Přehled zpráv ze dne

Přehled zpráv ze dne 3.11.2011 Finanční úspěch a přízeň bohů ............................................................................................................................1 Devět nemocnic a klinik má své kaplany. A ti teď založili sdružení.................................................................2 Škola v Ostravě-Vítkovicích vzdělává žáky s těžkým tělesným postižením....................................................3 Humří oči ................................................................................................................................................................3 Ta kniha je sama o sobě uměleckým dílem........................................................................................................5

Finanční úspěch a přízeň bohů 3.11.2011

Ekonom

str. 34 Byznys & politika - Svět Adventis

Víra může ovlivňovat ekonomické chování. Ovšem ne vždy zcela přímo. V době, kdy protestantská část Evropy, jež sebe sama považuje za ctnostnou a spořivou, bojuje s dluhovými problémy katolických a pravoslavných zemí, nabízí se více než kdy jindy myšlenka, zda náboženské vyznání nemá vliv na to, jak lidé spoří, pracují a utrácejí peníze. Svržení arabských tyranů vybízí k podobným úvahám: umožňuje islám a islamismus vznik právních a společenských podmínek, které jsou předpokladem prosperity? Je zřejmé, že mnoho moderních náboženských vůdců má na ekonomické otázky jasný názor. V západní Evropě je organizované křesťanství často jakýmsi umírněným hlasem zaznívajícím z řad rovnostářské levice. Aktéři říjnových protestů proti bankéřům, které proběhly v Londýně, nejprve našli přátelskou půdu pro své stanové městečko u katedrály svatého Pavla. Londýnský biskup Richard Chartres je sice minulý týden požádal, aby odešli, ale současně konstatoval, že upozornili na důležité problémy. V Americe náboženské hlasy kapitalistický řád chválí i odsuzují. Na pomezí mezi ekonomií a etikou se mnoho náboženských vůdců začalo věnovat příčinám klimatických změn a vyzývají k tomu, aby lidé změnili své chování. Je však pravda, že minulý týden se tomuto trendu vzepřel australský kardinál George Pell, který v Londýně promluvil ke skupině klimatických skeptiků. Proč jsou Němci bohatší? Nejzajímavější teorie zabývající se náboženstvím a chováním ovšem hovoří o neuvědomovaných vlivech. Autorem nejznámější z nich je otec moderní sociologie Max Weber. Ten poukázal na souvislost mezi protestantskou etikou a duchem kapitalismu. Povšiml si, že v Německu jsou na tom protestantská území (v 19. století) lépe než katolické oblasti. Dospěl k závěru, že protestanti - kteří si nikdy nemohou být jisti, zda budou v očích Boha spaseni - díky své „vnitřní osamělosti“ pracují více. Na rozdíl od mnoha jiných vyznání protestantismus nemá žádný mystický obřad, který by člověka zprošťoval hříchu. Sascha Becker, profesor univerzity v britském Warwicku, který konfrontuje Weberovy teorie s reálným životem, ovšem říká, že německý myslitel měl pravdu a zároveň se mýlil. Protestantské Německo skutečně prosperovalo, ne však díky teologii ani psychologii. Protestanti chtěli, aby jejich děti uměly číst v Bibli. Vyšší gramotnost následně vedla k rychlejšímu vývoji. Nicméně při stejné úrovni vzdělání si protestanti a katolíci vedli stejně dobře. „Na tom, zda je člověk protestant, nebo katolík, dnes nezáleží,“ soudí Sascha Becker. Kromě toho jsou v Německu nejbohatší právě katolické oblasti jako například Bavorsko. Americký sociolog Peter Berger zjistil, že Weberovy teorie jsou do jisté míry přijatelné v Latinské Americe, kde protestanti, a zejména pentekostalistická menšina, dosahují lepších výsledků než katolická většina. Zdá se, že v Latinské Americe a v Africe je individualistické protestantské „evangelium prosperity“, které spojuje finanční úspěch s božskou přízní, mezi osobami s potenciálem společenského vzestupu oblíbenější než nedávný důraz katolické církve na „osvobození“ chudých jako společenské třídy. Jihokorejci, kteří žijí ve své domovině, i ti, kteří se přistěhovali do Ameriky, pokud si ekonomicky polepší, často konvertují od buddhismu k protestantství. Toto všechno je možná odrazem skutečnosti, že některé směry protestantismu (podobně jako mnohé větve islámu) zapadají do ukázněného, rozjímavého způsobu života. A bylo by s podivem, kdyby to nemělo žádný ekonomický efekt. Řekové, úspěch jen v zahraničí Mnoho pokusů najít vztahy mezi náboženským učením a ekonomií ovšem naráží na výjimky a na lepší vysvětlení. V osmanské říši (a také na některých místech, kde dříve vládla) kvetl obchod a podnikání křesťanských a židovských menšin. To však u muslimů neznačilo fatalismus nebo zaostalost, jež jsou jim stereotypně přisuzovány. Bylo to dáno především tím, že atraktivní místa ve státní správě nebo armádě byla pro nemuslimské obyvatelstvo nepřístupná. Stejně tak pohled na hospodářské strasti Řecka svádí k vykonstruování teorie, podle níž je pravoslavné křesťanství (se svým poměrně blahosklonným postojem k lidským pokleskům) spjaté s úplatkářstvím nebo protežováním. Pravoslavná církev také nepohlíží na prvotní hřích tak příkře jako západní svět a v modlitbách za zesnulé zdůrazňuje, že „není člověka, který by nehřešil“. Znamená to přimhouření oka nad přečiny? Možná. Pak je ale třeba objasnit, jak je možné, že řečtí přistěhovalci ve Spojených státech - kteří jsou přinejmenším stejně zbožní jako jejich krajané doma v Řecku - si Plné znění zpráv

