Přehled zpráv Pražské jaro spojí houslistu Rachlina s Petrohradskou filharmonií OperaPLUS.cz Pražské jaro

Přehled zpráv 17.5. Pražské jaro OperaPLUS.cz Pražské jaro spojí houslistu Rachlina s Petrohradskou filharmonií .....................................................................2 17.5.2015 OperaPLUS.cz Pražské jaro čtk

Hana Blažíková a Bach Collegium Japan v Rudolfinu............................................................................................2 17.5.2015 OperaPLUS.cz Pražské jaro čtk

Když orchestr dýchá jako jeden. Šostakovičova Leningradská s Petrohradskou filharmonií........................... 3 17.5.2015 OperaPLUS.cz Pražské jaro Hana Ehlová

Petrohradská filharmonie a Rachlin vzbudili na Pražském jaru nadšení .............................................................4 17.5.2015 OperaPLUS.cz Pražské jaro čtk

Rozhlasové narozeniny: stáhněte si Scarlattiho .....................................................................................................5 17.5.2015 OperaPLUS.cz Pražské jaro čtk

Časopis Harmonie Mistrovský večer Petrohradské filharmonie na Pražském jaru .............................................................................5 17.5.2015 Časopis Harmonie Pražské jaro Peter Veber

České noviny Hana Blažíková se věnuje klasické i rockové hudbě ..............................................................................................6 17.5.2015 Českénoviny.cz Pražské jaro čtk

NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz

1

Pražské jaro OperaPLUS.cz

Pražské jaro spojí houslistu Rachlina s Petrohradskou filharmonií 17.5.2015 čtk

OperaPLUS.cz Pražské jaro

Také druhý koncert Petrohradské filharmonie s dirigentem Jurijem Těmirkanovem po sobotním uvedení slavnéLeningradské symfonie v Obecním domě v rámci festivalu Pražské jaro nabídne dílo Dmitrije Šostakoviče. Orchestr provedeSymfonii č. 5 d moll, která měla premiéru v roce 1937, a s houslistou Julianem Rachlinem Šostakovičův Houslový koncert a moll, který skladatel věnoval proslulému ruskému houslistovi Davidu Oistrachovi. Šostakovič je s Petrohradskou, dříve Leningradskou, filharmonií spojován díky přátelství a úzké spolupráci s legendárním dirigentem Jevgenijem Mravinským, jenž orchestr vedl padesát let. Petrohradská filharmonie ve světové premiéře uvedla celkem osm z patnácti skladatelových symfonií. Julian Rachlin patří k dalším z řady ‘zázračných dětí’ ruské houslové školy, byť ve čtyřech letech emigroval se svou rodinou do Rakouska a trvale se usadil ve Vídni. Ve svých čtrnácti letech se stal nejmladším sólistou v historii, který hrál s Vídeňskými filharmoniky. Spolupracoval s Riccardem Mutim, Bernardem Haitingem, Jamesem Levinem, Zubinem Mehtou, André Previnem a dalšími. Významně se angažuje v charitativních projektech, od roku 2010 je velvyslancem UNICEF.

OperaPLUS.cz

Hana Blažíková a Bach Collegium Japan v Rudolfinu 17.5.2015 čtk


Na festivalu Pražské jaro dnes zazní koncert barokního ansámblu Bach Collegium Japan. V Dvořákově síni Rudolfina se japonský soubor představí s dirigentem Masaakim Suzukim a sopranistkou Hanou Blažíkovou. Proslulý soubor si pro své debutové vystoupení na festivalu vybral program sestávající výlučně z děl Johanna Sebastiana Bacha. Hudba završitele barokní epochy tvoří repertoárové těžiště souboru. Na koncertu zazní Bachovy kantáty Mein Herze schwimmt im Blut, Alles mit Gott und nichts ohn’ ihn a Jauchzet Gott in allen Landen spolu s jeho Koncertem d moll pro dvoje housle, smyčce a basso continuo a Koncertem c moll pro hoboj, housle, smyčce a basso continuo. Absolventka Pražské konzervatoře Hana Blažíková, která na Pražském jaru vystoupí počtvrté, patří ke stálým hostům souboru Bach Collegium Japan. Spolupracovala s ním mimo jiné na kompletním vydání nahrávek Bachových kantát, rozsáhlém projektu, kterému se soubor věnuje již více než dvacet let. „Je jednou z našich nejdůležitějších sólistek,“ podotkl Suzuki. Suzuki patří mezi přední světové znalce a interprety Bachova díla. Vystudoval kompozici a hru na varhany na univerzitě v Tokiu a hru na cembalo a varhany na Sweelinckově konzervatoři v Amsterdamu. Je spoluzakladatelem a hudebním ředitelem Bach Collegium Japan, s nímž pravidelně vystupuje na předních koncertních pódiích v Evropě a Spojených státech a držitelem řady významných ocenění. Vyučuje na univerzitě v americkém Yale. Vokálně-instrumentální soubor Bach Colegium Japan se od svého založení v roce 1990 vypracoval mezi světovou špičku v oblasti autentické interpretace barokní hudby. Mezi jeho nejvýznamnější počiny patří kompletní nahrávka Bachových kantát pro švédskou společnost BIS Records čítající celkem 55 CD nebo nahrávka Bachových motet, za níž soubor v roce 2011 získal mimo jiné cenu BBC Music Magazine Award. Letošní sedmdesátý ročník festivalu Pražské jaro zahájil 12. května provedením


