Přehledné. Ladislav Soldán Bohuslav Hoffmann Jiří Urbanec Milada Písková Emil Charous Naděžda Sieglová

Přehledné vH

Ladislav Soldán Bohuslav Hoffmann Jiří Urbanec Milada Písková Emil Charous Naděžda Sieglová

SPN PEDAGOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ, akciová společnost

OBSAH

I. MEZI DEMOKRACIÍ A SOCIALISMEM (1945-1948) (L. Soldán) Na prahu nové doby? ф- (Z kultuměpolitických zápasů před únorem 1948) 10 : Poezie po kvetou 1945 15 Verše radosti i žalu, návraty 15 (Jí-)Vězeňská poezie, básně z koncentračních táborů. 18 Nové básnické generace —skupinové diferenciace 19 Kontinuita české poezie 23 Základní směry a tendence poválečné prózy 29 ; Drama a divadlo v letech 1945-1948 (B. Hoffmann) 34 П. OD ÚNORA 1948 DO KRITIKY KULTU OSOBNOSTI (1948-1956) (J. Urbanec - L. Soldán) Básníci pßici „pro lid“ 42 Autoň širšího žánrového rozpětí 42 Budovatelská próza 46 Snahy o tematickou rozrůzněnost prózy 47 ^Literatura „v podzemí4 51 í)Prvm a druhá vlna exilové tvorby 51 Drama a divadlo v letech 1948-1956 (B. Hoffmann)

55

Ш. CESTA К SOCIALISMU S LIDSKOU TVÁŘÍ? (1956-1969) (M. Písková - L. Soldán) všedního dne к svobodné básnické tvorbě 66 x ' Květen —dílna a inspirace 67 Spektrum osobností, směrů, a skupin; autoři stojící osamoceně Proměny prózy šedesátých let 73 (stylová vlna literatury s okupační tematikou 73 Společenskokritická problematika, psychologická próza 78 (jĚýiáměty z historie 80

68

86 Dva malé spisovatelské portréty (B. Hrabal а V. Páral) Demokratizační a liberalistické směřování kritiky 92 Drama a divadlo v letech 1956-1969 (B. Hoffmann) 96

89

IV. DVACETILETÍ „NORMALIZACE“ (1970-1989) (J. Urbanec - L. Soldán) ffjtj Režimní básníci i další autoři 115 v_y Oficiálně publikující prozaici 119 Disidenti a samizdat 123 M yJteratura v exilu 124 (JpísNáznaky uvolnění v osmdesátých letech 130 4v~-^Drama a divadlo v letech 1970-1989 (B. Hoffmann) V. LITERÁRNÍ DĚNÍ PO LISTOPADU 1989 (L, Soldán) y

Na nových cestách 148 Hledání tvaru románu (a prózy) 150 Široký proud poezie 154 Básníci katolické orientace 157 fT^Návraty i vstupy 161 ^Několik nových jmen 164 Drama a divadlo po listopadu 1989 (B. Hoffmann)

5

167

VI. LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ PO ROCE 1945 (N. Sieglová)

172

VE. SLOVENSKÁ LITERATURA V LETECH 1945-1996 (E. Charous) Rámec obrazu 178 Oáza svobody (1945-1948) 179 V osidlech schematismu (padesátá léta) 181 Červánky volnosti (šedesátá léta) 184 Normalizace s lidskou tváři (sedmdesátá a osmdesátá léta) Proti proudu (literární disent a exil) 189 Bez vrchnosti a bez sametu (1989-1996) 191

186

Vin. SVĚTOVÁ LITERATURA V DRUHÉ POLOVINĚ 20. STOLETÍ (B. Hoffmann) Literární zobrazeni války a jejích důsledků 196 Osvětim aneb Téma masového vyhlazování tzv. méněcenných ras Hirošima aneb Apokalypsa atomového věku 199 Válka v dokumentární a umělecké literatuře 201 Existentialismus ve francouzské a řecké literatuře 214 Neorealismus a existencialismus v italské literatuře a kinematografii „Rozhněvám' mladí muži“ v anglické literatuře. Zánr univerzitního a nového „proletářského“ románu 227 Poválečné drama americké a evropské. Divadlo ve známem absurdity a groteskna 232 Francouzský nový román 245 Beat génération v americké literatuře 251 Poezie zpívaná, recitovaná a experimentální 258 Literatura doby postmodemí 266 Několik odvážných mužů a žen na létající hrazdě literatury 277

197

222

Foto Bohumil Marčák (str. 2 6 ,4 0 , 8 7 ,9 4 ,1 5 6 ,1 5 7 ,1 6 0 ), Moravské zem ské muzeum v Brně (1 9 ,2 0 , 2 4 ,3 2 ,4 8 , 1 5 9 ,1 6 2 ), Emil Charous (194) a archiv.

I MEZI DEMOKRACIÍ A SOCIALISMEM (1945-1948)

Na prahu nové doby? (Z kulturněpolitických zápasů před únorem 1948) Poezie po květnu 1945 Verše radosti i žalu, návraty Vězeňská poezie, básně z koncentračních táborů Nové básnické generace - skupinové diferenciace Kontinuita české poezie Základní směry a tendence poválečné prózy Drama a divadlo v letech 1945-1948

Na prahu nové doby? (Z kulturněpolitických zápasů před únorem 1948)

a ještě více politizující týdeníky“ a jim se přizpůso­ buje i knižní produkce. Hlavně však autor tohoto zamyšlení, sociální demokrat, jako by předpověděl, co se pak skutečně dělo: „ Uskutečňování socialis­ mu ani v literatuře všeliké plodné napětí neodstra­ ní, nýbrž zvýší, a kdo jich ještě nedorostl, nejenom nepovede, nýbrž octne se brzo pod kolem revo­ luce ..." Stejně jako se od května 1945 do února 1948 rozhodovalo o charakteru republiky, rozhodovalo se i o charakteru kultury. Není naším cílem složit úplný obraz bojů o novou kulturu, respektive o za­ chovám kvalit kultury staré, které v té době probí­ haly, přičemž politika v mnohém ovlivňovala kultu­ ru a ta s,e zase promítala do politiky. Aby byl tento obraz relativně úplný, museli bychom —kromě jiné­ ho - jít do minulosti, v lecčems až do roku 1918 a snad i dále. V naší historiografii stále ještě chybí objektivní analýza předpokladů a důsledků kultuměpolitického vývoje v předchozím „přechodném“ tříletí 1918—21, ale také ve dvou desetiletích meziválečné republiky s jejím žebříčkem kulturních hodnot a se všemi jejími pozitivy i negativy. Proto je nutno se vracet do období po 15. březnu 1939, kdy se česká literatura v návaznosti na své demokratické tradice podílela na zápase proti fašismu, třebaže v jeho prů­ běhu stály na jedné straně barikády dvě protikladné süy, dočasně spojené: demokrati a komunisté. Je­ jich vlastní střet měl teprve nastat - a začal hned po květnu 1945, jakkoli se za tzv. protektorátu obě ujišťovaly svým spojenectvím. Mnohé tedy po Květou vlastně pokračovalo. Vždyť požadavek demokratizace kultury, jeden z ústředních bodů polemik z léta a podzimu 1945, vytyčil Košický vládní program. Byl přijat ještě před koncem války a prosadily se v něm hlavně požadavky moskevské části zahraničního odboje, tedy komunistů. Obdobně ani Václav Černý anebo další kulturní činitelé domácího i zahraničního od­ boje nechtěli návrat předmnichovské republiky se vším všudy, ale usilovali o budovám osvobozeného státu na nových, demokratických základech. Je ovšem faktem, že do zápasu o plnění nového poli­ tického a kulturního programu šla nejlépe připrave­ na KSČ, jež pak dokázala využít silného politické­ ho postavení к realizaci závěrů a úkolů ve svém duchu, ve svůj prospěch a později i podle svého diktátu. Brzy po osvobození i tím způsobem, že na klíčová místa ministerstva informací, které vedl je­ den z ideologů strany, Václav Kopecký, byli povo­ láni komunističtí spisovatelé Ivan Olbracht, Fran­ tišek Halas, Vítězslav Nezval a spolu s nimi i levico­ vě zaměřený Josef Kopta. Samozřejmě jiná klíčová místa - a nejen na tomto ministerstvu - obsadily zase jiné strany. Důležité pro komunisty - a vedeni většiny stran tehdy socializujících podpořilo tento trend - bylo to, že první vlna znárodnění se týkala klíčových

Již podruhé v témže století se měla česká literatu­ ra ocitnout na prahu nové doby; vždy se tak dělo v souvislostech celoevropských a z vůle nikoli jen představitelů literatury a českého národa. Poprvé v roce 1918, na konci první světové války, kdy se zrodil samostatný československý stát. Podruhé v závěru daleko hrůznějšího běsnění druhé světové války, v jehož průběhu byl tento stát téměř rozme­ tán, vstal však doslova z mrtvých. Bezpochyby tedy - jak to v různých obměnách později opakovali a agitačně využívali hlavně komunisté - porážka fašismu domácího a cizího, osvobození většiny Československa Rudou armádou a následné budo­ vám' lidově demokratické republiky přinesly vý­ chozí podmínky pro nový rozvoj české (i sloven­ ské) slovesnosti. Jinak vyjádřeno: vznik, prožitek a závěr všech dramatických okolností spjatých s největší válkou v dějinách, to všechno přehlušilo méně významné dění, jímž se jinak mohla naše lite­ ratura inspirovat. A tak političnost měla být podle některých spisovatelů, kteří se к nové dějinné situa­ ci vyjadřovali nedlouho po Květnovém povstání, základním znakem nové literatury. A obdobně jako po říjnu 1918 také bezprostředně po květnu 1945 nechyběly hlasy, že je třeba začít všechno nově; musíme tedy budovat i úplně novou kulturu a no­ vou literaturu ... Na druhé straně - a na to se v důsledku událostí roku 1948 a poté po nástupu tzv. normalizace v dubnu 1969 záměrně zapomínalo - česká literatu­ ra se v květnu 1945 neocitla v nulovém bodě; její kontinuita nebyla přerušena ani léty okupace, i když jimi ne všichni tvůrci prošli s čistým štítem. Pěkně to vystihl Josef Jedlička ve svém Dodatku к nenapsaným dějinám české literatury (Rozmluvy, Londýn 1987): květnové dny chápe jako „průchod­ ní místo, kde se zauzlovaly minulé děje a vytvářely zárodky dalekosáhlých budoucích událostí“. Nahlí­ ženo s odstupem let je pak podle J. Jedličky tříletí následující bezprostředně po konci války „klíčem, předznamenáním a předaktím к tragédii“, předaktím к tragédii vlády totalitního režimu v trvání čty­ řiceti let, jejímž důsledkem byla devastace všech hodnot, tedy i hodnot literárních ... A hlas z druhé­ ho tábora: také komunistická historiografie mluví o tříletí 1945-48 jako o období přechodném, obdo­ bí boje o moc, v němž údajně národně demokratic­ ká revoluce přerůstá v revoluci socialistickou. Vý­ stižný je i postřeh Karla Poláka (Kritický měsíčník 1946) na téma „česká literatura v revoluci“. S Polá­ kem, autorem brožury Literatura a socialismus (1946), lze souhlasit v konstatování, že se změnil sám obsah pojmu literatura, neboť „od 5. května chtějí určovat literaturu především politické noviny

10

vém povstání otázku nové české kulturní orientace a nepochyboval, že by měla být socialistická, nikoli ovšem dogmaticky chápaná a prosazovaná. A tře­ baže se například kriticky vyjádřil к obsahu první­ ho čísla časopisu Generace, konstatoval, že nej­ mladší vystupují zde „s programem aktivní spole­ čenské přestavby a lidské převýchovy, jež je dnes naším společným hlavním úkolem“ (Kritický mě­ síčník 1945). Černého hledám' svébytné cesty pro českou kulturu nacházející se mezi Východem a Západem již tehdy vzbudilo nevoli hlavně na levi­ ci, ale také u těch, kdo vystupovali proti socialismu. Černého pojetí naší kulturní orientace bylo později pokládáno dokonce za jakousi „třetí cestu“, cestu kompromisu. Ve stati Mezi Východem a Západem (Kritický měsíčník 1945) píše V. Černý: „... Vý­ chod i Západ, abychom mohli být co nejvíce a co nejlépe sví, samými sebou ... okna otevřená všem průvanům ducha. To je první předpoklad toho, aby naše kultura, zůstávajíc českou, byla v budoucnu takovou, jakou ji vídaly nejlepší naše doby: ne pou­ ze západní - ne pouze východní- vskutku lidská!“ Polemické střety na téma naší nové kulturní orientace se neobjevují jenom v Kritickém měsíční­ ku. Prostřednictvím Svobodných novin, jejichž re­ daktorem se stal po smrti Eduarda Basse Ferdinand Peroutka, se snaží získat inteligenci, sjednotit ji na „nadstranické bázi“ národně socialistická strana. Prohlášení proti „zpolitizování a zestraničtění“ ve­ řejného života, kulturního dění především, požada­ vek nezávislé kritiky uveřejněný ve Svobodných novinách, podepsali kromě jiných Václav Černý, Emil Filla, Jaroslav Kvapil, Albert Pražák, Václav Holzknecht, Václav Rabas a spolu s nimi komunis­ té František Halas a Marie Majerová. Historiky čes­ ké žurnalistiky a literatury ovšem čeká netendenční zpracování kultuměpolitické orientace a působnos­ ti i dalších periodik: Dneška, řízeného Edvardem Valentou a Ferdinandem Peroutkou, Obzorů, redi­ govaných Ivo Ducháčkem a s příspěvky Pavla Tigrida; ale také levicových časopisů —Kulturnípoliti­ ky, vedené E. F. Burianem, komunistického tý­ deníku Tvorba a kulturní přílohy deníku Rudé prá­ vo. A vůbec se již nelze spokojit s obligátním tvrze­ ním, s jakým marxističtí historiografové po léta při­ stupovali к hodnocení katolických revuí, přede­ vším Akordu, řízeného Janem Zahradníčkem, Vyšehradju i Archy: že totiž šlo o periodika reakční, antisocialistická, bez toho, že by bylo nějak analy­ zováno a případně kritizováno jejich kultuměpoli­ tické zaměření a hodnota publikovaných příspěvků, hlavně literáměkritických. Zajímavý sumář aktuál­ ních dobových kulturněpolitických problémů, ale také otázek moderní kultury, jak se vynořovaly po druhé světové válce, nalezneme na stránkách Listů, čtvrtletníku pro umění a filozofii, který v období 1947-48 redigoval spolu s Janem Grossmanem du­ chovní otec Skupiny 42 Jindřich Chalupecký. V revui Kvart dokázal zase její šéfredaktor Vít Obr-

oblasti kultury. Již za okupace se v ilegalitě připra­ vovalo zestátnění československého filmu, obdob­ né tendence se prosazovaly v divadelnictví (viz návrh demokratické koncepce rozvoje schválený L sjezdem divadelních pracovníků v červenci 1945), následovaly požadavky na zestátnění poly­ grafického průmyslu a nakladatelských podniků. Významnou roli v procesu demokratizace kultury měla sehrát přestavba školství s cílem zpřístupnit vzdělání všem vrstvám obyvatelstva, nově se kon­ stituovala osvětová práce - dekretem prezidenta re­ publiky se ustavily při národních výborech osvěto­ vé rady atd. Hned v květnu se přihlásili к levicové kultuměpolitické orientaci mnozí příslušníci inteligence včetně spisovatelů; jejich rozhodnutí ovlivnilo pře­ devším renomé, které si KSČ u levicové inteligence získala v meziválečném období a v protifašistickém odboji. Brzy se ustálila falešná představa o komu­ nismu jakožto jediném pozitivním protikladu к ne­ dávno poraženému nelidskému fašismu. Jako by aidíz do zapomenutí upadalo to, co třeba v řadách levice Karel Teige a na druhé straně Ferdinand Peroutka věděli již ve třicátých letech o vy­ konstruovaných procesech v SSSR, o Stalinově krutovládě, o všem tom, co - obrazně vyjádřeno - spojuje černou a rudou, fašistický a bolševický localitní režim ... A tak osamoceným zůstal hlas V. Černého v Kritickém měsíčníku na podzim 1946, upozorňující na pohtické pozadí, a hlavně na cultuměpolitické důsledky tehdejších čistek mezi sovětskými spisovateli (mj. případ Zoščenko г Achmatovová). Jednostranné prosovětské a prokomunistické kultuměpolitické postoje se odrazily v mnoha díiech vznikajících na konci války a bezprostředně po květnu 1945. Zvlášť markantní to bylo v poezii vzdávající hold osvoboditelům a nově nabyté svo­ bodě. Dokladů je možno uvést celou řadu; šlo vskutku o velký tvůrčí elán (srov. zde kapitolu vě­ novanou poezii). V lecčems připomínal básnictví burcující svědomí národa v roce 1938, předbřezno­ vé sbírky a poezii národního žalu, ale hlav zvednu­ tých i po 15. březnu 1939; teď ovšem šlo o verše opojné radosti. Po opadnutí první vlny vyjádření radosti z osvobození, jež přinesla díla nové kvality, ■pozomil však V. Černý, že to není jediná cesta, že poezie „národního štěstí“ by se mohla lehce stát . novinářským polotvarem“, anebo dokonce „vý­ prodejem veršů “. Podbízivé verše českých básníků a básnířek na oslavu velkého Stalina a pak básně aevídaného bolu po smrti Josifa Vissarionoviče tu­ to domněnku potvrdily ... Je to ovšem výpověď ni­ koli jen o charakteru českých básníků, nýbrž o čes­ kém charakteru jako takovém, o čecháčkovství, jak se mu Černý vysmál - byť se ho zároveň děsil - ve svých Pamětech. V. Černý, zvláště po roce 1969 obviňovaný div ■e ze zavilého antisocialismu, kladl si po Květno­

11

tel soustředit spisovatele a umělce různých názoro­ vých odstínů a podobný demokratický duch byl příznačný i pro měsíčník pro literaturu a umění Ky­ tice, redigovaný Jaroslavem Seifertem. Do širokého spektra kultuměpolitického dění přispěly svými programy a následujícími polemic­ kými střety včetně sporů mezi generacemi, přede­ vším ovšem svou tvorbou, skupiny mladých básní­ ků (viz zde dále v kapitole o poezii 1945-48). O významném podílu kritiků z nastupujících ge­ nerací na formování nových programů svědčí pře­ devším čin J. Grossmana: jménem nejmladších pro­ klamoval v časopise Generace (1945) nutnost nové, jednotné základny к tvůrčí práci, přičemž vy­ cházel mj. ze zásady dialektického materialismu 0 vlivu ideologické nadstavby na hospodářskou zá­ kladnu, jak si ji sám vyložil. Ale později polemizo­ val s Václavem Černým i s představiteli katolické kritiky a rovněž s komunistou Jiřím Hájkem, byť ten spolu s Ivo Fleischmannem, Františkem Vrbou, Jaromírem Hořcem a Jaroslavem Morákem patřil к těm, kteří se podíleli na utváření profilu časopisu Generace. Brzy dochází i mezi dalšími mladými tvůrci, původně a mnohdy dost nejasně hlásícími se к socialismu, к názorové diferenciaci, a to i leckdy 1 uvnitř skupin, do nichž se sdružili. Část mladých zůstává věrna marxismu (z nich Jiří Hájek, Jaroslav Pokorný, Ilja Bart polemizují s Václavem Černým), na jiné působí filozofie existencialismu, někteří se přiklánějí к strukturalismu jakožto propracované­ mu literárněvědnému systému, jehož vývoj se neza­ stavil ani v průběhu protektorátních let. Nad mož­ ností uplatnit strukturalistickou metodu v kritické práci se později (1947) zamýšlí v Kritickém měsíč­ níku Jaroslav Janů. Názorové diference mezi představiteli kritiky, ale i mezi spisovateli vůbec se nejvíc vyostřují před prvním sjezdem Syndikátu českých spisovatelů, který se za předsednictví Františka Halase konal ve dnech 16.-20. 6. 1946. Toto tříbení názorů značně ovlivnila agitace ve prospěch kulturní politiky KSČ v rámci příprav VIII. sjezdu KSČ (28.-31.3.1946), konaného nadto v období předvolebního zápasu (ve volbách získali komunisté v českých zemích těsnou většinu). V předvolebním období byla kromě jiného evo­ kována otázka smyslu a odkazu národních dějin a spolu s ní i problém kulturních a literárních tradic. Ve sporu národních socialistů, V. Černého i dal­ ších s komunisty o této věci se mezi intelektuály setkal s velkým ohlasem projev Zdeňka Nejedlého Komunisté - dědici velkých tradic českého národa. V literatuře se mohou podle Nejedlého v souladu s názory Julia Fučíka komunisté považovat za dědi­ ce takových významných osobností, jako byli K. H. Mácha, J. K. Tyl, B. Němcová, A. Jirásek. Tato představa plně ožila až po únoru 1948. Zato tím výrazněji — spolu s ideovou koncepcí raženou v podobném duchu Ladislavem Štollem - zjedno­

12

dušujícím způsobem poznamenala hlavní vý­ kladovou linii dějin české literatury a její výuky na školách všech stupňů. Vedla к tendenčnímu překru­ cování i těch kladných národních tradic a hodnot, jež s komunismem souvisely jen velmi vzdáleně. К jejím důsledkům patřilo i posuzování, lépe řeče­ no kádrování spisovatelských osobností minulosti podle ideologických hledisek. Mohutnou odezvu mezi spisovateli a kulturními činiteli měl rovněž předvolební manifest Májové poselství kulturních pracovníků к českému lidu (květen 1946), který ze spisovatelů podepsali na­ příklad František Halas, Vladimír Holan, František Hrubíh, Vítězslav Nezval, Vilém Závada, Ivan 01bracht, Marie Majerová, Marie Pujmanová, Václav Řezáč, Ivan Blatný, Ladislav Fikar, Josef Kainar, Jiří Kolář, Oldřich Mikulášek, Adolf Hoffmeister, z literárních teoretiků a historiků mj. Bohuslav Ha­ vránek, Bohumil Mathesius, Karel Teige, František Trávníček. Jakýsi doplněk к tomuto poselství pak tvořil sborník Kultura na prahu zítřka s podtitulem Kulturní pracovníci к výstavbě republiky, v němž kulturní činitelé odpovídali na otázky o svém vzta­ hu к vědeckému socialismu a KSČ. Hořce se ptá V. Černý ve svých Pamětech, v nichž ožívají udá­ losti mezi květnem 1945 a únorem 1948 tak říkajíc z ptačí perspektivy odstupu let, ale zároveň emotiv­ ně účastnicky, zda už tehdy touto a jinými prokla­ macemi nezačalo selhání spisovatelů anebo přinej­ menším jejich zaslepení... Ve stejném duchu rea­ goval Pavel Tigrid článkem Zrada vzdělanců, pub­ likovaném nedlouho po spisovatelském sjezdu. V souvislosti s průběhem sjezdu se v roce 1946 většině představitelů české kultury zdálo, že demo­ kracii smrtelné nebezpečí nehrozí. Naopak, jak to dokládá agitační brožurka Můj poměr ke KSČ, kte­ rou vydalo propagační oddělení ÚV KSČ před vol­ bami, desítky z nich se vyznaly ze svého „pozitivní­ ho vztahu ke straně“ a vyjádřily „nehynoucí vděčjiost“ SSSR za osvobození - výjimku tu tvořila sku­ pina křesťansky orientovaných spisovatelů. Po úno­ ru 1948 jim tyto postoje nebyly zapomenuty. Průběh I. sjezdu spisovatelů je dokumentován ve sborníku Účtování a výhledy; ten ovšem vyšel až v březnu 1948. A v pozdějších letech byly výsledky sjezdu vesměs interpretovány podle přání ideologů KSČ. I na sjezdu se jako nejméně početná, ve svých zásadách však neústupná představila skupina kato­ lických spisovatelů, setrvávajících na stanovisku, že spásu lze hledat jedině v křesťanství (z diskusní­ ho vystoupení Aloyse Skoumala). Směrodatné pro tehdejší duchovní klima mezi intelektuály i pro kul­ turní historii je ale to, že většina účastníků sjezdu se přihlásila к socialismu v různých podobách. U ně­ kterých šlo o socialismus v duchu abstraktního hu­ manismu, jak ho údajně - podle pozdějších marxis­ tických interpretů - chápal i V. Cemý anebo prezi­ dent Beneš. Nekomunističtí vykladači pokládali za­ se Černého humanismus za existencialistický. Pre­

vyna anu■ot,

jeně. «e■nsti s ín i

aové i Sdu к павек bn 01-

fadav

■шаг, ■ser, p Hapnsek p rak

b iem Ь TrTTlŽ ■ ziak c ptá

t ‘ ■kajíc ■BTOV-

bndaL rrejH iieafc rub-

Биб рою -

t0

Г íteHtn>lb in u -

ш děčH tsku-

it 30k v e L až

bedky |r - ogů ra»ých Luatopmsku,

inm íUe pro mkulsnse В něm hu-

urúst*eziafizaPre-

zident sám přednesl na sjezdu vstupní projev, vlast­ ně hlavni referát, o poslání literatury (a tudíž o roli osobnosti spisovatele) v novém Československu. К socialismu marxisticko-leninského typu se ve sjezdových vystoupeních přihlásila většina disku­ tujících, například Jiří Taufer, Vítězslav Nezval, Lumír Čivmý, Marie Majerová, Marie Pujmanová, Ivan Olbracht, filozof Ludvík Svoboda (měl referát o kritice), Julius Heidenreich-Dolanský (ten ve svém projevu popřel roli „předjimatelských“ osob­ ností a vyjádřil tak nesouhlas s Černého sjezdovou přednáškou o vztahu osobnosti a kolektivu); Zde­ něk Nejedlý hovoňl o historické vazbě spisovatele s Jidem“, ze slovenských účastníků vystoupil La­ dislav Novomeský i další. Sjezd se stal dějištěm ostré srážky dvojího pojetí literatury a vůbec umění ve společnosti. Proti poža­ davku Edvarda Beneše, aby spisovatel „dělal nepo­ litickou politiku“, nepsal literaturu „tendenční“ a byl „straníkem ve vyšším toho smyslu významu, tj. ... společenským a mravním kritikem vůbec“, aby nepodléhal moci a požadavkům státu a společnosti, se prosadilo volám opačné —po přímé účasti spiso­ vatele v politickém zápase. Dokladem toho je Ma­ nifest, přijatý na závěr sjezdu, údajně vyjadřující >■011spisovatelů stát po boku národa, nikoli ale tak, jak si to představovali Beneš anebo Černý, totiž s věrností ideálům lidství, češství a evropanství a s důrazem na svobodu osobnosti tvůrce. Za novou konfrontaci v oblasti kulturní politiky lze považovat i to, že diskusní příspěvky Vítězslava Sezvala a ještě více Jana Drdy a Bohumila Matheяа o nutnosti „cesty literatury к lidu a lidovosti г literatuře “ vyvolaly nesouhlasnou odezvu v Kri­ tickém měsíčníku. V článku к této problematice konstatoval V. Černý především, že v ústech komunistů stalo se toto téma propagací socialistického realismu jen přizpůsobeného „sociálním a budova­ telským okolnostem“. Sám zdůraznil, že lid potře­ buje „všechnu dobrou literaturu bez rozdílu“. Přes polemiky pokračující v létě a na podzim 1946 bylo zřejmé, že na sjezdu získal největší pod­ poru kultuměpolitický program rozpracovaný v du­ chu závěrů Vín. sjezdu KSČ. A mezi ideovými směry ovlivňujícími představitele české literatury zaujal během krátkého období po sjezdu a po vol­ bách rozhodující místo marxismus. Politický zápas ale pokračoval. Vždyť tzv. Budovatelský program Gottwaldovy vlády obsahoval takové požadavky v oblasti kultury, na něž například národní socialis­ té nemínili přistoupit, respektive usilovali o některé změny, hlavně ve svém resortu - do jejich rukou přešlo totiž po volbách ministerstvo školství a osvě­ ty. (Konkrétně šlo o přijetí nového školského záko­ na. reformu vysokoškolského studia, přípravu kon­ cepce ČSAV.) V důsledku zostřujícího se politického napětí do­ šlo na podzim 1946 к pokusu o nové rozdělení do­ sud jednotného spisovatelského syndikátu do dvou

13

organizací. Politika KSČ s konečným cílem sociali­ zace nejen v ekonomické sféře, nýbrž také v oblasti kultury, se měla ještě výrazněji než dosud prosazo­ vat vytvořením Kulturní obce, budované po vzoru předválečné Levé fronty. Do ní měli podle prohlá­ šení představitelů KSČ otevřené dveře všichni de­ mokratičtí představitelé literatury. V první fázi se do Kulturní obce přihlásilo 41 signatářů provolám uveřejněného v Rudém právu a zdůrazňujícího ne­ zbytnost práce v duchu „bojového a činorodého humanismu a vědeckého socialismu“ (mezi nimi S. K. Neumann, Zdeněk Nejedlý, Ladislav Štoll, Jindřich Honzl, JiříKroha, Jan Mukařovský, Bohu­ mil Mathesius). Protiváhou této levicové, vy­ sloveně již politizující spisovatelské obce se měl stát Kulturní svaz. Ve svém prohlášení O svobodu kulturní práce, uveřejněném ve Svobodném slově, se opíral o projev E. Beneše na spisovatelském sjezdu a chtěl být institucí ochraňující svobodu tvorby proti jejímu podřízeni vlivům mocenským a stranickým; mezi signatáři byli Václav Černý, Ferdinand Peroutka, Pavel Eisner, Jaroslav Kvapil, Jindřich Chalupecký, Josef Palivec, K. J. Beneš, Fráňa Šrámek, ale také Jaroslav Seifert a Josef Lada, z mladší generace Kamil Bednář atd. Násle­ dující sjednocení obou organizací do Kulturní jed­ noty (ustavující schůze v dubnu 1947), jejímž před­ sedou byl zvolen filozof J. B. Kozák, už lze hodno­ tit jenom jako akt, který se stal východiskem ke sjezdu Národní kultury. Tato organizace proklamo­ vala jednotu národní kultury a důvěru kulturních osobností v socialismus budovaný pod vedením KSČ a tzv. Národní fronty. V mnohém ale jednotu fiktivní, protože jednotlivé strany (národní socialis­ té, lidová strana a zčásti i sociální demokracie) ne­ ustoupily od svých kulturněpolitických programů. Sjezd Národní kultury se sešel až za nové politické situace po únoru 1948 (11. dubna v pražské Lucer­ ně) a jednoznačně podpořil KSČ jako vedoucí sílu ve státě. Tak byla otevřena cesta к socializaci kultu­ ry, a tedy i literatury v totalitním duchu, bez demo­ kratické kontroly. Rok 1947 - především v politicko-ekonomické sféře, ale také v oblasti kultury - stál ve znamení Dvouletého plánu obnovy národního hospodářství. Přesto pokračují střety o výchovu ve školách, včet­ ně způsobu výuky náboženství, o vysoké školství, ČSAV. Nastává první období bilancování, což se projevilo tím, že po knižním výboru z článků V. Černého Boje a směry socialistické kultury (1946) shrnuje přední komunistický publicista Gustav Bareš své nejvýznamnější příspěvky do knihy Listy o kultuře (1947) a že v témž roce vychá­ zí brožura Ladislava Štolla Zápas o nové české myšlení. Na podporu programu komunistů, jak byl stanoven Vin. sjezdem KSČ, vystoupil i výtvarný teoretik Vincenc Kramář ve svazku statí Kulturněpolitický program KSČ a výtvarné Umění.

získané svobody, nebyla v některých případech prováděna tak, jak si demokratické sily před­ stavovaly. Zvláště komunisté zneužívali tohoto ak­ tu к likvidaci politických odpůrců, a naopak dochá­ zelo к diskreditování lidí, kteří se za okupace po­ koušeli omezenými prostředky bránit českou kultu­ ru (literární kritik a historik Miloslav Hýsek, diri­ gent Václav Talich). V poměru к Němcům se pro­ sadil názor o jejich kolektivní vině, jednostranně se za vzor považovala sovětská kulturní politika, svaz­ ky se Západem byly zpřetrhány také proto, že к předmnichovskému modelu uspořádání státu a kultury prý nebylo návratu, především v důsledku nového rozdělení Evropy po jaltské konferenci. Vznikaly tak problémy, které přetrvávají až po dnešní dny. Kromě toho tu jednotlivě přežívaly, tře­ ba ve vztahu Čechů a Slováků, staré problémy a začaly se objevovat nové. Přesto však v období 1945-1948 - na rozdíl od následujících desetiletí vlády totality - v kultumě­ politické sféře i navzdory konfliktním situacím pře­ chodného období existovala přece jen značná míra svobody. Díky tomu, že byla - jednoduše vy­ jádřeno - zachována svoboda slova, všechny tyto střety mohly totiž relativně volně probíhat. Později, zvláště v padesátých letech, býval každý pokus o diskusi na kultuměpolitickém poli potlačen hned v zárodku. Za jeden z příkladů plodné, byť vzrušené a lec­ kdy dokonce „pnsvojovatelské“ polemiky pře­ chodného období možno považovat spory o vý­ klad duchovního odkazu F. X. Saldy. Začaly již za Šaldova života. Nová vlna zájmu o F. X. Šaldu se objevuje hned po osvobození, neboť mnohým Šalda v nových bouřlivých časech jako kritik a zároveň spolutvůrce národního života najednou chyběl. Ob­ dobně jiní zase postrádali autoritu T. G. Masaryka anebo historika Josefa Pekaře. (Všichni zmínění shodou okolností zemřeli v roce 1937 a odchod této velké trojice jako by symbolicky oznamoval nená­ vratný konec jednoho období české politiky, stát­ nosti i kultury.) Stejně jako v roce 1937, kdy na jedné straně vy­ šlo šaldovské číslo Tvorby a na druhé straně věno­ valy zakladateli moderní české kritiky celé číslo melantrišské Listy, také v roce 1947 - deset let od Šaldovy smrti - se к jeho duchovnímu odkazu mohli přihlásit jak komunisté, a to ve sborníku vy­ daném jedním z oddělení ÚV KSČ anebo v tý­ deníku Tvorba (s příspěvky Jana Mukařovského, Zdeňka Nejedlého i dalších) i v Rudém právu, tak Václav Černý, Jiří Pistorius a jiní autoři v Kritic­ kém měsíčníku, Jan Patočka v časopisu Naše doba anebo katoličtí interpreti Miloš Dvořák, Rudolf Černý a tehdy i Oldřich Králík ve svých periodi­ kách Akord a Vyšehrad. Ale vedle nich i další vy­ kladači, stojící v úctě před velkým mrtvým a usilu­ jící získat z jeho díla poučení pro dnešek - i pro zítřek, pro budoucnost. Znovu se - v Melantrichu

Pro celkové kultuměpolitické klima je příznač­ né, že dochází к názorové diferenciaci uvnitř někte­ rých důležitých periodik. Tak například ze Svobod­ ných novin odchází několik levicově zaměřených přispěvatelů. Jiní z nich zase (z osobností literární vědy Bohumil Mathesius a jazykovědec František Trávníček) přímo ve Svobodných novinách kritizu­ jí názory Ferdinanda Peroutky, vůdčího ducha to­ hoto listu. V Kritickém měsíčníku se vedle dobově aktuálního příspěvku Václava Černého, kriticky glosujícího „falešný budovatelský optimismus“ v kultuře, objevují projevy nesouhlasu s některými Černého názory z nedávných měsíců, a to i z pera autorů v Kritickém měsíčníku zavedených. Máme na mysli polemiku, kterou s Černým vedl divadelní kritik, teoretik i praktik (v dobrém slova smyslu) Jan Kopecký na téma umělec a stát. Jen na doplnění uvedhie, že J. Kopecký se stal v padesátých, a hlavně v šedesátých letech jednou z vůdčích osobností českého divadelnictví a na za­ čátku sedmdesátých let byl vyloučen z KSČ a ne­ směl publikovat. Nikoli pouze zmíněný dvojí, ale leckdy i několikerý obrat v názorech byl pro někte­ ré představitele naší kultury, pro spisovatele i vědce typický, třebaže šlo někdy o proměnu jen manifes­ tovanou, a jindy naopak dotyčnému přiřčenou, ane­ bo dokonce přisouzenou jinými, těmi, kdo literatu­ ru a kulturu kádrovali. A tak jsme svědky leckdy zcela nečekaných názorových metamorfóz - od vý­ chozích stanovisek z období bezprostředně po osvobození a třeba i v konfrontaci s tím, jak se dotyčný projevoval za tzv. protektorátu, až к celé škále protikladných postojů zastávaných v dalších mezních situacích českých politických a kulturních dějin (únor 1948, 1956 - „odhalení“ kultu J. V. Stalina, leden 1968, srpnová okupace téhož roku, dubnové plénum s počátkem „normalizace“ 1969, nevyjímaje listopad 1989). Hořké poučení o těchto peripetiích a proměnách, ve svých důsledcích pro vývoj české literatury tragických, byť nepostrádají­ cích tragikomické momenty, toto svědectví o vlast­ nostech české intelektuální povahy, vše doloženo na konkrétních příkladech, lze najít opět v Černého Pamětech. Pro všechny svazky těchto atypických memoárů je ale zároveň příznačné - a to je jejich rub - , že ani Černý se neobešel bez zaujatosti, osobních averzí, například vůči některým svým kultuměpolitickým odpůrcům z řad katolíků a strukturalistů, a to i pokud se týká posouzení ob­ dobí před rokem 1939 a 1948. Z předchozího výkladu je zřejmé, že demokratic­ ká kultura a literatura ztrácely v lecčems pozice již před únorem 1948. Nelze tady v úplnosti odpovědět na otázku, co přinesl kultuměpolitický vývoj v ob­ dobí 1945-48 pozitivního. Zůstalo mnoho nedoře­ šeného, prosadily se jednostranné tendence. Vždyť například očista kulturního života od kolaborantských anebo přinejmenším zdiskreditovaných je­ dinců, úkol vytyčený hned v prvních měsících nově

14

yyh

H ■ I

I

УУ -jj-ц. -jj. ně se

iZ. že

ли iku -cj pQ -fg.

I i || I

I I I I I

-;1y

I I К I

0(j

К

JL

В

t -ira уу_ г Mo , ^jj £ц8 r ned ec_ yý_

I

В I ■

В I i В

4za I m se da veň эд.rvka Tažní ito ená-

I

I

В

H ^B

В В В I

r Vy . ^j0. -slo a od >Я71) Vy .

tý. i'ho _ tak - tic_

I I И

В I I В B

В i В ■ В

oba jo lf -odivy- В .íiluрГ0 ! ~chu В

В

- začalo s vydáváním Díla F. X. Šaldy, to byl jeden z počinů v oblasti nové nakladatelské politiky. Objevila se i menši šaldovská monografie L. Svobody a osobitý výklad Šaldova dfla podal J. Mukarovský, nejvýznamnější osobnost českého strukturalismu, byť již - především v osobnosti Mukařovského - strukturalismu jakožto literárněvědné melodologie sbližující se s ortodoxním marxismem, To všechno svědčilo nikoli jen o stálé životnosti díla F. X. Šaldy, nýbrž také o tom, že do jeho interpretace zasáhly jak jednostranné a zkreslující tendence, uplatňující se za „bojů o Šaldu“ již za jeho života, tak hlavně ideologické a kultuměpolitické konflikty, příznačné pro nové poměry v osvobozeaé republice. Ovšem otázka, právě tehdy s velkým důrazem kladená: kdo se к Saldovi hlásí právem a kdo neprávem, je tak trochu otázkou hamletov­ skou, věčnou ... Přešla nezodpovězena i do dalších desetiletí.

jako Jan Zahradníček a mnozí další. Nikdo již ne­ vrátí české literatuře v padesátých letech poprave­ ného Záviše Kalandru. Tabuizována byla například sociologie literatury anebo Strukturalismus, zcela zkreslen byl výklad dějin avantgardy, zvláště po roce 1945 atd. Také v období tzv. normalizace a konsolidace po zasedání pléna ÚV KSČ v dubnu 1969 se ovšem zase mimo oficiáhu kulturní a lite­ rární strukturu dostaly celé desítky spisovatelů a jejich děl. To všechno jsou vývojové proměny, jimiž se budou zabývat další oddíly této práce. Na začátku stálo vzrušené kultuměpolitické dění tříaktí let 1945—48.

Poezie po květnu 1945 V průběhu Květnové revoluce a při osvobozová­ ní republiky básníci jako první reagovali na novou dějinnou situaci; ve známem' společenské aktuál­ nosti stála celá první vlna poválečné poezie. V jed­ notlivých básních, sbírkách i v celkovém směřová­ ní tvorby autorů nejrůznějších generací zazníval pocit radosti z osvobození, s rnz se mísí smutek nad oběťmi okupace a války. Nová vývojová perspekti­ va spojuje zcela rozdílné poetiky, konkrétně avant­ gardní proud (Nezvala, Seiferta i Halase) s hymnicky meditativm poezií Holanovou i vizionářstvím spiritualisty Zahradnička. Jestliže za války hledali básníci v poezii útočiště, respektive „zduchovnělý azyl“ před hrůzami reali­ ty, poválečná poezie se otvírá jakoby i navenek. Prožitá skutečnost okupace, války a vlastně i „strá­ dám' z poezie“ (J. Trávníček) nutká autory často к formě psaní básnického deníku. Typickým rysem dobové poetiky je kontrastní symbolika sil zla (fa­ šismu) a dobra (osvoboditelé, celek národního zá­ pasu, nově prožívaná svoboda). Specifickou for­ mou básnické výpovědi je poezie autorů, kteří pro­ šli fašistickými vězeními a koncentráky.

Česká kultura let 1945-48, kdy vskutku přerůstá ■árodní a demokratická revoluce v revoluci sociahstickou a vývoj spěje к vytváření monopolu vlády jedné strany, si ještě udržela charakter bohaté a mnohotvárné struktury. V ní měli své pevné místo, v lecčems v návaznosti na pozice získané za kulturněpolitických zápasů probíhajících po celé meziválečné období od prvního osudového převran po první světové válce (1918), kromě jiných sil rovněž komunisté. A spolu s nimi celá, ne vždy jednotná levice spjatá s literární i uměleckou avantordou. Údajný proces rozvoje socialistické kultur■ revoluce, probíhající v různých peripetiích a také ' represích po únoru 1948, tuto bohatě rozvrstveж>и- v mnohém i vnitřně členěnou strukturu vůbec xesjednotil, neobohatil, naopak ji značně omezil * vlastně okleštil. A tak ji postavil, ochuzenou ° Složky, pevně pod kontrolu stranické ideok>gie totalitního státu, navíc ještě podřízeného dik=*Eu Sovětského svazu. Někteří činitelé dřívější ■nohotvámé národní kultury byli v důsledku toho dokonce vystaveni trestnímu postihu, jim' se uchýliК do skrytu podzemí, další odešli do emigrace. Kulzrměpolitické zápasy, odehrávající se po únoru 1^48 tak říkajíc veřejně, staly se zpravidla buď jeaom jakousi kamufláží, divadlem, anebo manifesttcC i když ani tady později nechyběly snahy přece jen něco pozměnit, demokratizovat (po XX. sjezdu KSSS v roce 1956 anebo v období tzv. pražského -eira 1^68). Vlastoí zápasy, v nichž o něco šlo, pobačovaly ve skrytých částech ledovce české kultut f . v exilové literatuře, ve vnitrním exilu některých osobností a více anebo méně anonymních jednotb c ú ; vedle oficiáhu literatury se vytváří paralelní 5»atura samizdatová atd. Mnoho sil stálo i navraДГП| některých osobností anebo směrů do literatury, 2 byly po jistou dobu násilím vytrženy, včetně гг га významných básníků buď jen na čas umlčejako Vladimír Holan, anebo uvězněných,

Verše radosti i žalu, návraty Nejtrvalejšími hodnotami poezie psané brzy po květnu 1945 se ukázaly sbírky FRANTIŠKA HA­ LASE (viz str. 22) B arikáda (1945) а V řa d ě (1948), JAROSLAVA SEIFERTA
15

okupaci v klauzuře svého bytu), ale zároveň jde 0 sbírku nových záchvěvů lyrického okouzlení 1návratů к místům předválečným (Sobotka), к přá­ telům básníkům i politikům (báseň na T. G. Masa­ ryka). Zvláštní typ básnického prožitku válečných udá­ lostí najdeme ve sbírce staršího souběžce mezivá­ lečné avantgardy JAROSLAVA BEDNÁŘE (1889-1976). Ten do reedice své nejvyzrálejší sbír­ ky H v ě z d n á t u l á c t v í (1946, původně 1930), je­ jímž těžištěm byla básnická asociace událostí první světové války, zařadil „pásmo básní z válečných let 1939-1945“, vlastně novou sbírku RETORTA. Motivy z obou světových válek jako osudové po­ znamenám vlastního života nalezneme i ve verších sbírky Mezi D VĚM A OHNI (1947) JANA ČARKA '(1898-1966), jinak básníka milovaného jihočeské­ ho kraje a adorace rodné země v postruralistickém duchu. Dalším opěvatelem jihočeské krajiny je OLDŘICH NOUZA (1903-1974) ve sbírkách H y m n a n a n á m ě s t í a S r d c e b u d o u c íh o v ě k u (obě 1947), v nichž zobrazení krajiny je spjato s uchvácením přítomností, již můžeme prožívat díky osvoboditelům. Vysloveně komunistickým básníkem vzdávajícím hold blížící se socialistické budoucnosti se stává další Jihočech, DONÁT ŠAJNER (1914-1990). Jeho první poválečné sbírky jsou však stále ještě spis glorifíkací rodné země a kronikou válečných událostí.

Případ pozdně vydané Neumannovy sbírky není jediný. Tak například až v roce 1946 mohla vyjít sbírka E leg ie (poprvé 1941) pod vlastním básnic­ kým jménem JIRIHO ORTENA (1919-1941, vlastním jménem Jiří Ohrenstein), neboť za války musel židovský autor užívat pseudonymů. Druhá Ortenova sbírka, SCESTÍ, vyšla jako součást soubo­ ru D ílo Jiříh o O r te n a (1947, připravil Václav Černý). O publikování výboru z pozůstalosti další­ ho židovského básníka, HANUŠE BONNA (1913 - zahynul v Mauthausenu 1941), se zasloužil Jiří Valja (Dílo H anuše B onna - 1947).

Rovněž z pozůstalosti byly v prvních dvou letech po osvobození vydány čtyři knihy JOSEFA HORY (1891—21. 6. 1945), jemuž byl den po smrti in memoriam jako prvnímu udělen titul národního uměl­ ce. Básnická skladba Ž i v o t a d í l o b á s n í k a A n e LIHO (1945) s fiktivním hrdinou, orientálním básní­ kem, nabízí srovnám s Horovým JANEM HOUS­ LISTOU (1939). Jiný vhled do osudů Aneliho-Hory lze najít v Z á p i s c í c h z n e m o c i (psány v letech 1942-1945, vydány 1945). Datem svého vzniku předchází obě zmíněné knihy sbírka P r o u d (1946) se základním motivem „proudu času“ a básníka v jeho plynutí. Vydané torzo PO K U ŠENÍ (1946) bylo zamýšleno jako široce koncipovaný román ve verších s vylíčením složitých osudů několika spolužáků.

Obnovené vědomí národní identity, spjaté se slo­ vanstvím, zvláště se slovanstvím osvoboditelů, za­ znívá v poezii PETRA KŘIČKY (1884-1949), hlavně ve sbírce SVĚTLÝ oblak (1945), kompono­ vané na způsob dvanácti jihoslovanských hrdin­ ských zpěvů, s vášnivým protestem proti krutostem války. Pro sbírku PÍSEŇ meče (1946) stala se zase vzorem hrdinská poezie ruských bylin; ve sbírce BĚSOVÉ ze stejného roku podléhá autor až příliš rétorickému patosu.

Z tvorby autorů téže generace nabývá po Květ­ nu nových dimenzí a překvapující účinnosti poezie JAROSLAVA KOLMANA CASSIA (1883-1951), a to zvláště v lyrické skladbě KONĚ v NOCI (1945), začleněné pak do sbírky NŮŽ NA STOLE (1947). Noc je v ní symbolem protektorátu, spjatým s vizí neustálého umírám a poslední cesty. Po osvobození vydává v krátké době za sebou sedm básnických knížek FRANTIŠEK NECHVÁ­ TAL (1905-1983). Hlásí se v nich ke svému vzoru J. Horovi (zvláště v nářcích nad Josefem H orou - 1945), nadále setrvává u oslavy přírody a lásky к národu (ČERNÁ STUDNA, SVATEBNÍ LOŽE - obě 1946). V nejrozsáhlejší sbírce ZAJETÍ BABYLONSKÉ (1946) nalezneme i drastické válečné scény. Nechvátalova poezie se postupně rozrostla do značné šíře; vyznačovala se stereotypní obrazností a leckdy až kazatelskou rétoričností. Záslužná je jeho práce překladatelská (ze španělštiny, francouzštiny atd.), v níž navazuje na svou aktivitu z třicátých let.

Max Švabinský: Josef Hora

Po dvanácti letech odmlky se novou sbírkou vrá­ til do literatury FRÁŇA ŠRÁMEK (1877-1952). Rány, RŮŽE (1945) básníkovo rozsáhlé dílo - niko­ li jen poetické - vlastně završují. Šrámek se připojil ke všem, kdož se naléhavě vyjadřovali к uzavřené temné a smutné době minulé (autor sám žil po celou

16

KE mu akt tao­

rach i,\A

sem 9 je «h BUJ iXO

«vat xým *±é iUшку mě lilo-

kíam ТЯВОrdn:em ase arce -liš irétmosti iSIA Í3NĚ Z NA aátu, j=sty. ebou 3VÁ-

zroru ť»OU

asky - obě 4SKÉ

Ne­ ctěné c-±dy xáce ad.),

Z výrazného proudu básníků a publicistů katolic­ ké orientace utichl po roce 1945 pro veřejnost hlas JAKUBA DEMLA (1878-1961), především proto, že Demi se za války některými svými názory a po­ stoji diskreditoval a jen díky zásahu Vítězslava Ne­ zvala nebyl souzen jako kolaborant. Osobitými tóny zaznívá nadále tvorba katolických básníků starší generace, jako byli Klement Bochořák a Bo­ huslav Reynek; katolická poezie je však především ve znaku nástupu mladých (viz dále). KLEMENT BOCHOŘÁK (1910-1981) se například ve sbírce Tři slzy (1947) nadále představuje jako „hledač prostoty“ a františkánské pokory (srov. též sbírku POUTNÍK - 1948). Na cestě v prostorách své lyriky pokory, intimity a pevného řádu víry pokračuje ve sbírce P odzimní motýli (1946) BOHUSLAV REYNEK'(viz str. 159). Patos radostné, ale i přes ukončenou válku stále zjitřené doby je nejvíc patrný v básnické skladbě VLADIMÍRA HOLANAj(viz str. 24) DÍK SOVĚT­ SKÉMU SVAZU, založené na kontrastu krutosti války a lidskosti jejích bohatýrských vítězů, a v „tryzně“ za všechny mrtvé Panychida (obě 1945), pojaté jako polemika básnického subjektu s Bohem, ne­ tečným ke hrůzám války. Ve skladbě R udoarmĚJa (1947) je patrná návaznost na lyrickoepickou poetiku Holanovy poemy napsané za války (TEREZ­ KA PLANETOVÁ - 1943). Příležitostnou lyriku ob­ čanskou a leckdy i politickou shrnul básník do sbír­ ky Tobě (1947). Všechny čtyři skladby pak byly vydány souborně pod názvem DOKUMENT (1949). Holan v té době ještě příležitostnými básněmi v časopisech reagoval na některé dobové události, ale počínaje únorem 1948 nastalo pro něj období vynuceného míčem. Trvalo až do roku 1964, kdy mohl vydat intimní lyrickou tvorbu z období 1943-1948 ve sbírce N a postupu .

ké příkazy a kritéria. Pro nejmenší čtenáře jsou ur­ čeny jeho říkanky, a hlavně veršované pohádky, adaptace známých motivů, jež se pro mnoho gene­ rací stávají neodmyslitelnou součástí dětské četby. (O Hrubínově tvorbě pro děti více viz str. 174.)

Josef Šíma: Ilustrace к Hrubínově Hirošimě

V básníka aktuálního společenského apelu se z křesťansky založeného hymnika proměňuje FRANTIŠEK HRUBÍN (viz str. 25). Je to patrno z jeho básnického triptychu z roku 1945 CHLÉB S OCELÍ (se samostatnými skladbami Stalingrad, Chléb s oceli a Pražský máj), ale ještě více z pětidíl■é skladby z téhož roku JOBOVA NOC s ozvuky předválečného poetismu, původně určené к recita­ ci. Jobovu noc inscenoval ve svém divadle D 46 EL F. Burian již na podzim 1945 jako svou první poválečnou premiéru. Sbírka Ř eka nezapom nění • 1946) obsahovala verše psané za války a s válkou spojené rovněž tematicky. Následující Hrubínovy básnické sbírky Nesmírný krásný život (1947) i proti atomové válce burcující Hirošima (1948) jsou ve znamení básnických postupů spíše depoetiznpcích a objevují se v nich i prvky „převrácené perspektivy“ a „umocnění detailů“, jak je to přín a č n é pro Hrubínovy práce prozaické. Od roku 946 napsal F. Hrubín množství básnických sbírek pro dětského čtenáře; jako by se rovněž tímto způ­ sobem utíkal do sféry, v níž tolik neplatí ideologic­

17

Kromě pozdního vydání satirické sbírky ŠVÁBI (1945) s průhlednými jinotaji namířenými vůči Němcům, psané v roce 1939 a tehdy cenzurou pozastavené, publikuje VÍTĚZSLAV NEZVAL (1900-1958), snad největší zjev české meziválečné lyriky, v roce 1945 pouze oslavnou báseň R udé armádě a nečasovou sbírku Balady M anoně, dále pak prózu ve stylu surrealistického černého románu VALÉRIE a týden DIVŮ. Básnickým poči­ nem je až Nezvalovo přepracování skladby Histo­ rický obraz (původně 1939, nyní HISTORICKÝ OB­ RAZ I— III, 1945). Obraz světa viděný v kaskádách nezvalovských obrazů je zde doplněn působivým zpodobením některých válečných událostí. Nezval se již za protektorátu živil výhradně literaturou (psal filmové scénáře, pod pseudonymem Františka Řepová rozhlasové pořady pro mládež atd.). Nyní je (podobně jako F. Halas i další spisovatelé, hlavně ti, kteří jsou členy KSČ) ve státních službách - zastává vysoké místo na ministerstvu informací. A zároveň ve službách socialistické básnické ob­ raznosti, podobné té, která se stala příznačnou pro jeho sbírky těsně poúnorové i pro „velebáseň“ STA-

UN (1949), oslavující sovětského vůdce, a poemu Zpěv míru (1950).

luce a Svazem osvobozených politických vězňů (1946). Obsahuje texty více než 80 autorů, z toho mnoha neznámých, kteří se vydání knihy již nedo­ žili. Vznikají i další sborníky zaměřené na žalářo­ vání českých občanů (například SvědectvíKounicových kolejí), ale také na tvorbu básníků z doby pro­ tektorátu, naplněnou protifašistickým vzdorem. Vězeňské zážitky jsou hlavním tématem několi­ ka knížek brněnského básníka JAROSLAVA ZA
Max Švabinský: Vítězslav Nezval

Se zajímavou polohou poezie na jedné straně pateticky oslavné, na drahé straně žalmické (roz­ loučení s Milenou Jesenskou, Josefem Čapkem a Vladislavem Vančurou, kteří zahynuli za války) se setkáme ve sbírce RADOST I ŽAL (1945), jíž na hrůzy válečných let reaguje jinak především prozaička MARIE PUJMANOVÁ (viz str. 31), na pře­ lomu čtyřicátých a padesátých let podobně patetická jako V. Nezval (básně o Gottwaldovi, Stalinovi). Jediným předním básníkem, jehož tvorba chce být vědomě opakem dobového patosu, aniž by v ní byla popřena vize cesty ke svobodě, byl básník křesťanské spirituality JAN ZAHRADNÍČEK' (1905-1960). Ve sbírce Stará země (1946), psané většinou za války, a ve skladbě La Saletta (1947) se jako katolík staví proti iluzi, že je možno usilovat o pokrok na zemi bez boží vůle a souhlasu. Další Zahradníčkovy skladby ze stejné doby již nedosa­ hují té intenzity a naléhavosti výrazu, a tak Svatý Václav (1946) s verši barokní obraznosti je spíše pouhou oslavou českého světce.

drážďanský. Nejosobitější transformaci vězeňských zážitků najdeme ve verších spisovatele a výtvarníka JOSEr FA ČAPKA* ( 1887-1945), který zemřel nedlouho

Vězeňská poezie, básně z koncentračních táborů Básnicky zachyceným svědectvím doby a záro­ veň sociologickým dokumentem je v první řadě poezie psaná v nacistických věznicích a koncen­ tračních táborech. Reprezentativní publikací tohoto typu lyriky je sborník Poezie za mřížemi, vydaný v edici prozaika K. J. Beneše Svazem národní revo­

Kresba Josefa Čapka

18

před koncem války po šestiletém věznění v různých koncentračních táborech. Přitom hluboké reflexe, vydané roku 1946 pod názvem BÁSNĚ z k o n c e n ­ t r a č n í h o TÁBORA (sestavil V. Holan s důrazem na chronologické řazení), jsou jenom výsekem Čapkoта vězeňského osudu. Jde o básně-glosy, ale také o rozhovory, včetně fiktivní komunikace se zemře­ lým bratrem, spisovatelem Karlem Čapkem, anebo o návraty „k větrům“ i „oblakům“ (jedny z Čapko­ vých základních motivů) domova.

(1945) skutečnost básníkovi rozpadá do tříště zá­ znamů jevů a hovorů. Připomíná to jakýsi objektivizovaný tok událostí, „sled okamžiků hodných básně“. Avšak v další sbírce, H l e d á n í př ít o m n é ­ ho ČA SU (1947), se vrací к poetice z předchozího období, v níž převažují řetězce vjemů, především vizuálních. Jeho vidění „ těžkne intenzitou, zvláště když v závěrečné skladbě Terrestris vytváří drásavý obraz bez viditelnějšího záchytného bodu “ (J. Tráv­ níček). A tak Blatného básně (například Hra, Kri­ tický měsíčník 1947), oscilující mezi verši a pró­ zou, nabývají podoby jakéhosi mýtu.

Nové básnické generace - skupinové diferenciace Prožitek války, poznamenávající převážnou část pokvětnové lyriky, je tmelem spojujícím několik generací. Také od mladé generace se očekává nové, zásadní stanovisko к válečným událostem i к další—u vývoji. Z potřeby názorové krystalizace a ujas­ něného formulování stanovisek se zrodil projekt večerů jednotlivých skupin anebo více či méně vol­ ných sdružení mladé poezie, realizovaný na podzim 1947 Uměleckou besedou. Představila se zde bás■ícká seskupení, která se vytvořila již za protekto­ rátu. v poválečných podmínkách se však jejich prosram proměňoval. Nejvýznamnější roli ve vývoji mladé české poe­ zie čtyřicátých let sehrála Skupina 421 sdružující Sfcráty a výtvarníky, jejíž program významným způsobem ovlivňovaly studie Jindřicha Chalupectého. Básníci skupiny se snaží dobrat „ uměníneesïmzujiciho a nemoralizujícího“, které skutečnost ^objevuje a vytváří“. Nejdůslednějším realizátorem takto vytyčeného programu byl básník a originální výtvarník JIŘI KOLÁR (viz str. 26), který nastoupenou cestu neo­ pustil ani po únoru 1948. Po válce se prosadil sbír­ kami Sedm kantát, Limb a jiné básně (obě I ^*45), Ódy a variace (1946). V Sedmi kantátách "saguje mj. na květnové události 1945, a to patetic­ kými verši, které jsou v jeho pozdější poezii vystném y „gestem svědka“, pozorovatele. Hlavním téaaaiem Kolářova básnictví se stává město a každo­ denní situace člověka v něm. Nový typ Kolářovy obraznosti má daleko к meziválečné metodě volné­ ho toku představ, aťjiž poetistických, anebo surreaSsdckých, není to ani nová poezie „civilizační“. Jako by šlo u Koláře o jakýsi způsob „prozaizace“ básnické výpovědi, což je nejvíc patrno ve sbírce ttíY v roce (1948), zvláště když básník registruje béžné události formou deníkových zápisů. Příklon к poetice Skupiny 42 lze zaznamewM také u brněnského IVANA BLATNÉHO 1 1919— 1990 v Anglii, v emigraci žil od roku 1948). Fd sbírkách z válečných let, ještě plných melodič­ nosti, impresionistického okouzlení a jemně odstí­ něných nálad, se v knížce s názvem T ento večer

Ivan Blatný

К zásadnímu obratu od křehké, dívčí poetiky její válečné prvotiny PŘ ÍSLU N Í (1943) ke světu samoty současného člověka^ nazíraného jpoetikou Skupiny 42, došlo u JIŘINY HAUKOV0(1919), manželky J. Chalupeckého. Ve sbírce Cizí POKOJ (1946) usi­ luje básnířka o zachycení lidské krize pramenící z tíže doby (zvláště války), včetně krizí milostných, prostřednictvím zjitřených reflexí, ale nepatetického jazyka. Sled záznamů veršem i prózou, vidění všední reality „v stálých dynamických rozporech“ vyhrocené interakce člověka a městského prostřed - tak lze stručně charakterizovat soubor textů JA NA HANČBl (1916-1963), civilním povolánín atletického trenéra a předtím aktivního sportovce vydaný pod příznačným názvem U d á l o s t i (1948). Básně připomínající příběhy, zabydlené po­ stavami z nejvšednější skutečnosti, psal již za války i další významný Moravan mezi mladými básníky, původně Přerovan, pak v Brně žijící JOSEF KAINAR(viz str. 27), od roku 1947 spisovatel z povo­ lání. Epizace je jedním ze základních znaků sbírky O s u d y (1947, obsahuje verše z let 1940-1943).

19

I prvotina IVANA DIVIŠE’(viz str. 125) PR V N Í HU D BA BRATŘÍM (1947) je ve znamení poetiky no­ vě formované skupiny Ohnice. U Diviše pak nastá­ vá dlouhá odmlka (alespoň co do publikování) a do proudu české poezie se zařazuje až za změněných podmínek na počátku šedesátých let. Vyhnul se tak oné tendenčnosti, jíž neušli mnozí básníci v padesá­ tých letech, ať tak činili z přesvědčení, anebo šlo o mimikry, jako např. J. Kainar i další. Vždyť třeba zrovna K. Bednář začíná znovu publikovat až v době jistého uvolnění po roce 1956.

Byla sice vydána až po N O V Ý C H MÝTECH (1946), ale časově je předchází. Kainarovy „všední mýty“ si kladou za cíl obnažovat kořeny lidské existence a směřuji к sdělení pocitu absurdity z tohoto světa. V pozdějších letech, v době, kdy Kainar usiluje 0 to, aby byl socialistickým básníkem, se tato ab­ surdita stává prostředkem černého humoru a leckdy 1 ironické perzifláže.

Nejvíce mladých básníků zastávalo program tzv. dynamoarchismu: sdružovali jsojem deníku Mladá JijQjitq. Kritickým mluvčím skupiny byl Jan Grossmanf Společným edičním počinem skupiny byl „sborník nového uměleckého myšleni-“ (podtitul) s názvem Aktiv (1946). V pro­ gramovém prohlášení se mj. říkalo, že „ není rozpo­ ru mezi uměním a revolucí“, čas zrodu básně měl být podle dynamoarchistů zároveň zrodem nového života. Sama tvorba jednotlivých členů skupiny se však vyvíjela mimo hranice vytyčeného programu poezie „aktivity“ při budování nové společnosti, spojovala je spise příslušnost к jedné generaci. Ani členové tohoto víceméně volného sdružení se z vět­ ší části (například mimo Ivo Fleischmanna) nesta­ li oporami socialistických, dogmatických trendů v poezii těsně před únorem 1948 a po něm a poté hlavně na začátku padesátých let. Nejvýrazněji se mezi dynamoarchisty prosadil LADISLAV FIKAR| (1920-1975), pozdější šéfre­ daktor nakladatelství Československý spisovatel, vstoupivší do české poezie prvotinou S a m o t í n (1945), básník jemného postižení nálad a velké kul­ tury slova. Z dalších to byl JAROMÍR HOŘEO (1921), vlastním jménem Jaromír Halbhuber, od roku 1945 šéfredaktor Mladé fronty, na rozdíl od Fikara básník spíše revoltních gest a protiestétských postojů. Redaktorem Mladé fronty byl OL­ DŘICH KRYŠTOFEK (1922-1985), proživšíčást války v koncentračním táboře. Stejně tak byl nacis­ ty vězněn MILOŠ VACÍK (1922), který debutoval za protektorátu a v roce 1946 mu vyšla sbírka vě­ zeňských veršů M A L Á k a l v á r i e . Autorem pěti sbí­ rek v pokvětnovém období byl FRANTIŠEK LIS­ TOPAD (viz str. 54). JAN VLADISLAV (1923), vlastním jménem Ladislav Bambásek, byl na rozdíl od Listopada ohraničen úzkým prostorem základ­ ních témat, jimiž jsou smrt, tajemství a „nedo­ šlovenf‘. Ke skupině dynamoarchistů se řadili také EDUARD PETISKA«( 1924-1987) a JIŘÍ V. SVO­ BODA (1924—1981). V samizdatové literatuře sedmdesátých a osmdesátých let činný Hořec, v portugalské emigraci žijící Listopad, rovněž v exilu působící Vladislav i doma činný Vacík za­ čali svobodně publikovat - s krátkým přerušením mlčení ve druhé polovině šedesátých let - vlastně až po listopadu 1989.

Josef Kainar

-fiiásmti kolem KAMILA BEDNÁŘE (1912 až 19/2) se snazi zprviTňavázat na program skupiny Ohnice, ustavené za války. Sám Bednář se ovšem po roce 1945 přelad\ije na jiný poetický kód: na rozdíl od hlubinného ponoru do nitra a vůbec introvertní poezie z protektorátních let otvírá se nyní básníkovi svět spise v exteriérech. V rychlém sledu vydává sedm sbírek, jejichž základním tématem je válka viděná v extenzivních šířkách textových i ob­ razových se sklonem к vizionářství a patosu ( D u š e ORLŮ - 1946, PA M ĚŤ BOJOVNÍKŮ - 1947). Osobi­ tější a hlubší tóny tu zaznívají jedině tehdy, když se básník oprošťuje od pseudoexpresivního a pseudobarokizujícího nánosu. Kolem Bednáře se seskupuje množství autorů, kteří se ovšem výrazněji prosadili až od šedesátých let, nezřídka s poetikou úplně jiného typu (Antonín Bartušek, Ivan Diviš, Josef HiršalA Miroslav Ho* lub), froměnu podobnou Bednářově lze vidět u JO? SEFA HIRŠALA (viz str. 73 a 164), a to ve sklad­ bě M a t k y (1945), v níž dává průchod obecnější výpovědi o osudu lidických matek. Také další Hiršalova sbírka, Ú Z K É c e s t y (1948), je plná váleč­ ných motivů, například koncentračních táborů.

20

»NÍ

io »ch

як КО.

täo соа I až

Oll ein

■01 До

иво

ladil

* s ЕСod od Et_iSt

Л45), лШ jd -

!“J0_<é

■0ж rec, ■Těž i za-

ann j^ně

■Nei|levÍTO.v^i|^'i bvla skupina autorů kolenj Rudé­ ho práva,[ představující se rovněž jako syntetičtí (noví) realisté, ' mající ve svém středu i prozaiky (Jana Kloboučníka, Vítězslava Kocourka a Sergeje Machonina). Autorem jejich programu byl kritik Rudého práva i dalších komunistických periodik JIŘÍ HÁJEK (1919 - 1994), sám také básník (začí­ nal ve třicátých letech ve Studentském časopise). Stejně jako v případě dynamoarchistů anebo u Sku­ piny 42 měla podle nových realistů poezie stát v neměnném spojem se životem; v lecčems se sna­ žili navázat i na předválečný program socialistické­ ho umění. Ostatně nepřetržitý „rozvoj“ socialistic­ kého realismu v české literatuře počínaje rokem 1945 se snažil v pozdější práci P a t n á c t l e t č e s k é LITERATURY 194 5 -1 9 6 0 dokázat další komunistický kritik, JAN PETRMICHL (1921-1964). Ze šestice básníků skupiny (Vlastimil Školaudy, Ivan Skála, Michal Sedloň, Jindřich Hilčr, Vladimír Stuchl a Jaroslav Vojtěch) se do české poezie nejtrvaleji za­ psal IVAN SKÁLA?(viz str. 28), přiklánějící se v padesátých letech a poté hlavně ve dvacetiletí po srpnu 1968 к vládnoucí komunistické ideologii a doktríně socialistické kultury. Skála debutoval sbírkou K Ř ESA D LO (1946), co do poetiky v lecčems závislou na Halasovi; obdobně tomu bylo v něktelých básních Školaudyho. Mladí katoličtí básníci, kteří se hlásili к poezii, jež musí být „moderní a křesťanská“, jak to při představování jejich programu v Umělecké besedě proklamoval Ivan Slavík, vymezili svůj program ve Velikonočním almanachu poezie (1947, uspořádal Zdeněk Rotrekl, úvodní slovo Miloš Dvořák). Šlo o skupinu, do níž se začlenili i starší autoři, napří­ klad Klement Bochořák anebo Jan Dokulil, z mla­ dých připomeňme aspoň Václava Aru *(vlastním jménem Felix Davídek), Bohumila Pavloka, М. V. Dočekala, Vladimíra Vévodu. Individualitou nikoli jen v rámci almanachu a skupiny je spolu se Zdeňkem Rotreklem bezesporu IVAN SLAVÍK ^1920), později po léta středoškolský profesor, kritik a doslova objevitel některých „skrytých tváří“ české literatury (třeba dekadentní básnířky Irmy Geisslové), esejista a pře­ kladatel z angličtiny, francouzštiny a dalších jazy­ ků. Hlavně jako překladatel se uplatnil i v době, kdy svoji poezii a další práce nemohl publikovat. Jeho debutem byla sbírka SNÍMÁNÍ (1947), v jejíchž ver­ lieh i básnických prózách plných dynamické řva­ vosti se projevuje - přes jednoznačné katolické za­ kořenění- též jako básník stojící v kontextu moder■ poezie, jasnozřivě rozeznávající nebezpečí bu­ doucího technického věku. Třetí sbírku, PERGAM ENY (1947), publikuje v té­ to době brněnský ZDENĚK ROTREKL (viz str. 149 a 157), zároveň činný ve studentském hnutí, kritik a polemik. Sbírka VLADIMÍRA VOKOLKA •viz str. 158) N Á R O D N A DLAŽBĚ ( 1945) je hyperboizovanou vizí válečných hrůz a rovněž v CESTĚ

К p o l e d n i (1946) převažují motivy války. Na pů­ dorysu antitezí připomínajících baroko je vy­ stavěna sbírka jednoho ze starších autorů, JOSE­ FA KOSTOHRYZE (viz str. 160), AŤ ZKAMENÍ (1946). Prvotinou Ž ER N O V (1948), v důsledku úno­ rového převratu ovšem rozmetanou, vstupuje do české poezie básník výrazně moravského naturelu a demlovsky kultivované slovesnosti JOSEF SUCHY (viz str. 158), který se opírá o pevný řád přírody, domova a boží lásky. Až na výjimky {P. Josef Jelen, třebaže byl v pa­ desátých letech sám vězněn) je pro celou skupinu katolických básníků charakteristické, že bez rozdí­ lu věku nekolaborovali s komunistickým režimem a jiejvíc je postihl zákaz publikování. Po únoru 1948 nastolený režim proti nim zasahoval velmi agresivně (viz osudy starších Jana Zahradníčka a Jana Dokulila, z mladších hlavně Zdeňka Rotrekla).

Ještě za války se zformovala skupina mladších surrealistů pod názvem^iřa a její členové začali publikovat formou samizdatu. Dějiny novodobé české ineditní literatury začínají tedy jejich produk­ cí; oni sami v ní pokračovali vedle dalších spisova­ telů snad nejintenzivněji, jak po únoru 1948, tak hlavně v době největšího rozkvětu samizdatu v Če­ chách v sedmdesátých a osmdesátých letech. Do_ skupiny vedle Ludvíka Kundeity a Zdeňka Lorendt dále Karla Hynka, Josefa Schnabela 'Oldřich Wenzla ipatřil i teoretik Vratislav Effenberger, bj spíše surrealista vyznávající starší vzory, a také v> tvárnici, například teoretik výtvarného umění a es tetik (později také socialistickorealistický) Václav Zykmund, Josef Istler, Miloš Koreček, Bohdan La­ cina a Vilém Reichmann. V programovém prohlá­ šení nazvaném Skupina Ra, formulovaném L. Kunderou, je odmítnut surrealismus ortodoxního typu, neboť surrealismus má prý být pro členy skupiny jen východiskem. Kromě toho se surrealisté údajně stavějí i do blízkosti dalších dobových proudů (hlavně Skupiny 42). Původní básnickou tvorbu, ale také výtvarná díla, fotografie a překlady před­ stavila skupina ve sborníku A zatímco válka ( 1946), který je ovšem spis přehlídkou prací z protektorátních let. Hlavní mluvčí skupiny LUDVÍK KUNDERA (viz str. 28) se stal od roku 1946, kdy dokončil studia na brněnské filozofické fakultě, přerušená válečným totálním nasazením, redaktorem v Brně vydávané výpravné revue Blok. Zde v roce 1947 otiskl spolu s druhým teoretikem skupiny Z. Loren­ cem další prohlášení, v němž se za celou skupinu považují být spjati též s tvorbou F. Halase, V. Holana i V. Závady. Do února 1948 vydává Kundera pět sbírek, z nichž prvotina ŽIVLY V NÁS (1946) je shrnutím válečných zkušeností (psána 1944). KON­ STANTINA a L aviny (obě 1946) jsou lyrické prózy; další knížky Napospas aneb P řísloví pro kočku

21

(1947) a sbírka K LÍNOPISNÝ LAMPÁŘ (1948) stojí blízko grotesce a bizarním textům. Jako básník se pak Kundera, jenž se v padesátých letech věnoval hlavně překládání z němčiny, především Bertolta Brechta, mohl naplno projevit až v šedesátých le­ tech. Básník a překladatel ZDENĚK LORENC» (1919), vůdčí duch Skupiny Ra hlavně za války, vydává sbírky VODNÁŘ v BLÍŽENCÍCH (1946) a P la v b a (1947). Postupy klasického surrealismu uplatňují výrazněji než Kundera i další stoupenci tohoto směru. Pouze časopisecky publikoval OLDŘICH WENZL (viz str. 72), jehož sbírka Y ehudi M enuhin, v roce 1948 ohlašovaná, mohla v rozsáhlejší verzi vyjít až v první polovině šedesá­ tých let (1964). JAN ZUSKA (1918-1979, debuto­ val r. 1940 pod jménem Jan Srp) shrnul své verše z let 1939-1940 do sbírky POTMĚ (1948). Česká surrealistická poezie existuje po Květnu rovněž v podobě prací tzv. spořilovské skupiny (Spořilov - část Prahy), stojící mimo „mladosurrealisty“ Skupiny Ra. Utvořila se za války (1943) a patřili do ní básník ZBYNĚK HAVLÍČEK ( 1922-1969), syn prozaika Jaroslava Havlíčka, teo­ retik filozof a historik ROBERT KALIVODA (1923-1989), dále Rudolf Altschul, František Jůzek a výtvarník Libor Fára. Po Květnu se sbližují s ortodoxní vlnou českého surrealismu —s Toyen, Jindřichem Heislerem a s mladšími výtvarníky Mi­ kulášem Medkem (synem spisovatele Rudolfa Med­ ka) a Emilou Medkovou.

padě značně nalevo) zasahuje do veřejného dění kromě V. Nezvala (i dalších) básník FRANTIŠEK HALASí(1901-1949), přednosta publikačního od­ boru na ministerstvu informací a rovněž předseda nově vytvořeného Syndikátu českých spisovatelů. Již v úvodu této kapitoly jsme připomněli umělec­ kou hodnotu jeho občanských a příležitostných ver­ šů, jejich opravdovost. Řadu Halasových básní tohoto typu zahájila Barikáda, publikovaná již 18. května 1945 v Rudém právu, téhož roku vydaná knižně a pak začleněná do sbírky V řadě (1948). Halas tak navazuje na linii poezie mravního apelu, již zahájil předválečnou sbírkou D okořán a skrytě v ní pokračoval i v básních anonymně tištěných v protektorátním ilegálním tisku. Jeho dílo se v ob­ dobí 1945-1948 uzavírá, neboť básník nedlouho po únoru umírá. Ve sbírce V řadě najdeme sérii básní vyjadřujících básníkovy deziluze z vývoje nejen od podzimu 1938, ale také do léta 1947. Tuto linii lze vysledovat i v posmrtně vydané sbírce A CO? (1957). Přínosem rovněž připomenuté sbírky Po­ vstání z mrtvých VILÉMA ZÁVADY, který se nedlouho po válce stal ředitelem Národní a univer­ zitní knihovny, je nekonvenční postižení odrazu fa­ šistického běsnění v psychice člověka. Osobitým typem básníka se ve druhé polovině čtyřicátých let stal OLDŘICH MIKULÁŠEK (viz str. 26), od roku 1945 redaktor brněnské Rovnosti. Jeho sbírky PODLE PLOTU (1946) a PULSY (1947) následují po protektorátních knížkách M arné mi­ lování (1940) a T ráva se raduje (1942); к prvo­ tině ČERNÝ BÍLÝ ANO ne (1930) se básník stavěl odmítavě. Pokvětnová Mikuláškova poezie opouští trochu idylické „přírodní situování“ (J. Trávníček) a stává se vysloveně básnictvím lidského údělu, jak to pak Mikulášek stvrdil svou tvorbou od roku 1957 (počínaje sbírkou Krajem táhne prašivec).

Z osobností starší generace meziválečné české literatury stojících mimo skupiny (ale v tomto pří-

Z dalších básníků připomeňme alespoň ZDEN­ KA KRIEBLA (1911-1989), debutujícího ve třicá­ tých letech, který v roce 1947 vydal sbírku občan­ ské lyriky Alarm , námětově čerpající z událostí od roku 1938 do osvobození. V padesátých letech se Kriebel předvídavě věnoval raději publikování ver­ šů pro děti. Naopak JAN PILAŘ (viz str. 28), též kritik, prozaik a překladatel, se stává vedoucím kul­ turní rubriky Zemědělských novin a dokáže se dobře orientovat v kultuměpolitické situaci následujících desetiletí. Ve sbírce Okov (1946) Pilař v podstatě navazuje na svou bednářovsky laděnou a předtím i katolizující poetiku z období protektorátu. Rovněž ve třicátých letech debutující brněnský básník KAREL KAPOUN (1902-1963) byl po ro­ ce 1945 autorem oslavných sbírek Nedobojuješ - nedosníš (1947), B yli tu ... a Noční jízda (obě 1948). Až po osmileté odmlce mohl vydat jednu ze svých stěžejních básnických skladebVELKÉ objetí (1956) a pak až do konce života několik dalších knih veršů, včetně básní pro děti. Byl básníkem stálého roznícení nad ženskou krásou a neustále

M ax Švabinský: František Halas

22

Jan Zrzavý: Kresba к Seifertovým veršům

stavit prostřednictvím několika velkých osobností. Ty po roce 1945 mohly plnou silou navázat na svoji předchozí tvorbu, zčásti přerušenou válkou a protektorátmm režimem, avšak svobodně tvořit jim bylo umožněno pouze do roku 1948. Teprve rok 1956 přinesl alespoň náznak uvolnění. Proto jsme další vrcholy v jejich díle mohli zaznamenat až v šedesátých letech, opět ovšem přerušených zá­ važnými politickými i kulturními peripetiemi. Vý­ klad přitom navazuje na text o J. Seifertovi, V. Holanovi, V. Závadovi a F. Hrubúiovi z druhého dílu Přehledných dějin literatury (1995). К těmto osob­ nostem přistupují však i jiní autoři, především debutanti ze čtyřicátých let (Josef Kainar, Oldřich Mikulášek, Ludvík Kundera), ale na druhé straně i básníci důsledně socialistické orientace. Svéráz­ ným mezníkem v kontinuitě české avantgardní a poválečné poezie pak je dúo Jiřího Koláře. Po básních radosti z osvobození se JAROSLAV SElFHRTt( 1901—1985), náš první nositel Nobelo­ vy ceny za literaturu (1984), ve sbírce M ozart v P raze (1946) vrací к hledám trvalých básnických

uchovávaného chlapectví; jeho poetika je založena na hravých paradoxech, zintenzivňujících i velká témata (smrti, dobývám kosmu —např. ve sbírce Obsaďte všechny hvězdy - 1960). V tom spočí­ vá největší Kapounův přínos české poezii.

Kontinuita české poezie Spjatost české poezie meziválečné (hlavně z do­ by, kdy vrcholila tvorba avantgardy, a z dramatic­ kých třicátých let, na něž básníci reagovali zvlášť intenzivně) s básnictvím poválečným chceme před-

hodnot v rodné Praze, v české krajině, v celku do­ mova i v národních tradicích (Šel malíř chudě do SVĚTA - 1949). Objevují se i náznaky melancholie, pramenící z uplývajícího života (DOKUD NÁM NE­ PRŠÍ NA RAKEV - 1948). Na prahu zlých let obrací se к právě tehdy zesnulému příteli básníkovi (PO­ ZDRAV F rantišku H alasovi - 1949) a v P ísni O VlKTORCE (1950) kreslí lyrický obraz Boženy Němcové. Sbírka MAMINKA (1954) představuje ná­ vrat do dětství proletářského chlapce a vzpomínky na maminku ve verších plných citu; obdobné moti­ vy jsou i ve sbírce CHLAPEC A HVĚZDY (1956). Po sbírce Vytržené stránky (1957) se básník na delší dobu odmlčel anebo psal spíš bilancující ver­ še. V básních sbírek z šedesátých let (KONCERT NA ostrově - 1965, Odlévání zvonů a H alleyo -

Max Švabinský: Jaroslav Seifert

23

VAКОМЕТА- obě 1967) nacházíme poezii místy až hořkou, stále však v ní nejvíc rezonuje chvála bytí na této zemi. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl J. Seifert předsedou Svazu českých spisovatelů, a protože důsledně vystoupil proti normalizátorským tendencím ve Svazu i v kultuře vůbec, nesměl téměř deset let publikovat. Po jistém uvolnění začí­ najícím již na konci sedmdesátých let představuje sbírka Deštník z Piccadilly (1979) další návrat do dětství a ke vzpomínkám, obdobně je tomu v knize veršů BÝTI BÁSNÍKEM (1983). Ale zde, a hlavně ve sbírce Morový sloup (1981) nalezne­ me i verše básníkovy trpkosti nad událostmi ze srpna 1968, a především nad léty nesvobody po sovětské okupaci. Zajeden z vrcholů české memoá­ rové literatury, za básnický životopis se vším všu­ dy, včetně ironie (byť jen mírné a často obrácené vůči sobě samému), lze považovat v próze psané Seifertovy vzpomínky VŠECKY KRÁSY SVĚTA (1982), přestože jejich první vydání bylo silně po­ znamenáno tehdejší cenzurou. VLADIMÍR HOLAN (1905-1980) vydal příle­ žitostnou politickou lyriku ještě ve sbírce TOBĚ (1947). Ale verše podobného typu z období 1943-1948 mohly vyjít až v roce 1964 (Na POSTU­ PU). V letech, kdy se více než vlastní tvorbě věno­ val překládání, spatřily světlo světa ještě sbírky Prostě (1954) a Tři (1957). V křehké lyrice sbírky MOZARTIANA (1963) dominují verše o Praze. Po téměř úplném umlčení v padesátých letech se V. Holan vrátil do kontextu české poezie nejprve výborem z překladů Cestou (1962, uspořádal Ol­ dřich Králík) a pak výborem z celého dosavadního díla Noční hlídka srdce (1963, uspořádal Vladi­ mír Justl, editor celého Holanova díla). Holanova poezie je nadále silně expresivní ve výrazu i v myšlenkovém vyústění (sbírky lyriky z různých období, publikované později, než vznika­ ly: B e z n á z v u - 1963, B o l e s t - 1965, N a s o t NÁCH - 1967 - zde verše z období 1961-65, A e s k l é p i o v i k o h o u t a - 1970 - verše z let 1966 a 1967). A opět po delší pauze normalizačního ob­ dobí další sbírky až posmrtně jako součást 5. svaz­ ku Sebraných spisů: P ř e d p o s l e d n í (1982 - verše z let 1968-71), SBOHEM? (1982 - z let 1972-77). V šedesátých letech vrcholí Holanova poezie rovněž v lyrickoepických skladbách (PŘÍBĚHY - 1963, a hlavně meditativní Noc s Hamletem - 1964, s epilogem Noc S OfÉleí - mohla vyjít až v r. 1973). Jsou komponované obdobně jako poema z válečných let Terezka Planetová a jsou založeny na střetu mezi slepou osudovostí, lidskou zlobou a malostí s věčnou touhou po kráse a harmonii. Noc s Hamletem vznikala v období 1949-1956, které bylo pro básníka nejkrutější. Nejde zde ovšem pou­ ze o účtování s vnějšími událostmi, nýbrž je to dra­ matický záznam lidského údělu, poodkrývám ta­ jemství lidského bytí.

24

Holan usiluje prostřednictvím básnického slova nejen sdělit, ale také poznat, co jiným způsobem nelze. Je mistrem v užívání zdánlivě neslučitelných slov i významů; zdá se, jako by jeho básně byly záměrně zašifrovány až do nesrozumitelnosti. Jeho dílo představuje jednu z největších, zároveň ovšem nejsložitějších hodnot české poezie 20. století.

Básník meditativního typu, tvůrce intelektuálně náročné reflexivní lyriky i epiky, vytvářejícípomocí osobitých jazykových prostředků a fantaskně kon­ krétní imaginace obecné podobenství o smyslu lid­ ské existence ve světě. Jaroslav Med o Vladimíru Holanovi v Lexikonu české literatury (1993)

VILÉM ZÁVADA (1905-1982) se vřadil do proudu budovatelské poezie básnickou sbírkou MĚSTO SVĚTLA (1950) s kontrastem „města zlata“ proti „městu světla“ (práce a optimismu), ale v dal­ ších letech se víc věnoval psaní básní pro děti. Za osobitou reakci na deformace v lidských vztazích, zapříčiněné kultem osobnosti, je považováno Závadovo Polní KVÍTÍ (1955); přitom tato nerudovsky laděná sbírka vyšla ještě předtím, než byl tzv. kult osobnosti oficiálně odsouzen (1956). Po prosté poetice Polního kvítí Závada překvapil šířkou tvaru a bilančního záběru básní sbírky Jeden život (1962), tohoto „dolování ve sloji vlastní duše“.

Vilém Závada

V těžké situaci, kdy na básníka dolehlo stáří, ale neméně i tíha dobových prožitků, Závada znovu překvapil statečností sbírky N a p r a h u (1970). Bás­ níkovým životním testamentem se pak stala do tře­ tice bilanční kniha veršů Ž i v o t e , d í k y (1977).

■va

arm V* £30

cm me eci

№

'» )

A00 ÍKM1 ЫZa

a, E T ряу c it ■ té

■ni

ИТ

V sedmdesátých letech vznikla také kniha nikoli jen vzpomínek, jak by napovídal její název K r a j i ­ n a a LIDÉ MÉHO SRDCE (1975, rozšířené vydání 1980), ale rovněž úvah, vyznání a portrétů. V. Závada ve své esejistice, ale hlavně v poezii vždy zůstal věrný rodnému dělnickému Ostravsku. Lásku к životu dokázal ve svých verších mezivá­ lečných i poválečných vyznávat skromně a jemně, ale zároveň s velkou energií. V normalizátorských časech, i když se nestal autorem zakázaným, na­ opak patřil к autoritám socialistického básnictví po­ dle tehdejšího vzoru, jednal vždy přinejmenším re­ zervovaně a se snahou zaštítit některé spisovatele i jejich díla. Obsáhlá je jeho tvorba překladatelská, i když překlady vznikaly často ve spolupráci s ling­ visty (překládal ze slovenštiny i dalších slovan­ ských jazyků, ale i z maďarštiny); uspořádal výbory z díla Petra Křičky, J. S. Machara, Viktora Dýka, Svatopluka Čecha, Vítězslava Nezvala, Jana Neru­ dy; navázal tak na svou bohatou činnost redaktor­ skou (hlavně v melantrišských Listech pro umění a kritiku) a editorskou z třicátých let. V moderní české poezii má dílo (FRANTIŠKA HRUBÍNA (1910-1971) specifický význam jako mezičlánek „v posloupnosti básnické vývojové řady mezi generací vyrostlou z proletářské poezie mebo poetismu a mezi básníky začínajícími za vál­ ky jako Skupina 42“ (Sylva Bartušková v hesle F. Hrubín, Čeští spisovatelé XX. století, 1985).

jednou z dominant hloubka pochopem dějinného procesu, svár vize „staré“ a „nové“ země (o scénic­ kém provedení skladby, viz str. 35). Obdobně rea­ goval F. Hrubín na nebezpečí nové války lyrickoepickou skladbou H i r o š i m a (1948), dobovou kritikou obviněnou z pesimismu. Obava ze zániku naší planety zaznívá z jeho rozsáhlé básně PROM Ě­ N A (1957), simultánního obrazu letního dne „u vo­ dy“ a alegorického příběhu dávných mytologic­ kých reků Daidala a Ikara (podle Ovidia). Hymnická, citově vroucí a tvarově čistá je skladba M Ů J z p ě v z předchozího roku, do něhož básníci a spiso­ vatelé vkládali víc nadějí, než přinesl. Předtím, ale i potom se Hrubín raději upnul к tvorbě pro děti od těch nejmenších až po dorůsta­ jící čtenáře. V této oblasti již tehdy patřil к největším zjevům moderní české literatury a'svou další tvorbou to jenom potvrdil; pro děti a mládež psal až do konce života. Podnětně přispěl rovněž do oblasti moderního českého dramatu (viz str. 101). Vrcholu dosáhla Hrubínova básnická tvorba v šedesátých letech především poemou R o m a n c e PRO k ř í d l o V K U (1962), založenou na sloučení prostých a všedních obrazů se sugestivními motivy lásky a smrti. Vůbec celé básnické dílo F. Hrubína prostupují polánu protiklady: láska - zmar, země - vesmír, osobní úděl - osud lidstva. Baladickou básnickou skladbou jsou L e ŠANSKÉ JESLIČKY

S g l É|1

fax Švabinský: František Hrubín

Hrubínova reflexivní, milostná i přírodní lyrika : v počátcích poznamenána (v dobrém slova tnyslu) spiritualismem. Dále je třeba ocenit, že se ■sníV po roce 1945 na rozdíl od jiných nespokojil verši „oslavnými“ nebo „bojovně“ protifašisticymi. Například ve skladbě JOBOVA NOC (1945) je

Jiň'Trnka: Ilustrace к Hrubúiovým Lešanským jesličkám

Q970), příběh biblických postav Marie a Josefa za­ členěný do české krajiny a upomúiající na básníko­ vy počátky ve znamení spiritualismu.

25

Syntézu a zároveň vyzrálou tvarovou rozrůzně­ nost Mikuláškova básnického díla z konce padesá­ tých a počátku šedesátých let představuje sbírka S v l é k á n í h a d ů (1963), třebaže si také zde básník klade nové a nové otázky a rozrušuje i všechno jednou již nalezené. Novou hloubku dobývám" po­ dob člověka a objevování smyslu lidského světa, ale také hlubokou trýzeň z tohoto poznám najdeme ve sbírce dalšího životního účtování To k r á l o v ­ s k é (1966). Pro dovršení dramatického účinku vra­ cí se zde autor к útvaru „rozhovoru dvou bláznů“ (předtím užito v Pulsech). Tvorbu ze šedesátých let, v nichž Mikuláškova poezie dosahuje svého vrcho­ lu a těší se velké oblibě čtenářů, uzavírá sbírka Š o ­ k o v a n á r ů ž e (1969), sdružující milostnou i ob­ čanskou lyriku.

Z Hrubínových prozaických prací jsou nejpůso­ bivější ty, jež mají autobiografický charakter (počí­ naje vzpomínkovou prózou U STOLU —1958). Ge­ nealogii Hrubínovy básnické tvorby od samého po­ čátku osobního hledám a zrání nalezneme v další memoárové próze LÁSKY (1967). V překladatelské činnosti patřil F. Hrubín mezi naše přední a osobité tlumočitele především francouzských básníků, hlavně „prokletých“, jako byli Paul Verlaine a J. A. Rimbaud, ale také Jacquese Préverta a dalších. Svými sbírkami ze čtyřicátých let patřil OL­ DŘICH MIKULÁŠEK ' (1910-1985), stejně jako J. Kainar rodák z Přerova, od roku 1939 novinář v Brně, к halasovské větvi moderní české lyriky. Vyvrcholením této linie byla sbírka PU LSY (1947), zatímco hymnické básně sbírky HOROUCÍ ZPĚV (1953) jsou jistým ústupkem dobové poetice budo­ vatelského optimismu. D o této v podstatě harmoni­ zující linie Mikuláškovy poezie patří ještě DIVOKÉ KAČENY (1955) s poetikou životního optimismu, z počátku šedesátých let pak poema A l b a t r o s , báseň-pásmo o lidské touze, skladba horoucího obdi­ vu к životu na této zemi. Také rozsáhlá skladba K r a j e m t á h n e p r a š i v e c (1957) obsahuje výzvu к co nejintenzivnějšímu prožívání tohoto světa.

O. Mikulášek byl od svého vstupu do modenu české poezie velký umělec jazyka, užívající slov a vět v nečekaných souvislostech a vazbách (např. právě v Šokované růži), nikdy však ne zašifrova­ ných do nesrozumitelnosti. Vždy to byl básník, pro něhož „dělat“ poezii znamená rovněž výsostný od­ povědný úkol, ba úděl. Jeho verše z první poloviny sedmdesátých let, v nichž mimo jiné osobitě reago­ val na dobové události, mohly začít vycházet až v roce 1981. Sbírka Ž ebro Adamovo zahrnuje verše z let 1971-73, sbírka VELIKÉ ČERNÉ RYBY A DLOUHÝ BÍLÝ CHRT z období 1973-75. Součástí první z nich je rozsáhlá ironická rapsodie Utrpení starého Werthera, v níž se každodennost potkává s osudem; do takto nadčasově založené rapsodie je zašifrována i básníkova trpkost spolu s hrdým vzdorem jako reakce na nejhorší léta „normaliza­ ce“. Také druhá sbírka je bilančním návratem „starého-mladého“ básníka s využitím stále se vracejí­ cích motivů, například ortelů a milostí. Umělecky nejpůsobivější básmkovou reakcí na atmosféru sedmdesátých let je sbírka AGOGH ( v zahraničí 1980, doma posmrtně 1989). Do knih veršů SÓLO PRODVA DECHY (1983) a Čejčí p lá č (1984) zařadil básník milostnou lyriku a kontemplativní verše.

O. Mikulášek je antiromantický básník osobité baladičnosti, zaznívající zvláště v „utajených“ sbír­ kách ze sedmdesátých let. Jeho poezii je od prvopo­ čátku až do posledních chvil vlastní výsostné dramaticko-lyrické napětí, ztvárnění dialektiky lásky, života a smrti, aniž by byl poplatný dobovým bás­ nickým anebo filozofickým směrům, včetně existencialismu. Mikuláškova poezie i v těch nejstrměj­ ších polohách lne к „zemi tam dole“ (a nejen к jihu vinorodé Moravy). Mimo směry a skupiny stojí a zvláštním způso­ bem dotváří kontinuitu české poezie z let protekto­ rátu a poválečné doby dílo JIŘÍHO KOLÁŘE i (1914), básníka a výtvarníka experimentujícího mj. v oblasti verbální i obrazové poezie. Časopisecky debutoval J. Kolář již v roce 1938, knižní prvotina K ř e s t n ý LIST je z roku 1941. Ještě v poválečných sbírkách S e d m k a n t á t , L i m b a j i n é b á s n ě (obě

Oldřich Mikulášek

Druhá linie Mikuláškovy tvorby se vyznačuje vyostřemm rozporů a kontrastů, skrytě přítomných v jeho básnictví od samých počátků. Mikulášek se pak naplno projevuje jako dramatický pozorovatel, leč i „vyvolavač“ procesů, dějů, proměn věcí a jevů v prostoru světa i sama sebe. Na zvlášť strmých protikladech Ortelů, a Milostí (oddíly sbírky) je vy­ budována kniha veršů ORTELY A MILOSTI (1958). Následující P r v n í o b r á z k y (1960) bývají charak­ terizovány jako knížka málem nerudovských akva­ relů; ty jsou ovšem nanášeny tak křehce, že to s naivitou prostých lyrických obrázků má jen velmi málo společného.

26

хзёiesáaÉka n ik xÉno i po­ eta,

1945) a D ny V ROCE (1948) nalezneme poetiku Skupiny 42. Po únoru psal Kolář knihy pro děti a za rukopis Prométheova játra (s deníky z let 1950-51, vyšel v Torontu 1985) byl zatčen a věz­ něn. Přesto se mu v padesátých letech podařilo vy­ dat skladbu Mistr Sun o básnickém umění (1957), veršovaný esej o poslání poezie, a v násle­ dujícím desetiletí výbor z básní z let 1954-57 Vršovický ezop (1966), pak sbírku Nový EpdcTET (1968), jež je traktátem o poezii, a soubor ver­ bální a obrazové poezie NÁVOD к UPOTŘEBENÍ

áem e ao v1

та-

aů“ dl let,

(1969).

" 130 -

ж§0-

it ob-

áam •iov ■opř.

m ОГО

' od-

lny

Щ0XL až - jjnuje

Koláž Jiřího Koláře

Složitým vývojem s vrcholy hned ve čtyřicátých letech, kdy vstoupil do literatury, a poté na pomezí padesátých a šedesátých let prošla poezie přerov­ ského rodáka JOSEFA KAINARA (1917-1971), rovněž dramatika, autora básní pro děti, spisovatele s darem múzičnosti (reprodukční a skladatelská činnost), básníka jazzové inspirace, nadaného i vý­ tvarně. Kainarova poezie se výrazně odlišuje od básnictví avantgardního i postavantgardního, v di­ vadelnictví patřil k prvním autorům absurdních tex­ tů ( U b u s e v r a c í a n e b D r š ť k y NEBU D O U - 1949, knižně nevyšlo —více viz str. 38 a 59). V poezii prvního tvůrčího období Kainar postup­ ně překonal dobový pesimismus a víru v osudové předurčení člověka. Trojicí sbírek V ELIKÁ LÁSKA (1950), Č E SK Ý s e n (1953) a zčásti také Č l o v ě k a HOŘCE MÁM RÁD (1959) se zařadil mezi básníky poúnorového patosu monumentalizujícího vítězství pracujících. V některých básních sbírky Člověka hořce mám rád lze najít svéráznou variantu tehdejší „poezie všedního dne“. Filozofii „hořké lásky k li­ dem“ obsahuje i Kainarova hra NEBOŽTÍK N A SR E d i n z téhož roku. Pro poslední etapu Kainarovy básnické tvorby je charakteristický návrat k někte­ rým tendencím rozvíjeným v prvním tvůrčím obdo­ bí (hlavně ve sbírkách L a z a r a PÍSEŇ —1960, M OJE blues 1966, písňové texty Miss O t i s l i t u j e

ü n Kolář

fj ó d il

"-bité á)ÍT'OpO- j s irajfiky, j : bás-

3ÜS- j =něj- 3 jihu

nso- ] iskto- 1

_AŘE* .10 m j .

1

жку xina _aých I

obě I

Od šedesátých let se J. Kolář věnoval hlavně tzv. konkrétní a experimentální poezii. To*znamená, že ipoléhaje se na vědecké metody pracoval s nejjedsoduššími elementy jazyka (písmeny, slovy), aby odhalil základní konstrukční princip textu, v němž má důležitou roli i náhodná volba. Básně vznikající ■a základě takovéto poetiky zasahují svým grafic­ kým uspořádáním i do sféry výtvarného umění. Pro Kolářovo první tvůrčí období je příznačný načne kritický vztah k poezii meziválečné avant­ gardy. S využitím různých jazykových rovin textu «ytván básník - počínaje tvorbou z šedesátých let —svérázné literární koláže. Princip koláže spolu s metodou roláže a s dalšími experimentálními poflapy převažuje v jeho tvorbě výtvarné, kterou představil v mnoha zemích celého světa. Od roku W80 žije v Paříži. Jen v zahraničí - počínaje knik n O č i t ý s v ě d e k (1983, jde o deník z roku 1949) - .vcházely také všechny Kolářovy texty. Doma zahájil v devadesátých létech vydávání Díla Jiřího Kotáre svazek obsahující prózy R O K Y V DNECH, ■váhy o umění, portréty přátel a další texty.

27

- 1969). Prostřednictvím zpovědní lyriky „básní-

Básníkem věrným socialistickým ideálům, s ni­ miž vstupoval do literárního života po květnu 1945 jako člen skupiny kolem Rudého práva, zůstal od padesátých let až do konce života IVAN SKÁLA (1922-1997), vlastním jménem Karel Hell. Po sbírce PŘES práh (1948), ještě s básněmi halasovského ladění, nabyl optimismus jeho veršů až proklamativního rázu; sbírky MÁJ ZEMĚ (1950) a F ronta je všude (1951) lze považovat za exem­ plární příklad schematického vidění světa. Přesvěd­ čivější je Skála v některých básních sbírek A COKO­ LI se stane (1957), Ranní vlak naděje (1958) anebo ze dvou knih veršů z počátku šedesátých let (Zdravím vás, okna - 1962, B lankytný kalen­ dář - 1963 - sbírka inspirovaná cestou do Fran­ cie), a to zvláště tehdy, když píše lyrické momentky z ulic měst, z přírody, obrazy milostného opojení anebo návratů do dětství.

-blues“, jakýchsi „nových mýtů“, chce básník sdělit nelítostnou pravdu o sobě i člověku své doby. V období 1968—71 se Kainar vrátil rovněž к praxi veršované publicistické satiry, bohužel prorežimně angažované (RozhláSKY 1971 - veršované ko­ mentáře ke dni, dále sloupky v novinách a časopi­ sech).

Ještě v době tzv. pražského jara produkoval Ská­ la bojovnou poezii hájící základy socialistického světa a myšlení, v estetice poplatnou teorii socialis­ tického realismu (POSEL PŘICHÁZÍ PĚŠKY - 1968, Strom — 1969). V podobném duchu pokračoval i v knihách veršů ze sedmdesátých let (Co Si beru na cestu - 1975, O heň spěchá - 1979; do ní byla zařazena dřívější poema Žízeň). Pokusem podat souhrnnou básnickou zprávu o současném rozděle­ ní světa s vyznáním autorovy víry v jeho socialistic­ kou budoucnost je sbírka Bermudský trojúhel­ ník (1982). I. Skála se stal významným normalizátorským činitelem, zvláště ve funkcích, jež měl ve Svazu českých spisovatelů (od r. 1982 byl jeho předsedou). Takto angažovaný byl i dříve jako re­ daktor Rudého práva, ředitel nakladatelství Mladá fronta (1957 - 1968), a hlavně nakladatelství Čes­ koslovenský spisovatel (1970 - 1982) i ve výběru překladů ze slovenštiny a z ruštiny.

Josef Kainar: Kresba к vlastní knize Moje blues

Po surrealistických začátcích, jak zde byly připo­ menuty v souvislosti se Skupinou Ra, rozvijí se čin­ nost LUDVÍKA KUNDER%(1920) několika smě­ ry. V jeho prvních básnických sbírkách najdeme nepatetickou poezii nabitou slovními a významovými paradoxy, ale také verše zvláštního intelektuálního humoru a satiry. Tyto prvky se pak objevují i ve sbírce vydané až na počátku šedesátých let (Letní kniha PŘÁNÍ A STÍŽNOSTÍ - 1962). Scénicky prove­ dené bylo lyrickoepické pásmo H istorie Veliké­ ho O kresního Kýžala (1963) i další. L. Kundera je po léta překladatelem, editorem a vydavatelem díla Bertolta Brechta, ale také edito­ rem díla Františka Halase. Překládá i další německé autory, z poslední doby je významným počinem přebásnění díla George Trakla (1996). V normali­ začním období, kdy sám nemohl vydávat poezii, mu v Německu vyšel výbor z české poezie (z toho některé básně ve vlastních překladech) D IE SO N N EUHR (1987) s německým podtitulem Česká lyrika z jedenácti století. Výbor z básnických textů napsaných v různých obdobích mohl L. Kundera vydat až v letech rela­ tivního uvolnění (Hruden -1985). Celá řada bás­ nických sbírek v různých nakladatelstvích následo­ vala po listopadu 1989 (viz zde oddíl věnovaný ob­ dobí devadesátých let).

Dráhu socialismu oddaného tvůrce zvolil i bás­ ník, esejista a překladatel (zvláště polských autorů) JAN PILAŘ (1917-1996), později šéfredaktor na­ kladatelství Československý spisovatel, byť ve čty­ řicátých letech (prvotina Jabloňový sad dokonce 1939) začínal jako spiritualista, inspirovaný zvlášť venkovem. Nejpůsobivější jsou jeho intimní básně, prosté a harmonické (viz třeba sbírky STROM SE nepohřbívá - 1957 - anebo Otevřela se přede MNOU RŮŽE - 1961). Ale již v další knize veršů K rajinou pádí kůň (1967) se představil jako od­ půrce „pomlouvačů“ budovatelského pokolení. V tomto duchu jsou koncipovány i Pilařovy sbírky ze sedmdesátých a osmdesátých let (ŽLUTÝ list - 1972, Kruhy na vodě -1975, P ohled do očí 1979, Točité schody - 1983).

Bytostným proletářským básníkem spjatým s rodným jihočeským krajem byl DONÁT ŠAJNER (1914—1990), prvním zaměstnáním naklada­ telský redaktor (ELK), který debutoval již v roce 1935 (ČERVENÝ kolotoč), za prvotinu však pova­ žoval až sbírku Řečí země (1941). Ve čtyřicátých

28

_*ni№5 t i od ÍLA £ Po

letech pak napsal několik dalších knih veršů, poz­ ději se na delší dobu věnoval próze a knihám pro děti. Až v roce 1963 publikoval sbírku Kudy CHODÍ DNY, kterou představitelé oficiáhu kritiky přivítali jako dílo, jež dokazuje, že česká poezie si „ani v 60. letech nedala vzít svou socialistickou orienta­ ci a kontinuitu“ (M. Blahynka). Ve sbírkách ze sedmdesátých let (UPAMATOVÁNÍ — 1970, DO­ HLÉDNUTÍ - 1973, Co ŘEKLO SLUNCE - 1975) pře­ vládají motivy známé z první etapy autorovy tvor­ by, včetně tématu „paměti“, leč nikoli jen paměti rodné země, ale hlavně prostých lidí, „dělníků této země“. Úsilím podívat se také na odvrácenou stranu věcí, avšak vidět a prosazovat vždy pravdu své tří­ dy je nesena sbírka Obrana křídel (1982). Pro děti psal Šajner verše i prózy, včetně dobrodruž­ ných příběhů, a věnoval se rovněž práci pro rozhlas. Nejvýznamnějším představitelem za všech okol­ ností ideově pevné (rozuměj dogmaticky pojímané) socialistické literatury byl celé půlstoletí své čin­ nosti (od třicátých do osmdesátých let) prosovětsky orientovaný básník a překladatel JEŘI TAUFER (1911-1986), působící v Brně a po roce 1945 v Praze. Největším přínosem jeho díla jsou překla­ dy Vladimíra Majakovského i dalších sovětských a ruských básníků a spisovatelů (Velemira Chlebnikova, Sergeje Ejzenštejna atd.). Věnoval se jim od meziválečných let, kdy měly v české literatuře značný význam, a v této činnosti pokračoval i po druhé světové válce. Bohatá je i jeho publicistika, věnovaná zvláště sovětským autorům, byl také vždy zásadově levicovým literárním kritikem. Pů­ sobil v Levéfrontě, byl spoluzakladatelem socialistickorealistického spolku spisovatelů Blok a redak­ torem jeho čtvrtletníku U. V roce 1939 emigroval do SSSR, po návratu řídil časopis Tvorba, byl i v diplomatických službách (mj. v letech 1966-71 v SSSR), od sedmdesátých let se podílel na řízení Svazu spisovatelů. První básnickou sbírku vydal J. Taufer již v jinošských letech, kdy se snažil jít ve stopách Jiřího Wolkera (prvotina V ečerní Oči - 1928). Motiv lásky к sovětské zemi převažuje v ROENTGENOGRAMECH (1938), poezii burcující v době před Mnichovem. Zážitky z válečných let inspirovaly Taufra po delší odmlce v básnické tvorbě к poezii 0 hrdinství sovětských lidí (Eroica —1957). Poté varuje před novým válečným nebezpečím, ale píše

Svazu spisovatelů (v letech 1977-82 byl jeho před­ sedou), se stal oslavovaným „klasikem“ socialistic­ ké poezie JOSEF RYBÁK (1904-1992), patřící do generace předválečných marxistických žurnalistů a kritiků (také po druhé světové válce byl činný hlavně v této sféře, mj. byl od roku 1959 šéfredak­ torem Literárních novin). Debutoval souborem po­ vídek Pole a lesy (1928), psal i romány (Slunce A CHLÉB - 1956; jde o přepracovanou verzi románu Začíná století - 1932, znovu přepracovanou v sedmdesátých letech), v padesátých a šedesátých letech se jako básník příliš neprosadil. Napsal něko­ lik knih vzpomínek, vyšly i výbory z jeho básnické tvorby (v době normalizátorské slávy) a předtím i z kritických prací. Básnické sbírky ze sedmde­ sátých a osmdesátých let Dlouhé noci (1971), CH02ENÍ na červenou (1975) a Létající talíř na zimním nebi (1980) Milan Blahynka, mající v tomto období jako kritik poezie rozhodující slovo, značně přecenil, když je považoval dokonce za knihy, „jimiž česká poezie bilancovala“.

Základní směry a tendence poválečné prózy Za války utrpěla česká literatura těžké ztráty. Z prozaiků popravili nacisté Vladislava Vančuru, jednoho z vůdčích činitelů domácího protifašistic­ kého odboje z řad spisovatelů, z novinářů Julia Fu­ číka, zapojeného do vedení komunistického ilegál­ ního odboje, další spisovatelé byli žalářováni a zemřeli v koncentračních táborech a věznicích (Karel Poláček, Milena Jesenská, Jaroslav Krato­ chvíl, Josef Čapek, J. J. Paulík, J. V. Šmejkal a další"). V první vlně prózy po květnu 1945 se objevuje množství děl, jež jsou svědectvím o válečných udá­ lostech. Rozvinul se žánr dokumentární literatury s vězeňskou tematikou. Nejvíc takových prací vy­ šlo v letech 1945-46, pak tento proud slábne. Vě­ zeňské tematice se věnovali vedle lidí různých pro­ fesí, kteří hodlali podat vlastní svědectví, přede­ vším ti, jimž nechyběly literární zkušenosti: žurna­ listé, překladatelé i výtvarní umělci (z posledně při­ pomenutých malíř Emil Filla). Autorská dvojice Ota Kraus —Erich S chön (Kulka) se představila několika pracemi tohoto typu (např. TOVÁRNA NA SMRT; ta vyšla hned v roce 1946 několikrát). Ale takový autentický text, jako je světoznámý Deník Anne Frankové (viz str. 197), česká literatura po­ strádala. V širším čtenářském povědomí je z mo­ hutného a značně různorodého proudu dokumentárně-svědeckých záznamů o utrpení v nacistických věznicích a pronásledování účastníků odboje nej­ známější Reportáž psaná na oprátce (poprvé již 1945), kterou napsal ve vězení JULIUS FUČÍK

1 sbírku lyrických miniatur (Znělec - 1961) a „ly­

rický pamflet-poemu“ TÉMA PAMĚŤ (1966). Poezii z let 1967-78 shrnul do sbírky POKRAČOVÁNÍ (1979). Poema Indianœ z téhož roku je oslavou původních obyvatel amerického kontinen­ tu, vyhubených kapitalistickou civilizací. Poslední básnická kniha J. Taufra T ristia (1981) je oslavou komunistických dělníků, básníkových věčných „soudruhů a učitelů“. * příště

Až v sedmdesátých a osmdesátých letech, v nichž se mu dostalo jednoho z vedoucích míst ve

29

(1903-1943 popraven); je ostatně velmi blízko krásné literatuře. Začala vycházet v Díle Julia Fučí­ ka (do roku 1963 dvanáct svazků), jež bylo editory Gustou Fučíkovou a Ladislavem Štollem prohlašo­ váno za vzor socialistické literatury a žurnalistiky. Text Reportáže byl ovšem editory upravován a tím zkreslen. V autentickém znění vyšla až v roce 1995. Nad pouhé svědectví o hrůzách doby nebo o těch, kteří se postavili fašismu na odpor, se dostalo jen málo prozaických děl z období 1945-48. Tzv. literatura s okupační tematikou se objevuje ale i v průběhu dalšího vývoje (viz dále). Její kvalita stoupá i klesá —v lecčems v závislosti na kultuměpolitické situaci. Špičková díla tohoto typu nacházíme sporadicky i v padesátých letech, hlavně však v následujícím desetiletí, i v období tzv. normalizace a konsolidace po roce 1970 (Ladi­ slav Fuks, Věra Sládková). Zážitky z koncentračního tábora jsou stěžejními náměty novel autora tzv. psychologické prózy KARLA JOSEFA BENEŠE (1896-1969) RUDÁ v ČERNÉ (1946). Tento typ prózy, v meziválečném období reprezentovaný nejvýrazněji Egonem Hostovským a Jaroslavem Havlíčkem, hodně ztratil Havlíčkovým úmrtím za protektorátu. Na druhé straně se do vlasti po letech emigrace vrací ;EGON HOSTOVSKÝ { 1908-1973 New York), třebaže ho po únoru 1948 čeká nová emigra­ ce. Všechny knihy Hostovského, vydané za války v USA, vycházejí doma brzy po autorově návratu. Nejprve LISTY Z v y h n a n s t v í (1941, doma 1946), v nichž je zachycen napjatý, stále stresující vztah exulanta к novému domovu. V románu SEDMKRÁT V HLAVNÍ ÚLOZE (1942, doma 1946) zase autor ana­ lyzuje rozpad morálních hodnot ve společnosti spě­ jící к válečnému dramatu. Až ve vlasti vydaná no­ vela C iz i n e c h l e d á b y t (1947) se opět vrací к pocitům cizince v netečném prostředí moderní Ameriky. V souboru povídek OSAMĚLÍ BUŘIČI (1948) je základním námětem reakce lidské povahy na mezní situace dějin. Z prozaiků starší generace JIŘÍ VALJA (1914), vlastním jménem Josef Bubník, v románu Zbraně BEZBRANNÝCH (1946) zdařile zachytil neútěšný ži­ vot v protektorátních podmínkách. Stejný cíl si kla­ dou i prózy JANA WEISSE (1892-1972) VOLÁNÍ 0 POMOC (1946) anebo do roku 1943 šéfa baletu Národního divadla JOE JENČÍKA (1893-1945) B y l y z t r á t y n a m r t v ý c h (posmrtně 1948). К románům a povídkám, v nichž se na jedné straně uplatnily i dokumentaristické, na straně dru­ hé však ještě více baladické prvky, patří próza JIŘÍ­ HO MARKA (viz str. 3 3 ) MUŽI JDOU VE TMĚ (1946). Zážitky vojáků na západních frontách, na­ příklad československých letců v Anglii, a později 1vzpomínky některých velitelů jsou námětem mno­ ha prací spíš dokumentaristických a memoárových. V próze, formou knihy vzpomínek, se na počátku druhé poloviny čtyřicátých let к životu českých vo­

jáků v první linii i v zázemí nejadekvátněji vrátil JIŘÍ MUCHA (viz str. 33). Čtenářsky úspěšná byla kniha povídek s po­ stavami nepateticky pojatých hrdinů, přímých účastníků pražského Květnového povstání, kterou JAN DRDA^Í 1915-1970) nazval NĚM Á BARIKÁDA (1946). Předcházely jí autorovy fejetony L is t y z N o r i m b e r k a (1946) o norimberském procesu s nacistickými válečnými zločinci a ve stejném roce vydaná alegorická hra o hrdinství prostého člověka, pohádka H r á t k y s č e r t e m (viz str. 35). Z redaktora Lidových novin se stal Drda jejich šéfredaktorem (1948-52) a poté šéfredaktorem Li­ terárních novin; v období 1949-56 byl předsedou Svazu československých spisovatelů. V jeho tvor­ bě, v níž se angažoval pro socialismus, nastal ovšem znatelný umělecký pokles. Od počátku šede­ sátých let už nebyl ve veřejných funkcích a názoro­ vě přecházel na liberálnější pozice. Okupaci v srpnu 1968 rozhodně odsoudil. Z roku 1959 je další Drdova oblíbená pohádka, D a l s k a b á t y , h ř í š n á VES. Posmrtně vyšly tn jeho pohádky ve svazku P o s v í c e n í v t r a m t á r i i (1972). Rovněž JOSEF КОРТА (1894-1962), známý v meziválečném období mj. jako autor románů 0 legionářích, koncipoval prózu s námětem z války - D i e s IRAS (1945); válečné prožitky do ní byly ovšem začleněny jinotajně. Obdobně postupoval 1 MIROSLAV HANUŠ (1907-1995) v knize JÁ - SPRAVEDLNOST (1946). Válku alegoricky - v dávné minulosti - zobrazil JIŘÍ WEIL X1900-1956) v románu M a k a n n a - OTEC D iv ů (1945). Jeho hlavní protagonista, „lžiprorok“, je průhlednou alegorií Adolfa Hitlera. Vá­ lečné osudy J. Weila, židovského prozaika, ale též levicově zaměřeného kritika a překladatele, byly dramatické. V roce 1942 se nedostavil к transportu do vyhlazovacího tábora a od té doby žil v ilegalitě. Weil, ve třicátých letech autor studií a reportáží o Rusku, svým prvním románem M o s k v a - h r a n i CE (1937) vzbudil pohoršení mezi ortodoxními marxisty a komunisty, neboť v něm zobrazil skuteč­ nou tvář sovětské reality, jak ji poznal coby novi­ nář. К válečným zkušenostem se vrátil již v soubo­ ru povídek B a r v y (1946). Weilovo nejznámější dí­ lo, zčásti autobiografický román Ž iv o t s h v ě z d o u (1949), s ústřední postavou bankovního úředníka, prožívajícího v atmosféře protektorátní Prahy „ho­ dinu pravdy, hodinu zkoušky“, byl zpodobením marného zápasu prostého člověka s absurditou svě­ ta ovládaného nacistickou a rasistickou ideologu. Však také, třebaže jde o jedno z vrcholných děl poválečné prózy, nastupující socialistickorealistická kritika tuto práci odsoudila například pro její „kafkovskou odcizenost“ nebo pro údajnou příliš­ nou „subjektivizaci“, jak se vyjádřil I. Skála. A tak byl tento román jednou z posledních seriózních a umělecky vyzrálých próz zdogmatizované a chtě­ ně optimistické literatury na přelomu čtyřicátých!

