Přehled zpráv. Kuba a její revoluce Respekt ~ str. 69 ~ eseje

Přehled zpráv Válka na konci světa..............................................................................................................................................4 10.8.2009 Respekt ~ str. 10 ~ Krátce

Kuba a její revoluce ...............................................................................................................................................4 16.2.2009 Respekt ~ str. 69 ~ eseje

ŠEST LET V ZAJETÍ ...............................................................................................................................................7 17.7.2008 Instinkt ~ str. 70 ~ Portrét MARTIN VALEŠ i

Odraz ode dna ........................................................................................................................................................9 14.7.2008 Respekt ~ str. 32 ~ Svět Jiří Sobota

Osvobozená Ingrid Betancourtová ....................................................................................................................10 7.7.2008 Respekt ~ str. 08 ~ aktuality

Smolný měsíc povstalců .....................................................................................................................................11 12.6.2008 Reflex ~ str. 14 ~ Reflexe BOHUMIL PEČINKA JAKUB SZÁNTÓ

Obchodník se smrtí .............................................................................................................................................12 30.4.2008 Reflex ~ str. 14 ~ Reflexe JAKUB SZÁNTÓ BOHUMIL PEČINKA

Co ví obchodník se smrtí? ..................................................................................................................................13 25.3.2008 Respekt ~ str. 34 ~ Svět Alexandre Gajdamacký

Zastavte úniky dat................................................................................................................................................15 10.3.2008 Respekt ~ str. 12 ~ Z kraje

Guerilla v pyžamu ................................................................................................................................................16 10.3.2008 Respekt ~ str. 30 ~ Svět Markéta Pilátová

Uribeho cesta do Evropy ....................................................................................................................................18 28.1.2008 Respekt ~ str. 07 ~

Jak spřátelená guerilla vypálila Chávezovi rybník ...........................................................................................19 7.1.2008 Respekt ~ str. 33 ~ Svět Markéta Pilátová

Ukončení jednání s kolumbijskými FARC .........................................................................................................20 26.11.2007 Respekt ~ str. 07 ~ Krátce

Plné znění zpráv

1 © 2010 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

LESNÍ NÁROD VSTUPUJE DO CIVILIZACE -A ZTRÁCÍ SE V NÍ .....................................................................20 21.11.2007 Geo ~ str. 64 ~ Geoskop Roland Schulz

KOKAIN MARLBORO LIGHT...............................................................................................................................25 20.9.2007 Reflex ~ str. 92 ~ Svět STANISLAV ŠKODA

Vraťte mi syna!.....................................................................................................................................................27 6.9.2007 Reflex ~ str. 14 ~ Reflexe BOHUMIL PEČINKA STANISLAV ŠKODA

Země tisíců rukojmích .........................................................................................................................................29 9.7.2007 Respekt ~ str. 09 ~ Zahraničí Markéta Pilátová

Děti – nejkrutější vojáci .......................................................................................................................................30 22.2.2007 Reflex ~ str. 14 ~ Reflexe BOHUMIL PEČINKA JAKUB SZÁNTÓ

CONTRABAN ANDO ............................................................................................................................................31 9.11.2006 Reflex ~ str. 34 ~ Reportáž JAN SOCHOR

GANG, KTERÝ ZNÁ HRANICE ............................................................................................................................33 29.6.2006 Reflex ~ str. 34 ~ Problém JAN GEBERT

BŮH NÁM ODPUSŤ ..............................................................................................................................................35 25.5.2006 Reflex ~ str. 84 ~ Reportáž JAN SOCHOR

Vstávají noví diktátoři..........................................................................................................................................37 10.4.2006 Respekt ~ str. 11 ~ Zahraničí Markéta Pilátová

Jeden svět, jeden smysl......................................................................................................................................39 2.3.2006 Reflex ~ str. 02 ~ Ex - Servisex



Spojí-li se čert s rohatým ....................................................................................................................................41 15.8.2005 Respekt ~ str. 10 ~ Zahraničí José Noguera

Kolumbie - Neuvěřitelný Homo Pater ................................................................................................................42 11.7.2005 Respekt ~ str. 23 ~ Scéna Markéta Pilátová



Nové Evity přicházejí ...........................................................................................................................................43 23.5.2005 Respekt ~ str. 10 ~ Zahraničí Markéta Pilátová

V BOGOTĚ ............................................................................................................................................................44 4.3.2004 Reflex ~ str. 44 ~ Na vandru ZAZNAMENAL JAN ZVELEBIL

Nová aliance teroru..............................................................................................................................................46 13.3.2003 Reflex ~ str. 14 ~ Reflexe TEXT JAKUB SZÁNTÓ

Z minulého týdne .................................................................................................................................................48 16.12.2002 Respekt ~ str. 12 ~ Zahraničí

Uribe plní slib .......................................................................................................................................................48 19.8.2002 Respekt ~ str. 12 ~ Zahraničí Robert F. Lamberg, Buenos Aires

Kolumbie našla svého chlapa ............................................................................................................................49 17.6.2002 Respekt ~ str. 11 ~ Zahraničí Robert F. Lamberg, Buenos Aires

Teroristé a fair play..............................................................................................................................................51 11.3.2002 Respekt ~ str. 12 ~ Zahraničí ZBYNĚK PETRÁČEK



Plné znění zpráv Válka na konci světa 10.8.2009

Respekt

str. 10

Krátce

Venezuelský prezident Hugo Chávez zmrazil diplomatické a obchodní kontakty se sousední Kolumbií a pohrozil, že Latinské Americe hrozí ozbrojený konflikt. Chávez tak reagoval na obvinění Kolumbijců, že Venezuela dodává zbraně marxistické guerille FARC, a na informaci, že Kolumbie nabídla své základny vojákům Spojených států. Kolumbijská vláda našla v obsazených táborech FARC protiraketové střely, které již dříve prodalo Švédsko venezuelské armádě. Švédové prodej zbraní Venezuele potvrdili. *** Vývoj nezamestnanosti v USA ZDROJ: THE ECONOMIST Foto autor| foto globe media / reuters

Kuba a její revoluce 16.2.2009

Respekt

str. 69

eseje

Stručné dějiny země, která čeká na lepší budoucnost Jak můžeme říci „toto je naše vlast“, když v naší vlasti nemáme nic. Je to moje vlast. Ale nedává mi nic, moje vlast mě neudrží při životě, ve své vlasti strádám k smrti. To není žádná vlast! To může být vlast jen pro pár vybraných, ale není to vlast pro lidi. (Aplaus.) Fidel Alejandro Castro Ruz, Camagüey, 4. ledna 1959 Před padesáti lety, 1. ledna 1959, se Kuba, ne zas až tak malý karibský ostrov o rozloze 114 000 čtverečních kilometrů (větší než Belgie, Nizozemsko a Dánsko dohromady), tehdy s populací šest milionů lidí a dnes jedenáct milionů, objevila na titulních stranách světových novin ve velmi nadějném kontextu. Diktátor Fulgencio Batista, drsný militantní muž s pověstí zkorumpovaného vládce, který uzurpoval moc v zemi od roku 1952, utekl z ostrova v důsledku státního převratu. V zemi působila strana. Diktátor Batista byl poražen partyzánským hnutím vedeným mladým právníkem Fidelem Castrem a pestrou skupinou neoficiálních vousatých bojovníků, kteří pro média i lidovou představivost byli přitažliví ze dvou důvodů: poskytli velmi přesvědčivé obrazy a základní příběh o dobrých, kteří bojují proti špatným. Celý svět, včetně většiny Kubánců, se domníval, že v zemi zvítězila silou hrdinství a oběti spravedlnost. Od té doby uplynulo padesát let a revoluční vláda z roku 1959 je stále u moci a je vedena doslova stejnými lidmi, kteří organizovali povstání proti Batistovi a potom vytvořili komunistickou diktaturu. Toto je v moderní politické historii bezprecedentní situace. Dvě třetiny lidí na světě se narodily poté, co bratři Fidel a Raúl Castrovi uchopili moc na Kubě. Od té doby se v Bílém domě vystřídalo jedenáct prezidentů Spojených států, včetně nástupu Baracka Obamy. Je pravda, že v Latinské Americe se vyskytovaly dlouhé diktatury, ale žádná netrvala tak dlouho. Batistův pád a útěk v roce 1959 byl výjimečnou, avšak nikoli ojedinělou událostí v násilné historii Kuby. V srpnu 1933, o 26 let dříve, uprchl ze země další vojenský diktátor generál Gerardo Machado po krvavé ozbrojené revoluci organizované studenty a příslušníky střední třídy, k nimž se nakonec připojila armáda. A právě v žáru těchto událostí a na vlně této revoluce se jako meteor objevil Fulgencio Batista. Z mladého seržanta a špatného stenografa, chudáka a míšence vyrostl napřed v plukovníka a posléze v generála a „silného vůdce“ republiky až do roku 1944, kdy předal mírově moc a umožnil dvě za sebou následující sociálnědemokratické vlády.



Ale 10. března 1952, krátce před volbami, které byly na ten rok vypsány, Batista inscenoval druhý vojenský převrat ve svém životě a přerušil demokratickou cestu svého národa. Nedlouho poté začalo hnutí odporu s cílem odstranit jej od moci, podobající se hnutí proti Machadovi před čtvrt stoletím: teroristické útoky, nájezdy na kasárna, vraždy armádních důstojníků, politická spiknutí a tvrdá kritika vlády prostřednictvím médií. Na to vše Batistův režim odpovídal selektivním vražděním, mučením zadržených, sporadickou cenzurou a pronásledováním kritických novinářů a politiků. V tomto napjatém čase se objevil Fidel Castro jako jeden z vůdců odboje. Poprvé o sobě dal vědět neúspěšným útokem na armádní kasárna Moncada 26. června 1953, potom strávil dva roky ve vězení a krátký čas v exilu v Mexiku, odtud se vrátil zpět na ostrov a založil guerillové hnutí. Kdo byl Fidel Castro? Byl to mladý, temperamentní a charismatický právník, který byl koncem čtyřicátých let v době demokratické éry na Kubě obviněn z politických zločinů a pokusů o vraždu, avšak nikdy nebyl u soudu usvědčen. Bylo o něm známo, že je radikální a odvážný a že dokáže zastrašit své zastánce i odpůrce, což mu umožnilo stát se nejviditelnějším vůdcem opozice. Smrtelnou ránu Batistovu režimu však zasadila ztráta podpory Spojených států stejně jako v roce 1933 v případě Machadově. V dubnu 1958 republikánská vláda Dwighta D. Eisenhowera, přitlačená účinnou kampaní kubánského exilu, vyhlásila embargo na dovoz zbraní Batistově vládě, které ho mělo přimět k hledání politického řešení války, která v zemi propukla. Avšak následky byly jiné. Místo mírového řešení konfliktu Washington vyprovokoval nebo akceleroval triumf rebelů. Šéf kubánských ozbrojených sil si správně vyložil, že Batista ztratil přízeň „los americanos“, a pochopil, že režim je odsouzen k smrti. A tak začal konspirovat a navazovat tajné kontakty s Fidelem Castrem. Batista se o tom dozvěděl a v přesvědčení, že je obklopen zrádci, se rozhodl uprchnout z Kuby stejně jako generál Machado v roce 1933, důvody byly v podstatě stejné. V době, kdy Batista prchal, měl stále ještě pod svou kontrolou 90 procent ozbrojených sil a 95 procent území. Ale on a jeho vláda byli vážně a nenapravitelně demoralizováni. Proto přišli o moc. Na cestě ke komunismu Jakmile byla obsazena budova vlády, Fidel Castro začal Kubáncům i světu ukazovat, co je zač. Revoluce byla údajně provedena proto, aby navrátila demokracii a individuální svobody garantované ústavou z roku 1940, kterou Batista porušoval. Avšak Fidel Castro, který opakovaně prohlašoval, že není komunista, začal okamžitě konfiskovat národní a zahraniční podniky, přidal se k Sovětům, s velkou vehemencí se obořil na Spojené státy a bez náhrady znárodnil majetek místních i zahraničních společností (z nichž většina patřila Američanům a Španělům), ovládl sdělovací prostředky a školy, zahájil boj proti katolické církvi a zavedl vládu jedné strany. Proč to udělal? Již od svých univerzitních let si Fidel Castro vypěstoval hlubokou sympatii ke komunistickým myšlenkám a bezbřehou nenávist ke Spojeným státům. Toto jeho směřování ještě posílilo poté, když se v Mexiku v roce 1956 setkal s argentinským rodákem Ernestem Guevarou, známým jako Che, který byl rovněž přesvědčeným komunistou a z hlediska doktríny ještě tvrdším marxistou než Fidel. Tito dva byli navíc povzbuzováni Raúlem Castrem, Fidelovým mladším bratrem, který byl ve spojení s kubánskou komunistickou mládeží od roku 1953, ale o teoretický marxismus se příliš nezajímal. Jak Fidel Castro a hrstka jeho fanatických následovníků přivedla Kubánce k marxisticko-leninské diktatuře a vtáhla celou zemi do sovětské sféry, i když komunismus byl pro tuto společnost těžko stravitelný a ve volbách nikdy nezískal ani pětiprocentní podporu? Kubánci neměli vřelé sympatie ke komunismu, necítili však ani velkou úctu k republikánským institucím, možná proto, že tradiční politická třída jen velmi málo respekto› vala vládu práva. S jistou hrdostí se Kubánci nazývali revolucionáři a netrpělivě čekali na správného vůdce, který obklopen svými následovníky založí v zemi království spravedlnosti a rovnosti. Tím mesiášem byl Fidel Castro a jeho apoštolové byli vousatí muži, kteří jej následovali, a tak se velká část společnosti vydala do jeho rukou, aniž zvažovala následky své slepé víry v uctívaný idol. V prvních letech došlo přirozeně k velkému lidovému odporu vůči nastolení komunismu na Kubě, rolnickým povstáním vedeným guerillami, které bojovaly už proti Batistovi, invazi z exilu v dubnu 1961 sponzorované Spojenými státy (asi 1500 mužů se vylodilo v zátoce Sviní na jižní Kubě, byli však poraženi během 48 hodin). Fidel Castro udeřil železnou pěstí, drakonickými zákony, mnoha salvami popravčích čet, s ohromným odhodláním a s ohromným množstvím sovětských zbraní. Překonal tyto počáteční potíže, zmocnil se výrobního aparátu a uvěznil nebo vyhnal většinu svých odpůrců, zlikvidoval opozici a konsolidoval diktaturu. V polovině sedmdesátých let, více než dvacet let po vítězství revoluce, zůstalo za mřížemi přes 40 000 politických vězňů, bylo popraveno asi 7000 lidí a více než milion lidí odešlo do exilu. Nic z toho by samozřejmě nebylo možné bez sovětské pomoci. Moskva viděla v kubánské revoluci příležitost získat spojence jen několik kilometrů od Spojených států, což znamenalo v poměrech studené války pro Kreml velkou výhodu. A tak vedle vyzbrojení a vycvičení kubánských ozbrojených sil vyslala Moskva na ostrov v roce 1961 kolem 40 000 vojáků a důstojníků a tajně zde umístila nukleární rakety schopné zničit největší města Spojených států během několika minut.



Když byly tyto rakety v říjnu 1962 objeveny americkou zpravodajskou službou, vláda Johna F. Kennedyho vyhlásila námořní blokádu Kuby a požádala Moskvu, aby své zbraně stáhla. Tomuto požadavku se nakonec podřídil Nikita S. Chruščov, tehdejší předseda Nejvyššího sovětu. Avšak v rámci vyjednávání, která ukončila tuto nebezpečnou krizi, se Bílý dům zavázal, že sám nepodnikne invazi na Kubu a ani nedopustí, aby to provedla jiná země Latinské Ameriky. Zatímco neúspěšná invaze v zátoce Sviní v dubnu 1961 ukončila kubánský ozbrojený odpor vůči komunismu, dohoda Kennedyho a Chruščova z roku 1961 v podstatě zajistila, že Spojené státy nebudou usilovat o násilné zničení Castrovy vlády. Od té doby nebyla kubánská vláda v budování komunistické společnosti bez opozice v ničem omezována. Vytvoření komunistické společnosti V říjnu roku 1960 byly zkonfiskovány a zestátněny všechny střední a velké podniky. Tehdy začalo skutečné budování komunismu, státu, který kontroloval většinu výrobních prostředků. Téměř veškeré vlastnictví půdy skončilo v rukou vlády, což mělo z Kuby vytvořit ještě větší impérium vyrábějící cukr. Totéž se stalo i v oblasti obchodní a průmyslové. V roce 1959 se na Kubě vyrábělo asi 10 000 druhů výrobků a v zemi existovala silná soukromá obchodní struktura. Všechny tyto společnosti však zkonfiskoval stát a byla vyhlášena nucená industrializace venkova. Kuba přeskočila Marxovy zásady a začala budovat komunismus bez toho, aniž by prošla stadiem vyspělého kapitalismu. Jak? Dělo se tak pod vedením Fidela Castra a Che Guevary s revolučním cílem vytvořit nového člověka, který je řízen emocemi, nikoli ekonomickými zájmy. Důsledky těchto improvizovaných plánů, z nichž většina se zakládala na horečnatých fantaziích Fidela Castra, znamenaly finanční bankrot, podstatné snížení schopnosti Kubánců nakupovat zboží a selhání toho, čemu se říkalo revoluční idealismus. Od počátku roku 1970 došlo k totální sovětizaci kubánského modelu vedení, byla to jen kopie toho, co se dělo v Moskvě. Vysvětlení, které se tenkrát předkládalo, znělo, že éra „charismatické vlády jedné osobnosti“ skončila a začala éra stranou řízeného institučního pragmatismu. Ve skutečnosti k tomu nikdy nedošlo, poněvadž Fidel si udržel všechny mocenské páky pevně ve svých rukou. Je paradoxem, že ekonomická pohroma, kterou revoluce způsobila, vládě nebránila v programové snaze nastolit podobné režimy v dalších zemích. V podstatě všechny země Latinské Ameriky s výjimkou Mexika, ať už byly diktaturami či demokraciemi, zažily přímou či nepřímou kubánskou vojenskou intervenci a Kuba se stala útočištěm guerillových a podvratných sil ze všech částí světa, mezi jinými teroristů baskické ETA, uruguayských tupamaros, argentinských montoneros, portorikánských macheteros a narkoteroristů kolumbijské FARC. V této atmosféře avanturismu a násilí zahynul Che Guevara v roce 1967 v Bolívii, který se jen několik let předtím pokoušel založit guerillové skupiny v Kongu. Důsledky komunismu V ekonomické oblasti způsobilo zavedení komunismu obrovskou katastrofu. Kuba postupně přestala být jednou z nejlépe prosperujících zemí Latinské Ameriky a stala se jednou z nejchudších a nejméně produktivních zemí, i když se jí po třicet let dostávalo masivních sovětských dotací odhadovaných na něco přes 100 miliard dolarů. Důsledkem byl pokles kvality života Kubánců a citelné poškození životních podmínek v pěti základních potřebách moderní společnosti: dostupnosti a kvalitě potravin, bydlení, pitné vody, komunikací a dopravy. Univerzitní vzdělání vygenerovalo veliké množství absolventů vysokých škol, asi 800 000, včetně 65 000 lékařů a tisíců inženýrů, což Kubu povýšilo na zemi s největším lidským kapitálem v Latinské Americe vzhledem k počtu obyvatel. Avšak to jen zvyšovalo frustraci lidí, kteří zjišťovali, že vzdělání a osobní snaha nepřinášejí lepší životní standard, protože běžný plat vysokoškolsky vzdělaného člověka činí 25 dolarů měsíčně. Při všeobecné bídě, v níž Kubánci žijí, s pokračujícím přídělovým systémem a nedostatkem všeho má tato země rozvinutý zdravotní systém většinou zajišťovaný schopnými lékaři. Tento fakt dosvědčují vysoké ukazatele porodnosti a délky života. Je však zoufalé, že tato zdravotní struktura trpí téměř úplným nedostatkem léků, zařízení a materiálu, a to v takové míře, že si pacient často musí do nemocnice vzít své vlastní pokrývky. Na operačních sálech je nedostatkovým zbožím mýdlo a šicí potřeby a rovněž anestetik se nedostává. Sport by mohl být oblastí, kde by revoluce sklízela své nejlepší plody. Žádná jiná země Latinské Ameriky neposbírala v mezinárodních soutěžích tolik medailí jako Kuba. Avšak spolu s tímto nepopiratelným faktem je zde i nepopiratelné působení státu, který si přivlastňuje vůli i život svých atletů, zakazuje jim cestovat do ciziny a budovat vlastní profesionální kariéru. To způsobilo i groteskní situaci, kdy hráči baseballu prchali z Kuby na voru, aby mohli v cizině rozvíjet svůj sportovní potenciál. Pokud je konečná bilance půl století kubánského komunismu tak negativní, jak se jeví v tomto článku, proč je režim bratrů Castrů jedním z mála, který přežil debakl Sovětského svazu a jeho satelitů, i když tato událost znamenala v roce 1991 konec tučných sovětských dotací, tehdy odhadovaných na pět miliard dolarů ročně, a náhlý propad spotřeby Kubánců o 40 procent?



Režim přežil, protože Fidel a Raúl Castrové nedopustili ani nejmenší skulinku, která by mohla ohrozit jejich kontrolu nad každou institucí a mocenskou organizací, podobně jako je tomu v Severní Koreji, v zemi, která nikdy nemodifikovala svůj v zásadě stalinistický model a nikdy neprovedla podstatné změny. Na Kubě není prostor pro žádnou organizovanou odlišnost v žádné mocenské oblasti. Žádný funkcionář nemůže vyjádřit odlišný názor bez postihu: následuje okamžité sesazení a v nejlepším případě vyloučení ze společnosti. Postkomunismus V každém případě je velmi pravděpodobné, že komunismus na Kubě skončí s bratry Castrovými. Proč? Jsou pro to čtyři základní důvody: Protože na Kubě není žádný dědic k převzetí moci a systémové instituce – tedy strana a parlament – jsou už jen prázdné skořepiny postrádající jakýkoli prvek legitimity, který by jim umožnil uplatňovat autoritu způsobem přijatelným pro celou společnost a vlastní mocenskou strukturu. Protože mocenská struktura už nevěří v systém, což opakovaně potvrzují odpadlíci z nejvyšších vrstev nebo příbuzní vůdců, kteří opustili zemi. Půl století neúspěchu je příliš dlouhá doba na to, aby i polointeligentní člověk zůstal věrný totální zkáze. Po zániku Sovětského svazu a po konverzi Číny v divoký kapitalismus řízený jednou stranou přestal být komunismus v současném světě uskutečnitelnou možností. Kuba nemůže být marxisticko-leninskou výjimkou stále. Protože Kubánci vědí, že z krize existuje východisko. Vědí, že ve chvíli, kdy dojde ke změně, země obdrží štědrou podporu od Spojených států a dalších demokratických zemí, což společnosti přinese velmi rychle pozitivní změny. Rekonstrukce Kuby nebude jednoduchá, podobně jako v evropských zemích, které opustily komunismus. Ale infuze ekonomického kapitálu ve spojení s podstatným lidským kapitálem, který na ostrově je, slibuje po změně systému Kubáncům dobrou budoucnost, pokud dosáhnou potřebného politického uklidnění. Až bude toho bodu dosaženo, bude se zdát téměř nevysvětlitelné, že to mohlo trvat padesát let, že celé tři generace Kubánců prožily své životy v pekle omylů, diktatury a nesmyslné kubánské revoluce. *** Kuba se stala útočištěm guerillových a podvratných sil ze všech částí světa. Carlos Alberto Montaner (1943) je politický analytik. Narodil se v Havaně a z Kuby odešel po socialistické revoluci v roce 1959. Po ukončení magisterského studia na University of Miami přednášel literaturu Latinské Ameriky na Meziamerické univerzitě v Puerto Ricu (1966–1970). Od roku 1970 žije v Madridu, kde v roce 1972 založil nakladatelství Editorial Playor a v roce 1990 exilovou skupinu Kubánská liberální unie. Je autorem řady knih o latinskoamerické a mezinárodní politice. Komunismus pravděpodobně skončí s bratry Castrovými. Foto autor| foto profimedia.cz

ŠEST LET V ZAJETÍ 17.7.2008

Instinkt str. 70 MARTIN VALEŠ i

Portrét

Ingrid Betancourt Dříve byla známá jako provokující mladá politička s vysokými ambicemi, ale malým pochopením pro kolumbijskou realitu. Díky své horlivosti a ideálům ztratila přes šest let života, ale zajetí a hlavně osvobození ji proslavilo všude ve světě. Teď je odhodlaná se do politiky pustit zase naplno. Od dětství měla předpoklady stát se osobností. Otec Gabriel Betancourt působil v UNESCO i jako poradce J. F. Kennedyho a byl prototypem latinskoamerické smetánky. Vzal si kolumbijskou královnu krásy Yolandu Pulecio, jež svou slávu využívala k ochraně sirotků, boji proti chudobě a násilí. Žili střídavě v Bogotě a Paříži a obě jejich dcery, Astrid a Ingrid, vyrůstaly dvojjazyčně. V Paříži pořádala rodina časté večírky pro špičky pompidouovské politiky i umělce, jako byl Pablo Neruda či Gabriel García Márquez. Dívky se rády schovávaly pod klavírem a poslouchaly diskuse, prý už od deseti let byla Ingrid nakažena virem politiky. Plné znění zpráv


Maturitu složila na francouzském lyceu v Bogotě a vrátila se do Paříže studovat Institut politických studií, kde se spřátelila s učitelem Dominiquem de Villepinem, pozdějším francouzským premiérem, a poznala zde i budoucího manžela, Fabrice Delloye. V roce 1983 byla svatba a Ingrid následovala Fabrice na diplomatických misích do Ekvádoru, na Seychely a do Los Angeles. Mají dvě děti, ale stejně jako matka nevydržela dlouho ani jako pouhá manželka diplomata. Kondom proti korupci Politika ji lákala stále víc, ale až v nové roli začala doopravdy poznávat kolumbijskou realitu. Doposud žila v aristokratickém prostředí, prakticky izolovaná od krutých poměrů v zemi – drogové kartely, guerillové oddíly, únosy, atentáty, to vše znala do bezmála třiceti let jen zprostředkovaně. Cítila, že musí pomoci nejchudším, kteří se nejčastěji chytají do spirály násilí a organizovaného zločinu. Podobně jako její matka i Ingrid učinila rozhodnutí – opustila kvůli politice manžela. Počátky byly tvrdé, mnozí se jí vysmívali jako naivní teoretičce ze zlaté klícky, musela sveřepě bojovat. Šokovala hned neotřelou kampaní: řidičům čekajícím na zelenou rozdávala prezervativy – „Já budu váš kondom proti korupci.“ Když se jala v televizi vyjmenovávat zkorumpované politiky, rázem ji začali brát vážně skutečně všichni – téhož večera jí někdo hrozil smrtí. Nebojácnost se vyplatila, Betancourt byla zvolena poslankyní, ale do konzervativního kolumbijského prostředí jako polocizinka příliš nezapadla. Dál musela vést provokativní kampaň a namířila prstem na místo nejvyšší: nově zvoleného prezidenta Ernesto Samperu obvinila, že je spojený s drogovým kartelem Cali. Zakrátko poznala moc mafie a po výhrůžkách raději své děti poslala za otcem na Nový Zéland. S novým manželem Juanem Carlosem Lecomptem se znovu dokázala postavit na nohy. Založila novou politickou stranu Zelený kyslík a stala se senátorkou. A opět se nebála kontroverzního jednání. Když všichni odsuzovali marxistické povstalce z Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia (FARC), ona se s nimi snažila jednat. Ochotu k dialogu ale přecenila. Chuť svobody V únoru 2002, v rámci své vlastní prezidentské kampaně, se rozhodla agitovat i na jihu Kolumbie, ovládaném rebely. Nedbala varování ze všech stran a hned první hlídka FARC, trochu překvapená, známou političku zajala. Následovala nelidská muka, celé dny a noci v okovech, bez léků i kontaktu se světem. Celých šest let věděla Betancourt jen málo o světě a svět ještě méně o ní; věznitelé uvolnili pouze dvě videa dokazující, že je naživu, avšak ve špatné kondici. Při životě ji držely útržky zpráv, které se k ní od příbuzných složitě dostávaly. Politických rukojmí měly a mají FARC desítky, ovšem jen Betancourt měla známé po celém světě. Ale jednání se neposouvala, nepomohlo prostřednictví Francie, Švýcarska ani venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Vysvobození přišlo až začátkem letošního července díky spolupráci kolumbijské, francouzské a americké vlády, samozřejmě s přispěním tajných služeb a elitních vojenských jednotek. Kolumbijská armáda využila špatné organizace FARC, pronikla do jejího vedení a povstalcům namluvila, že jejich vrchní velitel chce Betancourt a další zajatce vidět osobně. Začaly několikadenní tajné manévry, které vyvrcholily druhým „únosem“: nic netušící zajatci nastoupili do vrtulníku, kde se dozvěděli, že jsou volní. Betancourt hned po návratu do Francie vyzařovala opět svou energii, šťastná ze shledání po letech. A pomalu se začíná vracet do reality. Vyhlídky na budoucnost jsou rozporuplné – druhý manžel se vyjádřil, že soužití nedává velké naděje, naopak velké šance bude mít zajisté v politice, ať už kolumbijské, nebo mezinárodní. Prozatím naznačila odhodlání znovu kandidovat v prezidentských volbách, ale ani to nemusí být konečná stanice. Zkušeností má dost a zápalu podle všeho také. INGRID BETANCOURT ? 25. prosince 1961 v Bogotě, Kolumbie N vyrůstala v Paříži, kde vystudovala Institut politických studií N v 90. letech byla poslankyní a senátorkou 2002 kandidovala na prezidentský úřad 23. února 2002 – 2. července 2008 v zajetí marxistických povstalců z Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia N je podruhé vdaná, z prvního manželství má dceru Melanii (1985) a syna Lorenza (1988) Foto popis| Zase spolu. Po propuštění si padla do náručí s dcerou Melanii a synem Lorenzem. Foto popis| Život ve strachu. Vězněná politička na snímku z roku 2007. Foto popis| Řád čestné legie. Prezident Sarkozy ocenil její statečnost. Foto autor| FOTO: REUTERS



Odraz ode dna 14.7.2008

Respekt str. 32 Jiří Sobota

Svět

Ingrid Betancourtová je na svobodě. Kolumbie po letech chaosu vidí světlo na konci tunelu. Teď se potřebuje vyrovnat se svým zachráncem. Nejoblíbenější politik světa žije na severu Latinské Ameriky. Kolumbijský prezident Álvaro Uribe má v tuto chvíli podporu 91 procent obyvatelstva, ale o mnoho hůře by na tom nebyl, ani kdyby na počátku července jeho armáda pomocí dokonalé lsti neosvobodila ze šestiletého zajetí bývalou prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourtovou. Spolu s ní si elitní kolumbijští vojáci v převleku za venezuelské novináře, mezinárodní humanitární pracovníky a v tričkách s portréty Che Guevary „vyzvedli“ z tropické džungle čtrnáct dalších rukojmích levicové guerilly Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), mezi nimi tři Američany. Štěstí patnácti klíčových zajatců levicové guerilly je však jenom poslední epizodou v urputné snaze šestapadesátiletého prezidenta udělat z Kolumbie zase „normální“ zemi. Když totiž bývalý právník z Medellína a pozdější guvernér provincie Antioquia nastupoval v roce 2002 do úřadu, vypadala Kolumbie ještě stále ze všeho nejvíc jako peklo na zemi. V zemi řádilo hned několik nelegálních armád zapsaných na americkém seznamu teroristických organizací, jejichž rozpočty protékala zhruba miliarda dolarů ročně z nelegálního obchodu s kokainem. Původně politicky motivované guerilly dávno zdegenerovaly do čistě zločineckých organizací ovládajících větší část kolumbijského území, kde brutálně terorizovaly každého, kdo stál v cestě. V roce, kdy byl Uribe zvolen, bylo v Kolumbii 28 837 lidí zavražděno a dalších 2883 unesli „partyzáni“ všeho druhu - Betancourtová byla jenom nejznámější obětí. Jednotky původně marxistických povstalců FARC stály prakticky před branami hlavního města Bogoty a Kolumbie samotná byla na nejlepší cestě stát se jihoamerickým Somálskem. Jenže vloni v Kolumbii zemřelo násilnou smrtí už „jenom“ zhruba 17 000 lidí a země již dříve ztratila světové prvenství v poměru vražd na počet obyvatel. Počet únosů klesl na 687. Ze scény zmizela obávaná paramilitární guerilla Jednotná kolumbijská domobrana (AUC). Jejich hlavní konkurenti z FARC v houfech dezertují, počet jejich bojovníků se snížil o třetinu. Kolumbijská armáda navíc dokázala během letošního roku zlikvidovat polovinu vedení FARC a teď je ještě připravila o nejcennější „trofej“ potřebnou k vydírání. Mezi pozorovateli panuje všeobecná shoda, že původně levicová guerilla stojí před definitivní porážkou. S přivřeným okem I zdánlivě bezvýchodné situace se mohou zvrátit překvapivě rychle. Když před šesti lety Uribe zvítězil v prezidentských volbách s heslem „Silná ruka, široké srdce“, dostal mandát od veřejnosti, která si na počátku 90. let díky lidovému hnutí s příznačným názvem „Ještě můžeme Kolumbii zachránit“ vymohla politické reformy, jež v rozvrácené a zkorumpované zemi zavedly plnohodnotnou demokracii. Uribe se tedy mohl opřít o základní konsenzus - fungující kolotoč demokratických voleb zbavil v očích lidí všechny kolumbijské partyzány jakékoliv legitimity. Marxisté, kteří FARC založili, se mohli v 60. letech vymlouvat, že dohody mezi dvěma tehdejšími hlavními kolumbijskými stranami neumožňovaly prosazovat politický program legální cestou. Nic z toho už ale není pravda a sám Uribe, jenž kandidoval jako nezávislý proti vlastní straně, je toho nejlepším příkladem. Jeho program stál především na posílení a modernizaci armády. Vyjednávání, které vedl s partyzány jeho předchůdce, selhalo, FARC využily příměří a demilitarizované zóny velikosti Švýcarska jenom k vlastnímu posílení a nerušeným obchodům s kokainem. Uribe měl podporu Spojených států, které do boje proti pěstování koky investovaly miliardy dolarů. Armáda se především za americké peníze zprofesionalizovala, počet jednotek stoupl o 60 000 mužů, tedy o třetinu, a dalších 30 000 nových příslušníků získala policie. Následoval tvrdý protiútok, který sice nevedl k vítězství - FARC pouze vyklidily hustě osídlené oblasti a stáhly se do džungle -, ale poskytl vládě pádný argument proti další existenci již zmíněné pravicové domobrany AUC. Ta vznikla původně právě jako reakce na neschopnost státu chránit místní byznysmeny a politiky proti útokům levicových partizánů, postupně ale proslula nevybíravou plošnou brutalitou proti civilnímu obyvatelstvu. Na obchodu s kokainem vydělávala přibližně stejné částky (stovky milionů dolarů ročně) a používala stejné zbraně, včetně mučení a únosů, jako FARC. Stejně jako FARC také ztratila veškerou podporu obyvatelstva a první Uribeho hmatatelné úspěchy ji zahnaly do kouta. Potom přišel kontroverzní krok - Uribe nabídl AUC podmínky kapitulace, jež se v podstatě rovnaly amnestii. To samozřejmě vyvolalo pozdvižení doma a odsouzení lidskoprávních organizací a různých politiků po celém světě. Za přímé nebo nepřímé oběti zvěrstev pravicových milic se považuje polovina všech Kolumbijců. Jenže AUC za daných podmínek skutečně odzbrojila, zbraně odevzdalo více než 30 000 jejích příslušníků a počet vražd hned v následujícím roce klesl o více než tisíc. Vrchní soud navíc o něco později přes odpor vlády pravidla hry zpřísnil a pachatelé nejhorších zločinů se tak postupně přece jenom dostávají před soud.



Dozvuky existence paramilitárních jednotek ale budou kolumbijskou společností rezonovat ještě dlouho. Rozsah spolupráce politiků, vojáků i policie s militanty začíná vyplouvat na povrch teprve nyní. Obviněných je 31 poslanců. Dalších 31 se vyšetřuje. Čím více se svobodně vyšetřuje, tím více se ukazuje, jak hluboké bylo propojení těchto jednotek s policií i veřejným životem. Jenom před pár týdny byl ze spolupráce s AUC obviněn synovec samotného prezidenta Uribeho. Část příslušníků milic se navíc zjevně sice odpolitizovala, svůj obchod s narkotiky ale provozuje dál. Padouch, nebo hrdina Teď jsou však na řadě FARC. Ty ještě vloni působily dojmem neprostupné a dobře organizované armády, v posledních měsících se ale drolí před očima. Kolumbijská armáda přešla z nekompromisního postupu, často evidentně na štíru s lidskými právy, k rafinovanějším trikům. Díky nejmodernější výzvědné technice se jí podařilo narušit komunikaci mezi jednotkami v džungli. Proměnil se přístup k zadrženým řadovým členům - místo mučení nebo rovnou „zmizení“, jež bývalo pravidlem v dobách nejtvrdší války, se teď před dezertéry otvírá možnost začít nový život, okořeněná nabídkami na pracovní zaškolení. FARC letos ztratily svého zakladatele Manuela Marulandu, jenž zřejmě zemřel na infarkt během bombardování tábora vládními letouny. Když se vzdala legendární velitelka Nelly Ávila Morenová, alias „Karina“, byla na pokraji smrti hladem a bez spojení se zbytkem armády. Propuštění Betancourtové předcházela likvidace dalšího velitele Raúla Reyese a zabavení jeho počítačů s celou e-mailovou korespondencí FARC. Uribeho úspěchy jsou určitě výjimečné. Celou dobu čelí obrovskému tlaku, nakonec bojuje s organizovaným zločinem, který prostupuje celou kolumbijskou společností. Pro jeho vlastní zapojení do činnosti paramilitárních jednotek a drogových mafií neexistují důkazy, hlavy ale v poslední době padají v jeho těsné blízkosti a není vůbec jisté, zda vyšetřování minulosti nakonec nesmete i samotného prezidenta. Ten se však přes všechny skandály těší drtivé podpoře veřejnosti a paradoxně se sám může stát překážkou vlastního vstupu mezi velikány dějin. Už v roce 2006 si totiž od poslanců vyžádal další prezidentský mandát, na který ovšem neměl podle demokratické ústavy právo. V tuto chvíli se v Kolumbii otevřeně hovoří o tom, že si Uribe řekne o třetí prezidentské období, čímž se ovšem základy stále čerstvé demokracie i vzhledem k nejasnému propojení politiků s bývalými milicemi mohou zase začít otřásat v základech. Mnohem hrozivějším přízrakem však nadále zůstává kokain. Až se vzdá poslední bojovník FARC a poslední ze 700 stále zadržovaných rukojmích se vrátí domů, Kolumbie bude stále zemí na vratkých nohou. Díky vlastní vůli a odvaze sice odvrátila úplný rozvrat státu, v jejím těle však dále hlodá parazit přiživovaný finančními transfuzemi z celého světa. Objem nelegálního obchodu s kokainem v globálním měřítku neklesá. Ve hře jsou miliardy dolarů a Kolumbie zůstává i po deseti letech soustavného mýcení kokových polí hlavním zdrojem kouzelného bílého prášku. Q Foto popis| „Silná ruka, široké srdce“. (Úspěšný kolumbijský prezident Álvaro Uribe) Foto autor| foto isifa

Osvobozená Ingrid Betancourtová 7.7.2008

Respekt

str. 08

aktuality

Kolumbijská armáda lstí osvobodila ze zajetí levicové guerilly FARC bývalou prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourtovou a čtrnáct dalších rukojmích. Betancourtová byla unesena během kampaně v roce 2002 a šest let zadržována na různých místech v džungli. Zprávy z poslední doby a také obrazový záznam z loňského prosince vypovídaly o podlomeném zdraví političky s kolumbijským a francouzským státním občanstvím. Kolumbijští vojáci rukojmí včetně tří Američanů osvobodili bez jediného výstřelu v převleku za povstalce, kteří měli podle údajného rozkazu nejvyššího velitele FARC za úkol rukojmí přepravit na jiné místo. Šťastná Betancourtová akci popsala jako „naprosto dokonalou“ a především vyzdvihla schopnosti kolumbijské armády. Kolumbijský prezident Álvaro Uribe prohlásil, že „se blíží konec FARC“. Z celého světa zaznívají oslavná slova a Álvaru Uribemu zasílají pochvalné telegramy nejen spříznění politici, jako je George Bush, ale slova uznání zazněla také z úst předsedy kubánského parlamentu. Úspěšná operace je výsledkem dlouholeté strategie Uribeho armády, která odmítala ústupky FARC a snažila se přes mnohé protesty o osvobození rukojmích vojenskou cestou. Na rozdíl od Huga Cháveze, který několikrát neúspěšně s povstalci o propuštění Betancourtové jednal a dodnes je podezřelý nejen z dobrých ideových vztahů s povstalci, ale i účasti na jejich obchodu s drogami. Q Plné znění zpráv


Foto popis|

Smolný měsíc povstalců 12.6.2008 Reflex str. 14 Reflexe BOHUMIL PEČINKA JAKUB SZÁNTÓ O tři muže přišlo sedmičlenné nejužší velení proslulých OZBROJENÝCH REVOLUČNÍCH SIL KOLUMBIE (FARC) během jediného měsíce. Smrt Raúla Reyese, Ivána Ríose a Manuela Marulandy může odstartovat konec, nebo alespoň zmírnit jeden z nejvleklejších krvavých konfliktů od konce druhé světové války. Ideály, život i politické ambice nejvyšších velitelů FARC výrazným způsobem ovlivnily moderní dějiny čtyřiačtyřiceti miliónů obyvatel latinskoamerické velmoci. Zabití Raúla Reyese, mluvčího a vlivného člena marxistické guerilly, kolumbijskou armádou na území Ekvádoru 1. března, usmrcení Ivána Ríose vlastními lidmi při vzpouře o pouhé dva dny později a mrtvice Manuela Marulandy, vrchního velitele a zakladatele organizace 26. března, znamenají pro FARC dosud největší ránu za čtyřicetiletí jejich krvavé existence. DEGENEROVANÍ IDEALISTÉ Ozbrojené revoluční síly Kolumbie se vynořily v polovině 60. let ze silné sociální a protivládní tradice odlehlých zemědělských oblastí země. U zrodu ozbrojeného křídla komunistické strany stáli dva muži – vzdělaný levicový intelektuál Jacobo Arenas a radikální rolník Manuel Marulanda (vlastním jménem Pedro António Marín Marín). Oba získali politické ostruhy v období známém jako La Violencia (Násilí), masových politických bouřích po atentátu na liberálního prezidenta Jorge Gaitána, které si v letech 1948–1957 vyžádaly na čtvrt miliónu obětí. Oba – ideolog i rolník – viděli budoucnost Kolumbie jako socialistické země. Bez revoluce a silné armády by ale nevznikla, a proto se zrodily FARC, ofi ciálně v roce 1966. Netrvalo dlouho a FARC se pod vedením Arenase a Marulandy, jenž si díky přesné střelbě vysloužil přezdívku Tirofi jo (Pevná muška), rozrostly na nejobávanější protivládní guerillu. Na konci 70. let jejích pět tisíc členů přešlo od útoků na vládní úředníky, vojáky a policisty na pumové a minometné výbuchy se stovkami civilních obětí, posléze i únosy politiků, bohatých Kolumbijců a pašování drog. Na vrcholu sil, ke konci 90. let, měly FARC údajně 15 000 bojovníků – zhruba třetinu tvořily ženy a třetinu chlapci i dívky mladší osmnácti let – a kontrolovaly třetinu území. To už byl intelektuál Arenas po smrti a otěže držel fanatik Marulanda. Změnily se i FARC. Revoluční armáda s vlastním systémem hodností, tajnými výcvikovými tábory a mohutnou výzbrojí z celého světa se už nespokojila s chatrčemi kdesi v džungli a pár pytli rýže. FARC přerostly ve skutečnou paralelní vládu s daňovým systémem, vlastními soudy i školami. Pád komunismu ve východní Evropě a neodolatelný obchod s kokainem dokončily jeho proměnu. Zdiskreditovaná komunistická ideologie sovětského střihu lákala i v Kolumbii stále méně lidí, nedosažitelnost vytouženého vítězství a vzrůstající potřeba peněz z únosů a obchodu s kokou zdegenerovaly FARC. Z levicové guerilly se stala teroristicko-zločinecká organizace, jejíž vůdcové vládní mírovou nabídku v letech 1998–2002 jen zneužili k přeskupení sil, dovyzbrojení a novým únosům. Počet jejích zajatců se dnes odhaduje na 750 lidí. DŽUNGLE NENÍ PRO SEDMDESÁTNÍKY Smrt Manuela Marulandy, dlouhá léta chápaného jako hlavní překážka míru, otevírá nové možnosti politického řešení tak jako skon jiných legendárních sedmdesátníků v čele nechvalně proslulých guerill – zakladatele kambodžských Rudých Khmerů Pol Pota či velitele Národního svazu pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) Jonase Savimbiho. Kolumbijská armáda i nezávislí pozorovatelé spatřují naději v novém vrchním veliteli FARC Alfonsovi Canovi (vlastním jménem Guillermo León Sáenz), vůdci politického, nikoliv vojenského křídla guerilly. Cano je ovšem znám jako fanatický stoupenec komunistické ideologie, a možná proto nebude ochotně vyjednávat s prezidentem Álvarem Uribem, jemuž FARC zavraždily otce a který si vybral tvrdý boj proti guerille jako hlavní téma obou prezidentských funkčních období. Ať tak, či onak, Cano musí získat nejen vůdčí autoritu, ale čelit i vzrůstajícímu tlaku kolumbijské armády, jež povstalce zatlačuje stále hlouběji do odlehlých končin, i rostoucím dezercím ve vlastních řadách. Zatím poslední citelnou ranou byla pro FARC květnová kapitulace velitelky Nelly Avily Morenové, známé jako Karina. Čtyřicátnice nechvalně proslulá sérií brutálních útoků, únosů, a navíc mučením zajatců se vzdala



vojákům ve zcela zuboženém stavu, a dokonce vyzvala ostatní spolubojovníky ke složení zbraní. „Válka není řešení,“ prohlásila do televizních kamer po svém zadržení, „musí začít dialog!“ Foto popis| Raúl Rayes byl zabit spolu s patnácti dalšími rebely v Ekvádoru Foto autor| FKORETSOB PAR VOLFAIDMIEMDÍIRA J. ICRZÁNEK O autorovi| TEXT BOHUMIL PEČINKA JAKUB SZÁNTÓ, AUTOR JE REDAKTOREM ČT

Obchodník se smrtí 30.4.2008 Reflex str. 14 Reflexe JAKUB SZÁNTÓ BOHUMIL PEČINKA Jmenuje se But. Viktor Anatoljevič But. Na moderní dějiny Afriky měl vliv srovnatelný s bývalým generálním tajemníkem OSN Kofim Annanem. Že vám jeho jméno na rozdíl od usměvavého Ghaňana nic neříká? Není divu, mezinárodní obchodníci se zbraněmi po publicitě netouží. Jenže když někdejšího důstojníka sovětské rozvědky zatknou v Thajsku na popud amerického protidrogového úřadu kvůli prodeji zbraní kolumbijským teroristům, lze se jen těžko publicitě ubránit. Překvapivý úder kolumbijské armády proti základně levicové gerily FARC v džungli na ekvádorské straně hranice neodstartoval jen vojensko-politickou krizi na severu Jižní Ameriky. V ukořistěném notebooku zabitého Raúla Reyese, člena nejvyššího velení FARC, se totiž nenašly jen údaje o kontaktech s ekvádorskou vládou, ale také dlouhý nákupní seznam zbraní. Jedním z dodavatelů byl Viktor But, obchodník se zbraněmi dobře známý úřadům v Asii i Africe. Pět dní po útoku kolumbijského komanda ho v Bangkoku ve spolupráci s americkými agenty zatkla thajská policie. KARIÉRA TALENTOVANÉHO DŮSTOJNÍKA Osud Viktora Buta ilustruje přerod světa z doby studené války do éry globální vesnice. Jeho životní příběh dokonce inspiroval Hollywood k natočení filmu Obchodník se smrtí, v němž fiktivního Jurije Orlova zahrál, tradičně bez hnutí brvou, Nicholas Cage. Kariéra skutečné předlohy se v mnohém liší, ale je neméně barvitá. Etnický Rus, narozený v roce 1967 v uzbeckém Taškentu, tádžickém Dušanbe, nebo turkmenském Ašchábádu, nastoupil po skončení vojenské služby k sovětskému letectvu jako navigační důstojník. Následovala studia na armádním Institutu cizích jazyků, který spadal pod armádní rozvědku GRU, ukončená v roce 1991. Jak prozradila později jeho manželka Alla, jediné, v čem si je But podobný s filmovým Jurijem Orlovem, je talent na jazyky. Kromě ruštiny ovládá plynně angličtinu, francouzštinu, uzbečtinu, perštinu a portugalštinu. Právě díky portugalštině se krátce po ukončení školy vydal do Angoly jako překladatel sovětských mírových sborů. Konec Sovětského svazu, rozpad jeho armády včetně Butovy letecké jednotky a angolská občanská válka umožnily mladému důstojníkovi naplno projevit dřímající talent. S kontakty na důstojníky armády i GRU, funkční letištní ranvejí a malou fl otilou vojenských strojů Antonov se rozhodl pro vstup do velkého byznysu. Kde ve svých pětadvaceti letech vzal milióny potřebné pro jeho rozjetí, nikdy neprozradil. „Nikdy jsem neměl žádné investory,“ prohlásil v jednom z několika málo interview, jež poskytl. „Peníze nebylo nikdy těžké sehnat.“ Daleko pravděpodobněji ale získal počáteční kapitál od ruské rozvědky GRU, která se podobně jako KGB snažila po pádu sovětského režimu postarat sama o sebe. Výměnou za možnost pohádkově zbohatnout se z Buta stal Jelcinův africký „muž pro všechno“. Tuto exkluzívní roli, v níž ho zdědil i Vladimir Putin, ještě posílil svým sňatkem s dcerou vysokého důstojníka KGB Allou Zuiginovou. První prodej zbraní z teď jen chabě hlídaných ruských a ukrajinských armádních skladů uskutečnil někdy v roce 1992. Zákazníkem se stala afghánská Severní aliance, koalice protitálibánských sil. V následujících třech letech jí prodal výzbroj za 50 miliónů dolarů. Vše běželo do momentu, kdy Tálibán zadržel jeho letadlo. Majitel úspěšně rostoucí překupnické firmy projevil obratnost a příležitosti využil k navázání obchodních styků, které trvaly až do pádu afghánského fundamentalistického hnutí v roce 2001. Mezi zbožím, jež Tálibánu dodal, byly zbraně z Bulharska, Moldávie, Ukrajiny a také kyanid a další jedy koupené v České republice. KRVAVÉ DIAMANTY Plné znění zpráv


But, který mezitím otevíral a zavíral skutečné i fingované krycí společnosti v belgickém Ostende či státech Perského zálivu, nikdy nezapomněl na počátky své kariéry v Africe. Jeho společnosti Air Cess, Transavia či Centrafricain se sídly v Togu, Středoafrické republice, Svazijsku i jinde se mezitím rozrostly zhruba o stovku Rusů, především bývalých členů GRU a armádních důstojníků, a desítky pilotů ze všech koutů světa. A fl otila Butových letadel na nějakých šest desítek strojů. Afrika devadesátých let, zmatená a chaotická po pádu bipolárního světa, se pro milióny lidí proměnila v místo válek, smrti a genocidy, avšak pro několik jednotlivců se stala obchodním rájem. A Viktor But nemínil u dělení krvavé kořisti chybět. Odměnou mu byly platby v diamantech a zlatě. Zákazníci se hrnuli. Jen angolské povstalecké gerile UNITA dodal podle OSN 38 letadel plných lehké i těžké výzbroje převážně z bulharských skladů. Zásilka útočných vrtulníků Mi-24, obrněných transportérů a protitankových min putovala v roce 2000 do Libérie, odkud je diktátor Charles Taylor poslal na pomoc svým sierraleonským spojencům z gerily RUF. Právě těm, kteří nechvalně prosluli brutálním utínáním paží a nohou. Tisíce a tisíce tun zbraní skončily v Kongu, zmítaném občanskou válkou, ve Rwandě, kde se odehrála strašná genocida Tutsiů, v Ugandě, Súdánu, Kaddáfího Libyi, Kamerunu a Rovníkové Guineji. DOPADEN! Vánoce roku 2000 přinesly Viktoru Butovi nemilý dárek. Zpráva OSN o porušování zbraňového embarga v Angole se soustředila právě na jeho impérium. Z ruského obchodníka se stala známá osoba. Následovaly zatykače Interpolu a Belgie, před nimiž uprchl do Moskvy, odkud, kryt Kremlem, dál řídil své obchody. Jenže s čím dál většími problémy. Jeho obchodní partner na podzim 2007 nastrčenému agentovi vyzradil, že z Buta je „kvůli OSN persona non grata po celém světě. Především v USA, Evropě a Švýcarsku. Většina z jeho šesti miliard dolarů je zmrazena a samozřejmě nemůže cestovat. Je na černé listině USA.“ To skutečně byl a zároveň se kolem jeho krku začala stahovat smyčka půlroční operace amerického protidrogového úřadu. Ten má ve své kompetenci boj proti kolumbijským gerilám, jež jsou financovány obchodem s narkotiky. Ani nynější Butovo zatčení však nemusí znamenat jeho konec. Moskva se rozhodla svého občana bránit – Kreml by si těžko kvůli komukoli jinému předvolal thajského velvyslance. Bangkok také v tichosti stáhl obvinění z podpory terorismu a vyřizuje jen americkou žádost o vydání. Pokud jí vyhoví, čeká Viktora Buta až patnáct let za mřížemi, jeho impérium nejspíš postupný rozpad a Afriku o něco větší šance na trvalejší mír. Foto popis| Viktor But, muž, který prodával zbraně Tálibánu i nejbrutálnějším povstalcům v Africe, byl zatčen v Thajsku Foto autor| FKORETSOB PAR VOLFAIDMIEMDÍIRA J. O autorovi| JAKUB SZÁNTÓ BOHUMIL PEČINKA, AUTOR JE REDAKTOREM ČT

Co ví obchodník se smrtí? 25.3.2008 Respekt str. 34 Svět Alexandre Gajdamacký o kom se mluví Největší ruský pašerák zbraní Viktor But skončil kariéru Začínal prý „drobným prodejem“ zbraní ze skladů na Ukrajině a Slovensku, v Moldavsku a Bulharsku. Již minimálně osm let je považován za největšího soukromého pašeráka tohoto nebezpečného zboží. Pátral po něm Interpol i tajné služby USA. Stále jim unikal. Začátkem března však spadla klec: skončil v thajském vězení, souzen bude nejspíše v USA. Kdo je ale onen tajemný Viktor But? Puška jako lék



O jeho rodině a dětství nejsou žádné zprávy. Absolvoval elitní Institut vojenských tlumočníků v Moskvě. Prý prošel výcvikovým střediskem sovětské vojenské rozvědky a dle britských a jihoafrických tajných služeb pracoval pro KGB v Římě v letech 1985 až 1989. But však tvrdí, že hodnost nadporučíka vojenského letectva si vysloužil u sovětského vedení jen rutinní prací. Na drobného důstojníka ve výslužbě byl ovšem až příliš „ve správnou chvíli na správném místě“: začátkem 90. let za použití starého sovětského leteckého parku vytvořil síť společností zajišťujících leteckou dopravu v Evropě, USA, Africe a na Blízkém východě. Američané předpokládají, že své obchody začínal tím, že převážel zbraně ze skladů sovětské armády v Bulharsku, na Slovensku, v Moldavsku nebo na Ukrajině. Jen na Ukrajině v letech 1992 až 1998 beze stopy zmizely zbraně a munice v hodnotě 32 miliard dolarů. V lednu 2000 první náměstek ministra zahraničí Velké Británie poprvé obvinil Buta z nezákonných dodávek zbraní pro angolskou povstaleckou armádu UNITA. Vyšetřovatelé OSN tvrdí, že But dodával zbraně také vzbouřencům v Sieře Leone, Kongu, Rwandě, Libérii, Súdánu a jiných zemích. Interpol vyhlásil po Butovi pátrání o dva roky později. Tenkrát ho obvinily belgické úřady z činnosti ve prospěch hnutí Tálibán a teroristické sítě al-Káida (tyto obchody mu měly vynést přes 50 milionů dolarů čistého zisku). Los Angeles Times v lednu 2002 informovaly, že se But aktivně účastnil operací společnosti Flying Dolphin, která do Tálibánem ovládaného afghánského Kandaháru dopravovala chemické zbraně - „kyanidy a jiné toxické látky zakoupené v Německu, Česku a na Ukrajině“. To vše na objednávku al-Káidy. V roce 2005 zmrazilo ministerstvo financí Butova americká aktiva ve výši kolem 6 miliard dolarů. Ale i tuto ránu But nejen přežil, ale posléze uzavřel s Pentagonem několik kontraktů na dopravu nákladů do Iráku a Afghánistánu. Během jeho kariéry se mu podařilo získat zakázky také od jednotek OSN a francouzské armády. Profese a život Viktora Buta inspirovaly Hollywood před třemi lety k natočení filmu Obchodník se smrtí. Roli Jurije Orlova, obchodníka se zbraněmi pocházejícího z bývalého SSSR, si ve filmu zahrál Nicolas Cage. But je také hlavním hrdinou stejnojmenné knihy Douglase Pharyho a Stevena Brona. Butovy zásady jsou přitom jednoduché. „Úkolem dopravce není zajímat se o to, co je v krabicích naložených klientem do letadla. Proč nelze přepravovat zbraně? Co to znamená - ilegální zbraně? Pokud povstalci kontrolují letiště a přistání vám povolí, co je na tom protizákonného? A pak z povstalců vzejde vláda, která má právo se bránit. Zbraně se neliší třeba od léků.“ kam s butem? Spojené státy budou na vydání Buta trvat. Mohou však mít mocnou konkurenci - Rusko prý také již zahájilo proti „obchodníkovi se smrtí“ několik trestních řízení a bude žádat Thajsko o jeho vydání do Moskvy. Američané však ruské justici moc nevěří a zřejmě budou na Bangkok tlačit, aby Buta vydal jim. Mají k tomu dobrý důvod. Policie pořádá hon na Buta minimálně od roku 2002, kdy byli v Belgii zatčeni jeho kumpáni a poprvé se tak podařilo najít důkazy jeho jinak dokonale utajené činnosti. Butovi se ale tenkrát podařilo Evropu včas opustit. Za pár dní se nečekaně objevil přímo v centru Moskvy ve vysílacím studiu rozhlasové stanice. Odmítl veškerá obvinění a řekl, že nikdy žádné zbraně neprodával a to, co se mu Západ snaží přišít, je sprostá lež. „Již deset let se poctivě věnuji pouze civilní letecké dopravě. Přepravuji květiny, mražená kuřata a nábytek.“ Veškerá nařčení byznysmen ohodnotil jako „scénář hollywoodského akčního filmu, do něhož je tak lákavé zamontovat ,ruskou stopu‘“. Interview se natáčelo ve chvíli, kdy belgické úřady již ofi ciálně potvrdily, že po Butovi pátrají. Brusel navíc uvedl, že belgická policie v této věci s Moskvou spolupracuje. Na otázku novinářů, jestli disponují informací o tom, kde se občan Ruska Viktor But nachází, však odpověděly ruské úřady záporně. Tiskový mluvčí Rady bezpečnosti Ruska, což je hlavní organizace pro boj s terorismem v zemi, prohlásil, že „případ But“ do jurisdikce Rady bezpečnosti nespadá. staré zbraně a noví dealeři Za časů studené války si jak CIA, tak KGB vytvořily sítě společností, které zásobovaly zbraněmi konkrétní režimy. Systém kvetl zejména za časů vietnamské války. Ale po zhroucení SSSR přestal fungovat a místo na slunci obsadil tvrdý byznys. Z bývalých sovětských republik (především Ruska, Ukrajiny, Kazachstánu, ale i Lukašenkova Běloruska) se stali velcí hráči na světovém zbrojním trhu. Absence státní moci či její přímé napojení na ilegální obchodování se zbraněmi napomáhaly tomu, že toto levné a kvalitní sovětské zboží brzy zaplavilo trh nestabilního třetího světa. V moderním světě stejní obchodníci začali dodávat zbraně všem bojujícím subjektům. Nová generace „soukromých dealerů“, do níž patří i But, se skládá z bývalých pilotů, tlumočníků, spolupracovníků tajných služeb a vojáků. Ještě před 20 lety se podíleli na tajných vládních obchodech s povstaleckými skupinami po celém světě. Dnes tito byznysmeni využívají pro své cíle staré konexe. Ten, kdo chtěl na tomto svérázném trhu prorazit, musel být připraven nejen operativně dodávat zbraně pro vlády a rebely, ale i vytvořit infrastrukturu nutnou pro „inkasování tzv. surovinových plateb“, protože



například Afričané hradí „faktury“ místo penězi tunami koltanu (rudy pro výrobu vzácného kovu tantalu, jenž je nepostradatelný v elektronickém průmyslu), zlatem a diamanty. K úspěchu je zapotřebí také to, že si dealer dokáže opatřit falešné certifi káty. Staré sovětské zbraně totiž ve skladech dochází, proto se zboží kupuje legálně. Je nutné mít konexe ve zbrojovkách, aby se dařilo unikat státní kontrole při nákupech zbraní. Dealer ve zbrojovce předloží falešný certifi -kát pro zemi-příjemce (pochopitelně tu, na niž není uvaleno embargo OSN, nejlépe v sousedství se skutečným místem dodání) a exportní licenci na konkrétní druh zbraní. Pravost certifi kátů obvykle nikdo neověřuje a zbrojovky zbytečné otázky nekladou. kolumbijský kšeft USA tvrdí, že But připravoval ilegální dodávku zbraní pro kolumbijskou levicovou guerillu FARC (Ozbrojené revoluční síly Kolumbie). O hodnotě dodávek nejsou přesné informace; objevují se spekulace, že jenom doprava těchto zbraní a Butova provize by FARC stály přes 10 milionů dolarů. Za poskytování vojenské pomoci levicovým teroristům hrozí Butovi a jeho spolupachateli Andrewu Smulianovi 15 let vězení. Chystali se údajně FARC prodat zbraně včetně stovky raketových systémů třídy „země - vzduch“, protipancéřových raketových systémů a vrtulníků. Policie má v rukou sérii telefonních hovorů a e-mailů, v nichž But a Smulian domlouvají obchod se dvěma agenty protidrogového úřadu USA, kteří se vydávali za zprostředkovatele FARC. Agenti -provokatéři v listopadu 2007 chtěli, aby jim But pro potřeby FARC dodal rakety. But projevil zájem. Ústřední roli ve vyšetřování hrál anonymní placený informátor, jenž se s Butem zná od poloviny 90. let. Informátor Butovi přes Smuliana posílal e-maily a žádal ho o schůzku. Buta v dopisech oslovoval „Boris“, zbraně označoval jako „zemědělskou techniku“. V e-mailu ze 3. prosince mu Smulian sděluje: „Mluvil jsem s Borisem, v oblasti zemědělské techniky je možné všechno.“ Jednání probíhala na různých místech včetně Curaaa, Kodaně a Bukurešti, ale opatrný But se účastnil jen na dálku, přes komplice nebo po telefonu. Nakonec ho DEA vylákala do pasti v Bangkoku. Vždy dodržoval přísná pravidla konspirace, teď ale Američanům naletěl. Policie má důkazy. Soudci v Nizozemí, Dánsku a Rumunsku povolili odposlechy Butových telefonních hovorů; setkání „kupců“ se zprostředkovatelem bylo natočeno skrytou videokamerou. Viktor But toho ví opravdu hodně. Právě proto ho dvě největší jaderné velmoci světa chtějí mít co nejdříve u sebe za mřížemi. Ale je v tom důležitý rozdíl: Západ chce, aby mluvil a svědčil, Rusové naopak, aby mlčel. „Když vám o své práci povím všechno, dostanu kus olova mezi oči,“ řekl But v roce 2003 příliš dotěrnému americkému novináři. Q viktor but 1967 - narodil se v Dušanbe 1984-89 - absolvuje Institut vojenských tlumočníků v Moskvě 1985-89 údajně pracuje jako sovětský špion v Římě 1989-92 - nadporučíkem u sovětského vojenského letectva 19922002 - vlastní síť leteckých společností 2002 - Interpol a belgické úřady na něj vydávají mezinárodní zatykač březen 2008 - je zatčen v Bangkoku Foto popis| O autorovi| AlEXANdRE gAjdAMAcKý, Autor je běloruský novinář.

Zastavte úniky dat 10.3.2008

Respekt

str. 12

Z kraje

Právníci a vlády se přou o svobodu projevu na internetu Aktivity švýcarské Bank Julius Bär na Kajmanských ostrovech byly přísně tajné. Tedy až do chvíle, než se informace o podnikání či o tom, jestli o této aktivitě věděly švýcarské daňové orgány, objevily na internetu. Možná by prošly víceméně bez povšimnutí i poté, co nelichotivé podrobnosti zaslal jeden nespokojený člen vedení banky na internetové stránky Wikileaks, které se specializují na anonymní zveřejňování informací o vládních či firemních machinacích. Pak se ale banka rozhodla usilovat o pozastavení činnosti Wikileaks, čímž si vykoledovala všetečný zájem médií a veřejnosti, jemuž se chtěla za každou cenu vyhnout.



Kyberaktivismus Banka prý momentálně zvažuje své další kroky. Právnické bitvy v Kalifornii nicméně upozornily jak na právní vakuum panující v kyberprostoru, tak na to, jak rozvoj celosvětové sítě prohlubuje propast mezi těmi, kdo chtějí informace sdílet (třeba i ilegálně), a vládami či právníky, kteří mohou mít zájem na tom držet informace pod kontrolou. Stránky Wikileaks byly podle všeho založeny Australanem žijícím v Keni. Chlubí se prestižním složením svého poradního orgánu, v němž jsou zastoupeni odborníci na kryptografii i demokratičtí aktivisté ze zemí, jako je Čína. Těm, kdo chtějí zaslat soubory anonymně, nabízí kódování „vojenské úrovně“. Dodaný materiál zhodnotí novináři a právníci a pak je zpřístupněn na síti k veřejné diskusi. Mezi velká odhalení serveru z poslední doby patří například zveřejnění provozní příručky pro dozorce amerického internačního tábora na Guantánamu, dokumentu o tom, jak draze přišla britskou vládu záchrana banky Northern Rock, která se ocitla v problémech, a materiálu týkajícího se korupce ve státní správě v Keni. Zjistit, koho vlastně žalovat, dá docela práci. Wikileaks nemají žádné kanceláře ani trvalé sídlo. Servery vznikly ve Švédsku a v Belgii, což jsou podle informací na jejich stránkách země nabízející vysokou právní ochranu. Na základě původního rozhodnutí amerického soudu byl název wikileaks.org odstraněn z rejstříku internetových domén, takže byly stránky hůře k nalezení. Tentýž soudce ale 29. února své rozhodnutí k radosti četných zastánců svobody projevu změnil. Webové stránky, které může redakčně upravovat kdokoli kdekoli na světě, tvoří součást fenoménu nazývaného často Web 2.0 a jsou účinným nástrojem politického a společenského protestu. Občané protestující proti guerillové skupině FARC v Kolumbii využili aplikace Facebook ke svolání čtyřmilionové demonstrace. Několik chytrých keňských blogerů dokázalo s použitím Google Maps zmapovat výskyt povolebního násilí hlášeného pomocí textových zpráv. Ruští blogeři na stránkách LiveJournal mobilizovali proti korupci v jedné farmaceutické firmě. Zlatý věk kyberaktivismu se ale možná chýlí ke konci. Čína omezuje přístup k veškerému materiálu, který má protibetský nebo prodemokratický charakter. Turecko zablokovalo přístup ke stránkám na populární blogerské platformě WordPress, protože na ní byl materiál kritizující Kemala Atatürka, uctívaného zakladatele této sekulární republiky. Muslimské země jsou nervózní z toho, jak internet podrývá konzervativní společenskou morálku v oblasti odhalování nahoty a vzájemných kontaktů mužů a žen, a také se začínají ošívat. Stránky jako YouTube nebo dokonce Craigslist, jež nabízejí seznamování online prostřednictvím neškodných inzerátů roztříděných do příslušných kategorií, jsou často částečně nebo úplně zakázané. Proti YouTube Nejrafinovanějším, nicméně také nejdražším prostředkem, jak udržet obsah podobných stránek pod kontrolou, je odfiltrovávání konkrétního obsahu. Jednodušším, nicméně kontroverznějším krokem je zablokování celé domény. Neodborný zásah z oficiálních míst ovšem může být snadno kontraproduktivní. V Pákistánu letos úřady (podle svého tvrzení neúmyslně) na krátkou dobu zablokovaly přístup k oblíbeným stránkám YouTube i pro uživatele ze zahraničí. Jedním z velkých fanoušků YouTube není ovšem nikdo jiný než sám pákistánský prezident Parvíz Mušaraf. Podle informací blogu Techcrunch, který se zaměřuje na technologické otázky internetu, byl prezident ve švýcarském Davosu, kde si dává dostaveníčko světová finanční elita, nápadně častým návštěvníkem místnosti, v níž mohli účastníci fóra odpovídat na otázky uživatelů YouTube. Čínský zastánce svobody projevu Michael Anti se obává, že stát a komerční zájmy nenápadně spolupracují na tvorbě produktů sítě druhé generace (Web 2.0), které jsou apolitické, ale atraktivní. Uživatelská vstřícnost čínských stránek Tudou a Baidu z nich dělá silné konkurenty zahraničních projektů typu YouTube, či Google. Tím se zmírňují nepříjemné dopady případného oficiálního zákazu těchto zahraničních stránek. Ve snaze vzdorovat tomuto trendu se čínští aktivisté vracejí zpět ke starším, decentralizovaným internetovým službám, jako je e-mail a chat. Ty jsou snad bezpečnější, ale mimo disidentskou elitu mají jen malý dopad. Možná jsou občané internetu momentálně tak nadšení z nových sociálních a kulturních svobod, které jim síť nabízí, že na politiku prostě nemají čas. Q The Economist Newspaper Limited, London 2008

Guerilla v pyžamu 10.3.2008

Respekt str. 30 Markéta Pilátová


Svět


Hrozí válka mezi Kolumbií, Ekvádorem a Venezuelou? Neměli na sobě ani uniformy. Spali. Příliš tvrdě. Ale ani kdyby byli vzhůru a v plné polní, nemohli zabránit, aby naváděcí zařízení díky nejmodernější technologii nenavedlo zásahy přesně do spícího tábora. Pocit bezpečí za hranicí, na území Ekvádoru, stál minulý týden kolumbijskou guerillovou armádu FARC, bojující proti kolumbijské vládě, dvacet mrtvých. Jedním z nich byl Raúl Reyes. Mluvčí FARC, její ministr zahraničních věcí, mediátor či druhý nejvýše postavený kápo. Každopádně velká ryba. „Přímý zásah. Potopená,“ jásali určitě navigátoři kolumbijské armády. Konečně se trefili. Byl to totiž podle armádních kolumbijských činitelů již šestý pokus o Reyesovu likvidaci. Klidné hospodářství Jenže jásot netrval dlouho. Ekvádorská strana totiž nebere spolupráci v boji proti terorismu za samozřejmost, právě naopak. Ekvádorský prezident Rafael Correa minulý týden nazval Kolumbii kvůli útoku provedeném pár stovek metrů za ekvádorskou hranicí „agresorem“ a obvinil ji z narušení svrchovanosti Ekvádoru. Téměř okamžitě mu po boku stál venezuelský prezident Hugo Chávez, který vyjádřil obavy z toho, že by kolumbijské vojsko mohlo proniknout také na území Venezuely. Ekvádor i Venezuela odvolaly své diplomaty z Bogoty a přerušily s Kolumbií diplomatické styky. Hugo Chávez poté vyslal na hranici (ta je přes dva tisíce kilometrů dlouhá) deset batalionů s tanky. Ozbrojené síly vyslal také Ekvádor. A na mimořádném zasedání Organizace amerických států (organizace sdružuje 34 zemí) ve Washingtonu žádal, aby se Kolumbie „doopravdy omluvila“ a přiznala se k narušení hranic. Kolumbijský prezident Álvaro Uribe vyjádřil nad incidentem lítost a omluvil se za překročení hranic. To bylo ovšem podle Rafaela Correi plánované a přesně promyšlené a kolumbijská omluva podle něj není dostatečná. Tahle událost by za běžných okolností vyšuměla do ztracena. Ovšem tenze na kolumbijsko-ekvádorsko-venezuelské hranici je cítit již delší dobu a vygradovala po Novém roce, kdy se prezident Hugo Chávez angažoval v osvobozovacích akcích za záchranu rukojmích, jež FARC drží v nesnesitelných podmínkách džungle a válečné vřavy. Kolumbie Chávezovo angažmá považovala za vměšování do vnitřních záležitostí země. V Evropě, kde spolu sousední státy běžně při boji proti teroristům spolupracují, např. Francie a Španělsko, podobně také Maroko a Španělsko, je nepříliš představitelná situace, že by se teroristé mohli bez úhony bezpečně skrývat na území sousedního státu, či na něm měli dokonce výcvikové tábory nebo farmy, na nichž by nerušeně hospodařili a provozovali obchod s omamnými látkami. Tohle všechno se teď děje v pohraničních oblastech Ekvádoru i Venezuely a kolumbijská armáda tomu musí bezmocně přihlížet. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie alias FARC jsou totiž zločinecká organizace, jež se ideologicky opírá o stejné levicověmarxistické kořeny jako současné vlády Ekvádoru a Venezuely. Mají tedy u sousedů otevřené dveře. Usilují o vytvoření samostatného marxistického státu na území Kolumbie a v současné době jejich příjmy tvoří obchod s drogami a vymáhání výkupného za unesené rukojmí. „To je známá věc, že v pohraničních oblastech musí zemědělci, drobní či větší podnikatelé platit tzv. ,vacunu‘ čili výpalné pro FARC. Platí, aby je neunesli, jenže v poslední době to moc nepomáhá, unášejí lidi, i když zaplatí,“ tvrdí studentka psychologie Angela Spositová, ředitelka venezuelské studentské organizace Youth for Human Rights Foundation, při své návštěvě Prahy. Houstnutí atmosféry Hugo Chávez tak může po guerille žádat humanitární výměnu rukojmích a FARC mu již dvakrát vyhověla - např. když před několika týdny pustila skupinu kolumbijských senátorů, mezi nimi Luize Eládia Péreze (55), jenž strávil v zajetí šest let, sedm měsíců a 18 dní. Senátor dnes netouží po procházkách do přírody, protože žil šest let v džungli. „Uvazovali mě za krk jako psa a pouštěli mě ze řetězu, jen když jsem musel konat potřebu,“ vylíčil španělskému deníku El País svůj život mezi levicovými povstalci. „Běžně nás bili, uvazovali jednoho k druhému a nedávali nám jíst. Mladým partyzánům, kteří nás hlídali, řekli, že jsme buržoazní oligarchové zodpovědní za to, že se chudým daří zle, takže s námi neměli slitování.“ Zmíněné dobré vztahy Ekvádoru a Venezuely s FARC jsou zřejmě příčinou velkých vojenských manévrů na hranici. Kolumbijská armáda totiž v laptopu zabitého Carlose Reyese údajně našla důkazy o tom, že se FARC pokoušela získat uran k výrobě špinavé bomby a dostala od prezidenta Huga Cháveze finanční podporu ve výši 300 milionů dolarů, a také o tom, že se ekvádorský ministr vnitra stýkal se špičkami guerilly. Proto je pro Cháveze výhodné přesměrovat mediální pozornost směrem k mezinárodním institucím, žádat omluvu za překročení hranic a poslat tanky. Nicméně ani Álvaro Uribe není na mezinárodní politické scéně žádným nováčkem a na humbuk od sousedů reagoval také velkou mediální náloží. Oznámil, že chce postavit venezuelského prezidenta Huga Cháveze před mezinárodní soudní tribunál v Haagu za „podporu a financování genocidy“. I toto prohlášení způsobilo velký ohlas a atmosféra opět viditelně zhoustla.



Většina mezinárodních analytiků i Latinoameričanů si v těchto dnech klade otázku, zda je skutečně možný válečný konflikt mezi těmito třemi andskými státy. Odpověď se nehledá jednoduše, většinou se opatrně mluví o tom, že „spíše ne“. Nicméně zkušenosti z poměrně nedávné doby, kdy před 13 lety došlo k stejně nesmyslnému pohraničnímu konfliktu mezi Ekvádorem a Peru, naznačují opak. Nejhorší výsledek tehdejší pětitýdenní peruánsko-ekvádorské války je, že oba bývalí prezidenti obou států Alberto Fujimori i Sixto Durán Ballén si i přes stovky zmařených životů připsali nebývale vysoké politické body a po válce jejich obliba mezi občany velmi stoupla. I toto může být důvodem, proč se Hugo Chávez tak rychle do sporu mezi svými sousedy zapojil. Jeho domácí popularita po prosincovém prohraném referendu ohledně změny ústavy, tak aby mohl neomezeně kandidovat na prezidentskou funkci, prudce klesla a válečný konflikt s pravicově laděnou vládou Uribeho, který má velkou podporu Spojených států, by mohl zahrát na nacionalistickou strunu voličů. Ve světle „vážných problémů“ by se znova mohla rozpoutat diskuse o nutnosti posílení prezidentských pravomocí. Kolumbijská vláda však zatím zachovala klid a neposlala do pohraničních oblastí ani jednoho ozbrojence. Q *** Poměr vojenských sil mezi Kolumbií, Ekvádorem a Venezuelou Podle nedávno zveřejněné zprávy Nadace pro bezpečnost a demokracii má Kolumbie ze všech latinskoamerických zemí nejvíce mužů ve zbrani, od roku 1998, kdy měla 154 878 vojáků, se jejich počet zvýšil v roce 2007 na 257 728. Po Brazílii disponuje druhou největší leteckou flotilou - tzn. 106 přepravních a bojových helikoptér, některé z nich jsou americké UH-60 Black Hawk a ruské MI-17. Plánuje se nákup izraelských letadel K-Fir s nejnovější leteckou technologií. Díky dlouholetému konfliktu s guerillou FARC, odehrávajícímu se v horách a džunglích, nasbírala také taktické i bojové zkušenosti. Venezuela od roku 2004 vydala na zbrojení 4 miliardy dolarů a zakoupila 24 bojových letadel SU-30, 53 přepravních a bojových helikoptér, obranný protiletecký systém krátkého a středně dlouhého dosahu M1-Tor, 100 000 pušek a zřídila dvě velké zbrojovky. Počet venezuelských vojáků je 57 800. Plánuje se také nákup protileteckých systémů z Ruska a letadel SU-30. Ekvádor má k dispozici 56 500 vojáků a zastaralý letecký park letadel Mirage, Jaguar a A-37. Foto popis| Čekání na agresora. (Ekvádorští vojáci v Lago Agrio blízko kolumbijské hranice)

Uribeho cesta do Evropy 28.1.2008

Respekt

str. 07

Minulý týden navštívil kolumbijský prezident Álvaro Uribe několik evropských zemí a zároveň pověřil evropské vyjednavače ze Švýcarska, Francie a Španělska, aby se pokusili o dohodu o výměně rukojmích s kolumbijskou levicovou guerillou FARC. Uribe před svou cestou vydal oficiální prohlášení kolumbijské vlády, v němž kritizuje rozhodnutí venezuelského parlamentu a organizace Amnesty International (AI), které kolumbijskou guerillu označuje za ozbrojenou opozici, zatímco Uribe a Evropská unie ji i nadále považují za teroristickou organizaci. Uribe poukazuje na to, že ozbrojenci z FARC nemohou být srovnáváni s ozbrojenými opozicemi, které v osmdesátých letech minulého století v regionu bojovaly proti vojenským diktaturám. Kolumbie je dnes demokratickým státem, a navíc si guerilla opatřuje finanční prostředky únosy rukojmích a obchodováním s drogami. Kolumbijský prezident odcestoval do Evropy, aby hledal „univerzální podporu“ pro návrh na vytvoření demilitarizované zóny, jejž předložila katolická církev. V zóně by se odehrála budoucí výměna 43 rukojmích guerilly za 500 zadržených vojáků FARC. Álvaro Uribe si také nepřeje, aby se vyjednávání s guerillou nadále účastnil Hugo Chávez, díky jehož iniciativě byli před několika týdny propuštěni dva rukojmí FARC. Ti mimo jiné přinesli dopisy od ostatních rukojmích, v nichž jsou zaznamenány otřesné životní podmínky, ve kterých unesení lidé žijí. Guerilla však odmítla návrhy Mezinárodního Červeného kříže na vyslání lékařů a humanitární pomoci. Foto popis|



Jak spřátelená guerilla vypálila Chávezovi rybník 7.1.2008


Svět

Velkolepá show venezuelského prezidenta kolumbijským rukojmím nepomohla Na kolumbijskou džungli se tiše snáší 22 000 fotografií. Blíží se Vánoce a čtyřicáté sedmé narozeniny Ingrid Betancourtové. Nejslavnější oběť unesená kolumbijskou levicovou guerillou FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), bojující za samostatný marxistický stát na území Kolumbie, se v polovině prosince objevila na videu, které u sebe měli zatčení „narkoteroristé“. Tak příslušníky FARC označuje kolumbijská vláda prezidenta Álvara Uribeho. Bývalá prezidentská kandidátka je v zajetí již šestým rokem a na videu je vidět, jak je vyhublá a deprimovaná. Její manžel Juan Carlos Lecompte tedy nechal nad džunglí, v místech, o nichž se domnívá, že by zde mohla jeho žena být ukrytá guerillou, přeletět několik letadel a rozhodit tisíce fotografií jejích dětí. „Snad jí vzpomínka pomůže,“ řekl světovým médiím. O Ingrid Betancourtovou a dalších více než sedm stovek zajatců guerilly (ty FARC používají jako zbraň ve vyjednáváních s vládou a astronomické výkupné jim poskytuje finanční prostředky) se však nezajímají jen Kolumbijci a světové humanitární organizace, které se snaží o jejich osvobození. Do dlouholetého, více než čtyřicet let trvajícího konfliktu kolumbijských vlád s nejstarší marxistickou guerillou v Latinské Americe se vložil také prezident sousední Venezuely Hugo Chávez. Chávez sdílí s FARC obdiv k Simónu Bolívarovi, bojovníkovi, který snil o sjednocení Latinské Ameriky, ale zejména přísně levicové vidění světa a boj proti imperialismu, představovanému v pojetí FARC a Huga Cháveze v první řadě Spojenými státy. A do třetice také obchodní zájmy, jak potvrzuje např. investigativní text El Paísu nazvaný Narkosvatyně FARC. Tou je podle španělského deníku venezuelská hranice, která dnes slouží nejen jako pohodlná cesta pro přepravu tisícovek tun kokainu po únosech nejdůležitějšího zdroje příjmů FARC -, ale také jako útočiště vysokých důstojníků guerilly. Ti mají ve venezuelských pohraničních oblastech několik farem a usedlostí, aniž by jim, přes mnohá upozornění a protesty kolumbijské vlády, venezuelská armáda či policie věnovaly pozornost. Když končí show Na počátku listopadu Hugo Chávez oznámil, že se pokusí jako mezinárodní vyjednavač dohodnout výměnu příslušníků FARC zajatých kolumbijskou armádou za unesené celebrity, jako je Ingrid Betancourtová. Jednání se však protahovala a Chávez se při nich dopustil hrubého porušení protokolu, když místo s prezidentem jednal s armádním generálem Montoyou. Álvaro Uribe tedy Chávezovu misi ukončil a mezi oběma zeměmi došlo k diplomatické roztržce. Na počátku prosince Venezuelci odmítli v referendu Chávezův návrh na změnu ústavy, který prezidentovi zaručoval prakticky neomezené vládnutí. Venezuelský prezident však po neúspěchu prohlásil, že bude bojovat za své ideály dál. Jako na zavolanou pak přišla nabídka guerilly, že propustí tři rukojmí, aby Chávezovi, jak řekl mluvčí FARC, „ulehčila zklamání z prvního neúspěšného vyjednávání“. Hugo Chávez se tedy vrhl na tzv. operaci Emmanuel, nazvanou podle syna, který se v zajetí narodil kolumbijské političce Claře Rojas, unesené společně s Betancourtovou. Kromě ní a malého Emmanuela slíbila FARC propustit ještě senátorku Consuelo González de Perdomo. Hugo Chávez sršel optimismem. Nejen že považoval za jisté oslavy nového roku společně s propuštěnými, producíroval se ve vojenské uniformě a řídil velkolepou humanitární operaci, ale dokonce vzkazoval do Francie prezidentu Sarkozymu, jenž se také zasazuje o propuštění Betancourtové, která má francouzsko-kolumbijské občanství, že „naše přítelkyně Ingrid bude na řadě v druhé vlně propouštění“. Nekonala se však ani první vlna. Čtyři dny marně čekaly v tropickém městě Villavicencio helikoptéry se znameními Červeného kříže, mezinárodní pozorovatelé v čele s bývalým argentinským prezidentem Néstorem Kirchnerem, ale také americký filmař Oliver Stone. Ten chtěl předání rukojmích zařadit do svého připravovaného dokumentu o Latinské Americe. Vláda prezidenta Álvara Uribeho, který zastává strategii, že s teroristy se nejedná, nakonec souhlasila s vytvořením 150kilometrového koridoru v džungli, v němž by nebyly přítomny po dobu předání rukojmích kolumbijské ozbrojené síly. Přesto nakonec FARC oznámila, že záruky nejsou dostatečné a že hrozí nebezpečí vojenských operací - zajatci tedy propuštěni nebudou. Álvaro Uribe pak oznámil, že guerilla podle informací kolumbijských tajných služeb nemá v rukou chlapce Emmanuela. Ten je údajně v sociálním zařízení v Bogotě. Hugo Chávez prohlásil, že Uribe lže a vypouští „kouřovou bublinu“. Příbuzní Clary Rojas však souhlasili se zkouškami DNA, jejichž výsledky budou známy během příštích dvou týdnů. Po nich bude jisté, zda chlapec v Bogotě je, nebo není malý Emmanuel. Chávezův pokus dostat se z vlastní krize dalším mezinárodním angažmá tedy nevyšel. Důvody zná pouze nevypočitatelná guerilla, která se podobných bezvýsledných show za posledních 40 let účastnila nesčetněkrát. Q Foto popis| Venezuelský prezident před tiskovou konferencí v listopadu 2007.



Foto autor| foto isi fa image service

Ukončení jednání s kolumbijskými FARC 26.11.2007

Respekt

str. 07

Krátce

Téměř tři měsíce se snaží kromě kolumbijské vlády také venezuelský prezident Hugo Chávez o humanitární výměnu zajatců s levicovými povstalci, tzv. FARC. Chávez se aktivně snaží vystupovat jako mezinárodní autorita a domluvit výměnu. Jedná se asi o padesát zajatců, kteří byli uneseni, mezi nimi jsou tři Američané a bývalá prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová. Minulé úterý se sešel Hugo Chávez v Paříži s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym a jednali spolu mimo jiné i o možnosti osvobození Ingrid Betancourtové, která je francouzského původu. Chávez ovšem marně slibuje důkaz o tom, že zajatci žijí. Minulý týden tedy kolumbijský prezident Álvaro Uribe ofi ciálně Chávezovo neúspěšné angažmá ukončil.

LESNÍ NÁROD VSTUPUJE DO CIVILIZACE -A ZTRÁCÍ SE V NÍ 21.11.2007

Geo str. 64 Geoskop Roland Schulz

Mají dohola ostříhané hlavy a pomalované obličeje, jejich domovem je deštný prales. Ještě před dvaceti lety neměl svět o jejich existenci ani potuchy. V březnu 2006 se však příslušníci národa Nukak Makú, poslední kolumbijští nomádi, náhle ocitají v malém městě. Krátce nato kultura lovců a sběračů začne upadat a směřuje ke svému zániku. Jeden z členů kmene za tento vývoj zaplatil životem. Spižírna přímo na hlavě: Děti hýčkají osiřelá mláďata ulovených opic, aby je mohly později sníst - tak dlouho, dokud na nich nebude dost masa na pořádné jídlo. Odkradl se hned za rozbřesku, s mačetou v ruce. Deštný prales už procitl, žár dne byl ještě daleko. Co tam Mao-bé dělal, nikdo neviděl. Nejspíše hledal kořen jednoho druhu rotanu, z jehož lián se získává ten nejúčinnější jed. „Barbasco,“ říká Ramón Rodríguez, poslední člověk z města, který jej viděl naživu. „Používají ho k chytání ryb.“ Když kořen našel, pravděpodobně jej na drobno roztloukl. Pak smotal list do tvaru pohárku, nabral vodu, pokropil s ní rozmělněný kořen, a tak získal hustý jed. „Nevíme, proč se zabil,“ říká Xismena Martínezová, která mu zaplatila pohřeb. Jedno je ale jisté: Vypil jedu hodně. Mlčky se vrátil z lesa do tábora svého klanu a beze slova se natáhl do houpací sítě. V tu chvíli ještě nikdo netušil, co udělal. „Právě vyšetřujeme jeho sebevraždu,“ říká Higinio Obispo, který o mrtvém Mao-bém mluví jako o bratru a kamarádovi, bojovníku za svůj lid. JE TO TOMU ROK A PŮL, co tito přírodní lidé přišli do města: v pátek 17. března 2006, v předvečer slavnosti svatého Josefa, ochránce a patrona města San José del Guaviare v provincii Guaviare na jihovýchodě Kolumbie, baště války a obchodu s kokainem. Bylo už skoro šest večer a přípravy na slavnost vrcholily, když věřící z katolické obce v kostele Senor de Los Milagros (Boha divotvůrce) ~ náhle začali volat: „Divoši!“ Před jejich svatostánkem stálo 77 lidí s hladce oholenými lebkami a obličeji pomalovanými barvami. Nukak Makú. Poslední kolumbijští nomádi, o jejichž existenci se svět dozvěděl až v roce 1988. Byla to senzace: Muži s metrovými foukačkami, ženy s holými ňadry, děti s opičkami na ramenou. Lidé si běželi pro fotoaparáty, aby divochy vyfotografovali. Oslovovali je španělsky a nadšeni jejich exotičností konstatovali, že jejich jazyk zřejmě neovládají. Město San José, čítající 25 000 duší, zachvátila horečka. Veselá slavnost svatého Josefa a do toho divocí lidé národa Nukak Makú. V chaosu oněch dní zapadla informace o tom, kdy přesně do města přišel mladý muž hovořící podivným dialektem jihoamerické španělštiny. Řekl, že se jmenuje Mao-bé a bílí mu říkají Belisario - Belisario Sánchez. „Byl jejich styčným důstojníkem, jakýmsi mostem mezi oběma světy,“ říká Ramón Rodríguez, vedoucí sociálního úřadu Acción Social ze San José, který byl poslední, kdo ho viděl naživu: „Vnímali jsme ho jako jejich



vůdce. To, že jím ve skutečnosti nebyl, víme až teď, kdy už je po všem,“ říká žena, která mu zaplatila hrob: Xismena Martínezová, 30 let, vedoucí městské samosprávy v San José. „Každý, kdo se zasazuje o svůj lid, je vůdce - a on jím byl,“ říká zase muž, který ho nazývá svým bratrem: Higinio Obispo, 33 let, mluvčí sekce pro lidská práva a mír Organización Nacional Indígena de Colombia (ONIC) - Asociace původních obyvatel Kolumbie. Vždycky, když jej přemůže zármutek, připadá mu, jako by celý ten příběh už odněkud znal. Náčelník umírá, národ zaniká, kultura mizí. „Uprostřed 21. století, uprostřed Jižní Ameriky,“ říká Higinio Obispo. Najednou začal zvracet. Vyburcovalo to pozornost ostatních lidí v táboře. Plni obav sledovali jeho oči. Byly krvavě rudé. Žena i děti, v ubohém táboře na okraji města poblíž skládky s odpadky, s ním třásly - ale odpověď nedostaly. Obrátily ho vzhůru nohama, aby ho donutili znovu zvracet. NA SLAVNOST svatého Josefa budeme muset zapomenout, pomysleli si Xismena Martínezová a Ramón Rodríguez. Informováni z úřední moci o přítomnosti divochů, zapudili veškeré myšlenky na oslavy i volný čas - tento březnový víkend je čeká práce. „Museli jsme jednat,“ říká Xismena Martínezová ve své kanceláři v úřadu starosty. Oba úředníci se snažili vnést řád a pořádek do toho, co se nečekaně přehnalo městem jako bouře. Jako nouzové řešení nechali Nukaky dopravit do provizorního obydlí, dva bloky od centra. Přivolali zdravotníky, aby Nukaky prohlédli. Ti konstatovali podvýživu a nemoci způsobené jednostrannou stravou. Úředníci proto vydali rozkaz, aby Nukakové dostali nutričně pestřejší potraviny. Snažili se dozvědět také něco z historie skupiny, které přidělili číslo 5, protože Nukakové přišli z amazonského deštného pralesa do San José už čtyřikrát. Ale ještě nikdy jich nebylo tolik a ještě nikdy nebyli tak vzdáleni modernímu světu jako tentokrát. Pokusy o navázání komunikace s Grupo No. 5 probíhaly dost ztuha. Možná byl Mao-bé už tenkrát mezi nimi, možná ne. Tento fakt upadl v zapomnění, stejně jako mnoho dalších věcí z oněch tří dnů na začátku března 2006. Jediné, na co si oba úředníci vzpomínají, je, jak se jim dva Nukakové pokoušeli lámanou španělštinou vysvětlit důvody svého příchodu. Údajně je vyhnali muži s brokovnicemi, vyrozuměla Martínezová; a od té doby prý dva roky a 60 dní putovali přes 30 táborů, pochytil zase Rodríguez. „Nemají naši představu o čase,“ říká Ramón Rodríguez. NA VŠECHNY ČLENY Grupo No. 5 má být podle rozhodnutí Martínezové a Rodrígueze pohlíženo jako na běžence, všechny dotyčné úřady mají okamžitě zahájit činnost na jejich podporu. Do hlavního města Bogoty hlásí, že 77 příslušníků národa Nukak Makú asi vyhnali guerilleros, ozbrojenci povstalecké armády Farc, zřejmě z rezervace Resguardo Nukak Makú - chráněného, nebo spíš nechráněného území, zřízeného mezi řekami Guaviare a Inírida. Oba úředníci, každý za svůj úřad, zakládají spis - to aby řešení napříště nediktovala nouze, ale státní moc. Grupo No. 5 dostává číslo: 4586427-5041010, Código Desplazamiento, běženecké číslo. Třetího dne je vydán pokyn dopravit všechny Nukaky do Agua Bonita, na státní pozemek o velikosti 16 hektarů, vzdálený dvanáct kilometrů a ležící až za skládkou odpadů, daleko od bezpečnostní zóny dělostřeleckého pluku č. 19. Mao-bé, později při vědomí, nezvracel. Zdálo se, jako by svou záchranu odmítal: Mao-bé z klanu Wayari-muno, odložen jako malý chlapec, vychován bílými, aby se jako dospělý muž vrátil ke svému lidu. PRVNÍ NOC v Agua Bonita se Nukakové snažili postavit si palmové chatrče, jak byli navyklí ze svého kočovného způsobu života. Nebylo tu ale dost palmových listů. Město poslalo plastové plachty. Pak přijeli lékaři. Diagnostikovali, že Nukakové trpí parazity, a vyslovili podezření na tuberkulózu. Dvě ženy byly těhotné. Jednu z nich úřady pojmenovaly Lorena, druhou Rosa. V nemocnici v San José přivedla Rosa během těžkého porodu na svět syna, obklopena lékaři. Jak jen mohli dopustit - slýchala Xismena Martínezová - aby žena šokovaná a vyděšená cizí kulturou rodila ve sterilní nemocnici!? Lorena porodila v létě syna - sama, v lese, ve stoje, po vzoru svých předků. Jak mohli jen dopustit - slýchala opět Xismena Martínezová nadávky kritiků - aby oslabená žena zůstala úplně sama, bez jakékoliv lékařské pomoci? Martínezová se zděsila. Uvědomila si význam svého poslání. Mao-bé, vydaný napospas síle jedu, teď ležel u silnice nedaleko Agua Bonita. Byl to nápad žen. Bylo pondělí, 16. října 2006. Blížil se sem armádní náklaďák. PRVNÍ DEN v Agua Bonita jim jako první pomoc dodali pytlíky s mlékem, vysoce pasterovaným, s vanilkovou příchutí. K tomu sušenky. Vrátili se i lékaři - a měli s sebou injekční stříkačky, cucavé bonbony a nafukovací balonky, aby děti zbavili strachu. Očkovali proti HIB, hepatitidě typu B, dětské obrně, BCG, DPT - Nukakové chápali jen to, že to je pro ně dobré a důležité. V těchto dnech vládl chaos. Obyvatelé San José se snažili pomáhat, zatímco úřady se pokoušely pomoc koordinovat. Nukakové respektovali veškeré pokyny. Pomoc ale nepřinesla očekávaný výsledek. Nukakové, lovci a sběrači plodů, dostali průjem. Byli zvyklí jíst ovoce, hlízy a opičí maso, vanilkové mléko nesnášeli. Město dodalo zásoby rýže a manioku. Nomádští Nukakové, nezvyklí uchovávat zásoby, ovšem snědli všechno naráz. Lékaři vzali podvyživené děti do nemocnice. Ty ale ze strohých nemocničních pokojů utekly. Mao-bého naložili na náklaďák, který vyrazil silnicí směrem dolů. Vůz začal nabírat rychlost. OBYVATELÉ MĚSTA, celí dychtiví pomáhat, přinášeli do Agua Bonita košile, kalhoty i podprsenky. Nahota Nukaků je přesvědčila, že jsou potřební. Mnozí byli ochotní přinášet dary. Nejdříve šaty, pak toaletní papír - jako by v tom měli závodit. Když jeden daroval zmrzlinu, druhý přinesl limonádu. Když třetí poskytl hračky, čtvrtý přivezl židle. Ramón Rodríguez vyzýval obyvatele, aby Nukakům nic nedávali - marně. Nové chatrče se plnily majetkem. Rodríguez narazil v Agua Bonita na děti Nukaků hrající si s Batmanem a na dospělé v barevných tričkách s krátkým rukávem, jak popíjejí



coca-colu. „Měnili se tak rychle...“ On i Martínezová vydali rozkaz svolat co nejrychleji výbor, který se v podobných krizových situacích už dříve osvědčil. Bylo v něm tolik zástupců státu, církve i armády, že už brzy musel být vytvořen podvýbor, aby se nashromážděné poznatky mohly využít v praxi. Bylo potřeba vnést do dění pořádek. Mezi Nukaky se mělo provést sčítání lidu, ale ihned nastal problém s jejich jmenovitou evidencí: Nikdo z nich neměl příjmení a všechny děti se jmenovaly ko-pe, tedy dítě. Dostali španělská jména stejně jako většina dospělých. Když se do hlavního města Bogoty dostaly první údaje, úředníci pojali podezření z podvodu. Mnoho nahlášených běženců mělo totiž stejná příjmení: Nukak. Pozornost na sebe upoutal muž, který úřadům do té doby zůstával skryt ve všeobecném chaosu: Mao-bé. Náklaďák uháněl po děravé okresní silnici, dál okolo betonového památníku, na němž pluk č. 19 slibuje svoji čest a věrnost, okolo silničního zátarasu a podél ostnatého drátu. Teď byli v bezpečném městě, San José del Guaviare, kde Mao-bé, když byl ještě důležitý, tak rád popíjel. MAO-BÉ VYSTUPOVAL beze strachu. Jeho španělština byla sice zvláštní, ale jasná - jen málokdy hledal slova, která by mu vypadla z paměti. Hádali mu něco mezi dvacítkou a třicítkou. Byl to působivý zjev nosil foukačku a k tomu baseballovou čepici. Sám nebyl schopen přesně uvést svůj věk. Údajně byl vychován bílými, kteří mu říkali Belisario, tam v Resbalón, jak vyjadřuje ve svém monotónním zpěvu. Teď ale opět žije mezi Nukaky, prý už dlouho. Přivolali Xismenu Martínezovou a Ramóna Rodrígueze. Mao-bé jim řekl, že zná svět ka-wenne, což v jazyce Nukaků znamená „těch druhých“, jak se dozvěděli. Oba úředníci si uvědomili šanci využít Mao-bého jako tlumočníka. Pozvali Nukaky, aby poslali do výboru své náčelníky. Zjistili však, že Nukakové žijící v malých klanech žádné náčelníky nemají. Do úřadu starosty tedy nominovali Mao-bého. Kéž by to byl právě on, prosili, kdo se s nimi bude radit o prospěchu a blahu Nukaků. Na jednom z prvních setkání výbor rozhodl, že se v Agua Bonita nebudou budovat záchody, protože kultura Nukaků je nezná. Vodní nádrž ale ano. Mají být vydávány mačety, které by Nukakům ulehčily lesní lov. Mao-bé informace předával. „A tak začal být důležitý,“ říká ve vzdálené Bogotě Higinio Obispo z Asociace původních obyvatel Kolumbie ONIC, v kanceláři sekce pro lidská práva a mír. Výbor, rozšířený o křeslo a hlas Mao-bého, zasedal v případě potřeby - a ta byla opravdu naléhavá. Rolníci si stěžovali. Nukakové svými mačetami káceli stromy, aby se dostali k plodům. Je třeba pochopit, vysvětloval výbor po konzultaci s Mao-bém, že Nukakové neznají pojem soukromého vlastnictví. Výbor se dozvídal, že Nukakové se objevují ve městě a vyměňují své potravinové dávky za limonádu. Požádal proto Mao-bého, aby dotyčné provinilce pokáral. Od Mao-bého výbor slyšel, že Nukakové konzumují potraviny podle chuti a nálady - nejdříve rýži, pak čočku a nakonec fazole. Výbor nařídil, aby byla zřízena společná kuchyně. Mao-bé vzkazoval svému národu: S okamžitou platností musí všichni začít vařit podle pokynů. „Moc nám pomohl,“ říká Xismena Martínezová zpoza svého psacího stolu v úřadu starosty. „Moc sympatický člověk.“ Výbor teď zasedal denně. Někteří rolníci začali střílet do vzduchu brokovnicemi, když na svém pozemku zahlédli Nukaky. Policie přinášela zprávy o Nukacích v nesprávných částech města. Sociální pracovníci společné kuchyně si stěžovali, že výsledky sčítání lidu, které dostali do ruky, jsou špatný vtip - mnoho Nukaků, kterým se jejich španělská jména přestala líbit, si prostě zvolilo jména nová. Výbor, poháněný překotným vývojem událostí, jednal ve spěchu a narychlo přijímal jedno rozhodnutí za druhým. U všech byl i Mao-bé: „Byl čím dál důležitější,“ říká Ramón Rodríguez. Členové výboru se občas zmínili, že v Mao-bého vystupování registrují určitou proměnu. Obávali se, že mu byla v příliš krátké době svěřena příliš velká zodpovědnost. Mao-bé se ale choval dobře. Navzdory mnoha zasedáním nezanedbával své povinnosti lovce ani živitele pětičlenné rodiny (Kanderburi, jeho žena, která se nyní jmenovala Aurora, k tomu Geraldith, Edinson a Julian - jeho tři malé děti). V klidu sledoval jednání a pečlivě volil svá slova. Tím pokaždé umlčel i ty, kteří v jeho minulosti spatřovali něco zlého. Domnívali se, že za oním mladým mužem a jeho minulostí, o níž existovaly jen kusé informace, vězí něco víc. Nebyl snad jako údajný sirotek svěřen do péče pěstounské rodiny v okrese Resbalón? Nevyrůstal tedy právě tam, kde jsou lidé i život nebezpečnější než kdekoliv jinde v provincii Guaviare? Nemohl být jeho návrat k vlastnímu národu v deštném pralese pouhým útěkem? Spekulovalo se také o tom, že Mao-bé byl svého času poslíčkem kokainového kmotra. Mao-bé se však ve výboru osvědčil a zvěsti utichly. Z pohledu úřadů se znamenitě ujal své role zástupce lidu. Teď ale ležel na příjmu v nemocnici v San José. Rozhodnutí padlo rychle: Proti silnému jedu tady nic nezmohou, Mao-bé musí co nejrychleji do Villavicencia, což je 13 hodin cesty po zemi nebo 30 minut letadlem. Po telefonu sehnali letadlo. KONCEM DUBNA 2006 dospěl výbor k poznání, že osada Agua Bonita nepředstavuje řešení, ale problém. Od příchodu Nukaků uplynulo teprve šest týdnů, ale Ramónu Rodríguezovi to připadalo, jako by slunce každý den vycházelo i zapadalo dvakrát: Cestou džípem z Acción Social do tábora Nukaků se na něj vždycky sesypali v baseballových čepicích a prosili o baterie do darovaných rádií, cigarety nebo lízátka. Změnil se i styl jednání Mao-bého. Sebevědomě žádal o potraviny, přiváděl k nemocným zdravotníky. Když se jako mluvčí svého lidu ujal slova, hovořil o nuestra tierra, naší půdě, naší zemi. Bylo to, jako by byl vůdcem svého národa odjakživa. Xismena Martínezová se jednoho dne přistihla, jak mu naslouchá jako nějakému politikovi. Mao-bé občas zmizel, nikdo nevěděl kam. Někteří jej prý vídali ve městě u řeky, poblíž barů. Na zasedáních výboru postupně krystalizoval plán na odsun Nukaků - pro jejich vlastní blaho i ku prospěchu San José. Zpráva o tom, že se Nukakové objevili, už dávno pronikla do světa. Uprchlické organizace a bojovníci za lidská práva požadovali informace. Nukakové, jak říkali, jsou v nebezpečí. Jejich celá



populace čítá na 500 osob, z nichž spolu se 77 lidmi z Grupo No. 5 je více než 200 v San José. Přijížděli novináři, aby přinášeli zprávy o divoších zmatených civilizací. Podle nich byli Nukakové zkažení limonádou a zmrzlinou, lidé doby kamenné, kteří poslouchají rádio, dědictví lidstva, jemuž hrozí vymření. Opět se ozývali rozzlobení úředníci z Bogoty - žádali výsledky, a to rychle. Počátkem května 2006 výbor rozhodl o vyslání mise sedmi Nukaků, jejímž úkolem bylo najít kmeni nový domov. Byla navržena lokalita okolo Puerto Ospina zapomenutá osada se 60 obyvateli, 35 ki lometrů východně od San José, dostatečně daleko od vnějšího světa. Podle rozkazu měl Mao-bé Nukaky vést. 9. května vyrazili na průzkum, 10. května výbor povolil přesídlení: Plan de Reubicaciónes, Código F-SAD-002-PRC. Mao-bé byl převezen na letiště. Ačkoliv se jednalo o naléhavý případ, trvalo dost dlouho, než bylo jasné, kterým letadlem se poletí. Ramóna Rodrígueze zastihla šokující zpráva o tom, co se s Mao-bém stalo, přes mobilní telefon v nákupním centru ve Villavicenciu. VÝBOR ZAČAL bleskurychle realizovat, na čem se ve spěchu usnesl: Sotva se šest Nukaků okolo Maobého vrátilo, už byl znám termín i plán - cílem je Puerto Ospina a vše má proběhnout za tři měsíce. Bogotá byla informována. Byla vyžádána potřebná povolení a opatřeny finanční prostředky. Pochybnosti zůstávaly v tajnosti, otevřená kritika téměř žádná. Na námitku, že Puerto Ospina je území, kde zuří občanská válka, argumentoval výbor tím, že bezpečnost budou zajišťovat vojáci. Mao-bé, nakažen touto dynamičností, ve jménu Nukaků a z pověření výboru prohlásil: Ano, chtějí pryč, ano, chtějí do Puerto Ospina. Mluvilo se o osivu, o škole, o budoucnosti, kterou je třeba zajistit. „Úřady prohlásily, že udělaly vše, co bylo v lidských silách,“ říká v Bogotě Higinio Obispo z asociace zastupující původní obyvatele. „Zacházejí s Nukaky jako s nezletilými.“ Xismena Martínezová v úřadu starosty San José říká: „Čím jsou lidé dál, tím je pro ně jednodušší říkat: Udělej tohle! Udělej támhleto! Úkolem nás, státních úředníků, je pomáhat.“ Ramón Rodríguez křičí: „Co teda máme dělat? Svrhnout je z letadla nad džunglí? Nechat je vyhladovět?“ Počátkem června se začaly množit příznaky, že někteří muži z řad Nukaků včetně Mao-bého pravidelně navštěvují město kvůli konzumaci alkoholu. Xismena Martínezová vídala v Agua Bonita ženy s napodobeninami slunečních brýlí od Gucciho a muže s digitálními hodinkami, ukazujícími stále pravé poledne, které vyměnili za své umně vázané náramky nebo foukačky. Byl vydán pokyn, aby úřad pro rodinu ICBF vyslal pro případ nouze svoji mobilní jednotku. Do Agua Bonita dorazila Maria Luz Divia Ramirezová, 29 let, bývalá řádová sestra, které nikdo neřekl jinak než Luz, a Anibal Maldonado, 25 let, bývalý student umění. Oba sociální pracovníci se mají starat pouze o Nukaky: Má být formulován nový přístup, prováděna doprovodná péče, vytvořeno paralelní spojení mimo Mao-bého. Vyzbrojeni balicím papírem a malířským náčiním se Luz Ramirezová a Anibal Maldonado vydávají do Agua Bonita - věří, že cesta k Nukakům vede přes děti. Fixy namalovali na papír jaguára a tukana. Přišel červen a fixy se polámaly, přišel červenec a děti přestaly vypotřebované fixy používat, „Dveře se otevíraly velmi pomalu,“ říká Luz Ramirezová. „Jediný, s kým jsme mohli mluvit, byl Mao-bé.“ Během uplynulých týdnů, kdy byl díky pozornosti úřadů takříkajíc povýšen do šlechtického stavu, se jeho vystupování nesporně změnilo. Někdy byl jako vůdce, jakého si všichni přejí, rozhodný a přitom klidný, jindy byl ale panovačný a výbušný, pak se zase zdál být duchem nepřítomný a pohroužený do svých myšlenek. Výbor prováděl poslední přípravy k přesídlení. Anibal Maldonado, sociální pracovník, zažil Mao-bého jako přátelského a ochotného člověka, Luz Ramirezové naopak připadal hrubý a neomalený. Všimli si, že se hodně baví s Ki-rayí a Ba-dí, jedinými starci, kteří mezi Nukaky ještě zbyli. A že chodí pít - do města, dolů k řece. Mao-bé teď ležel v malém vrtulovém letadle. Když konečně odstartovali, bylo už odpoledne. Z letiště Capitán Jorge Enrique Gonzáles Torres v San José se vydali na sever, kurz Villavicencio. 11. SRPNA 2006 naložili Nukaky na sedm nakláďáků a v konvoji, za doprovodu složek státní moci, je odvezli do Puerto Ospina. Byli tu všichni: „Největší přehlídka, jakou kdy Puerto Ospina v celé své historii vidělo,“ říká Luz Ramirezová. Bylo proneseno mnoho projevů, zazněla i slova chvály na adresu úřadů - jejich nasazení a úspěchů. Nukakům popřáli vše nejlepší a hodně štěstí do budoucna. Následující den spálili Nukakové obaly od potravinových dávek, zanechali na místě sluneční brýle i hračky a za zpěvu vyrazili z Puerto Ospina do deštného pralesa, vzpomíná Ramón Rodríguez. Nukakové rozbili dva tábory, půl hodiny pěší chůze od Puerto Ospina. Sociální pracovníci ve funkci pečujícího doprovodu s úžasem sledovali, jak se role Mao-bého v deštném pralese mění: Instrukce teď dávali starci, Ki-rayí a Ba-dí. Ramón Rodríguez se vrátil do San José a ohlásil svým nadřízeným splnění úkolu. Zpráva byla tím významnější, čím vyšší místa ji obdržela. Nakonec bylo vydáno tiskové prohlášení: „Poslední kmen nomádů na světě zahajuje návrat do deštného pralesa.“ Houkající sanitka převezla Mao-bého ihned po přistání ve Villavicencio na místo záchrany - na Clínica Meta, na nemocniční příjem, kde lékaři konstatovali příznaky nejtěžší otravy. Následoval převoz na jednotku intenzivní péče. PŘIŠLO ZÁŘÍ a s ním i viceprezident republiky, který Nukaky navštívil a označil je za jeden z největších pokladů země. Po setkání s viceprezidentem začal Mao-bé náhle mluvit o pravém deštném pralese a znova také o nuestra tierra. Hovořil o návratu domů, člunech a benzinu za 15 milionů pesos, téměř 6 000 eur. Mezi Nukaky se šířil neklid. Lidé z Belgie, Kanady a Norska vyrazili z Bogoty, aby prověřili situaci původních obyvatel Kolumbie pod hlavičkou organizace vzbuzující posvátnou hrůzu: Mezinárodní mise na kontrolu humanitární situace a lidských práv původních národů Kolumbie. Návštěvu zorganizovala asociace ONIC. Higinio Obispo trval na tom, že pozorovatelé musí vidět i ohrožený národ Nukak Makú. 26. ZÁŘÍ 2006 vylíčil Mao-bé, jehož představili jako lider indígena, vůdce a



mluvčího, situaci Nukak Makú v Puerto Ospina. 27. září odletěl spolu s komisí do Bogoty. Zůstal zde tři dny. Údajně bydlel v hotelu a ukázali mu pamětihodnosti. Jisté je, že promluvil na Národním fóru původních obyvatel, demonstraci proti pronásledování, válce a odsunům v Kolumbii. 30. září se Mao-bé vrátil zpět do San José. Mao-bé, s jedem v útrobách, sváděl boj, jehož podstatu lékaři pochopili až později: Když Nukakové pomocí kořenového jedu loví ryby, přehradí vodu na řece, čímž naženou všechny ryby v onom úseku dohromady, do vody pak vypustí smrtící šťávu. O pár okamžiků později vyplavou ryby ochromené na hladinu a Nukakové je co nejrychleji vyloví. Ryba, v jejíchž útrobách jed působí příliš dlouho, je ztracená. MAO-BÉ SE Z BOGOTY vrátil jako jiný člověk. Měl nové šaty, batoh a peníze. Opil se dole u řeky. Vyprávěl, že má 15 milionů pesos, mluvil o nuestra tierra. Byla sobota večer, 30. září 2006. Na samém sklonku dne se Mao-bé vydal na cestu do Puerto Ospina, ke svému lidu. Na jednotce intenzivní péče Clínica Meta teď stál Ramón Rodríguez ze sociálního úřadu. Viděl tu ležet Mao-bého s kyslíkovou maskou na obličeji, všude okolo přístroje. Zdálo se, že je o něj dobře postaráno. Ramón Rodríguez tu nechal číslo na svůj mobilní telefon a odjel zpět do San José. Úřady se později pokusily události zrekonstruovat. Mao-bé, zjevně opilý kořalkou a dobrými zprávami, dorazil uprostřed noci k Nukakům do Puerto Ospina a mumlal něco o 15 milionech pesos a Bogotě. Co se stalo pak, si Nukakové nechávají pro sebe. Když úřady později snažily dopátrat pravdy, zjistily jen tolik, že došlo k hádce. „Někdo vypustil do světa informaci, že od nás dostal peníze. Nikdy jsme mu ale žádné nedali,“ říká Higinio Obispo, zástupce původních obyvatel. „Lidé z ONIC mu dali peníze, 100 000 pesos na cestovní výlohy. Až moc peněz na někoho, kdo s nimi vůbec neumí zacházet,“ tvrdí naopak Ramón Rodríguez. Higinio Obispo: „Pokoušejí se na nás svalit vinu.“ Ramón Rodríguez: „Použili Mao-bého jako nástroj.“ Higinio Obispona to reaguje: „Oni si snad myslí, že jsou zachránci Nukaků!“ Ramón Rodríguez: „Jen se na své konferenci chtěli předvést s Nukakem, nic víc.“ Xismena Martínezová: „Neodvažuji se tvrdit, že je někdo vinen. Teď je potřeba dívat se dopředu. Už není cesty zpět.“ Higinio Obispo: „Pokud se Nukakové nevrátí do pralesa co nejdříve, jejich národ vymře.“ Ramón Rodríguez: Představa, že by začali žít zase jako dřív, oblečení jen do bederních roušek, je naprosto naivní.“ Po oné noci, kdy došlo k hádce, byl Mao-bé svým lidem tajně odsouzen. On a jeho rodina se pak usadili v ubohém táboře poblíž skládky s odpadky u San José, nedaleko Agua Bonita, kde stále ještě přebývali Nukakové. Dlouhé hodiny ležel Mao-bé na Clínica Meta, na jednotce intenzivní péče. V úterý 17. října 2006 za úsvitu zemřel. RAMÓN RODRÍGUEZ, který ho jako poslední viděl naživu, se o jeho smrti dověděl jako první. Trvalo celý den, než byly vyřízeny potřebné formality, aby Mao-bého tělo mohlo být přepraveno letadlem zpět do San José. Pohřeb se konal 18. října v 16 hodin. Sešel se výbor: „Ptali jsme se sami sebe: Máme nechat sloužit mši?“ říká Ramón Rodríguez, pod tíhou situace. „Rozhodli jsme, že by to nebyla součást jeho kultury,“ říká Xismena Martínezová. „Ze všeho nejvíc nenávidím pokrytce,“ říká Higinio Obispo. Jeho tělo donesli k hrobu na městském hřbitově v San José. Přišli zástupci města, země i republiky a také všichni Nukakové. Mao-bého žena, Kanderburi, pronesla slova, jimž z bílých nikdo nerozuměl, a pokusila se vrhnout do hrobu. Byl to hrob S25L151, sektor 25, hrobka 151. ANI NE ČTYŘI TÝDNY po Mao-béově pohřbu se v Puerto Ospina objevil muž v uniformě a přikázal zbylým Nukakům ve jménu guerilly, aby zmizeli. Většina Nukaků od té doby žije opět v Agua Bonita. Zhruba deset rodin se však vrátilo na vlastní pěst do pralesa, včetně vdovy po Mao-bém, Kanderburi. Foto autor| foto: Luca Zanetti Foto popis| Zanedlouho po příjezdu do San José začíná Mao-bé, jemuž bílí přezdívají Belisario, i jeho rodina nosit darované oblečení. Jeho žena Kanderburi, místními přejmenovaná na Auroru, si však dál zdobí obličej barvou. Foto popis| Grilované opičí maso je kromě plodů hlavní potravou Nukaků. Ve městě však dostávají sladké vanilkové mléko - a z něj průjem. Foto popis| Mao-bé, hlavou dolů, už nezvracel. Úzkou štěrbinou mezi rty ho nutili pít vodu. Nalévali do něj cukr rozpuštěný ve vodě. Foto popis| Mnoho příslušníků národa Nukak Makú umírá na nemoci bílých. Zdravotní úřady je proto preventivně očkují proti civilizačním rizikům. Foto popis| Digitální hodinky, pověšené na krku vedle ozdob z opice nebo zubů jaguára, se mezi muži velmi cení. Tyto masově vyráběné produkty vyměňují za své foukačky nebo umně vázané náramky. Foto popis| Kemp zaplavený dary štědrých obyvatel už brzy připomíná sklad starých oděvů.



Foto popis| Dary městských obyvatel probouzejí i netušená přání -děti se ptají po bílém chlebu, žvýkačkách a lízátkách. Dospělí žádají coca-colu, cigarety nebo baterie do tranzistorových rádií. Foto popis| Dvě role toaletního papíru ze supermarketu - za peníze z prodeje uměleckých prací toho ženy většinou víc nepořídí. Foto popis| Na téměř holé hlavě se v lese nemůže uhnízdit žádná havěť. Dříve se hlavy vyholovaly zuby piraň, dnes stačí vzít do ruky holicí strojek. Foto popis| Na jihovýchodě Kolumbie již několik desetiletí zuří válka mezi povstalci, armádou, polovojenskými jednotkami a pěstiteli koky. Zřejmě právě proto příslušníci národa Nukak Makú opustili své chýše v deštném pralese. Poblíž jejich nové osady leží armádní základna. Foto popis| V březnu 2006 se objevuje 77 příslušníků národa Nukak Makú z rezervace Resguardo Nukak Makú v městečku San José del Guaviare. V srpnu jsou přesídleni do Puerto Ospina. Foto popis| Úřady přidělují národu Nukak Makú areál v Agua Bonita, dvanáct kilometrů od San José. Zde začínají nomádi podle svých zvyků stavět chýše. Kvůli nedostatku palmových listů berou zavděk i plastovými plachtami. Foto popis| Ronald Schulz sleduje historii Nukaků od doby, kdy se poprvé objevili v březnu roku 2006. V pravidelných odstupech je stále znovu navštěvuje. Také švýcarský fotograf Luca Zanetti zavítal do San José už několikrát. Když při své druhé návštěvě vyprávěl, že přiletěl letadlem, Nukakové už věděli, že „existuje cesta v nebi“.

KOKAIN MARLBORO LIGHT 20.9.2007 Reflex str. 92 Svět STANISLAV ŠKODA „Nevíte, jak to dopadlo s vyšetřováním vraždy těch čtyř teenagerů v Altos de Cazucá?“ ptám se po zuby ozbrojeného policisty, který se svou patrolou hlídkuje v chudinské kolonii na jihu kolumbijské metropole Bogoty. „Jakejch teenagerů? Tam někoho zab? ou každej den, mladej nebo starej, to je jedno,“ říká policista. V Altos de Cazucá a přilehlých čtvrtích žije ve strašlivých podmínkách tři sta osmdesát tisíc Kolumb? ců, asi tolik lidí jako v Brně. Podařilo se mi přesvědčit kolumbijského fotografa Carlose Aguiara Mantranu, abychom se do Altos de Cazucá, několika slumů ve výšce téměř tři tisíce metrů nad mořem, vypravili. Opouštíme příjemnou bogotskou čtvrť kaváren a obchůdků, kde má Carlos nedaleko městského parku fotoateliér. Pomalu se šineme po dálnici několik desítek kilometrů na jih. Autopista sur má v každém směru pět pruhů, ale stejně jsou všechny zacpané. Prší, řidiči bezohledně předjíždějí, troubí, všude je strašný smrad. V bogotské dálnici se pro mě v ten okamžik koncentruje všechna hrůza, sociální bezohlednost a urbanistické diletantství latinskoamerických velkoměst. MAČETA CHIQUITA „Nejsmutnější na tom je,“ vypráví cestou Carlos Aguiar, „že ti lidé nepřišli do Altos de Cazucá a dalších čtvrtí na okraji Bogoty za lepším. Jsou to většinou desplazados; lidé z venkova, které vyhnala guerilla, paramilitares nebo drogová mafie. V odlehlých oblastech, kde se vyrábí a pašuje kokain, vypalují celé vesnice.“ Ve slumech, do kterých míříme, tvoří desplazados podle údajů OSN až osmdesát procent obyvatel. Obchod s kokainem jede v Kolumbii na plné obrátky, takže se dá předpokládat, že další nešťastníci budou v těchto končinách spíš přibývat. Podle celkových odhadů OSN bylo ve čtyřicetimiliónové Kolumbii za posledních několik let z domovů násilně vyhnáno přes tři milióny lidí. Někteří ze strachu o holý život utíkají i do mnohem chudšího sousedního Ekvádoru. Carlos Aguiar dále vysvětluje, že kolumbijská guerilla (ELN, FARC) už nemá skoro nic společného s jakoukoliv levicovou ideologií nebo bojem za práva Indiánů, podobně jako třeba hnutí Túpac Amaru v Peru. Stejně jako mafii a paramilitárním jednotkám jim jde především o kontrolu obrovského drogového byznysu. Oddíly paramilitares původně vznikly jako domobrana proti guerille, ale postupem času se z nich stala neuvěřitelně brutální vojenská síla, které se civilisté nakonec bojí víc než guerilly samé. Zprávy o tom, že jejich velitelé nutí nováčky pít krev vlastních obětí, se objevují v Kolumbii i v těch nejserióznějších novinách. O paramilitares se v poslední době psalo také v Evropě v souvislosti s vraždou šesti Italů v německém Duisburgu, kterou zorganizovala italská (kalábrijská) mafie. Někteří z velitelů paras, jak v Kolumbii paramilitares říkají, stále bezostyšně tvrdí, že celou dobu jen chrání obyvatelstvo před marxistickými bojůvkami. Jaksi opomíjejí přiznat například to, že právě od italských mafiánů inkasují milióny dolarů za vojenské krytí jejich drogových transakcí.



