EVROPSKÁ KOMISE
V Bruselu dne 10.10.2014 C(2014) 7237 final
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) č. …/.. ze dne 10.10.2014, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr
(Text s významem pro EHP)
CS
CS
DŮVODOVÁ ZPRÁVA 1.
SOUVISLOSTI AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
1.1
Souvislosti a cíl
Nařízení (EU) č. 575/2013 (nařízení o kapitálových požadavcích) bylo přijato v červnu 2013 jako jednotný soubor pravidel pro obezřetnostní požadavky na instituce (tj. úvěrové instituce a investiční podniky) usazené v Unii. Potřeba společných pravidel se dále zvýšila v důsledku vstupu jednotného mechanismu dohledu v platnost, kdy se očekává, že Evropská centrální banka převezme přímé pravomoci dohledu nad významnými úvěrovými institucemi povolenými v zúčastněných členských státech v listopadu 2014. Nařízení o kapitálových požadavcích je první součástí práva Unie, která zahrnuje požadavek na instituce vypočítat pákový poměr, podat o něm zprávu orgánu dohledu a zveřejnit jej. Přesněji řečeno, článek 429 nařízení o kapitálových požadavcích požaduje, aby instituce vypočítaly svůj pákový poměr podle metodiky stanovené v tomto článku. Článek 430 žádá, aby podaly zprávu o pákovém poměru příslušným orgánům, a článek 451 požaduje, aby jej zveřejnily. Nařízení o kapitálových požadavcích však neobsahuje podmínku, aby instituce měly kapitálový požadavek vycházející z pákového poměru. Rozhodnutí ohledně zařazení takového požadavku bylo ponecháno na pozdější dobu. V souladu s článkem 511 nařízení o kapitálových požadavcích je požadováno, aby Evropská komise do konce roku 2016 předložila Radě a Parlamentu zprávu o pákovém poměru. Zpráva bude vycházet ze zprávy Evropského orgánu pro bankovnictví a bude k ní případně připojen legislativní návrh na zavedení závazného pákového poměru nebo různých pákových poměrů pro různé modely podnikání, který bude použitelný od 1. ledna 2018. Tento návrh bude podroben úplnému posouzení dopadů. Zavedení požadavků na podávání zpráv o pákovém poměru a na jeho zveřejnění bylo považováno za jeden z prvků mezinárodní a evropské regulační reakce na finanční krizi. Hlavní příčinou světové finanční krize bylo zvyšování nadměrné rozvahové a podrozvahové páky v bankovním systému. V mnoha případech banky vytvářely nepřiměřenou páku a současně udržovaly silné kapitálové poměry založené na riziku. Pákový poměr má dva cíle: limitovat riziko nadměrné páky tím, že omezí její vytváření v bankovním sektoru, a sloužit jako mezní hranice pro kapitálové požadavky založené na riziku. Ustanovení čl. 456 odst. 1 písm. j) nařízení o kapitálových požadavcích zplnomocňuje Komisi ke změně míry kapitálu a celkové míry expozic pákového poměru prostřednictvím aktu v přenesené pravomoci, pokud jsou na základě zpráv předložených příslušným orgánům zjištěny nedostatky ve způsobu, jakým jsou tato opatření v současnosti vymezena, před tím, než budou instituce povinny začít zveřejňovat pákový poměr (tj. před 1. lednem 2015). Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) informoval Komisi o významných rozdílech ve způsobu, jakým instituce v různých členských státech chápou a vykládají stávající předpisy o pákovém poměru. Na základě analýzy EBA se Komise domnívá, že tyto rozdíly by vedly k významným odlišnostem ve způsobu výpočtu pákového poměru. To by mělo za následek situaci, kdy by čísla zveřejněná různými institucemi nebyla srovnatelná. Komise se proto rozhodla předložit nyní tento akt v přenesené pravomoci s cílem jasně formulovat dané požadavky, tak aby mohly být účinně a soudržně provedeny v celé Evropské unii.