30

-ítil

к pouych JETOU l-D A

iBTY ■ESU

лвсе M&a,

г ich я Li- 1 вкш ТОГ-

astal ale- ' ís to -

•;

joaci é je ía TY,

. ve amý j

Tianů

dky Tyly naval í 2. JÁ

j

T3ZÍ1

'

NNA

. JŽi- Гi

a. Vá- I jí též

]

:vly 1 wrtu ! jütë. i

dáží ; Î.4NI-

:

rLÍmi aeč- \ x>vi- I libo- ; я díJDOU ;

лика,

Jio-1 eaím i ivěopii : děl _ítÍC-

její TÜis-

- tak aich jtě:ivch

a padesátých let. Posmrtně vyšla Weilova próza Na střeše je Mendelssohn (1960). Na rozdíl od Weila, ale i dalších autorů, se snaži­ la většina komunistických prozaiků vydat prostřed­ nictvím literatury svědectví o „velké době“ přero­ du, o budovám" nového, lepšího světa. A ve spojení s tím chtěli „odsoudit“ svět starý, nespravedlivě a nemravně vykonsťovatelský. Již zde je možno identifikovat první náběhy к budoucímu „budova­ telskému“ románu, a hlavně ke společenskému ro­ mánu nového typu z počátku padesátých let, vrace­ jícímu se až к době okupace a těsně po ní (např. NÁSTUP VÁCLAVA ŘEZÁČE - 1951). A tak údajně - podle Vítězslava Rzounka, oficiálního kri­ tika sedmdesátých a osmdesátých let - třeba povíd­ ky ONI PŘUDOU (1948) MILANA JARIŠE ( 1913-1986, vlastním jménem Milan Ležák), který byl v pozdější době znám jako socialistický drama­ tik, „představují v našípróze vážný umělecký pokus zachytit pro budoucí skutečně lidskou tvář za ostna­ tými dráty“ (jde o povídky z prostředí koncentrač­ ního tábora) a navazují na tradici zahájenou Fučí­ kovou Reportáží. Podle tohoto výkladu jsou i některé prózy situo­ vané do nedávné minulosti „historickým zpodobeш п ústředního tématu doby“. To je prý příklad jbásnické adaptace“ díla amerického historika Wil5шпа Prescotta Dějiny dobytí Mexika, které její auюг IVAN OLBRACHT (1892-1952), vlastním roénem Kamil Zeman, dal název DOBYVATEL 1947) . Zničení indiánské kultury španělskými do­ byvateli je zde analogií fašistického běsnění a pofcnsu o novou „tisíciletou“ říši. Obdobné poslání spatřováli někteří soudobí kriti­ kové a poté marxističtí literární historikové ve vel­ kém společenském románu H ra S OHNĚM (1948) MARIE pUJMANOVÉ .(1893-1958), rozenéHenmtrove, o nacistickém procesu (v Lipsku r. 1933) s knihařským komunistickým politikem Jiřím Di■Érovem, údajným strůjcem požáru berlínského fiskeho sněmu. Pujmanová pak na toto dílo naváo fa románem Ž iv o t p ro ti sm rti (1952), obrazem ávota na jedné straně proletářské a na straně druhé »ílektuálské rodiny, jejichž osudy jsou vylíčeny i * předchozích knihách. Tak měla být dovršena ■dogie, zahájená v meziválečném období romá­ nem Lidé na křižovatce (1937). Z básnického 4 fa M. Pujmanové je přesvědčivá až lyrickoepická ntkniba Paní Curieová (1957). MARIE MAJEROVÁ (1882-1967), hlásící se k socialistické literatuře již před válkou a po ní se pkaé angažující pro kulturní politiku KSČ, psala po ж е 1945 jen málo, spis se zaměřila na vydávám naräch prací a jejich upravování. A to třeba tún ^Ésobem, že v roce 1947 při reedici známého romám S irén a (1935) se odklonila od některých ■P— gardmch prostředků v práci obsažených. V ro947 přepracovala i jednu ze svých prvních próz, KáMÉSTÍ republiky (1914, druhé, upravené vy­

31

dání 1929). Jiří Hájek i další marxističtí historici literatury ji po únoru nekriticky vydávali za jednu z největších evropských autorek sociálních a gene­ račních románů a její díla za vrchol socialistického realismu v literatuře. V souladu s tím, jak vývoj historického románu, ale i románu v letech 1945-1948 vůbec charak­ terizuje Blahoslav Dokoupil (Historický román 1945-1965, vydáno 1987), lze říci, že je to období přechodné. Stále se v něm uplatňují hlavně tenden­ ce zavedené v historické próze (i v próze jako tako­ vé) v průběhu okupace anebo předchozího dvaceti­ letí. A přes kvantitativní růst prózy onoho typu, který lze nazvat „románem individua“ (s tématy uměleckých zápasů, objevů a vynálezů anebo spo­ lečenských a politických bojů, ale i vztahu jedince a společnosti), se jen zřídka objevují díla nové kva­ lity. Stejně je tomu - podle Dokoupilovy charakte­ ristiky - s „romány společnosti“ (s tématy proměny rodů a míst, boje o spravedlnost anebo budovám' nového života). Platí to i o „románech děje“ (s té­ maty mnohotvárnosti doby a lidských osudů, život­ ního hledání a bludných cest, dálek a dobrodružství anebo obrozeneckého boje a vlastenectví). Z připomenutých typů (a témat) uvedhie aspoň několik reprezentativních vzorků - v návaznosti na to, co bylo řečeno v předchozím textu třeba o J. Weilovi (Makanna - otec divů), I. Olbrachtovi atd. Román MILOŠE VÁCLAVA KRATOCHVÍ­ LA (1904-1988) K rá l ob lék á h alen u (1945), napsaný ještě za okupace, lze charakterizovat jako historické podobenství. Tento žánr „podobenství11 je pak ve vývoji českého historického románu četně zastoupen i v následujících letech. Biografickým dílem je dvojdílný román FRANTIŠKA KUBKY (1894-1969) Palečkův úsměv (1946) a P aleč­ kův p láč (1948), i když akcent je položen na dobo­ vou myšlenkovou atmosféru a barvité vylíčení prostředí PAVEL NAUMAN (1907-1976) se v ji­ notaji ze starověkých dějin (Faon - 1947) soustředlije na téma národněosvobozeneckého boje i na střet jedince s masami. Pro následující Naumanův román Z la tý věk (1949) je charakteristické spoje­ ní žánru historického a utopického. Nedoceněným dílem, přinášejícím hlavně nové poznatky týkající se doby národního obrození (až ta dokumentaristická záplava údajů připomíná, že by mohlo jít o svérázného předchůdce „literatury fak­ tu“), je „román pravdy rodu“ MÁNESOVA JOSEFINA (1947) JAROMÍRA VÁCLAVA ŠMEJKALA (1903-1941). Zajímavá je také próza od padesá­ tých let opomíjeného spisovatele, legionáře a po roce 1918 diplomata VLADIMÍRA VAŇKA (1895-1965), i když jde o román dobovou kritikou dost přeceňovaný. Má název ZEMĚ KRVÁCÍ, ZEMĚ KVETE (1946) a pojednává o českém zápasu proti Habsburkům za třicetileté války. Právě tento typ románu měl předjímat anebo hlásat ideály národní a demokratické revoluce.

Šance být prostřednictvím historického románu co nejaktuálnější v zájmu současnosti s jejími de­ mokratickými a socialistickými ideály se ještě ve­ hementněji chopil zkušený prozaik KAREL NOVY (1890-1980), vlastním jménem Karel Novák, autor historické fresky z doby předhusitské (Rytíři A LAPKOVÉ — 1940). Na nový výklad husitství se ostatně soustřeďovala marxistická historiografie, a především Zdeněk Nejedlý se svou koncepcí re­ volučních tradic v české literatuře a také tradice jiráskovské atd. A tak K. Nový svůj román „ideo­ vě“ přepracoval a vydal ho pod názvem ŽELEZO železem se ostří (1949). Vydání tohoto díla spadá ovšem spis do počátku vývoje nově, v komunistic­ kém duchu ideologizované české prózy. Do té ostatně patří i další díla K. Nového, např. soubor povídek N ehasnoucí ohně (1951) s tematikou bojů českého lidu za sociální svobodu od doby hu­ sitské až po současnost. Nový po roce 1945 přepracovává i další starší práce. Například z původního románu českého maloměsta MĚSTEČKO RaŇKOV (1927) vznikla - podle tehdejšího hodnocení - „ve­ liká próza s patosem současnosti“ P lamen a vítr (1959). Za hlavní cíl romanopisce pokládá Nový vykreslovat široká sociální panoramata, ale záro­ veň zobrazovat prostého člověka. Do čtyřicátých let, do období protektorátu, a zvláště do let po květnu 1945 spadají debuty a intenzivní vstupy do literárního dění mnoha dal­ ších českých prozaiků. Z nich se v padesátých le­ tech a potom i v éře po roce 1970 někteří stali spiso­ vateli vysloveně režimními a stranicky angažova­ nými (Bohumil Říha), anebo se socialistickou kul­ turní politikou víceméně souhlasili (Jiří Marek). Další zase patřili к autorům postiženým stalinskou totalitou, ale prosadili se aspoň v šedesátých letech i v době tzv. uvolnění na konci osmdesátých let (Jiří Mucha). Zvláštní cestou dobovými peripetiemi prošel FRANTIŠEK KOŽÍK (1909 - 1997), autor neoby­ čejně plodný a střídající žánry (včetně roz­ hlasových her, prací pro dětského čtenáře, byl však také operní a operetní textař, scenárista atd.), v úrovni svých prací dost nevyrovnaný. Ve třicá­ tých letech začínal básnickými sbírkami (debut z roku 1930 měl název TR NITÁ SOUHVĚZDÍ, posled­ ní sbírka, pojmenovaná D O B Y K RÁSY, vyšla roku 1942). Potom si Kožík udržoval místo mezi nejzná­ mějšími českými prozaiky od své první ze životo­ pisných próz (román N EJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ - 1939) až po podobně koncipované knihy, jež psal po dal­ ších padesát roků. Patří к nejčtenějším českým spi­ sovatelům. Ve svých životopisných románech se zabýval jak některými vynikajícími postavami našich národ­ ních i světových dějin, tak hlavně osobnostmi z českého uměleckého světa. Napsal mj. román o J. Mánesovi (JOSEF M Á N E S - 1955, přepracován 1966), životopis BO L ESTN Ý A HRDINSKÝ ŽIVOT

František Kožík

J. A. Komenského (1958, přepracován r. 1970 a vydán pod názvem S větlo v temnotách). Od sedmdesátých let v jeho tvorbě dominoval model prózy s důrazem na biografickou věrnost (aniž šlo o tzv. literaturu faktu), například román P outa VĚRNOSTI (1971), o mahri Jaroslavu Čermákovi; Miláček národa (1975), o J. K. Tylovi; F anfá­ ry pro krále (1983), o herci Eduardu Vojanovi; VĚNEC vavřínový (1987), o zakladateli Sokola Miroslavu Tyršovi. Šestistého výročí smrti Kar­ la IV. v r. 1978 využil к napsání Kroniky života a vlády Karla IV. ( 1981 ). Ve dvou dalších romá­ nech s ústřední postavou malířky Zdeny Braunerové (Na křídlech větrného mlýna - 1977, N e­ klidné babí LÉTO - 1979) podal široký obraz čes­ kého kulturního života na konci 19. století. Mnoho­ krát se ve své tvorbě vracel к námětům z rodného Slovácká (narozen v Uherském Brodě), čtivě do­ vedl zpracovat i životopisy sportovců (například Emila Zátopka). Typem prozaika usilujícího postihnout přeměnu vesnice, v duchu socialistické výchovy angažova­ ným autorem literatury pro děti a v sedmdesátých a osmdesátých letech rovněž autorem nově a podle režimních zásad restaurovaného žánru historického: románu byl BOHUMIL ŘÍHA (1907-1987), začí­ nající ve čtyřicátých letech pohádkami pro nej­ mladší čtenáře (prvotina O lékaři PlNGOVl - 1941), po roce 1948 nadšeně zpracovávající ná­ měty z osidlování pohraničí (ZEMĚ DOKOŘÁN) - 1950) nebo kolektivizace vesnice (Dvě jara - 1952). V socialistickém duchu je koncipován ro­ mán DOKTOR MELUZIN (1975), vycházející z důI věrné znalosti českého venkova, byť vnitrním moti­

32

- 1970 lH). Od ! ii model MÚZ šlo

vem jsou v něm rovněž osudy intelektuálů širšího spektra (ne pouze venkovských) po roce 1968. Ří­ hova tzv. poděbradská trilogie (PŘ ED E M NOU PO­ KLEKNI - 1971, Č E K Á N Í N A KRÁLE - 1977, A ZBYL jen m e č - 1978) je dokladem klesající úrovně his­ torické prózy v sedmdesátých letech. JIŘÍ MAREK (1914-1995), vlastním jménem Puchwein, usiloval od začátku své tvorby (debuto­ val souborem povídek ŽIVOT SE NEVRACÍ - 1944) o psychologický typ prózy analyzující postavy v konfliktních situacích. Postupně se stále víc pro­ sazoval spíše jako vypravěč krátkých příběhů s kri­ minální zápletkou a s kresbou drobných figurek ve svérázném městském prostředí (povídky PANOPTI­ KUM SLAVNÝCH KRIMINÁLNÍCH PŘÍBĚHŮ - 1968, P a n o p t i k u m h ř í š n ý c h l i d í - 1971, P a n o p t i k u m m ě s t a p r a ž s k é h o - 1979); triptych sloužil jako podklad pro televizní a filmové zpracování a oživil tumor v literatuře šedesátých a sedmdesátých let. Výrazným přispěním J. Marka do české literatury 20. století je satiricky zaměřený román MŮJ STRÝC O d y s s e u s (1974), ve kterém - stejně jako v trilogii -panoptikálních“ příběhů —se uplatnil autorův vlídя \ a chápavý humor s vypravěčským šarmem a moudrým nadhledem. JIŘÍ MUCHA (1915-1991), syn světoznámého malíře z období secese Alfonse Muchy, byl po celý ftvot typem literárního a kulturního světoběžníka.

brzy ilegálně vrací zpět. Výbor z povídek ČÍM ZRA­ JE č a s vyšel až v roce 1958, protože Mucha nesměl od roku 1950 publikovat a byl i vězněn. Autobiografické prvky z období stalinského ža­ láře se objevují v románu P r a v d ě p o d o b n á t v á ř (1963). S ještě větším důrazem je doba strávená ve vězení zpodobena v próze S t u d e n é s l u n c e (1968). Zbeletrizovaný život jeho otce (K A N K Á N SE SVATOZÁŘÍ - 1969) nesl podtitul Život a dílo Alfon­ se Muchy, není však typem životopisu, jaké psal Kožík. Kosmopolitismus, široký rozhled kulturní i politický, ponor do psychologie ozvláštněných postav, to jsou některé ze znaků Muchových próz, jež mohly vyjít ve druhé polovině osmdesátých let (L l o y d o v a h l a v a 1987, P o d i v n é l á s k y - 1988); obě patří к žánru biografických románů s výrazně společenskokritickým posláním. Z předválečných debutantů VLADIMÍR PA­ ZOUREK (1907-1987), který začínal básnickými sbírkami a v protektorátním období psal povídky pro mládež, publikoval v roce 1946 svůj snad nej­ zdařilejší román Ú s t u p z h r a n i c e o osudech členů pohraniční jednotky československé armády ve dnech Mnichova. Již ve čtyřicátých letech zaujaly také Pazourkový přírodní prózy (první z nich TŘI p s t r u ž í ř e k y —1940), v nichž potom, stejně jako v tvorbě pro mládež, pokračoval i v padesátých le­ tech. Novou linií Pazourkový poválečné epiky jsou příběhy s psychologickými náměty a romány ze soudobého venkova (až v letech „normalizace“, především V Ů N Ě DOM OVA - 1976), jež upomúiají na autorovy ruralistické literární začátky a jsou ve své době již anachronismem. Bohatou dráhu novi­ náře a rovněž autora zabývajícího se tvorbou pro mládež teoreticky (s Františkem Tenčíkem a další­ mi v souboru Literatura pro mládež- 1940) zakon­ čil Pazourek třemi memoárovými prózami o Brně svého mládí ( T r n o v á c e s t a - 1978, V á b e n í - 1980, Z k o u š k a d o s p ě l o s t i - 1982). Nejvýznamnějším autorem přírodní prózy se stal JAROMÍR TOMEČEK (1906-1997), který se jí upsal na celý život. V tomto druhu literatury se ale neomezil na zobrazování krás přírody, nýbrž také varuje před hrozivým působením techniky a civili­ zace, ničícími kromě mnohých druhů fauny a flóry také mravní hodnoty lidského společenství. Jeho práce podložené odbornými znalostmi mají velkou uměleckou působivost a vpravdě ekologický roz­ měr. Tomeček přitom od počátku své tvorby ve čtyřicátých letech dovedl žánrově diferencovat od souborů povídek (prvotina Vuí SE SMĚJE - 1944) přes romány (například ZEM Ě ZASLÍBENÁ - 1947) až po prózy, jež mají baladický charakter. V prvním tvůrčím období námětově čerpá především z příro­ dy Karpat (po léta působil jako notář na Podkarpat­ ské Rusi), pak se mu inspirací stala hlavně jižní Morava, ale také další kraje celé republiky. Publi­ koval nepřetržitě od čtyřicátých let až do součas­ nosti, aniž se v proměnách kultuměpolitického kli­

: Po u t a

mákovi; ?ANFÁ-

Tjanovi; : Sokola œd KarГŽIVOTA

i- romáirauneroJr77, N e "razčes4nohondného лиге dolaœnklad |: -raněnu íipžovaaesátých e i podle ■■ckého Ml začípo nejHSGOVI

mpcí náKOŘÁN MÉ JARA

**án roШ z důлш moti­

A dolf Hoffmeister: Jiří Mucha

Začátek druhé světové války ho, již jako literáta

i básnickým debutem, zastihl v Paříži. Stal se dů­ stojníkem československé armády v exilu a váleč-

■rm zpravodajem. Po válce žil v Praze jako novinář »spisovatel. Knižně debutoval v době války v AngЙ11941 novelou U G IE A CESTA N A KONEC SV Ě T A), ■■sledoval válečný román M O ST (anglicky 1943, česky 1946), poté soubor válečných povídek P r o K É M Y NADPORUČÍKA K n a p a (anglicky 1945, čes­ ky 1946). Psychologickým románem z války je SřA LEN Á s e t b a (1948). Nelibost režimních kritiků «zbudil Mucha románem V Á L K A POKRAČUJE 1949), jehož protagonista, příslušník českosloven­ ské armády na Západě, se po návratu domů zase

33

W

matu rozešel se svými ideály, s nimiž do literárního života vstupoval. Z jeho díla, jež se stále těší oblibě čtenářů různých věkových kategorií, vzešlo mnoho výborů. Psal i prózy speciálně pro mládež. V Brně byl činný v časopisu Host do domu, přispíval i do řady jiných periodik, byl skvělým fejetonistou. Do okruhu spisovatelů, kteří byli zároveň vy­ nikajícími novináři, povětšině spjatými s Lido­ vými novinami, patní EDVARD VALENTA (1901-1978). Ve třicátých letech spolu s Bedři­ chem Golombkem uvedli do české literatury příbě­ hy svérázného polárního cestovatele Jana Welzla (Třicet let na zlatém severu - 1930, Trampo­ ty ESKYMÁCKÉHO NÁČELNÍKA. V EVROPĚ - 1932 - a další). Za protektorátu napsal Valenta román Druhé housle (1943) o osudech Emila Holuba, českého cestovatele po africkém kontinentu. Po válce byl autorem reportáží a povídek ze svých vlastních cest Kouty srdce a světa (1946), a hlavně nedoceněného románu Kvas (1947) o ně­ kolika generacích lidí ze svého rodného Prostě­ jovská, na jedné straně venkovanů a na druhé zakla­ datelů továren. V padesátých letech patřil mezi spi­ sovatele, kteří se nestali vysloveně režimními; jeho román Jdi za zeleným světlem (1956), o něm více str. 76, patří к výrazným dílům české psycho­ logické prózy. Poučné jsou spisovatelovy vzpomín­ ky ŽÍT JEŠTĚ JEDNOU, psané v sedmdesátých letech, vydané nejprve v jednom z exilových nakladatel­ ství a po roce 1990 i doma. Na tradiční žánr psychologického románu nava­ zuje svou prvotinou Blíženci života (1940) a po válce prózou ČLOVĚK BERNARD (1945) - přepraco­ vána s názvem VZDUŠNÉ ZÁMKY (1969) - BOHU­ SLAV BŘEZOVSKÝ (1912-1976). Publikoval řa­ du oblíbených próz pro mládež (například Tajem­ ný HRAD SVOJANOV - 1947, O ZLATÉM SRDCI - 1948). Nejvýznamnějším jeho dílem je rozsáhlý společenskokritický román Železný strop (1959), v němž jsou osudy postav a jejich mravní krystalizace zpodobeny na půdorysu historických událostí od Květnového povstání 1945 do února 1948. V šedesátých letech vydal Březovský román VĚČNÍ MILENCI (1961) s cílem podat společensko-psychologickou sondu do osudů lidí ze své genera­ ce za posledních třicet let. Poslední jeho próza, ČIS­ TÁDUŠE (1971), jsou vypravěčsky překvapivě svěží paměti vypočítavce a podvodníka, který se stává obětí vlastních iluzí.

nejvýznamnějších našich dramatiků první poloviny dvacátého století bratří Čapků (mladší z bratrů, Ka­ rel, zemřel krátce po Mnichovu; Josef, který byl s divadlem spjat také jako jevištní výtvarník, ze­ mřel v koncentračním táboře těsně před osvoboze­ ním vězňů v r. 1945), Vladislava Vančury (byl na­ cisty popraven v r. 1942), divadelního kritika Julia Fučíka (popraven v Berlíně v r. 1943), dramatika a dramaturga Národního divadla Miloše Hlávky (padl za Květnového povstání v r. 1945). V koncen­ tračních táborech zahynuli i četní herci (Karel Hašler, Anna Letenská ad.). Do prvních poválečných dnů, měsíců a let vstou­ pili nicméně čeští divadelníci s velkými plány a re­ volučním odhodláním. Z koncentračních táborů a nacistických věznic se vracejí velké osobnosti čes­ kého meziválečného divadla - režisér EMIL FRANTIŠEK BURIAN (1904-1959; vedle režie se věnoval i dramatické, prozaické, básnické a hudební tvorbě, teorii divadla, publicistice, zpěvu), loutkoherec JOSEF SKUPA (1892-1957), tvůrce Spejbla a Hurvínka, z emigrace v USA přijíždějí zpět do vlasti dramatici a herci, ústřední osobnosti Osvobo­ zeného divadla JAN WERICH (1905-1980) a JIŘÍ VOSKOVEC (1905-1981), přední divadelní a fil­ mový herec a režisér HUGO HAAS (1901-1968) ad. (Z divadelního života byly ovšem na delší či kratší čas vyřazeny některé velké osobnosti českého divadla minulých let, které se více či méně za oku­ pace nějak zkompromitovaly ^- tak se to alespoň jevilo bezprostředně po válce: např. herci Vlasta Burian, Adina Mandlová ad. V prvních pováleč­ ných letech zmizely z repertoáru českých divadel i hry ve válce poražených Němců; výjimkou byl nacisty pronásledovaný Bertolt Brecht, jehož Žeb­ ráckou operu uváděl v D 46 E. F. Burian.) Divadelní život se rozbíhá nebývalým tempem. Je značně dynamický i dramatický, neboť i doba byla taková. Střetávají se různé koncepce, pro­ gramy a osobnosti, divadelní život je pod značným tlakem politickým. Silnou pozici mají představitelé komunisticky orientované kulturní politiky, ale i program prokomunisticky orientovaných divadel­ níků byl uvnitř značně diferencovaný. To je velmi dobře vidět na složitém vývoji, hledání i tápání největších osobností předválečné levicové avant­ gardy E. F. BURIANA, JINDŘICHA HONZLA (1894-1953; po válce člena vedení činohry Národ­ ního divadla, v letech 1948-1950 jejího ředitele) či JIŘÍHO FRETKY (1904-1952), ředitele Vinohrad­ ského divadla, resp. Městských divadel pražských (setrval zde od r. 1945 do r. 1950), děkana divadelní fakulty Akademie múzických umění, která byla za­ ložena už na podzim r. 1945. Frejka spolu s E. F. Burianem a také mladším ALFRÉDEM RADOKEM (1914-1976) se snažili rozvíjet i v nových podmínkách principy mezivá­ lečné umělecké avantgardy, poetického, syntetické­ ho divadla (nejen úzce ideově avantgardního či do­

Drama a divadlo v letech 1945-1948 Válka znamenala pro českou dramatickou tvorbu a divadelní kulturu nemalé ztráty. Snad za největší a nejbolestnější je možno považovat smrt nejspíše

34

konce jen jednorozměrně politického). Honzl na­ opak směřoval к divadlu, které jasně, zřetelně, sro­ zumitelně, tj. v podstatě realisticky oslovovalo a vychovávalo obyčejného diváka, především pra­ cujícího člověka; činil tak v souladu se záměry Z. Nejedlého a některých iniciátorů a uskutečňovatelů radikálních změn v českém divadelnictví (k zvlášť horlivým revolucionářům patřili Miroslav Kouřil, Jan Kopecký, Jaroslav Pokorný ad.). Zápas o novou orientaci spjatý s úsilím naplnit hlediště co největšún počtem diváků (především z řad pracujících) - což bylo důležité nejen z hledis­ ka ideového poslání divadla, ale i z důvodů ryze komerčních (z těchto důvodů bylo např. nutno roz­ pustit kvalitní soubor generačního mladého divadla Větrník) - měl velmi zajímavý průběh, při němž se ověřovala nosnost předválečné koncepce avant­ gardního divadelního umění, možnost kontinuitního revolučního a uměleckého vývoje. Tento trend reprezentovali především výše zmínění živí „klasi­ ci“ předválečné avantgardy a jejich snahy měly růz­ nou konkrétní podobu. V dramaturgii je nápadný zájem divadel o dra­ matické dílo Vladislava Vančury (v Praze, Mladé Boleslavi, Ostravě se inscenují jeho hry Učitel a žák, Nemocná dívka, Josefina, Jezero Ukereve, Alchymista); E. F. Burian ve svém Déčku obnovuje inscenace, které mělo jeho divadlo na repertoáru před uzavřením v roce 1941 (např. Dykova Krysa­ fe, Máchův Máj, Klicperovo Každý něco pro vlast aj.), stejně jako Voskovec s Werichem inscenují mj. svou poslední hru uvedenou před odjezdem do Ameriky, Pěst na oko aneb Caesarovo finále. V repertoáru divadel je hojně zastoupena klasika, především česká a ruská (nejhranější jsou J. K. Tyl a A. Jirásek, z ruských dramatiků pak Suchovo-Kobylin, Gribojedov, Tolstoj, Gorkij, Čechov). Hrají se také díla antických autorů a přirozeně Sha­ kespeare a Molière. Ze současných dramatiků pro­ nikají na česká jeviště Rusové Arbuzov, Pogodin, Komejčuk, Leonov, Francouzi Sartre, Anouilh, Američané O’Neill, A. Miller, a zejména fašisty zavražděný španělský básník a dramatik Lorca. In­ scenace klasiky byly většinou hodně stylizovány nebo umělecky ozvláštňovány. Typickou ukázkou byla Burianova adaptace Shakespearova Romea a Julie, к níž adaptátor při­ pojil dovětek „sen jednoho vězně“ (1945). Osudo­ vý příběh velké, tragické lásky Romea a Julie na­ hlédl Burian očima vězně koncentračního tábora. Tam také situoval děj: na strážní kulometné věži nechal odehrát slavnou balkonovou scénu, Romeo je vězeň s krvavým trojúhelníkem na prsou, Juliin zjev a její veršované repliky jsou Romeovým snem o svobodném životě apod. Déčko však po válce (v září r. 1945) zahájilo scénickým provedením dramatické básně FRAN­ TIŠKA HRUBÍNA Jobova noc. Zde se Burian spolehl na sílu a krásu Hrubínova slova a dramatič-

nost textu, vystavěného na principu kontrastu staré­ ho a nového světa. Krása mateřštiny byla umocněna recitací Marie Burešové, vnitřní protikladnost skladby zvýraznil Burian střídáním recitace sólové a sborové. Při inscenaci nepoužil žádné vnější re­ kvizity. (Hrubín zamýšlel Jobovu noc původně jako drama. К této myšlence se vrátil za více než deset let při psaní Srpnové neděle - viz dále.) Burian se pokoušel i o napsání několika her na současné téma (o budovatelskou hru, o lidovou ve­ selohru aj.), ale ne příliš úspěšně. V tomto směru neuspěli ani jiní dramatici (Jaroslav Klíma, Zdeněk Bláha, T. Svatopluk aj.). Původní tvorba se neobjevovala na prknech, kte­ rá znamenají svět, tak často a v takové umělecké kvalitě, jak by si byli bývali všichni přáli. Nicméně několik kvalitních novinek se na našich jevištích přece jen objevilo. Výše jsme se již zmínili o režisérovi Alfrédu Radokovi. Ten působil v prvních pokvětnových dnech v Divadle 5. května, jehož provozovatelem byla Ústřední rada odborů. Svou činnost zahájili insce­ nováním dramatizace románu sovětského spisova­ tele Serafimoviče Železný potok, textu, který byl prototypem revoluční literatury (režisérem byl An­ tonín Kurš). Radokova hra VESNICE ŽEN (premiéra 18.7.1945) může být chápána jako umělecká pole­ mika s inscenací Kuršovou. Zdůrazňoval-li Kurš a Serafimovič (resp. už sovětský dramatizátor Vsevoložskij) nadřazenost ideologie nad životem, Radok vyjadřoval svou hrou pravý opak. Proti prota­ gonistce hry listonošce Martě, která je ztělesněním povinnosti a ideologické omezenosti, staví pravdu chybujících, obyčejných lidí. Radok představil Martu jako ideologií zdeformovaného člověka, kte­ rý nemá ani muže, ani milence, ani děti. Své spolu­ občany nenávidí snad mj. proto, že na ně žárlí, že jim závidí třeba dopisy od mužů, které ženám při­ náší- zatímco sama se musí spokojit s diplomem za vzorné plnění povinností. Kritika uvítala Radokovu hru i inscenaci, na níž byly patrné vlivy E. F. Buriana, jako velký příslib do budoucnosti. Hru uvedlo nejméně osm českých divadel, hrála se i na Slovensku. Na konci roku 1945 (30. 12.) měla ve Stavov­ ském divadle v Praze premiéru hra, která patřila v následujících desetiletích snad к nejhranějším (a to nejen na domácích jevištích - hrála se v Pol­ sku, Sovětském svazu, Japonsku, dočkala se i úpravy pro loutkové divadlo a filmové adaptace - v kulisách podle Josefa Lady). Byla to komedie o deseti obrazech JANA DRDY í(1915-1970) H rá tk y s čertem . Autor ji dedikoval herci Národ­ ního divadla, který ztělesnil při jejím prvním nastu­ dování hlavního hrdinu, vojenského vysloužilce Martina Kabáta - Jaroslavu Průchovi, „jehož by­ tostně české uměníjsem měl na mysli při psaní této hry“. Drda ji psal za války, zejména v době heydrichiá-

35

Ve Stavovském divadle měla v dubnu r. 1947 premiéru dramatická prvotina demokratického no­ vináře FERDINANDA PEROUTKY (1895-1978) O B L A K A v a l č í k v režii Karla Dostala. Ten v zápa­ se o profil naší první scény představoval prvore­ publikovou demokraticko-humanistickou tradici (v květnu r. 1947 rezignoval na funkci šéfa činohry Národního divadla). Peroutka označil svou hru za „kolektivní drama o dvanácti obrazech“. V těchto obrazech autor předvádí v různých situacích a na různých místech Evropy názory a jednám několika desítek lidí, aby obnažil jejich charaktery, zejména však aby proti sobě postavil dva světy, dva životní principy: svět demokratické humanity a svět fašismu. Hra demon­ struje velmi názorně především ten druhý. Peroutka akcentuje zvláště jeho cynismus, aroganci moci, povýšenectví, chamtivost, perverzní zálibu v poni­ žování lidí; výsměch svobodě, spravedlnosti, vzdě­ lanosti, humanitě. Peroutka nezapřel ve své dramatické prvotině novinářskou profesi. Hra není dramatem v pravém slova smyslu. Je to spise jakási dramatická repor­ táž, montáž, mozaika různých osudů lidí, reportážní pásmo ostře viděných a výrazně pointovaných situ­ ací, u nichž autor neskrblil při využívání ironie. Součástí textu bylo i hlášení zpráv, výzev, vysílání reprodukované hudby apod. různých rozhlasových stanic (v prvním obraze slyšíme např. hlas londýn­ ského, německého, katovického, pražského hlasa­ tele/hlasatelky; v 9. obraze poslouchají němečtí důstojníci obklíčení u Stalingradu vysílání němec­ ké; na výstavbě 11. obrazu se podílí nádražní roz­ hlas apod.). Reportážní charakter textu ještě posílil režisér promítáním dokumentárních snímků z ob­ dobí německé okupace. Dokumentámost, reportážnost se tu mísila s realistickým herectvím, které usilovalo o typizaci charakterů postav (v tom bylo těžiště hry i inscenace), a se symbolickými motivy oblaku a valčíku (Straussova vídeňského Na krás­ ném modrém Dunaji), jež nabízely divákovi v růz­ ných situacích a obrazech možnost proměny vý­ znamů (oblak byl jednou idylickým kontrapunktem ke zločinům nacistů, podruhé měřidlem času života a smrti, ale třeba i reklamní plochou; valčík působil jednou jako opium bezstarostnosti, podruhé jako projev lidského ponížení, v závěru pak jako zajíma­ vý obraz poválečného světa, který bezstarostně tan­ čí v radosti ze svobody, přičemž se mladé tančící dvojici v britských uniformách stále pletou pod no­ hy německé vysoké vojenské holínky). Disonantní, antihappyendový závěr hry je posílen i nelibozvuč­ ným zvukem pokažené gramofonové desky, z níž zní Straussův valčík, který přechází do hřmění (opět velice výmluvná proměna líbezného obláčku j v bouřkový mrak). „Všichni tři se dívají v rozpacích.“ To jsou po­ slední slova této Peroutkovy hry. Autorovy rozpaky - jak ukázaly následující roky íHbyly zcela opráv­

dy. Postavou nebojácného českého člověka-vojáka chtěl autor povzbudit národ v době nacistického teroru, v době, kdy jej zachvátil strach. Navíc je to hra báchorkovitá; Drda se jí přihlásil к tylovské tradici české dramatiky, což dobře korespondovalo s dobovými tendencemi.

Scéna z Drdových Hrátek s čertem (Jaroslav Průcha a Jiřina Sejbalová)

Hra odpovídala době, v níž byla realizována na jevišti, ještě jinak. Autor ji přirozeně po válce upravoval tak, aby vystihovala ducha poválečné doby. A to byla doba budovatelská; ústředním té­ matem poválečné literatury byla práce. Tou také léčí protagonista hry hříšníky (poustevníka Školastyka a loupežníka Sarka-Farku): musejí za trest vlastníma rukama roztočit kolo Čertova mlýna a mlít obilí, aby „drobátko posloužili lidem“. Lidový duch se tu projevil i v rovině jazykové. Zatímco Martin a vesnické děvče Káča mluví jazy­ kem „lidovým“, naplněným (až přeplněným) lido­ vými rčeními, obraznými přirovnáními čerpanými ze života prostých lidí a z přírody, sloh poustevní­ kův charakterizuje princezna Dišperanda jako „šroubovaný“; sám Školastykus odhalí v postavě švarného myslivečka zakukleného čerta právě po­ dle jeho falešné mluvy apod. Drda tak naplnil i volání doby po Udovosti. Ta - spolu s českostí- se projevila i ve využití témat a motivů lidové slovesnosti a z ní odvozené slovesnosti i hudební kultury umělé (Čert a Káča, Záhořovo lože, čertovské a loupežnické pohádky, pověsti atd.).

36

něné. Peroutka zde prognosticky zhodnotil své zku­ šenosti nejen z pobytu v koncentračním táboře, ale i ze své žurnalistické praxe, ze znalosti lidí a chová­ ní politických systémů. Explicitně je za autora v závěru hry formuluje britský voják Tom: „Vrace­ j í se staré časy... Ale rád bych věděl, co si myslí ten chlapík tady. “ (Ukazuje na dr. Ohnmachta, němec­ kého úředníka v okupované zemi.) „Tedbychom se vždycky měli snažit jednat dobře, jít příkladem napřed. Ale lidé zase budou lhostejní...“ Jako by­ chom slyšeli hlas Peroutkova důvěrného přítele K. Čapka. Poslední představení této Peroutkovy hry bylo 12. února 1948. Peroutka se к tématu hry vrátil ještě v americké emigraci a napsal román s týmž ná­ zvem. V r. 1993 se navrátil Oblak a valčík na scénu Stavovského divadla v přepracování Antonína Při­ dala, který svou adaptaci označil jako „hru mezi románem a snem“. Pro Národní divadlo napsal Peroutka ještě jednu hru - opět drama o dvanácti obrazech - a nazval ji ŠŤASTLIVEC SULLA. Příprava inscenace, která mě­ la mít premiéru 30. dubna 1948, byla ovšem už na začátku února zastavena. V pracovní verzi se hra jmenovala Marius a Sulla. Autor zvolil žánr histo­ rického politického dramatu. Děj hiy situoval do 1. století před n. lij do období občanské války v Římě, která předcházela zániku římské republiky. Aktuálnost tématu hry byla nabíledni, proto také nakonec nebyla na jevišti realizována; český divák se s ní mohl seznámit až začátkem devadesátých let prostřednictvím televizní inscenace. Základní konflikt hry byl postaven na střetu dvou politických odpůrců - Gaia Maria a Lucia Cornelia Sully, na nekompromisním zápasu dvou politic­ kých táborů - optimátů a populárů. Tento nesmiři­ telný konflikt vedl ke stupňování demagogie, к po­ rušování zákonů, к teroru - к likvidaci demokracie a angažovaného občanství. Kompoziční volba montáže obrazů (osvědčené z předcházející hry) umožnila Peroutkovi podat i konkrétní obraz cho­ vám'lidí v měnících se politických poměrech. Právě oni se stali více či méně vědomými či nevědomými spolutvůrci a posléze i oběťmi vzniku tyranie. Pluralitní obraz české poválečné divadelní scény zásadním, způsobem profilují divadla, která prefe­ rovala ve skladbě svého repertoáru humor a satiru. К nejvýznamnějším z nich patřily Divadlo satiry a Divadlo V+W U Nováků. Praha. O divadle Voskovce a Wericha byla již zmínka výše. Připomněli jsme, že po návratu z emigrace se ▼jejich divadle hrála hra Pěst na oko aneb Caesarovo finále (od 26. 4. 1947 do počátku března 1948). Žádnou jinou původní hru Voskovec s Weri­ chem po válce nevytvořili a ve svém divadle nehrá­ li. I oni měli bohužel dokázat, že nevstoupíš dvakrát do téže řeky, že poválečná realita byla radikálně odlišná od skutečnosti předválečné. V Divadle V+W hrály tyto velké osobnosti českého předváleč­

37

ného divadla jen v hrách cizích autorů, které oboha­ covaly - tak jak bylo jejich zvykem - improvizova­ nými glosami současného života.

Adolf Hoffmeister: Jiří Voskovec, Jan Werich a Jaroslav Ježek

Z Ameriky přenesli Voskovec s Werichem na pražskou scénu hru G. Kaufmanna a G. Harta Přišel na večeři a v evropské premiéře uvedli začátkem března 1948 americký muzikál B. Laného, F. Saidyho a E. Y. Harburga Divotvorný hrnec (v originá­ le Finian’s Rainbow - Finianova duha). Byl to zá­ roveň i první muzikál uvedený u nás. Werich v něm hrál roli vodníka Čochtana. Na jejím utváření se podílely hercovy forbíny, v nichž svým příznačným humorně kritickým a satirickým tónem komentoval dobové události. Po Voskovcově emigraci v květnu r. 1948 diva­ dlo ukončilo svou činnost a Divotvorný hrnec byl od příští sezóny přenesen do divadla v Karlině. Osvobozené divadlo - resp. jeho inspirující vliv - bylo však dále přítomno v práci generace nej­ mladší, v činnosti Divadla satiry; později (ve druhé polovině padesátých let a v letech šedesátých) bylo u zrodu tzv. divadel malých forem (v Čechách se к tradici Osvobozených hlásili tvůrci divadla Sema­ for J. Suchý s J. Šlitrem, na Slovensku M. Lasica s J. Satinským). Divadlo satiry Praha působilo od 13. 8. 1945 do 26.11.1948. Předcházelo mu červnové a červenco­ vé působení Malé komedie z Pelhřimova v Praze (ve Smetanově muzeu). Domovskou scénou se mu stala malostranská Umělecká beseda - místo, kde před válkou určitou dobu hrálo Osvobozené diva­ dlo. Soubor Divadla satiry hrál původní hry, z nichž největšího kritického a diváckého ohlasu dosáhla R o z b i t á t r i l o g i e ZBYŇKA VAVŘÍNA (dramati­ ka a dramaturga divadla) - satirické literáměkabaretní pásmo. Kabaretním pásmem byl i CIRKUS

katastrofický, apokalyptický obraz konce světa a zároveň i velkolepou podívanou, americkou show, která (např. pomocí reklamy, tisku, peněz apod.) manipuluje s člověkem. S Divadlem satiry jsou spojeny i začátky drama­ tické tvorby VRATISLAVA BLAŽKA (1925-1973). Už jeho samostatná prvotina Král nerad HOVĚZÍ, jež dosáhla od září 1947 do ledna 1949 více než 350 repríz, prokázala jeho talent a smysl pro recesi, gro­ tesku, absurditu i adresnou satiru. Text je složen - tak jak bylo pro Divadlo satiry typické - z vícero scének, v nichž autor výše naznačenou formou rea­ goval na aktuální problémy doby. Byrokracii úřa­ dů, schůzování a žvanění místo práce (scénka Zed­ ník na vápně), problematiku války a múu tu před­ vedl prostřednictvím hospodské pivní geniality čes­ kého člověka (je jím vegetarián Josef Král, štam­ gast Restaurace u čísla 15 - odtud název celé hry). V roce 1947 a počátkem roku 1948 vyvrcholil v českém divadelnictví proces, který lze charakteri­ zovat značnou rozvrstveností a pluralitou generač­ ní, žánrovou, tematickou, ideovou i inscenační České divadlo disponovalo vyhraněnými osobnost­ mi dramatiků, režisérů, herců i hustou sítí divadel. Mělo vysokou prestiž ve společenském životě a tě­ šilo se přízni diváků. V následujícím období v dů­ sledku změn politických se i tento obraz české diva­ delní scény ovšem radikálně proměnil.

P lechový , rovněž z r. 1945; v tomto metaforickém

obrazu poválečného světa měly vedle slova vý­ znamné místo hudba, zpěv, tanec - tedy kabaretní revue či politický kabaret. Cirkus Plechový dosáhl nebývalého počtu repríz (více než 400). Soubor, který původně tvořili - vedle již zmíněného Vavrína —zvláště bratři Oldřich a Lubomír Lipští, skla­ datel Karel Harry Macourek, Jan Maška ad., se po zániku divadla Větrník rozšířil o herce Vlastimila Brodského, Miloše Kopeckého, Miroslava Horníč­ ka, Stellu Zázvorkovou, režiséra Alfréda Radoka, architekta Josefa Svobodu aj. Z hlediska literárního bylo významné, že pro soubor psali kvalitní umě­ lecké texty tehdy začínající, ale později nevšední čeští autoři Josef Kainar a Vratislav Blažek. AKCE Aibiš JOSEFA KAINARA měla premiéru v listopadu r. 1946. Tento žánrově těžko zařaditelný text se zdánlivě nesrozumitelným názvem polo­ žil základy neprávem opomíjené dramatické tvorby tohoto předního českého básníka. Kritici ve snaze postihnout zvláštnost textu hovoří o pásmu, filmo­ vém libretu na scéně, satirických obrazech, revuál­ ní hře, dadaistické burlesce či recesi, grotesce, ho­ roru apod. Slovo Aibiš, aibišovský, Aibišky aj. je odvozeno od pojmenování atomové bomby (AB). Na nebezpečí atomové zkázy chce Kainarova hra upozornit. Kainar spolu s režisérem Radokem, vý­ tvarníkem Svobodou a dalšími předvádějí na scéně

38

II OD ÚNORA 1948 DO KRITIKY KULTU OSOBNOSTI (1948-1956)

Básníci píšící „pro lid“ Autoři širšího žánrového rozpětí Budovatelská próza Snahy o tematickou rozrůzněnost prózy Literatura „v podzemí“ První a druhá vlna exilové tvorby Drama a divadlo v letech 1948-1956

Krátce po komunistickém úchopem' moci bylo zastaveno vydávání mnoha časopisů (to postihlo např. Akord, Archu, Kritický měsíčník, Kolo, Kytici, List, Vyšehrad). Ze Syndikátu českých spisovatelů byli vyloučeni A. C. Nor, Ferdinand Peroutka, Václav Prokůpek, Edvard Valenta, Václav Černý a mnoho dalších. V dubnu 1948 se konal Sjezd národní kultury, kde komunističtí ideologové Vác­ lav Kopecký a Zdeněk Nejedlý jednoznačně dekla­ rovali, co se od inteligence očekává v nastávajícím období „budování socialismu“. V takovém ovzduší zastrašování a obav o ztrátu existence proběhly vol­ by v květnu téhož roku, s Jednotnou kandidátkou“, která dostala 89,2 % hlasů (v pozdějších letech už to bývalo 99,9 %). Poslední připomínkou demokratických tradic předválečného Československa byl ještě na začátku léta XI. všesokolský slet, ale úmrtí prezidenta Be­ neše 3. září 1948 (rezignoval na svou funkci ještě před pověstnými květnovými „volbami“) znamena­ lo definitivní konec nadějím na jakoukoliv změnu к lepšímu. Byl to počátek represivního období označovaného jako období stalinismu, v literatuře pak vlády tzv. socialistického realismu. Nejtěžší údobí, vyžadující od všech občanů stále projevy „nadšeného souhlasu“, trvalo v podstatě beze změ­ ny až do Stalinovy smrti v roce 1953. Jisté uvolnění lze klást až do roku 1956, kdy na XX. sjezdu Ko­ munistické strany Sovětského svazu byl oficiálně odmítnut tzv. Stalinův kult. Zřetelným projevem uvolnění v české literatuře se ke konci tohoto období stal nový časopis Svazu československých spisovatelů s názvem Květen (1955-1959), určený pro mladé autory, a další sva­ zový orgán, literární měsícník #o,yí do domu) který

Polarita v české společnosti, jež měla počátek již v tragických událostech kolem mnichovského dik­ tátu z podzimu 1938, vyústila na přelomu let 1947-1948 do možnosti otevřeného střetnuti. Po­ válečný svět se začal rozestupovat na dva tábory a Československo, spojené se Sovětským svazem mnoha smlouvami, se bez ohledu na dosud přetrvá­ vající prvky vnitřní demokracie ocitalo čím dál více ve sféře východního vlivu. Na počátku roku 1948 zůstalo posledním státem z těch, kam vstoupila Rudá armáda, kde ještě komunistická strana neo­ vládla plně situaci. V důsledku tohoto vnějšího tla­ ku stále ubývalo prostoru pro demokracii a KSČ připravovala podle pokynů z Moskvy několik va­ riant úplného převzetí moci. Jakmile v únoru 1948 nekomunističtí ministři na protest proti postupnému přebírání klíčových pozic členy KSČ podali demisi, došlo к rozhodnutí. Pod vedením Klementa Gottwalda komunisté nastoupili do ofenzívy, začali v organizacích, ve státní i veřej­ né správě, ba dokonce i v nekomunistických stra­ nách zakládat tzv. akční výbory, jež vylučovaly a propouštěly přesvědčené demokraty. К radikální­ mu odporu se spontánně vzchopili ve větší míre jen studenti, ovšem brzy následovala represivní opatře­ ní. Nemocný prezident Beneš 25. února 1948 jme­ noval novou Gottwaldovu vládu, zcela ovládanou komunisty. Co pak přišlo v oblasti literatury? Emigrace (Jan Čep, Egon Hostovský, Ivan Blatný, Zdeněk Něme­ ček a jim), doma u některých rychlé přihlašování do řad KSČ, u jiných přechod do tiché pasivity nebo hrdého nesouhlasu. Ale totalitní režim, projevující se postupně rostoucí policejní a justiční zvůlí, způ­ sobil, že první polovina padesátých let se stala v literatuře krutým zlomem. Takto zachytil atmosféru únorového zvratu ve svých Pamětech III význačný literární kritik Václav Černý, inklinující к myšlence, že skutečný socialis­ mus může přinést větší spravedlnost, ale zároveň vášnivý odpůrce komunistických metod: „Pociťo­ val jsem na závěr těch a takto rytmovaných únoro­ vých dnů hlubokou, hlubokou sklíčenost, ačkoliv jsem zůstával klidný, ba schopen jakéhosi odtažitého úsměvu. Netrápila mne vůbec zloba, ještě méně závist vůči vítězům, přistihoval jsem se, že jim přeju úspěch, že bych si přál, aby socialismus и nás vy­ budovat dokázali. Jen jsem cítil, že s nimi absolutně nemohu, to bylo silnější než cokoliv, to bylo rozhod­ nuto. To byla mravní evidence. Moje sklíčenost ne­ byla z vítězství socialismu, ale ze lží, násilností a nerozpačitých křivd tohoto vítězení a i cynické zrady těch, kteří se к socialismu přidávali ze zišt­ nosti a podle. Moje sklíčenost —byla to sklíčenost socialisty - plynula z jistoty, že sociální spravedl­ nosti a sociálnímu osvobození člověka nás únor vzdálil víc než cokoliv jiného kdykoliv jindy, neboť věci veliké nelze vykonat s lidmi malými a lidské dobré nikdy neroste z nenávisti a hanebnosti. “

HOSTI k ritik a lite r a tu r a um ěn í

□0 MU/1 Obálka časopisu Host do domu

40

začal vycházet v Brně již od roku 1954. V téže době vyšla sbírka s režimem vcelku konformního Viléma Závady Polní kvítí, s nepatetickou oslavou prostého člověka (s charakteristickou a později mnohokrát citovanou básní Beze jména, chápanou jako odklon od běžného politického chvalořečení první polovi­ ny padesátých let: „Mé jméno není na plakátech, I ani nehraji na pódiu. / Chodívám v obyčejných šatech, Ijak obyčejní lidé žiju“). Poprvé od nástupu oficiálními kulturními činiteli zavedeného „socia­ listického realismu“ lze mluvit o nové vlně v našem písemnictví, o tzv. poezii všedního dne, o poezii bez politických proklamací. К této vlně „básníků Květ­ na“ patřili Josef Brukner, Miroslav Červenka, Mi­ roslav Holub, Karel Šiktanc, Jiří Šotola i Miroslav Florian (podrobněji viz třetí oddíl). Alexej Kusák na americké rozhlasové stanici Svobodná Evropa, vysílající od počátku padesátých let z Mnichova, v roce 1971 takto charakterizoval dobu bezprostředně po komunistickém puči: „Ko­ munistické straně, lépe řečeno jejím aparátníkům, pověřeným reprezentovat stranu při složitém a vpodstatě neproveditelném úkolu, jakým je vede­ ní kultury a umění, se v prvnífázi —v padesátých letech - podařilo československou kulturu v jejím explozivním vývoji zarazit a na jistou dobu i ochro­ mit. “ К nastolení ideologické nadvlády komunis­ mu stalinského ražení měly napomáhat i politické procesy s nepohodlnými spisovateli. Uvězněni byli Jan Zahradníček, Zdeněk Kalista, Josef Palivec, Václav Renč, Josef Kostohryz, Jan Dokulil, Franti­ šek Křelina, Josef Knap, Zdeněk Rotrekl a řada dal­ ších, a kdo z nepohodlných nebyl žalářován, tomu bylo aspoň zakázáno publikovat. V roce 1949 byl Syndikát českých spisovatelů zrušen a zřízen Svaz československých spisovatelů, který měl být už zcela komunisticky orientovanou nikoli profesionální, ale spíše ideovou organizací. Hlavním teoretikem („sekyrářem“ podle dobového

Hotel International T Praze - typická áobová architektura

žargonu) se stal Ladislav Štoll, jehož brožura Třicet let bojů. za českou socialistickou poezii z roku 1950 se stala „normou“ pro současné básníky: odsoudil Halase a typ jeho poezie, ačkoliv podstatná část mladých básníků od čtyřicátých let stála pod jeho vlivem, a za jedině přípustný způsob tvorby dekla­ roval jako vzor Jiřího Wolkra a S. K. Neumanna. Rychlým školením prošla řada lidí v rámci akce Pracující do literatury, aby mohla vznikat nová, „socialistická literatura“, zcela odlišná od dosavad­ ního „úpadkového buržoazního písemnictví“. Vy­ žadovanými a preferovanými tématy byly práce, stroje, továrny a vědomí kolektivu, milostné moti­ vy mohly být jen okrajovým doprovodem základní „budovatelské“ linie. Jak vystupovali v té době spisovatelé, kteří byli výraznými souputníky komunistické strany již před válkou? Většinou se plně anebo jen vnějškově zto­ tožnili s vítěznou politickou mocí. Vítězslav Ne­ zval, svou uměleckou metodou před válkou zcela vzdálený požadavkům „socialistického realismu“, nyní bez skrupulí plnil politické požadavky básnic­ kými skladbami Veliký orloj (1949), Stalin (1949), Zpěv míru (1950). Ostatně napsat ódu na Stalina bylo samozřejmostí i pro desítky dalších autorů, pokud chtěli zůstat v přízni tehdejších mocných. Ale někteří z dřívějších obdivovatelů komunismu byli brzy rozčarováni - František Halas v jisté de­ presi, zvláště po návštěvě SSSR, umírá rok po „vítězném únoru“, Konstantin Biebl končí sebe­ vraždou v roce 1951. Karel Teige, před válkou avantgardní teoretik umění orientující se na marxis­ tické chápání světa a jeho vývoje, upadl po roce 1948 do zjevné nemilosti a roku 1951 předčasně umná. Ačkoliv Jaroslav Seifert se na počátku své tvůrčí dráhy projevil jako vyznavač proletářské poezie a do roku 1929 byl členem KSČ, po druhé světové válce už si uchovával zřetelný odstup od komunis­

tických politiků i konformních básníků, takže se nadlouho stal symbolem demokratické a humanis­ tické tradice připomínající období předválečné Ma­ sarykovy republiky. Po zrušení nezávislých časopisů existoval pro publikování literárních textů od roku 1949 jen jedi­ ný časopis, měsíčník Svazu československých spi­ sovatelů Nový život. Byla likvidována i soukromá nakladatelství, ediční činnost centralizována do monopolních a přísně hlídaných institucí, jako bylo nakladatelství Československý spisovatel pro sou­ časnou literaturu, Státní nakladatelství krásné lite­ ratury, hudby a umění (pozdější Odeon) pro klasiku a zahraniční literaturu. Někteří z aktivních tvůrců a podporovatelů nové kultuměpolitické linie si později uvědomili, čemu ve svém idealismu a zároveň neuvědomělosti slou­ žili. Mezi ně patřil literární a divadelní kritik Sergej Machonin, který v roce 1995 napsal (v memoárové knize Příběh se závorkami)'. „Životní příběhy a osudy lidí, kteří šli po válce s elánem budovat socialismus, se ze své větší části vešly do půlstoletí nesvobody a nejsou radostné. Hrdinové příběhů podobných mému pochopili stejně jako já příliš pozdě a pokoušeli se potom, jak uměli, o nápravu své nevidomosti - až po otevřený odpor totalitnímu režimu. Ta nevidomost je neomlouvá a oni se ne­ zbaví pocitu starých vin. “ V takových podmínkách byl nástup nových auto­ rů zcela ovlivněn politickou situací v totalitním státu.

prošli na počátku své dráhy i někteří básníci, kteří v dalších desetiletích patřili к předním oponentům oficiálního režimu, všimneme si nyní pro charakte­ ristiku padesátých let jen zběžně několika autorů zcela propadlých „schematické“ poetice, bez další­ ho uměleckého vývoje. Patřila к nim MARIE DUŠKOVÁ (1903-1968), účastnice akce Pracující do literatury, záhy považo­ vaná za vzor dělnické spisovatelky. Debutovala sbírkou agitační budovatelské poezie Nezapome­ nutelný květen (1951). JIŘÍ HAVEL (1924), roku 1950 úspěšný v soutě­ ži Pracující do literatury, se stal pracovníkem v od­ dělení začínajících autorů Svazu československých spisovatelů. Už názvy jeho sbírek napovídají, že jde o Jednotvárné opakování základních schémat - Cestou vzhůru (1950), Z lásky к životu (1951), VÍNO domova (1954). Jako nadšený budo­ vatel ostravské Nové huti sepsal dobově typické reportáže Město veliké slávy (1955). S akcí Pracující do literatury souvisel i OTTO JEŽEK (1896-1957). Monotematicky oslavoval současnost komunistického státu ve sbírkách C H V A LTE TUTO ZEM (1951), H U D B A ŽIVOTA (1952). V roce 1950 absolvovala v rámci stejné akce spi­ sovatelský seminář na Dobříši MARIE KRATO­ CHVÍLOVÁ (1900-1982). Rétorické politické básně obsahují sbírky Neskončil náš boj (1951), V yznání (1953) a Vesnické motivy (1955). Zcela poplatný době byl vnuk S. K. Neumanna STANISLAV NEUMANN (1927-1970). Vydal frázovité sbírky Píseň o Stalinu (1949) a PÍSEŇ 0 LÁSCE A NENÁVISTI

Básnici píšící „pro lid“

(1952).

VLASTIMIL ŠKOLAUDY (1920) psal po roce 1948 sbírky manifestační radosti nad budováním poúnorového Československa, o dělnické práci u strojů, o „boji za mír“ Hlas doby (1950), Ve jménu života (1953), Ú svit (1954).

Tito autoři psali formálně jednoduchým způso­ bem, v pravidelných verších buďpodle vzoru lidové písně, nebo ve stylu veršové tvorby z času lumírovců, v duchu současného požadavku, že umění má být „pro lid“ a všeobecně srozumitelné. Musel převládat optimismus, oslava dělnické práce a so­ cialistického budovám' se současným zatracováním „buržoazie“ a západních demokratických států a je­ jich politiků, kteří byli paušálně nazýváni „válečný­ mi štváči“, kdežto blok východních komunistic­ kých států ovládaný Sovětským svazem se označo­ val jako „mírový tábor“. Byla to poezie ve svém celku nezáživná, cíleně agitační, formálně psaná podle stále stejného sché­ matu, užívající stereotypních jazykových klišé a bez vyspělejší metaforičnosti. Protože častým ná­ mětem takových básní byly stroje v továrních ha­ lách, zvláště frézy a soustruhy, posměšně byla označována jako „frézistická“ (slovo blízké pojmu „frázistická“), v pozdější době některými osvíce­ nějšími marxistickými intelektuály delikátně jako „schematická“. Ačkoliv obdobím takto utvářeného typu poezie

К této skupině patří v počátcích své tvorby též

IVO ŠTUKA (1930), oslavující kromě běžných té­ mat i vojenskou službu ve sbírce BUĎTE ZDRÁVI, VOJÁCI (1954).

Autoň širšího žánrového rozpětí Kromě těch autorů, kteří v padesátých letech psa­ li verše jen na dobovou objednávku, objevili se 1básníci, jejichž tvorba ve svých začátcích odpoví­ dala normám oficiální kulturní politiky, ale později se většina z nich dostala do rozporu s komunistic­ kou ideologu a praxí. Stále vzrůstá počet těch autorů, jimž se prostě - mírně řečeno - psát „nedoporučuje”. Další básní­ ci se odmlčeli sami a vstoupili do literárního dění až

42

v období relativního uvolnění, které měl přinést rok 1956 s kritikou kultu osobnosti, anebo volili tu či onu formu přetvářky. Objevuje se i samizdatová tvorba (surrealisté) a množí se různé podoby vnitř­ ního exilu. Obecněji jsme o poválečné české poezii včetně její kontinuity s předválečným vývojem po­ jednali v prvním oddíle; v souvislosti s tím o pro­ blematice návaznosti literatury padesátých a šede­ sátých let viz vstupní pasáže následujícího, třetího oddílu. Jako velmi plodný autor, vždy ovšem věrný ofi­ ciální politické linii a přívrženec komunismu i po 17. listopadu 1989, se projevuje MIROSLAV FLO­ RIAN (1931-1996). Jeho verše tryskají impulzivně (24 sbírek, vedle toho čtyři pro děti). Byl - zvláště v sedmdesátých a osmdesátých letech - schopen psát politické verše reagující ihned v novinách na události u nás i ve světě. Na rozdíl od skladatelů soudobých agitek Flo­ rian přinesl do poezie bezprostřední smyslové okouzlení a obrat к intimitě. Tento rodák z Kutné Hory a pak student knihovnictví na Karlově univer­ zitě se jako básník inspiroval až vojenskou službou ve vínorodém kraji jižní Moravy. Po málo vý­ znamném debutu Snubní prsten (1948) upozornil na sebe teprve sbírkou Cestou к slunci (1953), jež se přirozenou spontánností lišila od běžně pro­ dukované poezie. Nejdéle pracoval v nakladatelství Československý spisovatel, v letech po sovětské okupaci byl do roku 1981 poslancem České národní rady. Ohlas jihomoravského období najdeme ještě ve sbírce BLÍZKÝ HLAS (1955). Pro Florianovo další období (po sbírkách Ote ­ vřený DŮM- 1957-aZÁ v ra ť - 1957) jsou typic­ ké i sladce otevřené verše milostné, krátké útvary slučující často bezbřehost volného verše a melodic­ ké pravidelnosti (sbírka STOPY - 1960). V šedesátých letech Florian stejnou poetikou oslavoval lásku a přírodu ve sbírkách ZÁZNAM o potopě (1963) a Tichá pošta (1965). Po 21. srpnu 1968 se zcela ztotožnil s oficiální husákovskou linií, vedle už stereotypně vytvářených va­ riací na dřívější okruh svých témat bere na sebe též úlohu být politickým mluvčím, zvláště v knihách JÍZDA NA LUČNÍ KOBYLCE (1974), MODRÉ Z NEBE (1976) a Jeřabiny (1977). Ve svých postojích setr­ val i ve sbírce Sonetarium aneb Večer v králí­ kárně (1995), vyjadřující nesouhlas s vývojem v české společnosti devadesátých let. Jako básník vystoupil v této době i MIROSLAV ČERVENKA (1932). Je dnes znám především jako literární vědec (kromě jiného versolog), ale po celý život se věnuje také psaní poezie. Po studiích na pražské Filozofické fakultě pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV, v době kádrových čistek po roce 1968 jako knihovník, od roku 1990 předná­ ší na Filozofické fakultě UK, přičemž má za sebou disidentskou a samizdatovou činnost v letech tzv. normalizace.

43

Červenkovy první sbírky Po STOPÁCH ZÍTŘKA (1953) a To JSI TY, ZEMĚ (1956) jsou poznamenány dobovým příklonem к prosté víře, že byl nastolen nový a spravedlivější řád. Ale již brzy se u něho projevují hlubší sondy do vlastního nitra, vědomí možnosti různých cest, pocit sounáležitosti s kos­ mickým děním, takže v autorově tvůrčím vývoji lze sledovat nejen blízkost к symbolismu z přelomu 19. a 20. století, ale dokonce návrat až к máchovské tradici, např. ve sbírce LIJÁKY - 1960: Až vše, číms nevypučel, vše, / cos jenom přišpendlil, / zežloutlé, uvadlé/ spadne dolů.,... I zůstane list, zůstane květ I s kapkou tvé mízy? Po sbírce H ra NA hvězdy ( 1962) vyšla - kromě zahraničních vydám' - v domácím prostředí sbírka Strojopisná trilogie (1992), vyznačující se expresivnún veršem, romantismem prudkého gesta. Rozsáhlá je Červenkova činnost literárněvědná. Překvapil už první prací Č eský volný verš deva­ desátých let (1963), teorii verše se věnoval ve dvou svazcích Z VEČERNÍ ŠKOLY VERSOLOGŒ (1983 v samizdatu, 1991). Sémioticky zaměřený výklad literatury podávají studie V ýznamová vý­ stavba literárního DÍLA (1992, původně němec.ky 1978). Na počátku své básnické dráhy byl komunistickou ideologií ovlivněn KAREL ŠIKTANC (Ä928). Do roku 1960 pracoval v Československém rozhlase, pak byl šéfredaktorem nakladatelství Mladá fronta, po sovětské okupaci upadl do nemilosti a publikoval jen v zahraničí a v samizdatu. Jeho debut TOBĚ, ŽI­ VOTE! (1951) se nijak nevymykal z okruhu soudo­ bých oslavných témat, až teprve ve sbírce Ž ízeň (1959) došel к osobitějšímu výrazu. Heinovské no­ ci (1960), monumentální skladba o vypálení Lidic, byly velmi příznivě přijaty kritikou. Ale ještě v poemě o vítězství komunistů v únoru 1948 s názvem Patetická (1961) zůstává Šiktanc v zajetí oficiálních představ. Od sbírky ARTÉSKÁ STUDNA (1964) již pokračuje linie zcela osobitého vidění světa, rostou pocity existenciální úzkosti (Adam a E va - 1968). Vydání básnické sbírky J ak se trhá srdce (1970) již bylo znemožněno, vyšla až samizdatově r. 1978. Najdeme v ní také kromě jiných témat erotiku na hranici snových představ. Nejznámější z tohoto období je dvanáctidílná symbolická skladba ČESKÝ ORLOJ (samizdatově 1975, 1990 oficiálně). Rozvijí se v ní - při vědomí celé historie českého národa s jeho zvyky, tradicí, typickou krajinou, časy osudových zkoušek a utr­ pení - útržkovitý dialog mezi otcem a synem. Z pocitu beznadějnosti tehdejší politické situace vychází T anec smrti aneb J eště P ánbu ne­ umřel (v samizdatu 1979). Zážitek syrovosti a nehostinnosti světa najdeme i v souboru básní UTOPENEJCH VOČI (1991). Mezi debutanty, kteří publikovali v prvních le­ tech komunistického režimu, bylo i několik autorů neomezujících se jen na tvůrčí činnost v oblasti po­

ezie. Ačkoliv začali jako básníci, později se věno­ vali především próze a ve velké míre i dramatu. V jejich životní dráze nacházíme prudké zvraty, v podstatě vývoj od naprostého souhlasu s politic­ kou linií komunistického Československa až po disidentství nebo aktivní činnost v emigraci. Z nich doma trvale zůstal JIŘI ŠOTOLA (1924-1989). Věnoval se nejprve dramaturgické práci v divadle i režii, později byl redaktorem a pracovníkem spisovatelského svazu. Významně se přičinil o nástup nového typu literatury jako šéf­ redaktor časopisu Květen, angažoval se pro obnovu demokratických poměrů i v roce 1968 a pak měl zákaz publikováni', nicméně po několika letech pro­ vedl tzv. sebekritiku a v posledním desetiletí jeho života mu opět knihy vycházely v oficiálních nakla­ datelstvích.

mu - je relativismus a nedůvěra, nemožnost se plně prosadit, ztráta iluzí o směřování života к závěreč­ nému kladu. Jako básník režimní (v plném významu toho slo­ va) začínal PAVEL KOHOUT (1928). Byl tehdy význačným funkcionářem oficiální mládežnické organizace, již ve svých jedenadvaceti letech se stal kulturním přidělencem na československém velvy­ slanectví v Moskvě, poté šéfredaktorem satirického časopisu Dikobraz. Pracoval v rozhlase, v televizi, ve spisovatelské organizaci, v šedesátých letech byl dramaturgem v pražském Divadle na Vinohradech. Jeho vývoj ovšem vyústil do naprostého nesouhlasu s vládnoucí politickou mocí, v roce 1968 patní к hlavním organizátorům demokratizačního hnutí a po podpisu Charty 77 byl nakonec přinucen zůstat v emigraci v Rakousku. Jde o autora, který se často stal terčem kritik a polemik a jemuž se mimo jiné v některých obdo­ bích vytýkala lehkost, s jakou dovedl reagovat na dobové podněty. Ale jeho statečný postoj v ohrože­ ní za sovětské okupace, kdy byl až rafinovaně pro­ následován (např. v roce 1973 i s manželkou izolo­ ván v pražské nemocnici na základě absurdního rozhodnutí, že je nakažen slintavkou), ho staví do čela aktivních odpůrců husákovského režimu. Básnické sbírky Verše a písně (1952) a Čas LÁSKY a boje (1954) se nijak nevymykaly z běžné oficiálně podporované produkce těch let, a byly do­ konce vyzdvihovány jako příkladná tvorba z prostředí mladé generace. Po Stalinově smrti, za náznaků uvolnění politického tlaku na literaturu, vystoupil proti takovému typu poezie v roce 1954 v Hostu do domu Jan Trefulka. Diskuse к této pro­ blematice pak přinesla jistý posun směrem ke zcivilnění a odpatetizování českého básnictví. Od poloviny padesátých let začal být Kohout do­ konce chápán jako kritik současných poměrů, zpo­ čátku však samozřejmě nepřekračoval hranici zá­ sadního nepřátelství к režimu. To se týká přede­ vším jeho dramatické tvorby (o ní viz str. 58, 98, 141, 142, 167). Se změnou společenské atmosféry po sovětské okupaci v srpnu 1968 se v jeho dúe začíná objevo­ vat sklon к absurditě a otevřená kritika poměrů, proto mohlo vycházet jen v zahraničí. Koláž z dobových materiálů od konce čtyřicá­ tých let až po sovětskou invazi vytváří obraz Ko­ houtova vlastního života s názvem Z DENÍKU KONTRAREVOLUCIONÁŘE (vyšla v němčině r. 1969). Sa­ tirický román BÍLÁ KNIHA O KAUZE Adam JURÁČEK (Toronto 1978) vychází z absurdní situace, že hlavní hrdina je schopen chodit po stropě, s čímž nemůže souhlasit místní představitel komunistické strany. Katyně (Kolín nad Rýnem 1980) je romá­ nem o střední katovské škole s maturitou, před­ stavující odosobněné prostředí totalitního státu. V románu Nápady svaté Kláry (Toronto 1981) se zase komunistické úřady nemohou vyrovnat

Ačkoliv Šotolova první sbírka Náhrobní ká­ vyšla již v roce 1946 a pak publikoval kon­ venční sbírky Z a život (1955) a Červený květ (1955), teprve kniha Světnáš VEZDEJŠÍ (1957) za­ ujala širší publikum, stejně tak Venuše z MÉlu (1959) svým důrazem na prostý život —v duchu poetického směřování časopisu Květen. Postupně směřoval Šotola к epice. Sbírka BYLO ТОv EVROPĚ ( 1960) má nezvalovský rytmus a spád, men

oslavuje současný život v socialismu i dobývám' kosmu, je to básnicky vznícené varování před svě­ tem včerejška. Hvězda Ypsilon (1962) obsahuje zčásti dobovou inspiraci kosmonautikou (jeden úsek má přímo název Úvod do kosmonautiky), ale básník si zároveň uvědomuje, že „světy, přilepené к sobě, I lhostejně krouží čirou nesmírností“. Pů­ vodně jednoznačné vidění světa se Šotolovi hroutí, ve sbírce Co A jak (1964) jde o symboliku osudu, hry a reality ústící do paradoxu a nesmyslu. Sbírka PodzimnÍček (1967) je básnickou fantasmagorií: vedle „velké diktátorské hlavy“ jsou malí stádní tvorové, kteří nemohou dojít do jasného světa, pro­ tože „je vždycky znovu zeď“. Dále je Šotola znám jako prozaik a dramatik. Historický román T ovaryšstvo Ježíšovo (1969) sice vychází z konkrétních událostí z konce 17. století na Litomyšlsku, ale má obecnější vy­ znění jako alegorie o tragédii života pod mocen­ ským tlakem. Přesvědčení, že zmarnění a zplanění života je nevyhnutelné, najdeme i v románu z doby napoleonských válek Kuře na rožni (1976). Ta­ kový až cynický pohled na životní úděl provází Šotolu i v románu SVATÝ NA MOSTĚ (1978). Teprve v P odzimu v zahradní restauraci (1988), v ro­ máně psaném již za autorovy těžké nemoci, skládá hold prostému člověku, který nad ideologiemi „vel­ kých dějin“ vítězí svou slušností a snahou pomoci druhým. O Šotolově dramatické tvorbě viz str. 139.

Myšlenková linie celého Šotolova díla nemá jas­ né obrysy, hlavním rysem autorova poznání - po počátečním období laciného poválečného optimis­

44

tclně fceč-

I Г

j

I

P y~ P 10 f 21’ f

I I I I

p h-

I

r!u P® , Г 11*1 p tat I pták

I К I H

* na

■

fjj0

I

■ do C as

tžné do-

crba É. za pru, ■54 fcrozci-

|do-

kot zá-

pde-

[98, ■ké

pI Ic á -

k°■0NLSa■ tÁ -

t že ěmž ■cké *ná3Řd-

Iftu. PO pnat

I

s tún, že dívka má dar věštby. Velmi působivým si udržoval od ostatních jistý odstup. Sám se na své dílem je „memoárromán“ K D E JE ZAKOPÁN PES životní dílo dívá kriticky a jeho první fázi, kdy ne­ (Kolín nad Rýnem 1987). Datované deníkové zá­ odolal politickým tlakům na literaturu, odsoudil znamy ve dvou časových rovinách představují soua distancuje se od ní. boj hrstky disidentů s totalitním režimem a jeho Stejně jako Šotola a Kohout začínal i Milan Kun­ policejními složkami. Kohout se snaží být časový dera poezií. V duchu padesátých let psal svou sbír­ i v devadesátých letech, jak dokazují romány Skun ěČLOVĚK, Z AHRADA ŠIRÁ (1953) a poemu o Fučí­ ž ím (1993), a zvláště H v ě z d n á h o d i n a v r a h ů kovi P o s l e d n í m á j (1955), kdežto M o n o l o g y (1995) s námětem z Prahy ve dnech Květnového (1957) jsou již příkladem nového typu milostné po­ povstání 1945 a varováním před tún, jak zrůdné síly ezie se sondami do mužské, a zvláště ženské psy­ může v lidech rozpoutat pocit vítězství. V románu chiky. V šedesátých letech tyto básnické knihy pře­ KONEC VELKÝCH p r á z d n i n (1996), který se stal pracoval a vydal znovu. podkladem i pro úspěšný televizní seriál, vylíčil Značného ohlasu dosáhl později v próze a dra­ osudy několika emigrantů, kteří se ocitli v rakousmatu. S m ě š n ě l á s k y (1963) jsou anekdotickými kém sběrném táboře. příběhy z oblasti milostných vztahů; jde o povídky Podobným vývojem od spisovatele v podstatě replné hravosti i nevážnosti, z nichž je patrno autoro­ vo přesvědčení, že život je nezvládnutelný. Takto žimního až po zásadního odpůrce komunistické (a každé jiné) totality prošel i MILAN KUNDERA pokračuje i D r u h ý s e š i t s m ě š n ý c h l á s e k (1965) (1929). Pochází z rodiny významného brněnského a T ř e t í s e š i t s m ě š n ý c h l á s e k (1968). Do defini­ hudebního pedagoga, studoval filmovou režii a scetivní verze (Toronto 1981 ) nakonec zařadil z tohoto náristiku, přednášel světové literatury na pražské cyklu jen sedm textů. filmové fakultě. Od počátečního ztotožnění se soRomán Ž e r t (1967) patří к nejvýznamnějšún cialismem došel к velmi kritickým postojům (zvlášť prózám o životě naší společnosti v prvních dvaceti radikálně vystoupil na IV. sjezdu Svazu českoslo­ letech totalitního státu. Základním motivem děje je venských spisovatelů v roce 1967). Od roku 1975 skutečnost, že i nevinný studentský žertík mohl na žije v emigraci ve Francii, kde vyučoval na vy­ počátku padesátých let vést к vyloučení ze studia sokých školách. Nyní se věnuje výhradně literatuře. а к dalším politickým postihům. Když se chce hlav­ ní hrdina příběhu po létech původci svých životních nesnází pomstít, jeho snaha o odplatu - tento druhý žert - vyznívá naprázdno. Zde je již náznak Kunderovy pozdější filozofie, kterou uplatňuje v romá­ nech psaných v emigraci, životního poznám', že vše může být relativní, neuchopitelné, vzájemně se prostupující, že skutečnost je vykořeněná a mnoho­ značná. Celé další Kunderovo prozaické dílo, jímž se stal světově proslulým autorem, usiluje o postižení po­ citů současného člověka potácejícího se mezi ideo­ logiemi, za trvalého ohrožení vlastní existence. Před čtenáři se tak otevírá celá šíře světa naplněné­ ho na jedné straně sexuálním nebo uměleckým po­ žitkářstvím a na druhé straně tím, čemu Kundera v názvu jednoho svého stěžejního díla říká „nesne­ sitelná lehkost bytí“. Někdy dokonce Kunderovy vrcholné prózy vzbuzují otázku, zda se pod banál­ ními ději skutečně skrývá hluboká filozofická pod­ stata, zda není Kunderovo spisovatelské „mistrov­ ství"“ pouze před ničím se nezastavujícím uměním šklebu, výsměchu... Objektivnější hodnotitelé se domnívají, že tato dvojpólovost je záměrná, že jde o autorův způsob postmodemího ztvárnění skuteč­ nosti. Kundera se již dříve zamýšlel nad románovým A dolf Hoffmeister: Milan Kundera žánrem a nad jeho směřováním v tomto století. Své Kunderova veřejná angažovanost i jeho typ „diprvotní názoiy vložil do esejů U m ě n í r o m á n u . sídentstvť“ mají ovšem poněkud jiný ráz než anga­ C e s t a V l a d is l a v a V a n č u r y z a v e l k o u e p ik o u žovanost Kohoutova; v této otázce se polemicky (1960). Ale v dalších letech původní verzi zavrhl střetl i s Václavem Havlem. Nestavěl se vždy do a napsal novou, která vyšla v roce 1986 ve fran­ popředí společenského pohybu a rovněž v emigraci couzštině. Domnívá se, že v románu musí být obsa-

45

i přes realistické detaily prostoupeno snem a neur­ čitostí. Dílo můžeme chápat jako symbolickou zkratku, jež má být obrazem západoevropské civili­ zace ocitající se na rozcestí nebo nad propastí. Posledním Kunderovým dílem je román L e Len­ teur (Pomalost), vydaný roku 1995 ve francouzšti­ ně, známý ale mj. již z překladu do polštiny. Autor v něm konfrontuje životní styl posledních století a se sarkasmem mu vlastním namísto hektického tempa současnosti dává přednost pomalému plynutí času minulosti. O Kunderově dramatické tvorbě viz str. 110.

ženy prvky filozofické, a to nejen v samotném pří­ běhu, ale i v pasážích tak řikajíc snových anebo iracionálních. Knihu ŽIVOT JE JINDE sice Kundera dokončil ještě v domácím prostředí, ale vyšla až roku 1979 v Torontu. Představuje zde básníka Jaromila, silně závislého na své matce, který se nedovede zařadit do reálného světa. Až po komunistickém puči v roce 1948 chce najít své uplatnění v kolektivu, stane se bezohledným udavačem a za groteskní si­ tuace vlastní uraženosti umírá. Tímto románem jako by odsuzoval „lyrický“, lépe řečeno příliš cito­ vý poměr ke světu; vždyť emotivní člověk může působit ve svém okolí spis destruktivně... Valčík na rozloučenou (Toronto 1979) je opět výpovědí o situaci doma těsně před rokem 1968. Na groteskním a do parodie ústícím příběhu ze západočeských lázní autor demonstruje své pře­ svědčení, že člověk nemůže plně porozumět sku­ tečnosti a že banalita a sobeckost jsou neměnnými vlastnostmi lidí i tehdy, jestliže by chtěli usilovat o změnu. Kniha smíchu a zapomnění (Toronto 1981) se skládá ze sedmi zdánlivě samostatných příběhů, jakýchsi variací základního námětu. Česká emigrantka Tamina se po roce 1968 usadí ve Fran­ cii a nemůže se stýkat se svými příbuznými v ko­ munistickém státě, i když po tom touží. Nakonec ji anděl odveze na rajský ostrov, do světa dětských her, který je však odkudsi řízen tvrdou rukou, a toto prostředí ji udolá. V podloží románu je smích a škleb, smích ďáblův i smích andělský. Světového ohlasu došel román Nesnesitelná lehkost BYTÍ (Toronto 1985). Mísí se v něm cha­ rakteristiky českého prostředí po roce 1968, pro­ blém emigrace a jistého západního obdivu к levico­ vé avantgardě, intelektuálština i náběhy к tomu, co bývá označováno jako literární pornografie. Po­ stavy románu přes svou místy nadměrnou aktivita nejsou schopny pochopit samy sebe, vlastně utíkají samy před sebou. Veškerou svou činností dokazují, že světu nelze rozumět ani v okamžiku, kdy se čin odehrává, ani později, kdy je událost ve vzpomín­ kách již zkreslená. V diskusi o charakteru této knihy se vyslovila též Eva Kantůrková (v souboru Valivý čas proměn): „O románu někteří říkají a píší, že je cynický, ale to je omyl. Proti cynismu stojí vždy ne-cynismus, zlo a dobro tvoří dvojici, avšak svět knihy je stvořen tak, že vůbec nedovolí, nepřipustí jediný záchytný bod, kde by si čtenář proti neetičnu knihy dosadil proti čtenému svoje etično. Kundera svou látku ovládá naprosto abso­ lutisticky. Svět románu je dokonale odříznut, odsek­ nut od světa žitého, Kundera nedovolí konfrontaci, ustavičně se snaží o úplnost vidění, úplnost dějo­ vou, filozofickou i psychologickou.“ К ještě většímu relativismu poznání směřuje ro­ mán N esmrtelnost (1993, francouzský 1990). Odehrává se v současné Francii a ve Švýcarsku, vystupují v něm i Goethe a Hemingway, vše je

Budovatelská próza Nový komunistický režim byl schopen svou akcí Pracující do literatury rychle povolat к psacím stro­ jům a perům několik „dělnických“ autorů, kteří psali ve verších chvalořeči na socialistický způsob života. Ovlivnil i další a schopnější debutanty, tak­ že se začali ztotožňovat s oficiální politikou. Tako­ výto typ poezie dává možnost projevovat se v krat­ ších útvarech a držet se daných formálních sché­ mat. Budovatelské básně byly produkovány ve značném počtu a deklamovány na povinných schů­ zích a manifestacích. S prózou to bylo těžší, její tvorba je časově náročná a kompozici nebylo mož­ no zanedbávat ani u tematiky tehdy politicky žáda­ né. Přednostně se mělo psát o stavbě nových tová­ ren, o hrdinech socialistické práce (dobový termín „stachanovec“), o překračování výrobních plánů, o boji s „třídním nepřítelem“. Těmto dobovým úko­ lům spíše vyhovovala forma reportáže než většího a aspoň trochu umělecky pojatého prozaického útvaru. Hlavním hrdinou některých próz nebyl člo­ věk nebo kolektiv, ale přímo továrna, jíž jsou všich­ ni zavázáni a jíž jsou povinni sloužit. Někdy se s tematikou průmyslové výstavby pojily též obrazy zachycující nápravu válečných škod a osídlování pohraničí. Zatímco v poezii byly vytyčeny jasné vzory Jiří­ ho Wolkra a S. K. Neumanna, z předválečné české prózy nebylo v podstatě na co poukazovat. Jedině Fučík byl příkladem, především svými reportážemi ze Sovětského svazu a svou glorifikovanou Repor­ tážípsanou na oprátce. Proto se vyzvedávaly a po­ vinně četly romány sovětských spisovatelů. Ze starších autorů začali psát nový typ „budova­ telské“ prózy Václav Řezač (Nástup a Bitva), Jiň' MarekKNad námi svítá, Z cihel a úsměvů), Marie Majerová (Cesta blesku), Marie Pujmanová (Svítá­ ní), T. Svatopluk (Bez šéfa), J. V. Pleva (Jediná cesta), Bohumil Ríhú.(Země dokořán, Dvě jara aj.). Typickým představitelem nového komunistické­ ho prozaika, především tvůrce rychle koncipova­ ných reportáží, byl JIŘI STÁNO (1926). V padesá­

46

tých letech působil jako šéfredaktor brněnského na­ kladatelství Rovnost, pak byl redaktorem Rudého práva. Kromě reportáží z cizích zemí se držel pře­ devším pracovní tematiky. Takové jsou např. po­ vídky Havířská čest (1952), O stravské povíd­ ky (1975), reportáže S Tebou, Země (1960), Setkánís hrdiny (1975, se spoluautory), My z OrenBURGU (1979) atd. Jeho pokusy o román nelze po­ važovat za zdařilé. Téměř monotematicky se věnoval továrnímu pro­ středí KVĚTOSLAV F. SEDLÁČEK (1911-1971). Do konce druhé světové války pracoval jako kovo­ dělník, pak byl redaktorem. O severočeském po­ vrchovém dole napsal román Luisiana se probou­ zí (1952), budovám' přehrady je námětem rozvleklé trilogie ZÁVOD VE STÍNU (1954-1960). JIŘÍ SVETOZAR KUPKA (1921), redaktor a do roku 1970 funkcionář Svazu československých spi­ sovatelů, debutoval fiktivní románovou reportáží 17 BODŮPROTI míru (1949). Budovatelským romá­ nem je Pražské jaro (1952), o stavbě slapské hydrocentrály napsal RUŠNÉ DNY (1955). Později psal politicko-fantastické prózy, např. Hlavní muž světa (1965). Nejlepším jeho románem je VZPOU­ RA (1977) o povstání námořníků v boce Kotorské. Výrobní román CESTA OTEVŘENÁ (1950) napsa­ la ALENA BERNÁŠKOVÁ ( 1920) jako obraz vý­ voje naší společnosti v letech 1945-1948. Hrdinou

ru 1948. Obdobně široce společensky založen chce být klíčový „protiemigrantský“ Pluhařův román OPUSTÍŠ-LI m n e (1957). Z šedesátých let je nej vý­ znamnější rozsáhlý generační román M i n u t a t i ­ c h a z a m é l á s k y (1969). V publikování pokračo­ val Pluhař i v období „normalizace a konsolidace“ po roce 1970. Je autorem románu s námětem z prostředí domova důchodců KONEČNÁ STANICE (1971); v předchozím desetiletí s porozuměním pro citlivé téma mezilidských vztahů napsal román o osudech chovanců dětského domova (AŤ h o d í k a m e n e m - 1962). Období zrady Československa západními spojenci a podpisu tzv. mnichovské do­ hody, jakož i další události z našich novodobých dějin se Pluhařovi staly podkladem pro společenské romány, koncipované pro větší čtenářskou přitažli­ vost zpravidla jako dobrodružné prózy s detektiv­ ní zápletkou ( S k l e n ě n á d á m a - 1973, J e d e n s tř íb r n ý

-

1974,

D e v á tá sm rt -

1977,

B ar

U z t r a c e n é k o t v y - 1979). Jsou bohužel poplat­ né ideologii reálného socialismu sedmdesátých a osmdesátých let a přísně odsuzují emigraci. Prozaikem širokého žánrového a tematického rozpětí se postupně stal ALEXEJ PLŮDEK (1923), v druhé polovině padesátých let začínající prózami s látkami ze současnosti (román SLUNCE V ÚDOLÍ - 1955), poté autor historických románů o starově­ kých civilizacích v Egyptě (FARAÓNŮV PÍSAŘ - 1966), v Indii ( R á d c e v e l k ý c h r á d ž ů - 1975) anebo z bájné Atlantidy, blížících se žánrově sci-fi

prózy je vlastně chemická továrna v Záluží u Mos­ tu, lidské osudy jsou zde roztříděny černobíle podle znepřátelených ideologií. V duchu socialistického realismu napsala též prózu pro mládež DĚTI velké lásky (1953). Kromě reportáží ze zahraničí publi­ kovala i povídky s tématem studené války Král NEMÁ PRAVDU (1956).

(N e p ř íte l z A t la n t id y

- 1981).

A. Plůdek je také autorem několika knih pro děti a románů i novel psychologického zaměření, v nichž zdůrazňuje nutnost citové výchovy, nové­ ho, „socialistického“ poměru к práci anebo analy­ zuje ožehavou problematiku lásky a manželství

Z prostředí velkých staveb námětově čerpala redaktorka Rudého práva a Československé televize LENKA HAŠKOVÁ "(1923). Je autorkou jednak mnoha politicky oslavných reportáží, jako jsou BOJ o tu n y o c e li ( 1950), T vůrci o celo v ý ch tru b e k (1951), V o c e li še stí n a sv ě tě (1951), Lidé z v elk é sta v b y (1953) atd., jednak próz O bžalo­ vaný (1960) nebo ODCHOD BEZ ŘÁDU (1969). Ná­ během к psychologickému žánru jsou povídky o osudech žen S k len k a n a o d v ah u (1977). Romány z prostředí velkých staveb byly v pade­ sátých letech doménou ZDEŇKA PLUHAŘE (1913-1991), spisovatele zvláště v sedmdesátých a osmdesátých letech dost přeceňovaného; ostatně autor, původním povoláním inženýr-stavitel, po­ dobnými prózami začínal (debut - ČLOVĚK STAVÍ - 1944). Po roce 1945 vydal dobrodružný román Kříže rostou к Pacifiku (1947) a několikrát jej přepracoval, obdobně i MRAKY táhnou nad Savojskem (1949) s námětem z doby těsně po druhé světové válce. Téma budováníje základní v románu Modré údolí (1954) o stavbě Vírské přehrady. Autor se však snaží prostřednictvím této prózy po­ stihnout celou škálu společenských proměn po úno­

(D v ě o k n a d o d v o r a

-1959, H

r o m o t lu c k á h is ­

- 1963). Jed­ ním z prvních pokusů ztvárnit události z roku 1968 je Pludkův „politický“ román V A BA N K (1974); je negativně poznamenán silným zaujetím pro Husá­ kovu politickou garnituru, podle Pludka jedinou sí­ lu, která mohla vyvést zemi z krize. V Pludkových historických prózách ze sedmdesátých a osmdesá­ tých let, ale i v jeho tvorbě po roce 1990 je buď v umných jinotajích, nebo i zcela otevřeně přítomna rasová nesnášenlivost. „Světové židovstvo“ a vů­ bec celá židovská rasa jsou podle autora silou snaží­ cí se ovládnout svět nekalými prostředky. to r ie

- 1961, Ž e n y

n em a jí p r a v d u

Snahy o tematickou rozrůzněnost prózy Skupina autorů, o níž nyní bude řeč, měla podob­ ný osud jako nadanější básníci tohoto období, kteří se postupně dostali do konfliktu s oficiální politi­

47

kou a jejími představiteli. Rovněž řada prozaiků, debutujících v padesátých letech, se stala disidenty nebo odešla do emigrace. Takový osud měl i LUDVÍK AŠKENAZY (1921-1986). Pocházel z židovského prostředí, v němž se prolínalo více kultur, a proto měl vy­ tříbený smysl pro jazykové a stylistické jemnosti, nemluvě o schopnostech adaptability v cizím prostředí. Studoval v Polsku, za války žil v Sovět­ ském svazu a působil v československém zahranič­ ním vojsku, po válce v pražském rozhlase (oženil se s dcerou Thomase Manna). Po roce 1968 žil v Ně­ mecku a psal německy, zemřel v Itálii.

SOKÁ politika (1953), mimořádně překvapil kni­ hami DĚTSKÉ ETUDY (1955) a UKRADENÝ MĚSÍC

(1956), v nichž se zcela vžil do světa dětí s jejich naivitou a s jejich radostmi a problémy, jež mnozí velcí nechápou. V další knize, Milenci z bedny (1959), srovnává svět dětí se světem dospělých. Výrazně protiválečné záměrem' mají alegorické po­ vídky o zvířatech PSÍ ŽIVOT (1959) a prózy povíd­ kového a cestopisně reportážního charakteru VA­ JÍČKO (1963). Aškenazyho vyprávění Putování za švestko­ vou VŮNÍ ANEB PlTRÝSEK NEBOLI STRASTIPLNÉ osudy pravého trpaslíka (1959) je určeno pře­

devším dětskému čtenáři. Skřítek Pitrýsek uteče z knížky, kde byl na obrázku, při putování světem se zamiluje do loutky princezny ze dřeva, které vo­ rn' po švestkové aleji. Po mnoha dramatických zá­ žitcích se trpaslík i s přáteli dostane znovu na obrá­ zek v pohádkové knížce. Je to příběh andersenovského typu, zcela odlišný od toho, co se v té době vyžadovalo z hlediska společensko-politické anga­ žovanosti spisovatelů. Pro dětského čtenáře napsal i řadu dalších knížek, např. česky OSAMĚLÝLÉTAJÍ­ CÍ talíř (1963), Praštěné pohádky (1965) aj., poslední Cestopis s jezevčíkem (1969) se již na pulty knihkupců nedostal. V emigraci se Aškenazy stal vlastně německým spisovatelem pro děti, vyšlo mu tam 21 knih a stal se nositelem státní ceny Spol­ kové republiky Německo za dětskou literaturu. O Aškenazyho dramatické tvorbě viz str. 100. V roce 1949 vstoupil svou první knihou do litera­ tury IVAN KŘIŽ (1922). Vystudoval po válce právnickou fakultu, ale zároveň již byl redaktorem brněnské Rovnosti a pak Rudého práva. Mnoho let působil v předních funkcích spisovatelského svazu, na počátku sedmdesátých let měl zákaz publikovat a pracoval jako vychovatel mládeže. V roce 1990 se stal funkcionářem Obce moravskoslezských spiso­ vatelů a vedl brněnské rozhlasové studio.

Ludvik Aškenazy

Jeho vývoj šel v linii od aktivního přimknutí ke komunismu přes specifické postavem v druhé polo­ vině padesátých let a v šedesátých letech, kdy ho niterné prociťování skutečnosti a lyrismus stavěly do protikladu ke zpolitizované literatuře, až к emig­ raci. Nejprve psal z cest do cizích zemí reportáže, zcela poplatné ideologii socialistické literatury (K d e t e č e k r e v a n a f t a - 1948, U l i c e m t i .á a j in é r e p o r t á ž e z P o l s k a - 1950, N ě m e c k é j a ­ r o —1950 aj.). Teprve kniha črt z cest In d i á n s k é l é t o (1956) ukázala příklon к ne již tendenčnímu pojetí. V reportážích Aškenazy rozvíjel některé po­ střehy v drobné příběhy, což později vyústilo v ten­ denci psát prozaické miniatury, jimiž se stal velmi populárním autorem a jedním z našich nejpřekládanějších spisovatelů. Aškenazy měl dar spontánního lyrického talentu doprovázeného jemnou ironií a čapkovskou sympa­ tií к drobným lidem a dětem. Jeho laskavý humor, vyplývající z poznám' mnoha lidských osudů v růz­ ných částech světa a z pocitu jistého nadhledu, byl překrýván smutkem pramenícím ze sebevědomí a domýšlivosti některých dospělých. Po prozaic­ kých knihách poplatných do značné míry stalinské době, např. povídkách S t o OHŇŮ (1952) nebo VY­

Kňzův tvůrčí a myšlenkový vývoj byl podobný vývoji mnoha jiných spisovatelů, kteří od služby budovám' socialismu došli ke kritickým postojům а к hlubšímu pohledu na osudy jednotlivce. Povíd­ kový debut Městečko se diví (1949) a román o velké stavbě na východním Slovensku Dívčí po­ le (1955) jsou ještě v zajetí dobové ideologie, ale další román, Velká samota (1960), již znamenal odvrat od oficiálního požadavku zobrazovat funk­ cionáře jen jako tzv. kladné hrdiny. Předseda země­ dělského družstva na jižní Moravě je ve svém vy­ stupování sice nekompromisně zásadový, ovšem pro svou komunistickou tvrdost se dostává do vnitř­ ní krize. Kříž zůstal věrný obrazu moravské vesni­ ce i V novele OHEŇ CHCE DOBRÉ DŘEVO (1961) a v psychologickém románu UNAVENÝBŮH (1966). Do dávné historie situoval alegorický biblický pří­ běh Pravda o zkáze sodomy (1968), jímž vlastně mířil к odsouzení totalitní ideologie s jejím ničivým účinkem.

48

Prózu pro mládež Tajemství zelené skříně (1976) mohl vydat v době, kdy žil v nemilosti, jen pod jménem Evy Plaché. Až román Smrt senáto­ ra (1979) o dělnickém poslanci Hybešovi zname­ nal Krížův návrat do oficiální literatury, pak publi­ koval mimo jiné prózy o problémech výchovy mlá­ deže, např. Nebezpečné znalosti (1982), ve ves­ nické kronice Hostina (1984) se dotkl pro­ blematiky násilného združstevňování vesnice. Poz­ ději se jeho zájem obrátil i к žánru společensky zacílené humoresky - takový ráz mají novely z mo­ ravského maloměsta K dyž se prokurátor zlobí (1988) i Když se pekař zblázní (1992). Kňz psal také scénáře к filmům, z nichž největšího úspěchu vzhledem ke kritice soudobé netolerance a přizpůsobivosti dosáhla Š k o l a OTCŮ (1957). Významně zasáhl do vývoje české poválečné prózy JAN OTČENÁŠEK (1924-1979). Ač ideově zůstával příznivcem státního zřízení nastoleného v roce 1948, přesto podstatně překračoval průměr toho, co se chápalo jako nová literatura podle zásad socialistického realismu. Jeho smysl pro psycholo­ gii postav, pro vystižení různých typů promluv, pro kompozici blízkou rozsáhlým hudebním skladbám i schopnost psát vedle komorních próz i velká pro­ zaická díla se společenským a filozofickým dosa­ hem ho staví do jisté míry mimo běžný proud sou­ dobé oficiální literatury. Některá jeho dfla mají za­ střeně autobiografický ráz, v každém případě se Ot­ čenášek stále vyrovnával se svými traumatizujícími zážitky mladého člověka v době tzv. protektorátu a svým způsobem i po roce 1945. Dokonce lze mlu­ vit o variacích na toto základní téma, přičemž ně­ které postavy se vyskytují ve více knihách. Po maturitě byl v tzv. totálním nasazení v továr­ ně, po válce pracoval v chemickém průmyslu, od roku 1952 ve Svazu československých spisovatelů, v sedmdesátých letech krátce jako filmový drama­ turg. Román PLNÝMkrokem ( 1952), námětově vy­ cházející z vlastních zkušeností z továrny na šamot, patří ještě do preferovaného typu prózy s výrobní tematikou, nicméně náběhy к hlubší psychologii a jazykové ztvárnění naznačovaly zrod nadaného prozaika. Teprve OBČAN Brych (1955) se stal středem po­ zornosti kritiky i čtenářů. Působivý psychologický román o vývoji člověka, který se nemůže zcela zto­ tožnit s komunistickým převratem, ale zároveň mu není blízký ani svět západního typu, vzbudil roz­ sáhlé diskuse. Vždyf šlo o hrdinu, který podle dosa­ vadního černobílého vidění není - podle dobové terminologie - ani zcela kladný, ani zcela záporný, a navíc to byl příslušník inteligence, tedy už ne pracující v průmyslu nebo funkcionář jako vzor „předvoje dělnické třídy“. Kniha působí živě, vývoj hlavní postavy je podán přesvědčivě. Nelze ale ne­ vidět, že hlavní protagonista se ukázněně stává ob­ čanem socialistickým...

Zcela jiným typem prózy je komorní dílko RO­ MEO, J ulie a tma (1958). V lidsky zešeřelém a tísnivém prostředí protektorátu se odvíjí příběh osudové lásky studenta Pavla a židovské dívky Es­ ter, končící tragicky. Novela měla světový úspěch, dočkala se mnoha dramatizací, filmových a televiz­ ních adaptací, na jejím podkladě vznikly tři opery a balet. Z ovzduší konce války, v němž Otčenášek dospí­ val, vychází i jeho nejrozsáhlejší román K ulhavý Orfeus (1964), o maturantech nasazených do to­ várny, těžce hledajících svou životní orientaci a po­ koušejících se amatérsky o odbojovou činnost. Je to až dokumentární obraz života české mládeže té do­ by, v bohatých dialozích a vnitřních monolozích je zachyceno tápání mladých v podmínkách útisku. Ale i ono může být východiskem pro hledání no­ vých cest po skončení války. Kromě novely s atraktivním erotickým podtex­ tem Mladík z povolání (1968) a méně úspěšného románu o mladé manželské dvojici K dyž v ráji pršelo (1972) pracoval Otčenášek ještě na romá­ nové skladbě P okušení Katarina (1984), kterou již ale nedokončil. Je to jakási variace autobiogra­ fie, protagonistou je autorův vrstevník, filmový re­ žisér, který se na jadranském ostrově pokouší nalézt východisko ze své tvůrčí a manželské krize. Otče­ nášek je také scenáristou řady filmů na náměty vlastních próz nebo s novými příběhy. Otčenášek jako slovesný umělec patří mezi pro­ zaiky, kteří šli po válce s levicovým proudem a nepostavili se do řad odpůrců režimu ani po roce 1968. Složitějším vývojem prošel další přívrženec ko­ munismu, KAREL PTÁČNÍK (1921). Vycházel rovněž ze svých válečných zážitků, ale jeho vypra­ věčská metoda je daleko robustnější než Otčenáš­ kova, vrší dramatické a kontrastní momenty, psy­ chologie postav leckdy až splývá s rychlým sledem jejich činů. Po maturitě na gymnáziu v Hodoníně byl Ptáčník pracovně nasazen, nejdéle v Německu na odklízení trosek po náletech. Válečné zážitky zpracoval ve svém prvním románu R o č n í k JEDENADVACET (1954), který znamenal výrazný úspěch. Tematicky čerpá z prostředí české mládeže, jejíž všichni pří­ slušníci narození v roce 1921 museli odejít na nuce­ nou práci do Německa, na tzv. totální nasazení. Rozvijí se tu i láska českého mladíka s komunistic­ kým přesvědčením a německé dívky, která není nacistka. Hlavní hrdina tohoto díla je postava, která pak přechází jako tajemník komunistické strany do autorovy trilogie - románové kroniky, jejímž ná­ mětem je osídlování pohraničí. Dějově je dovedena až do roku 1956, kdy došlo к částečnému odsouzení Stalinovy despocie a ke spontánnímu vystoupení lidových vrstev i intelektuálů proti komunismu v Polsku a Maďarsku. Děj prózy M Ě ST O N A HRANI­ CI (1956) je zasazen do doby bezprostředně po vál-

49

ce, další díly mají název Noc odchází rá n o (1963) a ŠESTAPADESÁTÝ (1967). I když v pozadí všech ostře vyhrocených dějů v malém městě je stále představována jako vedoucí síla komunistická strana, všechny postavy (i členové KSČ) jsou dife­ rencovány, nejsou, na rozdíl od jiných prací tohoto typu, к nimž patří především Řezáčův Nástup, jen zcela kladné, zcela záporné, případně váhající. К válečnému námětu ještě Ptáčník sáhl v novele Strach (1961), příběhu německého vojáka na vý­ chodní frontě. Román CHlapák (1969) je deníkem úspěšného muže, charakteristikou člověka z Ptáčníkovy gene­ race, podbarvenou výrazně eroticky. Po následující nucené odmlce psal autor raději prózy bez politické tendence, spíše se sklonem к humoru a jemné sati­ ře, např. román z prostředí pojišťovny DŮM UPRO­ STŘED MĚSTA (1984). Značně rozdílný ráz ve srovnání s těmito próza­ mi mají jeho drobné črty, psané s lehkostí a vtipem, jako je dílko o raném dětském světě T a maličká, ta JE má (1962). Ptáčníkovy pokusy o dramatickou tvorbu se nesetkaly s úspěchem. Ačkoliv na spisovatele v první polovině padesá­ tých let byl vyvíjen nátlak, aby sloužili „budovatel­ ským“ cílům, přesto v té době vstoupila do literatu­ ry i malá skupina autorů, jež se věnovala jiným tématům. Byli trpěni jen jako doplněk oficiální lite­ ratury, jako tvůrci próz pro zábavu „pracující tří­ dy“. Mezi nimi měla specifické postavem folkloristka krkonošské oblasti MARIE KUBÁTOVÁ (1922). Byla zaměstnána v lékárně, její matka Amálie Kutinová psala knihy pro dívky, například něko­ lik svazků o Gabře a Màünce, čtenářsky úspěšných i při nových vydáních po roce 1990. Životní postoje Kubátové jsou ovlivněny trvalým pobytem v ma­ lém městě na úpatí Krkonoš, jejím vztahem к hor­ ské přírodě a rázovitým obyvatelům. Některá její vyprávění, jež mají kořeny v lidové slovesnosti, zachovávají místní nářečí. Prostřednic­ tvím rozhlasových zábavných pořadů byla Kubáto­ vá ve své době velice oblíbená, též pro humorný nadhled, s nímž se její lidové postavičky vy­ rovnávají s osudem. Takto laděny jsou prózy DA­ REMNÝ poudačky (1956), Krakonošův rok (1958), Krakonošský špalíček (1964), Hořký BEJLÍ (1981) aj. Velký ohlas měla také hra Jak PŘI­ ŠLA BASA DO NEBE (prem. 1956). Ze svých zkušeností z lékárnické praxe vyšla při psaní knih Lékárna U Tří koček (1977), Tři­ krát DENNĚ KAPKU ROSY (1979) a RECEPT NA ŠTĚSTÍ (1981). O úzkém přilnutí Kubátové к horské přírodě Krkonoš svědčí román MATKA KOPCE (1980), v němž je zachyceno střetnutí životní prav­ dy staré udřené vesničanky a povrchního vztahu к přírodě u jejích chvilkových návštěvníků. JARMILA LOUKOTKOVÁ (1923$ se ve svých historických prózách zaměřila na období antiky a středověku. Po studiích estetiky a francouzštiny

se věnuje téměř celý život jen spisovatelské práci, včetně překládám. Ačkoliv první knihu povídek Jasmín (1940) vy­ dala již jako gymnazistka, nicméně až román z doby Neronovy Není ŘÍMSKÉHO LIDU (1949) o básníku Petroniovi přesvědčil o jejím spisovatel­ ském nadám. Někdy je na její tvorbě vidět chvatnost práce nebo ideologická tendenčnost, což bylo příznačné u románů o vzpourách otroků SPARTA­ KUS (1950), Smrtí boj nekončí (1957) a Pro KOHO krev (1968). Z knih se středověkými námě­ ty je nejznámější NAVZDORY BÁSNÍK ZPÍVÁ (1957) o básníku F. Villonovi s jejími vlastními překlady Villonových veršů. Pokoušela se také o psychologické prózy ze sou­ časnosti, někdy až trochu násilně kombinované, ja­ ko je román o citových problémech ženy Medúza (1973). Poměrně příznivě byl přijat román pro dív­ ky V stup do ráje zakázán (1969). Velký ohlas v padesátých letech, kdy státem šíře­ ná ideologie odsuzovala tzv. kosmopolitismus, tedy vztah ke všem zemím světa bez ohledu na jejich politické zřízení, a propagovala především znalost zemí sovětského bloku, měly poutavé reportážní knihy z Afriky a z dalších exotických zemí, jež psali cestovatelé JIŘÍ HANZELKA (1920) a MI­ ROSLAV ZIKMUND (1919). Jejich první knihy byly ovšem chápány jako odsudek kolonialismu, protože to byla doba, kdy za značné podpory Sovět­ ského svazu se kolonie a závislé země postupně osamostatňovaly a předpokládalo se, že se svými radikálními režimy budou stát na straně komunis­ tického tábora. Přes jistou tendenčnost prvních knih této cestovatelské dvojice je přijímali čtenáři s mi­ mořádným zájmem, protože přinášely zajímavé po­ hledy do zatím neznámých zemí, navíc s bohatým fotografickým doprovodem. Ale právě proto, že poznali svět více než jim' občané Československa, v roce 1968 stanuli oba autoři mezi zastánci demo­ kracie a v následujících letech po sovětské okupaci byli diskriminováni. První třísvazkový soubor reportáží Afrika snů A SKUTEČNOSTI (1952) jim přinesl mimořádnou po­ pularitu, takže i jejich další cesty, např. do Jižní Ameriky, Asie a Oceánie, byly sledovány s velkou pozorností. Vznikly tak mimo jiné knihy TAM ZA řekou je Argentina (1956), Za lovci lebek (1958), Obrácený půlměsíc (1961), Světadíl pod Himálajem (1969); teprve po pádu komunis­ mu mohla vyjít kniha CEJLON, RÁJ BEZ ANDĚLŮ (1991). Všechny knihy této spisovatelské dvojice nejsou pouze cestopisy s dobrodružným pozadím, zároveň podávají obecnou a souhrnnou informaci o zemích a celých světadílech a jsou psány s vý­ razným humanistickým posláním. Až r. 1990 mohla vyjít ZVLÁŠTNÍ zpráva č . 4,

kterou napsali Hanzelka se Zikmundem na jaře 1964 na základě své předchozí cesty po SSSR, a to na přímý podnět L. I. Brežněva. Toto svědectví 50

o katastrofickém stavu sovětského hospodářství a společnosti, jehož kopii dostali i všichni naši vládni a straničtí představitelé, bylo vzhledem к obsahu prohlášeno za tajné. Důkladná ekonomic­ ká a politická analýza situace v SSSR s návrhy na řešení však tehdy zůstala bez odezvy.

Literatura „v podzemí“ Tvrdý policejní útlak v padesátých letech ne­ umožňoval ilegální vydavatelskou činnost, jež by byla namířena politicky proti režimu. Drakonické rozsudky znějící na desítky let za letáky nebo jiné „protistátní“ tiskoviny, případně příkaz к nástupu do trestních vojenských útvarů PTP bez určení dél­ ky služby zastrašily lidi natolik, že se neodvažovali к větší organizované činnosti bez povolení úřed­ ních míst. Pokud v té době vznikaly literární práce zcela protikladné oficiálnímu politickému trendu, pak šlo o díla, jež mohla být vydána až po mnoha letech, a to někdy jen v zahraničí Typickým příkla­ dem je tvorba Jana Zahradníčka a Václava Renče ve vězení, kde básně mohli uchovávat jen ve své paměti. Zvláštní skupinu tvořili surrealisté, navazující na předválečný proud, za války ovšem bez možnos­ ti vydávání, protože němečtí nacisté považovali ta­ kový druh umění, jež vychází ze snových, logikou neohraničených představ, za „zvrhlý“. Podobně to­ mu bylo za vlády komunistické ideologie. Přesto se členové surrealistické skupiny pokusili neoficiální cestou rozmnožit sborníky Znamení zvěrokruhu (1951) a další s názvem Objekt (1953-1962). Vedoucím představitelem tohoto okruhu byl VRATISLAV EFFENBERGER (1923-1986). Stu­ doval chemii a dějiny umění, pracoval v ústavech zabývajících se filmem a filozofií, ale také jako dělník a noční hlídač. Jeho umělecké a teoretické zájmy byly velmi ši­ roké, ale většina díla zůstala v rukopisech, případně vyšly jen výbory v zahraničí: filmové scénáře pod názvem SUROVOST ŽIVOTA A CYNISMUS FANTAZIE (Toronto 1984), básně jsou obsaženy v knize Lov NA ČERNÉHO ŽRALOKA (Mnichov 1987). V rukopi­ se zůstaly i divadelní hry a pantomimy. Zabýval se uměním také jako teoretik, oficiálně mu vyšla mo­ nografie H enri rousseau (1963) a kniha V ýtvar­ né projevy surrealismu (1969). Podobný osud mělo dílo, jež psal ZBYNĚK HAVLÍČEK (1922-1969), syn prozaika Jaroslava Havlíčka (1896-1943). Po studiích pracoval v psy­ chiatrických ústavech a již od roku 1943 se účastnil aktivit v surrealistických skupinách. Jeho rukopis­ né sbírky z padesátých let mají příznačné názvy, připomínající střetání snu s politickým násilnictvím (např. K abinet Dra C aligariho - 1951, Stalin ­

ská epocha - 1951), rovněž v dalším desetiletí vy­ jadřoval svůj poměr к době (Plivnutí na prapor - 1962, Útěky z katastrof - 1962 aj.). Až po pádu komunismu vyšel, editován Jiřím Brabcem, soubor básní Otevřít po mé smrti (1994). Soubor teoretických statí P rincip imaginace - psycholo­ gické otázky MODERNÍHO umění, připravený roku 1969 do tisku, se mohl šířit jen neoficiálně. Zcela osobité místo v literatuře v podzemí má EGON BONDY (1930), vlastním jménem Zbyněk Fišer. Podílel se též na práci surrealistické skupiny, ale později si vytvořil vlastní program, požadující od umění jen prostý záznam poznané skutečnosti. Jeho yývoj měl ovšem i rysy vizionářství. Vyjadřo­ val se otevřeně к otázkám vysloveně intimním, ale také к ožehavým politickým problémům; v jeho díle se mísí témata „vznešená“ a filozoficky meditativní s prvky banality a obscénnosti. I Bondyho život má jistou podobnost s osudy amerických společensky nezařaditelných beatniků: žil nejprve bez stálého zaměstnání, pak pracoval jako noční hlídač, ale také ve Státní knihovně, od sklonku šedesátých let byl v invalidním důchodu a dosáhl vědecké hodnosti za filozofické práce. Ač­ koliv jeho postoje měly protistátní charakter, přesto se považoval za levicového marxistu. Po nástupu husákovské „normalizace“ patřil к předním před­ stavitelům undergroundového umění (jeho verše interpretovala režimem pronásledovaná rocková skupina Plastic People of the Universe). Přestože psal prózu a divadelní hry, hlavní Bon­ dyho doménou byla poezie. Většina jeho textů zů­ stala v rukopise, ale několik vyšlo v zahraničí, např. prózy Invalidní sourozenci (Toronto 1981) a Sklepní práce (tamtéž 1988), knihy veršů P raž ­ ský ŽIVOT (Mnichov 1985) a NESMRTELNÁ DÍVKA (tamtéž 1989). Souběžně s tvorbou až dadaisticky laděnou psal též vážné práce filozofické, např. Otázky bytí

A EXISTENCE (1967), POZNÁMKY К DĚJINÁM FILO­ ZOFIE (v několika svazcích, od 1991) aj.

První a druhá vlna exilové tvorby Po převratných politických změnách v únoru 1948 mnoho lidí v předtuše možných represí prcha­ lo na Západ, paradoxně právě přes sběrné tábory v Německu, jež nedlouho předtím za hitlerovské éry bylo pro tisíce Čechů místem nenáviděným. Kromě politiků a publicistů takto emigrovali i spi­ sovatelé, případně nevrátili se domů z úředních míst na vyslanectvích apod. Ovšem v zahraničí pak již nevytvořili kompaktní pospolitost; naopak mno­ zí z nich splynuli s prostředím natolik, že začali psát řečí země, jež se stala jejich novým domovem. Ně­

kteří navázali na svůj emigrační pobyt v době vál­ ky, kdy si již vytvořili osobní vazby, nemluvě o dobré znalosti prostředí.

se dokonce jeden čas ocitli v téměř přátelských stycích. J. Čep pobýval do roku 1951 v Mnichově a spo­ lupracoval s rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa. Poté žil v Paříži a oženil se s dcerou francouzského literárního historika a kritika Charlese de Bos. Na konci života byl postižen dlouhotrvající chorobou a z prozaické tvorby se soustředil jen na psaní textu s převažujícími autobiografickými prvky nazvané­ ho Sestra úzkost. V jeho poválečné tvorbě začíná svazkem Roz­ ptýlené PAPRSKY (1946) období, kdy psal přede­ vším eseje. V Rírně vyšly tiskem Čepový roz­ hlasové úvahy O lidský svět (1953), dále eseje

Nejaktivnější z exulantů, kteří svůj pobyt v za­ hraničí chápali jen jako dočasný a chtěli svým pů­ sobením přispět к brzkému pádu komunismu v Československu, stáli u zrodu americké roz­ hlasové stanice Svobodná Evropa, vysílající z Mni­ chova. Začalo se také s pokusy vydávat v emigraci noviny a časopisy; to se však dařilo až po „druhé vlně“ emigrace, po okupaci Československa sovět­ skou armádou v srpnu 1968. Ke spolupracovníkům Svobodné Evropy patřil kromě vynikajícího publi­ cisty, ale i spisovatele a dramatika Ferdinanda Pe­ routky í 1895-1978) zvláště prozaik/аи Čep,'který měl ve vysílám' Svobodné Evropy po léta pravidel­ né týdenní promluvy, formulované brilantním jazy­ kem. Ty se z běžných literárních esejů stávaly vý­ zvou к hlubšímu filozofickému zamyšlení nad ně­ kterými otázkami národního údělu, křesťanské víry a lidského osudu vůbec.

Malé ŘEČI sváteční a ve švédském Lundu SAMO­ MLUVY A ROZHOVORY (1959); v Itálii dále svazek esejů POUTNÍK NA ZEMI (1965), jejichž část otiskly v roce 1968 časopisy Student a Host do domu. Z prózy vydal Čep v exilu Zápisky Jiljího Klena (Mnichov Í963). Nedokončená kniha vzpomínek Sestra úzkost vyšla posmrtně (Řím 1976).

