Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra trestního práva
Diplomová práce
Peněžitý trest a jeho výkon Jiřina Grandičová
2014/2015
"Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Peněžitý trest a jeho výkon zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury." ………………………. Podpis 2
Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat doc. JUDr. Věře Kalvodové, Dr. za odborné vedení, pomoc a cenné rady při zpracování této diplomové práce. Dále děkuji rodině, příteli a všem, kteří umožnili dokončení této práce. 3
Abstrakt Tato diplomová práce se věnuje otázce peněžitého trestu, který je v dnešní době považován za významnou alternativu ke krátkodobému trestu odnětí svobody. Cílem této práce je komplexně popsat hmotněprávní i procesněprávní aspekty tohoto trestu v České republice pokud jde o jednotlivé subjekty trestného činu, tedy mladistvé, dospělé pachatele i právnické osoby. Přínosem této práce je především přehledné srovnání a zhodnocení postavení peněžitého trestu v sankčním systému trestního práva a právní úpravy předpokladů jeho ukládání a výkonu vzhledem k výše uvedeným subjektům. V práci je zapracován i komparativní exkurs do zahraničních úprav peněžitého trestu v Rakousku a na Slovensku. Klíčová slova peněžitý trest, alternativní trest, peněžité opatření, náhradní trest odnětí svobody, majetkový prospěch, denní sazba, výkon peněžitého trestu
Abstract
This diploma thesis deals about the question of a financial penalty, which is actually considered as an effective alternative in comparison with a short imprisonment. The main target of the thesis is to complexly describe the substantive and procedural aspects of the punishment in Czech Republic related to individual subjects of the offense. That means young and adult offenders or legal person. The added value of this thesis is in lucid comparison and evaluation of the role of a financial penalty in penalty system of the criminal Law and law legislation prerequisite and its application and execution in reference to the above mentioned subjects. The thesis consists also comparison between the local financial penalty legislation and the same legislation which applies to Austria and Slovak Republic.
Keywords Financial
punishment,
alternative
punishment,
financial
measure,
spare
imprisonment, material benefit, daily rate, performance of financial punishment 4
Obsah Úvod ........................................................................................................................ 7 1. Pojem a smysl trestu ........................................................................................... 9 1.1 Pojem trestu ................................................................................................... 9 1.2 Smysl trestu ................................................................................................... 9 1.2.1 Absolutní vs. relativní teorie ................................................................. 10 2. Obecná charakteristika sankčního systému trestního práva .............................. 11 2.1 Monismus a dualismus trestněprávních sankcí ........................................... 12 2.2 Sankce ukládané dospělým pachatelům ...................................................... 13 2.2.1 Tresty ukládané dospělým pachatelům ................................................. 14 2.2.1 Ochranná opatření ukládaná dospělým pachatelům ............................. 16 2.3 Sankce ukládané mladistvým pachatelům ................................................... 17 2.4 Sankce ukládané právnickým osobám......................................................... 18 3. Alternativní opatření v českém trestním právu ................................................. 20 3.1 Kategorizace alternativních opatření ........................................................... 21 3.2 Alternativní tresty ........................................................................................ 22 4. Historie peněžitého trestu.................................................................................. 23 4.1 Počátky ukládání peněžitého trestu ............................................................. 23 4.3 Peněžitý trest v zákoně č. 140/1961 Sb. ...................................................... 27 5. Peněžitý trest ..................................................................................................... 30 5.1 Hmotněprávní úprava podmínek aplikace peněžitého trestu dle trestního zákoníku ............................................................................................................ 30 5.2 Výměra peněžitého trestu ............................................................................ 31 5.3 Náhradní trest odnětí svobody ..................................................................... 34 5.4 Přeměna peněžitého trestu na trest domácího vězení či trest obecně prospěšných prací .............................................................................................. 35 5.5 Zahlazení odsouzení .................................................................................... 36 5.6 Výkon peněžitého trestu .............................................................................. 37 5.7 Specifika peněžitých opatření ukládaných mladistvým pachatelům ........... 41 5.7.1 Peněžité opatření ................................................................................... 41 5.7.2 Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu ............................ 43 5.8 Specifika peněžitého trestu ukládaného právnickým osobám ..................... 46
5
5.9 Zhodnocení postavení peněžitého trestu v sankčním systému trestního práva ČR ...................................................................................................................... 48 5.10 Zhodnocení právní úpravy předpokladů ukládání a výkonu peněžitého trestu s náměty de lege ferenda ......................................................................... 49 6. Komparativní exkurs do vybraných zahraničních úprav .................................. 51 6.1 Úprava peněžitého trestu na Slovensku ....................................................... 51 6.2 Úprava peněžitého trestu v Rakousku ......................................................... 52 Závěr ..................................................................................................................... 55 Seznam použité literatury...................................................................................... 57
6
Úvod Jako téma diplomové práce jsem si vybrala problematiku peněžitého trestu a jeho výkonu. Toto téma jsem zvolila z důvodu, že ačkoliv nejde v českém trestním právu o nový druh trestu, je i v dnešní době diskuse na toto téma stále aktuální. Současné trendy v ukládání trestů jsou totiž takové, že je zde snaha co nejvíce ukládat tresty alternativní ke krátkodobým trestům odnětí svobody, a peněžitý trest představuje jednu z nejdůležitějších alternativ k těmto trestům. Totiž i Česká republika musí reagovat na situaci, kdy se stále více zvyšují finanční nároky na každého vězně i celý vězeňský systém. Proto je stále potřeba hledat alternativy k trestu odnětí svobody, neboť ten kromě již výše zmíněné velké finanční zátěže pro stát v sobě zahrnuje i další negativa, např. sociální odloučení vězňů od zbytku společnosti v době výkonu trestu ve vězení. I když existují limity pro ukládání peněžitého trestu, považuji tuto alternativu za velice přínosnou, a to nejen u majetkových trestných činů. Cílem diplomové práce bude tedy podat co nejkomplexnější výklad problematiky týkající se peněžitého trestu a jeho výkonu a stanovit odlišnosti peněžitého trestu v rámci různých subjektů trestného činu, tedy dospělých a mladistvých pachatelů i právnických osob. Úkolem bude také nastínit limity peněžitého trestu, podmínky jeho aplikace jakožto samostatného nebo vedlejšího trestu, možnosti jeho výměry formou denních sazeb, podmínky ukládání náhradního trestu odnětí svobody, jeho přeměny, zahlazení odsouzení, a mnoho dalších otázek souvisejících s peněžitým trestem. Budu se také snažit předložit doporučení de lege ferenda v rámci většího zefektivnění ukládání i výkonu tohoto trestu. Práce bude členěna na šest kapitol. V kapitole následující po úvodu se budu věnovat obecně pojmu „trest“ jako takovému a jeho smyslu v rámci znázornění pomocí absolutní a relativní teorie o smyslu trestu. Tyto obecné teze následně rozvedu v kapitole druhé, která se bude věnovat obecné charakteristice sankčního systému trestního práva, a to z pohledu rozdílných subjektů trestního práva – dospělých, mladistvých i právnických osob, zejména tedy problematice, jaké sankce a opatření lze těmto subjektům ukládat v rámci posouzení uplatňování monistické či dualistické koncepce u každého z těchto subjektů. Ve třetí kapitole se již blíže přiblížím k otázce peněžitého trestu jakožto jednomu z alternativních trestů 7
k trestu odnětí svobody, neboť tato kapitola se zabývá vnitřním dělením alternativních opatření, jak hmotněprávních, tak procesněprávních s demonstrací toho, kam peněžitý trest řadíme. Další kapitoly se již budou týkat pouze trestu peněžitého. Kapitola čtvrtá bude pojednávat o historii této sankce, a to zejména o tom, jak se úprava peněžitého trestu měnila v rámci historie lidstva a v pozdější době na území Československa a České republiky. Kapitola pátá pojednává o současné právní úpravě peněžitého trestu a jeho výkonu v trestním zákoníku, přičemž některé podkapitoly se věnují specifické úpravě peněžitého opatření ukládaného mladistvým pachatelům dle zákona č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů a peněžitého trestu ukládaného právnickým osobám na základě zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim. Vzhledem k tomu, že většina práce se věnuje problematice peněžitého trestu v České republice, vyčleňuji poslední kapitolu pro komparaci se zahraničními úpravami peněžitého trestu, a to zejména sousedů České republiky – Slovenska a Rakouska. Při psaní diplomové práce budu především navazovat na vlastní znalosti získané při studiu v rámci předmětu Trestní právo a budu využívat zdrojů týkajících se peněžitého trestu, zejména monografií, odborných článků a časopisů, soudních rozhodnutí a právních předpisů, a to jak českých, tak i zahraničních. Základní otázky nastíněné v této práci budou řešeny metodou deskriptivní, indukce i dedukce a zejména formou komparace nejen v rovině historické, ale i v rovině srovnávání právní úpravy peněžitého trestu v rámci jednotlivých subjektů, potažmo i české úpravy peněžité trestu s úpravou některých zahraničních států.
8
1. Pojem a smysl trestu Vzhledem k tomu, že má práce směřuje k vyložení právní úpravy peněžitého trestu jako celku, považuji za správné v první řadě vymezit, co se myslí pod pojmem trest, a jaký je vůbec smysl ukládaných trestů.
1.1 Pojem trestu Definic pojmu trest v dnešní době nalézáme nespočet. Navrátilová například uvádí, že „trestem rozumíme zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání. Trest, právní následek činu, na němž lpí vina, spočívá v právní újmě a ta je pachatelem činu pociťována jako zlo a podle vůle zákonodárce má být jako taková přijímána.“1 Nigel Walker ve svém díle Why Punish? charakterizuje trest pomocí šesti rysů: 1. „trest zahrnuje způsobení újmy, tj. něčeho, co je obecně pokládáno za nepříjemné; 2. tato újma je způsobena úmyslně a cíleně; 3. trest je ukládán osobou, která k tomu má autoritu (ať je to ve společnosti, firmě či rodině); 4. trest je ukládán za konání či opomenutí, jež porušuje právo, pravidlo nebo zvyklost; 5. toto porušení musí být zaviněné, tj. trestané osobě musí být vytknutelné; 6. trest je ukládán z ospravedlnitelného důvodu, nikoliv svévolně“.2 Definice pojmu „trest“ vždy vykazují alespoň jeden společný prvek, a to ten, že trest znamená uložení újmy za porušení dané skutečnosti. V trestním právu hovoříme o porušení právní normy.
1.2 Smysl trestu Z hlediska smyslu trestu můžeme v jeho historii spatřovat dvě koncepce. První koncepcí je absolutní teorie představovaná teorií odplaty, druhou koncepcí poté teorie relativní, představována teorií prevence.3
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní právo hmotné. 3. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 379. LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1. vyd. Praha: LexisNexis, 2007, s. 6. 3 JELÍNEK, 2013, op. cit., s. 380-381. 1 2
9
1.2.1 Absolutní vs. relativní teorie Teorii absolutní či teorii odplaty, kterou lze považovat za koncepci historicky starší, než teorii relativní, zastávali především představitelé tzv. klasické školy trestního práva (Aristoteles, I. Kant). Tato teorie pojímá smysl trestu jako prostředek naplnění spravedlnosti, která byla porušena protiprávním jednáním pachatele. Trest vyrovnává bezpráví a spravedlnost se odplatou obnoví. Zločin vyrovnaný z pohledu spravedlnosti odpovídajícím trestem se zneguje. V rámci této teorie se uplatňuje imperativ, kdy „vina vyžaduje trest“. Oproti tomu teorie relativní spatřuje smysl trestu v ochraně společnosti před škodlivým jednáním pachatele, ale také spočívá v polepšování pachatele. Tato teorie byla reprezentována sociologickou školou F. von Liszta a C. Lombrosa. Uložení trestu zde představovalo jakési léčení, které mělo zabránit budoucímu páchání trestných činů. Uplatňoval se tedy imperativ „nemoc vyžaduje léčení“.4 Později se objevovaly i teorie smíšené, které usilovaly o kombinaci výše zmíněných teorií, kdy smyslem trestu měla být jak odplata za protiprávní jednání, tak náprava pachatele.5 Z hlediska prvních dvou teorií autorka práce uvádí, že toto dělení je již v českém prostředí zažité a proto jej použila v rámci dělení teorií o smyslu trestu. V jiných publikacích mohou být pojmenovány odlišně, například jako teorie retribuční a utilitární. V dnešní době můžeme chápat smysl a účel trestu v ochraně společnosti jako celku před škodlivým jednáním pachatelů trestných činů, dále také jako prostředek k zabránění pachateli v následném páchání trestné činnosti. Současně s tím by měl trest směřovat k výchově pachatele tak, aby vedl řádný život; tedy aby trest působil výchovně nejen na pachatele, ale aby odstrašoval ostatní členy společnosti od páchání těchto činů. V neposlední řadě vyjadřuje trest morální odsouzení pachatele za spáchání trestného činu.6
JELÍNEK, 2013, op. cit,. s. 380-381. Tamtéž. 6 CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva: učební pomůcka ke studiu trestního práva. 3. vyd. Praha: Linde, 2012, s. 117. 4 5
10
2. Obecná charakteristika sankčního systému trestního práva Trestní právo je jedním z nepostradatelných prostředků pro udržení pořádku ve společnosti, ovšem bez určitých trestněprávních prostředků sloužících k dosažení ochranné funkce trestního práva by bylo spořádané soužití mezi lidmi nepředstavitelné. Právě plnění této ochranné funkce trestního práva je právním důvodem pro existenci trestněprávních sankcí. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní zákoník“ či „TZ“) rozlišuje v ustanovení § 36 dva druhy trestních sankcí, a to tresty a ochranná opatření. Zde je vhodné poznamenat, že při ukládání trestněprávní sankcí je třeba přihlížet k zásadám, které se s ukládáním trestněprávních sankcí pojí. Bezpochyby na prvním místě stojí teze, jejímž základem je to, že trestněprávní sankce představují prostředek ultima ratio, tedy poslední prostředek v případě, kdy sankce mírnější z jiných právních odvětví selhala a jediným prostředkem k zabránění páchání dalších protiprávních činů je právě uplatnění trestněprávní sankce.7 Ukládání trestních sankcí musí být také ve shodě se zásadou humanismu a ekonomie trestní represe. Z těchto zásad totiž vyplývá, že pachateli, jemuž je ukládána trestněprávní sankce, nemá být způsobena újma vyšší, než je nezbytně nutné pro dosažení ochranné funkce trestního práva, tedy k ochraně společnosti samotné. Proto je možné použití trestu spojeného s odejmutím svobody jen v případech, kdy nelze použít často mírnější, alternativní řešení, např. peněžitý trest.8 Při ukládání trestní sankce musí být přihlédnuto k zásadě, která je vyjádřena také v čl. 39 Listiny základních práv a svobod. Dle článku 12 odst. 1 trestního zákona jen právě trestní zákon vymezuje trestné činy a stanovuje trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit.9 Uplatnění trestněprávní sankce je totiž tak závažným zásahem do života pachatele, že druh a podmínky uplatnění sankce musí být stanoveny přímo zákonem. V neposlední řadě musejí být trestněprávní sankce v souladu s požadavky spravedlnosti a přiměřenosti, neboť jen tímto způsobem je možno dosáhnout spravedlivého potrestání a možného napravení pachatele.10 ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I.: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 484. Tamtéž. 9 JELÍNEK, 2013, op. cit., s. 29. 10 ŠÁMAL, 2012, op. cit., s. 484. 7 8
11
2.1 Monismus a dualismus trestněprávních sankcí Jak již bylo řečeno výše, podle trestního zákoníku jsou uplatňovány dvě trestněprávní sankce, a to tresty a ochranná opatření. Tuto dvojkolejnost označujeme jako systém dualistický. K naplnění ochranné funkce trestního práva jsou tedy zákonodárcem stanoveny dva prostředky, které vedle sebe existují a mohou se uplatňovat paralelně. Trestem je opatření státu, které je ukládáno jménem státu na základě státního donucení v trestním řízení příslušnými soudy, a to osobě, která spáchala trestný čin, přičemž tímto opatřením je pachateli způsobena nejen újma, je také vyřčeno odsouzení pachatele ze strany společnosti. Základními znaky trestu jsou tedy újma a morální odsouzení pachatele. Trest je chápán jako následek trestného činu a může být uložen jen pachateli trestného činu. Oproti tomu ochranná opatření jsou opatření, jejichž typickým rysem je jejich preventivní povaha. Jestliže trest lze uložit pouze za spáchané trestné činy, ochranné opatření lze uložit i za činy jinak trestné osobám trestně neodpovědným pro nepříčetnost či nedostatek věku. Pro ochranná opatření také neplatí ve všech případech, že újma bude postihovat pouze pachatele trestného činu.11 Při vytváření současného trestního zákoníku se vedly dlouhé diskuse o tom, zda má být zachován systém dualistický jako v předchozím trestním zákoně, nebo se přistoupí na systém monistický. Přestože byla přijata koncepce z dřívějšího trestního zákona, neexistuje shoda názorů odborníků na tom, který ze systémů je výrazně lepší. Dualistickému systému bývá vytýkáno, že systém dovoluje vůči pachateli uplatnění jak trestu, tak ochranného opatření, což v mnoha případech vede k jakémusi dvojímu potrestání. Zastánci dualistického systému ovšem namítají, že potřeba existence obou sankcí je odůvodněná, neboť některé tresty nemohou naplnit preventivní funkci, jakou je možno dosáhnout právě pomocí ochranného opatření (například u pachatelů, které byli v době spáchání trestného činu stiženi duševní poruchou nebo pachatelé – recidivisté, u nichž není možné pomocí trestů dosáhnout toho, aby se další trestné činnosti vyvarovali). Oproti tomu monistický systém bývá kritizován v tom ohledu, že trest i ochranné opatření dosahují spojení v neutrální trestněprávní sankci. Dochází totiž ke stírání rozdílu v rámci uplatňování trestu a ochranného opatření. Trest by měl plnit formu citelné újmy pachateli za spáchání 11
Tamtéž, s. 494-495.