Jejich další specialitou jsou objednané vraždy stávkujících dělníků a odborářů na banánových plantážích. Éver Veloza, jeden z šéfů paramilitárních jednotek, jehož nedávno zatkli, veřejně přiznal, že v tom jela i slavná mezinárodní banánová společnost Chiquita, a v rozhovoru pro bogotský časopis La Semana podrobně popsal, jak se takové věci dojednávaly. „Banánové společnosti nám vždycky platily, i Chiquita,“ přiznává Éver Veloza, „byl jsem u toho, když za námi přijel nějaký pan Hazbun a nabídl, že bychom mohli dostávat až osmdesát dolarů z bedny. Dělníci stávkovali a naším úkolem bylo donutit je, aby šli sklízet. Kdo neposlechl, věděl, co ho čeká. Ale o tom, kterého odboráře nebo dělníka popravíme, jsme rozhodovali my sami. Do toho nám zahraniční podnikatelé s banány nemluvili.“ Při čtení onoho týdeníku se mi vybavují rozverné televizní reklamy Chiquity: „Tohle je jen banán a tohle je Chiquita.“ „Tohle je jen mačeta a tohle Chiquita!“ parafrázuji v duchu jejich slogan. VLČÍ TLAMA Po několika kilometrech se ptáme policisty, kudy je možné sjet z dálnice směrem na Altos de Cazucá. Nechce se nám věřit, že bahnitá cesta mezi ruinami jakýchsi skladů je jedinou komunikací, která spojuje desetitisíce obyvatel těchto čtvrtí s Bogotou. „Vjíždíme do vlčí tlamy,“ říká Carlos. Hledáme člověka, který se jmenuje Pedro Pinzón. Podle mých informací je Pinzón jedním z desplazados, který se snaží ve spolupráci s humanitárními organizacemi pomáhat lidem, jež postihl stejný osud. Dalším důvodem, proč chci Pedra najít, je, že fotograf Carlos Aguiar rezolutně prohlašuje, že bez někoho z místních, kdo nám bude krýt záda, foťák v těchhle končinách vůbec nevyndá z brašny. Za chvíli zjišťujeme, že naše lada po cestě plné děr a bahna do vysoko položených čtvrtí nevyšplhá, vracíme se, bloudíme mezi domky z plechu, cihel a nehoblovaných prken. Mapa Bogoty je nám v místech, kde lidé staví své nuzné příbytky zcela živelně, úplně nanic. ŠNECI A KUŘATA José Fonseca, ředitel humanitárního centra Minuto de Dios ve čtvrti Sierra Morena, říká, že Pinzóna zná, ale že před několika měsíci někam zmizel a nenechal jim telefon ani adresu. Vysvětluje, že v Minuto de Dios pořádají pro místní lidi kursy chovu hlemýžďů a kuřat a školí je v pěstování mrkve. „Jenže většina z desplazados, kteří se přihlásí, přijde na první hodinu, a pak už se neukáže,“ stěžuje si pan Fonseca. Jindy se prý zase dostaví až na konci kursu, kdy si mohou šneky, kuřata a mrkev odnést a prodat. Přemýšlím o tom a napadá mě, že kdybych tady měl žít, asi bych to nedělal jinak. K případu člověka jménem Pedro Pinzón dodává, že tady byl vícekrát, tvrdil prý, že je něco jako mluvčí velké skupiny vyhnanců. Před nějakým časem ale zmizel a už se v Minuto de Dios neukázal. „Takových, co o sobě něco podobného prohlašují, je tady mnoho, chvíli sem docházejí, a když mají možnost, odejdou za lepším,“ říká José Fonseca. Jiný názor na to má Marie Zázvorková, mladá Češka, která pracuje v bogotské pobočce Evropské komise, a s Pinzónem se několikrát setkala. „Když jsem s Pinzónem před několika měsíci mluvila, naznačil, že mu někdo vyhrožuje. Nic konkrétního ale prozradit nechtěl. Pokoušet se změnit situaci těch chudáků, jako to dělal on, je velmi nebezpečné,“ říká Marie. Podle ní se takový člověk může z nejrůznějších důvodů velmi snadno dostat do konfl iktu s mafií, která tu operuje, pouličními ozbrojenými gangy, ale třeba i s místní samosprávou. Pak se stane, že opravdu „někam zmizí“ a už se neukáže – vůbec nikde. JENOM SE PORVAL Hledáme další dům humanitární pomoci, tentokrát ve čtvrti La Isla, beznaděj je tu ještě o něco zřetelnější než v Altos de Cazucá. Začíná pršet, úzké ulice se proměňují v potoky žlutého smradlavého bahna. Žluč z vlčí tlamy zatéká do domků z plechu i do těch lepších, z neomítnutých cihel. V Casa de los Derechos, kterou provozuje přímo OSN, však nikdo ze zaměstnanců není. „Přijedou vždycky ráno a v jednu už se vracejí do Bogoty. Přes noc tady zůstává jenom jedna paní, která jim uklízí, ale dnes tu není ani ona,“ říká chlap z boudy od vedle. Pedra Pinzóna zná, ale dlouho o něm nic neslyšel. Neví, kde bychom ho mohli najít. Carlos stahuje okno a fotí alespoň z auta. Cestou zpátky nás na tržišti ve čtvrti Altos del Pino zastavuje policejní hlídka. „Co tu proboha děláte?“ ptá se policista se samopalem a v neprůstřelné vestě. Vykládám mu, že jsme z Evropy a připravujeme reportáž o humanitárních organizacích, jen jsme trochu zabloudili. Na Evropu slyší a říká, ať jedeme za nimi, jinak bychom tady mohli prý dopadnout dost špatně. Kdyby nic jiného, může Carlos v doprovodu šesti chlapů se samopaly bez problémů fotit. Po několika minutách, opět v Altos de Cazucá, patrola zastavuje, buší na dveře ubohého baráčku a zatýká asi dvacetiletého kluka v zabláceném triku. „Rutina, včera se porval, nic zajímavýho,“ říká jeden z ozbrojenců a potvrzuje, že vyšetřování vražd čtyř adolescentů, o nichž jsem četl na Internetu, se nepohnulo z místa, protože tady se něco podobného děje skoro pořád, jen se o tom nikde nepíše.



Šestice policistů nakládá kluka na korbu džípu a poutá ho k železné tyči. Před domem se, jakoby z ničeho nic, objevuje dav jeho kamarádů a příbuzných, kteří divoce gestikulují. „Teď musíme s tou hlídkou opravdu jet,“ říká Carlos, „protože jinak si to tihle hoši vyřídí s námi.“ Za prvním rohem naše lada zapadá po nárazníky do bahna. Patrola naštěstí není tak daleko. Policisté nám pomáhají a celkem dobře se u toho baví. Tlačí i ten zatčený kluk. Stoupáme pomalu do prudkého kopce, obraz za oknem auta se nemění, bahno, neomítnuté boudy, apatičtí lidé, občas malý zamřížovaný obchůdek nebo stánkaři s exotickým ovocem z kolumbijských nížin. Jako by ty stovky ulic byly všechny stejné. V dálce pod kopci, na nichž provizorní kolonie stojí, se v šedofialovém smogovém mraku rýsují mrakodrapy kolumbijské megapolis – Santa Fe de Bogotá. Sjíždíme dolů. Ve vedlejší uličce stojí zaparkovaný malý policejní tank. Zřejmě pro všechny případy. Kousek od tanku, v dalším prudkém kopci, se začne z motoru naší lady Samary kouřit. Policisté to vzdávají a už na nás nečekají. Jsme kousek od silnice, která se brzy napojuje na jednu z hlavních bogotských dopravních tepen, pekelnou autopistu sur. KOLUMBIE NA VZESTUPU Cestou zpátky mě Carlos Aguiar přesvědčuje, že v Kolumbii se za posledních pět let změnila spousta věcí k lepšímu. Když člověk v Bogotě vydrží (on sám se narodil v uruguayském Montevideu), s velkou pravděpodobností sežene práci. Vláda se snaží nějak pomáhat i lidem bez domova ve čtvrtích, které právě opouštíme. Už jen tím, že některým z nich ex post daruje pozemky, na nichž si postavili svá nuzná obydlí. Kolumbijská ekonomika prý roste. Jenom Bogotá vyprodukuje za rok víc bohatství než Uruguay a Paraguay dohromady. Jenže … „Za všechno může kokain, to je prokletí téhle země – guerilla, paras, mafie, to všechno by dávno zmizelo nebo by alespoň nemělo takové rozměry,“ tvrdí Carlos. „Jediná možnost, jak se těchto problémů zbavit, je prostě kokain legalizovat – kokain Marlboro, kokain Marlboro light,“ říká fotograf. To neslyším v Kolumbii poprvé. Od lidí, kteří tu žijí, to nakonec nezní až tak absurdně. „Spotřeba drog je v Kolumbii zanedbatelná, třeba jen ve srovnání se Španělskem,“ vysvětluje mi později Juan, můj známý, který pracuje pro bogotskou televizi a žil nějakou dobu v Madridu. Pouliční dealery v Bogotě ani v menších kolumbijských městech nepotkáte. Do důsledku vzato: tisíce kolumbijských civilistů (od roku 1990 zahynulo při kokainových operacích 40 tisíc lidí!), převážně chudých venkovanů, kteří nemají s kokainem nic společného, ročně umírají jen proto, aby si jiní lidé v New Yorku, Paříži nebo Praze mohli na večírku „sbalit prachy do pořádný ruličky“ a „napudrovat si frňák“. KULTURA NÁSILÍ Donutit partyzány, paramilitares a mafii, aby se svého obchodu vzdali, patří do říše snů. Rozprášit jejich základny v neprostupné džungli lze velmi obtížně. Nehledě na to, že se v kolumbijských médiích průběžně objevují zprávy o tom, že někteří vysocí armádní velitelé v provinciích drží s paramilitares a mafií basu. Tohle všechno v Kolumbii upevňuje jistý druh kultury násilí. Kolotoč, který roztáčí za pomoci guerilly, paras a mafie relativně vysoká cena kokainu. K tomu všemu se ještě přidává obyčejná pouliční kriminalita, jejíž obětí se může stát kdokoliv. Lidé bez domova, desplazados, jsou však vždycky první na ráně. To je případ i těch čtyř kluků z Altos de Cazucá, kteří jeli večer pro těsto na kukuřičné placky, a už se nevrátili. Foto popis| Rutinní zatýkačka v bogotském slumu. Ženě delikventa je 19 let. Vypadá ale starší. Foto popis| Ananas roste v Kolumbii jako v Čechách brambory. Stojí v přepočtu asi 10 Kč. Foto popis| Zato voda je v Altos de Cazucá vzácná Foto popis| Kokainový byznys vyhání z domovů statisíce Kolumbijců. Poptávka po této droze stoupá. Co z toho plyne? „Jediná možnost, jak se těchto problémů zbavit, je prostě kokain legalizovat,“ říká fotograf Carlos. Foto popis| Několik set tisíc utečenců dojíždí denně do Bogoty za prací po prašných cestách, jako je tato Foto autor| FOTO CARLOS AGUIAR MANTRANA

Vraťte mi syna! 6.9.2007 Reflex str. 14 Reflexe BOHUMIL PEČINKA STANISLAV ŠKODA



Před pěti měsíci byl Kolumbijec GUSTAVO MONCAYO (55) neznámým venkovským učitelem. V polovině června se vydal ovázaný řetězem pěšky na cestu dlouhou tisíc kilometrů přes vysokohorské průsmyky do hlavního města Bogoty. Jeho syna před deseti lety unesla guerilla. A od té doby marně bojuje za jeho propuštění. Když se Gustavo Moncayo objevil na konci července po šedesáti dnech putování „před branami“ Bogoty v čele tisícihlavého zástupu, lidé ho vítali jako mesiáše. Krátce nato se za ním do stanu, který si postavil na centrálním bogotském Bolívarově náměstí, vydal kolumbijský prezident Álvaro Uribe Vélez s několika ministry. Museli hodinu čekat, byla zrovna neděle a Gustavo Moncayo šel na mši do blízké katedrály. INDIÁNSKÁ HŮL A JEHOVA Vlnu zájmu o Moncayovo snažení přiživila nešťastná událost. Koncem června se objevila zpráva, že guerilla popravila jedenáct rukojmích – místních zastupitelů z drogovou válkou těžce zkoušené kolumbijské provincie Del Valle. „Vláda to odmítá přiznat, ale já jsem přesvědčen, že těch jedenáct zastupitelů zemřelo proto, že se je armáda pokusila osvobodit silou. Jeden z důvodů, proč jsem se vydal na pochod, je ten, že mám strach, aby se takto nerozhodli ‚zachráni‘ i mého syna. Rovnalo by se to rozsudku smrti,“ řekl mi Gustavo Moncayo ve svém stanu. On a jeho stoupenci se prezentují pomocí tradičních symbolů světových mírových hnutí, které zcela v duchu magického realismu doplňují insigniemi, jako jsou zdobená indiánská hůl, řetěz, obrázky katolických svatých, různé korálky a knihy svědků Jehovových. Moncayo podle svých vlastních slov zvažoval ještě před cestou možnost, že se ve svém rodném městečku nechá na protest veřejně ukřižovat. Za svůj politický cíl si stanovil uzavření tzv. paktu humanity, který má podepsat kolumbijská vláda se zástupci guerillových organizací (FARC, ELN). Ještě na začátku srpna Moncayo navrhoval, aby armáda vyklidila v souladu s požadavky guerilly městečka Praderu a Floridu nedaleko města Cali na jihozápadě země, kde by se vytvořil demilitarizovaný prostor „mírových schůzek“. To prezident Uribe odmítl s poukazem na podobný ústupek minulé vlády v oblasti Caguán, který skončil naprostým fiaskem. DOPLAVAT NA KUBU Jenže jak šel čas, Moncayo přitvrdil. Dokonce se mu už přestal zamlouvat i návrh, podle něhož měla vláda výměnou za šedesát rukojmích FARC, včetně jeho syna a prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové, propustit z vězení asi pět stovek bývalých partyzánů. Ještě předtím odmítl i Uribeho nabídku, že zprostředkuje jednání mezi ním a guerillovým vůdcem Rodrigem Grandou na Kubě. „Mohl by tam třeba doplavat,“ poznamenal k tomu jízlivě Antonio Caballero, komentátor prestižního kolumbijského týdeníku La Semana, čímž přesně ilustroval, že profesor Moncayo nemá v Kolumbii jenom tisíce nadšených příznivců, ale i horlivé kritiky. MEZI GÁNDHÍM A MANDELOU Gustavo Moncayo říká, že nemá tušení, kde se jeho syn Pablo Emilio, jehož partyzáni unesli před deseti lety jako vojáka základní služby, momentálně nachází. Ví však, že je naživu, protože od něj před půl rokem dostal dva dopisy a viděl videonahrávku, kterou guerilla prodala televizi al-Džazíra. Mnoho Kolumbijců vidí ve středoškolském učiteli z příhraničního městečka Sandoná především zoufalého otce, který se snaží zachránit syna. Jenže to platí o Moncayovi už jen zčásti. Stala se z něj mimořádně vlivná politická osobnost, symbol obětí několik desítek let trvající občanské války – kolumbijským Mahátmou Gándhím, dalajlamou a Nelsonem Mandelou v jednom. Od okamžiku, kdy se do případu vložil venezuelský prezident Hugo Chávez, který navrhl kolumbijské vládě, že zprostředkuje jednání mezi ní, Moncayou a guerillou, se z něj dokonce stal hráč mezinárodního významu. Tak ho zřejmě vnímají i v Bruselu, který má brzy navštívit. Foto popis| Moncayo přichází do Bogoty v čele svých stoupenců jako Ježíš Foto popis| Moncayo se snímkem svého syna Foto autor| FOTO PROFIMEDIA. CZ KRESBA VLADIMÍR JIRÁNEK O autorovi| BOHUMIL PEČINKA STANISLAV ŠKODA, AUTOR JE HISPANISTA



Země tisíců rukojmích 9.7.2007

Respekt str. 09 Zahraničí Markéta Pilátová

Drogy, únosy, boje v džungli: zakletá Kolumbie se chce už konečně změnit Vždycky ji bylo dobře vidět. Během své první předvolební kampaně v katolické Kolumbii stávala u semaforů a rozdávala řidičům kondomy. „Musíte se chránit před korupcí,“ nabádala je. Mluvila s lehkým francouzským přízvukem a v bílé košili celá jen zářila. Pak ale kolumbijskou kandidátku na prezidentský úřad francouzského původu Ingrid Betancourtovou (46) unesla levicová guerilla FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie). Nyní je zakladatelka politické strany Zelený kyslík v zajetí již pět let. Spolu s ní FARC vězní další více než tři tisíce lidí. Smutní zajatci V tyto dny nejspíš Ingrid Betancourtová klopýtá dusnou džunglí, vyhublá a trpící malárií. Každou noc se bojí, aby na ni při nečekaném přesunu guerilly nespadla bomba nebo aby jí pod nohama nevybuchla nášlapná mina, kterých je v Kolumbii po desítkách let bojů mezi různými partyzánskými frakcemi a vládou nepočítaně. Marně čeká na vysvobození a zároveň se třese, aby vláda neudělala chybu. Kdyby totiž sáhla k násilné akci na její záchranu, jako to před nedávnem navrhoval prezident Álvaro Uribe, mohla by přijít o život. Při nepovedené osvobozovací operaci před pěti lety dva zajaté politiky guerilla zavraždila. Příbuzní a přátelé prominentní šedesátky unesených politiků a policistů tedy naléhají na vládu současného prezidenta Álvara Uribeho, aby se o další podobné kousky už nepokoušel a usedl s guerillou raději k jednacímu stolu. Situace se navíc stále přiostřuje: v minulých dnech oznámili FARC smrt dalších jedenácti rukojmích, kteří prý zemřeli při přestřelce s vládními vojáky. FARC za sebou mají čtyřicetiletou historii, vojenský aparát dobře živený obchodem s kokainem a heroinem a přežily už 11 kolumbijských prezidentů. FARC vznikly v polovině šedesátých let, původně jako ozbrojené křídlo Komunistické strany Kolumbie. Postupně zakládaly „rudé republiky“ ovládané ozbrojenci zastrašujícími venkovany. Dokud trvala studená válka, dařilo se jim skvěle. Na jejím konci už to ale vypadalo, že se nejrůznější oddíly ať pravicových či levicových guerill, bojujících spolu v džungli a na úpatích And, podaří odzbrojit a vytvořit z nich standardně fungující politické strany. Bohužel na mezinárodním trhu s drogami tehdy prudce stoupla poptávka. Narkotrafikanti začali potřebovat vojenskou ostrahu laboratoří ukrytých v džungli a dobře platili. Nakonec FARC „zmutovaly“ v drogový kartel a dnes operují téměř na třetině území Kolumbie. Hlavním zdrojem jejich příjmů jsou sice i nadále drogy, ale už v roce 1983 se na své sedmé konferenci usnesly, že součástí finanční strategie se stanou únosy, a od té doby dosáhly v tomto „oboru“ virtuozity. Jen v nejplodnějším roce 2003 se jim kvůli výkupnému podařilo zmocnit 673 osob. Unesené politiky či veřejně známé osobnosti navíc nazývají „politickými vězni“ a mají je po ruce pro vyjednávání s vládou. Nový přítel Toho si ovšem za vlády Álvara Uribeho moc neužily. Současný prezident nastoupil do úřadu s programem tvrdého postupu proti ozbrojeným skupinám. Partyzány začal nazývat narkoteroristy a jakékoli rozhovory odmítal, poučen nespočetnými krachy a bezvýslednými příměřími v minulosti. Místo toho se vrhl naplno a za podpory většiny obyvatel Kolumbie do přímého boje. Mohl se při tom opřít také o finanční pomoc ze Spojených států dojednanou již za Billa Clintona a ještě posílenou za Bushovy vlády - Kolumbie dostávala na boj s terorismem a na mýcení koky 700 milionů dolarů ročně. Jenže teď se situace změnila. V lednu ovládli americký Kongres demokraté, obvinili Uribeho z porušování lidských práv a finanční rozpočet mu seškrtali. Uribe tedy začíná hledat nové zahraniční spojence a dělat ústupky. Novým „přítelem“ by mohl být francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Ingrid Betancourtová je totiž ve Francii ikonou. Má kolumbijskofrancouzské občanství, ve Francii prožila celé mládí, vystudovala Politický institut v Paříži a jejím učitelem byl například bývalý premiér Dominique de Villepin. Ten dokonce v roce 2003 vyslal do Kolumbie zásahovou jednotku, aby se pokusila političku osvobodit, ovšem neúspěšně. Velkoplošný portrét Betancourtové se dodnes vzdouvá na fasádě pařížské radnice. Nicolas Sarkozy se prezentuje jako muž činu a od svého zvolení se v případu viditelně angažuje. Již dvakrát v Elysejském paláci přijal děti unesené političky a přesvědčil svého kolumbijského kolegu Uribeho, aby propustil 200 teroristů včetně „kancléře“ FARC Rodriga Grandy. Gesto mělo vydláždit cestu k osvobození elitní skupiny unesených včetně Betancourtové. FARC je to však málo. Za své unesené zajatce požadují demilitarizaci dvou provincií na jihu země. Uribe se demilitarizaci brání, zejména proto, že každý z mnoha podobných ústupků FARC využila k dalšímu vyzbrojení a obsazení nových území. Kolumbijci přirovnávají boj s guerillou k rakovině. Spolu s Uribem



se rozhodli pro radikální terapii a snaha o kompromis vyvolává u veřejnosti rozpaky. FARC navíc v posledních týdnech místo jednání unesla další tři oběti. Foto popis| Je tu horko a komáři. (Ingrid Betancourtová - vpravo - na videu FARC, 2002) Foto autor| FoTo PRoFImEDIA.cz / AFP Foto autor| mAPA RESPEkT O autorovi| Markéta Pilátová Autorka je hispanistka.

Děti – nejkrutější vojáci 22.2.2007 Reflex str. 14 Reflexe BOHUMIL PEČINKA JAKUB SZÁNTÓ Rojnice jedenáctiletých chlapců postupuje trávou vysokou po pás k vesnici. Smějí se a střílejí dlouhé dávky nábojů na prchající muže, ženy i děti. Zasažení vesničané padají jako podťatí k zemi. Malí zabijáci ale pokračují bezohledně dál. Ale nejde jen o Afriku. „Zabili skoro deset lidí. Já nikoho nezabila, ale viděla jsem to. Ostatní děti zabíjely taky,“ vzpomíná mladá Peruánka, již v jedenácti letech unesla teroristická organizace Světlá stezka. „Nabrali krev mrtvých do misky a donutili nás ji vypít. Pak nám dali sníst jejich játra a srdce, která nakrájeli a usmažili.“ Otřesné zacházení, víra v magii a kruté tresty jsou společným jmenovatelem příběhů dětských vojáků. „Jeden kluk se pokusil utéct. Svázali mu ruce a nutili nás, ostatní nové zajatce, abychom ho ubili palicemi,“ vypráví dnes Susan, jíž se po letech podařilo uprchnout z ugandské povstalecké Armády Božího odporu. „Neměla jsem na vybranou. Když jsme ho zabili, pomazali nám jeho krví ruce. Řekli, že teď už nebudeme mít strach a nebudeme chtít utéct.“ LEHKÉ SAMOPALY A TVRDÉ DROGY Lidský charakter se utváří někdy mezi pátým a šestým rokem života. Morální hodnoty, především základní rozlišení, co je dobré a co zlé, se ale formují dlouhá léta. Dětská vůle je navíc velice křehká a dítěti je snazší „vymýt“ mozek. Veteráni občanských válek tohle dobře vědí. V minulosti ale použití dětí přímo v boji znemožňovala velká hmotnost a složitost zbraní. Děti tak plnily role zvědů, nosičů či poslů. Po druhé světové válce přišla změna. Hmotnost jen 4,3 kilogramu, kadence až 600 ran za minutu a snadné ovládání. Zbraně jako sovětský samopal AK47, jehož kopie ve stovkách miliónů kusů zaplavily svět, definitivně změnily válečnou úlohu dětí. I malí chlapci a dívky jsou schopni po krátkém výcviku ovládnout smrtící zbraň. Dětský voják navíc potřebuje méně jídla a pití než dospělý, nevyžaduje žold ani velký podíl na kořisti. Kromě zastrašování a vymývání mozků povstalečtí či armádní velitelé nutí děti brát drogy jako hašiš, kokain či heroin. Svou roli hraje také víra v magii, silně rozšířená v odlehlých koutech světa. Zfetovaní členové nechvalně proslulé Small Boys Unit (Jednotky malých chlapců), které za občanské války v Sieře Leone využívali jak povstalci, tak vládní vojska, se vybaveni ochrannými fetiši grigri vrhali beze strachu do beznadějných situací, křížové palby či minových polí. Svědci tamějších masakrů také vzpomínají, že právě malí zabijáci se dopouštějí těch nejhorších ukrutností, jako je sekání rukou a nohou či uřezávání uší a nosů. V Ugandě prý dokonce rozřezávali břicha těhotným ženám, aby zjistili pohlaví plodu. OBĚTI, ČI SPOLUVINÍCI? Humanitární organizace přitom odhadují, že jen menší část dětských vojáků byla unesena násilím. V oblastech sužovaných válkou nabízejí ozbrojené skupiny pro hladovějící děti či válečné sirotky často jediný zdroj ochrany a obživy. Zbraň a uniforma navíc v podmínkách válečné anarchie dodávají vytouženou prestiž. Pařížská mezinárodní konference se nyní dohodla na principu, že dítě, ať už se dopustí jakékoliv násilí, je ve válečném konfl iktu vždy obětí. Vyzvala navíc, aby se tak jako dosud nepřehlížela úloha dívek, které jsou kromě zabíjení nuceny k těžkým pracím v táborech, a především se stávají obětí surového sexuálního násilí. NEPROMLČITELNÝ VÁLEČNÝ ZLOČIN Plné znění zpráv


Mezinárodní trestní tribunál kvalifikuje rekrutování dětí mladších patnácti let jako válečný zločin. První obžalovaný, bývalý konžský povstalecký vůdce Lubanga Dyilo, už před soudem stanul. Jenže podobných viníků jsou stovky. Na africkém černém seznamu figurují Burundi, Pobřeží slonoviny, Kongo, Rwanda, Somálsko, Súdán a Uganda. V Asii je nejhorší situace na Srí Lance, kde tamilští povstalci vycvičili tisíce dětí k boji či sebevražedným atentátům, a také v Myanmaru, bývalé Barmě, kde armáda násilím rekrutuje i dvanáctileté děti. Nejhorší jihoamerickou oblastí je Kolumbie, kde v řadách levicových geril FARC a ELN bojuje kolem 11 000 dětí, což je ve světovém měřítku nejvíc na jednu zemi. Signatáři závěrečného dokumentu – včetně Konga, Čadu, Súdánu a Ugandy, kde se nacházejí tisíce dětských vojáků – nyní slíbili bojovat proti okolnostem, jež vytvářejí prostor pro rekrutování dětí, tedy chudobě a politické nestabilitě. Kromě prevence má být klíčovým bodem také princip nepromlčitelnosti válečného zneužívání dětí. Jaká ale bude vůle tyto principy prosadit a pomoci tak třem stovkám tisíc dětských vojáků, ukáže čas. Foto popis| Dětští vojáci v Libérii Foto autor| KRESBA VLADIMÍR FOTO JAN ŠIBÍK O autorovi| BOHUMIL PEČINKA JAKUB SZÁNTÓ, AUTOR JE REDAKTOREM ČT

CONTRABAN ANDO 9.11.2006

Reflex str. 34 Reportáž JAN SOCHOR

Bylo mi jasné, že nejsem vítán. Hned jak jsem se na břehu řeky Táchira na kolumbijsko-venezuelské hranici objevil. Kolumbijští pašeráci kontrabandu (contrabandistas) ani venezuelská GUARDIA NACIONAL (Národní garda), pod jejímž laskavým dohledem kontraband protéká, nestojí o publicitu. Tenhle byznys žádné píárko nepotřebuje. Přelezl jsem betonové zábradlí hraničního mostu Simóna Bolívara na venezuelské straně a seskočil do vysokého rákosí na břehu řeky. Olověná zatažená obloha se matně zrcadlí v kalných bublajících vlnách, kamenité ostrůvky naznačují, že řeka často mění své koryto. Stopy od pneumatik mě vedou hustým zeleným příkrovem podél břehu. Pět minut chůze bahnem a stezka mě bez varování vyplivla před hlídkou venezuelské Guardie Nacional. Unudění tipos v kamufláži, automatické pušky opřené o kmen mangovníku, ten s více frčkami sedí a pozoruje řeku z plastikového křesílka, druhý loupe nahnilá manga, která se válejí v bahně pod stromem. Problém. Hra na zblblého, ztraceného turistu neprošla, foťák vyvolal nedůvěru. „Jestli myslíš, že tu něco vyfotíš, tak na to zapomeň!“ zasyčel voják během listování mým pasem. „Tady není nikdo a nic, co bys mohl fotit, rozumíš mi? Na to musíš mít povolení ...“ Nadechl jsem se k otázce. „... z Caracasu.“ „Slyšel jsem, že tu jsou pašeráci ...,“ položil jsem karty na stůl. Venezuelský voják zvedl jakoby udiveně obočí, rázně zaklapl pas a nekompromisně zařízl můj marný pokus o fér hru: „Tady žádní pašeráci nejsou! Vrať se - teď hned - zpátky, nebo budeš zadržen za narušení hranice!“ KOKAIN, BENZÍN, ALKOHOL Dva tisíce dvě stě kilometrů dlouhá zelená hranice mezi Kolumbií a Venezuelou je prakticky nekontrolovatelná. Její větší část leží z obou stran v neobydlených oblastech Amazonie. Cúcuta, hraniční město, kde se právě nacházíme, je jeden ze dvou silničních přechodů mezi oběma zeměmi. Pokud někde v těchto končinách, na úpatí And a začátku pralesa, probíhá „čilá příhraniční spolupráce“, tak právě tady. Z Venezuely proudí do Kolumbie levnější potraviny, alkohol, běžné spotřební zboží, autodíly. A samozřejmě benzín. Venezuela má nejlevnější benzín na světě, dokonce i v Kuvajtu a Saúdské Arábii je dražší. Sedmdesát českých haléřů za litr je dostatečně silný motiv i přes rizika spojená s pašováním. Zvlášť když na druhé straně hranice stojí zhruba dvacetkrát více. Spekulace kolumbijského tisku a nevládních organizací poukazují na možný transport zbraní. Tisíce venezuelských kalašnikovů, televizní pýcha režimu prezidenta Cháveze, prý končí v rukou Ozbrojených revolučních sil Kolumbie (FARC). Co proudí opačným směrem, není těžké odhadnout. Podle zdrojů venezuelského Antinarkotického úřadu bylo v roce 2005 zadrženo na kolumbijsko-venezuelském pomezí 58 tun kokainu. Téměř o sto procent více než v předchozím roce, desetkrát více než na začátku devadesátých let. Americký Úřad pro boj s drogami (DEA) tvrdí, že asi polovina z kolumbijské roční produkce kokainu prochází právě přes Venezuelu. Hraniční vesnice Parada na kolumbijské straně se snad ani vesnicí nedá nazvat. Každý druhý dvorek stěsnaný mezi Plné znění zpráv


narychlo spíchnutými neomítnutými chatkami je přeplněn papírovými krabicemi. Rýže, toaletní papír, autodíly prozrazují obsah loga na bednách. Dočasná skladiště kontrabandu. Z pašování pravděpodobně žije celá komunita. Ledabyle stlučená lávka přes řeku je hlavní tepnou, kudy zboží teče. Zástup mužů tlačících kola ověšená zbožím z Venezuely po lávce připomíná mravenčí dálnici přes lesní stezku. Stejně jako mravenci se předhánějí, zastavují k odpočinku, přehazují náklad na jiná kola, vyhýbají se vzájemně na úzké pěšině, rychle, mlčky, ve výrazně nejihoamerickém tempu. Musí to být desítky tun zboží denně. Asi po třech minutách mé přítomnosti na břehu proud kontrabandu zčistajasna ustal. Nikdo mi neřekl ani slovo, ale neklidné pohledy pašeráků byly dost výmluvné. Stáhl jsem se. Po několika desítkách metrů po proudu řeky jsem narazil na další tepnu, opačným směrem - z Kolumbie do Venezuely. Přebrodil jsem první rameno řeky spolu s pašeráky. Popruhy se pod tíhou neoznačených beden zarývají do zpocených čel nosičů, muži brodí řeku po pás ve vodě. Náhle za mnou zašustilo rákosí a chlápek v civilu s vysílačkou v ruce, v černých brýlích texaských policajtů mi beze slova strhl foťák z ramene. Naštěstí jsem ho zachytil za popruh a rychlým hmátnutím ubránil. Couvám pozpátku. „Vyndej film a zmiz vodcuď, ty zasrane!“ zařval, když se mu překvapení nezdařilo. Pod barevnou havajskou košilí se mu rýsuje pistole bez pouzdra, zastrčená na břiše za džíny, jak to mívají niggas v amerických naleštěných klipech. Došlo mi, že končí sranda. „Já ... já ...,“ koktal jsem strachem, mezitím co pašeráci přestali pracovat a obstoupili nás. „Já vám nemůžu dát film, to nemá film, to je digitál.“ Týpek se zarazil. Využil jsem zaváhání a rozklepanou rukou hmatám po těle foťáku: „Koukejte, nedá se to ani otevřít.“ Prohodil několik slov do vysílačky. „Odejdi, prosím tě,“ přistoupil ke mně jeden z pašeráků, evidentně parťák skupiny, „když seš tady, nenechají nás pracovat, rozumíš? My potřebujeme pracovat, naše rodiny chtějí jíst. Říkám ti to v klidu, ale jestli neodejdeš, postaráme se o tebe my. Odejdeš nahej, v lepším případě.“ Vysílačka zakřupala odpověď. „Zmiz!“ sykl ten v brýlích. JEDNOTNI VE KŠEFTU Toky kontrabandu na venezuelskokolumbijské hranici v naprosté většině ovládají a organizují paramilitární jednotky AUC. Ano, titíž kolumbijští paramilitares, kteří se s velkou pompou odzbrojují a potřásají rukama s proamerickou vládou prezidenta Uribeho. Jedna věc je „mírová“ fotka v novinách a druhá věc je kšeft s kokainem a kontrabandem vynášející milióny dolarů. Novinář rádia Lemas v Cúcutě, Julio Palacios Sánchez, byl minulý rok zavražděn. Odhalování provázanosti kšeftu s kokainem na místní politiky patřilo k Sánchezovým hlavním tématům. Vrazi - dva sicarios na rychlé terénní motorce - nebyli nikdy dopadeni. Na straně Venezuely figurují v tomto byznysu podplacení lokální papaláši a členové jednotek Guardie Nacional. Venezuela je korupcí totálně prorostlá, pokud máte dostatek peněz, dosáhnete čehokoli. Socialistické ideály, jež potentáti venezuelského státního aparátu ventilují ve sdělovacích prostředcích, si nijak nepřekážejí s kšeftem s levným benzínem. Po půlhodině čekání mi velitel místní Guardie Nacional, plukovník Carlos Contreras Escalante, na otázku stran kontrabandu lakonicky odpověděl: „Nebudu se do tisku k ničemu vyjadřovat, nejsem k tomu autorizován. Jeď do Caracasu a tam se zeptej.“ Venezuelský ministr energetiky a petrochemického průmyslu Rafael Ramírez v tisku odhadl, že za minulý rok se přes hranici dostalo až 30 000 barelů benzínu denně, kolumbijská strana mluví o polovině tohoto množství. Restrikce prodeje benzínu pro cizince na příhraničních pumpách ničeho nedosáhly. Pašeráci jednoduše uplatí pumpaře nebo nechají benzín koupit někoho z místních. Sliby o sociálních programech pro lidi, pro které je pašování jediným možným způsobem, jak se uživit, mediální masáže, jak se s kontrabandem a korupcí zatočí, a další politická prohlášení plynou a mizí stejně lehce jako vlny hraniční řeky. ZA DVĚ STOVKY Druhý den jsem se přesunul o kilometr níže po proudu řeky. Parta pimpineros, jak pašerákům benzínu říkají, tady jede na vlastní pěst. Přes noc pršelo, řeka nabyla na síle. Pimpineros zápasí v divokém hlavním proudu, kde je po krk vody, se svými koly umně naloženými barely benzínu. „Na jedno kolo naložím třeba deset pimpin,“ machruje Ramiro, „denně udělám tři čtyři otočky.“ Potěžkávám barel. Dvacet pětadvacet kilo. Stále nechápu, že na té staré zrezivělé bíze visí dvě stě kilo benzínu, a už vůbec nerozumím tomu, jak s tímhle nákladem několikrát denně prokličkují pod nosem hlídek Guardie Nacinal a překonají divokou řeku. „Je to podplacený, jasně, tisíc bolívarů za jednu cestu pro lidi z Guardie,“ poodkrývá mi šestnáctiletý Iván systém pašování, „ale jsou to hrozný svině, zaplatíš jednomu, ten odejde schválně jinam a druhej ti zabaví všechno, šábnou se o úplatek a benzín prodaj‘. Navrch se ti vysmějou.“ Iván si sedl na bahnitý břeh. „Podívej se,“ a ukazuje mi zarudlé fleky na lýtkách, „občas nás honí a střílejí po nás pergamino.“ Hluboká jizva od nesmrtících nábojů rozryla jeho jemnou hnědou kůži až ke kosti kotníku. Z husté džungle na druhé straně se vynořila další skupinka, kola ověšená láhvemi s plynem. Silným



provazem zručně navázali „bomby“ k sobě a plavou s nimi směrem k nám. Kovové láhve duní o sebe, jak jimi silný proud smýká. „Jedna bombona dá 4000 pesos,“ oddychuje mladík v mokrých slipech, když vytáhl kontraband na kamenitou mělčinu. To je čtyřicet českých korun. Hekticky nakládají barely i plyn zpět na kola. „Kolik za den? Tak patnáct,“ ze všech sil se zapřel do šesti barelů přivázaných gumou na nosiči kola, „ ... dvacet,“ napjaly se mu svaly na celém těle jako struny. Kolo se skřípavě vyhouplo z břehu na bahnitou stezku. „Tisíc pesos,“ vydechl. Dvě stovky, říkám si v duchu. „Dělej, Iváne, mákni!“ zakřičel na kámoše z druhé party, „viděli jsme cestou hlídku.“ Dvě stovky za den a navrch po nich střílejí jako po králících, opakuju si, zatímco pimpineros si rychle vzájemně pomohli naložit kontraband a během minuty se za posledním kolem karavany zavřelo rákosí. h Foto popis| Venezuelsko-kolumbijská hranice. Mravenci pašují benzín. Foto popis| Na druhé straně hranice je zájem i o běžné spotřební zboží Foto popis| Ve Venezuele stojí litr benzínu v přepočtu sedmdesát haléřů Foto popis| Někdy to připomíná akrobatickou soutěž, kdo toho na jeden pokus uveze víc Foto popis| Terén je složitý, proto se k přepravě používá kol Foto popis| Pašuje se i plyn v tlakových lahvích O autorovi| JAN SOCHOR, TEXT A FOTO

GANG, KTERÝ ZNÁ HRANICE 29.6.2006

Reflex str. 34 JAN GEBERT

Problém

„Mara“ - jako gang, „Salva“ - jako salvadorský a „trucha“ - jako mazaný. Dohromady je to jméno amerického gangu s konexemi od rovníku po Aljašku. Příběh o tom, jak se jeden hispánský gang z Los Angeles stal nejrozsáhlejší kriminální sítí obou Amerik, působí jako čítanková lekce z krátkozraké imigrační politiky. Radikální řešení jsou ve hře i v debatě nad připravovanou reformou imigračního zákona v USA. Na Prvního máje si Amerika zahrála na „Den bez přistěhovalců“. Statisíce amerických imigrantů nešly do práce a místo toho vyrazily do ulic protestovat proti návrhu Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu. Pokud by vešel v platnost, pro většinu z 11 miliónů „ilegálů“ by to znamenalo konec amerického snu a vystěhování. Až dosud se násilné vystěhování uplatňovalo hlavně na recidivisty bez povolení k pobytu. Výsledkem systematického vývozu kriminálních živlů ze země je, že se hispánské gangy rozšířily do zemí Střední Ameriky a v posledních letech se vracejí do USA jako bumerang. LÉTA ROZKVĚTU V letech 1977 až 1992 zuřila v miniaturní středoamerické zemi Salvador občanská válka. Několik set tisíc Salvadorců nalezlo útočiště ve Spojených státech, především pak v předměstských slumech kalifornského Los Angeles. Netrvalo dlouho a někteří mladí Salvadorci se rychle rozkoukali a vytvořili svéráznou obdobu zavedených mexických gangů, jimiž se to v Los Angeles jenom hemžilo. „V Salvadoru nás naučili zabíjet. Když váš otec patřil k nepřátelům, museli jste ho zabít. Průprava, kterou jsme prošli během války, z nás udělala jeden z nejnásilnějších gangů ve Spojených státech,“ zhodnotil pro salvadorský rozhlas počátky gangu jeden z jeho zakladatelů, Ernesto Miranda (alias Smokie). Mara Salvatrucha neboli „gang z Třinácté ulice“ (odtud označení MS 13) postupně přestal fungovat jako výhradně salvadorská svépomocná organizace a otevřel se v podstatě komukoli, kdo slíbil naprostou loajalitu. Řady se tak rozrostly například o přistěhovalce z Hondurasu, Guatemaly, ale i Afroameričany a Asiaty. Ten pravý rozkvět se však dostavil až později a paradoxně souvisel s legislativní smrští, jež měla gangům znepříjemnit život. Počátkem devadesátých let kalifornská vláda schválila nové zákony, které dovolovaly odsoudit i nezletilé, pokud se prokázalo, že patří k nějakému gangu. Hned poté přišel zákon „třikrát a dost“, což pro notorické gangstery z pouličních gangů znamenalo podstatně delší pobyt ve vězení. A nakonec, v roce 1996, byl schválen přísnější imigrační zákon. Přistěhovalci (i ti s americkým občanstvím), odsouzení na jeden rok a více, mohli být posláni do země svého původu. Od té doby každý měsíc několik set členů MS 13 dostane jednosměrné letenky s destinacemi Salvador, Honduras, Guatemala. Ze slumů v Los Angeles se vracejí tam, kde se sice narodili, ale stěží si na svou otčinu mohou pamatovat. Mnozí přijeli do Ameriky jako Plné znění zpráv


batolata, mluví lépe anglicky než španělsky a v nově objevované vlasti je s otevřenou náručí mohou čekat snad jen staří kamarádi z gangu, které potkal podobný osud. LOAJALITA Kolik jich je, nikdo přesně neví. Střízlivé odhady hovoří o 25 tisících „mareros“ z MS 13 v Salvadoru a zhruba stejné množství by mělo být i v Guatemale, Hondurasu a USA. Naprostou většinu tvoří mladiství mezi třináctým a dvacátým rokem. Frustrovaným teenagerům z chudinských čtvrtí s mizivou perspektivou, že budou moci studovat nebo pracovat, nabízí gang jasně definovanou identitu. Vstoupit do Mara Salvatrucha není takový problém jako z něj vystoupit. Žadatel o členství musí podstoupit v podstatě pouze třináctivteřinový rituál a během něj se ukáže, jestli na to má. Spočívá v tom, že tři starší členové do aspiranta mlátí (říká se tomu ser brincado). Nováček se pak zařadí do jedné z part a zde by měl podle pravidel MS 13 zůstat až do smrti. Existují tři způsoby, jak z Mara Salvatrucha vystoupit: zemřít, založit rodinu anebo vystoupit z náboženských důvodů. Přičemž ty poslední dva často nejsou zohledňovány. Tmelem, který drží gang pohromadě, je loajalita. Snad právě proto, že MS 13 vlastně nemá žádné řídicí centrum ani žádného šéfa celé organizace. Jednotlivé party (mají do několika stovek členů) spojuje společná symbolika a životní postoj, ale šéfa si party volí samy. Výběr se řídí pravidlem: „Strom, který nenese, musí být poražen.“ Když se šéf neosvědčí, bývá popraven. Společnou identitu posiluje i nenávist vůči gangu MS 18 (Barrio 18 nebo také Eighteen’s Street Gang). Boje mezi MS 13 a MS 18 se z Los Angeles přenesly do Střední Ameriky a občas se jeho členové zabíjejí i ve vězení. K vymezení teritoria slouží graffiti, podobně i tetování může vyprávět příběh. Mezi nejčastější patří kříže a rakve na předloktí nebo slza pod okem. Symbolizují spáchané vraždy. Pavučina znamená vězení a tři tečky na lokti, to je „vida loca“, bláznivý život, který je největší chloubou gangsterů z Mara Salvatrucha. KAMARÁDI TERORISTÉ O vánocích 2004 v Hondurasu ozbrojení muži obklíčili autobus a postříleli 28 pasažérů. Taková byla odpověď MS 13 na politiku „pevné ruky“ prezidenta Madura. Ten se rozhodl pro nulovou toleranci vůči „mareros“ poté, co mu Mara Salvatrucha unesla a zabila syna. Tvrdá opatření dostala za mříže asi 2000 z nich, jenže způsobem velmi kontroverzním. Pouhá příslušnost ke gangu byla posuzována jako kriminální čin, za nějž hrozil trest až 12 let. „Mareros“ nosí tetování po celém těle - a to i na čele a na tváři. Policie tak neměla těžkou práci. Podobný recept na to, jak zatočit s gangy, se zalíbil i v Salvadoru a Guatemale a kromě toho, že vězení začala praskat ve švech, se žádného viditelného efektu nedocílilo. Vězeňské vzpoury se staly pravidelným jevem a při jedné z nich asi stovka „mareros“ uhořela. Středoamerické vlády si nevědí rady, represívní politika bez smysluplnější koncepce problém neřeší. Mara Salvatrucha odpovídá na policejní razie popravami náhodně vybraných obyvatel. A jak to v takových situacích bývá, spravedlnost bere do svých rukou domobrana. Salvadorskou „Sombra negra“ tvoří vysloužilí vojáci a policisté. S tichou podporou vládních orgánů vedou s gangy pouliční válku. MS 13 ve Střední Americe nelenila. Zatímco v Los Angeles se držela mimo mezinárodní zločinecké sítě, zde se úspěšně napojila na obchod s drogami, zbraněmi a nakonec i lidmi. Kolumbijská policie v roce 2004 upozornila na kontakty mezi MS 13 a teroristickými Ozbrojenými revolučními silami Kolumbie (FARC), jež financují svoji guerillovou válku obchodem s kokainem. FARC si údajně najímají „maras“, aby ve Střední Americe pomáhaly s distribucí drog výměnou za zbraně. Po občanské válce v Salvadoru a Guatemale jich je v těchto zemích stále ještě dostatek. Obdobné kontakty má MS 13 nade vši pochybnost i s velkými mexickými drogovými kartely, které mají monopol na obchod s drogami směřujícími do Severní Ameriky. Mara Salvatrucha odvádí černou práci a dostává kontraband přes hranice. Využívá těch, kteří směřují na sever a chtějí se nelegálně dostat do USA. Mara Salvatrucha si z chudých imigrantů, cestujících většinou bez platných dokumentů, udělala slušný zdroj příjmů. Ten, kdo hodlá nelegálně překročit jižní nebo severní hranice Mexika, musí gangu zaplatit, pronést drogy anebo obojí. Jinak riskuje smrt. MS 13 odchytává a zabíjí ty, co se rozhodli jít na vlastní pěst. Je to hodně krvavý marketingový tah s jasným sdělením: projdou jen ti, kdo zaplatí. Na gang napojení „coyotes“ (převaděči) si za převod účtují od 5000 do 6000 dolarů. KDO SEJE VÍTR Americký Senát navrhl podstatně mírnější verzi imigračního zákona, výsledek bude asi kompromisem obou návrhů. Ale tak jako tak je jasné, že členové Mara Salvatrucha se ze Střední Ameriky znovu vracejí do USA. Objevují se i mimo svoje tradiční působiště, vlastně kdekoli, kde je větší komunita salvadorských imigrantů. Tedy i na východním pobřeží na předměstích New Yorku nebo Washingtonu, D. C., a pronikají dokonce i do menších měst, která do té doby fenomén gangů neznala. MS 13 sice vznikl ve Spojených státech, ale převýchova ve Střední Americe gang proměnila v podstatně nebezpečnější organizaci, než byla ta ze začátku



devadesátých let v Los Angeles. Nejen kvůli zbraním těžšího kalibru, na které si jeho členové v poválečném Salvadoru a Guatemale zvykli. Vypadá to, že MS 13 bude po celém kontinentě brzo plno. Mimo jiné díky nepromyšlené imigrační politice největší velmoci světa, kterou vůbec nezajímalo, jaké důsledky export gangsterů vyvolá v zemích, jež na ně rozhodně nebyly připraveny. Foto popis| Dva mladíci z MS 13 před graffiti s nápisem „Prosíme Hondurasany o odpuštění“ Foto autor| FOTO PROFIMEDIA. CZ O autorovi| TEXT JAN GEBERT

BŮH NÁM ODPUSŤ 25.5.2006

Reflex str. 84 Reportáž JAN SOCHOR

„Za kolik si v tý tvý zemi zapíchám, gringo?“ Na krku cítím dech otázky smíšený s pachem piva. Skupina asi dvaceti PARAMILITARES se kolem mě sevřela na dotek. Snad v očekávání, že jim řeknu, že tenhle typ služeb je v Evropě pro Kolumbijce zadarmo. Vylovil jsem v paměti přibližnou cifru a rychle ji přepočítal na pesos. „Cože?! Pět set litrů? To si radši koupim láhev voleje za litr a udělám si to sám, a eště mi zbyde čtyři sta devadesát devět!“ Sevření povolilo, mladíci ve vojenské kamufláži, kteří ještě před pár dny běhali s kalašnikovem džunglí, se hlasitě řehtají mým rozpakům. Žluté olejnaté vlny řeky v Puerto Lleras mlaskají na březích zarostlých šťavnatou masou džungle. Na kamenitém nábřeží táhne vyzáblá mula káru plnou zelených banánů. Je krátce po ránu, slunce ale už neúprosně spaluje - jsme jen pár stupňů severně od rovníku. Po několika hodinách jízdy nekonečnou zelenou rovinou jihokolumbijského departamentu Meta právě tady, na břehu řeky, skončila silnice. Dál se dá cestovat pouze džípem a s povolením policie. Červená zóna, kterou nekontroluje legální kolumbijská moc. Šéf místní policejní stanice, chlapík s tlustou hlavou jak z Boterových obrazů, si ručníkem utřel pot na čele a mávl rukou kamsi na druhý břeh: „Tamhle, asi kilometr dva za řekou, začínají plantáže koky. Tohle území bylo až doteď pod kontrolou paramilitares, ale jak zítra odevzdají zbraně, je pravděpodobný, že sem přijde gerila a zabere to.“ Vracíme se na služebnu, míjíme obranný val z pytlů naplněných pískem a několik rozbořených cihlových zdí rozrytých stopami po kulkách. Před policejní služebnou, ve stínu vrat, sedí na židli kovboj. Vysušená tvář, mezi rty sežmoulaná cigareta, pohled zarytý do země. „Zrovna včera jsme chytili tohodle vesničana.“ Policista ztlumil hlas a kývl hlavou směrem k vratům: „Poslal z druhýho břehu po vodě v kanystru čtyři sta gramů. Viděly ho děti a práskly ho.“ Spokojeně se zašklebil a sykl na kovboje: „Pssssss! Jorge, už běž zase zpátky.“ Kovboj típl cigáro, zvedl se a loudavým krokem zamířil zpět ke své cele. Otevřel si mříže a sedl si dovnitř na betonovou podlahu. GERILA A PARAMILITARES Abychom se alespoň zlehka orientovali v dlouholetém kolumbijském vnitřním konfliktu, vraťme se na začátek osmdesátých let. V tuto dobu vstupuje do již dvacet let trvajícího gerilového protivládního boje nový fenomén. Kšeft s kokainem. Bývalý zloděj aut, medellínský Robin Hood pro jedny a vrah tisíců lidí pro druhé - Pablo Escobar, proslavil svou zemi více než Shakira, Juanes nebo García Márquez dohromady. Gerilové skupiny (FARC, ELN, M-21) se zpočátku obchodu s drogami neúčastnily, skupina ELN dokonce pěstování koky vesničanům zakazovala. Záhy však pochopily, o jaké peníze a moc se hraje, a zavedly na „svých územích“ povinnou daň z produkce. Koku většinou pěstují chudí rolníci, miliardové zisky však plynou těm, kteří jsou schopni kokain zpracovat, dopravit na pobřeží a dále do USA a Evropy. V polovině osmdesátých let došlo k dalšímu zlomu. Gerila obvinila kartely, že se díky enormním ziskům, za něž nakoupily rozsáhlé majetky, staly vládnoucí třídou v zemi. Drogoví bossové se naopak odmítají dále s gerilou dělit o obrovský balík narkodolarů. Bohatí statkáři, místní politici, obchodníci s drogami -v ekonomickém smyslu elita země -zakládají na obranu svých zájmů a investic před útoky gerily ilegální oddíly domobrany - tzv. paramilitares. Čekám v horkém stínu pod rozpálenou stříškou z vlnitého plechu na džíp, který mě odveze do Casibare. Tato malá usedlost hluboko v savaně má být zítra svědkem očekávané demobilizace paramilitárních jednotek. Emilio, drobný snědý muž s vystouplými lícními kostmi, čeká spolu se mnou. V paramilitárních jednotkách bojuje jeho syn. Rozhovor po několika větách stáčím k tomu, co mě zajímá. Emilio se nevzrušeně ovívá bílým kovbojským kloboukem: „Podívej se, je to jednoduché. Koka je úžasná plodina, hodíš to na zem a ono to vyroste samo, nemusíš se o to vůbec starat, Plné znění zpráv


nepotřebuješ žádnou drahou chemii jako na banány nebo ananas. Když sklidím - čtyřikrát ročně -, uděláme z listů základní kokovou pastu, dám těch pár liber do igelitky, sednu na autobus, chápeš, nepotřebuju žádnej kamión, abych úrodu odvezl, a v prvním velkém městě to prodám překupníkům za desetkrát tolik, co bych prodal banány. Rád zaplatím paramilitares za to, že mi ochrání pole před gerilou. Gerila chce mnohem víc. Někdy všechno vezmou a řeknou ti, že máš do druhého dne opustit svůj dům.“ V roce 1987 se většina rozptýlených jednotek domobrany sjednotila pod názvem AUC (Spojené sebeobranné síly Kolumbie) a politická situace v Kolumbii se tím ještě více přiostřila. AUC velmi rychle pochopily, že bez peněz z kokainu nic nezmohou, a přebírají krvavé metody gerily - daň z produkce (trochu nižší než gerila), vydírání a únosy lidí z bohatých vrstev společnosti, masakry vesničanů kvůli „spolupráci s nepřítelem“. Klín byl vytlučen klínem. Ke konci osmdesátých let byly oddíly domobrany dokonce zakládány s vědomím a podporou státních úřadů. „Mír? Demobilizace paramilitares? Snad tomu nechceš věřit?“ Ricardo je student filozofie z Bogoty, na tričku má text slavné písně o smrti El Che - Hasta Siempre. „Proč noviny nepíšou, že Uribe (současný prezident Kolumbie, Álvaro Uribe, muž, který stojí za mírovým procesem) byl jeden z těch, co paramilitares založili? FARC mu zabily otce a on, tehdy jako guvernér Antioquie, dal zelenou k zakládání paras. Proč nedá tu svou slavnou amnestii i gerile, proč se dohodnul jenom s paras?“ Ricardo se rozohnil „spravedlivým hněvem“. Po mém překvapeném pohledu již s úsměvem pokračuje: „Víš, my, Kolumbijci, my si dáme kafe a začnem řešit politiku, jsme jako Kubánci, ti jsou úplně stejní. Ale to nic nemění na tom, co jsem ti řekl. Tohle je diktatura, příteli, teď můžou všechno, napíchnou ti telefon, bez soudního povolení vyberou tvůj byt. To je mír? Opravdu tomu věříš?!“ V roce 2003 prosadil Uribe v kolumbijském parlamentu zákon, který převádí značnou část soudní moci na moc vojenskou. Policie může nyní zatknout kohokoliv, pokud „má podezření ze spolupráce s gerilou“. Navíc Uribe změnil ústavu, jež neumožňuje kandidovat dvakrát po sobě, a na konci května se bude pokoušet získat svůj druhý prezidentský mandát. Tvrdí, že potřebuje další čtyři roky, aby dokončil, co na začátku slíbil - mimo jiné právě mírový proces s paramilitares. Mírový proces, který odzbrojuje jednu z válčících stran, ale zaručuje všem zúčastněným naprostou beztrestnost, maže odpovědnost za spáchané válečné zločiny a umožňuje všem demobilizovaným, aby byli najímáni do legálních bezpečnostních agentur. DOMOBRANA Džíp nadskočil ve vymletém korytě hrbolaté cesty, dopadl do louže a postříkal mě sprškou cihlově červeného bláta. Třetí hodina kolumbijského „savana rallye“ se chýlí ke konci. Casibare je již na dohled. Vesničku uprostřed savany o třiceti domcích, jednom kostele a fotbalovém hřišti zaplnilo zhruba dva tisíce mužů a žen z paramilitárních jednotek Héroes del Llano (Hrdinové z Llanos) a Héroes del Guaviare (Hrdinové z Guaviare). Na každém stromě v okolí visí hamaky, vojenskými stany je poset každý volný plácek, zápraží domků jsou přecpána mladíky v kamufláži. Zítra ráno proběhne slavnostní ceremonie odevzdání zbraní. Je to již pětatřicátá demobilizace od podpisu mírového procesu v Santa Fé de Ralito v roce 2003. „Hele, brácho, lezou z toho fotky? Za kolik je boucháš?“ paras mě zastavují otázkami co deset metrů. Vysvětluju, že nemám polaroid ani jim nechci fotky prodávat - většinou marně. „Cože? Reportáž? To jako budem večer v telce, brácho, nebo co?“ Znovu trpělivě vysvětluju. „Pičo, to nechápu! A kolik dní se tam jede autobusem do tý Evropy, pičo?“ Moje otázky typu proč bojovali a za co je viditelně nezajímají. „Jak se tam u vás balí kikiny, co?“ Zhruba desátý pokus o vážnější téma vyšel. William si mě gestem zavolal ke své skupince paras ležících na trávníku. „Je mi osmnáct. Do jednotky jsem vstoupil, když mi bylo čtrnáct. Proč? Není tady žádná práce a nemoh’ jsem se koukat, jak gerila ničí moji vesnici.“ Paramilitares jsou žoldnéři, běžný měsíční plat pěšáka se pohybuje okolo 400 000 pesos (3800 CZK), vyšší šarže dostávají až milión pesos. Při nástupu do jednotky musejí projít testy fyzické zdatnosti, prodělají výcvik a jsou odveleni na jakékoli místo v zemi, kde jsou zrovna potřeba. Celá struktura AUC funguje jako regulérní armáda, mají jednotky, velitele, šarže, „opušťáky“, vlastní doktory, logistické zázemí. „Ne, proti vojsku, proti státu nebojujem. Nikdy. My bojujem proti gerile a vobčas proti jinejm blokům domobrany. Jde o ovládnutí území, o kontrolu. Vládní vojáci když zjistí, že je někde gerila, tak se stáhnou do svejch základen. My ne, my jdeme a bojujem s nima. A s jinejma živlama ...“ William mi nahrál na další otázku. „No třeba zloději, feťáci, rozumíš mi, prostě delikventi ... lidskej vodpad.“ „Jseš rád, že už to končí, že jdeš domů?“ „Poslouchej, já sem demobilizaci nechtěl, to rozhodli šéfové, ne my. Když vidim, jak jim dáváme naši zemi, je mi na nic. Kolik mejch kámošů tady zařvalo a kvůli čemu? Čtyři roky války na píču ...“ Zajímá mě, jak zvládne čtrnáctiletý kluk boj v džungli. „No, na začátku máš jako strach, jo, neznáš to, nevíš, co nepřítel udělá. Ale pak si zvykneš a nemáš strach, jenom takovou jako nervozitu před začátkem boje.“ Přerušují nás další paras: „Hele, brácho, lezou z toho fotky? CEREMONIE



Na konci vesnice, kousek vedle kostela, stojí několik provizorních stanů z modrého plastiku. Spolu s paramilitares dorazilo do Casibare i několik stovek vesničanů z oblastí, které jednotky kontrolovaly. V obavě o život opustili pole a domy - Kolumbie pravidelně vykazuje nejvyšší čísla na světě v počtech vnitřních uprchlíků. „Přišli jsme spolu s nima, protože pokud bychom zůstali, gerila by nás obvinila ze spolupráce s paras a jednoho po druhým by nás zabili.“ Starší žena v sepraném špinavém tričku se mnou naléhavě hovoří. „Paras, ti nám pomáhali, ti nás chránili, don Jorge (šéf bloku Hrdinové z Llanos), tomu vděčíme za všechno, ten nám dal všechno, Bůh ho ochraňuj!“ Vyptávám se dál. „Cože? Vojsko? Tak na to zapomeňte, pane, ti si kvůli nám pálit prsty nebudou. Akorát nám postříkali koku jedem. A že nám tím otrávili půdu, vodu, ostatní plodiny, ze kterých žijeme, to jim je jedno. Podívejte se na mý děti, pane, maj’ všude vyrážky z toho jedu.“ Děti si vyhrnují trička a ukazují mi následky vládního boje s drogovým obchodem. Jeden z paras se vložil do rozhovoru: „Plakali, že odcházíme, rozumíš, my jsme jejich jediná záruka, že budou normálně žít.“ Na rozlehlých zelených pláních kolumbijských Llanos se válí mlha, kterou sem tam prořízne vycházející slunce. Skoro osmnáct set mužů a žen se seřadilo do útvarů na ploše fotbalového hřiště. Stovky železných hlavní odevzdaných kalašnikovů trčí proti nebi, na zemi v pytlech naskládaná munice, vlajky obou bloků zplihle visí v dusném bezvětří. Čeká se na vrtulník, který přiveze vysokého komisaře pro mír Luise Carlose Restrepa. „Ty jsi z Evropy?“ Jeden z mužů doprovázejících velitele paramilitares mě oslovil. „Pojď, představím tě donu Jorgemu.“ Jorge Pirata (Jirka Pirát), vlastním jménem Manuel de Jesús Pirabán, je nejvyšším velitelem bloku Hrdinové z Llanos. Podle policejních zdrojů velí zhruba tisícovce mužů ve zbrani, ovládá obchod s kokainem ve dvou departamentech a je stíhán za vraždu velitele konkurenčního bloku Centauros. Pevně mi stiskne ruku a dlouze mě pozoruje. „Přišli jsme odevzdat zbraně, protože chceme mír pro kolumbijský lid ...“ Zvuk vysílačky nás přerušuje, vrtulník přiletěl, ceremonie může začít. „Vážení představitelé státu, mezinárodní komunity, církve (...) Jménem nejvyššího velení bloku Hrdinové z Llanos a Hrdinové z Guaviare, zvláště pak velitele Didiera, který z hloubi svého srdce žádá o odpuštění Boha, kolumbijský lid a všechny oběti tohoto konfliktu, který naši zemi tak poškodil. Ale je třeba připomenout, že my jsme tuhle válku nezačali ...“ Velitelé bloků a politici se téměř hodinu střídají v řečnění. Pak šestadvacet vybraných mužů symbolicky předalo zbraň do rukou komisaře. „Ať vzkvétá mír, ať žije Kolumbie!“ zakončuje moderátorka kolem poledního ceremonii. Stovky maskovaných čepic vylétly do vzduchu, paramilitares radostně křičí a svlékají svoje uniformy rovnou na hřišti. Konec. Civil. V rohu hospody stojí opřen o zábradlí mladík, stále ještě v kamufláži, a smutně pozoruje hřiště pokryté rozházenými uniformami. „Tahle sračka mi aspoň dávala na žrádlo. Co jako mám dělat teďko?“ Malí kluci z vesnice pobíhají po hřišti a hledají, co by si mohli vzít. Jeden z nich zdvihl ohmatanou knížku v plastikovém obalu. Bible. Prolistoval několik stránek a odhodil ji zpátky mezi uniformy. Vyhrábl maskovanou košili, oblékl se do ní, sroloval rukávy a zavolal na dalšího hledajícího klučinu: „Sedí mi to?“ Foto popis| Kolumbijská vláda se rozhodla odzbrojit jednotky paras, chránící pole s kokou, ale levicovým gerilám zbraně zůstaly Foto popis| Demobilizovaní mladíci z „míru“ žádnou velkou radost nemají Foto popis| Místní zemědělci se bojí, že se jim gerila pomstí Foto popis| Jak dlouho se jede autobusem do tý tvojí Evropy? Foto popis| Odzbrojeno, kluci hledají, co by se jim mohlo hodit O autorovi| JAN SOCHOR, AUTOR JE FOTOGRAF A CESTOVATEL

Vstávají noví diktátoři 10.4.2006


V Latinské Americe se rodí fenomén připravený vtisknout pojmu diktatura nový obsah Latinská Amerika prožívá významný rok, ve dvanácti zemích si volí budoucnost na příští léta v podobě nových prezidentů či prezidentek. V těchto dnech přichází důležitý okamžik. Po volbách v Bolívii, kde zvítězil indiánský lídr Evo Morales, a poté, co si Chilané vybrali pokračovatelku ekonomických a sociálních reforem Michelle Bacheletovou, jsou na řadě Peruánci. Peruánci nerozhodují jen o sobě



Nejenže si zvolí hlavu státu, ale mají v rukou i pomyslný jazýček na vahách důležitý pro celý region. V prvním kole voleb vybírají ze tří hlavních kandidátů, z nichž dva setrvale vedou v průzkumech - Ollanta Humala Tasso, bývalý voják a radikální „napravovatel“ stávajících poměrů, a sociálněkřesťanská Lourdes Flores Nano, zkušená politička, jež chce podobně jako Bacheletová v Chile zachovat dosavadní trend, při němž peruánská ekonomika za posledních pět let roste tempem 5 %, loni dokonce o 6,7 %. Stejně jako v Chile však tato příznivá makroekonomická čísla zatím bohužel nepocítila více než polovina Peruánců a Lourdes Flores ve svých předvolebních projevech slibuje napravit především tuto skutečnost. Humala představuje návrat k vojenskému myšlení. Navíc hodlá znárodňovat nerostné bohatství jako kolega Morales v Bolívii či venezuelský prezident Hugo Chávez. Stejně jako oni také nemá příliš v lásce zahraniční investory a touží po „národním“ podnikání. Jinými slovy, v Peru se buď chystá mílový krok zpět ve vojenské botě, nebo možná rozumný boj s chudobou. Vážky tohoto volebního roku se tedy buď zhoupnou na stranu „klubu populistů“, nebo tento nový a stále aktuálnější fenomén zmírní. Jde o jakési „demokratické diktátorství“, jež se běžně směstnává do pojmu „populismus“. Chávez je nejkřiklavějším příkladem této tendence v Latinské Americe, navíc svými konkrétními činy inspiruje i populisty z jiných zemí - jejich kandidatury podporuje finančně či ve svých veřejných vystoupeních. Pod jeho ochranná křídla se tak může kdykoli schovat nově zvolený bolivijský Evo Morales, brazilský prezident Inácio Lula da Silva, prezidentský kandidát v Nikaragui sandinista Daniel Ortega, Néstor Kirchner, od něhož Chávez odkoupil značnou část argentinského zahraničního dluhu, či možný budoucí prezident Peru Ollanta Humala, o němž se rozhoduje v těchto dnech. A co mají tihle pánové společného? Jdeme na to jinak Mnohokrát se mluvilo o tom, že Chávez i ostatní zmiňovaní politici pokračují ve snahách Fidela Castra. Jezdí k němu sice na první zahraniční cesty po volbách a často ho také zvou do svých zemí na oficiální návštěvy, ale jejich styl je Castrovuna hony vzdálený. Nepopravují a nestaví koncentrační tábory. Za vlády Cháveze či Luly da Silvy nezanikla občanská společnost ani neexistuje státem podporovaný teror ozbrojených nebo polovojenských složek, jehož typickým výsledkem byly v období vojenských diktatur tzv. desaparecidos (zmizelí), například v Chile či Argentině. Není vytvářena neproniknutelná státní byrokracie. Místo toho nastupuje totální ovládnutí všech institucí, jež by mohly omezovat absolutní moc. Právě kvůli tomu Chávez hned po nástupu do funkce přepsal ústavu. Zrušil senát a zavedl jednokomorový parlament, čímž omezil počet orgánů, se kterými musí vyjednávat. Změnil pravidla přijímání důležitých zákonů tak, že k jejich přijetí stačí prostá většina místo dosavadní dvoutřetinové (kterou má problémy získat); díky tomu pak změnil počet ústavních soudců z dosavadních 20 na 32 a nová místa obsadil vlastními stoupenci. Ústavodárné shromáždění svolává v těchto dnech i Morales, jenž touží po zásadní revizi stávající ústavy podle Chávezova příkladu. Není také zapotřebí cenzura, postačí právo vstoupit do každého pořadu ve státní televizi a rádiu bez předchozího oznámení. Jen od září do ledna Chávez takto vstoupil do různých pořadů 177krát. Chávez ani ti, kteří se jeho metodami inspirují, neutápí rozpočty v monumentální stavbách, ale vyplácí nebetyčné částky z veřejných prostředků na nejrůznější dlouhodobé sociální dávky, pokud možno v co největší míře plošně. Příkladem je cesta básica („základní potravinový koš“) v Brazílii či model vyplácení podpor bez jakýchkoli doprovodných sociálních programů, nazvaný bolsa familiar. Ty zajistí závislost nejchudších vrstev na štědře nastavené dlani do příštích voleb. Chávez podobnými programy zvedl ve Venezuele státní výdaje z 19 % HDP v roce 1999 na 30 % v roce 2004. Také není nutné zastrašovat veřejnost. Bohatě postačí tolerovat kriminalitu v nejchudších oblastech obklopujících velkoměsta a v řadách státem placené policie. Strach vyjít na ulici, aby příslušníky jakýchkoli vrstev někdo nepřepadl, neunesl nebo nepřinutil prodávat drogy, udrží spolehlivě případné reptaly za zdmi domů či za plechem ve slumu. Občanská společnost se za těchto okolností udržuje v chodu jen velmi těžko. Ve Venezuele například právě probíhají protesty proti únosu a zastřelení tří dětí kanadsko-venezuelského podnikatele. Únosci na sobě měli policejní uniformy. Polarizovat společnost Důležitá je i radikalizace politických témat, aby se společnost rozdělila na dva nesmiřitelné tábory. Je třeba se zbavit umírněného politického středu a stále přicházet s kontroverzními tématy (například Chávezův dekret 1011 o znárodnění soukromých škol, znárodňování farem ve Venezuele či ostentativní tolerance obsazování farem „bezzemky“ v Brazílii). Reakcí je panika v řadách opozice, mobilizace příznivců a přitvrzení rétoriky. Velmi důležitý je úpadek státní správy. Neustálé výměny ministrů, jak ve Venezuele, tak například v posledním týdnu v Brazílii. Výsledkem je úpadek všech úřadů a chaos. Jedinou výjimku, kdy státní správa ve Venezuele funguje, představuje registrace k volbám - během dvou let Chávez dokázal v zemi, kde vydání pasu trvá několik měsíců, zaregistrovat přes dva miliony nových voličů (3700 denně). Lula zase dosud nezrušil výrazně nedemokratický přežitek starých časů - povinnou volební účast. Ta byla zavedena ve třicátých letech, aby k volbám chodili též



občané žijící i po zrušení otroctví na odlehlých farmách v moci latifundistů. Dnes tento relikt zajišťuje Lulovi stoprocentní účast všech 12 milionů brazilských rodin závisejících na sociálních dávkách. V neposlední řadě je důležitá i protiwashingtonská rétorika společná všem novým populistům. Po mnoha neúspěších neoliberálních reforem zajišťuje spolehlivě v každé latinskoamerické zemi voliče z nejchudších vrstev a nic to nestojí. Když USA dotyčného politika ignorují, tváří se jako vítěz, a když reagují, vypadá jako nebojácný David bojující proti Goliášovi. Jenže… Spojené státy dnes v regionu představují hlavního zahraničního investora, dodavatele nových technologií a odběratele téměř 50 % latinskoamerického vývozu, přičemž toto číslo v zemích bližších USA stoupá až k 90 %. Právě proto je například Mexiko, kde se volebnímu vítězství blíží další populisticky laděný politik Manuel López Obrador, natolik ekonomicky provázané se Spojenými státy, že stávající demokratický vývoj nebude možné zvrátit. … ale vyhráno ještě nemají Přikloní-li se Peru k volbě političky umírněné pravice Lourdes Flores, mohlo by následovat příklad zemí, jako jsou Chile, Kostarika či Kolumbie. V Chile v půlce ledna vyhrála kandidátka umírněné levice, jež v zemi vládne od roku 1990. Od Michelle Bacheletové se v následujících čtyřech letech očekává, že udrží kurz ekonomických a sociálních reforem započatých Richardem Lagosem. Na počátku února zvítězil v Kostarice ve volbách hlavy státu bývalý úspěšný prezident, sociální demokrat a známý pacifista Oscar Arias Sánchez (nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1987), jenž vládl již v letech 1986-90. V nejstabilnější latinskoamerické zemi chce usilovat o modernizaci státní správy a efektivnější boj s chudobou. A v Kolumbii bude koncem května pravděpodobně opět zvolen středopravicový politik Álvaro Uribe, jenž tvrdí, že potřebuje ještě jeden mandát, aby mohl dokončit jak ekonomické reformy, tak boj s partyzánskou levicovou gerilou FARC a drogovou maří. Jednoznačné vítězství koalice stran pravého středu podporujících jeho kandidaturu v parlamentních volbách v březnu je považováno za vážnou trhlinu ve vzrůstající populistické tendenci v regionu. O autorovi| Markéta Pilátová, Autorka je hispanistka.

Jeden svět, jeden smysl 2.3.2006

Reflex

str. 02

Ex - Servisex

Člověk nemusí být novinář, aby věděl, že tiskové konference bývají přinejmenším rutinní záležitostí. Ne tak v případě mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Ani tam neutečete povinným informacím o sponzorech a záštitách. Ale člověka už od začátku opanuje nesamozřejmý pocit, že se účastní něčeho, co má smysl. A pak začne ředitel přehlídky Igor Blaževič mluvit o tom, že každý filmový festival prochází třemi krizemi. Nejdřív při třetím ročníku, kdy hrozí, že opadne zájem diváků. Pak při pátém, kdy zakolísá financování. A nakonec při sedmém, kdy dochází k vyčerpání týmu, jeho chuti a vůle. Jeden svět se teď uskuteční poosmé - a už jen z té tiskovky bylo znát, že víc optimismu a radosti z práce tenhle tým mít nemůže. Protože bez toho se taková akce dělat nedá. A ještě bez pocitu, že zrovna mým přičiněním jde změnit svět k lepšímu. Totéž platí i o lidech, jejichž filmy se budou na festivalu promítat. Jeden svět uvede 118 dokumentů ze 40 zemí. Hlavní dramaturgickou osou se opět stanou soutěžní sekce -hlavní soutěž, kategorie krátkých forem a blok Máte právo vědět, které vyhodnotí tři mezinárodní poroty. Další filmy se představí v tematických sekcích: v retrospektivě Zentropa Real budou k vidění dokumenty z dílny stejnojmenné produkční společnosti Larse von Triera, Gender Montage zmapuje postavení žen v postsovětských zemích a Obrazy Afriky ukážou černý kontinent i v jiném světle než coby světadíl bídy, hladu a nemocí. Speciální pozornost si zaslouží blok Muslimové v Evropě: Soužití kultur, zvlášť když poběží bok po boku s pásmem filmů připravených v rámci akce Rok s židovskou kulturou. Odlehčení obstarají sekce Hudba, hra a lidská práva a Sociální spoty, chybět nebude ani přehlídka současné české dokumentární tvorby. Projekce samozřejmě doplní workshopy, semináře a diskuse s tvůrci a hosty. Doprovodný program nabídne zejména pestrou hudební produkci, ale také třeba expozici fotografií z míst, kde působí pořádající společnost festivalu Člověk v tísni; najdete ji v Langhans Galerii. Festivalové dění budou každý den monitorovat Střípky Jednoho světa v České televizi. Ale co je snad nejdůležitější: i letos se nedílnou součástí přehlídky stanou projekce filmů pro střední a základní školy. Protože, jak už padlo výše, Jeden svět má smysl - a tím je



výchova ke slušnosti a toleranci. Bez diváků, kteří chtějí stejně jako organizátoři a filmaři měnit sebe a svět k lepšímu, by tenhle festival nebyl. Ale zároveň by jich možná nebylo tolik bez něj. Osmý ročník Jednoho světa proběhne od 1. do 9. 3. v Praze, kde se festivalovým centrem stane kino Lucerna. Pak festival navštíví dalších třináct měst po celé republice. Informace najdete na www.jedensvet.cz. Foto popis| Přehlídku zahájí na Oscara nominovaná Darwinova noční můra. Ukazuje, jak okoun nilský zcela rozvrátil nejen ekosystém Viktoriina jezera, ale i tamní společnost. Foto popis| Dívka z guerilly je unikátním dokumentem z výcvikového tábora Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) Foto autor| FOTO: SVĚT JEDEN


Reflex

str. 02

Ex - Servisex

Člověk nemusí být novinář, aby věděl, že tiskové konference bývají přinejmenším rutinní záležitostí. Ne tak v případě mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Ani tam neutečete povinným informacím o sponzorech a záštitách. Ale člověka už od začátku opanuje nesamozřejmý pocit, že se účastní něčeho, co má smysl. A pak začne ředitel přehlídky Igor Blaževič mluvit o tom, že každý filmový festival prochází třemi krizemi. Nejdřív při třetím ročníku, kdy hrozí, že opadne zájem diváků. Pak při pátém, kdy zakolísá financování. A nakonec při sedmém, kdy dochází k vyčerpání týmu, jeho chuti a vůle. Jeden svět se teď uskuteční poosmé - a už jen z té tiskovky bylo znát, že víc optimismu a radosti z práce tenhle tým mít nemůže. Protože bez toho se taková akce dělat nedá. A ještě bez pocitu, že zrovna mým přičiněním jde změnit svět k lepšímu. Totéž platí i o lidech, jejichž filmy se budou na festivalu promítat. Jeden svět uvede 118 dokumentů ze 40 zemí. Hlavní dramaturgickou osou se opět stanou soutěžní sekce -hlavní soutěž, kategorie krátkých forem a blok Máte právo vědět, které vyhodnotí tři mezinárodní poroty. Další filmy se představí v tematických sekcích: v retrospektivě Zentropa Real budou k vidění dokumenty z dílny stejnojmenné produkční společnosti Larse von Triera, Gender Montage zmapuje postavení žen v postsovětských zemích a Obrazy Afriky ukážou černý kontinent i v jiném světle než coby světadíl bídy, hladu a nemocí. Speciální pozornost si zaslouží blok Muslimové v Evropě: Soužití kultur, zvlášť když poběží bok po boku s pásmem filmů připravených v rámci akce Rok s židovskou kulturou. Odlehčení obstarají sekce Hudba, hra a lidská práva a Sociální spoty, chybět nebude ani přehlídka současné české dokumentární tvorby. Projekce samozřejmě doplní workshopy, semináře a diskuse s tvůrci a hosty. Doprovodný program nabídne zejména pestrou hudební produkci, ale také třeba expozici fotografií z míst, kde působí pořádající společnost festivalu Člověk v tísni; najdete ji v Langhans Galerii. Festivalové dění budou každý den monitorovat Střípky Jednoho světa v České televizi. Ale co je snad nejdůležitější: i letos se nedílnou součástí přehlídky stanou projekce filmů pro střední a základní školy. Protože, jak už padlo výše, Jeden svět má smysl - a tím je výchova ke slušnosti a toleranci. Bez diváků, kteří chtějí stejně jako organizátoři a filmaři měnit sebe a svět k lepšímu, by tenhle festival nebyl. Ale zároveň by jich možná nebylo tolik bez něj. Osmý ročník Jednoho světa proběhne od 1. do 9. 3. v Praze, kde se festivalovým centrem stane kino Lucerna. Pak festival navštíví dalších třináct měst po celé republice. Informace najdete na www.jedensvet.cz. Foto popis| Přehlídku zahájí na Oscara nominovaná Darwinova noční můra. Ukazuje, jak okoun nilský zcela rozvrátil nejen ekosystém Viktoriina jezera, ale i tamní společnost. Foto popis| Dívka z guerilly je unikátním dokumentem z výcvikového tábora Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) Foto autor| FOTO: SVĚT JEDEN


Reflex

str. 02

Ex - Servisex



Člověk nemusí být novinář, aby věděl, že tiskové konference bývají přinejmenším rutinní záležitostí. Ne tak v případě mezinárodního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. Ani tam neutečete povinným informacím o sponzorech a záštitách. Ale člověka už od začátku opanuje nesamozřejmý pocit, že se účastní něčeho, co má smysl. A pak začne ředitel přehlídky Igor Blaževič mluvit o tom, že každý filmový festival prochází třemi krizemi. Nejdřív při třetím ročníku, kdy hrozí, že opadne zájem diváků. Pak při pátém, kdy zakolísá financování. A nakonec při sedmém, kdy dochází k vyčerpání týmu, jeho chuti a vůle. Jeden svět se teď uskuteční poosmé - a už jen z té tiskovky bylo znát, že víc optimismu a radosti z práce tenhle tým mít nemůže. Protože bez toho se taková akce dělat nedá. A ještě bez pocitu, že zrovna mým přičiněním jde změnit svět k lepšímu. Totéž platí i o lidech, jejichž filmy se budou na festivalu promítat. Jeden svět uvede 118 dokumentů ze 40 zemí. Hlavní dramaturgickou osou se opět stanou soutěžní sekce -hlavní soutěž, kategorie krátkých forem a blok Máte právo vědět, které vyhodnotí tři mezinárodní poroty. Další filmy se představí v tematických sekcích: v retrospektivě Zentropa Real budou k vidění dokumenty z dílny stejnojmenné produkční společnosti Larse von Triera, Gender Montage zmapuje postavení žen v postsovětských zemích a Obrazy Afriky ukážou černý kontinent i v jiném světle než coby světadíl bídy, hladu a nemocí. Speciální pozornost si zaslouží blok Muslimové v Evropě: Soužití kultur, zvlášť když poběží bok po boku s pásmem filmů připravených v rámci akce Rok s židovskou kulturou. Odlehčení obstarají sekce Hudba, hra a lidská práva a Sociální spoty, chybět nebude ani přehlídka současné české dokumentární tvorby. Projekce samozřejmě doplní workshopy, semináře a diskuse s tvůrci a hosty. Doprovodný program nabídne zejména pestrou hudební produkci, ale také třeba expozici fotografií z míst, kde působí pořádající společnost festivalu Člověk v tísni; najdete ji v Langhans Galerii. Festivalové dění budou každý den monitorovat Střípky Jednoho světa v České televizi. Ale co je snad nejdůležitější: i letos se nedílnou součástí přehlídky stanou projekce filmů pro střední a základní školy. Protože, jak už padlo výše, Jeden svět má smysl - a tím je výchova ke slušnosti a toleranci. Bez diváků, kteří chtějí stejně jako organizátoři a filmaři měnit sebe a svět k lepšímu, by tenhle festival nebyl. Ale zároveň by jich možná nebylo tolik bez něj. Osmý ročník Jednoho světa proběhne od 1. do 9. 3. v Praze, kde se festivalovým centrem stane kino Lucerna. Pak festival navštíví dalších třináct měst po celé republice. Informace najdete na www.jedensvet.cz. Foto popis| Přehlídku zahájí na Oscara nominovaná Darwinova noční můra. Ukazuje, jak okoun nilský zcela rozvrátil nejen ekosystém Viktoriina jezera, ale i tamní společnost. Foto popis| Dívka z guerilly je unikátním dokumentem z výcvikového tábora Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) Foto autor| FOTO: SVĚT JEDEN

Spojí-li se čert s rohatým 15.8.2005

Respekt str. 10 José Noguera

Zahraničí

Družba Castrovy Kuby a Chávezovy Venezuely vytváří riziko nejenom pro Latinskou Ameriku. Nikoli hrozbu války, ale šířící se neblahou inspiraci. Proč se minulé pondělí v Praze demonstrovalo před venezuelskou ambasádou? Za svobodné volby v této zemi, v níž sedm let autokraticky vládne Hugo Chávez, a proti sbližování jeho režimu s komunistickou Kubou. Tyto trendy totiž přesahují rámec vztahů mezi dvěma zeměmi. Díky, Šakale Chávezovy kontakty s Fidelem Castrem začínají, když pučista z roku 1992 vychází po dvou letech z vězení. V Havaně pronáší veřejnou řeč a prohlašuje se za nepřítele USA a kapitalismu. V roce 1998 vyhrává prezidentské volby a vztahy s Kubou nabírají na intenzitě. O rok později píše dopis teroristovi Šakalovi, který uzavírá slovy: "S hlubokou vírou v naši věc a naši misi, dnes a navždy! Hugo Chávez Frías." 8. května 2000 v Havaně veřejně definuje své záměry na expanzi kubánského systému na celou Latinskou Ameriku: "Vždy jsme schvalovali, že venezuelský lid plyne jako velká řeka do moře kubánského štěstí... latinskoamerické a karibské národy mají



povinnost se plavit po stejných mořích a nad hlavou mít stejnou hvězdu spravedlnosti, štěstí a práce jako lid kubánský." První obětí tohoto plánu jsou sami Venezuelané. Chávez vládne železnou rukou moci výkonné i soudní státním institucím, vojsku, parlamentu, Nejvyššímu soudu, volební radě, státnímu zastupitelství i kontrolnímu úřadu. Naposledy státní zastupitelství podalo žalobu na deník El Universal, neboť autor jednoho komentáře tvrdil, že Venezuela klečí před vládou na kolenou. Podle nevládních organizací bylo od Chávezovy revoluce usmrceno 37 tisíc Venezuelanů a likvidační komanda ročně provádějí na 130 "poprav". Kubu ale Chávez zásobuje 53 tisíci barelů ropy denně. Kuba platí prý tím, že do Venezuely posílá lékaře. Nicméně Venezuela těmto lékařům také poskytuje plat, a tak berou práci doktorům venezuelským. Kuba též posílá do Venezuely tisíce vojáků a tajných policistů. Navíc podle nedávno uzavřené dohody o vydávání zločinců mezi Kubou a Venezuelou může být jakákoli osoba, ať s venezuelským či cizím občanstvím, vydána na Kubu, pokud o to Havana požádá. Přitom na Kubě neexistují ani minimální záruky na řádný soudní proces. A teď, když máme televizi Chávezovsko-castrovská revoluce se šíří. Fidel je mozkem a Chávez finančníkem. První hrozbu představují pro Kolumbii. Tamní teroristická skupina FARC má dva finanční zdroje - obchod s drogami a únosy lidí. Téměř ihned po převzetí moci Chávez jednostranně zrušil průlety letadel monitorujících pohyb drog, které se uskutečňovaly ve spolupráci s USA. Nyní mají FARC operační základny ve Venezuele. Nedávno zatkli agenti kolumbijské policie při tajné operaci v Caracasu tajemníka FARC Rodriga Grandu, což způsobilo diplomatický konflikt mezi oběma zeměmi. Granda měl totiž u sebe legální venezuelské doklady a navíc se zjistilo, že loni, kdy byl Chávez opět zvolen prezidentem, figuroval na volebních seznamech. Další ohroženou zemí je Bolívie. Vůdce pěstitelů koky Evo Morales je odhodlaný následovník Cháveze. Díky jeho penězům a Castrovým radám zorganizoval Morales davové protesty, které sabotovaly těžbu plynu a nafty a napomohly svržení dvou prezidentů. Nedávno Chávez otevřel TV stanici Telesur (51 % kapitálu z Caracasu a 19 % z Havany). Tento kanál, kterému šéfuje jeho někdejší ministr informací Andrés Izarra, má propagovat společné cíle Castra a Cháveze. V prvních vysíláních uváděl záběry Tirofija (přezdívka - doslova přesný zásah - nejvyššího šéfa FARC) a účastníků manifestací v Kolumbii vykřikujících protivládní hesla, což Bogota považuje za propagandu terorismu a protikolumbijské vystoupení. Chávez jako jediný prezident navštívil po první válce v Zálivu Saddáma Husajna. Udržuje těsné vztahy s Kaddáfím v Libyi a podporuje Mugabeho diktaturu v Zimbabwe. Nedávno prohlásil, že Írán má právo na vývoj jaderných zbraní, a zintenzívnil své vztahy s Teheránem. Ano, Latinskou Amerikou to nekončí. Foto popis| Hugo, společně to dokážeme. Foto autor| Foto Profimedia.cz / AFP O autorovi| José Noguera, autor byl náměstkem ministra zahraničí Venezuely (1992-93), nyní působí v opozičním hnutí Sumate a jako profesor na pražském CERGE-EI.

Kolumbie - Neuvěřitelný Homo Pater 11.7.2005


Scéna

CO SE DĚJE VE SVĚTĚ Nevynechá žádnou nedělní mši. Chodí pravidelně ke zpovědi a ke svatému přijímání. Krásně kreslí. Jmenuje se Rodolfo Leon Sánchez (30) a stvořil nejpozoruhodnější úlet v dějinách komiksů. "Superhrdinu" v červené kápi zesnulého papeže Jana Pavla II., který využívá svých zázračných schopností, aby konal dobro na zemi. Papež se tedy dostal do panteonu svalovců po bok Batmana, Pepka Námořníka a Supermana. Technicky snad až příliš dokonalý hrdina v knížce komiksů pojmenované Neuvěřitelný Homo Pater však vypadá spíš jako fotografický záznam než jako kreslená postavička. Komiks byl oficiálně představen na veletrhu současného umění v Bogotě, dva dny před smrtí papeže Jana Pavla II., a dnes visí obrazy s postavičkou také v Národní škole karikatury. Hrdina zrozený z pastelky Rodolfa Leona Sáncheze si nemohl vybrat lepší zemi, kde spatřit světlo světa. V Kolumbii, stejně jako v celé Latinské Americe, je totiž katolická víra u 90 procent lidí naprosto Plné znění zpráv


neotřesitelná a škapulíře s Panenkou Marií visí na krku jak prelátům a jeptiškám, tak každé prodavačce v supermarketu, levicovému extremistovi bojujícímu v partyzánských jednotkách FARC či nezletilému zabijákovi v bogotských slumech. Práce mladého výtvarníka si získala hned po vydání velkou pozornost. Literární a výtvarní kritici hovoří o tzv. "ikonokanibalismu", "komiksovém fotorealismu", "katolickém pop artu" a jiných ošklivě komplikovaných věcech. Ovšem ironický Bogoťan se všemu teoretizování jen směje a prohlašuje, že jde především o konzumní výrobek určený širokým masám věřících. Ti se mohou těšit i na figurky "superpapeže", trička, ořezávátka, škapulíře a přívěsky. Ovšem kdo čeká mladistvou postavičku s vypracovanými svaly, bude zklamán, protože Neuvěřitelný Homo Pater se postavou podobá posledním letům zesnulého papeže. Je oděný do upnutého červeného oblečku doplněného zelenými trenýrkami a botkami, na hrudi štít s velkým H. Bojuje proti veškerému Zlu - pouličním zlodějům, vyděračům, řidičům autobusů, kteří nestavějí na autobusových zastávkách, ale také proti všem neřestem obsaženým v desateru. Má velkou moc, vždycky mluví pravdu, je na straně spravedlnosti za každých okolností a pomáhá policii. Taky si rád občas šoupne do pusy "bftnbon víry", něco na způsob špenátové konzervy Pepka Námořníka, aby se znásobila jeho síla a zázračné schopnosti. Rodolfo Leon Sánchez, který pracoval na komiksů více než rok, se dušuje, že záměrně nevyužil papežovy smrti, že chtěl naopak udělat papeže nesmrtelného. "Bohužel papež zesnul, ale znova se narodil, skoro jako Kristus, tentokráte díky fantazii a moci komiksů. Už není s námi, ale zůstalo nám jeho učení, všechno, co prožil." Tři knihy plné příhod líčí přerod Jana Pavla II. na Neuvěřitelného Homo Patera. První část nazvaná "Výcvik" vypráví o tom, jak se Neuvěřitelný Homo Pater setkal s jinými hrdiny - Batmanem a Supermanem - a činil své dobrotivé kousky. Druhá kniha by měla vyjít za rok a všichni dnešní fanoušci doufají, že papež si to bude rozdávat s drogovými kartely nebo teroristy. A autor slibuje, že ve třetím pokračování si NHP sundá kápi! Na takovou ironickou provokaci, ať šije plná dobrých úmyslů či ne, samozřejmě nemohly reagovat jen literární sloupky v novinách. Rodolfo Leon Sánchez tvrdí, že se mu dostalo podpory od tisíců bogotských katolíků, a útoky těch, co nemají smysl pro humor, odráží tím, že se jedná především o to, aby činy člověka, který přežil hrůzy války, komunismu a pokus o atentát, nikdy nebyly zapomenuty. Říká také plný obdivu, že muž trpící artritidou, Parkinsovou nemocí a ztrátou hlasu, a přesto schopný podniknout stovky cest a ujet miliony kilometrů, nemohl být nic jiného než Neuvěřitelný Homo Pater. Foto popis| Bojuje proti všemu Zlu, pomáhá policistům a jeho činy nikdy nebudou zapomenuty. Foto autor| FOTO PROFIMEDIA CZ / AFP O autorovi| Markéta Pilátová Autorka je hispanistka, působí na FF UP v Olomouci.

Nové Evity přicházejí 23.5.2005


V Latinské Americe se dostává do obecného povědomí nová generace političek, které spojuje demokracie, polemičnost a úspěchy u voličů. Stála u semaforu v centru Bogoty a naprosto konsternovaným řidičům rozdávala kondomy. S lehkým francouzským přízvukem je nabádala: "Musíte se chránit před korupcí." Mladá a každým coulem úspěšná kolumbijská politička Ingrid Betancourtová (44) vystudovala Politický institut v Paříži, kde strávila celé mládí. S diplomem se vrátila do Kolumbie a v roce 1994 se po vtipné volební kampani stala poslankyní. O čtyři roky později získala senátorské křeslo. Založila stranu Zelený kyslík a vytáhla za ni také do prezidentského boje před třemi lety, kdy kandidovala proti současnému prezidentovi Álvaru Uribemu. Nadějná politička však byla unesena levicovou guerillou FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) a v zajetí je dodnes. FARC dnes vězní téměř 3000 lidí. Ingrid Betancourtová však měla jakési pochybné štěstí, protože v témž roce guerilla zavraždila její kolegyni senátorku Marthu Catalinu Danielsovou, když se pokoušela vyjednávat o návratu zajatců. Smutný příběh ze země, která se může pochlubit přítomností žen v politice. Žen, které svých politických úspěchů nedosahují zaštítěny příjmením svých manželů, jak svého času činily nejslavnější "vůdkyně" - sexuální katolicko-socialistický symbol Eva Perónová či demokraticky zvolená prezidentka Nikaraguy Violetta Barrios de Chamorro vládnoucí po mírových dohodách se sandinisty. Castro jí to nezapomene



V Latinské Americe se dnes navzdory veškerému klopýtání přes pozůstatky studené války odehrává spousta přechodů k demokracii započatých na konci 90. let. Tyto nové demokracie - namátkou: chilská, kolumbijská, nikaragujská, brazilská, argentinská či mexická - mají překvapivě na mnoha politických postech ženy se silnými vizemi, jimž přitakává nezanedbatelné množství voličů. Jsou většinou ve středních letech, mají kratší účes, melír či platinový přeliv a jejich záměry se nedají dost dobře ignorovat ani přehlédnout. Například bývalá starostka největšího latinskoamerického města, osmnáctimilionového Sao Paula, sexuoložka Marta Suplicyová ještě jako poslankyně v roce 1995 navrhla v tehdejší silně katolické brazilské společnosti nepředstavitelné uzákonění homosexuálních sňatků. Návrh sice dodnes neprošel, ale zajistil Suplicyové obrovskou mediální popularitu a po zvolení prezidenta Inácia Luly da Silva, do jehož Strany pracujících patří, také starostování v Sao Paulu. Další bez diskuse zajímavá žena úřadovala ještě před rokem v prezidentském paláci v Panamě. Mireya Elisa Moscosová (59), bývalá bytová dekoratérka, dokáže doběla rozpálit nejen UNICEF, ale také kubánského diktátora Fidela Castra. Tato pravicová politička nejen úspěšně privatizovala, bojovala proti chudobě a zlepšovala vzdělání, ale vyhlásila také boj dětské kriminalitě. Pro nezletilé, nájemné vrahy a překupníky drog (sicarios) navrhla plán nazvaný Tvrdá ruka. Měl zahrnovat až dvacetileté tresty za těžké delikty. Proti Tvrdé ruce se ohradil UNICEF s odvoláním na Konvenci o právech dítěte, a protože byl plán navržen těsně před koncem volebního období, příliš se mu nedaří. Panamská prezidentka však dotáhla do konce jiný záměr, který způsobil poprask na mezinárodní scéně. Propustila totiž čtveřici bojovníků proti Castrovi, kubánských "Mašínů", v čele s Luisem Posadou Carrilesem. Skupina byla v Panamě odsouzena za plánovaný atentát na Castra v roce 2000. Mireya Moscosová udržovala během celého svého prezidentování v letech 1999-2004 velmi dobré vztahy se Spojenými státy a měsíc před odchodem do prezidentského důchodu propustila tyto symboly proticastrovské nekompromisní opozice na svobodu. Castro přerušil s Panamou diplomatické styky a na adresu Moscosové nešetřil svou vyhlášenou výřečností. Chile čeká na prezidentku K dalšímu ženskému prezidentování se schyluje v Chile. Před necelým měsícem seděly miliony Chilanů před televizními obrazovkami, ale nesledovaly fotbalový zápas: národ byl lapen do osidel jednoho z nejsledovanějších pořadů v dějinách místní televize - duelu mezi dvěma možnými prezidentskými kandidátkami. Bývalá ministryně zdravotnictví a obrany, dětská lékařka Michelle Bacheletová (53) se utkala se Soledad Alvearovou (55), někdejší ministryní zahraničí. Letos v červenci se rozhodne, která z nich bude kandidovat za socialisty proti pravicovému kandidátovi Joaquínu Lavínovi. V průzkumech veřejného mínění s převahou vede Michelle Bacheletová, dcera generála letectva umučeného Pinochetovou juntou, před konzervativnější katolickou právničkou Alvearovou. Rozvedená korpulentní dáma se třemi dětmi, zastánkyně potratů a odpůrkyně eutanazie, má velký morální kredit. Po Pinochetově puči byla stejně jako otec vězněna a prožila si bití a mučení. Dnes se snaží zejména o reformu zdravotnictví a patří k političkám, které nechtějí zapomenout na minulá bezpráví a zároveň se snaží o novou polemickou politiku.

V BOGOTĚ 4.3.2004 Reflex str. 44 Na vandru ZAZNAMENAL JAN ZVELEBIL "Proč, proboha, zrovna do země, kde se to jen hemží guerillami a drogovými dealery? Na to se mě ptali skoro všichni," usmívá se pražský gymnazista PROKOP SINGER (20) . Do Kolumbie odjel navzdory obavám rodičů, ale ty se naštěstí nepotvrdily. "Občanská válka i boj s drogami probíhají mimo velká města," vysvětluje. "Všude jsou sice ozbrojené hlídky, ale obyvatelé žijí, jako by se nic nedělo." JAK NA TO O Latinskou Ameriku jsem se zajímal už jako dítě. Brali mě Aztékové, Mayové ... Když jsem začal přemýšlet o cestě, bylo mi jedno, kam konkrétně by to bylo. Lákaly mě především země, jejichž kulturu - na rozdíl třeba od Brazílie, Argentiny či Uruguaye - neurčili přistěhovalci z Evropy, ale především původní obyvatelstvo. Kolumbie k takovým zemím patří a její špatná pověst mě nijak neodradila. Návštěvu mi umožnilo pozvání kamarádky. Mluvím docela dobře anglicky, hodně jsem sledoval CNN a bavil se s lidmi po Internetu. Jednou, když jsem hledal přes ICQ někoho z Bogoty, ozvala se ona a po několika měsících pilné komunikace mi nabídla, že bych



při návštěvě Bogoty mohl bydlet u nich doma. Poprvé jsem tam odletěl předloni. Na dva měsíce. A vloni na další dva. CO ZA TO Letenka mě stála osmadvacet tisíc. A musel jsem ji koupit s velkým předstihem, protože do Bogoty létá z Evropy jen několik linek. Navíc se musí přestupovat, v mém případě to bylo v Londýně, odkud je to ještě dvanáct hodin. V Kolumbii platí peso a orientovat se v cenách není nijak složité - sto pesos je jako jedna naše koruna. Zahraniční zboží tam stojí zhruba stejně jako u nás, totéž platí pro ceny potravinových řetězců nebo tře ba KFC. Domácí výrobky i služby vyjdou o hodně levněji. Na obyčejný oběd v obyčejné hospodě vám stačí čtyřicet korun, za taxík, který by u nás stál přes dvě stovky, dáte sotva padesátku a v noci jednou tolik. Jízda autobusem stojí devět padesát a je přitom jedno, jestli vystoupíte za chvilku, nebo pojedete přes půl města. Levné jsou i vnitrostátní letenky. Ceny se v přepočtu pohybují od dvou do tří tisíc korun. Takzvaná střední vrstva si v Bogotě žije nesrovnatelně lépe, než jsme zvyklí u nás. Samozřejmostí je velký dům s terasou a dvěma či třemi koupelnami (rodiče používají vždy jinou než děti), samozřejmostí je i služka, většinou negramotné děvče z venkova, které dělá prakticky všechny domácí práce. Z toho, co jsem slyšel, bych ale průměrný plat v Bogotě moderním městě se šesti milióny obyvatel - odhadl v korunách tak na deset tisíc. Matka mé kamarádky byla učitelka na základní škole a brala asi dvanáct. Jak je Kolumbie chudá, to si člověk naplno uvědomí na venkově. Rodinu, u níž jsem bydlel, živil hlavně příjem z farmy a hotelu v městečku Raguirra, vzdáleném od Bogoty asi tři hodiny jízdy autem. Otec kamarádky, stavební inženýr, odtamtud pocházel a kvůli hospodaření tam stále trávil naprostou většinu času. Vzali mě tam na výlet a nestačil jsem se divit, kolik tam pracuje malých dětí. Hlavně v obchodech a restauracích. Zavoláte číšníka a ono je mu deset dvanáct let ... DÁLKY ZBLÍZKA Občanská válka v Kolumbii trvá s přestávkami už od roku 1948. Pro ti vládě bojují hlavně marxističtí re belové z FARC (Ozbrojené revoluční síly Kolumbie) a prokubánské ELN (Národně osvobozenecká armáda). FARC jsou nejsilnější a požadují samostatný stát na jihu země podél hranice s Peru. Všichni povstalci údajně bojují za svůj lid, ale nerozpakují se zabíjet ani civilní obyvatelstvo. A na území pod jejich nadvládou je to pro venkovany ještě horší. Tam, kde má vliv vláda, si proto lidé raději na ochranu vesnic a menších měst najímají soukromé paramilitární jednotky, částečně podporované vládou. Venkov to tak dostává z obou stran. Bogotu, stejně jako všechna ostatní velká města, chrání před útoky nebo pokusy o atentát armáda a policie. Vládní ozbrojence tu potkáte na každém kroku, ve čtvrtích s rodinnými domky stojí strážní budky a hlídány jsou i všechny činžovní domy ve městě. Když jdete k někomu na návštěvu, musíte to oznámit strážnému, ten zazvoní na hostitele a zeptá se, jestli vás dotyčný zná. Cizince to zarazí, místní si zvykli. Válka, v níž ročně zahyne asi tři a půl tisíce lidí, především civilistů, už nikoho moc nevzrušuje. Před první cestou jsem čekal, že uvidím jiný svět. Indiány v ponču a podobně. Ne že by na venkově nebyli. Ale v Bogotě je neuvidíte - je to civilizované, téměř evropské město. Dokonce i těch bezdomovců jsem tam viděl míň než třeba v Praze. Možná proto, že milice je k nim tvrdší. Například je nenechává spát na veřejných prostranstvích. K neobvyklostem patrným na první pohled patří v Bogotě veřejná doprava. Běžné autobusy nemají moc zastávek, zato na ně můžete mávnout kdekoli po trase. Stejně tak vám na zazvonění kdykoli zastaví, když chcete vystoupit. Metro v Bogotě není, nahrazují ho speciální dlouhé autobusy zvané transmilenio . Jezdí po zvláštních silnicích a jsou tak mnohem rychlejší než ty obyčejné, věčně uvízlé v nekonečných zácpách. O ZVYCÍCH A LIDECH Pro Kolumbijce je typické přátelské chování. K turistům obzvlášť, protože těch do země moc nejezdí. Když jsem letěl do Bogoty poprvé, lidé mě oslovovali už v letadle, hned jak zaregistrovali mou světlejší pleť. Žertem se vyptávali, proč jedu do země s tak špatnou pověstí, a přitom bylo vidět, že jim opovržlivý pohled zahraničních sdělovacích pro středků vadí. Sami si na vstřícném a družném chování zakládají a na svou zemi jsou hrdí. Po přistání v Bogotě také dávali otevřeně najevo radost z návratu. Tleskali pilotovi, skandovali hesla na počest Kolumbie ... U Čechů v Ruzyni si to nějak nedokážu představit. Zkušenost z letadla se mi později opakovala v mnoha obměnách. Když někam jedete a zeptáte se na cestu, řeší s vámi za chvíli problém celý autobus. Když jdete po chodníku, Kolumbijky na vás bez ostychu pokřikují lichotky, jak vám to sluší, zvou vás na kávu a podobně. Ve vztahu k mužům doma jsou ale v méně rovnoprávném postavení. Že by třeba Kolumbijce při navazování známosti oslovila jako první dívka, to je i ve velkých městech nemyslitelné. Na co jsem si nemohl zvyknout, jsou vztahy rodičů a dětí. Příjemný je důraz na rodinnou pospolitost, ale na druhé straně se tam rodiče k dospívající mládeži mého věku chovají, jako by šlo o malé děti. Viděl jsem to tam u všech známých včetně rodiny, kde jsem bydlel. Když chtěla moje kamarádka někoho navštívit, vezla ji většinou matka autem. Zůstat někde do noci? Nepřipadalo v úvahu. Odejít ven a neříct kam? Z toho by se její rodiče asi zjevili. Se zábavou je



na tom Bogotá podobně jako kterékoli velké město v Evropě. Včetně zábavních středisek v nákupních centrech. Rozdíl je jen ve větší oblibě heren všeho druhu, od počítačových her až po výherní automaty. Co ovšem překvapí - skoro nikdo nebere drogy. V opovržení jsou i ty lehké. Kdybych známým řekl, že jsem v Čechách kouřil marihuanu, dost bych v jejich očích klesl. Střídmost se týká i alkoholu. Na diskotéky se tam chodí spíš tančit než pít. A v hospodě, kde by našinec s kamarády klidně vypil pět piv, oni si za stejnou dobu dají jedno. ZTRÁTY A NÁLEZY Navzdory špatné pověsti, kterou má Kolumbie všude ve světě, mě tam ani při jedné návštěvě nepotkalo nic špatného. K nálezům - kromě toho, že jsem si splnil sen - jistě patří lepší španělština a noví kamarádi. Přítelkyně, u jejíchž rodičů jsem pobýval, letos pro změnu přijede za mnou do Čech, ale v budoucnu bych se do Kolumbie znovu rád podíval. Dvě návštěvy rozhodně nestačí. TIP Naučte se před cestou alespoň trochu španělsky, je to docela lehká řeč. Já neuměl moc - při škole nebyl na vedlejší zájmy moc čas - ale i to málo se mi hrozně hodilo. Anglicky si ani ve velkém městě moc nepopovídáte. Při rozhovoru s místními vynechte politiku, nebo alespoň kritické poznámky, jakkoli je budete považovat za oprávněné. Oni už jsou na to trochu alergičtí, protože ze světa neslyší pomalu nic jiného. Doporučuji navštívit diskotéku. Místo obvyklé směsky globalizovaného popu tam uslyšíte skutečnou kolumbijskou muziku - vallenato, salsa a další. Před návštěvou ovšem musíte udělat zásadní rozhodnutí, kam vyrazit. Podniky přímo v Bogotě jsou lépe dostupné, ale zavírají brzy, většinou už hodinu po půlnoci. Podniky za městem jedou do rána, ale musíte tam taxíkem a počítejte s dvoj- až trojnásobně vyššími cenami. Jde o podniky určené bohatším zákazníkům. Vlastní zkušenosti z ciziny můžete nabídnout na adrese [email protected] Foto - S kolumbijskou kamarádkou na výletě. "Při cestách autem nebo autobusem dál od velkých měst můžete narazit na povstalce," varuje Prokop Singer. "Lidé, kteří na to mají, používají raději letadla." FOTO ARCHÍV PROKOPA SINGRA Foto - Na města jako Bogotá občanská válka moc nedoléhá, pumové atentáty v posledních letech by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Obyvatelé za to vděčí ochraně armády a bezpečnostním opatřením, jaká v civilizovaném světě nemají obdobu. FOTO ARCHÍV PROKOPA SINGRA

Nová aliance teroru 13.3.2003 Reflex str. 14 Reflexe TEXT JAKUB SZÁNTÓ Teroristé z organizací jako irská IRA, baskická ETA či italské Rudé brigády po 11. září svou aktivitu nezastavily. Naopak, plně využily toho, že se pozornost bezpečnostních složek soustředila na islámský terorismus. Velice znepokojující zpravodajské informace dokonce ukázaly, že zatím vznikla nebezpečná aliance evropských teroristických skupin spolu s radikály z jiných kontinentů. Poslední dva roky před začátkem nového milénia byl ve znamení obnovených nadějí na ukončení letitých občanských nepokojů a teroristických kampaní jak v Severním Irsku, tak i v Baskicku. Po podepsání Velkopáteční dohody 10. dubna 1998 se politické křídlo IRA, strana Sinn Féin, spolu s většinou probritských protestantských stran zavázalo k ukončení ozbrojeného boje. O půl roku později, bezpochyby podle irského vzoru, vyhlásila příměří také ETA a předáci jejího politické křídla Herri Batasuna se zapojili do série vyjednávání s madridskou vládou. Spojené království i Španělsko byly plné naděje, že desetiletí trvající politické násilí v problematických provinciích je u konce. Byl to však krutý omyl. Díky názorovému rozkolu vznikla jak v IRA, tak v ETA radikální křídla, která odmítla kompromis a rozhodla nadále pokračovat v teroristickém boji. Patnáctého srpna 1998, pouhé čtyři měsíce po podepsání Velkopáteční dohody, zahynulo při mohutném výbuchu nastražené nálože v severoirském městečku Omagh 28 lidí, z toho 15 dětí. K útoku se přihlásila skupina říkající Plné znění zpráv


si Pravá IRA. Také radikálové z ETA později odvolali příměří a v listopadu 1999 obnovili svůj boj sérií výbuchů pum nastražených v autech. Následující rok byl ve znamení prudkého růstu počtu takových útoků na celém území Španělska. Dopad na širokou veřejnost byl zdrcující. Násilí v jejích očích silně zdiskreditovalo nejen představitele umírněného proudu v IRA i ETA, ale zároveň i důvěru v mírové řešení konfliktu. Zároveň také izolovalo, a tedy i radikalizovalo zastánce tvrdé linie. NOVÝ PARTNER - FARC Jedenáctého srpna 2001 zatkla kolumbijská policie těsně před odletem ze země tři muže kvůli podezřelým pasům. Na základě britských zpravodajských informací se brzy zjistilo, že jde o trojici mužů s velmi vysokými pozicemi v hierarchii IRA - Jamese Monaghana, Martina McCauleyho a Nialla Connollyho. Zatímco osmapadesátiletý Monaghan je pravděpodobně největším pumovým expertem organizace a McCauley byl jedním z volebních manažerů strany Sinn Féin, Connolly strávil mnoho let v Latinské Americe, z toho nejdéle na Kubě. Tomu, že do Kolumbie toto trio rozhodně nepřijelo na prázdniny, jak všichni tvrdili, bylo kolumbijské policii jasné hned. Co ale v Jižní Americe pohledávalo? Skutečným hostitelem irského komanda byla nejbohatší gerila světa, marxistické Revoluční ozbrojené síly Kolumbie neboli FARC. Tato zásadní informace - bohužel - takřka zanikla ve zděšení po teroristických útocích ve Spojených státech a po odstartování globální války proti bin Ládinově al-Kajdě. Klíčová příležitost k přerušení, nebo alespoň narušení napojení IRA-FARC se promrhala. TERORISTICKÝ TROJÚHELNÍK Zprávy o tom, že spojení mezi Iry a Kolumbijci existuje, se objevovaly už od roku 2000. Ale teprve zatčení trojice vysokých představitelů tvrdého křídla IRA v Kolumbii poskytlo jasný důkaz. Bezpečnostním službám do sebe konečně zapadla řada zdánlivě nesouvisejících událostí a informací. Předně se ukázalo, kdo je oním spojovacím článkem ve zcela nepravděpodobné alianci nacionalistických teroristů ze Severního Irska a marxistických z Kolumbie - baskická ETA. VÝHODNÁ SPOLUPRÁCE V čem tkví vzájemně výhodná spolupráce? FARC jako jediné ovládají území o rozloze 42 000 kilometrů čtverečních, kde mohou cvičit úderné jednotky. V jejich táborech se mělo vystřídat už několik smíšených turnusů irských a baskických úderných skupin. Napojením na obchod s drogami mají největší rozpočet. IRA zase nabízí obrovskou zkušenost v taktice městského boje, a především nejlepší experty v oboru pumových útoků. Navíc má na západním pobřeží USA silně rozvětvenou síť stoupenců v tamní irské komunitě, která se hodí pro pašování kolumbijských drog. Úloha ETA už byla zmíněna. Spolupráce teroristického trojúhelníku se podle odborníků za poslední rok výrazně prohloubila. Během několika posledních měsíců měla například umožnit IRA odevzdat v rámci už léta se táhnoucího odzbrojovacího procesu stovky kilogramů semtexu. Tímto gestem chtěla přesvědčit veřejnost, že se nadobro vzdává taktiky pumových atentátů. Vyšetřování ale odhalilo, že IRA se ve skutečnosti jen vzdala větší části svých zásob zastaralé výbušniny, zatímco si prostřednictvím ETA pořídila od kolumbijských teroristů moderní a vysoce účinnou výbušninu C4. KRAJNĚ NEBEZPEČNÁ ALIANCE Širší spolupráce mezi teroristickými organizacemi nebývala dříve obvyklá. Naopak časté byly ideologické spory, které nezřídkakdy vedly až k otevřeným válkám, jaké například zuřily v sedmdesátých letech mezi různými palestinskými frakcemi. Po 11. září 2001 se ale situace zásadně změnila. Západoevropské teroristické organizace ztratily takřka veškerou veřejnou podporu těch, za jejichž práva, jak tvrdí, bojují. Bezpečnostní složky Velké Británie, Španělska a dalších znásobily úsilí o potírání terorismu, a především spojily své síly a vzájemně si předávají klíčové informace. Pro teroristy to znamená, že musejí daleko více energie věnovat vlastnímu utajení, plánovaní útočných akcí je tak daleko složitější. Přesto, jak se zdá, byly spřátelené IRA a ETA schopny nalézt silného zámořského spojence a vybudovat funkční alianci založenou na vzájemné prospěšnosti. Alianci, která má velice široké geografické působiště, tedy euroatlantický prostor, a jež má krajně nebezpečný potenciál odstartovat další vlny teroristických útoků na území západní Evropy. Tváří v tvář hrozbě islámského terorismu nezbývá než doufat, že bezpečnostní síly vyzbrojené novými informacemi nepustí ze zřetele ani staronovou hrozbu západoevropských teroristů, teď posílenou o spojence kolumbijské z FARC. AUTOR PRACUJE V REDAKCI ZPRAVODAJSTVÍ TV NOVA *****************



Inaki Lizundia Alvarez (vpravo) z teroristické organizace ETA byl dopaden ve Francii Zatím poslední exploze bomby, již mají pravděpodobně na svědomí povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie FOTO ČTK / AP

Z minulého týdne 16.12.2002

Respekt

str. 12

Zahraničí

Pondělí – Mír mezi vládou a povstalci v Indonésii. V Ženevě podepsali zástupci indonéské vlády a Hnutí za svobodný Aceh (separatisté ze západního výběžku ostrova Sumatry) mírovou dohodu, kterou zprostředkovalo Středisko Henriho Dunanta. Tím by měl skončit více než čtvrtstoletý boj rebelů, který si vyžádal přes 10 tisíc obětí. Úterý – Odborářská demonstrace v Bratislavě. Centrum slovenské metropole zablokovalo několik tisíc odborářů z celé země, které navíc přišli podpořit kolegové z Česka, Maďarska a Polska. Motivem demonstrace byl protest proti "antisociální" politice vlády Mikuláše Dzurindy. Ta podle šéfa slovenských odborů Ivana Saktora ignoruje sociální spravedlnost, sociální stát, "evropský zákoník sociálního zabezpečení" a občany. Na ministra zdravotnictví Rudolfa Zajace, který chce prosadit, aby pacienti v nemocnicích připláceli za pobyt, demonstranti křičeli "Jen počkej Zajíci!" Středa – Severokorejské rakety pro Jemen. Španělské vojenské lodě zadržely u Arabského poloostrova loď, která byla sledována již od vyplutí ze Severní Koreje. Na její palubě našli španělští námořníci ve spolupráci s Američany ukryté rakety scud. Ve středu však americké úřady prohlásily, že tento případ neovlivní politiku USA vůči KLDR. Loď poté nerušeně dovezla svůj náklad do Jemenu. Nicméně ve čtvrtek náměstek amerického ministra obrany Paul Wolfowitz Španělsku poděkoval za provedenou operaci a omluvil se za "absurdní situaci", neboť zadržená severokorejská loď měla falešné dokumenty a náklad nebyl deklarován. Středa – Velká Británie nevydala Rusku Achmeda Zakajeva. Když čečenský emisar Zakajev nebyl vydán z Dánska do Ruska, odejel do Londýna. Ruské úřady v pondělí požádaly Británii o jeho vydání, ale londýnský soud ve středu rozhodl, že Zakajev zůstane na svobodě. Kaucí se za něho zaručila známá herečka Vanessa Redgraveová. Pátek – Dozorce z Terezína Anton Malloth je mrtev. Bavorské ministerstvo spravedlnosti oznámilo, že bývalý dozorce z káznice gestapa v Terezíně, devadesátiletý Anton Malloth, zemřel již 31. října na rakovinu v domově pro přestárlé. Loni byl Malloth odsouzen na doživotí za jednu prokázanou vraždu židovského vězně a jeden pokus o vraždu z rasových pohnutek. Pátek – Pumový teror v Kolumbii. Kolumbie prožívá vlnu teroristických výbuchů, i když ty za sebou zanechávají "pouze" vážně zraněné. Jedna bomba vybuchla v hale luxusního hotelu v Bogotě a další v kanceláři senátora Germana Vargase. Již ve středu policie zmařila chystaný pumový útok na Bogotu, když levicoví rebelové z hnutí FARC použili tři na dálku řízené automobily naložené výbušninami. Vozy mohly samostatně ujet až kilometr.

