vzorku podle soužití členů v domácnosti Skladba výzkumného vzorku podle deklarované víry Skladba výzkumného vzorku podle míry soběstačnosti Skladba výzkumného vzorku podle stupně závislosti Skladba výzkumného vzorku podle výše pobíraného důchodu Zájem o využití domova pro seniory Počet podaných žádostí do domova pro seniory Ochota ihned nastoupit do domova pro seniory Způsob zajištění vybraných činností Povědomí o typu sociální služby Představa možnosti pobytu v domově pro seniory Preference typu sociální služby Interakce: zájem o využití DS x velikost obce Interakce: zájem o využití DS x věk Interakce: zájem o využití DS x pohlaví Interakce: zájem o využití DS x typ bydlení Interakce: zájem o využití DS x počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti Interakce: zájem o využití DS x příspěvek na péči Interakce: zájem o využití DS x zkušenost s návštěvou DS Interakce: zájem o využití DS a znalost nejbližšího DS Interakce: zájem o využití DS a představa o změně finanční situace spojené s pobytem v DS Interakce: zájem o využití DS a zkušenost rodiny s péčí o seniory Interakce: zájem o využití DS a soběstačnost Interakce: zájem o využití DS a životní spokojenost Interakce: zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s rodinou Interakce: zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s přáteli Interakce: zájem o využití DS a spokojenost s bydlením Interakce: zájem o využití DS a pocit soukromí Interakce: zájem o využití DS a spokojenost s finanční situací Interakce: zájem o využití DS a výdaje za SSL Interakce: zájem o využití SSL a vnímání vlastní užitečnosti v rodině Interakce: zájem o využití SSL a vnímání míry sociální angažovanosti Interakce: vnímaná soběstačnost a preference formy SSL Interakce: spokojenost s finanční situací a preference formy SSL Spokojenost s kvalitou bydlení a preference formy SSL Interakce: Věk seniora a preference formy SSL Interakce: Výše důchodu a preference formy SSL Interakce: informovanost o SSL osobní asistence a preference formy SSL Interakce: informovanost o SSL centra denních služeb, denní stacionáře a preference formy SSL Interakce: návštěva domova pro seniory a preference formy SSL Interakce: znalost domova pro seniory a preference formy SSL

Ostravská univerzita v Ostravě 203 Fakulta sociálních studií Graf 4.46 Graf 4.47 Graf 4.48 Graf 4.49 Graf 4.50 Graf 4.51 Graf 4.52a Graf 4.52b Graf 4.53 Graf 4.54 Graf 4.55 Graf 4.56 Graf 4.57 Graf 4.58 Graf 4.59 Graf 4.60 Graf 4.61 Graf 4.62

Interakce: představa o změně finanční situace v souvislosti s pobytem v DS a preference formy SSL Faktory determinují rozhodnutí o využití domova pro seniory Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a velikost obce Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a počet členů žijících se seniorem ve společné domácnosti Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a příspěvek na péči Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a zkušenost s péčí o závislého člena rodiny Sociální faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost pečovatelské služby Zdravotní faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost pečovatelské služby Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a typ preferované sociální služby Zájem o využití DS a vnímání pocitu osamělosti jako determinanty rozhodování Zájem o využití DS a vnímání zdravotního stavu jako determinanty rozhodování Zájem o využití DS a vnímání zhoršení finanční situace jako determinanty rozhodování Zájem o využití DS a vnímání zhoršení bytové situace jako determinanty rozhodování Zájem o využití DS a vnímání špatných rodinných vztahů jako determinanty rozhodování Zájem o využití DS a vnímání nedostatku příležitostí k zájmovým aktivitám jako determinanty rozhodování Zájem o využití DS a vnímání nedostatku sociálních kontaktů jako determinanty rozhodování Zájem o využití DS a vnímání pocitu nepotřebnosti jako determinanty rozhodování Zájem o využití DS a vnímání bezbariérovosti jako determinanty rozhodování

Seznam tabulek Tabulka 1.1 Tabulka 1.2 Tabulka 1.3 Tabulka 2.1 Tabulka 2.2 Tabulka 2.3 Tabulka 2.4 Tabulka 2.5 Tabulka 2.6 Tabulka 2.7

Tabulka 4.1 Tabulka 4.2 Tabulka 4.3 Tabulka 4.4 Tabulka 4.5 Tabulka 4.6 Tabulka 4.7 Tabulka 4.8 Tabulka 4.9 Tabulka 4.10

Naděje dožití obyvatel ve vybraných zemích světa (data z roku 2013) Potřeba pomoci při běžných denních aktivitách u osob 65+ v USA Zemřelí v České republice podle místa úmrtí v roce 2011 Vývoj počtu pobytových zařízení sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Vývoj kapacity pobytových sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Vývoj počtu uživatelů pobytových sociálních služeb ve Zlínském kraji od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Vývoj evidenčního počtu neuspokojených žadatelů o pobytové sociální služby od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Vývoj počtu jedno / dvou / tří a více lůžkových pokojů v domovech pro seniory od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Vývoj průměrného měsíčního počtu vyplacených příspěvků na péči (PnP) v porovnání s počtem uživatelů pobytových sociálních služeb (DS, DZP, DZR) od doby účinnosti zákona o sociálních službách (od 1. 1. 2007) Etapy výzkumného šetření Základní soubor Procentní rozložení základního souboru Výběrový soubor Věková skladba výzkumného vzorku Skladba výzkumného vzorku podle pohlaví Skladba výzkumného vzorku podle místa bydliště (okresu) Způsob zajištění vybraných činností Měsíční výdaje za sociální služby Povědomí o typu sociální služby

Ostravská univerzita v Ostravě 204 Fakulta sociálních studií Zdroj informací o službách pro seniory Významnost rozdílů faktorů determinujících rozhodnutí o využití domova pro seniory Počet přijatých uživatelů a odmítnutých nástupů Domovy pro seniory ve Zlínském kraji s kapacitou 100 uživatelů a více, jejichž sociální pracovníci se zapojili do výzkumu Tabulka 5.3 Časový harmonogram výzkumu v domovech pro seniory Tabulka 5.4 Seznam získaných kódů a kategorií v rámci otevřeného kódování Tabulka 5.5 Paradigmatický model vytvořený v rámci axiálního kódování Tabulka 4.11 Tabulka 4.12 Tabulka 5.1 Tabulka 5.2

Seznam obrázků Obr. 1.1 Obr. 1.2 Obr. 3.1 Obr. 5.1 Obr. 5.2

Model proměn české společnosti a rodiny v souvislosti s globálními proměnami Komponenty sociálního vyloučení Deinstitucionalizace versus neinstitucionalizace Trsy s kategoriemi ovlivňujícími podání žádosti a nástup do domova pro seniory (DS) prizmatem sociálních pracovníků Relačně chronologický model procesu rozhodování o využití sociální služby domova pro seniory

Ostravská univerzita v Ostravě 205 Fakulta sociálních studií

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník Zájem o využití sociálních služeb ve Zlínském kraji Příloha č. 2 Tabulky naměřených četností k potvrzeným hypotézám Příloha č. 3 Tabulky a grafy jednotlivých faktorů ovlivňujících rozhodování o podání žádosti do domova pro seniory Příloha č. 4 Otázky pro sociální pracovníky domovů pro seniory Příloha č. 5 Seznam domovů pro seniory ve Zlínském kraji Příloha č. 6 Prvotní seznam kódů s lokalizací významových jednotek v textu

Příloha č. 1 Dotazník Zájem o využití sociálních služeb ve Zlínském kraji ZÁJEM O VYUŽITÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB VE ZLÍNSKÉM KRAJI Dostává se Vám do rukou dotazník Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně za účelem zjištění zájmu potencionálních klientů o využívání sociálních služeb pro seniory ve Zlínském kraji. Prosíme Vás o jeho laskavé vyplnění a zároveň Vás ujišťujeme, že získaná data budou zpracována anonymně a budou sloužit jako podklad proplánování rozvoje sociálních služeb ve Zlínském kraji. Pro správné vyplnění Vám bude k dispozici Váš tazatel. S poděkováním, studenti sociální pedagogiky UTB ve Zlíně.  muž

Pohlaví:

Dosažené vzdělání:

 žena  60-65

Věk:

 66-75

 nevěřící

Bydliště:

 středoškolské

 Uherskohradišťsko

 s rodinnými příslušníky, počet ……

 vyšší odborné

 Zlínsko

 jiná možnost ………………………

http://www.risy.cz/index.php?pid=202&sid=395&mid=2315

2.

