, ze dne

ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ JUDr. PETR DÍTĚ, LL.M.

OBCHODNÍ ■ OBČANSKÉ ■ RODINNÉ ■ PRACOVNÍ ■ TRESTNÍ A CIZINECKÉ PRÁVO __________________________________________________________________________________________ Vrchní soud v Praze k č.j. 8To 34/2014 V Olomouci dne 23. června 2014 Obžalovaný:

Lukáš Nečesaný, nar. 18. 3. 1992, trvale bytem Azurová 1068, 460 06 Liberec–Rochlice,

naposledy

bytem

Pod

Lipou

1659,

508

01

Hořice

Podkrkonoší, t.č. ve vazbě ve Vazební věznici Pankrác, Obhájce:

JUDr. Petr Dítě, LL.M., advokát se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19

Věc:

Doplnění odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 9T 12/2013-2383, ze dne 21. 5. 2014

Jako obhájce obžalovaného Lukáše Nečesaného, nar. 18. 3. 1992, tímto jménem obžalovaného podávám doplnění odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 9T 12/2013, ze dne 21. 5. 2014, a to v následujícím znění: Po doplnění dokazování po zrušení původního rozsudku ze dne 9. 1. 2014, je ještě více zřejmé, že v dané trestní věci se nabízí několik zcela rovnocenných verzí, jak k napadení poškozené mohlo dojít a kdo byl pachatelem s tím, že varianta nasvědčující, že šlo o pachatele v osobě obžalovaného je nejméně věrohodná, kdy po doplnění dokazování již nesvědčí naprosto žádný přímý či nepřímý důkaz. Po doplnění dokazování je tedy důkazní nouze daleko výraznější než před zrušením prvního rozsudku ze dne 9. 1. 2014, kdy naopak předloženými důkazy ze strany obhajoby byla účast obžalovaného na napadení poškozené prakticky vyloučena. Toto své odvolání obžalovaný dále doplňuje prostřednictvím svého obhájce o tyto skutečnosti: Soud prvního stupně opětovně své rozhodnutí o vině obžalovaného odůvodnil tak, že po provedených důkazech došel k závěru, že se skutek stal a pachatelem tohoto jednání je obžalovaný, kdy toto své rozhodnutí odůvodňuje tak, že má za to, že obhajoba obžalovaného byla jednoznačně vyvrácena a vina obžalovaného potvrzena, a to především výpovědí poškozené L. B., kdy tato výpověď je v kontextu s výpovědi svědkyně Š. A) Výpověď poškozené L. B. (citace z napadeného rozhodnutí): „Jedná se zvláště o výpověď poškozené L. B., která kromě jiného jednoznačně potvrdila, že jejím posledním obslouženým zákazníkem, byl dne 21. 2. 2013 chlapec ve věku asi 10 let, který odešel okolo 16.45 hod. spolu s matkou. Po tomto chlapci přišel do jejího kadeřnictví muž, který ji žádal o ostříhání, ona jej odmítla a tímto mužem byla ihned po odmítnutí napadena způsobem, který je ve výroku rozsudku popsán. Tento muž, který byl mladšího vzezření, přišel v době kolem 16.55 hod.. Jelikož tato svědkyně opakovaně potvrdila, že mezi ____________________________________________________________________________________________________ ADVOKÁT ZAPSANÝ V SEZNAMU ADVOKÁTŮ ČAK V PRAZE POD POŘ. Č. 11176, SÍDLO: HORNÍ NÁMĚSTÍ 19, OLOMOUC, PSČ: 772 00, IČ: 184 67 261, DIČ. CZ6805231587, TEL/FAX: 585 226 579, GSM: +420 608 730 668, E-mail:[email protected], www.advokat-dite.cz, ID Datové schránky 8z5hs3h