CS
2
CS
Technická poznámka: Co znamená pákový poměr? Pákový poměr je definován takto: Pákový poměr se rovná kapitálu tier 1 vydělenému mírou expozic. Zatímco neexistuje rozdíl mezi čitatelem pákového poměru a čitatelem kapitálového poměru tier 1 (tj. oba používají kapitál tier 1), liší se jejich jmenovatel. Pákový poměr používá takzvanou míru expozic, kdežto kapitálový poměr tier 1 používá rizikově vážená aktiva. Výpočet míry expozic pákového poměru celkově pracuje s účetními hodnotami expozic (je téměř neutrální z hlediska účetních pravidel, tj. při výpočtu jsou odstraněny hlavní účetní rozdíly mezi obecně uznávanými účetními zásadami USA a mezinárodními standardy účetního výkaznictví) s výjimkou měření derivátů, písemných úvěrových derivátů a transakcí s financováním cenných papírů1, včetně dohod o zpětném odkupu (repo obchody). Zatímco výpočet rizikově vážených aktiv rovněž vychází z účetních hodnot expozic, liší se od míry expozic tím, že zohledňuje způsobilé techniky snižování rizika, jako je kolaterál, hypotéky, záruky nebo zajištění (jejichž hodnota se odečítá od hodnoty expozic), a uplatňuje rizikové váhy na výsledné hodnoty expozic (tyto rizikové váhy jsou často nižší než 100 %). 1.2
Současné požadavky na pákový poměr v Unii
Jak bylo ukázáno v předchozím oddílu, v právu EU v současnosti neexistuje podmínka splnit vlastní kapitálový požadavek vycházející z pákového poměru a požadavek na zveřejňování bude platný až od 1. ledna 2015. Jediné dva závazné požadavky se týkají výpočtu pákového poměru a podávání zpráv o něm.2 Komise se v tomto okamžiku domnívá, že pákový poměr je navržen za účelem pokrytí rizika nadměrné páky a slouží jako mezní hranice pro kapitálové požadavky citlivé vůči riziku. Proto není pákový poměr navržen ani by neměl být přesně nastaven jako celkový hlavní kapitálový požadavek, který by podpořil odklon od obchodování s nízkým (váženým) rizikem a mohl by vést k nesprávnému ocenění rizika úvěrů a dalších finančních produktů. V každém případě tento akt v přenesené pravomoci neurčí žádné závazné nastavení pákového poměru, o kterém může být rozhodnuto na konci roku 2016, kdy Komise předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o dopadu pákového poměru. Ke zprávě bude případně připojen legislativní návrh. 1.3
Dopad
Posouzení dopadu3, které bylo zveřejněno spolu s návrhem nařízení o kapitálových požadavcích dne 20. července 2011, zahrnovalo analýzu dopadu zavedení předpisů týkajících se pákového poměru. Toto posouzení dopadů odůvodnilo přijetí nařízení o kapitálových požadavcích obsahujícího předpisy ohledně pákového poměru.
1
2 3
CS
Jde o repo obchody (repo obchody a reverzní repo obchody), půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, transakce s delší dobou vypořádání a maržové obchody. Kromě toho článek 87 směrnice 2013/36/EU (směrnice o kapitálových požadavcích) umožňuje příslušným orgánům zavést požadavek na pákový poměr pilíře 2. Viz http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX:52011SC0949.
3
CS
V lednu 2014 Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) provedl důkladné posouzení dopadů předpisů týkajících se pákového poměru, přičemž použil údaje, které poskytlo přibližně 170 bank z 18 členských států (banky byly rozděleny do dvou skupin: 40 bank skupiny 1 (tj. velké banky) a 130 bank skupiny 2). Orgán EBA provedl analýzu dvou skupin dopadů: nejdříve prozkoumal dopad rozdílných výkladů předpisů pro zacházení s transakcemi s financováním cenných papírů, kdy podle výkladu některých bank mohl být kolaterál obdržený během repo operace odečten od částky pohledávky – čímž se snížil dopad těchto operací na celkové expozice instituce (zpráva EBA toto nazývá jako „výklad 1“). Dále orgán EBA posoudil dopad revidovaného znění basilejských předpisů (více podrobností viz níže), protože se domníval, že revidované předpisy dohodnuté na mezinárodní úrovni, které schválili guvernéři centrálních bank a ministři financí dne 14. ledna 2014, povedou ke správnějšímu měření páky v porovnání s předchozí verzí předpisů, která tvořila základ současného článku 429 nařízení o kapitálových požadavcích. Následující tabulka představuje orientační přehled průměrných pákových poměrů podle výkladu 1 a výkladu 2 (tj. není možné provést odečet, který je možný podle výkladu 1) a revidovaného znění předpisů Basilej III týkajících se pákového poměru, sestavený orgánem EBA a rozdělený na základě skupin bank. Průměrný pákový poměr (v %) ve skupině bank 1 a skupině bank 2 na základě posouzení orgánu EBA:
Skupina 1 Skupina 2
Basilej III
Výklad 1
Výklad 2
3,3
3,3
3,1
3,9
3,9
3,8
Tabulka ukazuje, že celkově by banky EU splňovaly hypotetický požadavek na pákový poměr ve výši 3 % kapitálu tier 1 vycházející z revidované normy rámce Basilej, bez ohledu na to, který výklad zacházení s expozicemi repo obchodů se použije. Tento výsledek také odráží skutečnost, že kapitálové poměry mnoha bank EU založené na riziku se oproti úrovním před vypuknutím krize výrazně zlepšily. 1.4
Mezinárodní vývoj
V lednu 2014 Basilejský výbor dokončil definici toho, jak by měl být vypočítáván pákový poměr, a stanovil orientační referenční hodnotu (konkrétně 3 % kapitálu tier 1). Pákový poměr ve výši 3 % kapitálu tier 1 bude testován během sledovacího období do roku 2017, kdy Basilejský výbor rozhodne o jeho konečném nastavení. Znění předpisů týkajících se pákového poměru, které navrhl Basilejský výbor4, objasňuje otázku výkladu, na kterou upozornil orgán EBA. Jasně stanoví, že z důvodu obezřetnosti je třeba upřednostnit přesný výklad zacházení s repo obchody. 1,5
Hlavní podstatné změny oproti současnému znění
Oproti současnému znění článku 429 nařízení o kapitálových požadavcích byly provedeny tyto podstatné změny: 4
CS
http://www.bis.org/publ/bcbs270.pdf
4
CS
1.