3.



Ne



Nevím

………………………………………..

Pobíráte příspěvek na péči?

 do 2 000 obyvatel

 nepobírám

 od 2 000 do 10 000 obyvatel

2 - 4 - 8 - 12 tis. Kč)

Žil někdo z vaší rodiny v domově pro seniory (dříve domově důchodců)? Ano

 sám  s partnerem

V obci:

(ve výši



Žijete:

 Vsetínsko

 pobírám ve stupni 1 - 2 - 3 - 4

1.

 Kroměřížsko

 vyučen(a)

 vysokoškolské

 76 a více Víra v Boha:  věřící

 základní

Průměrný důchod činí zhruba 9 500Kč. Váš důchod je:

 od 10 000 do 20 000 obyvatel  nad 20 000 obyvatel

4.

 nad touto částkou

Navštívil(a) jste někdy nějaký domov pro seniory? 

5.

 pod touto částkou

Ano, uveďte prosím který…………………………………………………………………..

 Ne Dovedete si představit, že byste se na stáří do domova pro seniory přestěhoval(a)? 

Ano

Pečoval někdo z vaší rodiny o seniora, který byl závislý na péči jiné osoby?



Ne



Ano



Ne

 Nevím Máte zájem o ubytování v domově pro seniory?



Nevím

6.



Kde jste žádost podal(a)? ……………………………………………………………… Kolik máte podaných žádostí? ………………………………………………………... Jste ochoten(a) ihned nastoupit? ………………………………………………………. Jak dlouho čekáte na umístění? ………………………………………………………..

Vzpomenete si na nejbližší domov pro seniory? 

Ano, napište ………………………………………………………………………………………………



Ne

Ano, mám již podanou žádost.



Ano, mám v současnosti zájem



Ano, mám v současnosti zájem, abych se pojistil(a) do budoucna

7.



Nemám v současnosti zájem, ale do budoucna to nevylučuji



Nemám vůbec zájem



Nevím

Znáte nějakou jinou sociální službu (zařízení, které nabízí sociální služby) kromě domova

doma)?

Průvodcovské a předčitatelské služby

Ne

Myslíte si, že jste dostatečně informován(a) o sociálních službách, které můžete využívat? 

Ano



Ne



Nevím

Odkud nejčastěji získáváte informace o sociálních službách pro seniory (můžete vybrat i více možností)? 

Noviny, časopisy



Televize, rádio



Internet



Přímo z daného zařízení (z letáků, reklamních brožur)



Od příbuzných



Od známých



Od zdravotníků



Jiný zdroj …………………………………………………………………………………....................



Nedostávají se ke mně žádné informace o těchto službách

Centra denních služeb, denní stacionáře pro seniory Týdenní stacionáře Domovy pro seniory Chráněné bydlení Odlehčovací služby Jiné 12. Pokud byste si mohl(a) vybrat, dal(a) byste přednost sociální službě poskytované: 

u vás doma, kam by docházela pracovnice poskytující sociální službu



v denním stacionáři (tzv. domovince), kam byste za službou denně docházel(a)



v pobytovém zařízení sociálních služeb (domově pro seniory), do kterého byste se trvale přestěhoval(a)

13. Jakým způsobem si zajišťujete uvedené činnosti? Sám/sama

Obědy Práce v domácnosti Náročné práce v domácnosti

10. Měl(a) byste zájem o získání více informací o sociálních službách pro seniory ve Zlínském kraji? 

Ano



Ne

NE

Osobní asistence Pečovatelská služba



9.

ANO

pro seniory (zařízení, do kterého můžete docházet nebo služby, které můžete využívat

 Ano, napište co nejvíce ………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………………………………

8.

11. Slyšel(a) jste někdy o níže uvedené sociální službě?

Nákupy Osobní hygiena Zdravotní péče v domácnosti (injekce, léky)

Rodinní příslušníci

Organizace poskytující sociální služby

Vyřizování formálních záležitostí (úřady)

Máte podle vás dostatek soukromí?

Doprovod (lékař, návštěvy, procházka)

Jak jste spokojen(a) s vaší současnou finanční situací?

Trávení volného času

Jak moc se cítíte prospěšný ve své rodině? Jak moc se cítíte prospěšný svému širšímu okolí (obec, přátelé)?

14. Pokud Vám některé činnosti zajišťuje organizace poskytující sociální služby, kolik za tyto lužby měsíčně zaplatíte? …………………………………………………………………………………………………

19. Označte na škále (1 – určitě ne, 2 – spíše ne, 3 – spíše ano, 4 – určitě ano), jaké důvody by vás v budoucnu mohly ovlivnit při rozhodování podat si žádost do domova pro seniory.

15. V případě, že byste žil(a) v domově pro seniory, myslíte, si, že by se vaše finanční situace: 1



Zlepšila



Zhoršila

Pocit osamělosti



Nevím

Zhoršení zdravotního stavu

2

3

4

Zhoršení finanční situace

16. Jaké výhody podle vás přináší pobyt v domově pro seniory?

……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………

Zhoršení bytové situace Špatné rodinné vztahy Nuda (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám) Nedostatek sociálních kontaktů

17. Jaké nevýhody podle vás přináší pobyt v domově pro seniory?

Pocit nepotřebnosti

……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………

Bezbariérovost

20. Který z důvodů, by hrál pro vás největší roli při rozhodování o ubytování v domově pro seniory?

18. Označte na škále (1 – vůbec, 2 – málo, 3 – velmi, 4 – zcela). 1 Nakolik se cítíte soběstačný(á)?

2

3

4

……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… Děkujeme za váš čas a ochotu při vyplňování.

Jak jste v současné době spokojen(a) se svým životem? Jak je pro vás důležitý kontakt s rodinou? Jak je pro vás důležitý kontakt s přáteli? Jak jste spokojen(a) s kvalitou současného bydlení?

Tazatel ještě vyplní, zda se v místě bydliště seniora nachází DS, a který DS je nejbližší. ANO

NE

Nejbližší domov pro seniory ……………………………………...

http://iregistr.mpsv.cz/socreg/hledani_sluzby.do?zaok=&sd=domovy+pro+seniory&zak=Zl%C3%ADnsk%C3%BD&SUBSESSION_ID=1258

Příloha č. 2 Tabulky naměřených četností k potvrzeným hypotézám

Tabulka H2 Zájem o využití DS* a velikost obce – Graf 4.17 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 25,5664, sv=15, p=,042835 do 2 000 2 000–10 000 Ano, mám podanou žádost 7 12 Ano, mám v současnosti zájem 24 32 Ano, výhledově 39 60 Ne, ale výhledově to nevylučuju 205 172 Ne, vůbec 179 142 Nevím 60 45 Vš. skup. 514 463

10 000–20 000 5 15 25 93 68 29 235

nad 20 000 24 46 99 304 200 80 753

Řádk. součty 48 117 223 774 589 214 1965

* Domov pro seniory Tabulka H3 Zájem o využití DS a věk – Graf 4.18 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 31,1825, sv=10, p=,000547 60–65 66–75 Ano, mám podanou žádost 19 18 Ano, mám v současnosti zájem 33 39 Ano, výhledově 93 64 Ne, ale výhledově to nevylučuju 286 317 Ne, vůbec 183 238 Nevím 77 90 Vš. skup. 691 766