chlapcem a útočníkem žádná jiná osoba do kadeřnictví nevstoupila a sám obžalovaný vypověděl, že chlapce viděl odcházet z kadeřnictví, je jednoznačné, že pachatelem byl právě obžalovaný, který byl osobou, která do kadeřnictví po tomto hochovi vstoupila. V mezidobí zde dle vyjádření svědkyně nikdo nebyl“. K tomuto důkazu, o který soud opírá své rozhodnutí o vině, je nutné opětovně namítat, že poškozená sice výše uvedené tvrdí, tedy, že po posledním platícím zákazníkovi přišel pachatel, přičemž obhajoba předložila soudu nezpochybnitelný znalecký posudek Prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc., který je znalec v oboru neurologie a v tomto oboru je uznávanou kapacitou a odborníkem, který nejen dlouhodobě vyučuje a přednáší na lékařských fakultách, ale má za sebou rovněž hojnost publikací na téma ztráta krátkodobé paměti, neboli na téma amnézie v důsledku zranění hlavy. Tento znalec jednoznačně a nezpochybnitelně došel k závěru, že poškozená v důsledku svého rozsáhlého zranění hlavy utrpěla ztrátu krátkodobé paměti (amnézii), kdy si v důsledku toho nepamatuje to, co bezprostředně předcházelo jejímu zranění. Tento závěr znalce je velmi důležitý a zásadní proto, že nalézací soud především o výpověď poškozené opírá svůj závěr o vině obžalovaného. Nalézací soud tento závěr znalce zpochybňuje tím, že znalec neměl možnost vyšetřit poškozenou a neměl k dispozici kompletní lékařskou dokumentaci poškozené, a to i přes to, že znalec v této souvislosti opakovaně uvedl, že k závěru o amnézii poškozené není třeba, aby ji fyzicky vyšetřoval a k dispozici měl podstatnou část lékařské dokumentace k dispozici, a to především tu část, z níž jednoznačně vyplývá rozsah a způsob zranění, včetně délky kómatu, v němž se poškozená po napadení nacházela. Znalec měl k dispozici i její výpovědi a dokumentaci se zajištěnými stopami na místě činu. Znalec v této souvislosti jednoznačně odůvodňoval svůj závěr o ztrátě paměti poškozené i důkazy v podobě stop zajištěných na místě činu, kdy popis napadení poškozená popisuje zcela v rozporu se zajištěnými stopami na místě činu, kdy stopy zajištěné na místě činu zcela nepochybně prokazují, že k napadení muselo dojít zcela jinak, než jej popisuje poškozená. Nalézací soud opětovně nezmiňuje rozpory, a to velmi závažné rozpory v podobě ulámaných nehtů rozházených po celé provozovně, krevní stopy, které se nachází zcela jinde než by byly, kdyby k útoku došlo, jak popisovala poškozená a nakonec trasologická stopa v krevní louži, neztotožněna s žádnou osobou v místě, kde k útoku nemělo dle poškozené dojít. Znalec v této souvislosti v rámci svého výslechu doplnil, že právě tyto skutečnosti potvrzují jeho závěr o amnézii poškozené, kdy popisuje útok pachatele zcela odlišně od zajištěných stop na místě činu. Poškozená nepopisuje žádný zápas s pachatelem, při němž by si ulámala téměř všechny nehty a vůbec nepopisuje, že by k útoku mělo dojít na místech, kde se nacházely masivní krevní louže a krevní stopy v podobě krevních rozstřiků. Stejně tak si poškozená zcela jednoznačně nepamatuje jestli byl malý chlapec, který měl být posledním platícím zákazníkem, v kadeřnictví sám či nikoliv. Poškozená tvrdí, že v kadeřnictví byl spolu se svou matkou, což ovšem popírá svědkyně Š. a stejně tak i ostatní svědci. Je zřejmé, že tento malý chlapec byl v kadeřnictví sám a po odchodu z kadeřnictví čekal na svou matku venku, což ostatně potvrzuje i sám obžalovaný, který viděl tohoto chlapce samotného čekat venku před kadeřnictvím. Je tedy zcela nezpochybnitelné, že závěr znalce jednoznačně prokazuje, že amnézie poškozené je více než pravděpodobná a tomu nasvědčují i výše uvedené skutečnosti a 2

rozpornost výpovědi poškozené ve vztahu k popisu útoku a na tomto závěru znalce nemůže změnit nic ani to, že znalec neměl možnost poškozenou fyzicky vyšetřit. K tomuto obhajoba dále dodává, že jestliže v rámci hlavního líčení byl v této souvislosti dotazován MUDr. Michaela Málková, znalec z oboru psychiatrie, ani ta nevyloučila možnost amnézie. Naproti tomu není možné souhlasit s tvrzením této znalkyně, která ve své výpovědi uvedla, že se jedná o ojedinělý závěr znalce (myšleno Prof. MUDr. Urbánka) v souvislosti s amnézií, kdy pouhým laickým náhledem na odbornou literaturu je zcela nepochybné, že všichni odborníci se jednoznačně vyjadřují v tom smyslu, že jestliže osoba v jakékoliv souvislosti utrpí zranění hlavy, které je provázeno otřesem mozku a následným kómatem trvajícím více jak jeden den (poškozená byla v kómatu jeden týden) je více než pravděpodobné, že takový pacient bude trpět ztrátou krátkodobé paměti, viz např. lit. Soudní inženýrství, ročník 2004, str. 59 a násl., článek Prof. MUDr. Ing. Viktor Porada, DrSc.,, Doc. MUDr. Ladislav Hess, DrSc. – K charakteristice a významu paměťové stopy, kdy se na str. 62 a násl., tito odborníci vyjadřují poruše paměti a amnézii při těžkém otřesu mozku. Zde jednoznačně tito odborníci konstatují, že v případě těžkého otřesu mozku se často stává, že postižený si nemůže vzpomenout na okolnosti a události, které byly bezprostředně před úrazem. Tedy je zřejmé, že se v případě závěru znalce Prof. MUDr. Karla Urbánka nejedná o žádný ojedinělý závěr v případě takového zranění, jaké utrpěla poškozená, ale o zcela běžný závěr vycházející z poznatků a zkušeností odborníků v dané problematice. Tedy v kontextu se závěry znalce Prof. MUDr. Karla Urbánka, CSc. a znaleckého posudku Prof. MUDr. Martina Häckela, CSc., znalce z oboru neurochirurgie, který v podstatě ze svého oboru potvrdil možnost amnézie poškozené s ohledem na rozsah zranění hlavy, je více než pravděpodobné, že poškozená trpí amnézii, kdy si nevybavuje události, které bezprostředně předcházely napadení ze strany pachatele a tudíž není možné se opírat o tuto výpověď jako o stěžejní důkaz svědčící v to, že pachatelem je právě obžalovaný. B) Výpověď svědkyně Š. Zde je nutno oprávněně namítat, že nalézací soud si z výpovědi této svědkyně vzal pouze část výpovědi tak aby mu zapadala do kontextu odůvodnění viny obžalovaného, přičemž obhajoba má za to, že i tato výpověď vylučuje osobu obžalovaného jako pachatele. Jde především o to, že tato svědkyně uvádí, že viděla, když telefonovala u okna, z něhož vidí na kadeřnictví, přicházet mladého muže z vrchu ulice Pod Lipou ke kadeřnictví, tedy ze zcela opačného směru než šel obžalovaný z doučování, přičemž tento mladý muž měl mít světlehnědé vlasy vzadu vystříhané, černou bund do pasu a tmavomodré kalhoty, bez čepice. Tohoto mladého muže viděla přicházet z jiného směru, než přišel do kadeřnictví obžalovaný v 16,59 hodin. Když pomineme ostatní rozpory s výpovědi poškozené, tak i tato svědkyně popisuje muže, který vešel do kadeřnictví v 16,59 hodin, zcela odlišně od vzhledu obžalovaného. Obžalovaný nemá a nikdy neměl světlehnědé vlasy vystříhané vzadu, ale naopak je černovlasý a delší vlasy na krku, navíc neměl obžalovaný na sobě v ten den černou bundu do pasu, ale tříčtvrteční kabát, což potvrdil i svědek L., učitel obžalovaného, od něhož obžalovaný odešel se nechat ostříhat. Je tedy zřejmé, že i tato svědkyně popisuje další osobu, která vešla do kadeřnictví v 16,59 hodin, přičemž v tuto dobu musel být obžalovaný už z kadeřnictví pryč, kdy např. svědkyně V. popisuje, že v 16.55 hodin potkala při venčení svého psa, u obchodu Sportmode mladíka, věk do 30 let, který šel směrem dolů od kadeřnictví, měl brýle, takový Harry Poter. Toto byl nepochybně obžalovaný, který odpovídá popisu této svědkyně. Jestliže tedy tato svědkyně 3