vyjasnění toho, že v případě transakcí s financováním cenných papírů nelze obdržený kolaterál použít ke snížení hodnoty expozic těchto obchodů, ale hotovostní pohledávky a platby transakcí s financováním cenných papírů se stejnou protistranou lze za splnění přísných kritérií odečíst;
2.
pro výpočet a vykazované období se použije konec vykazovaného období (čtvrtletí) namísto průměru za tři měsíce. Tato změna sníží provozní zátěž institucí a navíc uvede pákový poměr do souladu s údaji pro vykazování solventnosti, pro něž by měl sloužit jako mezní hranice;
3.
na použití konverzních faktorů úvěrového rizika v rámci standardizovaného přístupu pro úvěrové riziko ve výši 0 %, 20 %, 50 % nebo 100 % v závislosti na kategorii rizika se vztahuje strop ve výši 10 % namísto 100% vážení podrozvahových expozic;
4.
pokud jde o deriváty, obdrženou hotovostní variační marži lze odečíst od hodnoty expozice;
5.
u písemných úvěrových derivátů se měří jejich hrubá pomyslná hodnota namísto reálné hodnoty, ale změny reálné hodnoty uznané prostřednictvím ocenění zisku a ztrát (ztráty) je možné z pomyslné hodnoty odečíst. Při splnění přísných kritérií je také možné kompenzovat prodané zajištění koupeným zajištěním;
6.
odečet klientské komponenty transakcí se způsobilou ústřední protistranou z pákového poměru v případě, že instituce není povinna proplatit klientovi náhradu, pokud by způsobilá ústřední protistrana selhala, protože nevytváří páku;
7.
namísto účetní konsolidace se konsolidace bude vztahovat na regulační konsolidaci používanou na rámec založený na riziku.
Vzhledem k tomu, že původní ustanovení nařízení o kapitálových požadavcích odrážela ustanovení norem rámce Basilej, jsou řešení nalezená pro nedostatky předpisů tohoto rámce vhodná také pro řešení odpovídajících nedostatků příslušných ustanovení nařízení o kapitálových požadavcích. Přestože změny navržené v tomto aktu v přenesené pravomoci jsou obecně v souladu s revidovanými normami rámce Basilej týkajícími se pákového poměru, jedna z těchto změn se zabývá „zvláštními podmínkami v Unii“, o nichž se v těchto normách nejedná. Tyto zvláštní podmínky jsou způsobeny skutečností, že v porovnání s rámcem Basilej má nařízení o kapitálových požadavcích širší oblast působnosti. Nařízení o kapitálových požadavcích se vztahuje na všechny banky (a investiční podniky) usazené v Unii, jak na konsolidované, tak na individuální úrovni, zatímco rámec Basilej se vztahuje pouze na (velké) banky s mezinárodní působností, obvykle na konsolidované úrovni. Tato rozsáhlá oblast působnosti se vztahuje jak na kapitálové požadavky založené na riziku, tak na požadavky v rámci nařízení o kapitálových požadavcích týkající se pákového poměru. Na rozdíl od kapitálových požadavků založených na riziku však požadavky týkající se pákového poměru v současnosti nepočítají se zvláštním zacházením s expozicemi uvnitř skupiny, pokud instituce uplatňují nařízení o kapitálových požadavcích na individuální úrovni. Aby došlo ke sladění obou požadavků, tento akt v přenesené pravomoci tedy počítá s možností vyloučit expozice uvnitř skupiny se souhlasem příslušného orgánu a za splnění určitých podmínek v případě, že se předpisy týkající se pákového poměru uplatňují na individuální úrovni. Uplatňování pákového poměru na individuální úrovni na expozice uvnitř skupiny v případě, že se kapitálové požadavky založené na riziku na této úrovni neuplatňují, by nebylo v souladu s úlohou pákového poměru coby mezní hranice pro kapitálové požadavky založené na riziku. To je obzvláště důležité v případě družstevních bankovních skupin, které mají mnoho menších subjektů přidružených k ústřednímu orgánu.
CS
5
CS
2.
KONZULTACE PŘED PŘIJETÍM PRÁVNÍHO AKTU
Komise uspořádala dne 10. března 2014 veřejné slyšení se zúčastněnými stranami. Následně obdržela přibližně 60 písemných připomínek a příspěvků, z nichž většina pocházela od bank a obchodních sdružení. Většina respondentů se vyjádřila ve prospěch pákového poměru coby doplňkové mezní hranice pro míru kapitálu založeného na riziku. Byly nadneseny tři hlavní otázky: 1) potřeba blíže objasnit kritéria umožňující odečíst obdrženou hotovostní variační marži z hodnoty expozic derivátů; 2) odečet hotovostních pohledávek a plateb za repo obchody a reverzní repo obchody se stejnou protistranou (například ústřední protistrana); a 3) vyloučení expozic uvnitř skupiny z míry expozic v případě, že se pákový poměr uplatňuje na individuální úrovni. Třetí bod je motivován zejména obavami ohledně dopadu na: a)
interní operace refinancování mezi mateřskou společností a jejími dceřinými podniky;
b)
derivátové operace mezi investiční bankou skupiny a dalšími subjekty skupiny: tento způsob fungování posílilo nařízení (EU) č. 648/2012 (EMIR); a
c)
finanční záruky.
