Pergola s ozeleněnou střechou ve Velké nad Veličkou Architekt, zahradní architekt, stavební inženýr, tesař, mistr, řemeslník, dělník, investor, dodavatel, stavební dozor a stavbyvedoucí v jedné osobě: Martin Němeček Předmět: Zpráva o vytvoření ozeleněné střechy na dřevěné pergole
Důvod pro stavbu pergoly s ozeleněnou střechou:
Nový přístřešek byl na naší zahradě potřeba proto, aby vedle krbu vytvořil zastřešený prostor a umožnil tak jeho používání jak za slunného, tak za deštivého počasí. Zároveň pergola poskytne mimo dům prostor pro čtení, odpočinek, domácí práce a stane se tak i krátkodobým odkladištěm nástrojů k těmto pracem určených. Také fakt, že dlažba před krbem byla špatně vyspádovaná a držela se v ní voda, hrál nezanedbatelnou roli. Jelikož budoucí pergola by se nacházela na takovém místě našeho dvora, že by její střecha byla vidět téměř ze všech možných i nemožných stran, rozhodnutí o tom, že to bude střecha osázená rostlinami, bylo docela příhodné.
Konstrukce pergoly je celodřevěná. Sloupky a vzpěry jsou z profilů 100 x 100 mm, průvlaky z profilů 100 x 130 mm, nosníky 65 x 120 mm po 650 milimetrech. Na nosníky přišel prkenný záklop. Střecha má sklon 3,5° a je obrácena na jih. Samotné pr ůvlaky a nosníky jsou mírně poddimenzovány, jelikož rozhodnutí o změně polykarbonátové krytiny na krytinu rostlinnou přišlo v době, kdy už bylo řezivo objednáno.
Vytvoření atiky a okapové strany střechy Horní i spodní okraj prkenného záklopu byl olemován latěmi 45 x 45 mm. Obě latě jsem k sobě ukotvil jedním vrutem, jednak kvůli vzájemnému spolupůsobení, a také proto, že není vhodné cokoliv kotvit do desky tloušťky 25 mm. Deska se na okraji může rozštípnout a spoj stejně nebude dost pevný. Kdyby v tomto detailu chyběla spodní lať, znamenalo by to také, že by se muselo každé prkno zvlášť kotvit k lati horní. Do horního koutu mezi latí a deskou se pak vložila lať trojúhelníkového profilu, aby mohla hydroizolace přes toto místo přecházet plynule bez velkého ohybu. Celé vyzdvižení okraje střechy se provádí
Obr. 2 – Detail atiky
proto, aby jednotlivé kameny ze štěrkového pásu, který se na okraji střechy zpravidla dělá, nemohly vypadnout. Okapovou stranu střechy jsem provedl tak, že jsem pod poslední desku vložil opět lať s trojúhelníkovým profilem. Ta pak na spodní straně vytvořila zobáček, přes který se později přetáhla tkanina a poté s dostatečným přesahem také hydroizolace, která se kotvila až na druhé straně latě. Tam už se voda nedostane, protože na samotném zobáčku skapává dolů.
Obr. 3 – Detail okapové strany
Potažení prkenného záklopu kusy starých koberců Koberec chrání spodní stranu hydroizolace před jejím poškozením. K prknům byly tyto kusy přibity hřebíky s plochou hlavičkou. Nerovné spoje koberců jsem přelepil kobercovou páskou. Použití starých vyřazených koberců je docela dobrá varianta, jelikož je jich všude dostatek a jejich nahrazení k tomu určenými textiliemi není zrovna levná záležitost.
Obr. 4 – Pokládání vrstvy starých koberců
Položení hydroizolace Tu
tvoří
PVC
jezírková
fólie,
která
je
k dostání například v Baumaxu. Tloušťku fólie jsem volil 1 mm. Stejnou fólii jsem používal i jako hydroizolaci provizorní od doby, kdy na nosnících ještě nebyla prkna. Za celou dobu stavby jsem ji mnohokrát sundával, posunoval,
skládal
a
popotahoval.
