Motto: Pohyb je alfa a omega mého života.
Na Kralický Sněžník za pramenem Moravy 11. 11. 2013 Kralický Sněžník (1424) je masiv na pomezí Rychlebských hor a Orlických hor. Řeka Morava je symbolem života celého území od svého pramene pod vrcholem Kralického Sněžníku až po vyústění do Dunaje pod Děvínem. Už ve 4.30 hodin jsem odjel vlakem z Jičína
přes
Hradec
Králové,
Týniště a Letohrad do Lichkova, což je poslední zastávka rychlíku z Pardubic do polské Wroclavi.
Odtud autobusem přes Králíky a Červený Potok, kde jsem fotil kostel, do konečné stanice Horní Morava, kde jsem jako jediný cestující
vystoupil
a
začal
vystupovat na Kralický Sněžník. Bylo 8.45 hodin, polojasno, jen asi 4°C a na hřebenech se válela hustá mlha.
1
Horní Morava, parkoviště (695) – Pod Vilemínou (860) 4.5 km – Franciska, chata HS 8.5 km – pramen Moravy (1364) 9.5 km – Kralický Sněžník (1424) 10 km – Pod Ludmilou 14 km – Stříbrnice (640) 19 km – Staré Město pod Sněžníkem (536) 24 km. Na parkovišti je upoutávka
na
muzeum opevnění, což je dělostřelecká tvrz
Hůrka,
vojenskohistorická památka z roku 1938 s možností prohlídky podzemních chodeb v délce 1.75 km. Já se těšil na pobyt v nádherném smrkovém lese se stálým stoupáním podél řeky Morava až k jejímu prameni po naučné stezce značené žlutou turistickou značkou. První částí byl pohodlný upravený chodník, ale výše již kamenitá strmější cesta pokrytá čerstvým popraškem sněhu, kde kaluže byly zamrzlé. Nad výškou 1100 m už byla mlha a drsnější podmínky i pro les, tzn. nižší smrky ztepilé a mezi nimi i buky, jeřáby a javory. Občas se mlha rozpustila a bylo vidět do údolí na Stříbrnici a Staré Město pod Smrkem. 1.5 km před vrcholem jsem minul chatu Horské služby a po 100 m jsem se připojil na červenou turistickou cestu vedoucí ze Stříbrnice k prameni Moravy a na vrchol. 2
U pramenu jsem potkal mladou dvojici, která se už vracela z vrcholu, oba se klepali zimou, neboť neměli čepice ani rukavice. Požádal jsem je o fotku a zde mne došel z Olomouce.
turista Byl
to
37letý astrolog Ladislav Jakub, který tak zajímavě vyprávěl, že jsem s ním absolvoval celou další cestu a dokonce jsem změnil svůj původní program. On se osvěžil ledovou horskou vodou z pramene a já dal přednost červenému Tramínu na zahřátí. 500 m před vrcholem se nachází kamenné moře, tzv. Vlaštovčí kameny, a také socha slůněte, což je symbol
Kralického
Sněžníku. Na vrcholu je mohyla s křížem a zbytek kamení po původní kamenné rozhledně, která se „zubem času“ rozpadla. Před rokem tu byla postavena nová, dřevěná. Na vrchol přicházeli další turisté, ale z polské strany, foukal velmi studený silný vítr a tak jsme oba pospíchali zpět dolů, kde bylo lépe. Při dobré viditelnosti lze odsud vidět jak nejvyšší horu Moravy Praděd, tak Sněžku, nejvyšší vrchol Čech. Na samém vrcholu se stýkají hranice Moravy, Slezska a Polska. Jeden z vrcholů – Klepy - tvoří hlavní evropské rozvodí; voda odtéká do Černého, Severního a Baltského moře. 3
Sestupovali jsme do obce Stříbrnice, ale nikoliv po obvyklé červené turistické cestě, ale po zcela nové, žlutě značené cestě lesem s četnými výhledy do údolí,
ale
velmi blátivou kluzkou
cestou, kterou šel Láďa poprvé, přestože
na
jeho
oblíbený
Kralický Sněžník chodí asi čtyřikrát ročně. Byl to pro mne velmi zajímavý
člověk,
který
vystudoval
filosofickou fakultu, kde nedávno ještě vyučoval francouzštinu. Jeho koníčkem je ale astrologie, kterou se nyní i živí, a jeho klienty jsou převážně ženy kolem čtyřicítky.