76 a více 12 46 69 181 172 48 528

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H4 Zájem o využití DS a pohlaví – Graf 4.19 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 11,5965, sv=5, p=,040756 Muž Žena Ano, mám podanou žádost 14 35 Ano, mám v současnosti zájem 41 77 Ano, výhledově 84 142 Ne, ale výhledově to nevylučuju 335 449 Ne, vůbec 241 352 Nevím 103 112 Vš. skup. 818 1167

Řádk. Součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H5 – Zájem o využití DS a typ soužití (bylo potřeba vyloučit proměnnou s variantou jiná možnost) – Graf 4.20 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 64,5068, sv=10, p=,000000 Vyloučit podmínku: v7=4 Sám S partnerem Ano, mám podanou žádost 21 14 Ano, mám v současnosti zájem 54 35 Ano, výhledově 81 86 Ne, ale výhledově to nevylučuju 189 419 Ne, vůbec 142 267 Nevím 56 110 Vš. skup. 543 931

S rodinou 14 27 57 176 182 48 504

Řádk. součty 49 116 224 784 591 214 1978

Tabulka H6 – Zájem o využití DS a počet osob žijících se seniorem ve společné domácnosti – Graf 4.21 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 63,2688, sv=15, p=,000000 0 1 Ano, mám podanou žádost 21 17 Ano, mám v současnosti zájem 55 38 Ano, výhledově 81 92 Ne, ale výhledově to nevylučuju 195 436 Ne, vůbec 140 296 Nevím 56 114 Vš. skup. 548 993

2 1 8 10 30 21 9 79

3 a více 10 16 39 123 132 36 356

Řádk. součty 49 117 222 784 589 215 1976

Tabulka H9 – Zájem o využití DS a zdravotní stav – výše příspěvku na péči (bylo potřeba sloučit proměnné – pobírám příspěvek na péči ve stupni 2, 3 a 4) – Graf 4.22 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 23,1208, sv=10, p=,010309 Bez příspěvku na péči Ano, mám podanou žádost 37 Ano, mám v současnosti zájem 95 Ano, výhledově 193 Ne, ale výhledově to nevylučuju 711 Ne, vůbec 515 Nevím 187 Vš. skup. 1738

Stupeň 1 4 10 14 26 27 11 92

Vyšší stupeň 7 10 13 33 32 13 108

Řádk. součty 48 115 220 770 574 211 1938

Tabulka H11a Zájem o využití DS a povědomí o pečovatelské službě Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 21,1148, sv=5, p=,000771 Pečovatelská služba NE Ano, mám podanou žádost 3 Ano, mám v současnosti zájem 9 Ano, výhledově 15 Ne, ale výhledově to nevylučuju 41 Ne, vůbec 70 Nevím 19 Vš. skup. 157

Pečovatelská služba ANO 46 109 211 742 522 195 1825

Řádk. součty 49 118 226 783 592 214 1982

Tabulka H11b Zájem o využití DS a povědomí o centrech denních služeb či denních stacionářích pro seniory Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 30,3649, sv=5, p=,000012 Centra denních služeb, denní stacionáře NE Ano, mám podanou žádost 21 Ano, mám v současnosti zájem 49 Ano, výhledově 99 Ne, ale výhledově to nevylučuju 392 Ne, vůbec 352 Nevím 123 Vš. skup. 1036

Centra denních služeb, denní stacionáře ANO 28 68 127 387 236 91 937

Řádk. součty 49 117 226 779 588 214 1973

Tabulka H12 Zájem o využití DS a zkušenost s návštěvou DS – Graf 4.23 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 62,0697, sv=5, p=,000000 Navštívil (a) Ano, mám podanou žádost 34 Ano, mám v současnosti zájem 54 Ano, výhledově 102 Ne, ale výhledově to nevylučuju 287 Ne, vůbec 156 Nevím 71 Vš. skup. 704

Nenavštívil (a) 15 64 124 497 437 144 1281

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H13 Zájem o využití DS a znalost nejbližšího DS – Graf 4.24 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 13,9077, sv=5, p=,016207 Ano Ne Ano, mám podanou žádost 43 6 Ano, mám v současnosti zájem 91 27 Ano, výhledově 169 57 Ne, ale výhledově to nevylučuju 602 182 Ne, vůbec 421 172 Nevím 149 66 Vš. skup. 1475 510

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H14 Zájem o využití DS a představa o změně finanční situace spojené s pobytem v DS – Graf 4.25 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 84,6758, sv=10, p=,000000 Zlepšila Zhoršila Ano, mám podanou žádost 10 13 Ano, mám v současnosti zájem 23 28 Ano, výhledově 31 53 Ne, ale výhledově to nevylučuju 47 233 Ne, vůbec 22 224 Nevím 13 52 Vš. skup. 146 603

Nevím 26 67 142 504 347 150 1236

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H15 Zájem o využití DS a zkušenost rodiny s péčí o seniora – Graf 4.26 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 32,8075, sv=10, p=,000293 Ano Ne Nevím Ano, mám podanou žádost 19 25 5 Ano, mám v současnosti zájem 60 47 11 Ano, výhledově 129 81 16 Ne, ale výhledově to nevylučuju 398 341 45 Ne, vůbec 278 287 28 Nevím 95 92 28 Vš. skup. 979 873 133

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H16 Zájem o využití DS a soběstačnost (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.27 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 87,0373, sv=10, p=,000000 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 19 Ano, mám v současnosti zájem 47 Ano, výhledově 51 Ne, ale výhledově to nevylučuju 105 Ne, vůbec 94 Nevím 39 Vš. skup. 355

Velmi 12 41 91 271 188 80 683

Zcela 18 30 84 407 311 96 946

Řádk. součty 49 118 226 783 593 215 1984

Tabulka H17 Zájem o využití DS a životní spokojenost (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.28 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 55,1377, sv=10, p=,000000 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 17 Ano, mám v současnosti zájem 49 Ano, výhledově 65 Ne, ale výhledově to nevylučuju 170 Ne, vůbec 111 Nevím 49 Vš. skup. 461

Velmi 17 42 116 340 263 102 880

Zcela 15 27 45 274 219 63 643

Řádk. součty 49 118 226 784 593 214 1984

Tabulka H18a Zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s rodinou (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.29 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 38,4833, sv=10, p=,000031 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 6 Ano, mám v současnosti zájem 9 Ano, výhledově 10 Ne, ale výhledově to nevylučuju 22 Ne, vůbec 16 Nevím 11 Vš. skup. 74

Velmi 13 46 78 255 151 75 618

Zcela 30 63 138 507 426 129 1293

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H18b Zájem o využití DS a potřeba sociálních kontaktů s přáteli (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.30 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 23,7224, sv=10, p=,008372 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 11 Ano, mám v současnosti zájem 34 Ano, výhledově 45 Ne, ale výhledově to nevylučuju 120 Ne, vůbec 122 Nevím 45 Vš. skup. 377

Velmi 22 55 101 353 257 105 893

Zcela 16 29 80 311 214 65 715

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H19 Zájem o využití DS a spokojenost s bydlením (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.31 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 85,7334, sv=10, p=,000000 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 14 Ano, mám v současnosti zájem 37 Ano, výhledově 49 Ne, ale výhledově to nevylučuju 90 Ne, vůbec 65 Nevím 36 Vš. skup. 291

Velmi 18 48 91 356 213 107 833

Zcela 17 33 86 338 315 72 861

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H20 Zájem o využití DS a pocit soukromí (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.32 Kontingenční tabulka (DATA_senior_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 102,636, sv=10, p=0,00000 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 9 Ano, mám v současnosti zájem 30 Ano, výhledově 38 Ne, ale výhledově to nevylučuju 42 Ne, vůbec 31 Nevím 21 Vš. skup. 171

