KRAJINNÁ EKOLOGIE II / Daniel Matějka / Květen 2008
Percepce krajinného obrazu na příkladech tří oblastí Moravy
„Krajinný obraz je obecný pojem pro obraz prostorové skladby hmot a forem jednotlivých krajinných složek...“ Na našich pozorovacích výjezdech jsme svou pozornost zaměřovali zejména na dřevinné vegetační prvky... vysazované za účelem propojení zemědělské krajiny biokoridory, snížení větrné (někdy i vodní) eroze a obecně zlepšení ekologické stability krajiny a také krajinného obrazu... Obrazy jsme viděli různé... a nezaměřili jsme se jen na dřevinné vegetační prvky, ale také na historickou stopu v krajině, paměť místa, krajinný ráz a ... přemýšlení... a právě několik – možná trochu příliš otevřených, rozhodně nepodložených a zcela subjektivních, někdy až záměrně provokativních myšlenek (výjimečně se také odchylujících od tématu) bych zde rád ilustroval... Na úvod bych však ještě rád citoval Karla Stibrala: „ Řada rozhodnutí, co a kde chránit je sice prezentována jako záchrana biodiverzity, přitom má však zjevné kulturní a estetické kořeny. Mnoho ochranářů argumentuje jazykem nejmodernějších přírodních věd, jakoby se neodvažovali přiznat, že chráníme to, co se nám líbí, jakoby estetický a vůbec kulturní argument měl mnohem menší váhu...“
Zastavení první – znojemské plošiny druhého vegetačního stupně nad výrazným údolím Dyje...
Nutno podotknout, že naše zraky od hodnocení požitého sortimentu, stavu a kvality dřevinného liniového vegetačního prvku odlákávalo mnoho jiných zajímavých prvků nalezených v podrostu... a otvíraly možnosti mnohých rozhovorů nad tématikou k čemu vlastně tyto liniové prvky jsou dobré? Pro koho nejvíce prospěšné? Krom nepůvodních taxonů, které mě osobně ve volné krajině iritují, zde bylo k nalezení také mnoho požitých pneumatik, gum a jiného odpadu... nezávidím zvěři pro kterou tento vegetační prvek v území rozsáhlých polí skýtá jedinou možnost zázemí...
Zastavení druhé – znojemské plošiny druhého vegetačního stupně nad výrazným údolím Dyje podruhé...
Co vytváří obraz krajiny? Oblast kterou jsme navštívili je charakteristická relativně rozsáhlými mírně zvlněnými plošinami nad hluboce zaříznutým údolím řeky Dyje. Na náhorních plošinách byly vysazeny rovné liniové prvky, které v důsledku zanedbané rozvojové péče v současnosti slouží spíše k činnostem, pro které vzhledem ke své prostorové struktuře určitě nebyly navrhovány. Ale nejde jen o to, jak už jsem podotknul v zastavením prvním, jde spíše o sklad odpadů a neproniknutelný porost než o taxonomicky a prostorově ideální biokoridor...
Zastavení třetí – předpolí Bílých Karpat, aneb jak zprznit ducha místa u drobné sakrální stavby
Ze strážnice vybíhá stromořadí ovocných stromů. Cíl je jasný - na konci osy – v trojúhelníku křižovatky barokní kříž, jehož síla je umocněna statnými lipami vysazenými kolem něj... Ještě před ním však ducha místa znenadání končí... najednou kříž mizí ze reklamní cedulí „Penzion Jana“ a dalšími infotabulemi... Má to být poselství? Už v krajině není nejdůležitější duchovní kostra, hledání pomoci u Boha, ale umocnění je hledání pomoci v Penzionu Jana... No a také zde byl nedaleko DVP...
Zastavení čtvrté – Bělokarpatský větrný mlýn v Kuželově s otočnou střechou a paralela k současným větrným elektrárnám... ?
Historická stopa... a o co se ČEZ snaží dnes?
Možná trošičku přehnaná ilustrace... Ale co řekneme na argument že: ve zdejší krajině má využité síly větru tradici a že jde jen o novou formu, která je na rozdíl od kulturní památky starého mlýna „k něčemu“? Asi jde o to, že zatímco předtím stačil mlýn pro celou vesnici... dnes bude energii vyrábět celá farma větrníků umístěných na horizontu a přesahující dnešní starý větrný mlýn asi pětkrát... a zdejší liniová dřevinný vegetační prvek asi třikrát...
Zastavení páté – Bělokarpatské louky – co s nimi?
Valašští kolonizátoři likvidovali lesy, pásli ovce.... my v současnosti chráníme cenné biotopy květnatých Bělokarpatských luk a nechráníme je jen my, ale také Evropa... A běda vám, pokud vám nějaký vzácný naturový druh vymizí – pak zbude jediné budete platit velké pokuty... Ale abyste viděli, jak jsme hodní, dáme vám dotace... a tak za získané dotace zarývá těžký zetor svá kola do rozmoklé půdy, seká drobné živočichy a provádí management chráněného území za typické vůně výfukových plynů.... Tím ale nechci nijak brojit proti nepůvodním Bělokarpatským loukám, protože co je u nás původní? A také je hlavně jasné, že je škoda jen tak nechat vymřít překrásné orchideje... Nebrojím ani proti dotacím či Evropské unii... ALE, vždy záleží jak se co dělá... vždyť nožem se dá jak uřezat chléb tak také zabít člověka...
Zastavení šesté – Svatý kopeček u Olomouce – komponovaná krajina, historická stopa a vyhlídky do budoucnosti
Stejně jako na hoře sv. Antonínka nad Blatnicí, i zde jsem cítil jakousi rozčarovanost, depresi, nechuť a beznaděj... Nebezpečí změny zahradní kolonie v milionářskou rezidenční čtvrť a definitivní popření historického obrazu Svatého kopečku je vzhledem k postupům pří cestě k docílení změn uplatňovaných v naší zemi velmi reálné.... nebo jsem jen neoprávněným pesimistou? Kdy přijde vlivná síla jenž si prosadí svou? Nikdy? Nebo již při následujících volbách? My máme možnost jedinou.... Vysvětlovat a bojovat bez výraznějšího ohodnocení – ale zato pro dobrý pocit!!!
Zastavení sedmé – Geometrické, nekonečné dřevinné liniové prvky v krajinách rozlehlých rovin
A nešlo by to třeba nějak blíže přírodě? Na druhou stranu – asi lepší než nic... Závěrem tedy nezbývá než konstatovat, že v krajině rozoraných mezí je asi každá vegetace, která má za úkol ji alespoň trošku stabilizovat, prospěšná... Je však del mého názoru možné tento úkol splnit tak, aby se současně uplatňovaly i další funkce které od tohoto typu vegetace mohli požadovat. Myslím si, že je důležité upřednostňovat do těchto výsadeb domácí druhy dřevin, respektovat při tom historické a kulturní danosti území a využívat přirozené autoregulace při vhodném navržení výsadby.