Jak bylo zmíněno v předchozím oddíle, tento problém způsobuje rozšířená oblast působnosti v Unii v porovnání s mezinárodně dohodnutým zněním a řeší jej zvláštní ustanovení v aktu v přenesené pravomoci. Další otázkou, kterou nadneslo odvětví, je zacházení s otevřenými repo obchody. Jde o repo obchody, které je možné kdykoli ukončit, pokud je splněna dohodnutá lhůta pro odvolání (často jde o 2 až 3 dny), a které jsou ekonomicky srovnatelné s jednodenními americkými repo obchody pro refinancování. Přibližně 13 % repo obchodů v EU je „otevřených“. Komise by podpořila stanovisko, že otevřené evropské repo obchody je třeba považovat za obchody s danou splatností, která je rovna lhůtě pro odvolání, a mělo by se mít za to, že je splněn „tentýž daný termín konečného vypořádání“. To by znamenalo, že takovéto transakce jsou způsobilé k odečtení hotovostních pohledávek a plateb za repo obchody a reverzní repo obchody se stejnou protistranou. 3.
PRÁVNÍ STRÁNKA AKTU V PŘENESENÉ PRAVOMOCI
Jak bylo vysvětleno v oddílu 1.1, nařízení o kapitálových požadavcích obsahuje různé články týkající se pákového poměru: definice a výpočet (článek 429), úroveň uplatňování (články 6 a 11), podávání zpráv orgánům dohledu (článek 430), zpřístupnění informací (článek 451) a přezkum (článek 511). Spolutvůrci právních předpisů svěřili prostřednictvím čl. 456 odst. 1 písm. j) Komisi pravomoc doladit složení pákového poměru pomocí změny příslušného článku v nařízení o kapitálových požadavcích (článek 429) před tím, než se dne 1. ledna 2015 jeho zveřejnění stane povinným. Jak již bylo zdůrazněno v oddílu 1.2, orgán EBA zjistil, že současné znění nařízení o kapitálových požadavcích vykládají instituce různě, a tudíž je nutné vyjasnit znění článku 429 tohoto nařízení. Za účelem vyřešení tohoto problému upravuje akt v přenesené pravomoci způsob výpočtu pákového poměru, způsob předkládání zpráv orgánu dohledu a způsob zveřejňování. Navržené úpravy jsou zcela v souladu s právním základem. Poté, co bude akt v přenesené pravomoci přijat, bude nutné odpovídajícím způsobem změnit šablonu pro zpřístupňování informací orgánu dohledu a šablonu pro obecné zveřejňování.
CS
6
CS
Akt v přenesené pravomoci mění strukturu článku 429 tím, že z několika stávajících odstavců vytváří dva nové články: a)
článek 429a stanovuje obecné zacházení s hodnotou expozice derivátů (jak rozvahových, tak podrozvahových) a další zacházení s hotovostní variační marží a písemnými úvěrovými deriváty;
b)
článek 429b stanovuje zvláštní zacházení s hodnotou expozice hotovostních pohledávek a plateb transakcí s financováním cenných papírů (jak rozvahových, tak podrozvahových), včetně: •
kritérií pro odečet hotovostních pohledávek a plateb za repo obchody a reverzní repo obchody se stejnou protistranou,
•
opatření týkajícího se „navýšení“ pro transakce s financováním cenných papírů s protistranou a
•
zacházení s opatřením týkajícím se navýšení v případě, že banka jedná jako zmocněnec.
Použití samostatných článků zajistí lepší přehled základních zásad v oblasti výpočtu a měření pákového poměru. Vzhledem ke změně struktury článku 429 a přidání článků 429a a 429b bylo nezbytné změnit odpovídajícím způsobem první odstavec článku 429, aby zůstaly zachovány správné odkazy. Proto bylo za účelem jasnosti a s ohledem na změny ve struktuře článku považováno za vhodnější nahradit celý článek 429 a současně zachovat všechny nezbytné prvky, kterých se netýká svěření pravomoci, beze změny.
CS
7
CS
NAŘÍZENÍ KOMISE V PŘENESENÉ PRAVOMOCI (EU) č. …/.. ze dne 10.10.2014, kterým se mění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o pákový poměr (Text s významem pro EHP)
EVROPSKÁ KOMISE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/20125, a zejména na čl. 456 odst. 1 písm. j) uvedeného nařízení, vzhledem k těmto důvodům:
CS
(1)
Od 1. ledna 2015 budou instituce povinny zveřejňovat pákový poměr vypočítaný podle článku 429 nařízení (EU) č. 575/2013 a před tímto datem je Komisi svěřena pravomoc přijmout akt v přenesené pravomoci, kterým se změní míra expozice a hodnota kapitálu pro výpočet pákového poměru, a napravit tak jakékoli nedostatky zjištěné na základě zpráv předložených institucemi.
(2)
Mezi udávanými pákovými poměry uvedenými v čl. 429 odst. 2 nařízení (EU) č. 575/2013 byly zaznamenány rozdíly z důvodu odlišného výkladu ze strany jednotlivých institucí, pokud jde o odečet kolaterálu při financování cenných papírů a repo obchodech. Tyto rozdíly ve výkladu a podávání zpráv se projevily poté, co Evropský orgán pro bankovnictví (EBA) zveřejnil dne 4. března 2014 analytickou zprávu.
