MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra výtvarné výchovy
Pokus o založení výtvarného ateliéru/klubu pro seniory Bakalářská práce
Brno 2014
Vedoucí práce:
Autor práce:
MgA. Bc. Marta Kovářová, Ph.D.
Jana Kladivová, DiS.
Anotace „Pokus o založení výtvarného ateliéru/klubu pro seniory“ je bakalářská práce, která se zabývá životem seniorů z Domu s pečovatelskou službou (DPS) v Dolním Újezdě u Litomyšle. Reflektuje možnosti využívání různých volnočasových aktivit, momentální naplňování volného času, vztah k umění, „tvorbu“ obyvatel zmíněného zařízení a následně shrnuje dosavadní výsledky uvedení výzkumu do praxe – tvořivá, i jiná, setkání. Textová práce se skládá ze dvou hlavních částí – teoretické a empirické. Teoretická část se zabývá problematikou stáří a možnostmi aktivního života seniorů, forem péče o seniory, upozorňuje na rozdílnost aktivizační povinnosti u domovů pro seniory a DPS a přibližuje také samotný DPS v Dolním Újezdě, kde byl projekt realizován. Empirická část zpracovává výzkumné šetření vedené formou rozhovorů, nejen s obyvateli DPS (cílem bylo zjistit zda DPS nabízí volnočasové aktivity, udělat si představu o volném čase klientů a jejich zájmu založit výtvarný ateliér/klub pro seniory a, v případě zájmu, s nimi začít tvůrčím způsobem pracovat), a dosavadní výsledek na výzkum navazující praxe (popis jednotlivých setkání i s osobní reflexí). V neposlední řadě se také zabývá prognózou další možné spolupráce s klienty. Součástí této práce je i DVD s několika videi pořízenými v rámci výzkumu i praxe s obyvateli DPS.
Klíčová slova aktivizace, aktivní styl života, důchodce, dům s pečovatelskou službou (DPS), klub pro seniory, kvalitativní výzkum, péče o seniory, práce se seniory, ruční práce, senior, starý člověk, stáří, tvoření, tvořivé setkání (výtvarná dílna), umění, volný čas, výtvarný ateliér
Abstract This Bachelor thesis „The attempt of foundation of the art studio/club for pensioners“ deals with lives of pensioners from House with nursing service in Dolní Újezd. There are reflected the possibilities of using various leisure time activities, present occupation during their leisure time, a relation to art, and independent creative activities of the residents. Subsequently, there are summarized the results of leisure time activities up to now (creative and other clubs). This summary is based on my previous research. The text consists of two main parts – the theoretical and the empirical. The theoretical one deals with old age and possibilities of an active life for seniors, the forms of care of seniors. This part points out generally the different obligations regarding activation activities in Home for the Elderly and House with nursing service. It also describes House with nursing service in Dolní Újezd where this bachelor project was realized. The empirical part processes research conducted by interview mainly with the residents of the mentioned house. The research target was to ascertain an offer of free-time activities in House with nursing service in Dolní Újezd, residents´ occupation during their leisure time, and their interest in foundation of the art studio/club. Another aim was to start creative work with the seniors in case of their interest. The thesis also shows the result of the practice, which followed the qualitative research, up to now. It describes the meetings with a personal reflection. At last, but not least, this thesis offers a prognosis of following cooperation with the clients. There is a DVD as a part of this thesis, too. It contains several videos which were made in pursuance of the research and practice with the residents.
Keywords activation, active life, retiree, house with nursing service (HNS), club for pensioners/seniors, qualitative research, care of seniors, work with seniors, handiwork, pensioner/senior, old person, old age, creation, creative meeting (art workshop), art, leisure time, art studio
Poděkování Děkuji paní MgA. Bc. Martě Kovářové, Ph.D., za odborné vedení mé bakalářské práce, podnětné připomínky a velkou psychickou podporu. Dále pak chci poděkovat všem obyvatelům DPS v Dolním Újezdě za ochotu při poskytnutí rozhovorů a aktivní zapojení se do společných tvořivých setkání, pracovníkům DPS (panu správci a pracovnicím Farní charity Dolní Újezd) a obci Dolní Újezd, kteří projekt podpořili, a v neposlední řadě také paní Mgr. Ludmile Chadimové za konzultaci v oblasti sociální péče o seniory.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci „Pokus o založení výtvarného ateliéru/klubu pro seniory“ vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podstatnou částí této bakalářské práce je praktický umělecký výkon (videa na přiloženém DVD, fotografie, soubor výtvorů seniorů, aj.). Autorkami „obalů“ tištěných verzí této práce jsou klientky Domu s pečovatelskou službou v Dolním Újezdě, kde probíhala praktická část celého projektu.
V Dolním Újezdě dne 20. dubna 2014.
Jana Kladivová, DiS. ………………………………………………
Obsah ÚVOD .......................................................................................................................................................... 11 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................................ 13 1. Stáří a společnost .............................................................................................................................. 13 1.1 Typické projevy stárnutí ....................................................................................................................15 1.2 Senior a aktivní život............................................................................................................................18 1.3 Senior a umění ........................................................................................................................................20 2. Formy péče o seniory ...................................................................................................................... 23 2.1 Druhy (pobytových) zařízení pro seniory; Vliv změny „domova“ na seniora ..............24 2.2 Domy s pečovatelskou službou; Výhody a úskalí života v DPS ..........................................26 2.3 Obecné zásady práce se starším jedincem/skupinou seniorů; aktivizační pracovníci pro seniory.......................................................................................................................................................28 3. Dům s pečovatelskou službou v Dolním Újezdě..................................................................... 32 3.1 Historie vzniku DPS v Dolním Újezdě ...........................................................................................34 3.2 Současný život DPS v Dolním Újezdě ............................................................................................35 EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................................................................... 36 4. Základní charakteristika výzkumného šetření ...................................................................... 36 4.1 Výzkumný cíl (Je v DPS Dolní Újezd zájem založit výtvarný ateliér/klub?)..................36 4.2 Výzkumné metody a sběr dat (rozhovory se seniory, …) .....................................................37 4.3 Způsob zpracování získaných údajů ..............................................................................................40 5. Kvalitativní výzkumné šetření ..................................................................................................... 41 5.1 Analýza a interpretace dat .................................................................................................................57 5.2 Shrnutí výzkumu a porovnání údajů .............................................................................................70 5.3 Výzkumný závěr jako východisko pro praxi ..............................................................................72 6. Uvedení do praxe .............................................................................................................................. 74 6.1 Příprava setkání (volba témat, pozvání na setkání) ...............................................................74 6.2 Jednotlivá setkání (promítání, tvořivá setkání atd.) ...............................................................75 6.2.1 „Jak se žije v DPS v Dolním Újezdě“ – posezení u 1. filmu o DPS ...............................76 6.2.2 „Podzim života“ – 1. tvořivé setkání ......................................................................................78 6.2.3 „Barvy“ – 2. tvořivé setkání (s přednáškou) + 2. film o DPS........................................80 6.2.4 „Maňásci z ponožek“ – 3. tvořivé setkání + 3. film o DPS a anketa z MŠ ................83 6.2.5 „Předvánoční tvořivé setkání“ – 4. tvořivé setkání .........................................................85 6.2.6 „Kolážové kalendáře – moje vysněná krajina“ – 5. tvořivé setkání ..........................87 6.2.7 „Vánoce a zimní radovánky“ – povídání si s dětmi z MŠ ...............................................90 6.2.8 „Animace“ – 6. tvořivé setkání + přednáška s ukázkami animací .............................92
6.2.9 „Mandaly, mozaiky, provázkování“ – 7. tvořivé setkání .............................................. 96 6.2.10 Individuální konzultace (s dvěma klientkami) ............................................................. 98 6.2.11 „Rytmické nástroje, mozaiky, provázkování“ – 8. tvořivé setkání ........................ 99 6.2.12 „Krmítka pro ptáčky“ – 9. tvořivé setkání ..................................................................... 101 6.2.13 „Tašky“ – 10. tvořivé setkání .............................................................................................. 104 6.2.14 „Dva týdny v DPS“ – konceptuální zadání ..................................................................... 106 6.2.15 „Výtvarné studio Dolní Újezd“ ............................................................................................ 109 6.3 Setkání obecně (reflexe, výstupy) + prognóza další spolupráce s klienty .................. 111 ZÁVĚR ..................................................................................................................................................... 115 SHRNUTÍ ................................................................................................................................................ 117 SUMMARY .............................................................................................................................................. 118 POUŽITÁ LITERATURA, ELEKTRONICKÉ ZDROJE ................................................................... 119 SEZNAM OBRÁZKŮ ............................................................................................................................. 121 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................. 123 PŘÍLOHY ................................................................................................................................................ 124
Obrázek 1: Listy ze setkání "Podzim života"
ÚVOD
Když jsem v rámci projektu Speciální výtvarná výchova absolvovala v roce 2012 praxi ve výtvarné dílně Domova pro seniory Podpěrova v Brně, byla jsem mile překvapena z úžasné tvůrčí spolupráce se staršími lidmi. Byli kreativní, vtipní, hovorní, pracovití, a vzniklými výtvarnými díly si dokonce zdobili své „malé bytové galerie“. Oslovila mě obecně i nabídka volnočasových aktivit, kterou toto zařízení svým klientům nabízí, a když jsem zjistila (z vyprávění personálu), že podobné programy mohou využívat také lidé v Domově pro seniory Vysoké Mýto, bylo mi jasné, že se nejedná o ojedinělou záležitost, která je seniorům v naší zemi nabízena, a že i starší lidé se rádi zapojí do různých volnočasových aktivit. Žiji ve vesnici Dolní Újezd, kde byl v roce 2002 postaven Dům s pečovatelskou službou (dále jen DPS) a nikdy jsem neslyšela o tom, že by nabízel něco podobného jako brněnský či vysokomýtský domov pro seniory. Cílem mé bakalářské práce tedy bylo nejprve zjistit, zda zmiňovaný DPS nabízí volnočasové aktivity, navštívit postupně všechny jeho obyvatele a udělat si představu o tom, jak tráví svůj volný čas. Následně, v případě zjištění, že zde společná volnočasová činnost nefunguje, zjistit, zda by měli klienti zájem založit výtvarný ateliér/klub pro seniory. Pokud by zájem byl, začít se seniory tvůrčím způsobem pracovat. Jistě by bylo cenné provést porovnání nabídek aktivních činností v domovech pro seniory či DPS ve městech a na vesnicích, nebo zájem o různé aktivity seniorů, kteří žili celý svůj život ve městě, s těmi, kteří ho prožívali na vesnici. V případě takové práce by se ale jednalo spíše o srovnávací studii. Já se však rozhodla, že se zaměřím přímo na zmíněný DPS v Dolním Újezdě. Stanovila jsem tedy následující výzkumné otázky: Nabízí DPS dostatečné možnosti k aktivnímu prožívání dne svým klientům? Je nějaký rozdíl v naplňování volného času a vztahu k umění mezi lidmi žijícími většinu svého života na vesnici oproti těm, kteří ho prožili ve městě? Mají lidé z DPS v Dolním Újezdě zájem o založení výtvarného ateliéru/klubu pro seniory?, a pustila se do práce. V březnu 2013 jsem započala výzkum formou rozhovorů (s provozovatelem a pracovníky zařízení a hlavně se samotnými klienty), které jsem sestříhala do několika kratších „dokumentů“ o DPS a jeho obyvatelích. Následně jsem se pokusila rozběhnout společná setkání (s promítnutím sestřihů či tvořením), která probíhala od podzimu 2013 do jara 2014 každých čtrnáct dní přímo v DPS. Mimo tyto pravidelné aktivity jsem některé klienty nárazově navštěvovala i individuálně (ať už se jednalo o konzultaci prací nebo jen popovídání si) a podařilo se rozběhnout také spolupráci s Mateřskou školou Dolní Újezd a Výtvarným
11
studiem Dolní Újezd, soukromou ZUŠ, o.p.s. Ve své bakalářské práci jsem zpracovala dosavadní průběh práce, avšak projekt pokračuje i nadále. Tato bakalářská práce se skládá ze dvou hlavních kapitol – teoretické a empirické části, která by se navíc dala rozdělit na výzkumnou a praktickou (uvedení do praxe s doprovodným textem), které jsou pak děleny do dalších podkapitol. V teoretické části jsem se zaměřila na analýzu odborné literatury (vycházím především z autorů: Stadlerová, Novotná-Ištvanová, Liebmann, Horehleď, Štilec, Mühlpachr, Gruss, Sak a Kolesárová, Čevela, Kalvach a Čeledová, Soyuod Solárová atd. a porovnání s osobními zkušenostmi) v oblasti stáří a možnosti aktivního života seniorů, forem péče o seniory (i obecné zásady práce se starším jedincem/skupinou seniorů) a přímo na DPS v Dolním Újezdě, kde jsem projekt realizovala (jeho historii i současnost). V empirické části jsem zpracovala výzkum vedený formou rozhovorů a na něj navázala popisem dosavadního výsledku uvedení výzkumu do praxe (popis jednotlivých setkání i s osobní reflexí + prognóza další možné spolupráce s klienty). Výsledek práce poslouží jako shrnutí života nynějších obyvatel v DPS. Lze chápat jako prezentaci jednotlivých tvůrčích seniorů i domu obecně. Zároveň může být jakýmsi motivačním textem pro rozvoj podobných projektů pro seniory či přímo inspiračním zdrojem pro vedoucí aktéry podobných, nejen výtvarných, dílen v zařízeních typu DPS.
Obrázek 2: Písková mandala z tvořivého setkání "Mandaly"
12
TEORETICKÁ ČÁST
1. Stáří a společnost Na přednášce, která proběhla v Brně v roce 2013 v rámci výstavy „Creative help“ v Domě pánů z Kunštátu, promluvila česká socioložka a publicistka paní Jiřina Šiklová a pronesla tehdy zajímavou myšlenku, že se dnes mnohdy objevuje spíše slovo senior, jakoby se lidé báli mluvit o tom, že jsou staří, a raději použili označení starý člověk. Uvědomila jsem si, že v tomto pohledu na věc opravdu něco je. Obecně snad již minuly doby, kdy byl pojem starý člověk spojován s představou šedivého vetchého stařečka s hůlkou či babičky se šátkem, kteří jsou symbolem nemohoucnosti, unavenosti, ale zároveň moudrosti, a ke kterým člověk vzhlíží s určitou úctou. Sak a Kolesárová uvádí, že „současné stáří je modelováno společností, která adoruje mládí a jeho atributy.“ (Sak, Kolesárová, 2012, str. 14) Lidé, kteří dosáhli určitého věku, jsou dnes obecně nazýváni důchodci a pod tímto slovem si většina mladší generace představí někoho velmi nepříjemného, který je „děsně chytrý“ a jenom zde překáží. Označení důchodce se tak stává jakousi nálepkou pro někoho, kdo se zařadil mezi seniory a jen „obtěžuje“ okolí. Neustále kolem sebe slyšíme, jak si mladí lidé na důchodce stěžují. Avšak ani senioři si neodpouští poznámky směrem k mladým.1 „Zatímco současná stará generace disponuje zkušenostmi z řady politických uspořádání a z radikálně odlišných situací společnosti (…), ve střední generaci stále větší podíl tvoří ti, kteří zažili pouze budování kapitalismu.“ (Sak, Kolesárová, 2012, str. 20) Lze tedy konstatovat, že starší občané jsou bohatí svými zkušenostmi, díky kterým mají tendence „radit“ mladším2, ti však mnohdy o jejich rady nestojí, nemají pro ně pochopení. Velkým problémem dnešní společnosti se tak stává tzv. ageismus, který Sayoud Solárová popisuje jako „společenský předsudek vůči stáří, postoj, který vyjadřuje obecně sdílené přesvědčení o nízké hodnotě a nekompetentnosti.“ (Sayoud Solárová, 2010, str. 35) 1
Mezigenerační konflikty lze rozdělit do dvou základních druhů. Jeden vyplývá z rozdílnosti životních
fází (mládež má jiné potřeby než senioři, ale ve svém vývoji se posunou na pozice těchto věkových kategorií). Konfliktnost druhého typu určuje historicky daný generační svéráz (vlastnost, názor, postoj, kompetence, hodnota osvojené generací a charakterizující ji i v dalších fázích života). (srov. Sak, Kolesárová, 2012, str. 49) 2
Mezinárodní akční plán k problematice stárnutí, mimo jiné, konstatuje, že člověk jako biologický
druh je charakterizován dlouhým dětstvím a dlouhým stářím. Po celé dějiny tak měli starší lidé možnost vzdělávat mládež a předávat jí své hodnoty. (srov. Mühlpachr, 2004, str. 17, 18)
13
Nemálo složité je také pro seniory umět se vypořádat s obrovským tempem pokroku moderní společnosti (mladší generace se přizpůsobuje o poznání rychleji, jelikož je mnohem flexibilnější (srov. Sak, Kolesárová, 2012, str. 20)) a jejími technickými vymoženostmi jako jsou mobilní telefony, počítače, digitální televize atd., které se prolínají do mnoha odvětví běžného života. I když je pravdou, že i v této oblasti dnes již, oproti minulým letům, není neobvyklé vidět seniora s mobilním telefonem či při práci na počítači. Potvrzuje to i výzkum Českého statistického úřadu (ČSÚ), podle kterého v roce 2011 používalo mobilní telefon 86,9 % osob ve věku 65–74 a 57 % osob nad 75 let, osobní počítač pak 27,5 % ve věku 65–74 a 5,2 % nad 75 let. (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 45) Seniorská problematika stoupá na svém významu, jelikož ve vyspělých zemích se výrazně projevuje stárnutí populace. Gruss uvádí, že „se za posledních 150 let zvýšila střední délka života o 40 let“ (Gruss (ed.), 2009, str. 10) a Mühlpachr upozorňuje na skutečnost, že v ČR je v současnosti jedna pětina populace starší 60 roků a v roce 2030 se její podíl zvýší na celou jednu třetinu. (srov. Mühlpachr, 2004, str. 174) Jelikož seniorská populace zahrnuje velké množství lidí, musíme ji pojímat jako velmi různorodou skupinu, z níž podstatnou část tvoří ovdovělé ženy (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 27), což je výsledek známého faktu, že ženy se v naší společnosti dožívají vyššího věku než muži. „Je nezbytné vyvracet společenské předsudky, které sice hovoří o důstojném, ale pouze smutném stáří, kam nepatří smích, radost, láska, ale převažují spíše negativní prožitky.“ (Štilec, 2004, str. 129) Ve velké míře dnes skupinu seniorů netvoří, snad i díky nynějšímu stylu života, pouze žitím unavení jedinci, ale také lidé, kteří rádi aktivně využijí čas, který jim penze dopřává. Na druhé straně však přibývá také těch, kteří jsou díky svému pokročilému věku a nemocím omezeni v mnoha činnostech a často i odkázáni na pomoc blízkých (se zvyšujícím počtem seniorů se bude zvyšovat i potřeba zdravotní péče a sociální pomoci (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 20)). S přibýváním starých občanů se tak v poslední době rozvíjejí také obory jako je gerontologie, geragogika a geriatrie.3 A do popředí se také dostává, momentálně velmi diskutované, kontroverzní téma eutanazie jako řešení „předčasného odchodu“. Nabízí se však otázka, jak moc je toto řešení morální a zda nepodpoří hlavně negativní postoj ke stáří a snahu ho vytlačit z naší společnosti tím, že se ho zkrátka „zbavíme“. 3
gerontologie – multidisciplinární souhrn poznatků o stárnutí a stáří (gerón = stařec); geriatrie –
v širším slova smyslu klinická gerontologie (géron = stařec, iatró = léčím; analogicky od pojmu pediatrie), v užším slova smyslu samostatný specializační lékařský obor (v některých státech – např. ČR); geragogika – v užším slova smyslu pedagogická disciplína zabývající se výchovou a vzděláváním seniorů, v širším slova smyslu teoreticko empirická multioborová disciplína zabezpečující péči, pomoc a podporu seniorům při uspokojování jejich potřeb. (srov. Mühlpachr, Staníček, 2001, str. 11, 12)
14
1.1 Typické projevy stárnutí Stárnutí je děj, který k životu neodmyslitelně patří. Jedná se o „biologicky zákonitý proces, který se projevuje sníženou adaptační schopností organismu a úbytkem funkčních rezerv… o délce života člověka rozhodují ze 60–70 % genetické faktory a ze 30–40 % vnější podmínky.“ (Štilec, 2004, str. 14) I když v některých věcech můžeme sledovat určité podobnosti, každý tuto etapu, toto mnohdy dlouhé období, prožívá jinak. Velký vliv na stárnutí má prokazatelně i předchozí životní styl, který se promítá do fyzických i psychických možností pro naplňování volného času v důchodu. Gruss upozorňuje na fakt, že s přibývajícím věkem musí člověk stále více přesouvat energii ze svých duševních zdrojů do oblasti každodenních tělesných úkonů a stárnoucí tělo se proto stává velkým břemenem ducha. (srov. Gruss (ed.), 2009, str. 8) Co se týče vymezení stáří, můžeme obecně hovořit o stáří biologickém, sociálním a kalendářním. „Biologické je dáno dosažením určité míry involučních změn, poklesu potenciálu zdraví“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 25), sociální stáří je vymezené kombinací několika sociálních změn nebo, velmi často, samotným odchodem do starobního důchodu, na nějž vzniká nárok v určitém věku (srov. Mühlpachr, 2004, str. 21), kalendářní stáří je určeno dosažením dohodnutého věku – sociální konstrukt (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 25). V literatuře se setkáváme hned s několika různými děleními kalendářního stáří. Jedním z často uváděných je členění na mladé seniory ve věku 65–74 let (dominuje problematika adaptace na penzionování, volného času, aktivit, seberealizace), staré seniory 75–84 let (změna funkční zdatnosti) a velmi staré seniory věkově se pohybující od 85 a více (na významu nabývá sledování soběstačnosti a zabezpečenosti), jako kritická perioda (uzlový ontogenetický bod) je brán věk kolem 75 let. (srov. Mühlpachr, 2004, str. 21) Dále také můžeme použít dělení na kategorii třetího věku (rané stáří) a čtvrtého věku (kmenství – člověk často odkázán v základních potřebách na pomoc druhých v důsledku větších funkčních deficitům (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 25, 26)). Člověk se mění vzhledově – přibývá vrásek, šedivých vlasů a často i kil. Známým faktem také je, že převážná část seniorů má problémy se sluchem a zrakem, což způsobuje nemalé potíže v komunikaci i zvládání obvyklých činností a zájmů. Navíc neustálé opakování vysloveného či zvýšená hlasitost jsou nepříjemné, až nesnesitelné, jak pro samotného nedoslýchavého jedince, tak pro druhou osobu. Často také slyšíme starší osoby stěžovat si na problémy s nočním spánkem a zároveň je pak vidíme s nezadržitelně padajícími víčky během dne4. Snižuje se schopnost tepelného rozlišování, rizikovými faktory jsou poruchy 4
Toto pozoruji například již i u svých rodičů „šedesátníků“.
15
metabolismu cukrů (diabetes melitus) či vysoký krevní tlak a nemalým omezením jsou i problémy s udržením moči atd. (srov. Mühlpachr, 2004, str. 25, 36) Velkým tématem jsou tedy nemoci5 (současný výskyt více chronických nemocí po sedmdesátce – tzv. polymorbidita; častá příčina nemoci, i smrti, bývá ve stáří úraz (srov. Mühlpachr, 2004, str. 23)) a vyrovnávání se s tím, že se člověk postupně stává více závislým na cizí pomoci, ať už je to zapříčiněno pohybovým nebo duševním úpadkem. Ve stáří se zpomalující psychická činnost s sebou přináší i problémy ve společenské interakci nejen s běžnými lidmi ale také s institucemi. (srov. Mühlpachr, 2004, str. 179) Pro staré lidi je, jak zmiňuje Stadlerová, „přesnost důležitější než rychlost“. (srov. Stadlerová, 2013, str. 24). „Na jedné straně chceme stáří ctít, milovat, na druhé straně nás dráždí svou pomalostí, zevnějškem, svou zdánlivou neschopností.“ (Štilec, 2004, str. 14) Stadlerová dále cituje Langmeiera a Krejčířovou, kteří uvádí, že fluidní inteligence (učení se novým věcem a řešení problémů pod časovým stresem) klesá už po 30. roce, ale sociální inteligence a schopnost morálního usuzování zůstávají do vysokého věku plně zachovány. (srov. Stadlerová, 2013, str. 24) Ve stáří ubývá nadšení pro nové věci, lidé se stávají emočně stabilnějšími, ale často lhostejnějšími vůči vnějšímu světu, což může přinést sice větší klid a trpělivost, ale zároveň i nezájem a apatii. (srov. Stadlerová 2013, str. 26) Na povrch vyvstávají také charakterové vlastnosti a přibývá depresí, které vznikají jako reakce na obtížné životní situace, mimo jiné, například i přemístění z rodiny do zařízení pro seniory. (srov. Stadlerová, 2013, str. 27) Gruss poukazuje také na fakt výrazného nárůstu onemocnění seniorů demencí, který s věkem ještě procentuálně stoupá (srov. Baltes in Gruss (ed.), 2009, str. 20) U starších lidí je známá nerozhodnost, snížená sebedůvěra, spořivost až lakota, ulpívání a důsledné vyžadování určitých stereotypních postupů (srov. Mühlpachr, 2004, str. 145), jsou více vztahovační, plní předsudků vůči sobě i druhým. Novotná-Ištvanová mluví o častém soupeření, žárlivosti a vzájemném pomlouvání se straších klientů při skupinové práci a také zmiňuje jejich nelibost spolupracovat s určitými jinými klienty. (srov. Novotná-Ištvanová in Stadlerová, 2013, str. 104)6 A nelze opomenout ani nebezpečí, které s sebou přináší důvěřivost, obzvláště mnoha seniorek.7 Staří jedinci bývají také sentimentální – často se jim nezadržitelně vhání slzy do očí, když se zamíří do témat minulosti, dětí 5
Mnoho seniorů se hned několikrát rozvykládalo o zdravotních potížích během rozhovorů, které
jsem s nimi vedla. (viz níže) 6
Také při výzkumu, který jsem provedla v DPS, se nebáli někteří senioři otevřeně přiznat, že s někým
by tedy rozhodně „do toho nešli“. 7
„Relativní bezbrannost je důvodem, proč se někteří senioři, stejně jako mladší invalidní osoby, stá-
vají oběťmi v počátečních fázích vývoje agresora.“ (Mühlpachr, 2004, str. 73)
16
apod. Dá se tedy říci, že hůře ovládají své emoce. Na druhou stranu „vlivem dlouhodobé zkušenosti a vyzrálosti dochází velmi často ke zklidnění jedince a zmoudření obecně“. (Štilec, 2004, str. 16) Někteří lidé tak mohou zazářit svou léty a zkušenostmi získanou moudrostí a mnohým nechybí ani humor.8 Mění se i struktura vztahů – rodiny dětí se rozrůstají, což činí člověku často radost, ale mnohdy s sebou nese také problémy potřeby uvolnit místo, uskromnit se nebo dokonce úplně odejít z domu. Velkým tématem se tak stává i osamělost ovdovělých (v evropských zemích je 12–17 % vdovců a 37–51 % vdov starších 60 let (srov. Mühlpachr 2004, str. 38)) „Stáří je životní fáze člověka ohraničená dvěma časovými body. Horní věková hranice stáří je ostře vymezena smrtí“ (Sak, Kolesárová, 2012, str. 13), čím je tedy člověk starší, tím častěji se musí také vypořádávat s odchody blízkých a přátel.9 Není proto nic zvláštního na tom, že, snad i častěji, přemýšlí o víře a věcech s tímto souvisejících. Pro mnoho seniorů je duchovní oblast neodmyslitelnou součástí dne – každodenní návštěva kostela, pohřby, návštěva hřbitovů a opečovávání hrobů nejbližších10 apod. Je čas na vzpomínky rodinné i „společenské“ – jaké to bylo za války, po válce, za různých politických situací (komunismus apod.), jak bylo chudo/dobře, co lidé směli/nesměli, co bylo lepší/horší atd. (k tomuto tématu často senioři odbočovali v rámci rozhovorů, které jsem s nimi vedla – viz níže).
Obrázek 3: Jedna z obyvatelek DPS v Dolním Újezdě 8
Různé průpovídky si neodpustili klienti například i během rozhovorů v rámci výzkumu a při ná-
sledných tvořivých setkáních, která jsem s nimi podnikla. (viz níže) 9
„Důraz na vrstevníky je ve stáří stejně silný jako v dětství a dospívání.“ (Sayoud Solárová, 2010,
str. 48) 10
I o této problematice se několik respondentů v rámci výzkumu zmínilo. (viz níže)
17
1.2 Senior a aktivní život „O aktivitě ve stáří rozhodují čtyři dimenze, kterými jsou společenská atmosféra, individualita člověka, zdravotní stav a nabídka možností.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 95) Označení senior je beze sporu spjato s pojmem důchod. V naší společnosti je mnoho starších lidí, užívajících si plnými doušky volného času, který jim toto období dopřává. Podle výzkumu v ČR se až 52 % populace těší na svobodu, kterou spojují se stářím a důchodem. (srov. Sak, Kolesárová, 2012, str. 31) Děti postupně stárnou a osamostatňují se, takže se rodičům dostává více prostoru pro různé zájmy, který se pak následně zvětšuje se samotným odchodem do důchodu. „Mohou tak plně rozvinout své koníčky… nebo začít se zájmovou aktivitou, kterou si vždy přáli vykonávat, ale nedostatek času jim to nedovolil.“ (Horehleď in Mohelská, 2008, str. 77) Na druhé straně je ovšem i mnoho seniorů, kteří nemají nebo nechtějí mít chuť k aktivnímu naplňování svého dne. Někteří již radši vzdali jakékoli ambice a „zalezli“ do svého pokoje, aby nebyli na obtíž. Mnoho věcí už není tak snadných jako dřív, a tak radši pohodlněji usednou „pouze“ ke knize, v lepším případě, nebo k televizoru, oddají se jen odpočinku, zpohodlní a již se o nějakou další aktivitu nesnaží (Čevela, Kalvach a Čeledová uvádí ve své knize výstižnou citaci T. G. Masaryka: „Mnoho lidí stárne jen z pohodlnosti, že už nechtějí nic dělat.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 71)), veškerou činnost vzdávají předem. Proč by se měli snažit? Často kolem sebe slyšíme: „Proč bych to dělal, jak by na mě koukali?“, „Už to nejde jako dřív!“ atd.11 Jsou i tací, kteří se bojí stárnutí a odchodu do důchodu, a tak se drží svého pracovního místa „zuby nehty“, aby snad nemuseli být doma sami či neztratili svou pozici ve společnosti. „Všichni mají potřebu být a zůstat platní, prospěšní, užiteční a uznávaní.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 33) I já osobně jsem se s „prdůchy“ (jak se někdy posměšně těmto lidem říká) setkala na školní praxi při restaurování, u mé tety (zdravotní sestry) či pokladních v supermarketech (s cedulkou „pokladní senior“) atd. Na jedné straně je pravda, že se může zdát, v době, kdy není lehké sehnat práci, že tyto osoby „zabírají“ místo mladším, nicméně často „svými cennými zkušenostmi mohou vypomoci a předat tyto zkušenosti mladší generaci.“ (Horehleď in Mohelská, 2008, str. 77) Někteří jedinci sice odejdou ze své-
11
Například při jednom tvořivém setkání se seniory se klientky vyjádřily, že se nezapojí do části tvo-
ření s přesahem do veřejného prostoru, protože by si lidé v obci řekli, co to tam ty „bláznivé babky“ vyvádějí. Nebo při jiných aktivitách se neustále vymlouvaly, že už špatně vidí, mají chromé ruce apod., a když se nakonec přece jen do práce pustily, i když s neustálým připomínáním své neschopnosti, nestačily koukat, co jsou ještě schopny zvládnout.
18
ho dosavadního zaměstnání, avšak snaží se najít si nějakou brigádu (srov. Horehleď in Mohelská, 2008, str. 77), například jako hlídači v obchodech, galeriích apod. Míra aktivity a volba činností seniora jistě souvisí také s věkem odchodu do důchodu12 a vliv na aktivní život může mít i snížení příjmů. Kvůli finanční náročnosti je často omezena možnost všech nabídek pro aktivní naplňování času, které snad mohlo i před důchodem být, ale s nižším příjmem si to již nemůže senior dovolit.13 Odborníci uvádí několik strategií, jak se lidé vypořádávají se stářím. Stadlerová cituje Langmeiera a Krejčířovou a popisuje tyto: konstruktivní strategie – aktivní přístup k životu; strategie závislosti – sklony k pasivitě a k závislosti na druhých; strategie obranná – přehnaná aktivita, která má zahnat všechny starosti; strategie hostilis – nepřátelství vůči druhým; strategie sebenenávisti – projevy agresivity člověka vůči sobě samému, nadměrná sebekritičnost. (srov. Stadlerová, 2013, str. 30) Dle odborné literatury a mých zkušeností z pozorování a rozhovorů se seniory vyplývá, že mezi klasické aktivity dnešních (vesnických) důchodců patří vysedávání na lavičkách před domy a povídání si s vrstevníky (někdy hanlivě označováno jako „drbání“ a ženy seniorky jako „drbny“), sledování televize (dnes velmi oblíbená stanice Šlágr, dokumenty atd.), poslech dechové, ale i vážné, hudby (oblíbená jsou tzv. „setkání důchodců/seniorů“ s občerstvením a poslechem hudby – „senioři vítají každou společnou akci, která je něčím výjimečná, která je spojená např. s posezením u kávy či vína nebo s nabídkou něčeho dobrého“ (Novotná-Ištvanová in Stadlerová, 2013, str. 47)), někteří senioři si také rádi společně zapívají („zpěv, hraní na hudební nástroj a pohyb při hudbě pozitivně ovlivňují náladu i psychické procesy v autonomním nervovém systému“ (Štilec, 2004, str. 125)), jsou mezi nimi i vášniví hráči karet či stolních her, čtenáři i luštitelé nerůznějších křížovek a rébusů. Postupně větší procento seniorů také začíná využívat ke zkrácení dlouhé chvíle nejrůznější počítačové aktivity (i sufrování po internetu, psaní e-mailů apod.)14 a někteří věnují čas i kulturnímu vyžití.