Uribe plní slib 19.8.2002 Respekt str. 12 Zahraničí Robert F. Lamberg, Buenos Aires Nový kolumbijský prezident zahájil tažení proti levicové guerille



Necelý týden po středě 7. srpna, kdy čerstvě zvolený prezident Kolumbie Álvaro Uribe Vélez složil inaugurační přísahu, zahájila kolumbijská armáda leteckým bombardováním vybraných cílů rozsáhlou operaci proti marxisticko-leninské guerille FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia, Revoluční ozbrojené síly Kolumbie). Už slavnost převzetí nejvyšší státní funkce Uribem v metropoli Bogotě byla totiž potřísněna krví civilistů - teroristé z FARC zaútočili pumami na centrum města, protože měli v úmyslu zasáhnout místními i zahraničními hodnostáři přeplněné sály prezidentského paláce. V tomto smyslu se akce nepovedla, stála nicméně 21 životů a napočítalo se přes 40 raněných. Nebyla to jediná provokace revolučních ozbrojenců: jejich násilné útoky na různých místech Kolumbie si během čtyř dnů od inaugurace vyžádaly 115 obětí. Generální tajemník OSN Kofi Annan sice nabídl svou organizaci jako zprostředkovatele možného usmíření, ale FARC tuto nabídku stroze zamítly, stejně jako možnost jakéhokoli dialogu s novou vládou země. Álvaro Uribe označil již ve volební kampani likvidaci nezákonných ozbrojených skupin a narkoterorismu za jeden z hlavních úkolů své administrativy (viz Respekt č. 25/2002). Není pochyb, že reakce FARC na Uribeho inauguraci a jednoznačný postoj prezidenta krátce poté znamenají začátek nové etapy boje mezi teroristy a kolumbijskou společností. Ofenziva začala Uribe neotálel. Během prvního víkendu v roli šéfa státu vyhlásil výjimečný stav pro celou zemi, který má prozatím platit po dobu tří měsíců. Podle článku 213 kolumbijské ústavy má k tomu prezident právo "v případě vážného narušení veřejného pořádku ohrožujícícho ústavní a bezpečnostní stabilitu státu". Zároveň sáhl i k mimořádnému fiskálnímu opatření: zvýšené vojenské úsilí se finančně zajistí mimo jiné dávkou pro bohaté, to jest mimořádnou daní, kterou mají odvádět movitější skupiny obyvatelstva. Opatření se týká ovšem jen 1,2 % Kolumbijců a nová daň znamená příliv zhruba 800 milionů dolarů do státní pokladny. Jak vykazují oficiální statistiky, odpovídají výdaje státu na obranu a bezpečnost momentálně 3,5 % HDP. Podle prvních průzkumů reaguje obyvatelstvo celkem pozitivně jak na ústavněprávní, tak na finanční opatření nové vlády, ačkoli první omezuje práva a základní svobody občanů a druhé asi nezůstane bez dopadů na hospodářský vývoj. Kolumbijská ekonomika přitom postrádá již čtyři roky dynamiku a poslední rok se vyznačoval všeobecným zpomalením růstu. Kolumbijské letectvo bombarduje od minulého úterý pozice FARC v různých částech země. Zasaženy byly jak tábory teroristů a jejich komunikační zařízení, tak i laboratoře na výrobu drog. Terčem však byly i nelegální ozbrojené skupiny extrémní pravice, tzv. paramilitares. Kolumbijci reagují i na zintenzivnění boje proti teroru kladně. V posledních měsících zesílili totiž stratégové FARC tažení proti reprezentantům lokální správy: starostové a radní obcí byli pod pohrůžkou smrti vyzváni k odstoupení z funkcí. (Za uplynulé čtyři roky bylo 58 starostů a 87 radních teroristy FARC zavražděno.) Tím se nenávist vůči guerille mezi obyvatelstvem, zdá se, prohloubila. Les za kokain Washington považuje dosavadní opatření nové vlády za korektní a přiměřená situaci. Uribe může počítat s americkou podporou jak při vymýcení levicového terorismu, tak v boji s narkomafií, jež se často opírá o guerillu a nezřídka je s ní i totožná. V této souvislosti je třeba zmínit, že podle nařízení prezidenta rolníci, kteří se rozhodnou zanechat pěstování koky a místo toho vysázet les, obdrží roční podporu ve výši 2000 dolarů na rodinu. Americký Kongres před nedávnem také rozhodl, že vojenská pomoc Kolumbii v rámci "Plánu Kolumbie" ve výši dvou miliard dolarů, která je určena na potírání narkomafie, se může využít i k financování protiguerillového boje. Po dlouhých letech nerozhodnosti a diletantství, které v Bogotě ve vládních kruzích převládaly, registrují pozorovatelé nyní konečně jasnou politickou vůli skoncovat přinejmenším s otevřenou teroristickou formou marx-leninského anachronismu. Počítá se s tím, že v nejbližších týdnech a měsících "vnitřní válka" v Kolumbii zesílí, než přinese první znatelné výsledky. V této andské republice - a to je důležité - se totiž přitom nejedná o "občanskou válku", protože jednu ze stran v násilném sporu - teroristy a organizátory narkobyznysu - tvoří jen mizivá menšina Kolumbijců. Autor je spolupracovníkem Respektu.

Kolumbie našla svého chlapa 17.6.2002

Respekt

str. 11

Zahraničí



Robert F. Lamberg, Buenos Aires Nový prezident Uribe chce skoncovat s guerillou, narkomafií a korupcí Prezidentské volby v Kolumbii koncem května měly několik překvapujících momentů. Vítězem se nestal oficiální kandidát jedné ze dvou tradičních politických stran, liberálů nebo konzervativců, kteří se už mnoho desetiletí pravidelně střídají u moci, nýbrž nezávislý politik. Navíc tento muž získal už v prvním -- a proto tentokrát jediném -- kole voleb nadpoloviční většinu hlasů. A za třetí: padesátiletý vítěz Alvaro Uribe Vélez, kterému odcházející hlava státu Andrés Pastrana odevzdá insignie úřadu 7. srpna, před voliči vytyčil linii svého programu jednoznačně, ač se jedná o plán drastických reforem a tvrdých politických zásahů. Kampaň z dálky Uribe působil dlouhá léta v liberální straně, ale nakonec z ní odešel. Byl vysokým úředníkem, guvernérem provincie Antioquía, kde řádí marxleninská guerilla a narkomafie, a senátorem. Liberálním kandidátem byl Horacio Serpa, který však s 31 % hlasů zůstal daleko za Uribem (53 %). Další aspiranti se museli spokojit s drobky. I politička Ingrid Betancourtová (0,5 % hlasů), která je už od února v zajetí guerilly FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia, Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) na neznámém místě, pokud ještě žije. Uribe, jehož otce velkostatkáře teroristé z FARC zavraždili v roce 1983, vedl kampaň -- ostatně tak jako jeho konkurenti -- jaksi z dálky, přes komunikační prostředky. Volební mítinky se z obavy před atentáty nekonaly. Několik krvavých incidentů potvrdilo, že mají guerilly na Uribeho spadeno. Bezpečnostní obavy nakonec zapříčinily i malou volební účast. K urnám se dostavilo jen 46 % voličů. Režim prezidenta Pastrany nebyl s to kontrolovat území Kolumbie. Násilné výhrůžky bylo proto nutné brát vážně. FARC označila voliče a případné fronty před hlasovacími místnostmi za "vojenské objekty" a vyhrožovala "kolektivními tresty" obcím, kde by Uribe získal prvenství. Během hlasování se odehrálo několik atentátů a přepadení. Spáchala je především FARC a v menší míře guevaristická ELN (Ejército de Liberacíón Nacional, Národní osvobozenecké vojsko). Nejhorší masakr byl zaznamenán počátkem května, když v bojích mezi FARC a pravicovou guerillou AUC (Autodefensas Unidas de Colombia, Sjednocené sebeobrany Kolumbie) v obci Bellavista v provincii Chocó marxleninci vyhodili do povětří kostel, kde vesničané hledali útočiště. Zahynulo 119 civilistů. Dědictví po Pastranovi Uribe se představil voličům se třemi cíly. Chce vymýtit guerilly, potlačit drogovou kriminalitu a oživit autoritu státu -- to jest bojovat proti neřestem, jako jsou korupce, klientelismus a mrhání veřejnými prostředky. Odmítá s jednotlivými guerillami jednat, dokud nesloží zbraně. Bezpečnost hodlá zajistit spoluprací obyvatelstva s vojáky a policií. Milion Kolumbijců zamýšlí vybavit radiovýstrojí, aby hlásili pohyby ozbrojenců. Pastrana hájil vůči guerillám pomýlenou politiku. Handrkoval se s nimi v rámci "mírového procesu", přestože soustavně porušovaly uzavřené dohody. Už v roce 1998 souhlasil s přáním velitelů FARC vytvořit "neutrální zónu" o rozloze 42 tisíc km2 -- tedy území větší než Švýcarsko nebo Nizozemsko --, odkud stáhl armádu, policii a přenechal ji guerillám. Zóna sloužila ozbrojencům jako zázemí pro vojenské a drogové operace. A obyvatelé? Pastrana je bez skrupulí vydal jejich ilegálnímu totalitnímu režimu, vedenému notorickými zločinci. Systém ozbrojených tlup se datuje z dob kolumbijské občanské války, zahájené v roce 1948, v níž se "liberálové" a "konzervativci" vzájemně vyvraž_ovali. Malá komunistická strana zřídila své vlastní bandy počínaje rokem 1949. O pět let později vznikla jejich dnešní organizace FARC. Šéfem sjednocených banditů pod rudými prapory se stal veterán Manuel Marulanda Vélez, zvaný "Tirofijo" ("Přesná střela"). Existovaly i jiné skupiny -- castristické, maoistické, levicověnacionalistické --, z nichž zůstala už jen jediná. Guevaristická ELN, založena 1965, která sice už nemá vojenskou sílu jako FARC, ale jistě disponuje kapacitou teroristickou. FARC má dnes asi 17 tisíc ozbrojenců, mezi nimi hodně žen a nezletilých. Zpočátku poskytovala bezpečnostní služby drogovým výrobcům, a časem se sama ujala tohoto výnosného byznysu. Běžnému banditismu se věnuje už odedávna -- přepadávání bank, únosy s výkupným, vymáhání "válečných kontribucí", zkrátka drancování obyvatelstva. Je teroristickou organizací, vybavenou archaickým marxleninským folklorem. Na druhém konci je AUC se svými 8 a půl tisíci ozbrojenci. I ta je obviňována z pravicového extremismu, respektive banditismu s opačným znaménkem, neboť se nezdráhá rovněž kšeftovat s narkotiky. Mluvčí AUC se brání poukazem na to, že jen reagují na akce FARC a ELN a že stát není schopen sám čelit terorismu extrémní levice. Pohádkový Che Týden po volbách FARC zahájila novou ofenzivu. Boje a vraždy jsou na denním pořádku. Kolumbijskému letectvu se minulý týden podařilo zničit jednu skupinu FARC v úkrytech na území bývalé "neutrální zóny". Guerilla přišla o padesát svých lidí. Kolumbie nyní žádá Evropskou unii, aby FARC a ELN byly zapsané do



seznamu teroristických organizací (USA tak učinily už dříve). Španělsko a Itálie požadavek podporují. Jiné evropské vlády ale otálejí. Pohádky o "idealistickém revolucionáři", zosobněném v nihilistovi Ernestu Che Guevarovi a jeho nohsledech -- a k těm patří bandité z FARC a ELN -- jsou v Evropě od dob pařížské studentské revolty v roce 1968 dosti zakořeněné. Autor je latinskoamerickým zpravodajem švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung.

Teroristé a fair play 11.3.2002

Respekt str. 12 Zahraničí ZBYNĚK PETRÁČEK

Terorismus je už půl roku jedním z nejfrekventovanějších slov v médiích. Vždyť 11. března uplynulo šest měsíců od největšího teroristického útoku v historii planety -- náletu unesených civilních letadel na New York a Washington. Přinejmenším od toho dne je jasno: terorismus je hrozba nejenom pro jednotlivé postižené lokality, regiony, státy, ale pro celou lidskou civilizaci. Má snad nějaký smysl rozdělovat terorismus na nebezpečný a méně nebezpečný? Lze teroristy třídit? Každý odpovědný člověk by odpověděl, že ne. Se stejným výsledkem bychom mohli rozlišovat mezi cholerou a černými neštovicemi, mezi muchomůrkou zelenou a tygrovanou... Hrozba životu je prostě hrozba životu. Ale přece jen -- čteme-li poslední zprávy z Kolumbie, přiměje nás to k zamyšlení. Mírový proces v Kolumbii zkrachoval, dozvíme se z novin 22. února. Přitom Kolumbie je sužována protivládními rebely už desítky let, je to jakýsi tamní folklor, tak kvůli čemu najednou přímo krach mírového procesu? Hlavní guerillová skupina FARC unesla civilní letadlo, přinutila je přistát na odlehlé silnici a tam z něj coby rukojmí odvedla senátora Jorge Eduarda Gechena, předsedu senátní mírové komise. Vláda řekla dost, poslala vojáky do demilitarizované oblasti, ale vzápětí právě tam rebelové unesli senátorku -- a kandidátku na hlavu státu -- Ingrid Betancourtovou. Dotyčná jela autem společně se svou asistentkou, řidičem a dvěma novináři. Řidiče a oba novináře únosci propustili s tím, že je zajímají pouze prezidentští kandidáti a zákonodárci. Washington považuje FARC za teroristickou organizaci a má pro to své důvody (únosy, atentáty, produkce drog), ale vzpomeneme-li si na osud novináře Davida Pearla, nedávno uneseného a zavražděného lidmi z Al Kajdy v Pákistánu, cit se vzpírá jednomu metru. Pravda, ostří hoši z FARC mají daleko ke Kájovi Maříkovi. Pravda, hovořit o jakémsi fair play ze strany teroristů je protimluv. Ale... Usiluji-li o volenou funkci, konám dobrovolně, s vědomím všech možných výhod, nevýhod i rizik. Činím-li tak v zemi ohrožené rebely či terorem, beru na sebe dost konkrétní riziko. Stanu-li se šéfem mírového senátního výboru, dobrovolně se pasuji na jasně definovaného protihráče rebelů či teroristů. Ano, nazývám je teroristy, vedu s nimi boj, ale vědomě se stávám i jejich terčem. Loni 17. října to ukázal atentát na izraelského ministra turistiky Rechavama Ze'eviho, považovaného za radikála až extremistu (svého času uvažoval o "dobrovolném transferu" Palestinců). Pistolemi ho v hotelu zastřelili dva členové Lidové fronty za osvobození Palestiny, aniž by ohrozili někoho jiného. Izraelská vláda považuje Ze'eviho vraždu za akt teroru. Ze svého pohledu má pravdu. Ale cit se opět vzpírá jednomu metru: je to opravdu totéž, jako když terorista zmasakruje pizzerii plnou náhodných civilistů? Kdyby o tom mohli rozhodovat voliči v referendu, je jasné, co by trestali více. Nikoli citem, ale ve vyznění dost podobně se rozhoduje americká vláda, když zvažuje, koho zařadit do osy zla. Kolumbie tam nepatří.



Přehled zpráv FOTOkamenitá cesta k míru .................................................................................................................................4 4.1.2010 Geo ~ str. 58 ~ Fred Langer



Plné znění zpráv FOTOkamenitá cesta k míru 4.1.2010 Geo str. 58 Fred Langer V roce 2010 volí Kolumbijci nového prezidenta. Pravděpodobně se jím potřetí stane Álvaro Uribe. Jak se na jeho tvrdý postup proti levicové guerille dívají intelektuálové ze západní Evropy? A jak Mnislav Zelený, bývalý Český velvyslanec v Kolumbii? Nad oceánem se tyčí zaledněné vrcholky, mocné řeky přetínají nekonečné lesy, na jedné straně Tichý oceán, na druhé Atlantik. Města ukrývající bohaté dědictví z koloniálních časů. Tady, na pobřeží Karibiku, se narodil Gabriel García Márquez, mistr magického realismu. V Cartageně a jejím rozpáleném vnitrozemí, na březích řeky Río Magdalena se odehrávají mnohá jeho díla. Zrodila se z hluboké rozporuplnosti Márquezovy rodné země, z její tragiky, smyslnosti a brutality: Sto roků samoty, Kronika ohlášené smrti nebo Láska za časů cholery. Ve své autobiografii Žít, abych mohl vyprávět Márquez čtenáře vtahuje zpátky do idylického dětství v Barranquille. Jenže už tehdy v Kolumbii tekla krev. Márquez popisuje masakr stávkujících pracovníků plantáží – rozkazy k palbě, štěkot salv, plameny šlehající z hlavní, davovou paniku, řadu za řadou systematicky a neúnavně kosenou kulometem – to je hrůzyplný obraz všední Kolumbie. Nebo jen obraz její minulosti? Překonaný realitou? Roku 2010 Kolumbijci volí nového prezidenta – největší šanci má ten staronový. Současná hlava státu, Álvaro Uribe Vélez. „Jestli Uribe bude znovu kandidovat, má nejlepší šance,“ tvrdí Matthias Kopp, kolumbijský dopisovatel německé televize. „Je stále populární, protože dokázal utlumit násilí. Bohužel za cenu militarizace společnosti.“ Nejdříve by ale Uribe musel překonat ústavněprávní překážky. Znovuzvolení je vlastně vyloučené. Změnu by chtěl případně prosadit referendem. Matthias Kopp v současnosti v rámci mezinárodní spolupráce v Barranquille přednáší mladým žurnalistům, budoucím reportérům místních televizních stanic. Z bezprostřední blízkosti poznal, že jsou „odbory a kritičtí novináři vystaveni neustálým hrozbám“. Především na lokální úrovni se kritika může rychle stát až životu nebezpečná. Míra politického násilí je stále velmi vysoká: „V Kolumbii se během desetiletí války vyvinula kultura násilí.“ Ale nejen veřejní činitelé jsou v každodenním nebezpečí. Guerilla vyhrožuje svým Ley 02 (zákonem č. 2) všem úspěšným podnikatelům. Kdo odmítne na guerillou ovládaném území zaplatit „daně“, tomu hrozí únos, vydírání nebo rovnou smrt. Krvavá tragédie jihoamerické země započala . v 19. století. Liberálové, navazující na měšťanské tradice center zámořského obchodu, chtěli zformovat federativní stát, konzervativci z vrstvy pozemkových magnátů se zasazovali o silný centralizovaný. V letech 1899 a 1902 se obě strany utkaly v Guerra de los Mil Días, „Válce tisíce dní“, která nepřinesla vítěze, ale zato 100 000 mrtvých. Občanská válka znovu vzplála ve 40. letech – éře nazývané La Violencia, násilí. V krvavém chaosu táhnoucím se až do 60. let vyhaslo 300 000 lidských životů. Za spory liberálů a konzervativců hledejme především boj o půdu, který rolníci proti velkostatkářům trvale prohrávají. Jsou potřeba pozemky na pěstování plodin na výrobu biopaliva? Nebo na rozsáhlé infrastrukturní projekty? Kdo překáží, bude vyhnán nebo zabit, zvláště když se jedná o drobného indiánského rolníka. Mnozí také utíkají před hrozbami guerilly a paramilitárních skupin. Ještě v roce 2008 Mezinárodní výbor Červeného kříže v Kolumbii zásoboval potravinami a základními životními potřebami na 73 000 vnitřních vyhnanců, kteří se stahují do měst. Z liberální rolnické domobrany 60. let vychází i FARC, Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia, „Revoluční ozbrojené síly Kolumbie“. Protože tehdejší vlády nebyly schopny čelit guerillovému násilí a teroru, zorganizovala armáda s velkostatkáři vlastní paramilitární jednotky. Časem z nich vznikly jakési eskadrony smrti, operující často s tolerancí příslušníků tajné služby a politiků. Od 60. let se datuje i raketový vzestup Kolumbie do pozice drogové velmoci. První políčka se zazelenají na svazích Márquezových milovaných pobřežních hor – prozatím jen s konopím. V 70. letech poptávka v USA přímo exploduje, pěstitelský boom v Kolumbii ale skončí velmi rychle: Rapidně se zvýší množství drogy vyprodukované přímo v USA a políčka v Sierře Nevada de Santa Marta trpí pod nálety bitevních vrtulníků. Začíná mnohem temnější éra – čas kokainu. Slibuje mnohem vyšší zisky a kolumbijskou společnost dokáže od základů otrávit. Počátkem 80. let narkobaroni už sedí na pohádkovém bohatství, z politiků a policejních důstojníků se stávají obchodní partneři nebo pouhé loutky gangsterů. Drogové kartely z Medellínu, Cali a Bogoty jsou státy ve státě, s vlastní armádou a zákony. Po dlouhou dobu mohli mafiánští bossové z Kolumbie operovat bez větších překážek. USA zaplavila vlna kolumbijského kokainu, města jako Miami začala prorůstat koka-mafie. Washington začal tlačit na vládu v Bogotě. Když proti narkobaronům opravdu odhodlaně



zasáhne, zmutují mafiáni na teroristy. V 90. letech v ulicích Kolumbie zuří narkoterorismus. V nákupních centrech a na býčích zápasech explodují bomby, politikům a policistům hrozí atentáty. Kdo se tou dobou odváží cestovat zemí Gabriela Garcíi Márqueze, musí být čirý šílenec. Drogové kartely nejsou jediné, kdo se uchyluje k únosům. V Sierře Nevada de Santa Marta, kam spisovatel zasadil svou Kroniku ohlášené smrti, se ukrývají bojovníci marxistické guerilly. Pod ochranou mlhy sestupují z hor a zřizují silniční zátarasy. S čerstvým úlovkem dalších rukojmí se pak stahují zpátky do hor. Proti levicovým guerillám se organizují pravicové milice, paramilitares a eskadrony smrti, často složené z bývalých příslušníků soukromých drogových armád. Pravicové násilí ale občas nesměřuje jen k potlačení podzemního hnutí FARC. Někdy se obrátí proti vesničanům. A proti náhodným zajatcům, které paramilitares navléknou do uniformy FARC a popraví, aby získali vypsanou odměnu. Dnešní Kolumbie naštěstí vypadá jinak. Sierra Nevada de Santa Marta, nejvyšší pobřežní pohoří světa s nesmírně pestrou přírodou, se vrátilo do itineráře pěších turistů. Nejvyšší vrcholy Pico Colón a Pico Bolívar (oba 5 770 metrů) nedělí od palem a karibských pláží národního parku Tayrona ani 50 kilometrů. Silniční uzavírky sice nezmizely, za pytli s pískem se ale krčí mladí, těžce vyzbrojení vojáci. Na velkých plakátech čtete: „Přejeme Vám bezpečnou cestu. Vaše Armáda Vás chrání.“ Města a silnice jsou bezpečnější. Počet vražd a únosů je nejnižší za několik posledních desetiletí. Roste příliv zahraničních investic, Kolumbie je po Chile druhý nejrychleji rostoucí latinskoamerický trh – podivuhodný hospodářský růst pozastavila až světová hospodářská krize. Spojený tlak policie a armády značně oslabil guerillu, stále ovšem tu a tam dokáže zaútočit. Velké drogové kartely se podařilo rozbít, ale na jejich místo přišly desítky menších, mnohem flexibilnějších. Stát v posledních letech v procesech s narkobarony zabavil více než 70 000 nemovitostí, letadel, aut a uměleckých děl. V četných restauracích a kavárnách v severní části hlavního města Bogota si ti movitější z obyvatel hlavního města dopřávají nerušený odpočinek. Ve výkladech knihkupectví se hromadí příběhy prominentních rukojmích, kteří byli v posledních dvou letech osvobozeni z rukou FARCu nebo se jim podařilo uprchnout na vlastní pěst. Roku 2008 kleslo pěstování koky na nejnižší stav od roku 2004. Vládní úspěchy přinesla tzv. „demokratická bezpečnost“ – tak prezident Uribe popisuje dvojí strategii tvrdé ruky a smíření. Chce přetnout koloběh násilí tím, že demobilizuje a začlení do společnosti paramilitares a zároveň vojenskou silou rozdrtí guerilly FARC. Lze takovou politiku považovat za mírový proces? Matthias Kopp to odmítá: „K dialogu mezi znepřátelenými stranami nedochází. S paramiliatares vláda zachází podezřele ohleduplně,“ popisuje vedoucí projektu Deutsche Welle. Ultrapravicovým milicím, které se často dopouštěly těch nejtěžších zločinů proti lidskosti, poskytuje vláda velkorysé amnestie. Více než 30 000 milicionářů je oficiálně demobilizováno, mnozí se ale mezitím v tajnosti znova organizují. Podle údajů mezinárodních organizací zavraždili paramilitares od vyhlášení příměří a demobilizace v roce 2002 na 4 000 civilistů. Podle jedné zprávy Komise kolumbijských právníků příslušníci armády od roku 2002 (kdy Uribe nastoupil k moci) do roku 2008 zabili více než 1 200 lidí. K trestnímu stíhání vojáků došlo jen ve výjimečných případech. Kritické hlasy poukazují, že míra porušování lidských práv v Kolumbii v poslední době naopak vzrostla. Jen za rok 2008 bylo zavražděno 16 odborových předáků. V odlehlých regionech stále panuje klima strachu a všudypřítomné hrozby. Kolumbie, od roku 1866 podle ústavy demokratická republika – druhá v pořadí na obou amerických kontinentech – se stále potýká se závažným demokratickým deficitem. Počet mrtvých a unesených sice podle zprávy Amnesty International v některých částech země poklesl, „množství zločinů proti lidskosti páchaných všemi stranami konfliktu je ale stále kritické.“ AI se pozastavuje především nad popravami bez soudu, prováděnými ozbrojenými silami, nad vraždami civilistů a vyháněním obyvatel z vesnic jak guerillami, tak paramilitares. Prezident Uribe při boji s povstalci riskuje dokonce konfrontaci s okolními státy. Prvního března 2008 zaútočily kolumbijské jednotky na tábor FARCu na území sousedního Ekvádoru a zabily 26 lidí včetně vůdce guerilly Raúla Reyese. Dokumenty nalezené během operace prokazují úzké propojení mezi kolumbijskou guerillou a levicovou ekvádorskou vládou. Spory má Kolumbie i s dalším sousedem – Venezuelou. Prezident Uribe obviňuje svého kolegu v prezidentském křesle, levicového populistu Huga Cháveze, že FARC zásobuje zbraněmi. Prezident Uribe v srpnu 2009 zároveň potvrdil nové cíle spojeneckých amerických sil operujících na kolumbijském území: Bude se jednat stále méně o likvidaci drogových kartelů a stále více o potlačení levicových guerill. Nabídku FARCu na politické řešení odmítl. „Z kriminálníků nesmíme dělat plnohodnotné partnery k vyjednávání.“ Guerilla je oslabena, experti ale pochybují, že by mohla být sražena na kolena výhradně vojenskou silou. Nejslibnější cestou k míru se jeví společenské vyrovnání a vzájemný dialog.



Ve své autobiografii Žít, abych mohl vyprávět G. García Márquez čtenáře provádí po své karibské domovině a vzpomíná na své prarodiče. Jejich naděje v lepší svět byly pokaždé zklamány. Mír měl za jejich života v nejlepším případě podobu neustálé bojové pohotovosti. Márquez přesto píše o naději na smíření – o odpuštění, ne o zapomenutí. Láska za časů proměny – najde Kolumbie cestu k usmíření? Barranquilla – lid oslavuje zmrtvýchvstání. Co mě čeká v budoucnosti? Stačí vyčkat. Život tam doplyne. V odlehlých regionech stále panuje atmosféra strachu. názor Jak vidím FARC Mnislav Zelený - Atapana: Pět let působil jako český velvyslanec v Kolumbii. O levicové guerille si proto nedělá žádné iluze. V Kolumbii operuje několik guerill, hlavně FARC a ELN (Ejército de Liberación Nacional, „Národní osvobozenecká armáda“, poznámka redakce), další se rozpadly. Z jejich politických proklamací o boji za práva lidu zabalených do rétoriky komunismu z padesátých let 20. století už nic reálného nezůstalo. Z politického boje se stal jen kšeft. Neznám v Kolumbii nikoho, kdo by jim fandil, kdo by chtěl jejich kolumbijský socialismus, mimo té skupinky zaplacených zaprodanců a fanatiků, kteří budou v lednu zakládat bolivariánskou revoluční stranu v Kolumbii, zneužívaje demokratický systém země. Krvavý teror guerillu postavil do role banditů rabujících města, domy, banky, unášející bezbranné lidi, mučící a zabíjející rukojmí, vydírající ty movitější, což je prakticky i každý cizinec či slušně postavený zaměstnanec nebo profesor. A zahájit s nimi dialog, jak si přeje pan Kopp? Asi zapomněl, že prezident A. Pastrana spadl do obdobné pasti dialogu, doufaje, že přinese Kolumbii mír. Byl jsem osobním svědkem tohoto zahájení „dialogu“ 7. ledna 1999 v San Vicente de Caguán. Veřejné setkání Pastrany s vůdcem FARCu Manuelem Marulandou zvaným Tirofijo („Přesná střela“, jak signifikantní, že?) proběhlo za mohutné přítomnosti po zuby ozbrojených „guerilleros“. Před zraky neozbrojených velvyslanců a také příznivců guerilly z celého světa měl začít dialog. V řadách příznivců těchto banditů jsem vedle nikaragujského prezidenta-diktátora Daniela Ortegy (což bylo přirozené) bohužel spatřil i G. Garcíu Márqueze. Jenže Tirofijo nepřišel a nechal prezidenta Pastranu a s ním i nás všechny potupně čekat, aby jasně světu ukázal, kdo bude dialog, rychle změněný v monolog, řídit. FARC si k „dialogu“ vynutil ochranné pásmo 32 000 km2, které zneužil k obrovskému vyzbrojování včetně raket či spojenectví s IRA. Přeměnil se na narkoguerillu, stal se největším drogovým kartelem světa. Drancoval celou Kolumbii nájezdy ze „svého“ území, kam kolumbijská armáda ani policie nesměla vkročit. Trochu fantasmagorické, že? To byl dialog!? Uribe i řada jiných pochopila, že se zločineckou a prolhanou guerillou zneužívající sociální hesla, kterými získává sympatie hlavně v Evropě (zejména v Německu, Norsku a Francii), nelze jednat jinak než silou. Teroru a zlu prostě nelze ustupovat. To jsme zažili v době Mnichovské dohody, kdy také mnozí raději jednali smírně a hlavně ustupovali. To dnes mohou jen političtí naivkové anebo političtí příznivci guerilly, kteří jsou hlavně v sousední Venezuele a Ekvádoru a mají globální cíle. O tom vypověděl získaný počítač Raúla Reyese, dvojky zločineckého FARCu, zneškodněné kolumbijskou armádou na ekvádorském území. Cíl prezidenta Uribeho je daný jeho přísahou: Bránit a chránit životy Kolumbijců za každou cenu a kdekoliv. Samotná Amnesty International (AI) není ve svých hodnoceních vždy nestranná. Tvrdý postoj a boj armády často kritizuje, zatímco zločiny proti lidskosti páchané guerillou někdy přehlíží. A nevidí, že to je ta apriorní příčina, proč armáda vůbec reaguje. Guerilla teror vytváří. Po celou dobu mé pětileté mise v Bogotě jsme měli s kolegy velvyslanci s AI obdobné debaty a neshody. Kolumbie bojuje, v posledních letech úspěšně, o zlepšení bezpečnosti své země a svých obyvatel za pomoci USA. Nedivím se, že nabídla svým jediným spojencům proti narkomafii a narkoguerille používání sedmi vojenských letišť pro monitorování pohybů těchto vnitřních nepřátel. To ovšem neznamená, že by zde USA měly „vlastní vojenské základny“, jak situaci interpretují mnozí včetně pana Koppa. Také to neznamená, že kolumbijská armáda sama je neschopná. Nedávné doslova spektakulární vysvobození zajatců možná víc konzultovala s Izraelci než s Američany. Každopádně přeji řadovým Kolumbijcům, kteří bojují proti guerille a jejím zahraničním spojencům výhradně formou poklidných mnohamilionových demonstrací po celé zemi, lepší a klidnější budoucnost. Mnislav Zelený – Atapana (* 3. 8. 1943) Etnolog, cestovatel, 1996-2001 velvyslanec ČR v Kolumbii a Ekvádoru. Vede nadaci Velká Amazonie (www.granamazonia. cz). Roku 1989 ho adoptovalo pralesní etnikum Yawalapiti. Získal jméno Atapana, „Zelený palmový list“. Země se probouzí, pro mnohé ale trvá noc. Foto popis| Podomní prodavač s obrazem Krista a závěsnými zrcadly kráčí chudinskou čtvrtí města Puerto Libertador. Obraz by mohl pocházet z románů Gabriela Garcíi Márqueze: Kolumbijský mistr magického realismu zasadil řadu svých děl na karibské pobřeží. Foto popis| Mladý pár tančí v malém baru v Sucre v rytmu Vallenata, hudebního stylu charakteristického pro sever země. Pohupují se ve zvuku tahací harmoniky a bubnu a hledí vstříc společné budoucnosti – nebo jen společné noci?



Foto popis| Žena se zastavila u pouličního oltáře, který v Barranquille vztyčili na velikonoční procesí. Město, kde kdysi žil i Márquez, se opět stává oblíbenou turistickou destinací. Cizince láká především bohaté koloniální dědictví. Foto popis| Mladá žena u říčního přístavu v Magangué na řece Magdaleně. Řeka pramení v Centrální Kordilleře, překonává vzdálenost 1 500 kilometrů, aby se nakonec vlila do Atlantského oceánu. Na břehy Magdaleny se ve svých příbězích stále vrací i Gabriel García Márquez. Foto autor| Stephen Ferrys (FOTO) Foto popis| Kolumbie je se svými velehorami, deštnými lesy, atlantickým a tichomořským pobřežím nesmírně pestrá. Fotografie vlevo vznikla na tropickém karibském pobřeží, obývaném četnými potomky afrických otroků. Foto popis| Gabriel García Márquez svou zemi – především karibský sever – navždy literárně zvěčnil. Fotografie vlevo vznikla v Aracatace, kde se spisovatel roku 1927 narodil – v románě Sto roků samoty nese město pseudonym „Macondo“. Foto autor| Foto LN Tomáš Krist



Přehled zpráv Tajný kšeft Sarkozy-Chávez? ...............................................................................................................................4 3.12.2009 Lidové noviny ~ str. 11 ~ HORIZONT MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA

Vyhrocený spor mezi Kolumbií a Venezuelou pocítí i ekonomiky ...................................................................4 3.9.2009 Právo ~ str. 13 ~ Ze zahraničí Michala Sedláčková

Z tamilského snu zbyl jen cíp země .....................................................................................................................7 23.4.2009 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Ze světa PAVEL NOVOTNÝ

Politička se teď chce rozvést ...............................................................................................................................9 17.3.2009 Blesk ~ str. 02 ~ Politika (pol)

EXPRES ................................................................................................................................................................10 17.3.2009 Blesk ~ str. 03 ~ Politika

Bétancourtová zažádala o rozvod......................................................................................................................11 17.3.2009 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí (DPA)

Rukojmí: Arogantní Betancourtová mi ztížila zajetí .........................................................................................12 28.2.2009 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa Pavel Novotný

O Betancourtové bude natočen film ..................................................................................................................13 30.12.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět ČTK

* Plánuje se film ...................................................................................................................................................15 30.12.2008 Právo ~ str. 17 ~ kultura (čtk)

Rebelové propustí šest rukojmí .........................................................................................................................16 22.12.2008 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Svět ČTK

Betancourtová opět doma ..................................................................................................................................18 4.12.2008 Právo ~ str. 14 ~ Ze zahraničí (BBC, aa)

Peru má strach. Vrací se Světlá stezka .............................................................................................................19 26.11.2008 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět Pavel Černý

Slavná zajatkyně přijede do Prahy.....................................................................................................................20 26.9.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ z domova (kas)



Kolumbijská armáda zabavila data o FARC ......................................................................................................20 24.9.2008 Právo ~ str. 11 ~ Ze zahraničí

Švýcarsko pro dialog i s Usámou ......................................................................................................................25 26.8.2008 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí (ČTK, zr)

FARC propustila dalších osm rukojmích ..........................................................................................................27 29.7.2008 Právo ~ str. 11 ~ Ze zahraničí (ČTK, BBC, aa)

FARC propustily osm rukojmích........................................................................................................................29 25.7.2008 Lidové noviny ~ str. 06 ~ Svět ČTK

Shakira zpívala pro rukojmí ................................................................................................................................30 22.7.2008 Blesk ~ str. 02 ~ Politika (pol)

Betancourtová: Už žádná rukojmí!.....................................................................................................................31 21.7.2008 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Svět ČTK

Betancourtové pomohl válečný zločin ..............................................................................................................33 17.7.2008 Lidové noviny ~ str. 06 ~ Svět ČTK

Betancourtová: Nebylo to hrané ........................................................................................................................35 7.7.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět cer, reuters

Svoboda přijde, říká rukojmím Betancourtová.................................................................................................37 7.7.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa (čtk, reuters)

Betancourtová po šesti letech utrpení v džungli rychle pookřála ..................................................................39 7.7.2008 Právo ~ str. 19 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Unesené političce pomohla ze zajetí lest osvoboditelů...................................................................................40 4.7.2008 Lidové noviny ~ str. 01 ~ Titulní strana šek

Operace Šach: 22 minut ......................................................................................................................................40 4.7.2008 Lidové noviny ~ str. 06 ~ Svět Petr Pešek

Betancourtová: Stále chci být prezidentkou.....................................................................................................41 4.7.2008 Lidové noviny ~ str. 06 ~ Svět šek, čtk

HLAVNÍ AKTÉŘI ...................................................................................................................................................42 4.7.2008 Lidové noviny ~ str. 06 ~ Svět šek



Zachránil ji trik agentů. Po letech objala své děti ............................................................................................43 4.7.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 01 ~ Titulní strana Pavel Novotný

Kolumbie zvedla hozenou rukavici ....................................................................................................................44 4.7.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ názory MNISLAV ZELENÝ

Vláda zesměšnila povstalce z FARC..................................................................................................................46 4.7.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Ze světa Pavel Novotný

Betancourtová je na svobodě díky léčce ..........................................................................................................48 4.7.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Rukojmí v Kolumbii jsou volní ...........................................................................................................................48 3.7.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět cer

Kolumbijští vojáci osvobodili Betancourtovou ................................................................................................49 3.7.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 05 ~ Ze světa KAMIL STRUHA

Betancourtová po šesti letech osvobozena......................................................................................................51 3.7.2008 Právo ~ str. 01 ~ Titulní strana (CNN, ČTK)

Chávez se otočil zády ke kolumbijským povstalcům ......................................................................................85 10.6.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět cer, reuters

Chávez vyzval gerilu složit zbraně.....................................................................................................................85 10.6.2008 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí (aa)

Zvítězíme! A bude to stát hodně ........................................................................................................................85 28.5.2008 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Horizont Mnislav Zelený-Atapana

Lídr obávaných kolumbijských rebelů je mrtev ...............................................................................................86 26.5.2008 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět cer, reuters

Šéf rebelů měl jistou ruku, datum narození však nikoli...................................................................................87 26.5.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa (PAW)

Propustí gerila stovky rukojmích?.....................................................................................................................87 26.5.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa Pavel Novotný

Šéf a zakladatel kolumbijské gerily je mrtev.....................................................................................................88 26.5.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka



Vyhládlá velitelka FARC se vzdala.....................................................................................................................89 20.5.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí (aa, BBC)

Summit rozhněvaných mužů ..............................................................................................................................89 17.5.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět Petr Pešek

Summit v Limě: Topolánek „utřel“ Cháveze .....................................................................................................90 17.5.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa Pavel Novotný

Kšeftař se smrtí žádá z thajského vězení Rusko o pomoc..............................................................................91 16.4.2008 Právo ~ str. 16 ~ Ze zahraničí (brw)

Francie odvolala misi pro Bétancourtovou.......................................................................................................91 10.4.2008 Právo ~ str. 17 ~ Ze zahraničí (nek, DPA)

* Sarkozy nabídl vyslat lékaře Betancourtové ..................................................................................................91 3.4.2008 Právo ~ str. 15 ~ Ze zahraničí (BBC, aa)

* Betancourtovou prý viděli vesničané..............................................................................................................92 2.4.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí (aa)

Kolumbie chce měnit vězně za Betancourtovou ..............................................................................................92 29.3.2008 Právo ~ str. 13 ~ Zahraničí (BBC, aa)

V Kolumbii zabavili třicet kilo uranu patřícího FARC.......................................................................................92 28.3.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět ČTK

Kolumbijští povstalci schovávali 30 kg uranu ..................................................................................................93 28.3.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Ze světa (paw, Reuters)

Kolumbijci zabavili FARC 30 kilo uranu ............................................................................................................93 28.3.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí (CNN, ČTK)

„Obchodník se smrtí“ zůstává v cele ................................................................................................................93 12.3.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí (brw)

Chávez: Propusťte Betancourtovou ..................................................................................................................94 10.3.2008 Právo ~ str. 12 ~ Ze zahraničí (aa, DPA)

Jihoamerická krize končí smírem ......................................................................................................................94 8.3.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět ČTK



Kolumbie, Ekvádor a Venezuela se usmířily.....................................................................................................95 8.3.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Ze světa (ap)

Kolumbie: zabit další vůdce povstalců..............................................................................................................95 8.3.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Ze světa (čtk)

Thajsko dopadlo světového „obchodníka se smrtí“........................................................................................95 8.3.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí (pur)

Past sklapla v Thajsku! .......................................................................................................................................96 8.3.2008 Šíp ~ str. 10 ~ Extra (vc, int)

Policie zadržela obchodníka se zbraněmi .........................................................................................................96 7.3.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět ČTK

Chávez vyslal na hranice 9000 mužů.................................................................................................................97 6.3.2008 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět ČTK

Kolumbie chce Cháveze hnát před soud v Haagu ...........................................................................................97 5.3.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět ČTK

Kolumbijské gerily chtěly špinavou bombu, míní vláda..................................................................................97 5.3.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa Ladislav Kryzánek

Kolumbijští rebelové prý chtějí „špinavou bombu“.........................................................................................98 5.3.2008 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí (DPA, BBC, nek)

Armáda narušila hranici Ekvádoru ....................................................................................................................99 4.3.2008 Lidové noviny ~ str. 10 ~ Svět ČTK

Chávezovy válečné hry .......................................................................................................................................99 4.3.2008 Lidové noviny ~ str. 13 ~ Horizont Mnislav Zelený-Atapana

Chávez zuří, hrozí Kolumbii válkou .................................................................................................................100 4.3.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Ze světa Pavel Novotný

Kolumbijský útok proti gerile pobouřil Ekvádor a Venezuelu ......................................................................101 4.3.2008 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Sarkozy hodlá pro rukojmí zajet do džungle ..................................................................................................102 29.2.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa (kam, AP)



Gerila další rukojmí nepropustí........................................................................................................................102 29.2.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Čtyři zajatci FARC jsou na svobodě ................................................................................................................103 28.2.2008 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Svět ČTK

Kolumbijská gerila unesla další turisty ...........................................................................................................103 16.1.2008 Právo ~ str. 15 ~ Ze zahraničí (aa)

„Už být konečně se synem“ .............................................................................................................................103 15.1.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa MAGDALENA SODOMKOVÁ

„Pořád nás drželi v řetězech“...........................................................................................................................105 14.1.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět kat, reuters, čtk

Kolumbie: dvě rukojmí byly propuštěny .........................................................................................................105 11.1.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět ČTK

Kolumbie: dva rukojmí jsou volní ....................................................................................................................106 11.1.2008 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Ze světa Tomáš Lébr

Gerila pustila na svobodu dvě rukojmí............................................................................................................106 11.1.2008 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (BBC, aa)

O tříletého Emmanuela Rojase se ucházejí troje rodiče................................................................................107 11.1.2008 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Fiasko místo vydání rukojmí ............................................................................................................................108 7.1.2008 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět Tomáš Jeník

Gerila přiznala podvod ......................................................................................................................................109 7.1.2008 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Příbuzní kolumbijských rukojmí prošli testy DNA .........................................................................................109 3.1.2008 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět ČTK

Povstalci prý dnes propustí rukojmí................................................................................................................109 28.12.2007 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Svět ČTK

Chávez má dnes letět pro rukojmí ...................................................................................................................110 28.12.2007 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka



Bétancourtovou čekají další Vánoce v džungli ..............................................................................................110 21.12.2007 Právo ~ str. 11 ~ Ze zahraničí Jaroslav Zbožínek Alexandr Petrželka

Povstalci pustí tři zajatce ..................................................................................................................................111 21.12.2007 Právo ~ str. 11 ~ Ze zahraničí (nek, DPA)

„Smutný pohled, ale žije“ .................................................................................................................................112 1.12.2007 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět afp, čtk, kat

Po čtyřech letech vidí její tvář ..........................................................................................................................112 1.12.2007 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa TOMÁŠ NÍDR

Unesená Betancourtová možná žije ................................................................................................................113 1.12.2007 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí (nek,DPA)

Chávez zmrazil styky s Kolumbií .....................................................................................................................114 27.11.2007 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Chávez chce jednat s FARC o rukojmích ........................................................................................................114 5.10.2007 Právo ~ str. 07 ~ Ze zahraničí

Sarkozy a VIP „vězeň“ kolumbijské guerilly...................................................................................................114 25.9.2007 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Horizont

Odjela z Evropy do džungle, aby v Kolumbii bojovala za marxismus .........................................................115 15.9.2007 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Ze světa TOMÁŠ NÍDR

Kolumbijský Forrest Gump dosáhl cíle ...........................................................................................................116 6.8.2007 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Svět Eduard FREISLER

Ingrid Betancourt v rukou partyzánů...............................................................................................................117 20.7.2007 Šíp ~ str. 04 ~ Šíp extra - téma

* Krátce ...............................................................................................................................................................118 7.7.2007 Právo ~ str. 10 ~ Ze zahraničí (aa)

Policista utekl po osmi letech ze zajetí............................................................................................................118 18.5.2007 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět ČTK

Velký malý spisovatel Gabo .............................................................................................................................118 24.3.2007 Mladá fronta DNES ~ str. 32 ~ Kavárna - příloha Mnislav Zelený-Atapana



„Teroristická“ trika bude řešit soud ................................................................................................................120 17.3.2007 Lidové noviny ~ str. 12 ~ Zajímavosti tpa

Chiquita uplácela teroristy................................................................................................................................120 16.3.2007 Lidové noviny ~ str. 13 ~ Byznys nos, čtk

Chiquita platila výpalné teroristům..................................................................................................................121 16.3.2007 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Ekonomika (oa, ČTK)



Plné znění zpráv Tajný kšeft Sarkozy-Chávez? 3.12.2009

Lidové noviny str. 11 HORIZONT MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA

Dočká se terorista Carlos alias Šakal, který si ve Francii odpykává doživotí, klidného důchodu ve Venezuele? Některé okolnosti by tomu mohly nasvědčovat. Kdepak pochopit, či dokonce rozšifrovat zákulisí vysoké politiky! Teprve po letech či staletích se otevírají třinácté komnaty faraonů, římských císařů či takového Stalina. Nakonec je to dobře. Jako obyčejný smrtelník jsem tápal, proč se francouzský prezident Sarkozy před dvěma lety tak spřátelil ba přímo spojil s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem, i když každý stojí na opačném pólu. Ano, říkalo se, že Venezuelci budou stavět atomovou elektrárnu a frantíci si na ni brousí zuby. To pak jdou politické ideje stranou. Sarkozy chtěl na Chávezovi, aby u svých přátel z kolumbijské guerilly FARC zajistil propuštění Ingrid Bentacourtové, Kolumbijky a Francouzky zároveň, čímž by doma zabodoval. Ale co by získal Chávez? Po pár letech se něco provalilo. Chávez minulý týden kritizoval Francii za odsouzení Ilyiche Ramíreze Sáncheze, zvaného Comandante Carlos či Šakal za terorismus. Je přece jen pouhý revolucionář, oroduje za něj Chávez, a Francie jej unesla do Paříže ze Súdánu, kde spokojeně žil, 14. srpna 1994. Chávez tak veřejně zahájil akce na obranu Carlose, který údajně trpí porušováním lidských práv. Navíc Chávez Francii považuje za přátelskou zemi, a ještě k tomu nedávno oba státy podepsaly dohodu o výměně vězňů. Carlos je přece Venezuelec, protiprávně vězněný, ilegálně unesený, odsouzený bez důkazů a jeho situace znásilňuje všechny články mezinárodního práva. Je obětí důkazů, které nashromáždil pouze západní tisk od roku 1975, a ne kriminalisté. Vladimir, Iljič, Lenin Carlos byl v 70. a 80. letech minulého století fanatickým členem Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Byl tehdy nejhledanějším zločincem světa. K jeho aktivitám patřily řady vražd včetně dvou francouzských policistů, únosy včetně 11 ministrů OPEC ve Vídni, bombové útoky proti letadlům, vlakům TGV, izraelským společnostem a šíření hrůzy po celém západním světě. Jeho bratr Vladimir vysvětluje: „... Comandante Carlos byl internacionální revolucionář, uznávaný bojovník za palestinskou věc... Marxistickou formaci zdědil po mém otci. Není jen venezuelský komunista, venezuelský marxista, ale již dávno je i mezinárodní revolucionář... Doma do roku 1970 byl oddaný syn svých rodičů, dobrý univerzitní student včetně Lomonosovovy univerzity v Moskvě... A žádný Šakal, tuto přezdívku mu přece dali sionisti!“ Dodávám: Comandante Carlos byl narozením Venezuelec, náklonností Palestinec a přesvědčením komunista. Ano, devótní marxistická formace jeho otce je zřejmá i z jmen jeho tří synů: Vladimir, Iljič, Lenin. Takové malé rodinné znovuzrození velkého vůdce SSSR v Caracasu. Jeho příbuzní vysvětlují, že vlastně žádná Carlosova oběť nebyla nevinná. Vždyť všichni volili v USA, Francii a na celém Západě své vlády, které jsou genocidní, kriminální a hegemonické, takže jsou vinni za státní terorismus, a revolucionáři mají proto právo je likvidovat. Muhammad Abdalláh na svých webových stránkách zval v roce 2007 na veřejné Forum v centru Caracasu společně s předsedou Komunistické strany Venezuely Geronimem Carrerou, kde Šakal byl prezentován jako oběť mezinárodního impéria. Tehdy začal boj o jeho repatriaci. Chávez se nepřátelil s komunisty, jasně proklamoval, že je socialista a buduje socialismus, ale bylo jen otázkou času, kdy se i v něm obě ideologie přirozeně propojí. Jeho poradce v arabských tématech Raimundo Kabchi jistě sehrál svoji roli, zvlášť když Comandante Carlos konvertoval k islámu. Sám jeho boj proti nadvládě amerického imperialismu a sionismu je Chávezovi také velice blízký. Kabchi říká, že podle Cháveze i vrah má v každé společnosti stejná práva jako on a velmi často bývá obětí samotné společnosti. Chávez má právo žádat o repatriaci Carlose, podobně jako to udělal v jiných případech svých občanů George W. Bush (případ teroristy Luise Posady Carrilese) nebo Bill Clinton. V době, kdy se před pár lety začal Sarkozy sbližovat s Chávezem, běhaly po revolučních webech jihoamerické blogy, které se do Evropy nedostaly. Revolucionáři z Chile a z Argentiny vygenerovali ideu, aby Francouzi vyměnili Ingrid Bentacourtovou právě za Carlose, což je schopný zařídit jedině Chávez. Není třeba asi, ale až nyní, příliš spekulovat, že takový obchod se tajně připravoval. To byl zřejmě onen utajovaný Chávezův zisk z přátelství se Sarkozym. Právě koncem roku 2007 se Carlos z francouzského vězení obrací na Cháveze: „Soudruhu, intervenuj za mne!“ Jenže kolumbijští vojáci Ingrid nedávno osvobodili a tento kšeft překazili. Nicméně džin vyletěl z lahve a boj o repatriaci tak mohl začít zcela veřejně. Obhájkyně Carlose Isabelle CoutantPeyreová od roku 1977, kdy byl odsouzen údajně bez svědků a bez důkazů na doživotí, pracující zdarma či jen za peníze rodiny se však časem, v roce 2001, stala jeho manželkou a pak i matkou jeho dcery. Na posledních fotografiích s kudrnatou dcerkou Carlos vypadá přátelsky a usměvavě. Rodinná idylka! Léta samotky zřejmě nadobro skončila a vůbec bychom se neměli divit, kdyby se za pár let odstěhoval do Venezuely, na pokojný důchod. Třeba právě v době, až budou Francouzi uvádět do



provozu obrovitou atomovou elektrárnu nebo už v době podpisu tohoto grandiózního projektu. Ať žije obchod bez skrupulí! Ostatně, koho už bude Carlos zajímat, že? Jeho teroristické žezlo přece převzal Usáma bin Ládin a zájem médií a světa je upřen jinam. *** Revolucionáři vygenerovali ideu, aby Francouzi vyměnili Ingrid Bentacourtovou právě za Carlose, což je schopný zařídit jedině Chávez Ilyich Ramírez Sánchez Jeden z nejznámějších světových teroristů je původem z Venezuely. V záškodnických činnostech byl cvičen na Kubě, studoval v Moskvě a během své teroristické kariéry se s vědomím úřadů skrýval v několika komunistických zemích včetně Československa. Dne 14. srpna 1994 byl v súdánském Chartúmu dopaden francouzskou tajnou službou a vzápětí odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody za vraždu dvou francouzských policistů. Foto popis| Akci na obranu Carlose zahájil podle Mnislava Zeleného-Atapany venezuelský prezident Hugo Chávez (na rok starém snímku se svým francouzským partnerem Nicolasem Sarkozym), když minulý týden kritizoval Francii za odsouzení známého teroristy Foto autor| Foto Profimedia.cz O autorovi| MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA, Autor je bývalý český velvyslanec v Kolumbii etnograf

Vyhrocený spor mezi Kolumbií a Venezuelou pocítí i ekonomiky 3.9.2009

Právo str. 13 Ze zahraničí Michala Sedláčková

Chávez musí výpadek dovozu od souseda nahradit od spřátelených zemí Už přes měsíc trvají slovní přestřelky mezi Hugo Chávezem a Kolumbií. Vše začalo nálezem protivzdušných raket, které měly patřit Venezuele, v rukách kolumbijských povstalců z hnutí FARC. Ta je nechvalně známa pro svoji přímou vazbu na kolumbijskou drogovou mafii. Venezuela se proti tomuto tvrzení ohradila odůvodněním, že rakety jí někdo ze skladu ukradl, a dále se tímto tématem odmítla zabývat. Do dalšího sporu se však sousedící státy dostaly záhy, když se na povrch dostala informace o připravované vojenské dohodě mezi Kolumbií a USA. Umožnila by americké armádě operovat hned na sedmi kolumbijských základnách, což se vůbec nelíbí jejím sousedům, Venezuele a Ekvádoru, ale ani Brazílii, Uruguayi, Bolívii či Argentině. Ekvádor přitom před nedávnem americké vojáky ze svého území vyhostil. Přestřelky jsou (zatím) jen slovní V jistých venezuelských kruzích se mezitím vyskytla myšlenka, že tato dohoda by mohla vést až k napadení Venezuely americkou armádou, jako tomu bylo v případě Iráku. Hned po prvním incidentu stáhla Venezuela svého velvyslance z Bogoty a přerušila obchodní styky mezi oběma zeměmi. Velvyslanec se po pár dnech do Kolumbie opět vrátil, avšak k obnově obchodu až do současnosti nedošlo. Tato skutečnost může vážně ohrozit zásobování země, protože ta od sousedů dováží až třetinu domácí spotřeby a obchod mezi oběma zeměmi se pohybuje v hodnotě okolo sedmi miliard amerických dolarů. Náhradou za kolumbijský dovoz má být zboží z Brazílie, Argentiny a Ekvádoru, pro Cháveze bližších spojenců. Je přitom jasné, že toto požene ceny dovozu vzhůru, zejména kvůli vyšším přepravním nákladům. Dlouhodobé zmrazení obchodních styků by se navíc podepsalo na ekonomice obou zemí nárůstem nezaměstnanosti o několik stovek tisíc. Morales: Ať rozhodne celý kontinent S tím se ovšem Chávez nespokojil a začal svému kolumbijskému protějšku vyhrožovat ozbrojeným konfliktem. Navíc obvinil USA ze snahy destabilizovat region. Na vrcholném setkání Organizace amerických států se velvyslanci obou zemí dostali do slovní přestřelky, ve které se Kolumbie ostře ohradila proti zásahům do vlastní Plné znění zpráv


suverenity. Dále apelovala na venezuelského prezidenta, aby přestal pěstovat nenávist a místo toho využil svého talentu k výstavbě jihoamerického kontinentu. Venezuelský zástupce na kolumbijskou kritiku ostře odpověděl tvrzením, že Kolumbie je posilována válečným větrem (v podobě amerických jednotek na svých základnách). Korunu celé záležitosti nasadil bolivijský prezident Evo Morales, který na setkání se svými voliči vypustil na veřejnost informaci, že k přítomnosti amerických vojáků na kolumbijských základnách by se měli vyjádřit všichni občané Jižní Ameriky. Přitom už před dvěma týdny navrhl brazilský prezident Lula da Silva, aby otázku projednalo setkání Baracka Obamy s latinskoamerickými prezidenty. Foto autor| PRÁVO – ti O autorovi| Michala Sedláčková, Caracas

Z tamilského snu zbyl jen cíp země 23.4.2009

Mladá fronta DNES str. 08 PAVEL NOVOTNÝ

Ze světa

Ke konci války míří po Čečensku i Srí Lanka. Zbytek tamilských povstalců však stále zadržuje desetitisíce civilistů Kolombo, Praha - Ohromné, ale chaotické lidské mraveniště. Kde chybí voda i potraviny. Kde lidé rychle ztrácejí právo žít, neboť se proti své vůli stávají živými štíty... Tak popisují svědci obří stanový tábor na severu Srí Lanky. Na posledním kousku země, který dosud drží povstalci z organizace Tygři osvobození tamilského Ílámu bojující se srílanskou vládou. Ze včera zveřejněných amerických satelitních snímků vyplývá, že povstalci nyní ovládají již jen 14 kilometrů čtverečních území, což pro představu zhruba odpovídá rozloze města Zdic. Před třemi čtyřmi dny se na jen o málo větší ploše mačkalo v provizorních stanech zřejmě až 125 tisíc civilistů. Ještě včera se na zbytku kdysi hrdého separatistického státu nacházelo odhadem 60 tisíc lidí. Zbytku se podařilo utéct na vládní armádou ovládané území. I když ne všichni měli štěstí. Nejvíce trpí opět civilisté „Střelba z obou stran ohrožuje případné uprchlíky v tzv. nebojové zóně. Máme věrohodná svědectví o úmrtích, která tato palba způsobila,“ říká Robert Wood z amerického ministerstva zahraničí. Vláda tvrdí, že vraždy civilistů mají na svědomí rebelové, kteří civilisty záměrně zadržují jako živý štít. Tuto informaci potvrzují i humanitární organizace. Povstalci naopak viní vládu z nedostatku úcty k životům civilistů, k tomuto obvinění se přidali i někteří obhájci lidských práv. Proč to všechno utrpení? Proč pracovníci Červeného kříže hovoří o humanitární katastrofě? Na Srí Lance nyní zřejmě končí konflikt mezi vládou (ta de facto reprezentuje většinové buddhistické Sinhálce) a hinduistickými Tamily ze severu a východu ostrova. Střet, který naplno propukl zhruba před čtvrtstoletím, znamenal trvalé rozdělení ostrova. Radikální Tamilové v nejlepších dobách – koncem minulého a počátkem nového století – vytvořili na povstaleckých územích vlastní stát. Se školami, úřady a, pochopitelně, armádou. Snili o úplné nezávislosti, se kterou počítali i jejich radikální spojenci z jihu Indie. Později by souhlasili i s autonomií. Jenže nyní vrcholící ofenziva srílanských úřadů, která začala teprve na počátku loňského roku, zahnala povstalce do kouta. Doslova. Na posledním zbytku půdy se nyní tísní rebelové i jejich často nedobrovolní rukojmí z řad civilistů, které od zbytku ostrova izoluje hliněná zeď. Tu vztyčili povstalci jako obranu proti armádě, ale vládním vojákům se ji podařilo na několika místech prorazit. Špičky Tygrů se vzdávají O rozvratu v řadách tamilských tygrů svědčí fakt, že se jejich předáci snaží utéci spolu s prchajícími civilisty na bezpečnou stranu. Tamilští lídři sice hlásají, že se „nikdy nevzdají“, ale ne všichni se tímto heslem řídí. Včera se vzdal mluvčí rebelů známý jako mistr Daja. Vojákům se vydal i muž zvaný George, který patřil ke špičkovým tlumočníkům rebelského režimu. Zbylým i odhodlaným Tygrům zbývá jediná opora: Vélupilláíh Prabhákaran, šéf hnutí. Problém je, že boss nebyl spatřen už půl druhého roku. Může tak do říše legend následovat teroristického vůdce Usámu bin Ládina, o němž také nikdo neví, zda opravdu žije. Plné znění zpráv


I tamilští radikálové znají techniku sebevražedných útoků, kterou rádi využívají. Válka o území mezi tamilskými a vládními vojáky patrně končí, teror radikálů však zřejmě nikoliv. *** * Kde končí války? Místa, která směřují k míru Tamilové versus Sinhálci Přes čtvrt století (od roku 1983) trvá válka mezi srílanskou vládou (zastupuje většinové buddhistické Sinhálce) a hinduistickými Tamily. Probíhající vládní ofenziva však patrně znamená konec snah radikálních Tamilů o nezávislost. Čečensko v. Rusko Asi před týdnem Moskva oznámila konec zvláštního bezpečnostního režimu, který v separatistickém Čečensku platil desetiletí. V úterý však na neklidném kavkazském území zemřeli při střetu s povstalci tři ruští vojáci. Konflikt mezi Čečenskem a Ruskem začal v půli 90. let minulého století. Kolumbijská vláda v. FARC Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) vznikly v roce 1964 a záhy opanovaly území, na kterém vládly jejich zákony. Prezident Alvaro Uribe však nyní s pomocí USA dramaticky omezil sílu rebelů, kteří se spíše než ideály zabývají narkobyznysem. Mnozí soudí, že FARC mohou brzy padnout úplně. Saddám, Irák v. USA a spojenci Konflikt začal v roce 2003, kdy Američané se spojenci svrhli diktátora Saddáma Husajna. Poté se však země propadla do chaosu a Irákem zmítaly krvavé sektářské boje. V posledních měsících se situace v zemi znatelně uklidnila. Foto popis| UPRCHLÍCI. Tamilská matka, které se podařilo uprchnout z místa obklíčeného srílanskými vojáky, nese dítě v uprchlickém táboře zřízeném vládou na severu země. Foto autor| FOTO: REUTERS Foto popis| NEBOJOVÁ ZÓNA. Letecký snímek zveřejněný americkou vládou, na němž jsou vidět davy uprchlíků tísnících se na pobřeží v takzvané „nebojové“ zóně. Foto autor| REPRO: REUTERS Foto popis| Tamilové v pasti Foto popis| PRYČ OD VÁLKY. Pohled na dav tamilských civilistů, kteří jsou v těchto dnech evakuováni z míst zasažených boji mezi povstalci a srílanskou vládou. Foto autor| FOTO: AP

Politička se teď chce rozvést 17.3.2009

Blesk str. 02 (pol)

Politika

V zajetí se zamilovala BOGOTÁ - Sejde z očí, sejde z mysli. Víc než šestileté nucené odloučení se podepsalo na manželství francouzskokolumbijské političky Ingrid Betancourtové (47). Ta se v zajetí kolumbijských revolucionářů FARC údajně zamilovala do jiného rukojmího a nedlouho po osvobození žádá rozvod. Už těsně po osvobození v červenci loňského roku bil do očí odstup, jaký si Betancourtová od manžela Juana Carlose Lecompta držela. Zatímco s rodinou se vřele vítala, pro manžela měla jen chladný pozdrav. Její rozvodoví právníci teď tvrdí, že odloučení bylo delší, než pro rozvod vyžaduje zákon. Sám Lecompte říká, že mu byla žena v zajetí nevěrná a šestileté čekání bylo prý zbytečné. Podle svědků měla Betancourtová milostný poměr s exsenátorem Luisem Eladiem Pérezem, dalším z rukojmích FARC. Pravý důvod jejího rozvodu se možná dozvíme z knihy pamětí, na které Betancourtová pracuje. Foto popis| Betancourtová (uprostřed) při šťastném setkání se svou rodinou Foto autor| Foto ČTK



EXPRES 17.3.2009

Blesk

str. 03

Politika

*Bilionový dluh PRAHA (ČTK) - Státní dluh ČR vzrostl o 107 miliard a ke konci loňského roku činil 999,8 miliard korun. Na každého Čecha tak připadá »sekera« kolem 96 tisíc korun. *Láska v zajetí BOGOTÁ (ČTK) - Pár měsíců po osvobození ze zajetí kolumbijských revolucionářů FARC politička Ingrid Betancourtová (47) žádá o rozvod. Ve více než šestiletém nuceném odloučení od manžela se totiž měla zamilovat rovněž do rukojmího FARC. *Menší platy PRAHA (red) - Až o 15 % méně by měl brát top management státních akciovek v resortu dopravy. Ministr Petr Bendl chce, aby zástupci dozorčích rad snížení navrhli. Foto autor| Foto ČTK Regionální mutace| Blesk - Praha

Bétancourtová zažádala o rozvod 17.3.2009

Právo

str. 10 (DPA)

Ze zahraničí

Bývalá zajatkyně kolumbijské gerily to zdůvodňuje odloučením Ingrid Bétancourtová (46), bývalá rukojmí kolumbijských povstalců, podala po šesti letech zajetí žádost o rozvod. Její právníci poukázali na skutečnost, že manželé žili více než šest let ve fyzickém odloučení, což podle kolumbijských zákonů představuje dostatečný důvod pro rozvod. Podle časopisu Semana však její manžel Juan Carlos Lecompte (49) se žádostí nesouhlasí. Namítá, že odloučení nebylo dobrovolné, ale zavinil ho únos jeho ženy. Sám přitom chce navrhnout zrušení manželství kvůli manželčině nevěře, k níž mělo dojít během jejího zajetí. Jako důkaz uvádí tvrzení z knihy napsané třemi bývalými americkými zajatci. Bétancourtová podle nich prožila při pobytu v džungli milostný románek s někdejším senátorem Luisem Pérezem. Američané kromě toho napsali, že bývalá kandidátka na prezidentku se chovala arogantně, snažila se manipulovat s lidmi. „Hledala jenom svůj prospěch, své pohodlí, o skupinu jako celek se nezajímala. Mohli nás všechny zabít jenom proto, že ona chtěla víc místa,“ vyznává se jeden z rukojmích. Bétancourtová byla nejprominentnější političkou, kterou se podařilo zajmout povstalcům z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Levicoví vzbouřenci ji zadržovali od února 2002 až do loňského července, kdy ji lstí vysvobodila kolumbijská armáda. Foto popis| Ingrid Bétancourtová

Rukojmí: Arogantní Betancourtová mi ztížila zajetí 28.2.2009

Mladá fronta DNES str. 07 Pavel Novotný

Ze světa

Označila nás za agenty CIA a zřejmě nám vzala i jídlo, tvrdí američtí poradci, kteří spolu s kolumbijskou političkou trpěli v zajetí levicové gerily



Bogotá, Praha - Jejich loňský útěk ze zajetí ultralevicové gerily nadchnul, ba pobavil celý svět. Kolumbijskofrancouzskou političku Ingrid Betancourtovou, kterou rebelové přes šest let zadržovali za nelidských podmínek, oslavoval celý svět. Objevily se zprávy, že Američané chystají o příběhu rukojmích film. Ne všichni Američané však mají za to, že si Betancourtová ovace zaslouží. Dva z amerických zajatců, kteří několik let trpěli spolu s někdejší kolumbijskou senátorkou v džungli, v nové knize tvrdí, že se chovala bezohledně. Ba co více, že je svými výroky přímo ohrozila na životě. „Je sebestředná, povýšená“ Pro připomenutí: Ingrid Betancourtová se s dalšími rukojmími - mimo jiné i třemi americkými bezpečnostními poradci - ocitla v zajetí levicových, nyní spíše jen gangsterských Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Organizace, která se zapojila do narkobyznysu, byť se v posledních měsících snaží vylepšit svoji notně pošramocenou image propouštěním rukojmích. Betancourtová i Američané si v kolumbijské džungli vytrpěli své. Ponižování, hrubost, hlad a vůbec nedostatek všeho, vodou počínaje a nástrahami divoké přírody konče. Dva ze zajatých Američanů však tvrdí, že již tak nesnesitelné poměry ještě zhoršovala Betancourtová, která se do nedobrovolného kontaktu s povstalci dostala o rok dříve než oni. Někdejší zákonodárkyně se prý chovala sebestředně a povýšenecky. „Sledoval jsem, jak se snaží převzít kontrolu nad naším táborem. Činila tak s arogancí, která se vymkla její kontrole,“ píše v knize Out of Captivity (Osvobozeni) Keith Stansell, americký agent vyslaný do Kolumbie soukromou společností Northrop Grumman. „Někteří z povstalců, kteří nás hlídali, se k nám chovali lépe,“ říká někdejší námořník Stansell, podle kterého politička dokonce připravila ostatní o cenné jídlo a přivlastňovala si v zajetí velecenné knihy. Stansell navíc říká, že si Betancourtová zahrávala s jejich životy, když je před povstalci označila za agenty tajné služby CIA. Což prý není pravda. Tato americká služba je v každém případě pro povstalce nejhorším synonymem globálně uplatňované moci USA. K Stansellově kritice se víceméně připojil další z exrukojmích, pilot Thomas Howes. Ten míní, že Betancourtová „potřebuje vše kontrolovat, manipulovat svým okolím, bylo pro ni proto nelehké žít jako rukojmí“. Zajímavé je, že třetí z Američanů, někdejší analytik zpravodajské služby Marc Gonslaves, kolumbijskou rodačku chválí. „Žili jsme v koncentračním táboře, doslova... Nikdy jsem ji neviděl stěžovat si nebo plakat. Je to nepoddajná žena,“ uvedl. Postup Američanů překvapil psychiatra Kerona Fletchera, britského specialistu osloveného agenturou AP. Podle něj je neobvyklé, aby se rukojmí, svázaní společným utrpením, veřejně kritizovali. Obvykle je to naopak: „Mlčí a vzájemně se podporují.“Sama Betancourtová se stejně jako její blízcí zatím k nařčení nevyjádřila. S vysvětlením, že simusí výpovědi rukojmích nejprve přečíst. Kniha Out of Captivity vyšla v USA tuto středu, v pondělí uplynulo sedm let od únosu Betancourtové, která byla spolu s dalšími 14 rukojmími osvobozena loni 2. června. Tehdy se do tábora rebelů snesl vrtulník bez označení. Dorazili v něm muži oblečení jako revolucionáři, kteří předstírali, že zajatce eskortují k jinému povstaleckému veliteli. Šlo o vládní vojáky: ti pak bez výstřelu přemohli ostrahu, která nastoupila s rukojmími do vrtulníku. Pak již zbývalo jen dopravit bývalé zajatce do Bogoty. Na svobodu. *** „Někteří z povstalců, kteří nás hlídali, se k nám chovali lépe.“ propuštěný rukojmí Keith Stansell o Betancourtové Foto popis| 6 LET V RUKOU ÚNOSCŮ. Ingrid Betancourtová. Foto autor| FOTO: ARCHIV

O Betancourtové bude natočen film 30.12.2008

Lidové noviny ČTK

str. 08

Svět

KOLUMBIE



BOGOTÁ Hollywoodští producenti jednají s kolumbijskou vládou o tom, že by natočili film o červencové operaci kolumbijské armády, při níž bylo zachráněno 15 rukojmích Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) včetně francouzsko-kolumbijské političky Ingrid Betancourtové a tří Američanů.

* Plánuje se film 30.12.2008

Právo str. 17 (čtk)

kultura

o Betancourtové Hollywoodští producenti chtějí natočit film o červencové operaci kolumbijské armády, která umožnila zachránit rukojmí Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) včetně političky Ingrid Betancourtové a tří Američanů. Filmaři o tom jednají s kolumbijskou vládou. Natáčet by se mělo příští rok.

Rebelové propustí šest rukojmí 22.12.2008

Lidové noviny ČTK

str. 07

Svět

KOLUMBIE BOGOTÁ Rebelové z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) včera oznámili, že v brzké době propustí šest rukojmí, z toho dva politiky, které zadržují od roku 2001. Gesto má být důkazem „dobré vůle“. Jedním z těch, které FARC propustí, má být Alan Jara, guvernér provincie Meta.

Betancourtová opět doma 4.12.2008

Právo str. 14 (BBC, aa)

Ze zahraničí

Teprve po více než pěti měsících po svém osvobození ze čtyřletého zajetí kolumbijskou gerilou FARC se Ingrid Betancourtová odhodlala k návštěvě rodné země. Podle prezidentské kanceláře v Bogotě jde o návštěvu v rámci latinskoamerického turné. Někdejší senátorka a uchazečka o prezidentský post v Kolumbii, držitelka francouzského občanství, dosud po Evropě burcovala proti násilí, za lidská práva a za mírové řešení vnitřních i mezinárodních konfliktů.

Peru má strach. Vrací se Světlá stezka 26.11.2008

Lidové noviny str. 09 Pavel Černý

Svět

Obávaní teroristé jsou zpátky. Podle vlády jim ale tentokrát nejde o ideologii, ale o obchod s kokou. PUKATORO/PRAHA Jednoho mlhavého rána na konci října vpadli do dolů v Pukatoro na jihozápadě Peru po zuby ozbrojení muži v neprůstřelných vestách a nahnali všechny dělníky na velkou planinu. Všem zatrnulo. Z ozbrojenců se totiž vyklubali žoldáci Sendero Luminoso aneb Světlé stezky.



Nemálo ze shromážděných dělníků slyšelo o zvěrstvech, která „senderos“ páchali v 80. letech v peruánských vesnicích. „Nic vám neuděláme,“ uklidňoval je jeden z ozbrojenců. A začal jim kázat o tom, že si zaslouží vyšší platy a příplatky na lékaře. Načež nařídil pobrat zásoby jídla a benzinu a rozloučil se s dělníky slovy: „Žádný strach. S násilím jsme skončili.“ Nemluvil pravdu. Jen v říjnu připravili žoldáci Světlé stezky o život 22 lidí nejvíc od poloviny 90. let, kdy přišli o svého lídra Abimaela Guzmána, který byl dopaden a zatčen. Světlá stezka se stáhla, ale teď se vrací na scénu. Jen s trochu jinou taktikou. Na rozdíl od Guzmána, který v duchu rčení „když se kácí les, létají třísky“ tvrdíval, že k dosažení ideových cílů bude potřeba vyhladit 10 % národa, přicházejí do vesnic v roli „osvoboditelů“. Noví lídři hlásají, že bojují jen s vládou Alana Garcíi, téhož prezidenta, který se snažil Světlou stezku rozprášit už před dvaceti lety. Vesničany prý chrání, ale ve skutečnosti je jen využívají - kšeftují s kokou, kterou vypěstují, a „fasují“ u nich zásoby jídla. Co se obchodu s kokou týče, těžko Světlou stezku srovnávat s kolumbijskými Revolučními ozbrojenými silami (FARC), přesto jí evidentně vydělává dost. Ve vesnicích prý totiž potenciálním novým rekrutům nabízí slušný žold. A posily potřebuje. V současné době v horách v regionu Ayacucho, kde se kdysi Světlá stezka zrodila, operuje jen něco mezi 400 a 700 žoldáků, což je ve srovnání s 80. lety jen nepatrný zlomek. „Hlavně je nepodceňujte“ „Duchové se probouzejí k životu,“ varuje novinář Gustavo Gorriti, který se specializuje na Světlou stezku. Jeho slova vzbuzují obavy. Znamená to snad, že se na sloupech veřejného osvětlení v Limě znovu objeví oběšení psi jako předzvěst „nové revoluce“? Přesně tak ji totiž avizoval Guzmán. Filozof a univerzitní profesor, který by měl zbytek života strávit za mřížemi, měl v úmyslu v Peru realizovat puč po vzoru Číňana Mao Ce-tunga. Pomoct mu v tom měli ti nejchudší z nejchudších, stejně jako Mao Ce-tungovi. Vlna teroru, kterou v zemi rozpoutal, si vyžádala na 70 tisíc životů. „Světlá stezka je zpátky. Zas bude zabíjet,“ řekl reportérům jeden z dělníků z dolu v Pukatoro. Tuší to i vláda a už v srpnu zahájila ofenzivu, která měla za cíl rozehnat jednotky operující v džungli v údolí řeky Apurímac. Narazila ale na nečekaně tvrdý odpor - výsledkem bylo 17 mrtvých a 35 zraněných vojáků. „Hlavně je nepodceňujte,“ citovaly agentury mluvčího peruánské armády Carlose Llosu. A nejmenovaný analytik peruánské rozvědky dodal: „Mají lepší taktiku než speciální jednotky naší armády.“ Vláda dnes Světlou stezku řadí mezi narkoteroristy. „Pořád ještě vyznávají nějakou ideologii, ale už dávno fungují jinak,“ tvrdí viceprezident Luis Giampetri Rojas. „Obchodují s kokou. Nebýt toho, asi by už neexistovali,“ dodal Rojas. Foto popis| Filozof za mřížemi. Vůdce Světlé stezky Abimael Guzmán. Foto autor| Foto Profimedia

Slavná zajatkyně přijede do Prahy 26.9.2008

Mladá fronta DNES (kas)

str. 04

z domova

Praha - Zřejmě nejznámější žena, kterou kdy teroristé drželi jako rukojmí, přijede do Prahy. Ingrid Betancourtová, kterou šest let trýznili levicoví povstalci v kolumbijské džungli, vystoupí za dva týdny na konferenci Forum 2000. Životní příběh Betancourtové by vydal na rozsáhlý román. Kolumbijka, která vystudovala ve Francii a vdala se tam, se po letech vrátila do své rodné země. Kandidovala na prezidentku Kolumbie – chtěla tuto jihoamerickou zemi očistit od korupce, drog a levicových geril. Místo toho se sama stala obětí jedné z nich. V únoru 2002 Betancourtovou a dalších čtrnáct lidí unesli povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) a roky ji drželi v zajetí. Jejich utrpení skončilo až letos v červenci. Kolumbijští vojáci vymysleli trik, jak rukojmí osvobodit. Vrtulníkem přiletěli přímo mezi povstalce z hnutí FARC a předstírali, že patří k levicovým rebelům. A uspěli. Patnáct rukojmí včetně Betancourtové vojáci naložili do vrtulníku a odletěli. Ve vzduchu pak odzbrojili dva skutečné povstalce, kteří je doprovázeli. Betancourtová po svém návratu nevyloučila, že se bude znovu ucházet o post kolumbijské prezidentky. Foto popis|



Kolumbijská armáda zabavila data o FARC 24.9.2008

Právo

str. 11

Ze zahraničí

Kolumbijští činitelé zabavili počítačový nosič USB, který obsahuje jména a fotografie více než 9000 členů povstaleckých Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Stalo se tak krátce poté, co kolumbijská armáda v neděli zabila významného člena FARC Jesúse Agudela.

Švýcarsko pro dialog i s Usámou 26.8.2008

Právo str. 09 (ČTK, zr)

Ze zahraničí

BERN – Ochotu jednat třeba i s šéfem teroristické sítě al-Kajdá Usámou bin Ládinem s cílem navázat dialog o řešení problémů ve světě vyjádřila včera švýcarská ministryně zahraničí Micheline Calmyová-Reyová. Stalo se tak v úvodu pětidenní schůzky švýcarských velvyslanců svolaných na výroční poradu do Bernu. „Je třeba hledat dialog bez diskriminace a sednout si třeba za jednací stůl i s Usámou bin Ládinem?“ vznesla ministryně otázku a vzápětí si odpověděla: „Odmítání dialogu je nakonec vždycky slepou uličkou.“ Stejný postoj má i k představitelům dalších obdobných organizací v různých částech světa, pokud bez jejich účasti „nelze dosáhnout řešení“. „Jistě, organizace jako Hizballáh, Hamás, kolumbijská guerilla FARC, tamilští separatisté LTTC na Srí Lance nebo ugandští povstalci LRA používají teroristické metody, což odsuzujeme. Přesto jsou ale významnými politickými činiteli, které při řešení konfliktu nelze obejít,“ uvedla Calmyová-Reyová. „Někoho to rozhořčuje, protože v tomto realismu vidí skluz ve prospěch terorismu. Nenechme se však mýlit: dialog ještě nevede nevyhnutelně k přijetí nepřijatelného. Porozumět není totéž jako omlouvat a neznamená spoluvinu,“ zdůraznila švýcarská ministryně zahraničí.

FARC propustila dalších osm rukojmích 29.7.2008

Právo str. 11 Ze zahraničí (ČTK, BBC, aa)

Kolumbijská gerila FARC propustila osm svých rukojmích a předala je zástupcům Červeného kříže (MČK). Šlo o Kolumbijce zajaté minulý týden na severozápadě země při plavbě po řece v džungli. „Operace byla možná díky opatrnému dialogu mezi oběma stranami,“ řekl ke čtvrteční akci mluvčí MČK. „Je důležité, že všechny strany konfliktu naší organizaci nadále důvěřují a respektují emblém Červeného kříže,“ dodal s narážkou na nedávné osvobození někdejší prezidentské kandidátky Ingid Betancourtové a dalších 14 osob. Armáda při tom použila symbol Červeného kříže, čímž porušila ženevské konvence a teoreticky spáchala válečný zločin. Za zneužití emblému se omluvil i prezident Álvaro Uribe s tím, že nebylo plánované a došlo k němu lidským selháním. Viceprezident Francisco Santos Calderón o víkendu vyzval prezidentovým jménem FARC k „serióznímu“ jednání, ovšem upozornil, že vláda gerile neposkytne takové výhody, jaké měla při první fázi nakonec bezvýsledných rozhovorů v 90. letech. Podle pozorovatelů může Bogotá vystupovat z pozice síly, protože FARC je v nejhorší krizi za poslední léta: armádě se podařilo několik úspěšných akcí (poslední minulou středu, kdy vybombardovala další základnu), a ztratila nejvyšší velitele, kteří buď zemřeli, byli zabiti, vzdali se, nebo byli zatčeni jako mezinárodní koordinátorka Maria Remedios Garcia Albertová, zadržená v neděli v Madridu.



FARC propustily osm rukojmích 25.7.2008

Lidové noviny ČTK

str. 06

Svět

KOLUMBIE BOGOTA Kolumbijská gerila Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) včera propustila osm rukojmích. Je to první propuštění zajatců od 2. července, kdy kolumbijská armáda osvobodila 15 rukojmích, mezi nimiž byla i někdejší prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová.

Shakira zpívala pro rukojmí 22.7.2008

Blesk str. 02 (pol)

Politika

KOLUMBIE - Kolumbijská zpěvačka Shakira soucítí s rukojmími, které zajali povstalci z FARC. Vystoupila na podporu těch, kteří neměli to štěstí jako někdejší prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová a zůstávají v zajetí. Spolu se zpěvákem Carlosem Vivesem zazpívala Shakira na oslavách Dne nezávislosti v tričku s nápisem »jednotni a volní«. Foto popis| Shakira zazpívala s Carlosem Vivesem Foto autor| Foto AP Regionální mutace| Blesk - Čechy

Betancourtová: Už žádná rukojmí! 21.7.2008

Lidové noviny ČTK

str. 07

Svět

PAŘÍŽ Tisíce lidí přišly včera v Paříži na koncert zorganizovaný na podporu lidí, které zadržují levicoví povstalci a další skupiny v Kolumbii. Klíčový projev k nim přednesla bývalá kolumbijská prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová, která byla sama zadržována povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) téměř šest let. „Už žádná rukojmí!“ zvolala Betancourtová na úvod projevu, v němž vyzvala povstalce, aby propustili všechny ostatní zajatce, přijali nabídku kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho na mír a složili zbraně. Betancourtová byla osvobozena před 18 dny při odvážné akci kolumbijské armády. Ve Francii, jejíž je občankou (má francouzský i kolumbijský pas), se momentálně zotavuje v kruhu své rodiny. Na koncert, který se konal nedaleko Eiffelovy věže, přišla v doprovodu rodiny. Přítomen byl také pařížský starosta Bertrand Delanoé. Ingrid Betancourtová varovala, že v Kolumbii jsou nyní v rukou FARC, dalších polovojenských skupin a různých zločineckých band na tři tisíce lidí. Stejně jako Delanoé zdůraznila odhodlání pokračovat v úsilí o jejich osvobození i o osvobození dalších rukojmích ve světě. Shromáždění a další akce na podporu kolumbijských a jiných rukojmích se včera konaly také v Kolumbii, která dnes slaví státní svátek, v Peru, Velké Británii, Brazílii, Španělsku a mnoha dalších zemích. Foto popis| Rodina pohromadě. Betancourtová se zúčastnila dobročinného koncertu v doprovodu svých dětí, syna Lorenza a dcery Melanie. Foto autor| Foto Reuters



Betancourtové pomohl válečný zločin 17.7.2008

Lidové noviny ČTK

str. 06

Svět

BOGOTÁ Při osvobození kolumbijské političky Ingrid Betancourtové a 14 dalších rukojmích z rukou levicových povstalců zneužila kolumbijská armáda podle televizní stanice CNN symboly Červeného kříže. CNN včera oznámila, že „vojenské kruhy“ jí nabídly videonahrávku a fotografie, na níž jsou na uniformách kolumbijských vojáků bezprostředně před zahájením osvobozovací akce vidět symboly Mezinárodního výboru Červeného kříže. To by však podle CNN znamenalo porušení ženevských konvencí a válečný zločin. Jakékoli zneužití znaku Červeného kříže totiž může poškodit neutralitu této organizace a oslabit její pověst. Zpravodajská stanice také upozornila na fakt, že vrtulník, který byl do operace nasazen, byl natřen bílou barvou. Betancourtová byla osvobozena 2. července při riskantní akci kolumbijské armády po šesti letech zajetí v rukou Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), nejstarší a největší latinskoamerické levicové povstalecké organizace. Podle Kolumbijců se vojákům podařilo osvobodit rukojmí pomocí triku. Armáda měla údajně své lidi v užším kruhu vedení povstalců a podsunula ostraze zajatců falešný příkaz příslušného velitele, že prominentní rukojmí mají být přepraveni pomocí pronajatého civilního vrtulníku jinam. Vojenské komando pak ve správný čas přiletělo se svým vrtulníkem, osvobodilo skupinu rukojmích a zajalo navíc dva místní šéfy FARC.

Betancourtová: Nebylo to hrané 7.7.2008

Lidové noviny str. 08 cer, reuters

Svět

Platilo se výkupné? Osvobozená politička, kolumbijská i francouzská vláda to odmítají PAŘÍŽ „Ingrid Betancourtová, vítejte. Francie vás miluje,“ vítal kolumbijskou političku s pohnutím v hlase francouzský prezident Nicolas Sarkozy na pařížském letišti. Šestačtyřicetiletou Betancourtovou, která má vedle kolumbijského i francouzský pas, osvobodily minulou středu speciální jednotky kolumbijské armády ze zajetí Revolučních ozbrojených sil (FARC). Politička, která před šesti lety kandidovala na úřad kolumbijského prezidenta, přiletěla do Paříže, aby se po dlouhých šesti letech setkala s příbuznými a poděkovala za to, že se Francie dlouhodobě zasazovala o její osvobození. „Ta výjimečná, dokonalá a bezvadná operace kolumbijské armády, díky níž jsem dnes tady, mezi vámi, je výsledkem i vaší snahy,“ děkovala Betancourtová se slzami v očích poté, co ji a její nejbližší na letišti osobně uvítali Sarkozy s manželkou Carlou Bruniovou. Na pařížské radnici, na jejíž fasádě visel téměř čtyři roky její velký portrét, čekaly na Betancourtovou další tisíce lidí. „Myslím, že nadešel čas strhnout tu hrůzu ze zdi,“ prohlásila Betancourtová těsně před tím, než osobně odstranila fotografii, která ji zachycovala pohublou a viditelně strádající. Davy přihlížejících ji za to odměnily potleskem a dokola skandovaly její jméno. Navzdory vyčerpání - Betancourtová přiznala, že se od svého vysvobození pořádně nevyspala -přednesla celkem tři projevy, vystoupila na tiskové konferenci a dala rozhovor televizi. Všechny nás ovládlo nadšení Ve všech projevech odmítla spekulace, s kterými přišla švýcarská rozhlasová stanice Radio Suisse Romande, podle níž byla celá operace podvrh a rebelové z FARC všech 14 rukojmích v čele s ní propustili jen díky tomu, že jim vláda tajně vyplatila výkupné 20 mil. dolarů. „Viděla jsem, co jsem viděla, to rozhodně nebylo nahrané... Když se helikoptéra vznesla do vzduchu a ti dva z FARC, co s námi byli na její palubě, byli zpacifikováni, ovládlo nás všechny, včetně těch, kteří akci veleli, spontánní nadšení. To nemohlo být hrané,“ líčila Betancourtová průběh osvobozovací akce. Speciální jednotky využily dokonale momentu překvapení. Díky informátorům se dozvěděly, že se rebelové chystají několik prominentních rukojmích v čele s Betancourtovou přepravit na jiné místo v džungli, a přiletěly si pro ně vrtulníkem v neutrálních barvách a v uniformách povstalců, takže nevzbudily podezření a rukojmí osvobodily prakticky bez jediného výstřelu. Foto popis| Vítejte ve Francii! Betancourtová se na letišti v Paříži vítá s prezidentem Sarkozym. Snímky dole jsou z videa zachycujícího průběh osvobozovací akce kolumbijské armády. Na prvním (vlevo) má ještě svázané ruce.



Foto autor| Foto Reuters, ČTK/AP

Svoboda přijde, říká rukojmím Betancourtová 7.7.2008

Mladá fronta DNES str. 07 (čtk, reuters)

Ze světa

Paříž - Kolumbijská politička Ingrid Betancourtová, která byla minulý týden osvobozena po šestiletém zajetí kolumbijskými povstalci, včera v Paříži natočila rozhlasové poselství dalším rukojmím dosud drženým v džungli. „Vím, že svoboda přijde velmi brzy,“ řekla v přímém přenosu rozhlasové stanice Caracol v programu Hlasy únosu, který mohou rukojmí Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) poslouchat každý víkend mezi půlnocí a pátou hodinou ranní. Během zajetí, které trvalo šest let a čtyři měsíce, tímto způsobem Betancourtová dostávala vzkazy od své matky. Povstalci z FARC dosud zadržují 24 politických rukojmích a přes 700 lidí, za které požadují výkupné. V sobotu se na ně obrátil s výzvou bývalý kubánský vůdce Fidel Castro. Levicovým povstalcům doporučil, aby všechny své rukojmí propustili. Ale zároveň je nabádal, ať si ponechají zbraně.

Betancourtová po šesti letech utrpení v džungli rychle pookřála 7.7.2008

Právo str. 19 Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Navzdory psychickému i fyzickému utrpení, jimž byla vystavena během šestiletého zajetí v kolumbijské džungli jako rukojmí gerily FARC, je nyní Ingrid Betancourtová v poměrně dobrém zdravotním stavu. Konstatovali to francouzští lékaři ze špičkové vojenské nemocnice Val-de Grace v Paříži, kteří kolumbijskou političku o víkendu vyšetřovali. Nejasno kolem výkupného „Doktoři mě opláchli dobrými zprávami,“ prohlásila s úsměvem Betancourtová, která ještě na posledních záběrech z doby věznění budila podezření na žloutenku a tropické nemoci. „Teď si chci vychutnat své štěstí se svými dětmi, o tom jsem snila celou dobu.“ Betancourtová v rozhovoru pro televizi France-3 popřela, že by za její osvobození Paříž zaplatila 20 miliónů dolarů. Toto tvrzení švýcarských médií odmítla i Kolumbie. „Byla to stoprocentně kolumbijská akce,“ řekl v Bogotě ministr obrany Juan Manuel Santos a popřel i spekulace, že se na akci podíleli agenti USA či Izraele. „Kolik jsme zaplatili za osvobození tří severoamerických občanů? Nulu, nulu, nic. Ani dolar, ani peso, ani euro. Absolutní nulu,“ řekl americký velvyslanec v Bogotě William Brownfield. „I kdyby – tím lépe, strašně jsem trpěla,“ prohlásila však Betancourtová. Francie, kde Betancourtová vyrostla a strávila část života, „svou“ Ingrid přivítala už ve čtvrtek. „Na tohle jsme čekali tak dlouho,“ řekl jí na ploše pařížského letiště francouzský prezident Nicolas Sarkozy. „Jak ráda zase dýchám vzduch Francie, téhle zemi dlužím všechno,“ odpověděla Betancourtová. Francie osvobození pomohla nepřímo Kolumbijská politička, spolu se třemi Američany a deseti Kolumbijci osvobozená minulou středu brilantní akcí kolumbijského komanda převlečeného za pracovníky nevládní organizace, dodala, že i když Paříž neměla na její záchraně přímý podíl, tlak, který vyvíjela, vedl Kolumbii k přehodnocení plánů na osvobozovací akci vojenskou silou a k volbě léčky. Průběh operace, natočený jejími účastníky, o víkendu zveřejnila kolumbijská televize. Záběry ukazují spoutané rukojmí, v doprovodu strážců nastupují do vrtulníku, i neozbrojené falešné aktivisty nevládní organizace. Ti teprve na palubě přemohli dva muže z gerily a uneseným oznámili, že jsou svobodní.



Castro: neskládejte zbraně Bývalý kubánský vůdce Fidel Castro bezprostředně po osvobození unesených vyzval FARC, aby propustili všechny své rukojmí, ale aniž by přitom skládali zbraně. V jiném článku z minulého týdne Castro jako argument proti odzbrojení gerily uvedl, že v posledních 50 letech ti, kdo to učinili, se nedožili míru. Kolumbijská armáda o víkendu odvrátila hrozbu útoku gerily v hlavním městě, když vojáci na statku v Bojacá asi 40 kilometrů západně od Bogoty našli přes tunu výbušnin. Foto popis| Ingrid Betancourtová (47) na páteční recepci v Elysejském paláci. Foto autor| Foto ČTK/AP

Unesené političce pomohla ze zajetí lest osvoboditelů 4.7.2008

Lidové noviny str. 01 šek

Titulní strana

BOGOTÁ/PAŘÍŽ „Jste volní.“ Věta pronesená z úst kolumbijského vojáka, který se vydával za humanitárního pracovníka, znamenala tečku za více než šestiletým utrpením Ingrid Betancourtové. Někdejší prezidentská kandidátka, která má i francouzské občanství, byla v úterý osvobozena z rukou levicových povstalců z organizace FARC. Společně s ní se svobody dočkalo i dalších 14 rukojmích -3 Američané a 11 Kolumbijců. „To, co teď cítím, je velmi blízko ráji,“ prohlásila Betancourtová včera poté, co se znovu setkala se svými dětmi. Do Kolumbie přiletěly na palubě speciálu, který vypravila francouzská vláda. Paříž - především pak prezident Nicolas Sarkozy - se v případu sympatické političky silně angažovala. Sarkozy její osvobození dokonce učinil stěžejním bodem svého volebního programu. A právě Sarkozymu -i jeho předchůdci Jacquesi Chirakovi - Betancourtová po svém osvobození děkovala. Do zajetí padla v únoru 2002, kdy během kampaně před prezidentskými volbami přejížděla přes území ovládané povstalci z krajně levicové FARC. Dlouhou dobu o ní nebyly žádné zprávy, až koncem loňského roku se objevil videozáznam, na němž vypadala nemocná a pohublá. Záběry se staly novým impulzem pro její záchranu. Operace s názvem „Šach“ byla plánována dlouhé měsíce, její provedení ale zabralo jen 22 minut. Kolumbijští vojáci využili lsti. Vydávali se za humanitární pracovníky a po pečlivě připravené akci přiletěli pro rukojmí vrtulníkem. Místo převozu k jiné bojůvce FARC je ale dopravili na svobodu. Více čtěte na straně 6

Operace Šach: 22 minut 4.7.2008

Lidové noviny str. 06 Petr Pešek

Svět

Kolumbijští vojáci přelstili únosce, při osvobozovací akci údajně nepadl jediný výstřel BOGOTÁ/PRAHA Když pro Ingrid Betancourtovou a dalších 14 rukojmí přiletěla helikoptéra, aby je dopravila k jinému povstaleckému vůdci, nepřišlo jim to nijak nápadné. A ničeho podezřelého si nevšimli ani jejich únosci z kolumbijské levicové bojůvky FARC. Rukojmí měla svázané ruce, helikoptéra měla bílou barvu bez nějakého značení a její posádka měla patřit k nevládní humanitární organizaci. Jenže krátce poté, co se helikoptéra odlepila od země, byli oba přítomní členové FARC odzbrojeni a donuceni ležet nazí na zemi. Rukojmí byla naopak osvobozena a z „humanitárních pracovníků“ se vyklubali pečlivě vycvičení příslušníci vládních bezpečnostních sil. Ostatně i helikoptéra patřila armádě - byla pouze přetřená. Někdejší kandidátka na post kolumbijského prezidenta Ingrid Betancourtová, která má i francouzské občanství, byla po šesti letech zadržování na svobodě, a s ní i dalších 14 rukojmí - trojice Američanů, kteří dříve pracovali pro Pentagon, a 11 příslušníků kolumbijských bezpečnostních sil.



Měsíce plánování „Je to zázrak. V historii není precedens pro takto dokonalou operaci,“ svěřila se podle BBC po skončení záchranné operace Betancourtová. Při akci s názvem „Šach“ nepadl jediný výstřel. Celá operace -od přistání vrtulníků přes naložení rukojmí až po přemožení jejich doprovodu - netrvala nijak dlouho. Podle velitele kolumbijských ozbrojených sil generála Freddyho Padilly to bylo přesně 22 minut a 13 vteřin. Za zřejmě nejnebezpečnější okamžik Betancourtová s nadsázkou označila minuty po odzbrojení jejich průvodců na palubě helikoptéry. Když jeden z přítomných vojáků - alias humanitárních pracovníků - rukojmím oznámil, že jsou volní, začali všichni radostí křičet, objímat se a skákat, „až helikoptéra málem spadla“, vypověděla. Osvobozovací operace sice proběhla rychle a hladce, předcházelo jí ale dlouhé a složité plánování. Přípravy podle BBC zabraly celé měsíce a kromě kolumbijské armády a rozvědky se na nich podílely i americké tajné služby. Podle generála Padilly se podařilo infiltrovat nejvyšší velení povstalecké organizace FARC - sedmičlenný „sekretariát“ - a především buňku vedenou mužem přezdívaným „César“, která měla na starosti rukojmí. Ostatně právě „César“ byl i jedním ze dvou povstalců odzbrojených a následně zajatých na palubě helikoptéry. K úspěšnému zvládnutí celé operace ovšem bylo potřeba ještě dostat všechna rukojmí dohromady -byla totiž držena na třech různých místech. Pomocí blíže nespecifikovaných „lstí a triků“ se ale podařilo maskovat celou operaci jako převoz všech rukojmí k jinému z velitelů FARC. Pak už zbývalo pouze přesvědčit asi šedesátku povstalců na základně, že převoz je opravdu domluvený a bezpečný. Jakmile pak helikoptéra vzlétla, dostali únosci mat. „Je to zázrak. V historii není precedens pro takto dokonalou operaci.“ Foto popis| Děkuji. „Chci poděkovat Bohu a kolumbijským vojákům.“ Foto autor| Foto ČTK/AP

Betancourtová: Stále chci být prezidentkou 4.7.2008

Lidové noviny šek, čtk

str. 06

Svět

PROFIL Zázračná záchrana - po více než šesti letech věznění se Betancourtová setkala se svou rodinou Psal se 23. únor 2002. Ingrid Betancourtová během své kampaně před prezidentskými volbami ignorovala varování od armády a vydala se do nebezpečných oblastí na jihu Kolumbie. Na silničním zátarasu ji zastavili povstalci z levicové organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Následujících téměř šest a půl roku strávila Betancourtová v jejich zajetí. Až do loňského listopadu, kdy vláda získala při zásahu v Bogotě několik videozáznamů, o ní nepřicházely od roku 2003 z džungle žádné zprávy. „Zaživa tady umíráme, nemůžu ani jíst a padají mi celé chuchvalce vlasů,“ četla na videu fyzicky i psychicky sešlá Betancourtová z dopisu matce. V poslední době se spekulovalo, že má hepatitidu B. Betancourtová se narodila v roce 1961 v Bogotě, vyrůstala ale ve Francii. Vystudovala politologii v Paříži, kde potkala i svého prvního - a nyní již bývalého - manžela. S ním má dvě děti a díky sňatku získala i francouzské občanství. V roce 1989 se vrátila do Kolumbie, kde vstoupila do středolevé Liberální strany a v roce 1994 se stala poslankyní. Po čtyřech letech tento úřad vyměnila za funkci senátorky, jíž byla až do svého únosu. V té době přesvědčovala Betancourtová, znovu vdaná za Juana Carlose Lecompteho, voliče, aby ji zvolili prezidentkou. Tento sen ji neopustil ani během dlouhých let v zajetí. „Mým cílem je nadále sloužit Kolumbii jako prezidentka,“ uvedla po svém propuštění. Foto popis| Oslavy. Rukojmí se radují se svými rodinami na vojenském letišti v Bogotě. Ze zajetí levicových povstalců v kolumbijském pralese bylo spolu s Betancourtovou osvobozeno dalších 14 rukojmí. Foto autor| Foto ČTK/AP, Reuters

HLAVNÍ AKTÉŘI 4.7.2008

Lidové noviny

str. 06


Svět


šek Osvobození „nejcennějšího“ rukojmí - prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové - je pro kolumbijské povstalce z organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) velkou ranou. A zdaleka ne první. V první půlce roku přišli o několik velitelů, navíc zemřel zakladatel FARC Manuel Marulanda (vlastním jménem Pedro Antonio Marín). Kdysi 17tisícový kontingent povstalců se zmenšil zhruba na polovinu, experti hovoří o chaosu ve strukturách této krajně levicové organizace. Na prvním snímku je hlavní ideolog FARC Alfonso Cano. Naopak velkou vzpruhou je úspěšná osvobozovací operace pro kolumbijskou vládu, proti níž vede FARC už desítky let vyčerpávající ozbrojenu kampaň. Zvlášť velkou radost musí mít kolumbijský prezident Alvaro Uribe. Kampaň proti levicovým povstalcům je pilířem jeho politiky. Pro Uribeho je výsledek akce i určitým zadostiučiněním. Jeho otec totiž zemřel při únosu zorganizovaném právě povstalci z FARC. Politický kapitál investoval do případu Ingrid Betancourtové i francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Její osvobození učinil při dobývání Elysejského paláce za jeden z hlavních bodů své zahraniční politiky. Po oznámení jejího propuštění vyslal do Kolumbie letoun s jejími dětmi a je možné, že již dnes Betancourtová přiletí tímto strojem osobně poděkovat Sarkozymu do Francie. Foto popis|

Zachránil ji trik agentů. Po letech objala své děti 4.7.2008


Titulní strana

Její příběh vypadá neuvěřitelně. Ale je skutečný. Ingrid Betancourtová má osud jako málokdo. Dcera z dobré kolumbijské rodiny, která se učila i vdala ve Francii, a pak - již jako ostřílená politička -strávila šest let v džungli v zajetí levicové gerily. Její otec zemřel měsíc po jejím únosu; v té době se ani nevědělo, zda ona je naživu. Důkaz přišel po necelém půlroce: objevilo se video - a na něm zajatkyně Betancourtová. Na dalších záznamech prosila vládu o záchranu. A viditelně zhubla. Tuto středu utrpení skončilo - a to díky triku, který kolumbijští vojáci a zřejmě i američtí agenti pro její osvobození vymysleli. Po několikaměsíční špionážní přípravě přilétli vojáci s vrtulníkem přímo k povstalcům z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Zde úspěšně předstírali, někteří prý v triku s portrétem legendárního revolucionáře Che Guevary, že patří k rebelům. Nikým neohrožováni naložili patnáct rukojmích - Betancourtovou, tři americké vojenské poradce a 11 kolumbijských vojáků. Ve vzduchu odzbrojili dva opravdové povstalce a odlétli do bezpečí. „Chtěla bych poděkovat Bohu a kolumbijským vojákům,“ prohlásila dojatě v prvním interview žena, která včera mohla poprvé po šesti letech políbit své děti - dceru Melanii a syna Lorenza. Za tu dobu se z nich stali dospělí lidé. Slavila i Francie. Její prezident Nicolas Sarkozy si vzal osvobození Betancourtové, která má i francouzské občanství, za své. Očekává se, že Ingrid brzy dorazí do Paříže. Čtěte na str. A6 Foto popis| Ingrid Betancourtová (vlevo) v objetí své dcery Melanie

Kolumbie zvedla hozenou rukavici 4.7.2008

Mladá fronta DNES str. 10 MNISLAV ZELENÝ


názory


Vztah mezi Kolumbií a Venezuelou je napjatý přes deset let. Venezuelský prezident Hugo Chávez, který právě před deseti lety zahájil svoji revoluční cestu, měl totiž od počátku globální ambice. Jeho snem je a byla levicově revoluční Latinská Amerika. Překážkou mu přirozeně byla Kolumbie, kterou vede pravicová vláda Álvara Uribeho Véleze. Ta je mimochodem velmi úspěšná Prezident má neuvěřitelných 75 procent oblíbenosti, a to i v druhém volebním období. Tato popularita je mimo jiné odrazem jeho neústupné politiky vůči levicovým teroristům. Chávez chce USA, a tím i Kolumbii pokořit. Loni na podzim se stal vlastně jakýmsi mezinárodním mluvčím partyzánů z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Prohlásil, že Kolumbie se chová nehumánně a nechce souhlasit s propouštěním zajatců. Jeho cílem bylo očernit jméno Kolumbie a její vlády a sebe pasovat do postavení mírotvorce, který zajistí osvobození rukojmích. Chytře využil i nově instalovaného francouzského prezidenta Sarkozyho, který se potřeboval profilovat i v zahraniční politice, a zajatkyně číslo jedna v rukou FARC Ingrid Betancourtové. Sarkozy si neuvědomil rafinovanost Chávezových nabídek a přijal jeho námluvy. Uribeho chladnokrevnost Cháveze dovede doslova rozzuřit. Známé jsou drsné Chávezovy výroky v uplynulých deseti letech. Uribe jim vždy odolával, ale Chávez připravil sérii útoků. Venezuela si mimo jiné připravila i detailní projekt přepadení Kolumbie, přezdívaný „preventivní protiútok“. Jenže Kolumbie byla zase v klidu. Chávez „osvobodil“ první rukojmí. Kolumbie zůstala navenek v klidu, ale lid povstal. 4. února tohoto roku vyšel jednotně, napříč politickým spektrem, do ulic. Pochodoval jsem tehdy s nimi, se dvěma miliony Bogoťanů. V roce 2008 začala také padat jedna hlava vedení FARC za druhou. A nyní přišla s osvobozením rukojmích další rána. Je to zcela jasně jeden z největších vojensko-politických úspěchů Kolumbie za posledních několik desítek let. Osvobození Ingrid Betancourtové, tří Američanů a dalších kolumbijských rukojmích bez jediné kapky krve a bez jediného výstřelu je dokonalý kousek, který byl navíc proveden velice humánně. Především díky infiltraci do řad gerily. Oceňme zejména přílet vrtulníku s údajnými teroristy s tričky s portréty Che Guevary navíc. Zvlášť ta trička jsou úsměvné masky docela naivního převlečení. A přece to fungovalo! Je to nejen zvednutí Chávezem hozené rukavice, ale je to doslova rána, která dokázala sílu a moc Kolumbie. K osvobození samozřejmě došlo za významné spolupráce Američanů, kteří tuto akci jistě mezi sebou berou jako zadostiučinění po mnoha letech svých neúspěchů. Oni tři zajatí Američané, perfektně vycvičení, před pěti lety letěli na protikokainovou misi, ale jejich školácké, skoro neuvěřitelné chyby a neznalost terénu Amazonie je přivedly až ke ztroskotání jejich letadla v koruně palmy a poté do zajetí. Bylo to totální pokoření Spojených států a CIA. Nyní si to Američané vynahradili, i když čekali několik dlouhých let. Nechci spekulovat o údajném počínajícím rozpadu FARC. Z dřívějších sedmnácti tisíc po zuby ozbrojených mužů, žen a dětí (!) jich stále zůstává devět tisíc. Je však zcela jasné, že kolumbijská levicová gerila je rozložena a vzpamatovává se z mnoha ran. Navíc padla pod stůl Chávezova karta s propouštěním zajatců za jeho kurately. Prezident Álvaro Uribe se může cítit jako vítěz, ale jak ho znám, příliš si na slávu nepotrpí. Nejspíš si od všeho vzruchu kolem rukojmích odpočine v sedle na své farmě, mezi svým stádem krav... Osvobození Ingrid Betancourtové, tří Američanů a dalších rukojmích bez jediné kapky krve a bez jediného výstřelu je dokonalý kousek, který byl navíc proveden velice humánně. Foto popis| O autorovi| Mnislav Zelený, etnolog, bývalý velvyslanec v Kolumbii

Vláda zesměšnila povstalce z FARC 4.7.2008


Ze světa

Kolumbijští vojáci předstírali, že jsou rebelové. Naložili zajatce včetně političky Betancourtové a ulétli s nimi vrtulníkem Bogotá, Praha - Hollywoodský scenárista by to lépe nevymyslel. Plné znění zpráv


Osvobození kolumbijsko-francouzské političky Ingrid Betancourtové i dalších 14 zajatců z území ovládaného levicovými povstalci totiž proběhlo velmi nestandardně. A především nápaditě. Tuto středu se u tábora Revolučních ozbrojených sil Kolumbie FARC v jihokolumbijské provincii Guaviare snesl bíle natřený vrtulník bez jakéhokoliv označení. Dorazili v něm muži, někteří s vousy a odění do trika s portrétem legendárního revolucionáře Ernesta Che Guevary. Přijeli pro patnáct zajatců, které měli eskortovat k jinému bossovi FARC. Proto všechny rukojmí pečlivě spoutali: tedy populární francouzsko-kolumbijskou političku Ingrid Betancourtovou, tři americké vojenské poradce ze společnosti Northrop Grumman a jedenáct kolumbijských vojáků. Spolu s nimi do helikoptéry nastoupil ještě velitel ostrahy zvaný César a jeden další povstalec, který prý po čtyři léta hlídal a ponižoval Ingrid Betancourtovou. Spoutali je. Nestříleli Stroj vzlétl. Vtom muži na palubě dvoučlennou povstaleckou eskortu přemohli, spoutali, svlékli do naha a zavázali jim oči. „Jsme z kolumbijské armády. A vy jste svobodní,“ uslyšeli zajatci, kterým ta slova zněla jako hudba z ráje. „Byl to úžasný okamžik. Ve vteřině nám bylo jasné, že několikaleté martyrium končí,“ vzpomíná Ingrid Betancourtová. Během akce, které předcházela několikaměsíční zpravodajská příprava, nepadl jediný výstřel. Podle dostupných zpráv se vládní agenti, úzce spolupracující s americkými zpravodajci, infiltrovali až do okolí nejužšího - zřejmě jen sedmičlenného - vedení FARC. Tedy rozkládající se organizace, která již dávno vyměnila levicové myšlenky za podíl z obchodu s narkotiky. Nasazení agenti v FARC zařídili, aby byli všichni rukojmí, ještě donedávna rozptýlení do tří skupin a držení na různých místech nehostinné džungle, shromážděni na jediném místě. Tedy tam, kde je vrtulník s fingovanými povstalci osvobodil. Paříž čeká unesenou dceru Kolumbijský prezident se včera pochlubil tím, že jeho lidé nezabili rebely poté, co jejich stroj vzlétl. „Naši vojáci mohli při odletu zahájit palbu na povstalce, které přelstili natolik, že jim sami vydali rukojmí. Naše vláda však nechce zbytečně prolévat krev,“ řekl Álvaro Uribe. Bogotá připravila političce královské přijetí. „Chtěla bych nejprve poděkovat Bohu a kolumbijským vojákům,“ prohlásila dojatá Ingrid Betancourtová. „Jsem přesvědčena, že osvobození naší skupiny je signálem pro mír v zemi,“ dodala pak státnicky. Do Kolumbie se vypravili blízcí osvobozené političky: dcera Melanie (22) a syn Lorenzo (19) spolu s jejich otcem, exmanželem političky Fabricem Delloyem. VBogotě je i Ingridina sestra Astrid s dětmi. V jejich středu si prý včera Ingrid Betancourtová připadala jako „v nirvávě“. Celá skupina se má brzy přesunout do Paříže, kde se hodlá politička zotavit. Aby se pak opět vrátila do Kolumbie? *** * Z Paříže do džungle Život Ingrid Betancourtové Narodila se v bohaté rodině Ingrid Betancourtová se narodila 25. prosince 1961 v rodině kolumbijské smetánky. Její matka je bývalou národní královnou krásy, otec působil jako ministr, který se později dal na diplomacii. Studia v Paříži Mládí strávila v Paříži, kde byl její otec ambasadorem. Studovala tu na univerzitě a vzala si francouzského diplomata, s nímž má dvě děti. Vlastní kolumbijský i francouzský pas. 1989: Návrat do Kolumbie V roce 1989 se rozhodla odjet do Kolumbie, kde začala jako úřednice na ministerstvu financí. Rozlícena korupcí se rozhodla vstoupit do politiky: v roce 1994 usedla ve sněmovně, čtyři roky nato v senátu. V této době se rozvedla se svým francouzským manželem a vdala se za kolumbijského manažera. 2002: Boj o prezidentství a únos V roce 2002 se pustila do boje o prezidentství. V rámci kampaně se vydala i do demilitarizovaného pásma, které mělo sloužit jako „laboratoř míru“ mezi armádou a povstalci z FARC. Příliš to však nefungovalo: povstalci ji unesli 23. února 2002. 2. červen 2008: na svobodě Po šesti letech strastiplného věznění jednotkami FARC byla kolumbijská politička spolu s dalšími 14 zajatci osvobozena. * Končí éra FARC? Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) vznikly v roce 1964. Šlo o výrazně levicové hnutí rolníků, kteří příklonem ke komunismu a ozbrojenému boji reagovali na násilí armády i pravicových bojůvek. Později se FARC ve snaze opatřit si finance uchýlily k únosům i účasti na narkobyznysu. Proto zeslábla jejich podpora mezi lidmi. FARC ovládají jih země. Prezident Álvaro Uribe označil ukončení boje s FARC za prioritu. Uribemu, kterého podporují USA, se v boji s FARC daří. V březnu armáda zabila Raúla Reyese, druhého muže FARC. V květnu vláda oznámila smrt muže známého jako Manuel Marulanda který FARC založil i vedl. Objevily se zprávy o tom, že FARC zvažuje demobilizaci: je možné, že zdar předvčerejší akce souvisí i s rozkladem hnutí.



Zde osvobodili rukojmí Foto popis| ZPÁTKY V BOGOTĚ. Ingrid Betancourtová poděkovala Bohu a kolumbijským vojákům. Teď směřuje do Paříže. Foto autor| FOTO: AP Foto popis| V POLITICE. Nadšení po vítězných volbách v roce 1998. Foto autor| FOTO: AP Foto popis| V ZAJETÍ. Unavená Betancourtová v rukou FARC. Foto autor| FOTO: AP Foto popis| NA SVOBODĚ. Pár hodin po osvobození. Foto autor| FOTO: REUTERS Foto popis| POVSTALCI. V marxistických jednotkách FARC nebojují jen muži, ale i ženy. Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA. CZ O autorovi| PAVEL NOVOTNÝ, s použitím agentur AP a Reuters

Betancourtová je na svobodě díky léčce 4.7.2008


Vojáci převlečení za humanitární tým ji a dalších 14 rukojmích unesli i se strážemi FARC Dlouho připravovaná vysoce riskantní operace „Šach“ s cílem osvobodit skupinu nejcennějších rukojmí kolumbijské gerily FARC se odehrála naprosto hladce. Úspěch Kolumbijci označují za opravdový mat povstalcům. „Je to zázrak, tak dokonalá operace nemá v dějinách obdoby,“ řekla po osvobození Ingrid Betancourtová, kolumbijská senátorka s francouzským občanstvím, jež v zajetí strávila přes šest let. Přistání bílého vrtulníku se skupinou údajných pracovníků nevládní humanitární organizace v oblasti Guaviare, aby vyzvedli nejstřeženější rukojmí gerily s tím, že je převezou do tábora vrchního velitele gerily, plánovala kolumbijská armáda za spolupráce Spojených států dlouhé měsíce. Speciálním agentům se podařilo proniknout „do čelných řad“ FARC, rozkolísané ztrátami v posledních měsících. Velitel tří jednotek, mající dohled na rukojmími, uvěřil agentům a shromáždil unesené na jedno místo. Když vrtulník přistál, členové gerily uvěřili, že posádku tvoří humanitární pracovníci, sympatizanti gerilového boje. Na palubu nastoupilo 15 unesených, velitel jednotky zvaný César a další povstalec. „Mohli jsme po startu zbylé členy FARC na zemi postřílet, ale chtěli jsme, aby operace proběhla bez jediné kapky krve, bez jediného škrábance,“ uvedl později představitel armády. Namísto pomsty agenti jen přemohli Césara a jeho komplice, svlékli je a spoutali. Teprve v tu chvíli rukojmí pochopili, že jsou svobodní. „Skákali jsme radostí, objímali se a křičeli, že vrtulník málem spadl,“ řekla Betancourtová o první reakci. Později upřesnila, že při pohledu na své mučitele – César prý patřil k těm krutějším – „necítila radost, spíš smutek“. Po přistání na vojenském letišti v Bogotě poděkovala za záchranu prezidentu Álvaru Uribemu, proti němuž kandidovala v roce 2002, kdy ji povstalci unesli. „Je to dobrý prezident... budu i nadále usilovat, abych mohla Kolumbii sloužit jako prezidentka,“ dodala. Usmívající se a rozzářená politička, kterou veřejnost naposledy viděla jako ztrhanou vychrtlou ženu na záběrech z tábora gerily, stejně jako prezident Uribe vyzvala FARC, aby propustila ostatní rukojmí a vzdala marný boj. Zatímco v kolumbijských městech vládla včera radost nad další těžkou ranou gerile, pozorovatelé a světový, zejména francouzský tisk připomínají, že úspěch slaví tvrdá linie Uribeho, zatímco vyjednávání, jež prosazoval francouzský prezident Sarkozy, výsledky nepřineslo. *** Skákali jsme radostí, až vrtulník málem spadl Ingrid Betancourtová o reakci na své osvobození



Foto popis| Ingrid Betancourtová (uprostřed) s dětmi Melanií a Lorenzem, jež uviděla poprvé po šesti letech svého zajetí. Foto autor| Foto Reuters – Jose Miguel Gomez

Rukojmí v Kolumbii jsou volní 3.7.2008

Lidové noviny cer

str. 08

Svět

BOGOTÁ Kolumbijská vláda včera oznámila, že se jí povedlo osvobodit čtyři rukojmí, která léta zadržovali rebelové z Revolučních ozbrojených sil (FARC). Je mezi nimi i Ingrid Betancourtová, která před šesti lety kandidovala na prezidentku. Betancourtová vlastní vedle kolumbijského i francouzský pas a povstalci z FARC ji unesli během předvolebního mítinku společně s Clarou Rojasovou, která kandidovala na viceprezidentku. Patřila ke zhruba čtyřicítce prominentních rukojmí, která chtěli rebelové s vládou vyměnit za vězněné spolubojovníky. Kolumbijská vláda včera neupřesnila, za jakých okolností a kde se armádě povedlo rukojmí osvobodit, jen to, že jsou v „relativně“ dobrém stavu. Vedle Betancourtové se na svobodu po letech dostala i trojice Američanů, kteří pracovali pro ministerstvo obrany a upadli do zajetí poté, co havarovalo jejich letadlo. Osvobození Betancourtové je dalším z řady významných úspěchů prezidenta Álvara Uribeho, který si předsevzal definitivně skoncovat s FARC. V březnu podnikla kolumbijská armáda úspěšný zátah na jednu z hlavních základen povstalců na hranicích s Ekvádorem. Foto popis|

Kolumbijští vojáci osvobodili Betancourtovou 3.7.2008

Mladá fronta DNES str. 05 KAMIL STRUHA

Ze světa

Bogota, Praha - Dlouhých šest let drželi povstalci z levicových Revolučních ozbrojených sil (FARC) Ingrid Betancourtovou v zajetí. K propuštění bývalé kandidátky na kolumbijskou prezidentku nepomohly ani hrozby Západu, ani vyjednávání. Až včera se ji po překvapivém útoku na slabě bráněný tábor levicových revolucionářů v Guaviare podařilo kolumbijským vojákům osvobodit. Agenti armády se už předtím infiltrovali do gerilového tábora a pomohli armádě rebely obklíčit. Ti se po krátkém vyjednávání bez boje vzdali. Spolu s Ingrid Betancourtovou bylo při operaci Jaque zachráněno dalších čtrnáct lidí včetně tří Američanů, kteří před svým zajetím v roce 2003 pracovali pro americké ministerstvo obrany. Betancourtová je zdravá Podle kolumbijského ministra obrany Juana Manuela Santose se Betancourtová těší dobrému zdraví. Její syn Lorenzo propuštění matky označil za „nejlepší zprávu svého života“. Francouzskému rádiu včera ale řekl, že o záchraně své matky neví žádné podrobnosti. Osvobození Betancourtové je velkým vítězstvím kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho, který od začátku své vlády tvrdě usiloval o porážku levicových oddílů FARC, jež se už čtyři desítky let snaží nastolit v zemi komunistický režim. Odmítal s nimi vyjednávat, protože mu v minulosti zabily otce. A příliš nepodporoval výměnu Betancourtové za povstalce, které se jeho armádě podařilo dostat za mříže. Levicoví rebelové prohrávají válku s vládou Nyní se potvrdilo, že silové řešení uspělo na rozdíl od vyjednávání, která s povstalci vedli levicový venezuelský prezident Hugo Chávez nebo francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Betancourtová totiž nemá jen kolumbijské, ale i francouzské občanství. Záchrana sedmačtyřicetileté ženy přišla ve správný čas. Podle jejích spoluvězňů, kteří byli propuštěni v posledních několika měsících, odmítala jíst a byla ve velmi špatné fyzické kondici.