2

Smetanovy Mé vlasti Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Závěr festivalu je 2. a 3. června svěřen Královskému liverpoolskému filharmonickému orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem.

OperaPLUS.cz

Když orchestr dýchá jako jeden. Šostakovičova Leningradská s Petrohradskou filharmonií 17.5.2015


Hana Ehlová

„Nemám v úmyslu znázorňovat válku naturalisticky, líčit dlouze řinčení zbraní, výbuchy granátů a podobně. Pokouším se zobrazit válku emocionálně,“ napsal Dmitrij Šostakovič v programu pro první tři věty svého snad nejznámějšího díla, monumentální Symfonie č. 7 C dur, op. 60, známé též pod přízviskem „Leningradská“. Kompozice, jejíž vznik i následné provedení doprovázela řada dramatických okolností, se ve své době stala symbolem odvahy a vítězství, kterým – s přihlédnutím k faktu, že skladatel při její tvorbě uvažoval „o všech formách teroru, otroctví a zotročení ducha“ – zůstává i dnes, sedmdesát let po ukončení druhé světové války. Toto výročí, které je pomyslným hlavním tématem letošního jubilejního ročníku Pražského jara, v sobotu 16. května připomněli ve Smetanově síni Obecního domu ti nejpovolanější. Petrohradští filharmonikové pod vedením proslulého dirigenta Jurije Těmirkanova, který v čele orchestru stojí úctyhodných šestadvacet let, jsou se Šostakovičovou tvorbou spjati doslova bytostně, což bylo slyšet hned v úvodních taktech rozsáhlého Allegretta. Těžko slovy vystihnout přirozenost, lehkost, jakousi samozřejmost a především specifičnost zvuku, s nímž orchestr nasadil energické hlavní téma expozice, kterým se skladatel snažil vystihnout klidný a šťastný život lidí z doby před válkou. Zářivé a táhlé smyčce, zejména pak housle, jež se v závěru lyrického vedlejším tématu v sólech střídaly s neobvykle měkce znějícími pikolami, po celou dobu udivovaly především neuvěřitelně širokou škálou odstínů, které se zcela přirozeně střídaly spolu s rozdílnými charaktery jednotlivých témat symfonie. Následné téma invaze, nastupující v ostinátním rytmu malého bubínku, přišlo doslova odnikud v tak jemném pianu, že se nikdo z publika neodvážil doslova ani pohnout, aby tuto zvláštní chvíli náhodou nijak nenarušil. Dlouhá gradační plocha vrcholící téměř až ohlušujícím tutti orchestru probíhala pro někoho možná v netypicky klidném, neměnném tempu, které však právě svou statičností přidávalo na působivosti pro Šostakoviče tak typicky kousavé, téměř až směšné melodie, která však ve stále narůstajícím zvuku dokonale vystihla úzkost a atmosféru strachu z toho, co má přijít. Samotný vrchol první věty byl působivým především díky průraznému a čistému zvuku žesťových nástrojů, které ostatně patřily k dominantám celého večera. Druhá věta Moderato poco allegretto přinesla v nostalgickém úvodu mírné zklidnění. Již zmíněné smyčce nasadily ve zcela jiném, lehce zastřeném zvuku, který skvěle dokresloval atmosféru smutku a vzdálených vzpomínek, což je ostatně titul, jímž chtěl skladatel původně druhou větu označit. Tuto zvláštní pochmurnost následně přebrali v krásných, jemně zahraných sólech hoboj a anglický roh, s nimiž skvěle kontrastoval ostrý zvuk klarinetu v rychlejším a dramatičtějším prostředním dílu, k němuž se v repríze přidal temný basklarinet. Hymnické a tklivéAdagio, v němž bylo nutno obdivovat široké, po dynamické stránce úžasně vystavěné fráze, narušil hluk ze zadních řad sálu, kde se pravděpodobně některému z posluchačů udělalo nevolno a musel opustit hlediště. To se pochopitelně může stát a je pouze škoda, že většina posluchačů tento hluk znásobila tím, že se začala otáčet a nastalou situaci šeptem komentovat. Orchestr, který tento ruch musel zcela jistě zaznamenat, však na sobě nedal nic znát a jediným „následkem“ celé situace byl fakt, že došlo – u mě osobně – ke krátkému vytržení ze soustředěného poslechu. Závěrečné Allegro non troppo bylo po všech stránkách skutečným vrcholem celého večera. Napětí, které v závěrečných taktech vyústilo do klimaxu v podobě návratu hlavního tématu první věty zosobňujícího apoteózu vítězství, bylo vystavěno neuvěřitelně promyšleně a nápaditě a postupně kulminovalo v jednotlivých vlnách, které ve velmi jemných nuancích neustále gradovaly. Je obdivuhodné,


