č. 2/2012
Kobylí dědina
č. 2/2012, vyšlo v srpnu 2012
ČEKÁ NA NÁS ŠKOLA, ZVONĚNÍ UŽ VOLÁ ...
Přejeme všem prvňáčkům, ale i ostatním žákům a studentům šťastné vykročení do nového školního roku. strana 1
č. 2/2012
Kobylí dědina
Komentář starostky Sběrný dvůr Vážení čtenáři, v dubnovém čísle zpravodaje Kobylí dědina jsem Vás informovala o stávajícím stavu investiční akce Sběrný dvůr obce Kobylí. Od té doby došlo ke změně dodavatele stavební části, na základě řádného výběrového řízení jsme schválili nového dodavatele, firmu VHS Břeclav. Koncem července firma převzala staveniště a dle Smlouvy o dílo by měla hotový sběrný dvůr předat do konce září. Co se týče technologické části, tak ta je téměř všechna už dodána a prozatím uskladněna v areálu sokolské zahrady. Na jednání zastupitelstva dne 31. května jsem podala podrobnou zprávu o celém průběhu přípravy sběrného dvora tak, jak jsem slíbila v minulém čísle zpravodaje. Ulice Úzká a Střední V minulém roce pracovníci Technických služeb obce Kobylí vydláždili část ulice Úzké s tím, že v letošním roce pokračují nahoru až k rohu domu Macháčkových. Obyvatelé této uličky si v průběhu stavby zajistili odvod srážkových vod ze svých nemovitostí a zároveň byl vybudován záchytný žlab, který odvádí srážkovou vodu do vodoteče. Vzhledem k tomu, že ulice Úzká je ulicí slepou, bude v určité části umístěna zábrana za účelem zabránění průjezdu vozidel. V letošním roce, jak jsem uvedla v minulém čísle zpravodaje, budeme rekonstruovat ulici Střední. Byl stanoven rozsah a v současné době probíhá projektová příprava. Projektovou dokumentaci zajišťuje firma PROST Hodonín s.r.o. Obyvatelé ulice byli včas informováni o tom, že je třeba nejpozději do realizace stavby vyřešit z jejich strany odvod dešťových i splaškových vod. Dále byly geodeticky zaměřeny všechny podzemní sklepy, které se dotýkají této ulice. Příprava této investiční
strana 2
akce je poměrně náročná, ale věřím, že se dílo podaří letos zrealizovat a občané bydlící v této části naší obce to jistě ocení. Veřejná sbírka na opravu kostela Vážení čtenáři, připomínám, že od loňského roku průběžně probíhá veřejná sbírka na opravu kostela sv. Jiří v Kobylí. Na stránkách předchozích čísel našeho zpravodaje, v části Společnou cestou, jste byli farností informováni o průběhu statického zajištění kostela. Zbývá opravit střecha včetně krovů, která je dle odborného posudku již delší dobu v havarijním stavu. Na sobotu dne 20. října plánujeme uskutečnit veřejnou sbírku formou návštěv v domácnostech. Věříme, že se nám podaří vybrat významnou část finančních prostředků tak, abychom farnosti pomohli s financováním opravy. Předem Vám, vážení občané, děkujeme za každý příspěvek, kterým pomůžete opravit kulturní památku v naší obci. Po hodech Letošní tradiční hody proběhly tak trochu netradičně. V úterý 12. června před hodovým víkendem postihl naši obec přívalový déšť, při kterém byla nejvíce zasažena ulice Sokolská, částečně část sklepů Pod Padělky blíže ke Kobylí včetně zahrady krajního domu č.p. 599 a některých zahrad v této ulici. Navíc se utrhl svah v ulici Na zámečku a mnozí z nás čerpali vodu ze svých nemovitostí. Probíhal předhodový týden plný příprav na největší kulturní událost roku naší obce a byl poznamenaný touto nemilou událostí. Letošní tradiční hody proběhly také netradičně v tom, že po jejich ukončení jsem navrhla zastupitelům a radě obce, abychom v příštím roce ustoupili od pořadatelství hodů. Pro tento návrh mám několik závažných argumentů, které zastupitelé přijali,
a byla s nimi seznámena i kulturní komise a stárci. Pro mne osobně to nebylo jednoduché, protože jsem byla před léty u zrodu Dohody o pořadatelství hodů, a myšlenku spolupráce obce, jako určitého garanta, a stárků jsem podporovala. Po celá léta jsme jako smluvní partneři – obec a stárci – fungovali na základě vzájemného respektu vcelku dobře. Stárci byli „enom mladí“ se svým přístupem k zorganizování tak velké akce, rodiče byli starostliví, jak už to kvůli svým dětem bývá. Obec se snažila napomoci jak materiálně, tak i finančně, vzala na sebe břímě odpovědnosti, které, když se nic nestane, tak jako by nebylo. V naší obci žije hodně lidí, kteří mají rádi lidové tradice, rádi se oblečou do krojů. Před několika málo lety zde vzniklo občanské sdružení Stárci z Kobylí. Měla jsem za to, že i přesto že vzniklo účelově, tak bude aktivní a postupně svou činností pokryje oblast lidových tradic a zvyků. Vždyť i v minulosti to nebyly jenom hody, které stárci organizovali. Tehdy měli na starosti zábavy po celý rok – od volení stárků na Josefské zábavě, přes hody jarní s kácením máje a hody podzimní, až po Štěpánskou zábavu. Aktivní sdružení a spolky obec podporuje formou poskytnutí finančního příspěvku z obecního rozpočtu. Rozvíjení lidových tradic v naší obci se v současné době asi nejvíce věnuje Klub přátel historie. Byl u zrodu zhotovení a předání fedra jako symbolu stárkovského práva, před léty byl iniciátorem myšlenky uspořádání Krojového plesu, díky „klubu“ se ujaly Dětské hodečky. Formou besed a seminářů Klub přátel historie spolu s vedoucí Muzea obce Kobylí provádí osvětu v oblasti obnovy kroje. Mužáci z Kobylí se zasloužili o znovuobnovení zvyku Nošení koláča na Štěpána a již pravidelně pořádají Předhodové zpí-
č. 2/2012
Kobylí dědina
vání. Obec Kobylí pořádá tradiční Zarážení hory. Vždy poslední srpnovou sobotu můžeme zhlédnout předvedení starodávného zvyku v podání místních ochotníků. Je po hodech. Stárci předali zpět sokolskou zahradu, která nadlouho osiří. V příštím roce si hody zcela jistě připomeneme na svatého Jiří díky naší farnosti. Sokolská zahrada opět ožije v květnu Dětskými hodečky a doufám, že tradice hodů bude v červnu pokračovat. Fedro, jako symbol stárkovského práva, ráda předám s tím, že obec bude lidové tradice i nadále podporovat. Pomoc hasičů V tomto komentáři se chci zastavit u práce sboru dobrovolných hasičů. O jejich náplni máte možnost, vážení čtenáři, číst v každém čísle našeho zpravodaje, neboť pravidelně informují o své činnosti. Naši obec postihly v červnu přívalové deště a byli to místní hasiči, kdo přijel na místo jako jedni z prvních. V úterý 12. června tomu tak bylo, protože operační důstojník „klukům pískl poplach“ na základě telefonátu z ulice Kašnice a následně ulice Sokol-
ské. Jednalo se o zatopení sklepů ve dvou rodinných domech. Zásahová jednotka sboru dobrovolných hasičů se ihned ujala čerpání vody z těchto nemovitostí a zcela nad rámec konkrétního pokynu začala uklízet vodu s bahnem v části ulice Sokolské, která byla nejvíce postižena – u firmy Hermes a pensionu Lácary. Poté pokračovali v dalších částech ulice Sokolské a zadní části ulice Pod Padělky. Během tohoto zásahu však byli některými občany různě úkolováni – co a jak mají dělat a co dělají špatně. Já jsem osobně měla druhý den několik telefonátů, kdy se občané ulice Sokolské dotazovali, proč hasiči uklízí přednostně u Hermesu a pensionu Lácary a proč neuklízí před jejich domem nebo v jiné části ulice. Dokonce jsem se dozvěděla, jak by měli hasiči správně uklízet. Někteří občané si spletli zásahovou jednotku s úklidovou četou. Přemýšlím, co je vede k takové sebestřednosti. Samozřejmě přívalový déšť je situace velice nepříjemná. Na druhé straně jsou pohromy, kdy padají domy, nejde elektrický proud, dochází ke ztrátám nejen materiálním, ale i ztrátám na životech. Stačí
se podívat na televizi, s čím se musí někteří občané naší republiky potýkat při lokálních záplavách. Naši obec naštěstí pohroma takového rozsahu nepostihla. Místní hasiči si nezaslouží takový přístup od spoluobčanů. Vždyť, položme si každý z nás otázku – zda bychom byli schopni být v zásahové jednotce sboru dobrovolných hasičů? Zasahovat nejen u úklidu bahna nebo třeba hořících pneumatik, ale zasahovat u požáru domu, vynášet ohořelé lidské tělo (zásah v prosinci 2011 na Vrbici), vyprošťovat lidské tělo z jímky (zásah v září 2010 v Kobylí) či vyprošťovat kamaráda při nedávné nešťastné události převráceného traktoru? Tyto zásahy jsou náročné nejen fyzicky, ale především psychicky. Já si osobně velice vážím práce sboru dobrovolných hasičů, buďme rádi, že je máme. Jsou obce, které nejsou schopny dát dohromady zásahovou jednotku a musí se spoléhat na pomoc zvenku. Věřím, že stejně si váží jejich práce většina našich občanů. Své výroky a emotivní reakce po přívalovém dešti snad někteří přehodnotí. Dagmar Kovaříková
Usnesení zastupitelstva Obce Kobylí č. 2/2012 ze dne 31. 5. 2012 Zastupitelstvo Obce Kobylí vzalo na vědomí:
v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle přiloženého návrhu stavební komise • provedenou kontrolu usnesení zastupitelstva Obce • kupní smlouvu s kupujícím Robertem Machálkem, Kobylí ze dne 1. 3. 2012 trvale bytem Kobylí č. 641, na odkoupení nově vznik• zprávy z obecní rady za uplynulé období lého pozemku parc.č. 1964/29 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, dle GP č. 1126-35/2012, kupní cena činí Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a schválilo: 100 Kč/m2 • souhlas s prodloužením splatnosti úvěru k projektu • rozpočtová opatření č. 1/2012 bez výhrad Turistický produkt Modré Hory ( registrační číslo dota• závěrečný účet obce Kobylí za rok 2011 bez výhrad ce CZ.1.11/2.2.00/06.00943) do 30. 6. 2013 • záměr prodeje pozemku parc.č. 7831 v k.ú. Kobylí na • dodatek Zřizovací listiny č. 8 Základní školy Kobylí, Moravě okres Břeclav, příspěvková organizace • záměr prodeje pozemku parc.č. 4741/16 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle údajů GP č. 1123-3/2012 Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a odložilo • záměr prodeje části pozemku parc.č. 4469/1 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí dle vyjádření stavební • nabídku manželů Ludvíka a Marie Vrbasových, trvakomise le bytem Kobylí č. 430, na odkoupení sklepa včetně • záměr směny a prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 pozemku v lokalitě Suchořádská zmola v Kobylí
strana 3
č. 2/2012
Kobylí dědina
Usnesení zastupitelstva Obce Kobylí č. 3/2012 ze dne 2. 8. 2012 Zastupitelstvo Obce Kobylí vzalo na vědomí: • provedenou kontrolu usnesení zastupitelstva Obce Kobylí ze dne 31. 5. 2012 • zprávy z obecní rady za uplynulé období Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a schválilo
• Kupní smlouvu s kupující Ludmilou Otřísalovou, trvale bytem Kobylí č. 153 na odkoupení nově vzniklého pozemku parc.č. 4741/16 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, dle GP č. 1123-3/2012, kupní cena činí 100 Kč/ m2 • Kupní smlouvu s kupujícím Radkem Havlínem, trvale bytem Kobylí č. 819 na odkoupení pozemku parc.č. 7831 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, kupní cena činí 20 Kč/m2 • Smlouvu o zřízení práva odpovídajícího věcnému břemenu č. E.ON: 6210-025/001/2012-HO-AD včetně GP č. 1121-2071/2011 • Přílohu č. 3 k Řádu veřejného pohřebiště v Kobylí • Zrušení Směrnice č. 1/09 pro zadávání veřejných zakázek „malého rozsahu“ • odložení hlasování o zařazení katastrálního území Kobylí na Moravě a obce Kobylí do území Místní akční skupiny (MAS) Hustopečsko do příštího zastupitelstva, které bude operativně svoláno dle potřeb splnění termínu vstupu do (MAS) Hustopečsko
• rozpočtová opatření č. 2/2012 • záměr prodeje pozemku parc.č. st. 111/1 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí za účelem narovnání majetkoprávních vztahů, vytýčení hranic pozemku bude provedeno a dále upřesněno na místě • záměr prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí za účelem narovnání majetkoprávních vztahů, nová hranice pozemku bude respektovat linii stávající stavby vedle stavby čp. 166 • záměr prodeje části pozemku parc.č. 4742/1 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí za účelem narovnání majetkoprávních vztahů, nová hranice pozemku bude respektovat grafickou přílohu a případně bude upřesněna na místě, záměr se nachází vedle stavby čp. 362 Zastupitelstvo Obce Kobylí projednalo a neschválilo • Kupní smlouvu s kupující Ma Va s.r.o., IČ 282 77 89, sídlo Kobylí č. 190 na odkoupení nově vzniklého pozemku • nabídku manželů Ludvíka a Marie Vrbasových, trvaparc.č. st. 1337 v k.ú. Kobylí na Moravě a obci Kobylí, le bytem Kobylí č. 430, na odkoupení sklepa včetně dle GP č. 1123-3/2012, kupní cena činí 100 Kč/m2 pozemku v lokalitě Suchořádská zmola v Kobylí
OZNAMUJEME OBČANŮM, ŽE DÁLE POKRAČUJE VEŘEJNÁ SBÍRKA NA OPRAVU KOSTELA SV. JIŘÍ. ČÍSLO ÚČTU, NA KTERÝ MŮŽETE PŘEVÁDĚT FINANAČNÍ ČÁSTKY, JE 2289186369/0800. Přívalový déšť Jak jsme asi všichni postřehli, dne 15. 6. 2012 se nám opět pořádně rozpršelo. Tentokráte se největší intenzita deště projevila v severozápadní části katastru obce. To je v lokalitě od bývalého komunálu směrem do lesa. Při intenzivním dešti spadlo 58 mm vody, tj. 58 litrů na metr čtvereční v průběhu asi půl hodiny. Takto intenzivní srážky vytvořily přívalovou vlnu, kterou byla nejvíce
strana 4
zasažena ulice Sokolská. Přívalová voda se dle poskytnutých fotografií rozlila po celé šířce silnice, došlo k zaplavení některých sklepů a k poškození břehu Trkmanky. Po opadnutí se prakticky okamžitě rozvířila debata, kdo za to vlastně může, a přišel čas najít viníka takto vzniklé situace. Situace je asi taková – celé povodí, tj. oblast, do které se voda
stéká, měří cca 258 hektarů a sahá od bývalého komunálu až za mysliveckou chatu či Korouhvičku či Sovinky. Z této oblasti je voda svedena na jedno jediné místo, a to do járku, který ústí do propustku u komunálu. Po přívalovém dešti mohlo járkem kolem komunálu protékat něco mezi 6 – 7 m3/s. Část srážkových vod (4,5 m3/s) pojal zmíněný propustek a zbytek vody se
č. 2/2012 rozlil do ul. Sokolské. K dané situaci mohu uvést jen to, že popsaný stav, tj. velikost povodí, je výsledkem tvorby krajiny za uplynulé miliony let a že za uvedený stav obec opravdu nemůže, stejně jako za vydatnost či načasování srážek. Co se týče zmíněného propustku pod parkovištěm u komunálu, je jasné, že svou kapacitou nevyhovuje. Doposud však není jasné, komu vlastně patří. Obec však tuto záležitost řeší. V průběhu let 2007 a 2008 byly projednávány verze řešení a na jejich základě byl vypracován projekt „Řešení extravilánových vod v povodí ul. Sokolská“, který počítá s rozšířením, tedy zkapacitněním propustku u komunálu, hřiště a propojujícího příkopu. Tento projekt byl podkladem pro vydání stavebního povolení Městským úřadem Hustopeče, odborem životního prostředí. Zároveň byl podkladem pro žádost o dotaci ze Zvláštního účtu pro vodní hospodářství Jihomoravského kraje. Žádost jsme podali již v roce 2010 a prozatím jsme nebyli úspěšní. Přívalového deště dne 12. června a zaplavení ulice Sokolské jsme využili k naléhavé urgenci žádosti o finanční podporu z tohoto účtu. Podpora nám byla přislíbena pouze na třetí část projektu, což je rekonstrukce propustku 3 (otevření příkopu a vyústění do Trkmanky). Ostatní části projektu budeme muset hradit ze svých prostředků. Nutno ale podotknout, že ani realizace opatření v plném rozsahu nebude všemocná. Jako každá jiná stavba se dimenzuje podle stanovených kritérií a norem. Nelze postavit stavbu, která bude chránit obec před veškerou vodou. Konkrétně navržené opatření v této části Kobylí bude sloužit k ochraně před desetiletou vodou vodou (to je před vodou,
Kobylí dědina která teoreticky přijde jednou za 10 let). V případě, že dojde přívalový déšť větší intenzity, bude zařízení funkční jen zčásti a ulice bude pravděpodobně opět zaplavena. Myslíme si, že kombinací všech opatření (plánovaný příkop nad firmou AMM v rámci Plánu společných zařízení po komplexní pozemkové úpravě, zodpovědný přístup všech uživatelů zemědělských a lesních pozemků, i zkapacitnění příkopu výše uvedeného) lze dosáhnout minimalizace následků extrémních přívalových dešťů. Po obou stranách ulice Sokolské vedla betonová kanalizace DN 400 o sklonu přibližně 1,5 %. Jednou stokou by proteklo maximálně 230 l/s, oběma tedy asi 460 l/s. Po přívalovém dešti však ulicí protékalo asi 1500 – 2500 l/s. Nelze tedy tvrdit, že ponecháním původní kanalizace by byl stav nějak významně lepší a že by k žádným škodám nedošlo. Žádná z kanalizací, stará ani nová, nebyla dimenzována na takto velký průtok. Kdyby měly být převedeny i tyto vody, byla by v tomto případě potřeba stoka DN 1600 – 1800, což je značně neekonomické. Další velmi diskutovanou otázkou bylo, proč obec dopustila zabetonování stávající kanalizace. Předně – majitelem původní kanalizace nebyla obec Kobylí, ale společnost Vodovody a kanalizace Břeclav, a.s. Společnost v rámci projektu nahradila původní dvě stoky DN 400 jednou stokou DN 600 ukončenou v čerpací stanici před mostem. Ke každému domu byly vyvedeny kanalizační přípojky a bylo umožněno přepojení. Tím pádem se stávající kanalizace, která byla vzhledem ke stáří a použitému materiálu technicky nevyhovující, stala nepotřebnou. Obvyklým způsobem likvidace nepotřebných stok je jejich zalití