1 © 2003 NEWTON INFORMATION TECHNOLOGY, s.r.o. www.newtonit.cz

vedou zdárně v podnikání, vzdělávání i státní správě. Věrohodným vysvětlením by bylo, že americké státní zřízení umožňuje, aby člověk dosáhl úspěchu poctivým způsobem. Je velmi zajímavé, že výzkum ohledně zbožného muslimského středního Turecka našel silně přesvědčivé propojení mezi oddaností islámu a kapitalistickým úspěchem. Podnikatelé ze středního Turecka označovaní jako „islámští kalvinisté“ využívají náboženské sítě k hromadění kapitálu a rozšiřování svých aktivit. Nic z výše uvedeného ovšem samozřejmě nedokazuje vůbec nic o způsobu, jakým muslimská víra působí na chování lidí. Islám je stejně jako všechna velká náboženství složitý systém názorů a lidé v něm obvykle zdůrazňují to, co se jim nejvíc hodí. Zbožní turečtí výrobci mají rádi ty pasáže Koránu, které hovoří ve prospěch poctivého obchodování. Možné příčiny nízké prosperity Timur Kuran, profesor z americké Dukeovy univerzity, tvrdí, že pravidla pro rozdělování pozůstalosti v rámci islámského rodinného práva možná v minulosti zpomalila rozvoj, protože ztěžují hromadění majetku. Jestliže je to pravda, pak se může světské právo v kombinaci se svědomitostí a střízlivostí (ve vícero smyslech toho slova) muslimských kalvinistů v moderním Turecku stát neopakovatelně příznivou živnou půdou. Nejnovější výzkum profesora Kurana se zabývá Indií v průběhu posledních dvou staletí. Vyplývá z něj, že proti nízké prosperitě muslimských podnikatelů v Indii stojí hinduistický systém, který umožňuje budovat rodinný majetek, kdežto v rámci islámu se majetek drobí kvůli odkazování dědictví vzdáleným příbuzným. Tato propast se začala rozevírat za dob Britské Indie a zdá se, že v moderní Indii, kde dosud různé náboženské víry uplatňují různé druhy rodinného práva, stále přetrvává. Profesor Kuran říká, že jeden z problémů spočívá v tom, že se nábožensky založené instituty mění pomaleji než náboženské dogma. Dokonce i vyznání, jejichž základem jsou písemné texty a která vycházejí z jednorázového božského zjevení, umějí reagovat na hospodářské podmínky vcelku flexibilně. Podle jeho názoru však islámský svět brzdí instituty, jako je například wakf, jakýsi islámský milodar, který někdy lidé využívají, aby vytvořili pracovní místa pro své rodiny. Nakonec se tedy zdá, že šance lidí na pozemský úspěch ovlivňují více zákony a zvyklosti než teologické učení. Náboženství ve světě (údaje v %) Muslimové 20 Katolíci 17,4 Hinduisté 13 Protestanti 9,8 Buddhisté 5,9 Pravoslavní 3,3 Ostatní 16,6 Ateisté 14