12
Podle Stadlerové se odborníci shodují v názoru, že je-li věk odchodu z aktivního života nízký, lidé
i předčasně zestárnou, jelikož, mimo jiné, velmi brzy začnou sebe sama vnímat jako staré a tak se pak i chovají. (srov. Stadlerová, 2013, str. 23) 13
„Příjem v důchodu zdaleka nedosahuje výše sedmdesáti procent dřívějšího výdělku, nutných pro
zachování navyklé životní úrovně.“ (Horehleď in in Mohelská, 2008, str. 75) 14
„Využívání moderních komunikačních a informačních technologií ve vyšším věku se dramaticky
zlepšují, a to především stárnutím nových již „uživatelských“ generací.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 44)
19
Mezi aktivnější činnosti lze zařadit vycházky, práci na zahradě a pečování o hospodářství se zvířaty (dnes již ne tak samozřejmé) a starání se o vnoučata15, která „evolučně a společensky potvrzují seniorům smysl života“ (Sak, Kolesárová, 2012, str. 31). Přibývá mnoho „mladých“ babiček a dědečků, kteří neváhají vyrážet i s rodinami dětí, s vnoučaty, na hory, k moři apod. Senioři jsou různí a i svůj volný čas využívají velice různorodě. K aktivnímu stylu života starších občanů stále častěji patří i další vzdělávání se. V ČR jsou to Univerzity třetího věku, Akademie třetího věku a Kluby aktivního stáří. (srov. Horehleď in Mohelská, 2008, str. 76) Senioři tak mají možnost rozšířit si své obzory, dosáhnout úrovně vzdělání, která jim byla odepřena v mládí, a navíc se setkávat s lidmi podobných zájmů, na stejné „intelektuální úrovni“.16 Horehleď uvádí, že podle definice WHO (Světová zdravotnická organizace) „aktivní životní styl zlepšuje duševní zdraví, podporuje sociální kontakty a pomáhá starým lidem zůstat co nejdéle nezávislými.“ (Horehleď in Mohelská, 2008, str. 72), proto je velice důležité starší občany vést k takovému životu, podporovat je a zařídit, aby měli dostatečnou dostupnost nejrůznějších aktivit. Je dobře, že se dnes rozvíjí mnohé programy pro seniory (srov. Štilec, 2004, str. 131), ty však, jak jsem již zmínila v úvodu, nejsou, obzvláště na vesnicích, samozřejmostí. „Lidé by měli postupně pochopit, že nečinné stáří s pocitem zaslouženého odpočinku a nečinnosti je nežádoucí a ohrožuje délku i kvalitu jejich života.“ (Štilec, 2004, str. 128)
1.3 Senior a umění „Kultura, která je aktivně prožívaná, dává staršímu člověku velkou hodnotu a pocit, že se senior stále cítí být součástí veřejného života.“ (Horehleď in Mohelská, 2008, str. 77) Jak velké procento dnešních seniorů však má zájem o umění?17 Když se porozhlédneme kolem sebe, například v galeriích, zjistíme, že právě mezi „hlídači/hlídačkami“ či „průvodci/průvodkyněmi“ je velké množství lidí důchodového věku. To ovšem nemusí dokazovat jejich hluboký vztah k umění, ale může se jednat například „pouze“ o seberealizaci apod., což by mohla být další zajímavá studie. A také mezi návštěvníky různých uměleckých institucí 15
„Penzionovaní muži se většinou věnují svým zálibám, bývají aktivní v zájmových sdruženích a spol-
cích… ženy se dnes většinou starají o domácnost a pečují o vnoučata.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 95) 16
Z diskuzí s lidmi z jednoho seniorského klubu vyplynulo, že pro zdravý aktivní život ve vyšším věku
je, mimo jiné, důležité i neuzavírat se do sebe, ale vyhledávat kontakty. (srov. Štilec, 2004, str. 130) 17
Na vztah k umění jsem se zeptala seniorů v DPS v Dolním Újezdě a odpovědi zpracovala v empiric-
ké části této bakalářské práce. (viz níže)
20
nebo divadel či koncertů vážné hudby jsou nepřehlédnutelní lidé starších ročníků. Jak je to ale s aktivním přístupem k umění? Co hudba, tanec, divadlo, výtvarné umění? A což takhle umělecké (výtvarné) kroužky a záliby seniorů? Staří lidé mají ještě dnes (dle výzkumu v Domě s pečovatelskou službou v Dolním Újezdě) celkem dobrý vztah k literatuře (beletrie i básně), hudbě (poslech, zpívání), ale jak je to například s jejich aktivní výtvarnou prací? Například v DPS v Dolním Újezdě má větší část nynějších seniorů, obzvláště těch žijících větší část života na vesnici, blíže k divadlu a hudbě než výtvarnému umění. Mnoho z nich má například i osobní zkušenosti s aktivním působením v ochotnických divadelních spolcích. Dle zjištění v oblasti fluidní a krystalické inteligence „mohou staří lidé dosahovat lepších výsledků než ti mladší, a to v kategoriích, jako jsou emociální inteligence a moudrost, kde se projevuje jejich výhoda životní a historické zkušenosti … Podobně je tomu v určitých oblastech umění a vysoce odborných profesních znalostí. Starší skladatelé, dirigenti a spisovatelé například často patří k těm nejlepším.“ (Baltes in Gruss (ed.), 2009, str. 13) Toto tvrzení dokazuje například i vysoká profesionální úroveň starých herců. A známe i mnoho osobností ve výtvarné sféře, které aktivně tvořili/tvoří i ve velmi pokročilém věku („na sklonku života“) na profesionální úrovni. Za zmínku jistě stojí například umělci mého kraje: již zesnulí Ludmila Jandová a Václav Boštík, mezi žijícími je to sochař Olbram Zoubek (v roce 2014 uspořádal ve svých 86 letech retrospektivu v Jízdárně Pražského hradu a dodnes tvoří velká díla) a další, kteří jsou nepřehlédnutelným dokladem, že i velmi staří jedinci mohou být aktivní a kreativní a předčit svým dílem i mnohem mladší umělce. „Tvorbě vyššího věku nehrozí úbytek dokonalosti, nýbrž únava, úbytek novátorství, převratné objevnosti a také zastarávání technologických dovedností.“ (Mühlpachr, 2004, str. 134) Současná generace seniorů „své životní pole a časoprostor utvářela po celý život určitým typem kulturního života, určitou četbou, divadelní a filmovou kulturou, což v následujících generacích je již neopakovatelné.“ (Sak, Solárová, 2012, str. 22) Obecně lze snad říci, že dnešní starší lidé si velice cenní kulturního bohatství, dokáží ho patřičně ocenit. Avšak co se týče aktivního zapojení se například do výtvarného umění, je to už horší. Stadlerová píše o limitovaném zájmu seniorů o výtvarné činnosti, který často vychází ze skutečnosti, že se většina těchto lidí nikdy výtvarným aktivitám nevěnovala, a proto své schopnosti v této oblasti podceňují a někdy mají dokonce obavy (které jsou ovlivněny i předsudky z mládí), že se při tvoření zesměšní. (srov. Stadlerová, 2013, str. 40) I tak se ale najdou mezi staršími ročníky, žijícími v domovech pro seniory či domech s pečovatelskou službou (DPS), jedinci, kteří „neusínají na vavřínech“ a nebojí se nejrůznějších aktivit, včetně těch uměleckých. Lze zmínit například Pana Vaška z Domova pro 21
seniory Podpěrova v Brně, který se dokonce na sklonku života dostal, díky projektu Speciální výtvarná výchova (projekt SVV), se svou tvorbou i do galerií. Sám zdůrazňuje ve svých dílech význam fantazie a „hry“. Přestože v životě neabsolvoval žádné výtvarné vzdělávání, intuitivně vytváří díla podobných principů, se kterými pracovali například mnozí op-artisté. (srov. Stadlerová, 2013, str. 15, 19) Mezi tvůrčími „seniory-umělci“ můžeme jmenovat i další klientku tohotéž zařízení, která se, jak sama říká, když může, ráda účastní akcí. Svou lásku ke květinám a přírodě promítá do malování. I když upozorňuje, že měla ve škole trojku a malovat vlastně neumí, vytváří motivy, vycházejí z barevných fotografií a reprodukcí, a mnoho maleb i podle vlastní fantazie. (srov. Stadlerová, 2013, str. 106, 107) Ve „vesnickém“ DPS v Dolním Újezdě nenalezneme sice snad ani jednoho takového „seniora-umělce“ jako v „městském“ domově pro seniory v Brně (Troufám si tvrdit, díky zkušenosti z rozhovorů s několika staršími lidmi, že větší vztah k výtvarnému umění mají senioři žijící ve městě než na vesnici. – viz empirická část), avšak i zde bydlí jedinci s různými uměleckými zájmy. Například paní, která i po 70. roce života aktivně hraje na klavír (chystá se dokonce vést i některé hodiny hry na klavír v ZUŠ) a ve svém volném čase se ráda věnuje kreativním ručním pracím, či seniorka vlastnící celou knihovnu se svazky s uměleckou tématikou, ve které nechybí ani známý Pijoan. A jistě nemálo zajímavé je nadšení pro historii a psaní kronik další z nájemnic. Inu, i staří jedinci dokáží smysluplně naplňovat svůj čas zájmem o umění výtvarné, hudební, literární aj., dokonce i různými uměleckými aktivitami a někteří se nebojí ani zkoušet nové postupy apod. Je tedy třeba podporovat všechny, kteří ve svém pokročilém věku mají chuť pro tvorbu, a podněcovat i zájem (motivovat) těch, kteří zatím v sobě nenašli odvahu tvořit.
22Obrázek 4: Maňásek ze setkání "Maňásci z ponožek"
2. Formy péče o seniory „Úroveň poskytované péče vždy vypovídala o dané kultuře společnosti.“ (SayoudSolárová 2010, str. 15) Péči o staré občany v ČR lze obecně rozdělit do 3 úrovní: péče v rodině, sociální péče v ambulantních podmínkách, ústavní a poloústavní péče. (srov. Mühlpachr, 2004, str. 104)18 Stadlerová cituje Čevelu, Kalvacha a Čeledovou a uvádí, že dnes je „na seniory pohlíženo jako na ekonomické břemeno, z čehož mnohdy plyne despekt k penzistům a také preference ústavních forem péče před komunitní podporou k zachování či obnovení schopností, sociálních rolí a smyslu života“. (Stadlerová, 2013, str. 9)19 Na danou problematiku má jistě také vliv obecný úpadek rodiny a sousedských vztahů. Dnes Společně s dětmi žije pouze malé procento seniorů (srov. Sak, Kolesárová, 2012, stáří, str. 76), což je velká změna oproti minulosti. Snad každý zná pojem „výměnek“, který bezpochyby patřil kdysi k řešení vícegeneračního bydlení. „Nejvíce pomoci se dostává a bude dostávat starému člověku v rodině od jeho dětí při společném bydlení. Starý člověk by ovšem dával přednost bydlení samostatnému, nejraději blízko příbuzných. Oddělené bydlení však ztěžuje širší rodině péči o své staré členy.“ (Mühlpachr, 2004, str. 104) Mnoho seniorů se tak dnes potýká s problémem, zda setrvat doma a „zabírat místo“ mladším rozrůstajícím se generacím rodiny, či dokonce být se svým omezeným zdravotním stavem „na obtíž“, případně zda se zvládnou postarat o dům/byt, ve kterém zůstali sami. Tehdy nastává čas ke zvažování, zda zvolit nějakou z forem péčí, které nabízí v ČR státní i soukromí sektor. Je zde možnost využít sociálních služeb, které vymezuje Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách (dále jen Zákon č. 108/2006). Zmíněný zákon stanovuje, mimo jiné, základní druhy a formy sociálních služeb, vyjmenovává zařízení sociálních služeb a uvádí základní činnosti při poskytování sociálních služeb, mezi kterými jsou jmenovány i výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti. Lidé v ČR mohou využít sociálních služeb pobytových, ambulantních (osoba za nimi dochází nebo je doprovázena/dopravována do zařízení sociálních služeb) nebo terénních (poskytované v přirozeném sociálním prostředí). 18
Principy žádoucí transformace byly v osmdesátých letech 20. století shrnuty do požadavku čtyř
změn: deinstitucionalizace (přenesení těžiště zájmu na podporu života v přirozeném prostředí), desektorializace (odstranění bariér mezi rezorty i různými formami péče), deprofesionalizace (posílení role laických pečovatelů), demedicinalizace (zcivilnění péče, podřízení medicínských služeb přirozeným sociálním rolím a potřebám). (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 166) 19
Podle Organizace spojených národů (z roku 1991) by měla podpora seniorů usilovat o 5 základních
prvků: důstojnost; autonomii; seberealizaci – smysluplnost; participaci – sociální inkluzi, sounáležitost, přínosnost; zabezpečenost (hmotná, tělesná). (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 125)
23
Mezi službami sociální péče, které ČR legislativně nabízí, je uvedena i osobní asistence či pečovatelská služba (více níže v podkapitole 2.2) a další.20 Služby sociální prevence zahrnují mimo jiné sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením (služby ambulantní, popřípadě terénní poskytované osobám v důchodovém věku nebo osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením. Zprostředkovává kontakt se společenským prostředím, sociálně terapeutické činnosti, pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí. (Zákon č. 108/2006 Sb.)), sociálně terapeutické dílny apod. Zákon o sociálních službách dále uvádí, že „služby sociální péče napomáhají seniorům zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení.“ (Zákon č. 108/2006 Sb.) V oblasti státních zařízení jsou poskytovateli sociálních služeb územní samosprávné celky a jimi zřizované právnické osoby, další právnické osoby, fyzické osoby a ministerstvo a jím zřízené organizační složky státu. (Zákon č. 108/2006 Sb.) Sociální služby tedy obecně poskytují obce a kraje (mají za úkol vytvářet vhodné podmínky pro rozvoj sociálních služeb a také sami zřizují organizace poskytující sociální služby), nestátní neziskové organizace a fyzické osoby a Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), které je nyní zřizovatelem pěti specializovaných ústavů sociální péče. (srov. http://www.mpsv.cz/cs/9)
2.1 Druhy (pobytových) zařízení pro seniory; Vliv změny „domova“ na seniora Veřejná péče o seniory se postupně rozvíjela. Ve světě první specializovanou instituci pro seniory (Kliniku nemocí stáří) založil v Praze v roce 1929 R. Eiselt. (srov. Sayoud Solárová, 2010, str. 16) V současné době má v našem státě člověk, který řeší co dál s bydlením, na výběr hned z několika typů zařízení, kde mu může být poskytnuta potřebná pomoc. Záleží však na míře jeho soběstačnosti i finančních možnostech (pro některé důchodce například přestává být reálné placení nájemného, které převyšuje jejich důchodový příjem (srov. Sak, Kolesárová, 2012, str. 76)). V případě snížené soběstačnosti a nemožnosti využití péče rodiny či pečovatelské služby v domácím prostředí lze volit mezi pobytovými služ-
20
Další služby sociální péče jsou: tísňová péče, průvodcovská a předčitatelská služba, podpora samo-
statného bydlení, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře, týdenní stacionáře, domovy pro osoby se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, chráněné bydlení, sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních lůžkové péče. (Zákon č. 108/2006 Sb.)
24
bami sociální péče (dle Zákona č. 108/2006 Sb.), kam patří domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením, chráněná bydlení, nový typ zdravotně sociálních ústavů dlouhodobé péče. Je zde ale i možnost domu s pečovatelskou službou (DPS nepatří mezi pobytové služby), „slunečního města“ („centrum s nadstandardním chráněným bydlením pro movité seniory“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 167)) či hospice (hospicové hnutí se v ČR objevuje od devadesátých let 20. století a jeho cílem je vytvoření podmínek pro udržení kvalitního života i na jeho konci. (srov. Mühlpachr, 2004, str. 106)) nebo léčebny pro dlouhodobě nemocné (LDN). V domovech pro seniory (po roce 1954 stávající „domy odpočinku“ pro seniory přetransformovány na domovy důchodců (srov. Sayoud Solárová, 2010, str. 16) a ty pak nahrazeny v roce 2007 domovy pro seniory (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 104)) jsou poskytovány pobytové služby osobám se sníženou soběstačností zejména z důvodu věku, v případě nutnosti pravidelné pomoci jiné fyzické osoby. V rámci základních činností těchto zařízení je podle zákona mimo jiné také poskytováno zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a aktivizační činnosti. (Zákon č. 108/2006 Sb.) Mezi tento typ zařízení patří také Domov pro seniory Podpěrova a Domov pro seniory Vysoké Mýto, které jsem zmínila v úvodu. Domovy se zvláštním režimem jsou pobytovými službami pro osoby se sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění, závislosti na návykových látkách nebo různých typů demence, které vyžadují pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. (dle Zákona č. 108/2006 Sb.) Léčebny pro dlouhodobě nemocné, známé pod zkratkou LDN, se začaly budovat v 70. letech. (srov. Sayoud Solárová, 2010, str. 16) Zajišťují následnou či dlouhodobou dočasnou péči o pacienty ve stabilizovaném stavu, kteří nepotřebují sice nemocniční služby, ale nemohou být propuštěni do domácího prostředí. (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 105) Vliv změny „domova“ na seniora „Jednou z nejdůležitějších životních potřeb všech lidí je domov, který znamená více než přístřeší, který je místem soukromí, intimního sdílení a bezpečí.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 100) Každý člověk nějakým způsobem nese změnu bydliště, a pokud bydliště je i jeho „domovem“, ke kterému má citové pouto (znamená jakousi jistotu, pocit, že někam patří), je to o to složitější. U seniorů je toto podpořeno faktem, že se starší lidé často hůře adaptují na nové prostředí a pokud v minulém domě či bytě bydleli třeba i desítky let, není se čemu divit, že se jim neodchází snadno. Čevela, Kalvach a Čeledová citují Sýkorovou (2008), která uvádí, že „jde přitom o vazbu nejen k fyzickému prostředí, ale především k pospolitostním vztahům, které si v průběhu života a v místě svého bydliště lidé utvořili“. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 100) 25
Někdy je volba veřejné péče dobrovolná, mimo potřebu fyzické podpory mnohdy i z důvodu ovdovění a pocitu osamocení v původním domě či bytě či nemožnosti zvládnout sám se postarat o dům/byt. Takoví jedinci se pak často nastěhují do zařízení, které nahradí jejich předchozí domov, a jsou zde spokojeni. Jindy dochází ke změně domova i z důvodu rodinných rozepří, například časté problémy při společném soužití více generací („podíl vícegeneračních rodin s prodlužujícím se průměrným lidským věkem roste“ (Mühlpachr, 2004, str. 86)) mohou pramenit z rozdílných názorů na určité situace (výchova dětí, samotné bydlení atd.), jindy i neschopnosti starých rodičů „odpoutat se“ od svých dětí (nechat je žít si svůj vlastní život) či ze strany dospělých dětí může jít o otázku sporů ohledně dědictví, malou úctu ke stáří či pocit omezení finančního, časového atd. (z hlediska potřeby seniorů). Dochází pak k psychickým tlakům k přestěhování a „násilnému“ aklimatizování se v novém bydlišti, což obzvláště staří lidé těžce snášejí.21 Jedná se tedy „o velmi závažný stresor, a to i tehdy, jde-li o aktivní, chtěné stěhování do lepších a zajištěnějších podmínek, natož jde-li o stěhování vynucené rodinou či okolnostmi.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 101) Při stěhování by měla proto být u seniorů brána na zřetel zvláště: včasnost, dobrovolnost, chtěnost (či alespoň smířenost), výhodnost (spojení přestěhování se určitými „benefity“), seznámenost a připravenost na nové prostředí (alespoň částečně jej znát a předem si zajistit některé základní vazby), zabydlování. (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 102)
2.2 Domy s pečovatelskou službou; Výhody a úskalí života v DPS Rozvoj pečovatelských služeb pro osamělé seniory nastal v polovině 20. století, domy s pečovatelskou službou (DPS) se začaly budovat v 70. letech. (srov. Sayoud Solárová, 2010, str. 16) Zařízení v Dolním Újezdě, kde jsem prováděla výzkum (viz empirická část), patří, jak jsem již výše zmínila, mezi tyto tzv. DPS, a proto se je pokusím ještě o něco více přiblížit na dalších řádcích. DPS jsou, optimálně bezbariérové, domy určené pro bydlení seniorů a zdravotně postižených dospělých občanů, kteří jsou schopni, ve vlastním bytě tohoto zařízení, vést poměrně samostatný život s podporou služeb sociální péče (terénních a ambulantních). Jedná se tedy o život v přirozeném domácím prostředí, kde se respektuje soukromí a zároveň však také koncentruje nabídka služeb. (srov. Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, s. 105)
21
Při rozhovoru v rámci této bakalářské práce (viz níže) se některé ženy zmínily o tom, že již pro ně
byl po smrti manžela dům velice velký apod. a rády se nastěhovaly do bytu v DPS. Jedna z klientek však i uvedla, že se stěhovala s pocitem, že ji všech jejích pět dětí zkrátka nechalo samotnou.
26
Pokud hovoříme o domech s pečovatelskou službou, je důležité ještě jednou upozornit na to, že tyto nepatří mezi pobytové sociální služby a ze zákona jim tak není například ukládána povinnost nabídky aktivizačních činností. Pečovatelská služba, která je zde nabízena, je poskytována osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení. Služba se poskytuje ve vymezeném čase v domácnostech osob a v zařízeních sociálních služeb. Obsahuje pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu, osobní hygieně, poskytnutí stravy nebo pomoc při jejím zajištění, pomoc při zajištění chodu domácnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím (Zákon č. 108/2006 Sb.) a je poskytována za úplatu (http://www.mpsv.cz/cs/9; Vyhláška č. 505/2006 Sb.) Výhody a úskalí života v DPS DPS jsou zařízení, která se staví po celé České republice, a to nejen ve městech, ale i na vesnicích. Dalo by se říci, že se jedná o jakýsi hit v oblasti seniorského bydlení. Lidem žijícím v DPS se nabízí vyhledávání kontaktů s lidmi postejné věkové kategorie či podobných osudů, a zároveň také zachování, v rámci dobrovolnosti, soukromí a určité míry soběstačnosti. Člověk se tak může účastnit společenského života, ale také si být sám „ve svém“. Fakt soukromí a možnosti „upořádat si byt podle svého“ je velikým plusem oproti životu v klasických domovech pro seniory, kde často bývá dokonce více klientů na jednom pokoji. Senioři „potřebují své soukromí, ač zůstává potřeba sociálních kontaktů.“ (srov. Stadlerová, 2013, str. 27) Při bydlení v zařízení pro seniory si lidé mohou více uvědomit, že některé věci už nezvládají sami, zároveň však lze pocítit větší bezpečí, mají po ruce potřebnou pomoc – možnost využívat různých pečovatelských služeb apod. Obyvatelé si mohou svůj čas, a prostor, uspořádat podle svého, i když jsou částečně omezeni domovním a provozním řádem (například nemožnost chovat v bytě zvíře). Vztah k bydlení v DPS také může ovlivnit, již zmiňovaná, míra dobrovolnosti, se kterou se sem nájemník přestěhoval/byl přestěhován – hrozí citové zraněni ztrátou známého prostředí i původních sociálních vztahů. („v průběhu stárnutí se mohou měnit i potřeby a priority při jejich uspokojování… saturace jedné z potřeb může frustrovat potřebu jinou, např. přestěhování do domu s pečovatelskou službou může zvýšit pocit bezpečí, ale narušit sociální vazby.“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 34)) Člověk se musí také často vzdát určitých věcí, nábytku apod., jelikož prostory v zařízeních bývají poněkud menší, než na které byl doposud zvyklý. Starší lidé však „mají překvapivě dobrou schopnost úspěšně si uspořádat život ve stále se zmenšujícím prostoru a neustále se zhoršujících tělesných předpokladů“ (Baltes in Gruss (ed.), 2009, str. 13). 27
Snad jedinou nevýhodou těchto domů je, že, oproti domovům pro seniory, zde není nepřetržitá nabídka péče (pečovatelé zde většinou nejsou přes noc, a tak v případě potřeby stejně zůstávají odkázáni klienti pouze na sebe nebo své sousedy) a navíc, již zmíněný fakt, že není zákonem dána povinnost poskytovat nájemníkům aktivizační služby, což znamená, že je často velmi malá nabídka různých volnočasových vyžití a senioři se zde, pokud nejsou schopni si najít dostatek zábavy sami, celkem nudí (toto potvrzuje i vedoucí pobytové odlehčovací služby v Litomyšli Mgr. Ludmila Chadimová, která má s tímto faktem osobní zkušenost). Janečková hovoří také o problému, který může nastat z důvodu zhoršení zdravotního stavu, kdy jedinec musí prožít další stěhování (např. do domova seniorů) opět se všemi následky a riziky s ním spojenými. (srov. Janečková in Matoušek, 2010, str. 178)
Obrázek 5: Dům s pečovatelskou službou v Dolním Újezdě, jaro 2013
2.3 Obecné zásady práce se starším jedincem/skupinou seniorů; aktivizační pracovníci pro seniory Mezi lidmi jsou jedinci více společenští i tací, kteří naopak dávají přednost spíše soukromí a individuální aktivitě. Ani u seniorů tomu není jinak. Novotná-Ištvanová například dělí klienty do tří skupin: neaktivní (nechtějí nebo nemohou se účastnit volnočasových programů), navštěvující pouze programy bez požadavku přímé aktivity a aktivně se zapojující, a také se zmiňuje o klientech, kteří se věnují vlastním koníčkům v soukromí. (srov. Novotná-Ištvanová in Stadlerová 2013, str. 44) 28
Při práci se seniory je nezbytné počítat s velkým časovým potenciálem nejen pro práci, aby mohla být provedena podle individuální potřeby jednotlivých seniorů, ale také pro povídání si mezi hlavní činností i před/po ní. Velice podstatná je také sama volba činnosti – je třeba zvolit činnost optimálně náročnou věku i fyzickým možnostem – „ne nic dětského“ a také ne příliš náročného, aby se nedostavil pocit neschopnosti apod. Navíc „starého člověka jen tak něco nezaujme. Prožil mnohé a vybírá si důkladně, čemu bude věnovat čas a energii.“ (Novotná-Ištvanová in Stadlerová, 2013, str. 44) Lidé mají potřebu vytvářet i účelné předměty jako dárek pro někoho (i něco společensky prospěšného (srov. NovotnáIštvanová in Stadlerová, 2013, str. 45)) nebo „dekoraci“ v bytě (srov. Stadlerová, 2013, str. 37), proto je dobré vybírat také techniky s přesahem praktického využití. Před začátkem práce je třeba jasného vysvětlení i s případnou ukázkou možného výsledku. Úkoly seniorům zadávat detailně a přesně, jelikož velká volnost a prostor pro vlastní kreativitu je může zúzkostňovat. (srov. Landová in Stadlerová, 2013, str. 109) I přesto je však podstatné vzbuzovat a podporovat kreativitu, originalitu, ne jen „bezmyšlenkovité“ napodobování vzorů apod. Pokud přijde klient s vlastním nápadem, velice ho podporovat. Podle Novotné-Ištvanové je „vložení vlastních nápadů, samostatné rozvíjení projektu a návrhy změn ze strany seniorů tím nejcennějším, čeho lze při pedagogické práci s touto skupinou dosáhnout.“ (Novotná-Ištvanová in Stadlerová, 2013, str. 46) Je důležité na tvorbu přijít dobře připraven, ale zároveň být pohotový plánovanou činnost přizpůsobit jednotlivým klientům podle jejich fyzického i psychického rozpoložení (srov. Landová in Stadlerová, 2013, str. 109), jelikož se mohou cítit znuděně, povzneseně, úzkostně, roztržitě nebo jednoduše velmi unaveně. Navíc je třeba počítat i se známým faktem, že ve starším věku jedinci bývají apatičtí a snadno se dojmou i z maličkostí. NovotnáIštvanová tvrdí, že pro úspěšné vedení výtvarných činností je, mimo jiné, třeba nechat klienta určit si, co chce dělat, neustále jej motivovat, chválit a povzbuzovat, představit co nejširší nabídku materiálů a technik („poznávání a zkoušení nových výtvarných technik je poměrně oblíbenou činností seniorů“ (Stadlerová, 2013, str. 37)), trpělivě podporovat a udržovat zájem klienta o výtvarnou činnost a věnovat pozornost rovnoměrně všem zúčastněným, aby nedocházelo k projevům žárlivosti, lítosti apod., nepříjemné reakce ze strany klientů si nebrat osobně. (srov. Stadlerová, 2013, str. 40-41, 46) Výhodou práce ve skupině může být například to, že „lidé s podobnými potřebami si mohou poskytovat vzájemnou podporu a pomáhat si s řešením problémů, mohou se poučit ze zpětné vazby od ostatních“ (srov. Liebmann, 2005, str. 20), prožít společnou radost z akce/tvorby i výsledku. Avšak tito lidé mají zároveň snahu chránit si své soukromí, což spolu nadměrným kontrolováním chování a projevů před ostatními, může znesnadnit realizaci některých projektů. Tento problém však lze ovlivnit například odklonem někte29
rých kolektivních aktivit směrem k individuálním.“ (srov. Novotná-Ištvanová in Stadlerová, 2013, str. 105) Včetně výše zmíněného, nejen, skupinovou práci ovlivňuje samozřejmě i samotné místo, kde se práce odehrává, a proto je důležité vytvořit prostředí, kde se klienti budou cítit dobře a které jim umožní tvůrčí rozvoj. Aktivizační pracovníci pro seniory Podle Zákona 108/2006 Sb. je každý domov pro seniory, ne však DPS, povinen poskytnout možnost různých aktivizačních činností, které zajišťují aktivizační pracovníci (volnočasoví pracovníci/lektoři). Ne ve všech zařízeních ale tato činnost probíhá na vysoké kvalifikované úrovni. V některých domovech mají přesně vymezeno zaměření jednotlivých dílen (například v Domově pro seniory Podpěrova funguje výtvarná dílna, která nabízí velmi široké spektrum aktivit), v jiných je obsahová náplň práce naprosto neutěšená – tvůrčí možnosti a schopnosti klientů jsou podceňovány. (srov. Stadlerová, 2013, str. 37) Standardy kvality sociálních služeb (http://www.mpsv.cz/cs/5963) určují povinnost zařízení zajišťovat volnočasové aktivity klientům a vymezují práci všech zaměstnanců. Stadlerová ve spojitosti s prací se seniory uvádí zásady sociální práce podle Nečasové (2001, s. 49), které zahrnují individualizaci klienta, uznání jeho potřeby volně vyjadřovat i negativní pocity, empatii a nehodnotící postoj, akceptaci (… podporování klientovi důstojnosti a sebehodnocení), sebedeterminaci (respektování klientova práva se svobodně rozhodnout), diskrétnost, otevřenost (klienta zbavit úzkosti a obav, pomoci mu navázat příjemnější vztah). (srov. Stadlerová, 2013, str. 34) „U skupiny seniorů je jednou z podmínek úspěšného průběhu realizace projektu důvěra ke člověku, který projekt představuje a vede. Získat si důvěru starých lidí není snadné.“ (Novotná-Ištvanová in Stadlerová, 2013, str. 44) Při práci se staršími lidmi lze využít také prvků různých terapií jako je například arteterapie.22 Aktivizační/volnočasový pracovník připravuje činnost, která svým obsahem vychází především ze zájmů seniorů (a jejich schopností). Stadlerová jmenuje tyto priority práce dle Novotné-Ištvanové: podpora aktivně prožitého času; aktivizace, motivace k vlastní seberealizaci; podpora samostatného myšlení; upevňování a zlepšování manuálních dovedností; rozvoj kreativity, fantazie a představivosti; posilování sociálních kontaktů; upevňování důstojnosti a sounáležitosti seniorů. (srov. Stadlerová, 2013, str. 39) 22
„Arteterapie často poskytuje příležitost k propuknutí bouřlivých citových hnutí, ale je zároveň také
nástrojem, který umožňuje se s nimi vypořádat“. (Liebmann, 2005, str. 60) „Výtvarná skupina může starším lidem pomoci vzpomínat a hovořit o svých životech, o věcech šťastných a nešťastných, které se jim přihodily, takže mohou oslavovat své úspěchy (např. překonání války a deprese), vidět své životy v perspektivě a zachovat si pocit důstojnosti. Skupina může též oslavovat aktuální vnitřní sílu a zlepšovat sociální interakci.“ (Liebmann, 2005, str. 117)
30
V DPS v Dolním Újezdě, na který se tato práce obzvláště zaměřuje, však žádný takový pracovník není a nic podobného z výše zmíněných aktivizačních činností se zde neprovozuje, i když lidé, kteří DPS obývají, mají mnohé jistě velice podobné potřeby jako lidé v domovech pro seniory a takový aktivizační pracovník by mohl být vítaným „pomocníkem“. Jedním z důvodů, proč v Dolním Újezdě pravděpodobně není taková nabídka, může být již uvažovaný fakt, že zákonem daná povinnost aktivizační činnosti domovů pro seniory se nevztahuje na DPS, ale také to, že se jedná o vesnické zařízení a zmiňované „aktivní“ domovy (brněnský a vysokomýtský) jsou provozovány ve městech. V této úvaze mě utvrdil i Horehleď, který uvádí, že „v současné době je u nás provoz klubů seniorů zajišťován bohužel většinou pouze ve větších obcích a městech, a senioři na vesnici tak mají malou příležitost tyto kluby navštěvovat, protože doprava do bližšího většího města může být pro ně časově a finančně příliš nákladná.“(Horehleď in Mohelská, 2008, str. 74)23 Nedostupnost různých kulturních aktivit zmínili dokonce i samotní klienti během výzkumu v DPS (viz empirická část). Proč tedy nenabídnout společné aktivní využití času i seniorům v naší vesnici?
Obrázek 6: Čertík z tvořivého setkání "Maňásci z ponožek"
23
„Pod pojmem „kluby důchodců“ se skrývají kluby důchodců obecné samosprávy, kluby důchodců
při domech s pečovatelskou službou, kluby důchodců při kulturních institucích nebo kluby důchodců při charitativních organizacích. Dále na tomto poli působí neziskové organizace … podílí se na společenské interakci a na motivování starší generace k aktivnímu způsobu života prostřednictvím různých společenských, kulturních a zájmových akcí.“ (Horehleď in Mohelská, 2008, str. 74)
31
3. Dům s pečovatelskou službou v Dolním Újezdě Dům s pečovatelskou službou v Dolním Újezdě u Litomyšle (dále jen DPS) patří mezi vesnické domy s pečovatelskou službou. Je postaven v centru vesnice s celkem dobrou dostupností většiny služeb, které obec nabízí (zdravotní středisko, lékárna, kostel, obchody, knihovna, obecní úřad, pošta, sokolovna, hospoda atd.). DPS sousedí s Regionálním muzeem vesnice a kolem domu je také možnost posedět na lavičce, v altánku či u ohniště. Kolem DPS je upraven „parčík“ s několika stromy a jsou zde vysázené květiny, o které se z velké části stará jedna z obyvatelek. Bližší informace potencionálním zájemcům o ubytování a o dění v domě obecně poskytuje provozovatel objektu obec Dolní Újezd (zastoupená zodpovědnou osobou – starostou obce Ing. Stanislavem Hladíkem), v jejímž vlastnictví budova DPS s č. p. 613 je, prostřednictvím svého webu (http://www.dolniujezd.cz/dum-s-pecovatelskou-sluzbou), popř. osobně, e-mailem nebo telefonicky na obecním úřadě. Žádné prospekty ani jiné informační tiskoviny či speciální web DPS nemá. V třípodlažním objektu je 48 bytových jednotek (se sociálním zařízením a základním vybavením spotřebiči, nábytkem si byt vybavuje každý obyvatel sám) z toho 4 bezbariérové. Z čelní strany budovy jsou byty s balkóny. Je zde výtah, kolárna a ke každému bytu přísluší také sklepní box. Obyvatelům je k dispozici dále společenská místnost, jídelna a výdejna jídel, ordinace a čekárna (dnes provozovna kadeřnictví), prádelna, sušárna, koupelna se speciální rehabilitační vanou, … Nájemníky DPS jsou poživatelé starobního či invalidního důchodu, jejichž celkový zdravotní stav je takový, že nepotřebují komplexní ústavní péči. Do bytů jsou přijímány i dvojice (manželské páry apod.) a jedinci s tělesným postižením (dle domovního řádu z roku 2002). O umístění žadatele rozhoduje Rada obce (dle domovního řádu DPS z roku 2002). V domovním řádu jsou uvedeny také důvody, kdy nemůže být žadatelům byt přidělen, a postupy v případě, změní-li se zdravotní stav obyvatele natolik, že již nesplňuje podmínky pro další pobyt v DPS (tzn. trvalá potřeba komplexní péče druhé osoby). Péči v tomto případě zajistí nejbližší příbuzní vlastními silami přímo v DPS nebo dochází k přemístění obyvatele do jiného druhu sociální péče (to může být provedeno též na základě žádosti samotného obyvatele). V provozním řádu DPS (schválen Radou obce 10. 9. 2002, s účinností od 15. 9. 2002) jsou mezi odpovědnými osobami za řádný chod DPS jmenováni správce, jedna z pečovatelek a uklizečka. Provoz a údržbu budovy, včetně předávání a přebírání bytů, zajišťuje (v souladu s nájemními smlouvami a Občanským zákoníkem) správce, který ve zmiňovaném DPS zároveň zastává i funkci vrátného (v době denního provozu). 32
Obyvatelé mohou využívat pečovatelské a ošetřovatelské služby poskytované přímo v domě Farní charitou Dolní Újezd (FCH; http://dolniujezd.charita.cz), která zde má své sídlo (pronajímá si zde kanceláře). Mezi tyto služby patří zejména: stravování formou donášených obědů do DPS (každý obyvatel si ale může připravovat stravu i sám v bytě), nákupy, praní a žehlení prádla, úklid bytu, čištění oken, doprava k lékaři, převazy ran, odběry krve, aplikace injekcí apod. (o poskytovaných službách viz také v Příloze č. 2) Uživatelé jsou povinni dodržovat nájemní smlouvu, domovní a provozní řád (viz Příloha č. 6, 7). Například obyvatelům není dovoleno umístění domácího zvířete a měli by dodržovat noční klid. Návštěvy nejsou časově omezeny, avšak jejich doporučená doba je od 9 do 18 hodin. Mezi povinnosti obyvatel i pracovníků DPS patří podle svých sil, možností a schopností usilovat o dobré jméno DPS a snažit se vzájemné soužití a dobré vztahy. K sobě vzájemně se mají chovat snášenlivě, vlídně, ohleduplně a podle svých sil a možností si pomáhat. Dle Domovního řádu DPS by se měli obyvatelé DPS podílet na uspořádání společenského života v DPS svými zástupci prostřednictvím voleného 3 členného výboru obyvatel (je volen na období jednoho roku a zastupuje obyvatele v jednání s provozovatelem DPS v otázkách, které se týkají všech obyvatel nebo jejich určité části) – vždy jeden obyvatel za podlaží. Výbor by měl pomáhat zejména se zajišťováním kulturně výchovných a zájmových akcí, při řešení porušování domovního řádu, dávat náměty na zlepšení péče o obyvatele, vybavení DPS apod., dbát na dodržování pořádku a ochrany majetku DPS.
Obrázek 7: Společenská místnost DPS s křížovou cestou od akad. mal. Jandové, slavnostní otevření DPS, 23. srpna 2002
33
Obrázek 8: Slavnostní otevření DPS, 23. srpna 2002, hosté ve společenské místnosti
Obrázek 9: Den otevřených dveří v DPS, 23. srpna 2002, byt (vlevo) a rehabilitační vana (vpravo) ...