O vydávám Čepová díla v jeho úplnosti se po Spisech Jana Čepa (čtyři svazky v letech 1947—48) v samizdatu spolu s Bedřichem Fučíkem zasloužil Mojmír Trávníček (oficiálně se postupně realizuje po roce 1990, když v období uvolnění 1968-69 nemohlo být dokončeno; tehdy vyšel svazek Zeměž lu č - Letnice - D ěravý plášť s edičním ko­ mentářem B. Fučíka). M. Trávníček je rovněž auto­ rem první monografie o Čepovi Pout a vyhnanství (1996). Je v ní - kromě jiných podnětů - objevně pojednáno o smyslu a poslání Čepový esejistiky a podrobně také o jeho činnosti překladatelské z angličtiny, francouzštiny i dalších jazyků, hlavně románských. Jan Čep, EGON HOSTOVSKÝ, ale i další čeští spisovatelé si uchovali i v emigraci vědomí souvis­ losti s prostředím, z něhož vyšli, a ve své tvorbě nezřídka vyjadřovali i osobní pocity nezakotvenosti věčných emigrantů. To je typické zvláště pro dílo E. Hostovského VŠEOBECNÉ SPIKNUTÍ (anglicky 1961, česky doma v období uvolnění 1969), zvláště když Hostovský jako Žid byl spisovatel dvojí emig­ race (1939-1945 v Anglii). Do února 1948 praco­ val na československém velvyslanectví v Norsku, po komunistickém puči zůstal v zahraničí natrvalo; učil na jazykové škole, psal do amerických novin apod. Od roku 1950 žil v USA, pobýval i v Dánsku, ve Francii atd. К úplnému vydám' jeho díla a к napsání podnět­ ných prací o něm mohlo dojít až po listopadu 1989. Ve staré vlasti pak vyšly i jeho romány z padesá­ tých let Nezvěstný (1955), Půlnoční pacient (1959) a Dobročinný večírek (1959). Posledními Hostovského pracemi byly román TŘI noci (1964), novela Epidemie (1972) a divadelní hra Osvobodi­ tel SE vrací (1972), která je groteskou o všeobec­ né politické korupci. Do vlastní tvůrčí dílny se vrací pamětmi Literární dobrodružství českého spi-

Jan Čep

JAN ČEP (1902-1974 Paříž) byl spolu s Egonem Hostovským nejvýznamnějším prozaikem ze silné vlny spisovatelské emigrace po únoru 1948. Oba se v zahraničí autorsky prosadili a stali se spisovateli známými i v širším evropském kontextu (podrobněji o nich viz Přehledné dějiny literatury II). Třebaže Čep byl katolík a ve své exilové tvorbě se soustředil především na esejistiku a stal se vý­ znamným křesťanským myslitelem (prózy psal jen sporadicky) a Hostovský pocházel ze židovské ro­ diny (jeho bratrancem byl Pavel Fraenkl, po roce 1948 emigrant v Norsku), měli к sobě blízko již jako významné osobnosti meziválečné české litera­ tury a jako představitelé skutečně demokratické kulturní společnosti masarykovského státu; tehdy

52

■Ch ■pofca. Ého Na kou ktu Léпг/ Иеhzleje botek Цу L«. ha tek 1po

H

В I В ■ В В В Щ

В H В ■

В В В I

В В

48) Lěil Bije |б9 к. pokoLví Lně ky Eé ■ně fcští Квkbě Lti iúo РУ Etě bgкku, ||o; fcn fcu,

Ift.

В ■

В

H

В В

В

H

^ B H

В

В

В

В

В В

19 .

■в-

Lt pni |i), ■Иfcctf Ш-

В

В В В В В S В

O CTIHODNÉM POVOLÁ­ (1966); kniha měla vyjít i v Československu, což bylo roku 1970 zakázáno, Hostovského díla vyšla v překladech do více než dvaceti jazyků. Cenou Egona Hostovského byla každým rokem vyznamenávána nejlepší díla čes­ kých exilových prozaiků; po roce 1990 se tato cena stala oficiální i v České republice. Dvojí emigrantský úděl zažil rovněž VIKTOR FISCHL(1912), který jako židovský exulant žil za druhé světové války v Anglii a později byl tajemníkern československého ministra zahraničí J. Masaryka, o němž v emigraci po únoru 1948 napsal H o VORY S JANEM M A SA R Y K EM (1951, doma vyšlo 1991). Debutoval verši již v třicátých letech (prvotina J a r o - 1930; nejznámější jsou jeho H e b r e j s k é m e l o d i e - 1936). Verše napsané za války v Anglii a tam také vydané shrnuje kniha L y r i c k ý ZÁPISNÍK (1946), do níž je zařazena i skladba M r t v á v e s (1943) o lidické tragédii.

Evropská kanttléna (1945) se prozíravě při­ mlouval za soudržnost demokratických zemí Evro­ py. Do roku 1948 mu vyšly mj. dva soubory poví­ dek. V emigraci byl autorem prózy Stín a jiné po ­ vídky (Lund 1957) a posmrtně vydaných knih Bloudění v exilu (tamtéž 1958) a Xénie (Curych 1975). Svými prózami byl zastoupen i v exilových sbornících Čas stavění a Peníz exulantův (oba 1956). Překládal z němčiny a angličtiny, upoutala ho například černošská poezie.

SOVATELE V CIZINĚ A NEBO

NÍ KOUZLA ZBAVENÉM

Někteří z exilových autorů, i když v domácích poměrech publikovali již před válkou a měli literár­ ní renomé, dosáhli větší proslulosti teprve v zahrani­ čí. Příkladem takového tvůrčího vývoje jsou spisovatélské osudy IVANA JELÍNKA (1909). Působil za války i v době druhé emigrace v londýnské roz­ hlasové stanici BBC, měl ovšem bohaté životní osu­ dy, například v Kanadě pracoval i jako dělník atd. Předválečné sbírky I. Jelínka vyznačuje spíše mí­ šení různých přejímaných vlivů, teprve později na­ šel básník vlastní výraz, blízký halasovské otevřené drsnosti i hromadění prudce metaných, zdánlivě ne­ spojitých představ, jak je známe u Vladimíra Holana. Dobývá se к poznání Boha, zpracovává i antic­ ké motivy a vyznává se ze vztahu к ženě а к příro­ dě. Jeho tvorbu charakterizoval Zdeněk Rotrekl (v souboru studií Skrytá tvář české literatury): „ Vrstevnatá poezie Ivana Jelínka je výpovědí bás­ níka, který každé své slovo zaplatil a vykoupil. Zní tedy podivuhodnou osvobozeností, avšak zároveň i zvláštním vkořeněním do půdy svého neviditelné­ ho domova.“ Od sbírky ULICE BŘEMEN (Vídeň 1956) dospívá přes řadu menších svazků к hymnické knize ODY (Rím 1971), naposled mu vyšla doma sbírka Ex VOTO (1995). Kromě autobiografického románu POTÁPĚČI (1994) je nutno připomenout i jeho rozsáhlé memoáry Jablko se KOUŠE (1994), vyjadřující osobitý a místy kritický postoj к politickým osobnostem většinou uctívaným (zvláště к Edvardu Benešovi).

Známějším se Fischl stal jako prozaik. S novelou PÍSEŇ O LÍTOSTI (1948) zvítězil v soutěži nakladatelství ELK, kniha však mohla vyjít až r. 1982 u manželů Škvoreckých v Torontu (v Praze 1991). Po únoru 1948 se V. Fischl vystěhoval do Izraele, přijal jméno Avigdor Dagan a stal se izraelským diplomatem působícím v mnoha zemích světa. Na odpočinku žije v nové vlasti a věnuje se spisovatel­ skému povolání. Ve své prozaické i básnické tvorbě se námětově vrací к osudům své rodiny i židovských spolubratři. Nejobecnější polohu a silné myš­ lenkové poslání nacházíme v tragickogroteskním románu DVORNÍ ŠAŠCI (hebrejsky 1982, česky 1990), v němž hrůzná absurdita klade před čtyři vězně koncentračního tábora otázku, zda vůbec existuje Bůh, natožpak lidská spravedlnost. Komomější prózou je K uropění (1975 v Curychu, doma vyšla spolu s dalšími, například s romány PÍSEŇ O LÍTOSTI, VŠICHNI МОЛ STRÝČKOVÉ, po listopadu 1989). Do předmnichovského období s reminiscencemi ještě vzdálenějších dob a rodinných příběhů se pak vrací v próze HRACÍ HODINY (Curych 1982, doma 1996), v úsměvném V elocipedu pana K u lh á n k a i v knize veršů Dům U T ří HOUSLÍ (Mnichov 1981). Další, opět poměrně rozsáhlý okruh tvoří prózy s náměty ze života v nové vlasti (mj. Jeru zalém sk é p o v íd k y - 1985, doma rozšířené 1991). Fischl publikoval i v angličtině (MoSCOW AND JERUZALEM. TWENTY YEARS OF RELATioNS B etw een I s r a e l a n d th e S o v iet Union, Londýn 1970; vyšlo s předmluvou Abby Ebana) a v Izraeli v hebrejštině.

Z předválečných debutantů se v zahraničí vý­ razněji uplatnila také MILADA SOUČKOVÁ (1899-1983 - о ш viz též Přehledné dějiny literatu­ ry П). Studovala přírodní vědy, po roce 1945 praco­ vala v diplomatických službách a po únoru 1948 se již do Československa nevrátila. Na univerzitě v Chicagu přednášela českou literaturu i další slo­ vanské literatury. Psala prózy i básně, publikovala též v oboru literární vědy, např. A LlTERATURE IN Crisis : Czech L iterature 1938-1950 (New York 1954). Ve sbírce Gradus AD PARNASSUM (1957) lze rozeznat příklon к básnickému symbolismu, po­ dobně i jiné její sbírky vyjadřují sklon к romantice starých a zapomenutých věcí a zážitků. V Římě vyšla česky její vyznavačská básnická sbírka PAS­ TORÁLNÍ SUITA ( 1962). Ještě za autorčina života vy­ daná sbírka Sešity Josefiny R ykrové (Toronto 1981) —jejím manželem byl malíř a spisovatel Zde­ něk Rykr - je spiritualistickou básnickou evokací

Vdiplomatických službách působil i básník, pře­ kladatel, novinář, a hlavně prozaik (mj. autor legionářských románů, sám důstojník československých legií v Rusku za první světové války) ZDENEK NEMEČEK (1894-1957). Po únoru 1948 rezignoval na funkci velvyslance v Dánsku a žil pak až do smrti v exilu (Kanada, New York). V románu

53

všedních skutečnosti minulosti. Až teprve po roce 1990 mohli čtenáři doma čist toto dílo v úplnosti (šest sešitů a oddíl nadepsaný 1982) s doslovem Romana Jakobsona, který ještě v Československu a pak i v emigraci v USA patřil к osobnostem autor­ ce badatelsky i lidsky blízkým; Sešity uspořádal a ediční poznámku napsal Kristián Suda (1993). K. Suda a Karel Milota editovali podle prvního vy­ dám z roku 1934 také další Součkové knihu, P rv n í PÍSMENA (1995). S autorčiným doslovem vyšel v České republice po listopadu 1989 i dosud zde nepublikovaný román N ezn ám ý člověk (1995), napsaný v době okupace (1943). Je to poslední pro­ zaické dílo, jež Součkové vyšlo v emigraci (1962). Jsou v něm konfrontovány osudy člověka s „velký­ mi“ událostmi historie 19. a 20. století (rok 1866 s prusko-rakouskou válkou, sarajevský atentát r. 1914, próza je ovšem uzavřena již třicátými lety). V zahraničí se po roce 1948 velmi angažoval PAVEL JAVOR (1916-1981), vlastním jménem Jiří Škvor. V domácím prostředí ve své tvorbě nej­ prve vycházel z rodových selských tradic, po válce ostře vystupoval proti komunistické straně jako re­ daktor a funkcionář národních socialistů. Po útěku z Československa žil v Kanadě a kromě rozsáhlé organizační práce mezi krajany přednášel na uni­ verzitě v Montrealu. Ačkoliv byl někdy považován za „oficiálního básníka českého exilu“, jeho umě­ lecká tvorba je místy málo originální a verbalistní, staví do kontrastu cizí prostředí a vzpomínky na rodnou zemi. Tak vyznívá sbírka POZDRAV DOMŮ (New York 1951), stejně i Z em ě k řižov aná (Mon­ treal 1970) a jiné. Jen verše milostného rázu jsou lidsky přitažlivější, stejně tak pozdní zamýšlení nad uplynulým časem s vědomím blížícího se konce života. Svou životní pouť zachytil v autobiografické próze Kus ž iv o ta těžkéh o (Toronto 1967). Do cizího, konkrétně portugalského životního prostředí a kulturního kontextu se zcela vřadil již doma známý básník FRANTIŠEK LISTOPAD (1921), vlastním jménem Jiří Synek. Po válce půso­ bil nejprve v deníku Mladá fronta, v roce 1947 byl vyslán jako redaktor do Paříže, kde po únoru 1948 zůstal, od roku 1959 žije trvale v Portugalsku. Před­ nášel na univerzitě v Lisabonu a věnoval se televiz­ ní a divadelní režii. V Portugalsku používá pseudo­ nym Jorge Listopad. Jeho básnické začátky byly ve znamení dynamoarchismu, v emigraci se uvedl často citovaným po­ litickým esejem T rista n čili zr a d a v zděla nce (Vídeň 1954). V exilu se v jeho poezii nejvíce obje­ vují motivy hledám smyslu existence a vyrovnává­ ní se smrtí - nejtypičtější sbírkou tohoto období je č e r n ý , BÍLÝ, NEVÍM (Kolni nad Rýnem 1973). Lis­ topad často buduje složité konstrukce, experimen­ tuje se slovem a vytváří neologismy. Později začal psát a publikovat portugalský. Teprve v emigraci debutoval JIŘÍ KOVTUN (1927). Dlouhá léta byl redaktorem rozhlasové sta­

54

nice Svobodná Evropa, v sedm desátých letech pak působil ve vysílání H lasu Am eriky ve W ashingto­ nu. Jako historik se věnoval T. G. M asarykovi, např. ve studii M a sary ků v tr iu m f (Toronto 1987). D o literatury vstoupil básněm i s výraznou křesťanskou orientací ve sbírce B laho slav ení (M nichov 1953). Rovněž jeh o prózy obsahují křes­ ťanské poselství tlum očené prostřednictvím řešení problém ů viny a trestu, p o kání a vykoupení, zvláště v knize P ra žsk á ek log a (M nichov 1973, dom a 1992). D om a vyšly i jeho texty HŘBET VELRY­ BY (1995). R ok předtím vzbudila zaslouženou po­ zornost K ovtunova práce T a ju pln á v r a žd a . P ří ­ pa d L eo pold a H ilsn era , skvělá rekonstrukce znám ého případu m ladého Žida, neprávem odsou­ zeného za tzv. rituální vraždu ( к význam ným H ilsnerovým obhájcům patřil i T. G. M asaryk).

Z dalších, již zesnulých exulantů připomeňme básníka, esejistu a překladatele ROBERTA VLA­ CHA (1917-1966). Založil a redigoval edice Skli­ zeň svobodné tvorby v Lundu a Knižnici lyriky (Pa­ říž—Lund). Překládal z ruštiny, například dílo Anny Achmatovové, a psal také literaturu pro děti. V roce 1956 vydal prózu CIZINEC MEZI NÁMI A JINÉ HUMO­ RESKY (pseudonym Alfa). Pod pseudonymem Jiří Kavka zveřejnil Ú lo m k y TORZA (Lund 1956), což byl výbor z básnické tvorby za léta emigrace (1950-56); publikoval i další humoresky a grotesky M r t v í c h o d í po sv ětě (1958) a výbor z básní z let 1953-63 S lo v a к ho stu (1964). Posmrtně vyšla kniha L ab y r in t a jin é bá sn ě z pozůstalo sti (Řím 1970, uspořádal Karel Vrána). Jednou z významných žijících osobností českého exilu z období po únoru 1948 je literární historik, kritik, prozaik a editor ANTONÍN KRATOCHVIL (1924), působící v Mnichově. Je prezidentem exilo­ vého PEN klubu, po léta spolupracuje kromě Svo­ bodné Evropy také s rozhlasovou stanicí Hlas Ame­ riky; tam vedl pořady Rozhlasové univerzity věno­ vané osobnostem z historie české literatury. Publi­ koval v exulantských listech Studie a Nový život (Řím), Proměny, Archa, Sklizeň atd., doma vydal eseje Kniha konvertity (1948) v exilu mj. prózu P outník neznámých oceánů (1959). V roce 1956 uspořádal a komentoval antologie exilové prózy Pe­ níz exulantův a Kniha esejů (1959). Založil a redi­ goval edice české literatury v exilu Lucernička (1952-62) a Kamenný krb (1956-64). Je autorem Stručného přehledu BIBLIOGRAFIE KRÁSNÉ ČESKÉ LI­ TERATURY VYDANÉ v EXILU, únor 1948-květen 1967 (Řím 1968). Publikoval i práce o baroku. Významné jsou doma po roce 1990 vydané tři svazky přednášek Rozhlasové univerzity Svobodné Evropy. Pise a vy­ dává také v němčině (mj. ABENDGESCHPRÁCHE МГГ L uis Trenker - 1982). Po listopadu se sice nevrátil do staré vlasti, ale často dojíždí v rámci svého půso­ bení na univerzitách v Brně a v Plzni. V období 1961-68 vydal v cizině vlastním nákladem své paměti český politik, ministr

zemědělství ČSR, později ministr financi v Bene­ šově exilové vládě LADISLAV FEIERABEND (1891-1969). Jejich zkrácená verze vyšla v reedici Václava Šikla v osmdesátých letech v londýnském exilovém nakladatelství Rozmluvy a po roce 1989 i doma. Objem vydávání české literatury se značně zvět­ šil po roce 1968, kdy se v západních zemích po sovětské invazi usadilo několik desítek tisíc Čechů a Slováků, mnozí z vrstev inteligence. Objevily se další exilové časopisy a nakladatelství, v první řadě ovšem nová vlna autorů (viz oddíl této práce věno­ vaný tzv. období normalizace po roce 1970).

Drama a divadlo v letech 1948-1956 Pro vývoj českého divadla a charakter dramatic­ ké tvorby vymezený lety 1948-1956 je příznačný (v prvních letech tohoto období) razantní nástup metody socialistického realismu spojený přímo s frontálním útokem proti všemu, co se vymykalo z dobových představ o tom, co je či není socialistic­ ké, co prospívá či škodí společnosti na její cestě к socialismu. Ale i v tomto zdánlivě monolitním období, ob­ zvláště na jeho sklonku, působily trendy a tendence prosazované tvůrčími osobnostmi divadelní kultu­ ry, které rozrušovaly „shora“ vehementně prosazo­ vaný model socialistického dramatu a divadla a snažily se - v rámci možností stále na bázi socia­ listického umění —o méně dogmatický a normativ­ ní, pestřejší a diferencovanější model. Ten se vý­ razně prosadil ovšem až v období následujícím. Pro rychlé a důsledné prosazení socialistické koncepce dramatu a divadla do života měl velký význam divadelní zákon, přijatý Národním shro­ mážděním necelý měsíc po Únoru. Zákon vymezil postavem" a funkci divadla ve společnosti a výrazně posílil úlohu státních orgánů při řízem a ovlivňová­ ní divadelního života. Garanty socialistického smě­ řování českého dramatu a divadla byly Ministerstvo školství, vědy a umění, v jehož čele stál Zdeněk Nejedlý, a Ministerstvo informací a osvěty, řízené Václavem Kopeckým. Tato ministerstva si zřídila poradní orgány, jejichž prostřednictvím vykonáva­ la státm" dozor nad dramatickou tvorbou a divadelní praxí a zároveň navrhovala radikální změny organi­ zační (Divadelní a dramaturgická rada při MSVU a Divadelně propagační komise při MIO). Tyto or­ gány měly podstatný vliv na personální obsazení vedení divadel, vydávaly směrnice pro dramaturgy divadel (jak sestavit repertoár), hodnotily práci re­ žisérů - tak, že vyzdvihovaly příkladné inscenace a naopak si zvaly „na kobereček“ režiséry nekonformní, příliš osobité. К takovým nepohodlným re­

žisérům patřili např. Jiří Frejka, Alfréd Radok; ke vzorovým zvláště režiséři Realistického divadla (od r. 1953 Realistického divadla Zdeňka Nejedlé­ ho) a Národního divadla Jan Škoda, Karel Palouš, Jindřich Honzl, Ota Ornest, Vladimír Adámek, Eva Šmeralová nebo Antonín Kurš, který např. insceno­ val s herci Státního divadla v Ostravě u příležitosti Dne horníků přímo ve Vladislavském sále Pražské­ ho hradu Tylovy Kutnohorské havíře, ad. Zmíněné orgány (DDR a DPK) vyvíjely svůj tlak a osvětově převýchovnou činnost i prostřednictvím divadelních časopisů (Divadlo, Československá dramaturgie, Sovětské divadlo, Československý loutkář), celostátních seminářů a konferencí, diva­ delních přehlídek a soutěží (Divadelní žatva, Loutkářská Chrudim), divadelních kateder (katedru di­ vadelní vědy založil v r. 1948 Jan Mukařovský na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v r. 1950 byla převedena na Divadelní akademii múzických umění), Svazu československých spiso­ vatelů (sekce dramatiků) apod. V tomto období byla provedena i razantní obmě­ na divadelní sítě. Pro tuto reorganizaci byl na jedné straně charakteristický trend decentralizační, exten­ zivně rozvojový, v jehož důsledku byla značně roz­ šířena síť stálých divadel a stálých profesionálních souborů do řady měst, v podstatě na úrovni krajů a okresů (např. do Písku, Tábora, Kolína, Slaného, Karlových Varů, Liberce, Mostu, Mladé Boleslavi, Teplic, Opavy, Gottwaldova - dnes Zlína, Šumper­ ku, Uherského Hradiště, Ústí nad Labem, Pardubic, Hradce Králové). S touto extenzivní a výchovně-vzdělávací tendencí souvisí i založení Vesnického divadla, které působilo na českém venkově - a ne­ málo přispívalo к jeho socialistické proměně - od r. 1945 až do počátku šedesátých let (od r. 1959 do r. 1962, kdy bylo zrušeno, jako Státní zájezdové divadlo)', podobně i zřízení Ústředního loutkového divadla v Praze s pobočkami v Brně, Kladně, Liber­ ci a Českých Budějovicích (1949). Řada divadel i divadelních ansámblů změnila své­ ho provozovatele, název i svůj umělecký profil (v r. 1948 bylo Stavovské divadlo přejmenováno na Tylovo divadlo; Městské divadlo na Vinohradech bylo v r. 1950 přiděleno armádě a vzniklo Divadlo československé armády; mnohokrát měnilo svůj ná­ zev Divadlo V+W u Nováků - Divadlo estrády, Di­ vadlo estrády a satiry, Divadlo satiry, od r. 1957 Di­ vadlo ABC; karlínské operetní divadlo se v r. 1950 stalo Divadlem státního filmu atd.). Obzvláště ostře sledovaná byla v prvních poúno­ rových letech repertoárová skladba divadel, hodno­ cená především podle politických, ideových a te­ matických hledisek. V divadlech se měly hrát (a také hrály) v drtivé většině hry socialistické, tj. původní hry české, sovětské a hry současných dra­ matiků ostatních к socialismu směřujících zemí; klasické realistické hry české, ruské, popř. jiných národů (ty byly nejprve inscenačně aktualizovány,

později se naopak vyžadoval pietní pnstup ke klasi­ ce). Vcelku výjimečně byly uváděny hry soudo­ bých dramatiků západních zemí. Starší česká dra­ matická tvorba procházela velmi hustým, málo pro­ pustným sítem, jež utkal především Z. Nejedlý (stá­ le se hrál hlavně Jirásek a Tyl, také Maryša bratří Mrštíků; jen velmi pomalu, zvláště po r. 1953, se repertoár rozšiřoval o díla Fráni Šrámka, Karla Čapka). Pro inscenační praxi i výchovu divadelníků se staly závaznými dogmaticky vykládané a uplatňo­ vané metody sovětského teoretika divadla, režiséra a herce Konstantina Sergejeviče Stanislavského (1863-1938); byly založeny hlavně na zdůrazňová­ ní sociologického a psychologicko-realistického výkladu a ztvárnění postavy. V pojetí Z. Nejedlého a pražského Realistického divadla - jakési ideální scény nového, socialistického divadla - to zname­ nalo hrát tak, jako by to ani nebylo divadlo, umění, ale život sám; resp. život takový, jaký by měl být, jaký bude či už je, pokud budeme vyznávat socia­ listickou ideologii a řídit se jí v životě i v umění. Autor, režisér, herec musí sloužit této - jak se věři­ lo - objektivně dané, nezměnitelné společenské perspektivě. V tomto duchu a tímto směrem byla orientována, ba i plánována, a dokonce kolektivně vyráběna spo­ lečným úsilím dramaturgů, divadelních souborů, kritiků, teoretiků, politických pracovníků a také au­ torů (vyhledávaných, vytipovaných, proškolených) nová, původní tvorba. Tak jako bylo proporcionálně stanoveno, kteří dramatici a které hry se mají hrát, poradní orgány, teoretici a kritici divadla vytyčovali nejdůležitější témata pro dramatickou tvorbu: budování socialis­ mu ve městech i na vesnici, pracovní entuziasmus dělnické třídy a vedoucí úloha komunistické strany při výstavbě a boji za mír a proti všem (vnějším i vnitřním) nepřátelům a zrádcům socialismu. Cel­ kové ladění her mělo být optimistické - proto byly preferovány veselohry, z dramat se vytrácel skuteč­ ný dramatický konflikt, rozložení dramatických sil bylo předem dáno (podle principu sociologického, třídního, ideologického byly rozlišeny postavy po­ krokové a reakční, zpátečnické), jasný a jednoznač­ ný musel být i výsledek (vývoj zákonitě spěje к socialismu a komunismu, hegemonem tohoto po­ hybu vpřed je dělnická třída vedená komunistickou stranou). Postupně však docházelo к erozi tohoto dogmatického modelu a autoři se vymaňovali z úz­ kého tematického krunýře (dominantní budovatel­ ské téma bylo rozšiřováno o tematiku soukromou; dělníky ve hrách střídají představitelé inteligence; zesiluje se kritičnost her; vracejí se některé vy­ obcované žánry, např. satira; postavy mluví na je­ višti básnickým jazykem, autoři píší veršovaná dra­ mata apod.). К hlavním představitelům tohoto typu socialis­ tického (socialistickorealistického) dramatu patřili

56

především mladí dramatici, kteří debutovali až po válce. Psali hry z prostředí továren, dolů, hutí, gran­ diózních staveb socialismu (zaměřovali se na pro­ sazování nových pracovních postupů, zvyšování produktivity práce, socialistické soutěžení apod.) nebo o složitém procesu socializace českého ven­ kova. Velmi frekventovaným žánrem bylo drama historické (nový hegemon dějin potřeboval dokázat legitimitu své vlády). V duchu Nejedlého výkladu českých dějin (viz např. jeho přednášku a spisek Komunisté, dědici velikých tradic českého národa, 1946) čerpali dramatici látku pro své hry hlavně z doby husitské a z období bojů dělnické třídy; symptomatické byly dramatizace historických románů ANTONÍNA ZÁPOTOCKÉHO VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI a B o u ř l iv ý r o k Jaroslavem Nezvalem (1949, resp. 1951) či dramatizace historické romá­ nové kroniky MARIE MAJEROVÉ SIRÉNA nebo politicko-žumalistického románu IVANA OLBRACHTA (1882-1952) A n n a p r o l e t á ř k a . Obě poslední dramatizace připravil v r. 1949 pro mlado­ boleslavské divadlo Antonín Dvořák. К nejvíce ceněným a hraným dramatickým tex­ tům prvních poúnorových let (hrány byly na regio­ nálních i pražských scénách, řada z nich se dočkala i zfilmování) patří budovatelská, výrobní dramata. Autoři pocházeli často z dělnických rodin, těžili z důvěrné znalosti prostředí, lidí a problémů (někte­ ří znali to, o čem psali, také proto, že v dolech, na stavbách apod. sami jako brigádníci nějaký čas pra­ covali). Dramaticky je ztvárňovali ovšem podle do­ bového schématu, neuplatňovali příliš tvůrčí origi­ nalitu; dobrá znalost prostředí a malá tvůrčí invence poznamenaly hry povrchním žurnalismem. Většina těchto autorů se jevištní dramatické tvorbě dále ne­ věnovala, mnozí se však uplatnili v rozhlase, televi­ zi a filmu jako scenáristé, autoři rozhlasových her či jako pedagogové, dramaturgové divadel apod. Protože žádná z těchto her se dnes již na součas­ ných jevištích neobjevuje, ba neudržela si zájem publika ani tehdy prakticky déle než jednu dvě se­ zóny, nebudeme se jimi ani my podrobněji zabývat. Připomeneme jen ty ve své době nejvíce oceňova­ né, resp. ty, které přece jen poněkud osobitěji na­ plňovaly a variovaly poetiku budovatelského dra­ matu; připomeneme také autory, kteří se úspěšněji uplatnili v jiném, často příbuzném oboru. ZDENĚK BLÁHA (1925-1978), který byl v le­ tech 1949-1956 dramaturgem vinohradského diva­ dla, resp. Divadla československé armády, se více než na jevišti prosadil jako dramatizátor děl K. Čapka či J. Otčenáška v televizi, zejména pak jako spolutvůrce prvního českého televizního se­ riálu Rodina Bláhova (1959-1960, s J. Dietlem a I. Prachařem). Ve filmU se jako scenárista uplatnil JAROSLAV KLÍMA (1916), který v dramatu z kladenských hutí ŠTĚSTÍ n e p a d á z NEBE (1952) projevil větší smysl pro složitost svých hrdinů, než byl běžný dobový

úzus (přivedl na jeviště postavu záporného mladého dělníka). Valcířské téma s důrazem na dramatický zápas lidí při stavbě vysoké pece v Třinci (významné stavby dvouletky a první pětiletky) zpracoval s Mi­ lanem Fialou LADISLAV BUBLÍK (1924-1988) ve hře V eliká ta v b a . Hru uvedlo v režii Jindřicha Honzla pražské Národní divadlo v r. 1949. (Po sedmnácti reprízách byla hra z rozhodnutí stranic­ kých orgánů stažena z repertoáru.) Látku čerpal Bublík z vlastních zkušeností brigádníka na stavbě hutního kombinátu v Ostravě-Kunčicích. Často si volili autoři výrobního dramatu látku z prostředí hornického, např. ILJA BART (1920-1973) v dramatu U h l í do lu je člověka (v přepracované verzi pod názvem Lidé z Viktorky - hru uvedlo Krajské krušnohorské divadlo v Tepli­ cích, později Divadlo československého státního filmu v r. 1949, resp. 1951) nebo VÁCLAV JELÍ­ NEK (1920-1982) ve hře A kd o je v íc ? (premiéra v D 49 na podzim r. 1949). Nejvýznamnějším dramatem s hornickou temati­ kou je hra MILOSLAVA STEHLÍKA (1916) NO­ SITELÉ ŘÁDU (1953), jíž vlna výrobního dramatu vyvrcholila. Autor se v ní totiž nespokojil jen s adorací této profese v podmínkách socialistické výstavby ani se nesnížil к laciné konfrontaci s do­ bou kapitalistickou а к zjednodušující funkci budo­ vatelského hornického dramatu jako textu rek­ lamního či náborového (jako tomu bylo u Barta či Jelínka); soustředil se spíš na charakterově, vnitrně složitou postavu předáka Oldřicha Matuše. I přes rozporuplnost hlavní postavy neporušuje hra základní schéma poetiky výrobního dramatu: hrdina se po jisté kolizi - s přispěním soudruhů a moudrých lidí - znovu stává tím, čím byl před tún, než mu byl udělen Rád práce, který jej zcela vyvedl z jeho dělnické, chlapské přirozenosti. Snad největšího úspěchu z budovatelské temati­ ky dosáhla hra VAŠKA KÁNI (1905-1985) PARTA BRUSIČE K arhana, „hra z první pětiletky o 19 ob­ razech“. Vznik hry inicioval E. F. Burian, který ji také v r. 1949 uvedl ve svém divadle D 49. Káňovu hru i Burianovu inscenaci můžeme považovat za prototyp výrobního dramatu. Hlavním tématem hry je boj za vyšší pracovní výkony, vyšší produktivitu práce, boj mladých (naděje nové společnosti) se starými i boj žen za rovnoprávné postavem" ve vý­ robním procesu. Bojovnost (ani ne tak dramatičnost) hry dobře dokládá i užitá vojenská terminolo­ gie: Míla: A tohle není válka? - Pětiletka není taky taková válka? Tondo, copak to nebyl útok, který podnikla brusírna na revolverárnu? Nebyla to jedna, taková - vítězná - ofenzí­ va? „Válka“ se odehrává na jevišti, které se pomocí maket strojů a jiných továrních předmětů proměni­

lo v kout dílenské haly či v tovární halu brusírny, tovární šatnu, dílenskou kancelář apod. Nade všemi vítězí geniální dělnický rozum v podobě zlepšova­ cího návrhu —deus ex machina socialistického vý­ robního dramatu. Typickým představitelem socialistického budo­ vatelského dram atu kolektivizačního se stal v prů­ běhu čtyřicátých a padesátých let již výše zmíněný M ILO SLAV STEHLÍK, a to hram i JARNÍ HROMO­ BITÍ a VYSOKÉ LETNÍ NEBE (obě prem iérovány v plzeňském divadle v r. 1952 a 1955). Osudy a charaktery vesnických lid í ukazuje Stehlík i v dal­ ších svých hrách: V esn ic e M la d á (1947), M o r dová ro k le (1949) i S elsk á lá ska (1956).

Stehlík často své hry označuje jako komedie. Jak jsme už konstatovali u jeho hry Nositelé řádu, má autor smysl pro rozpornost a složitost doby i lidí; ve Vysokém letním nebi se např. zaměřil na období, kdy v jednotném zemědělském družstvu propukla krize, a ve vesnici tak znovu došlo ke konfrontaci názorů na existenci družstev. I v této hře Stehlík rozrušuje model socialistického budovatelského dramatu jen zdánlivě, neboť i nadále tvoří dramatic­ ký půdorys hry třídně sociologické schéma: na jed­ né straně bývalí sedláci, na straně druhé bývalé ves­ nické proletářky, dnes ovšem hrdé družstevnice. Dramatický konflikt hry sice vyústí v koexistenci družstevního a soukromého hospodaření na půdě, ale motiv umíráčku v závěru hry nenechává nikoho na pochybách, „komu zvoní hrana“. Vždyť i pochy­ bovačné prognostické výroky o socialistickém družstevnictví, ba o socialismu vůbec vložil autor do úst postavám, jež neměly budit sympatie diváků (sedlák Panrada Plichta, Joch, Myšková): Joch: Všecko se vrátí, pantáto, já vám za to ručím. Tohleje utopie. Družstvo, socialismus a kde­ si cosi. Kolotoč a houpačky. Utopie zkrátka. Já mám školení, pantáto, já jsem to poznal. Socialismus prakticky nemůže existovat. Historická socialistická dramata psali mj. FRANTIŠEK RACHLÍK (1904-1980): hra o Janu Žižkovi Hodina předjitřní (1949); BOHUSLAV BŘEZOVSKÝ (1912—1976): hra o Janu Želivském Veliké město pražské (1950); MILAN JARIŠ (1913—1986): B oleslav l (1953), hra, v níž autor výrazně reinterpretuje pohled na střet mezi přemys­ lovskými knížaty, bratry Václavem a Boleslavem. Základním tématem hry a podstatou dramatického konfliktu je spor o způsob zachovám existence „českého státu“, resp. o vztah českého knížectví к jeho západnímu sousedu. Jariš v tomto sporu stra­ ní Boleslavovi, který vzal na sebe vinu bratrovraždy, jež byla z politických důvodů neodvratná. Jariš se zabýval česko-německým konfliktem i ve hře z nedávné minulosti PATNÁCTÝ BŘEZEN (premiéra v Ostravě r. 1950), resp. v její přepraco­ vané verzi z r. 1953 pro Divadlo československé armády PŘÍSAHA. I zde hlavní hrdina volí obranu

dy, které se později stalo na dlouhá léta Kohouto­ vou „domovskou“ scénou). Pro její titul užil autor citátu z tehdy nesmírně oblíbené knihy veršů S. Ščipačeva Sloky lásky. Hra byla napsána a inscenována v době, kdy v české dramatické tvorbě vrcholila expanze výrobního dramatu. Kohout modifikoval budovatelský žánr tún, že jej obohatil o téma lásky a osobního štěstí. Konfrontace těchto dvou témat tvořila i základní dramatický konflikt hry. Ale i zde, obdobně jako tomu bylo u dramatu výrobního, šlo vlastně jen o ilustrativní demonstraci předem vyřešeného pro­ blému: ve střetu dvou principů - budovatelského, nadosobního, a osobního, intimního - nemůže v socialistické divadelní hře z r. 1952 nezvítězit první z nich. Hra o mladých lidech plných budovatelského en­ tuziasmu, kteří prožívali své první lásky i první manželské krize, působí dnes s odstupem času dosti naivně. Přiznává to po letech i sám autor: „Je naiv­ ní v lidském i občanském ohledu jako všechno, co jsem tehdy psal, ale některé divadelní situace ne­ jsou tak úplně mimo. Třebas prudké střídání rytmu a náladje náznak dramatického žánru, který mi měl být později vlastní. “ (1992) To „prudké střídám rytmu a nálad“ spolu s naivi­ tou samotných replik (v nichž se briskně přechází od lyrické plytkosti к nabubřelému frázovitému pa­ tosu), s výstavbou dialogů (v nichž se zcela odváž­ ně a lehkovážně mísí mládežníci s rytíři a údernice s princeznami, výroba, fréza s láskou, intimita vzta­ hů milostných a pracovních) nevnímáme dnes jako veselohru o vážných věcech, ale jako nezáměmou groteskní metakomedii. Z rané Kohoutovy dramatické tvorby stavějí teatrologové i autor sám nejvýše hru ZÁŘIJOVÉ NOCI. Měla premiéru v prosinci r. 1955 v Ústředním di­ vadle československé armády. Režisérem byl dra­ matik Miloslav Stehlík (o něm výše). Vyzdvihuje se hlavně její kritičnost. „Je mi dodnes záhadou, že v nejhorším období studené války bylo možné před­ vést na scéně kritické drama právě o armádě... In­ scenace zřejmě přispěla ke klimatu, v němž byl ná­ hle odvolán ministr národní obrany Čepička. I ta­ hle hra má svůj strop, ale v ní jsem už vystoupil z bludného kruhu autora básniček, častušek a lyric­ kých her a vstoupil s dramatem do krizových situací doby." (1992) Ke krizovým situacím doby, na něž se Kohout ve své hře zaměřil, patřila špatná práce některých ve­ doucích stranických funkcionářů, řídících a zodpo­ vědných pracovníků (v našem případě velitelů). Ta­ kovou postavou je major Cibulka, „dělnický kádr“, který byl stranou postaven na velitelské místo, ač pro ně neměl mnoho předpokladů: neuměl jednat s lidmi, nevnímal jejich individuální problémy, vy­ žadoval jen strohé, nekompromisní dodržování řádů, z jejichž neplnění vyvozoval přísné kázeňské tresty. V tomto smyslu je Kohoutova hra apelem

českých zájmů, tentokrát se zbraní v ruce proti ně­ mecké agresi (jde o statečný boj malé české vojen­ ské posádky v severovýchodní části Moravy; velem' jednotky se chopí desátník v okamžiku, kdy zkla­ mali vyšší velitelé). Dokumentárně ilustrativní typ historického dra­ matu reprezentoval VOJTECH CÁCH (1914-1980). Vlastní dramatické tvorbě se věnoval zejména od konce čtyřicátých do poloviny padesátých let; ve druhé polovině šestého desetiletí (od r. 1956 do r. I960) byl spjat s divadlem prostřednictvím časopi­ su Divadlo, jehož byl šéfredaktorem. Tematickou doménou jeho her byla období vel­ kých sociálních bojů dělnictva v letech největší hospodářské krize světových dějin na počátku třicá­ tých let. O sociálních zápasech horníků na Mostec­ ku a Duchcovsku napsal dvě hry - D u c h c o v s k ý v i a d u k t (premiéra v r. 1950 v Realistickém diva­ dle - inscenace a hra obdržely státní cenu) a M O S ­ TECKÁ STÁVKA (premiéra v pražském Realistickém divadle v únoru 1953). V obměněné (zjednoduše­ né) variantě hrála zájezdová divadla a ochotnické soubory druhou hru pod názvem PEVNOST N A s e v e ­ r u (1954). Cách vycházel při psaní těchto her ze skutečných událostí. Tuto dokumentámost, až reportážnost zdůraznil i v textu dramatu, akcentovala je i režie (Karel Palouš). Autor šel tak daleko, že na scénu druhé hry přivedl i skutečné historické postavy, vý­ znamné funkcionáře komunistické strany a odboro­ vého hnutí z období dramatického děje - a v době psaní i uvedení hry nejvyšší politické představitele země (prezident a předseda vlády), což by bylo možno interpretovat nejen jako ilustrativní příklad pro historickou dokumentámost a jistou reportáž­ nost hry, ale i jako ukázku exponovaně vyhrocené tezovitosti a tendenčnosti hry, a nejspíš i jako kon­ krétní projev tzv. kultu osobnosti v prvních poúno­ rových letech. Změny tohoto typu musel autor uči­ nit i ve hře Duchcovský viadukt —na žádost soubo­ ru Realistického divadla byla v textu hry pozměně­ na replika jedné z postav tak, že jí byl do úst vložen dobový výrok tehdejšího generálního tajemníka ko­ munistické strany. Hry postrádaly opravdovou uměleckou dramatičnost, zato však ve své době plnily funkci ilustra­ tivní a ideologicky propagační. Na prkna, jež znamenají svět, vstoupil v r. 1952 poprvé autor, který se stal snad nejplodnějším a možná i nejdynamičtěji se proměňujícím - čes­ kým dramatikem posledních padesáti let a který do­ kázal velmi včasně, ba s jistým předstihem reagovat na aktuální problémy doby divadelně atraktivní a pro diváky zajímavou formou - PAVEL KO­ HOUT (1928). Kohoutovou dramatickou prvotinou byla D O B R Á p í s e ň , „veršovaná lyrická veselohra o mládeži naší doby ve 3 dějstvích (9 obrazech)“. V r. 1952 ji hrála hned dvě divadla (nejprve divadlo plzeňské, vzápětí i Divadlo československé armá­

58

к humanizaci společnosti na všech úrovních řízeni i života - nejen v armádě. Explicitně to sdělil autor ve Slovu před oponou: „Tento příběh... zdaleka není jenom příběhem o vojácích a pro vojáky... Základní problémy našeho života neznají hranici armáda - civil...“ Mluvil-li Kohout o tom, že hra má svůj strop, lze ho nejspíše vidět v tom, že autor sice dal za pravdu těm, kteří dokázali nejen vidět a plnit úkoly, jež před ně stavěla doba či strana, a neodhlížet přitom od osobních problémů konkrétních Udí, ale nemohl se oprostit od vedoucí úlohy strany v procesu hu­ manizace společnosti. Vždyť tím, kdo je nejmoud­ řejší a nejlidštější v celé hře, je náčelník politického oddělení n-té divize plukovník Sova, obrozený ko­ munista: Sova: Hm. Ale kde, kde bývá nejvíc neschopných funkcionářů, velitelů, vedoucích? Tam, kde je nechají řádit, kde jim dnes a denně nešlapou na paty... Hodíme člověka do vody a nestaráme se, na jak silný proud stačí, a hlavně jestli nám netopíjiné. A když topí, pošleme ho, než se na to zapomene, do školy a pak na odpovědnější místo, asi protože je tak neschopný, že může dělat jen vedoucího. Ale já ti dám čestný návrh: zásobování. Máš smysl pro pořádek, organizaci, přesnost, půjde ti to lip... Cibulka (pobouřeně): ... s konzervami nežs lidmi? Jana: Ne... Cibulka: Chtěls to říct! Sova: Ano... Dramatické pokusy o kritický pohled na život v rodící se socialistické společnosti braly na sebe čas od času i podobu humornou, ba satirickou, jen zcela ojediněle v této době i groteskní či dokonce absurdní. Dramatické texty tohoto zaměření vždy dříve či později narazily na nemilost vládnoucí vrchnosti a bývaly stahovány z repertoáru divadel. V předcházející kapitole jsme si již představili některé dramatiky a divadla této orientace. Bylo to především mladé Divadlo satiry a začínající drama­ tik VRATISLAV BLAŽEK. Blažkova hra KDE JE KuŤÁK?, jejíž premiéra se konala 15. 10. 1948 a demiéra 19. 10. téhož roku, znamenala i konec této jediné a poslední satirické scény v republice. Zákaz představení a rozpuštění divadla přinesly na několik let i konec satiry jako žánru v českém dra­ matu a divadle. Vratislav Blažek se při tvorbě své hry inspiroval jednak satirickou komedií Horká lázeň (též u nás známou pod názvem Ledová sprcha) a dramatem Mystérie-buffa sovětského básníka a dramatika Vla­ dimíra Vladimiroviče Majakovského (1893-1930), jednak biblí. Již tyto inspirační opory orientují divá­ ka к tomu, aby Blažkovu hru vnímal jako satirickou alegorii, nikoliv jako hru realistickou. Tím se hra

59

velice výrazně vymykala z dobového kontextu a zá­ měrů ústředních divadelních orgánů; byla v přímém rozporu i s metodou Stanislavského (viz str. 56) a spíše se přibližovala metodě epického divadla Bertolta Brechta (o něm viz str. 237). Dalším inspi­ račním zdrojem hry (což jsme konstatovali při cha­ rakteristice tohoto divadla v předchozí kapitole) by­ ly i revuální hry Osvobozeného divadla. Text byl montáží několika výstupů, které nechtě­ ly být věrnou kopií reality či jejím pravděpodob­ ným obrazem, ale —protože šlo o alegorii součas­ nosti (i když dosti průhlednou) - spise značně zve­ ličenou, nadsazenou, hyperbolizovanou a zkarikovanou realitou divadelní. Autor si vypůjčil motiv potopy světa, motiv archy (lodi) vybraných a vyvo­ lených zachráněných a motiv Araratu. Mezi vyvo­ lenými, kteří mohli opustit potápějící se svět a plout na lodi к šťastným zítřkům, se octli nejen lidé oby­ čejní, lidé práce, ale i (dobovým termínem) parazi­ ti, příživníci společnosti. Umělecká stylizace nebyla však nejvyššúni or­ gány ve své alegoričnosti akceptována, ale naopak vyložena (sociologicky a ideologicky) jako kritika socialismu a urážka pracujícího lidu. Hra byla označena za reakcionářskou a kontrarevoluční mj. i proto, že byla shledána jednostranně kritickou, negativistickou (bez pólu kladného, bez kladných postav), a nikoliv konstruktivně kritickou. Klaunský, šaškovský humor nebyl přijatelný jako ta správná poloha kritiky nešvarů, obzvláště byly-li jím obdařeny postavy nejobyčejnější, nejprostší (právě to bylo interpretováno jako pomluva, urážka dělnické třídy). Některým kritikům naopak vadila zase jistá obecnost, konkrétní nezacílenost kriti­ ky, samoúčelnost humoru, intelektuální hravost - vlastně formalismus. Na začátku roku následujícího (16. 2. 1949) už v Novém divadle satiry týž soubor uvedl snad jednu z nejkvalitnějších divadelních her nejen tohoto an­ sámblu, ale celé české dramatiky tohoto období vů­ bec - hru JOSEFA KAINARA U B U SE VRACÍ ANEB D r š ť k y NEBUDOU (i o tomto autorovi byla již řeč v předcházející kapitole - str. 38). Potkal ji podob­ ný osud jako hru Blažkovu. Hrála se všehovšudy šestkrát. Byla to hra i pro české publikum tak neob­ vyklá, že diváci opouštěli představení s pocitem, že se herci i autor zbláznili. Kainarova hra byla totiž první absurdní českou hrou. Česká dramatická tvorba právě díky jí držela krok s absurdním drama­ tem francouzským (o hrách Becketta a Ionesca viz v kapitole o světovém dramatu a divadle - str. 240). Základním tématem hry je uzurpátorství a zne­ užití moci prostředky verbální demagogie a nesentimentální, bezskrupulózní tvrdosti v ochablé a de­ generované demokracii. Lze ji vnímat v historic­ kém kontextu jako absurdní groteskní pandán ke hře F. Peroutky Šťastlivec Sulla (o té viz str. 37). Absurdní, černý humor, groteskní hravost jsou ne­ jen hlavním prostředkem tematické a dramatické

strukturace textu (pojetí postav i jejich herecké ob­ sazeni: na přání autora bylo nutno přeobsadit roli Matky Ubu, kterou měla již nazkoušenou Stella Zázvorková - hrál ji pak Josef Hlinomaz; výstavba konfliktních situací apod.), ale projevují se i při vytváření dialogů, z nichž je patrno, že autor je v první řadě básníkem, jehož hlavní doménou je hra s jazykem ve všech jeho rovinách (nápadná je např. výrazová expresivita, na svou dobu pro české dra­ ma zcela neobvyklá). Tato groteskní jazyková ekvilibristika sbližuje českého dramatika Kainara s gro­ teskním jazykovým ekvilibristou Ionescem (Pleša­ tá zpěvačka). Divadlo satiry patřilo к nejprogresivnějším diva­ delním ansámblům prvních poválečných let. Bylo to divadlo generační. Sešly se v něm velké tvůrčí osobnosti české poválečné kultury (spisovatelé J. Kainar, V. Blažek, režiséři A. Radok a Oldřich Lipský, architekt Josef Svoboda, herci Lubomír Lipský, Miroslav Horníček, Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Vlastimil Brodský, Josef Hlinomaz, Jan Maška a další). Divadlo svou činností nejenže navázalo na tradice meziválečné divadelní avant­ gardy, ale zachytilo i nástup světové groteskní a absurdní dramatiky. Zásah shora však nadlouho umlčel tento pozoru­ hodný zjev v českém dramatu a divadelnictví. Od­ radil na čas i mimořádné dramatické talenty, jimiž Blažek s Kainarem bezpochyby byli, od dramatické tvorby; vrátili se к ní až později, hlavně V. Blažek. Ten po zákazu „Kuťáka“ prohlásil: „Slibuju, že už to víckrát neudělám...“ Tento slib - naštěstí pro české drama a divadelní kulturu - nedodržel. V české bezprostředně poúnorové společnosti nebyl prostor pro kvalitní satirickou, groteskní a absurdní dramatickou tvorbu. Po Stalinově a Gottwaldově smrti se některým dramatikům zdá­

Jan Werich a Miroslav Horníček v Baladě z hadrů

60

lo, že by bylo možno pootevřít vrátka alespoň tzv. komunální, konkrétní, adresné kritice nešvarů, kte­ ré ztěžovaly život člověka v socialistické společ­ nosti (jako bylo byrokratické jednání referentů s občany na úřadech, používání frází v běžném, a hlavně funkcionářském, politickém hovoru apod.). Takovou hru napsal pro Armádní umělec­ ké divadlo (do r. 1951 D 51) na objednávku je­ ho ředitele E. F. Buriana VÁCLAV JELÍNEK (1920-1982; v letech 1954-1957 šéfredaktor tý­ deníku Dikobraz). Své satirické estrádní pásmo de­ seti tematicky i žánrově různorodých scének spoje­ ných výstupy před oponou (opět tu vidíme návaz­ nost na forbíny Voskovce a Wericha z Osvoboze­ ného divadla) a oživených hraním uprostřed divá­ ků, divadelním rozhlasem apod. nazval SKANDÁL v OBRAZÁRNĚ („Komedie, nanesená v rámci linie se zvláštním zaměřením к postaveným otázkám sou­ časnosti“). Hra sama vyvolala skandál. Poplašila, ba vyděsi­ la socialistickou vrchnost svou konkrétní kritičnos­ tí. Hra byla nejúspěšnější inscenací Burianova di­ vadla v sezóně 1953/54. Po více než stovce repríz (divadlo mělo záznam na padesát tisíc vstupenek na další představení) a lavinovitém šířeni po celé re­ publice - od Karlových Varů po Bratislavu a Koši­ ce (hru rozváželo i zájezdové Vesnické divadlo) - byla komedie z repertoáru všech divadel naráz stažena a zkritizována na celostátní konferenci o české a slovenské satiře (nic nepomohlo, že se o hře pochvalně vyjádřil i prezident republiky A. Zápotocký). Vztah estrády a satiry, satiry a veselohry byl stá­ lým zdrojem napětí mezi divadelníky a centrálními kultuměpolitickými orgány. Tento permanentní zá­ pas lze velmi ilustrativně sledovat např. na mění­ cích se názvech divadel, v jejichž repertoáru převa­

žovaly hry komediálního charakteru. Vzpomeňme si např. na vývoj Divadla satiry, které se postupně měnilo v Nové divadlo satiry a posléze v Nové veselohemí divadlo (tedy proměna satiry v novou sa­ tiru a posléze ve veselohru?). Také divadlo V+W se měnilo v Divadlo estrády, Divadlo estrády a satiry, Divadlo satiry a nakonec (v r. 1957) v Divadlo ABC. V Divadle satiry obnovil od sezóny 1955/56 JAN WERICH s novým partnerem MIROSLA­ VEM HORNÍČKEM jednu z prvorepublikových her Osvobozeného divadla, Caesar, opět s aktuali­ zovanými předscénami. V roce 1957 pak přibyla Balada z hadrů a v r. 1958 Těžká Barbora. Forbíhy neboli předscény byly organickou sou­ části her v Osvobozeném divadle. Jejich podstata spočívala v tom, že protagonisté (V+W) opustili své role ve hře a před oponou mimo děj hry se proměnili v klauny, kteří spolu vedli před publikem v zásadě připravený, ale stále obměňovaný, impro­ vizovaný dialog na aktuální téma. К charakteristic­ kým znakům těchto dialogů patřila absurdita a hu­ mor (Voskovcovým výrazem sranda, hlína). Čas­ tým zdrojem humoru byla jazyková komika (slovní hříčky, bezpředmětný, dadaistický humor). Tomu odpovídaly i osvobozené, bezpředmětné dialogy. Podle Horníčkova názoru byli hnací silou, prame­ nem či inspirací každé improvizace tři aktéři, kteří se podíleli na produkci smíchu v Osvobozeném di­ vadle: dva klauni a diváci. M. Horníček vtiskl forbínám svůj styl humoru a herectví. Václav Havel jej nazval „jevištním komi­ kem intelektuálna“. Podstatu tohoto humoru spojuje Havel s absurdnem, nikoliv se satirou. Uvádí tn způsoby tvoření tohoto humoru: osvobozování urči­ tých jevů ze zajetí pojmových konstrukcí, přivádění pojmotvomých postupů ad absurdum a konfrontaci absurdity určitých konvencí s cizorodým jevem, ztrácejícím v jejich rámci svoji přirozenost a stávají­ cím se tak ztělesněním jejich absurdna. Proklamovaná socialistickorealistická poetika byla v polovině padesátých let v hluboké krizi, ne-li v troskách. Na jejím rozkladu se podíleli ti dramati­ ci, kteří už netvořili hry „ze života“, ale kteří tvořili nerealisticky, kteří aktuální dobová témata zpraco­ vávali tak, že zvýrazňovali uměleckou stylizaci, podobenství, mytičnost... Někteří vrátili na jeviště i řeč vázanou, pokoušeli se o básnické drama. Ve­

dle prvotiny JOSEFA TOPOLA (o něm více viz str. 102 a 145) PŮLNOČNÍ VÍTR (1955) to byl především VÍTĚZSLAV NEZVAL, který se po dlouhé době vrátil na česká jeviště hrou D n e s j e š t ě z a p a d á SLUNCE NAD ATLANTIDOU (hra měla premiéru v pražském Tylově divadle v režii Alfréda Radoka na scéně Josefa Svobody v r. 1956). „Atlantida“ je hrou mytickou. Nezval aktualizo­ val mýtus o zániku bájné Atlantidy, aby varoval lidstvo atomového věku a období tzv. studené války před dvojím nebezpečím: zneužitím zákonů přírody (nukleární energie) a před tyranií (zneužitím moci). Politicko-utopické drama založené na ústředním konfliktu tyrana Vladaře a jeho demokratického bratra Gadeira a „sokratického“ Sochaře se hlásí к třadici meziválečných Čapkových utopií a Vrch­ lického antických dramatických tragédií. Nad obra­ zem zkázy Země ovšem v závěru přece jen dominu­ je vize šťastnější budoucnosti lidstva. Ve hře střídá básník Nezval řeč vázanou a nevá­ zanou (antický hexametr a popěvková čtyřverší s hovorovou prózou). Hra má i klasickou pětiobrazovou kompoziční strukturu. Ani období vymezené léty 1948 a 1956 nebylo obdobím monolitním, třebaže jím chtělo být a tře­ baže se jej tak dnešní publicistika a politická scéna snaží prezentovat. Byla to doba značně složitá, roz­ poruplná a dynamická, plná ovšem i velkých kul­ turních i lidských tragédií. Na tuto rozpornost jsme chtěli poukázat a zároveň i nepřímo ukázat, že ani rok 1948, ani rok 1956 nelze považovat za absolut­ ní periodizační mezníky, které od sebe natrvalo od­ dělují jednotlivé autory, žánry, tendence... Zápas 0 pluralitu umělecké tvorby je trvalý, i modifikace a posléze destrukce a ignorace metody socialistic­ kého realismu nabývala různých forem a připomí­ nala tak sinusoidu či ještě spíše nepravidelnější vlnovku přelévající se přes tyto pomocné periodi­ zační mezníky platící jen v hrubých rysech. Snažili jsme se zachytit právě tuto dynamickou proměnli­ vost, zvrásněnou tvář doby s jejími oficiálními úsměvy a make-upy i satirickými a groteskními škleby. Vždyť teprve všechny tyto obnažené vrásky 1 mystifikační masky o ní podávaly relativně úpl­ nou výpověď. Tento dynamický proces snad ještě intenzivněji pokračoval v období následujícím.

61

III CESTA К SOCIALISMU S LIDSKOU TVÁŘÍ? (1956-1969)

Od poezie všedního dne к svobodné básnické tvorbě Časopis Květen - dílna a inspirace Spektrum osobností, směrů ä skupin; autoři stojící osamoceně

Proměny prózy šedesátých let Nová vlna literatury s okupační tematikou Společenskokritická problematika, psychologická próza Náměty z historie Literatura faktu, sci-fi Venkov v literatuře, přírodní próza Humor a satira Dva malé spisovatelské portréty (Bohumil Hrabal a Vladimír Páral)

Demokratizační a liberalistické směřováni" kritiky Drama a divadlo v letech 1956-1969

nosti se všemi jeho důsledky. Cesta к nápravě ale nevedla jednoduše a přímočaře. Důležitou změnou bylo uvolnění tiskového dozoru, rozšíření publi­ kačních možností v existujících i nově založených časopisech.

„Rok 1956 je v dějinách české literatury předě­ lem tak důsažným a hlubokým, periodizačním mez­ níkem tak navždy patrným, že se s ním svým vý­ znamem v celém dvacátém století mohou rovnat jen roky 1919 a 1939; roku 1919, ono bleskově náhlé (ač přitom očekávané) euforické bakchanále čes­ kého tvůrčího ducha, téměř se zpíjejícího fantastic­ kou radostí a rozkoší nabyté svéprávnosti a svobo­ dy, vykročujícího během několika let vstříc budouc­ nosti, kterou se nezdál kalit jediný mráček, mladou generační vlnou talentů tak početných a přesvědči­ vých (Hora, Wolker, Seifert, Halas, Zahradníček, Vančura atd.), že dlouho již и nás nebylo vídáno a slýcháno; roku 1939, úder tak strašlivý a zákeřný, tak zhanobující a nespravedlivá pohana českého národního sebevědomí právem zhrdlého, že se na okamžik až propadly obzory národní víry humanis­ tické... Rok 1956, to hluboké vydechnutí z uvolněných plic, ten návrat к sobě, to zprvu sice nedůvěřivé, ale hned odvážné vykročení cestou nepotuchlého, hoř­ kého sic, ale kladného kritického smyslu, ten sebe­ vědomě radostný úsměv oživlé tvůrčí myšlenky, v jejímž ironickém svitu tají na inkoustovou břečku vymlácené otázky, extatické drmolení o ničem, plihnou jednotkové úsměvy úředního optimismu, bortí se symetrické entuziasmy nařízených perspektiv a až na pozlacenou vestu stékají margarínové mas­ ky pasovaných kulturních veličenstev. Budte jisti, rok 1956 a následující zůstan ou mezníkem v české literatuře. A také ony jsou vyznačeny nástupem nové generační vlny. “

Stalinův pomník v Praze

Vedle Literárních novin, založených r. 1952 (poz­ ději Literárních listů a Listů - zastaveny r. 1969), vycházel časopis Nový život (1949—1959), Kultura (1957-1962), Plamen (1959-1969), Orientace (1966-1970). Mladí autoři dostali příležitost v mě­ síčníku Květen, který se stal ohniskem nových myš­ lenek, tribunou tvůrců s netradičním pohledem na skutečnost, autorů poezie „všedního dne“, kteří rea­ govali svými projevy na bombastičnost a neživotnost tvorby předchozích let. Nové kulturní časopisy nevznikaly jen v hlavním městě, literární dění ožilo také v dalších tradičních kulturních centrech, např. v Ostravě, kde vycházel v letech 1956-1969 časopis Červený květ, v Brně, kde byla založena vynikající literární revue Host do domu (1954-1970) aj. V še­ desátých letech к nim přibyly časopisy Tvář (1964-65, 1968-69) a Sešity pro mladou literaturu (1966-69), v Ústí nad Labem Dialog atd. Mimořád­ ný podíl na obrodě české literatury, na obnovení je­ jích kontaktů se světovou tvorbou, měl dvouměsícnik Světová literatura (založen r. 1956). Čtenáři mohli na jeho stránkách sledovat dění v literaturách celého světa ve vynikajících překladech. Požadavek svobodné tvorby vyslovili čeští a slo­ venští spisovatelé na II. sjezdu československých spisovatelů v roce 1956, kde formulovali své poža­ davky a projevili více pohotovosti než politické ve­ dení země, kriticky se vyjádřili к předchozímu vý­ voji. Předseda Svazu československých spisovate­

Václav Černý: Hrst úvah nad Janem Skácelem, Host do domu 1967

V polovině padesátých let se socialistické spole­ čenství dostalo do vážné morální krize, která se projevila mj. v otevřené kritice systému vedoucí ze­ mě, Sovětského svazu, a to na půdě jeho nejvyšších mocenských a stranických orgánů. Na XX. sjezdu KSSS vystoupil čelný sovětský představitel Nikita Sergejevič Chruščov a odsoudil stalinské praktiky, které měly rozhodující vliv na vývoj poválečné společnosti v Rusku i v zemích socialistického blo­ ku. V Maďarsku a Polsku došlo v roce 1956 к poku­ sům o změnu společenského systému, ty ale byly tvrdě potlačeny. Přesto přinesl rok 1956 určité uvolněni, v literatuře kritický pohled na neomeze­ nou nadvládu socialistického realismu jako jediné možné tvůrčí metody. V druhé polovině padesátých let bylo evidentní, že prostřednost tvorby, způsobená strnulými nor­ mami, zákazy a nařízeními, snahou podřídit litera­ turu politickému diktátu, se stala neúnosnou. Pová­ lečné nadšení a víra v lepší společnost začaly ocha­ bovat, když spisovatelé poznali stalinský kult osob­

64

lů, jeden z nejvýznamnějších českých básníků vů­ bec, Jaroslav Seifert, vystoupil na obranu pronásle­ dovaných a vězněných básníků a prozaiků. Postoje spisovatelů významně posílily jejich prestiž v očích veřejnosti. Dalším příznačným rysem tehdejšího literárního vývoje byl příliv překladů děl soudobých zahranič­ ních autorů, na němž se výrazně podílelo naklada­ telství Odeon, a rehabilitace domácích klasiků, kte­ ří byli po roce 1948 označováni za buržoazní a úpadkové. Tak bylo „znovuobjeveno“ dílo jedné z nej významnějších osobností moderní české litera­ tury, Karla Čapka, к jehož renesanci dopomohli také sovětští literární historikové a přední sloven­ ský literární vědec Alexander Matuška, autor čapkovské monografie Člověk proti zkáze (1963). V průběhu šedesátých let se do české literatury vrátili někteří spisovatelé, kteří byli pro svou život­ ní filozofii a náboženské přesvědčení perzekuováni - m n o zí prošli kom unistickým v ězením (jako např.

František Křelina, František Lazecký, Dominik Pecka, Václav Renč, Josef Kostohryz), ale také ti, k te ří se poválečném u vývoji nepřizpůsobili a na řadu let se odm lčeli (Vladimír Holan, Bohumil Hra­ bal). Svobodně publikovat však nem ohli až n a k rát­ ké o b d o b í tzv. pražského ja ra v letech 1 9 68-1969.

Současně vstupovala do literatury mladá genera­ ce, která s sebou přinesla tematickou orientaci na líc i rub soudobého života. Po letech černobílých, neživotných románových postav, pokusů o vy­ tvoření „nového socialistického hrdiny“, nezatíženi těmito trendy, obracejí mladí autoři svou pozornost i к dosud opomíjeným stránkám společenského vý­ voje, к psychologii člověka, к sociologickým pro­ blémům. Rok 1960 se měl stát ve vývoji československé­ ho státu rokem přelomovým. Byla přijata nová ústava a v ní se proklamovalo, že Československo vybudovalo socialismus. Změnil se i název republi­ ky - na Československou socialistickou republiku. Politické a společenské uvolnění po roce 1956 ne­ znamenalo změnu politické orientace republiky, neznamenalo ústup vedoucí mocenské síly - KSČ - od monopolu moci. V nové ústavě byl dokonce zakotven článek o její vedoucí úloze ve společnosti. Vyhlašované úspěchy ale nemohly zastřít hospo­ dářské potíže, které způsobil krach třetího pětileté­ ho plánu, nepružnost a neschopnost státních orgá­ nů ani morální krizi. Nespokojenost s panujícími poměry se projevila i uvnitř politického vedení země, kde se zformovala vnitřní opozice usilující o hospodářské reformy. Konzervativci, představovaní prezidentem republi­ ky a současně prvním tajemníkem ústředního vý­ boru KSČ Antonínem Novotným, byli postupně vytlačováni z klíčových pozic. V lednu roku 1968 se situace vyostřila natolik, že A. Novotný musel odejít z funkce prvního tajemníka a do čela KSČ byl povolán Alexandr Dubček. Ten spolu s dalšími

65

reformními komunisty usiloval o liberalizaci poli­ tického systému, o tzv. socialismus s lidskou tváří. Slibný vývoj byl přerván okupací ČSSR vojsky SSSR a zemí Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968, následující násilnou změnou v politickém ve­ dení země, upevněním vazeb na brežněvovský sy­ stém v SSSR. Liberalizace kultury, jakou si mnozí slibovali po roce 1956, neprobíhala bez překážek. V roce 1959 byla svolána mimořádná konference Svazu česko­ slovenských spisovatelů, která měla literární vývoj usměrnit. Hlavní ideolog v oblasti kultury Ladislav Štoll, který se podstatně podílel na přeměně litera­ tury v politický nástroj, se pokusil nově započatou cestu přerušit. Jeho vystoupení na konferenci ale mělo opačný účinek. Liberalizační proud zasáhl všechny oblasti kulturního života a bylo zřejmé, že se společnost bude chtít co nejdřív vyrovnat s dě­ dictvím padesátých let. První polovinu šedesátých let můžeme označit za období exploze mladých talentů, a to nejen v litera­ tuře, ale i ve filmu, v hudbě a výtvarném umění. Mladí tvůrci se odmítali podrobovat strnulým ideo­ vým požadavkům, nové způsoby vyjádření svých myšlenek hledali cestou experimentu. Monotón­ nost padesátých let vystřídala stylová pestrost. Do středu zájmu se dostávala také dříve tabuizovaná témata, např. tvorba pražských německy píšících autorů, na prvním místě dúo Franze Kafky (1883-1924). Iniciátorem první kafkovské konfe­ rence v Praze roku 1963 byl literární historik a kri­ tik Eduard Goldstiicker, významná osobnost poz­ dějšího tzv. pražského jara, a podíleli se na ní rov­ něž pracovníci Ústavu pro českou a světovou litera­ turu ČSAV. Projevem snahy navázat kontakty s literárním vývojem ve světě byl zájem o evropské filozofické a literární proudy, zejména o existencialismus, kte­ rý do našeho prostředí pronikal prostřednictvím díla Jeana-Paula Sartra a Alberta Camuse. Pocity osamělosti, úzkosti a smrti, absurdní situace nebyly českým autorům neznámé, měly svoje místo v poe­ zii, próze i v dramatu. V českém prostředí našel uplatnění i tzv. antiromán (nový román), který vznikl v padesátých letech ve Francii. Novým je­ vem je konkrétní poezie, umělecká tvorba na hrani­ ci mezi literaturou a výtvarným uměním. V drama­ tické tvorbě se prosazuje absurdní drama, které umožňuje autorům vyslovit pocity úzkosti, varovat před nebezpečím odcizení, předvést divákovi ab­ surdity současného života. Nová díla českých spisovatelů našla mimořádný ohlas nejen u čtenářů doma, ale i ve světě, kam pronikala prostřednictvím překladů v množství, které do té doby nemělo obdoby. Umělci reagovali nesmírně citlivě na nešvary ve společnosti, chtěli se vyrovnat s deformacemi předchozích let a často se dostávali do konfliktů s dogmatiky, kteří se snažili liberalizační vývoj zvrátit.

Česká literatura šedesátých let se postupně oprošťovala od tradičních společensko-politických povinnosti. Otevřený konflikt mezi spisovateli a stranickým vedením propukl na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů roku 1967, na němž s ostrou kritikou následků poválečného vývoje v ČSR vystoupil Ludvík Vaculík. Důsledkem tohoto konfliktu bylo vyloučeni několika spisovatelů z KSČ (L. Vaculíka, I. Klímy, A. J. Liehma). Lite­ rární noviny přestaly být z nařízeni ideologů orgá­ nem Svazu čs. spisovatelů. To všechno mělo vést ke znemožněni veřejného vystupování předních osobností liberalizačního proudu v kultuře. К obra­ tu došlo po nástupu A. Dubčeka do čela politického vedení země. Rozkvět české literatury, nesměle započatý v první polovině šedesátých let, její postupné vy­ maňování z moci cenzury a ideologických diktátů, pokračoval do srpna 1968, do okupace Českoslo­ venska sovětskými vojsky, a poté ještě do dubna 1969. Slibný vývoj byl pak násilně přerušen, svo­ bodná a živá kulturní atmosféra byla zničena. Řada spisovatelů volila raději emigraci, než aby se podří­ dili moci těch, kdo byli často horlivější než neostalinští moskevští ideologové. Po dubnovém plénu ÚV KSČ roku 1969, kdy byl zahájen tzv. normalizační proces, byly v průběhu roku 1970 zastaveny téměř všechny literární a kul­ turní časopisy. Ideologickým krédem normalizáto­ rů se stalo Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Bylo zahájeno důkladné prověřování, evidence a sledování odpůr­ ců totalitního režimu. Ministerstvo kultury ČSR vy­ pracovalo seznam zakázaných autorů. Byla na něm většina spisovatelů, kteří se zasloužili o vysokou úroveň české literatury šedesátých let. Následoval

seznam zakázaných knih a jejich vyřazování z knihoven, podobně jako filmů, které čekal úděl filmů trezorových. Útočištěm nezávislé literatury se stala samizda­ tová tvorba, exilové časopisy a exilová vydavatel­ ství.

Od poezie všedního dne к svobodné básnické tvorbě „Poezie и nás, a snad právě ve světě, zabrala i prostor, který j í nepatří. Není to je jí vina. Plnila prostě určitou funkci. V jisté době pouze poezie dá­ vala možnost víceméně úplného vyjádření —pracu­ je totiž s metaforou (utajení je obrovský básnický prostředek), s tím, že se svou podstatu brání vyslo­ vovat na plná ústa - a suplovala funkci prózy. Ta doba je dnes pryč. Přes všechny recidivy, přes všechno, co nás trápilo a trápí, má přímé vyjadřo­ vání, které je vlastní próze, dnes přece jen pro­ stor... Vždycky mi bylo jasné, že česká poezie v posled­ ních letech suplovala. Ted přišel čas, aby se stáhla do své vlastní oblasti. I to, že román tu i ondei z poezie tolik převzal - z různých důvodů, i když někde kapilárně spojených —, nutí básníka, aby zú­ žil své území a prohloubil sondy. Básnictví bylo v posledních letech extenzivní, i když to zni jako paradox. Znovu se tedy musí stát intenzivním, а У vůbec zůstal důvod к básnictví. Jan Skácel v knize

A. J. Liehma Generace, 1967

L

I

I Sovětská vojska zasahuji v srpnu 1968 v Praze proti „kontrarevoluci“

66

bě ze všech autorů tohoto okruhu nejmarkantnější. Vnesl do české poezie svět vědy, medicíny, otázky křehkosti lidského bytí. Dokázal pevně skloubit své civilní povolání lékaře a vědce s posláním básníka. V umělecké tvorbě zvýraznil úlohu lidského inte­ lektu, varoval v ní přitom před dehumanizací lid­ ských vztahů. Debutoval roku 1947 ve sborníku Ohnice. Těžiště jeho literární tvorby a umělecké aktivity je ale v šedesátých letech. Holubův návrat do poezie se uskutečnil prostřednictvím časopisu Květen. První básnickou knihu, nazvanou DENNÍ SLUŽBA a napsanou v souladu s programem poezie všedního dne, vydal roku 1958. Holubovy zdánlivě strohé verše působí přede­ vším na čtenářův intelekt přesnou myšlenkou, často zvýrazněnou paradoxem či vtipnou pointou. Básník nevybíravě pranýřuje lidskou malichernost, sobec­ tví, zdůrazňuje skutečné hodnoty života, objevuje krásy každodennosti. Silným inspiračním zdrojem mu je svět moderní vědy, ale i život obyčejných lidí, který považuje za neméně zajímavý. M. Holub byl v šedesátých letech zralým auto­ rem, v té době vyšla většina jeho básnických knih: A c h il les a ž e l v a (1960), S la b ik á ř (1961), J d i A OTEVŘI DVEŘE (1961), ZCELA NESOUSTAVNÁ zo o lo g ie (1963), T a k zv a n é sr d c e (1963), K a m TEČE KREV (1963), AČKOLI (1969), BETON (1970). Je také pohotový esejista, autor prozaických textů. Reportáže A n d ě l n a k o l e č k á c h (1963), Ž ít v N e w Y o r k u (1969), soubor sloupků К pr in c ipu r o ln ič k y (1987), stejně jako postřehy z jeho kaž­ dodenní lékařské práce (TŘI KROKY PO ZEMI - 1965) patřily к nejžádanějším knihám své doby. Další složkou Holubovy literární aktivity je pře­ kladatelská činnost, zejména z polštiny a angličti­ ny. Sám je pak jedním z našich nejpřekládanějších básníků, jeho knihy vycházejí od šedesátých let v Anglii, Německu, Polsku, Holandsku, Indii a USA. Nedílnou složkou Holubovy tvorby je čin­ nost vědecká. Publikuje studie z oblasti imunolo­ gie, v letech 1951—65 byl redaktorem populámě-vědeckého časopisu Vesmír. JIRI ŠOTOLA zahájil uměleckou kariéru jako herec a režisér. V době časopisu Květen, jehož byl šéfredaktorem, měl vydány již čtyři básnické sbír­ ky, ale teprve kniha veršů SVĚT NÁŠ VEZDEJŠÍ (1957) nese znaky zralé autorské tvorby. Dalším autorem z okruhu časopisu Květen byl KAREL ŠIKTANC.’V padesátých letech pracoval jako redaktor Československého rozhlasu v Praze, později byl redaktorem nakladatelství Mladá fron­ ta. V době normalizace ho stihl zákaz publikování, musel opustit i redaktorské místo. Vydával pak své verše v samizdatu. (Více o J. Šotolovi viz str. 44, o K. Šiktancovi viz str. 43 a 163.) Významným členem redakční rady časopisu Květen byl MIROSLAV ČERVENKA, básník, lite­ rární vědec a kritik, překladatel ze slovenštiny a ruštiny.

Časopis Květen - dílna a inspirace Mladí autoři na přelomu padesátých a šedesátých let hledali způsob vyslovení svých životních pocitů, které se naprosto neztotožňovaly s nekritickým ob­ divem hodnot preferovaných předchozími genera­ cemi, poznamenanými válkou a událostmi, jež ná­ sledovaly. Své jistoty a inspiraci nacházeli v každo­ denním životě, v půvabu všedního dne. Nešlo o revoltu politickou, naopak v programovém pro­ hlášení časopisu Květen, který se stal tribunou mla­ dých autorů, se přihlašují к závěrům XI. sjezdu KSČ. Z jejich polemik, veršů a próz cítíme touhu po změně, po lepším a svobodnějším životě. Ve vývoji časopisu Květen můžeme odlišit dvě období. První je neseno programem všedního dne, v druhém je idea všedního dne už jen prostředkem na cestě к poznání mnohotvárnosti civilního života. Umělecký program básníků všedního dne krystali­ zoval v polemikách a diskusích na stránkách časo­ pisu Květen, především však v konkrétní umělecké tvorbě. Hlavními zastánci a reprezentanty tohoto programu byli Josef Brukner, Jiří Šotola, Miroslav Holub, Karel Šiktanc, Miroslav Červenka'a Miro­ slav Florian’ ale i další. JOSEF BRUKNER (1932), který v časopise K věten debutoval, je jed n ím ze spoluautorů po jm e­ n o v án í „poezie všedního dne“ . V jeh o um ělecké tvorbě se p ro lín ají literárn í a výtvarné zájm y. Je znám jak o básník, autor k nih p ro děti, fejetonista a výtvarný kritik. V šedesátých letech působil jak o nakladatelský redaktor, v té době se začal soustav­ něji v ěnovat tvorbě p ro děti. Je autorem básnických textů к obrázkovým knížkám Josefa L ady (SvĚT z v íř a t , Z L a d o v y z a h r á d k y , K a l a m a jk a aj.). V ěnoval se tak é e d ičn í činnosti, pořádal výbory z díla F. Šrám ka, J. V rchlického. Psal film ové a telev izn í scénáře. Překládal z francouzštiny, p o l­ štiny a něm činy.

Své verše otiskoval ponejvíce v časopise Květen. Vydal jedinou básnickou sbírku pro dospělé čtenáře MALÁ a b e c e d a ( 1958), ve které navozuje atmosfé­ ru lidské družnosti v každodenním životě velko­ města. Bruknerův V ě t š í po e t ic k ý s l o v n ík (1968, spoluautor Jiří Filip) se stal oblíbenou a až do sou­ časnosti objevnou příručkou pro ty, kdo hledají zá­ kladní poučení o teorii literatury, básnických smě­ rech, skupinách a osobnostech. Spolu s Pavlem Šrutem uspořádal výbor ze světové nonsensové poezie Ostrov, kde rostou housle. OBRAZÁRNA (1982) obsahuje verše к dílům slavných malířů. Ná­ paditá „říkadla, říkačky a povídačky“ vydal autor pod názvem K l íč o d k r á l o v s t v í (1985). MIROSLAV HOLUB <1923) je zcela mimořád­ nou osobností v kontextu českého básnictví, naprosto se vymyká romantické představě básníka. Inspirace všedními problémy života je v jeho tvor­

67

Ženskou složku v programu poezie všedního dne zastupovala svou tvorbou VLASTA DVOŘÁČ­ KOVÁ-^ 1924), autorka básní vyvěrajících z citové­ ho prožitku a z přesvědčení, že největšún lidským štěstím je obdarovávat druhé (sbírky VĚTRNÝ d e n - 1957, .Te n g a l e r ie - 1959, ČISTÁ ř e k a - 1962, MEZI CHODCI - 1962). Ještě významnější básnířkou přiklánějící se podstatnou částí své tvorby к poetice „všedního dne“ byla JANA ŠTROBLOVA (o ní více viz str. 131). S poezií všedního dne sympatizovali i další bás­ níci, kteří nepatřili přímo ke skupině kolem časopi­ su Květen, např. MILOŠ MACOUREK (1926), au­ tor sbírky ČLOVĚK b y nevěřil sv ý m očím (1958), ve které se projevuje jeho příznačný zájem o nové, netušené rysy skutečnosti a optimistický po­ hled na svět. Poetické kouzlo dovede nalézt ten­ to básník, prozaik, dramatik a scenárista v dětském světě, často v reminiscencích na vlastní dětství, v bezprostředním vidění skutečnosti. JINDŘICH UHER (1932), autor intimní a ob­ čanské poezie i prozaik, otiskl první verše také v časopisu Květen. Knižní prvotinu vydal ale až v roce 1969 pod názvem N e k l id . Obsahuje lyrické verše inspirované přírodou a venkovským životem. Těžiště jeho tvorby spadá do sedmdesátých a osm­ desátých let. Poezie všedního dne zaujala a inspirovala také autory textů divadel malých forem, jako byl Sema­ for, Večerní Brno, Divadlo Na zábradlí aj. Mnozí byli vnímáni spíše jako textaři-písničkáři, kolem tvorby JIŘÍHO SUCHÉHO (viz str. 89) se právě proto rozvinula v literárních časopisech diskuse Textařina, nebo poezie? „Jiří Suchý sedí na dvou

Spektrum osobností, směrů a skupin; autoři stojící osamoceně Zemitým básníkem rodné Moravy, jehož poezie má prameny v životní moudrosti Slovácká (narozen ve Vnorovech u Strážnice, od svých tří let pak žil v Poštomé a studoval gymnázium v Břeclavi), je JAN SKÁCELJ (1922-1989). Skácelovo osobité metaforické vidění světa je ale ovlivněno také dlou­ holetým sepětím s Brnem, městem dělnickým (po roce 1945 byl básník přesvědčený komunista), ale i městem přátel básníků a malířů (viz Skácelovy básně na toto téma z různých sbírek); skvělým ma­ lířem s nevšedním citem pro knižní ilustraci byl i jeho bratr Petr. V Brně Skácel žil od maturity na gymnáziu až do konce života. Za války byl totálně nasazen. Po roce 1945 byl redaktorem Rovnosti, pracoval i v Československém rozhlase, v letech 1963-70 byl redaktorem a šéfredaktorem Hosta do domu; poté bez zaměstnám', verše mu tiskli zprvu jen v zahraničí.

židlích, a to elegantně; na jedné mu diktuje zpívaná píseň s jejím apelem na posluchače, na druhé se musí autor nějak srovnat s hegemonistickými náro­ ky básnictví šedesátých let, s nímž koexistuje.“

(Host do domu, 1965/12). Po léta vyprodaná před­ stavení Semaforu i dalších uvedených divadel, ží­ zeň publika po sdělení tohoto typu, vtipném, aktu­ álním a přitom poetickém, odkázala tyto diskuse do oblasti teoretického uvažování. O texty inscenací divadel malých forem byl tako­ vý zájem, že začaly být vydávány i knižně. Jiří Su­ chý vydal své texty v souborech KLOKOČÍ (1964), M o tý l (1965), P ro kočku (1968), Písničky (1969), Med ve v lasech (1970), Růže rů žová (1971) a Knížka (1986). Pozdější Satirické divadlo Večerní Brno vydalo soubor původních her a doku­ mentů spjatých s jeho inscenacemi ve sborníku Ka­ baret Večerní Brno (1965). Velmi populární byly také písňové texty JAROSLAVA JAKOUBKA (1927-1993), vydané knižně pod názvem PLÍSNIČky (1966), a JANA VODNANSKÉHO (1941) S ÚSMĚVEM IDIOTA (1969).

68

Adolf Hoffmeister: Jan Skácel

Do Rovnosti psal Skácel kromě veršů kurzivy, sloupky a fejetony; po básních publikovaných časo­ pisecky vydal první básnickou sbírku KOLIK PŘÍ­ LEŽITOSTÍ MÁ RŮŽE (1957) až ve svých 35 letech. Některé její rysy ukazují na tvůrčí spřízněnost s J. Kainarem i F. Halasem. Hlavně však zaujala Skácelova poezie od počátku úspornou a hutnou reflexí, s níz zachycuje jednoznačnost chvíle, ale zároveň i všechno, co tento prchavý moment bás­ nického vzepětí přesahuje. V této souvislosti hovoří kritici o Skácelově schopnosti vyjádřit „kontra­ punkt okamžiku a věčností“. Skácelův básnický svět i jazyk jsou přitom prosté. Vyvěrají z rodového

zázemí, z venkovské krajiny a charakteru lid í již n í

prosazuje ve sbírce NADĚJE S BUKOVÝMI KŘÍDLY (1983), kterou tvoří stovka čtyřverší Chyba broskví a druhá stovka s názvem Oříšky pro černého pa­ pouška. Cyklus šestadvaceti čtyřverší Na prázdné dlani kamínek je také součástí již zmíněné sbírky Kdo pije potmě víno, za básníkova života jeho knihy poslední; do ní zařadil i básně, které neprošly cenzurou při koncipování Dávného prosa a také další sbírky, O dlév á n í do ztracenéh o vosku (1984). S doslovem Jiřího Opelíka byla posmrtně vydána Skácelova sbírka A zn o v u LÁSKA (1991), poté - pod názvem T řin á ctý čern ý KŮŇ (1993) —soubor jeho dosud knižně nevydaných krátkých próz, většinou z Hosta do domu, a ve druhém vydá­ ní také již známá a oblíbená kniha malých recenzí Jedenáctý bílý kůň (1996). Souborné vydání bás­ nického díla J. Skácela editoval Jiří Opelík (BÁS­ NĚ i, 1995; BÁSNĚ II, 1996), který vydal ještě auto­ rovy B ásně pr o děti (1996). Autorem první mo­ nografie o Skácelovi je Zdeněk Kožmín (1995).

Moravy; právě zde je m ožno najít sílu životní i uměleckou. Skácel svou p oeziíbuduje vnitřně har­ m onický svět, jehož centrálním i body jsou láska, domov, příroda a p ro stí lidé. Jinak vyjádřeno - od své prvotiny upoutal mužností, s níz se představuje jako básník srostlý s realitou světa venkovského i m ěstského. Kom pozičně prom yšlenější než prvo­ tina je básníkova další sbírka Co z b y l o z a n d ě l a (1960). N ásledující sbírky - H o d in a m ezi psem a v lk e m (1962), S m u té n k a (1965) a M e t li č k y (1968) - znam enají ještě větší zvýraznění osobité metody: virtuozní práci s jazykem , zám lky ve vý­ znam ové kom pozici textu zvýrazňující poslání-je d ­ notlivých básní, vytváření jakýchsi mýtů v někte­ rých verších s obrazností burcující čtenářův intelekt a cit (přičem ž se nikdy nehraje na city jenom ro­ mantické). Do roku 1968 vydal Skácel i dvě knížky b ásní pro děti (Ja k šel b r ou sek n a va nd r a P o ­ há dk a o velik ém sa m o v a ru , obě 1961). Do knihy s názvem JEDENÁCTÝ bílý kůň (1964, rozší­ řené vydání 1966) zařadil výbor ze svých „malých re c e n z í4, osobitých sloupků, které publikoval v H ostu do domu.

V první polovině šedesátých let zapůsobily jako zjevení buďna stroji přepisované (tedy vlastně sam­ izdatové), anebo sporadicky v časopisech publiko­ vané verše předčasně zesnulého básníka VÁCLA­ VA HRABETE (1040-1965), vydané až posmrtně ve výboru S to p -TIME (1969). Byly vrcholem beatnické poezie, jež měla množství souputníků i pokračovatelů a udržela se i v literatuře „v podze­ mí“ následujících desetiletí. Básník-beatnik, jak ho chápal Hrabě i další autoři vyznávající tuto filozo­ fii, je věčný outsider, vlastně jakýsi vyvrženec po­ dobný typu „prokletého“ básníka, který touží žít naplno za všech okolností a vzpírá se jakémukoli útlaku, manipulaci kulturní i politické. V lecčems se toto vyznám" stalo také konfesí a podmínkou tvorby autorů protestních písňových textů (napří­ klad Karla Kryla, Jana Buriana i dalších).

Vydávání Hosta do domu, „měsíčníku pro litera­ turu, umění a kritiku“, je neodmyslitelně spjato prá­ vě se jménem J. Skácela. Časopis poskytoval příle­ žitost mladým autorům, ale také předním prozai­ kům, básníkům a kritikům nejen brněnským a mo­ ravským. Mezi jeho kmenové autory a také redak­ tory patřili Jan Trefulka, Oldřich Mikulášek, Milan Uhde, Pavel Švanda, v počátcích Ludvík Kundera, v kritické části hlavně Oleg Sus_, z mimobměnských autorů Jiří Opelík, Antonín Brousek, od roku 1963 mohl zde publikovat Václav Černý, jemuž to v Pra­ ze nebylo dovoleno. Svou sbírku K d o pije potm ě v ín o (1988), vyda­ nou v období tzv. uvolnění, komentoval J. Skácel slovy: „Na otázku, proč jsem tu knížku vydal, odpo­ vídám velmi tiše. Hledaljsem srdce. “ Druhé Skáce­ lovo tvůrčí období, započaté rokem 1970, kdy pro své politické postoje, vyjadřované hlavně ve výbo­ ru Svazu spisovatelů, ale i jinde, nesměl publiko­ vat, nebylo ovšem jenom etapou básníkova „pros­ tého a tichého lidského hlasu“ anebo osobitého humanismu s kořeny v prosté lidové moudrosti. V básnických sbírkách, jež mu bylo dovoleno vydat až od počátku osmdesátých let, nacházíme nový typ poetiky s metaforičností ještě víc zvýrazněnou (ni­ kdy však ne přebujelou) a zároveň s takovou hloub­ kou vidění, že to ze Skácela dělá předního českého tvůrce vypovídajícího (i když skrytě) rovněž o tíži doby, kterou prožíval. Nadto ve sbírce DÁVNÉ PRO­ SO (1981), místy zdánlivě „jen“ lyrické vzpomínce na dětství, nacházíme až závratné meditace nad ži­ votem a smrtí. Od posledně zmíněné knihy veršů využívá Ská­ cel více než doposud pravidelné veršové a strofické formy. Tendence к oproštěnosti výrazu se ještě víc

ANTONÍN BROUSEK (1941) byl ve svých po­ čátcích představitelem poezie soustředěné na jazy­ kovou stránku básnického projevu. Má sklon к slovním hříčkám i к parodováníjiných autorů. Po univerzitních studiích se stal redaktorem v rozhlase a v literárních časopisech (Literární noviny, Lite­ rární listy, Listy). První verše otiskoval v Literár­ ních novinách roku 1958, překládal a komentoval klasickou ruskou a německou poezii, pořádal bás­ nické antologie (Postavit vejce po Kolumbovi 1967, Verše pro tajnou chvilku - 1968). Uspořádal a komentoval výbor básní Ivana Blatného Stará bydliště (Toronto 1979). V roce 1969 odešel do Spolkové republiky Německo, žil a pracoval v Zá­ padním Berlíně. První básnickou sbírku, SPODNÍ vo d y , vydal v roce 1963. Obsahuje verše intimní i občansky angažované. V N etrpělivo sti (1966) se projevuje básníkův kritický postoj к současnosti. Události roku 1968 se odrazily v Brouskově sbírce NOUZO-

69

VÝ VÝCHOD (1969), celý náklad byl ale zničen. V emigraci vydal básně KONTRABAND (1975) a soubor kritik české poezie N a b r ig á d ě (1979 - spolu s J. Škvoreckým). V osmdesátých letech

P o roce 1990 vyšly H ejdovy sbírky POBYT v sa n a ­ t o r iu (1993), A TADY VŠUDE MUZIKY JE PLNO (1993, původně 1963, byla so u částí prvotiny V šechna slast), V a l s e m e l a n c o l iq u e (1995), bás­ ně v próze N ik o h o t a m n e po t k á m (1994) a sva­ zek BÁSNĚ (1996), o bsahující knižně publikovanou tvorbu Z. H ejdy.

mu vyšly v Londýně verše inspirované pobytem v emigraci V t e ř in o v é SMRTI (1987). Téhož roku vydal „čítanku českého stalinismu v řeči vázané“ - P o d iv u h o d n í k o u z e l n íc i , která obsahuje socialistickorealistické básně českých básníků. Brouskovy verše se v Československu šířily po roce 1969 pouze v samizdatových a exilových vydáních. IVAN W E R N IS C H tl9 4 2 ), vstoupivši do české

Časopis Tvář, kolem něhož se kromě básníků sdružila silná skupina nemarxistických intelektuá­ lů, jako byli VÁCLAV HAVEL, filozof LADI­ SLAV HEJDÁNEK (1927), křesťansky zaměřený esejista JIŘI NĚMEC (1932) anebo historik a pro­ zaik EMANUEL MANDLER (1932), byl ovšem trnem v oku nejen ideologům ve Svazu spisovatelů, ale i v KSČ, a tak byl zanedlouho zastaven (1966); obnQven a brzy zase zastaven byl v čase pražského jara (1968-1969; Z. Hejda byl posledním předse­ dou redakční rady). К vůdčím kritickým osobnos­ tem Tváře patřil dále JAN LOPATKA, z básníků byl spoluzakladatelem časopisu JEŘI GRUŠA а к oknihu Tváře náleželi i LADISLAV DVOŘÁK a ANTONÍN BROUSEK. „Tvářisté“ hledali v lite­ ratuře v první řadě autentičnost výrazu i prožitku a ostře vystupovali proti literárnímu kýči i proti řemeslnosti a nerozpakovali se odmítnout ani díla (a osobnosti) považované v české literatuře za ne­ dotknutelné (včetně J. Wolkra, S. K. Neumanna, V. Nezvala a v mnohém třeba i J. Skácela a B. Hra­ bala).

poezie ve druhé polovině padesátých let, byl pů ­ vodním povoláním výtvam ík-keram ik. Ž ivil se také jak o stavěč kulis v T ylově divadle a m u zejn í pracovník. B ásnicky debutoval roku 1958 v časopi­ se Kultura. V ěnuje se tak é výtvarné tvorbě, překlá­ dá z latiny, něm činy a ruštiny. V šedesátých letech vydal čtyři básnické sbírky: K a m l e t í n e b e (1961), T ě š e n í (1963), Z im o h r á d ek (1965), D u t ý b ř eh ( 1967), počátkem sedm desátých let LOUTKY; d a lší sbírka, K r á l NEVIŇÁTEK, se v roce 1972 již ne­ m ohla ke čtenářům dostat. P řeklady z něm ecké li­ dové poezie BERÁNCI VLCI vyšly v Praze v K lubu přátel poezie v roce 1985. D a lší p ráce vydával v zahraničí, např. v roce 1988 v m nichovském na­ kladatelství Poezie m im o dom ov výbor ze svého básnického díla pod názvem ŽIL, NEBYL. V roce 1989 vyšel další výbor z W em ischova díla v n ak la­ datelství M ladá fronta - VČEREJŠÍ d e n . Sbírky z osm desátých let (BLBECKÁ POEZIE - 1981, KUDLMUKL - 1982, P r a sin ec - 1982, C v ič n ě m ěsto - 1983, Z a h n á n i d o r á je - 1984) odrážejí drastic­

Autorem veršů reflexivních a zaměřených proti intelektuálskému snobismu je bývalý ekonom, pak redaktor dalšího progresivního literárního měsíční­ ku Sešity PETR KABEŠ,(1941). V šedesátých le­ tech vydal sbírky „antiideologické lyriky“ ČÁRY n a d l a n i (1961), Z a h r a d y n a b o s o (1963) a M r t v á se z ó n a (1968). Náklad další knihy, O d ­ k l a d k r a jin y (1970), byl zničen, v osmdesátých letech vyšel v londýnském nakladatelství Rozmlu­ vy. Kabešova poezie je drsná, důležitou roli v ní hraje mytický rituál a křesťanská symbolika. Sbírka PĚŠÍ VĚC (Mnichov 1987) obsahuje experimentální poezii. Řada sbírek tohoto autora, napsaných v sedmdesátých letech, zůstala v rukopise. Tvorba JIRIHO GRUŠI (1938) stojí často na hra­ nici mezi prózou a poezií. Tento básník, prozaik, autor literáměkritických statí a překladatel působil v šedesátých letech jako redaktor literárních časopi­ sů, spoluzakládal Sešity a byl také redaktorem tý­ deníku Nové knihy. Po roce 1969 vystřídal řadu zaměstnání (úředník, psycholog, odbytový refe­ rent). Jeho knižní prvotinou je básnická sbírka TOR­ NA (1962). Následovala S vě tlá l h ů t a (1964) s verši motivovanými konfliktem odlidštění a touhy po svobodě. Zděšení nad stavem společnosti, ve které žije, vyjadřuje ve sbírce CVIČENÍ MUČENÍ (1969). V dalších letech se věnoval především pro­ zaické tvorbě. Na konci šedesátých let byl soudně stíhán za autorství údajně pornografického románu

ké životní zkušenosti z doby husákovské „normali­ zace“. Výbor z těchto prací vyšel roku 1984 v Lon­ dýně pod názvem ZASUTÉ ZAHRADY. Wemischovy verše jsou sebeironické, groteskní, antilyrické; obdobně jako A. Brousek dokáže vy­ užít parafráze a mystifikace, v poslední době vyslo­ veně postmodemistické. Fascinuje ho umění nápo­ doby a travestie, inspiruje poetika pohádek. Mnohé básně vyúsťují do děsivé grotesknosti. Do okruhu básníků kolem časopisu Tvář (zalo­ žen 1963) patří ZBYNĚK HEJDA (1930), autor silně expresionisticky laděné poezie, к níž byl in­ spirován i svými překlady rakouského expresionisty George Trakla (překládal i Gottfrieda Benna). Základním tématem jeho lyriky je vědomí lidské pomíjivosti, konečnosti existence. Debutoval sbír­ kou VŠECHNA SLAST (1964), vydám" druhé sbírky B l íz k o s t i s m r t i bylo v roce 1969 zakázáno, vyšla až v Mnichově 1985 a přepracovaná doma 1992. Spolu se Z. Hejdou publikovali verše ve Tváři, ko­ lem níž se v šedesátých letech sdružili básníci mladší generace, v mnohém úplně odlišných názo­ rů, než jaké zastávali autoři kolem Května, napří­ klad ANDREJ STANKOVIČ (1940) a BOHUMIL DOLEŽAL (1940); ten se ale více věnoval kritice.

70

M im n e r a n eb H r a o sm r a ď o c h a , jeh o ž část vy­ dal pod pseudonym em L ew is Sam uel (něm ecky 1986, česky 1991). V roce 1978 b y l vzat do vyše­ třo v ací vazby za sam izdatové rozšiřováni rom ánu o hledáni svobody D o t a zn ík a n eb M o d litb a za JEDNO MĚSTO A př ít e l e (vyšel v T orontu 1978, česky 1990). V zahraničí z a něj dostal C enu Jiřího K oláře a p oté C enu E gona H ostovského. V té době spolupracoval s L udvíkem V aculíkem n a vydávám Edice Petlice. V roce 1980 o bdržel literárn í stipen­ dium v U SA . K dyž vycestoval, byl zbaven česko­ slovenského občanství. D a lší literárn í práce pak vy ­ dával v zahraničí.

Tragické události provázely život a dílo JIRIHO PIŠTORY (1932-1970). Jeho dětství hluboce po­ znamenala smrt otce, kterého zastřelili Němci. Po absolvování vysoké školy byl nucen pracovat jako dělník, od rol™ 1958 byl zaměstnán jako knihov­ ník. Od roku 1961 působil v administrativě Svazu československých spisovatelů. V šedesátých letech vydal dvě básnické sbírky, H o d in y v ř e c e (1961) a Z e m ě PŘIBLIŽNÝCH (1965); spolupracoval také s časopisy pro děti. Jeho básnickými vzory byli Vladimír Holan a František Halas. Silný zdroj in­ spirace mu přinášely vzpomínky z dětství, které přecházely až do pohádkových motivů. Po invazi v roce 1968 uveřejnil v časopise Mateřídouška ří­ kanku Lapkové, kterou protestoval proti násilnému obsazení země. Stal se obětí šikanování. Politické pronásledování, existenční potíže a osobní krize ho přiměly к rozhodnutí dobrovolně odejít ze světa. V pozdějších letech uspořádal jeho literární pozů­ stalost Jiří Gruša a vydal posmrtně výběr z jeho poezie pod názvem M e z e r y v pa m ě t i (1984) v londýnském nakladatelství Rozmluvy. V Pištorově tvorbě dominují depresivní motivy, úzkost, strach, ale najdeme v ní také básně milostné a hra­ vé. O d šedesátých let uveřejňoval v českých kultur­ ních časopisech verše PAVEL Š R Ů T (1940), na­ kladatelský redaktor, básník a překladatel, textař, autor dětské literatury. V ydal básnické sbírky NOC PLNÁ KŘÍDEL (1964), PŘEHLÁSKY (1967) a ČERVOt o Čiv ě SVĚTLO (1969), v níž reaguje na tragické události roku 1968. O d sedm desátých let se věnoval hlavně překládám ' a tvorbě p ro děti. Jeho verše jsou ovlivněny filo zo fií pohádky, poetikou dětských ří­ kadel. C harakteristickým rysem Šrutových b á sn í je věcnost, hutnost a konkrétnost. P o k o u ší se také o jazy k o v é experim enty. V době norm alizace vydá­ val svou tvorbu v sam izdatu a exilu. V roce 1989 m u vyšel v Č eskoslovensku v ý bor z veršů p o d n á­ zvem P ř e s t u p n ý d u b e n , o ro k později písňové texty - K o le j Y e s t e r d a y .

V šedesátých letech poprvé kulminovala básnic­ ká tvorba IVANA DIVIŠE, druhý vrchol tvoří jeho dílo z posledních let emigrace. Debutoval roku 1947 sbírkou PRVNÍ HUDBA b r a t ř ím . Pak se na řadu let odmlčel. Teprve v roce 1960 mohl vydat

71

druhou básnickou sbírku, U z l o v ě p ís m o . D o roku 1968 mu vyšla v Československu řada básnických knih (R o z pl e ť si v l a sy - 1961, D en ík m o le k u ly - 1962, E l iá šů v o h eň -1962, M o r a lity -1963, C h r l e n í k r v e -1963, U m b r ia n a -1965, V ja z y ­ k u D o l o r - 1966, S u r su m - 1967, T h a n a t e a - 1968). Po okupaci Československa odešel do exi­ lu, od roku 1969 pracoval v rozhlasové stanici Svo­ bodná Evropa v Mnichově. V emigraci začíná dru­ há etapa jeho tvorby, zahájená knihou experimen­ tální poezie NoÉ v y po u š t í k r k a v c e (1975). Vy­ dává reedice své tvorby, výbory z díla, další původ­ ní sbírky básní, úvahy a poznámky. Kniha O d c h o d z Č e c h (1981), obsáhlá lyrická skladba s epickým jádrem, odráží zkušenosti a pocity exulanta, který bědujé nad tragickým lidským údělem, protestuje a žaluje. Básnická tvorba je nedílnou součástí díla JANA ZÁBRANY (1931-1984), v první řadě vynika­ jícího překladatele, ale i prozaika. Jan Zábrana de­ butoval sbírkou Č e r n ě ik o n y (1965) a poté násle­ dovaly knihy S t r á n k y z d e n ík u (1968) a L y n č (1969). Základem Zábranovy poetiky je výpověď 0 sobě a svých vrstevnících, ale také střet životních pocitů a prožitků různých generací. Kromě vlast­ ních Zábranových překladatelských počinů přede­ vším z anglofonní oblasti připomeňme, že pod jeho jménem vyšly Škvoreckého detektivky v době, kdy byl tento spisovatel v nemilosti. Již na konci osmdesátých let se podařilo vydat výbor ze Zábranových esejů a úvah POTKAT BÁSNÍ­ KA (1989). Dva díly záznamů ze Zábranových dení­ ků, které vyšly pod názvem C e l ý živ o t (1992), jsou zasvěceným a žádné tendenci nepodléhajícím komentářem к literárnímu, kulturnímu a vlastně 1politickému dění u nás od února 1948 až do auto­ rovy smrti. Výbor ze Závadových básní vyšel v roce 1991, příznačně pojmenován J isto t a n e j HORŠÍHO; veškerou Zábranovu poezii uspořádal Jiří Trávniček do svazku BÁSNĚ (1993). Rok předtím vyšly péčí téhož editora Zábranovy memoáry ve svazku ZEĎ VZPOMÍNEK. Nechybějí ani vzpomínky na J. Zábranu z pera jeho matky Jiřiny Zábranové-Píchové (1903-1974) Ohlédnutí (1994, uspořádal Jaromír Kabíček). Blízko skupině Jiřího Koláře stál v počátcích své básnické tvorby EMIL JULIŠ (1920), ostatně první verše uveřejnil ve strojopisném sborníku Jiřího Ko­ láře a Josefa Hiršala Život je všude (1957); rok předtím bylo zakázáno vydání jeho prvotiny ve Spolku bibliofilů. Debutoval až po své čtyřicítce, kdy se přestěhoval do Mostu (1961). Po řadě před­ chozích zaměstnání v dělnických profesích tam pů­ sobil v kulturních institucích (od roku 1966 byl re­ daktorem měsíčníku Dialog v Ústí nad Labem, r. 1968 šéfredaktorem). V prvních sbírkách R a n sk á h o r a (1964) i P r o g r e siv n í n e po h o d a (1965) Juliš motivicky čerpal z „měsíční krajiny“ již tehdy devastovaného

M ostecka. Pro sbírky z ko n ce šedesátých let jso u příznačné tvarové experim enty, zejm éna v grafické oblasti, prolínám ' různých textů (P o h l e d n á po e z ie - 1966, K r a jin a h e r - 1967, P o d k r o k y d ý m ů , V ě d o m í MOŽNOSTÍ - obě 1969). P atřil к autorům zastoupeným ve sborníku Experimentální poezie (1967). R oku 1970 byl zničen celý náklad Julišovy sbírky NOVÁ ZEMĚ; ta p ak vyšla až v roce 1992. D om a nem ohl publikovat až do roku 1988. T iskl básně v sam izdatu, v zah ran ičí pak sbírku B líž ím e SE OHNI (1987 M nichov, dom a 1988). P oté vydal sbírku G o r d ic k á h l a v a (1989). Juliš svou p o ezií doplnil sam izdatové edice grafik Z. V eselého a od druhé poloviny osm desátých let sám vystavoval k o ­ láže i obrazy. Jeho sbírka H r a o sm y s l (1990) m á podobu jednolitě plynoucího textu, z něhož v yční­ v a jí ostrůvky význam ových celků, d alší význam y m ůže do textu vklád at čtenář - to je ostatně jed en z cílů takto koncipované poezie, v četně autorových dalších knih M u l t it e x t A ( 1992) a CESTA DO MĚS­ TA LAWN (1993). V poezii LADISLAVA DVOŘÁKA (1920-1983)

převažují venkovské motivy s evokacemi vlastního neradostného dětství; po prvotině KAINŮV ÚTĚK (1958) publikuje autor několik sbírek veršů pro děti. Ve sbírce V y n á š e n í sm r t i (1965) je základ­ ní polohou hořkost z vlastního nenaplněného života, obdobné až trýznivé existenciální poci­ ty převažují i ve sbírkách O b r y s b o lest i (1966) a S r d e ň (1969). Skepse však nemá být bezvýhradná, neboť právě jejím prostřednictvím lze mobilizovat sílu lidského nitra. Ve Dvořákově pro­ zaické prvotině, souboru povídek LEDŇÁČEK NEo d l é t á (1962), je rovněž vzpomínán čas dětství a raného mládí. Povídky souboru NELIDSKÝ KŮŇ (1966) jsou etudami každodennosti, ale nikoli nud­ né všednosti, nýbrž záznamem dějů někdy až bizar­ ních a iracionálních. V souboru Š a v l e m e č e (vy­ dán posmrtně v Londýně) je kromě bizarních příbě­ hů ztvárněna autorova životní zkušenost z padesá­ tých a poté sedmdesátých let; v nich často jako vý­ chodisko „zbývala jedině hravost“. Některé ze za­ řazených povídek jsou až groteskní. Posmrtně pak vyšlo doma souborné vydám Dvořákových básnic­ kých sbírek Kainův útěk, Vynášení smrti, Obrys bolesti a Srdeň spolu s novým souborem veršů H le NYNÍ (1986). V sedmdesátých letech vydal autor monografii o významném českém slavistovi (J o s e f PERWOLF - 1972). Až do podoby černého humoru dovedl rozehrát svou básnickou imaginaci OLDŘICH WENZL (1921-1969). Původním povoláním byl právník, těžká choroba ho však po větší část života poutala trvale na lůžko. Časopisecky debutoval již ve třicá­ tých letech. První kniha veršů Y e h u d i M e n u h in mu vyšla až v roce 1964. Po pozdní prvotině násle­ dovaly sbírky H ř íc h u b l íž it (1966), V e l ik ý p o ­ ž á r (1968), posmrtně vyšla básnická kniha LENTO (1971). Wenzlova poetika měla surrealistické koře­

ny. Z jeho veršů vyzařuje touha po lásce a přátel­ ství, po dobrých lidských vztazích. JO S E F H A N Z L ÍK (1938) ve své k n iž n í prvotině L a m p a (1961) vyslovil pocit pokolení, které v ra ­ ném d ě tstv í poznam enala válka. Ž iv o tn í jisto tu hle­ d á v rodině, v základních lidských citech a vztazích, stěžejn í hodnoty lid stv í nalézá v dětském věku, sym bolu věčné o brody. In sp irací m u byly tak é prazážitky lidstva, biblická sym bolika konfrontovaná s úskalím i současného života. V šedesátých letech vydal sbírky b á sn í B l u d n ý k á m e n (1962), S t ř íb r n ě o č i (1963), Z e m ě z a P a ř íž í (1963), ČERNÝ KOLOTOČ (1964), ÚZKOST (1966), POTLESK PRO H e r o d e sa (1967). B ásně ze sedm desátých a osm desátých let jso u laděny elegicky. S pocity skepse a úzkosti se snažil vyrovnat prostřednictvím biblické a antické tem atiky (KRAJINA EUFORIE -1972, P o ž á r b a b y l ó n sk é v ě ž e - 1981, Ik a r o s ex ist o v a l - 1986). J. H anzlík je také autorem knih pro děti, básnických i prozaických (PRINC A ŽELVA - 1964, S n ě h o v á h v ě z d ič k a - 1966, H o d n ý F ri ­ d o l ín a z l á JÓZA - 1980) aj. P řekládá poezii jih o slovanských, ruských a am erických básníků.

Básníkem přírodní a intimní lyriky, autorem biografických próz a překladatelem je JOSEF H R U B Ý (1932), který otiskoval své verše a prózy od počátku šedesátých let v časopisech a sbornících (Hlasy, Mladé víno, Vyrostlo na pomezí, Pramen).

Spolupracoval také s Čs. rozhlasem na relacích o české, slovenské a německé poezii. V roce 1960 vydal sbírku H u d b a n e c h c e SPÁT s dominujícím motivem domova. Následovaly LISTY DŮVĚRNÉ (1962), L e t o k r u h y (1962), T o p o l y (1968). DUŠAN CVEK (1926), básník severomoravské­ ho pohraničí, je civilním zaměstnáním lékař. První verše uveřejnil v polovině padesátých let. Knižně debutoval v roce 1963 sbírkou ZRÁNA. Jeho „poe­ zie přítomnosti“ klade důraz na životní opravdovost a odpovědnost. Každodenní setkávání se zápasem života a smrti i vlastní těžké onemocnění ho přived­ ly к pojetí poezie jako poznám a výzvy к tvořivé aktivitě. EVA BERNARDINOVÁ (1931) je lyrickou bás­ nířkou, autorkou próz ze současnosti, píše také pro děti. Začala publikovat v časopise Květen, první verše otiskla v Hostu do domu. Debutovala sbírkou SLUNOVRAT (1969), jíž uvedla do poezie šedesá­ tých let svět ženy připoutané к rodině, její soukro­ mý vesmír. Ženskou tematiku rozvíjí také v další knize, STROM Z RÁJE (1974). Z mladší generace autorek se datuje do druhé poloviny šedesátých let prvotina A n i po pel (1965) ZDENY ZÁBRANSKÉ (1940), redaktorky brněn­ ského nakladatelství Blok, básnířky až nežensky analytického vidění skutečnosti a svébytného, kul­ tivovaného jazyka. Následují Zábranské sbírky Ú m l u v a (1968), K y t ic e z je št ě r e k (1974), P o r ­ t r é t MLADÉ ŽENY (1982) a, SNĚHOVÝ ÚL (1986).

72

Tvorbu literární a rozhlasovou propojuje ve své činnosti MILOŠ HORANSKÝ (1932), lyrický bás­ ník, divadelník, autor leporel. Pise verše, které vy­ cházejí z pocitů složitosti moderního světa. Je auto­ rem pořadů poezie v rozhlase. První verše otiskl časopisecky na počátku šedesátých let. Svoji prvo­ tinu vydal v roce 1969 pod názvem L u n o v r a t . Spirituální poezie je dominantou tvorby JARO­ SLAVA MAZAČE (1934), který debutoval v časo­ pise Červený květ roku 1961. Mazáčovy hloubavé básně, v prvopočátku podnícené dílem Březino­ vým, jsou vyjádřením zjitřeného citového a du­ chovního života. V roce 1965 vyšla jeho knižní pr­ votina H a v r a n í k ř íd l o , následovaly sbírky L a s ­ k a v ý s o u d (1969), S e t k á n í k ř íd e l (1974), H v ě z d n á z e m ě (1980) a několik dalších až do sou­ časnosti. Mazáč je také autorem četných recenzí a drobných prozaických příspěvků v krajových sbornících a časopisech (Hanácký kalendář, Seve­

konkrétní poezie, katolicky orientovaní autoři. Ze střední básnické generace podněcovali tvorbu mla­ dých především Oldřich Mikulášek a Jan Skácel a dominantní osobnosti české poezie - Vladimír Ho­ lan a Jaroslav Seifert.

Proměny prózy šedesátých let „Česká próza dnes omládla, a s ní český román — aspoň řeči o jeho krizi, vždycky krizi ze staroby, udýchání, opotřebovanosti, jaké byly v oblibě ještě před několika lety, se už nevedou. Je to ovšem omládnutí z jakéhosi přinucení: po homunkulové próze padesátých let, kdy vývoj byl nejen zadržen, ale doslova vržen zpět, musí žánr dohánět, a tudíž proběhnout řadu už vlastně odehraných vývojových poloh nezvykle rychlým tempem - jako v pubertě a adolescentním věku —, musí navazovat pozpřetrhané souvislosti jak s moderní domácí tradicí (mít třicátá léta se jmény jako Vančura, Olbracht, Ča­ pek, Hostovský, Weiner, Weil, Čep v zádech musí patrně zneklidňovat), tak se soudobou prózou svě­ tovou. .. Do pohybu uvedlo českou prózu několik povídko­ vých a novelistických vln, z nichž první se datuje rozhraním padesátých a šedesátých let. “

romoravský kalendář, Ostravský kulturní zpravo­ daj aj.). Podobné kulturní aktivity jako u J. Mazáče,

spjatého po léta svým zaměstnáním s Přerovem, najdeme ovšem i u řady dalších básníků z morav­ ských nebo českých měst, včetně Prahy a Brna. Vždyť sepětí básnické anebo prozaické tvorby s publicistickou činností nebo přímo s žurnalistic­ kou profesí patří к základním znakům českých spi­ sovatelů. Náboženské motivy z básnické tvorby v padesá­ tých a v počátku šedesátých let téměř vymizely; tehdy prostě nebyly spiritualistické verše publiko­ vatelné. К pokusu o renesanci došlo na konci šede­ sátých let (Klement Bochořák, Jan Zahradníček, Josef Kostohryz, Vladimír Vokolek, Bedřich Fučík edituje některé práce Jakuba Demla, Zdeněk Rot­ rekl rediguje časopis Obroda), doba normalizace ale nedala těmto proudům příležitost se rozvinout. V šedesátých letech se objevily také pokusy o tzv. konkrétní či experimentální poezii. Jejími propagátory byli JOSEF HIRŠAL (1920), který vstoupil do poezie ve čtyřicátých letech, a BOHU­ MILA GR0GEROVÁ (1921). Tvorbu nesenou tónto směrem shrnují do sbírky J o b b o j (1968). Dalšími autory z této oblasti jsou LADISLAV NO­ VÁK, JIŘÍ KOLÁŘ a VÁCLAV HAVEL (soubor »extů P r o t o k o l y obsahující sbírku typogramů A n ttk ó d y - 1966). Poezie šedesátých let vznikala v atmosféře názo­ rové mnohosti a poetické pestrosti. Básníci nepromamili příležitost ke tvůrčí konfrontaci v rámci rázných uměleckých směrů. Nevzdali se práva ex­ perimentovat, hledali nové formy, inspirovali se ■ovějšúni západními směry, ale také předválečnou českou a ruskou avantgardou. Někteří nejmladší pociťovali potřebu společného vystoupení; к tomu jim poskytla prostor edice Mladé cesty nakladatelev í Mladá fronta a almanach Mladé víno. Vedle sebe působili vyznavači českého undergroundu, or­ todoxní surrealisté, básníci „všedního dne“, tvůrci

Jiří Opelík, Host do domu 1967

Nová vlna literatury s okupační tematikou V druhé polovině padesátých let obracejí prozai­ ci pozornost opět к tématu druhé světové války, tentokrát ale z jiného zorného úhlu. Silným inspi­ račním podnětem byly osudy židovských spoluob­ čanů a zážitky z koncentračních táborů, mnohdy autobiografické. Této druhé vlně poválečné prózy šlo o pravdivější a psychologicky věrnější pohled na tragické události, o obraz lidské bytosti upro­ střed strašlivé samoty a bezmoci, o zpodobení člo­ věka, který se stal obětí bezpráví, lidské krutosti a nelidské mašinerie. Válečná tematika umožňova­ la uvést do děje širší rejstřík postav a bohatější zá­ pletky. Monotónnost tvorby z počátku padesátých let ustupovala větší stylové různorodosti. Pražský rodák ARNOŠT LUSTIG (1926)-prošel jako patnáctiletý chlapec peklem tří koncentračních táborů (Terezína, Osvětimi, Buchenwaldu). Za­ chránil se útěkem z vězeňského transportu. Tato krutá léta poznamenala silně jak jeho tvorbu, tak celý život. Svým dílem vydává svědectví o váleč­ ných událostech a vyvražďování Židů, otřesné zku­

73

námětově čerpají dvě Fuksovy knihy - M í č e r n o ­ (1964) a román V a r ia c e pr o t e m ­ n o u st r u n u (1966). Lidské charaktery pokřivené válečnými traumaty předvádí autor v knize SPALOVAČ MRTVOL (1967). Z neškodného podivína se vli­ vem jeho „povolánf ‘ stává udavač, vrah a kat. Další povídky s židovskou tematikou shrnul L. Fuks do souboru S m r t m o r č e t e (1969). Román MYŠI NA­ TÁLIE MOOSHABROVÉ (1970) má znaky hororové­ ho fantastického příběhu. V próze PŘÍBĚH KRIMI­ NÁLNÍHO RADY (1971) využívá detektivní zápletky. V knize N eb o ž t íc i n a Bá l e (1972) lze zaznamenat prvky nové orientace ve Fuksově tvorbě, v níž ovšem nadále převažuje zaměření na osudy „mých černovlasých bratří“ (tj. židovských spoluobčanů).

