01/2012
13.-15. ČERVENEC 2012 TÁBORLETIŠTĚ ČÁPŮV DVŮR
Ceny vstupenek v předprodeji: 750Kč – 2.000 lístků do vyprodání nebo do konce února 2012 820Kč – 2.000 lístků do vyprodání nebo do konce dubna 2012 890Kč – 2.000 lístků do vyprodání nebo do konce června 2012 950Kč – od 1. 7. do 13. 7. 2012 Ceny vstupenek v online předprodeji, v kamenných obchodech i na místě jsou konečné, jsou uvedeny včetně všech poplatků a DPH.
vstupenky na: www.mightysounds.cz (Objednat lze minimálně 2 kusy vstupenek, dobírka je započítána v ceně vstupenek)
Předprodej (i online) v sítích: Ticketportal, Eventim a Ticketpro
Takže 2012, jo?! Joe Strummer by se dožil šedesátky a rozhodně by měl radost, že běhá po světě ještě pořád spousta lidí, co si z principu nečistí zuby. Možná by měl radost i z těch, co si je nečistí, protože jsou prostě prasata. No, jak říká naše anglická spojka Donagh, bejvalej Strummerův chlastací parťák, Joe byl hodně divnej týpek a možná i trochu teplej. V každym případě je ho škoda, protože reunion the Clash by poslednímu Mighty v historii lidstva slušel. I když, kdo ví, jak to vlastně bude. Pokud byli Mayové tak strašně chytrý, tak proč si nechali tak epicky nakopat prdel od Španělů, který dneska nemaj ani na vánoční osvětlení Madridu? Ve finále ten konec světa, jak ho známe, může znamenat třeba to, že se malej klozeťák Bieber konečně přizná a Lady Gaga si nechá udělat plastiku, aby se na ty její kozy dalo dívat. Nerad bych, aby byl někdo, kdo očekává přílet Aštara Šerana, zklamanej, ani aby se nám příští Vánoce blbě prodávaly lístky jen proto, že nějaký chlápci zmršili kalendář, aby se pomstili Melu Gibsonovi za nestoudnosti, který vykonává na jejich potomcích. Zatím bych zůstával v klidu. Léto si ještě společně užijem, a pokud se opravdu bude chystat nějaký NWO, Fido vás všechny bude informovat s předstihem, přímo od zdroje! V ideálním případě si kupte iphone, aby neutrácel za smsky. Loňskej rok byl celkem výživnej, ale kdo čeká nějakou podrobnou rekapitulaci, tak ho budu muset zklamat. Většinu místa pro úvodník jsem již vyplácal předešlýma blábolama a zklamání z toho, že Slávku Bourovi znovu utekla o vlásek Nobelova cena míru, zamlžilo většinu radostí a slastí, jež se tento rok na naší planetě vyskytly. Snad bych měl zmínit povedenou Gay Parade, selhání Sparty v předkole Evropské Ligy, vítězství Petry Kvitové ve Wimbledonu, Jana Krause v reklamě na Mattonku, epesní moderátorské duo Československo má talent, nepokoje na Šluknovsku, borce na konec, který dal v plážovém fotbale gól nůžkama, seriál Expozitura, Ivetu Bartošovou a samozřejmě Vlastíka Plamínka na Mighty Sounds 2011. Pokud jsem něco zásadního vynechal, budiž mi odpuštěno! Na závěr bych všem rád popřál hodně štěstí do roku 2012… Přéma a v případě nutnosti místo na Aštarově lodi. Big up, because I’m rastaman!
příjem inzerce: Vojta Holub
[email protected] art direkce: Marcel Musil marcelmusil.com redakcióne: Marquet Štechová, Anselmo, Vojta Holub, Kubáák a další. marqueting: Marquet Štechová fotografie: Ing. Hromek ~ janhromadko.com ~ Vojta Florian ~ vojtaflorian.com ~
za sebou Kalifornská sebranka NO USE FOR A NAME má neodmyslipřes dvacet let klackování na pódiích, pověst Tour telného účastníka skejtové trachtace Warped jako a personální kotrmelce, při kterých zazněla jména stáje Fat Foo Fighters nebo Suicidal Tendencies. Klasika ce, Wreck Chords a žánroví souputníci Good Riddan skatepunku Millencolin, Satanic Surfers - zkrátka řízného pozdě - opět obráží evropské kluby, takže: voalá! Lepší kámoš než nikdy! Přesně v tomhle duchu udělal náš (basa), Miguel z Hearing the Voice rozhovor s Mattem v Mad Tonym (zpěv, kytara) a Toddem (bicí a taky bicí v současný Caddies). V zásadě to bude o tom, jak moc je NUFAN době hudební průmysl v hajzlu, a jak moc jsou ků, vděčný za to, že mají solidní základnu fanouš a to už sakra dlouho. * Ptal se Miguel Guinness ~ www.hearingthevoice.com ~ přeložila Marquet
Jste teď teda zpátky v Evropě, jak to zatím na turné šlape? Tony: Je to dost dobrý, už máme před sebou jenom dva koncerty, ale šlo to zatím fakt dobře. Matt: Už jsme na cestách dva a půl tejdne, dost dlouho, koncerty byly skvělý. Četl jsem, že budete něco vydávat, řekněte nám o tom něco. Matt: Pravděpodobně něco vydáme někdy v příštím roce, máme novýho bubeníka Todda, takže se snažíme, aby se nejdřív na koncertech na 100% sžil s kapelou. Chceme taky trochu najít sami sebe a nahrávku budeme mít, doufejme, příští rok. Todd: Tony prostě nenapsal žádný songy! To je ten problém, hahaha. Přesně tady na tom pódiu jste hráli devět let nazpátek, jaký jsou hlavní rozdíly oproti tehdejší době, který jste dneska zaznamenali? Tony: Nevím, myslím, že se toho zas tak moc nezměnilo, řekl bych, že máme fakt silnou undergroundovou základnu tady v Evropě, takže nevidím tolik změn. Scéna jako taková se trochu proměnila, je to divný, vidět tolik mladejch na našich koncertech, ale je to podle mě skvělý. Todd: Pořád vidíš různý lidi, vídáš starý i mladý obličeje. Tony: V Mnichově bylo strašně moc mladejch. Todd: Je to zvláštní, NUFAN maj solidní old school fanouškovskou základnu, ale vidět takový množství mladejch na koncertech, to je prostě fantastický. Matt: Myslim, že je to tim, že starší ukazujou mladejm, který kapely stojej za to, to dává smysl, ne? Protože abych byl upřímnej, většina nový muziky stojí za hovno, takže jsem rád, že jsme to zažili, děje se to všude na světě kromě USA, jelikož USA jsou ta nejblbější země na světě pokud jde o hudbu. Tady lidi dobrou muziku pořád uznávaj. Když mluvíme o vaší příští nahrávce, jak se bude lišit od těch předchozích? Matt: Největší rozdíl bude ten, že teď máme v kapele dva lidi, který jsou o dost lepší, než ty před nima. Todd: Ale ne, jenom jiný, hahaha. Matt: Řek´ jsem lepší, ne jiný! Takže to bude ten velkej rozdíl. NUFAN už dosáhli víc věcí, než se podařilo většině punkových kapel na světě, co byste ještě rádi dokázali? Matt: Myslim, že jsme dosáhli hodně cílů, jedeme turné po světě, hrajem svoji muziku, vyděláváme a hrajem těm nejlepším fanouškům, který můžou bejt. To jsme už dokázali. To je dobrý, ne? Pořád se těšíme na další tour a na věci, co nás čekaj, moc kapel to takhle nevidí, ale myslim, že by měly! Například když jsme začínali, nikdy by nás nenapadlo, že budem hrát po celým světě, říkali jsme si, „to by bylo super“, a teď koukej, kde jsme. Všichni víme, že Tony taky jezdí sám svoje akustický turné, ale zajímalo by mě, co dělaj ostatní, když nejsou na tour? Matt: Popravdě, trávím čas se svojí ženou, se svým autem, s videohrama, pořád taky doma cvičím, nebo si prostě sednu v obýváku a poslouchám Iron Maiden a k tomu si hraju, a to miluju. Pořád něco dělám. Todd: Já s Chrisem máme v San Francisku kapelu, jmenuje se King city, mícháme žánry, takže si hrajem, co chcem. No a tohle děláme a pak prostě žijem, vole! Tony: Když nehraju s kapelou nebo akusticky, moc toho nedělám. Prostě jsem doma. Co si myslíte, že způsobuje, že je tolik dobrejch kapel, který nikdy nejsou známý, a tolik kapel, který jsou úplně nahovno, a který jsou slavný? Matt: Kurva to je těžký říct, myslim, že je dost kapel, který maj za sebou velký vydavatelství a to je tlačí nahoru. Tak nějak to funguje, i když teda už není moc velkých vydavatelství a obecně labelů není tolik, jako dřív, ale ty, co existujou, maj lidi, který pro kapely pracujou.