3.1 Historie vzniku DPS v Dolním Újezdě Počáteční nápad postavit DPS vznikl v roce 1993–1994, následovalo podání žádosti o dotaci na Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. S touto žádostí obec uspěla až v roce 2001, kdy byla stavba zahájena (květen 2001). Projektovou dokumentaci zpracovala firma BKN Vysoké Mýto a stavbu realizovala, na základě výběrového řízení, firma První litomyšlská stavební se sídlem v Litomyšli. Budova byla dokončena v srpnu 2002, kdy zároveň proběhla kolaudace. Celkový náklad stavby činil cca 35 mil., z toho státní dotace 33,6 mil. Slavnostní otevření, které bylo zároveň dnem otevřených dveří, proběhlo 23. srpna 2002 (viz pamětní list – Příloha č. 8) za účasti tehdejšího senátora Jiřího Brýdla, poslance Pavla Severy, starostů okolních obcí (včetně starosty Litomyšle), dalších hostů a místních občanů. V rámci slavnostního otevření byl dům (i kaple/společenská místnost) také vysvěcen Mons. Josefem Kajnekem. (viz Obr. 8) První obyvatelé, cca 20 bytů, nastoupili do DPS 1. října 2002. Do konce září 2003 byly postupně obsazeny všechny byty a od té doby je objekt stále plně obsazen. (Pozn.: podkapitola 3.1 dle rozhovoru s tehdejším starostou obce) 34
3.2 Současný život DPS v Dolním Újezdě V době, kdy jsem docházela natáčet rozhovory s klienty, žilo v DPS 51 obyvatel, z toho 40 žen a 11 mužů ve 48 bytech (během vytváření této bakalářské práce jedna žena a tři muži zemřeli, jedna paní se odstěhovala a uvolněné byty obsadili noví klienti). Mezi pracovníky patří, včetně správce, také jedna uklizečka a pečovatelky Farní charity Dolní Újezd (dále jen FCH), která zde má svou kancelář. Ve společenské místnosti, která je zároveň vybavena mobilním nábytkem pro mši svatou, bývá jednou za dva týdny bohoslužba, také tu probíhají veřejná zasedání zastupitelstva obce a další akce. Chodí sem s představeními děti z MŠ i ZUŠ a jsou zde pořádány i příležitostné veřejné přednášky a výstavy. Ve společenské místnosti se mohou obyvatelé DPS pochlubit křížovou cestou (viz 0br. 7), reliéfem a jedním větším obrazem od akademické malířky Ludmily Jandové (rodačky ze sousední vesnice Osík, která byla za celoživotní dílo oceněna i papežem Janem Pavlem II.) a několika obrazy od místní umělkyně a ředitelky Výtvarného studia Dolní Újezd, soukromé ZUŠ, o.p.s. (dále jen Výtvarné studio) Mgr. Šárky Hrouzkové (viz Obr. 8 – vlevo). Na chodbách jsou pak malby od dětí z Výtvarného studia. Jídelna (i zde jsou obrazy od dětí), u které je k dispozici i kuchyňka, slouží jako místnost, kam lidé z DPS chodívají hrát v pozdních odpoledních karty či „Člověče nezlob se“ apod. Neslouží tedy prvotně jako jídelna, ale spíše jako další společenská místnost, ve které je i možnost zajezdit si i na rotopedu či zacvičit si na gymnastických míčích a také se zde schází i jedenkrát měsíčně Rodinný klub – maminky a tatínkové na mateřské dovolené se svými dětmi. Kromě nabídky různých pečovatelských a ošetřovatelských služeb zde mohou klienti dále využívat i kadeřnictví, pedikúru a svou „ordinaci“ tady má i logopedka. V prostoru před DPS probíhá dvakrát ročně „Podvečer s dechovkou“, kterého se někteří klienti účastní přímo, jiní z balkónů (viz Video-příloha č. 1). Při této akci hraje místní dechová hudba Dolnovanka, popíjí se vychlazené pivo a návštěvníci si mohou pochutnat i na vyhlášených „sebranických klobáskách“ (méně pohyblivým seniorům donesou občerstvení organizátoři akce i přímo na balkón či do bytu).
35
Obrázek 10: Písková mandala ze setkání "Mandaly"
EMPIRICKÁ ČÁST
4. Základní charakteristika výzkumného šetření Rozhodla jsem se objasnit některé domněnky a otázky týkající se Domu s pečovatelskou službou (DPS) v Dolním Újezdě (viz teoretická část), a proto jsem vyrazila do zmíněného zařízení, abych zde provedla kvalitativní výzkum, z jehož výsledků jsem dále vycházela v praktické části této bakalářské práce. Položila jsem si tyto výzkumné otázky: Nabízí DPS dostatečné možnosti k aktivnímu prožívání dne svým klientům? Je nějaký rozdíl v naplňování volného času a vztahu k umění mezi lidmi žijícími většinu svého života na vesnici oproti těm, kteří ho prožili ve městě? Mají lidé z DPS v Dolním Újezdě zájem o založení výtvarného ateliéru/klubu pro seniory? Pro sběr dat jsem zvolila metodu video-rozhovorů, které jsem následně zpracovala do „sestřihů“ odpovědí a porovnala výsledky. Za jakýsi další výzkum lze pak považovat i sledování reakcí klientů v rámci navazující praktické části této bakalářské práce (viz 6. Uvedení do praxe). Celé šetření jsem zahájila rozhovory s provozovatelem zařízení (starosta obce) a jeho pracovníky (pečovatelky, …). Během výzkumu se také objevil nápad rozvinout spolupráci s Mateřskou školou Klíček v Dolním Újezdě (dále jen MŠ), pro kterou mě inspiroval i anglický článek „Building bridges“ popisující zajímavý projekt propojení mateřské školy s domovem pro seniory (viz Příloha č. 5). Vypravila jsem se tedy s kamerou za dětmi do dolnoújezdské MŠ, kde jsem provedla ještě jeden menší průzkum – anketu týkající se jejich vnímání seniorů. Hlavní výzkumná část zaměřená přímo na obyvatele DPS v Dolním Újezdě probíhala v období březen–květen 2013 (jeden rozhovor dotočen v září 2013), praktická tvořivá setkání apod. popsaná v této práci pak od října roku 2013 do konce března 2014 (poslední zaznamenaná akce se uskutečnila 1. dubna).
4.1 Výzkumný cíl (Je v DPS Dolní Újezd zájem založit výtvarný ateliér/klub?) Jak jsem již v úvodu nastínila, díky praxi v Domově pro seniory Podpěrova v Brně a z vyprávění personálu o Domově pro seniory Vysoké Mýto jsem zjistila, že některá zařízení nabízí svým obyvatelům nejrůznější kulturní vyžití (i výtvarné dílny apod.). Cílem mé bakalářské práce a výzkumného projektu tedy bylo nejprve ověřit, zda zmiňovaný DPS v Dolním Újezdě nabízí volnočasové aktivity, navštívit postupně všechny jeho obyvatele a udě36
lat si představu o tom, jak tráví svůj volný čas. Následně, v případě potvrzení, že zde společná volnočasová činnost nefunguje, zjistit, zda by měli klienti zájem založit výtvarný ateliér/klub pro seniory (společná tvořivá setkání, popř. přednášky apod.) V případě zájmu i několika málo jedinců jsem se rozhodla na šetření navázat praktickým vyzkoušením několika tvůrčích aktivit – nabídnout klientům vyžití v oblasti aktivit přímo zaměřených na umění výtvarné či literární apod., spolupráci v tvorbě ateliéru, samotných děl či směřovat projekt formou nabídky pravidelnějších přednášek nebo společných návštěv výstav, MŠ apod. Jednalo se tedy o „pokus o založení výtvarného ateliéru/klubu pro seniory“, kterým by se, v ideálním případě, rozběhla dlouhodobá spolupráce mezi mou osobou, klienty DPS a obcí Dolní Újezd (i s případným vizuálním výsledkem, tzn. výstava v prostorách DPS, popř. jinde v obci, vytvoření objektu či plošných děl, která by oživila vnitřek i okolní prostředí domova, almanach z děl klientů, krátký filmový dokument apod.).
4.2 Výzkumné metody a sběr dat (rozhovory se seniory, …) Sběr výzkumných dat jsem provedla prostřednictvím rozhovorů s otevřenými otázkami. S jednotlivými respondenty (s provozovatelem, pracovníky a klienty DPS a ředitelkou MŠ) jsem se nejdříve osobně domluvila na vhodném času, kdy bych je mohla navštívit. V případě domluvy s klienty požádala jednu z pečovatelek, aby mě doprovodila a jednotlivým obyvatelům představila – zamezila jsem tak podezření, že navštěvuji seniory s nějakým „nekalým“ úmyslem. Rozhovory jsem záměrně vedla přímo v bytech klientů – v jejich přirozeném prostředí. Na začátku každé návštěvy jsem se krátce představila, nastínila můj záměr a průběžné poznatky z předchozích rozhovorů. Respondenty jsem ujistila, že na jakoukoli otázku mají právo neodpovídat, a také nabídla možnost zhlédnutí výsledků práce. Jednalo se tedy o předem připravené otázky, které jsem doplňovala ještě dalšími reagujícími přímo na individuální situaci. Celý rozhovor jsem vždy, po svolení dotazovaného jedince, zaznamenala na videokameru (v několika případech pouze audio záznam) a vedla jsem si taktéž terénní deník (v elektronické podobě – úryvky použity ve zkrácené verzi v kapitole 6. Uvedení do praxe – obzvláště v v rámci popisu jednotlivých setkání). Před klienty DPS jsem nejdříve předstoupila se 14 otázkami a v průběhu výzkumu tyto doplnila ještě o 6 dalších (viz níže). V rámci výzkumu jsem se také vypravila (jak již jsem zmínila výše) do MŠ, kde jsem natočila anketu s dětmi (seznam otázek viz níže). A v praktické části jsem se zaměřila (včetně pozorování chování při tvorbě apod.) i na sběr (alespoň fotodokumentace) výtvarných artefaktů vzniklých v dílnách. 37
Návrh otázek pro jednotlivé rozhovory: 1) Rozhovor s provozovatelem DPS (pověřená osoba – starosta obce Dolní Újezd): - Existuje v místním DPS nějaká nabídka volnočasových aktivit? - Bylo by možné v případě zájmu obyvatel tuto službu nabídnout? - V případě následného kladného ohlasu vás požádat i o nějakou finanční podporu? - Nachází se v objektu nějaké prostory, které by mohly být propůjčeny účelu zřídit z nich ateliér nebo uskladnit případné materiály? 2) Rozhovor s personálem (pečovatelky, správce, …) pracujícím v DPS: - Jakou funkci zde v DPS vykonáváte? - Co vaše práce obnáší? - Existují v DPS nějaké volnočasové aktivity, které by vyvíjeli klienti nebo personál? - Byla snaha o něco takového v minulosti? Jak to fungovalo? - Myslíte, že zmíněný projekt by zde mohl vyvolat nějaký ohlas, ať už u více lidí, či alespoň pár jednotlivců? - Kteří určití lidé (nebo kolik) by podle vás mohli mít o tuto aktivitu zájem? - Budou chtít být například i natáčeni? - Mohla bych vás požádat, abyste se mnou jednotlivé klienty obešla a krátce mě představila (chtěla bych je požádat o rozhovor, domluvit se na čase, který jim bude vyhovovat), aby bylo jasné, že se nejedná o nějaký „nekalý“ záměr a že vy o mé aktivitě víte? 3) Rozhovor s klienty DPS: Základní otázky: - Kolik je vám let? - Jaké povolání bylo vaše vysněné? - Jaké bylo vaše reálné zaměstnání? - Kde jste strávil/a většinu svého života – spíše na vesnici nebo ve městě? - V jakém roce jste se nastěhoval/a sem do DPS? Jak dlouho zde bydlíte? - Jak jste spokojen/a s nabídkou služeb tady v domě, chybí vám zde něco? - Jak trávíte svůj volný čas? - Co vám zde chybí v rámci náplně volného času? Napadá vás, co by zde mohlo být? - Zajímáte, nebo zajímal/a jste se, o umění – pasivně či aktivně? - Vzpomenete si, kdy jste naposledy navštívil/a nějakou výstavu/divadelní nebo literární představení/koncert? Jaké? - Tvoříte něco – ruční práce/malba/básně/povídky/…? - Hrajete na nějaký hudební nástroj? 38
- Měl/a byste zájem o nějakou pravidelnou nabídku volnočasových aktivit přímo zde v DPS? – spíše prakticky (malba, modelování, tvůrčí psaní apod.)/spíše teoreticky (pasivněji, tzn. pořádání přednášek, besed, společných návštěv koncertů, výstav či nějakých představení, zámku atd.)? - Co říkáte tomu, kdybychom zde společně založili ateliér? Zapojil/a byste se? Doplňující otázky: - Navštěvujete Muzeum vesnice (zde vedle DPS)? - Co říkáte na „Podvečery s dechovkou“ zde u DPS? - Co říkáte na setkání s harmonikou či jinými hudebními žánry? - Měl byste „chuť“ chodit např. číst nebo vyprávět pohádky dětem do školky? - A co táboráky s kytarou (se skauty)/s harmonikou? - Znáte petanque? Co byste řekl tomu, kdybychom si ho (jinou hru) zahráli? 4) Rozhovor s ředitelkou Mateřské školy v Dolním Újezdě: - Bylo by možné rozběhnout spolupráci mezi MŠ a DPS (vím, že děti do DPS chodí vystupovat, ale zkusit to i opačně) – např. chodit se seniory na návštěvu do MŠ a povídat si o tom, jak to bylo, když byli senioři malí? - A co říkáte například na čtení oblíbených dětských knížek, vyprávění pohádek nebo učení básniček a písniček z jejich dětství apod.? - Co si myslíte o nápadu sehrát divadélko s vyrobenými maňásky/loutkami, které by zde potom mohli dětem senioři i nechat? - Pokud byste byla pro tuto spolupráci, jak byste to viděla časově? 5) Anketa s dětmi z MŠ: - Jak se jmenuješ?; Kolik ti je let? - Víš, kdo je to senior? - Kdo je starý člověk? - Víš, co je „DPS-ka“? - Kdo bydlí v „DPS-ce“? - (Máš babičku/dědu?) Co rád děláš s babičkou/dědou? - Co bys rád dělal s babičkou/dědou? - Čte nebo vypráví ti někdy babička/děda pohádku? Společné otázky: - Přišlo by vám zajímavé, kdyby vás navštívili ve školce babičky/dědečkové z DPS? - Co jim vzkážete? Jak je pozvete?
39
4.3 Způsob zpracování získaných údajů Z natočených rozhovorů (na kameru) jsem sestříhala a vytvořila „filmové dokumenty“, které jsem v průběhu projektu promítla obyvatelům DPS a nakonec z nich vytvořila krátký medailonek o DPS (viz Video-příloha č. 1 na DVD). Snažila jsem se hledat souvislosti mezi odpověďmi jednoho respondenta i případné shodnosti/rozdíly mezi dotazovanými klienty – muži versus ženy, „vesničané“ versus „měšťané“ atd. Zvolila jsem slovní, a v několika případech i procentuální (např. počet respondentů z celkového počtu obyvatel) či zlomkové (v případě náplně volného času), shrnutí odpovědí (širšího rozsahu postupně dále zestručněné). Sestřihy videí jsem provedla, převážně, v programech Adobe Premiere a Pinnacle Studio Plus. Fotografie z 1. části výzkumu, i následných akcí, jsem zhotovovala na fotoaparát Fuji FinePix S200 a v případě potřeby je upravovala v programu Adobe Photoshop.
Obrázek 11: Kreativní taška ze setkání "Tašky"
40
5. Kvalitativní výzkumné šetření V této podkapitole jsem se zaměřila pouze na hlavní výzkumnou část práce – rozhovory s klienty DPS (rozhovor se starostou, personálem DPS, ředitelkou MŠ a výsledky ankety s dětmi z MŠ – viz Příloha č. 1, 2, 3, 4). Vhledem k většímu počtu respondentů a často i obšírnějším odpovědím níže uvádím vždy pouze několik vybraných reakcí na jednotlivé otázky jako ukázku (další reakce klientů i v rámci videí – viz Video-přílohy). Celkový výsledek průběhu všech rozhovorů (se starostou, personálem DPS, ředitelkou a dětmi z MŠ a klienty) jsem detailněji rozebrala a následně shrnula v dalších podkapitolách. (Pozn. V textu níže používám, pro představu jak odpovídaly jednotlivé skupiny seniorů, zkratky: v.ž. – „vesnická“ žena, v.m. – „vesnický“ muž, m.ž. – „městská“ žena, m.m. – „městský“ muž.) Vybrané odpovědi na otázky směřující na klienty DPS: Kolik je vám let? - m.ž. A. T.: „Tak to ženy nerady přiznávají, ale já se přiznám dobrovolně a pravdivě. Je mi 73 let.“ - v.ž. A. J.: „Teď mně už není dvacet … No dost. Počkejte, já nevim sama. Napište tam, že nevim … Ne, ale víte, že se mně, já nevim kdo, se mně ptal, a já sem tak zblblá. A já říkám: „Ježišmarjá, já nevim.“ A já nevim, jestli to byl pán nebo pani a voni: „Vy fakt nevíte?“ A já řikám: „Nezlobte se, ale fakt nevím.“ … Mně byla tak srdečná hanba v tej chvíli … Já povidám: „Já nevim, jestli je mně 79 nebo 80.“ Tak sem přišla dom, vzala jsem legitimačku a povidám: „Ty torubo jedna.“ Ale musíte se zasmát kolikrát svý vlastní blbosti, fakt teda jo, a fajn.“ - v.ž. M. V.: „Tak mně bude letos 80 v říjnu … No krásnej, ale už prostě dlouhej, no.“ - v.m. J. J.: „No, už 89, za rok, si řikám, mně už bude 90.“ Jaké povolání bylo vaše vysněné? - v.m. B. K.: „ No co, já sem vyrost v hospodářství na vesnici a bylo nás 6 dětí a já jsem byl z těch kluků nejmladší, tak jsem byl předurčenej, že to převezmu, to hospodářství. Pro mě byl celoživotní úkol pracovat v zemědělství.“ - v.ž. A. Š.: „No jo, milá holčičko, měla a neměla. Ve škole, když jsme vycházeli, ono bylo po válce, druhý, viď. A tak pamatuju, maminčina sestra přijela a říká: „Tak copak s Aničkou uděláte?“ A maminka jako povídá: „Ona chce jít do Vandsdorfu … a tam nějakou tkadlenu nebo něco.“ A teď teda ta kmotra: „Prosím tě, Aničko,“ to říkala mamince, „jenom ji nikam od sebe nedávej, teďka po válce, nevíš, co by se mohlo jí někde v cizině stát.“ No bylo po válce, byl klid, a ona teda taky už starší, že jo, ženská: „Kdepak Aničku, nikam nepouštějte, nechte si ji doma, dyť ať si najde nějakou práci.“ A bylo to … Jako žádný to vysněný, když člověk vyjde 41
ze školy a ani nevíš, co bys chtěla honem dělat, a tak to se tenkrát neuskutečnilo, to ta kmotra to asi mamince nějak zatrhla, nebo nevím.“ - v.ž. Er. K.: „Ježišmarja, to o tom se nedalo vůbec přemýšlet. Já byla vůbec ráda, že sem sehnala místo jako do učení. Tenkrát sem ďála zkoušky na zdravotní sestru, to sem uďála, ale přišlo mně: „Pro velkej zájem uchazečů …“ Oni to tenkrát všechno štengrovali do zemědělství. Pak sem chtěla na prodavačku, tak to mně taky řekli: „Uďála jste zkoušky, ale …“ - v.ž. O. K.: „No, já jsem se chtěla učit švadlenou, jenomže víte, to byla zrovna ta krize. Oni teď mluvej o krizi, ale to není žádná krize. Tatínek byl bez práce, maminka chodila k sedlákoj za litr mlíka denně, jo.“ - v.ž. A. K.: „Prodavačkou, to jsem měla vysněný a chodila jsem pomáhat i do obchodu, on mě nechával vážit mouku (popisuje, co všechno dělala) … A on mě vždycky říkal: „Ty musíš bejt holka prodavačkou.“ A to se taky ze mě stalo … Když jsem pak udělala ty zkoušky, tak jsem říkala, kdyby žil, kdyby žil, abych mu řekla, že jako to vyšlo, co mě jako přál, že abych byla prodavačkou, že na to mám.“ Jaké bylo vaše reálné zaměstnání? - m.ž. A. T.: „Velice brzo, v nízkých ročnících základní školy jsem byla prostě oslovena muzikou, skutečně doslova ze dne na den … Až vlastně jsem potom byla jako muzikantkou, protože jsem šla na konzervatoř … a prakticky potom jsem celý život učila v hudební škole … No, a pak samozřejmě došlo k nezbytnému, šla jsem do důchodu a chvíli jsem ještě jako učila, měla jsem těch hodin míň …“ - v.m. J. J.: „Tak pomáhal jsem v zemědělství otcovi, matka byla taková chorá, tak moc nemohla … No, a pak mě napadlo pořád v tom zemědělství, že to je takový jednotvárný, že sem chtěl něco umět, tak jsem se přihlásil tam do učení k truhlářoj … A pak přišlo nařízení do Německa na práci, byl jsem 24. ročník, bylo mně 20 roků, a tak to vzali šmahem …“ - v.ž. J. Z.: „Pracovala jsem teda v úřadech jako nejdříve bilancistka, potom jako mzdová účetní, potom normální účetní. To sem měla doplňovací vzdělání už jako vdaná, při dvou dětech dálkový studium … No a tak jsem skončila ve funkci účetní a matrikářky, nakonec jsem vykonala státní matrikářskou zkoušku a zkoušku ze zákona o správním řízení a tenkrát už jsem měla takovou jakousi svoji osobní seberealizaci … Já jsem prakticky jako kronikářka psala kroniku 10 let. Byla to práce, která byla jako mým posláním, že jsem se v tom vyžívala a vyžívám dodnes.“ - v.ž. A. Š.: „No jako povolání, no jo milá holčičko. Šla jsem do mlíkárny v Litomyšli pracovat, potom taky do sodovkárny, taky sem byla chvíli na poště, taky jsem byla v pivovaru v Český Třebový. No, a pak maminka onemocněla, tak jsem zůstala, v JZD jsem ďála.“
42
Kde jste strávil většinu svého života – spíše na vesnici nebo ve městě? - v.ž. A. J.: „Kdepak, na vesnici byl jinej ten, mě by to ve městě nebavilo. No, když bych tam třeba vyrostla, tak jó, ale já sem vesnickej typ, tam sou ty kořeny, jak já říkám, jo.“ - v.ž. O. K.: „No, tak do 20 roků sem byla v Litomyšli, …, no ale naši se odstěhovali do Seče Vidlatý, protože si mysleli, že to bude lepší na tý vesnici než v Litomyšli … A ve 21 sem se vdávala a byla sem doma.“ - v.ž. M. B.: „Na vesnici, ve městě nevím, jak to chodí.“ - m.ž. M. Pe.: „No, město, město jo, tam sme byli dlouho. No tak já sem nejdřív byla doma a pak sem šla, manžel byl až v Oslově u Karlovejch Varů, a tak sem šla za nim … No a jinak sem strávila u našich, no, doma.“ - m.ž. A. T.: „Většinu svého života jsem strávila v Litomyšli, čili ve městě, i když to bylo v místě už jako okrajová část toho města, která bývala zemědělskou částí, takže trošku k tomu zemědělství, ne že bych měla blízko, ale trošku sem se podívala, jak to vypadá. Jinak sem teda typickej činžákovej člověk.“ - m.ž. H. J.: „V Praze, všecko v Praze.“ V jakém roce jste se nastěhoval sem do DPS?/Jak dlouho zde bydlíte? - m.ž. V. M.: „… 10 let jsem tu 10 let… Říkám, všechny děti byly hodný, ale moc poslouchaly svý protějšky… Víte, takže já byla nějakej čas, než jsem sem šla, u toho vnuka tam ve Svitavách v bytě, ale oni to pak, opravovalo to družstvo… Musela jsem někam jít a tady to bylo volný, dcera se o tom dověděla. Já se bránila odejít, dověděla se, že tady je volno, tak jsem šla. Bylo mi 82. Jak mi bylo hořko, to vám říkat nemusím, pět dětí a nechaj mě, víte. A takhle jsem sem šla. Nikdy sem tu nebyla, nikoho známýho neměla, mně málem puklo srdce nad tím. Ale tolik vám řeknu, že sem tu našla druhej domov… “ - v.ž. A. K.: „No je to 10 let. To ještě byly tři byty volný, tak jako jsem mohla hned… On mně zemřel totiž v březnu manžel a já jsem chtěla jít pryč. V červenci jsem se šla zeptat pana Havla, jak to tady vypadá, koho beru… A on mně řekl: „1. 10. se můžete nastěhovat.“ To bylo jako dobrý no. A dcera ta řekla: „Já za tebou jezdit nebudu, mohlas jít k nám.“ Já jsem říkala: „Nemusíš za mnou jezdit, já budu jezdit k vám.“ - v.ž. J. Z.: „No sem jsem se nastěhovala před 10 lety… Žila jsem s manželem v Chroustovicích než manžel zemřel, zůstala tam po nás chalupa velká, pole… nebyla bych schopná v takovým velkým domě jednak ho udržovat, jednak ho platit, takže jsem to všechno notářsky předala dětem a rozhodla jsem se že půjdu sem blíž k dceři Štěpánce… Já jsem řekla: „Děti obstarejte mi dům s pečovatelskou službou někde blízko, já budu mít svoje soukromí, svůj klid a vy jste stejně v práci, já bych byla v domě sama a na dálku se budeme mít rádi, než bysme se třeba nepohodli.“ A tak je na dálku taková vzájemná spokojenost… “ 43
- m.ž. M. Ko.: „… tak jsem šla s dcerou do Litomyšle a pak jsem sháněla nějaký penzion a tím jsem se dostala sem… Přes 10 let už jsem tady. No, já jsem přišla 1. prosince v tom roce, kdy se to otvíralo, takže tady vlastně ještě nikdo nebydlel, to byl ještě nový byt, kam sem přišla… A tehdy pan starosta mě zavedl sem do toho bytu ať si to jako prohlídnu, jestli se mně to líbí. A mně se to líbilo. A jestli se chci podívat ještě někam jinam a já říkám: „No, pane starosto, a jsou nějaký rozdíly v těch bytech?" A on mně tenkrát řekl: „Jsou všechny stejný.“ A já mu říkám: „Tak víte co, tak mě nechte tady, kam jste mě poprvé zavedl.“ Tak jsem tady zůstala, no… A tak to tady bylo velice hezký, bylo to družný, scházeli jsme se v jídelně, dělali jsme si tam i Silvestra, no bylo to moc hezký, ale to…“ Jak jste spokojen s nabídkou služeb tady v domě, chybí vám zde něco? - m.ž. A. T.: „No tak upřímně musím říct, že tady jsem velice spokojená, to bydlení je moderní krásný, je tady velká možnost soukromí, to je pro mě důležité, ale současně člověk cítí, že tady bydlí hodně lidí, což je zase svým způsobem uklidňující v tom smyslu, že se člověk necítí jakoby sám, jakoby osamocený že jo, takže je to tak jakoby na půl a to je moc příjemný, moc mi to vyhovuje takhle, ten pocit, a prostě ta situace.“ - m.ž. V. M.: „… Ale tolik vám řeknu, že jsem tu našla druhej domov. Vy ani nevíte, jak jsou obětavý, jak se o mě starali (vypráví o zdravotních potížích)…, to se nedá říct, to rodina snad by se tak nestarala, já jsem jim nesmírně vděčná. A byla bych přešťastná, kdybych tady mohla usnout mezi nima, protože je mám opravdu moc ráda (pozn. klientka, ještě před dokončením této bakalářské práce, skutečně přímo v DPS zemřela)… A obdivuju zdejší lidi, zdejší obec, to co tu vybudovali, to je nádhera, že to dokázali, a v nejlepším místě, nejlepším místě. A vedou to bezvadně, jak málo kde. Představte si, dárky na narozeniny, na Vánoce… Víte, a všecko co člověk v životě udělal dobrý, to mě těší, co jsem udělala špatně, to mě mrzí, obzvlášť to, že mi otec řekl: „Toho baráku se nikdy nezbavuj.“ (vypráví o špatném stavu podlah apod.)…, tak jsme to prodali… “ - v.ž. M. Č.: „Jsem spokojená, zatím nemám důvod, jsou ochotný, jako opravdu jsem spokojená. A neomezujou nás, prostě jsme tady, jak si zavřeme, jdeme do svýho domečku… Jako jsem opravdu spokojená, děkuju pánu Bohu za to za všecko, co tady mám … A dávám si i vyprat, dám si umejt okno, to všecko je pro mě. A pedikúra je tady, i když je to drahý, ale když to člověk nedovede, tak si to musí. Tady služby jsou a to je důležitý… Tady jako jsem doma, když jako jsme přijeli z toho krámu, říkám: „Zaplať pánbůh, už jsme doma.“ Už měla jsem radost… A jako prostě tady je to teď můj domov.“ - v.ž. M. V.: „No tak mně ještě jako nic tak nechybí, protože si skoro všecko dělám ještě sama, sice už taky něco občas potřebuju… A jinak peru si sama, no, obědy si beru, teď už dva si beru, něco si uvařím mezi tím, a tak služby jako já tak moc ještě nepotřebuju. Něco mi děti když tak… Já jsem spokojená, od začátku jsem byla spokojená a jako vrátit domu bych se 44
nechtěla, protože tam jsem byla sama, já jsem se tam bála sama… protože když chce člověk bejt sám, může si bejt sám, takhle teda jako je to moc vyhovující, že jo. A když chci společnost, tak vždycky někde někoho najdu, tady na chodbě. Škoda, že ty chodby nejsou takový nějaký, aby se tam nechalo jakoby sedat. Sice chodíme do jídelny, ale já nevím, každej se tam nějak, jsou lidi, že se prostě tak nějak jako kupičkujou nebo tak… No já nevím, jsou lidi všelijaký, starší lidi některý se dost těžko začleňujou … Ale my jsme si tady partu jako takovou našli, tak chodíme hrát „Prší“, karty… Já jsem tady spokojená.“ - v.ž. J. Z.: „Já jsem opravdu spokojená. Já musím skutečně odpovědně prohlásit, že cokoliv jsem potřebovala, že tady ty pečovatelky, že mně pomohly, jsou slušný. Je to veliká výhoda, že je to prostě zařízení České katolické Charity a já musím potvrdit, protože jsem jeden čas, asi tři roky, byla v Domě s pečovatelskou službou v Třemošnici, to byla normální pečovatelská služba, ale s tím co je tady, prostě tady je to lepší, tady prostě ta Charita má takovej lepší přístup, takovej zodpovědnější bych řekla… Nevzpomínám si, že bych měla nějakej konflikt.. Já jsem prostě mírumilovnej člověk a vždycky jim říkám: "Děvčata, se starou Z. je vždycky dohodnutí." A to je velký plus, že nejsem kritik… Mám jinej přehled, jinej pohled na život, že nedokážu kritizovat, i když třeba nesouhlasím, ale říkám si: "Dočkej času. Přijde čas a přijde i rada." A to je důležitý… Když si promítnu ten celej svůj život, tu krizi za první republiky, válku a po válce ty léta, čili si musím říct: „Člověče, dyť ty seš dneska spokojenej, máš svůj důchod, máš svoje zázemí, klid, teplo, co si můžeš přát víc." A nějaký to stěžování, že zrovna dcera nepřijde, že si ji nevšímá, no to sou bolesti těch starejch lidí, který nemají naplnění, že nevědí co s časem, že čekají jen na tu smrt a jsou mrzutý, netrpělivý a z toho vycházej potom ty stížnosti, já to alespoň tak vidím…“ - v.ž. Er. K.: „Víte co, když je člověk soběstačnej, tak to de. Horší, když pak jako omarodíte, tak tady sou do třech hodin, a pak si dělejte, co chcete, to jich nezajímá. Já se jenom divím, proč si nerozdělej ty služby tak, aby nějaká přišla na tu odpolední, alespoň do těch 8, 10, jo? Pak to je jenom na nás, my se musíme sami o sebe postarat (povídá o cukrovce, jak upadla).“ Jak trávíte svůj volný čas? - v.ž. L. K.: „Jo, to je špatný… Čtu, ono mně jinýho nezbejvá.“ - v.ž. E. K.: „No, tak já tajhle na tom na gauči. No, v létě to jsem pořád venku, to chodíme tajdle jako se sousedkou po celým Oujezdě. Mě provází, protože ona to tady zná, ona je taky z Budislavi. Jenže já ji vždycky říkám: „Prosím tě, ty mě vedeš tajhle a já stejně nevím, kde jsme.“ A ona mně říká: „Neboj se, odevšad vyjdeš k hlavní cestě.“… A jináč, já ráda luštím osmisměrky nebo čtu. Tajdle mám taky rozečtený. Když mě nic nebaví, tak vezmu knížku nebo ten časopis. A jináč, říkám: „Pokud člověk může, tak si to udělá, co potřebuje, uklidí, uvaří.“ I když na obědy jako ze začátku jsem si vařila, jenže jsem si říkala: „No jo, člověk sám pro sebe, to zaprvé to neuhodne na jeden den a když si to má tři dni ohřejvat.." A tak jsem 45
chodila, nebo oni mně to vozej, charita mně to vozí, i když jsem říkala, že je to dost drahý, ta donáška jako pro důchodce, 14 korun za jeden oběd, to je jako, to by mohli jako zmírnit.“ - m.ž. J. H.: „No, tak hlavně čtu. Já chodím tady do místní knihovny a dcera mně půjčuje tedy něco i v Litomyšli v knihovně. Přečtu teď i takové až 4 knížky za týden, takže vlastně pořád čtu a jinak se teda dívám na televizi na ty dokumenty. Jako ty seriály nebo takovýhle ty věci v televizi nesleduju, dívám se teda na dokumenty… Mám ráda Feuchtwangera, Remarquea a prostě řadu dalších… No, tak já se zajímám i o umění, takže támhle mám celou řadu dějin umění, takže mám ráda i …, dokumenty v televizi (o umění, …).“ - v.m. B. K.: „No, já hlavně si pořád lámu mozek něčím, křížovky, sudoku a šachy hrám a chodíme nahoru do společenský místnosti každej den většinou si zahrát karty, Prší… No musíme, takhle se bavíme, no.“ - m.ž. A. V.: „No, tak většinou u počítače, ale každej den chodím pravidelně na vycházku až na Polom s hůlkama a zpátky, občas zaběhnu tadydle do krámu nebo… televize, počítač, knížky a karty… A kytičky, orchideje se mně tady vedou.“ Co vám zde chybí? Napadá vás, co by zde v rámci volného času mohlo být? - v.m. B. K.: „Já nemám žádný požadavky, já si ten volnej čas vyplňuju podle svýho a nenudím se.“ - m.ž. M. P.: „No, by tady mohlo něco, protože to tu je, teď jak byla pořád zima, tak je to tu strašně dlouhý.“ - v.ž. M. Č.: „Zatím teda né, já mám zatím sama se sebou co dělat…“ - m.m. M.: „Dílnu jsme tady měli, tu nám sebrala charita, kde se dalo něco udělat, ale jenom spravit nebo něco takovýho.. Jináč, teďka tady není dohromady nic.“ - v.m. J. K.: „No, tak víceméně my máme rádi třeba dechovou. Občas je třeba tady v okolí. Do Sebranice není zas tak daleko, že jo. Jsou tam ty dožínky nebo jsou takhle v okolí. Kdyby bylo třeba možný, já vím, jsme starší lidi většinou, člověk by se nemůže tam jet třeba celej 50 lidu, co tady bydlí, ale třeba těch 10, 20, takže nějakej malej mikrobus by se třeba mohl sehnat. Případně, že bysme dali i na tu cestu nějakou tu třeba přiměřenou částku, těch 20, 50 korun.“ - v.ž. M. P.: „No, tak já si myslím, že charita tady dělá jako dost pro ty lidi.“ - v.ž. A. Š.: „No, já nevím, jestli zrovna teda můžu říct nějaký přednášky… Taky hraj si sami pro sebe i divadla…“ - m.ž. H. J.: „No, tak ne, tak jedině by mohli by kupovat taky nějaké dobré knížky, že by tady mohla být tak knihovna.“ Zajímáte, nebo zajímal jste se, o umění – pasivně či aktivně? - m.ž. A. T.: „Jsem celej život vlastně pracovala v ZUŠ, dříve v lidové škole umění… a mimo to ještě jsem, no sama tolik jsem nehrála, ale spíš prostě v komorní hudbě jsem působila hod46
ně. Tam to skutečně jako to bylo naplno a spotřebovalo to prostě ten čas a životní nasazení pracovní, tedy životní vlastně, pracovní taky, ale pro mě to byl prostě život... Toho bylo pochopitelně, už vzhledem k tomu, co jsem studovala, tedy koncervatoř, nepřeberné množství, poslechových záležitostí, tedy koncertů.“ - v.m. N.: „To víte, to s tím jsem asi na štíru. To víte, to se tak nezajímám, to nejsem nějakej ten typ, že bysem... Jsem takovej ten vesnickej typ spíš… No, tak abych vám řekl pravdu, no, tak já jsem chodil na tudletu litomyšlskou (Smetanova Litomyšl)… Ale že bych byl nějak zatíženej, ale prostě tomu umění jsem tak neholdoval, to je pravda, a tak to víte, když byla ta televize tak…“ - m.ž. A. V.: „Jako na koncerty určitě Smetanova Litomyšl, že jo. I tu populární hudbu a obrazy občas. Sochy to jako vzhledem k tomu, že teda v Litomyšli je jedinej sochař, a to pan Zoubek, a jeho sochy na mě působí depresivně, takže jako tomu se moc nevěnuju. Potom, když vytvořily ty super moderní sochy, nevím, kterej sochař to tam měl ty kmeny různý a todlento prostě, nevím, to se mi nelíbilo. Takže jako třeba ráda si prohlížím architekturu, protože v Litomyšli, že jo, jsou ty domy krásný, některý, že jo. Mají ty malby na venkovních zdech, takže to jako docela jo, ale já su vpodstatě na takový věci úplnej antitalent jo…“ - v.ž. A. J.: „Já jsem se ze začátku o to hrozně zajímala, ale teď už ne, protože mně bylo řečno, že se předvádím, tak jsem povídala pff… To už je hodně x let. Ráda jsem jezdila do Poličky, tam bejvaly hezký divadla a v Bystrým se hodně hrály divadla, to byla kultura v Bystrým, byli tam Orlové, Sokolové… Taky jsem hrávala, cvičila, všecko… Jo, milá zlatá, ale já byla v tom Bystrým. Tam měly výstavu tydle postižený děti v létě. Mě polily slzy, já jsem se neudržela, já jsem řvala. Já jsem takovej uřvanec blbej. Huba mně jede, všecko, ale já nesmím vidět nikoho brečet. Já budu řvát víc než… A holčička neměla prsty, jenom ty kotníčky, takhle měla řemínky na ručičkách, ale jak ona hrála. Oni měli kapelu takovou dětskou… A víte, co my jsme v tej fabrice uďáli? On byl kapelník, táta jeho, syn taky a druhej syn taky… A jsme v tej fabrice založili kapelu a chodili jsme zpívat, jezdili jsme do Chocně. No, kde nás pozvali, tam jsme šli. Přitom jsme vždycky uďáli nějakou scénku…“ - v.ž. M. D.: „No, tak když tady jsou ty z toho... Ty dětský besídky, tak to se zúčastníme, ale tak jako... My jsme spíš na sport, tomu jako rozumíme strašně moc... Chodíme spíš v místě jako...“ / (fotbal, hokej, atletika); do Smetáku na kapely (Lucie), na Lubné, Josefovská estráda - v.ž. A. K.: „…a básničky to jsem ráda říkala, pamatuju si moc básniček z dětství a učím to pravnuka...“ (verše různým lidem k narozeninám) - v.ž. B. D.: „Chodím i do muzea prodávat vstupenky s vnukem... Jo chodíme, protože ten je hrozně aktivní... Říkám, mě lákaly ty operety. Já jsem to měla i na desce, třeba tu Polskou krev nebo Dvě vdovy a takový. Prostě to jsem hrála pořád, mě to hrozně jako hrozně bere no. I na operu se ráda koukám.“ 47
- v.ž. J. Z.: „Dřív jsme s manželem žili jako takovým bohatým kulturním životem - hudba, divadlo a tak dále… No, to já dneska všechno si musím odříct, protože já slyším jenom takhle bezprostředně pomocí toho sluchadla… Recitovala jsem na škole v recitačním kroužku, zpívala jsem, potom už jako vdaná v pěveckém souboru i jako důchodkyně v kostele… Rodiče mě nechali učit na klavír, čili já jsem měla hudební vzdělání… Co se týče výtvarného umění, tak to mě ještě dřív neupustilo, když jsem byla v Třemošnici, třeba na výstavu ať byla jakákoli, nebo v Chrudimi muzeum loutek, zajímala mě třeba historie sklářství… Kdybyby mě nebránil ten můj sluch nebo pohyblivost, protože já těžko někam dojdu, tak jsem v tom zůstala…“ - v.ž. A. Š.: „Mám ráda teda opery… No, fotografie, to mě zajímá, protože teď každej fotí. Mně to tak všechno Jani, všechno mrzí, že teď je tolik aktivit a já jsem už tajdle nad hrobem viď:)… Teď teda je tolika, já to teda i čtu, jak v časopisech, v novinách, to je hrozný, jak se fotí a dělaj teda výstavy, to je. No to vůbec, já nemůžu ani o tom mluvit, mně je z toho až úplně bolno… My jsme se nazpívali, protože tatínek nám zpíval z první světový války vojenký písničky a tak jsme se to naučili všechno.“ - m.m. V. H.: (Vyjmenovává různá pražská divadla, protože jeho tatínek byl profesionální hudebník.) - m.ž. M. P.: „Když vidím třeba děcka pravnoučata, že choděj na tu výtvarnou výchovu, přinese Míša takový krásný věci udělaný, co tam dělaj. Ta Hrouzková to vede, jo. Tak se mně to líbí jo no.“ - m.ž. H. J.: „No, do divadla jsem taky teda chodila v Praze a tam jsem chodila teda hlavně do Národního divadla… To jsem chodila, každej měsíc byl koncert Filharmonie... V Anglii - no tak v Národní galerii a v Tate galerii a teď si nevzpomínám… V Louvre samozřejmě, ve Španělsku v tom Pradu…“ Vzpomenete si, kdy jste naposledy navštívil nějakou výstavu/divadelní nebo literární představení/koncert? Jaký? - m.ž. A. V.: „No, tak byli jsme naposledy vloni, někdy v březnu myslím, na Ledňáčkovi. Bylo to v rámci předplatnýho v Litomyšli a na Jakubovi Smolíkovi a to bylo asi tak všechno…“ - v.ž. B. D.: „Chodili jsme, přítel mně teda umřel, ale chodili jsme spolu na Smetanovy oslavy, všecko, že jo. Ale teďka, když už jsem jako sama, tak člověk je takovej zabržděnej…“ - v.ž. J. Z.: „No, tak poslední divadlo, kde jsem byla, ne že bych řekla, že bylo krásný, když jsem byla v Třemošnici, tak jsem byla na baletu na Louskáčkovi… Byla jsem v Karlínském divadle a tenkrát tam dávali Polskou krev. Vzpomínám si, že jsem byla na Bertramce na klavírním koncertu, to mám hezkou vzpomínku… Byly to většinou i jako nejen naše česke klasiky Dvořák, Smetana, ale i prostě světová a to bylo pochutnáníčko, to jsem ještě dobře sly48