(3)
Vzhledem k tomu, že ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 odrážela ustanovení norem rámce Basilej, jsou řešení nalezená pro nedostatky předpisů tohoto rámce vhodná také pro řešení odpovídajících nedostatků příslušných ustanovení tohoto nařízení.
(4)
Basilejský výbor přijal dne 14. ledna 2014 revidované znění předpisů o pákovém poměru, které obsahuje zejména dodatečná opatření týkající se měření a odečtu repo obchodů a transakcí s financováním cenných papírů. Uvedení ustanovení nařízení (EU) č. 575/2013 týkajících se výpočtu pákového poměru do souladu s mezinárodně dohodnutými předpisy by mělo řešit odlišný výklad ze strany jednotlivých institucí, pokud jde o odečet kolaterálu při financování cenných papírů a repo obchodech, a mělo by posílit mezinárodní srovnatelnost a vytvořit rovné podmínky pro instituce, které jsou usazeny v Unii a fungují na mezinárodní úrovni.
(5)
Clearing prováděný prostřednictvím ústřední protistrany podle hlavního modelu běžně používaného v Unii vede k dvojímu započtení páky do míry expozic instituce, která slouží jako člen clearingového systému.
5
Úř. věst. L 176, 27.6.2013, s. 1.
8
CS
(6)
Clearing transakcí s financováním cenných papírů, zejména repo obchodů, prostřednictvím způsobilých ústředních protistran může přinést velké výhody, jako je mnohostranné vzájemné započtení a důsledné postupy řízení kolaterálu, které posilují finanční stabilitu. Mělo by proto být umožněno odečítat hotovostní pohledávky a platby za repo obchody a reverzní repo obchody se stejnou způsobilou ústřední protistranou.
(7)
Repo obchody, které je možné kdykoli ukončit, pokud je splněna dohodnutá lhůta pro odvolání, by měly být považovány za operace s danou splatností, která je rovna lhůtě pro odvolání, a mělo by se mít za to, že je splněn „tentýž daný termín konečného vypořádání“, tak aby tyto operace byly způsobilé k odečtení hotovostních pohledávek a plateb za repo operace a reverzní repo operace se stejnou protistranou.
(8)
Revidovaný pákový poměr by měl vést k přesnějšímu měření páky a měl by přiměřeným způsobem omezovat hromadění páky v institucích usazených v Unii.
(9)
Podávání zpráv o pákovém poměru na konci čtvrtletního období v daném časovém bodě uvádí pákový poměr lépe do souladu s vykazováním solventnosti než podávání zpráv na základě tříměsíčního průměru.
(10)
Použití hrubé pomyslné hodnoty pro písemné úvěrové zajištění vydané institucí odráží páku vhodněji, než použije-li se pro tyto nástroje metoda ocenění podle tržní hodnoty.
(11)
Rozsah konsolidace pro výpočet pákového poměru by měl být uveden do souladu s regulačním rozsahem konsolidace používané ke stanovení rizikově vážených kapitálových poměrů.
(12)
Změny zavedené tímto nařízením by měly vést k lepší srovnatelnosti pákových poměrů zveřejňovaných institucemi a měly by pomoci zabránit tomu, aby účastníci trhu dostávali zavádějící informace, pokud jde o skutečnou páku institucí. Je proto nezbytné, aby toto nařízení vstoupilo v platnost co nejdříve.
(13)
Nařízení (EU) č. 575/2013 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,
PŘIJALA TOTO NAŘÍZENÍ: Článek 1 Nařízení (EU) č. 575/2013 se mění takto: 1)
Článek 429 se nahrazuje tímto: „Článek 429 Výpočet pákového poměru
1.
Instituce vypočítají svůj pákový poměr podle metodiky stanovené v odstavcích 2 až 13.
2.
Pákový poměr se vypočítá jako hodnota kapitálu instituce dělená celkovou mírou expozic dané instituce a vyjadřuje se v procentech. Instituce vypočítávají pákový poměr k referenčnímu datu vykázání.
3.
CS
Pro účely odstavce 2 je hodnotou kapitálu hodnota kapitálu tier 1.
9
CS
4.
5.
Celková míra expozic je součet hodnot expozic: a)
aktiv uvedených v odstavci 5, pokud nebyly odečteny při stanovování hodnoty kapitálu uvedené v odstavci 3;
b)
derivátů uvedených v odstavci 9;
c)
navýšení pro úvěrové riziko protistrany týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami uvedenými v článku 429b;
d)
podrozvahových prvků uvedených v odstavci 10.
Instituce určí hodnotu expozic pro aktiva, kromě smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, v souladu s těmito zásadami: a)
hodnotami expozic pro aktiva se rozumí hodnoty expozic podle čl. 111 odst. 1 první věty;
b)
nabytý fyzický nebo finanční kolaterál, nabyté záruky nebo snižování úvěrového rizika se nepoužijí ke snížení hodnot expozic aktiv;
c)
úvěry se nesnižují o vklady;
d)
repo obchody, půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, transakce s delší dobou vypořádání a maržové obchody se neodečítají.
6.