speciální betonovou směsí. V případě, že by byly stoky zachovány, musela by do nich být svedena pouze dešťová voda, nikoliv voda nijak znečištěná. V opačném případě by byl provozovatel sankcionován ze strany státní správy za nedovolené vypouštění odpadních vod. Tvrzení, že by všichni vypouštěli jen dešťové odpadní vody, nebylo bráno v úvahu, protože provozní zkušenosti ukazují, že jsou do dešťových stok vypouštěny i vody odpadní. Často není možné zachovat původní stoky z důvodů prostorových, kdy není možno napojit nové kanalizační přípojky jinak, než přes původní kanalizaci. Dále pak nebylo v zájmu společnosti hlídat kvalitu vypouštěných vod a dohledávat případné původce znečištění. Bohužel ani dosavadní provoz nově vybudované kanalizace není v pořádku. Ukázalo se, že ani při běžných dešťových srážkách není dostatečná kapacita bezpečnostního přelivu před čerpací stanicí a dochází k zaplavení komunikace v místě čerpací stanice a na ul. Sokolská a Fišúz. Tato závada byla společností VaK Břeclav, a.s. reklamována. Obec iniciovala druhé jednání letos v červenci, na které pozvala zástupce společnosti VaK Břeclav a.s., projektanta a zástupce dodavatele. Výsledkem jednání bylo toto řešení - vybudování nového bezpečnostního přelivu z čerpací stanice do Trkmanky. Po realizaci uvedeného opatření už nebude docházet ke zpětnému vzdutí vody ve stoce a tím tedy i k vyplavování odpadní vody na povrch. Nečekám, že by si občané z ul. Sokolská po přečtení tohoto článku oddechli, či dokonce jásali, jen se snažím doložit, že není pravdou to, že vedení obce situaci neřeší. Ing. Antonín Hrabal
strana 5
č. 2/2012
Kobylí dědina
Kobylí v proměnách času Každý rok rozvažujeme, co vytvořit za letní výstavu, aby se do muzea opět podívali i kobyliští, nejenom přespolní návštěvníci. Dlouho jsem přemýšlela, co by to asi mělo být. Na téma letošní výstavy mě dovedla moje „sobecká“ myšlenka. Vyrostla jsem na Kašnici, kde jsme měli jako děcka svoje území, všichni nás znali a my znali všechny v ulici. Naproti bývalého Dřevospoje stálo pravé staré selské stavení rodiny Raškovy, kde bydlela paní Adela Mazánková. Nás ten dům ohromně zajímal a jeho obyvatelka neméně. Vzpomněla jsem si na něj a chtěla zrovna tento dům znovu vidět. Zalovila jsem v muzejním archivu a jednu fotku domu jsem objevila. To byla startovací čára pro vytvoření výstavy „Kobylí v proměnách času“. Žijeme ve vesnici, chodíme do obchodu, na poštu, do školy, k lékaři a neuvědomujeme si, jak razantně se vzhled Kobylí mění. Kolik domů, co člověk znal, už neexistuje, co domů
je přestavěno do úplně jiné podoby, úřady změnily svá působiště, obchody zanikly atd. A právě tady tu změnu jsme se snažili zachytit v této výstavě prostřednictvím fotografií. Z archivu jsme vytáhli starý snímek, ke kterému jsme přidali základní údaje o tom, kde byl asi pořízen a co zobrazuje, a k němu se přidal snímek toho místa pořízený v letošním roce. Chtěla bych poděkovat všem, kteří byli nápomocni při identifikaci části fotografií a s trpělivostí vzpomínali, co je na fotce, kde to bylo, kdo tam bydlel atd. Fotografování současného Kobylí a pomoci při třídění fotografií se ujal Ing. Antonín Hrabal. U některých míst se nám dokonce podařilo najít snímky ze dvou časových období, kde byla změna ještě názornější. Základem celé výstavy se stalo album vytvořené rodinou Bezděkovou s fotografiemi Kobylí na přelomu 20. a 30. let 20. století a alba se záběry Kobylí ze 70.
a 80. let 20. století učitele Jana Petráka st., které věnoval obci. Výstava je roztříděna do tří větších celků, a to horní část obce, střed a dolní část obce. Druhá krátkodobější výstava, kterou muzeum hostilo v měsíci červnu, byla výstava kreseb obce kobylského výtvarníka Petra Horáčka, která se setkala také s velmi pozitivním ohlasem a do budoucna doufám, že se s jeho prací ještě v muzeu setkáme. Vernisáž obou výstav proběhla v neděli 10. června. Součástí vernisáže se stalo představení knihy dr. Ctibora Bezděka autorkou vydání, Olgou Bezděkovou, které zdatně sekundoval se svými vzpomínkami na svého dědečka její manžel Alexej Bezděk. Hudebně vernisáž doprovodily děti ze ZŠ Kobylí a z Čejkovic pod vedením pana Jaroslava Nováka. Výstavu si můžete prohlédnout do 26 .8. 2012 Mgr. Blanka Vaněčková
Obchod u Macháčků v ulici Střední – 20. léta 20. století
Muzeum informuje Muzeum obce Kobylí od 1. 1. do 31.7 2012 navštívilo 708 návštěvníků, z nichž víc jak polovina byli individuální návštěvníci, kterým je letos k dispozici během turistické sezony i otevírací doba přes týden od 9 do 14.30 hodin. V měsíci dubnu se uskutečnila
strana 6
beseda o oblékání kobylského kroje. Přislíbená přednáška o atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha byla přeložena na podzimní období a její termín bude včas oznámen. V květnu jsme mohli besedovat s místním rodákem Doc. Oldři-
chem Francem o kobylské historii. Muzeum zapůjčilo ve spolupráci s paní Ludmilou Hrabalovou kroje svobodného páru z 1. poloviny 20. století Podhoráckému muzeu v Předklášteří u Tišnova na výstavu s názvem „Ta jeho milá modré oči má.“, která mapovala sváteční
č. 2/2012 kroje svobodných na Moravě a ve Slezsku. V květnu jsme se stali opět razítkovacím místem cyklistického putování po Modrých horách, které v letošním roce organizovala Nadace Partnerství. Druhý víkend v červnu jsme vernisáží výstav Kobylí v proměnách času a Kobylí očima Petra Horáčka zahájili letošní letní sezónu, která bude trvat do 26. 8., ale i po tomto datu bude
Kobylí dědina muzeum přístupné návštěvníkům kdykoliv po telefonické domluvě. Další událostí, která uzavřela měsíc červen, byla každoroční cyklistická jízda Krajem André. Muzeum opět zabezpečilo razítkovací místo. Účastníci putování mohli letos mimo návštěvy muzea a ochutnávky kobylského andré ochutnat meruňkové speciality připravené členkami Klubu přátel
historie, které se setkaly s mimořádným ohlasem. V měsíci září se už podruhé zúčastníme krojové přehlídky na Slavnostech vína v Uherském Hradišti, která má letos název „Dybych já věděla, kde budu nevěstú“, kde se představí nevěsta a ženich z Kobylí jako zástupci regionu jižní Hanácké Slovácko. Mgr. Blanka Vaněčková
Ohlédnutí za hody Letošním kulturním akcím dosud přeje počasí. Nejinak tomu bylo na kobylské hody. Mráček (pro některé to byl mrak) však přes hody přece jen přeletěl, a to v podobě skřípající organizace a nedostatku lidského porozumění. Stárky a stárci krásně nastrojení, kobylská chasa, které bylo požehnaně, veselá, kapela kvalitní – lepší snad už ani nejde, a přece něco chybělo. Hody to je přece svátek všech „Kobyláků“, všichni se na ně celý rok těšíme a chystáme. Pak stačí maličkost, nepochopení či nedorozumění a všeobecná pohoda hodů je narušena. Předkládám několik takových postřehů, se kterými někteří asi nebudou souhlasit, ale myslím, že mnozí je mohou vidět stejnýma očima. • Děti, přestože mají svoje Hodečky, si určitě v tento hodový svátek zaslouží vlastní sólo. Nemusí být dlouhé, 3-5 minut nikomu neublíží a pro děti je to od chasy poděkování, že se nastrojily do krojů a chasu v průvodu
pod máju doprovodily. Také budou spokojeni rodiče a prarodiče, kterým dalo hodně práce děti nastrojit. Sólo by mělo být v neděli po průvodu co možná nejdříve. Vzpomeňte si na sebe na svoje dětské roky, jak je těžké udržet pozornost capartů, když je všude kolem tolik různých lákadel. Pondělní SÓLO OSÁCI po zavádce zvládne jen hrstka dětí, ostatní jsou už unaveni a někteří už i spí. Vždyť dnešní děti jsou naše budoucí chasa a dáváme jim vzor, jak se v dospělosti na hodech chovat, jak to chodí. • Letos se zdálo, že krojovaná děvčata byla víc v búdě než u sóla. Ano, bylo teplo, ale horko bylo nám všem. Tetičky, které chodí na číhačku, neměly možnost (až na výjimky) vidět všechna děvčata pěkně postavena kolem sóla. Byly ochuzeny o ten kobylský folklór, kdy spolu diskutují, hodnotí a srovnávají jednot-
livé kroje, „ kerá to je?, kolik má sukní?, jak sú naskládaný, naškrobený, dlúhý?, kdo ju oblíkal?, kdo šil?“ atd. To taky patří k hodům. • Krojovaní kluci málo zaváděli děvčata do kola. Dřív to bylo tak, že dokud nebyla všechna krojovaná děvčata v kole, chasa se v búdě nezdržovala. • Do pondělního průvodu by se mohlo zapojit víc krojovaných dospělých, krojů je v obci hodně. To se ale nedá přikázat, poručit, to musí jít od srdce – můžeme to zkusit příští rok… Tak jsem hody také viděla nebo od druhých vyslechla jejich postřehy. Zkusme se pro příště více zamyslet, problémům je lepší předcházet. Prosím, aby příspěvek nevyzněl, že se hody nepovedly, to zase ne! Byly veselé, krásné, průvod úžasný – nádhera, ale hlavně to byly hody naše, kobylské, jak jsme si je sami udělali. Radoslava Obadalová
Kukátkem do mateřinky Léto, léto budiž pochváleno ... Vážení a milí. Dovolte mi, abych v tomto krátkém příspěvku vzdala hold a poděkování všem rodičům i prarodičům za příjemné chvíle, které jsme spolu strávili na různých akcích a setkáníčkách v naší mateřské škole.
S Vašimi dětmi jsme pokaždé určitě zažili spoustu zábavy, ponaučení a hlavně legrace. Také chci poděkovat za výbornou spolupráci, zajímavé nápady a náměty, tvůrčí schopnosti a nejrůznější sponzorské dárky. Velmi hezké chvíle jsem prožíva-
la na vítání občánků na obecním úřadě. Líbilo se mi, jak děti i rodiče byli naladěni na sváteční strunku a jak jim to slušelo v těch malých krojích. Velký dík a pochvala by měla patřit všem firmám a organizacím, které jsme v průběhu školního roku navštívili. Děti poznávaly vždy milé
strana 7
č. 2/2012
Kobylí dědina a vstřícné lidi a objevovaly nová prostředí a zážitky. Ovšem nejvíce dětem zazářila očka, když dostaly i nějakou odměnu. Hluboce si vážíme také těch lidí, kteří nám vnesli do každodenní práce i něco výjimečného – mám na mysli akce pro děti – den dětí s myslivci u chaty, den dětí s hasiči u základní školy, sportovní dopoledne v Orlovně, návštěvy zajímavých Kobyláků v naší školce. Děti vždy velmi silně vnímaly nové poznatky a rády o nich vyprávěly. Na závěr bych vám chtěla popřát, ať Vaše děti, malé nebo velké, jsou tím nejkrásnějším a nejradostnějším květem ve vašem srdíčku a v celém životě. Motto: „Děti jsou květy života.“ Za celý kolektiv MŠ Marie Blažková
Kobylská soutěž 2012 Soutěž v požárním sportu, která se koná v Kobylí každoročně poslední červencovou sobotu, vždy patřila mezi nejnavštěvovanější na okrese a každoročně se tu sešla družstva ze všech koutů republiky. Nejinak tomu bylo i letos – 28. 7., nicméně co do počtu zúčastněných družstev, trošku prořídla. To naštěstí nic neměnilo na kvalitních výkonech. Z celkového počtu 16 mužstev, 5 ženských týmů a 3 družstev veteránů padal jeden osobní rekord za druhým a dokonce se kobylská soutěž zapsala do dějin tím, že se všem podařilo oba dva pokusy zdárně dokončit. Fanoušci požárního sportu a pamětníci současně jistě budou dlouho pátrat v paměti, kdy se něco podobného stalo a zda-li vůbec. A navíc, mimo soutěž veteránů, kteří provádějí požární útok tzv. „starým způsobem“, dokončili všichni sportovní týmy svůj pokus pod třicet vteřin. Počasí nám přálo. Nejprve startovalo domácí mužstvo a za hlasitého pokřiku fanoušků dokončilo svůj pokus s časem 18,65s. I když
strana 8
je to hodnota, která někdy hmatá po prvenství, naši chlapi chtěli předvést víc. Tak se také stalo. Ve druhém pokusu si kluci vytvořili svůj osobní rekord (17,87s) a ani je nemrzelo, že tento čas nestačil na medaile. Vyhráli muži z Pasohlávek, za nimi Zbraslav, bronz pak putuje do Poštorné a Kobylí tudíž až těsně za nimi na čtvrtém místě. Ženská kategorie sice rekordy nenadělovala, nicméně i zde bylo co k vidění. Pěkně rozběhlé pokusy by snad i nějaký ten rekordík nabízely, ale to nejdůležitější zůstalo doma. Naše dívky vůbec poprvé v historii vyhrály na domácí půdě a spolu s tím se bodově posunuly na průběžné první místo v BHL (Břeclavská hasičská liga). Nebylo to
však jediné zlato, které z Kobylí neodcestovalo. V soutěži veteránů potvrdili i naši borci „Hrošíci“, že jsou ve své třídě nejlepší, a nedali svým soupeřům z Bořetic a Brumovic žádnou šanci. Oslavy pak vypukly veliké a slavilo se až do pozdních hodin na taneční zábavě za přítomnosti kapely „Proradost“. Na závěr děkujeme ještě jednou všem sponzorům, také fanouškům, bez jejichž podpory bychom tak výtečnou soutěž jen stěží zvládli uspořádat. Děkujeme. Darina Adámková
č. 2/2012
Kobylí dědina
2. dětské hodečky
Je ráno 19. května a předpověď počasí na tento den je příznivá. Všichni pořadatelé bedlivě sledují, jestli se náhodou neblíží nějaký velký mrak a po loňské zkušenosti se není čemu divit. Počasí však přeje, to je moc dobře. Koláče jsou napečené, máj postavená, sokolská zahrada a sokolovna upraveny, občerstvení přichystané, hosté pozvaní, stárci a stárečky zvolení, dětská chasa nastrojená – HODEČKY MOHOU ZAČÍT! Sešli jsme se u kobylského muzea, abychom se stihli vyfotit, seřadit a po 14. hodině ve slavnostním průvodu sejít do sokolské zahrady. Komplikace nastala vlivem objížděk z Pavlovic. Přestože byly účinkující soubory s objížďkou seznámeny, cestou si zajely, tak jako pan kameraman. Nedalo se nic dělat, žhavily se mobilní telefony, upřesňovala se trasa a čekalo se. První dorazili Mikulovští – Palavěnka, kteří přijeli shora od Studýnek. Přidali se do průvodu, kam se mezitím připojila i kapela Nenkovjanka z Nenkovic, která přispěchala od sokolovny. Průvod vyšel, u bývalého transformátoru jsme počkali na soubor Dunájek, který také běžel z dědiny. Plynule se zařadil a průvod dědinou mohl pokračovat. Byl to hezký pohled: tolik dětí nastrojených do krásných krojů, se šťastným úsměvem na tváři, ale i s velkou dávkou zodpovědnosti. „Toto je náš průvod, podívejte se, jak nám to sluší
a jak si to celé užijeme, jak to zvládneme“. Průvod za doprovodu kapely došel do sokolské zahrady a slavnostním pochodem kolem sóla Hodečky začaly. Na úvod byli představeni všichni účastníci a moderátoři. Úvodním slovem přispěla i paní starostka ing. Dagmar Kovaříková. Pak už jen následovala vystoupení propojená tancem a sólečky, která byla tentokrát tři: kolíčkové, píšťalkové a kobylská chasa si pro děti přichystala samostatné magnetkové sólo. Vrcholem byla tradiční kobylská zavádka v provedení dětských stárků a stáreček. Originální text napsala paní učitelka Alena Hochová, která zavádku s dětmi nacvičila. Zazpívat ji přišli kobylští Mužáci, kteří si udělali čas před zpíváním pod pavlovickou rozhlednou Slunečná. Kapela Nenkovjanka hrála, děti tancovaly, všichni se bavili a 2. hodečky se i díky počasí vyvedly. Soubory odjížděly spokojeny. Kapela byla příjemně překvapena, z následující podvečerní disku-
ze po oficiálním ukončení jsme se totiž dozvěděli, že muzikanti měli nachystány v repertoáru takové dětské šlágry jako Jede, jede mašinka, Kačátko a jiné, byli tedy mile zaskočeni přáním zahrát několikrát verbuňk a přednést klasické hodové písně a tance. Jsem ráda a vím, že nám v KOBYLÍ roste nová generace kobylské chasy a tradice hodů i hodečků bude pokračovat. Děkuji všem pořadatelům, obětavým členkám a příznivcům z KPH, Obci Kobylí, všem sponzorům a Vám všem, kteří jste svoje ratolesti nastrojili do krásných krojů a svojí účastí hodečky podpořili. Já věřím, že všichni, kdo jste na Hodečkách byli, jste odcházeli obohaceni o krásný zážitek. Viděli jsme upřímnou dětskou radost, šťastné úsměvy na tvářích a jiskřičky v dětských očích. Byl to den našich dětí, my dospělí jsme tam byli jen jako doprovod. Máme za sebou 2. ročník, zkusili jsme si mokrou i suchou variantu, víme, kde to ještě skřípe, kde je co zlepšovat a zdokonalovat, ale už teď se těšíme na 3. ročník. Rádi přivítáme nové náměty, nápady i obětavé pořadatele pro samotnou organizaci příštích hodečků. Za KPH Radoslava Obadalová
strana 9
č. 2/2012
Kobylí dědina
Zavádka 2012 V Kobylí sú už zasej hodečky, děvčata sú nastrójený všecky. Když spustí kapela, všecí si zpívajú, proto máme veselo pod májú.