Velmi 14 29 68 229 153 80 573

Zcela 26 59 120 513 409 114 1241

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H21 Zájem o využití DS a spokojenost s finanční situací (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.33 Kontingenční tabulka (DATA_senior_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 22,8561, sv=10, p=,011290 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 28 Ano, mám v současnosti zájem 65 Ano, výhledově 121 Ne, ale výhledově to nevylučuju 364 Ne, vůbec 260 Nevím 120 Vš. skup. 958

Velmi 12 41 76 305 223 70 727

Zcela 8 12 29 115 110 25 299

Řádk. součty 48 118 226 784 593 215 1984

Tabulka H22 Zájem o využití DS a výdaje za SSL (kategorie z dotazníku jsme rozdělili na: bez výdajů a s výdaji) – Graf 4.34 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 31,1556, sv=5, p=,000009 Bez výdajů Ano, mám podanou žádost 44 Ano, mám v současnosti zájem 98 Ano, výhledově 205 Ne, ale výhledově to nevylučuju 728 Ne, vůbec 570 Nevím 204 Vš. skup. 1849

S výdaji 5 20 21 56 23 11 136

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H23 Zájem o využití DS a vnímání vlastní užitečnosti v rodině (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.35 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 68,7827, sv=10, p=,000000 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 28 Ano, mám v současnosti zájem 70 Ano, výhledově 91 Ne, ale výhledově to nevylučuju 232 Ne, vůbec 195 Nevím 73 Vš. skup. 689

Velmi 11 37 100 367 248 106 869

Zcela 10 11 35 184 150 36 426

Řádk. součty 49 118 226 783 593 215 1984

Tabulka H24 Zájem o využití DS a vnímání míry sociální angažovanosti (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) – Graf 4.36 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 32,1176, sv=10, p=,000383 Vůbec, málo Ano, mám podanou žádost 30 Ano, mám v současnosti zájem 88 Ano, výhledově 143 Ne, ale výhledově to nevylučuju 407 Ne, vůbec 337 Nevím 129 Vš. skup. 1134

Velmi 14 25 57 278 174 61 609

Zcela 5 5 26 99 82 25 242

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H26 Vnímaná soběstačnost (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) a preference formy sociální služby – Graf 4.37 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 12,8155, sv=4, p=,012214 Vůbec, málo Velmi Zcela Řádk. součty Terénní 236 498 688 1422 Ambulantní 25 46 77 148 Pobytové 92 136 162 390 Vš. skup. 353 680 927 1960

Tabulka H27 Spokojenost s finanční situací (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) a preference formy sociální služby – Graf 4.38 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 10,9920, sv=4, p=,026654 Vůbec, málo Velmi Zcela Řádk. součty Terénní 670 536 216 1422 Ambulantní 78 58 12 148 Pobytové 201 123 66 390 Vš. skup. 949 717 294 1960

Tabulka H29 Spokojenost s kvalitou bydlení (sloučili jsme kategorie z dotazníku: vůbec a málo) a preference formy sociální služby – Graf 4.39 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 31,7045, sv=č, p=,000002 Vůbec, málo Velmi Zcela Řádk. součty Terénní 181 602 640 1423 Ambulantní 19 77 52 148 Pobytové 89 143 158 390 Vš. skup. 289 822 850 1961

Tabulka H35 Věk seniora a preference formy sociální služby – Graf 4.40 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 13,8122, sv=4, p=,007919 60–65 66–75 76 a více Řádk. součty Terénní 480 559 384 1423 Ambulantní 64 61 23 148 Pobytové 143 134 113 390 Vš. skup. 687 754 520 1961

Tabulka H36 Pohlaví a preference formy sociální služby Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 2,23038, sv=2, p=,327854 Muž Žena Řádk. součty Terénní 592 831 1423 Ambulantní 68 80 148 Pobytové 152 238 390 Vš. skup. 812 1149 1961

Tabulka H40 Vzdělání a preference formy sociální služby Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 6,69218, sv=8, p=,570178 Základní Vyučen(a) Středoškolské Terénní 268 612 402 Ambulantní 19 68 46 Pobytové 82 173 98 Vš. skup. 369 853 546

Vyšší odborné 46 6 10 62

Vysokoškolské 84 9 22 115

Řádk. součty 1412 148 385 1945

Tabulka H42 Výše důchodu a preference formy sociální služby – Graf 4.41 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 6,92278, sv=2, p=,031386 Pod 9 500 Kč Nad 9 500 Kč Řádk. součty Terénní 821 582 1403 Ambulantní 75 67 142 Pobytové 199 187 386 Vš. skup. 1095 836 1931

Tabulka H43a Informovanost o SSL* osobní asistence a preference formy SSL – Graf 4.42 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 10,7175, sv=2, p=,004707 Osobní asistence Osobní asistence ANO NE Terénní 941 476 Ambulantní 114 34 Pobytové 282 107 Vš. skup. 1337 617

* SSL – sociální služba

Řádk. součty 1417 148 389 1954

Tabulka H43c Informovanost o SSL centra denních služeb, denní stacionáře a preference formy SSL – Graf 4.43 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 23,6849, sv=2, p=,000007 Centra denních služeb, Centra denních služeb, denní stacionáře denní stacionáře ANO NE Terénní 624 788 Ambulantní 84 64 Pobytové 220 170 Vš. skup. 928 1022

Řádk. součty 1412 148 390 1950

Tabulka H44 Návštěva DS a preference formy sociální služby – Graf 4.44 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 28,5125, sv=2, p=,000001 Ano Ne Řádk. součty Terénní 460 963 1423 Ambulantní 52 96 148 Pobytové 183 207 390 Vš. skup. 695 1266 1961

Tabulka H45 Znalost DS a preference formy sociální služby – Graf 4.45 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 8,05018, sv=2, p=,017862 Ano Ne Řádk. součty Terénní 1035 388 1423 Ambulantní 117 31 148 Pobytové 308 82 390 Vš. skup. 1460 501 1961

Tabulka H46 Představa o změně finanční situace v souvislosti s pobytem v DS a preference formy sociální služby – Graf 4.46 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 50,1041, sv=4, p=,000000 Zlepšila Zhoršila Nevím Řádk. součty Terénní 77 460 886 1423 Ambulantní 10 49 89 148 Pobytové 59 86 245 390 Vš. skup. 146 595 1220 1961

Tabulky H50a, H50b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a velikost obce – Graf 4.48 Rozkladová tabulka popisných statistik (DATA_seniori_final) N=1965 (V seznamu záv. prom. nejsou ChD) Sociální Velikost Zdravotní Ekonomické faktory bydliště faktory průměr faktory průměr průměr do 2 tis. 2,126 3,263 2,198 2–10 tis. 2,156 3,276 2,346 10–20 tis. 2,010 3,243 2,145 nad 20 tis. 2,187 3,272 2,347 Vš. skup. 2,142 3,267 2,283

Prostorové faktory průměr 2,404 2,552 2,532 2,491 2,487

Altruistické faktory průměr 2,148 2,153 2,106 2,194 2,162

Proměnná Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

Analýza rozptylu (DATA_seniori_final) Označ. efekty jsou význ. na hlad. p < ,05000 SČ efekt SV efekt PČ efekt SČ chyba SV chyba 5,86 3 1,952 985 1961 0,21 3 0,071 1285 1961 13,03 3 4,344 1574 1961 6,00 3 1,999 1268 1961 1,63 3 0,543 1791 1961

