PEKLO OPRAVDU EXISTUJE
PEKLO NENÍ JEN STRAŠIDLO PRESENTATION AUTHOR: ALBERT ALBERTGALLERY
Obsah 1 Zámìr ve zkratce 2 Rozjímání z více stran 3 Existence pekla (poselství z 11.1.2011) 4 Pouèení o pekle v Katechismu katolické církve 5 Vize pekla Místo, které pro mne ïáblové pøipravili Fatimské vidìní Montichiari 6 Poselství Panny Marie 1 Zámìr ve zkratce
Rozhodl jsem se, že zkusím, po svém, splnit pøání Panny Marie, kterou vyslovila pøed mnoha lety v jednom ze svých poselství. Mezi nì patøí i touha, abychom mluvili o pekle. Naplánoval jsem si, že mùj sešit dá prostor textùm z Katechismu katolické církve a církví uznaným poselstvím nebes. Mezitím jsem potkal kamaráda, který mì obdaroval svým pøíbìhem a pomohl mi brouzdat v cizojazyèných textech, v takzvaných poselstvích z roku 2011 a považuji za dùležité i z nich nìco tlumoèit. Budu je uvádìt jako „èetl jsem". Základem textu této statì jsou texty pøítomné na tìchto internetových stránkách: www.thewarningsecondcoming.com www.nagyfigyelmeztetes.com www.jezis-kristus-varovanie.webnode.sk www.diewarnung.net 2 Rozjímání z více stran Pøedstavme si planetu, kam se omylem zatouláš a potkáš tam zvláštní lidi. Každý každého se bojí, každý každého chce znièit. Voják vojensky tì chce zastøelit, kuchaø tì chce otrávit, bankéø ti chce sebrat životní minimum, politik si tì plete se zvíøetem, pekaø by tì nejradìji vidìl v horké peci, úøedník a právník by nespìchali, protože by chtìl na tobì dlouho parazitovat, vidìl bys, že tì do jednoho nesnášejí, všechno na tobì závidìjí, a jsou to tvoje vlasy dobøe rostlé, pravidelný oblièej, pìkné oèi a uši, atd. Vzájemnì se pomlouvají, proklínají, tìší se z bídy druhého. Upøimné a pravdivé slovo tam neuslyšíš. Všichni mluví jenom o své bídì a o snaze ji likvidovat chytøe promyšlenou lstí, násilím na druhých co nejrychleji a nejkrutìji. Všichni na sobì nosí obleèení ze zvláštního materiálu odolávajícího øíznutí nožem a kulkám støelných zbraní, protože se na potkání podøezávají a píchají bez dùvodu a bez varování. Nejbližší vzdálenost mezi sebou mají dva metry. Nikdy se víc k nikomu nepøiblíží. Nejstarší se cítí nejslavnìjší, ale je trnem v oku všem, protože mu všichni závidìjí, že se dožil tak vysokého vìku, až 45 rokù. Je toho o hodnì víc. A ptáme se, co to má znamenat? To je, prosím pìknì, peklo, které si lidé mezi sebou vybudovali svou vlastní vùlí zde na zemi. Ti kteøí se chtìli objímat a pomáhat druhým, již nepøežili.
Vlastnì se nìkteøí ani nedivíme této pøedstavì, protože tvrdíme, že nìkterá místa v rùzných mìstech ve vìtšinì státù jsou již velice blízko svou úrovní této vizi. S hrùzou èekají ti, kterým to nevyhovuje, zda tento stav se bude zhoršovat, nebo bude-li zázrak, který zapøíèiní nápravu. Již asi pøed dvaceti lety jsem nìkde èetl poselství nebes o této možné vyhlídce: „Všechny systémy svìta se zhroutí, i mìnový systém. A to všechno proto, aby byl svìt pøipraven na pøíchod Anikristùv, na totální vládu Zla, na vládu tzv. mondialismu (se svìtoobèanstvím) pøipravovanou už po mnoho let zednáøskými lóžemi po celém svìtì. Právì proto jsou mnoha revolucemi rozrušovány existující politické struktury; vždy svìtovláda potøebuje zrušit státní i celní hranice, národní cítìní, a pøináležitost a z lidstva vytvoøit anonymní šedivou masu vykoøenìných, odnárodnìných, rodinného zázemí zbavených jedincù - redukovaných na pouhé statistické jednotky, ovládané mocnou totalitní policejní strukturou a manipulovaným zvrhlým kultem zla a neøesti." Jenom tiše poznamenám, kde se asi bude kdokoliv na svìtì stìžovat na svùj špatný osud, jestliže tresty bude rozdávat nìjaký