Jednotkám FARC, které se schovávají v kolumbijské džungli, se v posledních letech moc nedaří. I když ovládají asi 40 procent země, zejména na jihu a jihovýchodě, z původních sedmnácti tisíc členů v době největší slávy už jich zbylo jen devět tisíc. A jen v tomto roce FARC ztratily tři šéfy z vedení. Evropská unie i Spojené státy je označují za teroristickou organizaci. Spolu s kolumbijskou vládou je obviňují, že svůj boj financují z obchodu s kokainem. Prezidentovi Uribemu se je s americkou finanční pomocí podařilo v poslední době zatlačit do defenzivy. O autorovi| KAMIL STRUHA, s využitím agentur AP a Reuters

Betancourtová po šesti letech osvobozena 3.7.2008

Právo str. 01 Titulní strana (CNN, ČTK)

BOGOTA – Ingrid Betancourtová, někdejší kolumbijská prezidentská kandidátka, byla po šesti letech osvobozena ze zajetí kolumbijských povstalců. Na tiskové konferenci to včera oznámil kolumbijský ministr obrany Juan Manuel Santos s tím, že šlo o výsledek riskantní akce speciálního komanda kolumbijské armády. „Mám úžasnou radost, je to nepopsatelné,“ řekl agentuře AFP syn Betancourtové Lorenzo Delloye, který žije ve Francii. „Nemohu se dočkat, až budu s matkou mluvit po telefonu. Stále tomu ještě nemohu uvěřit,“ dodal s tím, že se co nejdříve vydá do Bogoty za matkou. (Pokračování na str. 13) (Pokračování ze str. 1) Spolu s Betancourtovou byli osvobozeni tři Američané a 11 Kolumbijců, všichni zajatci povstalců z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), kteří je drželi léta na tajných místech v kolumbijské džungli. Všichni jsou v relativně dobrém zdravotním stavu. Ingrid Betancourtová, která má dvojí občanství, kolumbijské a francouzské, se v minulosti ucházela o úřad kolumbijského prezidenta. Povstalci tuto političku zadržovali šest let a odmítali veškeré výzvy kolumbijské vlády i francouzských představitelů, aby ji propustili na svobodu, a to i s ohledem na její špatný zdravotní stav. Rebelové z FARC stále zadržují dalších několik stovek lidí, včetně cizinců. Tři američtí rukojmí, Thomas Howes, Marc Gonsalves a Keith Stansel, kteří pracovali pro americké ministerstvo obrany, byli uneseni v únoru 2003, když jejich letadlo ztroskotalo při protidrogové misi. Komando použilo trik Podle Santose se vojákům podařilo osvobodit rukojmí pomocí triku. Armáda totiž měla své lidi v užším kruhu vedení povstalců a věděla, že prominentní rukojmí mají být přepraveni pomocí pronajatého civilního vrtulníku jinam. Vojenské komando proto ve správný čas přiletělo se svým vrtulníkem v civilních barvách, osvobodilo skupinu rukojmích a zajalo navíc dva místní náčelníky FARC. „Při akci nepadl jediný výstřel a osvobození rukojmí jsou v dobrém zdravotním stavu,“ řekl ministr. Pozorovatelé v Bogotě považují osvobození rukojmích armádou za dosud největší úder, jaký vláda konzervativního prezidenta Álvara Uribeho marxistické FARC uštědřila. Povstalci byli ale v posledních letech vůči stále silnější armádě v trvalé defenzivě, prohrávali boje a ztráceli čelné velitele, včetně několika zakládajících členů FARC. Počet ozbrojenců této organizace klesl téměř na polovinu. Přesto první komentáře upozorňují, že akce byla politicky riskantní a pokud by se nezdařila, například že by povstalci rukojmí raději pobili, znamenalo by to pravděpodobně konec Uribeho ve funkci. Foto popis| Ingrid Betancourtová na snímku v zajetí na neznámém místě v džungli. Fotografii zveřejnila kolumbijská vláda v listopadu 2007. Foto autor| Foto ČTK/AP



Chávez se otočil zády ke kolumbijským povstalcům 10.6.2008


Svět

CARACAS Venezuelský prezident Hugo Chávez nečekaně změnil názor a vyzval povstalce z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), aby složili zbraně. Ve svém pravidelném týdenním projevu, který v neděli vysílají rozhlas i televize, jim současně vzkázal, aby propustili všechna rukojmí. Chávez přitom ještě začátkem roku prohlašoval, že je potřeba, aby svět povstalce neřadil k teroristům a uznal je jako legitimní politické hnutí. Kolumbijskou vládu ta náhlá změna názoru překvapila, ale uvítala ji. „Guerillová válka už je historie,“ hřímal Chávez v nedělním proslovu k národu. Kolumbijským povstalcům vzkázal, aby propustili všechna rukojmí. „Jsou to už starší lidé, ženy, nemocní a vojáci, kteří jsou zadržováni v horách už deset let,“ řekl. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie v současnosti zadržují několik set rukojmích, z toho zhruba čtyři desítky prominentů, které chtějí s vládou vyměnit za vězněné „bratry v boji“. Chávez se svým prohlášením vyrukoval v době, kdy se proti němu hromadí důkazy, že pro povstalce zprostředkoval nákup a dodávky zbraní. „Je to překvapení,“ komentoval Chávezův projev kolumbijský ministr vnitra Carlos Holguin. „Pan Chávez patřil k velkým spojencům a zastáncům povstaleckých jednotek,“ krčil rameny. „Ať je to jak chce, je to skvělé. Jen doufám, že ho povstalci vyslyší,“ dodal Holguin. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie se po několika desítkách let ocitly ve slepé uličce. Při rozsáhlé akci kolumbijské armády před několika měsíci přišly o svého lídra Manuela Marulandu. Novým velitelem se stal Alfonso Cano, který byl už od 90. let jejich „ideovým vůdcem“ . V horách po něm teď „jde“ 6000 vojáků. Foto autor| Foto AFP - Marcelo Garcia

Chávez vyzval gerilu složit zbraně 10.6.2008

Právo

str. 09 (aa)

Ze zahraničí

Překvapivý obrat provedl venezuelský prezident Hugo Chávez, když vyzval kolumbijskou gerilu FARC ke složení zbraní. „Gerila je historií, v tuto chvíli v Latinské Americe pro ozbrojený gerilový boj není místo,“ řekl. Na nového šéfa FARC Alfonse Canu se obrátil s výzvou, aby „nechal jít“ zadržovaná rukojmí. „Jsou to staří lidé, ženy, nemocní, vojáci držení v zajetí v horách deset let,“ naléhal Chávez. „Je velkým ochráncem a spojencem gerily, je to tedy pro nás překvapení,“ reagovala kolumbijská vláda „Ale vítáme to a doufáme, že ho FARC slyší.“

Zvítězíme! A bude to stát hodně 28.5.2008

Lidové noviny str. 11 Horizont Mnislav Zelený-Atapana

Z boje za sociální proměnu Kolumbie se už dávno stal obchod za udržení vysokého rozpočtu guerilly Kolumbijská guerilla je fenomén s řadou unikátů. Je zřejmě nejdéle působící významnou guerillou na světě, operuje na téměř třetině území demokratického státu, které vlastně okupuje a další nejméně třetinu území výrazně ovlivňuje, je nejlépe vyzbrojenou guerillou v současnosti. Její základy byly dány v rolnickém hnutí dávno před kubánskou revolucí a míra její brutality dosahuje i na Latinskou Ameriku šokujících rozměrů. Guerilla tvrdí, že chce řešit začarovaný kruh korupce a sociálních problémů a využívá k tomu především nepřítomnosti státu v mnoha odlehlých oblastech země. Právě odtud se rekrutují její příslušníci, své řady doplňuje i únosy dětí, které si vychovává ke svému obrazu. Proti řadovým členům, pocházejícím z nejspodnějšího patra společnosti, se vedení naopak rekrutuje i z vyšších vrstev mnohdy s diplomy amerických univerzit. Například Simon Trinidad, člen sekretariátu FARC Plné znění zpráv


(Revoluční ozbrojené síly Kolumbie), absolvoval postgraduální kurz na Harvardu. Právě jeho před lety chytily kolumbijské výzvědné síly na území sousedního Ekvádoru a převezly do nejhlídanější věznice v Combita. Nyní byl odsouzen v USA na 60 let. Revoluční desátek Z boje za sociální proměnu Kolumbie se již dávno stal obchod za udržení vysokého rozpočtu guerilly. Její kapsy plní únosy a vydírání bohatých lidí. Má své placené zpravodaje po celé zemi, v bankách, honosných klubech, ale i mezi uklizečkami panských domů. Mému příteli unesla manželku a byl donucen zaplatit tři miliony dolarů. To měl ještě štěstí, i když se mu vrátila s podlomeným zdravím. Jiní zaplatí výkupné, ale pak je jim sděleno, že to byla jen první splátka, a tak si s ním hrají měsíce a roky - někteří se setkají již jen s mrtvolou svého příbuzného. Výkupné a vydírání mají FARC i „legislativně“ zvládnuté: vyhlásily „zákon 002“ nutící všechny občany s majetkem přes jeden milion dolarů k odvodu 10 procent, jakési revoluční dani, což odůvodňují odkazem na daně státu, který je přece také vybírá. A oni se za stát považují. Běžným zdrojem je i přepadání bank, ale v poslední dekádě, po likvidaci medellínského a caliského narkokartelu policií, roste jejich účast v obchodování s drogami takovým tempem, že dnes jsou Američany považovány za největší narkokartel světa. Vždyť podle odhadů Pentagonu dodávají FARC do USA přes pět set tun čistého kokainu, čímž dotují svůj rozpočet půlmiliardou dolarů ročně. Ač bychom se mohli domnívat, že každého Kolumbijce, který vyjede z většího města, ovládnou obavy o život, domácí turistika není příliš omezena. Kolumbijci rádi cestují, dá se říci, že si za ta léta na vnitřní vojenský konflikt zvykli. Kolumbie nečelí hospodářskému propadu, patří k nejstabilnějším zemím Latinské Ameriky a vlastně nikdo si nestěžuje. To jsou fakta, na kterých venezuelský prezident Hugo Chávez postavil svoji přátelskou politiku vůči FARC, když uznal guerillu za politickou stranu bojující za blaho kolumbijského lidu. A dodal, že Venezuela vlastně nesousedí s Kolumbií, ale s FARC. Pravicová Kolumbie mu prostě vadí v jeho cestě k jednotnému táboru socialismu v Latinské Americe. FARC upevňovaly své pozice doma i v zahraničí. V Evropě i v USA se na listinu teroristických organizací dostaly teprve v roce 2004. Právě díky kamarádským stykům v Evropě mnozí zasloužilí partyzáni získávali nejen možnost cestování a pobytu, ale i finanční podpory, stipendia, „apanáže“, „gáže“. O intimní přítelkyni zabitého šéfa sekretariátu Raúla Reyese kolovaly v Kolumbii historky, že pobírala z jisté skandinávské země měsíční podporu ve výši pěti tisíc dolarů, za což organizovala všechny evropské kanceláře FARC. Při jedné evropské „šňůře“ Reyes drze prohlásil: „Chci vidět svatého otce, aby nám požehnal a osvítil nás.“ Už se dýchá líp Jenže v polovině roku 2002 zahájil nový prezident Álvaro Uribe Veléz zcela jinou politiku: zlikvidovat guerillu vojensky a přerušit jakákoliv mírová jednání. Za logistické, materiálové a finanční pomoci USA, které Kolumbii považují z hlediska svých zahraničních zájmů za jednu ze čtyř nejvýznamnějších zemí na světě, začal Uribe „šlapat“ guerille na paty. Jistě, únosy, masakry, přepady bank a vydírání pokračují, ale změna k lepšímu je v Kolumbii cítit. Většina Kolumbijců přiznává, že se „líp dýchá“. Foto popis| Zakladatel a nejvyšší velitel ultralevicové kolumbijské guerilly FARC Manuel Marulanda (na snímku) zemřel minulý týden. Veřejnosti to oznámil prezident Álvaro Uribe. Vedení guerilly zprávu potvrdilo a nabídlo, že se vzdá výměnou za svobodu. Foto autor| Foto AFP - Luis Acosta Foto popis| Šéfka guerillové Fronty 47 Karina Morenová, obviněná z vraždy otce kolumbijského prezidenta, se tento měsíc vzdala úřadům Foto autor| Foto AFP - Raul Arboleda O autorovi| Mnislav Zelený-Atapana, etnograf

Lídr obávaných kolumbijských rebelů je mrtev 26.5.2008


Svět

BOGOTÁ Vůdce kolumbijských rebelů z Revoluční osvobozenecké armády (FARC) Manuel Marulanda je po smrti. Oznámilo to kolumbijské ministerstvo obrany a včera zprávu potvrdili i sami povstalci. Kolumbijský prezident Álvaro Uribe v této souvislosti prohlásil, že pokud se rebelové vzdají a propustí svá rukojmí, zaručí jim podmínečné tresty a případný volný odchod za hranice. „Naše zdroje uvnitř osvobozenecké armády tvrdí, že Marulanda zemřel přirozenou smrtí, nejspíš na infarkt,“ praví se v prohlášení kolumbijského ministerstva obrany. Plné znění zpráv


Marulanda, vlastním jménem Pedro Antonio Marin, vedl povstalecké jednotky FARC od poloviny šedesátých let. Přesné datum jeho narození není známo. Podle nezaručených zpráv mu však mohlo být kolem osmdesáti let. V uplynulých letech se už několikrát objevily zprávy o tom, že je po smrti, ale pokaždé se ukázalo, že to není pravda. Foto popis| Manuel Marulanda Foto autor| Foto ČTK/AP

Šéf rebelů měl jistou ruku, datum narození však nikoli 26.5.2008

Mladá fronta DNES (PAW)

str. 07

Ze světa

Bogotá - Patřil k nejdéle sloužícím gerilovým předákům. Různé epochy ho znaly pod různými jmény. A jak už to u předáků povstaleckých skupin bývá, není jisté ani to, že je již po smrti. Pedro Antonio Marín se podle svého prohlášení narodil 13. května 1930 do rolnické rodiny. Nicméně jeho vlastní otec se nechal slyšet, že spatřil světlo světa o dva roky dříve. Jméno, pod kterým ho zná většina Kolumbijců - Manuel MarulandaVélez, přijal jako poctu odborovému předákovi, kterého údajně ubili vládní vyšetřovatelé. Ještě známější však byla jeho přezdívka „Tiro Fijo“, kterou lze přeložit jako „Jistá paže“, či spíše „Jistá střela“. Možná šlo o součást legendy, ale Manuel Marulanda prý opravdu měl fenomenální střelecké schopnosti. Povstalecký předák, který se na veřejnosti naposledy ukázal před pěti lety, o publicitu příliš nestál. Hnutí FARC spoluzaložil a vedl již od jeho vzniku v roce 1964, přičemž za celou dobu poskytl jen několik delších rozhovorů. Ozbrojená organizace vznikla po vládním útoku na zemědělský region, kam se uchýlili uprchlíci stále výrazněji inklinující ke komunistickým myšlenkám. Síly, které ovládají část Kolumbie, měly až 15 tisíc bojovníků. Nyní podle odhadu úřadů čítají na devět tisíc osob.

Propustí gerila stovky rukojmích? 26.5.2008


Ze světa

Kolumbijští levicoví povstalci zvažují po smrti svého lídra, že ukončí dlouhá desetiletí trvající boj s vládou Bogotá, Praha - Dočká se Kolumbie po desítkách let bojů s rebely míru? Nyní se zdá, že ano. Významná část předáků povstaleckých Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) totiž podle kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho vážně zvažuje demobilizaci. A propuštění stovek rukojmích, mezi kterými je řada cizinců: kromě amerických vojenských poradců třeba i Ingrid Betancourtová, pokračovatelka důležitého politického klanu, která má i francouzské občanství. Povstalci ji unesli v roce 2002 během prezidentské kampaně, v níž se opírala o zelený program. A důvod kolumbijského optimismu? Hnutí FARC v posledních měsících utrpělo řadu ran, přičemž informace o té nejtěžší a možná rozhodující pronikla na veřejnost až v posledních dnech. Osmdesátiletý Manuel Marulanda (na snímku), který hnutí v roce 1964 založil a po celou dobu jeho existence vedl, je zřejmě po smrti. Včera o tom informovalo i kolumbijské ministerstvo obrany. I v minulosti se již několikrát objevily zprávy o Marulandově skonu, které se však posléze ukázaly jako fámy. Tentokrát si je vláda očividně jistější, přestože není zcela jasné, proč povstalecký předák zemřel. Spekuluje se o tom, že nepřežil útok armády, média připomínají, že trpěl rakovinou prostaty. Nejčastěji se hovoří o selhání srdce.



Co dostanou předáci FARC? „Od zdrojů uvnitř FARC víme, že podle povstalců zemřel na infarkt. Ať již zahynul při bombardování, či přirozenou smrtí, jde o nejvážnější ránu, kterou tato teroristická skupina utrpěla,“ píše se v prohlášení, které přečetl armádní šéf David Moreno. Rovněž v březnu zemřel další předák FARC Raúl Reyes, druhý muž organizace i její mluvčí. Stalo se tak při útoku kolumbijské armády na ekvádorské území, kde měli povstalci tábor. Tato akce pobouřila ekvádorské vedení i venezuelského populistického prezidenta Huga Cháveze natolik, že nařídili přesuny jednotek směrem ke kolumbijské hranici. Horké hlavy posléze ochladly i díky intervenci ostatních latinskoamerických předáků, přesto Kolumbie tvrdí, že má důkazy o tom, že FARC přežívala i díky kontaktům s Chávezovou Venezuelou. Předáci i členové FARC včera také dostali od proamerického kolumbijského prezidenta Uribeho nabídku: když odloží zbraně, budou moci odejít do jiných zemí. Například do Francie, která se již dlouho v Kolumbii angažuje ve prospěch své občanky Ingrid Betancourtové. Na cestu by dostali i peníze, a ne malé. Podle kolumbijských zdrojů je ve fondu na pacifikaci povstalců na 100 milionů dolarů. Z dostupných informací se zdá, že povstalci zatím žádají demilitarizaci regionu, který nyní ovládají. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie vznikly v roce 1964. Šlo o výrazně levicové hnutí rolníků, kteří příklonem ke komunismu a založením ozbrojené skupiny reagovali na násilí armády i pravicových bojůvek. Později se FARC ve snaze opatřit si finance uchýlily k únosům i účasti na narkobyznysu. Také díky této činnosti výrazně zeslábla jejich podpora mezi Kolumbijci. Nynější prezident, kterému pomáhají Američané, označil ukončení boje s FARC za svoji prioritu. Foto popis|

Šéf a zakladatel kolumbijské gerily je mrtev 26.5.2008


Smrt Manuela Marulandy, zakladatele a nejvyššího velitele ultralevičácké kolumbijské gerily FARC, oznámil v sobotu kolumbijský prezident Álvaro Uribe. Uvedl rovněž, že vedení gerily mu nabídlo, že se vzdá výměnou za svobodu. „Dostali jsme provolání FARC, že někteří vůdci gerily jsou připraveni demobilizovat i propustit rukojmí Ingrid Betancourtovou, pokud jim bude zaručena svoboda,“ uvedl Uribe. Současně připustil, že část velitelů FARC chce v boji proti vládě pokračovat. Bez dalšího upřesnění potvrdil předchozí zprávy armádního velení, že asi osmdesátiletý šéf gerily Marulanda, přezdívaný Tirofijo (přesná střela), je již několik týdnů mrtev, a to buď po cílených útocích armádního letectva, nebo po infarktu. Gerila včera smrt svého vůdce potvrdila, ovšem uvedla, že „milovaný vůdce zemřel v náručí své družky“. Marulandovým nástupcem má být Alfonso Cano, hlavní ideologický komisař FARC. „Ať už byl zabit při náletu, nebo zemřel přirozenou smrtí, je to nejhorší rána pro tuto teroristickou skupinu od jejího vzniku,“ řekl na adresu FARC šéf generálního štábu ozbrojených sil admirál David Moreno. FARC, která proti kolumbijským vládám bojuje už 40 let, v posledních měsících utrpěla těžké ztráty – padli dva členové nejvyššího velení Iván Ríos a Raúl Reyes a minulý týden se vzdala šéfka jednotek ve středu země Nelly „Karina“ Morenová. Pozorovatelé přičítají tyto úspěchy soustředěné armádní ofenzívě a tlaku prezidenta, jenž za finanční i vojenské podpory USA usiluje o likvidaci gerily, označované jako jeden z hlavních zdrojů obchodu s drogami. Zničení FARC by posílilo i mezinárodní pozice Uribeho, který je na kontinentě s většinou levicových režimů v izolaci. FARC ve snaze zlepšit své upadající image na přelomu roku propustila zlomek z několika set rukojmích, nikoli ale Betancourtovou, trpící podlomeným zdravím. Tuto někdejší političku s francouzským občanstvím unesla v roce 2002 a o její propuštění bezvýsledně žádali i nejvyšší představitelé Francie a Venezuely. Vedle asi čtyřicetitisícové FARC – Revolučních ozbrojených sil Kolumbie – v zemi působí několikatisícová gerila ELN a ultrapravicoví „paramilitares“, kteří však již ve většině složili zbraně. Foto popis| Manuel Marulanda



Vyhládlá velitelka FARC se vzdala 20.5.2008

Právo str. 10 (aa, BBC)

Ze zahraničí

Nelly Ávila Morenová, šéfka kolumbijské ultralevicové gerily FARC v provincii Antioquía, známá pod přezdívkou Karina, se včera dobrovolně vydala úřadům. „Šli jsme po této ženě, která způsobila v provincii a celé oblasti Urabá tolik zla, už řadu let,“ řekl místnímu rádiu CRN ministr obrany Juan Manuel Santos. Karina se vydala vojákům spolu s další členkou FARC, zvanou Michín, u provinční metropole Medellín. Obě „byly polomrtvé hlady“, dodal ministr. Kolumbijská armáda vede v oblasti severozápadně od metropole Bogotá už od loňského roku vyčišťovací ofenzívu a FARC jí není schopna čelit. Jednotkám gerily v Antioquíi šéfoval Iván Ríos, člen vrcholové sedmičky FARC. V březnu ho však zabil jeho osobní strážce, který jeho odříznutou hlavu předložil úřadům, aby si nárokoval odměnu ve výši jednoho miliónu dolarů, a asi čtyřicetiletá Karina nastoupila na Ríosovo velitelské místo. Údajně má za léta v řadách FARC na svědomí četné vraždy místních plantážníků, únosy a vydírání. Vojáci ji hodnotí jako silnou protivnici: o její účasti v bojích svědčí jizvy v obličeji, ztráta jednoho oka i kulka v paži. Přes velitelské a bojové zkušenosti ale nedokázala Karina faktický rozklad gerily zastavit. Na dopadení Morenové alias Kariny vláda vypsala před šesti lety odměnu 800 tisíc dolarů. V řadách gerily, která před 40 lety začínala pod maoistickou a guevarovskou inspirací jako síla na obranu chudých Kolumbijců a v současnosti přešla na teror, únosy pro výkupné a obchod s drogami, působí několik desítek tisíc lidí, z toho asi třetina žen. Foto popis|

Summit rozhněvaných mužů 17.5.2008

Lidové noviny str. 08 Petr Pešek

Svět

Schůzka 50 vůdců z Evropy a Latinské Ameriky: osobní spory, hádky o obchod LIMA/PRAHA Velkolepá akce za účasti desítek vrcholných politiků ze dvou kontinentů, pro jejichž bezpečí byly povolány desítky tisíc policistů. Ale také setkání konané na pozadí urážek, obchodních sporů a dohadů o příčinách chudoby. Tím vším se stal summit Evropa-Latinská Amerika, který včera v podvečer našeho času začal v peruánské Limě. Českou republiku na něm zastupoval premiér Mirek Topolánek. „Pokud se v jednáních nepohneme dál, bude to obrovská promarněná příležitost,“ varoval hned zpočátku evropský komisař pro obchod Peter Mandelson. Představitelé EU přiletěli do Limy v naději, že se jim podaří přemluvit jejich latinskoamerické protějšky k dohodě o volném obchodu. Té stálo v cestě hned několik sporů, kromě jiného rozdílná pravidla pro dovoz banánů. Český premiér Mirek Topolánek na summitu řídil jeden ze čtyř panelů, kde se mluvilo o sociální nerovnosti za přítomnosti levicových lídrů z Bolívie a Venezuely Eva Moralese a Huga Cháveze. „Morales... chtěl jakýmsi způsobem obhájit znárodňovací proces v jeho zemi, když říkal, že... základní zdroje a základní potřeby musí být zajišťovány státem, proto nemůžou být zajišťovány těmi milionáři, kteří nemyslí na potřeby chudých,“ shrnul postoj bolivijského prezidenta Topolánek, kterého citovala agentura ČTK. Předseda české vlády a další představitelé EU, kteří se panelu zúčastnili, prý naopak chtěli představit jiný způsob řešení. Podle nich lze boj s chudobou vyhrát jen za předpokladu, že se vlády odhodlají k zásadním reformám. Koho Chávez urazí dnes? „Mediální hvězdou“ summitu se už před jeho zahájením stal Hugo Chávez - venezuelský prezident, revolucionář a marxista libující si v urážkách zvláště pravicových státníků. Svoji účast sice potvrdil až tento týden ve středu, rozruch ale způsobil především svým výpadem vůči německé kancléřce Angele Merkelové: její pravicové



stoupence přirovnal k Hitlerovým nacistům. Na summitu se ale Chávez choval nečekaně „vzorně“. S Merkelovou si potřásl rukou, a Topolánkovi se dokonce svěřil, že nemá zájem pouštět se do kontroverzních diskusí. Dalším ohniskem sporu živeného Chávezem se stala podpora, kterou Venezuela poskytuje povstalcům z hnutí FARC působícím v Kolumbii. Interpol sice před začátkem summitu potvrdil, že nedávno nalezený počítač jednoho z povstalců FARC skutečně obsahoval údaje potvrzující napojení na Venezuelu, Chávez to nicméně opět označil za „velkou lež“. Podle internetového zpravodajství BBC se právě účast nevyzpytatelného venezuelského vůdce zřejmě stala hlavním důvodem, proč se všechna hlavní jednání na summitu měla konat za zavřenými dveřmi. Foto popis| Úsměvy na začátek. Peruánský hostitel - prezident Alan García - se vítá se svým venezuelským protějškem Hugem Chávezem. Foto autor| Foto AFP - Eitan Abramovich

Summit v Limě: Topolánek „utřel“ Cháveze 17.5.2008


Ze světa

Lima, Praha - Na pět desítek státníků si dalo sraz v peruánské Limě. Od včerejška tu probíhá summit zemí Latinské Ameriky, Karibiku a Evropské unie, kterého se účastní i český premiér Mirek Topolánek. Topolánek se zúčastnil jednoho ze čtyř pracovních panelů spolu s venezuelským prezidentem Hugo Chávezem, který proslul populistickými gesty stejně jako výpady proti pravicovým politikům. Ba co více, Topolánek diskusi o chudobě a společenské nerovnosti řídil. A ostře se postavil proti názorům Cháveze, prosazujícího socialistické reformy. „Pouze cesta hluboké strukturální liberalizace vede k růstu vzdělanosti, pracovních příležitostí a odstraňování chudoby,“ řekl Topolánek ve svém projevu. A uzavřel ho citátem německého filozofa Karla Poppera: „Vlády by se měly soustředit spíše na snižování utrpení než na to, aby se pokoušely vykonat co nejvyšší možné dobro“. V diskusi promluvil i bolivijský lídr a vášnivý fotbalista Evo Morales, který rovněž na recept advokátů volného obchodu včetně Topolánka pohlíží s obavami. „Chceme obchod, ale spravedlivý,“ prohlásil v Limě první bolivijský prezident indiánského původu. Spolu s Chávezem a Moralesem zasedl s českým premiérem ke stolu například i staronový španělský premiér José Luis Zapatero. Očekává se, že ohlášená témata dvoudenního setkání – globální oteplování a boj proti chudobě – přebijí rozepře ohledně biopaliv, či rovnou slovní výměny latinskoamerických rivalů. Budou zase padat urážky? Co se týče osobní řevnivosti, Latinská Amerika poklidný klub technokratů věru nepřipomíná. Rozruch kolem sebe soustavně šíří Hugo Chávez. Naposledy si ho média všimla tento týden, když německou kancléřku Angelu Merkelovou přiřadil ke „stejné pravici, která podporovala Adolfa Hitlera a fašismus“. Šéfky spolkové vlády se zastal hostitel summitu, peruánský prezident Alan García, který, ač sociální demokrat, považuje Chávezův populismus za hrozbu pro kontinent. Merkelová s Chávezem si nakonec včera podali ruce. Potřebu okřiknout Cháveze nemají jen volení politici, ale třeba i španělský král Juan Carlos, který tak učinil na listopadovém ibero americkém summitu v Chile. Jeho výrok „Proč už prostě nezmlkneš?!“, kterým panovník bránil svého premiéra José Luise Zapatera, se pak na několik týdnů stal nejpopulárnějším vyzváněním na mobilním telefonu. Klidu na summitu patrně nepřidá ani napětí mezi Venezuelou a Kolumbií, jejíž proamerický prezident Álvaro Uribe prý chce dostat Cháveze před mezinárodní soud v Haagu. Důvod? Uribe tvrdí, že Chávez financoval levicové povstalce z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Uribeho vojáci si však při pronásledování předáků FARC nedělali hlavu s hranicemi a v březnu napadli levicové poslance na ekvádorském území. Rozčilený ekvádorský lídr Rafael Correa, sociálně cítící katolík, tehdy vypověděl kolumbijské diplomaty. Schylovalo se k válce, později zažehnané, do které se chtěl zapojit i Chávez. Foto popis| TABLO POLITIKŮ. Peruánský prezident Alan García „diriguje“ společné foto. Vlevo nahoře Mirek Topolánek. Foto autor| FOTO: REUTERS



O autorovi| PAVEL NOVOTNÝ, s použitím agentur AP a ČTK

Kšeftař se smrtí žádá z thajského vězení Rusko o pomoc 16.4.2008

Právo

str. 16 (brw)

Ze zahraničí

Ruský velkopašerák zbraní Viktor But (41), který je už více než měsíc ve vězení v Thajsku, požádal ruské úřady, aby mu pomohly na svobodu. Jeden z největších světových „obchodníků se smrtí“ byl zatčen pro podezření, že zosnoval spiknutí s cílem prodat zbraně teroristům. Zatím ho ale neobvinili. Thajsko čeká, až z USA dorazí žádost o Butovo vydání. But tvrdí, že se ničeho nedopustil ani v Thajsku, ani v USA. V dopise, jímž podle agentury RIANovosti oslovil ruskou vládu, tvrdí, že ho zadržují na základě „vykonstruovaných podezření“. Moskva na Butovu žádost reagovala prostřednictvím mluvčího ministerstva zahraničních věcí Michaila Kamynina: slíbila, že „učiní veškerá opatření, aby nikdo neporušoval Butova práva“. Zároveň ale mluvčí uvedl, že proti Butovi v Rusku není vedeno žádné stíhání a „prakticky neexistuje důvod, proč by Rusko mělo na Thajsku požadovat jeho vydání“. Americké úřady sledují Butovo „podnikání“ již několik let. But, zatčený, když se v Thajsku údajně pokoušel dojednat obchod s Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC), je podezřelý z pašování vojenského vybavení do zemí střední a západní Afriky v 90. letech. Podle USA rovněž dodával zbraně afghánské Severní alianci i radikálnímu hnutí Tálibán. Pašování zbraní se mu nikdy nepodařilo prokázat. OSN také Buta obviňuje z porušení zbrojního embarga uvaleného USA na několik států. Ruský obchodník do těchto oblastí údajně pašoval tanky, rakety i nášlapné miny z Bulharska, Slovenska nebo Ukrajiny. Za narušení embarga nicméně But nemůže být stíhán. Ruský obchodník se stal inspirací i pro hollywoodské filmaře. Na událostech z jeho života je založen snímek Obchodník se smrtí z roku 2005 s Nicholasem Cagem v hlavní roli.

Francie odvolala misi pro Bétancourtovou 10.4.2008

Právo str. 17 Ze zahraničí (nek, DPA)

Francie odvolala z Kolumbie svůj zdravotnický tým, který měl poskytnout pomoc tamní bývalé prezidentské kandidátce Ingrid Bétancourtové (46) zadržované už šest let povstalci (FARC) v džungli. Bétancourtová, která má i francouzské občanství, je prý vážně nemocná. Skupina zdravotníků přiletěla do Bogoty z pověření prezidenta Nicolase Sarkozyho. Rebelové však v úterý zveřejnili prohlášení, že kontakt se zajatkyní neumožní. Francouzská mise je prý „nevhodná“, protože není předmětem žádné dohody a je „součástí vydírání“. Sarkozy se nechal slyšet, že je neúspěchem mise „velmi zklamán“, a pařížské ministerstvo zahraničí odmítavý postoj FARC označilo za „těžkou politickou chybu a lidskou tragédii“. Jeden z vůdců FARC, která je největší a nejstarší kolumbijskou povstaleckou organizací, Rodrigo Granda, už den po zahájení mise propuštění političky odmítl. „Osoby zadržované v našich táborech budou osvobozeny jen výměnou za naše zajaté příslušníky,“ zdůraznil.

* Sarkozy nabídl vyslat lékaře Betancourtové 3.4.2008

Právo str. 15 Ze zahraničí (BBC, aa)

Lékařský tým pod záštitou Mezinárodního červeného kříže je připraven vyslat do kolumbijské džungle francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Mise by měla poskytnout neodkladnou medicínskou pomoc rukojmím Plné znění zpráv


gerily FARC, především Ingrid Betancourtové, unesené před šesti lety a vážně nemocné. Plán podpořil i kolumbijský prezident slibem, že pozastaví vojenské operace proti gerile, FARC však na výzvy neodpovídá.

* Betancourtovou prý viděli vesničané 2.4.2008

Právo

str. 10 (aa)

Ze zahraničí

Naposledy před týdnem viděli kolumbijští vesničané Ingrid Betancourtovou, kterou již šest let zadržuje ultralevicová gerila FARC. Exsenátorka a uchazečka o prezidentský post se objevila v několika vesnicích v departamentu Guaviare, kde prý sháněla zásoby a léky. Několik vesničanů se s ní pozdravilo a snažilo se ji povzbudit – vypadala velmi vyčerpaně. V obchodě v La Carpě si měla koupit lék atropin na stavy po srdeční zástavě a personál lékárny tvrdí, že urgentně potřebuje krevní transfúzi. Podle dřívějších zpráv prý má žloutenku typu B. Guaviare patří mezi zóny pod kontrolou FARC.

Kolumbie chce měnit vězně za Betancourtovou 29.3.2008


Zahraničí

Kolumbijský vládní vyjednavač Luis Carlos Restrepo oznámil velení levičácké gerily FARC, že výměnou za propuštění pět let zadržované političky Ingrid Betancourtové omilostní vláda několik vězněných povstalců. „Vláda se připojuje k mezinárodnímu volání po svobodě pro nemocnou Betancourtovou,“ řekl Restrepo. Politička s kolumbijským a francouzským občanstvím údajně trpí žloutenkou a tropickou kožní nemocí a podle neověřených zpráv ji únosci museli nechat tajně ošetřit v jedné veřejné nemocnici u Bogoty.

V Kolumbii zabavili třicet kilo uranu patřícího FARC 28.3.2008

Lidové noviny ČTK

str. 08

Svět

BOGOTÁ Kolumbijské ministerstvo obrany včera oznámilo, že zabavilo více než 30 kilogramů uranu patřícího marxistické povstalecké organizaci Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Jde o první případ, kdy se v krvavé gerilové válce trvající přes čtyři desetiletí vyskytl radioaktivní materiál, konstatovala agentura Reuters. Uran byl ve středu objeven ve venkovské oblasti Pasquilla, považované za baštu FARC na jižním okraji metropole Bogoty. Nyní ho zkoumají státní experti, uvádí se v prohlášení ministerstva. O tom, odkud může uran pocházet ani k čemu by mohl být použit, se prohlášení nezmiňuje. „Zdá se, že jde o součást operace povstalců, kteří se tak pokoušeli získat peníze na černém trhu,“ řekl analytik Pablo Casas. „Je to nové pro Kolumbii a může to přivést FARC do vysoké kategorie teroristických transakcí na černém trhu.“ Informace o uranu byly údajně nalezeny v počítači druhého nejvyššího vůdce FARC Raúla Reyese. Ten byl zabit 1. března při útoku kolumbijské armády na tábor FARC na ekvádorském území. Bezpečnostní služby při analýze dat v Reyesově počítači zjistily, že FARC získaly uran. Tento poznatek potvrdil i vzorek, který vojenské rozvědce 20. března přinesli informátoři. Už před třemi týdny oznámil kolumbijský policejní ředitel Oscar Naranjo, že FARC získaly 50 kilogramů uranu. Povstalci z FARC se údajně snažili získat radioaktivní materiál na výrobu tzv. špinavé bomby, kterou tvoří klasická trhavina, jež rozmetá do okolí látky s nízkou radioaktivitou. Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání



Regionální mutace| Lidové noviny - Morava

Kolumbijští povstalci schovávali 30 kg uranu 28.3.2008

Mladá fronta DNES str. 06 (paw, Reuters)

Ze světa

Bogotá, Praha - Hrozil některému z kolumbijských měst útok tzv. špinavou bombou, během kterého konvenční trhavina rozptýlí do okolí nebezpečný radioaktivní materiál? Nebo šlo jen o hazardní obchodní transakci levicových partyzánů? Jisté je, že kolumbijské úřady nalezly tuto středu nejméně 30 kilogramů uranu, který s velkou pravděpodobností patřil Revolučním ozbrojeným silám Kolumbie (FARC). Nález učinily v Pasquille, venkovské oblasti přiléhající k jihu hlavního města Bogoty, která je považována za tradiční baštu povstalců. FARC je kolumbijská marxistická skupina, která přes čtyři desítky roků bojuje s vládou, má letité obchodní zkušenosti s kokainem a vydělává i na únosech. Kolumbie je za léta neklidu zvyklá na leccos, tentokrát však zbystřila. Je to totiž poprvé, co byli místní povstalci usvědčeni z držení radioaktivního materiálu. Zatím není jasné, o jaký typ látky se konkrétně jedná: kolumbijští vojáci včera bez upřesnění uvedli, že „zadržený uran“ zkoumají. Agentura AFP pak tvrdí, že jde o tzv. ochuzený uran, který má poměrně nízkou radioaktivitu, zůstává však nebezpečný. V této chvíli také není zřejmé, odkud povstalci uran získali.

Kolumbijci zabavili FARC 30 kilo uranu 28.3.2008

Právo str. 10 Ze zahraničí (CNN, ČTK)

Třicet kilogramů uranu zabavily ve středu speciální jednotky kolumbijské armády marxistické organizaci Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Je to poprvé, kdy se v gerilové válce trvající přes čtyři desetiletí vyskytl radioaktivní materiál. Uran komando objevilo ve venkovské oblasti Pasquilla, považované za baštu FARC na jižním okraji metropole Bogoty. Nyní ho zkoumají experti. Informace o uranu byly nalezeny v počítači druhého nejvyššího vůdce FARC Raúla Reyese. Ten byl zabit 1. března při útoku kolumbijské armády na tábor FARC na ekvádorském území.

„Obchodník se smrtí“ zůstává v cele 12.3.2008

Právo

str. 10 (brw)

Ze zahraničí

Ruský velkopašerák zbraní Viktor But (41) zůstane i nadále v thajském vězení. Rozhodl o tom včera soud v Bangkoku, když nepřijal kauci 500 tisíc bátů (261 tisíc korun) nabízenou Butovou obhajobou. Odůvodnil to faktem, že světový „obchodník se smrtí“ čelí obvinění z podílu na podpoře teroristů. Podle thajských zákonů může být bez formálně vznesené obžaloby zadržován 84 dní. Buta zatkli ve čtvrtek v Bangkoku američtí agenti vydávající se za členy Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), s nimiž také obchodoval. Chtěl prý s FARC dohodnout poslední detaily prodeje raketometů a střel. V pátek podle agentury RIANovosti v USA zadrželi Butova komplice Andrewa Smuliana (46). Také jej newyorská prokuratura obvinila ze spiknutí s cílem poskytnout materiální podporu teroristickým organizacím. Plné znění zpráv


Podle některých zdrojů souvisí Butovo zatčení s akcí kolumbijských bezpečnostních složek, které na konci února na ekvádorském území zabily muže číslo dvě v hierarchii FARC Raúla Reyese. Při operaci, která rozpoutala těžkou krizi ve vztazích mezi Kolumbií, Ekvádorem a Venezuelou, se podařilo zabavit Reyesův počítač. Kolumbijci v rámci protiteroristické spolupráce předali část dokumentů z něj USA, a tak prý agenti FBI získali informace o Butově cestě do Thajska.

Chávez: Propusťte Betancourtovou 10.3.2008

Právo str. 12 (aa, DPA)

Ze zahraničí

Nejhorší latinskoamerická krize posledních let zažehnána Venezuelský prezident Hugo Chávez, známý svým vlivem na kolumbijskou gerilu FARC, vyzval jejího šéfa k propuštění Ingrid Betancourtové. „Manueli Marulando, vydej Ingrid,“ řekl Chávez v sobotním rozhlasovém projevu. „Dnes v Mezinárodní den žen tě vyzývám: Jen co to půjde, jen co k tomu budou podmínky, propusť Ingrid Betancourtovou. Nemá smysl držet tuto poslední ženu mezi unesenými v kolumbijské džungli,“ Kolumbijská politička s francouzským občanství byla unesena v roce 2002. Chávezova výzva následovala po překvapivém pátečním rozuzlení vážné krize mezi latinskoamerickými zeměmi, vyvolané kolumbijským přepadem tábora FARC na ekvádorském území minulý víkend. Při útoku byl zabit Raúl Reyes, s nímž Venezuela i Francie vyjednávaly okolnosti propuštění Betancourtové. Mezi dvacítkou dalších obětí bylo i několik Mexičanů. Po akci přerušil Ekvádor s Kolumbií diplomatické styky a stejně reagovaly i Venezuela a Nikaragua. V pátek na summitu Rijské skupiny v Santo Domingu se však kolumbijský prezident Álvaro Uribe za narušení ekvádorských hranic veřejně omluvil a s Chávezem i s ekvádorským prezidentem Rafaelem Correou si podali ruce. Zatímco Chávez hovoří o „šťastném konci“ konfliktu, po němž má následovat „spolupráce a integrace“, Correa nehodlá s normalizací vztahů s Kolumbií spěchat. Oba se však zavázali znemožnit FARC pohyb se na jejich území. Už v pátek Ekvádor v pohraničí zajal pět pravděpodobných příslušníků FARC. V pátek večer přišla FARC o dalšího významného velitele Ivana Ríose, kterého zabil jeho osobní strážce Pedro Montoya „Rojas“, jenž se poté vzdal kolumbijským vojákům. Foto popis| Nedávní zapřisáhlí nepřátelé Chávez a Uribe se usmířili na summitu v Dominikánské republice.

Jihoamerická krize končí smírem 8.3.2008

Lidové noviny ČTK

str. 08

Svět

SANTO DOMINGO Konflikt mezi Kolumbií a Ekvádorem kvůli útoku kolumbijských jednotek na základnu rebelů z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) na ekvádorském území je u konce. Včera to na summitu Riodejaneirské skupiny v dominikánské metropoli oznámil ekvádorský prezident Rafael Correa. „Tento incident, který způsobil tolik škody, je tímto u konce,“ řekl Correa krátce před tím, než si se svým kolumbijským protějškem Álvarem Uribem podal ruku. Ke gestu se připojil i venezuelský prezident Hugo Chávez, který ve středu poslal na hranice s Kolumbií 9000 vojáků. Kolumbie se podle agentury DPA zavázala, že její vojáci v budoucnosti při bojích s FARC nepovedou útoky za hranice státu. Roztržku, vyvolal před týdenm kolumbijský útok na základnu FARC. Kolumbijci pronikli asi dva kilometry hluboko na ekvádorské území a zničili tábor rebelů.



Kolumbie, Ekvádor a Venezuela se usmířily 8.3.2008

Mladá fronta DNES (ap)

str. 06

Ze světa

UDÁLOSTI Bogotá - Prezidenti Ekvádoru, Kolumbie a Venezuely včera na mimořádném regionálním summitu ukončili vzájemným podáním rukou týden trvající vážnou krizi. Ta vypukla poté, co kolumbijská armáda zabila z vůdců Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) Raúla Reyese a přitom vstoupila na území Ekvádoru. Kolumbijská armáda zároveň včera oznámila, že byl zabit další z nejvyšších činitelů FARC Iván Ríos. Zavraždil ho šéf jeho ochranky.

Kolumbie: zabit další vůdce povstalců 8.3.2008

Mladá fronta DNES (čtk)

str. 06

Ze světa

UDÁLOSTI Bogotá -Kolumbijské armádě se včera podařilo zlikvidovat jednoho z nejvyšších činitelů povstaleckých Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) Ivána Ríose. Během týdne je to již druhý takto vysoký vůdce FARC, který byl zabit. Tím prvním byl Raúl Reyes, který přišel o život při sobotní operaci kolumbijské armády na ekvádorském území. Tato akce vyvolala napětí v regionu a diplomatický konflikt s Ekvádorem. Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání

Thajsko dopadlo světového „obchodníka se smrtí“ 8.3.2008

Právo

str. 10 (pur)

Ze zahraničí

O vydání Viktora Buta, jednoho z největších pašeráků zbraní, mají zájem Spojené státy i Rusko Kdyby Viktor But nežil, autor thrillerů by si ho určitě vymyslel. Nemusí tak ale činit. Od čtvrtka sedí 41letý ruský „obchodník se smrtí“, jak se bývalému pilotovi coby jednomu z největších pašeráků zbraní přezdívá, ve věznici thajské metropole. Policie si pro něj přišla do hotelu jen pár hodin poté, co přiletěl do Bangkoku z Moskvy. Zatčením – alespoň prozatím – vyvrcholila několikaletá sága, v níž se někdejší vojenský pilot stal terčem nejen pro odpůrce podloudných obchodů se zbraněmi, ale také pro tajné služby mnoha zemí. Butovu síť infiltrovali američtí agenti Připisovali mu porušování zbrojních embarg OSN a zatykač na něj vydal i Interpol. Nakonec ho ale dopadli Thajci, kteří jednali na základě informací americké protidrogové centrály. Jejím agentům se totiž podařilo infiltrovat Butovu síť pod zástěrkou údajných obchodníků obstarávajících zbraně pro kolumbijskou ultralevicovou gerilu FARC. Seznam všech, kdo by měli zájem ho podrobit výslechu, by byl dlouhý. But dodával zbraně také do Angoly, Konga, Libérie či Sierry Leone i afghánskému Tálibánu, napojení měl podle britského tisku také na alKajdá. Sám se však označoval za pouhého obchodníka nabízejícího letecké nákladní služby nepodléhající žádné ideologii. „V době, kdy prezident USA rozdělil svět na ty, kdo jdou se Spojenými státy a kdo proti nim, se But ocital na obou stranách,“ napsala dvojice autorů loňské knihy Obchodník se smrtí, inspirované jeho životem. But nabídl své stroje koneckonců také pro mírové mise OSN do Somálska či na Srí Lanku. Pracoval pro každého, Plné znění zpráv


když dostal dobře zaplaceno. Posloužil i jako předobraz filmu Lord of War z roku 2005 o obchodu se zbraněmi, v němž hlavního roli ztvárnil Nicholas Cage. Vydělal na letadlech po rozpadu SSSR Západní média označila Butův příběh za klasický příběh konce tzv. studené války. Jako mladý člověk využil po rozpadu SSSR tří souběžných faktorů: náhlé nabídky levných sovětských letadel, ohromných zásob zbraní, hlídaných pouze nedostatečně placenými strážemi, a sílící poptávky po zbraních v mnoha konfliktních oblastech světa. Podle Amnesty International řídil jednu dobu až 50 letadel přepravujících vojenský materiál do Afriky. Jako každý dobrodruh svoji minulost zamlžil. Tvrdil, že se narodil v Tádžikistánu, podle další verze zase v Turkmenistánu. Podle jiných pochází z Ukrajiny. Jako absolvent vojenského institutu cizích jazyků v Moskvě se domluví anglicky, francouzsky i portugalsky. Popírá však, že by patřil ke KGB. USA zakročily proti Butovi v roce 2006, kdy nařídily zabavit jeho stroje a zmrazit řadu jeho kont. Teď žádají o jeho vydání. Butův advokát včera ale naléhal, aby byl předán Rusku. Bangkok ovšem rozhodl, že bude nejprve souzen v Thajsku, a teprve pak bude možné zvážit jeho vydání. V království by mu za „obstarávání prostředků teroristům“ hrozilo až 10 let žaláře. Foto popis| Viktor But včera na policii v Bangkoku. Foto autor| Foto ČTK/AP

Past sklapla v Thajsku! 8.3.2008

Šíp str. 10 (vc, int)

Extra

Zatčen největší pašerák zbraní na světě Bangkok – Největší pašerák zbraní na světě Viktor But (41), pocházející z Ruska, byl v noci na včerejšek zatčen v Thajsku. Dodával zbraně kolumbijským levicovým povstalcům, do Angoly, Konga, Sierry Leone i afghánskému Tálibánu a zřejmě také síti al-Káida. Spojené státy požádají o vydání Buta, protože dodával zbraně levicovým guerillám z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Podle americké protidrogové centrály členové FARC jednali s Butem od listopadu až do současnosti. S FARC jednal o dodávkách protiletadlových raket i dalších raketových zbraní za několik milionů dolarů. Jednání dokládají záznamy telefonních hovorů. Spojené státy už podnikly proti Butovi kroky v roce 2006, kdy mu zabavily flotilu transportních letadel a zmrazily účty třiceti jeho firmám. But vystudoval na počátku devadesátých let moskevský vojenský institut a v hodnosti majora sloužil v KGB. Údajně se také pokoušel po rozpadu SSSR prodat přebytečná sovětská bojová letadla. Foto popis| But inspiroval také postavu obchodníka se zbraněmi, kterého ztvárnil ve filmu Obchodník se smrtí Nicolas Cage. Foto autor| Foto archiv Foto popis| Viktor But (vpravo) krátce po zatčení Foto autor| Foto AP

Policie zadržela obchodníka se zbraněmi 7.3.2008

Lidové noviny ČTK

str. 08

Svět

BANGKOK Thajská policie včera v Bangkoku zatkla ruského obchodníka se zbraněmi Viktora Buta, který je podezřelý z nelegálního dodávání výzbroje a výbušnin povstaleckým skupinám na celém světě. Informovaly o



tom tiskové agentury, podle kterých byl But zadržen na základě mezinárodního zatykače vydaného Spojenými státy. Mluvčí thajské policie uvedl, že se But, bývalý agent sovětské KGB, pokoušel v Thajsku získat zbraně pro Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Tato skupina bojuje proti centrální kolumbijské vládě už přes 40 let a své operace financuje především z vybírání výkupného za zajatce a z obchodu s kokainem. But je považován za jednoho z nejvýznamnějších nelegálních obchodníků se zbraněmi. Je podezříván, že v devadesátých letech pašoval vojenské vybavení do zemí střední a západní Afriky. Podle Washingtonu rovněž dodával zbraně afghánské Severní alianci a po americké invazi do země v roce 2001 i radikálnímu hnutí Taliban. Přestože ho několikrát vyšetřovala policie v různých zemích, nikdy se mu pašování zbraní nepodařilo dokázat. Foto popis| Vyzbrojoval povstalce. USA vydaly na Buta zatykač. Foto autor| Foto Reuters

Chávez vyslal na hranice 9000 mužů 6.3.2008

Lidové noviny ČTK

str. 09

Svět

CARACAS Venezuela přesunula deset tankových praporů k hranici s Kolumbií. Včera to oznámil její ministr obrany Gustavo Rangel. Téměř 90 procent vojáků je už na místě. Caracas tím reaguje na regionální krizi, kterou rozpoutal konflikt mezi Ekvádorem a Kolumbií. Mobilizace se týká venezuelských pozemních, vzdušných i námořních sil. Devět tisíc mužů je rozmístěno hlavně v pohraničí států Zulia, Táchira a Apure. Kolumbijská armáda v sobotu zaútočila na základnu kolumbijských povstaleckých Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) na ekvádorském území, což Ekvádor považuje za porušení své svrchovanosti a v pondělí přerušil s Kolumbií diplomatické vztahy. Venezuela stojí v konfliktu na straně Ekvádoru.

Kolumbie chce Cháveze hnát před soud v Haagu 5.3.2008

Lidové noviny ČTK

str. 08

Svět

BOGOTÁ/CARACAS Kolumbijská vláda zažaluje venezuelského prezidenta Huga Cháveze u Mezinárodního soudního dvora v Haagu. Prohlásil to včera kolumbijský prezident Álvaro Uribe. Podle něj je důvodem žaloby podezření, že Chávez finančně podporoval největší kolumbijskou levicovou gerilu, Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Uribe svá obvinění zakládá na údajích, které Bogotá získala z počítače Raúla Reyese, jednoho z vůdců FARC. Reyes sám zahynul při sobotním útoku kolumbijské armády na základnu gerily na ekvádorském území. Podle získaných informací prý Chávez poskytl FARC, které Evropská unie i USA považují za teroristickou organizaci, 300 milionů dolarů (4,9 miliardy korun). Podle Uribeho údaje z Reyesova počítače dokládají, že Chávez měl styky s FARC už od 90. let. Povstalci mu údajně poslali peníze, když byl v 90. letech ve vězení po neúspěšném pokusu o státní převrat. Caracas však obvinění popírá s tím, že jsou dokumenty falešné. Venezuelské úřady v reakci na roztržku včera rozhodly uzavřít hranici mezi oběma zeměmi. Zablokování hraničních přechodů bude mít podle agentury Reuters velký dopad na obchod mezi Venezuelou a Kolumbií, který ročně dosahuje objemu přes šest miliard dolarů (98 miliard korun).

Kolumbijské gerily chtěly špinavou bombu, míní vláda 5.3.2008

Mladá fronta DNES str. 07 Ladislav Kryzánek


Ze světa


Bogotá, Praha - Divoká roztržka mezi levicovými vůdci Venezuely a Ekvádoru na jedné straně a kolumbijským prezidentem Álvarem Uribem, přítelem USA, na straně druhé, hrozí přerůst v ozbrojený konflikt. Rozbuškou vyhroceného politického divadla v Andách se stali marxističtí rebelové, kteří už čtyřicet let sní o tom, že vKolumbii zavedou zvrácené rudé pořádky. To, že v brutalitě si se Stalinovými pochopy nijak nezadají, se ví už dávno. Únosy, vraždy, vydírání, drogové kšefty, to všechno u členů Revolučních ozbrojených sil Kolumbie patří k běžným dovednostem. Včera se však objevily indicie, že „obyčejné“ přepady a zuřivé bitvy s vládními vojáky v džungli už byly gerilám málo. Kolumbijský viceprezident Francisco Santos včera na konferenci OSN v Ženevě šokoval tvrzením, že povstalci se snažili získat radioaktivní materiál na výrobu tzv. špinavé bomby. Tu tvoří klasická trhavina, která do okolí rozmetá radioaktivní látky. Podle Santose to dokazují informace získané ze dvou počítačů Raúla Reyese, muže číslo dvě u FARC, který byl zabit při sobotním zásahu kolumbijské armády proti rebelům na ekvádorském území. „Z údajů, které předával jeden velitel druhému, vyplynulo, že gerily vyjednávaly o získání radioaktivního materiálu,“ řekl podle agentury Reuters Santos. Právě sobotní incident vedl k tomu, že Ekvádor a Venezuela vyslaly na kolumbijskou hranici celkem asi 10 000 vojáků včetně tanků. Bogotá pak obvinila venezuelského levicového guru Huga Cháveze, že FARC zásobuje penězi a zbraněmi. Podle kolumbijského generála Oscara Naranja byly rovněž nalezeny dokumenty, které dokazují dlouhodobé styky mezi FARC a Chávezem. „Povstalci mu ještě v době, kdy si odpykával trest vězení za pokus o puč, poslali 100 milionů dolarů,“ citovala generála agentura EFE. Uribe na to konto včera prohlásil, že Cháveze zažaluje u mezinárodního soudu za podporu genocidy. Analytici odhadují, že přes vzrušenou rétoriku a řinčení zbraněmi se válka v andských kopcích nakonec konat nebude. Přesto se horké hlavy na obou stranách včera pokoušelo zchladit mimořádné jednání Organizace amerických států. Všechno nasvědčuje tomu, že FARC či účelové spory o něj mohou ještě na horké jihoamerické půdě natropit pěknou neplechu. *** „Povstalci Chávezovi v době, kdy seděl ve vězení za pokus o puč, poslali 100 milionů dolarů.“ kolumbijský generál Oscar Naranjo Foto popis| U NĚHO TO ZAČALO. Velitel povstalců Raúl Reyes na snímku z roku 2005. Jeho zabití spustilo andskou krizi. Foto autor| FOTO: PROFIMEDIA. CZ

Kolumbijští rebelové prý chtějí „špinavou bombu“ 5.3.2008

Právo str. 09 Ze zahraničí (DPA, BBC, nek)

Ultralevicoví povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) se údajně pokoušejí získat radioaktivní materiál k výrobě tzv. špinavé bomby. Včera to prohlásil kolumbijský viceprezident Francisco Santos, jehož země svou sobotní vojenskou akcí na území Ekvádoru proti povstalcům vzbudila nevoli této sousední země a také Venezuely. Santos své tvrzení opřel o informace z počítače jednoho z vůdců FARC, kterého kolumbijští vojáci zabili spolu s dalšími rebely na ekvádorském území. Špinavou bombu tvoří klasická trhavina, která při výbuchu rozmetá do okolí látku s nízkou radioaktivitou. Napětí Ekvádorem a Venezuelou na jedné straně a Kolumbií na straně druhé, vyvolané sobotní akcí kolumbijské armády, se mezitím dále vyostřilo. Po odvolání velvyslanců ekvádorské a venezuelské úřady včera oznámily, že s Kolumbií zcela přerušily diplomatické styky. Kromě toho přesunuly k jejím hranicím další vojska. Ekvádorský prezident Rafael Correa obvinil Kolumbii, že vojenskou akcí zmařila očekávané propuštění několika dalších civilistů zajatých FARC, včetně kolumbijské političky Ingrid Bétancourtové.



Armáda narušila hranici Ekvádoru 4.3.2008

Lidové noviny ČTK

str. 10

Svět

KOLUMBIE CARACAS Ekvádor a Venezuela přemístily ke svým hranicím s Kolumbií část svých vojenských sil. Reagovaly tak na sobotní úder kolumbijské armády proti povstalcům z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) na ekvádorském území, při němž byl zabit i jeden z vůdců hnutí Raúl Reyes. Luis Edgar Devia Silva alias Raúl Reyes byl mezinárodním mluvčím FARC. Kolumbijská vláda však zachová zdrženlivost a své jednotky k hranicím s oběma zeměmi nevyšle. Naopak bude usilovat o udržení rozumných vtahů s oběma státy, prohlásil ministr obrany Juan Manuel Santos.

Chávezovy válečné hry 4.3.2008

Lidové noviny str. 13 Horizont Mnislav Zelený-Atapana

Rukojmí kolumbijských teroristů jsou po letech na svobodě, ale těžit z toho chce venezuelský prezident Kolumbie je jako pravicová bašta v Latinské Americe trnem v oku Huga Cháveze. Když venezuelský prezident před týdnem přispěl k osvobození rukojmích, které už léta držela kolumbijská levicová guerilla FARC, činil tak jen proto, aby na tom politicky vydělal. Jak řekli, tak udělali Tvůrce bolivarské revoluce a zakladatel myšlenky venezuelského socialismu získává spojence na levici velkorysým rozhazováním peněz. U nás jsme tomu říkali vývoz revoluce. Chávez je však z gruntu jiný politik a jiný voják než Fidel Castro. Rafinovaně si přisvojil velké myšlenky Bolívara, což v celé Americe dosud zabírá, a k tomu má nekonečný příliv petrodolarů, takže kráčí od úspěchu k úspěchu. Čeho chce vlastně dosáhnout? Formální levičácké kroky přešly do konkrétních činů: vyvlastňování půdy statkářům a majetků cizích firem včetně ropných polí, vznik zemědělských družstev s městskou chudinou, regulace cen, omezení svobody projevu a cestování do ciziny, jednobarevně rudý Kongres, policie i armáda pracující pro chávezovskou revoluci. Prosadit socialistickou ústavu, daleko tvrdší, než bývala třeba československá, se mu však v prosinci 2007 nepodařilo. Byl to jeho první neúspěch. O to víc napřímil své síly do zahraničí. Založil latinskoamerickou RVHP v podobě ALBA (Kuba, Bolívie, Nikaragua, Venezuela). Vcítil se do pozice hlavního protivníka USA. Zvedl Bolívarův prapor spojenectví území Bolívarem osvobozených a ve svém megalomanství je rozšířil na celou Latinskou Ameriku. Hovoří jejím jménem a díky petrodolarům mu to vychází. Jen Kolumbie a Peru se nesklonily před bolivarskou revolucí, a protože Chávez bere chavismus jako jedině správné revoluční hnutí za osvobození člověka, hlučně vyčítá kolumbijským politikům, že jsou antichavisté, a tedy ti největší zločinci. A navíc je Kolumbie spojencem USA, takže tento rakovinový nádor musí Chávez vymýtit! Našel si opravdu originální cestu. Kolumbie už čtyřicet let zápasí s revoluční a teroristickou guerillou, která nelítostně ničí, vraždí, unáší lidi a vydírá celou zemi, aniž by to někomu ve světě moc vadilo. Zlo je prostě daleko. Původní sociální ideály skončily dávno na smetišti a guerilla jede ve velkém kšeftu únosů a narkomafie. Jednání s nimi je nekonečné, guerilla zvyšuje své požadavky, aby k dohodě o propuštění zajatců nikdy nedošlo. Revoluční Chávez má podobné cíle jako guerilla, kterou ostatně potají podporuje, a tak se s ním její vůdce Manuel Marulanda dohodl na kšeftu - já ti propustím pár zajatců, ale jen tobě, a ty se ve světě ukážeš jako mírotvorce, a kolumbijského prezidenta Uribeho tak znemožníme. Za to ty mne uznáš jako politickou stranu bojující za kolumbijský lid a zrušíš mi teroristickou nálepku a já budu tvou pátou kolonou v Kolumbii. Tak se stalo. Válečný plán „Guaicaipuro“ Vysoká hra začala. Svět je v klidu a Uribemu dalo v Evropě dost práce, aby guerillu zase nezačali uznávat. Chávez se tak prohlašuje i za řešitele vnitřního kolumbijského konfliktu a vstupuje do nepřátelské země zadními vrátky. Nikdo již se neptá, proč vlastně ta guerilla, pardon politická strana FARC, má ty zajatce, proč je drží v džungli přikované v řetězech i celou desítku let, proč má ty miliardy dolarů. Chávez stupňuje výpady proti Uribemu jako lokaji USA, polarizuje vztahy, uznává FARC za politickou stranu, a dokonce vyhlašuje, že nehraničí s Kolumbií, ale se státem FARC. „Kolumbie neprávem okupuje naše



území, která jsme ztratili před 19. dubnem 1810,“ troubí do světa Chávez, „díky zlotřilému nepříteli Bolívara Santanderovi, a my jsme povinni území zase získat!“ Úsměvné? Kdepak, tvrdí to totiž i současná bolivarská ústava v článku 10. A proto Chávez vyhlašuje válečný plán „Guaicaipuro“. Veřejně mluví o preventivním útoku proti Kolumbii s USA v zádech, neboť oni se chtějí zmocnit jeho ropných polí, odkud zločinné gringy typu Exxonu před rokem vyhnal. Na to už svět slyší. Chávezovi marxističtí poradci z Francie mu dobře radí. Dá-li Americe někdo za uši, ruce si zamnou nejenom její nepřátelé, ale v duchu i leckteří její spojenci. A tak se Chávez pasuje na světového nepřítele USA č. 1. Preventivním útokem bombardérů na Kolumbii chce vyprovokovat USA k nějakému zásahu, aby jeho spojenci vyrazili na pomoc. Válečná hra počítá s příchodem vojsk z Ekvádoru, Kuby, Nikaraguy, příjezdem křižníků z Íránu, diplomatickou podporou Ruska a Číny a vyjednávací pomocí Brazílie a Argentiny. Evropa se těmi hrátkami nevzrušuje, neboť jim málokdo rozumí, a kdoví jak to vlastně je, že? Dává tak Chávezovi zelenou, či ho dokonce jako Francie podporuje svou podivnou spoluúčastí při propouštění zajatců FARC. Jenže Hugo Chávez chladnokrevně zbrojí. Masivní nákupy z posledních let a zejména nedávný přísun tří ponorek, čtyřiadvaceti letadel Suchoj, padesáti helikoptér a sta tisíc kalašnikovů z Ruska poskytují jasný signál přípravy na agresi, k vytvoření jednotné protiamerické fronty. Levicová propaganda hravě získá spojenectví všech antiamerických nálad proti současné nadvládě amerického impéria tleskající jejímu rozpadu. Takhle začínají světové požáry Demagogie rudých hesel však už tak nezabírá. Ve Venezuele se zvedá kritika nejen v opozici, ale i mezi prostými lidmi, kteří se hlásili k chavistům a chtěli lepší život. Právě ti chudí si navlékali rudé čepice a trička a demonstrovali proti oligarchii a USA, beztrestně drancovali obchody a statky. „Patří jim to přece, buržoustům! Jejich bohatství patří nám,“ křičeli tehdy. Nyní, po devíti letech revoluce, nevidí výsledky a Chávez začíná mít problémy. Lidé z chudinské čtvrti Cipres v Caracasu, žijící jako v době kamenné, chtějí vědět, proč Chávez nesplnil sliby, proč jsou stale chudí. Před rokem v pořadu Alo presidente jim slíbil pomoc, ale nic se nestalo. Je to horší, říká pani Avila, žijeme tu jako zvířata. Chávezovi nepomáhá, že pro své přátele založil řady nových lukrativních úřadů, jako například Úřad na zrevolučnění středních vrstev. Latinská Amerika byla vždy na chvostu událostí u nás i v Evropě. Tam se prostě veselí, tančí, nic nedělají, mají vojenské junty a dělají pořád puče. Tento folklor všichni bereme, ať si to tam dělají, je to daleko a nikdo neví, jak to vlastně je. Nám stačí tam občas zajet na dovolenou, užít si tepla a pohledů na hezké holky a hajdy domů vyprávět kamarádům o dobrodružství v divočině. Nezapomeňme však, že zlu je nutné se postavit kdekoliv na světě, jinak se může rozhořet světový požár, což také dobře známe a nezačínalo to nepodobně. *** Preventivním útokem na Kolumbii chce Chávez vyprovokovat USA k nějakému zásahu, aby jeho spojenci vyrazili na pomoc Foto popis| Chávezův kšeft. Venezuelský prezident Hugo Chávez má podobné cíle jako kolumbijská guerilla, kterou ostatně potají podporuje, a tak se s ním její vůdce Manuel Marulanda dohodl na kšeftu, píše Mnislav Zelený. Na snímku z minulé středy Chávez (čtvrtý zprava) zpívá s propuštěnými Glorií Polancovou. Luisem Eladiem Perezem, Orlandem Beltranem a členy jejich rodin v prezidentském paláci Miraflores v Caracasu. Foto autor| Foto Reuters O autorovi| Mnislav Zelený-Atapana, Autor je bývalý český velvyslanec v Kolumbii kulturní antropolog

Chávez zuří, hrozí Kolumbii válkou 4.3.2008


Ze světa

Zabití lídra ultralevicové FARC zkalilo kolumbijské vztahy s Venezuelou i Ekvádorem Quito, Bogotá, Praha - Na počátku stál sobotní útok kolumbijských vojáků proti ultralevicovým povstalcům z organizace FARC. Z kolumbijského hlediska šlo o úspěšnou akci: zemřel při ní Raul Reyes, mluvčí FARC a podle znalců druhý muž organizace. Plus šestnáct dalších povstalců.



Konzervativní kolumbijský prezident Álvaro Uribe mohl být spokojen: ve válce, kterou spolu se Spojenými státy vyhlásil FARC a jejich pravděpodobným drogovým obchodům, vyhrál další bitvu. Má to ale malý háček, který se může změnit ve válečný hák: není totiž jasné, kde kolumbijští vojáci proti povstalcům zasáhli. Zatím se zdá, že pravděpodobně na ekvádorském území. Což kolumbijského souseda popudilo. Proti Kolumbii proto nyní nestojí jen venezuelský prezidentský křikloun Hugo Chávez, ale i mlčenlivější ekvádorský lídr Rafael Correa. Ba co víc, o významu činu zapochybovala i Francie. A všichni měli své, byť každý trochu jiné důvody. O nalezení diplomatického řešení se nyní snaží Brazílie a Argentina. Na hranicích stojí vojáci Nejprve fakta: venezuelský lídr Chávez již v neděli nařídil přesun zhruba šesti tisícovek mužů s tanky ke hranici s Kolumbií. Podobné gesto o den později učinil i Ekvádor. Obě země vypověděly kolumbijské diplomaty. „Byl to dobrý revolucionář,“ lamentoval nad smrtí kolumbijského povstalce venezuelský lídr v televizním vystoupení. Zabili toho správného? „Nechceme válku, ale rovněž nemůžeme dovolit Kolumbii a americkému impériu, které její činy řídí, aby nás rozdělila,“ dodal Chavéz, který s FARC vyjednával a celou záležitost pojal spíše ideologicky. Umírněněji reagoval ekvádorský prezident Correa, který se označuje za levicového křesťana. „Pro tuto akci není ospravedlnění,“ prohlásil s tím, že kolumbijští střelci narušili suverenitu jeho země. Není zcela jasné, zda Kolumbijci opravdu udeřili v Ekvádoru. Bogotá naznačuje, že šlo o přeshraniční přestřelku. Již dlouho si také stěžuje, že povstalci z FARC se v případě nouze uchylovali na ekvádorské i venezuelské území. Kolumbijští vojáci navíc tvrdí, že v počítači zabitého rebela našli indicie o tom, že ekvádorský prezident byl s FARC v kontaktu. A prý s nimi diskutoval o „kompromisní dohodě“. Kolumbijský útok relativizovala i Francie. Ústy ministra zahraničí Bernarda Kouchnera zalitovala, že v povstalci Reyesovi ztratila „muže, se kterým jednala“ o propuštění Ingrid Betancourtové. Tedy kolumbijské političky s francouzským občanstvím, kterou FARC drží v zajetí jako rukojmí. * Nekonečný boj s FARC rozhádal celý region Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) vznikly zřejmě roku 1964 jako ozbrojené křídlo komunistické strany. Nyní mají 6 až 8 tisíc členů. Gerily jsou podezřelé z obchodu s narkotiky, provedly řadu únosů. Hnutí zadržuje i Ingrid Betancourtovou, kolumbijskou političku s francouzským pasem, která je dle svědků vážně nemocná. EU i USA považují FARC za teroristickou skupinu. FARC ovládá část Kolumbie. Kvůli letité nestabilitě musely domovy opustit 3 miliony lidí. Foto popis| NA MÍSTĚ. Ekvádorští vojáci prohlížejí místo, kde Kolumbijci zlikvidovali povstalce z FARC. Foto autor| FOTO: AP O autorovi| PAVEL NOVOTNÝ, s použitím agentur AP a Reuters

Kolumbijský útok proti gerile pobouřil Ekvádor a Venezuelu 4.3.2008


Zmrazení diplomatických styků mezi Quitem a Bogotou, mobilizace ekvádorských a venezuelských sil a nevole Francie jsou následky sobotní kolumbijské akce proti gerile FARC. „Byla to zatím největší rána povstalcům,“ označil útok kolumbijský ministr obrany. V akci padl Luis Edgar Devia alias Raúl Reyes, přední velitel gerily, a dalších 16 příslušníků FARC včetně žen. Během operace, kterou venezuelský prezident Hugo Chávez označil za „zbabělou a vykalkulovanou vraždu“, kolumbijské komando letecky a poté i po zemi napadlo a zničilo dva tábory FARC, první na kolumbijském území a druhý asi dva kilometry za hranicí v Ekvádoru. Kolumbie o porušení hranic informovala ekvádorské úřady až dodatečně, na což ekvádorský prezident Rafael Correa reagoval nedělním odvoláním svého velvyslance z Bogoty a včera vypovězením kolumbijského ambasadora z Quita. Totéž učinil za Venezuelu Chávez. Correa požádal o mimořádné jednání Organizace amerických států. Correa i Chávez vyslali na jinak nestřeženou hranici vojenské jednotky. Kolumbie pak kontrovala informací, údajně založenou na datech z počítače ukořistěného v táboře povstalců, že Correa usiloval o „oficiální uznání FARC“.



Politování nad Reyesovou smrtí vyjádřilo i francouzské ministerstvo zahraničí, jehož představitelé s Reyesem „jednali a měli kontakty" kvůli osvobození unesené političky Ingrid Betancourtové, jež má i francouzské občanství. O zprostředkování hrozícího konfliktu usiluje Brazílie, Chile, Peru i Argentina. Foto popis| Ekvádorští vojáci nesou zraněnou členku FARC na ošetření. Foto autor| Foto Reuters – Guillermo Granja

Sarkozy hodlá pro rukojmí zajet do džungle 29.2.2008

Mladá fronta DNES (kam, AP)

str. 07

Ze světa

Paříž, Praha - Popularita Nicolase Sarkozyho klesá ke dnu. Francouzi nestrávili jeho rychlý rozvod a poté svatbu s bývalou modelkou Carlou Bruniovou. Oblíbenec médií se však nevzdává. Rozhodl se všechny přesvědčit, že je mužem na svém místě. Včera vyzval teroristy ze skupiny FARC, aby propustili francouzskou občanku a bývalou kandidátku na kolumbijskou prezidentku Ingrid Betancourtovou, kterou drží už šest let v jihoamerické džungli. „Vyzývám FARC, aby ji okamžitě propustila. Je to otázka života a smrti,“ řekl na včerejší tiskové konferenci v Jihoafrické republice. A slíbil, že je ochoten okamžitě odjet do Kolumbie zajatkyni osobně vyzvednout. Sarkozy už v minulosti přispěl k propuštění pěti bulharských sestřiček z Libye. Místní režim je nařkl, že schválně nakazily desítky dětí chorobou AIDS. V Kolumbii se však Sarkozymu nedaří. Už minulý rok žádal o propuštění Betancourtové. Proč najednou takový spěch? Nejde jen o jeho popularitu. Podle zpráv od lidí, které marxistická skupina propustila tento týden, je na tom prominentní rukojmí hodně špatně. „Je na pokraji smrti“ „Je velmi nemocná. Má žloutenku typu B a je blízko smrti,“ řekla agentuře AP propuštěná Gloria Polancová. „Nemůžou ji nechat zemřít. Už se nedá čekat,“ hřímal včera Sarkozy. Nebude to mít jednoduché. Místní vláda vede proti teroristické skupině FARC, která svůj boj financuje z obchodu s drogami, válku už několik desítek let a nechce jim ustupovat. Proto odmítla žádost teroristů o výměnu 40 zajatců za stovky jejich spolubojovníků, kteří sedí v kolumbijském vězení. Ani levicově zaměřený venezuelský prezident Hugo Chávez nedokázal Betancourtovou od šéfů FARC vymámit. Na jeho žádost však už tento rok propustili šest lidí.

Gerila další rukojmí nepropustí 29.2.2008


Už žádné další vězně nepropustíme, pokud armáda nevyklidí dvě místa v Kordillerách, oznámila kolumbijská gerila FARC poté, co v noci na včerejšek vydala čtyři unesené kolumbijské poslance. „Je to důležitý den pro kolumbijský lid a pro ty čtyři osvobozené lidi,“ řekla Barbora Hintermannová z Mezinárodního výboru červeného kříže (IRC). Čtveřici osvobozených převzali v kolumbijské džungli zástupci IRC a venezuelský ministr vnitra Ramón Rodriguez Chacín a poté je vrtulníky a venezuelským vládním speciálem dopravili do Caracasu. Tam je uvítal venezuelský prezident Hugo Chávez, který celou akci s FARC vyjednal. Poslance Gloriu Polancovou (42), Orlanda Beltrána (50) a Jorgeho Gechema (57) a senátora Luise Eladia Péreze (50) gerila unesla v letech 2001 a 2002 podobně jako prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourtovou a držela je v rámci skupiny asi padesáti „prominentních“ rukojmí, jejichž svobodu hodlá vyměnit za několik stovek svých zajatých bojovníků a za politické ústupky. Už před měsícem FARC Chávezovým lidem vydala dvě rukojmí – poslankyni Consuelu Gonzálezovou a kandidátku na viceprezidentku Claru Rojasovou. „Bolí mě to u srdce, ale musím říci, že Ingrid Betancourtová je na tom špatně, je velice nemocná,“ řekl v Caracasu propuštěný senátor Pérez. Věznitelé s ní údajně zacházejí velmi tvrdě a nemilosrdně, což naznačila



před měsícem i Rojasová. „Budu poslední, koho pustí,“ citoval Pérez slova Betancourtové. Kroky k osvobození „nejcennější“ zajatkyně gerily však zahájil i Chávez, když velení FARC vyzval: „Vezměte si ji blíž k sobě a začněme chystat cestu k jejímu definitivnímu propuštění.“ Kolumbijská vláda v čele s pravicovým prezidentem Álvaro Uribem, který vyjednávání s teroristy odmítá, musela pod tlakem veřejnosti koncem loňského roku povolit Chávezovi zprostředkování. Foto popis| Gloria Polancová v okamžiku propuštění.

Čtyři zajatci FARC jsou na svobodě 28.2.2008

Lidové noviny ČTK

str. 07

Svět

VENEZUELA CARACAS Čtyři rukojmí levicových povstalců z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) byli včera propuštěni na svobodu. Rebelové rukojmí, samé bývalé kolumbijské poslance, předali do rukou venezuelské delegace v kolumbijské džungli na základě dřívější dohody s Mezinárodním výborem Červeného kříže, kterou údajně zprostředkoval venezuelský prezident Hugo Chávez. „Je to důležitý den pro kolumbijský lid a pro ty čtyři osvobozené lidi,“ řekla Barbora Hintermannová z Mezinárodního výboru Červeného kříže pro Kolumbii. FARC propustili Glorii Polancovou de Lozadaovou, Luise Eladia Péreze, Orlanda Beltrána a Jorge Géchema. Všichni čtyři zajatci, kteří byli v moci FARC přes šest let, jsou ve velmi špatném zdravotním stavu.

Kolumbijská gerila unesla další turisty 16.1.2008

Právo

str. 15 (aa)

Ze zahraničí

Jen několik dní po „humanitárním gestu“ – propuštění dvou po léta zadržovaných žen – kolumbijská gerila FARC unesla další rukojmí. Oběťmi se tentokrát stalo šest turistů: Nor a pět Kolumbijců. „Skupina ozbrojenců, jež se označila za komando FARC, napadla loď s turisty, okradla je o peníze a šest jich zajala,“ uvedlo kolumbijské námořnictvo k incidentu na tichomořské pláži Morromico v provincii Choco. FARC koncem minulého roku obvinila vládu prezidenta Uribeho z neochoty vést mírová jednání a oznámila, že letos znásobí své operace. Nový únos torpéduje úsilí zprostředkovatele rozhovorů, venezuelského prezidenta Cháveze, který se snaží, aby FARC nebyla označována za teroristickou organizaci.

„Už být konečně se synem“ 15.1.2008

Mladá fronta DNES str. 07 Ze světa MAGDALENA SODOMKOVÁ

Propuštěná kolumbijská rukojmí po dvou letech obejmula chlapce, kterého porodila v džungli Bogotá, Praha - V rukou svíral plačící podvyživené dítě prolezlé parazity. Choval se nervózně. Tvrdil, že je jeho strýc a potřebuje, aby lékaři dali několikaměsíčního chlapce urychleně do pořádku. Tehdy ještě nikdo netušil, že malého Emmanuela přímo v zajateckém táboře v kolumbijské džungli porodila kolumbijská politička Clara Rojasová, zadržovaná ultralevicovými povstalci. A muž, který jej přinesl – José Crisanto Goméz – je jedním z nich. Teprve včera se dnes již tříletý Emmanuel se svou matkou mohl po letech znovu obejmout. Plné znění zpráv


Syn, kterého psychologové na setkání připravovali tak, že mu ukazovali matčinu fotografii, jí trochu ostýchavě předal svoje obrázky. „Strašně bych si přála být s ním už o samotě,“ řekla očividně dojatá Rojasová, kterou povstalci propustili v minulém týdnu. V kolumbijské džungli političku, která stála po boku prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové, věznili muži z ultralevicových jednotek FARC přes šest let. Je otec dítěte mrtev? Někdo v téhle rodině ale pořád chybí. O otci Emmanuela nemá Rojasová žádné zprávy. „Ani netuším, zda vůbec ví, že má dítě,“ řekla agentuře AP. O pocity „štěstí a zároveň strachu“ z toho, že otěhotněla, se zprvu podělila jen se svými spoluzajatci. Podle listu El País byl Juan David, rovněž člen FARC, za svůj vztah s unesenou političkou tvrdě potrestán. Rojasová dokonce uvedla, že když se na něj věznitelů ptala, odpovídali jí, že je po smrti. Poslední měsíc před porodem ženu nechali v odděleném stanu, kde ležela na kusu hadru. Když na ni přišly bolesti, volala o pomoc doktora. Žádný ale nepřišel. Po dnu vyčerpávajícího úsilí dnes čtyřiačtyřicetiletá Kolumbijka únosce přiměla k císařskému řezu obyčejným kuchyňským nožem. Když se probrala, jeden z rebelů jí řekl: „Claro, nehýbej se. Je to kluk.“ Rojasová ho pojmenovala Emmanuel. „Byl to dar od Boha,“ řekla tisku. Jenže dítě při neodborném vyjímání z útrob utrpělo zlomeninu ruky. V táboře, kde navíc věznitelé své rukojmí přivazovali řetězy ke kládám, zastrašovali je hady a tarantulemi, dítě celé měsíce proplakalo. Navíc jeho matka jedla jen rýži a fazole, takže trpělo podvýživou. Tehdy povstalci vyslali s dítětem do městečka San José del Guaviare Josého Crisanta Goméze. A to byl poslední moment, kdy ho jeho matka spatřila. Když lékaři Emmanuela prohlédli, zjistili, že má nejen zlomenou ruku, ale trpí malárií a leishmaniózou, nemocí, kterou způsobují parazité. „Dítě musíme operovat. Pak půjde do dětského domova do hlavního města Bogotá,“ rozhodli. Goméz, který jejich verdikt uslyšel, propadl zoufalství. Chtěl sice dítě zachránit před jistou smrtí, ale nepočítal s tím, že by o ně mohl přijít. „Když ho nepřinesu zpět, zabijí mě!“ opakoval podle listu El País stále dokola pracovníkům organizace, která měla dítě převzít. Nakonec se přiznal, že je členem FARC. Kolumbijská policie mu nabídla ochranu – výměnou za svědectví. V té době se už pozornost světové diplomacie soustředila na vyjednávání venezuelského prezidenta Huga Cháveze s povstalci o propuštění zajatců, mezi nimi i Rojasové a jejího syna Emmanuela. Dítě však stále žilo pod jiným jménem v jednom z bogotských sirotčinců. To, zda je opravdu synem unesené političky, mohly potvrdit jen testy DNA. Dítě a příbuzní Rojasové se jim podrobili. Únosci vězní stovky dalších lidí Příběh dítěte, které rukojmí porodila přímo v pralese, se stal symbolem dětských obětí skupiny, jež od šedesátých let vede v Kolumbii gerilovou válku proti tamní vládě. Spojené státy americké, Evropská unie a kolumbijská vláda ji drží na seznamu teroristických organizací. Podle odhadů únosci, jejichž počty agentury odhadují na 14 až 18 tisíc, v současné době zadržují až sedm set lidí. Kromě jiných stále vězní i bývalou prezidentskou kandidátku Ingrid Batancourtovou, kterou Rojasová neviděla od chvíle, kdy je únosci chytili při společném pokusu o útěk. Tedy už tři roky. Venezuelský prezident Hugo Chávez nyní osvobození Clary Rojasové, společně s další vězněnou Conzuelou Gonzálesovou, světu předkládá jako svůj úspěch. Přitom si neodpustil projev, v němž varoval před tím, aby někdo organizacím, jako je FARC, „dával nálepku teroristů“. Jen během včerejška však podle agentury AP bandité zajali dalších šest Kolumbijců. *** * Příběh unesené únor 2002 Claru Rojasovou zajali kolumbijští povstalci během politické kampaně, v níž stála po boku prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové. Spolu s ní byla unesena. červen 2004 Politička v džungli porodila císařským řezem syna Emmanuela. Otec Juan David, údajně jeden z věznitelů, je nezvěstný. červen 2005 Jeden z rebelů přináší do nemocnice v San José del Guaviare zubožené dítě. prosinec 2006 Rebel se snaží dítě dostat z nemocnice zpět. Poté se přiznává, že patří k povstalcům FARC, a začíná spolupracovat s policií. leden 2008 Clara Rojasová je propuštěna na svobodu, po letech se setkává se svým tříletým synem Foto popis| NAJDOU K SOBĚ CESTU? První objetí Rojasové se synem po dvou letech vyfotografovali opatrovníci Emmanuela. Foto autor| FOTO: REUTERS



„Pořád nás drželi v řetězech“ 14.1.2008

Lidové noviny str. 08 kat, reuters, čtk

Svět

Rukojmí, kterou propustili kolumbijští rebelové z FARC, líčila zajetí v džungli a neúspěšný pokus o útěk. BOGOTÁ Ve dne v noci s řetězem ovázaným kolem krku a v neustálém strachu, že zemřou při střetu kolumbijských vládních jednotek s rebely. Tak žijí v táborech skrytých uprostřed džungle rukojmí, které zadržují Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Jejich situaci popsala jedna ze dvou žen, již 10. ledna rebelové propustili na svobodu. „Vojáci a policisté žijí v řetězech celý den,“ líčila v pátek sedmapadesátiletá Consuela Gonzálesová bogotskému rádiu Caracol. „Myjí se v řetězech, perou si prádlo v řetězech, jedí v řetězech. Av noci, když spí, jsou řetězy obtočeny a uzamčeny kolem klády v blízkosti každého lůžka,“ řekla den po svém propuštění ze zajetí. Gonzálesovou, někdejší členku kolumbijského kongresu, která padla do zajetí v roce 2001, vydali povstalci spolu s další rukojmí - čtyřiačtyřicetiletou Clarou Rojasovou - 10. ledna. Tu zajali rebelové v roce 2002 společně s tehdejší prezidentskou kandidátkou Ingrid Betancourtovou, kterou Rojasová doprovázela. Rojasová popsala také nevydařený pokus o útěk, při němž se s Betancourtovou v noci ztratily v džungli. Když je rebelové znovu dopadli, mstili se jim tak, že jim na kavalci nechávali hady, tarantule, a jednou dokonce i mrtvého tygra. Předání rukojmích organizoval venezuelský prezident Hugo Chávez - vrtulníky s logem Červeného kříže obě ženy odvezly z kolumbijské džungle na mezinárodní letiště v Caracasu. Poté, co podstoupí lékařské prohlídky, se vrátí zpět do Kolumbie. Gonzálesová se na letišti setkala se svou dcerou Patricií a poprvé v životě uviděla i vnučku. Clara Rojasová po svém návratu zamíří ihned za svým tříletým synem Emmanuelem, který se jí narodil v zajetí a jehož otcem je jeden z povstalců. Rebelové vzali Rojasové syna, když mu bylo pouhých osm měsíců a předali ho jedné venkovské rodině. Ta kontaktovala kolumbijské úřady, které pro Emmanuela našly pěstounskou rodinu. Ta se o chlapečka starala a nyní jej má předat zpět Rojasové, která ho dva roky neviděla. Foto popis| Shledání. Gonzálesová s vnučkou Marií Julianou. Foto autor| Foto Reuters - Edwin Montilva

Kolumbie: dvě rukojmí byly propuštěny 11.1.2008

Lidové noviny ČTK

str. 08

Svět

Vydání Clary Rojasové a Consuely Gonzálezové dojednal s levicovými kolumbijskými povstalci kontroverzní venezuelský prezident Hugo Chávez. CARACAS Povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) propustili Claru Rojasovou a Consuelu Gonzálezovou. Včera to oznámil venezuelský prezident Hugo Chávez, který údajně s oběma někdejšími rukojmími telefonicky hovořil. Chávezovo vyjádření potvrdil i Červený kříž. Podle Chávezových slov měly vrtulníky s oběma ženami přistát ještě včera večer na venezuelském území. Akce začala ve středu, kdy venezuelský prezident Hugo Chávez prohlásil, že mu FARC sdělily místo vydání zajatců. Bogotá souhlasila s vysláním venezuelských vrtulníků i přes své pondělní vyjádření, že už nepovolí další zahraniční mise na osvobození rukojmích. Oba stroje označené logem Červeného kříže krátce přistály na kolumbijském letišti, odkud po načerpání paliva odletěly do džungle. Původně se celá operace měla uskutečnit už na konci prosince a kromě obou žen měl být osvobozen i syn Rojasové Emmanuel. Vzbouřenci však nestanovili žádné místo pro předání rukojmích. Kolumbijská vláda rovněž zpochybnila záměr FARC vydat zajatce, jelikož vyšlo najevo, že Emmanuel žil už několik let pod jiným jménem v sirotčinci v Bogotě. Toto tvrzení prokázaly dva nezávislé testy DNA a nakonec ho potvrdili i vzbouřenci. Rojasovou zajali povstalci v roce 2002 společně s tehdejší prezidentskou kandidátkou Ingrid Betancourtovou, jíž dělala Rojasová poradkyni. Gonzálezová, někdejší členka kolumbijského Kongresu, se dostala do rukou FARC o rok dříve. Obě ženy patřily mezi asi 50 prominentních rukojmích, která chtějí vzbouřenci vyměnit s Bogotou za přibližně 500 svých zatčených příznivců a spolubojovníků. Foto popis| Conzuela Gonzalesová (vlevo) na letišti po příletu ze zajetí Foto autor| Foto AFP



Kolumbie: dva rukojmí jsou volní 11.1.2008

Mladá fronta DNES str. 06 Tomáš Lébr

Ze světa

Venezuelský prezident Hugo Chávez nakonec dosáhl propuštění dvou žen Bogotá, Caracas, Praha - Už už to vypadalo na splasklou bublinu. Sliby venezuelského prezidenta Hugo Cháveze, že prosadí propuštění rukojmích, unesených kolumbijskými povstalci, skončily před týdnem hořkým zklamáním. Včera se však smál Chávez - dvě ženy, asistentka bývalé kolumbijské prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové Clara Rojasová a někdejší členka kolumbijského Kongresu Consuelo Gonzálezová, jsou na svobodě. Jejich propuštění jako první oznámil Chávez, který záchrannou operaci řídil a s oběma ženami mluvil po telefonu. „Jsou volné. Oběma jsem řekl: Vítejte do života,“ prohlásil Chávez. O několik hodin později se pak obě ženy ve venezuelském Caracasu, kam byly dopraveny, poprvé po několika letech setkaly s blízkými. „Je to ten největší zázrak, kterého jsem se dožila,“ svěřila se matka Rojasové. Obě unesené ženy patřily mezi zhruba 50 prominentních rukojmích, které chtějí povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) vyměnit s Bogotou za přibližně 500 svých zatčených stoupenců. Rojasovou zajali společně s Betancourtovou, nejznámějším dosud drženým rukojmím, během volební kampaně v roce 2002. Gonzálezová se do jejich rukou dostala o rok dříve. Záchranná akce začala ve středu, kdy Chávez prohlásil, že mu FARC sdělily místo vydání zajatců. Bogotá poté souhlasila s vysláním venezuelských vrtulníků. Oba stroje označené logem Červeného kříže krátce přistály na kolumbijském letišti, odkud po načerpání paliva odletěly do džungle. Bogotá přitom předtím po předchozí neúspěšné Chávezově misi avizovala, že už vyslání dalších zahraničních misí pro osvobození rukojmích nepovolí. Původně se celá operace měla uskutečnit už na konci prosince a kromě obou žen měl být osvobozen i syn Rojasové Emmanuel. Vzbouřenci však nestanovili žádné místo pro předání rukojmích. Kolumbijská vláda poté zpochybnila záměr FARC skutečně vydat zajatce. Prezident Álvaro Uribe upozornil, že Emmanuel žije už několik let pod jiným jménem v pěstounské péči v Bogotě. Toto tvrzení prokázaly dva nezávislé testy DNA a nakonec ho potvrdili i samotní vzbouřenci. „Mise, kterou vedla venezuelská vláda, zanechala ošklivou příchuť,“ prohlásil tehdy kolumbijský ministr zahraničí Fernando Araújo. „Přišli sem, aby kritizovali vládu a šířili propagandu FARC. Nebyla to dobrá zkušenost, a proto se takové mise nesmí opakovat,“ nechal se slyšet kolumbijský ministr. Boj FARC proti kolumbijské vládě si od 60. let minulého století vyžádal na 120 000 obětí. Podle odhadů prezidenta Álvara Uribeho FARC celkem zadržují až 750 rukojmích, většinou kolumbijských vesničanů. Výkupné za zajatce a obchod s drogami jsou přitom hlavním zdrojem financování aktivit těchto ultralevicových jednotek, které USA, Evropská unie a Bogotá uvádějí na svých seznamech teroristických organizací. Foto popis| Clara Rojasová (nahoře) a Consuelo Gonzálezová Foto autor| FOTO: AP O autorovi| TOMÁŠ LÉBR, s použitím agentur ČTK a AP

Gerila pustila na svobodu dvě rukojmí 11.1.2008


Ze zahraničí

Po dlouhých průtazích kolumbijská gerila FARC propustila dvě političky, které zadržovala od roku 2002. Svobodu pro ně zprostředkoval venezuelský prezident Hugo Chávez. „Jsou na svobodě, obě jsem je uvítal zpátky do života,“ oznámil Chávez z Caracasu včera večer kolumbijskému prezidentovi Álvaru Uribemu těsně poté, co se dva venezuelské vrtulníky se znaky Červeného



kříže vrátily s asistentkou bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové Clarou Rojasovou a poslankyní Consuelo Gonzálezovou z džungle na letiště v San Juan del Guaviare blízko zóny, kde FARC operuje. Měly být podle původního plánu propuštěny v polovině prosince i s tříletým synem Rojasové, jenž se jí narodil v zajetí. Ukázalo se však, že chlapec již dávno žije v Bogotě (podrobnosti na str. 10), což gerila zamlčela. Proto Uribe ještě v pondělí prohlašoval, že po Chávezově prvním pokusu již žádné cizí zprostředkování nepřijme. FARC nadále drží Betancourtovou a dalších pět desítek „prominentních“ rukojmích, jež chce vyměnit za pět set svých zajatých spolubojovníků. Foto popis| Clara Rojasová Foto popis| Consuelo Gonzálezová

O tříletého Emmanuela Rojase se ucházejí troje rodiče 11.1.2008


Syn unesené kolumbijské političky přispěl k morální porážce gerily Tříletý syn unesené političky se stal miláčkem Kolumbijců. Ještě neumí číst a psát, ale už se dostal na první stránky novin v celé Latinské Americe. Kvůli němu zkrachoval pokus venezuelského prezidenta Huga Cháveze získat svobodu pro dvě unesené ženy a výrazně utrpěla prestiž kolumbijské gerily FARC. Na konci loňského roku gerila oznámila, že jako gesto dobré vůle propustí dvě unesené ženy a syna jedné z nich. Měly být předány Chávezovi, který proto zorganizoval komplikovanou akci. Na poslední chvíli však FARC couvla. Vzápětí vyšlo najevo, že chlapec, jehož slibovala propustit, žije už dva roky v Bogotě v pěstounské rodině. Emmanuelův příběh začal v roce 2002, kdy oddíl FARC v kolumbijské džungli unesl Claru Rojasovou, asistentku prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové. Plod lásky, nebo násilí? Po letech v zajetí se Clara buď pod vlivem tzv. stockholmského syndromu sblížila s jedním z únosců, nebo byla znásilněna, a koncem roku 2004 porodila syna. Emmanuel se však stal pro gerilu přítěží, a proto jej povstalci svěřili do péče rodině Gómezových ve vesnici La Paz, kterou ovládali. José Cristiano a Liliana Gómezovi měli už několik dětí, ale s chlapcem, jemuž dali jméno Juan David, si nevěděli rady. Dostali ho v bídném stavu, podvyživeného a nakaženého malárií. Povstalci slíbili, že si pro něho za pár týdnů přijdou, ale už se neukázali. Když bylo chlapci asi 10 měsíců, zlomil si ruku. Po zákroku vesnického ranhojiče se zranění nezlepšovalo, a tak Gómez začátkem června 2005 chlapce naložil do kánoe a po řece Caňo Grande ho odvezl do osady El Retorno k lékaři. Ten při pohledu na zbědované dítě nařídil okamžitý převoz do nemocnice v provinční metropoli San José del Guaviare. „Stav chlapce nás šokoval“ „Jsme zvyklí na ledacos, ale Juan David nás šokoval,“ vzpomíná na přijetí chlapce šéflékařka Rosario Neirová. „Byl podvyživený, měl vysokou horečku, průjem, malárii, kožní nemoc a ještě zanedbanou zlomeninu ruky. Díval se tupě před sebe, neuměl stát, jen lezl, když jsme mu dali hračky, nevěděl, co s nimi. Když plakal, neměl slzy.“ Gómez nesměl nikomu prozradit, čí je to dítě, proto řekl, že je to syn jeho neteře Marthy Tapierové, která po porodu zemřela. Věděl, že gerila se o jeho krocích dozví, a proto se s rodinou přestěhoval do městečka pár kilometrů od San Juanu. Dlouho nemohl sehnat práci a místní vzpomínají, jak ho vídali čekat před tamními jatkami, až budou vyvážet odpad, aby našel alespoň zbytky masa na kosti. Gerila chce zpátky své dítě Po dvou týdnech poslala nemocnice v San Juanu chlapce do péče specialistů v Bogotě – to už byl Juan David označen za chráněnce vládního úřadu péče o dítě a Gómezům ve skutečnosti odebrán. Po stabilizaci jeho stavu chlapce dostala do svěřenecké péče pěstounská rodina. Plné znění zpráv


Gerila se však Gómezovi ozvala. Loni v létě dostal vzkaz, že má chlapce vrátit. O Vánocích mu už hrozili, že ho musí přivést nejpozději do 30. prosince. Gómez stále netušil, o čí dítě se vlastně jedná, i když v tu dobu už celá Kolumbie žila v očekávání propuštění tří rukojmí FARC – poslankyně Consuelo Gonzálezové, Rojasové a jejího syna Emmanuela. Zoufalý Gómez se narychlo s celou rodinou přestěhoval do San Juanu a den po vypršení lhůty od FARC příběh Juana Davida – Emmanuela oznámil úřadům. Ještě týž den kolumbijský prezident Álvaro Uribe veřejnost šokoval prohlášením, že Emmanuel je dávno na svobodě. Opatrné sympatie Kolumbijců ke gerile, jež si vysloužila velkorysým gestem, se její odhalenou lží propadly až na dno. Důkaz DNA V prvních dnech nového roku testy DNA potvrdily, že nalezenec Juan David Gómez Tapiero je s největší pravděpodobností synem Clary Rojasové. „Je to moc dobře, že se zjistilo, kdo to vlastně je,“ řekla doktorka Neirová ze sanjuanské nemocnice. „Snad se mu teď dostane vší lásky, která mu byla dosud odpírána.“ Juan – Emmanuel má najednou hned několik rodin: jeho matku zřejmě právě propustila gerila, hlásí se o něj babička a strýc. Touží po něm Gómezovi, kteří ho dva roky vychovávali a které ukrývá před pomstou FARC kolumbijská policie. Nic netušící chlapec zatím dál žije u pěstounů v Bogotě.

Fiasko místo vydání rukojmí 7.1.2008

Lidové noviny str. 09 Tomáš Jeník

Svět

Kolumbijští povstalci tvrdili, že propustí tříletého chlapce, který je už dva roky v sirotčinci BOGOTÁ/PRAHA Měl to být triumf venezuelského prezidenta Huga Cháveze a jeho vyjednavačských schopností. Povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) Chávezovi slíbili, že propustí tři svá rukojmí - dvě ženy a jedno dítě. Pečlivě připravovaná a na Vánoce načasovaná akce však zkrachovala. Povstalci obviňovali kolumbijskou vládu, vláda povstalce... A teprve nyní je jasné, proč k předání nedošlo. Tříletý Emmanuel Rojas, jenž měl být propuštěn spolu se svou matkou Clarou Rojasovou, už minimálně dva a půl roku není v moci povstalců, a ti tedy slibovali nesplnitelné. Emmanuel se narodil přímo v táboře FARC a otcem je patrně jeden z povstaleckých bojovníků. Rodina Rojasové proto předpokládala, že maličký chlapec žije celou dobu v improvizovaných podmínkách tábora v džungli. Nebylo tomu tak. Silně podvyživený chlapec odpovídající Emmanuelovu popisu byl přijat už v červnu 2005 do nemocnice v San José del Guaviare. Odtud byl, aniž by kdokoliv znal jeho identitu, převezen do sirotčince v Bogotě, kde také dostal nové jméno - Juan David Gomez. Nyní však porovnání vzorků DNA chlapce a jeho babičky prokázalo naprostou shodu. Podle úřadů je tedy chlapec „s velmi vysokou pravděpodobností“ Emmanuel Rojas. „Tohle je asi to poslední, co jsme čekali,“ přiznala Clara Gonzalez Rojasová, matka unesené Clary a babička Emmanuela s tím, že je nesmírně ráda, že se Emmanuel našel. Chlapcovu totožnost podle BBC o víkendu potvrdila i FARC. Povstalci uvedli, že chlapec byl převezen mimo jejich tábor kvůli vlastnímu bezpečí. Proč chtěli fingovat jeho propuštění, neuvedli. Zato obvinili vládu, že se chlapce zmocnila, aby překazila předání rukojmí a jejich levicovou, pašováním kokainu financovanou, organizaci s více než čtyřicetiletou tradicí zdiskreditovala. Podle většiny komentátorů se ovšem FARC zdiskreditovala sama a dokonale nahrála kolumbijské vládě, která ji soustavně označuje za nevěrohodnou. „Přiznali, že lhali, a teď zase tvrdí, že únoscem je vláda? FARC je den ode dne zmatenější a zmatenější, vrší jednu lež na druhou,“ reagoval na poslední vývoj kolumbijský vyjednavač Luis Carlos Restrepo. FARC nepovedeným blufem dost možná ztratila i přízeň Huga Cháveze, jenž s nimi údajně v mnohém sympatizuje. Povstalci mu mimo jiné překazili šanci na skvělou sebepropagaci - v „osvobozujících“ vrtulnících totiž měl letět i Chávezův hollywoodský přítel, obdivovatel a režisér Oliver Stone, který měl vše natáčet. Nejhorší důsledky má ale samozřejmě zpackané předání pro všechna rukojmí FARC. Celkem jejich na 750 a jsou mezi nimi poslanci, regionální úředníci a armádní důstojníci. Jen asi 45 významných rukojmí včetně Rojasové a její někdejší nadřízené, prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové, má ovšem alespoň nějakou naději na propuštění -podle představ povstalců výměnou za stovky jejich spolubojovníků v kolumbijských žalářích.



Přesněji, mělo - po posledním nezdaru se pravděpodobně obě strany ještě více zatvrdí a znemožní tím jakoukoliv dohodu. Foto popis| Clara Rojasová porodila tříletého syna Emmanuela v zajetí. Otcem je kolumbijský povstalec z FARC. Foto autor| Foto AFP

Gerila přiznala podvod 7.1.2008


Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), přiznaly, že nezadržují malého Emmanuela, syna Clary Rojasové, jež je od roku 2002 v zajetí této levičácké gerily. Chlapec měl být spolu s matkou a další rukojmí, někdejší poslankyní Consuelou Gonzalezovou, propuštěn na přelomu roku na svobodu. FARC však jednostranné gesto, ve kterém se angažoval venezuelský prezident Hugo Chávez, na poslední chvíli odvolala. Podle generálního prokurátora Mária Iguarana žije chlapec již třetí rok v Bogotě v pěstounské péči. Jeho identitu potvrdily testy DNA – ukázaly „velmi vysokou shodu“ s DNA bratra, sestry a matky Rojasové. Gerila včera toto sobotní oznámení překvapivě potvrdila s tím, že chlapce tajně předala úřadům ve snaze neohrozit jeho zdraví. „Bylo to poslední, co bychom čekali, ale věřím, že test je důvěryhodný,“ uvedla Clara Gonzalez Rojasová, chlapcova „nová“ babička.

Příbuzní kolumbijských rukojmí prošli testy DNA 3.1.2008

Lidové noviny ČTK

str. 08

Svět

BOGOTÁ Příbuzní Clary Rojasové, kterou zadržují povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), v úterý podstoupili test DNA. Testování má potvrdit nebo vyvrátit tvrzení kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho, že syn Rojasové Emmanuel, kterého měly FARC společně s ní propustit, ve skutečnosti není v moci rebelů a žije v Bogotě v pěstounské péči. Výsledky testů budou podle agentury EFE známé do 15 dnů. Uribe svým tvrzením, že vzbouřenci nezadržují Emmanuela, zpochybnil hodnověrnost plánovaného propuštění tří rukojmí. Vydání Clary Rojasové, jejího syna a bývalé členky kolumbijského Kongresu Consuelo Gonzálezové přislíbily FARC v prosinci. Podle původního plánu měli být zajatci osvobozeni ještě před koncem roku. Jejich převzetí, které řídí venezuelský prezident Hugo Chávez, však uvázlo na mrtvém bodě. Chávez na pondělní tiskové konferenci tvrdil, že rebelové z FARC se bojí o život, protože v oblasti plánovaného předání zajatců údajně operuje kolumbijská armáda. Uribeho pochyby o tom, že vzbouřenci skutečně zadržují Emmanuela, označil za nesmyslné. Kolumbijský ministr obrany Juan Manuel Santos vyjádřil naději, že i přes současné komplikace budou rukojmí propuštěni. „Doufám, že FARC splní své slovo. Daly ho celému světu,“ řekl.

Povstalci prý dnes propustí rukojmí 28.12.2007

Lidové noviny ČTK

str. 07

Svět

BRAZÍLIE BRASÍLIA Převzetí trojice zajatců, jejichž propuštění ohlásily povstalecké Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), by se mělo uskutečnit dnes. Oznámil to poradce brazilského prezidenta Marka Aurélia Garcii. Plné znění zpráv


Venezuelský prezident Hugo Chávez čekal na povolení kolumbijské vlády, aby venezuelské letouny mohly operovat na jejím území. Povolení k „humanitární misi“ dostal. Povstalci se zavázali, že propustí Claru Rojasovou, poradkyni bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové, jejího syna Emmanuela, kterého počala i porodila v zajetí v dobrovolném vztahu s jedním z povstalců, a někdejší členku kolumbijského Kongresu Consuelo Gonzálezovou. Foto popis|

Chávez má dnes letět pro rukojmí 28.12.2007


Kolumbijská vláda konečně povolila mezinárodní záchrannou akci Malá letecká flotila se znakem Červeného kříže má dnes vzlétnout z jihozápadní Venezuely a přistát na kolumbijském letišti Villavicencia, aby se vrátila s rukojmími levičácké gerily – Consuelo Gonzalezovou, Clarou Rojasovou a jejím synem Emmanuelem. Jde o tři z asi padesátky prominentních rukojmí, která FARC využívá k nátlaku na vlády v Bogotě. Někdejší poslankyni Gonzalezovou rebelové drží 6 let, Rojasovou unesli také v roce 2001 společně s prezidentskou kandidátkou Ingrid Betancourtovou; otcem malého Emmanuela je údajně jeden z rebelů. Jde o triumf venezuelského levicového prezidenta Huga Cháveze, který svobodu pro trojici vyjednal přes to, že jej jeho kolumbijský protějšek Álvaro Uribe z pozice zprostředkovatele před měsícem odvolal. Chávez plán akce vysvětlil už ve středu v Caracasu, teprve včera však dostal z Bogoty definitivní souhlas. Dvojice letadel Falcon 90 se zástupci Francie, Argentiny, Brazílie, Kuby, Bolívie, Ekvádoru a Mezinárodního Červeného kříže (MČČ) jako garanty odletí do Villavicencie. Teprve tam dostanou piloti vrtulníků instrukce pro další let k místu předání rukojmí. Na zemi pak zůstanou tak dlouho, než oddíl gerily stačí zmizet v pralese, až pak odletí. Návrat se tak může protáhnout do následujícího dne. „Tak si to přála FARC a plně tomu rozumím,“ řekl Chávez. „Logisticky a po bezpečnostní stránce je to velmi náročná akce,“ vysvětlil mluvčí MČČ Yves Heller. Podle prohlášení z minulého týdne FARC trojici propouští jako „gesto dobré vůle“ a předá ji výhradně Chávezovi, nebo tomu, koho on pověří. Gerila tak propuštění nakonec nespojila s přímou výměnou za několik set svých bojovníků, držených ve věznicích, ani za opětovné poskytnutí demilitarizované oblasti. Foto popis| Chávez nad mapou Venezuely a Kolumbie popsal včera plán akce. Foto autor| Foto Reuters - palác Miraflores

Bétancourtovou čekají další Vánoce v džungli 21.12.2007 Právo str. 11 Ze zahraničí Jaroslav Zbožínek Alexandr Petrželka Politička zadržovaná už šestý rok povstalci v Kolumbii stále marně čeká na svobodu Přání francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby Ingrid Bétancourtová (45), zadržovaná téměř šest let kolumbijskými povstalci, strávila konečně Vánoce doma, zůstane zřejmě nevyslyšeno. Prales je jejím nedobrovolným domovem od února 2002, kdy ji příslušníci Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) unesli při její předvolební cestě – kandidovala tehdy na prezidentku. Krátce předtím zkrachovala vyjednávání vlády s povstalci a armáda na rozkaz tehdejšího šéfa státu Andrése Pastrany znovu obsadila 42 tisíc kilometrů čtverečních, které předtím vyklidila, aby splnila podmínku FARC pro zahájení rozhovorů.



23. února 2002 Pastrana odletěl vrtulníkem do San Vicenta del Caguán, aby demonstroval, že území opět kontroluje vláda. Bétancourtová, čelná představitelka ekologické strany Oxígeno Verde (Zelený kyslík), chtěla letět v jeho doprovodu. Cesta na vlastní pěst Úředníci ji ale odmítli, a tak jela na vlastní pěst autem bez ochranky. Nedbala varování, že v oblasti operují povstalci. Odrazovali ji i vojáci na posledním kontrolním stanovišti. Nakonec ji požádali, aby podepsala reverz, že si je vědoma rizika. Ještě krátce před krachem rozhovorů mezi vládou a povstalci mluvila s vůdci rebelů a snažila se je přimět k trvalému příměří ve válce, která už trvá více než 40 let a vyžádala si přes 200 tisíc obětí. Riziko se však naplnilo, do San Vicenta del Caguán politička nedorazila. Projela prý několika hlídkami FARC, ale v obci Montaquitas ji i její asistentku Claru Rojasovou povstalci zadrželi a odvlekli. Stala se jednou z asi tří tisíc osob, které nejsilnější gerila v zemi zadržuje. Jejich životy závisí na tom, zda zajatí příslušníci gerily ve vládních vězeních přežijí. V rukou FARC jsou také nejméně tři Američané a několik občanů dalších zemí. Naděje pohasly O osud Bétancourtové se od počátku zajímala i Francie. V Paříži strávila část dětství, když vláda vyslala jejího otce Gabriela Bétancourta do UNESCO. Později v Paříži studovala a seznámila se tu s Francouzem Fabricem Delloyem, za nějž se provdala a získala francouzské občanství. Pak se ale manželství rozpadlo a Bétancourtová se vrátila do Kolumbie, kde se vrhla do politiky. Její děti, dcera Mélanie a syn Lorenzo, zůstaly ve Francii. Sarkozy si osvobození Bétancourtové stanovil jako jednu z priorit své zahraniční politiky. Nynější kolumbijský prezident, konzervativec Álvaro Uribe, však nedávno překvapivě odejmul svému venezuelskému levicovému kolegovi Hugu Chávezovi zprostředkovatelský mandát pro vyjednávání s FARC, na jehož konci mohla být výměna Bétancourtové a dalších rukojmí za stovky vězněných povstalců. Chávez podle Uribeho porušil „služební postup“, když se přímo telefonicky spojil s velitelem kolumbijské armády generálem Mariem Montoyasem. Uribeho kritici to ale považují jen za záminku, jak se populistického Cháveze zbavit. Ten se totiž až překvapivě brzy dostal k samotné špičce FARC, legendárnímu Manuelu Marulandovi, přezdívanému Tiro fijo (Přesná střela), a nechal se s ním vyfotografovat. Když Chávez prozradil médiím, že mu Uribe mezi čtyřma očima potvrdil ochotu v zájmu vyjednávání se i setkat s Marulandou, trpělivost vůči levicovému Venezuelci skončila. Chávez označil Uribeho za lháře Znalci situace připomenuli, že takové setkání by bylo v očích kolumbijské pravice zradou: Uribe, jemuž před lety oddíl FARC zabil otce, slíbil, že s gerilou zatočí. Chávez poté Uribeho označil za lháře, s nímž prý už nechce mít nic společného. A podobně se vyjádřili i povstalci, když Uribe znova odmítl jejich požadavek na obnovení demilitarizované zóny na jihu země. „S Uribem o žádné výměně osob jednat nebudeme,“ uvedly FARC v prohlášení na internetu. V Bogotě tak pokračují demonstrace volající po tvrdém zásahu proti gerile. Objevuje se ale i požadavek obnovit jednání o rukojmích. Na transparentech visí otázka: A co kdyby šlo o vás? Foto popis| Ingrid Bétancourtová na videozáznamu odvysílaném nedávno kolumbijskou televizí. Foto autor| Foto Reuters

Povstalci pustí tři zajatce 21.12.2007

Právo str. 11 (nek, DPA)

Ze zahraničí

Tento týden kolumbijští povstalci oznámili, že propustí tři rukojmí, mezi nimi i Claru Rojasovou a jejího syna Emmanuela. Předat je ale chtějí jen do rukou Cháveze nebo jiné jím pověřené osoby. Rojasová porodila dítě v době, kdy již byla v zajetí. Podle jednoho kolumbijského novináře je jeho otcem jeden z rebelů. K diplomatické aktivitě se mezitím odhodlala také Francie, jejíž premiér Francois Fillon ve středu nabídl, že jeho země je připravena přijmout příslušníky FARC, které by kolumbijská vláda propustila výměnou za rukojmí FARC. Paříž je také ochotna vyslat zástupce do případných vyjednávání o výměně zajatců. Plné znění zpráv


FARC usiluje o propuštění asi 500 vězněných povstalců výměnou za 45 rukojmích, mezi nimi i Bétancourtové.

„Smutný pohled, ale žije“ 1.12.2007

Lidové noviny str. 09 afp, čtk, kat

Svět

Video s unesenou Francouzkou a dalšími rukojmími našla kolumbijská policie u povstalců BOGOTÁ Bledá, pohublá, s dlouhými vlasy a nepřítomným pohledem upřeným do země, ale naživu. Tak vypadá po pěti letech zajetí na nově zveřejněné videonahrávce kolumbijská politička francouzského původu Ingird Betancourtová. Vroce 2002 tuto kandidátku na prezidentský úřad unesli ultralevicoví povstalci z protivládních Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Kolumbijská vláda včera dala v televizi odvysílat videonahrávky, na níž jsou zachyceni Betancourtová a dalších 16 rukojmí, které povstalci z FARC dlouhodobě zadržují. Záznamy jsou prvními důkazy od roku 2003, že by unesení mohli být stále naživu. „Je to smutný pohled, ale stále žije,“ řekla francouzské televizi LCI sestra Betancourtové Astrid. „Jsem strašně dojatá, když vidím obrázky své sestry,“ dodala. Na záznamech pořízených pravděpodobně na konci října jsou kromě 12 vězněných příslušníků kolumbijských bezpečnostních sil i tři unesení Američané. Nahrávky a fotografie policie zabavila při čtvrtečním zásahu v Bogotě, kdy byli zadrženi tři údajní členové FARC. Zatím posledním dokladem, že povstalci rukojmí nezavraždili, byl videozáznam, který FARC uvolnily v roce 2003. Betancourtová byla unesena v únoru 2002 a od roku 2003 panovaly pochyby, zda vůbec žije. Tato přední kolumbijská politička patří společně se třemi Američany k nejvýznamnějším osobám, které protivládní povstalci drží v zajetí. FARC považují tyto čtyři rukojmí za trumf, který má kolumbijskou vládu přimět, aby výměnou propustila povstalecké předáky zadržované ve státních věznicích. O propuštění Betancourtové se zasazuje i francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Paříž včera označila videozáznam za velkou zprávu a francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner zdůraznil, že Francie bude o propuštění rukojmích nyní usilovat ještě intenzivněji než dosud. Až do minulého týdne byl do jednání o propuštění rukojmích FARC zapojen i venezuelský prezident Hugo Chávez, který od povstalců požadoval konkrétní důkaz, že zadržované osoby jsou stále naživu. Minulý týden ale kolumbijský prezident Álvaro Uribe Cháveze této role zprostil, údajně kvůli nerespektování vzájemné dohody. Foto popis| Mezi rukojmími na zabavených videozáznamech FARC jsou i tři pracovníci najatí americkou vládou Foto popis| Melanie a Lorenzo Betancourtovi po pěti letech nejistoty alespoň vědí, že jejich maminka stále žije Foto popis| Ingrid Betancourtová, někdejší prezidentská kandidátka francouzského původu, byla unesena v roce 2002. Snímek vlevo byl pořízen před pěti lety, během předvolební kampaně, vdeonahrávka vpravo pochází pravděpodobně z letošního října. Foto popis| FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Columbia - Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) jsou nejstarším povstaleckým hnutím v Kolumbii. Ultralevicová partyzánská skupina bojuje od roku 1966 proti vládě a za ideje radikálního komunismu. Povstalci už připravili o život přes 120 000 lidí. Foto autor| FOTO: REUTERS, ARCHIV // KOLÁŽ ŠIMON / LN

Po čtyřech letech vidí její tvář 1.12.2007

Mladá fronta DNES str. 07 TOMÁŠ NÍDR

Ze světa

Videonahrávka ukázala, že nejznámější rukojmí světa, Kolumbijka Ingrid Betancourtová, je naživu Bogotá, Praha - Na dřevěné lavičce kdesi v pralese sedí se spjatýma rukama vyhublá žena v šedivémtričku, na které spadají dlouhé tmavé vlasy, a ztrápeně hledí do země. Z nahrávky bez zvuku dýchá smutek, přesto



pohled na ženinu zasmušilou tvář potěšil lidi od jihoamerické Kolumbie po Francii. Znamená to totiž, že nejznámější rukojmí světa, bývalá kandidátka na post kolumbijské prezidentky Ingrid Betancourtová, je stále naživu. Kolumbijské úřady včera daly jejím příbuzným dvanáctistránkový dopis, který zajatkyně poslala rodině. „Už to není schopna snášet, je nutné ji zachránit. Je cítit, že to již dlouho nevydrží. Je to dopis zoufalé ženy, která křičí o pomoc, ale také matky, která nás miluje,“ řekl v Paříži k dopisu její syn Lorenzo Delloye. Betancourtová není v zajetí sama. Na nahrávkách, které ve čtvrtek zadržela kolumbijská policie u tří marxistických povstalců, je dalších patnáct rukojmích. Všechny je zadržují v hlubinách džungle levičácké oddíly Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), které už přes čtyři desítky let bojují za nastolení komunistického režimu. Zvláště cenění jsou pro ně cizinci: mezi unesenými bývají turisté i podnikatelé. Také na včera zveřejněných nahrávkách se objevují tři američtí obchodníci, kteří se do válčící oblasti vydali v roce 2003. Dnes jsou Thomas Howes, Keith Stansell a Marc Gonsalves nejdéle vězněnými americkými rukojmími. Kondomem proti korupci Ale svět se nejvíce zajímá o Betancourtovou. Při jejím zajímavém životním příběhu není divu. Ingrid se narodila 25. prosince 1961 v rodině kolumbijské smetánky. Její matka je bývalou národní královnou krásy a otec působil jako ministr, který se později dal na diplomacii. Během velvyslancování se dostal i na post v Paříži, kde Ingrid strávila své mládí. Vystudovala dokonce i politologii na pařížské univerzitě a vzala si francouzského diplomata, se kterým má dceru a syna. V roce 1989 se rozhodla rezignovat na kosmopolitní život diplomatovy ženy a odjela zpět do vlasti pomáhat Kolumbii postavit se na nohy. Začala jako úřednice na ministerstvu financí, brzy ji však všudypřítomná korupce tak rozčilila, že se rozhodla pro její vymýcení jako zvolená politička. Při svých kampaních rozdávala prezervativy s mottem, že její boj proti úplatkářství bude stejně účinný jako kondom proti pohlavním nemocem. V roce 1994 se dostala také díky podpoře své populární matky do Sněmovny reprezentantů, o čtyři roky později do Senátu. A to s největším počtem hlasů ze všech zvolených senátorů. V roce 2002 se Betancourtová, která se mezitím stihla rozvést a znovu provdat, pustila do boje o prezidentské křeslo. Nepatřila k favoritům, přesto objížděla celou zemi. Autem se vydala i do demilitarizovaného pásma, které mělo sloužit jako „laboratoř míru“ mezi vládními jednotkami a povstalci. Bohužel pro ni se míru v oblasti příliš nedařilo. Povstalci ji unesli 23. února 2002. I tak její jméno zůstalo mezi kandidáty na prezidenta a jedno procento voličů jí dalo svůj hlas. Vyjednavač Chávez Od té doby proběhla série pokusů dostat ji ze zajetí, ve kterých se však neangažovala centrální vláda. Ne proto, že by v roce 2002 zvolený pravicový prezident Álvaro Uribe byl rád, že se zbavil nebezpečné konkurentky. Hlava státu, jíž lidé z FARC zavraždili otce, je totiž toho názoru, že s povstalci se nevyjednává. Místo něj se angažovali vysloužilí kolumbijští politici, ale třeba také Francie. Betancourtová má totiž i francouzské občanství. A navíc s bývalým premiérem Dominiquem de Villepinem se dobře zná z univerzity. Ani plakáty, které visely po francouzských městech a vyzývaly k propuštění političky, však nijak nepomáhaly. Od roku 2003 nebyl ani důkaz o tom, že Betancourtová žije. Objevil se až nyní. Příznačné je, že potom, co se do vyjednávání se svolením Uribeho pustil plnou vahou venezuelský prezident Hugo Chávez, často kritizovaný za sklony ke komunismu. Paradoxní je, že minulý týden Uribe svého ideologického protivníka funkce vyjednavače zbavil. Chávez totiž dlouho nedokázal předložit slibované důkazy o tom, že rukojmí stále žijí. Venezuelský prezident se rozlítil a zmrazil vztahy s Bogotou. V podstatě vzápětí se objevily nahrávky. Zdá se, že FARC Chávezovi naslouchá víc než komukoliv jinému. Otázka však je, jestli to pro Betancourtovou není pozdě. Foto popis|

Unesená Betancourtová možná žije 1.12.2007

Právo str. 10 (nek,DPA)

Ze zahraničí

Bývalá kandidátka na úřad kolumbijského prezidenta Ingrid Betancourtová, kterou v roce 2002 unesli povstalci z ultralevicových Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), je zřejmě stále naživu.



Kolumbijská televize včera odvysílala videozáznam pořízený letos v říjnu, na němž je Betancourtová (45), která má také francouzské občanství, zachycena viditelně pohublá, jak sedí na úzké dřevěné lavičce v táboře povstalců někde v džungli. Je to první známka po čtyřech letech, že Betancourtová dosud žije. Záznamy se podařilo získat při čtvrtečním policejním zásahu policie v Bogotě, kdy byli zadrženi tří údajní členové FARC. Radost nad indicií, že rukojmí by mohli být naživu, vyjádřil francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Přislíbil, že bude i nadále intenzivně usilovat o propuštění Betancourtové i ostatních rukojmích. Až do minulého týdne byl do jednání zapojen i venezuelský prezident Hugo Chávez. Uribe jej ale této role zprostil, údajně kvůli nerespektování vzájemné dohody. Foto popis| Ingrid Betancourtová na videozáznamu na neznámém místě. Foto autor| Foto Reuters – Daniel Munoz

Chávez zmrazil styky s Kolumbií 27.11.2007


Odvetou za odvolání z role zprostředkovatele mezi kolumbijskou vládou a tamními povstalci zmrazil venezuelský prezident Hugo Chávez styky své země se sousední Kolumbií. „Dávám styky s Kolumbií k ledu, protože jsem ztratil veškerou důvěru k celé jejich vládě,“ uvedl Chávez. „Poškodí to všechny – jejich podniky tady i naše podniky u nich. Je to jako se Španělskem – dokud se král neomluví, zmrazuji vzájemné styky,“ dodal. Kolumbie je pro Venezuelu důležitým, i když ne nejvýznamnějším regionálním partnerem, což v evropské souvislosti platí i pro Španělsko. Kolumbijský pravicový prezident Alvaro Uribe odvolal svého venezuelského kolegu z role zprostředkovatele dialogu mezi vládou v Bogotě a levičáckými povstalci z FARC a ELN, protože Chávez zveřejnil Uribeho ochotu sejít se s šéfem gerily FARC Manuelem Marulandou. Cílem jednání měla být výměna 45 unesených za 500 zadržených povstalců. Venezuelský prezident již dosáhl přímého kontaktu s Marulandou. „Chávez došel v rozhovorech o rukojmí za tři měsíce mnohem dál než naše vláda za 10 let,“ tvrdí příbuzný jednoho ze tří tisíc unesených Jose Uriel Perez.