viděla obžalovaného v 16,55 hodin jít směrem dolů od kadeřnictví nemohl jít z druhé strany ulice v 16,59 hodin do kadeřnictví. Je nepochybné, že tato svědkyně potvrzuje výpověď obžalovaného a výpověď dalších svědků a v podstatě tato výpověď v kontextu s dalšími výpověďmi svědků, vylučuje osobu obžalovaného jako pachatele činu. Tady je opětovně nutné zdůraznit výpověď Š., která viděla jít mladého muže ze zcela jiného směru, než šel obžalovaný a tato svědkyně jej viděla jít do kadeřnictví v 16,59 hodin, tedy v době, kdy obžalovaný byl již prokazatelně doma u babičky. Navíc popis osoby, kterou viděla svědkyně Š., neodpovídá osobě obžalovanému, a to včetně oblečení, který měla mít na sobě osoba, kterou viděla svědkyně Š. Stejně tak svědek K., který bydlí v domě v ulici Pod Lipou naproti kadeřnictví poškozené, uvedl, že dne 21. 2. 2013 šel v 16.30 hod ze zahrady domů ulicí Pod Lipou shora a u dveří kadeřnictví asi v 16.55 hod. viděl nějakého mladšího muže. Kromě toho muže tam nikdo nestál. Když ho viděl poprvé, tak stál čelem ke dveřím. Pak ho viděl odcházet, to už byl vzdálený přibližně 8 až 10 metrů a jen jej zahlédl, jak odchází. Viděl jen jeho záda. V 17.00 hodin už byl doma a měl puštěný pořad v TV. Protože v dané věci je rozpětí mezi odchodem obžalovaného a příchodem pravděpodobného pachatele cca 5 minut je nutné se zabývat celým popisem skutku a časovou osou velmi podrobně a přesně, kdy každá minuta zde hraje velkou roli. Proto není možné, aby soud prvního stupně jaksi překrucoval a přehlížel skutečnost, že svědkyně V. a svědek K. hovoří o čase 16.55 hodin, svědkyně Š. hovoří o čase 16,59 hodin a soud tyto rozdíly v minutách zcela pomine a vyvodí si, že tam jiná osoba do kadeřnictví nepřišla, když je zřejmé, že svědek K. již jinou osobu než obžalovaného nemohl vidět, kdy v 16,59 hodin byl již doma a díval se na televizi a svědkyně V. byla v 17.00 hodin již na cestě domů, kdy domů přišla v 17,03 hodin a tedy nemohla vidět jestli v 16,59 hodin někdo šel do kadeřnictví, tak jak to viděla svědkyně V. Naproti tomu svědek K. a svědkyně V. zcela nepochybně viděli obžalovaného v čase 16,55 hodin již odcházet z kadeřnictví, kdy jej viděli již vzdáleného od dveří kadeřnictví. Je tedy zřejmé, že soud prvního stupně překroutil výše uvedené důkazy a z těchto důkazů pouze vyvozuje zcela nepodložené závěry o tom, že nikdo jiný od odchodu malého chlapce z kadeřnictví již do kadeřnictví nepřišel, jen pachatel a posléze syn poškozené, který našel poškozenou na zemi a tedy pachatelem musí být obžalovaný. Takový závěr nevyplývá z žádného dosud uvedeného důkazu. Naopak je možné odůvodněně dojít k závěru, že obžalovaný pachatelem není, když výše uvedené důkazy pro toto tvrzení svědčí daleko více než, že pachatelem je obžalovaný. Tedy jsou zde velmi odůvodněné pochybnosti o tom, že pachatelem je obžalovaný, což soud prvního stupně zcela vůbec nevzal v potaz v rámci svého rozhodování o vině obžalovaného. C) Důkaz v podobě neexistence kupičky vlasů uprostřed místnosti: Pokud soud v rámci svého odůvodnění rozsudku uvádí, že výpověď obžalovaného není pravdivá, protože jak sám obžalovaný uvedl, viděl ze svého postavení kupičku vlasů, která byla v kadeřnictví vprostřed místnosti. Kupička vlasů však dle poškozené nebyla vprostřed místnosti, avšak byla v rohu místnosti, takže obžalovaný, aby tuto kupičku vlasů mohl vidět, se musel pohybovat ve vlastním prostoru kadeřnictví a nikoliv z místa, které uvádí on. Z čehož soud dovodil, že se obžalovaný musel pohybovat po místnosti kadeřnictví s tím, že místnost prohledával a o tomto faktu svědčí i zajištěné pachové stopy na místech, která jsou výše uvedena (koženková šedá kabelka na levé kadeřnické židli kadeřnictví, na kovovém držadle dvířek u pravého kadeřnického stolu a na plastovém spínači světel na chodbě v čekárně kadeřnictví). 4