Tlačej je do rádií a všude možně. Tohle my v našem nezávislým vydavatelství nemáme, chápeš. Takže si musíme všechno zařídit sami a je jasný, že všude se nedostanem. Jsem si jistej, že kdyby do nás nějaká společnost vrazila milion dolarů na propagaci, byli bychom o dost větší, než jsme. No a na planetě je hodně blbejch lidí. Proč myslíte, že hodně undergroundových kapel přejde k velkýmu vydavatelství, vydá jednu desku a hned se vrátí do nezávislejch vod? Matt: Protože musíš bejt kapelou, která je zrovna cool, a pak tě label vezme, ale za pár měsíců přijde další velká pecka, takže to udělá jakoukoli kapelu slavnou tak na jeden měsíc. Pak už o ní nikdo neslyší. Teď už to teda není stejný jako dřív, je tisíc kapel a je taky dost jednoduchý dělat hudbu. Stačí mít Mac a máš kapelu. Můžeš skládat, je to fakt snadný, takže je tolik věcí na výběr a každej hledá nějakou cool kapelu a je to horší a horší, takže budoucnost v muzice je hodně zvláštní. Už teď je vidět, jak je to celý falešný. No a na závěr? Matt: Chci poděkovat všem, kdo maj naší kapelu rádi, teď jsme tu řešili, jak to vypadá v hudebním světě, ale máme fakt kliku, že máme takový fanoušky a za to jsme vděčný! Doufám, že budem hrát ještě dlouho, takže dávejte bacha a kupujte naše nahrávky! ]
Světová globalizace dospívá do absurdních, ale naprosto perfektních stádií. Náš mexickej kámoš Miguel, kterej se usadil v Rakousku, udělal pro svůj z časoprostoru vyjmutej webovej portál Hearing the Voice rozhovor s parádní americkou kapelou Against Me. Odchytnul si je po listopadovým koncertu ve Vídni a položil jim pár otázek. Odpovědi na ně zaznamenávaj jejich soukromou revoluci v rytmu punkovejch písniček, anarchii mladejch a to, že to je vlastně celý tak trochu fraška. Takže, pro vás z Rakouska Miguel, s vámi i s námi proti nám a sobě. *
i was a teenage anarchist Ptal se Miguel Guinness ~ www.hearingthevoice.com ~ přeložil Vojta
V čem je nejnovější deska Against Me jiná než ty starší? Tahle... No, tahle deska má za sebou hodně dlouhej vývoj, spoustu historie. Tuhle desku – White Crosses –jsme natočili s jiným bubeníkem, což je George z Hot Water Music, ale zase jako New Wave, naše předposlední album, jsme jí nahráli s Butchem Vigem (producent – pozn. red.) a zase v Kalifornii. Butch Vig je z Warner Bros., jenže my pak s Warner Bros. skončili, založili si vlastní label a vydali jsme to album na něm. Takže velká změna od minulejch let je to, že jsme zase úplně nezávislý. Jak se ve vašem vnímání změnil punk rock za posleních pár let? No, tím si nejsem jistej, nebudu tady papouškovat nějaký klišovitý soudy, nebudu papouškovat, jak nějakej label říká, že tohle ještě je punk rock a tohle už ne. Když si vezmu třeba poslední cédéčko The National, který už nějakej ten pátek poslouchám, tak když jedu někam autem, radši si pustím to, než abych tam šoupnul Minor Threat a řezal přitom do předního skla. A asi to není špatně. Spousta punkovejch kapel se za poslední dobu vymanila z takovýho... neber to teď špatně... vymanili se z takovýho punkrockovýho ghetta, kde moh každej nosit jen pilu na hlavě, hrát tvrdou muziku a křičet do mikrofonu, a já mam pocit, že se z toho spousta kapel vymanilo a zní třeba víc metalově a to je, myslim, skvělý, protože dělaj, co se jim líbí. Na současný punkový scéně je spousta novejch kapel, který dělaj novou muziku. Já teda chovam velký sympatie k lidem, který roztahujou škatulky. Jaký ideály jste měli, když jste jako Against Me začínali a máte pocit, že se jich pořád držíte? Když jsme začali jako kapela fungovat, bylo nám všem kolem sedumnácti a teď je nám všem přes třicet. Nejen, že jsme se trochu zklidnili, ale zkrátka se nám změnily životní hodnoty, teď je pro mě důležitejší, abych byl správnej táta, než abych všechny a všechno poslal do prdele. No a tak to jde dál, já si třeba myslim, že teď mám mnohem víc respektu k ostatním, ne slaboty, ale respektu. Jak vypadá váš život, když nejste na šňůře? Úplně neuveřitelně normálně, úplně normálně. Dělám nějakou muziku každej den, i jen tak pro srandu. Jak jsem řekl, mam doma na Floridě svůj pokoj, kde mám bicí a můžu dělat muziku, teda když jsou sousedi a dcera vzhůru. Ale člověk se přece jen snaží dohnat s rodinou to, co zmeškal, zkrátka jim dluží čas, protože byl pryč. Vlastně neni vůbec jednoduchý bejt normální. Máte pocit, že to maj dneska punkový kapely těžký? No, když mi byly čtyři, Minor Threat už hráli a je fakt, že spousta lidí na to vzpomíná jako na starý zlatý časy, ale nějak si nevzpomínaj na to, že Minor Threat tehdy nehráli pro tisíce nadšenejch fandů, ale jen pro pár lidí v nějakejch zaplivanejch klubech a garážích a to prostě stálo tak nějak za hovno. No, rock’n’roll a punk rock přežijou všechno, ale prochází různejma vlnama. Existuje nějaká kapela, ke který by Against Me vzhlíželi? No jasně, třeba klasiky jako Tom Petty and The Heartbreakers, ty jsou ze stejnýho města, jako my, a jak už jsem řikal, rád poslouchám The National, který hrajou úplně jinak, než všichni ostatní a nikdo jinej by takhle hrát nedokázal. Taky mám rád Mastodon, to jsou prostě úplný zmagořený pošuci a hrajou cokoliv tvrdýho, co chtěj, a to já obdivuju. V roce 2010 jste vydali poslední album, teď je rok 2011, neplánujete placku na rok 2012? Na jaře bychom chtěli vydat sedmipalec, jen dva songy, těžko se to sice dá považovat za desku, ale Tom si postavil na floridskym venkově studio a nedávno tam natočil fantastickou kapelu Cheap Girls a to cédéčko zní kurva dobře, takže vlastně Against Me mají teď vlastní studio, kam můžeme jít a nahrávat, kdy chcem. ]
Milujete rock ‘n’ roll, ale neznáte The Carburetors? Pak se někde stala chyba, kterou by bylo záhodno pokud možno co nejrychleji odstranit. V první řadě můžete prohledat internet a v lepším případě pak i na Mighty nepropásnout jejich vystoupení a hlasitě je podpořit. Norskou smečku ostrých chlapců, která se dala dohromady v roce 2001, často kritici označují jako mix Chucka Berryho a Motörhead. My se k nim přidáváme, neb lepší příměr pro tuhle severskou tlupu neexistuje. První album s příznačným názvem “Pain is temporary, Glory is forever” vyšlo na labelu FaceFront records v roce 2004. V pořadí druhé album “Loud Enough To Raise The Dead” vyšlo hned o rok později. V roce 2008 na Bodog Records vydala kapela třetí album s názvem Rock ‘n’ Roll Forever, které vyšlo o dva roky později také na Evil Wheel Records. Momentálně se The Carburetors upsali prestižnímu německému labelu I Hate People Records. Ostrá hudba plná kytar, rock ‘n’ rollové pózy, rychlých kár i svůdných žen, o kterých se v jejich textech mluví víc než dost, to jsou The Carburetors na MS 2012!!! ]
Tuhle partu máme tak moc rádi, že nebýt našeho pravidla, tak hrajou na úplně každém ročníku. Na druhou stranu to, že tomu tak není, má hned několik výhod. Tou hlavní výhodou je fakt, že se na ně můžeme jednou za dva roky těšit, a s radostí oznamujeme, že rok “Páva” právě přichází. Švýcarské trio The Peacocks je v ČR tak provařený, že soupisy jejich biografie jsou ve své podstatě velkým mrháním času. Nicméně pro to mizivé procento těch, kterým tato kapela dokázala uniknout, zde nabízíme několik vět z jejich historie. The Peacocks založil kytarista Hasu v roce 1990. Pokud dobře počítáte, tak už si tahle parta seladónů, na kterých se z nějakýho neznámýho důvodu čas vůbec nepodepsal, poflakuje po světě přes dvacet let. The Peacocks mají za sebou turné v Kanadě, USA, Japonsku, UK a Evropu znají jak svoje boty. Na svém kontě mají takové množství singlů a LP, že pokud se rozhodnete pořádně nastudovat jejich diskografii do Mighty, tak už abyste začali. The Peacocks jsou naprosto fenomenální kapelou naživo. Řízný a propracovaný rock ‘n’ roll postavený na dokonale hitových melodií jen tak z hlavy nevymažete. ]
Photo credit: Eelko Lommers, Beamuze, Netherlands
We may be bad, or we may be good, but we will never be forgettable.
Photo credit: Eelko Lommers, Beamuze, Netherlands
ni já, ani Marek Vohralík, Patrik Vrbovský, Darina Křivánková, citlivý pumpár Miško, Snooki a věřím, že spolu s velkou částí punkovýho publika nebyl třeba ani Jaroslav Rudiš moc nadšenej, když se v roce 2011 rozpadli folkáči Dreadnoughts. Je to smůla, naživo to teda byla pecka, ale život jde dál, člověk se holt musí zabavit nějak jinak. Třeba čtením rozhovorů, ideálně rozhovorů s kapelama, který kdyby neexistovaly, nikoho z Dreadnoughts by ani nenapadlo šaškovat ve směšnejch převlecích na pódiu ve třiceti, v letech, kdy už je každej rozumnej pankáč vyklidněnej veterán a přebaluje doma malýho pohodáře, kterej jednou zvedne štít a meč jeho revoluce. Tedy, abych se dostal k tomu podstatnýmu, přinášíme vám naprosto exkluzivní rozhovor s The Real McKenzies, který, kdyby neexistovali, nenapadlo by spoustu ostatních kapel šaškovat na pódiu, klidně i před třicítkou. Rozhovor je extrovně dlouhej a z logiky věci k němu musí bejt i úměrně dlouhý úvodní slovo. Proto se ještě zmíním o tom, že rozhovorová seance probíhala v předvečer tisku novoročního čísla Mighty Zinu (tedy asi tejden před Štědrym večerem), v době, kdy každej sečtělej člověk nakupuje dárky, aby mu nebylo potom u stromečku trapně. Taky probíhala s výřečným Gordem Taylorem, což je současnej dudák The Real McKenzies, ale bohužel se mi nepodařilo vygooglit, jak dlouho už současným dudákem je, ale vyvodil jsem, že ne dýl, než tři roky. Ví toho každopádně habaděj, názory ohledně svojí muziky má srovnaný a ještě je umí parádně podat, takže na následujících řádcích si můžete počíst takovou novoroční, kocovinovou jednohubku.
The Real McKenzies se v polovině ledna vracejí do Čech. Jsou pro vás koncerty u nás něčím specifický? Není to tak dávno, co jste tu byli pečený vařený a v roce 2008 jste hráli na Mighty Sounds, kde jste sklidili ovace, o kterejch se dá říct, že byly skutečně bouřlivý… Milujeme Čechy! Párkrát jsme se u vás za posledních pár let zastavili, pravda. Mám pocit, že je velkej rozdíl mezi tím, jak lidi reagujou u vás a jak reagujou jinde, u vás mají jinej přístup. Český dějiny jsou dlouhý, plný překotnejch a bouřlivejch událostí a když k vám přijedeme hrát, zdá se, že všichni mají obrovskou chuť si pořádně zapařit. Pamatuješ si váš koncert na Mighty Sounds? Asi nejmladší „člen“ celýho produkčního týmu tehdy slavil jedenáctý narozeniny a vy jste ho jako dárek vzali na pódium. Na lidi to tehdy ohromně zapůsobilo. Tak tam jsem bohužel nebyl, tehdy hrál na dudy v The Real McKenzies Matt MacNasty. Nicméně, tohle se na našich koncertech stává docela často. Zkrátka trváme na tom, aby to byl pro každýho nezapomenutelnej zážitek. Někdy hrajeme špatně, někdy hrajeme dobře, ale vždycky hrajeme tak, že si nás lidi zapamatujou. Takže tomuhle mladíkovi bude dneska kolem patnácti let. To se brzo setkáme, ne? Když jste před třemi lety hráli v Rock Café, tak se tam vlastně nesmělo hrát. Nakonec jste odehráli akustickej koncert, takový Real McKenzies unplugged. Vaše koncerty jsou našlapaný energií, jaký to bylo hrát bez elektriky? Hráli jste akusticky ještě někdy potom?