Instituce mohou z míry expozic stanovených v odstavci 4 tohoto článku odečíst částky odečtené z kmenového kapitálu tier 1 v souladu s čl. 36 odst. 1 písm. d).
7.
Příslušné orgány mohou instituci udělit svolení, aby do míry expozic nezahrnovala expozice, které mohou využít zacházení stanoveného v čl. 113 odst. 6. Příslušné orgány mohou toto svolení udělit pouze tehdy, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené v čl. 113 odst. 6 písm. a) až e) a pokud udělily souhlas stanovený v čl. 113 odst. 6.
8.
Odchylně od odst. 5 písm. d) mohou instituce určit hodnotu expozice hotovostních pohledávek a plateb zahrnutých do repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů se stejnou protistranou na základě čisté hodnoty pouze tehdy, pokud jsou splněny tyto podmínky: (a)
transakce mají tentýž daný termín konečného vypořádání;
(b)
právo započítat částky, které dluží protistraně, vůči částkám, které je dlužna protistrana, je právně vymahatelné ve všech těchto situacích:
c)
i)
za běžného fungování;
ii)
v případě selhání, platební neschopnosti nebo konkursu;
protistrany mají v úmyslu provést čisté vypořádání závazků, realizovat aktiva a současně vypořádat závazky nebo se na transakce vztahuje mechanismus vypořádání, jehož výsledek funkčně odpovídá čistému vypořádání.
Pro účely písmene c) prvního pododstavce výsledek mechanismu vypořádání funkčně odpovídá čistému vypořádání tehdy, pokud se ke dni vypořádání čistý výsledek peněžních toků transakcí v rámci tohoto mechanismu rovná jediné čisté částce v rámci čistého vypořádání.
CS
10
CS
9.
Instituce určují hodnoty expozic u smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, v souladu s článkem 429a.
10.
Instituce určují hodnoty expozic podrozvahových položek s výjimkou smluv uvedených v příloze II, úvěrových derivátů, repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů v souladu s čl. 111 odst. 1. Instituce však nesníží nominální hodnotu těchto položek specifickými úpravami o úvěrové riziko. V souladu s čl. 166 odst. 9, pokud se některý příslib vztahuje k prodloužení jiného příslibu, použije se nižší ze dvou konverzních faktorů spojených s jednotlivými přísliby. Na hodnotu expozice podrozvahových položek s nízkým rizikem uvedených v čl. 111 odst. 1 písm. d) se vztahuje horní hranice ve výši 10 % jejich nominální hodnoty.
11.
CS
Instituce, která je členem clearingového systému způsobilé ústřední protistrany, může z výpočtu míry expozic vyloučit obchodní expozice následujících položek, za podmínky, že je u těchto obchodních expozic prováděn clearing prostřednictvím těchto způsobilých ústředních protistran a že současně splňují podmínky stanovené v čl. 306 odst. 1 písm. c): a)
smlouvy uvedené v příloze II;
b)
úvěrové deriváty;
c)
repo obchody;
d)
půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit;
e)
transakce s delší dobou vypořádání;
f)
maržové obchody.
12.
Pokud instituce, která je členem clearingového systému způsobilé ústřední protistrany, poskytne této způsobilé ústřední protistraně záruku za plnění klienta, jenž přímo vstupuje do derivátových transakcí se způsobilou ústřední protistranou, zahrne do míry expozic expozici, která je výsledkem záruky jako derivátová expozice pro klienta v souladu s článkem 429a.
13.
Pokud se podle vnitrostátních všeobecně přijímaných účetních zásad aktiva ve svěřenecké správě zaúčtovávají v rozvaze podle článku 10 směrnice 86/635/EHS, je možné tato aktiva z celkové míry expozic pro účely pákového poměru vyjmout, pokud splňují kritéria pro nezaúčtování stanovená v mezinárodním účetním standardu (IAS) 39 podle nařízení (ES) č. 1606/2002, a případně kritéria pro vynětí z konsolidace stanovená v mezinárodním standardu účetního výkaznictví (IFRS) 10 podle nařízení (ES) č. 1606/2002.
14.
Příslušné orgány mohou instituci povolit, aby z míry expozic vyloučila expozice, které splňují všechny tyto podmínky: a)
jsou expozicemi vůči subjektu veřejného sektoru;
b)
zachází se s nimi v souladu s čl. 116 odst. 4;
c)
vyplývají z vkladů, které musí instituce na základě právní povinnosti převést na subjekt veřejného sektoru uvedený v písmenu a) pro účely financování investic obecného zájmu.“
11
CS
2)
Doplňují se nové články 429a a 429b, které znějí:
„Článek 429a Hodnota expozice derivátů 1.
Instituce určují hodnoty expozic u smluv uvedených v příloze II a úvěrových derivátů, včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, metodou stanovenou v článku 274. Instituce určí potenciální budoucí úvěrové expozice pro úvěrové deriváty pomocí čl. 299 odst. 2 písm. a). Při určování potenciální budoucí úvěrové expozice u úvěrových derivátů uplatní instituce zásady stanovené v čl. 299 odst. 2 písm. a) na všechny své úvěrové deriváty, nikoliv pouze na deriváty, které jsou zařazeny do obchodního portfolia. Při určování hodnoty expozice instituce mohou zohlednit dopady smluv o novaci a ostatních dohod o započtení v souladu s článkem 295. Křížové započtení se neuplatňuje. Instituce však mohou započítávat v rámci kategorie produktů uvedené v čl. 272 bodě 25 písm. c) a úvěrových derivátů, pokud se na ně vztahují dohody o smluvním křížovém započtení uvedené v čl. 295 písm. c).