3

jakého efektu v rámci celé symfonie dosahoval dirigent za použití tak úsporných gest; po celou dobu dirigoval bez hůlky a kromě těch nejvypjatějších částí navíc pouze jednou rukou. Bylo úžasné sledovat, jak na něj orchestr v – pro pódium Smetanovy síně – neobvykle početném obsazení reaguje a doslova „dýchá“ jako jeden. Následující několikaminutový bouřlivý potlesk hráči odměnili přídavkem v podobě Elgarových orchestrálních Variací na vlastní téma, op. 36, nesoucích podtitul „Enigma“, konkrétně č. 9 „Nimrod“. Hodnocení autorky recenze: 100 % Pražské jaro 2015 Petrohradská filharmonie Dirigent: Jurij Těmirkanov 16. května 2015 Smetanova síň Obecního domu Praha program: Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 7 C dur, op. 60, „Leningradská“

OperaPLUS.cz

Petrohradská filharmonie a Rachlin vzbudili na Pražském jaru nadšení 17.5.2015 čtk


Dlouhotrvající potlesk zaplněného Obecního domu odměnil koncert Petrohradské filharmonie s hostujícím houslistou Julianem Rachlinem v rámci festivalu Pražské jaro. V první polovině programu v podání Rachlina zazněl Koncert a moll pro housle a orchestr, ve druhé části Petrohradská filharmonie nabídla Symfonii č. 5 d moll Dmitrije Šostakoviče. Po sobotním uvedení slavné Leningradské symfoniePetrohradská filharmonie i při svém druhém koncertu na festivalu Pražské jaro provedla dílo Šostakoviče. Ten je s Petrohradskou, dříve Leningradskou, filharmonií spojován díky přátelství a úzké spolupráci s legendárním dirigentem Jevgenijem Mravinským, jenž orchestr vedl padesát let. Stejně jako v sobotu i dnes pozornost posluchačů a části orchestru na chvíli odvedl kolaps posluchačky v hledišti. Rachlin, který patří k dalším z řady ‘zázračných dětí’ ruské houslové školy, byť ve čtyřech letech emigroval se svou rodinou do Rakouska a trvale se usadil ve Vídni, vyvolal svou hrou bouřlivý aplaus. Jako přídavek vděčnému publiku zahrál Třetí sonátu, jejímž autorem je Eugene Ysaÿe. Symfonie č. 5 d moll, která měla premiéru v roce 1937, na pražském jaru zazněla před pěti lety v podání Pittsburského symfonického orchestru pod taktovkou dirigenta Manfreda Honecka. Místy temně znějící dílo vzniklo v důsledku politických čistek v bývalém stalinistickém Sovětském svazu, kdy Šostakovič přišel o řadu přátel a spolupracovníků, kteří byli vězněni, zastřeleni nebo za záhadných okolností zmizeli. „Je to radost vynucená hrozbami. Jako by vás někdo mlátil holí a přitom vám tvrdil, jak je to povznášející, a vy byste se sotva zvedli, odcházeli a mumlali si: ‘Ano, je to veselé, je to povznášející’,“ popsal Šostakovič své pocity při vzniku tohoto díla. Po provedení Symfonie č. 5 d moll dnes Petrohradská filharmonie jako přídavek zahrála Moments musicaux Franze Schuberta. Letošní 70. ročník festivalu Pražské jaro zahájil 12. května 2015 provedením Smetanovy Mé vlasti Symfonický orchestr Severoněmeckého rozhlasu z Hamburku. Závěr festivalu je 2. a 3. června svěřen Královskému liverpoolskému filharmonickému orchestru s šéfdirigentem Vasilijem Petrenkem.


4

OperaPLUS.cz

Rozhlasové narozeniny: stáhněte si Scarlattiho 17.5.2015 čtk


Český rozhlas si v pondělí 18. května připomíná 92. výročí od začátku vysílání. Stanice Vltava a D-dur tak oslaví v tento den narozeniny rozhlasu vysíláním z tzv. city modulu, který na pražské náměstí Republiky před Palladium jako své informační centrum umístil festival Pražské jaro. Součástí živě vysílaného programu od 9.50 do 18.30 hod. bude také představení interaktivního webu stanice D-dur, nazvanéhoScarlatti.cz. Interaktivní web nabízí zdarma stažení mistrovských sonát Domenica Scarlattiho. Jde o první českou nahrávku všech 550 sonát na moderním klavíru. Uvedený web nabízí kromě stahování sonát ve formátu mp3 a flac také možnost navrhovat sonátám názvy a přiřazovat nálady a charakter skladeb. Nahrávky se tak dají jednoduše filtrovat podle vlastních preferencí. Nejlepší názvy sonát redakce vybere a skladby na webu pojmenuje podle nich.

Časopis Harmonie

Mistrovský večer Petrohradské filharmonie na Pražském jaru 17.5.2015

ČasopisHarmonie.cz Pražské jaro

Petr Veber

Petrohradská filharmonie zní jedinečně. Určitě to bude i tím, že ji padesát let vedl Jevgenij Mravinskij a že ji po něm už bezmála třicet let, od svých padesátin, vede jeho někdejší asistent Jurij Těmirkanov. Hostování legendárního orchestru a jeho mezinárodně proslulého šéfdirigenta na letošním Pražském jaru se stalo prvořadou uměleckou událostí. Po sobotním uvedení Leningradské symfonie byl i druhý z večerů, v neděli 17. 5., zasvěcen hudbě Dmitrije Šostakoviče. Asi nikdo jiný na světě ji nezahraje tak jako oni - dokonale, působivě, autenticky. První houslový koncert se sólistou Julianem Rachlinem byl neopakovatelně rozkročen mezi dva póly - nekonečnou kontemplaci a záměrně až zběsile gradovanou virtuozitu. Pátá symfonie potom velmi přesně evokovala tragiku a tlaky doby stalinského absolutismu – předestřela řadu závažných a smutně temných pasáží a vyhnula se budovatelské pompě. Rachlin dokázal dát Šostakovičovu 1. houslovému koncertu parametry světovosti – dílu i jeho interpretaci. Tichými meditacemi bral dech, dokonalou jednoznačností svého tónu a vyzařovanou energií strhl. Skvěle, na samé hranici hratelnosti, prošel dlouhou, složitě strukturovanou a vrstvenou kadencí a stoprocentně angažovaný, soustředěný a bezchybný výsledek z ní přenesl do závěrečné věty. Byla to doslova smršť. Ve stejném duchu absolutní virtuozity ostatně také přidával – jednu z Ysaÿeových sonát, skrumáž technických úskalí a interpretačních fines, přes jasnou obtížnost zahranou neuvěřitelně lehceV Šostakovičova Pátá vyvstala v dané interpretaci jako skvělá a zajímavá, opravdu posvěcená skladba, jako výpověď o své době i jako kompoziční klenot. Beethoven či Brahms v jejím sousedství coby symfonici blednou: tolik je přítomno krásy, proměn a moderní sdělnosti, tolik je v ní potenciálu posluchačského uspokojení, že je logické vidět toto dílo jako skutečnou klasiku, překonávající svou kompoziční a výrazovou mohutností relativně krotké klasicistní a romantické dědictví. V tomto díle je bezedná hloubka i těžce vykoupené směřování k pozitivnosti, invenční melodika a skvělá instrumentace, má uspokojivé proporce, ohromující gradace. A umožňuje i přes veškerou modernost kouzla s klasickými hudebními parametry. Málokterý orchestr dovede pracovat s dynamikou tak, jak jsme tento večer slyšeli. Málokterý orchestr má tak temný, přitom čistý a zřetelný zvuk. Bylo potěšením uvědomovat si, jak zůstávají transparentní nástrojové skupiny, zvuková pásma a překrývající se plochy, jak zřetelné jsou motivy a vrstvy, ale i to, jak promyšlená je agogika a jak využita je architektura skladby pro ozřejmění jejího významu a poselství. Je to především jistě výsledek upevnění dirigentovy koncepce a zažitosti interpretace. U takovéto repertoárové stálice svého tělesa může Těmirkanov dirigovat při koncertě na mnoha místech dokonce jen neznatelnými pohyby, připomínat potřebné proměny jen malými náznaky. Připomíná tím jednu stránku umění jinak mnohem temperamentnějšího Leonarda Bernsteina - jeho ovládání orchestru prsty, rameny a očima. Těmirkanov nepoužívá taktovku a má úsporné až minimalistické gesto, aniž by to však bylo projevem věku – má tak detailně nazkoušeno a je s tělesem tak sžitý, že


5

si to prostě může dovolit. Symfonie má překvapivě zdrženlivou první větu, brilantní krátké scherzo, úžasně hlubokou pomalou větu a skvěle budované finále. Vyzněla jako charakteristický doklad toho, že Šostakovič je jedním z největších autorů hudby 20. století, i toho, že se jeho odkaz definitivně usazuje ve zlatém fondu. Umění spočívá i ve výběru přídavků. Zdálo by se, že po Leningradské symfonii nelze rozhodně nic přidat, a přece pozitivně a smírně laděný úryvek z variací Enigma Edwarda Elgara vyzněl v sobotu v závěru prvního večera dobře. Stejně tak v neděli: co zahrají petrohradští po Páté symfoniiV? - Schubert, Moments musicaux č. 3 ve smyčcovém aranžmá – a byla to v rozkošně volném tempu kabinetní ukázka nejnádhernější možné artikulace v nejjemnější možné dynamice, mimořádně citlivě zvolená miniatura. Mistrovský večer.

České noviny

Hana Blažíková se věnuje klasické i rockové hudbě 17.5.2015 čtk

Českénoviny.cz Pražské jaro

Praha - Sopranistka Hana Blažíková je sice hvězdou v interpretaci středověké, renesanční a barokní hudby, ale stejně tak má ráda i rockovou muziku. Zpěvačka a hráčka na gotickou harfu do loňského roku působila jako baskytaristka v kapele Stillknox a rockové muzice se věnuje stále. Dnes večer však vystoupí s japonským souborem Bach Collegium Japan a dirigentem Masaakim Suzukim na festivalu Pražské jaro s programem sestaveným z děl Johanna Sebastiana Bacha. "Pro mě je hudba důležitá všeobecně. Nedělám velké rozdíly, jestli se jedná o hudbu barokní, romantickou, středověkou nebo hudbu rockovou. Já jsem vyrůstala v prostředí, kde se poslouchala spíše hudba rocková, hodně šedesátá léta a tak dále. Takže ji mám pod kůží úplně stejně jako hudbu klasickou," řekla dnes ČTK Blažíková. Absolventka Pražské konzervatoře, která na Pražském jaru vystoupí počtvrté, patří ke stálým hostům souboru Bach Collegium Japan. Spolupracovala s ním mimo jiné na kompletním vydání nahrávek Bachových kantát, rozsáhlém projektu, kterému se soubor věnuje déle než dvacet let. "Je to poprvé, co hrajeme v Praze, a jsem rád, že poznám rodné město Hanky, která je jedním z nejdůležitěších hostujících členů našeho souboru," uvedl na dnešním setkání s novináři Suzuki. Na koncertu zazní Bachovy kantáty Mein Herze schwimmt im Blut, Alles mit Gott und nichts ohn’ ihn a Jauchzet Gott in allen Landen spolu s jeho Koncertem d moll pro dvoje housle, smyčce a basso continuo a Koncertem c moll pro hoboj, housle, smyčce a basso continuo. "Dnešní vystoupení je pro mě velmi důležité, protože se poprvé v Česku představím s ansámblem, se kterým vystupuju po celém světě a s nímž jsem natočila množství nahrávek," řekla Blažíková. Umělkyně studovala ve třídě profesora Jiřího Kotouče. Zaměřuje se převážně na interpretaci renesanční, barokní a středověké hudby a pravidelně spolupracuje s předními českými i světovými orchestry. Vystupovala na mnoha mezinárodních festivalech, jako jsou Oude Muziek Utrecht nebo Arts Festival Hong Kong. K lásce k hudbě ji přivedl nedávno zesnulý Pavel Jurkovič, který byl jejím učitelem na základní škole. "Byl to právě on, kdo mě jako první ukázal krásu středověké a renesanční hudby. Když strávíte dětství hraním a zpíváním skladeb z nejstarších evropských pramenů, tak se ta hudba ve vás uhnízdí a stane se pro vás naprosto přirozenou," řekla Blažíková.


6

Přehled zpráv Pražské jaro spojí houslistu Rachlina s Petrohradskou filharmonií OperaPLUS.cz Pražské jaro

Recommend Documents