PČ chyba 0,502 0,655 0,803 0,647 0,913

F 3,886 0,108 5,411 3,091 0,595

p 0,009 0,955 0,001 0,026 0,618

Tabulky H51a, H51b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a počet členů žijících se seniorem ve společné domácnosti – Graf 4.49 Rozkladová tabulka popisných statistik (DATA_seniori_final) N=1976 (V seznamu záv. prom. nejsou ChD) Sociální Počet osob v Zdravotní Ekonomické faktory domácnosti faktory průměr faktory průměr průměr 0 2,132 3,307 2,347 1 2,115 3,270 2,268 2 2,253 3,101 2,278 3 2,216 3,258 2,242 Vš. skup. 2,143 3,271 2,285

Proměnná Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

Prostorové faktory průměr

Altruistické faktory průměr

2,485 2,444 2,652 2,583 2,489

Analýza rozptylu (DATA_seniori_final) Označ. efekty jsou význ. na hlad. p < ,05000 SČ efekt SV efekt PČ efekt SČ chyba SV chyba 3,68 3 1,226 991 1972 3,03 3 1,009 1286 1972 3,05 3 1,018 1582 1972 7,29 3 2,429 1270 1972 10,30 3 3,434 1785 1972

PČ chyba 0,502 0,652 0,802 0,644 0,905

2,201 2,104 2,418 2,213 2,163

F 2,440 1,548 1,268 3,771 3,793

p 0,063 0,200 0,284 0,010 0,010

Tabulky H53a, H53b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a příspěvek na péči – Graf 4.50 Rozkladová tabulka popisných statistik (DATA_seniori_final) N=1938 (V seznamu záv. prom. nejsou ChD) Sociální Stupeň Zdravotní Ekonomické faktory závislosti faktory průměr faktory průměr průměr Bez příspěvku 2,138 3,267 2,281 na péči Stupeň 1 2,133 3,207 2,228 Vyšší stupeň 2,218 3,315 2,324 Vš. skup. 2,142 3,267 2,281

Proměnná Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

Prostorové faktory průměr

Analýza rozptylu (DATA_seniori_final) Označ. efekty jsou význ. na hlad. p < ,05000 SČ efekt SV efekt PČ efekt SČ chyba SV chyba 0,655 2 0,327 964 1935 0,583 2 0,292 1258 1935 0,456 2 0,228 1545 1935 5,451 2 2,725 1239 1935 0,805 2 0,403 1728 1935

Altruistické faktory průměr 2,153

2,471 2,440 2,699 2,482

PČ chyba 0,498 0,650 0,799 0,641 0,893

2,217 2,222 2,160

F 0,657 0,448 0,286 4,255 0,451

p 0,518 0,639 0,751 0,014 0,637

Tabulky H54a, H54b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a zkušenost s péčí o závislého člena rodiny – Graf 4.51 Rozkladová tabulka popisných statistik (DATA_seniori_final) N=1985 (V seznamu záv. prom. nejsou ChD) Sociální Zdravotní Zkušenosti rodiny Ekonomické faktory faktory s péčí o seniora faktory průměr průměr průměr Ano 2,130 3,284 2,266 Ne 2,139 3,245 2,267 Nevím 2,274 3,331 2,541 Vš. skup. 2,144 3,270 2,285

Proměnná Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

Prostorové faktory průměr

Altruistické faktory průměr

2,499 2,436 2,763 2,489

Analýza rozptylu (DATA_seniori_final) Označ. efekty jsou význ. na hlad. p < ,05000 SČ efekt SV efekt PČ efekt SČ chyba SV chyba 2,47 2 1,237 995 1982 1,22 2 0,611 1294 1982 9,40 2 4,698 1583 1982 12,51 2 6,254 1276 1982 3,53 2 1,766 1797 1982

PČ chyba 0,502 0,653 0,799 0,644 0,907

2,173 2,131 2,301 2,163

F 2,463 0,936 5,883 9,717 1,948

p 0,085 0,392 0,003 0,000 0,143

Tabulka H55a Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a znalost pečovatelské služby – Grafy 4.52a; 4.52b

Proměnná Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

t-testy; grupováno: Pečovatelská služba (DATA_seniori_final) Skup. 1: 1 Skup. 2: 0 Průměr Průměr t sv p 1 0 2,130 2,296 -2,82 1980 0,005 3,282 3,140 2,12 1980 0,034 2,284 2,299 -0,21 1980 0,835 2,495 2,433 0,92 1980 0,360 2,155 2,242 -1,10 1980 0,273

Tabulky H56a, H56b Faktory determinující rozhodnutí o využití domova pro seniory a typ preferované sociální služby – Graf 4.53 Rozkladová tabulka popisných statistik (DATA_seniori_final) N=1961 (V seznamu záv. prom. nejsou ChD) Typ Sociální Zdravotní Ekonomické preferované faktory faktory průměr faktory průměr služby průměr Terénní 2,099 3,199 2,232 Ambulantní 2,188 3,264 2,338 Pobytové 2,307 3,562 2,479 Vš. skup. 2,147 3,276 2,289

Proměnná Sociální faktory Zdravotní faktory Ekonomické faktory Prostorové faktory Altruistické faktory

Prostorové faktory průměr

Analýza rozptylu (DATA_seniori_final) Označ. efekty jsou význ. na hlad. p < ,05000 SČ efekt SV efekt PČ efekt SČ chyba SV chyba 13,52 2 6,76 966 1958 40,28 2 20,14 1215 1958 19,14 2 9,57 1550 1958 9,94 2 4,97 1250 1958 5,99 2 3,00 1770 1958

Altruistické faktory průměr

2,451 2,618 2,608 2,495

PČ chyba 0,493 0,621 0,792 0,638 0,904

2,135 2,182 2,274 2,166

F 13,71 32,45 12,09 7,78 3,32

p 0,000 0,000 0,000 0,000 0,037

Tabulka H57a Zájem o využití DS a vnímání pocitu osamělosti jako determinanty rozhodování – Graf 4.54 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 55,7055, sv=5, p=,000000 Určitě ne, Osamělost spíše ne Ano, mám podanou žádost 16 Ano, mám v současnosti zájem 47 Ano, výhledově 93 Ne, ale výhledově to nevylučuju 384 Ne, vůbec 372 Nevím 117 Vš. skup. 1029

Spíše ano, určitě ano 33 71 133 400 221 98 956

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H57b Zájem o využití DS a vnímání zhoršení zdravotního stavu jako determinanty rozhodování – Graf 4.55 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 68,1255, sv=5, p=,000000 Určitě ne, Zdravotní stav spíše ne Ano, mám podanou žádost 7 Ano, mám v současnosti zájem 14 Ano, výhledově 28 Ne, ale výhledově to nevylučuju 76 Ne, vůbec 149 Nevím 26 Vš. skup. 300

Spíše ano, určitě ano 42 104 198 708 444 189 1685

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H57c Zájem o využití DS a vnímání zhoršení finanční situace jako determinanty rozhodování – Graf 4.56 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 51,6971, sv=5, p=,000000 Určitě ne, Finanční situace spíše ne Ano, mám podanou žádost 26 Ano, mám v současnosti zájem 56 Ano, výhledově 117 Ne, ale výhledově to nevylučuju 487 Ne, vůbec 432 Nevím 132 Vš. skup. 1250

Spíše ano, určitě ano 23 62 109 297 161 83 735

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H57d Zájem o využití DS a vnímání zhoršení bytové situace jako determinanty rozhodování – Graf 4.57 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 24,4801, sv=5, p=,000176 Určitě ne, Bytová situace spíše ne Ano, mám podanou žádost 20 Ano, mám v současnosti zájem 54 Ano, výhledově 113 Ne, ale výhledově to nevylučuju 396 Ne, vůbec 362 Nevím 107 Vš. skup. 1052