šenosti jsou přítomny ve veškeré jeho literární čin­ nosti. Po válce vystudoval Lustig Vysokou školu poli­ tických věd, stal se profesionálním novinářem, poz­ ději rozhlasovým a časopiseckým redaktorem, fil­ movým scenáristou. V roce 1948 odjel jako zpravo­ daj do Izraele. Novinářská praxe ho přivedla i do řady dalších zemi (Polska, Rumunska, SSSR, Švý­ carska, Řecka, Japonska, Číny, Kanady, Anglie, na Kubu aj.). V roce 1968 odešel z Československa, žil v Jugoslávii a Izraeli, nakonec zakotvil v USA, kde přednáší literaturu a filmové umění na Americ­ ké univerzitě ve Washingtonu.

v l a s í b r a tř i

Ž idovské u trp en í za války ztvárnil nejdříve v po ­ vídkových souborech N o c A NADĚJE (1957), DÉ­ MANTY n o c i (1958), U l ic e z t r a c e n ý c h b r a t ř í (1959) a v novele MŮJ ZNÁMÝ V il i F e l d (1961). V psychologické próze D it a S a x o v á (1962) vy­ p rá v í příběh osiřelé židovské dívky poznam enané zážitky z koncentračního tábora, která se nedokáže vyrovnat s traum aty svého života a k o n č í sebevraž­ dou. К příběhu zm ařeného dívčího života se v rací také v knize N e m il o v a n á . Z d e n ík u se d m ­ n á c t il e t é P e r l y S c h . (T oronto 1978, k terá vyšla v roce 1991 ja k o p rv n í svazek spisů A . Lustiga; v n ich vyšel také soubor povídek NESLUŠNÉ SNY, editovaný nejprve roku 1988 anglicky). V novele M o d l it b a pr o K a t e ř in u H o r o w it z o v o u (1964) se L ustig inspiroval skutečnou událostí, trag éd ií krásné polské Ž idovky, k terá se v z b o u ří proti své­ m u osudu a p o m stí sm rt svých nejbližších. K ruté pro střed í vojenských pracovních táborů zachytil autor v próze BÍLÉ b ř íz y n a po d z im (1966, přepra­ cováno a bez cenzum ích zásahů 1995). Souborem čty ř povídek je kniha HOŘKÁ VŮNĚ MANDLÍ (1968). R om án M il á č e k (1969) čerpá nám ět z izraelsko-arabské války, viděné očim a novináře. V e všech svých prózách se L ustig zajím á o m ezn í živ o tn í situace lidí, o jejich m o ráln í a du ch o v n í přerod. Své starší práce často přepracovává, n a Z ápadě vydává většinou jejich upravená vydám'. Ž ivot současné A m eriky se v je h o tvorbě dosud neodrazil. N ávra­ tem do protektorátních let je rom án K a m a r á d i (1995) o několika typech předčasně dozrávajících židovských chlapců. L ustigově prozaické tvorbě je v lastn í až neorealistické ladění; v tem notách nej­ horšího utrp ení ja k o by hledal stopy dobra, projevu­ jícíh o se činem těch nejvíce porazených.

T eprve v dalších dílech se L. Fuks soustředUje na válečnou, poválečnou a vůbec dějinnou skutečnost v širších souvislostech. P ise i rom án NÁVRAT z ŽIT­ NÉHO POLE (1974) o problem atice poúnorové em i­ grace, silně poplatný oficiálním trendům prózy sedm desátých let. U m ělecky sla b ší je PASÁČEK Z DOLINY (1977) s realistickým zachycením p ro ­ m ěn slovenské vesnice po osvobození; novela KŘIŠŤÁLOVÝ PANTOFLÍČEK (1978) je tém ěř idylic­ kým převyprávěním d ě tstv í J. Fučíka. R om án O b r a z M a r t i n a B l a s k o w i t z e z roku 1980 je ná­ vratem к válečné problem atice. V rcholu dosahuje Fuksova tvorba v „rom ánu m uzeu“ (označení J. L u ­ keše) V é v o d k y n ě a k u c h a ř k a (1983), v něm ž se skutečně m uzeálně, ale s vypravěčským m istrov­ stvím v ra c í nejhlouběji do českých dějin, až před rok 1918. Je to pró za p ln á kontrastů v osudech obou hlavních postav, ale i v prostředí, v něm ž se odehrá­ v á je jí v celku nudný děj, způsobem podám ' p řip o ­ m ín ající epiku francouzského rom anopisce M arce­ la P rousta. Z autobiografických zážitků vychází román, NORBERTA FRÝDA (1913-1976) KRABICE ŽI­ VÝCH (1956), v němž autor ukazuje, jak je možno

zachovat si lidskou tvář i v tak nelidském prostředí, jakým je koncentrační tábor, a jak i zde je nutno čelit zlu. Tento román patří к významným dílům české poválečné prózy. Autor dokázal svoje přesně odpozorované postavy odpatetižovat a postihnout jejich vnitrní přerod. Jinak je Frýdovo prozaické dílo různorodé a žánrově pestré. V padesátých le­ tech publikoval mj. knihu reportáží MEXIKO JE v A m e r ic e , soubory povídek P ř ípa d m a jo r a HoGANA (obojí 1952) a M e č a r c h a n d ě l ů (1954) a další reportáže USMĚVAVÁ GUATEMALA (1955). Z Frýdovy tvorby šedesátých let je nejvýznamnější volná trilogie TŘI MALÉ ŽENY (1963), zpodobující osudy tří různých postav v běžném životě a na dru­ hé straně v mezních dobových situacích (obsahuje prózy Ztracená stuha, Kat nepočká, Živá socha). Dokumentární kronikou rodu s návraty do autorova mládí a se zpodobením postav ze židovského prostředí je románový cyklus s prózami VZOREK

Významným autorem psychologické prózy vy­ jadřující úzkost člověka ohrožovaného fašismem je LADISLAV FUKS (1923-1994). Svůj první pro­ zaický příspěvek otiskl v časopisu Květen. Knižně debutoval románem P an* ’Fh e o d o r MUNDSTOCK (1963), příběhem starého Žida sužovaného vidina­ mi možného transportu, jenž se rozhodne připravo­ vat na situace, které by ho mohly zaskočit. Paradox­ ně ale zahyne pod koly německého auta, mění se tak z postavy tragikomické v tragickou. Ze světa chlapců dospívajících v době druhé světové války

BEZ CENY A PAN BISKUP ANEB ZAČÁTEK POSLED­

74

(1966), H e d v á b n é s ta r o sti a n eb U pr o st ř e d p o sl e d n íc h sto l e t (1968) a L a h v o ­ v á p o št a a n eb K o n ec po sl e d n íc h st o le t ( 1971). Román CÍSAŘOVNA (1972) a soubor poví­ dek A l m a r a p l n á po v íd a č e k (1973), stejně jako próza R u k a m a n e v in n o st i (1974) i posmrtně vy­ daná kniha OŽIVENÍ v SÁLE (1976) vyšly v období

и NESMRTELNÉ t e t k y (1965). Pocity mladých lidí

n ích sto l e t

šedesátých let vyslovuje v povídkovém triptychu M il e n c i NA je d n u n o c (1964). Kafkovsky laděné je drama Z á m ek (1964) a próza L oď jm é n e m N a ­

(1969). Jiného ladění jsou příběhy z let okupace, doby těsně po ní a pak vlastně celého údobí „budování socialismu“, které vzešly z pera JOSEFA ŠKVORECKÉHO (19^4), označovaného za jednoho z moderních klasiků české literatury. Škvoreckého dílo je kromě toho „vícerozměrné“; lze mluvit o Skvoreckém jako literárním a filmovém kritikovi, esejistovi, o jeho působení redaktorském a scenáristickém, hlavně však o Skvoreckém jako překla­ dateli a v exilu rovněž nakladateli. Po válce vystu­ doval tento rodák z Náchoda Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a jako středoškolský učitel pů­ sobil ve „svých“ východních Čechách, v Polici nad Metují a v Hořicích, od roku 1953 byl nakladatel­ ským redaktorem, v období 1956-1958 redaktorem měsíčníku Světová literatura, na jehož založení se podílel. Po celá desetiletí se uplatňoval i jako pře­ kladatel, hlavně z anglické a americké literatury. Po roce 1968 odešel do zahraničí. Vyučoval na univer­ zitě v Torontu, byl spoluzakladatelem exilového nakladatelství Sixty-Eight Publishers, které vedla jeho manželka Zdena Salivarová. d ě je

„normalizace“, autor však naštěstí není poplatný tehdejším ideovým normám. IVAN KLÍMA (1931) strávil jako dítě několik let v terezínském ghettu. Po válce vystudoval Filo­ zofickou fakultu Univerzity Karlovy, pracoval jako redaktor časopisu Květy a nakladatelský redaktor. V šedesátých letech působil v týdenících Literární Ušty a Listy. V letech 1969-1970 byl hostujícím profesorem na Michiganské univerzitě v USA. Po návratu domů ztratil zaměstnání.

Adolf Hoffmeister: Ivan Klíma

I. Klíma vstoupil do literatury na počátku šedesá­ tých let spolu s dalšími mladými prozaiky, kteří publikovali v edici Život kolem nás, vycházející v nakladatelství Československý spisovatel. První prózy tohoto autora byly v lecčems inspirovány prožitky z koncentračního tábora, v němž se ocitl v chlapeckých letech. Výrazný vliv na jeho umělec­ ké zrání mělo dílo Karla Čapka a Franze Kafky. Čapkovým dílem se Klíma zabýval také odborně, napsal o něm esej ( K a r e l Č a p e k - 1962). Knižně debutoval reportážemi ze Slovenska M ez i t ř e m i h ra n ic e m i (1960), v témže roce vyšla jeho kniha povídek s tématem lidského osamocení B e z v a d n ý d e n . N a východní Slovensko je situován román HODINA TICHA (1963), ve kterém ukazuje, jaké stopy zanechala válka na zemi i v lidech. К formě umělecké reportáže se vrátil v knize N á v š t ě v a

Škvoreckého knižní prvotina Z ba b ě l c i (1958) musela být po svém vydání stažena z knižního trhu, protože tehdejšími socialistickými ideology byla interpretována jako přímý útok na literární metodu socialistického realismu. Román, námětově těžící

75

z rodného města, autobiografie i z života vrstevní­ ků, byl pak vydán r. 1964, definitivně (celý text, bez úprav) až v Torontu r. 1973. Na české malo­ město na konci druhé světové války se zde autor dívá očima dospívající generace. Ironické šlehy na adresu českého měšťáka, kterému je jedno, zda jde s fašisty, anebo s komunisty, jen když se má dobře, odhalování pravé tváře „čecháčkovství“ (slovy V. Černého) byly odsouzeny jako znevažování dů­ ležité etapy národních dějin. V povídkovém souboru S e d m ir a m en n Ý sv íc en (1964) i ve zdánlivě jen oddechovém románu LvíČE (1969) z prostředí pražského nakladatelství, kte­ rý má i silnou detektivní zápletku, převládají židov­ ské motivy, ať již jde o události z války, anebo z pozdější doby. Novela LEGENDA EMÖKE (1963) je komponována jako tragicky laděný příběh velké lásky, ničené lidskou nenávistí a hloupostí. V šede­ sátých letech psal Škvorecký řadu povídek a textappealových textů určených pro pražská divadla ma­ lých forem. V souboru B a b y l o n s k ý př íb ě h a jin é POVÍDKY (1967) najdeme četné prózy námětově blízké Zbabělcům; to platí i o próze KONEC NYLO­ NOVÉHO v ě k u ze stejného roku. Textappealové texty vydal autor souborně ve svazku Ze ž i ­ v o t a LEPŠÍ SPOLEČNOSTI (1965). Povídky z let 1946—1967 pak uspořádal do svazku HOŘKEJ SVĚT (1969). Významná byla v tvorbě J. Škvoreckého rovněž inspirace jazzem, vyznavači této hudby byli již mladí protagonisté Zbabělců. Nepřekvapí tedy, že autor spolu s muzikologem Lubomírem Dorůžkou sestavil antologii T v ář ja z z u (1964) a se stej­ ným spoluautorem se podílel na publikaci J a z z o v é INSPIRACE o dva roky později. Škvorecký je prozaik vysoce kultivovaného pro­ jevu a stylu, ale zároveň je to autor v nefalšovaném slova smyslu lidový, v neposlední řadě díky svému humoru. A kromě toho, že sám rád píše detektivky, koncipuje rovněž své „velké“ romány, jež jsou svým způsobem jeho životním vyznáním a zpodo­ bením osudů generace, к níz náleží (Zbabělci, Mirákl, Příběhy inženýra lidských duší), jako detek­ tivní příběhy svého druhu. Jako ctitel a znalec an­ glické a americké detektivní školy publikoval vtip­ ný soubor studií NÁPADY ČTENÁŘE DETEKTIVEK (1965). Velkou oblibu čtenářů detektivek si získal „detektivní pohádkou“ SMUTEK PORUČÍKA BORŮV­ KY (1966); z období emigrace je „detektivní žalo­ zpěv“ K o n e c p o r u č ík a B o r ů v k y (1975). Trochu jiným detektivem než typicky český poručík Bo­ růvka je protagonista další sady Škvoreckého de­ tektivních příběhů publikovaných v období emigra­ ce (H ř íc h y pr o p á t e r a K n o x e - 1973). Řada Škvoreckého detektivních próz sloužila jako pod­ klad к filmovému nebo televiznímu zpracování (Flirt se slečnou Stříbrnou, Farářův konec aj.). Prvním titulem J. Škvoreckého vydaným v To­ rontu byla sžíravá satira na poměry v českosloven­ ské armádě padesátých let s ústřední postavou Dan-

nyho Sm iřického, je ž m á autobiografické prvky (T a n k o v ý pr a po r - 1971; úryvky z této prózy vycházely v o b d o b í pražského ja ra dom a časopisec­ ky). K niha je současně dokonalým obrazem česko­ slovenské společnosti té doby. O bdobně kritický, leč sociologicky siřeji založený a dram atičtější je kritický pohled n a léta „b udování socialism u“ , opět očim a m ladé generace, v dalším velkém rom ánu MlRÁKL (v exilu 1972, ve francouzském překladu vyšel s předm luvou M . K undery). N elichotivým obrazem české společnosti od konce války až po dobu Š kvoreckého p ů so b en í v exilu je dějově na Z babělce a n a M irákl n av azu jící rom án PŘÍBĚH IN­ ŽENÝRA LIDSKÝCH DUŠÍ (poprvé v T orontu 1977, d om a 1992; rovněž o statn í autorova díla vydaná v exilu vycházela dom a po roce 1990). Se svým typickým hum orem a iro n ií pod al Škvorecký spolu se svou ženou Zdenou S alivarovou historii naklada­ telstv í S ixty-E ight Publishers v k nize SAMOŽERBUCH (1977). N ásledoval soubor kritik české poe­ zie a prózy N a b r ig á d ě (spoluautor A. B rousek - 1979), dále prózy V e lk á p o v íd k a o A m er ic e ( 1980) a N á v r a t po r u č ík a B o r ů v k y (1981). N e ­ v ě st a Z TEXASU ( 1993) je historický rom án z am e­ rické občanské války, zachycující osudy českých em igrantů. Příspěvky, včetně recen zí česk é literární produkce, je ž psal p ro v y sílán í rozhlasové stanice H las A m eriky, shrnul Škvorecký do souboru HLAS z A m e r ik y (m ohlo vyjít již ve vlasti - 1990). V exilu vydal i svou poezii ve sbírkách N e z o u fe j ­ t e ! (1979) a D ív k a z C h ic a g a (1980).

Dopady tíživé válečné a protektorátní atmosféry na lidské osudy dominují v knize EDVARDA VA­ LENTY Jdi z a z e l e n ý m s v ětlem (1956), která nebyla ve své době přijata jednoznačně. Tento ro­ mán intelektuála, rozporuplného člověka, který přestává věřit ve smysl lidského konání, rezignuje a v samotném závěru války nalézá smrt, patří ke klíčovým dílům poválečné psychologické prózy. V álečné zkušenosti ztvárnil ve svých knihách JA N O TČ E N Á ŠE K . T ragický příběh českého stu­ denta a židovské dívky vykreslil v novele ROMEO, J u l ie a t m a (1958). N aléhavé d ilem a aktivity a pasivity v době války, odvahy a zbabělosti připo­ m něl rom ánem K u l h a v ý O r feu s (1964). V první polovině šedesátých let se dostávala do

povědomí veřejnosti také historie našich letců na Západě. Jednou z nejznámějších knih o osudech československé vojenské perutě v Anglii je kniha FILIPA JÁNSKÉHO (1922) N e b e š t í jezd ci (1964). Nový typ zobrazení židovské tematiky v souvis­ losti s druhou světovou válkou nacházíme v próze LADISLAVA GROSMANA (1921-1981) OB­ CHOD NA KORZE (1964). Je to psychologická studie charakteru mladého člověka, který dostane „příle­ žitost“ v mimořádných, ničivých životních pod­ mínkách. Ve zkoušce mezilidských vztahů v době válečných událostí na Slovensku obstojí jen málo

76

(1920-1982), autor románů zachycujících klíčové okamžiky z naší novodobé historie (TEREZA

jedinců vystupujících v této strhující próze. Zmíně­ né dílo zaujalo filmové tvůrce (režisérskou dvojici Kadár-Klos), kteří podle něho natočili film, jenž získal r. 1966 nej vyšší filmové ocenění - americké­ ho Oscara. Z obdobného prostředí Grosman tema­ ticky čerpal i v knize povídek NEVĚSTA (1969). Ze života slovenských Židů je také román V ĚRY K A LÁ BOVÉ (1932) V e MĚSTĚ JSOU BRATŘI S te in o v é (1967), příběh špatoého svědomí, lidské chamtivosti a hlouposti. Osudy českých studentů za okupace jsou ná­ mětem próz spisovatele JOSEFA STRNADELA (1912-1986) - N o c je v l a k , k t e r ý je d e d o m ů (1969), NOC v PATÁCH (1969). Ostravský spisovatel a novinář OTA FILIP (1930), od sedmdesátých let patřící mezi čelné exi­ lové spisovatele v Německu, zpracoval ve své prvo­ tině C e s t a k e h ř b i t o v u (1968) válečné téma situ­ ované do rodného města. Konfrontuje v n í pro­ blémy dospívající generace se sobeckým a nemo­ rálním světem dospělých, z nichž mnozí dokázali využít ve svůj prospěch i válečných událostí. Očima venkovského kluka zaznamenal osvobo­ zení v próze AŤ ŽIJE REPUBLIKA (1965) JAN PRO­ CHÁZKA (1929-1971), prozaik a scenárista, který debutoval knižně v roce 1956. Tento autor, který se musel vyrovnat se svým přesvědčením někdejšího zamčeného mládežníka padesátých let a později prominenta režimu prezidenta Novotného, se stal v letech šedesátých významným činitelem liberali­ začního procesu. Na přelomu padesátých a šedesá­ tých let napsal novelu Zeleně o b z o r y (1960), ty­ pickou pro literární atmosféru té doby. Vypráví v ní příběh mladého inženýra z pohraniční zemědělské farmy (autor sám v podobném prostředí pracoval), který prožívá vážné citové a charakterové proměny. V novele S v a tá n o c (1966) srovnává dvojí podo­ bu fanatismu - náboženskou a komunistickou. Vel­ mi úspěšná byla spolupráce Jana Procházky s reži­ sérem Karlem Kachyňou, pro kterého psal filmové scénáře (Trápení - 1961, Závrat- 1962, Naděje 1963, Vysoká ze d - 1964, Ať žije republika - 1965, Kočár do Vídně - 1966, Noc nevěsty - 1967, Ucho - 1970), většinu z nich vydal i knižně. Do morav­ ského pohraničí je situován román P ř e s t ř e l k a (1964), ve kterém konfrontuje ideály mládí s reali­ tou prostředí Pohraniční stráže v padesátých letech. O autorově politické činnosti v době pražského jara vypovídá jeho publicistická kniha POLITIKA PRO KAŽDÉHO (1968). Jan Procházka zemřel dvaačtyřicetiletý, uštván atmosférou počátku „normalizace“. Rada jeho próz vyšla v zahraničí, např. filmová povídka UCHO (Kolín nad Rýnem 1977), psycholo­ gický příběh manželské dvojice pronásledované re­ presivní mocí. Procházkovo dílo, zejména jeho fil­ mová podoba, dosáhlo v šedesátých letech mnoha ocenění doma i v zahraničí. Válku a poválečný vývoj zobrazil v souboru po­ vídek N ezralé ovoce (1960) RUDOLF ČERNÝ

- 1962, Zbraně pro Prahu - 1975), po roce 1970 ovšem prorežimní, s „normalizací“ se ztotožňující autor. Nejvíc je to patrno v přepracování romá­ nu Tereza, jenž je součástí dilogie NÁMĚSTÍ EVRO­ PY (1978); politický život Československa let 1929-1935 je v ní lícen v souladu s komunistickou ideologu. Povídky a romány z vojenského prostředí z doby bezprostředně po druhé světové válce, silně ideolo­ gicky a prosocialisticky motivované, psal RU­ DOLF KALČÍK (1923-1980). Jeho tvorbu zásad­ ně ovlivnil pobyt v západočeském pohraničí a vo­ jenská služba u Pohraniční stráže. Inspiroval se skutečnými událostmi (Král Šumavy - 1960, úspěšně zfilmován, V HRANIČNÍCH HORÁCH - 1954), příběhy z praxe SNB (BEZPEČNOST ZASA­ HUJE - 1967, Tady bezpečnost - 1966, B artoLOMĚJSKÁ 10 - 1968). Některé jeho prózy nesou

znaky literatury faktu. Destruktivní účinky jakéhokoliv typu války na lidskou psychiku inspirovaly prozaika, filmového a televizního scenáristu VLADIMÍRA KÖRNERA (1939). V novele Střepiny v trávě (1964), v ro­ mánu S lepé rameno (1965) a nejvýrazněji v romá­ nu ZÁNIK SAMOTY B erhof (1973) ukazuje zákeř­ nost války, která ovlivňuje lidský život i dávno po­ tom, co skončila. Návraty к válečným motivům u tohoto autora motivovala také skutečnost, že jeho otec, odbojář, padl těsně před koncem bojů. Z prostředí Sudet po druhé světové válce je novela A delheid (1967), příběh západního letce, který se vyrovnává se složitou situací společenskou i osobní v národnostně rozeštvaném prostředí. Lidské blou­ dění a osamělost jsou základním námětem próz ze 13. století (PÍSEČNÁ KOSA - 1970, ÚDOLÍ VČEL

- 1978). V dalších prózách čerpá Körner námětově z války rakousko-pruské (POST bellum 1866 - 1986, ŽIVOT ZA podpis - 1989), první světové (A nděl milosrdenství - 1988) i třicetileté (Psí kůže - 1992); svým způsobem zpracovává téma války též v Lékaři umírajícího času , jehož hlav­ ní postavou je Jan Jesenius (1984). Ve všech přípa­ dech jde o zvláštní typ historického románu ak­ centujícího stálou přítomnost zla a krutostí v lid­ ských dějinách. S mrt sv. V ojtěcha (1993) je nad­ to sžíravou kritikou české národní povahy. Körner napsal i řadu scénářů pro film anebo byl jejich spo­ luautorem (např. Čas jeřabin - 1963, Pověst o stříbrnéjedli - 1973, Stín kapradiny - 1984). Jiné Kömerovy scénáře byly východiskem ke knihám (filmy Údolí včel - 1967, Zánik samoty Berhof - 1970, natočeno 1983). Próza Psí kůže vznikla na základě stejnojmennné televizní hry (1985), kniha lékař umírajícího času podle stejnojmenného scénáře pro seriál slovenské televize z roku 1984; z jeho materiálu vznikl i film (Svědek umírajícího času - 1990) atd.

77

ráží i v jeho počáteční literární tvorbě (RUŠNÝ DŮM - 1963). V šedesátých letech působil jako redaktor v časopisech, nakladatelství a rozhlase. V období pražského jara 1968 se stal autorem výzvy Dva tisí­ ce slov, normalizátory označené za jeden z nejpod­ vratnějších „kontrarevolučních“ dokumentů. V ro­ ce 1966 vydal prózu S ek yr a , příběh života svého otce, přesvědčeného komunisty, který přichází o své ideály. Román je zároveň autobiografickou výpovědí člověka, který se musí vyrovnat se spole­ čenským schizmatem, najít novou životní orientaci. Vaculíkův román je výmluvným svědectvím o tom, jak komunismus zneužil idealistické nadšení svých stoupenců. V sedmdesátých a osmdesátých letech vycházela Vaculíkova díla v samizdatu a v zahra­ ničí.

Náměty z českého pohraničí zpracovává ve své tvorbě také FRANTIŠEK FRÝDA (1914), který knižně debutoval roku 1965 prózou S m rt SE DÍVÁ DO OKEN, v níž zachytil dramatické střety českých obyvatel Sudet se zfanatizovanými nacisty. Motivy z doby nástupu fašismu jsou zastoupeny i v dalších knihách tohoto autora (N ebezpečné hranice - 1978, H ořký ú d ěl - 1980, Z a stáv k a mrt ­ vých - 1981). Válečná tematika je autory šedesátých let zobra­ zována několikerým způsobem: prostřednictvím tzv. vážné literatury, v první řadě psychologické prózy a společenskokritického románu, vzpomín­ kové prózy, literatury faktu, ale také detektivního žánru, který právě v této době u nás prožívá rene­ sanci. V předcházejících desetiletích byl totiž zatra­ cován jako tzv. pokleslá literatura. Vedle uvede­ ných prací Josefa Škvoreckého píší detektivky např. Pavel Neumann, Hana Bělohradská a Pavel Hejcman. Z nich právě u Hejcmana a několika dalších autorů kriminálních příběhů se objevují motivy z války a doby těsně po ní.

Společenskokritická problematika, psychologická próza Novým tématem, se kterým se vyrovnává něko­ lik spisovatelů, je kult osobnosti, zneužívání osobní moci, její vliv na lidský charakter. V dalších pró­ zách se objevuje aspoň náznak kritiky některých společenských problémů. LENKA HAŠKOVÁ píše po budovatelských re­ portážích z padesátých let novely O bžalo v aný (1960) a Odchod bez ř á d ů (1969), ve kterých se nezastřeně objevují deziluze její generace. Podob­ ným uměleckým vývojem prošel LADISLAV BUBLÍK (1924), autor prózy PÁTEŘ (1963). IVAN KŘÍŽ, autor románů z vesnického prostředí, zobra­ zil ve V elké sam otě (1960) příběh člověka, který nadřadí pracovní povinnosti svému soukromému životu a obětuje jim i dobré m ezilidské vztahy.

Ludvik Vaculík

V druhé polovině padesátých let a v letech šede­ sátých vstupuje do literárního světa několik auto­ rek, které se ve svých knihách zabývají problémy soudobé ženy. VALJA STÝBLOVÁ ( 1922), povo­ láním vysokoškolská profesorka medicíny, se ve svém díle zaměřila na náměty z lékařského prostře­ dí. Už ve své první knize MNE SOUDILA NOC (1957) klade stále aktuální otázku, zda má žena právo roz­ hodnout o novém lidském životě. V románu MOJE v e l k á v ír a (1960) se zajímavě dotýká problémů přírodního léčitelství. V dalších knihách se zamýšlí nad manželskými obtížemi současných žen (N e n á ­ v id ím a m il u j i - 1969, N e v ě r a - 1984), nad jejich vztahem к životu, společenským postavením, vzta­ hem kariéry a rodinných povinností ženy (DOPIS K l á ř e - 1963, Z l a t é r y b k y - 1988). Z prostředí domova důchodců je próza N a k o n c i a l e j e

KAREL PTÁČNÍK polemizuje v románu NOC ODCHÁZÍ RÁNO (1963) se schematickým zobrazo­

váním našeho poválečného vývoje v dílech dogma­ tiků. VLADIMÍR PŘIBSKÝ (1932), vlastním jmé­ nem Vladimír Řezáč, v románu ČAJ PRO NÁVŠTĚVU (1967) usiluje o postižení celého spektra lidských osudů z let 1939-1956. Příznačným jevem prózy šedesátých let je zájem o současného člověka, který se musí vyrovnat s minulostí, se svými psychický­ mi problémy a který chce najít místo ve společ­ nosti. Novinář a spisovatel -LUDVÍK VACULÍK (1926) získal první pracovní zkušenosti u firmy Baťa ve Zlíně jako jeden z Baťových „mladých mu­ žů“. Sám pak pracoval jako vychovatel, což se od­

78

(1979). Nejznámějším a také úspěšně zfilmovaným dílem Valji Stýblové je próza SKALPEL, PROSÍM (1981), zpověď chirurga, který bilancuje svoje pro­ fesní počínám i soukromý život. Stýblová je také autorkou knih pro děti (Až b u d e pa d a t h v ězd a - 1966, MŮJ b r á c h a - 1973).

k a na šlechtitelské farm ě. V P ř íb ě h u z lék á r n y (1965) prostřednictvím několika různých pohledů analyzuje příčiny krize současného m anželství. Z lékařského p ro střed í čerpá rom án PŘIPRAVTE OPERAČNÍ SÁL (1979). Polistopadový vývoj kritic­ ky, někdy však se zcela zkreslenou optikou p o h le­ du, kom entuje v prózách M a f ie po č e s k u (1990) a M a f ie po l isto pa d u (1992). Problém y vztahu m uže a ženy, jed in ečn o stí lid ­ ského osudu se inspiruje IVA HERCÍKOVÁ (1935), prozaička soustředěná n a citovou stránku člověka. Je rovněž autorkou knih p ro m ládež, tele­ vizních a film ových scénářů. D ebutovala rom ánem PĚT h o l e k NA k r k u ( 1966). Je jí tvorba pro dospělé se ro zv ijí v sedm desátých a osm desátých letech (P l á st e v m e d u - 1976, D v a k r á t d o je d n é ř e k y - 1977). Ž iv o tn í příběh K aroliny S větlé zpracovala v novele JOHANA (1980); zam yslela se v n í nad osudem žen, které usku tečň u jí své představy i za cenu se b ezn ičen í V roce 1986 em igrovala do USA. V ydala rom án DOMŮ (T oronto 1992), přepracován ve vlasti vyšel pod názvem К DOMOVU SE NEDÍVEJ, ANDĚLÍ (1994).

Ú spěšná prozaička šedesátých let, jed n a z n ej­ znám ějších autorek té doby, vtipná a duchaplná vypravěčka JIN D Ř IŠK A SM E T A N O V Á (1923) je původním povoláním úřednice. T ěžiště je jí literární tvorby spadá do šedesátých let. P o roce 1969 patřila m ezi zakázané autory. P ublikovala v Literárních novinách, Zítřku i jin d e. P rv n í kniha povídek ze života obyčejných lidí, k te ří se vy ro v n áv ají s n e­ očekávaným okam žikem v e svém životě, j í vyšla roku 1959 ( K o n c e r t p o d p la t a n e m ) . V ztahům d ětí a rodičů je věnována novela R ů ž o v é š a t y v e VOJENSKÉ TORNĚ (1963). V roce 1965 vyd ala ro ­ m án NĚKDO PŘUDE A NENECHÁ MĚ ZEMŘÍT, ve k te­ rém zachycuje živ o t lid í v horském pohraničí. M a­ lostranským prostředím se inspirovala v povídko­ vých knihách U s t l á n o n a r ů ž í c h (1966), P o z o r , v y l e t í p t á č e k (1969) a U s t l á n o n a R ů ž íc h a p o d n e b e s y (1970). D a lší knihy m ohla vydat až v devadesátých letech. R oku 1990 to byly črty a fejetony D o m o v n í d ů v ě r n o s t i , roku 1996 k niha TG M : P r o č s e n e ř e k n e p r a v d a ? , v níž zpracova­ la zápisky JU D r. A ntonína Schenka, osobního ta­ jem níka prezidenta M asaryka.

ALENU VOSTROU (1938-1992) charakterizo­ val Jiří Opelík jako spisovatelku, jež „patří к auto­ rům, kteří v české literatuře vybrakovanému pojmu aktuálnost vracejí jeho dobrý a patřičný dosah“

(Host do domu, 1967). Tato prozaička, autorka di­ vadelních her (viz str. 106), scénářů a knížek pro děti otiskla své prvotiny v časopisu Plamen počát­ kem šedesátých let. V roce 1964 vydala soubor po­ vídek Bůh z r e k l a m y , r. 1966 román V la žn á VLNA, ve kterém ironizuje banality, trapnosti a po­ vrchnosti všedního života. V sedmdesátých letech se věnovala převážně tvorbě pro děti. Výjimečnou osobností současné české literatu­ ry je EVA KANTŮRKOVÁ (1930). Původně redaktorka a funkcionářka v mládežnickém hnutí se v sedmdesátých a osmdesátých letech stala jednou z představitelek intelektuálního odporu vůči tzv. normalizaci. Do literatury vstoupila knížkou psy­ chologických povídek J e n s i t a k m a lič k o po v y ­ s k o č it (1966). Problematičnost kolektivizace ven­ kova v padesátých letech demaskovala ve své druhé knize, v románu S m u t e č n í sla v n o st (1967). Ná­ klad jejích dalších knih - NULOVÝ BOD a POZŮSTA­ LOST pa n a Á b e la — byl zničen. V sedmdesátých a osmdesátých letech publikovala v samizdatu a exilu. ILONA BORSKÁ ( 1928) je autorka próz pro do­ spělé i pro mládež, veršů a próz pro děti, lyrická básnířka. Pracovala jako redaktorka v Čs. rozhlasu, přednášela na vysoké škole, od počátku sedmde­ sátých let se věnovala literární tvorbě. Jejím nejúspěšnějšún dílem je próza DOKTORKA. Z DOMU T r u b a č ů (1978), autentický příběh lékařky, která založila v Bagdádu československou nemocnici. V prvním období své tvorby se představila jako básnířka (VŘES - 1956). Od sedmdesátých let se

Prozaička a autorka psychologických próz a lite­ ratury science fiction LUDMILA FREIOVÁ (1926) v počátcích své tvorby námětově čerpala ze školního prostředí. Působila jako učitelka na zá­ kladní a střední škole, poznala i prostředí zvláštní školy. Knižně debutovala roku 1960. Svět zdravých a handicapovaných konfrontovala v próze Příběh JEDNOHO ROKU (1966). Prvky psychologické prózy a science fiction uplatnila v LETNÍCH KURSECH (1977), к dobrodružnému žánru směřuje próza V y ­ EXEMPLÁŘ. A utorkou hum orně laděných próz pro dospělé i pro děti je H E R M ÍN A F R A N K O V Á (1928). P rvní povídky otiskovala od roku 1957 v časopise Plamen, Host do domu, v Literárních novinách a Divadle. P říznačným tém atem je jí tvorby je střetá­ v ání světa dospělých a dětí, o d k rý v án í lidské zba­ bělosti, vypočítavosti a lhostejnosti, odpor proti konvencím . K nižně debutovala roku 1961 knihou povídek ŽENY POD HELMOU, následovaly prózy D ěti p l a t í p o l o v ic ? (1961), B l á z n i a P y t h a ­ g o ra s (1966), B l á z n i m a jí pr o pu stk y (1969) a další. P okusila se tak é o dram atickou tvorbu, napsala divadeln í hru U Č e r n é M a t k y b o ž í ř a zen ý

( 1962). ZDENA FRÝBOVÁ (1934) začala publikovat psychologické příběhy ze současného života na po­ čátku šedesátých let. První knihu vydala roku 1963 pod názvem ROK NA HACIENDĚ. Vypráví v ní o úskalích počátků samostatné praxe vysokoškolá­

79

letech výrazněji prosadil, a dokonce mezi vý­ znamné autory zařadil JIŘIKŘENEK (1933), jehož prózy z té doby přecenila H. Hrzalová i další režimní kritici. V šedesátých letech publikoval J. Křenek po prvotině C h l a pi (1963), románu o partyzánech na rodném Valašsku, několik próz se sondami do psychologie důstojníků a vojáků v provinčních po­ sádkách (povídky Z ab it á n e d ě l e —1967, román M o d r á pl a c h etn ic e - 1968). Uplatnil tak vlastní životní zkušenosti - je inženýrem elektrotechniky, absolventem Vojenské technické akademie v Brně. Do mikrosvěta obyčejných lidí se vrátil v povíd­ kách V ý č e p v e d v o ř e (1969) i v románu V e sn i ­ č a n k a (1973).

věnuje tvorbě pro d ěti (KOMU ZLATÁ BRUSLE? - 1974, VE ČTVRTEK BUDEME DOSPĚLÍ - 1977).

Významným dílem z počátku šedesátých let, jímž byly překročeny stylové i tematické zvyklosti předchozího desetiletí, byla lyrická novela M a r ie (1960), prvotina ALEXANDRA KLIMENTA (1929, vlastním jménem Alexandr Klimentiev). Také v dalších Klimentových prózách dominuje zá­ jem o niterný svět člověka, o jeho citové a mravní problémy, o partnerství a rodinné svazky (Marie je novela o rozvedeném manželství). Tyto „civilní prózy“ se však neutápějí v šedi. Všední osudy svých hrdinů zaznamenává Kliment též pomocí fantazijmch prvků a motivů odhalovaného tajem­ ství (například v prózách S e t k á n í př e d o d jezd em - 1963, H o d in k y s v o d o t r y sk e m - 1965, B e z ú h o n n í - 1968). Patří к autorům, kteří se v mnohém poučili z moderní světové psychologic­ ké prózy, není však napodobitelem svých vzorů. Odmítá klasickou kompozici prózy; svoje postavy obklopuje složitou mozaikou vztahů, střídá různé časové roviny reality (retrospektiva, vzpomínky z dětství, snový život, imaginární rozhovory). Vý­ pověď o světě dokáže prohloubit lyrizovanou for­ mou, jazykem plným metaforiky a v neposlední řa­ dě důrazem na to, že právě všední věci a jevy jsou prazákladem života. Po roce 1970 nesměl doma publikovat, ale v exilových nakladatelstvích patřily jeho prózy к nejvyhledávanějším. Po básnické prvotině R o z sv íc e n á o k n a (1954) se v novele ČASOVÁ tís e ň (1961) JIŘÍHO FRIEDA (1923) objevuje téma osobní krize intelektuála, konfrontace jeho pocitů („samoúčelnosti“, zbyteč­ nosti) s lidským společenstvím. Toto hledám" místa v lidské pospolitosti je v prozaické prvotině zobra­ zováno ještě v komunistickém duchu. Pokud se tý­ ká stavby novely, jsou zřetelné vlivy francouzského tzv. nového románu: je potlačena dějovost, do po­ předí jsou stavěny „vnitřní rozměry věcí“ (hlavně takto jsou vykresleny vztahy hlavní postavy s jejími partnery). Obdobně koncipuje Fried i další prózy A b e l (1966), příběh malíře rekapitulujícího v prů­ běhu několika hodin celý svůj život, anebo H o b b y (1969), příběh úředníka odehrávající se na přelomu krizových třicátých a čtyřicátých let. Z mladších autorů píšících společensky koncipo­ vané, respektive psychologické prózy zaujal KA­ REL MISAŘ (1934-1991), hlavně románem PASŤÁK (1969) s námětem z prostředí delikventní mlá­ deže. Ten následoval po souboru povídek z pová­ lečného maloměsta U NÁS JE KLID (1964). V sedm­ desátých letech vydal Misař román z prostředí Kladenska v období poúnorových společenských pro­ měn (P e r ife r ie - 1977). Jím ovšem, stejně jako dalšími prózami a svou novinářskou činností, na­ příklad ve Tvorbě, splatil daň husákovskému reži­ mu, který mu umožnil publikovat bez přerušení kontinuity. Obdobně se až v sedmdesátých a osmdesátých

Ještě p řed norm alizačním dvacetiletím se K řenkovým .ústředním tém atem staly v álečné i pováleč­ n é osudy valašské vesnice, a to ať již se týkalo spo­ lečenských přem ěn včetně kolektivizace (třeba v próze ČAS OZIMŮ - 1968, p ozději v pró ze ČAS POLOMŮ A ŠTĚPŮ - 1976; o b o jí vydáno jak o dilogie v roce 1981 p o d názvem CAS OZIMŮ, POLOMŮ A ŠTĚPŮ), anebo soukrom ých osudů valašských kopaničářů (trilogie V a l i g u r k y z K o p e č k a z roku 1976 o b sah u jící rom ány V e s n ič a n k a , D ům m ezi m o d ř ín y z roku 1974 a J a h o d y n a s t é b l e t r á v y , vydané 1975). V prózách SKŘIVÁNEK A SOVA a C h a l u p a n a s p a d n u t í (oba rom ány z roku 1981) usiluje skloubit hum orné prvky se společensky za­ m ěřenou satirou, opíraje se hlavně o figurkářské p rvky a vypravěčskou drobnokresbu. O rom ánech T o m á š a m a r k ě t a (1984) a P a n e n k a z r á k o s u (1988), dvou dílech nedokončené trilogie, se v no­ vinách rozvinula ostrá diskuse m ezi kritiky, kteří považovali K řenka za význam ného autora angažo­ vaného p ro socialism us, a n a druhé straně těmi, k te ří upozorňovali n a problem atičnost um ělecké výstavby obou posledních děl. A utor v nich ne zce­ la šťastně aplikuje postupy, je ž se m u osvědčily v prózách nám ětově těžících z důvěrně znám ého venkovského prostředí, n a intelektuálskou dorůsta­ jíc í generaci z m ěsta a svět jejích m ravních a hod­ notových kategorií. K řenek um ěl napsat dobrý tele­ v iz n í scénář i seriál pro lidové, hlavně venkovské p ublikum (seriál B e z ž e n s k é a b e z t a b á k u vyšel v přepisu knižně —1987) a psal i prózy určené dět­ ském u čtenáři (například D l o u h é u š i v trávě - 1983, Č e r n é r y b y , s iv í h o l u b i ... - 1988).

Náměty z historie Pro druhou polovinu padesátých let je příznačný příliv próz s náměty z historie - povídek, novel i románů. К oživení historické prózy docházek* v této době v souvislosti s potřebou přehodnocení dosavadního vývoje. Stále ještě se zdůrazňuje vý­ znam třídního boje v dějinách, dělnického hafli atd. Na druhé straně nabývá historická próza přece jen jiných kvalit ve srovnám" s dosud převažující«

80

jiráskovským pojetím, jak ho neúnavně prosazoval Zdeněk Nejedlý. Kvantitativní rozmach prózy s ná­ měty z historie je doprovázen značnou tematickou diferenciací. Spisovatelé se inspirují nejstaršími českými dějinami, historií Velkomoravské říše, ob­ dobím vlády Přemyslovců, dobou renesance, po­ kračuje zájem o husitství se zdůrazňováním jeho revolučnosti. Začínají se objevovat prózy námětově čerpající z pobělohorských let i z dalších století včetně devatenáctého s rozvojem techniky. Prozai­ kové se obracejí i к nejnovějším dějinám a objevují se pokusy překonat stereotypy pohledů na vývoj před druhou světovou válkou. Další čerpají ze svě­ tových dějin: z období antiky, středověké Francie, Španělska v době renesance i z předrevolučmho Ruska.

v šedesátých letech povídky S taré zkazky (1962) a knihu pověstí Z dávných dob (1969); v následu­ jícím desetiletí pak soubor Z e slovanských LE­ GEND A pověstí (1975). Mašinová koncipovala i několik próz s náměty z českých náboženských dějin, hlavně z doby reformace a činnosti jednoty bratrské (M ladá léta Ja n a A mose - 1957, Do LABYRINTU SVĚTA - 1959, PLANOUCÍ POCHODEŇ - 1961; všechny tři romány pak vyšly společně pod

názvem NESMRTELNÝ POUTNÍK - tím byl J. A. Ko­ menský, jedna z nejvýznamnějších osobností na­ šich dějin). Středověkou historii oživuje ve svých prózách NINA BONHARDOVÁ (1907-1981). Po románu TANEC ra bů (1949), což je první díl trilogie histo­ rických románů námětově čerpajících z jižních Čech (představuje v něm osobnost Jakuba Krčina z Jelčan, člověka renesančního, ale i krutého vlád­ ce) pojednává v druhém díle SELSKÝ MOR (1957) o selské rebelii a ve třetím (POLYXENA — 1959) je hlavní protagonistkou šlechtična Polyxena z Lob­ kovic. V románu H odina závrati (1975) se po­ kouší nově osvětlit osobnost Petra Voka a do obdo­ b í vlády Přemyslovců uvádí čtenáře v románu Krá ­ lovský úděl (1971); R omán o D oubravce čes ­ ké a MĚŠKOVI polském (1980) je zasazen do doby pronikání křesťanství do Polska. VÁCLAV KAPLICKÝ (1895-1982), který se

Neúm ěrně ke svému význam u vyzdvihovaný autor, nadto přední socialistický ideolog a politik, prezident republiky A N TO N ÍN ZÁPO TOCKÝ (1884-1957) publikuje těsně před sm rtí svůj čtvrtý historický rom án R ozbřesk (1956), který je vlast­ ně adaptací zápisků jeho matky. Posm rtně vychází Zápotockého dětská knížk a BARUNKA ( 1957), která vznikla rozšířením jedné kapitoly Rozbřesku. Z á­ potockého rom ány z konce čtyřicátých a prv n í po­ loviny padesátých let (VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI - 1948, B o u ř li v ý r o k 1905 - 1949, R u d á z á ř e n a d K la d n e m — 1951) jsou bezprostřední a silně tendenční obrazy z historie českého dělnického hnutí s důrazem kladeným n a vedoucí roli kom u­ nistické strany.

zapsal již do dějin meziválečné literatury románem G o r n o s t a j (1936), narušujícím některé legionář­ ské legendy a mýty, napsal od roku 1945 několik historických románů, novel i povídek. Zprvu se soustředil na problematiku husitského revolučního hnutí ( K r a j k a l i c h a - 1945 - i další prózy), ale od padesátých let následovala sada románů a kronik z dějin selských rebelií 17.-19. století. Autor v nich zesíleně poukazuje na význam lidových mas v re­ volučních událostech a v dějinách vůbec (viz prózy

Ze starších prozaiků LEONTÝNA MAŠÍNOVÁ ( 1882-1975) již ve čtyřicátých letech vydala sou­ bor povídek S t a ré po věsti a leg end y (1941) a

S m r š ť - 1955, R e k r u t i - 1956, Ž e l e z n á k o r u n a - 1954). V ZAŤATÉ P ě s ti z roku 1959 zdůrazňuje

vliv revolučních událostí v Praze na český venkov. Tragické děje z doby protireformace na severní Mo­ ravě (upalování nespravedlně obviněných žen) za­ chycuje v knize K l a d i v o n a č a r o d ě j n i c e (1963). Mládeži jsou určeny knihy TÁBORSKÁ REPUBLIKA (1969), K r á l o v s k ý s o u b o j (1971) i další. O historii husitského hnutí a osobnosti Jana Žižky z Trocnova psal FRANTIŠEK RACHLÍK (1904-1980) v široce pojatém románovém pásmu H o d i n a p ř e d j i t ř n í (1958). Z Rachlíkova díla jsou ovšem nejvýznamnější jeho humoristické prózy z počátku protektorátu P o z d r a v p á m b u , p a n e RANDÁK а I DEJŽ TO PÁMBU, HOLENKOVÉ (obě 1940). Šťastně také sáhl po látce z dějin českého divadla a v románu KOMEDIE PLNÁ LÁSKY (1954) přiblížil čtenáři nejen Jindřicha Mošnu jako velkou a uctívanou hereckou osobnost, nýbrž i kulturní, společenské a v lecčems i politické prostředí jeho doby.

Cyril Bouda: Ilustrace к pověstem Leontýny Mašinové

81

Dvě základní tematické linie nalezneme v pró­ zách ADOLFA BRANALDA (1910). Krystalizuji už v první fázi jeho tvorby. Je to hlavně svět diva­ dla, vždyť sám pochází z herecké rodiny a psal také divadelní hry pro ochotníky; debutoval románem z prostředí kočovných herců S t ř íb r n á p a r u k a (1947). Již tehdy však přitahuje autora také svět techniky a vůbec celého 19. století „průmyslové revoluce“.

svých povídkách, novelách i románech s historic­ kými náměty, jež začal publikovat ve čtyřicátých letech, se soustředil na stěžejní období českých dě­ jin - husitství - i pobělohorské „temno“ (odsuzoval rekatolizaci) a revoluční léta 1848-49. V padesá­ tých letech publikoval populámě-naučné studie o J. Husovi, J. Žižkovi a J. Zelivském, dětem urče­ ná díla O brázky z našich dějin (1955), H usitská kronika (1956) a prózu V eronika (téhož roku, s námětem z doby útlaku za Bachova absolutismu). V šedesátých a sedmdesátých letech se vedle mo­ nografických portrétů (viz třeba ŽIVOT JANA AMO­ SE —1975) věnuje i dalším typům historické prózy. Píše romantický cyklus povídek LÁSKY k rálov ­ ské (1973) a dvě prózy na pomezí beletrie a litera­ tury faktu - E vropa tančila valčík (1974) a E vropa v zákopech (1975; volně navazuje na předchozí) s tematikou z počátku 20. století a první světové války. Přední místo mezi autory pracujícími s náměty z novějších i starších českých dějin - a nikoli jen v próze šedesátých let - zaujímá VLADIM ÍR NEFF f 1909-1983), autor obsáhlých historických románů, vlastně společenských satir. Začal publi­ kovat již ve třicátých letech, od roku 1939 patřil mezi spisovatele z povolání. Za války a těsně po ní píše romantizující příběhy s bohatou fabulí a s psy­ chologickým prokreslením postav, dějově zasazené do staré Prahy (román Třináctá k om nata - 1944, M a r œ a zahradník - 1945). V období 1945-1948 nepatřil к prozaikům, které zcela zauja­ ly revoluční přeměny české společnosti a vlastně celého světa. Jako interesantní pokus přiblížit čte­ náři svět filozofického poznání a zároveň jej ironi­ zovat lze charakterizovat jeho F ilozofický slov ­ ník pro sa m o uk y neboli A ntigorgias (1948). V padesátých letech se Neff počínaje románem S rpnovští páni (1953, téma z doby posledních Přemyslovců) zcela soustředil na historickou látku. V roce 1957 vydal pod názvem SŇATKY z rozum u první díl pentalogie o vzestupu a pádu pražských měšťanských rodů Bomů a Nedobylů, v níž podal obraz vývoje české společnosti v období téměř jed­ noho století. Následovaly CÍSAŘSKÉ FIALKY (1958), Z lá krev (1959), V eselá v d o v a (1961) a Kr á lo v sk ý vozataj (1963). Všechny součásti pentalogie patřily к nejvydávanějším českým kni­ hám a sloužily i jako literární podklady pro televiz­ ní inscenace. V románu T ram poty pa n a H um bla (1967) na­ stavil Neff zrcadlo malému českému člověku. V sedmdesátých letech pak s tnnž záměrem kom­

Adolf Branald

V románu L a z a r e t n í v l a k (1950, rozšířen 1959), o vzrušených dějích na pražském nádraží v konci druhé světové války, uplatnil Branald zku­ šenosti, jež získal jako zaměstnanec železnic (od roku 1936 až do padesátých let). Po čtenářsky vel­ mi úspěšném románu pro mládež D ě d e č e k a u t o ­ m o b il (1955) následoval historický román K r á l ŽELEZNIC (1959), příběh vzestupu a pádu jednoho podnikatele. Ve stejném období vzniká i vzpomín­ kové pásmo, návrat do hereckého světa S k ř íň k a S LÍČIDLY (1960), o deset let později pak rovněž vzpomínková próza SENTIMENTÁLNÍ PRŮVODCE PO p r a ž s k é m n á b ř e ž í (1970) a V a l č ík z L o h e n g r i n a (1972). Ale Branald publikuje i pásma „vyprá­ vění“ blízká životopisnému románu KOUZELNÉ ZRCADLO (1961, o malíři Cyrilu Boudovi) anebo V o já k r e v o l u c e (1962, o čelném pracovníkovi K S Č Janu Harusovi) a také povídky blízké literatu­ ře faktu D ů v o d к z a b it í (1969). Z období protek­ torátu podnětně čerpal v próze D v a m u ž i v j e d n é v á l c e (1979); jde o historickou rekonstrukci příbě­ hu dvou „protihráčů“: šéfa kladenského gestapa a člena ilegální odbojové skupiny. Dominantním znakem tvorby MILOŠE VÁC­ LAVA KRATOCHVÍLA (1904-1986) bylo trvalé sepětí práce historika-vědce s beletristikou. Ve

ponoval fiktivní historickou trilogii s hlavní po­ stavou Petrem Kukaněm z Kukaně, jakýmsi čes­ kým baronem Prášilem, který prožívá neuvěřitelná dobrodružství v cizině a s užitím fantastických pro­ středků dokáže uniknout všem nástrahám. Trilogii tvoří romány Královny nemají nohy (1973), Prsten B orgiů (1975) a Krásná čarodějka

82

(1980). Trilogie je napsána s darem skvělého vy­ pravěčského uměni a s ironickým nadhledem nad osudy rozmarně vytvořených postav i dějů; mistrovská je autorova práce s jazykem a stylovými prostředky. Do prostředí rodného kraje poblíž Brna situoval svoje romány ze čtyřicátých let FRANTIŠEK NE? UŽIL (1907-1996), který debutoval jako básník již v roce 1928. Jejich hrdiny jsou lidé srostlí s rodnou hroudou, vždyť autor v próze začínal jako ruralista. Tyto znaky mají rovněž Neužilovy historické romá­ ny z dalších desetiletí, například Prsten (1959) anebo historizující freska z doby napoleonských válek a bitvy u Slavkova RANĚNÉ POLE (1981), pa­ třící к lepším autorovým prózám. Námětem jeho dalšího románu jsou události z roku 1848 s ústřední postavou kněze a filozofa F. M. Klácela (Milost­ ný HERBÁŘ —1976). V šedesátých letech si oblibu čtenářů získaly nenáročné Neužilovy romány z pře­ myslovských časů (například Eliška Rejčka - 1968). Na rozdíl od V. Kaplického а М. V. Kratochvíla, píšících jen historické prózy, je tento literární žánr pouze dílčí součástí spisovatelského zaměření ji­ ných autorů. Vedle některých předchozích je to také případ KARLA JOSEFA BENEŠE, ' autora především významných společensko-psychologických románů, ale zároveň i románů historických s výrazným mravním étosem. A tak v padesátých a šedesátých letech koncipuje K. J. Beneš rozsáh­ lou trilogii zobrazující s velkou epickou šíří revo­ luční události z let 1848-49. Tvoří ji romány Mezi DVĚMA BŘEHY (1954), DRAČÍ SETBA (1959) a útok (1963). Součástí proudu prózy s náměty z historie jsou v padesátých a šedesátých letech rovněž díla autorů spíše regionálního významu a zaměření, leckdy spí­ še historiků z profese. Historii Valašska a moravsko-slovenského pomezí podával ve zbeletrizované podobě BOHUMÍR ČETYNA,; vlastním jménem Bohumír Strnadel (1900-1974). Konkrétně jde 0 dějiny valašských bouří zobrazené v románech V alašský vojvoda (1957), K oliby v soumraku (1959) a ŽIVLY (1962). Svazky Valašský vojvoda a Živly přitom byly součástí tetralogie HUKVALDSKÉ REBELŒ, zahájené již v roce 1950 románem Jednou ZA SLUNOVRATU. V šedesátých letech ná­ sledovaly romány z cyklu nazvaného VELKÁ RÁZTOKA (D rvaři - 1963, Ráztoka - 1964) a soubor povídek B esedy na Staré valše (1969, v přepra­ cované podobě z roku 1974; jde o cyklus vážných 1 humorných příběhů soustředěných kolem lidové­ ho šprýmaře). Některé Četynovy práce přerostly re­ gionální rámec díky tomu, že byly poetickým zob­ razením beskydské krajiny a života jejích rázovi­ tých obyvatel. Typem hanáckého písmáka, zaznamenávajícího převážně osudy lidí na Hané, byl JINDŘICH SPÁ­ ČIL (1899-1978). V románech LÁSKY A rebelie

(1961) a Tisíce Růží (1966) byla hlavním tématem Haná v době národního uvědomění. Psal i povídky s náměty z historie rodného Kroměřízska (POD CIMBURSKOU HRADNÍ VĚŽÍ - 1959), práce odborné a popularizační i povídky pro mládež a pohádky (Ječmínkova kytička - 1957). Vedle autorů, kteří místo skutečného historické­ ho románu koncipují jenom beletrizované příběhy z dějin, se objevují rovněž prozaikové, jejichž poje­ tí látky z historie má výrazně reportážní základ. Tak je tomu u ALFREDA TECHNIKA <1913-1986), který ve svých prvních knihách reportáží přibližuje čtenáři lidi z různých dělnických profesí (například pražské stokaře, ale také tuneláře); prvky dramatic­ ké reportáže nalezneme i v jeho románu z historie objevů v Moravském krasu Mlýn na ponorné ře­ ce (1956) anebo v knihách T uláci věčné KRVE (1958) a SvÁROV (1961); v poslední jde o přiblížení svárovské stávky, známé z historie dělnického hnutí.

Román s látkou z nejnovějších dějin se širokým záběrem do staleté historie kamenictví na Jesenicku (Letopisy v žule - 1957) je knižním debu­ tem ostravského prozaika OLDŘICHA ŠULEŘE (1924). Ten však v tvorbě pokračoval jinými žánry, včetně próz pro mládež, třebaže námětem jeho sou­ boru povídek o odboji železničářů za okupace (S tanice S ousedov —1958) je rovněž látka z his­ torie. Je také autorem životopisné novely o mládí Petra Bezruce (Inkognito - 1967), zaujaly ho vý­ znamné osobnosti regionu (román pro mládež 0 Janíčkovi malérečkovi - 1960, o výtvarníku Janu Kobzáňovi). V trojici próz N a srnčích no ­ hách (1966), V ášnivé povahy a M arné návra ­ ty (obojí 1969) námětově čerpá z období partyzán­ ských bojů v Beskydech za druhé světové války. Po roce 1970 byl vyloučen z KSČ a pracoval v dělnic­ kých profesích. Do literatury se vrátil prózou Měsíční krajina (1979), která má charakter románové kroniky Ostravska několika desetiletí s postavami lidí stojících na pokraji společnosti. Další románovou kronikou, tentokrát z konce protektorátu a prvních měsíců svobody, jsou D louhé stíny (1984); v ní jako jeden z prvních prozaiků v normalizačním dvacetiletí otevřeně píše o násilí vůči odsunovaným Němcům. Náměty z dělnických profesí, které autor sám dobře poznal, převažují v románech VALENtýnská zima (1987) anebo Horký provoz (1994). Do Šuleřových próz z konce osmdesátých a počátku devadesátých let pronikla rovněž v nema­ lé míře „paměť rodu“, jeho vlastní rodiny z Valaš­ ska i Ostravska, jak je tomu v Dlouhých stínech 1 Horkém provozu, a hlavně v dalších, do značné epické šířky koncipovaných prózách NEODESLANÉ dopisy a Paměť domova (oba 1994) a Cesty do polí - Letní řeka (1995). V šedesátých letech vydal nejpodstatnější část svého prozaického díla další spisovatel z Ostrav-

83

ska, JAN DROZD*(1914). S rodiči žil od dětství na tehdejší Podkarpatské Rusi a působil tam až do roz­ bití Československa. Jako prozaik se představil ro­ mánem o českých osídlencích části východního Slovenska S edláci z velkého dvora (1947). Vlastní zkušenosti ze země pod Karpaty převažují v Drozdově snad nejvýznamnější próze DLOUHÁ NOC (1961). Po roce 1970 byl autor, působící před­ tím jako učitel a redaktor studia Čs. rozhlasu v Ostravě, postižen zákazem publikovat. Do literár­ ního dění se vrátil románem Člověk pro jeden ŽIVOT (1991, původně pod názvem Emauzy uveřej­ něno pod pseudonymem Jan Pastor r. 1979 v exilo­ vém nakladatelství v Curychu) s reflexí poválečné doby na Jesenicku. Dále je autorem silně autobio­ graficky laděných povídek S mutek z milování (1990) a reportážním způsobem se vrací к událos­ tem kolem srpna 1968 (Pohřbívání živých -

u n if o r m y 1963; první přepracování 1965, další - s titulem A t e n t á t n a R e in h a r d a H e y d r ic h a - vyšlo r. 1979; poslední přepracování 1987). Z období protektorátu dále námětově čerpal v prózách Noc h n ě d ý c h s t ín ů (1966), A k c e T e t ­ ř e v (1974), A h o ř e l s n a d i k á m e n (1975; literár­ ní konstrukce tragických událostí v Lidicích a Le­ žákách). Jako autor literatury faktu s prvky cesto­ pisné prózy se Ivanov představil také v dílech s tematikou z evropských dějin (M a r t o v a p o l e - 1974, P ř í p i t e k n a Š ip c e - 1978), a hlavně v knize NOVOSVĚTSKÁ z roku 1984, v níž jde po stopách amerického pobytu a profesionálního půso­ bení skladatele Antonína Dvořáka. Od druhé polo­ viny sedmdesátých let se M. Ivanov soustředil hlav­ ně na českou historii počínaje počátky českého stá­ tu přes husitství a nevolnické povstání z roku 1775 až po revoluci 1848. Věnuje se přitom záhadám životopisným ( V r a ž d a V á c l a v a , k n í ž e t e č e s ­ k é h o ... - 1975, ČESKÝ PITAVAL ANEB KRALOv r a ž d y - 1976, K d y u m í r á v o j e v ů d c e a n e b Z á ­

Če r n é

1993).

Literatura faktu, sci-fi

L

z n a m O ZKOUMÁNÍ ŽIVOTA I SMRTI JANA ŽlŽKY...

- 1982, D ů v ěr ná zpráva о К. H. M áchovi - 1977), dále například některým neobjasněným

S historickou prózou volně souvisí oblast literár­ ní tvorby vznikající a rozvíjející se ve druhé polovi­ ně 20. století, žánr literatury faktu, který se u nás stále výrazněji prosazuje od šedesátých let. Průkop­ níkem této podoby zpracování látky z historie je MIROSLAV IVANOV (.1929), v jehož pojetí žánr literatury faktu představuje tematické zaměření na čtenářsky atraktivní obecněhistorická a literáměhistorická tajemství a záhady. Svým způsobem tedy souvisí také s tzv. příběhem s tajemstvím, jak ho známe ze starší literatury. Tvarově jsou v literatuře faktu propojeny beletristické postupy hned z něko­ lika oblatí: uplatňuje se žánr reportáže, detektivky, ale také cestopisu doplněného historickou faktogra­ fií. V kompozici pozdějších Ivanovových próz se uplatňuje i montáž citací z autentických archivních dokumentů, výpovědí svědků událostí, případně svědků autorova „pátrání“, to vše dovršeno autoro­ vým objektivizujícím výkladem. Ve svých pracích se autoři literatury faktu opírají na jedné straně o spekulativní úvahy, na druhé straně o vědecké analýzy, včetně analýz lékařských anebo kriminalistických. Stojí tu tedy leckdy proti sobě studium pramenů, vědecká exaktnost a autorská představa, fikce. Především к literárním dějinám (Ivanov začínal na konci padesátých let jako literární historik prací o K. J. Erbenovi, v roce 1959 vydal knihu reportáží již s prvky literatury faktu BOHOVÉ odešli) se váží první Ivanovovy knihy HISTORIE SKORO DETEKTIV­ NÍ (1961, později přepracováno, stejně jako řada jeho dalších próz), Tajemství Rukopisu zeleno­ horského (1969), Záhada Rukopisu králové­ dvorského (1970). Centrem jeho pozornosti jsou dále některé události druhé světové války (N ejen

událostem z kulturních dějin (POŽÁR NÁRODNÍHO DIVADLA ANEB PŘÍLIŠ MNOHO NÁHOD - 1983).

Ve druhé polovině osmdesátých let Ivanov preci­ zuje své pojetí literatury faktu z teoretického hle­ diska (P r o č s e v ů b e c s c h á z ím e a n e b O l it e r a ­ t u ř e FAKTU BEZ PŘEDSUDKŮ - 1985, NEPRAVDĚ­ PODOBNÉ p ř íb ě h y a n e b J a k j s e m d ě l a l l it e r a ­ FAKTU - 1990), vrací se v detailech к někte­ rým problémům (P r o t o k o l y o z k o u m á n í R u k o ­ p is ů KRÁLOVÉDVORSKÉHO A ZELENOHORSKÉHO A NĚKTERÝCH DALŠÍCH RUKOPISŮ NÁRODNÍHO MU­ ZEA v P r a z e 1967-71 - 1991) a píše další podnět­ né práce z oblasti literatury faktu (J u s t ič n í v r a ž ­ d a a n e b S m r t M il a d y H o r á k o v é - 1991, Z á h a ­ d y ž iv o t a p a n í B e t t y , p o z d ě ji B o ž e n y N. /ro­ zuměj Němcové/ - 1992, UTAJENÉ PROTOKOLY a n e b G e n e r á l n í p o d v o d - 1994, Č e c h v K a n a ­ d ě - 1994). M . Ivanov je také jednou z vedoucích

tu ru

osobností velmi aktivního Klubu spisovatelů litera­ tury faktu. Napsal i řadu próz pro dětského čtenáře. N a pom ezí literatury faktu a beletrie stojí některé prózy spisovatele a scenáristy ZDENKA MAHLERA :(1928). V e svém díle se zaměřil především na osudy významných osobností ze světa hudby. V knize S bohem , m ůj k r ásný plameni ( 1984) v y­ práví o životě a díle W . A . Mozarta na základě fiktivních vzpomínek Josefiny Duškové. V díle NE­ KAMENUJTE PROROKY (1989) s podtitulem Kapitoly ze života Bedřicha Smetany zachycuje klíčové oka­ m žiky naší národní historie i Smetanova života. S pirituál bílého m uže (1990) je literární zpraco­ vání života Antonína Dvořáka s důrazem na jeho pobyt v Americe. Knížkou K atedrála (1994) o historii budování katedrály sv. Víta, jež vzbudila značný zájem čtenářů, se chtěl vyjádřit ke sporu

84

o vlastnictví této stavby. V r. 1995 vydal Zdeněk Malúer esej K d o SVŮJ NÁROD MILUJE, NEŠETŘÍ HO

(1937). V souborech povídek O BÍLÉMKONI (1959), D ružice a hvězdoplavci (1960) a Hádání o bu ­

ANEB PROČ NENAPÍŠU HRU O KARLU HAVLÍČKU BO­ ROVSKÉM. Je také autorem scénáře к filmu Božská

(1963) uvádí čtenáře do budoucích civili­ zací a klade si nejen otázky, jaké budou důsledky bouřlivého rozvoje techniky, ale také jaká bude psychologie lidí v nových civilizacích. doucím

Ema o Emě Destinnové a spolupracoval s režisérem Milošem Formanem na scénáři к filmu Amadeus.

Témata z období druhé světové války, speciálně hitlerovského Německa a některých Jeho neblaze roslulých osobnosti, převažuji u DUŠANA HAMÍKA (1930-1985). Jeho tvorbě z oblasti literatury faktu předcházelo publikováni reportáží na aktuální témata (Začátek je v Jáchymové - 1960), zauja­ la ho rovněž osobnost slavného německo-českého novináře Egona Erwina Kische (O zuřivém repor­ téru E. E. KlSCHOVl - 1962). V hodnocení histo­ rických faktů snaží se být Hamšík důslednější než M. Ivanov a nenechá se tak snadno unést vlastními domněnkami. К jeho nejznámějším pracím patří prózy B omba pro Heydricha (1963, ve spoluprá­ ci s historikem J. Pražákem), Oběd s A denauerem (1966) a Génius průměrnosti (1967), což je zají­ mavý pokus o postižení psychologie německého „vůdce“ a příčin toho, proč tomuto muži podlehlo vlastně celé Německo; v sedmdesátých letech ná­ sledovala obdobně laděná samizdatová próza ŽI­ VOT a dílo Heinricha Himmlera (1972, po­ smrtně 1986 s názvem D ruhý muž třetí říše ...). V šedesátých letech se v české literatuře objevují

práce z oblasti kosmonautiky, v případě próz MI­ LANA CODRA ((1925-1996), nejprve populari­ zační a založené na bázi literatury faktu (Dobývá ­ ní vesmíru - 1960, Cesta ke hvězdám - 1962), později reportážní (Hvězdné povolání - 1965) a poté knihy mající publicisticko-esejistický cha­ rakter (V olání dálných světů - 1971, Vesmír­ ný let s podtitulem Chvála kosmonautiky, SPO­ LEČNÝ LET - obojí 1978). Z autorů hlásících se к literatuře faktu se běžné próze s kriminálnř anebo detektivní zápletkou, při­ tom hodně průměrné úrovně, blíží práce ROMANA CÍLKA (1937), v jehož celé tvorbě je dominantní protifašistická tematika. Některé ze svých knih publikoval Cílek česky, jiné slovenský (VÝSTŘELY ve vile Edelweiss - 1966, A potom přišla „noc dLhých nožov“ -1970, V yslechněte rozsudek - 1971, Prst na spúšti mal N aujoks -1972 atd.), vydával také reportáže ze sportovního života a jako literatura faktu pojatý životopis slavného hokejové­ ho brankáře Svet pred maskou (1980). Žánr utopického románu, který měl u nás v mezi­ válečných letech významného představitele v Karlu Čapkovi, a s tímto žánrem spjatá vědeckofantastic­ ká literatura (science fiction) byly po roce 1945 zastoupeny v díle prozaika starší generace JANA WEISSE (1892-1971). J. Weiss v padesátých le­ tech publikoval román Země vnuků (1957) s hlav­ ní postavou „snivce“ podobného protagonistovi je­ ho nejznámějšího románu Spáč ve zvěrokruhu

85

Jan Weiss

Námětem románu ČESTMÍRA VEJDĚLKA ( 1925) N á v r a t z r á je ( 1961 ) je let člověka do jiné galaxie. V díle tohoto prozaika, který se po dlouhé nucené odmlce vrátil do literárního života až v de­ vadesátých letech, je ale žánr science fiction ně­ čím ojedinělým. Zato u LUDVÍKA SOUČKA (1926-1978) tvoří vědecko-fantastická próza spolu s literaturou faktu a umělecko-naučnými díly (hlav­ ně pro dětského čtenáře) ústřední součást díla. L. Souček uplatnil v žánru sci-fi poznatky z mnoha vědních oborů a chce do nich nechat prostřednic­ tvím svých knih nahlédnout také čtenáře. Ve svých vědecko-fantastických prózách se zabývá otázkami možnosti života ve vesmíru, dále například mož­ nostmi kontaktů domnělých mimozemských civili­ zací s naší planetou (v prózách pro mladistvé čtená­ ře C e s t a s l e p ý c h p t á k ů - 1964, R u n a r id e r - 1967 a S l u n e č n í je z e r o - 1968, jež tvoří trilo­ gii; v povídkových souborech B r a t ř i č e r n é p l a ­ n e t y - 1969, O p e r a c e „K il i “ - 1970 a Z á je m g a l a x ie - 1973, v novelách P e v n o s t BÍLÝCH MRAVENCŮ - 1972 a v románu pro mládež BLÁZNI Z H e p t e r id y - 1980). Některé jeho soubory próz s vědecko-fantastickou tematikou inklinují к dob­ rodružnému románu (například K r o t it e l É ď á b l ů - 1965) anebo mají detektivní ráz (PŘÍPAD b a s k e r VILLSKÉHO PSA - 1972). Z oblasti vědeckofantas­ tické prózy také překládal; v roce 1969 к nám uvedl klasické dílo německého autora Erika von Dänikena Vzpomínky na budoucnost s úvahami o návště­ vách mimozemšťanů v dávné minulosti naší planety a s dalšími podobnými fantaziemi.

Venkov v literatuře, přírodní próza

Vrcholu dosahuje česká poválečná sci-fi v díle JOSEFA NESVADBY< 1926), lékaře specializova­ ného na psychiatrii, který se nejprve úspěšně před­ stavil jako dramatik a je znám i jako překladatel. Jeho vědecko-fantastické prózy (soubor povídek Tarzanova smrt -1958, román Případ zlatého B uddhy -1960, soubory povídek Einsteinův mo­ zek - 1960, V ýprava opačným směrem - 1962) znamenají důležitou etapu v rozvoji tohoto žánru u nás. J. Nesvadba je mistrem dramatické výstavby vědecko-fantastické prózy, zvláště povídky a nove­ ly, v nichž dokáže uplatnit své fabulačni schopnosti a vyjadřuje se к závažným společenským pro­ blémům. Navázal na nejlepší díla světové sci-fi a hlásí se i к domácí tradici arbesovské a čapkovské.

Na prahu šedesátých let se obrací zájem spisova­ telů znovu к problematice venkova, zprvu ještě po­ dle schémat z předchozího období, to je s hlavním zaměřením na kolektivizaci vesnice a radostný ži­ vot s perspektivou ještě lepších zítřků. Je tomu tak i u zmíněného JANA PROCHÁZKY hrdinové je­ hož knih Zelené obzory (1960) anebo Z ávěj (1961) odcházejí pracovat do pohraniční obce, aby se zde nadto „tříbily jejich mravní charaktery“. Au­ tor v těchto prózách využil vlastních zkušeností z doby, kdy byl vedoucím „statku mládeže“ v Ondrášově. A právě autentičnost podám příběhů se přece jen vymykala schematičnosti dosavadních „socialistických“ románů z vesnického prostředí. Zvláště novela Zelené obzory je tún, jak umně jsou v ní vyhroceny dějové zvraty, dokladem Procház­ kovy schopnosti vidět filmově a také napsat dobrý námět к filmu, případně scénář; ostatně knížka sa­ ma sloužila jako námět pro film. Obdobně je tomu u rovněž zmíněného BOHUMILA ŘÍHY, známého autora literatury pro děti, který tématům z venkov­ ského prostředí, v němž sám v mládí vyrůstal, vě­ noval podstatnou část své tvorby určené dospělým. Kromě toho dvoudílný Říhův román V enkovan (1955, 1958) je téměř kronikářsko-dokumentaristickým záznamem života několika generací cihlář­ ských dělníků, čeledínů a drobných rolníků, jakási nudná sága několika venkovských generací. V sedmdesátých letech se Říha věnoval historické­ mu románu a jeho trilogie z doby vlády Jiřího z Poděbrad je obdobně rozvláčná jako připomenutý román z venkovského prostředí (Přede mnou po­ klekni - 1971, ČEKÁNÍ NA KRÁLE - 1977, A ZBYL JEN MEČ - 1978). A tak relativně novým hlasem je až třetí dû trilogie S lunečný širý svět spisovatel­ ské manželské dvojice PAVLA'(1919) a OLGY (1925) BOJAROVYCHr Jestliže v prvních dílech JARNÍVODY (1951) a H orké dny (1953) byli autoři zcela ve vleku budovatelského románu přenesené­ ho z městského prostředí na venkov, byl třetí díl ÚRODA (1961) nový aspoň tím, že zde byl s lyric­ kou nadsázkou zobrazen jihočeský venkov. Příroda českého venkova ožívá v naší poválečné próze svérázným způsobem. Ne ani tak prostřed­ nictvím lyrizované prózy, třebaže i ta má své autor­ ské zastoupení, ale hlavně v dílech s přírodní tema­ tikou, v tzv. přírodní próze. To znamená v onom žánru, v němž dominují motivy přírodních krás anebo zvláštních i zcela běžných jevů ze zvířecího či rostlinného světa. Obrazně vyjádřeno příroda s rostlinstvem a zvířenou je v tomto žánru prvotní, postavy ze světa lidí jsou především citlivými vnímateli. Nejvýraznějším představitelem prózy s takto po­ jatou přírodní tematikou je v šedesátých letech

Jako náměty si J. Nesvadba nevybírá závratné technické objevy budoucnosti ani skepticky nepohlíží do stále se prohlubující propasti mezi jedin­ cem a odlidštěnou technikou a civilizací. Důraz kla­ de na etické jádro příběhů, děje z budoucnosti se dokonce stávají rámcem pro zkoumám člověka současnosti. To vše je typické pro jeho romány D ialog s doktorem D ongem (1964), Jak před­ stírat smrt (1971) a B ludy Erika N. (1974), ale i pro pozdější soubory povídek Ř idičský průkaz RODIČŮ (1979) a MlNEHAVA PODRUHÉ (1981). Vrcholu dosahuje tato snaha v obsáhlém a odvážně komponovaném románu TAJNÁ ZPRÁVA Z PRAHY (1978), který má výrazně ideové zaměření (při svém vydání byl cenzurován) a ve fantaskní rovině zachycuje společenskou atmosféru a politické dění konce šedesátých let u nás, ve Vídni i v Americe. Je v něm znát inspirace tvorbou anglického prozaika Grahama Greena. Ta je ještě výraznější v Nesvadbových povídkách stojících na pomezí fantastiky, cestopisu a detektivního příběhu.

U některých autorů je žánr sci-fi jen okrajovou součástí tvorby. Tak je tomu u JIŘÍHO JOBANKA (1923), který debutoval šrámkovsky laděným ro­ mánem s námětem z protektorátního Brna Lodička (1959). Značně lyrizován je také pozdější generační román Hledání uzlů (1985). V souborech poví­ dek ŠALAMOUNŮV PÁS (1972) a CÍNOVÉ POHÁRY (1980) i v baladickém příběhu lásky a zrady Havá ­ rie (1964) nalezneme náměty z protektorátní doby, ale i z pozdějšího spisovatelova učitelského půso­ bení. Jobánek je autorem vědecko-fantastických próz T vář bohyně Tanit (1987) a Stříbrné os­ trovy (1965). Z autorů vědecko-fantastických příběhů vstupu­ jících do literatury v sedmdesátých a osmdesátých letech připomeňme ZDEŇKA VOLNÉHO (1946), autora souboru povídek N eděle NA prodej a nove­ ly s námětem z lékařského prostředí D en NE­ POSKVRNĚNÉHO SRDCE (obojí 1980), a KARLA BLAŽKA,(1948), autora prvotiny PŘISTÁNÍ (1979) a pořadatele souboru próz dalších, starších i nastu­ pujících autorů sci-fi Hosté z planety lidí (1990).

86

JAROMÍR TOMEČEK, který v tomto žánru nava­ zuje jak na tradici českou (práce Josefa Thomayera, Jana Vrby i Jiřího Mahena), tak světovou (dílo M. Prišvina, H. Williamsona aj.). Ve druhém obdo­ bí své tvorby, počínajícím druhou polovinou pade­ sátých let, našel Tomeček inspiraci v lesích a vod­ stvech jižní Moravy, ale také v oblasti Jeseníků. Do jeho přírodních obrázků, ať již jde o povídky pro mládež VĚČNÝ HVOZD (1956), ADMIRÁL NA DYJI (1962), anebo pro dospělé Zemí révového listu (1964) i další, stále naléhavěji vstupuje člověk ne­ jen jako lovec a obdivovatel, ale také jako tvůrce a na druhé straně ničitel krajiny a odvěkých přírod­ ních rytmů. Ve svých vrcholných prózách Tomeček poukazuje na věčné střetání lidského a přírodního živlu a na nutnost hledat v něm zároveň harmonii a rovnováhu. V sedmdesátých letech publikuje sou­ bory povídek D oteky ticha (1971), Závaží času (1972), V e znamení zvěrokruhu (1977), Z ázra­ ky v přírodě (1978), Psí hlas (1979), později L a ­ butí oblaka (1980), L ásky (1981). I v knihách drobných črt přináší nikoli pouze obrazy nelítost­ ných zápasů o život, postřehy o vnitřním řádu rost­ lin, zvířat a krajiny, ale postupně stále sílící varová­ ní před devastací přírody.

Jiného rázu jsou povídky a romány lesnické odborníka RUDOLFA LUSKAČE (1899-197 | který již v meziválečném období působil jako ex­ pert pro lesní těžbu v odlehlých oblastech SSSR a za války byl vojákem československého armádní­ ho sboru bojujícího po boku sovětské armády. V Luskačových prózách převážně z prostředí lovců v tajze jsou silné reportážní a cestopisné prvky; hlavně jde o zážitky náruživého lovce, včetně de­ tailních popisů loveckých technik, nechybějí ani detektivní a špionážní zápletky. Luskač připravoval svoje prózy к vydání již ve třicátých letech, snad tehdy v SSSR dokonce vyšly v ruštině. Doma vy­ stoupil před čtenáře až povídkami Z e le n ý rá j (1948) a hned další próza R evír BEZ HRANIC (1953) si získala mimořádnou oblibu a byla vydána v mno­ ha reedicích. Následovaly povídky anebo romány pro mládež Lovci v e lik é země (1954), O dkaz LOVCE TAJGY (1956), ZÁVOJ ZELENÉHO TICHA (1960), H la s p r a le sa (1962), B ílá s tr a k a (1964), D r a č í zub (1966). Prozaické dílo JANA KOZÁKA (1921-1995), funkcionáře normalizovaného Svazu spisovatelů a tvůrce vždy oddaného kulturní politice KSČ, má z tematického hlediska dvojí směřování. Po prvoti­ ně, básnické sbírce P o h le d y d o ok en (1941), je Kozák od šedesátých let autorem několika silně společensky angažovaných románů z prostředí vý­ chodoslovenské vesnice, hlavně z doby její kolekti­ vizace (nejprve povídky HORKÝ DECH - 1961; sa­ mostatně z tohoto svazku vydal novelu M arian a R a d v a k o v á - 1962). V souboru povídek L éčk a (1968) se zabývá problematikou romských obyva­ tel slovenského východu. V románu SVATÝ MI­ CHAL (1971) zobrazuje rádoby s humorem vesnici v době rozkvětu „socialistického soužití“; další ro­ mán námětově čerpající z tohoto prostředí má ná­ zev Čapí h nízdo (1976). Roku 1982 vydal román Adam a E va, v němž spojil milostnou a pracovní tematiku - úsilí roudnického sadaře založit v sever­ ních Čechách broskvové sady. Druhou tematickou oblast tvoří přírodní prózy, inspirované lovecký­ mi pobyty na Sibiři (reportáže Lovcem V TAJZE - 1972, povídky BÍLÝ HŘEBEC - 1976, román Pod­ zim v k raji t y g r ů - 1979). Na konci šedesátých let se objevují autoři, kteří sice nepíší ten typ přírodní prózy, jehož před­ stavitelem je J. Tomeček, avšak jejich díla mají obdobné ekologické zakořenění a poslání. Patří к nim PETR PAVLÍK (1933), jehož romány a po­ vídky, soustředěné především na psychologii lidí žijících na Šumavě, autorovi důvěrně známé, jsou zároveň výpovědí o jejich spjatosti se světem příro­ dy. Po prvotině TAK SCHVÁLNĚ, HOĎ! (1967) publi­ koval Pavlík romány ŠUMAVSKÝ deník (1976), C esta z h o r (1979) a V ich řice (1981).

Jaromír Tomeček

Především na svět myslivosti se ve svých pró­ zách zaměřil FRANTIŠEK FRICj(1911-1975); již jako uznávaný lesnický a myslivecký odborník de­ butoval v oblasti beletrie povídkami MYSLIVECKOU STEZKOU (1959). V dalších knihách KUDU VĚTEVNICE (1961) a BÍLÁ MANÉŽ (1962) přibližuje čtenáři život ptactva a drobných zvířat Jeseníků. Stylistic­ ky vyzrálejší a odborných pojmů zbaveny jsou po­ vídky O z v ě n y t ic h a (1969) a próza Z r z e k (1973) s věčným námětem přátelství psa a člověka.

87

Humor a satira V padesátých letech je humor a satira v literatuře dost vzácným kořením, neboť také tento žánr, a zvláště pokusy o satiru jsou pod přísným ideolo­ gickým dohledem. Český humor té doby byl proto uniformní a vlastně dost neveselý. Satira byla po­ většině komunální, jak se tehdy říkalo; znamenalo to, že se vysmívala jen okrajovým problémům, do černého mířit nemohla. Přistřižená křídla měly i humoristické a satirické příspěvky do časopisů, třeba i do orgánů pro humor a satiru „oficiálně“ určených, jakým byl Dikobraz. Mezi autory Dikobrazu vedle Karla Bradáče a VÁCLAVA LACINY (1906-1993), který v pa­ desátých a šedesátých letech vydal několik sou­ borů humoristických a satirických povídek, patřil od roku 1945 rovněž JIŘI ROBERT PICK (1925-1983). Knížka Pickových humorných a sati­ rických veršů P táci a jiné ryby (1955) je ještě zcela poplatná tehdejším normám tohoto žánru, ale následující soubory veršů i prózy P arodivan (1957) a M onoléčky (1961) aspoň navazují na domácí tradici literární parodie (do ní patří i práce V. Laciny) a svým způsobem, v mezích možností, ji rozvíjejí. Prostřednictvím karikování svých spiso­ vatelských druhů Piek tak chce útočit na některé jevy, které „brzdí vývoj naší společnosti“, pochopi­ telně společnosti směřující к socialismu; to byla zástěrka používaná všemi, kdo chtěli publikovat. J. R. Piek, ale rovněž o něco mladší MIROSLAV ŠVANDRLÍK |(1932) humor čtenářům podávali nejen v podobě knih nebo příspěvků do časopisů, nýbrž i jevištní formou, v textech pro kabarety a v šedesátých letech i pro vznikající „divadla ma­ lých forem“. Ale Rokoko, Semafor, Večerní Brno i další divadla tohoto typu, to už nebyl jenom „hu­ mor v malém provedeni"“. Švandrlík ovšem psal zpočátku víc pro kabaret rozhlasový, později byl autorem humoru kresleného (s výtvarníkem Nepraktou). V roce 1960 vydal knížku úsměvných pří­ běhů Z CHLÉVŮ I BULVÁRŮ; v n í byl, stejně jako u Picka i dalších, osvědčeným terčem humoru a satiry maloměšťák, ale také, i když teď již ne tak programově jako v padesátých letech, „americký způsob života“, „imperialisté“ atd. Následovaly knížky K r v a v ý b i l l (1961) a Od Šum avy к PoPOKATEPETLU (1962). Skutečná satira a humor se objevily až ve Švandrlíkově románu Č erní b aron i aneb V á lč ili jsme z a Čepičky (1969). V něm au­ tor s dosud nevídanou a odvážnou humornou nadsázkou líčí absurdity v Československé lidové armádě, ale jejich prostřednictvím zobrazuje vlast­ ně i absurditu celého socialistického režimu. Ro­ mán byl napsán ve výjimečném období pražského jara a v normalizačním období zmizel, stejně jako všechno, co mělo podobné satirické ostří. Sám Švandrlík byl ostatně vězněn.

V roli prozaika se mohl díky přece jen volnějším

poměrům šedesátých let představit rovněž klasik českého avantgardního divadla JAN WERICH (1905-1980), nejprve humorně laděným beletrizovaným cestopisem Ita ls k é prázdniny (1960) a ve stejném roce knihou werichovsky pojatých pohá­ dek Fimfárum . Posmrtně, v období jistého uvolně­ ní po tuhé „normalizaci“ sedmdesátých let, vyšly Werichovy ÚSMĚVY KLAUNA (1984) a po listopadu 1989 i další prózy z bohaté zásobárny muže, jenž humorným kořením nešetřil, rovněž v knihách roz­ hovorů anebo vzpomínkových pásem, vydaných ať ještě za jeho života, anebo po smrti. V polovině šedesátých let debutoval úsměvnou a vtipnou knihou D obře utajené housle (1966), nadto dílem plným lyriky, také Werichův partner z divadelních prken MIROSLAV HORNÍČEK (1918). V roce 1968 vydal první ze svých humorně koncipovaných „cestopisů“ JAVOROVÉ LISTY. V li­ terární tvorbě pokračoval Horníček i dalšími próza­ mi, jež nebyly určeny pro jeviště: vesměs jde 0 kratší prozaické útvary, další cestopisné črty 1 vzpomínky (Listy z Provence - 1971, Jablko JE VINNO a CHVÁLA POHYBU - 1979, JAK HLEDAT slunce - 1980, Klaunovy rozpravy - 1989). Mužem „internacionálních osudů“ životních i spisovatelských je GABRIEL LAUB (11928) naro­ zený v židovské rodině v Polsku, po záboru Polska s rodiči odsunutý na Ural, poté žijící v Uzbekistánu. Po maturitě v Krakově (1946) studoval novinář­ skou fakultu v Československu, od padesátých let zde začal publikovat v časopisech, působil i jako redaktor měsíčníku Plamen a překladatel. Po srpnu 1968 emigroval do Německa; publikuje především v němčině, ale i v hebrejštině. Laubovou českou prvotinou je knížka vtipných aforismů ZKUŠENOSTI (1967). Tento žánr je jeho doménou, ale Laub je rovněž autorem originálních mikropovídek a úvah, někdy naplněných černým humorem, jindy sar­ kasmem. Mistrně dovede pracovat s hrou významů slov, demytizuje vážná témata společenská, umě­ lecká i filozofická. V exilu vydal soubor povídek N ejvĚTšÍ PROCES DĚJIN (1972, v Čechách 1991), do němčiny přeložil v sedmdesátých letech mj. některé práce V. Havla. Po roce 1990 vyšly v Čechách jeho aforismy Myšlení kazí charakter (1991, v ně­ meckém originále 1984). Autorem humoristických i satirických povídek a fejetonů byl LUBOMÍR ČERNÍK (1924-1978), brněnský herec a dramaturg, jeden ze zakladatelů divadla Večerní Brno, jež pak v sedmdesátých le­ tech neslo název Satirické divadlo Večerní Brno, ale satirickou scénou v pravém slova smyslu bylo spis ve svých začátcích v letech šedesátých. V roce 1963 vyšly Černíkovy parodické texty A kce „H“ aneb Město má žízeň (spoluautor Vladimír Fux). Posmrtně vydaná CHOBOTNICE (1980) již není nic humorného a satirického, neboť jde o drastickou analýzu ničivé moci alkoholu. Lyrický typ humoru přináší tvorba autorů textů

■ Po své prvotině, detektivní novele K r o k st r a ­ (1961), se jako překvapivě vyzrálý satirický talent představU KAREL MICHAL (1932-1984), vlastním jménem Pavel Buksa, knihou povídek BU­ BÁCI p r o VŠEDNÍ d e n (1962). Využívá v ní absurd­ ních momentů a dějů, aby mohl lépe (leckdy alegoricky) charakterizovat určité negativní lidské vlastnosti, ale obdobně i kladné stránky svých po­ stav. Další Michalova próza Č e s t A SLÁVA (1966) patří do kontextu próz s náměty z historie, ale rov­ něž v ní nechybějí humorné prvky. Soubor povídek G y ps o v á d á m a je z roku 1968. Po srpnu 1968 žil MicViaV v e Švýcarsku a jého prózy mohly doma vy­ cházet až po listopadu 1989, konkrétně soubor po­ vídek s náměty z emigrace, ale i vzpomínek na domoy R o d n ý k r a j (poprvé v českém exilovém na­ kladatelství v Kolíně nad Rýnem r. 1977). Jako autor píšící pro děti začínal v šedesá­ tých letech FRANTIŠEK NEPIL (1929-1995), pak však vydal cestopis SRPEN S B ejbinkou (1966), což byla humoristická próza běžného typu. V dal­ ších svých knihách přešel šťastně к venkovskému humornému příběhu (soubor povídek KDE JSI CHO­ DIL, Satane ? - 1966, a hlavně Jak se dělá chalu ­ pa - 1968). Jeho laskavý způsob vyprávění si oblí­ bily nejen děti, ale i dospělí (STŘEVÍCE z LÝČÍ - 1982). Velkou popularito si získaly Nepilový roz­ hlasové sloupky, které autor charakteristickým a nezaměnitelným způsobem sám četl (vyšly v sou­ boru D obré a ještě lepší jitro - 1983).

к písničkám, jež jsou součástí divadelních před­ stavení Semaforu i dalších scén. Předním z nich je herec, režisér i textař JIŘI SUCHÝ (1931). Suchý vydal v šedesátých letech knihy s názvy KLOKOČÍ (1964), M o tý l (1965), S to povídek aneb Ne­ s p l n ě n ý plán (1966), V yvěste fa n g le a Pro k o č k u (obě 1968). Jeho texty se podařilo vydat i na sklonku období, kdy bylo možno svobodně publi­ kovat (Med ve v la se ch - 1970 - a Růže rů žová

nou

- 1971). V létech tzv. uvolnění ve druhé polovině osmdesátých let způsobily čtenářům radost Suchéác básně, písňové texty i prózy z publikací KNÍŽKA КШВ Co Ml IEN TAK NAPADLO (19&ф, KOLÍK OČÍ má den (1987) a Trochu poezie (1989). V listopa­ dových událostech 1989 byl J. Suchý - spolu s dal­ šími herci a se spisovateli z disidentských kruhů - jedním z těch, kteří podporovali V. Havla. Po výboru To nejlepší z J. Suchého (1990, uspořádal Jan Kolář) a rozhovorech s Karlem Hvížďalou (Po­ vídání) a také Suchého vlastních evokacích minu­ lých dějů (Vzpomínání) vyšly jeho texty s názvem Proč

mají v zoologické zahradě klokana

(všechny 1991). V letech 1994-1995 následovalo vydám textů her Divadla Semafor o Jonášovi. Jako organická součást jeho divadelní činnosti, v níž byl znám a jako humorista oblíben ve dvojici s MILOSLAVEM ŠIMKEM (1940), a to od roku 1961, kdy spolu založili kabaretně-hudební scénu Olympik a později působili v Semaforu, vznikaly knižně publikované texty JIŘÍHO GROSSMANNA (1941-1971). Jde o soubory povídek Kniha navíc (1968), Besídka zvláštní školy (1969), posmrtně Návštěva v cirkusu (1976), všechny společně s M. Šimkem. V devadesátých letech, kdy M. Šimek pracuje s novým partnerem Jiřím Krampolem, obje­ vují se Grossmannovy texty i v souborech povídek Besídka žáků zvláštní školy (1990) anebo Po­ vídky aneb N echci slávu zadarmo (1993).

Hlavně s divadlem je spjata tvorba IVANA VY­ SKOČILA (1929), který některé hry pro Divadlo Semafor napsal ve spolupráci s J. Suchým, jiné (pro Černé divadlo) s Milošem Macourkem, další texty zase s Petrem Koptou anebo s Václavem Havlem. Jako prozaik se představil prvotinou Vždyť létat je TAK SNADNÉ (1963). Jde o soubor povídek psy­ chologicky analyzujících člověka současného světa v jeho absurditě; ovšem cílem satirické nadsázky není shledat život absurdním, nýbrž poukazovat na hodnoty, jež stojí za to hledat a nacházet. Satirické prvky a svérázný typ humoru nalézá­ me i v tvorbě plodného překladatele (zvláště z ital­ štiny, uvedl к nám například P. Pasoliniho a C. Pa­ vese; i jako překladatel byl zaměřen na žánr humoru a satiry) RADOVANA KRÁTKÉHO (1921-1973). Od satiry útočící v Krátkého vlast­ ních povídkách z padesátých let stereotypně na růz­ né pozůstatky „měšťáctvť“ (PÁSEK - 1954, soubor Jedenadvacet senzací - 1956) liší se kniha hu­ morných povídek pro mládež Bubáci (1961).

František Nepil

Dva malé spisovatelské portréty (Bohumil Hrabal a Vladimír Páral) Záměrně mimo některou z kapitol věnovaných aspoň v hrubých rysech literárním žánrům pone-

89

roku 1939). Živil se jako písař, úředník, byl sklad­ níkem a ještě za války a těsně po ní poznal různé profese na železnici. Po válce dokončil fakultu (1946), ale živil se jako pojišťovací agent, obchodní cestující, jako brigádník v kladenských železár­ nách, po úraze jako balič starého papíru, kulisák; spisovatelem z povolání se stal v roce 1963. Je příznačné, že právě v roce 1956 byly jako příloha časopisu Zprávy Spolku českých bibliofilů přičiněním Jiřího Koláře uveřejněny Hrabalovy po­ vídky Hovory lidí. Knižní prvotinou byl však až soubor povídek P e r l ič k a n a d n ě ( 1963). Následo­ val soubor povídek s názvem PÁBITELÉ (1964). Označení „pábitel“ je hrabalovské, Hrabal „pábenón“ nazývá svůj text vzniklý často najeden zátah, zpravidla jde o vyprávění. Pábitelský styl je blízký lidovému způsobu podám' příběhu s prvky mystifi­ kace. Hrabal vypráví buď o sobě, o lidech a lidič­ kách z různých prostředí (od Nymburka přes Prahu až po Kersko, kde měl chalupu), ale také o přísluš­ nících své rodiny (často je „pábitelem“ strýc Pepin) anebo o svých přátelích z uměleckých kruhů, hlav­ ně o Egonu Bondym, výtvarníku Vladimíru Boudníkovi a rovněž o hudebníku z povolám a básníku Karlu Maryskovi. Hlavními „pábiteli“ a také po­ stavami Hrabalových próz nepábitelského typu jsou lidé nejrůznějších osudů a profesí, z velké části zkrachovanci anebo lidé z „okraje společnosti“. Hned pn svém vstupu do literatury prosadil se B. Hrabal jako jedna z nejvýznamnějších osobností novodobé české prózy. A to jednak již připomenu­ tými pábitelskými texty, jednak experimentální prózou T a n e č n í h o d in y p r o s t a r š í a p o k r o č il é (1964), koncipovanou jako jediná nekonečná věta, monolog zestárlého „pábitele“. OSTŘE s l e d o v a n é v l a k y (1965), jež byly rovněž podkladem pro úspěšný film režírovaný Jiřím Menzlem (vy­ znamenaný roku 1967 Oscarem), jsou proti tomu směšnohrdinský, realisticky pojatý příběh, dějově

chali jsme prozaiky Bohumila Hrabala a Vladimíra Párala. Oba vstoupili do literárního děm" v období, kdy se nejprve blýskalo na lepší časy kritikou kultu osobnosti v roce 1956, pak se ovšem režim a jeho kulturní politika zrestaurovaly. Další pokus o libe­ ralizaci, který pozvolna krystalizoval v průběhu še­ desátých let a vyvrcholil v období pražského jara 1968, byl brzy násilně přerušen. Pochopitelně Hra­ bala i Párala lze zařadit i podle žánrového zaměření jejich tvorby a lze je klasifikovat i směrově a skupi­ nově, oba mají předchůdce i následníky. (Ale kro­ mě toho se Hrabal i Páral stali „vzory“ - první z nich někteiým autorům undergroundového způ­ sobu psaní, a lze rovněž vymezit místo Hrabala v kontextu českého surrealismu atd.; v souvislosti s Páralem se v normalizačním období mluvilo o skupině prozaiků ze severních Čech jdoucích jeho cestou.) Přesto jsou to spisovatelské osobnosti stojící osamoceně. Představujeme-li je však na kon­ ci oddílu, neznamená to, že je považujeme v oblasti české prózy šedesátých let za spisovatelskou je d ­ ničku“ a „dvojku“. V každém případě jsou to však zjevy vrcholné, ovšem s tím konstatováním, že Hrabalova hvězda od doby, kdy vstoupil do litera­ tury, až do devadesátých let nepohasla. Nynější souborné vydání jeho spisů dávající nahlédnout až к počátkům jeho tvorby ukazuje, že už dosud ne­ známý Hrabalův vstup do literatury prvotinami z třicátých let byl impozantní. Na druhé straně v případě Párala jde o meteorit literatury šedesátých let a pak o hvězdu spíše pohasínající. Brněnský rodák BOHUMIL HRABAL (1914-1997) je spisovatelem bohatých životních osudů; svým způsobem to platí i o jeho díle. V mládí (od roku 1920) žil s otcem, správcem pivovaru, v Nymbur­ ku, kde poznal i „strýce Pepina“ (otcova bratra), jenž se stal jednou z typických postav Hrabalových próz. Středoškolská studia zakončil maturitou (1936) a studoval Právnickou fakultu v Praze (do

Bohumil Hrabal s Jiřím Menzlem v r. 1966

90

zasazený na jedno nádražíčko protektorátních Čech. Pro soubor povídek I n z e r á t n a d ů m , v e KTERÉM UŽ NECHCI BYDLET (1965) S atmosférou staré kafkovské Prahy je příznačná na jedné straně reportážní věrnost, na straně druhé básnické vizionářstvi. Hrabalova záliba v paradoxu, v kombinaci černého humoru a laskavé skepse se odráží i v dal­ ších prózách - T o t o m ě s t o j e v e s p o l e č n é p é ­ č i NÁJEMNÍKŮ (1967) a MORYTÁTY A LEGENDY (1968). Soubory úvah a rozhovorů DOMÁCÍ ÚKOLY (1970) a také básni a povídek z let 1938-62 P o u p a ­ t a (1970) byly již připraveny v knižních skladech, ale náklad byl zničen.

uragán - 1990, Ponorné říčky - 1991, R ůžo ­ vý kavalír - 1991, A urora na mělčině - 1992,

V ečerníčky pro Cassia - 1993), ale také úvahy a glosy (vyšly pod názvem TEXTY - 1994; vý­ znamné jsou D opisy D ubence (1995). Ve druhé

V době „normalizace“ nemohl B. Hrabal publi­ kovat až do roku 1976. V knihách vydávaných od té doby se objevuje nová tematika — stylizované vzpomínky především z nymburského období: pró­ zy POSTŘIŽINY (1976, úspěšně zfilmováno), Slavnosti sněženek (1978, rovněž zfilmováno), Krasosmutnění (1979), Harlekýnovy miliony (1979). Také v nich je autor především vypra­ věčem, к dosažení co největší účinnosti autor­ ského monologu používá opakování, kontrastu pro­ tikladů, drastických, groteskních a absurdních mo­ tivů, využívá vyprávění v podobě tzv. hospodské historky, jakou známe z Haškova Švejka. Některé texty píše na jeden zátah, jako Obsluhoval jsem anglického krále (vyšlo nejprve v zahraničí 1980; doma až v souboru TŘI novely - 1989), jiné vydává v různých verzích v zahraničí a doma (zása­ hy cenzury). Režim se vydání prózy Obsluhoval jsem anglického krále obával především proto, že Hrabal zde (ostatně v podobných jinotajích i v ji­ ných svých dílech) ukazuje absurditu totalitního sy­ stému, deformaci lidského charakteru, přizpůsobo­ vání se podmínkám bez ohledu na mravní prin­ cipy. Vzpomínkové eseje N ěžný barbar (1981 v zahraničí, doma až 1990) jsou meditacemi nad dílem a osobností přítele Vladimíra Boudníka, sou­ bor esejů, glos a rozhovorů vyšel pod názvem D o­

(1982). Od druhé poloviny osmdesátých let píše Hrabal hlavně fejetonistickou esejistiku, často ve formě dopisů (soubory Kouzelná flétna, Listopadový

mácí úkoly z pilnosti

Bohumil Hrabal s Václavem Kadlecem v r. 1996

91

polovině osmdesátých let vycházejí doma také Hrabalovy eseje v kombinaci s povídkami ŽIVOT BEZ SMOKINGU (1986), pouze v zahraničí romány PRO­ LUKY (1986, doma až 1991) a S vatby v domě (1987, doma až 1991). Od roku 1982 vycházejí rovněž starší Hrabalova díla v novém uspořádání, například MĚSTEČKO U VODY (1982; tzv. nymburská trilogie, jež obsahu­ je Postřižiny, Krasosmutnění a Harlekýnovy milio­ ny). Změn doznává i tematika Hrabalových próz, například v románu VlTA NUOVA je to problém česko-némeckých vztahů, ale též fanatismus a barbar­ ství. Od roku 1966 (A utomat svět) vyšlo do ne­ dávné doby (A tomová mašina značky Perkeo 1991; texty z let 1949-1989) několik výborů z Hra­ balových próz. Od roku 1991 vycházejí Sebrané spisy B. Hrabala (osmnáct svazků do roku 1997). Bohumil Hrabal tragicky zahynul 3. února 1997. Česká literatura v něm ztratila nejčtenějšího a nej­ oblíbenějšího autora posledních tří desetiletí. Na rozdíl od Hrabalových osudových peripe­ tií odvíjel se život VLADIMÍRA PÁRALA <1932) v běžném stereotypu a také jeho tvorba jde jedním proudem bez podstatných vybočení Po maturitě vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze (1954) a v tomto oboru pracoval krátce na několika místech, od roku 1956 v Ústí nad La­ bem. Od roku 1967 s přestávkou v letech 1972-79, kdy působil jako nakladatelský redaktor v Ústí, je spisovatelem z povolám'. Odkrýt stereotyp existence člověka manipulova­ ného přetechnizovanou civilizací, zpodobit všech­ no to, čemu se filozofickým termínem začalo říkat „odcizeni"“, to je asi základní popud к Páralově p*=°— zaické tvorbě a také její stálý motor, běžící od čátku na nejvyšší obrátky. Někdy Páralova tví metoda připomíná řemeslnou mašinérii, třebaže vysledovat i snahu o žánrové nebo tematické p: měny a variace. Impozantní a spisovatelsky podnětný je Páralův vstup do literárního života šedesátých let, s cílem koncipovat po první próze, vydané pod pseudony­ mem Jan Laban (Š e s t p e k e l n ý c h n o c í - 1964), pentalogii nazvanou PĚT ZPŮSOBŮ UKÁJENÍ; dešifrujeme-li titul pomocí freudovské psychoanalýzy, prozrazuje se jím Páralova mentalita. Cílem je tu modelové postižení a racionální zvýraznění nejrůz­ nějších deformací současného člověka, a to počína­ je mezilidskými vztahy, včetně nejintimnější sféry, do níž se spisovatel hrouží se zvláštním zalíbením, přes vztahy pracovní až po společenské. Páral při­ tom důkladně využívá znalosti konzumního způ­ sobu života v nejrůznějších vrstvách, včetně malo­ měšťáků, jimž není s počátky budovám' nové spo­

Demokratizační a liberalistické směrováni kritiky

lečnosti vůbec odzvoněno, ba často právě naopak. To Páral ukazuje s ironii, vtipem a sarkastickým humorem. Páralovy prózy mají také ekologický rozměr: jsou varováním před devastací krajiny a způsobem života v průmyslových městských aglomeracích severních Cech. Spisovatel ovšem po vzoru naturalistů neodvozoval devastaci lidské mo­ rálky v přímé úměrnosti od stavu přetechnizované­ ho světa a devastované přírody. Připomenutou pen­ talogii tvoří novely Veletrh splněných přání (1964), Soukromá vichřice (1966) a romány Ka ­ tapult (1967), Milenci a vrazi (1969) a Profe­ sionální žena (1971).

„Kritika musí být, s tím se nedá nic dělat. Je spousta důvodů, pro které je potřebná, jenže by měla mít vždycky na mysli potenciální nebezpečí, které znamená. Aniž to vůbec chce. Každý kumštýř má sám se sebou obrovské problémy, většinou moc dobře ví o svých slabinách, trápí se jimi a je na ně citlivý. Hemingway se stylizoval do podoby boxera, ale přitom to byl uzlíček citů. Takového člověka může kritika šokovat tak, že ho umělecky zničí. Ne­ říkám ovšem, že jenom kritika. “

Na počátku sedmdesátých let splatil Páral daň normalizátorskému režimu románem Mladý muž a BÍLÁ velryba (1973) s námětem z chemické to­ várny, na rozdíl od postav pentalogie s kladným hrdinou alespoň ve vyústění příběhu. Smysl života lze najít v práci, říká prozaik, přestože ani tímto způsobem existence nelze odstranit mechanismy, které к našemu já pronikají z přetechnizovaného, konzumního a odlidštěného světa. V tomto deseti­ letí následovaly ještě romány Radost až do rána (1975) a Generální zázrak (1978). Román M uka o b razn osti (1980) o počátcích

Josef Škvorecký v knize A. J. Liehma Generace, 1967

praxe mladého inženýra a zároveň o jeho vášni psát má v sobě z Páralova díla snad nejvíc autobiogra­ fických prvků. A také mírnou ironii namísto dřívěj­ šího sžíravého sarkasmu. Pro další prózy z tohoto desetiletí (Pokušení A-ZZ a Romeo a Julie 2300 - obě 1982, obdobně i pro následující VÁLKU S mnohozvířetem - 1983) je příznačné využití prvků sci-fi. Fantastické náměty jsou zase prostřed­ kem ironie a také parodování konzumního způsobu života, teď přesazeného do podmínek 21. století.

V devadesátých letech se pro V. Párala otevřela možnost pohrávat si ve svých řemeslně dobře na­ psaných knihách zcela otevřeně se sexualitou, od lásky milenecké a manželské přes konzumní až po lásku profesionální. To všechno bývalo v Páralových prózách latentně přítomno již dříve, zpravidla ovšem zastřeno nebo zakamuflováno, neboť cenzu­ ra by autora mohla obvinit z pornografie. A tak brzy po listopadu 1989 vydává „páralovský“ D e k a m e RON 2000 ANEB LÁSKA V PRAZE (1990), poté KNIHU ROZKOŠÍ, SMÍCHU A ZAPOMNĚNÍ (1993) a PLAYGIRLS (1994), všechno knihy na hranici dobrého vkusu. Překvapením pro čtenáře přivyklé páralovské metodě psaní a žánrovým schématům, v nichž se dosud pohyboval, měl být „čistě humoristický“ román T a m ZA VODOU (1995). Ale i tuto „pohádku o lásce“ lze přiřadit к onomu typu značně pokleslé prózy, jakou Páral produkuje v posledních přibližně deseti letech. Svědectvím tohoto úpadku je rádoby vyznavačská, žel značně pozérská kniha napsaná ve spolupráci s Hedou Bartíkovou; ostatně její titul a podtitul hovoří za všechno: P r o f e s io n á l n í m u ž . V. PÁRAL O SOBĚ A JINÝCH ZAJÍMAVĚJŠÍCH VĚCECH (1995).

92

Pro rozvoj české literární vědy a kritiky na konci padesátých let a v letech šedesátých měla velký význam renesance strukturalistického myšlení. Kromě toho se literatura stala předmětem zkoumání z hledisek filozofických, psychologických i socio­ logických. V oblasti literární kritiky se projevila pluralita východisek a názorů, příznačná pro kulturu šedesá­ tých let. Rozvoji kritického myšlení napomáhal také vznik nových časopisů a skutečnost, že literár­ ní život se decentralizoval. Vedle tradičního praž­ ského literárního centra se prosazuje centrum brněnské, v němž se další tribunou české literatury a literární vědy i kritiky stává časopis Host do domu, v Ostravě Červený květ. К obnově vskutku vědeckého myšlení o literatu­ ře došlo u nás kromě jiného díky impulsům anglo­ americké sémantické školy, francouzské strukturál­ ní antropologie (práce Clauda Léviho-Straussé) a fenomenologického bádání (Polák Roman Ingarden a Francouz Merleau-Ponty), jež se dostávaly do širšího povědomí prostřednictvím časopisu Orien­ tace. České strukturalistické myšlení bylo totiž v jisté krizi v důsledku toho, že jeho hlavní před­ stavitel Jan Mukařovský se přihlásil sebekritickým článkem Ke kritice strukturalismu v naší literární vědě (již r. 1951) vlastně к marxismu. Mukařovského žáci, byť z nich někteří prodělá­ vali podobné peripetie, a rovněž představitelé nové vlny strukturalismu však v šedesátých letech pokra­ čovali v cestě meziválečného českého strukturalis­ mu, a J. Mukařovského zvláště. A tak se KVĚTO­ SLAV CHVATÍK (1931) stal editorem několika výborů z díla Mukařovského. К 75. výročí Muka­ řovského narození (1966) vydaný sborník Struktu­ ra a smysl literárního díla si vysloužil polemický útok LADISLAVA ŠTOLLA v jeho knize O TVAR A STRUKTURU V SLOVESNÉM UMĚNÍ (1966); ta se pak v období „normalizace“ a vlády dogmatických marxistů stala základní oporou jejich boje s „formalisty a nepřáteli socialismu“.

Sám К. Chvatík si vysloužil nelibost marxistické kritiky, především jednoho z jejich hlavních prota­ gonistů v počátku sedmdesátých let, VLADIMÍRA DOSTÁLA (1930-1975). Šlo o Chvatikovu knihu к dějinám meziválečné avantgardy B e d ř ic h VácLAVEK A VÝVOJ MARXISTICKÉ ESTETIKY (1962). Tato práce narušila dosavadní schematické před­ stavy o české meziválečné teorii a kritice, pozitivně zhodnotila avantgardu a rozdělila tehdejší kritickou obec na dva proudy, jež ve vzájemném napětí setr­ valy až do začátku sedmdesátých let. Tehdy byl ovšem antidogmatický směr potlačen.

LAN JANKOVIČ (1929) byl mj. autorem knihy Umělecká pravdivost Haškova Švejka (již 1960), spolu s Miroslavem Červenkou pak celé řa­ dy podnětných studií; MOJMÍR GRYGAR (1928) se věnoval žánru reportáže (Umění reportáže - 1961). Z dalších připomeňme ZDEŇKA PEŠATA (1927), který spolu s K. Chvatíkem vydal významnou publikaci věnovanou poetis­ mu (Poetismus - 1967), MOJMÍRA OTRUBU (1923) anebo teatrologa MIROSLAVA KAČERA (1927-1978). Domýšlet Strukturalismus v jeho fi­ lozofických a obecně estetických souvislostech se snažil vedle K. Chvatíka a OLEGA SUSE, podnět­ ně pojednávajícího o „prestrukturálmTinii české es-

Chvatík se ovšem podnětně zabýval proble­ matikou avantgardy a genezí strukturalismu i nadá­ le - v köihaßk SvK&L ш яж влйао vm éní (\965> a S tr u k tu ra lism u s a a v a n tg a r d a (1970). Po propuštění z Filozofického ústavu ČSAV mohl být v období 1970-1980 zaměstnán jen jako bibliograf v knihovně Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. V roce 1980 emigroval do Německa, kde brzy začal publikovat, přispíval i do českých exilových perio­ dik. Zabýval se hlavně dějinami strukturalismu u nás a jeho podněty (práce Tschechoslowaki­ scher S trukturalismus . Theorie und Ge­ schichte - 1981, M ensch und Struktur . Kapi­ tel AUS DER NEOSTRUKTURALEN ÄSTHETIK UND POETIK - 1987). Po roce 1990 začal publikovat také doma. Významné jsou jeho eseje SvÉT ROMÁNŮ Milana Kundery (1994, téhož roku také v něm­ čině); stejné vročení má soubor studu STRUKTU­ RÁLNÍ estetika (jde o české vydání třetí části práce Tschechoslowakischer Strukturalismus). V posled­ ních letech se Chvatík věnoval rovněž problematice vztahu umění a politiky a analýzám soudobé litera­ tury exilové (kromě Kundery psal o J. Skvoreckém, S. Richterové, L. Moníkové atd.) i domácí (před­ mětem jeho zájmu byli například J. Seifert, B. Hra­ bal, J. Skácel, L. Vaculík, I. Klíma i J. Kratochvil).