Devět nemocnic a klinik má své kaplany. A ti teď založili sdružení 3.11.2011

Mladá fronta DNES str. 4 Magdalena Nová Adventis

Praha

LIBEŇ Už na první pohled to byl jasný případ domácího násilí. Jenže pacientka, která skončila na jedné z klinik nemocnice na Bulovce, to vehementně popírala. Až zdejší kaplan dokázal ženu rozpovídat. Anebo jiný případ: jako podpora malého pacienta byl v Libni hospitalizován i jeden z rodičů. „Jenže se ukázalo, že ten řeší několik vlastních problémů, takže nemůže být dítěti velkou oporou. Kaplan duchovně povzbuzoval rodiče a ten pak mohl předávat podporu dítěti,“ vysvětluje jáhen římskokatolické církve Jaromír Odrobiňák, proč jsou v nemocnici potřeba služby jeho i dalších kaplanů. Jen na Bulovce pomáhají lidem tři - kromě Odrobiňáka ještě farářka evangelické církve metodistické Alena Procházková a Jolana Jaczenková z římskokatolické církve. Pomáhají zvládnout strach Bulovka není jediná nemocnice, která pacientům nabízí duchovní pomoc. Hned devět pražských nemocnic a klinik využívá služeb kaplanů. I proto založili - a to právě na Bulovce - svoji asociaci. „Asociace má podpořit vzdělání a osvětu a zabezpečit pastorační péči o nemocné, jejich blízké i zdravotnický personál,“ přibližuje důvody vzniku asociace Alena Procházková. Přitom trpělivé ucho, radu či útěchu mají kaplani připraveny pro všechny, kdo projeví zájem, starost se neomezuje jen na věřící. Už proto, že poslání kaplanů vyžaduje něco z duchovního, psychologa i sociálního pracovníka. „Jsou oddělení, kam chodíme víc, třeba na internu, do centra následné péče nebo na radioterapii, což je dáno hlavně závažností a charakterem onemocnění,“ popisuje Procházková, kde ji na Bulovce potkáte nejčastěji.

Plné znění zpráv


Velmi často se kaplani vyskytují také na onkologických klinikách. Pacienti se tady mnohdy dovědí velmi závažnou diagnózu se špatnou prognózou. Duchovní proto nemocným a jejich blízkým pomáhají zvládat strach ze smrti. Samozřejmostí už jsou v pražských nemocnicích i bohoslužby.