šela… No, jinak jsem jezdila na výstavu do Ronova Chitussiho obrazů, který jsem velice milovala…“ - v.ž. A. Š.: „Teda já jsem jezdila dost do Brna, ono JZD jezdilo, že jo, za komunismu… jsme tam byli na nějakých divadlech a operetách...“ Tvoříte něco – ruční práce/malba/básně/povídky/…? - m.m. V. H.: „Já jsem kdysi – láska dělá divy:) - tak jsem složil asi 8 básní, mám to schovaný... A skládal jsem hrady z papíru.“ - v.m. J. J.: „Když jsem chodil do školy, tak jsem měl zájem taky o malování. Jednou takhle v neděli odpoledne jsem neměl co dělat, tak jsem vylezl na půdu, oddělal několik tašek ze střechy, abych viděl tady kostel a školu. A povídám: „To by bylo na malování.“ Vzal jsem papír a barvičky, a tak jsem začal malovat. Když jsem namaloval, nějak jsem si s tím moc nehrál, ale bylo to slušný. Tak jsem s tím přišel dolů a povídám dědoj: „Tady jsem namaloval Oujezd.“ „Ukaž. No, prosím tě, to máš docela pěkný:)“ A ve škole jsme měli v malování dělat ovečky a pasáka. A pak jsem to dostal za rámeček jako nejlepší. Takže malování mně jakžtakž šlo ještě… Taky jsem si rád, když se mi třeba potrhaly nohavice, abych to měl pěkně spravený. A můj otec vždycky: „Támhle mám díru na kalhotech, sprav mi to. Ty to umíš lepší než moje matka:) Ona mně nadělá tam faldy, ty to pěkně natáhneš…“ Tak jsem dělal takovýho jako krejčího trochu.... Jednou jsem mu i zkrátil zimák a docela se mu to líbilo. Tak jsem se plet i do krejčovskýho řemesla. No, potom sehnali takovej starej šicí stroj, tak jsem si liboval, nemusím to šít v ruce.“ - v.ž. A. K.: „Složila jsem hodně básniček… Já pletu bačkory, no spíš háčkuju... Teď mě bolí od těch holí za krkem, tak nedělám nic. Ráda jsem vyšívala, pletla. Dětem jsem šila všechno možný, sobě – odpoledne jsem si koupila na šaty, do večera jsem je ušila a večer jsem v nich už šla na zábavu. Štepuju ponožky klukům a ráda teda peču a vařím.“ - v.m. B. K.: „Akorát tady mám šicí stroj elektrickej, a když někdo potřebuje zkrátit sukni nebo kalhoty, tak mu to… Přijde ženská s ňákou záclonkou, abych tam našil nějakou kraječku, no tak ji to našiju…“ - v.ž. J. K.: „Já spíš peču, třeba i dorty. Dřív jsem pletla…“ - m.m. M.: „Jenom to puzzle. Takhle jako dost skládám nebo a jinak dřív mě to ještě bavilo. Třeba jsem tam ještě něco udělal, ale teďka není místo nebo není kde tak.“ - m.ž. V. M.: „Já vyšívala a hodně a pěkný věci jsem dělala, ubrusy a všecko… A takhle široký ažury prošívaný.“ - v.m. N.: „Já jsem se vrhnul na malování místnosti, to jsem takhle chodil po vsi, ale jinak malování to ne. Já jsem spíš typ radiomechanika, spravoval jsem televizory.“ - m.ž. A. T.: „Básničky ne, ani to malování, to by mě sice velice těšilo, kdybych to uměla, ale určitý výtvarný moment tady asi je, a myslím, že je zakořeněný i v rodě. Pradědeček vyráběl 49
jednak skleněné výplně do vitráží chrámových oken a pak taky dřevěné hračky. Babička, jeho dcera, dělala perníkové ozdoby na stromeček, ale to byly jinačí perníky. Moje maminka malovala. A mě to taky strašně baví něco vyrábět.“ - m.ž. A. V.: „Věnuji se ezoterice a vymalovávání mandal.“ - v.ž. J. Z.: „…Napsala jsem svý válečný vzpomínky. (vypráví o tom) Píšu kroniku. Místo na stroji píšu ručně, abych aspoň trochu cvičila prsty. Vnučka mi to pak přepisuje. Dalo mi to práci dva roky, ale nakonec jsem to dala nějak dohromady.“ - v.m. V. L.: Já jsem byl zaměstnanej od rána do večera, na to nebyl čas.“ Hrajete na nějaký hudební nástroj? - m.ž. A. T.: „Prostě to byla moje profese celoživotní, takže ano – klavír a, no tak na varhany jsem hrála také, ale nejsem varhanice, to jenom, že to mělo tu klávesnici, protože pedály, tam jsem se nedotýkala, raději.“ - v.ž. M. Č.: „Ach ne, toužila jsem. A kluci jsem chtěla, aby některej jako hrál na harmoniku, protože tatínek uměl hrát, brácha uměl strašně krásně hrát. Vzpomínám, že jsme vždycky, chasa z půli vesnice šla na hráz a tam jak hrála harmonika, tak se zpívalo. O půlnoci se to třeba rozcházelo. Jaký to bylo hezký. Tak to jako to říkám skutečně… Na tohle jsou hezký vzpomínky a chtěla jsem, aby některej kluk hrál, ale…“ - m.m. V. H.: „Teď už ne. Já mám teda tudle ruku od 16 let zmrzačenou, ale kytara leží támhle na skříni. Harmoniku jsem prodal, protože kvůli ní jsem si zničil krční páteř. Hrál jsem na ni 25 let, učil jsem se sám. Na kytaru od 14 let jo. Takže já jsem žil v tý hudbě denno denně, páč já přišel z práce a doma jsem cvičil, sám. No já jsem neměl čas na bůh ví co, až pak teda až jsem se rozved, tak jsem začal chodit na pivo. Co sám doma v panelákovým bytě.. Já jsem hrál na harmoniku v hospodě, nejméně třikrát v tejdnu po dobu několika let. A ty lidi si zvykli a bylo plno do zavíračky, jsem se naučil hrát pro lidi, jo?… tak si mě pak zvali na svatby. Protože zase mě bavilo hrát, aby lidi se veselili, a když jsem viděl, že někdo trochu dohasíná, hurá k němu a rozpumpovat. Ty lidi museli, jak se říká, prostě vřít.“ - v.ž. A. J.: „Já jsem zkoušela hrát trubku. To mně nešlo. A když jsem měla o to zájem, zas mamka neměla peníze, aby mě na to mohla dát. Jo, mý přání bylo harmonika nebo buben… Bylo chudo, mamka brzo ovdověla, bylo nás tolik, tak oni nebyly ty možnosti, abysme si mohli všechno dovolit, co jsme…“ Měl byste zájem o nějakou pravidelnou nabídku volnočasových aktivit zde v DPS? – spíše prakticky, tzn. …/spíše teoreticky (pasivněji), tzn. …? - m.ž. A. T.: „No, tak já to teď o sobě hnedka nevyslovím. Ale jak to říkáte, tak mě napadá, že třeba ty zámky by nebyl špatný nápad, to je dobrej nápad a i že by sem někdo přijel popovídat něco zajímavého. Tak já myslím, že tohle by šlo… To čtení pro ty děti z MŠ, to je úplně úžasný, zámky, přednášky a tak.“ 50
- m.ž. V. M.: „Když tady někdy něco bude, ráda se podívám. Vemou mě, když budou děvčata moc mě tam vzít. Ale jinak mě do ničeho, prosím vás, nepište. Ano, když tady cokoli bude, děti když tady maj besídku, tak tam ráda jdu. Ale na nějaký přednášky, když jsem hluchá, to nemá cenu... Díky Bohu, že se takhle aspoň držím... Jsem spokojená a kéž bych tady mohla usnout mezi těmi děvčaty, ty jsou hodný.“ - m.ž. A. V.: „Jako třeba aranžování kytek, to by se mně líbilo. Jsem to jako zkoušela, to by jako nebylo špatný. Ale říkám, ty výtvarný práce jako spíš ne, spíš ne… Aspoň přišla podívat, jo zajímalo… Lidé vyhledávají společnost... Na vrátnici je zima... Ale když by to bylo ve společenské místnosti, tak bych určitě nebyla proti, abysme se tam scházeli a líp se poznávali... Potom je to i o tom, že pak můžu i někoho navšívit…“ - v.ž. J. K.: „Né, jediný teda po čem bych toužila, tak by bylo zdobení dortů, to bych teda chtěla vidět a vyzkoušet si to… Nemám vůbec čas, protože dopoledne si pošolichám něco doma a po obědě jedu na zahradu a jsem tam do večera… Já jsem na todle asi hroznej křupan no…“ - v.m. B. K.: „Ne, to už v mejch letech nepřipadá v úvahu…“ - v.ž. A. K.: „Plán máte pěknej, ale já vám garantuju, že se tady nic neujme - z mejch zkušeností...“ (cvičily, ale asi po dvou letech to skončilo) - v.ž. J. Z.: „Všechno bych velice ráda, ovšem čeká mě operace… Já to do budoucna nemůžu slíbit… Já se musím udržet v takové kondici, abych tu operaci zvládla...“ / (třeba i uspořádat tématické podvečery o tom, jak to bylo za starých časů?) - „A kdo by se toho ujal?“ (já bych mohla) - „Já, teda pokud bych to sluchově a hlasově zvládla, tak velice ráda.“ - m.ž. H. J.: (besedy) - „No, tak to ano, to jsem tady byla, už nevím jak se jmenoval ten spisovatel, a to bylo velice hezké, to pořádala knihovna. Takže kdyby sem zvali třeba spisovatele, a nebo i teda malíře, tak to bych jako vzala…“ Co říkáte tomu, kdybychom zde společně založili ateliér? Zapojil byste se? - m.ž. N. L.: „Já si myslím, že by to nebylo špatný.“ - v.m. J. K.: „Tak jako víte co, když to budou lidi chtět, tak ať to tady je, mně to rozhodně vadit nebude.“ - v.m. B. K.: „No, proti bych nebyl, ale myslím si, že se to tady neujme mezi těma starejma lidma, že už ten zájem… Proti nejsem, ale myslím si, že to je jako těžko jako uskutečnitelný, aby se na to lidi dali.“ - m.m. M.: „No kdyby něco bylo a bylo by to zajímavý, tak bych to zkusil… Nebyl bych proti.“ - v.ž. F.: „No, ať si to udělaj, no. To jo, to já sem ráda chodila, když sem byla mladší. Když já teď, když sem strašně stará, to je to nejhorší. Kdyby mně bylo o dvacet míň, tak budu chodit všude, protože doma sem to neměla, jo to je malá vesnice… - v.ž. M. V.: „No copak … vždyť, to by tam mohli snad chodit i lidi ze vsi, ne? To bysme nemuseli mít jenom my… Spíš pozvat lidi z venku a nás přizvat k tomu, protože já nevim, jestli by 51
každej šel, protože tady ty lidi na některý věci moc nejsou, že jo. A člověk už to sám na sobě taky pozoruje, ledascos si dovedu odříct, už prostě na to nemám, no. Doplňující otázky: Navštěvujete Muzeum vesnice (zde vedle DPS)? - m.ž. A. V.: „No ještě jsem tam nebyla, protože já v podstatě celý prázdniny jsem strávila hlídáním, pak na podzim byly houby… Vím, že to tady někde je, že to je asi tohle to, ale ještě jsem tam nebyla… Viděla jsem to, byla z toho reportáž někde v televizi… Ale jako určitě se tam dojdu podívat.“ - v.m. B. K.: „No byl jsem tam, ale tak často tam nechodím, dal sem tam už i různý exponáty … je to bohulibá činnost, ale je to poměrně málo navštěvovaný celkem… Je to škoda.“ - v.ž. A. K.: „Nebyla jsem tam nikdy se podívat… No, mě by to zajímalo, kdybych tam měla s kým jít, ale sama abych tam šla, mně by to připadalo, že se na mě každej dívá, co tam chci jako. Kdyby třeba jen dvě nebo tři jsme šly, no tak bych šla jako se podívat, ale abych šla sama, jako nemám na to odvahu.“ - v.ž. B. D.: „Chodím i do muzea prodávat vstupenky s vnukem… občas, teď už tak rok jsem tam… No, teď ta paní Ko. tam byla taky, ale oni teďka platěj nějak 50 korun, tak občas nějaký lidi tam teda jdou, ale já jsem tam s tím Matějem hodně jako chodila dřív. Jeho to bavilo, on chodil po celym tom a zase jsme mezi tím třeba hráli karty a tak, protože oni tam žádný lidi nechoděj. To je strašná škoda, ale nedá se s tím nic dělat, je to jak to je, no, věcí tam je.“ - m.ž. M. Pe.: „Tam jsem vůbec nebyla. Včera jsme o tom právě říkali, že se tam musíme jít podívat … Je to vedle a já jsem tam ještě nebyla..“ - v.ž. J. Z.: „No tak pochopitelně, že vztah k němu mám, dokonce jsem se jednou spojila s tím pánem. Já když jsem dělala tu kronikářku v Chroustovicích, tak tam bylo faktorství vyšívání na bílém plátně… V Praze byla, tuším roku 1902, Národní výstava, tak ty výšivky tam byly taky uvedený… Já jsem k tej kronice sbírala nejen fotografie, ale i obrazovou dokumentaci a já jsem sbírala ty výšivky. Já je ještě mám. Mám tady nádherně vyšitej přehoz přes postele na bílým plátně. A to jsem se právě dohadovala s vedoucím muzea, tím starým pánem, že bych je věnovala do muzea. Mám tady celou soupravu kapny a ten přehoz, ten by skutečně stál za to uchovat někde v muzeu (ukazuje výšivky a vykládá o nich).“ - v.ž. Er. K.: „Už jsem tam byla asi dvakrát nebo třikrát, ono tam nic novýho zas tak není, no, je to pořád stejný. Právě, že ta Slávka tam chodí někdy jako hlídat a vezme si s sebou i vnouče. A tak jsme tam teda šli… On tam nikdo skoro nechodí, ono to je trapný, tak aby měla nějakou návštěvnost, tak jsme tam šli tady z toho penzionu ale čtyři.“
52
Co říkáte na „Podvečery s dechovkou“ zde u DPS? - m.ž. A. T.: „Obecně je to krásná věc, protože ty lidi většinou to tady mají rádi. Jsou tady na balkónech nebo sedí, tam je připravené i pro obecenstvo sezení i občerstvení. Je to taková dobrá společenská seznamovací příležitost… A teď já jo, já tam nechodím, já teda bohužel aniž bych měla příliš kritickej přístup k dechové hudbě… ale není to můj šálek kávy.“ - v.ž. J. Z.: „Sedím na balkóně a dívám se na to hemžení. Jenomže já hudbu už neslyším, já slyším zvuky a slyším ty bubny, činely, ty hudební nástroje, který hrajou hlasitě. Vím, že zpívají, ale..čili já tam nemůžu, já bych třeba ráda…“ - v.ž. E. K.: „To je jenom dvakrát do roka v létě… No já nemusím chodit, já to slyším tady z balkonu… Jo, to jo…, ale víte co, tady je ta Liduška Bisová, a tak říkala: „Jo tak si řekněte, já vám to přinesu až do bytu“, jako že jo.. To ona je mladá, tak může, kam vítr tam plášť, lítá jako čamrda.. Jednou jsem byla u Slávky, tak jsme tam poslouchaly z balkonu, tak nám to taky přinesla tam... Ale vostávám teda čumět, jak to pívo je čím dál dražší, já se třeba na to malý pívo těším bůhví jak dlouho. Jo ani si z tej flašky neochutnám, no točený je točený, to je málo platný, no a tak malý pívo je drahý teda…“ Co říkáte na setkání s harmonikou či jinými hudebními žánry? - m.ž. A. T. – „To mně je jako bližší, protože on hraje takový ty písničky, co se jako i daj zpívat… Tohle je mi blízký to zpívání s nějakým nástrojem. A i třeba by to mohlo bejt u toho ohně i s kytarou, ale pan Švec je naprosto úžasnej, protože…“ - v.ž. A. K.: (Švec) – „To já nevím teda - na svátky já jsem obyčejně pryč… Mně by se to líbilo jako… Když tu byl pan Zavoral a vzal harmoniku, tak jsem s ním zpívala. On říkal: „Vy máte hlas“, ale to já začnu ječet strašně, jó jako a bouchnu do stolu a juchú... no jo, jenže pak ty ostatní si myslej, že jsem asi nalitá nebo…“ - v.ž. J. Z.: „To mně spíš vhání slzy do očí a lítost, protože neslyším. Takže já ani na ty vánoční besídky nechodím, protože pro mě je to bušení zvuků do zbytku sluchu.“ - v.ž. A. Ky.: „Taky to je fajn… To vždycky chodí třeba před těma svátýma, když nám udělají besedu děvčata z charity, tak ho pozvou a pak se třeba i tancuje… To se mi líbí, je to moc pěkný.“ Měl byste „chuť“ chodit např. číst nebo vyprávět pohádky dětem do školky? - v.ž. A. K.: „No, tak jako mně by se to líbilo, ale sama bych to asi nemohla dělat, protože já brečím, když třeba jako tady byly… No vidíte, mně se chce brečet (paní má slzy v očích)… asi bych…“ - v.ž. Er. K.: „… já moc číst neumím… No to by se dalo, ale to by si člověk taky musel trošku něco nacvičit, aby tam nepřišel jak nahej v trní… To u nás dcera bydlela… když jako kluci přišli za mnou: "Babičko, vypravuj." No tak sem jim řekla takový ty říkanky a to všechno, že jo, a pak: „Ještě." Já povídám: „Já už nic neumím.“ „Tak to opakuj znova.“ Jednoho kluka na 53
jedný noze, druhýho na druhej a ještě kdyby chodila bejvala Lucka, tak nevím, kam bych ji vrazila... No a to jste neviděla, jak dokázali bejt ticho najednou, jako mušky jo. Muška jenom zlatá! A tak to říkaly: „Babičko, bylo to hezký, děkujem.“…“ - m.m. M.: „Občas, když tady jsou tak se tam jdu podívat, no… No jo, tak to je pro toho, kdo hodně čte a nepotřebuje brejle a takhle…“ - v.ž. A. Š.: „To jo. Jež Jano, to víš, že jo, asi jo, protože já, bylo to asi špatně, ale ke mně na Marečku, když jsem já měla tu Věrku malou, tak chodily taky děti. Já si umím vymejšlet, ale už taky ne. Já si umím vymejšlet pohádky, ale to ti mně úplně bralo, když oni s otevřenou pusinkou a už čekaly, jak to dopadne a já jsem to jako strašidelně… To mě teda bere strašně, no to teda jo, to by bylo fajn… No já jsem tudle, ale mně už taky ten hlas, taky sem přemejšlela, já bych zajela někam do Litomyšle, jestli se třeba může a taky bych tam nějakejm ženskejm přečetla něco. Ta paní B., co zemřela, tak s tou paní primářkou, ty tam taky někam jezdily někoho navštěvovat, kdo je někde úplně sám nebo tak todle taky já, já bych mohla… No ale podívej, tady jedna paní málo vidí, už dala televizi pryč a já jsem jí říkala: „Tak přijďte ke mně a já vám něco zajímavýho přečtu.“ Ale ona ne, ono ji to nebaví…“ - v.ž. V. Z.: „No, to bylo, to vánoční, tam sem byla a líbilo se mi to… No takhle bezzubá, to ne, to bych nešla… Ne já bych řekla, že to není nic hloupýho.“ A co táboráky s kytarou (se skauty)/s harmonikou? - m.m. M.: „Já jsem… dal jsem tam ceduli dole, moc lidí nešlo… (s kytarou?) „Tak nevím, jak by to tady fungovalo, protože říkám, ty ženský, oni takhle jako moc nejdou … No, tak by se to nevyplatilo, protože kdyby sem měl někdo přijet zahrát, tak z toho musí něco mít a to by bylo potřeba alespoň 30-40 lidí, a to tady nikdo dohromady nedá… (se skauty?) Nevím, to by se muselo zkusit. Tady večír, copak tady je to klidný. Tady nic není večír, tady padne půl šestý, každej zaleze a… pustí bednu a nic jinýho. Protože když jdete večír po chodbě, tak nepotkáte živáčka. Od těch pěti, půl šestý, je každej sám u sebe, už jsou naučený.“ - m.ž. A. T.: „Všechno, co říkáte, by se tam náramně hodilo, ale já se musím přiznat, kdybych byla s někým kolem ohně, kolem táboráku, tak já bych ty lidi musela blíž znát… Museli by mě oslovovat i ty lidi, ne jenom, že tam sedím u toho táboráku a opíkám si buřty, ale prostě mít k těm lidem nějaký příznivý vztah, prostě jako kamarádi nebo alespoň známí teda.“ - v.m. J. K.: „No to bych uvítal zrovna já třeba, no… (kytary?) Nebylo by to špatný, byli bysme zase někde jinde… určitě, já bych nebyl proti… No já nevím, ale ono asi, my, když jsme sem předloni přijeli, tak ještě tady byli, se opejkaly buřty, oni ale už teda. Zas ještě před rokem, tak se nás tam zase sešlo asi šest nebo třeba jako osm, já přesně nevím, ale vloni už jsme tam byli asi jenom čtyři, takže nevím, jestli vůbec je o něco zájem.“ - v.ž. E. K.: „No tak já todle nemiluju… jako doma jsme hodně opékali, ale… já sem k tomu nějak nepřilnula. I když jsme jako za mlada, my jsme byli celá rodina, muž i oba dva kluci, 54
jsme měli celostátní rybářský lístky, tak jsme jezdili po přehradách, tam jsme si taky i ohýnek. Říkám: „Dokaď člověk byl takovej, já nevím.“ Já teďka jsem nějaká taková vůbec, prostě co jsem zůstala sama, tak mě přestalo jako všecko bavit.“ - v.ž. B. D.: „No no, ale ono tam chodí strašně málo lidí, i když se to dá, dolu vyvěsí se to, tak stejně přijde třeba 5–6 lidí, právě jsem o tom přemýšlela. Když, víte co, tady je to hrozně těžký, my jsme třeba, třeba když měl někdo narozeniny nebo svátek, tak bylo nás asi 15 takovejch prostě jako kolektiv (vykládá, jak se slavilo, o dárku atd.)… a prostě se to vybralo a šli jsme tam… Bezvadný to bylo, ale pak postupně že by to nemuselo jako bejt a takový… tak se to úplně zrušilo. Jako poseděli jsme tam, pobavili jsme se, nebo v pergole třeba zpívali. Si pamatuju jednou na Čarodejnice, tak jsme tam do půl desátý přikrytý dekama jako, zpívali jsme a všechno možný. To všechno prostě není teď tady. Je to takový, ty lidi jsou prostě teď tady takový, nevím, no… Na ty karty teda choděj, to je pravda, to se scházej, hraj se ty karty. A to jsme hráli ve velkým, ale to tady byli jiný party. Říkám, teď tady opravdu jsou ty babičky všecky takový… I když jsou tady spokojený… to každej říká, že je tady spokojenej, ale o tuhletu činnost jako mimo není moc zájem, no… Tak mě tak napadlo, je tady gril, kdyby se udělaly párky na grilu, že by třeba víc lidí šlo, protože si to nemusej držet…“ Znáte petanque? Co byste řekl tomu, kdybychom si ho/jinou hru zahráli? - m.ž. A. T.: „No to mi mluvíte z duše, protože já jsem ji nehrála. Vím, o co jde, protože jsem v mládí byla ve Francii a tam to hrajou starší ročníky, ale zejména pánů (popisuje, jak to vypadá)… Bavej se tím a je to úplně nádherný a oni se u toho tak spontánně nádherně bavej, oni si fanděj jako když kluci hrajou kuličky… Takže si myslím, já jsem na to strašně myslela, že když bych jela na ten zájezd, to je farní společenství, tak že bych právě tohle vzala s sebou, ale pak vždycky váhám, tak oni mě s tím vyhoděj s takovouhle aktivitou, že jo. Ale to je úžasný, když se, ty lidi. To není nic těžkýho, člověk se u toho nenadře, neunaví a je to zábavný… (turnaje) – přesně tohle mě napadalo… já si myslím, že by se právě tohle třeba jako uchytilo… Mě to napadalo mockrát v poslední době, ale tak nějak jako nechal jsem to u sebe.“ - v.ž. A. K.: „Jo, znám jo. Je to bezvadný no, no to je fajn, to se mně líbí… Kuželky neumím teda, ale ten pétanque. A pak je ještě jedna hra, že jsou takhle branky sem tam daný a jedním tahem se musí (kriket, ne?) – Jo, jo… To jsme hrávali právě na těch setkáních, co jsme byli na tom Milovy (pozn. zdravotní rekreace)… Mně se to líbí tohle, jenže tady jako já si myslím, že lidi vůbec jako nemaj zájem. Jo, jako abysme se třeba sešli a pokecali nebo, jo. A když pak byste třeba něco řekla, tak vás pomluvej postranně, jo, a jako není to tady takový… (hry – Zapojila byste se?) – Jo, šla, šla bych, no, až budu bez tohohle (bez berlí), tak jo. To mě bavilo tady ty hry, a i jsem nosila takhle na tácku ty štamprlata a kdo projde takovou tou cestičkou a kdo nejrychleji, tak mám i diplom na to, protože jsem ďála v hospodě, tak jsem to uměla 55
nosit … Ono je to taková sranda při tom, že jo, to se člověk zasměje. Anebo povzbuzujou, ty, co koukaj, že jo. Taky jsme vždycky křičeli: „Tak povzbuzujte, ať to trochu frčí.“ …“ - v.ž. J. Z.: „Ne neznám. No, tak když by chyběl jeden do řady, tak bych se zúčastnila, ale jinak jako vám upřímně řeknu, že můj okruh zájmů je jako jinej, ale určitě bych netrhla partu.“ - v.ž. A. Ky.: „Tak to neznám… Nevím, jestli by to někdo tady, některý ty lidi… Možná jednou, dvakrát, třikrát, ale pak už bude konec… Myslím, že by to nebylo špatný. Třeba zahrát si ty kuželky a tak, ale nevím, jak by to dlouho vydrželo… Kdyby se to zkusilo, já bych taky jako šla… No já zapojovat se do ničeho nemůžu, protože chodím o těch holích. Člověk by se rád taky na něco takovýho podíval… Zkusit by se to dalo, zkusit se má všechno, že jo.“
56
5.1 Analýza a interpretace dat 1) Rozhovor se starostou obce a jeho postoj k projektu: Pan starosta se k záměru mé bakalářské práce postavil velmi pozitivně a do budoucna přislíbil (pokud se podaří zavést pravidelná setkávání se seniory) i případnou finanční podporu, ovšem po předchozím projednání, mimo jiné, s místostarostkou a kulturní komisí obce. Ohledně dotazu na volné prostory k využití jako ateliér (k uskladnění materiálu) mě směroval na správce objektu a během rozhovoru se také zmínil o možnosti spolupráce seniorů s místním Regionálním muzeem vesnice (prý někteří do muzea dochází) – uvažoval, že by se možná mohly najít volné prostory i tam (pozn. Takové prostory se ovšem zatím zařídit nepodařilo.). (viz Příloha č. 1) 2) Rozhovory s pečovatelkami (a personálem) DPS a jejich pohled na projekt: Podle odhadu vedoucí pečovatelské služby by se mohlo do projektu zapojit tak cca 10 klientů (mimo jiné se zmínila, že v domě žijí i ženy, které píší dokonce kroniky, a někteří snad i rádi malují). (viz Příloha č. 2) Ochotně se mnou jednotlivé klienty obešla, aby mě představila a pomohla mi je také motivovat pro rozhovory. Z diskuzí i ostatními pečovatelkami vyplynulo, že se již několikrát pokoušely klienty nějakým způsobem aktivně zapojit i do jakýchsi výtvarných aktivit, ale nepodařilo se (pečovatelka J. K.: „Nakoupily jsme i tužky a něco takovýho, ale … to je prostě ale na jinou službu.“). Dokonce prý bývá problém i s motivací mnoha obyvatel DPS k účasti na akcích typu přednáška, koncert apod. (to potvrdila i místí paní uklizečka a správce DPS). I přes určitou skeptičnost, že se lidé zapojí, jsem však pocítila z jejich strany, i od správce objektu, velkou podporu a, z pohledu pečovatelek, i nadšení pro věc. S panem správcem byla bezproblémová domluva prostorů pro setkávání (jídelna nebo společenská místnost), avšak nepodařilo se zatím „získat“ žádnou místnost specielně pro „vybudování ateliéru“. 3) Rozhovor s ředitelkou (a učitelkami) MŠ a její postoj k možné spolupráci DPS a MŠ: Paní ředitelka sice nesvolila k natáčení (audio ani video) záznamu našeho rozhovoru, ale byla velice příjemná a nápad spolupráce mezi DPS a MŠ se jí velmi líbil. (pozn. Po zrealizování první návštěvy MŠ dokonce zdůraznila, že by byla ráda, aby spolupráce pokračovala i pravidelně.) Mluvila o tom, že děti do DPS dochází s různými představeními, ale mnoho klientů se těchto představení neúčastní (paní uklizečka a pečovatelky je často musí dokonce „přemlouvat“). Jedna z učitelek uvedla, že se rozhodli v DPS letos na Vánoce výjimečně, kvůli zmíněnému nezájmu, s dětmi nevystupovat a sledovat reakce klientů. Nápad návštěvy seniorů v MŠ ji však přišel také zajímavý. 57
Podle ředitelky mají v MŠ celkem nabitý program (mimo jiné angličtina, Metoda dobrého startu, další kroužky), takže plánované „povídání“ se seniory by bylo ideální tak 1x měsíčně dopoledne cca 9.15–10.00 (děti udrží pozornost 25–30min.). Navrhla, že vhodná by tato aktivita byla spíše pro předškolní děti. (viz Příloha č. 3) 4) Anketa s dětmi z MŠ – vnímání seniorů dětmi: Před samotným natáčením jsem děti motivovala (paní učitelka mě podpořila) přirovnáním, že budou jako v anketách v televizi. K rozhovoru jsem je jednotlivě zvala do vedlejší místnosti (bez velkých problémů se vystřídaly úplně všechny). Při natáčení byly, překvapivě, vesměs celkem nepřirozené/stydlivé. Na otázky, jejichž formulaci jsem předem zkonzultovala s paní učitelkou, odpovídaly spíše strožeji. Otázku ohledně návštěvy babiček/dědečků z DPS jsem nakonec položila všem dětem společně. Z ankety vyplynulo, že by děti tuto aktivitu uvítaly (viz Příloha č. 4). (pozn. Akce se následně uskutečnila – viz Obr. 12)
Obrázek 12: Návštěva seniorek z DPS v Mateřské škole Dolní Újezd, leden 2014
58
5) Obyvatelé DPS – analýza jednotlivých odpovědí: Celkový počet obyvatel DPS v době výzkumu byl 51 (ve 48 bytech), z toho 6 (11,76 %) rozhovor neposkytlo (4 obyvatelé odmítli – 3 ženy a 1 muž, 1 klientka se ještě před rozhovorem odstěhovala a 1 byla dlouhodobě v nemocnici). Do výzkumu je tedy zahrnuto 45 lidí (z nich ještě během zpracování výzkumu 4 zemřeli – nejstarší žena a 3 muži) – 35 žen a 10 mužů (dva manželské páry a dva nesezdané, z nichž jeden obývá společný byt). Následná zjištění se tak týkají pouze těchto výše zmíněných 88,24 % obyvatel. Respondenti byli vesměs ochotní k natáčení a před kamerou byli i celkem přirození (kupodivu oproti dětem, které se docela styděly). Někteří odpovídali strožeji, ale mnoho se jich velmi rozvykládalo i mimo oblast položených otázek. Věk obyvatel: Průměrný věk 45 respondentů (35 žen a 10 mužů) je 74,8 let. Průměrný věk mužů je 74, 6 a průměrný věk žen 74,9 let. Nejmladší ženě je 57 a nejmladšímu muži 61 let. Nejstarší ženě je 91 (před dokončením této bakalářské práce zemřela a nyní je nejstarší ženě 90 let) a nejstaršímu muži 89 let (taktéž před dokončením práce zemřel a nyní je nejstaršímu muži 87). Na otázku „Kolik je vám let?“ reagovalo několik seniorů s úsměvem a často v jejich hlase bylo cítit jakousi hrdost, u některých naopak obavu. Je zajímavé, že přibližně ¼ odpovídala spíše kolik let (a kdy) jim bude než by sdělila svůj aktuální věk, hrstka „hned nevěděla“ a u některých se objevilo i slovíčko „už“. Vysněné a reálné povolání: 18 respondentů vyloženě vysněné povolání nemělo nebo si na něj nepamatuje. Přibližně ½ jich nějaký takový sen měla (někteří i víc), ale z různých důvodů se neuskutečnil. Výčet zmíněných vysněných povolání je následující: sestřička (4x), lékařka (2x), prodavačka (3x), kadeřnice (2x), průvodčí (2x), švadlena (2x), textilní mistrová, tkadlena, návrhářka (šatů), aranžérka (výloh), cukrářka, kuchařka, servírka ve vlastní hospodě, hudebnice, letuška, ekonomka, řidič, pilot, automechanik, hajný. Pouze 3 respondenti zdůraznili, že se vysněné povolání stalo i skutečným (prodavačka, hudebnice, cukrářka – i když bez vyučení). 7 obyvatel DPS mluvilo pouze o jednom reálném povolání, někdy dokonce zdůraznili, že se tomuto zaměstnání věnovali celý život. Ostatní podali výčet více pracovních míst. Ve všech rozhovorech o zaměstnání se dohromady objevilo více jak 50 druhů pracovních pozic: zemědělec/hospodář (vícekrát), zemědělec/zemědělkyně v JZD (jízdní zemědělské družstvo, dnes ZD – zemědělské družstvo; vícekrát – i v rámci živočišné výroby, zahradnictví, kravína či vepřína), účetní (4x), pracovnice v kanceláři (3x), prodavačka (3x), kuchařka (3x), tkadlena (3x), technická kontrolorka (2x), dělnice v továrně (2x), pošťačka (2x), dělnice v mlékárně (2x), servírka (2x), služka (2x), zahradnice (2x), zahradník, pracovník na drá59
ze, pracovník v kovovýrobě, autogenní svářeč tříkolek, pracovník na vysílači, mechanik na telefonní ústředně, zedník, zámečník, železář, traktorista, závozník, horník v uranových dolech, truhlář, pracovnice v truhlárně, dělnice na šachtě, kadeřnice, dělnice v tiskárně, uklizečka, řezník a uzenář (vyučená žena), hospodská, cukrářka (nevyučená), pomocná síla v hotelové kuchyni, dělnice v pivovaru a v sodovkárně, dělnice v cihelně, matrikářka a kronikářka, bilancistka, obchodní zástupkyně, referentka v geodetické kanceláři (manažerka podniku), muzikantka a učitelka hudby, učitelka náboženství, pracovnice ve velkoobchodě potravin, seřizovačka, ruční práce. Některé ženy dokonce jmenovaly i určité podniky: Vertex (3x), Družstvo invalidů Proseč (2x), Atlas (později Hedva; 2x), Botana (2x), Druka (pletené svetry a úplety), Precióza (doma), Svit (oddělení kartonáže), Koh-I-Noor, Tesla, Ráj (příprava polotovarů). Ve spojitosti s nemožností uskutečnit vysněné povolání mluvili někteří respondenti o tehdejší krizi či době samotné (nemožnost studia, dostupnost práce, komunismus a směřování do zemědělství apod.; starší ročníky uváděly vliv války a doby bezprostředně po ní), další dávají důraz na nedostatek financí. Více jak ¼ seniorů zmínila na předním místě, v oblasti vysněného i reálného povolání, že je často ovlivnila rodina/rodinná situace (mimo jiné i rozmlouvání výběru povolání) a vybraní jedinci navíc nezapomněli upozornit na to, že byli od malička směřováni do zemědělství/hospodářství (často rodinná živnost). Někteří senioři zdůraznili, že se nemohli ani vyučit (z důvodu rodinných, režimu, finančních atd.) a šli pracovat rovnou po škole, jiní se vyučili a 2 ženy se odvolávají i na průměrné školní výsledky, díky kterým musely upustit od vysněného náročnějšího povolání. 5 respondentů se zmínilo o pozdějším průběžném rozšíření nebo dodělání vzdělání (jedna seniorka dokonce nedávno přidala ke svému vzdělání další titul Bc. a ještě dnes, mimo jiné, na částečný úvazek učí náboženství; dvě ženy „při dětech“ atd.). Ke změně zaměstnání docházelo (u několika žen) po provdání se (některé klientky zůstaly doma s dětmi a pak musely dělat něco jiného), z důvodu stěhování se či zhoršení zdravotního stavu. Většina života strávená na vesnici/ve městě: Někteří senioři stručně a jasně zodpověděli na otázku, několik se jich pustilo do výčtu obcí, do kterých se v průběhu života stěhovali. 32 současných obyvatel DPS v Dolním Újezdě, kteří se zapojili do výzkumu, prožilo větší část svého života na vesnici, 11 ve městě (2 muži a 9 žen, avšak pouze 5 jich asi nikdy nebydlelo na vesnici – 2 muži a 3 ženy; 1 žena a 1 muž celý předešlý život dokonce strávili v Praze) a 2 uvedli, že tak půl na půl. Několik jedinců strávilo sice své dětství/mládí na vesnici, ale pak žili ve městě a naopak. Mezi respondenty bylo i 11 místních dolnoújezdských rodáků. 60
Délka pobytu v DPS: V době výzkumu bylo v DPS mezi respondenty 18 „původních obyvatel“ (žijí zde již od prvního či druhého roku (2002/2003), kdy se zařízení otevřelo) a 7 respondentů je „nováčky“ (v DPS pouze rok či pár měsíců). Průměrná délka dosavadního pobytu v DPS je 6,3 let. Někteří v rámci otázky na délku pobytu spontánně zmínili i důvod přestěhování se do DPS. Většina seniorů se stěhovala dobrovolně (a rádi). Někteří se rozhodli bydlet v DPS z důvodů zdravotních (min. 4 respondentů), mnozí z pocitu samoty či nemožnosti zvládnout se postarat sami o dům, ve kterém bydleli, po ovdovění (min. 10 klientů). Také se přiblížili k dětem či vnoučatům. Pouze 1 žena vyloženě mluvila o svém nedobrovolném „přemístění“ jejími dětmi sem do zařízení, i když následně zdůraznila, že i tak tu nakonec našla druhý domov. Spokojenost s nabídkou služeb v DPS: Mnoho obyvatel DPS v Dolním Újezdě konstatovalo, že jsou zatím soběstační, ale když potřebují, nějaké služby využijí (popř. jim pomohou i děti). Většina jich je v DPS (velmi) spokojena (s výjimkou nesezdaného páru, který uvádí spokojenost „tak půl na půl“ (připomínky k ceně služeb a pracovní náplni správce), paní, která se cítí být někdy opomíjená, a další, která si myslí, že by pečovatelky mohly pracovat na směny a být tu tak více času k dispozici) a vyzdvihuje i dobrý přístup pečovatelek. Několikrát se zmínili o donášení obědů. Několik jich zdůraznilo, že se tu cítí opravdu „jako doma“a někteří se odvážili tvrdit, že „tady“ jsou v podstatě všichni spokojení. I když „původní“ nájemníci, nezávazně na sobě, často vzpomínali na to, jaká tu byla ze začátku skvělá parta a co všechno společně podnikali (slavení narozenin, Silvestra, opékání, cvičení atd.), ale podotýkali, že „už to tady není“ (zestárli, vyměnili se obyvatelé apod.). Například jedna z žen (v.ž.) vyjádřila svoji spokojenost, ale podotkla, že „je to tu jak v kleci“ a jiná (m.ž.) si posteskla, že se musela vzdát svoji kočky, i když jinak sem šla dobrovolně a je spokojená. 1 m.ž. vyslovila přání, že by uvítala jednu upřímnou kamarádku (prý jak je „hluchá“, tak s ní lidé moc nechtějí komunikovat), ale jinak jí nic nechybí. Volný čas: Lidé jmenovali jako náplň svého volného času většinou několik aktivit, mezi nimi nejčastěji (cca ½) čtení (⅔ žen, 1 v.m., žádný m.m.; 1 žena (Pražačka) i zájem o uměleckou literaturu), dále pak sledování televize (⅖ m.ž., ½ v.m., ⅓ v.ž.; hlavně dokumenty; hudební stanice Šlágr), procházky (½ v.ž. a ⅓ m.ž., 1 v.m.; i cestu do obchodu), rádio (1 v.m.), navštěvování se v rámci DPS nebo s kamarády atd. (2 v.m., ¼ v.ž., 1 m.ž.), luštění (křížovky, sudoku, osmisměrky; zástupci z v.ž., v.m., m.ž. i m.m., 1 m.m. dokonce zmínil i různé luštitelské soutěže, kterých se účastní), hraní karet nebo „Člověče nezlob se“ (1 m.m., 1 m.ž., 1 v.m., 2 v.ž.; dříve karty – 2 v.ž.), šachy (2 v.m.), čas s dětmi nebo vnoučaty (nejvíce 61
v.ž. – cca ¼) či příbuznými. Někteří jmenovali i výlety (1 v.m., 1 v.ž., 1 m.ž.), domácí práce (1 m.ž. – dříve, 4 v.ž.) nebo poslech dechové hudby (1 v.m., 1 v.ž.), „koukání z okna“ (1 v.ž.). Pár seniorů uvedlo, že kdysi jezdili na kole (2 m.ž., 3 v.ž.), a někteří stále na kole jezdí (minimálně 1 v.ž., 1 v.m.), 2 v.ž. trochu cvičí, 1 m.ž. chodí plavat (1 v.ž. kdysi plavat jezdila), ještě si i zatancuje (1 v.ž.), 1 m.ž. uvedla jako náplň svého času i turistiku (mluvila i o 1 m.m. z DPS), 1 m.m. mluvil o dřívějším chození, 1 v.ž. koně, další práci na zahrádce (1 v.ž. v létě, 1 v.ž. kolem DPS) a pěstování květin (1 m.ž.). Jedinci mluvili i o opékání u DPS (2 v.ž., 1 v.m.), návštěvě kostela (1 v.ž., 1 v.m.; a mnoho dalších, kteří kostel nezmínili v rámci náplně volného času, ale také jej navštěvují) a hřbitovů (3 v.ž., 1 v.m., 1 m.ž.). 1 m.ž. a 1 nesezdaný pár mají auto (ostatní využívají k dopravě charitu nebo děti). 2 lidé jmenovali i počítač (1 m.ž. a 1 m.m; mimo tyto, počítač vlastní minimálně ještě 1 m.ž. a 1 v.ž.), 1 v.ž. sepisuje i kroniky a není ji cizí ani politika, další v.ž. vyráží i mezi postižené děti a „dělá výtvarku“ s praneteří, 1 m.ž. věnuje část volného času i přípravě svých aktivit (učí náboženství, vede teologické hodiny, ráda by opět učila, na částečný úvazek, klavír v ZUŠ). 1 m.m. skládá, mimo jiné, puzzle a loupe ořechy na cukroví, 1 m.ž. si odpočine si při šití, 1 m.m sbírá mince a padla i zmínka o Univerzitě třetího věku (m.m.) či zdravotních rekreacích (jezdili do lázní – 1 v.ž., 1 v.m.), 2 lidé uvedli velký vtah k historii ( 1 m.m., 1 v.ž.). Několik lidí zmínilo zdravotní problémy (šedý zákal a zrak obecně, Parkinson atd.), 3 lidé jsou v podstatě „upoutáni“ na lůžko (1 v.ž. – mluví o drahé dopravě na vozíčku s doprovodem). 2 v.m. uvedli, že radši odpočívají, 2 v.ž. mluví o „čase na posteli či gauči“. Typické pro dolnoújezdský DPS je vysedávání klientů na chodbách (obzvláště u vchodu; v rámci náplně volného času zmínila „chodbu“ 1 v.ž., a 1 m.ž.).