\eAiky“ N à fte O . HoxVmsVéYio а O . XicYia (v iz

zde dále), především ROBERT KALIVODA (1923-1989), mj. autor práce MODERNÍ DUCHOVNÍ SKUTEČNOST a MARXISMUS (1968); přispěl do sbor­ níku Struktura a smysl literárního díla (1966) atd. V šedesátých letech myšlenkově vyzrávali a di­ ferencovali se kritici, kteří začali publikovat již v předchozím desetiletí, mnohdy ještě poplatní kul­ turní politice té doby a metodologicky orientovaní marxisticky. MILAN JUNGMANN (1922) byl redaktorem Literárních novin. Jako kritik sledoval hlavně sou­ časnou českou prózu. V literáměkritické praxi se snažil postihnout tvorbu v kontextu vývojových tendencí. Roku 1960 napsal monografii o Karlu Novém. Uspořádal knihu Deset českých novel (1964). Vydal odborné studie a přehledy O SOUČAS­ NÉ č e s k é p r ó z e (1959), O b l é h á n í T r ó j e . L i ­ t e r á r n í k r it ik y a

l is t y z e z á p is n ík ů z l e t

1958-1968 (1969). Připravil do tisku popularizující příručku ČERNÉ HODINKY NAD KNIHAMI ( 1970), její

vydání ale bylo zakázáno. V roce 1969 ztratil za­ městnání, živil se jako čistič výloh. Do literárního života se vrátil v devadesátých letech. Literární historik, kritik a editor JIŘÍ BRABEC (1929) byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro čes­ kou literaturu ČSÁV. Debutoval recenzemi v No­ vém životě r. 1951, publikoval v Květnu, Kulturní tvorbě, Plameni, Orientaci aj. Pořádal výbory z děl klasiků české literatury, např. S. K. Neumanna, J. Vrchlického, A. Sovy, F. Hrubína, F. Halase, vydal studie P o e z ie n a p ř e d ě l u d o b y (1964), ob­ sáhlý výbor z díla meziválečného kritika Kurta Konrada a s Vratislavem Effenbergrem tři svazky výboru z díla Karla Teigeho atd. Spoluredigoval edici básní Cesty. Je mj. spoluautorem čtvrtého dílu akademických Dějin české literatury (1969), který byl zakázán. V rukopise zůstaly jeho studie ŠALDOVA VŮLE К INTEGRACI (1971), ČESKÁ LITERATURA V DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE (1972) a ZÁVIŠ KALANDRA (napsaná v osmdesátých letech). Významné jsou i ediční počiny VLADIMÍRA JUSTLA (1928) a dalších. Výraznou osobností české literární kritiky je JIŘÍ OPELÍK (1932), břitký polemik, glosátor, editor,

Podněty nové vlny strukturalistů z šedesátých let lze nalézt zejména v jejich pracích zabývajících se jazykovou a formální stránkou literárního díla, v nichž byly aplikovány poznatky sémiotiky (nauky o znaku a jeho významu), teorie informace a komu­ nikace. LUBOMÍR DOLEŽEL (1922) byl autorem významné práce z oboru stylistiky O STYLU MO­ DERNÍ ČESKÉ PRÓZY (1963). Brněnský anglista JIŘÍ LEVÝ (1926-1967) ve výboru svých statí Z á p a d ­ n í LITERÁRNÍ VĚDA (1966) zasvěceně informoval o podnětech moderních literárněvědných směrů, kromě toho významně přispěl к aplikaci především teorie informace v naší literární vědě souborem stu­ dií B u d e l it e r á r n í v ě d a e x a k t n í v ě d o u ? (vydá­ no posmrtně 1971). Podílel se rovněž na rozvoji dalších oblastí literární vědy, v první řadě teorie překladu (UMĚNÍ PŘEKLADU, 1963; rozšířené vydá­ ní 1971). Další badatelé rozvíjeli odkaz klasického struk­ turalismu v oblasti konkrétních výzkumů literární­ ho díla a struktury literárního vývoje. Z nich MI­

93

literární historik orientovaný především na literaturu 20. století. Redigoval Slovník českých spisovatelů (1964), jednu ze základních pomůcek literárněvěd­ ných badatelů, napsal monografii o Josefu Čapkovi (1980), dílu bratří Čapků věnuje soustavnou pozor­ nost. Výbor Opelíkových kritik, které otiskoval v České literatuře, Hostu do domu, Literárních novi­ nách, Kulturní tvorbě, Plameni aj., vyšel v knize NE­ NÁVIDĚNÉ ŘEMESLO (1969). Redigoval knihu Jak číst poezii (1963), přispíval do řady vědeckých sbor­ níků (Struktura a smysl literárního díla - 1966, Pří­ běhy pod mikroskopem - 1966, Bezručiana - 1967). К mladé kritické generaci náležel JAN LOPAT­ KA (1940-1993), literární kritik, editor, teoretik rozhlasové tvorby, který své významné příspěvky publikoval hlavně v časopisu Tvář. V letech 1965-67 byl členem ediční rady Mladé cesty, 1968-70 edice Tangens. Roku 1970 uspořádal čes­ ké číslo měsíčníku SlovensképohTady jako poslechu veřejné vystoupení autorů, kteří měli nadále zaká­ záno publikovat. Připravil к vydání výbor z díla E . Bondyho, který se ale nerealizoval. Je autorem studie E s t e t ic k á p r o b l e m a t ik a v z t a h u r o z ­ h l a s u A PRÓZY (1964). Výbor z Lopatkových statí vyšel v samizdatu (1983) s úvodem V. Havla a pod stejným titulem P ř e d p o k l a d y t v o r b y (1991) by­ ly vydány jeho kritické stati, recenze a posudky z let 1965-1983. VLADIMÍR KARFÍK (1931), literární kritik a historik, debutoval v časopise Květen. Literární kritiky otiskoval také ve Výtvarné práci, České lite­ ratuře, Orientaci aj. Připravil к vydání a komento­ val výbory z díla Josefa Kainara (Třináct kytar — 1967), Jiřího Koláře a Karla Šiktance. Uspořádal básnickou antologii Mým snem jsi prošla (1969). V sedmdesátých letech pracoval v dělnických pro­ fesích. V současné době je šéfredaktorem Literár­

MILAN SUCHOMEL (1928) přispíval hojně do časopisu Host do domu, jeho stati o české próze šedesátých let L iteratura z času krize ale mohly vyjít až po roce 1989. Kritické stati ve zmíněném časopise otiskoval také MILAN ŠIMEČKA (1930-1990), filozof, esejista a literární kritik, kte­ rý působil v Bratislavě. V roce 1963 vydal knihu S ociálně utópie a utopisti, roku 1968 vyšla jeho práce Kríza UTOPISMU. Zvláště v Hostu do domu, ale i v dalších časopisech publikovali kritické pří­ spěvky věnované současné poezii Jiří Opelík, Mi­ roslav Peďíček, o próze psal Jiří Rambousek, z mladší generace Sylva Bartušková a další. Vůdčí kritickou osobností Hosta do domu a jeho externím redaktorem se stal OLEG SUS (1924-1982), estetik evropského formátu, jeden z kritiků, kteří nebyli dogmatiky, literární vědec se širokým spektrem zájmů. Publikovat začal roku

ních novin. Na analýzu stylu české prózy se zaměřoval lite­ rární kritik a historik ZDENĚK KOŽMÍN (1925), autor vědeckých studií UMĚNÍ STYLU (1967), STYL VANČUROVY PRÓZY (1968). Rovněž Z. Kožmín, od roku 1956 brněnský vysokoškolský pedagog, byl v roce 1970 z fakulty propuštěn a až do svého pen­ zionování vyučoval na gymnáziu v Zastávce u Brna. Po roce 1990 se vrátil na brněnskou peda­ gogickou a poté filozofickou fakultu. Svou tvůrčí aktivitu rozděloval vždy na práci literárněvědnou s významnými podněty hlavně v oblasti stylistiky a interpretace literárního díla, především poezie, a na činnost recenzentskou a kritickou. Ještě v ob­ dobí tzv. uvolnění mohla vyjít jeho skripta Inter­ pretace básní (1986) a Zvětšeniny ze stylu bratří Čapků (1989). Následovalo vydám soubo­ ru studií U mění básně (1990) s interpretací poezie J. Skácela, O. Mikuláška a L. Kundery, monografie Skácel (1994), skripta Česká poezie od 40. let do SOUČASNOSTI (1994, s Jiřím Trávníčkem) a soubor esejů Struktury (1995).

Oleg Sus

1956 v Hostu do domu a fakultních sbornících. Do roku 1971 působil na Filozofické fakultě v Brně jako docent estetiky se zvláštním zřetelem к literár­ ní vědě. V literárněvědné metodologii byl ctitelem strukturalismu a sémantiky; v četných studiích a recenzích i polemických výpadech se projevoval jako šaldovský typ kritika s tíhnutím к individualis­ mu, podobně jako V. Černý. Publikoval v celé řadě českých i zahraničních časopisů (Estetika, Filozo­ fický časopis, Česká literatura, Květen, Kultura, Plamen, Divadlo, Slovenské pohlady, Romboid, Revue de Гesthetique, Semiotica, Poetics, Die Welt der Slaven a jiných, včetně Literárních novin a Li­ terárních listů nebo deníku Rovnost), dále v měsíč­ níku Věda a život, v němž působil rovněž jako re­

daktor, v letech 1968-69 byl šéfredaktorem obno­ veného a zase zastaveného Indexu. Jedině do zahra­

94

ničních časopisů přispíval po nuceném odchodu z fakulty a zastaveni Hosta do domu; mj. r. 1977 vyšel v Německu s jeho předmluvou reprint Zicho­ va díla Estetika dramatického umění. Studiemi je zastoupen např. ve sbornících Bedřich Václavek (1963), O literárnej avantgardě (1966), F. X. Šalda 1867-1937-1967 (1968), Problémy literárnej avantgardy (1968). Redigoval kritické sborníky Cesty к dnešku (1964, 1966). Knižně vyšly jeho studie к problematice humoru a satiry M etam or fózy sm íchu A vzteku (1963,2. vyd. 1965). Další práce připravené к vydání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let byly editovány až po listopadu 1989 (studie к problematice meziválečné avantgar­ dy E stetické problém y po d napětím a G eneze

Vítězslava Nezvala, Vladislava Vančury, Marie Pujmanové, Jaromíra Johna ad. Výbor z jeho kritik vyšel v knihách Pozem ská poezie (1977) a D en n í chléb (1978). Blahynka byl od šedesátých let jed­ ním z nejsystematičtějších kritiků současné české literatury, orientoval se zejména na poezii. Byl au­ torem hesel do výše připomenutých slovníků, po­ dílel se na učebnicích Rukověť dějin literatury (1972) a Literatura 4 (1978), uspořádal slovník Česká literatura XX. století( 1985). V kritice i teorii zastává levicové názory, v době „normalizace“ pa­ třil mezi přední osobnosti literárního života.

sém antiky h u d b y a bá snic tv í v m oderní české

ESTETICE s podtitulem Dvě studie o O. Zichovi, ta

s výběrovou bibliografií O. Suse od L. Soldána; naposled vyšel třetí soubor studií BEZ BOHŮ GENE­ ZE?- 1996). V Hostu do domu mohl roku 1963 Susovou zá­ sluhou publikovat také literární kritik a teoretik, historik románských literatur, komparatista a editor i překladatel VÁCLAV ČERNÝ (1905-1987), kte­ rý koncem šedesátých let začal také přednášet na Karlově univerzitě. Přes liberalistické tendence neztratila v šedesá­ tých letech svoje postavem' ani tradičním způsobem orientovaná a „normotvorná“, marxisticky oriento­ vaná kritika. Výchozím badatelským zájmem ŠTĚ­ PÁNA VLAŠÍNA (1923) byla osobnost Jiřího Mahena. Jako literární historik a kritik se soustřeďoval na tvorbu meziválečnou a současnou. Autorsky se spolu s dalšími pracovníky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV z Prahy a Brna podílel na Slovníku českých spisovatelů. (1964), který se stal přece jenom prvním seriózním počinem v této oblasti (redigovali ho Rudolf Havel a Jiň' Opelík s redakčním kruhem). Čelné postavem' zaujímal Š. Vlašúi v období tzv. normalizace, kdy redigoval Slovník literárních směrů a skupin (1977) a Slovník literární teorie (1977), v osmdesátých letech pak i další kolektivní práce. Uveřejňoval v duchu nor­ malizace a konsolidace orientované studie, desítky článků a kritických statí v literárních časopisech a sbornících. Je autorem monografií o Jiřím Mahenovi, Jiřím Wolkrovi, Bedřichu Václavkovi, výběr z jeho studií vyšel pod názvem VE ŠKOLE ŽIVOTA (1980). Podnětným dílem pracovního týmu Ústavu pro českou literaturu ČSAV vedeného Š. Vlašínem byl obsáhlý výbor A va ntg a rd a zn ám á a n e ­ zn ám á (I. díl r. 1971, předmluva Š. Vlašín, II. díl r. 1971, předmluva M. Blahynka, Ш. díl r. 1972, předmluva V. Dostál), edice manifestů a polemik české meziválečné umělecké avantgardy z let 1919-1931. Ještě výrazněji komunistické ideologii poplatný MILAN BLAHYNKA (1933) je literárním histori­ kem a kritikem, editorem, který se zabývá dílem

95

B ojovým marxistickým kritikem byl hlavně v padesátých letech JIŘÍ HÁJEK, který vystřídal řadu vedoucích míst v periodikách i v nakladatel­ stvích (mj. v letech 1953— 59 šéfredaktor naklada­ telství Mladá fronta, 1959-68 šéfredaktor literární­ ho časopisu Plamen, 1969-77 jako jeden z normali­ zátorů šéfredaktor Tvorby, 1977 jm enován profeso­ rem Filozofické fakulty KU v Praze). Těžiště jeho činnosti je v divadelní a literární kritice. Jako lite­ rární historik se soustavně zabýval dílem M. Maje­ rové (např. M. M ajerová a n eb o R o m á n a do b a - 1962). V historickém vývoji české literatury oce­ ňoval osobnosti, které spojují pokrokové rysy kri­ tického realismu s požadavky socialistické literatu­ ry. Vydal několik souborů studií (mj. LITERATURA A ŽIVOT - 1955, ČAS DRAMATU - 1957, OSUDY A CÍLE - 1961, MÝTUS A REALITA LEDNA - 1968, K onfrontace -1972, H ovo ry o kritice -1978, B oje o realism us - 1979). A ž do roku 1956 byl tuhým dogmatikem, v šedesátých letech se promě­ nil téměř v liberála, následoval však nový obrat, takže vedoucí postavení m ezi marxisty si udržel i v normalizátorském dvacetiletí, i když občas zdvi­ hal hlas proti ultralevičákům typu Jaromíra Langa anebo V ítězslava Rzounka.

O názory J. Fučíka, Z. Nejedlého a L. Štolla se opírala ve své publicistice a ve výkladech vývoje české literatury HANA HRZALOVÁ (1929), po smrti L. Štolla ředitelka Ústavu pro českou a světo­ vou literaturu tehdejší ČSAV. Z důsledně marxis­ tických aspektů podává výklad české prózy a lite­ rární kritiky z let 1945—75 v souboru studií SPOLU­ VYTVÁŘET sk utečnost (1976); dále napsala mo­ nografie o J. Fučíkovi, J. Kozákovi a B. Říhovi. VÍTĚZSLAV RZOUNEK (1921) usiloval od po­ čátku své činnosti v padesátých letech o důsledně marxistický pohled na českou literaturu (tehdy byl spoluautorem Nástinu dějin české literatury pro studenty středních škol; obdobný marxistický ná­ stin vydal v osmdesátých letech jako vysokoškol­ skou příručku, avšak i jeho kolegové marxisté našli v knize spoustu chyb a zásadních Vědeckých omy­ lů). Vždy zaujatě zdůrazňoval nutnost socialistické orientace literatury a všechno ostatní přehlížel ane­ bo ve výkladech překrucoval. V sedmdesátých le­ tech vydal několik prací koncipovaných v tomto duchu (například Rád socialistické tvorby

- 1978). Byl dosazen jako profesor na pražskou Filozofickou fakultu a spolu se svými nohsledy z řad nejmladších ambiciózních a zcela bezskrupulózních „žáků“ vytvořil doslova kádrováckou skupinu kritiků.

(1973, přepracováno 1977), ÚVOD DO TEORIE (1987, s Vladimírem Štěpánkem). Dá­ le vydal mj. práci Č t e n í O r o m á n u (s podtitulem Přehled vývoje žánru - 1981), soubory studu ÚVA­ HY O LITERATUŘE (1983), NAPÍNAVÁ ČETBA POD LUPOU ( 1986), O d la c in é h o o pt im is m u к h o r o r u (1989), kompendium literární teorie Ř e č p íse m n ic ­ t v í . U m ě n í v n ím a t u m ě n í (1986) a monografie o R. Těsnohlídkovi, K. Novém, F. Kožíkovi a J. Křenkovi.

tka

l it e r a t u r y

Rzounkovým předchůdcem na katedře české lite­ ratury pražské Filozofické fakulty byl FRANTIŠEK BURIÁNEK (1917-1995), spis marxistický histo­ rik než kritik literatury, třebaže se často odvolával na vzor F. X. Šaldy; v období 1966-69 redigoval měsíčník Impuls. V padesátých letech byl zcela ve vleku ideologického přístupu к literatuře (viz studii Proti buržoazní literární „vědě“ Arne N ová ­ ka - 1952; z téhož roku je spolu s jinými autory napsaná příručka Nástin dějin české literatury od počátku národního obrození až do současnosti, jež byla po léta středoškolskou učebnicí).

Drama a divadlo v letech 1956-1969 Období druhé poloviny padesátých let, a zejmé­ na pak celé následující desetiletí lze považovat za „zlatý věk“ českého dramatu a divadla. Dramatická tvorba a celé divadelnictví se mimořádnými tvůrčí­ mi činy vyprošťovalo a v mnoha případech vypros­ tilo z krunýře, jímž se pokoušela kulturní politika vládnoucí strany (tu více, tu méně zjevně a razant­ ně, nezřídka spíše oklikou, rafinovanými opatře­ ními, jako byly např. adaptace divadelních prostor, různé organizační či spíše cenzumí zásahy apod.) usměrňovat divadelní život. V těchto letech mohli dramatici a divadelníci mnohem směleji, než tomu bylo v období předcházejícím, jednak navázat na jiné tradice českého dramatu a divadla, než které byly doporučovány či vyžadovány doposud (např. na tradici avantgardních scén předválečných, jako bylo Burianovo Déčko či Osvobozené divadlo Vos­ kovce a Wericha, nebo na lidové hry doby pobělo­ horské s křesťanskou tematikou), jednak bylo mož­ no vstoupit rovnýma nohama do soudobého či ne­ dávného dramatického a divadelního kvasu světo­ vého, zvláště západoevropského a amerického dra­ matu a divadla. V českém dramatu a divadle byl opuštěn model, který byl spojen s absolutizací a adorací metody Stanislavského, a přes česká je­ viště se přelila silná vlna brechtovského epického divadla (viz dále), absurdního dramatu (viz dále), modelového dramatu dürrenmattovského (viz dále) a amerického muzikálového divadla (o tom viz podrobněji v kapitole Poválečné drama americké a evropské. Divadlo ve známem absurdity a gro­ teskna - str. 232). Pro celé období je snad nejpříznačnější vznik a rozvoj tzv. malých amatérských scén, které se postupně profesionalizovaly a dramaticky a diva­ delně profilovaly. Tato divadla, vznikající spontán­ ně po celé republice, znamenala nejen osvěžení di­ vadelního dění, ale především představovala zcela nový fenomén, nové pojetí dramatiky a divadelnosti. Byla to divadla autorská. Neinscenovala větši­ nou hotové dramatické texty jiných dramatiků, ale texty, které si členové souboru buď napsali, nebo sestavili z různých literárních (převážně prozaic-

Rovněž Buriánkovy životopisy a výklady díla významných českých spisovatelů se většinou soustředbjí na ideově-tematický rozbor a hodnoce­ ní společenského významu autorů a jejich tvorby. V pracích z šedesátých let však Buriánek přece jen tato omezení překročil, hlavně v těch, v nichž se zabývá literaturou konce 19. a počátkem 20. století (viz například monografii GENERACE BUŘIČŮ - 1968 - anebo faktograficky bohatou příručku ČESKÁ LITERATURA 20. STOLETÍ S podtitulem Od modemy 90. let do současnosti -1963, přepracová­ na 1968; v sedmdesátých letech patřila ke knihám vyřazeným z oběhu). V posledním období své ba­ datelské činnosti se F. Buriánek ve dvou monogra­ fiích zabýval osobností a dílem K. Čapka (1978, 1988), dále P. Bezručem a kritikem F. X. Šaldou (obě práce z roku 1987). Výkladu díla P. Bezruce, ale zvláště před­ stavitelům meziválečné marxistické teorie a kriti­ ky se věnuje olomoucký JAROMÍR DVOŘÁK (1931). Na vztahu literatury к lidu, na sledování tenden­ ce к zlidovění kulturních hodnot a na napětí mezi „vyšší“ a „nižší“ literaturou založil v padesátých letech svou marxistickou koncepci dějin literatury profesor brněnské Filozofické fakulty JOSEF HRABÁK (1912-1987). Jako badatel ovlivněný ve svých počátcích strukturalismem neztrácel však ze zřetele problematiku umělecké formy a věnoval se také versologii a komparatistice jako důležitým součástem literární teorie. Měl dar podat i složitou problematiku čtivě a zajímavě. Vydal celou řadu dodnes používaných vysokoškolských příruček, jako např. ÚVOD DO TEORIE VERŠE (1956, do roku 1978 několikrát přepracováno), Ú v o d d o stu d ia ČESKÉHO JAZYKA A LITERATURY (1962, S Mirkem Čejkou a Františkem Tenčíkem), ÚVOD DO STUDIA LITERATURY (1970, s F. Tenčíkem, samostatně pře­ pracováno a rozšířeno 1977), soubor studií ZE STARŠÍ ČESKÉ LITERATURY (1964), popularizační stati U m ít e č ís t p o ez ii a p r ó z u ? (1971), příručky L it e r á r n í k o m p a r a t is t ik a (1971, skripta), P o e ­

96

t) ch, básnických, i neuměleckých, ale hlavně nedramatických) textů jiných autorů tak, aby je bylo možno předvádět (často v obměňované podobě na základě kolektivní improvizace a interpretace členů divadelního ansámblu a na základě reakce publika, které bylo více či méně chápáno jako aktivní spolu­ tvůrce představení) na divadelním pódiu. К takto vyhraněným scénám patřily mj. v Praze Divadlo Na zábradlí (založeno na podzim r. 1958), Semafor (1959), Paravan (1960), poetická vinárna Viola (1963), Nedivadlo Ivana Vyskočila (1964), Divadlo Járy Cimrmana (1967), Antitalent bratří Justových (1967), Divadlo Orfeus (1967), jehož základ tvořilo někdejší Vašinkovo Takzvané divadlo poezie (1963), Divadlo na okraji (1969). Z mimopraž­ ských scén byly nejvýraznější: Satirický kabaret Večerní Brno (1959), broumovské, později kadaňské a ústecké Kladivadlo (1960), litvínovské Doce­ la malé divadlo (1962-1967), liberecké Studio Yp­ silon (1963), brněnská Husa na provázku (1967), Studio LŠU v Prostějově (1967) - zárodek pozděj­ šího Ha-Divadla (viz další oddíl), Divadelní klub Waterloo Ostrava (1969) aj. Tento grandiózní roz­ mach divadelního dění, jež trvá v podstatě dodneš­ ka, odstartovali na počátku r. 1958 v pražské Redu­ tě svými text-appealy Ivan Vyskočil a Jiří Suchý. Vznikaly i nové profesionální scény, některé od­ štěpením z velkých „kamenných“ divadel (např. v r. 1965 Činoherní klub v Praze, jehož jádro tvořili mladí herci a divadelníci působící původně v Ostra­ vě, či Divadlo Za branou, které založil r. 1965 Oto­ mar Krejča po odchodu z Národního divadla). Zce­ la nový typ divadelnosti představovala Laterna ma­ gika, využívající ve svých uměleckých programech nejen tradičních prostředků scénicko-dramatických, ale i výrazně nových technických prostředků,

Od konce padesátých let a v letech šedesátých lze zaznamenat i přímo bouřlivý rozvoj loutkového di­ vadla a divadla pantomimy. I zde lze pozorovat jed­ nak snahu navázat na starší tradici, zároveň však i poměrně radikální proměnu těchto divadelních žánrů. Krizí prochází klasické loutkové divadlo marionet. Velmi patrné je to zejména v Divadle Spejbla a Hurvínka po Skupově smrti (1957), kdy přikročil MILOŠ KIRSCHNER (1927-1996) к částečné proměně charakterových typů protago­ nistů (Spejblův konzervativismus není už jen proje­ vem jeho omezenosti, ale i jisté vychytralosti, s jakou se izoluje od dynamicky se měnící životní reality; Hurvínek už také není jen potomkem, které­ ho otec poněkud zanedbává, ale zvídavým hoší­ kem, který se svými dotěrnými otázkami snaží své­ ho otce vyrušit z bohorovného zápecnictví) i к jisté obměně her - např. zařazením předscén s cílem navázat bezprostřednější styk s diváky (převážně dětskými). Nový charakter loutkových her a loutkoherectví byl spjat rovněž s činností divadel malých forem (např. Semaforu) a s rozvojem animovaného filmu, v němž dosáhlo Československo světového uznání (Jiří Trnka, Václav Bedřich, Jan Švankmajer ad.). Hra loutek byla spojována jak s výtvarnými objek­ ty, tak s projevem živého herce. To vše posilovalo antiiluzivní tendence se silným důrazem na poetic­ kou, metaforickou obraznost. Ta byla příznačná i pro tzv. černé divadlo (např. Srncovo Černé diva­ dlo) nebo pro Divadlo masek Jana Svankmajera. Z autorů loutkových her - či úprav textů českých spisovatelů pro loutkové divadlo —připomeňme Františka Pavlíčka, Václava Čtvrtka, Ludvíka Aš­ kenazyho, Miloše Macourka aj. (o těchto autorech

viz podrobněji na jiných místech knihy). К významným loutkovým scénám patřily Seve­ ročeské loutkové divadlo v Liberci (od r. 1968 Naivní divadlo), Studio Ypsilon Liberec a Východo­ české loutkové divadlo Hradec Králové (od roku 1968 VČLD Drak). Metaforičnost, poetičnost, lyrismus často spojo­ vaný s hudbou (především jazzovou a rockovou) —to vše bylo typické pro hojně rozšířená divadla poezie a písňová divadla, ale i pro divadla pantomi­ my. Pro poetická divadla byla v šedesátých letech ob­ zvlášť příznačná orientace na poezii inspirovanou jazzem či jinak s ním spojenou. Např. pražská poe­ tická vinárna Viola Jiřího Ostermanna zahajovala svou činnost v r. 1963 pořadem Komu patří jazz, pásmem jazzové poezie a jazzu. Účinkoval v něm i jazzový (bluesový) básník Václav Hrabě, jehož tvorbu měla na repertoáru i další divadla poezie: li­ tvínovské Docela malé divadlo v čele s Miroslavem Kováříkem (pořad Stop-timé) či Divadlo na okraji (Zdeněk Potužil, Miki Jelínek, Petr Matějů), které rovněž zahájilo svou činnost na konci šedesátých let pásmem z Hrabětovy poezie (Ospalé něžnosti).

Otomar Krejča

jako polyekranu, filmu, fotografie a dalších umě­ leckých druhů, s cílem dosáhnout polyfonní, synte­ tické výpovědi a totálního působení na diváka. La­ terna magika byla spjata především s činnostíAlfre­ da Radoka (režie) a Josefa Svobody (scénografie).

97

Poezii měla na repertoáru i jiná divadla, např. brněnská Husa na provázku (Šibeniční písně

(1929—1985). Ten se podílel již v r. 1959 na zrodu prvního českého televizního seriálu Rodina Bláho­ va; v letech 1961-1963 na osmnáctidílném televiz­ ním seriálu - v šedesátých letech snad nejoblíbe­ nějším - Tři chlapi v chalupě (spolu s Jiřím Hubačem, Janem Otčenáškem, Iljou Prachařem a další­ mi); v r. 1966 pak na seriálu Eliška a je jí rod (s J. Hubačem). (O Dietlovi podrobněji v následují­ cí kapitole - viz str. 140.) V šedesátých letech se ovšem v rozhlase a televizi uplatnily desítky dramatických autorů. Připomeňme z nich např. Jiřího Šotolu, Pavla Hajného, Jindřišku

Ch. Morgensterna), Divadlo Orfeus Radima Vašinky (1967), Divadlo poezie X 62 Brno aj. Pro šírém"

poezie (v podobě knižní i scénické) mělo značný význam i komorní sdružení pro hudbu, poezii a vý­ tvarné umění Lyra pragensis (1968). Z písňových divadel, která nesledovala jen cfle populárně komerční a prezentaci pěveckých hvězd (tehdy to byli hlavně Karel Gott, Helena Vondráč­ ková, Marta Kubišová, Waldemar Matuška, Václav Neckář, Nadá Urbánková ad.) ale měla záměry

umělecké (poetické i dramatické), byl nejvýznam­ nější Semafor Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra (viz dále). Z písničkářů šedesátých let byli nejvýznamnější JAROSLAV HUTKA {1947), a zvláště7KAREL KRYL, který spolupracoval v šedesátých letech s celou řadou malých divadel, především s teplic­ kým Divadélkem na zámku a Divadélkem pro zná­ mý, dále pak s rozhlasovým pořadem Mikrofórum. Kryl se stal nejproslulejším zpívajícím básníkem, „svědomím národa“ po srpnu 1968 (v březnu 1969 vydalo nakladatelství Panton LP desku Bratříčku, zavírej vrátka). Hutkovo a Krylovo vystoupení v Divadle na Vinohradech v září 1969 v pořadu Jak mordovali Ardena se stalo jednou z mnoha angažo­ vaných protisovětských, vlasteneckých aktivit čes­ kých divadel a divadelníků v období po srpnu 1968 (zhruba do konce r. 1969). Brzy poté Kryl emigro­ val do SRN. Neverbální metafora, symbolika pantomimic­ kých obrazů a gest byly základními výrazovými prostředky moderní pantomimy, kterou v Divadle Na zábradlí provozoval se svým souborem LADI­ SLAV FIALKA (1931-1991). Pro Fialkovu panto­ mimu bylo charakteristické konkrétní lidství, úděl moderního člověka v jeho poloze tragickokomické i groteskní. Svými pantomimickými programy (ně­ kdy byly spojovány se šansony) Pantomima Na zá­ bradlí (1958), Devět klobouků na Prahu (1960), Etudy (1960), Cesta (1962), Blázni, Knoflík (1968) se stal umělcem světoznámým. Hlásil se к takovým mistrům, jakými byli Charles Chaplin, Buster Keaton, Federico Fellini, Pablo Picasso ad. Koncem šedesátých let vzniklo jisté napětí mezi touto modemistickou humanistickou tradicí a umě­ leckým názorem (i výrazem) mladší generace mimů, která čerpala především ze soudobého diva­ dla absurdity, cirkusové a existenciální klauniády. Tuto drsnou, antilyrickou pantomimu představovali hlavně CTIBOR TURBA (1944), BORIS HYBNER (1941) a RICHARD RÝDA (1943); jejich Pantomima Alfreda Jarryho (1966-1972) připravi­ la pořady Harakiri (1968), Udělej mi to zprava (Turba tacet) (1970) aj. Právě do tohoto období spadá i první vlna drama­ tiky televizní a rozhlasové, v níz zvláště vynikl tvůrce televizních seriálů JAROSLAV DIETL

Smetanovou, Drahoslava Makovičku, Ludvíka Kunderu, již výše zmíněného Jiřího Hubače, Zdeňka Bláhu, Ludvíka Aškenazyho, Milana Jariše ad.

Pro šedesátá léta jsou charakteristické také zvláštní „divadelní'“ akce v městských ulicích a vů­ bec v plenéru, tzv. happeningy, které provozovali EUGEN BRIKCIUS (1942), МП,AN KNÍŽÁK (1940) aj. Již v předcházející kapitolce věnované českému dramatu a divadlu jsme se snažili ukázat, že entu­ ziasmus a iluze, s nimiž vstupovali —spolu se znač­ nou částí české společnosti - do poúnorové fáze budovám také čeští dramatici, se přibližně v polovi­ ně padesátých let dostávaly do rozporu s realitou. Po odhalení tzv. kultu osobnosti bylo možno do jisté míry vinit i v literárních a také dramatických textech z tohoto rozporu už také ty, kdo byli hege­ mony a realizátory nových idejí. V této době byl již zřejmý i generačně odlišný názor na ideály, realitu a perspektivy socialismu; zároveň narůstaly (zvláště v průběhu let šedesátých) i tendence nesocialistické. Kritika kultu osobnosti neznamenala zejména ve druhé polovině padesátých let a na po­ čátku let šedesátých ještě principiální odmítnutí so­ cialismu. Dramatici hledali spíše cesty к tomu, jak rehabilitovat a zkvalitnit v nových podmínkách, na nových problémech, ve změněných situacích už po­ šramocené ideály. Do centra pozornosti dramatiků se dostávaly především problémy etické, morálka člověka žijícího již deset i více let v socialistické společnosti, problematika lidského soužití, kon­ frontace generačních názorů a postojů apod. Tak jako v poezii či próze té doby i drama kladlo důraz na hrdiny všedního dne a každodenní práce, ak­ centovalo každodenní starosti pracovní i osobní, soukromé, ba intimní. Explicitně to vyjádřil PA­ VEL KOHOUT v předmluvě ke svému dramatu S bohem , sm u t k u ! (1957): „Nehledejte v něm velké hrdiny a velké činy z antických, romantických a revolučních dram at... Mne v první řadě zajímají lidé našich dnů, kteří sedmkrát ulehnou a sedmkrát vstanou, neprožijí žádnou převratnou událost, vý­ buch, katastrofu, požár. ,Pouze‘ v nich právě v té době vyvrcholí... svár snů a skutečnosti.“

Do jisté míry navazuje Kohout touto hrou na před­ cházející Zářijové noci (viz str. 58): někteří jeho

98

ka si dosti cenila Daňkovu moralitu, jakousi scénic­ kou diskusní tribunu, reportáž, agitku Pohled do očí (1959), v níž konfrontuje generaci otců, která vybojovala socialismus, s generaci potomků, u níž se projevují již odlišné zájmy. V pozadí komediálních situací a chovám postav Daňkovy „nevážné komedie bez kladného hrdiny“, hry o obyčejných lidech s přednostmi i chybami, o lidech z pražského předměstí S vatba sňatkové ho podvodníka stojí konfrontace dvou světů (ně­ kdejšího kapitalistického a současného socialistic­ kého). Hra může připomenout hru Františka Langra Obrácení Ferdyše Pištory. К Brechtovi se hlásí svou výstavbou. Hrdina Alois Klapáček alias Emo Chadima (nyní kvalifikovaný seřizovač, dříve podvodníček) je zároveň hlavní postavou děje i jeho vypravěčem, komentátorem a organizátorem (na­ vazuje kontakt s publikem, organizuje svícení, představuje postavy apod.). Hra MÁTE RÁDI BLÁZNY? je jakousi novou va­ riantou výrobního dramatu (viz předcházející kapi­ tolu). Děj probíhá v malém dole a úpravničce grafi­ tu, resp. v kanceláři závodu, který je vizuálně na jevišti přítomen jen transparentní stylizovanou kresbou v pozadí. Nejde tedy o žádnou grandiózní stavbu socialismu, a přece jde o socialismus. Hra jej zachycuje v jeho přechodné fázi, kdy staré principy výstavby socialismu byly již sterilní a neperspek­ tivní. Tato situace je ve hře symbolicky vyjádřena těžkým zraněním starého dělníka Casky, který se zřítí z věže, když z ní chce odstranit emblém socia­ lismu - rudou hvězdu. Socialismus mají zachránit ti, kteří nejen neztratili starou víru v socialistickou ideu, ale kteří jsou schopni vdechnout budování no­ vý život v podobě nové technologie a organizace práce. Daněk tyto fanatiky práce, lidi angažované ve prospěch společnosti nazývá blázny. Je to hra o odvaze к novým činům, proti zlhostejnění i zápecnictví. Otazník v názvu není ovšem zpochybně­ ním budovatelského elánu. Je to výzva vyslovená z jeviště do řad diváků. Děj hry dává jednoznačně najevo, na čí straně jsou dramatikovy sympatie. Hra končí informací, že „bláznivý mladý doktor se od­ vážil operovat mozek“ zraněného Casky. „Operace ještě trvá. “ Světlo na jevišti zhasne, osvětlen zůstá­ vá jenom závod. Poctivá, pořádná práce jako pozitivní hodnota života byla ústředním tématem značné části literár­ ních děl JANA DRDY. Konstatovali jsme to již u jeho dramatické báchorky Hrátky s čertem. S pra­ cí (v tomto ideovém smyslu) i s čerty se můžeme znovu setkat v jiné Djdově divadelní hře, kterou napsal na základě své vlástní pohádky - DalskaBÁTY, HŘÍŠNÁ VES ANEB ZAPOMENUTÝ ČERT (pre­ miéra 1959); druhá část titulu je názvem oné pohád­ ky ze souboru České pohádky (1958). Protagonisty hry jsou starý zapomenutý čert Trepifajksl a ves­ nická žena Plajznerka. Ona a kovářská práce tuto pohádkovou bytost polidští.

100

К patnáctému výročí konce války napsal Drda hru JSOU ŽIVI, ZPÍVAJÍ (1961). Nebyla - na rozdíl od Dalskabátů - příliš hrána; ani zdaleka se nepřiblíži­ la popularitě jiné Drdovy práce ze dnů pražského Květnového povstání, knihy povídek Němá bari­ káda.

Okupační téma zpracoval jako drama HOST V NOCI (vydáváno a hráno též pod názvem Host nebo Noční host, 1960) LUDVÍK AŠKENAZY. Hraje vystavěna na několikeré konfrontaci: dneška a válečné minulosti, obětí a aktivistů fašismu (bý­ valý vězeň nacistického koncentračního tábora, пуш"hostinský Kalous - a noční host, německý pra­ cháč, který Kalousovi připomíná jeho bývalého dozorce v táboře), generace „válečné“ a nové mladé generace (mladá česká dívka Jana, která už nevěří řečem o okupaci a revoluci, přijede do Kalousova hostince s bohatým Němcem Huppertem jako jeho potenciální milenka). Aškenazy staví hru tak, aby Jana prohlédla svůj dosavadní omyl. Hra je napsána metaforickým jazykem. Značně schematické politické hry o tzv. studené válce, pro niž bylo charakteristické čemo-bílé roz­ ložení politických sil mezi Východem a Západem, napsal ve druhé polovině šedesátých let FRANTI­ ŠEK PAVLÍČEK (1923). Jeho hry C htěl BYCH se vrátit (1955) a Labyrint srdce (1959; knižně společně jako Labyrint srdce, 1961) zakládají dra­ matický konflikt na konfrontaci domova a ciziny (v Chtěl bych se vrátit je podán negativní obraz života našich emigrantů v uprchlickém táboře), resp. politiky a srdce (mateřské lásky). Hry ukazují, že pravdu nepřinášejí ani politika, ani mateřská lás­ ka. Politická zaslepenost vede ke zločinům, před labyrintem světa nás nezachrání ani zaslepená láska mateřská. Paradoxem je, že tu snad nejvýstižnější „pravdu“ o životě vysloví nejzápornější postava hry - vrah a špion Vilém Just: „Pravda je to, že jsem měl smůlu... Ze tráva je zelená. ..A co z toho? Život nestojí na pravdě —vždyťje to milion nesmyslných náhod.“

Generační konflikt mezi sebejistými funkcionáři obdařenými neomylnou pravdou a mocí a jejich dětmi (dobovým termínem „chuligány“) a zároveň i rozpor uvnitř skupiny představitelů vládnoucí ide­ ologie (mezi konzervativci a reformisty), stejně ja­ ko rozpor mezi touto ideologu a ideologií nepřátel­ skou tvoň dramatickou strukturu další hry ZÁPAS S ANDĚLEM (1961). Již v předcházejících kapitolách jsme ukazovali, jak těžko se prosazovala na českých jevištích satira. Jejím hlavním představitelem byl VRATISLAV BLAŽEK. Ten se po problémech s hrami Král nerad hovězí a Kde je Kuťák? věnoval zejména tvorbě scénářů velice úspěšných filmových kome­ dií a muzikálů (Cirkus bude, Hudba z Marsu, Starci na chmelu, Dáma na kolejích, Světáci). Žánr ko­ medie uplatnil i v hrách z přelomu padesátých a šedesátých let T řetí PŘÁNÍ (Í958) a Příliš

hrdinové opět chodí' i zde ve vojenských unifor­ mách, děj se odehrává v malém posádkovém městě - nikoliv však v leteckých kasárnách, ale v dvojdomku, kde bydli dvě rodiny leteckých důstojníků. („ Vybral jsem si piloty proudových strojů, protože

tovského divadla (tragédie jako důsledek nešťast­ ných náhod, triviálních setkání a nezodpovědnosti jednotlivých aktérů; uplatnění paradoxu), popř. na slavný román L. N. Tolstého o nešťastné lásce Anna Kareninová (zejména na závěrečnou scénu na ná­ draží). Ve scénických poznámkách autor zdůrazňuje, že se hraje bez opony a na prázdné scéně, jen s lavicí obrácenou opěradlem к divákům. Taková láska je snad nejméně divadelní Kohoutovou hrou. V úvodu к 1. oddělení se dokonce výslovně uvádí: „... ne­

mi nejlépe zosobňují naše století a jeho základní bitvy, “ napsal autor hry.) ,3itvy“, které se svádějí

ve hře, mají však charakter spise soukromý —hledá­ ní štěstí a smyslu lidského života. Hra je ovšem značně tezovitá, postavy tu transparentně pronášejí své triviální sentence („O život se musí bojovat.“ „Štěstí není jen v boji, ale i v hledání.“ „Člověk -

В

é

I

li С

В

I

u i:e i».

H ■

h î-

I ■

u [у >la >-

ů :a æ i-

I В I В I I В H В В В В В

iz

В

tí.

tu

I ■ В

té

В

y-

ik ta

y-

I

■

předstírejme hru, upusťme od zbytečných zvyklostí a podrobností, jakými jsou dramatická stavba či dekorace“. Autor má ctižádost obnažit před očima

potřebuje cíl, ty ho máš, já ne.“ „To už se lidem stává, že občas přemýšlejí o životě. “ apod.).

diváků tragický příběh tak, aby jej nevnímali jako příběh literární, nýbrž jako příběh, který by mohl být jejich vlastní, či z jejich okolí. Chce apelovat na svědomí všech. Hru připsal těm, „kteří si dnes

Některé hry Kohout zaměřil velmi kriticky proti stranickým funkcionářům (kariéristům, místním diktátorům, defraudantům), např. v hrách CHUDÁČEK (1956), ŘÍKALI Ml SOUDRUHU (1960). První z nich byla zakázána před premiérou, druhá po sedmé repríze. Mimořádného úspěchu se dočkala Kohoutova hra Taková láska (1957), a to nejen u nás (hrálo ji více než dvacet profesionálních divadel, premiérově Realistické divadlo Z. Nejedlého v Praze), ale i v zahraničí (v SSSR byla na repertoáru až do konce šedesátých let a dosáhla několika set repríz; obdobně tomu bylo i v Německu, kde byla ovšem hrána především po r. 1968 a v letech sedmdesátých). Hra patří к nejlepším dílům tohoto nejplodnějšího českého dramatika a české poválečné dramatiky vůbec. A to nejen pro své stále aktuální téma osobní mravní zodpovědnosti člověka v mezilidských vztazích (především milostných, ale i jiných), ale také zásluhou jeho dramatického ztvárnění, Kohoutovi se tu podařilo vyjádřit klíčové téma socialistické dramatiky a humanistické či humanizující se fáze socialistické společnosti funkčním využitím několika principů evropského divadla dvacátého století: čechovovského dramatu subtilmeh bytostí podléhajících „agresi“ neúprosné doby (zde je protagonistka, studentka Lída Matysová, dvakrát zrazena Petrem Petrusem, který ji miluje, avšak zároveň dává přednost své kariéře, objektivním potřebám pracoviště...), pirandellovského rela­ tivismu (zde jsou postupně Pánem v taláru obviněni z Lídiny smrti všichni hlavní aktéři, aniž je ovšem možno kohokoliv z nich skutečně obvinit a odsoudit na základě nějakého paragrafu; obvinění zůstává pouze v rovině morální a trest v rovině svědomí každého z aktérů) nebo brechtovského zcizujícího efektu (v Takové lásce ho Kohout uplatnil vytvoře­ ním postavy Pána v taláru, který plní ve hře roli organizátora a komentátora; hra je koncipována jako soudní proces, při němž je pomocí svědků a retrospektivních dějů promítaných na plátno divákům objasňován příběh takové, tj. veliké, složité, rozporuplné, lásky Lídy Matysové a Petra Petruse). Hra může vyvolat aluze i na slavnou Shakespearo­ vu tragédii Romeo a Julie a na principy dürrenmat-

a denně osobujíprávo pořádat divadlo z cizích osu­ dů, aniž současně cítípovinnost pochopit je z tisíci­ ny tak, jako dovedou chápat svoje...“. Připsal ji i „ těm, kdo dovolí, aby pokřik diváků přehlušil hlas vlastního svědomí a srdce“.

Hry, které Kohout psal v letech šedesátých a kte­ ré byly opět s velkým úspěchem inscenovány na českých i zahraničních jevištích, měly však —na rozdíl od Takové lásky - spíše charakter divadelní show. Taková byla Kohoutova poslední původní divadelní hra tohoto období AUGUST AUGUST, AU­ GUST (1967), v níž využil atraktivnosti cirkusového prostředí pro divadlo; postava cirkusového klauna se tu stává symbolem ponižovaného, ale svobodné­ ho lidství, představitelem pudové revolty a nespou­ tané fantazie i obětí kruté absurdity světa (titulní roli hrál v premiéře ve Vinohradském divadle V. Brodský). A stejný charakter měly i hry, které vznikly adaptací, divadelní dramatizací cizích lite­ rárních předloh (J. Verne - P. Kohout: CESTA KO­ LEM SVĚTA ZA 80 DNÍ, 1962; K. Čapek - P. Kohout: VÁLKA S MLOKY, 1963; J. Hašek - P. Kohout: JO­ SEF Š vejk

Tak Osudů

aneb

a jiné citáty z

nám zabili

Ferdinanda Š vejka ,

dobrého vojáka

1963). Adaptaci Vemova románu označil autor v podtitulu Živé obrazy podle románu Julese Vema, Válku s Mloky jako Musical-mystery na motivy románu Karla Čapka. Adaptacemi se Kohout nijak nevymykal z diva­ delní kultury své doby, ba právě naopak. Adaptace zůstaly i později dokonce hlavní formou Kohouto­ vy práce pro divadlo (viz v následující kapitole). Ctitelem brechtovského divadla byl i všestranný divadelník, televizní scenárista a literát (prozaik) OLDŘICH DANĚK (1927). Ve druhé polovině pa­ desátých let vzbudily zájem diváků filmy „všední­ ho dne“ Zde jsou lvi (1958) a Ošklivá slečna (1959), к nimž napsal Daněk scénáře. Z jeho pů­ vodních divadelních her zaujaly na počátku šedesá­ tých let hry S vatba sňatkového podvodníka (1961) a MÁTE RÁDI BLÁZNY? (1962); dobová kriti-

99

(1960). Vztah mezi jeho filmovými scénáři a divadelními komediemi byl velmi těsný: tak např. Dáma na kolejích byla hrána ve Státním divadle v Brně (1966), zatímco komedie Třetí přání vznikla přepracováním filmového scénáře, který nemohl být z cenzumích důvodů realizován; к na­ točení filmu však později přece jen došlo. T ř e t í p ř á n í je příběhem mladého právníka Petra
třeboval. Pro Krejču byl Hrubín i vhodným domá­ cím autorem к rozvíjení čechovovské tradice lyric­ kého dramatu v českém divadle „šedesátých let“; proslulými se staly např. Krejčovy inscenace Če­ chovových T ň sester a Racka. (Čechova hrála i jiná divadla, např. pražský Činoherní klub Višňový sad.) Čechov, Hrubín, Topol, ale i Shakespeare —to byli oblíbení Krejčovi dramatici; jeho inscenace Romea a Julie v překladu J. Topola v r. 1963 se stala kulturní událostí (Připomeňme, že v r. 1964 hostovala v Praze u příležitosti 400. výročí narození W. Shakespeara Shakespeare’s Royal Company se slavnou Brookovou inscenací Krále Leara, ale už v r. 1962 Old Vie Company sehrála v Praze Zeffirelliho inscenaci Romea a Julie.) Byli to autoři, je­ jichž liry pomáhaly vyvést české divadlo ze sterility socialistickorealistického modelu ideové předurčenosti a výchovné jednoznačnosti důrazem na složi­ tost a křehkost - i jistou nepostižitelnost - mezilid­ ských vztahů a vnitřního duševního života postav. SRPNOVÁ NEDĚLE ( 1958) FRANTIŠKA HRUBÍ­ NA přivedla na jeviště místo pracovního prostředí lyrickou atmosféru vrcholícího léta na hrázi jiho­ českého rybníka (s ní kontrastuje téma zmarnění, ba tragiky života vůbec и všécň postav střední a starší generace), ale i rozporuplné postavy. O žádné z nich nebylo možno říci, zda je to postava kladná či záporná. Charaktery jednotlivých postav byly ve hře utvářeny postupně, aktéři hry i diváci si je sklá­ dali (a také rozkládali, pozměňovali) nejen na zá-

Št ě d r ý VEČER

iP ř ů iš štédréňo večera, I960; Filipa ze Starců na dÉHclu. 1965; Marie z Dámy na kolejích, 1967).

Již v minulé kapitole jsme uvedli, že na počátku dnhé poloviny padesátých let se vrací na česká jeviště básnická řeč (viz např. Nezvalovo drama Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou). Výše jsme konstatovali, že pro šedesátá léta byl velmi příznačný vznik divadélek poezie. Také u Aškenazyho jsme připomněli, že jeho jazyk byl metaforic­ ký. Důraz na básnivost, na obraznou, metaforickou řeč byl obzvlášť charakteristický pro dva z nejorigi­ nálnějších českých dramatiků poválečné doby - Františka Hrubína a Josefa Topola. Jejich dramatická činnost je velmi úzce spjata s dramaturgickou a režijní prací KARLA KRAUSE (1920) a OTOMARA KREJČÍ (1921) v Národním divadle, od r. 1965 dor. 1972 v Divadle Za branou. Oba vytvořili se svými spolupracovníky (scénografem, herci aj.) neobyčejně tvořivý kolektiv, kte­ rý se výrazně podílel i na konkrétní podobě drama­ tického textu. Ten se proměňoval (někdy velmi ra­ dikálně) po vzájemných diskusích, v průběhu zkou­ šek apod. F. Hrubín po letech vzpomíná na tuto tvůrčí atmosféru pn pňpravě jeho dramatické prvotiny - Srpnové neděle v Národním divadle v r. 1958: „Byla to tak krásná práce, jakou jsem předtím a nikdy už potom nepoznal... Od té doby zvlášť silně věřím, že jeden člověk nic nedokáže a že ty staré pohádky mají pravdu. Vždycky musíš mít někoho ku pomoci: někoho bez falše, Dlouhého, Ši­ rokého a Bystrozrakého, upřímné duše..., zkrátka někoho, v kom je hodně bezelstné lásky a vůle nene­ chat tě na holičkách.“ Nezkušený dramatik, ale

Karel Höger a Vlasta Fabiánová v Hrubínově Srpnové neděli

velký básník Hrubín takovou nezištnou pomoc po­

101

kládě jejich výpovědi a jednání, ale i z hodnocení (replik) ostatních postav. Protože hru psal básník, nikoli dramatik, byly repliky plné metaforických obrazů, lyrických náznaků, významových podtex­ tů. Spíše než na logické a příčinné souvislosti spo­ léhal básník na spoje asociační. Dialogy byly znač­ ně torzovité a také míjející se: komunikující po­ stavy se navzájem neslyší, nejsou schopny se doro­ zumět, vedou si vesměs své vlastní výrazně situač­ ně zakotvené a emocionálně motivované mono­ logy. Tematika hry nebyla nečasová, ba právě naopak. Hrubín postřehl především schizofrenii a atomizaci doby. Metaforickým obrazem to vyjádřila jedna z klíčových postav hry, intelektuál Alfréd Morák: lidé žijí ukryti za svými hradbičkami a se světem komunikují prostřednictvím svých kuliů. Vpravdě čechovovský charakter se Hrubmovi zdařilo vy­ tvořit v postavě paní Mixové, české Raněvské z Višňového sadu - bytosti toužící být potřebnou a milovanou, ve skutečnosti však ženy nešťastné, navenek hysterické, až trapné. Obdobnou metodou vytvořil Hrubín i další hru K ř iš ť á l o v á NOC (1961), situovanou na současnou vesnici v pražském kraji. Základním tématem jsou opět mezilidské vztahy, jejichž konkrétní podoba (kvalita, či spíše jejich neharmonická, neidylická složitost, konfliktnost) je dána charaktery jednotli­ vých postav. Hrubín přivedl do vesnického prostře­ dí intelektuály (spisovatele a lékařku), hlavní po­ zornost však věnoval mezilidským vztahům venko­ vanů. Vzájemnou konfliktnost, která je ovšem mnohem jednoznačnější a pro diváka dramaticky explicitnější než v Srpnové neděli, autor vystavěl jak z rozdílnosti povah a zájmů jednotlivých dra­ matických postav (např. nadosobní zájmy dříče, pracanta Jendy a materiální, rodinně egoistické zá­ jmy jeho matky, kterou lze považovat za dominant­

Jan Tříska a Marie Tomášová v Topolově Konci masopustu

ní postavu hry), tak z rozdílností věkových (mladá, střední a starší generace) a biologických (princip mužský a v této hře zvlášť výrazný princip ženský). Celková koncepce hry směřuje к rozbití zdánlivé idyly Strunovic rodiny (ze sedmi dramatických postav pět patří mezi členy současné či bývalé rodi­ ny Strunový), к obnažení vnitřních rozporů celé rodiny i jednotlivých postav. Právě ony dvě „nestrunovské“ postavy (Tonička a Olga) jsou tím ka­ talyzátorem, který uvede do pohybu obnažující pro­ ces, na jehož konci zůstávají od falše a přetvářky očištěné postavy ve své nahotě. Křišťálový, blýska­ vý svět, v němž se vše třpytí, je roztříštěn, zůstala jen holá fakta a „pravda“. Bouřka (v přírodě i v rodině Strunových) vše pročistila. „Starou viš­ ňovku to očesalo,“ říká v závěru hry Jenda. A dodá­ vá: „Ale stejně už to byly jen pahejly!“ Kmenovým autorem Divadla Za branou se stal dramatik a básník JOSEF TOPOL fl935). Spolu s režisérem O. Krejčou, dramaturgem K. Krausem a herci Marií Tomášovou a Janem Třískou se stal v r. 1965 jeho spoluzakladatelem. Ale už v r. 1959 režíroval Krejča Topolovu hru JEJICH DEN (psáno 1957-58; Topolovou prvotinou byla hra PŮLNOČNÍ VÍTR, kterou inscenovalo v r. 1955 Armádní umě­ lecké divadlo E. F. Buriana). Už v této historické hře inspirované Kosmovou Kronikou českou (Vál­ ka s Lučany) překvapil Topol především volbou básnické formy (blankversu) pro vyjádření historic­ kých dějů. D o dějin českého dram atu a divadla se Topol zapsal především hram i K on ec Ma sopu stu (psáno 1962, prem iéra v r. 1963 v D ivadle O ldřicha Stibora v O lom ouci v režii Jiřího Svobody, 1924, a za režijní spolupráce O. Krejči), K o č ka n a kolejích (v r. 1965 j í zahajovalo Divadlo Z a branou, napsána však byla o rok dnve), S la v ík к večeři (premiéra 1967, psáno 1965), H o d in a lá sky (prem iéra 1968,

psáno 1966), DVĚ NOCI S DÍVKOU ANEB JAK OKRÁST zloděje (psáno 1968-70, předpremiéra 1972). (O pozdější Topolově dramatické tvorbě viz v následující kapitole.) K onec Masopustu je zvláštní hra především propojením silného námětu (radikální proměna čes­ ké vesnice v padesátých letech 20. století spjatá s dramatickými konflikty mezilidskými, s hledáním smyslu života v rozbouřené době), známého z české dramatické tvorby realistické, s nerealistickým, básnickým, silně obrazným, metaforickým, symbo­ lickým ztvárněním. Sám autor považoval Konec masopustu za „opravdovou společenskou hru“', v rozhovorech zdůrazňoval, že ho „vždycky zajíma­

a pochybovačná. “ V témže rozhovoru řekl O. Krej­ ča o Divadle Za branou, o jeho slohu, že „by to mělo být divadlo za otevřenou branou“. Oba vý­

ly konkrétnípostavy a konkrétníjazyk, vyhýbal jsem se modelovému dramatu, nechtěl jsem se zabývat těmi systémy a mechanismy“, zároveň však svým zpracováním této látky vytvořil dramatickou bá­ seň.

Posloužil mu к tomu nejen metaforický jazyk (kombinovaný s jazykem odposlouchaným ze živo­ ta - Topol prožil své dětství a mládí na venkově), ale i tradice lidových her a průvodů v maskách, katolické („barokní“) liturgie, o které prohlásil, že je to „svým způsobem divadlo, nádherné divadlo“, i tradice divadla antického. Autor zalidnil jeviště nejen postavami vzatými ze života, ale i maskami, které povýšily dramatický děj do obecné roviny a učinily z něj výsostný jevišt­ ní znak. Funkci (úlohu) Maškar dobře postihl A. Brousek, podle něhož mohou být „přírodou, i konkrétními lidmi, i —ve svém úhrnu... nevyzpyta­ telnou a neurčitou fatální silou“. Maškary se staly

i dramatickým svorníkem, v němž se prolnuly dvě základní dramatické roviny hry: reálná, konkrétní a básnická, symbolická. Právě Maškary působí ve hře jako fatální osud, který tragicky zasáhne do ži­ vota jedné z hlavních postav hry - Jindřicha Krále, který ve své infantilnosti a jinakosti se vymyká ne­ jen z řádu nového světa, ale stojí i mimo řád svého otce (ten vzývá a hájí tradiční zákon majetnictví a vlastnictví polí, stavem", dětí a také neměnnost dosavadní víry, názoru, přesvědčení, mravnosti). Konec masopustu je hra, v mz dominuje Smrt. Smrt tragická. Následující aktovky přinášejí spíš vyčerpání, rezignaci, skepsi, relativismus; svět tra­ dičních hodnot je v nich zpochybněn. V KOČCE NA kolejích je zpochybněna i láska. I upřímnost. Nic neplatí navěky. Jedině smrtí se neumírá, říká para­ doxně ve hře Véna. „Smrt nás teprve stvoří. Kdo zašel jako hrdina, už si to nemůže zkazit, má to přišitý a basta. “ Ale ani to nem" nejspíš pravda.

V jednom z rozhovorů charakterizoval Topol své postavy jako ty, „které si vymezují prostor v chao­ su“, které „nás provádějí chaosem, labyrintem, protože reagují, pojmenovávají, svědčí,... hledají prostor pro člověka..., nejdou za jistým cílem, ale spíš bloudí к jistému cíli... Protagonistou dramatu je pak ten, kdo se nevyzná, bytost nejistá, hledající

103

roky jsou velmi výstižné. Smrt tragická, monumentalizovaná, a především absolutizovaná ve svém významu pro člověka a lid­ stvo, smrt bohočlověka, který zemřel na kříži, aby vykoupil dědičný hřích lidstva, vrátila se na česká jeviště v polovině šedesátých let v podobě pašijo­ vých her, které z podkrkonošských lidových her doby pobělohorské sestavil JAN KOPECKÝ (1919-1992). Hrály se pod názvem Komedie 0 umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasi­ tele našeho Ježíše Krista nejprve v Brně (1965), posléze i v Praze (1966). Oba režiséři (E. .Sokolovský a K. Palouš) pojali svá představení poněkud odlišně. Sokolovský vyzdvihl téma do po­ lohy tragické shakespearovské monumentality a barokního divadelního tragismu, Palouš se snažil spíše evokovat tradici obrozenecké lidové divadelnosti, líbeznosti, emocionality, komediálnosti. Obě inscenace tak postihly ve své odlišnosti rozporupl­ nost českého divadla při jeho hledám" nového hu­ manismu i nové podoby lidovosti. Byly prezentací dvojího divadelního principu: dramatického a epického. Hry se staly významným příspěvkem к dialo­ gu mezi marxismem a křesťánstvím; a zároveň po­ kusem, jak čelit vlně divadla absurdního, která v šedesátých letech zaplavila české divadelní scé­ ny: po celé republice se hrály hry Beckettovy, např. v r. 1964 slavné Čekám" na Godota v pražském Di­ vadle Na zábradlí; Ionescovy: Král umírá, Židle, Nosorožec, Hlad a žízeň...; Albeeho: Kdopak by se Kafky bál, Stalo se v zoo, Křehká rovnováha ad.;. Pinterovy: Domovník, Narozeniny, Návrat domů aj.; hrály se hry Mrožkovy, Sartrovy, Camusovy, prakticky všechny hry Dtírrenmattovy (viz oddíl Světová literatura), nesmrtelný Král Ubu A. Jarryho - opět v Divadle Na zábradlí (1964); v r. 1968 v Praze hostovala i francouzská herecká společnost s inscenacemi Ionescových her Židle, Král umírá a Lekce. Pašijové hry (stejně jako např. Řecké pašije B. Martinů hrané v Brně v r. 1962 či Černošský Pán Bůh a páni Izraelité R. Bradforda - hráno rovněž v Brně r. 1968) vrátily na jeviště a tún i do hlediště obecně lidské otázky utrpení, bolesti, naděje, spra­ vedlnosti..., nevázané úzce a dogmaticky ani na ideologii marxistickou, ani katolickou. Lidová divadelnost a lidová fantazie obsažená v textu her 1v inscenacích (zvláště v pražské) znamenaly jistou korekci tehdy (především po r. 1963) vše ovládající absurdity a divadla paradoxu. Od konce padesátých let přibližně do poloviny let šedesátých, do nástupu vlny divadla absurdního, by­ lo české divadlo pod silným vlivem her a inscenač­ ních metod BERTOLTA BRECHTA (viz oddíl věno­ vaný světovému dramatu a divadlu - str. 237). V té době byly hrány téměř ve všech českých divadlech

noucí moc si kupovala lidi za pocty, posty či jiné výhody). Systém byl tedy zachycen již ve fázi roz­ kladu. Člověk, jedinec, se stával součástí velkého zaostalého stroje vyrábějícího hesla a vyžadujícího jejich plnění ad absurdum. Za nejabsurdnější Uhdeho hru lze považovat roz­ hlasovou hru S v ě d k o v é (1964), která připomíná Kafkův Proces. Postavy jsou dvojího typu a jejich jména výstižně vyjadřují funkci, kterou ve hře plní. Jsou to jednak představitelé anonymní moci (poli­ cejní inspektor Keinmann, policejní seržant Nie­ mand), jednak svědkové zločinů, jichž se moc do­ pouští. Ani jejich jména nepojmenovávají individu­ ality, ale jen čísla z řady (Pan Drittermann, Pan Viertermann), což naznačuje nepřetržitost procesu, z něhož je zde podán jen výsek. Podstatou procesu je vraždění svědků. Tyto zločiny (nahlíženo z hle­ diska humanismu) jsou ovšem z hlediska moci ne­ zbytné a ušlechtilé činy, neboť vraždy se dějí ve jménu vyšších zájmů. Hra ukazuje všemocnost po­ licie a bezmocnost lidí (především těch, kteří pro­ hlédli zločinnost moci a stali se tak pro ni nebezpe­ čím). Z dalších her M. U hdeho ze šedesátých let připo­ m eňm e: V ý b ě r č í (1966), D ěv k a z m ě st a T h é b y (1967), P a r t a (1969). Téma anonymní moci, jejího mechanismu a fun­ gování v různém dotyku s individualizovaným lid­ stvím je jedním z nejfrekventovanějších témat čes­ ké dramatické literatury šedesátých let. Ale nejen jí. protože obdobná témata se objevují i v textech pro­ zaických (nezřídka u týchž autorů). Takovým ty­ pem autora je např. výše zmíněný M. Uhde nebo IVAN KLÍMA. Klímaje znám především jako pro­ zaik, ale napsal i nemálo divadelních her (zvláště v letech šedesátých), které se hrály na domácích i zahraničních jevištích (hlavně po roce 1968 - např. v SRN, Švýcarsku, Norsku, Kanadě, na Is­ landu i Novém Zélandu). Klímovy hry byly vnímány většinou jako drama­ tická varianta prozaického díla Franze Kafky. К tomu zavdala podnět kafkovská hra Z á m e k (1964) a také Klímova a Kohoutova společná adap­ tace jiného Kafkova díla, A m e r ik a (1974). Zejmé­ na v zahraničí byly Klímovy hry inscenovány a kri­ ticky reflektovány v poloze politické. Oprávnění к tomu dávala témata a konflikty jeho her: vina a trest, determinace a svoboda lidského jednání a rozhodování, individuální zodpovědnost volby v zápase s mechanismem moci. Klímovy postavy většinou podstupují boj s tímto mechanismem a po­ znávají v něm svou bezmocnost. Moci mechanismu nelze uniknout. Do jeho radiačního pole je jedinec vtažen i proti své vůli, díky kruté náhodě. Ale to je model, který známe z dramatiky Důrrenmattovy (viz oddíl Světová literatura). Klímu lze považovat za dramatika, který byl ovlivněn nejen dílem Kaf­ kovým a absurditou existencialistů, ale také - а ю především - modelovým dramatem F. Důrrenmat-

asi veškeré Brechtovy hry. (Zvlášť silný vliv měl Brecht na jevištích moravských, zejména v Brně.) Tato orientace byla posílena i hostováním Brechtova Berliner Ensemble v Praze v r. 1958 (s hrami Matka Kuráž, Strach a bída Třetí říše, Život Galilea Galileiho). Byly vydávány i Brechtovy spisy, psaly se o něm četné studie. Brechtovo dílo - často spojo­ vané s divadlem politickým —se ovšem dobře včle­ nilo i do stále sílícího proudu divadla hudebního: BRECHTOVA a WEILLOVA ŽEBRÁCKÁ OPERA byla provedena v r. 1963 v Hudebním divadle v Karlině. (V následujícím desetiletí právě na ni navázal VÁCLAV HAVEL svou hrou ŽEBRÁCKÁ OPERA; do dějin české kultury vešlo zvláště její uvedení v r. 1975 v Horních Počernicích disidentským amatérským souborem A. Kroba zvaným Na tahu.)

Brecht stál v pozadí českého politického a sati­ rického divadla první poloviny šedesátých let; po­ stupně byl ovšem brechtovský model obohacován prvky divadla absurdního. Nejtypičtější ukázkou této zvláštní symbiózy je hra MILANA UHDEHO K r á L-V á v r a (1964). Áutor ji žánrově označil jako „ nonstop-nonsens “ a dedikoval ji Evženu Sokolov­ skému a celému kolektivu Satirického divadla Ve­ černí Brno. Je to hra v pravém smyslu politická, velmi úzce spjatá s dobou svého vzniku. V devade­ sátých letech, když připravoval souborné vydání svých her, se autor vyznal ze své posedlosti politi­ kou. „Hry byly možná jen skici к ní - a teďje bere čas.“ Jsou bezpochyby svědectvím o své době a to nejen politickým, ale i uměleckým. Hru tvoří deset obrazů, devět písní, balad, blues a romancí („brechtovských songů“) a jedna hudební mezihra, které vytvářejí svébytný celek, zároveň však jsou relativně samostatné. To odkazuje к tradici kabaretu а к poetice soudobých divadel malých fo­ rem (o těch podrobněji na jiném místě). Už titulem (s mírnou obměnou) se autor přihlašuje к satirické tradici havlíčkovské, což je ještě více potvrzeno dra­ matickými postavami, jako jsou Kukulíh, Starý Vrba, Červícek, Kolíček, kteří zde vystupují v rolích holiče, kadeřníka a tajemníka ředitele zemské polo­ osy Krále-Vávry, resp. strýce národa či mladých no­ vinářů. Za další inspirativní vliv lze považovat i di­ vadlo absurdity a novodobé grotesky (konkrétně ubuovskou látku A. Jarryho a J. Kainara). Téma hry je závažné, ba principiální. Vždyť vládnoucí triumvirát (Vávra - Kukulín - Vrba) ne­ dělá nic menšího, než že řídí zemskou poloosu. Vý­ stižně napsal L. Suchařípa, že „Uhdeho nonstop-nonsens má ambici b ý t,velkým divadlem světa“'.

Ten svět je světem velkého mechanismu, který stojí odcizen proti člověku a jeho jedinečnosti. Mecha­ nismus řídícího triumvirátu je ovšem velmi primi­ tivní, také metody vládců jsou značně zastaralé. Hru bylo možno dobově vnímat i jako kritiku za­ ostalosti socialistického vládnoucího systému. Pou­ kazovala i na zkorumpovanost společnosti (vlád­

104

Tyto hry předvádějí (nejen v rovině tematické, ale i kompoziční a jazykové) mechanismus, který ma­ nipuluje člověkem a ničí, rozkládá jeho identitu. Velmi markantní je to zejména v Z ah ra d n í SLAVNOSTI. Protagonista hry Hugo Plůdek je ab­ surdně geniální v tom, že dokáže zcela odosobněle v každé situaci přivést systém (ať jím je zahajovačská služba či likvidační služba) к absurdní dokona­ losti —dokáže se v něm rozpustit, splynout s ním. Tato schopnost adaptability vrcholí absolutní ztrá­ tou identity. Hugo se rozpouští ve finálním absurd­ ním monologu, který pronáší jako repliku na dotaz rodičů, kdo že vlastně je; v něm sám sebe definuje jako „neustálou, hrdě znějící změnu“. Takto pojatý hrdina je vlastně antihrdinou. Prota­ gonistou hry se stává jazyk, pomocí něhož se Hugo adaptuje v každém prostředí (osvojí si jeho žargon, jeho frazeologii, jeho bezobsažnou formu) i sám sebe charakterizuje. Jazyk zde funguje nikoliv jako nástroj dorozumění či poznání, ale naopak jako ná­ stroj odcizení. Četné jazykové gagy a slovní hříčky jsou zdrojem groteskního a absurdního humoru. Prohlásil-li J. Grossman o Zahradní slavnosti, že hlavním hrdinou je tu jazyk, resp. fráze, platí to ještě více o hře V y r ozu m ění. Hra je založena na konfrontaci umělosti a přirozenosti. Umělý svět je budován pomocí umělého jazyka ptydepe, který má zajistit cestu ke štěstí vyloučením emocionality, mnohoznačnosti, nepřesností apod. Posléze je za­ váděn ještě další syntetický jazyk, chorukor. Hra opět demonstruje odcizenost člověka světu i sobě samému. V závěru autor připomíná úděl Sisyfův (viz Camus) s jeho vědomím absurdity bytí. Havlův člověk je „manipulován, zfetišizován a zautomati­

ta, jehož hry byly u nás velice hojně hrány právě v letech šedesátých. Z Klímovy dramatické tvorby šedesátých let (jedná se o aktovky a rozhlasové hry) připomeňme - vedle výše zmíněného Zámku - hry M istr (1967, premiéra 1970 v New Yorku), P o rota (1968), K l á ra a d v a pá n i (1968), C u k rá rn a M yriam ( 1968), Ž f.n ich pr o M arcelu (1969). Hrami M. Uhdeho a I. Klímy jsme se přiblížili к fenoménu absurdního dramatu, které bylo u nás vedle divadel tzv. malých forem nejvýznamnějším typem dramatiky šedesátých let. (O tomto tématu je podrobněji pojednáno v oddíle Světová literatura, dotkli jsme se ho i v kapitole věnované českému dramatu a divadlu v letech 1948-1956.) České absurdní drama má ovšem své specifické rysy. Ty spočívají v tom, že u nás se pod pojem absurdního dramatu zahrnovaly i hry modelové, a dokonce i satirické. To bylo způsobeno tím, že čeští „absurdní dramatici“ vázali svá díla velmi úz­ ce к dobové společenské realitě, kterou považovali za absurdní, zatímco západní dramatici více zdů­ razňovali existenciální rovinu absurdity. Takové byly nejen hry výše uvedených dramatiků, ale do jisté múy i hry Havlovy, často - ne zcela právem - považované za typický projev absurdní dramati­ ky v Čechách. I další Havlův vývoj ukazuje, jak politickým člověkem a autorem je a jak je jeho po­ jetí absurdity spjato především se zcela konkrétním systémem politické moci — nikoliv konceptem obecným, jenž vyjadřuje absurdní pozici člověka ve světě. Havel se z hlediska svého dalšího vývoje jeví dokonce jako člověk antiabsurdní; politicky aktivní a angažující se proti absurditě moci; věnci, že svět nemusí být absurdní. VÁCLAV HAVEL (1936) napsal v šedesátých letech tři významné divadelní hry (jeho prvotiny a hry, na nichž spolupracoval, ponecháváme stra­ nou): Z a h ra d n í sla vnost (1963, premiéra v Di­ vadle Na zábradlí v režii O. Krejči), VYROZUMĚNÍ (1965) a Z tížen á m o žn ost so u stř ed ěn í (1968).

zován, ztrácí... zážitek vlastní identity: zděšen hledí jako cizinec na sebe sama...“

Cestu z absurdity zmechanizovaného systému a mechanismu řeči nalézal V. Havel postupně až v obdobích následujících. Spolu s hledáním lidské identity jsou to základní témata Havlovy tvorby dramatické (a nejen jí). S tím úzce souvisí i tu více, tu méně skrytý či zjevný autobiografický, ba exis­ tenciální ráz Havlových her, který zesiluje zvláště v dílech ze sedmdesátých a osmdesátých let (A u ­ dien ce , 1975; L ar go DESOLATO, 1984; P ok ou še ­ n í , 1985). „Osud“ Havlových dramatických postav je ovšem sevřen pevnou stavbou jeho her, pro něž je charakteristická logicky propracovaná konstrukce využívající principu rafinovaného opakování apod.; proto se právem mluvívá o Havlových hrách jako o hrách modelových, parabolických, které se společenskou realitou souvisejí podle principu ana­ logie. Svět Havlových her je světem svébytným, do sebe uzavřeným (v nejčistší podobě o tom svědčí např. hra HORSKÝ HOTEL, 1976). Havlovou domovskou scénou bylo v šedesá­ tých letech pražské Divadlo Na zábradlí, spjaté s režisérskou osobností JANA GROSSMANA (1925-1993).

Scéna z inscenace Havlovy Zahradní slavnosti v Divadle Na zábradlí

105

Jiným divadlem, které inklinovalo - vedle „rus­ ké dramaturgie“ (Čechov, Gogol, Dostojevskij) к uváděni absurdních her, absurdních frašek a gro­ tesek, byl pražský Činoherní klub. Ten uvedl ve druhé polovině šedesátých let a ještě na počátku let sedmdesátých na svém jevišti i několik původních českých absurdních a groteskních her. Byly to pře­ devším hry Ladislava Smečka, Meay Vosteé,Pavla Landovského a Jana Vodňanského a Petra Skoumala. Profil divadla utvářeli rovněž dramaturgové a režiséři: vedle již uvedeného Ladislava Smočka JAROSLAV VOSTRÝ (1934), JAN KAČER (1936), ale i EVALD SCHORM (1931-1988), JIŘÍ MENZEL (193&V HŘÍKREÍČÍK (1918). Posledně 'ynenovasá "}so\x XTvárcvi TOedeNSÝrn iex\s€n. Já­ moví; ostatoé soubor Činoherního klubu, zvláště režiséři a herci - V. Pucholt, J. Kačer, P. Landovský, J. Somr, J. Hrzán ad. —je úzce spjat s nástupem nové vlny československé kinematografie, která v druhé polovině šedesátých let dosáhla svými díly nejvyšších met světové kultuiy. Byly-li Klímovy, a zvláště Havlovy dramatické texty hrami modelovými s uměle vytvářenými svě­ ty a silně stylizovanými dramatickými postavami (silně stylizované byly i inscenace Krejčovy či Radokovy), hlásil se Činoherní klub naopak к linii poválečného realismu, resp. absurdně groteskního realismu, reprezentovaného ve světové dramatice např. E. Albeem (viz kapitolu o světové literatuře), jehož hru Stalo se v zoo Činoherní klub nastudoval v r. 1965, či H. Pinterem (viz tutéž kapitolu), za­ stoupeným v repertoáru Činoherního klubu hrami Narozeniny (1967) či Návrat domů (1972). Spojení autentického, spontánního, živelného projevu čino­ herních herců s groteskně absurdní orientací insce­ novaných textů vytvářelo jedinečnou poetiku toho­ to divadla, jež nejspíše nejlépe vyjádřilo pocity a názory generace lidí narozených kolem poloviny třicátých let, přesněji v jejich druhé polovině.

kultovními hrami Činoherního klubu a dobře zapa­ daly do celkového literárního kontextu doby. První hra korespondovala se silnou tendencí čes­ ké literatury šedesátých let učinit samo slovo, řeč a literární tvorbu vlastním tématem literárních textů (viz francouzský nový román, experimentální poe­ zii, u nás mj. prózy V. Linhartové). Vostrá učinila tématem svého dramatického debutu slovní, dialo­ gickou hru, která byla na jevišti inscenována tak, aby budila dojem, že je utvářena až přímo na jevišti před zraky a ušima diváků - třebaže šlo o stylizova­ nou improvizaci. Také druhá hra odpovídala zájmu české literatury o malého člověka a jeho každoden­ ní starosti.

Z a erbovní dram atické texty „generace Č inoher­ ního klubu“ lze považovat hry LAD ISLAV A SM O ČKA (1932) P ikn ik (jehož inscenací v r. 1965 zahájil Č inoherní klub svou existenci), B lu diště (1966), P o d ivné o d po led n e d o ktora Z vonka B u rkeh o (1966), K o sm ick é ja r o (1970). Smočkovy hry lze souhrnně charakterizovat jak o kruté grotesky plné n ásilí (euforicky prožívaného), kom ­ binace duchovního a živočišného, kultivovaného a prim itivního, s důrazem n a onu (podle tradice) nižší rovinu lidství, jež s sebou nese naturalism y, vulgarism y v projevu a chovám' postav. Člověk je v nich nahlížen zdola, je zkoum áno jeh o chovám' v extrém ních situacích a podm ínkách (např. džung­ le ve hře Piknik). Je to člověk neidealizovaný, v e­ směs v m noha sm ěrech omezený a omezovaný či jinak vyšinutý z norm álu (Bludiště, Podivné odpo­ ledne...).

ç<àh\eA. ’cvassibX a

\ypvc-

ký i рто prvotinu PAVLA. LANDOVSKÉHO

(1936) H o d inov á h o teliér (1969). Hra nabídla - a inscenace podtrhla - obraz světa jako neladný, ba přímo odpuzující „hodinový hotel“ veteše, níz­ kosti, chaotičnosti... (Ve hře si zahrál jednu ze svých posledních divadelních rolí Oldřich Nový.) Na tento typ her dobře navázala - už na začátku období tzv. normalizace - inscenace hry Maxima Gorkého Na dně, která symbolicky promluvila к československé realitě po dubnu 1969. Byla obra­ zem doby i apelem na diváky. Na sklonku šedesátých let měly v Činoherním klubu premiéru zvláštní hry JANA VODŇANSKÉH O (1941) a PETRA SKOUMALA (1938) S ÚSMĚ­ VEM id io t a (1969), H u r á n a B a s t il u (1970) a S ÚSMĚVEM DONKICHOTA (1970). Pro poetiku této dvojice jsou charakteristické tři znaky: absurdi­ ta, idiocie a koláž. Absurdita je ve Vodňanského textech přítomna v podobě absurdního černého humoru uplatněného jak v textech písňových či krátkých textech epických, tak v textech teoreticko-výkladových. S ab­ surditou souvisí i autostylizační maska idiota (viz název první hry), kterou na sebe bere ing., PhDr., absolvent ČVUT a FF UK —obor filozofie a psy­ chologie —Jan Vodňanský. Třebaže kořeny absurd­ ního humoru J. Vodňanského jsou intelektuální, jeho zdroje vycházely z dobové reality. Dosvědčují to i autorova slova z jeho knihy Z p ív a jíc í m e m o á RY ANEB Když ARCHIV ZAKUKÁ (1992), kde uvádí: „Nežjsem tu absurditu začal vytvářet, dokonce ješ­ tě dávno předtím už ta absurdita vytvořila mne. “

Princip koláže, pomocí něhož jsou „slepovány“ jednotlivé části představení к sobě (podle P. Ruta dokonce koláže se rozlepující), úzce souvisí s ten­ dencí českého divadla druhé poloviny padesátých let a let šedesátých, uplatňovanou zvláště v divad­ lech malých forem. Heterogennost koláže stmeluje poetika absurdní grotesky. V poslední čtvrtině šedesátých let spatřilo světlo světa divadlo, jehož hry se v takřka nezměněné po­ době nepřetržitě hrají již více než čtvrt století (což je zřejmě světový unikát). Jde o Divadlo Járy (da) Cimrmana. Fiktivní postavu tohoto českého poly­

Také hry ALENY VOSTRÉ (1938) Na KOHO TO SLOVO PADNE (1966) a NA OSTŘÍ NOŽE (1968) byly

106

histora a všeuměla (vědce, vynálezce, umělce...) stvořila v r. 1967 tvůrčí fantazie především ZDEŇ­ KA SVĚRÁKA (1936) a LADISLAVA SMOLJAKA (1931).

humoru, kterému rozumí jak divák naivní, tak i in­ telektuálně náročný. К prvním cimrmanovským hrám patří AKT (Hra se zpěvy a tanci, 1967), VYŠETŘOVÁNÍ ZTRÁTY t ř íd n í k n ih y (1967), H o s p o d a n a m ý t in c e ( iOpe­ reta, 1969). Z pozdějších uvedme: V r a ž d a v s a LÓNNÍM COUPÉ (1970), NĚMÝ BOBEŠ (1971), C im r m a n v ř íš i h u d b y (1973), D l o u h ý , Š ir o k ý K r á t k o z r a k ý (Pohádka, která и dětí propadla, z L ip t á k o v a (1977), P o v y r a ž e n í a n e b L ija v e c (1982), D o b y t í s e ­ v e r n íh o PÓLU (Čechem Karlem Němcem 5. dubna 1909,1985), BLANÍK (Jevištnípodoba historického mýtu, 1990), ZÁSKOK (Cimrmanova hra o nešťast­

a

1974), P o s e l v Herberku

né premiéře hry Vlasta, 1994).

Tematika her i jejich žánrová podoba - jak o tom svědčí již samotné názvy —je pestrá. Je čerpána většinou z české minulosti, jejíž demytizace for­ mou parodie bývá častým „posláním“ her. „Cimrmanovská“ poetika vykazuje značné množství zna­ ků a principů, jež bychom mohli považovat za postmodemí. Cimrmanovským divadlem a hrami J. Vodňan­ ského a P. Skoumala do jisté míry vyvrcholil trend, který byl odstartován poměrně nenápadně v r. 1958 v pražské RedutěI. text-appealem. Na pozvánce byl označen jako literární kabaret, téma: O lidském trablu čili Nálady blues. Další text-appealy měly název: O snech a bláznivinách, Muž s pivem, Při­ vezte je živé čili Lovy, Ahoj, smutku (Plentuchy). Na text-appealech se v Redutě vystřídalo více aktérů (z literátů především Miroslav Horníček), jejich duší byli Ivan Vyskočil a Jiří Suchý. Slovo text-appeal vymyslel I. Vyskočil podle vzoru sex-appeal. Jak poznamenává J. Suchý, šlo zde hlavně o přitažlivost textu, který byl jádrem, podstatou těchto specifických autorských scénic­ kých představení. Texty vytvářeli a na malém pódiu také sami předváděli, prezentovali (ne hráli), četli autoři. Jejich ctižádostí bylo přitáhnout ke spolu­ práci, к rozvíjení nadhozeného tématu „diváky“, účastníky vzájemného setkání. К nim také autor vysílal z pódia výzvu ke spolupráci, к dialogu, к dohovořování se (odtud název text-appeal). Text-appealy se skládaly z povídek, písniček, rozhovorů apod. Staly se „první dílnou pozdějších tzv. malých divadel" (I. Vyskočil). К těm prvním a nejvýznamnějším, jejichž spoluzakladateli se stah právě I. Vyskočil a J. Suchý, patřily Divadlo Na zábradlí a Semafor. Název divadla Semafor, založeného v r. 1959 JIŘÍM SUCHÝM, je zkratkovým slovem, které znamená sedm malých forem - divadlo poezie, ka­ baret pro děti, divadlo oživlých rekvizit a škrobe­ ných hlav, pantomima, výtvarné umění, film, a hlavně hudební komedie, která se stala v Semafo­ ru hlavním divadelním žánrem; autorem hudby byl JIŘI ŠLITR (1924-1969), který také vytvořil se Suchým v průběhu šedesátých let hereckou dvojici.

Scéna z inscenace Vyšetřování ztráty třídní knihy v Divadle Járy (da) Cimrmana

Svým divadlem navázali autoři na tradici mystifikačního humoru Jaroslava Haška, na slovní klaunerii Voskovce a Wericha, resp. na tradici dada a poetismu, i na tradici lidového amatérského diva­ delnictví (ochotnictví). Ze současných uměleckých proudů na ně působil zřejmě i vliv divadla absurdity (nikoliv však oné linie kruté, existenciální absurdi­ ty, ale absurdity nadlehčované groteskním humo­ rem mystifikační hry i s těmi nejexistenciálnějšími otázkami lidského bytí, jako je smrt, nicota apod.). Autoři cimrmanovského divadla dali snad nejdů­ sledněji najevo, že literatura a umění nejsou více či méně věrným odrazem reality, ale že literární a umělecká fikce je sama sobě svébytnou realitou. Divadelní texty a jevištní provedení mívají u cimrmanovců dvě části. První polovinu (do pře­ stávky) tvoří tzv. seminář, v němž je většinou paro­ dována pseudověda a laické osvětářství a v různých narážkách je glosována i soudobá kulturní realita (např. v Záskoku inscenace Našich furiantů, o níž píšeme podrobněji v posledním oddíle vývoje čes­ kého dramatu a divadla). Po semináři pak následuje dramatická akce, jíž je přednesený referát ilustro­ ván. Zatímco referát je přednášen ve vysokém sty­ lu, herecká akce je záměrně podehrána, stylizována (včetně výpravy, kostýmů atd.) do polohy ochot­ nických kreací. Tento stylový kontrast je zdrojem

107

V г. 1967 se Semafor rozšířil o zvláštní variantu text-appealového divadla - o dvojici JIŘIGROSSMANN a MILOSLAV ŠIMEK, která již v r. 1961 založila kabaretně hudební scénu Divadelní klub Olympik. Ta představovala (na rozdíl od jazzově orientované Reduty) už novou fázi text-appealového divadla (recesní humor, prvoplánová satira, roc­ ková muzika). Semafor už svými prvními hrami ČLOVĚK z PŮ­ DY (1959), T a k o v á z t r á t a k r v e (1960), Z u z a n a JE SAMA DOMA (1961), ZUZANA JE ZASE SAMA DOMA (1961) způsobil na české kulturní scéně do­ cela pěkný rozruch. Nejodmítavější kritiky bylo možno číst nejen v Tvorbě, ale i v Literárních novi­ nách (Sergej Machonin). To, co kritici Semaforu vytýkali, byla neangažovanost, „pranepatrné vědo­ mí společenské odpovědnosti“, odtrženost od živo­ ta, nezřetelnost postoje, názoru, směřování, „ideo­ vé zmatky“. „Mám před sebou písničky ze ^Zuzany',“ píše S. Machonin v r. 1962. „Jedna je o blbém psíčkovi, jedna o kočce, jedna o starém dodělávajícím oslu, jedna o jelenu se zelenýma očima, jedna o kotěti, jedna o trpaslíkovi, jedna o secesním fešákovi, kte­ rý buší do piána, jedna o jaru a slavíkovi, jedna o růžovém psaní... Mohly vzniknout a mohou se zpívat kdekoli. Je v nich těch pár hodných zvířátek, trochu pěkné lásky, trochu té nevinné filozofie, že na světě je hezky. Není v nich jedině náš život. “

Tito kritici - na rozdíl od diváků, zvláště mla­ dých, kteří se do Semaforu jen hrnuli - nepochopili (nebo nechtěli pochopit) propjěnu, rodící se nový trend ve vývoji českého divadla", trend, který rozbí­ jel dosavadní aristotelský model dramatu. Místo dramatického konfliktu, hrdinských charakterů, pevné dramatické stavby apod. přinášel Semafor a posléze i ostatní divadla malých forem stavbu uvolněnou (nikoli však neprokomponovanou), kte­ rá rozvíjela tradici kabaretu, šantánu, revue, varie­

té, cirkusu, tingl-tanglu, music-hallu, tradici poetis­ mu, dadaismu, Osvobozeného divadla i klauniád filmové grotesky (Chaplina, Laurela a Hardyho aj.). Pokoušeli se obrodit divadlo rehabilitací tzv. nízkých, okrajových, pokleslých literárních žánrů, jako jsou kuplet, lyrický šanson, anekdota, parodie apod. Základním principem výstavby dramatického a jevištního projevu byla montáž více či méně sa­ mostatných nebo jen volně spojených čísel, vý­ stupů, písniček o nepatrných obyčejných věcech všedního života (viz poezie všedního dne) spoje­ ných s moderními rytmy. Suchého texty hledaly nové zdroje poezie („trochapoezie nikoho nezabi­ j e “), kterou nacházely nejen v neobvyklých motivických oblastech všedního dne, ale i v samotném jazyku (Suchý si liboval ve slovních hříčkách, v jazykovém vtipu, překvapivých spojeních výrazů, nonsensu à la Christian Morgenstern, mnoho legra­ ce vytěžil i z nesourodé syntaktické a veršové vý­ stavby textů apod.). Poetika Semaforu byla poetikou divadla poezie, hudební komedie, hravého humoru, radostné gro­ tesky. V S e k t ě (1965) se Suchý pokusil o absurdní grotesku či frašku, o „směšný příběh bezútěšný“, vpustil do hry trochu gnoseologického nihilismu („nevíme nic - / a v tom je naše síla “); v P o s l e d n í št a c i (1968) usiloval o crazy komedii; ve hře JO­ NÁŠ a d r . M a t r a c e (1969) navázal na nejvýznamnější semaforské hry šedesátých let JONÁŠ A TINGL-TANGL (1962) a ĎÁBEL Z VINOHRAD (1966), je­ jichž stavba byla založena na střídání písní a gro­ teskních anekdot. Grotesknost byla docilována mj. kontrastní stylizací obou komiků, svérázných klau­ nů (Suchý byl ten chápavý, ušlechtilý, lyrický..., Šlitr naopak typ „záporný“: nesentimentální zlo­ duch, intrikán, neřestník, zároveň smolař, nevin­ nost a prostoduchost sama). Poslední jejich společná hra (Jonáš a dr. Matra­ ce) reagovala na posrpnové události r. 1968. Závě­ rečné dva obrazy hry nesou název Úvaha o strachu a Protestsong. Divadlo poezie, kterému bylo vy­ týkáno na počátku šedesátých let, že je divadlem neangažovaným a ideově zmateným (i když ani to nebyla pravda, neboť proti patetické poezii šťast­ ných zítřků stavělo radostnou poezii všedních dnů a vysmálo se zároveň všem spisovatelům žijícím v závětří půdy), stalo se na konci let šedesátých divadlem „stoprocentněrozhněvaných mužů“, kte­ ří mají „v srdci vzdor a v oku plno zloby“ a kteří vědí, že „smích ten dělá z lidí obry a z malejch dětí staví armády “. „On totiž smích je neskonale dobrý Není však dobrý mít ho za zády. “

V premiérové hře divadla Semafor Člověk z pů­ dy alternovali roli spisovatele Antonína Sommera M. Horníček, M. Kopecký a F. Filipovský. O MI­ ROSLAVU HORNÍČKOVI byla řeč již v.předcházející kapitole v souvislosti s obnovenými hrami

108

z Osvobozeného divadla. Horníček byl předurčen к tomu, aby vytvářel divadlo hereckých dvojic, pro­ tože jeho divadelní myšlení je dialogické. Je to he­ rectví svobodného myšlení, projevu, improvizace, kontaktu, partnerství s divákem, jiskřivého dialogu, rozhovoru. Po Janu Werichovi byl jeho partnerem MILOŠ KOPECKÝ, s nímž vytvořil v T v r ď á k u a n e b A l ­ b e r t o v i , J u l iu s o v i a t m ě (1962) něco mezi hrou, komedií, dramatem a fraškou - něco mezi literatu­ rou a divadlem. Volný, nezávazný scénář byl ob­ měňován v kontaktu s obecenstvem. Dosáhl přes 250 repríz. Nakonec však Horníček vedl dialog s diváky zcela sám. V letech 1965-1968 byl v angažmá v Semaforu, kde měl své autorské představení H o ­ v o r y PŘES RAMPU, jímž vytvořil zvláštní jevištní žánr - improvizaci jako „ ukázněnou výstavbu je ­ vištních scén a dialogů“. (Hovory probíhaly tak, že Horníček odpovídal na nepřipravené dotazy divá­ ků.) V letech 1969-1971 vytvořil obdobný cyk­ lus pro Československou televizi — H o v o r y H. (M. Horníček píše i divadelní hry, prózu, dělá vý­ tvarné koláže.) „Velmistrem“, duchovním otcem netradičního apelativního divadla, jeho vlastním termínem Nedivadla, antidivadla (máme-li na mysli divadlo tra­ dičního typu), nedramatického, kontaktového, к di­ vákům otevřeného divadla, divadla autorského, je IVAN VYSKOČIL (1929); mluvili jsme o něm už v souvislosti s text-appealy a zrodem Divadla Na zábradlí.

vadlo verbální. Vzájemný dialog může být veden i neverbálně. Je to divadlo seberealizace, к němuž nemusí být ani předem dané téma. To lze nalézt až v přímém kontaktu s účastníky dialogu. Protože „téma je to, co člověk žije..., to, jak člověk existu­ j e “ (I. Vyskočil). Základní smysl takovéhoto diva­

dla vidí Vyskočil v boji s vlastní blbostí, omezenos­ tí, zbabělostí... Dramatický text neexistuje tedy sám o sobě od­ děleně od jeho „pódiového“ předvádění, při němž „není sdělováno a prožíváno nic jiného než samo představení“ (V. Karfík). Vyskočilovo divadlo „člověka socializuje“, protože „divadlo jakožto hru nikdo sám dělat nemůže“ (I. Vyskočil). Typic­

ký Vyskočilův dramatický text (např. Meziřeči) je pouhým záznamem nápadů, podnětů, úvah, názorů, prostě řečí, které přicházely v určité konkrétní situ­ aci při kontaktu těch, kteří byli na pódiu, a těch, kteří se stali, jsouce oslovováni, charakterizová­ ni..., organickou součástí představení. Je to záznam komunikační události (není členěn ani scénickými poznámkami, ani vypracováním do dialogů a replik podle jednotlivých aktérů) a není určen ani к diva­ delní produkci, ani к reprodukci. Může být ovšem při čtení či pódiové repríze nově viděn, slyšen, po­ hybově realizován, variován. Z Vyskočilovy dramatické tvorby tohoto období uvecflne: K d y b y t is íc k l a r in e t ů (1959, spolu s J. Suchým), F a u s t a M a r k é t a , S l u ž k a a já (1959, rovněž s J. Suchým), AUTOSTOP (1961, spo­ lu s V. Havlem), C e s t a d o Ú b ic (1965), M e z iř e č i (1966), KŘTINY V HBŘVÍCH ANEB BLBÁ HRA (1969), N e h r a je s e (1970). Z tvorby sedmde­ sátých a osmdesátých let pak ještě: M a l ý A l e n á š (1976), HAPRDÁNS neboli HAMLET PRINC D Á N ­ SKÝ VE ZKRATCE (1980). „Ivan Vyskočil měl lví podíl na vzniku autor­ ských divadel, na celém generačním divadelním hnutí, které přineslo ve své době novou kvalitu. Osoba Ivana Vyskočila, jeho divadelní nedivadelnost, měla jistě vliv i na vznik Ypsilonky. Ypsilon však rozvíjel poněkud odlišný druh poetiky, “ pro­

hlásil principál Ypsilonky, režisér, herec, výtvarník Jan Schmid. Studio Ypsilon vzniklo v r. 1963 v Liberci. Jeho první inscenací bylo E n c y k l o p e d ic k é h e s l o XX. STOLETÍ autorů JANA S C H M ID A (1936) a KARLA NOVÁKA (1930-1980) v r. 1964. Z významnějších inscenací ze šedesátých let uveď­ me ještě C a r m e n n e j e n p o d l e B iz e t a (1966) а О т о м , j a k o n a ... (1969). Divadelní projev Ypsilonky se opírá o principy text-appealu, grotesky, komedie dell’arte, koláže, montáže a divadelní improvizace, resp. „organizo­ vané tvůrčí improvizace“, tedy improvizace vy­ mezené, ohraničené. Podněty přicházejí jednak z této improvizace, jednak z materiálů použitých při vytváření inscenačního libreta. Každé představení Ypsilonky je mozaikou různorodých pramenů z ob­

Ivan Vyskočil

Vyskočilovo Nedivadlo je divadlem vyprávění, povídání, divadlem narativním. Divadlem, v němž se hraje s divákem upřímná, poctivá, otevřená hra. Divadlo bez opony, bez zákulisí, bez rampy. Diva­ dlo jako místo setkání, náhody a vzájemné inspira­ ce. Vyskočilovy hry jsou hrami možností, antropo­ logickými dobrodružstvími; a nemusí to být jen di­

109

lasti umělecké i mimoumělecké. Vnější materiálo­ rem a J. Grossmanem - JIŘI KOLÁŘ. Hry nazval vá různorodost je scelována jednotícím záměrem, C hléb Náš vezd ejší (Jáma - komedie prázdná omylů, 1959) a M o r v A th éná ch (1961). Knižně jakýmsi filozofickým podtextem. byly vydány v polovině šedesátých let (první ně­ Poetika tohoto divadla má charakter „stylizované druhotné naivnosti“, na níž se podílejí nejen herci mecky, druhá česky), na jevišti se však neobjevily. (ti si např. předávají „role“; ve skutečnosti ovšem Podle V. Karfíka je např. první z nich „ výkřikem básníkova zoufalství nad zhovadilým světem bez hrají sami sebe), ale i režisér, který zasahuje do hry, pravdy, bez lidskosti, bez řádu, beze smyslu a bez komentuje ji, nahlas medituje, podává vysvětlení budoucnosti“. divákům apod. I tato poetika vykazuje nemálo rysů Text této absurdní „komedie prázdné omylů“ a postupů umění postmodemího (princip otevřené­ (znalcům Shakespearova díla se vybaví jeho vese­ ho díla, metarovina inscenace - permanentní ko­ lohra Komedie plná omylů) je složen z metaforic­ mentování produkce divadelního libreta i jeho scé­ kých obrazů, dotazů, apelativních návodů к jednám nického provádění, ambivalentnost dramatických a naturalisticky otřesných svědeckých sdělení, jež postav a jejich hereckých představitelů, polyfunkčvypovídají o absurdním údělu člověka 20. století. nost postavy režiséra, princip ironie, desakralizace (Čtenáři Kolářova díla básnického si uvědomí úzké posvátných idolů a mýtů, princip hry s funkcí desouvislosti jeho dramatického textu s texty poetic­ mytizačm či „pouze“ zábavnou —slovní hříčky, inkými.) Předchází jim prolog, v němž klaun panto­ tertextualita, aluze na jiné texty, míšení žánrů a sty­ mimicky předvádíhru se symbolickými věcmi: člo­ lů apod.). věku blízkými a člověku nepřátelskými. Ty první Na samém sklonku šedesátých let vznikla ještě vytahuje z kapes (stará fotografie, myška, kousek dvě významná divadla: v Brně divadlo Husa na látky, miniaturní housličky, vylámaný hřeben, rzí provázku (1967/68) a v Praze Divadlo na okraji prožraná sběračka, půlka talíře, velká mince), ty (1969). Spiritus agens prvního byl BOŘIVOJ druhé nalézá ve svém okolí pod kloboukem na holé SRBA, druhého ZDENĚK POTUŽIL (1947). Obě zemi (kost, velké ozubené kolo, svěrací kazajka, divadla, jež se hlásila к tradici meziválečné avant­ svazek nepotřebných klíčů, pouta). Věci blízké člo­ gardy, se plně rozvinula až v období následujícím, věku, jím opotřebované, a permanentní tázání po a proto o nich pojednáme až na jiném místě. smyslu bytí a údělu člověka je přece jen - navzdory Již v souvislosti s dramatickou tvorbou J. Kaivšemu —aktem jakési naděje. nara, M. Uhdeho, I. Klímy, V. Havla či L. Smoč­ Na závěr této kapitoly jsme si nechali autora, ka jsme se dotkli fenoménu absurdního dramatu. který - ještě jako autor český - napsal v průběhu Rozšiřme tento obraz ještě o několik dalších autorů. šedesátých let tři hry —MILANA KUNDERU. Jeho Především se vraťme к IVANU VYSKOČILOVI, posledním dramatickým dílem můžeme překročit jehož některé texty (především prozaické, často horizont šedesátých let a vstoupit do období násle­ však přednášené na pódiu) mají povahu absurdní. dujícího. Dnes už klasickým absurdním textem je Vyskočilo­ Před divadelní publikum předstoupil Kundera va Motomorfóza - přednáška s demonstracemi, svou první hrou M a j it e lé k l í č ů v r. 1962. V Če­ text z pořadu AUTOSTOP, který měl premiéru chách a na Moravě ji uvedla v rozmezí jednoho v Divadle Na zábradlí v r. 1961. Autostop byl spo­ měsíce hned tři divadla (olomoucké, ostravské lečným dítětem I. Vyskočila а V. Havla. a pražské). Hra vzbudila nemalý ohlas i v zahraničí Základním tématem Motomorfózy je téma, které - na východě i západě. patří к nejfrekventovanějším v českém absurdním Kunderova hra se vřadila do linie absurdního dramatu, resp. v dramatu, které můžeme při troše dramatu (byť byla dobovou kritikou posuzována tolerance za absurdní považovat: mechanismus ver­ z pozic ideologických, etických, sociologických sus člověk či lépe proces odlidšťování člověka, doapod.). Tito recenzenti vítali hru jako prostředek ke stane-li se do blízkosti tohoto mechanismu. V Mokritice maloměšťáctví (rodiny Krůtovy). Takové tomorfóze je „metamorfózován“ docent Jára Ma­ zploštění však nelze u děl M. Kundery připustit. cek v automobil. O uvedení absurdity na české jeviště se zasloužil Dobře to vystihl I. Klíma, který spatřoval smysl hry v tom, že „ukazuje absurdnost situací, do nichž se také MILOŠ MACOUREK (1926). Nejprve dostává moderní společnost“. Sám autor se ohradil v r. 1960 hrou Sm u tn é V án o c e , kterou napsal proti takovýmto zjednodušujícím interpretacím spolu s I. Vyskočilem a PAVLEM KOPTOU a charakterizoval svou velkou aktovku jako dvou(1930-1988), samostatně pak hlavně HROU NA Zuhlasou fugu, v níž se vzájemně prolínají dvě relativ­ ZANKU (1968), v níž je princip zmechanizování ži­ ně samostatná témata, která jsou „ozřejmována ze vota proveden důsledně a doveden až na nejzazší dvou stran, v rovině velikosti i v rovině malosti, ve mez. své pravdivosti i ve své absurdnosti“. Na přelomu padesátých a šedesátých let napsal Malost Krůtových neodsuzuje Kundera z důvodů dvě absurdní aktovky autor umělecky, zčásti i gene­ mravních či politických. Krůtovi rozhodnou sami račně spřízněný s již výše zmíněnými „před­ o sobě (o své smrti, která musí zákonitě přijít) pro­ staviteli“ absurdního dramatu a divadla - J. Kaina-

110

to, že autor jim ve hře nedal žádnou jinou možnost, sehrál s nimi absurdní hru: nechal je vyhrát spor o banalitu - klíče od domu, ale vítězství bylo vskut­ ku vítězstvím Pyrrhovým. Tito majitelé klíčů ode všeho (od pravdy, principů, morálky aj.) si vlastně vybojovali svou smrt (děj je situován do Vsetína za protektorátu); typičtí čeští vzorní malílidé, „ideolo­ gové svých ctností“, musí skončit tragicky, protože tak vidí konflikt mezi „malými“ lidmi a velkou his­ torií autor. Absurdním vítězem je i Jiří, neboř si do budoucího života „odnáší“ ztrátu své opravdové lásky (Krůtovic dcery Aleny) a svědomí zatížené vinou (pro svou záchranu a záchranu odbojové pra­ covnice Věry obětuje celou rodinu Krůtových). Hra má složitou strukturu. Děj probíhá současně ve dvou prostředích, obrazy jsou proloženy několi­ ka vizemi, v nichž je protagonista Jiří souzen (Krůtovými na jedné straně, odbojáři na straně druhé). Kundera svou hru prezentuje nejen konkrétně historicky, jako časově, topograficky podmíněnou absurditu, ale i absurditu jako univerzální princip, především ve vztahu к typu Krůtových: vzorných, snaživých, suverénních, vždy konformních lidí, kteří „nakonec vždycky všecko ovládnou“ (J. Rozner). Taková je podle Kundery „zákonitost života“. V roce 1967 dopsal M. Kundera další absurdní divadelní hru PTÁKOVINA (premiéru měla začát­ kem roku 1969 v libereckém divadle). Autor ji opatřil dvěma motty, která předurčují její téma. První je závěrečná replika z Čapkovy Matky: „Jdi!“, druhé je vybráno z evangelia sv. Jana: „A řekl Pilát: Co je pravda? “

Příběh hry se odehrává ve třech prostředích: školním (většina aktérů jsou pracovníci školy - ře­ ditel, učitelé a učitelky, školnice, žáci), v pokoji Předsedovy matky a v pokoji Předsedy. Autor pře­ depisuje nutnost, aby všechny postavy byly stále simultánně přítomny (tak tomu bylo už i v Maji­ telích klíčů). Střídavým vedením dialogů v těchto simultánních prostorech vznikají absurdní situace. Téma hledání pravdy a štěstí propojuje Kundera (tak jak to známe i z jeho prózy ze šedesátých let - ze Směšných lásek a Žertu) s tématem lásky, sexu a vůbec principu ženství v lidském životě (žena-matka, žena-manželka, žena-milenka). Obě témata se spojují s tématem moci, ovládání, závislosti, msty. Ve hře je plně rozvinuto Kunderovo misogynství, desakralizace ženství, a to nejen ženy jako nositelky lásky, ale i ženy jako zdroje sexuální roz­ koše. Ženské tělo je hříšná nádoba (podobná hrnci s vařící vodou, slizké chobotnici; ženská „tvář je

měnit v hajzlbabu. Mne tu najdeš vždycky neupra­ venou, nenabarvenou, neumytou, sprostou, hnus­ nou. Protože ty musíš. A moc je nejsladší, když je úplně nepřiměřená. Když blbec vládne moudrému, silný slabému, ohavná krásnému...“

Tato slova bylo možno vnímat i v politické rovi­ ně jako výpověď o úrovni socialistické moci u nás na konci šedesátých let. Hra totiž konkrétně demon­ strovala i způsoby „hledám“ pravdy: fizlovám", do­ nášení, udávám" apod. Toto téma nebylo v české dramatické literatuře (a literatuře vůbec) šedesá­ tých a ještě spíše pozdějších let nijak vzácné: připo­ meňme např. aktovku V. Havla ANDĚL STRÁŽNÝ (1963; 1964 otištěna v Divadelních novinách, v r. 1968 vysílána Československým rozhlasem) či jeho hru A ud ience (1975). Kunderovu hru spojuje s dramatickým dílem Havlovým či Uhdeho (viz Král-Vávra) i významově průhledný motiv uší, kte­ ré jsou u Havla uřezávány tomu, kdo fízluje, u Kun­ dery tomu, kdo nemluví pravdu (tu ovšem nelze u Kundery oddělit, rozpoznat od lži). V posrpnové realitě osmašedesátého roku se Kundera rozhodl „tváří v tvář ruské noci“, kdy „prožíval v Praze násilný zánik západní kultury ta­ kové, jaká byla počata na úsvitu Novověku, založe­ né na individuu a jeho rozumu, na pluralismu myš­ lení a toleranci“, vzdát hold Denisi Diderotovi a jeho románu Jakub fatalista, který byl pro něho „karnevalem inteligence, humoru a fantazie“ (M. Kundera, Úvod к jedné variaci, 1981). Tou

poctou byla divadelní hra J ak ub a jeh o pá n jako vlastm" variace Diderotova románu. Napsal ji pro „svou intimní potěchu“ „technikou polyfonie (tři historie nejsou vyprávěny jedna za druhou, ale jsou vzájemně propleteny) a technikou variací (tři histo­ rie jsou tři variace na společné téma)“ (tamtéž).

Tématem byly milostné historky sluhy Jakuba, jeho pána a paní de la Pommeroye. Jsou to variace na téma láska - zrada - pomsta. Hra má výraznou metatextovou rovinu, úvahové pasáže, v nichž po­ stavy samy reflektují své činy, své možnosti či omezení, svou svobodu či fatální předurčenost (osudy postav jsou napsány „tam nahoře“, ale nikdo neví, kam jdeme a proč tam jdeme, jak do našeho života zasahuje náhoda apod.). Jakub:... Chci tedy, abyste mě vedl... vpřed. Pán: ... No jo. Ale kde je to? Jakub: Prozradím vám velké tajemství. Odvěký trik lidstva. Vpředu - to je všude. Pán (melancholicky): Ale to je báječné, Jakube! To je báječné. (Otáčíse kolem dokola.) Jakub (se stejnou melancholií): Ano, pane, taky se mi to líbí.

nalíčená poklička na kotli páchnoucí polévky“

apod.) a nástroj, jímž lze muže (Kunderovy mužské postavy jsou muži inteligentní) ovládat a zároveň ponižovat. Nejlépe ve spojem" s nástroji jinými, např. vyděračstvím. V závěru hry dominuje postava Růženy, „ženy na pomezí nechutnosti a přitažlivos­ ti“, která v předposledním obraze hry říká Řediteli, kterého má v hrsti: „Ale před tebou se chci vždycky

Hra byla napsána v r. 1971, poprvé ji uvedlo ústecké divadlo v r. 1975 pod krycím jménem reži­ séra Evalda Schorma. 111

IV DVACETILETÍ „NORMALIZACE“ (1970-1989)

Režimní básníci i další autoři Oficiálně publikující prozaici Disidenti a samizdat Literatura v exilu Náznaky uvolnění v osmdesátých letech Drama a divadlo v letech 1970-1989

Obnovení chaosu v české literatuře): „ V první po­ lovině sedmdesátých let prochází část české litera­ tury bolestnou transformací, která se později ukáže podivuhodnou transmutací. Autoři, kteří v šedesá­ tých letech byli v centru pozornosti, zažívají najed­ nou vedle nejtvrdšího existenčního tlaku i neméně zlý nápor existenciální. Octnou se totiž v jakési ne­ přetržité a ostře vnímané mezní situaci. A vzpomí­ nám si, že se o tom v sedmdesátých letech vyslovil myslím spisovatel Alexandr Kliment jako o možnos­ ti zažít na vlastní kůži, co dosud znal jen z existencialistické literatury. “

Počátek sedmdesátých let je již plně ve známem' tzv. normalizace, jak se paradoxně nazývalo období nenormálnosti, období politických „prověrek“, při nichž měli občané poníženě vyjadřovat svůj sou­ hlas se sovětskou okupací. Tuto deprimující atmo­ sféru zachytil Sergej Machonin v knize Příběh se závorkami: „Ani nemuseli ukazovat mučidla. Stačil dlouhý stůl, za ním komise a ta po české duši ne­ chtěla ani tolik, co chce v pohádkách ten čert, když se mu lidi upisujou. Ani kapku krve z malíčku ne­ chtěli. Stačilo napsat obyčejnou propiskou nebo je ­ nom říct nebo jenom schválit: SOUHLASÍM SE VSTUPEM VOJSK, a bylo to. Potom už šlo jenom o zvyk: souhlas s Antichartou, souhlas ve volbách, masové účelové vstupy do strany atd. Poznaná nut­ nost. To si z marxismu zapamatoval kdekdo. Tako­ vá alegorická lod souhlasu. “

V listopadu 1970 musí zamknout Svaz spisovate­ lů, v červnu 1971 byla v Praze instalována výstava s názvem Dokumenty o činnosti pravicově-oportunistických, antisocialistických a kontrarevolučních sil v ČSSR v letech 1968-1969. Rovněž v literatuře začíná období úpadku; z knihoven se vyřazují knihy „pravicových oportunistů“ a „kontrarevolucionářů“. Ve svých Pamětech III o tom napsal Vác­ lav Černý: „Co jsem kdy napsal, je tedy vyřazeno z čtenářského oběhu; a nic dalšího publikovat ne­ smím: n ik d y js e m p r o s tě v ů b ec n e b y l. Sdílím ovšem ten osud s mnoha jinými, na seznamu nalé­ zám mezi jinými Jana Čepa, Ivana Diviše, Ivana Svitáka, Jaroslava Duiycha, Jana Procházku, Jana Zahradníčka4 Václava Havla, Pavla Kohouta, Mi­ lana Kunderu, Ludvíka Vaculíka,- Tři první jsou v emigraci; tři další jsou mrtvi; a my zbylí jsme jacísi ž i v í m rtv í. Určeni к duševnímu zardoušení. Jako je celá česká literatura, pokud se nepoddá a nepřileze lízat boty, určena к vyhladovění. “

Všechna tato neostalinská opatření byla ve svých důsledcích stejně drastická jako postihy v době hit­ lerovské okupace 1939-1945. Proto německý spi­ sovatel Heinrich Böll považoval Československo pod vedením Gustáva Husáka a Vasila BiFaka za „kulturní hřbitov“. Při zpětném pohledu na tuto dobu napsal v roce 1992 Jiří Kratochvil (ve stati

Palác kultury v Praze si postavila KSČ pro konání svých sjezdů

114

Vládcům ve „znormalizované“ zemi se konečně v květnu 1972 podařilo ustavit nový Svaz českých spisovatelů za předsednictví Jana Kozáka. Z pů­ vodní členské základny zůstalo jen 115 členů, tedy zhruba šestina. Mezi nimi byli buď komunističtí dogmatikové, nebo průměrní profesionálové, neza­ tížení účastí na reformním hnutí za Dubčeka. Spiso­ vatelů se skutečnou úrovní bylo minimálně, mezi nimi Vilém Závada, Ladislav Fuks a Vladimír Pá­ ral. Nastoupila měřítka prostřednosti a oficiálně se znovu začalo mluvit o socializaci literatury, a do­ konce i o „socialistickém realismu“. Nebylo kde otiskovat práce, a navíc stovky pří­ slušníků inteligence měly „zákaz publikování* (aby tito lidé nějak do veřejných sdělovacích prostředků a do vydavatelství přece jenom se svými pracemi nepronikli, každá redakce si musela vyžádat po­ tvrzení od autorova zaměstnavatele, že „souhlasí s publikováním“, což v podnicích hlídaly závodní organizace komunistické strany). Mohl vycházet jen týdeník ústředního výboru KSČ Tvorba, v roce 1972 byl založen oficiální časopis Literární měsíč­ ník, vedený krátce Josefem Rybákem, později dlou­ há léta Oldřichem Rafajem, který patřil к hlavním „normalizátorům“ české literatury. Ale byl zde jistý rozdíl proti stalinským padesá­ tým letům. Režim se neodvažoval sáhnout к maso­ vým zatýkáním, a proto se mohla vyvinout rozsáhlá neoficiální kulturní aktivita, setkání v bytech, kde se předčítalo, debatovalo, případně hrálo divadlo. Vznikly „samizdatové“ edice, rozšiřování umělec­ kých textů jen formou opisování na stroji v malém

počtu exemplářů. Do konce tohoto období, do zhrouceni komunistického režimu po masovém vy­ stoupení studentstva 17. listopadu 1989, existovalo na 70 takových edičních řad, v nichž bylo rozšířeno téměř tisíc nových titulů české krásné literatury. Kromě této „disidentské“ neoficiální kultury v domácích poměrech, kde jinak bylo pro intelek­ tuály dusno к zalknutí, bylo založeno několik no­ vých zahraničních vydavatelství řízených emigran­ ty a rovněž tam se tiskly práce spisovatelů, vědců a publicistů, kteří měli ve své vlasti publikování zakázáno. Období sedmdesátých a osmdesátých let zname­ nalo rozštěpem" české kultury a literatury do tří proudů: byla tu jednak literatura publikovaná ofi­ ciálně, zpočátku jen velmi těžce mezi povolenými autory hledající to, co by se dalo tisknout, jednak domácí literatura neoficiální, kvantitativně daleko většího rozsahu, nemluvě o kvalitě, ale bez mož­ nosti masového rozšíření mezi čtenáře. A vedle těchto dvou domácích vrstev ještě skupina třetí v zahranič/, sice píšící česky, ale postupně se sbli­ žující s prostředím hostitelské země, takže mnozí z emigrantů po letech začali psát v cizí řeči a jejich knihy musely být do češtiny teprve překládány. Za­ čátkem sedmdesátých let ze spisovatelů odešli do zahraničí Josef Škvorecký, Věra Linhartová, Ivan Diviš, Antonín Brousek, Arnošt Lustig, roku 1975

Tak jako v padesátých letech se i nynější norma­ lizační režim pokoušel vytvořit si novou kulturu, doslova ze země nebo na úhoru vydupat nové auto­ ry, nezatížené liberálnějším ovzduším předcházejí­ cích šedesátých let. Proto se až nadbíhalo těm mla­ dým debutantům, u nichž se mohl předpokládat aspoň jistý literární vývoj; ovšem většina z nich zůstala jen u jedné či dvou knih a později z literární^ ho obzoru zcela zmizela.

Milan Kundera.

počátků především na spontaneitu výrazu; ne na­ darmo se v jeho pojetí tvůrčí aktivita zpříbuzňuje přímo s aktem pohlavním, výronem semene. “ Sýso-

Režimní básníci i další autoři Typickým představitelem normalizované litera­ tury tohoto období byl(KAREL SÝS} (1946). Po studiích ekonomiky brzy přešel naorahu redaktora v komunistickém týdeníku Tvorba a později byl šéfredaktorem literárního časopisu Kmen. V jeho tvorbě se spojují rysy zdrsnělého „chlapáctví* s otevřeným příklonem к erotice, sympatie к nezvalovskému pojetí modernosti a zároveň vědomí ideologické ohraničenosti sedmdesátých let, což nutně vedlo к průměrnosti motivů zdánlivě zklidně­ lého života. Antonín Brousek charakterizoval jeho tvorbu takto: „Sýs sázel již od svých mnohoslibných

Je třeba také zdůraznit, že dvacetileté husákovské období nebylo jednolité, osmdesátá léta již zna­ menala jisté uvolnění a někteří z dosud „zakáza­ ných“ autorů mohli opět publikovat, mnozí z nich ovšem byli nejprve donuceni ke ztrapňující veřejné „sebekritice“ za dřívější ideologické „omyly“. Hla­ dinu všeobecné rezignace rozčeřila v roce 1977 skupina odvážných, kteří publikovali prohlášení s názvem Charta 77, požadující, aby režim dodržo­ val své vlastní zákony, jimiž se zavázal uplatňovat Listinu základních lidských práv a svobod, jak ji schválilo Valné shromáždění Organizace spoje­ ných národů. Prvními třemi mluvčími Charty byli dramatik Václav Havel, filozofJan Patočka a býva­ lý ministr školství a pak zahraničí Jiří Hájek. Od­ vážní chartisté byli mnohokrát vyslýcháni, proná­ sledováni a vězněni, ale pro většinu rezignujících -^—.občanů znamenali ostrůvek naděje. Rozklad režimu byl posléze nejvíce patrný po roce 1985, kdy v Sovětském svazu nastoupil do vedoucí funkce Michail Gorbačov, pokoušející se demokratizovat strnulý komunistický režim uplat­ něním „perestrojky“ (přestavby) a „glasnosti“ (ote­ vřenější publicistiky a kritiky). Ovšem až od roku 1987 mohl oficiální Svaz spisovatelů vydávat svůj vlastní týá&níkCKmen (v letech 1982-1986 vy­ cházel jako literární příloha Tvorby), v daných po­ měrech poněkud liberálnější periodikum v porov­ nání s ideologicky konzervativním Literárním mě­

vu tvorbu doprovází i jistý smysl pro humor, jak prokázal v knížce (spoluautor Jin Žáček) 1+1 ANEB N e s o u s t a v n ý r o z h o v o r o pof .zti (zde protest proti „pivnímu humoru“ a vyznám': „Smích úspěšně přehazuje výhybky na kolejích stereotypu “).

Prvotina N e w t o n z a n e ú r o d y ja b l e k (1969) překvapila svou otevřeností, poetistická hravost a radostná důvěra v život provází sbírku POOTE­ VŘENÝ a n d ě l (1972). S dobou dětství, prožívanou v jihočeském Písku, se loučí v knize DLOUHÉ SBO­ HEM (1977). Zachycuje krátké životní dojmy, často ve vztahu к ženě а к ženám, ale jen málokdy se povznáší ke kráse poetického okamžiku, takže zů­ stává nádech „socialistické šedi“. Básník má blízko i к nostalgii za počátky novodobé techniky, jak je svými kresbami často zobrazoval Kamil Lhoták; tento pocit patří к inspirativnímu zázemí Sýsovy sbírky N a d e c h n i se a l e ť (1977) - tu najdeme i zastřené přiznání, že si uvědomuje tíživost soudo­ bé atmosféry (v básni V zemi nikoho): „Jsem v peci / kterou roztopil / zlý a prázdný rukáv čísi. “ AME­ RICKÝ ÚČET (1980) má charakter zprávy o stavu domova a rodiny, S t r o j č a su (1984) je polytema­ tickou životní bilancí na způsob Apollinairova Pásma.