Proto
bych
nedoporučoval tloušťku 0,5 mm. Dvakrát tenčí materiál by toto zacházení nemusel vydržet. Navíc jsem po jejím
Obr. 5 – Detail kotvení fólie po bočních okrajích
povrchu často chodil, přitom může být do fólie lehce zašlápnut
jakýkoli
protrhnout.
kamínek
Samotnou
a
v horším
odolnost
proti
UV
případě
ji
záření
a
prorůstání kořínků přes tento materiál, který se jinak k takovýmto účelům hojně používá, jsem neřešil. Také v odborné literatuře na tyto problémy nenajdeme jasná stanoviska. Fólie
byla
po
bočním
okraji
střechy
ukotvena
zinkovanými hřebíky s plochou hlavičkou a podložkou
Obr. 6 – Detail okapové strany
vystřiženou ze zbytků jezírkové fólie. V ploše střechy je fólie volně položena a měla by být přitěžována vrchním substrátem.
Krok zpět - sundání hydroizolace a její opětovné položení Zásadní chyba nastala při pokládání fólie. Tu jsem totiž instaloval za slunečného dne, a jelikož má PVC materiál větší teplotní roztažnost, než jsem myslel, fólie se po západu slunce ihned smrštila. Přesto, že jsem při pokládání nechal vůli 6–8 cm na šířku 4 metrů, fólie dokázala tento rozdíl hravě smazat poté, co na ni už přímé slunce nesvítilo. V noci a nad ránem při teplotě 10° byla fólie v míst ě atiky dokonce přepnutá. Další chybou bylo, že jsem fólii ihned po instalaci zakrátil. Celou věc jsem vyřešil tak, že jsem fólii odepnul a opět zakotvil s tím, že jsem jí udělil větší vůli (cca +3,5 cm, tedy 9,5-11,5 cm na šířku 4 metrů) a přesahy fólie přes spodní okraje střechy se tak zmenšily z původních 3 cm na 1–1,5 cm. Později se při dešti potvrdilo, že i tak malý přesah je dostačující jelikož stékající kapičky vody přes svislý okraj fólie nestoupají. Pokud se má PVC fólie po bocích napevno kotvit, doporučuji ji tedy instalovat hlavně za oblačného dne a pokud možno nižší teploty, kdy tento černý materiál neabsorbuje tak velké množství tepla. A to s vůlí nejméně 2–2,5 cm/m. Protože i kdybyste teplem roztažené fólii dávali dostatečnou průběžnou vůli, nepodaří se vám ji nikdy vytvořit tak rovnoměrně, jako když si ji materiál udělá sám při svém roztažení.
Položení koberce Další starý koberec jsem na fólii položil vrchní stranou dolů. Měl by sloužit jako ochranná, separační a také trochu jako hydroakumulační vrstva. Čili chrání fólii proti poškození od horních vrstev, zabraňuje vyplavování zeminy a váže na sebe pro budoucí rostliny potřebnou vodu.
Obr. 7 – Položení ochranného koberce
Instalace vrstvy cihlové drtě Pro rostliny je důležitý obsah vody v samotné zemině. Čím je tloušťka zeminy menší, tím je koncentrace vody v substrátu důležitější. Proto se pod něj dává například nasákavý materiál jako cihlová drť. Literatura uvádí 4 cm drtě o největším zrnu 16 mm. Já jsem na koberec nasypal 3 cm s největším zrnem cca 20 mm. Cihly jsem si rozbíjel sám, jelikož cena dalších alternativ není zrovna malá (drcený
Obr. 8 – Sypání cihlové drtě na koberec
keramzit, expandovaná břidlice, antuka atd.). Pokud se drť vyrábí ručně, je dobré ji udělat ze starých dutinových cihel, které se dobře roztloukají. Ovšem vyrobit 10 litrů = kyblík trvá cca 40 minut, na moji střechu přišlo 25 kbelíků! Můžete si sami spočítat, kolik člověk nad takovou věcí musí strávit času. Lepší varianta by pak mohla být nakoupit cihlovou drť již
hotovou
nebo
zkusit
tuto
vrstvu
úplně
vynechat
(v případech, kdy je to možné). Dírky v koberci jsem přelepil kobercovou páskou.