nepostižitelný, šílený Amerièan, Rus èi Èíòan pøes satelit a pøes èipy v nás, které reagují na laserové paprsky a pøijímají signály urèené jako telepatický útok proti jednotlivci. Což prý potvrzují vìdci, že je technicky vyøešené a pøipravené k provozu. Útìchou nám mùže být to, že je zároveò øeèeno, že vláda totálního zla bude krátká (jen nìkolik rokù). Pøiznejme, to by bylo dokonalým podhoubím pro vytvoøení pekla z naší planety. Možná, mnohým se to bude zdát divné, ale zkusím-li hodnotit význam poèítaèové techniky pro souèasného èlovìka, musím konstatovat, že existuje možnost vytvoøit si poèítaèovou pamì svìta. Pamì, kde každý je dokumentován, evidován, popsán. Naše aktivity, vlastnosti, vše, co zajímá toho, který nás chce a dokáže sledovat. Dodejme, že zbavit nás majetku. Øekne se, onen svìt - andìlé, zlé duchy. Ale mnohým bývá tvrdým oøíškem pojem všudypøítomného a neviditelného Boha. (Prý se jeden takový, který chce hodnotit všechno oèima, odporoval, že chce vidìt Boha. Nìkdo mu øekl: „Nemùžeš ho vidìt, protože je ti pøíliš blízko. Máš ho v sobì. Nauè se zahledìt správnì do sebe a uvidíš ho.") Mnozí sami sebe pøesvèdèují o nesmyslech, protože by nesnesli myšlenku, že když nikoho nevidíme kolem sebe, nás stále sledují. Není to žádná mánie jako nemoc. Je to uèení o Bohu, o existenci dobrých a zlých duchù. A je tu stálé napomínání, že budeme souzeni za každou špatnost. Ptají se, jak mohu být souzený za špatnosti, na které ani nevzpomínám. Z druhé strany, jakoby chtìli pøipustit - ano budiž andìlé jsou, ale jen tak, jaksi ve svém svìtì, který s námi nemá nic spoleèného. Pøedstava, že by mìli nám netušené vlastnosti a u sebe cokoliv, èemu my øíkáme kamera, fotoaparát, nahrávání zvukù, je vylouèeno. Pøitom tyto možnosti v podobì nám nepoznané a nepøedstavitelné podobì musí mít, musí tyto informace o nás stále nìkde ukládat a ejhle náš celý život je snadno zmapovatelný, je možnost dokazovat co jsme kdy dìlali dobøe èi špatnì. Špatnì proto, že i zlí duchové mají možnost nás usvìdèovat z toho, že jsme podlehli èasto velice ochotnì pokušením a dìlají to proto, aby získali naši duši pro vìènou záhubu. I svatý Augustin se dotýkal tìchto myšlenek a øekl: „Všechno zlo, které špatní lidé páchají, je zaznamenáno, aniž o tom vìdí." Pøiznejme koneènì, že tento svìt zdaleka není tak dokonalý jak ten druhý, ten posmrtný.
3 Existence pekla (poselství z 11.1.2011) „Èetl jsem" ›V tom pøípadì, že volíte lži podvodníkù, - což ve své podstatì sestává z toho, že popírají existenci Vìèného Otce, budete ztraceni. Co jste vlastnì doopravdy udìlali, svitne vám až tehdy, když pøekroèíte bránu pekel. Vìøte mi, milé dìti, kdybyste vidìli ten šok, ten hrùzostrašný pocit, jaký prožívají duše, když se pøed nimi po jejich smrti odkryje koneèná skuteènost, z tohoto utrpení byste nedokázali pøežít ani minutu. Kdybyste nyní mohli jen letmý pohled hodit na toto místo (peklo), které bude místem všech, kteøí volí cestu høíchu, namístì byste padli mrtví od obrovského strachu. Cesta vedoucí do pekel zpoèátku se zdá být rùžová, pøíjemná, vábící, plná zázrakù, ovšem v pùli cesty to všechno se zmìní, odtud postupujete smìrem dolù. Když se dostanete do pùli cesty, vlivem zmìn, pøed vašima oèima se objeví nespokojenosti. Tento pocit vzbuzující zvláštní prázdnotu a zklamání, vás bude provázet ve zbytku vaší cesty. Nebudete schopni pochopit proè vámi vládne tento pocit. V rozporu s vašimi oèekáváními, vaše vnìjší prožitky vás budou naplòovat velkou dávkou neklidu, a nepøíjemnými pocity, ke kterým se mísí hnìv, frustrace, samota a strach. Když už budete na konci cesty a setkáte se s