Ladik Čejka sběratel je malý, co autíček, mincí doma mají. A když vezme tužku, všecko namaluje, třeba z něho jednú malíř bude.
Ten nejmenší Helešic Míša je, s tatínkem doma všecko spravuje. Hraje na flétničku, taky pěkně zpívá, na zahrádce stromky rád zalívá.
Barunka Juríčkú je bleďučká, ale zpívá jako holubička. Sukýnku má modrú jako samo nebe, podívejte, jak si stárka vede.
Natálka je parádnica velká, natřásá se jako tá modelka. Moc ráda si zpívá, cvičí a tancuje, ale nejvíc zvířátka miluje.
Turečák má Deniska Varmužú a za pasem rozkvetenú růžu. Chodí v kroji moc ráda a pěkně si zpívá, maminka z ní enom radost mívá.
Honza Vaníček ten rád sportuje, fotbal aji košíkovú hraje. Když jdete okolo, na trubku on trúbí, s Lácarankú bude hrávat v hody.
Kuba Otáhal je fotbalista, Jednú bude Sparťan či Slávista. Za balónem když běží, nikdo mu nestačí, bójí se ho všecí protihráči.
Která stárka je dnes celá nová? Je to Michalka Mikulicová. Je tuze šikovná, furt něco vyrábí, za pár rokú bude píct cukroví.
Jedna stárka Lanžhotská Terezka, podívejte, sluší jí to dneska. Pěkně se nastrójí, usmívá se pořád, pod velikú májú chce tancovat.
Kuba Studýnka je sklepník švarný, na hlavě má taky šmukáč nový. Na kole rád jezdí, na „písíčku“ hraje, ale taky hodně rád cestuje.
Toto byla tá zavádka naša, teď už može tančit všecka chasa. My se moc těšíme na hody červnové, stárkom přejem, ať sú pohodové
Děkujeme všem sponzorům. Jsou to: Obec Kobylí CDC Data s.r.o. Plasty-Ko, s.r.o. Stavebniny Vajbar s.r.o. Morava-ekol, spol. s.r.o. Jiří Vojtěšek Libor Vajbar -Vinařství Lentus Agilis spol s.r.o. AM Otáhal s.r.o. Antonín Sláma Jaroslav Sláma Getec s.r.o. Pension Ronika Vlastimil Otáhal Miroslav Otáhal Restaurace Záložna MA & VA s.r.o, Pizzeria Kobylí Marcel Lanžhotský
strana 10
Pekařství Vala Bořetice Manželé Sadílkovi, Benzinka a Hotel Kraví hora Bořetice Rodinné vinařství Rusňákovi Vinařství Tomčalovi Vinařství Čotek a synové Vinařství Lůbalovi Vinařství Topinkovi František Sedláček Rodinné vinařství Varmužovi Potraviny Manželé Otáhalovi Stillus s.r.o. Patria a.s. Pohostinství Synot Květinářství Coufalová Radomír Svrček Studio M MUDr. Vacková, paní Zrůcká, paní Svobodová
č. 2/2012
Kobylí dědina
Krajem André – Kobylí provoněné meruňkami Jistě budete souhlasit s tím, že meruňky patří mezi jeden z nejoblíbenějších letních druhů ovoce. Kobylí je největším pěstitelem meruněk u nás a snad i ve střední Evropě, ale meruňky v Kobylí dosud svůj den neměly. Proto jsme se rozhodli o částečnou nápravu a zvolili k propagaci kobylské meruňky expedici krajem André, která se uskutečnila v sobotu 30. června 2012. Za Klub přátel historie jsme v místním muzeu ve stánku „U tetiček“ přichystali všem nadšeným závodníkům, dokonce i těm nejmenším, opravdové, nejen meruňkové speciality z receptů místních babiček. A že jich nebylo málo. Přítomní měli možnost ochutnat různé druhy meruňkových buchet, od kynutých,
třených po tvarohové a piškotové, meruňkový džem, beleše s meruňkami, ale hlavně samotné oranžovo-červené meruňky z produkce společnosti Patria Kobylí a.s. Dále jsme připravili tradiční škvarkovou pomazánku a na pití chlazenou pravou meltu. Je škoda, že propagace kobylského ovoce byla provedena pouze na vzorku turistů, kteří Kobylím jen projeli a nezdrželi se delší dobu, protože byli účastníky závodu (přitom některým se opravdu moc odjíždět nechtělo!). My (KPH) jsme byli s touto akcí přesto spokojeni, stejně jako turisté i zástupci Modrých Hor. Děkuji Patrii a.s. za propagační materiál – letáčky, za zhotovení hezké tabule propagující meruňky a za chutné a nádherně vybarvené
meruňky. Dále děkuji členkám KPH za upečení výborných buchet, Ivetě Damborské za celodenní smažení belešů a langošů a ostatním členkám za operativní dodělání pomazánek a obsluhu vyhládlých kolařů. Těm všechno velmi chutnalo a celá akce se jim líbila. Dotázali jsme se jednoho zúčastněného páru z Liberce: „Co Vám na akci Krajem André utkvělo v paměti, co se Vám tu líbilo?“ a následovala odpověď: „Nikdy jsme nepotkali tolik pohostinných lidí, jako zde, v Kobylí. O beleších jsme se dozvěděli až od příjemných dam, které nás s těmito pochoutkami seznámily, jsou fakt moc chutné a my brzy s rodinou do Modrých Hor a do Kobylí zase přijedeme“. Za KPH Radoslava Obadalová
Výlet na Pálavu Ráno na prvního máje jsme se probudili do krásného slunečného dne. Klub přátel historie Kobylí pořádal celodenní VÝLET NA PÁLAVU a okolí. Tohoto výletu se zúčastnilo 45 občanů, ve věku od 2 do 80 let, převážně z Kobylí, volná místa doplnili zájemci z Vrbice a Velkých Pavlovic. Již po ránu v autobuse panovala výborná nálada. První zastávka byla
v Dolních Věstonicích v muzeu. Po prohlídce jsme v místní bývalé cihelně zhlédli tzv. Kalendář věků, kde je zřetelně viditelné vrstvení půdních sedimentů, sutí a písků v průběhu 800 000 let. Poté jsme odjeli do Pavlova, odkud následoval výšlap na hrad Děvičky, procházka po hřebeni Pálavy a sestup do Obory mezi Pavlovem a Klentnicí. Tam na nás již čekal autobus,
který nás dopravil do Klentnice. Zde jsme navštívili ústav sociální péče, kde pobývají dvě kobylské občanky, a to paní Bařinová a paní Jánošková. S Alenkou Bařinovou nám bylo umožněno setkání, z něhož měla velkou radost. Převážnou většinu účastníků zájezdu poznala a na některé nepřítomné vzpomínala. Personál USP byl velmi vstřícný, umožnil nám pro-
strana 11
č. 2/2012
Kobylí dědina
hlídku místností s ukázkou zdejších výrobků. Předali jsme dárky a odebrali se do místní vyhlášené kavárny „Fara“. Posilněni jsme odjeli do Mikulova, kde nás čekal závěr výletu - návštěva mikulovské jeskyně Na Turoldu. Hezké počasí vydrželo celý den, stejně tak dobrá nálada, všichni byli příjemně unaveni a výlet se vydařil. Děkujeme Marii Kaňové, která celý výlet připravila. Za KPH Radoslava Obadalová
Předhodový víkend v Kobylí V sobotu 9. 6. 2012 v podvečer se v místní sokolovně uskutečnil již 6. ročník Předhodového zpívání, který pořádali Mužáci. Jako hosté vystoupili: Cimbálová muzika Jožky Severina z Kostic, Mužáci z Prušánek, Mužáci z Vacenovic a ženský sbor Jarmily Borovičkové z Kobylí. Kromě pěkných písní a muziky byla pro diváky připravena i spousta dobrého vína, když součástí Předhodového zpívání byla ochutnávka vín kobylských vinařů. K poslechu i tanci hrála Sklepanka. V sokolovně bylo hezky veselo, diváci i účastníci koncertu se bavili do pozdních hodin.
„Jak rád jsem žil“ – paměti Ctibora Bezděka V neděli 10. 6. 2012 proběhla v kobylském muzeu vernisáž výstavy fotografií „Kobylí v proměnách času,“ (vizuální proměna obce během 20. století) a výstava kreseb „Kobylí očima Petra Horáčka“. Vernisáž uspořádalo místní muzeum ve spolupráci s Klubem přátel historie Kobylí. Součástí vernisáže byla také autogramiáda knihy MUDr. Ctibora Bezděka „Jak rád jsem žil“, kterou návštěvníkům poutavě přiblížil jeho vnuk Mgr. Alexej Bezděk a jeho manželka PhDr. Olga Bezděková, jež je editorkou publi-
strana 12
kace. Životní příběh MUDr. Ctibora Bezděka, autora knihy „ Etikoterapie - Záhada nemoci a smrti“, byl uveden ve vysílání Českého rozhlasu Praha - dvojka v neděli 20. 5. tohoto roku v seriálu „Stopy, fakta, tajemství“ Stanislava Motla „Muž, který měl být zapomenut.“ MUDr. Ctibor Hugo Bezděk (1872–1956), rodák z Podivína, český lékař, filantrop a myslitel, prožil pestrý a smysluplný život. Mnohé prožitky zaznamenal ve svých cestopisných a povídkových knížkách, podrobné svědectví o svých osudech a své práci posléze podal v rozsáhlých pamětech – „Jak rád jsem žil“. Vypráví tu nejen o svém dětství, jež na konci 19. století prožil jako sirotek u příbuzných na jižní Moravě v Kobylí, v obrozenecké rodině Bezděků, jejíž zásluhou patřila obec Kobylí v 2. polovině 19. stol. k nejpokrokovějším osadám kraje, ale vzpomíná i na studia medicíny ve Vídni, kde aktivně působil ve vlasteneckých spolcích, a na svou službu u rakouského válečného námořnictva, během níž učil negramotné námořníky číst a psát. Bezděkův život byl příkladem opravdové, konkrétními činy naplňované lásky k bližnímu a víry v Boha. Jeho životním cílem bylo pomáhat trpícím, v čemž mu obětavě pomáhala jeho manželka
Varvara, jedna z prvních vystudovaných ruských lékařek vůbec. Do své rodiny postupně přijal dvaačtyřicet slovenských a povolžských bezprizorních dětí a poskytl jim domov. V Ružomberku stál při zrodu Československého červeného kříže. Zajímal se o historii, hudbu a divadlo, psal beletrii i filosofické eseje, které dodnes osloví čtenáře bohatstvím myšlenek. Přátelil se s mnoha význačnými osobnostmi tehdejší doby, mimo jiné s Přemyslem Pittrem nebo s Alicí Masarykovou. Postřehy z lékařského působení, a teorie, že nemoc fyzického těla bývá projevem poruch, které nastaly v duševním životě, se staly základem jeho originální léčebné metody. Dodnes aktuální kniha „Etikoterapie. Záhada nemoci a smrti“ (1931) zaujala i T. G. Masaryka, jenž pozval autora i jeho manželku na návštěvu do Lán. Ctibor Bezděk neúnavně pracoval jako lékař až do konce svého života. Rukopis jeho pamětí, zabavený Státní bezpečností při domovní prohlídce v roce 1953, nenávratně zmizel v archivech Ministerstva vnitra. Kopie textu, z něhož vznikla tato kniha, se našla před deseti lety naprostou náhodou… Vernisáž se podařila, fotografické srovnání minulosti se současností je zajímavé, kresby Petra Horáčka učarovaly – zájemci si je
č. 2/2012
Kobylí dědina
mohli zakoupit či zamluvit a poutavé povídání Mgr. Alexeje Bezděka a PhDr. Olgy Bezděkové bylo krásným završením nedělního podvečera. Zase jsme o něco moudřejší díky knize „Jak rád jsem žil“. S rodinou Bezděkovou jsme po skončení vernisáže besedovali v Muzeu a následně navštívili několik místních sklípků. Bezděkovi odjeli jako čestní členové Klubu přátel historie a odvezli si spoustu hezkých vzpomínek na celý předhodový víkend v Kobylí a naši pohostinnost. Za KPH Radoslava Obadalová
Prosba Klub přátel historie Kobylí hledá pro zařízené besední místnosti v místním muzeu staré židle, lavice, štokrdlata, stoly a starý umývací stůl. Děkujeme Bližší informace v Muzeu, u členek klubu, nebo na tel.č. 608889966 –Radoslava Obadalová
KPH a divadlo Klub přátel historie uspořádal v neděli 29.7. 2012 zájezd na divadelní představení POSLEDNÍ ZE ŽHAVÝCH MILENCŮ, ve kterém excelovali Petr Nárožný a ve trojroli Simona Stašová. Představení bylo součástí festivalu POD ŠIRÝM NEBEM, který se koná v průběhu prázdnin na nádvoří domu U Synků v Hustopečích. Na uvítanou jsme obdrželi koštovací skleničku s logem festivalu, bylo nám nabídnuto ze 4 druhů bílých vín, na zakousnutí pak chleba se škvarkovou pomazánkou. Hra byla vtipná, herci výborní, počasí dobré – nezmokli jsme. Po představení hrála CM Jana Bradáče, a ochutnávala se vína „Vinařství Fridrich“.