Obr. 9 – Rozbíjení starých cihel
Vytvoření kamenného pásu okolo okraje střechy Slouží k přitížení okraje fólie při sání větru, k zabránění odstřikování vody se substrátem na místa okolo pergoly nebo samotnému odpadávání substrátu (např. u větru). V mém případě je to spíše funkce estetická. Pás jsem vyskládal z místního
pískovcového
kamene,
který
jsem
vybral
z hromady vyhozeného kamení. Do našeho dvora a krajiny vůbec tak zapadá mnohem lépe než říční štěrk, který se
Obr. 10 – Vyskládání kamenného pásu
obvykle používá. Ten má také menší rozměr zrna (32–64 mm), u mně to je 5–12 cm. Na okapovou stranu jsem použil větší ploché kameny tak, aby samy vzdorovaly svojí vahou bočním tlakům substrátu, který by jinak mohl ujíždět. Pod všechny kamenné pásy jsem nejdříve položil textilii na umělohmotné bázi s vnitřním přesahem více než 15 cm. Vyčnívající koberec mezi přechodem
substrátu na
kamenný pás by se měl později zakrátit (jde vidět na fotografiích na konci textu). Teď slouží zejména k tomu, aby neprorostlá zemina nevypadávala mezi kameny.
Obr. 11 – Podložení ochranné textilie
Navážení samotné zeminy Vrstvu cihlové drtě jsem hráběmi srovnal do jednotné tloušťky a přihodil jsem k nim ještě pár kbelíků rozdrcených pórobetonových cihel, které mi doma přebývaly. Poté jsem začal navážet zeminu. Jako substrát pro extenzivní ozelenění střechy by se měla použít zemina bez velkého podílu jílové složky a humusu. Tu je pak vhodné ještě smíchat s pískem nebo
jemnozrnným
štěrkem.
Moje
zemina
se
podobá
černozemi s malým podílem jílu. Do ní jsem pak přidal jak písek, tak štěrk. Takto připraveného substrátu jsem na střechu dal 8 centimetrů. Měla by to přibližně být hraniční hodnota pro růst suchomilných
trav.
Kvůli
zmíněnému
poddimenzování
Obr. 12 – Čerstvě přivezená zemina
dřevěných nosníků jsem z důvodu relativně většího průhybu průvlaku na straně krbu pro jistotu odstranil z této strany střechy zhruba 2 centimetry. Průvlak totiž začal tlačit na okraj krbové stříšky. Pokud zjistím, že tento průhyb nedělá dále potíže, chtěl bych substrát opět doplnit na původní tloušťku.
Konečné osázení střechy Přál jsem si, aby na střeše rostly jak rozchodníky tak i suchomilné trávy a byliny. Také aby horizont střechy nebyl příliš vysoký. Plánuji, že by střecha neměla být z naší strany pravidelně zavlažována. Tyto požadavky jsem také sdělil zástupci firmy Planta Naturalis, která prodává různé typy lučních osiv. Takto jsem nakonec poštou obdržel obálku s osivem „Střešní zahrada bez závlahy“. Doporučený výsev je 3
Obr. 13 – Zemina po přidání písku
2
gramy na m nebo raději 4 gramy. Samotné osivo stojí 3900 2
Kč/kg. Na mých 10 m to tedy máme za 156 Kč. Těsně před tím, než byla tyto semínka vyseta, zasadilo se na střechu ještě pár rozchodníků a netřesků, které nám rostly na zahradě, nebo které se taky s dovolením nebo bez dovolení odebraly z již rozrostlých trsů z okolních zahrad a předzahrádek.