Obrázek 13: Senioři v DPS chodí hrát odpoledne do jídelny karty – "Prší"
62
Návrhy dalších nabídek v rámci volného času: Někteří klienti jsou spokojeni a žádný návrh je nenapadá (4 m.ž., 2 v.m., 6 v .ž.; „Něco se tu děje.“, „Je tu toho dost, Charita toho dělá hodně.“, „Někteří zde hrají karty a deskové hry.“; „Jsem hodně pryč, takže pro mě ne.“ – 2 v.ž.)), další se dokáží zabavit sami a nenudí se (1 v.m., 1 v.ž., 1 m.ž.), ale dodávají, že „pro ty starší by něco bylo dobré vymyslet“ (2 m.ž.). Jiní by nějaké aktivity uvítali („Něco by se mohlo.“ – 2 v.ž., „Je tu dlouhá chvíli v zimě.“ apod.). Mnohdy obyvatelé konstatují, že v domě bydlí převážně starší nemocní lidé, většinou ženy, a nemají o nic zájem, nezapojují/nezapojili by se. Minimálně 9 je jich tak vyloženě skeptických (7 v.ž., 2 m.ž. a 1 m.m. jsou) k zavedení nějakých aktivit. 2 v.ž. dokonce se pokoušely i něco zavést – Jedna cvičení, které chvíli fungovalo, ale skončilo a druhá tanečky, besídky nebo divadla či zpívání, ale nesetkalo se to s úspěchem, tak to „všechno vzdala“. „Původní“ nájemníci i v rámci této otázky často vzpomínají, že kdysi bývala parta a něco se společně dělo, ale teď už to tak nefunguje (3 v.ž. a 1 m.ž.). „Chce to organizátora.“ (1 m.ž.) Výčet nápadů klientů: knihovna (m.ž.), přednášky (v.ž.), přednášky odborníků (1 m.m., 1 v.ž.), taneční pro seniory (m.ž.), „i ty výtvarné aktivity by se dali zkusit“ (1 m.ž.; chce to prý „jen vydolovat kreativitu, kterou v sobě ti staří lidé mají“), gril (v.ž.; „třeba by přišlo více lidí, kdyby nemuseli buřt držet na opekáčku“), „tematická odpoledne“ (v.ž., „kronikářka – předčítání z kroniky, o tradicích apod.), vyrazit (mikrobusem) na dožínky nebo dechové koncerty do okolí (1 v.m., 1 v.ž.). Padla také zmínka o aktivitách, které podnikají senioři v Poličce (ochotnické divadlo, seniorky zpívají, apod.) a návrhu, že by se mohlo zkusit něco podobného (1m.ž. a 1 v.ž.) Vztah k umění (divadlo/hudba/výtvarné/básně/…): Pár žen reagovalo nejdříve povídáním o ručních pracích či četbě (i o ilustracích knih – Aleš, v.ž. nějaký čas knihovnice). Básničky (popř. pohádky) uvedly 3 v.ž. Ve spojitosti s touto otázkou mluvili i 4 v.ž., 1 v.m., 1 m.ž. o představení dětí či dalších akcí pro důchodce v DPS (2 v.ž., 1 v.m.), také o návštěvě zámků (2 v.ž., 1 v.m., 1 m.ž.) či jakémusi vztahu k architektuře (3 v.ž., 1 m.ž.) a 2 v.ž. k Regionálnímu muzeu vesnice zde vedle DPS (muzeum zmínili ještě v.ž., a m.ž.) Respondenti zdůraznili především svůj vztah k divadlu (4 m.ž., 7 v.ž., 1 m.m. a 1 v.m.; z toho 2 v.ž., 1 m.m. a 1 m.ž. návštěvu Národního divadla). Dalších 6 „vesnických“ respondentů (4 v.ž. a 2 v.m.) vyzdvihlo ochotnické divadlo a 7 v.ž. a 1 m.ž. se zmínilo, že v mládí i divadlo hráli (a 1 v.ž. a 1 m.ž., že ochotníkem byl nějaký člen rodiny). 3 v.m. se odkazovali na to, že jsou spíše „vesnický typ“. 10 „vesnických“ klientů (8 žen a 2 muži) a žena, která žila částečně na vesnici/ve městě, reagovalo na otázku tak, že se o umění nějak zvlášť nezajímají (z rodinných důvodů se k tomu vlastně ani nedostali). Další pak se odvolávali, že na takové věci nebyl čas (4 v.ž., 1 v.m., 1 m.ž.; z důvodu práce v zemědělství 63
atd.) či příležitost (v.ž.) nebo k tomu nebyli vedeni (1 v.ž.). 4 m.ž. se účastnily kulturních akcí celkem pravidelně (některé měly dokonce abonentky). Několik klientů, často ve spojitosti se zaměstnáním (JZD apod.), mluvilo o zájezdech (žádný m.m.) nebo soukromých „výletech“ do divadla do Brna, Prahy apod. Další podotkli, že „tomu nerozumí“ (2 v.ž., 1 v.m., 1 m.ž.). Několik seniorů zavzpomínalo na mezinárodní operní festival Smetanova Litomyšl (3 m.ž., 4 v.ž. a 1 v.m.), mají obecně rádi operu (4 v.ž., 1 v.m. a 1 m.ž.; někteří uvedli i „Prodanou nevěstu" – 3 v.ž., 1 v.m., 1 m.ž.) a dále pak i operety (3 v.ž., 2 m.ž. a 1 v.m.; 1 m.ž. a 3 v.ž. navíc zmínili „Polskou krev“), A 7 klientů uvedlo i Smetanův dům v Litomyšli, kde navštívili nějaké akce (3 v.ž., 1 v.m., 3 m.ž.). Vztah ke koncertům (vážné hudby) uvedlo 6 v.ž., 4 m.ž., 1 m.m. (1 v.ž. poslouchá koncerty i v rádiu) a populární hudbu (2 v.ž., 1 v.m., 2 m.ž.; o trampské hudbě navíc 2 senioři – mezi nimi 1 v.ž.; „Evu a Vaška“ – 1v.ž., 1 m.m.). A v rámci umění vyzdvihlo i 5 v.ž., 1 m.ž., 2 v.m., 1 m.m. „dechovku“. Někteří poslouchají hudbu z desek či CD/DVD (1 v.m., 2 v.ž., 1 m.m.) a jiní hovořili i o „sledování umění“ v televizi (3 v.m. a 1 v.ž. hudbu apod. a 3 vyzdvihují stanici Šlágr – 1 v.ž., 1 m.m., 1 v.m.; 1 m.ž. dokumenty o světových galeriích). 2 ženy vyprávěli o tom, že s nimi nechtěl chodit manžel, tak se podřídily nebo šly za kulturou s kamarádkou (v.ž., m.ž.). Co se týče lidí, kteří prožili větší část života na vesnici, tak (oproti městským) mluvili přímo i o ochotnickém divadle. „Vesničtí“ muži zmiňovali pouze divadlo a operu, žádný koncert vážné hudby („jsem hudební analfabet“ – 2 v.m.) ani výtvarné výstavy (1 v.m. pouze zahradnické výstavy a výstavy zvířectva). Vesnické ženy podobně, avšak 2 zmínili i výstavy. A další jmenovali výstavy zvířectva/zahradní výstavy (v.ž., v.m.; s manželem po výstavách – 2 v.ž.). Mají tedy vztah spíše k divadlu a hudbě než k výtvarnému umění. I tak ale je mezi nimi paní (kronikářka; v.ž.) s hlubokým vztahem k historii a starožitnostem (s manželem měli i sbírku porcelánu, skla, knih apod.) a umění – přátelili se (manžel byl učitel – „patřilo to k životu“) i s jedním malířem (pochlubila se velkým akvarelem, který jim věnoval). Rádi zpívali lidovky apod. (6 v.ž., 1 v.m.) a vzpomínali i na zpívání v kostele (1 v.m., 1 v.ž., 4 v.ž. – ve sboru) či koncertování ve vesnické kapele (1 v.ž.), mluví o lásce k tanci (3 v.ž.). Mezi seniorkami jsem objevila i ženu (v.ž.), která miluje fotografie a mrzí ji, že se, nejen, k tomuto za celý svůj život nedostala. Mezi lidmi, kteří žili ve městě mluvil 1 m.m. pouze o výstavách (ne divadlo ani koncerty). Ještě 1 m.ž. uvádí galerie, 1 m.ž. výstavy a 1 m.ž. (Pražačka) je velkou obdivovatelkou umění výtvarného (dokonce vlastní několik knih o umění, včetně Piaojna, a navštívila, mimo české, i mnoho světových galerií), chodila pravidelně také do Národního divadla a Filharmonie. Dále pak a 1 m.ž. sice neholduje sochám, ale „na obrazy občas chodí“ (jediná tato žena se zmínila, i když ne v rámci kladného vztahu, speciálně i o sochách). A 1 m.m. 64
(Pražák) byl v divadle (Národní i další) také neustále, podle jeho slov, „nasolenej“, chodil i na koncerty, sám hrál v orchestru a má rád historii. Dva z obyvatel se odkazovali na to, že je ovlivnil pozitivní vztah rodiny k umění (m.ž. – dědeček vyráběl loutky a vitráže do oken chrámů, tatínek dokonce zadával témata umělcům atd.; m.m. – tatínek byl hudebník). Převážná část seniorů však hovořila o svých minulých zážitcích a nyní se již moc kulturního dění (kromě setkání seniorů, pár akcí v DPS a okolí) vpodstatě neúčastní ze zdravotního důvodu (7 v.ž., 1 v.m. a 3 m.ž.; problémy s dopravou na akci/zpět – 2 v.ž., 2 m.ž.), málo příležitostí (2 v.m., 1 v.ž., 1 m.ž.). Mluví o vnoučatech, která se nějakému druhu umění věnují (5 v.ž., 1 m.ž.). Část seniorů si ještě dnes ráda prozpěvuje (5 v.ž., 2 v.m., 2 m.ž.) a několik se jich odvážilo na kameru i zazpívat (2 v.ž.) či zarecitovat (2 v.ž. a 1 v.m.) – viz Video-příloha č. 1.
Obrázek 14: Obyvatelky DPS s díly vzniklými v rámci tvořivých setkání
65
Tvoření: Z rozhovorů vyplynulo, že mezi obyvateli není ani jeden, který maluje, modeluje nebo se věnuje nějaké další klasické výtvarné technice. Lidé se zde spíše zabývali/zabývají ručními pracemi (často pro děti a rodinu) apod. Většina klientek pletla (svetry, ponožky, šály), několik žen a 2 muži hodně šili (2 ženy a 2 muži zmínili i šicí stroj), další seniorky vyšívaly (dečky, ubrusy i obrazy), háčkovaly (dečky, bačkory), vytvářely přehozy z „hader“, z chemlonu, 1 žena síťovala a 2 vyzdvihují v rámci tvoření svou vášeň pro pečení a vaření, 1 v.ž. vyráběla šperky z korálků (i v rámci svého zaměstnání), 1 muž (m.m.) skládá puzzle velkých formátů, 1 m.m. vytvářel zámky z papíru, 1 muž (m.m.) a 4 ženy skládali básně a 2 obyvatelky DPS sepisují vzpomínky (1 dokonce píše kroniky). Pouze 1 muž vyprávěl o kladném vztahu k malování v dětství a 1 žena o současném vykreslování mandal, 1 seniorka „dělá výtvarku“ s příbuznou praneteří a další se zmínila, že jí baví vyrábět cokoli (stejně jako několik dalších uvádí, že jí ve vztahu k tvorbě ovlivnila rodina). Pár lidí mluvilo o ručních pracích i v rámci školní docházky. Mnoho respondentů již momentálně nic netvoří. Tato „neaktivita“ pramení z různých zdravotních důvodů (17x) nebo nezájmu blízkých o jejich výtvory. Pouze 5 mužů (1 z důvodu nedostatku času kvůli zaměstnání) a 2 ženy (1 k tomu nikdo nevedl, 1 neměla čas z důvodu práce v hospodářství) nikdy netvořili/netvoří nic. 1 žena uvedla, že „to bývalo za mlada“ – básničky knížky pro sourozence, 1 ve spojitosti s tvořením pouze účinkování v divadle – „za mlada, teď už ne“. Pouze asi 5 seniorů pokračuje v pravidelnějším tvoření (dle zmínky), i když podle aktuálního zdravotního stavu. V rámci rozhovorů jsem několik respondentů požádala také o ukázku výtvorů (viz Video-příloha č. 1). Někteří poznamenali, že všechno, co měli, rozdali (min. 8), avšak jiní se velmi rádi pochlubili (někdy i obrázkem či jiným dílem svých příbuzných) – výtvory z vizovického těsta, mandalami, pletenými svetry, ponožkami, vyšívaným obrazem, dečkami či ubrusy, háčkovanými dečkami i bačkorami, apod., muž předvedl puzzle. Z odpovědí na otázku ohledně tvoření vznikl jeden ze tří zvláštních „předstřihů“, který jsem seniorům promítla. Hudební nástroj: Pouze 13 ze seniorů někdy hrálo/zkoušelo hrát na nějaký hudební nástroj (a jeden muž na flašinet). Nejčastěji mluvili o harmonice (5x; a 2x foukací – ženy), dále klavíru (6x – jedna klientka dokonce profesionálně), zmíněna byla i trubka, buben (2x), kytara (2x), housle. Pár klientů hovořilo i o tom, že hrál někdo z rodiny (housle, harmonika). 5 klientek sice nehrálo, ale bylo to jejich velkým přáním (buben, trumpeta, křídlovka, heligonka, harmonika). Jako důvod, proč nehráli, uvádějí respondenti nedostatek času (např. i z důvodu práce v zemědělství) nebo peněz (třeba i z důvodu mnoha sourozenců), tehdejší nedostupnost (neexistenci) hudební školy na vesnici či antitalent nebo nehudební sluch. Dnes si občas „zamuzicíruje“ už jen 5 klientů (z toho 1 žena na „foukačku“, 2 na 66
klavír – jedna učitelka hudby), ostatní ne z důvodů zdravotních, nebo že již nemají nástroj k dispozici. Ovšem většina si ráda zazpívá, například s „dechovkou“ nebo harmonikářem. Někteří by se třeba rádi ještě na nástroj naučili, až již si připadají staří („už je pozdě“). Zájem o pravidelnou nabídku volnočasových aktivit: O praktičtější aktivity projevilo zájem 10 lidí (4 možná, i podle zdraví; 2 m.ž., 1 m.m., 7 v.ž.), 2 v.ž. se zmínily, že by se snad k podobným činnostem přidaly, ale tak před několika lety (když byly mladší) a 26 to na zapojení se nevidí (5 m.ž., 5 v.m., 16 v.ž.). Aktivity typu přednáška, koncert, (návštěva zámku) apod. by uvítalo 32 lidí (20 v.ž., 2 m.m., 4 v.m., 6 m.ž.), aktivně ani pasivně by se nezapojilo 8 (2 m.ž., 6 v.ž.). Pár seniorů vítalo „něco nového“ celkem optimisticky, mnoho však jich bylo skeptických – často opět vyzdvihovali staří a nezájem obyvatel se zapojit. Také mluvili o skupinkách, které se tu vytvářejí, a někteří přímo i jmenovali jedince, se kterými by nic společně podnikat nechtěli. Přednášky a něco podobného „by brala“ většina (pár lidí i „výlety“), z malování a podobných aktivit však mají celkem obavu, a tak, kdyby se tedy něco nového, i aktivnějšího rázu, zkusilo, spíše se přišli „pouze“ podívat. Reakce na společné založení ateliéru: Mezi respondenty nebyl ani jeden proti aktivitám a založení ateliéru, ale spíše by se přišli, jak již jsem zmínila v rámci předešlého odstavce, jen podívat, (nevěří si se svým zdravotním stavem atd.). Asi 7 respondentů nepovažuje tuto nabídku za lákavou nebo vhodnou pro místní obyvatele – staví se k tomuto dost skepticky (2 v.m., 1 m.ž., 4 v.ž.) Vztah k místnímu Regionálnímu muzeu vesnice: Otázku směřující na místní muzeum jsem zařadila do výzkumu díky zmínce pana starosty o tom, že někteří lidé prý s muzeem spolupracují. Zjistila jsem, že dvě ženy (1 m.ž. a 1 v.ž.) skutečně občas chodí vypomáhat – prodávat vstupenky. 13 lidí muzeum navštívilo (z toho 4 uvádí, že pouze 1x; 1 m.ž. prý k tomu nemá takový vztah, ale byla tam), 19 seniorů tam zatím vůbec nebylo (3 ani nechtětějí – 1 m.ž. – nabaví ji to, 1 v.ž. – nezajímá ji to, měli věci doma, 1 m.m, který „to nepovažuje za muzeum“, někteří to mají teprve v plánu), i když to tam „mají jen pár kroků“. 16 jich má návštěvu v plánu (3 se zmínili, že by šli, ale ne sami), 5 vyzdvihlo, že je dobře, že tu muzeum je a 3 vyjádřili, že je škoda, že je málo navštěvované. 2 v.m. věnovali dokonce i nějaké exponáty a 1 v.ž. se chystá věnovat výšivky. 7 respondentů se opět zmínilo o zdravotních problémech, které jim znesnadňují pohyb po budově muzea, kde jsou schody. 4 uvádí, že věci, které jsou tam ke zhlédnutí, měli i doma.
67
Podvečery s dechovkou (37 tázaných): V podstatě všichni klienti mají rádi dechovou hudbu a 34 jich považuje „Podvečer s dechovkou“ za dobrý nápad., pouze 1 m.m. a 2 m.ž. dechové hudbě neholdují (poslouchají raději vážnou hudbu). Několik klientů se účastní této akce přímo, další poslouchají „pouze“ z balkónu svých bytů a jen hrstka dalších se „podvečerů“ neúčastní vůbec. Harmonika apod. (odpovídalo 34 klientů): Většina respondentů vzpomínala na akce s harmonikářem (soused DPS), který chodí zahrát na besídky pořádané Farní charitou před Vánoci. Vpodstatě všichni, až na 1 m.ž. a 1 m.m., si tuto akci velmi pochvalují a někteří navíc mluví o tom, že se i hodně zpívá a bývá to pěkné (1 žena konstatovala, že se i tančilo). Pouze asi 2 ženy řekly, že o setkání s harmonikou zatím neslyšely (jedna tu bydlí krátce a druhá v tom období nepobývaly právě v DPS), ale kdyby byla možnost, tak by šly také. 1 v.ž. na harmonikové ani jiné „hudební posezení“ nechodí, z důvodu, že „hudbu již velmi špatně slyší a spíše je z toho smutná“. Návštěvy dětí v MŠ (37 respondentů): Během výzkumu se jedna klientka zmínila, že chodí do školy mezi postižené děti a inspirovala mě tak, společně s anglickým článkem „Building bridges“ (viz Příloha č. 5), abych do seznamu otázek zahrnula i tuto týkající „návštěvy“ MŠ. Dotazovaní reagovali na otázku ohledně dětí z MŠ, že do DPS chodí s představením a někteří přidávali, že se i této akce účastní. K návrhu aktivity se 5 respondentů stavělo dosti skepticky (nikdo asi nepůjde apod.), 15 klientů by (z různých důvodů – sentiment, zdraví, děti by neměly zájem, neuměli by to) o tuto aktivitu nemělo zájem, avšak 25 obyvatel ji považuje za dobrý nápad (někteří se rozvykládali i o tom, jak četli/vymýšleli příběhy vnoučatům/dětem) a 13 by se dokonce i zapojilo (3 m.ž., 7 v.ž. a 2 v.m.; 2 ženy možná, 1 v.m. pouze jako posluchač, jelikož má problémy s řečí a 1 m.m. by spíše dal přednost návštěvám a povídání v základní škole). Táboráky s kytarou: 1 muž (m.m.) se zmínil během rozhovoru, že se snažil pořádat jakési táboráky, zařadila jsem tedy dodatečně otázku směřující na tuto aktivitu do seznamu pokládaných otázek (odpovídalo 32 seniorů). Někteří vzpomínaly na táboráky, které u DPS nárazově probíhají. 19 lidí reagovalo na nápad podpořit tuto aktivitu velmi kladně, zúčastnilo by se přibližně 15 klientů (někteří se nechali zlákat kytarami, jiný upozorňovali na to, že by záleželo na složení účastníků), 8 seniorů by určitě nepřišlo (z důvodu nezájmu, nevyhovující společnosti, zdravotních problémů atd.) a 2 (1 v.ž., 1 m.m.) na podobné akce nechodili, jelikož jim nevyhovovala společnost, která se u táboráků v DPS scházela, ale kdyby byla jiná situace, m.m. by prý vzal i kytaru a zahrál by. Někteří opět vzpomínali, jaké to 68
bylo kdysi, když tu byla ještě „stará parta“ a 1 z mužů dokonce ukázal album s fotografiemi. Někteří byli opět skeptičtí a opakovaně mluvili, že lidé tady nemají už o nic zájem. Petanque: V Domově seniorů Podpěrova v Brně klienti rádi hrají petanque, během výzkumu mě napadalo, že bychom mohli v DPS v Dolním Újezdě zkusit společně i nějakou takovou aktivitu. Z 24 dotázaných seniorů (pozn. doplňující otázka) znají petanque pouze 4 (1 v.ž. ze zdravotních rekreací, 1 v.ž. z televize, 1 m.ž. přímo z návštěvy Francie, 1 m.m. z lázní), kteří se zároveň velice rozplývali nad tím, jaká u této hry bývá dobrá nálada apod., a myslí si, že by se v místním DPS mohla také (případně i kuželky nebo kriket apod.) nějaká „sportovní aktivita“ ujmout. 4 klienti (3 ženy) jsou skeptičtí a tvrdí, že by se, podle nich, asi obyvatelé do ničeho podobného nezapojili. 6 respondentů (5 ženy) by se určitě k této aktivitě nepřidalo, 13 dalších však nevylučuje, že by si petanque nebo kuželky třeba i zahrálo (mezi nimi 3 muži).
Obrázek 15: Ve společenské místnosti DPS: klientka se svou oblíbenou knihou při setkání “Barvy“ (vlevo); někteří účastníci 1. setkání po zhlédnutí “filmu“ o DPS (vpravo)
Obrázek 16: Seniorky při výrobě koláží pro společný “kolážový kalendář"; jedna z klientek při dotváření tašky při setkání „Tašky"
69
5.2 Shrnutí výzkumu a porovnání údajů Lidé vesměs dobře reagovali na požadavek rozhovoru i prosbu o záznam na kameru, některé bylo zapotřebí trochu přemlouvat, ale nakonec většina svolila pro audio i videozáznam – 13 ze 45 klientů si přálo pouze audiozáznam (11 žen a 2 muži; 2 ženy z nich si jej nepřejí veřejně prezentovat), z 32 lidí, kteří svolili natočit video, si dvě ženy nepřejí rozhovor veřejně ukazovat. Většina lidí působila na záznamech velice přirozeně. Někteří lidé odpovídali strozeji, ale mnoho z nich se i velmi rozpovídalo a občas bylo třeba je usměrňovat, jelikož odbočovali i k dalším tématům (často vzpomínky na mládí, válečnou/poválečnou dobu, minulý režim apod., mluví o vnoučatech/dětech a ukazují i fotografie a dokonce i jejich výrobky). Během rozhovorů jsem také 31 klientů (26 žen a 5 mužů) požádala, jestli bych je mohla vyfotografovat na jejich oblíbeném místě v bytě. 12 lidí si nepřálo „přepadovkový“ fotoportrét (10 žen a 2 muži), 18 se vyfotografovat nechalo (3 muži a 15 žen), jedna paní slíbila, že třeba jindy. (viz Příloha č. 9) Někteří nabízeli i kávu/čaj a něco dobrého k zakousnutí. Z rozhovorů vyplynulo, že v DPS v Dolním Újezdě žijí lidé ve věku 57–91 let, kteří konstatují, že jsou ještě soběstační (i když v rámci několika otázek si velmi stěžovali/vymlouvali se na zdravotní stav (1 v.m. – nejstarší diabetik velice podrobně o cukrovce, 1 v.m. s vtipem o různém léčení; zmiňují Parkinsona, šedý zákal a zrak obecně, zhoršenou mobilitu, …)). Větší část obyvatel před nastěhováním se do DPS bydlela na vesnici (pouze ve městě jen 2 muži a 3 ženy, větší část ve městě 6 žen) a až na několik výjimek se jim nesplnilo uskutečnit vysněné povolání – mnoho jich vystřídalo více zaměstnání a pracovalo, alespoň část života, v zemědělství (rodinná živnost, JZD). Většina seniorů si zvolila pobyt v DPS dobrovolně (důvody: ovdovění, zhoršení zdravotního stavu, přiblížení se k dětem, …), někteří se dokonce těšili. Klienti, kteří v DPS žijí, jsou převážně spokojení s nabídkou služeb, které zařízení nabízí, a chválí obzvláště přístup místních pečovatelek (a paní uklizečku). V oblasti momentální náplně volného času se mi nepodařilo vysledovat nějaký větší rozdíly mezi „vesnickými“ a „městskými seniory. Svůj volný čas tráví nejvíce klientů četbou, vycházkami či návštěvami, sledováním televize (často dávají důraz na to, že sledují převážně dokumenty apod. a moc neholdují …), luštěním křížovek či sudoku, tráví čas s dětmi/vnoučaty, zmiňují se i o kole a 2 „městští“ lidé o času na počítači – o počítačových hrách (Výjimkou tedy nejsou nejen uživatelé mobilních telefonů, které během rozhovorů i několikrát vyzváněly, ale dokonce i zmíněných počítačů, které jsem zpozorovala při rozhovorech navíc ještě v dalších 2 bytech). Někteří klienti společně hrají karty nebo „Člověče nezlob se“, další se o této aktivitě ostatních často „alespoň“ zmiňují. V DPS v Dolním Újezdě 70
žije i muž (m.m), který, v rámci svého volného času, navštěvoval Univerzitu třetího věku a dokonce jedna z klientek svůj volný čas věnuje přípravě výuky, jelikož stále na částečný úvazek učí náboženství (nedávno absolvovala dokonce bakalářské studium a úspěšně složila státní bakalářské zkoušky, i když již jeden titul měla), a dalším aktivitám. Dvě ženy chodí prodávat vstupenky do muzea, jeden muž „vášnivě“ skládá puzzle. Typickým obrázkem jsou i „chodbové dýchánky“ u vrátnice. Lidé v DPS rádi zpívají, mají velký vztah k „dechovce“ a harmonikám (TV Šlágr, „Podvečery s dechovkou“, besídky s harmonikou), někteří i recitují. Co se týče umění, mají blíže k divadlu a hudbě (dechovky, opery atd.) než k výtvarnému umění, což platí hlavně pro „vesnické“ klienty („Vesničtí“ obecně uváděli v rámci divadla i ochotnické spolky, zmiňovali zpívání, žádný v.m. nejmenoval vážnou hudbu, pouze 2 v.ž. mluvili o výstavách obrazů apod./„Městské“ ženy hovořily i o kulturních abonentkách, výstavy uvedl 1 m.m. a několik žen.). Jedna z „městských“ klientek dokonce přímo uvedla svůj velkým zájmem o výtvarné umění i v rámci otázky volného času (knihy, dokumenty, galerie). Jedna žena (m.ž.) se věnuje vykreslování mandal a další (v.ž.) vyráží i mezi postižené děti a „dělá výtvarku“ s praneteří. , dvě ženy (v.ž) se pochlubily zaznamenáváním vzpomínek – jedna z nich dokonce píše kroniky (její texty jsou v poslední době i publikovány). Většina klientů kdysi tvořila – alespoň klasické ruční práce (pletení, háčkování, vyšívání atd.), ale kvůli zhoršení zdravotního stavu převážně tvorby zanechali. Ti, co u sebe nějaké své výtvory měli, je v podstatě bez přemlouvání i ukázali. V DPS bývají jednou za čas představení dětí (z MŠ i ZUŠ), besídky s harmonikou a „Podvečery s dechovkou“, které se obyvatelům líbí. Podle slov klientů v domě bydlí převážně starší nemocné ženy, které nemají o aktivity moc zájem, nezapojují se. „Původní“ nájemníci často mluvili o minulém společenském životě v DPS a lítosti, že už to tak není. Někteří se zmínili přímo o určitých obyvatelích (v dobrém i horším) a „skupinkování se“ (V DPS bydlí i několik silně věřících starších lidí a právě jako jeden z druhů „skupinkování se“ je na „kostelové“ a „nekostelové“.). Žádný z respondentů není proti založení ateliéru v DPS. Mnozí si myslí, že ostatní nemají zájem o žádné společné aktivity a nezapojí se (jsou skeptičtí). Někdo se zabaví sám, nenudí se, jiní by něco pro zpestření času uvítali. Zájem o pravidelnou nabídku volnočasových aktivit projevili převážně z hlediska přednášek apod., do případného „tvoření“ by se jich zapojil pouze menší počet (10). „Návštěvy“ v MŠ by se zúčastnilo 12 a například hry Petanque (či jiné) 15 obyvatel. Mezi aktivitami, které klienti dále navrhli, byly tyto: knihovna, přednášky, taneční pro seniory, „i ty výtvarné aktivity“, gril, kulečník, „tematická odpoledne“ s předčítáním z kroniky apod., „výlety“ mikrobusem na dožínky/dechové koncerty do okolí; ochotnické divadlo nebo sbor podle poličských seniorek apod. 71
5.3 Výzkumný závěr jako východisko pro praxi Zjistila jsem, že v DPS v Dolním Újezdě neexistuje, až na pár výjimek (2x ročně „Podvečery s dechovkou“ či posezení s harmonikou, několik vystoupení dětí z MŠ), pravidelná nabídka společných volnočasových aktivit (natož pak aktivizačních, jak tomu je ve zmiňovaných domovech pro seniory) a jedná se tedy o problém, který v současné době řeší většina DPS, i v okolí dolnoújezdského (potvrzeno i vedoucí pobytové odlehčovací služby v Litomyšli). Lidé zde tráví čas především četbou, vycházkami, sledováním televize, luštěním apod. a také mají rádi „dechovku“ a lidové písně doprovázené harmonikou (i zpívají či recitují), jako společnou aktivitu zmiňují také karty/„Člověče nezlob se“. Nevypozorovala jsem větší rozdíly mezi momentální náplní volného času u „městských“ a „vesnických“ klientů. Mnoho seniorů z DPS v Dolním Újezdě má celkem kladný vztah k divadlu i hudbě, ale troufám si tvrdit, že větší vztah k výtvarnému umění mají ti z nich, kteří prožili celý předešlý život., nebo jeho větší část, ve městech než ti, co jej strávili na vesnici. Hlavním důvodem může být horší dostupnost různých kulturních aktivit a akcí a také fakt, že většina respondentů, kteří žili většinu svého života na vesnici, se odvolává na to, že museli pomáhat v zemědělství či hospodářství a na kulturu „nebyl čas“ atd. Tyto vysledované rozdíly mezi „vesnickými“ a „městskými“ seniory však nelze považovat za obecně platné, jelikož ve zmiňovaném DPS žije většina „vesnických“ obyvatel, a „vzorek městských“ je tak jen nepatrný. Dnes se kulturního dění účastní všichni („vesničtí“ i „městští“) podstatně méně obecně z důvodu menší příležitosti a obzvláště problémů s dopravou, z důvodu horšího zdravotního stavu apod. Z rozhovorů vyplynulo, že 32 (71 %) obyvatel by mělo zájem o pravidelnější volnočasové aktivity spíše formou přednášek apod., a pouze 10 lidí i o „tvoření“. Znamená to tedy, že pro tvorbu je nakloněna spíše menší část seniorů. Žádný z respondentů se nevyslovil proti založení ateliéru/klubu, avšak obyvatelé jsou skeptičtí, že by se něco podobného mezi místními staršími lidmi ujalo. I tak jsem se ale následně pokusila uvést výsledky průzkumu do praxe nejen v oblasti nabídky „přednášek“, ale také tvořivých setkání (s požadavkem aktivního zapojení se do různých výtvarných aktivit), a začala jsem se seniory tvůrčím způsobem pracovat. Průběh této části projektu jsem popsala níže.