modlou, kterou jste doteï následovali, a podíváte se do tìch smìšných oèí, teprve zaènete øvát od strachu až do onìmìní. V této poslední chvíli mì budete volat o pomoc. To už bude pozdì. Z tohoto stádia není cesty zpìt. Nyní a ještì v tomto životì musíte volit. Pro každou ztracenou duši budu ronit žalostné slzy ve svých nezmìrnì velkých bolestech, ovšem v tomto èase vás již nemohu zachránit. Vaše svobodná vùle, kterou si urèujete svoje osudy, mi bere veškerou mou moc. Prostøednictvím tohoto, trochu pøísného poselství, které dávám celému svìtu, s velkou láskou vás upozoròuji jako poslední varování. Dùraznì vás prosím, abyste koneènì dali na má slova, abyste si zachránili svou duši, pokud je èas. Váš milovaný Ježíš Kristus, Spasitel a Spravedlivý Soudce.‹ 12.1.2011 Dcera moje, moje vèerejší poselství bylo pøísné. Mnozí, kteøí to budou èíst, øeknou, že: „Pán k nám
takto nemluví". Ovšem oni jak to mohou vìdìt? Mluvím o tìch mých dìtech, kteøí jsou vydáni všanc a trpí. Prostøednictvím svého milosrdenství mluvím k vám proto, abych byl nápomocen ve vaší záchranì, a také abychom se mohli stát jedinou Svatou Rodinou sjednocenou v Ráji. Nerad bych ztratil jedinou duši. Je stále naléhavìjší, abyste slyšeli mùj hlas. Tìžkosti nevìøících Chápu, že pro mnohé z mých dìtí, zvláštì nevìøícím je tìžké vìøit v posmrtný život. Oni se zabývají výluènì s problémy svìta, bojují o pøežití, mezitím až tak silnì zanedbávají duchovní život, že nedokáží vìøit v život, který po tomto bude následovat. Ti musí nyní vstoupit do sebe. Myslí si, že po tomto životì bude všeho konec, že tohle je jediný svìt kvùli kterému si musí dìlat starosti. Ó, jak moc se rmoutím pro tyto zatoulané duše! Kdyby jenom opravdu krátce mohli zahlédnout, co jim nabízí Ráj, pak veškeré své dny by strávili pouze modlitbami, chválou a vdìèností by velebili Mne i Nebeského Otce. Nový svìt je skuteènost, kterou jsem slíbil všem. Jsou požehnaní všichni ti, kteøí nezapomnìli na tuto Skuteènost, a kteøí do dnešního dne dennì se modlí ke Mne. Ó, jak miluji své vìøící! Pøesto tolik pro nì trpím! Tito zbožné duše udìlají vše pro to, aby i jiné pøesvìdèili o mé existenci. Pøesto se jim posmívají pro mé jméno. Jak silnì to drtí mé Srdce! Duše pøebývající na onom svìtì touží spatøit i ty, kteøí zde zanechali svou víru Kdybyste vìdìli, jak touží duše na onom svìtì spatøit ty, kteøí zanechali svou víru! Vaši pøíbuzní, kteøí se tìší z prožívání království míru nebeského Otce, stále se modlí a prosí za vás. Co nevíte, je toto: vyšetøíte-li èas k tomu, abyste promlouvali se mnou - svými vlastními slovy - a budete mì prosit, abych vás vedl, odpovím vám i v tom pøípadì, že vaše víra bude vlažná. Vy zase budete vìdìt, že jsem vám dal odpovìï já. Dìti moje, obrate se nyní
ke mne a svými vlastními slovy mì poproste, abych posílil vaši víru. Pozemský život je pouhá cesta èasem Váš pozemský život není nic jiného, než pouhá cesta èasem, která v sobì obsahuje lásku, radost, bolest, odmítání, strach, mstu, zoufalství, frustraci a smutek. Když se obrátíte ke mne, vaším bolestem se uleví. Jsou požehnaní trpící, zvláštì ti, kteøí trpí pro moje Jméno, protože oni budou oslaveni v království mého Otce. Jsou požehnaní i ti, kteøí se obrátí na správnou víru, potom bude vládnout v Nebi obrovská radost.‹ Tolik tlumoèení od autora tohoto sešitu, jako výòatek z obrovského množství napomenutí a rad nebes proti nástrahám, (dávaných v letech 2010 až 2012) které budou èekat lidstvo v budoucnu. 