Škola v Ostravě-Vítkovicích vzdělává žáky s těžkým tělesným postižením 3.11.2011

Moravskoslezský deník Adventis

str. 19

školství

Ostrava – Základní škola speciální Diakonie ČCE Ostrava (Diakonie Českobratrské církve evangelické) byla zřízena v roce 1993 a sídlí v Ostravě-Vítkovicích. Věnují se tady výchově a vzdělávání dětí s kombinovaným postižením. „Jde o žáky s hlubokou, těžkou a středně těžkou mentální retardací v kombinaci s různými formami dětské mozkové obrny, se zrakovými a sluchovými vadami, autistickými rysy, autismem a epilepsií,“ vysvětlila ředitelka školy Irena Savková. V tomto školním roce školu navštěvuje třicet žáků ve věku od pěti do šestadvaceti let. Nově škola funguje také na odloučeném pracovišti v Porubě. „Toto pracoviště jsme otevřeli pro potřeby žáků z části Poruby a z blízkého okolí. Tím jsme jim umožnili vzdělávání dle našeho konceptu v místě bydliště, bez zbytečného fyzicky a časově náročného dojíždění. Všichni žáci jsou imobilní, nekomunikující verbálně a jsou odkázáni na pomoc dospělé osoby,“ přiblížila ředitelka školy. Učitelé se žáky snaží vést k samostatnosti. „Individuální výchovně vzdělávací plány jsou zaměřeny na získávání dovedností týkajících se praktického života. Sociální problémy koncepčně řeší pedagogičtí pracovníci jednotlivých tříd. Je nezbytné se touto problematikou zabývat, protože naši žáci neřeší běžné sociální situace jako většina jejich zdravých vrstevníků, ale potýkají se s dalšími obtížnými úkoly, které s sebou přináší jejich kombinace postižení,“ uvedla ředitelka. Mezi žáky je řada dětí s těžkými formami dětské mozkové obrny. Škola jim poskytuje také fyzioterapeutickou péči a pravidelné terapie pro rozvoj hrubé motoriky. „Proto součástí vyučování je nejen plnění úkolů dané vzdělávacím programem, ale i používání speciálních, u nás stále netradičních metod práce s multihandicapovanými jedinci, fyzioterapeutická činnost a aktivity, kterých se zcela účastní zdraví vrstevníci našich dětí,“ zmínila ředitelka. V průběhu vyučování používají učitelé prvky muzikoterapie, arteterapie, ergoterapie, dramaterapie, kvalitní výpočetní techniku s dotykovými monitory a také speciální výukové PC programy. Pravidelně se pak žáci účastní canisterapie, hipoterapie, individuální fyzioterapie, rehabilitačního plavání, hydromasážních koupelí, relaxační psychoterapie v multisenzorických místnostech Snoezelen, individuální logopedické péče, výuky alternativního komunikačního systému Makaton, VOKS, piktogramů, facilitační komunikace, konceptu bazální stimulace, bucofaciální a orofaciální stimulace, polohování podle Bobatha, vertikalizování, míčkování, synergické reflexní terapie, tejpování, kinestetiky, pětidenního ozdravného pobytu v přírodě. Stejně jako žáci v běžných základních školách jezdí žáci této školy na exkurze, účastní se sportovních i kulturních akcí a zapojují se do mnoha soutěží. „Jsme sice malá škola, ale známá svou činností, odbornou praxi u nás absolvují nejen čeští studenti středních a vysokých škol humanitních oborů, ale také studenti z Turecka a Norska, odborné návštěvy v minulém roce u nás absolvovali pedagogové z Poděbrad, Uherského Hradiště, Krnova, Liptovského Mikuláše,“ vyjmenovala ředitelka. A čím je tato škola nejvíce zajímavá? Individuálním přístupem-výchova a vzdělávání jsou „šité na míru“ podle potřeb a možností dítěte. Součástí výuky není jen učení, ale řada podpůrných činností, které svým obsahem patří spíše do sociální a zdravotní sféry.

Humří oči 3.11.2011

Právo

str. 7

ŠTĚPÁN KUČERA

Příloha - Salon Adventis

Povídka pro Adru: Lenka Procházková Povídka pro Adru je projekt Salonu a humanitární organizace ADRA. Jde o cyklus povídek současných českých spisovatelů, propojený tématem cest – tohle téma jsme vybrali, protože humanitární pracovníci jezdí pomáhat po celém světě, a navíc budují cesty od člověka k člověku, řečeno vzletně. Téma cest je Lence Procházkové blízké – například letos vydala cestopisný román Za Fidelem na Kubu –, ale její povídka Humří oči, ačkoli se odehrává na dovolené v jakémsi přímořském letovisku, je víc o potřebě vydat se na cestu než o cestování samotném; je víc o spoutávání a touze osvobodit se. Humří oči mi v něčem připomínají Hemingwayovu povídku Kočka v dešti. I text Lenky Procházkové nechává nad hladinu vyhlédnout jenom špičku ledovce, jehož celý masiv si musí čtenář představit sám. I v textu Lenky Procházkové se vztah obou hlavních