2.
Pokud poskytnutí kolaterálu souvisejícího s derivátovými smlouvami snižuje množství aktiv v rámci použitelného účetního rámce, instituce provede reverzi tohoto snížení.
3.
Pro účely odstavce 1 instituce mohou odečíst variační marži, kterou obdržely v hotovosti od protistrany, z podílu současných reprodukčních nákladů hodnoty expozice, pokud podle použitelného účetního rámce nebyla variační marže již uznána pro snížení hodnoty expozice a pokud jsou splněny všechny tyto podmínky: a)
v případě obchodů, u nichž není prováděn clearing prostřednictvím způsobilých ústředních protistran, není hotovost, kterou obdržela přijímající protistrana, oddělena;
b)
variační marže je vypočítávána a vyměňována denně na základě oceňování derivátových pozic podle tržní hodnoty;
c)
variační marže obdržená v hotovosti je ve stejné měně jako vypořádání derivátových smluv;
d)
vyměňovaná variační marže je úplnou částkou, která by byla nezbytná k celkovému zániku expozice na základě oceňování podle tržní hodnoty, pokud jde o deriváty, na něž se vztahují limity a minimální hodnoty převodu použitelné u protistrany;
e)
na derivátovou smlouvu a variační marži mezi institucí a protistranou smlouvy se vztahuje jediná dohoda o započtení, se kterou může instituce zacházet jako s faktorem snižujícím riziko v souladu s článkem 295.
Pro účely písmene c) prvního pododstavce platí, že pokud se na derivátovou smlouvu vztahuje kvalifikovaná rámcová dohoda o započtení, měnou započtení se rozumí jakákoli měna započtení specifikovaná v derivátové smlouvě, řídicí kvalifikované rámcové dohodě o započtení nebo příloze ke kvalifikované rámcové dohodě o započtení týkající se úvěrové podpory.
CS
12
CS
Pokud podle použitelného účetního rámce instituce uzná variační marži zaplacenou v hotovosti protistraně jako pohledávku, může tuto pohledávku vyloučit z míry expozic za předpokladu, že jsou splněny podmínky v bodech a) až e). 4.
5.
Pro účely odstavce 3 platí toto: a)
odečtení obdržené variační marže je omezeno na kladnou část současných reprodukčních nákladů hodnoty expozic;
b)
instituce nepoužije variační marži obdrženou v hotovosti ke snížení částky potenciální budoucí úvěrové expozice, a to ani pro účely čl. 298 odst. 1 písm. c) bodu ii).
Kromě zacházení stanoveného v odstavci 1 instituce u písemných úvěrových derivátů zahrnou do hodnoty expozice efektivní pomyslné částky, na které odkazují písemné úvěrové deriváty snížené o veškeré záporné změny reálné hodnoty, které byly začleněny do kapitálu tier 1, pokud jde o písemné úvěrové deriváty. Výsledná hodnota expozic může být dále snížena o efektivní pomyslné částky zakoupených úvěrových derivátů se stejným referenčním jménem za předpokladu, že jsou splněny všechny tyto podmínky: a)
v případě úvěrových derivátů na jedno jméno musí být zakoupené úvěrové deriváty na referenční jméno, které je na stejné úrovni jako podkladový referenční závazek písemného úvěrového derivátu nebo je mu podřízeno, a úvěrová událost na nadřízeném referenčním aktivu povede k úvěrové události na podřízeném aktivu;
b)
pokud instituce zakoupí zajištění na skupinu referenčních jmen, zakoupené zajištění může kompenzovat prodané zajištění na skupinu referenčních jmen pouze tehdy, pokud je skupina referenčních nástrojů a míra podřízenosti v obou transakcích totožná;
c)
zbývající doba splatnosti zakoupených úvěrových derivátů je rovna zbývající době splatnosti písemných úvěrových derivátů nebo delší;
d)
při určování dodatečné hodnoty expozic písemných úvěrových derivátů je pomyslná částka zakoupených úvěrových derivátů snížena o veškeré kladné změny reálné hodnoty, které byly začleněny do kapitálu tier 1, pokud jde o zakoupené úvěrové deriváty;
e)
u tranšovaných produktů jsou úvěrové deriváty zakoupené jako zajištění na referenční závazek, který je na stejné úrovni jako podkladový referenční závazek písemného úvěrového derivátu.
Pokud pomyslná částka písemného úvěrového derivátu není snížena o pomyslnou částku zakoupeného úvěrového derivátu, instituce mohou odečíst jednotlivé potenciální budoucí expozice tohoto písemného úvěrového derivátu od celkové potenciální budoucí expozice určené v souladu s odstavcem 1 tohoto článku, případně ve spojení s čl. 274 odst. 2 nebo čl. 299 odst. 2 písm. a). V případě, že potenciální budoucí úvěrová expozice bude určena ve spojení s čl. 298 odst. 1 písm. c) bodem ii), hodnota PCEgross může být snížena o jednotlivé potenciální budoucí expozice písemných úvěrových derivátů, aniž by došlo k úpravám poměru čistý/hrubý (NGR). 6.