K takovému závěru soudu je nutné důrazně namítat, že soud prvního stupně zcela nezákonným způsobem dovozuje vinu z naprosto neprokazatelného důkazu, kdy soud překrucuje a deformuje důkazy, čímž je také degraduje, kdy výpověď obžalovaného v tom, že viděl kupičku vlasů vprostřed místnosti, nebyla nijak vyvrácena. To že při ohledání místa činu byla kupička vlasů již v rohu místnosti, svědčí opět ve prospěch obžalovaného, a to především proto, že jestliže obžalovaný tvrdí, že když přišel do kadeřnictví, viděl, jak paní zametá a viděl kupičku vlasů vprostřed místnosti kadeřnictví, pak tam obžalovaný skutečně přišel bezprostředně po odchodu posledního platícího zákazníka v osobě malého chlapce, kterého ostatně obžalovaný ještě viděl před kadeřnictvím. Tedy, jestliže poškozená zametala po ostříhání malého chlapce, zcela nepochybně zametá od místa, kde chlapce stříhala, a tedy je zřejmé, že obžalovaný mohl vidět kupičku vlasů vprostřed místnosti. Jestliže ovšem byla při ohledání místa činu nalezena kupička vlasů v rohu místnosti, resp. poškozená tvrdí, že když došel pachatel, byla kupička vlasů v rohu místnosti, musel uplynout určitý časový úsek od doby, kdy viděl obžalovaný kupičku vlasů vprostřed místnosti a kdy poškozená dozametala místnost a kupičku vlasů zametla do rohu místnosti. Tato činnost zametání poškozené musela zabrat pár minut, což by odpovídalo i tvrzení svědkyně Š., která viděla vcházet osobu někdy kolem 16.59 až 17.00 hodiny, přičemž obžalovaný tvrdí, že do kadeřnictví přišel kolem 16.55 hodin. Je tedy zřejmé, že obžalovaný může uvádět pravdu, když tvrdí, že když přišel do kadeřnictví, viděl kupičku vlasů vprostřed místnosti a nic nenasvědčuje tomu, že by v této části své výpovědi jakkoliv lhal, ba naopak je možné říci, že jeho výpověď v této části je zcela pravdivá a navazuje toto jeho tvrzení i na výpověď svědkyně Š. a dalších svědků. Nakonec tvrzení obžalovaného o tom, že viděl kupičku vlasů vprostřed místnosti, by odpovídalo i výpovědi samotné poškozené, která opakovaně ve své výpovědi uvedla, že ihned po ostříhání zákazníka ostříhané vlasy začne zametat. Tedy je zcela zřejmé, že pokud poškozená začala zametat po odchodu malého chlapce, přišel obžalovaný do kadeřnictví v momentě, kdy poškozená ještě nedozametala ostříhané vlasy do rohu místnosti a tedy ji nemohl zcela logicky ani napadnout, protože jinak by vlasy nebyly v rohu místnosti, kde byly nalezeny při ohledání místa činu, kdy je možné zcela vyloučit, že by vlasy do rohu místnosti zametl pachatel případně někdo jiný po napadení paní poškozené. Tyto skutečnosti ovšem soud zcela opominul a jednoznačně nesprávně zhodnotil, překroutil a deformoval výpověď obžalovaného, poškozené a svědkyně Š., kdy naprosto neodůvodněně si dovozuje nepravdivost tvrzení obžalovaného a překroucené důkazy označuje v neprospěch obžalovaného, což je v naprostém rozporu se zásadou presumpce neviny a především v rozporu s ust. § 2 odst. 2, 5 a 6 tr. řádu. V souvislosti s tímto důkazem, resp. s kupičkou vlasů je nutné hodnotit i rozdílné znalecké posudky znalců z oboru očního lékařství, kdy je zřejmé, že obžalovaný by nemohl kupičku vlasů bez brýlí rozpoznat. D) Pachové stopy Pokud se týče pachových stop doplněným dokazováním je zcela nepochybné, že došlo k přenosu pachu z policistů, kteří před zajištěním pachových stop byli v kontaktu s obžalovaným nebo s jeho věcmi. Ostatně je zřejmé, že soud provedl doplnění porovnání vzorků sejmutých z policisty J. a H., kdy byly shodné u některých pachových stop nalezeny shody s policistou J. V této souvislosti obhajob namítá, že soud neprovedl porovnání i s dalšími policisty, kteří byli v kontaktu s obžalovaným, kdy soud ve svém odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že tito policisté byly v kontaktu s obžalovaným až po zajištění shodných pachových stop. V tomto ohledu ovšem nalézací soud nemá pravdu, kdy je zcela nepochybné, že i ostatní 5