Spíše ano, určitě ano 29 64 113 388 231 108 933

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H57e Zájem o využití DS a vnímání špatných rodinných vztahů jako determinanty rozhodování – Graf 4.58 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 18,2334, sv=5, p=,002668 Určitě ne, Rodinné vztahy spíše ne Ano, mám podanou žádost 23 Ano, mám v současnosti zájem 57 Ano, výhledově 136 Ne, ale výhledově to nevylučuju 479 Ne, vůbec 388 Nevím 123 Vš. skup. 1206

Spíše ano, určitě ano 26 61 90 305 205 92 779

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H57f Zájem o využití DS a vnímání nedostatku příležitostí k zájmovým aktivitám jako determinanty rozhodování – Graf 4.59 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 33,8650, sv=5, p=,000003 Určitě ne, Nuda spíše ne Ano, mám podanou žádost 37 Ano, mám v současnosti zájem 83 Ano, výhledově 165 Ne, ale výhledově to nevylučuju 626 Ne, vůbec 517 Nevím 172 Vš. skup. 1600

Spíše ano, určitě ano 12 35 61 158 76 43 385

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H57g Zájem o využití DS a vnímání nedostatku sociálních kontaktů jako determinanty rozhodování – Graf 4.60 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 65,9676, sv=5, p=,000000 Určitě ne, Sociální kontakty spíše ne Ano, mám podanou žádost 25 Ano, mám v současnosti zájem 55 Ano, výhledově 136 Ne, ale výhledově to nevylučuju 522 Ne, vůbec 463 Nevím 147 Vš. skup. 1348

Spíše ano, určitě ano 24 63 90 262 130 68 637

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H57h Zájem o využití DS a vnímání pocitu nepotřebnosti jako determinanty rozhodování – Graf 4.61 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 33,3277, sv=5, p=,000003 Určitě ne, Pocit nepotřebnosti spíše ne Ano, mám podanou žádost 23 Ano, mám v současnosti zájem 70 Ano, výhledově 125 Ne, ale výhledově to nevylučuju 498 Ne, vůbec 430 Nevím 139 Vš. skup. 1285

Spíše ano, určitě ano 26 48 101 286 163 76 700

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Tabulka H57i Zájem o využití DS a vnímání bezbariérovosti jako determinanty rozhodování – Graf 4.62 Kontingenční tabulka (DATA_seniori_final) Četnost označených buněk > 10 Pearsonův chí-kv. : 22,4085, sv=5, p=,000438 Určitě ne, Bezbariérovost spíše ne Ano, mám podanou žádost 24 Ano, mám v současnosti zájem 45 Ano, výhledově 93 Ne, ale výhledově to nevylučuju 326 Ne, vůbec 313 Nevím 102 Vš. skup. 903

Spíše ano, určitě ano 25 73 133 458 280 113 1082

Řádk. součty 49 118 226 784 593 215 1985

Příloha č. 3 Tabulky a grafy jednotlivých faktorů ovlivňujících rozhodování o podání žádosti do domova pro seniory

6.1. Sociální situace 6.1.1. Sociální izolace Tabulka P3.1 Sociální izolace jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Pocit osamělosti Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

446 583 580 376

446 1029 1609 1985

22,46851 29,37028 29,21914 18,94207

22,4685 51,8388 81,0579 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

ChD

Počet pozorování

Graf P3.1 Sociální izolace jako determinanta podání žádosti do DS 700 600 500 400 300 200 100 0

583

580

446

376

Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Určitě ano

Pocit osamělosti

6.1.2. Vytíženost volného času seniora (nuda, nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám) Tabulka P3.2 Volný čas jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Nuda (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám) Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano ChD

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

927 673 294 91

927 1600 1894 1985

46,70025 33,90428 14,811108 4,58438

46,7003 80,6045 95,4156 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

Graf P3.2 Volný čas jako determinanta podání žádosti do DS

Počet pozorování

1000

927

800

673

600 400

294

200

91

0 Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Určitě ano

Nuda (nedostatek příležitostí k zájmovým aktivitám)

6.1.3. Špatné rodinné vztahy Tabulka P3.3 Rodinné vztahy jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Špatné rodinné vztahy Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano ChD

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

580 626 468 311

580 1206 1674 1985

29,21914 31,53652 23,57683 15,66751

29,2191 60,7557 84,3325 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

Graf P3.3 Rodinné vztahy jako determinanta podání žádosti do DS

Počet pozorování

700 600

626 580 468

500 400

311

300 200 100 0 Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Špatné rodinné vztahy

Určitě ano

6.1.4. Nedostatek sociálních kontaktů Tabulka P3.4 Nedostatek sociálních kontaktů jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Nedostatek sociálních kontaktů Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

584 764 495 142

584 1348 1843 1985

29,42065 38,48866 24,93703 7,15365

29,4207 67,9093 92,8463 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

ChD

Graf P3.4 Nedostatek sociálních kontaktů jako determinanta podání žádosti do DS Počet pozorování

1000

764

800 600

584

495

400 142

200 0 Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Určitě ano

Nedostatek sociálních kontaktů

6.2. Zdravotní stav 6.2.1. Zhoršení zdravotního stavu Tabulka P3.5 Zdravotní stav jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Zhoršení zdravotního stavu Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano ChD

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

76 224 773 912

76 300 1073 1985

3,82872 11,28463 38,94207 45,94458

3,8287 15,1134 54,0554 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

Graf P3.5 Zdravotní stav jako determinanta podání žádosti do DS 912

Počet pozorování

1000 773

800 600 400 200

224

76

0 Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Určitě ano

Zhoršení zdravotního stavu

6.3. Ekonomická situace 6.3.1. Zhoršení finanční situace Tabulka P3.6 Ekonomická situace jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Zhoršení finanční situace Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano ChD

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

382 868 523 212

382 1250 1773 1985

19,24433 43,72796 26,34761 10,68010

19,2443 62,9723 89,3199 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

Graf P3.6 Ekonomická situace jako determinanta podání žádosti do DS Počet pozorování

1000

868

800 600 400

523 382 212

200 0 Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Zhoršení finanční situace

Určitě ano

6.4. Prostorová situace 6.4.1. Zhoršení bytové situace Tabulka P3.7 Bytová situace jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Zhoršení bytové situace Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

405 647 638 295

405 1052 1690 1985

20,40302 32,59446 32,14106 14,86146

20,4030 52,9975 85,1385 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

ChD

Počet pozorování

Graf P3.7 Bytová situace jako determinanta podání žádosti do DS 700 600 500 400 300 200 100 0

638

647 405

295

Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Určitě ano

Zhoršení bytové situace

6.4.2. Bezbariérovost Tabulka P3.8 Bezbariérovost jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Bezbariérovost Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano ChD

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

418 485 627 455

418 903 1530 1985

21,05793 24,43325 31,58690 22,92191

21,0579 45,4912 77,0781 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

Graf P3.8 Berbariérovost jako determinanta podání žádosti do DS 700

627

Počet pozorování

600

485

500

455

418

400 300 200 100 0 Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Určitě ano

Bezbariérovost

6.5. Altruistické cítění 6.5.1. Pocit nepotřebnosti Tabulka P3.9 Pocit nepotřebnosti jako determinanta podání žádosti do DS Tabulka četností: Pocit nepotřebnosti Kategorie

Kumulativní četnost

Četnost Určitě ne Spíše ne Spíše ano Určitě ano ChD

Relativní četnost

Kumulativní relativní četnost

571 714 506 194

571 1285 1791 1985

28,76574 35,96977 25,49118 9,77330

28,7657 64,7355 90,2267 100,0000

0

1985

0,00000

100,0000

Počet pozorování

Graf P3.9 Pocit nepotřebnosti jako determinanta podání žádosti do DS 800 700 600 500 400 300 200 100 0

714 571 506

194

Určitě ne

Spíše ne

Spíše ano

Pocit nepotřebnosti

Určitě ano

Příloha č. 4 Otázky pro sociální pracovníky domovů pro seniory Otázky pro sociální pracovníky domovů pro seniory ve Zlínském kraji Uveďte rok, ve kterém vzniklo vaše zařízení: Jakou kapacitu má váš domov pro seniory: 1. Kolik žadatelů z vedeného pořadníku čekatelů na umístění odmítlo za poslední tři roky Vaši výzvu k nástupu? 2010: 2011: 2012: 2. Kolik nových uživatelů nastoupilo do vašeho domova v těchto letech: 2010: 2011: 2012: 3. Kolik let v domově pro seniory pracujete (zaokrouhlete na celé roky):

V následujících otázkách vycházejte z Vašich zkušeností (budeme rádi za podrobné odpovědi): 4. Jaké jsou nejčastější důvody vedoucí člověka k podání žádosti o sociální službu domova pro seniory? 5. Jaké jsou nejčastější důvody vedoucí žadatele o službu domova pro seniory k faktickému nástupu do zařízení? 6. Pokud uživatel alespoň jednou odmítl výzvu k nástupu do zařízení a na základě některé další výzvy nastoupil, co sehrává klíčovou roli v jeho rozhodnutí?