12
protiprávního činu tak, aby jej odradil od další protiprávní činnosti. Oproti tomu ochranné opatření už i dle názvu napovídá, že je opatřením preventivní povahy, jehož účelem není odpověď na spáchání protiprávního činu. Ochranné opatření bývá ukládáno s ohledem na nebezpečnost osoby pachatele. Vedle těchto tradičních trestněprávních sankcí se v českém trestním právu uplatňují další prostředky řešení porušení norem trestního práva, které nejsou trestem, ani ochranným opatřením. I když jde především o procesněprávní instituty, lze z jejich povahy vyvodit, že zároveň představují sankci za spáchání skutku na poli trestního práva. Jedná se například o podmíněné zastavení trestního stíhání, dohodu o vině a trestu, narovnání, trestní příkaz. Na základě této skutečnosti bývá v odborné literatuře někdy uváděno, že sankční systém českého trestního práva je založen na trojkolejnosti.12
2.2 Sankce ukládané dospělým pachatelům Dospělým pachatelům jsou ukládány sankce dle trestního zákoníku.13 Jak již bylo řečeno výše, dle ustanovení § 36 trestního zákoníku jsou těmito sankcemi tresty a ochranná opatření. Při jejich ukládání je třeba přihlédnout k obecným zásadám pro jejich ukládání. Musí být proto dodržena zákonnost trestních sankcí vyjadřující, že trestní sankce lze ukládat pouze na základě zákona. Dále musí být dodržena zásada humánnosti trestního práva, kdy nelze pachateli uložit sankce, které by byly kruté a nepřiměřené, což je předpokládáno také čl. 7 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.14 Zákon v § 37 odst. 1 stanovuje, že trestní sankce je nutno ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti činu, který pachatel spáchal, a také k poměrům samotného pachatele. V odstavci druhém je zakotvena zásada subsidiarity přísnější trestní sankce, kdy pokud postačuje uložení pachateli méně postihující sankce, nelze pachateli uložit sankci citelnější. V odstavci třetím je uvedeno, že při ukládání sankcí je třeba brát zřetel na zájmy poškozeného, a to zejména v těch případech, kdy má být pachatel schopný nahradit poškozenému škodu způsobenou trestným činem.
ŠÁMAL, 2012, op. cit., s. 486-488. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 6. 2015]. 14 § 37 TZ. 12 13
13
2.2.1 Tresty ukládané dospělým pachatelům Trestní zákoník stanovuje druhy trestů v ustanovení § 52. Rozlišuje ty tresty, které za spáchané trestné činy soud uložit může, což bývá označováno jako tresty pravidelné, a trest výjimečný. Trestem pravidelným se tedy rozumí trest: a) odnětí svobody b) domácí vězení c) obecně prospěšné práce d) propadnutí majetku e) peněžitý trest f) propadnutí věci g) zákaz činnosti h) zákaz pobytu i) zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce j) ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání k) ztrátu vojenské hodnosti l) vyhoštění.15 Trestní zákoník dále upravuje souběh několika trestů, kdy pokud trestní zákon stanoví za některý trestný čin několik trestů, je možno uložit tento trest samostatně, ale i také více těchto trestů vedle sebe. Vedle trestu, který je stanoven trestním zákoníkem za odpovídající trestný čin, lze uložit i jiný trest předpokládaný § 52 TZ. Jedná se o trest domácího vězení, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz pobytu. Existují však i tresty, které nelze uložit v souběhu. Především nelze uložit trest domácího vězení vedle trestu odnětí svobody a obecně prospěšných prací, obecně prospěšné práce vedle odnětí svobody, peněžitý trest vedle propadnutí majetku a zákaz pobytu vedle vyhoštění.16 Při ukládání trestů je třeba přihlédnout k obecným zásadám pro jejich ukládání, které stanovuje trestní zákon. Dle ustanovení § 39 TZ soud při stanovení druhu a výměry trestu přihlíží k:
povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, přičemž povaha trestného činu je především určena zákonnými znaky skutkové podstaty, která byla
15 16
§ 52 odst. 1 TZ. § 53 odst. 1 TZ.
14
spáchaným trestným činem naplněna. Závažnost trestného činu lze usoudit dle dělení předpokládaného § 14 TZ v rámci hierarchie trestných činů od těch nejméně závažných po nejzávažnější, a to přečiny, zločiny a zvlášť závažné zločiny;
osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, kdy půjde zejména o zhodnocení zdravotního stavu pachatele a jeho rodiny, ekonomické situace, postavení pachatele ve společnosti, závazky pachatele, případného těhotenství pachatelky atp.;
dosavadnímu způsobu života pachatele, kdy bude hodnoceno zejména, zda byl pachatel již v minulosti trestán či nikoliv, což se může projevit jak pozitivně, tak i negativně, a to v rámci polehčujících a přitěžujících okolností;
možnosti nápravy pachatele, kdy se zjišťují znaky osobnosti pachatele ve spojitosti se spáchaným trestným činem, pohnutky pachatele vedoucí ke spáchání trestného činu atp.;
chování pachatele po činu, kdy se zejména přihlíží ke snaze pachatele odstranit následky spáchaného trestného činu a nahradit škodu způsobenou tímto jednáním;
dále k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, jestliže byl označen za spolupracujícího obviněného;
také k účinkům a důsledkům trestu pro budoucí život pachatele, zejména s důrazem na skutečnost, aby pachatel již neopakoval trestnou činnost;
polehčujícím a přitěžujícím okolnostem předpokládaných §§ 41 a 42 TZ;
době, která uplynula od spáchání trestného činu;
k případné změně situace, k níž došlo, např. změna hodnocení významu právem chráněných společenských zájmů;
délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy ale samozřejmě není objektivně stanovena maximální doba, do jaké by se mělo vměstnat celé trestní řízení, neboť opět závisí na povaze spáchaného skutku, činnosti orgánů trestního řízení, možnosti zajištění důkazů, spolupráce obviněných atp.; 15
významu spolupachatelství, účastenství, přípravy i pokusu;
zda pachatel získal nebo se snažil získat trestným činem majetkový prospěch.17 Je tedy zřejmé, že soud se musí řídit nejen tím, co je striktně dáno zákonem
(např. neslučitelnost některých trestů), musí také správně zhodnotit všechny relevantní skutečnosti, aby uložený trest odpovídal výše zmíněným požadavkům a zásadám.
2.2.1 Ochranná opatření ukládaná dospělým pachatelům Trestní zákoník v ustanovení § 98 stanovuje druhy ochranných opatření. Těmi jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci a ochranná výchova, přičemž ochrannou výchovu lze uložit pouze mladistvým a dětem mladších patnácti let, proto tuto problematiku upravuje zákon o soudnictví ve věcech mládeže. 18 Zákon současně vylučuje uložení ochranného léčení a zabezpečovací detence, neboť i když jde o dvě samostatná ochranná opatření, důsledky pro pachatele jsou při uložení těchto opatření obdobné. I u ochranných opatření zákon stanovuje obecné zásady pro ukládání ochranných opatření. Touto zásadou je zásada přiměřenosti, přičemž ochranné opatření nelze uložit v případě, kdy není přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí zájmům chráněným trestním zákoníkem, pachateli i jeho poměrům. Také újma způsobená pachateli tímto ochranným opatřením nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení ochrany společnosti.19 Zákon předepisuje podmínky pro uložení ochranných opatření. Opatření lze uložit pouze za splnění zákonných podmínek, a to samostatně i vedle trestu. Pokud bude ochranné opatření ukládáno vedle trestu podobné povahy, může k tomu dojít pouze v případě, kdy by samotné uložení trestu nebylo dostatečné z hlediska působení na osobu pachatele či ochrany společnosti. Toto omezení se týká například současného uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody a ochranného
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I.: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 514-526. Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 6. 2015]. 19 § 96 TZ. 17 18
16
léčení či nepodmíněného trestu odnětí svobody se zabezpečovací detencí. Jestliže trestní zákoník nestanoví něco jiného a jestliže nelze dosáhnout patřičného působení na osobu pachatele a řádné ochrany společnosti jedním ochranným opatřením, lze vedle sebe uložit i více ochranných opatření. Zákon ovšem vylučuje uložení ochranného léčení vedle zabezpečovací detence. Vedle sebe je tedy možné uložit zabezpečovací detenci a zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo ochranné léčení vedle zabrání věci či jiné majetkové hodnoty. Pokud je tedy stanoveno více ochranných opatření vedle sebe, soud stanoví pořadí jejich výkonu, neboť je nelze vykonávat současně.
2.3 Sankce ukládané mladistvým pachatelům Sankce, které jsou ukládány mladistvým pachatelům, jsou stanoveny speciálním zákonem, kterým je zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (dále jen „ZSVM“). Subsidiárně se i na mladistvé použijí ustanovení trestního zákoníku a trestního řádu, pokud ZSVM nestanoví něco jiného. Pro účely tohoto zákona se vymezuje pojem mladistvý, kdy je jím „ten, kdo v době spáchání provinění dovršil patnáctý rok a nepřekročil osmnáctý rok svého věku20“. Oproti dospělým je trestný čin spáchaný mladistvým pachatelem nazýván proviněním a v rámci systému sankcí se u mladistvých uplatňuje systém monistický. Mladistvým totiž není možné uložit trest, nýbrž jen opatření. Mladistvým pachatelům je tedy možné uložit pouze:
výchovná opatření, kterými jsou: o dohled probačního úředníka, o probační program, o výchovné povinnosti, o výchovná omezení, o napomenutí s výstrahou,
ochranná opatření, kterými jsou: o ochranné léčení, o zabezpečovací detence, o zabrání věci,
20
§ 2 odst. 1 písm. c) ZSVM.
17
o ochranná výchova,
trestní opatření, kterými jsou: o obecně prospěšné práce, o peněžité opatření, o peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, o propadnutí věci, o zákaz činnosti, o vyhoštění, o domácí vězení, o zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, o odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu (podmíněné odsouzení), o odnětí svobody podmíněně odložené na zkušební dobu s dohledem, o odnětí svobody nepodmíněné. Dle § 9 ZSVM je „účelem opatření vůči mladistvému především vytvoření
podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění.“21 Zajímavostí je, že v trestním zákoníku není stanoven účel trestu. Jeho určení je ponecháno na odborné nauce o trestním právu.
2.4 Sankce ukládané právnickým osobám Sankce, které jsou ukládány právnickým osobám, jsou stanoveny zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „ZTOPO“). Pokud zákon nestanoví něco jiného, subsidiárně se použije trestní zákoník. Tento poměrně nový zákon s účinností teprve od 1. 1. 2012 v ustanovení § 15 stanovuje, že právnickým osobám je možno uložit tresty i ochranná opatření, proto zde mluvíme o koncepci dualistické, stejně jako v případě dospělých pachatelů. Je tedy zřejmé, že i když mohl jít český zákonodárce cestou států, které právnické osoby sankcionují pouze formou pokuty (např. Rakousko), zvolil přístup
21
§ 9 odst. 1 ZSVM.
18
mnohem pestřejší, což byl určitě krok správným směrem.22 Za trestné činy spáchané právnickou osobu lze uložit pouze trest:
zrušení právnické osoby,
propadnutí majetku,
peněžitý trest,
propadnutí věci,
zákaz činnosti,
zákaz plnění veřejných zakázek, účasti v koncesním řízení nebo ve veřejné soutěži,
zákaz přijímání dotací a subvencí,
veřejnění rozsudku.23 Právnické osobě lze uložit pouze jedno ochranné opatření, a to zabrání věci.
I zde zákonodárce uvádí, že tresty a ochranná opatření lze uložit samostatně nebo vedle sebe. Vylučuje ovšem uložení peněžitého trestu vedle propadnutí majetku a trest propadnutí věci vedle zabrání téže věci. Dále zákon ve svých obecných ustanoveních hovoří o přiměřenosti trestu a ochranného opatření, které můžeme považovat za dosti obdobné úpravě přiměřenosti trestních sankcí stanovených § 38 a 39 TZ, ovšem s určitými rozdíly s ohledem na úpravu právnických osob.