policisté byly v kontaktu s obžalovaným a jeho věcmi před zajištěním shodných pachových stop na místě činu, kdy na místě činu byl ještě minimálně jeden policista, který byl na místě činu, když byly zajištěny shodné pachové stopy, přičemž byl před tím v kontaktu s obžalovaným a jeho věcmi. Nad rámec toho obhajoba namítá, že i když nalézací soud tvrdil, že pro odstranění pochybností nechal vyhodnotit pachové stopy jiným pracovištěm, a to pracovištěm spadajícím pod KŘP Pardubického kraje, z protokolu je zcela zřejmé, že pachové stopy a vzorky Kpt. J. a Kpt. H. porovnávali opět psovodi pod KŘP Hradec Králové a nikoliv jiné pracoviště v Pardubicích jak tvrdil soud vynesení napadeného rozhodnutí!!! Pro obhajobu je záhadou, proč nalézací soud úmyslně uváděl ve svém ústním odůvodnění nepravdivé informace. Nic méně je zcela zřejmé, že k přenosu pachových stop došlo a nebylo provedeno porovnání se všemi policisty, kteří byli před zajištěním shodných pachových stop s obžalovaným, aby byly odstraněny pochybnosti o přenosu pachových stop. Soud prvního stupně dále uvádí ve své odůvodnění napadeného rozhodnutí, že rovněž tak pachová stopa na vypínači svědčí o tom, že pachatel po svém odchodu zhasnul. Zde je nutné namítat, že pachová stopa na vypínači byla, jak je již výše uvedeno, zajištěna týden po té, co na místě činu bylo provedeno opakované ohledání místa činu, na místě činu se nacházel i kpt. J. a další policisté, kteří byli před tím v kontaktu s obžalovaným a jeho věcmi a na předmětný vypínač opakovaně někdo z policistů šahal, kdy musel rozsvěcet v místnosti, aby mohlo být provedeno ohledání místa činu. Je tedy s podivem, že na vypínači nebyly nalezeny pachové stopy shodné s kpt. J., kdy ostatní porovnání s jinými policisty nepochopitelně nalézací soud neprovedl. E) Údajná nevěrohodnost výpovědi obžalovaného: Jako další důkaz, o nějž soud prvního stupně opřel své rozhodnutí o vině obžalovaného je to, že dle názoru soudu prvního stupně je výpověď obžalovaného nevěrohodná i v tom, že obžalovaný měl svědkovi H. tvrdit, že má doučování od 17 do 19 hodin, proto se v tu hodinu nemohou vidět, přičemž doučování měl v době od 16 do 17 hodin. Dle odůvodnění a závěru soudu prvního stupně je zřejmé, že obžalovaný tuto informaci podal svědkovi proto, aby si zajistil určité časové alibi na dobu, kdy se uvedeného jednání dopustil. Je až neuvěřitelné jak soud prvního stupně z takového tvrzení svědka dovozuje plánovitost a záměr obžalovaného. Takové dovozování viny je zcela v rozporu s ust. § 2 odst. 2, 5 a 6 tr. řádu a dochází tak k porušení zásady presumpce neviny. Je zcela zřejmé, že v daném případě dochází ze strany soudu prvního stupně k naprosté desinterpretaci důkazů, kdy soud nedodržel svou zákonnou povinnost ve vztahu k hodnocení důkazů v tom smyslu, že nedodržel vysoký standard při hodnocení důkazů. Soud má sice volnost v rámci hodnocení důkazů, ale tato volnost není absolutní. Důkaz musí být odrazem skutečných událostí a situací, aby byla zachována garantována práva obžalovaného a obžalovaný byl uznán vinným na základě objektivně zjištěných skutečností a nikoliv na základě domnělých a vyvozovaných myšlenek soudu bez toho, aby takový domněnky byly podloženy objektivními důkazy1. Dle soudu je podstatným důkazem rovněž fotodokumentace včetně úředního záznamu, ze kterého vyplývá, že obžalovaný měl možnost cestou od svědka L. si vzít poleno jako zbraň a tímto polenem na poškozenou zaútočit. Měl minimálně dvě možnosti, kde poleno vzít, jak to vyplývá z fotodokumentace založené ve spise.