V 23.30 jsme se spokojeni vraceli do Kobylí. Velmi dobrá letní akce, která nám v regionu umožňuje aspoň vzdáleně nasát atmosféru letních Shakespearovských slavností na Špilberku. Rozdíl je úměrný ceně. Poslední ze žhavých milenců patří mezi nejúspěšnější hry známého amerického autora Neil Simona. Skvělá je svým námětem i mistrnými dialogy. Starší majitel rybí restaurace, se po letitém spořádaném manželství odhodlá k první nevěře. Má pocit, že vlastně vůbec nežije. Jak sám říká: „Chtěl jsem poznat, jaký je to s cizí ženou. Budu mít úspěch, budu se jí líbit, vzruší mě její dotek? Tisíce otázek, na kte-
ré bych už nikdy nedostal odpověď, kdyby se moje jméno zítra objevilo v rubrice úmrtí!“ Do bytu své stařičké maminky si postupně pozve tři různé typy žen (sexuchtivou Elaine, ztřeštěnou Bobbi a upjatou Jeanette) a dostává se s nimi do neuvěřitelně komických a choulostivých situací s ještě komičtějšími výsledky. Odvěká mužská touha po milostných dobrodružstvích inspirovala autora k napsání komedie, při které se baví a smějí diváci bez rozdílu věku. Je jen otázka, zda životní poznání majitele rybí restaurace je pro starší pány varováním nebo naopak, povzbuzením pro nová dobrodružství. Radka Obadalová
strana 13
č. 2/2012
Kobylí dědina
Arcibiskup v Kobylí Dne 30. března jsme v Kobylí přivítali vzácnou návštěvu. Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký a metropolita moravský, duchovní rádce Orla, navštívil naši obec. Od 17 hodin zde v Kostele sv. Jiří odsloužil mši svatou. Od 18 hodin potom proběhla přednáška s besedou v kulturním sále orlovny. V samotném úvodu přednášky byl Otec arcibiskup stručně seznámen s fungováním kobylské orlovny a s akcemi, které místní Orli v nadcházejících měsících chystají. Poté předal ocenění účastníkům MINISTRANTSKÉHO TURNAJE V KUŽELKÁCH, jehož se v průběhu října až března účastnili ministranti a ministrantky z desíti farností v okolí Kobylí (výsledky: 1. místo: Moutnice, 2. místo: Pozořice, 3. místo: Kobylí, 4. místo: Bořetice, absolutním vítězem mezi jednotlivci byla vyhlášena Nela Fridrichová z Kobylí). Následovalo velmi pěkné a poutavé povídání o rozličných otázkách a problémech
dnešní doby. Otec arcibiskup hovořil zajímavě o krizi, o víře, o rodině, o hodnotách… Nutno slyšet na vlastní uši. Myslím, že z jeho slov si musel něco odnést opravdu každý, i člověk nevěřící. Nakonec arcibiskup Graubner ještě zodpověděl několik dotazů od přítomných posluchačů. Na úplný závěr jsme otci arcibiskupovi poděkovali a dostal na památku pamětní list. Poté byl pozván na prohlídku orlovny. Mše i besedy se účastnil také místní otec Ondřej, pozván a napjatě očekáván byl i starosta Orla, Stanislav Juránek, který však nakonec bohužel nemohl dorazit. Kostel byl plný lidí do posledního místa, v sále orlovny jsme napočítali
kolem šedesáti návštěvníků. Řekla bych, že spokojeni byli jak návštěvníci kostela i orlovny, tak pořadatelé, a především i arcibiskup Graubner snad odjížděl z Kobylí s dobrými pocity a zůstane mu na tuto návštěvu hezká vzpomínka. Již nyní se těšíme, až k nám zavítá příště. Mgr. Marie Ondrušová
Hry bez hranic V sobotu 5. května proběhla tradiční orelská akce pro děti všech věkových kategorií HRY BEZ HRANIC. Děti zvládly s chutí, chůzí i během, trasu kobylskými uličkami, přičemž na určených stanovištích (hřiště u ZŠ, muzeum, park, fara, hasička, orlovna) se účastnily různých sportovních disciplín, odpovídaly na záludné otázky či plnily jiné zajímavé úkoly. Orlům na jednotlivých stanovištích pomáhali kobylští myslivci, hasiči a přátelé historie. Za to jim patří velký dík! Počasí přálo, děti si odnesly drobnou pozornost a všichni byli spokojení! Tak zase za rok! Mgr. Marie Ondrušová
strana 14
č. 2/2012
Kobylí dědina
Den dětí v Orlovně S velkým úspěchem a řadou kladných ohlasů se setkal DEN
DĚTÍ V ORLOVNĚ, resp. DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ PRO
DĚTI A JEJICH RODIČE. Tato akce se konala v předvečer svátku všech dětí a do místní orlovny zavítalo celkem 52 děvčat a chlapců ve věku od několika měsíců do asi patnácti let. Rodiny si zahrály kuželky a rodiče i jejich ratolesti obhlédli a vyzkoušeli posilovnu. A mnozí byli mile překvapeni a užili si hodně legrace, přitom se svěřili, že nebýt dětí a této akce, do kobylské posilovny by jen tak nezavítali, někteří o její existenci dokonce ani nevěděli. Všichni se pobavili i poučili a strávili příjemné odpoledne na posilovacích mašinách či při kuželkách. Mgr. Marie Ondrušová
Školka na kuželkách Ke dni dětí dostali děvčátka a chlapci ze třídy Berušek z místní MŠ dárek ve formě návštěvy naší orlovny, kde měli možnost zahrát si kuželky. Za vydatného povzbuzování paní učitelek si užívali každý svůj vydařený i nevydařený pokus srazit kuželku. Děti vydržely koulet s nadšením celou hodinu. Na závěr obdržel každý malou sladkost a diplom na památku. Mgr. Marie Ondrušová
Sportovní olympiáda pro ženy Dne 4. května se uskutečnilo 2. kolo SPORTOVNÍ OLYMPIÁDY PRO ŽENY (SOUTĚŽNÍ DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ). Byl to v předstihu dárek ke Dni matek, zúčastnily se i slečny. Paní a dívky absolvovaly všechny tři disciplíny, které naše orlovna nabízí. Tedy zacvičily si na posilovacích strojích, zahrály si kuželky a projely se na indoorcyclingovém kole. Veškeré jejich snažení bylo poctivě sledováno a bodováno školenými instruktory, aby ty nejlepší z nejlepších mohly být posléze odměněny. Mgr. Marie Ondrušová
strana 15
č. 2/2012
Kobylí dědina
Slavnostní vyhodnocení turnajů V pátek 11. května v přísálí naší orlovny cinkaly medaile a blýskaly se poháry. Probíhalo totiž SLAVNOSTNÍ VYHODNOCENÍ KUŽELKÁŘSKÝCH TURNAJŮ A SPORTOVNÍ OLYMPIÁDY PRO ŽENY. Nejprve byli oceněni účastníci TURNAJE BENJAMÍNKŮ (děti do šesti let). První tři místa obsadili: 1. Adámek Kovář, 2. Raduška Obadalová, 3. Dominik Kortán. Následovalo vyhlášení vítězů RODINNÉHO TURNAJE, který se odehrával od října do dubna a účastnilo se ho celkem 11 rodin. Nejúspěšnější byli: 1. Ševcovi, 2. Možní, 3. Kortánovi. Poté byly oceněny vítězky ŽENSKÉ SPORTOVNÍ OLYMPIÁDY, jmenovi-
tě: 1. L. Sůkalová, 2. Z. Kovaříková a K. Barvíková, 3. D. Sychová, N. Křivková a D. Barvíková. Speciální cenu získala paní M. Havlínová, která se stala TISÍCÍM NÁVŠTĚVNÍKEM KOBYLSKÉ
POSILOVNY v letošním roce. Pro všechny bylo připraveno malé pohoštění, při němž se hezky povídalo, zatímco děti řádily venku. Mgr. Marie Ondrušová
DUCHOVNÍ AKCE, KTERÝCH JSME SE ZÚČASTNILI: • • • •
POUTNÍ ZÁJEZD NA TURZOVKU DNY DOBRÉ VŮLE NA VELEHRADĚ POUTNÍ ZÁJEZD DO KRAKOWA NA KORUNKU BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ POUTNÍ ZÁJEZD NA SVATOU HORU
A srdečně Vás všechny zveme na celorepublikovou ORELSKOU POUŤ NA SVATÝ HOSTÝN, která se uskuteční v neděli 26. srpna.
Dětský triatlon V sobotu 28. července připravila Jednota Orel pro děti do šesti let věku TRIATLON. Děti plavaly 12m (nebo se nechaly převézt po vodě) v bazénu TJ Sokol za koupalištěm za tenisovými kurty. Poté jely na kole, koloběžce či odrážedle od koupaliště ulicí Sokolskou až ke křižovatce s hlavní silnicí, tam svůj dopravní prostředek odložily do rukou rodičů a doběhly po svých do Orlovny, kde byl cíl. Triatlonu se zúčastnilo celkem 17 dětí, za svůj výkon každé obdrželo tatranku a limonádu. Slavnostní vyhlášení vítězů proběhne v rámci společného vyhodnocení všech letních soutěží. Za rok akci jistě zopakujeme a ještě vylep-
strana 16
šíme dle postřehů a připomínek účastníků! Děkujeme paní Fridrichové za
umožnění plavání v bazénu TJ Sokol! Mgr. Marie Ondrušová
č. 2/2012
Kobylí dědina
V nejbližší době připravujeme: přesné termíny jednotlivých akcí budou včas vyvěšeny a místním rozhlasem vyhlášeny (dle počasí) TRIATLON (pro ženy, muže, mládež) • v některou teplou srpnovou (případně zářijovou) sobotu • triatlon (plavání, jízda na kole, běh) se zkrácenou délkou tratí pro širokou veřejnost • startujeme na koupališti v Němčičkách, cíl bude v Kobylí
DEN SPORTU („všechno jezdí, co kolo má“) • v srpnu či září • akce pro všechny – přijďte si protáhnout tělo a hlavně se pobavit a vezměte s sebou všechno co má alespoň jedno kolo (vítány jsou trakače, nejrůznější kárky, historické povozy, kočárky, ale i bicykly, tříkolky a koloběžky či jakékoli jiné vozidlo • nejvtipnější a nejoriginálnější vozidlo bude oceněno! Mgr. Marie Ondrušová
Jubilejní čtyřicátý volejbalový memoriál Petra Zemánka je za námi Již po čtyřicet let se v první srpnovou sobotu schází v naší krásné vesnici na jihu Moravy volejbalisté na turnaji. Po nenadálém odchodu svého mladého, nadějného spoluhráče Petra Zemánka se kobylští volejbalisté rozhodli pořádat na jeho památku turnaj, který se později rozrůstal v počtu účastníků i v počtu kategorií. Ke kategoriím mužů přibyly i kategorie veteránů. Je to zákonité, na turnaj se mnoho účastníků vrací a nemohli zabírat místa mladším nástupcům. Nejprve to byla jedna veteránská kategorie, později dvě a nyní se již veteráni dělí na kategorii veteránů nad 40 let, superveteránů nad 50 let a již podruhé se hraje i v kategorii megaveteránů nad 60 let. V té by již startoval i Petr, kterému je však souzeno se na ně dívat jen z „volejbalového nebe“. Turnaje mužů jsou pojmenovány po Petrovi, ty veteránské po dalším volejbalistovi a volejbalovém funkcionáři z Kobylí, Ing. Antonínu Kaňovi. Letos se na šesti výborně připravených volejbalových hřištích představilo 8 družstev mužů, 4 družstva veteránů nad 40 let, 5 družstev veteránů nad 50 let a 3 družstva volejbalistů, kteří již mají na svých bedrech šedesátku. Osm družstev kategorie mužů nebylo tentokrát pro malý počet družstev rozděleno do dvou výkonnostních tříd, jako v předcházejících letech. Muži tedy hráli společně rozděleni do dvou skupin po čtyřech a po jejich odehrání bylo sehráno semifinále, finále a utkání o další umístnění. Tabulka skupiny A muži: 1. Tatran Litovel 3300 2 Bojkovice 3210 3 Universita Zlín 3 1 2 0 4 Drásov 3030
6:2 5:2 2:5 2:6
Tabulka skupiny B muži: 1. Zruč nad Sázavou 3 3 0 0 2. Nová Včelnice 3210 3. Kobylí 3120 4. Tatran Poštorná
150: 88 6 bodů 133: 116 5 131: 155 4 3 0 3 0 107: 162 3
173:151 161:136 131:152 147:167
6 bodů 5 4 3
Muži semifinále: Tatran Litovel - Nová Včelnice Bojkovice - Zruč nad Sázavou
2:1 68:64 0:2 35:50
Finále: Tatran Litovel - Zruč nad Sázavou O 3.místo: Nová Včelnice - Bojkovice O 5. místo: Universita Zlín - Kobylí O 7. místo: Tatran Poštorná - Drásov
2:0 1:2 2:0 1:2
50:35 68:67 50:35 49:68
Pořadí mužů „Memoriál Petra Zemánka“: 1. Tatran Litovel 2. Zruč nad Sázavou 3. Bojkovice 4. Nová Včelnice 5. Universita Zlín 6. Kobylí 7. Drásov 8. Tatran Poštorná Turnaj veteránů „Memoriál Antonína Kani“: Tabulka po odehrání skupiny veteránů nad 40 let: 1. VSU Zábřeh 3 3 0 0 6:1 158:134 6 bodů 2. Samotišky 3 2 1 0 5:3 168:135 5 3. Kojetín 3 1 2 0 3:4 143:141 4 4. Kobylí 3 0 3 0 0:6 96:150 3 Finále: VSU Zábřeh - Samotišky 2:1 (26:24; 17:25; 15:10) O 3.místo: Kojetín - Kobylí 2:0 (25:20; 25:19) Pořadí soutěže veteránů nad 40 let: 1. VSU Zábřeh 2. Samotišky 3. Kojetín 4. Kobylí
strana 17
č. 2/2012
Kobylí dědina Pořadí soutěže superveteránů nad 50 let: 1 Charvátská Nová Ves 4 3 1 0 7:2 206:162 7 b. 2. Třinec 50 4 3 1 0 6:3 207:150 7 b. 3. VKV 50 Žilina 4 3 1 0 7:4 204:190 7 b. 4. Brušperk 4 1 3 0 2:6 151:191 5 bodů 5. Fešáci 4 0 4 0 1:8 129:209 4 body
Pořadí soutěže megaveteránů nad 60 let: 1. Sešlost Brno 2 2 0 0 6:0 150:123 4 body 2. Třinec 60 2 1 1 0 3:3 123:118 3 boby 4. Kobylí 60 2 0 2 0 0:6 95:150 2 body Nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen Martin Večeřa z Tatranu Litovel. Nejstarším hráčem turnaje byl Július Buchel z VKV 50 Žilina, ročník 1941, 71 roků. Nejtěžším hráčem turnaje byl Milan Křepelka z Kojetína, 142 kg. Zpracovali Josef Janíček a František Řačák
DOSAVADNÍ ÚČAST DRUŽSTEV NA TURNAJÍCH MEMORIÁL PETRA ZEMÁNKA: I. A II. TŘÍDA MEMORIÁL ANTONÍNA KANI: VETERÁNI 40, SUPERVETERÁNI 50, MEGAVETERÁNI 60 ročník ROK 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987
I.TŘÍDA 1./4 2./5 3./6 4./8 5./8 6./6 7./6 8./8 9./7 10./8 11./6 12./7 13./5 14./10 15./8
II.TŘÍDA -
1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007
16./9 17./10 18./16 19./8 20./8 21./6 22./6 23./8 24./9 25./7 26./7 27./4 28./4 29./9 30./6 31./8 32./3 33./2 34./3 35./8
1./16 2./16 3./18 4./14 5./10 6./16 7./14 8./12 9./17 10./14 11./20 12./19 13./16 14./14 15./14 16./12 17./5
strana 18
číslo/počet startujících družstev/počet utkání VET.40 VET.50 VET.60 U Solovny 10 Za Koupa8 lištěm 0./6 1./6 2./6 3./8 4./9 5./9 6./10 7./6 8./7 9./5 10./7 1./4 11./6 2./4 12./9 3./4 13./2 4./5 14./5 5./3 15./7 6./2 16./7 7./3 -
dr. celk. 4 5 6 8 8 6 6 8 7 8 6 7 5 -
zápasů celk. -
9 10 16 30 30 30 28 27 34 31 25 28 23 40 35 37 24 24 24 23
71 71 62 62 72 70 50 67 57 86 80 72 50 56 54 48
č. 2/2012 2008 2009 2010 2011 2012
Kobylí dědina 36./4 37./8/17 38./10/26 39./6/19 40./8/18
18./10 19./6/15 20./8/16 21./8/16 22./-
17./6 18./8/15 19./5/10 20./5/10 21./4/8
8./5 9./6/15 10./5/9 11./7/12 12./5/10
1./4/6 2./3/3
25 28 28 30 20
52 62 61 63 39
Dosavadní vítězové memoriálových turnajů I. třída: 22x Tatran Poštorná 1973, 1974, 1975, 1976, 1979, 1980, 1982, 1983, 1984, 1985, 1988, 1990, 1995, 1997, 1998, 1999, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 5x VSK Staré Město 1993, 2001, 2002, 2003, 2004 3x TJ Sokol Kojetín 1986, 1987, 1994 2x Zbrojovka Brno/BVC Brno 1977, 1991 1x Paco Lanškroun 1978, Spoj Brno 1981, Pálava Mikulov 1989, VSC Zlín 1992, UNION ENNS RAKOUSKO 1996, VKP Bratislava 2000, VK Myjava B 2011, Tatran Litovel 2012 II. třída: 4x Vyškov 1998, 1999, 2001, 2002, Žichlínek 1996, 2000, 2003, 2004 2x TJ Sokol Kojetín 1997, 2005 1x Charvátská Nová Ves 1991, Slovan Břeclav 1992, Pálava Mikulov 1993, Mor. Sl. Brno 1994, TJ Útěchov 1995, Sokol Hovorany 2007, Hrušovany nad Jevišovkou 2008, Tatran Poštovná 2009, Lelekovice (Brno) 2010, Květná 2011 Veteráni 40: 3x Sešlost Brno 2003, 2004, 2005, Kojetín 2006, 2007, 2009
2x Vyškov 1997, 1998, Zábřeh 2010, 2012 1x Lužice nultý r. 1991, Tatran Poštorná 1992, Sokol Bosonohy 1993, Agromorava Brno 1994, BI-AM Židenice 1995, Blansko 1996, Řečkovice 1999, Letovice 2000, Ch. N. Ves 2001, HUP Hodonín 2002, Přerov 2008, Staré Město 2011 Superveteráni 50: 4x Sešlost Brno 2002, 2003, 2004, 2005 3x VKP 50 Žilina 2007, 2010, 2011 2x Vysočina Ždírec 2008, 2009 1x Poštorná 2001, Charvátská Nová Ves 2012 Megaveteráni 60: 2x Sešlost Brno 2011, 2012 Volejbalový „Srandamač 2012“ Volejbalový oddíl uspořádal 23. 6. 2012 již 23. ročník turnaje smíšených družstev. Podmínkou účasti jsou minimálně dvě ženy v každém družstvu. Turnaje se zúčastnilo celkem 8 družstev. Zvítězilo družstvo z Kyjova, druzí byli Zoufalci z Nové Včelnice, třetí skončilo družstvo ze Zbýšova.