72
Obrázek 17: Písková mandala ze setkání "Mandaly"
Obrázek 18: Účastnice setkání "Maňásci z ponožek" se svým výrobkem – Někteří klienti se nakonec přece jen zapojili i velmi aktivně
73
6. Uvedení do praxe I přes určitou skeptičnost jednotlivých obyvatel DPS, že se lidé zapojí, do mnou nabízených, aktivit, jsem se rozhodla, že zkusím klienty přece jen motivovat a uspořádám každých čtrnáct dní společné setkání v DPS s různým programem (promítání sestřihů z vedených rozhovorů, tvořivé setkání apod.). První se konalo v pozdním pondělním odpoledni. Tehdy jsem se zeptala klientů, zda jim tento den a čas vyhovuje. Vesměs se shodli, že ano. Setkání tedy probíhala od října 2013 do dubna 2014 každých 14 dní v pondělí od 17 hodin (kromě návštěvy MŠ a Výtvarného studia, které se uskutečnily v jiných termínech).
6.1 Příprava setkání (volba témat, pozvání na setkání) Před každým setkáním bylo třeba se domluvit se správcem DPS (komunikace s ním byla dobrá a dokonce jsem z jeho strany cítila, i přes skeptičnost, podporu), zda je společenská místnost nebo jídelna, které nám poslouží jako jakýsi provizorní ateliér, volná. Dalším podstatným krokem vždy bylo vytvořit plakáty a pozvánky a pár dní (většinou v pátek) před dílnou je doručit do DPS (plakáty vyvěsit, pozvánky vhodit do schránek, nebo osobně předat všem obyvatelům). Pro každé setkání jsem vybrala téma, sehnala materiál, promyslela, a ještě doma prakticky vyzkoušela, technické postupy. Do DPS jsem se s veškerým materiálem dostavila vždy minimálně půl hodiny před začátkem, abych zde vše připravila apod. Na úvod každého setkání jsem klienty přivítala, poděkovala, že přišli a přibližně je seznámila s tím, co se bude dít. Po skončení dílny jsem vždy důrazně vyjádřila, že děkuji, že se zúčastnili a budu se těšit na příště. Volba témat: V rámci tvořivých setkání jsem se pokusila poslat do DPS jakési „vlaštovky“ různých technik. Témata jsem volila podle zájmu klientů (dle rozhovorů a také reakcí na jednotlivé dílny), jejich pohybových schopností a psychického rozpoložení. Snažila jsem se také začlenit i některá setkání bez požadavku aktivního zapojení se (např. promítání sestřihů rozhovorů apod.) nebo taková, kde bylo hlavním obsahem mluvené slovo (např. povídání s dětmi v MŠ). Inspirací pro výběr témat byly i výstupy provedené v rámci projektu Speciální výtvarná výchova (SVV) a taktéž různé roční doby – příroda sama i tradičními svátky apod. Volila jsem také klasické techniky, které jsem se snažila různě obměňovat a vycházela i z těch využívaných při arteterapii. Inspiračním zdrojem se pro mě stal i anglický článek „Building bridges“, který poukazuje na možnost efektivní spolupráce mezi seniory a dětmi z MŠ. (viz Příloha č. 5)
74
Pozvání na setkání (plakáty, pozvánky): Jak jsem již výše zmínila, na každé setkání jsem obyvatele DPS zvala plakátem a pozvánkami. Jeden vytištěný plakát jsem vždy umístila na hlavní nástěnku v přízemí a další přímo na dveře, kde mělo setkání probíhat. Pozvánky na první setkání (a exkurzi do Výtvarného studia) jsem předala osobně každému nájemníkovi, na další je pak „už jen“ vhazovala do schránek, příležitostně několika klientům předala i osobně (těm, co jsem potkala na chodbách, paní, která je momentálně upoutána na lůžko, seniorky po operaci). Ukázku některých plakátů a pozvánek jsem vložila přímo do textu níže.
Obrázek 19: Pozvání na 1. společné setkání v DPS
6.2 Jednotlivá setkání (promítání, tvořivá setkání atd.) Od poloviny října 2013 do konce března 2014 (poslední akce 1. dubna) jsem v DPS v Dolním Újezdě uspořádala celkem 15 aktivit pro jeho obyvatele – setkání čistě zaměřené na promítání, na povídání si s dětmi v MŠ, 8 tvořivých setkání (jedno s prezentací o barvách, další s praktickou ukázkou cukrářky, s ukázkou animací), další s možností shlédnout sestřih rozhovorů a následně i něco vytvořit, konceptuální „deníkovou“ akci, „exkurzi“ do Výtvarného studia Dolní Újezd a také individuální konzultace (v bytech klientů). Níže jsem rozepsala jednotlivá setkání, která proběhla během uvedené doby. Vždy je uvedena inspirace, scénář, technika, účast, délka trvání a průběh a reflexe, ve kterých je detailněji vylíčeno, jak vše probíhalo – co se podařilo/nepodařilo, jak klienti reagovali na různá témata, techniky apod. 75
6.2.1 „Jak se žije v DPS v Dolním Újezdě“ – posezení u 1. filmu o DPS Inspirace: Senioři mají celkem v oblibě společné akce typu posezení u kávy/čaje a něčeho dobrého, takže se nabízí propojit podobný „dýchánek“s promítnutím prvního sestřihu rozhovorů, které jsem natočila s obyvateli DPS (při první velké návštěvě domu je na místě ukázat všem obyvatelům výsledek dosavadního výzkumu). Scénář: První setkání bude ve znamení zhlédnutí filmu „Jak se žije v DPS v Dolním Újezdě“ (sestřih odpovědí na první otázky z výzkumu). Všechny obyvatele pozvu osobně (včetně pozvánky papírové – viz Obr. 19). Několik klientů rádo peče, budou tedy moci donést i něco dobrého „k zakousnutí“, a při promítání „si objednat“ zdarma kávu/čaj. Využiji také příležitosti a po filmu, který promítnu na plátno, předám klientům, kteří se nechali během rozhovorů (vedených v rámci výzkumu) vyfotografovat, vyvolané foto-portréty. Účast: 32-35 obyvatel DPS; 3 mladí lidé (mí přátelé – obsluha seniorů při filmu) Délka trvání: cca 2 hodiny Průběh a reflexe: Na pozvání vesměs všichni reagovali velice kladně a byli potěšeni, několik z nich dokonce účast hned přislíbilo. Nakonec dorazilo více lidí, než jsem očekávala. Překvapila mě velká účast (viz Obr. 20), jelikož mě správce DPS připravoval na to, že moc klientů na akce nechodí, a když přijde 50 %, bude to velký úspěch. Diváci se smáli některým poznámkám „svých sousedů“ pronesených ve filmu, na konci tleskali a děkovali. Jedinci, které jsem v průběhu výzkumu vyfotografovala, měli radost i z obdržených foto-portrétů. Promítla jsem i několik fotografií a videí z Domova pro seniory Podpěrova, které vznikly v rámci projektu Speciální výtvarná výchova (jako doklad o tom, že jinde různé výtvarné aktivity pro seniory fungují). Na fotografie i videa z brněnského domova diváci reagovali celkem dobře. Většina klientů donesla i něco k zakousnutí (upečené nebo koupené) a „objednala“ si i kávu či čaj. Myslím, že se podařilo vytvořit příjemný podvečer – lidé odcházeli dobře naladěni a navíc mohli, prostřednictvím sestřihu prvních odpovědí z rozhovorů, o něco více poznat své sousedy. Deset lidí pak zůstalo ještě i po filmu – povídali si, popíjeli apod. Od paní A. T. padl dokonce zajímavý vtipný nápad natočit společně detektivku z DPS. Pozn.: Při jedné z následujících dílen jsem klientky seznámila s nápadem natočení detektivky z DPS a celkem se smály.
76
Obrázek 20: Setkání se seniory ve společenské místnosti DPS, říjen 2013
Obrázek 21: Pozvání na setkání "Podzim života" – plakát (vlevo) a pozvánka (vpravo)
77
6.2.2 „Podzim života“ – 1. tvořivé setkání Inspirace: Je tu podzim (říjen) – podzim života – i podzim života dokáže být, jak se patří barevný, a má co vzkázat ostatním. Scénář: Senioři pošlou vlastní moudro či citát z oblíbené knihy (díky rozhovorům jsem zjistila, že velká část klientů ráda čte) „ven“ mezi lidi „jako podzim své barevné listy“. Technika: Na listy ze stromů (např. sebrané při vycházkách po okolí, o kterých se klienti zmiňovali v rámci rozhovorů) napíšeme texty pomocí nesmyvatelných fixů. Tyto „vzkazy“ pak pošleme z balkónů DPS (pořídím videozáznam z akce), popř. „rozházíme“ na různá místa v obci při společné nebo individuální vycházce (fotozáznam). Účast: aktivně 5 žen (R. L., M. Č., M. V., E. K., M. P.) a 1 muž (B. K.) + chvíli pasivně pan M.; oba muži a paní R. L. odešli dříve Pozn.: Důvodem menšího počtu účastníků mohl být i dnešní svátek (28. října) či mše svatá (v pondělí obvykle nebývá). Délka trvání: cca 1,5 hodiny Průběh a reflexe: Všichni účastníci použili pro tvorbu pouze „můj“ materiál, jelikož listy (ani knihu či připravené „citáty“) nikdo nedonesl. Zpočátku panoval ostych k psaní, ale nakonec každá z klientek přeci jen pár listů popsala. Dokonce i pan B. K., který byl zaskočen, že je tvoření a ne promítání, zůstal a několik myšlenek alespoň „nadiktoval“ (s jeho souhlasem jsem je zapisovala). Vzniklo 17 listových vzkazů (viz texty z listů níže a Obrázek 1) i s několika vlastními rýmy (rýmovala obzvláště jedna z žen). Během práce jsme si i zajímavě popovídali. Bohužel se nepodařilo všechny klienty motivovat k házení listů z balkónu či k roznesení při vycházce (mohly by se prý objevit věty typu „Co to ty babky z DPS-ky vyvádějí?“ apod.). Pro házení z balkónu byla bohužel nadšena pouze paní M. P., kterou velice bavilo i samotné vymýšlení a psaní „vzkazů“ (dokonce i při odchodu diktovala další moudra, která mám prý ještě napsat). Senioři společně vymýšleli různé varianty, co dál s popsanými listy – nechat je jen na vystavení (E. K. navrhla nalepení na papír) nebo abych je prý při cestě rozházela já sama – tato varianta nakonec vyhrála. Akci jsem tedy dokončila bez seniorů – „Vzkazy“ rozházeli po vsi mí sourozenci a klientům jsem se rozhodla ukázat alespoň fotografie, které během akce vznikly.
78
Až zpětně jsem si uvědomila, že „házecí akci“ by bylo možné uskutečnit a celý záměr „dotáhnout do konce“, kdybych tuto plánovanou část provedla třeba i jen s jednou klientkou, které to očividně nedělalo problémy. Příště se tedy nebát pracovat případně i individuálně. Pozn.: V následující dílně jsem promítla foto z akce rozházení listů (i samotné dílny) a navrhla, že v něčem podobném mohou zkusit pokračovat i individuálně. Na to reagovala paní A. Š. poznámkou: „To by mě asi i bavilo. Možná to zkusím, třeba až půjdu na nákup.“ Texty z listů: „Láska je největší dar.“ „Padající listí nám přichází, nám přichází …“ „Stáří přináší mnoho zážitku.“ „Hodně optimismu.“ „Žijte jako květy v máji, nepoznejte žal, ať vám růže …“ „Mějte se rádi a nezlobte.“ „Veselé Vánoce DPS.“ „Lepší se po funuse jít do hospody pobavit, než o dědictví se dohadovat“ „Foukej větříčku, shoď mi několik krásných barevných lístečků.“ „Nehledej štěstí v cizině, nejdeš jej doma v rodině.“ „Veselé Vánoce přejí obyvatelé DPS.“ „Hodně štěstí v novém roce.“ „Málo práce, hodně peněz.“ „Stáří si můžeme zlepšit, když budeme k sobě ohleduplní.“ „Lidi, nehledejte štěstí v majetku, ale ve svém srdci!“ „Padající listí nám přidává náš život.“ Obrázek 22: Fotografie listových "vzkazů" rozházených na různá místa ve vsi
79
6.2.3 „Barvy“ – 2. tvořivé setkání (s přednáškou) + 2. film o DPS Inspirace: Podzim je plný barev, ale umí být také pěkně zamračený/sychravý a depresivní. Když však byt „správně probarvíme“ nebo se barevněji oblečeme apod., můžeme se cítit o mnoho lépe. Co je to vlastně barva, jak na nás různé barvy působí? Scénář: Klientům navrhnu, aby dorazili v oblíbených barvách (popř. s oblíbenou knihou). Nejdříve shlédneme, u kávy/čaje (nějaké dobroty zbyly z minula), další sestřih rozhovorů z DPS „Tvoříte něco?“. Pomocí krátké přednášky (s prezentací), povídání si o barvách (s osvěcováním místnosti) a „osvěcování“ těla si pak senioři přímo vyzkouší působení barev. Akci budou moci slovně doprovodit i vyjadřováním pocitů (co pro ně „jejich barva“ znamená apod.). Akci zaznamenám na videokameru. Technika: Postupně budu osvětlovat setmělou místnost různými barvami díky barevným plochám přes projektor a po té na každého účastníka jednotlivě promítnu jeho oblíbenou barvu tak, že se postaví před promítací plátno a oblečení překryjeme bílým prostěradlem, aby nerušilo (nejdříve provedu ukázku promítáním na bratra). (insp. Maruška in Stadlerová, 2013, str. 56; Stadlerová, 2013, str. 80) Účast: na film 20 lidí, z toho na přednášku pak 8 lidí (A. J., A. Š., M. Ko., B. D., K., R. L., E. K., M. P.), na tvoření 3 ženy (B. D., A. Š., M. Ko.); bratr s matkou (obsluha seniorů při filmu) Délka trvání: cca 2 hodiny Průběh a reflexe: Ve „své“ barvě jsem přišla pouze já sama a, nezáměrně, jedna z obyvatelek (B. D.), knihu donesla pouze paní M. Ko. (na konci setkání rozpovídala se o této životopisné knize o bratranci letci v Anglii za války, ukazovala v ní fotografie apod.) a další dvě o nich mluvily. Setkání jsem uvedla písní „Ten umí to a ten zas tohle“ (z filmu Pekařův císař, císařův pekař). Sestřih se klientům líbil, i když se nesmáli tolik jako minule, tleskali a těsně po promítání se rozpoutalo i povídání o tvoření. Co se týče „přednášky“ a části s barevným osvěcováním místnosti, senioři velice dobře reagovali na povídání o barvách i různě barevnou místnost a nebáli se ani diskutovat na toto téma. Na další část zůstaly pouze tři ženy (A. Š., M. Ko. a B. D.), které se nezalekly nabídky „tvoření“ v podobě neobvyklé práce s novými médii. Zpočátku byly ostýchavé, ale nakonec se aktivně zapojily všechny tři (prý „když už tady nikdo není“) a byly nadšené.
80
Obrázek 23: Snímky z videozáznamu ze setkání "Barvy", osvěcování klientek projektorem
Včetně promítání oblíbených barev na tělo jsem spontánně přidala ještě projekci různých obrázků (fotografie a plochy) z počítače – seniorky reagovaly velice dobře (i lépe než na samotné barvy). Vždy jsem popisovala, co na klientku promítám, a ta měla říkat, co jí napadá. První dvě paní před projektorem spíše mlčely (jedna na otázku: „Co vás napadá k vaší oblíbené barvě?“ se smíchem poznamenala: „Že jsem sem neměla lízt.“), nechávaly na sebe působit pouze jeho světlo a teplo, poslední paní (B. D.) se však rozpovídala – reagovala velice poeticky (např.: „Tak si představuju, že tam plují lodi a ten maják nám ukazuje cestu, abysme věděli kam jít…“). Ovšem všechny tři se kladně projevovaly z pozice diváka – popisovaly osobě před projektorem, jak vypadá, jak jí to sluší atd. Po otázce, jak se při akci cítily, reagovaly velmi kladně (některé samy potvrdily, že to bylo příjemné a „byly jako v tranzu“). Podařilo se rozhýbat fantazii i „dramaticky se odvázat“. Akci s projektorem jsem zaznamenávala i na kameru (příště projektor umístit výše) – viz Video-příloha č. 2. Z poslední části i celého dnešního setkání jsem měla celkově dobrý pocit – klientky byly nadšené, co se dá díky technice dělat. Když paní M. Ko. odcházela, poznamenala, že to bylo "moc fajn". 81
Obrázek 24: Snímky z videozáznamu ze setkání "Barvy", osvěcování klientek projektorem
82
6.2.4 „Maňásci z ponožek“ – 3. tvořivé setkání + 3. film o DPS a anketa z MŠ Inspirace: Starší lidé si vzájemně dobře rozumí s dětmi, které rády poslouchají vyprávění svých babiček/dědečků. Je tomu skutečně tak nebo se jedná o záležitost minulosti? Během natáčení rozhovorů v DPS vznikl, mimo jiné, nápad navštívit děti v MŠ a zahrát jim divadélko nebo přečíst pohádku apod. Hra s loutkami/maňásky může být dobrým poutačem pro získání pozornosti a navození hravé atmosféry. Scénář: Nejdříve pustím sestřih „Věk jednoho domu“ (věk jednotlivých respondentů z DPS) a jako motivaci pro plánovanou návštěvu dětí v MŠ (povídání si na určité téma) anketu dětí z MŠ s odpověďmi na otázky týkající se seniorů (viz Video-příloha č. 5). Potom se pustíme do vyrábění maňásků a zkusíme i vymyslet, jak by se případně daly použít v MŠ. Technika: Vyrobíme maňásky/postavičky z ponožek (na celkovou výrobu loutek se již klienti dle průzkumu necítí). Dotvoříme je pomocí knoflíků, kolíčků, vlny apod. Jednotlivé části budeme spojovat šitím popř. lepením tavnou pistolí.
Obrázek 25: Pozvání na setkání “Maňásci z ponožek“ – plakát
83
Obrázek 26: Jedna ze seniorek při výrobě maňáska – Čertíka
Účast: na film 8 lidí (7 žen + pan V. B.), na tvoření 6 (paní M. P., M. K., B. D., A. Š., M. Po. a pan B.) – z toho tvořily jen 2 ženy (A. Š., M. P.); bratr Délka trvání: cca 2 hodiny (cca 1,5 hod. tvoření; cca 30 min. promítání) Průběh a reflexe: Na film i anketu z MŠ (také děti říkaly kolik jim je let) reagovali všichni dobře – dokonce se i smáli. Do samotného tvoření se pustily jen dvě ženy (M. P., A. Š. – každá vyrobila jednoho maňáska – viz Obr. 4 a Obr. 6 v textu teoretické části). Paní A. Š. si vzala rozpracovanou postavičku čerta na dokončení domů (promýšlela různé varianty jak vyrobit rohy). Ostatní se pouze dívali a „občas radili“. Pan V. B. zůstal sedět v povzdálí. Většina poprvé viděla „v akci“ tavnou pistoli a byli mile překvapeni (s lepením jsem pomáhala, ostatní dělali sami). Paní A. Š. se zmiňovala, že slyšela o používání nebezpečných materiálů pro výrobu dnešních hraček, mohla by tedy udělat maňáska i příbuzným holkám. Všichni (i ti, co se aktivně nezapojili) vypadali, že je tvoření baví. Při práci se povídalo a vládla dobrá nálada. Jako poslední zůstaly paní M. P. a A. Š., která vzpomínala, jak kdysi hráli a zpívali představení O dvanácti měsíčkách – nepamatovala si všechny měsíce, ale pár jich dokonce i zazpívala. Vznikl tak nápad vyrobit v budoucnu například loutku pro každý měsíc a naučit děti onu písničku o měsících. Paní A. Š. se ale do MŠ moc nechce, i když Paní M. P. ji ujišťovala, že si myslí, že by to s dětmi uměla (dokonce se i s některými zná). Pozn.: Paní A. Š. dokončila čerta a na požádání donesla příště ukázat – všem se líbil. 84
6.2.5 „Předvánoční tvořivé setkání“ – 4. tvořivé setkání Inspirace: Vánoce se blíží – peče se cukroví, uklízí a zdobí naše obydlí. Mohli bychom se sejít, k trochu netradičnímu, společnému pečení/zdobení. Jedna z klientek se navíc zmínila (v rámci rozhovoru), že by se jí líbilo, kdyby v DPS proběhly i ukázky zdobení dortů apod. Scénář: S klienty se sejdeme ke společnému zdobení perníčků a modelování z marcipánu, které nám předvede pozvaná paní cukrářka, a případně vyrobíme i jednoduché „ozdoby“. Vánoční atmosféru podpoříme hudbou, svíčkami a popíjením čaje/kávy. Technika: Perníčky (upeču předem, ale klienti si mohou donést i „vlastní“) nazdobíme, pomocí štětců a sáčků, bílkovou polevou (již vyrobenou) a marcipán k modelování donese paní cukrářka. Vyrobíme i jednoduché hvězdičky z drátků a proplétáním provázku. Účast: 9 klientek (aktivně 5 – M. Č., E. K., A. K., A. V., M. Po., pasivně – M. K., A. Š., A. J., R. L.); paní cukrářka, bratr Délka trvání: cca 3 hodiny Průběh a reflexe: Seniorky zaujatě sledovaly místní paní cukrářku J. S. (byla velice ochotná, odpovídala na různé otázky apod.), která ukázala práci s marcipánem a nadiktovala i recept (všechny si jej odnesly domů). Donesla také čokoládové lístky a fotoalbum s vlastními originálními dorty a předvedla výrobu zdobícího kornoutu. Účastnice vypadaly, že se jim ukázka líbila. Pobídla jsem je, aby také zkusily něco z marcipánu vymodelovat, ale žádná nechtěla – snad z obavy, že by nezvládly tak dokonalé věci jako paní cukrářka, či z ostychu před ostatními (třeba pak vyzkouší „modelování“ samy v bytě). Do následného dotváření perníčků (již bez paní cukrářky) se některé ženy "nechaly přemluvit" (obzvláště zapálená do práce byla paní E. K. – přinesla i své perníčky, ale pracovala hlavně na „společných“) a celkem se při zdobení, dle jejich slov, „vyblbly“. Společně nazdobily skoro celou velkou krabici perníčků. Objevilo se i kombinované zdobení bílků s marcipánovými a čokoládovými lístky, které zde nechala paní cukrářka. Ukázala jsem i výrobu hvězdičky z drátku a provázků apod., ale nikomu se nic dalšího již vyrábět nechtělo. Paní A. Š. se rozhodla, když nevyrábí, že nám bude alespoň zpívat, a spustila krásnou vánoční píseň, pak se přidaly s recitováním básniček i E. K., M. Č. – byla velice milá nálada. Každý si odnesl několik perníčků domů a hodně jich věnovaly seniorky i mně, prý „ať mám na ně taky památku“. Jedna z paní (A. K.) dokonce zmínila, že perníčky zdobí poprvé. Paní E. K. si vzala ještě zbylou polevu, že bude pokračovat na svých perníčkách doma. 85
Obrázek 27: Pozvání na "Předvánoční tvořivé setkání" – pozvánka (vlevo) a plakát (vpravo)
Obrázek 28: Ukázka práce s marcipánem (vlevo) a seniorky při zdobení perníčků (vpravo) v jídelně DPS
86
6.2.6 „Kolážové kalendáře – moje vysněná krajina“ – 5. tvořivé setkání Inspirace: V rámci projektu Speciální výtvarná výchova si klienti, mimo jiné, vyzkoušeli i tvorbu koláží. Již při setkání „Barvy“ reagovaly klientky kladně na nápad s cestovatelskou přednáškou, popř. o fotografiích (a následné koláže). Sestavit si „místo/krajinu/pokoj, kde bychom se cítili dobře“, vybrat věci, které máme rádi, které bychom tam chtěli mít apod. Scénář: Vyrobíme koláže pro kalendář (jeden společný/každý svůj), do kterých případně „vlepíme“ i obyvatele DPS a zaznamenáme data narozenin. Během práce si budeme povídat o místech, která jsme navštívili/chtěli bychom navštívit (klienti mohou donést i fotografie a pohledy). Hotový kalendář se nabízí zavěsit v prostorách DPS nebo v kanceláři Charity. Technika: Koláže vytvoříme z obrázků z časopisů, kalendářů apod. a případně vytištěných foto jednotlivých klientů (donesu výběr z foto pořízených během dosavadních setkání). Čísla dnů pro každý měsíc vytisknu v několika velikostech – každý si vybere podle potřeby a umístí do své koláže. Lepit budeme tuhým lepidlem na papír formátu A2. Poté k sobě „svážeme“ (v případě společného kalendáře) jednotlivé listy kalendáře pomocí kroužků na klíče. Účast: 7 žen (M. P., M. K., A. K., R. L., M. Č., M. V., L. K.) + paní M. B. (první setkání, na které přišla), která se zalekla tvoření a odešla; bratr Délka trvání: cca 2,5 hodiny Průběh a reflexe: Potěšila mě dnešní celkem hojná účast (nepočítala jsem s tolika lidmi). Paní M. K. donesla pohledy (nakonec je ale neukazovala), A. K. rodinný foto-kalendář od zetě, R. L. fotografie různých dortů a nějaké rodinné foto apod., M. V. černobílou fotografii své rodiny (ráda ji ukázala a zavzpomínala). Všechny se shodly, že vyrobí jeden společný kalendář – navrhla jsem, že každá může vyrobit koláž k měsíci, ve kterém se narodila. Snažila jsem se klientky ujistit, aby se nelekaly velkých formátů, a během práce jsem je neustále povzbuzovala, aby se nebály obrázky i více obstřihnout a různě, třeba i vtipně, vrstvit, popř. dokreslovat a psát. Všem jsem se však nestíhala věnovat tolik, kolik by bylo třeba. Výsledky nebyly přehnaně výtvarné, avšak úspěchem bylo, že se do vyrábění zapojili všichni zúčastnění (Paní M. K., sice netvořila, ale pomáhala hledat obrázky ostatním a také lepit paní R. L.) a u práce vydrželi velmi dlouho. Vypadali, že je tvorba celkem pohltila a baví je. Některé ženy udělaly i dvě koláže – nakonec se podařilo dokončit 10 měsíců (poslední březen – spolupráce více klientek – koláž „z mládí“) 87
Obrázek 29: Výsledné koláže měsíců, které vytvořily obyvatelky DPS pro společný kalendář
88
a nastříhat věci na měsíc duben (ten jsem dodatečně nalepila sama), avšak nestihl se měsíc květen, takže jsme kalendář „nesvázali“. (výsledné koláže viz Obr. 30, 31) Možnost „vlepit“ do koláže i „sebe“ celkem bez problémů využily v podstatě všechny seniorky až na paní M. K. (nechtěla sebe ani manžela nikam lepit) a zpočátku trochu oponovala i paní M. V., která se na tvoření moc necítila a potřebovala více motivovat než ostatní, ale nakonec vyrobila dokonce dva „měsíce“ a do druhé koláže se i „umístila“. Byla celkem příjemná atmosféra – ženy byly nadšené z techniky, kterou nikdy nedělaly a vzájemně si své výtvory i chválily, povídalo se, stříhalo, lepilo, listovalo ve starých časopisech a kalendářích. Pozn.: O kolážích se pak ještě několikrát účastnice zmínily, i před ostatními obyvateli (jak to bylo zajímavé, nové – obzvláště paní M. K.), při dalších „akcích“.
Obrázek 30: Koláže měsíců, které vytvořily obyvatelky DPS pro společný kalendář
89
6.2.7 „Vánoce a zimní radovánky“ – povídání si s dětmi z MŠ Inspirace: Je zima – čas, který děti tráví nejrůznějšími radovánkami, a navíc jsou za námi vánoční svátky a s nimi i různé tradice. Jak trávily zimu a Vánoce „babičky“ z DPS, když byly malé? Scénář: Společně s klientkami z DPS, které projevily zájem, půjdeme do MŠ, kde si budeme s dětmi povídat o tom, jak trávily Vánoce a zimu vůbec „babičky“, když byly malé, a jak je prožívají dnešní děti. Technika: Celou akci zaznamenám na kameru a také „babičky“ společně s dětmi vyfotím. Účast: 4 seniorky (B. D., R. L., M. K., A. J.); děti velkého oddělení MŠ, ředitelka MŠ Délka trvání: – 1 hodina + cesta Průběh a reflexe: Termín návštěvy MŠ jsem domluvila telefonicky s paní ředitelkou a pár dní před samotnou akcí donesla zájemkyním z DPS o návštěvu MŠ (paní B. D., R. L. a M. K.; pokoušela jsem se motivovat i paní A. Š., ale nepodařilo se) papírky s info (i s nástinem témat: koledy, cukroví, štědrovečerní večeře, zvyky, pohádky, zimní sporty apod.) a domluvila se s nimi na organizaci návštěvy. Tu jsem pak potvrdila a následně ještě požádala, zda by bylo možné zůstat se seniory v přízemí, jelikož do oddělení velkých děti vedou příkré schody a jedna ze seniorek chodí o berlích. Přímo v den návštěvy MŠ se k ostatním bez váhání přidala ještě paní A. J. (díky níž se rozvinul nápad s MŠ), takže šly nakonec klientky čtyři. Vyrazili jsme vycházkovým krokem a po cestě si příjemně popovídali (mimo jiné i o tom, že se v DPS kdysi cvičilo – nabídla jsem, že si můžeme spolu třeba i zacvičit) – paní A. J. sršela vtipem (potom i v MŠ). Paní uklizečka nás uvedla do malého oddělení v přízemí a nachystala „babičkám“ židle. Seniorky měly možnost si chvilku popovídat i s menšími dětmi (obzvláště paní B. D.) a předaly paní učitelce bonbóny a puzzle (složila je paní R. L. – prý si to někde v MŠ děti pověsí), které do MŠ donesly. Pak přišly větší děti s paní ředitelkou (byla velice příjemná, všem klientkám se představila a podala ruku) a uvelebily se na zemi na koberci před „babičkami“ sedícími na židlích. Paní ředitelka uvedla téma setkání (požádala „babičky“, aby dětem řekly, jak ony trávila Vánoce a zimní radovánky apod.), samotného „moderování“ jsem se pak ujala já a paní ředitelka „pomáhala“ průběžnými doplňovacími otázkami. Zpočátku děti poslouchaly 90
a „ani nedutaly“, po nějaké době se začaly celkem „vrtět“, ale k udržení pozornosti vždy pomohly průběžné otázky – reagovaly a bylo vidět, že poslouchají. Paní M. K. s R. L. směřovaly při vyprávění pohledy často spíše k paní ředitelce a ke mně, paní B. D. i A. J. více k dětem. Paní A. J. byla „ve svém živlu“ a občas jsme, nejen ji, musely s paní ředitelkou „trochu brzdit“, aby nesklouzla moc mimo téma. Některé ženy se rozpovídaly i o osobním životě a celkem se dojaly při vzpomínání na své dětství. Všichni si dokonce společně i zazpívali koledu, paní A. J. zarecitovala vánoční básničku, paní B. D. „Koleda koleda Štěpáne“ (přidaly se i děti) a nakonec jsem seniorky s dětmi společně i vyfotila – během toho paní A. J. pobídla děti, aby jim ještě zazpívaly a paní R. L. spustila „Skákal pes“ a děti se přidaly – zpívali všichni společně (viz Video-příloha č. 6). Rozloučili jsme se s dětmi a paní ředitelka se vyjádřila, že budou moc rádi, když zase přijdeme („je moc dobře, když děti uslyší, jaké to bylo dříve“ a mluvila o tom, že by bylo moc fajn, aby byla setkání pravidelnější), a ještě chvilku si s klientkami povídala. Slíbila jsem, že donesu fotky, anketu s dětmi i dnešní video, a nějaké setkání zkusíme opět upořádat. Po odchodu z MŠ jsem se ptala klientek na pocity. Bylo to prý „fajn“ a dokonce byly překvapené, jak s nimi děti komunikovaly. Jedna z paní konstatovala, že „to dopoledne zase nějak uteklo“. Z dnešní akce jsem měla velkou radost, myslím, že to bylo příjemné a smysluplné dopoledne. Pozn.: Při dalším setkání se zmínili někteří klienti, že zaslechli, jak se dětem líbilo povídání ve školce. A při jedné z následujících dílen se Paní M. K. zmínila, že do školky už nepůjde – zase by se rozbrečela a to nechce.