*
Ten koncert si pamatuju! Moje sestřenice tehdy studovala v Praze film a přišla s partou hodně šik hereček. Byli jsme uprostřed vystoupení, hráli jsme „Smoking Bowl“, kde se zpívá „a ještě ti neupadly nohy!“ a já si v tu chvíli jako vždycky vyhrnul kilt. Než jsem to ale udělal, dlouho jsem se snažil v publiku najít sestřenici, aby se nemusela koukat na mou klobásu, jak si hoví na mejch vajcích, ale nikde jsem jí neviděl. A jak jsem chtěl udělat v Praze lidem radost, vyhrnul jsem si kilt úplně nad hlavu a najednou zmerčil sestřenici, jak paří přímo přede mnou. Asi nikdy jsem neviděl někoho takhle překvapenýho. Keltskej punk se stal během posledních pár let neuvěřitelně populárním žánrem, co přispělo k jeho popularizaci? Myslím, že my všichni, fandové i kapely. Od The Mahones přes The Real McKenzies až k Dropkick Murphys, všichni máme to tvrzení lidovek pěkně pod kůží. Je ale škoda, že se to děje jen v posledních pár letech. S The McKenzies teď slavíme dvacátý výročí nelehkýho cestování po světě s písní na rtech, ale stejně se pořád ukazuje, že existuje spousta lidí, který překvapuje, kdo jsme a jak zníme. Tak to ale prostě je a když se to sečte a podtrhne, máme vlastně velký štěstí, že se těšíme přízni spousty dlouholetejch fanoušků, který nás znají od začátku a neopustili nás, ale taky fanoušků novejch, kterejm se až teď ta naše muzika dostává pořádně do těla. Zvláštní na tom ale je to, že čím dýl tohle celý dělám, tím míň se identifikuju s tím keltstvím. Jasně, hrajeme v kiltech, hrajeme na dudy a hrajeme spoustu starejch skotskejch písniček, ale já se na pódiu necejtim jako člen skotský punkrockový kapely. Cejtim, že tam jsem s dalšíma šesti Kanaďanama a zpíváme o strastech a slastech života a o tom, že nám ty „svině“ nikdy neseberou naději a sebeúctu. Je podle tebe keltskej punk vyloženě politickej žánr? Myslíš, že kapely využívají skotskejch nebo irskejch motivů a artefaktů spíš jakožto ozvláštňujících prostředků, nebo že tyhle artefakty jsou nejpodstatnější součástí jejich výpovědi? Neřek bych, naše muzika má výrazný politický cíle. Myslím si, že punkový kapely typu Strung Out, Good Riddance nebo Pennywise mají mnohem konzistentnější politický poselství, než jakákoliv celtic punková kapela. Nicméně, názory, který se promítaj do naší hudby (nebo do hudby Dropkick Murphys, Flatfoot 56 nebo kterýkoliv jiný keltský kapely), se nachází v tom bodě těsně před tím, než se o nich dá říct, že jsou explicitně politický. Například, The Real McKenzies mají songy o svobodě, životní smůle nebo nezodpovědnosti, aniž by se přímo zaměřovali na výslovně politickou stránku věci. Jiný kapely by třeba zpívaly o tom, jak s nima vydrbává stát, zatímco keltský kapely zpívaj spíš o tom, v jaký jsou pozici před tím, než s nima stát vydrbe. Změnil se keltskej punk v průběhu let co se týká ideálů? Dá se říct, že dřív se v něm projevovaly nějaký, který se s rostoucí popularitou vytratily? Řek bych, že jo. Kořeny keltskýho punku jsou odvozený od irský a skotský historie a hlavně od toho, jak se dějiny těchhle národů vztahujou k založení Ameriky, potažmo Amerik. Na úplnym začátku, okolo roku 1990, přezpívávali The Real McKenzies starý skotský lidovky, než si uvědomili, že vlastně můžou přinést vlastní myšlenky a postoje. Před celtic punkem ale taky existovaly kapely jako The Corries, ale to už jsou tak šedesátý léta. The Corries rozhodně nebyli nijak výbojný, zpívali písničky, který by se líbily třeba mojí babičce. Po nich přišli The Chieftains a The Dubliners, který do toho vnesli drsnější notu a vzešlo z toho pár dobrejch songů. Tenhle princip se uplatňoval dál, až se postupem času vyvinul keltskej punk. Klasika přepracovávaná s novejma, nekompromisníma postojema. Mám pocit, že se poslední dobou objevujou keltský kapely, který tyjou z popularity žánru jako takovýho a přitom má člověk pocit, že jediná věc, která je spojuje se Skotskem,
popřípadě Irskem, jsou dudy. Možná je to přirozenej a nevyhnutelnej vývoj, ale stejně, připadá ti to v pořádku? Hm. Možná máš na mysli někoho konkrétního, nevím ale koho. Je ale důležitý si uvědomit, jak moc se Skotská a Irská historie reflektuje v Americe, jak moc byla důležita pro její vznik. První kanadskej předseda vlády byl z Edinburghu a vlastně Kanadu jako takovou v podstatě vybudovali imigranti z Evropy. To samý se dá říct o Spojenejch státech. Taky je docela vtipný, že Skoti se dostali na sever a Irové na jih. Ale řeknu ještě jednou naplno, „jo, připadá!“. Přeju si, aby existoval svět, kde dudy nebudou zatížený dějinným vývojem. Teda, jsem rád, že teď jsou, ale stejně tak bych chtěl, aby byly dudy vnímaný jako běžnej hudební nástroj. Na jednu stranu jsem rád, že existuje určitý sepjetí mezi dudama a historickejma událostma, ale na druhou stranu mám pocit, že tohle sepjetí určuje a zároveň limituje smýšlení publika. Jak jsem říkal, The Real McKenzies byli na začátku historicky orientovaná folková kapela a od tý doby se vydali úplně jiným směrem. Teď je to skupina hrdejch Kanaďanů skotskýho původu, který chtěj zpívat o svojí zemi, svým postoji, svejch životech a svojí motivaci. Takže, „jo!“, moje odpověď je, že by mělo začít hrát na dudy víc a víc lidí ty lidi by měli jít do víc a víc kapel. Z nástroje by měl bejt nástroj a ne skotskej symbol. Je nějakej rozdíl v tom, když hraje kapela jako vy ve Skotsku, nebo někde jinde v Evropě? Obrovskej. Hrajeme v Anglii a ve Skotsku každej rok v lednu na den Roberta Burnse (to je 25. ledna), a i když je super hrát naše písničky těm, ke kterejm se přímo vztahujou, chodí tam na nás míň lidí. Ale o co míň lidí na nás v Británii přijde, o to nadšenější a zapálenější jsou. Proto ty koncerty ale taky děláme. Udělá se tam zvláštní mix staršího skotskýho lidu a našich typickejch, bezhlavejch punkrockovejch fanoušků, takže kdekoliv v Británii hrajeme, snažíme se zrovna tam oslovit naší muzikou úplně každýho na koncertě, ať už nás mají rádi z jakýhokoliv důvodu. Ale jinak dlužíme Skotsku a Anglii hodně. Je úžasný, že i když dáme v Anglii písničky jako „Bitch off the Money“, stejně nás na noc ubytujou a jsou s náma skvělý kámoši. A stejně tak ve Skotsku, kde se o nás naši kámoši z The Kingdom of Fife (jo, ukazuju na vás, šmejdi) starají už skoro deset let. Bez těchhle lidí bychom si nemohli dovolit jet na turné po Skotsku nebo Anglii. Dávají nám jídlo, místo, kam složit hlavy a taky pocit, že děláme něco správnýho, co má pro ostatní nějakej význam. *
Musím ale přiznat, že ať jsme kde jsme, The Real McKenzies je kapela, co má největší štěstí na lidi ze všech kapel, který znám, nebo se kterejma jsem kdy přímo hrál. Rád bych tady poděkoval Tereze z pražskýho klubu Rock Café. Je to úžasná holka, která se o nás stará, když přijedeme do Čech. Někdy na šňůře nejíme několik dní, v hotelech nespíme vůbec a obecně se dá říct, že žijeme docela drsně, aby se nám podařilo splnit to, co máme. Lidi jako Tereza mají velký místo v našich srdcích, lidi jako ona dělají všechno pro to, abychom se dobře najedli, dobře vyspali a prostě se měli v Čechách krásně. Lidi jako oni se o nás starají tak, jako bychom byli sourozenci. A musím přiznat, že přesně takhle se cejtím. Máš rád Mela Gibsona? Braveheart? South Park? Ne, docela jo, jo. Mno, Mel Gibson by nám nám buď moh dát nějaký lóve a pak se jít vyjebat, nebo se jít vyjebat rovnou. Braveheart je skvělej film, ale někdy v době, kdy vyšel, jsem byl ve Stirlingu ve Skotsku na pivu s nádhernou holkou, která se jmenovala Lara McLaren a měla vystudovanou skotskou historii na tamní univerzitě. Okamžitě se rozpovídala o tom, jak je Braveheart nepřesnej a kde jsou jaký chyby. Řek bych, že ta hollywoodská romantizace a přikrášlování reality nezná hranic. Není příznačný, že z Kanady pochází tolik keltskejch kapel? Nemyslím, že příznačný, ale je to přirozený. V porovnání s jinejma zeměma zbytku světa vznikla Kanada jako stát hodně pozdě. Nejsme státní útvar o moc dýl než sto let a hned potom, co jsme získali nezávislost (a to ještě od britský královny, prostě k posrání), zavedli jsme program, jehož součástí bylo to, že se rozdávala země „hospodářům“ z celýho světa. Abych se teda správně vyjádřil, Kanada jako území má samozřejmě bohatý dějiny, ale bohužel nic z toho není dobře zdokumentovaný a jedinej pramen, kterej máme, jsou příběhy, písničky a kulturní tradice kanadskejch domorodců. Když se ale královna rozhodla, že by se Kanada teda měla prozkoumat, vyzvala k tomu všechny svoje poddaný, včetně Skotů. Kanada je nová země, vybudovaná Skotama a Skotskem a protože tomu celýmu není tak dávno, máme docela čerstvou pamět na to, abychom o tom vyprávěli příběhy. Z Kanady pochází spousta folk punkovejch kapel, kromě The Real McKenzies přichází na mysl třeba The Mahones nebo Dreadnoughts. Myslíš, že by se dala vysledovat paralela mezi vztahem mezi Spojenejma státama a Kanadou na jedný straně a Velkou Británií a Skotskem na straně druhý, paralela, která přitahuje kanadský kapely? Předně chci říct, že existujou i keltský kapely ze Spojenejch států, jako třeba Dropkick Murphys, nebo Flogging Molly, a je jasný, že dělaj dobrou věc. Ale v druhý části otázky se ptáš na paralelní vztah. Řek bych, že jo, jelikož velká část světový populace vnímá Kanadu jen jako nějakou součást Severní Ameriky, nebo prostě jen Ameriky. Tak to je teda totální kravina. Nehledě na to, že podobný věci se dějou léta se spoustou jinejch zemí, lidi si myslej, že Skotsko je součást Anglie, nebo že Baskicko je španělský. Kravina. The Real McKenzies jsou neustále spojováni s neunavným popijením whiskey, jsou členové kapely ve skutečnosti opravdu tvrdí pijani? Už kvůli tomu, že jsi se mě takhle zeptal, dlužíš mě a celý kapele rundu. Až budeme hrát, přines nám, prosím, okamžitě pár panáků whiskey na pódium. Umíte v angličtině napodobit skotskej akcent? Nebo dokonce mluvit skotsky? Jedna z věcí, který jsou na The Real McKenzies skvělý, je, jak moc se zajímají o ostatní