postav nese v letmých a lehkých náznacích a zároveň jakoby mimoděčně, bezdůvodně – pokud, řečeno s autorkou, důvodem není bušení srdce. )povídka( Vzduch proudící z balkónu byl středomořský, ale jeho kocovině to nepomáhalo. Otevřel pravé oko na škvírku, Eliška seděla před zrcadlem a vtírala si do tváří krém. Asi opalovací, pod bílou halenkou jí prosvítaly růžové plavky. Uvědomil si, že ho čeká den na pláži a přijal to jako trest. „Jak je?“ zeptala se soucitně, neboť byla jeho doživotním obhájcem. „Líp,“ zalhal, aby si nemyslela, že se z trestu bude vykrucovat. Byla i jeho doživotním soudcem. Bez povzdechu odhodil přikrývku a bez vrávorání došel do koupelny. Při sprchování si hvízdal, aby slyšela, jak se na pláž těší. U snídaně, podávané na hotelové terase krutě nasvícené sluncem, se omezil na černou kávu a vodu. Pozorovala ho s chápavým úsměvem, ale její vcítění nebylo důsledné. Kdyby bylo, necpala by se smaženými vajíčky, necákala by na ně kečup a hořčici, což jeho ovládanou kocovinu znovu rozdráždilo. Naštěstí byla vegetariánka, takže pach horké slaniny k němu zalétal jen od servírovacího pultu. Na pláži vybrala lehátka v první lajně, daleko od baru, v zóně, kam dopadaly míče uřvaných spratků. Roztáhl slunečník a bě -hem jejích žertovně pojatých vzpomínek na trapné chvíle na nočním letišti sebezáchovně usnul. Poslední zachycená informace, týkající se notebooku, mu pak nezpracovaně rotovala ve snech a nakonec ho probudila. Slunce vrcholilo, malátně zvedl tvář z loužičky potu. Nad Eliškou se skláněl thajský masér. Kolena měl zabořená v rozpáleném písku a štíhlými prsty jí rytmicky přejížděl po páteři jako varhaník. „Vylaďuješ se?“ „Hmmm. Slast. Chceš taky?“ „Ne… Co je s tím laptopem?“ vzpomněl si. „Nechal jsi ho v košíku…“ „V košíku?!“ „Za tím rentgenem. Byl jsi úplně namol!“ Thajský masér se usmál, některým českým slovům už zřejmě rozuměl. „A kde je teď?!“ rozčileně si sedl. „Zachráněný. Všimla jsem si, jak ho odnášejí policajti. Chtěli už volat pyrotechnika!“ „Jsi anděl.“ „Já vím,“ usmála se a pak se překulila na záda. Masér jí zkoumavě přejel dlaněmi břicho. Plné vaječiny. Usoudil, že teď nebo nikdy a odešel k plážovému baru. Než masáž skončila a udělala z ní mladou ženu, stihl se taky srovnat. Pak vběhl do moře. Bylo vlažné jak jihočeský rybník a téměř i tak rovné. Jenom průhlednější. Když minul bójky, přes rameno se ohlédl. Ale nedohlížela. Spočívala na lehátku ve faraónské pozici, ruce zkřížené na prsou, bradu sebejistě vytrčenou, mysl na volnoběhu. Před večeří jí natřel záda, dotýkaná sardinským sluncem a thajskými dlaněmi, krém už mu nesmrděl tak jako ráno a v jídelně to vonělo grilovaným masem. Krájel propečený biftek, zaléval si ho kečupem a zapíjel červeným vínem, jí doléval bílé, protože k salátové míse pasovalo líp. U