4 Pouèení o pekle v Katechismu katolické církve KKC 552 - ›Šimon Petr zaujímá ve sboru dvanácti první místo. Ježíš mu svìøil jedineèné poslání. Díky zjevení od Otce Petr vyznal: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého." Náš Pán mu tehdy øekl: „Ty jsi Petr; na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepøemohou" (Mt 16,18) Kristus „živý kámen" (1 Petr 2,4), zajišuje své církvi, postavené na Petrovi, vítìzství nad mocnostmi smrti.‹ KKC 633 - ›Místo pobytu mrtvých, kam Kristus sestoupil, nazývá Písmo „peklo", „šeól" nebo „hades", protože ti, kteøí tam jsou, jsou zbaveni patøení na Boha. Takový je totiž až do pøíchodu Vykupitele osud všech mrtvých, jak zlých, tak spravedlivých, tím ale není øeèeno, že jejich osud je stejný, jak to dokazuje Ježíšovo podobenství o chudáku Lazarovi, který byl vzat „do klína Abramova". „A právì duše tìchto spravedlivých, které oèekávaly Krista, osvobodil Ježíš, kdy sestoupil do pekel." Ježíš nesestoupil do pekel proto, aby vysvobodil zavržené, ani aby znièil peklo zavržení, nýbrž aby osvobodil spravedlivé, kteøí ho pøedešli.‹ KKC 634 - ›„Radostná zvìst byla hlásána i mrtvým..." (Petr 4,6). Sestoupení do pekel je úplné naplnìní evangelijní zvìsti o spáse. Je poslední fází Ježíšova mesiášského poslání; je to èasovì zhuštìná fáze, ale nesmírnì rozsáhlá svým skuteèným významem: je to rozšíøení vykupitelského díla na všechny lidi všech dob a všech míst, nebo všichni kteøí jsou spaseni, se stali úèastnými vykoupení. KKC 635 - ›Kristus tedy sestoupil do hlubiny smrti, aby mrtví uslyšeli hlas Božího Syna. Ti, kteøí uslyší, budou žít. Ježíš, „Pùvodce života" (Sk 3,15), „svou smrtí zbavil smrti toho, který má vládu nad smrtí, totiž ïábla", a tak vysvobodil „všechny ty, kteøí byli po celý život drženi v otroctví strachem pøed smrtí" (Žid 2,14-15). Od nynìjška má vzkøíšený Kristus „klíèe od smrti a podsvìtí" (Zj 1,18) a pøed Ježíšovým jménem se skloní „každé koleno - na nebi na zemi a i v podsvìtí" (Flp 2,10). KKC 679 - Kristus je Pánem vìèného života. Jako Vykupiteli svìta mu náleží plné právo definitivnì soudit skutky i srdce lidí. Toto právo totiž „získal" svým køížem. Také Otec „všechen soud odevzdal Synovi" (Jan 5,22). Avšak Syn nepøišel proto, aby soudil, nýbrž aby dával spásu a život, který je v nìm. Odmítáním milosti v nynìjším životì se každý již sám odsuzuje - dostane (odplatu) podle svých skutkù a mùže se odsoudit i k vìèné záhubì, jestliže odmítne Ducha lásky. KKC 1033 - ›Nemùžeme být spojeni s Bohem, jestliže se svobodnì nerozhodneme milovat ho. Avšak nemùžeme milovat Boha, jestliže tìžce høešíme proti nìmu, proti svému bližnímu a proti sobì samým: „Kdo nemiluje, zùstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá v sobì trvalý vìèný život" (1 Jan 3,15). Náš Pán nás upozoròuje, že budeme od nìho oddìleni, jestliže nepøispìjeme na pomoc chudým a malièkým v jejich nouzi: jsou totiž jeho bratry. Zemøít ve smrtelném høíchu, aniž by byl smyt lítostí, a nepøijmout milosrdnou Boží lásku, to znamená zùstat navždy oddìleni od Boha v dùsledku našeho svobodného rozhodnutí. A tento stav koneèného sebevylouèení ze spoleèenství s Bohem a s blaženými je oznaèován slovem „peklo". KKC 1034 - ›Ježíš èasto mluví o „pekle", o „neuhasitelném ohni", vyhrazeném tomu, kdo až do konce života odmítá uvìøit a obrátit se, tam mohou zahynout jak duše, tak tìlo. Ježíš ohlašuje pøísnými slovy, že „pošle své andìly, ti posbírají z jeho království... ty, kdo dìlají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece" (Mt 13,41-42), a že vynese rozsudek: „Pryè ode mne, vy zloøeèené, do vìèného ohnì!" (Mt 25,41). KKC 1035 - Církev ve svém uèení potvrzuje existenci pekla i jeho vìènost. Duše tìch, kteøí umírají ve stavu smrtelného høíchu, sestupují ihned po smrti do pekla, kde snášejí pekelné tresty, „vìèný oheò". Hlavním trestem pekla je vìèné odlouèení od Boha, nebo pouze v Bohu mùže mít èlovìk život a štìstí pro které byl stvoøen a po nichž touží.