Výsledky volejbalové soutěže krajského přeboru II. třídy mužů, skupiny B, ročník 2011/2012 p. družstvo utkání V P K sety míče 1. SSK Břeclav 28 23 5 0 75:25 2318:1885 2. TJ Sokol Bučovice B 28 19 9 0 63:37 2222:2086 3. TJ Tatran Hrušky 28 19 9 0 63:39 2336:2168 4. SKV Hrušovany nad Jev. 28 18 10 0 63:39 2345:2107 5. TJ Sokol Hodonín 28 15 13 0 58:55 2437:2406 6. TJ Sokol Marefy 28 14 14 0 49:49 2165:2195 7. TJ Jiskra Hrušovany u Brna 28 4 24 0 21:75 1852:2279 8. TJ Sokol Kobylí 28 0 28 0 11:84 1764:2313
body 51 47 47 46 43 42 32 28
Rozpis volejbalové soutěže mužů krajského přeboru II. třídy, skupiny B, ročník 2012/2013 Družstvo mužů volejbalového oddílu Tělovýchovné jednoty Sokol Kobylí zahájí v neděli 9.9.2012 další ročník mistrovské soutěže za účasti těchto družstev: TJ Sokol Bučovice B, SKV Hrušovany nad Jevišovkou, TJ Sokol Hodonín,
TJ Sokol Marefy, SSK Břeclav, TJ Sokol Kobylí, TJ Jiskra Hrušovany u Brna. Hraje se systémem dvojutkání na hřišti soupeře, uvedeného na prvním místě, se začátkem prvního utkání v 10:00 hodin. Rozpis podzimního kola:
9.9. 15.9. 23.9. 29.9. 14.10. 21.10
- Ne: Kobylí – Marefy - So: Hrušovany u Brna – Kobylí - Ne: Kobylí – SSK Břeclav - So: Hrušovany n/Jev. - Kobylí - Ne: Kobylí - Bučovice - Ne: Hodonín - Kobylí František Řačák
strana 19
č. 2/2012
Kobylí dědina
Bártova chalupa Osamělá, na rovince pod Čtvrťama k Vrbici, stála chalupa krejčího pana Bárty. Kol ní vedla cesta jen od Mlsova, ze spodu přes Bártovu zahradu ze Dvorcí. Zdálo by se, že je tam pusto a smutno, ale nebylo. Od rána do večera tam chodilo zákazníků až dost. Pan Bárta dobře šil, uměl upravit střih na postavu. Šil kroje, ale už i pánské obleky. Vrbice, Bořetice, Němčičky byli jeho zákazníci. Kdo si kúpil lepší látku, dal si ušit do Kobylí k Bártům. V Kobylí šil pánské obleky jen honoraci. Od Bártů padl oblek na každýho jak ulitý. Byl vyhlášen za nejlepšího krejčího v okolí. Měl 6 dětí – 5 chlapců a 1 děvče. Krejčovině se vyučil jen nejstarší Jan. Byl taky dobrý krejčí, šil už i modernější věci. Pan Bárta předal Janovi živnost a sám se věnoval hospodářství. To už měli postavenú velkú, světlú dílnu a v ní učně a tovaryše. Bártům se tam bývalo dobře, byla ich plná chalupa, smutno im nebylo. V lítě kol chalupy samá zeleň a v zimě zase sníh, bílo kam oko dohlédlo. Když pršelo a zákazníci nešli, museli by po blatě, tovaryši vždycky vymysleli nejakú blbosť, aby se pobavili. Jedenkrát měl narozeniny tovaryš Franta. Nevěděli, co by mu dali, nic neměli – byla válka. Domluvili se, že mu vyžehlí kalhoty, ale na něm. Hodili ho na tabulu, dva mu drželi nohy a dva ruce, pátý žehlil tříkilovú vřelú žehličkú. Franta křičel, ale oni nepustili, neuvědomili si, že ho to pálí. Ten chudák byl samý puchýř, oni museli za něho dodělat jeho práci, aby byla v termínu hotova, tak se im to nevyplatilo. Takových blbostí by nadělali, kdyby je mladý šéf nekrotil. Prostě u Bártů bylo veselo. Když bylo potřeba, dělalo se
i v noci, zákazník náš pán, to tam platilo. Po válce, po roce 1945, si mladý Bárta kúpil u nádraží chalupu a postavil si tam velkú, světlú dílnu. Oženil se, vzal si švadlenu Lidku Dokoupilovu a mladí manželé se ze samoty v rolách nastěhovali do dědiny. Tam už byl jiný život, zákazníků bylo čím dál víc, Bárta musel přijat nové tovaryše. Tak bylo i u krejčího Zrůckýho. Ten zbořil starý dům, na něm přenocoval císař Josef, když jel do Čejkovic na burčák, který měl rád z čejkovických vinohradů. Tam si mu poddaní chodili stěžovat na vrchnost. Vyšetřil to a vždycky sjednal nápravu. Tento kraj měl císař Josef rád a lidé žijící v něm jeho taky. Na místě starého domu postavil nový na poschodí. Dole měl dílny a obchod s konfekcí, nahoře byt. Obě krejčovské živnosti dobře prosperovaly, uživily několik dělníků, práce bylo dost. To bylo radosti, pýchy i závisti, když na Velikonoce v sobotu šlo od kostela kol kříža v dědině procesí s panem děkanem Martínkem, to se po sobě dívali, kdo jde v novým od Bárty nebo od Zrůckýho. Nažehlený puky na kalhotech, na kabátku ramena rovně vycpaný, pěkně na sebe upravený střih, prostě jak se škatulky. Děvčata zase od pani Bártové nebo Zrůcké ušitý šaty, látkový jednobarevný, tak jim seděly, jak z výlohy. Dnes kdyby se krejčí přišli po padesáti letech v roce 2012 podívat, jaká je móda, by se strašně divili. Čím šargulatější (strakaté) a výstřednější, tím modernější a dražší. Kdo nemá na konfekční postavu střih a neumí si na sebe oblek upravit, vypadá jak strašák do zelí. Ale to nic nevadí, u obchodu majú Vietnamci konfekce dost. Tam si kúpí jiný a co se nelíbí,
zaveze se za kúpaliště na smeťák, tam už si to potřebnější najde a eště teho užije a tak to má byt, je škoda nový věci pálit. Bártovi se odstěhovali z Kobylí do Pavlovic, dostali tam od Vkusu provozovnu, tam krejčí nebyl. Za nejaký rok dostali provozovnu v Brně, tak šli z Pavlovic do Brna, jen jejich děti se do Kobylí vrací, ale už jsou to taky babičky. Po odchodu Bárty z Kobylí zostala jen provozovna Zrůckých, ale jen do odchodu Zrůckých do důchodu. Tak Kobylí ostalo bez švadlen a krejčích. Ne že by tu nebylo vyučených švadlen, ale nechtějí to dělat, že by je to neuživilo. Jen jeden krejčí tu zostal z té doby – František Duša. Od 14 let sedí za strojem a šije, co kdo potřebuje, dnes je mu už 82 let. Je to až neuvěřitelný, že přežil všecky ty změny, co se udály za 68 let. Takový tichý, trpělivý člověk to všechno vydržel. Po nastúpnutí demokracie si syn pana Zrůckýho na domě u Orlovny otevřel obchod s elektronikú. Pro Kobylí je to velká výhoda, poradí ve všem, co se týká elektroniky. Obchod mu vzkvétá tak, jak jeho otci krejčovina. A Bártovy chalupy? Na té u nádraží sú postaveny dvě bytové jednotky a tu v rolách dostal nejmladší Bártůj syn Joža. Dovedl si manželku z Horních Bojanovic. Ta do Kobylí dobře zapadla. Šije, žehlí kroje a obléká do nich svoje i cizí děvčata. I dvě svoje malé pravnučky strojí do kroje. Anežka říká: „To sem si nemyslela, že když v 18 letech sem vyslekla kroj, že v 75 si ho zase obléknu, ale už jen na slavnosti.“ A chalupa? Ta už neni sama v rolách. Z jedné strany je súsed škola a z druhej nové chalupy. Lidmila Viktorínová
Okénko do kobylské historie – mateřská škola Ať jarní slunce lidem plane, bez hrůzy, válek, pohromy, a děti v zemi milované, dál hrát si budou pod stromy.
strana 20
První dětský útulek byl v provozu v ulici Suchý řádek v domě č. p. 220. Rodiče dětí pracovali v Jednotném zemědělském družstvu, proto útulek i pracovnici Marii Balajkovou č. p. 307
družstvo platilo. 1. září 1952 byla otevřena jednotřídní mateřská škola v hostinci u Káňů s počtem 25 dětí. Učila zde učitelka z Brna, Zdena Čerstvá. Umístění dětí
č. 2/2012
Kobylí dědina
zde bylo jen dočasné. Prováděla se adaptace vlastní budovy ve Dvorcích – nyní zdravotní středisko. Ředitelkou se stala Drahomíra Mrkvicová z Telnice u Brna. V roce 1961 se mateřská škola přestěhovala do budovy základní školy – nyní muzeum. Vedení převzala ředitelka Zdena Kučerová, která dálkově studovala pedagogickou fakultu v Brně a po krátké době předala tuto funkci učitelce Janě Syrovátkové z Brna. Ta po dvou letech odchází do Brna. Dekretem Okresního školského odboru v Břeclavi byla pověřena ředitelkou Vlasta Knápková, rodačka z Kobylí. Kapacita školy byla rozšířena na tři třídy s vysokým počtem dětí. V prvním poschodí byly třídy základní školy, kde vyučovaly Dagmar Sokoltová a Milena Škrobáková. V průběhu školního roku byla velmi přátelská a dobrá spolupráce se základní a mateřskou školou. V roce 1981 byla slavnostně otevřena nová budova mateřské školy. Tato byla již čtyřtřídní. Děti byly rozděleny podle věku. Děti předškolního věku byly velmi dobře připravovány pro vstup do 1. třídy. Velký důraz se kladl na učivo z matematických představ, logické myšlení u dětí, přátelské vztahy mezi dětmi. Pro děti, které odcházely do 1. třídy, bylo slavnostní ukončení
v obřadní síni. Dětem byla předána „Pamětní listina“ pro vzpomínku na mateřskou školu. Bylo vystaveno tablo s fotografiemi dětí. Tato akce byla první v okrese Břeclav, kdy se děti loučí s mateřskou školou v obřadní síni. Slavnost byla pro širokou veřejnost. Účastnily se jí školní inspektorky, vedoucí odboru a ředitelky okolních mateřských škol. Mateřská škola byla vždy hodnocena velmi kladně a patřila mezi první mateřské školy v okrese Břeclav. Velkou zásluhu na tom měly všechny pedagogické pracovnice. Byly zde pořádány okresní ukázkové hospitace, školení učitelek, řízená praxe učitelek. Byly předávány nové metody vyučování s moderní technikou, řadou publikací, fotografií do Nového života, Zpravodaje a Předškolní výchovy. Po 25leté ředitelské a pedagogické práci předala Vlasta Knápková mateřskou školu ředitelce Blažeje Ruskové,
rodačce z Kobylí, která velmi dobře pokračuje ve výchovné práci s dětmi. Při vycházkách s dětmi jsme učili děti lásce k naší rodné vesničce, vštěpovali jsme dětem lásku k rodičům, prarodičům, tradicím. Děti zapomínaly na začátky, které byly někdy i se slzičkami velkého stesku po mamince. Věděly, že jejich maminka je pro ně chléb, jistota, bezpečí. Již tenkrát jsme dětem upravovali cestičku do jejich krásného života. Při naší práci nám pomáhali spolupracovníci: Marie Kunická, Josefa Dufková, Alena Pavlů, Marie Vojtěšková, Marta Lemonová, Pavel Kovařík, Marie Vojtěšková, Veronika Kunická, Miroslava Marečková, Gabriela Navarová, Zdena Měřičková, Marie Sychrová, Olga Doležalová, Jiřina Zigová, Marie Vacková, Blažeja Rusková, Marie Blažková, Iveta Otáhalová, Jana Skopalová, Zdena Kovaříková, Blanka Vaculíková, Jana Otáhalová. Vlasta Knápková
Znáte dvouměsíčník Malovaný kraj? Jde o nekomerční celobarevný vlastivědný a národopisný časopis Slovácka, který začal být vydáván již v roce 1946. Dozvíte se v něm o historii této oblasti, místním folkloru, přírodě, zajímavých osobnostech, výtvarném umění, architektuře, archeologii, turistice a nejnověji též o tradičních lidových jídlech regionu. Samozřejmě nechybějí ani oblíbené vzpomínky pamětníků, kalendář kulturních a společenských akcí na jihovýchodní Moravě a pohled do obsahů periodik vydávaných v celé řadě obcí. Možnost poslat do časopisu svůj článek mají odborníci i občané se zájmem o historii a folklor svého domova. Za několik desetiletí trvání Malovaného kraje neexistuje na Slovácku vesnice nebo město,
o kterých by se v časopise nepsalo, a to včetně Kobylí a okolí. V příštím, tj. zářijovém vydání časopisu bude např. otištěna anotace loni vydané knihy vzpomínek MUDr. Ctibora Bezděka, jehož dětství je spjato právě s obcí Kobylí. Malovaný kraj – to je tradice pojatá moderně. Můžete se o tom přesvědčit třeba na www.malovanykraj.cz, kde jsou podrobnější informace o časopise, či na www.publero.com, kde si kompletní ukázkové číslo dvouměsíčníku lze prohlédnout v elektronické podobě. Redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav (tel. 602 575 463;
[email protected]) Vám na vyžádání ráda pošle na ukázku výtisk časopisu zdarma přímo domů. Na uvedených kontaktech je možno vyřídit též
předplatné.
strana 21
č. 2/2012
Kobylí dědina
Společenská kronika Narodili se Hana Klosová Natálie Toulová Mirjam Vávrová Adéla Herůfková
Kobylí 8 Kobylí 794 Kobylí 753 Kobylí 512
Sňatek uzavřeli Tomáš Buchta (č. 155) a Martina Pažebřuchová (č. 576) Helena Bártová (č. 758) a David Voborský Veronika Jirásková (č. 798) a Jaroslav Vejrosta Zdeněk Dočekal (č. 208) a Veronika Mrtková
Počet obyvatel k 31. 7. 2012 Celkem: 2 089 Z toho muži: 1 009 ženy: 1 080
strana 22
Zemřeli Josef Kobliha Regina Koblihová Augustin Otáhal Květoslava Mikulicová Štěpán Lanžhotský Ludmila Damborská Libor Papajčík Josef Kaderka Božena Křivková Anna Damborská Antonie Lukášová Drahomír Suský Bronislav Herzán Božena Varmužová
Kobylí 240 Kobylí 240 Kobylí 481 Kobylí 257 Kobylí 16 Kobylí 534 Kobylí 280 Kobylí 101 Kobylí 247 Kobylí 46 Kobylí 275 Kobylí 800 Kobylí 562 Kobylí 667
50 let nedož. 80 let nedož. 82 let nedož. 89 let nedož. 88 let nedož. 90 let 45 let nedož. 58 let 86 let nedož. 76 let 84 let 82 let 48 let nedož. 88 let
Žádáme občany, kteří si nepřejí, aby byla zveřejněna jména jejich narozených dětí, zemřelých příbuzných či jejich sňatek ve zpravodaji Kobylí dědina, aby toto nahlásili v kanceláři obecního úřadu vždy před uzávěrkou zpravodaje.