vedlejšího stolu seděli Němci, i jídelní lístek byl v němčině, ale oni si vybírali humry přímo z akvária. Viděl, jak Eliška soucitně krčí čelo, a navrhl, že si přesednou na terasu. Ale odmítla, v jejím utrpení byla zřejmě přítomná i fascinace. Elegantní tmavozelený humr couval před síťkou kuchaře a bezmocně mlátil svázanými klepety. Po uvaření potupně zčervenal a otec německé rodiny ho vyfotil, než sáhl pro kleštičky. V pokoji, když vegetariánku vyladil ke spánku, vyndal z kufru zachráněný notebook a odnesl si ho na balkón. Diplomová práce problémové studentky čekala na ploše na jeho odborné posouzení. Téma se týkalo začleňování Romů do většinové společnosti, ale už na dvanácté stránce odhalil, že zpracovatelka začleňování nevěří. Navíc mu na balkón vtrhli komáři, nasvícená obrazovka je přilákala. Zapálil si obrannou cigaretu a přinesl z lednice dvě miniaturní lahvičky whisky. Opovážlivost diplomky to sice nezmírnilo, ale aspoň to snížilo jeho kritičnost. Otázka ovšem je, co při četbě bude pít oponent, napadlo ho u odstavce: Když to bývali ještě cikáni, bylo to snazší. Přejmenováním na Romy jsme jim vzali minulost a přibrali je k vlastnímu osudu, kde místo táborových ohňů září televize. „Pojď spát!“ ozvala se ze sarkofágu Eliška. „Jen dočtu kapitolu.“ „Je to dobré?“ „Je to průšvih.“ „Tak jí to vrať,“ zívla. „Nekaž si dovolenou!“ radila v dalších nocích, pokaždé když vyplula ze svých snů a viděla ho na balkóně držet vartu. Ale lednici hotelová služba pravidelně doplňovala, a tak vydržel až do poslední stránky diplomové práce. Nebyl to jenom průšvih, bylo to neobhajitelné. I kdyby byl oponent pod obraz. Usnul až nad ránem a zdálo se mu o koních. Probudilo ho cinknutí, textová zpráva: JSEM NA SNIDANI. JE DESET!!! Sedl si a v protějším zrcadle přistihl své vzpurné oči. Ale teplá sprcha ho zklidnila, vrátila k pocitu sounáležitosti. Na terase voněla káva a otevřenými dveřmi do jídelny viděl Elišku, stála u akvária a nešťastně pozorovala humry. Už zbyli jen dva, velký a malý. Možná příbuzní. Němců taky ubylo, ale to bylo bohužel jen dočasné, před polednem měla dorazit nová várka. V tom kratičkém mezičase zlevnili na pláži ceny, a tak si Eliška dopřála další thajskou masáž. Plaval až ke skalnímu převisu a těsně před ním objevil zátočinu, kde kotvily rybářské bárky. Vypadaly funkčně, ne pohlednicově, a ke kůlům byly připoutané jen provazy. Ale neměl nůž, ani mapu a ani pas. A ani žádný důvod, pokud důvodem není bušení srdce. Noví Němci byli u večeře podivně zamlklí a střídmí. Ale když přijela sanitka s chybějícím členem skupiny, který v letadle zkolaboval, a už se vzpamatoval, otrnulo jim. Eliška s obavou sledovala akvárium. Na výlov však nedošlo, protože bylo půl desáté a kuchař už objednávky nepřijímal. Když usnula, odešel s Plné znění zpráv