Obrázek 31: Seniorky z DPS na návštěvě v MŠ, leden 2014
91
6.2.8 „Animace“ – 6. tvořivé setkání + přednáška s ukázkami animací Inspirace: Někteří senioři v DPS si rádi zazpívají/recitují (vyplynulo z výzkumu i „dílen“), proč tedy nezkusit animovat nějakou básničku/písničku i s autorsky namluveným/nazpívaným slovem? Již během cesty z MŠ jsem se zmínila o možnosti vyzkoušet lehčí animaci a seniorky nebyly proti. Scénář:: Na začátek ukážu pár fotografií z proběhlých dílen. Seznámím seniory s druhy animace (i ukázky – autorské a společné studentské) a se základy animování. Následně provedeme jakousi průpravu pro případné budoucí vytvoření animované písničky/básničky tím, že zkusíme rozhýbat jednoduché vystřižené tvary či postavičky. Technika: Vytvoříme ploškovou animaci z barevných papírů, popř. postaviček vystřižených z omalovánek nebo kalendářů. Plošky budeme umisťovat pomocí ruličky izolepy na fólii přichycenou k promítacímu plátnu se zadní projekcí, které poslouží jako pozadí animovaného filmu (pozadí tak bude možné v průběhu práce jediným kliknutím měnit). Jednotlivé snímky budu fotit ze stativu. Každý z účastníků zanimuje „svoji“ postavičku ve společné animaci – např. motýli, kteří budou prolétávat různým prostředím apod. Účast: na promítání 2 muži (B. K. a B.) a 7 žen (L. Ky., R. L., M. K., A. K., L. K., A. J., M. P.), na tvoření 4 ženy (A. J., M. P., M. K., R. L.) – z nich tvořily jen A. J. a M. P.; bratr Délka trvání: – cca 2,5 hodiny Průběh a reflexe: Co se týče úvodní „přednášky“ a promítání ukázek (klipy k písni s ploškovou i kreslenou animací; pixelace; časosběrné animace; kreslené (i má autorská); loutkové (i školní animace); pixelace propojená s loutkovou (školní animace); plošková s projekcí; vlastní flash; vlastní plošková; reklama s loutkovou animací), nejlépe diváci reagovali asi na časosběrnou animaci květin „Blooming flowers“ a známého „Pata a Mata“. Několik klientů působilo celkem unaveně či znuděně (někteří i usínali – důvodem mohla být, mino jiné, i setmělá místnost), při odchodu ani nijak zvlášť neděkovali. Pro příště je dobré buď přednášet a promítat nebo tvořit, obojí je asi pro seniory náročné. Vystříhala jsem jednoduché tvary z barevného papíru připomínající křidýlka motýla, abych seniorkám prakticky ukázala postup i s „náhledem animace“ na displeji fotoaparátu (rychlým promítnutím snímků za sebou). Klientky však daly přednost vystřižení postaviček z omalovánek před vymýšlením vlastních jednoduchých tvarů. 92
Obrázek 33: Pozvání na setkání "Animace" – plakát
Obrázek 32: Účastnice setkání "Animace" při animování
93 Obrázek 34: Dračí oheň z animace "O Karkulce"
Paní R. L. si myslela, že by tuto činnost nezvládala, a i přes snahu motivace nakonec odešla. Paní M. K. tvrdila, že toto ji nebude bavit, ať se nezlobím, a zajímala se, co budeme dělat příště a nakonec také odešla. Na tvoření tedy zůstaly, a aktivně se zapojily, pouze A. J. a M. P., které však animování bavilo – postupně dokonce se zájmem vymyslely, místo navrhovaných „létajících motýlků“ apod., netradiční autorskou pohádku O Karkulce z omalovánkových obrázků (Karkulku měl zachránit drak vylekáním vlka ohněm – viz Video-příloha č. 3). Paní M. P. vystřihala (velmi přesně) nejdříve ptáčka (vysvětlila jsem, že musí odstřihnout křidélka, aby se s nimi dalo hýbat) a pak draka (oddělili jsme hlavy a ocas). Nedělalo jí pak ani problém i vymýšlet a stříhat (i bez předkreslení) „plameny“ (společně jsme vymyslely, že by drak mohl chrlit oheň) a „stromy“ (použili jsme již rozstříhaný papír, který připomínal keře, a vystřihla i stromy – netradiční tvary) z barevného papíru apod. Paní A. J. vystřihla holčičku, ale nohy a ruce nechtěla oddělit, takže děvčátko nakonec „jen poskakovalo“. Postavičku se nebála jít hned zkoušet animovat. Přemýšlela, co dalšího by ještě přidala – našla Karkulku a vlka (stříhala méně přesně a navíc chvilku trvalo vysvětlit, že může odstřihnout i pozadí obrázku). Postavičky umisťovaly tvůrkyně spíče ke spodnímu okraji plátna a dávaly přednost ztemnělé místnosti – na prosvětleném pozadí (vybrané s chalupou nechtěly měnit za jiná – prý se k pohádce hodí) se tak objevovaly spíše siluety. Navrhla jsem, že do záběru mohou zapojit i siluetu ruky apod., ale to se jim nezdálo. Částečné výsledky jsem během práce promítala klientkám na displeji fotoaparátu. Obě ženy se sice průběžně ptaly na můj názor, ale vesměs byly velmi kreativní a samostatné. Jen ke konci se zdálo, že práce již trvá dlouho a tak závěr „odbyly“ – místo plánované poslední scény (slavící holčičky uvnitř chalupy – druhou holčičku použily místo původně plánované babičky, jelikož již byla vystřižená), pohádka končila na místě, kde se celá odehrávala (před chalupou). Navrhla jsem, že můžeme někdy příště namluvit i slovo k hotové animaci a udělat ještě další pohádky. Na dnešní tvoření jsem se těšila, myslela jsem si, že by vymyšlený způsob animování mohl být pro seniory zajímavý. Odcházela jsem však trochu zklamaná, že se zapojily jen dvě paní, a mrzelo mě, že odešla i paní M. K., která bývala z minulých dílen často nadšená. Na druhou stranu jsem měla radost z těch žen, které vytvořily kreativní animaci a odcházely (obě) nadšené a děkovaly – paní A. J. říkala, že se vrátila do dětství a „vyblbla se“.
94
Obrázek 35: Účastnice tvořivé části setkání "Animace" u své konečné "scény"
Obrázek 36: Pozvání na setkání – plakát (vlevo) a pozvánka (vpravo)
95
6.2.9 „Mandaly, mozaiky, provázkování“ – 7. tvořivé setkání Inspirace: Během natáčení rozhovorů se jedna z klientek (A. V.) zmínila, že vykresluje mandaly. Jedná se o výtvarnou relaxaci, hraní si s barvami. Mohly bychom tedy zkusit mandaly i s ostatními seniory v DPS. Scénář: Vytvoříme sypané mandaly, případně (během čekání na zatuhnutí lepidla) poskládáme mozaiky nebo „oprovázkujeme“ různé sklenice apod. – např. i s přesahem praktického využití – vázy apod. Technika: Mandaly budeme vysypávat písky různých barev (předem obarvenými inkousty). Motivy si navrhnou sami klienti – předkreslí je na již vystřižená kola z lepenky nebo kartonu (na výběr různé velikosti) a postupně budou nanášet lepidlo (Herkules), na které nasypou vždy vybrané barvy písků. Mozaiky, například z knoflíků a luštěnin, vytvoříme lepením tavnou pistolí, ozdobné vázy omotáváním sklenic různými vlnami či provázky apod. Účast: 4 ženy (A. V., M. Č., M. V., A. Š.); A. V. odešla o něco dříve Délka trvání: – cca 2 hodiny Průběh a reflexe: Zjistila jsem, že v pondělí bude opět mše sv., tak jsem se rozhodla vyzkoušet jiný den a dopolední čas (9.30). Klientky si dnes dávaly na čas. Během čekání na ně jsem si povídala s paní uklizečkou a správcem (byl zvědavý, co budeme dělat). Když seniorky dorazily, omluvila jsem se za nečekané přesunutí dílny a zeptala jsem se, zda by vyhovoval spíše dnešní dopolední čas nebo tradiční pondělní odpoledne. V odborné literatuře je doporučení pracovat se seniory dopoledne (viz Liebmann, 2005, str. 116), ale klienti v DPS jsou raději pro setkávání v pozdějším odpoledni (všichni se jednohlasně shodli na odpoledni, jelikož dopoledne uklízí, vaří a také kvůli lékům apod.) Paní A. V. s sebou donesla i knížku s mandalami, které vybarvuje, ostatním účastnicím jich pár ukázala a na toto téma i krátce pohovořila. Nabídla jsem i další nápady, jak lze vyrobené mandaly dál použít – na zdobení vajíček, jako podšálky, obrázky apod. Práce se většině klientek velice dařila – nebály se vymyslet a předkreslit i složitější vzory a velice přesně je vysypaly. Na původně plánované další techniky (mozaiky či provázkování) nakonec nedošlo, jelikož ženy zvládaly vysypávání bez potřebného čekání na zaschnutí lepidla. Pouze paní M. V. byla dříve hotová (moc ji technika nebavila) a pustila se i do provázkování 96
– přestože neustále opakovala, že není vůbec kreativní (dělala v minulosti vždy pouze podle vzorů) a už jí nefungují oči a ruce, nakonec velice překvapila originálním řešením oprovázkování sklenice vlnami – vypadala, že ji technika celkem baví. Každá ze seniorek vysypala jednu mandalu (kromě M. V. si vybraly všechny největší z nabízených formátů). Paní A. Š. nestihla výtvor dokončit, ale jelikož ji technika hodně bavila a chtěla obrázek dovysypat, dohodli jsme se, že jej dodělá doma nebo na příští dílně. Paní A. V. tvoření celkem bavilo, ale asi už to sama dělat nebude. Po mandale ještě vymýšlela varianty práce „provázkování“ (zkoušela dělat z barevných vln „řetízek“). Navrhla jsem, že bychom mohli někdy příště udělat i společnou velkou sypanou mandalu venku, a trochu jsem klientky seznámila s tím, co je to land-art (paní A. Š. se zmínila, že už o land-artu něco slyšela, ale nevěděla co je to art). Dnes jsem odcházela celkem spokojená, i paní M. Č. při odchodu děkovala a říkala, že to bylo dobré. Pozn.: A. Š. mandalu dokončila na dalším setkání – při práci ani nedutala a sama přiznala, že je do toho „úplně zabraná“ (bratr jí pomohl připevnit i poutko na pověšení).
Obrázek 37: Pískové mandaly ze setkání "Mandaly"
97
6.2.10 Individuální konzultace (s dvěma klientkami) Vydala jsem se do DPS, abych pozvala obyvatele na další sekání a přitom se zastavila ke dvěma klientkám ohledně individuální konzultace – paní A. T. a A. Š. Paní A. T. mi volala, jestli bych jí neporadila s plakátem, který potřebuje udělat. Stavila jsem se u ní v bytě (na gauči měla rozpletenou barevnou ponožku – „televizní ponožky“, které plete jako překvapení pro jednu paní). Vysvětlila mi, že potřebuje udělat plakátek na teologickou hodinu (už tři roky v naší obci vede teologické hodiny) – jeden již zkoušela, ale nebylo to ono. Vzala papír, že něco načrtneme – napsala jména čtyř biblických žen (nastínila jejich příběh) a také načrtla biblický odkaz k rodokmenu Ježíše Krista, ve kterém jsou právě tyto čtyři jmenovány, „teologická hodina“ a „kde“, „kdy“. Shodly jsme se, že takto informace postačí. Nevěděla si rady s tím, jaký zvolit výtvarný prvek. Společnými úvahami se nakonec klientka postupně dopracovala k něčemu jako rodokmen v podobě „kořenů“ – čtyř žen, které vyrostou v kmen – „kříž nebo postava (Ježíš)“. Domluvily jsme se, že nápad zkusí sama nakreslit (navrhla jsem, že nemusí pouze kreslit, ale lze využít i lepení z vlny apod.), dílo pak naskenuji a společně jej doděláme v počítači, který vlastní (měla kdysi i skener, ale nyní nemá ani fotoaparát). Byla velice nadšená, moc mi děkovala za konzultaci a chválila obor, který studuji (Speciální výtvarná výchova se zaměřením na vzdělávání). Už se nemohla dočkat, až se pustí do práce. Pozvala jsem ji i na další společné tvoření. Stavila jsem se také za paní A. Š. ohledně mandaly, kterou minule nedodělala – tvoření ji bavilo a dílo chtěla dokončit. Vysvětlovala, jak má namyšlený další postup práce – některá místa zalepí bílým papírem, aby ostatní více vynikla. Nabídla jsem jí, že může použít i světlý písek. Domluvily jsme se, že se kvůli dodělání mandaly stavím nebo ji dodělá v pondělí při dalším setkání. Klientku jsem pak povzbuzovala například také k vyzkoušení jiných formátů a třeba i plátna apod. Trochu ji to zaskočilo, ale prý po chvilkách mezi čtením by to snad i šlo, uvidíme. Předala jsem pozvánku na další tvoření. Z dnešní návštěvy DPS jsem odcházela velice příjemně naladěná z nadšení pro tvořivou práci paní A. T. a pro sypání mandaly paní A. Š. i příjemného prohození pár slov s dalšími ženami u vchodu. Vypadá to, že nebude od věci některé akce vést i více individuálně.
Obrázek 38: Chrastítko (dešťová hůl) z tvořivého setkání "Rytmické nástroje"
98
Obrázek 39: Pozvání na setkání "Rytmické nástroje"
6.2.11 „Rytmické nástroje, mozaiky, provázkování“ – 8. tvořivé setkání Inspirace: Senioři v DPS si rádi zazpívají, i při návštěvě MŠ si s dětmi zanotovali. Navíc je únor a brzy se bude v obci konat masopust i s maškarním průvodem. Scénář: Účastníci budou mít na výběr výrobu různých rytmických nástrojů (některé budou moci připomínat „africké dešťové hole“) – pro sebe, pro někoho nebo děti do školky či do obecního masopustního průvodu, nebo nazdobení sklenic jako váz apod. Technika: Různé roličky (od toaletního papíru, kuchyňských utěrek, alobalu apod.), tubusy či sklenice omotáme různými vlnami a provázky, případně dozdobíme nalepením (tavnou pistolí) knoflíků a koleček z vlny. Jako dno a víčko použijeme vystřižená kolečka z tvrdšího papíru a do nazdobených předmětů nasypeme různý obsah (luštěniny, rýže, písek atd.), aby chrastily/hrkaly. Popř. vytvoříme „zvonkohru ze sklenic“ (sklenice ozdobíme podobným způsobem, avšak nebudeme ničím plnit, ale ťukat do nich hřebíky) atd. Účast: 6 žen (paní M. Č. ze zdravotních důvodů odešla) – zůstalo 5 klientek (M. K., R. L., M. V., A. Š., M. Po.); bratr; R. L. s M. K. odešly dříve Délka trvání: - cca 2 hodiny 99
Průběh a reflexe: Navrhla jsem, že bychom mohli třeba vyrazit s vyrobenými chrastítky a i v maskách (ty bychom vytvořili ve čtvrtek večer před sobotním průvodem) do masopustního průvodu, avšak k možné účasti se kladně vyjádřila pouze paní R. L., takže jsme se rozhodly nástroje vyžít k jiným (navrženým) účelům. Mimo namyšlené techniky jsem ukázala i možnost navléknout knoflíky na drát jako „tamburínu“ – paní R. L. si vzala drátky (má nějaké korále, které by použila) společně s rozpracovaným chrastítkem, které dodělá doma (má nějaké tapety, kterými chrastítko polepí), a odešla s tím, že si to „raději udělá doma v klidu“. Zůstaly tvořit M. V. (jedno chrastítko udělala, jedno dodělá příště), A. Š. (vzala si rozpracované chrastítko na dokončení domů) a M. Po. (na chrastítko chtěla namalovat obličejík …). Vypadalo to, že je technika celkem bavila. Všechny zvládly pracovat v podstatě samostatně (jen paní M. Po. chtěla dokreslit obličej na vršek chrastítka, ale nechtěla „si to zkazit“ – po velkém přemlouvání alespoň zkusila na papír mimo a nakonec „přemluvila“ mě) a podařilo se vyrobit několik motaných chrastítek – většinu pro děti do školky (pouze paní A. Š. si jej chtěla nechat) (viz obrázky níže). Paní M. V. tvořila jen za pomoci tavné pistole, tu si pak vyzkoušela i na práci na skleničce (lepení čočky), následně rozpracovala ještě jedno chrastítko (naháčkovala řetízky), které chce dodělat příště (na dalším setkání, protože doma nemá lepidlo). Pozn.: Na následující setkání paní R. L. poslala nedokončené chrastítko (ve stejné fázi, ve které jej odnesla domů, spolu s několika papírovými tapetami) po L. K., ani paní M. V. už se na další dílně do dělání chrastítka nechtělo, avšak paní A. Š. opět práci dokončila a donesla ukázat (přidělala na omotanou ruličku barevná háčkovaná kolečka a že ještě nějaká další barevnější dodá a nástroj si pak nechá – nedělalo ji problém nám výrobek ukázat).
100
Obrázek 40: Jedna z klientek vytvořila kreativní vázu Obrázek 41: Rytmické nástroje
Obrázek 42: Krmítka vyrobená seniorkami na tvořivém setkání
6.2.12 „Krmítka pro ptáčky“ – 9. tvořivé setkání Inspirace: V rámci projektu Speciální výtvarná výchova jsme, společně se spolužačkou, vytvořila s klienty v brněnském domově po seniory „krmítko František“. Senioři na tuto tvorbu reagovali, dobře. Nyní se už sice hlásí jaro, ale po mírné zimě kupodivu ptáci ještě celkem létají do krmítek a před DPS žádné krmítko nemají. Scénář: Vyrobíme krmítka pro ptáčky, která si jednotliví klienti zavěsí na balkón či před okno nebo je společně připevníme na stromy před hlavním vchodem budovy. Během tvorby pustím také různé ukázky ptačího zpěvu a účastníci budou moci tipovat, o jakého pěvce se jedná. Technika: Krmítka vytvoříme modelováním z loje se zrníčky, ořechy apod. a také z kokosových ořechů či malých květináčů (do nich směs z loje a zrníček s ořechy) – spojíme a zavěsíme je pomocí barevných uháčkovaných vlněných řetízků (většina obyvatelek DPS plete nebo háčkuje/pletla či háčkovala). Další variantou budou liánová „ražničí“ z loje s ořechy a rozinkami. K lepení použijeme tavné pistole. Účast: 5 klientek (M. K., A. Š., A. T., M. V., M. Č.); M. V. odešla dříve (nebylo jí moc dobře) Délka trvání: - cca 2,5 hodiny (i s instalací 0,5 h.) Průběh a reflexe: Ukázky ptačích zpěvů zkoušely hádat všechny ženy (nejvíce jich natipovala paní A. T.). Většina žen začala krmítky z kokosových ořechů, paní M. V. liánovým „ražničím“ a pak vyrobila ještě malý „zvoneček“ (vycpaný lojovou směsí), který dozdobila i donesenými uháčkovanými kytičkami (připadla mi dnes, i přesto že se necítila úplně dobře, méně skeptická než jindy). Paní M. Č. byla trochu bezradná – dělala „zvonek“ z koflíku s lojovým srdcem, ale nakonec jsme to společně nějak zvládly a z výrobku byla velice nadšená, stejně jako všechny ostatní klientky. Všichni velmi dobře reagovali na tvorbu samotnou i práci s tavnou pistolí, 101
dokonce se aktivně zapojila i paní M. K. a byla, stejně jako ostatní, velice kreativní – M. K. do kokosového krmítka ještě umístila „květinový bodlák od kaštanů“, A. Š. uvnitř kokosu pověsila lístek z loje ozdobený zrním, paní A. T. krmítko spojila dokonce velmi barevnými řetízky (některé uháčkovala sama a M. V. ji věnovala i ty z minula), které mezi sebou propletla (přivázala je na kliku a zamotala do sebe). Ženy tedy pro spojování a zavěšení krmítek využily techniku háčkovaných řetízků a některé výtvory ozdobily ještě skořápkami z pistácií. Seniorky velice dobře přijaly fakt, že mají nemálo umaštěné ruce od loje – konstatovaly, že je to taková kosmetika a jak mají hladkou kůži (paní A. T. to i vonělo a kousek loje si vzala domů, že si tím ještě ruce natře). Vznikly 3 kokosová krmítka, 2 koflíkové zvonečky, a 3 liánová ražničí (jedno z lojovo-ořískových kuliček – společné). Tyto hotové výrobky jsme se vydaly pověsit na stromy před DPS – paní A. T., A. Š. (pomáhaly a radily kam) a já (věšela jsem) – paní A. T. donesla i vlastní schůdky. Věšení probíhalo trochu „jako detektivka“ (Již byla tma, světlo dávalo pouze pouliční osvětlení. Krmítka jsme věšeli velmi tiše, paní A. T. si dělala legraci, že jsou jak 15-leté puberťačky. „Špehoval“ nás i pan J. B. z balkónu.). Akce věšení proběhla bez předchozího souhlasu správce, uvidíme tedy, jaké budou reakce, až ráno spatří, co jsme večer ztropily. Myslím, že dnešní dílna se vydařila a všichni odešli dobře naladěni. Při odchodu mi paní A. T. (dnes přišla na první tvoření, protože má sama naplněný čas spoustou jiných aktivit) řekla ještě jednou, že moc děkují. Pozn.: Později mě správce ujistil (při domluvě další dílny), že jim krmítka nevadí.
Obrázek 43: Seniorky s vyrobenými krmítky
Obrázek102 44: Pozvání na setkání "Krmítka pro ptáčky" – plakát
Obrázek 45: Klientky si oblíbily práci s tavnou pistolí
Obrázek 46: Krmítka ze setkání "Krmítka pro ptáčky"
103
6.2.13 „Tašky“ – 10. tvořivé setkání Inspirace: Několik seniorů se zmínilo, při otázce na volný čas, že chodí, mimo jiné, nakupovat, na vycházky apod. Navíc jsme společně ještě nevyzkoušeli žádnou techniku, kde bychom využili malbu, zde by to bylo možné. Scénář: Již na minulé dílně jsem navrhla, že bychom mohli nazdobit tašky (Paní M. K. moc nevěděla, na co by jí taška byla, tak jsem navrhla, že ji mohou vyrobit třeba i pro mě. Na to paní A. T. vymyslela, že by mi mohly třeba vyrobit i jednu společnou.). Kreativně dozdobíme látkové tašky – „nákupní, vycházkové, …“ – pro sebe/pro někoho a zároveň vyzkoušíme techniku malby – klienti budou na tašky „nevědomky“ vytvářet malované obrazy (bude tak možné překonat případný ostych k tvorbě obrazu). Technika: Nakoupím několik obyčejných látkových tašek v různých barvách (fialová, šedá, oranžová), na které budou klientky malovat barvami na textil (akrylátové barvy) případně kombinovat malbu s našíváním knoflíků, vlny apod. Účast: 3 ženy (M. K., M. V., A. Š.); A. Š. nedotvářela tašku (pracovala na své věci); přišla se podívat i A. T. (vracela se z hodiny – učila nějakou slečnu/paní a prý už dneska se nezapojí, bude takto učit bohužel každé pondělí) a E. K. (prý že šijeme a to ona ne) Délka trvání: – cca 2 hodiny Průběh a reflexe: Ženy si vybraly šedou a fialovou tašku (a zaplatily symbolickou částku 25 Kč). Paní M. V. hned od začátku počítala s tím, že taška bude pro ni a rozhodla se, že na ni našije asi „jen“ proužek umělé kůže – jen tak něco, aby si ji poznala. Pustila se do šití, ale šlo to velmi „ztuha“ (stěžovala si při stříhání, že jí malé nůžky tlačí do nemocných kotníků na prstech, ale nevzdávala se). Myslela si, že budeme tašky háčkovat nebo tak něco, poznamenala, že si doma ještě tašku uháčkuje. Paní M. K. byla trochu v rozpacích a vůbec nevěděla, co na tašku udělat. Probírali jsme různé návrhy a nakonec se rozhodla, že přišije pár knoflíků a kolem nich něco trochu domaluje. Už od začátku mluvila o tom, že tašku dá jedné příbuzné dívce. Nakonec vytvořila celkem originální motiv a vypadala spokojeně – s taškou se neprotestovala ani vyfotit. Paní A. Š. došla s tím, že by si vyrobila pouzdro na růženeček, pokud může, použila by kůže, co minule donesla paní L. K., a pustila se do díla – sešívala žlutou nití, ani nedutala a do konce dílny měla hotovo. Domýšlela, že přišije knoflíček nebo něco podobného. Nabídla 104
jsem, že pak bude moci na pouzdro i něco namalovat barvou na textil apod., ale rozhodla nechat ho čisté. Nabídla jsem, že by si taky mohla někdy dotvořit i tašku (ještě jich několik mám) a ona souhlasila. Všechny ženy mluvily o tom, že nemají moc rády, když je něco zbytečně přezdobené. Na konci dílny jsme se trochu pobavili na téma koceptuálního myšlení a zadala jsem „úkol“ na další dva týdny (viz 6.2.14 „Dva týdny v DPS“ níže) a zjistila i zájem o návštěvu Výtvarného studia Dolní Újezd, soukromé ZUŠ, o.p.s. (dále jen Výtvarné studio).
Obrázek 48: Motiv z jedné tašky
Obrázek 47: Pozvání na setkání "Tašky" – pozvánka (vlevo) a plakát (vpravo)
105
6.2.14 „Dva týdny v DPS“ – konceptuální zadání Inspirace: Před několika lety proběhl zajímavý projet, kdy si umělci vybrali nějakého vězně, za tím docházeli do vězení a společně tvořili (ze vzniklých děl byla v Moravské galerii v Brně uspořádána i výstava „Umění za mřížemi“). Jedna z umělkyň se pustila s vězenkyní do konceptu, který spočíval v tom, že vězenkyně u sebe každý den nosila jeden list čistého papíru, tyto papíry se nakonec narovnaly na sebe a vznikl tak jakýsi záznam života ve vězení. Scénář: Vybraní obyvatelé DPS vytvoří konceptuální dílo – „deníky“ (anonymní papíry) života dvou týdnů v DPS (od setkání do setkání). Technika: Každodenní zápis myšlenek, vět, slov, … na papír formátu A4 po dobu dvou týdnů. Účast: 3 klientky z předešlé dílny (A. Š., M. K., M. V.) Délka trvání: - 17.–31. března 2014 Průběh a reflexe: Na konci předešlé dílny jsem klientkám přiblížila, co je to konceptuální umění, a navrhla, že bychom zkusily něco podobného – Každé jsem dala papír A4 a poprosila, aby na něj, do té doby než se uvidíme, zaznamenávaly své pocity, postřehy ze dne apod. Vznikne tak něco jako anonymní „deníkové“ listy „Dva týdny v DPS“. Paní A. Š.: „Takže si ten papír položím na stůl a vždycky na něj něco zaznamenám, tak to je zajímavý.“ Všechny tři ženy si papíry odnesly domů a zajímalo mě, zda se do konceptu skutečně pustí a během celých dvou týdnů na „papír“ nezapomenou. Měla jsem velkou radost, když jsem se po zadané době s klientkami setkala. Vyžádala jsem si od nich výsledek dvoutýdenní práce a všechny tři ukázaly (s úsměvem a se slovy: „No, ale jsou to jen samý blbosti.“, „Já měla takový halucinace, tak sem to napsala, ale …“ apod.) popsané papíry, které mi věnovaly. Všechny na začátku dostaly úplně stejný papír, avšak každá jej vrátila, včetně autorského textu, v originální úpravě – jedna přeložený na půl (s rozpisem jednotlivých dnů, i s daty, s různými poznámkami ohledně denních činností, pouze na vrchní straně), druhá také list přeložila a navíc ještě narýsovala řádky (zaměřila se spíše na počasí) a třetí jej nechala nepřeložený a své postřehy zapisovala volně za sebou (i popis snu apod.).
106
Obrázek 49: Koncept "Dva týdny v DPS", anonymní obyvatelka DPS č. 1
Obrázek 50: Koncept “Dva týdny v DPS“, anonymní obyvatelka DPS č. 2
107
Obrázek 51: Koncept “Dva týdny v DPS“, anonymní obyvatelka DPS č. 3
108
6.2.15 „Výtvarné studio Dolní Újezd“ – exkurze Inspirace: V obci funguje Výtvarné studio, soukromá ZUŠ, o.p.s., které každý rok pořádá velké výstavy svých žáků/studentů. Mohli bychom se zajít podívat, jak to vypadá přímo v „dílnách“ tohoto studia, jaké využívají techniky, materiály, stroje… – nakouknout „pod pokličku“ výtvarného dění v Dolním Újezdě a třeba i motivovat seniory pro vyzkoušení nových technik, či domluvit s paní ředitelkou Mgr. Šárkou Hrouzkovou případné portrétování obyvatel DPS. Již na předešlém setkání jsem se ptala, zda by měly klientky zájem se podívat do Výtvarného studia (některé ani nevěděly, že v obci něco takového je, avšak pani A. Š. tam již byla a dokonce se nechávala i portrétovat) a vypadaly, že by je to i zajímalo. Scénář: Zajdeme na návštěvu – exkurzi do místního Výtvarného studia. Když jsem se ptala na vhodný čas, shodli se klienti spíše na brzkém odpoledni, tudíž zvolíme nějaký všední den cca kolem 14 hod. Předem se domluvím s paní ředitelkou a poprosím ji o krátkou uměleckou exkurzi v ateliérech studia. Účast: 11 seniorek (M. Ko., V. Z., Z. L., B. D., M. V., M. K., R. L., A. J., M. Č., M. Po. a nová obyvatelka) Délka trvání: - úterý 1. dubna 2014, cca 45 minut Průběh a reflexe: Předem jsem se telefonicky domluvila s paní Hrouzkovou (ředitelka Výtvarného studia Dolní Újezd, soukromá ZUŠ, o.p.s.) a všechny obyvatele osobně pozvala (i pozvánkou). Sešli jsme se u vrátnice DPS, před zadním vchodem jsem účastnice dnešního setkání vyfotila a pak jsme společně vyrazili „vycházkovým tempem“ do studia. Tam nás mile přivítala paní ředitelka, i další přítomná učitelka. Obě ukázaly seniorkám prostory Výtvarného studia a seznámily je s různými technikami (i stroji), které zde používají pro výtvarnou práci s dětmi i dospělými jedinci. V ateliérech právě probíhala výuka, takže jsme mohli zhlédnout i tvůrce při práci. Určitým problémem, snad bylo jen to, že jsem klientky zapomněla upozornit na schodiště, které vede do jednoho z ateliérů – jelikož několik obyvatelek DPS, které na exkurzi vyrazily, bylo pohybově omezeno (hole apod.), takže prohlídku zmíněného ateliéru „musely vynechat“. Paní ředitelka dokonce nabídla možnost v budoucnu si například odkoupit i nějakou hlínu a výrobky u nich ve studiu vypálit apod. Tato nabídka spolupráce mě velice potěšila a ráda bych ji s obyvateli DPS, pokud budou souhlasit, využila. 109
Seniorky byly vesměs nadšené a některé dokonce několikrát děkovaly za tuto exkurzi a už jsme společně plánovali, jak vyrazíme i na chystanou výstavu Výtvarného studia, která bývá každý rok v červnu.
Obrázek 52: Účastnice exkurze do Výtvarného studia Dolní Újezd, společná fotografie před zadním vchodem DPS, 1. dubna 2014
110
6.3 Setkání obecně (reflexe, výstupy) + prognóza další spolupráce s klienty Při návštěvě DPS za účelem pozvání na setkání jsem personál (pečovatelky, …) a některé vybrané klienty potkávala na chodbách (někteří obyvatelé sedávají na svém oblíbeném místě u vchodu). Všem těmto jsem předala osobně pozvánky (ostatním do schránky) a také s nimi prohodila pár slov. Často jsem se zastavila na návštěvu k paní J. Z. (je po operacích a můj projekt velmi podporuje), několikrát k paní A. T. (velmi tvůrčí a aktivní paní, která se omlouvala, že na společná setkání většinou nechodí z důvodu mnoha vlastních aktivit) a zašla jsem pozdravit paní O. K. (je nemobilní). Mezi těmi, kteří se zúčastnili/účastnili setkání byli klienti, kteří při rozhovoru o „tvůrčí¨ aktivity projevili zájem, i ti, kteří sdělili, že se spíše nezapojí. Nejvíce lidí přišlo na první setkání s promítnutím filmu o DPS. Důvodem mohlo být, že jsem všechny obyvatele pozvala osobně (na ostatní akce, kromě exkurze do Výtvarného studia, pak pouze pozvánkou do schránky), „pouhá“ zvědavost (budou-li či nebudou ve filmu, apod.) či to, že se jednalo čistě o promítání bez tvoření (později jsem vypozorovala, že pokud byla na plakátě zmínka o tvoření, přišlo méně klientů). Alespoň jednoho setkání se zúčastnilo cca 35 lidí, z nich 3 muži a 19 žen minimálně ještě jednoho dalšího (4 z nich pouze promítání), 15 žen se alespoň jednou zapojilo i aktivně. Muži se účastnili v podstatě pouze promítání nebo jako pasivní pozorovatelé tvorby (1 z mužů se jednou zapojil i aktivně, ale na tvoření přišel původně s tím, že bude promítání). Spolupráci s mateřskou školou (MŠ) začaly rozvíjet 4 ženy. 6 žen se zúčastnilo 5 a více setkání – z nich 2 patří mezi nejčastější návštěvnice a zároveň mezi ty, co navštívily i MŠ. Dalo by se říci, že mezi „skalní účastníky“ setkání patřilo 5 žen (M. V., M. Č., M. K., A. Š., R. L.), mezi kterými se občas objevila, častěji než ostatní, ještě paní M. Po. Na exkurzi do Výtvarného studia vyrazilo 11 žen (mezi nimi i nová obyvatelka). Někteří jedinci se tedy často jen „dívali“ a do tvorby se aktivně nezapojovali, jiní byli aktivní v podstatě pokaždé, když se setkání zúčastnili (např. A. Š., M. V.), někteří klienti podle techniky a nálady (např. M. Po.). I já sama jsem se v několika dílnách do tvoření zapojila aktivně a pracovala i na „své“ věci („Podzim života“, „Maňásci“, „Mandaly“, „Rytmické nástroje“, „Tašky“, …), jindy jsem „pouze“ seniorům s prací pomáhala. Mezi účastníky byli i lidé, kteří přicházeli na setkání s velkým předstihem (paní R. L. M. K., někdy M. P.) a někdo pravidelně „o minutku“ později. Našly se i ženy, které nevynechaly pomoc s úklidem (M. K., …). Pokud se akce konala v jídelně („Podzim života“, „Předvánoční setkání“, „Animace“), většinou zde právě klienti hráli karty apod. Vždy jsem je ujistila, že nemusí odcházet. Někteří dohráli a odešli, jiní se k nám dokonce přidali. Pokud se setkání skládalo z více částí, vždy jsem mezi ně vložila pauzu a možnost odejít, kterou 111
někteří využili. Někdy jsem „tvoření“, z důvodu výjimečného konání mše sv. (někteří klienti pravidelně chodí do kostela) nebo jiné akce (koncert, besídka), posunula na 18. hodinu nebo o týden později (k plakátům jsem přidala informaci o změně). Během tvoření se povídalo o různých věcech (o počasí, obyvatelích DPS, nemocích, starých časech, zvycích, akcích v obci apod.). Několikrát se zmínili klienti o tom, že je škoda, že chodí na setkání málo lidí, obyvatelé se do ničeho moc nezapojují. Ujišťovala jsem je, že účast není povinná a je důležité, jestli to baví alespoň trochu ty, co sem chodí (paní M. K.: „Kdyby nás to nebavilo, tak sem přece nechodíme.“). Při několika setkání (nejen v MŠ) dokonce pár klientek i recitovalo či zpívalo. Objevovaly se i otázky typu: „Kde na ten všechen materiál berete peníze?“ Tazatele jsem ujišťovala, že sice beru vše z vlastních zdrojů, avšak jedná se převážně o „recyklační materiál“ apod. Na „Předvánočním tvořivém setkání“ a „Taškách“ ženy na materiál něco přispěly. Občas klienti donesli i nějaký vlastní přebytkový materiál, který skupině věnovali (i ti, co nechodili pravidelně tvořit) a někdy se pro něj, či fotografie apod., vraceli domů i přímo během dílen (avšak pokud jsem sdělila možnost přinést přímo nějaký určitý matriál na setkání na pozvánce, donesla si jej pouze hrstka seniorů). Bavili jsme se i o tom, že by bylo fajn, kdybychom měli nějaké místo, kde bychom mohli společný materiál nechávat, to se ovšem zatím zajistit nepodařilo. Na několik setkání se mnou docházel i můj třináctiletý bratr, který se stal součástí jakéhosi „lektorského týmu“. Pomáhal s přepravou a chystáním věcí, průběžnou fotodokumentací i některým klientům při práci. Sama bych ne vždy všechno zároveň stíhala, takže jsem jeho pomoc velice ocenila. On sám se do DPS vždy těšil a svou pomoc nabízel, aniž bych ho o to musela žádat. Myslím, že celý projekt velice zapůsobil i na něj – připadal si užitečný a s klienty si velice dobře rozuměl. Podařilo se navázat celkem přátelský vztah, nejen s tvořícími, obyvateli (společně jsme i vtipkovali). Pozitivním výsledkem bylo, že si klienti zvykli na pravidelnost setkání (objevily se i „skalní účastnice“ setkání), která pokračují i nadále. Po DPS se průběžně linuly „řeči“ o tom, co se na dílnách dělo (paní J. Z. se vždy zmínila, že jí informuje paní M. K. apod.) a někteří zvali i ostatní obyvatele k účasti na setkání. Většinou nezapomínali poděkovat za akci („Děkujeme za hezký večer.“, „No to jsme dneska strávili krásný večer. To nám to ale uteklo. Lepší než kdybysme se váleli.“, „Bylo to fajn.“). To, co klienti vytvořili, si odnášeli většinou i domů (mandaly, tašky,…) a často byli nadšení z „nové techniky“ (osvěcování projektorem, koláže, rytmické nástroje, animace, …). Během všech setkání jsem pořizovala fotodokumentaci (při setkání „Barvy“ a v MŠ navíc videozáznam). Většině seniorům nedělalo problém nechat se fotografovat, pár se jich poněkud ostýchalo (paní A. Š.). 112
V průběhu několika setkání jsem zjišťovala, zda by se klienti chtěli zapojit do výroby maňásků nebo loutek a zahrát divadélko v MŠ, ale na nějaké takové vyrábění už se necítili. Zajímalo mě tedy, kdo ze seniorů by vyrazil do MŠ, aby si s dětmi alespoň popovídal na nějaké téma (popř. něco přečetl, naučil je básničku nebo písničku, zahrál divadélko apod.). Klienti však byli dost skeptičtí (obzvláště paní M. Po.) – mysleli si, že by to děti nebavilo a nezajímalo, proto jsem vyrazila do MŠ, abych zde natočila (včetně rozhovoru s ředitelkou) „motivační“ anketu s dětmi. Ujišťovala jsem pak seniory, že děti i učitelky jsou pro a těší se na ně. Ti starší navrhovali, aby šli za dětmi spíše mladší a naopak (nynější mladší babičky jsou moc moderní a děti by si díky DPS babičkám mohly poslechnout více starodávného). Jako první se pro návštěvu MŠ rozhodla paní B. D. (šla by, ale ne sama; zkoušela „přemluvit“ někoho dalšího; navrhla téma „Vánoce“) a postupně se přidaly i R. L. a M. K. a nakonec i A. J. Paní J. Z. se zapojí prý až bude „fit“ a o nadšení jít do MŠ mluvil i pan V. H., avšak nakonec se nepřidal. Pokoušela jsem se motivovat i paní A. Š. (do MŠ by se „velice hodila“ – krásně vypráví, zpívá a recituje) – prý by „svým starým vzhledem děti odradila“ atd. – snažila jsem se ji povzbudit, ale nepodařilo se. Samotná akce v MŠ se vydařila, byly spokojené klientky, děti i paní ředitelka, která se těší na další spolupráci. Poznatky pro práci se seniory V rámci všech setkání bylo vždy třeba dostatečně vysvětlit, co budeme dělat (i prakticky ukázat) a několika klientkám pomoci se zorientovat ve výběru tématu či techniky (pokud jsem jim nechala větší volnost, byly trochu bezradné). Účastníci vzájemně výtvory a šikovnost druhých chválili a naopak sami sebe většinou podceňovali (často se odvolávali na malou kreativitu a špatný zdravotní stav – oči, ruce, mobilita; „Už to není jako dřív“, „Nejsem kreativní, nic mě nenapadá“, „Už na to nevidím“, „Nemám trpělivost“, „Nemám tak jemné prsty“ atd.). Velmi důležitý byl tedy empatický přístup s neustálou motivací a ujišťováním, že „to zvládnou“, „vypadá to dobře“ atd. Např. paní M. V. se podařilo motivovat a i přes stížnosti nakonec tvořila (snížilo se postupně její podceňování se a pesimismus). A. Š. občas prohodila, že jí to nejde tak jak by chtěla, ale vydržela a vždy dílo dokončila (podařilo se ji nadchnout i pro tvorbu doma). Úspěchem bylo i to, že se aktivně začala zapojovat paní M. K., která zpočátku byla pouze „pasivním účastníkem“. Někteří senioři odcházeli dříve kvůli zdravotním problémům, plánovaným telefonátům s rodinou či seriálům, jiní zůstávali, i když už jsme „pomalu balili“ (A. Š.). Důležité bylo neztrácet nadšení pro věc ve chvílích, kdy klienti nebyli tvorbou zrovna pohlceni – někdy dokonce přehodnotit plány setkání kvůli nezájmu klientů (pohodlnost, znechucení, stydlivost či předsudky), nevěnovat se pouze „sympaťákům“ a nedělat věci jen pro svůj dobrý pocit a zajímavý výsledek, ale hlavně pro samotné klienty a pocit z tvorby. 113
Výstupy Podařilo se natočit rozhovory, sestříhat z nich krátké filmy o životě v DPS v Dolním Újezdě (i anketa dětí z MŠ) a promítnou je jeho obyvatelům. Nafotila jsem a následně předala některým obyvatelům také foto-portéty na oblíbeném místě v jejich bytě. Na žádost jsem předala paní A. V. DVD s nesestříhaným rozhovorem s ní, po pečovatelkách poslala DVD vnukovi zesnulé paní V. M. se sestřihem rozhovoru s jeho babičkou atd. V rámci tvořivých setkání jsme s klienty vyrobili: listy s texty, video z osvěcování projektorem, ponožkové maňásky, zdobené perníčky, kolážový kalendář, animaci (pohádka O Karkulce – viz Videopříloha č. 3), sypané mandaly, rytmické nástroje, krmítka, tašky, konceptuální papíry „Dva týdny v DPS“,… Vzniklo také video z návštěvy MŠ (povídání o Vánocích a zimě) a foto z jednotlivých setkání, včetně návštěvy Výtvarného studia. Videozáznamy jsem nakonec sestříhala do medailonku o DPS (viz Video-příloha č. 1). Prognóza další spolupráce s klienty Ateliér/klub pro seniory se zatím založit v pravém slova smyslu nepodařilo, avšak ráda bych v pravidelných setkáních, i spolupráci s mateřskou školou (paní ředitelka je spolupráci nakloněna) a Výtvarným studiem (ředitelka dokonce nabídla, do budoucna, i využít jejich pec k výpalu keramiky, …; některé klientky se těší, že vyrazíme společně i na tradiční výstavu Výtvarného studia) pokračovala nadále, a kdo ví, třeba se nakonec podaří i „vybudovat“ ateliér/klub. Chtěla bych pokračovat také v občasných individuálních návštěvách několika klientek, se kterými jsem si vybudovala docela hezký vztah a s nimiž se nabízí vyzkoušet i některé individuí techniky. Nápady pro další činnost: malované šátky či talíře nebo polštáře, „Slavné osobnosti“ – otisk rukou/nohou (sádra, hlína) umístěné před DPS, háčkovaná zvířátka pro děti (z MŠ nebo vnoučata), land-art (s dětmi z MŠ), další návštěva MŠ (s povídáním o Velikonocích a jaru) a Výtvarného studia (portrétování atd.), návštěva výstavy (White Gallery v Osíku, Výtvarné studium apod.), „sportovní odpoledne“ (patanque, kuželky apod.), individuální rozvíjení činnosti jednotlivých klientů (A. Š. – mandaly, recitování a zpěv; J. Z. – kroniky; …).