Příloha č. 5 Seznam domovů pro seniory ve Zlínském kraji Název zařízení 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15.

Domov pro seniory Panny Marie Královny Dům pokojného stáří Nedašov Domov pro seniory Koryčany Domov pro seniory Burešov, příspěvková organizace Domov pro seniory Luhačovice, příspěvková organizace Domov pro seniory Domov pokojného stáří Boršice Charitní dům sv. Andělů strážných Nivnice Charitní domov Hluk Domov pro seniory Uherský Ostroh Domov pro osoby se zdravotním postižením Kunovice Cihlářská Domov pro seniory Nezdenice Domov pro seniory Uherské Hradiště Domov pro seniory Napajedla, příspěvková organizace Charitní dům pokojného stáří Valašská Bystřice

16. Domov pro seniory Rožnov pod Radhoštěm 17. 18. 19. 20.

Domov pro seniory Podlesí Domov pro seniory Karolinka Domov pro seniory Lukov, příspěvková organizace Domov pro seniory Efata

21. Centrum pro seniory Zahrada, o.p.s.

Obec Choryně Nedašov Koryčany Zlín Luhačovice Pačlavice Boršice Nivnice Hluk Uherský Ostroh Kunovice Nezdenice Uherské Hradiště Napajedla Valašská Bystřice Rožnov pod Radhoštěm Valašské Meziříčí Karolinka Lukov Zlín Bystřice pod Hostýnem Slavkov Vlčnov Nový Hrozenkov Halenkov Otrokovice Otrokovice Loučka Otrokovice

22. Charitní dům sv. Petra a Pavla Slavkov 23. Charitní dům Vlčnov 24. Dům pokojného stáří Víceúčelový charitní dům 25. Domov pro seniory SENIOR Otrokovice 26. Domov pro seniory SENIOR Otrokovice 27. Domov pro seniory Loučka, příspěvková organizace 28. Charitní domov Otrokovice 29. Česká katolická charita, Charitní domov pro řeholnice Velehrad Velehrad 30. Domov pro seniory Buchlovice (2 sociální pracovnice) Buchlovice 31. Domov pro seniory Vsetín Ohrada Vsetín 32. Centrum pro seniory, příspěvková organizace Holešov 33. Domov pro seniory U Moravy Kroměříž 34. Domov pro seniory U Kašny Kroměříž 35. Domov pro seniory Vážany Kroměříž 36. Dům pokojného stáří Zlín Zlín 37. Česká katolická charita Domov sv. Kříže Kroměříž Kroměříž 38. Domov seniorů Zlín 39. Dům pokojného stáří Zlín Zlín Pozn.: Barevně jsou označena zařízení, jejichž sociální pracovníci se zapojili do výzkumu

Kapacita 20 15 19 108 50 56 31 17 25 38 4 165 159 63 26 204 203 146 196 19 74 12 15 19 72 66 115 46 24 170 32 178 115 80 105 48 70 45 17

Příloha č. 6 Prvotní seznam kódů s lokalizací významových jednotek v textu Číslo kódu 1

2

3 4

Název kódu Zhoršení zdravotního stavu Nebylo jiné řešení Děti musí pracovat Sama doma

5

Ztráta soběstačnosti

6

Nešlo to tak dál

7

Vyřízení žádosti

8 9 10

Vztah k místu Řešení bytové situace

11 12

Nezvyknu si

Velmi těžké rozhodování

Doma je doma 13

Kvalitní služba*

14 15

Pečovatelská služba

16

Smutek dětí z nástupu

17

Nemohl/a jsem být sám/sama

18 19

Návrat domů*

Stesk Absence rodinného prostředí

20 Rodina je základ

21 22

Frekvence kontaktů s rodinou Členové ostrova rodiny

23 24

Raději nevzpomínám

25

Cesty domů

26 27 28

Velký kolektiv* Ztráta svobody / soukromí Blízká osoba jako uživatel*

Nuda*

Lokalizace významové jednotky v textu (označení zařízení a klienta + číslo řádku) BUA18; BUA58; BUB79; BUB81; BUC10; BUC12; BUD4; UHA8; UHB6; UHB10; UHD6; BCA22; BCB4; BCD6; BCD8; BCD10; BCE24 BUA18; BUC22; BUD4; BUD16; BUD26; UHA8; UHB6; UHB24; UHC24; UHD6; UHD10; UHD24; BCA28; BCA86; BCB4; BCD45; BCD59; BCE4; BCE78; BCE80 BUA18; BUA24; BUB103; UHA3; UHA85; UHB10; UHD6; UHD94; BCA28; BCA74; BCA84; BCA86; BCB46 BUA18; BUB16; BUB25; BUB31; BUB134; UHB10; UHC32; UHC66; BCA28; BCD6 BUA18; BUC10; BUC16; BUC36; BUD4; UHA8; UHA131; UHA135; UHB10; UHC52; UHD8; UHE44 BUA18; BUA56; BUC14; BUC54; BUD26; UHB10; UHC40; UHC46; UHE60; BCA36; BCA38; BCD45 BUA28; UHA85; UHA123; UHB20; UHB22; UHC72; BCA18; BCA66; BCD38 BUA32; BUA34; UHB10; UHE9; UHE44; BCB4; BCB6 UHE32; UHE34 BUA38; UHA8; UHB4; UHB6; UHB24; UHC74; BCA28; BCB28 BUA40; BUC48; UHB36; BCD79 BUA40; BUB128; BUB134; UHA129; UHB10; UHB36; UHC58; UHC60; UHC62; BCA28; BCA30; BCA66; BCA88; BCB28; BCE84 BUA40; BUA100; BUA104; BUC50; UHB87; UHB89; UHB103; UHB122; UHC66; BCA28; BCA38; BCA44; BCA56; BCA58; BCA66; BCB46; BCD63; BCD65 UHE66; BCA28; BCE14 BUA42; UHB14; UHB34; UHB83; UHB124; UHB137; UHB145; BCB6; BCB8; BCB50 BUA54; BUD16; UHB20; BCA38; BCD10; BCD97; BCD99 BUA56; UHB10; UHD59; BCA28; BCA28; BCA38; BCD6; BCD38 BUA63; BUA64; BUB103; UHB36; UHB97; UHB99; BCB44; BCD106 BUA66; BUA68; BUA96; BUA112; BUA114; BUB100; UHB19; BCA66 BUA68; BUA112; BUB103; BUC36; BUC38; BUC40; UHA18; UHA85; UHA129; UHB10; UHB66; UHD55; UHD86; UHE26; BCA28; BCA66; BCA74; BCB6; BCB56; BCB64; BCC74; BCC159; BCD20; BCD113; BCD115; BCE94 BUA70; BUB103; BUC22; UHA85; UHA129; UHB36; UHB42; BCA74; BCB6 BUA72; BUA74; BUA84; BUC22; UHB42; UHB22; UHC78; UHD55; BCA68; BCA70; BCA72; BCB6; BCB46; BCE20; BCE94 BUA92; UHA81; UHA83; UHC64 BUA92; BUA94; BUB47; BUB61; BUC50; UHB77; UHB141; BCB38 BUA98; UHB141; UHB143; BCB28; BCB56; BCC74; BCE94 BUA112; BUB95; BUB97; BCA88 BUA114; BUA115; BCA30; BCD47; BCE86 BUB10; BUB21; BUB31; BUB35; BUB87; BUB89; UHA58; UHB99; UHB118; UHE50; UHE52; BCA56; BCA94; BCB4; BCB44; BCE32; BCE38; BCE46