Chávez chce jednat s FARC o rukojmích 5.10.2007

Právo

str. 07

Ze zahraničí

Venezuelský prezident Hugo Chávez bude 8. října jednat se zástupcem kolumbijských levicových povstalců z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) o výměně zajatých rukojmích za zadržované rebely. Vzbouřenci z FARC, kteří už desetiletí vedou boj proti kolumbijské vládě, zadržují desítky rukojmích. Chávez chce dosáhnout osvobození 45 z nich. FARC požaduje propuštění 500 svých členů a přívrženců.

Sarkozy a VIP „vězeň“ kolumbijské guerilly 25.9.2007

Lidové noviny

str. 11

Horizont

DISKUSE



Nedávno jsem zaregistroval informaci, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy se zřejmě chce angažovat i v Kolumbii, kde byla před téměř šesti lety unesena Ingrid Betancourtová. Jistě, jedná se o francouzskou občanku, což je jistě chvályhodné, jenže... Tato kolumbijská žena provdaná za Francouze v předposledních prezidentských volbách v roce 2002 kandidovala na nejvyšší mandát za stranu zelených (Partido Verde Oxígeno). Tehdy v tvrdé kampani odsoudila všechny své protivníky skoro jako lumpy a podvodníky a sebe vybarvila jako Johanku z Arku, která jediná je schopná zemi vyvést ze slepé uličky tlaků narko mafií a levicových teroristických guerill, které v zemi udržují nevyhlášenou civilní válku již více než čtyřicet let. V rámci kampaně „hrdinně“ odjela v únoru 2002 do partyzánské zóny v kolumbijské džungli navzdory varování ze všech stran. Bohužel zlá předtucha se vyplnila: byla unesena revoluční armádou FARC a dnes patří k nejdéle drženým válečným zajatcům v Kolumbii. Francie s Kolumbií a společně s řadou dalších států a mezinárodních organizací se hned vložila do jednání o jejím propuštění, ale zcela bezvýsledně. Po několika letech se Ingrid Betancourtová, možná i díky stockholmskému syndromu, přizpůsobila svému zajetí. Prakticky se do něj zamilovala a to prostřednictvím jednoho partyzána, s kterým zřejmě žije a jemuž porodila dítě. Takže se ani nezdá, že by se moc zajímala o své osvobození z pralesního „vězení“ a návrat ke své oficiální rodině s dětmi, i když se k tomu pochopitelně přímo nevyslovila. Francie to jistě ví. Aktivita nového francouzského prezidenta se proto z tohoto pohledu může zdát jako pouhé populistické gesto. A v případě, že venezuelský levicově orientovaný prezident Hugo Chávez by se měl spolupodílet na vyjednávání o jejím propuštění, sním svůj panama klobouk, jestli to není pouze velká hra využívající situaci k možnosti vstoupit do kolumbijského vnitrostátního problému. Nicméně sama Ingrid Betancourtová by se měla veřejně přímo vyjádřit ke své budoucí existenci, což by mělo logicky předcházet veškerým snahám mezinárodního společenství. O autorovi| Mnislav Zelený-Atapana, etnograf

Odjela z Evropy do džungle, aby v Kolumbii bojovala za marxismus 15.9.2007


Ze světa

Bogotá, Praha - Tanja Nijmeijerová byla nenápadnou studentkou románských jazyků v nizozemském Groningenu, kterou trápila chudoba v rozvojovém světě. Idealisticky se rozhodla, že nebude jen nečinně přihlížet, a vydala se do jihoamerické Kolumbie bojovat za nápravu světa. Stala se gerilovou válečnicí. V roce 2002 se přičlenila k Vojskům revoluční síly Kolumbie (FARC). Tato levicová skupina už čtyři desítky let se zbraněmi v ruce usiluje o Kolumbii založenou na principech socialismu. Že boj za lepší zítřky po boku partyzánů není žádná idyla, dosvědčuje její deník. Ten našli vojáci v táboře, který povstalci ve zmatku před postupující armádou opustili. „Jsem unavená. Unavená z FARC, unavená ze života v komuně. Unavená z toho, že nemám nikdy čas jen pro sebe. Bylo by dobré vědět, za co vlastně bojuji. Ve skutečnosti už tomu nevěřím,“ zní její zápisky ze 24. listopadu 2006. Deníkové poznámky, které jsou vůči FARC velmi kritické, zveřejnil kolumbijský deník El Tiempo. Holanďanka, jež je jednou z evropských dobrovolníků, kteří válčí v řadách FARC, kritizuje dvojitou morálku partyzánských vůdců. Obyčejní vojíni, mezi které patří i ona, často hladovějí, zatímco lídři si pochutnávají na vybraných dobrotách. „Co je to za organizaci, kde někteří mají jídlo, cigarety a sladkosti, zatímco druzí u nich musí žebrat,“ ptá se. Otřesná je ta část zápisků, ve které líčí svůj milostný život. Charakterizují jej časté výměny partnerů, které ale vždy musí schválit nadřízení. Holandská idealistka také popisuje, jak si důstojníci FARC, které označuje jako „bandu sexistů“, od ní kupují intimní služby výměnou za kus žvance. Tanja se ani po čtyřech letech neobjevila v bojové akci, svůj čas tráví jen výcvikem a transportem zbraní z místa na místo. Nezdá se, že by ji partyzáni pustili do války. Je pro ně zřejmě cennější jako sexuální bojovnice. Přes veškerou kritiku, plačtivé vzpomínání na domov, snění o návratu do Evropy a snahy zavolat rodičům (i to musí povolit důstojník) Tanja na jiných místech deníku chrlí věty plné revolučního nadšení: „Džungle je moje vlast. FARC je můj život.“ Jak se Tanje daří potom, co se kritické zápisky objevily v tisku, se neví. Jisté je, že jí to u partyzánů příliš nepomůže. Dobré řešení pro ni není ani návrat do Evropy. Měla by zde být zatčena, protože FARC je považován za teroristickou organizaci. ***



„Džungle je moje vlast. FARC je můj život.“ Tanja Nijmeijerová Foto popis|

Kolumbijský Forrest Gump dosáhl cíle 6.8.2007

Lidové noviny str. 07 Eduard FREISLER

Svět

Gustavo Moncayo absolvoval pouť za propuštění syna uneseného povstalci z FARC * Během 46 dnů ušel 900 kilometrů BOGOTA/PRAHA Když mého otce něco popadne, už mu to nikdo nerozmluví. Je hrozně tvrdohlavý, vzpomínala ve svém deníku na rodinný oběd ze 17. června Yuri Tatiana Moncayová. Tehdy její 56letý otec Gustavo oznámil, že toho dne pěšky vyrazí do Bogoty. Kolumbijská metropole je od jejich rodného města Sandoná u ekvádorských hranic vzdálená přes 900 kilometrů. Gustavo Moncayo, který se živí jako profesor sociálních věd, se svým „mírovým pochodem“ rozhodl upozornit na Kolumbijce unesené levicovou guerillovou organizací známou pod zkratkou FARC. Mezi zajatci je už 10 let i Gustavův syn Pablo Emilio, jehož guerilla unesla z jeho vojenské posádky, když mu bylo 19 let. Příběh jeho otce, který tak trochu připomíná běh filmového Forresta Gumpa, vyvolal brzy po celé Kolumbii vlnu zájmu. Ke Gustavovi se po cestě přidávali další lidé, na jeho pouť s ním vyrazily i jeho dvě dcery včetně Tatiany, jejíž deníkové poznámky zveřejňoval kolumbijský list El Espectador. Solidarita vesničanů Tatianu ale cestou skolila horečka dengue, a tak svého otce a jeho sympatizanty následovala v sanitce. I Gustavo si protrpěl své: do Bogoty kráčel s řetězy na rukou, které měl obtočené kolem krku, aby tak symbolizoval podmínky, za nichž jsou drženi zajatci FARC. Pod ostrým sluncem či v monzunových deštích ale Gustavo statečně pochodoval dál přes džungle, hory i rozvodněné řeky. Lidé v krajích, kterými putoval, mu dopřávali jídlo, nocleh, peníze i duševní podporu. Během své cesty Gustavo získal dva miliony podpisů od lidí, kteří po vládě požadují, aby s FARC uzavřela mír a začala s partyzány vyjednávat o propuštění rukojmích. Podle Tatiany se na cestě objevili i lidé, kteří jejího otce vnímali jako svatého muže. „Snažili se ho dotknout nebo se mu klaněli. Vzpomínám na jednoho mrzáka, jak se s vypětím všech sil postavil a snažil se od otce získat požehnání,“ napsala Tatiana. Gustavo překonal i bolesti z napuchlých chodidel a nakonec triumfálně dorazil do Bogoty – po 46 dnech. V kolumbijské metropoli ho přivítaly desetitisíce lidí. Příběh ale ani dnes nemá svůj konec a je pravděpodobné, že ještě dlouho zůstane otevřený. Profesora sice přijal i kolumbijský prezident Alváro Uribe, který proti partyzánům s FARC vede tvrdou kampaň. Gustavo Moncayo ho ale obměkčil jen zčásti. Uribe FARC nabídl devadesát dní k mírovým jednáním, partyzáni ale musí propustit všechny zajatce. Prezident na druhé straně odmítl vyhovět rebelům s požadavkem na část území, kde nebudou pronásledováni vládními vojáky. Podle agentury Reuters se mělo jednat o oblast rovnající se velikosti New Yorku. Lhůtu 90 dní vedení FARC jen těžko přijme. A to už jen proto, že za rukojmí mohou dostat (a dostávají) tučné výkupné. FARC kdesi v amazonském pralese již pět let zadržují například Ingrid Betancourtovou, která v roce 2002 kandidovala na prezidentku. Profesorovy slzy Gustavo Moncayo s postojem Alvára Uribeho vyjádřil zklamání. Na náměstí Simóna Bolívara v centru Bogoty, kde začal demonstrativně stanovat, se před davy lidí rozbrečel. „Zatímco naši blízcí zůstávají někde v džungli, my jsme pro ně dodnes neudělali vůbec nic. Je to jen politická hra,“ prohlásil. Uribe však svou strategii hájil. FARC odmítl dát byť jen „centimetr Kolumbie“, protože by se podle něj opět srotili a udeřili s větší silou. Poukázal přitom na uplynulý měsíc, kdy FARC zabili jedenáct unesených politiků. Podle Uribeho chladnokrevně. „Pan profesor nemůže srovnávat vládu s těmi lumpy (členové FARC),“ vzkázal prezident Moncayovi. Ten se tak sice stal národním hrdinou, jeho syn je ale stále v nebezpečí života. Foto popis| Národní hrdina. Profesor Gustavo Moncayo se během své cesty dočkal přízně davů lidí. V Bogotě na něj čekaly desetitisíce lidí. Plné znění zpráv


Foto autor| Foto Reuters - Carlos Duran

Ingrid Betancourt v rukou partyzánů 20.7.2007

Šíp

str. 04

Šíp extra - téma

Kolumbijská politička už pět let v zajetí Pokud by existoval žebříček proslulých rukojmí z řad politiků, pak by kolumbijská poslankyně strany zelených a prezidentská kandidátka Ingrid Betancourt (1961) obsadila první místo. Před pěti lety ji odvleklo komando marxistické guerilly FARC-EP a od té doby se za ní neprodyšně uzavřelo zelené peklo kolumbijské džungle. Do kolumbijské arény Ingrid vstoupila na začátku 90. let, kdy pro politiky, novináře, soudce či policisty, odmítající korupční praktiky a kokainové peníze, byla země zatraceně horká. Na přelomu 80. a 90. let zuřila totální válka, kterou vládě vyhlásil medellinský drogový kartel, organizace, vydělávající v té době ročně okolo 28 miliard dolarů. Kokainoví baroni na seznam obětí připsali tři prezidentské kandidáty, 18 soudců nejvyššího soudu, generálního prokurátora, guvernéry, regionální politiky, policejní a zpravodajské důstojníky, ředitele předních deníků i řadové žurnalisty. Brutální, špinavou válku proti kolumbijské vládě a mezi sebou se stovkami mrtvých a unesených obětí vedly též další neméně bizarní organizace, například drogový kartel z Calli, ultrapravicové a levicové guerilly kalibru M 19, EPL, AAA, AUC a hlavně FARC-EP. V této bouřlivé době nastoupila Ingrid Betancourt nejprve na ministerstvo financí, v roce 1994 uspěla ve volbách, na kandidátce strany zelených se dostala do parlamentu. Už tehdy se na sebe upozornila jako ostrý kritik korupčních praktik a tolerance ke špinavým penězům z drogových kartelů. Nepřekvapí tedy, že ji a její dvě děti během politické kariéry pronásledovaly výhrůžky smrtí. V Kolumbii přitom zpravidla nejde o hrozby plané, což ilustroval příklad jiného prezidentského kandidáta, bojovníka proti kokainovým kartelům, Luise Carlose Galána, popraveného nájemnými zabijáky. V roce 2002 Ingrid Betancourt, tou dobou již velmi populární a oblíbená osobnost kolumbijské politické scény, oznámila kandidaturu na prezidentský post. Její předvolební turné v únoru před pěti lety obsahovalo i velmi riskantní moment, v městečku San Vincente del Caguán v takzvané demilitarizované zóně, se měla setkat se zástupci politického vedení FARC-EP. Ingrid počítala s tím, že s partyzány, kontrolujícími asi 40 procent kolumbijského území, lze vést mírový dialog. Když se vydala na dlouhou cestu, netušila, že jde na proklatě dlouhou dobu o její poslední politické vystoupení. Letoun, v němž cestovala, se pohyboval asi tisíc kilometrů od kolumbijské metropole Bogoty. V tomto okamžiku donutili bojovníci FARC-EP pilota přistát na nouzové dráze v džungli. Z Ingrid Betancourt se během okamžiku stal další, nejprominentnější, vězeň partyzánů . O další z mnoha pokusů o propuštění či výměnu Ingrid Betancourt se pokusili před pár týdny prezidenti Francie a Kolumbie Nicolas Sarkozy a Álvaro Uribe. Kolumbie navíc jako gesto dobré vůle propustila 432 vězněných bojovníků FARC-EP. Marně. Guerilla Ingrid Betancourt navzdory tomu nepropustila, naopak, letos 28. června zmasakrovala 11 rukojmí, místních politiků z departamentu Valle de Cauca. Osud poslankyně Ingrid Betancourt tak zůstává dál nejistý. *** Válečníci z džungle FARC-EP, neboli Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, vznikly v roce 1964 coby ozbrojené křídlo komunistické strany. Podle odhadů mají až 18 000 bojovníků. Peníze na boj do jejich kasy plynou z vydírání, únosů a hlavně kontroly drogových cest. Odtud vydělávají okolo 600 miliónů dolarů ročně. Foto popis| Ingrid Betancourt byla odvlečena organizací FARC-EP před pěti lety. Všechny pokusy o její záchranu zatím selhaly. Foto popis| Pro Kolumbijce znamená občanská válka smrt, vojenské manévry a policejní kontroly. Foto popis| Obrácené role: vládní vojáci v zajateckých klecích organizace FARC-EP. Je docela možné, že v podobném táboře je vězněna i Ingrid Betancourt. Foto autor| Foto winto 8x



* Krátce 7.7.2007

Právo

str. 10 (aa)

Ze zahraničí

AŽ MILIÓN KOLUMBIJCŮ se zúčastnilo protestních pochodů žádajících ukončení občanské války a únosů civilistů, jež praktikují především levičácké gerily. V zajetí skupin ELN a FARC jsou drženy asi tři tisíce lidí, někteří i řadu let.

Policista utekl po osmi letech ze zajetí 18.5.2007

Lidové noviny ČTK

str. 09

Svět

KOLUMBIE BOGOTÁ Kolumbijskému policejnímu důstojníkovi Jhonu Pinchau Blancovi se podařilo po osmi letech uprchnout ze zajetí, v němž ho drželi levicoví povstalci. Policista, který byl nalezen v džungli, byl podle svých slov vězněn společně se třemi americkými rukojmími a někdejší kolumbijskou prezidentskou kandidátkou Ingrid Betancourtovou. Blanco svým únoscům, pocházejícím z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), utekl poblíž jihozápadního města Mitú, kde byl zajat při povstaleckém útoku. Sedmnáct dní šel džunglí, až ve středu narazil na protidrogovou hlídku, sdělily kolumbijské bezpečnostní složky. Na středeční tiskové konferenci vypověděl, že tři Američany pracující pro armádu USA a Betancourtovou viděl naposledy 28. dubna. Regionální mutace| Lidové noviny - Morava

Velký malý spisovatel Gabo 24.3.2007

Mladá fronta DNES str. 32 Kavárna - příloha Mnislav Zelený-Atapana

Poněkud osobnější připomenutí nedávných osmdesátin nositele Nobelovy ceny za literaturu Vždy mě vtahoval magický realismus velkého Gaba, jak Kolumbijci, ale i ostatní Latinoameričané říkají spisovateli Gabrielu Garcíovi Márquezovi, který 6. března oslavil osmdesátiny. Vtahoval mě už proto, že skoro čtyřicet let mám blízko k tomuto kontinentu. Fotograf bez fotoaparátu Ministr zahraničí Kolumbie mi v roce 1997 či 1998 při jednom obědě důvěrně sdělil „státní“ tajemství: „Víš, magický realismus není nápadem ani zásluhou Gaba. My všichni v něm žijeme po staletí, je to naše realita. Možná bych ti to ani neměl říkat, protože si o nás lidi možná leccos pomyslí, ale když jsem přebíral jako ministr budovu San Carlos (kolumbijská obdoba pražského Černínského paláce, sídla ministerstva zahraničí – pozn. aut.) s jejími zaměstnanci, byl mezi nimi i oficiální fotograf ministra. Tedy nic zvláštního. Jenomže on nikdy žádný fotoaparát neměl a celá ta léta to nikomu nevadilo. Není to nádherný důkaz našeho magického realismu?“ Je tedy jasné, že velký Gabo se musel narodit právě zde, v Kolumbii, kde podobných historek můžete slyšet na tisíce. Stačí sedět u piva či u domina, asi tak, jako v Praze sedával Bohumil Hrabal u Zlatého tygra, a poslouchat. Což Gabo také dělal – a dělal to víc než dobře. Mezi svými Právě v Kolumbii jsem však na adresu Márquezova psaní narazil na nejednu kritiku. V Bogotě jsem byl kupříkladu pozván na intelektuální setkání a od místních profesorů a literátů jsem vyslechl – zejména na román Plné znění zpráv


O lásce a jiných běsech – dosti nelichotivá slova. Tuším, v čem tkví značná část této distance – ani ne tak v Márquezově literárním díle, nýbrž spíše v jeho politických a občanských postojích, které Kolumbijcům stále zřetelněji vadí, i když se zatím u nich nejedná o převažující názor. Nicméně jedni Márquezovi zazlívají, že opustil Kolumbii v těžké době a uchýlil se do ústraní poklidné vily v Mexico City, z jejíhož bezpečí sleduje krušné události a teror kolumbijských levicových geril. Kritika jiných se opírá o jeho vstřícnost vůči levicovým diktaturám a hnutím včetně kolumbijských geril. Jistě, Márquezovo literární dílo je velkolepé, podobně jako bylo veliké fotbalové umění Maradony, takže oba zůstanou v pomyslných síních slávy, i když jejich společným kamarádem je kubánský komandant Fidel. Ale i tak mi nešlo do hlavy, že Márquezem stvořený vládce v románu Sto roků samoty byl pro mě obdivuhodným vykreslením nadutých a zbožštělých diktátorů, ať již se jmenovali Stalin, Hitler, Kim Ir-sen nebo Castro, zatímco Gabo jako by u svého přítele Fidela tento rozměr neviděl. Jenže jsem měl možnost vidět Gaba na vlastní oči a leccos mi došlo. 7. ledna 1999 jsem se zúčastnil „slavného“ setkání kolumbijského konzervativního prezidenta Andrése Pastrany s vůdcem nejmocnější gerily FARC (Ozbrojené revoluční síly Kolumbie – Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia) Marulandou, signifikantně nazývaným Tirofijo (Přesná střela). Odehrálo se to v San Vicente del Caguán, uprostřed kolumbijské amazonské džungle. Prezident Pastrana jim zde přidělil asi 34 000 km2 teritoria s vlastní partyzánskou jurisdikcí a správou, což byl neslýchaný krok; prezident se naivně domníval, že se tak s teroristy dohodne na míru. Na ono setkání za účasti řady velvyslanců a desítek osobností z levicového světa však Tirofijo schválně nepřišel, aby tak veřejně Pastranu ponížil a dal ihned na vědomí, kdo bude vývoj řídit. Přítomným levičákům to nevadilo. Márquez byl mezi nimi. Objímal se s nikaragujským expartyzánem Danielem Ortegou a srdečně zdravil členy partyzánského ústředního výboru opásané kalašnikovy. Byl zjevně spokojen s vývojem událostí: všichni jsme tam byli „obšancováni“ po zuby ozbrojenými revolucionáři. Těmi, kteří za svoji představu socialismu bojují přepadáními, masakry, atentáty a vydíráními, rozséváním strachu a smrti hlavně mezi nevinnými lidmi. Od té doby mě Gabo už tolik nepřekvapuje svými obhajobami Castra, Cháveze a jim podobných. Kolumbie nadále trpí terorismem rudých partyzánů, ale on jí ukázal záda a kromě popsané výjimky do rodné země nejezdí. Když jsem mluvil v Bogotě s jeho sestrou, sdělila mi, že i ona je s ním pouze v občasném styku a ani na pohřeb své matky Luisy Santiagy spisovatel nepřijel. Už mě neštvi Kolumbijci by si Gaba doma jistě rádi vyslechli, co by se podle něho dalo dělat ke zlepšení situace. Asi tak, jak to slyší od zpěvačky Shakiry, která pomáhá dětem ulice v oblasti atlantického pobřeží této země prostřednictvím nadace Bosé nohy, anebo jako se občas angažuje automobilový závodník Juan Pablo Montoya. S Márquezem pokusy o taková setkání dopadají tristně. Kupříkladu organizátoři Festivalu umění v Cali pro Márqueze připravili v lednu 1999 slavnost, ale spisovatel rovnou od partyzánů v Caguánu zmizel pryč ze země. Na zoufalou situaci na Kubě velký Gabo nereaguje – a když, tak pouze pozitivně. Zato ke Clintonově aféře pocítil potřebu se vyjádřit: prezident se prý „zpronevěřil svému historickému údělu jen proto, že na Zemi nenašel pro sebe bezpečný kout, kde by se mohl milovat“. Mnozí Kolumbijci říkají, že daleko smutnější je, že Márquez si nenašel bezpečný kout v Kolumbii, aby ji mohl občas navštívit, a nedával v cizině na vědomí, že Kolumbie je „un cagero“, „plná sraček“. Nelze se pak ani moc divit, že Ximena Gutierrezová svůj článek v nejrozšířenějším kolumbijském deníku El Tiempo, publikovaný letos 11. března v sekci Politika a literatura, nazvala a zakončila slovy: „Už mě neštvi, Gabo.“ Na zoufalou situaci na Kubě velký Gabo nereaguje – a když, tak pouze pozitivně *** Mnislav Zelený-Atapana Narodil se v roce 1943. Po Latinské Americe podnikl několik výzkumných cest, publikoval řadu článků a několik knih, v poslední době se věnuje ochraně amazonských indiánů a deštných lesů Amazonie prostřednictvím společnosti Velká Amazonie, o. p. s. Foto popis| ZASE JEDNOU V KOLUMBII G. G. Márquez kráčí 7. ledna 1999 v San Vicente del Caguánu, kde se konalo slavnostní setkání mezi kolumbijským prezidentem Pastranou a partyzánskými Ozbrojenými revolučními silami Kolumbie (FARC) Foto autor| FOTO: REUTERS – JOSE GOMEZ



O autorovi| MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA, Bogota

„Teroristická“ trika bude řešit soud 17.3.2007

Lidové noviny str. 12 tpa

Zajímavosti

DÁNSKO KODAŇ Státní zastupitelství v Dánsku žaluje sedm výrobců triček kvůli údajné podpoře terorismu. Firma Fighters and Lovers prodávala přes internet trika s logy Kolumbijské revoluční lidové armády (Farc) a Lidové fronty pro osvobození Palestiny (PFLP). Slibovala kupcům, že z peněz získaných za každé prodané tričko pošle pět eur (140 korun) buď radiostanicím Farc nebo grafikům pracujícím pro PFLP. V Dánsku však od roku 2002 platí antiteroristický zákon, podle nějž hrozí za přímé či nepřímé financování teroristických skupin odnětí svobody až na deset let. Podle BBC zatím není jasné, zda firma teroristům skutečně nějaké peníze předala. Touto otázkou se bude zabývat soud.

Chiquita uplácela teroristy 16.3.2007

Lidové noviny str. 13 nos, čtk

Byznys

WASHINGTON Americká prokuratura obvinila světoznámého distributora banánů Chiquita Brands International, že udržoval styky s teroristickou organizací v Kolumbii. Chiquita obvinění nepopřela a souhlasí se zaplacením pokuty 25 milionů dolarů (téměř 534 milionů Kč). Jde ale o složitější a nepřímé vztahy, nikoli o to, že by se Chiquita sama angažovala v teroristických aktivitách. Chiquita uvedla, že její podnikání ji přivádí i do takových oblastí Kolumbie, kde není příliš bezpečno. Z toho důvodu si prý koupila ochranu od jedné z teroristických organizací, jež v oblasti působí. Americké úřady se vazbami Chiquity na teroristy z Kolumbie zabývaly delší dobu a ochota firmy zaplatit pokutu bude zřejmě znamenat tečku za vleklým vyšetřováním. Chiquita je americký podnik, který distribuuje širokou škálu ovoce a dalších zemědělských produktů. Sídlo má v Cincinnati. Americké ministerstvo spravedlnosti zjistilo, že Chiquita a několik jejích představitelů v letech 1997 až 2004 zaplatili asi 1,7 milionu dolarů lidem z organizace AUC. Ta je zodpovědná za jeden z nejhorších masakrů v rámci občanské války v Kolumbii. Podílí se ale i na vývozu většiny kokainu, jenž směřuje z Kolumbie na světový trh narkotik. AUC je považována za krajně pravicovou organizaci, kterou americká vláda v roce 2001 označila za teroristické seskupení. Chiquita podle závěrů vyšetřování organizaci AUC platila výměnou za to, že bude jejím pracovníkům poskytovat potřebnou ochranu. Podobně prý ale platila i levicové organizaci FARC. „Platby, které firma hradila, byly vždy motivovány snahou zajistit našim zaměstnancům bezpečí,“ řekl generální ředitel Chiquity Fernando Aguirre. *** Producent banánů má problém Americké ministerstvo spravedlnosti zjistilo, že Chiquita a několik jejích představitelů v letech 1997 až 2004 zaplatili asi 1,7 milionu dolarů lidem z organizace AUC. Ta je zodpovědná za jeden z nejhorších masakrů v rámci občanské války v Kolumbii. Foto popis|



Chiquita platila výpalné teroristům 16.3.2007

Mladá fronta DNES str. 03 (oa, ČTK)

Ekonomika

Washington - Největší producent banánů na světě Chiquita zaplatí americkým úřadům pokutu 25 milionů dolarů (zhruba 534 milionů korun) za porušení protiteroristického zákona. Prohřeškem proti zákonu bylo výpalné, které banánový koncern vyplácel za ochranu svých kolumbijských plantáží a zaměstnanců Jednotkám sebeobrany Kolumbie (AUC). Zaplacením pokuty skončí tři roky trvající vyšetřování ze strany amerických úřadů. Banány pod drahou ochranou Koncern, s posvěcením svého nejvyššího vedení v ohijském Cincinnati, vyplatil organizaci AUC v letech 1997 až 2004 celkem 1,7 milionu dolarů (téměř 36,5 milionu korun), za což následně získal její ochranu. Organizace AUC prý měla Chiquitě hrozit, že jí způsobí škody na plantážích nebo ohrozí životy jejích zaměstnanců. AUC je odpovědná za množství masakrů a útoků v rámci občanské války v Kolumbii. Dále se podílí na vývozu většiny kokainu, který směřuje z Kolumbie na světový trh narkotik. Je považována za krajně pravicovou organizaci, kterou americká vláda v roce 2001 označila za teroristické seskupení. A právě i poté koncern výpalné vyplácel - v padesáti tranších celkem 825 tisíc dolarů. Protiteroristický zákon to však nedovoluje, a to ani v situaci, kdy jsou platby vynucené. Podobně prý banánový gigant již dříve platil levicové organizaci FARC a ELN. „Platby, které firma hradila, byly vždy motivovány snahou zajistit našim zaměstnancům bezpečí,“ řekl generální ředitel Chiquity Fernando Aguirre. O podrobnostech vyrovnání nechtěl blíže hovořit, firma se dozná zřejmě už příští týden v pondělí, kdy se bude konat soudní líčení. Aguirre dále řekl, že s pokutou Chiquita počítala a dala si na ni peníze stranou. Firma se, jak vyplynulo ze soudních dokumentů, také přiznala, že platby pro organizaci AUC schvalovalo nejvyšší vedení a že v účetnictví byly tyto platby maskovány. Americké státní zastupitelství už Chiquitě údajně dokázalo, že nejpozději v září 2000 nejvyšší vedení firmy přesně vědělo, co je AUC zač. Úřady se vazbami Chiquity na teroristy z Kolumbie zabývaly již delší dobu a ochota firmy zaplatit pokutu bude zřejmě znamenat tečku za vleklým vyšetřováním. S ročními tržbami ve výši 4,5 miliardy dolarů (téměř 97 miliard korun) je Chiquita Brands International největším obchodníkem a distributorem ovoce na světě. Obchoduje nejen s banány, ale i s dalšími druhy ovoce a zeleniny. Působí ve více než 70 zemích světa a zaměstnává přes 25 tisíc lidí. V roce 2005 převzala amerického výrobce balených salátů a provozovatele rychlého občerstvení Fresh Express. Foto popis| Firma vyplatila „za ochranu“ miliony dolarů Foto autor| FOTO: ARCHIV Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání



Přehled zpráv Márquez vyměnil pero za ratolest míru ...............................................................................................................4 15.3.2007 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Ze světa TOMÁŠ NÍDR

USA sázejí v boji s radikály na Lulu.....................................................................................................................4 13.3.2007 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět Eduard FREISLER

Jižní Amerika: drogy, prostituce i teroristé ........................................................................................................7 13.3.2007 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět Eduard FREISLER

Rusové vyzbrojují Cháveze ..................................................................................................................................9 26.2.2007 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Svět Eduard FREISLER

Puška jako kytara.................................................................................................................................................10 18.9.2006 Lidové noviny ~ str. 14 ~ Zajímavosti kat, reuters

Nesmělý pokus o povstání: plakáty urážející Fidela........................................................................................11 8.8.2006 Lidové noviny ~ str. 01 ~ Titulní strana Eduard FREISLER

Proč v Kolumbii vládne pravice .........................................................................................................................12 3.8.2006 Lidové noviny ~ str. 09 ~ názory Mnislav Zelený-Atapana

Unesení posloužili FARC jako živé štíty............................................................................................................13 15.7.2006 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět ČTK

V levicové Jižní Americe bude pravicová Kolumbie ........................................................................................15 31.5.2006 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět Eduard FREISLER

Uribe přesvědčivě obhájil své křeslo hlavy Kolumbie.....................................................................................16 30.5.2006 Právo ~ str. 15 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Kolumbijští vojáci pobili policii ..........................................................................................................................18 24.5.2006 Právo ~ str. 14 ~ Ze zahraničí (BBC, aa)

S krysami proti guerille .......................................................................................................................................19 12.5.2006 Lidové noviny ~ str. 12 ~ Zajímavosti reuters, tpa

S krysami proti guerille .......................................................................................................................................20 12.5.2006 Lidové noviny ~ str. 12 ~ Zajímavosti reuters, tpa



Gerila v Kolumbii skládá zbraně ........................................................................................................................20 9.3.2006 Právo ~ str. 12 ~ Ze zahraničí (aa, DPA)

Ještě odbojář, nebo už terorista? ......................................................................................................................25 1.3.2006 Mladá fronta DNES ~ str. 13 ~ Jeden svět 2006 TOMÁŠ VLACH

Chávez buduje "lidové milice" ...........................................................................................................................27 5.12.2005 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Svět Eduard FREISLER

Kolumbijské gerily přišly o své dealery ............................................................................................................29 10.11.2005 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět Eduard FREISLER

Kolumbijské gerily přišly o své dealery ............................................................................................................30 10.11.2005 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět Eduard FREISLER

Deset nejhledanějších mužů světa ....................................................................................................................31 19.7.2005 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Ze světa (luh)

Jižní Amerika bude mít „vlastní“ televizi...........................................................................................................33 31.5.2005 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Svět Eduard FREISLER

Při masakrech zahynulo až 66 lidí......................................................................................................................35 15.2.2005 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Zahraničí ČTK

Chávez obvinil USA z tajné akce ve Venezuele ................................................................................................37 25.1.2005 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (DPA, aa)

Zmařen atentát na prezidenta Uribeho ..............................................................................................................39 21.12.2004 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí (DPA, aa)

Kolumbijští povstalci chtěli zavraždit Bushe....................................................................................................40 29.11.2004 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Ze světa (zah, AP)

Těžké dilema: ustoupit teroristům, či přihlížet smrti rukojmích? ...................................................................40 23.9.2004 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Ze světa MICHAL MOCEK

Mezi teroristy a povstalci ....................................................................................................................................41 6.9.2004 Právo ~ str. 06 ~ Publicistika Břetislav Tureček

Kolumbijská vláda zasáhla proti rebelům .........................................................................................................42 1.9.2004 Mladá fronta DNES ~ str. 11 ~ Ze světa (čtk)



Irové podezřelí z výcviku rebelů byli propuštěni..............................................................................................43 17.6.2004 Lidové noviny ~ str. 06 ~ Zahraničí ČTK

Povstalci zabili v Kolumbii 34 rolníků................................................................................................................44 17.6.2004 Mladá fronta DNES ~ str. 13 ~ Ze světa (čtk)

Peru: v procesu s Montesinosem má svědčit i šéf americké CIA ..................................................................46 22.1.2004 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Zahraničí afp, čtk

Armáda zatkla velitele kolumbijských povstalců .............................................................................................48 5.1.2004 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Zahraničí ČTK

Kolumbie zatkla šéfa gerily.................................................................................................................................48 5.1.2004 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (DPA)

Policie zadržela velitele rebelů ...........................................................................................................................49 17.12.2003 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Zahraničí ČTK

Kolumbijští teroristé prý propustí rukojmí........................................................................................................51 29.10.2003 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí (bt, ČTK)

Uribe ve zkoušce neobstál..................................................................................................................................85 27.10.2003 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (aa)

Uribe propustil teroristu......................................................................................................................................85 10.10.2003 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (aa, BBC)

Gerila nabídla vyměnit unesené.........................................................................................................................85 9.10.2003 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí (aa, CNN)

Devatenáctiletý britský turista uprchl ze zajetí rebelů v Kolumbii .................................................................86 26.9.2003 Lidové noviny ~ str. 06 ~ Zahraničí reuters, ap

V Kolumbii unesli osm zahraničních turistů .....................................................................................................87 16.9.2003 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Zahraničí ČTK

Za mou smrt už vrahům zaplatili ........................................................................................................................87 6.9.2003 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Kolumbie: unesená senátorka žije.....................................................................................................................88 1.9.2003 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Zahraničí ČTK



Únosci nechali senátorku promluvit..................................................................................................................89 1.9.2003 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Ze světa (čtk)

Uribe nabídl povstalcům amnestii .....................................................................................................................89 25.8.2003 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (CNN, ČTK, aa)

V Kolumbii ostřelovali prezidenta ......................................................................................................................90 19.8.2003 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Zahraničí ČTK

Výstřely prezidenta nezastrašily ........................................................................................................................91 19.8.2003 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (aa)

Podivná záchranná mise Francie .......................................................................................................................91 30.7.2003 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Ze světa MICHAL MOCEK

Proč psi střeží nevěsty z bogotské smetánky ..................................................................................................91 4.6.2003 Mladá fronta DNES ~ str. 14 ~ Ze světa (čtk, reuters)

FARC popravila deset rukojmích .......................................................................................................................92 7.5.2003 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (DPA, lan)

Prezident Uribe připraven k rozhovorům s povstalci ......................................................................................92 26.4.2003 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (aa)

Kolumbijští povstalci drží Američany................................................................................................................92 24.2.2003 Mladá fronta DNES ~ str. 12 ~ Ze světa (čtk)

Nepřestávají věřit... ..............................................................................................................................................93 10.2.2003 Blesk ~ str. 02 ~ Politika (čtk)

Za útokem v Kolumbii může být IRA..................................................................................................................93 10.2.2003 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Zahraničí Eduard FREISLER

Atentát v Bogotě: přes 30 mrtvých ....................................................................................................................93 10.2.2003 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (CNN, BBC, pur)

Kolumbie otevře dialog se všemi gerilami ........................................................................................................94 14.12.2002 Právo ~ str. 11 ~ Ze zahraničí (čtk)

Být rukojmím v Kolumbii ....................................................................................................................................94 9.11.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Víkend - téma Filip Kanda



Výnosné únosy ....................................................................................................................................................95 9.11.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 04 ~ Víkend - pohled Tomáš Šponar, Daniel Pacek

Boj s terorismem neprospěl přísnější kontrole exportu zbraní ......................................................................95 25.9.2002 Lidové noviny ~ str. 31 ~ Obchod se zbraněmi Paul Eavis

Pašované zbraně jdou ruku v ruce s drogami ..................................................................................................95 19.9.2002 Právo ~ str. 07 ~ Zajímavosti Alexandr Petrželka

Armáda drtí povstalce .........................................................................................................................................96 7.9.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (CNN, aa)

Modely měly nést bomby gerily .........................................................................................................................96 30.8.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (aa,BBC, ČTK)

Kolumbijské armádě velí žena............................................................................................................................97 29.8.2002 Právo ~ str. 07 ~ Zajímavosti Helena Landovská

Kolumbie vyhlásila výjimečný stav....................................................................................................................97 13.8.2002 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Zahraničí reuters, čtk, ozi

S útokem na Bogotu prý pomohla IRA ..............................................................................................................97 13.8.2002 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Zahraničí čtk, ap, ozi

Inauguraci kolumbijského prezidenta provázela smrt.....................................................................................98 9.8.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Ze světa (ČTK, pp)

Prezident Kolumbie začal útok na gerily ...........................................................................................................99 9.8.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Nový prezident Kolumbie převzal úřad .............................................................................................................99 8.8.2002 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Zahraničí čtk, ap

Kolumbijští povstalci plánovali sebevražedný útok letadlem.......................................................................100 25.7.2002 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Zahraničí ČTK

Kolumbie: unesená prezidentská kandidátka žije..........................................................................................101 25.7.2002 Lidové noviny ~ str. 10 ~ Zahraničí čtk, ap

Gerila popravuje starosty .................................................................................................................................102 17.7.2002 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí (BBC, CNN, aa)



V Kolumbii zmařen atentát proti prezidentovi ................................................................................................102 9.7.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (čtk)

IRA testovala v Kolumbii nové zbraně.............................................................................................................103 15.6.2002 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Zahraničí čtk, ap

Kolumbijští podnikatelé platí povstalcům za "vakcíny" proti únosům a vraždám .....................................103 11.6.2002 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Zahraničí ČTK

Kolumbii povede pravicový "jestřáb"..............................................................................................................103 28.5.2002 Lidové noviny ~ str. 10 ~ Zahraničí čtk, reuters, fra

Spasitelem Kolumbie má být Uribe..................................................................................................................105 28.5.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Ze světa (čtk)

Kolumbie zvolila Uribeho pevnou ruku ...........................................................................................................105 28.5.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Za válku v Kolumbii platí životy civilisté .........................................................................................................106 16.5.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Hledání nového Che Guevary...........................................................................................................................106 11.5.2002 Lidové noviny ~ str. 13 ~ Orientace Alvin Toffler americký futurolog

V Kolumbii letos již 780 únosů .........................................................................................................................107 4.5.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (čtk)

České zbraně letos dobývají Kolumbii ............................................................................................................108 2.5.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Ekonomika PAVLA NOVÁKOVÁ

Kongres USA: IRA je součástí světové teroristické sítě ...............................................................................109 25.4.2002 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Zahraničí ap

Neklid v Kolumbii si vyžádal již stovky obětí..................................................................................................109 19.4.2002 Právo ~ str. 09 ~ Ze zahraničí (ČTK, ivi)

Bomba v Kolumbii zabila 12 lidí .......................................................................................................................109 8.4.2002 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Zahraničí ČTK

Výbuch bomby v autě usmrtil 12 Kolumbijců .................................................................................................110 8.4.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 09 ~ Ze světa (ČTK, pp)



Pro nás je to naše 11. září, říká peruánský analytik.......................................................................................110 22.3.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa (PP)

Kolumbijci odhalili místo zadržování unesené političky ...............................................................................111 27.2.2002 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Zahraničí ČTK

Kolumbie: rebelové drží prezidentskou kandidátku ......................................................................................112 26.2.2002 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Zahraničí ap, fra

Povstalci požadují výměnu unesených ...........................................................................................................112 26.2.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (DPA, lan)

Kolumbie: kandidátku na prezidentský úřad unesli povstalci ......................................................................113 25.2.2002 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Zahraničí ČTK

V Kolumbii unesli kandidátku na prezidenta ..................................................................................................114 25.2.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Ze světa (čtk)

Kolumbie: Prezidentská kandidátka unesena ................................................................................................114 25.2.2002 Právo ~ str. 07 ~ Ze zahraničí (čtk)

Stručně................................................................................................................................................................114 23.2.2002 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Zahraničí

Mírový proces v Kolumbii zkrachoval .............................................................................................................115 22.2.2002 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Zahraničí František Šulc

Kolumbie míří k válce ........................................................................................................................................116 22.2.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 08 ~ Ze světa (PP)

Bogota vytáhla na rebely ..................................................................................................................................117 22.2.2002 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (čtk)

STRUČNĚ............................................................................................................................................................118 21.2.2002 Právo ~ str. 07 ~ Ze zahraničí (čtk)

TENTO DEN ........................................................................................................................................................118 8.2.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 06 ~ Poslední strana

Kolumbijská vláda a povstalci zachránili mírový proces ..............................................................................118 22.1.2002 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Zahraničí ČTK



Jednání o míru v Kolumbii nekončí .................................................................................................................120 22.1.2002 Mladá fronta DNES ~ str. 07 ~ Ze světa (čtk)

Kolumbijský prezident odmítl jednat s povstalci ...........................................................................................120 14.1.2002 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Zahraničí ČTK



Plné znění zpráv Márquez vyměnil pero za ratolest míru 15.3.2007


Ze světa

Bogotá, Praha - Nobelovu cenu za literaturu už má. A nyní si zadělává na Nobelovu cenu za mír. Slavný kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez se na popud prezidenta Uribeho zapojil do mírových jednání mezi vládou a levicovými rebely, kteří se po desetiletích násilí snaží nastolit v Kolumbii socialistický režim podle castrovského vzoru. Není jasné, jakou přesně úlohu má Márquez, který se k tomu pro média nevyjadřuje, při vyjednáváních mít. Předpokládá se však, že spisovatelova přítomnost může rozetnout zablokované mírové rozhovory, které se v kubánské Havaně vlečou od prosince 2005. Guru magického realismu, ač dlouhá léta žije v Mexiku, je pro všechny Kolumbijce vysoce respektovanou mravní autoritou. Při jednáních s marxistickými povstalci z Národně osvobozenecké armády (ELN) mu jistě pomůže i jeho veřejně proklamovaná levicová orientace i kamarádství s Fidelem Castrem, který autorovi proslulé knihy Sto roků samoty minulý týden osobně poblahopřál k osmdesátinám. ELN je druhou nejsilnější levicovou gerilovou skupinou v 45milionové jihoamerické zemi. Založena byla už v roce 1964, kdy se, inspirována kubánskou revolucí, postavila vládě. Od té doby v podstatě nepřetržitě válčí, ve zbrani má na 5000 bojovníků. Dnes však komunistický make-up pouze maskuje kriminální aktivity povstalců. ELN se financuje přepady bank, vyměňováním unesených turistů či bohatých Kolumbijců za výkupné nebo obchodem s drogami. Čas od času vyplení vesnici, která podporuje vládu, nebo se dostane do přestřelky s armádou. ELN není jedinou válčící stranou, ještě jsou tu levicoví partyzáni z FARC (Vojska revoluční síly Kolumbie) a pravicoví bojovníci z Kolumbijských sebeobranných oddílů. Všichni bojují proti sobě a také proti vládě. Není divu, že je Kolumbie dnes označována za nejnebezpečnější zemi na západní polokouli. Každý rok tu kvůli nekonečné válce zahynou minimálně tři tisíce civilistů. Na tři miliony lidí muselo za čtyři desetiletí konfliktu opustit své domovy. Současný prezident a největší spojenec USA v regionu Álvaro Uribe Vélez se hned po svém nástupu tvrdě do partyzánů obul. Pomohly mu v tom miliardy dolarů, které získal z Washingtonu na boj s narkobarony. FARC sice nadále vzdoruje, ale Kolumbijské sebeobranné oddíly už prezident dohnal k odzbrojení a jednání s ELN alespoň začala. Márquez už se jednou, v roce 2002, do mírového procesu zapojil. Tehdejší vyjednávání skončilo krachem. Kolumbijcům nezbývá než doufat, že se tentokrát Márquezovi, který musel v roce 1981 z Kolumbie kvůli své údajné podpoře jedné z gerilových frakcí utéct, povede lépe a že mír pro ně přestane být něčím, co poletuje jen ve sféře magického realismu. *** „Márquez má velký zájem na tom, aby dialog s rebely měl úspěch.“ prezident Kolumbie Álvaro Uribe Vélez Foto popis| Gabriel García Márquez. Míří i k Nobelově ceně za mír? Foto autor| FOTO: AP

USA sázejí v boji s radikály na Lulu 13.3.2007


Svět

Ideologické soupeření o Jižní Ameriku - Američané bojují s Chávezem o sympatie Latinos ANALÝZA



Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva by podle Američanů mohl omezit vliv venezuelského socialistického vůdce Huga Cháveze. PRAHA Zatímco si americký prezident George W. Bush dopřával na farmě uruguayského prezidenta Tabarea Vázqueze pečené jehněčí, venezuelský vůdce Hugo Chávez v jen 60 kilometrů vzdáleném Buenos Aires Bushe tvrdě kritizoval. Když včera šéfa Bílého domu přijímal prezident Guatemaly, Chávez se přesunul do sousední Nikaraguy sandinovce Daniela Ortegy a pokračoval v konfrontačním stylu. Chávez využil Bushovu cestu po Jižní Americe, jež dnes končí, k tomu, aby s Bushem svedl ideologickou bitvu. Americký prezident přijel s cílem zlepšit pověst USA v tomto, jak mnozí komentátoři poznamenali, Amerikou „zanedbávaném“ regionu. Bush většinou hovořil o podpoře, které se Latinos mohou v budoucnu od USA dočkat, o demokracii, svobodě a obchodu. V Brazílii šlo hlavně o spolupráci při výrobě etanolu. V tomto alternativním palivu Bush vidí velkou budoucnost. Chávez kontroval. Bush si podle něj až nyní ke konci svého mandátu všiml chudoby Latinos (podle BBC z 550 milionů obyvatel kontinentu žije v bídě 220 milionů lidí), demokracii Chávez označuje za systém americké dominance a budování etanolových polí za další rabování přírodních zdrojů kontinentu. Bush zase Cháveze nepřímo obvinil z diktátorských praktik a jeho socialistické experimenty, především potom znárodňování, označil za cestu k bídě. Kdo se tedy může v tomto soupeření o sympatie Latinos v současnosti cítit vítězem? Vývozce revoluce v. vývozce svobody Hugo Chávez je dnes nepochybně vlivným hráčem Jižní Ameriky. Podle časopisu Newsweek plní životní sen Fidela Castra a Ernesta Che Guevary. Na rozdíl od kubánského vůdce a argentinského revolucionáře se totiž Chávezovi podle časopisu daří vyvážet socialistickou revoluci do světa. Faktem je, že dodávky zlevněné ropy z něj dělají „laskavého strýčka“. Na peníze z ropy, kterou Venezuela oplývá a jejíž zásoby se začínají dostávat pod Chávezovu kontrolu, totiž mnozí Latinos slyší. Jejich život komplikuje řada sociálních nedostatků - nemají dost jídla, oblečení a lékařské péče, nemohou studovat či důstojně bydlet. Caracas a Havana (s podporu Caracasu) proto do mnoha částí Jižní Ameriky posílají lékaře, učitele, sociální pracovníky či bezpečnostní experty. USA, které Chávez a Castro označují za viníky bídných životních podmínek Latinos, zde v konkurenci této solidarity prohrávají na plné čáře. Směrem k Jižní Americe z Washingtonu zaznívají jen velikášská slova o demokracii a svobodě nebo varovná prohlášení o jejím ohrožení. Latinoameričan si ale raději vybere bezplatného kubánského lékaře, než aby poslouchal prázdná slova o svobodě, která mu z jeho bídné perspektivy nic neříkají. Politická mapa současné Jižní Ameriky jasně ukazuje, že se Latinos přiklonili k levici, jež v některých případech sklouzává k socialismu. Profesor Josef Opatrný ze Střediska iberoamerických studií Univerzity Karlovy za úspěchem levicových vůdců vidí zklamání lidí z vojenských režimů z 60. a 70. let. „S výjimkou Chile přivedly tyto režimy země k ekonomickému krachu. Následné demokratické vlády sice dosáhly jistých úspěchů, očekávání veřejnosti však vesměs nenaplnily,“ řekl pro LN Opatrný s tím, že logicky tak přišla řada na levicové politiky, kteří svými sliby získali ve volbách dostatek hlasů. Bylo by ale zavádějící tvrdit, že Chávez má dnes za sebou celou Latinskou Ameriku, která jako jeden muž povstane proti „americkému impériu“. Za radikály typu Cháveze lze označit jen prezidenty Bolívie a Ekvádoru Eva Moralese a Rafaela Correu. Řada dalších levicových vůdců jsou umírnění politici. Levice v. levice Největší naděje Američané vkládají do Brazílie prezidenta Luly. Ten neodmítá americkou vizi zóny volného obchodu (požaduje ale po USA, aby nedotovaly americké zemědělce, kteří by v případě vytvoření zóny měli nesrovnatelně lepší podmínky pro podnikání), zavázal se k vzájemné spolupráci na výrobě biopaliv a je zastáncem demokracie, tedy pluralitního systému bez revolučního patosu. Stačilo Lulu bedlivě poslouchat, když na adresu Fidela Castra nedávno prohlásil, že comandante propásl šanci na to, aby dal Kubáncům svobodu. I profesor Opatrný vidí jasný odklon Luly od radikální větve levicové politiky, reprezentované venezuelským vůdcem. „Chávezova socialistická solidarita má už první praktické výsledky v podobě sporů mezi Moralesovou a Lulovou vládou. Oba se přitom hlásí k socialismu,“ všiml si Opatrný. Podle něj si dnešní levicoví vůdci navíc dávají pozor na to, aby svou zemi nevedli cestou Kuby a Nikaraguy. „Výsledky těchto radikálních experimentů jsou dostatečně odstrašujícím příkladem,“ dodal profesor. Latinoameričan si raději vybere bezplatného kubánského lékaře, než aby poslouchal prázdná slova o svobodě, která mu při jeho bídné perspektivě nic neříkají OBRÁZEK



Kolumbie Alváro Uribe (konzervativní pravičák) Prezidentem od roku 2002. Je mu připisována zásluha za klesající kriminalitu ve městech, přesto boje mezi drogovými kartely i útoky levicové guerilly známé pod jménem FARC pokračují. Uribemu se ale podařilo odzbrojit pravicové guerilly, které mimo jiné bojovaly i s FARC. Kolumbie získává od USA ročně miliony dolarů na boj proti drogám. Pro Washington je to jediný velký spojenec na kontinentu. Ekvádor Rafael Correa (radikální levičák) Prezidentem od roku 2006. I on se nebrání znárodňování, chce přepsat ústavu a spolu s Chávezem a Moralesem tvoří v Jižní Americe antiamerický trojblok. Correa dokonce uvažuje o tom, že zavře zdejší americkou vojenskou základnu. Tato agrární země je politicky velmi nestabilní, za posledních deset let se tu vystřídalo osm prezidentů, tři svrhly divoké pouliční protesty. Peru Alan García (umírněný levičák) Prezidentem od roku 2006. Zemi již jednou vládl mezi lety 1985 a 1990. Peru se ale tehdy propadlo do ekonomické krize symbolizované obrovskou inflací a guerillovými válkami. García, který dnes tvrdí, že se ze svých chyb poučil, je považován za sociálního demokrata a velkého kritika Huga Cháveze. Bolívie konzervativní pravice umírěná levice radikální levice Evo Morales (radikální levičák) Prezidentem od roku 2006. Zahájil znárodňování (především přírodních zdrojů), odvolává se na Ernesta Che Guevaru a Fidela Castra. Prohlašuje, že s jeho nástupem skončilo 500 let trvající bezpráví jeho lidu. Země patří mezi nejchudší v regionu. Bolívie je na druhé straně jedním z největších producentů koky, z níž se mimo jiné vyrábí kokain. Morales je prvním prezidentem v historii země, který je domorodého původu. Chile Michelle Bacheletová (umírněný levičák) Prezidentkou od roku 2006. Bacheletová je již čtvrtým členem středolevicové koalice, která se od roku 1990 (po odstoupení diktátora Augusta Pinocheta) dostala k moci. Chile má pověst jedné z nejstabilnějších a nejvíce prosperujících zemí Latinské Ameriky, podporuje vizi volného obchodu. Chile je také jednou z nejvíce konzervativních zemí na kontinentu. Brazílie Luis Inacio Lula da Silva (umírněný levičák) Prezidentem od roku 2002. Brazílie je dnes považována za jednu z největších demokracií na světě. Lula, někdejší šéf odborů, je Washingtonem označován za umírněného politika a potenciálního spojece proti radikálům typu Cháveze. Ekonomika země za Luly roste, ale miliony Brazilců nadále žijí v chudobě. Tato největší země Latinské Ameriky chce získat stále křeslo v radě bezpečnosti OSN. Argentina Nestor Kirchner (umírněný levičák) Prezidentem od roku 2003. K moci se tento peronista dostal v době, kdy se země vzpamatovávala z ekonomického kolapsu z roku 2001. Za jeho vlády ekonomika opět začala růst, chudoba nicméně zůstává jedním z hlavních problemů země. Vize volného obchodu Kirchner podobně jako Lula podmiňuje eliminací vládních dotací, které dostávají američtí zemědělci, a tím mají lepší výchozí podmínky. Uruguay



Tabare Vazquez (umírněný levičák) Prezidentem od roku 2004. Stal se vůbec prvním levicovým vůdcem své země. Uruguay byla vždy poměrně stabilní a prosperující zemí. Přesto se vzpamatovává z ekonomického otřesu kvůli recesím v Brazílii a Argentině. V mnoha sociálních otázkách, jako je třeba rozvod, zde panuje liberální duch. Zcela neodmítá americkou vizi volného obchodu. Paraguay Nicanor Duarte (umírněný levičák) Prezident od roku 2004. Je označován za populistu a ostrého řečníka. Paraguay je neblaze proslulá korupcí, pašováním a organizovaným zločinem. Nedávný kontroverzní zákon o obchodování s půdou zanechal mnoho obyvatel Paraguaye bez výdělku. Šedesát procent Paraguayců dnes žije na hranici chudoby. Venezuela Hugo Chávez (radikální levičák) Prezidentem od roku 1998. Považuje se za hlavního odpůrce politiky USA. Od letošního roku chce zradikalizovat svůj projekt Socialismus 21. století. Dnes vládne jen pomocí svých dekretů, znárodňuje a přepisuje ústavu. Jeho země má obrovské zásoby ropy, kterou levně posílá mnoha zemím Latinské Ameriky. Dodávky venezuelské ropy dnes drží nad vodou režim Fidela Castra. Bush versus Chávez Americký prezident George W. Bush přijel do Jižní Ameriky mimo jiné s cílem zlepšit špatnou pověst, kterou tu USA dnes mají. Postupně zavítal do Brazílie, Uruguaye a Kolumbie. Poté odjel do Guatemaly, dnes svou cestu končí návštěvou Mexika. Venezuelský vůdce Hugo Chávez dělal vše pro to, aby Bushe a americkou politiku ještě více démonizoval. Ve stejný čas objel Argentinu, Bolívii a Nikaraguu. Ještě se chystá na Haiti a Jamajku. Foto popis|

Jižní Amerika: drogy, prostituce i teroristé 13.3.2007


Svět

PRAHA Latinská Amerika sice není stejným kontinentem jako před 20 nebo 30 lety, kdy zde ocelovou pěstí vládly vojenské diktatury. V uplynulých letech je nahradily demokraticky zvolené vlády. I když existují obavy, že by do budoucna mohl být demokratický systém ohrožen v zemích jako Venezuela či Bolívie, kde dnes vládnou levicoví radikálové Hugo Chávez a Evo Morales, dosud všude funguje opozice i nezávislá média. Přesto je situace v Jižní Americe stále velmi vzdálená ideálnímu stavu. Kontinent sužuje násilí (podle BBC je například v Brazílii denně zastřeleno 100 lidí), rozmáhá se pašování drog (jejich produkce roste například i v Kolumbii, kam USA ročně posílají 700 milionů dolarů na potírání drogových kartelů), existuje tu rozsáhlá síť s dětskou pornografií. O svá práva stále bojují i ženy, které dnes až na pár výjimek (chilská prezidentka Michele Bacheletová) například chybějí ve vysoké politice. Jižní Amerika je také pověstná velkými rozdíly mezi bohatými a chudými. Podle zprávy OSN za rok 2005 byl kontinent v této statistice na prvním místě na světě. Typickým příkladem sociální nerovnosti může být brazilské Sao Paulo se svými favelami (chudinskými čtvrtěmi). Město se na druhé straně ale pyšní největším počtem vrtulníků na osobu. Tento dopravní prostředek totiž používá elita k tomu, aby přes favely plné kriminality nemusela projíždět auty. Nové výcvikové tábory Latinská Amerika se ale podle bezpečnostních expertů citovaných americkými médii může v budoucnu stát i hnízdem teroristů. Konkrétně mají v trojúhelníku mezi Brazílií, Paraguayí a Argentinou své výcvikové tábory zakládat členové radikálního šíitského hnutí Hizballáh, které podporuje Teherán. Tyto skupiny se mohou poměrně snadno po Latinské Americe pohybovat, a navíc tu u levicových radikálních vůdců mají zázemí. Nejvíce se skloňuje jméno venezuelského vůdce Huga Cháveze, který neskrývá své sympatie k arabským extremistickým hnutím, jakým je například Hamás. Chávez je rovněž podezírán z podpory kolumbijské levicové guerilly známé jako FARC. Plné znění zpráv


Rusové vyzbrojují Cháveze 26.2.2007


Svět

Venezuela kupuje více zbraní než Írán a Pákistán, brzy bude vyrábět i své kalašnikovy CARACAS/PRAHA Vždy jsem říkal, že naše revoluce je mírová, ale pokud ji někdo bude chtít ohrožovat, tak tvrdě narazí, prohlásil venezuelský prezident Hugo Chávez během vojenské přehlídky, která byla součástí jeho lednové inaugurace. Nebyla to jen vyzývavá slova levicového radikála o boji proti imperialismu, už tehdy měl Chávez v kapse uzavřené smlouvy na dodávky nových zbraní v hodnotě miliard dolarů. Většinu těchto obchodů comandante přitom uzavírá s Ruskem. Podle včerejšího vydání listu The New York Times Chávez za poslední dva roky nakoupil ve světě zbraně za čtyři miliardy dolarů. Venezuela je tak dnes největší dovozce zbraní v celé Latinské Americe, dokonce se v mezinárodním zbrojním obchodu dostala před Írán (1,7 miliardy) a Pákistán (tři miliardy). Chávez tvrdí, že vyzbrojování je jen preventivní ochranou před plánovaným americkým útokem proti jeho zemi. Washington se podle něj bojí, že jednou do USA nepošle ani barel ropy (Američané dnes od Venezuely odebírají 10 procent ze svého ropného importu). „Cítíme se ohroženi a jako každý suverénní stát posilujeme jen svou obranu,“ citoval The New York Times venezuelského generála Alberta Mullera Rojase. Americký nátlak Američané podle něj například omezují venezuelskou vzdušnou vojenskou sílu. Prezident George W. Bush totiž uvalil obchodní embargo na dodávku náhradních dílů do amerických stíhaček typu F16, které USA Venezuele prodávaly v 80. letech. Washington, který se obává rostoucí moci Cháveze, jenž se netají myšlenkou vývozu své revoluce do dalších zemí Jižní Ameriky, tlačí na mnohé země, aby Venezuele žádné zbraně neprodávaly. Chávez tak například nemohl nedávno nakoupit bojové stíhačky z Brazílie, protože součástky těchto strojů byly americké výroby. Z Brazílie rovněž zazněly obavy z vyzbrojování Venezuely. Bývalý brazilský prezident a dnes význačný senátor José Sarney uplynulý týden pro deník O Globo Chávezovu zemi označil za „militantně populistickou, která se vrátila do 50. let minulého století“. Tehdy Venezuele vládla krutá vojenská junta. Chávez je ale vítán v Rusku, kde v poslední době nakoupil desítky stíhaček, vrtulníků, obrněných transportérů a sto tisíc samopalů kalašnikov. Rusové dokonce Chávezovi umožnili používat tuto značku při výrobě samopalů v nově budovaných továrnách na území Venezuely. Američané varují, že „venezuelské kalašnikovy“ nemají jen „bránit“ Chávezovu revoluci, ale mohly by se dostat do rukou neblaze proslulé kolumbijské levicové guerilly FARC. Té má být Chávez nakloněn. Foto popis| Za revoluci. Venezuelský vůdce Hugo Chávez zbrojí na obranu revoluce. To před 30 lety prohlašoval i současný nikaragujský prezident Daniel Ortega (na snímku vlevo během nedávné návštěvy Caracasu). Foto autor| Foto AFP – Juan Barreto

Puška jako kytara 18.9.2006

Lidové noviny str. 14 kat, reuters

Zajímavosti

Kalašnikovy v elektrické kytary proměňuje kolumbijský výrobce hudebních nástrojů BOGOTA Leštěné dřevo a šikovné ruce. To je vše, co podle svých slov Kolumbijec Luis Alberto Paredes potřebuje, aby „smrtonosnou zbraň proměnil v symbol naděje“. Paredes, jeden z nejvyhlášenějších kolumbijských výrobců hudebních nástrojů, vyrábí elektrické kytary z brokovnic a kalašnikovů zabavených gerilovým bojovníkům.



„Tohle kdysi dokázalo zasáhnout cíl vzdálený 800 metrů,“ ukazuje Paredes jednu z „kytar“ - bývalý kalašnikov AK-47 s charakteristickým zásobníkem ve tvaru banánu. „Teď už bude jeho cílem jen koncertní jeviště,“ dodává. Paredes si tyto hybridy nazval „escopetarras“ - složeninou ve které je obsažen španělský výraz pro pušku a druhá část slova kytara. Vyrábí je v dílně ve svém skromném rodinném domě v Bogotě. K tomuto zvláštnímu nápadu jej přivedl místní kytarista Cesar Lopez, který byl před třemi lety v jednom z místních klubů svědkem bombového útoku, při kterém rebelové zabili 36 lidí. Když před troskami podniku stanul Lopez tváří v tvář vojákovi, který držel pušku, napadlo jej, jak se zbraň podobá jeho kytaře. Od té doby už Paredes daroval mnoho svých escopetarras známým jihoamerickým hudebníkům - mezi jinými i kolumbijskému zpěvákovi Juanesovi, který je v Čechách znám hlavně díky svému hitu „La Camisa Negra“. Paredes začal s výrobou nástrojů jako samouk. Svou první kytaru vytvořil ještě na škole - v roce 1959. Nyní má rodinnou dílnu, kde mu pomáhají tři z jeho čtyř dětí, a jeho nástroje si cení hudebníci z celého světa. Originální myšlenka, jak bojovat proti násilí Kolumbii už dlouho trápí vleklá rebelie - gerilové skupiny mezi sebou bojují o kontrolu nad plantážemi koky a obchodem s kokainem. Přestože se prezidentovi Uribemu podařilo ve spolupráci s USA rostoucí násilí, zločinnost a únosy potlačit, stále v ozbrojených střetech umírají nebo přicházejí o domovy tisíce lidí. V rámci mírového programu OSN dostává Paredes zbraně zabavené rebelům, jejich součásti jsou ale kvůli bezpečnosti svařené dohromady. Poté, co mistr zbrousí sváry a odstraní spoušť, vyrobí hmatník z leštěného dřeva a jeho syn pak do zásobníku nainstaluje mikrofony. Celá výroba trvá sedm až deset dnů. „V první řadě to byla výzva,“ říká Paredes. „Je paradox přetvářet něco, co zabíjí, ve věc, která bude lidi těšit,“ dodává. Paredesův kamarád Lopez plánuje v listopadu s jeho zvláštními kytarami koncert. Říká, že sedm nástrojů už rozdali. Jednu darovali starostovi Bogoty a dvě do kanceláří OSN. „Zbraně mají špatnou energii... ale když na ně začnu připevňovat hmatník a struny, ta energie se rázem změní,“ říká Paredes. „Už není tím, čím byla předtím, a ten proces mě činí šťastným.“ V rámci mírového plánu, který podporuje prezident Uribe, se podařilo odzbrojit už 30 000 bojovníků polovojenských jednotek. Dalších 17 000 rebelů ale ještě má gerilová skupina FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie). Foto popis| Místo střelby hudba. Cesar Lopez si prohlíží nástroj, který vznikl z útočné pušky AK-47. Foto autor| Foto Reuters - Daniel Munoz

Nesmělý pokus o povstání: plakáty urážející Fidela 8.8.2006

Lidové noviny str. 01 Titulní strana Eduard FREISLER

HAVANA/PRAHA V kubánské propagandě se objevily první škvíry. Státní média až do včerejška popisovala situaci na Kubě jako klidnou, obyvatele ostrova představovala jako odhodlané bojovníky, kteří jsou ochotni bránit revoluci všemi prostředky. Z televize a novin se po celý týden, tedy od chvíle, kdy se Fidel Castro dočasně vzdal moci kvůli vážné operaci, linuly sympatie a podpora vůdci. Až do včerejška. Ve městě Santiago de Cuba, které je označováno za „hrdinské“ a které bylo v minulosti i kubánskou metropolí, kdosi vztyčil dva billboardy. Na jednom stálo „Fideli, konečně přišel tvůj konec“, na druhém „Fideli, měl jsi zemřít již mnohem dříve“. Tuto první zaznamenanou rebelii zachytil kubánský novinář Guillermo Espinoza, který vše popsal pro internetový server Cubanet, který je veden v zahraničí. „Ulice zaplnili členové tajné policie, kteří kontrolují chodce, po hlavní silnici v posledních dvaasedmdesáti hodinách jezdí vojenské kolony, u svatyně Cobre jsou rozmístěné lehké tanky sovětské výroby,“ napsal také Espinoza. Podle něj billboardy rozzuřily agenty ministerstva vnitra natolik, že zakázali tamním členům opozice opouštět své domovy a mají je nyní pod neustálým dohledem. Své „povinnosti“ se chopili i předsedové pouličních revolučních výborů (CDR). Každý, kdo by se snad pokoušel o protesty nebo se vysmíval zdravotnímu stavu Fidela Castra, má být nahlášen na policejní stanici. Státní televize navíc denně pouští záběry z Iráku a Libanonu s tím, že se z Kuby vinou Spojených států může stát rovněž bojiště.



Pokračování na straně 7 Dokončení ze strany 1 Přesto se v Santiagu objevil první protest. Protivládní hesla, či dokonce přímá kritika Fidela Castra se přitom na kubánských zdech objevuje jen velmi zřídka. Naposledy se tak stalo loni v létě. V Havaně se objevilo graffiti s podobiznou koně, který měl v zadku Papinův hrnec. Kresba evidentně odkazovala na kubánského vůdce. Kůň je totiž v kubánské loterii pokládán za zvíře číslo jedna. První Kubánec není samozřejmě nikdo jiný než Fidel Castro. A Papinův hrnec? O jeho přednostech comandante básnil v jednom ze svých dřívějších projevů. Graffiti rychle zmizelo. Ostatně kubánská propaganda je vždy připravena bleskurychle zasáhnout. Letos na jaře se například v přímém přenosu státní televize Cubavision, která přenášela z Portorika baseballový zápas mezi Dominikánskou republikou a Kubou (na turnaji, jehož se poprvé v historii zúčastnili i američtí profesionálové) objevil následující nápis: „Dnes je 18. března, nezapomínejme“. V tento den přesně před třemi lety totiž nechal Fidel Castro pozatýkat na 75 členů opozice, většinou se jednalo o lékaře, právníky, učitele, novináře. Do dnešních dnů z této skupiny opustilo vězení jen 15 osob. Opoziční hnutí „Dámy v bílém“, které tvoří matky, dcery a manželky zatčených, v noci na včerejšek vyzvalo dočasného kubánského vůdce Raúla Castra k jejich propuštění. Komunistický pozdrav Diváci tehdy na jaře mohli vzkaz na baseballovém stadionu v Portoriku vidět jen jednou. Kubánská televize totiž ihned přenos na pár vteřin přerušila a poté změnila sklon kamery. V hledišti se ještě před tím objevil nápis „Pryč s Fidelem“. Televize opět zařadila krátkou přestávku. Státní média i včera nadále ubezpečovala Kubánce, že Raúl Castro a jeho vláda mají situaci pod kontrolou. Vládní deník Granma i včera otiskl přání brzkého uzdravení, tentokrát poselství loajality a podpory kubánské katolické církve. O současném stavu Fidela Castra rovněž promluvil jeho ideologický souputník, venezuelský prezident Hugo Chávez. Podle něj se kubánskému vůdci daří dobře a není již upoután na lůžko. „Komunistický pozdrav“ kubánskému vůdci včera rovněž zaslali členové kolumbijské levicové guerillové skupiny FARC. „Od našeho nejvyššího velitele Manuela Marulanda Veleze a dalších členů FARC přijmi bratrský socialistický a bolivarský pozdrav solidarity,“ stojí v prohlášení této největší latinskoamerické guerilly. Říká se, že FARC zásadně ovlivnil právě Fidel Castro a jeho partyzánský boj proti diktatuře Fulgencia Batisty. K současné situaci na Kubě se včera opět vyjádřil i americký prezident George W. Bush. Prohlásil, že Kubánci mají právo na to, aby si zvolili svou vládu a budoucnost ještě předtím, než své požadavky vznesou američtí Kubánci. Bush konkrétně zmínil problém s navracením majetku.

Proč v Kolumbii vládne pravice 3.8.2006

Lidové noviny str. 09 názory Mnislav Zelený-Atapana

HORIZONT Politické kyvadlo se v Jižní Americe vychýlilo doleva. Ale země prezidenta Uribeho je výjimkou BÝVALÝ VELVYSLANEC ČR V KOLUMBII Politická scéna v Kolumbii již za svoji dvousetletou historii zažila leccos. Tradiční bipolární dělení moci mezi konzervativce a liberály nastartovalo od dob Simon Bolívara a Paula Santandera nepřátelství na život a smrt v pravém slova smyslu v podobě desetiletí občanských válek, krvavých převratů, politických atentátů a vražd až po „rozumnou“ dohodu o pravidelném střídání moci po čtyřletých vládních období v druhé polovině dvacátého století, což je vlastně chytřejší způsob opoziční smlouvy. V uplynulém století nicméně měli liberálové počítaní k levici navrch, což přerostlo až v jakousi toleranci a neschopnost čelit levicovým guerillám a narkomafiím, kterým se proto v Kolumbii začalo dařit a rostly jako houby po dešti. Právě slabost levicově orientovaných vládních garnitur otevřela pole pro desítky partyzánských skupin, ze kterých se zformovaly nynější nejsilnější FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia Vojenské revoluční síly Kolumbie) a ELN (Ejército de Liberación Nacional -Národní osvobozenecká armáda). Bohužel ani pár konzervativních prezidentů nedokázalo výrazně čelit levicovým názorům a ustupovalo partyzánům, jako například slabý Belisario Bentacourt při obsazení Justičního paláce a dominikánské ambasády městskou guerillou Movimiento 19 de Abril M-19 (Hnutí 19. dubna M-19) v osmdesátých letech či Andres Plné znění zpráv


Pastrana, který FARC věnoval přes 30 tisíc kilometrů čtverečních velký azylový prostor, čímž narušil suverenitu Kolumbie nad celým územím. Ustupování zlu se ukázalo jako cestou do pekel, zlo prorostlo svými zakrvavenými dolary z výkupných, loupení bank, vydírání, z prodeje drog celou společností. Korupce prostoupila do nejvyšších patrech politiky, armády, policie, soudnictví, mezi kongresmany i starosty. Kolumbijská guerilla - a ostatně i narkomafie - jsou totiž velice, opravdu velice bohaté a jsou schopny si koupit téměř kohokoliv. Chce to tvrdou ruku Své pověřovací listiny jsem předával v roce 1996 prezidentovi Ernestu Samperovi, jehož volební kampaň byla zaplevelena narkodolary, takže ztratil americké vízum navzdory tomu, že jeho manželka je rodilá Američanka a její otec jako válečný pilot zahynul ve Vietnamu. Samper byl přesto příjemný chlapík a sršel vtipy. Když jsem s ním seděl již jako s vysloužilým prezidentem u stolu při svatbě dcery kolumbijského velvyslance v Česku, neustále hájil Kubu a divil se naší zatvrzelosti hájit lidská práva i tam. Fidel je prostě pro ně fenomén boje proti silnému sousedovi, kterého nikdo z celé Ameriky sice nemá rád, ale v hloubi duše mu všechno závidí a snaží se tam dostat. Obecný postoj Latinoameričana můžeme stručně vyjádřit: dejte nám peníze a vypadněte. Jeho následovník Michal Pastrana byl sice konzervativní prezident a na jeho stole stálo Pražské Jezulátko, jež jsem mu věnoval, ale guerille FARC ustupoval celé čtyři roky. Naivně se domníval, že dosáhne nějaké dohody a zvýší bezpečnost v zemi, když s nimi zahájí dialog. Opak byl pravda. Guerilla změnila dialog v monolog, zvýšila svoji akceschopnost, rozšířila vliv na více než třetinu území i s její administrativou, stala se největší narkokartelem na světě s obratem v miliardách dolarů, uplatila, koho chtěla. Před dalšími volbami mi můj řidič říkal, že Kolumbie potřebuje krvavou očistu. „Potřebujeme tvrdou ruku, nejlépe nějakého Pinocheta nebo alespoň Fujimoriho,“ tvrdil. Žádný z nich nebyl po ruce, byl tu „jen“ Alvaro Uribe Velez. V devadesátých letech jako guvernér nejbohatšího departamentu Antioquia založil domobranu Convivir, což byl projev nespokojenosti s levicovými a neschopnými vládami bránit občany před masakry teroristických guerill. Jenže ty po čase dosáhly zrušení domobrany. Nelze se divit, vždyť mezi kongresmany je řada bývalých členů guerill, které svého času sice složily zbraně, ale ne ideje vybudovat socialismus. To je i ideologický cíl po zuby vyzbrojeného FARC, i když to je pouhá hra pro veřejnost levicových intelektuálů a nevládních skupin, které na to stále slyší. Z politických partyzánů se stala jen teroristická banda, jejichž ideje se už dávno proměnily v pouhý kšeft a zlo, ale i Evropské unii to až do nedávno taky moc nevadilo. Alvaro Uribe Veléz slíbil tvrdou nápravu a žádné výhody a paktování s guerillami. Vyhlásil jim nekompromisní boj, který však bude něco stát, a proto před pěti lety vyhrál. Alvaro umí výtečně jezdit na koni a je znalcem i hovězího dobytka, což obojí je v Latinské Americe „in“. Vlastně každá celebrita i vysokoškolský profesor se vyzná v koních a kravách. Alvaro je však kupodivu také členem Liberální strany, ale stal se svými konzervativními názory vnitřním disidentem vlastní partaje. Po zvolení ihned rozpustil svobodné teritorium FARC a rozhodl se s touto guerillou utkat po celé zemi. Výrazně se v tomto boji spojil s USA, což předcházející mandanti činili spíš jen na papíře. Začaly čistky i soudy s nejvyššími představiteli armády, soudů i policie pro korupci a tichou spolupráci s partyzány. Pomalu se situace začala zlepšovat, což jsem každoročně slyšel od většiny Kolumbijců napříč společenskými vrstvami. Po silnicích a v městech začalo být bezpečněji, i když únosy, masakry a aktivita zbohatlických guerill nelze zlikvidovat naráz. Nastal hospodářský rozvoj, zvýšily se investice i stavebnictví. Alvaro Uribe Veléz držel svoje volební slovo, a proto i po čtyřech letech svého mandátu měl neuvěřitelných 75 procent veřejného mínění na své straně. Co teď? Změňme ústavu! V dobře nastoupené cestě bylo třeba pokračovat, jenže kolumbijská ústava neumožňuje druhé volební období za sebou. Pouze Bolívar a krvavý diktátor generál Mosquera v 19. století vládli dvakrát za sebou. Uribe se však rozhodl změnit ústavu, což je velice složitý proces. Okamžitě se ozvaly levicové hlasy o pravicovém puči a na svoji neschopnost řešit problémy země rychle zapomněly. Přesto návrh prošel oběma komorami i Nejvyšším ústavním soudem. V tom okamžiku mi bylo jasné, že Alvaro Uribe Veléz je i dalším prezidentem. Letos v květnu se jím stal hned v prvním kole s výrazným odstupem od svých levicově smýšlejících soupeřů, kteří nemohou nabídnout řešení závažných problémů. Kolumbie je tak osamoceným pravicovým ostrovem v Jižní Americe a nejvýraznějším spojencem USA na americkém kontinentě hájícím demokracii a svobodu. ***



Alvaro umí výtečně jezdit na koni a je znalcem i hovězího dobytka, což obojí je v Latinské Americe „in“ „ Foto popis| Alvaro Uribe Veléz (na snímku uprostřed v bílém klobouku) slíbil Kolumbijcům tvrdou nápravu poměrů a žádné paktování s guerillami. Vyhlásil jim nekompromisní boj, a proto před pěti lety v prezidentských volbách vyhrál. Na snímku z letošního července je dále prezident Panamy Martin Torrijos (vlevo) a jeho venezuelský kolega Hugo Chávez (vpravo). Foto autor| Foto AFP - Juan Barreto O autorovi| Mnislav Zelený-Atapana, etnograf

Unesení posloužili FARC jako živé štíty 15.7.2006

Lidové noviny ČTK

str. 09

Svět

KOLUMBIE BOGOTÁ Povstalci z levicových Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) povraždili na severozápadě země deset dřevorubců a unesli 170 místních obyvatel včetně množství žen a dětí. „Je to opravdový masakr. Deset lidí FARC povraždily a 170 unesly,“ prohlásil guvernér departementu Chocó Julio Ibargüen. Povstalci unesli ve středu 60 lidí, ale na pochodu vzali dalších 110 zajatců. Povstalci tyto zajatce použili jako lidské štíty během bojů. Už v loňském roce ve stejném kraji ozbrojenci FARC unesli 25 dřevorubců. Dva z nich jsou od té doby nezvěstní.

V levicové Jižní Americe bude pravicová Kolumbie 31.5.2006


Svět

BOGOTÁ/PRAHA Zatímco ve většině zemí Latinské Ameriky, pro kterou je tento rok volebním, vítězí levicové vlády, v čele Kolumbie stanul pravicový politik Álvaro Uribe. Zahájí již druhé volební období, což se v moderní historii země nepodařilo žádnému politikovu. Uribe včera symbolicky navštívil hrobku svého otce, kterého zabili členové FARC - největší levicové guerillové organizace na kontinentu. Uribemu k jednoznačnému vítězství v nedělních volbách (získal 62 procent hlasů) pomohl právě i fakt, že dokázal zmírnit násilí, kterou je Kolumbie neblaze proslulá. Členové FARC sice stále bojují, ale letošní volby poprvé od roku 1998 nebojkotovali. Uribe, který do úřadu prezidenta vstoupil v roce 2002, opět prohlásil, že je ochoten s FARC jednat o odzbrojení, nebo je bude dále pronásledovat. Americká radost Kolumbijskému prezidentovi se již podařilo odzbrojit jinou polovojenskou jednotku, která se nazývá AUC (tuto radikální pravicovou skupinu založili bohatí majitelé půdy s cílem bránit své zájmy právě proti FARC). Britský časopis The Economist ve svém posledním čísle napsal, že počet vražd a únosů v kolumbijských městech je za posledních 20 let nejméně. Časopis ale upozorňuje, že za hranicemi měst již tak bezpečno není a vláda nadále těžce bojuje s narkomafií. Vítězství Uribeho udělalo radost USA. Prezidentu Bushovi totiž v Latinské Americe mnoho spojenců nezbylo. Oba muži se proto již po telefonu ujistili o „silném přátelství a spolupráci“. Ta spočívá především v boji proti kokainovým kartelům. V rámci „Plánu Kolumbie“, odstartovaném v roce 2000, USA do Kolumbie poslaly na 4,5 miliardy dolarů. I proto Bogotá podporuje americký plán volného obchodu. Zvolení Uribeho se jistě nelíbí venezuelskému vůdci Hugu Chávezovi, který v poslední době zesiluje svou rétoriku ohledně sjednocení Jižní Ameriky. Podle Cháveze by se tak mělo stát pomocí levicové revoluce. Proti volnému obchodu nabídl svou vizi ekonomického bloku s názvem ALBA. Zatím sdružuje jen dva další radikální levicové vůdce - bolivijského Eva Moralese a kubánského Fidela Castra.



Foto popis| Álvaro Uribe Foto autor| Foto ČTK

Uribe přesvědčivě obhájil své křeslo hlavy Kolumbie 30.5.2006


Dosavadní šéf Kolumbie Álvaro Uribe Velez zvítězil podle očekávání v nedělních prezidentských volbách převahou dvaašedesát procent. Jeho nejvážnější protikandidát - představitel levého středu Carlos Gaviría, získal jen dvaadvacet procent a porážku uznal. „Díky hrdinství našich vojáků pokročíme ve vytváření ještě bezpečnější Kolumbie,“ řekl Uribe po oznámení výsledků voleb. Díky masivnímu nasazení 220 tisíc vojáků se důležité volby obešly bez významných incidentů, přesto armáda zabila pět lidí, kteří chystali atentáty, a přišla o dva muže. Uribe slíbil pokračovat v úsilí o odzbrojení pravičáckých a levičáckých skupin, napojených na narkobyznys a odpovědných za čtyři desetiletí krvavého teroru. Zatím se mu daří odzbrojovat ultrapravici, s levičáky z gerily ELN vede komplikovaná jednání, ale větší FARC jakékoli kontakty s vládou v posledních měsících zmrazila. Kolumbie zůstává v Latinské Americe prakticky jediným zřetelným spojencem politiky Bushovy administrativy.

Kolumbijští vojáci pobili policii 24.5.2006


Ze zahraničí

Při souběžné operaci proti drogové mafii oddíl kolumbijské armády omylem postřílel deset tajných policejních agentů. Při incidentu v Jamundi v departmentu Valle jihozápadně od metropole Bogoty padl rovněž jeden civilista. „Probíhá tu řada protidrogových akcí a zúčastněné jednotky své plány z obavy před únikem informací většinou nekonzultují,“ vysvětlil ministr obrany Camilo Ospina. Incident se podle pozorovatelů může odrazit na nedělních volbách, v nichž pravicový prezident Álvaro Uribe usiluje o znovuzvolení. Před čtyřmi lety přesvědčivě zvítězil právě díky slibům, že potře ultrapravicové oddíly AUC a levičácké gerily; obě skupiny získávají prostředky z obchodu s drogami. Dosud se podařilo demobilizovat na 30 tisíc členů AUC a probíhají rozhovory s ELN, menší ze dvou hlavních geril. Početnější FARC, jež operuje právě v regionu Valle, jednání odmítá. Opozice Uribemu vyčetla, že příčinou neštěstí v Jamundi je překotná snaha ukázat před volbami výsledky protidrogové kampaně.

S krysami proti guerille 12.5.2006

Lidové noviny str. 12 reuters, tpa

Zajímavosti

Kolumbijská vláda cvičí hlodavce ve vyhledávání nášlapných min ;BOGOTÁ V laboratorním bludišti pobíhá šest bílých krys. Nejchytřejší z nich, která dostala jméno Lola, už dokáže v devíti případech z deseti najít v labyrintu dřevěných uliček vzorek výbušniny. Hlodavci podstupují Plné znění zpráv


speciální výcvik na policejní základně v Sibate, které leží blízko kolumbijské metropole Bogotá. Na konci letošního roku by měli být schopni vyčenichat nášlapnou minu v jakémkoliv terénu. Během loňského roku nášlapné miny zabily nebo zmrzačily 1075 Kolumbijců. Republika na severozápadě Jižní Ameriky se tak dočkala smutného prvenství: miny tu mají na svědomí dokonce více obětí než v Afghánistánu nebo v Kambodži. Letos kolumbijské miny připravily o život či zdraví zatím 375 osob. Zhruba šedesát procent obětí tvoří příslušníci státních ozbrojených sil, zbytek jsou civilisté - často malé děti, které na minu šlápnou při cestě do školy nebo při hraní venku. Miny v krajině nastražuje především povstalecké hnutí Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), které tvrdí, že bojuje za sociální spravedlnost v zemi. FARC získává peníze díky pěstování koky. Kladením min brání policii v přístupu jak k plantážím koky, tak ke svým táborům. Kvůli nesmiřitelnému boji mezi vládou a FARC, který trvá už čtyři desítky let, zemřelo přes 120 tisíc lidí. Chytřejší než psi Policie používá k vyhledávání min cvičené psy. Nejlepší přátelé člověka jsou však na podobnou práci příliš těžcí, takže se nezřídka stává, že pes nalezenou minu odpálí a zabije tak nejen sebe, ale i policistu, který ho doprovází. Krysa Lola váží 220 gramů, a protože k odpálení nálože je nutná zhruba čtyřsetgramová zátěž, má hlodavec pro pátrání po výbušninách mnohem lepší předpoklady než pes. „Je to tak. Krysa si může stoupnout na minu a nic se jí nestane,“ potvrzuje policejní plukovník Javier Cifuentes, ředitel „krysího“ projektu. Malé hlodavce si pochvalují i jejich cvičitelé. Podle nich mají krysy mnohem více vyvinutý čich než psi a vyhledávat výbušniny se učí dvakrát rychleji. Navíc jsou proti psům levnější, méně toho snědí, snáz se přepravují a při své pátrací misi se dokáží protáhnout i do úzkých prostor. Zvířata jdou do boje „Zdá se, že krysí samice jsou bystřejší než samci,“ svěřuje se Cifuentes s dosavadními poznatky. „Až náš program rozšíříme a zdokonalíme, zabere výcvik nových krys pouhé tři měsíce,“ věří. Kolumbijské policisty inspirovali zhruba před rokem jejich kolegové z Mosambiku, kteří se také pokoušejí vychovat z krys pomocníky strážců zákona. Hlodavci se tak dostávají na nový elitní seznam zvířecích bojovníků proti terorismu. Vedle nich figurují například pavouci, červi, švábi nebo včely. Například americké ministerstvo obrany se snaží vychovat včelí roje, které vycítí trhavinu. Včely by v budoucnu měly hlídkovat na letištích i v rizikových oblastech. Američané se ovšem nechtějí spokojit jen s pomocí zvířat a hodlají proti teroristům nasadit i zástupce flóry: chtějí vypěstovat geneticky modifikovaný plevel, který v případě biochemického útoku změní svou barvu.

S krysami proti guerille 12.5.2006

Lidové noviny str. 12 reuters, tpa

Zajímavosti

Kolumbijská vláda cvičí hlodavce ve vyhledávání nášlapných min ;BOGOTÁ V laboratorním bludišti pobíhá šest bílých krys. Nejchytřejší z nich, která dostala jméno Lola, už dokáže v devíti případech z deseti najít v labyrintu dřevěných uliček vzorek výbušniny. Hlodavci podstupují speciální výcvik na policejní základně v Sibate, které leží blízko kolumbijské metropole Bogotá. Na konci letošního roku by měli být schopni vyčenichat nášlapnou minu v jakémkoliv terénu. Během loňského roku nášlapné miny zabily nebo zmrzačily 1075 Kolumbijců. Republika na severozápadě Jižní Ameriky se tak dočkala smutného prvenství: miny tu mají na svědomí dokonce více obětí než v Afghánistánu nebo v Kambodži. Letos kolumbijské miny připravily o život či zdraví zatím 375 osob. Zhruba šedesát procent obětí tvoří příslušníci státních ozbrojených sil, zbytek jsou civilisté - často malé děti, které na minu šlápnou při cestě do školy nebo při hraní venku. Miny v krajině nastražuje především povstalecké hnutí Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), které tvrdí, že bojuje za sociální spravedlnost v zemi. FARC získává peníze díky pěstování koky. Kladením min brání policii v přístupu jak k plantážím koky, tak ke svým táborům. Kvůli nesmiřitelnému boji mezi vládou a FARC, který trvá už čtyři desítky let, zemřelo přes 120 tisíc lidí.



Chytřejší než psi Policie používá k vyhledávání min cvičené psy. Nejlepší přátelé člověka jsou však na podobnou práci příliš těžcí, takže se nezřídka stává, že pes nalezenou minu odpálí a zabije tak nejen sebe, ale i policistu, který ho doprovází. Krysa Lola váží 220 gramů, a protože k odpálení nálože je nutná zhruba čtyřsetgramová zátěž, má hlodavec pro pátrání po výbušninách mnohem lepší předpoklady než pes. „Je to tak. Krysa si může stoupnout na minu a nic se jí nestane,“ potvrzuje policejní plukovník Javier Cifuentes, ředitel „krysího“ projektu. Malé hlodavce si pochvalují i jejich cvičitelé. Podle nich mají krysy mnohem více vyvinutý čich než psi a vyhledávat výbušniny se učí dvakrát rychleji. Navíc jsou proti psům levnější, méně toho snědí, snáz se přepravují a při své pátrací misi se dokáží protáhnout i do úzkých prostor. Zvířata jdou do boje „Zdá se, že krysí samice jsou bystřejší než samci,“ svěřuje se Cifuentes s dosavadními poznatky. „Až náš program rozšíříme a zdokonalíme, zabere výcvik nových krys pouhé tři měsíce,“ věří. Kolumbijské policisty inspirovali zhruba před rokem jejich kolegové z Mosambiku, kteří se také pokoušejí vychovat z krys pomocníky strážců zákona. Hlodavci se tak dostávají na nový elitní seznam zvířecích bojovníků proti terorismu. Vedle nich figurují například pavouci, červi, švábi nebo včely. Například americké ministerstvo obrany se snaží vychovat včelí roje, které vycítí trhavinu. Včely by v budoucnu měly hlídkovat na letištích i v rizikových oblastech. Američané se ovšem nechtějí spokojit jen s pomocí zvířat a hodlají proti teroristům nasadit i zástupce flóry: chtějí vypěstovat geneticky modifikovaný plevel, který v případě biochemického útoku změní svou barvu. Foto popis| Šikovní pomocníci. Policisté věří, že krysy budou schopné vyčenichat výbušniny v terénu už koncem letošního roku. Foto autor| Foto Reuters - Daniel Munoz Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání Regionální mutace| Lidové noviny - Morava

Gerila v Kolumbii skládá zbraně 9.3.2006

Právo str. 12 Ze zahraničí (aa, DPA)

Sedmdesátičlenný oddíl levičácké gerily FARC odevzdal v úterý své zbraně vládní mírové komisi. Šlo o první velkou skupinu, která tak následovala ultrapravicové Síly sebeobrany AUC. Z jejich několika desítek tisíc členů už demobilizovaly asi dvě třetiny. Oddíl FARC předal zbraně včetně ultralehkého letadla do rukou vládního zmocněnce v osadě Alvarado v provincii Tolima, uvedla agentura Reuters. FARC, nejsilnější z levičáckých skupin, až dosud mírové snahy režimu odmítala.

Ještě odbojář, nebo už terorista? 1.3.2006

Mladá fronta DNES str. 13 TOMÁŠ VLACH

Jeden svět 2006

Pohnutky lidí, které Západ označuje za teroristy, nemusí být vždy jednoznačně zavrženíhodné Existuje nějaká definice terorismu? Náš boj je nepřáteli hodnocen jako terorismus, ale okupace je přece taky terorismus,“ říká hlavní postava filmu Únoskyně, Leila Khaled, režisérky Linny Makboul.



Není to rozhodně fanatička s vymytým mozkem. Její cesta k terorismu vedla přes palestinský uprchlický tábor v Libanonu a touhu po domově v rodné Haifě. Nenávist k tomu, kdo ji z domova vyhnal, a bojovně naladěná atmosféra levicové Populární fronty pro osvobození Palestiny (PFLP) z ní udělaly teroristku. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvakrát pronesla v kalhotkách do letadla zbraň a pokusila se ho unést. Poprvé úspěšně, podruhé to nevyšlo. Strážce na palubě letadla izraelských aerolinií El Al ji odzbrojil a letadlo nakonec mimořádně přistálo v Londýně. Kdyby se jejím spolubojovníkům nepodařilo v ten den unést do Jordánska další letadla (akce byla synchronizována) a vynutit si propuštění spolubojovnice, zřejmě by shnila v britském kriminále. Takhle se dostala do Jordánska, vdala se, a až na šest plastických operací kvůli změně své tváře si dodnes užívá poklidného rodinného života. Ve filmu Vůně ráje režisérů Mariusze Pilise a Marcina Mamona sledujeme anabázi čečenského odbojového hnutí, které se souhrou okolností ocitlo v Afghánistánu po boku Usámy bin Ládina. Když koncem léta 1999 vyletěly do vzduchu obytné domy v Moskvě a Volgodonsku a skupina Šamila Basajeva napadla Dagestán, odpověděl tehdejší ruský premiér Vladimir Putin útokem na Čečensko. I když o vině Čečenců nebyly jasné důkazy a dodnes se spekuluje, že si obě akce „objednala“ ruská tajná služba FSB, odplatou bylo preventivní bombardování. Čečenské vedení vyslalo do světa bývalého prezidenta Zelimchána Jandarbijeva. Jandarbijev byl pověstný dobrými kontakty v islámských zemích, vzhledem k malým nadějím dosáhnout podpory jinde se vydal rovnou do Pákistánu. Skončil v sousedním Afghánistánu u vůdce Talibanu mully Umara a ten mu přislíbil všechno, o co požádal. Konkrétně šlo o dva tábory pro výcvik čečenských mudžáhidů. Každý nepřítel je terorista Uprchlíci z občanské války v Tádžikistánu, kteří se počátkem devadesátých let museli uchýlit přes hranici do Afghánistánu, vzpomínají na neomezenou pohostinnost místních lidí. „Když je v domě jen jediná chlebová placka, rozdělí ji na půlku,“ řekl mi Fazluddín, jenž v zemi strávil tři roky. Zákon pohostinnosti je v této tradiční společnosti nade vše. Není znám případ vyhoštění nějakého ilegálního imigranta z Afghánistánu a nikdo vás odtud nepošle pryč, ani když máte rok propadné vízum. Stejně tak přijímali afghánští vůdci všechny jim alespoň trochu sympatické politické skupiny, aniž přemýšleli, jaké to pro ně může mít následky. Stejně jako Čečenci, našli u mully Umara pochopení i uzbečtí islámští opozičníci i čínští Ujgurové. Vláda Burhanuddína Rabbáního přijala tádžickou opozici, velitel a náboženský vůdce Abdul Rasul Sajáf (dnes sedí jako poslanec v nově zvoleném afghánském parlamentu) poskytl útočiště kašmírským separatistům i skupině arabských radikálů Usámy bin Ládina. Bin Ládin, který si na rozdíl od Čečenců a Uzbeků vzal do hlavy zničit celou západní civilizaci, Talibanu nakonec zlomil vaz. Po událostech 11. září 2001 odpověděly Spojené státy invazí do málem už beznadějně zapomenutého Afghánistánu. Tato válka přinesla přelom ve vztahu k terorismu. Dokonce i západní média začala házet do jednoho pytle všechny bojovníky druhé strany. V seriózních médiích se objevily dokonce unikátní informace typu „Usáma bin Ládin se stal talibanským ministrem obrany a uzbecký opozičník Džumaboj Namangání jeho zástupcem“ Jde přitom o nesmyslné tvrzení, neboť Afghánci by cizince do tak vysoké vládní funkce nikdy nepustili a oba muži se navíc neměli rádi. Po masakru v Beslanu ruské úřady bez váhání obvinily z celé záležitosti čečenského odbojového prezidenta Aslana Maschadova, a tedy plošně celé hnutí čečenského odporu. Vláda totalitního Uzbekistánu hodnotí jako podporu terorismu i to, když si nějaký chudák otevře pusu před zahraničními žurnalisty a vyzvoní jim, že lidé tu třikrát denně jedí suchý chleba. Pro Izraelce je teroristou člověk, který se odpálí na checkpointu s cílem zlikvidovat jeho vojenské osazenstvo - podle Palestinců to patří spíše do kategorie vojenských operací. Pomstít násilí... Na podzim roku 2000 jsme v budově kyrgyzského KGB natáčeli interview s Ruslanem Abdulinem. Tento mladý Baškir ze sibiřského Kurganu pracoval jako traktorista, pil a korzoval s místními mladíky po rodné vesnici. Skončil, když se v něm jednoho dne probudil zájem o islám. Začal chodit do mešity a posléze odjel studovat do madrasy v Tádžikistánu. Tady ho naverbovali uzbečtí opozičníci, a když se ve skupině pokoušeli dostat na území Uzbekistánu, střetli se v horách s kyrgyzskými pohraničníky. Jediní dva přežili přestřelku a jako „teroristé“ dostali trest smrti, díky moratoriu změněný na doživotí. „Chtěl jsem jen něco dělat proti násilí na muslimech, proti jejich mučení v uzbeckých kriminálech, které mi ukazovali na videu,“ obhajoval se Abdulin. Co dodat? Máme to štěstí, že se na terorismus můžeme dívat optikou našeho světa, kde dobro a zlo mají své jasné místo. * Odrazy reality Filmy v této sekci se týkají aktuálních problémů ve světě (filmy o izraelsko-palestinském konfliktu) nebo vyrovnání se s minulostí (Německé tajemství, Jeden den v Polsku). Další filmy se věnují problematice terorismu.



* Vůně ráje Otevřená výpověď o světě, jenž je Evropou a Spojenými státy jednoznačně označován jako teroristický a násilný. Ústředními postavami filmu jsou Zelimchan Jandarbijev, bývalý prezident Čečenska, a Mulláh Omar, afghánský vůdce Talibanu. 2. března, 19.30 Světozor * Dívka z guerilly Dánský režisér Franc Piasecki Poulsen získal dosud nikomu neudělené povolení pobývat tři měsíce ve výcvikovém táboře největší jihoamerické partyzánské skupiny FARC. 6. března, 15:15, Lucerna * Benigno: zapomenutý revolucionář Marlou van den Berge zachycuje životní osudy negramotného farmáře, poté spolubojovníka Fidela Castra i Che Guevary a dnes bezejmenného exulanta hledajícího práci. 6. března, 17:30, Světozor Foto popis| TVRDÍ, ALE POHOSTINNÍ. Afghánistán je plný násilí. Má i druhou tvář - mnoho nesmírně pohostinných lidí. Foto autor| FOTO: IVA ZÍMOVÁ O autorovi| TOMÁŠ VLACH, Agentura Daroga

Chávez buduje "lidové milice" 5.12.2005


Svět

Venezuelský vůdce posiluje svou moc v parlamentu i armádě. Opozice mluví o novém militantním režimu CARACAS/PRAHA Má jich být na 120 000 a každý půl rok se má jejich počet zvyšovat o 50 000. Řeč je o členech nově založených venezuelských polovojenských jednotek - Národní rezervy a Domobrany. Ty doplní venezuelské ozbrojené síly, které zahrnují pozemní vojsko, námořnictvo, letectvo a Národní gardu. Nové složky venezuelské armády, o nichž včera napsal španělský list El País, byly založeny k obraně před "nepřáteli uvnitř i za hranicemi" Venezuely. Opozice se obává, že venezuelský prezident Hugo Chávez v zemi pomalu nastoluje vojenský režim. "Toto je důkaz militarizace tohoto autokratického režimu, který všechno soustřeďuje do rukou prezidenta," prohlásil například Teodoro Petkoff, šéfredaktor opozičního listu Tal Cual. Převaha v parlamentu Dvě nové jednotky se včera poprvé pustily do práce. Jejich členové dohlíželi nad bezpečností parlamentních voleb do venezuelského jednokomorového Národního shromáždění. Volby s největší pravděpodobností vyhraje Chávezova strana Hnutí páté republiky. Stane se tak mimo jiné díky tomu, že volby bojkotovalo pět ze sedmi opozičních stran včetně té největší a nejvlivnější, Demokratické akce. Opoziční kandidáti odstoupili především kvůli údajné neregulérnosti voleb, vadilo jim, že státní volební rada protežuje kandidáty, kteří podporují Cháveze, a že se v celostátním registru voličů objevují chyby. "Chávezovci" v současnosti kontrolují více než polovinu 167členného Národního shromáždění, po těchto volbách to mohou být až dvě třetiny. Chávez by tak měl volnou cestu k ústavním změnám, přičemž jednou z nich by mohla být změna pravidel volby prezidenta. Již v roce 1999 Chávez dokázal prosadit prodloužení prezidentského funkčního období z pěti na šest let. Členové jeho strany, které citovala stanice BBC, již včera dávali najevo, že jsou nakloněni mnohem zásadnějším změnám ústavy. Jednou z nich má být i možnost opakované Chávezovy kandidatury na post prezidenta. V této pozici by tak nynější vůdce Venezuely mohl zůstat až do roku 2021, kdy plánuje odchod do důchodu. Bojkot současných voleb ze strany opozičních stran Chávez označil za snahy o destabilizaci země, rebelující opozičníky za pěšáky Spojených států. Především proti Američanům, které Chávez obviňuje z plánování úderu proti Venezuele, založil nové polovojenské jednotky. Chávez se je (i celou venezuelskou



armádu) navíc chystá vyzbrojit moderními zbraněmi. Mezi největší obchody z poslední doby patří smlouva na 100 000 kusů ruských samopalů AK-47 Kalašnikov a dvoumiliardový kontrakt podepsaný se Španělskem. Součástí jednoho z největších zbrojních obchodů v historii španělského království je odprodej desítek letadel a hlídkových člunů. Caracas tvrdí, že stroje využije k boji proti drogovým kartelům na venezuelskokolumbijské hranici. USA se ale obávají, že nové zbraně mají posílit Chávezův režim a že se některé dostanou do rukou kolumbijské levicové gerily známé pod zkratkou FARC, které má prý Chávez podporovat. Ten taková tvrzení odmítá. Každopádně Chávezovi kritici varují, že poslední vývoj ukazuje, že Venezuela pomalu přejímá politický model Kuby. Foto popis| Za Cháveze. Členky ženských milic v ulicích Caracasu vyjadřovaly svou podporu venezuelskému prezidentu Hugo Chávezovi. Foto autor| Foto AFP - Andrew Alvarez

Kolumbijské gerily přišly o své dealery 10.11.2005


Svět

Množství kokainu, které kolumbijské námořnictvo tento rok zabavilo, překročilo hranici 100 tun. Za loňský rok to bylo „jen“ 85 tun. BOGOTA/PRAHA Kolumbijské vládě se v poslední době podařilo dopadnout dvě velké postavy tamního drogového podsvětí. V rukou policie nejprve skončil John Eidelber Cano Correa, třetí nejmocnější muž největšího kolumbijského drogového kartelu Norte del Valle. Cano je obviňován z toho, že do USA propašoval nejméně 500 tun kokainu. O týden později byla zatčena ještě větší „ryba“. Dealer Farouk Shaikh Reyes měl do USA přesMexiko měsíčně pašovat kokain v hodnotě přes 150 milionů dolarů. Reyes, známý pod přezdívkou El Mechudo (Vlasatec), je považován za největšího kolumbijského dealera pro americký trh. Zatímco Cano měl svými drogovými obchody financovat pravicové polovojenské jednotky (AUC), Reyes naopak „zásoboval“ levicové rebely z největší partyzánské skupiny na světě, členy Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Jejich počet je odhadován na 15 až 17 tisíc členů. Přes tyto nesporné úspěchy kolumbijské vlády se ale pašování kokainu do Spojených států v porovnání s minulým rokem zintenzivnilo. Loni například kolumbijské námořnictvo zabavilo 85 tun kokainu, letos se již narkomafie na sever pokusila neúspěšně dostat přes 100 tun. Pašuje se přitom nejrůznějšími způsoby, pomocí rybářských lodí, motorových člunů, aut nebo třeba také tunelů, kterými narkomafie propojila Mexiko s USA. Obě výše uvedené gerilové skupiny stále pokračují v krvavých střetech. Agentury nedávno přinesly zprávu o nelítostné bitvě mezi AUC (skupinu založili bohatí majitelé půdy k obraně před levicovými rebely) a FARC poblíž města San José del Palmar v provincii Choco. Oblast je pověstná lukrativními pozemky, kde se pěstuje právě koka. Snaha o kontrolu nad plantážemi koky se projevuje také tím, že levicoví i pravicoví žoldáci masakrují zemědělce, které si jedna nebo druhá strana najímají na pěstování koky. Organizace sledující dodržování lidských práv i svědci tvrdí, že pěstitelé jsou mnohdy nemilosrdně rozsekáni mačetami či oběšeni. Kolumbijský prezident Alvaro Uribe ve spolupráci s Američany (USA od roku 2000 Kolumbii na boj s levicovými rebely poslaly přes tři miliardy dolarů a stovky vojáků) členy FARC tvrdě potlačuje. Ti se brání i únosy vysoce postavených lidí. V současnosti mají v zajetí držet desítky lidí. V polovině roku 2003 nicméně Uribe vyzval v rámci mírových jednání k odzbrojení i polovojenské jednotky AUC, o nichž se říká, že mají podporu vlády. Má se tak stát do 31. prosince letošního roku, jinak má AUC čelit útokům armády. Foto popis| Ničitelé koky. Kolumbijská vláda zaznamenala úspěchy v boji s narkomafiemi. Podobná kampaň probíhá i v sousední Venezuele. Na snímku vojáci u kolumbijských hranic, kde likvidovali plantáže koky. Foto autor| Foto ČTK/AP



Kolumbijské gerily přišly o své dealery 10.11.2005


Svět

Množství kokainu, které kolumbijské námořnictvo tento rok zabavilo, překročilo hranici 100 tun. Za loňský rok to bylo „jen“ 85 tun. BOGOTA/PRAHA Kolumbijské vládě se v poslední době podařilo dopadnout dvě velké postavy tamního drogového podsvětí. V rukou policie nejprve skončil John Eidelber Cano Correa, třetí nejmocnější muž největšího kolumbijského drogového kartelu Norte del Valle. Cano je obviňován z toho, že do USA propašoval nejméně 500 tun kokainu. O týden později byla zatčena ještě větší „ryba“. Dealer Farouk Shaikh Reyes měl do USA přes Mexiko měsíčně pašovat kokain v hodnotě přes 150 milionů dolarů. Reyes, známý pod přezdívkou El Mechudo (Vlasatec), je považován za největšího kolumbijského dealera pro americký trh. Zatímco Cano měl svými drogovými obchody financovat pravicové polovojenské jednotky (AUC), Reyes naopak „zásoboval“ levicové rebely z největší partyzánské skupiny na světě, členy Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Jejich počet je odhadován na 15 až 17 tisíc členů. Přes tyto nesporé úspěchy kolumbijské vlády se ale pašování kokainu do Spojených států v porovnání s minulým rokem zintenzivnilo. Loni například kolumbijské námořnictvo zabavilo 85 tun kokainu, letos se již narkomafie na sever pokusila neúspěšně dostat přes 100 tun. Pašuje se přitom nejrůznějšími způsoby, pomocí rybářských lodí, motorových člunů, aut nebo třeba také tunelů, kterými narkomafie propojila Mexiko s USA. Masakry zemědělců Obě výše uvedené gerilové skupiny stále pokračují v krvavých střetech. Agentury nedávno přinesly zprávu o nelítostné bitvě mezi AUC (skupinu založili bohatí majitelé půdy k obraně před levicovými rebely) a FARC poblíž města San José del Palmar v provincii Choco. Oblast je pověstná lukrativními pozemky, kde se pěstuje právě koka. „Bitva začala v pět hodin ráno a skončila v devět večer. Na obou stranách zahynulo nejméně 40 bojovníků,“ citovala agentura Reuters jednoho z představitelů tamní správy. Snaha o kontrolu nad plantážemi koky se projevuje také tím, že levicoví i pravicoví žoldáci masakrují zemědělce, které si jedna nebo druhá strana najímají na pěstování koky. Organizace sledující dodržování lidských práv i přímí svědci přitom tvrdí, že pěstitelé jsou mnohdy nemilosrdně rozsekáni mačetami či oběšeni. Kolumbijský prezident Alvaro Uribe ve spolupráci s Američany (USA od roku 2000 Kolumbii na boj s levicovými rebely poslaly přes tři miliardy dolarů a stovky vojáků), členy FARC tvrdě potlačuje. Ti se brání i únosy vysoce postavených lidí. V současnosti mají v zajetí držet desítky lidí. Návrat do džungle V polovině roku 2003 nicméně Uribe vyzval v rámci mírových jednání k odzbrojení i polovojenské jednotky AUC, o nichž se říká, že mají podporu vlády. Má se tak stát do 31. prosince letošního roku, jinak AUC má čelit útokům armády. Zbraně sice opravdu dosud složilo na 10 000 členů AUC, ale vůdce této skupiny Ivan Roberto Duque toto úterý vládě vzkázal, že splnit její požadavek je časově nemožné. „Jestliže budou muset moji muži stále čelit novým frustracím, garantuji vám, že se vrátí do džunglí a hor,“ prohlásil Duque. I kdyby členové AUC složili zbraně, mnozí upozorňují, že stejně jako levicoví rebelové nepřestanou s drogovými obchody. Foto popis| Ničitelé koky. Kolumbijská vláda v poslední době zaznamenala úspěchy v boji s narkomafiemi. Podobná kampaň probíhá i v sousední Venezuele. Na snímku jsou vojáci vracející se z akce u kolumbijských hranic, kde likvidovali plantáže koky. Foto autor| Foto ČTK/AP Regionální mutace| Lidové noviny - Morava

Deset nejhledanějších mužů světa 19.7.2005

Mladá fronta DNES (luh)

str. 10

Ze světa

Kdo jsou ti, kteří nám nejvíce usilují o život? Mají různé pohnutky a jsou nebezpeční



Praha - Deset mužů vpravo na obrázku spojuje jeden cíl: připravit ostatní lidi o život. Jinak je toho zase tolik nespojuje. Vůbec třeba nejsou jednotní v tom, proč by ostatní vlastně měli zemřít. Když dejme tomu někdo vyletí do povětří v Tel Avivu, bude to nejspíše proto, aby konečně zanikl stát Izrael. Na tom se alespoň shodují Hamas i Hizballáh. Vůdcům těchto hnutí Rantísímu a Mugniyahovi přitom pramálo záleží na tom, že byl v jejich sporu se židovským státem "nevinným" svědkem. Pokud jde o Usámu bin Ládina, je "nevinnost" obětí dokonce jakousi zvrácenou výhodou, rozsudkem smrti. Jinde je to jednodušší. Tisíce lidí a desítky žurnalistů (zdaleka nejvíc na světě) hynou v Kolumbii ročně proto, že Marxovy myšlenky doutnají v čísi hlavě svým posledním životem. Ta hlava se jmenuje Manuel Marulanda a žije z pěstitelů koky. Ti pak rozsévají smrt v zárodku v amerických a evropských ulicích v podobě kokainu. Musa Hilal vraždí, protože prostě dostal zbraně od své vlády. Šamil Basajev ve jménu strašné křivdy, která se stala čečenskému národu. Někteří dokonce ani nevraždí. Muktada al-Sadr vede svá kázání a Öcalan dokonce čas od času vyzve k míru. Ani jeden však nemá sílu udusit plameny násilí, které pomohli rozfoukat. Deset mužů na obrázku spojuje to, že jsou ostatním nebezpeční. Jsou nejnebezpečnější formou lidského života. *** * DESET NEJNEBEZPEČNĚJŠÍCH MUŽŮ SVĚTA Usáma bin Ládin Vůdce AI-Kajdy, která o sobě dává pravidelně vědět na celém světě. Naposledy v Londýně. Abú Músá Zarkáví Leccos z toho nejhoršího, co se udalo v posledních dvou letech v Iráku, nese právě jeho podpis. Mulla Umar Jednooký afghánský Žižka nepadl, tvrdí jeho věrní. Stále prý řídí útoky hnutí Talibanu v horách. Šamil Basajev Udeří na divadelním představení (Dubrovka) či ve škole plné dětí (Beslan). Nepřítel Ruska číslo jedna. Manuel Marulanda Nejvyšší velitel FARC, sil, které desítky let v Kolumbii bojují za marxistický stát. Ročně zemře tři tisíce lidí. Abdel Rantísí Převzal vedení Hamasu po smrti Jasína. Najímá mladé lidi a mění je v živé nálože ve válce s Izraelem. Abdullah Öcelan Sedí šest let ve vězení, ale Kurdové Jiného vůdce nemají. A už zase umírají nevinní lidé v Turecku. Musa Hilal Arabský kmenový vůdce ze súdánského Dárfúru vede milice Džandžavíd, které masakrují černé Afričany. Muktada al-Sadr



Radikálního šiítského klerika (31) podporují dvě třetiny Iráčanů. Jeho kázání dokážou způsobit povstání. Imad Mugniyah Hlava ozbrojených složek Hizballáhu, Jehož cílem Je zničení Izraele. Expert na útoky s velkým počtem obětí. Foto popis|

Jižní Amerika bude mít „vlastní“ televizi 31.5.2005


Svět

CARACAS/PRAHA Sen legendárního revolucionáře Che Guevary o sjednocené Latinské Americe se možná v budoucnu stane skutečností. Nebude to však za cenu gerilového boje, ale pomocí televize. Od letošního července by mělo být v Jižní Americe zahájeno vysílání nové stanice Telesur. Ta má do většiny domácností Latinoameričanů přivést skutečný život a rytmus kontinentu, který nebude „zkreslen“ zpravodajstvím amerických televizí typu CNN. Telesur si dává za příklad populární arabskou televizi Al Džazíru, v jejíchž stopách chce jít. Telesur si chce ale pouze vypůjčit systém, nikoliv styl. „Je naším právem mít svůj vlastní obrázek o tom, co se děje v Jižní Americe. Američané či Evropané nám už nebudou říkat jací jsme, kdo jsme,“ řekl nedávno Aram Aharonian, ředitel televize. Odmítá přitom hlasy, že zpravodajství bude nekritické ke svému chlebodárci - venezuelskému prezidentu Hugo Chávezovi. Je to právě on, kdo televizi financuje. K projektu se ale už přidaly i Argentina, Uruguay, Brazílie a také Kuba. Říká se, že myšlenka jakési latinskoamerické globalizace pomocí televize pochází od kubánského vůdce Fidela Castra. Chávez vidí kromě jiného v televizi i nástroj boje proti „zahraniční kritice“ a „mediálnímu diktátu stanice CNN“. Ředitel Aharonian tvrdí, že jeho zaměstnanci půjdou především k jádru věci a budou se snažit přinášet podstatné události kontinentu. Na obrazovkách by tak měly například dostat větší prostor volby v Montevideu než proces se zpěvákem Michaelem Jacksonem, či aktivity peruánských indiánů než válka v Čečensku. Aharonian rovněž slibuje detailní pohled na drogové kartely či známé bojovníky z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Tato největší levicově orientovaná povstalecká armáda na kontinentu bojuje proti kolumbijské vládě. Televize v těchto dnech zahájila zkušební vysílání a láká na své pořady reklamními spoty. Paradoxně některé upoutávky jsou zřetelně inspirovány západním mediálním stylem. V jedné z nich je například zachycena atraktivní dlouhonohá mulatka, která se zářícím úsměvem říká: „Konečně uvidíme jeden druhému do tváře.“ Telesur věří ve vysokou sledovanost, sází přitom na to, že domácí události lehce porazí výše uvedené „vzdálené“ zprávy z Čečenska. Dalším zásadním motivem je podle zástupců stanice Telesur kulturní a sociální rozdíl mezi Latinoameričany a lidmi z USA či Evropy. Řada chudých a negramotných Latinoameričanů se prý nemůže ztotožnit se zpravodajstvím či dokumenty západních televizí. Kritici nové stanice se přitom obávají, že Telesur nebude ničím jiným než TeleChávez, tedy hlásnou troubou venezuelského prezidenta a jeho přítele Fidela Castra. Kolumbijský novinář Jorge Enrique Botero, zaměstnanec Telesur s kontakty na rebely z FARC, k tomu nedávno pro kolumbijský list El Tiempo řekl: „Telesur bude nezávislá, ale nikdy neutrální.“ Foto popis| Hugo Chávez Foto autor| Foto Reuters

Při masakrech zahynulo až 66 lidí 15.2.2005

Lidové noviny

str. 07


Zahraničí


ČTK KRÁTCE ZE SVĚTA KOLUMBIE BOGOTÁ - Prudké boje mezi levicovými povstalci a vládními jednotkami v Kolumbii si od soboty vyžádaly už 66 obětí. Jen v departmentu Valle del Cauca na jihozápadě země přišlo o život 56 mužů, nedělní přestřelky v departmentu Antioquía se staly osudné devíti příslušníkům geril a jednomu vládnímu vojákovi. Rebelové z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), které mají zhruba kolem 17 000 členů, společně s menším Vojskem národního osvobození (ELN) vedou válku proti kolumbijské vládě a ultrapravicovým polovojenským jednotkám. Vzájemné boje si ročně vyžádají na 3500 obětí. Povstalci také každoročně unesou zhruba 3000 civilistů.

Chávez obvinil USA z tajné akce ve Venezuele 25.1.2005

Právo str. 08 (DPA, aa)

Ze zahraničí

Tisíce obyvatel venezuelské metropole Caracasu pochodovaly včera ulicemi na podporu tlaku, jež na USA a sousední Kolumbii vyvíjí levicový prezident Hugo Chávez. Ten nyní obvinil USA, že stály za nedávným únosem vysokého představitele kolumbijské gerily FARC Rodriga Grandy, kterého v Caracasu údajně zadržela kolumbijská policie bez vědomí venezuelských úřadů. Budoucí šéfka americké diplomacie Condoleezza Riceová označila Cháveze za negativní sílu v Latinské Americe.

Zmařen atentát na prezidenta Uribeho 21.12.2004

Právo str. 09 (DPA, aa)

Ze zahraničí

Metrák výbušnin a písemnosti o chystaném pobytu prezidenta Álvara Uribeho v rezidenci hlavy státu ve městě Cartagena objevila kolumbijská policie na farmě nedaleko místního letiště. Podle mluvčího zatkla v neděli policie dvě osoby, zřejmě příslušníky levičácké gerily FARC; měli se pokusit zneškodnit při přistávání prezidentovo letadlo. Odhalení přišlo jen tři dny poté, co v metropoli policisté zneškodnili automobil s výbušninami, rovněž určený k atentátu na hlavu státu.

Kolumbijští povstalci chtěli zavraždit Bushe 29.11.2004

Mladá fronta DNES (zah, AP)

str. 08

Ze světa

Bogotá - Atentát na amerického prezidenta George Bushe, k němuž mělo dojít minulý týden, připravovala největší levicová povstalecká skupina v Kolumbii. Informoval o tom v sobotu kolumbijský ministr obrany Jorge Uribe. Bush se měl stát terčem atentátu minulé pondělí během své čtyřhodinové návštěvy této jihoamerické země, do níž poprvé od svého nástupu do Bílého domu zavítal po jednání na summitu v Chile. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) měly v úmyslu zavraždit amerického prezidenta v přístavním městě Cartagena.