č. 2/2012
Svatý Václav (907 – 28. září 935) byl českým knížetem a světcem. Je považován za hlavního patrona české země. Český kníže Václav I. byl synem knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry. Jeho prarodiči byli první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. a jeho žena svatá Ludmila. Ctil svou matku, pečoval o chudinu, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda, byl osobně statečný, výborný jezdec na koni. 28. září 935 došlo ve Staré Boleslavi k Václavově úkladné vraždě, zosnované bratrem Boleslavem. Část ostatků je uložena na Pražském hradě v katedrále sv. Víta. Lebka bývá při slavnostních příležitostech vystavována. Podle nařízení Karla IV. měla na ní spočívat v době mimo korunovační ceremonii tzv. svatováclavská koruna českých králů, kterou Karel symbolicky českému světci věnoval. Zázraky: Jedním z připisovaných zázraků je vidění odbojného kouřimského knížete Radslava, který údajně uviděl na Václavově čele zářící znamení kříže, a proto se mu v bitvě vzdal. Také východofranský král Jindřich I. Ptáčník měl na svém dvoře vidět sv. Václava, jak vstupuje do síně v doprovodu andělů se zářícím křížem na čele. Přestože byl v té chvíli na českého knížete rozezlen, protože se opozdil na zahájení dvorského sjezdu, a zakázal knížatům, aby mu kdokoliv uvolnil místo k sezení, sám povstal a nabídl mu svoje sedadlo. Svatováclavský cyklus byl vyobrazen ve Velké věži hradu Karlštejna na stěnách přístupového schodiště do Kaple sv. Kříže. Známá je Myslbekova jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze. Na podstavci je napsáno: „Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, nedej zahynouti nám ni budoucím“. http://www.panovnici.cz/
Kobylí dědina
Misijní štrůdlování v Kobylí Naše farnost se v neděli 15. dubna 2012 zapojila do celorepublikové akce s názvem „Misijní štrůdlování“. K akci vyzvala Papežská misijní díla, která chtěla touto akcí podpořit misie. Myšlenka je opravdu prostá: někdo s láskou upeče štrůdl, který si někdo jiný v misijní kavárně zřízené někde doma či na faře koupí, a přispěje tak dobré věci, tedy konkrétně lidem z chudých zemí, kteří to vážně potřebují. Jelikož v Kobylí s tímto nápadem přišlo Společenství maminek a dětí, poprosily jsme o pomoc především maminky. Ty velice ochotně napekly štrůdly všech chutí a vůní. A velice sympatické bylo i to, že jablkové záviny nakonec přinesly i ženy námi neoslovené. Všem patří vřelý dík! Velice nás také potěšilo, že do kavárny zavítali kobylské tetičky i mladé rodiny s dětmi v kočárcích, Kobyláci i přespolní, farníci i nefarníci. Atmosféra byla opravdu kouzelná, ke štrůdlu jsme
popíjeli dobré kafíčko a bylo také důležité, že jsme se mohli setkat a popovídat si. Vybralo se více než 6000 Kč (ústřižek je vystaven v kostele sv. Jiří v Kobylí); výtěžek byl odeslán Mariánskému misijnímu dílu, Misionářům oblátům Panny Marie Neposkvrněné, na podporu základního vzdělání pro děti v Pákistánu a zlepšení podmínek učitelů. Všem dárcům za jejich příspěvek velmi děkujeme! Eliška Kaszper
strana 23
Kobylí dědina Pěší pouť z Kobylí do Žarošic V úterý 8. května v 800 vykročilo více než 70 poutníků již po desáté s naším otcem Ondřejem a otcem Nikem z Vranova na PĚŠÍ POUŤ Z KOBYLÍ DO ŽAROŠIC. Mše sv. pro a za poutníky byla sloužena v Žarošicích ve 14 hodin. Po mši svaté dostali diplom např. nejmladší a nejstarší účastníci pěší poutě a další nej... Poutní putování jarní přírodou za Pannou Marií bylo nádherné, nálada výborná a proto ...těšíme se na setkání na XI. Pěší pouti do Žarošic – 8.5. 2013 Markéta Otáhalová
NOC KOSTELŮ 2012
č. 2/2012
Stejně jako loni se naše farnost zapojila do celostátního projektu Noc kostelů. V pátek 1.6.2012 od 17 hodin byly zpřístupněny všechny prostory kostela a také věž, na prostranství před kostelem byla ochutnávka vín našich vinařů, občerstvení bylo připraveno v hasičském stánku, v pastoračním centru jsme se přenesli do blízkých i dalekých zemí, ve kterých působí Papežská misijní díla. Po mši svaté - v 19 hodin - se náš kostel roze-
zněl gospelovými zpěvy znojemské kapely GOSPEL PORT a od 20.30 hodin před kostelem nám hrála
Inspirativní setkání v pastoračním centru V zaplněném pastoračním centru proběhla velmi zajímavá přednáška s ukázkami aranžování květin pro výzdobu našeho kostela. Pan Popelka z květinářství ve Velkých Pavlovicích seznámil naše ženy se základními principy a „fígly“ při práci s květinami.
Vzhledem k tomu, že každá žena připravila něco na zub, protáhlo se toto setkání dlouho do noci. Poděkování za organizaci akce patří paní Sedláčkové, panu Popelkovi děkujeme za ukázku s přednáškou a za brožuru o pěstování orchidejí , kterou věnoval každé přítomné ženě. Děkujeme také všem účastnicím za příjemně strávený společný večer a za přípravu občerstvení.
strana 24
nejen k poslechu naše oblíbená kapela SKLEPANKA Děkujeme všem, díky kterým se tato akce povedla - dobrovolným organizátorům z řad farníků i občanů, Obci Kobylí, Sboru dobrovolných hasičů, muzikantům z DH Sklepanka, PMD, členům Gospel Portu, ženám z Klubu přátel historie, vinařům, našim šikovným babičkám a všem, kteří nás podpořili svou přítomností a dobrou náladou. Děkujeme za Váš dobrovolný příspěvek 8.722,Kč na opravu střechy našeho kostela. Kristýna Čížková
č. 2/2012 Mons. Jan Graubner v Kobylí
Kobylí dědina
30. dubna navštívil na pozvání Orla naši obec a v kostele sv. Jiří sloužil v podvečer mši svatou Mons. Jan Gruber, arcibiskup olomoucký.Nahlédnout do historie našeho kostela a získat další informace o naší farnosti můžete také na www.farnostkobyli.cz.
Slavnost 2012
Těla
a
Krve
Páně
Letošní Boží Tělo jsme pro nepřízeň počasí oslavili v našem kostele. Svým kázáním všechny oslovil host a dlouholetý kamarád našeho otce Ondřeje z Polska.
bylo podobenství o marnotratném synu. Na toto téma promluvili např. Kateřina Lachmanová (koordinátorka Katolické charismatické obnovy v ČR), P. Vojtěch Kodet (představený delegatury Řádu karmelitánů v ČR) nebo P. Aleš Opatrný (vyučující pastorální teologii na KTF UK v Praze). Hlavním přednášejícím byl P. Daniel Ange (nar. 1932), francouzský kněz a řeholník, člen benediktinského řádu, který dvanáct let strávil jako misionář ve Rwandě (1958-1971). Když se vrátil do Evropy, studoval teologii a několik let žil také jako poustevník. V r. 1981 byl vysvěcen na kněze. O tři roky později založil komunitu Jeunesse et Lumiere, která se věnuje formaci mládeže. Naše děti se účastnili dětské konference. Dopoledne i odpoledne se o ně starali pečovatelé, s nimiž si hráli i zpívali. Děti také pobavil Teatr Víti Marčíka; jedná se o potulné divadlo, představení jsou plná humoru a moudrosti, Teatr hraje jak klasické pohádky, tak i příběhy pro dospělé. Děti mohly zhlédnout Bajaju či Šípkovou Růženku. Mše svatá byla sloužena každý den, v pátek a v sobotu dokonce byla i paralelní bohoslužba pro děti. Pokud byste měli zájem o audio a videozáznamy, můžete tak učinit skrze objednávkový formulář na internetu na adrese http://konference.cho.cz. Eliška Kaszper
Co ještě musíme opravit? Ohlédnutí za charismatickou konferencí 2012 Ve dnech 11. – 15. 07. 2012 se uskutečnila Katolická charismatická konference. Pro nás byla, ostatně jako vždy, velkým povzbuzením pro náš duchovní život a zároveň hnacím motorem do dalších každodenních starostí. Program konference začínal ve středu mší svatou na Petrově, kterou sloužil biskup Vojtěch Cikrle. Program následujících dnů se konal již v areálu brněnského výstaviště BVV. Motto všech přednášek znělo: „Máme proč se veselit a radovat“ (Lk 15,32), velkým tématem tedy
Oznamujeme občanům, že byla zahájena veřejná sbírka na opravu kostela sv. Jiří. Číslo účtu, na který můžete převádět finanční částky, je 2289186369/0800. Číslo účtu je zveřejněno i na úřední desce. V roce 2012 bylo dokončeno statické zajištění kostela aby nedocházelo k dalším škodám. Co však nemusí být na první pohled zřejmé, je téměř havarijní stav střechy našeho kostela. U krovové konstrukce je navrhováno rozebrání stávajícího krovu a stavba jeho repliky s využitím těch prvků stávající konstrukce, které jsou v relativně nenarušeném stavu. Je doporučeno preventivní ošetření všech dřevěných prvků i zdiva fungicidním a insekticidním přípravkem. Následně dojde k položení latí a střešní krytiny. Opravu stře-
strana 25
Kobylí dědina chy je nutné provést co nejdříve, ale bude záležet na finančních prostředcích, které se podaří nashromáždit. Můžete-li, přispějte na opravu našeho kostela sv. Jiří zasláním DMS KOBYLI na č. 87777 nebo na číslo účtu: 1381462309/0800 IČ: 64520544
Životní jubileum a velké poděkování… Letos oslavil významné životní jubileum pan Augustin Havlín - varhaník kostela svatého Jiří a Martina v Kobylí. Celá farnost chce touto cestou poděkovat za obětavost, se kterou pan Havlín dochází do kobylského kostela a hrou na varhany doprovází dlouhá léta téměř všechny mše svaté, svatby i pohřby. Nedbá na nepřízeň počasí či zdravotní problémy – vždy je tam, kde je očekáván …Bohem a spoluobčany…, aby se mohly rozeznít varhany ke slávě Boží Do dalších let přejeme Boží požehnání a dobré zdraví . farníci z Kobylí
strana 26
Moji drazí,
č. 2/2012
jednoho krásného dne letošního léta za mnou přišel známý. Byl smutný, bez zájmu .Na můj dotaz „Co se stalo?“ mi odpověděl: „Proč nejsu šťastný? Dyť mám všecko, sme zdraví , aj je venku krásně …..“. Díval se na mě tím „psím“ pohledem ustrašeného zvířátka, které neví kudy kam. Začal jsem mým oblíbeným - Antoine de Saint-Exupéry. Všichni známe výrok Malého prince: “To nejdůležitější je očím neviditelné“. To nejdůležitější se totiž odehrává v srdci. Poklady srdce jsou obestřeny tajemstvím, jsou nezměrné, neustále se obnovují a jsou nevyčerpatelné. Milujeme-li a jsme-li milováni, důvěřujeme-li a máme něčí důvěru, dáváme –li a nečekáme navrácení, stáváme se majiteli nedozírného bohatství – „štěstí“, které mnozí marně hledají. Pramen lásky je tím bohatší, čím víc jí dáváme. Jakoby se každým projevem lásky rozhojňoval. Známý pochopil, co jsem mu chtěl říci, musíme si toto štěstí začít uvědomovat a nehledat ho tam, kde jej nikdy nalézt nemůže . Charles Dickens řekl: „Zlato ztratilo v jeho očích lesk.Nikdy si za ně nemohl koupit nesčetné poklady srdce.“ Přeji všem, abychom prožívali s radostí to „obyčejné“ štěstí každého okamžiku, kterého se nám od Boha dostává. Váš Otec Ondřej
č. 2/2012
Kobylí dědina
Zpět do školy Škola ťuká na dveře, když prázdniny končí, léto za dveře se béře, na rok se zas s námi loučí.
Vždyť vše je tak, jak bylo dříve, učitel nad testem kýve, že jedničku dostávám.
Už nám to zas začíná, učebnice každý má uklizené v aktovce. Co víc kdo teď chce?
A po obědě se na cestu domů dám. Františka Štolfová, 4.tř.
Školní příloha č. 2/roč. XIX vzpomíná - přemýšlí - tvoří - baví - chválí - plánuje - nabízí
Co přinese nový školní rok?
vá z 8. třídy byla nejlepší, Katka Mikulicová z 9. třídy čtvrtá. Michal Hanák z 6.B byl mezi mladšími žáky třetí. A k tomu ještě družstvo starších žáků ve složení Kamil Rusňák, Vítek Osička, Vlastimil Klíš, Viktor Otřísal a Marek Láska, skončilo na druhém místě. Naše škola je nejlepší na okrese ve stolním tenise díky družstvu mladších žáků, které tvořili Vítek Hoch z 6.A, Mirek Tlach ze 7.A a Josef Kubík ze 7.B. Jan Poulík ze 7.B, Vitek Osička z 8. tř. a Jiří Soukal z 9. třídy skončili v kategorii družstev starších žáků na 3. místě. V okresním kole soutěže Bible a my obsadil Pavel Blažej ze 7.A kvalitní 5. místo. V okresním kole ve florbalu mladších žaček jsme získali 2. místo. Nejlepší hráčkou byla Terezie Blanářová ze 7.A. Dále družstvo tvořily: Sabina Damborská, Terezie Kovářová, Žaneta Barvíková ze 7.A, Magda Mikulicová ze 7.B, Bára Šíblová, Sára Wunschová, Lada Gulišová a Nela Fridrichová ze 6.A. V okresním kole Orion florbal cup starších žákyň naše sportovkyně vybojovaly 2. místo. Naši školu reprezentovaly: Katka Mikulicová, Mirka Kubíková, Míša Černá, Míša Hamanová, Katka Topínková, Dominika Křivková, Linda Rozsypalová, Pavlína Skácelová, Aneta Mazánková z 9. třídy, Katka Kovářová, Nikol Musilová a Lenka Horáková z 8. třídy. Na soutěž v přehazované se do Velkých Pavlovic sjelo 6 týmů. Naše starší žákyně získaly 1. místo. Holky poraziÚspěchy našich žáků ve školním ly všechna družstva, i roce 2011/2012 když některé souboje I v nedávno skončeném školním roce dosáhli naši byly velmi vyrovnané. žáci významných úspěchů. Úspěšný rok jsme zahájili na Za tento skvělý výkon přeboru škol okresu v přespolním běhu . Nikol Musilo- patří díky Katce V novém školním roce přijdou na naši školu nové paní učitelky – Mgr. Bedřiška Marečková (bude učit druháky) a Mgr. Jana Šedivá (bude učit ve 4. třídě). Obě zastoupí paní učitelky Pálenskou a Kaňovou, které jsou na mateřské dovolené. První třídu bude učit Mgr. Dana Kotková, v 6. třídě bude novou třídní učitelkou Bc. Jarmila Tomková. Do důchodu odešla paní učitelka Eliška Šnajdrová. Za její práci ve škole jí patří velká pochvala i poděkování. Vzhledem k úsporným opatřením ve školství na její místo nikdo nový nepřichází. Počet žáků by měl stoupnout na 200. Prázdniny v nadcházejícím školním roce jsou ministerstvem naplánovány takto: Období školního vyučování začne v pondělí 3. září 2012 v 8.00. Vyučování bude v prvním pololetí ukončeno ve čtvrtek 31. ledna 2013. Období školního vyučování ve druhém pololetí bude ukončeno v pátek 28. června 2013. Podzimní prázdniny připadnou na čtvrtek 25. října a pátek 26. října 2012. Vánoční prázdniny budou zahájeny v sobotu 22. prosince 2012 a skončí ve středu 2. ledna 2013. Vyučování začne ve čtvrtek 3. ledna 2013. Jednodenní pololetní prázdniny připadnou na pátek 1. února 2013. Jarní prázdniny v délce jednoho týdne jsou pro naši školu stanoveny od 11. 2. do 17. 2. 2013. Velikonoční prázdniny připadnou na čtvrtek 28. března a pátek 29. března 2013. Hlavní prázdniny budou trvat od soboty 29. června 2013 do neděle 1. září 2013. Vlastimil Janda
strana 27
Kobylí dědina Mikulicové, Mirce Kubíkové, Katce Topínkové, Pavlíně Skácelové, Míši Černé, Anetě Mazánkové, Míši Hamanové, Dominice Křivkové z 9. třídy a Nikol Musilové z 8. třídy. Žáci naší školy si letos vedli opravdu výborně v okresním přeboru lehké atletiky. Okresními přeborníky se stali tito žáci: Terezie Blanářová ze 7.A v kategorii mladších žákyň v běhu na 60m, která zároveň obsadila 2.místo ve skoku dalekém Michal Hanák z 6.B v kategorii ml. žáků v běhu na 800m, který zároveň získal 3. místo ve skoku vysokém Nikol Musilová z 8. tř. v kategori starších žákyň v běhu na 300m a v běhu na 800m družstvo starších žákyň - Nikol Musilová, Kateřina Mikulicová, Terezie Blanářová, Kateřina Kovářová - ve štafetě na 4x60m Velmi pěkné 2.místo v kategorii mladších žáků v běhu na 300m získal Kryštof Řačák ze 7.B. Soutěžili jsme také v matematice. Vítek Hoch z 6.A skončil třetí v okresním kole Pythagoriády, ve stejné soutěži páťáků skončil Jakub Švehla v okrese na 4. místě. Vítek Hoch dále obsadil 5. místo v matematické olympiádě 6. tříd. Angličtina šla letos velice dobře Petru Otáhalovi ze 7.B, který získal 4. místo v okresním finále olympiády jazyka anglického. Tradičně úspěšní jsme v soutěži Mladý zdravotník. Družstvo ve složení Eliška Vykydalová, Matěj Průdek, Kateřina Janošková (4. třída), Aneta Martinková a Terezka Jislová (5. třída) obsadilo první místo v okrese a postoupilo do krajského kola. Další úspěch jsme zaznamenali v okresním kole soutěže Požární ochrana očima dětí. Vítězkou se stala Eliška Vykydalová ze 4. třídy, Petr Bureš ze 2. třídy získal pěkné 3. místo. Oba postoupili do krajského finále. Vlastimil Janda
I naše Země má svátek … …a tak jsme slavili. Celá naše škola. Každá třída podle své představy. Počasí nám přálo, takže my, žáci 3. třídy, jsme strávili tentokrát celý den venku. V první části dopoledne jsme připravili pro naše prvňáčky „šipkovanou“. Trasu i úkoly jsme zvolili takové, aby vše zvládli. V druhé části dopoledne jsme se už vydali po stopách tříděného odpadu v Kobylí. A věřte, objevili jsme toho dost. Nejdříve jsme si prošli školu a ukázali si, kde a jak třídíme odpad my ve škole. A pak jsme vyrazili po Kobylí. První zastávkou byl obecní úřad, následovaly kontejnery u obchodu, prohlédli jsme si nový sběrný dvůr. A kde je ten starý? Všichni jsme odpověď věděli. U koupaliště. Natáhli jsme krok a došli až k němu. Byl téměř plný. Je vidět, že obyvatelé opravdu odpad třídí.
strana 28
č. 2/2012 A jak je to u nás v Kobylí s vodou? Té spotřebujeme a znečistíme také hodně. Ale máme štěstí, že i u nás v obci je vybudována nová čistička vody, další cíl našeho putování. Byl sice trochu dál, ale nikomu z nás to vůbec nevadilo. Vždyť byl krásný den. A to jsme ještě nevěděli, že nás tam čeká překvapení. My jsme dokonce viděli celý areál a proces čištění vody v obci. Pan Bárta byl tak hodný, že nás provedl a vše vysvětlil. Bylo to zajímavé poznání pro nás pro všechny. Asi bychom měli více přemýšlet, co do kanalizace máme a nemáme dávat. Moc panu Bártovi děkujeme. Po prohlídce čističky jsme už zamířili opět ke škole. Prohlédli jsme si nejen okolí, poznali nová místa, protáhli tělo a nadýchali se čerstvého vzduchu, ale získali jsme i plno poznatků o tom, jak si chránit tu naši Zem. Žáci 3. třídy Fotky z naší vycházky možno zhlédnout na webu naší školy.