kultury a jazyky. Když jsme na turné, v každý zemi vždycky ochutnáme místní jídlo, dáme si místní pivo a snažíme se dorozumět se pomocí místního jazyka. Skotská, kanadská, americká nebo britská angličtina, to nejsou jiný jazyky, jen různý varianty hovorový mluvy. Samozřejmě všichni mluvíme slangem hodně a často, takže jasně, když se dostaneme do Skotska, jdeme si třeba „vyvenčit lachtany“. V The Real McKenzies hraješ na dudy, jak jsi se k dudáctví dostal? Podaří se ti někdy hrát na dudy i při jinejch příležitostech? S dudáctvím jsem začal tak, že jsem na dudy hrál v různejch kanadskejch kapelách, kde je chtěli mít. Pak jsem se dostal do spousty soutěží všude po světě, jak s kapelama, tak sám jako sólista. Vlastně jsme začali na dudy hrát a taky pro ně psát písničky když nám bylo asi třináct s Mattem MacNastym, což je můj blízkej kamarád a zároveň předchozí dudák The MacKenzies. Ve Winnipegu, tedy v Kanadě, jsme se pak oba dostali do kapely, která se jmenovala The Stirling Pipe Band a byla obecně známá tím, že je to banda kreténů, který si hlavně honěj triko tím, jak perfektně hrajou a už je nezajímá, jestli tím něco vyjadřujou nebo jak působí. Asi kvůli tomuhle jsme se na to s Mattem vykašlali. A jinak hodně hraju a nahrávám i mimo kapelu, ale mimo několika sborníků svejch skladeb to nijak nevydávám. Poslední album jste vydali v roce 2008, kdy můžeme čekat novou desku? Plánujete nějaký velký změny? Naše poslední album se jmenuje „Shine not Burn“, je akustický a vydali jsme ho v roce 2009. Celý to byl úžasnej projekt a otevřel nám dveře k novejm zážitkům a novejm formám vystoupení, třeba takovejm, jako jsi zmínil, že se konalo v Rock Café. I když mělo tohle akustický album obrovskej úspěch, tenhle rok se do toho zase pustíme pěkně postaru. Právě jsme v Kanadě dokončili nahrávání zbrusu novýho, klasicky elektrickýho alba. Bude se jmenovat „Westwinds“ a vydáme ho ve Státech na Fat Wreck Chords v březnu 2012, v Kanadě vyjde zhruba ve stejnou dobu na Stomp Records. A je to fakt mrda. Písničky, který se nám podařilo na to album udělat, člověka úplně roztrhaj na cucky. Musím říct, že jsme na „Westwinds“ všichni náležitě pyšný, a nemám teď na mysli jen album jako celek, ale i jednotlivý songy. Máš rád Anvil, tu kanadskou kapelu? Haha! Ty začali hrát v roce, kdy jsem se narodil! Už dlouho se chci podívat na ten dokument, kterej o nich natočili, ale pořád se k tomu nemůžu dostat. Nemůžu říct, že by to byla kapela, kterou bych nějak sledoval a poslouchal jejich desky, ale rozhodně jsem hrdej na to, že jsou to taky Kanaďani! ] ptal se Vojta Holub
Moonshine Holwers o sobě tvrdí, že dokáží složit hit za 5 minut. A pravdou je, že hitů mají vskutku přehršle. Bohužel hrají country, které má v naší kotlině pošramocenou pověst díky většině tuzemské country & folk tvorbě. Tahle banda ovšem vyrostla na americkém outlaw country a punku a místo Michala Tučného maj na zadku vytetovanýho Johnnyho Cashe. Kapelu si k obrazu svýmu poskládal Adam alias Gegen – kontrabasák z Rocket Dogz. Jde v podstatě o allstar team. Banja se chopil Rafan z Queens Of Everything, kytaru mrská Filip s Twisted Rod, za mikem stoji Brian z Jonestown, bicí šmrdlá Michal, kterej hrál snad všude, a na housle vrže David, co bejval divnej a už je v pohodě. Je potřeba říct, že všichni zúčastnění ovládají své inštrumenty s naprostým přehledem. K tomu mají parádní image, takže výsledkem je ultimátní kulturní zážitek, který nepamatuje ani Porta ani Stodola. A kdo si myslí, že country je pro starý páprdy, ať se chytne za nos, protože je to sypec, že to nešlo! Zastihli jsme je na Mighty Tour, které podpořili na čtyřech zastávkách. Po noci strávené nejprve ve Velbloudu a pak na evangelické faře, kde se Rafanovi zdál erotický sen o černoškách, sedíme s Moonshine Howlers na Křemelce, kde štelují formu před koncertem.
Proč se jmenujete Moonshine Howlers? Gegen: Jen tak. Prostě mě to napadlo. Brian: Bullshit – napadlo to mě… Jak byste charakterizovali váš styl a proč ho vůbec hrajete? Rafan: Je to mix country, bluegrassu a punku a je to pro nás prostě relax. Máme rádi samozřejmě i jinou hudbu, takže do country předěláváme i věci od Black Sabath, Mötorhead nebo Judas Priest. Gegen: Pro mě je to splněnej sen. Miluju Hanka Willamse III. a vůbec americký outlaw country a přesně tohle mi tady chybělo. Většina českýho country je hrozná sračka, takže jsem si řekl, že to zkusim změnit. Brian: Já to hraju, protože nemám co dělat. David: Chtěli jsme hrát něco, co tu nikdo nedělá. Český trampský country je příšerný. Rafan: Jojo, ty kotlíkáři to tady uměj hrát akorát tak na kotlíky. Ty viděli zesilovač možná tak z rychlíku.
O čem sou vaše písničky? Rafan: Jsou ze života… Brian: Jsou o alkoholu… Rafan: A o krávách. Máte rádi Věru Martinovou? Rafan: Já mám radši Lenku Filipovou Gegen: Na mě je moc stará… Brian: Who the fuck is that? Kde jste vyhrabali Briana? Brian: Potkali jsme se s Gegenem v poušti v Texasu a začli spolu zpívat Folsom Prison od Johnnyho Cashe. Rafan: Brian je ze země whiskey a kukuřice a tady učí angličtinu na chlapeckém gymnáziu. Gegen: Učil na gymplu, kam chodila moje holka a nějak jsme se jednou zapomněli v jedný hospodě a do rána jsme si zpívali Casha a Willamse. V tý době jsem zrovna sháněl zpěváka do country projektu. Máte image chicágskejch mafiánů 30‘ let. Jak jste na to přišli? Rafan: Moonshine se říkalo domácí pálence, kterou si pálili v době prohibice různý pobudové, takže to s tim souvisí. V Táboře jsme šli *
před koncertem do jedný restaurace a ty obleky nám dopomohly k tomu, že se nás ujali a starali se o nás jako o VIP, dokud se mě Gegen nezeptal: „hele vole a kolik tu stojí pivo?“ Gegen: Já nosim Lagerfelda za 30 000 EUR. Rafan: Ale vypadá spíš jako z lágru. Michal: Spíš vypadá jako Felix Holzmann. Jak to máte se vztahama v kapele? Rafan: David nosí velký bílý slipy ze 30‘ let. Gegen: Já mám samolepku „I hate
drummers“. Filip: Já sem hipík, já žádnou samolepku nemam. Brian: I’m o.k. Co máte nebo nemáte rádi? Brian: Pussy and whiskey. Rafan: Mám rád hodný děti a dobrou muziku a nemám rád zlobivý děti a špatnou muziku. Michal: Nemám rád mlíko a mám rád steaky. Gegen: Já mam rád řízek, pivo a Clash. A nesnášim kapelu Kryštof. A nesnášim Jandu. Ale ne Dalibora, toho žeru. ]
~ sepsal Kubaak ~
Jo! Slyšíš, ehm, čteš dobře! Po roce se zase stejně jako všechno dobrý vracej i Reel Big Fish na místo činu a hodlaj to rozbalit pěkně ve velkým stylu. Ještě aby ne, kdo z vás byl 7. února 2011 v beznadějně vyprodaný Lucerně, ví, o čem je řeč. A ano, vy, co jste nebyli, čtete správně – bylo vyprodáno. Tak se moc dlouho nerozmýšlejte a radši svoji drahou polovičku za menší úplatu pošlete pro lupeny, budou se určitě hodit. To, že pak za odměnu umejete nádobí, rozhodně stojí za to. Vždyť krom RBF se 15. února můžete těšit i na punkový Orange (USA) a na loňském Mighty Sounds vystoupivší The JB Conspiracy (UK). Vezmem to odzadu. The JB Conspiracy i přes svoje americký vzory hrají perfektní anglickej ska punk, kterej má tolik specifickejch prvků, že si jej nelze s ničím splést, fakt. Na Mighty jste na ně mohli pařit v neděli mezi půl druhou a půl třetí ráno, pokud si to teda ještě pamatujete! A pokud ne, nejvyšší čas si to připomenout. Zato Orange jsme na Majty nikdy neměli. A jak se tak s kapelou seznamuju, musím říct, že je to docela pešek. Melodickej punk rock, co má koule. Jasně, Anti-Flag to nejsou, ale dovedu si je mezi The JB Conspiracy a Reel Big Fish docela dobře představit a rozhodně ta představa není špatná. Ostatně když si pustíte jedno ze tří alb, co tento kvartet prozatím stihl zplodit, dáte mi za pravdu. A pokud ne, najděte si mě na
VELKÁ RYBKA NÁM SPLNÍ TŘI PŘÁNÍ: ROCK, SKA A PUNK! 15. února, Lucerna: Reel Big Fish, Orange a The JB Conspiracy
baru – budu do sebe lejt Božkov Spice a nechte se pozvat na panáka. To všechno je ale vedlejší, vím to já, víte to vy. O co jediný opravdu jde, jsou totiž Reel Big Fish. Nejeden z nás na nich vyrůstal. RBF hráli ska-punk ještě dřív, než kdokoliv z nás věděl, co to znamená. Jejich pražskej koncert vlastně můžeme brát jako oslavu dvacetiletýho výročí, neboť přesně tak dlouho tomu, co se na nás příval energie z jejich hudby valí stejně jako 30 tunovej truck s podřimujícím kamioňákem. Že kapela hraje dvacet let, je určitě úctyhodný, ale ještě úctyhodnější je fakt, že už jejich prvotina Everything Sucks měla obrovskej ohlas. Kdo umíte aspoň trochu anglicky, zkuste vnímat jejich texty. Jsou většinou fakt dost vtipný – ostatně vtip a nadsázka jsou slova, který uslyšíte nejčastěji při otázce „jaká je, sakra, vlastně takhle kapela?“ Nebudu vás dál trápit předlouhou historií kapely, kde, kdy a s kým hráli, kolik muzikantů si kapelou prošlo. Je to úplně jedno, vůbec na tom nezáleží. Jediný, co stojí za zmínku, je jejich sedm alb, ze kterých můžete čekat pecky i v onu středu, kterou už jistě máte všichni zakroužkovanou v kalendáři. A pokud ne, nikomu to neříkejte, ztrapnili byste se. Faux pas jak bitch. V tichosti si 15. února zakroužkujte a všem tvrďte, že to tam máte minimálně od září. A pokud se budou divit, že jste o akci věděli už tak brzo, s klidným hlasem odpovězte: „Musíš mít přehled, vole...“ Anselmo
present
present
with special guests
So / Sat 21. 1. 2012 v 19:00 / 7PM
KLUB 007, KOLEJE ČVUT - BLOK 7, PRAHA 6 - STRAHOV
St / Wed 15. 2. 2012 v 19:30 / 7:30PM
LUCERNA MUSIC BAR, VODIČKOVA 36, PRAHA 1
KAROLINA
PHOTO BY huggi & hromek Fashion Lucky hazzard
JEDU NA MIGHTY!
Přéma
Kubaak
Fido
František
Co obnáší tvoje práce pro Mighty Sounds?
Přéma: Bookuju zahraniční kapely. Tzn. snažim se ulovit to, na čem se v rámci dramaturgie s klukama domluvíme a pak se probírám stovkama nabídek a doporučení, který dostávám a pokouším se z toho vypreparovat to zajímavý. Jinak se samozřejmě podílim na většině zásadních rozhodnutí, co se týče koncepce festivalu a obstarávám ještě pár dalších dílčích záležitostí. Naštěstí už nemusim po nocích lepit plakáty nebo si hrát na PRistu. Kubaak: Převážně propagace. Ale v tom úzkym teamu, kterej dělá na Mighty přes rok, si navzájem pomáháme ve všem a kecáme si navzájem do všeho. Takže se nedá říct, že každej dělá “jenom” tohle. Prostě děláme na Mighty. Fido: Komandovaní líných lidí. František: Mám na starosti produkci festivalu, tzn., že řeším to, aby všechno na Mighty stálo tam, kde má a festival běžel bez větších zádrhelů. Během roku se snažím koordinovat práci lidí, který pro Mighty pracujou a jako koníčka jsem si přibral ještě finanční a účetní stránku MS.