Podle kolumbijských zdrojů ovšem neexistuje jediný náznak toho, že by byl Bushův život během pobytu v Kolumbii jakkoli v ohrožení. Na prezidentovu bezpečnost dohlíželo zhruba 15 000 policistů a vojáků. Jak uvedl ministr Uribe, jenž se sám stal terčem levicových rebelů již několikrát, pokus o zavraždění Bushe byl odhalen díky informátorům a tajným službám. „Podle informátorů a různých zdrojů jsme dostali informaci naznačující, že různí členové FARC byli instruováni svými veliteli, aby se pokusili zabít prezidenta Bushe,“ sdělil Uribe, který však odmítl zajít do podrobností. Americké tajné služby i mluvčí Bílého domu Jim Morrell odmítli informace o chystaném atentátu jakkoli komentovat. Síly FARC, které čítají 17 000 bojovníků, vedou válku proti vládě a ultrapravicovým polovojenským jednotkám posledních 40 let. Povstalci Spojené státy obviňují, že v zemi hájí jenom zájmy amerických společností a neberou ohled na 60 procent kolumbijského obyvatelstva žijícího pod hranicí chudoby. FARC sice označily americké jednotky, které trénují kolumbijské síly a poskytují logistickou podporu k zásahům proti marxistickým rebelům, za své cíle, ale nikdy zatím nezmínily, že usilují o smrt amerického prezidenta. Jak na svém internetovém serveru uvedla britská stanice BBC, skutečnost, že rebelové chtěli zavraždit nejmocnějšího a současně jednoho z nejvíce střežených mužů světa, je důkazem jejich pocitu, že již nemají co ztratit. Posledním americkým prezidentem, který Kolumbii navštívil, byl Bill Clinton. Tehdy bezpečnostní síly zajistily materiál pro výrobu bomb jen šest bloků od místa, které Clinton navštívil. Americký prezident měl být minulý týden terčem atentátu levicových rebelů FOTO: REUTERS

Těžké dilema: ustoupit teroristům, či přihlížet smrti rukojmích? 23.9.2004

Mladá fronta DNES str. 08 MICHAL MOCEK

Ze světa

Praha - S teroristy se nevyjednává! S teroristy se nevyjednává? Velká slova politiků často jen skrývají trapný fakt, že s teroristy zadržujícími rukojmí se obvykle vyjednává až do chvíle, než dojde k nějaké katastrofě - nebo k dohodě. Náznaky irácké vlády, že možná propustí vězněnou „paní Bakterii“, tak nemusí být prvním ústupem před požadavky teroristů. Něco podobného už zažila snad každá země. Je to jen pár měsíců, co pod pohrůžkou zabití rukojmího opustili Irák všichni filipínští vojáci. Čečenský útok na nemocnici v ruském Buďonnovsku, kde bylo v roce 1995 zadržováno 2000 rukojmích, měl možná ještě větší efekt: traduje se, že donutil Rusy k mírovým rozhovorům s Čečenci. Jednání vedla po řadě peripetií k ukončení války, kterou vyvolali Rusové a která způsobila smrt desetitisíců čečenských civilistů. Vymáhání politických ústupků pomocí únosů nepraktikují jen iráčtí nebo čečenští povstalci-teroristé. Používá se na všech kontinentech. A to až do těch nejhorších konců. Před sedmi lety byl kulkou do hlavy zabit španělský místní politik Miguel Ángel Blanco. Předtím strávil delší dobu jako rukojmí baskické separatistické skupiny ETA. Ta žádala výměnou za jeho vydání propuštění 500 svých vězněných příznivců. Stejný osud potkal o dvacet let dříve italského expremiéra Alda Mora. Byl po dlouhých jednáních zabit svými únosci, Rudými brigádami, které téměř dosáhly propuštění řady komunistických vězňů. V Kolumbii panuje ještě dnes nejistota okolo senátorky Ingrid Betancourtové, unesené v roce 2002 levicovým povstaleckým hnutím FARC. V té době byla uchazečkou o prezidentský úřad ve své zemi. Volby už proběhly, jednání o jejím propuštění však pokračují. V osmdesátých letech byl zemí únosů Libanon, rozvrácený občanskou válkou podobně jako dnes Irák. Jedním z rukojmích byl Američan Terry A. Anderson. Prožil v rukou únosců šest let, kdy si nemohl být ani chvíli jist svým životem. Už tehdy se únosy neomezovaly jen na jedince. Na palubě Boeingu 727 letícího z Athén do Říma bylo 14. června 1953 hned 153 lidí. Všichni se stali rukojmími libanonského hnutí Hizballáh, které s touto „kartou“ v ruce donutilo Izrael k propuštění tři desítek šíitů. Šok z únosu zažili 4. listopadu 1979 i zaměstnanci americké ambasády v Teheránu, kterou toho dne obsadily tři tisíce islámských radikálů. Sága amerických rukojmích trvala 444 dní. Skončila teprve počátkem roku 1981, když USA souhlasily s přesunem osmi miliard dolarů z íránských účtů v cizině na konto nového islámského režimu v Teheránu. Plné znění zpráv


Státy dnes braní rukojmích tvrdě odsuzují. Kdysi je však braly samy. Pro panovníky Franské říše i Svaté říše římské to byl oblíbený prostředek k zajištění klidu na hranicích se Slovany. Pozdější polský král Boleslav Chrabrý tak vyrostl na císařském dvoře, kde jej drželi, aby si pojistili loajalitu jeho otce Měška vůči říši. Ještě ve válkách minulého století používaly státy rukojmí k vynucení poslušnosti místních obyvatel. JEDEN Z NEJDELŠÍCH ÚNOSŮ. Únosci v Teheránu propustili své rukojmí až po 444 dnech. FOTO: AP

Mezi teroristy a povstalci 6.9.2004

Právo str. 06 Publicistika Břetislav Tureček

Obsazení ruské školy a zajetí stovek dětí i dospělých pročečenskými teroristy opět vyústilo v úvahy, kde končí legitimní ozbrojený odpor (proti okupaci, brutální diktatuře, atp.) a začíná terorismus. Skutečností je, že termíny terorismus a terorista jsou často politicky zneužívány k diskreditaci protivníka, což je patrné zejména v posledních letech, kdy se řada vlád snaží své letité ozbrojené odpůrce označit právě tímto způsobem v naději, že se jí dostane mezinárodní podpory v rámci boje proti „globálnímu teroru“. Tomuto trendu samozřejmě nahrává i skutečnost, že mnohá donedávna lokální či regionální militantní hnutí skutečně začala do různé míry spolupracovat na mezinárodní úrovni, či se snaží takový dojem vyvolat, aby si tak získala pochybný kredit. Definice terorismu však proti všeobecně zažitému názoru historickému vývoji a momentální politické situaci nepodléhá, nebo by alespoň neměla. Není-li totiž používána jako mediální nástroj, zní i přes několik možných nuancí v podstatě jednoznačně: Terorismus je použití násilí nebo hrozba násilím vůči civilnímu obyvatelstvu v zájmu politických cílů. Pravdu tak měl před měsícem Stanislav Gross, když řekl, že hození granátu na šéfa kasina v Praze Na Příkopě v rámci vyřizování účtů izraelských mafií není teroristickým činem. Pravdu měl přesto, že lidi zraněné touto explozí nemusí definice vůbec zajímat, a že by cítili stejnou bolest, i kdyby granát někdo vhodil z politických pohnutek. Spor o označení je však přítomný hlavně na mezinárodní scéně. Nikdo s výjimkou jich samotných nemůže pochybovat, že beslanští únosci nevinných dětí, hájící se bojem za nezávislost Čečenska, byli teroristé. Lze však tento termín použít pro všechny čečenské rebely, tedy i pro ty, kteří „jen“ bojují proti ruským ozbrojeným silám v Čečensku? Moskva tak činí z pochopitelných propagandistických důvodů. Střízliví pozorovatelé by se ale stejnými pohnutkami řídit neměli a měli by uznat, že čečenské povstalecké hnutí namířené proti armádě a policii ve válčícím Čečensku terorem není. V jiných částech zeměkoule lze najít případy naruby. Ozbrojenci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) jsou v médiích téměř bezvýhradně nazýváni gerilovými bojovníky či povstalci. Slovo terorismus se ale v souvislosti s FARC v českém tisku neobjeví ani ve chvíli, kdy vyšlou koně naloženého výbušninami mezi nakupující na tržiště a vyhodí ho do vzduchu. FARC unáší i děti a další civilisty a rovněž je „pro výstrahu“ vraždí - úplně stejně jako teroristé muslimského vyznání v dnešním Iráku. Stejně shovívavě a paušálně je popisována činnost ozbrojených komunistů v Nepálu nebo na Filipínách, ačkoliv i ti kromě boje proti armádě a policii často vraždí nezúčastněné civilisty jen proto, že odmítají s jejich gerilou spolupracovat. V Nepálu maoisté občas unášejí celé školní třídy, aby jim vnutili své vidění světa. Paradox účelového posuzování činnosti geril a teroristických skupin podle politické orientace toho či onoho politika nebo komentátora, je nejlépe patrný při pohledu na zemi, která má s politickým násilím snad nejvíce zkušeností - s Izraelem. I v této zemi se sice najdou autoři, kteří za teroristy považují snad všechny Palestince. Většina novinářů, bezpečnostních analytiků i politiků už se ale v průběhu několika krvavých dekád naučila jedno: rozlišovat, zda ten či onen útok byl veden na bezbranné civilisty, nebo příslušníky ozbrojených sil - ať již okupační armády, pohraniční policie nebo milicí chránících židovské osadníky na palestinské půdě. Přesná analýza ideologických pohnutek a z nich vyplývajícího modu operandi je totiž považována za jeden z klíčů k potírání teroru a vyhledávání jeho strůjců. Země, patrně nejvíce vystavená teroru, tak s termínem terorismus zachází překvapivě opatrně - na základě tvrdých faktů a detailních důkazů, které neváhá i předložit veřejnosti a médiím, jež ani v době permanentní hrozby dalšího masakru neztrácejí kritický přístup ke státní moci. A o to lepší má Izrael i výsledky,



neboť sebevražední atentátníci, kteří svou krvavou misi v izraelských ulicích dokončili, tvoří jen zlomek teroristů, kteří se o to chtěli pokusit, ale byli včas - mnohdy ještě v Palestině - odhaleni. Troufám si také tvrdit, že kdyby izraelská vláda svým občanům zalhala, že teroristé mají v rukou 350 rukojmích místo skutečných 1200, zažívali by odpovědní ministři velmi horké chvíle a nejspíš by před nimi brzy vyvstala nutnost najít si nové angažmá. Bez ohledu na to, že odpovědnost za takovou situaci by beze všech pochyb padala na brutální teroristy, tak jako tomu bylo v Beslanu.

Kolumbijská vláda zasáhla proti rebelům 1.9.2004


str. 11

Ze světa

Události Bogotá - Nejméně patnáct povstalců z levicových Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) zabili vládní vojáci při pondělní ofenzivě na jihu země v blízkosti ekvádorských hranic. Pět povstalců přitom zajali, píše agentura AFP. Cílem vojenské operace je osvobodit starostu města Ricaurte Luise Orlanda Hernándeze, kterého minulou středu unesli příslušníci FARC. Občanská válka v Kolumbii si za 40 let trvání vyžádala životy 200 000 lidí, v naprosté většině z řad civilního obyvatelstva.

Irové podezřelí z výcviku rebelů byli propuštěni 17.6.2004

Lidové noviny str. 06 ČTK

Zahraničí

KRÁTCE ZE SVĚTA KOLUMBIE BOGOTA - Tři Irové, kteří byli od srpna 2001 zadržováni v Kolumbii a obviněni z výcviku povstalců Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), byli propuštěni z vězení v Bogotě. Nesmějí ale opustit Kolumbii, dokud nebude dokončeno odvolací řízení . Generální prokurátor je obvinil z příslušnosti k Irské republikánské armádě. Oni ale tvrdí, že jsou nevinní a při setkání se členy FARC zkoumali situaci mírových rozhovorů s vládou.

Povstalci zabili v Kolumbii 34 rolníků 17.6.2004


str. 13

Ze světa

Události Bogotá - Nejméně 34 rolníků zavraždili v úterý povstalci levicových Ozbrojených revolučních sil Kolumbie na severovýchodě země. Jde o nejhorší masakr od nástupu Álvara Uribeho do funkce prezidenta před dvěma roky. Ozbrojenci z FARC zabili rolníky poté, co je obvinili z toho, že sbírají listy koky pro pravicové polovojenské skupiny. Lidé nyní houfně prchají z oblasti, protože se bojí dalších masakrů.



Peru: v procesu s Montesinosem má svědčit i šéf americké CIA 22.1.2004

Lidové noviny str. 09 afp, čtk

Zahraničí

LIMA - Šéf americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) George Tenet bude předvolán ke svědectví v případě obžaloby Vladimira Montesinose, bývalého šéfa peruánské tajné služby. Tenet by se měl k soudu dostavit na žádost obhajoby, která tak reaguje na tvrzení prokurátora Ronalda Gamarry, že Montesinos spolupracoval se CIA. Gamarra pro peruánský list El Comercio v neděli uvedl, že CIA byla zřejmě zapojena do tajné akce, v jejímž rámci levicoví kolumbijští povstalci získali v roce 1999 na deset tisíc samopalů. Akci podle Gamarra domluvil právě Montesinos. Ukrajinský pilot Jevhen Neposatov a jeho kolegové unesli na jaře 1999 peruánské nákladní letadlo, které vezlo do Limy 10 000 kalašnikovů legálně zakoupených peruánskou vládou v Jordánsku. Únosci poté zbraně vyhodili s pomocí padáků do džungle, kde se dostaly do rukou krajně levicové organizace Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Pokud bude 58letý, kdysi obávaný šéf tajné peruánské služby Montesinos uznán vinným, hrozí mu až dvacetiletý trest vězení.

Armáda zatkla velitele kolumbijských povstalců 5.1.2004


Zahraničí

KRÁTCE ZE SVĚTA EKVÁDOR BOGOTÁ - Na klinice v ekvádorském Quitu byl v noci na sobotu zatčen jeden z vysokých velitelů kolumbijské ultralevicové organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) Simón Trinidad. Oznámila to kolumbijská armáda, která se na zatčení podílela. Jde o dosud největší úspěch prezidenta Álvara Uribeho a jeho boje proti povstalcům. Uribe zatčení Trinidada, který byl včera převezen do Kolumbie, označil za důkaz, že levicové povstání lze porazit. Trinidad, jehož vlastní jméno je Ricardo Palmera, byl jedním z ideologů FARC. Předtím působil jako bankéř a profesor ekonomie v Bogotě.

Kolumbie zatkla šéfa gerily 5.1.2004

Právo

str. 08 (DPA)

Ze zahraničí

BOGOTÁ/ QUITO - Simóna Trinidada, legendárního šéfa kolumbijské ultralevicové organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), který má za sebou dráhu od bankéře až k ideologovi z džungle, zadržela policie v sousedním Ekvádoru. "Dopadli jsme ho v pátek, když přišel zjevně nemocen na kliniku," řekl včera důstojník kolumbijské policie Andreas Jurrieto o společné operaci bezpečnostních sil obou zemí. Je to nejvážnější úder marxistické FARC od počátku občanské války v Kolumbii před 40 lety. "Zatčení vůdce FARC ukázalo, že terorismus nikdy nezvítězí," řekl prezident Álvaro Uribe. Trinidad (53), jenž patří do sedmičlenného vedení FARC, se stal prvním členem špiček gerily, který skončil v policejní síti. V polovině loňského prosince kolumbijská tajná policie DAS chytila Wílmera Antonia Marína Cana, zvaného Hugo, šéfa oblasti kolem hlavního města Bogotá. Na Trinidada, vlastním jménem Ricardo Ovidio Palmera Pineda, vypsaly kolumbijské úřady odměnu několik miliónů dolarů. Působil jako bankéř a profesor ekonomie na univerzitě v kolumbijské metropoli, Plné znění zpráv


než se před 16 lety přidal k FARC. Byl také jedním z vyjednávačů v mírových rozhovorech vlády a FARC, jež začaly v lednu 1999 a zhroutily se v únoru 2002. Zadrženého převezli zvláštním letadlem z Quita do jihokolumbijského města Ipiales a odtud do Bogoty. Kolumbijská justice uvedla, že může být obžalován ve 30 bodech, mimo jiné z únosu a vraždy. Vojáci odvádějí Simona Trinidada po jeho výstupu z letadla na letišti v Bogotě. Foto Reuters/Eliana Aponte

Policie zadržela velitele rebelů 17.12.2003

Lidové noviny ČTK

str. 08

Zahraničí

KRÁTCE ZE SVĚTA KOLUMBIE BOGOTA - Jednoho z nejvyšších šéfů levicových povstaleckých Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) se podařilo zadržet místní policii. Wilmer Antonio Marín přezdívaný Hugo je obviněný z popravy japonského průmyslníka, kterého FARC unesla před dvěma lety, a policie ho také podezírá z naplánování teroristického útoku na noční klub v Bogotě, který si v únoru letošního roku vyžádal 36 lidských životů. Policie po Marínovi pátrala osm měsíců.

Kolumbijští teroristé prý propustí rukojmí 29.10.2003

Právo str. 09 (bt, ČTK)

Ze zahraničí

BOGOTÁ - Kolumbijská marxistická organizace Vojsko národního osvobození (ELN) oznámila, že v brzké době propustí sedm zahraničních turistů, které drží od poloviny září ve svých povstaleckých leženích. Podmínkou k tomu je, že zástupci OSN a katolické církve navštíví chudou severokolumbijskou oblast Sierra Nevada a seznámí se s životem tamních obyvatel. Kromě toho rebelové požadují, aby u propouštění rukojmích ohlášeného na příští týden byl přítomen vězněný vůdce ELN Francisco Galan. Kolumbijská církev již na návrh přistoupila. Mluvčí OSN sdělil, že světová organizace bere oznámení ELN vážně a novou situaci zváží; ještě včera měla OSN odpovědět. Mezi zbývajícími zadržovanými cizinci - několika se podařilo dostat na svobodu - je jeden španělský Bask, Brit, Němec a čtyři Izraelci. Velvyslanec židovského státu v Bogotě označil podle listu The Jerusalem Post slib propuštění cizinců za dramatický zvrat a vyjádřil naději, že levicoví ozbrojenci nepřijdou s dodatečnými podmínkami. ELN vznikla v 60. letech mezi stoupenci Che Guevary a kubánského vůdce Fidela Castra, který také této skupině léta poskytoval logistickou podporu. Kromě gerilového boje proti centrální moci ELN provádí i teroristické útoky na kolumbijské civilisty, kteří s ní odmítají spolupracovat. Podobně a ve větší míře postupuje další levicová gerila FARC, založená coby vojenské křídlo komunistické strany, a také několik radikálních pravicových skupin.

Uribe ve zkoušce neobstál Plné znění zpráv


27.10.2003

Právo

str. 08 (aa)

Ze zahraničí

Ani referendum, ani komunální volby zřejmě nepřinesly kolumbijskému prezidentovi Álvarovi Uribemu vítězství. Jeho protikorupční, proreformní a protiteroristický program, jímž před půldruhým rokem přesvědčil 52 procent obyvatel, aby ho zvolili prezidentem, potřebnou podporu o víkendu nenašel. Sobotní referendum sice prezidentovy návrhy schválilo, ale často hlasovalo méně než potřebných 25 procent voličů, takže prošly asi jen čtyři z patnácti návrhů. Uribe by tak například mohl zbavovat korupční úředníky občanských práv, donutit poslance k veřejnému hlasování poslanců nebo omezit důchody pro některé vládní zaměstnance. Ještě horší perspektivy pro pravicového prezidenta se rýsují ve výsledcích nedělních komunálních a guvernérských voleb. Podle posledních průzkumů měl v metropoli největší šance na vítězství Luis Eduardo "Lucho" Garzón. Bývalý odborový předák dokázal sjednotit velkou část levice a její hlasy z něj zřejmě učiní starostu Bogoty. Vítězství nevládních či levicových kandidátů se očekávalo iv řadě dalších míst. Na Uribeho neúspěchu se podepsala jak nechuť voličů k tradičnímu systému dvou stran a příklon k radikálnímu řešení v levicovém kabátě, tak strach z levičáckých teroristů z FARC. Ti již od počátku minulého týdne vystupňovali krvavé útoky, aby volby i referendum zhatili. Jen v sobotu došlo po celé Kolumbii k řadě atentátů a přepadení, při nichž zahynulo nejméně 13 osob. V mnoha odlehlých oblastech ozbrojenci FARC přepadli na šedesát volebních středisek a zničili hlasovací urny s již odevzdanými lístky.

Uribe propustil teroristu 10.10.2003

Právo str. 08 (aa, BBC)

Ze zahraničí

BOGOTÁ - Výměnou za slib propuštění sedmi unesených cizinců nařídil včera kolumbijský prezident Álvaro Uribe pustit na svobodu jednoho z šéfů ultralevicové gerily ELN. Splnil tak požadavek teroristů, kteří - na rozdíl od minulosti - za propuštění unesených požadují osvobození svých zajatých členů. ELN ovšem za svobodu pro Carlose Artura Velandíu nehodlá tři týdny držené čtyři Izraelce, Němku, Španěla a Brita automaticky propustit: o tom teprve bude jednat s vládou pověřenými zástupci katolické církve. Kolumbijci se obávají, že prezident gerile ustoupil příliš, zejména když k propuštění teroristy došlo den po bombovém útoku v metropoli. Podle policie však sedm mrtvých má na svědomí zřejmě jiná, větší gerilová skupina - FARC.

Gerila nabídla vyměnit unesené 9.10.2003

Právo str. 09 (aa, CNN)

Ze zahraničí

Propuštění sedmi unesených turistů výměnou za osvobození skupiny svých zajatých členů nabídl včera kolumbijské vládě Pablo Beltrán, jeden z šéfů ultralevicové skupiny ELN. Brita, dvojici Němců, Španěla a čtyři Izraelce, unesené před třemi týdny, povstalci vyslýchali, zda nejde o vládní či zahraniční špiony, a nyní jsou ochotni je vyměnit za své druhy. Je to poprvé, co v mnohaletém konfliktu ELN nežádá za unesené finanční výkupné. Druhá z povstaleckých skupin, FARC, jež dlouhodobě drží několik desítek "politických rukojmí" včetně tří Američanů, zatím o jejich výměnu za své zajaté bojovníky usiluje bezvýsledně

Devatenáctiletý britský turista uprchl ze zajetí rebelů v Kolumbii 26.9.2003

Lidové noviny str. 06 reuters, ap


Zahraničí


BOGOTÁ - Jednomu z osmi turistů, které téměř před dvěma týdny unesli povstalci v Kolumbii, se podařilo uniknout. 19letý Matthew Scott uprchl svým strážcům desátý den po únosu. Dva dny pak bloudil džunglí, než ho zcela vyčerpaného našli indiáni. Matthew Scott se skupinou 15 turistů vyrazil začátkem září do hor na severu Kolumbie, kde chtěli navštívit ruiny takzvaného Ztraceného města. Právě tam je v noci 12. září přepadli partyzáni. Ti si vybrali osm lidí - dva Brity, čtyři Izraelce a po jednom Němci a Španělovi - a odvedli je do džungle. Zbývajících sedm turistů nechali na místě, některé údajně kvůli jejich nevalné fyzické kondici, jiné kvůli tomu, že neměli pevné boty. Únosci s rukojmími pochodovali deset dní džunglí. "Šli jsme vysoko po úbočí nějaké hory, když jsem po pravé straně slyšel zvuk řeky," řekl Scott z nemocničního lůžka na vojenské základně ve městě Santa Maria, kam byl ve středu převezen. "Šli jsme v jedné řadě s partyzány a viditelnost byla špatná. Rychle jsem se sklouzl do rokliny k řece. Měl jsem štěstí, že jsem si nic nezlomil," dodal. Podél toku řeky šel mladík další dva dny. Od svého únosu pil jen vodu. Nakonec narazil na vesnici horských indiánů, kteří mu dali najíst a přivolali hlídku kolumbijské armády. Scott se od středy zotavuje v nemocnici z vyčerpání a dehydratace. Zachráněný turista nevěděl, k jaké povstalecké skupině jeho únosci patřili. Největší ultralevicová polovojenská organizace, Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), zodpovědnost za únos odmítla. Podezření padá zejména na další levicovou partyzánskou skupinu - Vojsko národního osvobození (ELN). Kolumbijská armáda zahájila rozsáhlé pátrání po turistech ihned poté, co byli uneseni. Prezident Álvaro Uribe řekl, že informace od Scotta by mohly vojákům výrazně pomoci. Foto popis| Matthew Scott

V Kolumbii unesli osm zahraničních turistů 16.9.2003


Zahraničí

BOGOTÁ - Kolumbijští levicoví povstalci unesli v severní části země osm zahraničních turistů. Jak včera oznámily kolumbijské úřady, jsou mezi nimi čtyři Izraelci, dva Britové, Němec a Španěl. Podle nejmenovaného vysokého vládního představitele k únosu došlo v pátek v horách Sierra Nevada asi 750 kilometrů severně od hlavního města Bogoty. Předpokládá se, že únos má na svědomí levicová povstalecká organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), která již po čtyři desetiletí bojuje za svržení vlády. Unesení turisté byli součástí 15členné skupiny, která se krátce před únosem rozdělila. Zbývající turisté jsou údajně v pořádku. V Kolumbii je ročně unášeno na 3000 lidí.

Za mou smrt už vrahům zaplatili 6.9.2003


Unesená kolumbijská senátorka odmítá gesta vlády Ingrid Betancourtová (42), kolumbijská senátorka a bojovnice proti korupci, si předloni předpověděla svou smrt, když uvedla, že vrahové za ni dostali peníze. Minulý týden promluvila - po roce děsivého ticha - z tábora levičácké gerily FARC na videonahrávce, kterou povstalci poslali médiím. "Říkám jasně ne, ne! Nevyměňujte zajaté povstalce za nás, unesené civilisty," vzkázala unesená senátorka vládě prezidenta Álvara Uribeho. "Civilisty musejí povstalci propustit sami, jednostranně, vyměňovat lze jen unesené vládní vojáky za zajaté bojovníky geril." Její slova mají váhu nejen proto, že je hezká a známá ve světě, ale i proto, že ji Kolumbijci respektují jako statečnou a nepodplatitelnou zastánkyni obyčejných lidí - přede dvěma roky měla její strana Oxígeno (Kyslík) velkou šanci dostat ji ve volbách na prezidentský post. Už rok a půl je jedním z asi 850 civilistů držených FARC. Současný prezident totiž chce ukončit dlouholetou vnitřní válku "za každou cenu", jak napsal nedávno časopis The Economist. Krajně pravicovým "paramilitares" slíbil výměnou za spolupráci v boji proti drogám naprostou beztrestnost a jednání jsou údajně již prakticky u konce. S gerilami FARC (15 tisíc ozbrojenců), ELN (až 7 tisíc) a několika dalšími už jednat odmítá s tím, že musí předtím zastavit ozbrojené akce a únosy. FARC se proto chystá na brazilské půdě sejít se zástupci OSN a své návrhy na smír v Kolumbii



předložit jim. Tomu už před deseti dny kontroval Uribe překvapivě otevřenou žádostí, aby se do boje s kolumbijskými teroristy zapojil i Ekvádor. " Maňana dostanete i svou odměnu," sliboval v ekvádorské metropoli Quitu. Betancourtová přes odpor příbuzných dalších obětí únosu trvá na tom, že povstalcům ustupovat nelze, a staví se tak za názor ministryně obrany Marthy Lucíe Ramírezové. "Armáda vstoupí do všech oblastí dosud ovládaných gerilami" a "atomizuje řady povstalců", ujistila ministryně v neděli. K vojenské osvobozovací akci se však přímo nevyslovila. Je to jen pár měsíců, co podobný pokus skončil smrtí deseti unesených, což se odráží i v odlišných názorech rodiny Betancourtových a blízkých jiných obětí únosů gerilou či "paras".

Kolumbie: unesená senátorka žije 1.9.2003


Zahraničí

BOGOTÁ - Bývalá kolumbijská prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová, unesená před rokem a půl povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), je stále naživu. Televize Noticias UNO odvysílala o víkendu zhruba dvacetiminutový záznam, v němž Betancourtová mimo jiné prohlašuje, že souhlasí, aby se ji pokusila osvobodit armáda. A to navzdory tomu, že záchranná akce kolumbijských ozbrojených sil skončila v květnu popravou celé skupiny rukojmích. Kromě bývalé senátorky Betancourtové drží povstalci v současnosti 20 dalších politiků, asi 50 armádních důstojníků a 800 civilistů.

Únosci nechali senátorku promluvit 1.9.2003


str. 08

Ze světa

Bogota - Kolumbijští povstalci nyní předložili důkaz, že bývalá prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová, kterou unesli před rokem a půl, stále žije. V záznamu, který odvysílala místní televize, bývalá senátorka říká, že souhlasí s tím, aby se ji pokusila osvobodit armáda. Betancourtová je v zajetí Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) od února 2002. Její rodina nicméně s ozbrojenou záchrannou akcí nesouhlasí. Květnový pokus kolumbijské vlády o osvobození desítky politických rukojmích skončil totiž popravou zajatců. Kolumbijští povstalci drží v zajetí 21 politiků, mezi nimiž je i Betancourtová, na 50 armádních důstojníků a 800 civilistů. Naopak v kolumbijských věznicích si odpykávají trest čtyři stovky povstalců, které chtějí FARC za politické rukojmí vyměnit. *** Unesená kolumbijská senátorka na videozáznamu FOTO: AFP

Uribe nabídl povstalcům amnestii 25.8.2003

Právo str. 08 Ze zahraničí (CNN, ČTK, aa)



Gerila se ho dál pokouší zavraždit BOGOTÁ - Bezprostředně po vraždě novináře nabídl kolumbijský prezident Álvaro Uribe amnestii ultralevicovým povstalcům. Jeho vláda předložila parlamentu zákon, který by i zpětně omilostnil všechny příslušníky ilegálních ozbrojených skupin. "Všem ozbrojencům tady v Putumayu, kteří na mě chystali dnes ráno útok - vyjděte z džungle a složte zbraně," prohlásil Uribe na sobotním mítinku s obyvateli vesnice Puerto Asis v uvedené severokolumbijské provincii. Gerila FARC krátce předtím zastřelila Carlose Benavideze, reportéra katolického rozhlasu Manantial Estereo. Novinář s kolegou cestou na setkání s prezidentem nezastavili hlídce gerily. Povstalci na ujíždějí vůz zahájili palbu a Benavideze zabili. Před týdnem se FARC pokusila sestřelit vrtulník s prezidentem na palubě, když letěl na podobné setkání v provincii Antioquía. Minulý týden předložila kolumbijská vláda parlamentu návrh zákona, který má amnestovat všechny příslušníky ultralevičáckých i pravicových skupin, na jejichž kontě je za čtyři desetiletí na 35 tisíc obětí a bezpočet masakrů civilního obyvatelstva. Prezident vysvětlil, že amnestie by se týkala jak těch, kdo dosud bojují, tak i vězněných povstalců. Jednání s ultrapravicovou skupinou AUC mezitím postoupilo natolik, že 13 tisíc členů tzv. "paramilitares" by mohlo už příští měsíc začít se skládáním zbraní. Ochránci lidských práv v Kolumbii to označili za "bianko šek na beztrestnost". Uribeho návrh přišel pouhý den poté, co jiný latinskoamerický stát, Argentina, definitivně zrušil někdejší zákony o beztrestnosti příslušníků ozbrojených sil v dobách tamních diktatur. Hlasování Senátu, které minulý čtvrtek potvrdilo již dříve udělený souhlas dolní komory parlamentu, přivítaly na ulicích metropole Buenos Aires tisíce lidí nadšeným voláním "Olé, olé".

V Kolumbii ostřelovali prezidenta 19.8.2003


Zahraničí

BOGOTÁ - Kolumbijský prezident Álvaro Uribe se stal v neděli terčem útoku, když byl jeho vrtulník ostřelován z kulometu. Z pokusu o atentát, který si nevyžádal žádné oběti, obvinila kolumbijská vláda levicové povstalce z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). K incidentu došlo, když prezident společně se svou manželkou směřoval do obce Granada v severozápadní provincii Antioquía. Uribe, který je blízkým spojencem USA, zahájil po svém nástupu do úřadu loni v srpnu neúprosnou kampaň proti kolumbijským extremistickým pravicovým i levicovým skupinám, které vedou již 39 let v zemi občanskou válku.

Výstřely prezidenta nezastrašily 19.8.2003

Právo

str. 08 (aa)

Ze zahraničí

Pověst tvrdého a nebojácného muže osvědčil doslova před hlavněmi útočníků kolumbijský prezident Alvaro Uribe, když na vrtulník, jímž letěl na slavnost do vesnice Granada, začali neznámí útočníci z džungle střílet samopaly. Helikoptéra zprvu palbu krátce opětovala, než se uchýlila na vojenskou základnu Rio Negro. Tam se Uribe ale pochlapil a záhy vyrazil za vesničany znovu. "Musel jsem se vrátit, přece je nenechám na pospas ozbrojencům," vysvětlil novinářům. Jak je patrno ze snímků, v Granadě, předloni zničené útokem levičácké gerily FARC, na prezidenta čekaly vedle několik stovek lidí také vojenské a policejní jednotky. Vládní síly však "nevyčistily" okolní hory provincie Antioquía, kde proti Bogotě už po dlouhá desetiletí bojuje nejen FARC, ale i neméně vražedná ultrapravicová komanda AUC. S těmi prvními se tři roky bezvýsledně snažil dosáhnout smíru Uribeho předchůdce, ti druzí zase Uribemu překvapivě nabídli spojenectví: zajistí-li prezident členům AUC beztrestnost, pomohou mu v potírání drogového byznysu. Z koky ovšem žije nemalá část Kolumbie - od chudých pěstitelů po překupníky z řad geril, ultrapravice i armády, a dokonce část "vážených" obchodníků ipolitiků. Den předtím, než došlo k útoku na prezidentskou helikoptéru, kolumbijský list El Tiempo odhalil skandál o spolupráci dvou policejních důstojníků z města Barranquilla s tamní narkomafií: policisté loni prodali za 5,3



miliónu korun drogové mafii jména a snímky tří agentů americké protidrogové služby, kteří pak byli nalezeni zavražděni Kolumbijští policisté dokázali zajistit prezidentovi Uribemu (ve výřezu) bezpečí jen ve vesnici. Foto ČTK/AP

Podivná záchranná mise Francie 30.7.2003

Mladá fronta DNES str. 10 MICHAL MOCEK

Ze světa

Paříž, Brusel (Od našeho zpravodaje) - Mělo to být slavné osvobození známé osobnosti. Skončilo to jako fraška: to když Francie vypravila do Brazílie vojenské letadlo plné agentů. Ti měli převzít od kolumbijských povstalců senátorku Ingrid Betancourtovou, jež byla před rokem zajata, během své prezidentské kampaně. Letadlo přistálo počátkem července v Brazílii, agenti vyrazili na místo, kde jim měla být senátorka vydána - a pak začaly potíže. Povstalci se neobjevili, Brazilci začali být zvědaví a po pár dnech museli Francouzi odejít. Načež se začaly rojit spekulace, co stálo za celou akcí. Rodina Betancourtové tvrdí, že to byl jen zdravotní stav zajaté političky. Proto prý povstalci z hnutí FARC nabídli její vydání. Je však divné, že by byli tak útlocitní. Vždyť zadržují téměř 900 lidí, z toho dvě desítky politiků a téměř padesát vojáků. Že by kvůli zdraví někoho vydávali, o tom moc slyšet není. Brazilský list Carta Capital, jenž celou akci odhalil, tvrdí s odvoláním na "vysoce postavené zdroje", že Betancourtová měla být vydána výměnou za zbraně a za léky pro povstalce z hnutí FARC. Jiný místní list dokonce uvádí, že Francouzi měli převzít zraněné "číslo dvě" z FARC a odvézt je na léčení do Francie. Pokud je to pravda, byl by to skandál. Kolumbijská vláda vede proti FARC fakticky válku a ani Brazílie není tomuto hnutí nijak nakloněna. Obě země navíc tvrdí, že Francouzi s nimi celou akci na osvobození Betancourtové nijak neprojednávali. Přitom měla proběhnout na jejich území. Však se také zpočátku ve Francii nikdo k podílu na akci nehlásil. Prezident Jacques Chirac nejdříve tvrdil, že o ničem nevěděl. Zdroje z okolí premiéra řekly listu Le Monde, že i on se o akci dověděl až po jejím krachu. Teprve před pár dny se všichni shodli na tom, že celá akce byla vlastně dohodnuta, a to na "nejvyšší úrovni". Jinak by to byl také skandál: znamenalo by to, že o akci rozhodl svévolně ministr zahraničí Dominique de Villepin. Celá akce by pak vypadala jako "osvobozování po známosti". Betancourtová, která má kolumbijské i francouzské občanství, se s Villepinem zná už přes dvacet let.

Proč psi střeží nevěsty z bogotské smetánky 4.6.2003

Mladá fronta DNES str. 14 (čtk, reuters)

Ze světa

Svět v pohybu Bogotá - Zachtělo se vám kráčet chrámovou lodí jako elegantní bogotská nevěsta? Tak si nejprve pořiďte dlouhé bílé šaty, objednejte hostinu a opatřete kapelu - a pak si stoupněte do fronty na psa vycvičeného k vyhledávání náloží. Jistý pár z vysoké společnosti požádal řetězec prudce elegantních hotelů Dann Carlton v kolumbijské metropoli Bogotě, aby jim pro nadcházející svatbu, na kterou byli zváni diplomaté a mnoho potentátů, opatřil čichací psy vycvičené k vyhledávání bomb. Poptávka po těchto zvířatech, která přijdou na 7000 až 13 000 dolarů za jedno, prudce stoupla od únorové exploze nálože v exkluzivním bogotském klubu Nogal. Výbuch připravil o život 36 lidí a dalších 160 zranil. Zdevastovaný Nogal přenesl mezi městskou elitu krvavou realitu kolumbijské války, vlekoucí se čtyři desetiletí a zuřící do té doby především na venkově. Osm bogotských společností dodávajících čichací psy není s to pokrýt poptávku, která vylétla do výše, jež nemá za třináct let existence této služby v Kolumbii obdoby. Šéf bezpečnosti metropolitního hotelu Cosmos Luís Sepulveda je zvyklý, že se jeho převážně zahraniční hosté zajímají o počet členů hotelové ochranky a o to, kde jsou umístěni. Nedávno ho ale úplně vyvedlo z míry, když ho jeden z hostů požádal o předvedení speciálně vycvičených psů.



Bez speciálních psů se ochranka neobejde Opatřil si proto malé množství výbušniny, nastražil ji do nedaleko zaparkovaného auta a pak se díval, jak psisko před pozornýma očima hosta úspěšně vyčenichalo cestu k ukrytému nebezpečí. "Ta žádost mě překvapila, ale nakonec jsem byl potěšený, protože to mé práci dodává na důvěryhodnosti," řekl. Klienti se teď stále častěji dožadují, aby bylo postaráno o jejich bezpečnost na společenských akcích, koktejlech a schůzkách. Ale pronájem náležitě vycvičeného psa na 24 hodin stojí od 1100 do 1300 dolarů, takže někteří zájemci nakonec raději najmou místo psů navíc několik lidských strážců, kteří vyjdou levněji. Tito psi se dokonce stávají terčem útoků. Největší ultralevicová partyzánská ozbrojená skupina bojující za ideje radikálního komunismu FARC nabízí podle mluvčího armády svým členům odměnu 170 dolarů za zabití psa "pracujícího" pro armádu při vyhledávání bomb a min. V Kolumbii je asi 900 psů schopných hledat bomby včetně 546, kteří patří armádě, a dalších 200 v rukou policie. Podle pracovníků bezpečnostních agentur je to příliš málo pro zemi, kde nejsou exploze nastražených náloží žádnou výjimkou a kde gerila ukrývá výbušniny do bicyklů, aut, mrtvol, oslů, a dokonce i do bible. V roce 2002 objevila policie díky skvělému čichu labradorů, zlatých retrívrů a německých ovčáků 36 tun výbušnin; letos jich doposud vyčenichali dalších 14 tun. *** ČICH JAKO ZBRAŇ. Policista hlídkuje u budovy parlamentu v Bogotě se psem, který byl speciálně vycvičen k vyhledávání výbušnin. FOTO: AP

FARC popravila deset rukojmích 7.5.2003

Právo str. 08 Ze zahraničí (DPA, lan)

BOGOTÁ - Ozbrojené revoluční síly Kolumbie (FARC) popravily v pondělí deset politických rukojmích, mezi nimi guvernéra Medellínu Guillerma Gavíriu a bývalého ministra obrany Gilberta Echeverriho. Zabito bylo také osm unesených vojáků. Guillermo Gavíria (40) předsedal spolu s Gilbertem Echeverrim (69) mírovým jednáním loni v dubnu. Povstalecké komando je uneslo, když se účastnili pochodu za mír poblíž druhého největšího kolumbijského města Medellín. Naposledy o nich byly zprávy letos 14. dubna na videu, které FARC zaslaly místní televizi s tím, že povstalci je chtěli vyměnit za své vězněné příslušníky. V pondělí je ale našli zastřelené vládní vojáci, kteří vnikli do tábora FARC. Rukojmí byli většinou zastřeleni ranou do týla nebo do ucha. K popravě došlo v době příprav jednání o výměně 400 příslušníků FARC vězněných kolumbijskou vládou za rukojmí, mezi nimiž je i bývalá kandidátka na prezidentku Ingrid Betancourtová, tři Američané, 47 důstojníků a 800 civilistů. Betancourtová má francouzské a kolumbijské občanství po prvním manželovi, francouzském diplomatu. Od jejího únosu 23. února 2002 francouzská vláda žádá její osvobození. Občanská válka v Kolumbii stála od roku 1964 přes 200 tisíc životů.

Prezident Uribe připraven k rozhovorům s povstalci 26.4.2003

Právo

str. 08 (aa)

Ze zahraničí

BOGOTÁ - Kolumbijská vláda zvažuje mírové rozhovory s levičáckou gerilou FARC. Prezident Álvaro Uribe, který před volbami sliboval skoncovat s desetiletími krvavého násilí v zemi, chce podle svých slov v Radio Caracol využít toho, že ve vedení FARC "jsou síly nakloněné teroru, ale i další skupina, která je údajně pro mírová jednání". Prostředníkem jednání, které Uribeho předchůdce bezvýsledně vedl několik let, by měla být Francie.



Kolumbijští povstalci drží Američany 24.2.2003


str. 12

Ze světa

Bogotá - Levicoví povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) se v sobotu přihlásili k únosu tří Američanů, kteří podle nich patří k CIA. Rebelové žádají zastavení pátracích operací kolumbijských a amerických jednotek v jižní Kolumbii, aby bylo zajištěno bezpečí rukojmích. Vrchní velení povstalců žádá "okamžité zastavení pátracích operací kolumbijské armády a přeletů" nad oblastí Florencia, aby bylo "možné zaručit život a zdraví tří bílých vojáků, kteří jsou v naší moci", uvádí se v prohlášení. Americká ambasáda v Kolumbii se vyslovila pro přijetí "výrazné reakce" vůči rebelům. Unesení Američané byli na palubě amerického vládního letadla, které 13. února muselo při své tajné misi kvůli poruše motoru nouzově přistát v odlehlé jihokolumbijské provincii Caquetá. Čtvrtého amerického státního příslušníka a jednoho člena kolumbijské armády zastřelili povstalci na místě. Povstalci tvrdí, že letadlo sestřelili. Jedná se o první únos zaměstnanců americké vlády v historii 38leté kolumbijské občanské války. Washington podporuje kolumbijskou vládu v boji proti narkomafii. Kolumbijské úřady vypsaly ve čtvrtek odměnu 345 000 dolarů za informace vedoucí k bezpečnému návratu americké trojice. Kolumbii sužuje už čtyři desetiletí občanská válka, v níž bojují levicoví povstalci proti armádě a ultrapravicovým polovojenským jednotkám.

Nepřestávají věřit... 10.2.2003

Blesk str. 02 (čtk)

Politika

BOGOTA - Z otřesného atentátu proti exkluzivnímu klubu El Nogal, který v noci na neděli připravil o život nejméně 26 lidí a dalších asi 162 zranil, se vzpamatovává kolumbijská Bogota. Blízcí těch, kteří jsou od osudného okamžiku nezvěstní, postávají s jejich podobiznami v ulicích metropole a nepřestávají věřit v jejich znovunalezení. Čtrnáct hodin po atentátu vyprostili z tun suti záchranáři živou 12letou dívku. Záchranné práce stále pokračují. Kolumbijské úřady připisují odpovědnost za atentát Revolučním ozbrojeným silám Kolumbie (FARC).

Za útokem v Kolumbii může být IRA 10.2.2003


Zahraničí

Při pátečním atentátu v luxusním klubu v Bogotě zahynulo více než třicet lidí, z toho šest dětí Hlavními podezřelými z masakru jsou ale kolumbijští levicoví povstalci, kteří bojují proti tamní vládě. BOGOTA - V pátek v noci zažila Kolumbie nejhorší bombový útok za posledních deset let. Podle posledních informací zahynulo při výbuchu v Bogotě 32 lidí včetně šesti dětí. Dalších 160 osob bylo zraněno. Teroristé odpálili 200kilovou výbušninu umístěnou v autě zaparkovaném v garáži pod jedním z luxusních klubů. Ten je vyhledávaným místem tamní politické a podnikatelské elity i zahraničních diplomatů. V době výbuchu se v něm však ve stejnou chvíli konala dětská party a svatba. I když se k odpovědnosti za atentát do včerejšího večera nikdo nepřihlásil, tamní úřady viní z útoku levicové extremisty z organizace Revoluční ozbrojená síla Kolumbie (FARC). Ta úzce spolupracuje s jinou obávanou teroristickou organizací - Irskou republikánskou armádou (IRA). Plné znění zpráv


Američtí specialisté míří do Bogoty Právě tato organizace v minulosti školila členy FARC v používání výbušnin a ve výrobě domácích zbraní včetně minometů. Byla to také IRA, která kolumbijské rebely trénovala ve výrobě "automobilových bomb". Tři členové IRA v současnosti čekají na soud za to, že FARC trénovali k teroristickým útokům. I z těchto důvodů se mnozí experti domnívají, že se IRA na pátečním atentátu podílela. Britské televizní stanici BBC nejmenovaní odborníci řekli, že útok byl proveden na vysoké technické úrovni, a proto na něm zřejmě museli spolupracovat i mezinárodní teroristické organizace. Experti poukazují i na nedávný bombový útok z prosince minulého roku, při kterém bylo zraněno 31 lidí. Kolumbijský viceprezident Francisco Santos tehdy prohlásil, že FARC je spojena s mezinárodními teroristickými skupinami, jakými jsou IRA nebo baskická separatistická organizace ETA. Santos včera pro agenturu Reuters řekl, že nemá "žádnou pochybnost", že za pátečním útokem stojí stejní lidé, kteří spáchali i prosincový atentát. "Pokoušeli se o takový útok už nějakou dobu, nepochybuji o tom, že za útokem je FARC". Kolumbijský prezident Alvaro Uribe nabídl 180 000 dolarů jako odměnu tomu, kdo poskytne o teroristech jakoukoliv informaci. Do Bogoty o víkendu zamířili i američtí odborníci na výbušniny. Spojené státy v současnosti Kolumbii poskytují vojenskou pomoc v její "drogové válce". Podle americké vlády pochází až 90 procent kokainu a 70 procent heroinu, který se prodává v amerických ulicích, z Kolumbie. FARC, která patří se svými 17 000 členy k největším povstaleckým skupinám v Latinské Americe, používá peníze získané z prodeje drog na teroristické akce proti místní vládě. Foto popis| Při pátečním teroristickém útoku v hlavním městě Kolumbie Bogotě zemřelo více než třicet lidí. Záchranáři se obávají, že počet obětí ještě není konečný. Foto autor| AP - Zoe Selsky

Atentát v Bogotě: přes 30 mrtvých 10.2.2003

Právo str. 08 Ze zahraničí (CNN, BBC, pur)

BOGOTÁ - Nejméně 33 lidských životů a kolem 200 zraněných si vyžádal výbuch, který v pátek večer zpustošil exkluzivní sportovní a společenský klub v kolumbijské metropoli Bogotě. Explozi způsobila nálož - hovoří se až o 150 až 200 kg výbušniny - nastražená v automobilu na třetím podlaží parkoviště klubu El Nogal, který vyhledává kolumbijská politická elita a zahraniční diplomaté. Jde o nejhorší útok v kolumbijské metropoli od smrti medellínského narkobarona Pabla Escobara v roce 1993. "Byla to obrovská detonace - myslela jsem, že se venku zřítilo letadlo," líčil svůj zážitek Luis Moreno, který bydlí naproti desetiposchoďové budově klubu. Podle místní televize vznikl ve zdi parkoviště kráter, část stropu se prolomila, vypukl požár a kusy rozervané fasády se rozlétly po Sedmé avenue, hlavní bogotské třídě. Ta byla v té době plná lidí mířících za zábavou nebo vracejících se domů. Oběti, včetně šesti dětí, zavalily tuny suti. Úřady obviňují rebely z FARC Viceprezident Francisco Santos obvinil z odpovědnost za teroristický útok levičáckou povstaleckou skupinu Revoluční ozbrojené sily Kolumbie (FARC). Jekot sirén se rozlehl jen několik hodin poté, co šéf kolumbijské policie generál Teodoro Campo hlásil, že jeho muži zmařili sérii útoků plánovaných ve městech. Kolumbii ničí už čtyři desetiletí občanská válka, v níž mezi sebou bojují povstalci z FARC, krajně pravicové skupiny a armáda podporovaná USA. Válka si každým rokem vyžádá tisíce obětí na životech. Donedávna se odehrávala hlavně na venkově, ale v poslední době ji rebelové s vlnou pumových útoků a minometného ostřelování vládních budov přenášejí do měst. "Nové je tentokrát to, že nezaútočili na vojenský nebo vládní cíl, ale výlučně na objekt civilní. Vyhlédli si bohaté lidi," upozornil z Bogoty zpravodaj BBC. El Nogal je multifunkční společenské centrum s luxusními zasedací sály, kurtem na squash, minigolfovým hřištěm, bazénem, saunou, hotelem a několika restauracemi. V nejbližším okolí je několik diplomatických zařízení a ambasád, včetně rezidence amerického velvyslance. Prezident Álvaro Uribe, který dorazil na místo neštětí ještě v noci se silnou ochrankou, atentát ostře odsoudil a vyjádřil odhodlání v tažení proti teroristickým skupinám pokračovat. Uribe vyhrál loni prezidentské volby právě se slibem, že bude rebely a paravojenské skupiny rozhodně potírat. Za informace vedoucí k dopadení pachatelů pátečního atentátu vypsal odměnu 200 tisíc dolarů. Na žádost úřadů budou při pátrání



pomáhat i odborníci z USA, protože sílí podezření, že útočníci využili zahraniční expertízy. Několik kolumbijských činitelů zmínilo severoirskou organizaci IRA či baskickou ETA. Policista pomáhá muži zraněnému při pátečním nočním výbuchu v jednom z nejexkluzívnějších barů kolumbijské Bogoty. Foto ČTK/AP

Kolumbie otevře dialog se všemi gerilami 14.12.2002

Právo

str. 11 (čtk)

Ze zahraničí

BOGOTÁ - Kolumbijský prezident Álvaro Uribe získal ve čtvrtek od parlamentu mandát k jednáním o míru a k udělení amnestie členům gerilových oddílů. Opatření může mít klíčový význam nejen pro dialog s levičáckými FARC a ELN, ale zejména s obávanými krajně pravicovými komandy AUC. Jejich vůdce Carlos Castaňo sice na podzim oznámil jejich rozpuštění, ale později AUC opět zahájila činnost. Castaňovo vydání požadují USA.

Být rukojmím v Kolumbii 9.11.2002

Mladá fronta DNES str. 04 Filip Kanda

Víkend - téma

VKolumbii, v zemi, která je nechvalně proslulá největším počtem únosů na světě, jsem prožil pět let. Pracoval jsem jako zpravodaj v tamních médiích a s únosy lidí jsem byl v každodenním kontaktu. Jako televizní reportér jsem často informoval o ozbrojených útocích, únosech, o vyjednáváních, o osvobozovacích operacích[8230] Pravidelně jsem zaznamenával události, které se i mě hluboce dotkly. Velkou bolest přinášela setkání s příbuznými unesených. Jednou z nich je Rosaura Rico, matka příslušníka protidrogové jednotky Pabla Antonia Romera Rica, kterého zadržela největší kolumbijská ozbrojená povstalecká organizace FARC. Gerila tehdy zaútočila na odlehlou policejní základnu a unesla desítky policistů a vládních vojáků. Pablo Romero strávil v zajetí téměř čtyři roky. Stejným utrpením v Kolumbii prošlo na pět set jeho kolegů unesených při několika ozbrojených operacích FARC na různých místech země. „Na první důkazy o tom, že můj syn je unesený a že je naživu, jsem čekala půl roku. Další dopis pak přišel po dalších osmi měsících,“ řekla mi paní Rosaura. Únos Pabla Romera a stovek jeho kolegů je v Kolumbii kvalifikován jako politický. Ozbrojení povstalci drží rukojmí v uniformách v odlehlé džungli a zpravidla požadují výměnu „zajatců“. Druhou neméně častou kategorií jsou únosy „ekonomické“. Jejich pachatelé požadují vysoké finanční výkupné za propuštění svých rukojmích. Často k nim dochází na nekontrolovaných úsecích meziměstských silnic. Bojůvky nezřídka přepadnou i několik desítek vozidel najednou a někdy unesou i stovky lidí. Ty nejbohatší pak odvlečou do hor a požadují výkupné. Takovým únosům se v hantýrce gerily říká „zázračný rybolov“. Rozšíření únosů vyvolalo u Kolumbijců strach z cestování po zemi, a kdo mohl, cestoval letecky. Až do dubna 1999, kdy FARC podnikla také první únos dopravního letadla. Bylo to na lince Bogotá - Bucaramanga. Partyzáni tehdy dokázali sami přistát s menším dopravním letounem na improvizované dráze a unesli desítky cestujících. Dalším masovým únosem bylo odvlečení sto osmdesáti věřících přímo z kostela La María na předměstí Cali. Partyzáni vtrhli do svatostánku jako jednotka záchranářů s tím, že je třeba urychleně evakuovat kostel před výbuchem domnělé bomby. Věřící odvezli do hor a čtyřicítku nejbohatších z nich zadržovali až půl roku. Strávil jsem hodiny a dny s jejich příbuznými a vyjednavači. Téměř všichni byli nakonec propuštěni za vysoké výkupné, jehož výši žádná strana oficiálně nezveřejnila. Většinou však šlo o desítky tisíc dolarů za osobu. Kolumbijská vláda zřídila elitní jednotky policie i armády a prosadila zpřísnění trestů. Únosy jsou však vedle narkoobchodu neobyčejně výhodným byznysem. Jeden z šéfů pravicových bojůvek ELN, Silvio, to vidí takto: „Armáda využívá asi půlku státního rozpočtu. ELN nemá k dispozici takové peníze. Vycházíme z prostředků lidu, děláme lidovou válku. Ale s válkou máme své výdaje. A ty nemůžou nést na svých bedrech lidé, kteří nic nemají, ti přispívají svým bojem. Tyto finanční zdroje si musíme vzít od bohaté oligarchie. Takže ano, děláme únosy pro financování války a jejich oběťmi jsou zástupci velkých nadnárodních podniků a další lidé, kteří získali svůj majetek z bolesti a utrpení tisíců Kolumbijců.“ V Kolumbii dochází každoročně ke dvěma i třem tisícům únosů. Podle vládních zdrojů jsou



pachateli ozbrojení povstalci z FARC i z ELN a dalších ilegálních polovojenských organizací, ale svůj díl ukrojí také „běžné“ zločinecké organizace. Autor je reportérem ČT

Výnosné únosy 9.11.2002

Mladá fronta DNES str. 04 Víkend - pohled Tomáš Šponar, Daniel Pacek

PŘIPRAVOVANÝ ÚNOS manželky anglického fotbalového reprezentanta Victorie Beckhemové celému světu ukázal, že tento druh zločinu je velmi aktuální. Stává se z něj lukrativní byznys a netýká se jen těch nejbohatších. Britskými médii na přelomu týdne zatřásla zpráva o chystaném únosu manželky fotbalového šampiona, zpěvačky Victorie Beckhamové. Po stopě připravovaného zločinu se jako první vydal dravý list The News of The World. Šokující odhalení senzacechtivého nedělníku vzala zcela vážně jako první policie. Vyšetřovatelé reagovali okamžitě. Zatkli pět mužů, kteří prý měli požadovat za propuštění hvězdy, známé z bývalého angažmá v dívčím kvartetu Spice Girls, neuvěřitelných dvě stě čtyřicet milionů korun. Zadržení muži se navíc údajně netajili tím, že jsou připraveni v případě nesplnění svých požadavků ženu, která je možná stejně populární jako sama britská panovnice, i zabít. Na vlně zájmu o dramatické osudy popové hvězdy začala okamžitě surfovat také seriózní britská média. Reportéři BBC se uprostřed noci hlásili v přímých vstupech od sídla Scotland Yardu s posledními zprávami a událost podrobně zaznamenaly i úctyhodné deníky s letitou tradicí. Únos, který se mohl stát senzačním zločinem novorozeného století, byl zmařen. Otazníky však zůstávají. Může se to stát všem, i těm, kdo za svou osobní bezpečnost stejně jako Beckhamovi utrácejí rok co rok miliony dolarů? Ano, jistý si nemůže být nikdo. Čím movitější člověk, tím větší sousto pro zločince. „Komerční únosy“ se však neomezují jen na nejbohatší jednice z nejrozvinutějších zemí. V celosvětovém měřítku se z nich stává lukrativní odvětví zločinu. Nejen výkupné Ačkoliv v České republice nepatří únosy k běžně se vyskytujícím trestným činům, i tento druh kriminality zde přestal být ojedinělým. Po listopadu 1989 média zaznamenala bezmála stovku případů. Alarmující je i skutečnost, že zhruba polovina z nich se týkala dětí a nezletilých osob. Zdaleka ne všechny únosy dětí však mají za cíl vylákat ze zoufalých rodičů tučné výkupné. Stává se, že si miminko vyhlédne bezdětná žena, která si ho únosem touží „adoptovat“. Například v roce 1991 v Hradci Králové unesla třiadvacetiletá zdravotní sestra z kočárku šestitýdenního chlapečka. Pokusila se padělat rodný list, byla zadržena a posléze umístěna na pozorování v psychiatrické léčebně. Takové činy mají podle policejní psycholožky Ludmily Čírtkové na svědomí ženy s duševní poruchou, zpravidla mladšího, maximálně středního věku: „Berou jen miminka, starší děti je nezajímají. Obrana je poměrně jednoduchá - nenechávat kočárek bez dozoru.“ Mezi pachateli „krádeží“ dětí se vyskytli i školáci. V roce 1996 v České Třebové dva bratři, osmiletý a desetiletý, unesli čtyřměsíčního kojence. Pak přišli na policii s tím, že děcko našli, a žádali nálezné 10 tisíc korun. Rok nato dvě dvanáctileté dívky z Vyškova odvezly kočárek s patnáctidenním chlapečkem. Policie je za hodinu vypátrala. Častými strůjci únosů dětí jsou jejich vlastní rodiče, kteří po rozvodu vezmou partnerovi syna či dceru přiřknutou soudem. Bitva o dítě je tak pokračováním války mezi otcem a matkou. „Obvykle nejde jednomu z rodičů o společný život s dítětem, ale o snahu co nejcitelněji ublížit bývalému partnerovi,“ tvrdí Ludmila Čírtková o případech, které jsou podle jejího názoru velmi smutné: „Hluboko poznamenají všechny - matku, otce i dítě.“ Samozřejmě nejzávažnější jsou únosy, jejichž pachatelé zločinci - požadují za rukojmí výkupné. „Je to jedna z nejhorších hanebností, kterou může člověk člověku udělat,“ říká psycholožka Čírtková, která je z různých policejních spisů zvyklá na leccos. Vysvětluje, že hrozba násilím na unesené osobě je dlouhodobá, což obrovským způsobem stresuje jak rukojmí, tak jeho blízké. Přitom není jasné, zda výhrůžka smrtí nebude naplněna i po zaplacení požadované částky. „S uneseným se někdy zachází naprosto bezohledně a nesmírně krutě,“ dodává Ludmila Čírtková. Dokumentuje to třeba případ z listopadu 1998. Čínský obchodník unesl jedenáctiletého syna svého krajana. Když neobdržel požadované dva miliony korun, hodil spoutaného chlapce o dva dny později do řeky v Týnci nad Labem. Naštěstí se dítěti podařilo dostat na břeh, čímž si zachránilo život...



Ani slovo policii! Viděno zvrácenou optikou zločinců je možné konstatovat, že únosy a vydírání jsou výnosnou obchodní aktivitou. V roce 1999 si čtyři ozbrojení muži, kteří přepadli v okrese Ústí nad Labem tamního podnikatele, přišli na rekordní sumu. Manželka uneseného jim vyplatila deset milionů korun. Podle policie šlo tehdy o nejvyšší zaplacené výkupné v historii českého zločinu. Srovnatelnou částku v korunách a německých markách chtěli v následujícím roce tři muži, kteří v Liberci unesli pětačtyřicetiletou ženu. Výkupné žádali od jejího německého manžela. Měsíc drželi ženu v zajetí svázanou, se zalepenými ústy a zavázanýma očima. Nakonec zuboženou oběť pustili i bez zaplacení. Krajský soud v Liberci poslal minulý měsíc za tento čin pětadvacetiletého Petra Jandu na deset let do vězení s ostrahou. Další dva podezřelé pro nedostatek důkazů zprostil viny, proti tomu se státní zástupce odvolal. Ale odvolání podal i Janda, jenž svou vinu popírá. Přesná statistika o počtu únosů, omezování osobní svobody a vydírání v České republice neexistuje. Je ošidné odhadovat, kolik případů postižené rodiny z obav o osud zadržovaného policii nesdělí a raději rychle zaplatí. Snad každý vyděračský dopis nebo telefonické sdělení totiž obsahují varovnou instrukci: Ani slovo policii, nebo unesený zemře! Přesto policie doporučuje, aby se na ni všichni, kteří se stanou obětí vydírání, ihned obrátili. Lidé z cizích zemí, zejména z východní Evropy a Asie, však mají s tamní policií různé zkušenosti, proto se stává, že nedůvěřují ani českým policistům. Také Češi, kteří si přišli na velké jmění obcházením zákonů, případně se zapletli se zločinci, řeší, jsou-li vydíráni, dilema: Zaplatit, nebo jít na policii, a tím upozornit na nelegálně vydělané peníze? „V podsvětí dříve platilo, že na děti a manželky se nesahá,“ říká policejní psycholožka Čírtková. „Jenže dnes se možná, třeba mezi ruskojazyčnou mafií, změnila pravidla.“ Mnohé případy ze zahraničí, ale už i z tuzemska to potvrzují. Staré pořádky už neplatí ani mezi gangy. Neklidný svět Detailní statistiku únosů za peníze není možné sestavit v žádné další zemi. Co však lze říci s jistotu, je, že únosy jsou stále oblíbenější kriminální aktivitou. Podle studie nadnárodní pojišťovací společnosti Hiscox, kterou zveřejnila britská BBC, počet únosů v celosvětovém měřítku vzrostl od roku 1990 do roku 1999 o neuvěřitelných sedmdesát procent. Za posledních deset let se podstatně zvýšily i sumy, které banditi žádají za propuštění rukojmích. „Únosci jsou víc a víc chamtiví na straně jedné a na straně druhé neuvěřitelně tvrdí,“ říká Bill Daley z Kroll Associates. „Nahrává jim samozřejmě i to, že v mnoha zemích bývají jen zřídka pohnáni k odpovědnosti,“ doplňuje pracovník newyorské firmy, která se mimo jiné specializuje na vyjednávání s únosci, a to kdekoli na světě. K největšímu počtu „komerčních“ únosů dochází v politicky nestabilních zemích s vysokým podílem chudých a tam, kde mají nad policií a armádou převahu ilegální polovojenské organizace nebo organizovaný zločin. K rizikovým oblastem patří některé státy bývalého Sovětského svazu. Příkladem za všechny je drama Petera Shawa, britského finančníka, který před pěti měsíci beze stopy zmizel v Gruzii. Poradce banky Agrobiznes přepadla skupina maskovaných ozbrojenců před jeho domem v Tbilisi. Vyjednávání zatím selhávají, přestože se do případu vložili vysoce postavení úředníci Evropské unie a pomoc při případném honu na únosce nabídly i Spojené státy. Nepomáhá ani osobní angažmá gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho, který má v zádech hrozbu zmrazení evropské finanční pomoci, pokud nebude Shaw neprodleně osvobozen nebo propuštěn. Rusko koncem září šokoval únos Sergeje Kukury,x jednoho z klíčových manažerů vlivné naftařské společnosti Lukoil. V moderní historii ruského státu se zatím ještě nestalo, aby byl zajat tak vysoko postavený podnikatel. Finanční ředitel, který nejenže ovládá miliardový majetek, ale má také přístup ke strategickým informacím, byl propuštěn po deseti dnech vyjednávání. Lukoil nabídl výkupné milion dolarů, únosci požadovali milionů šest. Policie nezveřejnila žádné detaily o konečné dohodě. Venku jde o stamiliony Nesrovnatelně horší než východní výspa Evropy jsou však z hlediska únosů oblasti Jižní Ameriky, Asie a Afriky. V Kolumbii, na Filipínách nebo v Somálsku se už mluví o únosech lidí jako o „průmyslovém odvětví“. V každé z těchto zemí jsou uneseny tisíce lidí ročně a celkové výkupné za jejich propuštění se dá odhadovat na desítky milionů dolarů. Oblíbenými oběťmi jsou movití západní turisté nebo byznysmeni, ale dobře organizované gangy obvykle nepohrdnou ani nezámožnými pracovníky humanitárních organizací či místními podnikateli středního a malého ražení. Kvalitu pak nahrazuje kvantita. Nijak výjimečný není, alespoň pro Kolumbii, pokus o masový únos, k němuž došlo na začátku týdne asi devadesát kilometrů od Bogoty. Povstalci z organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) postavili na jedné z frekventovaných horských silnic zátarasy a z odstavených vozů odvlekli více než dvě stovky osob včetně žen a dětí. Než stačili provést obvyklou selekci na lukrativní a nezajímavé „klienty“, zasáhla armáda a všechny rukojmí osvobodila. Při akci byly zraněny dvě ženy. Zatímco kolumbijští únosci sbírají „drobné“, jejich kolegové na Západě zpravidla usilují o co největší jednorázový zisk. Rekordní suma 600 milionů korun, která je zatím nesrovnatelně vyšší než požadované částky v Česku, byla v roce 1996 vyplacena za propuštění Jana Phillipa Reemtsmy. Německý tabákový magnát byl držen v zajetí



třiatřicet dní, a přestože za svobodu zaplatil opravdu draho, může mluvit o štěstí. Ve stejném roce jako on byl ve Frankfurtu nad Mohanem unesen finančník a multimilionář Jakub Fiszman. Byl zavražděn, přestože za něj bylo zaplaceno výkupné ve výši více než padesát milionů korun. Tragicky skončil také nedávný únos jedenáctiletého Jakoba von Metzlera, syna respektovaného německého bankéře. Poté, co rodina složila za chlapcovo propuštění v přepočtu třicet milionů korun, byl nalezen mrtvý v jednom z jezer nedaleko Frankfurtu. Beckhamovi, nejhvězdnější britský pár, který vychovává dvě malé děti, tedy mohou mluvit o štěstí. Momentálně nejlépe placený anglický fotbalista by jistě mohl poskytnout požadovanou sumu, ale se svou ženou by se stejně nemusel setkat.

ÚNOSY NA DENNÍM POŘÁDKU KLDR - v 70. a 80. letech unesli agenti KLDR několik japonských občanů Sierra Leone v květnu 2000 byly uneseny stovky pracovníků OSN Fidži - v roce 2000 bylo v tamním parlamentu zadržováno 50 rukojmích Kolumbie každoročně je uneseno na dva tisíce lidí Nigérie - v roce 2000 bylo uneseno 165 pracovníků ropné společnosti Indonésie ostrov Jolo - jen v roce 2000 bylo uneseno 40 lidí Ve světě je několik zemí a oblastí, kde únosy patří k jednomu z lukrativních oborů organizovaného zločinu, nebo k nástrojům bezohledného politického a mocenského boje. ZDROJ: BBC

ZMAŘENÝ ŽIVOT Jedenáctiletý syn respektovaného německého bankéře Jakoba von Metzlera byl svým únoscem zavražděn, přestože zločinec dostal požadované výkupné třicet milionů korun. FOTO: AP Zmařený únos britské superstar Victorie Beckhamové se stal vítanou potravou pro média. Drama popové zpěvačky a slavného fotbalisty mělo dobrý konec. Obvykle to tak nebývá. ISIFA Za svobodu německého tabákového magnáta Jana Phillipa Reemtsmy inkasovali únosci rekordní sumu tří set milionů korun FOTO: AP

Boj s terorismem neprospěl přísnější kontrole exportu zbraní 25.9.2002

Lidové noviny str. 31 Obchod se zbraněmi Paul Eavis

Vlády po celém světě mění jak svou domácí, tak zahraniční politiku a legislativu v souvislosti s možnými akcemi proti terorismu. Tyto úpravy se dotkly také kontroly vývozu zbraní. Existují znepokojivé signály, že některé západní vlády změkčují kontrolu exportu zbraní tak, aby bylo možno vyvážet také do zemí nových spojenců. Mizí tak naděje, že teroristické útoky poslouží alespoň jako katalyzátor zpřísnění kontroly v této oblasti. Vlády vyvážející zbraně se bohužel nepoučily z minulosti, že nezodpovědné vyvážení zbraní může spíš snížit než posílit regionální a mezinárodní bezpečnost. Západní vlády také změkčily kritiku aktivit některých vlád, např. ruských akcí v Čečensku, a mnoho vlád po celém světě využívá současné situace k tvrdému postupu vůči legitimní opozici. Britské licence



Ben Bradshaw, bývalý vysoký úředník britského ministerstva zahraničí odpovědný za vývoz zbraní, vznesl v říjnu minulého roku dotaz, zda bylo správné odmítnout vývoz zbraní do Alžírska, Indonésie a Srí Lanky (vlády všech těchto zemí se angažují ve vnitřních konfliktech a jsou známy rozsáhlým porušováním lidských práv) "vzhledem k tomu, že jde o demokraticky zvolené vlády čelící teroristickému riziku". V prvním měsíci války proti terorismu EU zrušila embargo na dovoz zbraní pro afghánskou Severní alianci. V té době to bylo v jednoznačném rozporu s duchem dohody EU nazvané "Společný postup v oblasti lehkých zbraní" z roku 1998, která nabádala všechny země, aby uskutečňovaly pouze malé dodávky zbraní do zahraničí. Na konferenci OSN o ručních zbraních v červenci 2001 byla EU jedním z nejsilnějších zastánců mezinárodního zákazu vývozu zbraní nestátním subjektům. Britská vláda také schválila několik vývozních exportních licencí, které jsou podle všeho v rozporu s "etickými" kritérii EU týkajícími se obchodu se zbraněmi. Tento rok pokračoval vývoz zbraní z Velké Británie do Indie a Pákistánu, ačkoli obě tyto země byly na pokraji války. Minulý rok v prosinci byly také uděleny licence pro Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán a Uzbekistán na neomezené množství velmi rozmanitého vojenského materiálu, u kterého není jmenován koncový zákazník. Jiným problematickým krokem bylo, když Británie použila 6,7 milionu liber z fondu globální prevence na nákup helikoptér pro Nepál, kde trvá devastující lokální konflikt. Dalším problémem snižujícím mezinárodní bezpečnost je nedostatek kontroly zbrojních zprostředkovatelů, kteří organizují nelegální vývoz zbraní. Roste počet důkazů, že tito zprostředkovatelé byli zodpovědní za velké dodávky zbraní těm, kteří porušují lidská práva, povstaleckým skupinám včetně teroristických a do konfliktních oblastí. V této věci se jen několik zemí EU zavázalo ke kontrole zbrojních zprostředkovatelů a z těchto pár zemí ani jedna nekontroluje všechny jejich zahraniční aktivity. Např. ve Velké Británii zákon na kontrolu exportu (jde o nový zákon přijatý v červenci 2002) neobsahuje plnou kontrolu zahraničních aktivit zprostředkovatelů. Současná mezinárodní situace podtrhuje potřebu kompletní kontroly zprostředkovatelské aktivity tak, aby tito lidé nemohli představovat hrozbu mezinárodní bezpečnosti ozbrojováním teroristických organizací, jako je Al Kajda nebo povstalecká skupina FARC v Kolumbii. Boj s terorismem je zcela správně hlavním tématem zahraniční i domácí politiky. Avšak tento cíl nelze vidět izolovaně, ale je třeba vnímat jej v souvislosti s jinými prioritami, jako je ochrana lidských práv, udržování regionální stability a kontrola šíření zbraní. O autorovi| ředitel Saferworld

Pašované zbraně jdou ruku v ruce s drogami 19.9.2002

Právo str. 07 Zajímavosti Alexandr Petrželka

Před měsícem se v keňském Nairobi sešla mezinárodní konference, aby se pokusila alespoň omezit, když ne zlikvidovat, ilegální obchod se zbraněmi. Jednalo se o východní a střední Africe, ale zbraně v nesprávných rukou jsou i jinde, především v Latinské Americe. "Obchod s drogami a obchod se zbraněmi jsou stejné, používají stejné cesty a infrastrukturu," říká šéf panamské protidrogové vyšetřovací centrály Rosendo Miranda. Arsenály automatických pušek, samopalů, granátometů a pistolí, které ve střední Americe zbyly po četných konfliktech v minulých desetiletích, nacházejí od konce 90. let nové uplatnění. Putují k levicovým i pravicovým gerilám v Kolumbii. Ty je vyměňují za drogy, jež Střední Amerika dodává do Spojených států. Jedním z posledních případů, který vyplul na povrch díky médiím, byl barterový obchod s třemi tisící automatickými puškami AK 47 z Nikaraguy pro kolumbijské povstalce z Revolučních ozbrojených sil (FARC). Mohlo by jít o podobný skandál jako za Reaganových časů tzv. Irangate. USA tehdy v roce 1986 tajně prodaly zbraně do Íránu a stržené prostředky použily na financování contras, bojujících proti levicové vládě Sandinistů. Vyšetřování Kongresu ukázalo, že contras použili americkou pomoc k nákupu drog, které obratem prodaly na americkém trhu s notným ziskem. Americké ministerstvo zahraničí odhaduje, že dvě třetiny z každoročních 500 tun kolumbijského kokainu, který se dostane do USA, přichází právě touto cestou pašeráků zbraní. Také Miranda je přesvědčen, že ty 3000 pušek, vyřazených z výzbroje nikaragujské policie, vyměnily FARC za drogy. Odpovídají tomu i zprávy z Panamy, kudy se zbraně do Kolumbie zřejmě dostaly. Nikaragujská policie AK 47 vyřadila, protože si opatřila nové modely od izraelsko-guatemalské firmy Girsa. AK měly být prodány panamské policii, jenže dorazily jinam. Adresát neznámý, následky krvavé Náklad AK byl přiložen na loď, která do Panamy vezla z Mexika plastikové střely. Zakotvila však až v severokolumbijském přístavu Turbo, kde si "kdosi" pod rouškou noci 14 kontejnerů s automatickými puškami Plné znění zpráv


vyzvedl a zmizel s nimi kdesi v džungli departementu Urabá. Ten je zmítán boji mezi FARC a polovojenskými oddíly AUC kolumbijské ultrapravice, známými paramilitares. To bylo loni v listopadu. Letos v květnu se v této oblasti, v městečku Bojayá strhla bitva mezi FARC a AUC, na níž doplatila životy stovka civilistů. FARC se totiž pokusila Bojayá, dosud v rukou AUC, ovládnout. Urabá je klíčovým koridorem pašeráků drog a je víc než pravděpodobné, že tudy opačným směrem proudí zbraně, napsal nedávno britský list Financial Times (FT). Kdo nikaragujskou zásilku v přístavu Turbo vlastně převzal, čím ji zaplatil a v jakých rukou jsou AK dnes, to ovšem nikdo netuší. Nikaragua a Panama se obvinily navzájem, když případ vyšel na světlo. Panamský ministr zahraničí Jorge Alemán nikaragujskou policii označil za hnízdo korupce, která se v rozporu s mezinárodními předpisy nezajímala o to, kdo je vlastně adresátem zbrojní zásilky. Pan Alemán, píše FT, má ale sám máslo na hlavě - před jedenácti lety "pokryl" jako náměstek ministra spravedlnosti podobný obchod. Argentinské pušky nikdy nedorazily, jak bylo psáno v dokumentech, do žádného panamského přístavu, ale skončily v Chorvatsku, na něž se tehdy vztahovalo zbrojní embargo OSN. V Africe je 100 miliónů utajených zbraní V Nairobi se jednání soustředilo na dvě otázky: posílit policii, celníky a pohraničníky na jedné straně a přijmout zákony, umožňující přísnější kontrolu a postih civilistů za neoprávněné držení zbraní. Je to ovšem nadlidský úkol. OSN uvádí, že v Africe je mezi civilisty asi sto milionů kusů ručních zbraní a dohody a embarga vůči oblastem v konfliktu nikdo příliš nedodržuje. Země Afrického rohu už přede dvěma roky vyzvaly k zastavení zbrojního obchodu s tím, že největší počet obětí v lokálních konfliktech představují civilisté, především ženy a děti. Jen v Angole, která se ovšem na ni této dohodě, ani na konferenci v Nairobi neúčastní, dlouholetý vnitřní konflikt vyhnal z domovů tři miliony lidí a sirotčince jsou plné dětí, zmrzačených nášlapnými minami. V Konžské republice si konflikt, do něhož jsou zapojeny armády i kmenové jednotky několika států, vyžádal od roku 1998 přes dva a půl milionu životů. V obou uvedených afrických zemích se bojuje především o oblasti, v nichž jsou diamantové doly. Partnerskou roli, kterou v Latinské Americe pro pašování zbraní hrají drogy, tak v Africe představují diamanty. Problém na obou kontinentech má však ještě jeden kořen - poptávku. Kokain stejně jako diamanty se prodávají velmi dobře. Zatím se nezdá pravděpodobné, že by tady došlo k celosvětovému konsensu jako v obchodě se slonovinou. Zájemců o drogy i drahé kameny je stále dost. Civilista se zbraní v ruce je v dnešní Latinské Americe obvyklým jevem. Foto Reuters

Armáda drtí povstalce 7.9.2002

Právo str. 08 Ze zahraničí (CNN, aa)

BOGOTÁ - Nejméně stovku povstalců z Ozbrojených revolučních sil Kolumbie (FARC) zabili vládní vojáci v oblasti La Uribe v provincii Meta během bitvy, která je označovaná za největší akci proti gerile od nástupu prezidenta Álvara Uribeho do úřadu. Počet obětí na straně gerily odhadli piloti vojenských vrtulníků, kteří po bitvě v údolí řeky Duda nad bojištěm přelétali. Armáda dosud neví, zda se podařilo zlikvidovat i místního velitele FARC Henryho Castellanose, řekl agentuře AFP generál Edgar Lesmes, který akci velel. Dvojice neznámých mužů na motocyklu zastřelila nově jmenovaného šéfa tajné policie v severokolumbijské provincii Antioquia ve městě Medellín. Fernando Enrique Mansilla, designovaný prezidentem do funkce teprve v srpnu, byl považován za vynikajícího vyšetřovatele a právníka. Motiv vraždy policie neuvedla. Medellín, někdejší centrum obchodu s drogami, je v oblasti krvavých střetů mezi FARC a krajně pravicovými silami AUC, které spolu bojují o kontrolu nad pěstováním koky.

Modely měly nést bomby gerily 30.8.2002

Právo

str. 08

Ze zahraničí



(aa,BBC, ČTK) BOGOTÁ - Rádiem ovládané modely letadel se zřejmě chystaly použít k teroristickým útokům kolumbijské gerily. Po dobytí základny Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) u města Arauquita armáda zabavila devět modelů. "Máme informace, že tato letadla měla být naplněna výbušninami," prohlásil generál Martín Orlando Carreňo. Podle něj mohli povstalci použít modely letadel k útoku na důležitá naftová pole na severovýchodě země, která byla i v minulosti jejich častým cílem. Úřady včera rovněž zmrazily několik bankovních účtů, které používaly gerily i ultrapravice k praní peněz, získaných jako výkupné a obchodem s drogami. Jeden z účtů FARC byl dokonce otevřen jako účet kolumbijského ministerstva zahraničí a měsíčně jím proteklo kolem půl miliónu dolarů, informoval generální prokurátor Luis Camilo Osorio. Zmrazenými účty prošlo celkem 49 miliónů dolarů (asi 1,5 miliardy Kč). Nový prezident Alvaro Uribe po svém nástupu zahájil proti levičáckým povstalcům tvrdou ofenzívu. Nahrály mu k tomu raketové útoky, kterými se FARC snažila překazit jeho nástupní slavnost. Na rozdíl od svého předchůdce Andrése Pastrany, který se opakovaně pokoušel o mírová jednání, Uribe přesměroval americkou logistickou i vojenskou podporu pro boj s narkomafií do přímých akcí na likvidaci gerily. Častá neefektivnost armády v pronásledování ilegálních skupin vedla prezidenta k rozhodnutí vytvořit až miliónovou masu civilistů, vybavených vysílačkami a zčásti i zbraněmi, která by vojáky na přítomnost ozbrojenců měla upozorňovat. Dva milióny uprchlíků Čtyři desítky let trvající trojstranný konflikt mezi levičáckými gerilami, krajně pravicovými oddíly sebeobrany a armádou přerostl v posledních týdnech v několik regulérních bitev. Podle Diega Beltrána, zástupce Mezinárodní organizace pro migraci (IMO) v Bogotě, přesáhl za posledních pět let počet válečných emigrantů z Kolumbie 1,2 miliónu, další dva milióny musely opustit své domovy, avšak zůstávají ve vlasti. IMO provozuje v zemi už sedm center pro uprchlíky a připravuje další dvě. Humanitární zásilky pro ně však komplikují ozbrojenci, vybírající u konvojů poplatky a zabavující část potravin a další pomoci. "Čím odlehlejší je místo určení, tím pravděpodobněji je zásilka přepadena," uvedla Christine Berthiaumová z potravinové pomoci OSN. Konvoje proto mohou jezdit jen za denního světla.

Kolumbijské armádě velí žena 29.8.2002

Právo str. 07 Zajímavosti Helena Landovská

Když Marta Lucia Ramirezová jako pohledná studentka práv pózovala fotografům módních časopisů, rozhodně si nepředstavovala, že v sedmačtyřiceti se stane členkou kolumbijské vlády. A jestli přece o takové kariéře snila, jistě ne o postu obrany. Přesto tato spíše křehká brunetka, která nemá nic z dosavadních andských politiků poznamenaných nepotismem, korupcí a neschopností, stojí od začátku srpna po boku prezidenta Álvara Uribeho jako velitelka v totální válce s ultralevicovými i ultrapravicovými gerilami. Extremisté zprava i zleva terorizují Kolumbii už 38 let. Žádné z dosavadních vlád se nepodařilo tuto občanskou válku, která si vyžádala přes 200 tisíc lidských životů, ukončit. Může se první ministryni obrany v historii Kolumbie podařit to, kde muži neuspěli? Armáda už prý jejímu šarmu podlehla. Ramirezová pochází z prostředí intelektuálské kolumbijské buržoazie. Vystudovala v USA a zajímala ji spíš technika managementu než stínové hry patricijských klanů. Donedávna byla velvyslankyní v Paříži. Nyní má za úkol vylepšit v očích obyvatel obraz armády často obviňované z porušování lidských práv. Její první dny v úřadě rozhodně neproběhly v oslavách. Hlavní povstalecká hnutí Farc (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, disponující 17 tisíci muži) a E.l.n. (Armáda národního osvobození) přivítala uvedení nového prezidenta Alvara Uribeho a jeho týmu do úřadu vražednou sérií atentátů, dokonce v samém srdci Bogoty. Uribe už za mlada slíbil pomstu Padesátiletý nový prezident Álvaro Uribe také prošel americkými univerzitami a při své inauguraci slíbil vykořenit ze země násilí, obchod s drogami a únosy. "Po tři desetiletí nás povstalci unášejí, vybírají od nás výkupné, zabíjejí nás, aniž se odvážíme zdvihnout hlavu. Je na čase odvážit se konfrontace," soudí starostové měst. A k vedení této bitvy je podle nich Uribe nejvhodnější. Svět tohoto potomka venkovské buržoazie se otřásl 14. Plné znění zpráv


června 1983. Ten den příslušníci Farc zavraždili na jeho farmě v Medellínu jeho otce, a vážně zranili bratra. Matka mu pak brzy zemřela žalem. Álvarovi bylo 21 a slíbil vrahům pomstu. Není náhoda, že si nyní vybral do své vlády ministry s podobným osudem a tudíž stejnou motivací. Otec ministra vnitra byl unesen příslušníky E.l.n. Členové Farc zabili matku a bratra ministra školství. Tetu ministra kultury, která tuto funkci zastávala v minulé vládě, zabili povstalci loni 29. září. Kmotři medellínského drogového kartelu unesli a osm měsíců věznili i nynějšího viceprezidenta Francisca Santose. Vsadil na ženy Není to ale jediná charakteristika nové vlády. Uribe, považovaný za muže tvrdé ruky, dává před starými politiky, kteří si dosud jen přerozdělovali resorty, přednost ženám. Z třinácti členů vlády šest jsou příslušnice něžného pohlaví. Nejméně očekávaná byla právě nominace na ministerstvo obrany. Marta Lucia Ramirezová vůbec nevypadá jako velitel. Většinu své dosavadní kariéry si vytvářela v bankách a správě, krátce byla ministryní vnitřního obchodu. Ale nová odpovědnost jí strach nenahnala. "Musím splnit, co ode mne prezident očekává. " "Zvolil civilistu ve chvíli, kdy ozbrojené síly musí sehrát největší roli v historii, a to znamená, že nechce řešit konflikt jen na vojenské půdě," říká stím, že "řešení je především v posílení přítomnosti a autority státu". "Nesmíme nechat povstalcům ani píď země. Musíme se dát do boje všichni: samozřejmě vojáci a policie, ale i soudci, prokurátoři, lékaři, učitelé," zdůrazňuje Uribe, který do boje proti teroru zmobilizoval všechny občany, kteří mají především okamžitě hlásit pohyby a záměry povstalců. Vytváří z venkovanů i ozbrojené domobrany. Gerily odpověděly kanonádou Kanonáda zazněla v centru Bogoty, už když prezident skládal slib. Povstalci si pronajali dva domy v blízkosti Kapitolu, na jejichž zahradách umístili trubky ukradené Státní ropné společnosti. Ty pak na pokyn vysílačky začaly chrlit projektily. O život přitom přišlo 21 civilistů, kteří měli jedinou chybu - bydleli v nedalekém okolí. Pobledlejší než jindy pak Uribe pronesl svou řeč. Gerila mu vyhlašuje válku v hlavním městě? Pak jí on odpoví na její půdě. Problém je jen, kde začít, protože ozbrojené bojůvky kontrolují prakticky dvě třetiny země čtrnáctkrát rozlehlejší než Česko. První zasedání nové kolumbijské vlády byla výjezdní: v blízkosti laboratoří, v nichž povstalci připravují drogy, v místech, kde unášejí turisty a vydávají je jen po zaplacení tučného výkupného. Při zasedání v Pastu vyhodily Farc do povětří transport vojáků. Šest jich bylo zraněno. Ministryně obrany za nimi ihned odjela do nemocnice. "Asi budu muset kromě ministerské funkce plnit ještě úkoly manželky velitele ozbrojených sil. Obvykle právě ona navštěvuje raněné. A nejsem si jistá, že by se tohoto úkolu dobrovolně ujal můj manžel," zažertovala v napjaté situaci. Schůze vlády pak pokračovala, přestože se venku ozvaly další dvě exploze. Ministři jednali o decentralizaci, splácení dluhu, svobodné zóně. Nehnuli brvou ani když těsně před odletem z Pasta jim vybuchla bomba nedaleko letiště. "Aqui, no pasó nada" (Nic se tu nestalo), charakterizoval zasedání prezident. Byl to den jako každý jiný. *** Dnešní kolumbijskou obranu řídí křehká žena, která za mlada pózovala jako modelka (vpravo nahoře). Repro z magazínu Paris Match (2)

Kolumbie vyhlásila výjimečný stav 13.8.2002

Lidové noviny str. 09 reuters, čtk, ozi

Zahraničí

Kolumbijští partyzáni zabili od minulé středy, kdy se upal úřadu nový prezident, 115 lidí Zkrotit silou hodlá prezident Álvaro Uribe levicové povstalce z hnutí FARO, kteří na jeho uvedení do úřadu odpověděli sérií útoků. BOGOTÁ - Nový kolumbijský prezident Álvaro Uribe včera vyhlásil v zemi výjimečný stav. Jeho rozhodnutí je reakcí na nejnovější vlnu násilností páchaných povstaleckými skupinami, které si od Uribeho nástupu do funkce minulou středu vyžádaly 115 obětí. "Čelíme nyní ozbrojeným skupinám, jejichž ničivé schopnosti den ode dne Plné znění zpráv


rostou. V této výjimečné době je přijaté rozhodnuti snadno pochopitelné," řekl kolumbijský ministr vnitra a spravedlnosti Louis Fernando Londoňo ve svém projevu k občanům. Kolumbijská ústava opravňuje prezidenta k vyhlášení výjimečného stavu "v případě vážného narušení veřejného pořádku ohrožujícího ústavní a bezpečnostní stabilitu státu". Tento krok byl odsouhlasen na mimořádném zasedání kolumbijského kabinetu v neděli večer. Výjimečný stav potrvá 90 dní, avšak může být až dvakrát prodloužen. Podle ministra Londoňa by mimořádné opatření nemělo mít za následek žádné omezení lidských práv a svobod a nic by nemělo bránit ani běžnému fungování veřejných a státních orgánů. Výjimečné daně Uribe, jehož inauguraci minulý týden provázela série útoků pomocí pum a minometů, jimž padlo za oběť 20 civilistů, vyhlásil také "výjimečný ekonomický stav". Ten mimo jiné spočívá v zavedení daně z velkého majetku. Díky tomuto opatření by do armádního rozpočtu mělo přibýt 778,5 milionu dolarů, které poslouží k posílení a reorganizaci armády bojující proti povstalcům. Útok proti prezidentskému paláci z minulé středy je připisován povstalcům z levicových Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), kterým dal nový prezident jasně najevo, že je hodlá zkrotit silou. Rozhodl se vést opačnou politiku než jeho předchůdce Andrés Pastrana, který se od svého nástupu v roce 1998 snažil bezúspěšně dospět ke konci občanské války v zemi prostřednictvím jednání. Bezmocná kolumbijská administrativa se vzrůstající moci "států ve státě" - povstaleckých skupin a drogových kartelů - snaží čelit již od roku 1964. Od té doby padlo za oběť bojům mezi levicovými povstaleckými hnutími a jejich ultrapravicovými odpůrci nejméně 120 000 obyvatel a přes dva miliony lidí muselo ze země uprchnout. Každoročně umírá na 3500 osob. Za rozmachem geril nestojí již dávno ideologie, ale peníze. Jejich roční příjmy z narkotik, výkupného a vydírání se odhadují na stovky milionů až miliardu dolarů. Foto popis| Přes mimořádná bezpečností opatření provedli povstalci minulou středu během inaugurace nového prezidenta Álvara Uriba několik útoků v hlavním městě Bogotě. Tyto a další útoky, při nichž jen za poslední týden zahynulo přes sto lidí, přiměly prezidenta k vyhlášení výjimečného stavu. Foto autor| AP - Luis Benavidez

S útokem na Bogotu prý pomohla IRA 13.8.2002

Lidové noviny str. 09 čtk, ap, ozi

Zahraničí

Minomety na dálkové ovládání podle vyšetřovatelů prozradily účast IRA na násilnostech v Kolumbii. BOGOTA - Za útoky levicových Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) na kolumbijskou metropoli Bogotu z minulé středy stojí Irská republikánská armáda (IRA). Podle vyšetřovatelů nese způsob provedení atentátů rukopis severoirských teroristů. Útok byl údajně proveden neobvykle "sofistikovaným" způsobem, uvedl list The Times. Minomety odpalované dálkovým ovládáním nebyly totiž při ozbrojených konfliktech v Kolumbii ještě nikdy použity. Dvě podomácku vyrobené minometné střely zasáhly prezidentský palác, zatímco další dopadla na obytnou čtvrt, kde zabila pět lidí. Čtvrtá střela zasáhla Blumy ve čtvrti Cartucho a způsobila smrt 15 lidí. Po útoku nalezla policie 16 minometů ovládaných na dálku a dalších 100 minometů připravených k odpálení uvnitř obytných domů necelé dva kilometry od sídla vlády. Červnová zpráva amerického Senátu hovoří o souvislosti IRA s květnovým útokem na kolumbijský kostel, při kterém zahynulo 117 lidí, z čehož třetinu tvořily děti. Od 11. srpna loňského roku jsou v Kolumbii vězněni tři Irové: Niall Connolly, Martin McCauley a James Monaghan. Ti měli podle kolumbijských úřadů cvičit příslušníky FARO v zacházení s výbušninami. Podezřelí to popírají s tím, že do Kolumbie přijeli monitorovat místní politickou situaci. Severoirské bezpečnostní složky tvrdí, že IRA v minulých letech do Kolumbie poslala nejméně 15 svých členů. IRA měla Kolumbii využívat jako "výcvikový prostor" a také zde podle BBC měla "testovat nové prototypy zbraní, včetně raket".

Inauguraci kolumbijského prezidenta provázela smrt 9.8.2002

Mladá fronta DNES

str. 10


Ze světa


(ČTK, pp) Bogotá - V době, kdy Álvaro Uribe skládal ve středu večer přísahu jako nový prezident Kolumbie, výbuchy několika náloží v centru Bogoty usmrtily 13 lidí. Dalších nejméně 24 lidí bylo zraněno, většinou vážně. Podle agenturních zpráv několik raket vybuchlo nedaleko budov Kongresu a prezidentského paláce, kde byli zraněni čtyři policisté. Palác byl zvenčí lehce poškozen. O několik ulic dále exploze bomby zabila 13 lidí a dalších dvacet těžce zranila. Všeobecně se předpokládá, že útoky má na svědomí marxistická gerila, konkrétně levicoví radikálové z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Podle pozorovatelů FARC zaútočila v den inaugurace proto, aby dala novému prezidentovi najevo, že je odhodlána čelit prezidentovu slibu tvrdě skoncovat s gerilou a nastolit v zemi tolik potřebný pořádek. Padesátiletý právník Álvaro Uribe je považován za spojence Spojených států. Hlavní prioritou jeho vlády bude dosáhnout ukončení ozbrojeného konfliktu, který Kolumbii sužuje již 38 let, a to zejména silou. S tímto slibem vstupoval do prezidentských voleb již letos v květnu, v nichž přesvědčivě zvítězil. V uplynulých šesti měsících se uskutečnily dokonce tři pokusy o atentát na Uribeho, přičemž je velmi pravděpodobné, že za útoky stáli radikálové FARC. Uribe kritizoval mírová jednání s FARC, která v únoru po několika letech jednoznačně zkrachovala i přes značné ústupky, jež povstalcům učinil Uribeho předchůdce Andrés Pastrana. On sám hodlá donutit levicové povstalce k míru silou.

Prezident Kolumbie začal útok na gerily 9.8.2002


Hrůzy, kterou vyvolala smrt sedmnácti lidí po útocích gerily během nástupu nového prezidenta Kolumbie do úřadu, se Alvaro Uribe Velez rozhodl využít ve prospěch svého plánu - ukončit čtyři desetiletí trvající teror ultralevicových a krajně pravicových skupin v zemi. Jen několik hodin po převzetí prezidentského úřadu totiž navrhl Kongresu referendum o účasti gerily v parlamentu. Je celkem evidentní, že jde o spočítané gesto: Po letech neúspěšného jednání jeho předchůdce Andrese Pastrany se dvěma levičáckými gerilami v zemi není nálada na další dialog s teroristy, ať už jejich proklamované cíle jsou jakékoliv. Uribe tak dostane mandát k tomu, co bylo ústředním heslem jeho předvolební kampaně - zničit gerily. Připustil jednání, ale bude tvrdý V Bogotě začaly vybuchovat bomby už před středečním inauguračním ceremoniálem, a to přes přítomnost 20 tisíc vojáků a policistů a navzdory hlídkovému letu radarového letadla. Ceremoniál byl proti tradici přenesen z ústředního Bolívarova náměstí do budovy Kongresu, gerila však zaútočila v jeho bezprostřední blízkosti v chudinské čtvrti Cartucho a střepiny poškodily iomítku Kongresu. Nastupující prezident jim však nevěnoval pozornost, aby tak dokázal své odhodlání neustoupit nátlaku. "Užitečný dialog" pro mírový proces Uribe nevyloučil, ovšem pod podmínkou, že nastane "konec nepřátelských akcí". Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), které jediné byly schopny připravit bombové atentáty v tomto rozsahu, však nedávno zopakovaly své vyhlášení "totální války kolumbijskému státu". Určitou reakcí na to byl i formální souhlas Spojených států, aby kolumbijská vláda zapojila do přímých bojů s povstalci americké jednotky, které dosud v zemi působily "jen" při potírání kokového hospodářství. Uribe, jenž unikl asi 15 atentátům a jehož otec byl povstalci zabit, jednání připustil, ale slova o potření gerily zněla upřímněji. "Devět miliónů Kolumbijců žije v bídě, 57 procent populace je na hranici chudoby, kromě 16procentní nezaměstnanosti je v zemi 6,5 miliónu zaměstnaných jen částečně, deficit dosahuje tři procenta hrubého domácího produktu," připomněl Uribe při inauguraci a potvrdil, že jeho kabinet bude pokračovat v tzv. Plánu Kolumbie, který se soustřeďuje i na boj proti drogám. Koka klíčem regionu Koka je staletou kulturní plodinou andských národů a fakt, že se nyní dá velmi dobře zpeněžit jako zdroj kokainu, se stal pro její pěstitele tím nejlákavějším důvodem odmítnout nebo v lepším případě váhat s přechodem k jinému živobytí, jak nabízí Plán Kolumbie. Tento ambiciózní projekt všestranného rozvoje však má dopady i na sousední země, především na Brazílii, Venezuelu a Peru. Zejména Caracas a Lima se právem obávají, že tlak na drogové pěstitele, překupníky a mafie v Kolumbii povede k tomu, že se toto lukrativní podnikání spolu s aktivitami levých i pravých geril přenese k nim. Venezuelské pohraničí už s tím má letité Plné znění zpráv


špatné zkušenosti, ale vládou prezidenta Huga Cháveze dva roky po nástupu zmítají jiné problémy - tvrdý odpor průmyslníků proti levicové politice prezidenta, který vyústil v dubnový pokus o jeho sesazení částí generality. Zatímco odpůrci vytýkají Chávezovi koketování s kolumbijskou gerilou, lidé v pohraničí se s její přítomností museli smířit a raději platí cizím povstalcům výpalné, aby předešli únosům a vraždám. Ani Peru v čele s Alejandrem Toledem není v situaci, aby hrozbě přílivu kolumbijských geril a mafií čelilo. Ve výročním projevu rok od nástupu k moci to ostatně v neděli Toledo přiznal, když hovořil o "nesplněném očekávání zlepšení sociální situace ani posílení jednoty" Peruánců. Konečně i Uribe si nechal otevřená ústupová vrátka. Když hovořil o úkolech nové kolumbijské vlády, uzavřel slovy: "Čekejte akci každý den, ale nikoliv zázračné výsledky." *** Prezident Alvaro Uribe slíbil Kolumbijcům postupné skoncování s protivládními povstalci. Foto ČTK/EPA

Nový prezident Kolumbie převzal úřad 8.8.2002

Lidové noviny str. 09 čtk, ap

Zahraničí

BOGOTÁ - Uzavřený vzdušný prostor, 20 tisíc vojáků v ulicích metropole Bogoty a tanky hlídkující u prezidentského sídla. Mimořádná bezpečnostní opatření, která provázela včerejší inauguraci nového kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho, si vyžádaly obavy z akcí povstalců, s nimiž je vláda už čtyři desetiletí v ozbrojeném konfliktu. Narušit včerejší inauguraci se povstalcům nepovedlo. V ulicích Bogoty nicméně v době ceremonie vybuchly tři bomby, které usmrtily celkem 13 lidí. Uribe slíbil, že do boje proti levicovým partyzánům nasadí všechny síly. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) označily prezidenta, který již unikl 15 pokusům o atentát, za jeden ze svých "vojenských cílů". Padesátiletý bývalý guvernér, pocházející z města Medellínu, nastoupil čtyřletý mandát po svém konzervativním předchůdci Andrési Pastranovi. Ten chtěl dosáhnout míru s FARC prostřednictvím dialogu a ústupků. Vleklá jednání však nikam nevedla. Foto popis| Alváro Uribe Foto autor| AP - Ricardo Mazalan

Kolumbijští povstalci plánovali sebevražedný útok letadlem 25.7.2002


Zahraničí

BOGOTÁ - Kolumbijští levicoví povstalci najali pilota, který měl 7. srpna při prezidentském inauguračním ceremoniálu navést letadlo na prezidentský palác. Oznámil to včera šéf kolumbijské tajné policie Gustavo Jaramillo. Agenti se to dozvěděli při výslechu jednoho z vůdců Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) Jorgeho Enriqua Carvajalina, kterého zatkli 18. července. Pilot, který měl spáchat sebevražednou akci, pochází z Medellínu a spolupracoval s tamní drogovou mafií. Za akci mu měly FARC zaplatit dva miliony dolarů.

Kolumbie: unesená prezidentská kandidátka žije 25.7.2002



Zahraničí


Pět měsíců nikdo nevěděl nic o osudu prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové. Nyní televize odvysílala záznam s jejím proslovem. BOGOTÁ - Pět měsíců po únosu bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové levicovými kolumbijskými povstalci se nyní poprvé objevila informace naznačující, že je stále ještě naživu. Jedna z televizních stanic totiž v úterý odvysílala kazetu poskytnutou povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC), na níž Betancourtová vystupuje se svou rovněž unesenou spolupracovnicí Clarou Rojasovou. Betancourtová je na záznamu oblečena do vojenské maskovací uniformy. Vyslovuje se pro řešení problému unesených policistů, vojáků a civilistů, které mají ve svých rukách FARC. Betancourtová však výslovně nepodpořila "velkou" výměnu všech zadržovaných za zatčené povstalce, jak to požadovalo vedení FARC. Betancourtová byla unesena v únoru poté, co prezident Andrés Pastrana oznámil, že s FARC kvůli jejich neustálému sabotování mírového procesu přestává vyjednávat o míru. O dalším osudu Betancourtové nebylo pak až do úterka nic známo. FARC je s asi 17 tisíci ozbrojenci největší povstaleckou skupinou v Latinské Americe. Tvrdí, že bojují za zájmy lidu. Svou kampaň však financují z obchodu s drogami, únosů a vydírání. Objevily se dokonce informace o spolupráci FARC s Irskou republikánskou armádou. Do kolumbijského ozbrojeného konfliktu je zapojena ještě marxistická skupina ELN a polovojenská pravicová komanda AUC. Za 38 let konfliktu v Kolumbii zahynulo na 120 tisíc lidí. Foto popis| Ingrid Betancourtová na odvysílaném videozáznamu Foto autor| AP

Gerila popravuje starosty 17.7.2002

Právo str. 09 Ze zahraničí (BBC, CNN, aa)

BOGOTÁ - V regulérní bitvu s nasazením bombardérů přerostlo místní střetnutí kolumbijské gerily Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) s vládními vojáky v horách asi 300 kilometrů od Bogoty. Boje si vyžádaly 53 mrtvých na obou stranách. FARC se tam spojila s druhou povstaleckou armádou, Vojskem národního osvobození (ELN), v čerstvě vyhlášené válce proti státnímu aparátu. FARC hodlá popravit starosty všech 1098 měst, v nichž v nedávných prezidentských volbách zvítězil Alvaro Uribe, pokud sami nerezignují. "Nadešla doba k popravě těch, kdo nepodali demisi," cituje místní tisk z depeše velení FARC svým jednotkám. Rozkaz zachytila kolumbijská tajná služba. Po vítězství Uribeho, který získal hlasy Kolumbijců především tvrdým postojem ke gerile a odmítnutím tříletých bezvýsledných mírových rozhovorů, gerila vyhlásila státu otevřenou válku s tím, že "lid si musí zvolit novou vládu". Uribe má převzít úřad 7. srpna. Teror odstartovala v pondělí vražda Luise Carla Cara, starosty města Solita v provincii Caqueta poté, co prvních deset starostů obdrželo od FARC přímou výzvu k rezignaci a pět z nich včetně Cara ji odmítlo. Do včerejška nátlaku gerily ustoupilo už 148 starostů především v oblastech ovládaných povstalci. Ti však mají podporu jen asi dvou procent obyvatelstva. Vláda přijala na ochranu místních zastupitelů bezpečnostní opatření, která přijdou na 100 miliónů dolarů. Každý starosta může požádat o ochranku, osobní zbraň a neprůstřelnou vestu; na 200 starostů už spravuje svá města z metropolí departamentů či z vojenských základen.

V Kolumbii zmařen atentát proti prezidentovi 9.7.2002

Právo

str. 08 (čtk)

Ze zahraničí



BOGOTÁ - Více než 200 kilogramů výbušniny nalezla policie poblíž jihokolumbijského města Florencia, kam se včera chystal odstupující prezident Andreas Pastrana. Zařízení s dálkovým ovládáním policie zneškodnila ještě před prezidentovým příjezdem do města. Policejní experti soudí, že cílem zřejmě nebyl samotný Pastrana, ale vyvolání paniky, znemožnění návštěvy a vyprovokování chaosu v zemi. Podezření padlo na levicové Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC), protože budoucí prezident Alvaro Uribe slibuje tvrdý postup proti povstalcům.

IRA testovala v Kolumbii nové zbraně 15.6.2002


Zahraničí

Nové typy raket zkoušela na území kolumbijských povstalců Irská republikánská armáda. Tvrdí to BBC. BELFAST - Irská republikánská armáda (IRA) vyvíjela a testovala nové zbraně v Kolumbii a spolupracovala přitom s povstaleckými Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie (FARC). Tyto aktivity byly údajně schváleny na nejvyšší úrovni IRA. Ve čtvrtek večer o tom informovala severoirská kancelář BBC. Představitelé IRA pravdivost těchto tvrzení popřeli a veškerá obvinění označili za "nepodložená". Severoirská redakce BBC, která se odvolává na blíže nespecifikované zdroje z místních bezpečnostních sil, tvrdí, že činnost IRA v Kolumbii je schvalována nejvyšším výkonným orgánem této organizace, Vojenskou radou. Konkrétně jmenovala její členy Thomase Murphyho a Briana Keenana. Členem Vojenské rady je podle BBC i předseda strany Sinn Fein Gerry Adams. Sinn Fein je považována za politické křídlo Irské republikánské armády. Tři Irové jdou před kolumbijský soud Od 11. srpna loňského roku jsou v Kolumbii vězněni tři Irové: Niall Connolly, Martin McCauley a James Monaghan, které kolumbijské úřady a severoirští bezpečnostní velitelé podezřívají ze spolupráce s kolumbijskými povstalci. Kolumbie se domnívá, že cvičili příslušníky FARC v zacházení s výbušninami. Zadržené Iry čeká v nadcházejících týdnech v Kolumbii soud. Ti přitom ale tvrdí, že jsou nevinní. Do Kolumbie prý přijeli pouze proto, aby monitorovali místní politickou situaci. Severoirské bezpečnostní složky ale tvrdí, že IRA v minulých letech do Kolumbie poslala okolo patnácti svých členů. Podle informací BBC používala IRA Kolumbii jako "výcvikový prostor" a také tu "testovala nové prototypy zbraní, včetně raket". Tajné aktivity IRA v Kolumbii přiměly v dubnu americký Kongres k vydání zprávy, která tvrdí, že tato organizace se stala součástí světové teroristické sítě. Podle Kongresu spolupracuje IRA rovněž s Kubou a Íránem.

O autorovi| Foto popis| Foto autor|

Kolumbijští podnikatelé platí povstalcům za "vakcíny" proti únosům a vraždám 11.6.2002


Zahraničí

150 milionů dolarů ročně vydělají kolumbijští levicoví povstalci na výkupném za oběti únosů. NAZARETH, Kolumbie - Ve vesnici Nazareth, choulící se v zelených horách, jsou soboty dny, kdy se vyplácejí peníze. Přijíždějí podnikatelé, aby složili částky pravidelně požadované místními povstalci, zatímco rodiny rukojmích se pokoušejí vykoupit své blízké. V Nazarethu, ležícím v zamlžené vysočině pouhé dvě a půl hodiny jízdy na jih od centra kolumbijské metropole Bogoty, jsou civilisté bezmocnou kořistí rebelů a se státní autoritou Plné znění zpráv


se zde nesetkáte. V sobotu 1. června si sem dva bratři přijeli pro svého sedmašedesátiletého otce, kterého čtyři měsíce zadržují Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). Bratři, kteří chtějí zůstat v anonymitě kvůli své bezpečnosti, agentuře AP uvedli, že již zaplatili dvakrát výkupné v celkové výši téměř 100 tisíc dolarů. Ten den ale doufali, že se budou moci vrátit do Bogoty i s otcem, protože zaplatili již dost peněz. "Doufáme, že dnešek bude posledním dnem jeho trápení," utrousil starší bratr, zatímco si nasazoval gumáky, v nichž si hodlal dojít pro otce na horu tyčící se nad vesnicí. Vybral si gumáky v malém skladu, který byl zřízen v jednom z hrstky domů Nazarethu. Ve skladu jsou boty všech velikostí a také tepláky, pláštěnky a rukavice - pravděpodobně pro rukojmí, kteří tudy procházejí, a pro jejich příbuzné. Mezi rukojmími najdete nejbohatší byznysmeny i prosté obchodníky, kteří jsou stěží s to uživit své rodiny. Kolumbie. Ta je držitelem rekordu v počtu únosů: každoročně se rukojmími stává zhruba 3000 lidí. Většina z nich je v moci FARC. Plukovník Carlos Arevalo, ředitel armádní jednotky pro boj s únosci, odhaduje, že FARC každý rok vydělá 150 milionů dolarů na vyplaceném výkupném. Povstalci financují svou již 38 let trvající válku proti vládě také obchodem s drogami a vydíráním. Do Nazarethu a dalších vesnic v různých částech Kolumbie přijíždějí i podnikatelé, aby zaplatili, co žádají povstalci - takzvané "vakcíny" proti únosu či zabití. Jeden z nich, muž s plnovousem, přijel džípem v sobotu a začal připravovat peníze. Řekl, že platí již tři roky, protože není žádná síla, která by ho ochránila, pokud by vzbouřencům řekl "ne". Musíme z něj dostat víc peněz Než se vydal na dlouhý pochod v naději, že zachrání svého otce, starší ze dvou bratrů do plastikové tašky přidal láhev whisky a několik krabiček cigaret - dárek pro gerilového vůdce, který čeká na vrcholu hory. Mladší bratr úzkostně čekal vzadu, avšak naděje obou bratrů zmařil vzkaz, který přišel přes povstaleckou vysílačku: "Musíme z tohoto starce dostat více peněz. Dnes neodejde." Pohoří Sumapaz je baštou FARC již celá léta, ačkoli před rokem si kolumbijská armáda asi tři hodiny jízdy odtud na jih zřídila základnu. "Jsou tady již od dob mého otce," řekl o povstalcích pětačtyřicetiletý rolník. "Nyní je ale více cítíte. Cítíte je všude."

Kolumbii povede pravicový "jestřáb" 28.5.2002

Lidové noviny str. 10 čtk, reuters, fra

Zahraničí

Nový prezident Alvaro Uribe nevěří na jednání s levicovými povstalci a chce je vojensky zničit Velkým kritikem dosavadního prezidenta Pastrany je vítěz voleb v Kolumbii, pravicový kandidát Alvaro Uribe. V nedělním klání získal přes padesát procent hlasů. BOGOTÁ - V nedělních kolumbijských prezidentských volbách přesvědčivě zvítězil "jestřáb" Alvaro Uribe. Pomohla mu zejména tvrdá rétorika slíbil například, že získá zpátky většinu území, která nyní ovládají levicoví povstalci, a zastaví neúspěšné tříleté mírové snažení dosavadního prezidenta Andrése Pastrany. Kolumbijci, unavení 38letou občanskou válkou a desetitisíci mrtvých, se za Uribeho přesvědčivě postavili. Právník Uribe, který studoval na Harvardu a Oxfordu, získal 52,8 procenta hlasů. Jeho největší protikandidát Horacio Serpa získal 31,8 procenta hlasů a třetí v pořadí skončil bývalý odborový předák Luis Eduardo Garzón, který obdržel pouze 6,3 procenta hlasů. Konec mírového řešení? Pořádek v zemi chce Uribe obnovit zvýšením vojenských výdajů o miliardu dolarů, zdvojnásobením počtu policistů a profesionálních vojáků. Pro boj proti povstalcům využije i finanční pomoc od USA. Zvolení Uribeho znamená zřejmě konec snah o mírové řešení konfliktu. Uribe, kandidující s heslem "Čisté ruce, velké srdce", rovněž slíbil, že tvrdě zakročí proti korupci. Kvůli snížení státních výdajů také hodlá zrušit Senát. Má dále v úmyslu vytvořit informační síť, v níž by až milion informátorů v civilu, vybavených vysílačkami, pomáhal bezpečnostním složkám. Proti tomu se bouří skupiny na ochranu lidských práv. Kvůli rebelům Uribe přišel v roce 1983 o otce a sám se v dubnu už podruhé málem stal obětí atentátu provedeného povstalci. Útok levicových vzbouřenců z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) na Uribeho nepřežili čtyři kolemjdoucí. Uribe okamžitě po bombovém atentátu ukončil do té doby dravá veřejná vystoupení a v kampani pokračoval prostřednictvím televizních spotů a videokonferencí. Bez zranění vyvázl při podobném atentátu v říjnu 1997 před volbami guvernérů a starostů. Uribe má poměrně blízko k ultrapravicovým polovojenským Kolumbijským Plné znění zpráv


sebeobranným oddílům (AUC). Ty jsou v současnosti nejrychleji rostoucí složkou kolumbijského konfliktu a tvrdě bojují s levicovými povstalci. Jejich metody jsou často velice brutální a kritizují je ochránci lidských práv po celém světě. AUC krátce po oznámení výsledků vydaly blahopřejné prohlášení. Objevují se obavy, že Uribe nebude ochoten bojovat s ultrapravicovými jednotkami stejně tvrdě jako s levicovými povstalci. Ojedinělé útoky Volby proběhly na většině území v klidu. Ve městě San Luis na severu země povstalci vyhodili do vzduchu volební stanoviště a přitom zabili jednu ženu. Povstalci nastražili též několik bomb v automobilech na nejméně čtyřech silnicích spojujících hlavní města provincií. V šesti odlehlých jižních obvodech byly volby přerušeny potom, co povstalci zničili volební materiály. Hlášeny jsou též střety mezi povstalci a armádou, při nichž byli dva povstalci zabiti a dva vojáci zraněni. Foto popis| Už v prvním kole kolumbijských voleb zvítězil pravicový právník Alvaro Uribe. Nový prezident je kromě rozdrcení levicových povstalců odhodlán zvýšit vojenský rozpočet, posílit ozbrojené síly a ještě více prohloubit spolupráci se Spojenými státy. Foto autor| Reuters - Jose Miguel Gomez

Spasitelem Kolumbie má být Uribe 28.5.2002


str. 10

Ze světa

Praha - Prezidentem Kolumbie se stane nezávislý pravicový politik Alvaro Uribe. V nedělních prezidentských volbách mu dala hlas většina Kolumbijců, znavených 38letou gerilovou válkou. Podle posledních zveřejněných výsledků dalo Uribemu hlas 53 procent voličů. Devětačtyřicetiletý právník Uribe, který se již dvakrát málem stal obětí atentátů, je pevně rozhodnutý vyřešit konflikt s hlavním povstaleckým marxistickým hnutím FARC (Revoluční ozbrojené síly Kolumbie) tvrdými prostředky. Pořádek v zemi chce obnovit zvýšením vojenských výdajů o miliardu dolarů, zdvojnásobením počtu policistů a profesionálních vojáků, pro boj proti povstalcům využije i finanční pomoci USA. Zvolení Uribeho tak podle pozorovatelů znamená konec snah o mírové řešení konfliktu, který si jen za posledních deset let vyžádal na 40 000 životů. Uribe má rovněž v úmyslu vytvořit informační síť, v níž by až milion civilních informátorů vybavených rádii pomáhalo bezpečnostním složkám. Skupiny na ochranu lidských práv považují jeho úmysl za nebezpečný a varují, že Uribe nemá v úmyslu se stejným odhodláním pronásledovat také ultrapravicové polovojenské Kolumbijské sebeobranné oddíly (AUC). Uribe slíbil, že rovněž tvrdě zakročí proti další dlouhodobé nemoci Kolumbie - korupci. Prezidentský úřad má zastávat až do roku 2006.

Kolumbie zvolila Uribeho pevnou ruku 28.5.2002


To, co naznačovaly předvolební průzkumy a co se přesto zdálo neuvěřitelné, je od včerejší noci skutečností. Kolumbie má nového prezidenta, a to poprvé už po prvním kole voleb a poprvé jde o osobnost stojící mimo dvě tradiční politické strany. Asketický Alvaro Uribe Velez dostal v nedělních volbách 52 procent hlasů a naprosto přesvědčivě porazil jak svého liberálního protikandidáta Horácia Serpu, tak i čtyřletou politiku odcházejícího prezidenta Andrése Pastrany, který se marně snažil vyjednáváním s levičáckými gerilami dosáhnout ukončení nejkrvavějšího konfliktu v Latinské Americe. Uribeho předvolebním sloganem bylo Pevná ruka a velké srdce. Velké srdce znamená spojení všech Kolumbijců, zatímco pevná ruka má konečně rozbít aktéry čtyřicetileté války, zejména levičácké jednotky FARC a menší ELN, ale snad i ultrapravicové "paramilitares" z Kolumbijské sjednocené sebeobrany AUC. Pochybnosti souvisejí s tím, jak Uribe ještě jako starosta Medellínu napomáhal vzniku sebeobranných oddílů, které se pak k AUC připojily. Stín zůstává i díky někdejšímu přátelství s rodinou



Ochoa - s tou, z níž vzešli šéfové mocného drogového klanu právě v době, kdy byl Uribe v Medellínu šéfem letecké správy. Gerila musí složit zbraně Uribe má s FARC nevyřízený dluh - v roce 1983 mu zastřelili otce. Sám unikl smrti už několikrát, naposledy před měsícem v Barranquille jen díky pancéřování svého auta, zatímco tři kolemjdoucí zemřeli. "Dostali tolik šancí a všechny zmařili," prohlásil o gerile. Přesto s nimi chce jednat, ale jen tehdy, když složí zbraně. To odráží názor většiny Kolumbijců, kteří s válkou obou geril nechtějí mít nic společného a chtějí s nimi definitivně skoncovat. Uribe kromě jiného slíbil, že zorganizuje miliónovou občanskou armádu vyzbrojenou vysílačkami, aby pomohla dostihnout všechny rebely. Absolvent prestižních amerických univerzit, právník a literát Uribe (49) je netypickým Kolumbijcem - že praktikuje jógu, by mu spoluobčané ještě odpustili, ale že nemá smysl pro humor a netančí, mají za nedostatek. Experti rovněž upozorňují, že zřejmě zůstane nezávislým i neúplatným, což zase dělá starosti hospodářským kruhům a možná i severoamerickým firmám. Díky Uribeho jasné představě, jak skoncovat s gerilou, však Spojené státy už vyjádřily nad jeho vítězstvím uspokojení. Mluví se o tom, že rekordních 1,3 miliardy dolarů americké vojenské pomoci na likvidaci pěstování koky v Kolumbii nemusí být teď za nového prezidenta konečnou sumou.

Za válku v Kolumbii platí životy civilisté 16.5.2002


Obyvatelé městečka Vigia del Fuerte a sousední osady Bojaya na kolumbijsko-panamské hranici hledali úkryt před bojem mezi levičáckou gerilou a ultrapravicovými paramilitares v kostele. Po dni a noci úpěnlivých modliteb se jejich úkryt změnil ve smrtící past. Ozval se rachot podobný hromu a kostel se zachvěl jako při zemětřesení. To střechu budovy prorazila střela z minometu. Explodovala v tlačenici vyděšených civilistů. "Když se mi vrátilo vědomí, rozhlédl jsem se kolem, abych našel manželku a děti," vypráví přeživší rolník Octaviano Palacio. "Výbuch je ale zabil." Kolumbijská veřejnost se teprve s týdenním zpožděním dozvídá podrobnosti o jedné z nejkrvavějších tragédií za celou dobu téměř čtyřicetileté války. Vláda a římskokatolická církev teprve začínají sbírat informace o tom, co se vlastně v městečku v prvních květnových dnech odehrálo. Bitvu mezi gerilou a bandou "paras" o vládu nad městečkem zaplatilo životem 117 civilistů, z nichž třetinu tvořily děti. Ještě týden po bitvě neměla armáda nad bojištěm přehled a nedostala se do osady Bojaya, podle výpovědí svědků plné mrtvol a raněných, čekajících na ošetření a záchranu. Velitel oddílu Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) se v telefonickém spojení za minometný útok na kostel plný lidí omluvil. Odpovědnost za "nehodu" svalil na "paras", kteří prý svou přítomností v městečku vystavili civilisty nebezpečí. Vigia del Fuerte, oddělená jen řekou Atrato od vesnice Bojaya, leží v parné, bažinaté pohraniční oblasti, kudy procházejí pašerácké stezky, jimiž mezi Kolumbií a Panamou proudí kokain a ilegální zbraně. Zdejší obyvatelstvo tvoří většinou potomci černých otroků, zatímco ostatní obyvatelstvo Kolumbie jsou běloši, mesticové a indiáni. FARC obsadily městečko Vigia del Fuerte před dvěma lety, když tu zabily 21 policistů ze zdejší stanice. To však znamenalo omezení možností pro brutální polovojenské skupiny paras, seskupené do ultrapravicových Jednotných sebeobranných sil Kolumbie (AUC). Podle církevních zdrojů diecéze v provinční metropoli Quibdo už v dubnu do oblasti dorazilo šest lodí s oddíly AUC. Pozorovatelé z OSN a kolumbijských organizací lidských práv varovali před možným střetem s týdenním předstihem, ale vláda žádné jednotky do oblasti nevyslala. O čtyři dny později zablokovali příslušníci FARC výsadku přísun zásob. Prvního května pak gerila zaútočila na člun s oddílem paras na řece. Rozpoutala se bitva, před níž se vyděšení civilisté běželi ukrýt v místním kostele. Po čtyřiadvacetihodinové intenzívní přestřelce prorazil střechu chrámu minometný granát FARC. "Znělo to napřed jako úder hromu, pak se všechno zatřáslo," vypráví Palacio. "Uviděl jsem svou ženu, mrtvou. Bál jsem se, že tak najdu i děti," dodává padesátiletý zemědělec. Leží v Quibdu v nemocnici, kam utekl po útoku. Jeho krk a záda jsou potrhané od šrapnelu, vykloubenou ruku už lékaři spravili. Jeho 13letá dcera a 10letý syn zůstali v troskách kostela spolu s další stovkou mrtvých. Palacio stále s odporem vzpomíná, jak při útěku z městečka potkal v lese několik příslušníků gerily. "Je nám to moc líto," řekli mu. Armáda se nyní hájí, že má na kontrolu rozsáhlé oblasti příliš málo mužů. Biskup z Quibdo obvinil z odpovědnosti všechny tři strany: FARC, které vystřelily smrtící granát, bojůvku AUC, že vysláním svých ozbrojenců do města vystavila civilisty nebezpečí, a vládu, že "neudělala nic, aby tragédii



zabránila". "Naprostá většina Kolumbijců válku geril a paras odmítá, nepovažují jejich boj za svůj," uvedla nedávno kolumbijská velvyslankyně v ČR Maria Mercedes Renfigo de Duque.