P.S. Všem talentům přeji hodně úsilí a zdaru do další odborné práce. Ostatním doporučuji zhlédnutí výstavy PC grafiky na chodbách OÚ Kobylí. Zdar přeji i připravované výstavě našich prací v Galerii Roudnice nad Labem. Vladimír Otáhal
Země měla svátek Někteří kobylští občané vzali svátek Země velmi vážně. Jak se sluší a patří, přinesli jí velikánskou kupu dárků. Obáváme se však, že tyto dárky naši Zemi, a tedy přírodu, vůbec nepotěšily. No řekněte sami. Měli byste radost ze starých pneumatik, použitých a špinavých PET lahví, rozbitých květináčů a sklenic, rezavých plechovek, dětských plenek, nebo třeba kožichu, dobrého tak pro čerta na Mikuláše či jako úkryt pro blechy? Copak ti lidé nevědí, že k svátku se dávají jen samé pěkné věci? A když se náhodou netrefí do vkusu obdarovaného, dá se dárek vrátit nebo vyměnit? Ale jak se má Země vyznat v tolika věcech? Komu a kam je vrátit či reklamovat? Sama si s tím určitě neporadí, a tak jsme jí vyšli na pomoc my, žáci ZŠ Kobylí, a od těch hrůzných darů ji alespoň zčásti osvobodili. Na jednom místě jsme už
č.během 2/2012 dědina do metra. To vídeňské několika minut naplnili 15 velkých pytlů. A to koupili jsme si jízdenky a nasedliKobylí byla jen malá část! Pak už jsme neměli do čeho sbí- se od toho našeho pražského trochu liší - vede také nad zemí, takže to byl pro nás zase jiný zážitek. Netrvalo rat... dlouho a přejížděli jsme most - to jsme se rázem octli „na krásném modrém Dunaji“. Pak jsme pokračovali dále do centra Vídně, na stanici Karlsplatz, kde jsme vystoupili. Všichni. I když nás byla docela početná výprava, kupodivu se nikdo neztratil… A teď už nás čekala procházka vídeňskými památkami. Jako první jsme přišli ke kostelu Karlskirche, který je nejvyšší barokní stavbou ve Vídni. Měří 72m. Kousek opodál jsme navštívili Schwarzenbergerplatz s pomníkem Rudé armády. Zde jsme udělali pár fotek, chvíli poseděli u fontány a pokračovali do panovnického letního sídla - Belvederu. Tady jsme si prošli krásné, přesně zastřižené zahrady, občerstvili se a zase udělali Možná by bylo lepší, kdyby si oni „dárci“ své dary pár fotek. Teď už nás čekala pouze návštěva Stadtparku. nechali, vytřídili a dali je tam, kam patří. Země a s ní Zde jsme se pokochali nejen krásou a vůní rozkvetlých my všichni (také jejich děti a vnuci, pravnuci atd.) jim květin a stromů, ale především velkou atrakcí tohoto parku - slavnou zlatou sochou ještě slavnějšího Johanbudeme vděční... Za osmáky Kristýna Ševcová, Štěpán Gala na Strausse. A pak už jsme přidali do kroku, abychom co nejdříve byli na nákupní ulici Kärtnerstrasse. Snad všichni, a také já, jsme si zašli nakoupit nějaké obleV jiném světě Hledáte místo, kde byste po dalším úmorném týd- čení a drobnosti. Prošli jsme ulicí až ke Státní opeře nu v práci nebo ve škole znovu načerpali síly, „dobi- a pomalým krokem jsme se vraceli zpět na domluvené li baterky“ a odpočinuli si? Měl bych pro vás jedno místo u Stephansdomu. (Cestou jsme našli lavičku, na takové místo, kde ve vysokých stromech ptáci zpíva- které dojedli jídlo z domu.) Nezapomněli jsme ani na jí, v bažinkách prasata chrochtají a na loukách troubí naše rodiče a sourozence a koupili jim také nějaké ty jeleni. Ano, hádáte správně: je to- na první pohled jen dobrůtky. Potom hajdy na metro. Zavezlo nás do cíle, tam, obyčejný - les. kam se většina z nás těšila nejvíce - do lunaparku PraAle on není zdaleka tak obyčejný, jak si mnozí ter. Já jsem ale spíš na ty památky než na atrakce, tak z vás možná myslíte. Stačí se tam vydat, ať už s vaším milovaným pejskem, na houby, nebo jen tak třeba na jsem na kluky vždycky čekal a pozoroval je, jak si to nedělní odpolední procházku, a uvidíte. Zastavte se užívají. Moc mě bolely nohy, a tak jsem byl rád, když a rozhlédněte se kolem. Do kmenu starého dubu zaťuká jsem konečně usedl do autobusu. I přes tu nudu v Prateru, která se však dala přečkat, strakapoud, v křovinách se mihne bažant, na louce se pase stádečko srnčí zvěře, pod dubem se na vás usmívá to byl moc pěkný výlet a já jen doufám, že příští rok si krásný hřib a všude kolem to hýří pestrými barvami do Vídně se školou vyjedeme zase! Však ten Prater zase lesních květin. A těch zvuků! Hotový koncert. Že pře- nějak přežiju… Štěpán Gala, 8.tř. háním? No, možná neuvidíte všechno, co jsem vyjmenoval, při jedné krátké procházce, ale stačí jen zavřít oči, zapomenout na všechny špatné věci a ocitnete se ve světě své fantazie a v té se přece meze nekladou… Ale funguje to jenom v lese, protože jenom ten má to své kouzlo. Vítejte v JINÉM SVĚTĚ! Štěpán Gala, 8.tř.
Vídeň 2012 Stejně jako loni, tak i letos jsme si my - němčináři ze sedmé, osmé a deváté třídy - vyjeli na výlet do Vídně. Vyráželi jsme v 7 hodin, přes Vrbici a Mikulov dále do Rakouska. Cestou jsme s kamarády klábosili, luštili křížovky, pojídali dobroty a já se občas podíval z okna na rakouskou krajinu a větrné elektrárny. Na okraji Vídně jsme opustili pana Otáhala i s jeho autobusem,
strana 29
Kobylí dědina
Ich liebe dich… Jednoho dubnového dne jsme se my, němčináři z 8. třídy, vydali do Brna. Čekaly nás tam docela nové zážitky. V rámci výuky jsme totiž navštívili divadelní představení Ich liebe dich. Jak z názvu vyplývá, představení bylo o lásce a hrálo se v němčině.Vystupovali tam sice jen dva herci, ale zastali několik rolí.V průběhu představení se stačili převtělit z dospívajících dětí do role rodičů a naopak. Spolu s nimi jsme se octli na diskotéce, ve škole i doma a sledovali děj, který byl velmi jednoduchý.To proto, abychom mu dobře rozuměli.Podle scénáře hráli herci asi půl hodiny, poté pokračovala hra znovu s tím, že jsme se mohli zapojit také a zvolit si, jaké pokračování by mohla mít. Z přítomných žáků a studentů jsme byli nejmladší, tudíž jsme se vůbec nezapojili. Báli jsme se a styděli, i když nebylo čeho a za co. Naštěstí ti starší byli aktivnější a do hry se zapojili. Ale byli jsme moc rádi, že jsme se sem mohli podívat, poněvadž jsme zjistili, že jsme se i v té němčině přece jenom něco naučili. Kristýna Ševcová, Štěpán Gala, 8.tř.
Máte také svůj vzor? Milý Usaine, ráda bych Ti tímto dopisem řekla, co pro mě znamenáš a proč píši dopis zrovna Tobě. V mém životě je něco, co mě pohltilo, co mě motivuje a nutí mě na sobě neustále pracovat. Je to sport, konkrétně běh. A proto jsi Ty už od mých deseti let můj největší atletický idol. Překonáváš nespočet světových rekordů. Ať už jde o trať na sto, dvě stě, tři sta metrů, ty profičíš v dráze jako neřízená střela a pobavíš diváky takovým způsobem, že na Tobě mohou oči nechat! Už se těším, až se Mike Powell bude nevěřícně dívat na blikající číslo 9,00 m a nebude schopen uvěřit, že právě Ty jsi překonal jeho dlouhodobý rekord ve skoku dalekém. Takových vysokých sprinterů, jako jsi Ty, je opravdu jen málo. Říká se, že výška je u nich zásadní problém,
strana 30
2/2012 hlavně při startech, ale Ty všechnu tu ztrátu č. dotáhneš svýma dlouhýma nohama. Tvé svalnaté tělo by si leckdo mohl splést s tělem boxera. Máš roztomile velký nos po svém tatínkovi. Úsměvem bys omámil i dívku, která o Tobě neví, že jsi nejrychlejší muž na světě. Není důležité, jak jsi rychlý, ale že to, co děláš, děláš srdcem a baví tě to. V mládí jsi byl nejlepší hráč kriketu, ale pak Ti tvůj tělocvikář navrhl, ať se dáš na atletiku. Sám o sobě říkáš: „Kdybych dřel, tak bych mohl být opravdu hodně dobrý, ale na to já nejsem.“ Myslím, že hodně atletů by chtělo takovou větu o sobě říct, ovšem oni nejsou Ty. A Ty jsi opravdu velký talent. Máš rád, když přijedeš domů na Jamajku za rodiči a s kamarády hraješ až do ranních hodin domino. Neskrýváš ani svůj smysl pro humor, umíš se zasmát sám sobě a ze všeho nejraději děláš vtípky druhým. Hodně si věříš, hlavně když jde o atletiku. Vždycky chceš každý závod vyhrát. Máš dobré srdce. Když jsi začal atletikou vydělávat slušné peníze, nebylo to pro Tebe, ale pro Tvé rodiče. Přál sis, aby se měli jako „prasátka v žitě“. Po berlínském mistrovství světa se začalo říkat, že jsi snad nějaký mimozemšťan. Lidé se totiž nedokázali smířit s pravdou, že Ty překonáváš i své vlastní světové rekordy. Jsi naprosto bezstarostný. Nelámeš si hlavu s tím, proti komu poběžíš, nebo co se stane. Zkrátka jdeš na dráhu, pobavíš publikum a vyhraješ. Nejvíce se mi na Tobě líbí, jak dokazuješ všem, že se můžeš dostat ještě více na vrchol a stejně si užívat života. Jsi stejný člověk jako před tím, než ses stal slavnou hvězdou ve světě sportu. A to dokáže jen málo slavných lidí. Umíš stadion uvést do absolutní pohody a rozkřičet celé publikum. Teď si možná říkáš: „Ooo, tady si někdo myslí, jak dobře mě zná.“ Ba ne, nevím o Tobě a o Tvém životě ani čtvrtinu toho, co jsi a nejsi, co jsi prožil. Ale Ty zase nevíš jaký je to dobrý pocit, si to alespoň myslet. Můj vztah k Tobě je více než silný, jsi vlastně mým největším vzorem, ať už jde o atletiku nebo chování. Věřím, že mě Tvá osobnost bude provázet celým mým sportovním životem a podepíše se na výsledcích, kterých dosáhnu. A já doufám, že úspěšná budu! A také pevně doufám, že ty úspěchy nebudou malé a bude jich kopa! Mým velkým, tajným snem je dostat se na olympiádu. Ty jsi už atmosféru tohoto svátku sportu zkusil, já o něm zatím jen sním. Můj trenér říká: „Je nám jedno, jestli prohrajeme tenhle nebo tenhle závod, ale co je naším cílem? Vyhrát olympiádu.“ Já si říkám, že když už se mám něčeho zúčastnit, tak bych to měla i vyhrát. Vůbec se neřídím podle přísloví: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ To mi přijde docela jako klišé. Ale pokud bych se zúčastnila olympiády, tak by mi vůbec nevadilo, pokud bych prohrála třeba s nejhorším časem světa. Olympiáda je pro mě něco jako velká třešnička na dortu. Taková ta sladká smetánka po těžké a tvrdé práci, po stovkách naběhaných kilometrů, po propocených hodinách na tartanovém oválu. Snem každého
č.atleta 2/2012 je právě olympiáda. Někteří ji mají na dosah, někteří jí dosáhnou až za pár let. Pokud člověk dělá to, co chce, s chutí a chuť ho nikdy neopustí, dosáhne svého cíle jakoby nic. Mé motto zní: „PER ASPERA AD ASTRA.“ Přes překážky ke hvězdám. Hvězdy jsou vysoko, ale pokud budeme chtít, tak se budeme moci vyšplhat i nad ně, pokud je to vůbec možné… Doufám, Usaine, že jsi z mých slov pochopil, jak důležitou osobou pro mě jsi. Snad se spolu my dva sejdeme někdy na startovní čáře, třeba na té olympiádě… Přeji Ti ještě spoustu překonaných rekordů a výstupů na stupně vítězů. S láskou Nikol. P.S. Atletické výkony Nikol Musilové (8.tř.) jsou důkazem toho, jak důležité je mít svůj vzor, jak velkou může mít sílu…
Mc Donald’s Cup Turnaj Mc Donald‘s Cupu se konal 25.4. v Hustopečích na fotbalovém hřišti u nemocnice. O sestavě jsme se domluvili ve škole. Náš kapitán byl Ladislav Vašek,hráli jsme 7+1.Účastnila se tam tato družstva: Hustopeče Komenského,Hustopeče Nádražní,Velké Pavlovice,Velké Pavlovice mladší,Moravský Žižkov, Rakvice a Kobylí.Kobylí bylo ve skupině s Moravským Žižkovem a Velkými Pavlovicemi. Na oba dva zápasy jsme se moc těšili. První zápas jsme hráli za krásného počasí proti Moravskému Žižkovu a zápas skončil plichtou 0:0. Měli jsme převahu, ale našim útočníkům se nedařilo překonat výborného brankáře ani tváří v tvář.Druhý zápas jsme hráli proti Velkým Pavlovicím a prohráli jsme 0:1. Tady jsme většinou bránili a ani jeden brejk neskončil gólem.V tabulce jsme skončili druzí. Kluci páťáci
Sportovní den Naše škola tradičně pořádá Sportovní den. Letos připadl na 3. května a kromě nás se ho zúčastnila pouze škola z Vrbice, protože Brumovice měly velkou marodku.
Kobylí dědina Hráli jsme florbal a vybíjenou. Turnaj zahájil pan ředitel, který hráče vybídl, abychom hráli čestně. Naše škola měla dva týmy – čtvrťáky a páťáky, Vrbice poslala jeden tým. Naši páťáci podle předpokladu vyhráli florbal i vybíjenou bez porážky, Vrbice skončila druhá ve florbalu a třetí ve vybíjené, naši čtvrťáci to měli opačně. V čem ale Vrbice jednoznačně zvítězila, bylo fandění.Vytvořila pro své borce úplně domácí prostředí. Pěkně jsme si zasportovali a zároveň poznali své budoucí spolužáky. Žáci páťáci
Sběr pomerančové kůry Ve školním roce 2011/12 žáci a učitelé naší školy nasbírali 107,68 kg sušené pomerančové kůry. Nejvíce se o to zasloužily děti z prvního stupně a jejich rodiče, kteří jim ve sběru hodně pomáhali. V jednotlivcích zvítězila Kateřina Janošková ze 4. třídy, která přinesla 8,41 kg. Těsně za ní byly Eva Weczerková (1. tř.) s 7,25 kg a Tereza Lanžhotská (2.tř.) s 7,21 kg kůry.