Jak sis na začátku Mighty představoval, když jste před osmi lety začínali?
Přéma: Z dnešního pohledu vlastně těžko říct. Bylo mi 19 a byl jsem na vrcholu blaha, pokud jsem měl v kapse pětikilo. Rozhodně by mě nenapadlo, že bude za pár let ta akce takhle obrovská a rozpočet bude, jakej je. Vlastně tenkrát bylo lepší moc nepřemejšlet dopředu, protože to riziko, do kterýho jsme se pouštěli, bylo šílený a kdyby si to člověk v tehdejší situaci nějak víc připouštěl, tak by se musel zbláznit. Asi nikdo nevěděl, jakou má ta akce budoucnost. Bylo to čirý nadšenectví a celý to trochu fungovalo na platformě “tady a teď”. Kubaak: Přesně tak, jak vypadá a vypadal. Je to fesťák, kterej jsme si udělali podle našich představ, páč nám tady chyběl fesťák, na kterým by bylo to, co nás baví. Je to prostě třídenní párty s kapelama, který máme rádi. Fido: Jako nejlepší mejdan léta a tak to taky zůstalo! František: Už jsem před Mighty jeden festival pořádal. Dokonce na tom samém místě, kde se prvních pět ročníků MS konalo, takže jsem tušil, co obnáší „dělat“ festival. Rozhodně jsem si ho ale nepředstavoval tak, jak to na místě nakonec dopadlo. Zhruba 3 a pul tisíce lidí, který tancovali po kolena v bahně. Myslím si, že právě ta zkušenost, že dokážeme pořádat takovouhle akci za tak extrémních podmínek, byla strašně důležitá.
Kdo je pro tebe za tu dobu, co se Mighty Sounds koná, top headliner?
Přéma: Pokud se dá na Mighty mluvit o headlinerech, tak asi Backyard Babies. Vůbec ten bahenní ročník měl, co se mýho osobního vkusu týče, parádní line-up. Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu mít na festivalu Buzzcocks nebo NoMeansNo. Kubaak: Nejvíc ze všech kapel mě nadchli Backyard Babies. Je to trošku z jiného soudku než většina kapel, který na Mighty jezděj, takže jako headliner moc nezafungovali. Ale pro mě osobně to bylo jak zjevení. Dokonalej zvuk, skvělej rock, výborný písničky a strašně sympatický lidi. Fido: Téměř každá kapela má něco do sebe, určitě některý jsou známější více a jiný méně, ale funguje to jedině jako celek. František: Až letos jsem měl poprvé víc času a mohl jsem si jít poslechnout části koncertů některých kapel, jinak si vybavuju z jednotlivých MS jen útržky. Za těch sedm let mi utkvěli v paměti třeba Jesse James, Dub Inc., Third World, letos určitě The King Blues nebo Anthony B.
Je to práce nebo zábava?
Přéma: Počítám, že tohle bude jediná otázka, na který se s klukama úplně shodnem. Je to práce i zábava. Pořád tim hodně žijem, je to naše dítě a taky jsme kluci od rock’n’rollu, takže jsme rádi, že se profesně můžem věnovat zrovna tomuhle. Na druhou stranu občas jsou to strašný nervy a nedá se říct, že úplně všechny povinnosti jsou zrovna zábavný. Je toho dost, co je slušnej vopruz a člověk se k tomu prostě musí dokopat a udělat to. Třeba tenhle rozhovor píšu se strašnou migrénou, vůbec mi to nemyslí a už teď mám asi tři dny zpoždění. Kubaak: Jak kdy. Tý práce je fakt hodně. Děláme na tom v podstatě celej rok a plno věcí, který se musej udělat, a kterých je většina, zábavný fakt nejsou. Ale je to vykoupeno radostí z toho, když to potom celý klapne. A je dobrý, že i když je nejhůř, jsme furt parta kámošů, takže se dycky udělá nějaká sranda. Fido: Je to obojí! František: Je to zábavná práce. Já si vůbec nedovedu představit, že by Mighty někdy nebylo.
Co čekáš od letoška?
Přéma: Já doufám, že budem pokračovat v trendu, co jsme nastolili loni. Vyrovnanej, různorodej program a kvalitní produkce, aby se všichni cítili příjemně. Snažíme se postupovat obezřetně, abysme nenarušili to o čem Mighty ve svym zárodku je, ale na druhou stranu chceme, aby bylo zázemí pro všechny na co nejvyšší úrovni. Mám velkou radost z posledního ročníku. Určitej pocit, že už jsme vychytali většinu zásadních much a konečně můžeme jen vylepšovat, zatímco do teď jsme spíš nabírali zkušenosti a doháněli úroveň, na kterou jsme se chtěli dostat. Kubaak: Rád bych, aby to bylo alespoň tak dobrý jako vloni a v podstatě kdykoliv před tím. Fido: Konec světa. František: Konec světa. Ale ještě před tím osmý ročník MS. Něco mi říká, že letos zúročíme vše, co jsme se za těch 8 let naučili a bude to DOKONALÝ! Tedy téměř dokonalý, protože ono nás vždycky něco nakonec zaskočí.
Co ti přijde na Mighty nejzajímavější pro někoho, kdo ho nezná?
Přéma: Asi ta atmosféra, kterou mají na svědomí hlavně naši návštěvníci. Každej festival je svym způsobem organickej mechanismus, kterýmu se, jak řiká Franz Straka, člověk snaží vštípit nějakej řád a filozofii. Někdo chce na svym festivalu prodat lidem sekačky na trávu, někdo bude radši, když si budou moct zablbnout na skateový rampě. To, jestli to celý bude fungovat, ale záleží hlavně na tom, jestli lidi tuhle výzvu plně akceptujou a nebo se jen přijedou podívat na pár svejch oblíbenejch kapel a ožrat se. U Mighty Sounds to funguje parádně a je nejlepší satisfakcí vědět, že naše představa o ideálním víkendu neni blbost, ale naopak jí sdílí spoustu lidí. Kubaak: Co se týče festivalu samotnýho, tak určitě line up, kterej se skládá z kapel, který se na jednom festivalu v takovymhle množství jen tak nesejdou. A který jsou všechny skoro stejně dobrý. Někoho nadchne britská kapela ve čtyři odpoledne ve stanu, někoho jamajská legenda na hlavní stagi v noci. Jde jen o to, že některý jsou známější a některý míň. Lidi tak můžou objevovat svoje nový srdcovky. Jinak obecně je to jedna velká banda kámošů. To z toho dělá něco víc, než jenom fesťák. Potkáváme se všichni během roku, ať už kapely, DJs, produkční team a Mighty jsou pak takový jakoby Vánoce, kdy se celá tahle obrovská famílie sejde. Fido: Specifická atmosféra a propojení ruzných subkultur! *
František: Mighty někdo nezná? Tomu nevěřim! No, napadá mě to klišé se skvělou atmosférou… Mám fakt pocit, že to lidi baví jako celek. Že nepřijeli jen kvůli jednomu dvěma healinerům nebo proto, že lístky vyhráli v soutěži od svého telefonního operátora, ale kvůli tomu, že Mighty je nejlepší mejdan léta!
Kdo za to za všechno může?
Přéma: Primárně za to může Kuba, ale kdybysme ho tenkrát poslali do prdele... No asi si za to můžem všichni sami. Kubaak: Může za to kamarád Štěpán Kubišta, kterej za mnou přišel kdysi dávno poté, co jsme dělali Misfits v Abatonu. Řekl, že by mohl sehnat sponzory na festival. Bylo to někdy v březnu. Tak jsme rychle začali shánět kapely, místo, atd. Sponzoři nakonec neklapli, ale už se to nedalo zastavit. Tak jsme do toho šli, i když jsme tušili, že v tom zahučíme. Ale jsem rád, že jsme to tehdy nevzdali. Fido: Ilumináti! František: Kuba Siňor byl ten, kdo nás do toho všeho navez. Někdy na podzim roku 2004 jsem pořádal kousek od Tábora koncert kapely Vertigo a potkal jsem člověka, kterej říkal, že chce dělat festival, má vyhlídnutou super lokalitu někde u Vltavy a má i sponzora, který to celý zaplatí. Jedinej problém byl, že o pořádání festivalů toho moc nevěděl a hledal někoho, kdo by mu pomohl. Jak se později ukázalo, Kuba neměl ani místo a ani ten sponzor nějak nevyšel. A tak jsme začali dělat Mighty… ] ptala se Marquet Olší u Tábora, 2009
Přéma
Kubaak
Fido
František
Legenda o velkém návratu Marek Vohralík
Čau Vojto! Pár dní zpátky jste vyhlásili návrat na pódia v původní sestavě, co to? Nehledali jste náhodou zpěváka? Je to tak, vracíme se na pódia v původní sestavě. Po Mikově rozhodnutí, že s kapelou končí, jsme absolvovali sérii konkurzů a byli v kontaktu s opravdu zajímavými zpěváky. Do několika z nich jsme vložili upřímné naděje i spoustu práce. Po několika málo měsících nás ale Mike všechny postupně obešel s tím, že by rád pokračoval a že zůstává v Čechách. Všichni s tím nakonec souhlasili a věříme, že to naši fanoušci uvítají. Začali jsme už pracovat na nové desce a vše je na dobré cestě. Z Mikova odchodu bylo celkem téma. Každou chvíli někdo spekuloval nad tím, jak to vlastně s váma bude. Jak jste to vnímali jako kapela? Ze začátku to pro nás bylo velké rozčarování a snažili jsme se mu to rozmluvit. Rozhodnutí ale bylo definitivní. Důvody jsme chápali, i když jsme s nimi nesouhlasili a navrhovali jsme
spousty alternativních řešení. Rozhodnutím jsme se ale nenechali zlomit a ještě v létě začali hledat náhradu. Díky turné a koncertům v zahraničí máme spoustu kamarádů na scéně po celém světě. Rozhodili jsme sítě a věřili, že dřív nebo později se najde někdo, kdo zapadne. Napadlo vás třeba někdy, že by to mohl být pro kapelu konec? Nic netrvá věčně, ale pro Pipes and Pints ještě čas skončit nepřišel. Dostávalo se nám obrovské podpory ze strany fanoušků, kamarádů, rodiny i pořadatelů akci. Všichni nás utvrzovali v tom, že jsme dokázali něco úžasného a že rozhodně má smysl pokračovat ať už jakkoli. Jestli tu nějaké černé myšlenky byly, pomohli jste nám je zažehnat a za to vám všem moc děkujeme. Před vynucenou pauzou jste objeli půl Evropy, vystoupili snad na všech větších festivalech u nás i venku... Čím si vysvětluješ tenhle poměrně rychlej a výraznej úspěch kapely? Určitě za tím stojí dobrá muzika plná energie a stejně taková vystoupení. Určitě za tím je tvrdá práce na provozu kapely a všech, kdo na ní spolupracují. Určitě za tím jsou věrní fanoušci, kteří nás drží nad vodou a dávají nám sílu i chuť jít dál. Určitě za tím jsou všichni, kteří pořádají koncerty a píší o muzice, kteří tohle všechno dohromady dokáží náležitě ocenit. Je to spousta sebezapření, odříkání a bezmezná důvěra v něco, co se kdykoli může rozsypat jako domeček z karet. Už jsem zmínil vaší květnovou evropskou tour, co pro vás bylo největším zážitkem? Překvapilo tě třeba něco na zahraničních scénách? Byla to pro nás už několikátá evropská tour a vesměs jsme objeli místa, kde už máme i svoje kamarády a svoje oblíbená místa. Tentokrát to bylo package tour s Born to Lose a i