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob – bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, s. 230-231. 23 § 15 zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 6. 2015]. 22
19
3. Alternativní opatření v českém trestním právu I když v současné době v českém trestním právu nenacházíme jednotnou definici alternativního opatření, můžeme říci, že alternativní sankcí je zpravidla trest nespojený s odnětím svobody. Posláním alternativních sankcí je tedy nejen potrestat pachatele trestného činu, ale také vyloučení vedlejších nežádoucích důsledků trestu spojených s uvězněním, kterými jsou například nevyhnutelný kontakt s jinými pachateli trestných činů či narušení rodinných a ostatních společenských vztahů.24 Významnou předností alternativního trestu je tedy to, že pachatel není stižen škodlivými důsledky spojenými s výkonem trestu odnětí svobody. Pachatel zůstává ve společnosti a nedostává se do kontaktu s vězni, kteří se mohou navzájem „školit“ v rámci páchání další trestné činnosti. Po vykonání trestu pachatel nemusí znovu nacházet cestu ke své rodině a známým a ve snaze o docílení nápravy pachateli pomáhá probační úředník. Zejména z těchto důvodů je přednostní aplikace alternativních trestů před uvězněním méně sociálně ničící a psychicky traumatizující.25 Nutno uvést, že ne všichni odborníci, kteří se s alternativními sankcemi setkávají, vidí v alternativních trestech jen pozitiva. Například někteří ze soudců uvádějí, že v tomto systému jde už o jakousi překombinovanost a přílišnou snahu o co největší eliminaci nepodmíněně odsouzených pachatelů, která by mohla převažovat nad snahou o spravedlivé potrestání.26 Potřeba existence alternativních opatření se projevila již na sedmém kongresu OSN o prevenci kriminality a zacházení s pachateli, který se konal v Miláně roku 1985. Na základě tohoto shromáždění byla přijata rezoluce, která řešila otázku snížení počtu vězňů, aplikaci možných alternativních trestů k trestu odnětí svobody a problematiku znovuzařazení pachatelů do společnosti po výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody. Kongres OSN doporučil členským státům a tedy i tehdejšímu Československu, aby nadále usilovaly o eliminaci negativních účinků spojených s uvězněním a zkoumaly další možné cesty, kterými by bylo
HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. podst. rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 15. 25 NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, roč. 13, č. 7-8, s. 11. 26 SCHEINOST, Miroslav a kol. Sankční politika pohledem praxe. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, s. 37-38. 24
20
možné potrestat pachatele trestného činu jinak, než formou trestu odnětí svobody.27 Je tedy nutné si uvědomit, že i tato nezávazná setkání mají vliv na vývoj alternativních sankcí v českém prostředí. Avšak předpokladem účinného fungování systému alternativních trestů však není jen jeho existence. Se samotnou existencí se musí propojit efektivní aplikace těchto opatření v praxi orgánů činných v trestním řízení.28 Zajímavým problémem spojeným s uplatněním alternativních sankcí je také otázka, jak co nejlaciněji, ale souběžně účinně potrestat pachatele trestného činu. Od alternativních trestů se mimo jiné očekává, že budou snižovat vězeňskou populaci, a tak i náklady státu na pachatele, kteří vykonávají svůj trest ve věznicích. Tyto tresty však mohou být ukládány jen osobám, u kterých se nevyžaduje separace od okolní společnost z důvodu její ochrany.29 Jednotlivá alternativní opatření neexistují pouze vedle sebe bez dalšího. Tvoří systém naplňující jednotný účel, a to nahrazení nepodmíněného trestu odnětí svobody.30
3.1 Kategorizace alternativních opatření Systém alternativních opatření je vnitřně rozčleněn podle různých kritérií. Nejběžněji používaným je dělení dle toho, v jaké fázi trestního řízení lze alternativní opatření aplikovat. Na základě toho lze alternativní opatření rozdělit na: a) hmotněprávní alternativní opatření, které dále členíme na: a. alternativní tresty b. alternativní opatření b) procesní alternativní opatření, tzv. odklony v trestním řízení.31 Vzhledem k zaměření diplomové práce autorka uvádí, že se nadále bude v této kapitole zabývat pouze otázkou alternativních trestů.
27
NEZKUSIL, op. cit., s. 7. ŠČERBA, Filip: Využívání alternativních opatření v praxi. Trestněprávní revue. 2013, roč. 12, č. 6, s. 138. 29 OSMANČÍK, Otakar; ROZUM, Jan. K problematice alternativních trestů a opatření. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1996, s. 8-9. 30 ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2 vyd. Praha: Leges, 2014, s. 30. 31 Tamtéž, s. 31. 28
21
3.2 Alternativní tresty V neobecnějším pojetí lze říci, že alternativní tresty jsou představovány všemi tresty dle § 52 TZ vyjma nepodmíněného trestu odnětí svobody. V tomto případě by byl však za alternativní trest označen například i trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, který sám o sobě nepůsobí omezení osobní svobody pachatele. V užším pojetí za alternativní tresty považujeme ty, které nahrazují nepodmíněný trest odnětí svobody. Do této kategorie tedy řadíme trest:
domácího vězení
obecně prospěšných prací
peněžitý trest
podmíněné odsouzení včetně podmíněného odsouzení s dohledem.32 Výše uvedené tresty jsou charakteristické svou nemožností být uplatňovány
současně s nepodmíněným trestem odnětí svobody, vyjma peněžitého trestu. Toto omezení podtrhuje jejich alternativní povahu. 33 V rámci systému sankcionování mladistvých spatřujeme další, tedy pátý alternativní trest, kterým je peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, který vykazuje shodné znaky alternativních trestů v užším slova smyslu.34 Autorka uvádí, že problematikou peněžitého trestu se bude důkladně věnovat v následujících kapitolách a tato kapitola sloužila k demonstraci postavení peněžitého trestu v rámci celého systému alternativních opatření.
ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 31. Tamtéž. 34 Tamtéž. 32 33
22
4. Historie peněžitého trestu Již v daleké historii prvních zákoníků nacházíme zmínky o různých trestech, které bychom mohli přirovnat k současnému peněžitému trestu. Popsáním historického vývoje tohoto trestu můžeme lépe pochopit, proč je peněžitý trest pojímán v podobě, v jaké ho známe dnes, a co vedlo zákonodárce k vytvoření právě takové současné právní úpravy.
4.1 Počátky ukládání peněžitého trestu I když nemáme v rukou jasné důkazy, předpokládá se, že tresty nebo jim podobná opatření se vyskytují již od počátků věků existence lidstva. Z doby asi před jedním a půl milionem let, ze které nám nejsou zanechány žádné písemné důkazy, se můžeme pouze domnívat, jakým způsobem a jakými metodami probíhalo trestání v těchto prehistorických společnostech, a tyto domněnky můžeme opírat především o nalezené archeologické důkazy. Protože v této době bylo k písmu ještě daleko, morální hodnoty se předávaly mezi generacemi především výchovou a zvykově a byly založeny na tom, co bylo nejlepší pro skupinu lidí jako celek. S pozdějším vývojem společnosti ovšem narůstala potřeba ukotvit úlohu trestání a tuto úlohu, kterou dosud vykonávala skupina obyvatel, převzal stát.35 Až v období kolem roku 5000 př. n. l. a později můžeme především v souvislosti s vývojem mezopotámské civilizace mluvit o první vyspělé civilizaci, kdy v Sumeru, regionu jižní Mezopotámie, se kromě politiky a společnosti začalo vyvíjet i písmo. Přestože v začátcích historie písma bylo jeho použití vyhrazeno pouze elitě, postupem času se písmo rozšiřovalo a kromě zapisovaných písní a básní začaly vznikat první návrhy zákonů.36 Nejstarším objeveným zákoníkem je zákoník Ur-Nammu pocházející z roku kolem 2050 př. n. l. Zákoník je dochován na tabulce, který je kopií pořízenou až o několik stovek let později. Vzhledem k tomu, že tabulka je dost poškozená, lze z ní přečíst pouze pět zákonů. Tři z nich se týkají sankce, kterou můžeme přirovnat k dnešnímu peněžitému trestu:
LYONS, Lewis. Historie trestu. Justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. vyd. Praha: Svojtka & Co, 2004, s. 11. 36 Tamtéž, s. 12. 35
23
„Jestliže (člověk člověku, pomocí nástroje) … odřízne nohu, musí zaplatit deset stříbrných šekelů.
Jestliže člověk člověku zbraní zlomil kosti … musí zaplatit stříbrnou minu.
Jestliže člověk člověku nástrojem uřízl nos, musí zaplatit dvě třetiny stříbrné miny.“37 Za uvědomění si, že jedna mina byla jednotkou měny s hodnotou šedesáti
šekelů, si můžeme povšimnout značného nepoměru v systému ukládaných sankcí, kdy v případě odříznutí nohy musí člověk zaplatit „pouze“ deset šekelů a v případě zlomení kosti, která by byla v dnešní době obecně brána jako mnohem méně závažné zranění, musí člověk zaplatit celou stříbrnou minu, tedy šedesát šekelů. Způsob trestání zakotvený v tomto zákoníku bývá označován jako princip kompoziční náhrady, který je odlišným principem od zásady „talio“ užité v Chammurabiho zákoníku pro případy trestání podobných zranění mezi členy plnoprávné třídy obyvatel.38 V dobách dalšího vývoje společnosti spatřujeme také další vývoj zákoníků, které obsahovaly trestní normy. Asi o století později po Ur-Nammuovi vypracoval Lipit-Ištar, král Isinu, zákoník za účelem nastolení pravidel soužití Sumerů a Akkadců. Stejně jako v případě zákoníku Ur-Nammu není zákoník Lipi-Ištara čitelný celý. Z dochovaných ustanovení se právě tři vztahují k trestním pravidlům a ve všech těchto případech je zvoleno potrestání formou pokuty pachatele jakožto kompenzace za způsobený čin:
„Vstoupí-li člověk do sadu jiného člověka a bude tam chycen při krádeži, musí zaplatit deset šekelů ve stříbře“.39 V podobném duchu byly po roce 2000 př. n. l. vypracovány neznámým
autorem destičky obsahující eshunnké zákony. Přesto, že byly rozluštěny jen částečně, opět se zde setkáváme s tím, že jako tresty se téměř ve všech případech, na které tyto zákony pamatovaly, uvádějí pokuty či jiné formy kompenzace. Příkladem je tento text zákona:
37
LYONS, op. cit., s. 16. KLÍMA, Josef. Nejstarší zákony lidstva: Chammurapi a jeho předchůdci. 1. vyd. Praha: Academia, 1979, s. 47. 39 Tamtéž, s. 17-18. 38
24
„Člověk chycený za denního světla v poli patřícím příslušníku třídy muskenum musí zaplatit deset šekelů stříbra; bude-li chycený na poli v noci – musí zemřít; nesmí žít.“40 Nejstarším zákoníkem, který se dochoval ve své úplnosti a určitě také
nejznámější zákoník daleké historie je bezpochyby Chammurabiho zákoník. Král Chammurabi jej nechal vypracovat kolem roku 1750 př. n. l. Zákoník bezpochyby vešel ve známost krutostí ukládaných trestů, neboť řídícím pravidlem pro uložení trestu bylo „talio“, což znamenalo, že byla poškozována ta část těla, která se dopustila předmětného skutku. Za mnoho kriminalizovaných skutků byl také ukládán trest smrti. Z textu zákoníku např.:
„Jestliže člověk vyrazí oko jinému člověku, bude mu vyraženo oko.
Jestliže člověk zlomí jinému člověku kost, bude mu zlomena kost.“41
Pokutou se obvykle trestalo napadení osoby z nižší třídy, která nebyla považována za tak významnou, proto nemuselo být přistoupeno k závažnější sankci - trestu smrti:
„Vyrazí-li oko otrokovi nebo zlomí-li otrokovi kost, zaplatí polovinu jeho hodnoty.“42 Nejstarší zákoníky lidstva ukazují, že pokuta či určitá forma finančního
trestu patřila k prvním uplatňovaným způsobům trestání. Tento trest nebyl vázán čistě na majetkovou trestnou činnost, a proto byl považován za trest univerzální. V dřívějších dobách byl peněžitý trest ukládán ve prospěch poškozeného, čímž byl stírán rozdíl mezi trestem pro pachatele a náhradou škody oběti trestného činu.43
4.2 Peněžitý trest v novodobé historii Od nejstarších zákoníků, ve kterých můžeme spatřovat základy peněžitého trestu, se přesouvám na území České republiky, kde v období 19. a 20. století došlo k velmi výraznému vývoji v souvislosti s trestními sankcemi. Dne 27. 5. 1852 byl přijat Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, který byl publikován pod. č. 117/1852 ř. z. (dále jen „ZZPP). V ustanovení § 12 hlavy
40
LYONS, op. cit., s. 18-19. Tamtéž, s. 21-23. 42 Tamtéž. 43 SOLNAŘ, Vladimír a kol. Systém českého trestního práva. 1. vyd. Praha: Novatrix, 2009, III. díl, s. 136. 41
25
druhé, prvého dílu ZZPP spatřujeme úmysl zákonodárce vymezit hlavní druhy trestů ukládané za spáchání zločinu, kterými jsou smrt zločincova nebo přidržení ho v žaláři. Peněžitý trest nalézáme až v dílu druhém ZZPP, který se týká přečinů a přestupků. Ustanovení § 240 pojednávající o druzích trestů při přečinech a přestupcích uvádí, že přečiny a přestupky obsažené v ZZPP trestají se penězi, propadnutím zboží, věcí prodejných, nebo nářadí, ztrátou práv a daných povolení, vězením, vyhoštěním z některého místa nebo z republiky československé. Peníze z trestu propadlé připadaly pokaždé k fondu chudých toho místa, kde trestný čin byl vykonán. V ustanovení § 260 ZZPP můžeme spatřit možnost přeměny peněžité pokuty na přiměřený trest vězení v případě, že by peněžitá pokuta mohla být odsouzenci nebo jeho rodině na důtklivou újmu jmění nebo opatřování výživy. V případě, že zákon nic jiného nepředepisoval, každých 250,- korun bylo přeměněno na jeden den vězení. Zákon umožňoval také opačný postup, a to při přeměně trestu vězení prvého stupně v peněžitou pokutu, to ale pouze v případech zvláštního zřetele hodných a pokuta musela být přiměřená majetkovým poměrům trestance. Zákoník nepřináší obecnou úpravu výše peněžité pokuty nebo způsob jejího výpočtu. V rámci jednotlivých skutkových podstat, jejichž naplnění je stiženo peněžitou pokutou, je stanovena minimální a maximální výše pokuty, v níž je možné trest uložit. Například za naplnění skutkové podstaty předpokládané § 393 ohrožení zdraví přenosnými nemocemi - byl člověk potrestán pro přestupek peněžitou pokutou od 250,- až do 25.000,- korun nebo vězením od tří dnů až do tří měsíců. Tento předpis byl mnohokrát novelizován a obecně lze říci, že s novelizacemi přicházely především změny ve výši peněžité pokuty, kterou bylo možno ukládat za spáchané trestné činy.44 Výraznějších změn se dosáhlo až s přijetím zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který byl přijat dne 12. července 1950 (dále jen „TZ50“). Tento zákon již přímo mluví o trestu peněžitém, který jej v ustanovení § 18 označuje za trest vedlejší, přičemž trest peněžitý lze současně uložit jen s trestem hlavním, kterým byl trest smrti, odnětí svobody a nápravné opatření. Trest peněžitý mohl být dle ustanovení § 48 TZ50 ukládán společně s trestem odnětí svobody v případech, kdy pachatel projevil úmyslným trestným činem nepřátelství
Zákon č. 117/1852 Sb., Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 6. 2015]. 44
26
k lidově demokratickému řádu nebo spáchal-li trestný čin ze ziskuchtivosti. Tento trest se neukládal v případě, kdy bylo zřejmé, že by byl nedobytný. Pro případnou nedobytnost trestu peněžitého, který soud uložil vedle trestu dočasného odnětí svobody, stanovil soud také náhradní trest odnětí svobody, který s trestem dočasného odnětí svobody nesměl dohromady přesáhnout horní hranici zákonné sazby o více než o čtvrtinu. Zákonodárce zde také stanovil neslučitelnost uložení trestu peněžitého s trestem propadnutí jmění. Soud měl při výměře trestu povinnost přihlížet k osobním a majetkovým poměrům pachatele tak, aby pro něj trest znamenal citelné omezení majetku nabytého bezpracnými zisky a odnětí majetkového základu, z něhož pramenilo spáchání trestného činu. K osobním poměrům pachatele a k výši uloženého trestu peněžitého přihlížel soud také při výměře náhradního trestu. V obecném ustanovení pojednávajícím o trestu peněžitém byla také stanovena minimální a maximální výše trestu peněžitého, a to částkou od 100,- Kčs do 50.000,- Kčs. Ustanovení § 50 TZ50 zavedlo institut ručení za nedobytný trest, kdy ručitelem mohl být dle soudu majitel soukromého podniku, při jehož provozu byl trestný čin spáchán, nebo osoba odpovědná za vedení takového podniku, jestliže z nedbalosti přispěli ke spáchání trestného činu. Co se týče vydobyté částky, ta připadla v plné výši státu.45 Výše popsané novodobé předpisy nebyly jedinými, které by obsahovaly úpravu peněžitého trestu. Kromě těchto dvou stěžejních existoval například Zákon o lichvě (1914)46, Zákon o padělání peněz (1919)47 či Zákon na ochranu republiky z roku 192348.