Do Stříbrnice, poslední obce pod Kralickým Sněžníkem, kde jsem měl zajištěné ubytování v penzionu, jsme sestoupili už kolem 13.30 hodin a tak jsem se rozhodl nocleh zrušit a pokračovat s Láďou do Starého Města pod Sněžníkem 4
a odtud se vrátit vlakem domů. Na nádraží jsem zjistil, že vlak mezi Hanušovicemi a Lichkovem jezdí pouze v sobotu a neděli a není možné se vracet kratší cestou přes Letohrad. Zbývající čas do odjezdu vlaku jsme využili k prohlídce kde
je
místního mnoho
hřbitova,
překrásných
náhrobků s německými nápisy až 200 let starými, které Láďa překládal, neboť i němčina a angličtina je jazyk, který umí. U hřbitova je renesanční trojlodní kostel sv. Anny a na malém
náměstí zajímavá renesanční radnice s věží; typicky
německá
jednoduchá
architektura.
V místní restauraci jsme se odměnili nápoji a v 15.30 hodin jsme se začali vracet vlakem domů. Společně přes Hanušovice do Zábřehu na Moravě, kde jsme se rozloučili. Já pokračoval rychlíkem do Pardubic a přes Hradec Králové do Jičína, Láďa do Olomouce. Teprve ve vlaku jsem začal konzumovat své jídlo na svačinu a oběd. Domů jsem přišel spokojený v půl deváté večer. Byl to velmi zajímavý a pohodový výšlap na „střechu Evropy“, cestou zemí sněhu a ticha, který bych rád zopakoval s tím, že se brzy vrátím do Králík, abych si znovu prohlédl městečko a klášter na Hoře Matky Boží. 5
Poutní místa jsou zdrojem klidu a energie pro všechny lidi, i pro nevěřící. Vnitřní sílu a duchovní bohatství můžeme čerpat i z umění.
Z Králík do Jablonného v Orlických horách 13. 11. 2013 Po dvou dnech odpočinku od výstupu na Kralický Sněžník, jak v „sedle kola“, tak při pravidelném výletu každou druhou středu v měsíci do Prahy za spolužáky, jsem se znovu vrátil „pod střechu Evropy“, do Králík. Ráno ve 4.30 hodin jsem odjel vlakem z Jičína přes Hradec Králové a Týniště do Lichkova a odtud autobusem do Králík. Už v půl deváté jsem začal svou cestu po poutním městě a městě pevností. Na Malém náměstí u autobusového nádraží jsem fotil sloup se sochou P. Marie a pokračoval na náměstí k hotelu Zlatá labuť, kde jsem byl často ubytován jak v době totality, když jsem stavěl výrobní halu
pro Teslu Králíky, tak i po revoluci s manželkou při turistice v tomto kraji. Zajímavá je zdejší budova spořitelny, 6
uprostřed náměstí kašna, stejně jako měšťanské domy kolem. Nedaleko je kostel sv. Michala Archanděla a jeho socha poblíž náměstí. Poté jsem začal stoupat alejí stromů lemujících křížovou cestu
s
kaplemi
z města ke klášteru, který leží o 210 m výše. Na začátku je
barokní brána a barokní sloup. Od kláštera je krásná vyhlídka do krajiny a dnes byl vidět i vrchol Kralického Sněžníku,
kde jsem byl před třemi dny. Od rána bylo jasno, modrá obloha, slunečno, bezvětří, ale chladno; teplota jen málo nad bodem mrazu. 7
Králíky (577) – Kopeček (788) 2.5 km – zpět Králíky 5 km – Prostřední Lipka 7.5 km a zpět Králíky 10 km – Dolní Boříkovice 14 km – Horní Boříkovice 17 km - Odranec (856) 19.5 km – Tvrz Bouda (780) 20.5 km – Suchý vrch (975) 23.5 km – U tří pánů (899) 22 km – Jamné nad Orlicí (668) 28 km – stopem Jablonné nad Orlicí 4 km – Jablonné ČD (450) 30 km