díky tomu jsme měli mnohem víc času na sebe. Bylo parádní počasí, takže to pro nás byla tak trochu taková dovolená. Pařili jsme na sebe navzájem na koncertech, jezdili jsme na skejtech a na kolech po městech, kde jsme hráli, koupali se v moři a žrali místní dobroty, každý den v úplně jiném hávu. Byla to paráda. Máme z toho vtipnou galerii na Facebooku. První koncert po pauze chystáte v pražský Lucerně s Buster Shuffle, který hrajou typicky britský rocksteady. To je muzika z trochu jinýho soudku než ta, kterou hrajete vy. Co to, proč jste se rozhodli zrovna pro tuhle kapelu jako support při návratu? Snažíme se na každý náš koncert v Praze získat něco opravdu zajímavého, něco, co nás baví a věříme, že si to zaslouží větší pozornost díky vysoké návštěvnosti našich domácích koncertů. Zároveň se celý večer snažíme namíchat tak, aby se návštěvníci koncertu ani na chvilku nenudili. Tohle platí o Buster Shuffle i o první vystupující kapele Wild Tides. S tou zahraniční kapelou to není vždy tak jednoznačné. Hodně záleží na tom, která kapela je zrovna na turné, nebo je ochotná přijet na jediný koncert. Buster Shuffle tou dobou obráží Německo, takže volba byla jasná. Rozmanitost stylů je jedině k dobru. Koncert v Lucerně zahájí zimní Mighty Božkov Tour, na kterou se tak vrátíte po roce a půl. Jaký máš vlastně vzpomínky na tour minulou? Mighty Jäger Tour byla jedna z nejlepších, ne-li nejlepší tour jakou jsme kdy jeli. Koncerty byly neuvěřitelně energické a celá parta obrážející štace byla skvělá. Myslím, že si to upřímně užili všichni, kdo se jakkoli zúčastnili. Mighty Božkov Tour se jede kromě zmíněnýho koncertu v Praze výhradně v horskejch klubech, což není úplně tradiční. Jak se těšíte? Jsem z toho nápadu nadšený. Je to ojedinělý koncept a věřím, že se povede. Proč smrdět ve městě, když hory jsou tak blízko. Sám bych si to celé rád zařídil tak, abych si mohl pořádně zajezdit a trávit na těch místech víc času. Miluju hory a je to jasná volba. Díky a seeya na horách! Taky díky za rozhovor. Uvidíme se na svahu a v klubu! Vojta ]
Pub Animals jsou na vzestupu a vypadá to, že je jen tak něco nezastaví. Jihočeská kapela se rozhodla dělat věci naplno a vážně a jejich píle jim začala přinášet ovoce. Sympatická parta kamarádů se za poměrně krátkou dobu vyšvihla v jednu z nejdůležitějších a nejlepších ska/reggae kapel s přesahem k r’n’b, popu a dalším stylům. Při vší píli, času a energii, kterou do kapely vrážejí, jim zůstalo pořád to nejdůležitější: dělají to, co je baví, a dělají to srdcem. Své mistrovské slovo k tomu přišel říct Pavel Podruh. Máte venku novej klip. Na kapelu z ranku ska/reggae je poměrně dobře technicky udělanej. Vypadá na velkorozpočtovou záležitost. Kdo vám to dělal a kde jste na to vzali? Celý originální koncept klipu, jeho přípravu, realizaci a postprodukci jsme měli od začátku pod kontrolou osobně, žádné velké teamy, žádné štáby, ovšem na každé pozici pečlivě vybraný člověk, který je u nás špička ve svém oboru. O kameru a technické věci se staralo studio Imagine Vision ze Slovenska, 3D efekty a transformace dělal Vladko Valovič (Harry Potter, Piráti z Karibiku), všechno ostatní pod taktovkou Pub Animals. Okopírovat cizí klip, natočit ho líbivě, ale bez myšlenky a invence umí dneska každej – popravdě by se našla spousta aktuálních příkladů. Pro nás to ale byl super zážitek pracovat s lidmi, kteří vědí jak a co mají dělat, co znamená chovat se profesionálně a jak tohle všechno spojit do práce, která má duši, myšlenku a ještě si z toho vzít osobní poučení do života. Říkám si, že se nám to docela povedlo, ohlasy jsou super, počet přehrání obrovský, dokonce jsme byli nejsledovanější říjnový videoklip v ČR. Jednou, až budeme starý dědci, tak to video pustíme svým dětem a budeme vděčný za každou hodinu, kterou jsme investovali do obíhání sponzorů a mecenášů, kteří klip spolufinancovali. Sehnat prachy a natočit klip byla tvrdá práce, jsem moc rád, povedlo se to a další bude zase jinde, to ti můžu slíbit.
Proč zrovna píseň Elephant Man? Příjde mi, že máte lepší věci. Ta věc nás reprezentuje, jsou tam všechny naše nálady a barvy, tempa a vtípky. Je to určitě věc názoru, jsem moc rád, že se ti líbí i jiné naše písničky, takže se těšíme na Mighty Sounds 2012! Lidem se objektivně líbí Elephant Man, stahujou a kupujou celé CD jako o život, Elephant Man Tour byl taky bomba zážitek v plných klubech. Každýho fanouška jsme si poctivě za těch 5 let odkoncertovali, jsem rád, že se nám teď daří, musím to někam zaklepat. Máme štěstí, ne každému se to povede, přistupujeme k tomu s pokorou. Chystáte se do Německa nahrávat CD. U koho to bude a jak jste na něj přišli? Nahrávat budeme u německého producenta kapel Seeed, Moloko, zpěváka Dellého nebo třeba Capletona. Jmenuje se Guido Craveiro a je to prostě velkej zabiják a tak jsme ho drze oslovili a naše drzost se nám vrátila. Vypadá to na leden nebo únor 2012, začne se dvěma singly, aby se spolupráce ozkoušela a pak to půjde ráz na ráz. Guido přiletí z Kolína nad Rýnem, točit se bude v Biotech Studiu u Jirky Pašky, kde jsme udělali naše první CD Safar-i. Hrozně se těším, až dáme dohromady tyhle dvě hudební kapacity, přimícháme do toho trochu toho našeho mimoňství a hlavně si to zase užijeme. Máme čest potkávat fakt osobnosti ve svých oborech, je to pro nás velká výzva – tu my ale potřebujeme. Vypadá to, že poslední dobou se hudebně posouváte trošku směrem k modernímu soulu a r’n’b. Je to tak? Co vás teď nejvíc ovlivňuje? Pravděpodobně jsi expert na jinou odrůdu moderního soulu a r´n´b než ho znám já, protože i když tuhle muziku hodně moc posloucháme, asi bych neřekl, že se tímto směrem posouváme. Ano, čerpáme z toho inspiraci, ale pořád si tak balancujeme mezi muzikou na druhou dobu a popem, což někdo může nazývat reggae, někdo ska a někdo prostě přijde na Pub Animals a tu hudbu si užije/prožije/zažije podle svého. Teď a odjakživa nás nejvíc ovlivňuje ten, kdo dokáže zahrát naživo tak, jako z desky a ten, kdo má koule na správným místě (v tomhle případě to může být i ona). Jestli je to hard core ala Sevendust, vyvoněný r´n´b ve stylu Charlieho Wilsona nebo vyduněný reggae od Luciana je úplně fuk. Spolu s hudbou se mění i vaše image. Nepřijde vám už trošku moc metrosexuální? Na plno lidí působíte už trošku jako Nightwork, který jsou třeba pro mě osobně symbolem současný estrádní zábavy. Na naší image a přístupu se toho změnilo jen velmi málo. Každej koncert je kulturní událost a k jako takové se k ní snažíme přistupovat, už jen z úcty k lidem pod pódiem. Jestli to znamená na podiu nevypadat jako vagabund, pak se naše image změnila a jsem za to rád. Pokud jde o metrosexualitu, nevím, nemám o tom přehled, na koncertech se setkáváme se spokojenýma lidma, který se s námi cítí dobře. A jelikož se ty tváře za těch 5 let moc nezměnily, akorát se mnohonásobně jejich řady rozšířily, nepotřebujeme nic řešit a už vůbec se ospravedlňovat. Žijeme šťastný životy, můžeme dělat, co nás baví, dostáváme krásnou zpětnou vazbu od lidí, co si víc přát? My muziku děláme prostě přirozeně, nejlépe jak umíme, tak jak to cítíme. Na druhou stranu, hrát si na rockery s receptem na geniální riff a uměle vytvářet dojem progrese okořeněné arogancí asi nikdy nebudeme. Od toho jsou tu jiní, obestavující prázdnotu hradbou z Marshallů. Srdcařství nezahraješ, to tam prostě je a nebo není! Hráli jste s Rytmusem a Darou Rollins. Co to bylo za akci a jak vás přijalo publikum? Byla to soukromá akce jedné velké firmy a jelikož už jsme hráli později večer i ty největší managerský esa tancovaly bez bot a tahaly se vzájemně za kravaty. Za co je pak na hotelech tahaly ty manažerky v kostýmkách nevíme, ale tyhle akce mají výbornej potenciál na správný zvhrnutí… Jinak Dara hodně unavená a na playback (škoda, protože naživo s Danem Bártou na Sázavafestu nás dost bavila) a Rytmus je fyzicky v dost dobrý formě - to jsou asi tak hlavní
*
poznatky. Krásně jsme se v tom Zlíně opili a pak ztratili, až jsme se zase našli. Taky to bylo den po supr pražským křestu našeho klipu v Roxy, takže už jsme byli ve formě, člověk pak vydrží jak zvíře. Ještě nedávno jste byli začínající skáčková kapela z Českýho Krumlova. Celkem rychle se posouváte mezi kapely, které jsou spíš na opačném konci hudebního světa. Vnímáte mezi těmi prostředími nějaké rozdíly? Kdysi jsme začínali jako malá kapela, dneska jsme pořád ta malá kapela, akorát se kolem nás udělal trochu větší okruh příznivců. Pořád to všechno organizujeme sami, žádnej manager. Jakákoliv věc je tedy jenom výsledek naší píle, snahy, odříkání a cvičení. Nikdo nám nic zadarmo nedaroval a vlastně pořád stojíme na začátku – jakmile se s něčím spokojíš, tak okamžitě polevíš, a to my teda neuděláme! Poslední dobou ale začínáme zjišťovat, jak to s tou naší hudební scénou vlastně doopravdy je. Když jsme začínali, úplně regulérně jsme obdivovali starší kapely, především pražské, za to, jak jim to šlape. Postupem času jsme se sami také něco málo hudebně naučili, pár věcí se povedlo, přišel Anděl a klip a tak vůbec jsme se prostě snažili. Najednou začínáme zjišťovat, jak tyhle úspěchy leží v krku právě těm kapelám, které jsme původně obdivovali a přáli si být jako oni. Je to až tak legračně typicky česká reakce, tyhle kapely najednou začaly v panice očůrávat každej patník, aby náhodou nepřišly o kousíček C teritoria. Hoši, stáhněte půlky a zahrajme si společný koncert – my jsme vám kdykoliv k dispozici! Jsem nadšenej z lidí a z úžasný party bráchů, kterou v kapele mám. Nakonec ta věc, coM si z toho budu pamatovat, je, že se sakra třeba někdo při našem koncertě poprvé políbil a pak třeba spolu měli děti, tím žijeme, ostatní věci jsou jenom vítr v bedně. Y Co pro vás znamená mít kapelu? ] CM Mít rodinu.