‹ KKC 1036 - ›Výpovìdi Písma svatého a nauka církve o pekle jsou výzvou k odpovìdnosti, s níž má èlovìk užívat své svobody se zamìøením na svùj vìèný osud. Souèasnì jsou i naléhavou výzvou k obrácení: „Vejdìte tìsnou branou. Nebo prostorná je brána a široká cesta, která vede k záhubì, a mnoho je tìch, kdo tamtudy vcházejí. Tak tìsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je tìch, kdo ji najdou" (Mt 7,13-14). KKC 1036/LG 48 - ›„Protože však neznáme den ani hodinu, je tøeba, jak nás napomíná Pán, stále bdít, abychom si po skonèení svého jediného pozemského života zasloužili pøijít s ním ke svatební hostinì a pøidružit se
k požehnaným, a ne, aby nám bylo rozkázáno jako špatným a lenivým služebníkùm odejít do vìèného ohnì, do vnìjší temnoty, kde „bude pláè a skøípení zubù."‹ KKC 1037 - Bùh nikoho pøedem neurèuje, že pùjde do pekla, to je následek svobodného odvrácení od Boha (smrtelný høích), v nìmž se setrvává až do konce. V eucharistické bohoslužbì a v každodenních modlitbách vìøících církev prosí o milosrdenství Boha, který „nechce, aby nìkdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání" (2Petr 3,9). KKC 1039 - Pøed Kristem, který je pravda, bude s koneènou platností odhalena pravda o vztahu každého èlovìka k Bohu. Poslední soud jasnì ukáže, až do nejmenších dùsledkù, dobro, které každý vykonal nebo opomenul vykonat bìhem svého pozemského života: „Všechno zlo, které špatní lidé páchají, je zaznamenáno, aniž o tom vìdí." KKC 1472 - Je tøeba si uvìdomit, že høích má dvojí následek. Tìžký høích nás zbavuje spoleèenství s Bohem, a tím nás èiní neschopnými dosáhnout vìèného života; být zbaven vìèného života se nazývá „vìèný trest" za høích. Na druhé stranì každý høích, i všední, vyvolává zhoubné lpìní na tvorech, které musí být oèištìno, buï zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, jenž se nazývá oèistec. Toto oèišování zbavuje toho, co se nazývá „èasný trest" za høích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nìjaký druh pomsty, kterou Bùh postihuje høíšníka zvenèí, nýbrž jako dùsledky vyplývající ze samé podstaty høíchu. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, mùže dosáhnout naprostého oèištìní høíšníka, takže už nezùstává žádný trest. KKC 1473 - Odpuštìní høíchù a obnovení spoleèenství s Bohem pøinášejí prominutí vìèných trestù za høích. KKC 1861 - Smrtelný høích je v radikální možnosti lidské svobody stejnì jako sama láska. Dùsledkem smrtelného høíchu je ztráta lásky a posvìcující milosti, totiž stavu milosti. Není-li høích napraven lítostí a Božím odpuštìním, zpùsobí vylouèení z Kristova království a vìènou smrt v pekle. Naše svoboda má vskutku moc udìlat definitivní nezvratná rozhodnutí. Nicménì úsudek o lidech musíme ponechat Boží spravedlnosti a milosrdenství, i když mùžeme usoudit, že nìjaký skutek je sám o sobì tìžkým høíchem. KKC 1874 - Spáchat smrtelný høích znamená volit úmyslnì, to je vìdomì a dobrovolnì, skutek, který je ve vážném protikladu k Božímu zákonu a k poslednímu cíli èlovìka. Smrtelný høích v nás nièí lásku, bez níž je nemožná vìèná blaženost. Když høíšník tohoto høíchu nelituje, odsuzuje se k vìèné smrti. 