114
ZÁVĚR
Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na život klientů DPS v Dolním Újezdě. Položila jsem si tyto výzkumné otázky: Nabízí DPS dostatečné možnosti k aktivnímu prožívání dne svým klientům? Je nějaký rozdíl v naplňování volného času a vztahu k umění mezi lidmi žijícími většinu svého života na vesnici oproti těm, kteří ho prožili ve městě? Mají lidé z DPS v Dolním Újezdě zájem o založení výtvarného ateliéru/klubu pro seniory? Zjistila jsem, že v DPS v Dolním Újezdě nejsou obyvatelům nabízeny žádné pravidelné skupinové volnočasové aktivity, a už vůbec ne činnosti uměleckého charakteru, jako je tomu v případě, v úvodu zmíněných, městských domovů pro seniory. Díky detailnějšímu prostudování Zákona o sociálních službách, konzultaci s pečovatelkami ve zmíněném zařízení a s vedoucí pobytové odlehčovací služby v Litomyšli, a na základě provedeného výzkumu jsem dospěla k závěru, že by bylo pro obyvatele domů s pečovatelskou službou velmi prospěšné více rozvíjet v těchto objektech nabídku různých volnočasových aktivit. Aktivizační činnost není v DPS zřizovatelům objektů zákonem uložena jako povinnost, oproti klasickým domovům pro seniory, a proto zde obvykle chybí. I v DPS totiž žijí často lidé s velmi podobnými potřebami jako v domovech pro seniory, ale nabídka aktivně trávit svůj volný čas je pro ně v DPS velmi omezena. Z rozhovorů s klienty vyplynulo, že obyvatelé zmíněného DPS jsou převážně „vesničtí“ senioři“ (prožili celý život, nebo jeho větší část, na vesnici), kteří tráví svůj volný čas především četbou, vycházkami, návštěvami či luštěním, sledováním televize, s rodinou (vnoučaty) atd. V naplňování volného času jsem nevypozorovala nějaký větší rozdíl mezi „vesnickými“ a „městskými“ klienty. Co se týče vztahu k umění, obě „skupiny“ staví často na první místo divadlo, „vesničtí“ navíc ochotnické, a dále hudbu. Snad jediné v čem se liší je vztah k výtvarnému umění, dokonce několik „vesnických“ přímo řeklo, že se o umění nijak zvlášť nezajímají. Naopak „městští“ hovoří i o navštěvování výstav a ženy dokonce o abonentce na různé kulturní akce. Co se týče oblasti kulturního vyžití v současné době, potvrdil fakt, že jakousi nevýhodou je, mimo jiné, i statut vesnického zařízení, jelikož dopravit se do města, do seniorských klubů apod., je pro mnohé seniory do jisté míry již často nadlidský úkol. Na otázku, zda by měli zájem o založení ateliéru, reagovali senioři často pozitivně, avšak skepticky. Na výzkum jsem i přes tento postoj (skeptičnost pracovníků i samotných obyvatel, že se někdo vůbec zapojí) přeci jen navázala praxí. Podařilo se naklonit si provozovatele DPS i personál (pečovatelky apod.) ke spolupráci, zavést pravidelná tvořivá se115
tkávání (samotných setkávání se zúčastnilo …) a získat i dobrý „pracovní“ vztah s místní mateřskou školou a Výtvarným studiem, na který lze navázat i při další praxi. Přibližně roční sžívání se s obyvateli přineslo své plody – S klienty se rozvinul pracovně-přátelský vztah (také jsem navázala pěkný vztah i s lidmi, kteří se nestali, z různých důvodů, pravidelnými účastníky společných setkání, ale navštěvovala jsem je v bytech), vzniklo několik video-sestřihů a konečný větší „medailonek“ o zmiňovaném zařízení a životě v něm, videozáznam z návštěvy v MŠ, foto-portréty několika obyvatel i fotodokumentace výtvarných artefaktů, které vznikla během „tvořivých setkání“. Podařilo se vytvořit i celkem dobré podhoubí pro další spolupráci – v této bakalářské práci jsem zpracovala dosavadní průběh práce, ta avšak pokračuje i nadále. Na úspěch tohoto bakalářského projektu poukazují věty typu: „Kdyby nás to nebavilo, tak sem nechodíme.“ nebo vyjádření jedné z klientek, kterou jsem navštěvovala přímo v bytě: „Vy jste mi sem vnesla takové světlo.“ či „Jste zatím první, komu se s tímto svěřuji.“ apod. Dá se říci, že cíl, který jsem si na začátku stanovila (ověřit, zda zmiňovaný DPS v Dolním Újezdě nabízí volnočasové aktivity, udělat si představu o tom, jak tráví klienti svůj volný čas a zjistit, zda by měli zájem založit výtvarný ateliér/klub pro seniory a, v případě zájmu, s nimi začít tvůrčím způsobem pracovat) se podařilo uskutečnit.
116
SHRNUTÍ
„Pokus o založení výtvarného ateliéru/klubu pro seniory“ je bakalářská práce, která se orientuje na život obyvatel Domu s pečovatelskou službou v Dolním Újezdě u Litomyšle (DPS). Jejím cílem je zjistit, zda zmiňovaný DPS nabízí volnočasové aktivity, udělat si představu o tom, jak tráví jeho klienti svůj volný čas, zda by měli zájem založit výtvarný ateliér/klub pro seniory, a případně začít se seniory tvůrčím způsobem pracovat. Text se skládá ze dvou větších kapitol – teoretické a empirické části, které jsou pak děleny do dalších podkapitol. Teoretická část je zaměřena na analýzu odborné literatury (s porovnáním s osobními zkušenostmi autorky) v oblasti stáří a možnosti aktivního života seniorů, forem péče o seniory a popisuje také přímo DPS v Dolním Újezdě, kde byl projekt realizován. V empirické části (výzkum a jeho uvedení do praxe) autorka zpracovává nejdříve výzkumné šetření vedené formou video-rozhovorů (s obyvateli, provozovatelem a personálem DPS, …) s otevřenými otázkami. Zjišťuje, že ve zmiňovaném zařízení nejsou obyvatelům nabízeny žádné pravidelné skupinové volnočasové aktivity, a shrnuje poznatky o trávení volného času klientů, jejich vztahu k umění atd. Uvádí, že žádný z obyvatel DPS není proti založení ateliéru, avšak senioři (i pracovníci DPS) jsou skeptičtí, že se někdo vůbec zapojí. I přes tento postoj navazuje na výzkum praxí s klienty v podobě různých, nejen tvořivých, setkání, včetně návštěvy mateřské školy a Výtvarného studia atd. Dosavadní výsledky praxe popisuje, i s prognózou další možné spolupráce s klienty i výše zmíněnými institucemi (MŠ, Výtvarné studio), v poslední kapitole. V rámci teoretické, i empirické, části autorka dospěla k závěru, že by bylo pro obyvatele domů s pečovatelskou službou velmi prospěšné více rozvíjet v těchto objektech nabídku různých volnočasových aktivit. Oproti klasickým domovům pro seniory není aktivizační činnost v DPS zřizovatelům objektů zákonem uložena jako povinnost, a proto zde obvykle chybí. Autorka v závěru konstatuje, že se dá říci, že cíl, který si na začátku práce stanovila (ověřit, zda zmiňovaný DPS v Dolním Újezdě nabízí volnočasové aktivity, udělat si představu o tom, jak tráví klienti svůj volný čas a zjistit, zda by měli zájem založit výtvarný ateliér/klub pro seniory a, v případě zájmu, s nimi začít tvůrčím způsobem pracovat), se podařilo uskutečnit. Součástí této práce je i DVD s videi, které pořídila v rámci výzkumu a samotné praxe s klienty DPS.
117
SUMMARY
„The attempt of foundation of the art studio/club for pensioners“ is a Bachelor thesis which is aimed at lives of the residents of House with nursing service in Dolní Újezd (HNS). The aim of the thesis is to find out whether the HNS offers leisure time activities; to build an image of residents´ occupation during their free-time; to detect whether there is an interest in founding art club for seniors; and to start creative work with the residents. The text consists of two main parts which are further separated into sub-chapters: the theoretical part and the empiric part. The theoretical one is focused on analysis of the specialist texts in the fields of old age, seniors´ active life, and the forms of the seniors´ care. It provides also comparison with author´s personal experience. There is also a description of HNS in Dolní Újezd where the project took part. In the empirical one (research and its transfer into reality) the author processed the research in form of video-interviews with the residents, the provider and the staff at HNS. There were open-questions in the interviews. It was found out that there are no regular group leisure time activities. There is a summary of findings about clients´ leisure time occupation, their relationship to art, etc. There was nobody against founding the art club, but the residents were sceptical about number of people joining the club. In spite of the residents´ attitude, the author started several, not only creative, meetings. It included the visits of the kindergarten and the Art Studio, both based locally. There is a description of upto-now results and also a prognosis of possible following cooperation with clients and the local organizations in the last chapter. The author came to the same conclusion in all parts of the thesis: that it would be generally very beneficial for the residents of the houses with nursing service to develop the offer of the leisure time activities. There is no law obligation for the houses with the nursing service to provide the activation activities, therefore there is usually no such offer. It is in contrast with the law obligation for the houses for elderly people. The author states at the end that the aim of the thesis was fulfilled. The component of this thesis is also a DVD with videos made during the research and from creative workshops with the residents of the HNS.
118
POUŽITÁ LITERATURA, ELEKTRONICKÉ ZDROJE
ČEVELA, Rostislav, Zdeněk KALVACH a Libuše ČELEDOVÁ. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 263 s. ISBN 978-802-4739-014. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje. Vyd. 1. Editor Peter Gruss. Praha: Portál, 2009, 222 s. ISBN 978-80-7367-605-6. Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi. Vyd. 2. Editor Oldřich Matoušek, Pavla Kodymová, Jana Koláčková. Praha: Portál, 2010, 351 s. ISBN 978-807-3678180. MOHELSKÁ, Libuše. Speciální pedagogika v interdisciplinárních a multidisciplinárních souvislostech. 1. vyd. Editor Pavel Mühlpachr. Brno: Masarykova univerzita, 2008, 160 s. ISBN 978802-1047-624. MÜHLPACHR, Pavel. Gerontopedagogika. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2004, 203 s. ISBN 80-210-3345-2. MÜHLPACHR, Pavel a Petr STANÍČEK. Geragogika pro speciální pedagogy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001, 115 s. ISBN 80-210-2510-7. LIEBMANN, Marian. Skupinová arteterapie: nápady, témata a cvičení pro skupinovou výtvarnou práci. Vyd. 1. Překlad Johana Elisová. Praha: Portál, 2005, 279 s. ISBN 80-717-8864-3. SAK, Petr a Karolína KOLESÁROVÁ. Sociologie stáří a seniorů. Vyd. 1. Praha: Grada, 2012, 225 s. Sociologie (Grada). ISBN 978-802-4738-505. SAYOUD SOLÁROVÁ, Kateřina. Analýza speciálně pedagogických a speciálně andragogických přístupů k terapii osob s neurologickým onemocněním v seniorském věku. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010, 238 s. ISBN 978-802-1052-871. STADLEROVÁ, Hana. Creative help: Tvůrčí dílny se seniory. Brno: Masarykova univerzita, 2013. ISBN 978-80-210-6614-4. 119
ŠTILEC, Miroslav. Program aktivního stylu života pro seniory. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004, 135 s. ISBN 80-717-8920-8.
BAXTER, Linda. Building bridges. LearnEnglish | British Council [online]. 2014 [cit. 2014-0413]. Dostupné z: http://learnenglish.britishcouncil.org/en/magazine-articles/buildingbridges Dům s pečovatelskou službou. Obec Dolní Újezd [online]. 2014 [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: http://www.dolniujezd.cz/dum-s-pecovatelskou-sluzbou Farní
charita
Dolní
Újezd
[online].
2014
[cit.
2014-04-14].
Dostupné
z:
http://dolniujezd.charita.cz Sociální práce a sociální služby [online]. 2014 [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/9 Standardy kvality sociálních služeb[online]. 2014 [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/5963 Vyhláška č. 505/2006 Sb. ze dne 15. listopadu 2006: [online]. 2014 [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13639/v_505_2006_novela.pdf Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách [online]. 2014 [cit. 2014-02-12]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/13640/z_108_2006.pdf CD Senioři – projekt Speciální výtvarná výchova
Zdroje obrázků: Archiv autorky Fotogafie z webu obce Dolní Újezd (http://www.dolniujezd.cz/dum-s-pecovatelskousluzbou) 120
SEZNAM OBRÁZKŮ
Obrázky v textu Obrázek 1: Listy ze setkání "Podzim života" ................................................................................................. 9 Obrázek 2: Písková mandala z tvořivého setkání "Mandaly" .............................................................. 12 Obrázek 3: Jedna z obyvatelek DPS v Dolním Újezdě ............................................................................. 17 Obrázek 4: Maňásek ze setkání "Maňásci z ponožek" ............................................................................ 22 Obrázek 5: Dům s pečovatelskou službou v Dolním Újezdě, jaro 2013 .......................................... 28 Obrázek 6: Čertík z tvořivého setkání "Maňásci z ponožek" ............................................................... 31 Obrázek 7: Společenská místnost DPS s křížovou cestou od akad. mal. Jandové, slavnostní otevření DPS, 23. srpna 2002 ........................................................................................................................... 33 Obrázek 8: Slavnostní otevření DPS, 23. srpna 2002, hosté ve společenské místnosti ............ 34 Obrázek 9: Den otevřených dveří v DPS, 23. srpna 2002, byt (vlevo) a rehabilitační vana (vpravo) ..................................................................................................................................................................... 34 Obrázek 10: Písková mandala ze setkání "Mandaly" .............................................................................. 36 Obrázek 11: Kreativní taška ze setkání "Tašky" ....................................................................................... 40 Obrázek 12: Návštěva seniorek z DPS v Mateřské škole Dolní Újezd, leden 2014 ..................... 58 Obrázek 13: Senioři v DPS chodí hrát odpoledne do jídelny karty – "Prší"................................... 62 Obrázek 14: Obyvatelky DPS s díly vzniklými v rámci tvořivých setkání ...................................... 65 Obrázek 15: Ve společenské místnosti DPS: klientka se svou oblíbenou knihou při setkání “Barvy“ (vlevo); někteří účastníci 1. setkání po zhlédnutí “filmu“ o DPS (vpravo) ................... 69 Obrázek 16: Seniorky při výrobě koláží pro společný “kolážový kalendář"; jedna z klientek při dotváření tašky při setkání „Tašky" ........................................................................................................ 69 Obrázek 17: Písková mandala ze setkání "Mandaly" .............................................................................. 72 Obrázek 18: Účastnice setkání "Maňásci z ponožek" se svým výrobkem – Někteří klienti se nakonec přece jen zapojili i velmi aktivně .................................................................................................. 73 Obrázek 19: Pozvání na 1. společné setkání v DPS .................................................................................. 75 Obrázek 20: Setkání se seniory ve společenské místnosti DPS, říjen 2013................................... 77 Obrázek 21: Pozvání na setkání "Podzim života" – plakát (vlevo) a pozvánka (vpravo) ........ 77 Obrázek 22: Fotografie listových "vzkazů" rozházených na různá místa ve vsi ......................... 79 Obrázek 23: Snímky z videozáznamu ze setkání "Barvy", osvěcování klientek projektorem 81 Obrázek 24: Snímky z videozáznamu ze setkání "Barvy", osvěcování klientek projektorem 82 Obrázek 25: Pozvání na setkání “Maňásci z ponožek“ – plakát .......................................................... 83 121
Obrázek 26: Jedna ze seniorek při výrobě maňáska – Čertíka ............................................................84 Obrázek 27: Pozvání na "Předvánoční tvořivé setkání" – pozvánka (vlevo) a plakát (vpravo) ........................................................................................................................................................................................86 Obrázek 28: Ukázka práce s marcipánem (vlevo) a seniorky při zdobení perníčků (vpravo) v jídelně DPS.................................................................................................................................................................86 Obrázek 29: Výsledné koláže měsíců, které vytvořily obyvatelky DPS pro společný kalendář ........................................................................................................................................................................................88 Obrázek 30: Koláže měsíců, které vytvořily obyvatelky DPS pro společný kalendář ................89 Obrázek 31: Seniorky z DPS na návštěvě v MŠ, leden 2014 .................................................................91 Obrázek 32: Účastnice setkání "Animace" při animování .....................................................................93 Obrázek 33: Pozvání na setkání "Animace" – plakát ...............................................................................93 Obrázek 34: Dračí oheň z animace "O Karkulce" .......................................................................................93 Obrázek 35: Účastnice tvořivé části setkání "Animace" u své konečné "scény" ..........................95 Obrázek 36: Pozvání na setkání – plakát (vlevo) a pozvánka (vpravo) ...........................................95 Obrázek 37: Pískové mandaly ze setkání "Mandaly" ...............................................................................97 Obrázek 38: Chrastítko (dešťová hůl) z tvořivého setkání "Rytmické nástroje" .........................98 Obrázek 39: Pozvání na setkání "Rytmické nástroje" .............................................................................99 Obrázek 40: Jedna z klientek vytvořila kreativní vázu ........................................................................ 100 Obrázek 41: Rytmické nástroje...................................................................................................................... 100 Obrázek 42: Krmítka vyrobená seniorkami ............................................................................................. 101 Obrázek 43: Seniorky s vyrobenými krmítky .......................................................................................... 102 Obrázek 44: Pozvání na setkání "Krmítka pro ptáčky" – plakát ...................................................... 102 Obrázek 45: Klientky si oblíbily práci s tavnou pistolí ........................................................................ 103 Obrázek 46: Krmítka ze setkání "Krmítka pro ptáčky"........................................................................ 103 Obrázek 47: Pozvání na setkání "Tašky" – pozvánka (vlevo) a plakát (vpravo) ....................... 105 Obrázek 48: Motiv z jedné tašky ................................................................................................................... 105 Obrázek 49: Koncept "Dva týdny v DPS", anonymní obyvatelka DPS č. 1 ................................... 107 Obrázek 50: Koncept “Dva týdny v DPS“, anonymní obyvatelka DPS č. 2 .................................... 107 Obrázek 51: Koncept “Dva týdny v DPS“, anonymní obyvatelka DPS č. 3 .................................... 108 Obrázek 52: Účastnice exkurze do Výtvarného studia Dolní Újezd, společná fotografie před zadním vchodem DPS, 1. dubna 2014 ......................................................................................................... 110
122
SEZNAM PŘÍLOH
Textové přílohy: Příloha č. 1: Rozhovor se starostou obce Dolní Újezd (provozovatel DPS) Příloha č. 2: Rozhovor s hlavní pečovatelkou Farní charity Dolní Újezd Příloha č. 3: Rozhovor s ředitelkou MŠ v Dolním Újezdě Příloha č. 4: Výsledek ankety dětí z MŠ Dolní Újezd Příloha č. 5: Článek „Building bridges“ (inspirace pro spolupráci DPS s MŠ) Příloha č. 6: Domovní řád DPS v Dolním Újezdě Příloha č. 7: Provozní řád DPS v Dolním Újezdě
Obrazové přílohy: Příloha č. 8: Pamětní list k otevření DPS v Dolním Újezdě Příloha č. 9: Foto-portréty několika obyvatel DPS v Dolním Újezdě
Video-přílohy na DVD: Video č. 1: „Život v DPS“ – medailonek o DPS Video č. 2: „Tak si představuju…“ – promítání obrázků na seniory pomocí projektoru Video č. 3: „O Karkulce“ – plošková animace dvou seniorek z animační dílny z DPS Video č. 4: „Kolik je vám let?“ – sestřih z rozhovorů s klienty DPS Video č. 5: „Na co je babička a dědeček?“ – anketa dětí z MŠ Video č. 6: „První návštěva v MŠ“ – sestřih návštěvy seniorů v mateřské škole
123
PŘÍLOHY
Textové přílohy
Příloha č. 1: Rozhovor se starostou obce Dolní Újezd (provozovatel DPS) Ing. Hladíkem … Existuje nabídka takových volnočasových aktivit v DPS? Taková nabídka, s kterou přicházíte vy, v DPS není. Určité volnočasové aktivity v DPS jsou, ale ty jsou zaměřené spíše na volný čas důchodců – hraní určitých her, stýkání se. Takováto aktivita formou nějakého ateliéru nebo formou nějakého dramatického záměru, protože tím i ta kresba, věci kolem toho, dramatické jsou, tu není. Bylo by možné v případě zájmu tuto službu nabídnout? Já si myslím, že určitě. Samozřejmě, říkáte to správně, záleží na zájmu těch obyvatel. V případě kladného ohlasu, bylo by možné požádat vás o nějakou finanční podporu? Já si myslím, že ano. Obec Dolní Újezd se snaží podporovat tyto veškeré aktivity. Co mě teď jenom napadá, vedle budovy DPS je Muzeum obce, které spravuje Klub oživení historie obce. Třeba se tam najde nějaká návaznost právě toho Klubu pro oživení ve směru k „DPS-ce“ a ve směru k vám. Nachází se v objektu nějaké prostory, které by mohly být propůjčeny účelu zřídit z nich ateliér nebo uskladnit případné materiály? Já si v tuto chvíli myslím, že právě tyto prostory tam jako takové nejsou úplně volné. Je to o diskuzi se správcem objektu, pokud může nějakou místnost trochu sestěhovat a nebo to ... Čili, to je předmětem další diskuze. Na druhou stranu si myslím, že právě třeba i to muzeum vedle by možná nějaké prostory k dispozici mělo. … v jedné kopii bych práci předložila i pro obecní archiv, pokud byste měli zájem. Určitě. Já bych tuto věc vzal jako informaci do rady obce, kde bych trochu o spolupráci požádal i místostarostku obce paní Nováčkovou, která má záštitu v kultuře. Je to jakoby její parketa, tak tam bych ji požádal o nějakou spolupráci. Určitě budeme rádi, pokud ty výsledky se k nám vrátí zpátky. Pokud to bude mít nějaký smysl, určitě ano. Moc vám děkuji za rozhovor. Taky děkuji.
Příloha č. 2: Rozhovor s vedoucí pečovatelské služby Farní charity Dolní Újezd J. Hánělovou … Jakou funkci zde v DPS vykonáváte? Já jsem zde na funkci vedoucí pečovatelské služby a jsem zde již šest let. Co vaše práce obnáší? Jsme terénní služba a ambulantní služba. Ambulantní jsme proto, že zde máme středisko osobní hygieny. A terénní proto, že zajišťujeme službu lidem v terénu. Jinak zajišťujeme dovoz a donášku obědů, běžné úklidy, nákup, osobní hygienu a tak různě. Existuje tady v DPS nějaké volnočasové aktivity? Zatím zde žádné takové volnočasové aktivity neexistují. Byla snaha o něco takového v minulosti? Ano, byla snaha, ale bohužel nám to neumožňuje čas. Myslíte, že zmíněný projekt by zde mohl vyvolat nějaký ohlas, ať už u více lidí nebo alespoň u pár jednotlivců? Případně kteří lidé/kolik by o tuto aktivitu mohli mít zájem? Myslím si, že zájem o tuto aktivitu by byl možná tak u kolem deseti lidí. Vím, že dvě osoby, dvě paní, tady píší kroniky a rádi čtou. Někteří i rádi malují, tak si myslím, že zájem by byl, že těch deset lidí by se určitě našlo. Mohla bych vás požádat, abyste se mnou jednotlivé klienty obešla a krátce mě představila (chtěla bych je požádat o rozhovor, domluvit se na čase, který jim bude vyhovovat), aby bylo jasné, že se nejedná o nějaký „nekalý“ záměr a že vy o mé aktivitě víte? Ráda s vámi půjdu a seznámím vás s jednotlivými uživateli. Děkuji vám za rozhovor a budu se těšit na spolupráci. Já také a děkuji vám moc.
Příloha č. 3: Rozhovor s ředitelkou MŠ Dolní Újezd Mgr. Blankou Famfulíkovou … Bylo by možné rozběhnout spolupráci mezi MŠ a DPS (vím, že děti do DPS chodí vystupovat, ale zkusit to i opačně) – např. chodit se seniory na návštěvu do MŠ a poví dat si o tom, jak to bylo, když byli senioři malí? Bylo by to zajímavé, pokud by ty lidi měli o to zájem, povídat dětem například o práci, jak sportovali (sáňkování apod.), jak prožívali doma večery, jak se doma koupali, co a jak jedli, … zkrátka o takových běžnějších věcech, které jsou dětem blízké, a to ne moc složitě. A co říkáte například na čtení oblíbených dětských knížek, vyprávění pohádek nebo učení básniček a písniček z dětství apod.? To by mohlo být také zajímavé.
Co si myslíte o nápadu sehrát divadélko s vyrobenými maňásky/loutkami, které by zde potom mohli dětem senioři i nechat? Pokud by se jim do toho chtělo, tak proč ne? Zájem ze strany MŠ by byl, bylo by to pro děti přínosné. Slyšela jsem od některých lidí z obce, když chodíme s dětmi do DPS s vystoupeními, že by se mohli místní urazit, že se chodí s dětmi s vystoupením jen za „cizáky“ z DPS (hodně jich nepochází z Dolního Újezda), ale my vystupujeme i na besedách pro důchodce, ne jen v DPS. Taky pracovnice z DPS říkali, že mají co dělat, aby vůbec lidi z DPS na vystoupení vůbec přišli (aby je nějakým způsobem na ta vystoupení vůbec dostali) a hodně jich ani nakonec nepřijde – nevím, říkala jsem si, že je to možná kvůli tomu, že mají třeba nějakou negativní osobní (rodinnou) zkušenost (třeba je jejich vlastní děti nenavštěvují apod. a oni se pak mají jít dívat na cizí) a mají strach, že by se mohli i dojmout apod. Ona ta vystoupení dětí jsou často velice dojemná. My to v DPS bereme jako takovou generálku před dalšími vystoupeními a děti se pak ptají: „Myslíte, paní učitelko, že se jim to líbilo?“… Rádi tam chodíme. Před každým vystoupením provádím jakýsi úvod a tu řeč si připravuji, v DPS ale ani tak nemusím, ty lidi tam mají radost, že jsme přišli a kdejakou chybičku omluví. To byste se divila, jak jsou rozdílné reakce na to samé vystoupení u různých skupin diváků (např. nějaké maminky jak se k tomu postaví). A pak když vidíte ty staré lidi, oni jsou tak šťastní a dojatí. Pokud byste byla pro tuto spolupráci, jak byste to viděla časově? Máme celkem nabitý program (angličtina, Metoda dobrého startu, kroužky, …), takže tak 1x měsíčně dopoledne cca 9:15–10:00 (i s přípravou a rozloučením), děti totiž udrží pozornost tak cca 25–30min.), popř. pro předškoláky třeba i v odpoledních hodinách 13:00–13:45. Pro ty úplně nejmenší (2–3 roky) by to určitě ještě nebylo. Mohly bychom přizvat i třídu prostředně starých dětí, které máme přestěhované momentálně do ZŠ, tak že by přišly sem. Moc vám děkuji. Snad to vyjde. Já se, až budu vědět více, ozvu. Taky děkuji a kdykoli se ozvěte.
Příloha č. 4: Výsledek ankety dětí z MŠ Dolní Újezd - Jak se jmenuješ?; Kolik ti je let? Pouze 1 dívenka neřekla své jméno zdrobněle a 2 se představily i příjmením. Děti od 4–6 let. ½ ukázala roky i na prstech (některé děti je i počítaly). - Víš, kdo je to senior? Většina dětí nevěděla, kdo je to senior. Pouze 1 chlapec vysvětlil, že jsou to „starý lidi“, 1 nepřesvědčivě oznámil, že je to „pán (Kdo ještě?) a třeba holčička?“, a 1 dívenka oznámila, že senior je „taky dům“. - Kdo je starý člověk?
4 děti jmenovaly dědečka/dědu, 4 dědečka/y a babičku/y, 1 babičku a 1 pradědečka. Dále se objevily tyto odpovědi: „hodně chudej dědeček“, „že nemůže chodit a může chodit jenom pomalu“, „že už nemůže moc chodit“, „že už třeba je na vozejčku“. - Víš, co je „DPS-ka“? Více jak ½ dětí nevěděla, další odpověděly: „tam se přednáší“, „dům pro starý lidi“, „škola“, „teta“, „pro starý babičky dům“, „tam bydlí starý lidi“, „jo, to je kousek od nás …“ apod. - Kdo bydlí v „DPS-ce“? ⅔ dětí uvádí, že v DPS bydlí: babičky, babičky a dědečkové, starý lidi, starý babičky a dědové, pán a paní, teta, babičky, lidi, „starý lidi, a maj tam takový balkóny“, „tam se zpívá“. - Co rád děláš s babičkou/dědou? Děvčata odpovídala: „Peču buchty a koláče.“, „Já s babičkou dělám ráda buďto draka, a nebo s dědou pracuju venku.“, „Vařim.“, „Hraju na počítači (sama?) sama. (a s nimi?) Tak něco dělám s babičkou, peču.“, „Pomáhám dělat oběd.“, „Pracuju.“, „Aby mě děda vyprávěl O Červený Karkulce.“, „Pouští mi večír pohádky.“, „Vařím“, „Pracuju s nima.“/Chlapci odpovídali: „S dědou spíš rád hraju tenis.“, „Chodím s nima na zahradu.“, „Chodim k nám a hraju si nebo se dívám na opičku, protože má babi opičku, ale malou.“, „Hraju na shovku.“, „Vymalovávám.“, „Hraju si na shovku, buď, a nebo na něco, třeba na shovávání věcí.“, „ Já dělám výtvarku (sám?) sám. (a s nimi?) Kreslím.“ - Co bys rád dělal s babičkou/dědou? Děvčata odpovídala: „Hrát a kreslit.“, „Já ráda si, ráda hraju s Vojtou.“, „S babičkou dělat na zahrádce a dědou řezat dřevo.“, „Koláče a buchty.“, „Stavit obrázky ze skládaček.“, „Já chci dělat cukroví s mamkou, ta nechce, tak jdu za babičkou a ta chce, abych dělala cukroví.“, „Uklízet.“, „Pomáhat.“, “Hrát na počítači.“, „Pracovat.“, „No, někdy Vyrábět.“/Chlapci odpovídali: „Pracovat.“, „Chytat ryby, ale to jsme dřív dělali“, „Hrát si a skákat na trampolíně.“, „Nevim,.“, „Třeba, třeba bysme mohli cvičit na hada, to se dá cvičit, ale nikdy jsem to necvičil. Třeba jako ten jedovatej, ten červenej v tom zelenym šátku.“, „Nevim.“ - Čte nebo vypráví ti někdy babička/děda pohádku? Děti odpovídají, že ano (O Červené Karkulce 2x, O kočičce, Bajaja. O Popelce, O perníkové chaloupce, O dědečkovi Večerníčkovi, O Rumcajzovi, …). 4 děti „ne“ (jenom rodiče – 3x). „Jo, o vlkoj, o lišce, o čertoj, o princezně…“, „Babička, ale jenom ta jedna, protože ta druhá je už moc stará a ta by mě neuhlídala.“ 2 děti mluví i o sledování pohádek v televizi nebo na DVD. Společné otázky: - Přišlo by vám zajímavé, kdyby vás navštívili ve školce babičky/dědečkové z DPS? (paní učitelka: „To by bylo zajímavé, děti, že? Tady nikdy nebyli.“) Ano. - Co jim vzkážete? Jak je pozvete? „Máme vás rádi.“ „Pojďte k nám!“
Příloha č. 5: Článek „Building bridges“ (inspirace pro spolupráci DPS s MŠ)
Příloha č. 6: Domovní řád DPS v Dolním Újezdě
Příloha č. 7: Provozní řád DPS v Dolním Újezdě
Obrazové přílohy
Příloha č. 8: Pamětní list k otevření DPS v Dolním Újezdě
Příloha č. 9: Foto-portréty několika obyvatel DPS v Dolním Újezdě