Hledání nového Che Guevary 11.5.2002

Lidové noviny str. 13 Orientace Alvin Toffler americký futurolog

Kdo se stane symbolem nového globálního antiamerikanismu? Největší šance má venezuelský prezident Hugo Chávez. Zatímco všechny zraky se upírají na potenciálně katastrofální krizi na Blízkém východě, zbytek světa nezůstává v klidu. A události jsou dnes tak globálně propletené, že zdánlivě vzdálená událost se svým účinkem projeví třeba hned nedaleko. Vezměme si například převrat a protipřevrat v Caracasu. Sesazení a návrat Hugo Cháveze, rázného bývalého parašutisty, který před několika lety sám vedl neúspěšný puč, zpět do paláce vypadá jako vystřižený z komické opery. Přesto však může mít značný význam. Svědčí pro to hned několik důvodů. Za prvé, Venezuela dodává do Spojených států téměř tolik ropy jako Saúdská Arábie. Její prezident Chávez, který vypadl z úřadu a zase se do něj vrátil, dokázal dosadit jednoho ze svých lidí do vedení kartelu zemí vyvážejících ropu OPEC. A v blízkovýchodní krizi jde z velké části právě o ropu. O ropu jde také v americkém hospodářství a Venezuela ve Spojených státech vlastní 14 000 čerpacích stanic Citgo. Prezident Chávez vyjádřil svůj obdiv ke dvěma v Americe nejméně oblíbeným arabským vůdcům - iráckému Saddámu Hussajnovi a libyjskému Muammaru Kaddáfímu, které také navštívil. Saddám se samozřejmě horečně snaží vyrábět jaderné, chemické a biologické zbraně, kterými může zamířit na Izrael a jednou i na Spojené státy, nemluvě o sousedních státech, jako jsou Kuvajt a Saúdská Arábie. Blíže domovu se Chávez bratříčkuje zejména s Fidelem Castrem, který je téměř jeho politickým učitelem. Jakmile to šlo, snížil Chávez cenu ropy dovážené na Kubu, čímž Castrovi poskytl dotaci. Jakmile to šlo, představitelé protipuče tuto dotaci zrušili, ale než mohli něco změnit, už byli odstavení od kormidla. Chávez prý také za hranicemi v Kolumbii hrává fotbal s partyzány z organizace FARC, kteří se mimo jiné zabývají obchodem s drogami. V Kolumbii mezitím vojáci Spojených států pomáhají při výcviku protipovstaleckých sil. Jako před ruskou revolucí Skutečnost je taková, že ve většině Jižní Ameriky, od Venezuely na severu až k Argentině na jihu, to neklidně vře. Chávez, ať už zůstane u moci, nebo ne, může klidně sehrát výraznou roli v tom, co se stane v blízké budoucnosti na americkém dvorku - a dokonce možná i na amerických univerzitách. Se zvolením Vicente Foxe v Mexiku v roce 2001 zavál čerstvý vítr do země, kterou po 71 let ovládala jedna zkorumpovaná politická strana. Mexiko je, podobně jako Venezuela, významným producentem ropy, a hlavní mexická ropná společnost je stále státním podnikem. Ovšem na rozdíl od Cháveze se Fox domnívá, že budoucnost Mexika závisí na těsných hospodářských vazbách se Spojenými státy. Fox je bývalý podnikový ředitel, a nikoli obdivovatel Fidela. Foxův premiér, Jorge Castaneda, který kdysi vedl mexickou komunistickou stranu a nedávno napsal kritický životopis partyzánského bojovníka Che Guevary, dokonce Castra urazil, neboť ukončil tradiční mexickou podporu kubánskému vůdci. Mezi proamerickým Foxem na severu a protiamerickým Chávezem na jihu leží nevelké státy Střední Ameriky a v každém z nich postupně vyhasínají vzpomínky na americkou imperialistickou účast v oblasti. Američtí vojáci bojovali na Kubě, v Nikaragui a Panamě. V roce 1954 CIA svrhla levicovou vládu v Guatemale a sehrála klíčovou roli v občanské válce v Salvadoru v osmdesátých letech. Vzhledem k této minulosti se mnoho lidí musí ptát, jakou roli, pokud vůbec nějakou, hrály Spojené státy ve venezuelském fiasku. Avšak Střední Amerika, přinejmenším na povrchu, je stabilní ve srovnání s tím, co se děje na jihu. José Villegase, který bedlivě sleduje dění v Latinské Americe, říká: "Části Jižní Ameriky mi připomínají dobu před francouzskou nebo ruskou revolucí." Villegas, bývalý funkcionář OSN a profesor, který jeden semestr učil na Cornell University, tvrdí, že v rozbouřené Jižní Americe je třeba v současnosti sledovat čtyři změny. První je vzestup obráceného populismu. Za druhé, vzestup etnopolitiky. Za třetí, ústup neoliberalismu. A za čtvrté, jako i jinde na světě, sílící protiamerický postoj. Chávez figuruje na čelných místech třech bodů tohoto seznamu. Vzpomínky na vykořisťování



Podívejme se na populismus. Koncem čtyřicátých let 20. století proměnil Juan Peron Argentinu v kvazifašistický korporativní stát. Jeho vláda pevně řídila velké podniky a velké odbory, zachovávala těsné vazby s pravicovou katolickou církví a mocnou armádou. Peronova populistická rétorika (a hlavně rétorika jeho ženy Evity) mířila na mobilizaci chudých, takzvaných descamisados, neboli lidí bez košile. S podobnou rétorikou Chávez také mobilizoval širokou lidovou základnu chudých a, podobně jako Perón, podporoval ji a organizoval většinou shora. Současný rozmach populismu v Argentině i jinde naproti tomu podle Villegase, vychází zdola nahoru a nejen v hlavním městě Buenos Aires, ale i malých městech ve vzdálených provinciích, a netýká se jenom descamisados. "Tyto organizace jsou velmi lokální. Patří k nim lidi ze vzdělaných středních vrstev - lékaři, zdravotní sestry, učitelé, akademici. Zdá se, že každý organizuje a protestuje, protože za poslední dva měsíce nedostali výplatu, nebo jdou do nemocnice a nedostanou léky nebo jim doma neteče voda. Scházejí se po parcích, na nárožích, v kostelech - je to téměř jako permanentní shromáždění, které se samo organizuje. Existují oblasti, kde se shlukují stovky těchto skupin. Někteří se domlouvají přes internet a vláda se jich bojí." Na severovýchod od Argentiny, v Bolívii, Peru a Ekvádoru, hraje důležitější roli etnopolitika. Domorodí rolníci jsou sebevědomější, méně pasivní a krystalizuje u nich velmi schopné vedení. Například Kečuánci a Aymarové se stále více považují za staré a zvláštní národy spíše než za součást dnešní Bolívie. Probouzení starých identit, říká Villegas, povzbudily v roce 1992 oslavy 500. výročí příjezdu Evropanů na západní polokouli. Etnické vědomí se soustřeďuje na vzpomínky, na staletí vykořisťování a týrání, a vzrůstá nálada odporu. V loňských volbách v Peru prezident Alejandro Toledo, bývalý úředník Světové banky, který studoval na Stanfordu, velmi zdůrazňoval svůj domorodý indiánský původ a kulturu. Ve světadílu, kde elity stále tvoří hlavně bílí obyvatelé španělského a portugalského původu, Chávezovi mezi chudými velmi pomohly jeho indiánský původ a rysy. A nikdo nezapomíná, že povstání v Chiapasu, které otřáslo Mexikem, také požadovalo konec špatného zacházení s domorodými obyvateli. Vzestup etnopolitiky, argumentuje Villegas, ukazuje na sílící tlaky směrem k regionální a etnické autonomii, ne-li separatismu. Ústup neoliberalismu Třetí hlavní charakteristikou změny je prudký pokles podpory neoliberalismu, jádra politického programu Washingtonu, který tak vášnivě prosazovala Clintonova a nyní prosazuje Bushova vláda. Tento ideologický program trvá na tom, že liberalizace, globalizace a demokratizace jsou navzájem na sobě nerozlučitelně závislé. Nejsou. Úpadek Argentiny, která se kdysi vydávala za důkaz, že neoliberální program funguje, vede na celé západní polokouli ke vzkříšení starých levicových ideologů. Ani levice ani pravice ještě nepochopila důsledky nejdůležitějšího hospodářského posunu uplynulých padesáti let. Teorie obou stran stále více zastarávají právě vlivem nástupu nových systémů tvorby bohatství "třetí vlny". Toto vznikající hospodářství 21. století funguje na radikálně odlišných zásadách, než o jaké se pravice a levice už dvě století přou. Mění způsob, jak lidé zacházejí s časem, prostorem, znalostmi a mnoha dalšími hloubkovými skutečnostmi. Povaha práce, struktura rodinného života, druhy médií a další sociální, institucionální, kulturní a politické struktury se všechny mění. V ekonomikách budoucnosti se staré "výrobní faktory", totiž půda, práce a kapitál, stávají méně důležitými než pokročilé znalosti, které je na správném místě a ve správný čas mohou omezit nebo je dokonce částečně nahradit. V důsledku toho se svět a také mnoho latinskoamerických států, rozpadá na tři části. Neexistuje jediné homogenní mexické nebo brazilské hospodářství. Na mexickém jihu, kde leží Chiapas, je zemědělská ekonomika první vlny. Pokračování na straně 15 Dokončení ze strany 13 Průmyslové hospodářství druhé vlny, s továrnami, komíny a výrobními linkami, najdeme na severu Mexika, většinou v důsledku Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). A na univerzitě v Monterrey a dalších střediscích začíná rašit slibné hospodářství třetí vlny. Mladí Mexičané tu pracují s počítači, internetem, mobilními telefony a získávají tituly v oborech management, věda a komunikace. V Brazílii je patrné stejné roztrojení - hlad a bída na rolnickém severovýchodě první vlny; průmyslová základna a běžná technologie druhé vlny v Sao Paulu a dalších městech, spolu s rostoucími prvky hospodářství třetí vlny s pokročilou technologií. Toto roztrojení staví vlády před velmi složité a rozporné požadavky různých vrstev obyvatelstva. Kultura celebrit Průkopníkem tohoto nového systému tvorby bohatství a s ním spojených společenských, kulturních, náboženských a politických změn jsou Spojené státy. Právě toto, a nikoli americká vojenská síla, způsobuje rostoucí nepřátelství vůči Spojeným státům na celém světě. Amerika představuje to nejlepší i to nejhorší na novém způsobu života, jehož se ostatní bojí, aby je nepohltil. Bushův Bílý dům tomu nerozumí. Washington se nachází v obležení vzdouvající se vlnou politického antiamerikanismu, kdy miliony mladých lidí na celém světě skandují protiamerické slogany. Ovšem tatáž mládež nosí americké obchodní značky na tričkách a teniskách, a



napodobuje účes, módu a chůzi hvězd - černých, bílých, latinských a rostoucí měrou i asijských, jejichž obrazy chrlí mediální továrny ve Spojených státech. Nepřátelé Ameriky - a dokonce i její spojenci - se hořkostí vztekají na americkou kulturní dominanci, ovšem na protiútok jim chybí zbraně, know-how a slavné tváře. V tomto počínajícím střetu "vln" se kulturou celebrit bojuje jako zbraní. Maháthma Gándhí, Nelson Mandela a Martin Luther King jr. se stali globálními symboly míru a usmíření. V šedesátých letech se Castrův okouzlující mladý hrdina Che Guevara stal během svého krátkého života symbolem revolučního partyzánského boje. Skutečnost, že nakonec nebyl úspěšným partyzánem, ani v nejmenším nezabránila, aby si protestující mládež v šedesátých letech nevěšela plakáty s jeho hezkou zarostlou tváří na stěny studentských pokojů nebo aby nenosila jeho maskáčovou uniformu a černý baret jako osobní symbol svého vlastního antiamerikanismu. Evropané kují pikle Dnes, protože je na světě jedinou zbývající velmocí, Amerika čelí rostoucímu přílivu nepřátelských pocitů, od žárlivosti a odporu k fanatické nenávisti, zejména ze strany levice. Evropané, zdánlivě spojenci Ameriky, kují pikle, intrikují a (hlavně) sní o nahrazení amerického vlivu na Blízkém východě. Čína se výslovně chlubí záměrem narušit "hegemonii" Spojených států. Zkorumpované a absolutistické vlády v muslimském světě odvádějí hněv svých obyvatel od sebe směrem k Izraeli a Spojeným státům. Nevládní organizace z celého světa viní za špatnosti světa Spojené státy. Spojené státy, kde v září 2001 během jediné hodiny padly za oběť fanatickému teroru téměř tři tisíce lidí, což ve většina světa vyvolalo nesmírnou vlnu soucitu, se nyní stále více v této věci vykreslují jako viníci než jako oběti. Politicko-kulturní kampaň proti Americe teprve začíná. V současnosti však postrádá ikonickou osobnost světového formátu, v níž by se slučovaly všechny proudy, které se nyní valí Jižní Amerikou i ostatními částmi světa: populismus, etnopolitika, antikapitalismus, antiamerikanismus. Protiameričtí vůdci ve světě jsou dnes nevzhlední a na obrazovce nevypadají dobře. Jásir Arafat? Vždyť nejde pod nos ani svým arabským zastáncům. Těžko bude inspirovat mládež třeba v Evropě nebo v Asii. Saddám Hussajn? Brr. Fidel Castro? Příliš starý. Diktátor a "drahý vůdce" Severní Koreje? Směšný. Živý či mrtvý Usáma bin Ládin dočasně zůstává hrdinou pro miliony mladých rozhněvaných muslimů. Jeho nepřátelství vůči západnímu hédonismu a ztotožnění se s režimem Talibanu, který utlačoval ženy a zakázal televizi, hudbu, a dokonce i pouštění draků, si ovšem těžko získá obdiv v Latinské Americe nebo, řekněme, mezi evropskými nebo americkými studenty. Nikdo z těchto lidí (ani všichni dohromady) nevládne ani desetinou charismatu, kouzla a romantického nádechu Che Guevary, který se stal plakátovým hrdinou pro antiamerikanismus generace šedesátých let. Kdepak, protiamerický hrdina budoucnosti není žádný z uvedených. Je jím spíše nevšední barvitý energický charismatický a fotogenický bývalý parašutista v červeném baretu Hugo Chávez, kterého smíšená koalice podnikatelů, odborů, katolické církve a médií vystrnadila z úřadu prezidenta Venezuely - a on se do své kanceláře opět následující den vrátil. Staromódní levičáci Před třemi lety jsem poslouchal, jak Chávez v Caracasu přednáší publiku složenému z představitelů vrcholového podnikového managementu. Já jsem konferenci ráno zahájil přednáškou a byl jsem zvědavý, jak vypadá mladý charismatický parašutista, který se neúspěšně pokusil o puč, byl uvězněn a po propuštění zvolen prezidentem. K mému překvapení během své řeči najednou ukázal do publika na mě a pravil: "Potřebujeme nové myšlenky, jaké má třeba Alvin Toffler. Četl jsem ho ve vězení." Když mě další den pozval, abych přišel za ním a jeho ženou do Miraflores, prezidentského paláce, mluvili jsme spolu dvě hodiny a debatovali o potřebě moderní elektronické infrastruktury, která by umožnila obyvatelům komunikovat a podílet se na světovém hospodářství, čímž by se omezila strašně vysoká závislost země na ropě. Vyprávěl mi o Bolívarovi, velkému latinskoamerickému hrdinovi 19. století, jemuž se chce přiblížit. Daroval mi tlustý Bolívarův životopis a pamětní pero z Miraflores. Hodně jsme se nasmáli. Na rozloučenou mě srdečně objal. Byl inteligentní, vtipný, okouzlující. Jenom jedna věc neseděla. Přizval svého vrchního ekonomického poradce, tichého postaršího akademika, který se tu a tam přidal k rozhovoru. Odešel jsem se dvěma silnými dojmy. První byl: nepodceňovat Cháveze. Druhý: obklopují ho poradci, které od doby, kdy se z nich před půl stoletím stali levičáci, nenapadla jediná nová myšlenka. Sledujte, zda mládež nenosí trička z Chávezem. Ale nečekejte se zatajeným dechem, že se Venezuelanům, bohatým či chudým, bude žít lépe. (c) 2002 Global Viewpoint. Distributed by the Los Angeles Times Syndicate

O autorovi| Foto popis| Foto autor| Kresba Pavel Reisenauer



V Kolumbii letos již 780 únosů 4.5.2002

Právo

str. 08 (čtk)

Ze zahraničí

BOGOTÁ - Mezi letošním lednem a dubnem bylo v Kolumbii zaznamenáno 780 únosů, z nichž téměř dvě třetiny provedli krajně levicoví povstalci, především Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a Vojsko národního osvobození (ELN). Počet únosů se zvýšil od 20. února, kdy byl přerušen mírový proces. Na FARC a ELN připadá 64 procent těchto zločinů, zbytek mají na svědomí krajně pravicové polovojenské oddíly a vyděrači.

České zbraně letos dobývají Kolumbii 2.5.2002

Mladá fronta DNES str. 02 PAVLA NOVÁKOVÁ

Ekonomika

Mezi největší odběratele zbraní z České republiky se dostaly Kolumbie a Mexiko, kupují hlavně pistole Praha - Zatímco čeští exportéři civilního zboží si stěžují, že na trzích Latinské Ameriky se letos téměř zhroutila poptávka, tuzemští výrobci zbraní tam naopak nalézají nová odbytiště. Mezi největší odběratele českých zbraní se v prvních třech měsících tohoto roku dostala Kolumbie. Podle statistik celníků tam jen od ledna do března vyvezla ČR zbraně za zhruba 26 milionů korun, což se téměř blíží objemu prodeje za celý loňský rok. Kolumbie je tak nyní pátým největším zákazníkem českých zbrojařů, hned za zeměmi, jako jsou USA, Německo, Francie, a tradičním Slovenskem. Valná většina zbraní, které směřují do Kolumbie, jsou podle celníků revolvery a pistole. Kdo je skutečným kupujícím, nelze z dostupných zdrojů zjistit, protože Licenční správa ministerstva průmyslu, která dává povolení k zbraňovým exportům, pokládá tyto informace za tajné. Přestože v Kolumbii rostou nepokoje a násilí především ze strany bojovníků povstalecké levicové Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a stále aktivněji tam působí světové teroristické organizace (hlavně irská IRA a baskická ETA), nepatří země z hlediska prodeje zbraní do kategorie států, na které mezinárodní společenství nahlíží jako na rizikové. Vývoz pistolí roste letos i do Mexika. Už koncem března prodali čeští výrobci Mexiku pistole a revolvery za více než 22 milionů, což je o čtyři miliony více než za celý rok 2001. K podobnému skoku došlo ve vývozu českých zbraní do Izraele: letošní obchody už rovněž přesáhly export za celý loňský rok. Ze seznamu největších zákazníků českých zbrojařů naopak podle celních záznamů úplně vypadly dvě rizikové země, kterým ČR ještě loni silně prodávala a byla za to i kritizována ze zahraničí - Jemen a Srí Lanka. Jemen, který hostí výcvikové tábory teroristů z Al-Kajdy, byl po několik let významným odběratelem hlavně loveckých a sportovních pušek a střeliva z ČR. V minulosti koupil i česká letadla L-39 a desítky tanků T-55. Paradoxně letos dosud čilý obchod s Jemenem ustal úplně - přitom v únoru přestalo platit nezávazné embargo OSN. Zda i letos čeští vývozci zbraní žádají o licenci pro Jemen, zjistit nelze. "Nemohu být konkrétní," odpovídá na dotaz mluvčí ministerstva průmyslu Anna Stárková. Navíc ani v minulosti některé obchody, například právě tanky pro Jemen, v celních statistikách nefigurovaly. Srí Lanka, zmítaná roky občanskou válkou, v ČR nakupovala těžkou techniku, hlavně raketomety a tanky. Čeští zbrojaři se pomalu poohlížejí po odbytu zbraní v Jugoslávii, která byla několik let pod embargem OSN. Zatím tam letos dodali zbraně za necelých 700 tisíc korun. Podobně jako v případě Kolumbie a Mexika jde o pistole. Podle údajů ministerstva průmyslu tvoří vývozy ručních a lehkých zbraní jen malou část všeho, co český zbrojařský průmysl prodá v zahraničí. "I s municí a výbušninami tvořily necelých šest procent celkového vývozu," říká Stárková. Mezi země, kam v minulosti směřovaly české ruční a lehké zbraně, patřilo například i Zimbabwe, které kupovalo od českých firem protitankové střely. Tento trh však uzavřelo embargo EU, k němuž se ČR připojila.



Kongres USA: IRA je součástí světové teroristické sítě 25.4.2002

Lidové noviny ap

str. 07

Zahraničí

Washington - Irská republikánská armáda (IRA) se stala součástí globální teroristické sítě, tvrdí zpráva amerického Kongresu, která posuzovala činnost této organizace. Podle zprávy podporuje IRA levicové povstalce Revolučních ozbrojených sil (FARC) v Kolumbii, spolupracuje s Iránem a Kubou a nelze ani vyloučit její podporu baskickému separatistickému hnutí ETA. Právě tyto kontakty z ní podle obsahu kongresové zprávy udělaly podporovatele světového terorismu.


Neklid v Kolumbii si vyžádal již stovky obětí 19.4.2002

Právo str. 09 (ČTK, ivi)

Ze zahraničí

BOGOTÁ - Více než 200 vojáků a 450 povstalců bylo letos zabito v Kolumbii. Podle šéfa armády generála Jorgeho Mory se vzdalo na 1560 levicových rebelů, hlavně z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Armáda zmařila sto akcí povstalců namířených proti civilistům, uvedl v reakci na kritiku vyčítající armádě malou účinnost boje. Příčinou kritiky se staly poslední útoky povstalců na města La Cruz, San Pablo a Génova.

Bomba v Kolumbii zabila 12 lidí 8.4.2002


Zahraničí

BOGOTÁ - Nejméně 12 lidí včera zahynulo při výbuchu pumy v kolumbijském městě Villavicencio, na 100 dalších bylo při explozi zraněno. Nálož nastražená v zaparkovaném autě způsobila také velké hmotné škody. 50 kilogramů dynamitu vybuchlo asi hodinu po půlnoci místního času ve čtvrti, která byla v tu dobu ještě plná lidí. Třistatisícové Villavicencio je nyní dějištěm utkání Davisova poháru mezi Kolumbií a Uruguayí. O pachatelích ani o jejich pohnutkách není nic známo. V oblasti působí obě kolumbijské levicové povstalecké organizace Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a Vojsko národního osvobození (ELN) - ikrajně pravicové polovojenské bojůvky, tedy všechny hlavní složky vleklého vnitřního konfliktu v zemi.


Výbuch bomby v autě usmrtil 12 Kolumbijců 8.4.2002

Mladá fronta DNES str. 09 (ČTK, pp)


Ze světa


Bogotá - Nejméně dvanáct lidí bylo včera zabito a asi sto zraněno při výbuchu nálože v kolumbijském městě Villavicencio. Nálož byla umístěna v zaparkovaném autě a způsobila velké hmotné škody. Mnozí ranění jsou ve vážném stavu. Puma vybuchla v 01:20 místního času před sídlem jedné rozhlasové stanice ve čtvrti, která byla v tu dobu ještě plná lidí. Třistatisícové Villavicencio, ležící asi 110 kilometrů jihovýchodně do Bogoty, je nyní dějištěm utkání Davisova poháru mezi Kolumbií a Uruguayí. Městské nemocnice byly uvedeny do pohotovosti. Místní úřady vypsaly odměny za informace, které by vedly k dopadení pachatelů, a vyzvaly obyvatelstvo k darování krve pro zraněné. Policisté a vojáci oblast zablokovali. Agentura ANSA napsala, že v zasažené oblasti se zřítilo mnoho domů a byla přerušena dodávka elektřiny a telefonní spojení. Jde o jeden z nejkrvavějších atentátů v Kolumbii v letošním roce. O jeho příčinách a pachatelích není nic známo. V oblasti působí obě kolumbijské levičácké povstalecké organizace - Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a Vojsko národního osvobození (ELN) - i krajně pravicové polovojenské bojůvky, tedy všechny hlavní složky vleklého vnitřního konfliktu v zemi. Villavicencio, hlavní město provincie Meta, bylo cílem bombových útoků povstalců již v minulosti. Letos v lednu tisíce obyvatel Villavicencia požadovaly ukončení těchto útoků. Násilí v zemi narůstá dále poté, co vláda v únoru ukončila marné pokusy dosáhnout míru s FARC a rozhodla se povstalce vytlačit z demilitarizované zóny o rozloze Švýcarska. Konflikt si za skoro 40 let trvání vyžádal přes 120 000 životů.

Pro nás je to naše 11. září, říká peruánský analytik 22.3.2002

Mladá fronta DNES (PP)

str. 07

Ze světa

Praha, Lima - "Pokud Bush chtěl zapojit Peru do války proti terorismu, je tento atentát výmluvnější než milion slov," říká v e-mailovém rozhovoru Mirko Lauer, přední peruánský analytik a komentátor listu La República. "I když jakákoli srovnání kulhají, pro nás je tato tragédie místní verzí toho, co se stalo ve Světovém obchodním centru. Připomíná nám to, že nejsme ostrovem v mezinárodním terorismu." A kdo podle Lauera stojí za atentáty? "To je zatím záhada, ale může to být dílem Světlé stezky či Revolučního hnutí Túpaka Amarua (MRTA), tedy Peruánců, stejně tak jako Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) nebo narkomafie. Mluvím-li o Kolumbijcích z FARC, může být tento atentát chápán jako varování peruánské vládě - aby ji to odradilo od aktivnější účasti v protiteroristické válce v oblasti." "Ale i narkomafie má zacíleno na Washington, aby ukázala, že je schopna zopakovat i dnes to, co svými atentáty rozpoutala například v kolumbijském Medellínu v 80. letech," dodává Lauer. "Nepochybně tento útok, jakkoli má mezinárodní dosah, vyvolá v Peru kruté vzpomínky na minulá léta, diskusi, zda opět jsou ve hře místní teroristé, pochybnosti o demokratické stabilitě země, možná i obnoví hlasy po militarizaci," uvedl Mirko Lauer. VÝBUCH V PERU. Po automobilu, ve kterém byla ukryta bomba, zbyly jen trosky. Ambasáda zůstala nepoškozena. FOTO: AP

Kolumbijci odhalili místo zadržování unesené političky 27.2.2002


Zahraničí

BOGOTÁ - Kolumbijští vládní vojáci v pondělí večer vypátrali místo, kde povstalci z ultralevicových Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) zadržují unesenou kandidátku ekologů na prezidentský úřad Ingrid Betancourtovou. "Objevili jsme místo, kde je Betancourtová zadržována, hon na pachatele únosu jsme ale zastavili na žádost rodiny, která nechce vystavit její život ohrožení," řekl generál Roberto Pizarro. Jen za poslední dva dny si útoky FARC vyžádaly životy 20 lidí.




Kolumbie: rebelové drží prezidentskou kandidátku 26.2.2002

Lidové noviny str. 08 ap, fra

Zahraničí

Žádná jednání, vzkázal levicovým povstalcům kolumbijský prezident Pastrana. Odmítá také vyměnit unesenou prezidentskou kandidátku Betancourtovou za zadržené rebely. BOGOTÁ - Kolumbijská prezidentská kandidátka a senátorka Ingrid Betancourtová a její volební manažerka jsou v rukách levicových povstalců z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Tuto informaci včera potvrdily FARC s tím, že je chtějí vyměnit za zadržované povstalce. To ale kolumbijská vláda odmítá. Minulý týden zkrachovala mírová jednání mezi vládou a povstalci. Armáda proto vstoupila do demilitarizované zóny, která je velká přibližně jako Švýcarsko. Betancourtová vjela do této zóny v neděli ipřes varování armády. Zajata byla na silnici nedaleko města San Vincente del Caguan u zátarasu tvořeného dvěma autobusy s výbušninami. "Rebelové čekali na rozkaz z velitelství, co s námi mají udělat. V tu chvíli jeden z nich stoupl na minu, která vybuchla. Byli jsme velice nervózní," popsal zadržení Betancourtové její řidič Adair Lamprea. Spolu s Betancourtovou, její volební manažerkou a řidičem cestovali i dva novináři - Francouz a Kolumbijec. Stejně jako řidič byli propuštěni. "Velitel nám řekl, že mají osobu, kterou chtěli. Prý je zajímají pouze prezidentští kandidáti a zákonodárci," dodal Lamprea. Kolumbijská armáda hledá Betancourtovou s pomocí vrtulníků, ale neúspěšně. Kromě ní zadržují levicoví rebelové už více než rok i dalších pět zákonodárců. Kolumbijský prezident Andrés Pastrana, který se tři a půl roku snažil dojednat s levicovými rebely dohodu, další rozhovory odmítá. "S FARC budeme znovu hovořit, až se vzdají terorismu a výroby drog," řekl včera Pastrana. Prezident chce také rozšířit americkou vojenskou pomoc. Jednal o tom už údajně i s americkým ministrem zahraničí Colinem Powellem a ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem. Pastrana požaduje, aby mohl 1,3 miliardy dolarů určené na pomoc Kolumbii použít přímo v boji proti rebelům. Podle stávající dohody může tyto finance využít pouze pro boj s výrobci a pašeráky drog. Právě produkce a obchod s narkotiky jsou společně s únosy hlavním zdrojem příjmů pro financování povstalců a jejich krvavé protivládní kampaně. Americko-kolumbijská spolupráce se prohloubila i ve zpravodajské oblasti. USA prý zahájily satelitní monitorování bývalé demilitarizované zóny a snímky předávají Kolumbijcům.

O autorovi| Foto popis| Kolumbijští vojáci marně hledají prezidentskou kandidátku a senátorku Ingrid Betancourtovou (ve výřezu). Tu v neděli zadrželi levicoví rebelové. V rukách povstalců je v současnosti už šest zákonodárců. Foto autor| Reuters - Mariana Bazo, AP

Povstalci požadují výměnu unesených 26.2.2002

Právo str. 08 (DPA, lan)

Ze zahraničí

BOGOTÁ - Povstalecké hnutí Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) nabídlo výměnu prezidentské kandidátky ekologů Ingrid Betancourtové, kterou v neděli uneslo, za své příslušníky zadržované vládou. Vyplývá to z prohlášení podepsaného Joaquinem Gomezem, jedním z velitelů FARC, do středečního přerušení mírového procesu pověřeného vyjednáváním s vládou. Prohlášení obdržela kolumbijská policie. Neobsahuje žádnou hrozbu smrtí. Podle dokumentu závisí propuštění Betancourtové a pěti kolumbijských poslanců, z nichž někteří se stali oběťmi únosu před více než rokem, na přijetí zákona o výměně zajatců mezi FARC a vládou. Zákon by měl být podle požadavku povstalců přijat do roka. Prezident Andrés Pastrana i vláda se dosud takovému kroku bránili, protože by tak povstalce uznali za válčící stranu, zadržované osoby za válečné zajatce



a únosům s následnými výměnami by pak nebylo konce. Zajatci FARC zatím tedy nemají vyhlídky na svobodu a Betancourtová se zřejmě nebude moci účastnit voleb plánovaných na konec května. Pokud ovšem vláda nepřijme zákon, na jehož přijetí povstalci trvali celé tři roky, po něž trvala mírová vyjednávání. Ta ale prezident Pastrana přerušil, když se povstalci minulou středu zmocnili linkového letadla, v němž cestoval i liberální senátor Eduardo Gechen, a donutili ho přistát na silnici na jihu země. Prezident zrušil zároveň demilitarizovanou enklávu pod kontrolou povstalců, která se rozkládá 700 km jižně od Bogoty a je velká jako Švýcarsko. V minulých dnech do ní proniklo 13 tisíc vládních vojáků, bombardéry a vrtulníky.

Kolumbie: kandidátku na prezidentský úřad unesli povstalci 25.2.2002


Zahraničí

BOGOTÁ - Ingrid Betancourtovou, bývalou senátorku a kandidátku kolumbijských ekologů na prezidentský úřad v květnových volbách, unesli povstalci z levicových Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Spolu s Betancourtovou rebelové unesli i ředitelku její volební kampaně Claru Rojasovou. Francouzského fotografa Alaina Kelera a dva poradce Betancourtové, kteří ji doprovázeli na předvolební mítink do města San Vicente del Caguán, povstalci propustili. Betancourtová byla prohlášena za pohřešovanou už v sobotu, když se neobjevila ve městě San Vicente del Caguán, někdejší baště rebelů z FARC, kterou po třech letech znovu obsadila kolumbijská armáda. Betancourtová patří k tvrdým kritikům povstalců. Podle průzkmů veřejného mínění však nemá velkou šanci ve volbách uspět.


V Kolumbii unesli kandidátku na prezidenta 25.2.2002


str. 08

Ze světa

Bogotá - Ingrid Betancourtovou, kandidátku kolumbijských ekologů na prezidentský úřad v květnových volbách, unesli povstalci z levičáckých Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Oznámila to včera mluvčí někdejší senátorky Diana Rodríguezová. Betancourtová patří k tvrdým odpůrcům FARC.

Kolumbie: Prezidentská kandidátka unesena 25.2.2002

Právo

str. 07 (čtk)

Ze zahraničí

BOGOTÁ - Ingrid Betancourtovou, kandidátku kolumbijských ekologů na květnové prezidentské volby, unesli v sobotu povstalci z levicových Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Oznámila to v Bogotě mluvčí někdejší senátorky Diana Rodríguezová. Betancourtová patří ke tvrdým kritikům povstalců z FARC. Průzkumy veřejného mínění jí zatím nepřisuzovaly velké volební preference.



Stručně 23.2.2002

Lidové noviny

str. 07

Zahraničí

Moldávie nebude poruštěna. Zdejší komunistická vláda totiž včera oznámila, že odkládá zavedení povinné výuky ruštiny a nahrazení předmětu historie rumunského lidu dějinami Moldavska. Vláda tak ustoupila dvouměsíčním demonstracím Moldavanů, pro které je rumunština jazykově bližší než ruština. Nepálští maoisté vraždili. Při jejich útocích během minulého týdne zahynulo nejméně 34 policistů a deset civilistů. Včera to uvedly nepálské úřady. Povstalci, usilující o ustavení komunistického státu, napadli policejní stanici, autobus a nákladní vůz. Kolumbijský konflikt pokračuje. Vládní vojáci včera vstoupili do demilitarizované zóny na jihu země, kterou dosud kontrolovali povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Prezident Andrés Pastrana tak reagoval na únos senátora Jorgeho Eduarda Gechena, kterého jako rukojmího zadržují nejspíše stoupenci FARC. Solana k Jugoslávii: Buďte unií! Vysoký představitel EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana navrhuje, aby se Jugoslávská svazová republika přeměnila na Unii Srbsko-Černá Hora. "Unie by měla jen několik kompetencí a přenechala by široký prostor svým členům pro jejich vlastní zahraniční politiku. V OSN by měla jen jedno místo," píše Solana. Na Srí Lance je příměří. Tamní vláda oznámila, že dnes vstoupí v platnost příměří, jež uzavřela se separatistickou organizací Tygři osvobození tamilského Ílamu (LTTE). Příměří, první po sedmi letech bojů, by mělo vést k rozhovorům, které by na ostrově ukončily konflikt mezi sinhálskou většinou a tamilsku menšinou. Kongres si stěžuje na Bílý dům. Kongresový kontrolní úřad (GAO) podal u federálního úřadu stížnost proti postupu Bílého domu, který mu odmítl vydat dokumenty o rozhovorech se šéfy zkrachovalé společnosti Enron. Ta je podezřelá z účetních machinací. Podílela se však také na volební kampani prezidenta George W. Bushe. První z Rudých Khmerů obviněn. Ta Mok, bývalý šéf kambodžských ozbrojených sil genocidního hnutí Rudých Khmerů, byl oficiálně obviněn ze zločinů proti lidskosti. A to jako vůbec první člen hnutí Rudých Khmerů.


Mírový proces v Kolumbii zkrachoval 22.2.2002

Lidové noviny str. 09 František Šulc

Zahraničí

Bombardovat území levicových rebelů začaly vojenské letouny několik hodin poté, co prezident Andrés Pastrana oznámil, že ukončuje mírová jednání. BOGOTÁ - Poslední tři a půl roku se kolumbijský prezident Andrés Pastrana snažil dojednat mír s levicovými rebely, ovládajícími velké části země. Pastrana se snažil ukončit 38 let trvající občanský konflikt v zemi, který si vyžádal desetitisíce obětí, zejména z řad civilistů. Včera mu došla trpělivost. Poslední kapkou byl únos civilního letadla rebely. Ti přinutili stroj s třiceti pasažéry přistát na silnici nedaleko města Hobo. V letadle cestoval senátor Jorge Eduard Gechen, který předsedá senátní mírové komisi. Gechena a ještě nejméně jednoho dalšího člověka únosci, na které už na dálnici čekalo několik desítek rebelů, odvlekli do džungle. Podle zpravodajské stanice BBC prchající únosci za sebou vyhodili do vzduchu most v San Rafaelu. Na most v tu chvíli najížděla sanitka, která spadla do řeky. Zahynuli v ní nejméně tři lidé včetně těhotné ženy. "Rozhodl jsem se ukončit mírový proces s FARC (Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie). Rozhodl jsem se ukončit



existenci demilitarizované zóny počínaje dnešní půlnocí a dal jsem příslušné rozkazy armádě, aby oblast obsadila," řekl Pastrana v televizním projevu. FARC vydala prohlášení, ve kterém se praví: "Vláda znovu ukazuje své odhodlání k válce." Několik hodin po Pastranově projevu vjely do demilitarizované zóny, která je veliká přibližně jako Švýcarsko, vojenské jednotky podporované vrtulníky a letouny. Ty bombardovaly řadu cílů v oblasti. Z demilitarizované zóny prchají před boji civilisté. Většina Kolumbijců prezidentovo rozhodnutí přivítala. Pastrana zvítězil v prezidentských volbách v roce 1998 především slibem, že ukončí konflikt v zemi mezi armádou, levicovými povstalci z FARC, marxisty z ELN a pravicovými polovojenskými jednotkami AUC. Po třech a půl letech jsou mírové rozhovory na mrtvém bodě. V Bogotě například taxikáři Pastranovo rozhodnutí oslavovali troubením. "Tento mírový proces nemá kvůli pokračujícímu násilí ze strany rebelů smysl," říká Jaime Tapia, obchodník z Bogoty. "Je úplně jedno, jestli začne válka. My už dávno ve válce jsme." FARC, která je nejsilnější ozbrojenou skupinou (kromě armády) v zemi, odmítá přistoupit na mírové podmínky vlády, mezi kterými je i odzbrojení. Demilitarizované území využívá k produkci drog a jako úkryt před regulérní armádou, která na toto území nemá přístup. Počet únosů, politicky motivovaných vražd ani výbuchů bomb v posledních letech příliš neklesl. Každý rok v Kolumbii zahyne přibližně 3500 lidí. Do občanské války se nepřímo zaplétají i USA. Pro Washington je prioritou především likvidace polí, kde se produkují drogy. Bush požádal Kongres, aby pro letošek schválil 98 milionů dolarů na výcvik a vyzbrojení kolumbijské armády. Američané označují FARC za teroristickou organizaci.

O autorovi| Foto popis| Kolumbijští vojáci hlídají unesené letadlo, v němž cestoval senátor Gechen. Toho únosci odvlekli do džungle. Foto autor| Reuters - Eliana Aponte

Kolumbie míří k válce 22.2.2002

Mladá fronta DNES (PP)

str. 08

Ze světa

Bogotá - Kolumbijská vláda včera přerušila mírové rozhovory s levicovými povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) a prezident Andrés Pastrana dal rozkaz armádě, aby co nejrychleji obsadila demilitarizovanou zónu. Bezprostředně poté se povstalecká enkláva o rozloze Švýcarska, kterou vláda předala FARC v roce 1998, stala cílem bombardování. Terčem útoků armády byly zejména tábory gerily a její letiště. Tím byly zřejmě definitivně pohřbeny tříleté snahy prezidenta Pastrany o mírovém ukončení občanské války s povstalci. Ta trvá již 38 let a padly jí za oběť desetitisíce lidí. Poslední kapka Pastranovy trpělivosti přetekla, když ve středu levicoví rebelové unesli letadlo s opozičním senátorem Jorgem Gechenem Turbayem na palubě.

Bogota vytáhla na rebely 22.2.2002

Právo

str. 08 (čtk)

Ze zahraničí

BOGOTA - Kolumbijský prezident Andrés Pastrana včera oznámil, že přerušuje mírové rozhovory s levicovými povstalci Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Nařídil armádě, aby týž den obsadila demilitarizovanou zónu, kterou vláda FARC předala v roce 1998. "Rozhodl jsem se nepokračovat v mírovém procesu s FARC... a ukončit existenci demilitarizované zóny počínaje dnešní půlnocí," uvedl Pastrana v televizním projevu, pár hodin po únosu letadla s 37 cestujícími, z něhož vláda obvinila rebely. Únosci po přistání odvedli do džungle opozičního senátora Jorga Eduarda Gechena a nejméně další jednu osobu. Zbytek posádky a pasažérů stroje nechali na pokoji.



STRUČNĚ 21.2.2002

Právo

str. 07 (čtk)

Ze zahraničí

* NEZNÁMÍ ÚNOSCI se v Kolumbii zmocnili letadla s 37 cestujícími, které letělo na vnitrostátní lince, a přinutili je přistát na silnici na jihu země. Vláda obvinila z únosu povstalce Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) a oznámila, že pozastavuje mírová jednání s nimi. * JAKO "VZORNÝ PŘÍKLAD" evropského partnerství rakouský kancléř W. Schüssel při své návštěvě Slovinska pochválil vztahy mezi oběma zeměmi.

TENTO DEN 8.2.2002

Mladá fronta DNES

str. 06

Poslední strana

pátek 8. února 1587: Skotská královna Marie Stuartovna byla sťata za účast ve spiknutí připravující svržení anglické královny Alžběty I. 1861: Jižní státy USA, které se odtrhly od Unie, ustavily Konfederované státy americké 1924: V USA byla poprvé použita k popravě plynová komora 1926: V pražském divadle Na Slupi se poprvé oficiálně představilo Osvobozené divadlo 1937: Generál Franco dobyl ve španělské občanské válce Malagu 1965: V britské televizi byla zakázána reklama na cigarety 1983: Vítězný kůň derby Shergar byl unesen ze své stáje v Irsku. Únosci požadovali výkupné dva miliony liber 1993: Definitivně byla oddělena měna České a Slovenské republiky 2001: Kolumbijská vláda a povstalci z levicové FARC se dohodli na obnovení mírových rozhovorů GRAPHIC NEWS

Kolumbijská vláda a povstalci zachránili mírový proces 22.1.2002


Zahraničí

LOS POZOS, Kolumbie - Jen několik hodin před vypršením vládního ultimáta se vyjednavači kolumbijské vlády a levicových povstalců z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) v noci na včerejšek shodli na časovém programu pro uzavření příměří, a zachránili tak mírový proces. Vláda a rebelové slíbili, že "okamžitě" zahájí diskusi o příměří které by mělo být podepsáno 7. dubna. Kolumbijský prezident Andrés Pastrana rovněž prodloužil existenci demilitarizované zóny, která je pod kontrolou povstalců, do 10. dubna.

O autorovi| Plné znění zpráv


Foto popis| Foto autor|

Jednání o míru v Kolumbii nekončí 22.1.2002


str. 07

Ze světa

Bogotá - Několik hodin před vypršením vládního ultimáta se vyjednavači kolumbijské vlády a levicových povstalců z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC) shodli na časovém programu pro uzavření příměří a zachránili tak mírový proces.

Kolumbijský prezident odmítl jednat s povstalci 14.1.2002


Zahraničí

BOGOTA - Kolumbijský prezident Andrés Pastrana odmítl návrh na obnovení mírových jednání, který mu v sobotu v noci předložilo vedení levicových povstaleckých Ozbrojených revolučních sil Kolumbie (FARC). Pastrana současně vyzval FARC, aby do 48 hodin opustily demilitarizované pásmo, jež jim vláda postoupila před třemi lety. Vůdce FARC v demilitarizovaném pásmu prohlásil, že povstalci se stáhnou z tamních pěti měst, ale že kontrolu nad venkovskými oblastmi si bude muset vládní armáda vybojovat. FARC financuje boje proti vládě příjmy z drog. Občanská válka v Kolumbii si ročně vyžádá přes tři tisíce životů.




Přehled zpráv Milionové odškodnění za vlastní chybu ..............................................................................................................4 3.8.2010 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Diskuse MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA

Chávez pod tlakem Američanů.............................................................................................................................4 24.7.2010 Lidové noviny ~ str. 07 ~ Svět - téma TEREZA ŠUPOVÁ

Ingrid Bétancourtová chce nyní za šestileté zajetí milióny eur ........................................................................7 17.7.2010 Právo ~ str. 17 ~ Ze zahraničí (nek)

V čele Kolumbie stane bojovník s narkomafií ....................................................................................................9 22.6.2010 Lidové noviny ~ str. 11 ~ Diskuse Mnislav Zelený-Atapana

Novým šéfem Kolumbie bude exministr obrany ..............................................................................................10 22.6.2010 Právo ~ str. 08 ~ Ze zahraničí (ČTK)

Uribe bojuje do poslední chvíle..........................................................................................................................11 15.6.2010 Lidové noviny ~ str. 12 ~ HORIZONT

Tvrďák, ale postavil Kolumbii na nohy..............................................................................................................12 29.5.2010 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět / téma PAVEL ČERNÝ

Ostrov pravice v levicovém moři Jižní Ameriky ...............................................................................................13 29.5.2010 Lidové noviny ~ str. 08 ~ Svět / téma PAVEL ČERNÝ

Kolumbie volí mezi osvědčenou cestou a zeleným novátorstvím .................................................................15 29.5.2010 Právo ~ str. 15 ~ Ze zahraničí Alexandr Petrželka

Kolumbijská guerilla lidumilem?........................................................................................................................16 2.4.2010 Lidové noviny ~ str. 14 ~ HORIZONT MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA

Při bombovém útoku zahynulo šest lidí ............................................................................................................18 25.3.2010 Mladá fronta DNES ~ str. 10 ~ Ze světa (ČTK)

Uribeho éra končí. Přežije demokracie?............................................................................................................19 4.3.2010 Lidové noviny ~ str. 12 ~ HORIZONT MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA

Za všechno může počasí a kapitalisté...............................................................................................................20 28.1.2010 Lidové noviny ~ str. 12 ~ HORIZONT MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA



Plné znění zpráv Milionové odškodnění za vlastní chybu 3.8.2010

Lidové noviny str. 11 Diskuse MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA

DISKUSE Ingrid Betancourtová, Kolumbijka a Francouzka zároveň, opět rozvířila veřejné mínění většiny Kolumbijců. Všichni si ji totiž pamatují z let 2001–2002, kdy se vrhla do prezidentské kampaně za stranu zelených. Tehdy v kampani odsoudila všechny své protivníky jako lumpy a podvodníky a sebe vybarvila jako Johanku z Arku. Nikdo jí moc nevěřil a bídné předvolební odhady 1,3 % mluvily jasně. U voličů si to chtěla razantně vylepšit riskantní cestou do zóny gerily FARC v San Vicente del Caguán v amazonské džungli. Usilovala o získání puncu hrdinky. San Vicente del Caguán bylo tehdy hlavní sídlo FARC v demilitarizované zóně, kterou získal od prezidenta Andrésa Pastrany v roce 1998. Bylo to vlastně jejich samostatné území. Betancourtová se vydala do této jámy lvové, aby získala body. Všichni, i její úhlavní nepřátelé včetně pozdějšího prezidenta Álvara Uribeho, ji varovali. Marně. Byla unesena a v pralesním vězení trávila léta bez naděje na vysvobození. FARC ji a desítky dalších unesených politiků a vojáků využíval k tlaku na kolumbijskou vládu. Zneužíval lidské bolesti příbuzných i řady humanitárních organizací a politiků, aby tlačili na kolumbijskou vládu s cílem propustit stovky teroristů a vrahů z vězení. Uribe totiž odmítal za slušné občany propouštět zločince a vrahy. Tlačil i francouzský prezident Sarkozy společně s venezuelským prezidentem Chávezem, který se však spiklenecky a kamarádsky dohadoval s gerilou, aby mu Betancourtovou propustila. Jeden chtěl doma získat body v oblasti zahraniční politiky, druhý chtěl pokořit kolumbijského presidenta Uribeho, aby dokázal, že není schopen se postarat o vlastní občany. Jenže Uribe nepovolil a přichystal famózní protiúder. V červenci 2008 byla Betancourtová s dalšími vojáky a třemi Američany vysvobozena spektakulárním přepadem. Bez jediné kapky krve byla opět na svobodě a po krátkém poděkování Uribemu, svému politickému odpůrci, okamžitě odletěla do Paříže, kde ji čekal Sarkozy. Ten ji zahrnul potleskem celé Francie a dekoracemi řádů. Jen ať platí stát Teď se po několika letech ticha opět ozvala. Žádá na kolumbijském státu odškodění za šestiletý pobyt ve vězení gerily ve výši osm milionů dolarů. Kolumbijcům vyrazila dech. Ne že by byla první, kdo odškodnění žádá, ale tou sumou. Řady vojáků a politiků byly uneseny při výkonu své práce a lze si představit, že mají právo na odškodnění od státu, a ne od gerily, která je unesla. Stát je prostě neochránil. Dobře, ale Betancourtová šla přímo do jámy lvové zcela soukromě a proti všem radám, tedy tak říkajíc na vlastní triko, na vlastní riziko. Šla tam, aby pro sebe, a ne pro stát získala další hlasy. Stát jí tam nevyslal, a proto její žádost Kolumbijce velmi podráždila. Například ti, jimž ve vězení gerily zahynuli příbuzní, například desítky zavražděných poslanců státu Valle, dostali od státu odškodné patnáctkrát nižší. Navíc nebyla jednostranně propuštěna gerilou, ale osvobodily ji speciální kolumbijské jednotky, tedy stát na své náklady. Známý kolumbijský právník Jaime Lombana ujišťuje, že z pohledu trestního práva je to, co se stalo Betancourtové, „samovsazení do nebezpečí“, a proto nemůže být odškodněna ani obviňována odpovědnost třetí strany. Podle Fernanda Arboledy Ripolla, exprezidenta Státní rady, debata není, zda může žádat na Kolumbii odškodnění, ale zda může ve svém únosu dokázat odpovědnost státu. Betancourtová měla po návratu na svobodu velké ambice. Z Francie prohlásila, že je ochotna být prezidentkou Kolumbie a sloužit své zemi. Jenže tím si také nikoho nezískala. Zvlášť když podobná prohlášení vysílá do světa z daleké ciziny a Kolumbie není asi hodna ani její návštěvy, nehledě trvalého pobytu. Nechci jí šahat do svědomí a spekulovat, ale když vycítila, že je to konec její politické kariéry, tak si po dvou letech ticha zřejmě řekla, že by mohla alespoň získat nějaké to peso. Tedy to kolumbijské. V Kolumbii je odepsaná a pro Sarkozyho se za čas stane nepoužitelnou osobností. Ingrid Betancourtová totiž nebyla a není osobnost. Foto popis| O autorovi| MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA, etnograf



Chávez pod tlakem Američanů 24.7.2010

Lidové noviny str. 07 TEREZA ŠUPOVÁ

Svět - téma

USA volají po prošetření informací, že Venezuela skrývá kolumbijské povstalce. Chávez se brání, s Kolumbií přerušil diplomatické vztahy. CARACAS/PRAHA Obvinění vznesená proti Venezuele je třeba brát vážně. Tak zní první americká reakce na zprávy, že stát pod vedením Huga Cháveze na svém území toleruje kolumbijské levičácké povstalce. Kolumbie takto Venezuelu obvinila na zasedání Organizace amerických států ve Washingtonu, a předložila dokonce fotografie, které dokazují její tvrzení. Chávez zareagoval rychle a velmi ostře. Ve čtvrtek oznámil, že s Bogotou přerušuje veškeré diplomatické styky. „Nemáme s ohledem na svou důstojnost jinou možnost než úplně přerušit styky s bratrským kolumbijským národem,“ citovala Cháveze agentura Reuters. Nařídil také vojákům „nejvyšší pohotovost“ na hranicích s Kolumbií. Zatímco experti se shodují, že k vojenskému vyhrocení konfliktu nejspíš v dohledné době nedojde, situace v reálu vypadá mnohem dramatičtěji. Venezuelský ministr obrany Carlos Mata se včera objevil v televizi ve vojenské uniformě a po jeho boku stáli nejvyšší vojenské kapacity země. A upozornil Kolumbii, že jejich armáda odrazí jakýkoliv útok z její strany. „Občané Venezuely a kolumbijská vláda by měli vědět, že naše ozbrojené síly tvrdě odpoví na jakýkoli pokus zahraniční armády narušit naši svatou půdu,“ prohlásil Mata. Venezuelský ministr zahraničí Nicolas Maduro mezitím oznámil, že nařídil uzavření ambasády v Bogotě. Kolumbijským diplomatům v Caracasu dal zase 72 hodin na to, aby Venezuelu opustili. Caracas ale podle něj zvažuje i další opatření, například zrušení letů. Chávez, velký kritik Washingtonu, označil kolumbijské obvinění za Američany inspirovanou „agresi“. A ani USA nezůstaly dlouho zticha. „Kolumbijská obvinění je třeba brát velmi vážně,“ citovala agentura AFP nejmenovaný zdroj z amerického ministerstva zahraničí. „Venezuela má nyní povinnost vůči Kolumbii i mezinárodnímu společenství prošetřit tyto informace a zabránit zneužívání teritoria suverénní země teroristickými skupinami,“ dodal tento zdroj. Kolumbie se svými obviněními přišla již minulý týden, kdy zveřejnila seznam pěti vysokých činitelů povstaleckých organizací Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) a Vojska národního osvobození (ELN), kteří jsou podle ní ve Venezuele. Poté v USA předložila dokumenty, které dokazují, že kolumbijských partyzánů by v Chávezově zemi mohlo být až 1500. Foto popis| Přátelé. Hugo Chávez (vpravo) oznámil přerušení styků s Kolumbií po boku Argentince Diega Maradony. Foto autor| Foto Reuters

Ingrid Bétancourtová chce nyní za šestileté zajetí milióny eur 17.7.2010

Právo

str. 17 (nek)

Ze zahraničí

Bývalá kandidátka na kolumbijského prezidenta Ingrid Bétancourtová chce žalovat stát za to, že ji v roce 2002 unesli do džungle ultralevicoví povstalci, kteří ji pak šest let drželi v zajetí. Za fyzickou i psychickou újmu žadá 2,5 miliónu eur. To v zemi vyvolalo kritiku, protože ji úřady tehdy opakovaně varovaly před vstupem do oblastí, kde Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC) působí. Kromě toho ji komando armády v červenci 2008 dokázalo při velmi riskantní operaci i s dalšími dvěma rukojmími osvobodit. „Je to výraz nevděku a hamižnosti,“ prohlásil viceprezident Francisco Santos. Dalších 4,2 mil. eur se totiž domáhají její matka Yolanda Puleciová a děti, dcera Mélanie a syn Lorenzo. „Jsme požadavky překvapeni a otřeseni, zejména s ohledem na úsilí o její vysvobození a operaci, při níž se to podařilo,“ zdůraznilo ministerstvo obrany. Vláda odmítla argumentaci Bétancourtové, že ji na možná nebezpečí vstupu do ohrožených oblastí neupozornila. Podle někdejšího mírového vyjednavače C. Gómeze totiž podepsala prohlášení, že bere riziko na sebe. Prales se stal nedobrovolným domovem Bétancourtové v únoru 2002, kdy ji FARC unesla při předvolební cestě v rámci prezidentské kampaně. Krátce předtím zkrachovala vyjednávání vlády s povstalci a



armáda na rozkaz tehdejšího šéfa státu Andrése Pastrany znovu obsadila 42 tisíc km2, které předtím vyklidila, aby splnila podmínku FARC pro zahájení rozhovorů. Pastrana se ve snaze demonstrovat, že vláda má území opět pod kontrolou, 23. února 2002 vydal vrtulníkem do San Vicenta del Caguán. Bétancourtová, čelná představitelka ekologické strany Oxígeno Verde (Zelený kyslík), chtěla letět v jeho doprovodu, avšak odmítli ji. Proto se rozhodla odjet do oblasti na vlastní pěst, navíc bez ochranky. I na posledním kontrolním stanovišti ji od cesty odrazovali vojáci, kterým však nakonec nezbylo nic jiného než političku požádat o podepsání příslušného reverzu. Do San Vicenta del Caguán už ale nedorazila. Projela prý několika hlídkami FARC, ale v obci Montaquitas ji i její asistentku Claru Rojasovou povstalci zadrželi. Foto popis|

V čele Kolumbie stane bojovník s narkomafií 22.6.2010

Lidové noviny str. 11 Diskuse Mnislav Zelený-Atapana

DISKUSE Konec rozdělení, přišel čas sjednocení, byl první vzkaz nového kolumbijského prezidenta Juana Manuela Santose po sečtení hlasů v nedělním druhém kole voleb. Jeho bratr Enrique o něm říká, že je velmi dobrým hráčem karet, zejména pokeru, a má rád výzvy velkých hráčů. A podobně se chová i v politice, kde vyhledává tvrdé výzvy k boji. Jeho děda mu říkával: „Je lepší litovat něčeho, co jsi udělal, než něčeho, co jsi neudělal.“ Prezidentský úřad pro něj zas tak vzdálený nebyl. Vždyť je prasynovcem prezidenta republiky Eduarda Santose a synem majitele mocného deníku El Tiempo Enriqua Santose Castilla. Jeho kariéra byla strmá: vojenský kadet, student a absolvent ekonomie na Londýnské univerzitě a Harvardu, devět let reprezentant Kolumbijské Federace pěstitelů kávy. Pak se vrátil, aby se ujal postu zástupce ředitele El Tiempo. V roce 1991 však opustil tuto kariéru, která by jej pohodlně dovedla k řízení nejmocnějšího deníku v zemi, a riskantně se vrhl do politiky. Prezident Gaviria jej požádal, aby založil a vedl ministerstvo zahraničního obchodu. Za prezidenta Pastrany se jako ministr financí úspěšně popral s nastupující hospodářskou krizí a v druhém mandátu Uribeho nastoupil jako ministr obrany. Tehdy se stal protagonistou Uribeho centrálního politického programu „demokratické bezpečnosti“. Ve výsledku to znamenalo tvrdé potlačování moci kolumbijské narkomafie a guerill FARC a ELN, které byly zasaženy nejtvrdšími ranami a porážkami za uplynulých padesát let. Není žádným tajemstvím, že právě poslední vojenské operace – navíc bez ztrát na životech – výrazně ovlivnily volební kampaň. Santos tak díky svému spojenectví s odstupujícím prezidentem Uribem a jasným vzkazem, že bude pokračovat v jeho politice tvrdé ruky, získal v druhém kole voleb přes devět milionů hlasů (69 procent) a výrazně zvítězil. Byla to údajně nejklidnější prezidentská kampaň za posledních sto let a dohlíželo na ni téměř sto šedesát tisíc vojáků v plné zbroji. Nicméně zahynulo deset z nich. Sedm padlo do léčky minového pole ELN a tři byli zabiti v bojích s FARC. Dva vojáci byli navíc uneseni, když doprovázeli jednoho z delegátů volební komise. Úplný klid zbraní v Kolumbii ještě dlouho nebude a nového prezidenta čeká nelítostný boj, aby teror v zemi zastavil anebo alespoň výrazněji omezil. O autorovi| Mnislav Zelený-Atapana, etnograf, bývalý český velvyslanec v Kolumbii

Novým šéfem Kolumbie bude exministr obrany 22.6.2010

Právo

str. 08 (ČTK)

Ze zahraničí



S výrazným náskokem zvítězil v nedělních prezidentských volbách v Kolumbii bývalý ministr obrany Juan Manuel Santos (58). Získal 69 procent hlasů. Slíbil, že skoncuje s rebely z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). V bezpečnostní politice chce navázat na dosavadního prezidenta Álvara Uribeho, jehož práci vysoce ocenil.

Uribe bojuje do poslední chvíle 15.6.2010

Lidové noviny

str. 12

HORIZONT

Zatímco čeští ministři odstupující vlády se snaží do poslední chvíle využít či někdy spíš zneužít svého postavení a utrácejí miliony, kolumbijský prezident Uribe bojuje za životy svých spoluobčanů. Álvaro Uribe Vélez, kterému během několika dní končí dvakrát čtyřletý mandát, nehodlá poslední dny jen rekapitulovat svou nadmíru úspěšnou vládu. A byla opravdu úspěšná nejen v boji za omezení moci levicových guerill ELN a FARC, narkomafie a běžné kriminality, ale také v rozvoji kolumbijského hospodářství a životní úrovně. Právě FARC, jedna z nejstarších guerill světa a jistě ta nejbohatší, se již téměř padesát let snaží rozložit Kolumbii krvavým a nelítostným terorem, kterým neslavně proslula. Její teror nemíří však jen proti vládním silám či představitelům kolumbijského kapitalismu, jak se snaží ve světě prezentovat, ale zhusta proti nevinným civilistům, rolníkům, učitelům, úředníkům, indiánům, černochům. To je pravá realita jejich tzv. boje za kolumbijský lid. Své miliardové zisky v dolarech má nejen z kšeftování s kokainem (FARC je vlastně největší drogový kartel světa, je to narkoguerilla), ale hlavně z vydírání a výkupného za unesené stovky a stovky Kolumbijců i cizinců. Mezi nimi jsou i desítky politiků, vojáků a policistů. Všichni trpí jak ve středověkých kobkách s řetězy na nohou a krku a také dlouhými, náročnými a neustálými strategickými pochody, tropickými nemocemi, mučením, psychickým vydíráním. Při těchto pochodech smrti mnozí umírají. Je to politický tlak na vládu, jehož cílem je prosadit propouštění jejich zajatých členů z kolumbijských vězení. Falešně se zaštiťují humanismem, na což jim jen málokteří Kolumbijci skočí, protože dobře znají hrůznou realitu přepadů, drancování, výbuchů, vražd, únosů. Tomu guerilla bezostyšně říká politická zbraň. Bohužel některé revoluční vlády světa tuto kartu vytahují proti Uribemu, protože jej chtějí ponížit, pokořit a jeho vládu zničit. Vadí jim kolumbijské partnerství s USA. Venezuelský prezident Hugo Chávez nedávno dokonce FARC uznal jako politickou stranu, která má právo na svůj boj. Pocítil, že je zde cesta, jak svoji bolívariánskou revoluci přinést alespoň zadními vrátky do Kolumbie. Díky tomuto partnerství FARC před časem propustil několik unesených politiků, vojáků a policistů. Jenže Uribe zasadil FARC několik tvrdých úderů a vojensky se mu podařilo v uplynulých dvou letech osvobodit již skoro dvě desítky rukojmích, z nichž někteří byli v pralesním vězení téměř deset let. Není jistě třeba připomínat tři roky staré spektakulární vysvobození (v rámci akce Jaque) desítky kolumbijských vojáků, tří amerických civilistů a prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové bez jediného výstřelu. Uribe odmítá s FARC vyjednávat o propuštění těchto rukojmí za mnohonásobně vyšší propouštění členů FARC z kolumbijských vězení. Nehodlá se smířit s tím, že by mnohonásobné, či dokonce masové a chladnokrevné vrahy vykšeftoval za vojáky a policisty bojující za klid v zemi a za Kolumbijce, s tím, že by šli zase vraždit. Po dvanácti letech svobodní V neděli Uribe, jehož prezidentský mandát končí 7. srpna, v departementu Chocó oznámil, že se podařilo vojensky vysvobodit generála policie Luise Mendietu, plukovníka policie Enriqua Murilla a seržanta Arbeyho Argota. „Až do 7. srpna, můj generále, se vším všudy!“ přijal prezident Uribe telefonát o osvobození od generála Óscara Gonzálese, velitele pozemních sil. Generál Mendieta byl jako policista nejdéle zadržovaným rukojmím guerilly. Uneseni byli před téměř dvanácti lety při přepadení města Mitu (departement Vaupés). Současná vojenská operace proběhla v Calamaru v departementu Guaviare. Vojáci se v neděli ve dvě hodiny v noci spustili rychlými lany z vrtulníků, pronikli do ležení Prvního frontu guerilly FARC a oba vysoce postavené policisty zachránili živé, seržanta až po pěti hodinách hledání. Tvrdé boje tam však pokračovaly. Helikoptéry Black Hawks a letadla Supertucano držely oblast v šachu, aby všichni tři mohli být evakuováni a v pondělí přivezeni do Bogoty. Ministr obrany Gabriel Silva vysvětlil, že akce se připravovala šest měsíců s 300 vojáky ze speciálních jednotek a byla to doslova chirurgická operace bez jediného mrtvého. „Pro zbylých 19 vojáků si také přijdeme,“ vzkázal guerille Freddy Padilla, vrchní velitel armády. Mendieta v posledních šesti letech věznění začal trpět mnoha nemocemi, z nichž některé mu omezovaly pohyb končetin a byly velmi bolestivé, což může být právě při přesunech v džungli fatální. Ve svém dopise rodině ze dne 21. prosince 2007 po dlouhých šesti letech mimo jiné píše: „Moje problémy začaly bolestí končetin, kostí a kloubů, kdy mi po pochodech otékaly nohy. Na počátku onemocnění jsem pochodoval s holí, jenže pochody Plné znění zpráv


nekončily. Můj stav se zhoršoval. Kulhal jsem. Pak jsem musel chodit s pomocí vidlí, které mi nahrazovaly berle. Byly to namáhavé a bolestivé cesty i pro těžkosti samotného pralesa, pro deště a hmyz. Až jsem se po jedné noci už nemohl zvednout k další cestě.“ Dále jej nosili další vězni v hamace zavěšené na větvi, jak ulovené zvíře. Večer se často zahrabával do bahna, aby se chránil před komáry, mravenci, tarantulemi a další havětí, a také překonával až dvacetidenní horečky malárie. Vzpomíná, jak společně s ostatními vyráběli šatičky a hračky pro Emanuela, dítě narozené v zajetí unesené političce Claře Rojasové. Senátorčino mnichovanství Ve svém dopise důstojník Mendieta napsal větu, která se stala v Kolumbii proslulou: „Není to fyzická bolest, která mne ničí, ani řetězy na mém krku, které mne mučí, ale mentální agonie, zlo zlých a lhostejnost dobrých.“ Tato věta však není pravdivá jen pro Kolumbii, ale je platná ve světovém měřítku při všech lidských tragédiích. Ty vznikají „díky“ zlu zlých a bují „díky“ lhostejnosti dobrých. Dopis rodině generála Mendiety se proměnil v symbol krutosti zajetí v džungli. Poslední doklad o jeho životě přinesla senátorka Piedad Cordobaová 31. srpna 2009. Tato politička, která je velkou příznivkyní levicových revolučních hnutí a guerill a osobní přítelkyní Huga Cháveze, hraje mnichovanskou politiku zneužívající rukojmí pro své politické cíle. Na jednu stranu jich pár zachrání, protože její kamarádi z FARC za to od ní očekávají adekvátní služby: rozložit kolumbijskou pravicovou vládu a nastolit kolumbijský socialismus, potažmo jejich vládu. Je to falešné zahrávání si se životy lidí, na jejichž neštěstí či štěstí si buduje kariéru. O tom, že je někdo musel nejdřív unést a léta nelidsky věznit, už není ani řeč. To jako by nebylo. Cíl světí prostředky. Jeden z Kolumbijců v onen loňský poslední srpnový den vyjádřil mínění většiny, když napsal: „Nepadneme na kolena v této hře banditů a kriminálníků FARC a její politické odnože Piedad Cordobaové, která jen plní rozkazy nejvyššího vůdce FARC: Cháveze.“ Prostí Kolumbijci jí mají plné zuby a fandí svému prezidentovi. Až do poslední chvíle jeho mandátu, 7. srpna 2010. Právě začíná druhé kolo voleb. Do třetích prezidentských voleb za sebou Uribe podle ústavy nemůže, a proto Kolumbijci píší: „Díky, prezidente, za vaši vládu a ukázku demokracie. Zvolíme si vás alespoň zvolením vaší politiky, demokratické bezpečnosti. Zvolíme si Santose, vaši pravou ruku v boji proti guerille a narkomafii.“ Jistě nelze nepřiznat, že právě toto osvobození nahrává Manuelu Santosovi ve volbách. A tak se velká hra proti Uribemu obrací ve prospěch následovníka jeho politiky tvrdé ruky. *** Nehodlá se smířit s tím, že by chladnokrevné vrahy vykšeftoval za vojáky a policisty bojující za klid v zemi Foto popis| Konečně doma! Generál Luis Mendieta se i díky úsilí prezidenta Uribeho mohl včera po příletu do Bogoty po bezmála dvanácti letech obejmout se svými nejbližšími. Foto autor| Foto Reuters – John Vizcaino O autorovi| MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA etnograf

Tvrďák, ale postavil Kolumbii na nohy 29.5.2010

Lidové noviny str. 08 PAVEL ČERNÝ

Svět / téma

Bojovník s rebely a narkomafií končí – Kolumbijci v neděli volí nástupce prezidenta Uribeho Kolumbijci budou volit nového prezidenta. Po osmi letech se musejí rozloučit s Álvarem Uribem, kterého velebí coby svého zachránce. BOGOTÁ/PRAHA V Kolumbii končí jedna éra. V neděli půjdou lidé k prezidentským volbám, ve kterých budou vybírat nástupce Álvara Uribeho, prezidenta, který se těšil velké popularitě proto, že dokázal zatočit s narkomafií a hlavně s rebely z Revolučních ozbrojených sil (FARC). Sedmapadesátiletý Uribe patří ke klasickým latinskoamerickým „caudillos“ – charismatickým vůdcům, kteří vládnou pevnou rukou a mezi něž patří například Facundo Quiroga, který v 19. století podnikl jeden z prvních pokusů o sjednocení Argentiny, nebo třeba kubánský diktátor Fidel Castro. Všichni včetně Uribeho okázale demonstrují sílu, nebo jak říkají Latinoameričané, „hombría“ (chlapáctví). Země se Uribe ujal před osmi lety. Kolumbie tehdy patřila k zemím, kterým bylo radno se vyhnout. Ovládala ji narkomafie a jednotky FARC, které se specializovaly na únosy a vydírání majetných podnikatelů. V Plné znění zpráv


hlavním městě Bogotě se takřka obden střílelo a bezpečno nebylo ani v ostatních městech. Podnikatelé a investoři se buď z Kolumbie stáhli úplně, nebo se opevnili ve svých domech a na svých rančích a pořídili si soukromou armádu bodyguardů. Uribe postavil už svou kampaň na tom, že z Kolumbie udělá zemi, ve které se zas bude dát žít. Jinými slovy vyhlásil válku FARC. A svůj slib začal plnit hned po nástupu do úřadu. Pomáhali mu v tom Američané, pro které to byla vítaná příležitost, jak si vyřídit účty s řadou bossů drogových kartelů, které zásobovaly americký trh kokainem. Případ Betancourtová Uribe své protivníky dobře znal a věděl, co na ně platí. Dokazuje to mimo jiné nedávná reportáž deníku The Washington Post, podle níž měla na jeho ranči v La Carolině základnu jednotka zabijáků vedená jeho bratrem Santiagem. Dvanáct apoštolů, jak si říkali, zasahovalo tvrdě hlavně proti rebelům z FARC (ale i proti místním zlodějíčkům a mafiánům). Prezident své protivníky z FARC pronásledoval důsledně (jednoho z šéfů dokonce nechal unést přímo z venezuelského Caracasu). Každého dopadeného vůdce nebo osvobozené rukojmí, která rebelové z FARC drželi někdy i dlouhá léta, náležitě prezentoval v médiích, a tak není divu, že jeho popularita rostla. Mediálně nejslavnější akcí proti guerillám, která načas ještě zvýšila už tak nebývalou Uribeho popularitu (stabilně kolem 70 procent), se stala operace z července 2008. Tehdy se kolumbijské armádě podařilo bez jediného výstřelu (díky infiltraci agentů) vysvobodit ze zajetí FARC někdejší senátorku s kolumbijským a francouzským občanstvím Ingrid Betancourtovou, zadržovanou rebely šest let, a dalších čtrnáct rukojmí, včetně tří Američanů. Stop řekl Ústavní soud Už v roce 2004 se jeho stoupenci postarali o to, že byla změněna ústava a on mohl za dva roky na prezidenta kandidovat znovu. Země se dala ekonomicky dohromady a drtivá většina Kolumbijců začala s úlevou žít zas normální životy, nezpřetrhané střelbou, únosy a atentáty. Ve volbách dostal Uribe 62 procent hlasů a nejspíš by u lidí uspěl i napotřetí, to jest v letošních volbách, ale ty už se uskuteční bez něj. Kongres sice schválil návrh uspořádat referendum – jestli Uribe může kandidovat potřetí za sebou –, ale Ústavní soud to zamítl. Argumentoval tím, že by to odporovalo ústavě. Uribe se rozhodnutí soudu bez námitek podvolil. V úřadu skončí v srpnu. Do nedělních voleb jde hned několik kandidátů, k největším favoritům patří bývalý ministr obrany Juan Manuel Santos. *** ÁLVARO URIBE * Álvaro Uribe Vélez (57) se narodil 4. července 1952 v Medellínu, kde na Antioquíjské univerzitě vystudoval práva. * Politickou kariéru zahájil v roce 1977 na ministerstvu práce jako generální tajemník. V roce 1982 se stal starostou Medellínu a od roku 1984 byl tamním městským radním. Dva roky nato usedl do Senátu, kde si během osmiletého působení několikrát vysloužil ocenění nejlepší senátor. Od roku 1995 byl dva roky guvernérem departementu Antioquía. * Praktikující jogín Uribe je ženatý a má dva syny Tomáse (29) a Jerónima (26). Foto popis| Osm let prezidentem. Uribe si vymohl změnu ústavy a stal se prvním v historii, kdo vedl zemi po dvě funkční období za sebou. Foto autor| Foto Reuters

Ostrov pravice v levicovém moři Jižní Ameriky 29.5.2010

Lidové noviny str. 08 PAVEL ČERNÝ

Svět / téma

Pravičák a spojenec USA. Není divu, že venezuelskému prezidentovi Hugu Chávezovi byl režim Álvara Uribeho solí v očích. BOGOTÁ/PRAHA Režim kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho byl až do nedávných voleb v Chile největší baštou pravice v současné Jižní Americe. Jeho obzvlášť zarytým odpůrcem je venezuelský lídr Hugo Chávez, tichý společník rebelů z Revolučních ozbrojených sil (FARC). Uribe, který FARC tvrdě a nevybíravě potíral, nemohl Cháveze vystát nejen kvůli levicové demagogii, ale hlavně kvůli tomu, že rebelům poskytoval azyl a soustavně je zásoboval zbraněmi.



Před dvěma lety Chávez málem Kolumbii vyhlásil válku, do které chtěl vehnat i sousední Ekvádor. Kolumbijská armáda si totiž proti rebelům dovolila zasáhnout za ekvádorskými hranicemi. Ekvádorský prezident Rafael Correa se proti tomu ostře ohradil a Chávez, který si jej a jeho zemi zavázal členstvím v takzvané Bolivarianské alternativě pro Ameriku, vycítil šanci. Brojil proti Uribemu, vyslal dokonce sám na hranice s Kolumbií tanky a vojáky, ale Correa se nakonec nenechal vyprovokovat a spor s kolumbijským prezidentem urovnal mírovou cestou. „Chovejte se jako chlap“ O napjatých vztazích Uribeho s Chávezem, který je jakýmsi nekorunovaným vůdcem jihoamerických levicových režimů, svědčí mimo jiné historka, která se odehrála letos v únoru na summitu jihoamerických zemí v mexickém Cancúnu. Chávez tam prý už poněkolikáté mluvil v uzavřeném kruhu svých spojenců o tom, že mu Uribe usiluje o život a chystá na něj atentát (k údajnému Kolumbií připravovanému převratu mělo ve Venezuele dojít už v roce 2004). Tvrdil, že v Caracasu už dlouho operují najatí vrazi. Mluvil sice ke svým spojencům a přívržencům, ale tak, aby jej Uribe dobře slyšel. Kolumbijský prezident jej přerušil a řekl, že by nikdy nic takového neudělal, načež dodal (svědkové zdůraznili, že přitom Chávezovi vykal): „Chovejte se jako chlap... a řekněte mi přímo do očí, co proti mně máte. Jste hrdina, když mě obviňujete na dálku, ale sotva se postavíte proti mě. Jste zbabělec.“ Venezuelský prezident se samozřejmě pořádně dopálil a usadil Uribeho velmi neslušnou nadávkou. Mezi oba prezidenty se museli vložit jejich kolegové, stejně jako už několikrát v minulosti, například v roce 2005, kdy se jejich vztahy přiostřily aférou Rodriga Grandy. Granda, jeden z šéfů rebelů z FARC, byl dopaden ve venezuelském Caracasu, kde se měl zúčastnit konference pořádané Chávezem. S urovnáním sporu kvůli jeho „únosu“ tehdy pomáhaly Kuba, jakožto věrný spojenec venezuelského prezidenta, Peru a Brazílie. Foto popis|

Kolumbie volí mezi osvědčenou cestou a zeleným novátorstvím 29.5.2010


Pokračovat v politice demokracie a bezpečnosti, díky níž si prezident Álvaro Uribe drží vysokou popularitu, nebo se vydat neznámou, ale „čistší“ cestou – to je klíčová otázka nedělních prezidentských voleb v Kolumbii. Uribe, obdivovaný pro zdecimování levičáckých geril i za úspěchy v potírání krvavého kokainového obchodu, ale kritizovaný za použité nezákonné metody, se počátkem roku pokusil uzákonit dříve nemyslitelnou šanci kandidovat potřetí. Neuspěl, a když musel ukázat na svého favorita, nepříliš šťastně vsadil na exministra obrany Juana Manuela Santose. Toho sice zdobí výsledky protiteroristického a protidrogového tažení, především zabití vojenského šéfa ultralevicové gerily FARC Raúla Reyese, jenže právě se Santosem se pojí i skvrny na těchto úspěších. Kvůli Reyesovi kolumbijské komando vtrhlo do Ekvádoru. „V boji zabití ozbrojenci“ (byly jich stovky) byli ve skutečnosti bezdomovci, posbíraní ve velkých městech a vyvezení na venkov. Tam je vojáci postříleli, převlékli do uniforem gerily a ukázali médiím. To dává šanci svéráznému profesoru matematiky Antanasi Mockusovi ze Strany zelených. Nebojí se sebeironie („i kdybych měl Parkinsona, ve vládnutí by mi to nevadilo“), je až naivně otevřený („netajím nic, ani svou nejhorší vlastnost – touhu po cizích manželkách“). Syn litevských přistěhovalců mává tužkou a boduje sloganem: „Další kapitolu kolumbijských dějin napíšeme tužkou, ne puškou.“

Kolumbijská guerilla lidumilem? 2.4.2010


Revoluční armáda FARC propustila po dvanácti letech věznění Pabla Moncaya. V kolumbijské předvolební kampani to levicová opozice cynicky prezentuje jako humanitární čin.



Že by to byla další z mnoha tváří, podob a masek organizace FARC, Revolučních vojsk Kolumbie? Nenechme se zmást. FARC je především skupina banditů, parta vrahů bez skrupulí, armáda únosců. Je to nejbohatší a největší drogový kartel světa. Jsou to revolucionáři bojující podle komunistické demagogie za tzv. práva kolumbijského lidu, který však jejím bojem trpí nejvíc, a to už padesát let. Jsou to lupiči rabující banky, statky i prostá obydlí, kteří lidem nikdy a nikde nepomohli. Jsou to zastydlí marxisté, kteří se nyní ideově sbližují s bolivariánskou revolucí venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Právě ten je nedávno uznal za politickou stranu, která prý vede legitimní boj proti kolumbijské nerevoluční vládě, a proto je vše dovoleno. A nyní je to i guerilla předvádějící humanitární kotrmelec k odivu všem. Humanitární únos Co se vlastně stalo? FARC po 12 letech propustil seržanta Pabla Moncaya na svobodu. Konečně! „Gracias a Dios!“ Kolumbijci a jeho otec zvlášť napochodovali tisíce kilometrů při demonstracích za jeho svobodu. Moncayo byl ve svých 19 letech unesen z bojů na Cerro de Patascoy. Byl nejdéle vězněným Kolumbijcem a tak se stal symbolem všech unesených a vězněných policistů a vojáků. Byl, jako ještě několik desítek dosud je, vězněn v okovech, řetězy připoután ke stromům v džungli, kde hnil za živa jako ve středověké kobce. Na dotaz, jak přežil tato léta hrůzy a mučení, odpověděl vlastenecky: „Přežil jsem díky lásce k mé uniformě, k armádě a ke Kolumbii jako její voják, jako její občan. Žádným stockholmským syndromem netrpím.“ Přesto tomu mnozí z Kolumbijců tak zcela nevěří. Domnívají se, že prostě guerillou načichl. Že se stal jejím zastáncem a spojencem těch několika jedinců, kteří v Kolumbii s guerillou a s Chávezem spolupracují, což se bohužel mnoha vězňům stává. Je to docela pochopitelné a lidské, ale právě proto je to tak ďábelské! K propuštění došlo díky asistenci Brazílie, která svou helikoptérou zajišťovala logistiku celé akce, a díky aktivitě senátorky Piedad Cordobové. Tu 10 % Kolumbijců velebí, zatímco 90 % ji proklíná: „Je to zrádkyně Kolumbie a našeho národa! Zcela veřejně pracuje pro naše nepřátele, pro Cháveze a pro FARC!“ Pravda je, že tímto paktováním se jí podařilo v posledních pár letech dosáhnout již čtyř jednostranných propuštění vězňů ze spárů guerilly. Nedělá to však zadarmo, má své velké cíle. Snaží se tím získávat politický kapitál a hledat další spojence na domácí politické scéně. Cordobová je tak první předstupeň budoucí proměny FARC v politickou stranu a pak i k ovládnutí Kolumbie, jak si to malují její vůdci, především nový guerillový caudillo Alfonso Cano. Ovlivňování voleb Proč k tomuto jednostrannému gestu došlo právě nyní? V květnu budou prezidentské volby. FARC chce tímto aktem působit na lidské city a narušit volební kampaň ve svůj prospěch. Na jedné straně jakési humanitární gesto, na druhé straně zvýšená vojenská aktivita k zastrašování. A to ve prospěch kandidátů jim blízkých (jako bývalý partyzán Pietro) či v neprospěch těch, kteří budou pokračovat v tvrdé politice současného kolumbijského prezidenta Álvara Uribeho. Ten za posledních osm let zasadil guerille mnoho těžkých ran a se svou politikou demokratické bezpečnosti chce dosáhnout konečného zničení guerilly. „Co je humanitárního na tom mnoho let věznit a mučit člověka a pak připravit velký mediální machiavelistický cirkus ve spolupráci s Venezuelou?“ prohlašují tisíce Kolumbijců. Guerilla přitom křičí do světa o své velkorysosti a šlechetnosti. Osvobozuje člověka, kterého předtím zničila fyzicky i psychicky. To je vrchol hanebnosti! FARC vlastně očekává díky od celého světa paradoxně za předání důkazů svých krutých zločinů, za což je v každé normální zemi mnohaleté vězení. To je nanejvýš hnusné pohrdání lidmi, pohrávání si s životy nevinných obětí, zneužívání lidské bolesti a citů pro své politické cíle. Takto hledá FARC cestu k legalizaci svých zločinů a snaží se proměnit svůj boj v legální konflikt. A k tomu jim aplaudují někteří zrádci národa a zahraniční revolucionáři, kterým je jakákoliv cesta dobrá k získání moci. Celá akce měla totiž mezinárodní rozměr a jako již tradičně byla zneužita venezuelskou stranou. Je velmi zajímavé, že navzdory absolutnímu utajení, kde a kdy dojde k předání, kdy sami brazilští piloti do poslední chvíle nic netušili, čekal na tajném místě uprostřed džungle natáčecí štáb státní venezuelské televize Telesur. Ta vše vysílala v přímém přenosu jako obrovské vítězství humanitárních sil guerilly a jejich spolupracovníků. Chávez tedy znal přesné souřadnice a FARC souhlasil s přítomností jeho televize, která navíc vstoupila na kolumbijské území bez povolení. FARC tak získal zdarma obrovskou publicitu, v které se však cudně mlčí o tom, že seržant Moncayo trpěl přes 12 let. Že další tam nadále trpí a stovky jiných se osvobození už nedožijí, protože byli zabiti či umučeni. Cudně se mlčí i o stovkách unesených civilistů, za které se žádají milionová výkupná. Cudně se mlčí o masakrech a teroru, který FARC rozsévá v zemi padesát let, zatímco teroristé se prezentují jako beránci. Revolucionáři si mnou ruce Únosy vojáků a policistů jsou hlavní politickou argumentací při tlacích na vládu. FARC žádá výměnu za své spolubojovníky v kolumbijských i amerických věznicích, ale vláda odmítá kupčit s životy řádných občanů za vrahy. Obyčejných lidí z lidu, za který údajně FARC bojuje, ne žádných bankéřů, kapitalistických zbohatlíků, majitelů latifundií. A tak přichází Cordobová s Chávezem ke svým přátelům a dosahují jednostranného propouštění vězňů. Revoluční a levičácký svět hrozí a přitom si mne ruce: kolumbijská vláda není schopna bojovat za své občany. Autorita legální vlády je podkopávána a volby se blíží... ***



Co je humanitárního na tom mnoho let věznit a mučit člověka a pak připravit velký mediální cirkus? Foto popis| Proč právě teď? Guerilla FARC chce propuštěním vězňů působit na lidské city Kolumbijců a narušit volební kampaň ve svůj prospěch. Foto autor| Foto Reuters O autorovi| MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA etnograf

Při bombovém útoku zahynulo šest lidí 25.3.2010

Mladá fronta DNES (ČTK)

str. 10

Ze světa

KOLUMBIE Šest lidí včera přišlo o život při bombovém útoku v centru kolumbijského města Buenaventura. Dalších více než třicet osob bylo zraněno, poničeno bylo několik budov. Nálož vybuchla v automobilu nedaleko radnice a budovy prokuratury. K činu se zatím nikdo nepřihlásil. Pozadí útoku zůstává zatím nejasné. Armáda z činu podle agentur podezírá povstalce z levicového hnutí Revoluční ozbrojené síly Kolumbie (FARC). V oblasti ovšem operují i různé polovojenské skupiny a drogové kartely.

Uribeho éra končí. Přežije demokracie? 4.3.2010


Kolumbijský Ústavní soud zrušil referendum, které umožňovalo prezidentovi Alvaru Uribemu znovu kandidovat. Země tak ztrácí velkého politika a ocitá se na velmi nebezpečném rozcestí. Tříletá nejistota je u konce. Alvaro Uribe Velez nemá šanci stát se už potřetí za sebou prezidentem Kolumbie. Již dnes se však dá říct, že dvě období Uribeho mandátu budou zejména na domácí půdě, i když má k dobru ještě 160 dní, patřit k těm nejlepším a nejúspěšnějším kolumbijským vládám v dvousetleté historii této jihoamerické země. Takové byly ostatně i nejčastější reakce místních politických komentátorů, které zazněly okamžitě po pátečním vynesení rozsudku Ústavního soudu. Důvodem jsou především Uribeho nekompromisní a cílené tlaky vůči teroristické marxistické guerille, zodpovědné za skoro padesát let krvavých masakrů, únosů lidí, drancování a hrůz. Kolumbie se díky jeho vládě stala bezpečnější než kdykoliv předtím, což mohu osobně potvrdit z mých tamních každoročních dlouhodobých pobytů v posledních patnácti letech. Také po hospodářské stránce Kolumbie slavila úspěchy. Navzdory světové krizi a v porovnání s ostatními zeměmi Jižní Ameriky nezaznamenala úpadek. Spíš naopak, země zažila vzestup ekonomiky i spokojenosti obyvatel. Po celou dobu obou svých mandátů měl Uribe stále podporu přes 70 procent obyvatel a po úspěšném, až spektakulárním vysvobození vězňů z rukou guerilly FARC tato podpora přesáhla dokonce 92 procent. Kolumbie se také za jeho vlády nepokořila zahraničním revolučním tlakům a vlivům snažícím se podkopat Uribeho mandát či legitimitu. Sedm formálních chyb rozhodlo A přesto Ústavní soud v pátek 26. února ústy svého předsedy a navíc prezidentova osobního přítele Mauricia Gonzalese vyhlásil referendum z roku 2009 o možnosti druhého znovuzvolení za protiústavní. Soudci Ústavního soudu hodnotili skoro měsíc sedm chyb v loňském lidovém referendu, které Uribeho poslalo do dalších voleb v roce 2010. A to přesto, že se jednalo o zcela formální, drobné chyby, například nejasné slovní obraty, které cíl referenda neovlivnily. Ústavní soud poslal referendum nekompromisně ke dnu.



Bylo nad slunce jasnější, že by Uribe i v dalších volbách přesvědčivě zvítězil díky své obrovské popularitě a kreditu. Jeho další mandát by byl pokračováním politiky demokratické bezpečnosti země, tedy tvrdé vojenské likvidace guerilly a nekompromisního negativního vztahu k bolívariánské revoluci s diktátorskými rysy ve Venezuele. Znamenalo by to jistotu, že se věci nebudou zhoršovat, ale jen zlepšovat jako dosud. Demokracie však, jak řekl bývalý člen Ústavního soudu Ocampo, dává možnost volby, tedy bohužel i existenci nejistoty. Jinými slovy se dá říci, že co se nepovedlo Chávezovi, povedlo se demokracii a Ústavnímu soudu. Světoznámý peruánský spisovatel Vargas Llosa, který nedávno odsoudil Cháveze jako diktátora, i když mu zpočátku fandil, doporučoval Uribemu, svému příteli, aby se raději o další mandát nepokoušel. Je to veliké riziko ztráty sebekontroly a sebeuzavření se do zlaté klece poradců. Okamžitě se vyrojily všechny možné varianty nebezpečí, především s nastávajícími prezidentskými volbami a s očekávaným zvýšeným tlakem guerilly a sousedních revolučních států. FARC už teď zahájil válečné akce k destabilizaci země. A Chávez má jistě radost, že se zbavil silného soupeře. Jemu se něco podobného stát nemůže, protože ovládá všechny státní orgány, které jej tlačí do doživotního prezidentství. Tento rozsudek je však dalším důkazem, že v Kolumbii existuje přesné a demokratické rozdělení tří základních mocí s absolutní svobodou rozhodování. V pátek vystoupil prezident Uribe po návratu z mexického Cancunu, kde se tvrdě střetl s Chávezem. I když se vlastně jednalo o jeho porážku, prohlásil: „Je to velké vítězství demokracie, vítězství lidu. Všichni a zejména vůdci a vládci se musí řídit zákony a rozsudky. Kolumbie je totiž právní stát! Zcela respektuji vynesený rozsudek. Právo na osobní názory nemůže být nadřazeno právu, které vychází z lidu, protože on volí Kongres a ten zas v jeho zastoupení volí kontrolní orgány včetně Ústavního soudu. Takže toto rozhodnutí je rozhodnutím zástupců lidu a je třeba respektovat tuto lidovou participaci na moci a konstituční normě.“ Nastává vakuum nejistoty Uribe přijal porážku s otevřeným hledím a znovu potvrdil své demokratické jednání: „Demokracie by neměla změnit svůj směr, mohla by jej jen vylepšit,“ obrátil se již směrem k budoucímu prezidentovi. Nicméně současně všichni cítí, že zde vzniká velké vakuum. Vakuum nejistoty, jaká ostatně nastává vždy po vládách velkých vůdců a silných jedinců. Kdo bude schopen Uribeho zastoupit? Kdo bude dědicem jeho veleúspěšné vlády, cesty a boje? To byly asi také ty nejčastější otázky. Uribe zakončil projev vlastenecky: „Narodil jsem se a pracoval s patriotickým nadšením a láskou ke Kolumbii a i nadále po dobu života, která mi ještě zbývá, budu pracovat pro její blaho.“ Historické a heroické prezidentství Rozhodnutí Ústavního soudu vlastně zahájilo prezidentskou kampaň, která oficiálně začíná až 15. března. Všichni kandidáti se tentýž večer okamžitě vyslovili k nově vzniklé situaci a snad nejlépe to řekla Uribeho politická soupeřka Noemi Saninová: „Uribeho prezidentství bylo historické a heroické. Budeme držet směr jeho kompasu, kontinuitu jeho politiky.“ Dovolím si tvrdit, že tento Uribeho projev bude jeho nejslavnější, hodný jeho politické a státnické velikosti. *** Bylo nad slunce jasnější, že by Uribe i v dalších volbách přesvědčivě zvítězil díky své obrovské popularitě a kreditu. V Kolumbii však rozhodla demokracie. Foto popis| Vzhůru do nejistoty. Kolumbijský prezident Alvaro Uribe se už nemůže ucházet o další mandát. Nejúspěšnější období v dvousetleté historii Kolumbie se tak možná rychle chýlí ke konci. Foto autor| Foto Profimedia O autorovi| MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA, etnograf

Za všechno může počasí a kapitalisté 28.1.2010


Za veškeré potíže Venezuely obviňuje vláda levicového prezidenta Huga Cháveze někoho jiného. Kritické hlasy ve společnosti přesto sílí.



Vracím se zase z amazonské pohostinné džungle od svých svobodomyslných indiánů do kruté reality našeho světa. Při zastávce u malé kopírky v Maripe jedním okem sleduji poslední zprávu, že Chávez asistoval při přísaze nových revolučních advokátů. Ano, další krok k absolutní proměně, aby ani myška neproběhla bez revolučního pištění. I my jsme měli revoluční advokáty a soudce. Jakoby se opakovaly naše dějiny po roce 1948 na opačné polokouli. Taxikář vezoucí mne do Ciudad Bolívar Cháveze nijak nešetří, což by se před pár lety nestalo. Bylo mu i jedno, kdo jsem a jestli bych ho třeba neudal. „Vypínám elektřinu a zatím si guvernéři mastí kapsy právě za energii,“ nadává. Teď mi to teprve doklaplo, proč se všude – a hlavně veřejné osvětlení – stále svítí, hlavně přes den včetně vánočních barevných světýlek. Světlo nevypínají, aby byla velká faktura u místního ČEZ, z čehož mají procenta. „A pak si za hubičku kupují pozemky a haciendy,“ nekončí řidič s kritikou. Dnešní noviny však ubezpečují, že v Ciudad Bolívar právě začala jednání čtvrté fáze revoluční energetické komise za účasti armády i politiků-chávistů v červených košilích. Noviny svádí vinu na počasí a na kapitalisty! Odbory tleskají Večer už sedím v útulném hotýlku mého kamaráda – pro jistotu X. Y. Miluje kubánskou hudbu, a tak z jeho oken řve poselství do ulic Bolívaru Gloria Estefan: „... až se Kuba osvobodí, to bude fiesta...“ Pijeme pivo Polar zatím ještě nezestátněného pivovaru, i když loni Chávez majitelům pohrozil, aby se moc nezastávali státem zabíraných firem, jinak je to taky postihne. Noviny El Progreso z 20. ledna oznamují, že vláda zabavila řetězec šesti prodejen Exito kolumbijskofrancouzského kapitálu. Ministr vnitra a spravedlnosti (jak příznačné, že?) prohlásil, že tato forma konfiskace je dočasná, z důvodů boje proti spekulacím a okrádání lidu. Nicméně ministr obchodu upřesňuje, že Exito prodávala za jiné ceny než ty vládní, takže současné zabrání státem je sice dočasné, ale je to nutný krok k legálnímu procesu vyvlastnění. Nádhera. A odbory vše schválily. Jak by ne. Ty naše by také tleskaly. Exito se včlení do Korporace socialistického trhu. A další řetězec Cada přijde na řadu za několik týdnů. Kritické hlasy však neustále sílí. Ve stejných novinách Manuel Rosales ujišťuje, že Chávezova vláda je katastrofální. Lid už není více schopen vydržet hromadící se nedostatky a chyby. Momentální energetický chaos, ve kterém Venezuela žije, není výsledkem fenoménu El Niňo, protože jeho efekty zasahují třeba i v Peru, kde energetika plní svoji funkci dobře, není vinou ani žádného impéria, ani bývalé čtvrté republiky, ale pouze neschopné Chávezovy vlády. Svým nezodpovědným zneužíváním bohatých přírodních zdrojů pro politické cíle, k podpoře hnutí, které ve světě zkrachovalo, v celé Jižní Americe drancuje hospodářství země. Po deseti letech jeho vláda přivedla k pádu měnu bolívar o 62 procent, při nedávné měnové reformě byl přejmenován na „bolívar fuerte“ (silný bolívar) – ke zvyšování bídy těch nejchudších, k likvidaci střední vrstvy, k rozpadu školství, zdravotnictví a ekonomiky státu. Výsledkem je prudký nárůst kriminality vyrůstající z chudoby. William Dávila, ředitel Mesa de la Unidad v Caracasu, prohlásil, že se letos očekává 25 tisíc vražd, což je nárůst z 63 mrtvých na sto tisíc obyvatel na 88,4! Chávezova vláda má však ve všem jasno. Za všechny chyby a nedostatky může jak El Niňo, tak předcházející čtvrtá republika: za nedostatek vody, elektřiny, za nezískání křesla v Radě bezpečnosti OSN, za neúspěšný návrat Manuela Zelayi na post prezidenta Hondurasu, nazvaný „Operace ALBA“, za neúspěch „Operace Emmanuel“, kdy Chávez s argentinským prezidentem Kirchnerem a kolumbijskou guerillou FARC dohodli osvobození syna unesené Clary Rojasové. Tak to dokumentuje novinář J. C. Apitz. Proces aktuálního pádu hospodářství i měny začal pádem cen nafty a zmenšeným tokem petrodolarů do vládních aktivit. Předtím Chávezovy chyby a omyly zastínila obrovská popularita a vysoké finanční objemy létající vzduchem. Peněz bylo až přespříliš. P. E. Miranda si nebere žádné servítky, vidí Cháveze v kritickém bodě, jako v únoru 1992 (jeho nepovedený vojenský puč) či v dubnu 2002 (jeho 48hodinové odstranění). Chávezova glorifikace jeho nohsledy coby olympského boha sklízela frenetický potlesk i za největší nesmysly, jako zákaz zpívání ve sprchách, což zpětně přispívalo k jeho velkému charismatu. Po nedávném zvolení Sebastiana Pinery novým chilským prezidentem Chávez vzkázal celému světu, že není vhodné, aby jím byl podnikatel a bohatý člověk, a rovnou jej varoval, aby nevystupoval proti Venezuele. Tamější volby tedy nedopadly podle revolučních představ Caracasu a Chile odsunuly mimo Chávezův dosah. Země upadá do bezvládí Naopak on jako prezident lidu se právě teď ukázal ve svém superluxusním mercedesu, který mu jistě závidí i arabští šejkové: Mercedes 600 Pullman Guard, 12 válců, turbo, 517 koní, těžce obrněný, cena 300 tisíc dolarů. Takoví socialisté nás přijdou draho, míní Miranda. Lacinější, na úrovni zlodějů slepic, byli předcházející prezidenti, používající cadillacy za 30 tisíc dolarů... Opoziční vůdce C. A. Hernandez je přesvědčen, že země upadá do bezvládí a demokracie je ohrožena, když justice je zneužívána proti kritikům vlády, když stát okupuje cizí půdu, když obecně se zvyšující obrovská korupce státních úředníků vede zemi ke znásilňování zákonů. Přesto například levicoví studenti nadále podporují vládu a zkorumpované guvernéry a starosty. Jsou to studenti bolívarianských univerzit, nedávno uměle a narychlo založených k vybudování revolučního mládí a k



podpoře vlády. Většina je členem Jednotné socialistické strany Venezuely a chlubí se, že mají v rukou studentská centra. Jiní však jsou na straně opozice, protestují, demonstrují a jsou perzekvováni. L. I. Planes z Lidové strany pokračuje v otevřené kritice: země je v ruinách a Chávez je hlavní odpovědná osoba za vše. Velké státní příjmy a zisky nepoužil pro blaho lidí, naopak je promarnil v politikaření ve světě a maštění kapes korupčníků a příznivců režimu. Venezuela si stále více uvědomuje, že tato vláda už nemá mandát pro zvelebování země, ale že dává zelenou anarchii, korupci, bezvládí a delikvenci, ničící zemi. *** I my jsme měli revoluční advokáty a soudce. Jako by se opakovaly naše dějiny po roce 1948 na opačné polokouli. Foto popis| Chávezovy chyby a omyly v minulosti zastínila obrovská popularita prezidenta (na billboardu z roku 2007) a vysoké finanční objemy létající vzduchem, píše Mnislav Zelený-Atapana. To se však změnilo. Foto autor| Foto Profimedia.cz O autorovi| MNISLAV ZELENÝ-ATAPANA etnograf



Přehled zpráv Únosci zabili zajatého kolumbijského guvernéra...............................................................................................4 23.12.2009 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 04 ~ 18:12 Radiofórum

Uneseného guvernéra jihokolumbijské provincie Caquetá našli mŕtveho......................................................4 23.12.2009 ČT 24 ~ str. 15 ~ 12:00 Zprávy

Kolumbie se vrací do nejtemnějších dob své občanské války .........................................................................7 23.12.2009 ČT 24 ~ str. 13 ~ 19:00 Události

Kolumbie usnadní Spojeným státům přístup na své vojenské základny ........................................................9 30.10.2009 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 05 ~ 21:00 Stalo se dnes

V norském Oslu bude vyhlášena Nobelova cena za mír .................................................................................10 9.10.2009 ČT 24 ~ str. 05 ~ 08:30 Zprávy

FARC bojuje proti kolumbijské vládě už 45 let .................................................................................................11 8.9.2009 ČT 24 ~ str. 09 ~ 07:00 Zprávy

FARC bojuje proti kolumbijské vládě už 45 let .................................................................................................12 8.9.2009 ČT 24 ~ str. 04 ~ 08:00 Zprávy

Atentát v Kolumbii ...............................................................................................................................................13 26.8.2009 ČT 24 ~ str. 10 ~ 12:00 Zprávy

Amerika chce soudit ruského obchodníka se zbraněmi Viktora Buta ...........................................................15 11.8.2009 ČT 24 ~ str. 07 ~ 22:00 Zprávy

Spor mezi Venezuelou a Kolumbií se vyostřuje ...............................................................................................16 6.8.2009 ČT 24 ~ str. 11 ~ 12:00 Zprávy

Venezuela stahuje svého velvyslance z Kolumbie...........................................................................................18 29.7.2009 ČT 24 ~ str. 12 ~ 06:00 Zprávy





Kolumbijští vojáci zabavili povstalcům z hnutí FARC švédské zbraně .........................................................20 28.7.2009 ČT 24 ~ str. 04 ~ 08:00 Zprávy

Švédské zbraně v Kolumbii ................................................................................................................................25 28.7.2009 ČT 24 ~ str. 09 ~ 12:00 Zprávy

Kolumbijští levicoví povstalci používali těžké švédské zbraně ......................................................................27 28.7.2009 ČT 24 ~ str. 21 ~ 19:00 Události

Ve Venezuele se zřítil vojenský vrtulník ............................................................................................................29 4.5.2009 ČT 24 ~ str. 10 ~ 06:00 Zprávy

Kolumbijská policie pozatýkala 10 mužů podezřelých z přípravy atentátu na ministra obrany .................30 27.3.2009 ČT 24 ~ str. 22 ~ 19:00 Události

V Kolumbii byla zveřejněna videonahrávka bojovníků FARC.........................................................................31 23.3.2009 ČT 24 ~ str. 05 ~ 08:00 Zprávy

FARC propustil poslední ze zahraničních rukojmí...........................................................................................33 19.3.2009 TV Nova ~ str. 07 ~ 06:00 Zprávy



Kolumbijští povstalci propustili poslední zahraniční rukojmí ........................................................................39 18.3.2009 ČT 24 ~ str. 05 ~ 08:00 Zprávy

Speciální jednotky kolumbijské armády odhalily jeskynní úkryty povstalců FARC ....................................40 3.3.2009 TV Nova ~ str. 04 ~ 06:30 Zprávy

Speciální jednotky kolumbijské armády odhalily jeskynní úkryty povstalců FARC ....................................40 3.3.2009 TV Nova ~ str. 04 ~ 07:30 Zprávy

"Černý Antonio", organizátor únosů pro FARC, byl zadržen..........................................................................41 1.3.2009 ČT 24 ~ str. 22 ~ 19:00 Události



Šestý rukojmí kolumbijské povstalecké armády FARC je na svobodě..........................................................42 6.2.2009 ČT 24 ~ str. 13 ~ 12:00 Zprávy

FARC propustila bývalého kolumbijského poslance Sigifreda Lópeze.........................................................43 6.2.2009 ČT 24 ~ str. 04 ~ 08:00 Zprávy

FARC propustil další rukojmí .............................................................................................................................44 4.2.2009 ČT 24 ~ str. 10 ~ 12:00 Zprávy

Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili čtyři rukojmí...........................................................................46 2.2.2009 ČT 24 ~ str. 06 ~ 06:30 Zprávy

Povstalecké revoluční ozbrojené síly Kolumbie propustily čtyři svá rukojmí ..............................................48 2.2.2009 TV Nova ~ str. 05 ~ 06:00 Zprávy



FARC se chystá propustit na svobodu šest vysoce postavených politiků ...................................................51 29.1.2009 ČT 24 ~ str. 08 ~ 07:30 Zprávy

Kolumbie oznámila další vítězství v boji s FARC .............................................................................................85 23.9.2008 ČT 24 ~ str. 06 ~ 07:00 Zprávy

Další vítězství kolumbijské vlády v boji s hnutím FARC .................................................................................85 23.9.2008 ČT 24 ~ str. 08 ~ 12:00 Zprávy

Švýcarsko chce jednat i s bin Ládinem? ..........................................................................................................85 26.8.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 09 ~ 12:00 Ozvěny dne

Tisíce lidí v Paříži požadovaly propuštění rukojmích zadržovaných v Kolumbii..........................................86 21.7.2008 ČT 24 ~ str. 09 ~ 06:30 Zprávy

Tisíce lidí v Paříži požadovali propuštění rukojmích zadržovaných v Kolumbii...........................................87 21.7.2008 ČT 24 ~ str. 08 ~ 06:00 Zprávy

Statisíce lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a vězení rukojmích.......................................................87



21.7.2008

ČT 24 ~ str. 05 ~ 07:00 Zprávy

Skoro čtyři miliony lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a věznění rukojmích ...................................88 21.7.2008 ČT 24 ~ str. 07 ~ 07:30 Zprávy

Skoro čtyři miliony lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a věznění rukojmích ...................................89 21.7.2008 ČT 24 ~ str. 08 ~ 08:00 Zprávy

Zneužití symbolu Červeného kříže.....................................................................................................................89 17.7.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 11 ~ 12:00 Ozvěny dne

Kolumbijská armáda zneužila symboly Mezinárodního červeného kříže ......................................................90 17.7.2008 ČT 24 ~ str. 06 ~ 12:00 Zprávy

Castro vyzval FARC k propuštění rukojmí ........................................................................................................91 7.7.2008 ČT 24 ~ str. 04 ~ 07:30 Zprávy

Castro vyzval FARC k propuštění rukojmí ........................................................................................................91 7.7.2008 ČT 24 ~ str. 08 ~ 12:00 Zprávy

Francie popřela financování operace na osvobození Betancourtové............................................................91 6.7.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 07:00 Zprávy

Castro vyzval FARC k propuštění všech zajatců .............................................................................................92 6.7.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 03 ~ 12:00 Zprávy

Kolumbijská vláda popírá vykoupení svobody patnácti rukojmích penězi ...................................................92 5.7.2008 ČT 24 ~ str. 04 ~ 19:00 Události

Betancourtová na svobodě.................................................................................................................................92 4.7.2008 ČT 24 ~ str. 05 ~ 07:30 Zprávy

Ingrid Betancourtová na svobodě......................................................................................................................93 4.7.2008 ČT 24 ~ str. 05 ~ 06:00 Zprávy

Sarkozy dnes přijme osvobozenou Ingrid Betancourtovou............................................................................93 4.7.2008 ČT 24 ~ str. 06 ~ 08:30 Zprávy

Betancourtová opět na svobodě ........................................................................................................................93 4.7.2008 ČT 24 ~ str. 02 ~ 07:00 Zprávy



Kolumbie přijímá gratulace za osvobození rukojmích.....................................................................................94 3.7.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 01 ~ 18:00 Ozvěny dne

Nejstarší latinskoamerická levicová guerilla utrpěla citelný zásah................................................................94 3.7.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 11 ~ 12:00 Ozvěny dne

Bývalá kandidátka na úřad kolumbijské prezidentky Ingrid Betancourtová je volná ..................................95 3.7.2008 ČT 24 ~ str. 02 ~ 06:00 Zprávy

Komando kolumbijské armády osvobodilo rukojmí ........................................................................................95 3.7.2008 ČT 24 ~ str. 01 ~ 07:30 Zprávy

Někdejší kandidátka na Úřad kolumbijské prezidentky Ingrid Betancourtová je volná...............................95 3.7.2008 ČT 24 ~ str. 02 ~ 07:00 Zprávy

Kolumbijská armáda zachránila rukojmí ...........................................................................................................96 3.7.2008 ČT 24 ~ str. 02 ~ 08:00 Zprávy

Ingrid Betancourtová byla osvobozena.............................................................................................................96 3.7.2008 ČT 24 ~ str. 01 ~ 06:30 Zprávy

Ingrid Betancourtová je na svobodě..................................................................................................................97 3.7.2008 ČT 24 ~ str. 02 ~ 19:00 Události

Boj proti gerile......................................................................................................................................................97 3.7.2008 ČT 24 ~ str. 02 ~ 22:30 Události, komentáře

Šest let v zajetí .....................................................................................................................................................97 3.7.2008 ČT 24 ~ str. 01 ~ 22:30 Události, komentáře

Ingrid Betancourtová osvobozena ze zajetí ......................................................................................................98 2.7.2008 ČT 24 ~ str. 04 ~ 22:30 Události, komentáře

Kolumbijský politik unesený před šesti lety žije ..............................................................................................99 22.6.2008 ČT 24 ~ str. 13 ~ 19:00 Události

Nejvyšší velitel kolumbijské gerily FARC Manuel Manuralanda je po smrti .................................................99 25.5.2008 ČT 24 ~ str. 04 ~ 19:00 Události



Summit zemí Latinské Ameriky, Karibiku a EU ..............................................................................................100 16.5.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 21:00 Stalo se dnes

Konflikt v Latinské Americe zasáhne i Českou republiku .............................................................................101 15.5.2008 ČT 24 ~ str. 12 ~ 19:00 Události

Francie odvolá z Kolumbie svůj zdravotnický tým ........................................................................................102 9.4.2008 ČT 24 ~ str. 05 ~ 08:30 Zprávy



Protesty za propuštění rukojmích v Kolumbii ................................................................................................103 7.4.2008 ČT 24 ~ str. 04 ~ 06:00 Zprávy

Kolumbijští vojáci osvobodili jednoho z rukojmí FARCu..............................................................................103 7.4.2008 ČT 24 ~ str. 12 ~ 12:00 Zprávy

FARC propustí Betancourtovou výměnou za povstalce ...............................................................................105 4.4.2008 ČT 24 ~ str. 08 ~ 12:00 Zprávy

Sarkozy vyzval povstalce z FARC, aby propustili Betancourtovou .............................................................105 2.4.2008 ČT 24 ~ str. 05 ~ 07:00 Zprávy



Sarkozy vyzval povstalce, aby propustili I. Betancourtovou ........................................................................107 2.4.2008 ČT 24 ~ str. 09 ~ 12:00 Zprávy

Sarkozy vyzval Kolumbii k propuštění Ingrid Betancourtové.......................................................................108 2.4.2008 TV Nova ~ str. 05 ~ 06:00 Zprávy

Sarkozy vyzval Kolumbii k propuštění Ingrid Betancourtové.......................................................................109



2.4.2008

TV Nova ~ str. 05 ~ 07:00 Zprávy

Sarkozy vyzval Kolumbii k propuštění Ingrid Betancourtové.......................................................................109 2.4.2008 TV Nova ~ str. 05 ~ 08:00 Zprávy

Politické vztahy v Kolumbii ..............................................................................................................................109 28.3.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 04 ~ 21:00 Stalo se dnes

Kolumbijská vláda navrhla povstalecké skupině FARC výměnný obchod .................................................110 28.3.2008 ČT 24 ~ str. 04 ~ 07:30 Zprávy

Kolumbijská vláda navrhla FARC výměnný obchod......................................................................................110 28.3.2008 ČT 24 ~ str. 10 ~ 12:00 Zprávy

Kolumbijští vojáci zabavili víc než třicet kilogramů uranu............................................................................111 27.3.2008 ČT 24 ~ str. 10 ~ 12:00 Zprávy

Kolumbijci a Venezuelané se sešli na společném koncertě .........................................................................112 17.3.2008 ČT 24 ~ str. 04 ~ 06:30 Zprávy

Venezuela chce obnovit diplomatické vztahy s Kolumbií .............................................................................112 10.3.2008 ČT 24 ~ str. 07 ~ 08:00 Zprávy

Konec jihoamerické krize..................................................................................................................................113 8.3.2008 ČT 24 ~ str. 11 ~ 19:00 Události

Ekvádorská armáda zajala pět údajných povstalců.......................................................................................114 7.3.2008 ČT 24 ~ str. 06 ~ 08:00 Zprávy

Další povstalec z hnutí FARC zabit..................................................................................................................114 7.3.2008 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Zprávy

Schůzka stálého výboru OAS kvůli konfliktu mezi Ekvádorem a Kolumbií ................................................114 5.3.2008 ČT 24 ~ str. 07 ~ 12:00 Zprávy

Organizace amerických států se sešla kvůli konfliktu v Jižní Americe .......................................................115 5.3.2008 ČT 24 ~ str. 05 ~ 08:00 Zprávy

Napětí mezi Ekvádorem a Kolumbií .................................................................................................................116 4.3.2008 ČT 24 ~ str. 07 ~ 12:00 Zprávy



Kolumbijský prezident chce žalovat venezuelského prezidenta ..................................................................117 4.3.2008 ČT 24 ~ str. 04 ~ 22:00 Zprávy

Kolumbijský prezident chce žalovat venezuelského prezidenta ..................................................................118 4.3.2008 ČT 24 ~ str. 12 ~ 19:00 Události

Kolumbijské hnutí FARC propustilo čtyři rukojmí .........................................................................................118 28.2.2008 ČT 24 ~ str. 06 ~ 08:30 Zprávy

Povstalci z hnutí FARC propustili čtyři rukojmí .............................................................................................118 28.2.2008 ČT 24 ~ str. 09 ~ 12:00 Zprávy

Protesty proti ultralevicovým povstalcům v Kolumbii...................................................................................120 5.2.2008 TV Nova ~ str. 06 ~ 06:00 Zprávy





Plné znění zpráv Únosci zabili zajatého kolumbijského guvernéra 23.12.2009

ČRo 1 - Radiožurnál

str. 04

18:12 Radiofórum

Jan BUMBA, moderátor -------------------Zatím neznámý pachatelé v Kolumbii unesli a zabili vysoce postaveného politika. Jde u guvernéra jihokolumbijského státu Caquetá Luise Francisca Cuéllara, který dlouhodobě vystupoval proti povstalcům z řad revolučních ozbrojených sil Kolumbie. Právě členy skupiny FARC vláda z vraždy podezírá. Co to znamená pro další vývoj situace v této zemi? Naším další hostem je redaktor České televize Filip Kanda, který v Kolumbii dlouhodobě pobýval. Dobrý večer. Filip KANDA, redaktor -------------------Dobrý večer. Jan BUMBA, moderátor -------------------Co se zatím o únosu a vraždě guvernéra Cuéllara ví? Filip KANDA, redaktor -------------------No, tak zatím ještě není skutečně potvrzeno, že by těmi únosci a vrahy byli ozbrojenci ze skupiny FARC, levicové ozbrojené revolučních sil Kolumbie, ale vše tomu nasvědčuje, vláda to nezpochybňuje, prakticky 99 procent tomu nasvědčuje. Sice to není způsob FARC unést svoji oběť a do 24 hodin ji zabít a navíc ještě tím způsobem, jakým to učinili, tedy proříznutým hrdlem, ale pravděpodobně ty okolnosti je k tomu mohly donutit, protože ihned po únosu tohoto guvernéra, státu Caquetá, kolumbijská armáda rozvinula operaci na jeho, na jeho nalezení a záchranu a může se stát, mohlo se stát, že partyzáni ve strachu před tím, že budou dopadeni touto operací armády, tak aby na sebe neupozorňovali třeba střelbou, tak mohli přistoupit k takovému činu. Situace je to velice vážná, je to vlastně po sedmi letech poprvé, co byl unesen a zabit tak vysoký politik, vlastně guvernér státu nebo guvernér /nesrozumitelné/, to je vlastně přímý jaksi vládní zástupce, nejvyšší vládní zástupce po prezidentovi v té dané oblasti, konkrétně to byla teda jihovýchodní oblast Kolumbie provincie Caquetá. Jan BUMBA, moderátor -------------------Znamená to, že v těchto několika posledních letech nedocházelo k častým útokům skupiny FARC? Filip KANDA, redaktor -------------------Docházelo, ale ty cíle byly jaksi méně ambicióznější, dokonce v posledních letech se mluví o tom, že vláda kolumbijská a armáda vlastně tvrdá ruka prezidenta Uribeho tento boj tou tvrdou rukou zvládala, dokázala ty povstalce z revolučních ozbrojených sil Kolumbie FARC vlastně zahnat zpátky do hor, ovšem oni teď činí, konají takovéto jaksi únosy, takovéto demonstrativní akty právě, aby ukázali, že ještě nejsou zcela zlomeny a také proto, že vlastně mají ve své moci několik policistů, vojáků a politiků ještě z dřívějších dob, někteří jsou zajati už 12 let a vláda se stále nemá k tomu, aby dojednala s kolumbijskou gerilou tu výměnu zajatců, o kterou gerila usiluje. Jan BUMBA, moderátor -------------------O co Farcům jde, co chtějí? Filip KANDA, redaktor -------------------To je složitá historie, protože FARC vznikl vlastně 60. letech, v době, kdy celá Latinská Amerika jaksi byla pod vlivem Fidela Castra a levicových hnutí, šlo jim o spravedlivou společnost, řekněme, sociálního typu, nicméně v



posledních letech už to vlastně možná více než 10 let jsou propojeny v Kolumbii s narkoobchodem a vlastně prezident je označil za narkoteroristy a je to takové jaksi soužití skupin jednak těch levicových ideálů, ale hlavně provázány tím zločinem kolem drog. Jan BUMBA, moderátor -------------------Byl guvernér Cuéllara nějakým významným protivníkem pro skupinu FARC? Filip KANDA, redaktor -------------------No, je třeba říci, že on byl unesen před tím už čtyřikrát, to vlastně teď to byl pátý únos, a vždy byl propuštěn za výkupné, byl unesen ještě i v dobách, kdy nebyl guvernérem, kdy nebyl ani politikem, kdy byl statkářem, bohatším statkářem, měl jisté majetky, a proto mohla rodina dát výkupné. Potom ale v posledních letech, kdy vlastně byl nejprve starostou jednoho okresu v provincii Caquetá a teď guvernérem, tak také, gerillla ho vlastně obviňovala z jisté spolupráce s polovojenskými pravicovými ozbrojenými silami, ovšem ta oblast jihovýchodní Kolumbie je strašně komplikovaná, tam vlastně stát nemá svojí stabilní přítomnost a ti státní úředníci jsou neustále vlastně mezi těmi mlýnskými kameny té jedné či druhé organizované skupiny. Jan BUMBA, moderátor -------------------Mají skupiny FARC takovou sílu, aby destabilizovaly celou zemi? Filip KANDA, redaktor -------------------Já si myslím, že ne. Ta síla skutečně teďko je menší, než byla dřív, nicméně mohou se snažit jaksi narušovat tu rovnováhu, mohou se snažit vykolejit ten proces, který vlastně vláda Uribeho vede, mohou narušovat takovýmito atentáty, ale jinými, samozřejmě tu jaksi tu, jak bych to řekl, ten klid a mír, pokud se dá o tom hovořit v Kolumbii zrovna, ale mohou na sebe ještě dlouho upozorňovat a ten boj, dokud nebudou poraženy docela, jestli vůbec někdy budou, bude ještě trvat velmi dlouho. Jan BUMBA, moderátor -------------------Redaktor České televize, odborník na Latinskou Ameriku Filip Kanda. Děkujeme, na shledanou. Filip KANDA, redaktor -------------------Těšilo mě, na slyšenou.

Uneseného guvernéra jihokolumbijské provincie Caquetá našli mŕtveho 23.12.2009

ČT 24

str. 15

12:00 Zprávy

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka -------------------Pátrání po uneseném guvernérovi jihokolumbijské provincii Caquetá skončilo. Policisté jej nalezli s prořízlým hrdlem. V pondělí guvernéra z jeho sídla násilím odvezlo 10 ozbrojenců. Na ochranku zaútočili granáty. redaktorka -------------------2000 vojáků hledaly guvernéra jihokolumbijské provincie Caquetá marně. Den poté, co Luisa Cuéllara z jeho sídla odvlekli ozbrojenci, se našlo v džungli za městem jeho mrtvé tělo. Povstalci mu prořízli hrdlo, báli se ho zastřelit, aby na sebe neupozornili. Nedaleko byla vypálená dodávka použitá při únosu a taky odhozené uniformy, kterými se únosci při přepadení maskovali. Alvare URIBE, kolumbijský prezident --------------------



Pořád existují tací, kteří by chtěli dát narkoteroristické skupině FARC politické uznání. Je dobře, že mezinárodní společenství chápe, že to, co FARC páchá, utrpení, kterému Kolumbii vystavuje skoro 50 let, snese jenom jedno označení, a to je terorismus. redaktorka -------------------O tom, že jsou za únosem a vraždou guvernéra Revoluční ozbrojené síly Kolumbie neboli FARC, nikdo nepochybuje. Levicoví povstalci bojují proti vládě hlavně ze základen na jihu, včetně provincie Caquetá. Prezident Uribe jim vyhlásil nesmlouvavou válku, ve které zaznamenává postupná vítězství. Vražda Luise Cuéllara, nejvyššího uneseného politika od roku 2002, je ale důkazem, že hnutí ještě není poraženo. Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka -------------------Tak, a Jana Niklová už pro vás mám sportovní zprávy, já vám přeji hezké poledne.

Kolumbie se vrací do nejtemnějších dob své občanské války 23.12.2009

ČT 24

str. 13

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbie se vrací do nejtemnějších dob své občanské války. Skupina ozbrojenců, pravděpodobně levicových povstalců z hnutí FARC, unesla a den na to zavraždila guvernéra provincie Caquetas Luis Francisco Cuéllar. Jde o únos a vraždu nejvýše postaveného politika od roku 2002.