5 Vize pekla Místo, které pro mne ïáblové pøipravili (vize sv. Terezie od Ježíše) ›Už hezkou dobu jsem dostávala tyto milosti a rùzné jiné daleko vìtší, když jsem byla jednoho dne náhle pøenesena do pekla, aniž jsem vìdìla jak. Pochopila jsem, že Bùh mi chtìl dát spatøit místo, které pro mne ïáblové pøipravili a jež jsem si zasloužila svými høíchy. Bylo to velmi krátké vidìní, ale zdá se mi, že na nì nebudu moci zapomenout, i kdybych žila mnoho let. Vchod se mi jevil jako velmi dlouhá a tìsná podzemní chodba, podobná nízké, temné a úzké peci; podlaha byla samé páchnoucí bahno a plná hnusných plazù. V pozadí ve zdi byla vykopaná jakási dutina jako výklenek a cítila jsem, že jsem byla do nìho zavøena. Co jsem tehdy vytrpìla, pøesahuje všechnu lidskou pøedstavivost, ani se mi nezdá možné nìjak to jen naznaèit, nebo jsou to vìci, jež se nedají popsat. Staèí jen vìdìt, že to, co jsem øekla, se mi jeví jako nìco rozkošného ve srovnání se skuteèností. -*- Cítila jsem v duši oheò, který neumím popsat, zatímco nesnesitelné bolesti trýznily tìlo. Ve svém životì jsem jich zakoušela velmi mnoho: ba ty nejtìžší, jakým podle lékaøù mùže nìkdo na zemi trpìt, nebo všechny mé nervy ztuhly, takže jsem byla celá zkroucená, a to nemluvím o mnoha jiných rùzného druhu, které mi zpùsobil zlý duch. Nicménì se nedají ani srovnat s onìmi, zvláštì pomyslím-li, že ta trýzeò mìla být bez konce a bez jakékoliv úlevy. Avšak i to bylo nièím proti smrtelnému zápasu duše. Byl to drtivý útlak, úzkost, hluboký smutek, tak živá a zoufalá bolest, že nevím jak to mám vyjádøit. Øíci, že èlovìk zakouší neustálý smrtelný zápas, je pøíliš málo, nebo aspoò ve smrti je nám vyrván život od jiných, zatímco zde se sama duše trhá na kusy. Ne, nedokáži najít výrazy ani jak vylíèit onen vnitøní oheò, ani jak dát pochopit zoufalství, jímž vrcholily ty údìsné trýznì. Nevidìla jsem, kdo mì trýznil, avšak cítila jsem pálena a drásána, i když daleko horšími mukami byl vnitøní oheò a zoufalství. -*- Bylo to morové místo, na nìmž nadìje neposilovala ani tam nebylo kde si sednout nebo se natáhnout; byla jsem zavøená v té díøe vyhloubené ve zdi. Její stìny na pohled vzbuzovaly hrùzu a tísnili mì na záda; zdálo se mi, že se udusím. Nebylo tam svìtlo, nýbrž neproniknutelná temnota. Pøesto však se vidìlo, když to mohlo pùsobit trýzeò, nedokázala jsem to pochopit. Tehdy mi Bùh nechtìl ukázat více, avšak pøi jiném vidìní jsem spatøila údìsná muka, mezi nimi zvláštì i tresty za nìkteré neøesti. Na pohled se zdály mnohem hroznìjší, ale nenahánìly mi takový strach, nebo jsem je
nezakoušela, zatímco ve vidìní, o nìmž mluvím, Pán chtìl, abych zakusila v duchu ona muka a soužení, jako bych je trpìla tìlesnì. Slyšet a hovoøit o pekle, to nic není. Cítíme-li soucit kvùli bolestem tohoto svìta, jež konec koncù skonèí, když ne jinak tedy smrtí, proè máme být lhostejní vùèi mukám jež budou vìèná, a vùèi velkému poètu duší, které ïábel každý den strhává s sebou? ‹ Fatimské vidìní (deníkový záznam Lucie) ›Naše Paní øekla: „Obìtujte se pro høíšníky a øíkejte èasto, zejména tehdy, èiníte-li nìjakou obì: - Ó Ježíši, to je z lásky k Tobì, za obrácení høíšníkù a za nápravu høíchù spáchaných proti Neposkvrnìnému Srdci Mariinu." Jak øíkala tato poslední slova, rozevøela ruce stejnì jako za dvou pøedchozích mìsícù. Záblesk z jejích rukou jakoby pronikl zemí a my jsme spatøili oceán ohnì. V tomto ohni byli ponoøeni démoni a duše zatracených. Ty byly jako prùsvitné øeøavé uhlíky, èerné nebo spálené a mely lidskou podobu. Vznášely se v tomto požáru, pozvedány plameny, které vystupovaly z nich samotných s mraèny dýmu a na všech stranách padaly zase zpátky, podobny jiskrám pøi velkých požárech, bez tíhy a rovnováhy, s velikým køikem a øevem bolestí a zoufalství, který nahánìl strach a hrùzu. Démoni se od lidí odlišovali hrùznými a odpuzujícími podobami neznámých a zvláštních živoèichù, ale pøitom prùhledných a podobajících se øeøavým uhlíkùm.