Vychutnával jsem si také cestu zpět a kochal se pohledy dolů
na
město
Králíky a pohoří Orlických hor. Po červené turistické značce po silnici jsem se vydal do Prostřední Lipky,
kde
je
vojenské muzeum a
vedle
bunkr
s nápisem:
“Byli
jsme a budem; vytrváme“. Muzeum bylo uzavřené a na jeho prostranství je jen 8
několik tanků a starších vojenských vozidel. Poblíž je pěchotní srub „K“. Vrátil jsem se znovu do Králík a pokračoval polní cestou do Dolních Boříkovic, kde jsem se přiblížil na silnici pouhý kilometr k polskému hraničnímu přechodu. Zde jsem odbočil vlevo do Horních Boříkovic, kde bylo mnoho pěkných
chalup
a
barokní
kostel
Povýšení sv. Kříže. Opustil jsem silnici a začal prudce stoupat smrkovým lesem po zpevněných lesních cestách na Odranec a
1 km vzdálenou dělostřeleckou tvrz Bouda, což je unikátní vojenskotechnická památka z roku 1935 – 1938. Je to největší muzeum stálého opevnění u nás. Tvrz je také vyhlášeným zimovištěm netopýrů. Odtud jsem stoupal už kamenitou cestičkou k nejvyššímu místu, což je Suchý vrch s nadmořskou výškou 975 metrů. Vylezl jsem na geodynamický bod a pořídil foto s batohem a plzeňským, které jsem měl připravené na oběd. 9
Už jen pár metrů odtud zbývalo k chatě Suchý vrch, což je hranice Čech
a
Moravy.
Je
zde
vodárenská věž vysoká 32 metrů, sloužící jako rozhledna, restaurace a vysílač. Počasí stále přálo, ale já
začal sestupovat po zelené turistické značce dolů do obce Jamné nad Orlicí. Ve snaze stihnout první vlak domů jsem zastavil auto, které mne odvezlo do Jablonného nad Orlicí, kde jsem měl ještě čas na prohlídku
města. U vlakového nádraží je kamenný most přes Tichou Orlici, který byl před několika měsíci opraven. Cesta na náměstí trvala
jen 8 minut, kde je mnoho pěkně opravených
měšťanských
domů
a
roubenek. Sídlí v nich například spořitelna, hotel U Černého medvěda, radnice. 10
Zajímavostí je dřevěná lžíce sloužící dříve jako vodní kyvadlo. Nakonec jsem
po
schodech
vystoupal
k baroknímu kostelu sv. Bartoloměje a vrátil se na vlakové nádraží se zapadajícím sluncem. To už přijížděl vlak z Polska do Pardubic, ale skoro
bez cestujících. Nastoupil jsem do posledního, zcela nového vagonu, kde jsme byli pouze dva cestující! Přestoupil jsem v Letohradu na vlak do Hradce Králové a cestou dobře pojedl a popil, neboť to bylo první jídlo od příjezdu ráno do Králík. Do Jičína jsem se vrátil v 18.24 hodin a moc spokojený; nejvíce s překrásným slunečným počasím a mnoha zážitky. Je třeba obdivovat práci našich předchůdců, co v krátkém čase dokázali postavit v těžkých podmínkách hor. Končím dalším svým mottem: Poutní místa jsou po staletí budována ke cti a slávě; je to prostor ke zklidnění, radosti z uměleckých děl a architektury, a pro mne hlavně k potkávání skvělých lidí na poutních cestách. V Jičíně 12. a 14. 11. 2013
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2013
11