GrowSho� & HeadSho�
Sleva 20% na 1 balení Semen
MY
CY
CMY
K
Kupón na slevu 20% Prodejna Letná: Újezd 15 150 00 Praha 5 po-pa 10.oo - 18.oo hod. Email:
[email protected] Telefon: +420 733 698 833
Prodejna Újezd: Čechova 13 170 00 Praha 7 - Letná po-pa 10.oo - 18.oo hod. Email:
[email protected] Telefon: +420 774 499 115
OBSCURE PROMOTION
pá 27. 01. so 28. 01. po 30. 01.
obscure.cz 25. 12. Poppy Seed Grinder, Heaving Earth, The Blackstone Chronicles,
Godless Truth, YBCA Black Pes, Praha
14. 01. Evile, Portrait, Dr. Living Dead Exit-Us, Praha 22. 01. Alesana, We Came As Romans, Iwrestledabearonce Rock Café, Praha 29. 01. Krisiun, Malevolent Creation, Vital Remains, Heaving Earth
Klub Mír, Uherské Hradiště
06. 02. A Pale Horse Named Death, support Black Pes, Praha 13. 02. Origin, Psycroptic, Ulcerate, Svart Crown, Heaving Earth Black Pes, Praha 14. 02. Caliban, All Shall Perish, We Butter The Bread With Butter
Rock Café, Praha
14. 02. Ulcerate, Svart Crown, Heaving Earth Barrak, Ostrava 16. 02. Periphery, support Rock Café, Praha 25. 02. Opeth, support MeetFactory, Praha 25. 02. Carnifex, Beneath the Massacre, Betraying The Martyrs,
Molotov Solution, Within The Ruins Rock Café, Praha 14. 03. Madball, H2O, Deez Nuts, First Blood, Strength Approach
MeetFactory, Praha
17. 03. Emilie Autumn KD Kyje, Praha 18. 03. Obscura, Spawn Of Possession, Gorod, Exivious Black Pes, Praha
Divadlo pod lampou
PLZEŇ předprodej vstupenek: Music Records (Dominikánská ul.), rezervace vstupenek: www.podlampou.cz
pá 06. 01. so 07. 01. st 11. 01. čt 19. 01. pá 13. 01. so 14. 01. st 18. 01. pá 20. 01. so 21. 01. st 25. 01. čt 26. 01.
NEGERO – experimental, MADE BY THE FIRE - indie, ORCHESTRA - alternative SAN DAL – reggae-dub + PILSEN RAGGA THE APRILL - rock´n´roll-garage, FRIDAY – power-pop MÚZA 2010 1. postupové kolo 20. ročníku hudební soutěže POSITIVE MIND - justice core, DELUSION - hardcore + host. WORX - recycling metal, GORGONEA PRIMA - industrial-black, MINORITY SOUND - electronica-metal, SUN.HAS.CANCER - metalcore-electronica THE DELIVERY - power metal, HELLIUM - crossover-rock, RAY SKIPLIN - crossover-rock HELL YEAH PARTY III: OCTAGONE - industrial death metal, COLP - djent-metalcore, DIPHTERIA - death-metalcore, CUTTERRED FLESH - brutal death metal ANEURYSM - grunge, THE AVERAGE - garage rock, THE OSELS - rock´n´roll-indie UŽ JSME DOMA - česká alternativní legenda po více než roce opět v Lampě! MÚZA 2010 2. postupové kolo
v
EPIK FAJL - indie-punk, WHAT´S YOUR FAVOURITE NUMBER? - 8-bit-electro-punk, LOST IN NEW YORK - experimental-indie, OLD YELLOW BRICK - alternative-indie KILL! KILL! KILL! - thrash-violence, BARREL - hardcore-punk, STUPID FUCKING IDIOTS THE PORTERS (D) - folk punková pecka z Německa
CLUB BOŽÁK TEPLICE Sochorova 1516 | 415 01 | www.bozak.cz
So 07. 01. Kino THE
SIMPSONS - 6h promítací marathon
Po 09. 01. Hardcore FOOSE /HC/USA/ - projekt Dona Foose, zpěváka The Spudmonsters! Pá 13. 01. Rap/Electro
BASSTARDS: M-V-P aka SAX | DJ TRUSTY | FISHSTICK | CUMSHOTTA DEVIANTS Pá 20. 01. Hc/Emo FACES ARE FICTION | BULLET OF THE DEATH | MIRRORS OF THE SHADOW So 21. 01. Alternativa SPOLČENÍ HLUPCů | ZDARR
So 14. 01. Punk SEX
Pá 27. 01. Dnb/Jungle JUNGLEmeets:
KHOMIX vs. JEAN /PhobiaSound/ | PAJERO | JUNKIE FORCE | SQADRA
CROSS CLUB Plynární 1096 / 23, Praha 7 | www.crossclub.cz
ne 01. po 02. út 03. st 04. čt 05. pá 06. so 07. ne 08. po 09. út 10. st 11. čt 12. pá 13.
1. LAST MAN STANDING (Pat Heart, DJ Schwa, Fatty M)
WORLD MUSIC CHILLOUT (Afronomad Sound Systém) 1. LOS TEKKENOS (NSK a hosté) 1. DNB STAGE (Spontal Soun Crew a hosté) 1. PSYTRANCE BIO CROSS (MiM, 000333, Ondrej Psyla, Ypsylon)
COCODISCO (Dryman, Babylon Rocker, Sowlion, Denoir) BIOKÁF (film Černej Dynamit) 1. AFTER THE OLD YEAR (Anything Goes, Joker’s Face, Fox Tail Rockets) 1. LIQUIDAční PADEsádka (The Spankers, Bug & Dub, Joke & Ultrafino, General Kryshpeen, Liquid A, Babe LN a hosté)
1. PSYCHEDELIC SHACK (Mr. Gasmask (BEL), Psy8076, Chrpa, Acw, Bebe, Marek, EM303, Robar)
1. CROSS N ART (Tatrou mezi Kajmany)
ELECTROSWING FEVER (Dj Boby Hukot & Dj Mongol) 1. LOS TEKKENOS (Tsunami a hosté) 1. FUNKY ELECTRO MINIMAL (Abu, Kanjacca) 1. REGGAENERACE (Peeni Walli a hosté)
BIOKÁF (film Czech Made Man) 1. CRUSH THE CROSS (Sanitär, Morkhimmel, Gomora, Controlled Existence) 1. JUNGLIST CALL (The Ragga Twins (UK), Dasha Fyah, Mustakillah Sound, Dread K, Mad4ce, Telka, Abassta, Spoq)
so 14. ne 15. po 16. út 17. st 18. čt 19. pá 20. so 21. ne 22. po 23. út 24. st 25. čt 26. pá 27. so 28. ne 29. po 30. út 31. st 01.
BREAK ELECTRO STAGE (Revize, Deka, Domie, Elza) 1. VERY FOREIGN AFFAIRS (MC Pokes Digital Mystikz (UK), Abu, Ans, Orimia, Priapus, E.S.P), DUB
STAGE (United Forces of Dub)
1. CROSS N ART (Putování čajoprostorem- Japonsko)
WORLD MUSIC CHILLOUT (Afronomad Sound Systém) 1. LOS TEKKENOS (Mayapur Sound a hosté) 1. RNR PARADE (Bitch”n”Qeens (CH), Brain Shake (FR) a host)
FUNKY LATINO NIGHT (DJ Baltazar) 1. OMINOUS WORSHIP OF THE DIVINE TOUR (Ondskapt, Somrak, The One, Silva Nigra),
BIOKÁF (film Single man), 2ND STAGE (Ark & Schade) 1. BASS CASEMATE (Jazzsteppa (IZR) a hosté)
REGGAE DUB (Dread K a hosté) S EXPEDICÍ DO KAVÁRNY (promítání s besedou - Island) 1. DOBREJK VEČER (Freerange DJs (UK), Kaplick & Saku, Freaky Girlz, Telka) LAZY TEMPO STAGE (Floex, Lazy Tempo DJs) 1. ELECTRO VOLTÁŽ (kapela Kazety, Silent H (UK), Mad4ce, Autist, Deka, Tulen) ACID MINIMAL STAGE (Zuqwa & friends) 1. CROSS N ART (Jamasterap) TANČÍRNA (Aurora & Wootep) 1. LOS TEKKENOS po Holandsku (Neurosys, Kierewiet (NL) a hosté) 2ND STAGE (Juzuelka, Kan-Jacca, Hanyonline) 1. SKAPUNK BATTLE (Upbeat Allstars (UK), Still Bust (UK), Jet 8, MikkiM live & dj) 1. GUITAR vs VIOLONCELLO (Gerda Blank (NZ), The Eclipse a hosté) PSYTRANCE STAGE (Ondrej Psyla, Dwaid, Jandis, Raaja) BIOKÁF (Studentské projekce FAMU) 1. 5. NAROZENINY JAH MUSIC (U-Cee & Mortal Kombat Sound (DE), Irie Sound (AT),
Tetování a piercing z HELLu chrání pred koncem sveta
PF 2012
Major Pirate & more Special guests)
1. DRUMSTATION (Futurebound (UK), Dramajacqua & Chevy (USA), Beast67, Bifidus Aktif, Skiny, Tao Maffa), PSYTRANCE
STAGE (Lola a hosté)
1. DUBSTEBLOG FREQ SKANK (Badklaat (UK), Dirty Little Toaster, Stifler Selecta,
Norman Bates, Woostep, Merak), 2ND STAGE (Trusty, Dryman, Alyaz, Sébish, Vulcanik)
1. 1. 1. 1.
CROSS N ART (cestopis Thajsko) LOS TEKKENOS (Urna Sound a hosté) PUNK NIGHT (The Poters (DE), Tchchiman) NYXPUNKFEST (Špuntkvaně, Ty Zmrde, 4 lišky) Kdo si koupí online vstupenku na Mighty Sounds na www.eventim.cz nebo facebook shopu
www.facebook.com/vstupenky.Eventim do 31. ledna, může vyhrát voucher na libovolný nákup vstupenek ve výši 500 Kč. M.CZ VÝHODNĚ! VSTUPENKY NA EVENTI
Losováno bude 5 výherců.