4.3 Peněžitý trest v zákoně č. 140/1961 Sb. Národní shromáždění se dne 29. listopadu 1961 usneslo na zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen“TZ61“). Tento zákon již nerozděloval sankce na tresty hlavní a vedlejší, ale ve svém ustanovení § 27 stanovil taxativní výčet trestů, které mohl soud za spáchané činy uložit, vyjma jiných i trest peněžitý. Zákonodárce stanovil, že peněžitý trest nelze uložit vedle trestu propadnutí majetku, tj. použil
Zákon č. 86/1950 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 6. 2015]. 46 Císařské nařízení č. 275/1914 ř. z., o lichvě. 47 Zákon č. 269/1919 Sb., o padělání peněz a cenných papírů. 48 Zákon č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky. 45
27
stejnou dikci jako v dřívějším zákoníku. Toto pravidlo platí i v současném trestním zákoníku. Postupem několika novel týkajících se mimo jiné rozpětí, v jakém byl peněžitý trest ukládán, byla uzákoněna minimální hranice ve výši 2.000,- Kč, horní hranice představovala částku až 5.000.000,- Kč. Takový trest byl ukládán, jestliže pachatel úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Bez naplnění těchto podmínek mohl soud uložit peněžitý trest jen v případě, kdy tento zákon ve zvláštní části uložení tohoto trestu dovoloval nebo pokud jej soud ukládal za trestný čin, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody nepřevýšila tři léta, a vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele trest odnětí svobody současně neukládal. Peněžitý trest mohl být uložen také jako samostatný trest, a to v případě, kdy vzhledem k povaze spáchaného trestného činu a možnosti nápravy pachatele uložení jiného trestu k dosažení účelu trestu nebylo třeba. Soud také mohl stanovit přiměřené splátkování peněžitého trestu. Stejně jako v předcházejícím trestním zákoně, soud při výměře peněžitého trestu přihlížel k osobním a majetkovým poměrům pachatele a peněžitý trest neuložil, bylo-li zřejmé, že by byl nedobytný. Vydobytá částka v rámci peněžitého trestu opět připadala státu. Zákonodárce i zde uložil povinnost soudu stanovit náhradní trest pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Tímto náhradním trestem byl trest odnětí svobody až na dvě léta, přičemž náhradní trest nesměl ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby. Úplnou novinkou v rámci zákonné úpravy peněžitého trestu bylo stanovení zahlazení odsouzení, kdy na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za trestný čin spáchaný z nedbalosti, se hledí, jakoby nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.49 Zatím posledním předpisem týkajícím se peněžitého trestu je zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který byl přijat dne 8. ledna 2009 Parlamentem České republiky a nabyl účinnosti dne 1. 1. 2010 (dále jen „TZ“). Tento zákon je ve znění novel aktuálním zdrojem zákonné úpravy, nejen co se týče peněžitého trestu. Zákon byl přijat v době, kdy již novelizace nestačily k tomu, aby mohl být předpis plně odpoután od státní ideologie doby, ve které byl přijat, a aby plně odpovídal
Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck [cit. 16. 6. 2015]. 49
28
standardům moderních demokratických zemí a vyrovnal se moderním trestním zákoníkům jiných států.50 Nový trestní zákoník přinesl řadu změn nejen v rámci jednotlivých skutkových podstat, ale také v oblasti trestání. Trestní zákoník kromě obecných základních kritérií pro ukládání trestních sankcí uvádí podrobnější konkretizaci pro výběr druhu a výměry trestu. Oproti dřívějším zákoníkům se zde přihlíží například k dosavadnímu způsobu života pachatele, možnosti nápravy pachatele, ale také chování pachatele po činu, tedy k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu.51 Zákonodárce vytvořil nové ustanovení, kde podle § 39 odst. 7 TZ musí soud obligatorně při stanovení druhu trestu a jeho výměry přihlédnout k tomu, zda pachatel trestného činu získal nebo se snažil získat trestným činem majetkový prospěch. Jestliže to nevylučují majetkové nebo osobní poměry pachatele, uloží soud pachateli některý z trestů, který ho postihne na majetku, a to s přihlédnutím k výši takového majetkového prospěchu, tj. propadnutí majetku, peněžitý trest či propadnutí věci či jiné majetkové hodnoty.52 S přijetím nového trestního zákoníku došlo také k posílení postavení alternativního trestání. Dle autorky by měla jít moderní společnost vstříc nahrazování „tvrdého“ trestu odnětí svobody, který by měl být ukládán jen za závažné trestné činy, vše v souladu s funkcemi a zásadami trestního práva. V rámci zákonné právní úpravy peněžitého trestu se Česká republika zařadila k většinovému pojetí evropských zemí, které v rámci stanovení výměry peněžitého trestu užívají systém denních sazeb.
Obecně o trestním zákoníku. Reforma justice [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky. [cit. 14. 6. 2015]. Dostupné z: http://reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-otrestnim-zakoniku.html 51 PÚRY, František. Některé změny v ukládání trestů podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, roč. 9, č. 1, s. 1-2. 52 Tamtéž, s. 7. 50
29
5. Peněžitý trest Peněžitý trest je základní majetkovou sankcí, která postihuje finanční prostředky pachatele trestného činu. Je jedním z nejvíce využívaných trestů, které nejsou spojeny s odnětím svobody, a je velice významnou alternativou ke krátkodobým trestům odnětí svobody. Účelem tohoto trestu je odnětí finančních prostředků, které byly získány v souvislosti s trestnou činností, anebo těch prostředků, které by mohly sloužit k páchání další trestné činnosti. Peněžitý trest plní roli samostatného druhu trestu a je alternativou k trestu odnětí svobody. Může být také ale sekundární sankcí v případě, kdy pachatel v rámci výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život. Pak lze trest obecně prospěšných prací přeměnit v peněžitý trest a pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovit náhradní trest odnětí svobody.53 S peněžitým trestem a možností jeho širšího využívání se však pojí určité limity, které budou předestřeny v dalších částech této práce.
5.1 Hmotněprávní úprava podmínek aplikace peněžitého trestu dle trestního zákoníku Podmínky aplikace peněžitého trestu upravuje § 67 TZ. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že soud může pachateli uložit tento trest ve třech případech: 1. pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným trestným činem získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§ 67 odst. 1 TZ); 2. trestní zákon v rámci své zvláštní části uložení tohoto trestu za spáchaný trestný čin dovoluje, přičemž nemusí být splněny podmínky dané § 67 odst. 1 TZ (§ 67 odst. 2, písm. a); 3. soud jej ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá, přičemž nemusí být splněny podmínky odstavce 1 (§ 67 odst. 2, písm. b). Ve všech těchto případech lze uložit peněžitý trest jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu. Je ale potřeba dodržet zákonné podmínky pro ukládání
53
ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 259.
30
více trestů samostatně a vedle sebe, přičemž dle § 53 odst. 1 TZ nelze uložit peněžitý trest vedle trestu propadnutí majetku. Peněžitý trest je také neslučitelný s nepodmíněným trestem odnětí svobody, pokud je ukládán dle ustanovení § 67 odst. 2, písm. b). Jako obecnou podmínku aplikace peněžitého trestu můžeme chápat také ustanovení § 68 odst. 6, kdy soud peněžitý trest neuloží, pokud je zřejmé, že by byl nedobytným. Jedná se o velice logické ustanovení, neboť důsledkem takového uložení trestu by fakticky bylo uložení trestu odnětí svobody za podmínek stanovených v ustanovení § 69 TZ.54 Je důležité si uvědomit, že o majetkový prospěch předpokládaný v ustanovení § 67 odst. 1 jde v případě, kdy u pachatele dojde k nárůstu majetku, ale také i v případě, kdy nenastane jeho pokles, ke kterému by jinak, nebýt trestného činu, muselo zákonitě dojít. V případě, kdy pachatel usiloval o nabytí majetku prostřednictvím trestné činnosti, avšak neúspěšně, zde můžeme pozorovat výchovný efekt peněžitého trestu, kdy není potřeba odejmout majetek získaný trestným činem. Tímto způsobem jsou odčerpávány hodnoty, které pachatel nabyl poctivou prací.55 Je tedy zřejmé, že prostřednictvím odstavce 1 daného ustanovení jsou postihovány takové trestné činy, které se týkají hospodářské a majetkové činnosti, lze je však uložit i v případě spáchání trestných činů, kde se může pachatel významně obohatit (např. drogové delikty, zkrácení daně). Zákonodárce také nerozlišuje v rámci ukládání peněžitého trestu typovou závažnost trestného činu, kdy lze tento trest uložit za jakýkoli čin včetně zvlášť závažných zločinů.56
5.2 Výměra peněžitého trestu Snad nejmarkantnější novinkou spojenou s peněžitým trestem v rámci přijetí nového trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 bylo uzákonění vyměřování peněžitého trestu prostřednictvím denních sazeb. Tímto došlo k větší míře transparentnosti v rámci zohledňování závažnosti spáchaného trestného činu, jakož i majetkovým poměrů pachatele či možnosti jeho nápravy, a to ve vztahu jak ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 260. SOTOLÁŘ, Alexander; PÚRY, František; ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2000, s. 340. 56 ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 261. 54 55
31
k samotnému odsouzenému, tak i ve vztahu k širší veřejnosti. Dle předchozí úpravy, kdy byla stanovena finální částka, kterou byl povinen pachatel zaplatit, nebylo dostatečně zřejmé, do jaké míry soud tato kritéria zohlednil.57 Hlavním důsledkem peněžitého trestu by mělo být skutečné snížení životní úrovně pachatele tak, aby jej opravdu považoval za trest za čin, který spáchal. Doba, v níž by se snížení životní úrovně projevilo, by měla odpovídat počtu denních sazeb stanovených soudem. Je však důležité zmínit, že systém denních sazeb není určením výše peněžité částky, kterou by měl pachatel zaplatit každý den. Celkovou částku je pachatel povinen zaplatit najednou, jestliže soud nestanoví, že peněžitý trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách dle § 68 odst. 5 TZ.58 Výměra peněžitého trestu je stanovena v ustanovení § 68 TZ. Peněžitý trest se ukládá dospělým pachatelům v denních sazbách, přičemž je možné uložit nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb. Samotná jedna denní sazba může být uložena ve výměře nejméně 100,- Kč a nejvíce 50.000,- Kč. Je tedy zřejmé, že celková výše peněžitého trestu může činit nejméně 2.000,- Kč a nejvíce 36.500.000,- Kč, kdy maximální možná výměra peněžitého trestu je mnohonásobně navýšena oproti předchozí právní úpravě, kdy v rámci zákona č. 140/1961 Sb., v posledním účinném znění před přijetím nového trestního zákoníku, bylo možné uložit na základě ustanovení § 53 odst. 1 peněžitý trest v maximální výměře 5.000.000,- Kč. Tuto změnu autorka pociťuje jako krok správným směrem, neboť v případě závažnějších trestných činů nemusela tato hranice postačovat pro odčerpání všech nelegálně získaných příjmů a peněžitý trest tak nemusel postačovat k dosažení svého účelu, tedy aby byl pachatel trestného činu stižen citelnou újmou ve smyslu své životní úrovně. Zákonodárce dále v ustanovení § 68 odst. 3 stanovil, na základě čeho dochází k určování počtu denních sazeb. Soud jej určuje s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tedy s ohledem na význam chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsob provedení činu a jeho následků, na okolnosti, za kterých byl čin spáchán, osobu pachatele, míru jeho zavinění a jeho pohnutku, záměr či cíl.59 Výše jedné denní sazby peněžitého trestu soud stanoví s ohledem k osobním a majetkovým poměrům pachatele, přitom vychází zpravidla
ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 264. Tamtéž, s. 265. 59 Srov. § 39 odst. 2 TZ. 57 58
32
z příjmu čistého, který pachatel dostává, či by mohl dostávat průměrně za jeden den. Majetkovými poměry pachatele můžeme chápat nejen jeho čistý výdělek, ale také majetek, jež nabyl v minulosti, výši jeho závazků atp. Osobními poměry pachatele můžeme chápat jeho rodinnou situaci či vzdělání. 60 Zákonodárce v konstrukci ohledně výše jedné denní sazby určuje, že soud vychází zpravidla z čistého příjmu. Tuto problematiku dále rozvádí v odstavci 4 daného ustanovení, kdy uvádí, že příjmy pachatele, jeho majetek a výnosy z něj, jakož i jiné podklady pro určení výše denní sazby mohou být určeny odhadem soudu. Příjmy pachatele mohou pocházet z pracovního či obdobného poměru, podnikání, z dědění, autorských práv, z výher ze sázek a loterií atd. Postup dle tohoto odstavce je ovšem pouze subsidiární možností pro případ, že soud nebude disponovat buď žádnými, nebo nedostačujícími podklady ke zjištění denního příjmu pachatele.61 Výměra peněžitého trestu bývá vyjadřována v rozhodnutí, kde soud uvede počet a výši denních sazeb. V rámci zachování právní jistoty a možnosti následné kontroly rozsudku je žádoucí, aby byl v rozsudku jednotlivě uveden počet denních sazeb a její výše, zároveň i celková výše peněžitého trestu.62 Zákonodárce ve stejném ustanovení řeší i problematiku zaplacení peněžitého trestu v přiměřených měsíčních splátkách. Je očividné, že pokud byl pachateli uložen peněžitý trest v jeho maximální hranici, je celkem pravděpodobné, že by odsouzený nebyl schopný dostát povinnosti zaplatit peněžitý trest najednou. Soud tedy v odsuzujícím rozsudku stanoví, že peněžitý trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách a to tehdy, pokud nelze podle osobních a majetkových poměrů pachatele očekávat, že peněžitý trest ihned zaplatí. Výše měsíčních splátek musí odpovídat celkové výměře peněžitého trestu. Požadavek přiměřenosti se bude odvíjet od osobních a majetkových poměrů pachatele tak, aby byl současně naplněn požadavek odpovídající nápravy pachatele a ochrany společnosti. Soud také může v rámci rozsudku určit, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadne v případě, kdy pachatel včas nezaplatí dílčí splátku. Pokud nastane tato situace, celý dosud nezaplacený zbytek trestu se stane splatným a pachatel jej bude muset zaplatit celý
ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 266-267. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. 2 vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 898. 62 Tamtéž, s. 899. 60 61
33
najednou, pokud ve vykonávacím řízení nebudou dodatečně nalezeny okolnosti, které by odůvodňovaly odklad peněžitého trestu či upuštění od jeho výkonu.63 Soud při určení, zda bude či nebude uložen peněžitý trest, přihlíží také k jeho dobytnosti. Peněžitý trest se totiž neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Dobytnost musí být odůvodněna osobními a majetkovými poměry pachatele, přičemž se zkoumá, zda má pachatele závazky, tedy zákonné vyživovací povinnosti, povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy, neboť tyto závazky mají zásadně přednost před úhradou peněžitého trestu. Jestliže je zřejmé, že s ohledem na osobní a majetkové poměry pachatele bude trest dobytný pouze při současném povolení splátek, je třeba o tomto rozhodnout v souladu s § 68 odst. 5 TZ a stanovit přiměřené měsíční splátky.64 Zákonodárce také určil, že zaplacené částky peněžitého trestu se po zaplacení stávají státním majetkem. Pokud se peněžitý trest platí ve splátkách, přechází každá splátka do majetku státu samostatně po jejím zaplacení. Peněžitý trest je možné zaplatit pouze v tuzemské měně, tedy v korunách českých.65 Zajímavou otázku týkající se zaplacení peněžitého trestu prostřednictvím poštovní poukázky řešil Nejvyšší soud České republiky. Soud stanovil, že pro posouzení otázky, kdy byl peněžitý trest vykonán, je rozhodné datum, kdy odsouzený příslušnou částku poukázal na poště, nikoli den, ze kterého pochází výpis z bankovního účtu soudu, na který byla platba odpovídající peněžitému trestu poukázána.66
5.3 Náhradní trest odnětí svobody Je logické předpokládat, že ne všechny peněžité tresty budou vykonány dobrovolně, či vůbec vykonány. S tímto zákonodárce počítá v ustanovení § 69 TZ, kde stanoví, že pokud soud ukládá peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody, přičemž maximální výše náhradního trestu může být stanovena až na čtyři léta za podmínky, že nesmí převyšovat horní hranici trestní sazby stanovené u daného trestného činu. To včetně případů, kdy je
ŠÁMAL, 2012, op. cit., s. 899-900. Tamtéž, s. 901. 65 Tamtéž, s. 901–902. 66 FENYK, Jaroslav a kol. Trestní zákoník a trestní řád: průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1. díl. Praha: Linde, 2010, s. 344. 63 64
34
peněžitý trest uložen vedle podmíněného či nepodmíněného trestu odnětí svobody; v této situaci nesmí součet trestu odnětí svobody a náhradního trestu odnětí svobody přesáhnout horní hranici trestní sazby u dané skutkové podstaty trestného činu. Konkrétní výše náhradního trestu odnětí svobody by měla odpovídat výměře peněžitého trestu, neboť smyslem určení náhradního trestu odnětí svobody je odradit pachatele od nezaplacení peněžitého trestu, tedy jeho motivace ke splnění uloženého trestu.67 Pokud ovšem pachatel v mezidobí od přeměny peněžitého trestu na jeden či druhý výše uvedený trest do skončení výkonu tohoto trestu nevede řádný život, popř. se vyhýbá nástupu jeho výkonu, maří jeho výkon, porušuje sjednané podmínky výkonu bez závažného důvodu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, soud jej přemění v náhradní trest odnětí svobody uložený dle § 69 odst. 1 TZ.68
5.4 Přeměna peněžitého trestu na trest domácího vězení či trest obecně prospěšných prací Jestliže pachatel trestného činu ve stanovené lhůtě peněžitý trest nevykoná, soud tento trest může dle ustanovení § 69 odst. 2 přeměnit: a) v trest domácího vězení, přičemž musí být dodrženy podmínky, které ukládá odst. 1; nebo b) v trest obecně prospěšných prací. Toto ustanovení ovšem činí významné problémy. Nenalezneme zde jakákoli vodítka, na základě jakých podmínek a jakým způsobem lze přeměnu provést. Ve spojení s ustanovením § 343 odst. 1 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízením soudním (trestní řád); (dále jen „TŘ“), můžeme v rámci systematického výkladu dojít ke konstrukci, že v případě nevykonání peněžitého trestu nastupuje jako první institut vymáhání peněžitého trestu. Až poté, co by vymáhání peněžitého trestu nebylo úspěšné, může subsidiárně nastoupit přeměna peněžitého trestu na trest domácího vězení či trest obecně prospěšných prací. Soud v případě, kdy se dá předpokládat, že peněžitý trest nebude vykonán, může volit přeměnu peněžitého na tresty výše uvedené nebo v případě, kdy by byl
67 68
ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 269. Srov. § 69 odst. 1 TZ.
35
takový postup nežádoucí, volit cestu nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody. Vodítkem k takovému postupu může být povaha a závažnost trestného činu, za který byl pachateli stanoven trest, ale také další okolnosti, zejména důvody, které vedly pachatele k nezaplacení peněžitého trestu. Soud musí respektovat maximální zákonem stanovené výměry obou trestů, tzn., že peněžitý trest lze přeměnit na nejvýše dva roky domácího vězení, anebo 300 hodin obecně prospěšných prací.
69
Obecně lze říci, že pokud byl pachatel odsouzen za zločin,
nelze využít institutu přeměny, neboť ustanovení § 60 odst. 1 omezuje možnost uložení trestu domácího vězení pouze za spáchání přečinů. V případě přeměny v trest obecně prospěšných prací tuto formulaci nenacházíme, nicméně jestliže má být tento trest postačující ve vztahu k přečinům, není možné se s ním spokojit v rámci kategorie zločinů, jestliže má sloužit jako následná sankce za porušení povinnosti nesplnění peněžitého trestu. Institut přeměny na dané dva tresty by měl být také vyloučen v případě, když by důsledkem přeměny došlo ke zvýhodnění pachatele oproti situaci, kdy měl povinnost zaplatit peněžitý trest. Institut přeměny nemá vyústit ve zmírnění postihu pachatele. Smyslem této konstrukce je odvrácení výkonu náhradního trestu odnětí svobody.70 O přeměně peněžitého trestu nebo jeho zbytku ve výše uvedené tresty rozhoduje ve vykonávacím řízení předseda senátu ve veřejném zasedání. Rozhodnutí o přeměně peněžitého trestu má formu usnesení a je proti němu přípustná stížnost s odkladným účinkem.71
5.5 Zahlazení odsouzení Jestliže je peněžitý trest řádně vykonán nebo bylo od výkonu či jeho zbytku pravomocně upuštěno, zákon tento stav spojuje se zahlazením odsouzení, což chápeme jako situaci, kdy se na pachatele hledí, jakoby nikdy nebyl odsouzen. Avšak použití této metody je možné pouze v případě, kdy byl pachateli uložen peněžitý trest za přečin spáchaný z nedbalosti. Vzhledem k tomu, že uložení
JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 115–116. 70 ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 272-274. 71 § 344 odst. 2 TŘ. 69
36
peněžitého trestu je možné i za mnohem závažnější trestné činy, nebylo by použití této konstrukce vzhledem k těmto činům vhodné.72
5.6 Výkon peněžitého trestu Výkon peněžitého trestu je zařazen do ustanovení § 341 - § 344b TŘ. Poté, co se stal rozsudek, popř. trestní příkaz, jímž byl peněžitý trest uložen, vykonatelným, vyzve předseda senátu odsouzeného, aby jej zaplatil do patnácti dnů, a současně jej upozorní, že pokud nedojde k řádnému zaplacení, peněžitý trest bude vymáhán. Dle § 315 odst. 3 TŘ výzvu činí předseda senátu toho soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Pro patnáctidenní lhůtu pro zaplacení peněžitého trestu je rozhodující okamžik oznámení výzvy předsedy senátu, a to dle § 343 odst. 1 TŘ. Předseda senátu může na žádost odsouzeného z důležitých důvodů, kterým může být například aktuální nepříznivá finanční situace pachatele, buď odložit výkon peněžitého trestu, nejvýše však na dobu tří měsíců ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, nebo může předseda senátu povolit splácení peněžitého trestu po částech tak, aby byl nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy rozsudek nabyl právní moci, celý zaplacen. Pokud však odpadnou důležité důvody pro odložení výkonu peněžitého trestu či pokud odsouzený nedodržuje bez závažného důvodu splátky, může předseda senátu dle ustanovení § 342 odst. 2 povolení odkladu nebo splátek odvolat. Jestliže tedy odsouzený řádně nevykoná peněžitý trest, předseda senátu nařídí, aby byl peněžitý trest vymáhán. Pachatel jej nevykoná tím, že jej nezaplatí buď do patnácti dnů poté, co byl k zaplacení vyzván nebo do patnácti dnů poté, co mu bylo oznámeno rozhodnutí, jímž byl odvolán povolený odklad nebo povolené splácení, nebo jej odsouzený nezaplatí do uplynutí doby, na kterou byl výkon trestu odložen. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČSR však nelze za důležité důvody považovat takové okolnosti, kdy má odsouzený zvýšené finanční náklady spojené s plánovanou svatbou, nákupem nábytku, stěhováním atd., neboť za důležité důvody lze považovat pouze takové důvody, které znemožňují zaplacení peněžitého trestu ve lhůtě stanovené zákonem.73
ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 276. FENYK, Jaroslav; HAVLÍK, Tomáš; RŮŽIČKA, Miroslav. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu řádu: 1918 – 2004. 2.vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 996. 72 73
37
V souvislosti s novelou zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, která byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 86/2015 Sb. s účinností od 1. 6. 2015 byl do ustanovení § 343 vložen nový, druhý odstavec pojednávající o zajištění výkonu prostřednictvím majetku odsouzeného. Toto ustanovení ukládá, že pokud bylo nařízeno vymáhání peněžitého trestu, jehož výkon je zajištěn na majetku odsouzeného, na jeho úhradu se přednostně použije zajištěný majetek.74 K vymáhání peněžitého trestu může být přikročeno, jen pokud tímto nedojde ke zmaření uspokojení nároku, který byl přiznán poškozenému v rámci náhrady škody, nemajetkové újmy v penězích či na vydání bezdůvodného obohacení. Poškozený je tímto ustanovením chráněn, ale pouze tehdy, když sám vyvine úsilí k uspokojení svého nároku. Jestliže poškozený nepřikročí k vymáhání svého nároku ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy rozsudek, jímž byl uložen peněžitý trest, nabyl právní moci, může být peněžitý trest vymáhán i bez ohledu na nárok poškozeného. Postačí, jestliže poškozený v dané lhůtě podá návrh na vymožení svého přiznaného nároku.75 Zákon dále stanoví, že při správě placení peněžitého trestu se postupuje v souladu s daňovým řádem. Předmětné pohledávky tedy získají status daňových pohledávek a budou podléhat režimu daňového procesu, což by mělo zapříčinit mnohem efektivnější způsob správy placení peněžitého trestu.76 Jestliže se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stane dlouhodobě neschopným peněžitý trest platit nebo jestliže by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený dle zákona povinen se starat, soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku. Touto okolností může být například ztráta majetku v důsledku živelné pohromy nebo stižení odsouzeného těžkou nevyléčitelnou chorobou, v jejímž důsledku je tato osoba vyřazena z pracovního procesu. Upuštění od výkonu je třeba chápat jako úplné zastavení všech úkonů, které směřovaly k výkonu trestu. Rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu nebo jeho zbytku má formu usnesení a je proti němu přípustná stížnost s odkladným účinkem.77 Srov. § 343 odst. 2 TŘ. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář. 7. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3909. 76 Tamtéž. 77 ŠÁMAL, 2013, op. cit., s. 3912. 74 75
38
Nejvyšší soud ČR dále stanovil, že od výkonu peněžitého trestu nelze upustit z důvodu, že obviněný podporuje ze svého příjmu rodinu své družky, jestliže k jejím dětem nemá zákonnou povinnost.78 V případě, že peněžitý trest nebyl zaplacen a pokud nepřichází v úvahu upuštění od výkonu peněžitého trestu či jeho zbytku, ani přeměna peněžitého trestu v trest domácího vězení či trest obecně prospěšných prací, ani nelze odložit výkon peněžitého trestu nebo povolit splácení peněžitého trestu po částkách a je-li zjevné, že by výkon tohoto trestu mohl být zmařen i s ohledem na skutečnost, že peněžitý trest nelze uhradit z majetku zajištěného pro účely jeho výkonu, soud nařídí výkon náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části a současně rozhodne o způsobu výkonu náhradního trestu. Rozhodnutí o výkonu náhradního trestu odnětí svobody nebo jeho poměrné části má formu usnesení79, proti kterému je přípustná stížnost s odkladným účinkem. Odsouzený také může kdykoli, tedy i po jeho nástupu, odvrátit výkon náhradního trestu nebo jeho poměrné části tím, že peněžitý trest nebo jeho poměrnou část vykoná. O tom, jakou část náhradního trestu je třeba vykonat, rozhoduje předseda senátu formou usnesení. Proti rozhodnutí je taktéž přípustná stížnost, která má odkladný účinek.80 V souvislosti s novelou zákona č. 279/2003 Sb.81 byla do trestního řádu začleněna dvě nová ustanovení týkající se zajištění výkonu peněžitého trestu. Důvodová zpráva k zákonu č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb. uvádí, že cílem tohoto zákona je kromě jiného rozšíření možnosti efektivního zajištění a odnětí majetku té osobě, proti níž se vede trestní řízení. Praxe orgánů činných v trestním řízení identifikovala problémy, které se naskýtaly v souvislosti se zajištěním majetku v trestním řízení. Jedním z těchto problémů byla absence právní úpravy zajištění majetku pro účely výkonu peněžitého trestu. Před přijetím tohoto zákona nebylo možné zajistit majetek obviněného pro účely zajištění výkonu peněžitého trestu již v průběhu trestního řízení. Peněžitý trest byl tak jediným majetkovým trestem, pro jehož účely takové zajištění nebylo možné, neboť pro
STŘÍŽ, Igor a kol. Trestní zákoník a trestní řád: průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. díl. Praha: Linde, 2010, s. 912. 79 Srov. § 119 odst. 1 TŘ. 80 § 344 odst. 5 TŘ. 81 Zák. č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 78
39