‹ Montichiari (výòatek z vidìní Pieriny) ›Pocítila jsem, že jsem byla odnesena na jakési nezmìrnì veliké místo bez hranic, a tam jsem mìla strašné vidìní. Zvolala jsem: Ó, mùj Bože, co se zde dìje... Jak je peklo strašné! Pøipadala jsem si zcela bezmocná, bez ochrany. Pøede mnou leželo nezmìrné moøe plamenù. Cítila jsem ohavný zápach jakoby po síøe a strašné vedro. Pøestože jsem byla od ohnì pomìrnì daleko, obávala jsem se, že se udusím. Volala jsem k Pánu a Pannì Marii: „Už to nevydržím! Slyšela jsem se, jak se modlím. V tomto nezmìrném moøi plamenù jsem vidìla obrovské zástupy ïáblù, kteøí všichni mìly køídla, a vidìla jsem i ty, kteøí mì pøedtím tak trýznili, ale kteøí tehdy køídla nemìli. Uprostøed plamenù jsem spatøila duše odsouzených jakoby prozáøené, a tak jsem mohla velmi dobøe rozeznat jejich odìv i tváø. Duše odsouzených byly rozdìleny do tøí rozdílných zástupù a podobaly se onìm tøem ïáblùm, kterí mì v poslední dobì tak hroznì týrali. K tìmto rozdílným zástupùm odsouzencù mi nìjaký neznámý hlas podal toto vysvìtlení: „Pohleï na toto peklo! První zástup je vytváøen dušemi zaslíbenými Bohu, které zradily své povolání a nenapravily se, a proto byly odsouzeny. Druhý zástup pozùstává z duší zaslíbených Bohu, které zemøely ve smrtelném høíchu, a proto byly odsouzeny." Povšimla jsem si jedné èernì odìné øádové sestry, hroznì trpící a ponoøené do moøe plamenù. Plamen vycházel z jejích oèí, nosu, úst, uší. Kolem koneèkù jejích prstù byli omotáni hadi. Hlas pokraèoval: „Tøetí zástup pozùstává z knìží - Jidášù!" Uprostøed obrovských plamenù jsem spatøila mnoho knìží. Mezi nimi jsem vidìla dva s mitrou, ale nemohu øíci, zda to byli biskupové nebo papeži. Ponìkud stranou od tohoto zástupu jsem spatøila jednu duši, celou ponoøenou do strašlivého ohnì. Plameny jí vždy uchopily, vynesly do velké výše a pak ji nechaly v hrozných mukách opìt dopadnout dolù. Všechny tyto duše se navzájem nenávidìly a byly stále pohlcovány strašlivými šelmami. A hlas vysvìtloval: „Toto jsou duše, které našeho Pána vášnivì nenávidìly." Hlas pokraèoval: „Je zapotøebí pokání, pokání, aby se tak zabraòovalo tomu, aby duše pøicházely do pekla." 6 Poselství Panny Marie v „Modré knize" Mariánského knìžského hnutí - výòatky ~Žádám vás pøedevším nyní, abyste se modlili svatý rùženec horlivì a s radostí. Je zbraní, kterou dnes musíte používat v boji, abyste v této krvavé bitvì zvítìzili; rùženec je zlatý øetìz, který vás poutá k mému Srdci; je hromosvodem, který od vás a od vašich drahých odvrací oheò trestù; je jistým prostøedkem, abyste mne mìli vždycky ve své blízkosti. ~Vstupte do útoèištì, které vám pøipravila vaše nebeská Matka pro vaši záchranu a abyste v bezpeèí mého Neposkvrnìného Srdce mohli prožít dny velké bouøe, která již nastává. Toto je okamžik pro všechny, aby vyhledali útoèištì u mne, nebo já jsem archa nové úmluvy. Za èasù Noemových bezprostøednì pøed potopou vstupovali do archy ti, které Pán urèil, aby pøežili jeho strašný trest. Ve vaší dobì vyzývám všechny mé dìti ke vstupu do archy nové smlouvy, kterou jsem pøipravila ve svém Neposkvrnìném Srdci, abych vám mohla pomoci nést krvavou tíhu velké zkoušky, která pøedchází pøíchodu dne Pánì. Nedívejte se nikam jinam. Stane se to dnes jako v èase potopy. A nikdo nemyslí na to, co na vás èeká. Všichni jsou pøíliš zamìstnáni myšlenkami jen na sebe, na vlastní pozemské zájmy, na zábavu a na to, jak všemožnì uspokojit vlastní nezøízené vášnì. Jak málo je v církvi tìch, kteøí se starají o moje mateøská a velkou bolestí naplnìná volání.