1

Nález Ústavního soudu ČR č.j. IV. ÚS 1291/12 6

K takovému odůvodnění a závěru soudu z provedených důkazů je nutné namítat opět to, že jde o zcela neopodstatněný a nepodložený závěr soudu, kdy naprosto nezákonným způsobem soud dovozuje vinu obžalovaného. Pokud se týče předmětu, s nímž měl obžalovaný napadnout poškozenou, tedy údajné poleno v průměru cca 12-15 cm, dlouhé cca 40 cm je nutné zdůraznit toto: Fotodokumentace sice ukazuje, že po cestě od svědka L. (učitele obžalovaného) do kadeřnictví jsou nějaké vrata, kdy na dvoře je hromada polen, ale už z fotodokumentace není zřejmé, zda tyto vrata jsou běžně odemčena a vrata otevřena, zda poleno, kterým měla být poškozena napadena je poleno z této hromady, zda obžalovaný byl na dvoře kde si dle závěru soudu měl vzít poleno, kterým následně poškozenou napadl, není zřejmé, kde měl obžalovaný poleno schované, když ani jeden ze svědků nevypověděl, že by viděl někoho jít do kadeřnictví s polenem v ruce, což by si nesporně svědci všimli, kdy se mělo jednat o poleno v průměru 12-15 cm a dlouhé cca 40 cm. Je zcela nepochybné, že fotodokumentace zachycující otevřená vrata, za nimiž je hromada polen, je opět důkaz, který byl ze strany policejního orgánu zcela nesprávně proveden!!! Předmětná vrata totiž nejsou nikdy stále odemčena dle tvrzení majitele, což bylo zjištěno následným dotazem obhájce obžalovaného. Policejní orgán v rámci ohledání místa činu a blízkého okolí si nechal odemknout uvedená vrata, kdy bylo zjištěno, že na dvoře se nachází jakási hromada polen a následně provedl policejní orgán nafotografování hromady polen a otevřených vrat. Ovšem tyto vrata nejsou nikdy stále otevřena, odemčena a tedy si je obžalovaný po cestě do kadeřnictví nemohl sám otevřít, pokud by je nepřelezl tam a zpět s polenem v ruce!!! Toto již ovšem policejní orgán neuvedl v protokolu o ohledání místa činu a okolí a stejně tak se tímto nezabýval ani soud prvního stupně. Stejně tak policejní orgán neuvedl, že svědek L. nemá na svém dvoře žádné polena a nikdy neměl!!! Tedy si je tam obžalovaný nemohl nikdy vzít, což soud prvního stupně již neřešil a tímto se nezabýval, kdy si soud zcela nesprávně vyhodnotil fotodokumentaci a místo kde se nachází hromada polen. Stejně tak se soud prvního stupně ani nezabýval tím, že nikdy uvedené poleno nebylo nalezeno a vlastně ani nebylo prokazatelně zjištěno, zda útok na poškozenou byl veden takovým polenem, kdy závěr o útoku polenem na poškozenou vychází jen a pouze z tvrzení poškozené, což nelze s ohledem na její amnézii prokázanou znaleckými posudky brát za věrohodné tvrzení. Lékařské posudky již nejsou schopny prokazatelně doložit, zda útok byl takovým polenem veden, kdy z lékařské zprávy ošetřujícího lékaře není zřejmé, zda měla poškozená ve vlasové části nějaké zbytky od polena, či jiného dřeva, kůry apod., což by v případě útoku rozštípnutým polenem zcela nepochybně měla. Je tedy otázkou, zda útok byl veden polenem nebo jiným podobným předmětem, přičemž u obžalovaného ani u něj doma, resp. jeho babičky kde v tu dobu bydlel, bylo nalezeno cokoliv, čím by mohl být veden útok na poškozenou. Stejně tak nebyl nalezen takový předmět ani v rámci ohledání okolí místa činu. F) Zpochybňování věrohodnosti výpovědi svědků: Dále je nutné namítat, že soud zpochybňuje výpověď obžalovaného, kdy zpochybnění výpovědi odůvodňuje zcela překroucenými závěry z provedených důkazů a rovněž tak zcela neodůvodněně zpochybňuje soud i výpovědi svědků v osobách rodinných příslušníku obžalovaného, přičemž k takovému zpochybnění nesvědčí jediný důkaz, kdy výpovědi rodinných příslušníků nebyly ničím vyvráceny ani prokazatelně zpochybněny. Soud prvního stupně tak zpochybňuje např. výpověď svědkyně Marie Nečesané, babičky obžalovaného, která od počátku přípravného řízení i před soudem vypovídá, že její vnuk, obžalovaný došel v uvedený den přesně v 17.00 hodin, kdy mu ještě nadala, že nebyl na 7