Letité úsilí kone čně přineslo své ovoce. Vědeč tí pracovníci mohou svým ob jevem vnést zásadní zvrat do teorií o konci světa v návaznos ti na kalendář starých Mayů. Ta jemné poselství odhaluje, že i proti konci světa je možné znamení / z pekla se chránit. Je / ochránit však potřeba no před konec / svět sit „znamení z pekla.“ A práv ě záhadný peke lný původ těchto častým předmětem znamení je diskuzí, ovšem m nozí jej
KLUB 007 STRAHOV Koleje ČVUT, Blok 7, Chaloupeckého 7, Praha 6 | www.klub007strahov.cz
pá 13. 01. Ska / Rock´n´Roll THE
CHANCERS (cz), GANGNAILS (cz) + DJs Rude Boy Rhythm
so 14. 01. Ragga / Ska DISCOBALLS (cz) + Fat and Dread stereo DJs pá 20. 01. Retro 90´s DJ Party DJ
JOSEF SEDLOŇ (cz) COMPUTERS (uk), DEAD POPE´S COMPANY (cz), BIRDS AND WOLVES (cz) pá 27. 01. Hard Core / Punk / Rock MICHAEL´S UNCLE (cz) so 28. 01. Punk / Rock´n´Roll THE MEMBERS (uk), SUPER PILOT (cz) + DJs
so 21. 01. R´n´R Garage / HC Punk THE
FROM VANCOUVER/CANADA
THE REAL MCKENZIES
18. 01. 2012 ROCK CAFÉ PRAHA start: 20:30
SUPPORT: DIRTY BLONDES (punk/rock’n’roll, Prague)
ROCK CAFÉ PRAHA Národní 20, 110 00 Praha 1 ~ www.rockcafe.cz
JZD, KULTURNÍ ZŘÍZENOST, NOHOW vstup zdarma OWN STORY (křest CD “Heartless”), support: WE ON THE MOON + hosté
út 03. 01. „FreeZone“: st 04. 01. MY
(94,-/99,- + CD zdarma! K lístku v předprodeji CD v den koncertu u vstupu!)
pá 06. 01. “Rock Café Contest“: VELKÉ
FINÁLE za rok 2011 aneb VEČER TŘÍKRÁLOVÝ!!! aktuální info na www.rockcafe.cz (50,-) út 10. 01. „FreeZone“: THE TRAVELERS a LIBERTIN vstup zdarma
st 11. 01. “21 pekelných let v rockovém nebi”: Oslavte s námi našich 21 let divokou jízdou v Rock
Café, jak ho ještě neznáte!!! Zahrají STO
afterparty: DJ
ZVÍŘAT, TIMUDEJ a TOYEN, MAARA (111,-) so 14. 01. ESENCE + host: NĚCO 20.30 (100,-) út 17. 01. „FreeZone“: UNDERGATERS a BETTER LIFE vstup zdarma st 18. 01. THE REAL McKENZIES (CAN) + support: DIRTY BLONDES
(250,- + poplatky/předprodej v Rock Café a síti Ticketstream, 300,- v místě)
so 21. 01. „Dawn Of The New Age III.“: MATER
MONSTIFERA, FOB, GENUINE RELIEF, BELLIGERENCE, MINORITY SOUND, SECRET OF DARKNESS (100,-/120,-) ne 22. 01. ALESANA (USA), WE CAME AS ROMANS (USA), IWRESTLEDTHEBEARONCE (USA), GLAMOUR OF THE KILL (UK) (420,- + poplatky/předprodeje pouze na shindy.cz,
Ticketpro, Ticketportal, Ticketstream, obscure.cz, 450,- v místě)
út 24. 01. „FreeZone“: LOLA
BĚŽÍ, MAGNETIKUM, THE CONTACT vstup zdarma PÁRTY (CZ/SK) (200,-/250,-) pá 27. 01. “Rock Café Contest“: THEORETICALLY LAUNDRY, MONOSKOP, INFUZZEOSKOP čt 26. 01. CHIKI-LIKI-TUA (SK), EXTIP (SK), DIVNÁ
(aktuální info na www.rockcafe.cz) (50,-)
so 28. 01. “Biker´s Party“ – 8.ročník: NO
STRESS, URSUS, NEGATIV live, go go tanečnice,
soutěže, Miss mokré tričko, Missák mokré slipy… (149,- / vstup pouze v místě a od 18ti let!)
út 31. 01. „FreeZone“: BOGOTA
SYSTEM, GIBBET, V.T.I.P. vstup zdarma
Photo credit: Anna Ross, Toronto, Canada
Vstupenky: 250,- + poplatky/předprodej v Rock Café a síti Ticketstream, 300,- v místě Na realizaci projektu „Rock Café – multikulturní výchovné“ v roce 2012 poskytlo hl. město Praha účelovou dotaci ve výši 8 mil. Kč.
po 02. 01. JEDEN SVĚT – Studentské promítání dokumentárních filmů st 04. 01. ZÁVIŠ – Kníže pornofolku pá 06. 01. UZAVŘENÁ SPOLEČNOST so 07. 01. A SWEETWATER TRICK a hosté – Alternative/Nu-Metal/Rock út 10. 01. INTESSAR – Orientální tanečnice a bubeníci pá 13. 01. JIG-AI, PERFECITIZEN, SIX SCORE, HIROSHIMA NIGHTMARE – Grind as fuck! so 14. 01. ŠANOV 1, UCHÁZÍM, PVA, CRASH DOGS – Punk út 17. 01. OLDIES NIGHT - DJ AGE st 18. 01. PINKOUT – Gay & lesbian and friends night pá 20. 01. SNOWPUNX ORKESTRA, The COOLERS – AllStar Cover Freaks st 25. 01. REGGAE BASHMENT - PUB ANIMALS DJs čt 26. 01. POŠŤÁK JIM a další – Alternative P(f)unk pá 27. 01. SLAPDASH, MORDOR’S GANG, BUDĚJCKÝ KŘUPANI – Rockabilly/Swing/Hillbilly
Rockabilly/Swing/Hillbilly
pá 27. 01.
MORDOR’S GANG, BUDĚJCKÝ KŘUPANI
KOMPLETNÍ PROGRAM NAJDETE NA WWW.VELBLOUD.INFO
Ing. Hromek se z astroscény opět zdejchnul. Předtím se však ponořil s Marcem do hlubokého transcedentálního astrometeorologického rauše a napojil jeho vědomí na spirituální síly universa. Čtěte, co mu řekly k nadcházejícím dnům!
VODNÁŘ
(21. 1. – 20. 2.) Přibližně 7 miliard obyvatel zeměkoule je na tom lépe než vy. Avšak na pověstném dně, od kterého by bylo možno se odrazit, ještě zdaleka nejste. Zdraví hapruje a vaše finanční situace je přímo čítankovou uká- zkou hospodaření řeckého typu. Finanční pomoc může přijít od nějakého Němce, ale za jakou cenu...
RYBY
(21. 2. – 20. 3.) Leden halí kraj do teskného hávu a nejinak tomu bude i s vaší myslí.
Fakt, že k vaší nejsilnější stránce psychická stabilita a vyrovnanost rozhodně nepatří, celou situaci ještě zhoršuje. Přestože toužíte po romantice, nechte si raději zajít chuť, i ten sebenepatrnější pokus o pseudoromantizující zážitky by mohl mít přímo fatální následky.
BERAN
(21. 3. – 20. 4.) Považujete se za temperamentní osobu, ve skutečnosti jde však jen o výstřelky přebujelého ega, které ve vašem okolí lidé snáší již jen s největším sebezapřením.
Vaše pitoreskní snahy o nonšalantní vtípky jsou trapnější než džouky Pavla Soukupa v Besipu, vaše vzezření připomíná duševně retardovaného jedince, který zoufale dychtí nebýt out. V lednu raději zůstaňte doma!
BÝK
(21. 4. – 21. 5.) Kalendáře Máyů hlásí letošním rokem šmitec všemu a tak se býkům blýská na lepší časy. Doposud totiž byla jejich existence ostudou lidského rodu. Býku, rýpej si zarputile kopýtkem jak chceš, svému
osudu neunikneš! (To byl verš.)
BLÍŽENCI
(22. 5. – 21. 6.) Nedivte se náhlému poklesu libida, které se ustrašeně krčí kdesi v suterénu vaší psýché, to se jen Kozoroh ujal kosmické vlády. Nabodl si vaše sexualní mindráčky a nyní s touto nepříliš honosnou trofejí okolo vás vytrvale výsměšně cupitá jako připomínka vašich citlivých míst. Můžete se pokusit jej zahnat platíčkem viagry a flaškou Jacka Danielse. Jestli na to máte.
RAK
(22. 6. – 22. 7.) Crowleyho Thovtův tarot nám zde říká, že v minulém životě to s vámi za moc nestálo, ba co hůř, byli jste úplní debilové. Bohužel, vaše současná karmická existence je ještě horší. Sebevražda by vám karmu nijak nevylepšila, ale lidem ve vašem okolí by se značně ulevilo.
LEV
(23. 7. – 22. 8.) Nemá se špatně, ten náš
lev. Postavení nebeských těles mu však nyní není zcela příznivé. Planeta lásky (a sexu) Venuše se nachází ve čtvrtém domě, a jak všichni víme, co je v domě, není pro mě. Jinými slovy - v le- dnu si zkrátka naše kočky neužijí ani za mák.
PANNA
(23. 8. – 22. 9.) Alkohol a drogy si zle pohrály s vaší psychi- kou. Je tu náběh na paranoidní poruchu osobno- sti, což komplikuje fakt, že vás skutečně nikdo nemá rád, pronásledují vás jistí démoni a váš mozek má přípojku na vnější ovladač. V lednu navíc váš osud řídí temné mocnosti z astrální kapsy v Medžugorie.
VÁHY
(23. 9. – 23. 10.) Nový vztah by vám jistě neuškodil, říkáte si. Ale kdo by o vás stál? Tukové zásoby na zimu jste si nadělali pořádné, jen co je pravda! Peníze jste během léta marnotratně rozházeli za hovadiny a podzimní depka vám na přitažlivosti rovněž
nepřidala. Můžete se pokusit nám všem ostatním udělat aspoň jednu laskavost: nechte se vykopnout z Facebooku.
ŠTÍR
(24. 10. – 22. 11.) Šlus, finíto, the end, fakt konečná s vámi. Novoroční předsevzetí vzala za své hned první silvestrovské ráno, z ostudy máte kabát a všem už budete navždy jen pro smích. Běžte si koupit nějakou kokotinu do háemka, pak si pusťte skupinu Kryštof a začněte krasosmutnit, žádná jiná rada již pro vás není.
STŘELEC
(23. 11. – 21. 12.) Jaký bude rok 2012 pro naše střelce? Celkem napiču. Předvídají se katastrofy velkého roz- sahu, prohloubení ekonomické krize, ekologické krize, pumové atentáty a zhoubné epidemie. Hlavním hrdinou výše zmíněného bude samozřejmě střelec.
KOZOROH
(22. 12. – 20. 1.) Eh, škoda slov!
“CD, LP, DVD, trička, mikiny, barvy na vlasy a rum s kofolou od roku 1995”
AKTUáLNí TITULy K SEHNáNí NA www.phr.cz/shop
ZEMĚŽLUČ Hledání (double LP/CD)
PLEXIS Vohul to (CD/LP)
THE VIBRATORS Under The Radar (LP)
CHAOS UK Chaos UK (LP/CD)
UŽ JSME DOMA Jeskyně (LP)
THE RESTARTS Slumworld (LP)
FUK N. W. O. B. P. R. (LP)
ANTI-NOWHERE LEAGUE This Is War (7”EP picture disc)
TUPAK AMARU Fuck the system! ...a co dál? (LP)
ŠANOV 1 Delikatesy (CD)
TELEFON Smysl malých činů (LP)
RAPSOD /PRŮMYSLOVÁ SMRT split (EP)
[email protected] / www.phr.cz
Seeds� Vám přináší od hlavních producentů nejznámějších semenných bank výběr toho nejlepšího za rozumnou cenu.
W�ite Wdo�
O�ange Bu� Diese�
Aut� Norther� Light�
Norther� Light� - A� 47
AK 47
5/10
feminizovanych semen
Cheese Jac� Herer
[email protected] | Bořivojova 89, Praha 3 Žižkov | Tel: +420 222 717 694 | +420 226 804 151
ical gra ed
de
WWW.GROWSHOP.CZ
M
Crea� Carame�
