Přehled zpráv. Studená válka o internet Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark Ondřej Malý

Přehled zpráv Studená válka o internet .....................................................................................................................................11 1.5.2015 Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark  Ondřej Malý Diagnóza dvacetiletých: normalizovaní, sociálně mrtví lidé ...........................................................................12 2.5.2015 blisty.cz ~ str. 00 ~  Bohumil Kartous Po čtrnácti letech zpátky 'na místě činu'. ..........................................................................................................13 2.5.2015 krajskelisty.cz ~ str. 00 ~ Vysočina  Lucie Bartoš Východopedie, encyklopedie zajímavostí východních Čech ..........................................................................15 2.5.2015 Pardubický deník ~ str. 02 ~ Východní Čechy  Diagnóza dvacetiletých: normalizovaní, sociálně mrtví lidé ...........................................................................19 3.5.2015 blisty.cz ~ str. 00 ~  Bohumil Kartous Británii čekají nejdramatičtější volby. Tady je pět scénářů .............................................................................20 4.5.2015 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Zahraničí  HEREC, který neumí odpočívat ..........................................................................................................................21 4.5.2015 Tv Pohoda ~ str. 07 ~  Markéta Čaňková Nora Dolanská: Prahu mám zadřenou v kůţi ....................................................................................................23 5.5.2015 STYL ~ str. 10 ~ Osobnost  KLÁRA ŘÍHOVÁ Babiš je ve střetu zájmů, myslí si více neţ polovina Čechů i politici .............................................................26 5.5.2015 tn.cz ~ str. 00 ~ TN.CZ/default  Babiš je ve střetu zájmů, myslí si více neţ polovina Čechů i politici .............................................................26 5.5.2015 tnbiz.cz ~ str. 00 ~  TV Nova Je Andrej Babiš na své pozici ve střetu zájmů? ...............................................................................................27 5.5.2015 TV Nova ~ str. 12 ~ 19:30 Televizní noviny  Babiš je ve střetu zájmů, myslí si více neţ polovina Čechů i politici .............................................................29 6.5.2015 kurzy.cz ~ str. 00 ~ Z domova  Kvůli krachu školy zůstanou studenti nejspíš bez diplomu ...........................................................................29 6.5.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Praha

Plné znění zpráv

1 © 2015 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz



Vojtěch Janda

Studenti na Literární akademii asi diplom nedostanou. Škole hrozí zánik ....................................................31 6.5.2015 praha.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Praha / Praha - zprávy  MAFRA, Vojtěch Janda Británii čekají volby o chlup. Nasměrují království ven z Unie? .....................................................................32 6.5.2015 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Zahraniční  iDNES.cz, Oldřich Mánert TESKNÍCÍ RUSKO ................................................................................................................................................34 7.5.2015 Hospodářské noviny ~ str. 07 ~ speciál 70 let po válce  Michael Romancov STUDENÁ VÁLKA – ZÁVOD VE ZBROJENÍ, KTERÝ SOVĚTSKÝ SVAZ NEDOKÁZAL USTÁT ....................35 7.5.2015 Hospodářské noviny ~ str. 12 ~ speciál 70 let po válce  Karel Svoboda V MEXICKÉM OBJETÍ ..........................................................................................................................................37 7.5.2015 Hospodářské noviny ~ str. 22 ~ gourmet  Aneta Štefánková Šéf Bontonfilmu Palán má rád Jiřího Wolkera a básně nejen čte, ale i píše .................................................38 7.5.2015 life.ihned.cz ~ str. 00 ~ HN.IHNED.CZ  Aneta Štefánková Michael Romancov: Pozor na Putina. Je jako Arabové. Frustrovaný z toho, ţe svět není podle něj .........40 7.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  vam Podivná hra kolem profesorů .............................................................................................................................41 7.5.2015 Právo ~ str. 06 ~ Publicistika  Miloš Balabán Bez vlasovců by Prahu vypálili ..........................................................................................................................42 7.5.2015 Téma ~ str. 12 ~ Rozhovor  LUBOR ČERNOHLÁVEK Roku 1945 byla zaloţena Organizace spojených národů ................................................................................46 8.5.2015 ČRo Plus ~ str. 02 ~ 17:10 Den podle…  Úsvit 2.0 ................................................................................................................................................................48 9.5.2015 ČRo Plus ~ str. 02 ~ 18:10 Názory a argumenty  Dobře načasovaný prodej ...................................................................................................................................49 11.5.2015 ČT 1 ~ str. 01 ~ 21:25 Reportéři ČT  Překvapivé výsledky polských voleb.................................................................................................................55 11.5.2015 ČT 24 ~ str. 04 ~ 21:31 Horizont 



Barbora Dlabáčková a Iveta Pokorná posilují tým Best Communications ....................................................57 11.5.2015 Kariera.iHNed.cz ~ str. 00 ~ kariera.ihned.cz  Do Best Communications nastoupila Pokorná. Dlabáčková povýšila ...........................................................58 11.5.2015 MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz  Tisková zpráva Do Bestu přišla Pokorná z Yves Rocher ...........................................................................................................58 11.5.2015 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  Ondřej Aust Češi osidlují Jugoslávii. Vtip, nemoc, či reklama? ...........................................................................................59 11.5.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 05 ~ Z domova  Ivana Karásková PES DO DOMU, BŮH DO DOMU .........................................................................................................................60 11.5.2015 Ona DNES ~ str. 12 ~ Fejeton  MARKÉTA FIALOVÁ Host: Romancov Michael; politický geograf, FSV UK ......................................................................................61 12.5.2015 ČT 24 ~ str. 01 ~ 18:30 Interview ČT24  Kerry na návštěvě Ruska ....................................................................................................................................67 12.5.2015 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:00 Události, komentáře  Best Communications má novou account directorku .....................................................................................72 12.5.2015 e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé  Já vám to řeknu na rovinu, vy se v tom stejně budete hrabat... Tak tahle TV reportáţ Andreje Babiše asi nepotěšila .............................................................................................................................................................73 12.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  Olga Böhmová Best Communications má novou account directorku .....................................................................................80 12.5.2015 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Lidé  Best Communications má novou account directorku .....................................................................................81 12.5.2015 strategie.e15.cz ~ str. 00 ~ Přestupy  Komentátor a svérázný tanečník Jaromír Bosák slaví půlstoletí! Tady je jeho 25 NEJlepších hlášek ......81 13.5.2015 ahaonline.cz ~ str. 00 ~ Ţhavé drby  Holandský výzkum: "Čím lépe jsou muslimové integrovaní, tím větší je riziko radikalizace" ....................83 13.5.2015 eurabia.cz ~ str. 00 ~ Aktuality  10news.cz



Volný pád hlavním proudem ...............................................................................................................................84 13.5.2015 Host ~ str. 27 ~ Téma  Ptala se Eva Klíčová. www.literarnikritika.cz .........................................................................................................................................92 13.5.2015 Host ~ str. 42 ~ Téma  Štěpán Kučera Fenomén Kukiz ....................................................................................................................................................95 14.5.2015 ČRo Plus ~ str. 02 ~ 18:10 Názory a argumenty  Stroukal: Bitcoin zajímá banky, moţná ale za něj koupíte i vraţdu ...............................................................96 14.5.2015 mesec.cz ~ str. 00 ~  Arsen Lazarevič MILIÓN UPRCHLÍKŮ NENÍ PRO EU MOC... .......................................................................................................98 14.5.2015 Reflex ~ str. 33 ~ Téma  TEREZA STONIŠOVÁ Téma Reflexu: Chceme v Česku uprchlíky? A kolik jich má být? ..................................................................99 14.5.2015 reflex.cz ~ str. 00 ~ Komentáře  Milión uprchlíků není pro EU moc... .................................................................................................................100 14.5.2015 reflex.cz ~ str. 00 ~ Hlavní články  Létající chmel .....................................................................................................................................................101 14.5.2015 respekt.cz ~ str. 00 ~ Respekt.iHNed.cz  Michaela Říhová MOJE KARIÉRA .................................................................................................................................................102 15.5.2015 Elle ~ str. 30 ~ Trend  Agentura Best Communications posiluje svůj tým ........................................................................................103 15.5.2015 personalista.com ~ str. 00 ~  Co neprospívá elektronickým draţbám ...........................................................................................................104 15.5.2015 Právní rádce ~ str. 22 ~ Analýza  KATEŘINA HYNČICOVÁ Mládeţnické organizace zavedených politických stran chtějí spolupracovat ............................................106 15.5.2015 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ / politika  Věra Masopustová, mkp Štěpán Kotrba: Stíţnost na ředitele zpravodajství České televize ...............................................................107 16.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice  PV Krvavý výbuch ve Španělsku naznačil uţ před Mnichovem bezmoc Západu .............................................109



16.5.2015 

zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Válka Daniela Kolenovská, FSV UK

Směrem k nule ...................................................................................................................................................113 17.5.2015 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ  Ondřej Schneider Arnošt Novák: Nebezpečí levico vého terorismu je umělá bublina ..............................................................114 18.5.2015 E15 ~ str. 10 ~ Rozhovor  Daniel Novák Arnošt Novák: Nebezpečí levicového terorismu je umělá bublina ...............................................................117 18.5.2015 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory  Daniel Novák BOSCH DIESEL ..................................................................................................................................................120 18.5.2015 Euro ~ str. 64 ~ Light  Směrem k nule ...................................................................................................................................................122 18.5.2015 Respekt ~ str. 23 ~ Okem ekonoma  ONDŘEJ SCHNEIDER Zákaz kouření prý vynese hospodám vyšší trţby. O miliardy ......................................................................123 19.5.2015 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Domácí  Kouření v restauracích vadí v ČR stále více lidem .........................................................................................124 19.5.2015 ceskenoviny.cz ~ str. 00 ~ Hlavní zprávy  ČTK Kouření v restauracích vadí v ČR stále více lidem .........................................................................................124 19.5.2015 ceskenoviny.cz ~ str. 00 ~ Z domova  ČTK Průzkum o kouření v restauracích ...................................................................................................................124 19.5.2015 ČT 1 ~ str. 16 ~ 19:00 Události  Rusko a USA hledají společnou řeč ................................................................................................................125 19.5.2015 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:31 Horizont  Kouření v restauracích vadí stále více Čechům .............................................................................................129 19.5.2015 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova  Cigaretový kouř vadí v restauracích stále více lidem, odpůrců uţ je většina .............................................130 19.5.2015 e15.cz ~ str. 00 ~ Domácí události  Průzkum: Kouření v restauracích vadí téměř 80 procentům Čechů ............................................................131 19.5.2015 iHNed.cz ~ str. 00 ~ life.ihned.cz





ČTK, vel

Průzkum: Kouření v restauracích vadí téměř 80 procentům Čechů ............................................................133 19.5.2015 life.ihned.cz ~ str. 00 ~ life.ihned.cz  ČTK, vel Češi proti kouření, v restauracích vadí stále víc ............................................................................................134 19.5.2015 novinky.cz ~ str. 00 ~ Domácí  Světový den bez tabáku: Zákaz kouření v restauracích si přeje 78 % Čechů .............................................135 19.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva Průzkum: Kouření v restauracích vadí téměř 80 procentům Čechů ............................................................136 19.5.2015 sport.ihned.cz ~ str. 00 ~ life.ihned.cz  ČTK, vel Zákaz kouření v restauracích podporuje stále víc lidí. I kuřáci ....................................................................137 19.5.2015 tyden.cz ~ str. 00 ~ Zdraví  ČTK Kam aţ sahá ISIS? Radikální proudy v Alţírsku .............................................................................................138 19.5.2015 ustavmezinarodnichvztahu.cz ~ str. 00 ~  Evelína Koptišová Úplný zákaz kouření v restauracích podporuje stále více Čechů .................................................................140 19.5.2015 zpravy.tiscali.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Aktuality  pal Kouření vadí v restauracích v ČR stále více lidem .........................................................................................141 20.5.2015 Benešovský deník ~ str. 12 ~ Zpravodajství  (čtk) Letterman se loučí s Late Show: Válení ve šlehačce a selfie s Hanksem ...................................................141 20.5.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  ket Zmírnění napětí ve vztazích USA a Ruska, nový reset je ale zatím daleko ..................................................142 20.5.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  dat Kouření v restauracích vadí více neţ polovině lidí ........................................................................................143 20.5.2015 E15 ~ str. 03 ~ události  LIDEM VADÍ KOUŘENÍ.......................................................................................................................................144 20.5.2015 Haló noviny ~ str. 03 ~ Z domova  (ste) Kouření v restauracích Čechům vadí stále víc ...............................................................................................144 20.5.2015 Hospodářské noviny ~ str. 03 ~ Události 



Odpůrců kouření v barech přibývá ..................................................................................................................144 20.5.2015 Metro ~ str. 05 ~ Domov  TOMÁŠ BELICA Kouření v restauracích vadí stále více lidem ..................................................................................................145 20.5.2015 Právo ~ str. 04 ~ Zpravodajství  (ČTK) Baterie otázek pro Jana Kovaříka ....................................................................................................................145 20.5.2015 Vlasta ~ str. 44 ~ Fejeton  Stále více Čechům vadí kouření v restauracích .............................................................................................146 20.5.2015 zdn.cz ~ str. 00 ~ Z domova  FSV UK / IPSOS, zdravi.e15.cz Hospodští se mýlí, zákaz kouření by přinesl miliardové zisky, ukazuje výzkum ........................................148 20.5.2015 zpravy.tiscali.cz ~ str. 00 ~ Nedd / Člověk  Lukáš Grygar Za delší studium si připlatíte ............................................................................................................................148 21.5.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Z domova  Markéta Březinová Univerzita Karlova naštvala studenty. Za semestry navíc si nově připlatí ..................................................149 21.5.2015 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  MF DNES, Markéta Březinová V Radě ČT zůstane její předseda Dědič i člen Kratochvíl..............................................................................150 22.5.2015 aktualne.cz ~ str. 00 ~ Domácí  Předseda Dědič v Radě ČT zůstává, novým členem je duchovní Kašparů .................................................151 22.5.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Média/IT  ČT24 Politickým populistickým stranám v pravém i levém spektru se dostává značné pozornosti ..................152 22.5.2015 ČRo Plus ~ str. 01 ~ 18:40 Zaostřeno  Rada ČT: vypadl Pačes, šanci má Doktor, Cílek či Šarapatka ......................................................................156 22.5.2015 echo24.cz ~ str. 00 ~ Domov, Krátké zprávy  Echo24, čtk V Radě ČT zůstane její předseda Dědič i člen Kratochvíl..............................................................................157 22.5.2015 finance.cz ~ str. 00 ~  Financninoviny.cz V Radě ČT zůstává Dědič a Kratochvíl, novým členem je duchovní Kašparů. Zbývá obsadit dvě místa 157 22.5.2015 iHNed.cz ~ str. 00 ~ domaci.ihned.cz  ČTK, riz, fra V Radě ČT zůstane Dědič i Kratochvíl, nově Kašparů ...................................................................................158 22.5.2015 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Aktuality Plné znění zpráv




Kateřina Chobotová

V Radě ČT zůstane její předseda Dědič i člen Kratochvíl..............................................................................159 22.5.2015 mediamania.cz ~ str. 00 ~ Televize a rádia  ČTK V Radě ČT zůstanou Dědič a Kratochvíl, zvolen i Kašparů ...........................................................................159 22.5.2015 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  ČTK Restaurace by na zákazu kouření mohly vydělat miliardy korun, tvrdí výzkum .........................................160 22.5.2015 podnikatel.cz ~ str. 00 ~  Daniel Morávek Studenti vypustili stovky balonků. Přesvědčovali k dárcovství dřeně ........................................................161 22.5.2015 praha.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Praha / Praha - zprávy  iDNES.cz V Radě ČT zůstává Dědič a Kratochvíl, novým členem je duchovní Kašparů. Zbývá obsadit dvě místa 162 22.5.2015 sport.ihned.cz ~ str. 00 ~ domaci.ihned.cz  ČTK, riz, fra Svoboda, ze které mrazí ....................................................................................................................................163 22.5.2015 Téma ~ str. 42 ~ Rozhovor  Helena Cejpová V Radě ČT zůstane její předseda Dědič i člen Kratochvíl..............................................................................167 22.5.2015 tyden.cz ~ str. 00 ~ Televize a rádia  ČTK Máme tu epidemii kouření ..................................................................................................................................11 22.5.2015 vitalia.cz ~ str. 00 ~  Redakce Být v opozici není tak snadné ............................................................................................................................12 23.5.2015 ČRo Plus ~ str. 04 ~ 18:10 Názory a argumenty  Členem Kolegia NKÚ bude Jan Stárek ..............................................................................................................13 23.5.2015 Haló noviny ~ str. 02 ~ Z domova  (ku) Praha rájem filmových turistů? Operace Anthropoid bude hit .......................................................................15 23.5.2015 magazin.aktualne.cz ~ str. 00 ~ Magazín  V radě veřejnoprávní televize zůstanou její předseda Dědič i člen Kratochvíl .............................................19 23.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor  vam, čtk Karel Sedláček: Být v opozici není tak snadné ................................................................................................20 24.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice  PV



Se zahraničními studenty o politice KSČM .......................................................................................................21 26.5.2015 Haló noviny ~ str. 04 ~ Z domova  (za) "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing ..............................................................................................................................................23 26.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory  Alena Hechtová Vysoká škola finanční a správní jiţ popáté dává šanci mladým ekonomům ................................................26 26.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva Jak můţe zákaz kouření ovlivnit české restaurace? Stále více lidem vadí cigarety v restauraci ...............26 26.5.2015 Prostějovský deník ~ str. 02 ~ Anketa deníku  Umění a rozhněvaní mladí muţi .........................................................................................................................27 27.5.2015 A2 ~ str. 05 ~  matouš hrdina VŠFS jiţ popáté dává šanci mladým ekonomům .............................................................................................29 27.5.2015 finance.cz ~ str. 00 ~  Vysoká škola finanční a správní Politická inteligence aneb Budeme ţít ve světě sdílené moci ........................................................................29 27.5.2015 Moderní řízení ~ str. 12 ~ Téma  HANA KEJHOVÁ Írán podle opozice spolupracuje s KLDR na vývoji jaderné bomby ..............................................................31 28.5.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět  ire Zkrácení diskusních příspěvků ..........................................................................................................................32 28.5.2015 ČT 1 ~ str. 02 ~ 18:00 Události v regionech - Praha  Ţivotní úroveň českých domácností ..................................................................................................................34 28.5.2015 ČT 24 ~ str. 01 ~ 21:05 Ekonomika  Fundová: muţi si tu o šanci umějí říct, ţeny spíš vykonávají .........................................................................35 28.5.2015 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  Ondřej Aust Mafra najala Kyšu a Strnada pro Mediahub.cz .................................................................................................37 28.5.2015 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články  Ondřej Aust RECENZE - F. SCHNEIDER A C. WILLIAMS: „STÍNOVÁ EKONOMIKA“ ........................................................38 28.5.2015 Newsletter CEP (newsletter) ~ str. 05 ~ Newsletter CEP 



Cenu Jaroslava Jandy získali generál Svoboda a Středisko bezpečnostní politiky ....................................40 28.5.2015 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy  Tisková zpráva Cenu Jaroslava Jandy získali za rok 2015 generál Miloš Svoboda a Středisko bezpečnostní politiky ......41 28.5.2015 prazskypatriot.cz ~ str. 00 ~ Praţská politika  Ţivot na ubytovně přenáší vyloučení z generace na generaci, míní sociolog ..............................................42 28.5.2015 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí  iDNES.cz, Zdeňka Trachtová Nový projekt VZP: Chci umřít doma! Šance pro 80 % váţně nemocných .....................................................46 29.5.2015 ahaonline.cz ~ str. 00 ~ Musíte vědět!  Studentské spoty: Reklama na FAKEER ...........................................................................................................48 29.5.2015 markething.cz ~ str. 00 ~ Komunikace, Kreativita, Reklama, Z terénu  Dominika Coufalová TErOr, NEBO ráJ ..................................................................................................................................................49 29.5.2015 Pátek Lidových novin ~ str. 20 ~ Rozhovor:  Martina Kopecká Vláda má projednat úplný zákaz kouření v hospodách ...................................................................................55 29.5.2015 Právo ~ str. 21 ~ Trhy & ekonomika  Jiří Novotný Kuřácké restaurace v Česku přišly loni údajně o 18 milionů zákazníků ........................................................57 29.5.2015 svobodnymonitor.cz ~ str. 00 ~ Ekonomika, Zprávy, Fitch,  GLOSA: Kauza Nečasových: selhání všech .....................................................................................................58 29.5.2015 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Černá kronika  Kamil Švec, politolog IPS FSV UK ODS je v cajku, řekl Fiala a spustil kritiku vlády i prezidenta .........................................................................58 30.5.2015 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí  mba Chládkova nástupce hledá ČSSD mezi ţenami ................................................................................................59 30.5.2015 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Titulní strana  Markéta Březinová



Plné znění zpráv Studená válka o internet 1.5.2015

Dotyk str. 00 Hydepark Ondřej Malý

„Internet je příliš důleţitý, neţ aby pravidla jeho fungování určovali operátoři.― Člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Člen Rady Českého telekomunikačního úřadu. Vystudoval ţurnalistiku a mezinárodní teritoriální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Celou jeho kariérou se prolínají moderní technologie – působil jako recenzent počítačových her pro časopisy Score a Level, o vědě a IT psal pro iDNES, Lidové noviny a Hospodářké noviny. V březnu 2012 byl vládou jmenován do funkce člena Rady ČTÚ do roku 2017. Spolu s debatami o konci roamingu se na bruselské úrovni vedou neméně líté boje o to, zda a jak evropské regulace upraví i princip síťové neutrality. Na rozdíl od vysokých cen volání v zahraničí, které vcelku srozumitelně a jasným způsobem otravují kaţdého, kdo překročí hranice své mateřské země, je síťová neutralita komplikovanějším tématem. Nicméně pro budoucnost internetu klíčovým a výrazně důleţitějším. O co jde: ve zkratce o způsob, jak operátor můţe a bude zacházet s provozem na internetu. Sám Evropský parlament ji nadefinoval jako „zásadu, podle které se s veškerým internetovým provozem nakládá rovnocenně, bez diskriminace, omezení nebo zásahů a bez ohledu na odesílatele, příjemce, typ, obsah, zařízení, sluţbu nebo aplikaci―. Amerika se soudí Debaty o síťové neutralitě byly a jsou vzrušené – v USA, kde místní regulátor FCC v únoru schválil zákaz blokování a zpomalování provozu na internetu či naopak „urychlování― některého obsahu za úplatu (takzvanou placenou prioritizaci), se do veřejné diskuse svými připomínkami vloţily bezmála čtyři miliony lidí a přísnější regulaci chování operátorů podpořil i prezident Barack Obama. Lidé pochopili, ţe tentokrát je v sázce hodně – budoucnost internetu jako otevřené platformy, díky které mají inovátoři otevřené dveře ke spotřebitelům za rovnocenných podmínek bez diskriminace a bez hranic. Sauronovo oko FCC tak dopadlo na operátory, kteří doplatili na poměrně dlouhotrvající snahu maximálně vyuţít svého skoro monopolního postavení (v USA má většina obyvatel v případě rychlejšího připojení na výběr mezi ţádným či jedním poskytovatelem). Jak řekl šéf FCC Tom Wheeler: „Internet je příliš důleţitý, neţ aby pravidla jeho fungování určovali operátoři.― Takţe nebudou – pokud si tedy regulátor skutečně prosadí svou a přijaté nařízení mu neshodí soud, jak se tomu jiţ v minulosti stalo. Koneckonců velcí američtí operátoři jiţ avizovali předem, ţe soudy FCC neminou. Triky v Evropě Problémy s přehnaným zasahováním operátorů do provozu na internetu jsou i v Evropě. V Nizozemsku místní exmonopolista KPN v roce 2012 plánoval šmírovat internetový provoz, aby odhalil zlobivé uţivatele, kteří místo SMS a telefonování pouţívali WhatsApp či Skype, mohl jim tyto aplikace blokovat nebo účtovat další poplatky. Hrubě ovšem narazil u zákonodárců, kteří v reakci na tyto nápady schválili zákaz jakéhokoli blokování, škrcení provozu, ale také znemoţnili operátorům nevztahovat na určitou část internetového provozu datové limity (tzv. zero-rating). Podle zprávy sdruţení evropských regulátorů BEREC z roku 2012 má minimálně dvacet procent uţivatelů mobilního broadbandu takovou smlouvu, která umoţňuje operátorům blokovat různé typy datového provozu, typicky telefonování přes internet – coţ ze strany poskytovatele není nic jiného neţ ochrana vlastních výnosů před inovativní sluţbou. Příliš restriktivní přístup? Vybavena těmito znalostmi představila Evropská komise předloni v září návrh nařízení, které by bylo závazné pro všechny země a které by kromě roamingu, zvýšení ochrany spotřebitele a sjednocení nakládání s kmitočtovým spektrem upravila právě i internetovou neutralitu. Parlament návrh vznešeně nazvaný „Propojený kontinent― v notně pozměněné verzi schválil v prvním čtení loni v dubnu a šel cestou poměrně striktní regulace, kdy zakázal operátorům nejen různé formy blokování, pozměňování a diskriminace, ale výrazně jim zkomplikoval řízení provozu v síti nad rámec „prevence nebo Plné znění zpráv


zmírnění účinků dočasného a výjimečného přetíţení sítě za předpokladu, ţe odpovídající typy provozu vykazují rovnocenné zacházení―. Tento velmi restriktivní přístup rozlítil operátory, kteří tvrdí, ţe s podobnými pravidly budou mít potíţe vůbec zajistit základní kvalitu sluţby přístupu k internetu. Jako třetí instituce dostala regulaci na stůl Evropská rada, tedy zástupci vlád jednotlivých členských států EU. Ta se musí nakonec s parlamentem na finální verzi shodnout a zatím to vypadá, ţe to vůbec nebude snadné. Rada vyhodila z návrhu vše kromě roamingu a síťové neutrality. Nyní se musí dvě diametrálně odlišné pozice sjednotit a europarlament s radou musí najít společný kompromis. Jak obtíţné to bude, dokazuje i fakt, ţe uţ se nechalo slyšet 130 europoslanců všech politických barev pod vedením nizozemské poslankyně Marietje Schaake (ALDE), ţe verze rady je málo ambiciózní a domluva bude těţká. Koneckonců pro Nizozemce s vlastním zákonem o síťové neutralitě je jakýkoli slabý kompromis těţko průchozí. Nařízení je totiţ přímo účinné ve všech členských státech a jejich zákon by „přebilo―. Své si bezpochyby řeknou i operátoři, kteří argumentují především tím, ţe mají-li investovat do moderních sítí, musí vymyslet „inovativní obchodní modely―. Jenţe v zemích, jako je Chile, Nizozemsko či Slovinsko, kde restriktivní přístup platí, investice neomezili a naopak zrychlili. V USA drtivá většina operátorů uvedla, ţe rozhodnutí týkající se síťové neutrality na investice nemají ţádný vliv – a přesto, ţe bylo všeobecně známo, kterou cestou se regulátor FCC vydá, byli ochotni i ti největší vydat v nedávné aukci spektra neuvěřitelných 40 miliard dolarů. Debaty, spory a hádky tedy jen tak neskončí. V USA se do veřejné diskuse svými připomínkami vloţily bezmála čtyři miliony lidí. Minimálně dvacet procent uţivatelů mobilního broadbandu v Evropě má smlouvu, která umoţňuje operátorům blokovat různé typy datového provozu.

Diagnóza dvacetiletých: normalizovaní, sociálně mrtví lidé 2.5.2015 blisty.cz str. 00 Bohumil Kartous V nedávném rozhovoru se Mikuláš Bek, znovuzvolený rektor Masarykovy univerzity svěřil s názorem, ţe čeští vysokoškoláci jsou v porovnání s těmi v západní Evropě naprosto nekonfliktní. Měli bychom zbystřit, kdyţ si rektor univerzity "stěţuje", ţe se studenti nebouří a neokupují kanceláře akademických představitelů. Konformní identifikace dnešních studentů zakládá na chmurnou předpověď do budoucna. Tito lidé nechtějí svět okolo sebe měnit, chtějí se mu přizpůsobit. Ve světě, jenţ více neţ kdy jindy dovoluje jít svou vlastní cestou, chtějí jít po těch cestách, které uţ někdo před nimi prošlapal. A pokud uţ se domnívají ţe jdou vlastní cestou, ani si nevšimnou, ţe je někdo obezřetně vede. Hrozí, ţe tito normalizovaní lidé vytvoří z této společnosti jeden z mnoha mrtvých atolů v oceánu globalizovaného světa.Je symbolické připomínat si tuto skutečnost u příleţitosti 1. máje, Svátku práce, který odkazuje k obětem těch, kdo se nebáli jít do ulic, aby udělali svět sociálně spravedlivější. Dnes se v tento den scházejí zejména důchodci, trpící sentimentem po časech, které se nepovedly, které ale neodmyslitelně patří k jejich ţivotům a od nichţ se někteří z nich prostě nedokáţí emancipovat. Pak se ještě sejde pár extremistických zoufalců, aby světu demonstrovali svou nenávist a frustraci nad tím, ţe je tento svět nepřijal. Proti nim vyrazí zhruba stejně početná skupinka těch, kteří vytvářejí jakýsi skanzen sociální revoluce, subkulturu, kterou "intelektuálové" dneška zařadí bez ladu a skladu do panoptika nejrůznějších sociálních aberací, jako se to dělá s celebritami ve voskových muzeích.Na vysokých školách je v tu dobu ticho. Velká část studentů vyspává opičku, protoţe noc před tím strávili na nějaké bezduché akci u ohníčku. Mnohem větší část z nich totiţ slaví pálení čarodějnic, novodobý lidový zvyk, který postrádá jakýkoliv přesah. Studentský majáles, kdysi příleţitost radikálně se postavit proti establishmentu a vytáhnout na světlo světa intelektuálně progresivní vize, se stal jen další marketingovou příleţitostí podobnou průmyslově organizovaným hudebním festivalům, na nichţ se musíte vzdát velká části své osobní svobody, stanete se ovcí ve velkém zábavním koncentráku, kam si dokonce nesmíte vzít ani vlastní vodu. Většina přítomných se nad tím ani nepozastaví, přišli se přece bavit a kdyby je někdo nahnal do kouta, přikázal jim, aby se svlékli do naha a ostříhal jim vlasy, pravděpodobně by to povaţvali za součást zábavního programu. Obávám se, ţe sympatická snaha zvrátit tento trend se prostě v současné atmosféře nemůţe zdařit. Skutečnost, ţe v roce 1965 byl králem Majálesu zvolen Allen Ginsberg, uţ dnešním studentům mimo mezinárodní studia na Fakultě sociálních věd UK příliš neříká. Pro většinu současných studentů je Ginsberg nutně nepochopitelná postava, nejspíše i společenský nepřítel.Generace vychovávaná rodiči, kteří prošli socialistickou normalizací, má v hlavách Plné znění zpráv


přirozeně naděláno na celoţivotní ignoranci. Jejich smůlou je, ţe druhá vlna normalizace v duchu pěstování radostného kapitalismu s výhledem na světlé zítřky je postihla v době, kdy si člověk vytváří svůj postoj ke společnosti, tedy i empatii, solidaritu a potřebu zachování a rozvoje společenské svobody. Normalizovaní lidé prostě neumějí být svobodní, ani kdyţ tvrdí, ţe svobodní jsou. Ani kdyţ svým dětem tvrdí, ţe ţijí ve svobodnné společnosti, nedokáţí jim dát víc neţ to, čím sami jsou. Jejich hodnoty se velmi výrazně odráţejí v konformitě jejich dětí a v jejich touze najít si své místo ve společnosti, koexistovat, nikoliv se snaţit ji osvobodit od vlivu svých hodnotově zdegenerovaných rodičů. Byť se to přímo nabízí, ţádná vzpoura se neděje. České děti disciplinovaně následují maloměšťáství předchozí generace.Sociolog Ralf Dahrendorf usuzuje, ţe transformace společnosti probíhá ve třech fázích. Ta občanská, která je v podstatě zaloţena na institucionálí proměně společnosti, můţe být uskutečněna během měsíců. Ta ekonomická, v níţ se mění vztahy zaloţené na hospodářské výměně, v řádu let. Ta hodnotová, v níţ se mění vnitřní nastavení společnosti, uznávané a proponované hodnoty, v řádu desítek let. Dahrendorf mluví dokonce o šedesáti letech, coţ je v podstatě třígenerační období. Jenţe co se stane, kdyţ se ani občanská, ani ekonomická fáze nezdaří? Jaké budou následky? Zřetelně to můţeme posoudit uţ dnes: máme tu další silně normalizovanou generaci, která je sociálně stejně impotentní jako ty předchozí.Internet mnohé usnadnil. Jeho velká síla spočívá v moţnosti sdílete ideje, sdruţovat se okolo nich, organizovat společné akce. Zároveň se ale ukazuje, ţe ve společnostech, v nichţ neexistuje silná vnitřní potřeba, zůstává tento potenciál nevyuţit. Ba co víc, internet můţe dokonce vyvářet iluzorní představu, ţe se "cosi" děje", i kdyţ se vlastně neděje nic. Mnozí uţivatelé sociálních sítí jsou nominálními revolucionáři své doby, kdyţ se přidávají k desítkám výzev a petic, jeţ zdánlivě poţadují změnu, progres. Problém spočívá v jejich impotenci, v tom, ţe se dějí pouze virtuálně, nemají ţádný reálný vliv. Můţete se podílet na všech takových výzvách a přitom nehnout zadkem a neriskovat ani sebemenší újmu (kromě obezity a hemoroidů). Internet, mimo jiné, vytvořil geniální placebo a prostředek jak dojít k závěru, ţe občanská aktivita nemá smysl, protoţe nezpůsobuje ţádnou změnu.Problém spočívá v tom, ţe lidé, kteří si navykli konformitě v mládí, pravděpodobně nebudou schopni vzepřít se tomuto habitu v pozdějších etapách svého ţivota. V okamţiku, kdy se společnost dostane do kritické situace z hlediska ohroţení základních lidských práv a svobod, budou tito lidé usilovat o to, aby si zajistili co moţná nejpohodlnější existenci sami pro sebe. Společenské hodnoty jim budou ukradené, protoţe pro ně nikdy skutečnou hodnotu nepředstavovaly. Bodem obratu v tomto procesu můţe být jedině okamţik, kdy uţ není moţné zachovat a udrţovat vlastní existenci, jenţe to uţ bude pozdě. V tom okamţiku uţ bude moţné pouze konstatovat, ţe smrt, sociální smrt, nastala dlouho před tím.

URL| http://blisty.cz/art/77286.html

Po čtrnácti letech zpátky 'na místě činu'. 2.5.2015

krajskelisty.cz str. 00 Lucie Bartoš

Vysočina

Starosta města, které trápí budoucnost kvůli elektrárně Dukovany, nevěřil svým očím. Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš ROZHOVOR Ačkoliv Pavel Janata (ANO) město vedl jiţ v letech 1998 aţ 2000, po čtrnácti letech, kdy se vrátil do čela radnice, připouští, ţe se s řadou věcí musí seznamovat jako nováček. A rozhodně nemá na růţích ustláno. Všechny relevantní strany získaly prakticky stejně mandátů a v rámci koalice musí dělat mnoho ústupků. Z jakých svých priorit ale nehodlá slevit a co plánuje nového? Řeč přišla mimo jiné na opatření, kterými chystá radnice podpořit demografický vývoj. Po 14 letech jste se vrátil do čela radnice. V jakém stavu se nacházel úřad? Je něco, co se za tu dobu zásadně změnilo? Zásadně se změnila velikost úřadu. Kdyţ jsem před čtrnácti lety z funkce starosty odcházel, fungovaly ještě okresní úřady. Dnes je dobrá polovina toho třebíčského součástí úřadu městského, a to včetně budov. Dnes je v běhu celá řada projektů, financovaných z externích zdrojů, zejména z evropských fondů, město má mnohem větší objem rozpočtu, souběţně se řeší mnohem více úkolů. Zkrátka do stejné řeky dvakrát vstoupit opravdu nelze, takţe se s mnoha záleţitostmi musím seznamovat jako nováček, byť mi přitom pomáhají i mé zkušenosti z pozice tajemníka Městského úřadu v Náměšti, coţ je také úřad obce s rozšířenou působností, ale na opačné straně velikostního spektra takových úřadů. Plné znění zpráv


Ve volbách jste dokonce přeskočil lídra kandidátky Miroslava Krupicu. Co podle vás mělo na výsledek největší vliv? Lidé zřejmě dali přednost známému jménu – vţdyť se ve veřejné sféře pohybuji téměř čtvrtstoletí. Miroslav Krupica je velmi schopný člověk s manaţerským vzděláním, který vnesl nový impuls i mezi třebíčské lidovce, ale veřejně zatím není příliš známý. Voliči vsadili spíš na jistotu. Tady je potřeba upozornit, ţe naši tradiční voliči spíš volí celou kandidátku. Hlasy navíc jsou většinou od těch, kteří primárně volí jinou stranu a k tomu vyberou jednotlivce odjinud nebo od těch, kdo vybírají osobnosti napříč volebními stranami. Je však třeba vyzdvihnout, ţe nejvíc mandátů získala KSČM, proti níţ se lidovci poměrně ostře vymezují. Je tomu tak i v Třebíči, nebo zde je situace přece jen jiná? V Třebíči KSČM v komunálních volbách tradičně získává hodně mandátů. A tradičně s nimi zůstává v opozici. Povolební vyjednávání, ustavující zasedání zastupitelstva města a začátek volebního období vůbec – to bývá doba politicky rozjitřená. Pak se situace poněkud zklidňuje. Musím říci, ţe KSČM vnímám v třebíčském zastupitelstvu jako spíš konstruktivní opozici. Animozita panuje ale nejen mezi KDU-ČSL a KSČM, ale i voliči těchto stran. Třebíč je poměrně malým městem. Podepisuje se to nějak negativně na atmosféře, která zde panuje? Nemyslím si, ţe vztahy mezi voliči lidovců a komunistů jsou určující pro atmosféru ve městě. Na vyvolávání negativní atmosféry jsou zde jiní experti. Ti, kteří kritizují z principu vţdy a všechno. Povolební vyjednávání byla podle vašich slov nesmírně komplikovaná a dlouhá. Nakonec jste se dohodli na spolupráci se zástupci pěti stran a hnutí. S ČSSD, Hnutí pro Třebíč, Volba TR, Třebíč můj domov a Břehy. Jak byste nyní hodnotil spolupráci? Přece jen spolupráce šesti stran můţe být mnohdy sloţitá. Volby v Třebíči dopadly absolutní remízou. Všechny relevantní strany získaly prakticky stejně mandátů. To je situace, kdy se vyjednává velmi nesnadno. Z toho nemůţe vzniknout ţádná jednoduchá, logicky očekávatelná koalice. Všichni musí udělat mnoho ústupků a slevit ze svých ideálních představ. V této situaci se nám podařilo shodnout se poměrně rychle po ustavujícím zasedání zastupitelstva na programovém prohlášení rady města a také komunikace v koalici se zatím snad daří dobře – to povaţuji za úspěch. Stojí za tím ale kaţdodenní úsilí a je třeba tomu věnovat čas. Ve dvou- či tříčlenné koalici by to jistě bylo snazší, ale taková nebyla Třebíči dopřána. Jak zpětně hodnotíte zřízení postů uvolněných radních, které radnice zřídila vůbec poprvé? Je to jeden z důsledků volebního patu. Větší počet uvolněných pozic umoţňuje lepší dělbu úkolů a kaţdému z nás dává moţnost věnovat se svěřeným oblastem důkladněji a do hloubky. Na druhou stranu je to náročnější na vzájemnou komunikaci. Věříme, ţe výsledky naší práce prokáţou smysl tohoto řešení. V této chvíli je na hodnocení ještě brzy, pořád jsme na počátku volebního období. Zabránit dalšímu úbytku obyvatel chcete i pomocí výstavby nových stavebních pozemků. Vzniknout by měly do tří let. Co dalšího ale plánujete proto, aby lidé neodcházeli jinam? Pracujeme na strategii incomingu. Spolupracujeme s hospodářskou komorou, školami. Kromě zasíťování ploch pro individuální bytovou výstavbu připravujeme nové plochy pro investory, podmínky pro vznik nových pracovních míst. To znamená, ţe nám jde o příchod nových lidí – investorů i zaměstnanců, ale také turistů. To, co nabízíme jim, ale zároveň můţe slouţit i současným obyvatelům města. Noví rezidenti stejně jako starousedlíci uvítají širokou nabídku společensko-kulturních, sportovních a nejrůznějších moţností trávení volného času. Jde nám tedy nejen o příliv nových lidí, ale i udrţení místních. Plánujete v souvislosti s výstavbou domů také rozšiřování základních sluţeb ve městě, jako je školství, doprava a podobně? V oblasti mateřských i základních škol je nabídka dostatečná. Důraz klademe na vhodnou oborovou skladbu u středních škol. Město je spoluzakladatelem Západomoravské vysoké školy. Moţnosti ke vzdělávání tedy jsou. V Plné znění zpráv


dopravě je situace sloţitější. Postupně se zlepšuje spojení s dálnicí, pokroky zaznamenáváme v přípravě jiţního obchvatu města. U těchto akcí spolupracujeme s Krajem Vysočina i s Ředitelstvím silnic a dálnic. Koncem května otevřeme nově dokončený přestupní terminál u vlakového nádraţí. Uvnitř města se nejvíc potýkáme s nedostatkem parkovacích míst. Aut přibývá a město není nafukovací. Snaţíme se optimalizovat nabídku městské autobusové dopravy. Usilujeme o koncepční řešení, která vydrţí delší dobu. Ve velkých městech České republiky se v loňském roce veřejné zakázky nejlépe zadávaly v Třebíči. Tak zní závěr hodnocení zIndexu, které uskutečňují Centrum aplikované ekonomie a Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Co podle vás stojí za tímto úspěchem a co byste poradil vašim kolegům v jiných městech? To je úspěch, spadající ještě do minulého volebního období. Velkou měrou k němu přispělo zavedení elektronického zadávacího systému, který velmi dobře hlídá procesní stránku věci, nepřipouští ţádné obcházení a minimalizuje subjektivní vlivy. Snaţíme se o transparentnost, dobrou komunikaci, ale důleţitá je také kvalitní příprava zadávací dokumentace. Mnohé detaily toho, co děláme dobře, lze vyčíst přímo z jednotlivých kritérií hodnocení zIndexu. Co bude s revitalizací Karlova náměstí, kterou měly snad všechny strany včetně vás před volbami jako svou prioritu? V závěrečné fázi je projednávání studie revitalizace Karlova náměstí s dotčenými orgány státní správy, budou následovat její veřejné představení a pak další fáze přípravy. Chceme zachovat všechny hlavní funkce náměstí, coţ naštěstí při jeho velikosti lze docela dobře skloubit. Náměstí tak bude plnit roli shromaţďovacího prostoru, místa pro kulturní akce, bude i nadále obchodním místem, dostupným i pro individuální automobilovou dopravu. Té jenom poněkud zkomplikujeme prostý průjezd, aby náměstí neslouţilo jako zkratka pro tranzit přes centrum města. Bude zde i nadále zastávka linek městských autobusů, na části plochy parkoviště a zbude místo i pro dnes chybějící vodní prvek a také odpočinkové prostory a přiměřenou, převáţně stromovou zeleň. Náměstí tak dostane novou tvář, aniţ zrušíme cokoli z toho, na co jsme zvyklí. Nejdřív se ale musí zrekonstruovat inţenýrské sítě pod povrchem, aby nám potom nové náměstí vydrţelo co nejdéle bez nutnosti dalších zásahů. Počítáme s tím, ţe v závěru volebního období by vše mohlo být připraveno a snad i zahájena realizace. Otázka na závěr. Jak se stavíte k rozšíření jaderné elektrárny Dukovany? Jednoznačně kladně. Pro Třebíč i celý region je elektrárna klíčovým zaměstnavatelem. A to nejen přímo, ale i prostřednictvím firem, navázaných na její provoz. Ukončení provozu elektrárny by přineslo závaţné socioekonomické dopady. Proto bychom uvítali co nejrychlejší rozhodnutí o dostavbě pátého bloku dukovanské elektrárny. Usilujeme o to ve spojení s mnoha subjekty i prostřednictvím sdruţení Energetické Třebíčsko, ve kterém se kromě města sešly další obce, podnikatelské subjekty, ale i třeba střední průmyslová škola. Budoucnost elektrárny je pevně svázána i s budoucností Třebíče. Kateřina Synková Válcuje vás ţivot, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na [email protected].

URL| http://www.krajskelisty.cz/vysocina/okres-trebic/9477-po-ctrnacti-letech-zpatky-na-miste-cinu-starosta-zmesta-ktere-trapi-budoucnost-kvuli-elektrarne-dukovany-neveril-svym-ocim.htm

Východopedie, encyklopedie zajímavostí východních Čech 2.5.2015

Pardubický deník

str. 02

Východní Čechy

Váţení čtenáři, v kaţdém sobotním vydání na této stránce prezentujeme zajímavosti z vašeho nejbliţšího okolí. Nabízíme vám přírodu i vlastivědu, známé osobnosti, historické skutečnosti, akce a události spjaté s našimi oběma kraji. Stále chodí vaše připominky a tipy na obohacení našeho hesláře, děkujeme za ně. Rádi přivítáme vaše další příspěvky, které je moţné posílat na mailovou adresu encyklopedie. [email protected]. Plné znění zpráv


SÝKORNICE Přírodní park o rozloze 252 hektarů v centrální části Novopacké vrchoviny mezi Novou Pakou a Peckou, jehoţ součástí jsou vodopády. Horní „Malý― je jen čtyři metry vysoký, při slabším průtoku vodní proud nespadá ani přes skalní hranu, ale jen se prodírá úzkou štěrbinou. Dolní „Velký― má osm metrů a pod jeho zpevněnou hranou je skalní amfiteátr o šířce patnáct metrů a hloubce šest metrů. Pod vodopádem je balvan s vytesaným nápisem Vivat Kordina. Připomíná místního obrozeneckého kněze Josefa Pravoslava Kordinu, který po neúspěšné revoluci 1848 musel opustit Čechy. Při jarním tání a vysokém průtoku vody, zvláště za mrazivých zim, poskytuje vodopád nádhernou podívanou. Je chráněnou přírodní památkou a od roku 2006 k němu vede naučná stezka Sýkornice, kterou připravili mladí ochránci přírody ČSOP z oddílu BIOS z Nové Paky. Začíná u hotelu Štikov u Štikovské rokle a má pět zastavení. (jid) SYNOVÉ HOR Český film, který je adaptací povídky Františka Koţíka, natočil v roce 1956 reţisér Čeněk Duba s kameramanem Josefem Střechou. Příběh o přátelství na ţivot a na smrt zachycuje skutečnou událost,ke které došlo v Krkonoších v roce 1913. Aktéry dramatu byli Bohumil Hanč, jeden z našich prvních lyţařských závodníků, a jeho přítel Václav Vrbata. Děj filmu se odehrává mezi roky 1912 a 1913 a je zarámován dvěma mezinárodními závody v běhu na 50 km. Bohumil Hanč chce po vítězství v roce 1912 na prosby své ţeny Slávky závodění zanechat. V roce 1913 se na závody přihlásí silní zahraniční soupeři, proto Bohumil podlehne prosbám kamarádů a rozhodne se naposledy jet. Při závodech se však změní počasí. Začne vát silný vítr a sněţit, přijde krutý mráz a pro závodníky to znamená boj o holý ţivot, který Hanč i Vrbata nakonec prohrávají. Do rolí nerozlučných kamarádů byli obsazeni Josef Bek a Jiří Vala, dále ve filmu hrají Jaroslav Vojta, Svatava Hubeňáková, Vladimír Řepa, Miloš Nesvadba, Miroslav Polach, Jaroslav Rozsíval, Vladimír Hlavatý, Miroslav Homola a celá řada dalších. Točilo se v Horní Rokytnici, Labské a Vosecké boudě, Sněţných jamách. Hudbu sloţil Josef Šust, o výpravu se postaral Karel Černý, kostýmy vytvořil Jaromír Lauda a film stříhali Antonín Zelenka s Janem Chaloupkem. (fr) SYNTHESIA Chemická firma sídlící v Pardubicích – Semtíně. Její historie se začala psát v roce 1920, kdy byla zaloţena Československá akciová továrna na látky výbušné. Sesterský závod Synthesia vznikl v roce 1928. Vroce 1994 pak došlo k transformaci na akciovou společnost Synthesia. V areálu o rozloze 4,4 kilometrů čtverečních zaměstnává firma 1 625 zaměstnanců. Obrat v roce 2014 přesáhl 3,72 miliardy korun. Podnikatelské aktivity jsou zacíleny do tří trţních segmentů pokročilých organických intermediátů, derivátů celulózy a pigmentů a barviv. Mezi klíčové zákazníky Synthesie patří především výrobci z odvětví nátěrových hmot a tiskových barev, barviv pro textilní, papírenský a koţedělný průmysl. Dále se společnost řadí mezi významné výrobce produktů pro farmaceutické koncerny, zbrojařské firmy, producenty kosmetiky, či podniky z oblasti zemědělství. Produkce Synthesie je zaměřena nejen na tuzemský trh, tři čtvrtiny výroby jsou určeny pro export na vyspělé evropské trhy či do zámoří. (dub) SÝS, Karel Český básník, který se narodil 26. 7. 1946 v Rychnově nad Kněţnou. Maturoval v roce 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické (1969). Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od roku 1976 vedl kulturní rubriku. Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. V roce 1988 se stal zástupcem šéfredaktora literárního časopisu Kmen. Jeho tvorba měla z počátku, přestoţe byl oblíbencem reţimu, kladný přístup k erotice a zachovával si i smysl pro humor. Po listopadu 1989 své výsadní postavení v české literatuře ztratil. V letech 1990 – 1992 redigoval erotický časopis Sextant, v roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař. Plné znění zpráv


Chtěl se stát senátorem, v roce 1996 však neúspěšně kandidoval za KSČM ve volebním obvodu č. 81 Uherské Hradiště. (ryd) ŠAFKA, Jiří Šestadvacetiletý student Karlovy univerzity v Praze (Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd) a rodák z Hradce Králové vyhrál v roce 2014 premiérový ročník televizní soutěţe Nejchytřejší Čech. Přihlásilo se do ní 2000 lidí, ve finále bylo 24 nejlepších. Milionovou výhru proměnil v pět čtyřicetidukátů v ryzím zlatě s portrétem Jana Amose Komenského, které vyrobila Česká mincovna. Ač uţ šest let bydlí v Praze, je stále hradeckým patriotem. Jeho inteligenční kvocient má hodnotu 152. Uţ v roce 2012 vyhrál televizní soutěţ Fenomén. (fr) ŠČERBAKOV, Jiří Malíř a grafik se narodil 12. 12. 1926 v Hradci Králové. V Jablonci nad Nisou vystudoval Střední odbornou školu pro umělecký průmysl (1948). Pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde byl ţákem prof. Emila Filly a studia ukončil v roce 1953. VHradci Králové měl ateliér v Hořické ulici, v 50. a 60. letech minulého století se soustředil zejména na linoryt a agitační grafiku. Navrhoval plakáty, ilustroval knihy a dělal uţitou grafiku. Po roce 1968 se věnoval malbě – maloval krajiny, zátiší a historické postavy. Známé jsou i jeho nástěnné malby v interiérech – např.na stropě obřadní síně v Hradci Králové(1975), ve vinárně Čerťák v Harrachově (1985) a ve vinárně v Hradci Králové (1987). Jiří Ščerbakov, který zemřel 24. 9. 2007 v Hradci Králové, měl více neţ 40 samostatných výstav, vystavoval i v Kolíně nad Rýnem a je zastoupen v Galerii moderního umění v Hradci Králové, ve Východočeské galerii v Pardubicích. (fr) ŠČIGOL, Michal Malíř z Českého ráje si v letošním roce připomíná dvě svá významná jubilea. Jednak pětadvacet let ţivota i tvorby v Čechách a koncem léta oslaví své sedmdesátiny. Narodil se 26. srpna v Čeljabinsku. Aţ tam se dostala jeho ţidovská rodina ve válce, při útěku před hitlerovskými vojsky. Později se vrátili na Ukrajinu a studoval v Kyjevě. Po dokončení škol v tomto městě pracoval ve státním a pak i soukromém ateliéru. Tragická smrt jeho ţeny ho velmi zasáhla a zůstal sám s osmiletým synem Danielem, postiţeným mozkovou obrnou. Kdyţ pro něho hledal v roce 1990 nějakou účinnou pomoc, našel ji v tehdy specializované a proslulé léčebně v Ţeleznici na Jičínsku. Tady začíná nová kapitola Michaila Ščigola. V Kyjevě hlavně architekta,po rozhodnutí odejít, se u nás začal věnovat především malířství. Seznamoval se rychle s prostředím i lidmi. Nadchla ho tvorba Karla Šlengra z Jičínska a jihočeského krajináře Karla Valtera. Ale především toho, ke kterému měl po celou dobu nejblíţ – Vladimíra Komárka. Stali se velikými přáteli, Komárek pomáhal Ščigolovi hlavně v jeho začátcích, zahajoval mu i výstavy. Ščigol mu jeho pomoc vrátil v době, kdy nemocný dokončoval Kříţovou cestu pro kostel v Konecchlumí. Vedle jednotlivé tvorby začaly Ščigola brzy uchvacovat obrazové cykly, především pro moţnost lepšího vyjádření myšlenky. Z praţského pobytu vznikl Tančící dům, okouzlen Kuksem vytvořil závaţnější cyklus Se Šporkem a Braunem. Uměleckou zralost, podpořenou i studiem historických dokumentů osvědčil v jeho snad nejznámějším obrazovém cyklu. A. V. E. Vladštejn aneb Barokní sny Albrechta Václava Eusebia. Patnáctidílné dílo o slavném vojevůdci spjatém s Jičínem a krajem, kde malíř ţije a tvoří, mělo vernisáţ 25. února 2004 v tehdy nevábných prostorách kostela Kartuziánského kláštera ve Valdicích. S úvodním slovem tehdejšího ředitele této věznice. Z dalších obrazových cyklů to jsou například Pocta Vladimíru Komárkovi, paříţský cyklus, nebo ten poslední, věnovaný Franzi Kafkovi – v černobílém provedení. Desítky výstav doma i ve světě – např. Německu, USA, Rakousku, Itálii, podpora řady charitativních akcí Michailem Ščigolem, dvě obsáhlé monografie zachycující jeho dílo, prestiţní cesta s Valdštejnovým cyklem do Bruselu, kde vystavoval v sídle Evropské unie, ale i třeba ocenění Ščigola jako člověka v někdejší populární akci všech východočeských Deníků Oskar za lidskost a statečnost – to všechno patří k pracovitému umělci. Michail Ščigol se úspěšně zapojil i do některých mimořádných projektů. Jako například nápad Šárky Horákové- Maixnerové z roku 2009 uspořádat výstavu, která zachytila historický moment z dubna 1950, kdy policie v Akci K zavřela všechny muţské kláštery u nás. Ščigol k dokumentům vytvořil obrazový cyklus. Po premiéře v Rajhradu putovala výstava po Čechách i se zastavením v praţském chrámu svatého Víta. Malířův Plné znění zpráv


obrazový cyklus zaujal i básnířku Martinu Komárkovou k napsání básní. Tak vznikla kniha Modlitebník, vydaná v roce 2010 za významné pomoci Dominika Duky. (ek) ŠEBÁNEK, Jiří Scénárista, spisovatel a jeden ze zakladatelů Divadla Járy Cimrmana je trutnovským rodákem (8. 2. 1930). V šedesátých letech minulého století pracoval v Československém rozhlase – byl redaktorem armádního vysílání, ale také jedním z průvodců z fiktivní Nealkoholické vinárny U Pavouka, kde poprvé zaznělo jméno Járy Cimrmana. Myšlenka zaloţit divadlo tohoto českého génia padla 29. října 1966. Pro nový soubor Šebánek napsal jednoaktovou komedii Domácí zabijačka. Po dvou letech z divadla kvůli tvůrčím neshodám odešel a zaloţil vlastní sekci Salón Cimrman. Oba soubory propojovala kromě minulosti jen osobnost Járy Cimrmana a osoba herce Miloně Čepelky, rovněţ Východočecha (rodák z Pohoří u Opočna). Šebánkův osobitý rukopis se později uplatnil také v televizi. Jeho jméno je spojeno se dvěma večerníčky Bob a Bobek a ... A je to! či s pořadem Chcete mě, který chystal uţ od roku 1992. Byl scénáristou filmu Stůj nebo se netrefím, napsal knihy o „největším Čechovi― Já, Jára Cimrman, Byli jsme a buben nebo Za Cimrmanem aţ do hrobu. Jiří Šebánek zemřel 4. dubna 2007 v Praze. (fr) ŠEBERLE, Roman Vynikající atlet, dnes i úspěšný golfista moderátor hlavní zpravodajské relace Prima FTV se narodil 26. listopadu 1974 v Lanškrouně. Gymnázium začal studovat v Rychnově nad Kněţnou, čtrnáct let hrál aktivně fotbal. S atletikou začínal v Týništi nad Orlicí (1990) a jeho parádní disciplínou byl skok do dálky. Později se dostal k vícebojům, přešel do Pardubic (1993) a od roku 1996 byl členem praţské Dukly. Jako první desetibojař překonal hranici 9000 bodů – hodnota jeho světového rekordu z rakouského Götzisu z května roku 2001 byla 9026 bodů. Vyhrál olympiádu v Athénách (2004), o čtyři roky dříve byl na OH v Sydney druhý, kdyţ ho o zaslouţené zlato připravila zrušená diskvalifikace Estonce Erkiho Noola za přešlap v disku. Z mistrovství světa má tři medaile (Ósaka 2007 zlato, Paříţ 2003 a Helsinky 2005 stříbro) a dvakrát vyhrál mistrovství Evropy(Mnichov 2002, Göteborg 2006). Na halových MS získal dvě zlata a tři bronzy, na halových ME pak tři zlata, jedno stříbro a dva bronzy. V roce 2004 vyhrál prestiţní anketu Nejlepší sportovec České republiky, pětkrát v řadě byl vyhlášen Atletem roku České republiky (2002-2006). (fr) ŠEDIVÁČKŮV LONG Etapový závod psích spřeţení v Orlických horách s centrem v Deštném měl svůj nultý(a později uznaný za první) ročník v únoru roku 1997. Den před samotným startem utekli pořadateli Pavlu Kučerovi dva psi. Jeden z nich – sibiřský husky jménem Šedivák – byl u vzdálené vesnice zastřelen místním občanem. Navzdory tomu byl závod odstartován, ale na památku této smutné události byl závod pojmenován jednou pro vţdy „Šediváčkův Long―. Z původně lokálního závodu se postupem let, kvalitní organizací i výběrem náročných tras, stal podnik celoevropského významu a jeden z nejtěţších závodů svého druhu na starém kontinentu. V roce 2004 se v Deštném při něm dokonce bojovalo o medaile mistrovství Evropy! Lednový 19. ročník byl čtyřetapový s jedním povinným bivakem. Zúčastnilo se 88 musherů z Německa, Rakouska, Itálie, Švýcarska, Polska, Maďarska. a Česka, na tratích se objevilo téměř 500 psů. (fr) ŠEJBA, Jiří Bývalý hokejový reprezentant se narodil 22. 7. 1962 v Pardubicích, kde také s tímto sportem začínal. Byl členem reprezentačního muţstva, které v roce 1985 získalo na mistrovství světa v Praze zlaté medaile. O nich rozhodoval duel s Kanadou, ve kterém byl absolutní hvězdou právě on. V utkání, které jsme vyhráli 5:3, dal tři góly, z toho jeden v oslabení po sólu z vlastního obranného pásma. V reprezentaci odehrál celkem 134 zápasů a dal v nich 33 gólů. Kromě zmiňovaného zlata má z MS ještě dvě bronzové medaile (1987, 1989). Na vojně v jihlavské Dukle a pak v pardubické Tesle získal tři tituly mistra republiky (1985 resp. 1987 a 1989). Za třináct sezon odehrál 479 prvoligových zápasů a dal v nich 226 branek. Zahrál si iNHL(11 zápasů v dresu Buffalo Sabres) a v niţší soutěţi AHL v dresu Rochestru odehrál 106 zápasů(48 gólů). Po skončení aktivní hráčské Plné znění zpráv


kariéry se stal úspěšným trenérem – v Pardubicích trénoval mládeţ i dospělé. Vprůběhu sezony 2004-2005 u muţstva vystřídal spolu s Vladimírem Martincem Františka Výborného a spolu získali extraligový titul. Později trénoval Mladou Boleslav, byl i na Slovensku a s týmem GKS Tychy získal letošní mistrovský titul v Polsku. (fr) Foto popis| Josef Bek v roli Bohumila Hanče (nahoře), Jiří Vala v roli Václava Vrbaty (dole). Foto autor| Foto: www.fdb.cz Region| Východní Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 8 titulech.

Diagnóza dvacetiletých: normalizovaní, sociálně mrtví lidé 3.5.2015 blisty.cz str. 00 Bohumil Kartous V nedávném rozhovoru se Mikuláš Bek, znovuzvolený rektor Masarykovy univerzity svěřil s názorem, ţe čeští vysokoškoláci jsou v porovnání s těmi v západní Evropě naprosto nekonfliktní. Měli bychom zbystřit, kdyţ si rektor univerzity "stěţuje", ţe se studenti nebouří a neokupují kanceláře akademických představitelů. Konformní identifikace dnešních studentů zakládá na chmurnou předpověď do budoucna. Tito lidé nechtějí svět okolo sebe měnit, chtějí se mu přizpůsobit. Ve světě, jenţ více neţ kdy jindy dovoluje jít svou vlastní cestou, chtějí jít po těch cestách, které uţ někdo před nimi prošlapal. A pokud uţ se domnívají ţe jdou vlastní cestou, ani si nevšimnou, ţe je někdo obezřetně vede. Hrozí, ţe tito normalizovaní lidé vytvoří z této společnosti jeden z mnoha mrtvých atolů v oceánu globalizovaného světa.Je symbolické připomínat si tuto skutečnost u příleţitosti 1. máje, Svátku práce, který odkazuje k obětem těch, kdo se nebáli jít do ulic, aby udělali svět sociálně spravedlivější. Dnes se v tento den scházejí zejména důchodci, trpící sentimentem po časech, které se nepovedly, které ale neodmyslitelně patří k jejich ţivotům a od nichţ se někteří z nich prostě nedokáţí emancipovat. Pak se ještě sejde pár extremistických zoufalců, aby světu demonstrovali svou nenávist a frustraci nad tím, ţe je tento svět nepřijal. Proti nim vyrazí zhruba stejně početná skupinka těch, kteří vytvářejí jakýsi skanzen sociální revoluce, subkulturu, kterou "intelektuálové" dneška zařadí bez ladu a skladu do panoptika nejrůznějších sociálních aberací, jako se to dělá s celebritami ve voskových muzeích.Na vysokých školách je v tu dobu ticho. Velká část studentů vyspává opičku, protoţe noc před tím strávili na nějaké bezduché akci u ohníčku. Mnohem větší část z nich totiţ slaví pálení čarodějnic, novodobý lidový zvyk, který postrádá jakýkoliv přesah. Studentský majáles, kdysi příleţitost radikálně se postavit proti establishmentu a vytáhnout na světlo světa intelektuálně progresivní vize, se stal jen další marketingovou příleţitostí podobnou průmyslově organizovaným hudebním festivalům, na nichţ se musíte vzdát velká části své osobní svobody, stanete se ovcí ve velkém zábavním koncentráku, kam si dokonce nesmíte vzít ani vlastní vodu. Většina přítomných se nad tím ani nepozastaví, přišli se přece bavit a kdyby je někdo nahnal do kouta, přikázal jim, aby se svlékli do naha a ostříhal jim vlasy, pravděpodobně by to povaţvali za součást zábavního programu. Obávám se, ţe sympatická snaha zvrátit tento trend se prostě v současné atmosféře nemůţe zdařit. Skutečnost, ţe v roce 1965 byl králem Majálesu zvolen Allen Ginsberg, uţ dnešním studentům mimo mezinárodní studia na Fakultě sociálních věd UK příliš neříká. Pro většinu současných studentů je Ginsberg nutně nepochopitelná postava, nejspíše i společenský nepřítel.Generace vychovávaná rodiči, kteří prošli socialistickou normalizací, má v hlavách přirozeně naděláno na celoţivotní ignoranci. Jejich smůlou je, ţe druhá vlna normalizace v duchu pěstování radostného kapitalismu s výhledem na světlé zítřky je postihla v době, kdy si člověk vytváří svůj postoj ke společnosti, tedy i empatii, solidaritu a potřebu zachování a rozvoje společenské svobody. Normalizovaní lidé prostě neumějí být svobodní, ani kdyţ tvrdí, ţe svobodní jsou. Ani kdyţ svým dětem tvrdí, ţe ţijí ve svobodné společnosti, nedokáţí jim dát víc neţ to, čím sami jsou. Jejich hodnoty se velmi výrazně odráţejí v konformitě jejich dětí a v jejich touze najít si své místo ve společnosti, koexistovat, nikoliv se snaţit ji osvobodit od vlivu svých hodnotově zdegenerovaných rodičů. Byť se to přímo nabízí, ţádná vzpoura se neděje. České děti disciplinovaně následují maloměšťáctví předchozí generace.Sociolog Ralf Dahrendorf usuzuje, ţe transformace společnosti probíhá ve třech fázích. Ta občanská, která je v podstatě zaloţena na institucionální proměně společnosti, můţe být uskutečněna během měsíců. Ta ekonomická, v níţ se mění vztahy zaloţené na hospodářské výměně, v řádu let. Ta hodnotová, v níţ se mění vnitřní nastavení společnosti, uznávané a proponované hodnoty, v řádu desítek let. Dahrendorf mluví dokonce o šedesáti letech, coţ je v podstatě třígenerační období. Jenţe co se stane, kdyţ se ani občanská, ani ekonomická fáze nezdaří? Jaké budou následky? Zřetelně to můţeme posoudit uţ dnes: máme tu další silně normalizovanou generaci, která je Plné znění zpráv


sociálně stejně impotentní jako ty předchozí.Internet mnohé usnadnil. Jeho velká síla spočívá v moţnosti sdílet ideje, sdruţovat se okolo nich, organizovat společné akce. Zároveň se ale ukazuje, ţe ve společnostech, v nichţ neexistuje silná vnitřní potřeba, zůstává tento potenciál nevyuţit. Ba co víc, internet můţe dokonce vyvářet iluzorní představu, ţe se "cosi" děje", i kdyţ se vlastně neděje nic. Mnozí uţivatelé sociálních sítí jsou nominálními revolucionáři své doby, kdyţ se přidávají k desítkám výzev a petic, jeţ zdánlivě poţadují změnu, progres. Problém spočívá v jejich impotenci, v tom, ţe se dějí pouze virtuálně, nemají ţádný reálný vliv. Můţete se podílet na všech takových výzvách a přitom nehnout zadkem a neriskovat ani sebemenší újmu (kromě obezity a hemoroidů). Internet, mimo jiné, vytvořil geniální placebo a prostředek jak dojít k závěru, ţe občanská aktivita nemá smysl, protoţe nezpůsobuje ţádnou změnu.Problém spočívá v tom, ţe lidé, kteří si navykli konformitě v mládí, pravděpodobně nebudou schopni vzepřít se tomuto habitu v pozdějších etapách svého ţivota. V okamţiku, kdy se společnost dostane do kritické situace z hlediska ohroţení základních lidských práv a svobod, budou tito lidé usilovat o to, aby si zajistili co moţná nejpohodlnější existenci sami pro sebe. Společenské hodnoty jim budou ukradené, protoţe pro ně nikdy skutečnou hodnotu nepředstavovaly. Bodem obratu v tomto procesu můţe být jedině okamţik, kdy uţ není moţné zachovat a udrţovat vlastní existenci, jenţe to uţ bude pozdě. V tom okamţiku uţ bude moţné pouze konstatovat, ţe smrt, sociální smrt, nastala dlouho před tím.

URL| http://blisty.cz/art/77286.html

Británii čekají nejdramatičtější volby. Tady je pět scénářů 4.5.2015

aktualne.cz

str. 00

Zahraničí

Britové začínají být unavení velkými, mainstreamovými stranami, řekla Aktuálně.cz politoloţka Joanie Willettová. Londýn/Praha - "Ještě nikdy v této generaci Londýn/Praha - "Ještě nikdy v této generaci nebyly výsledky parlamentních voleb tak nejisté. Politici se ale shodnou v jednom: po volbách bude zmatek." Těmito slovy začíná analýza deníku The Times, týkající se čtvrtečního rozhodování Britů o novém parlamentu a tím o nové vládě a premiérovi. Průzkumy se v zásadě shodují. Nelze jednoznačně předpovědět vítěze a uţ vůbec je obtíţné předpovídat moţnou vládní koalici. Jisté je snad jen to, ţe nepůjde o jednobarevnou vládu jedné strany, na kterou jsou Britové z minulosti zvyklí. Tato minulost ale skončila uţ před pěti lety. Po volbách v roce 2010 musela vítězná Konzervativní strana sestavit koalici s liberálními demokraty. Letos vše vypadá ještě zamotaněji. Preference konzervativců Davida Camerona a labouristů Eda Milibanda jsou zhruba vyrovnané, byť se spíše očekává těsné vítězství konzervativců. "Pro Brity je to skutečně něco nezvyklého. Koaliční vládu před rokem 2010 naposledy zaţili ve čtyřicátých letech minulého století. Faktem také je, ţe se v Británii pociťuje jistá únava veřejnosti velkými mainstreamovými stranami. Lidé nemají v ţádného politika příliš velkou důvěru," uvedla pro Aktuálně.cz politoloţka Joanie Willettová z Fakulty sociálních věd a mezinárodních studií na univerzitě v Exeteru. Vláda potřebuje v Dolní sněmovně minimálně hlasy 323 zákonodárců. Oběma velkým stranám komplikují ţivot menší. Euroskeptická a protipřistěhovalecká Strana nezávislosti Velké Británie (UKIP) ubírá podle průzkumů v osmnácti volebních obvodech konzervativcům hlasy, které by jim stačily k vítězství nad kandidáty labouristů.



A labouristé zase trpí ve Skotsku, kde to vypadá na mimořádný triumf Skotské národní strany. Právě na úkor labouristů, konzervativci jsou od dob Margaret Thatcherové ve Skotsku extrémně nepopulární a bez šance na větší úspěch. "Trend obratu k malým stranám je jasný. Těţko říci, jak moc se to projeví ve volbách, ale jedno povaţuji za jisté. Skotská národní strana vytlačí labouristy z jejich křesel ve Skotsku," říká Joannie Willettová. Základních moţností, jak můţe vypadat politická Británie po čtvrtku 7. května, je pět. 1) Pokračování koalice konzervativců a liberálních demokratů Po pěti letech vládnutí nejsou vztahy mezi vedením obou stran bezproblémové. Část liberálních demokratů by raději odešla do opozice. Strana ţádá po konzervativcích, aby zrušili zmraţení růstu platů státních zaměstnanců a neomezovali výdaje na školství. Není také jasné, jaký postoj zaujme většina proevropských liberálních demokratů k závazku Davida Camerona uspořádat v roce 2017 referendum o setrvání Velké Británie v Evropské unii. 2) Menšinová vláda konzervativců Pokud liberální demokraté odmítnou pokračování koalice nebo nebudou mít dost hlasů na to být její součástí, můţe se Cameron pokusit vládnout v menšině. Například s podporou Strany nezávislosti Velké Británie (UKIP) a severoirskou Demokratickou unionistickou stranou. Menšinový kabinet v Británii naposledy sestavili labouristé v roce 1974. Osm měsíců poté ale premiér Harold Wilson raději vypsal volby nové, ve kterých uţ zvítězil jasněji a postavil se do čela většinové vlády. 3) Velká koalice konzervativců a labouristů Tato moţnost je málo pravděpodobná vzhledem k velkým programovým rozdílům. Na rozdíl například od Německa je taková vláda pro Brity těţko představitelná. "Pro konzervativce přicházejí jako koaliční partneři v úvahu jedině liberální demokraté nebo UKIP. Pro labouristy zelení, velšská strana Plaid Cymru a moţná Skotská národní strana, i kdyţ vedení Labouristické strany tvrdí, ţe se skotskými nacionalisty nebude spolupracovat," uvedla Joanie Willettová. 4) Koalice labouristů a liberálních demokratů Strany se na lecčems shodnou. Například na setrvání v Evropské unii či na plánu změnit Sněmovnu lordů (horní komoru parlamentu) ve volený Senát. Podle mnoha labouristů se ale "lib-dem" zdiskreditovali podporou některých úsporných opatření, prosazených Davidem Cameronem. Společný zisk obou stran ale pravděpodobně nedosáhne potřebných 323 mandátů v Dolní sněmovně. 5) Menšinová vláda labouristů Nutně by byla závislá na podpoře Skotské národní strany. Vůdce Labouristické strany však v předvolební kampani spolupráci se skotskými nacionalisty vyloučil.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/britanii-cekaji-nejtesnejsi-volby-tady-je-petscenaru/r~51b617def24211e49e4e002590604f2e/

HEREC, který neumí odpočívat 4.5.2015 Tv Pohoda str. 07 Markéta Čaňková Herec, dabér, autor kníţek pro děti – Pavel Soukup… Filmová kamera byla k němu skoupější, podstatně více mu nabídla televize. A určitě i rozhlas spolu s dabingem. V současné době ho můţeme sledovat v seriálu Ordinace v růţové zahradě 2. Plné znění zpráv


* Prozraďte, jaké jsou vaše nové profesní aktivity. Kterou profesi myslíte? Tu, kterou se ţivím? Tu, kterou se ţivím jen občas? Nebo tu, do které fušuji jen tak pro zábavu? No, stejně bych drţel jazyk za zuby, protoţe ze zkušenosti vím, co všechno se dá zakřiknout. Ale nějaká aktivita to jistě bude, protoţe odpočinek je hrozná dřina. * Uţ kdysi před léty jste v seriálu Ordinace v růţové zahradě hrál. Přibliţte čtenářům-divákům něco ze svých „bezdomovských― dojmů z nové, poněkud kuriozní role. Já měl z té role radost, opravdu. Bezďáctví mi připomínalo vandr. A to já miloval. Toulat se po české kotlině, spát pod širákem, nenápadně splynout s přírodou… bylo nás pár gymnazistů, kteří jsme tuhle moţnost vyhledávali. Ale co se týká Ordinace, role je role. Musím ji přijmout tak, jak je napsaná. * V Českém rozhlase na Dvojce jste nedávno četl zajímavý text o evoluci. Dá se říct, ţe váš hlas je vaše značka, byl mnohokrát oceněn. Hýčkáte své hlasivky nebo je zanedbáváte? Došlo uţ k tomu, ţe vám hlas „odešel―? Jasně, ţe došlo. Chřipky se mi nevyhýbají. Nebo se stačí překřiknout. Ale musím vám říct, ţe bezhlasý herec je horší neţ bezhlavý rytíř. Ta bezmoc! Jenţe herec musí vydrţet i dvě hodiny ostudy. A před kamerou i nekonečných pět minut. Jen v rozhlase to prostě nejde. Pak se běţí hodně rychle na foniatrii. * O vás je známo, ţe jste frankofil; vracíte se do Paříţe, objevujete nové odrůdy vín... V roce 2000 jste provázel v České televizi krásným dokumentem Putování za vínem. A tehdy jste také uvaţoval o zaloţení vlastní vinice. Nechal jste se inspirovat svými kolegy Pierem Richardem nebo Gérardem Depardieu. Došlo k tomu? Nedošlo. Pravda, uvaţoval jsem o tom, měl jsem na to dost velký pozemek, jenţe vinice, to je moře práce, starostí, a já byl šťastnější při jiné činnosti. * Čím nebo kým jste se v poslední době nejvíc potěšil a naopak vytočil? Potěšily mě drobné úspěchy dětí. Ţe má Adam dalšího synka. Ţe Pavel nasbíral aspoň tolik sponzorských příspěvků, ţe můţe začít točit horor Lesapán. Ţe Patricie odmaturovala. Ţe si Pamela kromě školy stihla vlastními silami splnit svůj sen. * Právě. Jak se rozvíjejí vaše dospívající ratolesti? Pavel a Patricie se uţ vydali po rodičovských stopách. Pamela jakbysmet! Důkazem budiţ, ţe od 2. května hraje v Městském divadle v Brně v reţii Petra Gazdíka titulní roli v muzikálu Lili Let snů. Přijďte se podívat! * A prozradil byste, co vás v poslední době naštvalo? To, ţe mi vykradli chalupu. To, ţe mě nějací primitivové připravili o radost a minulost. Vzal jsem to na vědomí a chalupu jsem prodal. * Chystáte se trávit léto s rodinou nebo se vám rýsují lákavé pracovní nabídky? Nevím, netuším, neřeknu. Jedno je jisté. Bude léto. A to se cení nejvíc. Kdyţ budu pracovat, budu mít radost. Kdyţ nebudu, najdu si radost v něčem jiném. 20 20 Ordinace… Nova úterý, čtvrtek Kdo je… Pavel SOUKUP Narodil se 31. 12. 1948 v Praze. Po gymnáziu vystudoval Fakultu sociálních věd UK. Věnoval se amatérskému divadlu, coţ ho zlákalo ke studiu herectví. DAMU absolvoval v roce 1974 v katedře u Miloše Nedbala. Začal v angaţmá divadla O. Stibora v Olomouci, pak F. X. Šaldy v Liberci. Praţské scény: Městská divadla praţská – ABC, Viola, Hudební divadlo Karlín, od roku 1996 je na volné noze. Z filmografie: Brontosaurus, Súdim ťa láskou, Náhrdelník, Ţivot na zámku, Znásilnění, Sanitka, Náves, Pojišťovna štěstí, Ordinace… Zahrál si v pohádkách: Rubínová pohádka, Bratři, Pohádka o touze, Neklejte, princi. Z literární Plné znění zpráv


činnosti: Tři na slunci, Přelet modrého Morfa. Je průvodcem TV spotů pro BESIP. V roce 2003 získal v anketě Týtý zlatou příčku. Je ţenatý s herečkou Isabelou Siegelovou, má čtyři děti. Foto popis| Pavel Soukup a jeho manţelka, herečka a tanečnice Isabela Siegelová, mají syna Pavla a dcery Patricii a Pamelu Foto popis| V Cestách domů si zahrál policistu Roberta Vejnara (na obr. s M. Etzlerem a M. Písaříkem) Foto autor| Foto: Jana Pertáková a TV Nova Foto popis| Dcera Patricie si s otcem zahrála v seriálu Cesty domů

Nora Dolanská: Prahu mám zadřenou v kůţi 5.5.2015

STYL str. 10 Osobnost KLÁRA ŘÍHOVÁ

O Praze ví snad všechno a ještě o chlup víc. Ředitelka Praţské informační sluţby (PIS) Nora Dolanská zná její poklady a slabiny, umí zodpovědět nejpodivnější dotazy turistů i svých potomků. Ale zkuste se jí zeptat, co je kromě Prahy její největší vášní – odpoví překvapivě: ţivot si nedovede představit bez zahradničení a tapetování! * Jste Praţačka? Ano, křtěná Vltavou. Uţ několik generací tu naše rodina ţije, takţe ji mám zadřenou v kůţi. Bydlela jsem v Libni, na Letné, v Holešovicích a pak v centru, u Karlova náměstí. Takţe zaţívám výhody toho, ţe mám všude blízko. Na druhou stranu donedávna byly v okolí tři autosalóny a ţádné potraviny, takţe jsem mohla snadno koupit rolls-royce nebo zlaté hodinky, ale chleba ani omylem. Coţ se uţ naštěstí zlepšilo. * Kolik z návštěvníků Prahy jsou vlastně Češi? To je záludná otázka, ty nespočítám. Podle ubytovacích statistik tvoří čeští turisti v metropoli jen asi 13 procent. Jenţe většina jich nebydlí v hotelech, ale u příbuzných a kamarádů, nebo se večer vracejí domů. O Velikonocích jsem takových potkala mnoho, rodiče vedli děti Starým Městem a vyprávěli jim evidentně o historii. Z toho mívám velkou radost. * Vodila jste tak kdysi i své děti? Ano, i kdyţ trochu jinak. Já léta učila na fakultě ţurnalistiky a pracovala v cestovním ruchu: prováděla jsem turisty, dělala delegátku cestovních kanceláří, v 90. letech jsem tu zaloţila německou pobočku pro turistiku. Následovaly funkce v Asociaci průvodců, cestovních kanceláří, v CzechTourismu, sedm let jsem sbírala zkušenosti ve Vídni… Takţe kdyţ byly děti malé, brala jsem je často na prohlídky s turisty, absolvovaly je opravdu mockrát. Před víkendem se vţdycky ptaly: A to zase půjdeme na Hrad? Trochu jsem se bála, abych jim Prahu a cestování nezprotivila. * A nezprotivila? Nevím. Oba velmi rádi cestují, ale poznali, ţe moje práce je dost namáhavá fyzicky i psychicky, v kontaktu s nejrůznějšími lidmi v problematických situacích. Jednou dokonce dostal labilní turista psychický šok a začal mě škrtit! Musím být i velký psycholog a všechny trable zvládnout. Turista přijede na určitou krátkou dobu a chce se mít dobře, aby to bylo příjemné – a mojí povinností je to za kaţdou cenu zařídit. * Určitě máte za ta léta zásobu dost kuriózních poţadavků… Vedle klasických dotazů typu: Jak se dostanu z Můstku na Hrad? zaznamenávají naši pracovníci i neobvyklé: Je Karlův most jen jeden? Dostanu se metrem do Bratislavy? Kde seţenu vycpaného jelena? V Praze je prý hezká kavárna, řeknete mi kde? Můţu si prohlédnout Disney kostel? – tím myslí Týnský chrám, který znají z Disneylandu. Nebo volají, ţe před nimi spadl holub, zda mu mohou poskytnout první pomoc… * Kam vezmete zahraniční návštěvy nejdřív? Plné znění zpráv


Nejraději bych je provedla po smutných zákoutích Franze Kafky, jenţe ta uţ bohuţel téměř neexistují. A oni obvykle stejně chtějí vidět nejznámější lákadla jako Hradčany a Karlův most. Teprve kdyţ zbude čas, vezmu je do svých oblíbených čtvrtí, třeba na Vinohrady. Dokládají, ţe se u nás dobře ţilo a ţije, domy jsou uţ zase v pěkném stavu a představují naši chloubu. * A kam chodíte ráda vy sama? Omlouvám se, ale já miluju hřbitovy. Počínaje Slavínem na Vyšehradě. Tam taky často beru cizince, protoţe málokterý národ má své velikány uloţené takhle pěkně pohromadě. Tudíţ je báječná šance vyprávět jim o celé naší historii. Občas zajdu i na Nový ţidovský hřbitov na konci Vinohrad, je strašně nostalgický, zarostlý břečťanem a téměř neopečovávaný. Ale zase je to velmi působivé místo, kde vnímáte minulost. * Kdyţ vidím v Karlově ulici matrjošky a pseudogalerie, stydím se. Co povaţujete za praţskou ostudu vy? Karlovka je obrovská ostuda. Kdyţ přijdu na nějaké oficiální místo, říkají: Ty za to můţeš!A já jen vysvětluju, ţe v PIS jsme sice profesionálové, ale bojujeme proti tomu úplně stejně jako laikové. Můţu se zbláznit, ţe na Staromáku je vietnamská pedikúra s káděmi a rybičkami – v domě U Tří čápů, kde bývalo Štorchovo nakladatelství! Jsem bezmocná, to je na koncepci města a tu bohuţel nezměním. Řada těch objektů je navíc v soukromých rukou. Ale měl by do toho mluvit ţivnostenský úřad a památkáři. My se snaţíme propagovat Prahu jinak, nabízíme řadu hezkých, estetických suvenýrů… A tím proti tomu aspoň trochu bojujeme. * Jak je to v zahraničí? Ve světě spíš vídám opak – například v německém městě Rothenburg ob der Tauber. Je malé, ale dokázalo si zachovat středověký ráz s hrázděnými domy. Obchody mají stejnou jednoduchou linii vývěsního štítu, a dokonce ani McDonald‘s neprosadil své ţluté M – má ho ţelezné hnědé, aby nevyčuhovalo. Nádhera. Kdyby se něco podařilo v praţském centru a dodrţovala se jistá sjednocující pravidla, budu šťastná. Zatím tu máme trochu Potěmkinovu vesnici. Na druhou stranu se toho v Praze hodně zlepšilo – existuje tu řada kvalitních restaurací, barů, vinoték. Uţ jsme se naučili prodávat i gastronomické sluţby na úrovni. Problém zůstává s taxikáři a směnárnami. Mezi 6000 taxikářů je tak stovka gaunerů, ale tomu se nevyhnete nikde, i v Londýně vás vozí oklikami a napočítají si o 10 liber víc. A směnárny nás trápí ještě víc. Letos proto otevřeme na Můstku směnárnu pod patronátem magistrátu, kde bude směna čitelná a jasná. * Přes to všechno je letos Praha pátou nejoblíbenější destinací světa! A v Evropě první. Coţ nás moc těší, na ulicích je stále hodně turistů a rádi se k nám vracejí. Velkou roli hrají emoce. I kdyţ přiletí s různými pochybnostmi, přijdou pak na Karlův most a řeknou si: Wow! Protoţe něco tak hezkého vidí málokde. Jistě, Paříţ nebo Řím jsou krásná velkoměsta, ale my jsme malí, sevření a jedineční. Propojení historie se současností, soulad stylů, ale i pásů domů a zeleně jsou dokonalé. Navíc s romantickou řekou uprostřed! * Vraťme se k vašim dětem, co dělají? Julie (27) studovala sociologii a psychologii a ţije ve Vídni, kterou si zamilovala kdysi se mnou. Dělá marketing ve firmě zaměřené na kasina a loterie. Prodávají balíčky s ubytováním, večeří a hraním. V Rakousku jsou kasina velmi noblesní, byla jsem se podívat v Salcburku, kde je v krásném zámečku. Páni musí mít smoking a dámy dlouhou róbu… Lukáš (39) pracuje ve zpravodajství na ČT, čili absolvoval ţurnalistiku jako já. Ve své profesi se myslím našel. Ale moc ho na obrazovce nevidím, protoţe v deset uţ usínám. Ten zaţil moji práci v cestovním ruchu ještě jinak… * Jak? Brala jsem ho s sebou jako delegátka cestovek do ciziny a musel být odmalička velmi, velmi samostatný, protoţe jsem na něj neměla čas. Často jsem ho nechávala samotného a věnovala se hostům. Třeba jsem ho nechala u moře, to mu byly asi čtyři roky, sám se musel vykoupat, převléknout, sloţit hračky a Plné znění zpráv


přijít za mnou do hotelu. Dnes se divím, kde jsem sebrala tolik odvahy. Chápu aţ hrůznost té situace, vţdyť se mohl utopit! Později mi pomáhal při ubytování turistů. Vzpomínám, ţe při cestách do Jugoslávie jsem jim vyplácela kapesné v dinárech aţ na místě, aby si za ně nekoupili zboţí v Tuzexu. Jednou se mi rozbilo auto a muselo být pořád nastartované, takţe malinký Lukáš mi seděl u nohou, ručičkou mačkal spojku – a já z okénka rozdávala peníze. * Jste uţ babička? No jistě! Lukáš má tři děti – 9, 6 a půl roku. Zatím je Prahou nevodím, ale jistě k tomu dojde… * Chystat příjemné chvíle pro druhé je vlastně váš job. Jak ale relaxujete vy? Hlavně tím, ţe na zahradě stále něco sázím – a neroste mi to. Vůbec nic. Šíleně mě to baví, zkouším všechno, přesto mi bramdobného bory vylezou malinké, ošklivé… Ale to je jedno, další rok se snaţím znovu. Neumím zřejmě ani správně zalévat. Jen jednou se mi povedly okurky, ten rok byla vlhká sezóna a hodně pršelo, takţe narostly samy. Daří se tam stromům, protoţe blízko je les a ráz celé zahrady je spíš lesní. Z těch se těším. * Taky prý ráda tapetujete. Strašně, to je moje naprostá vášeň. Vytapetovala jsem byt všem kamarádkám i jejich dcerám, které jsou ve stadiu zařizování. Uţ jsem tapetovala ve Vídni, v Londýně, po celé Evropě. Jsem ve svém myšlení velmi systematická, mám ráda určitý řád, pravidelnost ve věcech. A tapetování je svým způsobem o pečlivosti a přesnosti. Líbí se mi, kdyţ vše do sebe zapadá a je pěkně celistvé, perfektní. Je v tom i kousek umění… Doma tapety úplně všude nemám, protoţe můj muţ je aţ tak nemusí, ale kde to jde, tapetuju. Ze stejného důvodu absolutně nenávidím zimní a letní čas, pokud bych proti tomu mohla bojovat, půjdu do jakékoliv politické strany, která to prosadí. Kaţdý rok mi to minimálně na tři neděle rozhodí denní rytmus, včetně jídla a usínání. * Kam byste se vypravila na prodlouţený víkend? V první řadě do Vídně. Jezdím tam nejen z nostalgie, připadám si tam jako doma. A pak s oblibou poznávám nová místa – nemusí jít o hlavní město, stačí středně velké. Hlavně musí být něčím specifické. Loni mě nadchl Belfast. Byl tam postaven Titanic a kromě doků nemají nic, ale umějí to úţasně prodat. Moderním způsobem ukazují, ţe i v zásadě nehezké a syrové město můţe působit zajímavě. Na cestách se projevuje moje profesní deformace – všude hledám, jak dělají propagaci. Jdu do infocentra a zjišťuji, kolik druhů prospektů mají, na čem je staví… Většinou zdaleka nemají tak krásné budovy jako my, a přesto umějí na ty svoje hezky nalákat. * Za jak dlouho se vám začne stýskat po Praze? Odpovím ze ţivota: v osmašedesátém jsem odjela do Německa s představou, ţe tam nějakou dobu zůstanu. Jenţe v zimě to vypadalo, ţe se zavřou hranice a budu nucená zůstat v cizině – neznámo jak dlouho. A já si uvědomila, ţe bych uţ asi neviděla Hradčany nebo nemohla jít k Jakubovi na varhanní koncert. Druhý den jsem se sebrala a vrátila se domů. Můţu ţít kdekoliv a dlouho, ale potřebuju vědět, ţe se smím kdykoliv vrátit. *** Můţu se zbláznit, ţe na Staromáku je místo slavného nakladatelství vietnamská pedikúra Na zahradě stále něco sázím a neroste to. Šíleně mě to baví, přesto mi brambory vylezou malinké… Rozbilo se mi auto, muselo být pořád nastartované. Malý Lukáš mi seděl u nohou a ručičkou mačkal spojku, abych se mohla věnovat turistům Foto popis| Energická světlovláska má ráda pravidelnost a řád a přes pracovní vytíţenost si umí skvěle organizovat čas. Neošidí se o sviţný pohyb a procházky v přírodě… Foto autor| Foto archiv Nory Dolanské



Foto popis| „Turistů přibývá, loni jsme napočítali přes 6 miliónů! Ubylo Rusů, zůstávají na druhém místě za Němci, na třetí se vyšplhali Američani a taky Korejci. Ale turnikety na Karlově mostě budovat nehodlám, jak se psalo,― směje se Nora Dolanská. Foto popis| Velká rodina: blondýnka dole je dcera Julie, vedle snacha Lenka, jinak redaktorka ČT. Uprostřed nahoře manţel Pavel, dříve pedagog na FSV UK, další jsou dvě dcery z jeho manţelství a manţel jedné z nich. Foto autor| Foto archív Nory Dolanské (2)

Babiš je ve střetu zájmů, myslí si více neţ polovina Čechů i politici 5.5.2015

tn.cz

str. 00

TN.CZ/default

Víc neţ polovina Čechů je přesvědčena, ţe je vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš kvůli svým mnoha podnikatelským aktivitám ve střetu zájmů. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu veřejného mínění společnosti TNS Aisa. Šéf hnutí ANO by se podle nich měl jedné z funkcí zbavit. Za míchání politiky a podnikání je přitom Babiš uţ kritizován také v Evropské unii nebo Spojených státech. Podle průzkumu veřejného mínění, který probíhal před čtrnácti dny, více neţ polovina lidí souhlasí s tím, ţe by se Babiš měl jedné z funkcí vzdát. Devětatřicet procent lidí je pak přesvědčeno, ţe ministr financí ve střetu zájmů není. "Jestli odhaduji jeho mentalitu správně, tak to s ním nehne. Neustoupí ani v otázce svého podnikání ani ve své politické aktivitě. Jeho mediální podnikání je asi pro značnou část veřejnosti větším problémem, neţ vlastnictví kosteleckých uzenin," říká politolog Jan Herzmann. A nesouhlasí ani Miroslav Kalousek, Babišův největší rival: "Takovýto střet zájmů není v ţádné evropské demokracii myslitelný. Ţe tímto střetem zájmů my patříme na Balkán," říká. Střet zájmů českého ministra financí není tajemstvím ani v zahraničí. Babiše za to kritizovala například německá europoslankyně Ingeborg Grässlerová. I podle ní by se měl Babiš svých podniků vzdát. Naposledy si šéf hnutí ANO vyslechl kritiku dokonce aţ v USA. Tentokrát kvůli vlastnictví jedné z největších mediálních skupin v Česku. Po vzoru bývalého italského premiéra a mediálního magnáta Babiše označili jako Babisconiho. "To ţe Andrej Babiš vlastní média není dobře. Myslím si, ţe by mu měli poradit, aby ta média prodal. A nebo pokud je neprodá, tak třeba v případě tisku dal jasnou nálepku - je to stranický tisk," myslí si mediální analytička z FSV UK Alice Tejkalová. Andrej Babiš je ale razantně proti: "Já nemám pocit, ţe by tyhle noviny mi nahrávaly, takţe spíš je to jako naopak. A taky to odmítám," vyjádřil se. Ve střetu zájmů je ale podle Čechů většina ministrů. Jen 4 procenta lidí věří, ţe členové vlády sedí v uvozovkách jen na jedné ţidli. Foto priloha: http://img.cz.prg.cmestatic.com/media/images/440x248/Feb2015/1731501.jpg?d41d

URL| http://tn.nova.cz/clanek/babis-je-ve-stretu-zajmu-mysli-si-vice-nez-polovina-cechu-i-politici.html


tnbiz.cz str. 00 TV Nova

Víc neţ polovina Čechů je přesvědčena, ţe je vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš kvůli svým mnoha podnikatelským aktivitám ve střetu zájmů. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu veřejného mínění společnosti TNS Aisa. Šéf hnutí ANO by se podle nich měl jedné z funkcí zbavit. Plné znění zpráv


Za míchání politiky a podnikání je přitom Babiš uţ kritizován také v Evropské unii nebo Spojených státech. Podle průzkumu veřejného mínění, který probíhal před čtrnácti dny, více neţ polovina lidí souhlasí s tím, ţe by se Babiš měl jedné z funkcí vzdát. Devětatřicet procent lidí je pak přesvědčeno, ţe ministr financí ve střetu zájmů není. reklama "Jestli odhaduji jeho mentalitu správně, tak to s ním nehne. Neustoupí ani v otázce svého podnikání ani ve své politické aktivitě. Jeho mediální podnikání je asi pro značnou část veřejnosti větším problémem, neţ vlastnictví kosteleckých uzenin," říká politolog Jan Herzmann. A nesouhlasí ani Miroslav Kalousek, Babišův největší rival: "Takovýto střet zájmů není v ţádné evropské demokracii myslitelný. Ţe tímto střetem zájmů my patříme na Balkán," říká. Střet zájmů českého ministra financí není tajemstvím ani v zahraničí. Babiše za to kritizovala například německá europoslankyně Ingeborg Grässlerová. I podle ní by se měl Babiš svých podniků vzdát. Naposledy si šéf hnutí ANO vyslechl kritiku dokonce aţ v USA. Tentokrát kvůli vlastnictví jedné z největších mediálních skupin v Česku. Po vzoru bývalého italského premiéra a mediálního magnáta Babiše označili jako Babisconiho. "To ţe Andrej Babiš vlastní média není dobře. Myslím si, ţe by mu měli poradit, aby ta média prodal. A nebo pokud je neprodá, tak třeba v případě tisku dal jasnou nálepku - je to stranický tisk," myslí si mediální analytička z FSV UK Alice Tejkalová. Andrej Babiš je ale razantně proti: "Já nemám pocit, ţe by tyhle noviny mi nahrávaly, takţe spíš je to jako naopak. A taky to odmítám," vyjádřil se. Ve střetu zájmů je ale podle Čechů většina ministrů. Jen 4 procenta lidí věří, ţe členové vlády sedí v uvozovkách jen na jedné ţidli. TV Nova

URL| http://tn.nova.cz/ext/babis-je-ve-stretu-zajmu-mysli-si-vice-nez-polovina-cechu-i-politici.html

Je Andrej Babiš na své pozici ve střetu zájmů? 5.5.2015

TV Nova

str. 12

19:30 Televizní noviny

Reynolds KORANTENG, moderátor -------------------Více neţ polovina Čechů je přesvědčena, ţe je vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš kvůli svým mnoha podnikatelským aktivitám ve střetu zájmů. Vyplývá to z nejnovějšího průzkumu veřejného mínění společnosti TNS Aisa. Šéf hnutí ANO by se podle nich měl jedné z funkcí zbavit. Za míchání politiky a podnikání je přitom Babiš uţ kritizován také v Evropské unii nebo ve Spojených státech. Zuzana ŠTÍCHOVÁ, redaktorka -------------------Podle průzkumu veřejného mínění, který probíhal před 14 dny, více neţ polovina lidí souhlasí s tím, ţe by se Babiš měl jedné z funkcí vzdát. 39 procent lidí je pak přesvědčeno, ţe ministr financí ve střetu zájmů není. Jan HERZMANN, politolog -------------------Jestli odhaduju jeho mentalitu správně, tak to s ním nehne. Neustoupí ani v otázce svého podnikání ani ve své politické aktivitě. Jeho mediální podnikání je asi pro značnou část veřejnosti větším problémem neţ vlastnictví Kosteleckých uzenin. Miroslav KALOUSEK, místopředseda strany /TOP 09/ -------------------Plné znění zpráv


Říkám, ţe takovýto střet zájmů není v ţádné evropské demokracii myslitelný, ţe tímto střetem zájmů my patříme na Balkán. Petr FIALA, předseda strany /ODS/ -------------------Všichni vidíme střet zájmů, který ani větší nemůţe být. Zelená nafta, biopaliva, to všechno znamená přísun stamilionů pro firmy Andreje Babiše. Andrej BABIŠ, předseda hnutí, ministr financí /ANO/ -------------------Je to směšné a já skutečně jsem nešel do politiky proto, abysem si vylepšil hospodaření mé firmy. Mám čisté svědomí. Zuzana ŠTÍCHOVÁ, redaktorka -------------------Střet zájmů českého ministra financí není tajemstvím ani v zahraničí. Babiše za to kritizovala například německá europoslankyně Ingeborg Grässleová. I podle ní by se měl Babiš svých podniků vzdát. Naposledy si šéf hnutí ANO vyslechl kritiku dokonce aţ v USA. Tentokrát kvůli vlastnictví jedné z největších mediálních skupin v Česku. Po vzoru bývalého italského premiéra a mediálního magnáta Babiše označili jako Babisconiho. Alice TEJKALOVÁ, mediální analytička, FSV UK -------------------To, ţe Andrej Babiš vlastní média, není dobře. Myslím si, ţe by mu měli poradit, aby ta média prodal. Anebo pokud je neprodá, tak třeba v případě tisku, dal jasnou nálepku, je to stranický tisk. Jeroným TEJC, poslanec /ČSSD/ -------------------Je nutné, abychom začali debatovat o zákonu zamezujícímu koncentraci mediálního vlastnictví a propojení na politické strany. Andrej BABIŠ, předseda hnutí, ministr financí /ANO/ -------------------Já nemám pocit, ţe bych, ţe by tyhle noviny mi právě jako nahrávaly. Takţe spíš je to jako naopak. Zuzana ŠTÍCHOVÁ, redaktorka -------------------Ve střetu zájmů je podle Čechů většina ministrů. Jen 4 procenta lidí věří, ţe členové vlády sedí "jen" na jedné ţidli. Redakce a Zuzana Štíchová, televize Nova. Lucie BORHYOVÁ, moderátorka -------------------A teď uţ je připraven reportér František Bůţek. Františku, jak řeší střet zájmů sám ministr financí Andrej Babiš? František BŮŢEK, reportér TV Nova -------------------Dobrý večer. Tak podle jeho ministerských kolegů se při jednání, kdy mu hrozí střet zájmů v souladu se zákonem, zdrţí hlasování. Pokud by totiţ tak neudělal, tak by mu dokonce hrozilo aţ trestní stíhání. Nestává se to prý často, ale potvrzují to i ministři z jeho vlastní strany. Lucie BORHYOVÁ, moderátorka -------------------Ministr financí Babiš se dnes také sešel s ministrem vnitra Milanem Chovancem. V poslední době se koaliční kolegové na mnoha věcech neshodnou. Františku, co bylo tématem jejich dnešního jednání a jak dopadlo? František BŮŢEK, reportér TV Nova --------------------



Oni se dnes dohodli na společném postupu v boji proti kvízomatům. Jak ale bude konkrétně vypadat, to uţ prozradit nechtěli. Na druhou stranu jednali také o penězích pro Českou poštu a tady prý uţ společnou řeč nenašli. A co říkají na to, zda se spolu hádají v posledních měsících aţ příliš často, tak na to se teď podívejte.


kurzy.cz

str. 00

Z domova

Za míchání politiky a podnikání je přitom Babiš uţ kritizován také v Evropské unii nebo Spojených státech. Podle průzkumu veřejného mínění, který probíhal před čtrnácti dny, více neţ polovina lidí souhlasí s tím, ţe by se Babiš měl jedné z funkcí... Za míchání politiky a podnikání je přitom Babiš uţ kritizován také v Evropské unii nebo Spojených státech. Podle průzkumu veřejného mínění, který probíhal před čtrnácti dny, více neţ polovina lidí souhlasí s tím, ţe by se Babiš měl jedné z funkcí vzdát. Devětatřicet procent lidí je pak přesvědčeno, ţe ministr financí ve střetu zájmů není "Jestli odhaduji jeho mentalitu správně, tak to s ním nehne. Neustoupí ani v otázce svého podnikání ani ve své politické aktivitě. Jeho mediální podnikání je asi pro značnou část veřejnosti větším problémem, neţ vlastnictví kosteleckých uzenin," říká politolog Jan Herzmann. A nesouhlasí ani Miroslav Kalousek, Babišův největší rival: "Takovýto střet zájmů není v ţádné evropské demokracii myslitelný. Ţe tímto střetem zájmů my patříme na Balkán," říká. Střet zájmů českého ministra financí není tajemstvím ani v zahraničí. Babiše za to kritizovala například německá europoslankyně Ingeborg Grässlerová. I podle ní by se měl Babiš svých podniků vzdát. Naposledy si šéf hnutí ANO vyslechl kritiku dokonce aţ v USA. Tentokrát kvůli vlastnictví jedné z největších mediálních skupin v Česku. Po vzoru bývalého italského premiéra a mediálního magnáta Babiše označili jako Babisconiho. "To ţe Andrej Babiš vlastní média není dobře. Myslím si, ţe by mu měli poradit, aby ta média prodal. A nebo pokud je neprodá, tak třeba v případě tisku dal jasnou nálepku - je to stranický tisk," myslí si mediální analytička z FSV UK Alice Tejkalová. Andrej Babiš je ale razantně proti: "Já nemám pocit, ţe by tyhle noviny mi nahrávaly, takţe spíš je to jako naopak. A taky to odmítám," vyjádřil se. Ve střetu zájmů je ale podle Čechů většina ministrů. Jen 4 procenta lidí věří, ţe členové vlády sedí v uvozovkách jen na jedné ţidli.

URL| http://www.kurzy.cz/zpravy/380017-babis-je-ve-stretu-zajmu-mysli-si-vice-nez-polovina-cechu-i-politici/

Kvůli krachu školy zůstanou studenti nejspíš bez diplomu 6.5.2015

Mladá fronta DNES str. 01 Vojtěch Janda

Praha

Více neţ stovka studentů krachující Literární akademie řeší zásadní otázku: jak dostudovat? Na odpověď moţná budou čekat marně. Zákony netlačí zanikající školu, aby se o ně postarala. PRAHA Ještě před několika málo lety to byla vysoká škola s celkem slušným renomé. Alespoň mezi soukromými patřila k těm lepším. Teď je Literární akademie, která dříve nosila přídomek Josefa Škvoreckého, těsně před zánikem. Nad více neţ stovkou studentů visí otazník, zda vůbec dostudují. „Asi před dvěma dny jsem přemýšlela nad tím, ţe aţ budu mít děti, v ţivotě jim nedovolím, aby šly na soukromou školu,― konstatuje Kristýna Moučková, studentka třetího ročníku oboru mediální tvorba. Společně s Plné znění zpráv


dalšími asi třemi desítkami studentů závěrečných ročníků akademie měla za pár týdnů oslavovat získání diplomu, jenţe teď uţ prý stoprocentně ví, ţe nebude. „Doděláváme ročník a 1. června jsme měli jít ke státnicím. Poslední, co vím, je, ţe státnice nebudou,― dodává sklíčeně. V posledních dnech totiţ vyvrcholily problémy, na které studenti upozorňovali několik měsíců: ţe škola je ve velmi špatné ekonomické situaci. Učitelé v posledních měsících nedostali výplaty. Externisté nedostali zaplaceno dokonce od začátku roku a škola za zaměstnance od září neplatí sociální a zdravotní pojištění. Studenti dřeli na státnice. Škola asi zanikne dřív, neţ budou Původně prosperující akademie s více neţ stovkou studentů nakonec sama sebe poslala do insolvence. Co hůř, ministerstvo školství zahájilo řízení o odebrání státního souhlasu, coţ prakticky znamená definitivní zánik. „Před třemi roky, kdy jsem nastupovala, to byla velmi dobrá škola s dobrými referencemi. Ve druhém ročníku nám oznámili, ţe je nový majitel a jednatel, a od té doby to šlo z kopce. Začali odcházet pedagogové, pak jsme se dozvěděli, ţe jim škola neplatí,― popisuje Kristýna Moučková. Sama přitom na školném za tři roky zaplatila 180 tisíc korun. „Nejde jen o peníze, snaţila jsem se celou dobu poctivě studovat. Mám průměr známek 1,0,― dodává s tím, ţe škola, byť je soukromá, podle ní rozhodně nepatří k těm, kde by se známky či tituly dávaly ze známosti. Teď mají studenti čas do 22. května, aby alespoň dokončili ročník. Nad tím, jestli se budou konat státnice, však visí velký otazník právě v souvislosti s moţným odebráním státního souhlasu, ke kterému by mělo dojít na přelomu května a června. Podle ministerstva školství se v případě jeho odebrání má o studenty postarat vysoká škola, a to třeba tím, ţe zajistí studium na jiné vysoké škole, nebo tím, ţe poţádá o nový státní souhlas. Ke druhé zmíněné moţnosti je však třeba zaloţit školu úplně novou, coţ je zatím málo pravděpodobné. K jakému řešení se vedení akademie rozhodne a zda vůbec, zatím není jasné. Nekomunikuje prý ani se studenty, ani s pedagogy. Redakci se včera podařilo kontaktovat jednatele Literární akademie Miroslava Doleţala, nicméně i kdyţ si vyţádal dotazy ohledně budoucnosti studentů písemně, do uzávěrky tohoto vydání na ně neodpověděl. Škola jen zaslala oficiální stanovisko německých majitelů s konstatováním, ţe „vedení akademie v tuto chvíli hledá moţnosti řešení vzniklé situace―. Dostudovat není kde. Literární tvorbu jiné školy neučí Variantou podle ministerstva také je, ţe si studenti sami najdou školu, kde budou moci pokračovat. V případě oboru Kristýny dle jejích slov připadá v úvahu například Metropolitní univerzita, Univerzita Jana Amose Komenského nebo případně Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Nicméně u dalších studentů, kteří studovali obor literární tvorba, tedy specifický umělecký obor, podobné školy prakticky nejsou. Pokračování na str. B2 Studenti zůstanou nejspíš bez diplomu Pokračování ze str. B1 „K našemu oboru skutečně alternativu nemáme. Já jsem ve druhém ročníku a nastoupit do třetího ročníku nemám kam,― potvrzuje Jana Fleglová, která je zároveň členkou akademického senátu a organizátorkou nedávným protestů. Podle ní jsou studenti Literární akademie mimo jiné obětí nedokonalosti zákonů, protoţe i kdyţ legislativa ukládá vysoké škole povinnost postarat se o studenty v případě ekonomického krachu, nestanovuje ţádné termíny či sankce. „Narazili jsme na obrovskou díru v legislativě. Snaţili jsme se dohnat k zodpovědnosti i ministerstvo. Dva roky tady nebyly kontrolované hospodářské zprávy,― tvrdí studentka. Resort ovšem namítá, ţe kontrolu ekonomických záleţitostí nemá v kompetenci. Ověřit, zda má škola dostatek peněz, můţe pouze v rámci řízení o získání státního souhlasu. Zmiňovaný nedostatek peněz je rovněţ důvodem, proč chce ministerstvo státní souhlas škole odebrat. *** Fakta Škola, kde učily osobnosti * Škola patří k nejstarším soukromým vysokým školám v Praze. Státní souhlas získala v roce 2000. * Na výuce se podílely známé umělecké osobnosti. Mezi pedagogy figurovalo například jméno Petra Šabacha, Milana Uhdeho, Jáchyma Topola či Martina Šafránka. Funkci rektora svého času zastával známý český historik Petr Čornej. * Od července 2013 zastřešuje Literární akademii vzdělávací instituce International ART CAMPUS Prague, s. r. o., jejím většinovým vlastníkem je společnost EDUCATIONPARTNER CAMPUS z Hamburku. * Působení Plné znění zpráv


nového vedení bylo terčem kritiky akademické obce, snaţilo se na uměleckou školu akreditovat obory zaměřené na management ve zdravotnictví a sociálních sluţbách a opakovaně nehradilo své finanční závazky. * Spory vyvrcholily na konci března studentskou stávkou a odvoláním rektora Petra Kaňky. * Majitel školy ji před pár dny poslal do insolvence. O autorovi| Vojtěch Janda redaktor MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

Studenti na Literární akademii asi diplom nedostanou. Škole hrozí zánik 6.5.2015

praha.iDNES.cz str. 00 Praha / Praha - zprávy MAFRA, Vojtěch Janda

Na krachující Literární akademii studuje více neţ stovka studentů, která nyní řeší otázku, jak dostudovat. Jistě uţ ví, ţe státnice se letos nekonají a škola nejspíš zanikne. Zákony navíc nijak netlačí zanikající školu, aby se o studenty postarala. Ještě před několika málo lety to byla vysoká škola s celkem slušným renomé. Alespoň mezi soukromými patřila k těm lepším. Teď je Literární akademie, která dříve nosila přídomek Josefa Škvoreckého, těsně před zánikem. Nad více neţ stovkou studentů visí otazník, zda vůbec dostudují. „Asi před dvěma dny jsem přemýšlela nad tím, ţe aţ budu mít děti, v ţivotě jim nedovolím, aby šly na soukromou školu,― konstatuje Kristýna Moučková, studentka třetího ročníku oboru mediální tvorba. Společně s dalšími asi třemi desítkami studentů závěrečných ročníků akademie měla za pár týdnů oslavovat státnice spojené se získáním diplomu, jenţe teď uţ prý stoprocentně ví, ţe ţádný nebude. „Doděláváme ročník a 1. června jsme měli jít ke státnicím. Poslední, co vím, je, ţe státnice nebudou,― dodává sklíčeně. V posledních dnech totiţ vyvrcholily problémy, na které studenti upozorňovali několik měsíců: ţe škola je ve velmi špatné ekonomické situaci. Učitelé v posledních měsících nedostali výplaty. Externisté nedostali zaplaceno dokonce od začátku roku a škola za zaměstnance od září neplatí sociální a zdravotní pojištění. Studenti dřeli na státnice. Škola asi zanikne dřív, neţ budou Původně prosperující akademie s více neţ stovkou studentů nakonec sama sebe poslala do insolvence. Co hůř, ministerstvo školství zahájilo řízení o odebrání státního souhlasu, coţ prakticky znamená definitivní zánik. „Před třemi roky, kdy jsem nastupovala, to byla velmi dobrá škola s dobrými referencemi. Ve druhém ročníku nám oznámili, ţe je nový majitel a jednatel, a od té doby to šlo z kopce. Začali odcházet pedagogové, pak jsme se dozvěděli, ţe jim škola neplatí,― popisuje Kristýna Moučková. Sama přitom na školném za tři roky zaplatila 180 tisíc korun. „Nejde jen o peníze, snaţila jsem se celou dobu poctivě studovat. Mám průměr známek 1,0,― dodává s tím, ţe škola, byť je soukromá, podle ní rozhodně nepatří k těm, kde by se známky či tituly dávaly ze známosti. Teď mají studenti čas do 22. května, aby alespoň dokončili ročník. Nad tím, jestli se budou konat státnice, však visí velký otazník právě v souvislosti s moţným odebráním státního souhlasu, ke kterému by mělo dojít na přelomu května a června. Podle ministerstva školství se v případě jeho odebrání má o studenty postarat vysoká škola, a to třeba tím, ţe zajistí studium na jiné vysoké škole, nebo tím, ţe poţádá o nový státní souhlas. Ke druhé zmíněné moţnosti je však třeba zaloţit školu úplně novou, coţ je zatím málo pravděpodobné.



K jakému řešení se vedení akademie rozhodne a zda vůbec, zatím není jasné. Nekomunikuje prý ani se studenty, ani s pedagogy. Redakci MF DNES se v úterý podařilo kontaktovat jednatele Literární akademie Miroslava Doleţala. Ačkoli si vyţádal dotazy ohledně budoucnosti studentů písemně, do uzávěrky středečního vydání na ně neodpověděl. Škola jen zaslala oficiální stanovisko německých majitelů s konstatováním, ţe „vedení akademie v tuto chvíli hledá moţnosti řešení vzniklé situace―. Dostudovat není kde. Literární tvorbu jiné školy neučí Variantou podle ministerstva také je, ţe si studenti sami najdou školu, kde budou moci pokračovat. V případě Kristýnina oboru připadá v úvahu například Metropolitní univerzita, Univerzita Jana Amose Komenského nebo případně Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. Nicméně u dalších studentů, kteří studovali obor literární tvorba, tedy specifický umělecký směr, podobné školy prakticky nejsou. „K našemu oboru skutečně alternativu nemáme. Já jsem ve druhém ročníku a nastoupit do třetího ročníku nemám kam,― potvrzuje Jana Fleglová, která je zároveň členkou akademického senátu a organizátorkou nedávným protestů. Podle ní jsou studenti Literární akademie mimo jiné obětí nedokonalosti zákonů, protoţe i kdyţ legislativa ukládá vysoké škole povinnost postarat se o studenty v případě ekonomického krachu, nestanovuje ţádné termíny či sankce. „Narazili jsme na obrovskou díru v legislativě. Snaţili jsme se dohnat k zodpovědnosti i ministerstvo. Dva roky tady nebyly kontrolované hospodářské zprávy,― tvrdí studentka. Resort ovšem namítá, ţe kontrolu ekonomických záleţitostí nemá v kompetenci. Ověřit, zda má škola dostatek peněz, můţe pouze v rámci řízení o získání státního souhlasu. Zmiňovaný nedostatek peněz je rovněţ důvodem, proč chce ministerstvo státní souhlas škole odebrat.

URL| http://praha.idnes.cz/studenti-literarni-akademie-nedostuduji-kvuli-krachu-skoly-pl8-/prahazpravy.aspx?c=A150506_2160662_praha-zpravy_nub

Británii čekají volby o chlup. Nasměrují království ven z Unie? 6.5.2015

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Zahraniční iDNES.cz, Oldřich Mánert

Velkou Británii ve čtvrtek čekají parlamentní volby. Podle průzkumů budou nejtěsnější za poslední desítky let. O vítězství usilují konzervativci v čele s Davidem Cameronem a labouristé, jejichţ tváří je Ed Miliband. Výraznými hráči v povolebních jednáních budou liberálové a skotská SNP. Současného britského premiéra čeká v následujících hodinách a dnech boj o politickou budoucnost. Po minulých volbách jeho Konzervativní strana sice nezískala potřebnou většinu, s liberálními demokraty Nicka Clegga však dokázala sestavit aţ na výjimky dobře fungující vládu. Alespoň v očích politologů. Cameron Británii přebíral v období hospodářské krize, konzervativcům se však sérií tvrdých ekonomických opatření podařilo zemi vyvést z nejhoršího. Schodek rozpočtu v poměru k HDP se zmenšil o polovinu, ekonomika loni rostla o 2,6 procenta a nezaměstnanost klesla pod šest procent. Koaliční vláda zavedla řadu reforem v sociální sféře, imigrační politice, vzdělání a ve zdravotnictví, připomíná server The Guardian . Cameronovi prošla i legalizace sňatků osob stejného pohlaví v Anglii a ve Walesu. Stejně tak se ukázal jako zastánce hlasu lidu. O samostatnosti nejprve nechal hlasovat obyvatele Falklandských ostrovů, kde téměř sto procent obyvatel rozhodlo, ţe chce zůstat zámořským územím Velké Británie ( více zde Plné znění zpráv


). O odtrţení od Británie posléze hlasovalo také Skotsko. Odmítlo, ale prosadilo si přerozdělení státní správy ve svůj prospěch ( více o referendu zde ). Labouristé útočí Opoziční labouristé Cameronovi vyčítají zatvrzelost v úsporných opatřeních a radikálnost,s níţ reformy prosazoval. Ty podle Milibandovy partaje dopadly zejména na nejchudší společenské vrstvy. Největší rozpočtové škrty za posledních třicet let vyvolaly v zemi sérii stávek státních zaměstnanců, objevily se protesty proti rušení pracovních míst v zpravodajské stanici BBC a proti propouštění v londýnském metru. Trest přišel při místních volbách v roce 2012, kdy konzervativci přišli o 406 zastupitelů. Nepřekvapivě na úkor labouristů. Jedním ze slabých míst Cameronovy vlády je zahraniční politika. Podle opozice Britové v uplynulých letech opakovaně chyběli u klíčových mezinárodních událostí. A pokud reagovali, tak většinou pozdě. Předvolební průzkumy současné vládě příliš nelichotí. Předpovídají nejtěsnější moţné výsledky s celou řadou koaličních moţností. Podle průzkumu agentury Populus by konzervativci získali 33 procent hlasů, obdobného výsledku by se dočkali i labouristé. Liberální demokraty Nicka Clegga by volilo pouhých devět procent voličů ( aktuální průzkumy a zisk mandátů jednotlivých stran najdete zde ). Jestliţe v minulých volbách získali konzervativci 307 mandátů z celkových 650, labouristé 258 a liberální demokraté 57 křesel, podle aktuálních průzkumů by konzervativci a labouristé shodně obsadili kolem 270 aţ 290 míst. Liberální demokraté by se museli spokojit s pouhými 27 mandáty. Koaliční debaty jako důsledek těsných voleb Ve hře jsou ale i další dvě strany s velmi vyhraněným politickým programem. Nejvíce skloňovaná je Skotská národní strana (SNP), podle průzkumů třetí nejsilnější partaj na britské politické scéně. Prosazuje zejména samostatnost Skotska a v sociální politice je často ještě více nalevo neţ labouristé. V čele strany stojí charismatická Nicole Sturgeonová, kterou mnohá britská média označují za vítězku předvolebních debat, ve kterých zastínila okoukané a stále stejné fráze opakující politické matadory, píše server BBC . Početné hlasy euroskeptiků posbírá Strana pro nezávislost Spojeného království (UKIP), jejímţ čele stojí milovník piva a cigaret Nigel Farage. Jeho strana slaví v posledních letech úspěch díky tvrdé protiimigrační rétorice, v posledních eurovolbách v Británii dokonce zvítězila ( více zde ). Koaličních moţností se podle dosavadních průzkumů nabízí celá řada. „Pokud zvítězí Konzervativní strana, bude k získání většiny potřebovat podporu dalších stran. Nabízí se spolupráce s liberálními demokraty, u nichţ se očekává zisk 25 aţ 27 křesel, a případně se severoirskou Demokratickou unionistickou stranou (DUP), která by měla obsadit devět křesel,― uvedla pro iDNES.cz politoloţka Zuzana Kasáková z FsV UK. I pro Labouristickou stranu představují liberální demokraté potenciálního koaličního partnera. „Třetím partnerem, který by labouristům zaručil většinu v Dolní sněmovně britského parlamentu, je SNP. Ta by dle odhadů měla obsadit 50 a vice křesel, čímţ by se stala třetí nejsilnější stranou,― myslí si Kasáková. Miliband však koalici a jakoukoli spolupráci s SNP uţ před volbami odmítl. SNP se námluv s labouristy nezříká, naopak spolupráci s konzervativci si zakázala ve volebním programu. Jisté je, ţe pro labouristy bude bez podpory SNP velice těţké získat koaliční většinu. Klíčové body předvolebních debat V předvolebních debatách se staly jedním ze stěţejních témat otázky přistěhovalectví, školství, daní a setrvání Británie v EU. Nigel Farage mimo jiné prohlásil, ţe děti přistěhovalců by po prvních pět let pobytu v Británii neměly navštěvovat státní školy a neměly by mít přístup ke veřejnému zdravotnímu pojištění. Odmítl i rozšiřování záchranných operací ve Středozemním moři. S kritikou vstřícné přistěhovalecké politiky, byť mírnější, přišli i konzervativci a labouristé.



Víceméně shoda panuje i v otázkách zdravotnictví a sociálních výdajů. Konzervativci například v případě vítězství plánují rozšíření sluţeb veřejného zdravotnictví. Do roku 2020 chtějí všem pojištěným zajistit přístup k lékařské péči po sedm dní v týdnu. V případě vítězství labouristů by mohlo padnout mnohými kritizované historické pravidlo, díky kterému se největší boháči mohou vyhnout placení britských daní z příjmů v zahraničí. Politickou scénu nejvíce štěpí otázka setrvání Velké Británie v EU. Cameron slibuje, ţe v případě svého volebního vítězství uspořádá v roce 2017 referendum o odchodu z evropské osmadvacítky, coţ analytici hodnotí jako snahu o získání hlasů euroskeptických voličů, které jeho straně ubírá UKIP. Labouristé zastávají o něco málo opatrnější postoje. „Labouristická strana není explicitně proti referendu o setrvání Británie v Evropské unii, ale jeho uskutečnění obhajuje pouze v souvislosti s přesunem dalších pravomocí na evropskou úroveň,― vysvětluje Kasáková. Ke změně názoru by labouristy donutily pouze horší podmínky pro Brity v rámci Unie. Karty jsou podle politologů rozdány jasně a poslední hodiny před otevřením volebních místností s předvolebními průzkumy příliš neudělají. Výsledky budou kaţdopádně těsné, o vítězství labouristů či konzervativců rozhodnou jednotky procent. Vítězství té či oné strany bude jen začátkem dlouhých jednání o sestavení funkční vlády.

URL| http://zpravy.idnes.cz/parlamentni-volby-ve-velke-britanii-2015-dhs/zahranicni.aspx?c=A150504_144338_zahranicni_ert

TESKNÍCÍ RUSKO 7.5.2015

Hospodářské noviny str. 07 speciál 70 let po válce Michael Romancov

PUTIN SNÍ O NÁVRATU NA VELMOCENSKÉ VÝSLUNÍ Kaţdý zná výroky Běda poraţeným! či Dějiny píší vítězové. U příleţitosti blíţícího se 70. výročí konce druhé světové války a ve světle války, kterou Vladimir Putin rozpoutal na Ukrajině, však nabývají nového, temného významu. Klást si otázku, kdo v roce 1945 vyhrál a kdo prohrál, na první pohled nedává smysl. Je to však opravdu tak jednoznačné? Británie poskytla čas, Sovětský svaz krev a Spojené státy peníze – a díky této kombinaci byly agresivní mocnosti poraţeny. Zanedlouho po vyhrané válce však bylo jasné, ţe čas, který měla Británie vymezen jako světová mocnost, vypršel. I kdyţ to při standardním pohledu na druhou světovou válku není vidět, Churchill prohrál zápas, jenţ byl pro přesvědčeného imperialistu neméně důleţitý: nedokázal zabránit počátku konce britského impéria. Z hlediska výsledku války je paradoxem, ţe britská globální moc měla dva vyzývatele: Německo, které ve snaze změnit status quo vyvolalo dvě světové války, a USA, které v obou případech Británii (a Francii) podpořily, aby nakonec převzaly britskou imperiální roli. Hlavním architektem současného světa jsou USA. Jejich hospodářská síla pomohla porazit agresory, ale také umoţnila vznik OSN, Světové banky či Světové obchodní organizace. To vše jsou americké projekty, které Washington vytvořil a následně nabídl či vnutil zbytku světa. Jen Sovětský svaz, který za vítězství zaplatil především krví, si část světa zvládl urvat pro sebe. Kvůli tomu vzniklo, v dosavadních dějinách nezaznamenané, bipolární uspořádání, které jiţ v 19. století jasnozřivě předpověděl Alexis de Tocqueville. Vojenská síla obou gigantů byla velmi podobná, ale americký způsob fungování společnosti a organizace hospodářství se ukázal být o tolik úspěšnější a přitaţlivější, ţe se Sovětský svaz stal minulostí. Transformace světového(ne)řádu z bipolárního k postbipolárnímu je komplikovaná a bolestivá, a to zejména pro mocnost, která předchozí řád vytvořila a dokázala v něm nejen domino Evat, ale i zvítězit. USA se, jakkoli to teď ještě není zcela vidět, ocitly v podobném postavení, v jakém byla Británie po první světové válce. Aţ budoucnost ukáţe, zda v této zkoušce obstojí. Poraţené Rusko se, na rozdíl od Německa, neocitlo v pozici vyvrhele, ale jakéhosi „privilegovaného pohrobka―. Po určitou dobu se zdálo, ţe se Moskva na nové podmínky dokáţe daptovat podobně jako Čína či Indie a stane se svébytnou, avšak do globálně propojeného světa integrovanou mocností. Místo toho se však Plné znění zpráv


prezident Putin, pravděpodobně někdy na sklonku svého druhého funkčního období, rozhodl, ţe vrátí svět tam, kde uţ byl, tedy do stavu, kdy se o všem podstatném rozhodovalo jen na lince Moskva–Washington. Navzdory skutečnosti, ţe se obyčejným Rusům ještě nikdy nevedlo tak dobře jako nyní, se ruské politické elity cítí být frustrovány, neboť Rusko není tím, čím býval SSSR. I kdyţ se na summitech nechává fotografovat s ostatními lídry BRICS, Putin a jeho Rusko není představitelem budoucnosti v podobě nezápadní globalizační alternativy, kterou snad mají ambici reprezentovat ostatní státy uskupení, ale reprezentantem revizionistické mocnosti, jeţ se na základě sedmdesát let starého krveprolití doţaduje návratu na velmocenské výsluní. Putin skvěle reprezentuje (post)sovětský typ vládnutí, jehoţ esencí jsou násilí a korupce. Tyto atributy nabízí světu, přičemţ je logicky nejúspěšnějším v postsovětském prostoru. V něm Moskva zatím dominuje více neţ silou svých zbraní silou peněz, které získává za prodej surovin na globálním trhu. To je však jediný atribut modernity, který si osvojila. Tím, ostatně stejně jako mírou frustrace z toho, ţe se svět neřídí dle jeho vůle, je ruský vládce velmi podoben určité části elit arabského světa. Na rozdíl od radikálních kazatelů, kteří hlásají nenávist v mešitách západních měst, má Putin na své straně evropské komunisty a nově i pravicové radikály. To je největší nebezpečí, jemuţ Evropa od konce druhé světové války čelí, a 70. výročí je ideální příleţitostí si to připomenout! Foto popis| O autorovi| Michael Romancov, politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy

STUDENÁ VÁLKA – ZÁVOD VE ZBROJENÍ, KTERÝ SOVĚTSKÝ SVAZ NEDOKÁZAL USTÁT 7.5.2015

Hospodářské noviny str. 12 speciál 70 let po válce Karel Svoboda

BYROKRATICKÉ „BAHNO―, ŠPATNÁ STRUKTURA PRŮMYSLU A NÁKLADY NA ZBROJENÍ ZPŮSOBILY KOLAPS A ROZPAD JEDNÉ Z VÍTĚZNÝCH MOCNOSTÍ DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY. Konec Velké vlastenecké války zanechal Sovětský svaz v naprostém rozvratu. Přes velkou část jeho území prošla fronta hned několikrát. Bělorusko bylo následkem německých trestných opatření proti rozsáhlému partyzánskému hnutí prakticky zničeno celé, obrovské škody zaznamenala Ukrajina a i Rusko. Vítězství ve válce, i přes pocit národní hrdosti, nijak nesníţilo nároky, které byly na sovětské občany kladeny. Stalin předpokládal konflikt s kapitalistickými zeměmi, tomu podřizoval i plány na obnovu země. Poválečná obnova se stala jedním z momentů, na které jsou Rusové i v současnosti hrdí. Přitom právě ona vedla částečně i k pozdějším sovětským problémům. Přednostní obnovy se dočkaly především takové obory, jako bylo těţké strojírenství, ocelářství či zbrojní průmysl, zatímco lehký průmysl byl ponechán stranou. Stalin bičoval zemi k co nejvyšším výkonům, naprostou prioritu dostala jaderná bomba. To vše mělo za následek, ţe se kýţené uvolnění odloţilo na neurčito. Výsledkem byla struktura hospodářství, zaloţená na plánu a preferenci těţkého průmyslu oproti potřebám obyvatelstva. I kdyţ se během Chruščovovy a ostatně i Breţněvovy vlády nad Sovětským svazem podnikaly snahy o změnu struktury hospodářství, setrvačnost reţimu byla aţ příliš velká a jakákoli snaha o změnu se utopila v sovětském byrokratickém „bahně―. Horní Volta s raketami Studená válka znamenala pro Sovětský svaz nutnost drţet obrovskou armádu, která představovala pro tuto „Horní Voltu s raketami― velkou zátěţ. Do značné míry v tom byla čirá matematika. Sovětský HDP dosahoval jen přibliţně čtvrtiny amerického, přesto se sovětští představitelé snaţili s USA drţet krok ve zbrojení. Výsledkem nemohlo být nic jiného neţ nezvladatelně napjatý rozpočet. Zároveň ale Chruščovovi zeštíhlení armády zhruba o 1,2 milionu vojáků včetně 250 tisíc důstojníků a přechod na moderní zbraně armáda neodpustila. A jistě se to podepsalo i na jeho pádu v roce 1964. K nákladům na zbrojení se ještě přidávala internacionální pomoc zemím třetího světa. Ty, často jen ve snaze získat co nejvíce peněz, volně přecházely od komunismu k „demokracii― jen podle toho, která strana byla zrovna připravena poskytnout více. Breţněvovské období se tak odehrávalo ve znamení pokojného vývoje, či spíše jeho naprosté absence. Sovětský svaz měl dost peněz z ropy, nebylo ani potřeba nějak problémy řešit. Plné znění zpráv


Nedá se přitom říci, ţe by si je jeho vůdci neuvědomovali, ale prostě je nic nenutilo, aby se odhodlali k radikálním krokům. Jedním z důvodů, proč Gorbačov vůbec k perestrojce přistoupil, byla hospodářská situace země. Gorbačov měl do značné míry smůlu, ţe se vlády v Sovětském svazu ujal v březnu 1985, tedy v době, kdy ceny ropy klesaly. K tomu se přidaly ještě strukturální problémy, přítomné vţdycky, jen nyní o to palčivější. Prakticky nulový ekonomický růst, zoufalá zastaralost strojů, výrobky, o které v podstatě nikdo nestál, to vše a nejen to ukazovalo na potřebu změn. Gorbačov sám přitom na začátku neplánoval hluboké přeměny, natoţ zrušení nadvlády komunistické strany, ale pouhé vylepšení systému. I proto Gorbačov začal zcela v duchu administrativních opatření ne nepodobných těm, jaká předváděli jeho předchůdci, tedy protialkoholní kampaní, kampaní na zlepšení pracovní disciplíny atd. Nic z toho však neřešilo systémové problémy sovětského hospodářství. Jakmile došlo k nim, hospodářská struktura země se začala bortit. Namísto zlepšení situace panující v Sovětském svazu tak došlo k jejímu výraznému zhoršení. Michail Gorbačov se, vědom si obrovských nákladů, které s sebou zbrojení neslo, rozhodl závody ve zbrojení ukončit. Namísto dosavadní doktríny vyrovnanosti sil obou bloků se zaměřil spíše na doktrínu rozumné dostatečnosti, tedy takových sil, které Sovětskému svazu stačily k obraně proti případnému útoku, ale nenutily jej mít stejnou sílu jako jeho ideologický soupeř. Rozhodl se nadále nepokračovat ve válce v Afghánistánu, která kromě vysokých výdajů a stále rostoucího počtu zmrzačených a mrtvých sovětských vojáků (jichţ zahynulo přibliţně 15 tisíc) nepřinášela nic. Podobně i zátěţ v podobě udrţování sovětské sféry vlivu ve střední Evropě byla opuštěna. To, co se zdálo ještě dvacet let předtím jako naprosto nezpochybnitelné hájemství Sovětského svazu a kde vojenský zásah byl akceptován západními mocnostmi jako akce uvnitř bloku, bylo najednou opuštěno, podle současného ruského vnímání bez jakékoli protisluţby ze strany Západu. Gorbačov uţ není brán jako zrádce národa Současní Rusové vnímají období perestrojky stále neutrálněji. Po dlouhou dobu patřil Michail Gorbačov mezi nenáviděné muţe, zrádce národa. V poslední době se nicméně situace výrazně změnila, Gorbačov, a s ním i celá perestrojka, ani zdaleka nepředstavují středobod zájmu ruských občanů. Namísto nenávisti se tak projevuje jiné vnímání, a to čistá lhostejnost. Gorbačovovi přitom vyčítají ustupování Západu, rezignaci na mocenské pozice Sovětského svazu. Součástí takového výkladu je i onen mnohokrát zmiňovaný slib, ţe pokud bude umoţněno sjednocení Německa, NATO se nerozšíří směrem na východ. Bylo by laciné tvrdit, ţe vlastně nic jiného neţ rozpad Sovětský svaz potkat nemohlo, ţe systémové problémy zaloţené v samotné struktuře státu a jeho ekonomiky učinily rozpad naprosto jasným. Takové tvrzení se samozřejmě jednoduše učiní ex post, ale pro současníky nikdy tak samozřejmé není. Sovětský svaz mohl zcela jistě všechny problémy ustát. Silná armáda by pravděpodobně dokázala udrţet pořádek, potlačit národnostní a jiné rozepře, tajná policie by si poradila s hrstkou disidentů. I jiné země, dokonce daleko chudší, jsou schopné se v ekonomických problémech potácet i několik desetiletí. Sovětský svaz naproti tomu disponoval obrovskými zásobami ropy, zemního plynu, ale i jiných komodit, téměř jistě mu tak krach nehrozil. Otázkou nicméně bylo, jak by taková existence vypadala. KLÍČOVÉ ASPEKTY ROZPADU SSSR Sovětský svaz se snaţil vyššími zbrojními výdaji čelit americkému programu „hvězdných válek―. Značné byly také jeho výdaje na válku v Afghánistánu či na zmírnění důsledků černobylské havárie. V roce 1989 oficiálně činily vojenské výdaje SSSR kolem 20 miliard rublů, tedy asi dvě procenta HDP. CIA je ale odhadovala na 15– 17 procent HDP. Ministr zahraničí Eduard Ševardnadze v roce 1988 přiznal, ţe činí 19 procent HDP. Těţce zkoušené hospodářství SSSR bylo zadluţené jak doma, tak vůči zahraničí. V posledních letech existence SSSR panovala velice neukázněná rozpočtová politika, nadměrně rostly mzdy. Problémem byl i zoufalý stav „sociální triády― potraviny – spotřební zboţí – bydlení. Největší země světa spáchala „systémovou sebevraţdu―. Kdysi všemocný komunistický stát ztratil kontrolu nad hospodářstvím, vzniklo mocenské vakuum. Objevila se „neposlušnost― svazových republik. Ukrajina odmítla dodávat maso a mléko do Moskvy, Petrohradu a pro armádu. Sílil tlak baltských zemí na samostatnost, začaly sráţky na Kavkaze. Koncem 80. let přitom byl SSSR druhou největší ekonomikou světa. Jeho HDP (2,66 bilionu dolarů dle parity v roce 1989) byl ve srovnání s USA asi poloviční. SSSR měl pětinový podíl na světové průmyslové výrobě. Foto autor| Foto: ČTK Foto autor| Foto: Shutterstock Plné znění zpráv


O autorovi| Karel Svoboda, autor přednáší na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy

V MEXICKÉM OBJETÍ 7.5.2015

Hospodářské noviny str. 22 Aneta Štefánková

gourmet

ŠÉF BONTONFILMU MARTIN PALÁN MÁ SLABOST PRO AMERIKU. A RÁD ČTE I PÍŠE BÁSNĚ. Pracovní oběd Nadšení, které z něj vyzařuje, je nakaţlivé. Jak sám říká, člověk by se neměl brát váţně, zvlášť ve světě zábavy. Tím ale nesniţuje její důleţitost, filmový průmysl je byznys jako kaţdý jiný. Jeho pozitivní nátura moţná souvisí s tím, ţe na střední škole odjel na rok do Montany. Původně snil o tom, ţe tam bude hrát basket. Z jeho z představ záhy sešlo kvůli nedostačující výšce. Ameriku si ale zamiloval. Později na vysoké škole si přivydělával tím, ţe turisty, převáţně Američany, provázel po Praze. Líbí se mu jejich způsob myšlení i přístup k byznysu, kdy v obrovské konkurenci obstojí jen ti nejlepší. Ke Spojeným státům má blízko i teď, kdy šéfuje největší české filmové distribuční společnosti Bontonfilm a má blízké vztahy s Hollywoodem. Scházíme se v podniku, který nemá svým charakterem od Ameriky daleko. Pro mexickou restauraci Las Adelitas na praţských Vinohradech má Martin Palán slabost, protoţe donedávna blízko ní bydlel. Navíc mu připomíná americkou střední školu, kde byla mexická jídla často v nabídce. Členitému interiéru vyzdobenému modročervenými dlaţdičkami s motivy květin vládnou rodilí Mexičané, kteří se snaţí vykouzlit na kaţdém stole specifický gastronomický záţitek. Po pár chvílích v Las Adelitas snadno uvěříte tomu, ţe místo praţské ulice je za oknem prašná cesta, u které rostou gigantické kaktusy. Popíjíme místní limonády. Já zkouším příchuť exotického ovoce guyaba, které chutná trochu jako hruška, Martin Palán se drţí osvědčené limetkové. Zanedlouho to bude rok, co od americké společnosti CME koupil distribuční firmu Bontonfilm, kde do té doby působil jako generální ředitel. Zatímco CME se firmy zbavila, protoţe distribuce nepatřila do koncepce jejího dalšího rozvoje, Martin Palán s ní má velké plány. Jádrem byznysu zůstává prodej filmů na fyzických nosičích, který rozšiřuje nově i do Maďarska. A to i přesto, ţe jejich prodej neustále klesá. „Trh je pořád dostatečně velký. Češi i Slováci jsou sběratelé, nosič je hezkým dárkem, který má svou hodnotu. Vymýšlíme stále nové projekty, speciální balení, sběratelské edice…,― vysvětluje Palán s tím, ţe trendem je jednoznačně digitální distribuce filmů. Bontonfilm spolupracuje s mnoha digitálními platformami včetně iTunes. „Tituly našich studií a producentů tak můţeme nabídnout do všech zemí, kde iTunes působí. V současnosti jich je 109, coţ znamená velký posun do globálního světa,― říká Palán. Vedle toho zaloţil společnost Bontonfilm Promotions, která se zaměřuje na prodej reklamních předmětů na míru, třeba triček nebo čepic s filmovou tematikou. Omáčka s nádechem čokolád Stolek pro dva je tak titěrný, ţe se k němu s jídlem sotva vejdeme. Kaţdý máme před sebou oválný talíř a k tomu mističky s černými fazolemi a rýţí. Martin Palán si na doporučení obsluhy objednal měkké kukuřičné tortilly enchiladas plněné kachním masem a zalité omáčkou mole, do které se tradičně přidává kousek čokolády nebo kakaových bobů. Na ozdobu místní kuchař přidal bílý sýr a zakysanou smetanu. Já jsem zvolila quesadilly, které v Las Adelitas připravují ve třech verzích. Rozhodla jsem se vyzkoušet všechny, takţe jedna fritovaná kukuřičná kapsa skrývá restované houby, druhá je plněná sýrem a trhaným marinovaným kuřecím masem a třetí pozvolna taţeným vepřovým. Shodujeme se, ţe i po šesti letech fungování si jedna z prvních mexických restaurací v Praze drţí skvělou úroveň. Martin Palán v poslední době hodně ţije také filmem Padesátka, který produkuje firma Format Factory, v níţ má čtvrtinový podíl. Reţisérský debut Vojty Kotka z prostředí běţeckého lyţování se natáčel ve Špindlerově Mlýně a premiéra je ohlášena na letošní Vánoce. „Bude to zimní horská komedie. Scénář napsal Petr Kolečko, který je podle mě nejlepším současným scenáristou. Z natáčení vyzařovala dobrá tvůrčí atmosféra, zatím všechno běţí podle plánu,― popisuje. K Padesátce ho nepřitahují jen motivy producenta, ale také třeba to, ţe je film dobře načasovaný v kontextu vynikajících úspěchů českých reprezentantů v běţeckém lyţování nebo biatlonu. Ovlivnil ho však také čistě jeho osobní zájem – sám je totiţ vášnivým běţkařem. Okruh si dal i během natáčení v Krkonoších. S oblibou vyráţí do Jizerských hor, které jsou z Prahy dobře dostupné. „Mám rád planinu na hranicích mezi Českem a Polskem směrem na Smrk. Skvělým cílem je třeba horská chata na polské straně, kde dělají výborné jizerské kyselo s rozkrojeným vejcem a osmaţenou cibulkou,― vypráví. Slova mu však nestačí, takţe vytahuje telefon a snímek do detailu dotaţené polévky mi ukazuje na displeji. Básně píšu, kdyţ mám inspiraci Zajímá mě, jak často se šéf distribuční firmy dívá na filmy. „Dřív to bylo víc, ale kaţdý týden vidím minimálně jeden. Snaţím se chodit na většinu premiér, naše filmy vidím dříve či později Plné znění zpráv


všechny. Doma mám řadu DVD, ale kdovíjaký sběratel nejsem. V práci máme totiţ interní půjčovnu, kde jsou skoro všechny snímky,― říká. Nejraději má mysteriózní drama Atlas mraků, které podle svých slov viděl více neţ padesátkrát. „Rád se dívám na filmy opakovaně. Baví mě v nich nacházet stále něco nového,― vysvětluje. Mnohokrát viděl i film Válečník z prostředí zápasu MMA s Tomem Hardym v hlavní roli. Teď se těší na Child 44, kde hraje také Tom Hardy a který zanedlouho vyjde právě pod hlavičkou Bontonfilmu. „Natáčel se v Praze a spatříte v něm řadu českých lokací i herců,― říká Palán. Hodnocení, který snímek je dobrý a který špatný, se snaţí vyhýbat. „Ve chvíli, kdy se film strefí do divákova názoru nebo konkrétní ţivotní situace, můţe dotyčného zaujmout. Jiného zase nudit. Musí se vyváţit míra, co se od konkrétního díla očekává. Proto mám tak rád básničky, od nich se neočekává nic,― naráţí na svoji celoţivotní vášeň. Poezii nejen čte, ale i píše. „Při čtení preferuji české básníky, protoţe jsem schopný stoprocentně pochopit význam slov. Měl jsem vţdycky rád Jiřího Wolkera, hodně mě ovlivnil i moravský básník Jaroslav Píţl. Čtení poezie rozvíjí jiné neţ tvrdé schopnosti, nabízí odlišné vnímání světa.― *** Co jsme si dali v Las Adelitas Enchiladas mole Quesadillas mixtas Limonáda guayaba Limetková limonáda Espreso Celková útrata: 664 korun Martin Palán (34) Ředitel a majitel firmy Bontonfilm, která se věnuje distribuci filmů na fyzických nosičích, digitálních platformách, výrobě reklamních předmětů a filmové produkci. Vystudoval německá a rakouská teritoriální studia na Fakultě sociálních věd UK. Při studiích si přivydělával jako turistický průvodce v Praze, později si zaloţil vlastní agenturu. Jedním z klientů byla i firma Bonton, která mu nabídla práci. Vypracoval se na ředitele odnoţe Bontonfilm, kterou v roce 2014 odkoupil od společnosti CME. Během školy také moderoval studentské majálesy, v roce 2007 byl zvolen Králem majálesu. Má rád běh na lyţích. S oblibou také vaří, hlavně polévky. Slabost má pro poezii, kterou čte i píše. Je svobodný, ţije v Praze. Foto autor| Foto: Matej Slávik O autorovi| Aneta Štefánková, [email protected]

Šéf Bontonfilmu Palán má rád Jiřího Wolkera a básně nejen čte, ale i píše 7.5.2015

life.ihned.cz str. 00 HN.IHNED.CZ Aneta Štefánková

Ředitel Bontonfilmu Martin Palán má slabost pro Ameriku. Na vysoké škole si přivydělával tím, ţe turisty, převáţně Američany, provázel po Praze. V poslední době ţije filmem Padesátka, reţisérským debutem Vojty Kotka z prostředí běţeckého lyţování. Obědvali jsme v mexické restauraci Las Adelitas na praţských Vinohradech, pro niţ má slabost, protoţe donedávna blízko ní bydlel. Nadšení, které z něj vyzařuje, je nakaţlivé. Jak sám říká, člověk by se neměl brát váţně, zvlášť ve světě zábavy. Tím ale nesniţuje její důleţitost, filmový průmysl je byznys jako kaţdý jiný. Jeho pozitivní nátura moţná souvisí s tím, ţe na střední škole odjel na rok do Montany. Původně snil o tom, ţe tam bude hrát basket. Z jeho z představ záhy sešlo kvůli nedostačující výšce. Ameriku si ale zamiloval. Později na vysoké škole si přivydělával tím, ţe turisty, převáţně Američany, provázel po Praze. Líbí se mu jejich způsob myšlení i přístup k byznysu, kdy v obrovské konkurenci obstojí jen ti nejlepší. Ke Spojeným státům má blízko i teď, kdy šéfuje největší české filmové distribuční společnosti Bontonfilm a má blízké vztahy s Hollywoodem. Plné znění zpráv


Scházíme se v podniku, který nemá svým charakterem od Ameriky daleko. Pro mexickou restauraci Las Adelitas na praţských Vinohradech má Martin Palán slabost, protoţe donedávna blízko ní bydlel. Navíc mu připomíná americkou střední školu, kde byla mexická jídla často v nabídce. Členitému interiéru vyzdobenému modročervenými dlaţdičkami s motivy květin vládnou rodilí Mexičané, kteří se snaţí vykouzlit na kaţdém stole specifický gastronomický záţitek. Po pár chvílích v Las Adelitas snadno uvěříte tomu, ţe místo praţské ulice je za oknem prašná cesta, u které rostou gigantické kaktusy. V restauraci Kozička hraje hlavní roli mrazák. Hokejky to rády na ledu - čtěte ZDE Majstrštyky českých restaurací: Kachna plněná bramborovými plackami U Bansethů - čtěte ZDE Popíjíme místní limonády. Já zkouším příchuť exotického ovoce guyaba, které chutná trochu jako hruška, Martin Palán se drţí osvědčené limetkové. Zanedlouho to bude rok, co od americké společnosti CME koupil distribuční firmu Bontonfilm, kde do té doby působil jako generální ředitel. Zatímco CME se firmy zbavila, protoţe distribuce nepatřila do koncepce jejího dalšího rozvoje, Martin Palán s ní má velké plány. Jádrem byznysu zůstává prodej filmů na fyzických nosičích, který rozšiřuje nově i do Maďarska. A to i přesto, ţe jejich prodej neustále klesá. "Trh je pořád dostatečně velký. Češi i Slováci jsou sběratelé, nosič je hezkým dárkem, který má svou hodnotu. Vymýšlíme stále nové projekty, speciální balení, sběratelské edice...," vysvětluje Palán s tím, ţe trendem je jednoznačně digitální distribuce filmů. Martin Palán (34) Ředitel a majitel firmy Bontonfilm, která se věnuje distribuci filmů na fyzických nosičích, digitálních platformách, výrobě reklamních předmětů a filmové produkci. Vystudoval německá a rakouská teritoriální studia na Fakultě sociálních věd UK. Při studiích si přivydělával jako turistický průvodce v Praze, později si zaloţil vlastní agenturu. Jedním z klientů byla i firma Bonton, která mu nabídla práci. Vypracoval se na ředitele odnoţe Bontonfilm, kterou v roce 2014 odkoupil od společnosti CME. - Během školy také moderoval studentské majálesy, v roce 2007 byl zvolen Králem majálesu. - Má rád běh na lyţích. S oblibou také vaří, hlavně polévky. Slabost má pro poezii, kterou čte i píše. - Je svobodný, ţije v Praze. Bontonfilm spolupracuje s mnoha digitálními platformami včetně iTunes. "Tituly našich studií a producentů tak můţeme nabídnout do všech zemí, kde iTunes působí. V současnosti jich je 109, coţ znamená velký posun do globálního světa," říká Palán. Vedle toho zaloţil společnost Bontonfilm Promotions, která se zaměřuje na prodej reklamních předmětů na míru, třeba triček nebo čepic s filmovou tematikou. Omáčka s nádechem čokolád Stolek pro dva je tak titěrný, ţe se k němu s jídlem sotva vejdeme. Kaţ-dý máme před sebou oválný talíř a k tomu mističky s černými fazolemi a rýţí. Martin Palán si na doporučení obsluhy objednal měkké kukuřičné tortilly enchiladas plněné kachním masem a zalité omáčkou mole, do které se tradičně přidává kousek čokolády nebo kakaových bobů. Na ozdobu místní kuchař přidal bílý sýr a zakysanou smetanu. Já jsem zvolila quesadilly, které v Las Adelitas připravují ve třech verzích. Rozhodla jsem se vyzkoušet všechny, takţe jedna fritovaná kukuřičná kapsa skrývá restované houby, druhá je plněná sýrem a trhaným marinovaným kuřecím masem a třetí pozvolna taţeným vepřovým. Shodujeme se, ţe i po šesti letech fungování si jedna z prvních mexických restaurací v Praze drţí skvělou úroveň. Co jsme si dali v Las Adelitas Martin Palán v poslední době hodně ţije také filmem Padesátka, který produkuje firma Format Factory, v níţ má čtvrtinový podíl. Reţisérský debut Vojty Kotka z prostředí běţeckého lyţování se natáčel ve Špindlerově Mlýně a premiéra je ohlášena na letošní Vánoce. "Bude to zimní horská komedie. Scénář napsal Petr Kolečko, který je podle mě nejlepším současným scenáristou. Z natáčení vyzařovala dobrá tvůrčí atmosféra, zatím všechno běţí podle plánu," popisuje.



K Padesátce ho nepřitahují jen motivy producenta, ale také třeba to, ţe je film dobře načasovaný v kontextu vynikajících úspěchů českých reprezentantů v běţeckém lyţování nebo biatlonu. Ovlivnil ho však také čistě jeho osobní zájem je totiţ vášnivým běţkařem. Okruh si dal i během natáčení v Krkonoších. S oblibou vyráţí do Jizerských hor, které jsou z Prahy dobře dostupné. "Mám rád planinu na hranicích mezi Českem a Polskem směrem na Smrk. Skvělým cílem je třeba horská chata na polské straně, kde dělají výborné jizerské kyselo s rozkrojeným vejcem a osmaţenou cibulkou," vypráví. Slova mu však nestačí, takţe vytahuje telefon a snímek do detailu dotaţené polévky mi ukazuje na displeji. Básně píšu, kdyţ mám inspiraci Zajímá mě, jak často se šéf distribuční firmy dívá na filmy. "Dřív to bylo víc, ale kaţdý týden vidím minimálně jeden. Snaţím se chodit na většinu premiér, naše filmy vidím dříve či později všechny. Doma mám řadu DVD, ale kdovíjaký sběratel nejsem. V práci máme totiţ interní půjčovnu, kde jsou skoro všechny snímky," říká. Podívejte se, jak v bistru Dish připravují svůj jedinečný burger - čtěte ZDE Václav Frič zvládá kance se šípkovou ve své Pekárně výtečně - čtěte ZDE Nejraději má mysteriózní drama Atlas mraků, které podle svých slov viděl více neţ padesátkrát. "Rád se dívám na filmy opakovaně. Baví mě v nich nacházet stále něco nového," vysvětluje. Mnohokrát viděl i film Válečník z prostředí zápasu MMA s Tomem Hardym v hlavní roli. Teď se těší na Child 44, kde hraje také Tom Hardy a který zanedlouho vyjde právě pod hlavičkou Bontonfilmu. "Natáčel se v Praze a spatříte v něm řadu českých lokací i herců," říká Palán. Hodnocení, který snímek je dobrý a který špatný, se snaţí vyhýbat. "Ve chvíli, kdy se film strefí do divákova názoru nebo konkrétní ţivotní situace, můţe dotyčného zaujmout. Jiného zase nudit. Musí se vyváţit míra, co se od konkrétního díla očekává. Proto mám tak rád básničky, od nich se neočekává nic," naráţí na svoji celoţivotní vášeň. Poezii nejen čte, ale i píše. "Při čtení preferuji české básníky, protoţe jsem schopný stoprocentně pochopit význam slov. Měl jsem vţdycky rád Jiřího Wolkera, hodně mě ovlivnil i moravský básník Jaroslav Píţl. Čtení poezie rozvíjí jiné neţ tvrdé schopnosti, nabízí odlišné vnímání světa."

URL| pise

http://HN.IHNED.CZ/c1-63974240-sef-bontonfilmu-palan-ma-rad-jiriho-wolkera-a-basne-nejen-cte-ale-i-

Michael Romancov: Pozor na Putina. Je jako Arabové. Frustrovaný z toho, ţe svět není podle něj 7.5.2015

parlamentnilisty.cz vam

str. 00

Monitor

Nad snahami současného Ruska vrátit se do ztracené pozice světové velmoci se v dnešních Hospodářských novinách zamýšlí politický geograf z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Michael Romancov. Přiznává, ţe hlavním architektem současného světa jsou Spojené státy. Jejich hospodářská síla mimo jiné umoţnila vznik OSN, Světové banky či Světové obchodní organizace. ―To vše jsou americké projekty, které Washington vytvořil a následně nabídl či vnutil zbytku světa,― podotkl. Podle něj jen Sovětský svaz, který za vítězství ve druhé světové válce ―zaplatil především krví―, si část světa ―zvládl urvat pro sebe―. Tak vzniklo bipolární uspořádání. Kdyţ bylo Rusko ve studené válce poraţeno, neocitlo se v pozici vyvrhele jako Německo po prohrané druhé světové válce, ale v pozici jakéhosi ―privilegovaného pohrobka―. Určitou dobu se zdálo, ţe Moskva se dokáţe adaptovat podobně jako Čína a Indie Podle Romancova se po určitou dobu zdálo, ţe Moskva se na nové podmínky dokáţe adaptovat podobně jako Čína a Indie. ―A stane se svébytnou, avšak do globálně propojeného světa integrovanou Plné znění zpráv


mocností. Místo toho se však prezident Putin, pravděpodobně někdy na sklonku svého druhého funkčního období, rozhodl, ţe vrátí svět tam, kde uţ byl, tedy do stavu, kdy se o všem podstatném rozhodovalo jen na lince Moskva-Washington,― tvrdí Romancov. Připouští, ţe se obyčejným Rusům neţilo nikdy lépe neţ nyní. Ale ruské politické elity jsou frustrovány tím, ţe Rusko uţ není to, co býval SSSR. Podle Romancova je Putin reprezentantem revizionistické mocnosti, která se na základě 70 let starého krveprolití doţaduje návratu na velmocenské výsluní. V závěru Romancov uvádí, ţe ruský vládce je mírou frustrace z toho, ţe se svět neřídí podle jeho vůle, podoben části elit arabského světa. Ale na rozdíl od radikálních kazatelů, kteří hlásají nenávist v mešitách západních měst, má Putin na své straně evropské komunisty a nově i pravicové radikály. ―To je největší nebezpečí, jemuţ Evropa od konce druhé světové války čelí, a 70. výročí je ideální příleţitostí si to připomenout!― uzavírá své zamyšlení Michael Romancov.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1401&clanek=374063

Podivná hra kolem profesorů 7.5.2015

Právo str. 06 Publicistika Miloš Balabán

Prezident Miloš Zeman se rozhodl nejmenovat tři renomované vysokoškolské pedagogy a vědce profesory. Zdůvodnění jsou různorodá, ţádné z nich se ale netýká jejich vědecké erudice, která byla podrobena velmi přísnému posouzení na akademické půdě. Nejmenování je tudíţ velmi váţným zásahem do akademických svobod a nedivím se reakci rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka, ţe „prezident dal akademické obci jasný impulz k diskusi o převedení jmenovacích řízení do kompetencí univerzit. Politici nemají profesory jmenovat, mají je respektovat.― Tento postup by byl určitě lepší neţ opět nervózně očekávat, kdo a z jakých důvodů neprojde sítem na Praţském hradě příště. Konflikt mezi akademickou obcí a prezidentem je podle mého naprosto zbytečný. Zrušení čtvrtečního ceremoniálu bylo nevyhnutelné, protoţe prázdné Karolinum bez akademiků by byla další neuvěřitelná ostuda. A můţe to mít ještě diplomatickou dohru. Jedním ze tří škrtnutých je docent Jan Eichler, renomovaný český expert na bezpečnostní a obrannou politiku, kterého jiţ před jedenácti lety jmenoval do hodnosti důstojníka Národního řádu za zásluhy (Ordre National du Mérite) tehdejší francouzský prezident Jacques Chirac. Jen pro ilustraci: je to státní vyznamenání, které je hned na druhém místě za Čestnou legií a rozhodně se nedává jen tak někomu. V celém světě je toto vyznamenání povaţováno za prestiţní a ve všech zemích působí kluby drţitelů těchto vyznamenání. Nedivil bych se tedy tomu, ţe pokud je jeden z drţitelů tohoto vyznamenání uznán za člověka, který si profesorský titul nezaslouţí, mohla by nad tím francouzská strana vyslovit, i kdyţ určitě zdvořile a diskrétně, podiv. K tomu bych ovšem dodal, ţe vyznamenání nemohlo hrát vůbec ţádnou roli při posuzování odborných kvalit docenta Eichlera na VŠE v Praze. Na prvním místě to musela být jeho publikační a pedagogická činnost. Pro ilustraci: docent Eichler je autorem jedenácti vědeckých monografií, čtyř vysokoškolských učebnic a desítek odborných článků v českých i zahraničních odborných periodikách. Docent Eichler přitom pravidelně publikuje svoje velmi zajímavé a neotřelé bezpečnostní analýzy i na stránkách Práva, často i názorovému mainstreamu navzdory. Ţe by tohle bylo pravým důvodem jeho nejmenování? To bychom se vraceli hodně zpátky do minulosti… *** Prázdné Karolinum bez akademiků by byla další neuvěřitelná ostuda Foto popis| Plné znění zpráv


O autorovi| Miloš Balabán (Autor je vedoucí Střediska bezpečnostní politiky na FSV UK)

Bez vlasovců by Prahu vypálili 7.5.2015 Téma str. 12 Rozhovor LUBOR ČERNOHLÁVEK Historik Pavel Ţáček: Konec druhé světové války v Československu je vţdy spojován s oslavou vítězného postupu Rudé armády. Sověti se sice stali konečnými osvoboditeli Prahy, ovšem daleko před nimi Němce vyháněli ruské tanky vlasovců. „Nebýt vlasovců, Praha mohla za povstání skončit podobně jako zničená a vypálená Varšava,― tvrdí historik PaVel ŢáČeK (45), bývalý ředitel Ústavu pro studium totalitních reţimů a autor publikace Prahou pod pancířem vlasovců. * Čím to, ţe 70 let od konce druhé světové války jsou vlasovci – ruští vojáci, kteří se v zajateckých táborech přidali k Němcům – stále vnímáni výrazně negativně? Jde o určité stereotypy vycházející z ideologických pohledů a zejména komunistické propagandy. Ale myslím, ţe jiţ neexistuje pouze jediný pohled, který známe z let před rokem 1989. A to i v samotném Rusku. Také tam se zčásti otevřely archivy, začaly vycházet exilové publikace, coţ umoţnilo relativně nezaujatě objasňovat historii, která se týkala více neţ milionu dobrovolců ze zemí Sovětského svazu. Sami Rusové chápou, ţe jde o sloţitý příběh historie jejich národa, velkého mnoţství rodin a také jejich armády. Účast vlasovců na Praţském povstání je bezesporu jednoznačně hrdinskou částí té jejich jinak víceméně tragické epopeje. * Je historický pohled na vlasovce více o fenoménu zrady, nebo o jejich hrdinství při Praţském povstání? Já si myslím, ţe fenomén zrady zde hraje určitě svou roli. Díky dvěma totalitním reţimům, které jsme sami zaţili, nejde pro nás o nic neznámého. Je to něco, co nás přitahuje, k čemu se vracíme a snaţíme se to pochopit, anebo to odsuzujeme. Tím spíše, ţe realita byla taková, ţe sám generál Vlasov táhnout na Prahu vlastně nechtěl. Mimo jiné proto, aby nezradil Němce. Pomoc Čechům prosadil generálmajor Sergej Kuzmič Buňačenko, velitel první divize. Samozřejmě v tom byl určitý kalkul, který vycházel z předpokladu, ţe se do Prahy dostanou jako první západní spojenci a vlasovci se pak vzdají 3. americké armádě. Ale za touto úvahou, která je u nás vnímána jako alibistická, byla také snaha zachovat vojsko, za které cítili zodpovědnost. Vlasov mohl uniknout, ale zůstal téměř do poslední chvíle se svými vojáky. Navíc protiněmecky orientovaný Buňačenko cítil, ţe mezi vojáky, kterých bylo více neţ 20 000, protiněmecké nálady převaţují, a aby se mu divize nerozpadla, tak se v jejím čele rozhodl bojovat proti Němcům. Většina vlasovců v zajetí poznala, jaký mají Němci vztah k „podlidem―, kdeţto situaci u nás vnímali tak, ţe pomáhají bratrům. A ve finále zasáhli tak výrazně, ţe díky tomu Praţské povstání odolalo a nepodlehlo německé přesile. * Vlasov, někdejší sovětský hrdina, přestal být v době kolem Praţského povstání aktivní. Proč se schovával? On jako jeden ze zachránců Moskvy a člověk, který se na začátku války velmi výrazně angaţoval proti Němcům, byl zklamaný Stalinovým postojem, který ho poslal s 2. údernou armádou do záhuby. V zajetí pak pod vlivem Němců a jejich propagandy prosazoval vojensko-politické řešení, které vycházelo z konceptu samostatné Ruské osvobozenecké armády, do jejíhoţ čela byl postaven. Z historicko-politických důvodů bylo toto hnutí ve větší šíři organizováno aţ na sklonku války, kdy uţ tato armáda nemohla mít ţádný reálný efekt, byť měla od ledna 1945 formální nezávislost na vrchním vedení německých branných sil. Její velitel Vlasov byl pochopitelně určitým způsobem kompromitován jednáními s Himmlerem, Goebbelsem, představiteli SS i německé armády. Na jednu stranu přijímal odpovědnost za ruské a ukrajinské dobrovolce, později i kozáky, kterým dal naději dostat se z nacistických lágrů, na stranu druhou v poslední fázi preferoval variantu neúčastnit se bojů a spíše se rychle dostat k Američanům. Já si myslím, ţe by to i tomto případě dopadlo tak, ţe by byli nakonec z amerického zajetí vydáni Sovětům, stejně jako se stalo kozáckým útvarům v Rakousku. V jejich historii by však zcela chyběla ta hrdinská epopej pomoci Praţskému povstání. Samotný Vlasov se však v Praze pohyboval. I kdyţ se tvrdilo, ţe je nemocen, tak povaţuji za potvrzené, ţe byl 6.–7. května 1945 v Řeporyjích. Získal jsem svědectví jedné pamětnice, ţe ho tam stříhala. Jiná vzpomínka dokonce tvrdí, ţe měl jet s generálem Fialou v Plné znění zpráv


kočáru po Plzeňské třídě. Poté se Vlasov vrátil do štábu divize v Suchomastech, odkud jel jednat s Američany do Plzně, kam se dostal 9. května. * Je pravda, ţe Vlasov ţádal ve Švýcarsku o azyl? On vysílal své diplomaticky zdatnější kolegy, například Jurije Ţerebkova, do Švýcarska, aby jednali se západními spojenci. V té době ale jiţ bylo pozdě. Vlasovovi nabízel jeho německý pilot, ţe by ho dostal do frankistického Španělska, ale on nechtěl utíkat, byť si musel být vědom, jaký osud ho čeká. Cítil zodpovědnost za své vojáky a jejich rodiny. Počet vlasovců u divize je odhadován na 25 000, některé vojáky doprovázely jejich rodiny včetně dětí. Druhá hůře vyzbrojená vlasovská skupina postupovala z Rakouska a měly se na Příbramsku setkat. To se díky Praţskému povstání uţ nerealizovalo. * Nedávno jste byl v Kyjevě pátrat v ukrajinských archivech. Potvrdilo se, ţe po Vlasovovi šlo několik skupin ruských parašutistů? Měl jsem zřejmě jako první historik moţnost nahlédnout do materiálů čekistických skupin, které byly do Čech vysazeny ukrajinskou NKGB. Šlo o zvláštní parašutistické oddíly se speciálními bezpečnostními úkoly. Několik z nich mělo získávat agenty z vlasovského hnutí, a dokonce zaujmout a zlikvidovat Vlasova. Skupiny se jmenovaly „Uragan―, „Sever―, „Škval― a vše zaštiťovala centrální paraskupina, která seskočila do Brd jako první – „Fakel―. Ti všichni měli ulovit Vlasova. Centrála v Kyjevě zjevně nechtěla, aby se dostal k Američanům. * Bylo úkolem těchto čekistů přesvědčit vlasovce, aby se zapojili do Praţského povstání a oddálit tak jejich útěk k Američanům? Donedávna – speciálně za komunistického reţimu – byli kritizováni představitelé odboje, četníků a vládního vojska, kteří lákali vlasovskou divizi do Prahy. Šlo o kaţdou pušku, shozy zbraní ze západu, ale ani z východu nepřicházely, a tak se pochopitelně jednalo s kaţdým – s Maďary, dokonce s Hlinkovými gardami v rámci výcvikového prostoru SS v Benešově, a také s vlasovci. A do tohoto vývoje zasáhli také zástupci paraskupin NKGB. Jednání kulminovala 5. května na dohled od Karlštejna – čekisté ţádali, aby vlasovská divize pomohla Praze. Důvod byl pragmatický: odlákat divizi od moţného ústupu k Američanům a zajistit Vlasova. Proto se dá říci, ţe tu byl sovětský zájem pozvat divizi do Prahy. A dokonce i kyjevský rozhlas ţádal vlasovce, aby pomohli povstalcům. * Praţané sice proti Němcům povstali, ale 30 000 lidí nemělo pořádné zbraně. A najednou dorazila armáda 20 000 dobře vyzbrojených vojáků. Jak moc to změnilo průběh povstání? Pro Prahu to byla záchrana. Tím spíš, ţe vlasovci vyslali průzkumnou jednotku včetně obrněné techniky a ta dorazila do Radotína uţ 5. května pozdě večer. Kdyţ vypuklo povstání, tak se všechny německé útvary kolem Prahy začaly stahovat do města. A jednotky na západě se střetly se zadním vojem vlasovské divize, která zabránila útoku Němců přes Beroun. 6. května odpoledne uţ do Řeporyjí a Jinonic dorazily další jednotky vlasovců, další pluk se stočil z plzeňské silnice a začal dobývat ruzyňské letiště, které se podařilo zablokovat. Útok do vnitřní Prahy pak pokračoval 7. května přes Košíře, Smíchov na Vinohrady a Pankrác. Dostali se dokonce aţ na malešickou pláň, kam dopravili svá protitanková děla. Díky tomu mohli zastavit nastupující útok německých jednotek. Po ose západ-východ protnuli Prahu a výrazně pomohli tomu, ţe jednotky SS, které postupovaly ze severu, východu i jihu, nepronikly do centra města. To bylo zásadní, zvláště kdyţ příslušníci Zbraní SS byli ještě v posledních hodinách války schopni vraţdit nejenom ozbrojené zajatce, ale i civilisty. * Tvrdívá se, ţe vlasovci dokonce poţadovali kapitulaci K. H. Franka… Ano, 7. května ráno poslal Buňačenko na Praţský hrad delegaci a vyhroţoval tím, ţe pokud Frank nekapituluje, tak zahájí palbu na Hradčany. Kdyţ se to dozvěděli povstalci, tak protestovali a identifikovali německé cíle jinde – třeba na Petříně. A odpoledne skutečně vlasovské dělostřelectvo z Jinonic rozstřílelo Štefánikovu hvězdárnu. Praţský hrad byl uchráněn. Asi si neuvědomili, ţe Frank nesídlil na Hradě, ale v Černínském paláci. * V té době uţ Česká národní rada chtěla, aby vlasovci Prahu opustili?



Vojenské velitelství povstání „Bartoš― bralo vlasovce jako uţitečného spojence. Věděli, co znamená mít podporu tanků, dělostřelectva a vycvičených vojáků. A také Němci hned poznali, ţe proti nim na druhé straně stojí organizovaná síla. Situace se zkomplikovala tím, ţe zejména komunisté v České národní radě s ohledem na Sovětský svaz chtěli omezit kontakt s vlasovci na co nejmenší míru. A to bez ohledu na situaci povstalé Prahy. Vlasovci to vnímali tak, ţe jim národní rada vráţí kudlu do zad, coţ je urazilo natolik, ţe Buňačenko vydal kolem čtvrté hodiny odpoledne rozkaz k ústupu z Prahy. * Buňačenko ale přece nakonec do Prahy dělostřelecký oddíl vrátil, ne? Buňačenko se obracel na vojenské velitele a chtěl garance, ţe kdyţ pomohou Praze, tak tam budou moci zůstat. Situaci komplikovaly i podmínky německé kapitulace, které stanovily, ţe se všechny armády měly minutu po půlnoci 9. května zastavit na místě. V českém kotli se však zastavila pouze americká armáda. Vlasovci a Němci ustupovali a Rudá armáda je honila. Buňačenko byl naštvaný, ţe ţádné garance nedostal, podle očitého svědka dokonce zdemoloval celou místnost. Kdyţ se uklidnil, tak řekl, ţe Češi pomáhali osvobozovat jeho rodný Kyjev, a tak v Praze nechal necelý tisíc svých vojáků. Jeden dělostřelecký oddíl se skutečně 8. května vrátil na Smíchov a nutno říci, ţe v pravý čas. Začala se totiţ rozpadat jihozápadní fronta, jednotky SS se brutálně snaţily prorvat do centra a tito dělostřelci na Zlíchově jejich postup zastavili. Zabránili tak tomu, aby se jednotky SS dostaly na Smíchov a došlo k dalším masakrům. Vlasovci zůstali v pozicích aţ do 9. května. I kdyţ se všeobecně vnímá, ţe Prahu jiţ ráno osvobodila Rudá armáda, na jihu ještě navečer s Němci bojovali jen povstalci a vlasovci. Aţ poté se rozprchli. * Takţe nakonec ruští obránci Prahy utíkali před ruskými osvoboditeli… My jsme vlastně byli nevědomými účastníky občanské války přenesené k nám ze Sovětského svazu. Proti sobě stáli Rusové a Ukrajinci v sovětské armádě a proti nim vlasovci, bojující za svou představu svobodného Ruska a Ukrajiny, nicméně pod německou patronací. Šlo o vyústění tragické historické situace, a to i ve chvílích, kdy pomáhali Praze. * Jak dopadla dělostřelecká jednotka vlasovců v Jinonicích? Prý je vojáci Rudé armády popravili a zakopali na poli… Našel jsem svědectví jednoho českého doktora, který dokonce u Vidoule ohledával jejich mrtvoly. Nevím, zda šlo o zmíněné dělostřelce, pohybovaly se tu tehdy spousty jeho vojáků. Dokonce z toho existuje i fotografie. Tyto zbytečné popravy se konaly na více místech. Ideologie sehrála výraznou roli, nebyly respektovány ţádné konvence na ochranu zajatců. Existují svědectví, ţe sovětští vojáci stříleli i raněné vlasovce v nemocnicích. Zajímavé je, ţe do rukou Rudé armády padlo pouze 9 000 vlasovců z celé divize. Zatím stále přesně nevíme, kolik jich bylo celkem zastřeleno, či kolika se přece jen podařilo zachránit v americké zóně. * Jenţe ti je stejně předali Sovětům… Je otázkou, jak to přesně probíhalo. Určitou masu ruských vojáků v německých uniformách nechápaví Američané nepustili za demarkační linii. Faktem ale zůstává, ţe některým vojákům – například i velitelům pluků – se podařilo uniknout a doţívali v Jiţní Americe či Austrálii. Nejvyšší vojensko-politicko vedení Výboru pro osvobození národů Ruska – Vlasov, Buňačenko, Truchin a další – čekala smrt oběšením, niţší šarţe pak pomalé umírání v gulagu. Kdo to přeţil, tak se mohl po deseti a více letech vrátit bez občanských práv do ţivota. * Kdyby nebylo vlasovců, jak by podle vás Praha při povstání dopadla? Je to samozřejmě spekulace, vycházející ovšem z toho, ţe velitel skupiny armád Střed Schörner poţadoval, aby Praha byla pro ústup jeho armád průchozí, a mohl tak zachránit maximální počet z milionu svých vojáků. Potřeboval proto velmi rychle pacifikovat povstalce, proto také byl postup zbraní SS velmi drastický. Kdyţ víme, jak Němci likvidovali celé bloky domů, jak zneuţívali civilní obyvatelstvo coby ochranný štít, aby na ně nemohli povstalci střílet – tak z tohoto plyne, ţe vlasovci zabránili tomu, aby na straně povstalců byly ještě větší ztráty. * Hrozilo, ţe nacisté Prahu vypálí, jako tomu bylo v případě Varšavy?



Němci po potlačení Varšavského povstání zničili centrum města, aby zastrašili všechny ostatní. V Praze ty obavy byly také, nalezneme o nich zmínky v řadě pramenů. Velitelé povstalců se toho obávali, a proto poţadovali shozy zbraní. A znova odkazuji na masakry v různých částech Prahy, nebyla to jen Pankrác, ale Praţačka či jinde. Proto byla pomoc vlasovců tak důleţitá. Ano, nebýt jich – a dobré vojenské organizace povstalců – Praha mohla skončit podobně jako Varšava. * Zaslouţí vlasovci mít svůj památník, nebo je předchozí příslušnost k německým jednotkám diskvalifikuje? On uţ v Praze na Olšanech vlastně existuje. Myslím, ţe si památník zaslouţí, jako všichni ostatní – zejména ti mrtví. Faktem je, ţe teprve dnes se pomalu dostáváme ke zpracování a identifikaci mrtvých. U řady těl nalezených během povstání bohuţel identifikace nebyla moţná. Někteří ze zraněných vlasovců byli v nemocnicích vedeni jako Rudoarmějci. Dodnes neznáme přesná čísla jejich mrtvých či raněných. Buňačenko tvrdil, ţe jde o 300 vojáků, coţ byly při časově omezeném nasazení čtyř pěších pluků, obrněného a dělostřeleckého oddílu poměrně velké ztráty. Někteří z přeţivších se po květnu 1945 u nás ukrývali za pomoci místního obyvatelstva a jedinci z jejich řad dokonce tajně opouštěli Československo ještě po únoru 1948. Ale to jiţ je jiná historie… *** „Vlasovce hnali do Prahy, aby nešli k Američanům.― Andrej Andrejevič vlAsov Po útoku Němců na SSSR stál Vlasov v čele 37. sovětské armády. Vyznamenal se v ústupových bojích a byl oceněn samotným Stalinem. Poté se Vlasov zúčastnil jako velitel 20. armády obrany Moskvy, coţ mu vyneslo Řád rudé hvězdy. V březnu, uţ v čele 2. armády, se pokouší vyprostit Leningrad z obklíčení. Vinou Stalinových nesmyslných rozkazů se ocitá s celou armádou v obklíčení a v červenci 1942 následuje cesta do německého zajetí. Národně orientovaný Vlasov přesvědčil Němce, aby mu umoţnili vytvořit protikomunistickou ruskou armádu, která by bojovala za svobodné Rusko. Stalo se tak aţ po více neţ dvou letech zajetí, v listopadu 1944. Ve výcvikových táborech v Německu postupně vznikla první 600. pěší divize, které velel Sergej Kuzmič Buňačenko, a posléze i druhá 650. pěší divize ROA. Celkový počet příslušníků těchto útvarů se blíţil k jednomu milionu vojáků. Odpoledne 5. května 1945 se 1. divize ROA definitivně odvrátila od německé armády a připojila se k českým vlastencům. 9. května vlasovci ustoupili na západ. I přes snahu generála Vlasova nedošlo k dohodě s představiteli americké armády o přechodu 1. divize přes demarkační čáru, a tak byli vlasovci později zajati sovětským 25. tankovým sborem. „Buňačenkovi vojáci byli v Praze aţ do 9. května.― PaVel ŢáčeK (45) Během studia fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy působil v letech 1989 aţ 1992 jako šéfredaktor Studentských listů. V letech 1993–1998 pracoval v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV), poslední rok jako první náměstek, 1999–2006 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR. V letech 20062007 jmenován ředitelem odboru Archiv bezpečnostních sloţek Ministerstva vnitra ČR, prozatímním ředitelem Archivu bezpečnostních sloţek a vládním zmocněncem pro vzniku Ústavu pro studium totalitních reţimů (ÚSTR). V letech 20082010 první ředitel ÚSTR. Je autorem řady publikací o historii a činnosti bývalé Státní bezpečnosti (StB). V současnosti pracuje na Ministerstvu obrany ČR. „Vlasovce popravili, nebo poslali do gulagů.― Foto autor| Foto: Michal Sváček / MAFRA, ČTK Foto autor| Foto: archiv Pavla Ţáčka Foto popis| Generál Vlasov byl nakonec 1. srpna 1946 na dvoře Butyrské věznice popraven oběšením. Foto popis| Příjezd jednoho ze dvou středních tanků T-34 předvoje tankového průzkumného oddílu vlasovců před Smíchovská kasárna 6. května 1945. Foto popis| Příslušník 4. pěšího pluku 1. pěší divize vlasovců při osvobozování Smíchova 7. května 1945. Foto autor| Foto: Michal Sváček / MAFRA, Foto: archiv Pavla Ţáčka Foto popis| Pavel Ţáček je povaţován za největšího experta na problematiku vlasovců v česku. Foto popis| Velitel 1. peší divize Buňačenko na velitelství divize v továrně Walter v Jinonicích 7. května 1945.



Roku 1945 byla zaloţena Organizace spojených národů 8.5.2015

ČRo Plus

str. 02

17:10 Den podle…

/ Ukázka / Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Takhle Jiří Voskovec a Jan Werich v písni Osvobozeného divadla Evropa volá ironicky spatřovali plané počínání Společnosti národů ve třicátých letech minulého století. A během druhé světové války si spojenecké mocnosti uvědomovaly, ţe po jejím konci bude třeba vybudovat zcela novou mezinárodní instituci, která by účinněji bránila situacím, které vedly k tak krvavému konfliktu, jakým byla druhá světová válka. Roku 1945 byla zaloţena Organizace spojených národů. A na lince vítám Martina Riegla z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Martin RIEGL, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Organizace spojených národů vznikla hned po druhé světové válce. A navazovala na takzvanou Společnost národů, nebo také se někdy říkalo Liga národů podle toho anglického názvu League of Nations. A to bylo uskupení, nebo respektive instituce, která vznikla po prvé světové válce s cílem zachovat mír, nebo udrţet mír diplomatickými cestami. Ale to bohuţel se nepodařilo. Zejména díky dění ve třicátých letech. Co tedy bylo nutné udělat jinak v té, v tom, v té OSN, aby to nekopírovalo, nebo respektive neopakovalo chyby, nebo neschopnost, řekněme, nebo nemoţnost akce té, té Společnosti národů. Martin RIEGL, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, to je poměrně komplikovaná otázka. Ona jak Liga národů, tak Společnost národů, nebo OSN v dnešní době má víceméně ambici stát se takovou nadstátní organizací univerzálního charakteru, o tom bezpochyby Liga národů v tomhle tom selhala, a to členství bezpochyby nebylo univerzální. Některé státy vůbec nevstoupily, to je ten známý příklad Spojených států, jiné ji opustily. A samozřejmě ten charakter té situace byl poněkud jiný. V té době ještě válka nebyla vnímána zcela jako nelegitimní prostředek, z toho důvodu přicházely ty krize uţ od dvacátých let. Nejprve na Korfu, posléze v Habeši nebo v Mančuku. Ale co je důleţité, jak poznamenal uţ Winston Churchill v roce 46 při své přednášce v Curychu, na Univerzitě v Curychu, Liga národů neselhala v těch svých principech, a to je ten základní pilíř. V podstatě OSN navazuje na Ligu národů v těch svých základních principech, kterými je udrţovat v podstatě mezinárodní bezpečnost kolektivními opatřeními, podporovat světový rozvoj, klade důraz na lidská práva. Takţe v tomhle tom je ta situace poměrně podobná. Ale co je významně odlišné je, ţe OSN se nachází v jiné, řekněme, mezinárodně politické situaci. V takzvané éře negativní suverenity, jak to nazývá Robert Jackson, kdy v podstatě válka je uţ vyloučená jako nelegitimní prostředek, coţ se týká i násilné změny hranic, hrozby síly a dalších. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Čili sehrá..., sehrávalo v tom de facto úspěchu OSN to, ţe nebyla rozpoutána třetí světová válka, také to, ţe právě to vzniklo po té hrůzné zkušenosti druhé světové války? Martin RIEGL, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Přesně tak. Já si myslím, ţe toto je asi opravdu nejdůleţitější aspekt, kdy opravdu po tom roce 1945 se nám opravdu vnímá, mění vnímání toho mezinárodního prostředí. A odlišně se nahlíţí na válku jako pokračování politiky, nebo nástroj prosazování vlastních zájmů, kdy v podstatě tento, tento nástroj je zcela vyloučen z nějakého legitimního chování. A ono nám se to projevuje i v praxi. Pakliţe se podíváme na srovnání počtu vnitropolitických konfliktů a mezistátních konfliktů, tak ten rapidně klesá právě po roce 1945. Jsou to v podstatě výjimky a v dnešní době můţeme říci, ţe se limitně blíţí nule mezistátní konflikty. Plné znění zpráv


Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Ono mimochodem OSN nejenom, ţe se snaţí o zachování míru ve světě a řešit spory, samozřejmě i určitá kontrola zbrojení, i kdyţ ta je často všelijakými bilaterálními smlouvami zajišťovaná, se věnuje obrovské spoustě jiných aktivit, které vlastně souvisí spíš s tím mírovým ţivotem. Martin RIEGL, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Přesně tak. Ono zásadní problém je samozřejmě, ţe mezinárodní organizace, coţ se dotýká i OSN, v podstatě reflektuje charakter svých členů. A tím, ţe OSN je v dnešní době opravdu univerzální, všechny mezinárodně uznané státy jsou členy OSN, tak to odráţí jejich nahlíţení na politiku, jejich fungování. A v čem OSN bezpochyby selhává je, ţe není schopna zabránit vzniku konfliktů, není schopna je efektivně řešit. A to právě souvisí s tím, co jste zmínil, ţe OSN se velmi často věnuje spíš /nesrozumitelné/ akcím, řeší problematiku vnitřně přesídlených osob. Mimochodem v dnešním roce ten počet, nebo v loňském roce ten počet vnitřně vysídlených osob dosáhl poněkolikáté svého rekordu, hodně se na tom podílí Sýrie. Poskytuje i finanční pomoc těm zasaţeným státům, zprostředkovává, řekněme, zmírňování těch dopadů konfliktů z hlediska péče o uprchlíky. Poskytování pomoci z hlediska potravin ve státech, jako je Somálsko. Takţe tady ty obsluţné aktivity týkající se právě dopadů konfliktů na tu Human Security jsou do značné míry velkou, velkou agendou, velkou částí agendy Spojených národů v dnešní době. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Kdyţ se vrátíme naopak k těm nejoţehavějším otázkám, které musí United Nations, Organizace spojených národů řešit, tak je tady ta instituce Rady bezpečnosti. Proč se po roce 45 vedle těch vítězů válečných, to znamená, Francie, Anglie, Sovětského svazu především a Spojených států především byla, stala členem Rady bezpečnosti také Čína? Tchaj-wan tedy nejprve a dneska Čínská lidová republika. Martin RIEGL, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ono tohle to reflektovalo víceméně to uspořádání po druhé světové válce. Do určité míry to reflektovalo samozřejmě rovnováhu sil, nebo rozloţení sil ve světě. A reflektovalo to sloţení velmocí. On to je zároveň, zároveň to je zásadní problém samozřejmě pořád Rada bezpečnosti jako ten vrcholný orgán OSN neustále reflektuje to rozloţení sil po druhé světové válce po roce 1945, přestoţe byly mnohé snahy o reformu, těch plánů bylo několik. S tím, ţe by se členství v Radě bezpečnosti rozdělilo, rozšířilo na stálé - nestálé členy. Problém je samozřejmě najít nějaký konsensus, ať uţ v Latinské Americe, subsaharské Africe, nebo i v Evropě, které státy by měly získat to stálé křeslo. To se nedaří. Takţe v současné době můţeme povaţovat OSN, primárně to sloţení Rady bezpečnosti za určité reziduum právě druhé světové války, které uţ do určité míry nereflektuje posuny mocenského těţiště. Ať uţ ekonomického, politického, vojenského, zejména směrem ze západu na východ té Atlantické oblasti, do oblasti Pacifiku, nebo můţeme říct do oblasti do Pacifické. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------OSN byla tu a tam svědkem docela dramatických situací. Známý je projev ruského generálního tajemníka, tehdy tedy sovětského Nikity Chruščeva na podzim 1960, kdy tloukl o pultík botou. Tady ho máme. / Ukázka / Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Je, je tohle to zvlášť památná záleţitost, nebo nějaké podobné se odehrávaly ještě jindy? Martin RIEGL, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ono samozřejmě takovýchhle scén se odehrává na různých mezinárodních fórech celá řada. Ale tohle to je moţná, můţeme říct, jedna z těch nejznámějších. Pak tam jsou i otázky, kdy zejména po úmrtí Daga Hammarskjölda v Katanze OSN bylo velmi zasaţeno, tak tam bylo také plné, plné emocí. Ale já uţ jsem to částečně zmiňoval. S tím, ţe OSN je opravdu univerzální organizací a zejména tím, jak úspěšně naplnilo své cíle, kterými bylo prosazování práva na sebeurčení, dekolonizace, tak zejména do Valného shromáţdění se Plné znění zpráv


dostalo značné mnoţství velmi heterogenních států, často velmi nedemokratických, specifických. Známý byl Muammar Kaddáfí, který se svým pověstným cirkusem cestoval do New Yorku, nebydlel v hotelích, bydlel, řekněme, v těch svých, v těch svých leţeních. Takţe opravdu OSN je velmi heterogenní, se všemi negativy, se všemi pozitivy. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------A takové záleţitosti jako byla korejská válka, vietnamská válka, karibská krize, Berlínská zeď, Maďarsko 56, Československo 68, Sovětský svaz vtrhl do Afghánistánu koncem sedmdesátých let, potom třeba Kambodţa. Měla Organizace spojených národů nějakou větší šanci do těchhle těch událostí zasáhnout? Anebo ty si vlastně ţily svým vlastním ţivotem podle toho, jak se v ní jednotlivé mocnosti angaţovaly? Martin RIEGL, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Reálně samozřejmě neměla. To souvisí právě se strukturou Rady bezpečnosti, kdy veškeré ty konflikty, které se odehrávají ve světě, se primárně odvíjí od zájmů super velmocí, v té době studené války to bezpochyby byl Sovětský svaz, Spojené státy, v dnešní době to platí o Ruské federaci, USA. Takţe vţdycky ta řešení budou primárně záviset na ochotě tedy těch klíčových hráčů najít nějaké konsensuální řešení, multilaterální řešení. Zároveň OSN nebude schopna nikdy zabránit unilaterálnímu přístupu, eventuelně regionálnímu přístupu. A vţdycky ten přístup k těm světovým krizím eventuelně regionalizovaným konfliktům, vnitrostátním konfliktům bude ad hoc. Někdy se ten konsensus najde, někdy se nenajde. Můţeme říci, ţe tohle to nám se datuje uţ zpátky do krize v demokratické republice Kongo, kdy na jedné straně Belgie, částečně Spojené státy, Africká republika podporovala kataňskou separaci, zároveň na druhé straně OSN velmi aktivně za Daga Hammarskjölda podporovalo marxistickou centrální vládu. Poměrně dobrou roli sehrála OSN v Kambodţi za mezinárodní správy v letech 1991 aţ 1993 po ukončení občanské války. I kdyţ to mnozí kritizují, naopak, řekl bych, ţe takovým nejslabším bodem v historii OSN byla krize ve Rwandě, kdy OSN zcela opomíjela ty veškeré varovné informace o tom, co se stane. CIA přesně predikovala, co se stane, OSN naopak omezovala svoji přítomnost. Takţe těch konfliktů, kdy OSN selhala, by byla celá řada. Můţeme se podívat na dnešní situaci na Ukrajině, v Sýrii, ve Středoafrické republice. Čili, v Jemenu, kde OSN v podstatě hraje velmi pasivní roli. A víceméně je ve vleku toho, jak se chovají ti klíčoví aktéři ve světě. Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Říká Martin Riegl z Institutu politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Já vám mnohokrát děkuju za vysvětlení. Martin RIEGL, Institut politologických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na slyšenou.

Úsvit 2.0 9.5.2015

ČRo Plus

str. 02

18:10 Názory a argumenty

Ondřej KONRÁD, moderátor -------------------Někdejší prezidentský kandidát, dnes poslanec takříkajíc ve vzduchu visící, totiţ Tomio Okamura míní budovat další politický subjekt. A to komentuje Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Úsvit přímé demokracie má nyní uţ jen sedm členů. Tomio Okamura a poslanec Radim Fiala totiţ oznámili zaloţení nového hnutí Svoboda a přímá demokracie, jeţ má mimochodem stejnou zkratku jako německá sociální demokracie - SPD. Těţko říci, zda se jedná o záměr, neboť potenciální voliči nového uskupení mají o německých poměrech přinejlepším jen mlhavou představu. Plný název hnutí Úsvit do červa 2014 zněl Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury. Coţ bylo neobyčejně přesné, neboť Okamura od začátku hnutí pojímal jako Plné znění zpráv


své vlastnictví. Všichni ostatní se měli smířit s rolí statistů či poslušného sluţebnictva. Feudální poměry se však členům Úsvitu i poslaneckému klubu začaly zajídat a následovalo odstřiţení Okamury od reálného rozhodování a hlavně od pokladny. Okamura to nazval pučem a kdyţ zjistil, ţe nemá šanci situaci zvrátit, přichází nyní s pokusem o úsvit číslo dvě. Slovo hnutí vyvolává představu nějakého masivního společenského pohybu zdola, jenţ aţ posléze vyústí v zaloţení celostátní organizační struktury. U nás se však poslední dobou takto pojmenovávají subjekty, které vznikají a jsou řízeny přesně opačně, shora dolů. Kromě Úsvitu se to týká především hnutí ANO Andreje Babiše. Vysvětlení je celkem prosté: pojem strana se zprofanoval, a tudíţ skoro kaţdý nový politický útvar brojí proti politikům a nese název hnutí. K dalším oblíbeným populistickým termínům patří přímá demokracie. Marketingově ji kdysi dokázaly dobře prodat Bártovy Věci veřejné, Okamura jen převzal štafetu. Ale zatímco Věci veřejné přímou demokracii alespoň imitovaly internetovým hlasováním nepočetné skupiny zaregistrovaných příznivců strany, zpravidla o nepodstatných věcech, Okamura uţ nedělal ani to. Jeho hnutí přímé demokracie dokonce proslulo nejmenším počtem členů mezi českými parlamentními subjekty. Do očí bijící rozpor mezi slovy a realitou však zároveň odhaluje míru upřímnosti Okamurovy přímé demokratičnosti šlo pouze o populistický trik. Hesla o přímé demokracii či odvolatelnosti politiků jsou totiţ nejen u nás docela přitaţlivá pro voliče spíše s niţším vzděláním i niţšími příjmy, kteří cítí odcizení vůči etablovaným politickým strukturám. Přímou demokracii vnímají jako potenciální klacek na zavedené a úspěšné, ovšem pokud mají moţnost ji skutečně vyuţít, třeba v nějakém místním referendu, obvykle zůstanou doma. Uvedené voličské skupiny lze mobilizovat i odporem k přistěhovalcům či, zvláště u nás, k Romům. Coţ Okamura činil od začátku a zřejmě s tím nehodlá přestat. Dobře ví, ţe primárně nejde o program, ale o lídra, a ţe mu v minulosti role mluvčího lidové nespokojenosti čtvrté cenové skupiny šla velmi dobře. Avšak, jak pravil Hérakleitos, nevstoupíš dvakrát do téţe řeky. Informace provázející rozklad původního Úsvitu Okamuru odhalily jako klasického politika v jeho vlastní interpretaci - tedy jako někoho, komu jde hlavně o koryto. Je proto otázkou, zda mu ještě někdo sedne na lep.

Dobře načasovaný prodej 11.5.2015

ČT 1

str. 01

21:25 Reportéři ČT

Marek WOLLNER, moderátor -------------------Jsme na začátku dalšího vydání Reportérů ČT. Jako kaţdé pondělí vysíláme kauzy a reportáţe, které jinde neuvidíte. Dobrý večer. Nový zákon, který zvyšuje výkupní ceny pozemků pro veřejné stavby, si mezi prvními vyzkoušela firma Andreje Babiše. Prodala pozemky pro silniční obchvat za osminásobek ceny stanovené znalcem. Majitelé, kteří prodávali před platností zákona, dostali mnohem méně. Zákon předloţil do sněmovny ministr za hnutí ANO Antonín Prachař. Andrej Babiš ve sněmovně chyběl, ale při hlasování na vládě o svém střetu zájmů neinformoval. Více David Havlík. Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------Ty děti choděj na druhou stranu do školky na obědy. Choděj tam i zpátky, vemte si, vidíte při tomhle tom provozu, kdyţ sice s nima jde i učitelka, a jsou tady přechody, co kdyby některý auto nedobrzdilo? Nebo bouračky jsou tady prakticky denně. David HAVLÍK, redaktor -------------------Jaká je tady hustota provozu? Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------Hustota provozu je tady dvacet aţ dvaadvacet tisíc, dvaadvacet tisíc v průměru denně. David HAVLÍK, redaktor -------------------Nedaleko Benešova na hlavním silničním tahu do Rakouska leţí Olbramovice. Malá obec, kde uţ od devadesátých let protestují proti velkému nárůstu tranzitní dopravy, se kterou se místní nesmířili dodnes. Plné znění zpráv


osoba /22. 6. 2013/ -------------------Prosím vás, pusťte mě, protoţe mám malé dítě. osoba /22. 6. 2013/ -------------------My trpíme třicet let, tak ty to deset minut vydrţíš. osoba /22. 6. 2013/ -------------------Já mám ... David HAVLÍK, redaktor -------------------Obchvat, který by projíţdějící auta z obce odklonil, existuje zatím jen na papíře. Ředitelství silnic a dálnic se totiţ stále nedaří získat pro obchvat všechny pozemky. Ţe za ně stát dlouho nabízel minimum, není tajemství ani na radnici v Olbramovicích, kde jsme zjišťovali, jak je to dnes. Ivan NOVÁK, starosta Olbramovic /nestr./ -------------------Pojďte dál. David HAVLÍK, redaktor -------------------Jaký je poměr mezi těmi vykoupenými a pozemky, které ještě je třeba vykoupit? Jak se to má? Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------To není hezký tady, protoţe, ty, furt se to, teď přidávaj peníze, jo. Tady ty lidi to prodávali, nevím, asi za padesát korun, ţe jo. Jestli ty, Ivane, nevíš přesně? Ivan NOVÁK, starosta Olbramovic /nestr./ -------------------Padesát, šedesát korun. Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------No. A teď se to prodává uţ přes dvě stě korun, asi dvě stě čtyřicet necelejch. David HAVLÍK, redaktor -------------------To se zvýšila trţní cena, anebo se zvýšily nějaká pravidla pro, nebo změnila se pravidla pro výkup těch poz... Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------Změnila se pravidla, měnili pravidla pro výkup. David HAVLÍK, redaktor -------------------Kdo ta pravidla změnil? Kdy se ta pravidla změnila? Víte to? Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------No, Parlament to musel změnit. David HAVLÍK, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Aby vláda přiměla majitele k prodeji, prosadila loni zákon, který ceny pozemků v trasách plánovaných silnic razantně zvyšuje. Na první pohled rozumný krok vede v Olbramovicích k očividné nerovnosti. Zemědělec Zdeněk Tůma v dobré víře, ţe obchvat Olbramovicím pomůţe, prodal svoje pole uţ v roce 2008, za šedesát korun metr. Dnes, po změně zákona, sousedi, kteří s prodejem otáleli, inkasují víc neţ on. Vzpomenete si, jak se v tom roce 2008 stanovovala cena? Kolik vám stát za ty pozemky dá? Zdeněk TŮMA, zemědělec -------------------Cena byla podle mě nějaká daná tím prostorem, kde, nebo tím, tou jak, bonitou půdy tady na těch místech, ţe jo. To, přišla nabídka z kupní smlouvy a já jsem to podepsal, no. David HAVLÍK, redaktor -------------------Byla to cena trţní, byla to cena stanovená znaleckým posudkem, byla to ... Zdeněk TŮMA, zemědělec -------------------Znaleckým posudkem. David HAVLÍK, redaktor -------------------... cena stanovená jinak? Zdeněk TŮMA, zemědělec -------------------Ne. Znalecký posudek na to je. Ten tady všude je napsaný, no. David HAVLÍK, redaktor -------------------Víte, jak vůbec došlo k tomu, ţe se v průběhu času ta cena změnila a vyšplhala se aţ na ten osminásobek, který dnes dostávají někteří majitelé pozemků? Zdeněk TŮMA, zemědělec -------------------To si nedovedu představit, kde se zrodilo todlecto osmiproce..., osminásobný navýšení. To vůbec jako nemám informaci a nedovedu si představit, kde se to mohlo vzít. Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------Já kdybych vám to moh říct na rovinu, ale ono to nejde, víte. Vy k tomu třeba dojdete, aţ se v tom budete víc hrabat, jako my se tady v tom hrabem. Protoţe pan ministr financí Babiš prodává tam kus pozemku. Tak uţ vám nemusím nic povídat, ne? David HAVLÍK, redaktor -------------------Firma Andreje Babiše Imoba koupila v roce 2006 u Olbramovic zemědělskou usedlost, kde si vicepremiér vybudoval dnes jiţ slavnou rezidenci Čapí hnízdo. K této jeho rezidenci přitom patří i rozsáhlé polnosti, kudy plánovaný obchvat povede. Ivan NOVÁK, starosta Olbramovic /nestr./ -------------------Jo, tady vlastně, tady je Čapí hnízdo. Tady je vlastně ta, to esíčko, kde byly, kde byly ty nehody, tak tady by se to mělo narovnat. A mělo by to, mělo by to probíhat kolem, kolem Čapího hnízda. Tady by to mělo by jít pod, pod rybník, pod Hluboký, vlastně pod celé Olbramovice. Ty proběhneme. Tady jsme vlastně, je to /nesrozumitelné/, který je teď teda autobazar, jo? Takţe vlastně pod tím autobazarem, a bude se to, tady je někde obec Městečko, a budem se vracet zpátky. David HAVLÍK, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Kde jsou pozemky, které prodal pan ministr Babiš? Ivan NOVÁK, starosta Olbramovic /nestr./ -------------------Podle mě jsou to pozemky tady od toho esíčka, tady k tomu rybníku někde. Nebo tady, jo, já přesně úplně ... Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------Je to, je to tady pod rybníkem, tenhle, tady te..., teče ten potůček a je, končí to tady. Ten jeho pozemek. A ty pozemky jsou tady vykoupený, protoţe pan Babiš jiţ pozemky prodal. A věřím, ţe uţ je má i zaplacený. David HAVLÍK, redaktor -------------------Podle této zatím nikde nezveřejněné smlouvy inkasovala Babišova firma od Ředitelství silnic a dálnic tři miliony sedm set čtyřicet osm tisíc tři sta dvacet korun. Cena uţ přitom byla vypočtena podle nových pravidel. Ta umoţňují navýšit cenu stanovenou znalcem ve výjimečných případech aţ na šestnáctinásobek. Firma Andreje Babiše přitom dostala osminásobek. Pozemky prodala jednadvacátého ledna, pouhé čtyři měsíce poté, co nový zákon vešel v platnost. redaktor /citace: Radek LEŢATKA, mluvčí Ministerstva financí ČR/ -------------------"Pan ministr se k této záleţitosti vyjadřovat nebude." David HAVLÍK, redaktor -------------------Firma Andreje Babiše dostala za metr pole dvě stě třicet jedna korun, zatímco náš známý zemědělec Tůma inkasoval za pole pod tím samým obchvatem korun šedesát. To je čtyřikrát míň. Zdeněk TŮMA, zemědělec -------------------Proto jsem se do toho trošku začal vkládat s tím, ţe jsem tady poţádal místní sdruţení, občanské sdruţení Olbramovic, který bojuje za tu přeloţku, s tim, jestli by nebylo moţný doúčtovat ten rozdíl mezi tou, co to neprodávali, co to prodali aţ teď, a mezi tim, co jsme to prodali my hned. David HAVLÍK, redaktor -------------------Takových, jako je Zdeněk Tůma, jsme našli v katastru Olbramovic dvě desítky. Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------Oni by měli dostat víc těch peněz, a ty dneska míň, ţe to takhle dlouho protahujou, a ţe kdyţ ta stavba tady stála asi dvě stě padesát milionů, dneska je to půl miliardy, ţe jo. Takţe se hrozně navýšilo, ta cena. Tak v tý ceně, ať, dnes jim dát míň, protoţe to tady brzdili a protahovali. A těm, co to, to, by to měli dát, by měli dostat oni těch peněz víc. Si myslím já. Ţe tak by to bylo i čestný a, a poctivý. Ale zase podle zákona to nejde. Tak já se v tom nevyznám dneska, v republice český, jak to chodí, no. Miloslava POŠVÁŘOVÁ, soudní znalkyně -------------------Já si myslím, ţe je to velmi nespravedlivé, pokud probíhá ten výkup pozemků tímto způsobem. Jestliţe je vydáno územní rozhodnutí, to znamená, všichni ví, kudyma, nebo kudy ta trasa povede, tak je přece jasné, ţe se zahajuje výkup pozemků. Takţe by mělo být spíš zákonem stanoveno, ţe do tří let od vydání územního rozhodnutí musí všechny pozemky být vykoupeny, anebo, pokud se ty pozemky začínají vykupovat za nějakou cenu podle zákona platného v té době, tak se musí vykoupit na celou stavbu. Protoţe potom se nevyhneme spekulacím, ke kterým dochází. David HAVLÍK, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Andrej Babiš není jediný, kdo prodával za výhodných podmínek. Za zvýhodněnou cenovou nabídku prodalo podle katastru nemovitostí pole v Olbramovicích dalších šest osob. Ovšem nikdo z nich není ministrem financí a vicepremiérem vlády, která návrh tohoto zákona prosadila. Příslušnou novelu předloţil pětadvacátého dubna 2014 sněmovně bývalý ministr dopravy Antonín Prachař nominovaný právě Babišovým hnutím ANO. Antonín PRACHAŘ, bývalý ministr dopravy /ANO/ /7. 5. 2014/ -------------------Případné navýšení výkupní cen..., ceny zemědělské půdy bude kompenzováno zrychlením majetkové přípravy dopravních liniových staveb, ušetřením časových, administrativních a finančních nákladů spojených s úředním vyvlastňováním. Co se týká konkrétních úseků, úsek Olbramovice D3, je nutné vykoupit dvě stě čtyři pozemků, sto pozemků bylo vykoupeno, sto čtyři pozemků se řeší, z toho sedmdesát dva ve vyvlastňovacím řízení. David HAVLÍK, redaktor -------------------K vyvlastnění stát přistupuje, kdyţ se s majitelem nedohodne na ceně dobrovolně. Vyvlastnění upravuje zákon, který byl přijatý po známých pozemkových kauzách kolem výstavby továrny v Hranicích na Moravě nebo budování dálnice D11. Proti vyvlastnění lze podat ţalobu. Ty teď visí ve vzduchu i v Olbramovicích. Někteří totiţ šanci prodat pozemky výhodněji nedostali vůbec. Jiní je neprodají za ţádnou cenu. Jak to navýšení cen změnilo postoj těch, kteří léta ty pozemky nechtějí prodat? Vladimír SKALÁK, předseda občanského sdruţení Olbramovice /ODS/ -------------------Vidíte, ţe je to moc nemotivovalo. Ţe ty lidi jako, aby se za tím hnali, prodat, ţe to je neţ takový výmysl, aby, aby někdo za to dostal víc, ale ty lidi to zase moc nemotivuje. To zase neni tak, aby to bylo, ţe ty lidi honem, hurá, jdeme to teda prodat, dostali jsme za to víc. Oni dneska uţ, dneska uţ je šestnáctinásobek. Oni, oni hoděj, teď ještě to není ani doprodaný, ty pozemky, a teď bude chtít kaţdej šestnáctinásobek. No, vţdyť to přece není, jak je to? Tak buď je osminásobek, nebo šestnáctinásobek, nebo dvacetinásobek, nebo padesátinásobek, ale pro všechny. David HAVLÍK, redaktor -------------------Ale zpět na projednávání tohoto zákona. Pro jeho přijetí hlasovali většinou poslanci koalice. Opozice byla většinově proti. Jan BARTOŠEK, místopředseda Poslanecké sněmovny /KDU-ČSL/ /20. 6. 2014/ -------------------Nyní tedy zahajuji hlasování o návrhu usnesení tak, jak bylo předneseno. Bylo to hlasování číslo 182. Z přítomných, z přítomných poslanců sto padesát pět bylo pro návrh 88, a proti bylo třicet sedm, takţe konstatuji, ţe s návrhem zákona byl vysloven souhlas. David HAVLÍK, redaktor -------------------Andrej Babiš o zákonu nehlasoval, protoţe byl z jednání omluven. Antonín Prachař na otázku, jestli věděl, ţe předkládá novelu, která prospěje firmě Andreje Babiše, odpověděl takto. redaktor /citace: Antonín PRACHAŘ, bývalý ministr dopravy /ANO// -------------------"Váš dotaz k zákonu, který podle vás zvýhodňuje Andreje Babiše, povaţuji za nesmysl a spekulaci. Cílem novely zákona je spravedlivá cena pozemků pro výstavbu dopravních sítí po tom, co pravicové vlády díky nízkým cenám výstavbu zastavily." David HAVLÍK, redaktor -------------------Vláda má patnáct ministrů. O návrhu zákona podle tohoto záznamu z jednání vlády hlasovalo všech patnáct přítomných členů kabinetu. Prakticky by to znamenalo, ţe pro hlasoval i Andrej Babiš. Záznam ovšem jména jednotlivých ministrů neuvádí. Mluvčí vlády nám k tomu napsal toto. redaktor /citace: Martin AYRER, mluvčí Vlády ČR/ Plné znění zpráv


-------------------"Vláda hlasuje ve sboru nadpoloviční většinou, nezaznamenává se tedy jmenovitě, kdo a jakým způsobem hlasoval, pokud se nejedná o privatizaci státního majetku, kde hlasují členové vlády po jménech. Vaši informaci o tom, kolik členů vlády hlasovalo pro vámi zmiňovaný návrh, tak není moţné potvrdit. Místopředseda vlády Andrej Babiš v této věci střet zájmů nenahlásil." Michel PEROTTINO, politolog Institutu politologických studií FSV UK -------------------Pokud to neudělal, tak samozřejmě tady je ten, ten problém, řekněme, ţe ministr financí byl ve střetu zájmů. redaktor /citace: Andrej BABIŠ, místopředseda vlády, ministr financí /ANO// -------------------"Z čeho dovozujete, ţe jsem měl něco nahlásit? Zákon o střetu zájmů jsem neporušil, neboť nejsem členem statutárního orgánu společnosti Imoba. Navíc jsem ani nevěděl, ţe Imoba prodává nějaké pozemky Ředitelství silnic a dálnic. Jsem sice majitelem více neţ dvě stě firem, ale tyto firmy jiţ od svého vstupu do vlády neřídím, takţe ani nemohu mít informace o jednáních, která vedou, a o smlouvách, které uzavírají." David HAVLÍK, redaktor -------------------Ţe by ale nevěděl o pozemcích v Olbramovicích, je dost nepravděpodobné. Ve firmě, která tam vlastní slavné ptačí hnízdo, totiţ sedí přímo Monika Andreje Babiše. Svůj komentář nám poskytnul i bývalý šéf Ředitelství silnic a dálnic. David ČERMÁK, bývalý ředitel Ředitelství silnic a dálnic ČR -------------------Já jsem byl pro to, a o to jsme se snaţili, aby se nevykupovalo za čistou cenu té zemědělské půdy, třeba osm korun nebo kolem dvaceti korun, a aby to bylo někde kolem té stovky, coţ byla pa..., coţ byly ceny, za které se vykupovalo i před tou novelou. A, ale tahle ta novela nahrávala zase zpátky ve velké míře spekulantům, který měli nakoupené pozemky dříve a neprodali je za ty niţší ceny. David HAVLÍK, redaktor -------------------O stanovisko jsme poţádali taky firmu Imoba, která pozemky prodala a jejímţ jediným vlastníkem je Andrej Babiš. redaktor /citace: Karel HANZELKA, mluvčí koncernu Agrofert/ -------------------"Se vší váţností důrazně uvádíme, ţe projednávání vámi zmiňovaného zákona jsme vůbec nebrali do úvahy a nijak s ním nekalkulovali. K ţádnému úmyslnému prodluţování jednání o prodeji pozemků nedocházelo. Byli jsme připraveni pozemky prodat za původní výkupní cenu platnou před přijetím zákona." David HAVLÍK, redaktor -------------------Mluvčí Ředitelství silnic a dálnic ovšem chování firmy Imoba popisuje jinak. Navýšení ceny podle něj přímo vyţadovala. redaktor /citace: Jan RÝDL, mluvčí Ředitelství silnic a dálnic ČR/ -------------------"K oslovení všech vlastníků došlo v roce 2008. V rámci tohoto kroku došlo k jednání se zástupci firmy Imoba, na kterém byl podmíněn prodej pozemků navýšením výkupní ceny. V září 2013 proběhlo jednání se zástupcem firmy Imoba, který souhlasil s prodejem pozemků, ale poţadoval zařazení protihlukové stěny do stavby. V květnu 2014 byla s velkou medializací připravována novelizace zákona, která způsobila odpor vlastníků cokoli prodat. Ředitelství silnic a dálnic pokračovalo s výkupy aţ po její účinnosti." Petr JÜPTNER, ředitel Institutu politologických studií FSV UK -------------------Obecně působením Andreje Babiše v politice dochází k určit..., do určité míry k propojení politické a ekonomické moci. A vzhledem k tomu rozsahu majetku a podnikání Andreje Babiše se tomu střetu zájmů nelze vyhnout. To Plné znění zpráv


znamená, ţe dokud bude Andrej Babiš v české politice, tak po celou tu dobu budou trvat a pokračovat diskuze o střetu zájmů.

Překvapivé výsledky polských voleb 11.5.2015

ČT 24

str. 04

21:31 Horizont

Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Nebývá výjimkou, ţe favorita jistého si předem vítězstvím zaskočí outsider. Vţdy následuje překvapení obecenstva. A takové teď zaţívá Polsko. Podle odhadů výsledků prvního kola prezidentských voleb úřadující hlava státu prohrála s kandidátem opozice. Zemi před druhým kolem 24 května čekají velmi ostré dva týdny. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Tohle jsou obrázky, o kterých Andrzej Duda asi jen tajně snil. Mladý kandidát polské pravice sice v závěru kampaně nabíral podporu. Vítězství v prvním kole voleb ale pravděpodobně nečekal. Po ohlášení prvních odhadů byl opatrný. Andrzej DUDA, kandidát opoziční strany Právo a spravedlnost -------------------Máme před sebou velmi náročné dva týdny tvrdé práce. Prosím vás proto o ještě větší podporu. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Skleslá nálada panovala naopak ve štábu Bronislawa Komorowského. Prezident svoji statickou kampaní ztratil od ledna neuvěřitelných 30 % podpory. O křeslo v prezidentském paláci teď bude muset tvrdě bojovat. Bronislaw KOMOROWSKI, polský prezident -------------------Je to varování pro celou současnou vládnoucí elitu. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Polská média mluví o malém politickém zemětřesení. Předpovídají další ostrý souboj o prezidentský palác ve Varšavě, který pravděpodobně rozhodne třetí kandidát v pořadí. Rocker Pawel Kukiz pojal kampaň hodně neformálně. Jako protest proti celému politickému establišmentu, kdyţ mu exitpoli přisoudili 20 % hlasů, neskrýval dojetí. Pawel KUKIZ, prezidentský kandidát -------------------My uţ jsme vyhráli. My uţ jsme vyhráli. Bez peněz, bez struktur, poniţování, odmítání, poplivaní. Wojciech SZACKI, analytik, Polityka Insight -------------------Tito lidé dali ţlutou kartu vládní Občanské platformě, mají jí dost. Nespokojení jsou ale s celým systémem velkých stran. Josef PAZDERKA, redaktor -------------------Štáby Dudy i Komorowského rychle rozbíhají další kampaň a usilovně přemýšlejí, jak získají těţko čitelné a nespokojené příznivce Pawla Kukize. Josef Pazderka, Česká televize, Varšava. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A Josef Pazderka teď z Varšavy ţivě. Josefe, klíčová otázka, dá se odhadnout, koho Kukiz před druhým kolem podpoří? Josef PAZDERKA, zpravodaj ČT, Varšava -------------------No jak uţ bylo naznačeno v té předchozí reportáţi, jeho voliči, tedy 20 % voličů je velmi mladý elektorát, který Kukiz pravděpodobně přitáhl k sobě aţ na poslední chvíli, někdy v posledním týdnu, moţná dvou a podle řady analytiků je to velmi nesourodá směsice lidí, kteří nemají jasné názory, takţe je velmi těţké předpovídat, co udělají. Sám Pawel Kukiz se distancoval od jakéhokoliv doporučení. On sám naopak ohlásil, ţe chce vyuţít této podpory pro parlamentní volby, které budou v Polsku na podzim letošního roku, ale doporučení ohledně prezidentských nikomu nedal. Předpokladem je, ţe pravděpodobně se ten tábor rozpadne. Zhruba tři skupiny. Jedna podpoří Komorowského, druhá Dudu a třetí nepůjde k volbám vůbec, ale to jsou natolik, natolik jakési hrubé odhady, ţe je velice těţké říct něco přesnějšího. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Jak tu zatím tedy v prvním kole prohru Bronislawa Komorowského belou, berou Poláci, jako ten hlas, který jsme slyšeli, tedy ţlutá karta, varování, aby si v tom dalším dal pozor a? Josef PAZDERKA, zpravodaj ČT, Varšava -------------------Myslím, ţe platí ta slova Bronislawa Komorowského z předchozího příspěvku, který to vyjádřil za všechny, ţe je to vlastně velice jasný, varovný signál pro celý ten tábor, který ho obklopuje, to znamená nejen pro prezidentský tým, ale také pro vládní Občanskou platformu, která měla prezidenta jako kandidáta, která ho měla podporovat. Ta podpora byla slabá, prezident udělal řadu chyb. De facto tu kampaň nastartuje na plné obrátky teprve teď. Začínají se dít věci, které se celé ty týdny a měsíce neděly. Prezident ohlásil, ţe dvakrát půjde do přímé debaty se svým hlavním konkurentem, coţ před tím odmítal. Najednou začal reagovat i na řadu, řadu poţadavků předchozích, které vzcházely z té občanské společnosti. To znamená třeba ţádosti o, o referendum, nebo větší moţnost referenda. Stejně tak jako třeba i, i další kroky vedoucí k jednomandátním volebním kruhům. To všechno jsou najednou věci, které se dějí. Určitě bude zajímavé, zda to bude Komorowskému stačit, aby na poslední chvíli převáţil ta ţelízka na svoji stranu. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Uvidíme za dva týdny. Tolik Josef Pazderka. Díky. A hostem Horizontu je politolog Josef Mlejnek. Dobrý večer. Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------Dobrý večer. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Kolik hlasů dostanu, kdyţ si v, ve středoevropské zemi zaloţím stranu s jediným programem, protestem proti establišmentu třeba jako teď bývalý rocker Kukiz v Polsku? Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------Máte určitě šanci na 10 %, moţná i 15. Polský kandidát na třetím místě Pawel Kukiz je v Polsku sice jako nový fenomén, ale uţ v jeho případě bychom také našli nějaké podobné před..., předchůdce, třeba Janusze Palikota, ale tento fenomén je fenomén, který není typický jenom pro střední Evropu, je typický pro všechny západní země, vyspělé demokracie a je to fenomén, který váţně varuje nejen teď polského prezidenta Komorowského, ale veškeré zavedené politické struktury, poněvadţ se zdá, ţe rostoucímu počtu voličů začíná ta klasická zavedená stranická politika vadit. Přijde jim příliš uzavřená nebo oligarchická a tak dál. A kdyţ se objeví kandidát tohoto typu, tak má šanci na to, ţe můţe oslovit, oslovit voliče. Ostatně u nás v České republice takto oslovil voliče třeba Tomio Okamura a zejména Andrej Babiš. U nás je hnutí ANO vládním hnutím, ale některé programové body s Pawlem Kukizem má stejné. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Čím to je, ţe tyto strany nebo hnutí, které se vymezují vlastně jenom proti tomu stávajícímu establišmentu, jsou tak úspěšné? Jsou to třeba skandály, které je doprovází, ty vlá..., dříve vládnoucí strany, korupční, je to to, co jste zmiňoval, řekněme nějaké vnímání těch tradičních stran jako uzavřených organizací, do které, které jsou od, odtrţené od toho vnějšího dění? Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------V některých zemích popularitě těchto kandidátů nebo podobných takových hnutí můţe napomoci hospodářská krize nebo hospodářské potíţe. Třeba v těch západoevropských zemích, třeba v Itálii, ve Španělsku, tam je jak hospodářská krize a týká se třeba hodně i mladých lidí, kde je vysoká nezaměstnanost mezi mladými lidmi. V Polsku třeba, byť Polsko i ty ekonomické ukazatele jsou pozitivní, nicméně ten ekonomický růst se trošku zpomalil a i v Polsku jsou skupiny a patří mezi ně mladí lidé, kteří přece jenom se hůř uplatňují na trhu práce, tak podobně, čili ta nespokojenost je z části dána ekonomikou, nebo ţe lidé jsou nespokojeni s ekonomickou výkonností toho systému, který pak oni vnímají jako celek, to propojení toho politického a hospodářského systému. Ale i v zemi, kde, které se relativně hospodářsky daří. A je to případ České republiky, tak vidíme, ţe podobná politická hnutí, nebo podobní kandidáti mají úspěch. Je to asi skutečně dáno i tím, ţe klasická politická strana můţe připadat rostoucímu počtu voličů jako něco příliš uzavřeného a příliš moţná napojeného na nějaké ekonomické struktury a cítí, ţe rostoucí počet občanů voličů, jste odcizeni od politické elity a to je něco, co sociologické průzkumy zjišťují v západních zemích uţ vlastně několik desítek let. Václav ČERNOHORSKÝ, moderátor -------------------Tolik Josef Mlejnek. Díky moc. Josef MLEJNEK, politolog, FSV UK -------------------Děkuju. Na shledanou.

Barbora Dlabáčková a Iveta Pokorná posilují tým Best Communications 11.5.2015

Kariera.iHNed.cz

str. 00

kariera.ihned.cz

Praţská anglo-česká PR agentura Best Communications oznámila povýšení Barbory Dlabáčkové na pozici Account Director a jmenování Ivety Pokorné do pozice Account Executive. Euan Edworthy, zakladatel a ředitel Best Communications, řekl: „Povýšení Barbory a jmenování Ivety poskytne důleţitou podporu našemu uţ tak silnému týmu. Těšíme se na výsledky spojené se zvýšenou odpovědností Barbory a vřele vítáme Ivetu a její dovednosti, které do naší agentury přináší." Tereza Kůţelová na pozici Account Manager v agentuře Best Communications - čtěte ZDE Colleen Klei jmenována do pozice Account Executive společnosti Best Communications - čtěte ZDE Barbora Dlabáčková (31) byla povýšena po svém tříletém působení v Best Communications, během kterého se specializovala především na klienty z finančního a průmyslového odvětví, má ale zkušenosti i s klienty z oblasti rychloobrátkového zboţí a realit. Na nové pozici Account Director je Barbora zodpovědná za tvorbu a realizaci komunikačních strategií a dohlíţí na práci a denní aktivity svých týmů. Před nástupem do Best Communications pracovala Barbora jako novinářka. Díky této zkušenosti má výborné pochopení pro to, jak média a novináři pracují. Barbora vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Plynně hovoří anglicky a německy, učí se řecky, rusky a francouzsky. Iveta Pokorná (24) se k týmu Best Communications připojila na pozici Account Executive a na starosti má podporu vztahů s médii, analýzu mediálního pokrytí a koordinaci akcí pro klienty. Iveta se zaměřuje na klienty z oblasti finančnictví a průmyslu. Před nástupem do Bestu pracovala více neţ dva roky v Yves Rocher, kde získala cenné zkušenosti v marketingovém a PR oddělení. Iveta vystudovala Mezinárodní obchod s vedlejší Plné znění zpráv


specializací na anglo-americká studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Mluví anglicky a francouzsky, učí se ruštinu a chorvatštinu.

URL| http://kariera.ihned.cz/pro-hr-manazery/c1-63996250-barbora-dlabackova-a-iveta-pokorna-posiluji-tymbest-communications

Do Best Communications nastoupila Pokorná. Dlabáčková povýšila 11.5.2015

MaM.cz str. 00 mam.ihned.cz Tisková zpráva

PR Agentura Best Communications oznamuje povýšení Barbory Dlabáčkové na pozici Account Director a jmenování Ivety Pokorné do pozice Account Executive. Barbora Dlabáčková byla povýšena po svém tříletém působení v Bestu, během kterého se specializovala především na klienty z finančního a průmyslového odvětví, má ale zkušenosti i s klienty z oblasti rychloobrátkového zboţí a realit. Na nové pozici Account Director je Barbora zodpovědná za tvorbu a realizaci komunikačních strategií a dohlíţí na práci a denní aktivity svých týmů. Před nástupem do Best Communications pracovala Dlabáčková jako novinářka. Barbora vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Plynně hovoří anglicky a německy, učí se řecky, rusky a francouzsky. Iveta Pokorná se k týmu Best Communications připojila na pozici Account Executive a na starosti má podporu vztahů s médii, analýzu mediálního pokrytí a koordinaci akcí pro klienty. Iveta se zaměřuje na klienty z oblasti finančnictví a průmyslu. Před nástupem do Bestu pracovala více neţ dva roky v Yves Rocher, kde získala cenné zkušenosti v marketingovém a PR oddělení. Pokorná vystudovala Mezinárodní obchod s vedlejší specializací na anglo-americká studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Mluví anglicky a francouzsky, učí se ruštinu a chorvatštinu.

URL| http://mam.ihned.cz/lide/c1-63993730-do-best-communications-nastoupila-pokorna-dlabackova-povysila

Do Bestu přišla Pokorná z Yves Rocher 11.5.2015

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust

Články

Praţská PR agentura Best Communications oznámila také povýšení Barbory Dlabáčkové. [caption id="attachment_86203" Dlabáčková[/caption]

align="alignnone"

width="1200"]

Iveta

Pokorná

(vlevo)

a

Barbora

Do praţské PR agentury Best Communications nastupuje na pozici account executive Iveta Pokorná. Starat se bude o podporu vztahů s médii, analýzu mediálního pokrytí a koordinaci akcí pro klienty, hlavně z oblasti finančnictví a průmyslu. Pokorná přišla po dvou letech v marketingovém a PR oddělení kosmetické firmy Yver Rocher. Vystudovala Mezinárodní obchod s vedlejší specializací na anglo-americká studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Agentura zároveň oznámila povýšení Barbory Dlabáčkové na pozici account director, po jejím tříletém působení v Bestu, během něhoţ se specializovala hlavně na klienty z finančního a průmyslového odvětví, má zkušenosti i s těmi z oblasti rychloobrátkového zboţí a realit. Vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Plné znění zpráv


Best Communications vznikla v roce 1995, nyní zaměstnává 20 lidí, pracuje pro společnosti Areva, Avestus Real Estate, Calvo, Colliers International, Emirates Airline, Enterprise Investors, Flow East, Four Seasons Hotel Prague, Madame Tussauds, MasterCard, Prologis, Puma, Safina či Starbucks. URL| http://www.mediar.cz/do-best-communications-prisla-pokorna-z-yves-rocher/

Češi osidlují Jugoslávii. Vtip, nemoc, či reklama? 11.5.2015

Mladá fronta DNES str. 05 Ivana Karásková

Z domova

PRAHA Čecha Víta Jedličku, který se uţ měsíc snaţí vytvořit nový stát Liberland mezi Chorvatskem a Srbskem, v sobotu zatkla chorvatská policie. Lehce dramatickou zápletku při jeho pokusu vstoupit do „své― země však Jedlička vzápětí zúročil a včera uţ rozesílal do světa nadšené nóty. „Spíš neţ soudní přestupkové jednání to vlastně bylo velice přátelské setkání. A dopadlo líp, neţ jsme čekali. Naším nejbliţším cílem je teď dohodnout se s chorvatskými autoritami na spořádaném osídlení oblasti,― prozradil včera po propuštění absolvent dvou vysokých škol a předseda královéhradeckého sdruţení Strany svobodných občanů. Republiku Liberland Jedlička vyhlásil 13. dubna, a to na území o rozloze sedmi kilometrů čtverečních západně od srbského města Sombor. O místo v meandru Dunaje podle něj Chorvatsko ani Srbsko nejevily zájem. Na místě, kde zatím stojí jedna ošuntělá budova, má teď vyrůst neutrální prosperující státeček honkongského střihu. Jedlička tvrdí, ţe chorvatské úřady nebudou stát novému útvaru v cestě. Má prý v ruce také vyjádření srbského ministerstva zahraničí, ţe nejde o srbské území. A fanoušci se jenom hrnou. V Liberlandu prý evidují uţ přes tři sta tisíc zájemců o občanství. „Z toho tři a půl tisíce z řad Chorvatů,― tvrdil včera „prezident― nového „státu―. Jedinou moţností, jak se tam dostat bez konfliktu s chorvatskou policií je loď. Aktivisté chtějí k dopravě vyuţívat právě vodu, aby nemuseli budovat hraniční přechody se Srbskem a Chorvatskem. Králem snadno a rychle První a zatím jediná „země―, která Liberland uznala, je prý Severní Súdán, který však oficiálně rovněţ není státem. Toto původně malé území nikoho v Africe podle českých státotvorců zabral jistý Američan. Vyhlásil tam monarchii a stal se králem. Češi se netají tím, ţe právě tento nový státeček je inspiroval. Podle Martina Rumlera z Jedličkova týmu pocházejí zájemci o občanství z různých koutů světa. „Jeden Kanaďan nám poskytl uţ i sponzorský dar deset tisíc dolarů na vybudování státu,― řekl Rumler. Aktivisté se dušují, ţe jde o váţnou věc, nikoliv o vtip. „I kdyby se to nepovedlo, alespoň zviditelníme myšlenku ideálního státu. Daňového ráje, který lidem co nejméně zasahuje do ţivota,― míní Rumler. Politologové nicméně budovatele nového státu nešetří. „Pokud to pan Jedlička myslí jako recesi, která k němu přivede pozornost, je to téměř geniální tah. V opačném případě bych to spíš viděl na ústavní léčení,― říká například Michael Romancov z Fakulty sociálních věd na Karlově univerzitě. Podle něj nelze v tomto případě rozhodně mluvit o území nikoho. Toto sousloví pouţívali objevitelé neznámých zemí, kteří pak měli právo na zábor. Místo pro Liberland však patřilo Jugoslávii a teď je na Chorvatsku a Srbsku, aby vyřešily, na koho z nich přešlo. Politolog Lukáš Jelínek sice rozumí motivaci neoliberálů, kteří odmítají dnešní podobu státu, ale podle něj jde o klasickou utopickou vizi. „Ke státu potřebujete smluvně uznané hranice, vlastní zákony, armádu nebo alespoň ozbrojené sbory. Také síť veřejných sluţeb, metodu přerozdělování chudým... Myslím, ţe Liberland by se nakonec začal potýkat se stejnými problémy jako běţný stát,― míní Lukáš Jelínek. Podle něj jde o ukázku politického fanatismu. „Nebo idealismu, kdybych to chtěl říct jemněji,― dodal expert. Foto popis| Vít Jedlička Prezident v nesnázích. O autorovi| Ivana Karásková, redaktorka MF DNES



PES DO DOMU, BŮH DO DOMU 11.5.2015

Ona DNES str. 12 Fejeton MARKÉTA FIALOVÁ

Je to dvacet měsíců, co jsem se svěřila, ţe si hodláme pořídit psa. Nebo lépe řečeno, ţe se ten okamţik neodvratně blíţí. A je to osm měsíců, co se tak stalo. Od podzimu má naše rodina o čtyřnohého člena navíc. A tak se chci podělit o zásadní momenty našeho souţití. Jeremy… tak se jmenuje. I kdyţ babička mu říká hezky česky Jeremiáš, a na to slyší taky. Je to bišon, i kdyţ druhá babička říká bischon, tedy plemeno společenské. Projevuje se to u něj nekonečně vřelou náklonností ke všemu, co se kolem něj mihne. Čmelák, slepice, doga, houmles, messenger… ke kaţdému se hrne s bezelstnou radostí. Procházka s ním je tak pro mě nekonečnou sérií navazování nových náhodných známostí s týpky, které vybírá náš pes. Tedy nevybírá, on bere všechny. A nejspíš to tak bude do té doby, neţ mu někdo uštědří výchovnou lekci. Ne snad ţe bych mu to přála. Jeremy je objevitel. Ţádná škvíra není dost úzká na to, aby se jí nedokázal protáhnout, ţádné křoví dost husté na to, aby se jím nedokázal prodrat. S nadšením objevuje krásy přilehlého vesmíru a my s ním. Zakázané skládky, romantická zákoutí milenců i sluje bezdomovců. To všechno, co nám donedávna zůstávalo utajeno, máme teď dokonale zmapováno a objevujeme další. Jeremy je systematický destruktor. Stává se jím v noci, kdy spíme, a tím pádem jsme pro něj nesmírně nudní patroni. Potom bere nohy od stolů a ţidlí zásadně po směru hodinových ručiček a okusuje je do kónických tvarů. Ukořistěné plyšáky načíná vţdy od uší a trpělivou precizní práci odvádí i na toaletním papíru. Ten cupuje na kousky tři krát tři milimetry. Nejmenší místnost v bytě pak budí dojem, jako by se do ní právě sesula lavina. Vstávám obvykle první z rodiny a od té doby, co máme psa, jsou má rána skutečně pestrá a plná překvapení. Jeremy je akční hrdina. Předevčírem se mu kupříkladu povedlo podlézt plot a bleskurychle se vmísit mezi hráče pralesní ligy TJ Krupobije. Úprkem s ukořistěným míčem a honičkou ve zběsilém tempu pak obrátil vývoj zápasu, kdyţ totálně odrovnal dýchavičného kapitána domácích. Ještě ţe ze slušnosti vţdycky fandím hostům, jinak bych snad měla i výčitky. Onehdá se mu zase zdála naše terasa v pátém patře atraktivnější z vnější strany, a tak se protáhl skrze zábradlí a neohroţeně se procházel po parapetu. Zjevně ho bavilo sledovat dění z nadhledu, ale o mě se pokoušel infarkt, kdyţ jsem ho chvějícím se hlasem lákala zpátky na piškotek. Ten naštěstí zabírá spolehlivě. Ale ať ho jen nepomlouvám. Jeremy je v naší rodině také výchovný element. Díky němu jsme všichni pochopili, ţe ráno je i o víkendu v sedm, a co hned nesníš, uţ nemusíš najít. A co ti upadne na zem, tam nesmíš nechat leţet, jinak o to přijdeš. Na vlastní kůţi jsme také poznali, jak náročné je vysvětlit psovi změnu času. (Jestli to tak mají všichni psi, proč uţ to lidi nezrušili?!) Já osobně mu ale vděčím třeba i za to, ţe jsem proţila snad první zimu bez jediného kýchnutí. V prvních dnech a týdnech louţiček a bobků jsem s ním totiţ v rámci snahy o zachování čistoty v bytě vybíhala s kaţdým kňournutím u dveří, zpravidla nepřiměřeně oděna. A ukázalo se, ţe tyhle bleskurychlé výsadky zafungovaly jako skvělé otuţovací kúry. Jeremy je také náš rodinný kouč. Neodmlouvá, nenadává, nesekýruje a rozptýlí kaţdé domácí dusno. Navíc momentálně je vedle našich dvou dcer třetím puberťákem v rodině, takţe se opravdu nenudíme. Jeremy je náš, jako by s námi byl odjakţiva, a jestli jsem to ještě neřekla, nevyměnili bychom ho ani za zlaté prase. Celou svou psí duší nám dává najevo svou bezvýhradnou a bezmeznou lásku a my se mu ji snaţíme oplácet. Ještě ţe jsme na něj čtyři. * *** AUTORKA MARKÉTA FIALOVÁ (44) moderuje Televizní noviny v televizi Nova. Vystudovala masovou komunikaci na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. S novinařinou začínala v deníku Mladá fronta Dnes. Je vdaná a má dvě dcery. Foto popis| O autorovi| text: MARKÉTA FIALOVÁ, [email protected]



Host: Romancov Michael; politický geograf, FSV UK 12.5.2015

ČT 24

str. 01

18:30 Interview ČT24

Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Americký ministr zahraničí John Kerry zajel do Ruska. Poprvé od doby, kdy vypukla ukrajinská krize. Setkal se s ruským prezidentem Putinem a ministrem zahraničí Levrovem. Agentury mluví o báječném setkání. Tak ho popsala ruská strana. Co si pod tím představit, po tak dlouhém vzájemném obviňování? A jaký vliv vůbec mají podobně zásadní politická jednání na obyvatele v konfliktních zónách, jako je tomu v případě Ukrajiny. Zeptám se politického geografa Michaela Romancova, který přijal pozvání do dnešního Interview. Dobrý podvečer. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Dobrý večer. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Co si pod takovým báječným setkáním můţeme představovat? Po tak dlouhém obviňování z obou stran, kdo můţe za krizi na Ukrajině? Připadá vám to věrohodné, takovýto popis? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Upřímně řečeno, já si umím představit, ţe tam, dejme tomu, byla velice příjemná atmosféra, ale od tohoto sdělení bych neodvíjel jaksi ţádné naděje směrem k tomu, ţe se vztahy mezi Moskvou a Washingtonem dramatickým způsobem zlepší. Na to je tam aţ příliš mnoho zásadních problémů. Čili nejspíš prostě se oba, respektive všichni tři pánové byli schopni nějak hezky pobavit, moţná měli pěkné počasí a měli z toho prostě dobrou náladu. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Dobře, ale dříve ruský ministr zahraničí Lavrov obviňoval Spojené státy, ţe jsou to ony, kdo provokuje krizi na Ukrajině. Teď mluví, nevíme jestli všichni tři, ale minimálně ta ruská strana o tom, ţe to setkání bylo báječné a vy mluvíte o dobré atmosféře. Znamená to, ţe i ta atmosféra se tedy mohla změnit směrem k lepšímu, co teď můţeme tušit, nějakou vyšší politickou hru? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe ne. Já si myslím, ţe to je prostě snaha ruské strany dát najevo, a já myslím, ţe oni se to snaţili dát najevo uţ vlastně 9. května, respektive v tom ovzduší kolem 9. května, ţe jakoby začíná něco nového. Rusko má pocit, ţe teď se ocitlo zase ve středu dění, ţe předvedli celému světu, jakou úţasnou vojenskou parádu umí udělat. Ukázali nové zbraně a teď vlastně jaksi, ţe do toho jdou s novou vervou. Konec konců, k po setkání s českým prezidentem Zemanem se Vladimir Putin nechal slyšet, ţe Rusko je připraveno na vlastně normalizaci vztahů s Evropou, čili já bych to zařadil do stejného způsobu uvaţování. Otázkou samozřejmě jestli je připravena i druhá strana, protoţe Rusko podle mého názoru neudělalo nic, čím by si nějaké zlepšení vztahů, ať uţ z evropské strany nebo ze strany Spojených států zaslouţila. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------A to patří mezi ty zásadní hlavní problémy, které to blokují, jak jste o tom hovořili? Co ještě dalšího? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe je naprosto jednoznačně protoţe to, co se dneska odehrává ve vztahu, ve vztazích mezi Ruskem a Západem, to není nějaká banalita, to není, pardon občanská, to není obchodní válka. To je naprosto fundamentální záleţitost toho, jaké principy a jaká pravidla hry budou v euroatlantickém prostoru platit. Rusko tyhle ty principy pošlapalo a nemělo by mu to a já jsem přesvědčen, ţe mu to nesmí projít tak, jak si to moţná pan Putin nebo Lavrov představují. Plné znění zpráv


Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ právě mluvíte o těch principech, o tom, jak se mají nastavovat, tak ještě na počátku krize právě při anexi Krymu se často argumentovalo budapešťským memorandem a to podepsaným prezidenty Ruska, Spojených států, britským premiérem. Měl poskytovat záruky, ţe Ukrajina bude mít garantovanou územní celistvost. Je to něco, co se v roce 1994 podepsalo, domluvilo a kdyţ se podíváme na to, jaký potom reálný dopad to má v řešení takovýchto krizí, tak vy jste spokojen s tím, jakým způsobem byli aplikované ty garance? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Samozřejmě, ţe ne a tam je zapotřebí právě upozornit na to, ţe Rusko aţ do anexe Krymu bylo v zásadě předvídatelným aktérem. Prostě to, co znělo z Moskvy, to mělo nějakou oporu v dlouhodobějším způsobu chování, respektive interpretace nějakých záleţitostí, čili problémy byly, ale bylo moţné predikovat jak a proč se Rusko bude chovat. To se anexí Krymu zásadním způsobem proměnilo. Je otázkou, jestli a kdy vůbec budeme schopni vlastně zjistit, co Vladimira Putina vedlo k tomu, aby anektoval Krym, protoţe to tvrzení, ţe se tam chystala genocida, Rusové vţdycky budou tvrdit, ţe ano a budou vţdycky říkat, podívejte se, co se stalo v Oděse. A v Oděse bezesporu došlo k obrovské tragédii, kdy přišlo o ţivot několik desítek lidí, ale byl to zaplaťpánbůh jeden brutální izolovaný akt. Jinde na Ukrajině prostě k ţádné genocidě ruských či ruskojazyčných obyvatel nedochází. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------A teď mi řekněte, jak se právě mají chovat ty státy, které se rozhodnou něco garantovat. Spojené státy, mohly být aktivnější, měly vstoupit aktivněji a nebo by naopak tedy podněcovaly ten konflikt tak, jak o tom mluví ruská strana nebo to měla bejt Velká Británie? Víte, o čem mluvím? O tom, jestli to jsou garance na papíře a o tom, jaké jsou její reálné dopady a její reálné projevy. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Pokud nemáte k dispozici nástroj, který vám umoţní toho druhého partnera nebo aktéra nějakým způsobem umravnit, v uvozovkách umravnit fyzicky, coţ ve vztazích mezi Spojenými státy a Ruskou federací samozřejmě nejde, protoţe obě strany mají jaderný arzenál a tak dále, tak to jediné na co můţete spoléhat, je dobrá vůle toho druhého partnera a dodrţování dohodnutých zásad a procedur. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Se mluví třeba o diplomacii. Někde mezi řádky. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Samozřejmě, je to, jsou to diplomatická jednání a upřímně řečeno, ono těch krizí mezi velmocemi je obrovské mnoţství. Drtivá většina z nich se vyřídí diplomatickým jednáním, o řadě z nich veřejnost vůbec neví. Ale tady prostě Rusko spustilo akci, která nedávala absolutně smysl z hlediska dosavadního ruského chování a nedávala smysl z hlediska toho, ţe by Rusko bylo jakýmkoliv způsobem fatálně ohroţeno. To tvrzení genocida plave na vodě a pak jsou tady tvrzení, která jsou ještě víc nesmyslná, ţe se údajně předpokládalo, ţe v Sevastopolu bude vytvořena námořní základna Severoatlantické aliance. Proboha, co by tam todle to dělalo? Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Dobře, ale kdyţ se podíváme na to, jak to dopadlo, tak jaké potom mají podobné garance smysl? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Tady právě vidíme, ţe Rusko a já jsem přesvědčen, ţe v očích celé demokratické Evropy, respektive demokratického západu, prostě znevěrohodnilo samo sebe a ukazuje se jednoznačně, ţe ty jediné garance jsou si schopny poskytovat demokratické státy mezi sebou ať uţ na platformě Severoatlantické aliance nebo na platformě Evropské unie. Plné znění zpráv


Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Ale ty garance mluvím o tom dávaly právě i západní země, jak Spojené státy, tak Velká Británie. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Ano, a zase, všimněme si jedné věci, ţe ze strany a já vím, ţe to bude znít zejména ukrajinským uším jako věc nesmírně slabá, ţe prostě tady jsou vyvíjeny aktivity namířené proti Rusku. Samozřejmě nedochází a já si myslím, ţe to je naprosto správné a ţe to je dobře, nedochází k tomu, ţe by sna byla pouţita fyzická síla, protoţe konvenční, či nedejboţe jakýkoliv jiný konflikt mezi Ruskem a Západem, to by byl jaksi problém, který by daleko přesáhnul vlastně význam Krymu. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Za posledních 24 hodin zemřeli na východě Ukrajiny další tři vojáci. Povstalci mluví také o střelbě. Jak vám připadá naplňování posledních minských dohod, není to skutečně, kdyţ bych to řekla úplně lidově, pro srandu všem? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe ty minské dohody jsou porušovány. S největší pravděpodobností jsou porušovány oběma stranami. Já samozřejmě nejsem schopen říct, která ta strana to jaksi porušuje víc. Koneckonců to obviňování je z obou stran, takţe tam je obtíţné se v tomhle tom, v tomhle tom vyznat. Myslím si, ţe dokud nebudou na linii dotyků těch znesvářených stran, případně rozmístěny mezinárodní síly, ať uţ pod hlavičkou OBSE nebo Organizace spojených národů, tak tohle to bude trvat ať uţ proto, ţe velitelé nebudou schopni ukočírovat své muţstvo, coţ by měl být podle mého názoru spíš větší problém na straně těch povstalců, a nebo proto, ţe prostě jedna strana odpoví na nějakou v uvozovkách provokaci ze strany té druhé. To znamená, dokud nedojde buďto k nalezení politického kompromisu, coţ nevěřím, ţe by bylo v krátkodobém horizontu moţné, a nebo téměř dokonalé fyzické separaci těch znesvářených stran, tak klid nebude a koneckonců víme i třeba z takových míst, jako jsou Golanské výšiny, nebo některé jiné regiony, ţe i tam, kde mezinárodní jednotky působí, tak to neznamená absolutní klid. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------On také dnes Ban Ki-moon sdělil ukrajinskému prezidentovi Porošenkovi, ţe zahájí konzultace se členy Rady bezpečnosti o zřízení úřadu OSN na podporu mírových dohod se sídlem na Ukrajině. Já to čtu schválně doslova, protoţe by mě zajímalo, jestli vám nechybí úpornější reakce podobných mezinárodních společenství v momentě, kdy se ty věci dějí a kdy se ty věci porušují. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Generální tajemník můţe dělat jenom to, vlastně, k čemu má mandát právě od členů Rady bezpečnosti. Pokud jde samozřejmě o otázky zajištění míru a bezpečnosti ve světě. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Ano, to teď bude zahajovat konzultace, tak jestli je nemohl zahajovat třeba před několika měsíci. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já jsem přesvědčen, já jsem přesvědčen, ţe tento generální tajemník, ostatně stejně jako všichni jeho předchůdci jsou lidé, kteří mají upřímnou snahu vlastně ty věci zlepšit, jak jenom je to moţné, ale oni skutečně jsou vázáni celou řadou formálních i neformálních a zákulisních záleţitostí. A kdyţ si vezmete, jak ostré byly debaty na půdě Rady bezpečnosti, ať uţ o problematice Ukrajiny nebo o problematice Sýrie a toho, co se děje v Sýrii, plus další otázky, tak já věřím tomu, ţe Ban Ki-moon vlastně vyuţil první příleţitosti, která se nabízela. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------A vy nemáte někdy rozpačitý pocit toho, jakým způsobem se odehrávají politická jednání, jak jsou komentována v médiích, ale jaká je ta skutečná realita? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Upřímně řečeno, samozřejmě, ţe ano, ale to je hra, která se hraje vlastně od nedávna, ţe jedna věc je ta realita, druhá věc je potom to, co se prezentuje na veřejnosti. Vzpomeňme si jenom na to, jak Hillary Clintonová předávala Lavrovovi onen resetový knoflík. Kolik je tam vţdycky úsměvů, potřásání jaksi rukama, společných fotografií a pak vlastně tisk a veřejnost zmizí a dochází k velice tvrdým jednáním a na konci zase se většinou vystupuje v té uhlazené, usměvavé jaksi letoře, aby se veřejnosti jaksi zdůraznil třeba i jenom nepatrný nebo kolikrát vůbec ţádný pokrok, ale řekne se, dohadujeme se o tom, ţe se později dohodnem. Ovšem řečeno, ono ve světě reálné politiky občas i to, je důleţité. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Straničtí kolegové ruského opozičního politika zavraţděného Borise Němcova dali do oběhu zprávu, která má monitorovat zapojení ruských sil do konfliktu na východní Ukrajině. Připadá vám to jako věrohodný zdroj? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já jsem tu zprávu viděl. Prolistoval jsem si jí, teda na internetu jsem si jí prolistoval. Samozřejmě jsem zatím ještě neměl šanci si jí přečíst. Nicméně z toho, co jsem viděl, mi přijde, ţe to je velmi pečlivě zpracovaný a dobře ozdrojovaný dokument. To znamená, víc neţ na první pohled to budí jaksi dojem něčeho, co má jaksi zásadní fundament. Víme z mnoha zdrojů, ţe ta situace v Rusku je velice komplikovaná, ţe vláda neříká občanům nebo obyvatelům jaké jsou finanční náklady té akce, kolik jednotek nebo aspoň kolik vojáků z ruské strany tam bylo zapojeno na základě jakého formátu, na základě jakého mandátu. Tohle to všechno jsou věci, které ruská ... Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Ruská vláda to hlavně odmítá, ţe by se přímo zapojovala. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Ano, ruská vláda to odmítá. Nicméně myslím si, ţe těch důkazů je tolik, ţe tohle to odmítání prostě tady bude dlouhodobé, ale ţe v zásadě neexistuje s výjimkou slova Kremlu a tomu se bohuţel právě třeba ve světle krymských událostí a vojáků, kteří tam nejprve nebyli a pak dostali státní vyznamenání, prostě věřit nedá. Čili, na Ukrajině prokazatelně podle mého názoru působili ruští vojáci, byť ne v ruských uniformách, nebo bez jaksi označení k jakým jednotkám patří. Řada z nich tam přišla o ţivot. Víme, ţe ruské matky, coţ je vlastně organizace, která sdruţuje matky vlastně vojáků, kteří padli v nějakých těch aktivitách, ke kterým se Kreml nezná. Tohle to má uţ historii z afghánské války, která také byla sovětským reţimem vehementně, vehementně popírána. Takţe tohle to všechno jsou signály, které jsou jaksi zaznamenávány a je evidentní, ţe tam nějaká aktivita ze strany Ruska prostě oficiálně probíhá. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------A nemyslíte si, ţe tady chybí právě nějaká úpornější snaha mezinárodních organizací, která by dokázala tyhle ty informace ověřit, předloţit veřejnosti, aby to nebyla zpráva Borise Němcova, která bude jistě zpochybňována. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já jsem přesvědčen, ţe Rusko bude zpochybňovat úplně cokoliv. Kdyţ se o něco pokusilo OSN, ruská strana to odmítla. Kdyţ se o něco pokusila OBSE, ruská strana to najednou začala OBSE znevěrohodňovat jako aktéra, který prostě fandí jenom jedné straně. To znamená, Moskva a zase, tomu se nemůţeme divit, to je naprosto logická reakce znevěrohodní úplně kaţdého, kdo se netrefí do toho velice úzkého výseku toho, jak si Moskva představuje, ţe ten konflikt bude interpretován. Takţe ty pokusy byly, zprávy jsou, ty zprávy navzdory tomu, ţe si myslím, ţe jaksi část těch problémů jednoznačně adresují také směrem ke Kyjevu, tak Moskva je odmítá a v Plné znění zpráv


zásadě Moskva se snaţí přesvědčit, ţe podobně jako Berlín nebo Paříţ Moskva, které nejsou aktérem toho, ţe Moskva je vlastně ta třetí neutrální strana. A dokud toto bude vlastně nacházet sluchu, třeba i v Evropské unii u některých vysoce postavených představitelů, pak to bude Moskva nadále tvrdit. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Z Ruska se vrátil také český prezident Miloš Zeman. Vy jste to na Tweetu komentoval slovy, jen se bojím, ţe neselhá, ale dělá přesně to, co dělat chce, škodí. Poměrně tvrdí slova na adresu českého prezidenta. Čím škodí? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já jsem přesvědčen, ţe Miloš Zeman škodí zaprvé České republice, coţ by v tom kontextu války, která na Ukrajině probíhá, v zásadě zase aţ tak nevadilo, ale ještě horší je, ţe škodí Evropské unii, protoţe ono se nedá alespoň z těch zpráv tak, jak to převzala oficiální ruská média, rozlišit, kdy se Rusové domnívají nebo kdy se chtějí domnívat, ţe Miloš Zeman hovoří jako prezident České republiky a kdy hovoří jako evropský státník. To setkání s Putinem, kde se diskutovala evidentně celá řada, nebo diskutovala, spíš Miloš Zeman nejspíš zmínil celou řadu témat, tak to bylo ruskými státními médii, prostě interpretováno tak, ţe konečně přijel Evropan, která říká to, co děláme, vlastně je společné úsilí, uklidnit situaci na Ukrajině, docílit míru a opětně navázat normální ekonomické vztahy, které jsou oboustranně prospěšné. To je fundamentální rozdílná pozice oproti tomu, jakou pozici má Evropská komise, Evropská unie a jakou pozici například o den později jednoznačně Moskvě prezentovala německá kancléřka Merkelová. Čili, Miloš Zeman dělá něco úplně jiného, neţ dělá ta část Evropy, která, a já řeknu, zaplaťpánbůh zato, má zatím v evropském, jaksi, koncertu ten silnější hlas. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------On odletěl do Moskvy s těmito slovy: řada našich podniků má v Rusku obrovské nezplacené pohledávky. A já místo řešení situaci planety, případně přilehlých galaxií daleko raději řeším ekonomické problémy. Tahle slova moţná potvrzují to, co říkáte vy. Jsou tady prezidenti od toho, aby řešili problémy planety, za které moţná někdy mohou nebo co tím moţná měl pan prezident na mysli? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Především, jestliţe tam chtěl řešit zejména ekonomické problémy, tak je otázka, proč mluvil s Putinem o, já jsem přesvědčen, ţe on chtěl říct oteplování vztahů mezi Západem a Evropskou unií, mezi Zápasem a Ruskem, ve skutečnosti řekl, ţe se tam jaksi objevuje topení, ale to byl prostě přeřek. Čili, jestliţe tam nechtěl řešit planetární záleţitosti, proč se do toho vůbec pouštěl, proč říkal, ţe za dvacet let bude Rusko v Evropské unii nebo Evropská unie v Rusku. Proč říkal, ţe sankce jsou nesmyslné. To jsou přesně ty v uvozovkách planetární záleţitosti. Proč se tedy nedrţel prostoru, který si sám, pokud ta slova, která jste citovala, jsou autentická a já věřím tomu, ţe ano, který si sám vykolíkoval? Pak je tady samozřejmě otázka, na kolik prezident České republiky má nebo můţe vzhledem k tomu, ţe není z výkonu své funkce odpovědný zasahovat do jaksi prostoru, který patří vládě. Vláda má odpovědnost za tyhle ty věci. Měla by to být primárně vláda, kdo bude vyjednávat o umořování, ať uţ ruského nebo jakéhokoliv jiného dluhu, který existuje vůči České republice nebo jejím subjektem. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Dobře, tak on jako prezident zastupuje stát navenek, to znamená má na to nějaký názor, a to je asi všechno, co můţe moţná dělat reálně. Ale to mu asi nikdo nemůţe odpírat. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já mu také tohle to neodpírám. Jenom říkám, ţe prostě on teda si sám vykolíkoval prostor, ţe se nebude věnovat planetárním záleţitostem, ale minimálně tak, jak to pochopila ruská strana, tak to byly přesně ty planetární záleţitosti, nikoliv otázka nějakého v zásadě z jejich pohledu zanedbatelného dluhu. On tam konec konců říkal, ţe uţ před patnácti lety nebo jak je to dlouho, se setkal s Putinem a operativně vyřešili nějakou podobnou záleţitost, coţ mimochodem celkem jednoznačně ukazuje, jak šíleným způsobem je Rusko řízeno, ţe Plné znění zpráv


kdyţ se dostanete ke Gosudarovi a řeknete mu, jaksi veliký panovníku, mám problém, tak panovník, kdyţ si usmyslí, tak váš problém operativně vyřeší. A kdyţ ne, tak ne. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------A vypovídá to také o tom, jak blízký vztah Miloš Zeman k Vladimiru Putinovi můţe mít? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já jsem přesvědčen, ţe ne. Ono se to zdá, já myslím, ţe je oba dva naši poslední prezidenti propadli pocitu, ţe v očích Moskvy něco důleţitého znamenají. Já vţdycky, kdyţ třeba o tomhle tom tématu se bavím se studenty, tak připomínám výrok prezidenta Medveděva, kdyţ byl na návštěvě v České republice a stěţoval si právě na kurzové výkyvy vlastně toho koše měn, vůči kterému se odvíjel kurz rublu, ţe prostě euro kolísá a Václav Klaus, ekonom Václav Klaus mu říkal, v tom případě investujte do české koruny, protoţe ta je stabilní a prezident Medveděv se jenom tak ušklíbl a řekl, v Rusku je tolik eur, ţe by se do České republiky vůbec nevešly. Tohle je přesně ta pozice, kterou Česká republika nevyhnutelně má, protoţe prostě jsme malý stát a jakýkoliv český politik, který se domnívá, ţe s ním Moskva jedná jako rovný s rovným, je pouze uţitečný idiot. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Prezident se také znovu potkal s ruským oligarchou podnikatelem Vladimirem Jakuninem. Muţem, který je na americkém sankčním seznamu. Jaké máte vysvětlení pro to, ţe má zapotřebí se stýkat zrovna s takovýmto člověkem? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Podle toho, co je známo ze sdělovacích prostředků, tak oni k sobě mají blízko. Proč, to netuším uţ delší dobu. Miloš Zeman ještě před tím, neţ byl prezident, tak několikrát navštívil tu Jakuninovu konferenci na Rodu a Miloš Zeman pravděpodobně tedy jaksi ctí, ţe pokud někdo mu otevírá dveře, tak on těmi dveřmi vstupuje kdykoliv je to moţné a nebo něco takového poskytuje tomu partnerovi, kdyţ má zase tu moţnost on. V tom lidském rozměru si myslím, ţe se tomu dá rozumět v tom politickém rozměru si myslím, ţe to je opětně jaksi problematické, protoţe Miloš Zeman se setkal s někým, kdo pravda není na sankčních seznamech Evropské unie, kdo je na sankčních seznamech Spojených států, coţ je náš spojenec, ale uţ zase, já myslím, ţe to není příliš překvapivé. Stačí se podívat na to, koho si třeba Miloš Zeman vzal na ta jednání s Vladimirem Putinem, tam nebyl jeho zahraničně politický poradce, tam nebyl velvyslanec České republiky Vladimír Remek, kterého koneckonců Miloš Zeman do té funkce prosadil. Tam byl pan Minář, který nemá bezpečnostní prohlídku a který jak vyplývá z těch různých kauz neví, kam má podat daňové přiznání a tak dále. Čili člověk asi z prapodivnými kompetencemi a pan Nejedlý, coţ je majitel firmy, která má jaksi soudní spor s Českou republikou. To je skutečně zvláštní sloţení delegace na úrovni nejvyššího jednání. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------A vy víte, za jakého důvodu u toho nebyl? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Nemám tušení. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ bychom si měli jenom dokreslit to, kdo můţe být Vladimir Jakunin, tak on prohlásil v rozhovoru pro Českou televizi, ţe invaze vojsk Varšavské smlouvy z roku 1968 byl solidární akt zemí sjednocených ve vojenském svazku. Je to podle vás zpochybnění toho, ţe šlo o okupaci Československa? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Víte co, já myslím, ţe tahle ta pozice naprosto perfektně ilustruje pozici většiny ruských politických elit. A ta pozice je transparentně mocenská. Sovětský svaz uţ sice dneska neexistuje, nicméně Rusové ho povaţovali za Plné znění zpráv


jakési větší Rusko, za transformované dejme tomu ruské impérium a to co to impérium dělalo, tak to dělalo správně. Kdyţ se podíváte a právě ono to bylo třeba velice hezký vidět na té vojenské přehlídce. Tam defilovala celá řada jednotek, historie řady těch jednotek sahá hluboko do carských dob, ale to je všechno prostě bráno jako jeden konglomerát tohle to jsme my, naše vojenská sláva, a vlastně za těmi slovy vidíte ty triumfy. Vstup do Paříţe, pád Berlína a okupaci Československa nebo vojenský zásah v Československu. To je celkem jedno. Cokoliv kdykoliv udělali ruští nebo sovětští nebo dneska opětně ruští vojáci, to je touto optikou správné. To, ţe to například Miloš Zeman není ochoten hájit, vysvětlovat, rozporovat, to je samozřejmě obrovský problém, ale to je problém náš, to není problém Rusů. To je, znova zdůrazňuji, typická ukázka jejich imperiální mentality. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Kdybyste měl krátce popsat, kam směřuje podle vás Rusko a jaké má v Evropě spojence? Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe Rusko směřuje do obrovských problémů. A myslím si, ţe budeme svědky jakési abgradované verze Sovětského svazu za Breţněva. Rusko do značné míry je izolované, leč respektované. Rusko schopné na světových trzích jaksi prodávat své energosuroviny a z toho nějakým způsobem prostě je schopné uspokojovat potřeby svých lidí, tak jako Breţněv vlastně likvidoval tu konstrukci Sovětského státu monumentální korupcí politickou, Putin to začne děla korupcí ekonomickou i politickou. Zuzana TVARŮŢKOVÁ, moderátorka -------------------Říká politický geograf Michael Romancov, který byl hostem dnešního Interview. Já vám za to děkuju a na shledanou. Michael ROMANCOV, politický geograf, FSV UK -------------------Na shledanou.

Kerry na návštěvě Ruska 12.5.2015

ČT 24

str. 01

22:00 Události, komentáře

Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Snaha vyvíjet na Rusko tlak prostřednictvím sankcí povede do slepé uličky. To je věta, kterou ruská strana shrnula dnešní setkání Kerryho a Lavrova. Co to znamená? Začnou se vztahy Západu a Ruska konečně normalizovat? Začínají Události, komentáře, dobrý večer. Po dvou letech přijel americký ministr zahraničí Kerry do Ruska. V Soči se setkal se svým protějškem Lavrovem a prezidentem Putinem. Mluvili například o Sýrii nebo o situaci na Ukrajině. Zapojení Moskvy do tamního konfliktu se věnuje zpráva, kterou právě dnes zveřejnili spolupracovníci zavraţděného opozičního politika Němcova. Kateřina ETRYCHOVÁ, redaktorka -------------------Vztahy Ruska a Spojených států. Od konce studené války jsou na nejhorší úrovni. Přesto dnes šéf ruské diplomacie Sergej Lavrov označil setkání se svým americkým protějškem Johnem Kerry v Soči jediným slovem báječné. S úsměvem na tváři stiskl Kerrymu ruku i ruský prezident Vladimir Putin. Oba ministři spolu mluvili především o americko-ruských vztazích, které narušilo ruské vměšování se do situace na Ukrajině. Sergej LAVROV, šéf ruské diplomacie -------------------S Johnem Kerrym jsme na ministerské úrovni vedli velmi důleţité jednání. John KERRY, šéf americké diplomacie -------------------Plné znění zpráv


Spojené státy trvají na tom, ţe je klíčové dodrţovat minské mírové dohody. Kateřina ETRYCHOVÁ, redaktorka -------------------O zapojení Ruska do ukrajinského konfliktu mluví také nově zveřejněná zpráva, kterou vypracovala skupina expertů podle materiálu opozičního lídra Borise Němcova. Ten byl koncem února v Moskvě zavraţděn. Kateřina Etrychová, Česká televize. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A prvním hostem je můj kolega Miroslav Karas, zpravodaj v Moskvě. Dobrý večer. Miroslav KARAS, zpravodaj ČT -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak my jsme slyšeli to slovo nebo označení, ţe ta schůzka byla báječné, teď je otázka, jestli to byla nebo nebyla ironie. Kaţdopádně, jak kromě tohoto slova Rusové komentují tu schůzku? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT -------------------Pro ruské sdělovací prostředky, potaţmo pro Kreml je to událost číslo 1. Lavrov se s Kerrym samozřejmě a především kvůli ukrajinské krizi v poslední době stýkal několikrát, ale především na neutrální půdě. Teď se po dvou letech vrací do Ruska, ne do Moskvy, ale do Soči. Nicméně té schůzce je věnována velká pozornost a to i přesto, ţe na rozdíl od jiných schůzek, které tady sledujeme, neměli novináři takový přístup, jako obvykle mají, aby mohli sledovat toto jednání. Nakonec Lavrov, který je známý tím, ţe kaţdé schůzce se velmi konkrétně vyjadřuje a vydává různá prohlášení, tak prošel kolem novinářů a kdyţ se ho zeptali, jaké byly rozhovory, jaké bylo jednání, tak řekl pouze báječné. Nic víc. A všichni si mohli akorát připouštět, co se asi za zavřenými dveřmi dělo, zvláště kdyţ ta schůzka byla původně plánovaná na hodinu a půl a nakonec se protáhla na víc neţ 4 hodiny. Kaţdopádně, jak říkám, velká pozornost zvláště kvůli tomu, ţe všichni věděli, ţe se bude hovořit především o Ukrajině. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------No a jak to překládáme tuhle tu schůzku? Dá se to přeloţit, jako ţe Amerika má zájem o nějakou normalizaci těch vztahů

Ty jsi říkal v tom úvodu, ţe jaksi státníci nebylo sdílní, ţe toho příliš neřekli sdělovacím prostředkům, ovšem ukázali takovou drobnůstku, u které se musím zastavit a to jsou ty brambory, kdy Kerry přivezl, nebo respektive Lavrov dnes daroval Kerrymu brambory. Co to je? Je to nějaká ukázka toho, ţe mezi nimi probíhá bramborová politika? Nebo co, co to je za symbol? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT -------------------Já si spíš myslím, ţe to je vyjádření toho, ţe tito dva gentlemani mají k sobě blíţ, neţ by se mohlo zdát. Prosáklo několik informací, ţe jejich vztahy na rozdíl od vztahů, které sledujeme mezi zeměmi a mezi ostatními státníky, nejsou tak špatné. Pokud jde o ty brambory, tak Lavrov spíše odpověděl Kerrymu na jeho brambor, který Kerry daroval Lavrovovi někdy před rokem z amerického, z jednoho amerického státu a teď ten Lavrov ukazuje, ţe z toho amerického bramboru vyrostl ruský brambor a jako navdávek mu ještě přidal rajčata, která jsou z ruské Kubáně. Byl to spíše takový dárek, jednou jsem dostal brambor od tebe já, dnes ten hezčí brambor, který se narodil tady, si dostal ty ode mě. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Tak dobře, taková bramborová politika na druhou. Ale pojďme k těm důleţitým zprávám. Mě by zajímala ještě ta zpráva, která se dnes objevila a teď myslím zprávu, takzvanou Němcovu zprávu, která se dnes objevila. Mě by zajímalo, jakou má souvislost právě s tou dnešní schůzkou a jestli to její zveřejnění bylo načasováno tak, aby byla zveřejněna právě dnes? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT -------------------Bylo načasováno tak, aby byla zveřejněna v těchto dnech. Byla zveřejněná dnes, kdy je 75. den od vraţdy Borise Němcova nedaleko Kremlu, v den, kdy do Ruska přijel Kerry. Ta zpráva je na 64 stranách a její autoři, spolupracovníci zavraţděného opozičního politika Němcova chtěli dokončit jeho dílo. Němcov ještě několik dnů před vraţdou hovořil o tom, ţe připravuje důkazy, které budou svědčit o účasti, o podílu Ruska na podpoře vzbouřenců na východě Ukrajiny, a to nejen, pokud jde o podporu materiální, to znamená, ţe jde o dodávky vojenské techniky, ale ţe jde i o vysílání Rusů, kteří na Ukrajině působí. Proto i ta zpráva konkrétně zmiňuje 220 úmrtí ruských vojáků na jihovýchodě Ukrajiny, proto konkrétně zmiňuje rodiny, které přišly o své syny, či o své otce, rodiny, které dostaly podle autorů zpráv 50 tisíc eur za mlčenlivost, aby nehovořily na toto téma. Hovoří o tom, kolik dostávají lidé, kteří odcházejí z Ruska bojovat. Je to v přepočtu 30 tisíc, zhruba 30 tisíc korun měsíčně jako ţold. Tohle předkládají jako důkazy, jak říkám, je toho 64 stran a jsou to velmi konkrétní údaje. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------A musím se zeptat, jsou relevantní ty důkazy? Miroslav KARAS, zpravodaj ČT -------------------Jak říkám, stýkají se, ptal jsem se autorů a či spoluautorů této zprávy na to, jakým způsobem informace získávali. Oni kontaktovali rodiny těch, kteří zemřeli na východě Ukrajiny, kontaktovali různé organizace jako například Ruské matky, scházeli se s lidmi, kteří mají, mají svědectvím o působení Rusů a jejich techniky na území jihovýchodní Ukrajiny, ale především mají i takové drobnosti, jako jsou, jako jsou zprávy samotných vojáků a dobrovolníků na východě Ukrajiny, kteří na prostřednictvím internetu sdělují své informace, zkušenosti, záţitky z bojů, vystavují různé fotografie a dále, a nakonec odvolávají se například v případě Kadyrova, čečenského vůdce, který se přiznal, i na to, ţe z Čečenska tam působí prapory, které jsou přímo řízené Kadyrovem, tedy prapory, které přichází z Ruské federace. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Říká Miroslav Karas. Díky, hezký večer do Moskvy. Miroslav KARAS, zpravodaj ČT -------------------Hezký večer. Plné znění zpráv


Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------My budeme ale v debatě pokračovat s mým dalším hostem, který uţ se mnou sedí ve studiu a tím je Martin Riegl, politický geograf. Dobrý večer. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Dobrý večer. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Já se zastavím moţná u těch symbolů, nechci uţ se bavit o bramborách, ale o tom symbolu, ţe Kerry i přes tu, pokud můţu říct nenávist nebo to, to obrovské jaksi napětí v těch 59 %, o čem mluvil náš zpravodaj, se nakonec vydává do Moskvy. Má tohle to nějaký symbolický význam a symbol je to? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já bych to nepřeceňoval. Bezpochyby z pohledu Ruské federace, Moskvy je tam do určité míry přání otce myšlenky. Na druhé straně primárně se setkali šéfové diplomatů a to je jejich práce de facto se bavit s kaţdým, projednávat veškerá moţná témata. Tady opravdu ta pozice přítel nepřítel není na místě. To jsou lidé, kteří opravdu musí být schopni spolu komunikovat za kaţdé situace. To, ţe ta schůzka se protáhla na 3 hodiny, ţe nebyl, nebyla oznámena ţádná východiska, to nasvědčuje tomu, ţe ta jednání nebyla jednoduchá, jak byla tvrdá, jestli tam byla nějaká sprostá slova, to si nedokáţu troufnout odhadovat, ale bezpochyby ten průběh té schůzky nenasvědčuje tomu, ţe se něco, něčeho dosáhlo. Samozřejmě tématy byla Ukrajina, byla to Sýrie, byly to dodávky zbraňových systémů do Íránu, ale opravdu ten průlom tam nenastal. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Na druhou stranu říkáte, ţe jsou to profesionální diplomaté, je to jejich práce, tomu rozumím, na druhou stranu Kerryho přijal Vladimir Putin, to asi nemusel, kdyby nechtěl. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------To určitě nemusel a zároveň to svědčí o tom, ţe i ruský prezident se setkal v uvozovkách pouze s americkým ministrem zahraničí, coţ zase ... Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Ale setkal. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Setkal bezpochyby, ale právě proč se s ním setkal. Toto pravděpodobně naznačuje to, ţe zejména to přání přes tu předchozí rétoriku, ţe Rusko nikdy nezradí své národní zájmy, které jsou tedy definovány velmi podivně. Ono útočit na sousední stát a označovat to za své národní zájmy, je zvláštní. Ale právě to setkání i s prezidentem Putinem svědčí o tom, ţe ta iniciativa, respektive ta potřeba je spíše na straně Ruské federace, která si je vědoma toho mezinárodního, mezinárodní izolace, či obklíčení. A pakliţe se podíváme na ty zprávy, které prosakovaly z ruských agentur po té přehlídce 9. května, kdy tam byl výčet těch 30 státníků, který zahrnoval představitele Abcházie, Osetie, Palestiny, Zimbabwe, to není reprezentativní výčet. Na druhé straně byli tam šéfové Číny, Indie, to uţ je jiná váha, ale máme tady opravdu signály o tom, ţe Rusko není úplně konformní s tou svojí situací, ve které se nachází. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------To znamená, ţe tohle to je nějaký začátek, řekněme něčeho, kdy Rusko bude upouštět tou svojí rétorikou a bude se snaţit hledat cestu jak ke Spojeným státům, tak i k Západu? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK Plné znění zpráv


-------------------Já si myslím, ţe v současné době si Rusko začíná uvědomovat, ţe ta jeho pozice zejména ekonomická není dobrá a ţe moţná ta reakce Západu na anexi Krymu a potom na angaţmá na východní Ukrajině byla tvrdší neţ Ruská federace očekávala a bude se snaţit různými nástroji, rozštěpením pozice Evropské unie, kontakty se Spojenými státy toto nabourat, ale co bude klíčové bezpochyby, je změna chování Moskvy, která nepřichází a je otázka, jestli přijde. Samozřejmě chování Moskvy vůči Krymu, kdy ta anexe nebyla ţádným způsobem ospravedlnitelná, byly tam argumenty o domnělé genocidě, která nenastala a pravděpodobně nebyla chystaná, ţe to byla vysloveně záminka. A to chování opravdu narušilo bezpečnostní řád v Evropě, je Rusko se postavilo do pozice nepredikovatelného partnera a pořád je takto vnímáno. A pokud se tady ta percepce Ruska nezmění reálnými kroky, zejména teďko, řekněme, na té východní Ukrajině tím, ţe by začalo tlačit na rebely v oblasti Donbasu a opravdu se usilovalo o dosaţení těch mírových dohod z Minsku, tak do té doby se nic nezmění. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Já se k těm dohodám v Minsku ještě vrátím, ale taková odbočka. Bavili jsme se o té Němcovově zprávě. Je podle vás tohle to sbírka relevantních důkazů, které mohou nějakým způsobem zasáhnout do té vysoké politiky? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já se nedomnívám. Ty zprávy nebo respektive ta zpráva obsahuje takové dvě základní, dvě základní message. Prvním je, ţe Ruská federace nese vysoké náklady finanční, to všichni vědí, ta pomoc samozřejmě není levná, není zadarmo a druhá zpráva je, ţe tam dochází k obětem na ţivotech mezi ruskými vojáky a to opět není nic nového. Byla, bylo mnoţství rozhovorů s vojáky, kteří byli těţce zraněni v Debalceve, pakliţe diváci sledují jednání Rady bezpečnosti OSN, tak zejména britská delegace, americká delegace pravidelně na tom jednání předkládá konkrétní data včetně časů, co se, co se děje. Máme zprávy, zmiňoval kolega, výboru Ruských matek, Rady lidská práva, byli zadrţeni vojáci na Ukrajině, ono se potom řeklo, ţe se tam ztratili, byli prohlášeni těch ruských separatistů, jejich šéf, ţe tam bojuje několik tisíc ruských vojáků, takţe ty důkazy jsou, důkazy jsou na stole dlouhodobě. Jediné, co v podstatě ţongluje ruská strana, je coţ je v podstatě přiznání, ţe se nepřiznali k tomu, ţe by tam ta armáda byla. Oni to popírali i na Krymu, poté se přiznali. Takţe ty důkazy relevantní uţ byly dávno předtím. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Kdyţ se podíváme na tu situaci na Ukrajině, tak nakolik podle vás ruská strana bude chtít nějakým způsobit vycouvat z toho konfliktu, protoţe ta situace asi není příliš komfortní, není asi tak, jak si představovala, nějaká rychlá akce, která bude mít jasný výsledek, v zásadě výsledek není ţádný a pokud budeme brát a vy jste sám říkal, ţe ty věci jsou dávno známé, ta obrovská částka, která Rusko za to zaplatilo a tak dále, se musí kumulovat, takţe otázka zní - bude se chtít podle vás Rusko z toho konfliktu nějakým způsobem jaksi vyvinit, vycouvat z něj? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------To je pravděpodobně klíčová otázka a to souvisí s tím, jaký je cíl Moskvy v tomto konfliktu a my můţeme předpokládat a já myslím, ţe je relevantní předpokládat, ţe cílem Moskvy bude ovlivňovat situaci na Ukrajině jako celku. Pro Moskvu nebude opravdu řešením odštěpit část území po vzoru Podněstří a vytvořit nové protektoráty, tím by v podstatě nic nezískalo. A proto i ta otázka, jak se bude Rusko chovat. Pravděpodobně se bude snaţit o tom, aby ten konflikt nenašel jednoznačného řešení, kdy by byla, řekněme, výhercem nebo vítězem vláda v Kyjevě, která by začala kontrolovat svoje hranice, zpátky by integrovala to území. To by byla pro Ruskou federaci prohra a zároveň stáhnutí té podpory separatistů a dopuštění jejich poraţení na hlavu. To znamená vojenskými prostředky, to by byla rovněţ prohra. Takţe co my můţeme spíše očekávat, je, ţe Moskva bude dlouhodobě usilovat o cílenou destabilizaci Ukrajiny skrze tady ty oblasti a z dlouhodobě nebo spíš ze střednědobého hlediska se bude snaţit oslabit pozici současného prezidenta v Kyjevě a bude se snaţit destabilizovat ten stát s cílem samozřejmě zabránit vstupu, vstupu do NATO a integrace do západoevropských struktur. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Máte na myslil jaksi destabilizaci politickou, to znamená primárně jaksi politické tlaky na Kyjev. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Primárně politické tlaky samozřejmě skrze ekonomické nástroje, skrze tlak na společnost, vyvolávání, řekněme, dalších bouří, protestů i v jiných oblastech mimo, mimo současný Donbas. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Vy jste mluvil o naplňování, respektive nenaplňování minských dohod. Musím na závěr poloţit otázku na prezidenta republiky, který, který v Moskvě prohlásil, ţe minské dohody se jaksi dobře naplňují. Pokud vy říkáte, ţe tomu tak není, tak proč to podle vás prezident říká? Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------To já si nedovolím mluvit za někoho jiného, to by bylo asi neslušné. A pakliţe se podíváme na stránky OBSE, které v podstatě na denní bázi zveřejňuje zprávy o tom, ţe dochází k porušování příměří, já nebudu říkat, kdo ho porušuje více či méně, ale tohle to byl jeden z prvních bodů, výměna zajatců, zastavení bojů a my jsme opravdu na začátku a za těch několik měsíců se nestalo nic a to se nebavíme o tom, ţe měly být uspořádány volby u za socioekonomické začlenění těch oblastí a kontrola hranic, takţe ty, ty dohody naplňovány bezpochyby nejsou. Lukáš DOLANSKÝ, moderátor -------------------Děkuju vám za vaši návštěvu a za vaše odpovědi, hezký večer. Martin RIEGL, politický geograf, FSV UK -------------------Já děkuji za pozvání.

Best Communications má novou account directorku 12.5.2015

e15.cz

str. 00

Lidé

Agentura Best Communications hlásí povýšení Barbory Dlabáčkové na pozici account directora a také rozšiřuje svůj tým. Praţská anglo-česká PR agentura Best Communications povýšiila Barboru Dlabáčkovou na pozici account director. Dlabáčková se během svého dosavadního tříletého působení v agentuře specializovala především na klienty z finančního a průmyslového odvětví, má ale zkušenosti i s klienty z oblasti rychloobrátkového zboţí a realit. Na nové pozici zodpovídá za tvorbu a realizaci komunikačních strategií a dohlíţí na práci a denní aktivity svých týmů. Před nástupem do Best Communications pracovala Dlabáčková jako novinářka. Vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Agentura představuje také jednu novou tvář. Iveta Pokorná má jako account executive na starosti podporu vztahů s médii, analýzu mediálního pokrytí a koordinaci akcí pro klienty. Zaměřuje se na klienty z oblasti finančnictví a průmyslu. Neţ nastoupila do Bestu, pracovala více neţ dva roky v marketingovém a PR oddělení Yves Rocher. Vystudovala Mezinárodní obchod s vedlejší specializací na anglo-americká studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Iveta Pokorná nastupuje na post account executive Plné znění zpráv


Čtěte také: Louţenská odchází z H1.cz

URL| http://strategie.e15.cz/lide/best-communications-ma-novou-account-directorku-1188080

Já vám to řeknu na rovinu, vy se v tom stejně budete hrabat... Tak tahle TV reportáţ Andreje Babiše asi nepotěšila 12.5.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Olga Böhmová

Monitor

Ţe není vicepremiér Andrej Babiš ve střetu zájmů? Pořad České televize (ČT) Reportéři ČT tvrdí opak. Televize totiţ zjistila, ţe jedna z mnoha firem Andreje Babiše docela nedávno vydělala na novém zákonu, který předkládal v loňském roce do vlády ministr dopravy za hnutí ANO Antonín Prachař. Zákon přitom zvyšuje výkupní ceny pozemků pro veřejné stavby a pro normu ve vládě hlasoval i sám Babiš. Ten ale v reportáţi nazvané Dobře načasovaný prodej porušení zákona o střetu zájmů popřel. Pořad České televize Reportéři ČT tvrdí, ţe nový zákon, který zvyšuje výkupní ceny pozemků pro veřejné stavby, si mezi prvními vyzkoušela firma Andreje Babiše IMOBA a.s. Prodala totiţ pozemky pro silniční obchvat kolem obce Olbramovice za osminásobek ceny stanovené znalcem. Majitelé, kteří prodávali před platností zákona, ovšem dostali za své pozemky mnohem méně. Zákon přitom předloţil do sněmovny ministr dopravy za hnutí ANO Antonín Prachař. Andrej Babiš ve sněmovně sice při konečném hlasování o normě chyběl, ovšem na zasedání vlády pár týdnů předtím pro zákon hlasoval, přičemţ o svém střetu zájmů nikoho neinformoval. Přibliţme si ale napřed, o co jde. Nedaleko Benešova leţí obec Olbramovice, kde uţ dvacet let lidé protestují proti velkému provozu tranzitní dopravy, s níţ se někteří nesmířili dodnes, a tak poţadují obchvat. Ten by sice dopravu odklonil, ale zatím projekt existuje jen na papíře. Pro obchvat se totiţ dlouho nedaří získat všechny pozemky, a to zřejmě z toho důvodu, ţe stát za ně nabízel jen minimum částky, zhruba 50, 60 korun za metr čtvereční. Jenţe teď se tam pozemky prodávají za necelých 240 korun. Je to podle Reportérů ČT ale pouze díky novém zákonu, který předkládal do Poslanecké sněmovny v dubnu 2014 ministr za hnutí ANO Antonín Prachař. Podle předsedy Občanského sdruţení Olbramovice Vladimíra Skaláka (ODS) to ovšem vedlo k nerovnosti mezi těmi, kteří pozemky prodali jiţ dříve, jako se to stalo v případě zemědělce Zdeňka Tůmy. Ten v roce 2008 prodal svá pole za 60 korun/metr. ―V roce 2008 to byla cena stanovená znaleckým posudkem a šlo o cenu vyplývající z tehdejší bonity půdy,― uvedl pro Reportéry ČT Tůma. ―Nedokáţu si vysvětlit, kde se vzalo osminásobné navýšení za cenu pozemku,― poznamenal. ―Já bych vám to mohl říci na rovinu, ale to nejde. Vy k tomu třeba dojdete, aţ se v tom budete víc hrabat, jako my se v tom hrabeme...Protoţe pan ministr financí Babiš tam prodává dost pozemků. Tak uţ vám nemusím nic povídat,― vysvětlil reportérovi Davidu Havlíkovi na kameru předseda Občanského sdruţení Olbramovice Vladimír Skalák. Ten seděl se starostou a štábem v tu chvíli na radnici, kde se reportér pokoušel z místních obyvatel dostat nějaké bliţší a konkrétnější informace. Jde o to, ţe firma Andreje Babiše IMOBA koupila v roce 2006 u Olbramovic zemědělskou usedlost, kde si ale později vicepremiér vybudoval dnes jiţ známé Čapí hnízdo. K této rezidenci ovšem patří i rozlehlé polnosti, kde má plánovaný obchvat vést. Dostala prý na dřevo skoro čtyři miliony korun Starosta Olbramovic Ivan Novák (nestr.) pak televizi potvrdil, ţe Andrej Babiš pozemky kolem Čapího hnízda jiţ prodal. Babišova firma přitom inkasovala (v době natáčení reportáţe prý měla firma peníze jiţ dostat Plné znění zpráv


na účet) od Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) téměř čtyři milony korun, přesněji 3 748 320 korun. Cena uţ přitom byla vypočtena podle nových pravidel, která umoţňují cenu stanovenou znalcem ve výjimečných případech vyšroubovat aţ na šestnáctinásobek. ―Firma Andreje Babiše přitom dostala osminásobek. Pozemky prodala 21. ledna, pouhé čtyři měsíce poté, co nový zákon vešel v platnost. Babišova firma tak dostala za metr pole 231 korun, zatímco pan Tůma dostal v té samé lokalitě za metr půdy korun šedesát, coţ je čtyřikrát méně,― zaznělo v pořadu. ―Obrátil jsme se na Občanské sdruţení Olbramovice, zda by nebylo moţné doúčtovat rozdíl,― uvedl na to konto k prodeji svých pozemků Zdeněk Tůma. Jenţe v katastru nemovitostí je takových lidí několik desítek. Šéf Občanského sdruţení Olbramovice Skalák si přitom myslí, ţe ti, kteří prodej protahovali, by naopak měli dostat za pozemky méně, neţli ti, co pozemky prodali dříve. ―Nechtěli prostě stavbu protahovat, proto by měli dostat víc,― vysvětlil Skalák s tím, ţe ovšem ví, ţe to podle zákona nejde. Znalkyně: Všichni by měli dostat stejnou cenu Ţe je tento postup nespravedlivý, vypověděla i soudní znalkyně Miloslava Pošvářová. ―Pokud se pozemky vykupují, tak by se podle zákona měly vykoupit na celou stavbu stejně, protoţe jinak se nevyhneme spekulacím, k nimţ dochází,― poznamenala. Je třeba ale přiznat, ţe Babiš není jediným, kdo prodával své pozemky za výhodných podmínek, tedy podle nového zákona. Za zvýhodněných podmínek prodalo své pozemky v Olbramovicích totiţ dalších šest osob. Ovšem nikdo z nich není ministrem financí a vicepremiérem vlády, která návrh tohoto zákona prosadila. Kdyţ se počátkem loňského května o normě ve sněmovně hlasovalo, tehdejší ministr dopravy Antonín Prachař poslancům řekl, ţe v dopravním úseku kolem Olbramovic je nutné vykoupit 204 pozemků, přičemţ 100 pozemků jiţ bylo vykoupeno, 104 pozemků se řeší a z toho 72 je ve vyvlastňovacím řízení. "K vyvlastnění pak stát přistupuje, kdyţ se s majitelem nedohodne na ceně dobrovolně. Vyvlastňovací zákon byl přijat poslanci po kauze kolem vybudování továrny v Hranicích na Moravě nebo po kauze kolem vybudování dálnice D11. Proti vyvlastnění ale lze podat ţalobu, coţ se v Olbramovicích zřejmě stane u několika případů, neboť někteří šanci prodat své pozemky nedostali. Někteří ale své pozemky nechtějí prodat a nemotivuje je ani nový zákon," zmínilo se dále v reportáţi s tím, ţe je ale moţné, ţe teď bude chtít kaţdý za své pozemky šestnáctinásobek původní ceny. Prachař: Je to nesmysl a spekulace! Poslanci normu odhlasovali v červnu 2014 - tehdy zvedla ruce hlavně koalice, ale Andrej Babiš o zákonu nehlasoval, protoţe byl z jednání omluven. Antonín Prachař na otázku, jestli věděl, ţe předkládá do dolní komory zákon, který prospěje firmě Andreje Babiše, odpověděl pro Reportéry takto: ―Váš dotaz k zákonu, který podle vás zvýhodňuje Andreje Babiše povaţuji za nesmysl a spekulaci. Cílem novely zákona je spravedlivá cena pozemků pro výstavbu dopravních sítí poté, co pravicové vlády díky nízkým cenám výstavbu zastavily.― Jenţe ČT si dala práci s tím, aby zjistila, ţe ve vládě pro normu v dubnu 2014 hlasovalo všech patnáct ministrů, tedy s velkou pravděpodobností i sám Andrej Babiš. Mluvčí vlády Martin Ayrer přesto k tomu zmínil: ―Vláda hlasuje ve sboru nadpoloviční většinou, nezaznamenává se tedy jmenovitě kdo a jakým způsobem hlasoval, pokud se nejedná o privatizaci státního majetku, kde hlasují členové vlády po jménech. Vaši informaci o tom, kolik členů vlády hlasovalo pro vámi zmiňovaný návrh, tak není moţné potvrdit. Místopředseda vlády Andrej Babiš v této věci střet zájmů nenahlásil―. ―Pokud to neudělal, tak v této věci jde samozřejmě o problém,― zdůraznil pro Reportéry následně na to politolog Michel Perottino. Plné znění zpráv


Babiš: O prodeji pozemků jsem nevěděl ―Z čeho dovozujete, ţe jsem měl něco nahlásit? Zákon o střetu zájmů jsem neporušil, neboť nejsem členem statutárního orgánu společnosti IMOBA. Navíc jsem ani nevěděl, ţe IMOBA prodává nějaké pozemky ŘSD. Jsem sice majitelem více neţ 200 firem, ale tyto firmy jiţ od svého vstupu do vlády neřídím, takţe ani nemohu mít informace o jednáních, která vedou, a o smlouvách, které uzavírají,― vypověděl pro reportáţ sám ministr Babiš. Podle televize je ovšem málo pravděpodobné, ţe by o prodeji pozemků v Olbramovicích Babiš nevěděl, neboť do firmy spadá farma Ptačí hnízdo, v níţ přímo působí Babišova partnerka Monika. Ta sice Reportérům ČT nic neřekla, avšak za firmu IMOBA, která pozemky prodala, se pro pořad vyjádřil mluvčí koncernu Agrofert Karel Hanzelka. Zmínil při tom, ţe firma při prodeji pozemků nijak dopředu nespekulovala. ―K ţádnému úmyslnému prodluţování jednání o prodeji pozemků nedocházelo. Byli jsme připraveni pozemky prodat za původní výkupní cenu platnou před přijetím zákona,― sdělil Hanzelka. ŘSD: Babišova firma navýšení ceny vskutku poţadovala Naopak mluvčí ŘSD Jan Rýdl vypověděl, ţe to bylo jinak, a firma navýšení ceny za pozemky prý přímo poţadovala. ―V září 2014 proběhlo jednání se zástupcem firmy IMOBA a.s., který souhlasil s prodejem pozemků, ale poţadoval zařazení protihlukové stěny do stavby. V květnu 2014 byla s velkou medializací připravována novelizace zákona, která způsobila odpor vlastníků cokoliv prodat. ŘSD pokračovalo s výkupy aţ po její účinnosti,― uvedl k tomu Rýdl. Bývalý šéf ŘSD David Čermák nadto zmínil, ţe on sice byl pro legislativní změnu, která by umoţnila, aby se pozemky kolem dálnic mohly vykupovat ne za cenu osmi nebo desíti korun, ale za cenu sto korun, přičemţ si je vědom toho, ţe zmiňovaná novela nahrává spekulantům. Nakonec v pořadu zazněl i názor ředitele Institutu politologických studií FSV UK Petra Jüptnera. Podle Jüptnera je totiţ jisté, ţe působením Andreje Babiše v politice obecně dochází k propojení politické a ekonomické moci. ―A vzhledem k rozsahu majetku a podnikání Andreje Babiše se tomu střetu zájmů nelze vyhnout. To znamená, ţe dokud bude Andrej Babiš v české politice, tak po celou tu dobu bude pokračovat diskuse o jeho střetu zájmů,― zdůraznil Jüptner a uzavřel tak svým sdělením celou reportáţ.

Pořad České televize Reportéři ČT tvrdí, ţe nový zákon, který zvyšuje výkupní ceny pozemků pro veřejné stavby, si mezi prvními vyzkoušela firma Andreje Babiše IMOBA a.s. Prodala totiţ pozemky pro silniční obchvat kolem obce Olbramovice za osminásobek ceny stanovené znalcem. Majitelé, kteří prodávali před platností zákona, ovšem dostali za své pozemky mnohem méně. Zákon přitom předloţil do sněmovny ministr dopravy za hnutí ANO Antonín Prachař. Andrej Babiš ve sněmovně sice při konečném hlasování o normě chyběl, ovšem na zasedání vlády pár týdnů předtím pro zákon hlasoval, přičemţ o svém střetu zájmů nikoho neinformoval.



Přibliţme si ale napřed, o co jde. Nedaleko Benešova leţí obec Olbramovice, kde uţ dvacet let lidé protestují proti velkému provozu tranzitní dopravy, s níţ se někteří nesmířili dodnes, a tak poţadují obchvat. Ten by sice dopravu odklonil, ale zatím projekt existuje jen na papíře. Pro obchvat se totiţ dlouho nedaří získat všechny pozemky, a to zřejmě z toho důvodu, ţe stát za ně nabízel jen minimum částky, zhruba 50, 60 korun za metr čtvereční. Jenţe teď se tam pozemky prodávají za necelých 240 korun. Je to podle Reportérů ČT ale pouze díky novém zákonu, který předkládal do Poslanecké sněmovny v dubnu 2014 ministr za hnutí ANO Antonín Prachař. Podle předsedy Občanského sdruţení Olbramovice Vladimíra Skaláka (ODS) to ovšem vedlo k nerovnosti mezi těmi, kteří pozemky prodali jiţ dříve, jako se to stalo v případě zemědělce Zdeňka Tůmy. Ten v roce 2008 prodal svá pole za 60 korun/metr. ―V roce 2008 to byla cena stanovená znaleckým posudkem a šlo o cenu vyplývající z tehdejší bonity půdy,― uvedl pro Reportéry ČT Tůma. ―Nedokáţu si vysvětlit, kde se vzalo osminásobné navýšení za cenu pozemku,― poznamenal. ―Já bych vám to mohl říci na rovinu, ale to nejde. Vy k tomu třeba dojdete, aţ se v tom budete víc hrabat, jako my se v tom hrabeme...Protoţe pan ministr financí Babiš tam prodává dost pozemků. Tak uţ vám nemusím nic povídat,― vysvětlil reportérovi Davidu Havlíkovi na kameru předseda Občanského sdruţení Olbramovice Vladimír Skalák. Ten seděl se starostou a štábem v tu chvíli na radnici, kde se reportér pokoušel z místních obyvatel dostat nějaké bliţší a konkrétnější informace. Jde o to, ţe firma Andreje Babiše IMOBA koupila v roce 2006 u Olbramovic zemědělskou usedlost, kde si ale později vicepremiér vybudoval dnes jiţ známé Čapí hnízdo. K této rezidenci ovšem patří i rozlehlé polnosti, kde má plánovaný obchvat vést. Dostala prý na dřevo skoro čtyři milóny korun Starosta Olbramovic Ivan Novák (nestr.) pak televizi potvrdil, ţe Andrej Babiš pozemky kolem Čapího hnízda jiţ prodal. Babišova firma přitom inkasovala (v době natáčení reportáţe prý měla firma peníze jiţ dostat na účet) od Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) téměř čtyři milony korun, přesněji 3 748 320 korun. Cena uţ přitom byla vypočtena podle nových pravidel, která umoţňují cenu stanovenou znalcem ve výjimečných případech vyšroubovat aţ na šestnáctinásobek. ―Firma Andreje Babiše přitom dostala osminásobek. Pozemky prodala 21. ledna, pouhé čtyři měsíce poté, co nový zákon vešel v platnost. Babišova firma tak dostala za metr pole 231 korun, zatímco pan Tůma dostal v té samé lokalitě za metr půdy korun šedesát, coţ je čtyřikrát méně,― zaznělo v pořadu. ―Obrátil jsme se na Občanské sdruţení Olbramovice, zda by nebylo moţné doúčtovat rozdíl,― uvedl na to konto k prodeji svých pozemků Zdeněk Tůma. Jenţe v katastru nemovitostí je takových lidí několik desítek. Šéf Občanského sdruţení Olbramovice Skalák si přitom myslí, ţe ti, kteří prodej protahovali, by naopak měli dostat za pozemky méně, neţli ti, co pozemky prodali dříve. ―Nechtěli prostě stavbu protahovat, proto by měli dostat víc,― vysvětlil Skalák s tím, ţe ovšem ví, ţe to podle zákona nejde. Znalkyně: Všichni by měli dostat stejnou cenu Ţe je tento postup nespravedlivý, vypověděla i soudní znalkyně Miloslava Pošvářová. ―Pokud se pozemky vykupují, tak by se podle zákona měly vykoupit na celou stavbu stejně, protoţe jinak se nevyhneme spekulacím, k nimţ dochází,― poznamenala. Je třeba ale přiznat, ţe Babiš není jediným, kdo prodával své pozemky za výhodných podmínek, tedy podle nového zákona. Za zvýhodněných podmínek prodalo své pozemky v Olbramovicích totiţ dalších šest osob. Ovšem nikdo z nich není ministrem financí a vicepremiérem vlády, která návrh tohoto zákona prosadila.



Kdyţ se počátkem loňského května o normě ve sněmovně hlasovalo, tehdejší ministr dopravy Antonín Prachař poslancům řekl, ţe v dopravním úseku kolem Olbramovic je nutné vykoupit 204 pozemků, přičemţ 100 pozemků jiţ bylo vykoupeno, 104 pozemků se řeší a z toho 72 je ve vyvlastňovacím řízení. "K vyvlastnění pak stát přistupuje, kdyţ se s majitelem nedohodne na ceně dobrovolně. Vyvlastňovací zákon byl přijat poslanci po kauze kolem vybudování továrny v Hranicích na Moravě nebo po kauze kolem vybudování dálnice D11. Proti vyvlastnění ale lze podat ţalobu, coţ se v Olbramovicích zřejmě stane u několika případů, neboť někteří šanci prodat své pozemky nedostali. Někteří ale své pozemky nechtějí prodat a nemotivuje je ani nový zákon," zmínilo se dále v reportáţi s tím, ţe je ale moţné, ţe teď bude chtít kaţdý za své pozemky šestnáctinásobek původní ceny. Prachař: Je to nesmysl a spekulace! Poslanci normu odhlasovali v červnu 2014 - tehdy zvedla ruce hlavně koalice, ale Andrej Babiš o zákonu nehlasoval, protoţe byl z jednání omluven. Antonín Prachař na otázku, jestli věděl, ţe předkládá do dolní komory zákon, který prospěje firmě Andreje Babiše, odpověděl pro Reportéry takto: ―Váš dotaz k zákonu, který podle vás zvýhodňuje Andreje Babiše povaţuji za nesmysl a spekulaci. Cílem novely zákona je spravedlivá cena pozemků pro výstavbu dopravních sítí poté, co pravicové vlády díky nízkým cenám výstavbu zastavily.― Jenţe ČT si dala práci s tím, aby zjistila, ţe ve vládě pro normu v dubnu 2014 hlasovalo všech patnáct ministrů, tedy s velkou pravděpodobností i sám Andrej Babiš. Mluvčí vlády Martin Ayrer přesto k tomu zmínil: ―Vláda hlasuje ve sboru nadpoloviční většinou, nezaznamenává se tedy jmenovitě kdo a jakým způsobem hlasoval, pokud se nejedná o privatizaci státního majetku, kde hlasují členové vlády po jménech. Vaši informaci o tom, kolik členů vlády hlasovalo pro vámi zmiňovaný návrh, tak není moţné potvrdit. Místopředseda vlády Andrej Babiš v této věci střet zájmů nenahlásil―. ―Pokud to neudělal, tak v této věci jde samozřejmě o problém,― zdůraznil pro Reportéry následně na to politolog Michel Perottino. Babiš: O prodeji pozemků jsem nevěděl ―Z čeho dovozujete, ţe jsem měl něco nahlásit? Zákon o střetu zájmů jsem neporušil, neboť nejsem členem statutárního orgánu společnosti IMOBA. Navíc jsem ani nevěděl, ţe IMOBA prodává nějaké pozemky ŘSD. Jsem sice majitelem více neţ 200 firem, ale tyto firmy jiţ od svého vstupu do vlády neřídím, takţe ani nemohu mít informace o jednáních, která vedou, a o smlouvách, které uzavírají,― vypověděl pro reportáţ sám ministr Babiš. Podle televize je ovšem málo pravděpodobné, ţe by o prodeji pozemků v Olbramovicích Babiš nevěděl, neboť do firmy spadá farma Ptačí hnízdo, v níţ přímo působí Babišova partnerka Monika. Ta sice Reportérům ČT nic neřekla, avšak za firmu IMOBA, která pozemky prodala, se pro pořad vyjádřil mluvčí koncernu Agrofert Karel Hanzelka. Zmínil při tom, ţe firma při prodeji pozemků nijak dopředu nespekulovala. ―K ţádnému úmyslnému prodluţování jednání o prodeji pozemků nedocházelo. Byli jsme připraveni pozemky prodat za původní výkupní cenu platnou před přijetím zákona,― sdělil Hanzelka. ŘSD: Babišova firma navýšení ceny vskutku poţadovala Naopak mluvčí ŘSD Jan Rýdl vypověděl, ţe to bylo jinak, a firma navýšení ceny za pozemky prý přímo poţadovala. ―V září 2014 proběhlo jednání se zástupcem firmy IMOBA a.s., který souhlasil s prodejem pozemků, ale poţadoval zařazení protihlukové stěny do stavby. V květnu 2014 byla s velkou medializací připravována novelizace zákona, která způsobila odpor vlastníků cokoliv prodat. ŘSD pokračovalo s výkupy aţ po její účinnosti,― uvedl k tomu Rýdl. Bývalý šéf ŘSD David Čermák nadto zmínil, ţe on sice byl pro legislativní změnu, která by umoţnila, aby se pozemky kolem dálnic mohly vykupovat ne za cenu osmi nebo desíti korun, ale za cenu sto korun, přičemţ si je vědom toho, ţe zmiňovaná novela nahrává spekulantům.



Nakonec v pořadu zazněl i názor ředitele Institutu politologických studií FSV UK Petra Jüptnera. Podle Jüptnera je totiţ jisté, ţe působením Andreje Babiše v politice obecně dochází k propojení politické a ekonomické moci. ―A vzhledem k rozsahu majetku a podnikání Andreje Babiše se tomu střetu zájmů nelze vyhnout. To znamená, ţe dokud bude Andrej Babiš v české politice, tak po celou tu dobu bude pokračovat diskuse o jeho střetu zájmů,― zdůraznil Jüptner a uzavřel tak svým sdělením celou reportáţ.

Pořad České televize Reportéři ČT tvrdí, ţe nový zákon, který zvyšuje výkupní ceny pozemků pro veřejné stavby, si mezi prvními vyzkoušela firma Andreje Babiše IMOBA a.s. Prodala totiţ pozemky pro silniční obchvat kolem obce Olbramovice za osminásobek ceny stanovené znalcem. Majitelé, kteří prodávali před platností zákona, ovšem dostali za své pozemky mnohem méně. Zákon přitom předloţil do sněmovny ministr dopravy za hnutí ANO Antonín Prachař. Andrej Babiš ve sněmovně sice při konečném hlasování o normě chyběl, ovšem na zasedání vlády pár týdnů předtím pro zákon hlasoval, přičemţ o svém střetu zájmů nikoho neinformoval. Přibliţme si ale napřed, o co jde. Nedaleko Benešova leţí obec Olbramovice, kde uţ dvacet let lidé protestují proti velkému provozu tranzitní dopravy, s níţ se někteří nesmířili dodnes, a tak poţadují obchvat. Ten by sice dopravu odklonil, ale zatím projekt existuje jen na papíře. Pro obchvat se totiţ dlouho nedaří získat všechny pozemky, a to zřejmě z toho důvodu, ţe stát za ně nabízel jen minimum částky, zhruba 50, 60 korun za metr čtvereční. Jenţe teď se tam pozemky prodávají za necelých 240 korun. Je to podle Reportérů ČT ale pouze díky novém zákonu, který předkládal do Poslanecké sněmovny v dubnu 2014 ministr za hnutí ANO Antonín Prachař. Podle předsedy Občanského sdruţení Olbramovice Vladimíra Skaláka (ODS) to ovšem vedlo k nerovnosti mezi těmi, kteří pozemky prodali jiţ dříve, jako se to stalo v případě zemědělce Zdeňka Tůmy. Ten v roce 2008 prodal svá pole za 60 korun/metr. ―V roce 2008 to byla cena stanovená znaleckým posudkem a šlo o cenu vyplývající z tehdejší bonity půdy,― uvedl pro Reportéry ČT Tůma. ―Nedokáţu si vysvětlit, kde se vzalo osminásobné navýšení za cenu pozemku,― poznamenal. ―Já bych vám to mohl říci na rovinu, ale to nejde. Vy k tomu třeba dojdete, aţ se v tom budete víc hrabat, jako my se v tom hrabeme...Protoţe pan ministr financí Babiš tam prodává dost pozemků. Tak uţ vám nemusím nic povídat,― vysvětlil reportérovi Davidu Havlíkovi na kameru předseda Občanského sdruţení Olbramovice Vladimír Skalák. Ten seděl se starostou a štábem v tu chvíli na radnici, kde se reportér pokoušel z místních obyvatel dostat nějaké bliţší a konkrétnější informace. Jde o to, ţe firma Andreje Babiše IMOBA koupila v roce 2006 u Olbramovic zemědělskou usedlost, kde si ale později vicepremiér vybudoval dnes jiţ známé Čapí hnízdo. K této rezidenci ovšem patří i rozlehlé polnosti, kde má plánovaný obchvat vést. Plné znění zpráv


Dostala prý na dřevo skoro čtyři milóny korun Starosta Olbramovic Ivan Novák (nestr.) pak televizi potvrdil, ţe Andrej Babiš pozemky kolem Čapího hnízda jiţ prodal. Babišova firma přitom inkasovala (v době natáčení reportáţe prý měla firma peníze jiţ dostat na účet) od Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) téměř čtyři milony korun, přesněji 3 748 320 korun. Cena uţ přitom byla vypočtena podle nových pravidel, která umoţňují cenu stanovenou znalcem ve výjimečných případech vyšroubovat aţ na šestnáctinásobek. ―Firma Andreje Babiše přitom dostala osminásobek. Pozemky prodala 21. ledna, pouhé čtyři měsíce poté, co nový zákon vešel v platnost. Babišova firma tak dostala za metr pole 231 korun, zatímco pan Tůma dostal v té samé lokalitě za metr půdy korun šedesát, coţ je čtyřikrát méně,― zaznělo v pořadu. ―Obrátil jsme se na Občanské sdruţení Olbramovice, zda by nebylo moţné doúčtovat rozdíl,― uvedl na to konto k prodeji svých pozemků Zdeněk Tůma. Jenţe v katastru nemovitostí je takových lidí několik desítek. Šéf Občanského sdruţení Olbramovice Skalák si přitom myslí, ţe ti, kteří prodej protahovali, by naopak měli dostat za pozemky méně, neţli ti, co pozemky prodali dříve. ―Nechtěli prostě stavbu protahovat, proto by měli dostat víc,― vysvětlil Skalák s tím, ţe ovšem ví, ţe to podle zákona nejde. Znalkyně: Všichni by měli dostat stejnou cenu Ţe je tento postup nespravedlivý, vypověděla i soudní znalkyně Miloslava Pošvářová. ―Pokud se pozemky vykupují, tak by se podle zákona měly vykoupit na celou stavbu stejně, protoţe jinak se nevyhneme spekulacím, k nimţ dochází,― poznamenala. Je třeba ale přiznat, ţe Babiš není jediným, kdo prodával své pozemky za výhodných podmínek, tedy podle nového zákona. Za zvýhodněných podmínek prodalo své pozemky v Olbramovicích totiţ dalších šest osob. Ovšem nikdo z nich není ministrem financí a vicepremiérem vlády, která návrh tohoto zákona prosadila. Kdyţ se počátkem loňského května o normě ve sněmovně hlasovalo, tehdejší ministr dopravy Antonín Prachař poslancům řekl, ţe v dopravním úseku kolem Olbramovic je nutné vykoupit 204 pozemků, přičemţ 100 pozemků jiţ bylo vykoupeno, 104 pozemků se řeší a z toho 72 je ve vyvlastňovacím řízení. "K vyvlastnění pak stát přistupuje, kdyţ se s majitelem nedohodne na ceně dobrovolně. Vyvlastňovací zákon byl přijat poslanci po kauze kolem vybudování továrny v Hranicích na Moravě nebo po kauze kolem vybudování dálnice D11. Proti vyvlastnění ale lze podat ţalobu, coţ se v Olbramovicích zřejmě stane u několika případů, neboť někteří šanci prodat své pozemky nedostali. Někteří ale své pozemky nechtějí prodat a nemotivuje je ani nový zákon," zmínilo se dále v reportáţi s tím, ţe je ale moţné, ţe teď bude chtít kaţdý za své pozemky šestnáctinásobek původní ceny. Prachař: Je to nesmysl a spekulace! Poslanci normu odhlasovali v červnu 2014 - tehdy zvedla ruce hlavně koalice, ale Andrej Babiš o zákonu nehlasoval, protoţe byl z jednání omluven. Antonín Prachař na otázku, jestli věděl, ţe předkládá do dolní komory zákon, který prospěje firmě Andreje Babiše, odpověděl pro Reportéry takto: ―Váš dotaz k zákonu, který podle vás zvýhodňuje Andreje Babiše povaţuji za nesmysl a spekulaci. Cílem novely zákona je spravedlivá cena pozemků pro výstavbu dopravních sítí poté, co pravicové vlády díky nízkým cenám výstavbu zastavily.― Jenţe ČT si dala práci s tím, aby zjistila, ţe ve vládě pro normu v dubnu 2014 hlasovalo všech patnáct ministrů, tedy s velkou pravděpodobností i sám Andrej Babiš. Mluvčí vlády Martin Ayrer přesto k tomu zmínil: ―Vláda hlasuje ve sboru nadpoloviční většinou, nezaznamenává se tedy jmenovitě kdo a jakým způsobem hlasoval, pokud se nejedná o privatizaci státního majetku, kde hlasují členové vlády po jménech. Vaši informaci o tom, kolik členů vlády hlasovalo pro vámi zmiňovaný návrh, tak není moţné potvrdit. Místopředseda vlády Andrej Babiš v této věci střet zájmů nenahlásil―. Plné znění zpráv


―Pokud to neudělal, tak v této věci jde samozřejmě o problém,― zdůraznil pro Reportéry následně na to politolog Michel Perottino. Babiš: O prodeji pozemků jsem nevěděl ―Z čeho dovozujete, ţe jsem měl něco nahlásit? Zákon o střetu zájmů jsem neporušil, neboť nejsem členem statutárního orgánu společnosti IMOBA. Navíc jsem ani nevěděl, ţe IMOBA prodává nějaké pozemky ŘSD. Jsem sice majitelem více neţ 200 firem, ale tyto firmy jiţ od svého vstupu do vlády neřídím, takţe ani nemohu mít informace o jednáních, která vedou, a o smlouvách, které uzavírají,― vypověděl pro reportáţ sám ministr Babiš. Podle televize je ovšem málo pravděpodobné, ţe by o prodeji pozemků v Olbramovicích Babiš nevěděl, neboť do firmy spadá farma Ptačí hnízdo, v níţ přímo působí Babišova partnerka Monika. Ta sice Reportérům ČT nic neřekla, avšak za firmu IMOBA, která pozemky prodala, se pro pořad vyjádřil mluvčí koncernu Agrofert Karel Hanzelka. Zmínil při tom, ţe firma při prodeji pozemků nijak dopředu nespekulovala. ―K ţádnému úmyslnému prodluţování jednání o prodeji pozemků nedocházelo. Byli jsme připraveni pozemky prodat za původní výkupní cenu platnou před přijetím zákona,― sdělil Hanzelka. ŘSD: Babišova firma navýšení ceny vskutku poţadovala Naopak mluvčí ŘSD Jan Rýdl vypověděl, ţe to bylo jinak, a firma navýšení ceny za pozemky prý přímo poţadovala. ―V září 2014 proběhlo jednání se zástupcem firmy IMOBA a.s., který souhlasil s prodejem pozemků, ale poţadoval zařazení protihlukové stěny do stavby. V květnu 2014 byla s velkou medializací připravována novelizace zákona, která způsobila odpor vlastníků cokoliv prodat. ŘSD pokračovalo s výkupy aţ po její účinnosti,― uvedl k tomu Rýdl. Bývalý šéf ŘSD David Čermák nadto zmínil, ţe on sice byl pro legislativní změnu, která by umoţnila, aby se pozemky kolem dálnic mohly vykupovat ne za cenu osmi nebo desíti korun, ale za cenu sto korun, přičemţ si je vědom toho, ţe zmiňovaná novela nahrává spekulantům. Nakonec v pořadu zazněl i názor ředitele Institutu politologických studií FSV UK Petra Jüptnera. Podle Jüptnera je totiţ jisté, ţe působením Andreje Babiše v politice obecně dochází k propojení politické a ekonomické moci. ―A vzhledem k rozsahu majetku a podnikání Andreje Babiše se tomu střetu zájmů nelze vyhnout. To znamená, ţe dokud bude Andrej Babiš v české politice, tak po celou tu dobu bude pokračovat diskuse o jeho střetu zájmů,― zdůraznil Jüptner a uzavřel tak svým sdělením celou reportáţ.



strategie.e15.cz

str. 00

Lidé

Agentura Best Communications hlásí povýšení Barbory Dlabáčkové na pozici account directora a také rozšiřuje svůj tým. Praţská anglo-česká PR agentura Best Communications povýšiila Barboru Dlabáčkovou na pozici account director. Dlabáčková se během svého dosavadního tříletého působení v agentuře specializovala především na klienty z finančního a průmyslového odvětví, má ale zkušenosti i s klienty z oblasti rychloobrátkového zboţí a realit. Na nové pozici zodpovídá za tvorbu a realizaci komunikačních strategií a dohlíţí na práci a denní aktivity svých týmů. Před nástupem do Best Communications pracovala Dlabáčková jako novinářka. Vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Plné znění zpráv


Agentura představuje také jednu novou tvář. Iveta Pokorná má jako account executive na starosti podporu vztahů s médii, analýzu mediálního pokrytí a koordinaci akcí pro klienty. Zaměřuje se na klienty z oblasti finančnictví a průmyslu. Neţ nastoupila do Bestu, pracovala více neţ dva roky v marketingovém a PR oddělení Yves Rocher. Vystudovala Mezinárodní obchod s vedlejší specializací na anglo-americká studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Iveta Pokorná nastupuje na post account executive Čtěte také: Louţenská odchází z H1.cz

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/best-communications-ma-novou-account-directorku-1188080


strategie.e15.cz

str. 00

Přestupy

Agentura Best Communications hlásí povýšení Barbory Dlabáčkové na pozici account directora a také rozšiřuje svůj tým. Praţská anglo-česká PR agentura Best Communications povýšiila Barboru Dlabáčkovou na pozici account director. Dlabáčková se během svého dosavadního tříletého působení v agentuře specializovala především na klienty z finančního a průmyslového odvětví, má ale zkušenosti i s klienty z oblasti rychloobrátkového zboţí a realit. Na nové pozici zodpovídá za tvorbu a realizaci komunikačních strategií a dohlíţí na práci a denní aktivity svých týmů. Před nástupem do Best Communications pracovala Dlabáčková jako novinářka. Vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Agentura představuje také jednu novou tvář. Iveta Pokorná má jako account executive na starosti podporu vztahů s médii, analýzu mediálního pokrytí a koordinaci akcí pro klienty. Zaměřuje se na klienty z oblasti finančnictví a průmyslu. Neţ nastoupila do Bestu, pracovala více neţ dva roky v marketingovém a PR oddělení Yves Rocher. Vystudovala Mezinárodní obchod s vedlejší specializací na anglo-americká studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Iveta Pokorná nastupuje na post account executive Čtěte také: Louţenská odchází z H1.cz

URL| http://strategie.e15.cz/lide/prestupy/best-communications-ma-novou-account-directorku-1188080

Komentátor a svérázný tanečník Jaromír Bosák slaví půlstoletí! Tady je jeho 25 NEJlepších hlášek 13.5.2015

ahaonline.cz

str. 00

Ţhavé drby



Patří mezi nejlepší české sportovní komentátory a je rozhodně nejvtipnějším z nich. Právě dnes slaví Jaromír Bosák padesáté narozeniny, coţ pro nás bylo důvodem si projít jeho nejlepší hlášky a vybrat pro vás 25 těch nejlepších. Mrkněte se… Mimochodem, Jaromír Bosák vystudoval Fakultu sociálních věd UK, začínal v rádiu Bonton a psal články do časopisu Gól. Pro Českou televizi komentuje od roku 1994 a po roce 2000 byl nějakou dobu i šéfredaktorem redakce sportu. Kromě fotbalu má rád také golf, který nyní také komentuje. Ale konec ţivotopisu, pojďme na ty hlášky... Takhle rozzuřeného trenéra jsem ještě neviděl. Potkat ho v noci, zakousnu se do stromu a dělám suchou větev. A toto mělo s fotbalem asi tolik společného jako čabajka s racionální výţivou. Úúúú, to byl, pane, zákrok! Tak ten bych nepřál ani nejlepšímu příteli mé ţeny! Pořadatelská sluţba i policie se chovaly tak, jako by šlo o přátelák k výročí 1. máje a ne o derby. Po zákroku Fadigy stadionem lehce zavoněla sádra... Na Babangidu jedině s lasem a revolverem. Vítězství Švédů má i pozitivní stránku. Karlův most tentokráte zůstal vcelku... Tak to bylo o prsa korejský ţeny. Dnes jsem si parádně uţil hned se čtyřmi krásnými děvčaty najednou - biatlonová štafeta mne opět dostala do lehkého stavu beztíţe... Milan Baroš v reprezentaci je jako ţena. Nedá a nedá. U Songova ţivotopisu jsem se dočetl ţe má 17 sester a 10 bratrů... Jeho tátu asi moc nebavilo číst si večer kníţky. Hraje se jen na jedné polovině hřiště, z toho bude mít radost správce hřiště. Leváci jsou potřeba v kaţdém týmu, ale ne kdyţ odjakţiva kopou pravou. Kolik fotbalistů si můţe dovolit postupovat v plné rychlosti s míčem na branku, nedívat se na nohy a balón, mít hlavu zvednutou a poslepu servírovat míč kolegovi do jasné šance? Nevím, ale mám pocit, ţe jich nebude víc neţ prstů na ruce zaslouţilého lesního dělníka po třiceti letech práce s pilami všeho druhu. Protáhl se mezi dvěma obránci, jako by tam byli namalovaní. Ševčenko neprorazil. To by u toho musel být jeho otec tankista. Dnes jsme bohuţel sledovali zápas, v němţ si podala ruku bída s nouzí. Domácí dnes hrají takovou tuţku, ţe by se i v Koh-i-nooru divili. Barcelona vede díky gólu nejlepšího fotbalisty Evropy, světa a dalších přilehlých galaxií jedna nula. Zatím to vypadá, ţe Sparta miluje vlastní polovinu a dostala informaci, ţe za humny je drak. Skácel neproměnil tuhle šanci, ale lehčí si nemohl přát. Bylo to ještě lehčí neţ vystudovat práva v Plzni a to je co říct. Takhle nějak vypadá operace achilovek bez lokální nebo celkové anestezie. (po faulu) Plné znění zpráv


Naštěstí ta rána měla rychlost asi tak šest kilometrů za dva dny. Ten rozhodčí, toho snad vytáhli z basketu, ten asi píská kroky. Tohle uţ je příliš dlouhé na Kaladzeho, to by musel mít nastartovanou motorku.

URL| http://www.ahaonline.cz/clanek/107628/komentator-a-sverazny-tanecnik-jaromir-bosak-slavi-pulstoletitady-je-jeho-25-nejlepsich-hlasek

Holandský výzkum: "Čím lépe jsou muslimové integrovaní, tím větší je riziko radikalizace" 13.5.2015

eurabia.cz str. 00 10news.cz

Aktuality

Muslimové se nestávají radikálními protoţe by byli vystaveni rasismu, ţili v chudobě nebo byli nedostatečně integrovaní. Muslimy radikalizuje islám. Doslovným následováním svého náboţenství se stávají násilnějšími. Muslimové se nestávají radikálními protoţe by byli vystaveni rasismu, ţili v chudobě nebo byli nedostatečně integrovaní. Muslimy radikalizuje islám. Doslovným následováním svého náboţenství se stávají násilnějšími. Čím lépe jsou integrovaní, tím větší je riziko radikalizace. Autorka: Dr. Marion van San je vedoucím vědeckým pracovníkem v RISBO, nezávislém výzkumném institutu, aktivním v oboru učení a v oboru o společnosti a přidruţeném k fakultě sociálních věd na universitě Erasmus v Rotterdamu. Od roku 2009 provádí etnografické studie rodin radikální mládeţe. "Ve společnosti se rozpoutala vášnivá debata, protoţe mnoho mladých lidí z Belgie a dalších evropských států své země opustilo, aby se připojili k ozbrojenému konfliktu v Sýrii. Debata, jako ta v Belgii, je ovšem prostoupena řadou stereotypů, které nekorespondují s tím, co známe ze světové literatury. Tyto stereotypy znemoţňují řádnou analýzu fenoménu radikalizace. Postoj, který v dřívějším vydání novin podpořil Rik Coolsaet, tedy ţe mladí evropané, kteří odjíţdí do Sýrie jsou oběti společnosti, která je nepřijímá a neposkytuje jim dostatečné příleţitosti, není zaloţen na empirických důkazech. Nejde při tom jen o literaturu týkající se islámského extremismu, ale i o terorismus jako takový a různé druhy terorismu: ne vţdy se jedná o lidi s nízkým socioekonomickým statusem. Stejně tak se nejedná vţdy o lidi z okraje společnosti, frustrované nebo psychicky nemocné. Belgické rodiny, ze kterých mladí lidé utekli, nejsou všechny z niţší třídy a mladí lidé nebyli vţdy nekvalifikovaní a frustrovaní. Pro jejich diskriminaci je jen málo empirických důkazů. V posledních letech bylo mnoho mezinárodních studií zaměřeno na radikalismus a extremismus. Studie ukazují, ţe radikalizovaní a někdy extrémističtí mladí muţi a mladé ţeny často pocházejí ze střední třídy. Existují i případy, kdy tito lidé pocházejí dokonce z třídy vyšší. Mějme na paměti, ţe únosci letadel z 11. září pocházeli většinou z prominentních rodin. A je tu ještě něco, co stojí za připomenutí. Nízký socioekonomický status a nedostatek příleţitostí sice spojuje velkou část společnosti, ale jen hrstka těchto lidí se vydá na cestu extremismu. Kdyby byl nedostatek příleţitostí cestou k extremismu, pak by nejchudší země na světě produkovaly nejvíce extrémistů. Ale my víme, ţe to tak není. Jsou mezi těmi, kteří odcházejí, strádající? Jistě, ţe jsou. Jsou to ti, o kterých Coolsaet píše. Jenţe skupina, jeţ vycestovala do Sýrie, je daleko rozmanitější, neţ Coolsaet naznačuje. Přestoţe to studie vyvrací, objevuje se uvnitř belgické debaty další stereotyp. Radikalizace je příliš často chybně interpretována jako proces vyplývající z neúspěšné integrace. Výzkumy ale naznačují, ţe je to takzvaný integrační paradox, díky kterému dochází k radikalizaci. Paradox se týká dětí a vnoučat imigrantů, vyrůstajících v Belgii. Všemi způsoby se snaţí integrovat a být přijati společností. Ve výsledku mají větší společenská očekávání, neţ ostatní a jsou citlivější k (údajné) diskriminaci. Špatné zkušenosti je pak mohou nasměrovat pryč od společnosti k hledání útočiště v deviantních skupinách. Plné znění zpráv


Proto si dovolím říci, ţe u lépe integrovaných, je větší riziko radikalizace. Tuto hypotézu lze podpořit velkým mnoţstvím důkazů. Mladí lidé, kteří se zradikalizovali, byli před svou radikalizací často velmi prozápadní. Pili alkohol a někdy brali lehké drogy. V pozdějším věku se začali více zajímat o svou víru, nebo k islámu konvertovali. Radikalizace poté proběhla prakticky okamţitě. V mnoha případech jde o zaměstnané jedince s dokončeným vzděláním a přáteli s různým etnickým původem. V aktuální debatě se objevují i nestandardní vysvětlení odlivu takového počtu mladých lidí. Bohuţel se ale mluví pouze o standardních řešeních, řešeních vhodných na jiné problémy. Dnes, kdy uţ jde o otázku ţivota a smrti, je příliš nebezpečné pokračovat v aplikaci těchto falešných řešení. O tom, jak těţké je najít odpovídající řešení, vypovídá i diverzita skupiny.

Víme, ţe boj s chudobou není dostačujícím proti radikalizaci a extrémismu. Zároveň bychom neměli mít velká očekávání od návrhů na řešení nezaměstnanosti mladistvých nebo očekávat zásadní změnu ve stávajícím rámci boje s chudobou, rasismem na pracovišti a pracovním trhu. Ani bychom neměli věřit, ţe by takové změny vyřešili problém radikalizace a extremismu. Na to, abychom pochopili skupinu, se kterou chceme pracovat, potřebujeme hluboké pochopení mladých lidí a jejich rodin. Jedině tak se vyhneme stereotypům, převládajícím v debatách na toto téma. Jakýkoliv jiný přístup je jen ztrátou času a energie."

URL| http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/29987-holandsky-vyzkum-cim-lepe-jsou-muslimove-integrovanitim-vetsi-je-riziko-radikalizace-.aspx

Volný pád hlavním proudem 13.5.2015 Host str. 27 Téma Ptala se Eva Klíčová. O literární kritice v mainstreamových tiskovinách Během posledních dvaceti let můţeme pozorovat, jak se literatura poklidně vzdálila veřejnému prostoru a kamsi se poslušně uklidila. Kaţdodenní praxi onoho mytického „veřejného prostoru― zde představují hlavně tištěná masmédia, deníky a týdeníky pak především. Kdysi bývaly v novinách i básně. Dnes uţ téměř nenajdeme ani recenzi. A najdeme-li, příliš se připodobňuje inzerci. Příznačné je, ţe i účastníci naší diskuse — Kateřina Kadlecová, Klára Kubíčková, Ondřej Nezbeda a Vojtěch Varyš — jsou převáţně spíše bývalí neţ stávající redaktoři literárních rubrik. Přicházejí přímo ze strojoven kulturní publicistiky, kde byli v podstatě svědky volného pádu útvaru literární kritiky. Jak se to vlastně mohlo stát? V předsálí novinařiny * Začněme krotkou otázkou. Jak se vám to přihodilo, ţe jste si dovolili hodnotit nějaké zaslouţilé či méně zaslouţilé umělce, tedy psát recenze a kritiky? Kateřina Kadlecová: Ve skutečnosti jsem nechtěla cíleně psát o literatuře. Ne ţe bych si připadala kompetentní, ale kaţdopádně to místo bylo volné, byl to jediný způsob, jak se dostat do Reflexu, a věděla jsem, ţe budu moci psát i o čemkoli jiném — šlo mi především o psaní. A tak jsem to vzala. Takţe jste hledala především místo v tištěných médiích a náhodou našla recenzní rubriku? K. Ka.: Během studií bohemistiky a novinařiny jsem nějakou dobu psala do Respektu a pracovala v jejich Respekt institutu, ale nenabízeli úplně dobré platové podmínky, takţe jsem začala externě psát do Reflexu články a Plné znění zpráv


literární recenze a zhruba po půl roce tam urvala stálé místo. V Reflexu navíc tehdy měla pozice „redaktora přes literaturu― velmi široké mantinely — po zesnulém básníkovi Jiřím Rulfovi, který se ještě myslím věnoval výhradně literatuře, „dělal kníţky― Ondřej Formánek a ten se musel věnovat mnoha jiným oblastem a musel psát o jiných věcech. Měl na recenze a rozhovory celkem velký prostor, který nedokázal sám plnit, takţe zval ke spolupráci externisty různé kvality a dal na jejich výběr knih, coţ mohlo ve finále na papíře působit nesourodě. Já to zkusila dělat jinak… Vojtěch Varyš: Tak proto máš v redakci Reflexu pověst, ţe jsi výsadek Respektu? To tam nevidí moc rádi. K. Ka.: Ne, já hrdě nosím tričko s Respektem, mám „respektí― hrnek a také Respekt odebírám. Naštěstí i současný šéfredaktor Radek Bajgar má Respekt velmi rád, takţe mě zatím nevyhodili. Kdyţ s někým srovnávám, tak s nimi a v momentě, kdy v Respektu vyjde na něco recenze dříve neţ u nás, tak jsem opravdu velmi naštvaná a o té knize uţ třeba nereferuju. Klára Kubíčková: V týdenících se hraje na to, kdo má co dříve? K. Ka.: Já na to hraju. U nás v redakci nikdo další literaturu nesleduje, coţ znamená, ţe já si tu literární stránku píšu jakoby pro sebe. Jen málokdy mi shora přichází poţadavky na to, co mám uveřejnit a jak to mám napsat. Ondřej Nezbeda: Mě by, Kateřino, taky zajímalo, proč uţ o tom nepíšeš, kdyţ to vyjde v Respektu nebo jinde. K. Ka.: Protoţe by mě to ovlivnilo. V Respektu si recenze vţdycky přečtu, nedokáţu se od toho oprostit. O. N.: Tak je potřeba se proti tomu vymezit nebo text posunout jinam. K. Ka.: Já o Respektu nesmím referovat. Teď jsem zrovna chtěla něčemu, co se vymezilo proti Respektu, udělit „Never More― a bylo mi to prostě zapovězeno: „Nepůjdeme Respektu na ruku tím, ţe ho budeme zmiňovat.― Týkalo se to dopisu Asociace spisovatelů Respektu, proti kterému se potom Erik Tabery musel velice mírně a kultivovaně vymezovat. Ta Asociace je opravdu neuvěřitelně sebevědomá. V. V.: Ale kdyţ jsem dal „Never More― přímo Eriku Taberymu, tak to tam vyšlo naprosto bez problémů. K. Ka.: Tak takhle se to dělá. Tady se nehraje na skautskou ctnost a podobně. * Vraťme se do původního řečiště. Jak jste se, Kláro, k recenzování nachomýtla vy? K. Ku.: Mně se strašně líbí to, co říkala Kateřina, ţe primární je pro ni psaní, a nikoli to, o čem píše. Chtěla jsem psát, takţe jsem po nějaké době strávené v tiskovém oddělení Moravské galerie nastoupila do Brněnského deníku, coţ byla poměrně krátká, ale, jak se ukázalo, podstatná etapa, která mě posunula právě do Fronty. Uţ v tom Deníku jsem dělala asi tři čtvrtě roku takovou kulturní přílohu, na kterou tam roky existoval projekt, ale nikdo ho nikdy nechtěl naplnit. Takţe jsem se toho chytla a nějakou dobu jsem to dělala. Potom přišla nabídka z Mladé fronty, kam jsem dříve psala externě a kde se uvolnilo místo po Alici Horáčkové „na literatuře―. To bylo tenkrát velmi riskantní, protoţe jako matka od dětí jsem si tehdy řekla: „Dobře, já tedy budu z Brna pracovat pro Prahu a vlastně nevím, jestli to třeba není jen na rok.― Přesto jsem z té poměrně zoufalé novinařiny v regionálním Deníku odešla. * A co pánové? V. V.: Já jsem se literaturou zabýval, studoval jsem ji a chtěl jsem se jí zabývat dál, nějak o ní psát. Takţe jsem začal psát na různé obskurní weby a do studentských magazínů. Měl jsem dokonce ještě v patočkovských Literárních novinách dva texty, coţ je taková prehistorie mé literárněkritické práce. A potom jsem měl, to uţ se týkalo divadla, něco v popatočkovských Literárkách, ale ani jednou mi nezaplatili, takţe jsem s nimi přestal spolupracovat. Já jsem se potom víc začal zabývat divadlem, pokud jde o tu recenzentskou činnost, a literaturu jsem si vţdycky drţel k tomu, protoţe mě zajímá, ale rozhodně ji neberu jako svůj hlavní obor. * Takţe motivací je spíše vlastní psaní neţ šťourání do nějakých cizích textů? V. V.: Ono to člověka rozčiluje, kdyţ otevře nějaký literární časopis (ať uţ tenhle nebo ten druhý), má potřebu se k tomu stylu psaní nějak vymezit. Asi to vzniká z rozčilení. Kdyţ má člověk komínek knih a bere jednu po druhé, tak to nakonec můţe jízlivě jednou větou klidně shodit se stolu. Nemusí se nic pitvat. Mně se líbí, co dělá moderátor německého kniţního pořadu v televizi Denis Scheck, který stojí u dopravníku, kde má sloupek knih, o kaţdé vţdycky něco řekne, potom ji odhodí a ta kniha odjede do sběru. Mohlo by tu být něco podobného, třeba hořící barel, kam by se ty knihy házely, vţdycky těch deset novinek třeba. * Teď se toho nápadu třeba někdo chytne. V. V.: Mě spíše baví se vyjadřovat k věcem, které jsou pro mě nějak zajímavé. Asi všichni víme, ţe kromě případů, kdy je člověk redaktorem nějakého média a má v gesci literaturu, ho nějaká pětistovka za Plné znění zpráv


recenzi nevytrhne. Je to spíše takový koníček a myslím si, ţe to je vlastně dobře, protoţe zabývat se literaturou je taková trošku aristokratická činnost. A v divadelní kritice to funguje podobně. Tam to prostě dělají dámy, které uţ jsou zabezpečené, nebo lidé, kteří se ţiví něčím jiným a tohle dělají k tomu. Já myslím, ţe je v pořádku, kdyţ ti lidé nejsou uzavřeni jen do jednoho světa. * A co Ondřej Nezbeda? Jak se to s tou kritikou přihodilo tobě? O. N.: Já jsem se dostal k literatuře jako zkrachovalý středoškolský učitel a vášnivý čtenář, kdyţ jsem pochopil, ţe z učení budu mít jenom migrény a ţádné peníze, coţ se nakonec nezměnilo. Takţe trochu zklamání? O. N.: Aspoň nemám ty migrény. Na začátku jsem byl takový pubertální básník, něco jste mi otiskli v Hostinci. Potom se mi poštěstilo, ţe jsem dostal nabídku, abych šel do novin, a dostal jsem za úkol udělat rozhovor s Věrou Bílou, která mi řekla, ţe dobře, a ţe kdyţ přivezu kilo špeku, udělá nám k tomu halušky. A ten rozhovor se povedl, protoţe jsem pak zůstal v novinách, prošel si rychle několika redakcemi, aţ jsem zakotvil v Respektu. Vţdycky jsem touţil skončit v kulturní redakci a zabývat se literaturou. Kníţky mě zajímaly, ale z psaní o nich jsem měl ostych, který mám ostatně dodnes. Přiznám se, ţe jsem věděl, ţe za to bude málo peněz, ale myslel jsem, ţe budu dělat to, co mě baví. Představoval jsem si, jak opravdu budu jenom číst a psát si a nebudu muset sedět někde v redakci. Ale tohle všechno bylo strašně naivní. K. Ka.: Já bych chtěla slyšet o té meteorologické stanici. Vy jste dělal na půl úvazku tam a na půl úvazku v Respektu? O. N.: Ano, protoţe mě, kdyţ jsem v roce 2007 nastupoval do Respektu, vzali jenom na půl úvazku a měl jsem na starosti jenom rozhovory. Já chtěl ale do kulturní redakce, tak jsem si řekl, ţe si počkám, aţ někdo odpadne, a postupně se protlačím na jeho místo. A to se povedlo, kdyţ nejdříve odešla Magdaléna Platzová, potom Jarda Formánek a v podstatě uţ v redakci nezbyl nikdo, kdo by literaturu soustavněji sledoval. A protoţe mě ten poloviční úvazek samozřejmě nemohl uţivit, tak jsem si sháněl ještě jinou práci a jednou jsem šel na výlet na Milešovku a zeptal jsem se, jestli nemají volno. Zrovna vypisovali konkurz, a tak jsem místo dostal. Tam se slouţí ve dvou, jeden má noční a jeden denní, takţe já jsem si bral noční, abych mohl dojíţdět na porady v Respektu a přes den psát. Kníţky se tam čtou skvěle. Teď se stal šéfem té stanice Miloš Matúšek, který tam píše svou práci o estetickém myšlení Miroslava Tyrše. V letech 1974—1977 na Milešovce pracoval také Petr Kabeš, po kterém tam zbylo pár básnických zápisů. Tak to vypadá, ţe recenzent v mainstreamovém médiu má dost málo prostoru, peněz i času. Má alespoň svobodu vládnout své rubrice a vybírat si jednotlivé tituly? K. Ka.: O můj obor se v Reflexu skoro nikdo nezajímá ani ho nesleduje, takţe rozhoduju sama, o čem se bude psát. Věc se má tak, ţe neţ přišel Ivan Hamšík na místo šéfredaktora, mohlo se recenzovat. To bylo fajn, protoţe kaţdý týden mohla vyjít jedna stránková recenze na knihu plus třeba tři zmínky o dalších. Ivan Hamšík ale usoudil, ţe recenze je relikt z devatenáctého století, takţe jsem dostala zákaz a musela jsem se literatuře věnovat oklikou. To znamená najít si zajímavého literáta, který sbírá zahradní trpaslíky, a odpíchnout se od těch trpaslíků. Nebo psát kauzy o literátech, kteří zároveň někde na moři potopili trojstěţník. Takhle se to dělá a jinak to nejde. Současná česká literatura se dá váţně jenom glosovat, ale kdyţ mám jo štěstí a je to takzvaná „událost―, ţe se to dá na dvojstránku, tak to ano, na to máme formát. Jeden čas nebylo vůbec moţné publikovat jednostránkové recenze, jak, Vojto, víš. V. V.: Nevím, já to nečtu. Kdysi dávno, kdyţ někdo v nějaké studentské kavárně nadával na tehdy poměrně novou A2, tak jsem se jí nijak nezastával a někdo říkal: „Ale ty tam přece píšeš―, a tak jsem řekl, ţe je lepší tam psát neţ to číst. To si nesu všemi médii, pro která jsem kdy pracoval. Občas se do něčeho jenom náhodně podívám, ale je to pořád to samé. Ale k tomu tématu, ţe zanikají kulturní rubriky. Kdyţ se podíváme do novin na stránku „komentáře―, tak tam také nečekáme politologickou studii. Je potřeba si uvědomit, ţe kaţdý z nás má zkušenosti s nějakým vedením těch redakcí, coţ jsou často lidé, kteří mají daleko blíţe k čtenáři konkrétního titulu neţ intelektuálně zaměřený kritik. Kulturní rubriky v časopisech a novinách se prostě nepíší pro literaturymilovné čtenáře. Kdyţ se někdo zajímá o literaturu, tak ho nemusí zajímat, co o tom či onom napsala Mladá fronta, Týden nebo Reflex, ale spíše by měl jít do Hosta, Tvaru a podobně. Zkrátka si myslím, ţe ten poţadavek na kulturní rubriky je problematický, protoţe se míjí s účelem daného média. Souhlasím pak s Kateřinou, ţe do toho, o čem se má psát, člověku nikdo moc nemluví. Prostor nebo moţnosti, pokud jde o ţánry, jsou samozřejmě všelijaké a je jasné, ţe kdyţ vychází nový Dan Brown, Rowlingová nebo Viewegh, zazní poţadavek vedení: „Napište o tom.― Ale uţ je jedno jak, protoţe platí zákon, ţe základem kaţdé kulturní rubriky jsou negativní recenze. K. Ka.: Coţ já jsem třeba nikdy úplně nedělala. K. Ku.: U nás se to také nikdy nedělalo. Já jsem vţdycky nerada psala negativní recenze. Samozřejmě kdyţ vyjde nový Viewegh, tak je potřeba o něm napsat a ten poţadavek je jednoznačný. Tady najednou neplatí pravidlo, ţe nesmíme opakovat jednu a tu samou knihu, ţe kdyţ ta kniha byla třeba v „Tipech―, v nějaké krátké rubrice, tak uţ se na ni nesmí napsat recenze. O „velkých― autorech a událostech se můţe psát klidně desetkrát. O Padesáti odstínech šedi všichni ve Frontě vědí, ţe je to slátanina, ale stejně se o nich píše pořád dál, protoţe jsou na čele ţebříčku a všichni víme, ţe čtenáři to vyţadují a čtou. Takţe kdyţ já v redakci navrhnu román, který si zaslouţí recenzi, tak ji samozřejmě nemusí dostat, protoţe se zrovna v tu chvíli musí psát o tom, jak se prodává Padesát odstínů šedi. Plné znění zpráv


* Na druhou stranu není to jakoby zacyklená představa zrozená v devadesátých letech, kdy mainstreamová média zahořela „kapitalismem― a v rámci bulvarizace se rozhodla, ţe literatura nikoho nezajímá? Navíc moc nerozumím tomu, proč je důleţité psát dokola o kníţkách, které se dobře prodávají — tady to médium není svobodné, ale klaní se prodejům. A navíc jeho informační hodnota klesá. K. Ku.: Ty poţadavky samozřejmě vychází seshora, přestoţe člověk vţdycky do toho plánu nabízí knihy, o kterých si nejen myslí, ţe budou mít čtenářský ohlas, ale které jsou podstatné i z jiných hledisek, třeba estetických. Jenţe ve chvíli, kdy musíte na tu jednu stranu (protoţe kultura uţ dlouho nemá víc) sestavit nějaký plán, tak samozřejmě víte, ţe největší otvírák dostane film, protoţe to má prostě největší „čtenost―. Potom muzika a ty kníţky „uvidíme, uvidíme― a z týdenního plánu si vedení logicky vybírá to, co se nejvíc čte. * Ono to potom ale vypadá tak, ţe to médium slouţí jen jako další marketingový nástroj. K. Ku.: Do jisté míry to tak je, ale zároveň je moţné nacházet cesty, jak tam dostat něco jiného. A stává se, ţe vám najednou z nebe spadne další stránka nebo se přesune inzerát nebo není fotka na první stranu, někdo má dovolenou, a příleţitostně tak vznikne větší prostor a potom dojde i na tu kulturu. V. V.: Měl jsem třeba v Týdnu recenzi na kníţku Davida Zábranského, coţ byla čtyřicetistránková obskurní próza. Recenze vyšla a byl to problém aţ ex post. Na stránku pak ale vyšla recenze o básníku Prudentiovi, kterého přeloţil a vydal Martin C. Putna, s fotkou Martina C. Putny, kolem kterého byl tehdy skandál se Zemanem a profesurou. Samozřejmě ţe potom se řešilo: „Kdo si tuhle knihu koupí?― No ale to jsou takové drobné diverze. Přesto si myslím, ţe premisou není to, ţe literatura nikoho nezajímá, protoţe kdybychom si mysleli, ţe skutečně nikoho nezajímá, tak to tam není vůbec. Kdyţ jsem třeba byl v Týdnu, měl jsem určitou dobu na starosti v sesterském časopise Instinkt jakousi kulturní dvoustránku, z čehoţ jedna strana byla stabilně věnována knize. Byl tam i sloupek, kde bylo pět knih, a potom tam byla stránka, která byla věnována recenzi o rozsahu asi dva tisíce znaků. Kdyţ to má člověk dělat týden co týden, tak vybrat kníţku, kterou stojí za to přečíst, a napsat o ní dva tisíce znaků a vybrat pět knih, o kterých stojí za to se aspoň zmínit, přece jen je nějaká propagace. Nakonec je pak problém najít něco zajímavého, i kdyţ tady vychází mnoho tisíc knih. Takţe to kritérium, ţe je kniha nějakým způsobem úspěšná, je důvodem k tomu napsat, proč je úspěšná nebo co na ní lidi zajímá. A je zajímavé, jak k tomu přistupují šéfredaktoři. Třeba Franta Nachtigall, dlouholetý šéfredaktor Týdne, měl vţdycky upřímné: „Hele, teď se mluví o tomhle, napiš o tom, já bych si o tom rád něco přečetl.― A potom mě napadá třeba Pavel Šafr, který mě vţdycky fascinoval tím, ţe kdyţ bylo něco jakoby v centru pozornosti a on to neznal, tak řekl jen: „Hm, nevím, o co jde.― Ale kdyţ se řeklo, ţe na YouTube to má ohlas, tak se hned zajímal. Myslím si, ţe to není špatný přístup, pídit se, co lidi tak táhne. Není to jenom reklama. * A nedostává se potom tištěné médium do vleku sledovanosti na YouTube a spol., kterou jenom zpoţděně dobíhá? V. V.: Tištěné médium je byznys projekt a je potřeba, aby byl atraktivní pro inzerenty. K. Ku.: U nás poslední asi dva roky sleduji veliký problém v tom, ţe uţ nestačí psát pro noviny. Podstatné je, aby ty texty byly sexy a čtivé na web a je potřeba je na ten web sázet, protoţe web má čtenost či klikatelnost, a opravdu jde hlavně o to, jak přitaţlivý bude titulek, a ne o to, co se dále napíše. Nejsou lidi Nevím, jestli ta vyprázdněnost tištěné verze a orientace na „sexy web― není příčinou klesajících prodejů. Náročnější čtenář uţ toho v novinách moc nenajde a méně náročnému stačí někde si zaklikat. Noviny si tak samy podřezávají větev, na níţ sedí. Ondřeji, máš také podobnou zkušenost? O. N.: Částečně, protoţe i v Respektu sílily tendence, abychom psali víc o bestsellerech a detektivkách. Ale přitom tak, abychom našli nějakou zajímavou, třeba sociologickou perspektivu. Zároveň jsem se vţdycky snaţil, aby ta dvoustránka recenzí měla nějaký koncept, abychom sledovali aspoň nejvýraznější tituly současné české prózy, protoţe v ničem jiném ani soustavný být nejde. Za prvé kvůli přehršli knih, které tady vycházejí, a za druhé kvůli tomu, ţe tady ty recenze prostě nemá kdo psát. Lidí, kteří soustavně sledují českou prózu a jsou schopni o ní něco pronikavého a osobitého napsat, je strašně málo. Takţe s tímhle dvojím jsem se pral. A potom jsem se ještě dostával pod tlak vedení redakce, protoţe se mu zdálo, ţe málo recenzujeme non-fiction. Ale to je ještě větší problém neţ próza, protoţe recenzenti, kteří by byli schopni napsat trochu poutavou esejistickou úvahu nad odbornou nebo publicistickou knihou, uţ vůbec nejsou k mání. Dostával jsem se tedy pod tento dvojí tlak, a protoţe jsem literaturu měl v Respektu na starosti jenom na poloviční úvazek a zajišťoval jsem ještě rozhovory, tak ta rubrika byla závislá na klubu externích přispěvatelů. K. Ku.: Je dobré, ţe v Respektu byl klub externích přispěvatelů. Já jsem třeba ve Frontě zaţila externí přispěvatele do roku 2009, kdy jsme opravdu měli lidi, kteří byli odborníky na tu kterou oblast. Těch lidí bylo třeba deset, měli rozdělené jednotlivé jazykové oblasti. Postupně ubývali, šetřilo se, takţe poslední dva tři roky uţ není nikdo. Posledním byl Radim Kopáč, který odpadl asi před rokem, a člověk uţ to opravdu musí Plné znění zpráv


obsáhnout sám, coţ je nemoţné. Rezignovala jsem na to, ţe bych dělala nějakou skutečnou kritiku. A nonfiction se u nás třeba nedělala vůbec. O. N.: Já jsem ten externí klub budoval skoro tři roky. Hodně se to proměňovalo a opravdu trvalo dva tři roky, neţ se to usadilo a domluvili jsme se na nějakém pravidelném reţimu. Potom se ale začal rozpadat v podstatě také z ekonomických důvodů. * Zároveň je někdy těţké najít dostatečně zajímavou knihu, a to nemluvíme jen o české literatuře. Ale pokud budeme mít něco zajímavého a budeme o tom chtít zajímavě napsat, tak výše zmíněných dva tisíce znaků můţe být dost málo. V. V.: Tak první je názor, kdyţ zbude místo, můţeš doplnit kontext. Já třeba hrozně rád čtu Lukáše Novosada, o kterém vím, ţe má úplně jiný vkus neţ já. Takţe kdyţ on něco doporučí a charakterizuje to svými slovy tak, ţe je to pro něj dobré, tak já vím, ţe tu knihu vlastně nemám číst. A charakteristiky v nějaké zkratce, to je přece základem psaní. * Ale pak odpadá prostor pro argumentaci, čtenář je před chytlavé „slogany― recenze postaven jako před hotovou věc — coţ pak ale sniţuje kredit ţánru i recenzenta. V. V.: Ty si pleteš masmédium s literárním časopisem. O. N.: Ty jsi řekl, ţe recenze v mainstreamovém médiu nejsou určeny pro literaturymilovné čtenáře. Tak pro koho jsou tedy určeny? V. V.: Pro lidi, co si kníţku vezmou třeba na dovolenou, ale nezabývají se literaturou hlouběji. Jsou to prostě lidé, kteří si rádi občas něco přečtou. K. Ka.: A ty ses aspoň v začátcích nepokoušel vyrovnat třeba lidem z brněnského Hosta, co nad tebou neustále ohrnují frňák? V. V.: Samozřejmě ţe tihle lidé, jakkoli okatě pohrdají mainstreamovými médii, je velmi ostraţitě sledují. V podstatě neznám lidi, kteří by měli předplatné Hosta. Znám jednoho člověka, který si z nostalgie kupuje Týden. Ale já ta média čtu proto, ţe mě to baví, stejně jako literaturu. K. Ku.: Já bych nechtěla, aby to znělo tak, ţe by recenzent měl pohrdat nějakým většinovým čtenářem, a neměli bychom říkat, ţe lidé, kteří čtou Mladou frontu, nejsou knihmilovní čtenáři a nejsou dostatečně na výši. Pro mě má kaţdý čtenář potenciál. * Tady se pořád operuje se čteností. Ale já si myslím, ţe kdyţ uţ, tak tištěné noviny a časopisy mají větší čtenost mezi lidmi, kteří čtou i kníţky. A ve vší úctě si myslím, ţe vnímat dva tisíce znaků na recenzi jako výzvu je čirá znouzectnost. V. V.: Za prvé nesdílím názor, ţe čím je text delší, tím je hlubší. A za druhé — já třeba mám principiálně odpor vůči dlouhým textům. Na internetu je nečtu vůbec a v časopise, jen kdyţ na to mám náladu a zaujme mě to. * Taková paralela — nejsem ekonom a nekupuji si specializované ekonomické časopisy, ale v deníku ekonomický článek přečtu. Proč je to u literatury problém? Proč literatura mizí ze sféry všeobecné informovanosti? K. Ku.: Kdyţ se podíváme, jak některé noviny zvenku zachraňují pád tištěných médií, tak to dělají tak, ţe právě dávají prostor hlubším a delším textům a jdou spíše směrem časopisu, který půjde víc do hloubky. * Ale tady se pořád bavíme o tom, ţe na literaturu nejsou peníze, lidi, prostor, a o nezájmu vedení redakce… O. N.: Myslím, ţe problém není ani tak v délce nebo obsahu, v tom souhlasím s Vojtěchem. Problém je v tom, ţe současné psaní o literatuře v mainstreamových médiích je reproduktivní, a ne reflexivní. Ţe jsou to opravdu jen příběhy vzniku těch knih a toho balastu kolem. A přitom i krátká noticka můţe být zajímavá. O spoustě českých kníţek nenapíšeš víc neţ stránku a nejhorší jsou ty průměrné, u kterých se ani nemůţeš pořádně naštvat. Je to takové to průměrné nic, tak proč o tom referovat? Ale kdyţ vyjde opravdu dobrá kniha, jakou byly poslední romány Kahudy nebo Reinera, ať se jim dá pořádný prostor na analýzu. Podobně jako u filmu. S Kamilem Filou často nesouhlasím a jeho texty na web jsou dlouhé fláky, ale jsou zajímavě a pronikavě napsané. Jenţe zároveň patřím k těm bolestínům, kteří nadávají, ţe prostoru pro literaturu nebo obecně pro kulturu ubývá, i kdyţ mi tak trochu zpětně dochází, jak byla někdy pravdivá kritika směrem od vedení Respektu k té „mojí― dvoustraně. Ţe byla příliš provozní a ţe tam chyběly recenze, o kterých mluvil Vojtěch. Prostě zajímavý průhled nebo myšlenka. Zase na svou obranu bych rád řekl, ţe bylo někdy opravdu těţké vyhádat si pro takový text větší prostor. Plné znění zpráv


* Dovolím si říct, ţe jste autoři schopní psát o čemkoli, zdaleka nejen o literatuře. Nedostává se i psaní o literatuře do roviny jakéhosi pop-ţánru, kdy se z něj úplně vytrácí ten kriticko-intelektuální rozměr? A vlastně je zajímavé, proč to u filmu jde a u literatury ne. Je problém v autorech, nebo v tom médiu? Nebo v české literatuře nejsou ty myšlenkové výzvy? V. V.: Já nechápu, kam přesně míříš. Ţe nejsme dostatečně kritičtí, potaţmo intelektuální? * To já nevím, jen se ptám. K. Ka.: Věc se má tak, ţe pro filmového kritika je plný úvazek. Tereza Spáčilová v ţivotě nepsala o ničem jiném neţ o filmu a nikdo to po ní dosud nechtěl, totéţ Kamil Fila. A my jsme, Vojta myslím ani ne tolik, my dvě jsme nuceny (a já to i sama chci) psát o spoustě věcí. Zvlášť kdyţ cítím, ţe tam větší prostor pro tu literaturu neproboxuju. A čím to je? K. Ka.: Vším moţným, ale literaturou to rozhodně není. V. V.: Navíc mě třeba fascinuje replikace nejenom toho, o čem se píše, ale i toho, ţe se píše velmi podobně. A naopak mě fascinovalo, kdyţ před dvěma lety vyšla Horákova próza Dvořiště, a to já Horáka nesnáším jako kritika a absolutně s ním nesouhlasím v ničem, ale ta kniha mi připadala zajímavá a současná — a jediný, kdo o ní pozitivně napsal, jsem byl v podstatě já. Občas někdo napsal, ţe je to hnusné, ale ţe o knize vůbec nebyla debata, to mi připadalo divné. Chápu, ţe debata není o Zábranském nebo o Myškové, to jsou okrajové věci. Ale podobně se moc nepsalo o Jaroslavu Ţváčkovi, jehoţ první kniha Lístek na cestu z pekla má sice své problémy, ale evidentně je to budoucí Viewegh, člověk, který umí psát čtivě. Je to zajímavý objev, i kdyby začal za pár let psát komerční sračky. Takţe kdyţ se bavíme o reflexi současné české literatury ve všeobecných médiích, tak mi tady chybí schopnost chytat se trendů. Chybí chuť vyhledávat témata k diskusi. A není to tak, ţe se ta média z nějaké vnitřní povahy spíše brání názorovým kritikům a ţe sní spíše o blogerských typech, kteří jsou schopni napsat krátký, pozitivně svěţí článek o čemkoli? V. V.: To určitě ne, výrazné názory jsou vţdycky vítány. K. Ka.: Osobně v literatuře vidím spoustu zajímavých témat, ale jak ji dělám literaturu na čtvrtinový úvazek a jsem vlastně uţ čtyři roky na rodičovské dovolené s malými dětmi, jednoduše nemám čas na to, abych psala nějakou velkou věc, obsaţnou studii, a zároveň se po mně chtějí jiné věci. Já nemyslím studii, zůstaňme u ţánru, u těch recenzí. K. Ka.: Dobře, ale sama víte, ţe kdyţ píšete kritiku, přečtete třeba pět knih, abyste napsala o jedné knize. Já si to nemůţu časově dovolit. Pokud chcete napsat skutečně kritiku jako takovou, opravdu potřebujete prostudovat spoustu dalších věcí, a to v týdeníkovém, nebo dokonce deníkovém provozu nejde. V. V.: Vţdyť všichni, kdo tu jsme, si sami vybíráme, o čem budeme psát, tak si primárně vybíráme věci, které nás nějak zajímají, takţe se dá předpokládat, ţe je sledujeme delší dobu. K. Ka.: Vybíráme si věci, které potenciálně dostanou ceny. K. Ku.: A o kterých víme, ţe budou nějakým způsobem jiskřit. U nás je velkým kritériem, kdyţ je za tím nějaká story, buď obsahově, nebo ze ţivota autora. K. Ka.: Viz ta Čerepková a její mediální reflexe. Všechno se to odvíjelo od osudu básnířky, a ne od toho, jak Alice Horáčková knihu zpracovala. O. N.: Základním problémem současných médií je také to, ţe novinářům, obzvláště těm kulturním, chybí vzdělanostní background. K. Ka.: I kdyţ uţ jsem toho dost zapomněla, jako nedovzdělaná si nepřipadám, mám dvě vysoké školy a doktorát. Jenţe v naší redakci je příliš vysoký stupeň odbornosti spíš překáţkou. O. N.: A to je podle mě chyba. Kdyţ vezmu historii Respektu, tak tamní literární rubriku vedli nejprve Jiří Peňás a Viktor Šlajchrt, potom Magdaléna Platzová s Jaroslavem Formánkem, potom já a teď uţ ji má na starosti Pavel Kroulík. Vlastně uţ jsme opravdu ti „dělníci kultury―. Nevystudoval jsem humanitní, ale přírodní vědy a při diskusích s bývalými kolegy Pavlem Turkem nebo Kamilem Filou jsem jim vţdycky záviděl jejich teoretickou nebo historickou znalost, kterou uţ samostudiem asi nedoţenu. Zároveň se ale na druhou stranu potýkám s tím, ţe kdyţ uţ seţenu externistu z akademické obce, tak pošle suchopárný text. Petr A. Bílek je spíše výjimkou. Jakou má psaní o literatuře v hlavních tištěných médiích budoucnost? Přelije se na blogy? K. Ka.: Ţádná tištěná média nemají budoucnost. V. V.: Jak to funguje s těmi blogy? Myslíš takové ty fanoušky, kteří dočtou detektivku a píšou? * Ano. Například mezi texty Kláry Kubíčkové a fanouškovskými výkřiky je uţ velice tenká hranice. V. V.: Tím se vracíme k tomu, co jsem říkal, ţe základem je negativní recenze. Bavíme se tady o tom, ţe nějakým způsobem fungujeme, takţe recenzování literatury pořád nějak funguje a nemyslím si, ţe je teď nějaká hrozná krize. * Ale máme méně prostoru, nemáme peníze na externisty, to tady padlo několikrát. Dokonce musí vypadnout inzerce, aby se objevila recenze, a podobně. K. Ku.: U nás teď není nikdo na kníţky. Je tam Ondřej Bezr, který dělá spoustu jiných věcí, a kdyţ to řeknu ošklivě, v podstatě se překlápí tiskové zprávy, které se nějakým způsobem dozdrojují, dopíší, ale člověk kopíruje to, co mu přijde do mailu, a sází to na web. A není nutné mít tam někoho, kdo by to sledoval z vlastního pohledu, protoţe stačí informovat o tom, co se zrovna děje. V. V.: Já to řeknu úplně jinak. Myslím, ţe skutečnost, ţe v některých médiích není nikdo na literaturu nebo na něco jiného, je často dána tím, ţe není Plné znění zpráv


nikdo, kdo by se o to rval. Kdo by se literaturou chtěl váţně zabývat. Já si myslím, ţe kaţdá agenda přichází s autorem. K. Ku.: Ale člověk si ji nemůţe vybrat úplně sám, vţdycky jsou tu provozní mantinely daného média. U nás bylo v roce 2008 na literaturu jedenáct lidí, jeden hlavní plus externisté, odborníci. A dopadlo to tak, ţe je tam teď půl člověka, protoţe Ondřej Bezr to dělá napůl s muzikou. Takţe jsme se za sedm let z odborného, širokého záběru, který sice byl populární, ale pořád se dotýkal nějaké intelektuálnější roviny, dostali aţ sem. K. Ka.: Slepé rameno mrtvé řeky, kdy mrtvá řeka jsou tištěná média a slepé rameno jsme my čtyři na této debatě o něčem, co uţ dávno nikdo z nás nedělá. * Nastává konec kritika ve veřejném prostoru? K. Ka.: Já jsem se třeba nikdy nepovaţovala za literární kritičku. Vţdyť to bych přece byla neuvěřitelně sebevědomá. Bývala jsem recenzentka a bylo mi v tom dobře, a teď jsem kulturní referentka. V. V.: Já jsem prostě optimista. Kdybyste se otočili k těm literárním časopisům, tak kolik tam najdete výrazných a zajímavých autorů? Kdyţ vezmete poslední ročník těch tří literárních časopisů, kolik tam najdete zajímavých a silných textů? Podle mě málo, a kdyţ uţ, budou třeba od dvou autorů. K čemu tohle hořekování? Někdo se zkrátka rozhodne jít víc tou akademickou nebo odbornou cestou. Kdyţ se vrátím k divadelní recenzi, tak tam v tomto ohledu není rozdíl. K. Ku.: My uţ také nemáme odborníky na divadlo. K. Ka.: Ale odborníky by vlastně nikdo nechtěl číst. V článcích pouţívají cizí slova, to by vám Ondřej vyhodil. O. N.: Nahradil, pokud by to šlo. K. Ka.: Ale kdyţ nahrazuje můj šéf Milan Tesař nějaký termín z literární teorie, tak ho vţdycky nahradí špatně. A kdyţ tomu nerozumí můj vysoce vzdělaný šéf s praxí čtvrt století v médiích, jak tomu můţe rozumět jedna z našich mnoha čtenářek? * Jenţe to věčné ustupování tomu hloupějšímu čtenáři je začarovaný kruh. V. V.: Já nesouhlasím s tím, ţe kdyţ je tam méně cizích slov, tak je to určeno pro hloupější. K. Ka.: To ne, ale je to jeden z rysů. O. N.: Souhlasím, ţe hořekovat nad médii je blbost. My jsme vţdycky oslovovali a sháněli lidi z akademické sféry, aby pro nás psali recenze. A chápu, ţe k nám nebude psát Pavel Janoušek, protoţe uţ píše jinam, a Pavel Janáček, který dělá Kritický klub pro Vltavu. Kdyby se tady ale objevil kritik, který by uměl pronikavě a zajímavě psát, tak po něm média skočí. Souhlasím s tím, ţe ubývá prostor nebo se rozmělňuje v kratší útvary, anotace, protoţe přece nabídka pro čtenáře musí být pestrá a nemůţeme tam dát na dvě strany recenzi na českou prózu. I proto se v Respektu objevily místo sloupku dvě krátké recenze, protoţe se vedení zdálo, ţe je současná nabídka příliš úzká a oslovuje to jen intelektuálský okruh čtenářů. Takţe chyba je i na straně kulturní literární obce, ţe se o to nikdo nepere. Nakonec kolem toho vzešlé diskuse na Facebooku končily tím, ţe Honza Němec napsal výzvu kritikům: „Tak pište!― A Jiří Trávníček napsal: „Tak ať se ozvou!― Já jsem se samozřejmě ozýval i Jiřímu Trávníčkovi, ale protoţe právě poslal jednu recenzi, která byla hodně akademická, tak jsem řekl, ţe tohle ne. Akademici nejsou ochotní se publicistice přizpůsobovat. Ani kdyţ je člověk vyzve a ponoukne myslím i docela dobrou finanční částkou — buď rovnou odmítnou, ohrnou nos, nebo potom nejsou ochotni na textu dál pracovat. * Tam je spíš problém v tom, jak funguje vědecký svět, kde výkon stojí na publikacích — ovšem těch „rivových―, které lze zahrnout do systému hodnocení vědecké práce, do onoho RIV (Rejstřík informací o výsledcích) — a to jsou recenzovaná, úzce odborná periodika. Takţe pořád něco píšete, rozhodně víc, neţ byste měli vnitřní potřebu psát. Proč si pak ve volném čase nechat kdovíkým kuchat text? K. Ku.: Myslím, ţe i kdyby tady byli literární vědci, kteří by rádi psali publicistiku, tak třeba naše noviny o ně moc nestojí. Pro ty noviny je daleko podstatnější, ţe je člověk novinář a je schopen napsat cokoli na objednávku. V. V.: Protoţe tam je ta obava, ţe akademik to nenapíše. K. Ku.: Buď ţe to nenapíše, nebo ne v rytmu těch novin. A ţe potom bude potřeba s daným textem dál pracovat a investovat do něj čas editorů, lidí, kteří s tím budou muset ještě něco dělat, coţ je kontraproduktivní. * O knize jen v dobrém To ale třeba u zmíněného Jiřího Trávníčka a Pavla Janouška není problém. To jsou zrovna kritici, kteří přečtou a napíšou. Jiří Trávníček se mi pro změnu jednou svěřil s tím, ţe spolupracoval s Hospodářkami a ty mu začaly odmítat recenze, protoţe jsou negativní. Tedy to médium nechápe, proč se musí psát negativně, kdyţ tu vyjde tolik knih?



K. Ka.: Třeba i Zdenko Pavelka ze Salonu mi říkal, ţe to je jeho kritérium. Chtěla jsem, aby nám napsal nějaké „Never More―, ţe máme v Reflexu takovou rubriku, a on řekl, ţe nenapíše, protoţe to je negativní, a ţe se celý ţivot snaţí negativní recenze nepsat. V. V.: To člověk nemůţe říct, aniţ by se potom hned nezastřelil. To je „píárista―. * Ale dovedete si představit profesionálního kritika, který přečte dvacet knih, a ţádná zrovna není na pozitivní recenzi? Co bude dělat? I špatná kniha přece můţe otevřít nějaké téma. V. V.: Jistě, dobrých knih je tak málo, ţe by s nimi člověk nevystačil. Navíc si myslím, ţe svou recenzí přispíváme do nějaké obecné debaty v rámci kulturních rubrik ostatních médií, potaţmo literatury jako takové, tak se člověk zapojuje do nějaké širší oblasti, kde na to vyjde dalších pět recenzí. K. Ku.: Ale samozřejmě, ţe ty knihy, o kterých se mluví, člověk recenzuje, i kdyţ řekne, ţe třeba nejsou v pořádku. I kdyţ je úplně neztrhám, ale mám k nim výhrady a neřeknu, ţe to jsou knihy na osmdesát, devadesát procent, coţ je naše mladofronťácké hodnocení. Ale my mluvíme i o knihách, které spadají do té oblasti, kde si je vyberu ze stovek knih, které mě osloví, a vím, ţe si je pravděpodobně nevybere nikdo jiný. V. V.: Tak takových příkladů moc neznám. Já jsem u divadla vţdycky zastával to, ţe člověk má spíše jakoby varovat před tím špatným. Divadelní sféra je trošku rigidnější neţ literární, takţe moje oblíbené téma je útočit na šedesátá léta, která jsou zde pořád strašně uctívána, počínaje Suchým, Ypsilonkou, Cimrmany a nekonče Husou na provázku. V literatuře se smát Ludvíku Vaculíkovi uţ v podstatě nejde. Jednou jsem napsal nějaký sloupek a dostal jsem řadu reakcí, proč o něm psát negativně, kdyţ je starý. Kdyţ zemře, také se o něm nebude psát negativně… Člověk se v nějaké chvíli dostává do bubliny, kdy je nekritizovatelný. Myslím si, ţe to, jak je naše společnost vůči sobě extrémně tolerantní a laskavá, jak se všichni starají o to, aby se druhý neurazil, je třeba narušovat minimálně v té neškodné oblasti, jíţ je kultura. Minimálně bude uraţen autor nebo překladatel. K. Ka.: Chceš způsobit sebevraţdu a vzít si to na triko? V. V.: Jednou jsme s kolegou Slomkem napsali do Týdne paralelně recenzi. On napsal negativní recenzi na knihu Jiřího Gruši a já jsem napsal něco negativního o Václavu Havlovi, o jeho dramatické tvorbě. A zanedlouho kolega Slomek potkal Pavla Kohouta a ten mu říkal, ţe Gruša měl teď dva infarkty a jak se ten článek Havla hrozně dotknul, a Slomek mi to pak říkal s výrazem: „Tak vidíš, kdyţ se něco stane, tak to máme na svědomí my.― Načeţ zanedlouho oba zemřeli. Ale nemám to teď na svědomí, samozřejmě. Jako ţe psát recenzi s tím, aby autor nespáchal sebevraţdu? Tak to přece ten autor nemá vydávat, kdyţ si myslí, ţe spáchá sebevraţdu kvůli tomu, ţe někdo něco napíše. * Zaţili jste nějaké kuriózní nebo kontroverzní reakce na kritiku? Padla facka? K. Ku.: Kaţdou chvíli se někdo ozývá. V. V.: Já nedostávám facky, nanejvýš mi někdo řekne „kreténe―. Fyzicky mě ale nikdo nekonfrontoval. Jen Miroslav Bambušek, divadelník, se mě ptal, proč o něm píšu tak idiotsky. Potom to ale skončil tak, ţe půjdeme na pivo a probereme to. Já jsem takový v zásadě laskavý člověk, který je společenský, a většina lidí, kteří si o mně kvůli mým textům nemyslí nic dobrého, mě nakonec bere normálně. Podle mě literární kritice chybí kontakt, který je úplně běţný v té divadelní oblasti. Do divadla musíte chodit, takţe tam ty lidi potkáváte a zanedlouho vás znají. Zatímco v literatuře si knihy necháváte posílat poštou. K. Ku.: My máme takový rozdělovník, kam chodí kolem poledne z ústředí vzkazy — takţe „vzkazy z internetu pro Klára Kubíčková―, kde naskakuje, co píší čtenáři. Nejvíc reakcí vzbudily dvě věci. Samozřejmě Michal Viewegh — kdyţ napíšete pochvalnou recenzi, dotírají na vás ti, kdo si myslí, ţe to je špatně, a naopak. A pak kdyţ jsme dělali velké téma o e-knihách, tak se takoví ti fajnškmekři ozývali, ţe jsme úplně mimo, dokonce mi psali, ţe jsem úplná kráva. * Kdysi se v A2 objevil jakýsi posměšný článek o vás a o Borisi Hokrovi, potaţmo o takovém tom roztleskávacím způsobu referování o literatuře. Jak to berete? K. Ku.: Nevydávám se za literární kritičku. Prostě píšu o tom, co vychází, a tak nějak mě to netrápí. K. Ka.: Já nemám nic, co by stálo za řeč, mně chodí jenom pozitivní zprávy. V. V.: Negativní ohlasy jsou důkazem toho, ţe člověk dělá něco dobře. K. Ka.: To se nedá tak jednoznačně říct. Ty jsi typ konfrontačního a velmi kontaktního autora a já prostě nejsem. O. N.: Kdyţ jsem se ptal Tomáše Pěkného, který mě přijímal do Respektu, co je u recenze podstatné, odvětil: „No, bylo by dobré, kdyby tam byly nějaké myšlenky.― Takţe já myslím, ţe není důleţité mít silný názor, ale hlavně argumentovat, protoţe být ranař a jenom vynášet silné a rychlé soudy je taky na houby. Kdyţ je nevyargumentuješ, tak je to na houby. A měl jsem dva konflikty. Jeden byl s Radkou Denemarkovou potom, co jsem zkritizoval jejího Kobolda. Nedotklo se jí, ţe by moje recenze byla negativní, ale to, ţe jsem její styl přirovnal k Hertě Müllerové, kterou překládá. Později jsme si to ale vyříkali. Potom jsem měl ještě konflikt s Lucií Tučkovou, kdyţ jsem psal recenzi na kníţku o Toufarovi Miloše Doleţala a tam jsem napsal, ţe ho z přirozených důvodů, čímţ jsem myslel to katolické zázemí Miloše Doleţala, Plné znění zpráv


romantizuje. A dostalo si mi vznětlivé reakce, ţe se pletu, ţe je to uráţlivé a jak si dovoluji něco takového tvrdit. To bylo hodně bizarní. * Vy všichni vlastně psaní o literatuře opouštíte. Jaký je váš hlavní důvod a jak byste to prostředí zpětně zhodnotili? Máte nějaký komentář na rozloučenou? V. V.: Kromě toho, ţe člověk přijímá nové výzvy, si myslím, ţe jsem to úplně neopustil a výrazněji se k psaní o literatuře ještě někdy vrátím. Principiálně mi vadí neochota ke konfliktu. Nemusí mít fyzickou podobu, ale měla by to být polemika, která nemusí vést k tomu, ţe se nějací lidé budou navěky nesnášet a pomlouvat, ale ţe si pojmenují některé věci. Tím, jak se situace zhoršuje, ať uţ jde o zmíněnou mediální prezentaci nebo úbytek čtenářů, je tady „syndrom ohroţeného opevněného města―, které se udrţuje, a kaţdý, kdo řekne něco negativního, je zrádce a měl by vypadnout. A to je problematické. Například rozumím tomu, proč vznikla Asociace spisovatelů, a fandím jí, ale zároveň mi ten kolektivní duch připadá problematický, protoţe primárním konkurentem spisovatele je jiný spisovatel. K. Ku.: Já jsem s tím cíleně skončila z provozních důvodů. Byla jsem vţdycky na volné noze, coţ není jednoduché. A teď se naskytlo místo na smlouvu ve Víkendu, zrovna ve chvíli, kdy uţ mě to psaní vyčerpávalo. Konečně čtu knihy, které jsem nikdy nemohla přečíst, protoţe jsem věděla, ţe z nich nic nepůjde do novin. Na druhou stranu však cítím, ţe mi psaní o kníţkách chybí, ale v podstatě mi asi stačí reflektovat to třeba na Facebooku nebo na nějakém blogu. Teď skutečně nemám prostor k tomu zabývat se hloubkově nějakou skutečnou literární kritikou. K. Ka.: Vzpomínám si, ţe to samé říkala Alice Horáčková, kdyţ to místo opouštěla úplně vyčerpaná z toho, ţe se snaţila být dobrá a snaţila se dostát lidem s akademickým vzděláním z literárních časopisů, snaţila se, aby z ní neměli legraci. O. N.: Ani já nechci opustit psaní o literatuře nadobro, spíš si vybírám oddechový čas. Do médií uţ se mi ale vracet nechce, ostatně odešel jsem kvůli dlouhodobé únavě, nebo spíš vyhoření. Jinak souhlasím s Vojtěchem, i mně chybí v literární kritice polemika, ovšem ne ve smyslu konfliktu — v tom slyším silácké plky, kterých je plný internet —, ale konfrontace, myšlenkového jiskření, třecích ploch. Líbí se mi proto diskusní rubrika, kterou v kritické části otevřel Host, nebo Polemika v Orientaci Lidových novin. Škoda, ţe například Kritický klub Pavla Janáčka je jen na Vltavě, slušel by prime timu na ČT2 nebo ČT art — moderátor tu má často zajímavější postřehy neţ pozvaní hosté. A co se týče mě, chtěl bych psát asi uţ jen o knihách, které mě nějak zasáhnou. V tom dobrém i špatném slova smyslu. Kateřina Kadlecová (nar. 1980) vystudovala bohemistiku (FF UK) a ţurnalistiku a mediální studia (FSV UK), krátce pracovala pro Respekt institut, léta editovala oficiální čtvrtletník Univerzity Karlovy Forum, sedmým rokem je redaktorkou Reflexu. Klára Kubíčková (nar. 1979) vystudovala sociologii a ţurnalistiku na FSS MU, pracovala jako tisková mluvčí Moravské galerie v Brně, v deníku Rovnost, MF Dnes, od února 2015 je zaměstnána v redakci Víkendu MF Dnes. Ondřej Nezbeda (nar. 1979) vystudoval biologii (PřF UK) a tělesnou výchovu (FTVS UK). Dva roky pracoval téţ jako meteorologický pozorovatel na Milešovce. Od roku 2007 do roku 2014 byl redaktorem Respektu. V současnosti pracuje v hospicu Cesta domů. Vojtěch Varyš (nar. 1985) je kritik a novinář, člen umělecké skupiny Sekvestoři nového ţití. Byl redaktorem časopisů Týden a Reflex, dnes na volné noze, píše tam i onde. Foto popis| Debatovalo se v kavárně Petry Hůlové Zenit Foto popis| V popředí Eva Klíčová, za ní Ondřej Nezbeda

www.literarnikritika.cz 13.5.2015

Host str. 42 Štěpán Kučera

Téma

O vývoji české internetové literární kritiky Internet vstoupil do české literatury (a česká literatura na internet) v polovině devadesátých let dvacátého století, doprovázený počáteční nedůvěrou a posléze velkými nadějemi optimistů a velkými obavami pesimistů — obě skupiny s navzájem protichůdnými pocity předpokládaly, ţe klasická tištěná média zaniknou a vlády se ujmou eknihy a i-časopisy. Na přelomu tisíciletí se ukázalo, ţe „papírové― knihy ani časopisy nezanikly a internet si začal hledat své místo ve světě uměleckých produktů jako nosič informace i nový způsob uměleckého vyjádření vedle nich.



„Hranice mezi oficiální a neoficiální literaturou se v tu dobu nevyhnutelně musely setřít. […] Lidová kultura smíchu, která se po věky vrstvila, přetrvávala a tříbila se v neoficiálních formách lidové tvorby — mimetických i slovesných — a v neoficiálním ţivotním habitu, mohla proniknout do samých výšin literatury a ideologie, aby je oplodnila a potom aby — podle stupně stabilizace absolutismu a formování nové oficiálnosti — sestupovala odtud do hierarchicky niţších ţánrů, zabydlila se v těchto níţinách, do značné míry se odtrhla od lidových kořenů, zúţila se, zmalicherněla a zdegenerovala.― To napsal Michail Bachtin o renesanční kultuře; oficiální literaturou měl na mysli díla dobově kanonizovaných autorů, neoficiální literaturou pak díla vzcházející z takzvané karnevalové kultury, která podle něj měla „specifické formy pouliční řeči a pouličních gest, uvolněné a otevřené, které nerespektovaly ţádné distance mezi partnery a oprostily se od běţných (mimokarnevalových) norem společenské zvyklosti a slušnosti―. Proč o tom však píšeme teď a tady? Poloţme si otázku, zda se internet nemůţe stát podobným karnevalem, který si vytváří vlastní pouliční řeč, a jestli internetová literatura nemůţe oplodnit a spoluvytvořit nové oficiální písemnictví. Podle Bachtina vedlo setkání vysokého a nízkého na sklonku středověku ke vzniku Boccacciova Dekameronu, Rabelaisových a Cervantesových románů nebo Shakespearových dramat, tedy děl z čela našeho literárního kánonu. Je vábivé a zároveň úsměvné představovat si, ţe dnes vznikající „blogoromány― či „romány v e-mailech― jsou předzvěstí podobných vzepětí lidského ducha. Zda je takováto vize utopistická, či vysoce pravděpodobná, jsme se pokusili prozkoumat v dnes jiţ uplynulých třech letech, a to mezi roky 2009 aţ 2012. Toto rozmezí se můţe zdát příliš krátké na to, aby se ve zkoumané oblasti odehrál nějaký relevantní vývoj, ale ukázalo se, ţe i tři roky jsou v internetovém prostředí dostatečně dlouhá doba. V nekonečném labyrintu internetové literatury jsme se zaměřili na literární kritiku sahající od internetových časopisů přes weblogy aţ po diskusní fóra. Tyto internetové zdroje a jejich proměny jsme zkoumali na pomyslné ose „tištěná—internetová literatura―. Do pólu „tištěného―, tedy maximálně spjatého s tradiční tištěnou kulturou, jsme umístili internetové deníky věnující se také literární kritice (Britské listy a Deník referendum) a internetové literární časopisy (Aluze, Dobrá adresa, iLiteratura, Wagon). Dále jsme se věnovali weblogům, tedy internetovým zápisníkům, které jsou rovněţ pevně spjaté s tradiční tištěnou kulturou, ale přece jen víc vyuţívají specifika nových médií — bohuţel jsme však nenašli jediný weblog věnovaný literární kritice, který by byl aktivní v obou zkoumaných ročnících. I takové zjištění však vypovídá cosi o trvalosti literárních výdobytků v této oblasti. „Síťovému― pólu se přibliţují literární servery neboli kolektivní knihovny původní, „amatérské― tvorby. Těch na českém internetu existuje celá řada (Písmák, Totem, Literra, Liter.cz, Blueworld, Epika.cz a tak dále). Na cestě od tradičních k novým médiím jsme se dostali aţ k druhému pólu, k formě ryze internetové, nejvíc odpoutané od tradičních forem psaní o literatuře. Tu představují diskusní servery (Nyx, Okoun). Facebook Období mezi roky 2009 a 2012 bylo v kontextu českého internetu poznamenáno především významným nárůstem uţivatelů sociálních sítí, především Facebooku (přičemţ v „nástupní― fázi jsou zatím Twitter nebo sluţba Google+). Jen pro přiblíţení kontextu uveďme, ţe začátkem roku 2009 měl Facebook přibliţně sto padesát tisíc registrovaných uţivatelů, kdeţto začátkem roku 2012 to byly dva miliony a v polovině roku 2013 okolo čtyř milionů. Na Facebooku probíhají diskuse, které bychom mohli nazvat literárněkritickými, ať uţ jde o komentáře k příspěvkům ve specializovaných skupinách jako „Poezie pro kaţdý den― či „Výpisky z četby―, nebo o „volné― příspěvky, tedy statusy jednotlivých uţivatelů a komentáře k nim. Stejně jako další, ryze síťové projekty (například diskusní servery) také Facebook nahrává dialogičnosti a z literárněkritických ţánrů pak polemice. Nakonec však stejně jako v celém internetovém prostředí záleţí především na tom, jaké obsahy si uţivatel z nepřeberného mnoţství vybere (v případě Facebooku pak záleţí na tom, jakými „přáteli― se na svém účtu obklopí) — od toho se odvíjí, jak kvalitní a kultivované (nejen literárněkritické) polemiky uţivatel uvidí, případně i absolvuje. Jako názorný příklad můţeme zmínit status, jejţ spisovatel Jaromír Typlt napsal na svůj veřejný profil (24. května 2013) a v němţ ostře zkritizoval literárního vědce Jiřího Trávníčka za to, ţe (dle Typlta) označuje čtenáře „vysoké literatury― (tedy autorů jako Robert Musil, Marcel Proust či James Joyce) za předstírající snoby. Tento status vyvolal nejen řadu pozitivní zpětné vazby pomocí tlačítka „To se mi líbí― (od uţivatelů, jako je například nakladatel Petr Minařík, básník Josef Straka, publicista Adam Drda a další), ale i poměrně obsáhlou diskusi, do níţ vedle Typlta vstoupil i básník Jonáš Hájek nebo literární vědec Pavel Janáček — kaţdý z nich se ze svého pohledu vztahoval k dílu klasických moderních spisovatelů nebo k problematice čtenářství (případně k problematice čtenářství v pojetí Jiřího Trávníčka), ovšem debata probíhala ve velice smířlivém duchu, aţ nečekaně vzhledem k úvodnímu exaltovanému příspěvku Jaromíra Typlta. Celá polemika však neskončila Facebookem — redakce Dobré adresy ji následně „překlopila― na stránky svého časopisu, čímţ se z původně interaktivní diskuse „prozumentů― (řečeno s Markem Posterem) stal „tradiční― publicistický materiál. Tím se dostáváme k literárním webům. Všechny analyzované projekty, s výjimkou weblogů a diskusních serverů, mají své facebookové stránky, ačkoli je vyuţívají kaţdý po svém — například profil časopisu Aluze Plné znění zpráv


obsahoval v uplynulých třech letech pouze dva příspěvky, kdeţto časopis iLiteratura své čtenáře přes Facebook téměř denně upozorňoval na aktuální články. Časopis Wagon na tuto sociální síť přesunul celou svou existenci a redaktoři Dobré adresy svůj časopis „personifikovali―, kdyţ zaloţili osobní profil „Dobrá Adresa―, jejímţ jménem a v ţenském rodě následně upozorňují na nová čísla časopisu, ale i na texty redaktorů vycházející v ostatních periodikách. Internetové deníky V internetových denících v roce 2012 nehrála literární kritika, a literatura obecně, zdaleka tak významnou roli jako v roce 2009. Příčin můţe být několik, například omezený okruh autorů, v němţ „výpadek― jednoho člověka, který se literaturou kontinuálně zabýval, můţe znamenat zmizení celé této oblasti ze stránek titulu (stejně jako například účast některého z redaktorů na filmovém festivalu můţe téma „film― snadno dostat před „literaturu―, co se týče počtu článků). Lze dokonce vyslovit hypotézu, jestli zvláště v Britských listech úbytek literární kritiky nesouvisí s určitou řekněme politickou radikalizací, jinak řečeno, ţe na tradiční reflexi literatury v záplavě politicky angaţovaných témat zkrátka jaksi nezbývá čas. Šéfredaktor Britských listů Jan Čulík k nízkému počtu literárněkritických textů dodává: „Není to záměrné, ale napadlo mě, jestli to není odrazem klesajícího zájmu o uměleckou literaturu v české společnosti. Je fakt, ţe se osobně spíš zabývám filmem, neboť jsem měl pocit, ţe má na společnost daleko větší vliv neţ beletrie.― Literární časopisy Oproti roku 2009 internetový časopis Aluze v roce 2012 omezil počet literárněkritických textů (a nedodrţel ani avizovanou periodicitu tří čísel ročně). Dobrá adresa se místo klasickým novinářským ţánrům, které se v roce 2009 na stránkách časopisu běţně objevovaly, začala věnovat spíš svébytné esejistice, často hraničící s beletrií. To mohlo být způsobeno nedostatkem „ukázněných― autorů, schopných a ochotných psát klasické recenze a kritiky. Jistě se zde však projevilo i svobodnější internetové prostředí, které snese i výstřednější texty, protoţe jejich autoři — nejexemplárněji Ondřej Horák, někdejší redaktor Lidových a Hospodářských novin — publikují zároveň v tištěných periodikách, kde zákonitosti tradičních ţurnalistických ţánrů dodrţují. Konečně server iLiteratura si v roce 2012 jako jediný ze sledovaných titulů udrţel počet literárněkritických textů srovnatelný s rokem 2009 a (spolu s Portálem české literatury, jemuţ se zde nevěnujeme, protoţe se nezabývá literární kritikou) pokračoval v cestě profesionalizace a konkurenceschopnosti i v rámci tištěné časopisecké produkce. Na celé situaci se však zjevně podepisovala a dodnes podepisuje skutečnost, ţe udrţet dlouhodobě „profesionální― úroveň obsahu, jak vyţaduje tradice tisku, je v „amatérském― prostředí internetu krajně obtíţné. Dodejme, ţe „amatérským― máme v tomto kontextu na mysli prostředí bez finančních prostředků, které profesionální redakce ke své činnosti potřebuje. Literární servery V oblasti literárních serverů se v průběhu zkoumaných tří let na první pohled mnoho nezměnilo — byly do značné míry hlavně sdíleným prostorem, nikoli titulem výhradně řízeným redakcí „shora―, a jsou tedy v „amatérském― prostředí internetu poněkud odolnější a „trvanlivější―. S touto tezí souzní například fakt, ţe na serveru Totem se sekce „Doporučujeme―, koncipovaná původně jako oficiální časopis, změnila v prostý souhrn příspěvků doporučených redakcí. Ovšem stále přetrvává snaha přiblíţit se světu tištěné literatury, coţ dokládal například plán vydávat nejúspěšnější příspěvky kniţně. Přesto i tady jsme zpozorovali zajímavý fenomén, související s výše zmíněným rozmachem sociálních sítí. Redaktor a zároveň administrátor Totemu Martin Zborník uvedl, ţe „nastala jakási éra Facebooku a sociálních sítí, které do značné míry pozměnily nejen obsah internetu, ale také chování jeho uţivatelů. […] Lidé si s oblibou publikují svá díla na sociálních sítích, kde na svoji stránku shromaţďují stále více příznivců, čímţ klesá návštěvnost kulturních médií, Totem nevyjímaje. Proto jsme, ač se přiznám neradi, museli pod příspěvky dát tlačítko ‚Like‗, které umoţňuje propojení příspěvku s domovskou stránkou uţivatele na Facebooku. Návštěvnost Totemu od té chvíle začala rychle růst.― Docházelo tedy k pozoruhodnému jevu, kdy se literární servery, dosud často vnímané spíše jako jakési „niţší― patro internetu, vymezily proti novějšímu síťovému fenoménu, přicházejícímu jakoby ještě více „zdola―, a posilnily tím svou vlastní prezentaci jako projektu etablovaného v tradiční, „vyšší― kultuře. Zároveň se onomu novějšímu fenoménu přizpůsobily (zavedení tlačítka „Like―), čímţ ho včlenily do vlastního prostoru. Diskusní servery Diskusní servery, leţící na samém síťovém pólu dříve načrtnuté osy „tištěná—internetová kultura―, jsou ještě méně centralizované neţ literární servery a pro svou bezbřehost se zdají být prototypem internetové kultury. Diskusní kluby o literatuře na dvou velkých serverech Okoun a Nyx, sledované roku 2009, fungovaly i o tři roky později a debaty se na nich průběţně rozhořívaly a zase uhasínaly. Lidé stojící za provozem diskusních serverů nemají potřebu vymezovat se vůči sociálním sítím — ostatně diskusní kluby jako otevřený prostor registrovaných uţivatelů jsou Facebooku a dalším sítím do jisté míry podobné. Marek Janda, administrátor Nyxu, říká, ţe návštěvnost tohoto serveru byla mezi roky 2009 a 2012 víceméně konstantní, a o vlivu sociálních sítí vůbec nechce spekulovat. Co bylo dál? Zdá se tedy, ţe internetové projekty vývojově spjaté s tradiční tištěnou kulturou měly sklon buď zanikat, anebo se naopak vydat cestou skutečné profesionalizace, obvykle s finanční podporou státu. Čím blíţe měly zkoumané projekty k „síťovému pólu―, tedy k představě decentralizovaného prostoru, tím větší ţivotnost v kyberprostoru projevovaly. Vzrůstající roli měly ve sledovaném období sociální sítě s Facebookem v čele, jeţ se Plné znění zpráv


pro některé projekty staly vítaným pomocníkem a platformou, v níţ lze oslovit širší publikum, a pro některé naopak v jistém smyslu konkurencí. Dnes jiţ některé z literárních časopisů v internetovém prostředí čtenář nenajde, nebo je najde ve stavu podobném kómatu. Aktuality několik roků staré vykazují jak Aluze, tak Wagon. Velmi dobře se však daří iLiteratuře, přibyl internetový odrodilec časopisu Host H7O. S obměnami ve jménech portálů a ve sloţení jejich tvůrců však lze v obecné rovině sledovat ve vývoji literární kritiky na internetu podobné tendence jako před dvěma roky. Roste role sociálních sítí, „ţivotnost― vloţeného textu se naopak zkracuje. Kdyţ šéfredaktorka iLiteratury Jovanka Šotolová vypočítává specifika internetových textů, píše: „Přinášejí pohotovější a pro mě jednoznačně dostupnější informaci neţ tištěná periodika, umoţňují srovnání, je moţné informace ověřit nebo doplnit z více zdrojů… samé výhody.― Tím se mimoděk dotýká důleţitosti „vysoké―, tištěné kultury. Kaţdý, kdo se pohybuje v prostředí internetu, totiţ musí ověřovat, vybírat, srovnávat. Pro člověka bez kvalitního základu z oblasti tištěné kultury (kam počítáme i systém školního vzdělávání) se internet stane nepřehledným labyrintem a jeho výhody se okamţitě změní v nevýhody. Je tedy zřejmé, ţe bez terciární oblasti médií, bez masové komunikace, by síťová média nemohla smysluplně existovat a internetová literární kritika (byla-li by jaká) by se stala nesrozumitelnou změtí výkřiků bez začátku a konce. Na druhou stranu, pokud člověk kultivovaný tištěnou literaturou najde svůj individuální klíč k uspořádání internetového chaosu, objeví prostředí, které můţe „vysokou kulturu― zpětně obohatit svou karnevalovou ţivelností a nespoutaností. ‘ Lze dokonce vyslovit hypotézu, jestli zvláště v Britských listech úbytek literární kritiky nesouvisí s určitou řekněme politickou radikalizací. ‗ Foto popis| O autorovi| Štěpán Kučera, Autor je redaktor a literární publicista, působí na Katedře mediálních studií na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity.

Fenomén Kukiz 14.5.2015

ČRo Plus

str. 02


Jan FINGERLAND, moderátor -------------------Jedním z překvapivých jmen v prvním kole polských prezidentských voleb byl rocker Pawel Kukiz. Kdo je tento muţ a proč u polských voličů tak uspěl? Hovoří politolog z Fakulty sociálních věd Josef Mlejnek. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Za faktického vítěze prvního kola polských prezidentských voleb lze označit Pawla Kukize. Sice skončil se skoro jednadvaceti procenty hlasů aţ na třetím místě, nicméně právě jeho voliči rozhodnou o tom, kdo ze dvou finalistů nakonec prezidentský úřad u našich severních sousedů získá. Zda dosavadní prezident Bronislaw Komorowski, podporovaný vládní Občanskou platformou, nebo Andrzej Duda, kandidát opoziční strany Právo a spravedlnost. Prezident Komorowski, vystrašený z toho, ţe v prvním kole skončil aţ druhý, se snaţil voličům Kukize okamţitě zalíbit: slíbil iniciaci referenda o zavedení jednomandátových volebních obvodů pro volby do dolní parlamentní komory a téţ o zrušení financování politických stran ze státního rozpočtu. Kukiz se však na Facebooku této nabídce vysmál. Není divu, vládní Občanskou platformu, podobně jako opoziční Právo a spravedlnost, povaţuje za oligarchické mocenské struktury, které celé Polsko dusí. V taţení proti nim mají být dalším důleţitým mezníkem podzimní parlamentní volby. A za jednu z klíčových met boje s politickými stranami povaţuje rockový hudebník Kukiz právě prosazení jednomandátových volebních obvodů neboli většinového systému. Skutečnost, ţe volič zde můţe hlasovat pro vybranou osobnost, nikoliv pro partajní kandidátku, má dle Kukize notně přispět k odpartajnění politiky, ke svrţení vlády stranických baronů. Jde o představu dosti naivní, kterou snadno vyvrací pohled na britskou či americkou politickou scénu, kde většinový volební systém udrţuje, přes občasné výkyvy, existenci systému dvou velkých stran. V Kukizově Polsku pak tamní poměrný volební systém voličům umoţňuje přímo určit, kteří lidé z dané kandidátní listiny získají mandát. To ale lidi jako Kukiz a jejich voliče moc nezajímá. Jsou rozzlobeni na poměry a chtějí, aby se jejich rozhořčení projevilo co nejviditelněji na politické scéně. Těţko přesně určit, z čeho všeho takové pocity pramení. Polská ekonomika šla Plné znění zpráv


v posledních letech nahoru, byť z tohoto vzestupu určitě netěţily všechny sociální skupiny ani všechny regiony rovnoměrně. Česká ekonomika si rovněţ nevede špatně, a přitom u nás zaţívají úspěch hnutí s rétorikou velmi blízkou té Kukizově. Coţ se týká nejen Úsvitu přímé demokracie, ale i dnes vládního hnutí ANO Andreje Babiše. Podobné politické útvary slaví úspěchy po celé Evropě, i v takzvaných zavedených demokraciích. Uvedený trend vyvolává v ţivot řada faktorů, jeden z nich však určitě tvoří i jakési kulturně-společenské znechucení občanů z politických stran a stranické politiky. Lidem se prostě líbí nezávislost, neformálnost, nesvázanost s teoretickými koncepcemi či pevnou organizační strukturou. Ovšem v praxi pak často volí velmi netransparentní subjekty, které poţadované vlastnosti pouze marketingově imitují. V tomto ohledu se ale Pawel Kukiz z trendu poněkud vymyká - jeho kampaň nemajetného rockového rebela s příčinou byla patrně hodně autentická.

Stroukal: Bitcoin zajímá banky, moţná ale za něj koupíte i vraţdu 14.5.2015 mesec.cz str. 00 Arsen Lazarevič Bitcoin je nový fenomén, který začal zajímat některé banky. Dočkáme se například spořicího účtu nebo podílových fondů v bitcoinech? Zeptali jsme se na to odborníka Dominika Stroukala. Dominik Stroukal Vystudoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze a Fakultu sociálních věd UK, kde se věnoval sociologii médií. V současnosti je výkonným ředitelem společnosti Bitcoin Consulting, předsedou Ludwig von Mises Institutu pro Českou a Slovenskou republiku, dokončuje doktorát na Katedře ekonomie Národohospodářské fakulty VŠE a přednáší ekonomické předměty na Vysoké škole finanční a správní a několika dalších školách. Profesně se věnuje ekonomii médií, teorii ekonomických systémů a kryptoměnám. Má také jednu netradiční zálibu – sbírá objímky doutníků. Jak se k tomu člověk dostane, ţe pracuje jako konzultant v oblasti bitcoinu? Kryptoměny jsou relativně nový fenomén a navíc od základu odlišný od současných peněz. Řada zásadních odlišností, jako je například omezená zásoba mincí, kryptografie, nezávislost na státu, transparentnost, ale současně i anonymita, čím dál více lidí přitahuje a často i děsí. Přirozeně tak vzniká poptávka po lidech, kteří by široké veřejnosti a konkrétním lidem pomohli bitcoin pochopit a navrch ukázat, v čem by pro ně mohl být výhodný. Jelikoţ je zájemců o tuto novou technologii čím dál více, bylo logickým krokem oslovit další kolegy a začít poskytovat tyto sluţby kvalitněji a na komerční bázi. Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody této měny? Hlavní výhodou bitcoinu je technologie, kterou vyuţívá, tzv. blockchain. Nejčastěji ji popisuji jako sdílenou transparentní účetní knihu, kterou můţe kdokoliv kdykoliv otevřít (na internetu je nahrána např. na blockchain.info) a podívat se na jakoukoliv transakci v historii. Bitcoin je jeden ze způsobů, jak tuto myšlenku vyuţít, pomalu se však objevují další. Sdílenou účetní knihu s automatickým ověřováním jedinečnosti transakcí lze vyuţít pro nejrůznější katastry, převody majetku, potvrzování identit apod. Velkou nevýhodou je bezpečnost. Často si můţete přečíst příběhy lidí, kteří vlastní chybou přišli o jmění v bitcoinech. Věřím, ţe se to brzy změní, například v Čechách vznikla hardwarová peněţenka Trezor, lidé se také přirozeně více zajímají o to, kde mají své bitcoiny uloţené. Zajímají se o tuto měnu také banky? Banky dle mého názoru trochu zaspaly a teď se to snaţí napravit. Několik bank v Čechách uţ se ozvalo, ţe by je technologie bitcoinu zajímala. Nechtějí zůstat pozadu a dává to smysl. Můţete jmenovat banky, které zaujal bitcoin?



To nemůţu, jedná se však o jednu z největších bank na našem trhu, zároveň se o bitcoin zajímají banky, které patří mezi lídry v privátním bankovnictví. Co je na bitcoinu konkrétně zajímá či láká? Povaţují ho za konkurenci? Nemyslím si, ţe bitcoin povaţují za konkurenci. Ptají se jich však klienti a navíc dnes, kdyţ jsem prakticky na jakékoliv finanční či bankovní konferenci, otázce na bitcoin se nikdo nevyhne. Někteří tak jednoduše nechtějí zůstat neinformovaní, jiní ale mají skutečný zájem o inovaci, která je minimálně mediálně nepřehlédnutelná. Myslíš, ţe je reálné, ţe banky budou nabízet nějaké produkty s měnou bitcoin? Banky musí reagovat na poptávku svých zákazníků. Pokud budou zákazníci bitcoinové produkty chtít, banky budou reagovat. Bitcoin je však jedinečný tím, ţe ke zřízení „účtu― vám stačí mobilní telefon nebo počítač, dokonce se dá na několika místech v Praze účet vytisknout na papír. Banku tak lidé nepotřebují, ale domnívám se, ţe banky získají ve světě kryptoměn jinou roli. Moţná budou zprostředkovávat úvěry od lidí s přebytečnými penězi k lidem, kteří si je chtějí za úrok vypůjčit. Moţná najdou svou roli jako bezpečné úloţiště bitcoinů, stejně jako tomu bylo v počátcích bankovnictví u drahých kovů. Jak jsem jiţ zmínil, bezpečnost je stále zásadním problémem. Dočkáme se například spořicích účtů či podílových fondů v bitcoinech? Ve Spojených státech před nedávnem vstoupila na burzu první bitcoinová investiční společnost. Vznikají první bitcoinové deriváty. Jak do systému omezené zásoby bitcoinů (nyní jich je 14 milionů a stále pomaleji přibývají aţ na 21 milionů v roce 2140) vnést úrok za ukládání peněz si nedovedu představit. Bitcoin je jako zlatý standard se stoprocentním krytím, nelze tedy vytvářet peníze z ničeho, jako je tomu nyní a bylo tomu prakticky celé moderní dějiny. V minulosti ministr financí Andrej Babiš na téma bitcoinu řekl: „Je to pro mě šok, vůbec netuším, co to je, a pokud vím, tak nikdo bitcoinem neplatí. Ta měna nemá nějakou dobrou pověst. To bude asi nějaký omyl, fakt to není v pořádku.― Nyní tuto měnu chce prostřednictvím Ministerstva financí regulovat. Jak se na to díváte? Nepřekvapuje mě to. Bylo by bláhové se domnívat, ţe bude mít stát pochopení pro konkurenci své monopolní měny. Regulovat decentralizovaný systém bude však obtíţné. Ale počítáme s tím, ţe regulace přijde, stát má ostatně přirozenou touhu regulovat cokoliv, čemu nerozumí. A vlastně i to, čemu rozumí. Měna bitcoin je kritizována kvůli tomu, ţe s ní lze nakoupit například drogy. Měna je také často vyuţívána pro praní špinavých peněz… Stejně tak s dolary, moţná je to u dolarů ještě častější, to se těţko odhaduje, ale nedivil bych se tomu. Dolary jsou navíc mnohem anonymnější, dají se schovat do tašky a vyměnit během dne anonymně řadu vlastníků. Oproti tomu je jakákoliv transakce v bitcoinech zaznamenána veřejně v blockchainu. Navíc zakazovat bitcoin kvůli tomu, ţe ho lze vyuţít k nelegální činnosti, je nesmysl. Slyšel jsem, ţe řada lidí získává drogy nabízením sexu. Sex bych kvůli tomu ale nezakazoval. Dokonce jsem se setkal s názorem jednoho příleţitostného uţivatele halucinogenních drog, který mi neoblomně tvrdil, ţe tyto servery, kde je moţné koupit za bitcoiny drogy, údajně pomáhají, neboť lidí nemusí umírat či si kazit zdraví na nekvalitních drogách, které jsou často smíchané s nejrůznějšími jedy. Jak se na tento poměrně radikální názor díváte? Není to spíše jen podpora konzumování drog? Tvrdí se, ţe drogy koupené pomocí bitcoinů jsou skutečně kvalitnější. Nevím, jak se to zjišťuje, ale ekonomicky to dává smysl. Za dolary si kupujete drogy pravděpodobně na ulici od gangsterů. Na temné straně webu se dají nakupovat různé věci a také drogy na systémech podobných aukčním serverům s referencemi apod., takţe si dovedu představit, ţe můţe být zajištěna lepší kvalita. Rozhodně je to ale marginální záleţitost, podle jednoho sociologického výzkumu uţivatelů bitcoinu jsou nákupy drog zanedbatelnou sloţkou spotřebního koše bitcoinové ekonomiky. Mnohem častější jsou dary nebo elektronika. Objevily se dokonce zprávy, ţe s bitcoinem lze koupit vraţdu kdekoliv na světě. Skutečně je to moţné? Není třeba měnu proto regulovat? Plné znění zpráv


Stránka, kde někdo anonymně nabízí vraţdu kdekoliv na světě za bitcoiny, opravdu existuje. Podle řady lidí je to však nesmysl, jelikoţ je cena podezřele nízká. Je to zajímavá oblast, které se shodou okolností budu věnovat za dva týdny na jedné konferenci v Brně. Je dobře, ţe to lidi zabývající se kyberzločinem zajímá. Vraţda je ale zločin, ať je zaplacena čímkoliv, na to musíme pamatovat. Kdyby se měla vţdycky zakázat měna, za kterou byla objednána vraţda, tak dost moţná zůstane jenom bitcoin. Děkuji za rozhovor. URL| http://www.mesec.cz/clanky/stroukal-bitcoin-zajima-banky-koupite-ale-za-nej-i-vrazdu/

MILIÓN UPRCHLÍKŮ NENÍ PRO EU MOC... 14.5.2015 Reflex str. 33 Téma TEREZA STONIŠOVÁ Během doby, kdy vznikal tento rozhovor, připlulo na italský ostrov Lampedusa dvě stě uprchlíků. Krátce předtím jich cestou přes Středozemní moře několik set utonulo. O tom, jak tento problém řešit, uvaţuje odborník na bezpečnost a migraci TOMÁŠ WEISS z Institutu mezinárodních studií FSV UK. * Je řešením vracet migranty zpět, odkud připluli, nebo se je pokusit integrovat? Samozřejmě integrovat. Uprchlíků by se taková debata vůbec neměla týkat, protoţe mají právo na azyl. Je zde zásada non-refoulement (zakotvená v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z července 1951 – pozn. red.), která říká, ţe i kdyby člověk nebyl politický uprchlík, tak ho nesmíme vrátit do jeho původní země, pokud by byl jeho ţivot ohroţen. Je to náš mezinárodněprávní závazek. * Pak tedy zcela padá debata o tom, zda uprchlíky vracet, či nikoli... Debata o tom, ţe bychom vraceli uprchlíky do zemí, jeţ jsou rozvrácené a kde panuje občanská válka, je podle mě úplně scestná. Zcela ignoruje to, k čemu jsme se dobrovolně zavázali, protoţe jsme to povaţovali za morálně správné. Ţenevská konvence vznikla po druhé světové válce na základě čerstvé evropské zkušenosti a toho, jak uprchlíci z evropských zemí, například Ţidé, byli vraceni – například ze Švýcarska – do nacistického Německa. Vedle toho zde byly milióny lidí přesídlených a prchajících v prvních letech po válce. Řeklo se tedy: Budeme uprchlíky chránit. * Je to ale správná paralela? Do sedmdesátých let zde v podstatě ţádní uprchlíci nebyli, protoţe bylo mnohem jednodušší získat legálně pracovní povolení. A kdyţ jste chtěli utéct před reţimem – coţ nyní chtějí uprchlíci z Afriky a Blízkého východu –, tak si stačilo poţádat o pracovní vízum a za tři dny jste dostali razítko. V sedmdesátých letech tohle skončilo. Západní státy začaly být mnohem opatrnější. Začala ekonomická krize a zesílil hlas, podle něhoţ nám přistěhovalci berou práci. Takţe o politický azyl si začali ţádat jak skuteční uprchlíci, tak ekonomičtí migranti – byl to způsob, jak se dostat legálně do Evropy. To ve svém důsledku vedlo k promíchání debaty o uprchlících a ekonomických migrantech. * Předpokládáte, ţe vzhledem k nynějším okolnostem dojde ke změně v evropské azylové politice či přístupu k uprchlíkům? Ne. * Proč? Protoţe politicky je to velmi nebezpečné téma. Ţádný politik do toho nepůjde. Jednoduše neví, jak to udělat a neztratit hlasy voličů. Ti totiţ často slyší na názory a la „pevnost Evropa―. A tak se dostáváme obloukem do zcela jiné roviny problému přistěhovalectví, do té politické. V okamţiku, kdy někdo řekne: Chci přijímat více migrantů, tak ho okamţitě všechny ty Le Penové a Farageové veřejně ukřiţují. Proto, kdyţ se podíváte třeba na Plné znění zpráv


Sarkozyho, zjistíte, ţe se z něj stal před francouzskými prezidentskými volbami ultrapravicový politik. Prostě proto, ţe musel. * Co kdyţ problém přeroste do mnohem monumentálnějších rozměrů? Za loňský rok se dostalo do Evropy přes Středozemní moře 219 tisíc uprchlíků. Pro letošek se odhady blíţí k miliónu. Ale milión v rámci pětisetmiliónové EU není moc. * Mně se zdá, ţe to je moc. No dobře. Libanon je čtyřmiliónová země, a má více neţ milión uprchlíků, zejména ze Sýrie. Turecko má v tomto okamţiku skoro dva milióny uprchlíků ze Sýrie. A to nikdo neřeší. Proč? Přitom ti lidé tam ţijí v naprosto nevyhovujících podmínkách. Takţe, měřeno perspektivou těchto zemí, v Evropě ţádní uprchlíci v podstatě neţijí. V zemích třetího světa naopak ano – a to v hrozivých, nepředstavitelných podmínkách. * Co tedy dělat, aby se situace zlepšila? Neexistuje dobrá odpověď ani dobré řešení. Ano, jsme nějakým způsobem za situaci spoluzodpovědní, na druhou stranu my nemůţeme vyřešit libyjské nebo syrské problémy a oni by určitě ani nechtěli, abychom to dělali. Evropané by byli okamţitě obviněni z neokolonialismu. My jim můţeme pomáhat, ale vyřešit si to musí sami. Jenţe pak jsou tady jednotlivci, kteří jsou chyceni do pasti – doma ţít nemohou, protoţe by je velmi pravděpodobně zabili. A kam mají jít?! Kam půjdete z Libye?! Do pouště nebo do okolních zemí, kde na tom nebudete o moc lépe!? Tak to raději zkusíte přes moře. Jenţe my máme svou schengenskou legislativu, která říká: Chraňme hranice. Takţe jak z toho ven? Jak jsem jiţ řekl, řešením není vracet je zpátky. A změn v azylové a imigrační politice se z politických důvodů jen tak nedočkáme. * Myslíte, ţe operace na záchranu tonoucích uprchlíků pomohou? Operace „Mare nostrum― určitě pomohla v tom, ţe zachránila spoustu lidských ţivotů. Lovili je z vody, zachraňovali. Na druhou stranu díky tomu, ţe se dověděli, ţe kdyţ se potopí, někdo je z té vody zachrání, rozhodla se spousta dalších lidí vyplout. * Co bude nyní následovat? Uprchlíci budou zřejmě přicházet do Evropy ve velkém dál... Nikdo neví, jak budou ta čísla v budoucnosti vypadat, i kdyţ se o to třeba Frontex pokusil. Kdyţ se vedle Sýrie zhroutí i Libanon a krachne Egypt, tak máme asi docela velký problém. Ale jinak si stojím za tím, ţe ta čísla ještě nejsou nijak ohromná. Foto autor| FOTO PRO F I M E D I A . C Z

Téma Reflexu: Chceme v Česku uprchlíky? A kolik jich má být? 14.5.2015

reflex.cz

str. 00

Komentáře

Téma uprchlíků je ţhavé a kaţdý den se na lodích ve Středozemním moři odehrávají lidská dramata, kdyţ se utečenci z Afriky a Blízkého východu snaţí dostat do Evropy. Evropská komise proto přišla tento týden s plánem, kolik uprchlíků mají přijmout jednotlivé členské země. Odmítá to ale Velká Británie, ale i Česko, Slovensko či Maďarsko. Měla by naše země přijmout více imigrantů? A jaká je podstata tohoto problému? Řeší to několik textů v novém vydání Reflexu. Zpravodaj České televize na Blízkém východě, Jakub Szántó, se podíval na příčiny a pozadí současné uprchlické vlny, na pekelný byznys, který se kolem toho roztočil, i na místa, kde problém vzniká. Tereza Stonišová připravila rozhovor s Tomášem Weissem, odborníkem na bezpečnost a migraci z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Ten tvrdí, ţe ani milion uprchlíků by nebyl pro Evropu moc. Plné znění zpráv


Ekonom Matěj Bajgar, který působí na Oxfordské univerzitě, zase vysvětluje důvody, proč by Česká republika mohla z vlastní vůle přijmout více azylantů, neţ tak činí dnes. Velké téma o uprchlících si můţete přečíst v novém vydání Reflexu č. 20/2015, které vychází ve čtvrtek 14. května.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/64080/tema-reflexu-chceme-v-cesku-uprchliky-a-kolik-jich-ma-byt

Milión uprchlíků není pro EU moc... 14.5.2015

reflex.cz

str. 00

Hlavní články

Během doby, kdy vznikal tento rozhovor, připlulo na italský ostrov Lampedusa dvě stě uprchlíků. Krátce předtím jich cestou přes Středozemní moře několik set utonulo. O tom, jak tento problém řešit, uvaţuje odborník na bezpečnost a migraci Tomáš Weiss z Institutu mezinárodních studií FSV UK. Je řešením vracet migranty zpět, odkud připluli, nebo se je pokusit integrovat? Samozřejmě integrovat. Uprchlíků by se taková debata vůbec neměla týkat, protoţe mají právo na azyl. Je zde zásada non-refoulement (zakotvená v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z července 1951 – pozn. red.), která říká, ţe i kdyby člověk nebyl politický uprchlík, tak ho nesmíme vrátit do jeho původní země, pokud by byl jeho ţivot ohroţen. Je to náš mezinárodněprávní závazek. Pak tedy zcela padá debata o tom, zda uprchlíky vracet, či nikoli... Debata o tom, ţe bychom vraceli uprchlíky do zemí, jeţ jsou rozvrácené a kde panuje občanská válka, je podle mě úplně scestná. Zcela ignoruje to, k čemu jsme se dobrovolně zavázali, protoţe jsme to povaţovali za morálně správné. Ţenevská konvence vznikla po druhé světové válce na základě čerstvé evropské zkušenosti a toho, jak uprchlíci z evropských zemí, například Ţidé, byli vraceni – například ze Švýcarska – do nacistického Německa. Vedle toho zde byly milióny lidí přesídlených a prchajících v prvních letech po válce. Řeklo se tedy: Budeme uprchlíky chránit. Je to ale správná paralela? Do sedmdesátých let zde v podstatě ţádní uprchlíci nebyli, protoţe bylo mnohem jednodušší získat legálně pracovní povolení. A kdyţ jste chtěli utéct před reţimem – coţ nyní chtějí uprchlíci z Afriky a Blízkého východu – , tak si stačilo poţádat o pracovní vízum a za tři dny jste dostali razítko. V sedmdesátých letech tohle skončilo. Západní státy začaly být mnohem opatrnější. Začala ekonomická krize a zesílil hlas, podle něhoţ nám přistěhovalci berou práci. Takţe o politický azyl si začali ţádat jak skuteční uprchlíci, tak ekonomičtí migranti – byl to způsob, jak se dostat legálně do Evropy. To ve svém důsledku vedlo k promíchání debaty o uprchlících a ekonomických migrantech. Předpokládáte, ţe vzhledem k nynějším okolnostem dojde ke změně v evropské azylové politice či přístupu k uprchlíkům? Ne. Proč? Protoţe politicky je to velmi nebezpečné téma. Ţádný politik do toho nepůjde. Jednoduše neví, jak to udělat a neztratit hlasy voličů. Ti totiţ často slyší na názory ? la „pevnost Evropa―. A tak se dostáváme obloukem do zcela jiné roviny problému přistěhovalectví, do té politické. V okamţiku, kdy někdo řekne: Chci přijímat více migrantů, tak ho okamţitě všechny ty Le Penové a Farageové veřejně ukřiţují. Proto, kdyţ se podíváte třeba na Sarkozyho, zjistíte, ţe se z něj stal před francouzskými prezidentskými volbami ultrapravicový politik. Prostě proto, ţe musel. Plné znění zpráv


Co kdyţ problém přeroste do mnohem monumentálnějších rozměrů? Za loňský rok se dostalo do Evropy přes Středozemní moře 219 tisíc uprchlíků. Pro letošek se odhady blíţí k miliónu. Ale milión v rámci pětisetmiliónové EU není moc. Mně se zdá, ţe to je moc. No dobře. Libanon je čtyřmiliónová země, a má více neţ milión uprchlíků, zejména ze Sýrie. Turecko má v tomto okamţiku skoro dva milióny uprchlíků ze Sýrie. A to nikdo neřeší. Proč? Přitom ti lidé tam ţijí v naprosto nevyhovujících podmínkách. Takţe, měřeno perspektivou těchto zemí, v Evropě ţádní uprchlíci v podstatě neţijí. V zemích třetího světa naopak ano – a to v hrozivých, nepředstavitelných podmínkách. Co tedy dělat, aby se situace zlepšila? Neexistuje dobrá odpověď ani dobré řešení. Ano, jsme nějakým způsobem za situaci spoluzodpovědní, na druhou stranu my nemůţeme vyřešit libyjské nebo syrské problémy a oni by určitě ani nechtěli, abychom to dělali. Evropané by byli okamţitě obviněni z neokolonialismu. My jim můţeme pomáhat, ale vyřešit si to musí sami. Jenţe pak jsou tady jednotlivci, kteří jsou chyceni do pasti – doma ţít nemohou, protoţe by je velmi pravděpodobně zabili. A kam mají jít?! Kam půjdete z Libye?! Do pouště nebo do okolních zemí, kde na tom nebudete o moc lépe!? Tak to raději zkusíte přes moře. Jenţe my máme svou schengenskou legislativu, která říká: Chraňme hranice. Takţe jak z toho ven? Jak jsem jiţ řekl, řešením není vracet je zpátky. A změn v azylové a imigrační politice se z politických důvodů jen tak nedočkáme. Myslíte, ţe operace na záchranu tonoucích uprchlíků pomohou? Operace „Mare nostrum― určitě pomohla v tom, ţe zachránila spoustu lidských ţivotů. Lovili je z vody, zachraňovali. Na druhou stranu díky tomu, ţe se dověděli, ţe kdyţ se potopí, někdo je z té vody zachrání, rozhodla se spousta dalších lidí vyplout. Co bude nyní následovat? Uprchlíci budou zřejmě přicházet do Evropy ve velkém dál... Nikdo neví, jak budou ta čísla v budoucnosti vypadat, i kdyţ se o to třeba Frontex pokusil. Kdyţ se vedle Sýrie zhroutí i Libanon a krachne Egypt, tak máme asi docela velký problém. Ale jinak si stojím za tím, ţe ta čísla ještě nejsou nijak ohromná.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/64048/milion-uprchliku-neni-pro-eu-moc

Létající chmel 14.5.2015

respekt.cz str. 00 Respekt.iHNed.cz Michaela Říhová

S hloučky teenagerů vystupuji do ticha noci. Měsíce plánovaná akce je téměř na dosah. Někde pár ulic od nás houká policie. Na druhé straně Koněvovy ulice nás poklidně ozařuje monumentální betonová budova kasina. Náš cíl je Nová Chmelnice - ţiţkovský music club s rudou omítkou. Jeho hodiny nad dveřmi ukazují, ţe na zábavu máme celou noc. Na vrcholu kachlíkových schodů se za černou plentou otevírá prosvětlený parket. Podél zdí rozestavěli stoly, jako by tu snad měl být maturitní ples. Nad nimi ční zaprášená okna zahalená dýmem cigaret. A na samém konci číhá zeleně zářící bar a šatna v jednom. Skupina čekajících na pivo si vyměňuje očekávání. „Loni tu byla sanitka," křepčí jeden z fronty. „Snad letos nepřijede," uvědoměleji dodává. „Nevím, co se stalo, ale klídek, kdyby to byl nějakej mord, tak uţ to vím!"



Všude se to hemţí sponzorskými plastovými kelímky drahého piva bez pěny. Všichni jsou neostýchaví, sdílní. Vládne tu aţ rodinná atmosféra. Nikoho nesoudíme, ničemu se nedivíme. Pár desítek studentů společně přišlo uniknout realitě, systému a diktátu. Nastupují jednotlivé kapely a snaţí se rozdrtit zbytek křeče. Punk duní parketami. Tohle všechno, ať je to cokoli, je pořád aktuální a pulzující. Zpěvák si lije do trička pivo a hlasem zánětu krčních mandlí sype nesouvisející slova do poslintaného mikrofonu. Studenti pohupují boky, stáčí se na špičkách nebo máchají rukama. Nelze slyšet sebe, natoţ souseda. Ačkoli je „in" pohrdat absurdními autoritami, fungují tu paradoxně pevná vnitřní nepsaná pravidla. Dav v kotli je na první pohled zběsilý. Vyjadřuje „aktuální příval energie". V praxi sleduji deset aţ dvacet jedinců, kteří skáčou a máchají rukama tak, aby účelně vráţeli do sousedů. Spontánní hrouda rukou, nohou a culíků se chová jak jeden organismus. Kdyţ jeden spadne, ostatní mu pomáhají vstát. S přibývajícím časem i alkoholem se ze zvedání stává vysoce zátěţový úkon. Ale právě toto pravidlo solidárnosti uprostřed chaosu, které by jiné subkultury mohly závidět, je tu striktně dodrţováno. „Slyšela jsi to? Prý se tu zabouchli nějací sextáni na střeše. Vole, urvali kliku od okna! Nemohli se dostat zpátky. Museli to okno vysadit," informuje mě podnapile Ondřej. Kolem půlnoci na pódium nastupuje nejdivočejší kapela programu Vomit Profit. Mohutným tenorem zařve někdo její jméno. Do klubu se tak nahrne třikrát větší mnoţství posluchačů, neţ které tu bylo před hodinou. Kytarista začíná odváţně sympatickým agresivním sólem. S výrazem westernového pistolníka si uţívá jekot. Bubeník dolaďuje rychlé tempo a urostlý frontman, očividně pod vlivem návykové látky, začne učit středoškoláky, co je punk. Za pár minut není na pódiu ani parketu k hnutí. Kaţdý se musí dotknout elektrikou vrnící kytary. Kaţdý má co zařvat. Tekutý chmel lítá vzduchem i s kelímky. Máloco zůstane suché. Za pár minut není na pódiu ani parketu k hnutí. Kaţdý se musí dotknout elektrikou vrnící kytary. Kaţdý má co zařvat. Tekutý chmel lítá vzduchem i s kelímky. Máloco zůstane suché. Pivo se mísí s oblakem kouře z cigaret. Světla střídají barvy a po pódiu hrají vizuální divadlo. Všichni doufají, ţe nikdo nezakopne o kabely „on the stage" a nespadne na mokrý parket. U baru hlásí prázdno. Několik dní po události se na Facebooku objevilo zúčastněným sdělení. Pořadatel vypisuje seznam škod. Rozkopaná sprcha v zákulisí, utrţené sušáky, popsané zdi, zničené kliky a utrţený hasicí přístroj sebraly veškeré vybrané peníze. Kapely nakonec hrály jen „k poslechu a k tanci". V reakcích pod příspěvkem se to hemţí nápady na studentskou sbírku. Také se všichni uţ těší na příští rok v podobně mrazivý čas. Snad to vydrţí. Autorka studuje ţurnalistiku na FSV UK

URL| http://Respekt.iHNed.cz/jeden-den-v-zivote/c1-64010700-letajici-chmel

MOJE KARIÉRA 15.5.2015

Elle

str. 30

Trend

Eva Tomanová Svým dokumentem dostala uţ diváky v zahraničí a my věříme, ţe celovečernímu debutu Stále spolu se bude tleskat i u nás. A to brzy. Film o pravděpodobně nejsvéráznější české rodině vstupuje díky Aerofilms do českých kin 21. května.



STÁLE SPOLU… je můj film o rodině Petra Mlčocha, který se snaţí její pospolitost a soudrţnost uplatňovat hlava nehlava, za kaţdou cenu. Tu rodinu jsem potkala uţ před dvanácti lety a jejím způsobem ţivota jsem byla naprosto fascinována. S Mlčochovými pracuju dlouhodobě. Stále spolu bylo uţ naše třetí natáčení. JEJICH RODINA… je hodně specifická, pro spoustu lidí nepřijatelná, ale já Mlčochovy v ţádném případě neodsuzuju, na to nemám právo. Jiné děti ţijou v naprostém luxusu a pohodlí, jsou opečovávané a rozmazlované. O co lepší je taková výchova? O nic, je to jen opačný extrém. Kdyţ jsem vzala na natáčení své děti, byly naprosto nadšené, ţe ty Mlčochovy běhají bosé po louce, lezou po stromech a podobně. MOJE RODINA… je uskupení, které se snaţíme s partnerem drţet pohromadě způsobem výchovy, o kterém si myslíme, ţe je ten nejlepší. Ale stejně mi je jasné, ţe jednou za mnou mé děti přijdou a vyčtou mi přesně to, o čem já si myslím, ţe dělám super. Já třeba svým rodičům vyčítám, ţe jsem nechodila do školky. Mám dvojčata, takţe toho bude nejspíš dvakrát víc, co se jim nebude líbit. TÉMATA SI VYBÍRÁM… podle toho, jestli zajímají a baví i mě samotnou. V případě Stále spolu mě extrémní ţivotní styl této rodiny hodně dráţdil. Měla jsem nutkavou potřebu dostat se Petru Mlčochovi pod kůţi a zjistit, proč své děti vychovává v téměř primitivních podmínkách. Z natáčení jsem od nich nikdy neodjíţděla spokojená, to byl pocit, který si vybavuju nejintenzivněji. A přesně to mě motivovalo a tlačilo do další práce na filmu. INVESTIGATIVNÍ ŢURNALISTIKU… jsem dělala v době největší slávy v pořadu Na vlastní oči, na který se v té době kaţdý týden dívala snad polovina republiky a na kterém pracovali skvělí reţiséři, kterým jsem se mohla dívat pod ruce. Hodně jsem se od nich naučila. Ale já investigativu jako takovou moc nedělala, vţdycky jsem se spíš věnovala výjimečným lidem a jejich zajímavým osudům. ŢENY V ČESKÉM DOKUMENTU… jsou v současnosti vidět a slyšet víc neţ muţi. Moţná jsme empatičtější a trpělivější, takţe nám nevadí, ţe se výsledek obvykle dostaví později neţ v případě hraného filmu. Ale moţná to tak vůbec není a jde jen o zdání, protoţe podle světových statistik je ţen v dokumentu mnohem míň neţ muţů. ZROVNA PRACUJU… na dvou filmech zároveň. Jeden je hodně netradiční love story a je vlastně o všem. Je v něm láska, bolest, smrt, kriminál, podvody, soudy, AIDS, dítě. Druhá věc, na které teď pracuju, je o ţenách, které nosí dítě někomu jinému. Zajímá mě hlavně ta emotivní rovina, co náhradní matky proţívají, kdyţ díte porodí a musejí ho odevzdat. ŢIVOTOPIS Absolvovala Fakultu sociálních věd UK. V dobách největší popularity pořadu investigativní ţurnalistiky Na vlastní oči působila jako reportérka a později i reţisérka. Dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí a nyní uvádí do kin svůj celovečerní dokumentární debut Stále spolu. V KARIÉŘE LITUJU… nanejvýš toho, ţe jsem od něčeho neodešla dřív. Třeba Na vlastní oči jsem měla opustit tak o dva roky dřív. Člověk je však pohodlný, a kdyţ se mu ţije dobře, tak profesně zas aţ tak nikam nespěchá. Ale k lidem, kteří si profesně něco vyčítají, rozhodně nepatřím. Foto autor| SKŘENKOVÁ ( MAYBELLINE NY A LABEL M.), PRODUKCE: ESTER GEISLEROVÁ FOTO: MARTIN FALTEJSEK, MAKEUP A VLASY: MARTGITA

Agentura Best Communications posiluje svůj tým 15.5.2015

personalista.com

str. 00

Barbora byla povýšena po svém tříletém působení v Bestu, během kterého se specializovala především na klienty z finančního a průmyslového odvětví, má ale zkušenosti i s klienty z oblasti rychloobrátkového zboţí a Plné znění zpráv


realit. Na nové pozici Account Director je Barbora zodpovědná za tvorbu a realizaci komunikačních strategií a dohlíţí na práci a denní aktivity svých týmů. Před nástupem do Best Communications pracovala Barbora jako novinářka. Díky této zkušenosti má výborné pochopení pro to, jak média a novináři pracují. Barbora vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Plynně hovoří anglicky a německy, učí se řecky, rusky a francouzsky. brbr Iveta se k týmu Best Communications připojila na pozici Account Executive a na starosti má podporu vztahů s médii, analýzu mediálního pokrytí a koordinaci akcí pro klienty. Iveta se zaměřuje na klienty z oblasti finančnictví a průmyslu. Před nástupem do Bestu pracovala více neţ dva roky v Yves Rocher, kde získala cenné zkušenosti v marketingovém a PR oddělení. Iveta vystudovala Mezinárodní obchod s vedlejší specializací na angloamerická studia na Vysoké škole ekonomické v Praze. Mluví anglicky a francouzsky, učí se ruštinu a chorvatštinu. brbr Euan Edworthy, zakladatel a ředitel Best Communications, řekl: „Povýšení Barbory a jmenování Ivety poskytne důleţitou podporu našemu uţ tak silnému týmu. Těšíme se na výsledky spojené se zvýšenou odpovědností Barbory a vřele vítáme Ivetu a její dovednosti, které do naší agentury přináší.‖

URL| http://www.personalista.com/lide-a-podniky/agentura-best-communications-posiluje-svuj-tym.html

Co neprospívá elektronickým draţbám 15.5.2015

Právní rádce str. 22 Analýza KATEŘINA HYNČICOVÁ

Prodej majetku přes elektronické draţby je podle průzkumů nejefektivnější způsob zpeněţování. Jejich vyuţívání v praxi ale komplikuje roztříštěná právní úprava i odlišná kvalita draţebních systémů. Podle výzkumu, který provedli na fakultě sociálních věd, jsou výnosy při elektronických draţbách jistější, vyšší a prodej jejich prostřednictvím je úspěšnější neţ při veřejné soutěţi nebo kamenné draţbě. Jde navíc o transparentní způsob, neboť všechny draţby musejí být zveřejňovány na veřejném portálu www.centralniadresa.cz. Další výhodou jsou také nízké náklady. Navzdory všem výhodám se ale v praxi zatím elektronickým draţbám (zvlášť ze strany veřejných institucí) nedaří tolik, jak by se moţná očekávalo. Proč? Elektronické draţby jako přílepek Úprava elektronických draţeb v zákoně o veřejných draţbách je účinná od 1. ledna 2013. Tehdy se tam dostala jako přílepek v souvislosti s novelou občanského soudního řádu přímo v Poslanecké sněmovně, aniţ by o tom vědělo ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), které je gestorem zákona. Problematiku upravoval jediný paragraf bez prováděcích předpisů. „Tato úprava byla podle našeho názoru nedostatečná. Poslední odstavec navíc říkal, ţe co neupravuje zmíněný paragraf, na to se přiměřeně pouţijí ostatní ustanovení zákona. Já tvrdím, ţe slovo přiměřeně patří do kuchařky, nikoliv do právního předpisu. Kdyţ to budu hnát do krajnosti, tak draţebník si mohl draţbu připravit jakýmkoliv způsobem, nemusel vůbec dodrţovat zákon a mohl to odůvodnit tak, ţe postupoval přiměřeně. V konečném důsledku to znamenalo, ţe hned na druhou elektronicky provedenou draţbu byla podána ţaloba na její neplatnost,― říká Zdeňka Niklasová, která je ředitelkou odboru veřejných draţeb a realitní činnosti na MMR. Zmíněné ustanovení o přiměřenosti bylo nakonec ze zákona vypuštěno. Navíc byla přijata prováděcí vyhláška, která nabyla účinnosti 30. ledna 2014 a která stanovuje nejen poţadavky na elektronické draţební systémy, ale také procesně upravuje draţební jednání. Subjektům, které měly elektronické draţební systémy, bylo určeno přechodné období, aby je stihly přizpůsobit poţadavkům vyhlášky. „Naostro― se tedy elektronické draţby provádějí ani ne rok. Zmatek v předpisech Právní úprava veřejných draţeb včetně moţnosti provádět je elektronicky je roztříštěná. Existuje sice zákon o veřejných draţbách, podle toho ale nepostupují všichni. Vztahuje se pouze na soukromé draţebníky, kteří mají k takové činnosti příslušné ţivnostenské oprávnění, dále podle něj postupují územní samosprávné celky a orgány státní správy v případě draţby vlastního majetku nebo také celní úřady, pokud zpeněţují majetek, který propadl státu. Plné znění zpráv


Například exekutoři, jejichţ draţby jsou asi nejznámější, však postupují podle občanského soudního řádu (OSŘ). Při draţbách se jím řídí ještě například soudy nebo finanční úřady a celní úřady v případě vymáhání daní a nedoplatků. Problémem v praxi ale je, ţe draţby prováděné podle OSŘ procesně neodpovídají zákonu o veřejných draţbách. „Přináší to komplikace především pro účastníky draţby, kteří si musí předem zjistit, na jaký typ draţby jdou a jaká jsou pak jejich práva a povinnosti. Ţe jsou s tím velké problémy, dokládá celá řada podnětů a stíţností právě na exekutory, které chodí k nám na ministerstvo pro místní rozvoj. My je bohuţel musíme odkázat na gesční ministerstvo spravedlnosti,― dodává Zdeňka Niklasová. Ţádný systém ještě vyhlášce nevyhověl Problémem ale není jen dvoukolejnost právní úpravy. Zmatky způsobuje také to, ţe existuje mnoho různých elektronických draţebních systémů, které jsou navíc velmi odlišné co do kvality. Systémy provozované podle zákona o veřejných draţbách, resp. jeho prováděcí vyhlášky, kontroluje ministerstvo pro místní rozvoj. To tvrdí, ţe při kontrolách zatím nenarazilo na ţádný elektronický draţební systém, který by byl stoprocentně podle zákona a vyhlášky připravený. Někdy se jedná o drobnosti, existují však také systémy obsahující funkcionality, které zákon vůbec nepřipouští. Stalo se například, ţe všem ostatním účastníkům draţby se zobrazilo jméno a příjmení vydraţitele včetně jeho rodného čísla a bydliště, coţ je nepřípustné, protoţe základem elektronických draţeb je anonymita. Jindy zase systémy poţadavky zákona ignorují. „Je zde například zakotven poţadavek zpětného dohledání všech příhozů, coţ ale řada systémů vůbec neumoţňuje. Jde tak o přímé porušení zákona a vyhlášky,― upozornil Jiří Skuhrovec z Centra aplikované ekonomie, který je zároveň vedoucím vývoje projektu ElektronickeDrazby.cz. A jak kontrola probíhá? Ministerstvo se podle zákona nesmí účastnit kontrolované ostré draţby, proto si nechává nasimulovat draţbu fiktivní. Při ní pak zkoumá, zda systém splňuje všechny poţadavky. Následně vyhotoví protokol se zjištěními, který ale platí ke dni kontroly. „Druhý den uţ ten systém můţe být jiný. Ministerstvo neprovádí ţádnou certifikaci systémů ani nic podobného. Nemáme moţnosti do takového systému zasahovat, neboť jde o soukromý majetek,― říká Zdeňka Niklasová. Jeden systém pro draţby veřejného majetku Co kdyby tedy existoval pouze jeden systém elektronických draţeb, u kterého by stát garantoval, ţe splňuje vše, co má? Představit si to podle Zdeňky Niklasové lze jen u draţeb veřejného majetku. Soukromí draţebníci jiţ totiţ do vývoje elektronických portálů investovali velké finanční prostředky a proti jejich zrušení by silně protestovali. „Nyní se připravuje novela zákona o majetku České republiky, která výrazně posiluje pozici Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na ten by měl být převeden veškerý nepotřebný majetek státu, který bude úřad spravovat a také prodávat. Zde vidíme velký prostor pro případnou přípravu elektronického draţebního systému, který by připravilo ministerstvo financí, protoţe úřad spadá do jeho gesce. Tento systém by pak mohl být k dispozici i dalším subjektům, například obcím a krajům,― říká Niklasová. Právě obce a kraje by takové řešení uvítaly. Mnohdy systémy pro elektronické draţby nevlastní, a kdyţ uţ se pro tento způsob prodeje majetku rozhodnou, musejí si ho pronajmout od subjektu, který ho nabízí k vyuţití. Nicméně za to, ţe je systém v pořádku, podle zákona a vyhlášky odpovídá vţdy sám draţebník, a nikoliv provozovatel systému. Obce a kraje proto často nechtějí riskovat a k elektronickým draţbám se vůbec neuchylují. Chystá se novela V současnosti leţí v Poslanecké sněmovně drobná novela zákona o veřejných draţbách, která omezí skládání draţební jistoty v hotovosti maximální částkou 270 000 korun. Změna je nutná kvůli souladu se zákonem o omezení plateb v hotovosti, který právě takový limit zakotvuje. Kromě toho ale ministerstvo pro místní rozvoj připravuje rozsáhlejší novelu zákona, která by měla být předloţena vládě v příštím roce. Mělo by v ní dojít k úpravě pojmosloví tak, aby odpovídala novému občanskému zákoníku a také by se měla zpřesnit ustanovení, která v praxi činí potíţe. „Vedou se například debaty, co to je „sloţení draţební jistoty v hotovosti―. Podle stanoviska ČNB lze dovodit, ţe to znamená k rukám draţebníka, někteří draţebníci si to ale vykládají tak, ţe účastník draţby vezme peníze a sloţí je přímo v bance na účet draţebníka,― popisuje Zdeňka Niklasová. Pokud jde o elektronické draţby, mělo by dojít k přesunutí části úpravy z vyhlášky přímo do zákona. Konkrétně se to má týkat pravidel draţebního procesu, takţe ve vyhlášce by napříště měly zůstat jen poţadavky na draţební systémy. DRAŢBA NENÍ AUKCE Plné znění zpráv


V běţné řeči se draţby často zaměňují za aukce. Právně to ale není totéţ. ? Výsledkem aukce je uzavření klasické právní smlouvy, jde tedy o převod vlastnictví a doba pro zpochybnění transakce můţe být za určitých okolností aţ 10 let. Typickým příkladem je server Aukro.cz. ? U elektronické draţby jde o přechod vlastnictví, které přechází na vydraţitele ihned okamţikem udělení příklepu. Nabývacím titulem je potvrzení o nabytí vlastnictví, který vyhotovuje draţebník. Doba pro zpochybnění draţby je pouhé tři měsíce. Příkladem je portál ElektronickeDrazby.cz. Foto popis|

Mládeţnické organizace zavedených politických stran chtějí spolupracovat 15.5.2015

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Věra Masopustová, mkp

/ politika

Mládeţnické organizace zavedených politických stran budou spolupracovat. Ve společné platformě se chystají prosazovat principy standardní parlamentní demokracie. V platformě se sejdou Mladí sociální demokraté, mládeţnické organizace KDU-ČSL, TOP 09 i Mladí konzervativci. Doplní je Mladí Strany zelených. Mládeţnické stranické organizace by chtěly svou spoluprací vrátit důvěru v klasické politické strany a současně se vymezit vůči účelovým politickým subjektům.„To, co nás spojuje, je to, jak pojímáme demokracii," vysvětlil mluvčí Mladých Strany zelených.„Ţe to vidíme jako soutěţ politických nebo politicky angaţovaných subjektů, které by se měly ke svým idejím hlásit a argumenty je prosazovat.―Zavedené strany mají sice své mládeţnické organizace, jejich členové se ale počítají v lepším případě na stovky. Mladí mají zkrátka jiné zájmy a do politických stran se nehrnou.„O politiku se vůbec nezajímám, o vstupu do ní vůbec neuvaţuji,― řekl v anketě Českého rozhlasu jeden z oslovených mladíků.„Je to moţné, jako kaţdý mladý člověk mám velké ambice a chci změnit svět,― naopak projevila zájem mladá ţena.„Vystoupit z davu jistě není špatné, ale zkrátka pro politiku nemám vlohy,― uvedl další mladík.Aţ na jednu výjimku námi oslovení mladí lidé s politickou kariérou nepočítají.Pro mládeţ nejsou strany moc atraktivní„Mladší lidé mají dnes pocit, ţe politika se dá ovlivňovat i jinými způsoby neţ jenom členstvím ve straně. Současně u generace částečně převládá i něco jako stigmatizujícího, co politika obsahuje,― vysvětluje politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.„A současně třetím důvodem je, ţe vlastně ani politické strany o mladé příliš nestojí. Dříve skupiny mladých budoucích politiků byly jakousi líhní budoucích politiků na vysoké úrovni. Dnes to aţ na výjimky uţ neplatí,― říká Švec.Tou výjimkou je například premiér Bohuslav Sobotka. Ten s politikou začínal v Mladých sociálních demokratech před pětadvaceti lety, podobně jako dnešní šéf sněmovny Jan Hamáček nebo předseda ústavního výboru Jeroným Tejc.Politika je schopnost přesvědčovat, míní premiér„Jedna z věcí je, ţe můţete mít sice pravdu a být schopen pro ni padnout na barikádě, ale je také důleţité, abyste o svém názoru o svém pohledu na svět byl schopen přesvědčit ještě také někoho jiného,― zdůraznil premiér Bohuslav Sobotka.„Politika je o tom permanentně získávat pro své názory a postoje i politickou podporu a primárně ve své stranické organizaci, politické straně nebo třeba v Mladých sociálních demokratech. To je jedna z věcí, kterou jsem pochopil,― dodal Sobotka.ČSSD není jediná strana, která má svoji „mládeţnickou divizi―. Má ji i KDU-ČSL nebo Strana zelených. ODS spolupracuje s Mladými konzervativci. Praţská TOP 09 má svůj TOP tým. Komunisté zase Komisi mládeţe.Úplně nejmladší je Mladé ANO, které vzniklo jen před pár týdny. Jaká je role mladých straníků a sympatizantů ve veřejném ţivotě popsal šéf Mladých konzervativců Jiří Fremr.„Je potřeba, aby si mladí lidé uvědomovali svou roli ve společnosti, svůj potenciál, co mohou změnit a jak to mohou změnit. A to je především v tom, ţe budou aktivní, budou se zajímat o dění kolem sebe a budou aktivně do demokratického procesu vstupovat.―Důleţitá je praxeZ mládeţnických organizací politických stran vzešla řada dnes vysoce postavených politiků - většinou poslanců, ale také dva premiéři.„Tyto skupiny mladých, na politiku se připravujících se lidí, mohou být pozitivní v tom, ţe vědí, do čeho jdou, o čem politika je a jakým způsobem ji dělat,― vysvětlil politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Kamil Švec.„Ale nemělo by to být průpravou samo o sobě,― dodal Švec s odkazem na nutnost stejného poměru praxe.Strany na příští rok velké reklamní kampaně nechystají, více se zaměří na sociální sítě URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1490563



Štěpán Kotrba: Stíţnost na ředitele zpravodajství České televize 16.5.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 PV

Názory a petice

Stíţnost na porušení Kodexu České televize a zákona o České televizi ředitelem redakce zpravodajství Zdeňkem Šámalem Fakta: Zdeněk Šámal poskytl týdeníku Reflex rozhovor o situaci kolem České televize s názvem ―Chtějí nás dostat―. Rozhovor byl zveřejněn 14. 5. 2015 na adrese http://www.reflex.cz/article/64022. Hodnocení: Ředitel zpravodajství v rozhovoru hodnotí naprosto nepřijatelným způsobem osobu občana Andreje Babiše, vyjadřuje se nepřijatelným způsobem k zákonodárcům, několika kategoriím diváků a hodnotí stíţnost, která byla podána vůči jeho práci Radě České televize. Celkové vyznění i jednotlivé formulace jsou arogantní, ideologicky předpojaté, zasahují uráţlivým způsobem do osobnostních práv diváků a jejich výsostného a zákonem garantovaného práva nesouhlasit s kvalitou poskytování plnění veřejné sluţby Českou televizí. Jedná se o soubor verbálních projevů směřujících k potlačení a dehonestaci názorů jednotlivců i skupin občanů, uplatňujících svá práva, daná jim zákonem i Kodexem k vyjádření vůči kvalitě obsahu i formy práce redakce zpravodajství ČT. Preambule Kodexu ČT říká, ţe ―Česká televize si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti.― Otevřená musí tedy být Česká televize i vůči kritickým názorům. Její pracovníci nesmí stranit jedněm názorům a hodnotám (politickému liberalismu) vůči jiným názorům a hodnotám. Bod 22.7 Kodexu se věnuje příspěvkům zaměstnanců v jiných médiích. Praví ze v něm: ―Je-li redaktor nebo jiný zaměstnanec poţádán o autorský příspěvek jiným médiem, je jeho povinností zváţit, zda charakter tohoto média je takový, aby případná spolupráce neuvedla v pochybnost jeho osobní profesionální integritu, nestrannost a nezávislost, a tím i integritu, nestrannost a nezávislost České televize. Autorský příspěvek připravený pro jiné médium musí odpovídat redakčním zásadám a standardu kvality vlastní České televizi. Není přijatelné, aby se zaměstnanci vystupující v pořadech České televize prezentovali v jiných médiích způsobem, který by byl v České televizi nepřípustný.― Autorskou je i odpověď v rozhovoru. Vyjadřuje názory autora výroku. Vzhledem k výše uvedeným pravidlům Kodexu musím apriori předpokládat, ţe názor ředitele zpravodajství "odpovídá redakčním zásadám a standardu kvality vlastní České televizi" a takovéto hodnocení diváků a jejich kritiky "je v České televizi přípustné". Pro mě je ovšem tento stav nepřípustný. V bodě 22.6 Kodexu se praví ―Spolupráce zaměstnanců České televize s jinými médii podléhá předchozímu písemnému souhlasu nadřízeného, který můţe udělit souhlas za předpokladu, ţe tato činnost nenaruší povinnosti a závazky, které zaměstnancům vyplývají ze zaměstnání v České televizi, a nevytvoří dojem, ţe konkrétní zaměstnanec je spojen s určitými politickými nebo náboţenskými názory či obchodními zájmy.― Nadřízeným ředitele zpravodajství je generální ředitel ČT, a tudíţ musím stejně apriori předpokládat, ţe s názory Zdeňka Šámala se ztotoţňuje a s jejich zveřejněním souhlasil. Opačný předpoklad by vedl k porušení Kodexu. Za nejdůleţitější povaţuji v této souvislosti bod 23.3, ve kterém stojí: ―V zájmu uchování nestrannosti a neutrality se Česká televize jako instituce musí zdrţet zveřejňování vlastních stanovisek k záleţitostem veřejného zájmu, vyjma záleţitostí dotýkajících se činnosti vymezené jí zákonem a otázek regulace televizního vysílání. Toto ustanovení se nedotýká uveřejňování hodnotících soudů, které nereprezentují názor České televize jako instituce―, ty ale Kodex povoluje uvádět ―pouze v rámci jednotlivých pořadů ČT v souladu s jejich dramaturgickým pojetím při dodrţení pravidel obsaţených v Kodexu.― Plné znění zpráv


Otázky konkurenčního vztahu média veřejné sluţby k jiným médiím a jejich představitelům, otázky stíţností diváků na objektivitu a vyváţenost povaţuji za zásadní otázky veřejného zájmu, dotýkající se činnosti, vymezené České televizi zákonem. Povaţuji proto názor ředitele zpravodajství jako vysokého manaţera na prvním stupni řízení ČT, odpovědného za objektivitu zpravodajství a korektnost a vyváţenost komentářů, za oficiální stanovisko České televize k záleţitostem veřejného zájmu, dotýkající se činnosti vymezené jí zákonem a otázek regulace televizního vysílání ve smyslu ustanovení Kodexu ČT. Opačný předpoklad by vedl k porušení Kodexu. Hodnotit stíţnosti a nespokojenost diváků (ať uţ oprávněnou či nikoliv) slovy ―Ti lidé snad spadli z višně― povaţuji za zásadní pochybení manaţera, který je povinen v souladu s bodem 1.10 Kodexu "se zabývat kaţdým váţně míněným diváckým podnětem či stíţností." Stíţnost právníků firmy Agrofert i stíţnost aktivistů hnutí Ne základnám určitě byla míněná váţně … Rozhodnutí o stíţnosti navíc přísluší Radě včetně odůvodnění výroku a nikoliv tomu, vůči jehoţ práci je stíţnost vedena. Tomu nepřísluší ani veřejný komentář. Dotýká se mne osobně, jestliţe Zdeněk Šámal hodnotí občany, kteří volili prezidentem Miloše Zemana a sděluje veřejnosti paušální skupinové hodnocení jejich povah a názorů slovy ―hodně orientovaní do minulosti, trochu zahořklí―. Volil jsem prezidenta Miloše Zemana, jsem velmi kritický vůči způsobu, jakým Česká televize pojala veškeré informování o prezidentovi a necítím se přitom být ―orientován do minulosti―, ani ―zahořklý―, ani ―revanšistický―. Česká televize pro mne nereprezentuje ―něco, co bytostně nesnáším―. Naopak. Reprezentuje něco, posnáším a čeho si váţím - sluţbu veřejnosti. Jak kvalitní ta sluţba je, je ale ona kruciální otázka… To, co bytostně nesnáším, je sluţba jedné ideologii, sluţba kamarádíčkům z jednoho baru, sluţba vlastnímu egu a liberálně pravicovým elitám. Nálepkování a pohrdání těmi, kteří Českou televizi financují svými poplatky, i kdyţ mají odlišný názor od názoru ředitele zpravodajství. Ať uţ je to ―naivní― senátor SPOZ, poslanec ANO, ministr financí, nebo ―velmi agresivní― občan - ―antidivák―, nesouhlasící s jednostranností zpravodajství z Ukrajiny, které Zdeněk Šámal nazývá eufemisticky ―huráoptimistické― a já je nazývám dlouhodobým porušováním zákona a Kodexu. Nepřispůsobivý ―antidivák― má stejné právo na vyřčení svého názoru, jako divák přispůsobivý, aniţ by musel strpět uráţky a nálepky zaměstnance ČT. Bod 1.7 Kodexu říká, ţe ―Česká televize nesmí zasahovat do osobnostních práv diváků, zejména je nepřípustné uchýlit se k poniţování důstojnosti člověka, uráţet nebo neodůvodněně vyvolávat pocity úzkosti či strachu.― Výhrůţku stotisícovou demonstrací v závěru rozhovoru povaţuji za stejně nepřijatelnou, jako jiné rétorické figury Zdeňka Šámala ve výš uvedeném rozhovoru s Bohumilem Pečinkou. Bod 1.10 Kodexu říká, ţe ―v závislosti na povaze pořadu a dostupných technických moţnostech Česká televize zajistí, aby diváci měli moţnost vhodným způsobem bezprostředně reagovat na vysílaný program.― Nespokojení diváci nemají moţnost dnes reagovat nijak jinak, neţ stíţností nebo demonstrací před budovou ČT. Česká televize v rozporu s doporučeními Rady Evropy o veřejné sluţbě, na něţ se odvolává v preambuli Kodexu, nemá divácký panel, nedisponuje interním analytickým útvarem, trvale zkoumajícím objektivitu a vyváţenost odvysílaného zpravodajského a publicistického obsahu, nepořádá veřejné konzultace ani hodnocení své práce širokou veřejností. Ani Rada ČT dlouhodobě nekonstatovala jediné porušení zákona či Kodexu. Přitom veškerá vystoupení manaţerů ČT na veřejnosti (ať jiţ na FSV UK nebo jinde) jsou konfrontována s nesouhlasnými názory dorazivší veřejnosti. Vţdy. A vţdy bez výsledku. Sprostota a arogance pracovníků, komunikujících na sociální síti je předmětem stíţností (naposledy byla podána stíţnost na pracovníka pořadu Fokus VM). Diváci - plátci televizního poplatku - si neplatí ―huráoptimistické― zpravodajství, ani publicistiku ―liberálních hodnot―. Platí si objektivní, bezpříznakové a věcné zpravodajství, oproštěné o názory redaktorů - pro svobodné vytvoření vlastního názoru. Platí si publicistiku vyváţenou - v niţ jsou slyšeny vţdy i názory druhé strany. V souladu s bodem 1.12. Kodexu ―reklamace… …chyb ve zpracování obsahu pořadu bude Českou televizí vţdy pečlivě přezkoumána, aby divák bez zbytečného odkladu obdrţel odpověď, zda na straně Plné znění zpráv


České televize nebo jejího smluvního partnera došlo k chybě, a v případě, ţe se tak stalo, jaká opatření k její nápravě byla přijata.― ―Povinností ČT je poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyváţené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů―, jak přikazuje § 2, odstavec 2, písmeno a) zákona č. 483/1991. Ţádám tedy Radu, aby pečlivě přezkoumala ―huráoptimistické― zpravodajství o konfliktu na Ukrajině za uplynulé období, analyzovala chyby v něm a zkoumala odpovědnost nejen editorů a redaktorů, ale i ředitele zpravodajství, který události chce vidět optikou vlastního názoru či kolektivně sdíleného názoru redakce. Kodex v bodě 6.3. říká, ţe ―v diskusích na politická a společenská témata musí Česká televize zajistit vedle politiků také účast široké škály odborníků, novinářů, osobností občanského ţivota, ale i řadových občanů tak, aby zazněly všechny relevantní názory….― Ţádám Radu, aby zkoumala četnost návštěv, strukturu názorů a politickou orientaci ―lidí, kteří celou situaci dokáţou analyzovat―, jak pravil Zdeněk Šámal, a vytrvale se objevují na obrazovce jako hosté publicistických magazínů k jednotlivým tématům (zvlášť, pokud jsou to novináři, zejména pokud jsou či byli z deníků či týdeníků, vlastněných dnes podnikateli Bakalou či Babišem) a zveřejnila výsledky této analýzy pestrosti a politické vyváţenosti hostů zpravodajství i publicistických pořadů včetně politické příslušnosti hostů, pokud je veřejně známa. Zejména jde o diskuze o politice Ruska, Číny, Ukrajiny, o politice ostatních zemí BRICS, o agendě Evropské unie. Jde o to, zda stejnou, ―rovnoměrnou― příleţitost dostala vţdy druhá strana (obhájci ruské či čínské politiky, odpůrci kyjevské vlády, euroskeptici). Protoţe, v souladu s bodem 6.1. Kodexu je třeba posuzovat, ţe na kaţdou takto spornou otázku mohou existovat různé, přitom relevantní názory. ―Česká televize vytváří prostor pro pořady představující diskusní konfrontaci idejí, myšlenek a konceptů vztahujících se k důleţitým otázkám veřejného zájmu. Dramaturgie diskusních pořadů musí brát na zřetel zkušenost, ţe téměř na kaţdý problém mohou lidé nahlíţet z různých úhlů a ţe vývoji společnost e vlastní názorový střet. Česká televize dbá, aby hlavní názorové proudy sporu dostaly rovnoměrný prostor k vyjádření.― V té souvislosti dle bodu 5.14 platí, ţe ―redaktoři České televize si musí při vystupování ve zpravodajských a aktuálně publicistických pořadech počínat tak, aby divák nemohl rozpoznat, jaký mají na věc, o níţ informují, názor. …― I já si dovolím ―neurvalou― ţádost. O konstatování Rady ČT, ţe Zdeněk Šámal porušil slovy, vyřečenými v rozhovoru, publikovanému s názvem ―Chtějí nás dostat― závaţným způsobem své povinnosti, plynoucí mu z výše uvedených ustanovení Kodexu, porušil Kodex, ―huráoptimistickou― prací svou a svých kolegů porušil nejen Kodex, ale i § 2, odstavec 2, písmeno a) zákona č. 483/1991 a poškodil tím renomé veřejné sluţby České televize. Případné přijetí personálního opatření ponechávám na zváţení a odpovědnosti generálního ředitele, který je jeho bezprostředním nadřízeným. O výsledku projednání stíţnosti v lhůtě, Radou obvyklé, si přeji být písemně informován. Ak. soch. Štěpán Kotrba Nepomucká 7 150 00 Praha 5 Košíře Pro komunikaci s Radou ČT preferuji email [email protected]


Krvavý výbuch ve Španělsku naznačil uţ před Mnichovem bezmoc Západu 16.5.2015

zpravy.iDNES.cz

str. 00

Zprávy / Válka



Daniela Kolenovská, FSV UK Dva roky před podpisem Mnichovské dohody se Evropou rozlehl výbuch, který neočekávaně, ale o to krvavěji zpochybnil stabilitu mezinárodního systému po první světové válce. Statisíce Španělů tehdy poloţily ţivoty v souboji o další směřování své země na „cvičišti― před druhou světovou válkou. Španělské království zachovalo v první světové válce neutralitu a diplomatická i ekonomická prestiţ Madridu v zahraničí díky ní rostla. Obtíţe, s nimiţ někdejší koloniální velmoc zvládala svěřené území v Maroku, ovšem naznačovaly, ţe existuje i odvrácená strana španělského úspěchu. Nevyváţená vnitřní politika krále Alfonse XIII. prohlubovala rozdíly ve společnosti. Bohatství plynoucí ze španělské neutrality míjelo nemajetné vrstvy a jejich nespokojenost ještě stoupala v důsledku světové hospodářské krize. Politické, sociální, duchovní a nacionalistické proudy, které na to upozorňovaly, se generál Primo de Rivera pokusil potlačit pomocí vojenské diktatury. Kdyţ selhal a po něm padla i monarchie, bylo Španělsko v prosinci 1931 prohlášeno republikou. Ani ta ovšem nedokázala vyváţeně hájit zájmy movité elity a netrpělivého obyvatelstva, které očekávalo rychlé provedení agrární reformy a vyřešení sociálních dopadů hospodářské krize. Stávky dělníků a rolníků nebyly jediným problémem vlády. Situaci komplikovali regionální separatisté i proticírkevní agitace radikálů. Většina španělské katolické veřejnosti proto po dvou bouřlivých letech zvolila pravici. Levice zbavená vládní odpovědnosti se však paradoxně díky volební prohře mohla ještě více soustředit na organizaci revolučního hnutí. Nejsilnějšími odpůrci burţoazní republiky byli anarchosyndikalisté, kteří dlouhodobě spoléhali na svůj vliv v odborech a účasti ve vládě se vyhýbali. Teprve v roce 1935 se je Joaquínu Maurínovi podařilo sjednotit v Dělnické straně marxistické jednoty (POUM). Smířlivější levicoví republikáni a socialisté tvořili jádro relativně konstruktivního vládního tábora, kam se vrátili po nových volbách v roce 1936. Stupňující se obavy z radikálního rozchodu se španělskými tradicemi však krátce po tomto druhém volebním úspěchu levice podnítily energickou a důkladně připravenou vzpouru armády. Neúspěch politiky nevměšování Koncem července 1936 uţ vzbouřené vojsko kontrolovalo třetinu španělského území a generál Francisco Franco y Bahamonde v jeho čele si zajistil německou i italskou pomoc při dopravě dalších povstaleckých jednotek z Maroka. Republikánská vláda, které zůstalo přibliţně sto tisíc dezorganizovaných vojáků, byla v zájmu zajištění alespoň základní obrany nucena ozbrojit dělnické odbory. Tím ovšem podlomila svou schopnost kontrolovat ozbrojence a prosazovat vlastní politiku. Republikánskou zónu ovládlo svévolné násilí namířené proti oporám dřívějšího reţimu, především proti katolické církvi. Premiér José Giral poţádal současně o pomoc Společnost národů, kterou vítězové první světové války vytvořili, aby dohlíţela na mírové řešení mezinárodních sporů. Oslovení politici ovšem upřednostnili názor, ţe ve Španělsku jde o vnitřní záleţitosti a odmítli zasáhnout. Vyhlásili pouze embargo na zbrojní dodávky a k jeho kontrole vytvořili Mezinárodní výbor v Londýně. V něm kromě zástupců hostitelské země zasedli reprezentanti Francie, Itálie, Německa a spolu s nimi také delegáti nováčka vrcholné evropské politiky, Sovětského svazu. Pro Moskvu se jednalo o první příleţitost prověřit spolehlivost nové sovětské strategie, kterou zareagovala na nástup nacistů v Německu. Sověti se pokoušeli zabránit vytvoření mezinárodní antikomunistické koalice tak, ţe ztrátu původního německého spojence kompenzovali přijetím závazku dbát o kolektivní bezpečnost. Vstoupili proto do dříve odmítané Společnosti národů a pokoušeli se ji proměnit v základnu evropské antifašistické aliance mezi Moskvou, Paříţí a Londýnem. Plné znění zpráv


Takový obrat sovětské zahraniční politiky předpokládal změnu bolševické ideologie, která byla do té doby ostře vyhraněna proti kapitalistickým vládám a pobízela světový proletariát k jejich svrţení. Sovětská pozice ve Společnosti národů, stejně jako v londýnském Mezinárodním výboru, byla ale slabá. Návrhy Moskvy nenacházely větší pochopení ani potom, kdy bylo z mnoha zdrojů potvrzeno, ţe se Berlín a Řím vojensky angaţují na straně Francových nacionalistů. Za této situace se Moskva rozhodla vyuţít sovětskou dominanci v mezinárodním komunistickém hnutí a inspirovala vytvoření dobrovolnických jednotek na pomoc Španělsku. Formálně o tom rozhodla odborářská odbočka Komunistické internacionály (Profinterna) na schůzce 26. července 1936 v Praze, kdyţ slíbila vyslat na pomoc španělským republikánům pětitisícovou brigádu dobrovolníků. Španělští komunisté získali současně miliardu franků jako příspěvek sovětských odborářů, solidarizujících se španělskými republikány. Mezinárodní výbor v Londýně se také tuto sovětskou aktivitu pokusil zastavit a v polovině ledna 1937 zakázal pod hrozbou půlročního vězení účast na dobrovolnické akci pro Španělsko. Sovětská pomoc za španělské zlato Nepočetní španělští komunisté zůstávali aţ do občanské války na okraji zájmu španělské společnosti i Sovětů. Většinu obvyklých bodů komunistického programu nabízeli radikálně uvaţujícím Španělům autentičtější anarchisté, kteří vlivu Moskvy oponovali. Příleţitost zastavit nápor Francových nacionalistů spojením s Moskvou proto na počátku občanské války dostal socialista Francisco Largo Caballera. V září roku 1936 byl jmenován španělským premiérem a krátce poté uzavřel se Sovětským svazem úmluvu o uloţení tří čtvrtin španělských státních rezerv v Moskvě. Sovětský komisariát pro finanční záleţitosti převzal na základě této dohody 510 tun španělského zlata a v listopadu je začal rozprodávat, aby pokryl válečné potřeby republikánů. Španělsko získalo díky tomu od října 1936 do února 1939 ze Sovětského svazu přibliţně 500 tisíc tun vojenského materiálu, potravin a oblečení. Kominterna zahájila nábor dobrovolníků 18. září a sovětské stranické vedení poté rozhodlo o prvních dodávkách zbraní pro Španělsko. Stalin vyzval v polovině října londýnský Mezinárodní výbor k odstranění zbrojního embarga, protoţe se podle jeho názoru politiku nevměšování do španělských záleţitostí nedařilo prosadit. Současně se ze sovětských lodí v jiţním Španělsku vylodilo prvních padesát sovětských tanků s municí. První jednotky interbrigadistů byly oficiálně zformovány 22. října 1936 a vláda Larga Caballera oznámila, ţe jejich pomoc přijme. Ještě téhoţ dne sovětské vedení odsouhlasilo nové zbrojní dodávky Španělsku včetně letadel. Dvě stovky španělských mladíků zamířily v prosinci na úpatí Kavkazu, aby se po půlročním improvizovaném výcviku proměnily v republikánské piloty. Zatím řídili sovětské stíhačky ve Španělsku sovětští letci. Poprvé úspěšně napadli německou legii Condor nad Madridem 4. listopadu, v dalších střetech uţ však z momentu překvapení nemohli těţit a nevyhnuli se ztrátám. Letadla byla proto dodatečně konstrukčně upravována. První sovětské letouny totiţ doprovázela do Španělska vedle patnáctky sovětských pilotů téměř šedesátka techniků a montérů, kteří podobně jako ostatní sovětští vojenští specialisté, poradci a pozorovatelé v praxi nepodléhali republikánskému vedení. Plnili cíle diktované Sověty. K těm patřilo ověření účinnosti sovětských zbraní, spojovací techniky a nových bojových teorií. Pozornost zahraniční veřejnosti, která prostřednictvím výborů na pomoc demokratickému Španělsku organizovala finanční i materiální sbírky, mezitím záměrně poutali interbrigadisté a plamenná prohlášení antifašistických intelektuálů. Jemně je osnovala Všesovětská společnost pro kulturní styky se zahraničím ve spolupráci s dlouholetými zahraničními příznivci bolševiků. Republikánská vláda se díky nim těšila z podpory špičkových světových literátů, kteří přijeli do Valencie na druhý Mezinárodní kongres spisovatelů proti fašismu svolaný narychlo v Plné znění zpráv


červenci 1937. Propagandistický dopad této akce byl mimořádný. Někteří delegáti dokonce odcházeli z kongresu přímo do interbrigád. Právě s interbrigadisty, pověstnými španěláky, je česká paměť o španělské občanské válce nejvíce spojena. Nejčastěji je připomínán pěší prapor Klementa Gottwalda, Masarykův prapor nebo kulometná divize J. Ţiţky z Trocnova, méně se ví o československém lazaretu v Guadalajaře. Obětavý zdravotní personál, lékaři, sestry a sanitáři představovali ostatně přibliţně třetinu z celkově odhadovaných 35-40 tisíc interbrigadistů. Ačkoliv se v porovnání se španělskými bojovníky jednalo o zlomek republikánských sil, ohlas působení interbrigád byl v zahraničí mimořádný. V jejich jednotkách se od počátku objevovaly známé tváře. Nejdříve se ke španělským republikánům přidala část cizinců, kteří vpředvečer vojenského puče přijeli do Barcelony na Lidovou olympiádu, sportovní podnik připravený jako výtka chystané pompézní Olympiádě v Berlíně. Další cizinci se po nelegálním přechodu francouzských hranic shromaţďovali v Albacete, kde byli dobrovolníci vyzbrojeni sovětskými zbraněmi a nasměrováni kominternovskými funkcionáři do konkrétních jednotek a akcí. Podporovat přijeli španělskou republiku, ne komunismus, a teprve na místě zjišťovali sloţitost situace. Často ani nebyli členy komunistických stran. Pád republikánského Španělska Pro stabilitu republikánské fronty bylo klíčové, ţe sovětská podpora proudila nyní primárně k původně marginálním španělským komunistům, kteří bezvýhradně sledovali sovětské instrukce. Ty oproti zaţité představě nestavěly na okamţitém provedení socialistické revoluce nebo kolektivizace venkova, ale usilovaly o zachování lidové fronty, v níţ by komunisté získali rozhodující vliv. Zlom nastal v květnu 1937. Sovětská tajná policie tehdy vyvolala masakr barcelonských členů Dělnické strany marxistické jednoty a začala připravovat proces s jejich vedením, které se snaţila usvědčit z profašistické špionáţe. Španělský soudce sice tomuto tlaku nepodlehl, jednota republikánského tábora však byla ztracena. Špatně řízená červencová bitva u Brunete rozklad dokonala. Represe a vojensky nevysvětlitelné ztráty na frontě vyvolaly dojem, ţe republikánské Španělsko má ve skutečnosti dvě velení – jedno bojující za socialismus a druhé, gangsterské, placené Kominternou. Disciplína vojáků upadala. Na jaře 1938 se frankistům podařilo severně od Valencie rozdělit zbylé republikánské území na dvě části a v létě zvítězili v bitvě na řece Ebro. Zimní generální ofenzivou Franco ovládl zbytek území a 1. dubna vstoupili jeho vojáci do Madridu. Výsledky španělského testu Získal s ním i symbolickou odpověď na obraz, kterým zachytil Pablo Picasso charakter frankistického Španělska po německém bombardování Guerniky. Hlad, chudoba a rusifikací završený rozvrat Madridu poskytl Francovi dokonalé pozadí pro vyhlášení slibu, ţe pozvedne spirituální a materiální úroveň ţivota, a vrátí tak Španělsku jeho hlavní město i zemi. Sovětská intervence do španělských záleţitostí, nabyla během tří let mimořádný rozměr. Sledovala přitom více neţ republikánské cíle zájmy Moskvy. Spolehlivost nového sovětského spojeneckého systému i nových sovětských válečných technologií se ve skutečném střetnutí projevila jako nedostatečná. Neochota Paříţe a Londýna účinně zasáhnout proti nasazení italského a německého válečného arzenálu ve Španělsku přesvědčila Stalina, ţe jeho obavy z vytvoření protisovětské koalice v Evropě byly správné. Odklon Sovětského svazu do izolace se stal nezvratným. Od podpisu Mnichovské dohody Moskva španělskou strategii dál nerozvíjela. Neochotně nabídla pouze azyl těm, kterým po návratu z republikánské fronty hrozily tresty, a soustředila se na své vnitřní záleţitosti. Tříletý souboj o duši Španělska ukázal, ţe mír přestal být dvacet let po první světové válce všeobecně respektovanou nejvyšší hodnotou. Zpochybnily ho jiné ideály. Proti sobě stály cíle, které nebylo moţné rychle a k všestranné spokojenosti vyjednat. Rozpolceny proto zůstávaly i evropské politické elity, které se po celou dobu trvání čitelného španělského konfliktu neshodly, zda lze do vnitropolitických problémů jiného státu zasáhnout, a pokud ano, pak proti komu a jak. Ţe by řešením mohly být pasivita a izolace, které zvolily, však vyvrátil následný vývoj. Plné znění zpráv


URL| http://zpravy.idnes.cz/obcanska-valka-ve-spanelsku-dpg-/valka.aspx?c=A150416_134529_zahranicni_lve

Směrem k nule 17.5.2015

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ Ondřej Schneider

Je pomalý ekonomický růst i v roce 2015 důvodem k panice? Světový ekonomický růst, měřený nešťastným ukazatelem hrubého domácího produktu (HDP), zřejmě v letošním roce dosáhne úrovně 3,5 procenta, tedy prakticky stejné jako v letech 2014 a 2013, aspoň podle odhadů Mezinárodního měnového fondu. Na první pohled to je docela slušný výsledek, jedno celosvětové číslo ale v sobě skrývá řadu varujících trendů. Marná snaha Zaprvé, i letos se sníţí tempo růstu chudší části světa z nedávno ještě běţných sedmi procent na zhruba čtyři procenta. Hlavní příčinou zpomalení je samozřejmě Čína, která zřejmě nedosáhne ani plánovaných 7,5 procenta. Přísun levné pracovní síly z vesnic do měst se zastavil a masivní investice do průmyslu jiţ naráţejí na kapacity čínských měst - vzduch v Pekingu byl v loňském roce oficiálně škodlivý lidskému zdraví 60 dní, v jiných městech dokonce více neţ čtyři měsíce v roce! Druhým důvodem horšího výkonu rozvíjejících se ekonomik je krize v Rusku vyvolaná válečným konfliktem na Ukrajině, propadem cen ropy a dlouho zanedbávanou restrukturalizací ruské ekonomiky. Rusko promrhalo dekádu rostoucích cen ropy, tolerovalo masivní korupci a místo investování do vzdělání a rozvoje ostatních sektorů ekonomiky vybudovalo silnou armádu, která si našla ventil v okupování sousedních zemí. V letošním roce klesne objem ruské ekonomiky zhruba o pět procent, recese se však zřejmě protáhne do roku 2016. Společně s pokračující krizí na Ukrajině (tam letos HDP klesne o dalších 7-8 procent) se tak prezidentu Putinovi podařilo vytvořit na mapě východní Evropy černou díru, jeţ ovlivňuje globální ekonomiku. Růst v rozvinutých zemích letos naopak mírně zrychlí z loňských 1,8 na 2,4 procenta. Jenţe vzhledem k tomu, ţe ceny ropy klesly o 40 procent, centrální banky nadále pumpují peníze do ekonomik a rozpočtová politika většiny států zůstává poměrně uvolněná, vyvolává tak slabý růst obavy. Zdá se, jako by bohatší část světa nebyla schopná zvýšit svůj výkon, ať se snaţí, jak chce. Od března letošního roku nakupuje Evropská centrání banka (ECB) dluhopisy členských zemí eurozóny za 60 miliard eur měsíčně, coţ vedlo k oslabení eura a posílení konkurenceschopnosti evropských exportérů, na domácí spotřebu a investice však tento program zřejmě výrazný vliv mít nebude. Dalším důsledkem programu ECB je pokles úrokových měr v řadě států Evropy pod nulu: nejen německé vládě dnes investoři platí za to, ţe jí mohou půjčit. Negativní úrokové míry jsou sice krátkodobě výhodné pro vládu, které klesají náklady, nicméně dlouhodobě vedou k váţným deformacím na trhu. Černý trh je najednou výhodnější, protoţe všichni se snaţí drţet co nejvíce prostředků v hotovosti. Neprospívá ale investování: snazší je načerno nakoupit drogy neţ postavit továrnu. Negativní úroky sniţují atraktivitu spoření a postupně vedou k útlumu investic a sníţení růstu v budoucnosti. A samozřejmě, negativní úrokové míry zásadně ohroţují stabilitu penzijních systémů a pojišťovacího trhu. Pokud úspory nevynášejí ţádný zisk, není moţné poskytovat dlouhodobé pojistky a budoucí důchody budou mnohem niţší, neţ dnes lidé předpokládají. Na štíru s produktivitou Slabý růst posledních let má hlubší příčiny. Problém je v tom, čemu ekonomové říkají produkční funkce, tedy ve schopnosti dané země vytvářet nové bohatství. Na to je třeba lidský kapitál (tedy lidé, kteří pracují, ale také Plné znění zpráv


jejich znalosti a schopnosti) a fyzický kapitál (stroje, zařízení). Oba kapitály se mění: bohatý svět stárne a vzhledem k tomu, jaké potíţe mají Evropa i USA s přijímáním imigrantů, nelze očekávat, ţe by se počet pracujících výrazněji zvýšil. Objem fyzického kapitálu se měří hůře, ale je nepochybné, ţe míra investic v celé Evropě i v USA klesá. Potenciální investoři totiţ váhají, řecká sága paralyzuje Evropu jiţ šestý rok a oni stále nevědí, jak bude eurozóna vypadat za rok a kdo ponese náklady očekávaného bankrotu Řecka. Ve Spojených státech zase investoři čekají, zda centrální banka konečně po sedmi letech začne zvyšovat úrokové sazby, nebo tento krok opět odloţí. Na zvýšení ekonomického růstu zbývá třetí část produkční funkce, tedy produktivita, s jakou firmy a stát vyuţívají daný kapitál, lidský i fyzický. Pokud by se zvyšovala produktivita, nemusela by stagnace lidského a fyzického kapitálu vadit. Problém je, ţe produktivitu neumíme dobře měřit, vlastně ji jen dopočítáváme: pokud produkce vzroste o pět procent a objem kapitálu se nemění, dovozujeme, ţe produktivita se musela zvýšit o pět procent. Proč ale vzrostla právě o pět procent, nikdo přesně určit neumí. Dá se předpokládat, ţe v případě rozvinutých zemí produktivita roste, kdyţ jsou firmy schopné dodávat sluţby a produkty s vysokou přidanou hodnotou, kterou umí vytvářet kvalifikovaná pracovní síla. Čím lepší je tedy vzdělávací systém v dané zemi a čím flexibilnější je trh práce, tím vyšší podíl lidí pracuje v odvětvích, která jsou nejvýkonnější, a tím roste také celková produktivita ekonomiky. Ekonomická politika v Evropě i USA je však od roku 2008 orientovaná téměř výhradně na řešení krátkodobých problémů. Můţeme se tedy obávat, ţe období nízkého růstu jen tak brzy neskončí. Paradoxně se tak naplní představy zastánců nulového růstu, i kdyţ radost z toho asi nebudou mít ani oni. Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK a působí jako ekonom v Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-64018890-smerem-k-nule

Arnošt Novák: Nebezpečí levico vého terorismu je umělá bublina 18.5.2015

E15 str. 10 Rozhovor Daniel Novák

Anarchistů je zas všude plno. Tedy alespoň v médiích a policejních svodkách. Obrázek tohoto hnutí je přitom mnohem plastičtější, neţ jsou zakuklení násilníci kující pikle proti nákladním vlakům. „Historie obecně ukazuje, ţe vést násilný konflikt se státem je slepá ulička. Pokud stát v něčem vyniká, tak v monopolizaci prostředků na násilí,― říká Arnošt Novák, který se vedle působení na akademické půdě uţ čtvrtstoletí pohybuje kolem anarchistických a squaterských aktivit. * E15: V krátké době jsme zaţili vyklizení squatů Klinika a Cibulka, mezitím proběhla velká policejní razie proti anarchistům, padla váţná obvinění. Uţ někdy anarchisté v Česku čelili takové vlně represe? Myslím, ţe to nemá precedens. Snad jen kdyţ byl v roce 1992 jeden anarchista obviněn z útoku na předsedu KSČM Jiřího Svobodu. Domnělý útočník byl pak dlouho ve vazbě a poté byl všech obvinění zproštěn. Neonacisté tu za posledních dvacet let zabili několik lidí, házeli lidem do domů zápalné lahve. Nikdy to za terorismus označeno nebylo. * E15: Co stát podle vás k současným zásahům vedlo? Tady se samozřejmě můţeme jen dohadovat. Jedna z hypotéz, která vzešla z prostředí bezpečnostních studií, je, ţe kdyţ policie zatočila s pravicovým extremismem, dostala velké finanční prostředky na boj s levicovými extremisty. Přitom v poslední době měli šanci řešit jen dvě kauzy. První je Řízkárna, kde anarchisté pomáhali zaměstnancům restaurace vydobýt si zadrţované mzdy. Druhou kauzou byla Klinika na Ţiţkově. Lidé tam obsadili prázdný dům a snaţí se zřídit autonomní centrum. Plné znění zpráv


* E15: To by ale samo o sobě ještě asi nevedlo k domovním prohlídkám a vazbám. Podle policie jsou to projevy extremismu. Současně mají ale problém to obhájit, kdyţ oba případy získaly určitou společenskou podporu. Do toho se tu podle policistů objevila nějaká Síť revolučních buněk, která v minulém roce očmoudila několik policejních aut. A to se policii náramně hodí k vytvoření atmosféry, ţe tu hrozí levicový terorismus. Nafouknutím bubliny levicového terorismu mohou navíc policisté vykazovat činnost. Nejdříve vytvoří nebezpečí a pak nad ním slavnostně zvítězí. Jako bonus dostanou pod kontrolu politické aktivity, které jsou jim nepohodlné. * E15: Tvrdíte, ţe policie konstruuje váţná obvinění proti aktivistům, současně ale vicepremiér Andrej Babiš dorazil k vám na Kliniku a ještě si tam dělal selfie. Jak to jde dohromady? Stát není homogenní aktér. Jsou v něm různé kliky a zájmové skupiny. A nemyslím, ţe by Babiš souvisel s děním uvnitř policie. Domnívám se, ţe je to jen hra určité části policie, moţná dokonce jen praţského protiextremistického oddělení, které rozjíţdí nějaké vlastní mocenské boje a vyuţívá k tomu levicový extremismus. Nemyslím, ţe by to byla primárně politická objednávka. * E15: Kdyţ říkáte, ţe zásahy vyprovokovala rovněţ rostoucí společenská podpora centra Klinika a protestů kolem Řízkárny, není takové sociální ukotvení spíš jen zboţným přáním anarchistů? Nemají dnes neonacisté se svým rasismem ve společnosti podporu mnohem větší? To si nemyslím. Česká společnost přece není vůbec rasistická, ale… dobře, teď váţně. Klinika a Řízkárna ukázaly, ţe některé naše politické názory získaly mezi lidmi určitou relevanci. Neříkám, ţe jde o masové hnutí. Ale ukaţte mi příklad, kdy tady vůbec nějaké hnutí získalo ve společnosti větší podporu. * E15: Ve společnosti se přece ale také nic neděje. Sice se nic neděje, ale za měsíc můţe být všechno jinak. I sílu příkladu mohou bezpečnostní sloţky vnímat jako riziko. Ukázku toho, ţe jde věci dělat i jiným způsobem. * E15: Nesoudím současné kauzy, nebyl však historicky příklon radikální levice k násilí spíše projevem sociální izolace? Pokud mluvíme o té takzvané Síti revolučních buněk, tak ta se i v anarchistickém prostředí setkala vesměs s kritikou a odmítnutím jako něco hloupého a netaktického. Včetně rétoriky jejich prohlášení. Souhlasím, ţe podobné násilné akty jsou skutečně spíše výrazem zoufalství neţ síly. * E15: Velké mezinárodní protesty proti světovým finančním institucím před patnácti lety, které zaţila i Praha, vypadaly jako začátek významného hnutí. Nakonec vše vyšumělo. Proč? Kaţdé sociální hnutí se pohybuje v cyklu. Chvíli nahoru, chvíli dolů. Nic nemůţe růst donekonečna. Ani kapitalismus se svým ekonomickým růstem. Pár let po antiglobalizačním hnutí přišla jiná sociální hnutí. Například ve Španělsku to bylo hnutí Indignados, v USA zas Occupy, důleţité bylo hnutí v Řecku. * E15: Stát vnímal vţdy anarchismus jako entitu, kterou je potřeba pro rozvoj lidské svobody odstranit. Je tedy vůbec moţné konfliktu mezi státem a anarchisty zabránit? Určitý konflikt je nevyhnutelný. Současně je to však velmi široký pojem. Můţe znamenat vyhlazovací válku i diskurzivní spor a debatu. Historie obecně však ukazuje, ţe vést násilný konflikt se státem je slepá ulička. Pokud stát v něčem vyniká, tak v monopolizaci prostředků na násilí. Má armádu, policii, justici. To je stejné, jako kdyby si to v ringu rozdával amatér s profesionálním boxerem. * E15: Nestaví ale odpor ke státu anarchisty proti společnosti? Společnost, v níţ ţijeme, není totéţ co stát. Kdyţ jsou anarchisté proti státu, neznamená to, ţe jsou proti společnosti. Moderní stát i s jeho represivním a dalším aparátem je záleţitost posledních dvou tří století. Stát je sociální vztah respektive instituce, která ve společnosti uspořádává další vztahy, monopolizuje si určité prostředky a jiným je upírá. Zajímavé je, ţe národní stát vznikl v symbióze s rozvojem kapitalismu. Dichotomie Plné znění zpráv


státu a kapitalismu je falešná. Vţdy to byly dvě strany jedné mince. Dva potácející se opilci, kteří se vzájemně podpírají, aby neupadli. * E15: Jaký terén povaţují anarchisté za důleţitý pro sociální změnu, kterou prosazují? Část anarchistů stále vnímá jako nejdůleţitější, co se děje na pracovištích. Další část ale povaţuje za stejně významnou osu společenského konfliktu to, co se děje v místech bydliště, v sousedstvích a komunitách. Obecně je velmi těţké bojovat za něco, čeho nejsem součástí. Kdyţ člověk nepracuje v automobilce, je hrozně obtíţné bojovat za její zaměstnance. Člověk by měl bojovat hlavně za sebe, za to, čeho je součástí, a spojovat se v tom solidárně s dalšími lidmi se stejným zájmem. * E15: Je v současné době ve společnosti nějaký konflikt dominantní? Která témata mezi anarchisty nejvíce rezonují? Jak uţ jsem říkal. Pro jedny jsou to konflikty na pracovištích, pro druhé zase například to, co se děje s ţivotním prostorem ve městech. Myslím si však, ţe by se všechny tyto sféry měly propojovat. Protoţe kdyţ si pak lidé například na pracovišti vybojují vyšší mzdy, z druhé strany o ně přijdou ve sféře sociální reprodukce. Například v podobě vyšších nájmů nebo draţšího zboţí a sluţeb. Nikdo však nemůţe obsáhnout všechno. Proto je důleţité, aby se jednotlivá hnutí a konflikty propojovaly. * E15: Věnujete se hodně ekologickým tématům. Jaké je jejich místo v současném anarchismu? Ekologické problémy jsou vţdy v první řadě sociální problémy. Stejně významné jsou globálně problémy migrace a společenské nerovnosti. S ní souvisí nejen konflikty na pracovištích, ale také konflikty kolem bydlení, boj o přístup k přírodním zdrojům. Os konfliktů, které se projevují ve všech aspektech ţivota, je hodně, ale vše se točí kolem nerovností a hierarchií. * E15: Nabývají ve světle současných ozbrojených konfliktů ve světě i nedaleké Evropě na síle pacifistické proudy? Situace na Ukrajině ukazuje, ţe nacionalismus a národní stát jsou slepá ulička. Uměle staví lidi proti sobě a je to cesta do pekla. Heslem letošního anarchistického 1. máje proto bylo „Válku válce―. Ani Západ, ani Východ. Militarizace společnosti je určitě vnímaná jako nebezpečí. Bylo to vidět při nedávném průjezdu amerického vojenského konvoje. Atmosféra kolem něho byla aţ absurdně nafouknutá a uměle bipolární. Kdo proti průjezdu protestoval, byl milovníkem Putina, kdo vojáky vítal, byl milovníkem Spojených států. Nebyl tu prostor pro třetí nebo čtvrtou stranu. Vytváří se tu opět bipolární rozdělení světa, jehoţ anarchisté nechtějí být součástí. * E15: Anarchisté tradičně odmítali volit. Změnilo se na tom něco? Organizovat bojkot voleb je stejný fetiš, jako je naopak adorovat. Kdysi jsme v den sněmovních voleb obsadili prázdný dům s heslem „Nespoléháme se na volební urny – volíme 365 dní v roce―. Demokracie pro nás není rituál opakující se jednou za čtyři roky, ale kaţdodenní aktivita odehrávající se na pracovištích, v místech bydliště i jinde. * E15: Nezávisí ale nakonec osud například squatů stejně na přízni či nepřízni státu? Skeptik by například při pohledu na ţiţkovskou Kliniku mohl prohlásit, ţe jsme něco dostali. Stejně tak se ale na celou věc můţeme dívat tak, ţe jsme si tento prostor vybojovali. Bylo tu obsazení, vyklizení, dlouhodobá kampaň na podporu Kliniky, několik demonstrací, úspěšné získávání veřejné podpory, petice. Zkrátka tlak zdola, na který stát nějak zareagoval. * E15: Není snaha o změnu světa utopií? Není. Ale současně je důleţité, aby si lidé dávali jakoţto součást dlouhodobého strategického snaţení krátkodobé splnitelné cíle. Protoţe kdyţ najednou chcete změnit celý svět, můţete rychle vyhořet. Například squat můţe slouţit jako místo, kde se budou lidé setkávat a rozvíjet další aktivity, které se je budou snaţit Plné znění zpráv


vymanit z kapitalistické trţní logiky a vnést do společnosti jiné sociální vztahy a změny. Je to malý drobek, nijak bych ho nepřeceňoval. Lidé by však měli dělat, na co mají sílu. Arnošt Novák (42) Absolvoval mediální studia na Fakultě sociálních věd UK, na stejné univerzitě vystudoval téţ sociální a kulturní ekologii na Fakultě humanitních studií. Na ní v současnosti vyučuje. Národní stát vznikl v symbióze s rozvojem kapitalismu. Vţdy to byly dvě strany jedné mince. Dva potácející se opilci, kteří se vzájemně podpírají, aby neupadli Foto autor| Foto E15 Michael Tomeš O autorovi| Daniel Novák, Praha

Arnošt Novák: Nebezpečí levicového terorismu je umělá bublina 18.5.2015

e15.cz str. 00 Rozhovory Daniel Novák

Anarchistů je zas všude plno. Tedy alespoň v médiích a policejních svodkách. Obrázek tohoto hnutí je přitom mnohem plastičtější, neţ jsou zakuklení násilníci kující pikle proti nákladním vlakům. „Historie obecně ukazuje, ţe vést násilný konflikt se státem je slepá ulička. Pokud stát v něčem vyniká, tak v monopolizaci prostředků na násilí,― říká Arnošt Novák, který se vedle působení na akademické půdě uţ čtvrtstoletí pohybuje kolem anarchistických a squaterských aktivit. E15: V krátké době jsme zaţili vyklizení squatů Klinika a Cibulka, mezitím proběhla velká policejní razie proti anarchistům, padla váţná obvinění. Uţ někdy anarchisté v Česku čelili takové vlně represe? Myslím, ţe to nemá precedens. Snad jen kdyţ byl v roce 1992 jeden anarchista obviněn z útoku na předsedu KSČM Jiřího Svobodu. Domnělý útočník byl pak dlouho ve vazbě a poté byl všech obvinění zproštěn. Neonacisté tu za posledních dvacet let zabili několik lidí, házeli lidem do domů zápalné lahve. Nikdy to za terorismus označeno nebylo. E15: Co stát podle vás k současným zásahům vedlo? Tady se samozřejmě můţeme jen dohadovat. Jedna z hypotéz, která vzešla z prostředí bezpečnostních studií, je, ţe kdyţ policie zatočila s pravicovým extremismem, dostala velké finanční prostředky na boj s levicovými extremisty. Přitom v poslední době měli šanci řešit jen dvě kauzy. První je Řízkárna, kde anarchisté pomáhali zaměstnancům restaurace vydobýt si zadrţované mzdy. Druhou kauzou byla Klinika na Ţiţkově. Lidé tam obsadili prázdný dům a snaţí se zřídit autonomní centrum. E15: To by ale samo o sobě ještě asi nevedlo k domovním prohlídkám a vazbám. Podle policie jsou to projevy extremismu. Současně mají ale problém to obhájit, kdyţ oba případy získaly určitou společenskou podporu. Do toho se tu podle policistů objevila nějaká Síť revolučních buněk, která v minulém roce očmoudila několik policejních aut. A to se policii náramně hodí k vytvoření atmosféry, ţe tu hrozí levicový terorismus. Nafouknutím bubliny levicového terorismu mohou navíc policisté vykazovat činnost. Nejdříve vytvoří nebezpečí a pak nad ním slavnostně zvítězí. Jako bonus dostanou pod kontrolu politické aktivity, které jsou jim nepohodlné. E15: Tvrdíte, ţe policie konstruuje váţná obvinění proti aktivistům, současně ale vicepremiér Andrej Babiš dorazil k vám na Kliniku a ještě si tam dělal selfie. Jak to jde dohromady? Stát není homogenní aktér. Jsou v něm různé kliky a zájmové skupiny. A nemyslím, ţe by Babiš souvisel s děním uvnitř policie. Domnívám se, ţe je to jen hra určité části policie, moţná dokonce jen praţského protiextremistického oddělení, které rozjíţdí nějaké vlastní mocenské boje a vyuţívá k tomu levicový extremismus. Nemyslím, ţe by to byla primárně politická objednávka. Plné znění zpráv


Národní stát vznikl v symbióze s rozvojem kapitalismu. Vţdy to byly dvě strany jedné mince. Dva potácející se opilci, kteří se vzájemně podpírají, aby neupadli E15: Kdyţ říkáte, ţe zásahy vyprovokovala rovněţ rostoucí společenská podpora centra Klinika a protestů kolem Řízkárny, není takové sociální ukotvení spíš jen zboţným přáním anarchistů? Nemají dnes neonacisté se svým rasismem ve společnosti podporu mnohem větší? To si nemyslím. Česká společnost přece není vůbec rasistická, ale… dobře, teď váţně. Klinika a Řízkárna ukázaly, ţe některé naše politické názory získaly mezi lidmi určitou relevanci. Neříkám, ţe jde o masové hnutí. Ale ukaţte mi příklad, kdy tady vůbec nějaké hnutí získalo ve společnosti větší podporu. E15: Ve společnosti se přece ale také nic neděje. Sice se nic neděje, ale za měsíc můţe být všechno jinak. I sílu příkladu mohou bezpečnostní sloţky vnímat jako riziko. Ukázku toho, ţe jde věci dělat i jiným způsobem. E15: Nesoudím současné kauzy, nebyl však historicky příklon radikální levice k násilí spíše projevem sociální izolace? Pokud mluvíme o té takzvané Síti revolučních buněk, tak ta se i v anarchistickém prostředí setkala vesměs s kritikou a odmítnutím jako něco hloupého a netaktického. Včetně rétoriky jejich prohlášení. Souhlasím, ţe podobné násilné akty jsou skutečně spíše výrazem zoufalství neţ síly. Demokracie pro nás není rituál opakující se jednou za čtyři roky, ale kaţdodenní aktivita odehrávající se na pracovištích, v místech bydliště i jinde E15: Velké mezinárodní protesty proti světovým finančním institucím před patnácti lety, které zaţila i Praha, vypadaly jako začátek významného hnutí. Nakonec vše vyšumělo. Proč? Kaţdé sociální hnutí se pohybuje v cyklu. Chvíli nahoru, chvíli dolů. Nic nemůţe růst donekonečna. Ani kapitalismus se svým ekonomickým růstem. Pár let po antiglobalizačním hnutí přišla jiná sociální hnutí. Například ve Španělsku to bylo hnutí Indignados, v USA zas Occupy, důleţité bylo hnutí v Řecku. E15: Stát vnímal vţdy anarchismus jako entitu, kterou je potřeba pro rozvoj lidské svobody odstranit. Je tedy vůbec moţné konfliktu mezi státem a anarchisty zabránit? Určitý konflikt je nevyhnutelný. Současně je to však velmi široký pojem. Můţe znamenat vyhlazovací válku i diskurzivní spor a debatu. Historie obecně však ukazuje, ţe vést násilný konflikt se státem je slepá ulička. Pokud stát v něčem vyniká, tak v monopolizaci prostředků na násilí. Má armádu, policii, justici. To je stejné, jako kdyby si to v ringu rozdával amatér s profesionálním boxerem. E15: Nestaví ale odpor ke státu anarchisty proti společnosti? Společnost, v níţ ţijeme, není totéţ co stát. Kdyţ jsou anarchisté proti státu, neznamená to, ţe jsou proti společnosti. Moderní stát i s jeho represivním a dalším aparátem je záleţitost posledních dvou tří století. Stát je sociální vztah respektive instituce, která ve společnosti uspořádává další vztahy, monopolizuje si určité prostředky a jiným je upírá. Zajímavé je, ţe národní stát vznikl v symbióze s rozvojem kapitalismu. Dichotomie státu a kapitalismu je falešná. Vţdy to byly dvě strany jedné mince. Dva potácející se opilci, kteří se vzájemně podpírají, aby neupadli. E15: Jaký terén povaţují anarchisté za důleţitý pro sociální změnu, kterou prosazují? Část anarchistů stále vnímá jako nejdůleţitější, co se děje na pracovištích. Další část ale povaţuje za stejně významnou osu společenského konfliktu to, co se děje v místech bydliště, v sousedstvích a komunitách. Obecně je velmi těţké bojovat za něco, čeho nejsem součástí. Kdyţ člověk nepracuje v automobilce, je hrozně obtíţné bojovat za její zaměstnance. Člověk by měl bojovat hlavně za sebe, za to, čeho je součástí, a spojovat se v tom solidárně s dalšími lidmi se stejným zájmem. Plné znění zpráv


E15: Je v současné době ve společnosti nějaký konflikt dominantní? Která témata mezi anarchisty nejvíce rezonují? Jak uţ jsem říkal. Pro jedny jsou to konflikty na pracovištích, pro druhé zase například to, co se děje s ţivotním prostorem ve městech. Myslím si však, ţe by se všechny tyto sféry měly propojovat. Protoţe kdyţ si pak lidé například na pracovišti vybojují vyšší mzdy, z druhé strany o ně přijdou ve sféře sociální reprodukce. Například v podobě vyšších nájmů nebo draţšího zboţí a sluţeb. Nikdo však nemůţe obsáhnout všechno. Proto je důleţité, aby se jednotlivá hnutí a konflikty propojovaly. E15: Věnujete se hodně ekologickým tématům. Jaké je jejich místo v současném anarchismu? Ekologické problémy jsou vţdy v první řadě sociální problémy. Stejně významné jsou globálně problémy migrace a společenské nerovnosti. S ní souvisí nejen konflikty na pracovištích, ale také konflikty kolem bydlení, boj o přístup k přírodním zdrojům. Os konfliktů, které se projevují ve všech aspektech ţivota, je hodně, ale vše se točí kolem nerovností a hierarchií. E15: Nabývají ve světle současných ozbrojených konfliktů ve světě i nedaleké Evropě na síle pacifistické proudy? Situace na Ukrajině ukazuje, ţe nacionalismus a národní stát jsou slepá ulička. Uměle staví lidi proti sobě a je to cesta do pekla. Heslem letošního anarchistického 1. máje proto bylo „Válku válce―. Ani Západ, ani Východ. Militarizace společnosti je určitě vnímaná jako nebezpečí. Bylo to vidět při nedávném průjezdu amerického vojenského konvoje. Atmosféra kolem něho byla aţ absurdně nafouknutá a uměle bipolární. Kdo proti průjezdu protestoval, byl milovníkem Putina, kdo vojáky vítal, byl milovníkem Spojených států. Nebyl tu prostor pro třetí nebo čtvrtou stranu. Vytváří se tu opět bipolární rozdělení světa, jehoţ anarchisté nechtějí být součástí. E15: Anarchisté tradičně odmítali volit. Změnilo se na tom něco? Organizovat bojkot voleb je stejný fetiš, jako je naopak adorovat. Kdysi jsme v den sněmovních voleb obsadili prázdný dům s heslem „Nespoléháme se na volební urny – volíme 365 dní v roce―. Demokracie pro nás není rituál opakující se jednou za čtyři roky, ale kaţdodenní aktivita odehrávající se na pracovištích, v místech bydliště i jinde. E15: Nezávisí ale nakonec osud například squatů stejně na přízni či nepřízni státu? Skeptik by například při pohledu na ţiţkovskou Kliniku mohl prohlásit, ţe jsme něco dostali. Stejně tak se ale na celou věc můţeme dívat tak, ţe jsme si tento prostor vybojovali. Bylo tu obsazení, vyklizení, dlouhodobá kampaň na podporu Kliniky, několik demonstrací, úspěšné získávání veřejné podpory, petice. Zkrátka tlak zdola, na který stát nějak zareagoval. E15: Není snaha o změnu světa utopií? Není. Ale současně je důleţité, aby si lidé dávali jakoţto součást dlouhodobého strategického snaţení krátkodobé splnitelné cíle. Protoţe kdyţ najednou chcete změnit celý svět, můţete rychle vyhořet. Například squat můţe slouţit jako místo, kde se budou lidé setkávat a rozvíjet další aktivity, které se je budou snaţit vymanit z kapitalistické trţní logiky a vnést do společnosti jiné sociální vztahy a změny. Je to malý drobek, nijak bych ho nepřeceňoval. Lidé by však měli dělat, na co mají sílu. Arnošt Novák (42) Absolvoval mediální studia na Fakultě sociálních věd UK, na stejné univerzitě vystudoval téţ sociální a kulturní ekologii na Fakultě humanitních studií. Na ní v současnosti vyučuje. Čtěte také: Party skončila. Anglie po letech zakázala squatting Squatteři opět obsadili vilu Milada, poslední praţský squatt Plné znění zpráv


URL| 1190020

http://nazory.euro.e15.cz/rozhovory/arnost-novak-nebezpeci-levicoveho-terorismu-je-umela-bublina-

BOSCH DIESEL 18.5.2015

Euro

str. 64

Light

Ralph Klaus Carle obchodní editel Jihlavský Bosch Diesel vede nový ekonomický ředitel Ralph Klaus Carle, který od 1. května převzal rovněţ pozici jednatele. V čele závodu vystřídal Hermanna Butze, který z Jihlavy odešel po necelých čtyřech letech na jiné vedoucí místo v nadnárodní skupině Bosch. Ralph Carle (51) vedl v minulých čtyřech letech závod Bosch v brazilské Curitibě. Předtím pracoval pro Bosch Group v různých funkcích v Německu, Španělsku a Turecku. Do ?irmy Bosch nastoupil v roce 1989 po ukončení vysoké školy. Carle je ţenatý a má dvě děti. Od března má jihlavský závod také nového technického ředitele, výměna nastala rovněţ po čtyřech letech. Místo Karstena Müllera nastoupil Stefan Hamelmann (50). Müller se stal technickým ředitelem závodu Bosch v německém Feuerbachu. Firma Bosch v Jihlavě vyrábí vysokotlaká čerpadla pro dieselové motory, tlakové zásobníky a regulační ventily tlaku. 1 VIRTUSE ENERGY Luká Sva ina manaţer prodeje Tým společnosti Virtuse Energy, tuzemského obchodníka s emisními povolenkami, elektřinou a zemním plynem, od 1. května posílil Lukáš Svačina. Z pozice manaţera prodeje elektřiny a zemního plynu bude mít na starost komunikaci s konečnými zákazníky v segmentu středních a větších firem. Lukáš Svačina přichází z firmy ČEZ Prodej, kde pracoval jako manaţer prodeje klíčovým zákazníkům v oblasti prodeje elektřiny a plynu. V energetice působí jiţ čtrnáctým rokem, dříve byl zaměstnán také ve společnosti Středočeská energetická. 2 HAYS CR Zuzana Kutjová branch manaţerka Zuzana Kutějová se od 1. května stala novou branch manaţerkou brněnské pobočky společnosti Hays Czech Republic. Ve své nové roli plánuje rozšířit brněnskou pobočku Hays o další specializace tak, aby pokrývala potřeby stávajících i nových klientů v regionu Brna a jiţní a střední Moravy. Kutějová pracuje pro Hays od roku 2012, kdy nastoupila jako recruitment konzultantka do divize life sciences. V září 2014 rozšířila svou specializaci o engineering. Po ukončení studia na Masarykově univerzitě v Brně pracovala Zuzana Kutějová sedm let v oboru farmacie jako farmaceutický reprezentant v generických společnostech, především v oblasti diabetologie a urologie. 3 AMI COMMUNICATIONS árka Bro ová account manaţerka Do pozice account manaţerky v AMI Communications nastoupila Šárka Broţová. V tuzemské PR agentuře se bude starat o klienty, jako jsou značky Nescafé, Caro a Granko nebo projekt L‘Oréal Pro ţeny ve vědě. Šárka Broţová pracovala sedm let v PR agentuře Crest Communications, na starost měla klienty z oblasti consumer marketingu. Nyní se této sféře věnuje v AMI Communications, kde vede tříčlenný tým zaměřený na rychloobrátkové značky. Broţová vystudovala jazykovou školu Kent College v Sydney a následně pokračovala ve studiu oboru cestovní ruch na australské Holmes College. Mezi její záliby patří windsurfing a zimní sporty. Plné znění zpráv


4 PRIVATUM CLUB Boris Kuzmiak obchodní manaţer Tým společnosti Privatum Club, nového dodavatele řešení a sluţeb na poli bezpečné mobilní komunikace, rozšířil od května 2015 Boris Kuzmiak ve funkci sales managera. Jeho úkolem je rozšiřovat obchodní vztahy v rámci České republiky, Slovenské republiky a přilehlých oblastí a pečovat o domácí i zahraniční klienty. Boris Kuzmiak svou pracovní dráhu odstartoval jako projektový manaţer ve společnosti Incheba BA, kde se specializoval na obchod. Své zkušenosti získal také ve firmách ComGate, na úseku special sales v Telefónice O2, ve společnosti Optimics a v obchodním úseku společnosti Safetica Technologies. 5 BEST COMMUNICATIONS Barbora Dlabá ková account directorka Iveta Pokorná account executive Praţská PR agentura Best Communications oznamuje povýšení Barbory Dlabáčkové (31) do pozice account directorky a jmenování Ivety Pokorné (24) do funkce account executive. Barbora Dlabáčková byla povýšena po svém tříletém působení v Bestu, během kterého se specializovala především na klienty z ? nančního a průmyslového odvětví, má ale zkušenosti i s klienty z oblasti rychloobrátkového zboţí a realit. Nyní bude zodpovědná za tvorbu a realizaci komunikačních strategií a bude dohlíţet na práci a denní aktivity svých týmů. Před nástupem do Best Communications pracovala jako novinářka. Dlabáčková vystudovala ţurnalistiku a mediální studia na Fakultě sociálních věd a estetiku na Filozo? cké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Plynně hovoří anglicky a německy, učí se řecky, rusky a francouzsky. Iveta Pokorná se k týmu Best Communications připojila jako account executive a na starost má podporu vztahů s médii, analýzu mediálního pokrytí a koordinaci akcí pro klienty. Zaměřuje se na klienty z oblasti ? nančnictví a průmyslu. Před nástupem do Bestu pracovala více neţ dva roky v Yves Rocher, kde získala cenné zkušenosti v marketingovém a PR oddělení. Iveta Pokorná vystudovala mezinárodní obchod s vedlejší specializací na angloamerická studia na VŠE v Praze. Mluví anglicky a francouzsky, učí se ruštinu a chorvatštinu. 6 CMS Radka Lôrincová advokátka Magda Němcová advokátka Jakub Tom ej advokát Praţská kancelář CMS má tři nové advokáty. Radka Lörincová, Magda Němcová a Jakub Tomšej se po úspěšném sloţení advokátních zkoušek navrátili zpět do kanceláře. Radka Lörincová (28) pracuje v praţské kanceláři CMS od začátku své koncipientské praxe v roce 2012. Je členkou korporátního týmu a podílí se na poskytování poradenství klientům v souvislosti s kaţdodenními korporátními i transakčními otázkami. Zabývá se také oblastí obchodního práva a regulačních otázek v sektorech life sciences a pojišťovnictví. Lörincová ukončila studia na Karlově univerzitě v roce 2011 a poté studovala dva semestry na právnické fakultě univerzity v britském Nottinghamu. Magda Němcová (30) v kanceláři CMS pracuje od začátku své koncipientské praxe v roce 2012. Je členkou korporátního týmu a zabývá se zejména transakčním poradenstvím v oblasti nemovitostí a ve ? nančním sektoru. Kromě toho poskytuje klientům poradenství v souvislosti s korporátními otázkami. Němcová ukončila studium na Právnické fakultě UK v roce 2012 a rok studovala na Maastrichtské univerzitě v Nizozemsku. Jakub Tomšej (26) pracuje v praţské kanceláři CMS od roku 2009, kdy začínal jako student. Je členem týmu zabývajícího se obchodním právem, regulačními otázkami a řešením právních sporů a specializuje se zejména na pracovněprávní problematiku a ochranu dat. Má bohaté zkušenosti s přípravou návrhů pracovních smluv, poskytováním poradenství v oblasti pracovněprávních otázek, včetně vyjednávání či případných sporů. Jakub Tomšej se rovněţ zabývá problematikou M&A transakcí a je klíčovým členem týmu german desk praţské kanceláře. Tomšej ukončil studium na Karlově univerzitě v roce 2012 a v současné době absolvuje doktorské studium. 7 EXPOBANK Alena Nováková ředitelka marketingu a komunikace Alena Nováková je novou ředitelkou oddělení marketingu a komunikace Expobank CZ. Na starost má celkovou strategii veškeré marketingové komunikace banky a řízení marketingového a komunikačního týmu. Nováková získala magisterský titul na Univerzitě Palackého v Olomouci na Filozofické fakultě a absolvovala dvousemestrální studium na Miami University v USA. Plné znění zpráv


Před příchodem do bankovnictví řídila čtyři roky jazykovou školu. Do Expobank CZ, dříve LBBW Bank, nastoupila v roce 2012. Zkušenosti získávala v oddělení marketingu a komunikace, zejména na poli interní a mezibankovní cizojazyčné komunikace. Od roku 2014 se plně věnovala marketingu, organizaci klientských akcí a vypracovávání dlouhodobých plánů společenské odpovědnosti banky. Jako marketingová specialistka se aktivně podílela na přípravě komunikační strategie a správě dokumentů při převzetí banky LBBW Bank CZ bankou Expobank CZ. Alena Nováková hovoří anglicky a německy. Volný čas tráví na horách, cestováním, zajímá se o divadlo a zejména o balet. Foto popis| 1 Lukáš Svačina Virtuse Energy Foto popis| 2 Zuzana Kutějová Hays CR Foto popis| 3 Šárka Broţová AMI Communications Foto popis| 4 Boris Kuzmiak Privatum Club Foto popis| 5 Barbora Dlabáčková Best Communications Foto popis| 5 Iveta Pokorná Best Communications Foto popis| 6 Radka Lörincová CMS Foto popis| 6 Magda Němcová CMS Foto popis| 6 Jakub Tomšej CMS Foto popis| 7 Alena Nováková Expobank Foto autor| FOTO archiv / PŘIPRAVILA redakce ([email protected])

Směrem k nule 18.5.2015

Respekt str. 23 Okem ekonoma ONDŘEJ SCHNEIDER

je pomalý ekonomický růst i v roce 2015 důvodem k panice? Světový ekonomický růst, měřený nešťastným ukazatelem hrubého domácího produktu (HDP), zřejmě v letošním roce dosáhne úrovně 3,5 procenta, tedy prakticky stejné jako v letech 2014 a 2013, aspoň podle odhadů Mezinárodního měnového fondu. Na první pohled to je docela slušný výsledek, jedno celosvětové číslo ale v sobě skrývá řadu varujících trendů. Marná snaha Zaprvé, i letos se sníţí tempo růstu chudší části světa z nedávno ještě běţných sedmi procent na zhruba čtyři procenta. Hlavní příčinou zpomalení je samozřejmě Čína, která zřejmě nedosáhne ani plánovaných 7,5 procenta. Přísun levné pracovní síly z vesnic do měst se zastavil a masivní investice do průmyslu jiţ naráţejí na kapacity čínských měst – vzduch v Pekingu byl v loňském roce oficiálně škodlivý lidskému zdraví 60 dní, v jiných městech dokonce více neţ čtyři měsíce v roce! Druhým důvodem horšího výkonu rozvíjejících se ekonomik je krize v Rusku vyvolaná válečným konfl iktem na Ukrajině, propadem cen ropy a dlouho zanedbávanou restrukturalizací ruské ekonomiky. Rusko promrhalo dekádu rostoucích cen ropy, tolerovalo masivní korupci a místo investování do vzdělání a rozvoje ostatních sektorů ekonomiky vybudovalo silnou armádu, která si našla ventil v okupování sousedních zemí. V letošním roce klesne objem ruské ekonomiky zhruba o pět procent, recese se však zřejmě protáhne do roku 2016. Společně s pokračující krizí na Ukrajině (tam letos HDP klesne o dalších 7–8 procent) se tak prezidentu Putinovi podařilo vytvořit na mapě východní Evropy černou díru, jeţ ovlivňuje globální ekonomiku. Růst v rozvinutých zemích letos naopak mírně zrychlí z loňských 1,8 na 2,4 procenta. Jenţe vzhledem k tomu, ţe ceny ropy klesly o 40 procent, centrální banky nadále pumpují peníze do ekonomik a rozpočtová politika většiny států zůstává poměrně uvolněná, vyvolává tak slabý růst obavy. Zdá se, jako by bohatší část světa nebyla schopná zvýšit svůj výkon, ať se snaţí, jak chce. Od března letošního roku nakupuje Evropská centrání banka (ECB) dluhopisy členských zemí eurozóny za 60 miliard eur měsíčně, coţ vedlo k oslabení eura a posílení konkurenceschopnosti evropských exportérů, na domácí spotřebu a investice však tento program zřejmě výrazný vliv mít nebude. Dalším důsledkem programu ECB je pokles úrokových měr v řadě států Evropy pod nulu: nejen německé vládě dnes investoři platí za to, ţe jí mohou půjčit. Plné znění zpráv


Negativní úrokové míry jsou sice krátkodobě výhodné pro vládu, které klesají náklady, nicméně dlouhodobě vedou k váţným deformacím na trhu. Černý trh je najednou výhodnější, protoţe všichni se snaţí drţet co nejvíce prostředků v hotovosti. Neprospívá ale investování: snazší je načerno nakoupit drogy neţ postavit továrnu. Negativní úroky sniţují atraktivitu spoření a postupně vedou k útlumu investic a sníţení růstu v budoucnosti. A samozřejmě, negativní úrokové míry zásadně ohroţují stabilitu penzijních systémů a pojišťovacího trhu. Pokud úspory nevynášejí ţádný zisk, není moţné poskytovat dlouhodobé pojistky a budoucí důchody budou mnohem niţší, neţ dnes lidé předpokládají. Na štíru s produktivitou Slabý růst posledních let má hlubší příčiny. Problém je v tom, čemu ekonomové říkají produkční funkce, tedy ve schopnosti dané země vytvářet nové bohatství. Na to je třeba lidský kapitál (tedy lidé, kteří pracují, ale také jejich znalosti a schopnosti) a fyzický kapitál (stroje, zařízení). Oba kapitály se mění: bohatý svět stárne a vzhledem k tomu, jaké potíţe mají Evropa i USA s přijímáním imigrantů, nelze očekávat, ţe by se počet pracujících výrazněji zvýšil. Objem fyzického kapitálu se měří hůře, ale je nepochybné, ţe míra investic v celé Evropě i v USA klesá. Potenciální investoři totiţ váhají, řecká sága paralyzuje Evropu jiţ šestý rok a oni stále nevědí, jak bude eurozóna vypadat za rok a kdo ponese náklady očekávaného bankrotu Řecka. Ve Spojených státech zase investoři čekají, zda centrální banka konečně po sedmi letech začne zvyšovat úrokové sazby, nebo tento krok opět odloţí. Na zvýšení ekonomického růstu zbývá třetí část produkční funkce, tedy produktivita, s jakou firmy a stát vyuţívají daný kapitál, lidský i fyzický. Pokud by se zvyšovala produktivita, nemusela by stagnace lidského a fyzického kapitálu vadit. Problém je, ţe produktivitu neumíme dobře měřit, vlastně ji jen dopočítáváme: pokud produkce vzroste o pět procent a objem kapitálu se nemění, dovozujeme, ţe produktivita se musela zvýšit o pět procent. Proč ale vzrostla právě o pět procent, nikdo přesně určit neumí. Dá se předpokládat, ţe v případě rozvinutých zemí produktivita roste, kdyţ jsou firmy schopné dodávat sluţby a produkty s vysokou přidanou hodnotou, kterou umí vytvářet kvalifi kovaná pracovní síla. Čím lepší je tedy vzdělávací systém v dané zemi a čím fl exibilnější je trh práce, tím vyšší podíl lidí pracuje v odvětvích, která jsou nejvýkonnější, a tím roste také celková produktivita ekonomiky. Ekonomická politika v Evropě i USA je však od roku 2008 orientovaná téměř výhradně na řešení krátkodobých problémů. Můţeme se tedy obávat, ţe období nízkého růstu jen tak brzy neskončí. Paradoxně se tak naplní představy zastánců nulového růstu, i kdyţ radost z toho asi nebudou mít ani oni. Foto popis| O autorovi| ONDŘEJ SCHNEIDER, Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK a působí jako ekonom v Institutu mezinárodních financí ve Washingtonu .

Zákaz kouření prý vynese hospodám vyšší trţby. O miliardy 19.5.2015

aktualne.cz

str. 00

Domácí

Studie se opírá o výpočet zaloţený na průzkumu mezi českým obyvatelstvem i o zkušenosti z dalších evropských zemí. Praha - Majitelé českých hospod, kteří Praha - Majitelé českých hospod, kteří udrţují své lokály kuřácké, podle studie přicházejí o miliardy. Státní zdravotní ústav ve spolupráci s Fakultou sociálních věd Univerzity Karlovy spočítal, ţe by zákaz kouření zvedl trţby hostinským o šest miliard korun. Do restaurací by totiţ údajně nalákali o šest procent víc klientů. "Ukázal to průzkum mezi českým obyvatelstvem, kterému kouření v restauracích většinou vadí," řekl vedoucí výzkumného projektu Miroslav Slíţ. Zákaz kouření si podle něj dlouhodobě přeje 78 procent Čechů, z toho 39 procent jsou dokonce kaţdodenní kuřáci.



Kromě toho by hospodští ušetřili za obnovu kuřáckých interiérů a za náhrady za nemocný personál. V zemích, kde uţ zákaz kouření platí, totiţ stonají zaměstnanci hospod o polovinu méně. "Například počet zánětů hrdla poklesl o 45 procent a zánětů očí o 62 procent," uvádí Hana Sovinová ze Státního zdravotního ústavu. Obavy Asociace hotelů a restaurací ČR, která proti zákazu kouření dlouhodobě bojuje, jsou proto podle odborníků zbytečné. Neřesti Čechů stojí stát 520 miliard ročně To ostatně potvrzují i konkrétní příklady z praxe. Například v klasické praţské pivnici U Bansethů, kam za svého ţivota chodil rád i spisovatel Jaroslav Hašek, si zákazníci nemohou zapálit uţ třetím rokem. "Prospělo to provozu i zisku restaurace. Lidé zkrátka ocení, ţe tady místo cigaret voní pečené maso," pochvaluje si provozní Ivo Pech. Ministerstvo zdravotnictví uţ proto připravilo novelu zákona, který by kouření v restauraci potlačil. "Na vládu jsme normu poslali v dubnu, nyní ji zkoumají pracovní komise. Vláda by měla text zákona projednávat 3. června," řekla náměstkyně ministra Lenka Teska Arnoštová. Podle Světové zdravotnické organizace totiţ ušetří díky zákazu kouření i stát. Uspoří dokonce 520 miliard korun. "Jde hlavně o peníze, které padnou na léčení srdečních chorob, cukrovky nebo rakoviny. Tedy nemocí, ke kterým kouření jednoznačně přispívá," přibliţuje Marie Nejedlá ze Státního zdravotního ústavu. Další miliardy ztrát podle ní vznikají kvůli tomu, ţe nemocní lidé nepracují, neplatí daně a pobírají sociální dávky. Podle průzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a agentury Ipsos v Česku kouří asi třetina dospělých lidí. Kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Přesto by si většina lidí - včetně nekuřáků - přála kouření v restauracích zakázat.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/domaci/zakaz-koureni-vynese-hospodam-vyssi-trzby-omiliardy/r~106d0024fe3d11e4b1d8002590604f2e/

Kouření v restauracích vadí v ČR stále více lidem 19.5.2015

ceskenoviny.cz str. 00 ČTK

Hlavní zprávy

Praha - Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos.

URL| http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/koureni-v-restauracich-vadi-v-cr-stale-vice-lidem/1217880?nt

Kouření v restauracích vadí v ČR stále více lidem 19.5.2015

ceskenoviny.cz ČTK

str. 00

Z domova

Praha - Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos.

URL| http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/koureni-v-restauracich-vadi-v-cr-stale-vice-lidem/1217880?nt

Průzkum o kouření v restauracích Plné znění zpráv


19.5.2015

ČT 1

str. 16

19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------A nabízím další detaily ze zmíněného průzkumu. Kromě jiného ukázal, ţe lidí, kterým vadí zakouřené restaurace, za poslední tři roky přibylo. Ze dvaapadesáti na dvaašedesát procent. Pro úplný zákaz se v minulé studii v roce 2012 i v té letošní vyslovilo shodně bezmála osmdesát procent. Aktuálně kouří pravidelně kaţdý nebo skoro kaţdý den zhruba čtvrtina lidí. Poměr ţen a muţů vidíte. A i v téhle skupině jsou odpůrci kouření v restauracích. Je jich kolem čtyřiceti procent. Miroslav SLIŢ, vedoucí studentského projektu, FSV UK -------------------My jsme se speciálním výzkumem zaměřili na mladé lidi a důvody, proč začali kouřit, kdy začali kouřit. Aţ třicet procent mladých lidí by vůbec nezačalo kouřit, pokud by platil zákaz kouření v restauracích. Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Pohledem do roku 2000 zjistíme, ţe kuřáků bylo tehdy míň, ale ne nijak výrazně, asi pětina populace. Většina lidí tehdy vnímala, ţe v restauracích je potřeba nastolit pravidla souţití obou skupin. Přes sedmdesát procent tehdy preferovalo oddělené zóny. A dočkali se po deseti letech. Nezměnily se ovšem jenom názory na kouření, ale taky ceny. Jak rostla hrubá mzda, zdraţovaly cigarety. U jedné z nejznámějších značek se cena zvedla o čtyřicet korun.

Rusko a USA hledají společnou řeč 19.5.2015

ČT 24

str. 01

21:31 Horizont

Michal KUBAL, moderátor -------------------Washington a Moskva spolu začínají zase mluvit. Pomalu, ale rozhodně víc, neţ bylo zvykem po vypuknutí ukrajinské krize. Obě strany hledají způsob, jak moţná ne úplně spolupracovat, ale vedle sebe nějak koexistovat. Adam KOLÁŘ, redaktor -------------------Hledají k sobě opatrně cestu. Se vzájemnými útoky ale nepřestávají. Spojené státy a Rusko stále nemůţou najít v otázkách Ukrajiny společnou řeč. John KERRY, americký ministr zahraničí -------------------Aţ budou minské dohody naplněny, a pokud vůbec, je jasné, ţe můţou EU a USA začít stahovat sankce. Jasně jsem ale vyjádřil své obavy ohledně situace na Ukrajině. Adam KOLÁŘ, redaktor -------------------Podle Rusů ale vina za boje na Ukrajině padá i na hlavu Kyjeva. Sergej LAVROV, ruský ministr zahraničí -------------------Příměří se porušuje stále. Dohodu ohledně staţení těţkých zbraní porušují obě strany. Jednou více z jedné, podruhé zase z druhé strany. Adam KOLÁŘ, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Kyjev mezitím bojuje o sblíţení s Evropou. Do Prahy o tom přiletěl jednat ukrajinský ministr zahraničí. Tématem rozhovorů bylo přijetí asociační dohody s Evropskou unií. Námitky Bruselu, ţe Ukrajina neplní poţadované reformy, Klimkin odmítá. Pavlo KLIMKIN, ukrajinský ministr zahraničí -------------------Nejsou tam ţádné mezery ani ţádné nenaplněné procedur. Dokument máme nejen podepsaný, ale i ratifikovaný většinou členských států. Lubomír ZAORÁLEK, ministr zahraničí /ČSSD/ -------------------Je jednoznačným zájmem České republiky, aby Ukrajina byla stabilní zemí konsolidovanou ekonomicky i politicky, zemí, ve které skončí násilí. Adam KOLÁŘ, redaktor -------------------Kartami teď zamíchalo nedávné zajetí ruských vojáků nedaleko Luhansku. Při výslechu přiznali, ţe podléhali ruskému velení. zajatý ruský voják -------------------Jsem ze třetí brigády speciálních sil z města Toljatti. Adam KOLÁŘ, redaktor -------------------Kreml ale tvrdí, ţe muţi nebyli v době zajetí ve sluţbě. Na Ukrajině se teď spekuluje, jestli nedojde k výměně ruských zajatců za zadrţovanou ukrajinskou pilotku Naďu Savčenkovou. Rozhodnout o tom musí ukrajinské soudy. Adam Kolář, Česká televize. Michal KUBAL, redaktor -------------------Klíčová místa, klíčové geopolitické partie, Washington a Moskva, v nich naši zpravodajové, Martin Řezníček a Miroslav Karas. Martine, začneme u tebe. Dobrý večer. Na obloze podle tebe je další reset nebo je to jen drobný krok, ve kterém se Spojené státy snaţí moţná získat větší vyjednávací roli pro sebe v ukrajinském konfliktu? Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Pravděpodobně asi to druhé, protoţe Spojené státy se s tím předchozím resetem takovým způsobem spálily, ţe se určitě nepoţenou do něčeho, co by minimální intenzitou připomínalo tenhle ten reset. On ten neúspěšný reset tehdy za doby Hillary Clintonové. Ale na druhou stranu, podívejme se na to, John Kerry byl nedávno v Soči, jel za prezidentem Putinem coţ byla návštěva, která ve Spojených státech tedy byla některými kritizována za to, ţe mu příliš podlézá. Otázka je přirozeně, zda šlo o Ukrajinu nebo zda šlo více o vyuţití potenciálního vlivu Ruska na Írán v době dokončování té dohody o íránském jaderném programu. Ale je tady Victorie Nulandová, jeho zástupkyně, náměstkyně, která bývá velmi kritická k Rusku, která ostatně i tu cestu započala tam s ní v Evropě, dnes v Moskvě tedy vydala prohlášení na tiskové konferenci řekla velmi krátce, ţe ta dohoda z Minsku je porušována na západní straně rusko-ukrajinské hranice, ale nenajdeme v tom textu ţádné hroty velké tak, jak jsme bývali u ní zvyklí. A otázka je přirozeně, do jaké míry ten potenciální trest by vůbec přišel, protoţe v tuhle tu chvíli, to hlavní o čem se baví a vlastně to naznačili John Kerry, je to, pokud by Rusko začalo tuto dohodu plnit, kterou podle Američanů porušuje, takţe by spíš ty sankce měly být zmírněny. Michal KUBAL, redaktor -------------------Mirku, pojďme do Moskvy, mění se alespoň navenek nějak postoj ke Spojeným státům? Slyšeli jsme velmi časté útoky, velmi tvrdé útoky ze strany ruských představitelů směrem do Washingtonu mění se tohle nějak? Miroslav KARAS, redaktor -------------------Plné znění zpráv


A to pouze v době trvání pobytu Kerryho tady v Rusku, konkrétně v Soči a během jeho jednání jak s Lavrovem, tak i s Putinem. Ta útočná protiamerická rétorika, kterou sledujeme v ruských sdělovacích prostředcích prakticky denně, jakoby se na den na dva zastavila, ale po prohlášení jak Nulandové, anebo šéfa Severoatlantické aliance a o nedodrţování minských dohod, tak rétorika se vrací do kolejí, které jsme zaznamenali uţ několik týdnů zpátky, tedy ţe hlavním nepřítelem Ruska je dnes, jsou dnes Spojené státy. Znovu se připomínají čísla, ţe kaţdý třetí Rus vidí moţnost vpádu amerických vojsk na ruské území a okupace Ruska. Takţe ta rétorika trvala, jak jen říkám, chvilinku umírněně a vrací se zpátky do starých kolejí. Michal KUBAL, redaktor -------------------Martine, ty jsi o tom mluvil. Říkal jsi, ţe Moskvu Washington potřebuje při jednání s Íránem, při jednání se Severní Koreou v klíčových věcech, které jsou mimo řekněme, evropské dění. Tím, jak trošku utichá ta ukrajinská krize, nemyslíš si, ţe bude větší ochota ze strany americké vlády k určitým kompromisům? Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Je to dost moţné, protoţe přirozeně Spojené státy jsou s tím, co se děje na Blízkém východě, ty jsi zmínil Írán a s tím související Jemen například, do tohoto tlačeni. Otázka je, přirozeně jak velký ten kompromis bude, protoţe Američané stále cvičí například Ukrajinské vojáky na západě téhle té země a nedávno i pod dohledem těch nejvyšších amerických vojenských představitelů v Evropě. Tohle je jedna věc a já jsem četl jeden velmi zajímavý článek Steve Blancka dnes, coţ je přední odborník na rusko-americké vztahy, který říká, ţe to co se děje v Pobaltí a v Polsku, to znamená, ty opakované, stále opakované dokola ţádosti o trvalou přítomnost vojsk NATO v řádu tisíců, nikoliv stovek jako dosud, a nikoliv rotační, ale skutečně trvalou přítomnost, jenom svědčí o tom, ţe ta americká zahraniční politika vůči Rusku selhává a v tuhle tu chvíli uţ ta debata o tom, jestli tam dodat zbraně nebo ne, vlastně pomalu utichá, protoţe v tuhle tu chvíli se hlavně mluví o tom, do jaké míry by Spojené stát měly být přímo účastné těch rozhovorů a ta platforma dosavadní Rusko-Ukrajina, Německo a Francie, zda by náhodou do toho Spojené státy také neměly vstoupit, kdyţ se jenom odvoláme na tu poslední vlastní větu dnes z toho prohlášení Viktorie Nulandové, ona tam říká, ţe Spojené státy teď a moţná to teď je velmi důleţité, teď nejsou přímými účastníky těchto rozhovorů. A ta debata, která se tady vede ve Washingtonu, přirozeně na tom mají různí lidé různé názory, také je taková, ţe by moţná Spojené státy měly být daleko asertivnější k řešení téhle té krize, vstoupit do toho nějakým způsobem přímo a pak přirozeně od toho se budou odvíjet další věci. Michal KUBAL, redaktor -------------------Hodně samozřejmě napovídá, kolik prostoru je věnované té jednotlivé krizi. Kolik prostoru teď zabírá Rusko, řekněme, v uvaţování z amerických politiků, ve zpravodajstvích amerických televizí. Stále je to ještě brané jako jedna z hlavních globálních výzev pro Spojené státy? Martin ŘEZNÍČEK, redaktor -------------------Já si myslím, ţe mezi těmi, kteří uvaţují a kteří mají Rusko v popisu práce, je to přirozeně jedna z těch hlavních výzev, protoţe tady jde moţná o víc neţ si někteří američtí politici v tuhle tu chvíli uvědomují, ale rozhodně to není hlavní zpráva tak, jak to bývalo v několika předchozích měsících v médiích. Televize jedou víceméně hlavně zprávy, a nemyslím teď jen ty americké, ale co se zahraničí týče, tak jsou to primární otázky z Blízkého východu, problémy s Islámským státem, Jemen, Sýrie, Irák, tohle to je ta moc, ta pozornost, která se upírá k zahraničnímu dění a to Rusko je trochu někde opodál. Pokud se začne něco dít přirozeně intenzivně zase v téhle té části světa tak, aby to i americké diváky tady nějakým způsobem se jich to dotýkalo a řešili to, pak přirozeně se ta situace můţe změnit tak, jako se změnila během uplynulého roku a půl několikrát, ale v tuhle tu chvíli to rozhodně není to hlavní téma. Michal KUBAL, redaktor -------------------Mirku, ty jsi mluvil hlavně o té rétorice. Nicméně obě dvě strany usedají za stůl a baví se trochu jinak, v jiném gardu, zaznívají jiná slova, neţ zaznívala ještě před několika týdny, moţná i měsíci, jsou reálné některé ústupky ze strany Kremlu? Miroslav KARAS, redaktor Plné znění zpráv


-------------------To je těţko v tuto chvíli předpokládat. Ano, řekněme si, ţe ta rétorika v některých momentech je mírnější, ale Rusko nehodlá nikam ustupovat. Ta jeho pozice je stejná uţ několik týdnů. Neustále odmítá, ţe by například, protoţe v srovnání například s Amerikou tady se méně mluví v Rusku o Jemenu, o Sýrii, Íránu i dalších zemích. Tady se především mluví o Ukrajině. Rusko odmítá svou účast na Ukrajině. Odmítá své zapojení do ukrajinského konfliktu. Odmítá, ţe by mělo přímo Rusko se nějak podílet na minských dohodách. Tady zvláště v souvislosti s Ukrajinou si myslím, ţe nemůţeme očekávat nějaké velké ústupky, navíc Rusko je v docela komfortní pozici. Vidí slabiny Západu, o čemţ se tady velmi často mluví. Vidí sankce, které ne vţdy jsou úplně účinné, aspoň z hlediska Kremlu, který mluví v tomto tónu, takţe o jakýkoliv ústupcích teď si myslím, ţe je velmi předané hovořit. Zdá se, ţe naopak díky Lavrovovi, díky Putinovi a díky té propagandě a rétorice, kterou sledujeme, je Rusko v tak dobré pozici i z jejich hlediska, ţe o ústupcích zatím nemůţeme mluvit. Michal KUBAL, redaktor -------------------Miroslav Karas a jeho pohled z Moskvy. Martin Řezníček a pohled ze Spojených států, díky moc, pánové. Ondřej Ditrych, analytik mezinárodních vztahů, dobrý večer. Podle vás je opravdu Rusko v tak komfortní pozici, jak o tom mluvil Miroslav Karas, anebo je to jen součást toho, řekněme, mediálního obrazu, který se snaţí Kreml doma vybudit? Ondrej DITRYCH, analytik, Fakulta sociálních věd UK -------------------Do jisté míry určitě ano. Já bych jen doplnil ten předešlý rozbor o to, ţe ruské ekonomice se v tuto chvíli příliš nedaří, ona se meziročně zdrcla v prvním kvartále skoro o 2 %, coţ znamená mimo jiné třeba skoro 9 % nebo 8,5 % poklesu v reálných mzdách. Já se domnívá, ţe ta diplomatická iniciativa Spojených států můţe v nějakém smyslu souviset tak trochu i s tím, ţe se Spojené státy mohou snaţit vlastně předejít nějaké eskalaci na straně Ruska, které se můţe nebo respektive ruská vláda můţe snaţit odvést pozornost od té poměrně sloţité ekonomické situace doma, kterou podle mě pociťují i běţní Rusové a která souvisí samozřejmě nějakým dílem se sankcemi Evropské unie a Spojených států, ale zejména s nízkými cenami ropy. Michal KUBAL, redaktor -------------------Kdo podle vás tedy teď v současné době při těchto rozhovorech tahá za kratší konec provazu a kdo za delší? Ondrej DITRYCH, analytik, Fakulta sociálních věd UK -------------------Nevím, jestli se to dá takhle úplně jednoznačně říci, já si myslím, ţe ta diplomatická iniciativa Spojených států v téhle chvíli je určité gesto. Není to začátek nějakého nového resetu například. Myslím, ţe Spojené státy nemají co ztratit. Platí, byla přijata poměrně rozsáhlá adaptivní opatření, která by měla zvýšit referenční potenciál Severoatlantické aliance, sníţit riziko nějakého přímého ohroţení východních hranic Severoatlantické aliance a taková diplomatická iniciativa těţko můţe vést k tomu, ţe by se Rusko, dejme tomu, nějak osmělilo, ţe by to vnímalo jako projev americké slabosti a naopak, jak jiţ zaznělo, můţe Amerika získat tím, ţe Rusko bude přístupnější podpoří její pozice v jednáních o tom finálním dealu, té dohodě, týkající se například íránského jaderného programu. Michal KUBAL, redaktor -------------------Slyšeli jsme o tom optimismu na straně Moskvy, na druhé straně jsme slyšeli od Martina Řezníčka, ţe reset, který by byl podobný tomu, který nastal s nástupem Baracka Obamy, je vyloučený. Nemyslíte si nicméně, ţe by časem mohl dojít k něčemu podobném jako došlo po válce v Gruzii? To znamená, ţe sice Západ udělal "ty, ty, ty" na Kreml, ale po čase ho opět přijal s plnou parádou do původních pozic, anebo tentokrát uţ Ukrajinou byl skutečně překročený ten rubikon? Ondrej DITRYCH, analytik, Fakulta sociálních věd UK -------------------Já bych řekl, ţe Spojené státy, respektive Obamova administrativa se poučila z toho, ţe ten reset, který se pokusila zavést, vedl k nějakým bezprostředním ziskům, tentokrát se to týkalo rovněţ Íránu, ruského rozhodnutí nedodat protiraketový systém S300, a podpory v OSN přísnějším ekonomickým sankcím, které vytvořily určitý tlak na Írán. Na druhou stranu ten reset měl své jasné meze. Já bych řekl, ţe Spojené státy rozhodně by stály o Plné znění zpráv


to, aby vztahy s Ruskem byly co nejlepší, aby se vrátily do nějakého normálu. Nemyslím si, ţe to je reálné. Na druhé straně, pokud by se nějakým způsobem stabilizovala situace na Ukrajině, pouze to uvítají. A k tomu mimo jiné potřebují vlastně i Rusko, protoţe jako součást minských dohod by měla vzniknout regionální široká autonomie v rámci Ukrajiny. Nicméně separatisté ve východních částech země zatím se nezdají být tomu příliš nakloněni a Rusko je moţná můţe v tomto smyslu maličko, řekněme, přimět k tomu, aby svoji pozici změnili. Michal KUBAL, redaktor -------------------A v tomto ohledu, řekněme, ţe Krym bude zapomenutý a status quo bude brát Západ jako vítězství, ţe uţ prostě Rusové a jimi podporovaní separatisté nepůjdou dál? Ondrej DITRYCH, analytik, Fakulta sociálních věd UK -------------------To je moţné. Já si myslím, ţe z hlediska Ruska by přijetí třeba nějaké nové ústavní architektury na Ukrajině nebylo výrazným ústupkem, protoţe i za této situace si Rusko můţe udrţet kombinací politických, ekonomických nástrojů vliv na Ukrajině, coţ je dle mého názoru přesně to o co usiluje. Michal KUBAL, redaktor -------------------Ondřej Ditrych, díky moc.

Kouření v restauracích vadí stále více Čechům 19.5.2015

denik.cz

str. 00

Z domova

Praha – Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 52 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent, řekl dnes novinářům vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V ČR kouří třetina dospělých. " „Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích," řekl s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procentech dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. V Česku chce ministerstvo zdravotnictví kouření v těchto zařízeních zakázat pod hrozbou sankcí od roku 2016. Zvýšit se má i ochrana dětí před kuřáctvím, cigarety by neměly být volně dostupné v automatech a na internetu. Zákaz by se týkal i elektronických cigaret a bylinných výrobků ke kouření. Korupce To, ţe se zatím nepodařilo v ČR zákaz prosadit, ač naprostá většina obyvatel zákaz kouření v restauracích podporuje, přičítá přední česká odbornice na léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková korupci. „Ve světě to vychází tak, ţe míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi, tedy čím větší korupce, tím menší kontrola tabáku," řekla. Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se oproti předchozímu průzkumu, v němţ odpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z 12 procent kleslo na 11. „Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků," uvedl Slíţ. Polovina dětí dýchá doma kouř



Za poslední tři roky se počty kuřáků téměř nezměnily, kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Stouplo nekuřáctví, zejména mezi muţi, z 64 na 66 procent. Ostatní kouří několikrát za měsíc či výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším vzděláním. Alespoň jednou týdně si zapálí 28 procent patnáctiletých dívek a 22 procent stejně starých chlapců. Aţ polovina dětí dýchá doma tabákový kouř. Další průzkum z roku 2013 potvrdil, ţe zákazem lze předejít tomu, aby s kouřením začínali mladí lidé. „Zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem, kouřit vůbec nezačalo," připomněl Slíţ. „Česko jako jediná z 28 členských zemí má pouze dobrovolnou regulaci kouření, majitelé restaurací se tedy mohou rozhodnout sami a teoreticky by tak všechny restaurace mohly být kuřácké," upozornil Jiří Jeřábek z iniciativy Česko bez kouře. Varování provozovatelů restaurací, kaváren či barů, ţe po zákazu kouření kvůli nedostatku zákazníků zkrachují, nejsou podle průzkumu oprávněná. Lze naopak očekávat nárůst návštěv o tři aţ šest procent a nárůst trţeb pro celý trh aţ o šest miliard korun."

URL| http://www.denik.cz/z_domova/koureni-v-restauracich-vadi-v-cr-stale-vice-lidem-20150519.html

Cigaretový kouř vadí v restauracích stále více lidem, odpůrců uţ je většina 19.5.2015

e15.cz

str. 00

Domácí události

Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 52 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent, řekl dnes novinářům vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V Česku kouří třetina dospělých. „Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích,― řekl s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procentech dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. V Česku chce ministerstvo zdravotnictví kouření v těchto zařízeních zakázat pod hrozbou sankcí od roku 2016. Zvýšit se má i ochrana dětí před kuřáctvím, cigarety by neměly být volně dostupné v automatech a na internetu. Zákaz by se týkal i elektronických cigaret a bylinných výrobků ke kouření. > Anketa Zakázali byste kouření v restauracích? ano

69% ne



31% V anketě hlasovalo 64 čtenářů. další ankety To, ţe se zatím nepodařilo v Česku zákaz prosadit, ač naprostá většina obyvatel zákaz kouření v restauracích podporuje, přičítá přední česká odbornice na léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková korupci. „Ve světě to vychází tak, ţe míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi, tedy čím větší korupce, tím menší kontrola tabáku,― řekla. Zákaz by uvítala i část kuřáků Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se oproti předchozímu průzkumu, v němţ odpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z 12 procent kleslo na 11. „Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků,― uvedl Slíţ. Za poslední tři roky se počty kuřáků téměř nezměnily, kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Stouplo nekuřáctví, zejména mezi muţi, z 64 na 66 procent. Ostatní kouří několikrát za měsíc či výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším vzděláním. Alespoň jednou týdně si zapálí 28 procent patnáctiletých dívek a 22 procent stejně starých chlapců. Aţ polovina dětí dýchá doma tabákový kouř. Způsob prevence Další průzkum z roku 2013 potvrdil, ţe zákazem lze předejít tomu, aby s kouřením začínali mladí lidé. „Zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem, kouřit vůbec nezačalo,― připomněl Slíţ. „Česko jako jediná z 28 členských zemí má pouze dobrovolnou regulaci kouření, majitelé restaurací se tedy mohou rozhodnout sami a teoreticky by tak všechny restaurace mohly být kuřácké,― upozornil Jiří Jeřábek z iniciativy Česko bez kouře. Varování provozovatelů restaurací, kaváren či barů, ţe po zákazu kouření kvůli nedostatku zákazníků zkrachují, nejsou podle průzkumu oprávněná. Lze naopak očekávat nárůst návštěv o tři aţ šest procent a nárůst trţeb pro celý trh aţ o šest miliard korun. Čtěte také: Stát plánuje zákaz e-cigaret v restauracích Kouření v restauracích by mohlo být zakázáno od ledna 2016 Němeček navrhl úplný zákaz kouření v restauracích od roku 2016

URL| http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/cigaretovy-kour-vadi-v-restauracich-stale-vice-lidem-odpurcu-uz-jevetsina-1190728

Průzkum: Kouření v restauracích vadí téměř 80 procentům Čechů Plné znění zpráv


19.5.2015

iHNed.cz str. 00 ČTK, vel

life.ihned.cz

Přibývá lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích. Česko má jako jediná z členských zemí Evropské unie dobrovolnou regulaci kouření. Majitelé se tedy mohou rozhodnout, zda bude podnik kuřácký, anebo nikoliv. Výhrůţky, ţe kvůli zákazu kouření restaurace zkrachují, nejsou oprávněné. Naopak, lze očekávat větší návštěvnost. Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 62 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent, řekl v úterý novinářům vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V Česku kouří třetina dospělých. "Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích," řekl s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. V Česku chce ministerstvo zdravotnictví kouření v těchto zařízeních zakázat pod hrozbou sankcí od roku 2016. Zvýšit se má i ochrana dětí před kuřáctvím, cigarety by neměly být volně dostupné v automatech a na internetu. Zákaz by se týkal i elektronických cigaret a bylinných výrobků ke kouření. To, ţe se zatím nepodařilo v Česku zákaz prosadit, ač naprostá většina obyvatel zákaz kouření v restauracích podporuje, přičítá přední česká odbornice na léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková korupci. "Ve světě to vychází tak, ţe míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi, tedy čím větší korupce, tím menší kontrola tabáku," řekla. Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se oproti předchozímu průzkumu, v němţ odpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z 12 procent kleslo na 11. "Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků," uvedl Slíţ. Je regulace kouření ohroţením svobody? - čtěte ZDE Za poslední tři roky se počty kuřáků téměř nezměnily, kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Stouplo nekuřáctví, zejména mezi muţi, z 64 na 66 procent. Ostatní kouří několikrát za měsíc či výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším vzděláním. Alespoň jednou týdně si zapálí 28 procent patnáctiletých dívek a 22 procent stejně starých chlapců. Aţ polovina dětí dýchá doma tabákový kouř. Další průzkum z roku 2013 potvrdil, ţe zákazem lze předejít tomu, aby s kouřením začínali mladí lidé. "Zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem, kouřit vůbec nezačalo," připomněl Slíţ. "Česko jako jediná z 28 členských zemí má pouze dobrovolnou regulaci kouření, majitelé restaurací se tedy mohou rozhodnout sami, a teoreticky by tak všechny restaurace mohly být kuřácké," upozornil Jiří Jeřábek z iniciativy Česko bez kouře. Varování provozovatelů restaurací, kaváren či barů, ţe po zákazu kouření kvůli nedostatku zákazníků zkrachují, nejsou podle průzkumu oprávněná. Lze naopak očekávat nárůst návštěv o tři aţ šest procent a nárůst trţeb pro celý trh aţ o šest miliard korun.

URL| http://life.ihned.cz/c1-64036470-pruzkum-koureni-v-restauracich-vadi-temer-80-procentum-cechu



Průzkum: Kouření v restauracích vadí téměř 80 procentům Čechů 19.5.2015

life.ihned.cz str. 00 ČTK, vel

life.ihned.cz

Přibývá lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích. Česko má jako jediná z členských zemí Evropské unie dobrovolnou regulaci kouření. Majitelé se tedy mohou rozhodnout, zda bude podnik kuřácký, anebo nikoliv. Výhrůţky, ţe kvůli zákazu kouření restaurace zkrachují, nejsou oprávněné. Naopak, lze očekávat větší návštěvnost. Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 62 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent, řekl v úterý novinářům vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V Česku kouří třetina dospělých. "Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích," řekl s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. V Česku chce ministerstvo zdravotnictví kouření v těchto zařízeních zakázat pod hrozbou sankcí od roku 2016. Zvýšit se má i ochrana dětí před kuřáctvím, cigarety by neměly být volně dostupné v automatech a na internetu. Zákaz by se týkal i elektronických cigaret a bylinných výrobků ke kouření. To, ţe se zatím nepodařilo v Česku zákaz prosadit, ač naprostá většina obyvatel zákaz kouření v restauracích podporuje, přičítá přední česká odbornice na léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková korupci. "Ve světě to vychází tak, ţe míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi, tedy čím větší korupce, tím menší kontrola tabáku," řekla. Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se oproti předchozímu průzkumu, v němţ odpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z 12 procent kleslo na 11. "Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků," uvedl Slíţ. Je regulace kouření ohroţením svobody? - čtěte ZDE Za poslední tři roky se počty kuřáků téměř nezměnily, kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Stouplo nekuřáctví, zejména mezi muţi, z 64 na 66 procent. Ostatní kouří několikrát za měsíc či výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším vzděláním. Alespoň jednou týdně si zapálí 28 procent patnáctiletých dívek a 22 procent stejně starých chlapců. Aţ polovina dětí dýchá doma tabákový kouř. Další průzkum z roku 2013 potvrdil, ţe zákazem lze předejít tomu, aby s kouřením začínali mladí lidé. "Zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem, kouřit vůbec nezačalo," připomněl Slíţ. "Česko jako jediná z 28 členských zemí má pouze dobrovolnou regulaci kouření, majitelé restaurací se tedy mohou rozhodnout sami, a teoreticky by tak všechny restaurace mohly být kuřácké," upozornil Jiří Jeřábek z iniciativy Česko bez kouře. Varování provozovatelů restaurací, kaváren či barů, ţe po zákazu kouření kvůli nedostatku zákazníků zkrachují, nejsou podle průzkumu oprávněná. Lze naopak očekávat nárůst návštěv o tři aţ šest procent a nárůst trţeb pro celý trh aţ o šest miliard korun.

URL| http://life.ihned.cz/c1-64036470-pruzkum-koureni-v-restauracich-vadi-temer-80-procentum-cechu Plné znění zpráv


Češi proti kouření, v restauracích vadí stále víc 19.5.2015

novinky.cz

str. 00

Domácí

Kouření v restauracích a kavárnách je nepříjemné stále většímu mnoţství lidí, ukázal průzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Vadí 52 procentům Čechů. Před dvěma lety to přitom bylo o deset procentních bodů méně. Pro zákaz kouření v restauracích je osm z deseti lidí. "Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích," řekl Miroslav Slíţ, vedoucí studentského projektu FSV UK. Průzkum podle něj ukázal, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. V Česku chce ministerstvo zdravotnictví kouření v těchto zařízeních zakázat pod hrozbou sankcí od roku 2016.Míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi, tedy čím větší korupce, tím menší kontrola tabákuEva Králíková, odbornice na léčbu závislosti na tabáku Zvýšit se má i ochrana dětí před kuřáctvím, cigarety by neměly být volně dostupné v automatech a na internetu. Zákaz by se týkal i elektronických cigaret a bylinných výrobků ke kouření. To, ţe se zatím nepodařilo v ČR zákaz prosadit, ač naprostá většina obyvatel restrikce na kouření v restauracích podporuje, přičítá přední česká odbornice na léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková korupci. "Ve světě to vychází tak, ţe míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi, tedy čím větší korupce, tím menší kontrola tabáku," řekla.Omezení by nevadilo ani kuřákům Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se proti předchozímu průzkumu, v němţ odpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z 12 procent kleslo na 11. "Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků," uvedl Slíţ.Počet milovníků tabáku stejný Za poslední tři roky se počty kuřáků téměř nezměnily, kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Stouplo nekuřáctví, zejména mezi muţi, z 64 na 66 procent. Ostatní kouří několikrát za měsíc či výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším vzděláním. Alespoň jednou týdně si zapálí 28 procent patnáctiletých dívek a 22 procent stejně starých chlapců. Aţ polovina dětí dýchá doma tabákový kouř. Další průzkum z roku 2013 potvrdil, ţe zákazem lze předejít tomu, aby s kouřením začínali mladí lidé. "Zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem, kouřit vůbec nezačalo," připomněl Slíţ.Unijní rarita "Česko jako jediná z 28 členských zemí má pouze dobrovolnou regulaci kouření, majitelé restaurací se tedy mohou rozhodnout sami a teoreticky by tak všechny restaurace mohly být kuřácké," upozornil Jiří Jeřábek z iniciativy Česko bez kouře. Varování provozovatelů restaurací, kaváren či barů, ţe po zákazu kouření kvůli nedostatku zákazníků zkrachují, nejsou podle průzkumu oprávněná. Lze naopak očekávat nárůst návštěv o tři aţ šest procent a nárůst trţeb pro celý trh aţ o šest miliard korun.

URL| http://www.novinky.cz/domaci/369892-cesi-proti-koureni-v-restauracich-vadi-stale-vic.html Plné znění zpráv


Světový den bez tabáku: Zákaz kouření v restauracích si přeje 78 % Čechů 19.5.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Tisková zpráva

Tiskové zprávy

Z nejnovějšího průzkumu veřejného mínění vyplývá, ţe si více neţ tři čtvrtiny populace přejí zákaz kouření v restauracích. Ministerstvo zdravotnictví uţ připravilo patřičný návrh zákona, v současnosti ho projednává Legislativní rada vlády. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. Senátorka Alena Dernerová upozornila na škodlivost pasivního kouření, které ohroţuje zdraví a zvlášť na děti má mnoho negativních vlivů. ―Na západ od našich hranic je naprosto běţné, ţe kuřáci jsou na veřejně dostupných místech téměř izolováni od nekuřáků, v restauracích se nekouří v Německu, Rakousku ani Polsku. Měli bychom udělat vše pro to, abychom ukončili mnohaleté tahanice o protikuřácký zákon a konečně začali opravdu chránit zdraví našich obyvatel,― řekla Alena Dernerová. Ředitelka kanceláře Světové zdravotnické organizace v ČR Alena Šteflová vysvětlila souvislosti konání kaţdoroční akce: ―Světový den bez tabáku vyhlašuje WHO kaţdoročně na poslední květnový den, aby připomněla nejvýznamnější současnou celosvětovou epidemii - letos bude mít na svědomí celkem 6 milionů předčasných úmrtí.― ―Ministerstvo zdravotnictví připravilo návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který byl předloţen vládě ČR a v současné době jej projednává její Legislativní rada. Návrh zákona obsahuje významné změny v přístupu k otázkám spojeným s uţíváním tabáku. Návrh zejména omezuje dostupnost tabákových výrobků a zavádí úplný zákaz kouření v restauracích, barech apod.,― uvedla náměstkyně ministra zdravotnictví pro legislativu Lenka Teska Arnoštová. Miroslav Slíţ, vedoucí výzkumného projektu Fakulty sociálních věd a výzkumné agentury Ipsos, představil výsledky aktuálního výzkumu postojů Čechů ke kouření. Z výsledků výzkumu jasně vyplývá stabilní a silná podpora zákazu kouření v restauracích, který si přeje 78 % Čechů. Oproti roku 2012, kdy výzkumný projekt začal, vzrostl o 12 % počet Čechů, kteří jsou rozhodně pro zavedení zákazu kouření v restauracích. Zákazem kouření v restauracích lze také předejít tomu, aby mladí lidé s kouřením začali. ―V roce 2013 jsme se speciálním výzkumem zaměřili na mladé lidi ve věku 18-22 let a zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 % těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, kouřit vůbec nezačalo,― dodává Miroslav Slíţ. Hana Sovinová ze Státního zdravotního ústavu informovala o aktuální situaci v uţívání tabáku: ―Z dlouhodobého hlediska vykazuje prevalence kuřáctví v dospělé populaci ČR v posledních 10 letech velmi mírně klesající trend, ale stále se pohybuje mezi 28 - 32 %. Počty nekuřáků vystavených tabákovému kouři doma se oproti předcházejícímu roku nepatrně sníţily (o 1,5 %). Výraznější pokles zaznamenaly počty nekuřáků exponovaných tabákovému kouři na pracovišti (o 6,3 %). Elektronické cigarety uţívalo v roce 2014 4,6 % muţů a 3,2 % ţen. V porovnání s rokem 2013 došlo k více neţ trojnásobnému nárůstu počtu uţivatelů,― shrnula Hana Sovinová. Jiří Jeřábek z občanské iniciativy Česko bez kouře uvádí: ―Léta se jen mluví o zákazu kouření v restauracích, ale doteď se politici nebyli schopni na ničem domluvit. Mezitím byl zákaz zaveden ve většině zemí EU. Zákazy kouření měly v zahraničí pozitivní dopad na zdraví zaměstnanců a neměly negativní dopad na ekonomiku sektoru pohostinství." Vzhledem k tomu, ţe lékárna je nejdostupnější zdravotnické zařízení, uvítají kuřáci jistě i moţnost hledat pomoc zde, jak informoval Aleš Novosád, odborný konzultant České lékárnické komory: ―K dnešnímu dni je připraveno 130 speciálně vyškolených lékárníků pomoci kuřákům zbavit se jejich závislosti na tabáku. Kaţdý z nich má za sebou náročné samostudium, vzdělávací kurz garantovaný Českou lékárnickou komorou a stáţ v některém z lékařských center pro závislé na tabáku.― Obrovský potenciál v kontrole tabáku mají sestry - jsou nejpočetnější zdravotnickou profesí v ČR, je jich téměř 100 000. ―Kdyby kaţdá sestra pomohla přestat kouřit jen jednomu kuřákovi za rok, bylo by tu kaţdý rok 100 000 bývalých kuřáků,― říká Kateřina Malá ze sesterské sekce Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku. Předsedkyně Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková pak vyzdvihla, ţe na podpoře vzdělávání a motivace k intervenování u kuřáků spolupracuje Společnost pro léčbu závislosti na tabáku jak s Českou lékařskou komorou, tak s Českou lékárnickou komorou a Českou asociací sester. Plné znění zpráv



Průzkum: Kouření v restauracích vadí téměř 80 procentům Čechů 19.5.2015

sport.ihned.cz str. 00 ČTK, vel

life.ihned.cz

Přibývá lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích. Česko má jako jediná z členských zemí Evropské unie dobrovolnou regulaci kouření. Majitelé se tedy mohou rozhodnout, zda bude podnik kuřácký, anebo nikoliv. Výhrůţky, ţe kvůli zákazu kouření restaurace zkrachují, nejsou oprávněné. Naopak, lze očekávat větší návštěvnost. Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 62 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent, řekl v úterý novinářům vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V Česku kouří třetina dospělých. "Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích," řekl s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. V Česku chce ministerstvo zdravotnictví kouření v těchto zařízeních zakázat pod hrozbou sankcí od roku 2016. Zvýšit se má i ochrana dětí před kuřáctvím, cigarety by neměly být volně dostupné v automatech a na internetu. Zákaz by se týkal i elektronických cigaret a bylinných výrobků ke kouření. To, ţe se zatím nepodařilo v Česku zákaz prosadit, ač naprostá většina obyvatel zákaz kouření v restauracích podporuje, přičítá přední česká odbornice na léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková korupci. "Ve světě to vychází tak, ţe míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi, tedy čím větší korupce, tím menší kontrola tabáku," řekla. Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se oproti předchozímu průzkumu, v němţ odpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z 12 procent kleslo na 11. "Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků," uvedl Slíţ. Je regulace kouření ohroţením svobody? - čtěte ZDE Za poslední tři roky se počty kuřáků téměř nezměnily, kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Stouplo nekuřáctví, zejména mezi muţi, z 64 na 66 procent. Ostatní kouří několikrát za měsíc či výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším vzděláním. Alespoň jednou týdně si zapálí 28 procent patnáctiletých dívek a 22 procent stejně starých chlapců. Aţ polovina dětí dýchá doma tabákový kouř. Další průzkum z roku 2013 potvrdil, ţe zákazem lze předejít tomu, aby s kouřením začínali mladí lidé. "Zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem, kouřit vůbec nezačalo," připomněl Slíţ. "Česko jako jediná z 28 členských zemí má pouze dobrovolnou regulaci kouření, majitelé restaurací se tedy mohou rozhodnout sami, a teoreticky by tak všechny restaurace mohly být kuřácké," upozornil Jiří Jeřábek z iniciativy Česko bez kouře.



Varování provozovatelů restaurací, kaváren či barů, ţe po zákazu kouření kvůli nedostatku zákazníků zkrachují, nejsou podle průzkumu oprávněná. Lze naopak očekávat nárůst návštěv o tři aţ šest procent a nárůst trţeb pro celý trh aţ o šest miliard korun.

URL| http://life.ihned.cz/c1-64036470-pruzkum-koureni-v-restauracich-vadi-temer-80-procentum-cechu

Zákaz kouření v restauracích podporuje stále víc lidí. I kuřáci 19.5.2015

tyden.cz str. 00 ČTK

Zdraví

Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 52 procent. Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 52 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent, řekl vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V ČR kouří třetina dospělých. "Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích," řekl s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procentech dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. V Česku chce ministerstvo zdravotnictví kouření v těchto zařízeních zakázat pod hrozbou sankcí od roku 2016. Zvýšit se má i ochrana dětí před kuřáctvím, cigarety by neměly být volně dostupné v automatech a na internetu. Zákaz by se týkal i elektronických cigaret a bylinných výrobků ke kouření. To, ţe se zatím nepodařilo v ČR zákaz prosadit, ač naprostá většina obyvatel zákaz kouření v restauracích podporuje, přičítá přední česká odbornice na léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková korupci. "Ve světě to vychází tak, ţe míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi, tedy čím větší korupce, tím menší kontrola tabáku," řekla. Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se oproti předchozímu průzkumu, v němţ odpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z 12 procent kleslo na 11. "Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků," uvedl Slíţ. Za poslední tři roky se počty kuřáků téměř nezměnily, kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Stouplo nekuřáctví, zejména mezi muţi, z 64 na 66 procent. Ostatní kouří několikrát za měsíc či výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším vzděláním. Alespoň jednou týdně si zapálí 28 procent patnáctiletých dívek a 22 procent stejně starých chlapců. Aţ polovina dětí dýchá doma tabákový kouř. Další průzkum z roku 2013 potvrdil, ţe zákazem lze předejít tomu, aby s kouřením začínali mladí lidé. "Zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem, kouřit vůbec nezačalo," připomněl Slíţ. "Česko jako jediná z 28 členských zemí má pouze dobrovolnou regulaci kouření, majitelé restaurací se tedy mohou rozhodnout sami a teoreticky by tak všechny restaurace mohly být kuřácké," upozornil Jiří Jeřábek z iniciativy Česko bez kouře. Varování provozovatelů restaurací, kaváren či barů, ţe po zákazu kouření kvůli nedostatku zákazníků zkrachují, nejsou podle průzkumu oprávněná. Lze naopak očekávat nárůst návštěv o tři aţ šest procent a nárůst trţeb pro celý trh aţ o šest miliard korun. Plné znění zpráv


URL| kuraci_343342.html

http://www.tyden.cz/rubriky/zdravi/zakaz-koureni-v-restauracich-podporuje-stale-vic-lidi-i-

Kam aţ sahá ISIS? Radikální proudy v Alţírsku 19.5.2015

ustavmezinarodnichvztahu.cz Evelína Koptišová

str. 00

Alţírsko je nepříliš stabilní muslimskou zemí s pestrou historií. Jak jej ovlivňuje Islámský stát? A jak se k této organizaci staví alţírská společnost? Přestoţe představitelé Alţírska politiku ISIS silně odsuzují a oficiálně podnikají kroky k omezení jeho struktur v zemi, na akcích proti této organizaci na území Iráku a Sýrie se i přes ţádost USA a Francie nepodílí. Samostatné Alţírsko zaţilo výbuch násilí spojeného s politickým islámem uţ během občanské války v 80. - 90. letech. Nejhorší guerilla se rozhořela poté, co moc převzala armáda a zrušila druhé kolo parlamentních voleb v lednu 1992 – právě, kdyţ bylo nasnadě vítězství islámské fundamentalistické strany Islámská fronta spásy (Front Islamique du Salut, FIS). Prezident Chadli Bendjedid odstoupil z úřadu a jeho pravomoci převzal Mohammed Boudiaf. Členové FIS protestovali – nejen kvůli jejich zjevnému vítězství ve volbách, ale šlo především o povahu těchto voleb, které byly povaţovány za první svobodné a demokratické. FIS bojovala proti přerušení demokratického procesu, jehoţ nástup byl proklamován po nepokojích na konci 80. let a v reakci na něj byla právě FIS zaloţena. Nová prozatímní vláda s velkým počtem armádních příslušníků sice měla podporu sousedních muslimských států (které se samy bály vnitřní fundamentalistické opozice), ale tři největší alţírské strany poţadovaly její rezignaci. Atmosféra byla napjatá a brzy došlo k prvním násilným protestům, na něţ provizorní vláda reagovala vyhlášením výjimečného stavu, zákazem FIS a pozatýkáním jejího vedení. Vyhnanství na Sahaře zrodilo mladé radikály Alţírská politická scéna se začala překlánět k armádní diktatuře, schovávající se za provizorní vládu. Reţim se zaměřil především na FIS, povedlo se mu ji decentralizovat a následně rozloţit, mnoho jejích členů a sympatizantů skončilo bez řádného procesu ve vězení na Sahaře. A právě na začátku roku 1992, kdy byla politická opozice potlačena, se zrodila skupina Ozbrojené islámské hnutí (Mouvement Islamique Armé, MIA). Nicméně ve srovnání s armádou byla tato guerilla relativně slabá a špatně organizovaná. Od MIA se dále oddělila frakce mladých radikálů s názvem Ozbrojená islámská skupina (Groupements Islamiques Armés, GIA), která byla ve svých cílech ještě radikálnější a zároveň mnohem méně selektivní: útočili na kohokoli, kdo měl něco společného se státní administrativou a vládnoucími sloţkami včetně úředníků či novinářů. GIA se brzy rozrostla a obě skupiny se nevyhnuly střetům. Ovšem GIA byla první, kdo začal zabíjet i cizince – tedy ty, jejichţ vláda třeba i jen nepřímo projevila podporu alţírskému reţimu nebo s ním prostě nezastavila obchodní a diplomatické styky. Mezi hlavní akce GIA v polovině 90. let patřil únos francouzského letadla nebo útok na francouzskou ambasádu. Těmito útoky GIA prohlubovala nedůvěru vlády k občanské společnosti a způsobila tak vlnu represí, coţ naopak podnítilo nevoli alţírské společnosti. GIA se ale pod vedením Djamela Zitouniho a Antara Zouabriho definovala stále více jako dţihádistická organizace a její vůdci se prohlásili za mudţahedíny. V tomto okamţiku se novými cíli stali všichni „odpadlíci od víry―, včetně spojenců GIA, kteří kritizovali její postupy; a tito „odpadlíci― byli popravováni stínáním hlavy – jednalo se tedy o myšlenky a metody velmi podobné těm, které v současné době praktikuje ISIS. Vzrůst násilí a neschopnost formulace jednotných politických poţadavků guerilly však způsobily zmatek a podrývaly snahu FIS a demokratických organizací. Nakonec se FIS rozhodla s guerillou o moc bojovat a v roce 1994 vytvořila svou vlastní oficiální ozbrojenou sloţku: Islámskou armádu spásy (Armée Islamique du Salut, AIS). Plné znění zpráv


Během druhé poloviny 90. let se objevily pokusy o dialog mezi reţimem a FIS, ale všechny selhaly kvůli vzájemné nedůvěře. Aţ v roce 1999 se to povedlo nově zvolenému (ačkoliv ne v řádných a demokratických volbách) prezidentovi Abdelalziz Bouteflikovi. FIS deklarovala zájem na příměří uţ dva roky předtím a nyní konečně vstoupilo v platnost. Kritici však upozorňovali na to, ţe v dohodě mezi prezidentem a FIS chybí zrušení výjimečného stavu (který byl na začátku dalšího roku opět prodlouţen), znovu uzákonění islámské strany a další aspekty; přesto Bouteflika slavil úspěch: prosadil referendum o všeobecné amnestii a tak i přes zmanipulované prezidentské volby opět získal jakousi legitimitu. Všeobecná amnestie přesvědčila některé skupiny guerilly k investici do zisku politického kreditu legální cestou, naopak Salafistická skupina pro kázání a boj (Groupe salafiste pour la prédication et le combat, GSPC) Hassana Hattaba se rozhodla v guerille pokračovat a spojit se s těmi, kteří se nenechali ovlivnit amnestií nebo nesouhlasili se současným vedením GIA. Nová vlna násilí byla spojena především s patovou situací týkající se znovu uzákonění islámské strany a neuspokojivých politických pravomocí opozice. Stabilizátor regionu? Ne tak docela Dozvuky devadesátých let v současnosti nabývají na hlasitosti, zejména v souvislosti s činností ISIS. V září 2014 popravili Jund al Khilafah („Vojáci chalífátu―) francouzské rukojmí jako odplatu za francouzskou vojenskou podporu v boji proti ISIS. Alţírská vláda i prezident Bouteflika popravu silně odsoudili a potvrdili boj proti terorismu. Podobnou reakci vyvolal i lednový útok na paříţskou redakci Charlie Hebdo, na nějţ však alţírská média reagovala různě – převládalo odsouzení teroristického útoku zároveň s nelibostí ohledně uráţek islámu, objevila se jak soustrast obětem masakru, tak podpora atentátníkům. Alţírskou snahu boje proti terorismu podporuje hlavně USA, a to především pomocí bilaterálních ekonomických smluv a financováním výukových a rozvojových programů. Na druhou stranu, Alţírsko svou roli „stabilizátora― regionu, ve kterou USA a mezinárodní organizace doufají, zatím nepotvrdilo. Ve věci vraţdy francouzského rukojmí naopak alţírská vláda zaznamenala podstatný úspěch – dopadla hlavu Jund al Khilafah Abdelmaleka Gouriho a popravila ho. Celkově se zdá, ţe se daří míru terorismu v zemi drţet na stabilní úrovni a podobné výbuchy násilí jako v 90. letech jsou nepravděpodobné. Přesto jsou teroristické skupiny z tohoto období stále aktivní: Salafistická skupina pro kázání a boj (GPSC) se v září 2006 spojila s Al-Kajdou a v lednu 2007 změnila název na Al-Kajda v muslimském Maghrebu (AQIM), který má dodnes. Svou guerillovou aktivitu provozuje zejména v provinciích Boumerdes, Tizi-Ouzou a v jiţních oblastech, ale občas se vyskytnou i únosy cizinců v zájmu vymáhání výkupného nebo sebevraţedné útoky na vládní budovy. Jeden z takových incidentů se odehrál v dubnu 2007, během dalšího bylo zničeno sídlo OSN v Alţíru v prosinci téhoţ roku. Mezi hlavní příjmy skupiny patří právě výkupné, vydírání, ale i dary od bohatých sympatizantů. Kromě francouzských rukojmí jiţ přišli o ţivot i jeden Brit a jeden Američan. V důsledku mezinárodních antiteroristických akcí (zejména spojené iniciativy Francie a Mali, která vedla k razii v jednom ze sídel AQIM a zatčení několika jejích členů) se vliv a počet akcí skupiny razantně sníţil. Vzhledem k omezení působení v Alţírsku se tak některé aktivity AQIM částečně přesunuly do jiných zemí Maghrebu, kde nejsou protiteroristické razie na takové úrovni. Jund al Khilafah byli odnoţí AQIM do té doby, neţ na začátku září 2014 přísahali věrnost lídrovi ISIS Abu Bakr al-Baghdadimu. Skupina je však poměrně malá (do tohoto incidentu v podstatě neznámá) a v Alţírsku nedrţí ţádné konkrétní území, působí spíše v horách a občas spáchá sebevraţedné útoky ve městě. Podobných guerillových teroristických skupin s omezeným vlivem je mnoho a samy o sobě jsou pouze lokálním problémem, pro ISIS jsou však podobné přísahy věrnosti a činy oddanosti důleţitou formou propagandy. Příkladu Jund al Khilafah mohou následovat další skupiny a otázkou je, co to můţe znamenat pro AQIM a AlKajdu celkově – několik podobných přeběhlíků uţ se objevilo a mezi ISIS a Al-Kajdou panuje znatelné napětí. Aţ se rozpadne ISIS Mezi problémy, kterými by bylo vhodné se jiţ nyní zabývat, patří otázka, jakou roli budou hrát navrátilci z ISIS, aţ konflikt odezní (a pokud odezní v neprospěch ISIS) a jestli budou země „navrátilců― destabilizovány. Pokud totiţ zanikne teritorium ISIS – lépe řečeno, teritorium, na něţ si ISIS klade nárok; zanikne i chalífát sám o sobě, protoţe bez země nemůţe existovat. Plné znění zpráv


Následně nutně zaniknou i sliby věrnosti a velká skupina lidí ztratí cíl, vedení, zastřešující organizaci i třeba střechu nad hlavou a způsob obţivy (jakkoli pochybný). V tomto ohledu ještě nebyla učiněna ţádná opatření a zvláště méně stabilní a sociálně slabší státy se tak moţná budou potýkat s tíţivou situací lidí, kteří vše opustili, jejich ţivotní idea se nenaplnila a nebudou se mít ani k čemu vrátit. Jen z Alţírska odešlo bojovat za ISIS nejméně 200 lidí, za celou oblast Maghrebu se odhady pohybují kolem 4 700. I kdyţ se budeme drţet optimistického odhadu, ţe bude organizace ISIS poraţena, ukončení její existence nemusí znamenat vyřešení všech budoucích problému s ní spojených. A nestabilní severoafrické státy mohou pro Evropu paradoxně znamenat mnohem bezprostřednější problém, neţ jakým je v současné době ISIS – uţ teď se některé státy Evropské unie potýkají s neúnosným počtem imigrantů. Jeden z dalších moţných scénářů je i ten, kdy se navrátivší bez práce či sociálních vazeb budou snaţit uplatnit v jiných extremistických organizacích. Získá naopak Al-Kajda, pokud ISIS zanikne? Islámský stát se sice vyvíjí mnohem dynamičtěji, na druhou stranu Al-Kajda se zdá být flexibilnější ohledně potenciálních spojenců. Pokud totiţ ISIS chce být právoplatným chalífátem, nemůţe s nikým uzavírat dlouhodobá spojenectví, ani přijímat oficiální zahraniční velvyslance (institut voleného zástupce není uznáván, protoţe to by znamenalo uznání jiné autority, neţ je Bůh). A i přes jiskřivé vztahy mezi oběma organizacemi by Al-Kajda mohla zaznamenat významný nárůst podporovatelů v souvislosti se zánikem ISIS, vţdyť někteří by se pouze vraceli k mateřské buňce. V kaţdém případě je nutné se těmito otázkami zabývat uţ nyní, aby bylo moţné co nejefektivněji předcházet budoucím problémům. O autorce: Evelína Koptisová, stáţistka Ústavu mezinárodních vztahů a studentka Institutu mezinárodních studií FSV UK Zdroje: ―Algeria Rejects Request to Send Jets for War on ISIS‖. Middle East Monitor (10. února 2015), http://www.globalresearch.ca/algeria-rejects-request-to-send-jets-for-war-on-isis/5430775 (staţeno 16. března 2015). Volpi, Frederic. Islam and Democracy: The Failure of Dialogue in Algeria, 1988-2001. London, GBR: Pluto Press, 2002. Lister, Tim. ―Algerian beheading is sign of ISIS' growing impact -- and of shrinking world‖. CNN, 26. září, 2014. http://edition.cnn.com/2014/09/25/world/isis-growing-impact-algeria/ ―Assassination of Gourdel: Algeria condemns ― vile‖ act, reiterates determination to continue fight against terrorism‖. Oficiální webová stránka Ministerstva zahraničních věcí Alţírské demokratické a lidové republiky. http://www.mae.gov.dz/news_article/2531.aspx (staţeno 16. března 2015). Leber, Andrew. ―Charlie Hebdo in One Country: Media Reactions in Algeria‖. Brookings, 5. února 2015. http://www.brookings.edu/blogs/markaz/posts/2015/02/05-algeria-charlie-hebdo-media-reaction

URL| http://www.ustavmezinarodnichvztahu.cz/article/kam-az-saha-isis-radikalni-proudy-v-alzirsku

Úplný zákaz kouření v restauracích podporuje stále více Čechů 19.5.2015

zpravy.tiscali.cz

str. 00 pal

Zprávy / Aktuality

Podporovatelů celoplošného zákazu kouření v restauracích, barech a kavárnách je stále víc a víc. Od roku 2012 jejich počet vzrostl o 10 procent. Výsledky průzkumu, kterého se zúčastnilo 1009 lidí, v úterý představili studenti Univerzity Karlovy. Plné znění zpráv


"Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích," řekl s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se oproti předchozímu průzkumu, v němţ odpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z 12 procent kleslo na 11. "Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků," uvedl vedoucí studentského projektu FSV UK Marek Slíţ. Za poslední tři roky se počty kuřáků téměř nezměnily, kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 procent Čechů. Stouplo nekuřáctví, zejména mezi muţi, z 64 na 66 procent. Ostatní kouří několikrát za měsíc či výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším vzděláním.

URL| http://zpravy.tiscali.cz/uplny-zakaz-koureni-v-restauracich-podporuje-stale-vice-cechu-251273

Kouření vadí v restauracích v ČR stále více lidem 20.5.2015

Benešovský deník str. 12 (čtk)

Zpravodajství

Praha – Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 52 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent, řekl dnes novinářům vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V ČR kouří třetina dospělých. „Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích,― řekl s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných. Zákaz kouření v restauracích platí ve většině zemí EU. V Česku chce ministerstvo zdravotnictví kouření v těchto zařízeních zakázat pod hrozbou sankcí od roku 2016. Region| Střední Čechy Stejná zpráva vyšla také v dalších 10 titulech.

Letterman se loučí s Late Show: Válení ve šlehačce a selfie s Hanksem 20.5.2015

ct24.cz str. 00 ket

Svět

Washington - Populárního moderátora Davida Lettermana čeká po 32 letech poslední epizoda pořadu Late Show americké CBS. S bavičem se nyní loučí slavné osobnosti. Herec Tom Hanks si s ním udělal selfie, s Billem Murraym se zase popatlali dortem. Právě s Murraym dělal slavný moderátor první a také poslední rozhovor. Dnešní show se podle producenta ponese v duchu překvapení a pouštění starších videí. Lettermana nahradí od září politický satirik Stephen Colbert. Lettermanova show probíhá v posledních dnech ve znamení loučení s významnými osobnostmi. Kromě Murrayho a Hankse dorazili třeba herci Julia Robertsová nebo George Clooney. V pořadu se objevily rovněţ zpěvačky Cher a Norah Jonesová. S Lettermanem se rozloučil i bývalý americký prezident Bill Clinton. Jedním z nezapomenutelných kousků se totiţ stal v roce 1994 zinscenovaný rozhovor Lettermanovy matky s jeho manţelkou Hillary. Bavičova matka se jí ptala, jestli by prezident nemohl nějak zařídit, aby Letterman neplatil pokuty za parkování. Plné znění zpráv


Osmašedesátiletý Letterman začal svůj pořad moderovat v srpnu roku 1993 poté, co odešel z konkurenční NBC, kde měl show nazvanou Late Night with David Letterman. Za tu dobu s ním CBS odvysílala více neţ 6 tisíc dílů. Talk show alá Letterman: Ironie i zdroj politických zpráv Někteří američtí komentátoři hovoří v souvislosti s Lettermanem o vzniku takzvané anti-talk show. "O Lettermanovi se říká, ţe ustanovil podobu talk show, jak ji známe dnes. Přinesl tam významný komediální prvek a posílil prvek sarkasmu, jízlivosti a ironie, coţ dnes definuje to, jak talk show zachází s celebritami," říká mediální expertka Irena Reifová z FSV UK. Správná talk show podle ní je anti-talk show – jde o prostor, v němţ exhibuje moderátor, který si utahuje ze svých hostů a ztěţuje jim diskusní situaci. Letterman dělal rozhovory se všemi americkými prezidenty – nedávno u něj byl uţ poosmé Barack Obama. "Průnik politiky a talk show je u Lettermana velmi výrazný rys. Američané pouţívají talk show jako způsob, jak se snadno informovat o politických novinkách. Uvádí se, ţe asi 50 procent Američanů pod 30 let talk show povaţuje nikoli jen za zdroj zábavy, ale za zdroj zpráv. Formují tedy své občanské postoje na základě talk show," poznamenala Reifová. Někteří analytici to kritizují, kdyţ mluví o zezábavňování politiky, jiní naopak hovoří v pozitivním smyslu o demokratizaci politických témat, dodala expertka. Vyhroţování smrtí? Letterman vtipkoval o ţivotní pojistce Před pár lety vyzval na internetu militantní islamista k Lettermanově vraţdě. Moderátor pak o svém rozsudku smrti ţertoval. "Dneska jste tu, lidi, pro mě víc neţ jenom diváci. Dneska jste spíš lidské štíty," řekl. "V zákulisí jsem mluvil s jedním maníkem z CBS," vysvětloval. "Procházeli jsme ţivotní pojistky, abychom zjistili, jestli mají doloţku pro dţihád (islámskou svatou válku)," dodal. V roce 2009 se Letterman v přímém televizním přenosu přiznal, ţe měl sexuální poměr se svými kolegyněmi v práci. Zároveň s tím oznámil, ţe ho vydíral producent jeho domovské stanice CBS, který po něm ţádal dva miliony dolarů za to, ţe aféru nezveřejní. Bavič se ale obrátil na policii a vše přiznal. Velmi kriticky se k jeho přiznání postavily feministické organizace. Letterman se podle nich dopustil takzvaného sexuálního zvýhodňování - jako šéf rozhodoval například o tom, kdo bude na pořadu spolupracovat nebo jak vysoké budou platy. A ţeny, se kterými měl sex, zvýhodňoval, coţ feministky označily za demoralizující. Late Show bude od 8. září moderovat politický satirik Stephen Colbert. "Moji kariéru vystřelilo do výšin jen to, ţe jsem byl jeho hostem… Nikdy jsem si nepředstavoval, ţe bych mohl jít v jeho šlépějích, ačkoliv on ukazuje směr všem, kteří v late night pořadech působí. Tak a teď mě prosím omluvte, musím si jít provrtat díru mezi přední zuby," konstatoval moderátor pořadu The Colbert Report s naráţkou na Lettermanovu charakteristickou mezírku.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/312198-letterman-se-louci-s-late-show-valeni-ve-slehacce-a-selfies-hanksem/

Zmírnění napětí ve vztazích USA a Ruska, nový reset je ale zatím daleko 20.5.2015

ct24.cz str. 00 dat

Svět

Washington a Moskva spolu začínají více mluvit, aby se pokusily o zmírnění napětí a spolupráci v nejoţehavějších otázkách na světové scéně - ať uţ jde o ukrajinskou krizi, dohodu o íránském jaderném programu či turbulentní situaci na Blízkém východě. První známky uvolnění přišly minulý týden z jihoruského Soči, kde prezident Vladimir Putin přijal šéfa americké diplomacie Johna Kerryho. Přední světové agentury upozorňují, ţe pouhá Kerryho přítomnost v Rusku - vůbec první za dva roky v ministerské funkci - znamená sama o sobě výraznou změnu tónu i ukázku přání Washingtonu znovu s Moskvou Plné znění zpráv


jednat. Svědčí o tom i dvě následující moskevské schůzky mezi vysokými americkými a ruskými představiteli. Obě proběhly toto pondělí. "Jednání jsou to velmi důleţitá, protoţe udrţují komunikační kanál s Rusy otevřený," hodnotí jejich význam expertka na americko-ruské vztahy Fiona Hillová, autorka knihy "Mr. Putin: Operative in the Kremlin". Tématem první schůzky byla Sýrie, při té druhé, jíţ se účastnila i Kerryho náměstkyně Victoria Nulandová, se rokovalo o situaci na Ukrajině. "Nulandová je (v ukrajinské otázce) obvykle k Rusku velmi kritická. Na tiskové konferenci po jednání v Moskvě prohlásila velmi krátce, ţe dohoda z Minsku je porušována na západní straně ukrajinsko-ruské hranice, ale v textu nenajdeme ţádné velké (protiruské) hroty, tak jak u ní bylo doposud zvykem," připomíná Martin Řezníček, zpravodaj ČT v USA. Americká diplomatická aktivita však podle něj neznamená cosi, co by se dalo označit za restart vztahů mezi oběma velmocemi a někdejšími rivaly z éry studené války. "Spojené státy se velmi pravděpodobně nepoţenou do něčeho, co by minimálně intenzitou připomínalo neúspěšný reset z dob Hillary Clintonové," dodává Řezníček. S jeho hodnocením souhlasí analytik mezinárodních vztahů Ondřej Ditrych. "Obamova administrativa se poučila z toho, ţe ten minulý reset měl své jasné meze. V této chvíli je diplomatická iniciativa Spojených států především určitým gestem," myslí si Ditrych z výzkumného centra Deutsch Security Square při FSV UK. Podle analytika Joerga Forbriga byla Kerryho návštěva Soči spíše symbolickou záleţitostí, nicméně málo obsaţnou. Zároveň je ale Forbrig toho názoru, ţe i přes více neţ dvouleté napětí, zhoršené konfliktem na Ukrajině, se Spojené státy nikdy nechtěly úplně rozejít s Ruskem. "Američané si uvědomují, ţe existují problémy, které by měli řešit s Rusy," poukazuje expert na íránský jaderný program, občanskou válku v Sýrii, případně trable s nevyzpytatelným severokorejským reţimem. Ondřej Ditrych se v tomto směru domnívá, ţe v geopolitické partii, v níţ obě strany hledají způsob, jak vedle sebe nějakým způsobem koexistovat, nemají USA co ztratit. Naopak jim to můţe pomoci, třeba v tom, ţe "Rusko bude přístupnější a podpoří americké pozice v jednání o finální podobě dohody s Iránem ohledně jeho jaderného programu," konstatuje Ditrych. Jednání na diplomatickém poli mezi Ruskem a Západem pokračovalo úterní schůzkou Sergeje Lavrova s generálním tajemníkem Severoatlantické aliance Jensem Stoltenbergem i setkáním se šéfkou unijní diplomacie Federicou Mogheriniovou. S tou Lavrov debatoval o krizi s uprchlíky ve Středomoří i o ukrajinské krizi. Podle agentury ANSA po schůzce prohlásil, ţe ve vztazích mezi oběma stranami se projevil "určitý vývoj" a ţe "určité věci se hýbou". Stoltenberg se sešel s ruským ministrem zahraničí poprvé od únorového setkání na bezpečnostní konferenci v Mnichově. Vedoucí představitel Severoatlantické aliance zdůraznil, ţe NATO neuznává ruskou anexi Krymu a podporuje územní celistvost Ukrajiny. Prostřednictvím apelu na Lavrova vyzval Rusko, aby přestalo podporovat proruské separatisty na východě Ukrajiny a úplně odtud stáhlo svá vojska. Zároveň naléhal na to, aby si počínalo ve svých vojenských aktivitách a cvičeních "transparentněji a předvídatelněji", aby se tak dalo vyvarovat případných incidentů.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/312176-zmirneni-napeti-ve-vztazich-usa-a-ruska-novy-reset-je-alezatim-daleko/

Kouření v restauracích vadí více neţ polovině lidí 20.5.2015

E15

str. 03

události

Kouření v restauracích, kavárnách nebo barech vadí stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů na 52 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, a to z 28 na 40 procent. V Česku kouří třetina dospělých.



LIDEM VADÍ KOUŘENÍ 20.5.2015

Haló noviny str. 03 (ste)

Z domova

Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v ČR stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů, na 52 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent. Celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných, řekl včera novinářům vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V ČR kouří třetina dospělých.

Kouření v restauracích Čechům vadí stále víc 20.5.2015

Hospodářské noviny

str. 03

Události

ČESKO Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a agentury Ipsos. Oproti roku 2012 stoupl jejich počet o 10 procentních bodů, na 52 procent. Razantně také přibylo těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent. Ministerstvo zdravotnictví přitom navrhuje zákaz kouření v restauracích od roku 2016.

Odpůrců kouření v barech přibývá 20.5.2015

Metro str. 05 Domov TOMÁŠ BELICA

Kdyby platil zákaz, mnozí by s kouřením vůbec nezačali, říká průzkum. Ještě dosud nikdy se v Česku pokusy plošně zakázat kouření v barech a v restauracích nesetkaly s úspěchem. Naděje však neumírá. „Počítáme stále se zákazem od příštího ledna, osud kuřáka je ale teď v rukou legislativní rady vlády,― řekla deníku Metro Štěpánka Čechová, mluvčí resortu zdravotnictví. Ten před časem na vládu poslal nekompromisní návrh zákona o ochraně zdraví před tabákem a alkoholem. Tyto snahy ovšem můţe zhatit také parlament. Přesto nejnovější průzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a agentury Ipsos dokládá, ţe úplnému zákazu v restauracích a hospodách je nakloněno stále více Čechů. Tedy něčemu, co více či méně uţ dávno platí ve většině zemí Evropy. „Dvěma výzkumy, v roce 2012 a 2015, jsme zjistili, ţe zákaz kouření v restauracích má silnou a stabilní podporu u více neţ tří čtvrtin české populace,― říká Miroslav Slíţ, šéf studentského projektu univerzity. Zatímco před třemi lety kouření v restauracích vadilo 52 procentům, dnes uţ je jeho odpůrců 78 procent. Zjištění je ale více. Například třicet procent těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, by nezačalo kouřit, kdyby zákaz ve stravovnách platil. Na rozdíl od provozovatelů podniků, kteří jsou přesvědčeni, ţe s případným zákazem budou moci rovnou zavřít krám, mají respondenti jiný názor – se zákazem by se návštěvnost hospod zvýšila aţ o šest procent. Co se ale prakticky nezměnilo, je počet kouřících. Cigaretu si pravidelně zapálí třetina dospělé populace, častěji ti s niţším vzděláním. *** Jsme poslední 11 Před tolika lety byl v Irsku, jako vůbec první zemi EU, zaveden úplný zákaz kouření. Ve většině zemí určitý stupeň zákazu platí, jen v Česku nic. Kouření Zákaz se vztahuje i na vodní dýmky, bylinné výrobky a elektronické cigarety. * Platit bude ve všech uzavřených prostorách včetně hudebních klubů či sportovišť. * Za porušení kuřákům bude hrozit pokuta aţ 5 tisíc, provozovatelům aţ 10x tolik. * Cigarety nebudou k dostání uţ ani v automatech. Plné znění zpráv


Alkohol Zákon pamatuje i na zdraví nezletilých pijanů. * Tomu provozovateli, v jehoţ prostorách se budou nacházet opilé děti, bude moci být podnik uzavřen aţ na dva dny. * Součástí zákona je, aby byl v kaţdé provozovně alespoň jeden nealkoholický nápoj levnější neţ nejlevnější alkohol ve stejném objemu. Foto popis| O autorovi| TOMÁŠ BELICA, [email protected] Regionální mutace| Metro - Praha

Kouření v restauracích vadí stále více lidem 20.5.2015

Právo

str. 04 (ČTK)

Zpravodajství

Kouření v restauracích, kavárnách či barech vadí v Česku stále více lidem, ukázal letošní výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. Proti roku 2012 stoupl jejich počet o deset procentních bodů na 52 procent. Razantně přibylo i těch, kteří by rozhodně zákaz kouření uvítali, z 28 na 40 procent, informoval v úterý vedoucí studentského projektu FSV UK Miroslav Slíţ. V ČR kouří třetina dospělých. „Průzkum ukázal nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření,― řekl Slíţ s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku 31. května.

Baterie otázek pro Jana Kovaříka 20.5.2015

Vlasta

str. 44

Fejeton

* MAJÍ TO ŢENY V ŢIVOTĚ SNAZŠÍ, NEBO TĚŢŠÍ NEŢ MUŢI? Mají to určitě těţší v tom, ţe musejí ţít s námi muţi. * CO BYSTE DĚLAL, KDYBYSTE SE JEDNOHO RÁNA PROBUDIL JAKO ŢENA? Pravděpodobně by mě napadlo, ţe nemám co na sebe. * ČÍM VÁS NĚJAKÁ ŢENA NAPOSLEDY DOSTALA? Maminka mého syna, kdyţ mi ho poprvé ukázala. * CO SE VÁM NA ŢENÁCH NEJVÍCE LÍBÍ? Ţe jsou (v ideálním případě) stvořeny jako dokonalá druhá polovina celku, který tvoří se svými muţi. * CO NA ŢENÁCH NIKDY NEPOCHOPÍTE? To, ţe nepochopí křehkou krásu fotbalové kombinace na jeden dotek. * MŮŢE EXISTOVAT PŘÁTELSTVÍ MEZI MUŢEM A ŢENOU? Ano. Občas se zázraky dějí. * NEJHORŠÍ TYPICKY ŢENSKÁ VLASTNOST? Plné znění zpráv


7000 slov denně (pro ty, kdo tu teorii neznají, jde o to, ţe ţeny potřebují za den říct průměrně 7000 slov, zatímco muţům stačí 2000). * CO BY ŢENA NEMĚLA NIKDY CHLAPOVI ŘÍKAT? „Kolikrát uţ jsem ti říkala…?― * JAKÝ BY BYL SVĚT BEZ ŢEN? K uzoufání nudný, šedivý a ošklivý. * ČÍM VÁS ŢENA ZARUČENĚ ROZESMĚJE? Vtipem, jehoţ pointu nepokazí. * A ČÍM OTRÁVÍ? Zatím mi ţádná Maryša kafe neuvařila… * JAKOU ŢENSKOU VLASTNOST BYSTE CHTĚL MÍT? Smysl pro detail a schopnost rozlišit stovky barev. * CO BY ŢENA NIKDY NEMĚLA CHLAPOVI DĚLAT? Zraňovat jeho sebevědomí. * V ČEM MUŢ NIKDY NEPŘEDSTIHNE ŢENU? V roli matky. Všechny pokusy o to jsou zcela marné. * V ČEM ŢENA NIKDY NEPŘEDSTIHNE MUŢE? V roli lovce a ochranitele rodiny. Všechny pokusy o to jsou zcela marné. Muţ o ţivotě: NEJOBLÍBENĚJŠÍ KNIHA John Irving Svět podle Garpa NEJ JÍDLO A PITÍ Maminčiny plněné papriky s rajskou omáčkou a tatínkova dobře vychlazená plzeňská dvanáctka. NEJ FILM? Všechny „pro pamětníky―. BEZ ČEHO SE V ŢIVOTĚ NEOBEJDE Bez lásky svých nejbliţších. KDE NEJRADĚJI RELAXUJE V lese, na horách, v sauně, v bazénu. NEJVĚTŠÍ TRAPAS Při ţivém vysílání o ně není nouze. Někdy stačí prosté přehlednutí spojky nebo slovíčka a malér je na světě. Něco o něm * Absolvoval ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, následně nastoupil do Českého rozhlasu jako moderátor Dobrého jitra z Prahy, kde dodnes působí. * Letos se stal ambasadorem Avon Pochodu proti rakovině prsu, který se bude konat 6. června v Praze. Foto popis| Proslulý román se dá číst znovu a znovu Foto popis| Paprika od maminky chutná nejlépe!

Stále více Čechům vadí kouření v restauracích 20.5.2015 zdn.cz str. 00 Z domova FSV UK / IPSOS, zdravi.e15.cz 62 % Čechů vadí kouření v restauracích, hospodách, kavárnách a barech, ukázal aktuální výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a výzkumné agentury Ipsos. Výzkum navazuje na výzkum z roku 2012, kdy kouření v restauračních zařízeních vadilo 52 % populace. Plné znění zpráv


Od roku 2012 se také razantně zvýšilo procento těch, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích na aktuálních 40 % populace. Celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 % Čechů. V České republice se uţ několik let vleče diskuze nad zákonem, který by výrazně reguloval kouření v restauračních zařízeních, tak jako je tomu ve všech evropských státech. Roku 2012 skupina studentů FSV UK společně s výzkumnou agenturou Ipsos provedla největší výzkum postojů Čechů ke kouření, aby tak výrazně přispěla k společenské debatě o této problematice. Uplynuly tři roky. Kouření v restauračních zařízeních v ČR stále není regulováno. „Aktuální situace v ČR si ţádala, abychom zjistili, jestli a jak se proměnily postoje Čechů ke kouření od roku 2012,― popisuje důvody pro aktuální výzkum Miroslav Slíţ, vedoucí studentského projektu FSV UK. Postoj ke kouření v hospodě, restauraci, kavárně a baru Oproti roku 2012 se výrazně zvýšilo procento Čechů, kterým vadí kouření v restauracích. Zatímco v roce 2012 kouření v restauracích a dalších podnicích vadilo 52 % Čechů, v roce 2015 kouření vadí jiţ 62 %. Kouření také vadí ve větší míře vysokoškolsky vzdělaným lidem (76 %) neţ lidem s niţším vzděláním. Postoj k zákazu kouření v restauracích Výsledky letošního výzkumu ukazují jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích. 40 % Čechů je rozhodně pro zavedení zákazu kouření v restauracích. V roce 2012 takto jasně rozhodnutých bylo 28 % populace. Procento odpůrců zákazu se přitom nezměnilo. Celkově si zákaz kouření v restauracích přeje stále 78 % Čechů, stejně jako v roce 2012. Zajímavá je také podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 % kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo stejně jako 67 % občasných a 79 % příleţitostných kuřáků. Kouření v české populaci Za poslední tři roky nedošlo téměř ke změnám. Kaţdý nebo téměř kaţdý den si zapálí 24 % Čechů. Došlo k nárůstu nekuřáků z 64 % na 66 %, především mezi muţi. Ostatní kouří pouze několikrát za měsíc nebo naprosto výjimečně. Lidé s vyšším vzděláním kouří méně často neţ lidé s niţším stupněm vzdělání. Závěr Z výsledků výzkumu jasně vyplývá stabilní a silná podpora zákazu kouření v restauracích, který si přeje 78 % Čechů. Oproti roku 2012 vzrostl o 12 % počet Čechů, kteří jsou rozhodně pro zavedení zákazu kouření v restauracích, na současných 40 % populace. „Postoji Čechů ke kouření jsme se věnovali více neţ tři roky. Za tu dobu jsme uskutečnili tři výzkumy, které významně přispěly k společenské debatě o regulaci kouření. Dvěma výzkumy (2012 a 2015) jsme zjistili, ţe zákaz kouření v restauracích má silnou a stabilní podporu u více neţ ? české populace,― říká Miroslav Slíţ, vedoucí studentského projektu. Zákazem kouření v restauracích lze také předejít tomu, aby mladí lidé s kouřením začali. „V roce 2013 jsme se speciálním výzkumem zaměřili na mladé lidi ve věku 18-22 let a zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 % těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, kouřit vůbec nezačalo,― dodává Miroslav Slíţ. Shrnutí nejdůleţitějších zjištění výzkumů FSV UK a agentury Ipsos z let 2012 – 2015 • 78 % obyvatel České republiky si přeje zákaz kouření v restauracích. • Po zavedení zákazu kouření v restauracích lze očekávat 3-6% nárůst návštěv v restauracích. • 30 % těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, by nezačalo kouřit, kdyby platil zákaz kouření v restauracích. Plné znění zpráv


Informace o výzkumu 2015 Výzkum realizovaný agenturou Ipsos ve spolupráci s FSV UK částečně navazuje na výzkum postojů Čechů ke kouření realizovaný na jaře roku 2012 (níţe naleznete hlavní závěry z tohoto výzkumu). Cílem bylo zmonitorovat postoje obyvatel ke kouření a případnou změnu těchto postojů v čase. Sběr dat probíhal metodou CASI dotazováním respondentů prostřednictvím online panelu společnosti Ipsos. Celkem se výzkumu zúčastnilo 1 009 respondentů z celé ČR. Výzkum byl plně reprezentativní pro populaci ČR starší 18 let.

URL| http://zdravi.e15.cz/denni-zpravy/z-domova/stale-vice-cechum-vadi-koureni-v-restauracich-478865

Hospodští se mýlí, zákaz kouření by přinesl miliardové zisky, ukazuje výzkum 20.5.2015

zpravy.tiscali.cz str. 00 Lukáš Grygar

Nedd / Člověk

Zatímco zbytek Evropy se odnaučuje v restauračních zařízeních kouřit a přináší to viditelná zdravotní i ekonomická pozitiva, my Češi jsme pochopitelně ze všech nejchytřejší. Nový výzkum nás ale vyvádí z omylu. Otázka zákazu kouření je samozřejmě sloţitá, respektive má více úhlů, které je správné prodiskutovat a zohlednit. Někdo argumentuje absolutní svobodou soukromého majitele, jiní poukazují na z principu veřejný rozměr jakéhokoli restauračního provozu. Argument, který pouţívají samotní majitelé restaurací, se ale obvykle točí kolem peněz: většina se domnívá, ţe bez kuřáků by jim klesly trţby, a zkušenost ze zahraničí odmítají poukazem na česká specifika. Jenţe prostá matematika s nimi nesouhlasí. Společný projekt Státního zdravotního ústavu a Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy přinesl závěry, které mluví zcela jednoznačně. Tak za prvé si zákaz kouření přeje 78 procent respondentů průzkumu, z nichţ 39 procent představují aktivní kuřáci. Související otázky pak ukázaly, ţe nekuřácké restaurace by nalákaly o šest procent více zákazníků. A pozor, tím ekonomické výhody zdaleka nekončí: prostor bez cigaretového dýmu se snadněji udrţuje a u personálu, pracujícího v nezakouřeném prostředí, dochází ke 45% sníţení zánětů hrdla a 62% sníţení zánětů očí. Proti zákazu kouření vytrvale brojí Asociace hotelů a restaurací ČR, ale jde o úsilí absurdně kontraproduktivní. Zkušenosti tuzemských provozovatelů, kteří uţ se k zákazu individuálně odhodlali, jsou velmi dobré, a výpočet celkového zisku, ke kterému dospěl výše uvedený výzkum, mluví o šesti miliardách. Kdyţ necháme stranou škodlivost kouření jako takového, nestojí podobná suma za přehodnocení zlenivělého status quo?

URL| http://nedd.tiscali.cz/hospodsti-se-myli-zakaz-koureni-by-prinesl-miliardove-zisky-ukazuje-vyzkum-251342

Za delší studium si připlatíte 21.5.2015

Mladá fronta DNES str. 02 Markéta Březinová

Z domova

Karlova univerzita v půlce semestru oznámila, ţe kdo si prodlouţí či uţ prodluţuje magisterské studium, musí si ho nově zaplatit. Jinde je jeden rok navíc zdarma. Plné znění zpráv


PRAHA Dva dny před termínem odevzdávání diplomových prací přišel studentům Karlovy univerzity nemilý email – upozorňujeme vás, ţe nově budete platit za jakékoli prodlouţení studia. To mezi studenty vyvolalo vlnu nevole. „Změna pravidel mi přijde nefér, hlavně z toho důvodu, ţe nás o nich univerzita neinformovala s předstihem. Mnoho studentů se podobně jako já teď nevlastním přičiněním dostalo do situace, kdy jim přijde příští rok účet za prodlouţení, se kterým uţ nemůţou nic udělat,― zlobí se Natálie Š. z fakulty sociálních věd. Kdo by si chtěl studium dodělat včas, za dva dny uţ diplomovou práci nestihne. Univerzita upravila své vnitřní předpisy k 1. březnu 2015, studentům to však e-mailem oznámila teprve před týdnem. Za co mají studenti platit, stanovuje vysokoškolský zákon. Jenţe jeho výklad se různí. Univerzita Karlova své nové rozhodnutí opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze srpna 2013. Ten zjednodušeně říká, ţe jakýkoli absolvent vysokoškolského programu – tedy i bakalářského – uţ musí za kaţdé prodlouţení studia platit. A to se týká právě magisterských studentů. Na jiných českých univerzitách však zůstávají u „starého― výkladu zákona a nic nemění. „Uplatnění postupu Univerzity Karlovy nepovaţujeme ani s vědomím onoho soudního rozsudku za zcela jednoznačné. Obsahuje určité vnitřní rozpory, a proto jej plošně na všechny studenty neaplikujeme. Vycházíme z něj v případech, kdy je tento postup pro studenta příznivější,― sdělil MF DNES proděkan pro studijní záleţitosti a pedagogiku na Vysoké škole ekonomické Petr Dvořák. Palackého univerzita v Olomouci ani Masarykova univerzita v Brně změny rovněţ neplánují. V pátek proběhlo jednání s rektorem univerzity Tomášem Zimou a akademickým senátem. Dohodli se, ţe studentům, kteří uţ tento rok prodluţují a studentům druhých ročníků navazujícího magisterského studia poskytnou úlevy. Letošní prváci uţ za prodlouţení studia budou muset platit. Výjimka by měla také zůstat studentům, kteří absolvovali výměnný pobyt v rámci programu Erasmus nebo jinou zahraniční stáţ. „Jsme rádi, ţe poskytnou úlevy těm, kteří uţ nemůţou změnit názor. Lepší by ale bylo, kdyby se úlevy vztahovaly i na letošní prváky. Také mohli nastoupit do studia s tím, ţe ho dokončí za tři roky místo dvou,― míní David Hurný z Akademického senátu UK. Ten připomněl, ţe univerzita na druhou stranu uţ nebude započítávat předchozí neúspěšná studia. To pomůţe těm studentům, kteří skončili magisterský obor například po roce a půl a přihlásili se na jiný. Dosud se jim tento čas počítal do celkové doby studia, a pro mnoho z nich to znamenalo desetitisícové poplatky navíc. Poslanci včera pustili do druhého čtení novelu vysokoškolského zákona, která nejednoznačný paragraf současného zákona ruší a nahrazuje ho jasnější formulací. Ta říká, ţe kaţdý student má nárok na 3+1 rok bezplatného studia bakalářského programu a 2+1 rok bezplatného studia magisterského. Jestli se ji podaří schválit a kdy začne platit, zatím není jasné. Na Univerzitě Karlově by se nově vyměřené poplatky týkaly 1 400 studentů. Prodlouţení běţné doby studia je poměrně častá věc. „Studentům se můţe stát, ţe se nedostanou na seminář, který v rámci své profilace chtějí absolvovat. Důvod prodlouţení tak nemusí být vţdy propadlictví,― upozorňuje bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně a nynější poslanec (ANO) Jiří Zlatuška. *** Fakta Kolik VŠ vybírají (semestr) * Karlova univerzita v Praze: od 12 tisíc (humanitní obory) do 28 tisíc (přírodovědné a lékařské obory) * Masarykova univerzita v Brně: od 15 tisíc (právnická, filozofická fakulta), přes 19 tisíc (lékařská fakulta) aţ k 24 tisícům (fakulta informatiky) * Univerzita Palackého v Olomouci: jednotně 20 tisíc * České vysoké učení technické: od 13 do 36 tisíc podle jednotlivých oborů O autorovi| Markéta Březinová, redaktorka MF DNES

Univerzita Karlova naštvala studenty. Za semestry navíc si nově připlatí 21.5.2015

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí MF DNES, Markéta Březinová



Karlova univerzita v půlce semestru oznámila, ţe kdo se chystá prodlouţit anebo uţ prodluţuje magisterské studium, musí si ho nově zaplatit. Na jiných vysokých školách je jeden rok navíc zdarma. Někteří studenti povaţují náhlou změnu za nefér. Dva dny před termínem odevzdávání diplomových prací přišel studentům Karlovy univerzity nemilý e-mail – upozorňujeme vás, ţe nově budete platit za jakékoli prodlouţení studia. To mezi studenty vyvolalo vlnu nevole. „Změna pravidel mi přijde nefér, hlavně z toho důvodu, ţe nás o nich univerzita neinformovala s předstihem. Mnoho studentů se podobně jako já teď nevlastním přičiněním dostalo do situace, kdy jim přijde příští rok účet za prodlouţení, se kterým uţ nemůţou nic udělat,― zlobí se Natálie Š. z Fakulty sociálních věd. Kdo by si chtěl studium dodělat včas, za dva dny uţ diplomovou práci nestihne. Univerzita upravila své vnitřní předpisy k 1. březnu 2015, studentům to však e-mailem oznámila teprve před týdnem. Za co mají studenti platit, stanovuje vysokoškolský zákon. Jenţe jeho výklad se různí. Univerzita Karlova své nové rozhodnutí opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu ze srpna 2013. Ten zjednodušeně říká, ţe jakýkoli absolvent vysokoškolského programu – tedy i bakalářského – uţ musí za kaţdé prodlouţení studia platit. A to se týká právě magisterských studentů. Na jiných českých univerzitách však zůstávají u „starého― výkladu zákona a nic nemění. „Uplatnění postupu Univerzity Karlovy nepovaţujeme ani s vědomím onoho soudního rozsudku za zcela jednoznačné. Obsahuje určité vnitřní rozpory, a proto jej plošně na všechny studenty neaplikujeme. Vycházíme z něj v případech, kdy je tento postup pro studenta příznivější,― sdělil MF DNES proděkan pro studijní záleţitosti a pedagogiku na Vysoké škole ekonomické Petr Dvořák. Palackého univerzita v Olomouci ani Masarykova univerzita v Brně změny rovněţ neplánují. Budou úlevy a výjimky V pátek proběhlo jednání s rektorem univerzity Tomášem Zimou a akademickým senátem. Dohodli se, ţe studentům, kteří uţ tento rok prodluţují, a studentům druhých ročníků navazujícího magisterského studia poskytnou úlevy. Letošní prváci uţ za prodlouţení studia budou muset platit. Výjimka by měla také zůstat studentům, kteří absolvovali výměnný pobyt v rámci programu Erasmus nebo jinou zahraniční stáţ. „Jsme rádi, ţe poskytnou úlevy těm, kteří uţ nemůţou změnit názor. Lepší by ale bylo, kdyby se úlevy vztahovaly i na letošní prváky. Také mohli nastoupit do studia s tím, ţe ho dokončí za tři roky místo dvou,― míní David Hurný z Akademického senátu UK. Ten připomněl, ţe univerzita na druhou stranu uţ nebude započítávat předchozí neúspěšná studia. To pomůţe těm studentům, kteří skončili magisterský obor například po roce a půl a přihlásili se na jiný. Dosud se jim tento čas počítal do celkové doby studia, a pro mnoho z nich to znamenalo desetitisícové poplatky navíc. Poslanci včera pustili do druhého čtení novelu vysokoškolského zákona, která nejednoznačný paragraf současného zákona ruší a nahrazuje ho jasnější formulací. Ta říká, ţe kaţdý student má nárok na 3+1 rok bezplatného studia bakalářského programu a 2+1 rok bezplatného studia magisterského. Jestli se ji podaří schválit a kdy začne platit, zatím není jasné. Na Univerzitě Karlově by se nově vyměřené poplatky týkaly 1 400 studentů. Prodlouţení běţné doby studia je poměrně častá věc. „Studentům se můţe stát, ţe se nedostanou na seminář, který v rámci své profilace chtějí absolvovat. Důvod prodlouţení tak nemusí být vţdy propadlictví,― upozorňuje bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně a nynější poslanec (ANO) Jiří Zlatuška.

URL| http://zpravy.idnes.cz/karlova-univerzita-zmenila-predpisy-za-delsi-studium-se-bude-platit-1il/domaci.aspx?c=A150520_215302_domaci_fer

V Radě ČT zůstane její předseda Dědič i člen Kratochvíl 22.5.2015

aktualne.cz

str. 00


Domácí 150

© 2015 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Poslanci vybrali také katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne ve Praha - V Radě České televize zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa, kteří dostali v prvním kole nejvíce hlasů. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický. Patnáctičlenná Rada České televize je orgán, jehoţ prostřednictvím veřejnost uplatňuje právo kontrolovat činnost ČT. Do její působnosti patří například právo jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií, schvalovat rozpočet a závěrečný účet nebo kontrolovat plnění rozpočtu ČT. Členové Rady jsou voleni na šest let, přičemţ kaţdé dva roky je volena jedna třetina členů. Princip fungování a výběru členů do mediálních rad je dlouhodobě diskutovaným tématem. Politický výběr kandidátů nominovaných jednotlivými sdruţeními kritizují občanské iniciativy i lidé z médií, kultury a dalších oborů. V letošním roce se očekává změna pravidel fungování těchto rad. Ministerstvo kultury jiţ oznámilo práce na novele zákonů upravující obě veřejnoprávní média, přičemţ návrh zákonů chce předloţit do konce roku.

URL| http://zpravy.aktualne.cz/domaci/v-rade-ct-zustane-jeji-predseda-dedic-i-clenkratochvil/r~966ae918007f11e5a43f002590604f2e/

Předseda Dědič v Radě ČT zůstává, novým členem je duchovní Kašparů 22.5.2015

ct24.cz str. 00 ČT24

Média/IT

Praha - V Radě České televize zůstane i nadále její dosavadní předseda Jaroslav Dědič, stejně jako jeden z členů Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Tito čtyři zájemci postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický. Princip fungování a výběru členů do mediálních rad je dlouhodobě diskutovaným tématem. Politický výběr kandidátů nominovaných jednotlivými sdruţeními kritizují občanské iniciativy i lidé z médií, kultury a dalších oborů. V letošním roce se očekává změna pravidel fungování těchto rad. Ministerstvo kultury jiţ oznámilo práce na novele zákonů upravující obě veřejnoprávní média, přičemţ návrh zákonů chce předloţit do konce roku.



URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/media-it/312455-predseda-dedic-v-rade-ct-zustava-novym-clenem-jeduchovni-kasparu/

Politickým populistickým stranám v pravém i levém spektru se dostává značné pozornosti 22.5.2015

ČRo Plus

str. 01

18:40 Zaostřeno

Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------"Populističtí politici se dobře ptají na fungování demokracie, ale málokdy umějí dát dobré řešení a odpovědi." Říká politolog Luca Mannucci z Curyšské univerzity. Právě politickým populistickým stranám v pravém i levém spektru se nejpozději od voleb do Evropského parlamentu v roce 2014 dostává značné pozornosti evropských médií i politologů. Představuje populismus budoucí podobu fungování politiky a mechanismů politických stran? Nebo je to skutečně jen přechodný jev? Umějí populistické strany fungovat jen v opozici a ve vládě se kompromitují? A jak například antiimigrační rétorika pravicových populistů ovlivňuje rétoriku ostatních stran a celkovou společenskou debatu? Zejména na poslední otázku zaostříme v následujících dvaceti minutách. Přineseme vám v nich rozhovory s evropskými politology a věnovat se budeme i takzvanému sociálnímu turismu. Tedy častému populistickému argumentu, ţe migranti se stěhují za prací kvůli sociálním dávkám ve štědřejších státech. Jaká fakta pro tento argument existují? Dozvíte se v druhé části pořadu. Zaujatý poslech vám přeje Daniela Vrbová. Porovnat různé podoby populismu přijeli tento týden do Prahy politologové z víc jak dvaceti zemí a z prestiţních evropských univerzit. Konferenci pořádaly Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a Heinrich-Böll-Stiftung. Martin MEJSTŘÍK, organizátor -------------------Kaţdý má zejména znalost toho svého prostředí, to znamená, přináší tu znalost toho, jak se populismus vyvíjí v té kaţdé zemi, odkud pochází. Tím pádem můţeme si pak porovnat tedy ty jednotlivé problematiky a dát je tak do nějakého takového evropského kontextu a hledat třeba rozdíly, hledat souvislosti, v čem je ten populismus například v České republice nebo ve střední Evropě podobný nebo naopak rozdílný s tím v západní, v jiţní Evropě. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Říká za organizátory Martin Mejstřík. Zkušenosti z jednotlivých částí Evropy se zprostředkovávaly i pomocí techniky. Politoloţka Vasiliki Georgiadou tak například představila, jak sama řekla, laboratoř populismu, Řecko, přes Skype. V několika projevech nebo prezentacích spíkrů zazněla kritika médií, ţe ten pojem populismus nebo populistický politik pouţívají dost bez rozmyslu. A nejsou úplně jasná kritéria. Vytkl byste totéţ i českým médiím a upozornil je na správnou definici, nebo, řekněme, korektnější a přesnější pouţívání tohoto termínu? Martin MEJSTŘÍK, organizátor -------------------Faktem je, ţe vlastně i mezi akademiky není shoda na tom, jaká je přesná definice populismu. Nicméně je skutečností, ţe média hrají vlastně v tom akcentování toho populismu velkou roli. Protoţe například to, jak je v České republice vlastně nálepkován kaţdý, kdo, řekněme, se profiluje nějakým novým způsobem, třeba který se vymyká tomu starému chápání politiky, tak okamţitě dostane nálepku vlastně populismu. A zejména tedy všichni ti nově příchozí do té politiky, kteří jsou velmi odlišní, tak jsou házeni prakticky tímhle tím do jednoho pytle. Přičemţ to jsou vlastně naprosto rozdílné strany, rozdílná hnutí, s rozdílnou podporou různých lidí. Takţe v tomhle tom je ten potom problém, jak, kdyţ se to všechno začne míchat dohromady, právě s tím, ţe nikdo nechápe přesně, co ten populismus znamená, tak je to skutečně jenom takovou tou nálepkou, ve které se snaţí někdo dehonestovat svého soupeře. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Celkem šikovně lze populismus definovat tak, ţe je to politická ideologie dělící svět na dvě proti sobě stojící skupiny. Na autentický lid, který je oprávněn vládnout, a na ty, kteří do té skupiny nepatří. Ať jsou to jiţ zkorumpované elity, bohatí, anebo migranti a uprchlíci, případně i menšiny. Daniele Albertazzi z Birminghamské univerzity vyvolal svým příspěvkem ţivou debatu. Za mýtus označil domněnky, ţe populistické strany jsou jen epizodou ţivenou ekonomickou krizí, nebo v některých zemích zvýšeným počtem přicházejících cizinců. Mluvil i o druhém mýtu, který by bylo moţné označit i jako zboţné přání. Totiţ, ţe kdyţ se populistická strana dostane k moci, kompromituje se praxí politiky. Podle vašeho výzkumu s Duncanem McDonaldem vychází, ţe populisté dokáţou prosazovat svoje vize i ve vládě. Daniele ALBERTAZZI, politolog, Univerzita Birmingham -------------------Právě jsme s kolegou vydali knihu Populists Power, tedy Populistická síla. Sledujeme v ní populistické strany, které se vrátily do vlády dokonce opakovaně. Takţe měly moţnost se poučit ze svých chyb. Mluvíme o Lize severu, Forza Italia, tedy Vzhůru Itálie, nebo švýcarské Lidové straně. A kdyţ se podíváte na příklady těchto stran, tak zjistíte, ţe se dokázaly poučit ze svých chyb a dokáţou dosáhnout některých cílů, které si předsevzaly. Vyberou si jen několik témat, která si jakoby přivlastní a nedělají kompromisy ve věcech, které povaţují za důleţité. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ se zaměříme na pravicové populisty v Evropě a jejich antiimigrační agendu, jak úspěšní zatím jsou v prosazování svých vizí? Daniele ALBERTAZZI, politolog, Univerzita Birmingham -------------------To je nesmírně těţké zhodnotit, protoţe neexistuje způsob, jak změřit míru, s níţ tyto strany ovlivňuje rétoriku a chování dalších stran ohledně migrace. Existuje řada studií, ţe vliv je patrný, a to nejen směrem k pravicovým politickým stranám, ale i levicovým. Můţu říct, ţe některým stranám se úspěšně podařilo vnést do politické agendy téma imigrace. Například v Dánsku, kde dánská Lidová strana slíbila, ţe bude podporovat vládu výměnou za to, ţe vláda přijme přísnější antiimigrační legislativu. Liga severu byla součástí vládní koalice a ovlivňovala migrační otázku stejně jako švýcarská Lidová strana otázku azylu. Takţe opět nemůţeme říct, ţe tyto strany selhaly. Ale je velice těţké rozplést jejich chování a pozorovat ho odděleně od chování jejich koaličních partnerů. V kaţdém případě ovlivňují politický diskurz. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------A mění se ten diskurz zase zpátky, kdyţ vládu opustí? Nebo jejich argumenty v politice zůstávají, i kdyţ strana zmizí ze scény? Daniele ALBERTAZZI, politolog, Univerzita Birmingham -------------------Ano, mají dlouhodobý vliv. Ale opět, nejsou to jen populistické strany. Ty se přece nepohybují ve vakuu. Ale jsou takovým přispěvatelem do debaty. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Vidíme, jak nesouhlasnou reakci vyvolal návrh na přerozdělení nebo relokaci uprchlíků z jiţních zemí do zbytku Evropy. Pokud tvrdíte, ţe pravicový populismus je trvalý fenomén, lze říct, ţe jsme svědky jednoho z posledních pokusů řešit evropskou migrační otázku společně? Daniele ALBERTAZZI, politolog, Univerzita Birmingham -------------------Já nemám řešení tohoto problému. A povaţuji ho za velice delikátní. Na jednu stranu Itálie, Malta a Řecko argumentují tím, a podle mě správně, ţe v tom ostatní nemohou nechat samotné. Je to problém, který se zjevně týká celé Evropy, protoţe migranti nechtějí v Itálii vţdy zůstávat. Na druhou stranu chápu, proč jsou vlády tak opatrné. Myšlenku distribuce migrantů po Evropě je teď těţké prodat. Já říkám, já řešení tohoto problému nemám. Ale levicové a středové strany musejí mnohem lépe formulovat témata, která se týkají identity a imigrace a vymyslet diskurz, který mohou předloţit voličům. Protoţe zatím se těmto tématům spíš vyhýbají a v Plné znění zpráv


poslední době občas jen zkopírují pravici, aby získaly hlasy. Ale asi chápete, ţe kdyţ mají lidé moţnost volit mezi originálem a kopií, většinou si vyberou originál. Takţe chování levice, kdy se snaţí imitovat pravici, nemá cenu. Tím si jen odcizí i svoje původní podporovatele. Levice prostě musí vymyslet narativ, přesvědčivý výklad toho, co se právě ve světě děje. Migrace, globalizace. Musejí začít předkládat nějaké myšlenky a úvahy. To jsem zatím od nich moc neslyšel. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Říká politolog Daniele Albertazzi z Birminghamské univerzity. Agendu populistických stran v Evropě se rozhodl porovnat mladý nizozemský politolog Stijn van Kessel z Univerzity Heinricha Heineho v Düsseldorfu. Výsledky přináší jeho kniha "Populist Parties in Europe. Agents of Discontent?" Tedy volněji přeloţeno Populistické strany v Evropě. Zástupci nespokojených? Stijn van Kessel si všiml čtyř velkých témat evropských populistických stran. Takzvaného nativismu, tedy vědomí vlastní kultury a netoleranci k jiným kulturám, ekonomických problém, evropské integrace a korupce. Z analýzy nicméně vyšlo, ţe populistická strana vznikne spíše tam, kde velké zavedené strany na tato témata nereflektují, neţ tam, kde mají s korupcí nebo migrací opravdu problémy. V případě České republiky jste za populistické strany povaţoval hnutí ANO a Úsvit přímé demokracie. A v analýze vám pak vyšlo, ţe ve svém populismu staví hlavně na nativismu, korupci a euroskepsi. Byly nějaké další výsledky v analýze, které vás překvapily? Stijn van KESSEL, politolog, Univerzita Heinricha Heineho v Düsseldorfu -------------------Upřímně řečeno, toho o České republice zas tolik nevím. Vím, ţe korupce tu byla velkým problémem a politickým tématem, takţe na něm se hlavně profilovaly nové populistické strany a vymezovaly se vůči zavedeným stranám. To bych řekl, ţe bylo důleţitější téma neţ nativistické teze a odmítání menšin. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Jaká je situace v Německu a Nizozemí, kde ţijete a působíte? Pozorujete jistý vývoj v proticizinecké agendě politických stran? Dokládají svá tvrzení více fakty a čísly, nebo je to pořád spíš dojmologie, apelování na emoce, subjektivní manipulace reality? Stijn van KESSEL, politolog, Univerzita Heinricha Heineho v Düsseldorfu -------------------Řekl bych, ţe všichni politici se snaţí tvarovat realitu podle svého politického programu. Populistická strana opravdu těţí ze strachu a z obav obyvatel z ohroţení původu kultury nebo z toho, ţe jim cizinci berou práci. Ale nejsem si jistý, jestli bych to nazval nelegitimním. Protoţe nepovaţuju za dobré, pokud zavedené strany imigraci naprosto ignorují. Obavy lidí musejí být zastoupeny v politické rovině. Kdyţ se podíváte na západní Evropu, tak tam najdete spoustu lidí, co se bojí globalizace, evropské integrace a ztráty své kulturní identity. Tihle lidé nejsou moc mobilní, takţe kulturu chápou více lokálně a globalizace a migrace a dalších procesů se bojí. Nepovaţuju za správné, aby se strach těchto lidí ignoroval. Jestli populistické strany nabízejí správné odpovědi nebo řešení konzistentní s liberální demokracií, je věc jiná. Ale argument, ţe jsou tyto strany nelegitimní, nebo ţe se má ignorovat jejich hlas, je podle mě za hranou. Pro politiky zavedených stran je jednoduché říct, ţe by populisté neměli mít jistá práva, nebo ţe představují nebezpečí. Ale nebezpečí představují hlavně pro jejich vlastní pozici ve volbách. Tohle by prostě měli brát váţně, ţe spousta lidí se bojí neznámých procesů v ţivotě. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------V poslední době se také objevuje argument, ţe cizinci přišli vysávat sociální systém. Jak se tento argument vyvíjí? Stijn van KESSEL, politolog, Univerzita Heinricha Heineho v Düsseldorfu -------------------Často vidíte, jak i pravicové politické strany tvrdí, ţe chrání sociální stát a apelují na takzvaný sociální šovinismus. Říkají, ţe chrání sociální stát, stát blahobytu před cizími lidmi. Nebo také, ţe lidé převáţně z východní Evropy cestují díky svobodě pohybu na Západ a berou západoevropským dělníkům práci. Jestli jsou tato obvinění vţdycky pravdivá, to je otázka. Kaţdopádně se dřív mnohem častěji pouţíval ten kulturní argument, neboli apel na strach ze ztráty vlastní kulturní identity. Strach ze ztráty zaměstnání a z Plné znění zpráv


nezaměstnanosti přišel aţ později. Pravděpodobně v souvislosti s krizí v posledních letech tento argument začal být pro řadu voličů populistických stran také důleţitý. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Říká Stijn van Kessel z Univerzity Heinricha Heineho v Düsseldorfu. A na fakta či potenciální fakta pro argument, ţe migranti přicházejí vysávat sociální systém v cizích bohatších zemích, se zaměříme v následujícím rozhovoru. Na telefonu v Bratislavě je ekonom Martin Kahanec ze Středoevropské univerzity a Institutu v Bonnu, autor mnoha studií o migraci a pracovním trhu Evropské unie. Dobrý den. Martin KAHANEC, ekonom, Středoevropská univerzita a Institut v Bonnu -------------------Dobrý den. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste s kolegy provedl před časem studii, jak imigranti čerpají sociální dávky v evropských systémech sociálního pojištění. A jestli lze hovořit o zneuţívání. Co vám vyšlo? Martin KAHANEC, ekonom, Středoevropská univerzita a Institut v Bonnu -------------------Víte, ta otázka zneuţívání sociálních systémů je zneuţívaná v té politické debatě častokrát. Ale ta debata obyčejně vychází z předpokladů, které naše data vůbec nepotvrzují. To znamená, ţe naše studie a našich více studií, které jsme dělali pro Evropskou komisi, ale i nezávislý výzkum, který jsme publikovali v odborných časopisech, anebo knihách, ukazuje to, ţe kdyţ se podíváme na míru pobírání dávek ze sociálního systému mezi migranty a mezi domácí populací, tak není pravda, ţe by migranti měli vyšší míru na pobírání dávek, právě naopak, oni častokrát mají niţší míru pobírání dávek. Kdyţ vezmeme v úvahu všechny typy dávek. Kdyţ se podíváme na dávky v nezaměstnanosti, které jsou moţná takovou nejcitlivější formou dávek v této debatě, tam nacházíme, ţe v těch hrubých datech je pravda, ţe migranti častěji jsou příjemci těch dávek v Evropské unii, i kdyţ to není pravda ve všech zemích. Je to pravda v mírné většině členských států EU. Ale kdyţ si porovnáme porovnatelné, to znamená, ţe porovnáme imigranta se stejnými vlastnostmi, anebo takovými těmi charakteristikami, s někým z té domácí populace v těch stejných podmínkách, tak nám vychází, ţe v ţádném členském státě Evropské unie nemá imigrant zvýšenou míru pobírání dávek, v porovnání s tou domácí populací. Právě naopak v některých zemích platí, ţe imigranti ve stejné situaci, to znamená, ţe jsou déle nezaměstnaní a mají stejné charakteristiky, věk, pohlaví a tak dále, mají sníţené šance dostat se k těm dávkám v nezaměstnanosti. Ty země jsou například Španělsko, Belgie, Švédsko, Irsko, Holandsko, kde je právě ta jejich šance získat práci, kdyţ vlastně by je měli dostat, kdyţ domácí populace je dostala v té samé situaci, tak jejich šance jsou sníţené. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Druhou hypotézu, kterou jste testovali v těchto studiích, je také to, jestli štědrý sociální stát přitahuje migraci, nebo to nehraje roli. Potvrdila se tato hypotéza, ţe migranti mají tendenci odcházet do zemí, kde vědí, ţe je bohatý sociální systém, protoţe mají ten výhled, ţe tam budou čerpat sociální dávky? Martin KAHANEC, ekonom, Středoevropská univerzita a Institut v Bonnu -------------------Ano, tak tato hypotéza, myslím si, ţe je velmi častá v té politické debatě. A ve společenské debatě o této problematice. My jsme dělali tento výzkum v evropském kontextu, to znamená, ţe v evropských zemích. A tam nám jednoznačně vyšlo, ţe štědrost sociálních dávek, teda nějaké zvýšení štědrosti sociálních dávek nemá za následek zvýšenou imigraci. To je, můţu to vysvětlit přibliţně tak, ţe kdyţ jdete do bratislavské zoologické zahrady, tak je tam bílá anakonda. A kdyţ vy tam přijdete a vidíte bílou anakondu, mohli byste lehce říci, ţe, aha, tak všechny anakondy jsou bílé. To znamená, ţe kdyţ vidíte někde, někdo vám řekne, anebo se objeví informace, ţe, aha, tak nějaká rodina někam šla, protoţe sociální dávky chtěla brát, bylo to jejich cílem, tak to je, naše data ukazují, ţe to je výjimka. To je něco jako ta bílá anakonda. Ţe je to nějaká výjimka z pravidla. Ale v tom ohledu národohospodářském nás zajímají ne nějaké výjimky, ale zajímají nás nějaké systémové vztahy mezi těmi různými proměnnými. To znamená, ţe my se podíváme na to, jestli náhodou zvýšení štědrosti Plné znění zpráv


systému dávek má za následek zvýšenou imigraci. A ukazuje se nám ten výsledek té studie, ţe imigranti se neřídí štědrostí sociálních dávek. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Tak, to bylo krásné přirovnání s tím hadem. Ještě bych se ráda věnovala predikcím budoucí situace migrace do Evropy. Jak si myslíte, ţe se můţe v blízkých letech proměnit ta pracovní migrace do Evropské unie, odkud mohou přicházet ty hlavní proudy? A dokáţe z ní Evropská unie těţit tak, jak by mohla, nebo by bylo moudré provést nějaká opatření, aby se ten efekt i pro evropské státy trošku zvýraznil? Martin KAHANEC, ekonom, Středoevropská univerzita a Institut v Bonnu -------------------Snaţili jsme se předpovědět imigraci z různých zemí. Hlavně jsem se soustředil na problém, ţe Evropskou komisi velmi zajímalo samozřejmě, co by se stalo, kdyţ se liberalizuje přístup na trhy práce v Evropské unii pro občany zemí Východního partnerství. Proto jsme dělali poměrně rozsáhlou studii, kde jsme se snaţili předpovědět různé scénáře. Vychází nám, ţe teda v této oblasti hlavním zdrojem imigrantů i podle očekávání měla být Ukrajina, ale ta migrace by měla být poměrně mírná. Ten migrační potenciál Ukrajiny není tak velký, jak si moţná mnozí myslí. Samozřejmě s ohledem na, vlastně ten konflikt na východní Ukrajině, ten můţe přispět k imigraci výrazné, ale těţko předpovídatelné, do jaké míry. Ale co je podstatné pro Evropskou unii teda z pohledu těch potenciálních přijímajících zemí, jako například Česká republika, podstatné je to, ţe ty dopady imigrace z hlediska dopadů na národní produkt na hlavu, z toho ohledu dopadu na míru zaměstnanosti domácí populace a dalších efektů, nám vychází být pozitivní. A čím lepší, čím transparentnější je ta regulace imigrace a čím víc umoţňuje imigrantům zapojit se do trhu práce, čím méně bariér jim klade, tím jsou ty dopady pozitivnější pro přijímající země, ale také i pro ty imigranty a pro ty vysílající země. To znamená, ţe máme tu moţnost, jak se to kvalifikuje, ţe jsou situace, anebo teda tři řeknu dokonce, kde mohou tou migrací, tou mobilitou získat všechny zúčastněné strany, přijímající země, migranti, vysílající země. A to hlavně tehdy, kdyţ ta migrace je realizovaná transparentně a s čím menšími bariérami to bude. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Říká docent Martin Kahanec, akademický ekonom zabývající se migrací a pracovním trhem. Martin KAHANEC, ekonom, Středoevropská univerzita a Institut v Bonnu -------------------Děkuji pěkně. Daniela VRBOVÁ, moderátorka -------------------Poučený lze v politice být asi vţdy, bez ohledu na ideologii. Studie jsou volně dostupné na internetu. Další fakta na toto téma naleznete také na stránkách iza.org, tedy Institutu pro výzkum práce. A dnešní Zaostřeno tady končí. Od mikrofonu se loučí Daniela Vrbová.

Rada ČT: vypadl Pačes, šanci má Doktor, Cílek či Šarapatka 22.5.2015

echo24.cz

str. 00 Domov, Krátké zprávy Echo24, čtk

V Radě České televize zůstane i nadále její dosavadní předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom v pátek poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala zatím volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští středu. V Radě České televize zůstane i nadále její dosavadní předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom v pátek poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala zatím volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští středu. Plné znění zpráv


Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Tito čtyři zájemci postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. Nově zvolení členové rady se funkce ujmou koncem května, uvedl předseda sněmovní volební komise Martin Kolovratník (ANO). Současné funkční období totiţ tento měsíc končí Josefu Pavlatovi, Petru Koutnému a Janu Prokešovi. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický. Čtěte také: Babišův Agrofert neuspěl. Rada ČT se postavila za Reportéry Z boje o Radu ČT vypadla Fibingerová. Šanci má kanoista Doktor Patnáctičlenná Rada České televize je orgán, jehoţ prostřednictvím veřejnost uplatňuje právo kontrolovat činnost ČT. Do její působnosti patří například právo jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií, schvalovat rozpočet a závěrečný účet nebo kontrolovat plnění rozpočtu ČT. Členové Rady jsou voleni na šest let, přičemţ kaţdé dva roky je volena jedna třetina členů. Princip fungování a výběru členů do mediálních rad je dlouhodobě diskutovaným tématem. Politický výběr kandidátů nominovaných jednotlivými sdruţeními kritizují občanské iniciativy i lidé z médií, kultury a dalších oborů. V letošním roce se očekává změna pravidel fungování těchto rad. Ministerstvo kultury jiţ oznámilo práce na novele zákonů upravující obě veřejnoprávní média, přičemţ návrh zákonů chce předloţit do konce roku.

URL| http://echo24.cz/a/wsTiv

V Radě ČT zůstane její předseda Dědič i člen Kratochvíl 22.5.2015 finance.cz str. 00 Financninoviny.cz Praha 22. května (ČTK) - V Radě České televize zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom dnes poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/444261/

V Radě ČT zůstává Dědič a Kratochvíl, novým členem je duchovní Kašparů. Zbývá obsadit dvě místa 22.5.2015

iHNed.cz str. 00 domaci.ihned.cz ČTK, riz, fra



Dosavadní předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl zůstávají v radě České televize, rozhodli o tom v pátek poslanci. Zákonodárci v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali i katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Sněmovna bude obsazení dvou volných míst v radě projednávat příští týden, šanci má kanoista Martin Doktor nebo geolog Václav Cílek. V Radě České televize zůstane i nadále její dosavadní předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom v pátek poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě jsou nyní volná, sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Tito čtyři zájemci postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. Uchazeči o volná místa do Rady ČT: Ušlechtilí aţ na kost - čtěte ZDE Nově zvolení členové rady se funkce ujmou koncem května, uvedl předseda sněmovní volební komise Martin Kolovratník (ANO). Současné funkční období totiţ tento měsíc končí Josefu Pavlatovi, Petru Koutnému a Janu Prokešovi. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd ČR Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický. HNDomácí na Twitteru Domácí rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru. Patnáctičlenná Rada České televize je orgán, jehoţ prostřednictvím veřejnost uplatňuje právo kontrolovat činnost ČT. Do její působnosti patří například právo jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií, schvalovat rozpočet a závěrečný účet nebo kontrolovat plnění rozpočtu ČT. Členové rady jsou voleni na šest let, přičemţ kaţdé dva roky je volena jedna třetina členů. Popelníček uţ není. Na Českou televizi útočí Zeman i Babiš - čtěte ZDE Princip fungování a výběru členů do mediálních rad je dlouhodobě diskutovaným tématem. Politický výběr kandidátů nominovaných jednotlivými sdruţeními kritizují občanské iniciativy i lidé z médií, kultury a dalších oborů. V letošním roce se očekává změna pravidel fungování těchto rad. Ministerstvo kultury jiţ oznámilo práce na novele zákonů upravující obě veřejnoprávní média, přičemţ návrh zákonů chce předloţit do konce roku.

URL| http://domaci.ihned.cz/c1-64051720-v-rade-ct-zustava-dedic-a-kratochvil-novym-clenem-je-duchovnikasparu-zbyva-obsadit-dve-mista

V Radě ČT zůstane Dědič i Kratochvíl, nově Kašparů 22.5.2015

mediaguru.cz str. 00 Kateřina Chobotová

Aktuality

V Radě České televize zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom v pátek poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Plné znění zpráv


Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický. Patnáctičlenná Rada České televize je orgán, jehoţ prostřednictvím veřejnost uplatňuje právo kontrolovat činnost ČT. Do její působnosti patří například právo jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií, schvalovat rozpočet a závěrečný účet nebo kontrolovat plnění rozpočtu ČT. Členové Rady jsou voleni na šest let, přičemţ kaţdé dva roky je volena jedna třetina členů. -čtk-

URL| http://www.mediaguru.cz/2015/05/v-rade-ct-zustane-predseda-dedic-i-clen-kratochvil/


mediamania.cz str. 00 ČTK

Televize a rádia

V Radě České televize zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. V Radě České televize zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT 2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický.

URL| http://mediamania.tyden.cz/rubriky/v-rade-ct-zustane-jeji-predseda-dedic-i-clen-kratochvil_343715.html

V Radě ČT zůstanou Dědič a Kratochvíl, zvolen i Kašparů 22.5.2015

mediar.cz str. 00 ČTK

Články

Novým členem televizní rady je Jaroslav Maxmilián Kašparů. Dvě z pěti volných míst poslanci zatím neobsadili. [caption id="attachment_84855" align="alignnone" width="600"] Jaroslav Dědič. Foto: Ivana Dvorská[/caption] V Radě České televize zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom dnes poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Plné znění zpráv


Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Postoupili podle počtů hlasů v první kole. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický. [notice type=attention] Počet hlasů pro jednotlivé kandidáty Odevzdáno bylo 152 lístků Zvoleni Jaroslav Maxmilián Kašparů 111 Jaroslav Dědič 86 Jiří Kratochvíl 85 Postupují do 2. kola Zdeněk Šarapatka 76 Daniel Váňa 75 Martin Doktor 37 Václav Cílek 28 Nezvoleni Jan Mrzena 24 Nikolaj Savický 19 Václav Pačes 10 Tomáš Glanc 7 Jakub Končelík 6 Petr Ţantovský 6 Petr Brod 2 Jiří Militký 0 Zdroj: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR [/notice] URL| http://www.mediar.cz/v-rade-ct-zustanou-dedic-a-kratochvil-zvolen-i-kasparu/

Restaurace by na zákazu kouření mohly vydělat miliardy korun, tvrdí výzkum 22.5.2015

podnikatel.cz Daniel Morávek

str. 00

Zákaz kouření v restauracích má stále více příznivců. Podle výzkumu by na něm restaurace navíc mohly vydělat, a to aţ několik miliard korun. Restaurační byznys by mohl na zákazu kouření vydělat, a to aţ 6 miliard korun. Vyplývá to aktuálního z výzkumu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a výzkumné agentury Ipsos, který navázal na Plné znění zpráv


podobný výzkum z roku 2012. Oproti roku 2012 se totiţ zvýšil počet Čechů, kterým vadí kouření v restauracích, a také stoupl počet lidé, kteří by kouření v restauračních zařízeních zcela zakázali. Kouření v restauracích vadí stále více lidem Autor: www.isifa.com, podle licence: Rights Managed Ilustrační obrázek. Zatímco v roce 2012 vadilo kouření v restauracích, hospodách, kavárnách a barech 52 % Čechů, letos se jedná jiţ o 62 %. Kouření vadí rovněţ více vysokoškolsky vzdělaným lidem (76 %) neţ lidem s niţším vzděláním. V roce 2012 se pro zákaz kouření v restauracích rozhodně vyjadřovalo 28 % respondentů, v roce 2015 jde jiţ o dvě pětiny. Celkově se přiklání k zákazu kouření v restauracích 78 % Čechů, coţ je stejně jako v roce 2012. Postoji Čechů ke kouření jsme se věnovali více neţ tři roky. Za tu dobu jsme uskutečnili tři výzkumy, které významně přispěly k společenské debatě o regulaci kouření. Dvěma výzkumy (2012 a 2015) jsme zjistili, ţe zákaz kouření v restauracích má silnou a stabilní podporu u více neţ ? české populace, říká Miroslav Slíţ, vedoucí projektu. Čtěte také: Zákaz kouření likviduje britské bary a hospody. Skončily jich tisíce Zákaz by mohl přinést 6 miliard korun Uţ výzkum v roce 2012 navíc ukázal, ţe kouření není hlavním motivem, proč kuřáci do restaurací chodí. Z průzkumu vyplynulo, ţe po započtení nárůstu návštěv restaurací u nekuřáků v případě zavedení zákazu kouření a analýzou důleţitosti motivátorů pro návštěvu restaurací pro kuřáky, kde kouření je zcela okrajové a doplňkové, platí, ţe po zavedení zákazu kouření lze očekávat 3 – 6% nárůst návštěv v restauracích. Celému restauratérskému trhu zákaz kouření v trţbách přinese aţ 6 miliard Kč.Tyto propočty vycházejí z údajů Českého statistického úřadu, tvrdí autoři výzkumu. Zákon leţí ladem Zákon, který kouření v restauracích zakazuje, jiţ leţí ve sněmovně, jeho projednávání je však kvůli nesouladu v koalici přerušeno. Zákaz kouření má obsahovat také komplexní návrh ministra zdravotnictví Němečka, který má však zase skluz v legislativním procesu. Legislativní rada vlády ho totiţ vrátila k přepracování. Čtěte také: Chystá se plošný zákaz kouření v restauracích a barech. Moţná uţ od roku 2015 URL| http://www.podnikatel.cz/clanky/restaurace-by-na-zakazu-koureni-mohly-vydelat-miliardy-tvrdi-vyzkum/

Studenti vypustili stovky balonků. Přesvědčovali k dárcovství dřeně 22.5.2015

praha.iDNES.cz str. 00 iDNES.cz

Praha / Praha - zprávy

Darování kostní dřeně mají lidé spojené s bolestí a nepříjemným zákrokem. Ţe to není tak docela pravda se je snaţí přesvědčit ve své kampani studenti Univerzity Karlovy a České zemědělské univerzity. Praţskou Letnou ve čtvrtek odpoledne zaplnili stovkami balonků ve fialové, bílé a růţové barvě. Chtěli tak upozornit na svoji iniciativu. Happening nesl název Vzletná Letná. „Naším cílem je, abychom mladou generaci pozitivně motivovali k nezištnému darování, z kterého se nebude dělat velká věda. Jste mladí a zdraví? Můţete vstoupit do registru a někomu pomoct? Tak na co čekáte?‖ přibliţuje cíle projektu Ivana Machoňová, studentka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Upozorňuje, ţe se lidé vstupu do registru dárců často bojů, ten přitom zahrnuje pouze odebrání vzorku krve a krátký pohovor s lékařem. Plné znění zpráv


studenti se ve své kampani zaměřují především na mladou generaci, protoţe jednou z podmínek vstupu do registru dárců je věk do 35 let. Dalšími jsou pak dobrý zdravotní stav a ochota pomoci dobrovolně, bez nároku na honorář. Na Letné se mohli mladí objednávat ke vstupu do registru přímo u pracovníku praţského IKEM. Nakonec jich tak učinily více neţ dvě desítky. Snahu studentů podporuje Český registr dárců krvetvorných buněk IKEM. Celkový počet potenciálních dárců kostní dřeně totiţ v Česku dramaticky klesá. Poprvé v historii se počet propadl tak, ţe hrozí problémy. Z důvodu věku a zdravotního stavu bude do konce roku z databáze vyřazeno minimálně 2 300 lidí. Ty registr potřebuje nutně nahradit, v opačném případě můţe dojít k situaci, kdy bude stále obtíţnější najít pro nemocné s poruchami krvetvorby dárce vhodného štěpu k transplantaci. Právě ta bývá často jednou a poslední nadějí pacientů na záchranu ţivota a uzdravení. Registr navíc upozorňuje, ţe se situace můţe zhoršovat. V horizontu pěti let bude vyřazeno aţ šest tisíc lidí.

URL| http://praha.idnes.cz/studenti-vypustili-stovky-balonku-presvedcovali-k-darcovstvi-drene-123-/prahazpravy.aspx?c=A150522_162945_praha-zpravy_mcn

V Radě ČT zůstává Dědič a Kratochvíl, novým členem je duchovní Kašparů. Zbývá obsadit dvě místa 22.5.2015

sport.ihned.cz str. 00 ČTK, riz, fra

domaci.ihned.cz

Dosavadní předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl zůstávají v radě České televize, rozhodli o tom v pátek poslanci. Zákonodárci v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali i katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Sněmovna bude obsazení dvou volných míst v radě projednávat příští týden, šanci má kanoista Martin Doktor nebo geolog Václav Cílek. V Radě České televize zůstane i nadále její dosavadní předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom v pátek poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě jsou nyní volná, sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Tito čtyři zájemci postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. Uchazeči o volná místa do Rady ČT: Ušlechtilí aţ na kost - čtěte ZDE Nově zvolení členové rady se funkce ujmou koncem května, uvedl předseda sněmovní volební komise Martin Kolovratník (ANO). Současné funkční období totiţ tento měsíc končí Josefu Pavlatovi, Petru Koutnému a Janu Prokešovi. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd ČR Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický. HNDomácí na Twitteru Plné znění zpráv


Domácí rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru. Patnáctičlenná Rada České televize je orgán, jehoţ prostřednictvím veřejnost uplatňuje právo kontrolovat činnost ČT. Do její působnosti patří například právo jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií, schvalovat rozpočet a závěrečný účet nebo kontrolovat plnění rozpočtu ČT. Členové rady jsou voleni na šest let, přičemţ kaţdé dva roky je volena jedna třetina členů. Popelníček uţ není. Na Českou televizi útočí Zeman i Babiš - čtěte ZDE Princip fungování a výběru členů do mediálních rad je dlouhodobě diskutovaným tématem. Politický výběr kandidátů nominovaných jednotlivými sdruţeními kritizují občanské iniciativy i lidé z médií, kultury a dalších oborů. V letošním roce se očekává změna pravidel fungování těchto rad. Ministerstvo kultury jiţ oznámilo práce na novele zákonů upravující obě veřejnoprávní média, přičemţ návrh zákonů chce předloţit do konce roku.

URL| http://domaci.ihned.cz/c1-64051720-v-rade-ct-zustava-dedic-a-kratochvil-novym-clenem-je-duchovnikasparu-zbyva-obsadit-dve-mista

Svoboda, ze které mrazí 22.5.2015

Téma str. 42 Rozhovor Helena Cejpová

S DEVÍTI DĚTMI NA CESTĚ DO 19. STOLETÍ… Mlčochovi mají devět dětí a uţ přes dvacet let ţijí ve třech propojených maringotkách na šumavské louce, bez televize, tekoucí vody a většiny vymoţeností moderní civilizace. Děti chodí do školy jen na přezkoušení – rodiče je učí doma… Do kin právě teď vstoupil film Stále spolu, který o přísně patriarchální rodině natočila dokumentaristka EVA TOMANOVÁ. Ptá se v něm na to, jaká je cena za svobodný ţivot stranou společnosti i za snahu vytvořit rodinu jako z 19. století. * Jak jste se s Mlčochovými poprvé setkala? Před více neţ deseti lety mě naši společní známí přivedli na louku, kde ţijí. Stála jsem tam za plotem, Petr Mlčoch mě vůbec nepozval dál, jen ke mně přišel, poloţil mně asi dvě otázky a odešel. Pak jsme k sobě přeci jen našli cestu a natočila jsem o nich dva kratší dokumenty. * U jednoho z těch filmů vás Petr Mlčoch trošku vyuţil k vyjednávání o sociálních dávkách na úřadě. Jaká byla jejich motivace souhlasit s natáčením tentokrát? Ty první dva filmy se jim líbily, takţe asi díky tomu se jim zamlouvala i myšlenka, ţe by o nich vznikl celovečerní dokument. Hlavní slovo měl samozřejmě Petr, pro něj je natočení filmu vlastně jakýmsi potvrzením, ţe jeho ţivotní směr je správný – i kdyţ, ne ţe by o tom nějak pochyboval. * Jsou připraveni na medializaci, kterou jim uvedení filmu přinese? Oni uţ medializovaní byli a myslím, ţe je jim to tak trochu jedno. Kdykoli můţou zase odjet do Španělska, kde stejně tráví většinu času. Do Česka přijíţdějí jen na přezkoušení dětí ve škole. Pobytem v zahraničí řeší nepohodlí v zimě a taky se tím vyhýbají povinné školní docházce starších dětí. * Z vašeho filmu je patrné, ţe Petr Mlčoch, který se sám nazývá „profesionálním otcem―, je absolutní hlavou rodiny, kterou všichni její členové oddaně poslouchají. Byla jste z něj nervózní? To ne, ale určitě to není jednoduchý respondent. Utíká od otázek, říká si, co chce, musela jsem na něj být dobře připravená a přesně vědět, co chci ten den natočit.



* Sama jste připustila, ţe jste do jisté míry musela přistoupit i na fakt, ţe Petr Mlčoch je tak trochu váš spolureţisér, ţe se věci dějí tak, jak on určí… Konzultovala jsem s ním, co se bude dít, ale to dělám vţdycky. Díky těm dvěma předešlým dokumentům jsem věděla, jak na co reaguje. Je všímavý a myslím, ţe ho i bavilo o těch věcech přemýšlet. Taky jsem koupila kameru, kterou jsem mu dala, protoţe jsem chtěla zaznamenávat dění v rodině i v době, kdy jsem tam nemohla být. A Petr se ukázal jako opravdu velmi dobrý kameraman. * Ale všechno stále bylo jen v jeho rukách? Původně jsem chtěla kameru dát jednomu z dětí. Radila jsem se s jeho ţenou Simonou, který ze starších synů by měl k natáčení lepší vztah, ale nakonec kamera skončila u Petra. A Simona mi pak byla vděčná, protoţe se do kamery úplně zamiloval a neměl tolik času na tu rodinu. * Z toho vyplývá, ţe je jí v jeho pojetí souţití přeci jen poněkud těsno. Nikdy se z toho asketického ţivobytí nechtěla vymanit? Simona prostě přijala Petra jako autoritu se vším všudy. Ona je inteligentní ţenská, v mládí studovala vysokou školu, psala básně, učila se německy, dělala vrcholově atletiku, vlastně byla opakem toho, co ţije teď. Říkala jsem si, jak je moţné, ţe se kvůli Petrovi vzdala úplně všeho. Snaţila jsem se jí na to ptát, před kamerou i mimo ni, a ona mi vţdycky odpověděla: „Co na tom chceš měnit? Petr je prostě hlava rodiny a tak to je. Já ani děti si nemůţeme dovolit to, co si dovolí on.― Ona tenhle stav vůbec nezpochybňuje. Přiznala ale, ţe po prvních třech dětech měla krizi a v tom období se pokoušela i utíkat. Ale protoţe by ji Petr nenechal odejít s dětmi, zůstala. Děti jsou pro Simonu jediným smyslem ţivota, protoţe z toho, co předtím dělala, jí nezbylo nic. * Měla jste někdy podezření, ţe na Simoně Mlčochové její muţ páchá násilí? Nic takového jsem tam nezaznamenala a myslím, ţe Petr ani takový není. On působí spíš v psychické rovině. Svým zaloţením je asketa se vším všudy a taky strašný dobrodruh. „Ţivot bez nebezpečí není ţivot,― říká, to je takové jeho krédo. Simona mi třeba vykládala, jak jeli v horách z kopce, kdyţ autu nefungovaly brzdy, a jak byla šťastná, ţe to všichni ve zdraví přeţili. Pokud je člověk permanentně vystaven nějakému napětí, je nakonec asi rád, kdyţ můţe chvíli jen tak v klidu být. Taky musí být strašně únavné trávit veškerý čas na omezeném prostoru s tolika lidmi. Sama mám dvě malé děti a někdy opravdu potřebuju být prostě sama. * Petr Mlčoch má ve filmu nejvíce prostoru. Nevypovídá vlastně právě tohle o jeho rodině nejvíc? A přitom tam s ním není jediný rozhovor, vše jsou to jen situace, které on nějak komentuje. S jeho dětmi je trochu kříţ. Pokoušela jsem se, aby tam měly víc prostoru, vracela jsem se za nimi, dotáčela, snaţila jsem se k nim přiblíţit, ale bylo to sloţité. I oblečení potomků je tak trochu z 19. století. * Není skutečnost, ţe ty děti nejsou příliš schopny komunikovat s kýmkoli cizím, daní za jejich ţivotní styl? Ţe děti verbálně příliš nekomunikují s okolím a některé mají i vadu řeči, je zcela jistě daň za ţivot, který ţijí. Nechodí do školy a na jejich rétoriku nejsou kladeny vůbec ţádné nároky. Je to sloţité. Ve chvíli, kdy s nimi nemáte společný základ, ze kterého vzešly, musíte se nejdřív snaţit pochopit je a jejich prostředí. Zpochybnit svůj ţivot, a aţ pak jim moţná můţete začít trošku rozumět. Ačkoli já sama měla pocit, ţe rodinu dobře znám, přesto jsem se během natáčení pořád dozvídala nové a překvapivé věci. Aţ ve Španělsku jsem třeba zjistila, ţe děti nikdy nedostaly ţádný dárek, nedostala ho od svého muţe ani jejich maminka Simona. Děti dokonce dárky berou jako úplatek, kterým si je dotyčný chce koupit. * Celá rodina působí izolovaně, mají nějaké přátele? Oni nejsou nepřátelsky zaujatí vůči lidem, ale je otázka, jak je ostatní dovedou pochopit. Na premiéře v Lucerně v rámci festivalu Jeden svět byla jedna slečna z filmu šokovaná, protoţe prý Petra s rodinou potkala na pláţi. Působil tam na ni jako hrozně fajn člověk a nešlo jí to dohromady s vyzněním filmu. Myslela si, ţe jsem ho nějak zmanipulovala. Proto si myslím, ţe kdyţ se s rodinou setkáte poprvé, můţete mít pocit, ţe jste v ráji. Stejně jsem to měla já. Při první návštěvě bylo krásné počasí, menší děti pobíhaly nahé po louce, starší lezly po stromech. Všichni působili šťastně, spokojeně. Připadalo mi, ţe nikomu nic nechybí. Plné znění zpráv


* A máte z nich ten samý pocit i po tom, co jste s nimi strávila tolik času během natáčení? Ty děti nepoznaly nic jiného. Určitě si nemyslím, ţe by byly nešťastné. Zeptejte se malých dětí, co by rády dělaly. Chtějí jet k moři, být s maminkou, s tatínkem, se svou rodinou. U starších dětí ale cítím lítost, ţe byly promarněné jejich talenty. Třeba nejstarší dcera Dorotka, která má dnes uţ dvě děti a ţije stejným způsobem jako její rodiče, v pěti letech přečetla Babičku, hrála v basovém klíči na klavír. Je absurdní, ţe jakmile Mlčochovi vidí, ţe některé z dětí je talentované jedním směrem, snaţí se ty vlohy potlačit a rozvíjet ho naopak jinými směry. Schválně vedou děti ke komplexnosti. Mně přitom jeden německý učitel hudby o Prokopovi (jeden ze starších synů, pozn. red.) řekl, ţe má geniální sluch. Kdyţ jsem se pak rodičů ptala, proč hudbu nestuduje, odpověděli: „Proč by studoval? Ve Španělsku jsme potkali slečnu, která studovala, a stejně hraje na ulici.― Připadá mi prostě škoda, ţe ty děti nemají šanci se dál rozvíjet. Ať se pak vrátí k tomuto způsobu ţivota, ale měly by mít moţnost volby, poznat i něco jiného. * Vzhledem k tomu, jak silná osobnost Petr Mlčoch je, aspoň jedno z dětí muselo jeho geny podědit. Čím to, ţe v rodině ještě nedošlo k nějakému střetu? Do jisté míry došlo, nejstarší syn Kašpar se před pár lety pokusil utéci. Ve filmu se ho ptám, proč to udělal, jestli se mu tam nelíbilo. Následuje dlouhý záběr, kdy on vlastně není schopen na moji otázku rozumně odpovědět. Asi cítil potřebu se osamostatnit, ale neměl ţádnou podporu. A pokud bych si měla tipnout, kdo z dětí se moţná ještě vzepře, myslím, ţe to bude Perla, druhá nejmladší. Uţ teď je hodně po otci, ale zároveň vyznává jiné hodnoty neţ ti ostatní. Sourozenci se jí třeba smějí, ţe sní o domě s koupelnou a se splachovacím záchodem, tedy o věcech, které rodina vůbec nepovaţuje za důleţité. * Kolem Perly bylo rušno i během vašeho natáčení. Měla podstoupit lékařský zákrok, ale Mlčochovi ji odvezli do Španělska a pátral po ní i Interpol. Jak to tehdy bylo? Rodiče měli za to, ţe došlo k nějakému pochybení uţ při porodu. Perla pak měla jít na operaci, ale Mlčochovi to odmítli a odcestovali s ní. Nicméně dnes je Perla zdravá, takţe čas jim dal za pravdu. Dnes uţ ji nikdo operovat nechce. * Simona všechny děti rodila normálně v porodnici? Ano, protoţe má rizikovou krevní skupinu. Myslím ale, ţe nebýt této komplikace, asi by rodila doma. Přesto ale Simona není člověk, který by se zříkal nějakých výdobytků civilizace. To Petr je ten asketa. Kdykoli k nim přijedu, snaţím se Simonu někam vytáhnout, jako se ţenou s ní tak nějak přirozeně souzním – a ona vţdycky ráda jde, zatímco Petr odmítne. Jemu prostě vyhovuje asketický ţivot a koupání v bystřinách. * Jak se vůbec Petr se Simonou seznámili? Myslím, ţe Simona dost trpěla tím, ţe se její rodiče rozvedli. Ona i její maminka se shodují na tom, ţe přestoţe měla ještě starší sestru, cítila se velmi sama. Maminka si pak našla nového partnera, odstěhovala se a Simona zůstala sama v praţském bytě. A zhruba někdy v té době potkala Petra, který byl o dost starší. Petr tehdy na poslední chvíli dobíhal autobus, a kdyţ do něj vpadl, srazil se se Simonou, která si četla. Zeptal se, co čte, odpověděla mu, ţe básně, a on po ní chtěl telefonní číslo. Simona dnes říká, ţe mu ho nechtěla dát, ale vlastně se bála, ţe ji bude pronásledovat, tak mu ho dala, aby se ho zbavila. Petr ji dál uháněl, aţ spolu začali chodit. Zprvu ţili v tom jejím praţském bytě a po narození prvního dítěte se přestěhovali na venkov. Nejdřív do staré chalupy, která ale byla prolezlá plísní, takţe kdyţ se z ní přesunuli do maringotek, kde jsou dodnes, Simoně se paradoxně ulevilo. * Ve filmu se objeví i její maminka, se kterou se rodina nestýká. Jak to všechno nese? Kdysi k nim přišla na návštěvu a Petr ji vyhodil s tím, ţe ji nikdo nezval. Je bývalá učitelka, takţe pro ni byl zvlášť nemyslitelný a bolestný fakt, ţe děti nechodí do školy. Psala kvůli tomu i podněty na sociálku, takţe její nevraţivost s Petrem je vzájemná. * Ovlivnilo vás něco ze způsobu ţivota Mlčochových v tom vašem vlastním?



Jak říkám, aby člověk pochopil je, musí začít zpochybňovat svůj vlastní ţivot. Uvědomila jsem si třeba, ţe myšlenka společného sdílení času a spoluproţívání věcí se někdy z mého ţivota vytrácí. * V jednom rozhovoru jste řekla, ţe byste si někdy i přála mít trochu autority, jakou u svých dětí pociťuje Petr. Opravdu si nedovolí se jakkoli protivit či mu oponovat? Ano, ty děti to opravdu mají tak, ţe co řekne tatínek, to platí. Dokonce, i kdyţ po nich něco chce Simona, odvolává se na něj. Několikrát se mi stalo, ţe jsem se s dětmi snaţila nějak komunikovat a ony se dívaly úplně skrz mě. Myslím, ţe je to opravdu patriarchálním zaloţením celé rodiny. Chlap je prostě hlava rodiny a ţenská se nemá na nic ptát. A Simona tenhle systém podporuje tím, ţe Petrovu autoritu nikdy nezpochybňuje. Ve filmu se třeba ptá i na to, jestli můţe nastoupit do auta. Petr rozhoduje o tom, co se bude vařit, co se nakoupí, prostě o všem. * Námět na film jste nosila v hlavě deset let, ale točit jste paradoxně začala, kdyţ byly vašim dvojčatům dva roky. Jak jste to s tak malými dětmi zvládala? Péče o dvojčata je tak náročná, ţe jsem si prostě musela nějak odpočinout (smích). Já vlastně ani nikdy nebyla na klasické mateřské, nejsem schopná být jen s dětmi sama doma. Po nějaké době mě to ubíjí. Naopak mi připadá nádherné, kdyţ můţu pracovat a k dětem se vracet. * Brala jste někdy děti s sebou k Mlčochovým na natáčení? Ano, potřebovala jsem, aby mi pomohly navázat lepší kontakt s jejich dětmi. Ony mě vnímaly opravdu jen jako nějakou reţisérku, pro kterou má Petr Mlčoch svérázný výraz „institutka―, coţ je v jeho pojetí takové ztělesnění ďábla. Takţe jsem si u nich potřebovala trochu vylepšit obraz. A moje děti u nich byly velmi spokojené. Líbí se jim i film a docela zajímavý je jejich dětský pohled na něj. Asi rok jsem pracovala jen na střihu, pořád jsem se víc a víc oprošťovala od rozhovorů a informací a snaţila se tam dávat víc prostoru dětem. Jedna z mých dcer viděla hrubou verzi a řekla: „Moc se tam mluví a je tam málo dětí.― Zajímavé, jak dítě okamţitě pozná to, k čemu já docházela rok. * A já jsem se naopak chtěla zeptat, jestli jste nezvaţovala doplnit film nějakým informativním textem? Ne, nechci film zahltit slovy a informacemi. Promítá se i po světě a cizinci jsou unavení ze čtení titulků. Navíc, pro mě je důleţitá a reálná hlavně ta emoce, kterou si divák z filmu odnese. To, ţe nebude znát odpověď na to či ono… On ji stejně nějak vytuší. Chtěla jsem udělat film, o kterém budou lidi diskutovat, který jim bude vrtat hlavou, na který budou myslet ještě několik dní po zhlédnutí. * Jaké emoce Stále spolu v divácích většinou vzbuzuje? Diváci jsou z filmu nadšeni, ovšem z Petra jako hlavní postavy filmu jiţ méně. Takţe spíš negativní. Ale vţdycky se v publiku najdou odpůrci i zastánci ţivotního stylu Mlčochových. Někteří lidi to chápou tak, ţe Petr své děti vlastně připravuje na přeţití v extrémních podmínkách. *** „Ne, nějaké násilí jsem tam nezaznamenala.― „Nejstarší syn se před lety pokusil utéci, ale...― „Simona se ptá i na to, zda můţe nastoupit do auta.― EVA TOMANOVá Absolventka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy začínala jako scénáristka televizních pořadů a autorka reportáţí pro společenské deníky. Od roku 1999 pracovala jako reportérka a později i reţisérka v TV Nova, kde natáčela zejména pro pořad Na vlastní oči. V posledních letech natáčela výhradně vlastní kratší dokumenty pro Febio a Českou televizi, s kolegyní Janou Škopkovou vymyslela pořad Pološero. Film Stále spolu je její první celovečerní film, nyní pracuje na dalším celovečerním dokumentu s názvem Virus a televizním dokumentu Duši neprodám o náhradních matkách. Má dvě pětileté dcery. Foto autor| Foto: Michal Sváček / MAFRA, archiv Evy Tomanové Plné znění zpráv


Foto popis| Nemají tekoucí vodu, koupelnu, záchod ani televizi, o počítači nemluvě. Všichni společně bydlí v maringotkách. Nesvoboda skrytá za zdánlivou svobodou. I to je šumavská idyla, ze které trochu mrazí. Foto popis| Petr Mlčoch pochází z Plzně, kde ţil „normálně― v paneláku. Vystudoval kybernetiku na Univerzitě Karlově. Jeho manţelka Simona vyrůstala na praţské Hanspaulce, a kdyţ se s Petrem seznámili, studovala češtinu a historii na Filozofické fakultě UK. Dnes spolu ţijí 25 let a mají devět dětí. Foto popis| V budoucnu by se Eva Tomanová k rodině Mlčochových ještě jednou ráda vrátila a natočila třeba osudy jejich dětí: „Opravdu mě zajímá, co s nimi jednou bude, jakým způsobem budou ţít ony.― Foto autor| Foto: archiv Evy Tomanové Foto popis| Šest nejmladších z celkem devíti dětí, které jsou ve věku od sedmi do šestadvaceti let. Nejmladší je Rosa (7), následují Irenej (11), Perla (11), Horymír (14), Severín (15), Silvestr (17), Prokop (22), Kašpar (24) a Dorotka (26). Plus rodiče Petr (56) a Simona (48). Foto popis| Voda v barelu, dovnitř fučí vítr... Někteří diváci to chápou tak, ţe Petr své děti vlastně připravuje na přeţití v extrémních podmínkách. Foto autor| Foto: archiv Evy Tomanové Foto popis| Většinu z roku tráví Mlčochovi ve Španělsku. Do Česka přijíţdějí jen na přezkoušení dětí ve škole.


tyden.cz

str. 00 ČTK

Televize a rádia

V Radě České televize zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. V Radě České televize zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, Sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT 2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický.

URL| http://mediamania.tyden.cz/rubriky/v-rade-ct-zustane-jeji-predsedadedic-i-clen-kratochvil_343715.html Plné znění zpráv Máme tu epidemii kouření 22.5.2015

vitalia.cz Redakce

str. 00

Kouření, jeho důsledkům a prevenci se věnovala konference a seminář v Senátu. Představila aktuální údaje z České republiky i moţnosti pomoci s odvykáním. Téma tiskové konference i semináře uvedla ředitelka kanceláře WHO v ČR: „Světový den bez tabáku vyhlašuje WHO kaţdoročně na poslední květnový den, aby připomněla nejvýznamnější současnou celosvětovou epidemii Plné znění zpráv


– letos bude mít na svědomí celkem šest milionů předčasných úmrtí,― připomíná Alena Šteflová a říká: „Kaţdý člověk by měl mít moţnost vdechovat vzduch bez tabákového kouře.― Kuřte! Doporučovalo devět z deseti lékařů:-) Významné omezení kouření „Ministerstvo zdravotnictví připravilo návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, který byl předloţen vládě ČR a v současné době jej projednává její Legislativní rada. Návrh zákona obsahuje významné změny v přístupu k otázkám spojeným s uţíváním tabáku. Návrh zejména omezuje dostupnost tabákových výrobků a zavádí úplný zákaz kouření v restauracích, barech apod.,― uvedla Lenka Teska Arnoštová, náměstkyně pro legislativu MZ ČR. Miroslav Slíţ, vedoucí výzkumného projektu Fakulty sociálních věd a výzkumné agentury Ipsos, představil výsledky aktuálního výzkumu postojů Čechů ke kouření. Z výsledků výzkumu podle něj jasně vyplývá stabilní a silná podpora zákazu kouření v restauracích, který si přeje 78 % Čechů. Oproti roku 2012, kdy výzkumný projekt začal, vzrostl o 12 % počet Čechů, kteří jsou rozhodně pro zavedení zákazu kouření v restauracích, na současných 40 % populace. Zákazem kouření v restauracích lze podle odborníků také předejít tomu, aby mladí lidé s kouřením začali. „V roce 2013 jsme se speciálním výzkumem zaměřili na mladé lidi ve věku 18–22 let a zjistili jsme, ţe kdyby platil zákaz kouření v restauracích, tak by 30 % těch, kteří začali kouřit před 18. rokem věku, kouřit vůbec nezačalo,― popisuje Miroslav Slíţ. Jiří Jeřábek z občanské iniciativy Česko bez kouře uvádí: „Léta se jen mluví o zákazu kouření v restauracích, ale doteď se politici nebyli schopni na ničem domluvit. Mezitím byl zákaz zaveden ve většině zemí EU, vč. Polska či Maďarska. Minulý měsíc úplný zákaz schválila vláda v Rakousku. Zákazy kouření měly v zahraničí pozitivní dopad na zdraví zaměstnanců a neměly negativní dopad na ekonomiku sektoru pohostinství.― Pomoc s odvykáním: lékárníci a zdravotní sestry Hana Sovinová ze Státního zdravotního ústavu informovala o aktuální situaci v uţívání tabáku: Z dlouhodobého hlediska vykazuje prevalence kuřáctví v dospělé populaci ČR v posledních deseti letech velmi mírně klesající trend, ale stále se pohybuje mezi 28 – 32 %. Počty nekuřáků vystavených tabákovému kouři doma se oproti předcházejícímu roku nepatrně sníţily (o 1,5 %). Výraznější pokles zaznamenaly počty nekuřáků exponovaných tabákovému kouři na pracovišti (o 6,3 %). Elektronické cigarety, pomocí nichţ se někteří kuřáci pokoušejí přestat kouřit, uţívalo v roce 2014 4,6 % muţů a 3,2 % ţen. V porovnání s rokem 2013 došlo k více neţ trojnásobnému nárůstu počtu uţivatelů. Novou moţností při odvykání je zapojení lékáren. Vzhledem k tomu, ţe lékárna je nejdostupnější zdravotnické zařízení, uvítají kuřáci jistě i moţnost hledat pomoc zde, jak informoval Aleš Novosád, odborný konzultant České lékárnické komory: „Aktuálně je připraveno 130 speciálně vyškolených lékárníků pomoci kuřákům zbavit se jejich závislosti na tabáku. Kaţdý z nich má za sebou náročné samostudium, vzdělávací kurz garantovaný Českou lékárnickou komorou a stáţ v některém z lékařských center pro závislé na tabáku. Seznam lékárníků a lékáren najdete na našem webu, stejně jako aplikaci pro mobilní telefony." Více na webu www.lekarnici.cz. Obrovský potenciál v kontrole tabáku mají podle účastníků konference sestry – jsou nejpočetnější zdravotnickou profesí v ČR, je jich téměř sto tisíc. „Kdyby kaţdá sestra pomohla přestat kouřit jen jednomu kuřákovi za rok, bylo by tu kaţdý rok 100 000 bývalých kuřáků,― říká Kateřina Malá ze sesterské sekce Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku. Zdroj: TZ z konference ke Světovému dni bez tabáku URL| http://www.vitalia.cz/clanky/mame-tu-epidemii-koureni/



Být v opozici není tak snadné 23.5.2015

ČRo Plus

str. 04


Alexander TOLČINSKÝ, moderátor -------------------Být v opozici není tak snadné. Alespoň tak soudí Karel Sedláček. Karel SEDLÁČEK, redaktor -------------------Kaţdý starší rodič zná ty roky, kdy se jeho dospívající ratolest nachází v tom krásném pubertálním období, a proto odmlouvá, kritizuje a vůči dobře míněným radám je v opozici. Nesouhlasí s tématem sobotního výletu a místo návštěvy u babičky navrhuje návštěvu fotbalového utkání. Samozřejmě vládnoucí síla v rodině takové návrhy odmítne a prosadí svou. V politickém ţivotě dospělých se odehrává něco podobného. U moci je třeba pravicová vláda, a tak levice je v opozici, kritizuje, odmlouvá a navrhuje svá řešení. Ta samozřejmě neprojdou. Potom se úlohy vymění, u kormidla je levice a zase pravice kritizuje, odmlouvá a navrhuje svá řešení. Ta samozřejmě taky neprojdou. A tak se to v demokratickém uspořádání opakuje, pokud do tohoto koloběhu nezasáhne nerozhodný volební výsledek a nesmiřitelné strany se smíří a vytvoří pravolevou koalici. Samy o všem rozhodují a za vše nesou společně odpovědnost. Opozice pak vlastně neexistuje. V Čechách známe ještě jedno řešení, jeţ vymyslelo pravolevé duo Klaus - Zeman a nazvalo jej opoziční smlouva. Kdo byl vlastně u moci a kdo v opozici se vlastně nepoznalo. Jak však nazvat situaci, kdy je u moci pravolevá vláda, jakou máme v současné době u nás? Nebo levopravá? Pozice socialistů je jasně na levém křídle, lidovci se tváří spíše středolevě a třetí komponent v této trojici? Ano, je to hnutí ANO, a je to oříšek. Chová se totiţ někdy hot a jindy čehý, jak říkával na venkově před lety můj strýček, neţ mu vzali koně a zahnali do druţstva. Tedy toho strýčka. Ty koně poslali na onen svět, coţ strýčka zlomilo tak, ţe za nimi brzy odešel. Kam se hne hnutí ANO je vţdycky překvapením. Nejdříve sice nadává na pravicové strany TOP 09 a ODS, ale potom oprašuje pod svou visačkou některé jejich návrhy. Obě opoziční strany pak nevědí, zda mají tyto návrhy kritizovat, kdyţ je samy vlastně vymyslely, ale nestačily prosadit. Nebo je mají podporovat? Ale je hlasování pro vládní návrhy úlohou opozice? Takţe pravice neví, čeho se má chytit. S kritikou zavádění registračních pokladen vystačila dvacet let. Nyní se návrh zmodernizoval na elektronickou evidenci trţeb. Očekávané výsledky jsou slibné, ale velice nejisté, protoţe zkušenosti ze zahraničí nejsou jednoznačné. Ovšem její zavedení by s sebou přineslo vedle potřeby pokladního softwaru a připojení k internetu také nutnost ţivnostníků opatřit si vhodné elektronické zařízení. Podle odhadů by se nákup IT techniky potřebné pro provoz on-line evidence trţeb ţivnostníky mohl v republikovém měřítku vyšplhat i na stovky milionů korun. To uţ by asi pěkně podpořilo podnikání v oblasti informačních technologií. Takţe tady nakonec pravice taky neuspěje. Ovšem moţná neuspěje ani vláda, protoţe ten Čech, který chce podvádět, tak taky podvádí. A co podpora kouření jako ochrana lidského svobodného rozhodování? Mám se svobodně rozhodnout, zda chci dostat rakovinu plic nebo nechci? Kouření v restauracích a kavárnách je nepříjemné stále většímu mnoţství lidí, ukázal průzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a agentury Ipsos. Vadí dvaapadesáti procentům Čechů. Před dvěma lety to přitom bylo o deset procentních bodů méně. Pro zákaz kouření v restauracích je osm z deseti lidí. Na tomto tématu ODS taky nové příznivce a voliče nezíská. Takţe pravici nezbývá neţ dál hledat témata. Existují, jen se jich nebát. I kdyţ připouštím, ţe být v opozici není tak snadné jak bývalo, ţe ANO. Ať při plánování nedělního výletu neuvíznete v opozici, přeje Karel Sedláček.

Členem Kolegia NKÚ bude Jan Stárek 23.5.2015

Haló noviny str. 02 (ku)

Z domova

Novým členem NKÚ zvolila včera sněmovna bývalého policistu Jana Stárka, kterého do širšího vedení úřadu, kolegia, navrhl prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala. Stárek, který v tajné volbě dostal 91 hlasů ze 152 odevzdaných, nahradí ve funkci dosavadní členku kolegia Elišku Kadaňovou, které skončil mandát začátkem dubna. Členy kolegia volí na jeho návrh Poslanecká sněmovna. Stárek byl jediným kandidátem. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a absolvoval postgraduální studium ekonomiky zemědělství. V letech 1992 aţ 2001 pracoval u policie, jako operativní pracovník se věnoval obecné a posléze hospodářské kriminalitě. Na starosti měl i zavádění informačních Plné znění zpráv


systému Policie ČR. V letech 2002–2006 působil jako člen kontrolního výboru Zastupitelstva města Sušice. Od roku 2001 do současnosti podnikal a spolupracoval s firmami, které se věnují správě budov. Změny v Radě ČT V Radě ČT zůstane její předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Poslanci rozhodli také o tom, ţe novým členem televizní rady bude katolický duchovní a lékař Jaroslav Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala volná, sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. V poli poraţených skončili např. bývalý předseda AV ČR Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, exředitel ČT2 Jan Mrzena či historik a pedagog Nikolaj Savický.

Praha rájem filmových turistů? Operace Anthropoid bude hit 23.5.2015

magazin.aktualne.cz

str. 00

Magazín

Chystá se americký velkofilm o operaci Anthropoid. Tenhle snímek má velký potenciál přilákat tisíce turistů, upozorňuje odborník na marketing cestovního ruchu Praha - "Příběh hrdinů heydrichiády má potenciál udělat z Prahy jedno z hlavních evropských měst filmové turistiky," říká Wadim Strielkowski z Karlovy univerzity (UK). Odborník na marketing cestovního ruchu z Fakulty sociálních věd UK teď zkoumá potenciál příběhu operace Anthropoid pro turistiku v českém hlavním městě a vyvíjí aplikace pro smartphony a tablety, které provedou turisty po místech spjatých s atentátem na Heydricha. Těmto lokalitám předpovídá velkou turistickou budoucnost. Aktuálně.cz: Jak dlouho zkoumáte potenciál hrdinství v cestovním ruchu? Wadim Strielkowski: Tomuto výzkumu jsem se začal věnovat relativně nedávno. Plynule ale navazuji na svůj dřívější projekt výzkumu turistického potenciálu praţských příběhů a legend. Od ledna roku 2015 spolu se studenty mého kurzu Marketing cestovního ruchu na FSV UK v Praze zkoumáme potenciál příběhu operace Anthropoid pro zvýšení příchozího zahraničního cestovního ruchu v hlavním městě Praha. A.cz: Co jste zjistili? Zjistili jsme, ţe hrdinství je sjednocující téma, které prostupuje napříč kulturami a jazykovými bariérami. Příběh hrdinství českého odboje v dobách protektorátu oslovuje Čechy stejně jako Američany nebo Japonce. Hrdinství je univerzální, a proto je tolik obdivované v kaţdé lidské kultuře. A.cz: Jaký je "turistický" potenciál operace Anthropoid, které se nyní věnujete? Operace Anthropoid má neuvěřitelný marketingový náboj. Je to příběh velkého hrdinství, sebeobětování pro vlast, ale také boje Davida s Goliášem, boje s velkým zlem a přesilou. Podobné příběhy prochází napříč historií lidstva - je to například hrdinský čin Miloše Obiliće po bitvě na Kosově poli v Srbsku, příběh 300 Sparťanů v čele s králem Leónidasem, kteří bránili Thermopilský průsmyk proti mnohonásobné přesile perské armády, nebo japonská legenda o 47 róninech, kteří pomstili smrt svého pána v souladu s kodexem cti "bušido". A.cz: Tyto příběhy ostatně jsou i lákavými náměty knih a filmů... Ano, veškeré zmíněné příběhy se dočkaly literárního a filmového zpracování. Ať uţ to byl jugoslávský historický velkofilm Boj na Kosovu (1989), americký akční film 300: Bitva u Thermopyl (2000), nebo jeden z posledních projektů Keanu Reevese 47 róninů (2013). A kaţdý z těchto příběhů měl vliv na zvýšení příchozího cestovního Plné znění zpráv


ruchu do Jugoslávie, Řecka nebo Japonska. Pokud bude operace Anthropoid zpracována podobným způsobem, můţe to znamenat významný nárůst zahraničních návštěvníků a domácích turistů v Praze a v Česku obecně. A.cz: Přijde vám reálná představa, ţe japonští turisté budou kromě Hradu či orloje jezdit i na Vychovatelnu filmovat si Heydrichovu zatáčku? Ano, je to zcela reálná představa. Turisté z Japonska nebo Jiţní Korey jsou známí tím, ţe se při výběru svých zahraničních cest často řídí filmovými a literárními příběhy. Je například známou skutečností, ţe korejský seriál Milenci v Praze odstartoval v Koreji obrovskou módu jezdit do Prahy. Mladé korejské páry musí navštívit naše hlavní město a nechat se vyfotit na stěţejních místech seriálu, například na Staroměstském náměstí. A.cz: Jak by podle vás reagovali na místa spjatá s operací Anthropoid? Moji japonští studenti se velmi aktivně zúčastnili sběru dat k projektu operace Anthropoid, a od nich vím, ţe toto téma je pro japonské turisty atraktivní. Se studenty jsme absolvovali prohlídku Prahy po stopách operace, kterou dělá můj kolega, odborník na šifrovací hry a spoluzakladatel portálu Zábavné kvízování Honza "Pedro" Čeněk, a japonští studenti byli nadšeni zejména moţností uvidět jinou Prahu, neţ je ta "turistická", omezená historickým centrem. V rámci prohlídky totiţ kromě Starého Města zavítáte do Ďáblic, Kobylis, na Palmovku a Ţiţkov. A.cz: Takţe chystaný holandský dokument a americký velkofilm na téma operace Anthropoid mohou podle vás způsobit v Praze turistický boom? Ano, od těchto projektů se dá očekávat hodně. Filmový turismus je obecně velké téma. Odborníci na cestovní ruch zdůrazňují, ţe filmová turistika představuje nejen příjemný romantický únik od reality, ale můţe vést i k dalšímu rozvoji cestovního ruchu. A.cz: Můţete uvést nějaký příklad? Tak třeba město Burkittsville v Marylandu, kde se odehrává film Záhada Blair Witch (The Blair Witch Project), zaznamenalo příliv návštěvníků, stejně tak dům v Georgetownu ve Washingtonu D. C., kam je situován děj filmu Vymítač ďábla (The Exorcist), se stal velkou turistickou atrakcí. Díky trilogii Stmívání (Twilight), jejíţ děj spisovatelka Stephenie Meyer zasadila do malého městečka Forks na poloostrově Olympia ve státě Washington, místní ekonomika zaţila obrovský vzestup cestovního ruchu: v roce 2008, po uvedení prvního dílu filmu, se počet návštěvníků téměř zdvojnásobil na 19 tisíc, a v roce 2010 dosáhl dokonce 73 tisíc osob. A.cz: Jak daleko jsou přípravy chystaných filmů o českých hrdinech? Zrovna teď je v Praze holandský filmový štáb veřejnoprávní televize VPRO, který tu provádí přípravy k natáčení osmidílného dokumentu o operaci Anthropoid podle románu HHhH Laurenta Bineta. V létě se o operaci Anthropoid bude točit v Praze francouzsko-americký blockbuster (velkorozpočtový trhák pro masy - pozn. red.) s rozpočtem 40 milionů eur. Jedná se o jménech jako Sean Penn nebo Christian Bale. Podle nedávno proběhlé zprávy chce Hollywood také zpracovat příběh parašutistů. Takţe uţ mluvíme celkem o třech filmech mezinárodního formátu, které otevřou příběh operace Anthropoid světu. A.cz: Proč tento příběh objevuje zahraniční produkce aţ dnes? Nebudou to první filmy v angličtině o těchto událostech. Málokdo v Česku ví, ţe v 70. letech se v Praze natáčel v britsko-americké koprodukci film Operation Daybreak (1975) podle románu Alana Burgesse Seven Men at the Daybreak. Většina zahraničních návštěvníků z Anglie, USA nebo Austrálie, kteří v Praze vyhledávají místa spojená s heydrichiádou, tento film někdy viděla. A.cz: Takţe svět zná hrdinský čin Gabčíka a Kubiše? Ano, hrdinský čin Gabčíka a Kubiše je ve světě známý. Především ale o něm vědí lidé, kteří se zajímají o válečnou historii a také o dějiny SOA (Special Operation Executive), britské tajné špionáţní sluţby (1940-1946), která byla vytvořena Winstonem Churchillem za účelem speciálních operací na územích okupovaných nacisty. Plné znění zpráv


Kromě toho existuje o operaci Anthropoid několik románů britských a amerických spisovatelů. Velká změna ale přišla aţ v roce 2010 s vydáním románu francouzského spisovatele Laurenta Bineta s názvem HHhH. A.cz: V čem bylo toto dílo jiné? Binet dokázal napsat poutavý román, v němţ se odklání od zaběhnutých kánonů historického ţánru. HHhH dokázal zajímavě popsat 70 let starý příběh moderním jazykem a udělal ho atraktivním pro mladou generaci, kterou nezajímají sbírky a vitríny v muzeích a která ţije ve virtuálním světě Facebooku a Twitteru. Binetův román odstartoval novou vlnu celosvětového zájmu o průběh operace Anthropoid a s kaţdým novým překladem románu do dalších jazyků pokaţdé vzrostly počty turistů pocházejících z dotyčné země, kteří navštěvovali Prahu se základním cílem projít si místa spojená s heydrichiádou. A.cz: Jak konkrétně hodláte přispět ke zvýšení cestovního ruchu pomocí příběhu operace Antropoid? Cílem našeho výzkumu se studenty je vytvořit návrh aplikace pro smartphony, tablety a phablety (kombinace smartphonu a tabletu - pozn. red.). Aplikace bude obsahovat interaktivní prohlídku Prahy po místech operace Anthropoid, obohacenou o audio komentáře podle GPS polohy přístroje, dobové fotografie s elementy tzv. "pozměněné reality" (augmented reality), videosekvence, záběry z filmů a divadelních her. A.cz: Víte o podobném projektu v Pardubicích - geohře po stopách Silver B? O tomto projektu velmi dobře vím, s jeho realizátory jsem spolupracoval. Projekt aplikace Silver A vznikl na objednávku Magistrátu města Pardubice. Hráči ve hře na vlastní kůţi zaţijí, jaké to je, být odbojářem. Sami se promění v "parašutistu" a plní úkoly zadané velitelem Alfrédem Bartošem, luští tehdejší šifry, zjišťují potřebné informace. Celou hrou provází právě Bartoš, velitel diverzní skupiny Silver A, která mimo jiné spolupracovala i se skupinou Anthropoid při atentátu na Heydricha. A.cz: Co byste řekl na argument, ţe marketingově těţit zisk z čirého lidského hrdinství zaplaceného ţivotem je neetické? Myslím si, ţe tu v ţádném případě nejde o honbu za ziskem, ale o vyuţití potenciálu emotivních příběhů pro zvýšení podvědomí o vlastní minulosti a dějinách. Je to stejné jako například kaţdoroční rekonstrukce bitvy na Bílé hoře nebo bitvy třech císařů u Slavkova. Mnohem horší je lidské hrdinství nechat upadnout do zapomnění. Doba se mění a s ní se mění i lidé a jejich schopnost naslouchat příběhům a zpracovávat jejich poselství. A.cz: Čili podobné projekty pomohou zprostředkovat českou historii zahraničním návštěvníkům i mladé generaci, kterou můţe lákat, ţe jde o smartphonovou aplikaci a interaktivní hru? Přicházejí nové technologie, internet a sociální sítě a je důleţité umět vyuţit jejich potenciál pro vyprávění nactiletým o hrdinství domácího odboje a československých parašutistů za dob nacistické okupace. Pokud chceme mladé generaci předat stávající hodnoty a poselství vlastenectví, hrdinství a odvahy, musíme se naučit s ní mluvit jejím jazykem a přes rozhraní, kterým dokonale rozumí.

URL| http://magazin.aktualne.cz/jak-prilakat-do-prahy-turisty-operace-anthropoid-budehit/r~472b6f2af97311e4bfa2002590604f2e/

V radě veřejnoprávní televize zůstanou její předseda Dědič i člen Kratochvíl 23.5.2015

parlamentnilisty.cz vam, čtk

str. 00


Monitor


V Radě České televize zůstanou i nadále její současný předseda Jaroslav Dědič i dosavadní člen Jiří Kratochvíl. Rozhodli o tom včera poslanci, kteří v tajných volbách novým členem televizní rady vybrali katolického duchovního a lékaře Jaroslava Maxmiliána Kašparů. Dvě místa v radě zůstala pod včerejší volbě volná, sněmovna o jejich obsazení rozhodne příští týden ve středu. Z původní patnáctky kandidátů mají šanci na zvolení sportovní ředitel olympijského výboru a bývalý kanoista Martin Doktor, geolog Václav Cílek, někdejší šéf Zemanova a Grossova premiérského kabinetu Zdeněk Šarapatka a pedagog Daniel Váňa. Tito čtyři zájemci postoupili díky tomu, ţe v prvním kole dostali více hlasů neţ jejich soupeři. Nově zvolení členové rady se funkce ujmou koncem května, uvedl předseda sněmovní volební komise Martin Kolovratník (ANO). Současné funkční období totiţ tento měsíc končí Josefu Pavlatovi, Petru Koutnému a Janu Prokešovi. Neuspěli Ţantovský, Pačes, Mrzena a Savický V poli poraţených skončili například bývalý předseda Akademie věd Václav Pačes, děkan Fakulty sociálních věd Jakub Končelík, novinář a bývalý člen vysílací rady Petr Ţantovský, někdejší ředitel ČT2 Jan Mrzena nebo historik a pedagog Nikolaj Savický. Patnáctičlenná Rada České televize je orgán, jehoţ prostřednictvím veřejnost uplatňuje právo kontrolovat činnost ČT. Do její působnosti patří například právo jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií, schvalovat rozpočet a závěrečný účet nebo kontrolovat plnění rozpočtu ČT. Členové rady jsou voleni na šest let, přičemţ kaţdé dva roky je volena jedna třetina členů. Princip fungování a výběru členů do mediálních rad je dlouhodobě diskutovaným tématem. Politický výběr kandidátů nominovaných jednotlivými sdruţeními kritizují občanské iniciativy i lidé z médií, kultury a dalších oborů. V letošním roce se očekává změna pravidel fungování těchto rad. Ministerstvo kultury jiţ oznámilo práce na novele zákonů, upravující obě veřejnoprávní média, přičemţ návrh zákonů chce předloţit do konce roku.


Karel Sedláček: Být v opozici není tak snadné 24.5.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 PV

Názory a petice

Kaţdý starší rodič zná ty roky, kdy se jeho dospívající ratolest nachází v tom krásném pubertálním období, a proto odmlouvá, kritizuje a vůči dobře míněným radám je v opozici. Nesouhlasí s tématem sobotního výletu a místo návštěvy u babičky navrhuje návštěvu fotbalového utkání. Samozřejmě vládnoucí síla v rodině takové návrhy odmítne a prosadí svou. V politickém ţivotě dospělých se odehrává něco podobného. U moci je třeba pravicová vláda a tak levice je v opozici, kritizuje, odmlouvá a navrhuje svá řešení. Ta samozřejmě neprojdou. Potom se úlohy vymění, u kormidla je pravice a zase levice kritizuje, odmlouvá a navrhuje svá řešení. Ta samozřejmě taky neprojdou. A tak se to v demokratickém uspořádání opakuje, pokud do tohoto koloběhu nezasáhne nerozhodný volební výsledek a nesmiřitelné strany se smíří a vytvoří pravolevou koalici. Sami o všem rozhodují a za vše nesou společně odpovědnost. Opozice pak vlastně neexistuje. Plné znění zpráv


V Čechách známe ještě jedno řešení, jeţ vymyslelo pravolevé duo Klaus-Zeman a nazvalo jej opoziční smlouva. Kdo byl vlastně u moci a kdo v opozici se vlastně nepoznalo. Jak však nazvat situaci, kdy je u moci pravolevá vláda jakou máme v současné době u nás? Nebo levopravá? Pozice socialistů je jasně na levém křídle, lidovci se tváří spíše středolevě a třetí komponent v této trojici? ANO, je to hnutí ANO, a je to oříšek. Chová se totiţ někdy hot a jindy čehý, jak říkával na venkově před lety můj strýček, neţ mu vzali koně a zahnali do druţstva. Tedy toho strýčka. Ty koně poslali na onen svět, coţ strýčka zlomilo tak, ţe za nimi brzy odešel. Kam se hne hnutí ANO je vţdycky překvapením. Nejdříve sice nadává na pravicové strany TOP 09 a ODS, ale potom oprašuje pod svou visačkou některé jejich návrhy. Obě opoziční strany pak nevědí, zda mají tyto návrhy kritizovat, kdyţ je samy vlastně vymyslely, ale nestačily prosadit. Nebo je mají podporovat? Ale je hlasování pro vládní návrhy úlohou opozice? Takţe pravice neví, čeho se má chytit. S kritikou zavádění registračních pokladen vystačila dvacet let. Nyní se návrh zmodernizoval na elektronickou evidence trţeb. Očekávané výsledky jsou slibné, ale velice nejisté, protoţe zkušenosti ze zahraničí nejsou jednoznačné. Ovšem její zavedení by s sebou přineslo vedle potřeby pokladního softwaru a připojení k internetu také nutnost ţivnostníků opatřit si vhodné elektronické zařízení. Podle odhadů by se nákup IT techniky potřebné pro provoz on-line evidence trţeb ţivnostníky mohl v republikovém měřítku vyšplhat i na stovky milionů korun. To uţ by asi pěkně podpořilo podnikání v oblasti informačních technologií. Takţe tady nakonec pravice taky neuspěje. Moţná ovšem neuspěje ani vláda, protoţe ten Čech, který chce podvádět, tak taky podvádí. A co podpora kouření jako ochrana lidského svobodného rozhodování? Mám se svobodně rozhodnout, zda chci dostat rakovinu plic nebo nechci? Kouření v restauracích a kavárnách je nepříjemné stále většímu mnoţství lidí, ukázal průzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a agentury Ipsos. Vadí 52 procentům Čechů. Před dvěma lety to přitom bylo o deset procentních bodů méně. Pro zákaz kouření v restauracích je osm z deseti lidí. Na tomto tématu ODS taky nové příznivce a voliče nezíská. Takţe pravici nezbývá neţ dál hledat témata. Existují, jen se jich nebát. I kdyţ připouštím, ţe být v opozici není tak snadné jak bývalo, ţe ANO. Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.


Se zahraničními studenty o politice KSČM 26.5.2015

Haló noviny str. 04 (za)

Z domova

Minulý čtvrtek navštívila sídlo Ústředního výboru KSČM v Praze skupina zahraničních studentů zabývajících se na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy vývojem českého politického systému. Se studenty z řady evropských zemí i Spojených států amerických o dějinách komunistické strany a historických zkušenostech z budování socialismu diskutoval člen ÚV KSČM Milan Krajča. Zahraniční hosty zajímaly také otázky aktuálního postavení komunistické strany i názory komunistů na současné zahraničně politické problémy. Dotazy směřovaly např. na pozici KSČM k narůstajícímu napětí ve Plné znění zpráv


světě, ekonomickým sankcím proti Ruské federaci či konfliktu na Ukrajině a jeho moţnému řešení. Mezi další diskutované otázky pak patřil postoj komunistů ke stávající orientaci České republiky na Spojené státy americké, Evropskou unii či Severoatlantický pakt NATO a jejím moţným alternativám.

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing 26.5.2015

parlamentnilisty.cz str. 00 Alena Hechtová

Rozhovory

ROZHOVOR Marketing můţe slouţit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky jejich rozvoji se tak dá špičkově zvládnout marketing pro jakoukoli stranu či osobnost. Problém je prý v tom, ţe jde o souboj technologií, z kterého se však vytrácejí hodnoty. Nejen o tom si ParlamentníListy.cz povídaly se sociologem Jan Herzmannem. Na nedávném semináři o politickém PR padlo, ţe v USA vedou databáze voličů, v nichţ shromaţďují obrovské mnoţství informací o celé jejich domácnosti a jich samotných - prý to pomáhá k co nejpřesnějšímu zacílení během předvolebních bojů a vymýšlení strategii. Údajně se v takových databázích dají najít podrobná data i 30 let zpět. Uvítal byste jako sociolog něco podobného u nás? Přece vaší profesi by to asi určitě hodně pomohlo... Mám pocit, ţe ani u nás, ani v celé Evropské unii něco podobného na úspěch nemá šanci. A pokud budu mluvit pouze za Českou republiku, stačí připomenout zákon na ochranu osobních údajů - ten něco takového zakazuje a hlídá. Asi jste tím řadu lidí uklidnil. Přece jen obavy z toho, ţe se někde o kaţdém shromaţďují informace všeho druhu, v poslední době narůstají... To vám ale musím skočit do řeči, protoţe k tomu musím dodat jeden důleţitý fakt. Dnes, díky moderním technologiím, internetu a především sociálním sítím, hodně o svém soukromí - a mnohdy aţ lehkováţně prozrazujeme sami. Stačí se podívat, kolik toho je někdo schopný prozradit, i kdyţ netuší, kdo všechno se můţe k těm informacím dostat a jak jich, v případě nějakých nekalých úmyslů, zneuţít. Tam jsme sami vinni za to, ţe necháváme vstoupit i anonymním, neznámým lidem do svého soukromí. Samozřejmě, ţe po marketingové stránce - včetně marketingu politického - to je nebo můţe být velmi uţitečné. Problémem je, ţe se nám však spolu s tím vytrácí hodnotová stránka. A tím uţ mohu hovořit skutečně adresně třeba pro tu oblast politiky. Díky rozvoji technologií se dá špičkově zvládnout marketing pro jakoukoli stranu či osobnost. Technologie to umoţňují, ale tu pravou hodnotu tomu dát nemohou, v tom vnímám velké riziko. De facto tím naznačujete, ţe dál můţe jít uţ o souboj lepších technologií, místo o souboj kvality kandidátů či jejich volebního programu? Je to krajní situace, ale ano. Marketing můţe slouţit k manipulaci a souboji o moc. A dokonce se můţe stát, ţe i bez toho, aby nabízel elitní osobnosti. To, o čem hovoříte, zní trochu jako science fiction. Za jak dlouho podle vás do tohoto bodu můţeme dojít - tedy za předpokladu, ţe jsme se v něm, doufám, ještě neocitli? Do několika let. Ten tlak na manipulaci v zájmu marketingu s vysokou pravděpodobností poroste. Kdyţ k tomu přičteme, ţe moderní technologie dokáţou upravit vlastně dnes jiţ téměř cokoli, včetně jakési komunikace například na sociálních sítích, můţe se vše dál vyvíjet i v dalších desítkách let. Předpokládám však, ţe tím naznačujete jen riziko, ne fakt, s kterým se budeme muset vypořádat? Je třeba o tom vědět, pak je moţné se tomu v rámci moţností bránit. I kdyţ ten tlak bude pokračovat v kaţdém případě. Plné znění zpráv


Je moţná zajímavým fenoménem to, co jste uvedl, ţe jsou skutečně lidé dobrovolně ochotni na sebe prozrazovat na internetu. Na druhou stranu, pokud nám zazvoní telefon nebo na nás vyskočí tabulka na internetu s prosbou o odpověď na několik otázek, většina z nás - dost často i nerudně - spolupráci odmítá. Je to specifikum Čechů nebo se to děje třeba jen v posledních letech i jinde ve světě? Poprvé se tento fenomén, o kterém hovoříte, objevil před lety ve Spojených státech. Lidé tam také přestávali být ochotní odpovídat na otázky a prozrazovat něco o tom, co si myslí. Je to důsledek nasycenosti trhu, i v těch průzkumech. Proto se tak děje nyní zřejmě i u nás. Sociologové se přitom snaţí o to vyřešit nechuť lidí spolupracovat a jsou důkazy o tom, ţe se to v řadě zemí daří, ţe to jde. Určitě i u nás se to zase časem změní. Já opět zmíním pro ilustraci ty sociální sítě. Zatímco tam jsme ochotni bez vyzvání napsat, kolik vajec jsme spořádali k snídani, kdyţ jsme poţádáni o anonymní odpověď na nějaké dvě tři obecné otázky, pohoršeně odmítáme. To chování nemá příliš logiky. Pokud se budeme drţet průzkumů politických, případně předvolebních, nemůţe tam být nechuť lidí způsobena také třeba tím, ţe se krátce po volbách ukázalo, jak moc se ty průzkumy v odhadech mýlily? Předvolební průzkumy jsou velmi důleţité. A právě proto, ţe se stává, ţe lidé nejsou schopni plošně spolupracovat, můţe docházet později k značnému zkreslení, poněvadţ nebylo třeba moţné se dotázat ve větší míře zástupců potřebných cílových skupin obyvatelstva. To se skutečně můţe stát, ale není to důvod průzkumy podceňovat, jak se u nás v poslední době děje. On celkově v tomto směru středoevropský marketing pokulhává za tím západním a americkým. Tam si jsou velmi dobře vědomi, jak jsou průzkumy a anetická data důleţité a bedlivě je po celou dobu sledují, včetně všech výkyvů. U nás si mnozí politici myslí, ţe je tolik nepotřebují, ţe svou voličskou obec dobře znají a můţe se jim to, ţe to podcení, nepěkně vymstít. Navíc musím říci, ţe u nás v ČR průzkumy nikdy neselhaly tak fatálně, jako tomu bylo například před časem v Británii či před 1. kolem prezidentských voleb v Polsku. Proto pokud někteří politici tvrdí, ţe průzkumy nepotřebují, jde o přehnanou sebedůvěru. Nicméně pokud jde o zavedenou politickou stranu, od které uţ většina občanů tuší, co můţe očekávat, asi se přece jen odhadnout určité procento dá nebo ne? Pokud ne, co způsobuje ty výkyvy? Říkat ‚my své voliče známe‘ můţe být cesta k neúspěchu a nepříjemným překvapením. Společnost se totiţ velice rychle nyní mění, pro rozhodování jsou důleţité někdy naprosté detaily. Nehledě na to, ţe mnozí občané nechávají svá rozhodnutí aţ na poslední chvíli. Pokud jsou takoví lidé dotazováni, patří jejich názory často k těm nedostupným a tudíţ nevyzpytatelným. I proto je důleţité průzkumy sledovat dlouhodobě a neustále. A i proto je téţ třeba hledat cesty, jak občany k tomu, aby byli ochotni odpovídat a spolupracovat, znovu přitáhnout. Jan Herzmann byl hostem pracovního semináře pořádaného PR Klubem na téma Politické PR. Vedle něj vystoupili i další osobnosti: Pavel Šíma, předseda Institutu politického marketingu, Alţběta Králová (online), politická konzultantka, politický lobbista Miroslav Šlouf či Miroslav Buchta, který se specializuje na sociální sítě a online kanály. (PR Klub je součástí Asociace Public Relations Agentur (APRA), vznikl v roce 1998. Nabízí mimo jiné v rámci své činnosti jednodenní i dvoudenní podobné pracovní semináře.) Kdo je Jan Herzmann? Jan Herzmann 22 let budoval značku společnosti Factum ve všech podobách, kterých se jí za tu dobu dostalo. V šedesáti se rozhodl věnovat naplno rozvoji rodinné firmy (Herzmann.cz). Tam má na starosti správu aktiv, sluţby v oblasti komunikace a marketingových informací a také politický marketing. Začínal kdysi v Kabinetu pro výzkum veřejného mínění při Federálním statistickém úřadu jako statistik, později se věnoval celé škále metod a technik výzkumu trhu a veřejného mínění. Na konci 80. let si vyzkoušel vedení výzkumných projektů a u toho uţ zůstal. V roce 1990 zaloţil novodobou historii volebního výzkumu v Československu. Byl téţ několik let předsedou České marketingové společnosti (2001 - 2005) a ještě déle pak národním reprezentantem oborové asociace ESOMAR pro Českou republiku (2006 - 2012). Plné znění zpráv


Absolvoval obor matematická ekonomie na MFF UK, kde získal i doktorát, a aspiranturu v oboru statistika na VŠE. V roce 1993 absolvoval kurz managementu na Universität st. Gallen (Švýcarsko). Marketingový výzkum učí na praţské VŠE a na FSV UK, působí také jako lektor v kurzech CIMA C, na Českém institutu reklamní a marketingové komunikace a na B.I.B.S. Má za sebou dlouhou řadu odborných i popularizačních publikací, jejímţ dosavadním vrcholem je kníţka Proč právě Zeman?


Vysoká škola finanční a správní jiţ popáté dává šanci mladým ekonomům 26.5.2015


Tiskové zprávy

Odměnu ve výši 200 000 Kč si odnese ekonom do 35 let, který odevzdá nejoriginálnější a nejerudovanější práci na téma „Evropská ekonomika – návrat k růstu nebo dlouhodobá stagnace?― a zapojí se tak do soutěţe spojené s udělením Ceny prof. Františka Vencovského. Tu Vysoká škola finanční a správní pořádá od roku 2007 vţdy na významné ekonomické téma Výherce vybere nominační vědecký výbor, kterému předsedá rektorka univerzity Bohuslava Šenkýřová. Mezi jeho členy jsou přední čeští ekonomové a akademičtí pracovníci, jako prof. Ing. Oldřich Dědek, CSc. z Institutu ekonomických studií, Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze; doc. Ing. Petr Dvořák, Ph.D. z Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze; prof. Dr. Ing. Jan Frait, z Odboru finanční stability, České národní banky; prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D. Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy v Praze a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR; doc. Ing. Svatopluk Kapounek, Ph.D. z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a doc. Ing. Martin Macháček, Ph.D. z Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské - Technické univerzity Ostrava. Univerzita je ve vědeckém výboru vedle předsedkyně Bohuslavy Šenkýřové zastoupena prof. Ing. Mojmírem Helískem, CSc., odborným garantem soutěţe, a prof. Ing. Jaroslavem Vostatkem, CSc. z Centra pro ekonomické studie a analýzy VŠFS. Termín podání přihlášky do soutěţe (elektronicky a poštou), s názvem příspěvku a abstraktem, obojí v češtině a angličtině - do 26. 6. 2015. Odevzdání původní stati s vymezeným tematickým zaměřením v českém nebo anglickém jazyce v maximálním rozsahu 20 stránek - do 25. 9. 2015. Výherci budou vyhlášeni na mezinárodní vědecké konferenci, která se uskuteční v listopadu 2015 v Kongresovém centru České národní banky v listopadu 2015 a kde vystoupí významní odborníci a finalisté soutěţe. Podrobnosti k soutěţi včetně termínů odevzdání a podmínek naleznete zde: www.vsfs.cz/cena.


Jak můţe zákaz kouření ovlivnit české restaurace? Stále více lidem vadí cigarety v restauraci 26.5.2015

Prostějovský deník

str. 02


Anketa deníku


Deník se ptal: Olomoucký kraj – Kouření v restauracích, barech nebo kavárnách vadí čím dál tím většímu počtu Čechů. To potvrzuje výsledek letošního výzkumu, který provedla Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentura Ipsos. Dnes kouření v restauračních zařízeních vadí ještě více lidem neţ v průzkumu, který se konal před třemi lety. Přesně je to nárust o deset procent. „Letošní průzkum ukázal jasný nárůst lidí, kteří by rozhodně uvítali zákaz kouření v restauracích,― řekl vedoucí studentského projektu FS VUK Miroslav Slíţ s tím, ţe celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 procent dotázaných. Výsledky byly zveřejněny při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který je 31. května. Zákon nejen proti cigaretám Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček se nyní snaţí protlačit zákon, který by odpůrcům cigaret v hospodách nejspíš udělal radost. I několika stovek podniků v Olomouckém kraji by se dotkla hrozba pokuty aţ padesát tisíc korun pro majitele za to, kdyţ by si u něj někdo zapálil cigaretu. Kromě protikuřáckých opatření obsahuje návrh zákona i nařízení ohledně alkoholických nápojů. To, ţe se zatím nepodařilo v ČR zákaz prosadit, ač naprostá většina obyvatel zákaz kouření v restauracích podporuje, přičítá přední česká odbornice na léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková korupci. „Ve světě to vychází tak, ţe míra kontroly tabáku je nepřímo úměrná míře korupce v dané zemi,― řekla. Zákaz podporují i někteří kuřáci Podle průzkumu, v němţ letos odpovídalo 1009 lidí, více vadí kouření vysokoškolákům, kde se tak vyslovilo 76 procent, zatímco u lidí se základním vzděláním a vyučených jen 51 procent. Procento odpůrců zákazu se oproti předchozímu průzkumu,vněmţodpovídalo 8488 lidí, téměř nezměnilo, z dvanácti procent kleslo na jedenáct. „Zajímavá je podpora zákazu kouření v restauracích u samotných kuřáků: 39 procent kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo, stejně jako 67 procent občasných a 79 procent příleţitostných kuřáků,― uvedl Miroslav Slíţ. (sul, čtk) Josef Janota, 52 let, dělník, Loučná nad Desnou Restaurací je dost, a kdo chce, tak se uţiví i po zákazu kouření. O tom to není, dobrou restauraci dělá kuchyň, takţe bych byl pro zákaz kouření. Já uţ devátým rokem nekouřím. Helena Tihlaříková, 31 let, rodič. dovolená,Šumperk Jsem pro úplný zákaz kouření ve všech restauracích. Kdyţ si chce jít člověk někam sednout do restaurace a má s sebou děti, je těţké najít nějakou nekuřáckou. Eliška Švábová, 18 let, studentka,Šumperk Jsem pro úplný zákaz kouření. Moţná by do některých restaurací chodilo míň lidí, ale mně kouř vadí. Kdyţ přijdu do restaurace a cítím tam smrad, musímodejít. Veronika Sedláková, 17 let, studentka, Přerov Jsem pro zákaz kouření. Myslím si, ţe kdyby se v restauracích nekouřilo, tak by do nich chodili společenštější lidé a naopak určitá skupina uţ by tam jen tak nevysedávala. Martina Černá, 18 let, studentka, Hranice Jsem proti kouření v restauracích. Je to omezující pro nekuřáky a věřím, ţe kuřákům určitě nebude vadit, kdyţ jim nebude smrdět oblečení cigaretami. Miroslav Matys, 35 let, zámečník, Raškov V restauracích, kde se vaří, bych byl pro zákaz kouření. Sám jsem sice kuřák, ale u jídlamito vadí. Vhospodách,kde nevaří, by ale mělo zůstat kouření povolené. Bohumil Tesař, 74 let, důchodce,Šumperk Jsem pro zákaz kouření v restauracích. Kuřákům to pomůţe, kdyţ si na chvíli odpustí cigaretu, a bude je to motivovat, aby přestali. A nekuřáci to jistě uvítají. Jana Pokorná, 41 let, ţena v domácnosti, Přerov Nikammocnechodím,takţe je těţké odhadnout, jak to restaurace ovlivní. Jsem nekuřačka, kouř mi vadí a jsem na něj uţ alergická. Jsem pro zákaz kouření v restauracích. Jakub Maťa, 17 let, student, Kladníky Podle mě by na tom restaurace netratily, začali by tam chodit lidé, kterým kouření vadí, včetně rodin s dětmi. Pavel Cvešper, 24 let, student, Hranice V restauracích, kde se jí, bych to určitě zakázal. Kdyţ se chce člověk najíst v zakouřeném prostředí, tak to není příjemné. Za mě určitě stop kouření. Petra Doleţelová, 38 let, rodič. dovolená, Prostějov Hospoda by měla být rozdělená na kuřáckou a nekuřáckou. I kdyţ já osobně nekouřím, tak si nemyslím, ţe by se to mělo kuřákům zakazovat. Mimooběda. Simona Macháčková, 16 let, studentka, Prostějov Cigaretynesnášímabylabych ráda, kdyby se zakázalo kouřit v restauracích, hospodách a všude. Vadí mi, kdyţ přijdu z hospody a celá smrdím kouřem. Filip Navrátil, 19 let, student, Prostějov Jsem absolutně proti tomu, aby se v České republice zaváděl tento zákon. Myslím si, ţe hospoda má být rozdělená pro kuřáky a nekuřáky a nikdo by se neměl omezovat. RadkaHrochováHrubá,35let, rodič. dovolená, Olomouc Kouření v hospodách mi vadí, protoţe podle mě se to neslučuje s dobrým jídlem a pitím. Mám ale za to, ţe plošný zákaz nic nevyřeší. Jednoduchým řešením je výběr restaurace. Denis Hofirek, 18 let, student, Olomouc Nekouřím, ale nějak neřeším, jestli jdu do kuřácké, nebo Plné znění zpráv


nekuřácké hospody. Restauraci bych rozdělil třeba zdí, za kterou by se mohlo kouřit. Oddělil bych to, ale nezakazoval. Michaela Millerová, 21 let, cukrářka, Prostějov Jsem kuřačka a jsem zásadně proti, aby se zakázalo kouřit v hospodách. Je to kaţdého věc. Proč by se kuřáci měli omezovat? Ať hospody rozdělí na kuřácké a nekuřácké. Martin Kumstát, 39 let, makléř, Prostějov Podle mého názoru by úplný zákaz kouření ovlivnil české restaurace velice kladně. Souhlasím s úplným zákazem ve všech restauracích a hospodách. Jan Rája, 32 let, referent, Olomouc Jako nekuřák preferuji nekuřácké restaurace. Plošný zákaz kouření bych ale bral negativně. Mám za to, ţe by to mělo jít cestou výběru jednotlivých restauratérů. Petra Pohlídalová, 38 let, rodič. dovolená, Olomouc Ne ţe bych byla pro nebo proti. Myslím, ţe kdyţ jsou soukromé restaurace, tak ţe by si to podnikatel měl rozhodnout sám. A zákazník si pak můţe vybrat. Filip Vladař, 17 let, student, Olomouc Kouření mi vadí, nemám to rád. Určitě bych to ale nezakazoval. Kdo si chce zapálit, ať jde tam, kde je moţné kouřit. A kdo není kuřák, ať jde tam, kde se nekouří. Hlasovali jste na webu Deníku: Jste pro úplný zákaz kouření v restauracích? ANO 72% NE 28% K včerejší 22. hodině hlasovalo 454 lidí Foto popis| Region| Střední Morava Stejná zpráva vyšla také v dalších 3 titulech.

Umění a rozhněvaní mladí muţi 27.5.2015 A2 str. 05 matouš hrdina Nový komiks Scotta McClouda Jak se pozná pravé umění? Proč masová obliba udělá z nudného kýče legendu, zatímco nadčasová díla plesniví někde na půdě? A je ţivot rozervaného umělce projevem talentu, nebo pouhé sebestřednosti? To jsou otázky, nad kterými ve svém novém komiksu The Sculptor přemítá Scott McCloud. Vydání nové knihy Scotta McClouda The Sculptor bylo netrpělivě očekávanou událostí zejména proto, ţe McCloud se po celém světě proslavil svou teoretickou trilogií o povaze komiksu Understanding Comics, Reinventing Comics a Making Comics (Rozumíme komiksu, Znovuobjevujeme komiks, Děláme komiks, 1993– 2006). Tento pronikavý vhled do principů tvorby komiksového vyprávění se stal součástí školních osnov a veškerých debat o tomto médiu. Kromě prvotiny Zot z osmdesátých let a několika menších projektů se však McCloud nikdy tvorbou fikčního komiksu v širší míře nezabýval. Přesto je nasnadě, ţe kdyţ se jeden z nejslavnějších komiksových teoretiků rozhodne přenést své úvahy do autorské praxe, čtenáři očekávají mimořádné dílo. Tím nakonec The Sculptor opravdu je – ovšem způsobem, jaký bylo u McClouda moţné očekávat. Jde o technicky dokonalý komiks, skvěle vyuţívající moţnosti média, ale v pozadí stojí trochu odcizený a schematický příběh, který se v průběhu čtení jen pomalu dostává pod kůţi. Smlouva se Smrtí Hlavním hrdinou pětisetstránkového komiksového románu je mladý sochař David Smith, který zmizel ze zorného pole kritiků a galeristů, zoufale se potuluje ulicemi New Yorku a rezignovaně snáší svůj osud zneuznaného umělce. Nakonec v zapadlém baru potká samotnou Smrt v podobě svého dávno mrtvého strýce Harryho, který mu nabídne obchod starý jako lidstvo samo – buď bude ţít, odstěhuje se z města, zapadne do Plné znění zpráv


středostavovské šedi a zapomene na umění, anebo dostane schopnost tvořit geniální díla, ale zbude mu jen dvě stě dní ţivota. David si stejně jako všichni hrdinové podobných příběhů vybere druhou moţnost, získá schopnost snadno tvarovat jakýkoliv materiál pouhým dotekem ruky a vrhne se do zoufalé honby za uměleckou realizací a nadčasovou slávou. Do toho navíc potkává okouzlující amatérskou herečku Meg, do které se pochopitelně zamiluje, a dohoda se Smrtí najednou přestává vypadat jako dobrý nápad. Síla McCloudova vyprávění leţí v zachycení drobných kaţdodenních situací, záblesků tváří a gest, z nichţ autor skládá půvabnou mozaiku ţivota Davida a Meg. Dialogy ustupují do pozadí a děj pohání dopředu precizní kresba, zachycující i ty nejjemnější emoce všech postav, a také dokonale promyšlené sekvence panelů, kterými se McCloud často zabýval právě ve svých teoretických úvahách o fungování komiksu. Vše je zde podřízeno plynutí času. Davidovi ubíhá jeho kratičký zbytek ţivota, některé dny se zpomalují do zvolna plynoucích náladových fragmentů, jindy při otočení stránky utečou celé týdny. Dlaţební kostky se mění v políčka kalendáře a propadají se do propasti, naklání se a padá i celý Manhattan, připomínající obří stavebnici. Učebnice komiksového vyprávění Zpracování ústředního příběhu je bezchybné, ale za technickou a výrazovou precizností pokulhává kostra scénáře. Uţ zápletka je postavena na oblíbeném klišé, coţ by samo o sobě nebylo na závadu, kdyby se na ni nevršily další stereotypní momenty jako vystřiţené z hollywoodských melodramat. Nechybějí dramatické rozchody a opětovná sblíţení a vše umocní zcela nepředpokládaná katastrofa v poslední minutě. Hlavní hrdina David je sebestředný a sebelítostivý typ, který sní o umění pro umění navzdory poţadavkům publika a ve své honbě za dokonalostí se nezastaví před ničím. Jeho sochy ovšem i přes nově nabyté mimořádné schopnosti zprvu za moc nestojí a většinu svých zbývajících dní hrdina tráví spíše neţ tvorbou pokračujícím a trochu bezcílným hledáním sebe sama. Meg zase v příběhu vystupuje jako stereotypní múza, jejíţ roztomilé záliby a bipolární porucha slouţí jen jako doplněk a inspirace pro mladého muţe -umělce, kterého ţena musí vysvobodit z chmur a ukázat mu nový smysl ţivota. McCloud jistě neusiloval o vytvoření romantického kýče, ale spíše o archetypální příběh o lásce a úloze umělce ve světě. Odpověď na otázku, zde se mu to podařilo, závisí na vkusu čtenáře. Hlavní hodnota jeho komiksu však leţí jinde. Jde takřka o učebnici komiksového vyprávění, ve které McCloud v praxi demonstroval všechny postupy, které dříve jen popisoval a komentoval jako teoretik. Na šedomodře stínovaných stránkách ukazuje, jaké hloubky a šíře významů lze dosáhnout jednoduchým posouváním panelů, kolik emocí můţe obsahovat několik letmých detailů z pouličního ţivota bez doprovodu dialogu. the Sculptor tak nakonec působí jako plátno od některého ze starých mistrů – naši ţivotní realitu k němu nevztáhneme, ale i tak na něj musíme stále znovu zírat. Scott McCloud: The Sculptor. SelfMadeHero, Londýn 2015, 496 stran. Foto popis| Síla McCloudova vyprávění leţí v zachycení drobných kaţdodenních situací, záblesků tváří a gest, z nichţ autor skládá půvabnou mozaiku ţivota Davida a Meg O autorovi| matouš hrdina, Autor je doktorand na FSV UK.

VŠFS jiţ popáté dává šanci mladým ekonomům 27.5.2015 finance.cz str. 00 Vysoká škola finanční a správní Odměnu ve výši 200 000 Kč si odnese ekonom do 35 let, který odevzdá nejoriginálnější a nejerudovanější práci na téma „Evropská ekonomika – návrat k růstu nebo dlouhodobá stagnace?― a zapojí se tak do soutěţe spojené s udělením Ceny prof. Františka Vencovského. Tu Vysoká škola finanční a správní pořádá od roku 2007 vţdy na významné ekonomické téma. Výherce vybere nominační vědecký výbor, kterému předsedá rektorka univerzity Bohuslava Šenkýřová. Mezi jeho členy jsou přední čeští ekonomové a akademičtí pracovníci, jako prof. Ing. Oldřich Dědek, CSc. z Institutu ekonomických studií, Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze; doc. Ing. Petr Dvořák, Ph.D. z Fakulty financí a účetnictví Vysoké školy ekonomické v Praze; prof. Dr. Ing. Jan Frait, z Odboru finanční stability, České národní banky; prof. Ing. Štěpán Jurajda, Ph.D. Centra pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy v Praze a Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR; doc. Ing. Svatopluk Kapounek, Ph.D. z Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a doc. Ing. Martin Macháček, Ph.D. z Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. Plné znění zpráv


Univerzita je ve vědeckém výboru vedle předsedkyně Bohuslavy Šenkýřové zastoupena prof. Ing. Mojmírem Helískem, CSc., odborným garantem soutěţe, a prof. Ing. Jaroslavem Vostatkem, CSc. z Centra pro ekonomické studie a analýzy VŠFS. Termín podání přihlášky do soutěţe (elektronicky a poštou), s názvem příspěvku a abstraktem, obojí v češtině a angličtině – do 26. 6. 2015. Odevzdání původní stati s vymezeným tematickým zaměřením v českém nebo anglickém jazyce v maximálním rozsahu 20 stránek – do 25. 9. 2015. Výherci budou vyhlášeni na mezinárodní vědecké konferenci, která se uskuteční v listopadu 2015 v Kongresovém centru České národní banky v listopadu 2015 a kde vystoupí významní odborníci a finalisté soutěţe. Podrobnosti k soutěţi včetně termínů odevzdání a podmínek naleznete zde: www.vsfs.cz/cena.

URL| http://www.finance.cz/zpravy/finance/444504/

Politická inteligence aneb Budeme ţít ve světě sdílené moci 27.5.2015

Moderní řízení str. 12 HANA KEJHOVÁ

Téma

Henry Ford tvrdil, ţe setkat se je počátek, setrvat v kontaktu pokrok, spolupráce je úspěch. Ten totiţ vyţaduje politickou inteligenci, coţ je stále potřebnější dovednost. Dokáţe sladit protichůdné zájmy a nachází řešení, které není jen kompromisem. Budoucnost patří sdílené moci, protoţe lidé jsou stále vzdělanější a nezávislejší. A to i díky moderním technologiím a vědě. To však vyţaduje u všech zúčastněných stran (zástupců byznysu, vlád, firem) schopnost pracovat s mnoha zainteresovanými partnery. Konkurenci nahradí spolupráce. Nejde o idealismus. Staré obchodní modely se přeţívají, zákazníci chtějí méně konzumovat, touţí spolurozhodovat a tvořit. Individualismus nahrazuje potřeba „někam patřit―. To se začíná ukazovat například na fenoménu „sdílené ekonomiky―, kterou popisuje Rachel Botsmanová v knize What´s mine is yours. Sluţby jako airbnb (sdílené bydlení), nebo Bla Bla Car a Uber (spolujízda), nebo Fablab (sdílené kanceláře), Hit Hit (bankovní sluţby) se netýkají pouze alternativců, ale vzniká nový typ byznysu v řádu miliard. Například společnost GE vytvořila portál pro sdílení nápadů Quirke, protoţe chce zapojit do svého byznysu klienty. Prozíravé firmy, ale i politici se budou muset naučit pracovat se zpětnou vazbou spoluobčanů, klientů a vytvářet nová partnerství. MODERNÍ DOBA SI ŢÁDÁ POLITICKOU INTELIGENCI Lídry čeká velká změna v tom, ţe se budou muset naučit komunikovat s více partnery. Nevystačí si jen se svou inteligencí zavřenou někde v kanceláři (vysokou kognitivní inteligenci – IQ), případně opatrně pouţívanou emocionální inteligencí (EQ) jako dříve. Podle expertů vzniká další, odlišný druh inteligence, který popisují třeba autoři knihy Politická inteligence lídrů Gerry Reffo a Valerie Warková. Politická inteligence podle nich přesahuje jak IQ a EQ dohromady. Zahrnuje obě, ale zároveň vzniká nadstavba, určitá nová kvalita vedení. Politickou inteligenci pak mají ti lídři, kteří disponují dostatečným porozuměním, vizemi a pokorou, aby pochopili, ţe fungují v rámci širšího systému. To, co nabízejí, musí ladit s potřebami zákazníků, konzumentů, občanů a ţivotním prostředím. Oproti minulosti se zdůrazňuje ohled na budoucí generace, nikoli jen drancování zdrojů kvůli maximalizaci zisku. Ne tedy náhodou se mezi osobnosti vizionáře a dnes uţ i politiky řadí Dalajlama, Fukuyama, Snyder, Styron, Gauck, Gilliam, Albrightová a další… Proč je politická inteligence stále důleţitější? Protoţe většina firem nepodniká ve stabilní, dlouhodobě prosperující ekonomice a nemá k dispozici systém regulací, jenţ by jim vyhovoval. Firmy hledají nové sluţby, produkty, aby vůbec nezmizely z trhu. A politici potřebují nové vize, aby byli důvěryhodní…



Různí šéfové zvyklí na centrální moc mají stále omezenější prostor k uplatňování svého vlivu neţ dříve i proto, ţe vše kolem nich se neuvěřitelně rychle mění. Například Moises Naim, autor knihy The End of Power (Konec moci – 2013) tvrdí, ţe šéfové čelí sloţitějším problémům. „Více lidí se vymyká moţnostem kontroly. Jsou jednak volnější pohybu, a tím i v myšlení. Nová mentalita tak přináší nové touhy hodnoty,― píše Naim. Přijmout to, ţe se bude hrát v byznysu podle jiných pravidel, je těţké zejména pro ty, kdo ţijí v přesvědčení, ţe vláda vládne a byznys generuje peníze. Michael Porter Mark Kramer napsali článek pro Harvard Business Review (2011) o tom, jak by se byznys a vlády měly měnit. Nazvali jej „Vytváření sdílené hodnoty―. Jak to můţe vypadat v praxi? Uvádějí příklad, kdy v roce 2008 společnost Virgin Atlantic a LanzaTech uzavřely partnerství s cílem vyvinout historicky první letecké palivo s nízkým obsahem oxidu uhličitého. Sean Simpson navrhl, aby se odpad vyuţil pro letadla. Sdílení ale můţe přinést úsporu nákladů třeba i ve vědě a výzkumu. To potvrzuje společnost PwC ve svém 16. průzkumu globálních vrcholových manaţerů. Společnosti stále častěji vyhledávají spolupráci s blízkými společnostmi, s nimiţ sdílejí infrastrukturu a společně vyvíjejí nové produkty. Tyto myšlenky zastává i Kishore Mahbubani, bývalý singapurský diplomat a autor knihy Velké sbliţování (2013). Ten tvrdí, ţe „moderní lídři budou muset přijmout za svou myšlenku to, ţe globální zájmy jsou důleţitější neţ ty národní―. Pravda je, ţe mnoho startupových firem nastavuje svůj byznys od začátku globálně, protoţe také často souvisejí s informačními technologiemi či stojí na vyuţívání různých aplikací. STÁT V ROLI PARTNERA ZATÍM ČASTO ZAOSTÁVÁ Přestoţe se veřejný sektor inovacím brání, dlouhodobě takový stav neudrţí. Státní úředníci se budou muset naučit spolupracovat s firmami. Regulace stát, města a obce nezmění, kdeţto technické novinky a aktivní mladí lidé ano. Proto je třeba zvládat „politicky inteligentní řízení―. Nepůjde řídit stát nebo město jen „v mezích zákona―, ale zástupci budou muset přilákat do svých míst „talenty―. Bez atraktivních partnerů, se kterými budou umět jednat, se jim to nepodaří. V českém prostoru je to vidět na příkladu Adriany Krnáčové. Nekompromisní – aktivistické chování, ceněné v neziskovém sektoru – v Amnesty International, selhává, kdyţ má v roli zástupce Magistrátu hl. Města Prahy dojednat dořešení projektů se širším spektrem partnerů a najít shodu, na základě které lze posunovat věci dopředu. Kaţdé prostředí s sebou nese určitou kulturu jednání. Zástupci byznysu chtějí méně regulace, občané více ochrany. Přitom obě skupiny by si přály, aby firmy investovaly do sdílených hodnot celé komunity. Úspěšný bude při řešení projektů a uzavírání projektů ten, kdo nebude zabarikádovaný za svou důleţitost a profesní roli. Ten, kdo bude do řešení pouštět další partnery. Člověku v čele nestačí jen charisma, vize, sebejistota, ale potřebuje komunikační dovednosti. Měl by myslet komplexně, ale umět vysvětlovat věci jednoduše. Stephen Denning v knize The Leader‗s Guide to Storytelling (2011) uvádí, ţe třeba vyprávění příběhů podněcuje ostatní k zavádění potřebných změn. Je časté, ţe významní lidé píší příběhy. Goleman dokonce ve své nové knize Pozornost uvádí, ţe pokud s námi příběh rezonuje, mozek se nalaďuje na frekvence podobné mluvčímu. Low Browne a Robin Nuttall zdůraznili v roce 2013 v článku poradenské společnosti McKinsey potřebu nového přístupu ve vztazích s vnějším prostředím. Vycházeli z průzkumu mezi 3500 výkonnými manaţery z celého světa, podle něhoţ méně neţ 20 procent z nich je úspěšných například v ovlivňování vládní politiky. „MĚKKÁ― MOC POTŘEBUJE OTEVŘENÉ PROSTŘEDÍ Lídři, kteří mají vliv, mistrně ovládají „měkkou moc―. Mají přehled o kultuře, historii, zajímají se o svět kolem sebe. Vlivní lidé jsou dobře informovaní a disponují vazbami na další osobnosti, myslitele a akademiky. Ostatně to je důvod, proč třeba vzniklo Světové ekonomické fórum. Letní Davos se pak soustředí na nové „šampiony― a mladší účastníky. Pro šéfy, kteří chtějí uspět, je klíčová schopnost rozpoznat své spolupracovníky a budoucí partnery. Pokud je jich více, vyţaduje to umění větší politické inteligence udrţovat tuto síť ţivou. To, co je v určitém regionu hodnotou, můţe někoho jiného, třeba v Rusku, dráţdit. Například Tomáš Sedláček zmiňuje, ţe mu překladatel při prezentaci knihy Ekonomie dobra a zla prozradil, ţe slovo demokracie je zde vnímáno pejorativně. Je tedy třeba znát prostředí, ve kterém se lídr pohybuje. Určité hodnoty, například svoboda slova, sport, kultura, diplomacie nebo intervence zahraniční politiky, jsou v principu určitou formou sdílené moci. Například Dvořákova skladba Novosvětská v nikom neprobudí emoce, pokud protistrana nebude ochotná si tu skladbu vůbec poslechnout. Sdílená moc nabízí v byznysu prostor pro inovace. Úkolem lídrů je překonávat překáţky a maximalizovat takové příleţitosti. Plné znění zpráv


VIZIONÁŘI PŘINÁŠEJÍ ŘEŠENÍ, KTERÁ SE VYMYKAJÍ DOBĚ Vizionářství v sobě zahrnuje mnohem více neţ jen strategické myšlení. Třeba odvahu. Například Nikola Tesla ve své korespondenci o budoucím bezdrátovém spojení napsal: „Nestrachujte se o mne, jsem asi 100 let před ostatními kolegy.― Vizionář si klade otázky: „Kde se nacházíme nyní? Jaká budoucnost je ţádoucí? Jaké zdroje potřebujeme pro příchod a udrţení takové budoucnosti? Jaké příleţitosti tato budoucnost přinese?― Přitom vizionář schopnost jednat kombinuje s pragmatismem. Těţko bude ale takto přemýšlet někdo, kdo je tlačen k okamţitému reagování a nemá prostor a čas na myšlení a je hodnocen kvartálně podle míry dosaţeného zisku. ÚČELOVÁ EMPATIE, KTERÁ NEMANIPULUJE Pokud vám mezititulek vyrazil dech, tak účelová empatie můţe, ale také nemusí být manipulativní. V kontextu politické inteligence je účelová empatie zamýšlena pozitivně. Jde o to spojit se s ostatními lidmi na úrovni emocí a hodnot, nalézt společnou víru a úzce s nimi spolupracovat. Účelová empatie funguje jak na úrovni osobní, tak firemní. Větší přínos pro sdílenou moc pak má, kdyţ pochopíme lidi, kteří jsou jiní neţ my. Takoví lidé umějí slyšet i to, co nebylo řečeno, vnímají „řeč těla―, mají spoustu signálů i mimo řečeného. Jsou dostatečně inteligentní, aby věděli, kdy je třeba také mlčet. Empatie vyţaduje měnit pozice vnímání, coţ se mění ve dvojici, trojici nebo ve skupině. Politicky inteligentní lídr se umí učit v kaţdé situaci. Například ví, ţe jedinci, kteří mají formální moc, zastávají nejvyšší funkci, nedisponují vţdy tak reálnou mocí, jak se zdá. Ve znalostních organizacích, nebo ve společnostech se zaměřením na technické, právní věci mohou být daleko vlivnější lidé s expertními dovednostmi. POZORNOST SOBĚ, PARTNEROVI A SYSTÉMŮM Politicky inteligentní lídr se umí ovládat, vyvaţovat své reakce a dávkovat změny tak, aby odpovídaly okolnostem. Daniel Goleman, odborník na emoční psychologii, hovoří o „seberegulaci―a „schopnosti přesměrovat rušivé impulzy a nálady― a „nutnosti odloţit tendenci rozhodnutí, přemýšlet předtím, neţ začneme jednat―. Vydal novou publikaci Pozornost, kde popisuje, jak dobrý lídr věnuje pozornost sobě (je schopen sebereflexe), druhým a rozumí větším systémům a jejich souvislostem. K tomu potřebuje nadhled, emoční, ale i politickou inteligenci, a musí rozumět tomu, jak se liší kultura a management v kaţdé zemi a geografických celcích. KDYŢ DOHODY PŘESTÁVAJÍ PLATIT Důleţité je zvládat své reakce a komunikaci s partnery i tehdy, kdyţ se partnerské strany přestávají chovat podle dohod. Pak je třeba zvládat vztek a silné emoce. Vyplatí se odstup. Nejdůleţitější je „odehrání role vůdce během krize―. První dojem je vţdy vizuální. Aby si lidé vaše sdělení pamatovali, musí být jednoduché a srozumitelné. Nenechte si vnutit tempo řeči – například odborníci na rétoriku politiků upozorňují, ţe prezident Zeman si nikdy nenechá ani pod tlakem vnutit rychlejší tempo řeči. Měňte rytmus řeči, dělejte pauzy, udrţujte oční kontakt s partnery. Opravdový lídr se nesnaţí být důleţitý, ale přesvědčivý. Zvládá řeč svého těla a dbá na to, aby byla v harmonii s tím, co říká. Mezinárodní spolupráci popisuje kniha Riding the Waves of Culture od autorů Fonse Trompemaarse a Charlese Turnera. Autoři došli k závěru, ţe podstatou zvládnutí kulturních odlišností je to, jak lidé pochopí svět druhého a jak dovedou stavět „mosty―. PROPOJENÍ SPORTU A BYZNYSU Překlenovat rozdíly můţe třeba sport, jídlo, film, umění, studium v cizí zemi… Dobrým příkladem vyuţití sportu v byznysu je to, jak Dubaj navázala v roce 2013 spolupráci s Čínou. Dubaj se jako první na světě stala sponzorem čínského národního týmu stolního tenisu. Stolní tenis je v Číně rozšířeným sportem, proto i v Dubaji přibylo hodně pingpongových stolů. Čína je druhým obchodním partnerem Dubaje a chce takto podpořit vztahy „měkkou― cestou. Velká Británie zase vyuţila ceremoniál letních olympijských her k posílení britských hodnot před světem. Právě organizování olympiády v kterékoli zemi vyţaduje špičkové dovednosti inteligentních lídrů a daná země můţe získat řadu nových obchodních příleţitostí. USA sází na inovace. Firmy jako Apple, Google, eBay, PayPal, pokud mají nějaký geniální nápad, zamíří do Silicon Valley. Jinou cestu volí třeba Katar v oblasti Perského zálivu. Zde sídlí nezávislá zpravodajská agentura al-Dţazíra, které si cení a jíţ důvěřují jak Arabové, tak zbytek světa. DŮVĚRA A ETICKÉ CHOVÁNÍ ŠETŘÍ NÁKLADY Kdyţ Warren Buffett uzavírá obchod, často s danou firmou nedělá sloţitý právní rozbor, ale podá si s druhým majitelem firmy ruku. Důvěra ušetří oběma stranám miliony dolarů za sluţby právníků. Henry Ford říkal, ţe „setkat se je počátek, setrvat v kontaktu je pokrok, spolupracovat je úspěch―. Prozřetelní šéfové se řídí Voltairovým heslem: „V ţivotě jsem byl oţebračen dvakrát. Poprvé, kdyţ jsem u soudu vyhrál, a podruhé, kdyţ jsem u soudu prohrál.― Plné znění zpráv


K soudu si jdete podle zkušených právníků a soudců pro rozhodnutí, nikoli pro řešení. To je názor Warrena Earla Burgera, bývalého předsedy Nejvyššího soudu v USA. Dokonce v současnosti i na opačné straně zeměkoule, v Rusku, firmy více přemýšlejí o tom, s kým naváţou spolupráci. To zmínila Yulia Yakovleva, docentka Právnické fakulty Permské státní univerzity na konferenci o mediaci v Praze minulý měsíc. Jako zástupkyně Ligy mediátorů permského kraje tvrdí: „Kdyţ si v Rusku firmy vybírají svého byznys partnera, hledají v rejstříku soudů a mohou se podívat, kolik soudních sporů má ta společnost v historii za sebou nebo kolik jich ukončila. A pak se šéfové ptají – chci spolupracovat s takovým partnerem?― LÍDR BY NEMĚL BÝT SUCHAR, MĚL BY SNÍT Někomu pomáhá studium historie, jinému prospívá učit se tím, ţe sleduje zkušené lidi nebo se vystavuje náročným situacím. K nadhledu pomáhá cestování, neuzavírání se do jednoho oboru, komunity či prostředí. Inspirací můţe být kniha The Solutions Focus autorů Paula Z. Jacksona a Marka McKergowa. Nabízí postup, jak mohou jednotlivci i týmy procházet jednotlivými fázemi, kdy vytvářejí přesvědčivé vize budoucího vývoje. V českém kontextu je uţitečná například publikace Martina Potůčka Manuál prognostických metod. Popisuje metody jako „kolo budoucnosti―, alternativní scénáře, kříţové interakce, identifikaci megatrendů atd. V určitých přelomových etapách v politice či byznysu si oblibu získávají různé futuristické časopisy – např. Futures, Futures Reseach, Technological Forecasting and Social Changes atd. V Českém prostředí je zajímavá např. studie Putování českou budoucností (Potůček, 2003) výzkumného pracoviště CESES (Centrum pro sociální a ekonomické strategie) na Fakultě sociálních věd. Odváţili se prognóz aţ do roku 2020. Pro člověka s méně strukturovaným přístupem k poznávání je vhodná například Disneyho kreativní strategie, trocha plánovaného snění. Vyvinul ji Robert Dilts, průkopník v oblasti neurolingvistického programování. Zajímalo ho, proč byl Disney vţdy úspěšný vizionář. Pouţíval „metodu― tří pokojů. V prvním bez omezení snil. V druhém, strategickém pokoji, se ptal po zdrojích a po tom, jaká strategie mu pomůţe k cíli. Třetí pokoj nazýval „kritickým pokojem―. V tomto prostoru se můţe kritizovat strategie, nikdy však sen… JAK ROZVÍJET POLITICKOU INTELIGENCI VE FIRMĚ Stačí si představit obraz toho, které pozice v organizaci vyţadují politickou inteligenci. Do jedné skupiny patří organizace, které uplatňují spíše obchodní modely a pak ty, které mají blíţe k politickému vlivu. Mezi lidi, u kterých je dobré rozvíjet PQ, patří v organizaci generální ředitelé, šéfové národních poboček, zahraničních poboček, šéfové oddělení a pracovníci s velkým potenciálem. Takoví lidé jsou dále rozvíjeni třeba koučinkem, mentoringem, mají přístup ke speciálnímu on-line vzdělávání a dostávají úkoly, aby mohli získávat zkušenosti v praxi. Společnost Rio Tinto je nadnárodní těţařská společnost s centrálami v Londýně a Melbourne. V minulosti by se pravděpodobně snaţila vše skoupit a jednat silově. Zahájila svou těţební činnost v roce 1873 ve španělské Andalusii, v okolí řeky řeky Rio Tinto (Červená řeka). Během těţby na cizích územích si společnost uvědomila, ţe se musí učit tomu, jak spolupracovat s místními partnery. V praxi jí hrozilo, ţe pokud to nezvládne, přijde o zakázky v řádu miliard korun. V Riu Tinto začali dělat pro své pracovníky čtyřdenní semináře ve spolupráci s McDonoughovou obchodní školou univerzity v Georgetownu. Cílem nebylo nic jiného neţ posilovat politickou inteligenci uplatnitelnou na konkrétním místě podnikání. Jednání, která dříve vedli politici či diplomaté v moderní době, vedou často sami podnikatelé či šéfové firem. Je na ně kladen stále větší tlak, aby překonávali hranice jednotlivých odvětví, kultur a zemí. Robert F. Kennedy kdysi napsal: „Mnoho lidí vidí svět takový, jaký je, a ptají se: Proč? Já sním o světě, který tady ještě nikdy nebyl, a ptám se: Proč ne?― ? CO JE POLITICKÁ INTELIGENCE PQ je schopnost vůdčích osobností navzájem se strategicky ovlivňovat ve světě, v němţ se vlády, byznys a širší společnost podílejí na moci, a tak formují budoucnost v rámci globální ekonomiky. JAK VYTVÁŘET PARTNERSTVÍ Otázky, které se vyplatí si poloţit, kdyţ chcete docílit vysoké míry vzájemného konsensu. ? Jak jsou partneři oddáni společné vizi? ? Jak se jejich hodnoty slučují s těmi vašimi? ? Mají potřebné dovednosti a zkušenosti? ? Mají k dispozici potřebné zdroje (finance, infrastrukturu, vliv) ? Jak dobře spolu vycházejí jednotlivé strany? ? Co oni potřebují od nás? ? Čemu se od nich můţeme naučit ? Skupiny, které disponují velkým vlivem, ale s jejich ochotou pomáhat je to horší, nejsou na vaší straně. Budete muset porozumět jejich potřebám a být pro ně uţiteční. ? Silné etické základy jsou dobrým základem pro to, aby s vámi ostatní spolupracovali. ? Důleţitá je ochota čelit kritice, trpělivě vysvětlovat své záměry a popřípadě nacházet nové partnery nahrazující ty stávající. Zdroj: Politická inteligence lídrů, Management Press, 2015 Plné znění zpráv