doučování, ale obžalovaný ji to vysvětlil, že byl u kadeřnice, která jej ovšem už neostříhala, protože bylo pozdě. Tato svědkyně pak také uvedla, že s časem si je jistá, protože se hodinové ručičky překrývaly. Na toto tvrzení soud uvádí, že toto tvrzení je nelogické, když pokud by se ručičky hodin překrývaly, muselo by se jednat o čas 17,28 hodin a nikoliv o 17,00 hodin. Toto vysvětlení soudu je ovšem opět nepodložené, kdy svědkyně neměla na mysli, že se hodinové ručičky překrývaly navzájem, ale toliko, že se ručičky překrývaly s ciferníkem hodin, což by svědčilo pro to, že bylo právě 17.00 hodin. Toto ovšem pochopili všichni přítomní mimo soudu, což je nyní evidentní. Nic méně toto již soud, ale v rámci dotazů u soudu na svědkyni neřešil, až následně si dovodil, že svědkyně měla na mysli překrytím hodinových ručiček to, že se ručičky překrývaly navzájem, což je ovšem opět závěr soudu zcela nepodložený a nelogický i v komparaci na další tvrzení této svědkyně, a to především na nesporný důkaz provedený ze strany Policie, kdy je zcela nepochybné, že obžalovaný v 17.10 hodin zapíná své PC. Stejně tak soud prvního stupně zcela neodůvodněně zpochybňuje výpovědi svědků – rodinných příslušníků obžalovaného ve vztahu k oblečení, které měl mít obžalovaný v uvedený den na sobě, a které bylo následně zajištěno Policií ČR k dalšímu zkoumání a zajištění biologických stop. Nebylo vyvráceno ani nijak zpochybněno, že by obžalovaný nebo jeho rodiče nevydali policejnímu orgánu oblečení, které měl v den napadení poškozené obžalovaný na sobě. Od toho se pak tedy odvíjí pochybnosti v podobě naprosté absence jakýchkoliv biologických stop a krevních stop na oblečení obžalovaného, když ze znaleckého posudku je naprosto nepochybné, že by obžalovaný pokud by byl pachatelem musel na oblečení krevní stopy mít. G) Facebooková komunikace obžalovaného: Soud prvního stupně dále odůvodňuje svůj závěr o vině obžalovaného tím, že obžalovaný dle názoru soudu musel o celé věci vědět více, než uváděl, přičemž k takovému závěru soud došel na základě facebookové komunikaci mezi obžalovaným a svědkyní R., kdy má obžalovaný psát cca v 20.40 hodin, že poškozená byla okradena, přičemž v této době o loupežném motivu kromě pachatele nikdo nevěděl. Takové dovozování viny a vědomosti o loupežném motivu je zcela irelevantní a nepodložené. Je zcela zřejmé, že obžalovaný to sice napsal, ale je běžné, že jestliže jel před tím kolem a viděl u kadeřnictví Policii, mohl si myslet, že šlo o okradení poškozené. Navíc se o tom před tím než cokoliv napíše na facebooku baví o události s kamarády a zde již došlo k dovození, že poškozenou okradli. Není to tedy poprvé vyřčeno ze strany obžalovaného, ale došlo k tomu spontánně při osobní komunikaci mezi obžalovaným a jeho kamarády. V uvedené facebookové komunikaci obžalovaný přeci nikde nepíše, že by poškozenou někdo fyzicky napadl a okradl, ale pouze, že ji někdo okradl, což znamená, že obžalovaný nevěděl o tom, že by někdo poškozenou tak brutálně napadl a následně ji okradl, ale myslel si, že ji pouze někdo okradl a proto je tam Policie. Nic méně k takovému závěru soudu mimo uvedenou nic neříkající facebookovou komunikaci nesvědčí naprosto žádný důkaz, kdy se stejně tak mohlo jednat o to, jak je výše uvedeno, že si obžalovaný myslel, že poškozenou pouze okradl někdo a proto je tam policie. Tomuto závěru svědčí i to, že by obžalovaný musel být duševně nemocný, aby nejdříve psal na facebooku to, že poškozenou někdo okradl, přičemž by to byl on sám a následně se šel dobrovolně přihlásit policii, že v uvedený den a hodinu v kadeřnictví byl. H) Nevypořádání se s provedenými důkazy: Soud prvního stupně se zcela žádným způsobem nevypořádal v rámci odůvodnění napadeného rozhodnutí se zásadním důkazem, kterým je trasologická stopa v krevní louži na místě činu, kdy je zřejmé, že otisk boty v krevní louži nesouhlasí s jakoukoliv botou, 8

která byla zajištěna u obžalovaného a jeho rodinných příslušníků, stejně tak jako na botách nebyly nalezeny shodné biologické vzorky a tedy na místě činu musela být další osoba odlišná od obžalovaného. Je zcela nepochybné, že trasologická stopa není ani od obžalovaného, ani od pracovníků lékařské služby a ani od syna poškozené, kdy je tedy logické, že na místě činu musela být další osoba, což jaksi OČTŘ a ani soud prvního stupně neřešily a tak závažnou skutečností se nezabývaly, a to opakovaně i přes to, že obhajoba tyto skutečnosti opakovaně namítá. Stejně tak nález osmi ulámaných nehtů s biologickými stopami soud opakovaně neřeší, kdy takto zásadní důkaz jednak svědčí pro to, že k útoku na poškozenou došlo zcela jinak, než popisuje poškozená a jednak pro to, že to nebyl obžalovaný, kdo útočil, když na nehtech se nacházejí biologické stopy, které s obžalovaným nejsou shodné. Krevní stopy a krevní rozstřiky, které naprosto neodpovídají popisu napadení ze strany poškozené, což opět vnáší do celé věci důvodné pochybnosti o vině obžalovaného, resp. o tom, že pachatelem je obžalovaný. Pokud se týče rekognice, a to ať fotorekognice nebo následné rekognice in natura je zřejmé, že ani u jedné poškozená obžalovaného neoznačila, když především při rekognici provedené dle fotografií dne 26. 2. 2013, tedy bezprostředně po probuzení poškozené z umělého spánku je zcela evidentní, že poškozená obžalovaného v žádném případě neoznačila, ale měla snahu označit zcela jinou osobu, což se evidentně nelíbilo policejnímu komisaři, a proto rekognici ukončil. U obou rekognic je dále nutné zmínit znalecký posudek paní Mgr. Lenky Čermákové. Zde je nutné namítat, že tato znalkyně nemá naprostou žádnou aprobaci, aby mohla vypracovat znalecký posudek v této trestní věci, kdy tato znalkyně je znalec v oboru školství a kultura – psychologie. Nejde tedy o klinického psychologa, a tedy tato znalkyně není oprávněna vypracovávat jakýkoliv znalecký posudek na poškozenou či obžalovaného. I) Znalecký posudek z oboru psychologie Mgr. Lenky Čermákové: V dané věci byly vypracovány znalecké posudky na osobu poškozené paní L. B., a to především z oboru psychologie znalkyní Mgr. Lenkou Čermákovou. Je naprosto nepochybné a flagrantní pochybení policejního orgánu a soudu, že znalecký posudek v tak závažné trestní věci vypracuje znalec, který k tomu nemá aprobaci, resp. není oprávněn takové znalecké posudky vypracovávat, když není klinickým psychologem, ale pouze psychologem ve školství a kultuře. Na to, aby v dané trestní věci mohl znalec vypracovat znalecký posudek na poškozenou, či obžalovaného musí být klinickým psychologem a nikoliv psychologem ve školství a kultuře. Znalecký posudek této znalkyně byl ze strany obhajoby předložen znaleckému ústavu v Opavě, který konstatovat, že jednak je znalecký posudek vypracován nezpůsobilým znalcem v oboru, ale především, že znalecký posudek byl vypracován na základě zastaralých metod WAIS-R (inteligenční test) a WM (paměťový test), jejichž konstrukce neodpovídá současným psychodiagnostickým požadavkům a jejíž normy již dávno neplatí pro současnou populaci. Ve znaleckých rozvahách schází argumentace k předestřenému tvrzení, že zranění nemělo zásadní vliv na schopnost svědkyně zapamatovat si, vybavit a reprodukovat. Znalkyně se ve svém posudku vyjadřuje vágně a neurčitě, kdy se zcela nezabývá otázkou situační kognitivní výkonnosti a možných situačních pozornostních a paměťových selhání poškozené tempore crimis. Je tedy zřejmé, že znalecký posudek z oboru psychologie je v tomto trestním řízení zcela nepoužitelný a bude nutné opětovně nechat vyhotovit znalecký posudek znalcem k tomu 9