notebookem k hotelovému baru, kde Němci slavili zmrtvýchvstání. Sedl si do křesla naproti akváriu. Vážená slečno Kratinová, Vaše diplomová práce je zajímavá,… Velký humr na něj zíral přes sklo, malý spal. …ale ubírá se poněkud jiným směrem, než jsem očekával. Při konzultacích jsme se sice shodli, že téma, specificky rozšířené Vaším osobním sociologickým výzkumem, slibuje rozšířený pohled… Podrážděně zvedl oči a opět narazil na ty vypoulené humří. Připadalo mu, že hledí zoufale. Objednal si cuba libre. …ale to, co jste z toho vyvodila, nelze pokládat za vědecké hodnocení. Jedná se spíš o Váš osobní názor, podbarvený jistým způsobem vnímání, které, neuražte se prosím, pokládám za zastaralé, respektive překona -né… Kývl na číšníka, aby mu dolil už jen rum. Cola by výtky příliš rozmělnila. Opravdu mě překvapuje, vážená slečno, že po pěti letech řádného studia, které mělo být dovršeno diplomovou prací, jakoby stojíte na počátku a teprve se rozhlížíte… Bezradně vzhlédl k akváriu. Z trubičky vzlínaly bublinky, malý humr naivně spal, ale velký narážel převázanými klepety do skla. Zdánlivě nedobytný tvor, jakoby vytažený z hlubin pravěku. Uložil dopis do konceptů, počítač k barmanovi a šel se projít k moři. Probudilo ho vrčení. Po písku se blížil zametací pluh. Prochladle vstal z lehátka, slunce teprve vyjíždělo, viděl vracející se rybářské čluny a na mělčině se koupal thajský masér. Naze a s rozkoší. „Kdes byl?“ vyhlédla z koupelny. „Jen se na chvíli projít.“ „Máš depresi,“ usoudila. „Proč?“ „No, že už nám to končí.“ Němci seděli u snídaně, číšníci jim chystali balíčky se svačinou, před hotelem čekal výletní autobus. „K večeři budou chtít hum -ry,“ povzdechla, „vsaď se.“ Pohlédl k akváriu. Malý bezstarostně popocházel kolem velkého. Ten nehybně ležel. „O co?“„O zmrzlinový pohár,“ navrhla. „Zmrzlinu nejím.“ „Stejně prohraješ,“ věštila smutně. Odpoledne se zvedl vítr a přihnal mraky. Déšť byl chvíli příjemný, ale pak už ne, a tak se vrátili do hotelu. „Němcům to přeju,“ ušklíbla se a vyndala ze skříně kufr. Probudila ho až za soumraku. Němci seděli v jídelně a kuchař lovil humry. Malý vplul do síťky ochotně, bral to jako životní změnu, velký švihal ocasem a zadníma nohama celé minuty. Nevydržela to pozorovat, přenesla si zapékané těstoviny na terasu. Už nepršelo. Než dojedla, zašel do kuchyně. Humři rachotili v plastovém kontejneru a kuchař nožem na led vysekával díry do víka. Při chůzi po pláži mu náklad ztěžkl, ale ona to nevnímala, vděčně se mu zavěsila pod paží a v lodičkách radostně klopýtala v písku. V bárce si na humry posvítila mobilem, pak je s bleskem vyfotila. Na volném moři člun zastavil, rybář přetnul bílé pásky na tmavých klepetech, pak kontejner naklonili. Humři žuchli do moře a zmizeli. Otázka jedné vteřiny, uvědomil si. Ale něco to stojí. Na terase jí objednal zmrzlinový pohár, přestože prohrála. Probořila lžičkou ledovatku a vylovila ze dna červenou hroznovou bobulku. Když k němu zvedla oči, neuhnul. „Co je?“ nevěděla. Nadechl se k té vteřině. „Pusť mě taky,“ poprosil. ADRA je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi. Byla založena ve Spojených státech amerických před více než padesáti lety a dnes má zastoupení již ve 125 zemích světa. V České republice začala ADRA působit v roce 1992 a postupně se stala jednou ze tří největších humanitárních organizací u nás. ADRA pomáhá jak při mimořádných událostech, tak při uskutečňování dlouhodobých rozvojových projektů. Jejím základním posláním je pomoci lidem v nouzi tak, aby byli schopni převzít kontrolu nad svými vlastními životy. Za dobu své existence působila ADRA ČR bezmála ve třiceti zemích. LENKA PROCHÁZKOVÁ (1951) je spisovatelka a novinářka. Před rokem 1989 publikovala v samizdatu a v exilových nakladatelstvích, kde vyšel například její román Růžová dáma, za nějž získala Cenu Egona Hostovského. Z dalších titulů zmiňme romány Smolná kniha, Pan ministr o Janu Masarykovi a Slunce v úplňku – Příběh Jana Palacha.