Po slibných začátcích se Sýs začal opakovat, jeho obraznosti ubývá na intenzitě, jak ukazují PÍ­ SECKÁ d o m o v n í z n a m e n í (1985) nebo A to m o v ý

síčníkem.

115

PLÉD (1986) s dalším holdem К. Lhotákovi. Po

17. listopadu 1989 ztrácí autor významné postavem v kultuměpolitické sféře a staví se do vnitřní a po­ sléze i otevřené opozice к nové době. V zahraničí vydává sbírky vyjadřující takové pocity: Píšu BÁ­ SEŇ, ZATÍMCO ZA OKNEM PADÁ MUŽ (1992) a ZA­ SKLENÉ KALHOTY DOSPĚLÉHO MUŽE (1992). Podobně významné postavení v české literatuře normalizačního období měl MICHAL ČERNÍK (1943), vlastním jménem Josef Černík. Po studiích na pedagogické fakultě nejprve vyučoval, později byl redaktorem edic pro děti, funkcionářem Svazu českých spisovatelů a na konci osmdesátých let je­ ho předsedou. V současné době opět působí jako redaktor. Na rozdíl od Sýse je Černík autorem přemýšli­ vějším, vracejícím se stále к rodovým kořenům, a proto je pokládán za idylika a harmonizátora. Inspiraci ke své prvotině N á h r a d n í k r a jin a (1971) našel v rodném Polabí. I v další jeho básnic­ ké knize SKLIZEŇ sr d c e (1974) nacházíme spojení milostných motivů s přírodní scenerií. V Černíkových prvních knihách se také objevují verše o otci a matce, zvláště ve sbírce D a l e k o st ín , d a l e k o sa d (1979). Generační účtování a zvýšený sklon к aforistické zkratce najdeme v knize M e z i v ě k (1981). Sbírka R o z e č t e n ý ž iv o t (1987), v níž převládá dobově politické monotéma, nezapře blíz­ kost к původní přírodní inspiraci - je zde častý obraz stromu. Zatímco v Černíkových verších většinou nalézá­ me vážnost a hloubavost, jeho tvorba pro děti je úsměvná, hravá, vyjadřuje okouzlení prostými věc­ mi, jak to vidíme např. v knížkách K d y m á pa m p e ­ l iš k a sv á t e k (1978) a K o c o u ř í k n íž k a (1982). Smysl pro zachycení každodenního života v naší vlasti projevil v knihách reportáží a črt T r á v a r o s ­ t e a ž к m o ř i (1979) a D ese t t is íc píšť a l (1983). PETR SKARLANT (1939) se od svých druhů nastupujících v sedmdesátých letech Ušil nejen vě­ kem, ale také zvláštním postavením básníka vý­ slovně nepolitického. Jeho tvorbu provází jemný erotismus s nádechem nevtíravého smutku, smysl pro řád a tradici a touha po harmonii, které nelze dosáhnout. Nejprve se vyučil chemikem, pak pracoval v Pra­ ze jako knihovník a redaktor. Externě studoval na Filozofické fakultě UK. Po roce 1968 se pokusil o emigraci, ale vrátil se, což mu v dobovém norma­ lizačním kontextu bylo přičteno к dobru. Ačkoliv debutoval již v roce 1969 sbírkou V y ­ ř e z á v a n ý OSEL, napsanou.v intencích abstraktní poezie šedesátých let, teprve H e b k á k ů ž e (1972), kam ostatně včlenil i řadu básní z první knihy, ho uvedla mezi oficiální režimní autory v období so­ větské okupace. Paradoxně šlo o básně bez jakéko­ liv společenské angažovanosti, s převládajícím ná­ mětem milování („Zkoušíme starý hebký námět“). Ale není to erotismus živočišný jako u Sýse, nýbrž

116

jemné přibližování kultivované uměleckou tradici: „Milostnou křečí / měníš se v bílý spinet“ (v básni Šero II).

Pětidílná poema PAŘÍŽ, PAŘÍŽ! (1973) je pozna­ menána gigantománií básnického komplexního vi­ dění světa. Čech v Paříži je na jedné straně lákán světovým centrem umělců („Mám z očí chapad­ la!!! Jak předkrm zhltnu město!! “), ale zároveň se od této vábničky odpoutává a vrací domů. Ovšem nejde tu o rozhodnutí politické, spíše o útěk do sou­ kromí: „Zmizet, únava touhu mění, zhoustly pachy, obrať se.“ Dobovým obdivovatelům, kteří v této básnické knize viděli zjednodušeně „prozření emigranta“, nicméně uniklo, že si Skarlant vracející se do zešeřelého Československa uvědomuje pro­ dejnost „znormalizováných“ spisovatelů: „Budeš p s á t... běhna s očima zhaslýma ... pro obživu? “ Motiv matky a lásky se zážitky ze svatební cesty po Itálii obsahuje sbírka Kd o jd e po d n ě bu d o u c í ­ h o JEZERA (1973), kniha ÚSTA SPOJENÁ PRO ště stí (1977) rozvijí základní Skarlantovo milostné téma. Vztah člověka ke světu soudobé civilizace zachy­ cují M im o ú r o v ň o v é k ř iž o v a tk y (1980). Ve sbírce P r ů v o d k y n ě c iz in c ů ( 1984) je plno životní moudrosti a přes veškerou modernost i silný cit pro tradici (jde o volnou nápodobu středověkých Hádá­ ní Smrti a Života). Básník je schopen jednoduchého ztvárnění i složitého kloubem" představ. Nacházíme tu opět častý motiv ženy jako symbol poezie a živo­ ta a zároveň zmoudřelé vyrovnání: „Sobecké ra­ dosti, ty к stáru zklamou. “ Smysl pro elegantní for­ mu rondelu uplatnil Skarlant ve sbírce M osty a n á m ě st í (1988), věnované dvanácti pražským mostům a patnácti náměstím. Skarlantovy prózy VĚK SLASTI (1977) a VĚK NÁRUŽIVOSTI (1985) se značnou upřímností líčí s poe­ tickým nádechem a realistickým základem erotické osudy mladého muže. Veršovaná tragikomedie In ­ fa r k t MÉHO MILENCE (1982) nedosáhla většího ohlasu. V lastn í poetické sm ěřování přiznal au to r v esejistick é knížce P o s t sk r iptu m a n eb S piso v a t e ­ le m SNADNO A RYCHLE (1988). M ezi své „otce“ řa d í W olkra, H olana, Z ávadu, m ezi „otčím y“ A pol­ linaire, E luarda, Préverta, m ezi „sourozence“ K arla Sýse, V áclava H raběte a Jaroslava Č ejku. O bhajuje rým , rytm us a m elodii, je si zároveň vědom , že u m ěn í n esn áší p rázd n á slova: „Polapená krása bez

pravdy způsobuje, že báseň rychle umírá. “

Mezi oficiálními autory sedmdesátých let se ocitl i básník a překladatel JIŘÍ ŽÁČEK (1945), pro svou humomě-satirickou poetičnost hojně čtený a populární. Dokonce se někdy mluvilo o „sýsovsko-žáčkovské generaci“. Po studiích techniky pra­ coval nejprve jako inženýr na úseku vodního hos­ podářství, poté jako redaktor v nakladatelství Čes­ koslovenský spisovatel. I název debutu R á n o m o d ř e jší v e č e r a (1970) napovídal o Žáčkově smyslu pro parodii, ovšem

v jeho díle nalezneme též kultivované navázáni na nezvalovskou a halasovskou tradici. Je prostořeký ironik: „Klíčovou dírkou vidím / úžasný, cizí svět“ přiznává ve sbírce N apjatá struna (1973). Žáček se cítí jako úspěšný mladý muž, který tvoří lehce a s nekomplikovaným vztahem к životu, má lidi rád a obdivuje krásu žen. ANONYMNÍ MÚZA (1976) zna­ menala jistý vrchol jeho tvorby; uplatňuje v ní při­ rozený cit pro melodii verše i míšení spisovného vyjadřování se slangovým výrazivém. Ve sbírce MEZI ŘEČÍ (1978), kterou lze chápat jako pokus o komplexní pochopem" světa a vy­ stižení protikladu přírody a města, je ústřední básní Křik (s dedikací Dítěti, které se narodilo dnes před úsvitem), formálně dosti epigonsky kopírující Ne­ zvalova Edisona. Prokmitne tu i zastřený odsudek současné normalizační doby: „v čase jenž má polá­ mané rafije“, „v čase ze dne na den prodejnějších

tváře“). V básnické knize V yvolávač (1988)

opouští Šimon tradiční motivy ptáků, křídel a po­ slouchané hudby a pokouší se o syntézu vidění. Na vyprázdněném poli oficiální poezie sedmde­ sátých let byl JAROMÍR PELC (1952) považován nejen za básníka, který z romantických východisek směřuje к racionalitě, ale také za generačního kriti­ ka. Po studiích žurnalistiky pracoval jako redaktor, roku 1987 se stal ředitelem nakladatelství Mladá fronta.

Jeho prvotinou byl soubor studu NOVÝ OBSAH (1977), v nichž se pokusil portrétovat Sýse, Skarlanta, Černíka a další současné autory. Ale sám se o této práci po letech vyslovil: „Dokud jsem litera­ tuře pořádně nerozuměl, psalo se mi o ní lehce. Čím víc jsem začal pronikat do tkaniva a duše textu, tím méně jsem byl schopen o něm teoretizovat.“ Pře­

kvapil pak vyspělými verši L ear v letním kině (1978), jimiž se hlásil к poezii městského civilismu a beatniků. Následovalo sedm básm „dramatu toho­ to světa“ ve sbírce GILOTINA (1979), к otázce smyslu romantismu v nové době se vrací v básnické knize T en kdo odchází (1982). К volně řazené trilogii ŽENA A ONA (1982), MÁňana (1984) a P latinové srdce (1985) se autor vyslovil, že jsou to „tři etudy na jedno téma, jako

múz“.

Největšího ohlasu dosáhl soubory parodií, epi­ gramů a humorných básní písňového charakteru, jako O kurková sezóna (1981), R ým y pro koč ­ ku (1984), R ým y pro kočku a pod psa (1987) aj. Kromě překladů se šťastně uplatňuje v tvorbě pro děti, např. soubory K d o SI SE MNOU BUDE HRÁT? (1981) nebo D obrý den , P raho (1981). Na úhoru vyprázdněného oficiálního pole české poezie se osobitě uplatnil JOSEF ŠIMON (1948). Ač syn místopředsedy vlády, diplomata a ředitele průmyslových podniků, díval se na svět bez sché­ mat dobově vnucované ideologie, sám blízký sku­ pinám blues-rockových hudebníků. Studoval eko­ nomiku, ale pracoval jako redaktor, od roku 1988 jako šéfredaktor významného pražského naklada­ telství Odeon. Šimonova poezie není líbivá, obnažuje prázdno­ tu masové průměrnosti života v panelákových síd­ lištích a v lecčems připomene protiměšťácké vy­ znění někdejších básm" Josefa Kainara. Sám svou pozici charakterizoval: „ Už dávno jsem si uvědomil

obraz tří etap lidského života: napřed dobýváme svět, pak svět dobývá nás, a nakonec zůstáváme sami se sebou“. Další sbírky prohloubily motivy

osobního vyznání a posléze úzkosti: K ufr KOUZEL­ NÍKA B oská (1987), D ém anty к snídani (1987) a P ůlnoční poledne (1991). Pele se uplatnil též jako editor - roku 1977 vydal pozůstalost Václava Hraběte pod názvem Blues v modré a bílé. Zabýval se i dějinami předválečné­ ho divadla, zvláště tvorbou Voskovce a Wericha, jak ukázala úspěšná monografie Z práva o O svo ­ bozeném DIVADLE (1982). Společně s Karlem Sýsem připravil knihu rozhovorů se soudobými vý­ tvarníky NÁVŠTĚVY V ATELIÉRECH (1981). V Brně se-ecbpeěatkiLsgdmdesátých ]et začal uplatňovatljVO ODEHNAL^ 1936), který se stal ředitelem nakladatelství Blok. Jeho poezie vychází z venkovského rodového zázemí Valašska a je cha­ rakteristická i úsilím o filozofickou náročnost. De­ butoval sbírkou HLADNÉ pusté (1970), vracel se také к tématům minulé války a osvobození v kni­ hách K vetoucí oheň (1975) a V ábidla (1975). К baladické tradici české poezie se přihlásil ve sbír­ ce N edílné hory (1978). Souvislosti starých věků a dneška chtěl najít v knížce P íseň o velkom orav ­ ské NÁUŠNICI (1980), kdežto POHANSKÝ HLAD (1988) je lyrickou exkurzí do dějin filozofie, hledá­ ním smyslu práce a osobní obětí. Kulturně a politicky angažovanou osobností a od roku 1978 funkcionářem Svazu spisovatelů byl pra­ covník Ústavu pxa_čfískou a světovou literaturu ČSAVsIOSEF PETERKA $1944), sám rovněž bás­ ník. V šedesžftých4trt®chzačínalpod vlivem Hola-

vachrlatost všech příliš jednoznačných odsudků, nelidskost zatmělých a polozatmělých mozků, ohraničenost každého subjektu a dialektiku poznávání a pravdy, vratkost emocí, které nejsou láskou.“

Takto vyznívá i jeho první sbírka Snídaně v auto ­ (1976). Básník se distancuje od těch, kteří necítí s obyčejnými věcmi a lidmi, užívá obrazů větru, ptáků, kytar a divoké révy. Cítí odcizenost městského betonu a asfaltových cest, jak se vy­ znává ve sbírce A sfaltoví holubi (1978). Po knize veršů ČESKÝ den (1979), v níž básník připomíná i rodnou Českomoravskou vysočinu, rozpaky u soudobých režimmch kritiků vzbudil POUŠTNÍ pták (1981). Šimon se projevoval jako básník svérázného postavení, bez ohledu na oficiál­ ní ideologii. Takto je koncipována i sbírka AŤ člo ­ v ě k ... (1982), v níž je častý motiv velkoměstského betonu a hada (podtitul sbírky zní Melancholická kytara, je tu i vyznání „džezová havěťmi rozklovala matu

117

novy poezie (prvotina LITÍ OLOVA - 1964), v sedm­ desátých letech vydal tři sbírky (K r u š n á - 1970, M ís t o и o h n ě - 1973, O b r a n a př íc h o z íc h 1978), na počátku osmdesátých let výbor O k n a d o MRAZU (1981) a později i soubor kritických a teore­ tických příspěvků, v nichž se mj. věnoval pro­ blematice „překonání krize z šedesátých let“ a per­ spektivám socialistické poezie i tradicimjiteratmg(. r “ Ohdobně angažovanou osobností j&vQLDŘICH1 N R A FA LI934), od roku 1974 šéfredaktor Literární­ ho měsíčníku, předtím od šedesátých let pro „reálný socialismus“ angažovaný literární historik, kritik i básník a překladatel. Je mj. autorem práce LITE­ RATURA A SOUČASNOST (1963 - s podtitulem Ději­ ny literatury na Ostravsku 1945-60 ), knihy esejů ZÁPAS O SOUČASNOST (1978); jeho básnická prvoti­ na má název TO NEJBLIŽŠÍ (1980). Z dalších autorů „společensky angažované“ poe­ zie připomeňme Jihočecha KAMILA MAŘIř^v (1946), debutujícího sbírkou „A l e ...“ (1974), pře­ kladatele sovětských a bulharských básníků, anebo brněnského komunistického funkcionáře OTU ŘÍDKÉHO (1949) s jeho dvěma sbírkami ze sedm­ desátých let. Sbírkami ze sedmdesátých let, jimiž se po dvace­ tileté odmlce vrátil do poezie, stál na předním místě mezi básníky reapiijfcmH-~na pohtické události vskutku „třídně“ ARNO KRAUS^(1921-1982), rovněž autor dobrodružných próz pro děti. Debuto­ val seifertovskými verši D žb á n s pě n o u slu n c e (1946), z roku 1951 je sbírka B a l v a n z ce sty s typicky budovatelskou poezií své doby. Pro sbír­ ku V l a št o v č ím k ř íd l e m (1973) je příznačná vstupní báseň Mé rodné straně. Rovněž další knihy veršů jsou patřičně zpolitizovány - poema z roku 1975 Se s v ě ž í sn ítk o u b e zu к výročí osvobození Rudou armádou, sbírka N e ž d o k v e t e v ř es (1978) к výročí „vítězného“ února, K ř e s á n í o h n ě (1983) к výročí Československé lidové armády. V e sbírce DOCELA PROSTĚ (1975) využívá autor v cyklu Rod­ ná řeka motivů Smetanovy Mé vlasti. Po prvotině SPIRÁLA (1964) publikoval v sedm­ desátých letech socialisticky angažované sbírky básní Č as s l u n c í a H o d in a s p ů l n o c i (obě 1978) rovněž SVATOPLUK ŘEHÁKS(1926), povoláním vysokoškolský profesor očního lékařství, jehož po­ etika patří do halasovsko-holanovské linie českého básnictví. Další jeho kniha veršů Na SHLEDANOU ZÍTRA je z roku 1980. Mezi režimní básníky patří KAREL BOUŠEK <(1922), který se po prvotině z roku 1940 vrátil do poezie jako stranický funkcio­ nář na významných místech v kultuměpolitické sfé­ ře (ředitel nakladatelství Dilia, poté Odeon) a od sbírky PLOTY (1971) vydal na dvě desítky knih bás­ ní - poslední je T a m jse m d o m a (1990). Skromněj­ ší politickou kariéru měl VLADIMÍR BRANDEJS (1937), původně učitel, od roku 1972 vedoucí od­ boru kultury ONV v Rychnově nad Kněžnou. Po prvotině z roku 1965 začal publikovat rovněž

v sedmdesátých letech (STROMY - 1970) a jako básník inspirovaný hlavně rodnou krajinou Orlická a Podorlická se představil mnoha sbírkami (napo­ sled knihou esejů V NÁS VRCHY, HORY, ROVINA 1995). V proudu poezie sedmdesátých let jsou výjimkou křehké, leckdy až filigránské^verš'ě^3ražského re­ daktora Svobodného slova №TRA KOVAŘÍKA (1946) se základními motivy pokory až nostalgické (prvotina S k l e n ě n á h a r m o n ik a - 1975, Ž ivot n a n e č ist o -1980, T ř in á c t é d v e ř e - 1984, Lás­ k o , JSI DOVOLENÁ - 1988). V próze, kterou Kova­ řík publikuje od roku 1990 (soubor povídek Ne­ m lu v NA MĚ, KDYŽ SE HOLÍM), jsou dominantní lyricko-humoristické drobnokresby. Novela s tajem­ stvím VRANSKÁ (1991) je beletristickou rekon­ strukcí neobjasněného kriminálního případu a pří­ ležitostí к fdozofickým úvahám o zločinu a trestu i к naskicování atmosféry předválečné republiky. Nutno ale připomenout i skutečnost, že v sedm­ desátých letech debutovali také básníci pro normalizátorský režim se příliš neangažující, využívající však možnosti vstoupit tehdy do české poezie. To je případ prvotiny s názvem PŘIBLIŽOVÁNÍ (1978), do níž shrnul svou lyriku, především milostnou, lite­ rární historilř-RlozefÍGké^fakulty U P v Olomouci ^FRANTIŠEK VALPUCH^1935). S větším časo­ vým odstupem vydal sbírku HONORÁŘ ZA HŘÍCHY (1990). Obdobně Valouchův kolega DUŠAN ŽVÁČEK (1934) debutoval v tomto desetiletí sbír­ kou P r o po u št ě n í z l é t a (1976), následovala sbír­ ka V r á s n ě n í (1979) a opět s odstupem v devadesá­ tých letech knížka veršů ZIMNÍ OVOCE (1994). JéstěxS tarším knižním debutantem je JOSEF R U M LE Í^ (1922), který p rv n í básně publikoval ve Studentském časopise (1937) a p sal i kritiky a eseje; v o b d o b í 1954 - 1974 působil ja k o redaktor poezie v n ak ladatelství Československý spisovatel. V pr­ votině V y n á š e n í h o u s l í (1970), a zvláště v násle­ d u jící sbírce HRNEK ra n n íh o MLÉKA (1973) rusti­ k álně barokizujícím veršem opěvuje svou rodnou východočeskou krajinu. V e sbírce VÝSTUP NA HO­ RU RÍP (1978) se к p řed ch o zí poetice p řip o ju jí verše o budovatelské současnosti. R u m ler.v letech, kdy se básnicky odm lčel, u silo v a l'ö esejistický výklad cizích i českých básníků, v sedm desátých a osm de­ sátých letech h lavně autorů své generace. O d p ade­ sátých let se - m j. jak o editor - zabývá dílem Jaro­ slava H avlíčka, význam ná je zvláště jeh o m onogra­ fie o něm (E p ik J a r o sl a v H a v l íč e k - 1973). Píše a publikuje rovněž básně i d a lší texty v esperantu nebo paralelně česky a v esperantu (RANNÍ DOJENÍ - M a t e n a m elk a d o - 1987). V devadesátých le­ tech vydal sbírku LÍBÁNÍ S ČEŠTINOU (1992) a česko-latinsky OBNOVENÉ OBRAZY SELSKÉHO ŽIVOTA v Č e c h á c h (1995). M nohostranně se uplatnil jako překladatel p o ezie a p ró zy i jak o editor, hlavně jak o polonista.

118

Opožděným debutantem je i další básník píšící někdy rovněž v esperantu, JIŘÍ KAREN (1920), vlastním jménem Ladislav Podmele. První básně publikoval v katolických časopisech čtyřicátých let Po prvotině V t e ř in y z r á n í (1972) vydal do roku 1979 pět sbírek a do poloviny devadesátých let na desítku dalších (poslední B u ď r á d , ŽE n e js i k á ­ men vyšla v Mnichově roku 1994). Karen chce být básníkem laskavého humoru a optimismu. Jeho po­ ezie se rozbíhá do široké tematické škály (válečné zážitky, milostné verše, filozofická zámyslem' nad životem), ale co do myšlenkového poslání a vyzně­ ní se v ní opakuje několik základních, v českém básnictví různých generací již mnohokrát exploato­ vaných schémat. Tento fakt je ostatně příznačný pro většinu poezie publikované v sedmdesátých le­ tech.

Oficiálně publikující prozaici Do zvláštního postavem' se dostal PETR PROUZA (1944). Nepatřil do přední řady politicky anga­ žovaných debutantů, ale plynule přešel od dobově podmíněné prvotiny na konci šedesátých let do vy­ prázdněné sféry „znormalizovaného“ spisovatel­ ského okruhu, využívaje nabízených edičních mož­ ností. Po studiích právnické fakulty pracoval jako redaktor v různých časopisech. Celek jeho díla svědčí o průměrnosti témat, jimiž politické ideolo­ gy neprovokoval, naopak vytvářel zdám' až „biedermeirovského“ poklidu husákovského režimu. U vedl se nejprve básnickou knihou U b l iž o ­ (1968), v níz k rátké básně v y jad řu jí škleb a beznaděj: „Ach, táhni do osik I a rzivě volej.“ Sbírka V o s k o v á k r a jin a (1971) je zčásti výrazem beznaděje posledních let. vání

V té době už začal publikovat prózu a jeho poezie byla chápána jen jako doplněk převažující povídko­ vé a románové tvorby. Prouzovy básnické knihy nestály v popředí oficiálního proudu, i přes kultivo­ vanost výrazu byly myšlenkově poklidné a soudobí kritici jim vytýkali „nadměrnou frekvenci výrazů, jako čas, láska nebo jiných abstrakt v dekorativních kontextech “ (Josef Peterka v případě sbírky LETO-

- 1979). Do roku 1990 vydal Prouza sedm knih básm' a téma času se v nich stalo základ­ ním filozofickým podkladem. V básnickém soubo­ re D e n n í h v ě z d y , n o č n í ptá c i (1988) najdeme vy­ jádření „ v krajině ticha / houstne čas a trvá “, „ chuť času / na patře sákne mi / stále vzrušivě“, „roky přerývaně sviští / po toboganu času“, a dokonce í _létající stěna času“. Většího čtenářského ohlasu se dočkal jako pro­ zaik. Již jeho prozaický debut H o l k y a h ř b ito v i 1970), obsahující výrazné povídky silně ovlivněné Fnnzem Kafkou, byl přijat jako umělecký příslib. ro sty l á s k y

119

Prouza byl schopen trapnosti, absurdity a fantastic­ ká vyústění podat s epickým klidem a velkou slovní vyvážeností. P o ž á r v k r a b ic i n a k l o b o u k y (1976), soubor povídek námětově soustředěných opět na život mladých lidí, přináší jistou změnu - hrdinové ztrácejí iluze. Čtivým románem je K rá­ m e k S KRÁSKAMI (1981), o úspěšném mladém muži, kteiý trýzeň své rozhárané mysli překoná te­ prve při neštěstí vlastního dítěte. Nevtíravý důraz na morální vyústění příběhu pak Prouzu prozaika provázel i nadále, což se projevilo zvláště v románu ŽIVOT STŘÍDÁ SMRT (1985), který volně navazuje na Krámek s kráskami. Jde o příběh mladé ženy umírající na leukemii, ale dění samo o sobě tragické je vyprávěno klidně a vyváženě, autor vedle sebe staví.různé životní postoje na pozadí humanistické­ ho pluralismu. Ostatní Prouzovy prózy nepřesáhly běžný průměr. V roce 1974, po odeznění razantních politických zásahů do spisovatelských řad, své první knížky vydali tři prozaikové, považovaní pak za typické představitele literatury sedmdesátých let. Nejstarší z nich je JAN KOSTRHUN (1942). Studoval cho­ vatelství na Vysoké škole zemědělské v Brně, pra­ coval jako Zootechnik a od poloviny osmdesátých let jako filmový scenárista. Na základě vlastních zkušeností psal prózy z rodného Břeclavska na jižní Moravě, zpočátku v duchu politické linie, jež zdů­ razňovala prospěšnost socialistické zemědělské velkovýroby, ale na druhé straně s pochopením všech procesů, jež poznamenaly různé generace ži­ jící na moravském venkově. Řada jeho próz byla zfilmována. Román Č e r n é o v c e (1974) je z prostředí vesni­ ce na počátku sedmdesátých let, kdy se do čela družstva dostává zemědělský inženýr, jehož otec před dvaceti lety bránil rušení selských statků. Kostrhun napětí hlavní osudové linie v románu vy­ važuje groteskními situacemi. Čtrnáct povídek z ji­ homoravské vesnice HOUPACÍ KŮŇ (1976) zachy­ cuje milostné problémy i manželské krize, generač­ ní vztahy i stesk nad tím, že ubývá krásných zvířat - kom'. V románu P y t lá c i (1977) jde opět o hlubo­ ký epický průnik do dramatické epochy združstev­ ňování a střet rozdílných osobních a politických postojů (včetně režimu poplatného zdůraznění „morální prázdnoty emigrantů“). Na náhodné po­ době slov víno a vina založil svou novelu VINO­ BRANÍ (1979), která představuje tři generace jedné rodiny. Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let za­ čal Kostrhun vznášet kritické výhrady к současným poměrům, což se projevilo v románech Co BY TO BYLO, KDYBY TO BYLA LÁSKA (1982) a SVATBA STOLETÍ (1984). Přesto ještě v roce 1989 mu vy­ chází román S v a t b a v e v y pů jč e n ý c h ša tec h s tematikou ne zrovna příznivého přijetí demokrati­ začního pokusu z roku 1968. Kostrhunův bytostný sklon к humorné nadsázce se projevil i v novele

najdeme náměty z Valašska - baladický příběh z konce války Ja k se s l u š í u m ír a t (1975), ale znán mějšún se stal jako vypravěč příběhů z havířského prostředí Kladenska, jež poznal z vlastní technické profese. Zaujal sbírkou žánrových obrázků F ig u r ­ k y ZE ŠMANTŮ (1976), na Kladensko jsou situová­ ny i romány K o m u p a t ř í č a s (1979) a H v ě z d y NAD SYSLÍM ÚDOLÍM (1981). Jeho prózy charakteri­ zuje živé vypravěčství a sklon к humoru. Bohatě z konjunktury sedmdesátých let těžil JIŘI ŠVEJDA (1949). Svým životem i profesními ná­ měty ze severních Čech byl blízký Vladimíru Páralovi. Prošel zkušeností chemika, redaktora, filmo­ vého scenáristy i volného spisovatele. Jeho vy­ pravěčský styl je robustní a spontánní, ale příběhy jeho próz se postupně blížily jistému stereotypu.

St r a k a t á k a j d a (1991), vlastně jeho prvotině vy­ dané až po letech. Zatímco Kostrhun byl vítán jako politicky uvě­ domělý prozaik socialistické vesnice, V Á C LA V DUŠEK (1944) představoval autora trpěného z mi­ losti, s vědomím, že jeho obrazy z rozvráceného prostředí narušené mládeže by mohly posloužit jako „výstraha“ pn výchově nové generace husákovského období. Sám pocházel z dělnického prostředí, vyučil se malířem pokojů, byl horníkem, lesním dělníkem, řidičem a závozníkem, učitelem a redaktorem. Dálkově vystudoval filmovou scenáristiku, působil i jako divadelní dramaturg. Základem jeho próz, které mají zčásti autobio­ grafický ráz, je přímé poznání života v různých prostředích, často na pokraji zákona. Některé knihy spojuje postava Tadeáše Falka, který prožil dětství na pražské periferii; v dospívání se ocitl na šikmé ploše, ale nakonec zakotvil v rodinném kruhu. Ro­ mán P a n n a n e b o o r e l (1974) předvádí tuto po­ stavu jako řidiče na jatkách, jenž poctivou prací chce překonat svou minulost. DRUHÝ DECH (1975) ukazuje hrdinu už po sňatku, jak se snaží žít rodin­ ným životem. Naproti tomu povídková kniha Tu­ l á c i (1978) se vrací až к Falkovu dětství v padesá­ tých letech na pražském předměstí, kdy patřil к par­ tě kluků z rozvrácených rodin. Román D n y pro KOČKU (1979) ho ukazuje jako malířského učně, který utíká po konfliktu s mistrem a ukrývá se v chatové osadě s dívkou, jež uprchla z domova mládeže. Knihou S k l e n ě n ý g ó l e m ( 1989) Dušek překva­ pil. Je to kritický obraz padesátých let, jež hrdina románu Matouš Toner, dítě karlínských ulic a dvor­ ků, prožívá nejprve jako školák. Náplní jeho života se postupně stává parta, konflikt, hospoda. Děj kon­ čí v závěru jeho vojenské služby. Volným pokračo­ váním je P o s l e d n í k o v b o j (1993). Všechny tyto prózy jsou jakousi stylizovanou „zpovědi"“ člověka z konfliktního prostředí pražské periferie. Autor je charakterizuje i jazykem - po­ užívá jeho různé vrstvy, od slangu po argot.

V tišině a literární nevýraznosti uprostřed sedm­ desátých let překvapil románem H a v á r ie (1975). V popředí autorova zájmu je tu úspěšný mladý che­ mik, který se žene za penězi a jeho manželství se dostane do krize. Když za takové situace dojde v závodě к havárii čerpadla, je to pro hrdinu otřes, ale z těžké situace nakonec vychází chlapsky zoce­ lený. Kniha byla jakýmsi „koktejlem“ přitažlivých motivů; rovněž v dalších Švejdových prózách na­ cházíme postavy silných mužů a krásných žen, eros i kariérismus, napětí a vyústění do společenského kladu, který často působí nepřesvědčivě a vnějško­ vě. Soudobá oficiální kritika viděla v tomto díle kritický a bezprostřední obraz tehdejší mladé gene­ race a odsudek maloměšťácké honby za majetkem. Podobně a bez znatelného vypravěčského vývoje jsou komponovány i další romány, D v a tisíce světelných let (1978), K d y b y c h z e m ř e l (1978), P o ž á r y a s p á le n išt ě (1979), D l o u h é d n y (1981) aj. Do proudu společensky angažované prózy sedm­ desátých a osmdesátých let patří také dílo staršího prozaika, lékaře O T Y D U B A (1909-1987). Ten debutoval v roce 1931 studentskou novelou Je n o m já , dva romány o spletitosti lidských osudů publi­ koval po válce (S o u c it e m s p o u t a n ý - 1946, H r d in a v c iv il u - 1949) a v šedesátých letech zahájil románem L é k a ř V ik t o r a (1963) řadu svých románů s náměty z lékařského prostředí. V y ­ vrcholily na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let volným cyklem próz tendenčním způsobem za­ chycujících historii našeho zdravotnictví, a hlavně jeho socializaci (P ř ís a h á m a SLIBUJI - 1977, PRO­ FESOŘI, M i m o ř á d n ý p ř íp a d - obojí 1980, D o k ­ t o r k a - 1982, soubor povídek D o k t o r sk é a jiné PŘÍBĚHY - 1984). Pokusem o sci-fi z oblasti lékař­ ského výzkumu je román F a n t a s t ic k é t r a n s ­ p l a n t a c e (1982). Dubova celoživotní tvorba, jež doprovázela jeho úspěšnou činnost odbornou, hlav­ ně v oblasti výzkumu a léčby cukrovky, končí ro­ dinným románem BYT NA VINOHRADECH (1987) o osudech pražské řemeslnické a podnikatelské ro­ diny od počátku 20. století do hospodářské krize.

К autorům prvního období „normalizace“ patní dále JIŘI MEDEK (1950). Pracoval především jako redaktor a v próze se uplatnil krátkými útvary, v nichž nad logickou stavbou příběhu převládá sna­ ha o lyrické vyznění. Vytváří „básnický obraz“ svě­ ta, jak se projevil v debutu PÍš ť a l ič k y (1974) nebo v povídkových souborech, např. PTÁČEK VE STUD­ NI (1978).

Rovněž JIŘÍ N A V R Á TIL (1939) byl redaktorem a v nakladatelství Mladá froata se v osmdesátých letech zasloužil o vydám" některých próz, jež by v prvním období „normalizace“ neprošly. Jako au­ tor se v komorně laděných příbězích vrací na rodné Valašsko, mimo jiné v knihách ŠTĚSTÍ (1976) a KOŠTÝŘ (1978). Hojně v té době mohl publikovat značně starší FRANTIŠEK STAVINOHA (1928). Též u něho

120

Osudy příslušníků jeho generace, hlavně zkuše­ nosti z let protektorátu, včetně totálního nasazení na práci v Německu, tvoří první tematický okruh próz K A R LA HOUBY (1920). Ten, aktivní i jako pře­ kladatel, debutoval románem O d k l a d (1958), pak publikoval prózy Sk r z e SKUTKY JEJICH (1962) a P ř e s ý p a c í h o d in y (1964). V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy působil jako ředitel na­ kladatelství Melantrich a patřil к nejvydávanějším autorům, převažuje v Houbových prózách téma mravní krize intelektuálů v proměnách dějin, kon­ frontace přítomnosti a minulosti v nich leckdy půso­ bí jako moralita, převažují skeptické postoje к mož­ nosti dorozumění mezi příslušníky různých genera­ cí (soubory povídek D o b r o u NOC, a n d ě l í - 1970, AŽ USLYŠÍŠ ZVONY - 1973, ODPOLEDNE S KLAUDIÍ - 1975, romány P o s t e l s n e b e s y - 1976, P r o t o ­ k o l - 1978, ZÁVRAŤ - 1983). V dalších knihách dominují autobiografické zážitky, rekapitulace ži­ vota svého i své generace (Z á z n a m je d n o h o v š e ­ d n íh o d n e - 1985, E sej o š t ě s t í - 1987, povídky St a v y b l a ž e n o s t i - 1989). Prozaik střední generace JAN DVOŘÁK (1937), v Hradci Králové po léta šéfredaktor nakladatelství Kruh a rovněž filmový a literární kritik, debutoval prózou Z l o č in n a r u b y (1967). Pak se ve svých novelách a románech soustředil především na vnitř­ ní svět postav (TULÁCKÉ DNY - 1970, DOMÁCNOST - 1971) a zařadil se mezi autory psychologické pró­ zy leckdy baladického charakteru a s tématem cito­ vých krizí ( L á s k a p ř e d z á p a d e m s l u n c e - 1973, Z d e k o n e č n ě n á m d á n o m o ř e - 1978). Nechybí ani próza usilující o postižení odlidštění v přetech­ nizovaném světě (H l e d á n í v p a n e l o v é m m ě s tě - 1978); přesvědčivě vykreslil živ ot „paneláko­

najít smysl své existence, jsou zřetelné prvky kriti­ ky soudobé společnosti na pozadí generačního kon­ fliktu otců a synů. Rovněž povídky VLÍDNÁ PAST (1987) a S v ě t je n a r o z v o d (1990) vyznívají jako obraz soudobé deformované společnosti.

LUDVÍK NĚMEC (1957) patří rovněž к prozai­ kům, kteří chtěli v první řadě zachytit pocity a ná­ zory své generace. Prošel různými zaměstnáními a posléze pracoval jako redaktor v Brně. Prvotina N ejhlasitější s r d c e v e m ě st ě (1978) s milost­ ným námětem je spontánní výpovědí o mládeži sedmdesátých let, román H r a n a slepo (1982) kombinovanou variací na pozadí šachové hry a zá­ roveň pokusem o postižení psychologie muže, kte­ rý hledá podstatu vlastního já po tragickém vy­ ústění milostného vztahu. Vtipnou „pohádkou pro dospívající“ se stala próza PRŮVODCE po v ě t ř ím a t m o u s podtitulem 28 lekcí z česko-české kon­ verzace pro naprosté začátečníky, s hlavní postavou mladého průvodce kasematy na brněnském Špilberku. Detektivní i milostnou zápletku obsahuje N e g a t iv (1989). O generaci starší, rovněž brněnský autor L U D ­ V ÍK ŠTĚPÁN (1943), redaktor, poté také překlada­ tel z polštiny, začínal jako básník (sbírka K l e p á n í n a LÁSKU - 1973); byl zprvu autorem silně lyrizovaných próz (soubory povídek K v ě t in y jsou t u z b y t e č n é - 1976, Z n a m e n í b ř íz y - 1979, V y ­ s o k o l e t íp t á c i - 1980, novela V ic h ř ic e - 1977). Publikoval i povídky pro děti a jeho stěžejním dí­ lem je román námětově se v širokém záběru vrace­ jící do rodných Dačic v protektorátnún období ( A j in a k se pluje po m o ř i - 1985). Jeho vrstevník JOSEF S O U C H O P (1944) se ve svých prózách vě­ nuje hlavně etickým otázkám tížícím jeho generaci (novela P o s l e d n í l á s k a - 1977, povídky H l u b o ­ k o n a h o ř e - 1982); napsal i vědeckofantastickou prózu L a s k a v ý n e z á j e m (1986). N a suchopáru sedmdesátých let kupodivu mohla vyrůst i humoristická próza. Jedním z jejích před­ stavitelů byl Z D E N Ě K ŠMÍD (1937). Věnoval se učitelskému povolání ä z dobré znalosti Krušnohoří vznikl nejprve jeho román o mužích horských lesů SBOHEM, DICKUí (1977). Naplno svůj humoristický talent uplatnil v prózách PROČ BYCHOM SE NETOPILI a n e b V o d á c k ý p r ů v o d c e pro O f é lii (1979) a P r o č b y c h o m se n e po t il i a n e b Ja k se c h o d í po HORÁCH (1984). N a tradici předválečných próz ze školního prostředí navázal románem B a b in e c (1988). MISS PORTA (1989) vypráví o několika ži­ votních osudech mladých lidí. Próza C ejcH (1993) se vymyká z této humoristické linie a je pokusem o nově pojatý příběh někdejšího střetávám' českého a německého živlu v Krušnohoří.

vých“ generací rovněž v trojnovele M ILÝ, m i l á , n e jm ile jší (1990). Nad rámec životopisného romá­ nu se Dvořák snaží jít v knize O d v r á c e n á s t r a n a OBRAZU (1983) o malíři Otakaru Kubínovi. V ro­ mánu K a m e n n ý l e v (1990) zobrazuje na pozadí osudů amatérského literáta český společenský život od první světové války až do sedmdesátých let. Řada jeho próz je situována do východočeského prostředí (v próze M u ž MEZI ž e n a m i - 1977 - jd e o úsměvný pohled do školského prostředí s po­ stavou začínajícího učitele); podobné prvky najde­ me i v souboru povídek ÚKAZY NA OBLOZE (1987) anebo v románu St o l e k s v e d e n ý c h a o p u š t ě ­ n ý c h (z e stejného roku).

Kritický a dosti nekonvenční pohled na mladou generaci poskytovaly prózy, jež publikoval PETR. HÁJEK (1951). Pracoval jako redaktor a byl často na hranicích střetů s vládnoucí mocí, ačkoliv je sy­ nem angažovaného marxistického literárního kriti­ ka Jiřího Hájka. Vstoupil do literatury novelou B a ­ l a d a Č. l (1975), ale až povídkami H a l e l u j á ! (1977) upoutal větší pozornost vzhledem к nekon­ venčnosti podám a přímočarosti vidění. I v románu A r e á l s n ů (1980), v němž mladý novinář chce

Dalším humoristou, oblíbeným u soudobých čte­ nářů, byl MIROSLAV SKÁLA (1924-1989). Pro­ šel dráhou redaktora, stál u zrodu satirické scény Večerní Brno. V šedesátých letech psal dramatické texty s V. Fuxem а V. Pantůčkem, jako prozaik se

121

představil rozverným cestopisem S v a te b n í c e s t a DO JILJÍ (1972). Jeho pojetí života je mírně ironizu­ jící a s láskou odpouštějící. Humoristickou prózu z psychiatrické léčebny (vychází z vlastní zkuše­ nosti) C e s t a k o le m mé h l a v y z a 40 d n ů (1979) končí seznámením přepracovaného učitele Kiliána s mladou lékařkou, která ho svou láskou zcela vylé­ čí. К rodu cimrmanovských mystifikací patří UVĚ­ ŘITELNÉ

PŘÍHODY

DOKTORA

PAPULA

(1981),

o němž si jako o velkém řeckém filozofovi vyprá­ vějí dva vědečtí pracovníci za pobytu na osamělé chalupě. Později Skála uplatňoval i prvky science fiction, např. v próze HOLUBNÍK NA ODVRÁCENÉ STRANĚ MĚSÍCE ( 1984).

Přímo do žánru humoru nepatří dílo O T Y P A V ­ LA 7 (1930-1973, vlastním jménem Ota Popper), vynikajícího sportovního novináře. Jeho povídkové soubory z šedesátých a sedmdesátých let, naplněné láskou ke světu přírody, ale také moudrým humo­ rem a nepatetickou lyričností, postavily Pavla mezi osobité a oblíbené prozaiky, některé byly námětem к úspěšným filmům. Již ve druhé polovině šedesátých let vydal dva soubory reportáží, ale také povídek o sportovcích ( D u k la mezi m ra k o d r a p y - 1964, P l n á b e d n a ŠAMPAŇSKÉHO - 1967). Ještě úspěšnější byl soubor povídek P o h á r o d p á n a b o h a (1971), v němž se plně potvrdilo i jeho umění vyprávět příběhy z vlast­ ního života. Podobné ladění mají příběhy souboru Syn c e le r o v é h o k r á l e (1972) s několika prózami námětově čerpajícími z prostředí Popperovy židov­ ské rodiny. Vysloveně vzpomínkově stylizované, teskně i rozmarně autobiografické jsou povídky sou­ borů S m rt k r á s n ý c h s rn c ů (1971) a Jak jsem POTKAL RYBY (1974). Společně vyšly pod názvem F i a lo v ý p ou stev n ík (1977) a tvoří v autorově díle druhou, od sportovní novinařiny úplně odpoutanou oblast. V šedi prózy z počátku normalizace jsou ně­ čím výjimečným, přímo živnou rosou. Pavel náměto­ vě čerpá zvláště z pohnutých osudů vlastního otce, neztrácejícího humor ani v nejtragičtějším období protektorátu. Příběhy osobitého vypravěče O. Pavla jsou naplněny nostalgickým humorem, ale jsou záro­ veň plny lyriky; vypovídají o hledání smyslu a obje­ vování krás života i v nejtrpčích chvílích a dotvářejí obraz prostředí i doby. Výrazně se vymykají z běžné produkce povídek se sportovní tematikou anebo z tzv. přírodní prózy (viz hlavně Pavlovy „rybářské“ povídky). Z l a t í ÚHOŘI (1991) je výbor Pavlových povídek, uspořádaný již bez cenzumích zásahů.

Zvláštní osudy a postavem' v literatuře měl JO­ SEF FRAIS .(1946). Vyučil se horníkem a pracoval na dole v Ostravě, v sedmdesátých letech působil jako herec a dramaturg tamního divadélka Water­ loo. Po uvedení parodicky pojatého muzikálu Syn pluku, což bylo hodnoceno jako pobuřování a hano­ bení, byl spolu s dalšími členy divadla odsouzen na patnáct měsíců vězení. Později se stal závozníkem a redaktorem.

Jde o robustního vypravěče (Jiří Holý ho nazval „pohotovým glosátorem a žonglérem“), který do­ konale vládne jazykem a vytváří představu o životě spějícím vždy к harmonii, na pozadí chlapských vztahů, kde konkrétní čin a vůbec fyzická práce je rovnocenná duševní činnosti. Nejprve vzbudila velkou pozornost jeho kniha o havířské profesi Muži z p o d z e m n íh o k o n t in e n ­ t u (1978). N a podobné téma napsal prózu ŠIBÍK 505 (1979), ale ta už nedosáhla neotřelé originálnosti debutu. VÁLKA MEZI l a b u t ě m i ( 1983) je variací na obraz mládí v duchu Šrámkova Stříbrného větru, s nápodobou vančurovského jazyka a s lehce hu­ morným pohledem. Zkušenosti nábytkářského skladníka využil v knize NAROZENINY SVĚTA (1981), dalším tématem je prostředí umělců, např. P l e c h o v ý s l a v í k (1986), kde Frais opustil svůj obvyklý silácký tón a pokusil se o psychologický pohled. Jeho další dûa byla přijímána s rozpaky, např. próza BÁJEČNÉ MÍSTO К NAROZENÍ (1987).

Jiný autor z Ostravska, M IRO SLAV R A FA I (1934-1987), který souborem povídek NEUSTÁLE KOLEM TEBE (1963) debutoval již v předchozím de­ setiletí, si jako základní téma svých próz vybral rovněž „hrdiny“ manuální práce. Tak hlavní po­ stava románu O b t íž e r o v in (1973) je dělník zvole­ ný mistrem, který na svém pracovišti bojuje s lajdáctvún a falší. V dalších jeho prózách se střídají náměty z antifašistického odboje (např. povídky HOŘÍCÍ k ů ň - 1980) s nadšeným zpodobením no­ vého způsobu života i v odlehlých končinách auto­ rova rodného kraje (např. próza PRŮZKUM VĚTR­ NÝCH m l ý n ů v O d e r s k ý c h v r š íc h - 1979). Detektivnímu žánru zůstala věrná E V A KAČÍRK O V Á (1937). Poznala několik povolání, počínaje učitelským. Užívá kratších literárních útvarů (po­ vídka, novela) a její atraktivní příběhy z bohémské­ ho nebo zbohatlického prostředí jsou vždy dobře motivovány a komponovány, s rychlým spádem dě­ je a promyšlenými dialogy. Zaujala už první knihou M a s o ž r a v é r o s t l in y (1975), po níž následovala řada dalších, např. Po SEZÓNĚ SE NEVRAŽDÍ (1977), S e d m s t u p ň ů d o p e k l a (1979) aj. Román V ý p r o ­ dej OBNOŠENÝCH SNŮ (1988) je společenskou sati­ rou zaměřenou proti honbě za majetkem. Detektivkami začala také literární dráha lékaře-psychiatra JANA CEVUCKÉHO (1948), který po prvotině P ř í p a d y d o k t o r a D v o ř á k a (1976) uve­ řejnil několik dalších knih z oblasti tohoto žánru. Ale přestože inklinuje ke psaní „detektivek všední­ ho dne“ , a hlavně „psychopffpadů s napětím“ , v nichž problémy s kriminalitou řeší i psychiatr, jeho prózy se uměleckou úrovní nijak neliší od próz další autorky, která začínala s detektivkami v sedm­ desátých letech, M ILE N Y BRŮHOVÉ (1931), de­ butující knihou povídek ...ABY SVĚDEK NEPROMLU­ VIL (1973, přepracováno 1989). Nad oběma vysoko stojí detektivní příběhy autorky šedesátých let H A­ N Y PROŠKOVÉi(1926). Čimický i Brůhová se vě­

novali psaní i v devadesátých letech. Zatímco Brůhová pokračuje ve vyježděných kolejích žánru, Či­ mický se víc zaměřil na sociální a psychologické problémy doby v obecnějších souvislostech, napří­ klad v próze Ú těk d o k le c e (1990) s tematikou stáří a vztahu generací nebo povídkách P o d iv n ý h ost (1993). Na konfliktní situace mladých žen se zaměřila JANA ČERVENKOVÁ !(1939). Začínala jako uči­ telka a pak vystřídala řadu zaměstnání (také proda­ vačka v kiosku a vrátná v pekárně). Některé její knihy jsou určeny mládeži - román ČTYŘLÍSTEK pro štěstí (1969), M y d v a d o m a (1976) aj. V románu pro dospělé Semestr ž iv o t a (1981) vy­ práví o osudech mladé nekonformní učitelky, která se střetává se zpohodlnělým prostředím maloměsta. V ě n o pro Iv e t t u M á r o v o u (1989) nastavuje zrcadlo mládeži let „normalizace“ , kdy protřelí je­ dinci šli za svým úspěchem i za všeobecného roz­ kladu společnosti. Především jako autorka próz soustředěných к problematice milostných vztahů — od prahnutí po lásce přes zpodobení erotických představ a dějů až po vystřízlivění a zlhostejněm - představila se novinářka ALŽBĚTA ŠERBEROVÁ (1946). Po prvotině D ív k a a d ív k a (1970) publikovala něko­ lik dalších knih povídek a románů s typicky žen­ skou problematikou (například К MÉ KÁVĚ TVÁ d ý m k a -1976, P t á c i n a z e m i a r y b y v e v o d á c h - 1979). Vrcholnými díly ženských autorek publikujících v normalizačním období jsou prózy Jaromíry Kolá­ rové a o generaci mladší Věry Sládkové. Obě vcel­ ku úspěšně vstoupily do literatury v předchozích desetiletích, JAROMÍRA KOLÁROVA (1919) do­ konce brzy po válce (prvotina P s a l a jsem pro TEBE je z roku 1946). Výrazněji na sebe upozornila až prózou Je n o r o d in n ý c h zále žit o st ec h (1965), v níž dominantní bylo naléhavé ztvár­ nění trpké osobní a rodinné zkušenosti s vy­ konstruovanými procesy padesátých let. Nejzávaž­ nější její knihou ze sedmdesátých let je román MŮJ CHLAPEC A JÁ (1974), stylizovaný jako rozmluva matky se synem, jejímž prostřednictvím ožívají zá­ žitky a zkušenosti několika dělnických generací. Následující knihy J. Kolárové jsou již značně kon­ formní. VĚRA SLÁDKOVÁ (1927) patří mezi prozaic­ ky tematicky orientované především na období dru­ hé světové války a léta bezprostředně s ní souvisejí­ cí. V šedesátých letech se představila povídkami s náměty ze severomoravského pohraničí z období těsně před válkou a z protektorátu (prvotina KRÁS­ KA S cejchem - 1961). V sedmdesátých letech je v P o sle d n ím v l a k u d o Fr ý v a l d o v a (1974) již zkušenou vypravěčkou, která osobní zážitky z po­ hraničního městečka dokázala proměnit v silně pů­ sobící epické podobenství o věčném střetu dobra a zla, přičemž její próza má dar jemného humoru,

nijak nerušícího osudovost příběhů. Totéž lze říci 0 následující knize PLUKY ZLA (1975), odehrávající se v protektorátním Brně, jež pak byla doplněna románem o poválečném návratu rodiny do Frýval­ dova (nynějšího Jeseníku) s názvem DÍTĚ SVOBODĚNKY. Celý přepracovaný triptych pak dostal ná­ zev M a l ý m u ž a v e l k á ž e n a (1982) a byl úspěšný 1v podobě televizního seriálu.

Disidenti a samizdat Po jistém otřesu ze sovětské okupace a po ztrátě naděje, že tvrdý politický režim nebude mít dlouhé trvám, pokusila se část českých intelektuálů, kteří byli donuceni odejít z veřejného života, organizo­ vat aspoň skromný, ale ideologickým diktátem ne­ ovlivňovaný kulturní život mimo oficiální a přísně hlídané struktury. Pro spisovatele to znamenalo snažit se o rozmnožování a distribuci nových textů. Tak vzniklo několik neoficiálních vydavatelských (vlastně rozmnožovatelských) středisek: Edice Pet­ lice (organizátor Ludvík Vaculík), Edice Expedice (Olga a Václav Havlovi), Česká Expedice (Jaromír Hořec), Kvart (Jan Vladislav), N o v é cesty myšlení, Kde domov můj aj. Objevilo se dokonce na dvě stě rozmnožovaných periodik, z nichž připomeňme zvláště Kritický sborník, Obsah, Historické studie, Revolver Revue, Vokno. Vedle toho existovala za­ hraniční vydavatelství: Sixty-Eight Publishers (Jo­ sef Škvorecký a Zdena Salivarová v Torontu), K on­ frontace (v Curychu), Index (v Kolíně nad Rýnem), Rozmluvy (v Londýně), Poezie mimo domov (v Mnichově). Mimo Československo vycházela periodika Svědectví, Listy, Studie, Proměny, Obrys, Rozmluvy.

V těchto podmínkách se jen s obtížemi, a přesto s velkým zápalem rozvíjela neoficiální literatura. Mnozí z domácích nově nastupujících autorů mohli svá díla šířit jen opisováním v malém počtu exem­ plářů („samizdat“), ovšem pronikali i do zahranič­ ních vydavatelství a ilegálními cestami se pak je­ jich díla dostávala ke čtenářům i doma. Někteří z těchto spisovatelů později odešli do emigrace a tam zůstali i po roce 1989. Zatímco v letech padesátých podzemní avantgar­ da vycházela většinou z pozic surrealismu, nastu­ pující generaci spojovala jen nedůvěra ke všemu oficiálnímu. Vedle Milana Knížáka, Milana Kocha, Pavla Zajíčka, Františka Pánka a dalších patří sem především IVAN MARTIN JIROU&(1944), zná­ mý pod přezdívkou M a g or . Celý jeho život i ráz dúa lze chápat jako velkolepý „happening“ . Po ma­ turitě pracoval jako topič a dělník, pak studoval na Karlově univerzitě dějiny umění a spolupracoval s časopisem Výtvarná práce. V sedmdesátých le­ tech byl nočním hlídačem a pomocným dělníkem,

123

celkem osm let strávil ve vězeni. Patřil к prvním signatářům Charty 77. Byl uměleckým vedoucím pronásledované rockové skupiny The Plastic Peo­ ple of the Universe a inicioval samizdatový časopis Vokno (1979). Většina Jirousových provokativních veršů zů­ stala v rukopise a byla známa jen užšímu kruhu jeho přátel. Teprve po zahraničním vydám" souboru MA­ GOROVY LABUTÍ písně (Mnichov 1986) se stal své­ ráznou literární veličinou. Jeho první rukopisné sbírky obsahovaly většinou kratičké texty, navazu­ jící na tradici dadaismu, šokující míšením urážek namířených proti všem s výrazy křesťanské pokory. V knižně vydaném souboru, který vznikal ve věze­ ní, najdeme i verše živé religiozity: Víš ty, Bože, vůbec o mně, žes mě zavřel v tomhle domě? Vzpomeneš si někdy na mě, jak tu sedím v hnojně jámě? Stvořils vavříny i oměj, co z toho jsi schystal pro mě? Odsoudils mě к marné slávě nebo pojdu někde v slámě?

Psal také uměleckou publicistiku a kromě osobi­ té poezie, často užívající výraziva společensky běžně nepřípustného, a různých memoárů vydal také sbírku básm" a pohádek MAGOR DĚTEM (1991). KAROL SIDON (1942) sice první knihu Sen O MÉM OTCI (1968) vydal ještě před obdobím „nor­ malizace“ , ale jde o typického autora mimo oficiál­ ní struktury, navíc s velmi výraznými životními osudy a vyhraněnými postoji. Po studiích na FAM U pracoval jako scenárista, poté v redakci Li­ terárních listů. V období sovětské okupace studo­ val judaistiku v Německu; s jeho příklonem к uvě­ domělému židovství souvisí brilantní románový esej ze sedmdesátých let Evang elium podle Jose­ f a F l a v ia (tiskem až 1991). Po pádu komunismu se stal vrchním rabínem pro české země. Kromě filmových a televizních scénářů psal také dramata a prózu. SEN O MNĚ (1970) má autobiogra­ fický základ stejně jako jeho prvotina, kdežto DVĚ POVÍDKY O UTOPENCÍCH (1988) se na psychologic­ ky pojatých příbězích pokoušejí proniknout к záha­ dě lidské existence, s vědomím, že naše chovám" je určováno zdánlivě iracionálními pocity a pudy. Ráz jeho tvorby a životního postoje vystihla Helena Kosková ve studiích Hledání ztracené generace: „Sidon je blízký Franzi Kafkovi svou důsledností, s jakou každý náznak východiska současně popře paradoxem. “

Zkušeností vězně odsouzeného v sedmdesátých letech za protikomunistickou činnost prošel JIŘI STRÁNSKÝ (1933),{předtím kromě jiného pracov­ ník filmového studia Barrandov, jehož prvotina, soubor povídek ŠTĚSTÍ, vyšla na sklonku tzv. praž­ ského jara (1969) a pak byla publikována znovu brzy po listopadu 1989 (1990). V samizdatu vyšly Stránského povídky N áh o d a , Stařec a V ánoce

a P řelet (1976). Próza Z divočelá země (1970) s námětem dobrodružného osídlování pohraničí (tj. jeho drancování) v prvních měsících po konci dru­ hé světové války byla vydána v roce 1991 a o šest let později se stala atraktivním námětem к televiz­ nímu seriálu. Jen v samizdatu rozšiřoval své surrealistické bás­ ně PAVEL ŘEZNÍČEK (viz str. 155). V poetic­ kých textech se vrací až к dadaistickým východis­ kům, uplatňuje černý humor a mystifikaci. Ačkoliv od sedmdesátých let publikoval ve Francii, Itálii a dalších evropských zemích i v Americe, doma mu knihy začaly vycházet až po listopadu 1989. Z prozaiků, kteří vstupovali do literatury časopi­ secky na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, byl jen na-samizdat odkázán JIŘÍ KRATOCHVIL (viz str. 155). Po studiích filozofické fakulty krát­ kou dobu vyučoval a pracoval jako knihovník, ovšem v období normalizace mohl působit jen v dělnických profesích (noční hlídač, jeřábník atd.), teprve na konci osmdesátých let jako historik ve středisku památkové péče. O obou připomenutých autorech střední generace, stejně jako o nejvýznam­ nějších osobnostech české literatury odkázaných především na samizdat, jako byli Ludvík Vaculík, Ivan Klíma, Alexandr Kliment, Eva Kantůrková, Eda Kriseová, Iva Kotrlá, Petr Kabeš, Ivan Wernisch a mnoho dalších, je podrobněji pojednáno

v jiných oddílech této práce.

Literatura v exilu Mezi těmi, kteří dříve či později po nástupu ob­ novené totality odešli do emigrace, nebylo mnoho začínajících básníků. Mezi ně patří VLADIMÍRA ČEREPKOVÁ *'(1946). Po neradostném dětství zkusila různá zaměstnám", hned v září 1968 odešla do Francie a tam mimo jiné ošetřovala nemocného Jana Čepa a byla pomocnicí v domácností Jiřího Koláre. Její první básně vycházely z ohlasu americké poezie beatniků a vyjadřovaly pocity vykořeněnosti (R y b a к rybě m l u v í - 1969). V zahraničí se nos­ talgicky vracela ve vzpomínkách к domovu, je­ jí básně ztrácely někdejší citovou impulzivnost (Z tr á t a řeči -1973, Extr a dry silence -1988). Velké zásluhy o podporu a vydávám" české poezie měl DANIEL STROŽ (4943). Z politických důvodů neměl přístup к humanitnímu vzdělání, a proto se musel vyučit v technickém oboru. Zanedlouho po srpnové okupaci odešel do Německa, kde v Mnicho­ vě založil edici Poezie mimo domov (nepřestala exis­ tovat ani v devadesátých letech, stala se však tribu­ nou básníků nespokojených s polistopadovým vý­ vojem - K. Sýse i dalších).

První kniha D laň PLNÁ NADĚJE (1974) shrnula Strožovy básně za uplynulých deset let. Následoval svazek Z p o v ě d n ic e m oje h v ě z d a (1975). Strožova poezie je velmi emocionální, místy se vyslovuje kriticky к politickým událostem a lze u něho do­ konce mluvit o „básnické žurnalistice“ . V další sbírce Sv íc e d o r á n a (1977) převažuje milostná lyrika, v níž jsou i tóny hořkého zklamání a ironie. Kniha O r g ie SMUTKU (1978) byla vydána к desáté­ mu výročí sovětské invaze. Ze Strož je i sžíravým kritikem české malosti a hašteření, prokázal v sati­ rické knize E x il o v é s e p pu k u (1986), v níž se ne­ milosrdně vypořádal s malichernostmi některých Čechů v zahraničí, a sbírkou BÁZNĚ (1992), kriti­ zující stinné stránky polistopadového vývoje.

Bednáře. Po dlouhé odmlce (r. 1948 byl vyloučen z vysokoškolských studií, dlouho pracoval jako dělník, až v šedesátých letech působil jako naklada­ telský redaktor) vydal rychle za sebou řadu sbírek značně ovlivněných holanovskou poetikou (UZLO­ VÉ písm o -1960, R o z p l e ť si v l a s y -1961, D e n ík m o l e k u l y a E l iá š ů v o h e ň - obě 1962, M o r a l i ­ t y - 1963, C H r l e n í k r v e - 1964, U m b r ia n a - 1965, V JAZYKU DOLOR - 1966). Mnohé básně ze šedesátých let svou jazykovou stránkou a myšlenkovou náplní svědčily o tom, že Diviš směřuje ke spiritualismu, což básník stvrdil sbírkou SURSUM (1967; v exilu vyšla po více než deseti letech přepracována) s otevřeným vyznáním katolické víry. Verše ze sbírky T h a n a t e a (1968) jsou naplněny prorockým tušením o nejhorší bu­ doucnosti vlasti pod okupantským jhem, nechybí ani varování před těžkými dny všeho lidstva. Sbírka NoÉ VYPOUŠTÍ KRKAVCE, připravovaná к tisku v roce 1969, byla zakázána a mohla být vydána až v exilu (1975).

N a rozdíl od posrpnového emigranta Strože pů­ sobil IV O F L E IS C H M A N N (Í921-1997), který jako básník debutoval v roce 1945, od roku 1964 v československých kulturních službách ve Francii, ale vystoupil z nich a požádal o politický azyl. Jeho tvorba, přestože vždy silně intelektuálně založená, prošla proměnou od příklonu к budovatelské rétori­ ce února 1948 a počátku padesátých let (P íseň O RŮŽI - 1948, PÍSEŇ VELIKÉHO JARA - 1953) к básnickému civilismu (ale ne podobnému poetice skupiny kolem časopisu Květen) konce padesátých a počátku šedesátých let (C estopis -1956, M ě st o , t y a já - 1958, N a š e l á s k a z í Tr a - 1960, S m r t A ZROZENÍ MLADÉHO MUŽE A JINÉ PŘÍBĚHY - 1964). V exilovém období se Fleischmann věnoval také literární historii (mj. napsal na dvě stě hesel o osob­ nostech a směrech české a slovenské literatury do francouzských encyklopedií) a ve francouzštině publikoval od roku 1978 (esej o Borisi Pastemakovi) i několik svých románů.

V normalizačním dvacetiletí následovaly knihy veršů plné nenávistných tónů a zlořečení na všech­ ny strany, včetně lidí z rodných Čech, kteří byli jednohlasně „pro Dubčeka“, a nyní „přitakají Husá­ kovi“. Obdobné tóny zaznívají ve sbírce O d c h o d z Č e c h (1981), ze stejného roku je čtyřdílná sklad­ ba B e r á n e k n a s n ě h u , připsaná památce Vladimí­ ra Holana. V sedmdesátých letech vznikají sbírky K ř íž a t k y a P r ů v a n (obě 1978) s pocity absurdity, marnosti všeho, s pochybnostmi o Bohu, který mlčí к pozemským „zhovadilostem“. Také ve sbírkách ŽALMY (1986) a O b r a ť k o n ě (1988) převládají básníkovy deziluze, nadto se neobracejí jen к rodné zemi, ale к celému světu. Zoufání nad světem, ob­ viňování chrlená s expresivitou až barokního typu se objevují v Divišově litanické skladbě z devade­ sátých let M oje o č i m u s e l y v id ě t (1991) s děsi­ vou životní bilancí vlastní básnické generace, která prošla něčím tak strašlivě hrůzným, že to překonává všechny lidské představy. Souhrn záznamů vlast­ ních snů i snů básníkových příbuzných a přátel za celá desetiletí je obsahem knihy vyšlé v exilu pod názvem P a p o u ŠČÍ m ě st o (1988); při vydání doma (1991) byla pojmenována NOC, n e b u d e š SE b á t i .

LIBOR K O V A L (1930), katolický kněz západ­ ního i východního obřadu, píše v zahraničí (nejdéle žil v Německu) zcela zvláštní poezii, která nese stopy jeho původního lingvistického vzdělám". V y­ užívá jazykových permutací a kombinací, parafrá­ zí, montáží textů a spojuje zdánlivě nesmyslná slo­ va a představy. Jeho první sbírkou tohoto typu byly К Ш /TRA/TEXTY (1979). Podobně experimentuje ve sbírce L in g v o r y t m o l o g ie a n e b P ísn ě m o u d r é h o b l á z n a (1980). KRYLIÁDY jsou parafráze textů Karla Kryla. Je také uchvácen poezií Dálného vý­ chodu, což našlo odezvu v knihách K v ě t y sta r é K oreje (1987) a K a p k y n a sk le (1991). Dokonce se pokusil o literární variantu výtvarných koláží a muchláží v knize P o e t ic k á s c h e r z a (1991).

Zvláštním, po léta psaným dílem I. Diviše je sou­ bor deníkových záznamů, úvah, aforismů a výpadů, pořizovaný od roku 1962. V exilu z něho vyšel výbor T e o r ie n e s p o l e h l iv o s t i (1972). Části z něho, včetně těch, jež zlobně, posměvačsky a leckdy až nactiutrhačsky reagují na kultuměpolitickou situaci ve vlasti i v celém světě po roce 1990, vycházely v brněnském časopisu Proglas. Diviš patří к exilovým autorům, kteří po listopa­ du často zajíždějí do staré vlasti. V tisku jsou publi­ kovány rozhovory s ním, někdy značně zmatené, jindy jiskřivě postihující mnohé z toho, co se doma z různých důvodů bráníme pojmenovat pravým jménem.

Složitou básnickou osobností, autorem někdy těžko dešifrovatelné poezie, nadto plné pocitů dezi­ luzí dovedených až do krajnosti, je pražský rodák IV A N DIVIŠ /1924), který do exilu odešel v srpnu 1969 a v Mnichově žije dodnes. Do literatury vstoupil sbírkou P r v n í h u d b a b r a t ř ím (1947) s poetikou blízkou skupině Ohnice kolem Kamila

125

^

(1987), A m e r i č a n a . Z p r á v a a v e l m o c i i ., n. (1992,1993). Spirituální poezii publikoval v exilu od roku 1969 žijící JAN A N A S TÁ Z OPASEK (1913), kte­ rý studoval teologii v Praze i v Římě; roku 1939 byl jmenován převorem břevnovského kláštera, v roce 1947 jeho opatem. V roce 1949 byl zatčen a odsou­ zen pro špionáž a velezradu, propuštěn byl až v roce 1960 a do roku 1968 pracoval jako dělník. Po ná­ vratu z exilu byl jmenován arciopatem. V exilu vy­ dal od roku 1974 čtyři básnické sbírky meditativního charakteru s verši obracejícími se к Bohu s pros­ bou o „zklidňující ticho“ v tomto narušeném světě, například V y p r a h l á k r a j in a (1980), Z TĚ DÁLKY (1990). Napsal i knihu vzpomínek DVANÁCT ZA­ STAVENÍ. (1992) o své životní pouti až do roku 1968, včetně let v komunistickém žaláři. Zvláště v osmdesátých letech se v exilové tvorbě začali prosazovat příslušníci mladších generací. KARE L K R Y L (1944-1994) pocházel z rodiny vy­ nikajícího knihtiskaře (firma Kryl-Scotti Nový Ji­ čín). Studoval keramickou průmyslovku a pracoval nejprve jako výtvarník. V šedesátých letech se po­ dílel na činnosti několika malých scén, působil v rozhlase a televizi. Jako písničkář se stal po roce 1968 symbolem protiokupačního odporu, hlavně svou písní Bratříčku, zavírej vrátka, a v tomto du­ chu působil brzy v zahraničí i jako pracovník ame­ rické rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

„Člověk je Divišem nahlížen jako nesvéprávný, zvláště prostřednictvím masmédií všestranně mani­ pulovatelný stroj či loutka v rukou mocných, kteří využívají nejnižších živočišných pudů. к jeho naprostému ovládnutí a poslušnosti. Jeho texty se nese neustálý varovný hlas, přesvědčující lidské by­ tosti, aby žily samy autenticky a nebyly jenom žity, jak se stále víc děje, a reflexe o nezastupitelném místě básníka, toho, kdo ,artikuluje archetypy dě­ jinné lidskosti' jako ,vysílač smysluplných signálů, které vysílat je povinen, a jemuž nic nebude od­ puštěno1.“ Panorama dějin České literatury, Olomouc 1994

V mnichovské rozhlasové stanici Svobodné Evropy byl Divišovým kolegou další z jejích redak­ torů, JOSEF JEDLIČKA '(1927-1990), autor roz­ hlasových esejů s kultumě-filozofickou proble­ matikou, rovněž posrpnový emigrant. Jeho pozdní debut K d e ž iv o t n á š je v p ů l i s e s v o u p o u t í (1966) je meditativně pojaté autobiografické svě­ dectví o hledám smyslu života v devastovaných se­ verních Čechách. Jde o významnou prózu s prolíná­ ním časových pásem. Složitá, až experimentální struktura prózy však nestírá závažnost výpovědi. Neméně významnou a formálně odvážnou je po­ smrtně vydaná a obdobně strukturovaná kronika vlastního rodu K r e v n e n í v o d a (1991), která je zároveň osobitým obrazem české společnosti téměř celého uplynulého století. Eseje knihy ČESKÉ t y p y (1992) byly původně určeny pro rozhlasové vysílám Svobodné Evropy a autor se v nich prostřednictvím známých literárních postav úspěšně pokusil charak­ terizovat základní rysy české národní povahy. V skeptickém posouzení situace v Českosloven­ sku po roce 1990 i ve chmurných prognózách o budoucnosti lidstva se s I. Divišem shoduje bás­ ník, esejista, překladatel a filozof konzervativní křesťanské orientace R IO P R E IS N E R (1925). N a ­ rodil se v Mukačevě, kde žil do roku 1939; v šede­ sátých letech patřil к našim nejlepším překladate­ lům. V emigraci působí jako vysokoškolský profe­ sor na amerických univerzitách. V e svém filozofic­ kém dúe i v básnické tvorbě se staví kriticky vůči moderně a proti meziválečné avantgardě zvlášť; od­ mítá jakoukoli jinou viru než víru Kristovu a v Kris­ ta a podobně nenávistně jako Diviš odsuzuje všech­ ny jiné názory. Napsal básnické sbírky anebo sklad­ by O d s t u p (1977), z á s v ě t í (1980), K r á l o v s k é c e s t y (1989) a V is u t é m o s t y (1992). V e sbírce P r a h a z a č a s u p l u j íc íc h k e r (1992), která vznik­ la po jeho návštěvě Československa, hořce mluví

Karel Kryl

Svoje písňové texty vydal pod názvem KNÍŠKA K a r l a K r y l a (1972). Jsou blízké tomu způsobu

o demoralizaci, devastaci společnosti, v níž jako by přežívala totalita v ještě horší podobě než v uplynu­ lých desetiletích. Moralistní až kazatelský tón je patrný i v Preisnerových filozofických dílech K r i ­ t i k a TOTALITARISMU (1973), ČESKÁ EXISTENCE (v exilu 1984, doma 1992), A ž n a k o n e c Č e s k a

klaunsko-kritického i zábavného působení na veřej­ nost, jaké charakterizuje Jiřího Suchého. P o c h y b y (1974) zdůrazňují úděl emigranta, který není scho­ pen žít v totalitou ničené vlasti a v cizí zemi je zároveň outsiderem. V řadě Krylových básm nebo

126

písňových textů nalézáme i výrazné motivy milost­ né, např. ve skladbě S l o v í č k a (1980), nebo jedo­ vatý sarkasmus - Z m é h o p l íž i v o t a (1986). Se stejným důrazem na mravní memento, jaký ho pro­ vázel v úloze společenského kritika do roku 1989, vystupoval i v devadesátých letech vůči tržně se organizující společnosti. К posledním knihám patří K r y l o g i e (1994) a K r y l i a s a O d y s s e a (1995). Kryl ostře kriticky vystoupil i proti některým defor­ macím v naší společnosti, politice a kultuře po lis­ topadu 1989. Rovněž V LA S TIM IL TŘ E Š Ň Á K ; (1950) vy­ stupoval jako písničkář. Rozsah jeho talentu a čin­ ností je značný, od fotografie a malířství až po scenáristiku a psaní prózy. Měl jen základní vzdělání a pak prošel řadou prostředí jako pomocný dělník, poznal práci na hřbitově, u divadla, v pivovaru, u filmu atd. V sedmdesátých letech byl členem fol­ kové skupiny, ale po surovém pronásledování taj­ nou policií nakonec emigroval a zůstal v Německu. Ráz Třešňákovy tvorby určovalo jeho dětství - vyrůstal bez matky u dědečka na pražské perife­ rii. Byl ovlivněn beatnickou poezií a má blízko i ke stylu života a uměleckého vidění Bohumila Hraba­ la. Ve svých prózách zachycuje lidi z uměleckého světa a figurky z okraje společnosti. V předmluvě к první knize povídek Jak t o v id í m já (1979), jež vyšla Třešňákovi v zahraničí, Jaroslav Hutka na­ psal: „Třešňák dělal vždy mezi lidmi, kteří se osu­ dem, povahou či společenskou nesnášenlivostí dostali na dno. - Popisuje život chutný i nechutný, píše, jak žije, a žije, jak píše, nekomentuje, pouze popisuje.“ V exilu vydaná kniha BABYLON (1982) obsahuje tři novely vystihující absurdní poměry za tzv. reálného socialismu (doma 1991); obdobně jako v ostatních autorových prózách převažují tu autobiografické motivy. Babylon vyšel s obálkou, na níž je použit Třešňákův obraz. Se stejnou otevře­ ností se dívá i na tísnivé poměry emigrantů, jak ukazují povídky B e r m u d s k ý t r o j ú h e l n ík (1986). Pokusil se též o fantastickou pohádku ...A OSTRUŽINOU POBÍD’ KONĚ (1988) a stylizova­ ný detektivní žánr z prostředí západního Německa TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ O PANU MORITZOVI (1989, dru­ hé vydání doma 1991, doplněné dvěma povídkami z Bermudského trojúhelníku), v němž vystupuje Čech Třešňák s přezdívkou Prag (policisté si spletli jeho jméno s místem narození). Vrcholným Třešňákovým dílem se třemi klíčo­ vými postavami, jež se předtím jako hlavní objevo­ valy v jeho povídkách (Prag, pražský Žid pan M o­ ritz, rovněž emigrant, a fotograf pan Robert, jehož cesty se zpravidla míjejí nebo kříží s putováním obou předchozích), je román K l íč je p o d r o h o ž ­ k o u , který vyšel již ve vlasti (1995). Prolínají se v něm emigrantské osudy Praga a Moritze v Ně­ mecku a na cestě do USA a zpět s ironickým humo­ rem pásma o autorově životě - od narození přes dospívání v Praze, události v srpnu 1968 až po

emigraci. Kniha je vynikajícím zkarikováním spo­ lečenských poměrů a zobrazením politické frašky v totalitním Československu šedesátých a sedmde­ sátých let a nezastírá ani stíny života v přetechnizo­ vaném světě. Vše je viděno očima prostých lidí a přitom umělců, kteří dokáží jít vlastními svéráz­ nými cestami. Naposled vyšlo devět vybraných Třešňákových povídek pod titulem úvodní z nich U j íd l a SE n e m l u v í (ta byla otištěna v exilových Listech r. 1984, jiné, jako třeba Babylon nebo Vati­ kán, byly zařazeny do knih vyšlých doma po roce 1990); součástí svazku je i bibliografie Třešňáko­ vých próz od Michaela Spirita. Kromě písní na gramofonových deskách mu vy­ šla šansonová poezie též v knižním souboru PLONKOVÁ SEDMIČKA (1983).

Deziluze mnoha emigrantů, kteří sice nemohou žít ve vlasti ovládané komunismem, ale také nejsou schopni se zařadit do jiného světa na Západě, jsou základním námětem několika prozaických prací JAROSLAVA VEJVODY (1940, vlastním jmé­ nem Jaroslav Marek — pseudonym si zvolil podle oblíbené pražské hospody). Po studiích pracoval jako právník, v roce 1968 měl nastoupit do redakce tehdy zakládaných Lidových novin, ale ihned po srpnu 1968 emigroval do Švýcarska, kde prošel mnoha povoláními. V exilu se prosadil velmi záhy. Již jeho první kniha povídek PLUJÍCÍ ANDĚLÉ, LETÍCÍ RYBY(1974) byla odměněna Cenou Egona Hostovského. V předmluvě к ní napsal Josef Škvorecký: „Jsou to povídky naplněné něžností a moudrostí. Mužské svou mužskostí a ženské svou citlivostí; vševidoucíma očima, jež řídí šestý smysl oněch poněkud ab­ normálních hormonů, které v sobě nosí velcí spiso­ vatelé. “ Vejvodovi jde o lehce načrtnutý příběh, ale též o poetičtější pohled na skutečnost. Stejně jako v jeho prvotině i v dalších povídkách PTÁCI (1981) jsou námětem osudy posrpnových emigrantů - zde jde o typy umělců nebo lidí tvůr­ čích, kteří na zvyklosti švýcarské konformní spo­ lečností odpovídají bohémským protestem. Román O s e l a n e b s p l y n u t í (1977) ukazuje nemožnost vzájemného pochopem' západoevropské a vý­ chodoevropské kultury na příběhu inscenace Idiota na švýcarské scéně. Přeměnu další generace čes­ kých emigrantů ve skutečné Švýcary, zatímco otco­ vé zůstávají v tomto prostředí v izolaci, předvádí román Z e l e n é v ín o (1986). Vejvoda ve svých pró­ zách má sice lidsky chápavý postoj к jednotlivým postavám, ale pod vším cítíme ironii к těm, kteří v domácím prostředí měli určité společenské ideá­ ly, zatímco po útěku na Západ jim často zbývá jen úplné splynutí s tržním prostředím nebo osamělé živoření s pocitem trvalé nemožnosti se přizpůso­ bit. Poněkud vzdálena českému literárnímu kontextu je JIŘINA FUCHSOVÁ (1943), žijící v USA již od roku 1963. Myšlenkově se přimyká к novému ame­

127

Přímo ve středu emigrantského kulturního živo­ ta stála ZDENA S A L IV A R O V Á (1933), manželka Josefa Škvoreckého. Založila a s ním vedla v ka­ nadském Torontu snad nejvýznamnější české za­ hraniční vydavatelství Sixty-Eight Publishers, kde vyšlo od roku 1971 v paperbackové podobě přes dvě stě knižních titulů. Už její soubor povídek PÁNSKÁ JÍZDA (1968), koncipovaný jako ženská parodie Kunderových Směšných lásek, prozrazoval velký literární talent. Ale až v úspěšném románu H o n z l o v á (1972) mohla prokázat všechny své přednosti: umění zkratky, schopnost metaforickým vyjádřením podat široký obraz skutečnosti, mimořádný smysl pro ja­ zykové nuance včetně dobově podmíněných obratů a pražského slangu. Je to symbolický příběh členky státního národopisného souboru, která má špatný „politický profil“ , a proto nemůže jet na turné do nesocialistického Finska. Anglický prozaik Alan Sillitoe o knize napsal: „Toto dílo má šíři, kterou většina anglických románů nemůže mít vzhledem к charakteru anglické společnosti. Každé slovo a čin v románu máfilozofické a politické podtexty. “ Novela NEBE, PEKLO, RÁJ ( 1976) je příběhem lás­ ky z konce padesátých let; dívka se špatným „tříd­ ním“ původem se zamiluje do mladého Lotyše, kte­ rý je v Praze se zájezdem sovětského týmu košíko­ vé. Nemožnost trvalého soužití obou lidí je svědec­ tvím nepřirozených poměrů v zemích sovětského bloku. Kniha SAMOŽERBUCH (1977), jejímž spolu­ autorem je i J. Škvorecký, vtipnou formou doku­ mentuje vznik a rozvoj jejich vydavatelství. V Kanadě po roce 1986 usazený JIŘÍ K L O ­ B O U K (1933), spisovatel a kameraman, je v cizině

rickému domovu, jak ukazují i názvy jejích básnic­ kých sbírek: A m e r ic k ý b a e d e k e r (1975), P ís e ň O ŘECE (1979). Typem reportážní prózy je A l y e SKÝ d e n ík (1980) o cestě skautského putovního tá­ bora do oblasti kolem polárního kruhu. Obtížnou cestou prošel další emigrant, IV A N BI­ N A R (1942), nejprve učitel, pak redaktor v Ostra­ vě, vězněný za „pobuřováni“ . Po podpisu Charty 77 odešel do Rakouska a později pracoval v Mnichově jako redaktor Svobodné Evropy. M á blízko к pocitovému světu dětí, jimž věnoval svou prvotinu K n í ž k a o t o m , j a k p a n B o u d a s c ir k u s e m se s v ě t e m l o u d á (1969). Pohádkový text připomíná i novela o lásce dvou mladých lidí, do jejichž osudu z pozadí zasahuje zlo před­ stavované bohatým švihákem panem Gabrielem, nazvaná KDO, CO JE PAN GABRIEL? (1978). Lidé ne­ jsou schopni se proti zlu sjednotit. ROZPRAVA V KRABICI (1985) rovněž odkazuje к pohádkové tradici, jde tu o dialog dvou hlasů, které představují dva póly člověka živořícího v obrovské krabici od bot, mamě se snažícího pochopit vlastní existenci. Román R e k o n s t r u k c e (kromě samizdatu knižně jen německy 1985) vychází z vlastních prožitků ve vězení, KYTOVNA u m ě n í (1988) má rovněž auto­ biografický základ: emigrant v Rakousku je scho­ pen živit se jen tím, že v zapadlé vídeňské dílně slepuje rozbitý porcelán.

Pohnutý osud měl prozaik, překladatel a historik VILÉM HEJL (1934-1989). Jako syn předúnorového politického činitele se nedostal na vysokou školu, v padesátých letech byl vězněn a po vy­ střídání nejrůznějších zaměstnání psal scénáře ke krátkým filmům. V roce 1968 se angažoval ve sdru­ žení politických vězňů К 231 jako tiskový tajemník a po podpisu Charty 77 odešel na Západ, kde praco­ val v redakci rozhlasové stanice Svobodná Evropa. Hejl ve svých prózách řeší širší společenské pro­ blémy, jeho hrdinové se vyrovnávají s drtivým sou­ kolím historicky exponovaných dob. Psal nejprve parodický detektivní žánr, ale v románu ZÁSADA SPORU (1978) na fiktivním příběhu Šimona Lom­ nického z Budče z období bělohorského konfliktu klade otázku, jak se mají lidé chovat v době velkého mocenského střetnutí. Toto dramaticky koncipova­ né dílo mělo ovšem aktuální vyznění, stejně jako román EX OFFO (1980) o pražském taxikáři, býva­ lém politickém vězni, který se pokouší objasnit snad politicky motivovanou vraždu. Ve dvou časo­ vých rovinách se odehrává také HODINA HVĚZDOPRAVCÛ (1980): důstojník SS jako přesvědčený na­ cista buduje svou kariéru, ale nakonec zjistí, že hit­ lerovský režim se opírá dokonce o astrology, jež neváhá povolat na pomoc i z koncentráků. Kromě románů, v nichž historické pozadí hraje velkou úlohu, psal Hejl i odborné dějepisné práce: s Karlem Kaplanem o stalinismu v Československu Z p r á v a o o r g a n i z o v a n é m n á s i l í (1986), samo­ statně R o z v r a t . M n i c h o v a n á š o s u d (1989).

znám svými rozhlasovými hrami psanými v anglič­ tině. Postupně začal publikovat i v amerických a kanadských periodikách a anglicky psal a vydával i prózy a poezii. O d roku 1993 vycházejí jeho knihy také v češtině (román MŮJ ŽIVOT S BLONDIE o slas­ tech a strastech českého emigranta, r. 1994 následo­ vala kniha veršů H u d b a p o p ů l n o c i s tvorbou z let 1964-1984 a soubor próz W i n h e l d - L i n d a - O b l e Ž e n É MĚSTO - 1995). V Kanadě se spisovatelsky prosadili i P E T R R O M A N , vlastním jménem Milan Havlín, knihou V l e č e n p o d š ib e n ic i (1989, doma vyšla 1996), a J A R O S L A V H A V E L K A , přednáše­ jíc í psychologii na univerzitě v Ontariu, autor pro­ zaických prací i divadelních her. Jeho novela P e ­ l y n ě k , jež vyšla ve Švédsku, byla odměněna C e­ nou Křesťanské akademie. Dále je autorem poetic­ kých próz B r e v iá ř p o d i v o v á n í (1987) a T e s k n i ­ c e A ZVUKOMALBY (1997).

Experimentální texty, vyjadřující absurditu nepoznatelného světa, psala SYLVIE RICHTERO­ V Á (1945), žijící od roku 1973 v Římě. Studovala nejprve na pražské vysoké škole pro zahraniční stu­ denty (Univerzita 17. listopadu) a pak na ní sama působila. Kromě vlastních próz publikovala i lite­ rární studie Sl o v a a t ic h o (1986).

128

Její prozaická díla vyjadřuji pocit přetrhání koře­ nů spojujících ji s původním prostředím a pokoušejí se zároveň zobrazit hluboké ponížení, v němž žili lidé doma za stalinského režimu (NÁVRATY A JINÉ ZTRÁTY - 1978, MÍSTOPIS - 1983). Autorčin styl je útržkovitý, popisuje i zcela bezvýznamné epizody a soustřeďuje se na detail, přičemž podtextem díla je hrůza z toho, že život uniká a je bez významu stejně tak, jako bez významu je i vyprávění o něm. Jen v zahraničí byla schopna se uplatnit dcera Jana Procházky IV A PROCHÁZKOVÁ t l 953). Po absolvování gymnázia mohla pracovat pouze jako uklízečka, a když poznala, že doma se nemůže pro­ sadit, odešla do Německa, kde se profesionálně za­ bývala divadlem. Po knížce pro děti KOMU CHYBÍ KOLEČKO (1980) zaujala románem V ý p r a v a NA z l a t o u r y b ič k u (1988). Je to příběh uměleckého fotografa, který se po autohavárii těžce rozpomíná na vlastní minulost a s novým prožitkem blízkosti smrti svou dřívější povrchnost překonává. Kniha vystihuje domácí po­ měry stísněných sedmdesátých let, jak se projevují ve studentském a uměleckém světě. Povídkový triptych P e n z io n n a r o z c e s t í (1991) se obrací к traumatizujícím poměrům některých emigrantů. D o Francie emigrovala po srpnu 1968 význačná

К pozdější vrstvě emigrantů patří LUBOMÍR MARTÍNEK (1954), který odešel do Francie až v roce 1979 a v revui K, redigované Jiřím Kolářem, vydal prvotinu L in k a Č. 2 ( 1986, doma 1992). Začí­ nal v undergroundu, prošel mnoha povoláními, přesto je autorem intelektuálského a někdy až kaf­ kovského typu, jak je to nejvíc patrno ve fiktivním cestopisu Mys d o br é be znad ěje (1994); svazek jeho esejů ze stejného roku má název NOMAD’S Land.

Po podpisu Charty 77 byl к emigraci víceméně donucen MARTIN HARNÍČEK'(1952), autor děsi­ vé orwelovské vize, podané ovšem s chladným od­ stupem vypravěče (MASO, spolu s prózou O ALBÍ­ NOVI vyšla u Škvoreckých 1981, doma potom sa­ mostatně 1991). Kontroverzní odezvu u kritiky a odpor některých čtenářů vzbudil po svém vydání doma hned v roce 1990 román dalšího emigranta, JANA PELCE (1957) ...A BUDE HŮŘ (v exilu vyšel r. 1985). Je situován do severozápadních Cech a svým způsobem souzní s prózami V. Duška, R. Johna, ale i V. Párala. Příběh obsahuje autobio­ grafické prvky (včetně odchodu hlavního hrdiny do emigrace v závěrečné části). Převažují až naturalis­ ticky podaná gesta odporu proti rodičům a celé spo­ lečnosti, je zobrazován život v partě odmítající ja­ kékoliv morální zásady. Z prostředí emigrace čer­ pal Pele námětově v souboru kratších próz ...A PO­ VÍDKY (1991), novela ...а то m i n e m ů ž e t e u d ě l a t (1993) se odehrává v době Slovenského národního povstání a je hrůzostrašným příběhem, ale i grotes­ kou o tom, co udělá z člověka válka, zvlášť když je mentálně zaostalý. PETR CHUDOŽILOV (1943) byl již v šedesá­ tých letech úspěšný svými reportážemi a stejně tak se uplatnil bystrými postřehy v českém vysílání Hlasu Ameriky (od osmdesátých let žije ve Švýcar­ sku). Doma po maturitě a pak za husákovského re­ žimu poznal i zaměstnání dřevorubce, závozníka, pomocného dělníka, nočního hlídače aj. Mladé lidi ze společenského dna vykreslil v knize prozaických črt K a p ř i v k v e t o u c íc h t r n k á c h (1969), svůj smysl pro fantaskno uplatnil i v pohádkách N a v e l ­ r y b ě (1991). Ostravský spisovatel a novinář OTA FILIP (1930), debutující časopisecky roku 1955, zpraco­ val ve své knižní prvotině, románu C e s t a k e h ř b i ­ t o v u (1968), válečné téma prostřednictvím příbě­ hu chlapeckého dospívání ve válečných letech, na­ víc situovaného do důvěrně známého ostravského prostředí a do rodiny, v níž se mísil český a němec­ ký živel. Jsou zde konfrontovány ideály dospívající generace se sobeckým a nemorálním světem dospě­ lých, z nichž mnozí dokázali využít ve svůj pro­ spěch i válečných událostí. V roce 1969 byla rozmetána sazba Filipova ro­ mánu Blázen ve městě a autor byl později odsouzen na 18 měsíců vězení za podvracení republiky. Od roku 1974 žije ve Spolkové republice Německo.

představitelka experimentální prózy šedesátých let V Ě R A L IN H A R T O V Á (1938), mj. autorka soubo­ rů próz P r o s t o r к r o z l iš e n í (1964) a P řesto ř e č (1966), editorka textů Richarda Weinera. Ž ije v Pa­ říži, publikuje od roku 1970 hlavně ve francouzšti­ ně; je jí díla jsou překládána do angličtiny a španěl­ štiny. Texty V . Linhartové rozrušují hranici mezi prózou a poezií, jsou zpravidla řetězcem úvah, cita­ cí, parafrází, slovních a významových experimen­ tů, postavy nemají pevné obrysy. Autorka jako by se chtěla přiblížit к původnímu prajazyku. V sedm­ desátých letech vydávala svoje texty francouzský, od devadesátých let vycházejí některé společně francouzský s českým překladem Anny Fárové (soubor povídek T w o r - 1974, 1992, INTERVAL­ LES - 1979, 1994). Jen česky vyšly povídky CHI­ MÉRA n e b o l i P r ů ř e z c ib u l í (1992) a soubor básní IANUS TŘÍ TVÁŘÍ (1993); jen francouzský například povídky A n a c h r o n iq u e s (1995). V e Francii našel po roce 1968 útočiště i básník, esejista, film ový a literární kritik PETR KRÁL (1941), jenž se však po listopadu 1989 vrátil do vlasti. Jako básník má nejblíže к surrealismu. V e francouzštině knižně publikoval básně a eseje od roku 1979. V M nichově mu česky vyšel soubor povídek PRÁZDNO SVĚTA (1986) a básnická sbírka Ér a ŽIVÝCH (1989), v Torontu sbírka veršů P. S. Čil i CESTY d o Ráje (1990). Doma vydal básnické sbírky P r á v o n a še d iv o u (1990), M ed z a t á č e k č il i D o v ě t e k к d ě jin á m (1992), T y r š o v s k é př e ­ h á ň k y (1994), ale rovněž knížky esejů VOSKOVEC a W e r ic h č il i H v ě z d y v k l o b o u k u (1993) a F o ­ t o g r a f ie V SURREALISMU (1994).

129

V Křesadlóvých románech, stejně jako v jeho poezii (výbor SEDMIHLÁSEK; v exilu 1988) se obje­ vují stylové a formové variace, autor s oblibou vkládá do svých textů pasáže psané cizími jazyky, včetně řečtiny a latiny. Křesadlovým pozdním de­ butem v exilové próze byl román MRCHOPĚVCI (1984, doma 1992), příběh s prvky hororu a sexuál­ ních výstřelků, aniž by šlo o pornografii. Totéž ve větší mne lze nalézt v próze OBĚTINA (1994) s ještě složitější výstavbou, v povídkách SLEPÁ BOHYNĚ (1991) i V románu ZÁMECKÝ PÁN ANEB ANTIKURO (1992). Další román, FUGA TRIŮM (1988 v exilu, doma 1990), je postmodemí montáží tří verzí útěku z absurdní politické skutečnosti a odehrává se v podzemí blázince najakési fiktivní planetě. Má jít o alegorii padesátých let v Československu, podob­ ně jako román V a r a GURU (1989 v exilu, 1991 doma) je satirou na předválečné období. V C a l e N e r u d a jsou karikovány některé jevy ve vlasti po listopadu 1989 (celá Nerudova ulice a obyvatelé Malé Strany jsou pošpanělštěni, a nejen proto, že se zde má filmovat). Jindy Křesadlo zesměšňuje ně­ které typy prozaiků, nikoli jen socialisticky oriento­ vaných, způsob jejich myšlení a uměleckého ztvár­ nění postav (například V. Fischla a jeho doktora z klíčového románu Kuropění).

V exilu vyšel jak Filipův „román o románu“ se sil­ nými autobiografickými prvky B l á z e n ve městě (již 1969 německy, česky 1975 v Curychu), tak také další román s námětem z konce války NANEBE­ VSTOUPENÍ L o jzk a L a p á č k a ze Sle zské O st r a ­ v y (německy 1973, česky v exilu rok poté a doma 1994). Spojovacím prvkem těchto próz, obdobně jako dalšího Filipova románu z následujícího dese­ tiletí, je střet jedince s neúprosným kolem dějin. Děj románu s hlavní postavou Lojzou Lapáčkem se odehrává od třicátých až do šedesátých let. V e vy­ právění uplatnil autor četné fantaskní prvky. Ještě výrazněji se tyto prvky, spoluvytvářející málem až magický rámec příběhu, objevují v bizarní próze K a v á r n a S la v ia o podivuhodném pražském šlechtici „procházejícím dějinami“ , v níž jsou no­ vodobé české a vlastně celé evropské dějiny zobra­ zeny jako groteskně absurdní mumraj (německy 1985, česky 1993 v překladu Sergeje Machonina, román byl znám rovněž ze samizdatového vydání). Téma konfrontace analogických životních osudů v různých dějinných situacích uplatnil Filip i v no­ velách P osk vrn ěn é p o č e tí ( v exilu 1976, česky doma 1990), VALDŠTÝN A L u k re c ie (německy 1976, česky v Torontu 1979). Všechna jeho díla vyšla také v německých verzích, některá pouze v němčině.

Výrazný reportážní styl uplatnil ve svých pró­ zách KAREL HVÍŽĎALA (1941). Po vysoko­ školských studiích strojírenství pracoval vždy jako redaktor, v periodikách, nakladatelstvích i rozhlase, od roku 1978 na Západě, mimo jiné ve Svobodné Evropě, od devadesátých let opět doma. Ještě v Československu publikoval knihu reportáží z pražského podsvětí Muži ZÁKONA (1975), v za­ hraničí bizarní povídky N e v ě r y (1980). R a r o h (1992) je generační próza o osudech českého lite­ rárního exilu.

Náznaky uvolnění v osmdesátých letech Ačkoliv v osmdesátých letech vnějšková fasáda okupačního režimu ještě přetrvávala, atmosféra se začala měnit, a dokonce mnohým z těch, kteří při nástupu „normalizace“ nemohli publikovat, bylo po­ stupně umožněno vydávání. V té době také začali tisknout své práce noví autoři, nejmladší z nich již bez výrazného zážitku traumatizující „bratrské po­ moci“ , tj. invaze armád Varšavské smlouvy. Umělec­ ké gesto této nejnovější literární vlny často navazo­ valo i na poezii a životní postoje beatniků a v každém případě již bylo na hony vzdáleno tomu, co se někteří ideologičtí horlivci na počátku sedmdesátých let sna­ žili křísit pod nálepkou „socialistického realismu“. A přesto se i v této nastupující skupině na­ šel nikoliv nevýznamný autor, spjatý zároveň bezprostředně s oficiálními politickými struktura­ mi. Byl to JAROSLAV ČEJKA (1943), který po studiu stavitelství pracoval jen krátce jako projek­ tant, ale pak hlavně jako vrcholný svazácký funk­ cionář, šéfredaktor Kmene a Tvorby a nakonec ve­ doucí odboru kultury v ústředním výboru komunis­ tické strany. Ráz Čejkovy tvorby ovšem není typicky „norma­ lizační“ , naopak je schopen v upřímné výpovědi mísit ztotožnění s dobově chápaným občanstvím se společenskou kritičností. Jeho žánrový záběr je ši-

Mimořádnou proslulost získaly jeho knihy roz­ hovorů s význačnými osobnostmi, většinou z disidentského prostředí, zvláště D á l k o v ý VÝSLECH (1986) s Václavem Havlem, SOUKROMÁ v z p o u r a (1988) s Pavlem Landovským, M y s l e t ZELEŇ SVĚ­ TA (1989) s Václavem Bělohradským, O pu stíš -l i MNE, n e z a h y n e š (1993) se Zdenou Salivarovou a Josefem Škvoreckým aj. Dokumentární význam má VÝSLECH REVOLUCIONÁŘŮ Z LISTOPADU 1989

(1990). Postmodemím typem prozaika je v exilové próze JAN KŘESADLO (1926-1995), vlastním jménem Václav Pinkava. Po odchodu do emigrace začal pů­ sobit jako klinický psycholog v Anglii. Je autorem románů vysloveně provokativních, komponova­ ných jako koláže s prvky absurdity a černého hu­ moru leckdy až morbidního ladění; tím vytváří ob­ raz světa a lidí v něm, kteří jsou ještě horší, než si vůbec myslíme. Jindy Křesadlo píše prózy jako pamflety, výsměch všemu a všem, kdo chtějí prostřednictvím literatury hledat nějaký ideál.

130

roky, od poezie přes prózu к dramatu. Do svých názorů na literaturu dal nahlédnout v knížce N á­ v o d , j ak (NE)SBÍRAT BÁSNĚ (1988). Prohlašuje, že „poezie má být vášnivá“, a za své učitele považuje zcela paradoxně umlčeného básníka Ivana Wemische a režimu oddaného kritika Vladimíra Dostála. Po básnickém debutu Se n t i m e n t á l n í l á s k y (1979) s tematikou milostných rozchodů a dalších sbírkách, z nichž KAPESNÍ SBÍRKA ZÁKONŮ, VĚT A d e f in ic (1983) srovnává lidské chování s fyzikál­ ními zákonitostmi, měl značný ohlas básnický ce­ lek ČTENÍ Z RUKY ANEBO CHlROMANTICKĚ BÁSNĚ (1986). I zde je častý motiv erotický, podávaný bezprostředním poetickým sdělením, blízkým jisté prozaizaci verše. Román KULISÁCI (1985) je autobiografickou vý­ povědí o atmosféře začátku sedmdesátých let. Cen­ trální postavou je mladý chlapec, který se nedostal na vysokou školu a v partě divadelních techniků žije přirozeně, až s náběhem к životnímu cynismu. V povídkách M i l o v á n í s l v í o z v ě n o u (1985) je Čejka zcela otevřený, vtipný, má množství postře­ hů a nápadů; jeho styl je jakoby reportážní. Se stej­ nou otevřeností obhajuje i po pádu komunistického režimu v knize A p a r á t (1991) s podtitulkem Soumrak polobohů. některé své názory z osmdesá­ tých let. Autobiografický, po vzoru próz Oty Pavla nostalgicko-humoristicky laděný je román R y b y TÁHNOU PROTI PROUDU (1992). Poněkud stranou kulturních center - v jižních Čechách - zůstal M IRO SLAV HULE (1946). Pra­ coval jako vodohospodář, od devadesátých let pů­ sobí ve veřejných funkcích. Ve svých sbírkách R y b y v síti n o c i (1979), L í b a n ý m a r iá š (1983) aj. je věrný přírodním a erotickým motivům, ale blíží se i tzv. poezii všedního dne s prvky folklóru. Ve svých prózách zpracovává i rybářské motivy, jako před ním Jiří Mahen nebo Ota Pavel, např. v povídkách O ŠTĚSTÍ RYBÁŘSKÉM (1984). Básně i povídky zařadil do knížky P ř í t u l n á s v íz e l (1988); další soubor povídek má název O št ě st í RYBÁŘSKÉM A PYTLÁCKÉM (1992). A ž meteoricky zazářila na poetickém nebi mladá básnířka M A R K É TA PRO C H ÁZKO VÁř (1963), která vydala svou první sbírku S n y b e z př ístř eší (1979) již jako šestnáctiletá. Psala nekomplikova­ nou, ale upřímně působící poezii o světě dětství a dospívání, o vztahu к základním hodnotám živo­ ta. Po sbírkách VÍTÁNÍ s v ě t l a (1981) a N a p r a h u l á s k y (1984) se odmlčela. Zcela evidentním projevem uvolnění je v osmde­ sátých letech vydání tří sbírek významného talentu české poezie z přelomu padesátých a šedesátých let, JANY ŠTROBLOVÉ (1936), v té době svérázně tvořící po vzoru „poezie všedního dne“ (její prvoti­ na měla název P r o t ě ž - 1958, následovala sbírka H o s t in e c U d v o u s r d c í - 1966 - a stačila vydat ještě knihu veršů TORZA - 1970). Rovněž Štroblová byla po dubnu 1969 umlčena, ačkoli к tomu

-ja k o mnozí další - nezavdala žádnou příčinu poli­ tického rázu. Již je jí básnická sbírka Ú p l n ě k (1980), a zvláště pak K r a j in a n a m ů ř í n o z e (1984) a Č a r o d Ěn í (1989) jsou v jednotvárnosti tehdejší básnické produkce zjevením něčeho čisté­ ho, aniž ovšem jde o začátečnickou průzračnost a naivitu. Naopak Štroblové verše mají hluboké myšlenkové poslání, obsahují výzvu ke spolupráci všech, kdož se jakýmkoli způsobem dovedou ozvat proti zlu v tomto světě. Lze to říci rovněž o jejích sbírkách z devadesátých let, ať již jde o F a t a m o r g á n y (1991) anebo S v ě t l o h o r y (1996). Štroblová je rovněž autorkou prózy ZÁKAZ VJEZDU DO rá je (1986). Významným počinem je několik je­ jích překladů ruské básnířky Mariny Cvetajevové, v níž jako by nalezla spřízněnou duši (Černé slun­ ce, Hodina duše, Začarovaný kruh). Již v sedmdesátých letech debutovala L E N K A CH YTILO VÁ« (1952), ale její prvotina D o p is y (1977) převážně s milostnou tematikou, stejně jako následující sbírka T ř e t í p l a n e t a (1979) s básně­ mi, v nichž se uplatňují mytologické prvky, se vy­ mykají sýsovsko-žáčkovskému proudu poezie své doby. To, že je moderní reflexivní básnířkou, po­ tvrdila Chytilová ve sbírkách P r o č r a c e k p ř e m ý š ­ l í (1984), P r ů s v i t n ý S is y f o s (1985) a N e b e n a d o r a z (1995). Sbírkami JÁ, K r y š t o f K o l u m b u s (1985) a S n í d a n ě n a T i t a n i k u (1987) se před­ stavila jako básnířka křehké, ne však zjemnělé mi­ lostné lyriky JIŘINA SALAQ U ARD O VÁ (1955). Jako lyrický deník dětství a dospívání působí sbírka Nic m o c (1980), kterou napsal JAN REJr ŽEK«(1954). Tento hudební publicista vidí svět bez iluzí a zachycuje se smyslem pro humor a paradox drobnosti denního života. Jeho druhá sbírka Ja m s e s sio n n a S t a r é m b ě l id l e (1988) nepřesvědčila o výraznějším uměleckém vývoji. Nástup některých mladých básníků se odehrával ve znamení postupující společenské deziluze, s ges­ tem „protestsongů“, s upřímnou a sebeironickou výpovědí o pozici člověka v této době. Takto psala Z U Z A N A T R O J A N O V Á (1954-1979), jejíž sbír­ ka H o ř e z n e r o z u m u (1980) vyšla až po jejím skonu následkem autonehody. Z D E N A B R À T R Š O V S K Á (1951) tentýž postoj vyjádřila v první sbírce D ž b á n BEZ u c h a ( 1983), dále v knížce veršů MĚSTSKÉ ŠANCE (1984) a jiných; jako „písnička odjinud“ vedle nich působil příběh ve verších N e ­ t o p ý r V PODKROVÍ (1988) o taxikářce, která je vlá­ čena pudy, ale zároveň je v ní něco intelektuálního. Později psala s Františkem Hrdličkou prózy, např. B u d í k p r o Š íp k o v é R ů ž e n k y (1986).

К „rozhněvaným mladým ženám“ , vyjadřujícím nepokoj své generace, patřila i S V A T A V A ANTOŠOVÁ*(1957). Její poezie měla blízko i к under­ groundu а к rocku, psala drsné básně, jež znamena­ ly protest proti současnému pokryteckému prostře­ d í Po sbírce Ř ík a j í m i p o e z ie (1987) nese její dru­ há kniha příznačný název T a ž e n s k á m u s í b ý t o p i -

131

LÁ! (1990). Pokouši se hledat i nadčasové souvis­ losti ve sbírkách TÓRANA (1994) a ...A n iž ť a l a

(1933-1993); druhá sbírka se jmenovala Sp an ilá JÍZDA (obě 1986). V padesátých a šedesátých letech

(1994). Zatímco Antošová vycházela z vlastního poznání života i zaměstnání dělnice, S YLV A FISCHEROV Á (1963) zná spíše intelektuální prostředí. Její vervní poezie je plná paradoxů, libuje si ve výraz­ ném rytmu. První básnická kniha CHVĚNÍ ZÁVOD­ NÍCH k o n í (1986) vyjadřuje svár milostné touhy, jež svazuje, a touhy po svobodě. Její dychtění po životě co nejplnějším naplňuje i sbírku V elk á ZRCADLA (1991), V knize V PODSVĚTNÍM MĚSTĚ (1994) se projevuje znalost klasické antické poezie.

a na počátku dalšího desetiletí působil R. Žák jako dramaturg, mimo jiné v Satirickém divadle Večerní Brno. Z politických důvodů musel odejít a pracovat v různých dělnických profesích; na počátku osmde­ sátých let se do divadla vrátil. Podobná „omilostně­ ní“ vysvětloval tehdejší režim jako příklad „dife­ rencovaného přístupu“ v oblasti kulturní politiky. Reflexe z dělnických profesí se objevují po Žáko­ vých prvotinách ještě výrazněji ve sbírce „vzpomí­

h lavo u

nek, popěvků, snů a b ru n en siť N a k ř íd l e c h modRÁČKŮ (1989). Bilanční charakter má sbírka ZÁ­ ZNAMY (1990) s verši z let 1969-1986. Soubor pře­ vážně hořce laděných básm' s názvem VÍRY (1991)

Z autorů, kteří jsou činní jako literární historiko­ vé a kritici a zároveň se věnují básnické tvorbě, připomeňme vysokoškolského pedagoga, předtím pracovníka pražského Ústavu pro českou literaturu Č S A V a v období 1989—90 šéfredaktora časopisu nastávajících autorů Iniciály V L A D IM ÍR A K Ř I­ V Á N K A (1951). Debutoval meditativními verši sbírky V y po u štěn í h o lu b ic e (1982); básně po­ dobného typu, mj. s obecnějšími úvahami o poslání poezie, najdeme i ve sbírkách N a h é strom y (1985) a K a m e n y p ís n í (1990). Je autorem mono­ grafií o Nerudovi (1983) a K. H. Máchovi (1986).

vydal Žákovi Daniel Strož ve své mnichovské edici Poezie mimo domov. Jak zde již bylo připomenuto, tato edice nabyla v devadesátých letech zvláštního charakteru. Verše protestů proti situaci ve vlasti publikoval zde Karel Sýs. Také D. Strož se z protiv­ níka husákovského reálného socialismu stal odpůr­ cem demokracie v pojetí prezidenta Václava Havla a premiéra Václava Klause.

Na prahu osmdesátých let debutoval další praž­ ský autor LUBOMÍR BROŽEK (1949) sbírkou Mi­ n u t u p ř e d PŘÍLIVEM (1980); do roku 1990 vydal pět dalších sbírek s verši na jedné straně tíhnoucími к příběhovosti, na straně druhé silně expresivními nebo ovlivněnými beatnickou poezií, další se blíží aforismu. O směřování к próze svědčí autorovy imaginární interviewy, povídky ROZHOVORY S NE­ SMRTELNÝMI (1994). V onom „bezčasí1, kdy totalitní útlak nacházel svůj smysl už jen v setrvačnosti a oficiáhu ideolo­ gie byla zcela neživotná, byli i nastupující básníci muži ovlivněni melancholickou pomalostí doby a neexistencí perspektiv. Jejich básnické texty se odvracely od reálného okolí a někdy hledaly inspi­ raci i ve starších tradicích. MIROSLAV HUPTYCH (1952) se v prvotině SRDCOVÝ STŘELEC (1984) vracel к principu surrealistů a sbírku N Á ­ ZORNÝ PŘÍRODOPIS TAJNOKŘÍDLÝCH (1989), budo­ vanou na obdobě ornitologické příručky, doprovo­ dil podle vzoru Jiřího Koláře vlastními kolážemi. PŘEMYSL RUT (1954) své básnické texty Menší POETICKÝ SLOVNÍK v PŘÍKLADECH (1985) kompo­ noval jako pseudopnřučku literární teorie. JIŘÍ RULE X I 947) ve sbírce PROSPEKT NA ROZHLEDNU (1988) vyjadřuje pocity nezáživné přítomnosti, к sebeironii směřuje v.,DECHU VÍTĚZŮ (1992) i v lyricko-epických skladbách RÁDIO NETOPÝR (1992). A ž ve druhé polovině osmdesátých let debutoval sbírkou VŠE o b v y k lé , jež měla podtitul „kronika lásky“ , a zároveň druhou knížkou poezie výrazně

tuálně

laděným

sarkasmem

RUDOLF

Mezi prozaiky, kteří debutovali v osmdesátých letech, velkou pozornost a někdy i rozporný ohlas vzbudil RADEK JOHN«(1954). Po studiích scenáristiky a dramaturgie pracoval jako novinář a redak­ tor, napsal také scénáře к filmům (nejznámější byl Bony a klid z roku 1988). Ve své publicistice se věnoval závažným jevům z okraje společnosti, jako jsou drogy, prostituce, romská problematika aj., přičemž své novinářské poznání využíval v pró­ zách, jež mají výrazně dokumentární charakter. Generační výpovědí je román DŽÍNOVÝ svět (1980), zachycující deníkovou formou pocity mlá­ deže v sedmdesátých letech. Značný rozruch vzbu­ dila Johnova próza MEMENTO (1986), s nezvyklou otevřeností vypovídající o pocitech narkomana, který dospívá až к rozpadu osobnosti. Se stejnou snahou o poznání bez příkras napsal po ročním po­ bytu v USA knihu reportáží Ja k jsem v id ě l A m e r i ­ k u (1990), nevyhýbající se ani tamnímu podsvětí. O své generaci v různých variacích píše také ZDENĚK ZAPLETAL i (1951). Po studiích far­ macie pracoval krátce jako lékárník v Holešově, ale brzy se věnoval jen literatuře. Jeho knihy většinou vycházejí z poznání moravského maloměsta a z po­ citového světa třicátníků, kteří založili rodinu a jsou hmotně zajištěni, pak ovšem nastupuje životní úna­ va a ztráta perspektivy. Ve své tvorbě Zapletal do­ spěl až к věcně „monotónnímu“ stylu, vlastně ne­ osobnímu referování o skutečnosti. Čtenářského úspěchu dosáhl už svou první vol­ nou trilogií P r o č se n á s s r n y bojí (1980), A ž při ­ jdo u p l ís k a n ic e (1980) a P o s l e d n í k n íž k a O d ě t s t v í (1982). V dalších knihách přechází od mu rozvíjení více osudů s převažujícími рскя

ŽÁ K

132

zklamání a nudy (POZDĚ NA HLASITOU HUDBU - 1983, PŮLNOČNÍ BĚŽCI - 1986). Novela S e n NA KONCI RÁNA (1988) je psychologicky laděnou son­ dou do života maloměstského fotografa, který se pohybuje v prostředí prázdnoty a vyprahlosti. Zde a v další knize KŘEHKÉ ZBOŽÍ (1988) se autor po­ kouší dokonce o využití pohádkových prvků. Po­ slední jeho prózy - N e k o n e č n ý s t r ip t ý z (1990) a KOBOVA GARÁŽ (1992), jimiž reaguje na změnu společenské situace, již nedosahují umělecké sily předcházejících děl z poloviny osmdesátých let. Jako zvláštní fenomén se objevil v osmdesátých letech rozsáhlý cyklus próz s různými postavami z vesnického prostředí na Hané a Drahanské vy­ sočině, kteiý psal ZENO DOSTÁL (1934-1996). Tvořil ho člověk, který i v rodinném prostředí zaží­ val tíživá dramata (židovský původ po matce, otec vězněn za války i za komunismu, on sám nesměl studovat a prošel řadou dělnických povolání), ale stal se nakonec režisérem ve filmovém studiu Bar­ randov, od roku 1992 předsedou Židovské nábo­ ženské obce v Praze. Dostál se pokusil v cyklické formě zachytit prav­ divě a bez příkras, ba dokonce až s naturalistickou drsností dobu od třicátých let do současnosti. Použil pro jednotlivé části svých próz názvy zvěrokruhu: BÝK, BERAN A VÁHY (1981), LEV A ŠTÍR (1983), V o d n á ř (1987), V r a t a (1987, místo Střelec), R e k r u t (1989, místo Rak), L a b u ť (1993, místo Kozoroh), B l íž e n c i (1993), R y b y (1994). Jeho knihy je možno považovat za zvláštní druh venkov­ ské prózy, v níž na podkladě detailního popisu kaž­ dodenního života vyvstává obraz celého společen­ ského vývoje. O Dostálově až mírně archaizující me­ todě napsal Pavel Janoušek, že autor „pracuje s na­ pětím mezi životem, snažením postav a ,konečným výsledkem‘ zobrazovaných historických dějů“. Vesnické prostředí (zde jde o jihozápadní Mora­ vu) má dominantní postavení také v prozaickém díle LU D M ILY KLU KANO VÉw(1936). Sama po­ chází ze zemědělské rodiny, z níž si odnesla vědo­ mí nadosobního řádu, který je úzce spjat s přírodou. Její umělecký styl má blízko к básním v próze, je bohatě metaforický a lyrický. První povídková kniha JEZÍRKA (1981) spojuje svět dětské obrazotvornosti s folklorní tradicí, v dalších dílech Klukanové se dostává ke slovu i zpodobení společenské reality, od následků války přes osídlování až ke kolektivizaci padesátých let. Jde o vesnickou kroniku N a ŠTÍTU BYLO VYTESÁNO k o l o (1984), příběh selského chlapce v době násil­ ného združstevňování R e m o n t a (1986) a konečně o román P r v n í g e n e r a c e m ě s t a (1990), vyprávě­ jící o českých osídlencích ve městě, odkud bylo odsunuto německé obyvatelstvo. D e n ic a (1990) zachycuje tragický ženský osud, soubor veršů i pro­ zaických textů Sl e p m i k l íč (1990) jako by byl spjat s duchovní tradicí autorčina kraje. „Trojroz­ měrný“ Klukanové román Z e m s k ý ráj (1996),

v němž se prolínají tři dějová pásma, je jednolitou básnickou výpovědí o dramatických osudech lidí z česko-německé oblasti na Vysočině. Zároveň má být pohroužením do tajemství rodného kraje, rodů a země. V atmosféře uvolňující se ideologie osmdesátých let se objevila řada dalších začínajících prozaiků, nijak již nesvázaných s politicky vládnoucími vrstvami. Někteří z nich unikali z totalitního sevře­ ní do fantastiky žánru science fiction. N a vlně toho­ to zájmu se profilovalo dílo O N D Ř E JE NEFFA (1945), syna známého spisovatele Vladimíra Neffa. Jeho literární činnost se rozbíhá do několika směrů, včetně populámě-naučných prací, jako je P o d iv u ­ h o d n ý s v ě t J u le s a V ě r n a (1978), N ě c o je jin a k ( 1981) a T ř i e seje o česk é sci-Fi ( 1985) nebo T a j­ n á k n ih a O f o t o g r a f i i (1981). Uměleckou část jeho prózy charakterizuje ironie a humor zabíhající až do absurdity. Soubor KLUKOVINY A TÁTOVINY (1980) s lehkým vtipem nahlíží do dětských vztahů ke starší generaci, následovaly knihy zčásti využí­ vající i poetiky sci-fi, např. A v č e l y se VYROJILY

(1983), V e jc e n a r u b y (1985) nebo Z e p e lín n a (1990).