7 Závìrem Nikdy nemùžeme dost pochopit, v jakých hloubkách se odvíjí náš život. Nikdy nemùžeme pochopit, jak nás dùkladnì vede ruka starostlivého Boha. Èasto pøehlížíme znamení, která dostáváme nad propastí, abychom se vèas obrátili. „Bože, kdo je èlovìk, že se o nìho tak staráš?" Jeden øeholník, terciáø mi vyprávìl tento svùj pøíbìh: "Když jsem stál asi rok pøed èasnými sliby do øeholnického øádu, abych se stal terciáøem, nìkolik zkušených bratøí pøi rùzných pøíležitostech v klidném ústraní se ke mne pøitoèilo a tiše sdìlilo, abych poèítal s osobními tìžkostmi na úrovni napøíklad nemocí. Proè? Proto, že vstupuji do øádu a nìkdo má zájem mì zkoušet. Øekli to zkušení lidé, proto jsem musel by i na chvíli se rozhodovat, zda pøijdu ke slibu. Trval jsem na svém rozhodnutí. Neutekla dlouhá doba a vidìl jsem ve snu smrt, jak se ke mne blíží a zmizel až byl úplnì u mne. Z leknutí následovalo náhlé probuzení a pocit šoku. Minuly týdny a potkal jsem èlovìka, který chtìl mìnit mùj život, dal novou vizi mé budoucnosti. Považoval jsem tuto vizi za pøijatelnou s tou podmínkou, že tam byly drobné, nenápadné nedostatky, které jsem si pøál odstranit. Nyní musím øíci již známou vìtu: „Cesta vedoucí do pekel zpoèátku se zdá být rùžová, pøíjemná, vábící, plná zázrakù." Štìstí pro mne bylo to, že jsem stále mluvil s Bohem, opakoval jsem mé milované nebeské Mamince, že poèítám s její pomocí. Vìdìl jsem, že lidé povrchnìjší, žijící více ve svìtì by mì považovali za pøitroublého, že mluvím nahlas s nìkým, koho nevidím. Vedla a chránila mì víra. Chodil jsem ke zpovìdi a konzultoval své poèínání se starými zpovìdníky františkánského øádu. Varovali mì. Ale pro mne ta cesta se zdála být pøíjemná, vábící, nadìjná a plná zázrakù. Vìøil jsem, že ty drobné chyby se odstraní a vše se napraví. Jenomže ty chyby stále rostly a množily se. I ty nové se zvìtšovali a vìdìl jsem, že pøerùstají moje možnosti ve snaze je likvidovat. Nyní musím øíci pokraèování známého varování: „...v pùli cesty to všechno se zmìní, odtud postupujete smìrem dolù. Když se dostanete do pùli cesty, vlivem zmìn, pøed vašima oèima se objeví nespokojenosti. Tento pocit vzbuzující zvláštní prázdnotu a zklamání, vás bude provázet ve zbytku vaší cesty..." Pøišly pocity vzbuzující zvláštní prázdnotu a zklamání. Nehodlám popisovat co všechno mùže èlovìka potkat v dobì, když Bùh varuje v pozadí na takové zvláštní cestì. Napøíklad žasl jsem nad tím, jak se to mùže stát, že když je tma a mám zavøené oèi, nic nevidím a když normálnì koukám, jasnì vidím démona. Vidìl jsem ho a znepokojovalo mì to. V té hodinì jsem nespoèet krát zavíral a otevíral své oèi a stále se opakovalo to zrùdné vidìní. Pro mne bylo peklo i to, že jsem ve snu byl jakoby zazdìn do tìsného prostoru a ve zdi byla škvíra, za kterou bylo veliké svìtlo. To svìtlo nepronikalo do mé tmy, jenom mì vábilo, abych šel za svìtlem, a právì to nešlo. Nevìdìl jsem, co to má znamenat. Až za nìkolik minut v bdìlém stavu jsem dostal pocity z tohoto stavu, jakoby nábìh k šílenství. Nikdy jsem pøedtím neznal tento pocit. Musel jsem se modlit a pøestalo to ihned. Domnívám se, že kdybych dostal zároveò obraz i pocity, asi bych z toho zešílel. Stále hustìji jsem se modlil a prosil Boha a nebeskou Maminku o pomoc ve své nouzi, protože jsem cítil, že odtud bude cesta pouze dolù, skopce. Dolù podle již zmínìného varování: „Plný nepøíjemnými pocity, ke kterým se mísí hnìv, frustrace, samota a strach." Vznikla kolem mne v jedné chvíli obrovská prázdnota a v ní nebyl Bùh. Tehdy jsem se zhroutil a øekl jsem jasnì a zøetelnì, že se vzdám všeho, co mì lákalo po této cestì za to, abych mohl opìt vlastnit Boha. V té chvíli se ve mne rozlil hluboký klid, mír a cítil jsem, jak mì Bùh vzal do své dlanì. Oddìlil mì od mého pekla a cítil jsem se vysvobozen. Takže v tom varování mých spolubratøí nebyla tìlesná nemoc ale nemoc høíchu. Litujeme-li náležitì své høíchy, Bùh je vždycky nablízku a odpustí. Ba ještì víc, zahrne nás svými dary pokoje a lásky. Až to všechno pominulo, tìsnì potom jsem v klidu dal Bohu své již dávno naèasované øádové sliby." Konec citace.