účely trestu propadnutí majetku i pro účely trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty takové zajištění právní úprava umožňovala. Ve fázi trestního řízení, kdy dochází k vymáhání peněžitého trestu, již byla malá šance, že dojde k jeho úspěšnému vymožení, neboť pachatel měl dostatek času, aby svůj majetek převedl na jinou osobu, schoval či jinak zhatil úspěšné vymožení peněžitého trestu.82 V návaznosti na přijetí tohoto zákona byla do trestního řádu zařazena nová ustanovení týkající se zajištění výkonu peněžitého trestu. Zákonodárce v § 344a TŘ stanovil, že v případě, kdy je obviněný stíhán pro spáchání trestného činu, za který lze očekávat vzhledem k poměrům obviněného a povaze a závažnosti trestného činu uložení peněžitého trestu může soud a v přípravném řízení státní zástupce zajistit určenou část majetku obviněného. K zajištění však nelze užít majetek, který je podle zák. č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení vyloučen z výkonu rozhodnutí o zajištění, tedy například snubní prsten či domácí mazlíček, který slouží majiteli jako společník a u něhož hospodářský efekt není hlavním účelem chovu.83 Proti rozhodnutí o zajištění je možné podat stížnost. Na postup při zajištění a rozhodování o zajištění výkonu peněžitého trestu se obdobně použijí některá ustanovení trestního řádu, která se týkají zajištění nároků poškozeného. Ustanovení § 334b řeší otázku zajištění majetku pro případ, že pominou důvody, pro které byla určitá část majetku zajištěna. V takovém případě soud a v přípravném řízení státní zástupce zajištění zruší či omezí. Z důležitých důvodů (např. zaplacení mezd zaměstnancům obviněného) může soud nebo v přípravném řízení státní zástupce na návrh obviněného povolit provedení úkonu, který se bezprostředně týká zajištěného majetku. Obviněný také může kdykoli využít své právo dožadovat se zrušení či omezení zajištění. V takovém případě o žádosti neprodleně rozhoduje soud a v přípravném řízení státní zástupce. Je však otázkou, jaké důvody by mohly vést ke zrušení či omezení zajištění. Pokud však bude žádost obviněného zamítnuta, může ji obviněný v případě, že v ní neuvede nové důvody, opakovat až po uplynutí 30 dní od právní moci rozhodnutí, čímž se zákonodárce
Důvodová zpráva k zákonu č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb. Srov. § 3 zák. č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck. 82 83
40
chrání před přílišnou zátěží spojenou s nutným řešením neodůvodněných a marných žádostí ze strany obviněných. Proti rozhodnutím dle § 344b je přípustná stížnost, která má v případě povolení provedení úkonu a zrušení nebo omezení zajištění odkladný účinek.84 Zákonodárce si od této úpravy slibuje zlepšení vymahatelnosti tohoto trestu a větší zefektivnění jeho výkonu, neboť z výkazů justičních pohledávek vyplývá, že za první pololetí roku 2013 dosahovala míra vymahatelnosti u těchto druhů pohledávek pouze 32 %. Ve srovnání se všemi daňovými pohledávkami se však peněžitý trest podílí na celkovém objemu pouze v míře 2,6 %.85
5.7 Specifika peněžitých opatření ukládaných pachatelům
mladistvým
Mladistvým pachatelům jsou ukládány dvě trestní opatření, které můžeme analogicky přirovnat k peněžitému trestu ukládanému dospělým pachatelům. Jedná se o peněžité opatření a peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu. Základní předpoklady pro uložení jednotlivých trestních opatření jsou dány trestním zákoníkem a základní právní úpravu pro výkon těchto opatření obsahuje trestní řád, neboť zákon o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen „ZSVM“) je zvláštním právním předpisem, který upravuje pouze rozdíly od obecné právní úpravy dané trestním zákoníkem a trestním řádem. Co se týče úpravy peněžitých opatření, ZSVM v poměrně velkém rozsahu koncipuje podmínky uplatnění peněžitého opatření z větší části nově oproti obecné úpravě.86
5.7.1 Peněžité opatření Peněžité opatření je velmi významnou alternativou ke krátkodobým trestním opatřením odnětí svobody. Stejně jako u dospělých pachatelů (viz peněžitý trest) je zde výrazná majetková povaha. Není však určeno jen pro postih provinění majetkových, neboť jej můžeme vztáhnout například i na problematiku drogové trestné činnosti. Limitem jeho větší využitelnosti je však to, že mladiství většinou sami o sobě nedisponují dostatečnými finančními prostředky. Proto postih § 344b TŘ. Důvodová zpráva k zákonu č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb. 86 SOTOLÁŘ, Alexander; VÁLKOVÁ, Helena. Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2.část). Trestněprávní revue. 2005, roč. 4, č. 3, s 62. 84 85
41
mladistvého v podobě majetkové sankce má záporný dopad na jeho blízké a také poškozené. Na základě této teze zákonodárce vytvořil poměrně širokou škálu využití některých méně tradičních forem uplatnění peněžitých opatření87. Peněžité opatření obecně lze dle ustanovení § 27 ZSVM mladistvému uložit buď samostatně, nebo vedle jiného druhu opatření, jestliže: 1. mladistvý úmyslnou trestnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (dle § 67 odst. 1 TZ), nebo 2. trestní zákoník ve zvláštní části uložení peněžitého opatření dovoluje (dle § 67 odst. 2 písm. a) TZ), nebo 3. peněžité opatření je ukládáno za nedbalostní provinění nebo za úmyslné provinění, u něhož horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoníku nepřevyšuje pět let, a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného provinění a poměrům mladistvého se současně neukládá trestní opatření nepodmíněného odnětí svobody (dle § 67 odst. 2 písm. b) TZ).88 Předpokladem uplatnění peněžitého opatření u mladistvých je také to, že jej lze uložit jen, je-li mladistvý výdělečně činný (a jeho výdělek musí dostačovat k pokrytí celého uloženého peněžitého opatření), nebo uložení takového trestního opatření umožňují jeho majetkové poměry, kde se zohledňuje celkový již nabytý majetek mladistvého.
Vzhledem
ke specifickým
majetkovým
poměrům
mladistvých je i výměra denních sazeb nastavena níže než u dospělých pachatelů. Soud pro mládež ukládá peněžité opatření nejméně od deseti, nejvýš do třistašedesátipěti denních sazeb, přičemž denní sazba činí nejméně 100,- Kč, nejvíce 5.000,- Kč. U mladistvých pachatelů tedy dochází k razantnímu snížení jak v počtu možných uložených denních sazeb, tak i ve výši jednotlivé denní sazby, kdy horní hranice denní sazby je snížena desetkrát oproti dospělým pachatelům. Soud pro mládež může spolu s peněžitým opatřením uložit také vhodné výchovné opatření tak, aby na mladistvého pachatele dopadla nejen majetková sankce, ale aby byl také naplněn účel zákona z hlediska výchovy a vývoje mladistvého.89 Pro případ, že by peněžité opatření nebylo ve stanovené lhůtě vykonáno, soud pro mládež stanoví v rozsudku, kterým ukládá peněžité opatření, náhradní
SOTOLÁŘ, 2005, op. cit., s. 62. § 67 TZ. 89 Srov. § 9 odst. 1 ZSVM. 87 88
42
trestní opatření odnětí svobody až na jeden rok, které však nesmí spolu s uloženým odnětím svobody přesahovat horní hranici trestní sazby, které jsou u mladistvých pachatelů dle § 31 odst. 1 ZSVM sníženy na polovinu oproti trestnímu zákoníku.90 Vhledem k možným komplikacím týkajících se uložení peněžité sankce mladistvým, může soud pro mládež po právní moci rozhodnutí o uložení peněžitého opatření rozhodnout po vyjádření mladistvého, že jeho zaplacení či nevykonaný zbytek bude nahrazen výkonem obecně prospěšné činnosti v rámci probačního programu nebo společensky prospěšnou činností v rámci výchovné povinnosti, čímž dochází k odvrácení výkonu náhradního trestního opatření v případě nevykonání peněžitého opatření.91 Zákon nestanovuje způsob plnění peněžitého opatření, proto tuto otázku ponechává na soudu pro mládež. Jak již bylo ale řečeno, vzhledem k obvyklým majetkovým poměrům mladistvých pachatelů bude soud pravděpodobně hojně využívat možnosti dané ustanovením § 68 odst. 5 TZ a určí, že peněžité opatření bude zaplaceno v přiměřených měsíčních splátkách. Výkon peněžitého opatření se řídí ustanoveními TŘ, kdy stejně jako u dospělých pachatelů vyzve předseda senátu mladistvého, aby zaplatil peněžité opatření ve stanovených splátkách, jestliže byly stanoveny v odsuzujícím rozsudku, nebo aby jej zaplatil do patnácti dnů dle podmínek § 343 TŘ. I u mladistvého dochází k tzv. fikci zahlazení, kdy se na mladistvého hledí, jakoby nebyl odsouzen, jestliže peněžité opatření bylo vykonáno nebo od výkonu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno.
5.7.2 Peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu Soud pro mládež může dle ustanovení § 28 ZSVM podmíněně odložit výkon peněžitého opatření. To znamená, že soud pro mládež vynese odsuzující rozsudek, uloží peněžité opatření, ale jeho výkon odloží, popř. promine v případě, že se mladistvý bude chovat řádně ve zkušební lhůtě a splní všechny mu uložené podmínky. Podmíněné odložení peněžitého opatření je možné jestliže: 1. vzhledem k osobě mladistvého, zejména s přihlédnutím k jeho životu a prostředí, ve kterém žije a pracuje, a k okolnostem případu má soud pro
90 91
§ 27 odst. 4 ZSVM. § 27 odst. 5 ZSVM.
43
mládež důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu, nebo 2. soud pro mládež přijme záruku za nápravu mladistvého (např. ze strany zájmového sdružení občanů) a vzhledem k výchovnému vlivu toho, kdo záruku nabídl, má důvodně za to, že účelu trestního opatření bude dosaženo i bez jeho výkonu.92 Povolení podmíněného odložení výkonu peněžitého opatření se však nevztahuje k výkonu ostatních trestních opatření, která by mohla být uložena vedle peněžitého opatření s podmíněným odkladem výkonu, pokud není soudem pro mládež v odsuzujícím rozsudku stanoveno jinak. Jak již bylo řečeno, odklad výkonu je pouze podmíněný. Soud pro mládež stanoví zkušební dobu, kdy má mladistvý pachatel vyhovovat určeným podmínkám. Zkušební doba může být stanovena až na tři léta a pro počátek této lhůty je určující právní moc odsuzujícího rozsudku. Základní podmínkou pro odklad výkonu peněžitého opatření je vedení řádného života. Dalším předpokladem je vyhovění podmínkám, které byly mladistvému uloženy v odsuzujícím rozsudku. Zákon nikde nedefinuje, co znamená, že mladistvý musí vést řádný život. Výklad pojmu vychází z ustálené soudní praxe, kdy vedení řádného života znamená v nejobecnějším pojetí dodržování právního řádu a základních norem občanské společnosti. Dále lze pod pojem řádného života podřadit dodržování povinností, které mladistvému plynou vůči společnosti jako celku, státu, a rodině. Jestliže mladistvý navštěvuje školu, je zapotřebí, aby ji navštěvoval dle pravidel školní docházky, aby byl slušný ke svým spolužákům a učitelům. Jedná se tedy o komplexní systém hodnot, které musí být posouzeny, aby mohlo být vyřčeno, že se mladistvý choval v rámci zkušební doby řádně. Jestliže by ve zkušební době způsobil jiné provinění, neznamená to automaticky, že se neosvědčil. Toto se však týká zejména méně závažných nedbalostních provinění.93 Podmíněně odsouzenému mladistvému může soud pro mládež uložit výchovná opatření. Zákonodárce zde nespecifikuje, o jaké konkrétní výchovné opatření by mělo jít, což soudu pro mládež dává dostatek prostoru, aby vybral osobě
§ 28 odst. 1 ZSVM. ŠÁMAL, Pavel a kol.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže, 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 305. 92 93
44
mladistvého pachatele takové výchovné opatření, které bude nejlépe odpovídat jeho provinění. Jestliže bylo mladistvému uloženo úhrnné nebo souhrnné trestní opatření nebo došlo k novému podmíněnému odsouzení k peněžitému opatření pro stejný skutek, započítává se doba, v níž vedl pachatel řádný život a vyhověl soudem pro mládež kladeným podmínkám, do zkušební doby. O započítání doby rozhoduje soud z moci úřední při splnění podmínek, a to usnesením po právní moci nového rozsudku.94 Jestliže mladistvý ve zkušební době vedl řádný život a vyhověl všem uloženým podmínkám, soud pro mládež vysloví, že se osvědčil. V tomto případě anebo v situaci, kdy se má za to, že osvědčil, nastupuje fikce zahlazení a na mladistvého se hledí, jako by nebyl odsouzen. Jestliže však mladistvý tyto podmínky nesplnil, soud rozhodne o tom, že se peněžité opatření vykoná.95 V praxi se také může stát, že ten, kdo poskytl záruku za mladistvého, tuto záruku po určité době odvolá. V návaznosti na tuto situaci soud pro mládež přezkoumá chování mladistvého během zkušební doby. Jestliže soud pro mládež shledá, že mladistvý plní, co mu bylo uloženo, soud pro mládež podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření ponechá v platnosti. Shledá-li však, že podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření neplní svůj účel, soud pro mládež rozhodne, že se peněžité opatření vykoná.96 Důvody odvolání záruky mohou být různé a nemusí se nutně pojit s negativním chováním mladistvého. Tímto důvodem může být také skutečnost, že mladistvý změnil místo trvalého bydliště a osoba, která za něj poskytla záruku, již nemá šanci efektivně výchovně působit z důvodu větší či menší vzdálenosti těchto osob. V případě, kdy soud pro mládež do jednoho roku od uplynutí zkušební doby, a to bez negativního přičinění mladistvého, nerozhodne o tom, zda se osvědčil, nastupuje zákonná fikce osvědčení.97 Jestliže však soud pro mládež rozhodne, že se mladistvý v rámci zkušební doby neosvědčil nebo že podmíněné odložení výkonu peněžitého opatření neplní
ŠÁMAL, 2011, op. cit., s. 310. § 30 odst. 4 ZSVM. 96 § 30 odst. 2 ZSVM. 97 § 30 odst. 3 ZSVM. 94 95
45
své poslání, rozhodne, že se trestní opatření vykoná. V tomto rozhodnutí současně rozhodne o náhradním trestním opatření odnětí svobody.98 Jak je vidno, obecná úprava peněžitého trestu v trestním zákoníku a trestním řádu poskytuje dobrou platformu pro speciální ustanovení peněžitého opatření a peněžitého opatření s podmíněným odkladem výkonu v ZSVM. Speciální zákon ovšem velice dobře pracuje s problémem, kdy většina mladistvých zásadně nedisponují s dostatečnými majetkovými zdroji. V rámci právní úpravy tedy dochází k významnému snížení počtu denní sazeb i samotné výměry denní sazby oproti dospělým pachatelům. Zákonodárce zde zvolil vhodnou cestu pro řešení negativních dopadů vyplývajících z uložení majetkových sankcí těmto pachatelům tím, že umožňuje uložit peněžité opatření s podmíněným odkladem výkonu, kdy dává možnost mladistvému pachateli vyhnout se zaplacení peněžitého opatření v případě, že se ve zkušební době osvědčí.
5.8 Specifika peněžitého trestu ukládaného právnickým osobám Otázku možnosti uložení peněžitého trestu právnické osobě řeší speciální zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „ZTOPO“). Stejně jako u mladistvých pachatelů tento zákon poskytuje speciální úpravu vůči právnickým osobám a v případech výslovně neupravených, pokud zákon nestanoví jinak, použije subsidiárně trestní zákon a trestní řád. Vzhledem ke specifické konstrukci právnické osoby jakožto fikce je otázkou, zda je vůbec možné právnickou osobu efektivně potrestat. Přijetí názoru, že pouze sankce majetkové povahy by byly vzhledem k právnickým osobám efektivní, by nebylo správné. Ne všechny právnické osoby totiž existují za účelem dosažení zisku, a proto uložením peněžitého trestu by nebylo dosaženo očekávaného účelu spojeného s touto sankcí.99 Samotný peněžitý trest je speciálně upraven pouze v ustanovení § 18 ZTOPO. Jedná se o trest, který dopadá na majetek právnické osoby. Jeho majetková povaha jej činí vhodným pro trestání právě těch právnických osob, které se dopustily spáchání trestného činu majetkové povahy. Vhodným trestem je nejen při
§ 30 odst. 5 ZSVM. VANÍČEK, David. Trestní sankce ukládané právnickým osobám. Trestní právo. 2006, roč. 11, č. 7 - 8, s. 14. 98 99
46
naplňování skutkových podstat majetkových trestných činů, ale také jako sankce za naplnění skutkových podstat takových trestných činů, k jejichž spáchání je potřeba mít určitý finanční kapitál (např. nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami).100 Peněžitý trest může soud dle zákona uložit právnické osobě, jestliže ji odsuzuje za úmyslný trestný čin nebo trestný čin spáchaný z nedbalosti. Z daného ustanovení vyplývá, že by se tedy mělo jednat o nejčastěji ukládaný druh trestu, neboť jeho uložení je umožněno jak za spáchání úmyslného trestného činu, tak i nedbalostního. Vhledem ke strohosti právní úpravy bude tedy na místě subsidiární použití trestního zákoníku, a to zejména v oblasti dobytnosti peněžitého trestu. Soud by peněžitý trest neuložil v případě, kdy je zřejmé, že by byl peněžitý trest nedobytným, kdy předpokladem tohoto zjištění je zkoumání majetkových poměrů právnické osoby, zejména jejích závazků. Soud při ukládání peněžitého trestu musí také brát v úvahu zájmy poškozeného, neboť uložení peněžitého trestu nesmí být na újmu práv poškozeného. To znamená, že soud musí přihlížet k nárokům poškozeného na náhradu škody dle ustanovení § 43 TŘ.101 Stejně jako u pachatelů – fyzických osob se u právnických osob pro způsob stanovení výměry peněžitého trestu používá systém denních sazeb. Denní sazba činí ve své nejnižší možné částce 1.000,- Kč, nejvýše může být uložena v částce 2.000.000,- Kč. V porovnání s dospělými pachateli jde o výrazné zvýšení nejnižší i nejvyšší hranice denní sazby. Při určení denní sazby soud zohledňuje majetkové poměry právnické osoby, neboť vysoký trest by mohl ve svém důsledku znamenat zánik právnické osoby, naopak příliš mírný trest by nepostačoval k naplnění účelu tohoto trestu a právnická osoba by mohla nadále páchat trestnou činnost bez větších potíží. Vhledem k tomu, že speciální zákon neobsahuje pravidlo o nejnižším a nejvyšším počtu denních sazeb, které je možno právnické osobě uložit, použije se subsidiárně ustanovení § 68 odst. 1 TZ, tedy právnické osobě bude možné uložit od 20 do 730 denních sazeb. Při stanovení počtu a výše denních sazeb musí soud zohledňovat, o jakou právnickou osobu se jedná, k jakému účelu byla právnická
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 368. 101 FENYK, Jaroslav; SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1 vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, s. 76. 100
47
osoba založena, jestli se jedná o právnickou osobu soukromého či veřejného práva a k dalším okolnostem.102 Jestliže by právnickou osobou byla banka nebo zahraniční banka, jejíž pobočka disponuje bankovní licencí udělenou Českou národní bankou, nebo vykonává činnost na území České republiky na základě jednotné bankovní licence, bylo by možné uložit peněžitý trest až po vyjádření České národní banky. Toto omezení se vztahuje také na další finanční instituce – pojišťovny, zajišťovny atp.103 Vzhledem k maximální výši peněžitého trestu přichází i u právnických osob v úvahu možnost určení, že peněžitý trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách. Ve vztahu k právnické osobě se ovšem subsidiárně nepoužijí ustanovení týkající se výkonu náhradního trestu odnětí svobody za nesplněný peněžitý trest, neboť právnické osobě nemůže být v žádném případě uložen trest odnětí svobody. Ve vztahu k právnickým osobám je tedy možnost uložení peněžitého trestu dobrým řešením, nelze však po této sankci požadovat, aby byla jakousi univerzální sankcí vzhledem k variabilitě právnických osob a jejich majetkových poměrů.
5.9 Zhodnocení postavení peněžitého trestu v sankčním systému trestního práva ČR Peněžitý trest zaujímá nezastupitelnou úlohu v sankčním systému trestního práva a představuje významnou alternativu ke krátkodobým trestům odnětí svobody. Peněžitý trest ve srovnání s ostatními tresty představuje nejefektivnější způsob, jak odčerpat finanční prostředky získané trestnou činností. Ve vztahu k mladistvým pachatelům je dle mého názoru úprava nejvíce propracovaná. Ustanovení týkající se peněžitého opatření efektivně zohledňují speciální postavení mladistvým, kteří většinou nedisponují dostatečným majetkem, přičemž v ZSVM zákonodárce uzákonil možnost uložení peněžitého trestu s podmíněným odkladem výkonu, což by dle mého názoru mohlo být umožněno i dospělým pachatelům. Ve vztahu k právnickým osobám peněžitý trest představuje velice dobrou formu potrestání, neboť mnoho právnických osob je právě založeno za účelem
102 103
FENYK, 2012, op. cit., s. 77. § 17 odst. 4 ZTOPO.
48
dosažení zisku. Pokud však připustíme, že mnoho právnických osob je též zakládáno za jiným účelem, než je dosažení zisku, uložení peněžitého trestu by neodpovídalo jeho účelu.
5.10 Zhodnocení právní úpravy předpokladů ukládání a výkonu peněžitého trestu s náměty de lege ferenda Právní úpravu předpokladů ukládání peněžitého trestu považuji za dostačující, neboť peněžitý trest lze uložit za velkou škálu spáchaných trestných činů. V minulosti činil výkon peněžitého trestu velké problémy. Avšak oddalování náhradního trestu odnětí svobody prostřednictvím možnosti přeměny peněžitého trestu v trest domácího vězení či trest obecně prospěšných prací není dle mého názoru řešením. Navíc, oproti rakouské úpravě (viz kapitola 6.2) chybí v zákoně jasné pravidlo, které by stanovilo přepočet pro určení přeměny peněžitého trestu v trest obecně prospěšných prací či v případě české úpravy i trest domácího vězení. Přepočtové pravidlo v rakouské úpravě považuji za velice jasné a transparentní. Jestliže by takové ustanovení bylo zakotveno v českém právu, jistě by mnohem více odpovídalo požadavkům právní jistoty a posílilo legitimní očekávání subjektů trestního řízení. Mám za to, že zákonodárce stanovuje více možností pro případ nevykonání peněžitého trestu, než by bylo nezbytné. Dle mého názoru by bylo správné nařídit výkon náhradního trestu odnětí svobody ihned po nevykonání peněžitého trestu, neboť možnost přeměny peněžitého trestu v trest domácího vězení či trest obecně prospěšných prací mi přijde nadbytečný a pro pachatele, na kterého dopadá taková variabilita sankcí, možná i nepřehledný. Nutno také uvést, že pokud má soud více možností, jak naložit se situací nevykonání peněžitého trestu, musí to být zákonitě spojeno i s vyšší administrativní zátěží. Bylo by také vhodné, aby zákonodárce zakotvil přesné přepočtové pravidlo pro určování výměry náhradního trestu odnětí svobody, který by se mohl odvíjet od počtu denních sazeb. Takové ustanovení by bezpochyby přispělo k větší míře transparentnosti rozhodování o délce náhradního trestu odnětí svobody a toto ustanovení by mohlo mít stejný efekt, jaký jsem naznačila výše v rámci přeměny peněžitého trestu dle § 69 odst. 2 TZ.
49
Značným omezením pro masivnější ukládání tohoto trestu je fakt, že nepostihuje jen osobu pachatele, ale především i pachatelovu rodinu a blízké a osoby, vůči nimž má pachatel závazky, což může být i samotný poškozený. Soud proto musí brát při rozhodování o uložení peněžitého trestu v potaz také oprávněné zájmy poškozeného, což je spolu se zohledněním majetkových poměrů pachatele kdy nelze uložit peněžitý trest v případě, že by byl nedobytný, dalším limitem možnosti uložení peněžitého trestu. Nutno ale podotknout, že zásadu, že trest postihuje pouze pachatele trestného činu, prolamují i jiné majetkové sankce. Kladně je třeba hodnotit konstrukci zákonodárce, kdy pro určení výše denní sazby mohou být příjmy pachatele stanoveny odhadem. Nedostatkem právní úpravy je určitě skutečnost, že zákon neukládá soudu povinnost zohledňovat vliv peněžitého trestu na možnost pachatele dostát svých závazků u jeho věřitelů. Pozitivním ustanovením týkajícím se peněžitého trestu je bezpochyby současné stanovení maximální možné výměry peněžitého trestu, neboť před rekodifikací maximální výše nemohla dostatečně naplnit účel tohoto trestu. Velkým pozitivem pro české trestní právo bylo také zakotvení výměry peněžitého trestu formou denních sazeb, čímž se Česká republika zařadila k většinovému pojetí peněžitého trestu v evropských zemích. Jak je vidno, peněžitý trest vykazuje pozitiva i negativa. I s výše uvedenými nedostatky je jako celek nastaven vhodně, avšak neustále je co zlepšovat.
50
6. Komparativní exkurs do vybraných zahraničních úprav Peněžitý trest existuje v různé formě a pojetí v naprosté většině existujících států. Pro srovnání českého peněžitého trestu jsem si vybrala odpovídající právní úpravu Slovenské republiky, která se v rámci historie konstituovala společně s českou úpravou za dob Československé federativní republiky, a také právní úpravu peněžitého trestu v Rakousku, dle níž by se mohl český zákonodárce v mnohých směrech inspirovat.
6.1 Úprava peněžitého trestu na Slovensku Peněžitý trest byl zařazen do Slovenského národního pořádku již zákonem č. 40/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který byl východiskem právní úpravy i pro Českou republiku, neboť tento zákon platil pro území celého Československa. V rámci rekodifikace trestního práva na Slovensku byl přijat zákon č. 300/2005 Z. z., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „STZ“), který v ustanoveních §§ 56 a 57 upravuje problematiku podmínek ukládání a další otázky týkající se peněžitého trestu. Výkon peněžitého trestu upravuje § 429 až § 432 zákona č. 301/2005 Z. z., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „STŘ“) a § 79b vyhlášky č. 543/2005 Z. z., o spravovacom a kancelárskom poriadku pre okresné súdy, krajské súdy, Špeciálny súd a Vojenské súdy v znení neskorších predpisov.104 Peněžitý trest může být dle slovenské právní úpravy uložen pouze ve dvou případech, a to buď tehdy, pokud pachatel spáchal úmyslný trestný čin, jímž získal nebo se alespoň snažil získat majetkový prospěch anebo pokud pachatel spáchal přečin a vzhledem k povaze tohoto přečinu a možnosti nápravy pachatele soud neukládá trest odnětí svobody. Rozdílem oproti české úpravě tedy je, že v českým podmínkách lze uložit peněžitý trest i za takový trestný čin, u kterého je tento druh trestu uveden ve zvláštní části zákona.105 Velice významným ustanovením týkajícím se slovenského peněžitého trestu je pravidlo, kdy je zakázáno uložení peněžitého trestu v případě, pokud by tím STRÉMY, Tomáš. Restoratívna justícia a alternatívne tresty v teoretických súvislostiach: zborník príspevkov z medzinárodnej konferencie,. 1. vyd. Praha: Leges, 2014, s. 415. 105 Srov. § 67 odst. 2 písm. a) TZ. 104
51
poškozenému byla zmařena možnost náhrady škody způsobené trestným činem. Toto ustanovení představuje podmínku pro uložení peněžitého trestu již v rámci trestního práva hmotného, nikoli až v rámci trestního práva procesního, jak je tomu v české úpravě.106 Výměra peněžitého trestu je stanovena v rozmezí od 160 do 331.930 €. Ve srovnání s českou úpravou, kdy bychom použili přepočet dle aktuální kurzu 1 € = 27,- Kč, bychom spočítali, že nejnižší hranice je stanovena zhruba na 4.320,- Kč a horní hranice na 8.962.110,- Kč. Maximální výše výměry peněžitého trestu je tedy mnohem nižší než v českém trestním právu. Za velice významný rozdíl považuji absenci systému denních sazeb. Slovenský soudce tedy vyměřuje celkovou částku připadající na peněžitý trest bez toho, aby byly transparentně zohledněny osobní a majetkové poměry pachatele i závažnost spáchaného trestného činu. Pro případ úmyslného zmaření peněžitého trestu je na Slovensku ukládán náhradní trest odnětí svobody, neboť i ve slovenských podmínkách došlo k uvědomění si problematiky vymáhání peněžitého trestu a větší efektivnosti ve stanovení náhradního trestu odnětí svobody. Výše tohoto trestu může činit až pět let, což je o rok delší trest než v českých podmínkách. Vzhledem k maximální výši peněžitého trestu na Slovensku, který je mnohonásobně nižší než v České republice, je tento postup dle názoru autorky neadekvátní.107
6.2 Úprava peněžitého trestu v Rakousku Peněžitý trest v Rakousku upravuje trestní zákon (StGB). Vzhledem k tomu, že rakouský trestní zákoník neupravuje tak velkou škálu trestů jako český trestní zákoník, má peněžitý trest v rakouské úpravě mnohem větší význam. Velice zajímavým ustanovením je § 37 odst. 1 StGB, který umožňuje uložení peněžitého trestu namísto trestu odnětí svobody, a to u trestných činů, za které lze uložit trest odnětí svobody v maximální výměře do 5 let. Místo toho lze uložit peněžitý trest v maximální výměře 360 denních sazeb, což s přihlédnutím k § 19 odst. 3 StGB, kde nalezneme příslušný přepočet, odpovídá trestu odnětí svobody v délce šesti
106 107
Srov. § 343 odst. 3 TŘ. ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 286.
52
měsíců. Peněžitý trest v rakouské úpravě má tedy rozhodující postavení mezi alternativami k trestu odnětí svobody.108 Rakouský trestní zákoník vyměřuje peněžitý trest v denních sazbách, přičemž minimální výše peněžitého trestu je představována dvěma denními sazbami. Maximální hranice počtu denních sazeb není v obecné části zákoníku určena, a proto je třeba zohledňovat úpravu skutkových podstat konkrétních trestných činů, u nichž je připuštěno uložení peněžitého trestu. Tento systém můžeme považovat za propracovanější, než systém český, neboť v rámci peněžitého trestu může být více zohledněna závažnost trestného činu a soudce není omezen maximální hranicí rozpětí denních sazeb. Většinou je však horní hranice denních sazeb u jednotlivých trestných činů stanovena na 360, 180, výjimečně na 60. Minimální výše denní sazby činí 4,- €, maximální výše 5.000,- €. Při přepočtu denních sazeb stanovených od 2 až do 360, znásobených výší denní sazby, se celková výše peněžitého trestu pohybuje od 8,- do 1.800.000,- €. Při přepočtu na české koruny při aktuálním kurzu přibližně 27,- Kč za 1 € lze spočítat, že v konečné fázi jde o částku od 216,- Kč do 48.600.000,- Kč, což v případě minimální sazby nečiní velký rozdíl mezi českou a rakouskou úpravou, v případě maximální sazby jde o asi třetinové zvýšení oproti české úpravě.109 V souvislosti s náhradním trestem odnětí svobody rakouská úprava volí takový postup, kdy v případě nezaplacení peněžitého trestu přichází v úvahu jeho vymáhání. Náhradní trest odnětí svobody je v odsuzujícím rozsudku stanoven až pro případ nevymahatelnosti peněžitého trestu, což vidím jako slabinu oproti české právní úpravě. Jako velmi významné ustanovení hodnotím § 19 odst. 3 StGB, které zakotvuje pravidlo, že jeden den odnětí svobody odpovídá dvěma denním sazbám. V české úpravě takové ustanovení absentuje a může se stát, že soudy stanoví jinou výměru náhradního trestu odnětí svobody u stejně vysokého peněžitého trestu.110 Výkon náhradního trestu odnětí svobody v rakouské úpravě lze odvrátit dvěma způsoby. První předpokládá, že odsouzený uhradí dosud nezaplacený peněžitý trest a tuto skutečnost doloží úředním ověřením 111. Druhým způsobem je
Tamtéž, s. 287. ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 288-290. 110 Tamtéž, s. 291. 111 Srov. § 344 odst. 4 TŘ. 108 109
53
vykonání obecně prospěšných prací ve stanoveném rozsahu, který obviněnému sdělí soud na základě přepočtového pravidla obsaženého v ustanovení § 3a odst. 1 zákona č. 144/1969 BGBl, o výkonu trestu. Podle tohoto pravidla čtyři hodiny obecně prospěšných prací odpovídají jednomu dni odnětí svobody. Soud také stanoví maximální dobu, v rámci které musí být obecně prospěšné práce vykonány. Doba je limitována časem, který by odsouzený k vykonání prací potřeboval při možném výkonu deseti pracovních hodin týdně. Jestliže odsouzený v zákonné lhůtě jednoho měsíce od doručení výzvy soudu sdělí, že má možnost obecně prospěšné práce vykonat, musí během následujícího měsíce projevit vlastní aktivitu a nalézt instituci, kde by mohl práce vykonat. Pokud je odsouzený ve svém hledání úspěšný, výkon náhradního trestu odnětí svobody je odložen do té doby, dokud soudu není předloženo potvrzení o vykonání obecně prospěšných prací. V případě, že dohoda odsouzeného s danou institucí neodpovídá zákonným požadavkům, tedy v nejobecnější rovině nelze tyto práce podřadit pod obecně prospěšné, soud toto odsouzenému sdělí, poučí ho o potřebných změnách a stanoví mu, aby do 14 dnů předložil dohodu novou. Pro případ, že odsouzený obecně prospěšné práce nevykoná, a to buď zcela, nebo částečně, je odklad trestu zrušen a trest vykonán. Pokud ale odsouzený prokáže, že mu ve vykonání obecně prospěšných prací zabránily nepředvídatelné a neodvratitelné okolnosti, soud prodlouží odklad trestu na nezbytnou a přiměřenou dobu.112 Jak je vidno, česká právní úprava má neustále co zlepšovat a v určitých ohledech by se mohla inspirovat právě v rakouské úpravě, zejména v oblasti jasného stanovení přepočtového pravidla pro určení obecně prospěšných prací nebo absencí maximální hranice počtu denních sazeb, které je možno uložit.
112
ŠČERBA, 2014, op. cit., s. 292-293.
54
Závěr Cílem diplomové práce bylo podat co nejkomplexnější výklad problematiky týkající se peněžitého trestu a jeho výkonu a stanovit odlišnosti peněžitého trestu v rámci různých subjektů trestného činu, tedy dospělých a mladistvých pachatelů i právnických osob. Úkolem bylo také nastínit limity peněžitého trestu, podmínky jeho aplikace jakožto samostatného nebo vedlejšího trestu, možnosti jeho výměry formou denních sazeb, podmínky ukládání náhradního trestu odnětí svobody, přeměny peněžitého trestu, zahlazení odsouzení, a mnoho dalších otázek souvisejících s peněžitým trestem včetně snahy o předložení doporučení de lege ferenda v rámci většího zefektivnění ukládání i výkonu tohoto trestu. Za esenciální pro další výklad předestřený v této práci jsem považovala vymezení pojmu trest včetně jeho smyslu, neboť právě ke smyslu trestu musí být přihlíženo nejen v rámci tvorby právní úpravy. Východiskem pro zpracování problematiky peněžitého trestu byla obecná charakteristika sankčního systému českého trestního práva, kde bylo přehledně popsáno, jaké tresty, popř. opatření lze ukládat jednotlivým subjektům trestného činu. Důležitým předpokladem pro vymezení těchto sankcí bylo stanovení, u kterých subjektů lze mluvit o monistické a dualistické koncepci trestních sankcí, kdy jsem došla ke zjištění, že v případě mladistvých pachatelů, na rozdíl od ostatních subjektů, se uplatňuje monistická koncepce. V rámci výkladu o sankcích jsem nezapomněla krátce vzpomenout alternativní opatření a jejich systém, neboť peněžitý trest je jednou z nejdůležitějších alternativ ke krátkodobým trestům odnětí svobody. Dále jsem se věnovala již samotnému peněžitému trestu. Výklad o peněžitém trestu zahájila kapitolou o jeho historii, která mi pomohla pochopit, jak se peněžitý trest utvářel od dávných dob, ale především také v novodobé historii na území Československa, později České republiky. V další části práce jsem nastínila hmotněprávní i procesněprávní aspekty peněžitého trestu ve vztahu k uvedeným subjektům, kde jsem předestřela použití obecné právní úpravy dané trestním zákoníkem a trestním řádem, jakožto i právní úpravu ve speciálních zákonech vztahujících se k mladistvým pachatelům a právnickým osobám.
55
Výše uvedená zjištění jsem komparativně promítla do zahraničních úprav Slovenska a Rakouska, prostřednictvím čehož jsem dospěla k názoru, že česká úprava peněžitého trestu není úplně dokonalá a že by se český zákonodárce mohl inspirovat v rakouské úpravě peněžitého trestu. V návaznosti na předchozí kapitolu jsem se pokusila zhodnotit postavení peněžitého trestu v sankčním systému jako celku. Taktéž jsem zhodnotila právní úpravu předpokladů ukládání a výkonu peněžitého trestu, což vyústilo v náměty de lege ferenda. V tomto ohledu jsem dospěla k závěru, že i když je možné ukládat peněžitý trest za mnoho různých trestných činů, existují zde limity, díky nimž peněžitý trest nemůže být uložen ve větší míře. V určitých případech by mohlo být jeho uložení neúčelné pro jeho nedobytnost anebo také nesprávné, pokud by mělo dojít ke zkrácení pachatelových věřitelů nebo ke zkrácení práv poškozeného. Při psaní této práce jsem měla možnost podrobně se seznámit s problematikou peněžitého trestu a pokusila jsem se prostřednictvím zvolených metod předestřít zákonitosti související s tímto trestem a důvody pro současnou právní úpravu.
56
Seznam použité literatury Monografie a další zdroje -
FENYK, Jaroslav; HAVLÍK, Tomáš; RŮŽIČKA, Miroslav. Rozhodnutí a stanoviska k trestnímu řádu: 1918 – 2004. 2.vyd. Praha: C. H. Beck, 2004, 1159 s. ISBN 80-7179-880-0.
-
FENYK, Jaroslav a kol. Trestní zákoník a trestní řád: průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 1. díl. Praha: Linde, 2010, 1317 s. ISBN 978-80-7201-802-4.
-
FENYK, Jaroslav; SMEJKAL, Ladislav. Zákon o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim: komentář. 1 vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 169 s. ISBN 978-80-7357-720-9.
-
HENDRYCH, Dušan a kol. Právnický slovník. 3. podst. rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, 1481 s. ISBN 978-80-740-059-1.
-
CHMELÍK, Jan. Rukověť trestního práva: učební pomůcka ke studiu trestního práva. 3. vyd. Praha: Linde, 2012, 283 s. ISBN 978-80-7201-8840.
-
KLÍMA, Josef. Nejstraší zákony lidstva: Chammurapi a jeho předchůdci. 1. vyd. Praha: Academia, 1979, 382 s.
-
JELÍNEK, Jiří. Trestní právo hmotné: obecná část, zvláštní část. 4. vyd. Praha: Leges, 2014, 976 s. ISBN 978-80-7502-044-4.
-
JELÍNEK, Jiří. Trestní zákoník a trestní řád s poznámkami a judikaturou. 5. vyd. Praha: Leges, 2014, 1248 s. ISBN 978-80-7502-049-9.
-
JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní odpovědnost právnických osob – bilance a perspektivy. 1. vyd. Praha: Leges, 2013, 392 s. ISBN 978-80-87576-58-8. 57
-
LATA, Jan. Účel a smysl trestu. 1 vyd. Praha: LexisNexis, 2007, 114 s. ISBN 978-80-86920-24-5.
-
LYONS, Lewis. Historie trestu: justiční tresty od dávných dob po současnost. 1. české vyd. Praha: Svojtka Co, 2004, 190 s. ISBN 80-7352021-4.
-
MEZNÍK, Jiří; KALVODOVÁ, Věra; KUCHTA, Josef. Základy penologie. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1995, 75 s. ISBN 80-210-1248-10.
-
OSMANČÍK, Otakar; ROZUM, Jan. K problematice alternativních trestů a opatření. 1. vyd. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 1996, 151 s. ISBN 80-86008-26-6.
-
SCHEINOST, Miroslav a kol. Sankční politika pohledem praxe. Praha: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2014, 170 s. ISBN 978-807338-144-8.
-
SOLNAŘ, Vladimír; FENYK, Jaroslav. Systém českého trestního práva. 1 vyd. Praha: Novatrix, 2009, 283 s. ISBN 978-80-254-4033-9.
-
SOTOLÁŘ, Alexander; PÚRY, František; ŠÁMAL, Pavel. Alternativní řešení trestních věcí v praxi. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2000, 468 s. ISBN 80-7179-350-7.
-
STRÉMY, Tomáš. Restoratívna justícia a alternatívne tresty v teoretických súvislostiach: zborník príspevkov z medzinárodnej konferencie,. 1. vyd. Praha: Leges, 2014, 544 s. ISBN 978-807502-034-5.
-
STŘÍŽ, Igor a kol. Trestní zákoník a trestní řád: průvodce trestněprávními předpisy a judikaturou. 2. díl. Praha: Linde, 2010, 1184 s. ISBN 978-807201-803-1.
58
-
ŠÁMAL, Pavel a kol.: Zákon o soudnictví ve věcech mládeže. Komentář. 3. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, 988 s. ISBN 978-80-7400-350-9.
-
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní odpovědnost právnických osob. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 820 s. ISBN 978-80-7400-116-1.
-
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník: komentář. 2 vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, 1464 s. ISBN 978-80-7400-428-5.
-
ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád: komentář. 7. dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013, 936 s. ISBN 978-80-7400-465-0.
-
ŠČERBA, Filip. Alternativní tresty a opatření v nové právní úpravě. 2 vyd. Praha: Leges, 2014, 464 s. ISBN 978-80-87576-93-9.
Právní předpisy -
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online online právní informační systém. Nakladatelství C. H. Beck.
-
Zákon č. 117/1852 Sb., Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících ke dni 1. 1. 1927. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
-
Císařské nařízení č. 275/1914 ř. z., o lichvě. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
-
Zákon č. 269/1919 Sb., o padělání peněz a cenných papírů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
-
Zákon č. 50/1923 Sb., na ochranu republiky. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
59
-
Zákon č. 86/1950 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
-
Zákon č. 140/1961 Sb., Trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online [online právní informační systém]. Nakladatelství C. H. Beck.
-
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů. In: Beckonline online právní informační systém. Nakladatelství C. H. Beck.
-
zák. č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online online právní informační systém. Nakladatelství C. H. Beck.
-
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online online právní informační systém. Nakladatelství C. H. Beck.
-
Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů. In: Beck-online online právní informační systém. Nakladatelství C. H. Beck.
Odborné články -
NEZKUSIL, Jiří. K problematice alternativ k trestu odnětí svobody. Trestní právo. 2009, roč. 13, č. 7-8, s. 7-18.
-
PÚRY, František. Některé změny v ukládání trestů podle nového trestního zákoníku. Trestněprávní revue. 2010, roč. 9, č. 1, s. 1 - 10.
-
SOTOLÁŘ, Alexander; VÁLKOVÁ, Helena. Trestní opatření v trestních věcech mladistvých (2.část). Trestněprávní revue. 2005, roč. 4, č. 3, s. 6274.
60
-
ŠČERBA, Filip: Využívání alternativních opatření v praxi. Trestněprávní revue. 2013, roč. 12, č. 6, s. 138-142.
-
VANÍČEK, David. Trestní sankce ukládané právnickým osobám. Trestní právo. 2006, roč. 11, č. 7 - 8, s. 12-19.
Elektronické prameny -
Obecně o trestním zákoníku. Reforma justice [online]. Ministerstvo spravedlnosti České republiky. [cit. 14. 6. 2015]. Dostupné z: http://reformajustice.cz/cz/trestni-zakonik/obecne-o-trestnimzakoniku.html
Jiné zdroje -
Důvodová zpráva k zákonu č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů a další související zákony. In: Beck-online online právní informační systém. Nakladatelství C. H. Beck.
Dostupné
z:
https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-
document.seam?documentId=oz5f6mrqge2v6obwl5shuljq
61