Ta kniha je sama o sobě uměleckým dílem a má punc jedinečnosti Zdroj: Mladá fronta Dnes magazín Datum vydání: 3.11.2011 Autor: Denisa Novotná, PR manager Euromedia Group, k. s. Rok po Zlaté Bibli vydalo nakladatelství Euromedia Group patnáctikilovou BIBLI DALÍ se 105 ilustracemi Salvadora Dalího. Prvními majiteli surrealistické Bible se stali prezident Václav Klaus a pražský arcibiskup Dominik Duka. Předání Bible ve Staré Boleslavi přihlíželo 3 000 poutníků. Na vzniku unikátního díla pracovaly desítky odborníků. Jednou z nich je odpovědná redaktorka Bible Dalí Petra Diestlerová. Surrealista Salvador Dalí byl přímo posedlý tím, co bylo zakázáno v konvenční společnosti. Jeho obrazy měly téměř vždy sexuální nebo násilný podtext. Jak vznikly jeho ilustrace k Bibli?



S návrhem, že by mohl vytvořit ilustrace k Písmu svatému, oslovil Dalího jeho osobní přítel a nadšený sběratel jeho díla, dr. Giuseppe Albaretto. Dr. Albaretto byl hluboce věřící, trápil ho malířův bohémský život a toužil přivést ho blíže k víře. Věděl, že Dalí si při své pověstné pečlivosti před prací na ilustracích celý text Písma důkladně prostuduje, a doufal, že by se tak mohl umělec přiblížit Bohu. Dalí skutečně vytvořil 105 velmi sugestivních, působivých ilustrací, které nesou jasné rysy jeho stylu, a přitom odrážejí jeho vnitřní zápas s textem Bible i hloubku jeho pochopení. Bible Dalí je označována za "světový unikát". Čím si tento přívlastek vysloužila? Zaprvé tím, že Dalího ilustrace k Bibli vyšly předtím v knižní podobě pouze dvakrát – v roce 1967 v italském nakladatelství Rizzoli jako pětisvazkové vydání v limitovaném počtu výtisků a potom v roce 1990 v Německu. Toto jednosvazkové velkoformátové vydání, které vychází zároveň česky a slovensky, je tedy teprve třetí na světě, v němž je možno Dalího biblické ilustrace spatřit. Zadruhé je toto vydání Bible jedinečné i grafickou úpravou a řemeslným zpracováním. Ručně vázané výtisky se zlatou ořízkou mají koženou vazbu a každý z nich je originální, odlišný od ostatních – pozlacený odlitek Dalího podpisu, který se skví na přední straně, zdobí jedinečná kombinace drahých kamenů, na každém z výtisků jiná. Kromě toho jsou všechny výtisky číslovány. Osobně si však myslím, že z Bible Dalí dělá světový unikát především mimořádné spojení fascinujících ilustrací, působivého textu, vynikajícího grafického zpracování a dokonalého knižního řemesla. Některých barev, které Dalí používal, je údajně polygraficky velmi náročné dosáhnout. Jak jste se s tím vypořádali? Po různých pokusech vytvořit co nejdokonalejší reprodukce, které by co nejvěrněji odpovídaly originálu, jsme si za přísných bezpečnostních podmínek vypůjčili vzácné italské pětisvazkové vydání a v tiskárně byly potom všechny ilustrace naskenovány za pomoci nejmodernějších technologií. Abychom dosáhli maximální kvality reprodukce, vyzkoušeli jsme postupně tři různé speciální softwary, než se to podařilo k naší spokojenosti, a velkoformátové ilustrace byly skenovány na dvě části. Při samotném tisku byly ilustrace tištěny osmi barvami – oproti běžnému tisku je v něm navíc oranžová a zelená barva a pro dosažení hlubších kontrastů byla přidána ještě jedna černá barva. Některé z reprodukcí byly pak lakovány matným tiskovým lakem, případně parciálním lakem, v němž byl v části ilustrací rozptýlen glitrový prášek pro vytvoření zlatého efektu, abychom se maximálně přiblížili Dalího barevnosti. Ilustrace v Bibli Dalí představují vrchol současného reprografického umění. Před rokem Vaše nakladatelství vydalo v limitovaném nákladu luxusně provedenou Zlatou Bibli, která byla do týdne vyprodána. Jak si vysvětlujete obrovský zájem veřejnosti? Domnívám se, že v záplavě průmyslově vyráběných titulů, které je třeba dostat na pulty knihkupectví co nejrychleji, mnohdy na úkor kvality, a při stále větší oblibě elektronických knih, zredukovaných na pouhý text, má pro řadu lidí význam návrat k tradici "krásné knihy", kde se kvalita textu a ilustrací pojí s dokonalým řemeslným zpracováním, takže vzniká dílo velké umělecké hodnoty. Lidé si přejí vlastnit knihu, která je cenná nejen svým obsahem, ale představuje sama o sobě umělecké dílo, potěšení pro oko i pro duši. A tím Bible Dalí nepochybně je. Ocení ji podle mého názoru nejen ti, kteří si přejí mít cennou rodinnou Bibli, jež se bude předávat z generace na generaci, ale i milovníci a sběratelé umění. Investiční poradci tvrdí, že umění je stále zajímavou dlouhodobou investicí. Platí to také o knize typu Bible Dalí? Já tomu věřím – ta kniha je sama o sobě uměleckým dílem a má punc jedinečnosti – koneckonců vychází v nákladu pouhých 444 výtisků, z nichž každý je originál. Její hodnotu a jedinečnost určitě nepoznamená zub času, a když tuto knihu vezme člověk do ruky za deset, dvacet či padesát let, pořád bude jasně vnímat, že jde o vzácné dílo. (Denisa Novotná, PR manager Euromedia Group, k. s.) Bible Dalí obsahuje úplné znění Starého a Nového zákona podle českého překladu Jeruzalémské bible z roku 2009. Jedná se o jeden z nejuznávanějších moderních překladů Písma svatého. _________________________________________________________________________________________



Přehled zpráv ze dne

Recommend Documents