CS
Instituce nesníží efektivní pomyslnou částku písemného úvěrového derivátu v případě, že zakoupí úvěrové zajištění prostřednictvím swapu veškerých výnosů a
13
CS
obdržené čisté platby eviduje jako čistý příjem, avšak v evidenci nezohledňuje žádné snížení hodnoty písemného úvěrového derivátu, které se odráží v kapitálu tier 1. 7.
V případě zakoupených úvěrových derivátů na skupinu referenčních nástrojů mohou instituce uznat snížení v souladu s odstavcem 5 týkající se písemných úvěrových derivátů na jednotlivá referenční jména pouze tehdy, pokud zakoupené zajištění z ekonomického hlediska odpovídá zakoupení samostatného zajištění pro jednotlivá jména ve skupině. Pokud instituce zakoupí úvěrový derivát pro skupinu referenčních jmen, může uznat snížení pro skupinu písemných úvěrových derivátů pouze tehdy, pokud je skupina referenčních nástrojů a míra podřízenosti v obou transakcích totožná.
8.
Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou instituce použít metodu stanovenou v článku 275 k určení hodnoty expozice u smluv uvedených v příloze II bodech 1 a 2 pouze tehdy, pokud tuto metodu používají také ke stanovení hodnoty expozice u těchto smluv pro účely splnění požadavků na kapitál uvedených v článku 92. Pokud instituce použijí metodu stanovenou v článku 275, nesníží míru expozic o částku variační marže obdrženou v hotovosti.
Článek 429b Navýšení pro úvěrové riziko protistrany týkající se repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů 1.
Kromě hodnoty expozic repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami v souladu s čl. 429 odst. 5, instituce zahrnou do míry expozic navýšení pro úvěrové riziko protistrany stanovené v souladu s odstavci 2 nebo případně 3 tohoto článku.
2.
Pro účely odstavce 1 se v případě transakcí s protistranou, na něž se nevztahuje rámcová dohoda o započtení, která splňuje podmínky stanovené v článku 206, určí navýšení (Ei*) individuálně pro jednotlivé transakce podle tohoto vzorce:
kde: Ei je reálná hodnota cenných papírů nebo hotovosti zapůjčených protistraně v rámci transakce i; Ci je reálná hodnota hotovosti nebo cenných papírů obdržených od protistrany v rámci transakce i. 3.
Pro účely odstavce 1 se v případě transakcí s protistranou, na něž se vztahuje rámcová dohoda o započtení, která splňuje podmínky stanovené v článku 206, určí navýšení pro tyto transakce (Ei*) individuálně na základě jednotlivých dohod podle tohoto vzorce:
kde:
CS
14
CS
Ei je reálná hodnota cenných papírů nebo hotovosti zapůjčených protistraně v rámci transakcí, na něž se vztahuje rámcová dohoda o započtení i; Ci je reálná hodnota hotovosti nebo cenných papírů obdržených od protistrany na základě rámcové dohody o započtení i. 4.
Odchylně od odstavce 1 tohoto článku mohou instituce použít metodu stanovenou v článku 222, za podmínky uplatnění příslušné rizikové váhy s horní hranicí ve výši 20 %, ke stanovení navýšení pro repo obchody, půjčky či výpůjčky cenných papírů nebo komodit, transakce s delší dobou vypořádání a maržové obchody včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami. Instituce mohou tuto metodu použít pouze tehdy, pokud ji používají také ke stanovení hodnoty expozice těchto transakcí pro účely splnění požadavků na kapitál uvedených v článku 92.
5.
Pokud použitelný účetní rámec umožňuje použít u repo obchodů odbytové účetnictví, provede instituce reverzi všech účetních zápisů souvisejících s prodejem.
6.
Pokud instituce jedná v rámci repo obchodů, půjček či výpůjček cenných papírů nebo komodit, transakcí s delší dobou vypořádání a maržových obchodů včetně těch, které jsou podrozvahovými položkami, jako zmocněnec mezi jejich dvěma stranami, platí toto: a)
pokud instituce poskytuje zákazníkovi nebo protistraně zabezpečení či záruku, které jsou omezeny na rozdíl mezi hodnotou cenných papírů nebo hotovosti, jež zapůjčil zákazník, a hodnotou kolaterálu, který poskytl dlužník, zahrne do míry expozic pouze navýšení stanovené v souladu s odstavci 2 nebo případně 3;
b)
pokud instituce neposkytuje žádné ze zapojených stran zabezpečení či záruku, transakce nebude zahrnuta do míry expozic;
c)
pokud je instituce ekonomicky vystavena podkladovým cenným papírům nebo hotovosti v rámci transakce, která je mimo rámec expozice, na niž se vztahuje navýšení, zahrne do míry expozic také expozici, která se rovná plné částce cenných papírů nebo hotovosti.“
Článek 2 Toto nařízení vstupuje v platnost prvním dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie. Toto nařízení je závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. V Bruselu dne 10.10.2014.
Za Komisi předseda José Manuel BARROSO
CS
15
CS