29

Z nemocnice do DS*

30

Úvahy o smrti

31 32

Nenaplněná očekávání Problém se spolubydlícím*

33 Smiřování s osudem

34 35 36 37

Organizované aktivity Čtu si Televize

38 39

Procházky

40 41

Musím to vydržet*

42

Povídáme si Žádost pro případ potřeby Starost o opuštěné bydlení Potřeba pomoci*

43 44

Nemám děti

45 46

Rodina už nemůže

47

Jednolůžkový pokoj

48

Život v přirozeném prostředí

49

Volná kapacita

50 51

Pěkné vybavení* Potřeba pomoci – základní úkony* Nepřemýšlím

52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64

Význam jídla

Já a oni

Nechci do DS* Nemoc pečující osoby Nemocnice jako přestupní stanice* Svoje rodiče bych nikdy nedala Vysoká úhrada za jednolůžkový pokoj* Malý důchod* Vysoká úhrada za služby* Informovanost o deinstitucionalizaci** Zlom v životě* Zabíjíme čas* Nezkusil/a jsem péči doma Personál a hranice*

BUB23; BUB73; BUC20; UHA125; UHB6; UHD14; UHE8; BCA18; BCB64 BUB35; BUB150; UHA115; UHB72; UHB111; UHC40; UHD57; UHE114; BCA64; BCA106; BCE52 BUB35; BUB41; BUB47; BCD38 BUB47; BUB71; BUB91; BUB97; BUC48; BUD28; BUD41; UHE54; UHE56; UHE98; UHE102; BCA46; BCB28 BUB47; BUB91; BUB93; BUB108; BUC42; BUC50; BUC54; BUC59; BUD14; BUD28; UHA85; UHA99; UHA139; UHB24; UHB34; UHB83; UHC68; UHD24; UHD43; BCA40; BCA96; BCB54; BCB56; BCD55; BCD57; BCD108; BCE32; BCE66; BCE88; BCE90 BUA66; UHB99; UHB103; BCA56; BCA102 BUA42; BUA92; UHA85 BUA92; UHA85 BUB61; UHA85; UHB44; UHB118; UHE96; BCA56; BCB36 BUB61; BUC42; UHB44; BCA104; BCB44 BUB63; BUB65; BUB67; BUB69; BUC14; UHD16; UHE8; BCD10 BUB118; UHB83; UHB83; BCB64 BUB122; BUB136; BUC24; BUC25; BUC28; BUC54; UHB36; UHB83; UHD65; BCA96 BUC14; BUC34; BUC42; UHA36; UHA40; UHB10; UHD10; UHD38; UHE75; UHE82; BCA18; BCB24; BCB46; BCE4; BCE12; BCE80 BUC22; BCA94 BUC34; BUC65; BUC67; UHB26; UHB28; UHB30; UHB34; UHB75; UHD45; UHE60; UHE84; UHE94 BUC38; BUD4 BUC42; BUD30; UHB20; UHB24; UHB109; UHB116; UHB124; UHB137; BCA38; BCA96; BCA98; BCA106; BCB32; BCD63; BCD65; BCD119 BUC50; BUC59; BUD30; BUD44; BUD46; UHB97; BCA46; BCC120; BCD42 BUC54; UHB14; UHB97; UHB127; UHD47; UHE24; UHE60; BCD10; BCD14 BUC59; BUD22; UHA123; UHA125; BCA16; BCA88; BCE18 BUC61 BUC61; UHA135; BCA28; BCB66 BUC63; UHA141; UHB20; UHB85; BCB38; BCB40 BUD4; UHA129; UHB4; UHB6; UHB10; UHB20; UHB20; UHD55; BCD10; BCD38; BCD59; BCE64 BUD14; BUD16; BUD26; BCD6; BCD45 BUD18; BUD22; UHA40; UHA42; UHA56; UHB10; UHB14; BCA18 BUD56 BUD30; BUD44; UHB95; UHE106; BCB72; BCB74 BUD30; UHB36; UHB93; BCA66 BUD30; UHB91; UHE60; UHE110; BCA66 BUD37 UHA8; UHA10; UHD6; BCD59 UHA32; UHB127; BCB36 BUA98;UHA38; UHB10 UHA44; BCA52

65 66 67 68 69 70 71 72 73

Kdyby to šlo, tak tady nejsem* Moje potřeby – ostatní se musí přizpůsobit* Tvrdá realita* Dobrý spolubydlící* Hlavně se nelitovat* Ocenění dětem Neplánuju Eutanazie Byrokracie*

74 75 76

Kritika systému* Kamarádi

77 78 79 80 81 82 83 84 85 86 87 88 89 90 91

Neřešil jsem dopředu** Autonomie v rozhodování Doporučení lékaře Obavy o život Děti mají malý byt Celkem jsem se těšila** Přítomnost lékaře Nic mně tu nechybí Děti bydlí daleko Děti nemají čas Odstrčená* Zlepšit zdravotní stav Neurol dělá náladu Děti mě nechali*

Altruistické pohnutky

Smrt partnera

UHA52; UHA129; UHB34; UHB83 UHA48; UHA52 UHA56 UHA58; UHA68; UHB34 UHA83 UHA87; UHA123; UHC66; BCA84 UHA95; UHB4; UHB126 UHA99; UHA149 UHA101; UHA103; UHA105; UHA113; UHA73; UHB46; UHB62; BCD77 UHA113; UHA117; UHA123; UHA157 UHA121 UHA131; UHA133; UHB10; UHB42; UHD6; UHD55; UHD94; BCA24; BCA78; BCA84 UHA148 UHA153; UHA155; UHA157; UHA159; BCA28 UHB10; UHB14; UHE8; BCD6; BCD8; BCD38 UHB10; BCB66; BCB68; BCD45 UHB10; BCB46 UHB24 UHB34; UHB60; UHB75; UHB107 UHB36; UHC32; UHC84; BCA30; BCB70; BCE62 UHB42; UHC24; BCA76; BCB UHB83; UHC44 UHB99 UHB105; UHB107; UHB120; BCA44; BCA58; BCE60 UHB153 UHC24; BCE6; BCE10 UHC66; UHD6; UHD8; UHD30; UHD32; UHE28; BCA74; BCD6; BCE70; BCE72 UHD38; BCE4 UHD53 UHD73 BCA26; BCD38 UHD59; BCA42 BCA64; BCA98; BCB32; BCB34; BCB40 BCA82

Nemá kdo opatrovat Dá se to* Mám lidi rád* Pěkné prostředí Není cesty zpět Potřeba aktivity Mladým se nemá zasahovat do života BCB18 99 Bezbariérovost BCB22 100 Přechodná stanice* Nevzdat se BCB40; BCB42; BCB52 101 BCB52 102 Záleží na psychice BCB72; BCB78 103 Domov jako vhodné řešení, když jsou dva* UHD47; BCD55 104 Potřeba svobody * Barevně označené kódy byly sloučeny; ** Vypuštěné kódy 92 93 94 95 96 97 98