odpovědným a vyšetřit poškozenou, aby bylo možné odpovědně odpovědět na otázky, které měla zodpovědět Mgr. Lenka Čermáková. J) Souhrn skutečností: Je tedy zcela zřejmé, že soud prvního stupně dospěl k závěru o vině obžalovaného pouze a jen na základě ne zcela věrohodné výpovědi poškozené, která jednak vypovídá v rozporu s výpověďmi svědků (Š., V., obžalovaný, svědek K., ve vztahu k přítomnosti matky malého hocha v kadeřnictví), jednak oproti nesporným důkazům (ulámané nehty, krevní stopy a rozstřiky) odlišně popisuje způsob a místo napadení pachatelem, v rámci rekognicí poškozená nikdy neoznačila obžalovaného a s ohledem na její více než pravděpodobnou amnézii je nutné tuto výpověď poškozené brát jako nevěrohodnou, a to právě s ohledem na její ztrátu krátkodobé paměti. Stejně tak výpověď svědkyně Š. žádným způsobem nenaznačuje, že by pachatelem byl právě obžalovaný, kdy naopak výpověď této svědkyně obžalovaného vylučuje z okruhu pachatelů, když v kontextu s výpověďmi svědků K. a V. je zřejmé, že tato svědkyně neviděla obžalovaného vcházet do kadeřnictví, ale viděla úplně jinou osobu. Dle názoru obhajoby tedy soud prvního stupně rozhodl o vině obžalovaného na základě zcela nepodložených domněnek a zcela neoprávněného dovozování viny, kdy zcela neodůvodněně a nezákonně dovozuje vinu z důkazů, které deformuje v neprospěch obžalovaného, a to i přes to, že důkazy jednoznačně svědčí pro to, že pachatelem skutku obžalovaný není a nemohl být, protože v době, kdy k napadení poškozené došlo, byl prokazatelně již doma a je zcela nepochybné, že bezprostředně po obžalovaném do kadeřnictví přišla ještě jedna neustanovená osoba, které je zcela nepochybně pachatelem. Je zřejmé, že v daném případě došlo k porušení zásady presumpce neviny ve smyslu článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, kdy provedeným dokazováním nebylo prokázáno jednoznačně a s nejvyšším stupněm jistoty, že se obžalovaný dopustil jednání, které mu je kladeno obžalobou za vinu a z něhož byl soudem prvního stupně uznán vinným, kdy soud prvního stupně měl veškeré důvodné pochybnosti, které jsou v dané trestní věci značné, vyložit v prospěch obžalovaného viz např. nález č.j. III. ÚS 2042/08 nebo č.j. I. ÚS 375/06. Princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno. Existují-li přitom jakékoliv rozumné pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Odsuzující výrok může mít zákonný podklad toliko tehdy, je-li v důkazním řízení dosaženo nejvyššího možného stupně jistoty ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla "prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost"2. S ohledem na výše uvedené skutečnosti obžalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 5. 2014, č.j. 9T 12/2013, v celém rozsahu zrušil a sám rozhodl tak, že se obžalovaný, dle ust. § 226 písm. c) tr. řádu, zprošťuje obžaloby v celém rozsahu. Lukáš Nečesaný i.s. JUDr. Petr Dítě, LL.M. obhájce obžalovaného

2

Nález Ústavního soudu ČR, č.j. I. ÚS 3741/11 10