Pořadí tříd podle počtu kg na jednoho žáka: 1. místo - 1.třída - 2,23 kg 2. místo - 4. třída - 1,42 kg 3. místo - 5. třída - 1,22 kg Všem dětem i rodičům děkujeme za jejich snahu. M. Jandová
Zdravotnická soutěž Ve středu 9.května jsme jely na zdravotnickou soutěž do Břeclavi.U bývalého pionýrského domu se sešla čtyři družstva I.stupně a tři družstva II.stupně. Ošetřovaly jsme zlomenou ruku,vyvrtnutý kotník a spálenou ruku.Zajistily jsme stabilizovanou polohu a předvedly obvazovou techniku.Také nás vyzkoušeli ze znalosti bylinek. Získaly jsme sice jenom 20 bodů,ale nakonec jsme byly z I.stupně první. Za odměnu nám paní Petrlová koupila dva kopeč-
strana 31
Kobylí dědina ky zmrzliny.Pak jsme šly na nádraží a jely domů. Byl to nádherný výlet a vyhrály jsme jen díky paní Petrlové, která nás to všechno naučila. A protože jsme si vybojovaly v okresním kole 1. místo,vydaly jsme se na soutěž podruhé-tentokrát do krajského kola do Brna.Nejdřív jsme si daly svačinu na posilnění, pak nám řekli pravidla a už jsme šly k prvnímu stanovišti-sanitce.To pro nás nebyl vůbec žádný problém. Další úkoly už byly obtížnější. Nejlépe nám šla obvazová technika, přenos nemocných a ošetření po úrazech-pokousání psem.U některých úkolů nám strhli trestné body, ale i tak jsme si vysoutěžily 4.místo. Byl to pro nás zase hezký den a úplně nejlepší byl oběd-řízek a bramborová kaše.Domů jsme se vrátily skoro večer, unavené, ale spokojené. Tereza Jislová a Aneta Martinková, 5.tř.
Pocta hasičům Hasiči jsou borci staří, práce se jim velmi daří. Sotva pokyn dostanou, na cestu hned vyjedou. Z auta skáčou jak kamzíci, za sebou táhnou hadici. Masky na ksicht nasadí, na boj s ohněm vyrazí. V plamenech žena nebohá, napospas ohni vydaná. Miminko v náručí zoufale tiskne, zachrání je někdo z této tísně? Hasiči jsou muži praví, ženu s dítkem vysvobodí. Do ohně se jak lvi vrhnou, plamenům je oba vyrvou. Nebude to žádná psina, záchrana je pěkná dřina! Za cizí život vlastní nasadit, velkému neštěstí zabránit. Plamenům oběti uchvátit a do života je navrátit. Kristýna Ševcová, 8.tř.
strana 32
č. 2/2012
Jánošík v Radosti Ve středu 9. května nás, většinu žáků z 2. stupně, uvítalo brněnské divadlo Radost hrou Malované na skle.Námětem je příběh o známém zbojníku Jánošíkovi. Je to vlastně takový zbojnický muzikál, balada.Hraje se a zpívá o narození, lásce a smrti.Soupeří tu spolu nebe a peklo, tedy anděl s ďáblem, zbojníci s četníky. Hned na začátku hry bylo vidět, že Jánošík to rozhodně nebude mít lehké.U jeho kolébky se dohadoval anděl s ďáblicí, jakou budoucnost mu připraví. Na mě Jánošík působil jako velice hodný člověk, i když byl zbojníkem. Spoustě mých kamarádů se právě tato postava líbila nejvíce, ale mě bavil anděl svými úsměvy a legračními křidélky.Hlavně se však snažil chránit Jánošíka před všemi nástrahami, což se mu bohužel moc nedařilo. Měl totiž mocného soupeřeďáblici.Ona dokázala lidi kolem sebe docela zmanipulovat. Svými šťavnatými a obhroublými výrazy bavila celé obecenstvo. Jak je v Radosti obvyklé, i v této hře se hodně zpívá a tančí.A právě to se mi velice líbilo. Bohužel, tak jako ve skutečnosti, i v této hře byl zbojník dopaden a popraven.Ale i když se zde jednalo o smrti člověka, hra byla plná humoru a my jsme se báječně pobavili. Mám divadlo ráda, protože sledovat herce na jevišti je vždycky větší zážitek, než hru sledovat v televizi. Bára Šíblová, 6.A
Radost nezklamala Taky vás zajímá, Jak to dělají andělé? My už to víme. Dozvěděli jsme se to v divadle Radost. Nikdo od nás ze třídy nevěděl, co si pod takovým názvem má představit. Pravda, nějaké představy jsme každý měli….(Že má představení podtitul Stvoření světa, nám nějak uniklo…) Ale protože v Radosti je vždycky radost, věděli jsme, že se zase dobře pobavíme. Nemýlili jsme se. Předložili nám poněkud modernější a humorně pojatý příběh o tom, jak Bůh tvořil svět. Líbil se nám nejen děj samotný, ale jako vždy nás v Radosti ohromili mnohostran-
č.ným 2/2012 Kobylí dědina talentem a uměním herců, nápaditými kulisami, ně těším na naši „chlapskou“ záležitost - stavění máje. kostýmy a rekvizitami a množstvím úchvatných efektů. Bůh lítal, na pódiu se procházel živý andělský pes, který měl na zádech křídla. Často tam byla tma, a proto do děje zapojili obyčejné svítící baterky. Krásně zpívali a k tomu ještě tancovali. Zkrátka a jednoduše, energii, kterou herci v sobě měli, na nás přenesli a rozzářili nám obličeje. Nejen ty naše, ale všech, co v sále seděli. Potlesk neměl konce. Snad jsme i my tak všem účinkujícím udělali také trochu té radosti…
Obdivuji to, že se zachovala tradice a stále se staví pouze za použití vidlic a ne jeřábem. Pátek nějak přežiju, ale nemyslím na nic jiného, než na sobotu. Hned jak vstanu, celý den běhám po baráku a snažím se, aby mi čas rychle utíkal. A je to tu! Jdu se umýt, učesat a vyparádit a hurááááááá na hody!!!!!!
K.Damborská, K.Galová, L.Horáková,8.tř.
Zase v Radosti No jistě! Šestá, sedmá a devátá třída jedou do divadla a my osmáci budeme sedět v lavicích a učit se. Takové myšlenky probíhaly jednoho květnového rána v hlavě snad každého osmáka. To jsme ale ještě netušili, že aspoň sedmi z nás se zjeví „anděl strážný“, který se jmenuje paní učitelka Borovičková, a oznámí nám, že má pro nás 7 volných míst. Ta se zaplnila, než jsme stačili mrknout. Na představení s názvem Malované na skle jsme už jednou byli a bylo nádherné. Proto jsme se na ně tak těšili. Příběh o Jánošíkovi, zbojnících,luxusní čertici a směšném andělovi nemá chybu. Podle názvu nic moc,ale když to zahrají herci z Radosti, je to prostě boží! Většina her tady končí dobře, tato ne. Tady dobro nad zlem nezvítězilo, ale v tom byla tato hra asi nejzajímavější.Je vidět, že síla a bohatství nejsou všechno. Když byl Jánošík nešťastný, zlost mu pomáhala v bitkách, aby vyhrával. Když byl šťastný, tak ho posilovala radost.Peníze nepotřeboval. Zato císařští vojáci měli peníze, výzbroj a všechno, co potřebovali. Přesto nevyhrávali.Na Jánošíkův důvtip prostě neměli. Ale ani to jeho vyhrávání netrvalo věčně.Stalo se, jak předpověděla čertice. Bude se houpat. Ne na houpačce, ale na šibenici. Divadlo to bylo pěkné, i když trochu smutné. Ale pro nás to byla zase radost v Radosti. Adéla Křivková, 8.tř.
První den je ze všech nejdůležitější. Nejprve jde průvod, ve kterém si jdou stárci pro stárky. Jakmile průvod dorazí na sólo, předá paní starostka novým stárkům fedro. Já s kamarády vydržíme sledovat jen začátek. Kolotoče čekají… Druhý den patří přespolním stárkům a krojovaným, tento den už mi docházejí peníze na kolotoče. Třetí den už si tolik neužívám, protože vím, že jsou hody u konce. Ale mamka, taťka a jiní dospělí si myslí, že na hodech je zavádka to nejlepší. Zavádku provází písnička, která je každý rok jiná a zpívá o tom, co důležitého se u nás stalo v tomto roce, co se událo na přípravách hodů nebo při jejich průběhu. Například minulý rok se zpívalo o tom, jak se zlomila mája. Kdybych měl shrnout, co pro mě hody znamenají, tak je to především nádherná tradice, vůně dobrot a krása kobylských krojů. Teď jsem ještě kluk a těším se především na kolotoče, ale doufám, že až vyrostu, budeme s kamarády také hrdí kobylští stárci a celá obec Hody mýma klučičíma očima na nás bude pyšná. Konečně je to tu! Kobylské hody! Kolotoče, hudba, Petr Otáhal,7.B stárci, no prostě tradiční moravské hody. Těším se na ně celý rok, protože znamenají blížící se konec školního Červnův dar, roku a pokaždé si s kamarády užijeme spoustu legrace. aneb Kde se vzaly jahody Už týden před hody u nás bývá úklidová pohotovost. Léto si asi většina z nás nedokáže představit bez sluMamka, teta a babička pucují okna a podlahy a poté se vrhnou na pečení koláčů. Taťka a brácha si zase chys- nečného a teplého počasí, vyhřátých pláží, osvěžující tají víno, kroj a leští boty. No a já? Já pomáhám mamce zmrzliny, no a děti samozřejmě bez prázdnin. Avšak a nemůžu se dočkat, až ty naše hody začnou. Ve středu mezi důležitý letní nebo spíš červnový symbol patse rozvážejí malé májky a na to se vždycky těším, pro- ří jahody - ovoce, na které se mnozí z nás těší nejvítože se rád dívám, jak chasa staví májku naproti našeho ce. Používají se na marmeládu, do koláčů, buchet… domu. Ve čtvrtek, hned jak přijdu ze školy, se neskuteč- a nebo je sníme jen tak, nejlépe přímo ze zahrádky. Ale
strana 33
Kobylí přemýšleli jste dědina někdy, jak vlastně jahody vznikly? Kde se vzaly? Teď nemyslím ty, které zabírají část vašeho záhonku, ty už jsou vyšlechtěné, ale myslím ty pravé jahody – lesní. Prý to bylo takto… Žil byl jeden mladý hoch jménem Rok, který se zamiloval do krásné dívky Ročice. Netrvalo dlouho a ti dva se vzali. Svatba byla krásná a veselá. Zanedlouho se mladým novomanželům narodilo první dítě – syn Leden. Sudičky mu do postýlky přinesly nádherné průzračné rampouchy a popřály mu štěstí do života. Lednu se za 31 dní narodil bratr Únor. Ten dostal něžný kvítek sněženek. Za 28 dní přibyli do rodiny Rokových další členové – Březen, kterému sudičky přinesly malého roztomilého zajíčka březňáčka, a Duben, jehož obdarovaly snítkou zlatého deště. Potom kolíbku, kde po 30 dnech ležel další chlapec Květen, zasypaly sudičky voňavými květy. Paní Ročice doufala, že další potomek bude konečně holčička. Tolik si ji přála! Narodil se však opět syn - Červen. A jelikož se v tomto období rodilo hodně dětí a sudičky nevěděly, kam dřív skočit, stalo se , že jedna z nich zaměnila Červnův dar za panenku určenou pro holčičku ze sousedství. A tak Červen dostal panenku. Červnu a ostatním synům pak ještě přibyli další bratři – Červenec, Srpen, Září, Říjen, Listopad a Prosinec. Každému sudičky nadělily nějaký dar, ze kterého měli všichni kluci radost. Jenom Červen se svou panenkou nebyl spokojen. Co on, kluk, s panenkou? Rozhodl se tedy, že panenku zahodí a taky to udělal. Kdesi uvnitř však cítil, že něco udělal špatně. Neměl čisté svědomí. S dary se asi takhle nezachází. Zdálo se mu, že ta panenka ho pořád pronásleduje. Avšak ne jako panenka, ale jako duch krásné dívky. Jako malý kluk zlobil Červen své bratry i rodiče, dělal různé klukoviny, nenechal nikoho v klidu, zkrátka měl horkou krev. A taky si myslel, že je hezčí a chytřejší než ostatní. Takový zůstal do dospělosti – posmíval se lidem, povyšoval se, lhal, jako když tiskne, koukal, kde by co komu nekalého provedl - jen tak pro potěšení… Jednou, když provedl zase jeden ze svých škodolibých kousků, nějaký vnitřní hlas mu našeptával, ať svůj skutek napraví. Červen se před tím protivným hlasem snažil utéct. Pádil do lesa. Tam zrovna dřevorubec kácel strom. Aby ten hlas přehlušil, nabídl Červen dřevorubci pomoc. Vtom se před ním zjevila krásná dívka. Měla červený šat, který slabý vánek rozfoukával do všech stran. Dlouhé hnědé vlasy obtáčela čelenka, upletená z červených kuliček. Dívka působila jako lesní víla a Červnovi připomínala to děvče, které se mu zjevovalo ve snech. Tato však byla mnohem krásnější. Červen stál jako solný sloup a s úžasem hleděl na tu krásu. Víla přistoupila k němu blíž, usmála se na něj a v ústech se jí objevila ta samá drobná červená věc, kterou byly ozdobeny její vlasy. „Na, sněz si ji,“pobídla Června něžným hlasem. Než Červen ochutnal tu dosud neznámou věc, zeptal se dívky: „Kdo jsi?“ „Jsem někdo, koho dávno znáš,
strana 34
č. 2/2012 a to, co držíš, vzniklo díky tobě.“ Poprvé jsi totiž někomu chtěl pomoci, ne uškodit. Vykonal jsi dobrý skutek. S těmito slovy a s úsměvem na rtech přistoupila víla i k dřevorubci a také jemu podala onu věc. Ta lahoda! Ta vůně! Nic podobného ani Červen, ani dřevorubec ještě nikdy neokusili. A zatímco Červen si užíval té dobroty i pohledu na krásnou vílu, dřevorubec nelenil a spěchal všechno povyprávět své ženě a taky všem sousedům. Prý když budou dělat dobré skutky, zjeví se před nimi lesní víla a dá jim tu neslýchanou dobrotu. Jako první to vyzkoušela dřevorubcova žena - šla vrátit sousedce už dlouho vypůjčené peníze. Když to udělala, zjevila se u ní také ta krásná panna a úsměvem jí vykouzlila tu červenou dobrotu. Žena dala ochutnat i svému malému synkovi. „Mmm, to je jahodný, mami.“ „Říká se lahodný, Jeníčku,“ opravila ho maminka. „Ale co kdybychom tuhle lahodnou věc nazvali jahoda?“napadlo ji. Všichni sousedé souhlasili a chválili Jeníčka za krásný název pro tu sladkou věc. No a lidé začali konat dobré skutky a chovat se k sobě navzájem hezky. Jahodová víla však už nevěděla, ke komu první, a od všech těch úsměvů ji tuze bolela pusa. A tak Června napadlo, co kdyby jahodu hodil do země, jako to lidé dělají s bramborami? Zkusil to a zanedlouho mu vyrostl velký keř s jahodami. Urodilo se pro všechny. Jahodová víla si konečně odpočinula a Červen byl rád, že tenkrát dostal od sudiček panenku. A my si můžeme pochutnávat na jahodách. Díky, Červne! Miroslava Ludvová, 7.B
Výpravy čtvrťáků do minulosti *Nejvíce mě zajímá doba po Sámově říši. Je velmi tajemná, protože se z ní nedochovaly žádné písemné zprávy. Mám ráda pověsti, a proto jsem si vybrala tuto dobu. Nejvíc se mi líbila pověst o Horymírovi a Šemíkovi. Obdivuji Horymírovu statečnost, když nesouhlasil s knížetem Křesomyslem, ale i Šemíkovu statečnost, když skočil z hradeb Vyšehradu, aby zachránil Horymírovi život. Eliška Vykydalová *Chtěl bych být Přemyslem Otakarem II., protože se mu říká král železný a zlatý. Byl zdatný a nebál se válek. Chtěl bych být bohatý a dobrý jako on. Robert Valenta *Nechtěl bych být v pravěku, protože nebylo žádné oblečení a pravěcí lidé si museli hledat potravu, a nelíbilo se mi, jak zabíjeli mamuty. Pavel Schopf
č. 2/2012
Kobylí dědina
Příspěvky, které nebyly ve zpravodaji Kobylí dědina uveřejněny, najdete na webu obce www.kobyli.cz v záložce Zpravodaj Kobylí dědina - Názory občanů. Budou zde k dispozici i případné reakce, které můžete zasílat p. Táni Rosochové na mail
[email protected].
Inzerce
strana 35
Kobylí dědina
č. 2/2012
Kobylí dědina, Zpravodaj, vydává Obec Kobylí. Adresa: Obecní úřad, Augusty Šebestové 459, 691 10 Kobylí, IČO 283266. Tel.: 519 431 106, fax: 519 431 654, e-mail:
[email protected]. Toto číslo připravily – Ivana Jehličková, Eliška Kaszper, Táňa Rosochová, Jarmila Borovičková, Miroslava Řeháková. Uzávěrka č. 3/2012 do 26.11.2012. Vychází nepravidelně. Místo vydání Kobylí. Registrační číslo 370011091.Grafická úprava a tisk: Petr Brázda – vydavatelství Břeclav. Vyšlo v srpnu 2012. Náklad 650 výtisků. Cena 12,- Kč.
strana 36