M ěsíci

Někteří z mladých autorů byli ovlivněni typem próz Bohumila Hrabala a jeho postojem ke světu. Patří к nim JIŘÍ K AM EN (1951), který se v knize ZLATÝ P e t r (1984) vrací do Kolína jako města svého dětství; bizarní obraz českého maloměsta na­ jdeme i v knize Dědeček na střeše (1988). Pise také básně ironizující některé jevy všedního života a zabíhající do fantaskních kontrastů, jako V ý ta h do nebe (1983) aj. К hrabalovskému typu prózy má blízko i HELENA LO NG INO VÁ /1930). Bi­ zarní figurky doprovázející její dětství v jižních Če­ chách zachytila v knize PROČ UMÍRÁ SÁNSKÁ KOZA (1987), svérázné postavy má i kronika K o n c e rt POD KAŠTANY (1989). V devadesátých letech zača­ la psát texty lehčího žánru (některé pod pseudony­ mem Viktor Danielovský), např. Ženich na inze­ r á t (1994). К podobnému typu literatury lze volně řadit i prózy, které píše PETR BARTŮNĚK (1953). Pro­ blémy dospívání se zabýval v knize pro mládež M I­ LION BLÁZNIVÝCH CHUTÍ (1982) a v povídkách ACH JÓ (1985). Sen a realita se prostupují v románu S l a v n o s t n í o d h a l e n í s o c h y ( 1989), jenž je kon­ cipován jako vnitřní monolog mladého muže odmí­ tajícího svět rodičů. Román P á t e r n o s t e r (1992), odrážející realitu polistopadové skutečnosti, obsa­ huje také prvky sci-fi a fantazie.

Jako nesporně talentovaný prozaik, ve svém díle využívající nejen folklorně nářečí, ale také „zdravý selský rozum“ , se projevil AN TO N ÍN BAJAJÀ (1942), autor složitě komponované, přesto myšlen­ kově vytříbené a místy (na tehdejší poměry) i od­ vážné románové skladby M l u v i t i s t ř íb r o (1982) s rázovitými postavami z valašského venkova, vů­ bec však nesměřující ke kostrhunovskému typu

133

prózy z prostředí družstevního venkova. To se po­ tvrdilo i ve druhém, tentokrát „podvojně strukturo­ vaném“ románu Duely (1988), v němž dominují věčné střety generací, zvlášť vyostřené při promě­ nách způsobu venkovského života. Již na konci sedmdesátých let vstoupil do litera­ tury JAN ŽÁČEK (1932), autor próz s historickou tematikou (D ř e v o r y t o k n ě z i a r y c h t á ř o v i - 1978, z doby josefínských reforem). Také jeho další historické romány, vydané v osmdesátých le­ tech, s náměty z doby baroka anebo týkající se šlechtického rodu Šporků a situace v časech osví­ cenství, ukázaly, že v něm vyrůstá osobitý typ auto­ ra. Zvláště v prózách publikovaných po listopadu 1989 se Žáček naplno projevil jako interpret čes­ kých dějin ve výrazně katolickém duchu (včetně románu o Janu Sarkanderovi - 1995, který byl prohlášen svátým). Z prózy s náměty z okupace připomeňme aspoň román z posledních měsíců protektorátu A z p ív a t DO k o n c e (1987) překladatele (hlavně z ruštiny, ale i z antické literatury) VOJTĚCHA JESTŘÁBA (1922). Ten v sedmdesátých letech nesměl publiko­ vat, ale ve druhé polovině osmdesátých let byl po­ řadatelem významné antologie překladů Perla v ebenu (1988). „Humor pro lidového čtenáře“ s hrdiny vy­ znávajícími nejprostší radosti života, jako jsou jídlo a pití, zaplňoval povídky nebo rádoby veršované bajky oficiálního humoristy sedmdesátých let MI ROSLAVA K A PK A (1926, vlastním jménem M i­ roslav Müler), od roku 1972 vedoucího oddělení kultury ÚV KSČ. Ani v jeho novelách, jako je S E l v ír o u v l á z n íc h (1972), nešlo o víc než pou­ hou komunální a společensky přízemní satiru v ko­ munistickém duchu. O hodně výš umělecky stojí humoristické prózy, které od počátku osmdesátých let publikoval V L A ­ DIMÍR K A LIN A (1927-1990), povoláním vy­ sokoškolský profesor žurnalistiky a rovněž drama­ turg Filmového studia Barrandov s bohatými zku­ šenostmi scenáristickými (podílel se mj. na filmech Žižkovská romance - 1957, Profesoři za školou, Romance za korunu —oba 1975, Lásky mezi kapka­ mi deště - 1970, Signum laudis - 1980). Prostředí pražské periferie zobrazil ve své prvotině, souboru povídek Ž iž k o v s k á r o m a n c e ( 1980), dále je auto­ rem humoresky G a l a n t n í p o k l e s k y L u d v ík a ŠOTOLKY (1983). Z této linie se vymyká román SIGNUM LAUDIS ( 1988) s tematikou z první světové války, který vznikl přepracováním scénáře stejno­ jmenného filmu. Po roee 1990 vyšly anekdotické příběhy „přímo ze života“ , soubor povídek S e d m il h á ř s k é s t ř íp k y (1991). V duchu tradic české prózy se v osmdesátých letech objevují knihy humoru ze studentského prostředí, tentokrát vysokoškolského, jako je tomu v prvotině A m u l e t y (1981) M IROSLAVA JANDOVSKÉHO (1928). Knižní debut LAD ISLAVA

134

P E C H Á Č K A (1940) A m a t é ř i a n e b Ja k s v ě t při­ c h á z í o BÁSNÍKY (1980) je zdařilou prózou s námě­ tem ze středoškolského prostředí a byl výcho­ diskem к divácky velmi úspěšnému filmu. Další Pecháčkova tvorba šla už jiným směrem; r. 1982 vydal parodistickou prózu se společenskokritickým ostřím Č e r v e n á r o z e t a , dále S l a d k o k y s e l é po ­ v íd k y (1982) a román D o b ř í h o l u b i se vracejí (1985) z prostředí protialkoholní léčebny.

Skutečně kultivované a moderní anekdotické bajky, jako jsou N á p a d y m il o v n ík a z v íř a t (1983) a N o v é n á p a d y m il o v n ík a z v íř a t (1985) i další knihy z devadesátých let, píše pozdní débu­ tant JAROSLAV BOČEK (1932), rovněž autor sci-fi povídek i próz s náměty z historie, např. románu ČAS KORUNNÍHO p r in c e ( 1987) a M l á d e n e č e k n a t r ů n ě (1995) o císaři Rudolfu II.

Drama a divadlo v letech 1970-1989 Základním konfliktem období od srpna 1968 do listopadu 1989 ve sféře kultury a umění byl zápas české kultury s normalizační nekulturou či pseudokulturou. Tento zápas svádělo i české divadlo. Vi­ děli jsme v předcházející kapitole, jak kvalitní a rozmanité bylo v šedesátých letech (počítáme к nim i období zhruba poslední čtvrtiny let padesá­ tých) české drama a divadlo. Cílem normalizačních politiků a kulturních politiků, kteří si osobovali prá­ vo zasahovat do kulturního dění, bylo tuto pluralitu radikálně omezit a ideologicky usměrnit. Aby bylo tohoto cíle dosaženo (což se ovšem ani zdaleka ne­ podařilo), byla prováděna různá opatření organi­ zační, personální, dramaturgická, provozní... Mno­ hé způsoby a formy, jimiž mělo být dosaženo pod­ statných změn, připomínaly metody, které byly uplatněny při přestavbě divadelního života v letech po únoru 1948. Restrukturace divadelní sítě vedla ke zrušení ně­ kterých divadel (např. v r. 1972 Krejčová Divadla Za branou), ke slučování menších divadelních scén. resp. jejich podřízení divadlům větším (bylo tak možno lépe kontrolovat, dramaturgicky a ideově usměrňovat tyto původně samostatné ansámbly). S úpravou divadelní sítě šla ruku v ruce i výměna vedení divadel, proměna kolektivu učitelů na vyso­ kých uměleckých školách a redakčních rad divadel­ ních časopisů (některé z nich byly ovšem přímo zrušeny). Principiálně byl proměňován repertoár divadel: na jeviště se vracely osvědčené socialistic­ ké hry, realistická klasika, hry sovětské postupně vytlačovaly z divadel hry západní provenience. Po­ řádaly se reprezentativní přehlídky angažované di­ vadelní tvorby, festivaly sovětské dramatické tvor­ by, byl založen nový Svaz českých dramatických

umělců - předsedkyní byla herečka Jiřina Švorcová apod. Prorežimní manifestace českých dramatiků a divadelníků vyvrcholila v lednu 1977 tzv. Antichartou v Národním divadle (Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a múru). Provolání podepsala vět­ šina umělců různých uměleckých svazů (nejen Sva­ zu dramatických umělců), i někteří z těch, kteří měli nějak omezenou či vymezenou uměleckou ak­ tivitu. Vládnoucí moc zredukovala a zdeformovala di­ vadelní život především tím, že z něho na mnoho let přímo vyloučila - nebo značně omezila - činnost řady předsrpnových dramatiků, režisérů, herců a dalších divadelníků. Toto vyloučení se týkalo v první řadě právě uměleckých osobností největších - Václava Havla, Pavla Kohouta, Josefa Topola, Františka Pavlíčka, Milana Kundery, Ivana Klímy, Milana Uhdeho, Marie Tomášové, Vlasty Chramostové ad. Mnozí z nich odešli do exilu ( Vratislav Blažek, Pavel Landovský, Alfréd Radok, Otomar Krejča, Jan Tříska, Martin Štěpánek, písničkáři Karel Kryl, Jaroslav Hutka ad.; Pavel Kohout byl do exilu přímo vyhnán). U značného množství umělců byla jejich činnost či prezentace jejich děl omezena zvláštním způsobem (např. J. Suchý a jeho písňové texty se nemohli objevit ani v televi­ zi, ani v rozhlasu; E. Schorm nemohl točit filmy, ale mohl režírovat v různých divadlech - např. v Čino­ herním studiu v Ústí nad Labem, v Divadle Na zá­ bradlí apod.; J. Grossman naopak zase nemohl reží­ rovat v Divadle Na zábradlí, ale mohl tuto profesi vykonávat v divadle v Chebu...).

vadlo loutkové, hlavně mimopražské soubory (Drak z Hradce Králové, Naivní divadlo v Liberci). Uměleckou zvláštností bylo propojování loutky, masky a živého herce (žánrový synkretismus). He­ recký projev byl groteskní a antiiluzivně imaginativní, fantaskní. Nadále se uplatňovala pantomima: Cirkus Alfréd Ctibora Turby, Pantomima Borise Hybnera, klauniády Boleslava Polívky (1949). Rozvíjel se i klubový divadelní život (často pod hlavičkou Socialistického svazu mládeže), v klu­ bech hojně vystupují písničkáři - často s nonkonformním repertoárem: Vladimír Mišík, Jaroslav Hutka, Jaromír Nohavica, Pepa Nos, Vladimír Merta, Jan Burian, J iří Dědeček, Jan Vodňanský, Petr Skoumal ad. Od poloviny osmdesátých let se v Praze pořádaly Divadelní poutě. Divadelní život sledovaného dvacetiletí se roz­ vrstvil - nepřirozeně, díky vnějším zásahům - zhruba do tří sfér. První rovinu představovala tzv. kamenná, repertoárová, interpretační divadla, která se věnovala inscenování literárních dramatických textů. V souvislosti s těmito divadly se permanent­ ně hovořilo o krizi divadla. Na opačném pólu bylo divadlo neoficiální a dra­ matická tvorba ineditní, samizdatová. Tento neofi­ ciální divadelní prostor vyplňovali svou dramatic­ kou a divadelní aktivitou umělci zakázaní. Hry byly vydávány v samizdatových edicích (např. ve Vacu­ líkově Petlici nebo Havlově Expedici) a hrány na soukromých scénách - pověstným se stalo bytové divadlo herečky Vlasty Chramostové („zahájilo svou činnost“ pořadem VŠECHNY k r á s y sv ě t a v r. 1975; byl sestaven z textů Jaroslava Seiferta) - či na jiných improvizovaných jevištích (např. Havlova Žebrácká opera se hrála v r. 1975 v hospo­ dě v Horních Počernicích; jiné Havlovy hry hrálo totéž amatérské divadlo Na tahu vedené Andrejem Krobem na Havlově chalupě na Hrádečku). Hry rozšiřované ve strojopisných opisech byly pašová­ ny do zahraničí a tam vydávány v exilových nakla­ datelstvích (ponejvíce v nakladatelství manželů Škvoreckých v Torontu, kde vyšly hry Havlovy, Uhdeho a Landovského). Havlovu aktovku Л и з и ­ се se podařilo i nahrát na magnetofonovou pásku a později vydat jako gramofonovou desku (text na­ mluvili autor a Pavel Landovský). Hry českých za­ kázaných autorů byly poměrně hojně hrány i na jevištích západních demokratických zemí, hlavně hry P. Kohouta (ten pronikl s Ubohým vrahem i na jednu ze scén proslulé Broadwaye), V. Havla а I. Klímy. Inscenace i jejich kritické reflexe v tisku sledovaly ovšem povětšinou cíle politické - spíše než umělecké. Na pomezí povolenosti a zakázanosti (či jistého omezení) se pohybovala tzv. studiová divadla, zva­ ná též alternativní, jiná, experimentální, otevřená, autorská, avantgardní, nová, generační... Před­ stavovala jakousi prostupnou zónu mezi oběma krajními póly, třebaže byla především svou poeti-

Ojediněle mohli někteří z takto postižených dra­ matiků (např. J. Topol, M. Uhde, M. Kundera) pre­ zentovat svá nová díla na jevišti díky jiným krycím jménům: pro ústecké Činoherní studio připravil JO­ SEF TO PO L text J. A. K o m e n s k ý : D iogenes c y ­ nik (1974), M IL A N U H D E zdramatizoval pro brněnské Divadlo na provázku (původně Husa na provázku) Olbrachtova Nikolu Suhaje loupežníka pod titulem B a l a d a pro b a n d it u (1975) nebo Páralovu Pr o fe sio n á ln í ž e n u (1974); o K U N D E R O V U - S C H O R M O V U Ja k u b o v i a jeho p á n o ­ v i byla řeč v předcházející kapitole.

Díky těmto zvláštním opatřením politická moc nechtěně a paradoxně zvýšila kvalitu divadelního života- v regionech i v okrajových pražských čtvrtích, kam byly postupně vytlačovány některé soubory (např. Divadlo Járy Cimrmana do Braníka, Strašnic, Kobylis apod.). Některé periferní divadelní budovy a sály (např. Žižkovské divadlo, Junioridub Na Chmelnici na Žižkově, Klicperovo divadlo v Kobylisích aj.) se stávaly tzv. stagionovými scénami, v nichž hosto­ valy divadelní soubory mimopražské (brněnské Di­ vadlo na provázku, HaDivadlo z Prostějova, Čino­ herní studio z Ústí nad Labem, Studio Y z Liberce - před jeho přestěhováním do Prahy v r. 1978). Velký rozkvět zaznamenalo v tomto období di­

135

„Bytové divadlo“ V. Chramostové v r. 1979 (P. Kohout, V. Třešňák, P. Landovský, V. Chramostová, T. Kohoutová)

kou od obou odlišná. Tento typ patřil к velmi pro­ gresivnímu proudu české divadelní kultury tohoto období. Jeho představitelé vytvořili i most ke tvoři­ vému divadelnictví před srpnem 1968; a také právě tito umělci na sebe vzali hlavní tíhu zodpovědnosti za rozvoj českého divadla v období po listopadu 1989, v letech devadesátých (mnozí přišli v polisto­ padovém období do „kamenných“ divadel, jiní se aktivně zapojili do politiky). К takovýmto diva­ dlům patn brněnské Divadlo na provázku, liberecké-pražské Studio Y , prostějovské-bměnské HaDivadlo, pražské Divadlo na okraji, ústecké Činoher­ ní studio a hradecké Studio Divadla Vítězného úno­ ra - Beseda. Některá z těchto divadel vznikla v průběhu šede­ sátých let (zvláště v jejich druhé polovině či na jejich sklonku) v návaznosti na tzv. divadla malých forem, jako jejich jakási druhá vlna. Z divadel ma­ lých forem některá zanikla, jiná se v nových pod­ mínkách transformovala. Největší proměnu prodě­ lal Semafor. Bylo to způsobeno nejen faktory poli­ tickými, ale i personálními, především smrtí Jiřího Šlitra. Náhradu za něho nalezl J. Suchý později v Jitce Molavcové (poprvé ve hře Jonáš, d e jm e TOMU V ÚTERÝ, 1985). К nejzdařilejším semaforským hrám tohoto období patří zejména K y t i ­ c e (1972), v níž J. Suchý s hudebním skladate­ lem Ferdinandem Havlíkem vzdali humorně parodickou formou hold Karlu Jaromíru Erbenovi (1811-1870). O Divadle Járy (da) Cimrmana, jehož poetika se od svého vzniku po dnešek nijak podstatně nezmě­ nila, jsme pojednali v předcházející kapitole. Tak­ též o tvorbě dvojice J. Vodňanský - P. Skoumal. Z nově vzniklých pódiových dvojic byla nejvý­ znamnější ta, kterou vytvořili JAN BURIAN (1952; syn E. F. Buriana) a JIŘÍ DĚDEČEK (1953). Z jejich tvorby připomeňme: JÁ NECHCI LÉ­

136

TAT

V

RAKETĚ

ANEB

VESMÍRNÁ TRAGÉDIE D v ě m ís t a p r o i n v a l i d y (K o m e d ie se z p ě v y ) (1981), a hlavně R o z č t v r c e n í o s o b n o s t i a n e b B u r i a n a „d o k ­

(1973-1974), L o v e

story a neb

D ě d e č e k “ (1979). Poetika těchto umělců vykazuje nemálo postmodemích rysů, především ve své tvorbě uplatňují ra­ dikální ironii, jež vede až к adoraci destrukce, roz­ padu, rozpolcení, rozčtvrcení autorského i herecké­ ho subjektu i scénického textu; to ovšem nesměřuje к tragismu, ale naopak uvolňuje prostor к hravosti a grotesknímu, čemohumomému veselí. Pro ilus­ traci uvedime pár pregnantních citací ze hry: „Ted k hlavní myšlence dramatu: o co jde? Tak tedy ne­ jde v podstatě o nic.“ „Scénář byl tak labilní, že jsem se ho neudržel.“ К radostné a ironické hře využívají autoři četných citací, aluzí, parafrází, pa­ rodií, slovních hříček a jiných projevů intertextovosti. Poetika výše zmíněných studiových divadel je ovšem odlišná od poetiky pódiových dvojic, je ale odlišná - a to je podstatnější - i od divadelnosti velkých divadelních domů. Jedním z těchto odliš­ ných znaků je právě to, že jejich divadelní činnost není vázána na stabilní divadelní prostor, na diva­ dlo kukátkového typu. Jejich divadelní prostor je atypický. Tyto soubory mohou hrát v podstatě všu­ de (v tělocvičnách, halách, ve sklepech atd.). S tím souvisí i antiiluzivnost těchto divadel, nové řešení vztahu mezi jevištěm a hledištěm, hercem a divá­ kem (často se hraje uprostřed diváků). Jsou to diva­ dla komunikace, dialogu, vyžadují od diváka aktiv­ ní spolupráci; ta je iniciována osobním nasazením herců od okamžiku setkání s výchozím textem až po jeho interpretaci před zraky diváků (divadlo díl­ na, autorské divadlo); usiluje se o tematickou jed­ notu, společenstvíjeviště a hlediště; mění se i vztah к dramatickému textu: studiová divadla jím rozumí tor

inscenační scénář a ten vzniká z různých pretextů a materiálů, které jsou více či méně kolektivně in­ terpretovány, odliterátšťovány a zdivadelňovány. To vše tato divadla zhruba spojuje či sbližuje, kaž­ dé z nich si však počíná originálně, jde svou cestou. Ve svých počátcích (na konci šedesátých let a v prvních letech sedmdesátých) mají к sobě blízko především Divadlo na okraji a HáDivadlo. Jsou to divadla poezie, akcentují pocitovost, atmosféru, naladěnost herců a diváků na stejnou notu. Lyrismus má existenciální, antropologickou povahu, lyrický subjekt představení se prezentuje skrze herecké osobnosti, které do něho vnášejí svá osobní témata, životní zkušenosti, postoje; prezentuje se se svými existenciálními problémy, jako jsou touha, utrpení, bolest, hledání lásky, smyslu života apod. Srozumi­ telnost inscenací byla vázána na schopnost diváků vnímat rytmus představení, scénické metaforické obrazy apod. Typickou ukázkou této poetiky může být např. inscenace HaDivadla B y l o JICH 5 A p ů l (1982), „pocitový divadelní deník“ pěti účastníků jedné cesty. Scenáristy byly přední osobnosti HaDivadla Arnošt Goldflam a Josef Kovalčuk (k zakladatel­ ským osobnostem divadla patří ovšem i Svatopluk Vála). Dramatikem souboru se stal především A R ­ NOŠT GOLDFLAM (1946) s hrami NÁVRAT ZTRACENÉHO SYNA (1983), ÚTRŽKY Z NEDOKONČE­ NÉHO r o m á n u (1985), monodramaty B il e t á ř k a (1983), Je d e n d e n (1983), P ís e k (1988) aj. Obě divadla byla výrazně autorská a interpretač­ ní, a to i tehdy, když např. od druhé poloviny sedm­ desátých let přešlo Divadlo na okraji к dramatizaci prozaických textů a v letech osmdesátých к insce­ nování dramatické klasiky. Zřetelná byla orientace zvláště na dramatizaci soudobé české prózy - knih Fukse, Šotoly, Párala, Hrabala. (Poslední dva autoři byli scénicky uváděni s velkou oblibou i v diva­ dlech jiných - zejména Profesionální žena, Mladý

Z inscenace Pezza versus Čorba v Divadle na provázku

muž a bílá velryba, později i Milenci a vrazi, resp. Hlučná samota, Postřižiny, Obsluhoval jsem an­ glického krále aj.) Divadlo na provázku a Studio Y patří ze studio­ vých divadel к nejstarším. Studio Y, jehož poetika byla charakterizována v kapitole předcházející, se v sedmdesátých a osmdesátých letech svými insce­ nacemi zaměřovalo na variování centrálního téma­ tu češství a sebepoznání: kdo jsme, odkud přichází­ me, kam jdeme. Bylo to univerzální téma českých divadel tohoto období (viz např. hry Divadla Járy da Cimrmana, Steigerwaldovy hry v Činoherním studiu v Ústí nad Labem aj.), neboť posrpnová a podubnová realita znovu naléhavě kladla tuto otázku. Studio Ypsilon hledalo odpovědi, resp. jen kladlo tyto otázky prostřednictvím inscenací o slo­ žitých osobnostech českých dějin, které právě díky své rozpornosti se nevešly do dobového i pozdější­ ho oficiálního vlasteneckého či mravního modelu české společnosti. Protože přečnívaly, byly odsu­ nuty na je jí okraj, vyloučeny z národa (některé na čas, jiné byly střídavě skandalizovány, tupeny a zase rehabilitovány). (Jde o jeden z nejtypičtěj­ ších a nejrozšírenějších jevů české historie, jenž nejspíše souvisí i s českou povahou a charakterem a jímž se asi nelze příliš chlubit. O tom, že jde o téma velmi aktuální, svědčí i naše žhavá součas­ nost.) Ypsilonka se zaměřila na osobnost K. H. Máchy (ŽIVOT A SMRT K. H. M á c h y , 1978), Jaroslava Haška ( V o n í jso u h o d n e j c h l a p e c a n e b A n a b á ­ Ja r o s l a v a H a š k a , 1983), více než sta repríz dosáhla inscenace OUTSIDER ANEB ŽIVOTOPIS SLAVNÉHO MUŽE V UVOZOVKÁCH (1981). Velm i příznačné bylo sabinovské téma společného projek­ tu studiových divadel (v r. 1988 v pražském Junior-

ze

klubu N a Chmelnici - Divadlo na provázku: PRO­ DANÝ a p r o d a n á , HaDivadlo: Z á h a d n é p o v a h y , Drak: P r o d a n á n e v ě s t a ).

Pro Divadlo na provázku byla nejtypičtější žán­ rová a divadelní pluralita - program divadla vskut­ ku otevřeného kreacím dramatickým, epickým, po­ etickým, hudebním, klaunským, kabaretním, muzi­ kálovým... К nejvyhraněnějším představitelům di­ vadla patří osobnost klauna, mima, herce Boleslava Polívky (1949). Polívkovo všestranné herectví v so­ bě spojuje klauniádu, pantomimu, činohru, divadlo akce a asi ještě četné další divadelní kreativity. Z Polívkových klauniád připomeňme P e z z a VER­ SUS Č o r b a (1975), P o s l e d n í l e č (1981), Š a š e k a k r á l o v n a (1988) aj. Činoherní studio Ú stí nad Labem bylo zdánlivě

v jistém smyslu výjimečné, talentované, působící na odpovědných postech) je charakteristické i pro přední dramatiky „kamenných“ scén Oldřicha Daňka, Jiřího Šotolu či Danielu Fischerovou. OLDŘICH DANĚK (1927) je jedním z nejplod­ nějších českých dramatiků a nejdůslednějších před­ stavitelů brechtovského epického divadla. Hrdiny —či spíše nehrdiny —svých dramatických i prozaic­ kých textů (Daněk je také čelným představitelem české historické prózy) si vybírá jak ze současnosti, tak z minulosti. Jejich příběhy vypráví či na jevišti předvádí především proto, aby zkoumal, hodnotil, komentoval (nebo nechal hodnotit diváka či čtená­ ře) jejich chování a konání v dějinách i v přítomnos­ ti. Nesdílí dějinný optimismus, že lidstvo automa­ ticky spěje к vyšším metám a ke své dokonalosti (zvláště mravní). O vyšší hodnotu lidství se vede každodenní zápas všude. Ve svém díle se proto za­ měřuje na člověka obyčejného, přiměřeně talento­ vaného a schopného, a ukazuje jeho zápas o kon­ krétní podobu jeho lidství ve složitých, rozporupl­ ných podmínkách doby, ať již jde o velké dějinné zvraty či prostředí nějakého konkrétního pracoviště. Právě tento „malý člověk“ bývá někdy velký, stejně jako naopak tzv. velký člověk malý (viz autorovy poznámky na závěr hry V á l k a vy p u k n e p o př e ­ s t á v c e a n e b D o s t ih n a d l o u h é t r a t i , 1976). Základní dramatický konflikt hry je postaven na střetu či propojenosti dvou „světů“ - uměleckého a mimouměleckého. Autor hru koncipoval jako ži­ votní zpověď herce Bendla, který v nemocnici na sklonku života, tváří v tvář smrti bilancuje svůj ži­ votní příběh, své chovám, které nebylo lidsky a eticky vzorové, ba naopak (pro svou uměleckou kariéru obětoval několik svých kolegů z divadla, bez skrupulí opustil své dívky a ženy). Etické po­ slání hry (a Daněk akcentuje ve své dramatické tvorbě právě tuto rovinu) lze snad spatřovat v tom, že nelze bytostně zrazovat ani své umění, ani své lidství, protože jedno podmiňuje druhé. Selhání lid­ ské znamená i selhání umělecké (nemravný člověk nemá z jeviště co podstatného divákům sdělit, pro­ tože jeho sdělení je nevěrohodné). V jiné své eticky exponované hře Z p r á v a o c h i ­ r u r g ii m ě s t a N., kterou označil za „divadelní fugu“ , učinil Daněk protagonistou lékaře-chirurga (Viktora Drabina; jméno však není důležité, pod­ statné je určení profesní). Tematika lékařská patřila v české literatuře a kultuře sledovaného období к tématům nejfrekventovanějším (viz prózu, tele­ vizní seriály, filmy; např. Dietlův seriál Nemocnice na kraji města, Hubačova Sanitka, román V. Stýblové Skalpel, prosím, Říhův román Doktor Meluzin - obě prózy byly zfilmovány - aj.). Bylo na ní demonstrováno humanistické poslání socialistické­ ho zdravotnictví a vůbec etika, zodpovědnost, ne­ zištnost práce lékařů - nejpozitivnějších hrdinů so­ cialistické literatury (vystřídali tak proletářské pro­ tagonisty výrobních dramat padesátých let).

nejméně studiové. Jeho odlišnost byla v tom, že stavělo na dramatickém textu. К „dvorním“ drama­ tikům divadla patřili Alex Koenigsmark (E d e s s a , T r o il u s A K r e s s id a ) a Karel Steigerwald. Z dal­ ších osobností uvecftne režiséra Ivana Rajmonta či herce a univerzálního divadelníka Leoše Suchaří-

pu. KARET. STEIGERW ALD <1945) napsal v ob­ dobí, které sledujeme, trilogii pohybující se v histo­ rickém terénu počínaje polovinou devatenáctého století (revoluční rok 1848 a doba Bachovy absolu­ tistické „konsolidace“ ): D o b o v é t a n c e (1981), F o x t r o t (1982), T a t a r s k á p o u ť (napsaná v roce 1978, poprvé uvedena až v r. 1988 v Divadle Na zábradlí"). Steigerwaldovy hry jsou hrami ideolo­ gickými, psanými na předem danou tezi. Nejsou to hry historické. Historie mu slouží jen к tomu, aby na konkrétních situacích ukázal chování českých „typů“ - postavy nejsou individualizovány, autor je charakterizuje sociologicky jako starostu a hotelié­ ra, průmyslníka, básníka, aristokrata a pitomce, podučitele, komisaře, profesora, dvorního radu, posluhu, pobudu, ponocného, cosi jako couru, dceru, choť apod. Obraz Čechů je nelichotivý - chovají se oportunisticky, egoisticky, vlastenectví - či jeho následné popření — využívají к vlastnímu prospě­ chu. Zdá se, že Steigerwald postihl trvalou vlast­ nost českých lidí v dějinách - bezzásadový kariérismus a egoistické prospěchářství. Toto chování nazývá autor dobovými tanci. „D ob ří lidé kráčejí“ (podle Steigerwalda) „ vyrovnaným krokem к cíli. “ Kteří to jsou ti dobří lidé а к jakému cíli kráčejí, se ovšem ze hry nedozvíme. Činnost studiových divadel (s výjimkou Divadla na okraji, které sledovalo linii výrazně estetickou; svou činnost skončilo v r. 1987) směřovala na sklonku osmdesátých let к divadlu politickému, resp. publicistickému, jak o tom svědčí projekt Di­ vadla na provázku a HaDivadla - scénický časopis Rozrazil 1/88 O demokracii (1988). (Součástí byla i aktovka V. H A V L A ZÍTRA TO SPUSTÍME; jméno autora však nemohlo být uvedeno.) Téma zvláštní, jakési zástupné historicity (v užší specifikaci češství), ve skutečnosti téma podstaty lidství, etiky života bez ohledu na čas a společenské postavem' protagonistů (nezřídka však jde o lidi

138

Jednotlivé dramatické hlasy této divadelní fugy představuji jednak odlišné názory na problém trans­ plantace ledviny, к níž se chystái chirurgické oddě­ lení nemocnice v N. (tato možnost je ovšem více­ stupňové komplikována: čekáním na exitus smrtel­ ně zraněného člověka, nesouhlasem manžela pa­ cientky apod.), jednak rozpory uvnitř kolektivu chi­ rurgického oddělení vztahující se ke kontroverzní­ mu chování špičkového chirurga Drabina, který má odejít z oddělení na primariát venkovské, méně vý­ znamné nemocnice. Rozpory jsou nakonec vyřeše­ ny ve prospěch etiky lékařské práce (text hry je proložen citacemi z Hippokratovy lékařské přísa­ hy) a zachování kvality chirurgického týmu; to je nadřazeno rozporům osobním (chirurg Drabin je konfliktní typ v mezilidských vztazích apod.). Největší popularity dosáhla Daňkova historická hra V é v o d k y n ě v a l d š t e j n s k ý c h v o j s k (1979, premiéra 1980 v Národním divadle). Na úspěchu hry měl výrazný podíl nejen kvalitní text, ale i apelativní inscenace (bitevní scény jsou např. vedeny proti publiku) Miroslava Macháčka (1922-1990), jehož režijní činnost vyvrcholila právě na přelomu sedm­ desátých a osmdesátých let inscenacemi Stroupežnického Našich furiantů (1979), Čapkovy Bílé ne­ moci (1980), Shakespearova Hamleta (1982) a scé­ nickou koláží z díla Dostojevského (1983). I v této hře využil Daněk principů antiiluzivního epického divadla. Hra byla nazvána dramatickou rapsodií, jde však spíše o její opak, neboť bohatýr­ ské děje třicetileté války jsou zde silně ironizovány. Ironizováni jsou i militantní aktéři jednotlivých bi­ tev, šarvátek, tažení této války (Albrechtem z Valdštejna počínaje - vystupuje zde v dvojroli, která umožňuje ukázat jeho vzestup a pád, a lancknechty konče). Ironický je i samotný titul, neboť vévodkyní není míněna Isabela Harrachová, ale markytánka Marie či Magda (opět dvojrole), resp. válka sama. Písař: Marie: Písař: Lena: Magda: Rejtar: Magda:

(tj. postava Valdštejna zavražděného r. 1634). A když se neválčí, alespoň se o válkách vypráví, zpívá či hraje divadlo. „ Z písničky bitev je písnička divadla. “ Vévodkyně valdštejnských vojsk není jedinou historickou hrou O. Daňka. Připomeňme ještě ale­ spoň monology z historického románu Král bez přilby B i t v a n a M o r a v s k é m p o l i (1979) nebo hru V y jste Ja n (premiéra 1987). JIŘÍ ŠOTOLA (1924-1989), jedna z nej­ všestrannějších osobností své generace, se prosadil jako dramatik (na jevišti, v televizi a rozhlase) až v závěru své tvůrčí dráhy v námi právě sledovaném období. Vnitřní dramatičností a jistou teatralitou, diva­ delními gesty je naplněna i jeho poezie a próza. Divadelní postavy (loutky) hrají významnou roli zvláště v jeho historickém románu K u ř e n a r o ž n i , textu scénicky uvedeném např. v Divadle na okraji (1978). Z druhé strany vyznačuje Šotolovy drama­ tické texty silná obraznost, metaforičnost, symbo­ ličnost. Tematicky Šotola čerpá jak ze současnosti, tak z minulosti (z dějin českého středověku i z dějin 19. a počátku 20. století"). Za své hrdiny si vybírá vý­ znamné postavy (Karla IV., K. H. Máchu apod.) i outsidery dějin (vagabunda Matěje Kuře aj.). Dra­ matický konflikt vytváří konfrontací dvou protikladných pohledů: z výšin velké historie a z nížin pěšáků, plebejců dějin, „pěších ptáků“ , kuřátek opékaných na rožni velké historie. Jeho pohled na dějiny a úlohu člověka v nich je skeptický. К vyjádření této skepse užívá autor s oblibou ironie. Postavy mající zodpovědnost za chod velké historie (např. Karel IV.) i postavy žijící jen svou historií mají své místo v dějinách fatálně předurčeno, nemohou se — ač se o to snaží z dějinné determinovanosti vyvázat. Dějiny jsou silnější než ony, v zápase s nimi prohrávají. Ze Šotolovy dramatické tvorby uvecftne: PĚŠÍ p t á c i (1981), B i t v a u K r e s č a k u (1982), S v a t ý n a m o s t ě (1984), P a d a l o l is t í , p a d a l a j a b l íč k a (1985), A JENOM ZEMĚ BUDE MÁ (Máchovská va­ riace) (1986), C e s t a K a r l a rv. d o F r a n c ie

Valdštejnská vévodkyně se možná vůbec nejmenuje Isabela Harrachová. Co to meleš? Jediná vévodkyně, se kterou se kdy podle mého vážně oženil, se jmenuje válka. A zas je koho zabít. Ted pro změnu vévod­ kyni. Mně taky někdy řík a jí... vévodkyně. Kdo ti tak říká? Ranění...

a zpět.

Na konci sedmdesátých let a na sklonku desetile­ tí následujícího vstoupila na česká jeviště třemi di­ vadelními hrami, které vzbudily neobyčejný ohlas, D A N IELA FISCHEROVÁ .(1948). Největší roz­ ruch způsobila její první hra H o d i n a m e z i p s e m A VLKEM (1979), která byla po čtyřech před­ staveních zakázána. Také další hry Fischerové se mohly hrát až v druhé polovině osmdesátých let, ač BÁJ byla napsána již v roce 1982. Hru P r in c e z ­ n a T., premiérovanou v roce 1986 v ostravském divadle, inscenovala i divadla v Ústí nad Labem a Chebu. Náměty pro své hry čerpá Fischerová z historie, respektive starší literatury, středověkých legend

Daněk ve hře nahlíží na válku zdola a ukazuje složitost, tragiku lidského údělu a rozpornost všech postav bez rozdílu, především těch nejnižších, nej­ ubožejších, kteří dělají (či jsou nuceni dělat) válku a stávají se jejími oběťmi. Ukazuje i jejich bez­ mocnost válkám zabránit. Války byly, jsou a bu­ dou. Už v roce 1635 (rok po Valdštejnově zavraž­ dění) „s halasem odletí víko rakve a vylézá V 34“

139

a orientálních pohádek. První hra se soustřeďuje na postavu básníka Villona, druhá obměňuje známou pověst o krysaři z Hammeln, třetí vychází z pohád­ ky o kruté princezně Turandot. Literárních reminiscencí však lze rozpoznat v textech více. Například v souvislosti s Bájí se mohou vybavit některá díla Sartrova nebo Camusova (Ďábel a pánbůh, Mor), Dostojevského Běsi či Bratři Karamazovovi a v první řadě Goethovo dramatické veledílo Faust, jehož ústřední téma - smlouva doktora Johanna Fausta s ďáblem Mefistofelem — se vybaví při četbě či sledování hry Fischerové na jevišti nejspíše. (Jedna z mužských postav hry se dokonce jmenuje Johan a jedna z po­ stav ženských Markéta.) Ve hře Báj uzavřeli podobnou smlouvu s ďáblem (inkvizitorem) Johan a Opat v domnění, že „ďábla“ obelstí, že budou hrát svou hru к záchraně svých nejbližších a obyvatel Hammeln. Vzali na sebe rizi­ ko dílčí spolupráce s ním. Ďábla však nelze obelstít, protože ten není mimo nás, ale v nás. Vše záleží na našem rozhodnutí. „Ďábel ... nikdy nejedná bez souhlasu lidí,“ řekla na adresu hry její autorka. A v souvislosti s Princeznou T. se vyjádřila obdob­ ně: „Opravdu jsme složitost sama... Ale to nás ne­ zbavuje odpovědnosti. Přes všechnu složitostje člo­ věk celek. Nemůže se prodat napůl a zbytek si scho­ vat pro lepší časy. Život nadvakrát je prázdná ilu­ ze... Odpovědnost za spuštění mechanismu (ro­ zuměj ananké - osudové nutnosti, В. H.) není mimo člověka. “ Dramatický konflikt her D. Fischerové spočívá ve střetnutí dobra a zla, neviny a viny. Autorka nepreferuje ani jednu ze stran. Obě mají stejnou důležitost - jsou to komplementární sily života. Člověk však může mezi nimi volit. Nemůže svalo­ vat vinu na osud, na ďábla ap. Ale výrok „Každý svého štěstí strůjcem!“ má i svůj ironický rub. Tato rozpornost a složitost člověka, nemožnost vynést jednoznačný rozsudek o něm je tématem i dramatického debutu Fischerové. Naznačuje to už sám název hry a potvrzuje i dvojí rozsudek nad Villonem: trest smrti oběšením změněný vzápětí na vyhnanství z Paříže. Je to problém nadčasový. Dě­ jištěm hry je soudní síň. Příběh vychází ze sklonku středověku či rané renesance, ale „hra se nikterak nenechá vklínit do 15. století“ , uvedla sama autor­ ka. „Naopak od samého počátku musí být nastolena konvence, že se ocitáme ve více dějinných vrstvách zároveň. “ Ve hře proto dochází к míšení časů, po­ stavy z 15. století se na jevišti setkávají se součas­ nými novináři, příslušníky hnutí hippies ap. Přes tuto nadčasovost (nebo právě díky jí) působí hry D. Fischerové zároveň velmi časově. Divák osmde­ sátých let v nich nacházel dosti zřetelné paralely se svou dobou (např. analogie středověkého a socialis­ tického soudnictví, způsob, jak se zbavit nepohodl­ ných rebelů ap.). Hry Fischerové vynikají mimořádnou (někdy až

příliš exaltovanou) múzičností. „Neumím napsat

repliku jako imitaci reality, cit pro rytmus mi j i vždycky zformuje po svém... Nemůžu jinak, tak mi zobák narost. Klape rytmicky.“ V e hře Hodina mezi psem a vlkem nemohou proto chybět Villonovy verše. Autorka ráda využívá zvukových a světel­ ných efektů, sborových deklamací ap. Z a pravý opak dramatiky studiových divadel a múzických her D . Fischerové na „oficiální scéně“ a přirozeně tvorby dramatiků-disidentů můžeme do jisté míry považovat televizní dramatiku dvou nej­ významnějších představitelů tohoto žánru, Jiřího Hubače a Jaroslava Dietla. Právě jejich vliv na nej­ širší divácké vrstvy byl největší a nemůže se s ním srovnávat žádný z českých dramatiků či žádné čes­ ké divadlo. A č v televizi (méně i na prknech, jež znamenají svět) působili od šedesátých, respektive už padesátých let, jejich původní televizní drama­ tická tvorba dosáhla svého vrcholu v letech sedm­ desátých a osmdesátých. Nestalo se tak náhodou, neboť jejich tvorba dobře odpovídala požadavkům právě této doby. Nejenže přibližovala televizním divákům v jednotlivých televizních hrách, přede­ vším však ve vícedílných obrazech a seriálech zají­ mavé prostředí, všední i nevšední profesní a sociál­ ní či lidsky problémové skupiny lidí, ale důležité bylo, že tito autoři uměli oslovit jak masového kon­ zumenta, tak i náročného diváka pestrou mozaikou dějů, zápletek, charakterů, živých dialogů - to vše jako by vzato přímo z každodenního života lidí. Ne nepodstatné bylo vesměs i „pohádkové“ , happyendové vyústění rozehraných příběhů. Pro námětv svých seriálů si J A R O S L A V D IE T L (1929-1985) chodil přímo do „terénu“ (považoval se za člověka politického: „jsem bytostně ,homo politicus'“ , řekl o sobě v jednom interview) nebo zpracovával ná­ měty televizních diváků (tzv. bakalářské příběhy, velmi oblíbený pořad vysílaný od r. 1976). Z Dietlových více než deseti seriálů připomeňme jen ty nejúspěšnější: N e m o c n ic e n a k r a ji m ě s t a (1978-79, pokračování 1982), S y n o v é a d c e r y Ja k u b a s k l á ř e (1986), N e j m l a d š í z r o d u HAMRŮ (1975), M u ž NA RADNICI (1976), ŽENA ZA p u l t e m (1977-78), O k r e s n a s e v e r u (1981) nej­ lépe odpovídaly dobové ideologii (adorace spole­ čensky prospěšné práce, moudré rozhodování ve­ doucích pracovníků, a zvláště stranických funkcio­ nářů ap.). JIŘI H U B A Č (1929) se zapsal do srdcí televiz­ ních diváků lidsky opravdovými příběhy někdej­ ších středoškolských spolužáků, nyní důchodců ( N e z r a l é m a l i n y , 1981, hráno též jako divadelní hra S t a r á d o b r á k a p e l a , 1984), jímavým příbě­ hem pozdní lásky (LÍSTEK DO PAMÁTNÍKU, 1976). trilogií I k a r ů v p á d , T a ž n í p t á c i a Z i m a p o u t n ík ů (1977, 1984, 1988), jejímž protagonistou je muí alkoholik, a seriály DOBRÁ VODA (1983) z prostředí' chovu kom" a S a n it k a (1984).

Charakteristiku ineditního a exilového českého

140

dramatu a divadla sedmdesátých a osmdesátých let uveďme hrou P A V L A KOHOUTA M a r ie z á p a s í S a n d ě l y , která měla premiéru v r. 1981 ve Vídni. Podává dramatickou formou nejen „zprávu“ o stavu českého divadla zahnaného do podzemí, ilegality, poloilegality, exilu ap., ale především vydává svě­ dectví o zápasu české kultury s představiteli moci (ve hře symbolizované anděly). Základním téma­ tem hry je sama podstata dramatu a divadla, etika kulturní tvorby vůbec. К napsání hry inspirovalo P. Kohouta monodra­ ma F. Pavlíčka, „zpráva o pohřbívám" v Cechách“ , Dávno, dávno již tomu (podrobněji viz níže), které vytvořil pro herečku Vlastu Chramostovou, jež ji sehrála ve svém pražském bytě, když měla zakázá­ no vystupovat na oficiální divadelní scéně. Kohoutova hra patří do okruhu tzv. vaňkovských her, v nichž vystupuje postava spisovatele Vaňka (zde v jeho zastoupení žena vězněného spisovatele Helga Vaňková). Hru chápal její autor jako poctu tehdy vězněnému českému dramatikovi V. Havlovi. Nejznámější vaňkovskou hrou je bezpochyby Havlova Audience (o té níže). Při její nahrávce na magnetofonový pásek se sešli autor a herec PAVEL LA N D O V S K Ý (1936). Ten se (před svou emigrací do Vídně v r. 1978, kde hrál v Burgtheatru) vý­ znamnou měrou podílel spolu s P. Kohoutem na divadelních představeních v bytě V. Chramostové. Landovský ovšem napsal i několik divadelních her (některé vyšly v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu, některé byly hrány či vysílány rozhlasem v SRN nebo Rakousku). Souhrnně lze Landovského divadelní hry charak­ terizovat jako absurdní grotesky situačního typu. Témata si autor nepotřeboval příliš vymýšlet, na­ cházel je ve svém okolí, v prostředí sledovaných a pronásledovaných disidentů. Proti znormalizované a zideologizované realitě, kterou zobrazoval ja­ ko realitu absurdní a vysmíval se j í formou situační grotesky, stavěl lidskou přirozenost, spontánnost, ba až živelnost (projevovala se mj. také expresivnún až vulgárním slovníkem, a to jak v promluvách dramatických postav, tak v autorských poznám­ kách к projevům herců či к inscenování her). Téma všeobecného slídičství a permanentního lustrování je zvlášť exponováno v hře SANITÁRNÍ n o c (1977) (vystupuje v ní postava ráčkujícího spi­ sovatele Vaňka, který sbírá podpisy na nějakou pe­ tici). Autor předepsal v poznámkách к uvádění hry, aby diváci vstupující do foyeru divadla nebyli vítá­ ni a kontrolováni biletáři a biletářkami, ale přísluš­ níky Divadelní ostrahy,-»vybavenými pistolemi a cvičenými vlčáky s náhubky na mordách. Tito uniformovaní zřízenci bloudí prostorami divadla (hledištěm i jevištěm) i během představení (do děje hry však přímo nezasahují) a o přestávce, svítí divá­ kům baterkami do očí, občas někoho vyvedou. Po­ dle autora hry má být jejich „všudypřítomnost zne­ klidňující“. Hra, situovaná do prostředí lokálu při­

pomínajícího restauraci z let sedmdesátých a garso­ niéry s obrovskou odestlanou válendou, kuchyň­ ským koutem a příslušenstvím, zalidněná pestrou směsicí postav (u řady z nich je zdůrazněna promě­ na jejich zaměstnání: „bývalý“ internista, „nyní“ topič, „bývalý“ právník, „nyní“ číšník ap.), probíhá v uzamčeném na řetěz, popř. prkny a hřebíky zatlu­ čeném divadle. Po skončení představení jsou před budovou divadla diváci svědky toho, jak jsou „ her­ ci v kostýmech, režisér, osvětlovači a pomocný di­ vadelní personál za mlčenlivé asistence příslušníků Divadelní ostrahy nakládáni do předem připrave­ ných, krytých, jakoby policejních vozů“ . Z dalších her P. Landovského jmenujme: PŘÍPAD PRO VESNICKÉHO POLICAJTA (1972), SUPERMANKA (1976), A r e s t (1983) (rovněž aktovka s vaňkovským tématem), O b j íž ď k a (1982). Nejen divadelně fiktivní, ale skutečné pronásle­ dování diváků je spojeno s bytovými inscenacemi her, které psali pro Vlastu Chramostovou různí au­ toři, především P. Kohout a F. Pavlíček. Reprízy těchto her byly velmi často znemožněny, protože hereččin byt byl hlídán Státní bezpečností, diváci byli již při příchodu perlustrováni, zadrženi a mnozí i vyvezeni mnoho kilometrů mimo Prahu.

František Pavliček

К nejslavnějším bytovým inscenacím patřilo již výše zmíněné monodrama FR AN TIŠKA PAVLIČ­ K A ( 1923) D á v n o , d á v n o j iž t o m u , premiérované o Vánocích r. 1979. (Filmový záznam zkrácené verze byl vysílán u příležitosti 100. výročí Národní­ ho divadla v r. 1983 ve vídeňské televizi. Pořad byl dedikován také „všem československým umělcům, kterým je znemožněno ve vlasti publikovat a veřejně pracovat“.) Jak již název napovídá, hra těží z díla

141

a životních osudů Boženy Němcové. Pavlíček vy­ tvořil specifickou formu dramatického textu. Sesta­ vil jej z autentických dokumentů (např. dopisů, po­ licejních zpráv, pohřební řeči), fiktivních rozhovo­ rů B. Němcové s dětmi, manželem, přáteli a autor­ ských komentářů (silně aktualizovaných). Podařilo se mu vytvořit nejen dramaticky působivý a lidsky jímavý obraz „nevydařeného, beznadějně zpacka­ ného života“ této neobyčejné české spisovatelky, ale i obraz její doby, ne nepodobný době znormalizovaného Československa a údělu českých disiden­ tů v něm. Z dalších Pavlíčkových prací pro divadlo uveď­ me hru, jež chtěla být „ divadelní kratochvílí“ , v níž „tělesnost je hnací silou postav“, „dějištěm je hra asociací“, CHVÁLA pr o st o pá šn o st i (1979), nebo

ze. Názory na tento problém se přirozeně liší, a to většinou velmi diametrálně. Odpovědna tuto složi­ tou otázku jsme podali zvláště při výkladu divadel­ ní činnosti studiových divadel nebo při charakteris­ tice dramatické tvorby M. Kundery. Názor P. Ko­ houta je tento: „Pod dramatizací chápu předem к nezdaru odsouzený pokus uzpůsobit prózu pro di­ vadlo jejím epickým převyprávěním. Zajímá mě jen adaptace - překlad příběhu z druhého do třetího rozměru. Adaptuji-li knihu, která mě fascinovala, snažím se zapomenout je jí literární strukturu a komponuji j i pro jeviště, jako by to byl můj vlastní příběh. Nejvíc mě inspiruje právě konkurence ori­ ginálu, se kterým může mou práci každý porovnat. “ Ubohý vrah Andrejevův a Kohoutův mají dosti společného, v zásadě to však jsou díla odlišná. Za­ tímco Andrejev podává svůj příběh v sedmi listech, které píše hlavní hrdina dr. Keržencev z blázince soudním znalcům, v nichž jim vysvětluje své názo­ ry a důvody, proč zabil svého přítele Saveljova, a v nichž filozofuje o významu lidského rozumu, Kohout zvolil velmi aktraktivní a ve světové dra­ matice šedesátých let několikrát použitou formu di­ vadelní hry, která je jako jakási psychohra hrána v psychiatrické léčebně. (Připomeňme ze světové literatury např. Diirrenmattovy Fyziky nebo Weissovo Pronásledování a zavraždění Jeana Marata předvedené divadelním souborem blázince v Charentonu za řízení markýze de Sada - viz oddíl Svě­ tová literatura, str. 237.) Společným tématem obou autorů je otázka vý­ znamu rozumu v životě člověka. Jeho adorace (zbožštění) přivede člověka na hranici šílenství a opuštěnosti. Umožňuje mu vraždit (právě pod pláštíkem šílenství). Vztah mezi vražděním a šílen­ stvím je nejasný a neřešitelný. Andrejev formuluje v závěru své novely tuto otázku takto: „Stavěl-li jsem se býti bláznem, abych mohl vraždit, či vraždil-li jsem proto, že jsem byl blázen. “ Andrejevův Keržencev je čisté ratio. Keržencev Kohoutův miluje a neopětovaná, resp. odmítnutá láska je jedním z hlavních motivů, proč se Keržen­ cev rozhodne zabít (při inscenaci hry Hamlet, který probodne Polonia - vše se však děje pouze imagi­ nárně, neboť herec představující Hamleta [je jím Keržencev] nemá v ruce kord) svého úspěšnějšího soka v lásce. Kohout obohacuje Keržencevovu po­ stavu o dimenzi citovou a plně využívá jeho schop­ nosti herecké (Keržencev je lékařem i hercem). Pointa hry je překvapivá a odlišná od Andrejevovy novely. Psychodrama nepomohlo vnést do roz­ vrácené Keržencevovy mysli řád, takže jeho chová­ ní bylo označeno za šílené, což znamenalo pobyt v blázinci. Paradoxně teprve jako bláznovi se mu podařilo naplnit celoživotní cíl, jímž byl „lidský kontakt“ s milovanou Tafánou, která se rozhodla opustit svého muže a pečovat o Kerženceva a vy­ nahradit mu někdejší urážku, když neuvěřila jeho vyznání lásky. Zůstává-li Andrejevův Keržencev

ŽIVOT A DÍLO SKLADATELE FOLTÝNA ANEB POSED­ LOST, dramatická symfonie o čtyřech větách, prolo­

gu a epilogu, napsaná v r. 1969 na námět poslední­ ho, nedokončeného díla, románu K. Čapka. F. Pavlíček se podílel jako člen redakční rady na vydávání samizdatového sborníku O divadle a na profilu kulturní rubriky samizdatových Lidových novin. Byl také scenáristou netradičního televizní­ ho přepisu Babičky B. Němcové (režie A. Moskalyk; jeho jméno jako spolutvůrce tohoto mimořádně kvalitního uměleckého díla z r. 1971 však nemohlo být uvedeno). Nejplodnější český dramatik padesátých a šede­ sátých let, PAVEL KOHOUT, nepřestal vyvíjet svou literární a divadelní aktivitu ani v době, kdy mu byla tato činnost zakazována, kdy nesměly být hrány ani tištěny jeho dramatické (a přirozeně ani jiné) texty. I nadále psal divadelní hry, nechával je cirkulovat v strojopisných opisech mezi přáteli, vy­ dával je v zahraničí, staral se o chod bytového diva­ dla V. Chramostové jako autor, režisér, herec, dra­ maturg ... Nemohly-li se objevit jeho hry na scé­ nách českých, o to více se hrály na jevištích západ­ ního světa. К nejhranějším patřil UBOHÝ VRAH. Měl být inscenován na počátku sedmdesátých let v pražském Realistickém divadle. Jeho uvedení by­ lo ale zakázáno. Světová premiéra se konala v Düs­ seldorf v r. 1973. Hra byla poté hrána v desítkách světových divadel západoevropských a v USA (v Athénách např. dosáhla 250 repríz, na Broadwayi se hrála čtyři měsíce). Na českou premiéru čekala hra plných dvacet let (Divadlo na Vinohra­ dech v r. 1991). Ubohého vraha napsal P. Kohout na motivy po­ vídky ruského prozaika Leonida Andrejeva Rozum (1902). Dramatizace cizích'námětů pro divadlo, tzv. adaptace (M. Kundera užívá termínu variace), byla v českém divadle běžná, ba dokonce hojně rozšířená od šedesátých let. P. Kohout patřil к nej­ častějším upravovatelům cizích děl pro jeviště (viz výše). V souvislosti s těmito úpravami, umělecký­ mi modifikacemi se většinou klade otázka po adekvátnosti dramatického přepisu vzhledem к předlo­

142

zcela opuštěn, sám se svou spáchanou vraždou, stá­ vá se Kohoutův Keržencev „vrahem“ tak, že připra­ vil svého soka o ženu a o lásku. Andrejevův nihilis■Hs a bezvýchodný pesimismus posunul do poloh více optimistických, resp. méně pesimistických. 'Vztah pesimismu a optimismu je pro Kohoutovo âûo vůbec důležitý. Autor sám o sobě r. 1995 pro­ pašuje, že je bytostný optimista: „Doplácel jsem г mládí na absenci skepse. Život mě poučil. Skepse je nezbytná, ale taky umrtvující, není-li spojena j optimismem. “) Volně podle L. N. Andrejeva napsal P. Kohout T r. 1975 R u le tu , podle R. Rollanda v r. 1976 hru K r á l K o la s k o lik á t ý aneb Bůh v e Francii, spolu s I. Klímou adaptoval pro jeviště román F. Kafky A M E R IK A , podle F. M. Dostojevského H r á č a jeh o š tě s tí (1982), podle M. Eliada V e lb Á H R A N A J a v o ra (1983), podle G. Orwella 1984. N o č n í můra (1983). Dále napsal několik vaňkovikých aktovek (šestou aktovku o Vaňkovi z r. 1984, M ARAST, věnoval „odsouzenému Václavu Havlovi, spisovateli, nositeli Velké Rakouské státní ceny za evropskou literaturu, t. č. Nápravně-výchovný ■tim' Heřmanice, PS 2 Ostrava 13, 713 02 “ ). ECCE CONSTANTIA! (1988) je velmi zajímavá hra, kterou aitor pojal jako televizní „přímý přenos z koncilu v Kostnici 1414-1418 s jednou přestávkou na osvě­ žení“ (není to tedy hra o Husovi). Vaňkovské hry psané jinými dramatiky než V Á C LA V E M H A V L E M |l936) byly vesměs hrá­ n i o těch druhých, o těch, s nimiž přicházel Ferdi­ nand Vaněk, jako dramatická postava připomínající silně osobnost Václava Havla, do nedobrovolného styku. Kohoutova aktovka Marast je hlavně o něko-

Adolf Hoffmeister: Václav Havel

lika typech vyšetřovatelů, kteří se pokoušejí rozma­ nitými metodami narušit Vaňkovu identitu. Právě problém identity byl už v šedesátých letech, a zůstal jím i v letech následujících, ústředním tématem Havlovy literární tvorby, včetně tvorby dramatické. Explicitně o tom vypovídá i ve svých Dopisech O l­ ze z vězení. Dne 27. 2. 1982 např. píše: „ V širším a neurčitějším slova smyslu moderní umění vůbec a v užším a určitějším smyslu pak moderní drama zvlášťjsou - mimo jin é - velkým otevřením tématu ,krize lidské identity\ ... O krizi lidské identity v dramatu jsem kdysi dost podrobně psal ve svém komentáři к Spiklencům ... M oderní krizí identity v dramatu nerozumím nějaké tartujfovské přetvařo­ v á n í- to je pouze projev identity poklesle zapletené v ,řádu věcí‘ - , ale j e j í skutečný rozklad.“ A vskutku nejlepší Havlovy hry z období disentu „pojednávají4dramatickou formou o lidské identitě - o je jí krizi (v Largu desolatu), o permanentní snaze j í čelit, nepodlehnout lákavým svodům a po­ kušením (Audience, Vernisáž, Pokoušení). Zejmé­ na dvě z těchto her (Audience, Largo desolato) mě­ ly výrazně autobiografický charakter (vycházely z čerstvé životní zkušenosti autorovy). V A u d ie n c i (1975) čelí spisovatel Vaněk (nyní přikulovač sudů v trutnovském pivovaře) pokusu Sládka učinit z něho oplátkou za určité pracovní výhody donašeče na sebe sama. Vaňkova morální převaha je evidentní, jeho nemravný pokušitel je ovšem postavou dosti trapnou (jakási pokleslá for­ ma pokušitele, něco na způsob někdejších hloupých vesnických čertů — viz např. i Drdovy pohádkové hry). Možná i proto hra velmi brzy „zlidověla“ . „Stá­ valy se mi i takové věci, že jsem třeba vezl stopaře a on, aniž věděl, kdo jsem, mi začal z té hry citovat, nebo že jsem v hospodě slyšel mladé lidi volat na sebe přes celou místnost repliky z té hry. “ (V. Ha­ vel - K. Hvtzďala, Dálkový výslech) V dalších dvou vaňkovských hrách je mravná a noblesní postava Vaňka, pro niž je charakteristic­ ká až přemrštěná ostýchavost a slušnost (v dopise Olze z 20. 2. 1982 spojuje V . Havel tyto své vlast­ nosti s jakousi „existenciální hlubinnou nejistotou a nedůvěrou к sobě samému“), konfrontována s těmi, kteří již ve zkoušce pokušení neobstáli a podlehli svodům normalizační nemravné, nedu­ chovní, vulgárně materialistické reality tzv. reál­ ného socialismu. Jejich sebeobhajoba nových po­ stojů a nového chovám je trapná až hysterická (vy­ plývá nejspíš z vnitřního vědomí osobního selhání). Těmito vaňkovskými hrami, které s Audiencí vytvá­ řejí jakýsi triptych dramatických moralit, jsou VER­ NISÁŽ (1975) a P r o t e s t (1975). Jsou to morality zvláštního druhu, snad bychom je mohli považovat dokonce i za amorality či lépe za absurdní morality, neboť v nich dominuje (obdobně jako v absurdních hrách absurdita bytí) nemorálnost. Tak jako kladný pól představují v absurdním divadle diváci, v Hav-

143

lových absurdních moralitách je jím plachý, zakřik­ nutý, nevýbojný, ale zásadový, distanci od toho znemravnělého světa si udržující Vaněk. Budeme-li studovat dále téma pokoušení a zápas o udržení identity, můžeme tento triptych rozšířit na jakousi dramatickou pentalogii. Zachoval-li si mravný jedinec Vaněk odstup od nemravného světa, stál-li vně tohoto systému, který převyšoval svou nenarušitelnou jednotou vyznáva­ ných mravních principů demokratické společnosti, humanistické etiky a osobního chování podle nich, protagonisté Larga desolata a Pokoušení už tako­ výmito jednoznačnými mravními velikány nejsou, jistě i proto, že žijí uvnitř tohoto mravně již značně rozloženého systému, v němž je mnohdy velmi těž­ ké rozlišit, kdo je kdo, kde je klad a kde zápor, kdo je více či méně mravný ap. V L a r g u d e s o l a t u (1984) vidíme tohoto vše­ obecně uznávaného hrdinu protinormalizačního odboje v hluboké depresi. Číst, vykládat, hrát však tento dramatický text jako dokument o určité, kon­ krétní historické době (nabízí se doba „husákovského“ socialismu) byl by velký omyl. Autor v po­ známkách pro inscenátory této hry je prosí, „aby se pokud možno vyvarovali všech konkretizujících od­ kazů. v tomto směru“, a to „z důvodů principiálních a uměleckých“ . Sám charakterizuje svou hru jako „jakýsi zvláštní (snad trochu snový) obraz, ne ne­ podobný tomu, čím kdysi byly člověku mýty“ . V poznámkách dále varuje před simplifikacíhry do podoby jednorozměrného výkladu a zdůrazňuje vý­ znamnou ambivalentnost a paradoxnost chování a povah postav a dramatických situací. „ V té hře nejsou žádné kladné ani žádné záporné postavy... Všichni jsou svým způsobem tragičtí a zároveň svým způsobem směšní. Všichni by měli vyvolá­ vat... zároveň soucit, odpor i smích.“ Hra by „ne­ měla nikoho moc ostře obviňovat a zároveň nikoho moc energicky omlouvat: zároveň chápe i obviňuje nás všechny. Není to oživená teze, ale pokus o ob­ raz, který nic netvrdí, ale chce pouze zneklidňovat diváckou duši..." Hraje zalidněna řadou rozmanitých postav, které přicházejí do bytu filozofa Dr. Leopolda Kopřivy. Jejich vzájemná, pro hlavního hrdinu i pro diváka vesměs podivná, paradoxní a neprůhledná komuni­ kace, která udržuje diváka v napětí a hře dodává na tajemnosti, obnažuje především složitost a nároč­ nost zápasu člověka o udržení své identity. V mno­ ha směrech je na protagonistu hry vyvíjen dvojí nátlak: jednak aby dál naplňoval roli, do níž se „ob­ sadil“ svou vlastní aktivitou a v níž je vnímán nejen svými přáteli, ale i jinými (např. Prvním či Druhým Láďou, Prvním či Druhým chlapíkem), jednak aby se této role vzdal prohlášením, že jméno, které patří jemu, není totožné se jménem osoby podepsané pod studií, za niž je její autor stíhán státní policií; to by ovšem znamenalo vzdát se své identity. Statečné rozhodnutí neodvolat však nepřináší paradoxně

144

úlevu, neboť představitelé moci dávají Leopoldovi „odklad na neurčito“ . Nehodlají ho ani uvěznit, o což je - opět paradoxně - Leopold žádá. I nadále ho budou držet v šachu a napětí. Zápas o identitu trvá, neboť autorem zobrazené téma má skutečně univerzální platnost. Largo desolato je zřejmě „nejosobnější a nejrea­ lističtější“ Havlova hra. Asi nejlépe se na ni hodí autorovo vyznání, že „ve svém psaníjsem vždycky vycházel z toho, co znám: ze své zkušenosti s tímto světem, v němž já žiju, a ze své zkušenosti se sebou samým. “ Zároveň je to hra, která vypovídá o něčem obecně lidském, „o krizi soudobého lidství“ . (V. Havel) Třebaže Havel nemá žádné zvláštní námitky pro­ ti zařazení svých her к „modelovému“ dramatu či „absurdnímu“ divadlu (dopis Olze z 20. 2. 1982), není nezajímavé ani jeho přihlášení se к tradici čechovovské: „Je prostě třeba je hrát co nejnormál­ něji. Pravdivě, živě, jemně, uměřeně - jako by to byl Čechov. “ (Poznámky pro inscenátory hry Largo desolato.) Téma pokoušení člověka ďáblem má hra POKOU­ ŠENÍ (1985) již v samotném názvu. Je to moderní variace na staré (od původu renesanční) téma faustovské. Havel přiznává inspiraci Goethovým Faus­ tern, kterého četl ve vězení. Zároveň je to opět hra velmi osobní a má úzkou souvislost s Havlovou žádostí o propuštění z vězení a jejím zneužitím stát­ ní mocí. Havel o tom podrobně píše v Dopisech Olze. Ve hře pak dokonce nacházíme některé totož­ né formulace: „Pravda nenípřece jen to, co si mys­ líme, ale i to, proč, komu a za jakých okolnosti to říkáme.“ „Ďábla ... obelstít nelze.“ Zdůrazňoval-li autor Larga desolata, aby se jeho hry hrály co nejnormálněji, aby se omezovaly vněj­ ší výrazové prostředky ap., u Pokoušení naopak předepisuje, aby před představením, v pauzách me­ zi obrazy a o přestávce zněla jednotná rocková hud­ ba „kosmické“ či „astrální“ povahy; hra končí „bláznivým orgiastickým mumrajem či rejem“, scénu i hlediště má zaplavit „hustý čpavý dým“ ap. Po rozplynutí dýmu se má jako první před oponou děkovat publiku „hasič v příslušné uniformě, s při­ lbou na hlavě a hasičským přístrojem v ruce“. Již tyto autorovy scénické poznámky naznačují, že nemá jít o vážné navázání na Goethovu „předlo­ hu“ , ale o zgrotesknění, zkarikování jejího archetypálního tématu. Filozof Z. Neubauer ve studii Faustova tajemná milenka poukázal na grotesknost textu zajímavou interpretací hlavní postavy vědce Dr. Jindřicha Foustky, pracovníka vědeckého, ve skutečnosti pseudovědeckého ústavu, v němž se vlastně nebádá ani neusiluje o žádné nové poznám. Foustka je po­ dle něho „groteskní zdrobnělina Faustova jména. Komické asociace, které Foustka vyvolává (fousky, loutka) symbolicky kontrastují se vznešenými sé­ mantickými souvislostmi jeho německého protějšku

stavou, že je někdo pronásleduje. Hra měla premié­ ru v Čs. televizi v r. 1990. Rozhlasové monodrama M o d r ý a n d ě l (1979) je monologem ženy v mod­ rém (byla několik let stevardkou), která ve vlaku vypráví spolucestujícím svůj životní příběh a obha­ juje přitom bezostyšně, bez skrupulí své nepříliš charakterní chovám (vyděračství, chamtivost aj.). Poprvé bylo vysíláno na německé stanici Saarbrü­ cken v r. 1985.

(faustus = blažený, Faust = pěst). Havlův Foustka je zřejmou karikaturou. “ Foustka je nejspíš tragikomickou postavou, která doplatí na svoji dvojakost. V ústavu se věnuje kvazivědecké práci a doma pěstuje okultní vědy ve spojem" s diblíkem Fistulou. Ve hře jím je jen zmenšenina velkého pokušitele Mefistofela, inva­ lidní důchodce Fistula. V závěru hry je Foustka vyveden z míry zjištěním, že tento jeho spojenec je ve skutečnosti „fízl“ (jazyková příbuznost jmen?), kterého na něho nasadil - Primář ústavu. Na samot­ ném konci autor nechá Foustku „zmateně se motat“ mezi tančícími páry, které „do něj různě vrážejí, takže on ztrácíjakoukoli orientaci a nemůže odtud ani utéct, jak by zřejmě chtěl“ . (Jiná varianta závěru Larga desolata. Tam také musí protagonista setrvat v labyrintu své duše, aniž mu odněkud kyne naděje na záchranu či spásu.) Aby byla grotesknost ještě větší, jedna z postav zapálí Foustkovi plášť, „takže do celého toho mumraje přibyl nový chaotický prvek v podobě hořícího Foustky, který už zcela panicky pobíhá po scéně“ . Stál-li Faust na rozhraní dvou epoch (středověku a novověku) a ztělesňoval-li lidskou touhu po vědě­ ní, stojí Havlův Foustka na sklonku novověku, mo­ derního věku vševládné racionality, věku rozumu jako jeho vyprázdněná karikatura. Zdá se, že Pokoušením vyvrcholila významná etapa Havlovy literární tvorby. Výstižně to vyjádřil Z. Pinč: „Václav Havel s jistou úlevou zakončil Pokoušením úspěšně éru svého pokoušení divad­ lem, aby vykročil z oblasti mimesis do theatrum mundi.“ (1991) Havlova politická činnost a jeho další literární aktivita (projevuje se zejména tvor­ bou prezidentských projevů) je ovšem již jiná kapi­ tola. Z Havlovy dramatické tvorby uvedfrie ještě HOR­ SKÝ h o t e l (1976), A s a n a c e (1987). Z dalších dramatiků, kteří se nemohli představit svými hrami publiku (nebo jen částečně), připo­ meňme tři. JOSEF TOPOl! (podrobněji jsme o jeho tvorbě

Milan Uhde

V e l ic e t ic h é A v e (1981) mělo premiéru na sta­ nici Frankfurt nad Mohanem v SRN v r. 1987. Čes­ ky bylo vysíláno v Čs. rozhlase v r. 1993. Je to hra o hledání kritérií pro posuzování chování lidí, hra o sile či slabosti morálky, hra o svědomí, právu či neprávu člověka soudit jiné. Autor zvolil konfron­ taci generační. К hlavním postavám hry patři Syn, Matka, Dědeček a Otec. Z dramatické tvorby M. Uhdeho uvedine ještě: Z u b a ř o v o p o k u š e n í (rozhlasová hra z r. 1976), H o d i n a o b r a n y (televizní hra z r. 1978), Z v ě s t o ­ v á n í a n e b B e d ř ic h u , jsi a n d ě l (komedie o dvou dílech, třech dějstvích a patnácti obrazech z roku 1986). Prozaik K A R O L SIDON vstoupil na prkna čes­ kého jeviště hrou L a t r í n y (1972). Premiéru měla v pražském Rubínu v únoru r. 1973. Reprízování hry však bylo na zákrok kulturního oddělení Ú V KSČ zakázáno. К nejlepším Sidonovým hrám patří LABYRINT (1972), hra, jíž dal autor podtitul „Cirkus podle Komenského“ . Z Komenského prózy Labyrint svě­ ta a ráj srdce převzal Sidon i alegorické postavy Poutníka, Všudybyla a Mámení a obdobně jako on

pojednali v kapitole předcházející) napsal v sedm­ desátých a osmdesátých letech „hovory o dvou vě­ tách“ S b o h e m , S ó k r a t e (1976), „meditaci pro herečku“ STĚHOVÁNÍ DUŠÍ (1986, veřejně čte­ no 1989) a „operu pro činoherce“ H l a s y p t á k ů

(1988, premiéra 1989). M ILA N UHDE/jehož jméno se rovněž nemohlo objevit v titulu žádné hry, se soustřeďoval v tomto období kromě dramatizace cizích látek pro jeviště (pro Divadlo na provázku’*-2 -viz výše) převážně na krátké rozhlasové nebo televizní hry. Často se opí­ raly o skutečné příběhy ze života v totalitní společ­ nosti socialistické, ale i protektorátní. V popředí dramatikova zájmu je problematika mravní. К nejzajímavějším patří televizní hra PÁN PLA­ MÍNKŮ (1977) o vlivu totality na psychiku lidí. Pro­ tagonisté hry trpí paranoidní schizofrenií, před­

145

„prohlédá ryňk světa“. V šesti alegorických dra­ matických kapitolách zachycuje vývoj živé hmoty na zemi (Ryby, Obojživelníci, Plazi, Ptáci, Savci, Lidé). Jeho obraz soudobého lidstva je přímo apo­ kalyptický, protože dnešní člověk se již nemůže uchýlit do bezpečí a ráje srdce naplněného boží ra­ dostí a milostí, neboť Zjevení, Pravda, Spravedl­ nost, Láska, Svoboda (pět božích údů) jsou už jen „opelichaní taškáři, hodní jak opovržení, tak sou­ citu“ .

bylo jistě náhodou, že v čele tohoto procesu byli někteří ze zakázaných dramatiků či představitelé studiových divadel. Je zcela příznačné, že drama­ turg brněnského Divadla na provázku Petr Oslzlý přivedl po přestávce inscenace Rozrazil - O demo­ kracii (o tom podrobněji v předcházející kapitole), jež se hrála v Juniorklubu Na Chmelnici v Praze na Žižkově, několik přímých účastníků dnes již pa­ mátné demonstrace na Národní třídě v bezpro­ střední blízkosti Národního divadla. A není také náhodné, že Občanské fórum bylo ustaveno 19.11. 1989 v pražském Činoherním klu­ bu. A není jistě náhodné, že mezi prvními signatáři OF nalezneme několik českých i slovenských dra­ matiků, dramaturgů a herců (V. Havla, P. Oslzlého, P. Čepka, M. Kňažka). Není náhodné, že týž den vyhlásila všechna praž­ ská a některá mimopražská divadla stávku, která se do týdne rozšířila na celou republiku. Stávka v di­ vadlech probíhala tak, že místo hraní divadelníci besedovali s diváky. Po skončení stávky se v průběhu měsíce prosince začaly v divadle objevovat i první hry autorů v mi­ nulých dvaceti letech zakázaných. V první řadě to byly hry Havlovy (Audience - nejprve jako scénic­ ké čtení v Divadle pracujících v Gottwaldově - dnes Zlín), 31. 12. 1989 již scénické provedení téže hry ve Slaném; Divadlo na provázku a HaDivadlo uvedlo v polovině prosince Rozrazil 2189. scénický časopis (OF а V. Havel), ale i hry Topolo­ vý (Hodina lásky) a Klímovy (Cukrárna Myriami. Tento proces pokračoval i v prvních letech po­ sledního desetiletí druhého tisíciletí.

Z další Sidonovy dramatické tvorby uvec&ne: S h a p ir o (1972), Z pívej m i n a c e s t u (1973) a roz­ hlasové hry TŘINÁCT OKEN (1977), STARÝ PŘÍBĚH

(1977). Na začátku této kapitoly jsme charakterizovali základní konflikt dvacetiletí sedmdesátých a osm­ desátých let v kultuře jako zápas českých umělců s kultuře nepřející mocí. Sledovali jsme roli, kterou v tomto dramatu podobajícím se dramatu absurdní­ mu či černé grotesce sehrálo české drama a divadlo. Na závěr kapitoly můžeme konstatovat, že finále tohoto dramatu, jež dostalo na závěr r. 1989 dimen­ zi celospolečenskou a přímo politickou, se odehrálo právě na prknech českých divadel při roztažené oponě za aktivní účasti herců a diváků. Jako by se opakovaly živé dialogické scény pražského jara ro­ ku 1968, bohatý dialogický happening, vzájemné hovory všech, jimž ležely na srdci takové hodnoty, jako jsou humanita, názorová pluralita, svoboda slova... Divadla se stala počínaje 17. listopadem 1989 centry společenského pohybu, který vedl ke svržení normalizační moci a otevřel prostor к svobodě. Ne­

146

v LITERÁRNÍ DĚNÍ Ю LISTOPADU 1989

Na nových cestách Hledáni tvaru románu (a prózy) Široký proud poezie Básníci katolické orientace Návraty i vstupy Několik nových jmen Drama a divadlo po listopadu 1989

N a nových cestách V průběhu listopadových události roku 1989 do­ šlo к vyhrocení společenskopolitické situace až do té míry, že se komunistická strana zřekla vedoucí úlohy v Československu. V souvislosti se změnou poměrů v SSSR a vůbec v Evropě se začala rozpa­ dat soustava socialistické ekonomiky. Otevřela se tak cesta к životu ve skutečně svobodné společnos­ ti. Pro literaturu a vůbec kulturu to přineslo jednu zcela novou skutečnost: postupně padaly všechny přehrady mezi literaturou tzv. oficiálně vydávanou, domácí samizdatovou produkcí a literaturou exilo­ vou. A tak literatura a kultura nejdou již od roku 1990 - jako dosud - několika různými cestami, z nichž jen některé jsou paralelní, nýbrž cestou jed­ nou a jedině možnou. Začínají vznikat nové časopisy a nová naklada­ telství, mění se situace ve spisovatelských organi­ zacích, proměňuje se produkce i situace existují­ cích vydavatelských a nakladatelských domů, doto­ vaných dosud vlastně státem. Literatura se sjedno­ cuje do jednoho mohutného proudu. Postupně sílí příliv nově vydávaných děl z oblasti poezie, prózy a prací teoretických, kritických a literáměhistorických, jež dosud mohly vycházet jenom v exilových nakladatelstvích, to i když šlo o autory světového jména, jakými jsou Milan Kundera, J iří Kolář, Jo­ sef Škvorecký anebo Pavel Kohout, Milada Součková, Viktor Fischl, J iří Gruša, Věra Linhartová, Syl­ vie Richterová i mnoho dalších. Z domácích spiso­ vatelů se pak - po předchozích edicích svých prací v samizdatech anebo v různých exilových naklada­ telstvích - dočkali vydání například Václav Havel (který se stal vůdčí politickou osobností a preziden­ tem Československé republiky, později České re­ publiky), Ivan Klíma, Ludvík Vaculík, Jan Trefulka, Eva Kantůrková, Eda Kriseová, Karel Pecka, Len­ ka Procházková, Zdeněk Rotrekl, z literárních věd­ ců například Miroslav Červenka, Jan Lopatka ane­ bo J iří Brabec. V mnoha nakladatelstvích starých i nově vytvořených se začíná s vydáváním děl do­ sud zakázaných spisovatelů, zesnulých aťjiž v exilu (Jan Čep, Egon Hostovský, Ferdinand Peroutka), anebo doma (Václav Černý, Jaroslav Durych, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík atd.). To všechno se ovšem realizuje postupně, někdy i kampaňovitě, s využitím nových možností a příležitostí (včetně získávání finančních prostředků, nového typu pod­ nikání a hospodářem" v oblasti kultury, nadací aj.). Důležité je, že se — byť někdy se zpožděním - objevují základní díla přehledová anebo tak či onak syntetizující. Jedním z příkladů je vydání S l o v n ík u z a k á z a n ý c h a u t o r ů (1948-1980) v roce 1991 (přepracováno). Původně, ještě v sam­ izdatu, šlo o práci s názvem Slovník českých spiso­ vatelů a s podtitulem Pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948-1978, který redigoval J iří Brabec a uspořádal s přispěním Jiřího Gruši, Jana

148

„Tančící dům“ v Praze, dílo Vlada Miluniče a Franka Gehryho

Lopatky a Petra Kabeše (nejprve ve dvojím samiz­ datovém vydání v Edici Petlice 1978 a 1979, poté v exilovém nakladatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu); dalším spolupracovníkem na Slovníku zakázaných autorů (1991) se stal Igor Hájek. Slov­ ník je významný hlavně proto, že zachycuje i osob­ nosti z té části české literatury, která byla v Česko­ slovensku buď úplně potlačena, jako třeba literatura katolická (např. Jaroslav Durych), anebo jen trpě­ na. Jsou zde hesla týkající se jak autorů žijících v emigraci, tak doma, ovšem bez možnosti publiko­ vat (třebaže i zde, například ve druhé polovině osm­ desátých let, došlo к diferenciacím). Obsahuje rov­ něž údaje o těch, kteří mohli v sedmdesátých a osm­ desátých letech zveřejnit jen část své tvorby, jako třeba Bohumil Hrabal. Slovník se neomezil jen na básníky, prozaiky a dramatiky, nýbrž zahrnuje i ce­ lou škálu - byť zdaleka ne úplnou - literárních věd­ ců a publicistů, ale i osobností, jejichž tvorba se týká literatury jen volně - estetiků, filozofů i polito­ logů (Jan Patočka, Petr Pithart, Julius Tomin atd.). Z literárních vědců spíše teoretického zaměření a zároveň estetiků i sémiotiků připomeňme třeba Romana Jakobsona, který žil jako emigrant ze So­ větského svazu v Československu před rokem 1939, poté jako Žid odešel do azylu v USA a tam již zůstal, dále třeba původně Pražana René Wellka, žijícího a nedávno zesnulého (1995) rovněž v USA. Bibliografická část slovníku uvádí jak díla, jež vy­ šla oficiálně doma, tak také texty rozšiřované pouze v samizdatu i práce, které zůstaly v rukopisech. Důležitou publikací nejen okrajového významu, třebaže jde o slovník spíše biografický a jen v rámci výkladu životopisu autorů bibliografický, je původ­ ně samizdatová (1977) práce katolického básníka

i kritika a publicisty teoretického a literáměhistorického zaměření ZD EŇKA RO TREKLA (1920) Sk r y t á

který po roce 1970 nuceně zastával místo bibliogra­ fa Státní knihovny Č S R v Praze (přesto se podílel na některých samizdatech a na studijních textech vydávaných svým pracovištěm, např. К obsahové analýze literárního díla - 1986). Hamanova práce s názvem Č e s k á l i t e r a t u r a po r o c e 1945 z p ta č í PERSPEKTIVY vyšla hned v roce 1990. Podnětná je jeho monografie A r n o š t L u s t ig (1995). Roli průvodce dějinami české literatury začaly po roce 1990 hrát vzpomínky V Á C L A V A CERNEHO, známé předtím čtenářům samizdatu a knižně vydané u Škvoreckých v Torontu, a to přesto, že jsou silně osobně motivovány. Vývoj literatury je zde zobrazen v širších historických a kultuměpolitických souvislostech. Z hlediska vývoje literatury po roce 1945 je důležitý hlavně jejich poslední díl Pam ěti 1945-1972 (1992), který spolu s ostatními svazky vyšel v brněnském nakladatelství Atlantis. Zasvěcený pohled do práce nakladatelské a žurna­ listické i do osudu literátů podávají vzpomínky JU­ L IA FIRTA (1897-1979), ředitele nakladatelství Borový a později Lidové noviny, dlouholetého ře­ ditele československého vysílám' Svobodné Evro­ py, K n ih y a o s u d y (1991). Ve stejném roce vyšla důležitá příručka o emigrantských nakladatelstvích a vůbec o literatuře v exilu (JAN ČULÍK: K n ih y ZA

t v á ř č e sk é l it e r a t u r y n e je n k r á s n é

(u Škvoreckých vyšla 1987, první vydám v brněn­ ském Bloku 1991, poté další doplněné vydání tam­ též). Rotrekl se v ní soustředil na osobnosti básníků a prozaiků Jana Čepa, Klementa Bochořáka, Ivana Jelínka, Josefa Knapa, Josefa Kostohryze, Františ­ ka Křeliny, Františka Lazeckého, Václava Renče, Bohuslava Reynka a jeho ženy Suzanne Renaudové, na Zdeňka Řezníčka, Ninu Svobodovou a Jana Za­ hradníčka, zařadil sem i Františka Halase a Ivana Blatného, a dále na osobnosti překladatelů, kritiků i publicistů a kněží, jako byli O. F. Babler, S. M. Braito, Rudolf Černý, R. M. Dacík, Antonín Krato­ chvil, Zdeněk Kalista, Jan Strakoš, Růžena Vacko­ vá, Timoteus Vodička a Marie Rosa Junová. Kato­ lickou linii české literatury tak představil v širších souvislostech a vazbách. Charakter díla především memoaristického zaměření překračuje kromě jiné­ ho díky brilantnímu esejistickému stylu rovněž nejprve ze samizdatu známý soubor „vzpomínko­ vých“ studií BEDŘICHA FU ČÍKA (1900-1984) ČTRNÁCTERO ZASTAVENÍ (1992, v samizdatu nej­ prve Sedmero zastavení; vychází jako součást zá­ služného souboru Díla Bedřicha Fučíka vydávané­ ho v Melantrichu, nakladatelství, jehož byl jednou z vůdčích osobností). V r. 1993 vychází druhý díl L e x ik o n u č e sk é l it e r a t u r y ( o dvou svazcích) s podtitulem Osobnosti, díla, instituce (2/1 H-J, 2/П K - L ), navazující na díl první (1985), jehož autory jsou pracovníci Ústavu pro českou literatu­ ru dříve ČSAV, nyní Akademie věd České repub­ liky (vedoucí redaktor Vladimír Forst), a to včetně dodatků к dílu prvnímu, z něhož bylo vyřazeno heslo Václav Černý. Základním materiálem pro připravované syntetické dějiny nejnovější české literatury je především Slovník českých spisovate­ lů od roku 1945, jehož první díl (A - L ) koncipovali pracovníci oddělení současné literatury Ústavu pro českou literaturu A V ČR pod vedením Pavla Janouška a podíleli se na něm externí spolupra­ covníci (vyšel s vročením 1995 a připravuje se díl druhý). Samostatně bychom mohli pojednat o dalších po­ činech v oblasti lexikografické (srov. třeba D AG ­ M A R PERSTICKÁ: L u d v í k A š k e n a z y a t i d r u ­ z í . Informace o umlčované a zamlčované literatuře, Státní vědecká knihovna Bmo, 1990), anebo o po­ kusech aspoň nastínit dějiny české literatury po roce 1945. Zde bylo ve výkladech z doby vlády komunistické ideologie nejvíc zkreslení a také bí­ lých míst. Ta nejsou dosud ani zdaleka zaplněna. Chybí hlavně syntetizující pohled na vývoj jednot­ livých literárních druhů, ale i na celkový vývoj lite­ ratury v kulturněpolitických souvislostech. Jednou z prvních prací vydaných po listopadu 1989 s těmi­ to aspiracemi byla kniha ALEŠE H A M A N A (1932), literárního vědce známého z šedesátých let,

OHRADOU).

V Německu po únoru 1948 žijící ANTO N ÍN KRATOCHVIL, předtím brněnský redaktor a kri­ tik, je kromě jiného autorem prací týkajících se čes­ ké literatury v exilu, kterou sám spoluvytvářel (mj. pořadatel antologií poezie, redaktor knižních edic, autor knih o barokní literatuře). Po roce 1990 vyšel doma svazek s esejistickým názvem ...Z a o s t n a ­ t ý m i d r á t y A m i n o v ý m i p o l i ... (1993), v němž A. Kratochvil pojednává o vývojových tendencích české literatury v letech 1948-1968 a zároveň jsou zde uveřejněny ukázky z tvorby exilových autorů a vzpomínky. Další Kratochvilovy antologie ROZ­ HLASOVÁ u n iv e r z it a S v o b o d n é E v r o p y (1993, 1994, 1996) přinášejí výběr z přednášek, hlavně

těch, které se týkaly osobností české literatury a jejichž redaktorem byl on sám jako dlouholetý pracovník Rádia Svobodná Evropa. Charakter vzpomínek a zároveň cenného literárněhistorického svědectví má práce A N TO N ÍN A J. LIEH M A G e n e r a c e (1991) a JIŘÍHO LEDERERA (1922-1983) ČESKÉ ROZHOVORY (1991). Již v roce 1990 vyšla práce O L D Ř IC H A SIR OV Á T K Y (1925-1992) L it e r a t u r a n a o k r a j i , vě­ novaná problematice tzv. pokleslé literatury. Z ge­ nerace nastupujících literárních historiků jsou pod­ nětné práce V L A D I M Í R A P IS T O R IA (1951) S t á r n o u c í l it e r a t u r a (1991) a M A R T IN A PI­ L A Ř E (1955) Č e s k ý l it e r á r n í u n d e r g r o u n d (1992). M . Pilař i další mladí historikové literatury z Ostravy a Olomouce, někteří pracovníci brněnské pobočky Ústavu pro českou literaturu tehdy ještě Č S A V i badatelé z dalších pracovišť jsou autory

149

hesel Slovníku českého románu 1945—1991 s inter­ pretacemi 150 děl české poválečné prózy (1. vyd. 1992, redigovali Miroslav Zelinský a Blahoslav D o­ koupil, 2., doplněné vyd. 1995). Je to práce navazu­ jící na některé obdobně koncipované přehledy z osmdesátých let, vzešlé hlavně z pražského Ústavu pro českou literaturu ČSAV (např. Česká literatura 1945-1970. Interpretace vybraných děl, redigovali Jiřina Táborská a Milan Zeman, 1990). Významnou základní příručkou je Panorama české literatury (redigovali Lubomír Machala a Eduard Petrů., 1994), dúo historiků a teoretiků literatury z olomoucké Filozofické fakulty, podá­ vající literární dějiny od počátků do současnosti. Zvláštní pozornost je věnována literatuře v exilu a na rozdíl od některých kompendií nechybí ani obsáhlá bibliografie. Z mnoha dalších prací uvedeme alespoň některé. Soubor studií MILOŠE POHORSKEHO (1929) ZLOMKY ANALÝZY (1990) byl sice vydán po listo­ padu 1989, ale autor se zabývá hlavně díly a osob­ nostmi z předchozích desetiletí; kritéria hodnocení se za pouhých několik let, která od roku 1990 uply­ nula, značně změnila, jak to ukazují některé práce vydané v poslední době. Průhledem do dějin české literatury (včetně exilové) jsou dva soubory studií K VĚ TO SLA VA CH V ATIKA, estetika a editora (mimo jiné díla Jana Mukařovského), žijícího v exi­ lu (v německé Kostnici) od roku 1980. Jde o Po­ h le d y NA ČESKOU LITERATURU Z PTAČÍ PERSPEKTI­ VY (1991) a M e la n ch o lie a v z d o r (1992). D o třetice vydal Chvatík práci SvÉT ROMÁNŮ MILANA Kundery (1995). Již v roce 1991 vyšla menší mo­ nografie o Kunderovi z pera MILOŠE HOZNAUER A (1929), který ve stejném roce vydal i podobně koncipované publikace o Václavu Havlovi a Pavlu Kohoutovi, rok předtím o Ludvíku Vaculíkovi i dalších. Hoznauer s kolektivem spolupracovníků napsal i příručku DĚJINY ČESKÉ LITERATURY PO RO­ CE 1945 (1992). МП .AN JUNGMANN (1922) je autorem menší monografie o Josefu Škvoreckém (1993). PŘEMYSL BLAŽÍČEK (1932), jehož kni­ ha o Švejkovi jako nikoli „antimilitaristickém“ typu hrdiny (Haškův Švejk - 1991) vzbudila pozornost hlavně v odborných kruzích haškologů, rozebírá jedno z klíčových děl české prózy po roce 1956 (Š kvoreckého ZBABĚLCI - 1992). Novým pohle­ dem do literární dílny neprávem opomíjeného star­ šího českého autora je Blažíčkova studie Epičnost A NAIVITA HOLEČKOVÝCH .NAŠICH“ (1992). Další práce, Sebeuvědomění poezie (1991) o tvorbě V. Holana a Poezie K a r la Rom ana (1995) jsou zase podněty pro vskutku moderní interpretaci čes­ ké poezie. Pozoruhodné jsou monografie FR AN TIŠKA K A U T M A N A (1927), do roku 1970 rovněž pra­ covníka Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Toho postihl v následujícím období zákaz publikování a činnosti ve svém oboru; patřil mezi významné

přispěvatele různých samizdatových edic i později ustaveného Klubu osvobozeného samizdatu (spolu s Jaromírem Hořcem, Janem Benešem a dalšími). Kautman je autorem studie S v ě t F r a n z e K a f k y (1990). Dále vydal obdobně koncipovanou práci P o l a r i t a n a š e h o v ě k u v d íl e E g o n a H o s t o v ­ s k é h o (1993). Třetí monografii věnoval autor, kte­ rý se v devadesátých letech představil i jako prozaik (především P r o l o g к r o m á n u - 1993), dílu a osobnosti Dostojevského (F. M . D osto jevsk ij - VĚČNÝ PROBLÉM č l o v ě k a - 1992). Dovršil tak svoje předchozí výklady Dostojevského. Práce o Dostojevském, Kafkovi a Hostovském lze cha­ rakterizovat jako trojici studií o autorech sice od sebe vzdálených, avšak podobně zobrazujících pro­ blém člověka. V jiné interpretační poloze je Kautmanova knižně vydaná studie N a d ě j e a ú s k a l í ČESKÉHO NACIONALISMU (1993), podávající v první řadě „politický profil“ Viktora Dýka.

Hledám tvaru románu (a prózy) V oddílu věnovaném období tzv. normalizace a konsolidace byla připomenuta skutečnost, že od začátku osmdesátých let začíná - v některých na­ kladatelstvích, jako například v M ladé frontě, ale i v časopisech jisté uvolnění (z prací o literatuře viz P r o z a ic k o u s k u t e č n o s t J A N A L U K E Š E - 1982). V íc se to ovšem projevuje při vydávám poezie a prózy. Existují autoři, jejichž tvorba z ob­ dobí „konsolidace“ a svobodných devadesátých let na sebe plynule navazuje bez toho, že by museli dělat „ideový přemet“ anebo aspoň názorový posun jako někteří jiní. Připomeňme z nich literárního vědce střední generace a zároveň prozaika (i pře­ kladatele, hlavně z estonštiny) V L A D IM ÍR A M A C U R U (1945). Ten objevně interpretoval „české obrození jako kulturní typ “ (podtitul knihy) s úsi­ lím odmytizovat je a zbavit oslavných nánosů (Zn am en í z r o d u - 1983). Po roce 1989 vyšly M acurovy sémanticky orientované práce, především Š ť a s t n ý v ěk. S y m b o ly , m ý ty a em blém y 1948-1989 (1992). Zde analyzuje mýty socialistické. Demytizace doby, kultu i osobností národního ob­ razem dominuje i v Macurových svérázně koncipo­ vaných historických prózách, jako je novela INFOR­ MÁTOR (1993). Vrcholným autorovým dílem toho­ to typu je román K o m a n d a n t (1994); studium díla a osobnosti J. V . Friče ho nesvedlo к napsání histo­ rického románu jiráskovského anebo jiného podob­ ného typu, nýbrž vznikl živý historický obraz s vy­ slovením obecně dějinných soudů. S desetiletým zpožděním od jeho vzniku předkládá Macura expe­ rimentální román Su d (1993) a ve stejném roce i svou prvotinu z doby ještě dřívější - postmoderně

150

datového období J a ro JE t a d y ( z let 1982-84) a S rp n o v ý r o k ( z let 1988-89), obojí 1990, r. 1991 S t a r á d ám a SE b a v í (z let 1967-68). Oso­ bitým typem vzpomínek je trilogie, z níž pro samiz­ dat každý díl vznikal zvlášť a první dva vyšly v exilu (1986), doma pak všechny pod společným názvem MILÍ SPOLUŽÁCI: v ý b o r z písemných PRACÍ 1939-1949 (1995). Obsahuje Knihu indián­ skou (Deník 1939-41), Knihu dělnickou (Deník a dopisy 1941-45) a Knihu studentskou (Deník a dopisy 1945-49). Z prací L E N K Y P R O C H Á Z K O V É (1951), dce­

pojatou hru ztvárňující některé prvky reality nor­ malizační doby (O b č a n M o n t e C h r ist o - 1993). Již v roce 1989 mohla D A N IELA HODROVÁ (1946) vydat teoretickou práci podnětně se zamýš­ lející nad otázkami románu jako literárního žánru (H l e d á n í r o m á n u ). T a je inspirována hlavně ana­ lýzou problematiky románu z pera Michaila Bachtina, který v teorii ovlivnil i jiné literární vědce růz­ ných generací. Následovala Hodrové další teoreticko-historická díla, jako ROMÁN ZASVĚCENÍ (1993) a kapitoly z literární topologie M ís t a s t a j e m ­ s t v ím (1994), P r o m ě n y s u b j e k t u - sv. 1 a 2 (1994). A ž v devadesátých letech se mohla Hodrová představit prózami, především již dříve napsa­

ry spisovatele a významného protagonisty pražské­ ho jara 1968 Jana Procházky, jedné z ženských spi­ sovatelských osobností samizdatu minulého dvace­ tiletí, .vyšly nejprve buď ineditně, anebo v zahranič­ ních nakladatelstvích a potom teprve doma román R ů ž o v á d ám a (v zahraničí 1982, doma 1990), ro­ mán OČNÍ k a p k y (v zahraničí 1987, doma 1991), milostné povídky H lí d a č HOLUBŮ ( v zahraničí 1987, doma 1993) a též soubor milostně a více ero­ ticky laděných „nasládlých“ příběhů Přijeď o c h u t n a t (1991). Obdobně laděná „sladkobolná“ próza S m o ln á k n ih a (1993) co do vydání předchá­ zela Vaculíkovu románovému kontrapunktu Jak se dělá chlapec. Autorka se rovněž pokusila o re­ konstrukci osudu Jana Palacha, zpracovaného pů­ vodně Jiřím Ledererem. Její text má název JAN P a la c h . Z p r á v a o živo tě, čin u a sm rti česk éh o s t u d e n t a (1990).

nou románovou trilogií T r ý z n i v ě m ě s t o (P o d ­ o bo jí , K u k l y - 1991, T h é t a - 1992), další kniha má název P e r u n ů v d e n (1994). V případě uvedené trilogie jde o experimentální proud prózy uhranuté Prahou (jejími místy i typy lidí) z minulosti i pří­ tomnosti. Podobného typu je próza M ě s t o v id ím (1992). Hodrová spolu s Pavlem Řezníčkem (román Strop) anebo Václavem Jamkem (eseje) patří к au­ torům střední generace, u nichž domácímu vydám jejich děl předcházelo publikování v zahraničí, v první řadě ve Francii.

Hlavně po roce 1977 (prohlášení a vznik Charty) publikovaly v zahraničí přední doma žijící osob­ nosti české prózy i poezie z tzv. disidentských kru­ hů. К nejvýznamnějším dílům celé naší poválečné literatury patří ČESKÝ SNÁŘ LU D V IK A V A C U LÍ­ K A, který vyšel hned v roce 1990 (samizdat 1980, v zahraničí 1983). Je deníkovým záznamem mnoha rušných, klopotnou prací naplněných dnů (v období od konce ledna 1979 do začátku února 1980) autora odkázaného na samizdat. Ožívají zde i jeho přátel­ ství, lásky, v textu lze najít portréty představitelů neoficiální kultury. V roce 1991 byla vydána MOR­ ČATA, kniha zahajující před lety samizdatovou Edi­ ci Petlice, text námětově těžící ze života ve vnitřní emigraci a nesoucí znaky černé grotesky. Svého typu milostným i osudovým Vaculíkovým romá­ nem, ještě intimněji (někdy až příliš) vstupujícím do spisovatelova soukromí, je kniha Jak SE DĚLÁ c h l a p e c (1993). Vznikla až po roce 1990 a zobra­ zuje dění z konce osmdesátých a počátku devadesá­ tých let. Je protipólem ze stejné doby a událostí námětově těžícího románu Smolná kniha Vaculíko­ vy tehdejší životní družky Lenky Procházkové. Va­ culík v tomto románu, psaném ich-formou a někte­ rými kritiky hodnoceném jako nechutný v sexuální sféře, podstupuje po trpkém rozchodu s partnerkou cestu „k sobě“ prostřednictvím chlapského objevo­ vání vlastního dítěte, čistého vztahu к synovi, zvláště když se s ním na čas vrací na rodné Valaš­ sko. Mnohokrát v celém období po roce 1990 pn růz­ ných příležitostech (hlavně v Literárních novinách a Lidových novinách) Vaculík prokázal, jak skvě­ lým je fejetonistou. Vyšly i jeho fejetony ze samiz­

Z úspěšných brněnských spisovatelů šedesátých let patřil к předním samizdatovým a v exilu publi­ kujícím autorům spolu s mladším Milanem Uhdem prozaik i literární kritik Jan Trefulka. Oba působili do začátku sedmdesátých let jako redaktoři (Treful­ ka i šéfredaktor) časopisu Host do domu (založen 1954), orgánu Svazu československých spisovate­ lů. Po zastavení Hosta publikoval Trefulka v samiz­ datu především prózu, M IL A N UHDE (1936) se soustředil na žánr rozhlasové hry, v němž vyrostl ve špičkového autora; psal i televizní scénáře atd. Po listopadu 1990 se stal významnou politickou osob­ ností tehdejšího Československa i následující Čes­ ké republiky. JAN TREFULKA (1929) byl mezi českými pro­ zaiky v exilových nakladatelstvích jedním z nejvy­ dávanějších autorů. Po listopadu 1989 publikoval i doma. К nejvíce ceněným jeho pracím patří román V e l k á s t a v b a ( v zahraničí 1982, doma 1994), který je metaforou megalomanie a nesmyslnosti so­ cialistických „velkých staveb“ . Zde i v jiných pró­ zách je Trefulka mistrem ve zpodobení karikovaných lidských vztahů v různých epochách socialis­ mu, ať již šlo o padesátá léta, dobu strachu, politic­ kých procesů a poprav, anebo o „reálný socialis­ mus“ a totální nesvobodu sedmdesátých a osmdesá­ tých let. Máme v něm následníka psychologického románu toho typu, jaký psal Jaroslav Havlíček. V

151

románu Z lo č i n p ozdvižen í ( v

zahraničí

1978, doma 1991) vychází Trefulka ze skutečných události roku 1920, doby stávky v Oslavanech a v jiných místech na Bměnsku (v Praze boje o Lidový dům), kdy se rozhodovalo o podobě mla­ dé Československé republiky. Dominantní je tu prolnutí historické a psychologické roviny ztvár­ nění. Ve zdánlivě anekdotickém příběhu románu O BLÁZNECH JEN d o b r é (v zahraničí 1978, doma 1990), v němž usedlý muž opustí rodinu kvůli mla­ dé ženě, zaujme autorovo umění vystihnout všech­ ny peripetie hrdiny až po návrat domů. Toto téma vzpoury proti konzervativním společenským hod­ notám, známé i z dalších Trefulkových knih, v jiné podobě například z románu SVEDENÝ A OPUŠTĚNÝ (v zahraničí 1988, doma 1990), příběhu religiózní­ ho muže, je tu zvládnuto velmi neotřele.

Antonín Přidal

Nedlouho po listopadu 1989 začalo také doma vydávání próz IV A N A KLÍMY, jednoho z předních prozaiků šedesátých let, dramatika a esejisty, re­ daktora Literárních novin. V souboru povídek M Á v e s e l á jit r a (v zahraničí 1979, doma 1990) s nad­ hledem charakterního člověka i s ironií profesionál­ ního spisovatele, bez Vaculíkova intimního „obnažovačství“ , zato upřímně a střízlivě zaznamenává všední problémy disidenta, teď manuálně pracující­ ho. Stejného zaměření je i nový soubor MOJE ZLA­ TÁ ŘEMESLA (1990) a do třetice knížka M oje p r v n í LÁSKY (v zahraničí 1985, doma 1991). Množství autobiografických reálu - rovněž z disidentského prostředí - obsahuje román L á s k a a SMETÍ (v za­ hraničí 1988, doma 1990), v němž se objevují i zážitky z dětských let, včetně pobytu v koncen­ tračním táboře. Klímovým stěžejním dílem je SOUDCE z MILOSTI (v zahraničí 1986, doma 1991); do osudu hlavního hrdiny autor promítá důležité zlomy v historii českého národa. V románu ČEKÁNÍ NA TMU, ČEKÁNÍ NA SVĚTLO (1993) bilancuje Klíma život lidí poznamenaných únorem 1948 natolik, že na „novou etapu dějin“ dokáží jenom čekat. Eseje, fejetony i rozhovory vydal pod názvem UŽ SE BLÍŽÍ meče (1990); soubor jeho povídek má název M I­ LOSTNÉ ROZHOVORY (1995). Prózy z prostředí komunistických věznic padesá­ tých let začalo v době uvolnění těsně před tzv. praž­ ským jarem 1968 publikovat vedle K A R L A PEC? K Y (1928-1997) i několik dalších spisovatelů. Vrcholu dosáhl tento proud české prózy v Peckově románu MOTÁKY NEZVĚSTNÉMU, jenž patřil к nejznámějšún a nejlepším prózám prvního desetiletí samizdatu (1978), vyšel i u Skvoreckých.v Torontu (1980) a doma deset roků nato. Zdařile je zde užito

Jan Trefulka Hlavně překládání z angličtiny i z dalších jazyků (stěžejní románová díla, některé překlady pod cizí­ mi jmény) se v sedmdesátých a osmdesátých letech věnoval A N T O N Í N P Ř ID A L (1936), dalšíz brněn­ ských autorů vstupujících do literatury v šedesátých letech (sbírkami básní N e z n á m í v e m ě s t ě a S m r t n a o s t r o v ě - obě 1966). Skvělé je zejména přetlu­ močení humoristického románu Leo Rostena P a n k a p l a n MÁ s t á l e TŘÍDU RÁD. Hned v roce 1990 vydal S l o v n í k d o h r s t i , soubor vtipných sloupků publikovaných ve Svobodnép slově od listopadu

1989 do prosince téhož roku. Obsáhlý výbor z Přidalovy básnické tvorby vyšel pod názvem SBOHEM, ALE č e m u (1992). V následujících letech se Přidal intenzivně věnoval moderování kultuměpolitických pořadů v televizi a stal se profesorem brněn­ ské J A M U ; vyšel mu i svazek dramatických textů VŠECHNY MOJE HLAVY A JINÉ HRY (1996).

152

principu konfrontace, aplikovaného i v dalších Pec­ kových prózách s vězeňskou tematikou. Polemika mezi vězněm a velitelem, tato ostrá a nesmiřitelná výměna názorů, neslouží pouze jako ilustrace do­ bových událostí, ale je vedena ve filozofické rovi­ ně, v níž autor uplatňuje vězňovu (i svou, spisova­ telskou) morální rigoróznost a dokáže se vysmívat zbabělosti a konformitě i v občanském životě. Pod střechu činžovního domu, v němž vedle sebe žijí disidenti s reformními i přesvědčenými komunisty a spolu s nimi lidé zcela nepolitičtí, typičtí občané Malé Strany, nahlíží Pecka v rozmarně humorných povídkách M a l o s t r a n s k é h u m o r e s k y (v zahra­ ničí 1985, doma 1993). Méně se mu daří poloha rádoby fantastického humoru novely PÝTHIE ( 1991 ) s alegorií nedávného režimu. Umělecky pře­ svědčivý román ŠTĚPENÍ (v zahraničí 1976, doma 1993) zobrazuje dobu vzdálenou (příběh exulanta z třicetileté války) a na druhé straně nedávno minu­ lou a stále ještě živou („jaro“ 1968 a pak sovětskou okupaci). V obou případech se hrdina rozhodne к návratu do vlasti, neboť jedině tam je jeho místo.

tých a šedesátých let. Debutoval souborem povídek D o VRABCŮ JAKO KDYŽ STŘELÍ (1961, ty V roce 1991 vyšly společně se souborem B a n á n o v é s n y ). V povídkových souborech S i t u a c e (1963) a D is ­ p r o p o r c e (1969) tyto postoje kulminují, zvláště v posledním, který byl publikován poté, co byl J. Beneš propuštěn jako jeden z posledních politic­ kých vězňů. Přestože jde svým způsobem o povíd­ ky s náměty „všedního dne a obyčejných události"“ , objevují se v nich prvky sarkasmu, ironie i grotesk­ ní hyperbolizace; dále převládá psychologická povahokresba, důraz na detail. Tyto prvky jsou příz­ načné i pro Benešovy prózy publikované v exilo­ vých nakladatelstvích po jeho emigraci do USA hned v roce 1969. Zde Beneš působil na různých místech (spolupracovník novin, učitel atd.); do vlasti se vrátil v roce 1990. V e svých prózách, na­ příklad v souborech povídek N a t o m t o m ís t ě (v zahraničí 1972, doma 1992), A ž SE SE MNOU VYSPÍŠ ... b u d e š p l a k a t (v zahraničí 1973, doma 1991), Z e l e n o u n a h o r u (v zahraničí 1977, doma s jiným titulem 1991), v novele T r o j ú h e l n ík S M a d o n o u (Toronto 1980), v povídkách Do v r a b c ů j a k o k d y ž s t ř e l í (1993), v novele I n d o ­ l e n c e (1993), a hlavně v souboru povídek SVOBO­ DA NECHODÍ V RUDÉM ŠATĚ (1995) se uplatňuje hu­ mor, vtip, groteskní prvky, místy i nostalgické vzpomínky na domov spolu s neúprosnou kritikou všeho komunistického.

Dilema, zda emigrovat, anebo se vrátit do vlasti, i když se zde stěží podřídí konformitě „reálného socialismu“ a prosadíjako odborník, má před sebou hrdina románu NUDA v ČECHÁCH ALEXA N D R A KLIMENTA, autora s hlubokým zájmem o život člověka, o jeho citové a mravní problémy, o vztahy rodinné i partnerské. Také u něho vítězí pocit sou­ náležitosti s domovem, ale jde o rozhodnutí z doby ještě před srpnem 1968 (děj se odehrává roku 1967). Román vzbudil pozornost jako jedna ze špičkových českých próz již v prvním normalizač­ ním desetiletí, kdy vyšel v zahraničí (1979); doma pak 1990. Hrdina dalšího Klimentova románu ŠŤASTNÝ ŽTVOT (v zahraničí s titulem Basic Love 1981, doma 1991 ) se v reakci na posrpnovou realitu uchyluje do vnitřní emigrace, vlastního pevného světa nezrušitelných hodnot. Kliment se v obou prózách znovu představil jako mistr psychologické­ ho zpodobení postav v běžných každodenních i v nečekaných mezních situacích. Poslední Klimentovou prózou jsou MODRÉ POHÁDKY PRO MALÉ I VELKÉ DĚTI (1994). Prostý člověk, holičský mistr, podobný hospod­ skému Bohumilovi z Klimentova Šťastného života, je protagonistou úspěšného románu JAROSLAVA PUTÖCA (1923) Muž s b ř it v o u (v zahraničí 1988, doma 1991). Nadto je to jeden z těch podivínských strýčků, jakých najdeme v české literatuře 20. sto­ letí víc (J. Marek: M ůj strýc Odysseus, „strýčkové“ z románů „paměti rodu“ V. Fischla atd.). A má i pár

Karel Pecka s Ludvíkem Vaculíkem

K. Pecka spolu s Janem Benešem, v roce 1966 uvězněným za podvracení republiky, patřil к těm našim prozaikům, v jejichž díle vězeňská tematika nesloužila jen jako podklad к románovému pásmu anebo ke kronikářským vzpomínkám, nýbrž bylo jí využito skutečně tvůrčím způsobem. Tímto pro­ střednictvím byl také žalován tehdejší režim, kte­ rý sice některé vězně z padesátých let rehabilitoval •včetně spisovatelů katolické orientace J. Zahrad­ nička, Z. Rotrekla a F. Křeliny anebo kritika Bedři­ cha Fučíka), ale zároveň přes pokračující liberalisnos ústící v tzv. pražské jaro roku 1968 pokračoval v represích, včetně vězněm. A tak Peckovu novelu H o r e č k a (1967) a prózy N a c o u m írají muži a V e l k ý s lu n o v r a t (obě 1968) lze zařadit mezi vý­ znamná díla psychologická a společenskokritická. Ještě kritičtější než K. Pecka byl JAN BENEŠ 1 1936), v jehož prvních prózách se odrážejí postoje člověka jeho generace к situaci na přelomu padesá­

153

vlastností rozmarných strýců hrabalovských. Ve svém městečku totiž švejkovsko-pepinovsky rea­ guje na různé dějinné události. Putík je dobrý vy­ pravěč a dovedně si vypomáhá i strýčkovými dení­ ky s proudem podivínských záznamů. Výbor z vlastních deníkových zápisů a sentencí z nebla­ hých i humorných prožitků „konsolidačních“ let vydal J. Putík pod názvem ODYSSEA PO ČESKU (1993). V exilovém nakladatelství vyšel i jeho ro­ mán VOLNÝ LET vo lié ro u (1988, doma 1990), opět námětově těžící z totální životní krize svých vrstevníků a vlastně celé společnosti v sedmde­ sátých a osmdesátých letech. Román Proměny m ladého muže (1993) měl v samizdatovém vydá­ ní (1975) název Červené jahody.

Husově charakteru výjimečného... Pět psycholo­ gických novel zařadila Kantůrková do knihy K ra ­ bička SE šperky (1992); ta v roce 1988 vyšla v Německu pod názvem Člověk v závěsu. V roce 1971 šla do stoupy již vytištěná kniha E. Kantůrko­ vé P o z ů stalo st pana Á b e la ; v nezměněné podo­ bě ji vydalo nakladatelství Mladá fronta o dvacet roků později. PAMÁTNÍK (1994), kombinace memoárů, esejistiky a uměleckého vyprávění, podává svědectví o českém disentu od šedesátých do konce osmdesátých let. V a liv ý čas proměn (1995) je kniha fejetonů, kulturněpolitických statí a profilů literárních osobností. Prvotina E D Y KRISEOVÉ (1940) KŘÍŽOVÁ cesta KOČÁROVÉHO KOČÍHO (v samizdatu 1977, v zahraničí 1979, doma 1990) je složena z volně řazených příběhů odehrávajících se v psychiatrické léčebně. Děje se pohybují mezi realitou a fantazií, prózy mají i rysy grotesky; patrná je hrabalovská inspirace. Doma i v zahraničí vyšel román POMPEjank a (1991, v zahraničí 1980) o podivném vztahu mladého intelektuála a malířky, soubor povídek K l íč n í k ůst k a n e t o pý r a ... (1990,1982) a povíd­ ky s převážně milostnými náměty A rboretum (doma rozšířeny 1991, v zahraničí 1987); jen doma psychologický román s autobiografickými prvky RYBY, RAKY (1991), pojednávající o mladé novi­ nářce, která se r. 1968 rozhoduje, zda se má vrátit z ciziny do vlasti. Kriseová je autorkou vcelku de­ centně oslavného, hlavně na disidentské období za­ měřeného životopisu prezidenta V. Havla (VÁCLAV H a v e L: ŽIVOTOPIS - 1991, vyšlo současně němec­ ky v zahraničí a doma česky), dále souboru povídek s náměty z osmdesátých let (C o SE STALO... - 1994). Prozaickou, básnířkou i autorkou kritických a esejistických textů byla v disentu spisovatelka ka­ tolické orientace IV A K OTRLÁ (1947); nyní je kromě toho vydavatelka časopisu Akord (před ní obnovil brněnský Akord v roce 1990 Z. Rotrekl, který redigoval také samizdatovou podobu tohoto periodika). Je známá především rozsáhlou básnic­ kou skladbou Ú n o ra (samizdat 1979, v zahraničí 1985, doma 1992), snažící se postihnout souvislost mezi životem na zemi a vyšším řádem, a sbírkou Olium (samizdat 1982, v zahraničí 1983), také s náboženskou tematikou. Dále je mj. autorkou knihy povídek N á v ště v a v ETC. (samizdat 1982, v zahraničí 1987, doma 1995), románu O dchyt an d ělů (samizdat 1989, doma 1992) a prózy A n ­ tény Z hlíny (samizdat 1989, doma 1992). Auto­ rem knihy rozhovorů s I. Kotrlou N evítaný svě­ dek (1992) je Karel Hvízdala. Ze spisovatelek publikujících v šedesátých le­ tech, jimž se teprve od devadesátých let otevřely brány nakladatelství, připomeňme VĚRU STIBOR O V O U (1931), manželku spisovatele J. Putíka. V roce 1991 jí vyšel soubor povídek Ik a r ia n y s evokací atmosféry maloměsta a román D en DAM

Dvě prozaičky, Eda Kriseová a Eva Kantůrková, se dostaly do širšího čtenářského povědomí až v devadesátých letech, kdy jejich knihy začaly vy­ cházet „oficiálně“. Obě získávaly spisovatelské zkušenosti (i zahraniční a domácí renomé) v disentu. E V A K A N T Ů R K O V Á však vstoupila do litera­ tury již v šedesátých letech jako novinářka a v próze mj. „společenským románem“ SMUTEČNÍ SLAV­ NOST (1967). Na tuto linii své tvorby navázala společenskokritickým románem PÁN VĚŽE (1992) a dvěma prózami pracujícími s množstvím fakto­ grafických prvků: PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (v zahraničí 1984, doma 1990) jsou záznamem osu­ dů žen, s nimiž se autorka sěfkala ve vězení, Se šly JSME SE V TÉTO KNIZE (v zahraničí 1980, doma 1991) obsahuje rozhovory s ženami vězněných disi­ dentů. Životopisná próza JAN HUS (1991) chce být víc než běžnou biografií historické osobnosti, a tak se autorka pokouší postihnout některé obecné rysy českého charakteru v mezní situaci dějin, v případě

154

pro mladou literaturu, 1967) P A V E L ŘEZNÍČEK (1942) cestou svérázně pojatého surrealistického ztvárňování skutečnosti. Na druhé straně je ale au­ torem realisticko-mystifikátorsky komponovaného pásma vzpomínek na své literární začátky s po­ stavami z prostředí brněnské „bohémy“ („román“ H v ě z d y k v e l b u — 1992 —a jeho další pokračová­ ní P o p e l ž h n e - 1996).

ANEB ČTYŘI JABLKA ZE ZAHRADY HESPERIDEK,

v němž jsou čtyřmi protagonistkami intelektuálky, v době normalizace nucené živit se jako prodavač­ ky. Svérázným talentem ze střední generace prozaiček je A LE X A N D R A BERKOVA (1949), jejíž próza s téměř dadaistickým zpodobením degenero­ vané společnosti z konce osmdesátých let vyšla pod názvem MAGORIE ANEB PŘÍBĚH VELKÉ LÁSKY (1991). Podobnou perzifláží je U t r p e n í o d d a n é ­ h o v š i v á k a (1993). Experimentálně pojatá je próza Z U Z A N Y BRABCOVÉ (1959) D a l e k o o d s t r o m u (samiz­ dat 1984, v zahraničí 1987, doma 1991), v níž pře­ važuje volně řazený záznam myšlenek a představ spojený principem krouženi anebo návratů.