Ve znalostních v organizacích se zaměřením a na technické, právní věci i mohou být daleko vlivnější lidé s expertními a dovednostmi. KOHO BYSTE VZALI S SEBOU NA MARS? Autoři Collins a Porras publikovali slavný článek v Harvard Business Review, kdy představili koncept „Týmu pro Mars―. Představte si, ţe musíte přenést to nejlepší ze své firmy nebo instituce na Mars, v raketě je však jen sedm míst. Lídr by si měl poloţit otázku: Byl bych jeden z těch vybraných, schopných reprezentovat to nejlepší z té organizace? Navíc musí být zřejmé, proč by si vás ostatní vybrali. Vaše značka by měla vystihovat to nejlepší, co v sobě máte, a ladit a doplňovat se s „dary― ostatních. CO ZAHRNUJE POLITICKÁ INTELIGENCE 1. vizionářství (mysl soustředěná na to, co přijde) 2. moc (díky ní mohou lídři formulovat budoucnost) – Kdo co dělá? Kdo s kým dobře vychází? Kdo můţe otevírat dveře? 3. účelová empatie 4. důvěra (lidé vám buď důvěřují, nebo ne). Důvěryhodní lidé se chovají důsledně. 5. všestrannost (versatilita) Všech pět aspektů musí fungovat ve vzájemném souladu Foto popis| O autorovi| [email protected]

Írán podle opozice spolupracuje s KLDR na vývoji jaderné bomby 28.5.2015

ct24.cz str. 00 ire

Svět

Teherán - Íránská exilová organizace Národní rada íránského odporu (NCRI) tvrdí, ţe Írán spolupracuje se Severní Koreou na vývoji jaderné bomby. Součástí organizace jsou ovšem i Lidoví modţáhedové, kteří bývali v USA i EU řazeni k teroristickým skupinám. O omezení jaderného programu země se dlouhodobě snaţí šest světových velmocí v čele s USA. Finální dohoda by měla být hotová do konce června. Podle některých diplomatů se ale termín zřejmě dodrţet nepodaří. Podle NCRI v dubnu Írán navštívila sedmičlenná severokorejská delegace. Zdrţela se týden a pobývala v objektech ministerstva obrany. Letos šlo o třetí návštěvu tohoto druhu a na červen je naplánována další. Podle íránských exulantů ve skupině byli odborníci na jadernou technologii a balistiku. NCRI má prý o pobytu severokorejské delegace informace od svých zdrojů v Íránu, ke kterým údajně patří i spojenci z elitních revolučních gard. Podle nich byli v dubnu Severokorejci v tajnosti v komplexu imáma Chomejního, který je východně od Teheránu a spadá pod ministerstvo obrany. Setkali se i s pracovníky organizace inovací a výzkumu obranné techniky, která je na americkém sankčním seznamu. Podle NCRI se tato organizace zabývá výzkumem jaderných hlavic. Také Írán podle organizace pravidelně vysílá své lidi do KLDR. Při jaderném testu, který provedla Severní Korea v roce 2013, měl být i Mohsen Fachrízáde, kterého NCRI označuje za klíčovou osobu íránského jaderného programu. Tyto výměnné pobyty expertů podle NCRI dokazují, ţe se íránský reţim "nevzdal úmyslu získat strategickou zbraň, která zůstává srdcem jeho jaderného programu". Mluvčí NCRI Šáhín Ghobádí řekl, ţe "zbrojní program pokračuje a Írán nemá v úmyslu jej zpomalit". "NRCI je poměrně zvláštní odborová organizace, která je napojená v podstatě na teroristickou skupinu. Takţe má své vlastní politické zájmy. I načasování zavání tím, ţe tato informace byla šita na míru pro to, aby zhatila jakékoliv pokusy o smíření s Íránem," upozornil ve vysílání ČT24 Josef Kraus, politolog Fakulty sociálních věd UK. Podle Krause NCRI vyzývala dříve i k ozbrojenému zásahu proti Íránu. Jejím cílem je svrhnout reţim v Teheránu a nastolit jiný, ideálně pod jejich vládou. Ţe mezi Íránem a Severní Koreou dochází ke spolupráci ve vojenské oblasti, ale Kraus potvrdil. Obě země na této bázi podle něj spolupracují od počátku 90. let. Z hlediska ohroţení světové bezpečnosti představuje podle Krause daleko větší hrozbu Severní Korea, která je i v jaderné oblasti daleko za Íránem. Jednání o jádru se zřejmě zkomplikují Plné znění zpráv


O jaderném programu s Íránem dlouhodobě jednají Spojené státy, Rusko, Čína, Francie, Británie a Německo. Rozhovory, které by měly dospět ke konečné dohodě, skončí 30. června. Francie chce ale finální dohodu o íránském jádru zablokovat, a to pokud Teherán neumoţní přístup inspektorů do všech zařízení včetně vojenských. Diplomaté uţ dávají najevo, ţe se detaily do konce června projednat nepodaří. Západ Íránu za omezení jaderného programu nabízí rušení sankcí. Írán dlouhodobě tvrdí, ţe nevyvíjí atomovou bombu a ţe o ni ani nestojí. Svůj jaderný program označuje za výhradně mírový.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/313051-iran-podle-opozice-spolupracuje-s-kldr-na-vyvoji-jadernebomby/

Zkrácení diskusních příspěvků 28.5.2015

ČT 1

str. 02

18:00 Události v regionech - Praha

Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Opozice zneuţívá a neúměrně prodluţuje diskuze v praţském zastupitelstvu. Důvod, proč vedení města v čele s primátorkou Adrianou Krnáčovou omezilo délku některých příspěvků. Podle opozičních stran radní nechtějí poslouchat kritiku a v programu jednání se vyhýbají nepříjemným tématům. Martin TYBUREC, redaktor -------------------Věta, kterou opozice v praţském zastupitelstvu slyší téměř pokaţdé, kdyţ chce na program dodatečně zařadit nějaké vlastní téma. Václav NOVOTNÝ, zastupitel hlavního města Prahy /TOP 09/ -------------------Nejsou to témata banální. Je to Opencard, je to absence radního pro informatiku. Je to záleţitost záchranky. Martin TYBUREC, redaktor -------------------Od voleb koalice do hlavního jednání pustila jen tři opoziční návrhy. Nyní se zkrátila i debata o jejich případném zařazení na program. Zastupitelé smí dodatečný bod odůvodňovat maximálně tři minuty. Doteď omezení neexistovalo. Debaty o programu se tak často protahovaly i na několik hodin. Adriana KRNÁČOVÁ, primátorka hlavního města Prahy /ANO/ -------------------Zastupitelé, opakuji, nestojí nad občanem. Občan má tři minuty na to, aby v programu vystoupil se svým návrhem a zastupitel musí být schopen za tři minuty formulovat svůj návrh. Petr ŠTĚPÁNEK, zastupitel hlavního města Prahy /Trojkoalice/ -------------------My tuto věc podporujeme. Adam ZÁBRANSKÝ, zastupitel hlavního města Prahy /Piráti/ -------------------Bohuţel zkušenost je taková, ţe právě jejich zneuţívání toho projednávání programu, kde četli sáhodlouhé projevy nás vedlo k tomuto omezení. Martin TYBUREC, redaktor -------------------Podle opoziční strany ale debata při dodatečném zařazování některých bodů na jednání jedinou moţností, jak se jim vůbec věnovat. Koalice totiţ sama zásadní témata na program nedává. Adam ZÁBRANSKÝ, zastupitel hlavního města Prahy /Piráti/ Plné znění zpráv


-------------------Debata k programu je v současnosti opravdu jediný prostor pro opozici. Václav NOVOTNÝ, zastupitel hlavního města Prahy /TOP 09/ -------------------Ta koalice svojí většinou pouhého jednoho hlasu si odhlasuje co chce, kdy chce, jak chce. Teď navíc ještě nám omezuje moţnost se projevovat. Martin TYBUREC, redaktor -------------------Nové omezení se týká jen diskuse o tom, jaká témata se dostanou do programu. Během hlavní části jednání mohou zastupitelé dál mluvit libovolně dlouho. Martin Tyburec, Česká televize. Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------A vedle mě k tomu je Petr Jüptner, ředitel institutu politologických studií na FSV UK. Dobrý podvečer. Petr JÜPTNER, ředitel institutu politologických studií FSV UK -------------------Dobrý večer. Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Je takový druh časového omezení při debatě o zařazení bodů běţný? Petr JÜPTNER, ředitel institutu politologických studií FSV UK -------------------Tak, v České republice máme rekordní počet obcí, takţe ta situace je poměrně nepřehledná. Těch jednacích řádů máme asi kolem 6,35 tisíce bych odhadnul. Nicméně v této podobně, byť to omezení je také do určité míry omezené jenom pouze na určitou agendu, si myslím, ţe je to poměrně ojedinělé a běţné to rozhodně není. Ty jednací řády velmi často umoţňují zkrátit délku diskusních příspěvků. Nicméně neplatí to obecně, ale platí to pro případ potřeby v relaci k nějaké konkrétní projednávané agendě. To znamená zastupitele si mohou dohlasovat, ţe v případě nějakého konkrétního bodu, konkrétního jednání, při konkrétní potřebě tu délku zkrátí. Ţe by to bylo takto obecně, takto obecně upraveno, to pokládám za ojedinělé. Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Tři minuty, to je adekvátní čas a mohou něčemu napomoci? Petr JÜPTNER, ředitel institutu politologických studií FSV UK -------------------Tak, adekvátní čas to při větší části té agendy, kterou zastupitelstvo projednává být můţe. Nicméně bez pochyby jsou tady i závaţné body, různé strategické záleţitosti, kde to dostatečné být nemusí a ten rozdíl mezi například třemi a pěti minutami můţe být poměrně, poměrně velký nebo docela zásadní. Já si myslím, ţe tím koalice svého cíle nedosáhne, pokud tím cílem je zvýšení efektivity toho jednání, protoţe opozice má řadu nástrojů, jako je třeba svolávání mimořádného svolání nebo iniciace svolání mimořádného zastupitelstva, vystupování ústavních činitelů na jednání zastupitelstva. Takţe si myslím, ţe koalice svého cíle nedosáhne. Myslím si, ţe to je politicky nešikovné, protoţe tuto diskusi spíše otevře a navíc si myslím, ţe koalice má určitě i standardní instrumenty, jak tu délku jednání zkrátit, jako je například návrh na ukončení rozpravy, o kterém se hlasuje. Jana PEROUTKOVÁ, moderátorka -------------------Díky za informace, díky za komentář. Na shledanou. Petr JÜPTNER, ředitel institutu politologických studií FSV UK -------------------Na shledanou. Plné znění zpráv


Ţivotní úroveň českých domácností 28.5.2015

ČT 24

str. 01

21:05 Ekonomika

Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Tři minuty po deváté hodině večer. Tak, jako kaţdý všední den, i dnes v tento čas začíná Ekonomika ČT 24. Vítám vás u jejího sledování. Téměř třetina úplných rodin s dětmi má problémy s penězi. Vůbec nejhůř jsou na tom, alespoň podle průzkumu Českého statistického úřadu ty, které vychovávají tři a více dětí. S financemi nevychází prakticky kaţdá druhá domácnost. Celkově pak vloni počet Čechů, kteří se počítají mezi chudé, stoupl. Na 9,7 %. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Rodina s jedním dítětem. Aby vycházeli s penězi, musí rodiče vydělat zhruba 18 tisíc korun měsíčně. A to se podle statistik daří. Rodiče jedináčků dokonce v některých případech ani neřeší, kdo z partnerů vydělává víc. A s dětmi jdou na rodičovskou dovolenou uţ nejen ţeny, ale i muţi. Peníze nebyly to nejdůleţitější ani pro Kratochvílovi. Jan KRATOCHVÍL, otec na rodičovské dovolené -------------------My jsme se dohodli uţ před tím, uţ před narozením dítěte, ţe se vyměníme půl na půl. Ţe rok a půl bude ona s dítětem a rok a půl já. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Podobně jsou na tom i rodiny, které si pořídily druhé dítě. Omezovat dětem krouţky nebo prázdniny musela jen kaţdá patnáctá rodina. David MAREK, hlavní ekonom, Deloitte -------------------Rodiny, které mají dvě děti, jsou řekněme určitý standard. A to nejenom z hlediska nějakého sociálního uspořádání, ale i ekonomicky. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Hned 4 děti si pořídila Markéta Francová. Tři syny z manţelství má ve střídavé péči. Čtvrtý syn Hubert se jí narodil před 14 dny. S přítelem se musejí i s dětmi občas omezit. Markéta FRANCOVÁ, matka čtyř dětí -------------------Kaţdý den si říct o 20, 30, 40 korun ještě jakoby na extra svačinu, není problém vlastně a nevnímají, jak ty jako náklady potom narůstaj. Takţe jako občas musím říkat jako ne, nedám, nebo prostě todle, koupila jsem si svačinu, máš todle to z domova, nebo se najez doma. Ale oni vlastně jakoby tenhle ten rozdíl nevnímají. Takţe člověk je svým způsobem omezuje. Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Tři a více dětí uţ ale rodiny nutí počítat kaţdou korunu. Téměř polovina rodičů pak má velké problémy s penězi vůbec vyjít. David MAREK, hlavní ekonom, Deloitte -------------------Zkrátka mají více členů, kteří nevydělávají, děti a kteří jsou naopak finančně často náročnější neţ dospělí. Plné znění zpráv


Michaela NOVÁKOVÁ, redaktorka -------------------Rodiče, kteří mají doma tři a více dětí, si průměrně musejí vydělat skoro 28 tisíc. Jinak jim hrozí chudoba. Tou je v Česku ohroţený skoro kaţdý desátý. Redakce a Michaela Nováková, Česká televize. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------A se mnou ve studiu je uţ Michal Mejstřík, profesor ekonomie z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Hezký večer. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------Také hezký večer. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Počet Čechů, kteří jsou ohroţeni chudobou, je 10 %. Jak velkou roli ale tady hraje sociální systém a jeho dávky, nebo jaké by toto číslo bylo bez těchto dávek? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------Já si myslím, ţe ta sociální síť, jak se tomu formálně říká, je skutečně u nás poměrně dobře zaloţená. A jediný problém, který občas máme, je skutečně efektivní vyuţívání těch moţných různých typů dávek. Dříve jsme jich měli ještě více, teď se to uţ trošku zjednodušilo... Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Přesně. Zaznělo, ţe necelá desetina rodin si nemůţe nejrůznější věci dovolit. Znamená to, ţe třeba ani neví, jaké dávky by mohly čerpat. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------V některých případech určitě existují nějaké dávky i v hmotné nouzi, které, které jsou k dispozici a je potřeba doporučit těm, kteří se v takové situaci ocitají, aby skutečně zvaţovali vyuţití skutečně plné té sociální sítě. Na druhé straně součástí chudoby je i samotný fakt, ţe my máme hodně maminek dlouho na mateřské dovolené. Tady to tedy zaznělo. V těch neúplných rodinách a my nevyuţíváme rozdíl například od Německa daleko více právě toho systému, který jsme trošku opustili. A to jsou nejrůznější formy školek a částečných pracovních úvazků, které zase vrací vlastně ty ţeny zpátky včas do pracovního procesu. A to je věc, která je potom drţí nad vodou daleko více neţ samotné sociální dávky. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Přesto, těchto 10 % lidí ohroţených chudobou, v rámci Evropy je to poměrně dobré číslo. Je to právě díky tomuto štědrému sociálnímu systému? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------Tak já si myslím, ţe nejenom, ţe to je dobré číslo. My skutečně patříme k zemím, které mají daleko nejlepší to rozvrstvení, poměrně... Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Které jsou na tom nejhůř? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------Rovnoměrně. Jsou tady země, o kterých dobře víme, jako například je to známé Řecko a některé další země, Španělsko, kde opravdu třeba 50 % mladých vlastně je nezaměstnáno a součástí právě chudoby je ztráta Plné znění zpráv


zaměstnání a v tu chvíli vlastně ten nepruţný pracovní systém, který drţí ty stávající pracovníky a ne..., nevpouští do nich ty mladé, tak ti mladí mají ty děti a tím pádem v tuto chvíli jsou daleko nejvíce ohroţeni. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------My tady operujeme pojmem chudoba. Moţná si pojďme vlastně říct, kdo do těchto statistik spadá, jaký má mít příjem, co si můţe dovolit a co uţ si nemůţe dovolit koupit? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------No upřímně řečeno chudoba je věc poměrně relativní. Ono skutečně někdo, kdo je chudý například v Británii, by u nás byl trošičku bohatší, protoţe kupní síla právě v těch zemích, které mají vyšší kupní sílu, je prostě dána tím, ţe například, kdyţ budu ţít v Londýně, tak se ocitám v síti chudoby vlastně daleko dříve, protoţe s tímtéţ výdělkem bych se ocitl v České republice úplně někde jinde, protoţe je ta kupní síla... Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Vztáhněme to tedy na Česko. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------Takţe z tohoto hlediska ta niţší úroveň cen, která stále přetrvává, tak také vlastně působí k tomu, ţe, ţe de facto poměrně niţší úroveň nájmů, například nájmy ve Velké Británii, specielně v Londýně jsou tak vysoké, ţe si je skutečně mnoho lidí nemůţe dovolit. Kdyţ se podíváte do České republiky, tak tady máme v řadě míst neobsazené byty, které dovolují vlastně pracovat. Ale pak to ovšem znamená, ţe musím dojíţdět do práce, a to jsou zase nějaké dodatečné i nejenom náklady osobní, ale je to spojeno i s nějakou, s nějakým nepohodlím. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------Jaké jsou vyhlídky? Ekonomika sice poroste, přesto podle této zprávy by se zdálo, ţe ty statistiky hodně určuje to, jestli rodiny zůstanou pohromadě. Přesto, můţeme odhadnout v tomto a v příštím roce, bude počet chudých lidí v České republice stoupat? Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------Tak zaprvé, kdyţ se podíváme na tu delší časovou řadu, tak sami statistici uznávají, ţe de facto ta čísla trošku kolísají a je v tom statistická chyba. To znamená, nám se tam objevují ta čísla stále v podstatě jednociferná a navíc reálné příjmy v posledním roce zejména reálně rostou. To znamená rostou napříč všemi sektory, to znamená přidává se minimální mzda, přidává se mzda nejenom vlastně zaměstnancům, ale i přímo státním zaměstnancům. Takţe v tuto chvíli tím, ţe ekonomika zvyšuje svoji produktivitu práce, to jest tím, ţe jsme schopni vyrábět více, tak si také můţeme více dovolit. Teď jde jenom o to, abychom to zase nepřepískli a nedostali se do druhého extrému, to znamená, ţe bychom přidávali více neţ si vlastně tou, tím růstem produktivity umíme vlastně vytvořit, Němci to mají postavené daleko efektivněji. Tam opravdu vyjednávání například pracovních smluv je přímo vázáno na růst produktivity práce. To znamená kaţdý ten pracující ví, ţe kdyţ pomůţe vlastně v tom svém podniku nějakými nápady zvýšit produktivitu práce, tak je i šance, ţe se bude podílet potom s růstem své mzdy na vlastně, díky růstu produktivity práce tímto způsobem, ţe mu bude zvýšena. Bohuţel u nás zatím tento vzorec ještě plně nefunguje, ale já pevně věřím, ţe si zachováme zdravý rozum a ţe ten reálný růst mezd, který jsme nastartovali, bude podpořen právě tou rostoucí produktivitou práce, která se letos skutečně velice pozitivně vyvíjí. Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------A lidí na hranici chudoby bude tedy ubývat. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------Přesně tak. Plné znění zpráv


Zuzana HODKOVÁ, moderátorka -------------------To byl Michal Mejstřík, profesor ekonomie. Já vám děkuji za rozhovor. Michal MEJSTŘÍK, profesor ekonomie, FSV UK -------------------Také. Děkuji.

Fundová: muţi si tu o šanci umějí říct, ţeny spíš vykonávají 28.5.2015


Články

„Spravedlivé odměňování je téma, které bychom měli uchopit a nepustit,― míní šéfka české Burdy Petra Fundová. Rozpravy o médiích se dnes dotýkaly genderu, sexismu i ageismu. [caption id="attachment_86880" Písačková[/caption]

align="alignnone"

width="1200"]

Petra

Fundová.

Foto:

Kateřina

Šance ţen a muţů v českých médiích jsou mnohdy ovlivněny tím, jak aktivní je jejich přístup k práci, respektive ke kariérnímu postupu. Myslí si to Petra Fundová, generální ředitelka české pobočky německého vydavatelství Burda. Řekla to na dnešních Rozpravách o českých médiích, které v Praze tradičně pořádala a hostila Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy. „Muţi si o to líp dovedou říct, ţeny čekají, aţ budou osloveny. Mezi kolegy mám řadu muţů, kteří často přijdou a řeknou, co chtějí dělat, jak,― přiblíţila svou pracovní zkušenost. Ţeny jsou podle ní od přírody praktická stvoření, proto často dávají přednost osobnímu ţivotu. „Ţeny jsou spíš vykonavatelky projektů,― míní Fundová. „My ţeny neumíme dělat networking, podporovat jedna druhou. Muţi se to zřejmě generacemi uţ naučili,― pojmenovala jednu z moţných rezerv dam. Jako odstrašující můţe slouţit konkrétní příklad, jenţ nadnesla o něco později „feministka teoretik―, vedoucí katedry ţurnalistiky zmíněné fakulty Barbora Osvaldová, totiţ co dokáţe ţena o ţeně napsat na bulvárním webu Super.cz. „Kdyby to psal pes, člověk by se nedivil,― glosovala Osvaldová. [caption id="attachment_86878" align="alignnone" width="1200"] Kateřina Mahdalová. Foto: Kateřina Písačková[/caption] Šéfredaktorka webu Datováţurnalistika.cz Kateřina Mahdalová úvodem debaty citovala aktuální sondu, podle níţ v redakcích hlavních tuzemských televizí, deníků, webů i ve veřejnoprávních radách převaţují muţi a podíl ţen je 25 %. Podle socioloţky Jiřiny Šmejkalové nicméně v anglosaském světě zastávají akademici značně odlišné názory na to, co by se změnilo prostým navýšení počtu ţen ve vedení mediálních institucí – včetně toho, zda by se přístup médií či jejich tematická skladba změnila k lepšímu. „Faktorů, které se na tom podílejí, je velká spousta. Zvyšujícím se tlakem na komercionalizaci se role individuálního novináře stává čím dál míň důleţitým faktorem, jak se celá zpráva utváří, co je preferováno, jaké obrazy jsou preferovány,― argumentovala Šmejkalová. Moderátorka debaty Alice Němcová-Tejkalová v debatě mimo jiné podotkla je, ţe za jeden z genderových stereotypů povaţuje přesvědčení, ţe ţeny jsou vţdy smířlivé, konsenzuální. Ředitelka Fundová dále také řekla, ţe ve firmě, kterou řídí, muţi převahu nemají. „V boardu v České republice mám 67 % ţen, mé nejbliţší spolupracovnice jsou ţeny. Loni jsme najeli na publisherský systém, ze čtyř publisherů jsou tři ţeny, muţi jsou spíš v technických profesích. Mám opačný problém, někdy cíleně hledám muţe,― shrnula zkušenost ze zaměstnání. Větší pozornost by se podle ní měla věnovat tomu, aby ţeny i muţi dostávali za tutéţ práci srovnatelné mnoţství peněz: „Spravedlivé odměňování je téma, které bychom měli uchopit a nepustit.― Problémem v médiích i ageismus [caption id="attachment_86881" align="alignnone" width="1200"] Hovoří Jiřina Šmejkalová, vpravo Petra Fundová. Foto: Kateřina Písačková[/caption]



Podle socioloţky Šmejkalové spočívá potenciální sociální problém v tom, co naznačují trendy v západních zemích, například ve Francii – totiţ ţe obor médií – nejenom klasických, jako je televize či tisk, ale i digitálních, včetně počítačových her třeba – se rozpíná, rozšiřuje hlavně o lidi v reproduktivním věku, pro něţ je atraktivní. Ti se tak místo rodiny věnují práci. Jak Šmejkalová také řekla, v tuzemských médiích je patrný rovněţ problém ageismu, spojený s jevem, ţe na klíčových či nejviditelnějších postech jsou neadekvátně mladí lidé, minimálně ve srovnání se zahraničím. Ředitelku Fundovou v tomto směru překvapuje program zahraničních televizí, kde vídá o poznání starší tváře neţ na obrazovkách v Česku. „U nás je to víc takový loutkový systém, lidi víc čtou z čtecího zařízení,― míní. Je přitom přesvědčena, ţe ideální je mít pracovní tým „věkově a genderově namixovaný―: „Pak se lidi mohou doplňovat.― Přehrajte si záznam rozpravy https://www.youtube.com/watch?v=zD1F3thFRlc URL| http://www.mediar.cz/fundova-muzi-si-tu-o-sanci-umeji-rict-zeny-spis-vykonavaji/

Mafra najala Kyšu a Strnada pro Mediahub.cz 28.5.2015


Články

V červnu má odstartovat nový oborový web o médiích a masové komunikaci. [caption id="attachment_86755" align="alignnone" width="600"] Zdeněk Strnad nedávno pracoval jako volební manaţer Pirátů, zde na loňských Rozpravách o médiích na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy[/caption] Odnoţ slovenského mediálního časopisu a webu Stratégie plánuje v Česku spustit Mafra Slovakia, tamější pobočka tuzemského mediálního domu Mafra v majetku Andreje Babiše, vlastníka koncernu Agrofert, který je zároveň šéfem vládního hnutí ANO a českým ministrem financí. Nový web se má jmenovat Mediahub.cz, začít má v červnu a psát ho mají Zdeněk Strnad a Leoš Kyša. Věnovat se mají primárně médiím a masové komunikaci, v Česku i okolních zemích. Uvedly to slovenské Stratégie. Na novince se má podílet i šéf Strategie.sk Ivan Krasko. Strnad kromě oborových titulů, webu Reflexu či teď v internetovém magazínu TukuTuku před nedávnem pracoval jako volební manaţer politické strany Pirátů, Kyša po zkušenostech z časopisů Týden či Instinkt naposled publikoval v českém měsíčníku Strategie (vydává ho Mladá fronta) a jako šéfredaktor vede revui Umění darovat, kterou vydává Nadace Via. URL| http://www.mediar.cz/mafra-najala-kysu-a-strnada-pro-mediahub-cz/

RECENZE - F. SCHNEIDER A C. WILLIAMS: „STÍNOVÁ EKONOMIKA“ 28.5.2015

Newsletter CEP (newsletter)

str. 05

Newsletter CEP

Mezi novináři, a to nejen českými, se stalo nešťastným zvykem vykreslovat šedou ekonomiku jako zvláštní, samostatný fenomén, s nímţ se trápíme, protoţe jej způsobuje jakási charakterová slabost nás nebo našich spoluobčanů. Kniha ekonomů Friedricha Schneidera a Colina Williamse „Shadow Economy― (Institute of Economics Affairs, 2013) naopak zasazuje šedou ekonomiku do širších souvislostí. Skutečnou příčinou šedé ekonomiky není morální slabost lidí, nýbrţ státní regulace a její nadměrný rozsah. Do šedé ekonomiky směřuje ten, komu stát svými zásahy vytváří příliš velké náklady na to, aby mohl fungovat v legální, „deklarované― sféře. Předloţená kniha má dva hlavní cíle, a sice vysvětlit a studiemi zdokumentovat, co vytváří a přispívá k nárůstu šedé ekonomiky, a dále navrhnout, jak nejlépe rozsah šedé ekonomiky omezit. Obě části ukazují, ţe opatření Plné znění zpráv


stojící na rostoucí represi proti šedé ekonomice, která prosazuje i současná česká vláda, zcela míjí podstatu problému a jsou odsouzena k neúspěchu jako v řadě jiných zemí. Daně a šedá ekonomika Schneider a Williams pouţívají velmi uţitečnou definici šedé ekonomiky: jde o takovou ekonomickou aktivitu, jejíţ předmět není zákonem zakázán, ale lidé či firmy se rozhodnou ji nepřiznat státním úřadům, aby se vyhnuli daním, odvodům či jiným nákladům jako např. omezující regulaci. Do šedé ekonomiky tak např. nepatří obchod s drogami, protoţe ten je ilegální (patřil by do tzv. „černé― ekonomiky), ale patří do ní např. platba řemeslníkovi bez dokladu, nezdaněné hlídání dětí nebo koupě pašovaných cigaret. Čtenář můţe intuitivně tušit, ţe čím vyšší jsou daně a sociální odvody, tím větší je motivace lidí své příjmy nedeklarovat a uchylovat se do šedé, nepřiznané zóny. Překvapivé však je, jakou shodu v této věci nacházejí nejrůznější studie z různých zemí a různých období. Autoři odkazují na dvacet různých empirických výzkumů (včetně svých vlastních), které potvrzují, ţe daně a sociální odvody jsou nejvýznamnější veličinou, která vysvětluje velikost šedé ekonomiky v jednotlivých zemích a obdobích. Aţ daleko za tím je se svojí vahou to, co autoři nazývají „daňovou morálkou―, tedy vnitřní přesvědčení lidí o tom, ţe je správné odvádět státu daně. Ve stejné části autoři diskutují, jakou mají na velikost šedé ekonomiky efekt daňové kontroly a vůbec dohled a tresty ze strany státu. Výsledky jsou poměrně překvapivé. Za prvé, na významu „odstrašení― se studie příliš neshodují (některé jej hodnotí jako efektivní, jiné naopak). Za druhé, pokud něco na daňové úniky alespoň částečně funguje, je to pravděpodobnost odhalení, avšak ne uţ výše trestu. Není k dispozici jediné vysvětlení, proč tomu tak je, ale autoři nabízejí moţnost, ţe zvýšená penále či tresty jenom podněcují ještě silnější a hlavně chytřejší reakci na straně lidí a firem. Lidé si tak dají velký pozor, aby jejich únik nebyl odhalen, a jsou v tom často úspěšní. Represe je tak bez výsledku. Severský ráj? Pro českého čtenáře jsou zajímavou částí knihy statistiky o výši šedé ekonomiky v jednotlivých zemích, jelikoţ jsme v médiích neustále srovnáváni s údajně vzornými státy na severu Evropy. Klišé o severském ráji se ale nepotvrzuje. Švédsko, Norsko, Dánsko i Finsko měly při posledním porovnatelném údaji z roku 2007 podíl šedé ekonomiky na HDP mírně vyšší, neţ byl průměr 21 vybraných zemí OECD. Autoři to přičítají především vysoké daňové zátěţi v severní Evropě. Na jiném místě autoři citují studii z Dánska, podle níţ zhruba 80 % Dánů buď samo zaţilo práci načerno anebo by na ni přistoupilo. Ani zde se nepotvrzuje představa o morálně nadřazeném severu Evropy. Naproti tomu jediná evropská země s vynikajícím výsledkem bylo Švýcarsko (podíl šedé ekonomiky 8,1 % vs. průměr OECD 16,1 %). Důvod je prostý - Švýcarsko má nízké daně. Česká republika stála v roce 2007 s podílem 17 % mírně nad průměrem OECD, ale např. pod Švédskem (17,9 %) či Norskem (18 %). Šedá ekonomika v ČR tak byla zcela standardní velikosti na poměry Evropy i OECD a hluboko pod celosvětovým průměrem (31,2 %). Zklamáním pro čtenáře je fakt, ţe údaje k většině zemí včetně ČR končí v roce 2007 a pouze k hrstce zemí jsou dostupné aţ do roku 2012. Je tak nemoţné z knihy zhodnotit, jakým trendem se ubírala Česká republika v posledních letech. Z novější studie Schneidera (The Shadow Economy in Europe, 2013) plyne, ţe podíl šedé ekonomiky v zemích EU v posledních letech mírně klesal a Česká republika nebyla výjimkou. V roce 2012 činil u nás podíl šedé ekonomiky 16 % a Schneiderova projekce očekávala další pokles. Severské země si vedly o něco lépe (podíl okolo 14 %), avšak jak Česká republika, tak severské státy byly znatelně pod průměrem EU (18,9 %). Kdybychom Českou republiku srovnávali s nejbliţšími transformačními sousedy, pak mírně lepší výsledek mělo pouze Slovensko (15,5 %). Naopak pro Polsko i Maďarsko vyšly výsledky výrazně hůře s podílem šedé ekonomiky nad 20 %. Není jasné, proč je u nás pěstován mediální obraz České republiky jako země daňových úniků a šedé aktivity. Represe nefunguje Za nejcennější z knihy povaţujeme doporučení Schneidera a Williamse v otázce, jak šedou ekonomiku odbourávat. Autoři nejprve letmo uznávají, ţe nejefektivnější cestou by mohla být výrazná redukce vládních výdajů, protoţe ta by vedla k niţší potřebě zatěţovat ekonomické subjekty daněmi a nutit je utíkat do šedé ekonomiky. Je škoda, ţe tuto moţnost odmítají více rozvést, ale argumentují, ţe takový krok předpokládá mnohem širší reformu role státu, která není předmětem knihy. Omezují se tak na tři základní scénáře, co lze s šedou ekonomikou dělat. První moţností je jednoduše nedělat nic. To podle autorů není fér k těm, co zdaňují, přičemţ ti budou nadále vystaveni lákavé alternativě odebrat se do šedé ekonomiky. Pokud to udělají, stát můţe řešit daňový výpadek zvýšením daní, coţ jenom dále podnítí občany a firmy utíkat do šedé ekonomiky. Hrozí tak začarovaný kruh stále vyšších daní a stále větší šedé sféry. Plné znění zpráv


Druhou moţností je pokusit se šedou ekonomiku vymýtit represemi, např. zvýšenými kontrolami a tresty. Autoři tuto moţnost odmítají jako zřejmě nejhorší ze všech. Vracejí se ke kořenům problému: lidé v šedé ekonomice chtějí být ekonomicky aktivní a chtějí se uţivit sami, pouze utíkají před daněmi a regulací, které jim sniţují výnosy z vlastní práce. „Míra šedé ekonomické aktivity nezpůsobuje nutně přímé sníţení bohatství. Koneckonců, ekonomická aktivita je ekonomická aktivita. Ať uţ je deklarovaná či nikoli, zvyšuje lidem příjmy. Peníze vydělané v šedé ekonomice jsou často okamţitě utraceny v oficiální ekonomice,― píší Schneider s Williamsem (str. 139-140). Kdyţ čtenář pohlédne do celosvětových statistik o šedé ekonomice, pochopí váhu tohoto citátu. Odstranit šedou ekonomiku v některých rozvojových zemích světa by znamenalo zničit třeba i třetinu celkové ekonomické aktivity v zemi a doslova nechat část populace o hladu. Třetí preferovanou moţností je „vtáhnout― šedou ekonomiku do oficiální, deklarované sféry. Jinými slovy, zatraktivnit dodrţování předpisů a zákonů. Základním krokem zde musí být omezení daňové zátěţe a odvodů, zjednodušení daňového systému a sníţení míry regulace. Systém navíc nesmí být plný výjimek a privilegií, protoţe to pouze dodává šedé ekonomice morální oporu: „Kdyţ neplatí daně pan XY, protoţe si vylobboval výjimku, nevím, proč bych je já měl platit.― Pro ty, kdo uţ v šedé ekonomice jsou, pak můţe být pobídkou k jejímu opuštění např. jednorázová plošná daňová amnestie. To je však pouze doplněk. Základem musí být zatraktivnění deklarované ekonomické aktivity. Kniha Schneidera a Williamse zřejmě pro většinu čtenářů nepřinese překvapivé názory nebo vyhraněné závěry. Její hodnota však leţí v přesvědčivém zdokumentování a diskusi toho, co lidé intuitivně tuší. Je navíc nadmíru aktuální pro současnou Českou republiku, jejíţ vláda na jednu stranu vymýšlí na ekonomické subjekty jedno represivní opatření za druhým (v poslední době například elektronická evidence trţeb), která dle ní mají rozsah šedé ekonomiky sníţit, aby na druhou stranu pokračovala v expanzi regulací a zahrávala si s myšlenkou nových daní. Kniha naznačuje, ţe jdeme přesně opačným směrem, neţ bychom měli. A navíc vznáší nepříjemnou otázku: proč děláme represivní kroky, které v Evropě téměř nemají srovnání, kdyţ nejsme podílem šedé ekonomiky nijak výjimeční? A pokud i tak chceme rozsah šedé ekonomiky sníţit, proč se nezaměříme na skutečnou podstatu problému? * Čím vyšší jsou daně a sociální odvody, tím větší je motivace lidí své příjmy nedeklarovat a uchylovat se do šedé, nepřiznané zóny. Nejefektivnější cestou by mohla být výrazná redukce vládních výdajů, protoţe ta by vedla k niţší potřebě zatěţovat ekonomické subjekty daněmi a nutit je utíkat do šedé ekonomiky. Pokoušet se šedou ekonomiku vymýtit represemi, např. zvýšenými kontrolami a tresty, není správné. Autoři tuto moţnost odmítají jako zřejmě nejhorší ze všech. Foto popis| Pavel Ryska Institut ekonomických studií FSV UK Foto popis| Jan Průša Institut ekonomických studií FSV UK

Cenu Jaroslava Jandy získali generál Svoboda a Středisko bezpečnostní politiky 28.5.2015


Tiskové zprávy

Předseda vlády Bohuslav Sobotka dnes na Úřadu vlády udělil Cenu Jaroslava Jandy brigádnímu generálovi Miloši Svobodovi a Středisku bezpečnostní politiky FSV UK. Premiér ocenil významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky České republiky. Vláda B. Sobotky obnovila udílení cen Bezpečnostní rady státu po devíti letech, poslední ročník soutěţe proběhl na Úřadu vlády v roce 2006. Bezpečnostní rada státu na své schůzi dne 23. března 2015 rozhodla udělit pro rok 2015 v hlavní kategorii dvě ceny, a to: Středisku bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze za dlouholetou aktivní činnost v oblasti bezpečnostní a obranné politiky v rámci Plné znění zpráv


České republiky i na mezinárodní úrovni, včetně aktivní činnosti v bezpečnostní komunitě, Brigádnímu generálovi Ing. Miloši Svobodovi, náměstkovi generálního ředitele Hasičského záchranného sboru pro prevenci a civilní nouzovou¨připravenost za dlouholetý významný osobní podíl v oblasti poţární prevence, civilní nouzové připravenosti a krizového řízení. Ve studentské kategorii nebyl předloţen ţádný návrh. Cena Jaroslava Jandy Cenu Jaroslava Jandy uděluje Bezpečnostní rada státu kolektivům i jednotlivcům v hlavní a ve studentské kategorii při příleţitosti vstupu České republiky do NATO. Cena byla udělována v letech 2002 aţ 2006. Vláda premiéra Bohuslava Sobotky se rozhodla na návrh Bezpečnostní rady státu udělování této ceny od letošního roku obnovit. V minulých letech Cenu Jaroslava Jandy získali v roce 2006 profesor Dr. Otto Pick za celoţivotní prospěšnou práci v oblasti bezpečnostní politiky a její osvěty či v roce 2005 ve studentské kategorii Jan Závěšický za předloţenou práci ―Postavení a role Bezpečnostní rady státu jako součásti bezpečnostního systému České republiky―. Poznámka Plukovník Jaroslav Janda (1932-1997), voják a politik, byl vědeckým pracovníkem v oblastech organizace a řízení a bezpečnostní a vojenské strategie. Pro odpor k okupaci Československa v roce 1968 musel opustit armádu. Aţ v 90. letech minulého století se mohl opět věnovat strategickému vojenství sociálnímu řízení v podmínkách ozbrojených sil a bezpečnostní politice. Je autorem desítek odborných prací. Fotogalerii naleznete zde.


Cenu Jaroslava Jandy získali za rok 2015 generál Miloš Svoboda a Středisko bezpečnostní politiky 28.5.2015

prazskypatriot.cz

str. 00

Praţská politika

Předseda vlády Bohuslav Sobotka včera na Úřadu vlády udělil Cenu Jaroslava Jandy brigádnímu generálovi Miloši Svobodovi a Středisku bezpečnostní politiky FSV UK. Premiér ocenil významný přínos v oblasti bezpečnostní České republiky. Vláda obnovila udílení cen Bezpečnostní rady státu po devíti letech, poslední ročník soutěţe proběhl na Úřadu vlády v roce 2006. Cena Jaroslava Jandy Cenu Jaroslava Jandy uděluje Bezpečnostní rada státu kolektivům i jednotlivcům v hlavní a ve studentské kategorii při příleţitosti vstupu České republiky do NATO. Cena byla udělována v letech 2002 aţ 2006. Vláda premiéra Bohuslava Sobotky se rozhodla na návrh Bezpečnostní rady státu udělování této ceny od letošního roku obnovit.

URL| http://www.prazskypatriot.cz/cenu-jaroslava-jandy-ziskali-za-rok-2015-general-milos-svoboda-a-strediskobezpecnostni-politiky/



Ţivot na ubytovně přenáší vyloučení z generace na generaci, míní sociolog 28.5.2015

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí iDNES.cz, Zdeňka Trachtová

Podle analýzy ministerstva práce v Česku roste počet sociálně vyloučených lokalit a v řadě z nich oproti minulosti nepřevaţují Romové. Podle autora studie Karla Čady na tom má podíl jiţ vzdělávací systém, neboť děti z vyloučených lokalit „nenastartuje―. I samotný ţivot na ubytovně podle něj přispívá k přenášení vyloučení na další generace. Podle analýzy vyloučených lokalit , kterou vypracovala společnost GAC pro ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), se v současnosti v 297 českých městech a obcích nachází 606 sociálně vyloučených lokalit. Jejich počet vzrostl ve všech krajích, v Karlovarském a Moravskoslezském kraji ale více neţ trojnásobně. Víc neţ o polovinu také vzrostl počet lidí, kteří ve vyloučených lokalitách ţijí. Jak vlastně vzniká vyloučená lokalita? Tato zásadní otázka se v on-line rozhovoru s autorem studie Karlem Čadou opakovala. „Nová lokalita většinou vznikne tak, ţe někde má vlastník nemovitost, která je ve stavu nebo na místě, kde se jiţ nedá pronajmout na otevřeném trhu s byty. Tak ji nabízí lidem, kteří si nemohou vybrat. V některých případech se tak sociálně vyloučení chudí lidé stěhují do blízkosti jiných chudých lidí,― vysvětlil sociolog. Čtenáře zajímalo, zda je vůbec moţné chudobu definitivně vymýtit. „Domnívám se, ţe celkově se boj s chudobou nedá vyhrát. Chudoba tu asi bude stále. Státy a politiky mají moţnosti jak zmenšovat počet lidí, kteří v chudobě ţijí a zlepšovat kvalitu jejich ţivota,― domnívá se Čada. Odpovídal také na otázku, zda lze skloubit začlenění do většinové společnosti s udrţením vlastní kultury. „Po dobu své práce na mapě sociálně vyloučených lokalit jsem se setkal z řadou Romů, kteří se hlásí ke svému romství a tradicím, a přesto jsou zároveň začleněni do běţné společnosti,― odpověděl sociolog. Je podle něho moţné, aby si i imigranti udrţeli svoji kulturu a tradici a zároveň byli součástí společnosti. „Není to lehké a vyţaduje to čas, ale nepovaţuji tuto snahu za předem ztracenou,― dodává Čada. Jeden ze čtenářů se Čady zeptal, zda pojem chudoby není zaměňován za lenost a neochotu pracovat. S tím sociolog nesouhlasí. „Ve zkoumaných lokalitách je minimálně 15 aţ 20 procent těch, kteří mají práci, ale příjem jim nestačí, aby se dostali ze sociálně vyloučeného prostředí. Přestoţe pracují, tak jejich příjmy jsou nízké. Často jde o osoby se základním vzdělání, v řadě obcí připadá na jedno pracovní místo i více neţ 50 uchazečů. Další aţ polovina pracuje na černo. To však často není jejich volba,― uvedl sociolog. Situaci mohou zlepšit radnice i Agentura pro začleňování Přestoţe vyloučených lokalit přibývá, nevidí Čada vše černě. V některých městech se situace naopak zlepšuje. „Roli v tom sehrávají místní radnice a aktéři. Ale v těchto místech je vidět i úloha Agentury pro sociální začleňování. Divil byste se, jakou změnu umí udělat dobrý lokální konzultant, který propojí a nasměruje místní aktéry a dá jim potřebnou energii,― odpověděl Čada čtenáři. Z nové mapy sociálně vyloučených lokalit je patrné, ţe i v hlavním městě takové lokality jsou, nelze však přesně říci kde. „Na úroveň ulic veřejná část mapy nemůţe jít kvůli ochraně lidí, kteří v nich ţijí. Nicméně Praha je typická tím, ţe jsou v ní lokality méně ostře ohraničené neţ v jiných městech,― komentoval sociolog. Na vniku sociálně vyloučených lokalit se podle něho v minulosti velkou měrou podílel tzv. „byznys s chudobou―. „Je dobré si uvědomit, ţe ţivot na ubytovnách a stěhování mezi ubytovnami sniţuje šance dětí, které v daném prostředí vyrůstají, některé častěji mění školu a často nemají prostor, kde by si mohly dělat úkoly. Samotný ţivot na ubytovnách přispívá k tomu, ţe se daný problém můţe dále přenášet z generace na generaci,― domnívá se sociolog. Kdyţ ţijete v provizorním bydlení, nemáte chuť ho vylepšovat Čada reagoval na poznámku čtenáře, který označil obyvatele ubytoven za „póvl―. „Rozhodně nelze mluvit o lidech z ubytovnách jako o póvlu. Řada za svou situaci nemůţe a snaţí se ji řešit. To, ţe v ţijí v situaci, v jaké ţijí, neznamená, ţe nezasluhují úctu jako kdokoli jiný,― uvedl Čada. Plné znění zpráv


Čtenáři se také ptali, proč bývá ve vyloučených lokalitách nepořádek. „Nemyslím si, ţe je zatím nechuť pracovat. Některé z těchto lokalit nejsou špinavé. Kdyţ ţijete v provizorním bydlení, tak také nemáte chuť do svého obydlí investovat. Na druhé straně nepořádek v okolí v řadě míst není pouze fenoménem romských obydlí,― reagoval na to sociolog. Čada vystudoval sociologii na Fakultě sociálních věd v Praze. V minulosti působil například jako badatel na Centru evropských studií Australské národní univerzity v Canberře. V současnosti se ve společnosti GAC věnuje zejména otázkám spojeným s problémy místních samospráv, médií a veřejné politiky. Obce s výskytem identifikovaných sociálně vyloučených lokalit na území ČR

URL| http://zpravy.idnes.cz/on-line-rozhovor-se-sociologem-karlem-cadou-few/domaci.aspx?c=A150527_164200_domaci_zt

Nový projekt VZP: Chci umřít doma! Šance pro 80 % váţně nemocných 29.5.2015

ahaonline.cz

str. 00

Musíte vědět!

Mnoho váţně nemocných na konci ţivota touţí po tom, aby zemřeli doma mezi svými nejbliţšími. Jenţe skutečnost je jiná. Většinou umírají v nemocnicích. Do budoucna se to ale moţná změní. Před dvěma měsíci odstartovala Všeobecná zdravotní pojišťovna pilotní projekt, ve kterém bude hradit po dobu 9 měsíců péči tzv. mobilních hospiců. Cílem je především umoţnit několika stovkám pacientů v terminálním (konečném) stadiu nemoci proţít poslední chvíle ţivota doma se svými blízkými. „Zároveň si pak chceme ověřit, ţe domácí paliativní péče by nezatíţila zdravotní systém nadměrnými výdaji, a mohla by tak být výhledově hrazena z veřejného zdravotního pojištění,― vysvětluje mluvčí VZP Oldřich Tichý. To by mohl změnit projekt, do kterého VZP vloţí asi 15 milionů korun. Hradit bude hospicovou mobilní péči po dobu jednoho měsíce 350 klientům. Zdravotníci budou docházet za nemocnými domů a poskytnou jim v jejich vlastním prostředí péči srovnatelnou s péčí »kamenných« hospiců. Do projektu se zapojilo devět poskytovatelů – hospiců. Těm bude naše největší pojišťovna za jeden den a jednoho pacienta hradit částku srovnatelnou s tou, kterou pojišťovny platí za péči v kamenných hospicích – tedy asi 1300 Kč. K těţce nemocnému bude docházet a starat se o něj tříčlenný tým: lékař, zdravotní sestra a sociální pracovník. Společně zajistí pacientovi takovou péči, aby se netrápil například bolestí, depresemi a důstojně doţil. „Většina nevyléčitelně nemocných vám řekne, ţe by chtěla doţít doma. Ale kdyţ tu moţnost nemají, jsou vyděšení z představy, ţe budou úplně sami v nemocnici, kde na ně personál nemá čas,― řekla aktualne.cz lékařka Irena Závadová ze sdruţení Cesta domů, které pomáhá těţce nemocným lidem a jejich rodinám a do projektu VZP se aktivně zapojila. Jak se umírá v Česku • Aţ 80 % lidí u nás umírá v nemocnicích nebo různých sociálních ústavech • Kompromisem jsou hospice, které svým lidským přístupem nahrazují částečně domácí péči. Těm hradí pojišťovny asi polovinu nákladů, zbytek si musí zařízení sehnat sama. •

Existují i mobilní hospice, které aţ do tohoto projektu, zdravotní pojišťovny nehradily.

•

Přibývá i domovů pro seniory. Pobyt si však musí obyvatel hradit sám.

Proč nedoţíváme doma Péče o váţně nemocného seniora je velice náročná na čas, fyzičku i na psychiku. Vědci z Institutu sociologických studií Fakulty sociálních věd UK a pracovníci agentury SC & C v předloni vydané studii na Plné znění zpráv


téma péče o seniory zjistili, ţe kaţdodenně pečuje v Česku o své staré příbuzné zhruba 80 tisíc rodin. Jak řekl její hlavní autor Hynek Jeřábek serveru idnes.cz, pečující například potřebují větší oporu od lékařů. „Také by jim přišlo vhod zavedení pečovatelské dovolené, aby se mohli snadněji vracet do zaměstnání,― uvedl autor.

URL| http://www.ahaonline.cz/clanek/108292/novy-projekt-vzp-chci-umrit-doma-sance-pro-80-vazne-nemocnych

Studentské spoty: Reklama na FAKEER 29.5.2015

markething.cz

str. 00 Komunikace, Kreativita, Reklama, Z terénu Dominika Coufalová

Moţná vás jako první napadá otázka, co je to ten Fakeer? Je to energetický drink, který se vymyká z řady ostatních energeťáků. Jedná se o ryze český energetický nápoj vyrobený z čistě přírodních surovin, nekoupíte ho v běţném supermarketu a prodává se pouze v PET lahvích v netradičním designu balení. A ano, je to láhev ve tvaru prostředníčku. Vytvořit na něj spot tak, aby zapadal do koncepce a na druhou stranu nebyl obyčejný a nudný, nebyl jednoduchý úkol. Pojďte se tedy podívat, jak se s tím studenti Marketingové komunikace a PR na FSV UK poprali! Fakeer pijí bikeři, motorkáři i gameři. Cílem spotu bylo zobrazit lidi, kteří chtějí být vnímáni jako vzdorující vůči mainstreamu a jsou na svůj ţivotní postoj pyšní. Zadaná cílová skupina jsou tedy společensky a sportovně aktivní kluci a muţi, kteří mají svůj názor, své záliby a své postoje! Zahájení promítání, před plátnem Mgr. Tomáš Mrkvička. Foto: Adam Fuchs Kaţdý letní semestr probíhá na oboru Marketingová komunikace a PR FSV UK předmět Kreativita v reklamní tvorbě vedený Mgr. Tomášem Mrkvičkou. Studenti v něm kaţdý týden v týmech na základě zadaných briefů pracují na návrzích pro printovou a později televizní reklamu. Předmět je pak ukončen projektem, jehoţ cílem je kompletní realizace klasického televizního spotu. V uplynulých letech jsme vám představili studentské reklamy na Igráčka a Biotrička. Letos studenti dostali zadání na vytvoření televizní reklamy pro značku Fakeer. Rozhodně jsme byli potěšeni, ţe naši práci zhlédlo a okomentovalo i vedení Fakeeru. Za jejich komentáře a moţnost spolupráce děkujeme! Studentské spoty zhlédlo i vedení Fakeera. Zleva Martin Březina (marketing), Mário Komoň (výrobní ředitel) a Richard Němec (ředitel). Foto: Adam Fuchs Pojďme se tedy podívat na výslednou práci všech 8 týmů včetně krátkých autorských komentářů. Příjemnou zábavu! NÁSLEDNĚ HLASUJTE O NEJLEPŠÍ SPOT V NAŠÍ ANKETĚ, KTEROU NAJDETE DOLE POD ČLÁNKEM! Spot 1: FAKEERKA - Jakub Bobuski a Petr Šedivý Dlouho jsme přemýšleli, ţe vytvoříme spot postavený na vybraných subkulturách, které si Fakeer stanovil jako svoji cílovou skupinu. Nakonec jsme se rozhodli pro věc, jejíţ zásah můţe mít podle našeho názoru největší úspěch. Tou je Fakeerka. Dívka, která má koule na to, aby mohla pít na veřejnosti i nápoj ze zvednutého prostředníčku, a nic jí nerozhodí. Snad se nám to povedlo. Spot 2: GARÁŢ - Karolína Poliaková, Daniel Steklík a Jakub Vojtovič Při tvorbě spotu jsme vycházeli z toho, ţe definovaná cílovka je 15-25, my jsme se zaměřili na tu spodní polovinu, takţe 15-20. Chtěli jsme, aby celý spot byl úderný, dynamický, rytmický a takový, aby se s ním naše cílovka mohla rychle ztotoţnit. Proto jsme vybrali tři typické situace, kdy teenageři řeší zásadní ţivotní problémy a navíc se u nich dá předpokládat spojitost s energetickým nápojem - počítačové hry, učení, extrémní sport. Následně se všichni tři aktéři schází a společně fakují všechny své problémy. Váhali jsme nad změnou claimu, chtěli jsme pouţít něco jako „ukaţ, co si myslíš", ale nakonec jsme se rozhodli zachovat claim stávající. *techínko A taky děkujeme Davidu Vojtovičovi za natočení a postprodukci! Plné znění zpráv


Spot 3: GESTO - Kateřina Dvořáková a Petr Lukeš Ústředním motivem reklamy je gesto jako způsob vyjádření vlastní nezávislosti a svobody. Klip je sloţen z krátkých scének, v nichţ v nadsázce vystupují stereotypizované postavy různých národností - francouzská intelektuálka, italský fotbalový fanoušek a anglický středověký voják. Kaţdá postava ukazuje gesto, které je v dané zemi povaţováno za obscénní, ačkoli jinde na světě můţe mít zcela opačný význam. Konzument Fakeera nemusí bojovat s tímto sémiotickým labyrintem. Lahev za něj řekne všechno - je to univerzální gesto, které materializuje jeho individualitu. Alespoň na tuzemském trhu. Forma se bohuţel musela podřídit nízkým postprodukčním schopnostem, záměr ale snad zůstal zřejmý. Spot 4: HIPSTER - Pavlína Běhounková a Dominika Coufalová Natáčeli jsme spot na oblíbeném místě, kde se mladá generace ráda ve volném čase schází. Zvolili jsme dvě ústřední postavy, které mají být zobrazeny jako protipól - rebel a hipster. Rebel je zde zobrazen, jako ten, co má rád ţivou atmosféru a je to akční typ. Hipster je pak představitel „náplavkové" pohody. Lidé zde relaxují, čtou si, opalují se či jen tak popíjejí a povídají si. Správný rebel má ale pocit, ţe takhle by to být nemělo, ţe tohle je nuda, ţe by se mělo něco dít! A tak vymyslí rebélii, jedná rychle, zkrátka impulzivní nápad, a hipstra prostě „ohodí". Protoţe rebelem se nerodíš, rebelem se staneš. Spot 5: HERBERT - Mikuláš Pavlík a Martin Švach Hlavní roli v našem spotu hrál panda Herbert, který není úplně obyčejný. Na rozdíl od ostatních líných pandů se Herbert baví ţivotem, dělá nevšední a bláznivé věci, které chtěl vţdy zkusit, nectí pandí pravidla a Fakeeruje pandí stádo. Nezajímá ho, co si o něm myslí ostatní pandy. Svoboda je pro něj vším. Je to to jediné, na čem záleţí. Chce si dělat, co chce a nemusí to vţdy chtít dělat prvoplánově jinak. Vţdyť všem můţe být jedno, co a jak to vlastně dělá. A proto je to štastnej chlap… A taky rebel. Stejně jako představitelé cílové skupiny energy drinku Fakeer. Spot 6: SLEČINKA - Markéta Němcová a Daniel Šlahař Rozhodli jsme se náš spot zacílit pouze na jednu část cílové skupiny - na gamery. Bohuţel nastaly opakované problémy s produkcí, takţe jsme museli natáčení řešit hodně operativně a původní koncept vlastně úplně předělat. Proto i ve spotu vystupuje nakonec oproti původnímu plánu „negamerka" ţena, hrající v posteli a na notebooku (coţ by pravý gamer nikdy neudělal). Spot 7: SOUBOJ - Ondřej Štarman a Petr Vaněk Záměrem našeho spotu bylo vyjádřit odvahu a jistý level rebelství značky Fakeer, a to klidně i vůči té největší značce na trhu s energy nápoji. V příběhu dvou muţů soupeřících o srdce jedné ţeny jsme reagovali na známý slogan značky, která dává křídla, a ten jsme dovedli ve svém provedení ad absurdum. Cílová skupina si tak můţe uvědomit, který produkt je ten vítězný. Spot 8: VÍTĚZOVÉ - Václav Bešťák a Lenka Homolková I kdyţ jsme věděli, ţe to nebude jednoduchý úkol, chtěli jsme vytvořit spot zaloţený na emocích. A to se nám snad i do jisté míry podařilo prostřednictvím poutavého textu a obrazově velmi jednoduchých záběrů. Naším cílem bylo ukázat, ţe lidé, kteří pijí Fakeera, opustili svou komfortní zónu, vystoupili z davu, a tím se stali svým způsobem výjimečnými. Zvolili jsme proto několik členů nejrůznějších subkultur, přičemţ jsme se snaţili, aby jejich věk odpovídal horní hranici naší cílové skupiny. Na závěr bychom rádi poděkovali za cenné zkušenosti a komentáře k naší práci za celý semestr vedoucímu předmětu Mgr. Tomáši Mrkvičkovi. Načítání…

URL| http://www.markething.cz/studentske-spoty-reklama-na-fakeer Plné znění zpráv


TErOr, NEBO ráJ 29.5.2015

Pátek Lidových novin str. 20 Martina Kopecká

Rozhovor:

Dokumentaristka EvA ToMAnová o ţivotě jedné rodiny z maringotky, odvrácené tváři romantiky a o tom, proč její film Stále spolu rozděluje diváky po celé Evropě. Šumavská louka je zalitá sluncem. Z jejího horního konce běţí děti. Lezou na stromy a dovádějí. V dálce stojí maringotka, kde všech devět dětí bydlí se svým tátou Petrem Mlčochem a maminkou Simonou. Oba jsou vysokoškoláci, kteří před dvaceti lety odmítli konzumní ţivot a spokojeně ţijí skryti před okolním světem v panenské přírodě. Jako z reklamy na dokonalé štěstí, romantika jak vystřiţená z 19. století. Takovou idylku zaţila před dvanácti lety i dokumentaristka Eva Tomanová, kdyţ se s rodinou Mlčochových seznámila. Jenţe kdyţ před lety začala o rodině natáčet svůj dokument Stále spolu, začalo ji mrazit. Ukázalo se, ţe romantický ţivot má i svou odvrácenou tvář: otec se ukázal jako despota, který rodině vládne tak tvrdou rukou, aţ člověku naskočí husí kůţe. Ţena a děti musejí bezpodmínečně poslouchat. Ano, přesně jako v 19. století. Eva Tomanová dva roky mapovala jejich ţivot, aţ vznikl snímek, s nímţ se probojovala na dokumentární „Oscary― – Mezinárodní festival dokumentárních filmů v Amsterdamu, coţ se uţ dlouho ţádnému českému snímku nepovedlo. Teď se promítá i v českých kinech. *Čím vás rodina Petra Mlčocha fascinovala? Kdyţ jsem k nim poprvé přijela na louku, měla jsem pocit, ţe je to ráj. Běhaly tam nahý blonďatý a chytrý děti a lezly po stromech. Dokonalé. * Takţe jste na začátku otce rodiny obdivovala? Měla jste růţové brýle? Hodně. Úplně jsem to Petru Mlčochovi seţrala. Pak jsem tam přijela znovu, byla jsem starší, zkušenější a moţná i cyničtější. Tehdy mi padla kolem krku Simona, plakala a děkovala, ţe jsem jim koupila papír, protoţe oni do té doby nesměli pouţívat ţádný papír, ani toaletní. * Proč nesměli mít papír? Protoţe byl Petr Mlčoch hodně ortodoxní. Oni třeba jedli jenom fazole. Nebo děti nesměly mít ţádné hračky. Kdyţ jsem tam pak seděla se Simonou, která byla ráda za tak běţnou věc, jakou je pro většinu z nás papír, úplně mi zamrazilo. Začala jsem cítit, hlavně u těch starších dětí, ţe se trochu stydí a ţe moţná mají problém s tím, jak ţijí. Najednou tam stály a měly kaţdou botu jinou. Petr Mlčoch si velmi dává pozor na to, jak rodina působí navenek. Kdyţ tam někdo přijde zvenku, dostane obraz dokonalosti. Na premiéře jsem potkala jednu slečnu, která tomu dokumentu nechtěla uvěřit a myslela si, ţe jsem to zmanipulovala. Potkala je ve Španělsku na pláţi, kam Mlčochovi na několik měsíců v roce odjíţdějí, a přišli jí jako šťastní lidé a on jako hodně chytrý muţ. Před celým sálem jsem jí vysvětlovala, ţe ta realita je opravdu taková. Přesvědčil ji aţ fakt, ţe Petr s rodinou film viděl a líbil se jim. * Ale co vás hnalo do tohoto tématu? Asi mě zaujal ten kontrast. A pořád jsem měla pocit, ţe musím jít dál, ţe mi uniká podstata, kterou musím zachytit. Snaţila jsem se pořád najít odpověď, proč někdo takhle ţije. Já si takový ţivot dovedu představit snad ve dvaceti, ale Petru Mlčochovi bude šedesát. Byla to zvědavost, která mě hnala, abych natočila dokument, abych je poznala a abych se i já sama vypořádala s tímto tématem, které ve mně zůstávalo nedořečené. * A máte pocit, ţe teď je všechno vyřčeno? Vlastně myslím, ţe ne. Protoţe stále řeším, co bude s těmi dětmi. Uţ jsem psychoanalyzovala, co je v tom příběhu ze mě. Napadalo mě, ţe se moţná identifikuju se Simonou, protoţe spousta muţů by snila o tom, Plné znění zpráv


mít ţenu doma. A moţná proto, ţe cítím, ţe se jako ţena trochu plácám mezi svojí prací a rodinou a je to takové věčné rozdvojení. * Chtěla jste zjistit, jestli je lepší věnovat se jen dětem a rodině? Já vím, ţe nejsem schopná se věnovat jen rodině. Vţdycky jsem pracovala. A kdyţ jsem měla být jen s dětmi, cítila jsem se ubitá. Potřebuji dělat ještě něco jiného. Ale říkám si, ţe kdybych byla moţná jinak vychovaná, ţe bych třeba byla jen s dětmi spokojenější. Vlastně nevím, čím mě to téma táhne. Zajímá mě, proč se Simona vzdala všeho, co kdy v ţivotě chtěla, a ţije protiklad toho, jak ţila. A zajímají mě děti, jestli zvládnou ţivot ve společnosti. Zajímá mě, jestli se rodina rozpadne, nebo jestli opravdu postaví všichni maringotky na louce a budou tam všichni ţít. * Umíte si představit, ţe by vás nějaký muţ tak dirigoval a musela byste poslouchat jako manţelka protagonisty vašeho filmu? To si představit neumím. Ale třeba kdybych ho potkala jako Simona v sedmnácti, těţko říct. Simona byla šikovná, vzdělaná, psala básně, dělala vrcholově sport, uměla několik jazyků, bydlela s rodinou na praţské Hanspaulce. Byl to Petr, kdo si ji vybral. Zpočátku to nebylo úplně vzájemné. On byl o hodně starší neţ Simona a ta byla tvárná. Ona to říká také ve filmu, ţe teprve po třech dětech si uvědomila, ţe Petr je převtělením její maminky, kterou musela poslouchat. Jenţe to uţ bylo pozdě. * Váš film diváky rozděluje. Jedni jsou znechuceni despotickým chováním Petra Mlčocha, druzí ho chápou nebo jim přijde jejich styl ţivota romantický. K čemu se přikláníte vy? S takhle velkou rodinou a tolika dětmi musíte mít autoritu a poslušnost na sto procent. Řekla bych, ţe jedinci, kteří pocházejí z velkých rodin, Petrův přístup chápou, u rodin s jedním dvěma dětmi je to naopak. Ale to neodsuzuji, ani nemůţu říct, ţe bych ho ve všem chápala. Dlouho jsem se zabývala tím, proč chce pro svoje děti to nejhorší, ale on chce pro svoje děti ze svého pohledu to nejlepší. * A co je podle vás nejhorší na jeho přístupu k dětem? Ţe nedal svým dětem na výběr a ony nemohly zkusit jiný ţivot. * Pokud děti ţijí v takové izolaci, je dobře, ţe jsou vzdělávány doma? Nemají vlastně moţnost poznat, jak ţije většina společnosti. Myslím si, ţe na prvním stupni je domácí vzdělávání v pořádku. A věřím tomu, ţe pokud je dítě jiné, tak to pro ně můţe být dobrá volba. Problém u Petra Mlčocha je v tom, ţe on neposílá děti ani na střední školy, takţe je pravda, ţe se nemohou rozhodovat a poznávat, jak se ţije jinak. Petr Mlčoch přebral stoprocentní odpovědnost za své děti, ve všech směrech. A to samozřejmě stát nechce. Proto rodina jezdí na několik měsíců do Španělska. Kdyţ máte váţný důvod pro individuální školní plán – a jedním z těch důvodů je, ţe dítě je dlouhodobě v zahraničí –, chodí se jen na přezkoušení. * Nicméně uţ ta základní škola můţe být k pochopení zákonitostí ve společnosti docela zásadní, nemyslíte? Já jsem třeba vůbec nechodila do školky a bylo pak pro mě hodně náročné zvládat první třídu, sedět v lavici, a ještě k tomu komunikovat s ostatními dětmi. Takţe jsem to pak rodičům vyčítala. Moje děti chodí do školky a myslím si, ţe to tak má být. Ano, moţná by z nich vyrostly větší osobnosti, kdyby tam nechodily, ale podle mě je důleţité, aby se děti otrkaly a poznaly systém. Třeba Dorotka Mlčochová chodila do školy, ale protoţe byla jiná, byla šikanovaná. Byl to jeden z důvodů, proč se rodiče rozhodli pro domácí vzdělávání. * Tady vyvstává otázka, kde končí práva rodičů a začínají práva dítěte... On je extremista. A myslím si, ţe tam není domluva moţná, protoţe je přesvědčen, ţe posílat děti do školy je špatné. A kdyby mu děti sebrali, tak si myslím, ţe i pro mě osobně by to byla celoţivotní tragédie. Kdyby ten film vyvolal tak velkou diskusi, bylo by to strašné. Jejich děti jsou vychovávané tak, ţe mají jeden druhého. Jednou jsem tam přijela za nimi se svými dětmi. Moje děti byly nadšené, strašně se jim tam líbilo. A pak jsme se šli koupat na půlhodinu vzdálené místo. Starší kluci vzali ty menší na záda, bez toho, aniţ byste jim to musela Plné znění zpráv


říkat. Pak jsem chvíli neviděla jedno ze svých dětí a jeden z chlapců mi řekl: „Je tamhle, já ji hlídám.― Cítí zodpovědnost jeden za druhého. A to nevím, jestli takhle funguje v běţných rodinách. A jsou další věci, které vám jsou sympatické. * Je ale moţné udrţet takový ţivot ve skleníku? Petr je velmi silná osobnost, která jde za svým. Na začátku, neţ jsem začala točit, jsem si nebyla jistá, jestli je to zajímavé téma, nebo ne. Hodně mi tehdy pomohlo, ţe jsem viděla dokument Surfwise, je to podobný příběh o rodině, mají také devět dětí, otec je lékař, ţijí v karavanu a surfují. Děti jsou uţ dospělé. Kdyţ jedno z dětí odešlo, celá rodina se pak rozpadla. Někdo surfuje, jiný hraje v kapele, další dělá producenta. Mají všichni volnější povolání. Nevím, jak by zvládli chodit do práce na osm nebo více hodin. Nikdy to neviděli. Kdyţ jsem se třeba ptala Dorotky Mlčochové, která je velmi chytrá a v pěti letech přečetla Babičku, na její kariéru, tak ona to vnímá negativně. Kariéra je něco, co krade rodiče od dětí. * Na tom asi něco je. No jistě. Ono to opravdu není černobílé. Proto to neodsuzuji. * Kdyţ děti v dokumentu mluví, nepůsobí moc sebevědomě, spíš hodně bojácně. Jak s vámi mluvily, kdyţ jste nenatáčela? Úplně stejně, jako kdyţ jsem natáčela. Dorotka se snaţila být otevřená, ale věci, na které jsem se ptala, jsou pro ni abstraktní. Nemáme stejnou ţivotní zkušenost a ani zázemí. Kašpar se mnou chtěl mluvit, ale i otec říkal, ţe nedovede odpovědět, protoţe on přemýšlí v obrazech. Ptala jsem se jich třeba na věk a Prokop mi řekl, ţe je mu „přibliţně―, a řekl nějaký věk. A já jsem se ptala: „Počkej, jak to myslíš přibliţně?― A on mi řekl, ţe to neví, protoţe narozeniny neslaví. * Bylo vám dětí líto? Na začátku ano, kdyţ neměly ten papír. Ale pak jsem se na to začala dívat jinak. Mrzí mě, ţe kluci nestudují hudbu, na kterou mají zjevné nadání. Nebo Dorotky, která si nemohla vyzkoušet jiný ţivot před tím, neţ měla děti. Říkám si, jestli nepromrhávají svoje talenty. A Simona mi na to řekne, ţe jsou šťastnější. Kdyby dělala Dorotka kariéru, byla by z toho nešťastná, protoţe by si nemohla vybrat. Takţe rodiče to za ni vyřešili. Je tam ještě jedno silné téma a to je svoboda. Jejich děti mají velkou svobodu a můţou si dělat, co chtějí. Mohou běhat po louce, lézt po stromech, ale nějak je ten jejich prostor i čas ohraničen právě tou jednou loukou. * Myslíte si, ţe je Simona šťastná? Myslím, ţe ona rezignovala. Je smířená s tím, jak to je. Tím, ţe měla devět dětí po sobě, ani nemá čas si věci uvědomovat. Ona se mě ptala: „A co bys na tom chtěla měnit? On je hlava rodiny a tak to prostě je. A já ani děti si nemůţeme dovolit to, co on.― * To je opravdu jak z minulého století. To je Petrův cíl. On tvrdí, ţe rodina se stala dysfunkční, a chce se vrátit do doby, kdy byla funkční, coţ je prý asi dvě stě let nazpátek. * Souhlasíte s ním, ţe je rodina dysfunkční? Zrovna nedávno jsme doma počítali, kolik našich kamarádů se rozešlo a kolik zůstalo spolu. A zjistili jsme, ţe z těch lidí, které známe dlouho, zůstal jen jeden pár spolu. Všechny ostatní se rozpadly anebo procházejí krizí. Takţe si myslím, ţe se rodina opravdu ocitá na okraji společnosti. * Jaká je z toho cesta ven? Myslím si, ţe to je o trávení času. Mám pocit, ţe se lidi dnes jen potkávají. Je to jen o tom, kdo a kde vyzvedne děti, kdo nakoupí, a do toho práce, která je náročná. Všechno v hodně rychlém tempu. Plné znění zpráv


* Jakou máte zkušenost s rodinami, které takhle ţijí? Dokáţou tenhle alternativní způsob ţivota udrţet? Je pravda, ţe hodně z nich ustoupilo z těchto hodnot. Mnozí měli sen, ţe si budou všechno pěstovat sami. Od toho po čase upustili a teď ţijí běţnějším způsobem. Některé rodiny se také rozpadly. Petr Mlčoch je nejvytrvalejší a nejhouţevnatější, ţije takhle dvacet let. * Nemyslíte si, ţe třeba u rodiny Mlčochových, a moţná i některých dalších, je to vlastně strach z okolního světa, ze systému? Já myslím, ţe Petr Mlčoch v sobě má strach z okolního světa. A svůj strach promítá do svých dětí a udrţuje je v takovém napětí. Vím, ţe třeba říkal, ţe škola je nebezpečná, protoţe se na ni můţe i zemřít. A kdyţ jsem se ptala, jak to myslí, odpověděl, ţe jedna holčička šla do školy a dostala zápal plic. Původně jsem si myslela, ţe je drţí v nejistotě, aby jeho autorita byla větší, teď ale vím, ţe i on s tím okolím není v pohodě. * Nebylo vám z toho někdy špatně? Ano, byl takový moment, kdy uţ jsme se měli dost, coţ bylo asi oboustranné. A měli jsme pauzu v natáčení. * Proč jste Petra Mlčocha v některých situacích více nekonfrontovala? Já jsem ho konfrontovala. Jen je to vidět jinak, neţ by asi běţně divák očekával. Já jsem tu rodinu musela opravdu a hluboce pochopit, abych ji mohla přenést na plátno. A to, co vy z filmu teď cítíte, se nestalo jen tak samo sebou. Je pravda, ţe na počátku byl dokument více o rozhovorech. Ale v určité fázi si také musíte říct, pro koho film děláte. A pro mě bylo zásadní setkání s dánským střihačem P. K. Kirkegaardem (Armadillo) na workshopu DOC. Inkubator, který se na film podíval a řekl: „Mě vůbec nebaví číst titulky.― To byla jedna věc. Tou druhou bylo, ţe zrovna pro Dány byl Petr Mlčoch opravdu moc velký extrém. Za den jsem vyndala z filmu všechny rozhovory, kromě těch s dětmi. * Chcete říct, ţe kdybyste tam nechala rozhovory s ním, vyšlo by najevo, ţe je to ještě horší? Horší asi ne, ale proč opakovat věci, které jsou i beze slov zjevné? Film by přece neměl být tolik o slovech. Probudit u diváků emoci je to, co pro mě bylo důleţité. A také jsem nechtěla, aby to bylo jen pro Čechy, chtěla jsem film otevřít i pro jiné národy. Moţná v Čechách, kdyby to bylo konfrontačnější, fungovalo by to lépe. Ale určitě by se ten film nedostal na festival IDFA (Mezinárodní festival dokumentárních filmů) ani bychom nebyli nominováni na nejlepší film. Teď jsem se například vrátila z Varšavy. Náš film byl v hlavní soutěţi, stejně jako nejvýznamnější současné dokumenty, a to by asi s těmi rozhovory nešlo. * Není to tvůrčí kompromis? Ne, to určitě ne. Byla to jen jiná cesta, nic jsem neměnila. Já jsem v konfrontacích a otázkách strávila ve svojí televizní práci dvacet let. Dokument je film natáčený jinými prostředky. Bez herců a kulis. Věnovala jsem hodně času sledování světových dokumentů, i zmiňovaných Dánů, kteří jsou na špičce. Naše česká cesta dokumentu je konfrontace, senzace, odhalení, jako by zmizel portrét člověka nebo příběh. To, co dělala Helena Třeštíková nebo Olga Sommerová. To mě oslovilo. Observace bez zasahování. Pro mě bylo hodně zajímavé vyndat z filmu všechny dialogy a nechat jen situace. Ten film se tím zkrátil o deset minut a zjistila jsem, ţe se tím stal mnohem zajímavější. * Jezdíte s filmem hodně po Evropě. Liší se reakce podle národnosti? Čím více na východ je země, kde jsme promítali, tím víc to lidé chápou. Nabyla jsem dojmu, ţe třeba v Estonsku je patriarchální model zcela normální. A pro Dány to bylo moc. Petr Mlčoch byl na ně příliš velký despota a měli problém to strávit. České publikum mě překvapilo, jak je vnímavé a citlivé. A byl to pro mě nejhezčí záţitek. Všude film vyvolává obrovskou debatu a to hodnotím pozitivně. Třeba v Amsterdamu jsme měli čtyři promítání. Pro někoho to byl veselý film a pro někoho horor. * Je rozdíl v reakci muţů a ţen? Plné znění zpráv


Muţi ho spíš chápou. Počínaje kameramanem, který dokument natáčel a pořád říkal, ţe to má doma obráceně a jak to ten Petr dělá, ţe mu Simona za vše děkuje a za vše se omlouvá. Rád vzpomínal na situaci, kdy Simona jednou řekla Petrovi: „Umej si nohy, ať ti nesmrděj.― A Petr řekl: „Mně nohy nesmrdí nikdy.― A Simona na to: „Máš pravdu, tobě nikdy nohy nesmrdí, omlouvám se.― * Moţná by řada muţů ocenila mít doma tu ţenu, která poslouchá a neodmlouvá. To je hodně individuální. Setkávám se s tím, ţe lidé názor mění. * Je něco, co byste si přála mít jako rodina Petra Mlčocha? Trochu mu závidím tu autoritu, kterou má. Takové to: „Pojď sem, pojď sem.― Kdyţ jsem doma najela na jeho dikci, ono to fakt fungovalo a děti poslouchaly. Kdyţ jsem ten film dělala, střihačka mi říkala: „Spousta lidí mu bude závidět.― Ale co? Ţe bydlí pod mostem v autě? Vţdycky je potřeba domyslet si to, co je okolo. *** EVA TOMANOVÁ (42) Jiţ během studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy pracovala jako scenáristka televizních pořadů a redaktorka pro společenské deníky. Od roku 1999 působila jako reportérka a později jako reţisérka v TV Nova, kde natočila více neţ 150 reportáţí zejména pro pořad Na vlastní oči. Krátce působila na TV Barrandov jako šéfka publicistiky. Poté se rozhodla naplno věnovat práci reţisérky, natočila sérii dokumentů pro Febio, dokumenty pro Českou televizi a reportáţe do pořadu Reportéři ČT. Spolu s Janou Škopkovou se podílela na vzniku pořadu Pološero. Eva Tomanová má dvě děti a ţije v Praze. Nejlepší pocit mám, kdyţ se na začátku lidé smějí a jsou veselí. A pak se přestanou smát. A je jim úzko. StáLE SPoLu 75 minut dlouhý dokument natočila reţisérka Eva Tomanová na šumavských stráních, kde ţije jedenáctičlenná rodina manţelů Mlčochových. Vystudovaný kybernetik a dle svých slov profesionální otec Petr a učitelka Simona vychovávají svých devět dětí v přírodě mimo moderní civilizaci. Dokument Stále spolu byl nominován na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Amsterdamu na cenu za nejlepší film. První oficiální projekce v Česku byla na festivalu Jeden svět. Foto autor| Foto: Petr Kozlík Foto popis| Na starším snímku manţelé Petr a Simona se svými osmi z devíti dětí před obytným vozem, kterým cestují do zahraničí. Zleva na snímku Kašpar, otec Petr, matka Simona, Prokop, Silvestr, Severín, Horymír, Perla, Irenej a Rosa. Chybí nejstarší dcera Dorotka. Foto autor| Foto Jeden svět Foto autor| Foto Jeden svět

Vláda má projednat úplný zákaz kouření v hospodách 29.5.2015

Právo

str. 21 Trhy & ekonomika Jiří Novotný

Kuřákům v Česku hrozí, ţe si brzy nebudou moci zapálit v ţádném stravovacím zařízení. Návrh na úplný zákaz kouření v hospodách, restauracích i barech předloţil vládě ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD), a ta by ho měla projednat jiţ 3. června. Současně s tím ještě vzrostla aktivita nejen zastánců, ale i odpůrců totálního zákazu. Například občanské sdruţení Smoking S teď přišlo s peticí na podporu zachování dosavadního stavu v regulaci kouření. Zaloţilo kvůli tomu webovou stránku pravovolby.cz. Zakouřené restaurace vadí uţ 52 % Čechů „Poţadujeme, aby v ČR byla zachována moţnost provozovatelů zařízení společného stravování rozhodnout o tom, zda se bude jednat o prostor kuřácký či nekuřácký, či oddělené prostory, a tak bylo zachováno jejich právo svobodně podnikat. Navrhované striktní omezení by bylo zásahem do práv deklarovaných ústavou,― uvádí ve své petici Smoking S. Podle mluvčího této iniciativy Marka Liberta je nynější právní úprava uţ tak dost přísná. „I já sám však chci mít na výběr, byť s nějakým omezením, kde si mohu večer zapálit doutník, fajfku nebo cigaretu,― řekl včera Právu Libert. Plné znění zpráv


Sdruţení potřebuje pod petici sehnat nejméně deset tisíc podpisů, aby se jí ze zákona musel zabývat Senát. Zatím jich má sedm tisíc. Na podporu své petiční akce uspořádá Smoking S 31. května v praţském Lucerna Music Baru koncert, kde chce získat co nejvíce dalších podpisů. Účast na něm přislíbili například Ivan Hlas, Petr Vondráček, Wabi Daněk, Petr Kolář či Tomáš Savka. Z opačného břehu je průzkum, který studenti praţské Fakulty sociálních věd UK uspořádali spolu s agenturou Ipsos. Podle něj je kouření v restauracích nepříjemné stále většímu počtu lidí. Vadí jiţ 52 procentům Čechů, zatímco před dvěma lety to bylo o deset procent méně. A pro to, aby se kouření ve stravovacích zařízeních zakázalo, se teď vyslovilo osm z deseti dotázaných. Němečkovu novelu antikuřáckého zákona jednoznačně podporuje i spoluautor nynější právní úpravy, bývalý poslanec ODS Boris Šťastný. „Jde přece i o zaměstnance stravovacích zařízení, kteří se musí pohybovat v zakouřených prostorách, coţ ohroţuje jejich zdraví. Divím se, ţe na to odbory ještě neupozornily,― řekl uţ dříve Právu Šťastný. Asociaci hotelů a restaurací (AHS) se ovšem nelíbí, ţe protikuřácký zákon se mění tak často. Jeho nynější platná verze byla přijata v roce 2009 a účinnosti nabyla v červenci 2010. Od té doby musejí mít všechny restaurace, kavárny, bary i hospody vyznačeno na vstupních dveřích, jestli se v nich smí či nesmí kouřit, nebo mají stavebně oddělené prostory pro kuřáky a nekuřáky. Příliš časté změny „Plošný zákaz kouření, který má Němečkova novela a zavést, bude poslední tečkou pro provozovatele některých pivnic a hostinců, zvláště na venkově. Podle dostupných studií z Irska tento zákaz přinesl za deset let nárůst nezaměstnanosti v oboru o čtrnáct procent a desetiprocentní úbytek restaurací,― tvrdí prezident AHS Václav Stárek, který apeluje na zákonodárce, aby novelu při projednávání v parlamentu nepodpořili. Němeček nepochybuje, ţe ve vládě novela bez problémů projde. Pokud pak vše půjde hladce i v parlamentu, měl by totální zákaz kouření ve stravovacích zařízeních začít platit jiţ od 1. ledna 2016. Navrhované striktní omezení kouření by bylo zásahem do práv deklarovaných ústavou občanské sdruţení Smoking S Foto popis| Aktivistky na praţském náměstí I. P. Pavlova při předloňském Světovém dnu bez tabáku. Foto autor| Ilustrační foto Právo - Milan Malíček

Kuřácké restaurace v Česku přišly loni údajně o 18 milionů zákazníků 29.5.2015

svobodnymonitor.cz

str. 00

Ekonomika, Zprávy, Fitch,

Kuřácké restaurace přišly loni nejméně o 3,6 miliardy korun a 18 milionů zákazníků. Obyvatelé ČR totiţ stále častěji upřednostňují podniky, v nichţ se nekouří. Zjistil to online průvodce po restauracích Restu.cz. Výsledky průzkumu zveřejnil portál při příleţitosti Světového dne bez tabáku, který připadá na neděli 31. května. Oblibu nekuřáckých podniků podle portálu potvrzují počty rezervací, ověřené recenze a online vyhledávání. Z průzkumu Restu.cz vyplývá, ţe kuřácké podniky ve sledovaném období 12 měsíců přišly o 18 milionů zákazníků. V databázi má portál Restu.cz 25 000 restaurací po celé ČR, z nich 44 % je nekuřáckých. Celkově si zákaz kouření v restauracích přeje 78 % Čechů. Část z toho tvoří kuřáci. Právě ony ale generují aţ 85 procent veškerých rezervací. Ačkoli kuřáckých restaurací je stále více, generují jen sedm procent rezervací. Posledním sledovaným ukazatelem bylo online vyhledávání, kde atribut "nekuřácké" hledá 58 procent lidí.



Údaje Asociace hotelů a restaurací ČR mluví také ve prospěch nekuřáků: 60 % tuzemských restaurací nabízí zcela nekuřácký provoz nebo stavebně oddělenou kuřáckou část. Zcela nekuřáckých je přes 80 % hotelových provozů v Česku. Veřejnosti vadí kouření v restauracích čím dál více. Více neţ 60 % obyvatel ČR vadí kouření v restauracích, hospodách, kavárnách a barech, ukázal nedávno výzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (FSV UK) a agentury Ipsos. V roce 2012 kouření v restauračních zařízeních vadilo 52 % populace. Nekuřácké podniky generují aţ 85 procent veškerých rezervací na Restu.cz. Ačkoli kuřáckých restaurací je stále více, generují jen sedm procent rezervací. Celkově si zákaz kouření v restauracích nyní přeje 78 % Čechů. Část z toho tvoří kuřáci. Téměř 40 % kaţdodenních kuřáků by zákaz uvítalo stejně jako 67 % občasných a 79 % příleţitostných kuřáků. Zákaz kouření ve veřejných budovách, vlacích či na nádrţích je uzákoněn. Restauratéři si zatím mohou vybírat, zda se v jejich zařízení bude kouřit, musí však zajistit oddělené prostory kuřácké a nekuřácké. Úplný zákaz kouření v restauracích od roku 2016 prosazuje ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (ČSSD). Návrh zákona schválila uţ legislativní rada vlády, kabinet ho má na programu 3. června.

URL| http://www.svobodnymonitor.cz/ekonomika/kuracke-restaurace-v-cesku-loni-prisly-udajne-o-18-milionuzakazniku/

GLOSA: Kauza Nečasových: selhání všech 29.5.2015

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Černá kronika Kamil Švec, politolog IPS FSV UK

Soud zprostil obţaloby Janu Nečasovou, dříve Nagyovou. Nechceme dělat předčasné závěry, neboť státní zástupce se na místě odvolal. Rozhodnutí odvolacího soudu nechceme předjímat. „Jisté však je, ţe u Nečasů a mezi bývalými vojenskými zpravodajci budou dnes rozlévat šampaňské a advokáti zřejmě odvedli dobrou práci,― píše v glose pro iDNES.cz politolog Kamil Švec. Naopak státní zástupci budou mít co k vysvětlování. Především je třeba si uvědomit, ţe právě díky policejnímu zásahu padl český premiér i jeho vláda. V důsledku toho se destabilizovala politická scéna, nepřímo to posílilo jak prezidenta, tak i hnutí Andreje Babiše. Naopak pravicovým politickým stranám tím byla zasazena těţká rána, ze které se jen velmi těţko budou vzpamatovávat. Pro policejní zásah i vyšetřování je moţné mít pochopení, pokud by však vedlo k hmatatelným a ospravedlnitelným výsledkům. To se, alespoň zatím, policii a státním zástupcům nepodařilo. Co můţeme očekávat? Sníţení důvěry v policii i státní zastupitelství. Nové argumenty tím přibyly i dalším obţalovaným a ještě neodsouzeným ve velkých a stále probíhajících kauzách. Páteční rozsudek má ještě jedno poselství. Po něm víme, ţe bude-li v čele vlády submisivní slaboch, můţe vojenskou rozvědku úkolovat třeba i sekretářka, pokud bude chtít. Stačí se zaštítit dobrými úmysly a vojenská rozvědka i premiér splní kaţdé přání. A ať uţ si o zveřejněných odposleších myslíme cokoliv, jedno je jasné. Premiér politicky i lidsky selhal, kdyţ se nechal řídit šéfkou svého kabinetu.



Podle pátečního rozhodnutí soudu však toto selhání není tak závaţné. Závaţnější je neschopnost státních zástupců obhájit policejní vyšetřování. Dopad této kauzy můţe ještě na dlouho dobu předurčit chování budoucích státních elit. Zatím nás ale nic dobrého nečeká. Snad jen do rozsudku odvolacího soudu. Poslechněte si zprošťující verdikt: InsertSingleVideo

URL| /krimi.aspx?c=A150529_113329_krimi_jpl

http://zpravy.idnes.cz/glosa-kauza-necasovych-selhani-vsech-dsn-

ODS je v cajku, řekl Fiala a spustil kritiku vlády i prezidenta 30.5.2015

ct24.cz str. 00 mba

Domácí

Praha - ODS se poučila ze své minulosti a ze svých chyb. Na kongresu Občanské demokratické strany v Praze to řekl její předseda Petr Fiala, jenţ konkrétně pouţil slova "ODS je v cajku." Ve svém úvodním projevu zkritizoval současnou středolevicovou vládu Bohuslava Sobotky (ČSSD), která se podle něj chová nezodpovědně v době ekonomického růstu. Kritice neušel ani prezident Miloš Zeman, který podle Fialy ohroţuje Česko svojí zahraniční politikou. Strana, které aktuální volební modely předpovídají zisk v rozmezí 6 - 8 procent, také představila své programové priority týkající se třeba výrazné úpravy daňového systému, přijetí eura a představila také nové logo. Podle Fialy dělá premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) stejné chyby jako před deseti roky, kdy byl ministrem financí. "Chová se neodpovědně, má výhodu ekonomického růstu, ale nešetří, nesplácí dluhy ani neinvestuje," prohlásil Fiala. Současná vláda podle něj investuje méně peněz neţ v době recese a místo toho se snaţí zalíbit voličům, například zrušením zdravotnických poplatků. Šéf občanských demokratů kritizoval také ministra financí Andreje Babiše (ANO), který podle něj zneuţívá moc ve prospěch svého byznysu. Jeho kritika směřovala i na prezidenta, který podle něj stát ohroţuje zahraniční politikou, za kterou má být odpovědná vláda. "Posouvá nás to na východ, kam nechceme," řekl Fiala. Jeho zhruba půlhodinový projev ocenilo zhruba 700 delegátů sněmu bouřlivým potleskem vstoje. Fiala v projevu zhodnotil také současný stav bývalé vládní strany. Podle něj se daří platit dluhy, ODS dobře hospodaří a měla by letos skončit v plusu. "ODS je v cajku," řekl Fiala. Podle něj nejsou občanští demokraté mrtvou stranou, ale politickou stranou budoucnosti, která před dvěma lety po pádu vlády premiéra Petra Nečase spadla na dno. "Minulost nemůţeme změnit, proto mě zajímá budoucnost," dodal Fiala. Daně - "pravicová matematika, která funguje" ODS chce získat voliče mimo jiné tím, ţe plánuje výraznou úpravu daňového systému. Sníţit chce třeba základní sazbu DPH ze současných 21 na 19 procent. Ta se zvyšovala za Nečasovy vlády kvůli penzijní reformě a následnému zavedení druhého důchodového pilíře. Úplně zrušit by strana chtěla tzv. superhrubou mzdu a zavést rovnou daň z příjmu fyzických osob taktéţ ve výši 19 procent. V té samé výši by pak měla být zachována i daň z příjmů firem. Podle Fialy by se prý měly zrušit také tři ze sedmnácti existujících daní: z nemovitosti, nabytí nemovitosti a silniční daň. "Kaţdá koruna, o kterou se sníţí daně, přinese více peněz a více spokojenosti. To je pravicová matematika, která funguje," řekl předseda a bývalý brněnský politolog. Odstranit by se podle něj měly také některé daňové výjimky. "Kdyţ odstraníme výjimky, tak můţeme daňové sazby dále sniţovat," dodal Fiala. Bohuslav Sobotka (ČSSD), premiér a předseda strany: "Vţdycky, kdyţ ODS je v opozici, tak slibuje sniţování daní. Kdyţ vyhraje volby a vládne, tak daně zvyšuje. Naopak naše středolevicová vláda daně sníţila. Například jsme důchodcům vrátili slevy, které jim sebrala ODS." Andrej Babiš (ANO), vicepremiér, ministr financí a předseda hnutí: "Kdyţ byla ODS u moci, tak navyšovala daně. Superhrubou mzdu chtějí zrušit, kdyţ ji oni zavedli. Je to takové populistické plácnutí." Plné znění zpráv


Dávky jen pro ty, kteří chtějí pracovat Další část nových programových priorit ODS se týká sociální politiky. "Přestaneme sociální dávky plošně rozdávat, ale budeme je dávat jen těm, kteří chtějí pracovat," uvedl Fiala. Zároveň by se podle šéfa občanských demokratů mělo kontrolovat, kdo dávky dostane a kam tyto peníze pak investuje. "Kdo něco od státu poţaduje, musí počítat z důslednější kontrolou," zdůraznil Fiala. Kamil Švec, politolog FSV UK: "Tyto programové zásady jsou moţná tím jediným, co můţe tu stranu ještě pozvednout, aby úplně nezapadla a neskončila pod hranicí volitelnosti. Prakticky to znamená další vymezování se i vůči TOP 09, samozřejmě vůči vládě a zejména i vůči hnutí ANO, které tak nějak lavíruje mezi tou středovou a pravicovou politikou." Občanští demokraté také nechtějí zavést registrační pokladny, o coţ se snaţí současná vláda. Pokud se zavedou, tak je v budoucnosti chtějí zrušit. "Domníváme se, ţe to je zbytečné nebo dokonce škodlivé," uvedl místopředseda strany Martin Kupka. Podle něj tím stát podnikatelům spíše překáţí místo toho, aby jim pomáhal. "Chceme bránit dalšímu zahlcování povinnostmi pro podnikatele a ţivnostníky," dodal. Mezi další priority programu patří zahraniční a bezpečnostní politika. "Abychom ochránili lidi a zajistili jejich bezpečnost, stačí, kdyţ budeme mít jednotnou a srozumitelnou zahraniční politiku, kterou dáme jasně najevo, ţe patříme na západ, a ne na východ," uvedl Fiala. Zvýšit by se podle něj měly postupně výdaje na obranu na dvě procenta HDP, k čemuţ se Česko zavázalo Severoatlantické alianci. ODS odmítá snahy prezidenta Miloše Zemana o urychlení přístupu Česka k přijetí eura a trvá na tom, aby o případném vstupu do eurozóny rozhodovalo referendum. Chtějí také, aby stát v Evropské unii vyjednal výjimku, díky které by nemusel euro přijmout. Delegáti také odmítli povinné kvóty EU na přerozdělování uprchlíků do jednotlivých zemí a na úrovni Evropského parlamentu se prý bude snaţit, aby toto nařízení neprošlo. Delegáti museli zaplatit účastnický poplatek, aby dnes mohli na kongresu být. Proti poslednímu zářijovému kongresu byl zvýšen o 500 korun na 1500 korun. Delegáti zaplnili sál Fora Karlín z velké většiny. "To, ţe se naši členové podílejí na těchto akcích, je naprosto normální a je to tradice ODS. Není to nic zvláštního," řekl novinářům Fiala. Na kongres podle něj byli pozváni všichni členové strany. Jeho předchůdci Václav Klaus, Mirek Topolánek a Petr Nečas pozvánku nedostali.

URL| prezidenta/

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/313208-ods-je-v-cajku-rekl-fiala-a-spustil-kritiku-vlady-i-

Chládkova nástupce hledá ČSSD mezi ţenami 30.5.2015

Mladá fronta DNES str. 01 Markéta Březinová

Titulní strana

PRAHA Kdo bude dalším vyzývatelem, který se pokusí překonat průměrnou ţivotnost ministra školství? První jména kandidátů, kteří by mohli nahradit Marcela Chládka, se objevila uţ krátce poté, co premiér Bohuslav Sobotka oznámil, ţe ho odvolá. Zatím však zřejmě ani on sám netuší, kdo rozloţený resort převezme. „Příští týden vyslechne všechny potenciální kandidáty, probere to s odborníky a poradci. Bohuslav Sobotka je nevyzpytatelný. Ani jeho nejbliţší nevědí, co se mu honí v hlavě. Rozhodne se sám,― sdělil MF DNES zdroj blízký premiérovi. V sociální demokracii přitom není ţádný natolik výrazný odborník na školství, který by mohl být jednoznačným favoritem. Podle ministra vnitra Milana Chovance by byl bonus, kdyby šlo o ţenu. I proto, ţe ČSSD má v současnosti ve vládě pouze jednu, a to ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou-Tominovou. Zastoupení ţen strana důkladně sleduje - v březnu si odhlasovala kvóty, ţe jich musí být na kandidátkách minimálně 40 procent. Jako první se objevovalo jméno Vlasty Bohdalové, bývalé učitelky českého jazyka a dlouholeté členky školského výboru. Politickými názory se s ministrem Chládkem spíše shodovala. Informace zevnitř strany však Plné znění zpráv


nenaznačují, ţe by favoritkou měla být právě ona. Není prý dostatečně silnou osobností, a navíc nepatří do Sobotkova „křídla―. Po volbách zvedla ruku pro jeho rezignaci, protoţe nepovaţovala volební výsledek za dobrý. Druhým nejčastěji zmiňovaným jménem je bývalá místopředsedkyně Senátu Alena Gajdůšková. Také ona je bývalá učitelka. Při podzimních volbách však neobhájila senátorský post, coţ ji trochu oslabuje. Její parketou je především podpora vědy a výzkumu, zasazovala se o to, aby do této oblasti proudilo více peněz. Neţ odešla ze Senátu, bojovala například za zachování lesních školek. Na přímou otázku, zda uţ s premiérem jednala, uvedla, ţe v Lidovém domě zatím nebyla a ţe se k této záleţitosti nemůţe blíţe vyjadřovat. Z ţenských kandidátek se také často hovoří o vědkyni a senátorce Evě Sykové a nové místopředsedkyni ČSSD Lence Teska Arnoštové. Pokračování na str. A2 Pokračování ze str. 1 Senátorka Eva Syková je především vědkyně, zabývá se výzkumem chorob mozku a míchy a kmenových buněk. Usiluje o vznik samostatného ministerstva vědy. V Senátu podpořila schválenou novelu školského zákona, která zavádí opatření na podporu ţáků se speciálními potřebami, a stejně jako Chládek souhlasí i s omezením dostupnosti nezdravých potravin ve školách. Její jméno by se na ministerstvu přirozeně nejvíce líbilo Akademii věd, ale podle zákulisních informací školství jako takovému příliš nerozumí. Ještě dál k němu má poslední jmenovaná, Lenka Teska Arnoštová. Pro ČSSD by bylo zajímavé ji jako nově zvolenou místopředsedkyni strany „prodat― na viditelném postu. Arnoštovou prosazuje především praţská organizace ČSSD, která by díky ní získala větší vliv. Ve hře jsou i poradci Proti však hovoří nedostatek zkušeností. Arnoštová sice od roku 2008 působí jako odborný asistent na 1. lékařské fakultě UK, mnohem blíţ neţ ke katedře má však k ministerstvu zdravotnictví, kde působí jako náměstkyně. Kromě dam se objevilo také jméno Stanislava Štecha, profesora psychologie na Karlově univerzitě a Sobotkova poradce. V lednu Chládkovi vyčetl jeho přílišné zaměření na testování. Kritizoval jeho snahu zavést povinné přijímací zkoušky na střední školy s maturitou i plánovanou povinnou maturitu z matematiky pro všechny obory. Příliš nesouhlasil ani s tím, jak Chládek přizpůsoboval vzdělávací strategii potřebám podniků a firem. Padlo uţ i jméno druhého Sobotkova poradce pro oblast školství a univerzitního pedagoga Petra Pavlíka, který se zabývá genderem, tedy rovností ţen a muţů. Rozhodnout by se mělo do konce příštího týdne. Včera premiér odeslal prezidentovi návrh na Chládkovo odvolání. Není však jisté, zda ho prezident Miloš Zeman přijme. Vzhledem k vřelému vztahu, který spolu Chládek se Zemanem mají, se totiţ spekuluje o tom, ţe by mohl zvolit podobnou taktiku jako bývalý prezident Václav Klaus, který nepřijal odvolání tehdejšího ministra školství za Věci veřejné Josefa Dobeše. Úřad zatím vede ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Sobotka oznámil Chládkovo odvolání ve čtvrtek v reakci na článek MF DNES, kde ho jeho bývalí zaměstnanci obviňují z šikany. A byť se Chládek brání, ţe jde o „mediální lynč― novin vlastněných Andrejem Babišem, jeho verzi podle hlasů z vlády premiér příliš nevěří. „Premiér pana Chládka odvolal na základě toho, ţe zvláštních zpráv o ministrovi bylo tolik, ţe nabyl dojmu, ţe uţ to oslabuje chod ministerstva. Určitě to nebylo kvůli sporu s panem Babišem, i kdyţ by za to moţná byl rád,― uvádí zdroj MF DNES. V ČSSD se ministra zastal jeho spojenec a náměstek pro sport Petr Hulinský, ale například také Josef Kubát, předseda Jednoty českých matematiků a fyziků, nebo předseda odborů Josef Dobšík. Na nástupce čeká nelehký úkol. „Nový ministr či ministryně bude muset vyřešit řadu nedomyšlených rozjetých projektů, jako jsou státní maturita nebo jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Prioritně by se měl (či měla) zabývat podporou učitelů a ředitelů, zlepšením jejich přípravy i podmínek jejich práce,― míní Arnošt Veselý, který se na fakultě sociálních věd zabývá vzdělávací politikou. Foto popis| Alena Gajdůšková (61) Její jméno se v Lidovém domě skloňuje nejčastěji. Odborná mluvčí ČSSD pro vědu loni prohrála volby do Senátu. Je tedy „volná―, zároveň má však punc neúspěchu. Foto popis| Vlasta Bohdalová (57) Za Jihočeský kraj je ve Sněmovně uţ podruhé. Dříve učila český jazyk. Ačkoli se o školství dlouhodobě zajímá a její jméno padlo mezi prvními, favoritkou není. Foto popis| Eva Syková (70) Senátorka za Prahu 4 je černým koněm Akademie věd. Prosazuje větší podporu české vědy. Je uznávanou odbornicí na poli výzkumu, ale zkušeností ze škol příliš nemá. Foto popis| Lenka Teska Arnoštová (40) Advokátka, náměstkyně ministra Němečka a místopředsedkyně ČSSD by se na školství líbila praţským sociálním demokratům, ale jejím resortem je spíš zdravotnictví. Plné znění zpráv


O autorovi| Markéta Březinová, s přispěním Ondřeje Leinerta



Přehled zpráv. Studená válka o internet Dotyk ~ str. 00 ~ Hydepark Ondřej Malý

Recommend Documents