Poezii publikoval Řezníček v samizdatových sbornících, z nichž některé sám vydával (Doutník, Koruna), v Praze potom v Revolver revui (zde vy­ dal soubor K r á t e r Resnik a jin é b á s n ě - 1990). Od sedmdesátých let tiskl v surrealistických sborní­ cích a periodikách francouzských i dalších (včetně U S A , Kanady). Jeho román S t ro p vyšel nejprve francouzský (1983, uveden předmluvou Milana Kundery), o rok později italsky; česky 1991. Je to próza přerůstající surrealistický rozměr s célinovsko-dadaistickým výsměchem deformované mo­ derní lidské pospolitosti. Řezníček se stal autorem přitažlivým pro množství nakladatelství i pro čte­ nářskou obec. V jeho prózách je plno nečekaných zvratů, a zvláště v oblasti sexu a erotiky jsou to texty „rozpoutané“ zcela bezuzdně, aniž se stávají pornografií. Sice se zdá, že jsou dělány podle jed­

Z prozaiků nejrůznějších věkových kategorií, kteří oficiálně mohli začít publikovat až v devade­ sátých letech, když někteří se tak či onak podíleli i na samizdatové tvorbě, si povšimněme spíše mladších představitelů. A hlavně výrazných osob­ ností, reprezentujících ani ne tak nové literární proudy, jako spíše záměry. Nesporným talentem, hlavně skvělým pozoro­ vatelem, někdy rozverně laskavým, jindy ironic­ kým oponentem generace otců a kritikem českého maloměšťáctví a zápecnictví normalizátorských dob je M I C H A L V IE W E G H *(1962), původním povoláním učitel, poté nakladatelský redaktor,

notného modelu, konstituovaného již ve Stropu, v němž také dosahují největší přesvědčivosti; jejich autor však vždy překvapí něčím novým, především nespoutaným humorem a výpady na všechny stra­ ny. Některé pocházejí ze sedmdesátých let (A l e x a n d r v t r a m v a ji - 1994), jiné jsou psány v následujícím desetiletí (V e d r o - 1993, v témž roce vydána ještě Z v í ř a t a ), jednou z posledních próz je C e r f v o l a n t (1995). A ž do šedesátých let sahá výbor z kratších textů Z r c a d l o v ý pes (1994).

nyní spisovatel z povolání. Svou prvotinu s námě­ tem ze školského prostředí, které však je jen zará­ mováním zobrazených situací ze života na malém městě, nazval N á z o r y n a v r a ž d u (1990, svým způsobem jde ovšem rovněž o příběh „s otevřeným

Výbor z Řezníčkovy poezie z let 1967-1993 má název P l o v a c í s v a l (podle samizdatové sbírky z roku 1967). V jeho poezii, ale zvláště v próze lze nalézt kombinaci absurdity, dadaismu a surrealis­ mu i existenciálních úvah. Jde o typ autora, jehož lze označitJako kacíře „vysmívajícího se všemu“ (Vladimír Sibrava v doslovu к próze Zvířata). Je nadán všestravující obrazností; humorné, sar­ kastické a leckdy až s morbidností hraničící šoky následují v jeho textech nezadržitelně jeden za dru­ hým. Výhradně prózu publikuje JIŘÍ KRATO CH VIL (1940), který na konci šedesátých let časopisecky tiskl prózu, verše i literární kritiky, ale od sedmde­ sátých let byl odkázán na samizdat a prošel řadou manuálních zaměstnám". V M e d v ě d ím r o m á n u (1990) zaujal příběhem, jehož těžištěm jsou vlastní prožitky z normalizátorského období (byl kupříkladu jeřábníkem, nočním hlídačem v drůbežámě atd.), vedle toho ale i osudy rodinné (otec a strýc v emigraci, matky s rodinami zůstaly ve vlasti). V Kratochvílových prózách se přesně zpodobená realita prolíná s .postmodemími vizemi a postupy, uplatňují se dějové střihy bohaté

koncem“ a detektivní zápletkou). Ještě otevřeněji kritický co do zobrazení totalitních časů je román b á j e č n á l é t a POD PSA (1992). Také v další po­ dobně laděné próze V ý c h o v a d ív e k v Č e c h á c h (1994) View egh prokázal, že um í nápaditě kombi­ novat tragické s komickým, má osobitý styl i filo­ zofii; „příběh příběhu“ (jako znak postmodemího pojetí prózy) dokáže podat nikoli coby suchý expe­ riment, nýbrž čtenářsky velmi poutavě. Jako vůbec ne laskavý imitátor autorských stylů a vedle toho i způsobu myšlení spisovatelů našich i cizích před­ stavil se V NÁPADECH LASKAVÉHO ČTENÁŘE ( 1993). Poslední Vieweghova próza Ú č a s tn íc i z á ­ je z d u (1996) je pokusem o román humoristický a zároveň společensko „obnažovačský“, přechází však až do exhibicionistických poloh. Autor se zde ne zcela šťastně vypořádává s kritiky svých před­ chozích knih.

Zatímco Viewegh, ale i další představitelé nastu­ pujících literárních generací tíhnou z velké části к postmodemistickým přístupům к realitě, které umožňují úplně volné, nevázané psaní, někdy třeba i „obracení textu“ doslova naruby, jde od svého brněnského mládí a autorských začátků (v Sešitech

155

obraznosti. Takovou stavbu směřující к svérázné­ mu typu mýtu má román U p ro s tře d n o c í zpěv (1992). Také sem se promítají autobiografické zá­ žitky, dokonce až z raného dětství, včetně rozpor­ ných pocitů (návalů pocitů křivdy a nenávisti a na druhé straně zase synovské touhy).

ní, literatuře atd. zařadil do souboru PŘÍBĚHY pří­ běhů (1993). Spolu s P. Řezníčkem a několika dal­ šími patří J. Kratochvil к těm českým spisovatelům střední generace, jejichž dílo je překládáno a našlo značnou odezvu v zahraničí. Další Brňan, PA V E L Š V A N D A (1936), patří к autorům křesťanské orientace, je vynikajícím esejistou, publikuje prózy i verše. Debutoval soubo­ rem Anonym ní p ovíd k y (1967); v devadesátých letech vyšly z jeho tvorby eseje Z ku šen osti (1995) a povídkové soubory ZÁZRAKY v MALÉM r á ji (1991) a P o r t r é t y (1994). Po listopadu 1989 se v literatuře otevřela cesta všem dosud tabuizovaným tématům. Anglista RA­ D O S L A V N E N A D Á L (1929), renomovaný překla­ datel hlavně amerických autorů, který debutoval souborem povídek RAKVÁŘOVA DCERA (1985) s náměty ze staré Prahy, v jejichž ději satirická nad­ sázka hraničí s groteskou, vydává první českou no­ velu na téma milostného vztahu dvou mužů M y TĚ zazdím e, A id o (1991). Kniha vyšla s doslovem Václava Jamka, otevřeně pojednávajícím o homo­ sexualitě mezi umělci, hlavně spisovateli, a také 0 problému AIDS, „choroby konce tisíciletí"“. Ne­ nadál je kromě toho autorem souborů povídek ane­ bo novel převážně se společenskokritickou pro­ blematikou s náměty z různých prostředí (PŘIJĎ ZPĚT (ANEBO RADŠI NE) a DUŠINKY - 1989, ŠKORpion - 1990, G en tlem an - 1994, O v č á c i č tv e r á c i - 1995), dále knihy T u d y c h o d il K a fk a (1992). Jako bilingvní spisovatel, píšící básně, úvahy 1 literární kritiky česky i francouzský, se po roce 1989 představil V Á C L A V JAM EK (1949), předtím nakladatelský redaktor a překladatel, autor komen­ tářů ke knihám francouzských autorů. Některé své texty vydal samizdatově, do literárního života vstoupil již v polovině sedmdesátých let. Prvotinu, esej T r a it é des c o u r te s m e r v e ille s , vydal v Pa­ říži (1989), další esej K r k a v č í múza ( z období 1976-77, vydán 1992) je úvahou o roli spisovatele ve světě literatury, v osmdesátých letech vznikala původně samizdatově editovaná travestie textů z církevmch*a lidových kalendářů NEDOKONČENÝ KALENDÁŘ NA TENTO ROK A VŠECHNY ROKY PŘÍŠTÍ (1994), básně sbírky SUROVÝ STAV (1995) mají vět­ šinou podobu lingvistických hříček anebo parodií V předchozím přehledu jsme se několikrát zmí­ nili o literární postmoderně a filozofii postmoder­ nismu jakožto trendech, které nezadržitelně proni­ kají do našeho prostředí a ovlivňují hlavně mlada generace autorů. Obdobně tzv. undergroundova kultura a literatura byly především součástí disent*, ale ani po listopadu 1989 nedošlo к jejich z á n ik jL Obojí je svědectvím toho, že je stále živé pohrdán tzv. konzumní literaturou, i když teďjiž takový tyy literatury nevzniká pod diktátem „socialistickýcáT ideových modelů a norem. V četných literámc* dílech se tak objevují depresivní pocity ze života ie

Jiří Kratochvil Do fakultních a těsně pofakultních let se Krato­ chvil vrací v klíčové povídce souboru ORFEUS z KÉNIGU (1994). Většina povídek této knihy je z jeho tvorby předsamizdatové nebo z počátku samizdatu; některé jsou přepracovány. V povíd­ kách i v románech dokáže Kratochvil vidět hrdiny se sarkasmem až sžíravým, včetně přátel, a hlavně členů vlastní rodiny. Vrchol této hořce prožívané, zatrpklé a kriticky nasměrované tenze nalezneme v próze zvláštní dějové výstavby, inspirované ne­ všední architektonickou konstrukcí brněnského ho­ telu (AVION - 1995). Román, ostatně jako všechny Kratochvílovy texty, je plný jinotajů a hříček, sna­ hy o co nejužší kontakt se čtenářem, přestože děj zabírá velkou šířku událostí, dobových faktů a spo­ lečenských vztahů předlistopadových i polistopa­ dových (Romové, mafiáni, zbohatlíci, komunisté i postkomunisté). Kratochvil má výjimečnou schopnost uvádět postavy svých próz do bizarních i vyostřeně drama­ tických situací hraničících se sci-fi. Tyto znaky na­ lezneme i v prózách ze souboru povídek M Á LÁSKO POSTMODERNO (1993). Jestliže se knihy některých našich autorů tváří jako postmodemistické, anebo jsou za takové označovány kritikou, u Kratochvíla nalézáme pravý požitek z postmodemího vidění, způsobu podání příběhu, zkomplikování anebo na­ opak zjednodušení dějové linie, ztvárnění postav. Je to autor naplno žijící ve svých postavách a do svých próz náruživě zahleděný, zároveň však mistrovsky ovládající ztvárnění textu jako „příběhu příběhu“. Starší i nové texty o psaní, kulturním dě­

156

Olomouci, Brně i v Ostravě a v menších městech, z nichž někteří spolupracovali s ineditnúni časopisy katolického, ale i jiného zaměření. V samizdatové produkci trval v normalizačním období i nadále hluboký zájem básníků i literátů různých generací o dílo Jakuba Demla, vznikaly 0 něm studie, edice jeho prací (viz iniciativy Jiřího Oliče i dalších). Po listopadu 1989 se ovšem různí zájemci o vydávám" Demlova díla nedovedli dohod­ nout, a to hlavně s těmi, kdo si na editování a spra­ vování Demlovy pozůstalosti činí právní nárok. Přesto vyšla tiskem poslední větší a dosud téměř neznámá Demlova próza z roku 1951 Podzimní sen (1992 zásluhou spolku Dědictví J. Demla). Byly vydány i ty části tasovské kroniky, které Demi psal (1991), znovu vydán byl i jeden z nejkontroverzněj­ ších Demlových výpadů a zároveň svrchovaných básnických textů Zapomenuté světlo (1992) a jedna z jeho nejznámějších básnických skladeb (Hrad smrti - 1992). Brněnská Jota, třebíčská Area JIMfa 1 další nakladatelství (například olomoucká Votobia) vydaly vedle Demla také jiné spiritualistické básníky české i cizí, i když někdy jen prostřednic­ tvím tzv. reprintů. Přední osobností katolické poezie a záro­ veň skvělým publicistou, který od roku 1948 až na krátké období 1968—69 (tehdy řídil kulturní rubriku týdeníku Obroda) nesměl publikovat až do listopadu 1989, je ZDENĚK ROTREKL (naro­ zen 1920 v Brně, 1949—62 vězněn, původně odsou­ zen к smrti za „velezradu“ ). Rotreklova poezie, včetně té, kterou psal v žaláři, je někdy téměř expresivního výrazu, jindy s prvky surrealistické ima­ ginace anebo plná biblických motivů; mívá litaniekou stavbu, uplatňují se v ni slovní novotvary.

společnosti moderního ustrojeni, ať již ohraničené socialistickým totalitarismem, anebo se pohybující v rámci „demokracie bez hranic“ . V próze i v poezii tak nacházíme prvky programního nihilismu pou­ kazujícího na totální rozklad společnosti; prozai­ kové, básníci a umělci vůbec hledají východisko i v manifestaci sebedestrukce dovršené alkoholem, drogami, útěkem к sektářství nejrůznějšího druhu, prorockým vizím, okultismu i magii. Živé tak zů­ stává, ba bují všechno, co mělo zaniknout - podle některých teoretiků - s „koncem imperialismu“ a „vykořisťování člověka člověkém“ . Anebo co - podle jiných - stojí v demokratické společnosti pouze „na okraji“ kultury. Ale opak je pravdou - tyto trendy se stále více stávají „středem“ umělec­ kého konání. Co z nich zůstane živé, dá-li se v tomto případě mluvit o pozitivních hodnotách, a mají-li být vůbec vytvářeny, to ukáží následující desetiletí.

V

Široký proud poezie

Básníci katolické orientace V dvacetiletí tzv. normalizace a konsolidace (1970-1989) se spiritualisticky orientovaná poezie a knihy křesťanských autorů vůbec objevovaly jen sporadicky zásluhou několika nakladatelství, napří­ klad Vyšehradu, hlavně ale až v osmdesátých le­ tech; prózy zde publikoval například VĚROSLAV MERTL (1926). Zato tím víc katolických básníků a spisovatelů vydávalo svoje díla v exilových na­ kladatelstvích anebo v samizdatových edicích. V samizdatu vznikl i tak náročný projekt, jakým je Souborné dílo Jana Zahradníčka (1984-85, edi­ toři Bedřich Fučík, Mojmír Trávníček a Radovan Zejda), к jehož realizaci pak dochází po listopadu 1989 v Českém spisovateli. Předtím vyšly ve V y­ šehradu Zahradníčkovy básnické sbírky Rouška Veroničina (spolu s La Salettou a Znamením moci — 1990) a v brněnském Bloku Žíznivé léto a Pozdra­ vení slunci (1991). Od roku 1948 se musel к samizdatu uchylovat básník a esejista Vladimír Vokolek; к vydávání jeho díla dochází rovněž v první polovině devadesátých let. Od svého propuštění z vězení (1962) psal a vydával ineditní svazky Zdeněk Rotrekl, jehož básnické sbírky anebo'vÿbory z díla vycházely v exilových nakladatelstvích. Po několika sbírkách vydaných v první polovině devadesátých let by mělo dojít к soubornému vydání všech Rotreklových prací. Postupně se zmíníme i o dalších auto­ rech. Pro oživení spirituálního typu literatury bylo důležité, že již v předchozích desetiletích vznikala seskupení mladších básníků této orientace v Praze,

Zdeněk Rotrekl

157

V mnoha sbírkách je patrno autorovo zaujetí baro­ i Jana Opolského a dalších) zdařile a pro čtenáře kem, historická a filozofická erudice, silný prožitek poutavě usiluje ve velké části své různorodé a boha­ náboženské zkušenosti. Reprezentativní výbor té publicistické činnosti IVAN SLAVÍK (1920), po z Rotreklovy poezie z let 1940-89 uspořádal Jan léta středoškolský profesor v Hořovicích, v období Trefulka (SNĚHEM ZAVÁTÉ v in o b r a n í - 1991). 1947-48 redaktor Vyšehradu, všestranný překlada­ Vyšel rovněž výbor z Rotreklových próz psaných tel a kritik, básník spiritualista. v období 1944-80 (SAD A m e n š í PRÓZY - 1991). S vročemm 1995 vyšel pod názvem VIDĚNO Z Rotreklových sbírek vydaných předtím v exilu JINAK soubor Slavíkových předmluv a doslovů anebo v samizdatu může čtenář poznat CHOR к jeho vlastním i к dalším edicím, realizovaným V PLAVBĚ RYBY ICHTHYS (1993), STROMY, PTÁCI, v průběhu předchozích desetiletí; vyšly i další vý­ bory z jeho časopisecké publicistiky. A ještě před­ ZVÍŘATA A PODOBNÍ LIDÉ a NEOBVYKLÉ ZVYKY (1994). Naposled pak vyšel soubor studií a esejů tím výbory ze Slavíkovy poezie s některými nový­ poukazující na konkrétních příkladech - i na tvorbě mi básněmi z poslední doby - S o č im a o t e v ř e n ý ­ některých disidentských spisovatelů - na neustále m a (1990) a T a h u d b a (1993); do souboru K e přetrvávající barokní tradice české literatury a kul­ k o m u (1995) jsou zařazeny Slavíkovy básně z pa­ tury; většina těchto Rotreklových studií se v před­ desátých let. Soubor esejů věnovaných objevně chozích desetiletích objevila v exilových časopi­ zvláště dílu anebo osobnostem „prokletých“ básní­ sech (B a r o k n í f e n o m é n v s o u č a s n o s t i - Torst ků patřících do francouzské, anglické anebo do dal­ 1995). O nakladatelství Torst se zmiňujeme proto, ších světových literatur má příznačný titul ROZKLEže jeho zásluhou, v návaznosti na podobné edice NOUT SRÁZNÉ (1993). Jejich autor prokazuje schop­ bývalého Odeonu, vyšla řada podnětných souborů nost rozeznat a analyzovat, co osobnosti třeba z prací kritických osobností normalizátory vyřaze­ z různých údobí literárního vývoje spojuje a na dru­ ných z literárního dění (například pražských Josefa hé straně co je odděluje, a hlavně co tvoří specifi­ V ohryzku, Jana Lopatky, brněnského Zdeňka Kožkum jejich díla, celého tvůrčího snažení. I. Slavík je mina). Rotreklovy sbírky od prvních veršů z let z těch autorů, kteří jako formu samizdatu volili 1940-43 až do M a l a Čh it u (1949-68) vyšly sou­ v předchozích desetiletích bibliofilské vydání ně­ borně pod názvem KAMENNÝ ERB (1996). kterých sbírek (srov. D v a c e t p o z d n íc h b á s n í ; Brněnský básník JOSEF SUCHÝ (1923) patřil Spolek českých bibliofilů, 1988). Na svoje před­ - spolu s Ivanem Slavíkem anebo Emanuelem chozí biografická dílka o českých světcích navazuje Fiyntou - v roce 1946 do autorského kruhu kolem spisem S v a t ý a p o p ír a n ý , m i l o v a n ý a v y s m í v a ­ časopisu Vyšehrad. V padesátých letech byl krátce n ý ( Čtení o sv. Janu Nepomuckám, 1993). Pod ná­ vězněn, ale zůstal mezi těmi - byť jeho prvotina zvem T v á ř e z a z r c a d l e m (1996) vyšel výbor ze vyšla opožděně až r. 1966 - , kteří mohli publi­ Slavíkových statí a esejů publikovaných v periodi­ kovat v šedesátých letech i v následujícím dvaceti­ kách hlavně v osmdesátých a devadesátých letech; letí; kromě toho tehdy pracoval jako nakladatelský L a m p a ú t ě c h y (1996) je obsáhlou antologií Slaví­ redaktor. V básnické sbírce T v á ří v TVÁŘ (1992) kových objevitelských překladů básníků z různých se uplatňují kromě základní linie Suchého poetiky světových literatur (včetně aztécké lyriky a dalších (prožitek venkovského dětství a rodného kraje, mepředkolumbovských kultur Ameriky). ditativní lyrika obracející se к Bohu) rovněž motivy Z katolických básníků, jejichž dílo se uza­ z kultury Lužických Srbů. J. Suchý se po léta věnu­ vřelo smrtí, se vydavatelé soustředili například je překládání děl lužickosrbských básníků i prozai­ na novátorské dílo V L A D I M ÍR A V O K O L K A ků. Nedávno vyšly i jeho překlady významných (1913-1988). V práci na definitivním textu sbírek básnických osobností rakouské literatury, zvláště ze sedmdesátých a osmdesátých let vrcholil básní­ těch, které byly svými životními osudy spjaty kův bytostný zápas o poznám světa a místa člověka s Českou republikou (M a g ic k é k a m e n y - 1993). v něm, souboj s tíhou nicoty. Vokolek kromě toho Do Vyšehradu přispíval v době svých literár­ navázal na vlastní originální filozofické a groteskní ních začátků editor a překladatel, kritik a vynika­ prózy z padesátých let, jež nabývají podoby „prající rozhlasový publicista EMANUEL FRYNTA mýtů“ . Psal i máchovské eseje a v neposlední řadě (1923-1975). Cyklus jeho literáměkritických esejů texty zamýšlející se nad smyslem poezie a umění pro rozhlas, nově objevujících krásu básnického v modenu době. Ty soustředil do svazku O b r a n a slova a netradičním způsobem přibližujících známé b á s n ík a , vydaného až posmrtně (1992). První i méně známé autorské „osobnosti, vyšel pod ná­ vrstva Vokolkových filozofických textů s rysy gro­ zvem Z a s t ř e n á t v á ř p o e z ie (1993); v témž roce tesky z počátků koncipování tohoto žánru spolu byly vydány povídky i básně z pozůstalosti Z Á ­ s texty z následujících období vyšla pod názvem VRATNÉ POMYŠLENÍ. A b s u r d a n d a (1994, doslov Jan Vladislav). Přede­ O odkrytí málo známých nebo zapomenutých vším švejkovský „paramýtus“ obsahuje kniha T a k tváří básníků rozličných dob a směrů (například p r a v il Š v e jk (1995, s doslovem autora a jeho syna první české dekadentky Irmy Geisslové, Františka Václava, rovněž osobitého a všestranného tvůrce). Bíbla píšícího pod pseudonymem Hermor Lilia, ale Jsou zde ale i další zamyšlení o naší národní povaze

158

a charakteru s výsm ěchem namířeným proti totalit­ nímu režimu, je h o id e o lo g ii a kultuře i přisluhova-

Matky boží, chápané též jako „matka všech“ , ochránkyně trpících. Protože skladbu uchovával je­ nom v paměti, mohl ji definitivně ztvárnit až po propuštění ze žaláře. Poprvé vyšla v roce 1969, po­ druhé 1991 v brněnském Bloku. Především toto na­ kladatelství vydávalo na počátku devadesátých let také časopis List, v němž vycházely hlavně práce moravských a českých básníků a prozaiků křesťan­ ské orientace. Renčova mariánská meditace na lo­ retánskou litanii S l u n c e m o d ě n á ( v exilu 1979) dostala při prvním vydání doma název L o r e t á n ­ s k é s v ě t l o (1992). Na vydání čekají ještě sbírky z různých období básníkova života uložené v po­ zůstalosti a též některé jeho překlady. V rámci samizdatu bylo souborně, uspořádáno BÁSNICKÉ DÍLO (1980, v zahraničí vyšlo 1985—86) „básníka samoty a kontemplace“ (označení Jaro­ slava Meda), v Petrkově na Českomoravské vrcho­ vině osaměle žijícího básníka a výtvarníka BOHU­ SLAVA R E Y N K A ( 1892-1971). Reynek prošel vý­ vojem od vlivu expresionismu, hlavně prostřednic­ tvím George Trakla, jehož celé dílo к nám uvedl

čům. Připomenutý VÁCLAV VOKOLEK (1974) ne­ patří m ezi spiritualisty tradičního typu. Psaní a zá­ roveň výtvarném u um ění se ve vzácné sym bióze věnoval od mládí. V sedmdesátých letech vzn ik ly jeho p rvn í sam izdatové svazky Básně a Bílá na bí­ lé , pak následovaly další, poslední strojopisná sbír­ ka nesla název Ustavičný ráj. P o listopadu 1989 publikoval V ok o lek básnické texty N á p is y (1992) a D ě t s k ý k a l e n d á ř (1995). Pozornost vzbudila jeho próza Lov ž e n a jin é o d l o ž e n é s l a v n o s t i t 1993) svou bizarností, černým humorem, ale zárowen závažností kladených otázek. D alší texty vyd al pod názvem T r ip t y c h (jeh o součástí je skladba

Zpěvy Země orphlandské) a P á t ý m pádem (oba 1995). V ýtvarn é práce vystavoval dom a i v zahrani­ čí. Teprve obsáhlý výb or ZŘÍCENINOVÝ MRAMOR

11996)

ukázal pravou podobu a význam vskutku

J»zamích struktur ráje“ , je ž autor svým dílem * podobě jedné velk é básnické vernisáže předs a ru je . V o k o lk o v o básnické a vlastně tvůrčí v id ěn í Ш ) takové se sice proměňuje podle zákonů vlastnb: nitra (jako u všech básníků tohoto typu jd e •obraz vlastního „m ikrosvěta“ včetně pohrávání si

ж slovy), ale díky vzácné schopnosti utkvět nikoli ш lánu, na okraji, anebo nebýt rozptýlen v ploše ■fenzu propaluje se к jádru, ke středu sebe i světa. V komunistickém v ě ze n í koncipoval básník, drae a c á a překladatel VÁCLAV RENČ (1911-1973)

Ывшё

jiného skladbu P o p e lk a n a z a r e t s k á na ■ ■ fc v y biblických příběhů s adorací Panny M arie,

Bohumil Reynek: Ptačí stopy

v překladech, ale též Otokara Březiny i dalších, až po svou nejosobitější polohu básníka pevné křes­ ťanské víry spjatého s vesnickou realitou blízkou přírodě i zvířatům. Z Reynkovy poezie vydal Vy­ šehrad trojici sbírek R y b í š u p in y - R t y a z u b y - H a d n a s n ě h u (1991); edičním počinem je výbor VLÍDNÉ VIDINY (1992 v odeonské edici Světová četba) s předmluvou J. Meda. V téže edici vyšel rok předtím s názvem S e n je d e n s v í t í výbor z poezie

159

zie metafyzických, ale hlavně vizionářských potok vyšly dvě sbírky v období 1969-71. A nyní záslu­ hou pořadatelů básnírčiny pozůstalosti a s doslo­ vem J. Meda sbírka z let 1952-60, známá spota s dalšími (například P u b e r tá ln í H en och ) i m samizdatu (Zápisky v n o ci - 1993, dále M y stic ­ ké d en íky -1995). Objevem je vydám básnické skladby Sy m f o n k XX. STOLETÍ (1992) MILOŠE DVOŘÁKA

JAKUBA DEM LA (1878-1961), básníka a kněze, jehož zde Med v předmluvě charakterizoval jako „velkého z popudlivého plemene básníků...“ . Mé­ dovy studie o katolických a vůbec křesťanských básnících, ať již publikované v rámci knižního vy­ dám jejich děl, anebo časopisecky (například por­ tréty v brněnském měsíčníku Proglas), patří к nej­ fundovanějším výkladům předních osobností i ce­ lého katolického proudu české literatury. Nejdůle­ žitější z nich vyšly knižně ve výboru Spisovatelé v e s tín u (1995). Deset let po Reynkovi zemřel v Brně KLE­ MENT BOCHOŘÁK (1910-1981), patřící do ge­ nerace katolických básníků začínajících publikovat ve druhé polovině třicátých let. Sbírka Sta r o n o v é b ásn ě (1993) je připomenutím Bochořákovy poeti­ ky naplněné františkánskou pokorou, vroucí láskou к Bohu i ke všemu živému.

(1901-1971), přední osobnosti generace katolic­ kých kritiků nastupujících ve třicátých letech a soustředěných pod vedením B. Fučíka hlavně ko­ lem časopisu Tvar (1927—1932); především v prvních ročnících Tvaru publikoval Dvořák vedle kritických statí rovněž poezii. Dvořák v připome­ nuté skladbě z roku 1959, známé i ze samizdatu, pohlíží na člověka jako na štvance, bez Boha ztra­ ceného v přetechnizovaném světě. Po prvotině R e fr ig e r iu m (1947) vydal kněz FRANTIŠEK DANIEL MERTH (1915-1995) ně­ kolik básnických sbírek jen bibliofilsky poté, co byl do roku 1953 žalářován. V básních z oficiálně vy­ dané sbírky ORANČINY PÍSNĚ (1970) - to již směl jako kněz působit ve Stránčicích na Šumavě —na­ chází ztracenou čistotu a krásu ve světě dětství. Ale jeho básnické dílo se zároveň stává stále naléhavěj­ ší výpovědí o existenci člověka a světa všech hmot­ ných i duchovních věcí a jevů jen z boží vůle. Toto základní Merthovo básnické vyznám" je naplněno - a dovršeno - strmou, uchvacující, leč sdílnou obrazností. V první polovině devadesátých let vyšla dále Merthova sbírka ze sedmdesátých let N e k r v í BÝKŮ (1992) a soubor veršů z let 1984-87 pod prostým názvem Z á p is y (1993). Velkým talentem mezi katolickými básníky střední generace je brněnský KAREL KŘEPELKA (1946), který nedostudoval filozofickou a poté ani teologickou fakultu a živil se v různých dělnických profesích. V sedmdesátých a osmdesátých letech patřil к samizdatovému okruhu kolem časopisu Střední Evropa', od roku 1990 působil v redakční radě časopisu Host, nyní rediguje kulturní část poli­ ticky konzervativního Proglasu. Vyšly mu sbírky U s k u t e č ň o v á n í s v ě t l a (1992) a H o ř k á sůl (1993) s verši reynkovské expresivity a obraznosti, ale také bloyovsko-demlovské zlobnosti. V jeho poezii se prolínají křesťanské i židovské motivy. Vrcholem dosavadní Křepelkovy tvorby je poema R o r sc h ac h ů v test (1995), po roce následovala sbírka N ejmenší s l u n o v r a t . Svoje katolictví ani v letech normalizace nezapí­ ral FRANTIŠEK SCHILDBERGER (1952), bás­ ník, publicista a literární kritik, který verše časopi­ secky publikoval od roku 1974. Knižně debutoval verši výrazné obraznosti, melodičnosti a na druhé straně výrazové strohosti K n íž k a s m o d r ý m a oči­ m a (1980); následovaly sbírky M ís t a (1983), V y ­ h l á š e n í l á s k y a Z r c a d lo (obě 1988), po roce 1990 O b l a s t n í v ý b o r (Z veršů ), 1994. Z autorů

Klement Bochořák

Básník a překladatel JOSEF KOSTOHRYZ (1907-1987), který prožil v komunistickém žaláři třináct let, uspořádal těsně před smrtí výbor ze své­ ho díla. Vyšel pod názvem St r m á nenaděj (1994) s doslovem B. Fučíka. Předtím byly vydány Kostohryzovy básně v próze M e l a n c h o l ie ( v zahraničí 1985, doma 1991 - rozšířené o několik básní z po­ zůstalosti). Kostohryz je typem autora, jehož zážit­ ky z dob perzekuce se profňěňují v silné pocity marnosti a zhnusení z celého světa, ale stejně jako u ostatních spiritualistů jsou vyvažovány vírou v Boha, transcendentní nadějí. Až к mystice směřuje básnické vizionářství, vpravdě „záření ducha a slova“ a také „znamení slova jako kříže“ JANA KAM ENÍKA (1888-1974, vlastním jménem Ludmila Macešková). Z této poe­

160

publikujících po listopadu 1989 se s katolicky orientovaným kritikem Karlem Komárkem střetl právě o výklad Schildbergovy poetiky IV O HAR A K (1964), sám spiritualisticky orientovaný bás­ ník, autor sbírek L e d n o v ý m o t ý l (1992) a ZEMĚ DÝM (1993). Ctitelem B. Reynka, ostatně pořadatelem exilo­ vého vydám jeho poezie, je básník, esejista a pře­ kladatel (z francouzštiny a polštiny) JOSEF MLEJNEK (1946). Byl významným přispěvatelem sam­ izdatových periodik Střední Evropa, kterou též redigoval, Pražské komunikace a později i Souvis­ losti. Eseje a úvahy publikuje pod jménem Josef Hradec. Z Mlejnkovy básnické tvorby vyšla kniha básni „víry a pokory“ P a s t v i n a (1991, samizdat 1986). Jako redaktor Souvislostí působil esejista soustředěný na dějiny křesťanství, hlavně východ­ ního, kritik i prozaik M A R TIN C. PU TN A (1968), v současné době pedagog na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. К jeho podnětům patří odbor­ né publikace RUSKO MIMO RUSKO s podtitulem Dě­ jiny a kultura ruské emigrace (I. 1993, П. 1994, s M iluší Zadražilovou). Dále vydal soubor esejů a „hněvivých kritik“ MY POSLEDNÍ KŘESŤANÉ (1994), antologii ruské emigrantské poezie U Ře k b a b y l o n s k ý c h (1995) a kontroverzní prózu Kni­ h a KRAFT (1996), provokativně zachycující auto­ rovy osudy, názory a politické i společenské změny posledních let.

К nejobsáhlejším literárním celkům, uchováva­ ným dosud až na jednu publikaci filozofického za­ měření, vydanou v šedesátých letech (ÚTĚCHA z ONTOLOGIE), jenom v samizdatové podobě, patří dílo EGONA BONDYHO, básníka i prozaika, filo­ zofa a překladatele. Tvoří je vedle svazků prózy a dalších textů více než čtyřicet básnických sbírek, zprvu surrealistické imaginace, později —kromě ji ­ ného - karikujících socialistický realismus a vyús­ ťujících do tzv. realismu totálního. Po vydám'někte­ rých próz, jako třeba autobiograficky laděného pamfletu o současné společnosti (ne pouze reálně socialistické) I n v a l i d n í s o u r o z e n c i (1991, v samizdatu 1974, v zahraničí 1981) anebo histori­ zujících próz (M n íš e k , Šam an, N o v ý v ě k ) pod ná­ zvem 3KRÁT BONDY (1990) je ve stejném roce za­ počato s vydáváním BÁSNICKÉHO DÉLA E. Bondyho v deseti svazcích (sv. I-V D I, 1990-1993). Místy jde o poezii přímo explozivní, působivou totálním realismem vidění, uměním perzifláže, jindy jsou to básně hodně mnohomluvné. Většina Bondyho próz má charakter pamfletů a představují undergroundový typ literárních textů. Poetika totálního realismu je také základem bás­ nictví IV A N A VODSEĎÁLKA „(1931), dalšího z autorů starší generace, dosud známých jen v růz­ ných samizdatových okruzích. Ze samizdatu také vzešlo nakladatelství Pražská imaginace, které v ro­ ce 1992 vydalo D ílo Ivan a V odseď álka o pěti svazcích. Životní osudy tohoto básníka jsou podob­ né osudům dalších intelektuálů hrabalovského ty­ pu, kteří po vystudování gymnázia museli vzít za­ vděk různými manuálními zaměstnáními. Prózy i poezii převážně surrealistického výcho­ diska psal I V A N S V I T Á K , (1925-1994), přede­ vším však autor esejů i dalších prací věnovaných filozofickým problémům, ale také politologickým otázkám. D o roku 1968 působil doma i později v exilu v USA jako vysokoškolský profesor. Začí­ nal jako marxista, ale režimu se stal nepohodlným již po roce 1956, hlavně však v šedesátých letech. Po srpnové okupaci r. 1968 byl označován za jed­ noho z hlavních představitelů „kontrarevoluce“ . V exilu vydal r. 1975 D ě v č á t k o s č e r v e n o u m aš­ l í (Curych). Některé texty bližší beletrii než filozo­ fii publikoval hlavně po návratu do vlasti, kde se zase zařadil mezi levici (K NIH A PREZENCE, M o d e r ­ n í e r o s - obojí 1990). D o doby Rudolfa II. se vrací v próze H le d á n í k a m en e m u d rc ů (1994), ve stej­ ném roce vyšla i jeho R u d o lf ín s k á TRILOGIE

Z okruhu olom ouckých sam izdatových edic v y ­ šli spiritualističtí básníci PETR MIKEŠ (1948), který před širší veřejností debutoval sbírkou PAMĚŤ RÁNY (1990) a dále se představil výborem veršů z let 1972-82 DŮM JE t a m (1993), a ROSTISLAV VALU ŠEK (1946), debutující sbírkou ZTOTOŽŇO­ VÁNÍ (1990).

Nejmladší spiritualističtí básníci, ale rovněž au­ toři jiného zaměření, začínají se v polovině devade­ sátých let - kromě jiných center, většinou praž­ ských - sdružovat kolem časopisu Host a jeho edice Poesie (viz zde v další kapitole).

Návraty i vstupy Po listopadu 1989 se kromě katolických autorů vracejí do české poezie někteří z básníků, kteří do literatury vstoupili ve čtyřicátých letech (ze Skupi­ ny 42, Ra) anebo později (ze skupin kolem časopisů Květen a Tvář). A le také někteří z těch, kteří debu­ tovali později, hlavně před „pražským jarem“ a vů­ bec v šedesátých letech, v době uvolnění. Mnozí prodělali různé vývojové peripetie, volili ty anebo ony formy vnitřního exilu (ale i přetvářky) anebo přizpůsobení. Na druhé straně mají volný prostor všichni, kdo vstupovali do literatury v samizdatu posledních dvou desetiletí, přičemž jde o autory z různých generačních vrstev.

(K o u z e ln ík z L o n d ý n a . Joh n D e e v Č e c h á c h ; S ir E d w a r d K e l l e y ; M a l o s t r a n s k á S a p fo ).

Zdálo se, že jenom po boku autorů z časopisu Tvář vstoupí do literatury JIŘÍ K U B Ě N A (1936), vlastním jménem J iří Paukert, brněnský histoi umění, poezii píšící od mládí a od té doby pořádá cí své dílo samizdatově, který v Tváři publikov své verše a působil v redakční radě. Uctíván přát« a znám i širší veřejnosti díky své básnické i lidsL.

161

výlučnosti publikoval jen sporadicky (např. ve sborníku Podoby - 1967); výbor z jeho poezie NE­ LÍTOSTNÉ Z a s t a v e n íč k o (1968) vydal bibliogra­ ficky grafik František M uzika (poté v brněnském nakladatelství Petrov, 1994). V roce 1990 patřil к zakladatelům časopisu Proglas; po rozchodu s Proglasem založil vlastní revui Box (1992). Bás­ nické sbírky připravoval Kuběna v ineditmch svaz­ cích; součásti D í l a i - x v je poema L á s k a B o h a i Č l o v ě k a , vydaná knižně v O lom ouci (1991). T e ­ prve v roce 1995 vyšla Kuběnova unikátní kniha (o více než 600 stranách) K r e v v e v ín o , výbor z poezie z let 1953-1995. Poezie je pro J. Kuběnu zjeven í i zasvěcení se vším všudy (m ilostné i nábo­ ženské). Chce být básníkem „děvkou“ , ale zároveň ctitelem Marie, M atky Páně. Psal zprvu poučen nezvalovskou poetikou, Demlem i dalšími, dopraco­ val se však originálního výrazu i stylu. Autorů podobných osudů, jaké zv o lili předchozí, je možno z mladších generací představit více, ale nedosahují jejich formátu. Z těch, kteří vstupovali do literárního dění v období Tváře a jejichž tvorba má ustálenou podobu, připomeňme básníka, ale též literárního kritika A N D R E JE S T A N K O V IČ E (1940), původním povoláním vysokoškolsky vzdě­ laného knihovníka. V exilu mu vyšla práce o díle staroříšského nakladatele V ý z n a m Jo s e f a F l o ­ r i a n a (M nichov 1983), zaměřená hlavně biblio­ graficky. Hlavním předmětem Stankovičova bás­ n ictví je sám jazyk, výsledkem takového způsobu psaníjsou v prvn í řadě provokativní antilyrické tex­ ty. Z e Stankovičových samizdatových sbírek vyšly O s v o b o z e n ý B a b y l o n a Sl o v e n s k ý r a j (1992) a v další knize zase společně V a r ia c e , K e c y b e l y , E l e g ie , N ik d y c in k y (1993). Sbírka T o b y t a k h r á l o , a b y n e p ř e s t a l o (1995) je soubor epigra­ mů naruby, poezie v zrcadle zavilé antilyriky.

К ZBLÁZNĚNÍ -

1991 а V ÚTERÝ BUDE VÁLKA — 1992). Podobně jsou koncipovány i Topolový prózy Se s t r a (1994) a A n d ě l (1995). Základní polohou poezie J IŘ IN Y HAUKOVÉ (1919), členky Skupiny 42, zůstává i v samizdatové tvorbě výpověď člověka vrženého do života jako „lhůty smrti“ . Tíživý existenciální pocit je vyvažo­ ván vzpomínkami na zážitky z cest, prohloubeným vztahem к přírodě a jejímu řádu. Vznikají tak verše smíření a pokory, i když jiné jsou naplněny pocity úzkosti a zoufalství. Především však klade básnířka důraz stále znovu a znovu na objevování smyslu světa a lidské existence, víru a spojem" s Bohem. Básně Haukové z let 1970-1975 jsou sdruženy do sbírky M o t ý l a s m r t (1990), sbírka S p o d n í PROUDY ze samizdatu (1987) vyšla rok poté v exilu a doma 1992. V E l e g ii z a Jin d ř ic h e m C h a l u p e c k ý m (1993) se básnířka smiřuje s manželovou smrtí a vede trpký rozhovor se světem, který j í ještě zůstává. Po nucené odmlce od roku 1971 - i když byl jinak intelektuálně i autorsky aktivní, hlavně v ob­ lasti výtvarného umění, např. jako autor katalogů - mohl LUDVÍK KUNDERA* protagonista Sku­ piny Ra, vydat knihu veršů s názvem HRUDEN

Gellnerovským cynikem, básníkem stylizujícím se do role dekadenta pohrdajícího všemi hodnota­ mi, je ve svých básních publikovaných nejdříve časopisecky (Literární noviny, Host) J. H. KRCHOVSKY (I960)' vlastním jménem J iří Hásek, z jehož poezie vyšel výbor NOCI, PO NICHŽ NEPŘI­ CHÁZÍ r á n o (1991). V období 1978-1989 se Krchovského tvorba včetně eposu Mumie na cestách (rkp. 1982) a próz četla jen ve strojopisech. Ukázky z ní vyšly až ve sborníku Na střepech volnosti (Mnichov 1985). Výraznou osobností mladší básnické generace, vstupující do literárního života ve druhé polovině osmdesátých let svými samizdatovými prvotinami, je JÁCHYM TOPOL (1962)’ v době „normalizace“ i poté šéfredaktor RevolverRevue. Patrik autorům, jejichž texty spoluvytvářejí repertoár undergroundových hudebních skupin. Píše hovorovým jazy­ kem s koncentrací na záznam zdánlivě banálních událostí, jež jsou dokladem šedivosti života norma­ lizačních časů, ale taky hrozivých poloh lidské exi­ stence na konci druhého tisíciletí (sbírky MlLUJU TĚ

Ludvík Kundera

(1985). V n í se výběrově vedle jeho nejstarších tex­ tů ob jevují i básně ze šedesátých let a z následující­ ho samizdatového období. P o listopadu 1989 začala v Blansku (1990) vydanou sbírkou PTANÍ (básně z let 1964-1969, redigoval L. Soldán, s připojeným bibliografickým přehledem Kunderova díla) doslo­ va exploze Kunderovy poezie v různých naklada­ telstvích: M a l é r a d o s t i (1990), Z t r á t y a n á l e ­ z y (1991), N a p ř íč F a n t o m á z ií (1992), B e z n á ­ z v u (poezie z let 1939-1945, 1994), S n y t é ž

162

( 1995). Je to poezie především intelektuálního typu s využitím surrealistických prvků, často na hrotu «ironie a snu“ , což je pokračováním toho druhu básnictví, jaké bylo autorovi vlastní v šedesátých letech. Ze soustředění na jazykovou stránku tvorby dovede Kundera vytěžit básně silné obrazotvornos­ ti s naléhavým myšlenkovým posláním a nalézáním lyriky v nejvšednějších věcech, jevech i situacích. Ze spisovatelů kolem časopisu Květen (po roce 1956), kteří usilovali o vymanění literatury z ideo­ logických doktrín alespoň „poezií všedního dne“ , patřil к nejvýznamnějším básníkům Karel Šiktanc. Další z „květňáků“ (přiléhavé označení z doby exi­ stence časopisu), M IRO SLAV ČERVENKA, se stal v první řadě literárním vědcem, poststrukturalistou evropského formátu, spolu s Milanem Jankovičem pokračovatelem v díle svého učitele Jana Mukařovského, vynikajícím versologem atd. Přes­ to ani Červenka neustal v sedmdesátých a osmdesá­ tých letech v básnické tvorbě; v roce 1992 z ní vydal St r o j o p is n o u t r il o g ii . Jsou to verše dez­ iluze z krize moderní doby, z devastace přírody a rozvratu vztahů mezi lidmi. Umělecky působivěji než Červenka se z této kri­ ze. dané kromě jiného tún, v jak zoufalé a tragické situaci se ocitl český národ po srpnové okupaci, prostřednictvím básnické tvorby silné dramatické obraznosti dokázal vymanit KARE L ŠIKTANC. Oba se nikdy nepřizpůsobili normalizované kultuře ani se nepokusili publikovat poezii v oficiálních nakladatelstvích. Patosem, ale i opravdovostí odponi je proniknuta především Šiktancova skladba ČESKÝ ORLOJ (v samizdatu 1975, vydána 1990), což je fiktivní dvanáctidílný rozhovor otce se sy­ nem. Jde o mocně působící skladbu s užitím množ­ ství slov a úsloví z bible, archaismů, přísloví. Poslá­ ním je tu průnik do české minulosti, při němž „pa­ měť rodu“ hraje největší roli. Šiktancova samizda­ tová poema PRO PĚT RAN BLÁZNA KRÁLE (1978), s verši působícími až barokně, byla společně s ly­ rickými básněmi trochu melancholického ladění vydána v souboru U t o p e n e j c h v o č i (1991). Téhož roku vyšla sbírka O s t r o v Št v a n i c e . Podobnou poetiku a myšlenkové posláníjako Český orloj mají Šiktancovy verše z období 1981-1986, zařazené do sbírky S r d c e s v é h o n e j e z (1994). V okruhu kolem časopisu Tvář, pozoruhodného periodika svědčícího o liberalizaci literárního dění v šedesátých letech, patřil к významným básníkům ZBYNĚK HEJDA, též překladatel a esejista. Jeho již zmíněná sbírka BLÍZKOST SMRTI byla rozmetána ( 1969), vyšla až r. 1992 (předtím v exilu 1985). Je blízká poetice rakouského básníka George Trakla s její expresivitou, ale je také naplněna barokizující obrazností s motivy smrti a existenciálními pocity smrti blízkými. Ponurost patří к základním znakům sbírky L a d y F e l t h a m o v á (1992), zařazené i do souboru BÁSNĚ z téhož roku, v němž najdeme i prozaizované záznamy snů.

163

г V roce 1970 byl zničen celý náklad nové sbírky PETRA KABEŠE ODKLAD KRAJINY. V samizdato­ vé tvorbě tohoto básníka, publicisty a také autora televizních scénářů, podílejícího se kromě jiného na realizaci projektu Slovníku českých spisovatelů pod vedením J. Brabce, převládají motivy hledání smyslu bytí s úzkostlivým uvědomováním si jeho nedokonalosti. Do svých sbírek vkládá Kabeš pa­ rafráze z děl velkých básníků (Thomase Steamse Eliota, Paula Valéryho, Borise Pastemaka) i spiso­ vatelů (Jamese Joyce), lze tu objevit vliv poetiky Vladimíra Holana a Richarda Weinera. Kabešova poezie se ocitá v jakémsi uzavřeném prostoru, z něhož autor hledá východisko stále hlubším pono­ rem do sebe sama i prostřednictvím reflexe „mýtů“ , básnictví primitivů a filozofiemi vzdálenými ev­ ropskému způsobu myšlení. Vyšly mu sbírky O b y v a t e l n á t ě l a (1991, v samizdatu 1974), S k a n s e n y (1991, v samizdatu 1977) a PĚŠÍ v ě c (1992, v zahraničí 1987). Jiného typu je poezie IV A N A WERNISCHE, i když rovněž tento básník využívá textů cizích au­ torů, v první řadě německých, které překládá. To ovšem až ve své tvorbě z osmdesátých let. S překla­ dy pracuje velmi volně; typický je název sbírky F r c . P ř e k l a d y a p ř e k r a d y (1991, v samizdatu 1988). Předtím si Wemisch liboval v absurdních příbězích s prvky dadaismu, pohádkových grotes­ kách, v černém humoru. Nejsou to ale postupy je­ nom hravé anebo samoúčelné, případně perzifláže - cílem je zpodobovat krutost lidského jednání, osudů člověka, běhu dějin. Výbory z těchto vprav­ dě tragikomických a současně existenciálně hoř­ kých veršů vyšly pod názvy Ó KDEŽPAK (1991) a D o u p ě l a t i n á ř ů (1992). Básník a překladatel PA V E L ŠRŮT, rovněž au­ tor veršů pro děti a písňových textů, vydal v roce 1990 pod názvem KOLEJ YESTERDAY především texty zhudebněné různými skupinami v normali­ začním dvacetiletí (samizdatově pod názvem CO­ KOLI - 1983). Kabeš, Wemisch, Šrůt i o něco mlad­ ší M ILO SLA V TO PIN KA (1946) debutovali v še­ desátých letech, a hlavně tři prvně jmenovaní patří ke kmenovým přispěvatelům Literárních novin, které udávají tón v české poezii i próze devadesá­ tých let, podobně jako skupina básníků soustředěná v sedmdesátých a osmdesátých letech kolem Tvor­ by (Sýs, Čejka aj.). Jako významné literární perio­ dikum založené po listopadu 1989 se v devadesá­ tých letech stále víc prosazuje Tvar s šéfredaktorem Luborem Kasalem, řízený redakčním kruhem v čele s Pavlem Janouškem. Soustředbjí se kolem něj au­ toři různých generací, především mladších. Generačním druhem I. Wemische a P. Kabeše je brněnský ZENO K A P R Á L (1942), débutant z šede­ sátých let (sbírkou Pl o t - 1962); od sedmdesátých let na rozdíl od nich pokračuje ve svém civilním zaměstnání (v pojišťovně) soustředěn jen na samiz­ datovou tvorbu (devět sbírek). Průřezem Kaprálovy

tvorby, která svou čistotou a průzračností i myšlen­ kovým vyhrocením souvisí také se spiritualistickou linií české poezie po roce 1945, je REINERŮV VÝ­ BOR (1992). Stejné znaky má další soubor, St a r é t e x t y - N o v é TEXTY z téhož roku. Jestliže z druhé­ ho souboru lze již víc cítit vlastní volbu básníkovu, v prvním představuje Kaprálovu poezii spíše editor Martin Pluháček. Lze tedy očekávat, že Kaprál sám vyčlení ze své samizdatové produkce, co si skuteč­ ně zaslouží vydám, a tím naznačí, jakou cestou hod­ lá jít dál. Prozatím bývá - nikoli neprávem - porov­ náván s velkým básníkem „vnějších i vnitřních kra­ jin ticha“ Ivanem Blatným. Dokladem kvality, již nejen pohráváním se slovy a verši, je tak až vyzrálá sbúka R ů ž o v á CESTA (1995), zahrnující tvorbu z devadesátých let. Od katolicizujících začátků (debut v Akordu 1947) přes experimenty surrealistického ladění až к experimentální poezii posledních desetiletí odvíjí se básnické dílo třebíčského LAD ISLAVA NO VÁ­ K A (1925), objevitele nových technik poetických i výtvarných. Poté, co mohl vydat tři básnické texty v období 1966—1969, vyšly soubory Novákových textů až po listopadu 1989, a to R e c e p t á ř (1992) s básněmi z let 1965-1973 a BOUŘKOVÁ MRAČNA (1993) s texty z let 1974-1989. JOSEF HIRŠAL, básník a překladatel, v posled­ ních desetiletích tvůrce konkrétní a vizuální poezie, začínal ve čtyřicátých letech jako člen skupiny Ohnice. J. Hiršal vytvořil od šedesátých let několik zásadních experimentálních textů ve spolupráci s básnířkou a překladatelkou BOHUMILOU GRÖGEROVOU. Významná je jejich společná kniha vzpomínek L et le t 1-Ш (1994), která je vedle paměti obou autorů evokací paměti několika gene­ rací a vedle toho nejrůznějších peripetií osobních. Další vzpomínkové texty napsal Hiršal sám. V P ís­ n i m lá d í (1991, v samizdatu 1986) se uplatňují surrealistické přístupy a autentičnost záznamu. Dále koncipoval spíš tradičně pojaté memoáry, zá­ znam generačních, a hlavně osobních osudů z let 1937-1952 VÍNEK VZPOMÍNEK (1991, v zahraničí vydáno 1989). Tři společné experimentální texty, jež začaly vznikat v roce 1975 a jsou dovedeny do konce sedmdesátých let, jejichž součástíje i „dvouskladbové“ Preludium s paralelně pořizovanými texty (další mají názvy Mlýn a Kolotoč), vyšly s pojmenováním TROJCESTÍ (1991). V souvislosti s uvedenými publikacemi J. Hirša­ la, jež mají nespornou literáměhistorickou hodnotu, poznamenejme, že cennou prací je rovněž - byť nejde o vzpomínky - kniha básníka JAROMÍRA HOŘCE..D o b a o r t e l ů (1992). Přináší množství faktografických materiálů týkajících se likvidace necenzurovaného tisku a tím i konce možnosti svo­ bodně publikovat po roce 1948. Autor situaci sám dobře znal, vždyť od roku 1946 do února 1948 patřil mezi významné osobnosti skupiny dynamoarchis­ tů. Z poměrně bohaté samizdatové tvorby J. Hořce,

164

který několik sbírek vydal v osmdesátých letech v zahraničí —napsal desítky knih veršů i prózy, ale kromě čtyřicátých let mohl krátce publikovat jen v šedesátých letech - , byla doma mj. editována sbírka SOUDNÝ d e n (1992). Hořec svými politický­ mi verši ostře reagoval na okupaci Československa v srpnu 1968, na normalizační trendy i na štvavou kampaň proti Chartě 77. Samizdatová aktivita dalšího z členů skupiny dy­ namoarchistů, MILOŠE V A C K A (1922), vyvrcho­ lila ve sbírce Č t y ř i k r a h u j c i (1991, v samizdatu 1985) s jinotajnými verši reflektujícími situaci po srpnové okupaci, ale také s variacemi na hamletov­ ské téma. Vězeňskou poezii nalezneme v samizdatových sbírkách ostravského básníka a publicisty JARO­ MÍRA ŠAVRDY ( 1933—1988), v padesátých letech sice představitele „budovatelské“ literatury, na roz­ hraní sedmdesátých a osmdesátých let však vězně­ ného. Z výboru jeho veršů vydaných posmrtně (C e s t o v n í d e n ík - 1991) je zřejmá konverze ke křesťanství. J. Šavrda je jenom jeden z těch zemřelých autorů, к nimž se editoři poezie po listopadu 1989 vracejí. V činnosti mnoha nových nakladatelství lze zazna­ menat návrat к autorům zesnulým daleko dříve, je­ jichž místo v dějinách české literatury je již pevně stanoveno, přesto však jsou nová vydání jejich děl příležitostí к novým pohledům i hodnocení. Kon­ krétně jde o díla Jiřího Karáska ze Lvovic, Jiřího Ortena, ale i Ortenova současníka HANUŠE BON­ N A (D o z p ě v - 1995, nový výbor z Bonnových ver­ šů s doslovem Zdeňka Urbánka) atd. Dochází i к vydání básní některých autorů stojících „na okraji literatury“ a nedávno zesnulých, což je případ Hra­ balova přítele Karla Marysky, případně některých básníků hlásících se к undergroundu.

Několik nových jmen Teprve v devadesátých letech se dočkala prvoti­ ny Z á d u š n í m š e z a P a v l a B u k s u (1993) VIOLA FISCHEROVÁ (1935), která usilovala o vydání básnické sbírky již za dob svých vysokoškolských studií. V té době byla blízko autorům kolem časopi­ su Tvář, například V. Havlovi, J. Kuběnovi, J. 7Лbranovi, ale i mladší kolegyni z brněnské Filozofic­ ké fakulty V. Linhartové. V exilu (od září 1968, po roce 1990 převážně ve vlasti) mj. psala pořady pro československé vysílání Rádia Svobodná Evropa. Byla manželkou zesnulého prozaika Karla Michala (P. Buksy) a poté se provdala za prozaika a kritika Josefa Jedličku. Verše z let 1986-1992 shrnula do sbírky B a b í h o d in a (1993); existencialisticky la­ děné, silně expresivm a někdy záměrně fragmentárm jsou i básně sbírky Ja k o p á p e ř í (1995). Nejdůležitější pro poezii po roce 1990 je ovšem příliv mladých a nejmladších básníků, včetně těch,

b eri měli jenom malé zkušenosti s publikováním prostřednictvím samizdatu, anebo si tuto formu liierámí existence vůbec neosvojili. Další kategorií sou „opoždění debutanti“ , jejichž jména, a dokon­ ce i prvotiny některých se objevily již v době uvol­ nění na konci osmdesátých let, avšak pravý debut spadá až do počátku následujícího desetiletí. Z „opožděných debutantů“ měl samizdatové zkušenosti JIŘI RULF (1947), debutující sbírkou P r o s p e k t n a r o z h l e d n u (1988), představitel bás­ nictví ovlivněného exaktností poetiky Miroslava Holuba. D o své druhé sbírky D e c h v ít ě z ů (1992) zařadil tvorbu z let 1987-1991. Stejně jako v následnjicích Rulfových lyricko-epických skladbách vzniklých v předchozím období a vydaných pod timlem R á d io n e t o p ý r (1992) je tu protiváhou zjitæné lyriky a někdy i patosu básníkova sebeironie. ZDENĚK LÉBL (1950) debutoval sbírkou ŽENA s a p r a v o b o k u ( 1988) a v jeho S la lo m u m ezi Rů­ ž e m i (1993) převažuje trpké glosátorství prožívané doby, která se nezbavila chaosu. Obdobnou reakci, tentokrát více na dobu tzv. gorbačovovské přestav­ by. nalezneme ve druhé sbírce LUBORA K A S A L A •1958), která má název VEZDEJŠINA (1993).

ných od konce padesátých let až do nedávné doby. V následujícím roce vyšel další výbor z Veselského poezie s některými novými básněmi (NEZARUČENÉ POVĚSTI), a to v jednom svazku se slovenský psa­ nou sbírkou Čiary života v Bratislavě žijící básníř­ ky Diany Tuyet-lan Nguyen, dcery vietnamského malíře a slovenské matky. Veselského poemy, milostné, meditativní i příle­ žitostné básně jsou jednou posedle erotické až koprolálické, jindy mají silnou a neotřelou lyrickou inspiraci a působivost. Jejich autor se po dlouhé době bohémství, střídání zaměstnání a pobytů (za­ čal v Ostravě v kulturních a učitelských profesích, tehdy tiskl v Červeném kvetu a v Hostu do domu, byl kastelánem v Kuksu, pracoval jako korektor v Brně atd.) a zároveň jakéhosi básnického „prokle­ tí“ v sedmdesátých a osmdesátých letech nezařadil ani do disentu, ani ho mezi sebe nepřijali normali­ zátoři. Ne rozsahem, ale významem - byf není jed­ notně uspořádán - připomíná pozdní Veselského debut ojedinělý výbor z J. Kuběny. Zatímco J. Kuběna je básník erotické výlučnosti, je Vesel­ ský obětí svého rozháraného bohémství, včetně „ukrutné hmoty piva“ (citováno z jeho básně). Je básníkem rimbaudovského osudu a nevšedních znalostí (publikoval například fundované texty o staročeských legendách a období Velkomoravské řise v Listech filologických)', hlásí se к spirituální linii české poezie, ale také к levicové ideologii. V podivné názorové směsi, jež ale není na újmu básnického slova, chce být zároveň „katolíkem“ demlovského typu i osudů a anarchokomunistou. Příkladem paradoxních momentů literárního vý­ voje u nás v posledních desetiletích je osud díla a básníka JINDŘICHA ZO G ATY (1941), který se v sedmdesátých letech ocitl na seznamu zakáza­ ných autorů, i když neuveřejnil jedinou sbírku a poté nevystupoval ani ineditně. V šedesátých le­ tech publikoval verše časopisecky, na konci deseti­ letí přijala různá nakladatelství jeho verše к vydání. Po srpnu 1968 mu byly všechny vráceny. V období uvolnění na konci osmdesátých let vzbudila pozornost kniha Zogatových povídek a novely V e ř e j n á z e l e ň (1988) s náměty z rodné­ ho kraje na pomezí Slezska, Polska a Slovenska. V roce 1990 vyšla básnická skladba Š í p k o v ý r ů ž e ­ n e c s verši připomínajícími holanovskou poetiku; básník se v ní vydal cestou experimentů se slovy na rozdíl od svých lyrických počátků. Od sedmde­ sátých let zvolil Zogata jako místo svého pobytu (a „vnitřní emigrace“ ) Brno. Svým způsobem je Brnem inspirována skladba Šípkový růženec (Mendlova genetika), ale hlavně pozdější sbírka D e n SVĚTELNÉHO r o k u (1994), skladba o jednom dni prožitém ve městě plném světel, ale i tmy, její­ ho protipólu. Zogatovy povídky a črty O b r á z k y n a s k l e (1990) námětově čerpají z lyrických vzpomínek na dětství, ale i na svět ohrožený ekologicky (to je také

N ejosobitěji dokáže pocity rozčarován í z „d ob y

Aaosu“ ztvárnit M IC H A L A J V A Z (1949), nadto scaopný opravdové básnické klenby skladby, který

jc také literárním teoretikem a filo z o fe m (Z N AK \ b y t í - 1994). Především je ale A jv a z básníkem

i

darem fantaskního vidění, ba vlastně konstrukce

J A eh osi „pravého“ vnitřního světa, skrytého pod je v o v ý m světem vnějším. S takovouto básnickou imaginací je představena především skrytá, m ystift a č n ě ztvárněná p odzem ní a m agická Praha, ^ aěsto pod městem“ , v románu D r u h é MĚSH )< 1993). N ejd e ale o onen typ promítnutí básnic­ kého prožitku do Prahy let m inulých i současných, ч к у známe z próz D aniely H odrové. Počátek má z a o typ m ystifikačního, avšak o to sugestivnějšího vid ěn í a zp od oben í v A jv a z o v ě prvotině z roku B 89, v e sbírce V r a ž d a v h o t e l u I n t e r n a t io V4L a v lyrické próze. N á v r a t s t a r é h o v a r a n a

11991). A jv a z je poučený čínskou f ilo z o fií tao ataoism em odtud od vozen ým ), existencialistickou f i o z o f i í a z české literatury Ladislavem K lím ou i Bohumilem Hrabalem, stejně tak i Franzem K a fквя. Obdobné v liv y najdeme i v p o e zii básníků da­ leko mladších než A jv a z.

Až v devadesátých letech dočkal se nyní v Kyjo­ vé žijící JIŘÍ VESELSKÝ (1933) obsáhlého výboru j e swé básnické tvorby zahájené v raném mládí verž asariánské spirituality. Antologie DÍVENKY JDOU ШМЕМ (1995) je pojmenována podle Veselského ■afcdní básnické sbírky stejného jména a celoži■ t-o motivického zasvěcení jeho poezie. Dále р ш do ní zařazeny lyricko-politizující poemy, jako

m ft

S t á t n ic e z a lc h y m ie , K ř í ž o v á v ý p r a v a

3É7Í ita byla publikována časopisecky v šedesátých hacch). ale i další básně a torza sbírek koncipova­

165

základní téma Veřejné zeleně). V básnických sbír­ kách D ý m o h n ic (1991), Sa m o t y v z d á l e n é a ž n a p o č á t e k (1993) a M ý t i n y (1995) se uplatňuje především to, co autor říká o tvorbě vůbec: „meta­ fora je nejkoncentrovanějšípříběh“. A ž do experi­ mentálních poloh je Zogatova metaforika rozvinuta ve sbírkách Psí VÍNO (1994) a ROZSOCHY (1996). Působivou pamětí Zogatova rodu (otec byl sklada­ tel a interpret lidových písní, strýc byl řezbář) a zároveň pamětí goralského kraje od let první svě­ tové války je trilogie, z níž dosud vyšly díly D ědic ­ t v í ZMIZELÝCH PÍŠŤAL a OVES NA STŘECHÁCH (1996), třetí má název DŘEVĚNÉ PYRAMIDY. К nejtalentovanějším básníkům nejmladší gene­ race patří „nezadržitelný fenomén“ JAROMÍR (FI­ L IP) TYPLT (1973), který začal publikovat v deva­ desátých letech jako pražský vysokoškolák. Bez ohledu na proměnu kultuměpolitické situace po lis­ topadu 1989 by si takový talent, jako je Typlt, „vy­ mohl“ vstup mezi básníky. J. Typlt vstoupil do poe­ zie osobitě a s velkou vehemencí prvotinou KONCERTO GROSSO (1990). Stejně jako je tomu u Ajvaze, není ani on typem básníka odvozujícího svou poetiku od velkých vzorů, i když v prvotině se hlá­ sí k dalíovskému surrealismu. Ve své poezii se obrací spíše k mýtům a magiím různého typu, jak jsme toho svědky ve sbírkách P o h y b l iv é PRAHY CHRÁMŮ (1991), a hlavně ZTRACENÉ PEK­ LO (1994), jež má být záznamem „dnů jako z mag­ netu a černé žluči“ (básně z let 1988-1992). V samizdatu osmdesátých let (Edice Expedice 1988) vyšla prvotina TEREZY BOUČKOVÉ (1957), dcery Pavla Kohouta, soubor tří novel I n d iá n s k ý běh (poté v Bratislavě 1991). V těchto i v dalších povídkách převažují náměty z dětství, a hlavně z dospívání, prostřednictvím vztahu k ro­ dičům a vůbec při hledání místa mezi dospělými jsou zde kladeny a zodpovídány otázky, jež si ovšem každá generace vždy staví nově. Uvedený soubor povídek byl vydán ještě společně s povídka­ mi K o n č in y ště stí , k o n č in y t ic h a (1992). Další, již vyzrálejší próza „ženského osudu“ má název K ř epelic e (1993, opět v Bratislavě). Boučková již v období samizdatu - jako i další mladí čeští autoři - spolupracovala se stejně smýšlejícími začínající­ mi literáty na Slovensku (například s Olegem Pastierem a jím řízenou samizdatovou revuí Fragment, později oficiální revuí Fragment K.). Se slovenskými tvůrci samizdatu úzce spolupra­ coval v Bratislavě po léta žijíc í rodák z M oravy JIŘ Í O L IČ (1947). Dlouhodobě^ se věnoval hlavně demlovskému bádání, je autorem knihy ČTENÍ O JAKUBU D e m l o v i (1993), dále podnětné knihy o životě a díle výtvarníka a osobitého spisovatele Josefa Váchala ...nejlépe TLAČITI v l a s t n í k á r u s á m ze stejného roku. Píše také verše a již vydal sbírku MARNÁ s n a h a (1992) a knížku aforismů a sentencí VELKÝ STRÁŽCE (1995).

166

Z autorů nejmladší generace soustředěných ko­ lem brněnského časopisu Host (ten je od roku 1990 oficiálním pokračováním samizdatových svazků stejného jména) patří k největším příslibům zlínský PAVE L PETR (1969), působící i jako redaktor Hosta spolu s dalším Zlíňanem, M ARTINEM J. STÓHREM (1970). Jestliže Stóhr ve své prvotině T eď NOCI (1995) je spiritualistou čistého „adventní­ ho“ srdce, vyznavačem prostých radostí, Petrova poezie je strmější v myšlence i tvaru a taky odváž­ nější. Je to výpověď rimbaudovského, někdy křeh­ kého, jindy až siláckého typu (co do slovních tvarů a obraznosti). Lze rozeznat vlivy kuběnovské poeti­ ky; není to ale epigonství, stejně jako v případě zjemnělé poetiky prvotiny C h il ia (1995) PETRA CICHONE (1969). P. Petr debutoval sbírkou DÉŠŤ VE v ě z e n í ř e k y (1990), rok po roce následovaly sbírky KŘEST ZA HLUBOKÉ NOCI, ZLÉ BRUSY NOŽE a Rána s tř e le b , poslední kniha veršů má název TROJLODÍ JAKUBA. Nejmladším talentem, který vy­ dal prvotinu KUNÍM ště tce m (1996) v Edici Poesie Host, je vysokoškolák BOGDAN TROJÁK (1975). Mezi básníky sdruženými kolem pražské revue Souvislosti zaujala poezie PETRA BORKOVCE (1970), autora sbírky PROSTÍRÁNÍ DO TICHÉHO (1990), která vyšla v nakladatelství Pražská imagi­ nace. To svou ediční činností velmi přispělo k to­ mu, že neexistuje strmý mostní oblouk mezi před­ staviteli undergroundu a samizdatových autorů z osmdesátých let a tvorbou nejmladších básníků, vstupujících do literatury až v průběhu devadesá­ tých let. Borkovec je dále autorem sbírek POUSTEV­ NA, V ě š t ír n a , L o u t k á r n a (1991) a O c h o z (1994). Z autorů blízkých undergroundu KAR E L ŠE­ BEK (1941) píše a samizdatově rozmnožuje svoje texty od šedesátých let. Jeho básně se objevily v některých časopisech a také v antologii vydané v Edici Poesie Host až v devadesátých letech (Dí­ vej SE DO TMY, JE TAK BAREVNÁ - 1996). Šebek dovádí vlastní poetiku programově až do poloh ší­ lenství, které ale není pouhou hrou anebo oscilací mezi antilyrismem a černým humorem. Setkám' s „prokletým“ básníkem Šebkem bylo jedním z roz­ hodujících v životě a tvorbě D AN IE LA ŠIK LA (1949-1993), jehož verše se objevily jen časopisec­ ky. U obou se za syrovým opisem reality skrývají hlubší životní reflexe, třebaže život na této zemi je zvláště pro Šikla pouze jakási pošetilá věc. Ve vydávám prací mladších autorů je vedle ně­ kterých pražských i dalších nakladatelství (např. olomoucké Votobie) aktivní rovněž brněnský Pet­ rov. Od jeho založení v roce 1990 zde vedle děl žijících významných osobností české poezie, jako jsou Ivan Diviš, Zbyněk Hejda, Ivan Slavík, Jiří Kuběna, ale také Zeno Kaprál, Jindřich Zogata ne­ bo Viola Fischerová, vyšly sbírky TOMÁŠE K A F ­ K Y, PETRA HRBÁČE a NORBERTA HOLUBA. Ale nutno připomenout také v Petrově vydané pró-

zy v exilu žijícího českého filozofa křesťanské orientace K A R L A M ÁCH Y, režiséra JANA A N ­ TO N ÍN A PITÍNSKÉHO (vlastním jménem Zdeněk Petrželka), a hlavně představitelů nastupující gene­ race prozaiků publikujících v ediční řadě New line (DANIEL M ICKA, E W ALD MURRER, M A ­ RIÁN P A LLA , V Á C L A V KAH U D A nebo D A ­ NIEL P. M UNK).

Pravdu má do jisté múy Goldflam i proto, že po listopadu bylo napsáno v Čechách a na Moravě ža­ lostně málo původních dramatických děl. To by mohlo svědčit o hluboké krizi české divadelní kul­ tury, ale může to být i optický klam daný pohledem, který nedostatečně reflektuje, a hlavně zhodnocuje nové podoby divadelnosti. Těžko lze asi souhlasit s názorem, že „není dnes zvlášť výrazný proud, směřování, něco tak výrazného nebo odlišného či překvapivého, z čeho by se dalo usuzovat na ně­ jaký nový impuls, posun, inspiraci, provokaci“ (A. Goldflam, 1994), vezmeme-li v úvahu např. dění na muzikálové scéně či kontroverzně přijíma­ né inscenace P. Lébla v pogrossmanovském Divad­ le Na zábradlí (o tom později) nebo hry a inscenace J. A- Pitínského. (O „pohybu“ v Divadle Na zábrad­ l í - přiznává v P. S. svého článku - autor sice ví, ale nehodnotí jej.) Tak jako v minulosti již vícekrát snaží se české divadlo i dnes nově inscenovat klasiky (zase je to především již tradiční Čechov) a zároveň „vy­ produkovat“ nové hry o současnosti. Je nemyslitelné, aby u tohoto snažení chyběl nej­ agilnější český dramatik druhé poloviny 20. století PAVEL KOHOUT. (V žádné vymezené periodě s výjimkou let 1945-1948 - jsme o jeho dramatické tvorbě a divadelní aktivitě nemohli nemluvit.) V devadesátých letech se vrátily na prkna, jež znamenají svět, nebo na televizní obrazovku někte­ ré starší Kohoutovy hry (zvláště August August, august, Ubohý vrah, Ecce Constantia!). V r. 1996 inicioval Kohout ve Vinohradském divadle přehlíd­ ku divadelních ansámblů z německy mluvících ze­ mí (SRN, Rakouska, Švýcarska). Pro Vlastu Chra­ mostovou napsal v témže roce novou hru KYANID o p á t é , „jednoaktovou hru inspirovanou novelou Zed mezi námi od Tecie Werbowské“ . Hraje dialo­ gem dvou žen, který se uskuteční v pražském bytě staré spisovatelky Zofie Lassové, autorky románu Zeď mezi námi. Druhou účastnicí dialogu je mladá Irène „Zajončková“ , resp. Golembjovská, dcera polské Židovky Hannely Stemschussové, která za­ hynula za druhé světové války ve varšavském ži­ dovském ghettu za povstání. Iniciátorkou setkám je Irène, která přijíždí z Montrealu do Prahy, aby ob­ vinila Zofii z krádeže života a díla své matky, když zjistila, že Zofia opsala deník její matky a vydala jej jako své dílo. Irène za to Zofii nenávidí. Nenávist hodlá proměnit v krutou mstu - odhalit ji před ve­ řejností jako podvodnici, nečestnou zlodějku, strhnout ji z piedestalu slávy do nicoty a po podání jedu (kyanidu), který j í rovněž s deníkem odkázala matka, vidět Zofii umírat. Zofiiným sebeobhajobným replikám Irène nedů­ věřuje. Stále se domnívá, že Zofia cizí neštěstí pro­ měnila ve vlastní slávu a bohatství. Zofia před­ stavuje sebe samu jako ženu nešťastnou, opuštěnou, ženu, jež nemohla naplnit svůj život láskou; přizná­ vá se к žárlivosti i к lesbickým sklonům a snaží se

Drama a divadlo po listopadu 1989 První léta posledního desetiletí dvacátého století a zároveň druhého tisíciletí byla v českém divadle - tak jako v jiných oblastech života - léty nových nadějí a nápravy starých křivd. Na česká jeviště se vrátili ti, kteří z nich byli v normalizačním období vypuzeni. Byla obnovena činnost i některých zruše­ ných divadel. S těmito osobnostmi a divadly se vrá­ til i určitý repertoár. Byla zde patrná snaha navázat kontinuitu tam, kde byla přetržena. Záhy se však ukázalo, že do téže řeky dvakrát nevstoupíš. A tak po mohutné vlně „havlovské“ , kdy se divadla před­ háněla v inscenování jeho her (starších ze šedesá­ tých let, ale hlavně těch neznámých z období disidentského), zůstává dnes jeho hrám věrno v podsta­ tě jen Krobovo Divadlo Na tahu, jež se proslavilo v listopadu 1975 uvedením Havlovy Žebrácké ope­ ry v divadelním sále hospody U Čelikovských v Horních Počernicích. Pravidelně několik jeho her uvádí v pražském Divadle Na zábradlí (vedle Žeb­ rácké opery např. málo hranou Havlovu hru Horský hotel). Déle se drží na repertoáru českých divadel ab­ surdní a modelové groteskní hry zahraničních dra­ matiků (Ionesco, Beckett, Dürrenmatt). Typickou ukázkou toho, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, je znovuotevření a po několika sezó­ nách opětný zánik Krejčová Divadla Za branou (pro malý zájem diváků a finanční potíže). Celá první polovina devadesátých let je pro čes­ ké divadlo dobou velmi složitého hledám', často bloudění i tápám'. České divadlo vstoupilo do ote­ vřeného konkurenčního boje o diváka a mnohdy bojuje o své přežití. Některým odborníkům se zdá, že bojuje málo, že stagnuje, že „hladina divadelní­ ho života není dostatečně zčeřena“ , že „chybí od­ vaha к provokaci“, že je potřeba „zatopit pod diva­ delním kotlem“ (A. Goldflam, 1994). Do jisté míry může mít Goldflam pravdu, budeme-li divadelní život posuzovat podle dění na tra­ dičních divadelních scénách kamenných i někdej­ ších studiových divadel. Pro devadesátá létaje cha­ rakteristický pokus obrodit kamenná divadla právě prostřednictvím osobností studiových divadel (re­ žisérů, dramaturgů, herců).

167

Irène vysvětlit, že deník její matky vydala pod svým jménem jen proto, aby její „ krásná a statečná přítelkyně nezmizela beze stopy“, když autentické svědectví Židovky nechtělo žádné nakladatelství vydat. Hra obnažuje i složitou otázku vzájemných vztahů Židů a ostatního obyvatelstva za války i po ní. Dialogická hra se vyznačuje silným napětím, které je dáno nejen střetem etických principů, ale i dramatickou výstavbou a překvapivými pointami, zvraty ve vzájemných vztazích obou účastnic dialo­ gu. Konflikt vedený po celou hru к dramatickému vyústění se v závěru paradoxně láme (ne náhodou považuje Kohout za svého nejoblíbenějšího drama­ tika F. Dürrenmatta), když Irenou zinscenovaná po­ tupa a smrt Zofie se ukáže jen teatrálním trikem, pomocí něhož chtěla Irène potrestat Zofii tak, aby pocítila strach ze smrti - tak jako její matka. Jed nefunguje a čaj o páté poukázal na složitost lid­ ských povah, osudů i na nejednoznačnost etických principů v konkrétním životě. Hra nadhazuje i ně­ kolik zajímavých otázek o podstatě psaní, o vztahu životní reality a literární stylizace životních fakt. V programu dané hry, inscenované na komorní scé­ ně Národního divadla v Divadle Kolowrat, je jistě právem otištěna myšlenka C. G. Junga: „Pátránípo pravdě začíná s každýmpřípadem znova, neboť kaž­ dá živoucí pravda je individuální a nelze j i odvodit z nějakých obecných a předem danýchformulek... “ V kontextu Kohoutova díla a českého dramatu po­ sledních desítek let vůbec znamená Kyanid o páté ten typ dramatického textu, v němž autoři na nejvyšší míru potlačili divadelní atraktivnost a efektnost a plně se spolehli na sílu pouhého slova. Také další dvě hry dramatiků známých již z ob­ dobí před r. 1989 uvedlo pražské Národní divadlo, snažící se iniciovat novou původní českou drama­ tickou tvorbu. V souvislosti s hrou KARLA STEIGERWALDA (1945) N o b e l (1994), resp. s celou jeho tvor­ bou napsal o Steigerwaldovi Martin Porubjak, že je to „podivuhodný moralista“, a sám se přihlásil к programu ideologického divadla, resp. „jasně formulovaného občanského postoje na jevišti“. Po­ dle Porubjaka píše Steigerwald „ celý život hru jedi­ nou“. Ve všech jejích jednotlivých „dějstvích“ , ať již se odehrávají v 19. století, za první či druhé republiky, za protektorátu nebo za socialismu, předvádí v nepříliš lichotivém světle český charak­ ter, především charakter mravně malých a ubohých českých lidí - servilních, závistivých, bezzásadových, udávajících, kádrujících ostatní apod. Také v Nobelovi jsou takoví. Hraje nesena na silné ideologické vlně odsouze­ ní minulého socialistického režimu jako režimu zločinného, který ničil a mučil lidi a lámal jejich charaktery. Autor ji napsal na přelomu let 1989 a 1990. Ale ani polistopadová a - vzhledem к době, kdy byla hra napsána - vlastně ještě revoluční doba

168

se nejeví Steigerwaldovi nijak ideální. Nelichoti­ vou explicitní výpověď o ní podává Šlechta, který byl po celou dobu trvání socialistického režimu v Československu ukryt a teprve teď vychází ze svého úkrytu v domnění, že se stane svobodným, plnoprávným občanem (ale nestane se tak, protože nemá doklady o své existenci): „Kam jsem to vylezl ze svého úkrytu? Samí cizí lidé. Nejhorší je, paní Anno, že svinstvo pokračuje. Já to vím. Ti lidé, na které jsem byl zvyklý, už mizí. “ Hra vyjevuje celou řadu paradoxů a absurdních situací: Šlechta ubíjí holí Nobela, udavač a převlékač kabátů Lenz mluví o pokání za spáchané hří­ chy. Za hříchy svého otce, který mučil za minulého režimu lidi, spáchá paradoxně sebevraždu jeho syn ing. Vašíček. Dobově typickou postavou samozvané­ ho mravního soudce, ztělesnitele lustračního boomu polistopadové doby a zároveň vůbec typicky českou postavou permanentního horlivého lustrátora, soudí­ cím českým svědomím je postava Jungwirta. Jestliže jsme charakterizovali Steigerwalda jako dramatika ideologického zaměření, je ANTONÍN MÁŠA (1935) dramatikem orientace spíše opačné - kontemplativm. V jeho deníku, který lze považo­ vat za myšlenkové zázemí jeho tragikomedie P o ­ d i v n í PTÁCI (1995), čteme: „... Bez ideologie pro­ zkoumat tento terén lidské duše. “ (Z deníku, který zatím knižně nevyšel, byly otištěny „zápisky a vý­ pisky“ v programu vydaném Národním divadlem u příležitosti premiéry této hry. Tam je otištěn i Mášův výpisek z Deníku W. Gombrowicze: „ Chci psát od politiky co nejdál...“) Hra se opírá o tento deník. Máša v něm reflektuje dnešní dobu i léta právě minulá. Úvahám jsou vy­ staveny principy socialismu a kapitalismu, morálka obou těchto systémů. Autor ve hře konfrontuje i představitele kontemplace (Aleš Hrdina, bývalý novinář spjatý svou žurnalistickou praxí s obdobím reformního socialismu, nyní žijící v ústraní na cha­ lupě) a podnikatelské aktivity (Filip Klika). Dramatičnost hry dále zvyšuje konfrontace generační (Alešův syn Marek je tvrdý pragmatik; najeho osu­ du - je brutálně zavražděn, sekáčkem na maso mu useknou hlavu - demonstruje autor barbarizaci jako standardní jev současné civilizace). Pojmenování hlavní postavy hry (Hrdina) je mí­ něno ironicky, neboť „hrdinové už dávno vymřeli“. Podstata bytí je „v nekonečném hledání smyslu vě­ c í“, které je „nutnépodstupovat stále znovu, nejen pro pouhý cíl, ale i pro cestu к němu ...Jít obnažený к pramenům, i za cenu nesrozumitelnosti, nepocho­ pení, neúspěchu...“ (Evald Schorm - myšlenky otištěné v programu к Mášově hře). O tom v první řadě jsou Mášovi Podivní ptáci. Potýkám" se s ďáb­ lem, v jehož držení je dnešní svět, „totalita - netotalita jedině v sobě“ (záznam z Mášova deníku). V tomto smyslu lze mluvit o postavách Mášových her jako o postavách romantických. „Roman­ tismus mých postav... vyplývá zřejmě zjejich touhy,

stále nenaplněné touhy po čistotě a po životě v ja ­ kémsi ideálním řádu. Myslím si, že tato touha je dost silná a může člověka zachránit před naprostou skepsí a cynismem, který stále hrozí a do něhož jsme společenskými událostmi stále vháněni. “ (A. Máša) Důležitou rekvizitou hry je žebřík - jako symbol cesty vzhůru, к sobě, к poznáni řádu bytí - i přesto, že „je ztrouchnivělý jak staré necky“ . Ta cesta vzhůru má v sobě zakódovaný i pád. „Kdo se chce vznášet, musípočítat s pádem, “ říká ve hře Alešova žena Blanka. Ta také v závěru hry, když Aleš sdělu­ je, že se vznáší, „zoufale zařve: Nevznášíš se! Pa­ dáš!'“ Hra nebyla kritikou přijata vlídně. Většinou byla odmítnuta - paradoxně - z pozic ideologických. Jejím režisérem byla mimořádná osobnost českého divadla posledního čtvrtstoletí, Jan Kačer. Máša vstoupil do české kultury v šedesátých le­ tech spolu s ostatními představiteli nové kinematografické vlny jako filmový režisér - připomeňme zvláště filmy Každý den odvahu (1964), jehož byl spoluscenáristou, režie E. Schorm, hlavní role Jan Kačer; dále již autorské filmy Bloudění (1965), Ho­ tel pro cizince (1967), Ohlédnutí(1968). Divadlu se Máša věnoval od konce sedmdesátých let, opět čas­ to ve spolupráci s E. Schormem a J. Kačerem: R v á č (1979) - dramatická variace podle I. S. Turgeněva, N o č n í ZKOUŠKA (1981), A N I SLOVO O LÁS­ CE (1981), V iv is e k c e (1987), Z p o v ě ď d ít ě t e sv é ­ h o VĚKU (1993) - volné převyprávění knihy A . de Musseta. Výrazně novým fenoménem české divadelní kul­ tury devadesátých let (resp. už od počátku osmde­ sátých let) jsou dramatické a divadelní projevy postmodernismu. Jsou spjaty především s tvorbou tzv. Pražské pětky, volného generačního seskupení pěti pražských divadelních souborů (Baletní jed­ notka Křeč, dramatický soubor Sklep, Recitační skupina Vpřed, Výtvarné divadlo Kolotoč, pantomi­ mický soubor Mimóza). Aktivita Pražské pětky je známa též z některých filmů: Kopytem sem, kopytem tam (1988), Praž­ ská 5 (1989), Kouř (1990), Don Gio (1992). Z tvor­ by dramaticko-divadelní vyzdvihněme zvláště postmodemí inscenaci M l ý n y (1991), jež vznikla postmodemí úpravou vůbec první hry V. Havla, napsané v době jeho základní vojenské služby (spo­ lu s J. Burdou). Hru uvedla skupina Sklep (ta sku­ tečně začínala hrát ve sklepě jedné vily na Dobešce v Praze 4). К jejím zakládajícím osobnostem patří DAVID V Á V R A a M ILAN ŠTEINDLER. Z dal­ ších členů jmenujme ještě Tomáše Vorla, Tomáše Hanáka, Jana Slováka, Moniku Načevu. Od r. 1996 hraje soubor Sklep v Paláci Akropolis. Dalšími centry českého postmodemího divadla se staly postupně budovy pražských Dopravních pod­ niků, někdejšího Realistického divadla (po r. 1989 přeměněného na Labyrint) a posléze (od r. 1993, po

smrti J. Grossmana) Divadla Na zábradlí; v nich hrá­ ly nejprve amatérské, poté profesionální soubory, je­ jichž duší byl a je PETR LÉBL (1965). Lébl zahajoval v r. 1985 se souborem Doprapo scénickým uvedením Vonnegutovy Grotesky (viz oddíl Světová literatura); se souborem Jak se vám jelo (Jelo) pokračoval inscenacemi Morgenstema, Eliada, Kafky, Uhdeho aj. Původní český dramatický text inscenoval P. Lébl v Divadle Labyrint v r. 1992. Jeho autorem byl EGON L. TOBIÁŠ (1971). „Hra o lidech, kteří se narodili, aby něco vytvořili" se jmenovala VOJCEV. Autor hru věnoval Petru Léblovi a označil ji za volnou dramatizaci Čechova. Tento ruský dramatik je vůbec v centru zájmu českých divadelních post­ modernistů (stejně tak i nepostmodemistů; inter­ pretace a divadelní prezentace děl tohoto klasika je ovšem diametrálně odlišná). Čechovova Racka a Ivanova pak Lébl inscenoval už v Divadle Na zá­ bradlí (v letech 1994 a 1997). Čechovem byla in­ spirována také hra dalšího postmodemího dramati­ ka a režiséra spjatého rovněž s Divadlem Na zá­ bradlí (ale nejen s ním, také s moravskými divadly - např. v Brně, Zlíně), J. A. Pitínského POKOJÍČEK (1992) - viz např. motto z Višňového sadu: „Ty můj milý, krásný pokojíčku... skřínečko moje dra­ há... ty můj stolečku..." (jako u Čechova Raněvská). Vyprávět obsah hry Vojcev by byl kardinální ne­ smysl. Ten, který nabízí autor v programu, je bezpochyby míněn ironicky. Čechov je sice příto­ men motivicky i atmosférou, ale vzdělaný divák, který viděl x Čechovových inscenací (Krejčových, Kačerových aj.), musí být vyveden z míry, ba šoko­ ván. Z Čechova především zmizely podtexty a smrtelná vážnost. Zůstala banalita a navrátila se komediálnost. Zbanálněno je všechno, i smrt. Zvý­ razněna je čechovovská rozpornost (touha po ně­ čem krásném a ušlechtilém a banální prázdnota rea­ lity) - až do polohy schizofrenie („schízy“ ). Nejen člověk, ale i svět je zobrazen jako skládka fragmen­ tů banálního života, koláž různých útržků citací z jiných literárních děl a dalších autorů (nejen z Čechova). Svět v rozkladu a beze smyslu, bez poselství, kde vyprázdněné jsou i tradiční symboly (např. ryba jako symbol Spasitele). Někteří kritici položili otázku, zda je to ještě hra o člověku (pro řadu postav je charakteristická jejich proměna v ži­ vočichy, např. Vojcev se mění v psa). V souvislosti s výraznou divadelní stylizací před­ stavení (při charakteristice textu jako minimalistic­ kého) byl vysloven pozoruhodný názor, že Lébl „se vrací к původním, dnes ,alternativním ' zdrojům umění, к magii. Tedy ještě před rituál... Hle —Lébl nikoliv režisér, ale šaman, jenž zaklíná divadlem svět, umění (především divadlo), sebe, aby se ochránil a snad také nás. Šaman, jenž vstupuje do svého vnitřního světa, aby z něho divadelností vy­ čaroval prostředek, jímž krása zaříkává absurdi­

169

Z inscenace Našich furiantů v Divadle Na zábradlí (r. 1994)

tu grotesknosti. A tedy může j i chtít činit krásnou. “ (J. Císař, 1992) Lébl rád inscenuje notoricky známé divadelní kusy. Jejich výklad je v jeho podání zcela netradič­ ní. Jeho inscenace jsou založeny na nápaditém, hra­ vém zdivadelnění a nezřídka zveličení textových motivů literární předlohy (např. úloha koberečku v Gogolově Revizorovi; dominantní role žen ve Stroupežnického Našich furiantech přeroste v Léblových Našich Našich furiantech až v jakési femi­ nistické představení, podvodník Fiala se promění ve vodníka apod.). Postmodemím znakem jsou iro­ nizující a parodizující přístupy, které desakralizují a demytizují posvátné hodnoty, jež se častým omí­ láním už obsahově vyprázdnily (v Našich Našich furiantech např. mýtus české revolučnosti a furiantského heroismu). Jedním z nejvýraznějších rysů Léblových inscenací je pluralita, mnohost, až buje­ ní všeho (přeplněnost jeviště postavami; množství nápadů, asociačních spojů - mnohdy pro řadu divá­ ků nesrozumitelných a nemotivovaných; spousta citací a odkazů na jiná díla atd.). To činí z jeho inscenací představení velmi atraktivní, zároveň i značně náročná pro některé diváky (především zdůrazňovanou nejednoznačností výkladu a hodno­ cení charakterů postav, dramatických dějů apod.). К nejoriginálnějším českým dramatikům deva­ desátých let bezpochyby patří JAN ANTONÍN PITÉNSKÝ (1955), vlastním jménem Zdeněk Petržel­ ka, jehož význam pro české soudobé divadlo tkví i v jeho činnosti režisérské (inscenace „oratoria pro činoherce“ Jób podle stejnojmenného románu Josepha Rotha, kterou režíroval, byla vyhodnocena jako nejlepší inscenace r. 1996). Z jeho dramatické

tvorby připomeňme hry nejvýznamnější: A n a n a s , m e d iu m -f o x THRILLER 1959 (1987), „socanský horůrek“ M a t k a (1987), P o k o jíč e k ( „ krátká báseň 0 dešti“ - 1992) a „živnostenská veselohra pro loutky i živé zvaná BULDOČINA ANEB NAKOPNUTÁ KÁRA vod Pitínskýho sepsaná a věnovaná Kleplovi Bohouši, rytíři arménskému, na Zábradlí živýmu herci; rok sepsání 1992, měsíc ňákej ounor, pak 1 máj. (Dětem ať nečte se, ani nepředvádí, hranatejm halamům —vosmákům snad — by šlo.) “ Již názvy, podtituly i motta signalizují, že Pitíhského hry jsou texty zvláštního typu. Především se nepokrytě hlásí к určité starší literární tradici. Pra­ cují s ní tak, jak je to u postmoderny běžné - ironic­ ky. Pitínský strhává velká, ba posvátná témata i tradiční žánry ze vznešených tragických kotumů do roviny pimprlového krváku (Buldočina), socialistickorealistického hororu (Matka) či antilyrického hororu rodinného (Pokojíček). V hrách rozpoznáme i aluze na obrozenecké vlastenecké hry 19. století, lyrické a psychologické hry Čechovovy i Hrubínovy (Tři sestry, Višňový sad, Srpnová neděle), hry Čapkovy (Matka). Nejde však jen o souvislosti s texty dramatickými, ale i prozaickými (Gorkého Matka, Olbrachtova Anna proletářka). Někdo tu může zaslechnout i echa ně­ kterých raných her P. Kohouta, Romance pro křídlovku F. Hrubína apod. Pitínský nevyužívá tímto způsobem jen motivů tematických. Umí vtipně napodobit a parodicky vy­ užít i jazykových a stylových prostředků z různých inspirativních pretextů (mluvy profesní, slangové, nářeční aj.).

170

VI LITERATURA PRO DĚTI A M LÁ D E Ž PO ROCE 1945

Literatura pro děti a mládež měla v prvních le­ tech po osvobození bohaté zázemí v básnické i pro­ zaické tvorbě předchozích generací. Bez odezvy nezůstala česká literární tradice/. V. Sládka, Josefa Kožíška, Jana Karafiáta, K. V. Raise ani pozitivní podněty, které do dětské literatury přinesli autoři meziválečného období. Do r. 1948 se na vydávám knih pro děti podílela řada soukromých nakladatelství, programový pře­ lom pak znamenalo založení Státního nakladatel­ ství dětské knihy (1949). Zásluhou vedení SNDK bylo vyloučení kýčovité a komerční literatury z na­ kladatelských plánů, současně však v souvislosti s ideovým směřováním české národní kultury ztra­ tila šanci na vydávám díla nábožensky zaměřená, díla s tematikou skautingu, legionářské vzpomínky, ale na jistou dobu i četba pro dívky a knihy s námě­ ty dobrodružnými. Prestiž SNDK vzrostla v polovině padesátých let, kdy se rozšířil okruh jeho autorů o skutečné osobnosti spisovatelské i ilustrátorské. S tímto fak­ tem souvisí i vážný zájem teoretiků a kritiků o dět­ ské písemnictví, dokumentovaný mj. založením ča­ sopisu Zlatý máj (1956 - dosud). Únor 1948 a následné události přinesly vznik fe­ noménu zvaného samizdatová a exilová literatura. V oblasti písemnictví pro děti sice nebyla domi­ nantní, přesto se však podílela na utváření čtenář­ ského povědomí, které bylo v daném čtyřicetiletí ovlivňováno i edičními deformacemi některých uměleckých textů (Jan Karafiát, Eduard Petiška aj.). Jisté uvolnění ve společenském životě znamena­ la léta šedesátá, kdy se znovu v edičních plánech nakladatelství objevovala jména, tituly i žánry do­ sud zapovězené (Jaroslav Foglar, Jan Karafiát, Amálie Kutinová, dobrodružná a oddechová próza apod.). V těchto letech se také zvýšila prestiž Spo­ lečnosti přátel knihy pro mládež jejím přijetím do mezinárodní společnosti pro dětskou knihu ШВУ, nevládní organizace UNESCO. Dva čeští ilustrátoři (J iří Trnka a Květa Pacovská) a jeden prozaik (Bo­ humil Říha) se stali nositeli významné ceny ЮВУ, zlaté medaile Hanse Christiana Andersena. Po roce 1970 docházelo znovu к cenzumím zása­ hům do vydavatelských záměrů, z knihoven byla vyřazena díla některých autorů a řada z nich se na léta odmlčela. Naše literatura pro mládež si však přesto udržela dobrou uměleckou úroveň. Bylo to­ mu tak díky vyzrálým autorským osobnostem, z nichž mnohé vstoupily do literatury právě v šede­ sátých letech* i vzhledem к tomu, že někteří autoři dosud píšící hlavně pro dospělé se realizovali v tvorbě pro děti v situaci, kdy jejich cesta do nakla­ datelství pro dospělé byla zavřena či alespoň při­ vřena (Jan Skácel, František Hrubín aj.). Rok 1989 inicioval další změny. Od začátku de­ vadesátých let vzniklo několik desítek soukromých nakladatelství vydávajících knihy pro děti a mlá­

dež. Na trhu se objevilo opět nebývalé množství knih komerčního zaměření, ale také reedice knih, které nemohly být v předchozích letech vydávány. Trvale vysokou úroveň si v této situaci dokázalo udržet nakladatelství Albatros, a. s. (do r. 1969 SNDK). Podporu hodnotné knize pro mládež sledo­ val od r. 1992 vznik ceny Zlatá stuha, iniciovaný Klubem literatury pro mládež a Klubem ilustrátorů při Obci spisovatelů, a založení nadace Zlatý fond literatury pro mládež při Ústavu literatury pro mlá­ dež na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Jedním z nejdůležitějších žánrů dětské literatury je bezesporu pohádka. Převyprávění lidové pohád­ ky se u nás od konce čtyřicátých let věnovali sku­ teční odborníci - folkloristé i umělci. Zásluhou Františka Hrubína, Jana Vladislava, Vladislava Stanovského, J. Š. Kubína, Jaromíra Jecha, Oldři­ cha Sirovátky, Pavla Šrůta, Václava Cibuly, Vladi­ míra Hulpacha, Františka Lazeckého, Vojtěcha Martínka a dalších vycházely u nás po celé sledova­ né období kvalitní pohádkové adaptace českých i světových pohádek. Také umělá pohádka zaznamenala značný roz­ květ a v jejích podobách došlo к významným posu­ nům. V padesátých, a zejména v šedesátých letech se konstituoval pohádkový tvar, který lze charakte­ rizovat jako sled autorovy fantazijm představivosti jen volně se opírající o pohádkové vyprávění, dále se objevuje pohádka s nonsensovými prvky a po­ hádka kontaminovaná jinými literárními žánry. Každý z autorů představuje svébytnou osobnost, vstupující do genealogické uzavřenosti žánru jiným způsobem. Na pomezí pohádky respektující lidové látky a pohádky autorské stojí dílo Josefa Lady, Jana Drdy, Jana Wericha, Jiřího Marka aj., tradiční po­ hádce mají blízko i Václav Čtvrtek, Bohumil Říha, František Nepil, Eduard Petiška, Kamila Sojková. Značně diferencované podoby má od šedesátých let tzv. nonsensová pohádka, v níž se podle indivi­ duálních autorských scénářů střídají a propojují nonsensové prvky s vypravěčskými, stylistická uvolněnost s významovou celistvostí pohádky. Pří­ buznost nonsensové pohádky s nonsensovou poezií představuje tvorba JOSEFA H ANZ L ÍK A (1938), prvky absurdity obsahují pohádkové knihy ALOISE M IK U L K Y (1933) a MILOŠE M A ­ COURKA (1926), poetické ladění má kniha ZA­ HRADA JIŘÍHO T R N K Y (1912—1969), к přírodní próze obohacené asociativním řazením představ směřují pohádky DAIS Y M RÁZKO VÉ (1923), s jazykem si dovedně pohrává O LG A HEJNÀ (1928). К autorům pohádek, jejichž dílo se od deva­ desátých let po nucené odmlce znovu dostává ke čtenářům, patří Z. K. S LAB Ý (1930), LU D VÍK AŠK E N A Z Y (1921-1986), LAD ISLAV DVOR­ SK Ý (1931-1995), HERM ÍNA FR AN K O VÁ (1928) a někteří další.

172

Osobitou variantu pohádky představují fantazijně bohaté' knihy O TY HOFMANA (1928-1988), jehož imaginaci zajímavě rozvijí IVA PROCHÁZ­ KOVÁ (1953). Významným počinem se stalo vydání pohádkové antologie UZEL p o h á d e k (Mnichov 1978, Praha 1991), jejímiž spoluautory jsou Václav Havel, Karol Sidon, Jan Trefulka, Jan Werich, Jan Skácel, Ivan Klíma, Jan Vladislav aj. Antologie před­ stavuje soubor příběhů s filozofickým a symbolic­ kým podtextem vztahujícím se к naší realitě sedm­ desátých a osmdesátých let a v některých pasážích srozumitelných spise dospělým než dětem. V povídkové a románové tvorbě pro děti a mlá­ dež s náměty z dětského života se hned po osvobo­ zení autoři tematicky zaměřili na období fašistické okupace (Bohumil Říha, Kamila Sojková, J. V. Ple­ va, Zdena Bezděková, Jan Procházka). Část prózy pro mládež byla poznamenána dobovým schema­ tismem, a to především v tzv. školní povídce. Nové hodnoty v povídkové tvorbě pro mládež se objevo­ valy pozvolna, nejprve v dílech pro malé děti. Z čtenářského hlediska jsou dosud živé knížky Bo­ humila Říhy, Jana Rysky či Alexeje Pludka, ovliv­ ňující lyrické vidění dítěte. Velký rozmach příběhové tvorby nastal v šedesá­ tých letech. Od popisnosti prožitku dospívají autoři к průnikům do vnitřního života dětí, do popředí vystupuje dětské subjektivní nazírání, bohatá je konfrontace světa dětských hrdinů se světem do­ spělých, vznikají nové tvárné postupy. Nejvýraz­ nější osobností této linie tvorby je OTÁ HOFMAN. Jeho novela ÚTĚK (1966) se stala předzvěstí tzv. nové vlny, představované dále povídkami Ivy Hercíkové, Jany Červenkové či prvními díly Stanislava Rudolfa. V sedmdesátých letech vznikala i nadále próza využívající tradičních epických postupů (Bohumil Říha, Jan Ryska), současně však do literatury vstu­ pují svými debuty autoři pokračující v introspektivních ponorech, ve využívání prvku dětské interpre­ tace světa a neběžných kompozičních postupů (se­ riálová osnova, dynamika dějových pasáží, jejich prolínání). V různé míře i kvalitě se s těmito jevy setkáme v dílech Elišky Horelové, Evy Bernardinové, Věry Plívové-Šimkové, Jany Moravcové, Mar­ kéty Zinnerové, Hermíny Frankové, Hany Pražáko­ vé, Z. K. Slabého, Jarmily Dědkové, Ilony Borské, Martiny Drijverové. Jejich povídky a romány větši­ nou počítají s interpretační účastí čtenářů v podob­ né rovině, jako je tomu v literatuře pro dospělé. Značné obohacení poníkové tvorby pro mládež zaznamenala v šedesátých à dalších letech tzv. pří­ běhová próza pro dívky (román, próza s dívčí hr­ dinkou). Po relativně dlouhém období půstu, kdy dívčí četba byla odmítána, se objevily romány HE­ LENY ŠMAHELOVÉ (1910) M LÁDÍ NA KŘÍDLECH (1952), a zejména V e l k é t r á p e n í (1957), zname­ nající nástup nové tematické oblasti. Na H. Smahe-

lovou navázaly Alena Santarová, Valja Stýblová, Eduard Petiška a STANISLAV RUDOLF (1932). Jeho M e t r á č e k (1969) tematicky inovoval žánr, za určitou dobu se však původně neotřelé téma za­ čalo měnit v obecně exploatované klišé. Na počátku devadesátých let došlo к dalšímu po­ hybu na poli literatury pro dívky. Autorky využily šance a uchopily známou šablonu z pohledu sou­ časné reality. Opět se do popředí dostává nosný konflikt odpovídající povaze doby (tělesně handi­ capovaní hrdinové, problematika AIDS a sexuální­ ho života vůbec, vznikající rozdíly mezi bohatstvím a chudobou viděné očima mladých hrdinů, neza­ městnanost rodičů apod.), zatím se však zdá, že autorky téma nezvládly umělecky a uchýlily se к laciné didaxi (Eva Bernardinová) či к principům triviální literatury (Lenka Lanczová). Na vyšší příč­ ku nového modelu četby pro dívky sahají Martina Drijverová, Jana Moravcová, Jarmila Mourková a Hana Bořkovcová. Ani dobrodružná próza neměla po r. 1948 jedno­ duchou cestu ke čtenáři. Oficiální linii před­ stavovala tvorba Františka Běhounka, Ladislava Mikeše Pařízka, Mirko Paska, záslužné bylo zalo­ žení několika edic této literatury v nakladatelství Albatros (KOD, Karavana). V šedesátých letech se na krátkou dobu znovu objevila díla Jaroslava Foglara a Otakara Batličky, jejichž novou renesanci zažíváme od počátku devadesátých let. Napínavé klukovské příběhy psal od třicátých let populární spisovatel JAROSLAV FOGLAR (1907). Debutoval v roce 1934 knihou PŘÍSTAV VO­ LÁ, z dalších mnoha titulů patří к dosud nejoblíbe­ nějším kreslený seriál R y c h l é ŠÍPY (od roku 1938 na pokračování v Mladém hlasateli), ZÁHADA HLA­ VOLAMU (1941), St í n a d l a se b o u ř í (1947) a ně­ které další. V jeho knihách je patrná snaha působit intenzivně na mladé lidi, ukazovat jim nositele po­ zitivních mravních zásad, čestnosti, pracovitosti, přátelství, činorodosti apod. a vést je přímočaře, s viditelným výchovným podtextem к vyznávám těchto ideálů. Próza s přírodní tematikou patřila vždy к čtenář­ sky úspěšným, zejména v četbě malých dětí. Konti­ nuitu s meziválečnou a válečnou prózou zajišťovali Vladimír Pazourek a Jaromír Tomeček, umělecky čistý hlas vnášejí do této tematické oblasti Milena Lukešová a Daisy Mrázková. Čtenářsky žádaná humoristická próza nemá v současné literatuře pro mládež mnoho autorů. Nejvýrazněji se v této oblasti projevuje VOJTĚCH STEKLAČ (1945) svým několikadílným cyklem o klukovské partě v Praze, jehož první díl má název B o ř ík o v y l a p á l ie (1970). V elk ý rozkvět zaznamenává v posledních letech uměleckonaučná literatura. Dlouhá léta byla repre­ zentována pouze DĚTSKOU ENCYKLOPEDIÍ (1959) BOHUMILA ŘÍHY, případně VELKOU OBRÁZKO­ VOU KNÍŽKOU PRO MALÉ DĚTI ( 1976) a VELKOU OB-

173

Z dalších básníků padesátých a šedesátých let byl nejblíže poetice F. Hrubína a J. Čarka FRANTI­ ŠEK BRANISLAV (1900-1968), lyrik otevírající dětem oči pro krásu české krajiny; tu reflektovali i později tabuizovaní autoři Karel Šiktanc a Josef Brukner. Rozhodující vliv poezie F. Hrubína a Jana Čarka v padesátých letech doplňuje tvorba JAROSLAVA SEIFERTA (1901-1986). Seifert vydal v této době několik lyrických skladeb, v nichž se dotýká nejzá­ kladnějších pocitů dítěte spjatých s raným dětstvím (M a m in k a - 1953), ale také navozuje dojem či náladu věčnosti (CHLAPEC A h v ě z d y - 1956, Še l MALÍŘ CHUDĚ DO s v ě t a - 1949). Básnickým vy­ právěním o koloběhu přírodního dění je sbírka -K o u l e l o se , k o u l e l o (1955).

RÁZKOVOU KNÍŽKOU O ZVÍŘATECH (1981), již

B. Říha napsal s Milenou Lukešovou. Několik no­ vátorských vstupů na tuto půdu představuji imaginačně bohaté encyklopedie Evy Vančurové, Evy Veberové a Martiny Drijverové, vydané v osmdesá­ tých letech. Zcela nová situace nastala v devadesá­ tých letech, kdy se na trhu objevilo velké množství přeložených encyklopedií zaměřených к různým oborům a různým věkovým kategoriím čtenářů. Pro českou poválečnou poezii pro děti byla inspi­ rativní básnická tvorba konce 19. století i tvorba období meziválečného. Již ve čtyřicátých letech se v této oblasti objevilo několik výrazných básnic­ kých osobností — Ivan Blatný, Jan Zahradníček a František Hrubín. Básně pro děti vtělil IVAN BLATNÝ (1919-1990), v té době již známý lyrik, do dvou sbírek: Na k o p a n é (1946) a Je d n a , d v ě , t ř i , č t y ­ ř i , PĚT (1947). Jejich geneze je spjata nejen s auto­ rovým pochopením pro projev dítěte, ale zejména s bytostně poetickým ustrojením básníka hluboce senzitivního a obrazově svěžího, otevírajícího se inspiraci městským prostředím. JAN ZAHRADNIČEK (1905-1960) vydal cyk­ lus básní pro děti Je ž íš k o v a k o š il k a v r. 1951 s antidatací do r. 1947, neboť po r. 1948 mu bylo znemožněno publikovat. Sbírka obsahuje devět básm - legend - o narození a putování Ježíše Krista s Petrem, o svaté rodině atd. Výjimečného představitele měla česká poezie pro děti od počátku čtyřicátých let v osobnosti FRANTIŠKA HRUBÍNA (1910-1971). Hrubíno­ va tvorba pro děti se opírá především o říkadlo, avšak tradičním prostředkům lidové poezie dal au­ tor nový smysl tím, že reflektoval ne svět dítě ob­ klopující, ale svět očima dítěte. Řada jeho sbírek inspirovaná dětskými činnostmi i prožitky má vý­ chovný charakter, aniž by byla potlačena estetická hodnota textu nebo aktivita čtenáře. Jde např. 0 sbírky Ř ík ejte si se m n o u (1943), P a l e č e k (1949), K u ř á t k o a o b il í (1953) aj. Většina básm F. Hrubína dává čtenáři šanci nalézat jejich prostřednictvím uspokojení nad splněným očeká­ váním (rým, rytmus, hravost) a zároveň se aktivně zapojit do hry slov, jejich spojení ve smyslu logiky 1mimo ni, jejich konfrontací jazykových i séman­ tických a projevit tak vlastní hledačství a tvořivost. Hrubín napsal pro děti asi třicet knih velkého žánrového rozpětí ajeho vklad předznamenává celý další vývoj české poezie pro děti v dalším období. Ze stejných zdrojů jako poezie Hrubínova čerpa­ la také tvorba JANA CARKA (1898-1966). Při její charakteristice je třeba zdůraznit, že v ní dominuje výkladová názornost směřující více к noetice než к básnické obraznosti, ovšem bez topomé didaxe neumělého veršování Nejvýznamnější součást je­ ho poezie tvoří básně s tematikou přírody a s moti­ vy domova (Ráj d o m o v a - 1948, Z l a t ý d ě t s k ý s v ě t - 1953, Č a r o k r u h - 1960 aj.).

Po vyvrcholení kvalit poezie pro děti v düe F. Hrubína, J. Čarka, J. Seiferta a několika dalších přichází generační zlom. Nechtěla-li nastupující generace rozmělňovat již dosažené, bylo třeba přijít s novými podněty, s novou invencí. Básníci šedesá­ tých a sedmdesátých let se inspirovali básnivostí dětství a dětským obrazným viděním. Je pro ně ty­ pický blízký vztah mezi vlastní tvorbou pro dospělé a pro děti, pronikání pod povrch věcí využitím vnitřní dynamiky verše i objevením kouzla nonsen­ su. Jedním z prvních, kdo přinesl do poezie pro děti nový rozměr, byl JOSEF KAINAR (1917-1971). Jeho první sbírka pro děti Ř ík a d l a (1948) a drama­ tické zpracování Erbenovy pohádky ZLATOVLÁSk a (1953) jsou formálně odezvou lidové slovesnosti, ovšem obohacené dětskou představivostí. V r. 1964 vydal J. Kainar sbírku NEVÍDÁNO - NE­ SLÝCHÁNO, v níž na rozdíl od předchozích děl do­ minuje obrazová nečekanost a slovní hříčky nonsensového charakteru. Nový způsob sepětí s folklórem provází i tvorbu ZDEŇKA KRIEBLA (1911-1989), který vychází z tradičních žánrů lidové poezie a tematických okruhů poezie pro děti, dává je však do nových souvislostí (P t á m se , p t á m se , p a m p e l iš k o , - 1959, K oulej se , s l u n íč k o , k u t á l e j - 1961, P o s m ě š k y n a p l o t - 1964 aj.). Měsíc po smrti Z. Kriebla vyšla jeho poslední knížka pro děti Ja k SE ZOBE CHYTRÉ ZRNÍ (1990), pokračující v linii jeho experimentální poezie šedesátých let. Poetikou své básnické tvorby je Krieblovi blízký LADISLAV DVOŘÁK (1920-1983), autor emo­ tivně působivých básní sbírek Z MODRÉ KONVIČKY PRŠÍ NA Ž o f ín (1963), Ja k si h r a j í t á t o v é (1964) aj. Dominuje v nich hravost, oplývají originální metaforikou a jsou provázeny výrazovou a formální uvolněností. Přesahy do tvorby pro dospělé jsou charakteris­ tické pro dílo MIROSLAVA FLORIANA (LABUTÍ PEŘÍČKO - 1961, TŘESKY PLESKY - 1972, soubor Ja r o , n a p o v ě z - 1977 aj.).

174

V šedesátých letech vznikla i řada dalších bás­ nických sbírek, pro něž je typické bezprostřední navazováni kontaktu se vším materiálním i duchov­ ním, co dítě obklopuje a čím žije. Významný v tomto smyslu byl vklad, jenž do dětské poezie přinesl PAV E L ŠRŮT (1940), který se v sedmde­ sátých a osmdesátých letech nuceně odmlčel, autor příznačně nazvaných sbírek PETRKLÍČE A PETRKLIKY (1966), M o t ý l e k do t a n e č n íc h (1969) aj. Nonsensovou poezii psali v šedesátých letech také JIŘÍ K O LÁR (1914), JOSEF HIRŠAL (1920) a BOHUMILA GR0GEROVÁ (1921), autoři díla plného slovních hříček a jazykových experimentů Co SE SLOVY VŠECHNO POVÍ (1964). Zatímco šedesátá léta přinesla do poezie pro děti trvalé hodnoty, znamenala sedmdesátá léta až na několik výjimek (Miroslav Florian, Milena Luke­ šová, JAN VO D Ň ANSKÝ, autor sbírky ŠLO po ­ v id l o n a v a n d r - 1975) kvantitativní pokles této produkce. Teprve na samém konci desítiletí dochá­ zí к jejímu dalšímu rozvoji, charakterizovanému mj. zřetelnou individualizací autorů. Významné místo tu bezpochyby náleží JOSEFU H AN ZLÍK O V I (1938), básníku intenzivní prožitkovosti a obraznosti ve sbírkách pro děti (PRINC a ž e l v a - 1964, P im p il im p a m p a m - 1981 aj.). J. Hanzlík umí pracovat s humorem a poetické vi­ dění světa má své uplatnění i v jeho moderních pohádkách. Jedna z prvních básnických sbírek M ILE N Y LU ­ KEŠOVÉ (1922), nazvaná B ig BEAT A ARITMETIKA (1967), znamenala novum v poezii pro mládež tím, že se obracela ke čtenářům starší věkové kategorie. Většinu dalších sbírek však psala pro malé děti (B a č k ů r k y z m e c h u - 1968, Ja k je bosé n o z e v rose - 1980, K de d á v a j í s l o n i do b r o u no c - 1984 aj.). V roce 1978 vydal sbírku pro čtenáře v takzva­

KAR E L BOUŠEK (1922) a sbírkou pro děti debu­ toval M IC H AL ČERNÍK (1943). M. Černík, autor lyrických, někdy meditativmch básm" bohatých představivou barvitostí (KDY MÁ PAMPELIŠKA SVÁ­ TEK - 1978, K o c o u ř í k n íž k a - 1982), patřil na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let к básní­ kům obnovujícím kontinuitu naší poezie pro děti s tvorbou šedesátých let. Starším dětem je určena jeho sbírka NEPLAŠTENÁM š v e s t k y (1986). Jedním z nejčtenějších současných básníků, a to všemi věkovými kategoriemi čtenářů, je JIŘI Ž Á ­ ČEK (1945). Mladé publikum si získal především písničkovým humorem sbírek APRÍLOVÁ ŠKOLA (1978), A hoj m o ř e (1980), D o b r ý d e n , P r a h o (1981), K d o si se m n o u bu d e h r á t (1981), A p r í ­ l o v ý s l a b ik á ř (1993) aj. Žáček dovede využít všech možností, které přináší nonsens, nabídnout zábavu aktivizující dítě a jeho intelekt. Již na prahu šedesátých let napsal dva menší epické příběhy pro malé děti navazující na lidovou pohádku - Ja k š e l b r o u se k n a v a n d r (1961) a P o h á d k a o v e l ik é m s a m o v a r u ( 1961 ) - básník JAN SKÁCEL (1922-1989). К poezii pro děti se znovu vrátil až v osmdesátých letech, v době, kdy nemohl volně publikovat pro dospělé. Do rozsáh­ lejší knížky nazvané USPÁVANKY (1983) zařadil devatenáct epických a lyrických skladeb vy­ cházejících z folklorních zdrojů i nonsensových příběhů. Další sbírky J. Skácela mají název K a m o d e š l y l a n ě (1985) a P r o č t e n p t á č e k z v ě t v e n e sp a d n e (1988); obě jsou inspirovány kresbami Josefa Čapka. Poezii pro děti po r. 1945 reprezentovali kromě jmenovaných i někteří další básníci. Patřili к nim např. Jindřich Hilčr, Kamil Bednář, Oldřich Syro­ vátka, Václav Renč, Jan Aida, Vilém Závada, František Nechvátal, Ladislav Stehlík, Jiří Havel, Ivo Štuka, Emanuel Frynta, J. R. Pick, liona Borská.

ném nepoetickém věku O č e m si b u d em e p o v íd a t

175