Kolumbie usnadní Spojeným státům přístup na své vojenské základny 30.10.2009


str. 05

21:00 Stalo se dnes

Jan RICHTER, moderátor -------------------Kolumbie a Spojené státy dnes podepsaly dohodu, která umožní americkým jednotkám snazší přístup na kolumbijské vojenské základny. Důvodem je spolupráce obou států v boji proti drogovým kartelům a gerilovým jednotkám. Dohoda se ale nelíbí vládám v některých okolních jihoamerických státech, zejména prezidentu Venezuely Hugo Chávezovi. Po telefonu teď zdravím analytičku Asociace pro mezinárodní otázky Naďu Závodníkovou, dobrý večer. Naďa ZÁVODNÍKOVÁ, analytička Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Dobrý večer. Jan RICHTER, moderátor -------------------Paní Závodníková, co konkrétně ta dnešní dohoda přinese kolumbijské vládě v boji proti povstalcům a drogovým kartelům. Naďa ZÁVODNÍKOVÁ, analytička Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Tak lze říct, že ta dohoda přinese vedoucí postavení Spojených států v definici strategie postupu v boji proti drogám a proti nelegálním a spojeným jednotkám na území Kolumbie. A jak jste říkal, tak ta dohoda vede k tomu, že americká, že Američané budou mít větší vojenskou přítomnost v zemi a především v oblastech, které doposud nebyly pod kontrolou. Měli by se dostat prakticky do oblasti Meta, teda regionu Meta, který je dnes považován za baštu parku. Zároveň u téhle otázky bych se zastavila možná nad tím, jaký je význam téhle



dohody. Význam té dohody je nutno spatřovat v tom, že prakticky prezident Uribe byl největším a hlavním spojencem amerického prezidenta George Bushe a nástup Obamy poněkud představoval komplici pro rozvoj nebo postavil otazník pro další rozvoj této spolupráce. Takže schválení nebo podpis této dohody je potvrzením kontinuity dosavadní politiky Spojených států a spolupráce Spojených států s Kolumbií. Jan RICHTER, moderátor -------------------Jak se na tuto spolupráci dívá kolumbijská veřejnost, je podle vašeho názoru srozuměná se zvýšenou přítomností amerických jednotek v zemi? Naďa ZÁVODNÍKOVÁ, analytička Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Tak vzhledem k tomu, že to projednávání nebo vyjednávání té dohody probíhalo v utajení, tak doposud v Kolumbii existují nejasnosti a obavy z obsahu této dohody nebo z toho, co se ujednalo. Prakticky se dá ale mluvit o negativním postoji především právě pro, kvůli té rostoucí roli Spojených států v Kolumbii a s tím, že prakticky se jedná o velice citlivá témata. Smlouva dává Spojeným státům poměrně rozsáhlé pravomoci, ať už se to týká používání elektromagnetických vln nebo schvalování pozorovatelů třetích zemí na území Kolumbie a zároveň přináší imunitu pro americké vojáky, kteří v případě porušení jakýchkoliv zákonů by byli souzeni před americkými soudy. Jan RICHTER, moderátor -------------------Z jakých důvodů proti smlouvě protestují sousední státy, zejména Venezuela. Naďa ZÁVODNÍKOVÁ, analytička Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Tak, protest Venezuely je spojen s celkovým diskurzem Huga Cháveze, který tvrdí, že se jedná o součást ofenzivy americké vlády vůči jeho levicové vládě a právě proti americké vládě Spojených států. Naopak Ekvádor považuje uzavření smlouvy za jeden z důvodů, proč začíná probíhat zbrojení na latinskoamerické nebo na jihoamerickém kontinentu. Obecně ale převažují obavy a nejistota o tom, co se vlastně vyjednává, což dnes podpisem té smlouvy a jejím zveřejněním by mohlo částečně některé země nebo tyto obavy uklidnit. Jan RICHTER, moderátor -------------------Ta nejstarší a největší kolumbijská gerilová organizace známá pod zkratkou FARC existuje už od konce 40. Let. Jaké má cíle a proč se vládě dosud nepodařilo ji porazit? Naďa ZÁVODNÍKOVÁ, analytička Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Tak, on FARC vznikl jako reakce na uzavřenost politického systému a na vlastnickou strukturu v Kolumbii. Prakticky obojí bylo v rukou politicky ekonomických elit země a velká část obyvatelstva byla vyloučena z celkového života země. Dá se říct, že dodnes prakticky FARC ten svůj program neopustili, nicméně oni již existují podezření a důkazy ohledně jejich zapojení do drogového obchodu a do mocenského boje. Proč nebyl FARC poraženy, tak já si myslím, že to je především z důvodu toho, že ta situace, ať už sociální, nebo ekonomická je v zemi poměrně dost problematická. Dodnes má Kolumbie asi 50procentní chudobu a existuje velké procento, anebo velká koncentrace půdy v rukou přibližně 4 procent obyvatel, se nachází 61 procent půdy, v zemi je vysoká nezaměstnanost a což jsou takové zdroje nespokojenosti, které vedou obyvatelstvo k podpoře FARCu, takže FARC nemá /nesrozumitelné/ sociální podporu nebo má pořád odkud rekrutovat své členy. Zároveň Kolumbie má poměrně rozsáhlé území, které nikdy nebylo pod kontrolou vlády, jedná se o prales, o oblast Amazonského pralesa, kde FARC se může stále poměrně efektivně schovávat. Jan RICHTER, moderátor -------------------Dodává analytička Asociace pro mezinárodní otázky Naďa Závodníková. Díky za rozhovor a hezký večer. Naďa ZÁVODNÍKOVÁ, analytička Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Děkuji vám, na shledanou.



V norském Oslu bude vyhlášena Nobelova cena za mír 9.10.2009

ČT 24

str. 05

08:30 Zprávy

Angelika BAZALOVÁ, redaktorka -------------------V norském Oslu bude dnes v 11 hodin dopoledne vyhlášena pátá, tedy předposlední Nobelova cena, a to za mír. Kandidátů je celkem 205, spekulací kolem možných laureátů je letos stejně jako v jiných letech celá řada. Jména zaručených favoritů ale padají jen sporadicky. Tomáš SNIEGOŇ, novinář -------------------Mezi těmi kandidáty jsou takzvaně velká mediální jména, například francouzský prezident Sarkozy nebo americký prezident Obama, ale nemají za sebou žádné velké činy, které by skutečně tu kandidaturu nějakým způsobem zvýrazňovaly, jsou to spíš kuriozity. Na druhou stranu Afghánka Sima Samarová, to je lékařka, bojovnice za práva žen v Afghánistánu a v roce 2001 vůbec první ženská vicepremiérka v Afghánistánu, anebo kolumbijská senátorka Piedad Córdobová, což je vyjednavačka mezi vládou a povstaleckou skupinou FARC v Kolumbii, ty jsou zmiňovány přece jenom o trošku častěji.

FARC bojuje proti kolumbijské vládě už 45 let 8.9.2009

ČT 24

str. 09

07:00 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Kolumbijská televize odvysílala záběry 10 vojáků a policistů, které levicové guerily hnutí FARC zadržují v džungli už 11 let. Řetězy spoutaní rukojmí mluví ke svým příbuzným a prosí o vysvobození. To je ale v nedohlednu. Konzervativní kolumbijský prezident trvá při vyjednávání s Marxisty na podmínkách, které FARC označuje za nepřijatelné. Nahrávku měl u sebe člen povstaleckého hnutí, kterého o víkendu policie zatkla. FARC bojuje proti kolumbijské vládě už 45 let.

FARC bojuje proti kolumbijské vládě už 45 let 8.9.2009

ČT 24

str. 04

08:00 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Kolumbijská televize odvysílala záběry 10 vojáků a policistů, které levicové guerily hnutí FARC zadržují v džungli už 11 let. Řetězy spoutaní rukojmí mluví ke svým příbuzným a prosí o vysvobození. To je ale v nedohlednu. Konzervativní kolumbijský prezident trvá při vyjednávání s Marxisty na podmínkách, které FARC označuje za nepřijatelné. Nahrávku měl u sebe člen povstaleckého hnutí, kterého o víkendu policie zatkla. FARC bojuje proti kolumbijské vládě už 45 let.

Atentát v Kolumbii 26.8.2009

ČT 24

str. 10

12:00 Zprávy

Petra POLANSKÁ, moderátorka --------------------



Jednu ženu a dvě děti zabil bombový útok levicového hnutí FARC asi tři sta kilometrů od kolumbijské Bogoty. Dalších devatenáct lidí přežilo se zraněními. Cílem atentátu byl policejní konvoj. Žádného ze strážců zákona ale výbuch nezasáhl. San Vincente del Caguán, kde teroristi zaútočili, byl shodou okolností v roce 2002 dějištěm neúspěšných mírových jednání, a to mezi vládou a levicovými povstalci.

Amerika chce soudit ruského obchodníka se zbraněmi Viktora Buta 11.8.2009

ČT 24

str. 07

22:00 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, moderátorka -------------------Amerika chce soudit ruského obchodníka se zbraněmi Viktora Buta za podporu terorismu. Thajský soud ale žádost Spojených států o jeho vydání zamítl. Naopak Moskva očekává jeho návrat do Ruska. Američtí agenti a kriminalisti zatkli 42-ti letého obchodníka loni v Thajsku. Viktor But dodával zbraně kolumbijské povstalecké organizaci FARC, která je v USA na seznamu teroristických organizací.

Spor mezi Venezuelou a Kolumbií se vyostřuje 6.8.2009

ČT 24

str. 11

12:00 Zprávy

Jitka SLUKOVÁ, moderátorka -------------------Venezuelský prezident Hugo Chávez chystá opatření proti Kolumbii. Spor o údajné dodávky zbraní kolumbijským povstalcům se mezi oběma zeměmi dál vyostřuje. Chávez chce zastavit dovoz desetitisíc aut od sousedů a taky zabránit kolumbijským firmám podílet se na zakázkách ve venezuelském ropném průmyslu. Minulý týden Caracas odvolal z Bogoty svého velvyslance, když Kolumbie Venezuelu obvinila, že prodala zbraně bojovníkům z hnutí FARC.

Venezuela stahuje svého velvyslance z Kolumbie 29.7.2009

ČT 24

str. 12

06:00 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Venezuela stahuje svého velvyslance ze sousední Kolumbie. Prezident Hugo Chávez taky oznámil, že jeho země zmrazí s Bogotou obchodní styky. Reaguje tak na obvinění kolumbijské vlády, že Venezuela dodala zbraně nakoupení ze Švédska kolumbijským levicovým povstalcům. Chávez odmítl, že by hnutí FARC zbraněmi zásoboval.


ČT 24

str. 09

07:30 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor --------------------



Venezuela stahuje svého velvyslance ze sousední Kolumbie a prezident Hugo Chávez taky oznámil, že jeho země zmrazí s Bogotou obchodní styky. Reaguje tak na obvinění kolumbijské vlády, že Venezuela dodala zbraně nakoupené ze Švédska kolumbijským levicovým povstalcům. Chávez odmítl, že by hnutí FARC zbraněmi zásoboval.


ČT 24

str. 10

07:00 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Venezuela stahuje svého velvyslance ze sousední Kolumbie. Prezident Hugo Chávez taky oznámil, že jeho země zmrazí s Bogotou obchodní styky. Reaguje tak na obvinění kolumbijské vlády, že Venezuela dodala zbraně nakoupené ze Švédska kolumbijským levicovým povstalcům. Chávez odmítl, že by hnutí FARC zbraněmi zásoboval.

Kolumbijští vojáci zabavili povstalcům z hnutí FARC švédské zbraně 28.7.2009

ČT 24

str. 04

08:00 Zprávy

Daniel TAKÁČ, moderátor -------------------Kolumbijští vojáci zabavili v táboře levicových povstalců z odbojového hnutí FARC švédské zbraně. Kolumbie viní Venezuelu, že je gerilám poskytla ona. Caracas protestuje. Kauza může zhoršit už tak napjaté vztahy mezi latinskoamerickými sousedy. redaktorka -------------------Švédské protitankové střely v rukou kolumbijských levicových geril FARC. To se Stockholmu vůbec nelíbí a žádá vysvětlení po venezuelské vládě. Právě jí totiž zbraně v 80. letech minulého století prodal a tohle je porušení licenčních podmínek. redaktor /vyjádření - Jens ERICSSON, švédské ministerstvo obchodu/ -------------------"Požádali jsme venezuelské úřady o informace, jak se podle nich zbraně mohly do Kolumbie dostat." redaktorka -------------------FARCu je zabavili kolumbijští vojáci při útoku na jeden z táborů. Kolumbie levicovou Venezuelu dlouhodobě obviňuje, že FARC podporuje. Caracas to odmítá. Taková nařčení podle něj mají Venezuelu jen očernit. Nicolas MADURO, venezuelský ministr zahraničí -------------------Je to špinavá, vulgární politická kampaň. Jediný její účel je omluvit neomluvitelné - americké základny v Kolumbii. redaktorka -------------------Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC jsou největší a nejstarší kolumbijskou gerilou. Finance získávají z obchodů s drogami a z výkupného, zadržují desítky prominentních rukojmí. S vládou bojují 45 let a v současnosti mají podle odhadů 10 tisíc dobře vycvičených mužů ve zbrani. Evropská unie i Amerika je považují za teroristickou organizaci.



Švédské zbraně v Kolumbii 28.7.2009

ČT 24

str. 09

12:00 Zprávy

Petra POLANSKÁ, moderátorka -------------------Švédské ministerstvo obchodu zajímá, kde se vzali v rukou kolumbijských povstalců švédské zbraně. Při útoku na jeden z táborů odbojového hnutí FARC je údajně zabavili kolumbijští vojáci. redaktorka -------------------Švédsko protitankové střely v rukou kolumbijských levicových geril FARC, to se Stockholmu vůbec nelíbí a žádá vysvětlení po venezuelské vládě. Právě jí totiž zbraně v 80. letech minulého století prodal, a tohle je porušení licenčních podmínek. redaktor /citace: Jens Ericsson, švédské ministerstvo obchodu/ -------------------"Požádali jsme venezuelské úřady o informace, jak se podle nich zbraně mohly do Kolumbie dostat." redaktorka -------------------FARCu je zabavili kolumbijští vojáci při útoku na jeden z táborů. Kolumbie levicovou Venezuelu dlouhodobě obviňuje, že FARC podporuje. Caracas to odmítá. Taková nařčení podle něj mají Venezuelu jen očernit. osoba -------------------Je to špinavá vulgární politická kampaň. Jediný její účel je omluvit neomluvitelné americké základny v Kolumbii. redaktorka -------------------Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC jsou největší a nejstarší kolumbijskou gerilou. Finance získávají z obchodů z drogami a z výkupného, zadržují desítky prominentních rukojmí. S vládou bojují 45 let a v současnosti mají podle odhadů 10 tisíc dobře vycvičených mužů ve zbrani. Evropská unie i Amerika je považují za teroristickou organizaci.

Kolumbijští levicoví povstalci používali těžké švédské zbraně 28.7.2009

ČT 24

str. 21

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Švédsko chce po Venezuele vysvětlení ohledně zbraní. Ptá se, jak se mohla do rukou levicových partyzánů v Kolumbii dostat munice, kterou Stockholm prodal Carakasu před 20 lety. Zbraně švédské výroby zadržela kolumbijská armáda při útoku na jeden z povstaleckých táborů FARC. Filip KANDA, redaktor -------------------Toto je část zbraní, která kolumbijská armáda zabavila levicovým povstalcům z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie FARC v posledních týdnech. Mezi nimi se teď objevily i 3 švédské raketomety, které skandinávci v 80. Letech prodali do Venezuely. Švédsko se hned ptalo, jak je to možné a z Venezuely už přišla rychlá odpověď. Nicolás MADURO, venezuelský ministr zahraničí --------------------



Je to celé špinavá kampaň. A ti, kdo ji vedou, mají jediný politický cíl. Ospravedlnit neospraveditelné, což je instalace instalace amerických vojenských základen v Kolumbii. Filip KANDA, redaktor -------------------Američtí vojenští experti už 10 let cvičí kolumbijskou armádu pro boj proti Gerile a narkoobchodů. Teď má Američany vycvičená elitní kolumbijská jednotka dokonce bojovat po boku Spojených států v Afghánistánu. Freddy PADILLA, velitel vojenských sil Kolumbie -------------------Bude to velmi brzy, možná už v srpnu nebo v září. Filip KANDA, redaktor -------------------Washington s Bogotou dokončuje i dohodu o využívání dalších 4 vojenských základen v Kolumbii. Nicolás MADURO, venezuelský ministr zahraničí -------------------Je to celé součást kampaně, jejímž cílem je pokusit se, přesvědčit veřejnost, že Kolumbijská gerila, která tam působí už 50 let, existuje jen pro to, že ji venezuelská vláda poskytuje zbraně. Filip KANDA, redaktor -------------------Bogota ale trvá na tom, že potřebuje stále modernější zbraně, aby držela krok s povstalci. Alvaro URIBE, prezident Kolumbie -------------------Potřebujeme pomoc mezinárodního společenství. Ti bandité se dostali k mnoha zdrojům zbraní. Teď od našich zpravodajských služeb víme, že chtějí získat střely země-vzduch. Filip KANDA, redaktor -------------------Mezi běžnými Kolumbijci mezi tím rostou obavy z dalšího násilí a Švédsko označuje incident za jasné porušení licence koncového uživatele, které může zabránit případným dalším zbrojním kontraktům s Venezuelou. Filip Kanda, Česká televize.

Ve Venezuele se zřítil vojenský vrtulník 4.5.2009

ČT 24

str. 10

06:00 Zprávy

Angelika BAZALOVÁ, redaktorka -------------------18 lidí zahynulo ve Venezuele, když se u hranic s Kolumbií zřítil vojenský vrtulník. Na palubě byl 1 generál, 1 civilista a 16 vojáků, příčina zatím není jasná. Vrtulník v oblasti zřejmě hlídkoval. Kolumbie totiž požádala prezidenta Huga Cháveze o podporu v boji s radikály z levicových guerill FARC. Ty se často ukrývají na venezuelské straně hranice.

Kolumbijská policie pozatýkala 10 mužů podezřelých z přípravy atentátu na ministra obrany 27.3.2009

ČT 24

str. 22

19:00 Události

Bohumil KLEPETKO, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Kolumbijská policie pozatýkala 10 mužů podezřelých z přípravy atentátu na ministra obrany Juana Manuela Santose. Vláda se obává, že levicoví povstalci využijí k vlně útoků nynější první výročí smrti zakladatele hnutí FARC Manuela Marulandy.

V Kolumbii byla zveřejněna videonahrávka bojovníků FARC 23.3.2009

ČT 24

str. 05

08:00 Zprávy

Radka STEJSKALOVÁ, redaktorka -------------------V Kolumbii byla zveřejněna vzácná videonahrávka bojovníků povstalecké skupiny Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, známé pod zkratkou FARC. Je jednou z mála, které dokumentují život v táborech povstalců. Vyšetřovatelé ji našli v zabaveném počítači, který patřil jednomu z velitelů organizace. redaktorka -------------------Videonahrávku povstalců zveřejnila kolumbijská televizní stanice RCN, na které jsou bojovníci z takzvané fronty 16 východního bloku FARC. Záběry ukazují běžný život v táborech i cvičení v džungli u hranic Venezuely a Brazílie, včetně manipulace s výbušninami. Nejstarší fungující levicovou povstaleckou skupinu v Latinské Americe stíhají v posledních měsících neúspěchy. Přišla o několik velitelů, je pod tlakem armády, propustila řadu prominentních rukojmí a z jejích řad utíká víc demoralizovaných přeběhlíků. Stále má zisky z prodeje kokainu a ovládá velké rozlohy venkova. Armáda ale tyto oblasti postupně izoluje. Podle pozorovatelů je FARC asi nejslabší za celých 40 let svého boje. 18. března povstalci propustili posledního zahraničního zajatce, Švéda Ericka Rolanda Larsona. V zajetí zůstává několik set domácích rukojmí. Ale i nahrávky, jako je tato, pozici rebelů dál oslabí.

FARC propustil poslední ze zahraničních rukojmí 19.3.2009

TV Nova

str. 07

06:00 Zprávy

Martina LHOTÁKOVÁ, redaktorka -------------------Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili posledního zahraničního rukojmího. Po dvou letech zajetí se dostal na svobodu devětašedesátiletý švédský inženýr. Není známo, zda za něj úřady zaplatily výkupné, které povstalci požadovali. redaktor -------------------Dva roky byl Roland Larsson rukojmím rebelů a konečně se dostal na svobodu. Ze zajetí připlul na loďce v doprovodu kolumbijských agentů. Felipe MUNOZ, šéf bezpečnostních složek -------------------Larsson byl unesen 16. května 2007 komandem FARCu ze svého domu. redaktor -------------------Společně s ním tehdy rebelové unesli i jeho kolumbijskou manželku. Ta se ale po měsíci dostala na svobodu. Švédský inženýr během zajetí utrpěl mozkovou mrtvici a částečně ochrnul. Lena NORDSTROM, švédská velvyslankyně v Kolumbii --------------------



Jeho rodina je šťastná, že s ním po tak dlouhé době může znovu být. redaktor -------------------Devětašedesátiletý Larsson se stal posledním zahraničním rukojmím FARCu poté, co se ze zajetí loni v červenci dostala nejznámější rukojmí Ingrid Betancourová, nicméně rebelové stále zadržují přes 20 kolumbijských občanů.


TV Nova

str. 07

08:00 Zprávy

Martina LHOTÁKOVÁ, redaktorka -------------------Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili posledního zahraničního rukojmího. Po dvou letech zajetí se dostal na svobodu devětašedesátiletý švédský inženýr. Není známo, zda za něj úřady zaplatily výkupné, které povstalci požadovali. redaktor -------------------Dva roky byl Roland Larsson rukojmím rebelů a konečně se dostal na svobodu. Ze zajetí připlul na loďce v doprovodu kolumbijských agentů. Felipe MUNOZ, šéf bezpečnostních složek -------------------Larsson byl unesen 16. května 2007 komandem FARCu ze svého domu. redaktor -------------------Společně s ním tehdy rebelové unesli i jeho kolumbijskou manželku. Ta se ale po měsíci dostala na svobodu. Švédský inženýr během zajetí utrpěl mozkovou mrtvici a částečně ochrnul. Lena NORDSTROM, švédská velvyslankyně v Kolumbii -------------------Jeho rodina je šťastná, že s ním po tak dlouhé době může znovu být. redaktor -------------------Devětašedesátiletý Larsson se stal posledním zahraničním rukojmím FARCu poté, co se ze zajetí loni v červenci dostala nejznámější rukojmí Ingrid Betancourová, nicméně rebelové stále zadržují přes 20 kolumbijských občanů.


TV Nova

str. 07

07:00 Zprávy

Martina LHOTÁKOVÁ, redaktorka -------------------Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili posledního zahraničního rukojmího. Po dvou letech zajetí se dostal na svobodu šedesátidevítiletý švédský inženýr. Není známo, zda za něj úřady zaplatily výkupné, které povstalci požadovali. redaktor



-------------------Dva roky byl Roland Larsson rukojmím rebelů a konečně se dostal na svobodu. Ze zajetí připlul na loďce v doprovodu kolumbijských agentů. Felipe MUNOZ, šéf bezpečnostních složek -------------------Larsson byl unesen 16. května 2007 komandem FARCu ze svého domu. redaktor -------------------Společně s ním tehdy rebelové unesli i jeho kolumbijskou manželku. Ta se ale po měsíci dostala na svobodu. Švédský inženýr během zajetí utrpěl mozkovou mrtvici a částečně ochrnul. Lena NORDSTROM, švédská velvyslankyně v Kolumbii -------------------Jeho rodina je šťastná, že s ním po tak dlouhé době může znovu být. redaktor -------------------Devětašedesátiletý Larsson se stal posledním zahraničním rukojmím FARCu poté, co se ze zajetí loni v červenci dostala nejznámější rukojmí Ingrid Betancourová, nicméně rebelové stále zadržují přes 20 kolumbijských občanů.

Kolumbijští povstalci propustili poslední zahraniční rukojmí 18.3.2009

ČT 24

str. 05

08:00 Zprávy

Angelika BAZALOVÁ, redaktorka -------------------Poslední zahraniční rukojmí kolumbijských rebelů a jediný unesený Švéd na světě je na svobodě. Devětašedesátiletý inženýr strávil v zajetí necelé dva roky. Není jasné, zda za něj úřady zaplatily výkupné, nebo zda ho rebelové z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie propustili kvůli špatnému zdravotnímu stavu. redaktor -------------------Po dvou letech v jihoamerické džungli opět na svobodě. Pro Ericka Rolanda Larsona a jeho kolumbijskou manželku si rebelové z ozbrojených revolučních sil Kolumbie došli přímo na jejich farmu. Ženě se ale podařilo utéct. Její muž strávil v zajetí dva roky. Felipe MUNOZ, velitel kolumbijské tajné služby DAS -------------------Za asistence našich důstojníků vydal FARC švédského občana Rolanda Larsona na dohodnutém místě poblíž provincie Córdoba. Ozbrojenci FARC Larsona unesli 16. května 2007. redaktor -------------------Larson, který je po mrtvici částečně ochrnutý, byl po propuštění ve špatném zdravotním stavu. Proto okamžitě putoval na ošetření do nejbližší nemocnice. osoba -------------------Jsme velice šťastní, že jediný švédský občan na světě, který se nacházel v zajetí, je konečně na svobodě. Pro něj i jeho rodinu je to po 22 měsících konečně ohromná úleva. redaktor --------------------



Revoluční ozbrojené síly Kolumbie v posledních měsících utržily od vládních jednotek několik tvrdých porážek. Armáda je zatlačila hlouběji do džungle a odhalila několik jejich skladů s léky a zbraněmi. Za poslední rok navíc vojáci zabili 3 vysoké velitele rebelů. Přesto povstalci stále zadržují stovky rukojmí kvůli výkupnému. A kontrolují produkci drog na rozsáhlém území.

Speciální jednotky kolumbijské armády odhalily jeskynní úkryty povstalců FARC 3.3.2009

TV Nova

str. 04

06:30 Zprávy

Markéta HOLATOVÁ, moderátorka -------------------Speciální jednotky kolumbijské armády odhalily hluboko v džungli rozsáhlé jeskynní úkryty povstalců hnutí FARC. Ti je využívali nejen k úkrytu, ale i k výrobě výbušnin a k ošetřování svých zraněných. Vojáci v nich nalezli i tisíce kilogramů výbušnin, minometných střel a min. To svědčí o tom, že sloužily také jako výrobny munice. V jedné z jeskyň byl umístěn dokonce operační sál a vybavení pro zubařské zákroky. V případě bombardování se tam mohlo ukrýt až 500 rebelů. Po 5letém pátrání byl důmyslný systém tunelů a jeskyní objeven díky informacím přeběhlého člena hnutí FARC, největší povstalecké organizace v Kolumbii, která proti vládě bojuje už přes dlouhých 40 let.

Speciální jednotky kolumbijské armády odhalily jeskynní úkryty povstalců FARC 3.3.2009

TV Nova

str. 04

07:30 Zprávy

Markéta HOLATOVÁ, moderátorka -------------------Speciální jednotky kolumbijské armády odhalily hluboko v džungli rozsáhlé jeskynní úkryty povstalců hnutí FARC. Ti je využívali nejen k úkrytu, ale i k výrobě výbušnin a k ošetřování svých zraněných. Vojáci v nich nalezli i tisíce kilogramů výbušnin, minometných střel a min. To svědčí o tom, že sloužily také jako výrobny munice. V jedné z jeskyň byl umístěn dokonce operační sál a vybavení pro zubařské zákroky. V případě bombardování se tam mohlo ukrýt až 500 rebelů. Po 5letém pátrání byl důmyslný systém tunelů a jeskyní objeven díky informacím přeběhlého člena hnutí FARC, největší povstalecké organizace v Kolumbii, která bojuje proti vládě přes dlouhých 40 let.

"Černý Antonio", organizátor únosů pro FARC, byl zadržen 1.3.2009

ČT 24

str. 22

19:00 Události

Roman PISTORIUS, moderátor -------------------Kolumbijské úřady zadržely organizátora únosu pro povstalce z revolučních ozbrojených sil. Muže přezdívaného Černý Antonio zajala armáda při přestřelce s dalšími 8 příslušníky FARCu. Vojákům se taky podařilo narušit trasu, po které byli věznění lidé vyváženi z hlavního města. Pavel ŠIMEK, redaktor --------------------



Bernardo Mosquera Machalo, jeden z vůdců povstaleckého hnutí FARK, čelí 33 obviněním, proslavil se hlavně velkým počtem únosů. Úřady ho ale viní hlavně z vraždy japonského podnikatele. Toho FARC unesl v roce 2001 a po dvouletém věznění ho v den jeho 55tých narozenin zavraždil. Oscar Enrique GONZALES, velitel kolumbijské armády -------------------Právě Mosquera naplánoval a řídil únos a přikázal vraždu pana Muramatsa, i několika dalších lidí. A nese také zodpovědnost za řadu dalších útoků na vojáky, místní starosty i civilisty. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Armáda navíc při zásahu osvobodila rukojmí, které povstalci právě převáželi. Gregorio Agular ALBA, osvobozený rukojmí -------------------Mával jsem šátkem, jedinou bílou věcí, kterou jsem měl a křičel, že jsem rukojmí. Už jsem myslel, že mě zabijí, ale najednou slyším, pojďte s námi, my jsme kolumbijský armáda. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Armáda povstalcům uštědřila další ránu, když v džungli na základě informací od povstaleckého zběha objevila několik jeskyní, které FARCu sloužily jako skladiště a nemocnice. Yesid ARROYO, voják -------------------Náš pes ucítil výbušniny, které tu skladují. Sami bychom nikdy neměli šanci tyhle úkryty objevit. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Nález vzbudil takovou pozornost vlády a médií, že se na místo okamžitě osobně vydal i ministr obrany. Juan Manuel SANTOS, kolumbijský ministr obrany -------------------Pět let jsme těchto jedenáct jeskyní hledali. V některých z nich jsou celé nemocnice, takže jejich zranění vůdci se mohli pohodlně uzdravit a vrátit se do boje. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------V jeskyních a přilehlých táborech objevili vojáci chirurgické vybavení, léky, zbraně, výbušniny a nášlapné miny. Povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie bojují proti vládě v Bogotě už přes 40 let. Konflikt za tu dobu stál život nejméně 120 tisíc lidí. Povstalci usilují o vytvoření socialistického státu. Svůj boj financují z únosů, vydírání a obchodu s drogami. Podle úřadů mají v Kolumbii každoročně na svědomí kolem 3 tisíce unesených lidí. Pavel Šimek, Česká televize.

Šestý rukojmí kolumbijské povstalecké armády FARC je na svobodě 6.2.2009

ČT 24

str. 13

12:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Po sedmi letech se na svobodu dostal i šestý rukojmí kolumbijské povstalecké armády FARC. Bývalý kolumbijský poslanec Sigifredo López skončil v zajateckém táboře v džungli po útoku rebelů na regionální sněm v roce 2002. Jako jediný z dvanácti zajatých poslanců věznění přežil.



FARC propustila bývalého kolumbijského poslance Sigifreda Lópeze 6.2.2009

ČT 24

str. 04

08:00 Zprávy

Angelika BAZALOVÁ, redaktorka -------------------Po sedmi letech se na svobodu dostal i šestý rukojmí kolumbijské povstalecké armády FARC. Bývalý kolumbijský poslanec Sigifredo López je poslední ze šestičlenné skupiny, kterou se povstalci rozhodli tento týden propustit. López se dostal do zajateckého tábora v džungli po útoku rebelů na regionální sněm v roce 2002. Jako jediný z dvanácti zajatých poslanců vězení přežil.

FARC propustil další rukojmí 4.2.2009

ČT 24

str. 10

12:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Další rukojmí kolumbijské lidové armády FARC je na svobodě. Bývalý guvernér státu Meta Alan Jaraz strávil v zajateckých táborech v džungli víc než sedm let. Politik je pátý rukojmí, kterého tento týden povstalci propustili. Z džungle v jižní Kolumbii ho přivezla helikoptéra Červeného kříže.

Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili čtyři rukojmí 2.2.2009

ČT 24

str. 06

06:30 Zprávy

Radka STEJSKALOVÁ, redaktorka -------------------Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili čtyři rukojmí, které drželi víc než rok, uvedla to agentura Reuters s odvoláním na Červený kříž. Jeho zástupci měli tři unesené policisty a jednoho vojáka v džungli převzít. Rebelové slíbili, že ještě tento týden pustí dva kolumbijské politiky. Povstalci podle odhadů drží v džungli stovky lidí.

Povstalecké revoluční ozbrojené síly Kolumbie propustily čtyři svá rukojmí 2.2.2009

TV Nova

str. 05

06:00 Zprávy

Jakub HOFMANN, redaktor -------------------Povstalecké revoluční ozbrojené síly Kolumbie propustily čtyři svá rukojmí. Ve večerních hodinách to potvrdil Mezinárodní výbor Červeného kříže. Propuštění zajatců bylo oznámeno už dříve, pak se ale objevily zprávy, že se o několik hodin zdrželo kvůli operacím kolumbijské armády. Je to ale jako zrnko v písku. Předpokládá se, že nejstarší a největší povstalecké hnutí FARC zadržuje stovky dalších lidí. Z vydírání, vymáhání výkupného nebo z obchodu s drogami financují svůj letitý boj proti kolumbijským vládám. Ten trvá už přes čtyřicet let a vyžádal si nejméně sto dvacet tisíc mrtvých.




TV Nova

str. 05

07:00 Zprávy



TV Nova

str. 05

08:00 Zprávy


FARC se chystá propustit na svobodu šest vysoce postavených politiků 29.1.2009

ČT 24

str. 08

07:30 Zprávy

Jan ROZKOŠNÝ, redaktor -------------------Kolumbijská organizace levicových povstalců FARC se chystá propustit na svobodu šest vysoce postavených politiků. Poprvé od února loňského roku se několik rukojmích dostane ven z povstaleckých táborů v kolumbijské džungli. Povstalci drží dalších osmadvacet politiků, které chtějí vyměnit za několik set svých vězněných členů.

Kolumbie oznámila další vítězství v boji s FARC 23.9.2008

ČT 24

str. 06

07:00 Zprávy

Angelika BAZALOVÁ, redaktorka -------------------Kolumbijská vláda oznámila další vítězství v boji s levicovými gerilami FARC. Vojáci zabavili paměťovou kartu, na které jsou jména, krycí jména a fotky více než devíti tisíc členů jedné z bojových divizí organizace zvané Východní blok. Ze získaných materiálů také vyplývá, že FARC popravil za různé přečiny nejméně sto třináct svých členů. Dalších dvě stě bylo zastřeleno na útěku.



Další vítězství kolumbijské vlády v boji s hnutím FARC 23.9.2008

ČT 24

str. 08

12:00 Zprávy

Kateřina BLECHOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijská vláda oznámila další vítězství v boji s levicovými gerilami FARC. Vojáci zabavili paměťovou kartu s osobními údaji. V neděli navíc zemřel při náletu jeden z velitelů Revolučních ozbrojených sil Kolumbie. redaktorka -------------------Jména, krycí jména a fotky, cenné informace získala kolumbijská vláda o víc než devíti tisících členech přední bojové divize FARCu zvané Východní blok. Z materiálů také vyplývá, že FARC zavraždil za různé přečiny nejméně sto třináct svých členů a dalších dvě stě bylo zastřeleno na útěku. V neděli se armádě při leteckém útoku na západě země navíc podařilo zabít jednoho z velitelů Jesúse Agudelu Rodrigueze řešeného El Paisa. Ten je podle vlády zodpovědný za stovky vražd a únosů včetně zabití osmi rukojmích v roce 2003. Mezi nimi byl i bývalý ministr obrany a jeden guvernér. Juan Manuel SANTOS, kolumbijský ministr obrany -------------------"El Paisa nařídil únos i vraždy. Kvůli jeho krutosti a škodám, které napáchal na civilním obyvatelstvu, pro nás byl velmi cenným cílem." redaktorka -------------------Kolumbijská armáda s podporou a penězi Spojených států na FARC tlačí stále víc. Letos už má za sebou několik úspěchů. Největší přišel v červenci, po šesti letech osvobodila prominentní političku Ingrid Betancourtovou. Podle odhadů ale stále drží na sedm set dalších rukojmích. Z výkupného získávají finance. Druhým zdrojem příjmů je obchod s kokainem. Ozbrojený boj v Kolumbii vedou už čtyřicet čtyři let, a jsou tak nejstarší povstaleckou skupinou v celé Latinské Americe. Evropská unie i Spojené státy je považují za teroristickou organizaci.

Švýcarsko chce jednat i s bin Ládinem? 26.8.2008


str. 09

12:00 Ozvěny dne

Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Švýcarsko. Malá, bohatá a neutrální země o sobě na mezinárodním poli příliš často nedává vědět, teď ale její diplomacie promluvila jinak. Jak přinejmenším v evropských poměrech není zvykem. Když se problémy jako je terorismus nedají řešit jinak, je třeba sednout za jednací stůl třeba i s vůdcem sítě Al Kajda s Usámou bin Ládinem, prohlásila na setkání se švýcarskými velvyslanci ministryně zahraničí Micheline Calmyová-Reyová. Snaha být originální, nebo je v tom něco víc, řekněme, i kus pravdy? Otázka pro komentátora Hospodářských novin Adama Černého. Dobré poledne. Adam ČERNÝ, komentátor -------------------Dobré poledne. Vít DVOŘÁK, moderátor --------------------



Může to šéfka švýcarské diplomacie vůbec myslet vážně, jednat s bin Ládinem. Otázka, která napadne určitě nejednoho z posluchačů. Adam ČERNÝ, komentátor -------------------No, já bych se pokusil citovat, pokud mně paměť poslouží, přesně, jak to paní Calmyová řekla. Ona v kontextu o tom, že se musí mluvit s důležitými hráči, kteří jsou mnohdy kontroverzní, ať už to je v Palestině, v Nepálu nebo kdekoli jinde, nebo třeba v Kolumbii, tak říkala, že musí se brát v potaz jejich vliv a ptá se: "Máme naslouchat těmto osobnostem, anebo máme dokonce pokračovat v dialogu /nesrozumitelné/ včetně toho usednout si za jeden stůl s vůdcem Al Kajdy Usámou bin Ládinem." To bylo trochu postavené jakoby rétoricky. Samozřejmě už jenom to, že zmínila tohle to jméno, tak tím prolamovala určité tabu. To je nepochybné. A je nutno připomenout, že Švýcarsko je, bylo v kontaktu i s takovými organizacemi, jako je třeba Hamas nebo Hizballáh, které jsou jednoznačně považovány za teroristické, takže pouze se to tím jako rétoricky posune. Ještě to neznamená, že se to stalo, ale jenom to, že se prolomilo toto tabu, tak samozřejmě znamená určitou událost. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Když jsme u těch citací. Já ta její slova mám před sebou. Ona také říká, cituji: "Odmítání dialogu je nakonec vždycky slepou uličkou." Je, nebo není podle vás? Adam ČERNÝ, komentátor -------------------No, to záleží na tom, samozřejmě je to konflikt mezi reál politikou a mezi politikou založenou na určitých hodnotách, protože pro hodně lidí je nepředstavitelné sednou si za jeden stůl s lidmi, kteří jsou naprosto jasní zločinci. Na druhou stranu máme i z nedávné historie důkaz, že když k takovému setkání dojde, tak že to může možná k něčemu dovést, koneckonců bez toho, že by si Palestinci a Izraelci sedli za jeden stůl, tak by nebyly dohody například z Osla a další. Čili je to veliký spor a v případě samozřejmě takové postavy, jako je Usáma bin Ládin, za kterým stojí, ty činy, které za ním stojí a který nevypadá na to, že by se s ním kdykoli nějaká dohoda dala udělat, tak je to přinejmenším kontroverzní a zapadá to zcela do, abych tak řekl, stylu diplomacie, kterým paní Micheline Calmy-Reyová jde. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Čím je dána tahle, s trochou nadsázky řečeno, vstřícnost Švýcarska, nebo aspoň jeho ministryně zahraničí k dialogu i s nejhledanějším teroristou na světě? Adam ČERNÝ, komentátor -------------------Když pomineme speciální postavení Švýcarska, i když možná je důležité ho vzít v potaz, to znamená, že to je země, která není v žádném a nebyla v žádném bloku, je neutrální, je pouze ve Spojených národech, tak ona má speciální postavení. Ale paní Calmy-Reyová, jsem říkal jednu věc, že my můžeme prospět tím, že pomůžeme k tomu, že se ty dveře otevřou, ten dialog se zahájí, ale není v našich možnostech slabých, které jsou většinou jenom přesvědčovací, rétorické, tak není v našich možnostech prosadit nějaké řešení, prostě na to nemáme páky. Toho ona si je vědoma, limitů této diplomacie a znova opakuji, je samozřejmě velice pochybné, jestli by ten dialog, vůbec uvažovat o tom dialogu s někým takovým jako Usáma bin Ládin, který káže takříkajíc křižácké tažení naruby, jestli by to mělo vůbec smysl. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Agenturní zpravodajství upozorňuje na to, že Švýcaři nemají na rozdíl od jiných zemí seznam organizací, s nimiž je tabu vést jednání. Proč? Je to neutralita za každou cenu? Adam ČERNÝ, komentátor -------------------Oni mají ten přístup, zjednodušeně řečeno, takový, že nemají tuhle tu listinu, protože už tu příslušnost samu o sobě nepovažují za zločin, ale stíhají, řekněme, to, co by měl, co je kriminální podstatou, to znamená, že pokud někdo se připravuje na nějaký atentát, na nějakou takovou činnost nebo ten atentát vykoná už fakticky, tak to je stíhatelné, to je samozřejmě, tam je rozdíl, že neberou takříkajíc už tu samou příslušnost jakoby za zločin. Vít DVOŘÁK, moderátor



-------------------Tak mě tak napadá, myslíte si, že by Západ mohl tohoto postoje Švýcarska využít do budoucna, jako třeba zprostředkovatele jednání? Adam ČERNÝ, komentátor -------------------Ale určitě v některých případech už se tak stalo. Naposledy se o tom mluvilo v případě osvobozování těch rukojmích, těch partyzánů FARC v Kolumbii. Dokonce tam bylo Švýcarsko podezíráno, že zaplatilo nějaké výkupné v případě dvou zaměstnanců firmy Novartis. Takže samozřejmě země, která není takříkajíc, má trochu odstup od všech, tak je použitelná právě pro tyhle ty kontakty, o tom není pochyb. Na druhou stranu jsou tady věci, které vzbuzují samozřejmě podiv, jako byla třeba právě návštěva, tuším, že březnová, paní Calmy-Reyové v Teheránu, kde se fotografovala s panem Ahmadínežádem pod velkým portrétem Chomejního, což jsou samozřejmě všechno kontroverzní mediální obrázky. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Připomíná Adam Černý z Hospodářských novin. Děkuji i vám, na slyšenou. Adam ČERNÝ, komentátor -------------------Na slyšenou. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Polední Ozvěny dne jsou u konce.

Tisíce lidí v Paříži požadovaly propuštění rukojmích zadržovaných v Kolumbii 21.7.2008

ČT 24

str. 09

06:30 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, redaktorka -------------------Tisíce lidí v Paříži požadovaly propuštění rukojmích zadržovaných v Kolumbii levicovými povstalci. K osvobození asi sedmi set zajatců Hnutí FARC vyzvala i francouzsko-kolumbijská politička Ingrid Betancourtová. Tu z rukou rebelů nedávno zachránila kolumbijská armáda. Podobná shromáždění se konala na několika místech po celém světě.

Tisíce lidí v Paříži požadovali propuštění rukojmích zadržovaných v Kolumbii 21.7.2008

ČT 24

str. 08

06:00 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, redaktorka -------------------Tisíce lidí v Paříži požadovaly propuštění rukojmích zadržovaných v Kolumbii levicovými povstalci. K osvobození asi sedmi set zajatců hnutí FARC vyzvala i francouzsko-kolumbijská politička Ingrid Betancourtová. Tu z rukou rebelů nedávno zachránila kolumbijská armáda. Podobná shromáždění se konala na několika místech po celém světě.



Statisíce lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a vězení rukojmích 21.7.2008

ČT 24

str. 05

07:00 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, redaktorka -------------------Statisíce lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a vězení rukojmích. Pochody za mír ve všech kolumbijských městech proběhly v den státního svátku Dne nezávislosti. Z velkého koncertu v Paříži vyzývala hnutí FARC taky Ingrid Betancourtová. redaktorka -------------------Osmnáct dní po náhlém konci ponižujícího šestiletého zajetí Ingrid Betancourtová nepolevuje v kampani na pomoc rukojmím. "Zajistěte svobodu všem, vyměňte zbraně za růže", volala z pódia pod Eiffelovou věží. Obklopena svými dětmi a jistotou svobodného člověka. Ingrid BETANCOURTOVÁ, kolumbijská politička -------------------Je nutné pokračovat v úsilí, je nutné dál naslouchat hlasu těch, kdo hlas nemají. redaktorka -------------------Marxistický FARC drží sedm stovek rukojmí. Jiní povstalci a zločinecké gangy dva tisíce. Dramatické osvobození Betancourtové dalo Kolumbijcům nový impuls žádat ukončení čtyřiačtyřicetileté gerilové války. Do Bogoty jich přišly statisíce. účastnice demonstrace -------------------Nejsou to naši příbuzní, ale jsou to naši bratři. Týká se to nás všech. Žádám FARC a kolumbijskou vládu, aby tu válku skončili. Chceme mír. redaktorka -------------------Zásah kolumbijské armády proti FARCu z druhého července udělal s prezidenta Álvara Uribeho národního hrdinu. Jeho popularita vyletěla nad devadesát procent. Den pochodu za mír podpořil na vojenské přehlídce v Amazonii. Alvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Je to velmi významná akce. Dotýká se každičkého centimetru naší země. Je důležitá pro svobodu, aby tahle amazonská džungle mohla konečně volně dýchat. redaktorka -------------------Uribeho osobně doprovodili hvězdy pop music, i prezidenti sousední Brazílie a Peru. Spojené státy daly za posledních osm let Kolumbii na boj proti povstalcům a narkomafii pět a půl milionu dolarů. Hnutí FARC utržilo letos několik zásadních ztrát. Jeho odpor proti vládě ale dál trvá.

Skoro čtyři miliony lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a věznění rukojmích 21.7.2008

ČT 24

str. 07

07:30 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, redaktorka --------------------



Skoro čtyři miliony lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a věznění rukojmích. Pochody za mír ve všech kolumbijských městech proběhly během Dne nezávislosti. Z koncertu v Paříži vyzývala hnutí FARC taky Ingrid Betancourtová. redaktorka -------------------Osmnáct dní po náhlém konci ponižujícího šestiletého zajetí Ingrid Betancourtová nepolevuje v kampani na pomoc rukojmím. "Zajistěte svobodu všem, vyměňte zbraně za růže", volala z pódia pod Eiffelovou věží. Obklopena svými dětmi a jistotou svobodného člověka. Ingrid BETANCOURTOVÁ, kolumbijská politička -------------------Je nutné pokračovat v úsilí, je nutné dál naslouchat hlasu těch, kdo hlas nemají. redaktorka -------------------Marxistický FARC drží sedm stovek rukojmí. Jiní povstalci a zločinecké gangy dva tisíce. Dramatické osvobození Betancourtové dalo Kolumbijcům nový impuls, žádat ukončení čtyřiačtyřicetileté gerilové války. Do Bogoty jich přišly statisíce. účastnice demonstrace -------------------Nejsou to naši příbuzní, ale jsou to naši bratři. Týká se to nás všech. Žádám FARC a kolumbijskou vládu, aby tu válku skončili. Chceme mír. redaktorka -------------------Zásah kolumbijské armády proti FARCu z druhého července udělal z prezidenta Alvara Uribeho národního hrdinu. Jeho popularita vyletěla nad devadesát procent. V den pochodu za mír podpořil na vojenské přehlídce v Amazonii. Alvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Je to velmi významná akce. Dotýká se každičkého centimetru naší země. Je důležitá pro svobodu, aby tahle amazonská džungle mohla konečně volně dýchat. redaktorka -------------------Uribeho osobně doprovodili hvězdy pop music i prezidenti sousední Brazílie a Peru. Spojené státy daly za posledních osm let Kolumbii na boj proti povstalcům a narkomafii pět a půl milionu dolarů. Hnutí FARC utržilo letos několik zásadních ztrát. Jeho odpor proti vládě ale dál trvá.

Skoro čtyři miliony lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a věznění rukojmích 21.7.2008

ČT 24

str. 08

08:00 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, redaktorka -------------------Skoro čtyři miliony lidí v Kolumbii protestovaly proti unášení a věznění rukojmích. Pochody za mír ve všech kolumbijských městech proběhly během Dne nezávislosti. Z koncertu v Paříži k tomu vyzývala hnutí FARC taky Ingrid Betancourtová. redaktorka --------------------



Osmnáct dní po náhlém konci ponižujícího šestiletého zajetí Ingrid Betancourtová nepolevuje v kampani na pomoc rukojmím. "Zajistěte svobodu všem, vyměňte zbraně za růže", volala z pódia pod Eiffelovou věží. Obklopena svými dětmi a jistotou svobodného člověka. Ingrid BETANCOURTOVÁ, kolumbijská politička -------------------Je nutné pokračovat v úsilí, je nutné dál naslouchat hlasu těch, kdo hlas nemají. redaktorka -------------------Marxistický FARC drží sedm stovek rukojmí. Jiní povstalci a zločinecké gangy dva tisíce. Dramatické osvobození Betancourtové dalo Kolumbijcům nový impuls, žádat ukončení čtyřiačtyřicetileté gerilové války. Do Bogoty jich přišly statisíce. účastnice demonstrace -------------------Nejsou to naši příbuzní, ale jsou to naši bratři. Týká se to nás všech. Žádám FARC a kolumbijskou vládu, aby tu válku skončili. Chceme mír. redaktorka -------------------Zásah kolumbijské armády proti FARCu z druhého července udělal z prezidenta Alvara Uribeho národního hrdinu. Jeho popularita vyletěla nad devadesát procent. V den pochodu za mír podpořil na vojenské přehlídce v Amazonii. Alvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Je to velmi významná akce. Dotýká se každičkého centimetru naší země. Je důležitá pro svobodu, aby tahle amazonská džungle mohla konečně volně dýchat. redaktorka -------------------Uribeho osobně doprovodili hvězdy pop music i prezidenti sousední Brazílie a Peru. Spojené státy daly za posledních osm let Kolumbii na boj proti povstalcům a narkomafii pět a půl milionu dolarů. Hnutí FARC utržilo letos několik zásadních ztrát. Jeho odpor proti vládě ale dál trvá.

Zneužití symbolu Červeného kříže 17.7.2008


str. 11

12:00 Ozvěny dne

Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Zneužití symbolu Červeného kříže kolumbijskou armádou, další téma našeho rozšířeného poledního zpravodajství. Byla to velká sláva, když počátkem července speciální tým kolumbijské zpravodajské služby vysvobodil ze zajetí skupinu rukojmích, kterou řadu let drželi povstalci z hnutí FARC. Mezi nimi kolumbijskou političku francouzského původu Ingrid Betancourtovou. Organizátoři operace sklidili obdiv za trik, kterým oklamali rebely, teď ale vyšla najevo jedna dost nepříjemná okolnost operace. Ukázalo se, že jeden ze zachránců zneužil při akci symbol Červeného kříže. Čeho přesně se člen záchranného týmu dopustil, kolego Milane Slezáku? Milan SLEZÁK, redaktor -------------------Dobré poledne. Tak, podle zpráv, které máme k dispozici, vytáhl, jsa znervóznělý, když to letadlo přistávalo mezi rebely, jsa znervózněný počtem těch rebelů, odkudsi z přihrádky díl oděvu, který bych nazval mikinou, protože to zřejmě nebyl ani svetr, ani triko, něco mezi tím a na tom dílu oděvu byl právě symbol Červeného kříže. Je zřejmé, že právě tento symbol mohl přispět k tomu, aby rebely uklidnil, aby skutečně do toho stroje potom nechali nastoupit ta rukojmí a je také zřejmé, že jde o zneužití toho symbolu. To koneckonců přiznal i Plné znění zpráv


kolumbijský prezident, který se Červenému kříži za to omluvil a řekl, a to je velice zvláštní, že nebude zveřejňovat jméno té osoby, která to udělal, protože mu nechce kazit kariéru. Víte, když se nad tím zamýšlím, tak mi připadá ta náhoda naprosto neuvěřitelná. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Proč? Milan SLEZÁK, redaktor -------------------Já bych spíše tipoval, že to byla součást toho plánu, že ti rebelové měli být ukolébáni a že to mělo pojistit úspěch celé té operace. Samozřejmě nemohu to dokázat, mohu se také mýlit, mohlo to být také opravdu okamžité selhání jedince, ale když se nad tím zamyslíme, tak přece ta vesta nebo ten svetr nebo ta mikina, jak to budeme nazývat, neležela v tom letadle úplnou náhodou. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Jak se na to vůbec přišlo a jak to ten dotyčný nejmenovaný vysvětlil? Milan SLEZÁK, redaktor -------------------Tak, přišlo se na to z těch záběrů a ten dotyčný nejmenovaný, kterému kolumbijský prezident nechce kazit kariéru, protože ho nechce jmenovat, mimochodem podle mého soudu ten člověk by měl být potrestán, protože to je přece trestné zneužití symbolu Červeného kříže. Tak ten to právě vysvětluje tím, že když se ten stroj snášel do džungle mezi rebely, tak že podlehl lidsky naprosto pochopitelnému pocitu strachu a chtěl sám sebe ochránit a tu vestu, svetr, mikinu, dosaďte si, co chcete, si na sebe oblékl. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Říkáte, zneužití symbolu Červeného kříže je trestné, mnohý posluchač si ale může říct, byla to záchranná operace, účel světí prostředky. Je to tak velký hřích? Milan SLEZÁK, redaktor -------------------Ano, o tom je skutečně diskuse. Já si myslím, že ano, ale abych byl objektivní, tak uvedu argument z té protilehlé strany, bývalý náměstek kolumbijského ministra spravedlnosti, dnes kolumbijský komentátor říká, že to není zneužití, neboť šlo nikoli o vojenskou, nýbrž o humanitární operaci. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Takže je, nebo není? Milan SLEZÁK, redaktor -------------------Jejímž cílem, on tvrdí, že není. Ale jiní právní odborníci, a těch je většina, například i američtí právní odborníci tvrdí, že je. Protože jestliže někdo říká, že to byla humanitární operace, tak my musíme namítnout, že té humanitární operace se účastnili vojáci, armáda, a to znamená, že nebyli nestranní, že to nebyli zaměstnanci Červeného kříže, že to nebyla prostá humanitární operace, a to podle mého soudu a podle mého selského rozumu znamená, že ten symbol byl opravdu zneužit. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Já mám u vás někdy, Milane, pocit s trochou nadsázky řečeno, že víte všechno. Proto se zeptám ještě na jednu věc. Stávají se podobné případy často, víte o nějakém takovém podobném? Milan SLEZÁK, redaktor -------------------Teď ti děkuji za poklonu. No, když jsem se zabýval tím, samozřejmě mě to zajímalo, jestli to je ojedinělý případ, zda nejsou nějaké obdoby, tak z poslední doby je obdoba, v Sierra Leone přistálo letadlo, které je označeno červeným křížem v bílém poli, co znamená, označení Červeného kříže. Pravda, já jsem se na ten symbol díval a



ten nevypadá jako pravý červený kříž, protože tento symbol má ta ramena toho kříže příliš dlouhá na to, aby to byl ten pravý červený kříž, protože ten je prostě menší, ta ramena jsou menší. A v tom letadle, které přistálo v Sierra Leone, se našlo sedm set kilogramů kokainu a pět kalašnikovů. Evidentně si ho vzali na tu cestu pašeráci kokainu kolumbijští, spekuluje se o tom, že to udělali s přímou podporu venezuelského prezidenta Huga Cháveze, ale /nesrozumitelné/ a že je to nová pašovací cesta pro transfer kokainu z Kolumbie do Evropy právě ještě s mezizastávkou v Africe. Ale samozřejmě těch zneužití toho, co by mělo být lidem svaté, to je stará jako lidstvo samo. Známe příklad trojského koně, tak ten byl vpašován do Troje jako posvátná obětina, anebo před více než tisíci lety se stalo, že Vikingové dobyli město /nesrozumitelné/, které nemohli dobýt tím, že předstírali smrt svého náčelníka, který údajně před smrtí se nechal pokřtít a chtěl být pohřben za účasti biskupa. No, a když ho pronesli v té rakvi do toho města, tak on, protože byl živý a zdravý, vyskočil z rakve, rozsekl biskupovi hlavu a město bylo vikingské. Vít DVOŘÁK, moderátor -------------------Kolega Milan Slezák. Děkuji, že jste přišel. Milan SLEZÁK, redaktor -------------------Děkuji za pozvání.

Kolumbijská armáda zneužila symboly Mezinárodního červeného kříže 17.7.2008

ČT 24

str. 06

12:00 Zprávy

Jitka SLUKOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijská armáda zneužila symboly Mezinárodního červeného kříže. K incidentu došlo při osvobozování političky Ingrid Betancourtové a dalších čtrnácti rukojmí. Kolumbijský prezident Álvaro Uribe se za pochybení veřejně omluvil. Tvrdí ale, že symbol měl na oblečení jen jediný člen záchranného týmu. redaktor -------------------Nejvychvalovanější akce na záchranu rukojmí z poslední doby nezůstala bez poskvrny. Nejméně jeden příslušník jednotek, které bez jediného výstřelu odvezly patnáct rukojmí přímo ze základny FARC, nesl označení Mezinárodního červeného kříže. Dopustil se tím porušení ženevských konvencí. Vrtulník, kterým pro rukojmí přiletěli, měl být navíc natřený na bílo. Yves HELLER, tiskový mluvčí, Mezinárodní výbor Červeného kříže v Kolumbii -------------------Emblém Červeného kříže se musí respektovat a nesmí dojít k jeho zneužívání. redaktor -------------------Akce se měli účastnit tři američtí bezpečnostní poradci a jedenáct kolumbijských vojáků. Za kolumbijského důstojníka, který se provinil, se postavil osobně prezident Álvaro Uribe. Álvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Vzhledem k tomu, že se přiznal a uznal svoji chybu, nebude potrestán. Přebírám za to zodpovědnost. redaktor -------------------K pochybení mělo podle kolumbijské vlády dojít jen u jediného vojáka, a to kvůli psychickému vypětí, když do tábora povstalců z FARC pronikali v přestrojení. Álvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Plné znění zpráv


Důstojník se přiznal svým nadřízeným. Když vrtulník přistával, viděl tolik povstalců, že znervózněl. Vyndal symbol Mezinárodního červeného kříže a umístil ho na neprůstřelnou vestu. Litujeme, že k tomu došlo. redaktor -------------------Červený kříž upozorňuje, že podobné zneužívání jeho symbolu ohrožuje působení jeho zástupců v krizových oblastech a válečných zónách. Zároveň ale vylučuje, že by kvůli incidentu jakkoliv omezoval svou činnost v Kolumbii.

Castro vyzval FARC k propuštění rukojmí 7.7.2008

ČT 24

str. 04

07:30 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, redaktorka -------------------K propuštění zbývajících rukojmí vyzval bývalý kubánský vůdce Fidel Castro kolumbijské levicové rebely z hnutí FARC. Vojáci minulý týden některé osvobodili, včetně prominentní političky Ingrid Betancourtové. Castro odsoudil kruté metody FARCu, ale zároveň dodal, že zbraně by jeho bojovníci rozhodně složit neměli.

Castro vyzval FARC k propuštění rukojmí 7.7.2008

ČT 24

str. 08

12:00 Zprávy

Jitka SLUKOVÁ, moderátorka -------------------K propuštění zbývajících rukojmí vyzval bývalý kubánský vůdce Fidel Castro kolumbijské levicové rebely z hnutí FARC. Vojáci minulý týden některé osvobodili, včetně prominentní političky Ingrid Betancourtové. Castro odsoudil kruté metody FARCu, ale zároveň dodal, že zbraně by jeho bojovníci rozhodně skládat neměli.

Francie popřela financování operace na osvobození Betancourtové 6.7.2008


str. 03

07:00 Zprávy

Vladimír PECHÁČEK, moderátor -------------------Francie znovu popřela, že by financovala osvobození političky Ingrid Betancourtové. V rozhovoru pro nedělník Le Journal du Dimanche to řekl francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner. Jedna ze švýcarských rozhlasových stanic totiž v pátek uvedla, že FARC dostalo za zinscenování osvobozovací operace dvacet milionů dolarů. Toto tvrzení popřely Francie i Spojené státy. Kolumbijská vláda poté zveřejnila část videozáznamu osvobozovací operace, kterou pořídil jeden člen speciálních jednotek.

Castro vyzval FARC k propuštění všech zajatců 6.7.2008


str. 03

12:00 Zprávy

Vladimír PECHÁČEK, moderátor



-------------------K propuštění rukojmí vyzval Revoluční ozbrojené síly Kolumbie bývalý kubánský vůdce Fidel Castro, a to bez nutnosti složit zbraně. Výzva se objevila na oficiální internetové stránce CubaDebate poté, co kolumbijská tajná služba ve středu osvobodila patnáct zajatců. Mezi nimi také více než šest let zadržovanou političku Ingrid Betancourtovou a tři americké občany. Rebelové stále zadržují další stovky lidí, a to včetně cizinců.

Kolumbijská vláda popírá vykoupení svobody patnácti rukojmích penězi 5.7.2008

ČT 24

str. 04

19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijská vláda rozhodně popírá, že svobodu patnácti rukojmích, včetně Ingrid Betancourtové vykoupila velkými penězi. Odmítá i dohady, že překvapivé záchranné akce se účastnili také cizí agenti. Do třetice kabinet zveřejnil videozáznam z akce. Jakub NETTL, redaktor -------------------Na mýtině v kolumbijské džungli stojí patnáct zasmušilých lidí. Mají vázané ruce a hlídají je desítky ozbrojenců. Všichni rukojmí si ještě myslí, že je čeká jen další přelet do nového úkrytu. Keith STANSELL, americký rukojmí FARC -------------------Miluji svou rodinu, modlete se za mě. Tenan MALAGON, kolumbijský rukojmí FARC -------------------Chci říct jen jedno, jmenuju se Tenant Malagon, jsem vojákem slavné kolumbijské armády. Unesli mě, už deset let jsem v řetězech. Jakub NETTL, redaktor -------------------Na další výlevy není čas. Ingrid Betancourtová, tři Američani a jedenáct kolumbijských zajatců nastupují do bílého vrtulníku nevládní organizace. Doprovázejí je dva rebelové. Netuší, že je to past. Když je stroj ve vzduchu, jsou zatčeni a bývalí zajatci oslavují svobodu. Překvapení je dokonalé. Osvobození neskrývají radost a slzy dojetí. William PEREZ, osvobozený rukojmí -------------------Nikdy jsem neztrácel naději, na tento den jsem čekal deset let. Jakub NETTL, redaktor -------------------Záchranná akce vyšla bez jediného výstřelu, proto se objevily spekulace, že kolumbijská vláda zaplatila povstalcům za propuštění rukojmích vysoké výkupné. V přepočtu asi tři sta milionů korun. Juan Manuel SANTOS, kolumbijský ministr obrany -------------------Zaplatili jsme mnoha lidem dohromady miliony dolarů za různé informace, to přiznáme bez problémů, ale ne za tuto výměnu, kdybychom za ni zaplatili, určitě bychom to řekli. Jakub NETTL, redaktor -------------------Kolumbijský ministr také popřel, že by se na vojenské operaci podíleli izraelští nebo američtí specialisti. Pouze potvrdil, že Washington o plánované akci věděl s týdenním předstihem.



Betancourtová na svobodě 4.7.2008

ČT 24

str. 05

07:30 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------A do světa teď v krátkých zprávách. Osvobozená bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku Ingrid Betancourtová přijede do Francie. Političku, která má kolumbijské i francouzské občanství, přijme prezident Nicolas Sarkozy. Betancourtová ocenila angažovanost Francie v době jejího zadržení. Teroristi z hnutí FARC ji v džungli věznili přes šest let a vydírali tak kolumbijskou vládu.

Ingrid Betancourtová na svobodě 4.7.2008

ČT 24

str. 05

06:00 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Osvobozená bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku Ingrid Betancourtová přijede do Francie. Političku, která má kolumbijské i francouzské občanství, přijme prezident Nicolas Sarkozy. Teroristi z hnutí FARC ji v džungli věznili přes šest let a vydírali tak vládu. redaktorka -------------------Dva tisíce tři sta dvacet jedna dní strávila Ingrid Betancourtová uprostřed džungle. Teď může znovu cestovat po světě. Dnes by měla dorazit do Francie. Ingrid BETANCOURTOVÁ, bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku -------------------Děkuji všem tady, děkuji mé sladké Francii. Děkuji, že jste byli celé ty roky se mnou a nikdy ně nenechali spadnout na dno. redaktorka -------------------Politička s francouzským i kolumbijským občanstvím se nebála opřít do drogových kartelů přímo na území, které ovládaly. V roce 2002 na to doplatila. Padla do zajetí. Únosci ji vláčeli džunglí, vážně onemocněla. Zásah armády přišel v pravý čas. Álváro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Kdyby se mě někdo před pěti lety zeptal, zda zvládneme tak náročnou operaci, nedokázal bych odpovědět. Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------Uribe přišel s jasným tedy cílem vojensky prostě vystupovat a on vlastně za ty čtyři roky a další teďko v druhém období má neuvěřitelně vysoké veřejné mínění na své straně. redaktorka -------------------Tajní agenti pronikli do nejužšího vedení zločinecké organizace. Velitelům pak dali falešný příkaz, aby shromáždili patnáct rukojmích v provincii Gaviáre, kam pro ně přiletí vrtulník nevládní organizace. Mariana NACHTIGALLOVÁ, politoložka, katedra politologie, VŠE -------------------FARC dostal jaksi několik zásadních jaksi ran do týla od začátku, od začátku roku, roku 2008 a je teď otázkou, jak, jak, jak tady v tomhle tom zlomovém bodě zareaguje i vzhledem tedy ke zbývajícím rukojmím.



redaktorka -------------------Prezident Uribe přešel do ofenzívy. V březnu FARC přišel o tři muže z nejužšího sedmičlenného vedení. Stále sice drží v zajetí na sedm stovek rukojmí. S Betancourtovou ale ztratil největší trumf. Chtěl ji s vládou vyměnit za stovky vězněných povstalců.

Sarkozy dnes přijme osvobozenou Ingrid Betancourtovou 4.7.2008

ČT 24

str. 06

08:30 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Osvobozenou bývalou kandidátka na kolumbijskou prezidentku Ingrid Betancourtovou dnes očekávají ve Francii. Politič ku, která má kolumbijské i francouzské občanství, přijme prezident Nicolas Sarkozy. Betancourtová ocenila angažovanost Francie v době jejího zadržení. Teroristi z hnutí FARC ji v džungli věznili přes šest let a vydírali tak kolumbijskou vládu.

Betancourtová opět na svobodě 4.7.2008

ČT 24

str. 02

07:00 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku Ingrid Betancourtová se dnes vrací do Francie. Šest let ji věznili teroristi z organizace FARC a včera osvobodily kolumbijské speciální jednotky. Političku, která má kolumbijské i francouzské občanství přijme prezident Nicolas Sarkozy. redaktorka -------------------Dva tisíce tři sta dvacet jedna dní strávila Ingrid Betancourtová uprostřed džungle. Teď může znovu cestovat po světě. Dnes by měla dorazit do Francie. Ingrid BETANCOURTOVÁ, bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku -------------------Děkuji všem tady, děkuji mé sladké Francii. Děkuji, že jste byli celé ty roky se mnou a nikdy ně nenechali spadnout na dno. redaktorka -------------------Politička s francouzským i kolumbijským občanstvím se nebála opřít do drogových kartelů přímo na území, které ovládaly. V roce 2002 na to doplatila. Padla do zajetí. Únosci ji vláčeli džunglí, vážně onemocněla. Zásah armády přišel v pravý čas. Álváro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Kdyby se mě někdo před pěti lety zeptal, zda zvládneme tak náročnou operaci, nedokázal bych odpovědět. Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------Uribe přišel s jasným tedy cílem vojensky prostě vystupovat a on vlastně za ty čtyři roky a další teďko v druhém období má neuvěřitelně vysoké veřejné mínění na své straně. redaktorka



-------------------Tajní agenti pronikli do nejužšího vedení zločinecké organizace. Velitelům pak dali falešný příkaz, aby shromáždili patnáct rukojmích v provincii Gaviáre, kam pro ně přiletí vrtulník nevládní organizace.

Kolumbie přijímá gratulace za osvobození rukojmích 3.7.2008


str. 01

18:00 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Dobrý poslech přejí Vladimír Pecháček a Jan Bumba. Dobrý večer. Vladimír PECHÁČEK, moderátor -------------------Kolumbie přijímá gratulace za osvobození rukojmích z moci marxistických guerrill park. Včera večer tamního času totiž speciální jednotky kolumbijské armády osvobodily patnáct rukojmí. Je mezi nimi také kolumbijská senátorka Ingrid Betancturová, kterou povstalci z revolučních ozbrojených sil Kolumbie unesli před šesti lety uprostřed prezidentské kampaně. Ingrid Betancourtová, osvobozená senátorka -------------------Osvobození rukojmí je velkým úspěchem pro pravicového prezidenta Kolumbie Alvara Uribeho, ten vděčí za svou popularitu právě tvrdému postupu vůči povstalcům. Kolumbijská armáda v březnu zabila dva velitele marxistických guerrill na hranicích s Ekvádorem. Do Kolumbie celý den přicházely gratulace ze světa, především z Washingtonu, nebo do francouzského prezidenta Sarkozyho. David KOUBEK, redaktor -------------------Betancourtová je ve Francii velmi populární, vyrůstala tam a žije tam její sestra a dvě děti z prvního manželství s francouzským diplomatem. V pátek tam Betancourtová odletí. Osvobození rukojmích uvítal v oficiálním prohlášení i socialistický prezident Venezuely Hugo Chávez, ten se pokoušel zprostředkovat jednání mezi farc a kolumbijskou vládou. Bogota ale později Cháveze obvinila, že levicové partyzány ve skutečnosti podporoval.

Nejstarší latinskoamerická levicová guerilla utrpěla citelný zásah 3.7.2008


str. 11

12:00 Ozvěny dne

Jan BUMBA, moderátor -------------------Nejstarší latinskoamerická levicová guerilla utrpěla citelný zásah. Od dnešního rána je díky operaci kolumbijské armády na svobodě patnáct velmi důležitých rukojmí, které povstalci z FARC využívali k nátlaku na kolumbijskou vládu. Mezi osvobozenými je i někdejší senátorka Ingrid Betancourtová, kterou guerilla unesla při prezidentské kampani v únoru 2002. Podrobnosti připravil David Koubek. David KOUBEK, redaktor -------------------Kolumbijská média přinášejí už od časného rána fotografie usmívající se Ingrid Betancourtové ve vojenské vestě a kloboučku. Speciální jednotky kolumbijské armády připravovaly operaci na osvobození rukojmích celé měsíce. Samotná akce nakonec trvala jen dvaadvacet minut. "Nebyla to žádná běžná vojenská operace, byla to nekonvenční akce, při které jsme povstalce přelstili. Nevyšel přitom ani jeden výstřel. Na druhou stranu to byla velmi nebezpečná operace, všichni mohli zemřít." Uvedl v kolumbijských médiích ministr obrany Juan Manuel Santos. Příslušníci speciálních jednotek pronikli přímo mezi povstalce, podařilo se jim soustředit skupiny rukojmích na jedno místo v džungli na východě Kolumbie, pak je naložili do vrtulníku, který ale ve skutečnosti



patřil armádě. Dva povstalce uvnitř vrtulníku spoutali a naopak patnácti rukojmím rozvázali ruce. Byli mezi nimi jak Betancourtová, tak tři Američané a také unesení kolumbijští vojáci a policisté. Levicová guerilla je zadržovala několik let. Jan BUMBA, moderátor -------------------Davide, Betancourtová prohlásila poté tedy, co byla osvobozena, že její svoboda je vlastně velkou nadějí pro mír v zemi. Dá se říct, že to skutečně může být tak, jak velká rána to pro levicové povstalce z FARC je. David KOUBEK, redaktor -------------------Tak, on je to opravdu poměrně citelný zásah, ta rukojmí, ti rukojmí byli opravdu velkým, dá se říct, aktivem FARCu. Ona to není první rána pro tuto levicovou guerillu v poslední době, od začátku roku přišli o mnoho významných postav, jednak kolumbijská armáda zabila dva velitele nejužšího vedení a v květnu FARC oznámil, že dva měsíce předtím zemřel jeho dlouholetý šéf a nejvyšší stratég Manuel Marulanda zvaný Tirofijo. Ono to pomůže taky Uribemu, který teď čelí korupční aféře, ale za tu popularitu svoji vděčí především právě boji o ozbrojeným, proti ozbrojeným skupinám, hlavně proti FARCu. Jan BUMBA, moderátor -------------------Proč FARC drží tolik rukojmí a srozumitelně, čeho se snaží v Kolumbii dosáhnout? David KOUBEK, redaktor -------------------Tak, původně měl FARC asi sedmnáct tisíc bojovníků, dnes možná méně než polovinu. Zpočátku toho působení, to znamená od šedesátých let, se zaměřoval na boj proti pravicovým paramilitaries, ale hlavně proti politice vlády. Původní záměr u těchto levicových guerill byla sociální spravedlnost, ta ideologie je marxistickoleninistická, pak se ale v osmdesátých letech začala tato organizace živit také obchodem s drogami a vydělávala také na výkupném právě za rukojmí. Cíle se poměrně změnily, rukojmí jsou různého druhu, jednak kvůli vydělávání, těch jsou stovky, možná jich byly i tisíce a pak takzvaná VIP rukojmí, které FARC používal pro vyjednávání jednak o propuštění, propuštění svých zadržovaných partyzánů a jednak také pro další cíl, na který se FARC právě poslední dobou omezil. Po kolumbijské vládě požadoval přidělení území, které by mohl sám ovládat. Álvaro Uribe, kolumbijský prezident, to ale odmítl a dnes je tedy FARC, dá se řícit, poměrně oslabený, snaží se spíš udržet to, co má a už nebojuje kvůli nějakým ideálům. Ona sama Betancourtová prohlásila, že v poslední době se FARCu ani nedařilo zajistit přísun potravin, takže ta infrastruktura bude nejspíš značně narušená. Jan BUMBA, moderátor -------------------Betancourtová jako dítě vyrůstala ve Francii. Pokud se nepletu, tak má francouzské občanství a pozornost věnovaná jejímu případu ve Francii je obrovská. Proč francouzská média tak zajímá. David KOUBEK, redaktor -------------------Je to pravda, dnes dokonce už odletěl letadlem, speciálním letadlem francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner a její bývalý manžel, francouzský diplomat, právě do Kolumbie. Ona se zmínila o tom, že zřejmě poletí do Francie, zatím není jisté kdy, ono pokud by se chtěla dál zapojit do kolumbijské politiky, což už prohlásila a není to vůbec vyloučeno, tu popularitu určitě má právě i tím zadržením, tak nejspíš na chvíli v Kolumbii zůstane. Ale zpět tedy k té otázce. Ingrid Betancourtová /nesrozumitelné/ byla chráněnkyní bývalého premiéra Dominiqua de Villepina, ke kterému měla podle některých názorů i osobně blízko, on byl jejím také profesorem na škole v Paříži, pak si právě vzala francouzského diplomata. Ten zájem ještě stoupl loni, kdy po dlouhé době publikoval FARC videozáznam, na kterém Betancourtová vypadá nemocná, pohublá. On se o její osvobození nebo dojednat její osvobození pokoušel i venezuelský prezident Hugo Chávez, který nakonec vyzval ale FARC k tomu, aby přestali bojovat proti kolumbijské vládě, i když tedy to nakonec nebyl ani Chávez, ani Sarkozy, kteří se o její propuštění zasloužili. Jan BUMBA, moderátor -------------------Dodává David Koubek, děkuji za informace, na slyšenou.



Bývalá kandidátka na úřad kolumbijské prezidentky Ingrid Betancourtová je volná 3.7.2008

ČT 24

str. 02

06:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, redaktor -------------------Někdejší kandidátka na úřad kolumbijské prezidentky Ingrid Betancourtová je volná. Spolu s ní vysvobodila kolumbijská armáda ze zajetí povstalců i další tři americké a jedenáct kolumbijských rukojmí. Američané už jsou na cestě domů. redaktorka -------------------Od 23. února 2002 věznily revoluční ozbrojené síly Kolumbie Francouzku Ingrid Betancourtovou. Teď ji ze zajetí nejsilnější kolumbijské gerilové organizace osvobodili kolumbijští vojáci. Na svobodu se dostali i tři američtí zajatci, kteří pracovali pro americké ministerstvo obrany a jedenáct Kolumbijců. Podle kolumbijského ministra obrany Juana Manuela Santose jsou všichni v relativně dobrém zdravotním stavu. Právě o zdraví Ingrid Betacourtonové se v poslední době spekulovalo nejvíc. Mluvilo se o tom, že má žloutenku a v listopadu loňského roku se na videozáznamu objevila někdejší prezidentská kandidátka fyzicky i psychicky sešlá. Povstalci ji ale navzdory špatnému zdravotnímu stavu odmítali propustit. V džungli rebelové z FARC stále zadržují několik dalších stovek lidí včetně cizinců.

Komando kolumbijské armády osvobodilo rukojmí 3.7.2008

ČT 24

str. 01

07:30 Zprávy

Jiří PETROVIČ, redaktor -------------------Půl osmé a zprávy, dobré ráno. Někdejší kandidátka na kolumbijskou prezidentku Ingrid Betancourtová je po šestiletém zajetí v rukou levicových kolumbijských povstalců volná. Komando armády spolu s ní vysvobodilo i další tři americké a jedenáct kolumbijských rukojmí. Při operaci v džungli nebyl nikdo zraněn. Kolumbijský prezident marxistické rebely vyzval, aby propustili i zbývající zajatce. redaktor -------------------Je to obrovský úspěch pro kolumbijskou armádu, ale hlavně štěstí pro samotnou Ingrid Betancourtovou a všech čtrnáct dalších rukojmích. Šestačtyřicetiletá politička se po příletu armádním speciálem na letišti v Bogotě neubránila slzám. Po víc než šesti letech v džungli mohla obejmout svou matku a manžela. Ingrid BETANCOURTOVÁ, osvobozená rukojmí -------------------Ve čtyři hodiny ráno jsem se modlila a vložila svůj osud do rukou božích. Doufali jsme, že se snad jeden z nás dostane s pomocí mezinárodní komise na svobodu. redaktor -------------------Vyjednávání s rebely ani mezinárodní tlak nepomohly. Kolumbijská armáda proto přistoupila k riskantní akci. Juan Manuel SANTOS, kolumbijský ministr obrany -------------------Při záchranné operaci jsme se dokázali infiltrovat do tábora FARC. Povedlo se nám rukojmí rozdělené do tří skupin shromáždit na jednom místě a zařídili jsme jejich přesun na jih země.



redaktor -------------------Zvláštní vojenské komando pak provedlo fingovaný převoz rukojmích. Povstalci přitom vůbec nevěděli, že ve vrtulníku, do kterého unesené nechali nastoupit, jsou vládní jednotky. Ty po startu rebely odzbrojily. Álvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Kolumbijští vojáci a policisté se zapsali do historie jako skuteční hrdinové. Vepsali tam jméno Kolumbie zlatými písmeny, gratuluji vám. Naplnili jste nás hrdostí. redaktor -------------------Úspěch záchranné operace je hlavně úspěchem kolumbijského prezidenta. Jednání o výměně unesených za povstalce z kolumbijských věznic se nedostala ze slepé uličky. Teď se ukázalo, že Uribeho tvrdý postoj nese ovoce. Gratulace k osvobození rukojmích přišly jak z Francie, jejíž občanství má Ingrid Betancourtová, tak třeba ze Spojených států nebo Evropské unie. Zatím není jasné, jak na prohru zareagují povstalci. V džungli stále drží přes čtyřicet rukojmích.

Někdejší kandidátka na Úřad kolumbijské prezidentky Ingrid Betancourtová je volná 3.7.2008

ČT 24

str. 02

07:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, redaktor -------------------Někdejší kandidátka na úřad kolumbijské prezidentky Ingrid Betancourtová je volná. Spolu s ní vysvobodila kolumbijská armáda ze zajetí povstalců i další tři americké a jedenáct kolumbijských rukojmí. Američané už jsou na cestě domů. redaktorka -------------------Od 23. února 2002 věznily revoluční ozbrojené síly Kolumbie Francouzku Ingrid Betancourtovou. Teď ji ze zajetí nejsilnější kolumbijské gerilové organizace osvobodili kolumbijští vojáci. Na svobodu se dostali i tři američtí zajatci, kteří pracovali pro americké ministerstvo obrany a jedenáct Kolumbijců. Podle kolumbijského ministra obrany Juana Manuela Santose jsou všichni v relativně dobrém zdravotním stavu. Právě o zdraví Ingrid Betacourtonové se v poslední době spekulovalo nejvíc. Mluvilo se o tom, že má žloutenku a v listopadu loňského roku se na videozáznamu objevila někdejší prezidentská kandidátka fyzicky i psychicky sešlá. Povstalci ji ale navzdory špatnému zdravotnímu stavu odmítali propustit. V džungli rebelové z FARC stále zadržují několik dalších stovek lidí včetně cizinců.

Kolumbijská armáda zachránila rukojmí 3.7.2008

ČT 24

str. 02

08:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, redaktor -------------------Někdejší kandidátka na kolumbijskou prezidentku Ingrid Betancourtová je po šestiletém zajetí v rukou levicových kolumbijských povstalců volná. Komando armády spolu s ní vysvobodilo i další tři americké a jedenáct kolumbijských rukojmí. Při operaci v džungli nebyl nikdo zraněn. Kolumbijský prezident marxistické rebely vyzval, aby propustili i zbývající zajatce. redaktor -------------------Plné znění zpráv


Je to obrovský úspěch pro kolumbijskou armádu, ale hlavně štěstí pro samotnou Ingrid Betancourtovou a všech čtrnáct dalších rukojmích. Šestačtyřicetiletá politička se po příletu armádním speciálem na letišti v Bogotě neubránila slzám. Po víc než šesti letech v džungli mohla obejmout svou matku a manžela. Ingrid BETANCOURTOVÁ, osvobozená rukojmí -------------------Ve čtyři hodiny ráno jsem se modlila a vložila svůj osud do rukou božích. Doufali jsme, že se snad jeden z nás dostane s pomocí mezinárodní komise na svobodu. redaktor -------------------Vyjednávání s rebely ani mezinárodní tlak nepomohly. Kolumbijská armáda proto přistoupila k riskantní akci. Juan Manuel SANTOS, kolumbijský ministr obrany -------------------Při záchranné operaci jsme se dokázali infiltrovat do tábora FARC. Povedlo se nám rukojmí rozdělené do tří skupin shromáždit na jednom místě a zařídili jsme jejich přesun na jih země. redaktor -------------------Zvláštní vojenské komando pak provedlo fingovaný převoz rukojmích. Povstalci přitom vůbec nevěděli, že ve vrtulníku, do kterého unesené nechali nastoupit, jsou vládní jednotky. Ty po startu rebely odzbrojily. Álvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Kolumbijští vojáci a policisté se zapsali do historie jako skuteční hrdinové. Vepsali tam jméno Kolumbie zlatými písmeny, gratuluji vám. Naplnili jste nás hrdostí. redaktor -------------------Úspěch záchranné operace je hlavně úspěchem kolumbijského prezidenta. Jednání o výměně unesených za povstalce z kolumbijských věznic se nedostala ze slepé uličky. Teď se ukázalo, že Uribeho tvrdý postoj nese ovoce. Gratulace k osvobození rukojmích přišly jak z Francie, jejíž občanství má Ingrid Betancourtová, tak třeba ze Spojených států nebo Evropské unie. Zatím není jasné, jak na prohru zareagují povstalci. V džungli stále drží přes čtyřicet rukojmích.

Ingrid Betancourtová byla osvobozena 3.7.2008

ČT 24

str. 01

06:30 Zprávy

Jiří PETROVIČ, redaktor -------------------Je půl sedmé, vítejte u zpráv. Někdejší kandidátka na úřad kolumbijské prezidentky Ingrid Betancourtová je volná. Spolu s ní vysvobodila kolumbijská armáda ze zajetí povstalců i další tři americké a jedenáct kolumbijských rukojmí. Američané už jsou na cestě domů. redaktorka -------------------Od 23. února 2002 věznily revoluční ozbrojené síly Kolumbie Francouzku Ingrid Betancourtovou. Teď ji ze zajetí nejsilnější kolumbijské gerilové organizace osvobodili kolumbijští vojáci. Na svobodu se dostali i tři američtí zajatci, kteří pracovali pro americké ministerstvo obrany a jedenáct Kolumbijců. Podle kolumbijského ministra obrany Juana Manuela Santose jsou všichni v relativně dobrém zdravotním stavu. Právě o zdraví Ingrid Betacourtové se v poslední době spekulovalo nejvíc. Mluvilo se o tom, že má žloutenku a v listopadu loňského roku se na videozáznamu objevila někdejší prezidentská kandidátka fyzicky i psychicky sešlá. Povstalci ji ale navzdory špatnému zdravotnímu stavu odmítali propustit. V džungli rebelové z FARC stále zadržují několik dalších stovek lidí včetně cizinců.



Ingrid Betancourtová je na svobodě 3.7.2008

ČT 24

str. 02

19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Nejznámější rukojmí na světě, žena, která chtěla být kolumbijskou prezidentkou, Ingrid Betancourtová je na svobodě. Teroristi z hnutí FARC ji v džungli věznili přes šest let, a vydírali tak vládu. Ta je teď ukázkově obelstila a zasadila levicovým bojůvkám tvrdý úder. Speciální komando osvobodilo Betancourtovou a dalších čtrnáct zadržovaných, aniž jedinkrát vystřelilo. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Dva tisíce tři sta dvacet jedna, přesně tolik dní strávila Ingrid Betancourtová uprostřed džungle. Přesně tolik dní upínala své naděje k jediné chvíli, že se znovu setká s rodinou. Ingrid BETANCOURTOVÁ, bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku -------------------Děkuji všem tady, děkuji mé sladké Francii. Děkuji, že jste byli celé ty roky se mnou a nikdy mě nenechali spadnout na dno. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Stoupající hvězda kolumbijské politiky vedla odvážnou prezidentskou kampaň. Politička s francouzským i kolumbijským občanstvím se nebála opřít do drogových kartelů přímo na území, které ovládaly. V roce 2002 na to doplatila, padla do zajetí. Únosci ji vláčeli džunglí. Vážně onemocněla. Zásah armády přišel v pravý čas. Álvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Kdyby se mě někdo před pěti lety zeptal, zda zvládneme tak náročnou operaci, nedokázal bych odpovědět. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Tajní agenti pronikli do nejužšího vedení zločinecké organizace, velitelům pak dali falešný příkaz, aby shromáždili patnáct rukojmích v provincii Guaviare, kam pro ně přiletí vrtulník nevládní organizace. Mimikry speciálního komanda byly dokonalé, piloti měli košile s Che Guevarou a mluvili kódovanou řečí. Freddy PADILLA, vrchní velitel kolumbijské armády -------------------Posádka navíc přiměla dva místní velitele, aby do helikoptéry nastoupili také. Nic netušící dokonce dobrovolně odevzdali zbraně. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Tajní agenti při letu únosce rychle spoutali, šokovaným rukojmím pak řekli dvě slova -jste svobodní. Ingrid BETANCOURTOVÁ, bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku -------------------Nemohli jsme uvěřit. Křičeli jsme, skákali radostí, objímali se. Bála jsem se, aby vrtulník nespadl. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Prezident Uribe přešel do ofenzívy. V březnu FARC přišel o tři muže z nejužšího sedmičlenného vedení. Stále sice drží v zajetí na sedm stovek rukojmí, s Betancourtovou ale ztratil největší trumf. Chtěl ji s vládou vyměnit za stovky vězněných povstalců.



Boj proti gerile 3.7.2008

ČT 24

str. 02

22:30 Události, komentáře

Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A ještě pro vás máme čistě vojenský pohled na osvobozovací operaci v kolumbijské džungli. Ve studiu vítám armádního analytika z časopisu Naše vojsko Martina Kollera. Dobrý večer. Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Operace kolumbijských jednotek proti FARC s cílem osvobození zajatců proběhla podle kolumbijských a dostupných informací bez výstřelu, bez krveprolití, nebyli tam žádní mrtví, byla v podstatě stoprocentní úspěšnost. O čem tato fakta podle vás svědčí? Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------No, já se osobně domnívám, že ta operace byla více politická a více finanční než vojenská, protože pokud by toto bylo možné u normálně fungující gerily, tak jsme někde u toho, že Kolumbie nebo někdo jiný v podstatě někoho podplatil. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Abych tomu úplně dobře rozuměl. Někde tam zafungoval velký, velký obnos peněz na to, aby pro tuto chvíli gerila neupřela svoji pozornost právě na tento sektor například? Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------Já jsem toho názoru, v podstatě vycházím z toho, že se jedná o gerilu marxistickou, to znamená, postavenou na určitém ideologickém základě, většinou jsou tito lidé věrní svým vůdcům, svým idejím a najednou zjišťujeme, že jim jaksi téměř bez výstřelu zmizí ne jeden nějaký rukojmí, ale celých patnáct, že ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A z toho jedna prominentka. Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------Tak, z toho navíc jedna extrémní prominentka, můžeme říct, takže tam by se muselo jednat o téměř absolutní selhání v ideologické militantní organizaci, což se mi zdá téměř nemožné. Já jsem toho názoru, že tam někdo zapůsobil tak či onak, ať financemi, ať nějakým nátlakem, ať nějakým slibem, na někoho z těch konkrétních velitelů a prostě ten vytvořil situaci, která umožnila realizaci této, řekněme, bezvýstřelové operace. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Dá se v tom případě tedy odhadnout, protože Ingrid Betancourtová byla v zajetí šest let, od roku 2002, proč, když ta operace včerejší vypadá tak relativně snadno, tedy její výsledek zejména, proč to trvalo šest let, proč to nebylo učiněno už dříve? Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------No, to je právě dáno tím, že se jednalo o operaci tajnou a politickou a že se patrně v první řadě vyhledávaly osoby, které by se daly kontaktovat, které by se daly nějakým způsobem zpracovat, nějakým způsobem přetáhnout a které by byly schopny nějakým způsobem zapracovat v zájmu teda té kolumbijské vlády, a to většinou nebývá záležitost na týden, na měsíc, ale to se opravdu dělá léta, když se podíváte na anály amerických tajných služeb a jejich operace v tamní oblasti, tak to jsou operace letitého charakteru.



Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Mimochodem váš předřečník tady v tomto křesle Mnislav Zelený mluvil o tom, že právě ta jedna z předchozích akcí amerických tajných služeb v kolumbijské džungli byla extrémně neúspěšná, že příslušníci ze zvláštních jednotek neuspěli. Jak standardně vypadají operace, řekněme, pravidelné armády proti gerile v džungli? Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------No, pravidelné armády, to je samo o sobě zvláštnost. Když si vezmete, že Kolumbie je osmnáctkrát větší než naše republika, potom se řad informací liší, některé tvrdí, že ji pokrývá padesát procent území lesy, některé jenom dvacet, ale řekněme, že teda ty les pokrývají několikanásobně větší území než naše republika. Praxi v tomto způsobu boje mohou mít, řekněme, především Američané z Vietnamu. Tam je situace obdobná, faktem je, což si málokdo představí, co vlastně džungle znamená. Pokud jde o skutečnou džungli a skutečnou džungli v horách, tak se jedná především o terén, který je v podstatě neprůchodný. Tam si ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Vyjma pěších. Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------Špatně i pro pěší. Protože tam se vlastně ti pěší mohou pohybovat třemi způsoby. Buď po stezkách zvěře nebo po vodě a nebo vzduchem. Jakmile se dostanou z tohoto prostoru, tak v opravdové džungli prakticky by se museli prosekávat, a to je něco, co je sice krásné, řekněme, někde ve filmu s nějakým svalnatým hrdinou, ale jako normální člověk nevydrží víc než nějakých patnáct, dvacet minut a pak odpadne, takže se postupuje strašně pomalu a nejde to, a to je zásadní. Další, v džungli není v podstatě vidět v opravdové džungli. Tam se to nad vámi uzavře a máte, já nevím, deset centimetrů od nosu všude listí, které je obvykle mokré, takže tam není navigace, pokud nemáte GPS, která ovšem špatně funguje přes mokré listí ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Jenom, abych to posunul ještě o kousek dál, mluvil jste o tom, že se dá pohybovat, jeden z těch tří způsobů je vzduchem, na záběrech, které poskytli Kolumbijci, je vidět, že byla Ingrid Betancourtová s těmi dalšími čtrnácti lidmi odvážena vrtulníkem ruské výroby. Rusové či ruská technika je tou výzbrojí, kterou používá FARC? Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------Ne, ne, ne, to jsou vrtulníky, které patří kolumbijské armádě, oni je mají ve výzbroji. Kolumbijská armáda, to je také zvláštnost. Ona má asi sto padesát tisíc vojáků, kteří se mají navyšovat, ale přitom mají jenom asi tři sta obrněných transportérů, asi devadesát vrtulníků nebo sto, oni nemají vůbec žádné tanky třeba. To je skutečně armáda víceméně pěší, která v malém množství má obrněnou techniku, jinak jezdí na autech a šlape po svých a pak má několik desítek vrtulníků, to je samo o sobě zvláštnost, to je lehká armáda v podstatě. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Rozhodně to téma budeme nadále sledovat. Pane Kollere, děkuju, že jste přišel do studia. Na shledanou. Martin KOLLER, pyrotechnik v záloze, redaktor časopisu Naše vojsko -------------------Na shledanou. Děkuji.

Šest let v zajetí 3.7.2008

ČT 24

str. 01


Martin VESELOVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Šest let prožila někdejší kolumbijská prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová v zajetí. Teď je volná a s ní i dalších čtrnáct rukojmích. Kolumbijským speciálním jednotkám se podařil husarský kousek. Ze zajetí organizace FARC dostali vězně pomocí lsti bez jediného výstřelu. Kdo se o to zasloužil? Tvrdá linie kolumbijské vlády nebo vyjednávání mezinárodního společenství? Začínají Události, komentáře. Přeji vám dobrý večer. Ingrid Betancourtová, bývalá kolumbijská senátorka a poslankyně a také protikorupční aktivistka, byla osvobozena v průběhu zpravodajsky skvěle připravené operace. Podle kolumbijských informací nedošlo ke ztrátám na životech a tady jsou detaily. / Reportáž / Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Dva tisíce tři sta dvacet jedna, přesně tolik dní strávila Ingrid Betancourtová uprostřed džungle. Přesně tolik dní upínala své naděje k jediné chvíli, že se znovu setká s rodinou. Ingrid BETANCOURTOVÁ, bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku -------------------Děkuji všem tady, děkuji mé sladké Francii. Děkuji, že jste byli celé ty roky se mnou a nikdy mě nenechali spadnout na dno. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Stoupající hvězda kolumbijské politiky vedla odvážnou prezidentskou kampaň. Politička s francouzským i kolumbijským občanstvím se nebála opřít do drogových kartelů přímo na území, které ovládaly. V roce 2002 na to doplatila, padla do zajetí. Únosci ji vláčeli džunglí. Vážně onemocněla. Zásah armády přišel v pravý čas. Álvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Kdyby se mě někdo před pěti lety zeptal, zda zvládneme tak náročnou operaci, nedokázal bych odpovědět. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Tajní agenti pronikli do nejužšího vedení zločinecké organizace, velitelům pak dali falešný příkaz, aby shromáždili patnáct rukojmích v provincii Guaviare, kam pro ně přiletí vrtulník nevládní organizace. Mimikry speciálního komanda byly dokonalé, piloti měli košile s Che Guevarou a mluvili kódovanou řečí. Freddy PADILLA, vrchní velitel kolumbijské armády -------------------Posádka navíc přiměla dva místní velitele, aby do helikoptéry nastoupili také. Nic netušící dokonce dobrovolně odevzdali zbraně. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Tajní agenti při letu únosce rychle spoutali, šokovaným rukojmím pak řekli dvě slova - jste svobodní. Ingrid BETANCOURTOVÁ, bývalá kandidátka na kolumbijskou prezidentku -------------------Nemohli jsme uvěřit. Křičeli jsme, skákali radostí, objímali se. Bála jsem se, aby vrtulník nespadl. Adam KAUTSKÝ, redaktor -------------------Prezident Uribe přešel do ofenzívy. V březnu FARC přišel o tři muže z nejužšího sedmičlenného vedení. Stále sice drží v zajetí na sedm stovek rukojmí, s Betancourtovou ale ztratil největší trumf. Chtěl ji s vládou vyměnit za stovky vězněných povstalců. / Konec reportáže / Martin VESELOVSKÝ, moderátor --------------------



A ve studiu vítám bývalého velvyslance v Kolumbii a etnologa Mnislava Zeleného. Dobrý večer. Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A také politoložku z Vysoké školy ekonomické Marianu Nachtigallovou. Dobrý večer i vám. Mariana NACHTIGALLOVÁ, politoložka, katedra politologie, VŠE -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Zelený, francouzští poslanci dnes po zveřejnění nebo, dá se říct, včera či dnes po zveřejnění této zprávy vstoje tleskali. Francouzské televize přerušily své vysílání a vysílaly právě tuto zprávu o osvobození Ingrid Betancourtové. V podstatě všechna důležitá světová média mají tu zprávu na prvních místech. Proč je to osvobození právě této dámy tak důležité? Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------Tak já myslím, že to je pozadí celého složitého politického vývoje v této oblasti Jižní Ameriky. Tady dochází k obrovské polarizaci mezi Kolumbií a Venezuelou a my to musíme vidět na právě pozadí této situace, totiž francouzský prezident Sarkozy bohužel naletěl na krásná slova Chávezova a spojil se s ním proto, aby osvobodil tedy Ingrid Betancourt z rukou mafiózního FARCu, protože FARC se víceméně spojil nebo, lépe řečeno, Venezuela se spojila s FARCem a ten mu uvolňoval svoje vězně, aby se Chávez ukázal, jak je tedy mírotvorný a jak tedy je schopen udělat pořádek v Kolumbii, ale to se mu nepodařilo, protože Ingrid Betancourtová nebyla propuštěna, protože to bylo hlavní terno Marulandy, vůdce tedy FARCu. Ten si to schovává pro další akci a teďko vstoupili do toho tedy konečně tedy kolumbijský prezident, který zvedl rukavici, kterou mu ten Chávez hodil před tím rokem. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Vy to interpretujete, řekněme, ten první půlroku letošního roku, kdy se hovořilo o takzvané operaci Emanuel, jestli se úplně nepletu, to znamená, to byla ta určitá dohoda mezi Hugo Chávezem, prezidentem Veneuzely, a FARCem o tom, že by ta civilní rukojmí byla nějakým způsobem po jednání vydávána. Vy to prezentujete jako dohodu, která v podstatě jde proti úsilí Kolumbie. Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------Samozřejmě jde, protože on se Chávez, chce získat Kolumbii, protože Kolumbie je poslední země vlastně v Jižní Americe, která mu nezobe z rukou a je to tvrdá pravicová vláda, je to spojenec Spojených států, a to je trnem v oku tedy chávezovským ambicím globálního charakteru v této části Jižní Ameriky, a proto se snažil vmezeřit do těchto, do tohoto vnitropolitického vývoje, aby snížil popularitu a vlastně zvedl vlnu odporu proti Uribemu, aby, chtěl ponížit Uribeho a tím pádem taky ponížil Spojené státy, takže to byl jeho cíl. Ten první plán osvobodit rukojmí, to bylo pouze pro veřejnost a jeho pravým cílem bylo získat té Kolumbii a rozvrátit Kolumbii. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------My jsme dnes viděli, slečno Nachtigallová, to, že tím letadlem, ze kterého vystupovala Ingrid Betancourtová, že v tom letadle byl i francouzský ministr zahraničních věcí. Je to opravdu zásluha jen čistě kolumbijských jednotek, které skvěle asi pravděpodobně připravily tu akci a uspěly nakonec, anebo je to zásluha jen mezinárodního společenství, možná vyjednávání a tlaku i Francouzů? Mariana NACHTIGALLOVÁ, politoložka, katedra politologie, VŠE -------------------Tak ten tlak samozřejmě mezinárodního společenství byl čím dál tím intenzivnější a Francie byla jaksi v popředí, Sarkozy, prezident Sarkozy jaksi artikuloval jako jednu ze svých priorit osvobození právě tedy Ingrid



Betancourtové, ale pravděpodobně, co tady z dostupných informací se dá vyčíst, jaksi tam nebyla přímá, přímá účast Francie na té akci, neboť vlastně Francie i ostatní vlastně státy proklamovaly hlavně ne tedy vojenskou akci, prostě od té velmi varovaly i vzhledem k tomu, že vlastně ta poslední skončila fiaskem a vlastně zastřelením deseti z rukojmí, takže já se domnívám, že tam jaksi nebyla přímá účast Francie. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Je tedy možné interpretovat tu situaci alespoň podle toho, jak jste to nastínil vy, pane Zelený, že ten úspěch Kolumbijců v tuto chvíli může nějakým způsobem ten region destabilizovat? Jestli to je opravdu, tak jak říkáte, že tak trochu vypálili rybník Francouzům a Venezuelcům? Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------Přesně tak. Samozřejmě nebyli v tom sami. Američané jim výrazně pomohli, protože vlastně Američani si tady museli trošku vylepšit situaci, protože před těmi pěti lety, kdy vyslali tři vycvičený rangers do protikokainové mise a oni zcela se v Amazonii ztratili, narazili do palmy, spadli, prostě školácké chyby neuvěřitelné, takže ta CIA prostě si musela trošičku vylepšit reputaci, takže mám dojem, že po těch pěti letech si tedy vylepšila, ale samozřejmě Kolumbijci, jak je tedy znám, tak jdou tvrdě za svým cílem a nikdy moc halasně nemluví. Ten Uribe je člověk, který je velice střídmý a na veškeré protiútoky Chávezovy prostě jenom mlčí a usmívá se. On ani neříká no comment, on se jenom usmívá a tím tedy Cháveze velice dráždí a tentokráte tedy rukavici konečně zvedl a začal to těmi, tím padáním těch hlav z toho počátku roku a tohle to byl, myslím, nejvýraznější úspěch v celé historii těch čtyřiceti let s tou gerilou. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Když se ještě vrátíme o měsíc zpět, tak tehdy kolumbijský prezident Álvaro Uribe oznámil, že velitelé FARC jsou připraveni po březnové smrti svého zakladatele připraveni k demobilizaci, k osvobození zadržovaných rukojmí včetně Ingrid Betancourtové. To je prohlášení, které je autentické z úst kolumbijského prezidenta, zhruba měsíc a půl staré. Dá se to dát nějak do té souvislosti s tím, co se stalo včera, to znamená s tím osvobozením, které bylo i přes to všechno, jak to proběhlo relativně mírumilovně, děláno silou? Mariana NACHTIGALLOVÁ, politoložka, katedra politologie, VŠE -------------------No, tak, ta akce byla určitě připravována nějaký čas, právě se hovoří zhruba o měsíci, takže tam pravděpodobně jaksi šly ty, paralelně ty aktivity, ta jedna jaksi cestou, cestou vyjednávání, no, a zároveň tedy, zároveň tedy připravoval asi tady tu druhou, druhou alternativu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Víte, víte, na co se ptám? Ptám se na to i to, co jsme slyšeli v předchozí reportáži, že ve chvíli, kdy v průběhu jara roku 2008 FARC ztratil tři ze svých členů z nejužšího vedení, tak jestli náhodou v tu chvíli už to nebyla relativně oslabená, minimálně, co se vedení týče, organizace. Mariana NACHTIGALLOVÁ, politoložka, katedra politologie, VŠE -------------------No, tak, to určitě v tuto chvíli je. FARC dostal jaksi několik zásadních jaksi ran do týla od začátku, od začátku roku, roku 2008 a je teď otázkou, jak, jak, jak tady v tomhle tom zlomovém bodě zareaguje i vzhledem tedy ke zbývajícím rukojmím, zdali prostě půjde cestou síly a bude je naopak o to víc hlídat a ta pozice pro ta zbývající rukojmí bude o to těžší, vlastně jejich šance na propuštění budou teď mizivé, anebo naopak jestli prostě opravdu už je ta organizace natolik defragmentovaná a roztříštěná, že zbudou jaksi jenom nějaké dílčí, dílčí odštěpené frakce. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Když bychom se zkusili podívat do budoucnosti a když bych ještě sáhl k vaší zkušenosti, coby velvyslance České republiky v Kolumbii, tak podle různých údajů FARC ovládá území od deseti do, řekněme, třiceti či čtyřiceti procent Kolumbie. Jaká je vůbec nálada vůči, myslím přímo v Kolumbii, vůči tomuto, této organizaci, která je ostatním světem považována za teroristickou, levicovou teroristickou, gerilovou organizaci. Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii



-------------------Já bych jenom podotkl, že ne tak dlouho. Evropská unie se k tomu přiklonilo teprve nedávno ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Máte pravdu, ano. Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------Tam jako pozor, tam jako ta Evropa, socialistická Evropa velice naslouchala určitý demagogii, který ten FARC i ten Chávez tedy do toho světa vysílal. Oni měli dokonce i velvyslance tady v Evropě, čili jako to je teprve záležitost poslední doby. Já si ale myslím, že Uribe po Pastranovi, já jsem tam byl i v době té Pastrany, kdy se probíhaly určité dialogy, lépe řečeno monology tedy s gerilou, absolutně neúspěšné. Tam střídá jeden neúspěch vojenský za druhým a Uribe přišel s jasným tedy cílem vojensky prostě vystupovat a vlastně celou tu dobu ty první čtyři roky ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------A nejednat, nejednat s nimi. Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------Jednat, ale pouze jednat, ale ne to, co bylo to jednání před tím, to byl monolog a on vlastně za ty čtyři roky a další teďko v druhém období má neuvěřitelně vysoké veřejné mínění na své straně. Sedmdesát pět procent ve druhém období, to je něco dost neuvěřitelného. A to je, myslím to, co toho Cháveze nejvíc tedy štve, a proto se ho snažil pokořit tím, že osvobodí někoho a tím pádem naruší jako, řekne: "Uribe se nestará o svoje lidi." Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Dá se odhadnout vzhledem k tomu, že i údaje o tom, kolik ještě rukojmích či zajatců FARC drží, tak se mluví o nějakých sedmi stech padesáti lidech. Dá se tedy odhadnout, co tato situace teď bude mít, jaký vliv bude mít na jejich osud? Jestli se jim spíš ten osud zlepší a bude možná snadnější dostat někam do civilizovaného světa, anebo naopak? Mariana NACHTIGALLOVÁ, politoložka, katedra politologie, VŠE -------------------No, já jsem tady naznačila, že vlastně jsou jaksi dva, dva ... Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Vy jste naznačila dvě cesty, jestli vůbec máme nějakou indicii, na základě které odhadnout, jak se to bude dál vyvíjet. Mariana NACHTIGALLOVÁ, politoložka, katedra politologie, VŠE -------------------No, já se přiznám, to já si netroufnu. Buď prostě, buď tedy jakoby ta situace pro ně bude taková, že se zablokuje vidina jejich propuštění na poměrně dlouhou dobu, anebo naopak jaksi to otevře cestu. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Už jenom krátce váš odhad, pane Zelený. Mnislav ZELENÝ, bývalý velvyslanec v Kolumbii -------------------No, já to vidím na další boj, protože Kolumbie tedy postupuje dál tvrdě a Uribe, jak ho znám, ten neustoupí, bude pokračovat v boji dál. Martin VESELOVSKÝ, moderátor --------------------



Tak děkuji, že jste byli hosty Událostí, komentářů. My pohled na kolumbijskou osvobozovací operaci rozšíříme ještě o čistě zahraniční, francouzský rozměr. Do francouzského Dijonu po telefonních lince zdravím Lukáše Macka, ředitele tamní sekce Pařížského institutu politických věd. Dobrý večer. Lukáš MACEK, Pařížský institut politických věd -------------------Dobrý večer. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Pane Macku, francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner se sám účastnil letu francouzského speciálu s dětmi Ingrid Betancourtové do Kolumbie. Francouzská média věnovala operaci ohromnou pozornost. Poslanci vstoje tleskali. Proč Francii podle vašeho názoru tolik zajímá bývalá kolumbijská prezidentská kandidátka? Lukáš MACEK, Pařížský institut politických věd -------------------Tak Ingrid Betancourtová je francouzsko-kolumbijská občanka a pro Francouze se stala v posledních pěti, šesti letech po dobu svého zajetí skutečně symbolem, velmi populární osobností, řekl bych, že v každé druhé vesnici francouzské vznikly různé výbory na její podporu, na moha francouzských radnicích visely její portréty se slogany, které vyzývaly k jejímu propuštění. Takže skutečně to je osobnost, která je ve Francii velmi známá a ta její historie je něco, co francouzské veřejné mínění velmi dojímalo. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Nevím, do jaké míry jste, pane Macku, slyšel to, co se odehrávalo ve studiu Událostí, komentářů před malou chvílí, zejména to, co říkal bývalý ... Lukáš MACEK, Pařížský institut politických věd -------------------Bohužel velmi málo. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak budu krátce interpretovat. Bývalý velvyslanec České republiky v Kolumbii Mnislav Zelený říkal, že to, co se teď stalo je velký úspěch Kolumbie na úkor francouzského spojenectví s Hugo Chávezem, tedy venezuelským prezidentem. Vnímáte to také tak? Lukáš MACEK, Pařížský institut politických věd -------------------Myslím, že je to trošku přehnané tvrzení, protože, to, že to je jednoznačný úspěch Kolumbijců a prezidenta Uribeho, to je jednoznačné a mimochodem i ve Francii dnešní tisk i všichni politici, kteří se k tomu vyjadřovali, tak to všichni říkali hned jako první bod. Myslím si, že co je přehnané, je mluvit o nějakém francouzskovenezuelském spojenectví. Je pravda, že prezident Sarkozy v určitý moment vsadil na kartu vyjednávání prostřednictvím Huga Cháveze, ale mluvit o spojenectví a o tom, že by Francouzi sázeli pouze na tuto kartu, to je, myslím, trošku přehnané. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak se zeptám ještě jinak. Do jaké míry podle vašich informací Francie spolupracovala přímo s Kolumbijci, možná zpravodajsky, co se týče informací, právě na té včerejší osvobozovací operaci? Lukáš MACEK, Pařížský institut politických věd -------------------Zatím ze všeho, co bylo řečeno, během dnešního dne, tak vyplývá, že Francie měla pouze velmi obecné informace, že údajně tedy francouzské autority věděly, že se nějakým způsobem cosi chystá, že mimochodem tedy skutečně také dávaly najevo určitou skepsi k vojenskému zásahu nebo k pokusu situaci vojensky řešit, ale zdá se, že o tom, že k této akci dojde tímto způsobem a v tomto termínu francouzské, francouzská vláda nevěděla.



Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Bylo pro tu včerejší osvobozovací akci extrémně důležité pro Francii, že se osvobozovala právě Ingrid Betancourtová, anebo myslíte, že bude Francie nějakým způsobem spolupracovat i co se týče těch dalších několika set zajatců FARCu? Lukáš MACEK, Pařížský institut politických věd -------------------Tak myslím si, že zcela jistě ten zájem veřejnosti a zájem médií velmi silně opadne, protože skutečně tam šlo o Ingrid Betancourtovou jakožto symbol a ten fakt, že se jedná i o francouzskou občanku, samozřejmě hrál taky velkou roli. Na druhou stranu si neumím představit, že po té několikaleté mobilizaci, kdy francouzská vláda, dvě různé francouzské vlády po sobě a různí francouzští prezidenti po sobě vyzývali velmi výrazně k řešení a k osvobození Betancourtové, tak že by nyní mohli tento problém zcela ignorovat. Myslím si, že v tomto lze počítat s tím, že i nadále Francie bude věnovat té problematice pozornost, ale ten zájem a, řekl bych, ta, to vášnivé zapojení až nebo až emocionální zapojení do této záležitosti nepochybně trošku upadne. Martin VESELOVSKÝ, moderátor -------------------Tak, pane Macku, děkuji za váš čas a hezký večer do Dijonu. Na shledanou. Lukáš MACEK, Pařížský institut politických věd -------------------Vám také. Na shledanou.

Ingrid Betancourtová osvobozena ze zajetí 2.7.2008

ČT 24

str. 04


Jitka SLUKOVÁ, redaktorka -------------------Kolumbijský ministr obrany Juan Manuel Santos oznámil, že se jeho armádě podařilo osvobodit mezi patnácti rukojmími i tři Američany a někdejší kolumbijskou prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourtovou. Jsou prý v relativně dobrém stavu. Všichni byli v zajetí kolumbijských povstalců hnutí FARC.

Kolumbijský politik unesený před šesti lety žije 22.6.2008

ČT 24

str. 13

19:00 Události

Josef MARŠÁL, moderátor -------------------Jeden z předních kolumbijských politiků Sigifredo Lopez unesený před šesti lety žije. Dokazuje to video zveřejněné povstalci z Revolučních ozbrojených sil FARC. Rebelové bojující proti kolumbijské vládě ho zajali v roce 2002 spolu s dalšími jedenácti politiky. Přežil jako jediný.

Nejvyšší velitel kolumbijské gerily FARC Manuel Manuralanda je po smrti 25.5.2008

ČT 24

str. 04

19:00 Události

Jolana VOLDÁNOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Jeden z nejobávanějších teroristů světa, nejvyšší velitel kolumbijské gerily FARC Manuel Manuralanda je po smrti. Informovala o tom kolumbijská vláda, která se odvolala na zdroje ze zpravodajských služeb. Marulanda podle nich zemřel na infarkt. Zprávu o smrti svého nejvyššího vůdce už potvrdil i samotný FARC. Filip KANDA, redaktor -------------------Věčně s ručníkem kolem ramen a většinou v civilu, přesto jeden z nejstarších partyzánských bojovníků na světě, zakladatel nejobávanější gerily v Latinské Americe. Říkalo se mu Tirofijo, přesná střela. Nakonec ho nedostihl ani zákon, ani armáda, ale v osmdesáti letech srdeční infarkt. David René MORENO, velitel Nejvyššího štábu kolumbijských vojenských sil -------------------Podle našich informací Tirofijo zemřel šestadvacátého března v půl sedmé večer. Filip KANDA, redaktor -------------------Vláda nepředložila žádné důkazy. FARC ale zprávu o skonu svého vůdce později potvrdili. Timoleón JIMÉNEZ, mluvčí FARC /zdroj: Tolosur/ -------------------S hlubokým zármutkem oznamujeme, že Manuel Marulanda zemřel v náručí své družky, v doprovodu svého osobního stráže a dalších blízkých. Loučíme se s ním jménem tisíců a tisíců spolubojovníků FARC. Odešel velký vůdce. Filip KANDA, redaktor -------------------Manuel Marulanda se chopil zbraně už v roce 1948. Tehdy na straně liberálů proti konzervativcům. V šedesátých letech založil FARC. Ty jsou dodnes hlavními protagonisty nekonečného ozbrojeného konfliktu v zemi, který uhasil stovky tisíc životů. V posledních letech dokázala vláda prezidenta Uribeho partyzány oslabit. Jen letos přišli o život dva čelní velitelé. Další skončila za mřížemi a řady FARC opustily stovky bojovníků. Afredo RANGEL, analytik listu El Tiempo -------------------Smrt Marulandy je velkou morální ranou pro gerilu. Mohla by vést k vnitřní debatě o pokračování nebo ukončení jejich ozbrojeného odporu. Filip KANDA, redaktor -------------------Přesto FARC podnikají další ofenzivy a dál zadržují stovky rukojmích. Nejznámější z nich je bývalá prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová, která nedobrovolně v pralese přežívá už šest let.

Summit zemí Latinské Ameriky, Karibiku a EU 16.5.2008


str. 02

21:00 Stalo se dnes

Markéta ŠEVČÍKOVÁ; moderátorka -------------------A pojďme do zahraničí. V peruánském hlavním městě se dnes horečně diskutuje o klimatických změnách, znárodňování, boji proti chudobě a také o tom, jak čelit nedostatku potravin a jejich vysokým cenám. V Limě se totiž setkali vrcholní představitelé šedesáti zemí Evropské unie a Latinské Ameriky a také zemí Karibiku. Podrobnosti nám teď nabídne náš zvláštní zpravodaj přímo v Limě David Koubek. Dobrý večer. David KOUBEK; zpravodaj Českého rozhlasu -------------------Hezký večer. Markéta ŠEVČÍKOVÁ; moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Respektive hezké odpoledne pro vás. Takže, Davide, základní témata jsou vedle životního prostředí a klimatických změn také boj proti chudobě, kterou v latinskoamerických zemích trpí velká část obyvatel. Jak do toho zapadá znárodňování, které valem zavádí venezuelský prezident Hugo Chávez? David KOUBEK; zpravodaj Českého rozhlasu -------------------Tak je to způsob, jakým některé latinskoamerické země chtějí pomoci velkým masám chudých obyvatel. Jsou to země bohaté na nerostné suroviny, vy už jste zmínila Venezuelu, ale jde například i o Bolívii se svými zásobami zemního plynu. Příjmy z těchto surovin chtějí používat na štědré sociální programy pro chudé. Tento názor tady prezidenti obou zemí, Hugo Chávez a Evo Morales, reprezentují. Ukázali to například na jednom z pracovních jednání, takzvaných "stolů", kterému předsedal český premiér Mirek Topolánek. To se samozřejmě nelíbí investorům v těchto zemích, kteří museli právě třeba ve Venezuele ... Venezuelu částečně opustit. Ono to ovšem nebylo vyvlastnění nebo znárodnění bez náhrady, nicméně o svůj byznys ty firmy přišly. S tím samozřejmě nemohl souhlasit český premiér jako zástupce evropské země a jako předseda pravicové vlády. Markéta ŠEVČÍKOVÁ; moderátorka -------------------Ono je to trošku protimluv, že právě on předsedal tady těm diskusním blokům a fórům. Takže co vlastně mohl těmto levicově orientovaným zemím náš premiér Mirek Topolánek, který je zjevně pravicový nebo respektive pravicově smýšlející, nabídnout? David KOUBEK; zpravodaj Českého rozhlasu -------------------Tak on jim nabídl vizi, že začlenit tyto chudé lidi se dá i tím, že budou do zemí, do latinskoamerických zemí přicházet zahraniční investoři, z čehož by tedy měla ekonomika těžit a ty země by měly zajistit svým občanům v první řadě bezpečí a přístup ke vzdělání. Ohledně bezpečnosti vyzdvihl Kolumbii, kde byl na návštěvě včera a kde ho přijal pravicový prezident Álvaro Uribe, donedávna jeden z mála pravicových lídrů Jižní Ameriky. Ten se právě snaží bojovat proti gerilám a paramilitárním oddílům, Kolumbie má také podepsanou dohodu o volném obchodu se Spojenými státy. Dosud ji má jen Chile, která je takovou nejrozvinutější jihoamerickou ekonomikou. Na druhou stranu je třeba vnímat i to, že ty velké sociální problémy jsou tady v Latinské Americe historickou záležitostí. Mají kořeny v koloniální době a mnoho chudých lidí vidí ve velkých zahraničních investorech a ve velké části těch evropských ty bývalé kolonizátory, kteří je vykořisťují, protože například podnikají v těžebním průmyslu, to je právě příklad Venezuely nebo Bolívie, jak už jsem říkal, kde se svými revolucionářskými socialistickými politikami uspívají u chudých mas tamní lídři. I když u Bolívie to byl třeba i regionální problém, protože v těžařském sektoru tam působil brazilský polostátní kolos Petrobras a i to možná ukazuje na rozdílný rozsah sociálních problémů, které latinskoamerické země řeší a taky ta rozdílná řešení. Chudobu se tady pokoušela vyřešit řada vlád, ale ne ze všech zemí se to podařilo a daří a někteří ekonomové třeba zpochybňují i udržitelnost politik, které například zavádí takové liberální levicové vlády, jakou je právě třeba Brazílie. Markéta ŠEVČÍKOVÁ; moderátorka -------------------On už zmiňovaný venezuelský prezident Hugo Chávez je ve středu zájmu, protože je to postava, která vyvolává ve světové politice veliké kontroverze. Splnil očekávání, zaútočil opět na summitu v Limě na některého ze svých ideových odpůrců? A on si rozhodně servítky většinou nebere, že ano? David KOUBEK; zpravodaj Českého rozhlasu -------------------To je pravda, on útočí dost, dost krutě, dalo by se říci. Podle toho, co proniklo z jednotlivých jednání a tiskových konferencí, tak zatím tedy tady neútočil. Summit se nese v celkem klidné atmosféře, ani novináři, kteří vždy čekají na nějaký ten Chávezův výrok, jsou možná trošku zklamaní. Ten smířlivý tón nebo spíš neútočný tón Huga Cháveze potvrdil částečně i premiér Mirek Topolánek, který s ním ještě před jednou z těch odbornějších diskusí mluvil. Podle Topolánka se venezuelský prezident nechtěl pouštět do nějakých kontroverzí. Chávez útočí, řekněme, většinou z Venezuely, často padají neúprosná, zčásti jistě urážlivá slova v jeho televizních programech, buď v satirickém programu nazvaném /nesrozumitelné/, anebo v jeho talkshow, dá se říct "Álo Presidente", ve které promlouvá každou neděli hodiny k Venezuelanům, ale ty výroky pak často proletí všemi světovými médii. Markéta ŠEVČÍKOVÁ; moderátorka --------------------



Ano, ono je to takové vděčné a podobné to bylo i s jeho nedělními výroky na adresu německé kancléřky, protože on prohlásil, že německá kancléřka Angela Merkelová mí mát podporu od lidí podobných těm, kteří podporovali Adolfa Hitlera, což bylo hodně ostré, tedy alespoň v našem evropském pohledu a vnímání. Mluvilo se na summitu i o tomto výroku? David KOUBEK; zpravodaj Českého rozhlasu -------------------Angela Merkelová diplomaticky výrok nekomentovala ani začátkem týdne, ani tady v Limě, kdy se setkala včera s peruánským prezidentem Alanem Garcíou. Ten ji ovšem podpořil proti Chávezovi. Ona jen předtím řekla, že Hugo Chávez není hlasem celé Latinské Ameriky. Ale pro ten region je teď daleko důležitější spor mezi Venezuelou, Ekvádorem a Kolumbií. Našly se totiž počítačové dokumenty, které svědčí pro napojení Venezuely a Ekvádoru na kolumbijskou levicovou gerilu FARC a Interpol zjistil, že ty dokumenty opravdu nebyly podvrh bogotské vlády a na to reagoval Hugo Chávez, než přijel sem do Peru. Opět pohrozil, že by mohl s Kolumbií přerušit diplomatické vztahy. Markéta ŠEVČÍKOVÁ; moderátorka -------------------Ano, ona je situace v Kolumbii dosti složitá právě proto, že jsou tam jednak tedy tady ty bojůvky levicových geril, zároveň silný obchod s drogami, který financuje a prorůstá do těch nejvyšších vládních pater, ale od toho teď odhlédněme, podívejme se na obchod, protože ten je daleko zásadnější, protože i odstraňování překážek ve volném obchodu je už dlouhou dobu agendou z obou dvou regionů, tedy jak Latinské Ameriky a Karibiku, tak Evropské unie, takže co nového v tomto ohledu přinesl celý tento summit? David KOUBEK; zpravodaj Českého rozhlasu -------------------Tak obchod je určitě jedním z nejdůležitějších námětů těch jednání tady, jak se říká, peníze vždy až na prvním místě. Ony ty oba regiony se budou podle závěrečné deklarace, která už je teď dopředu známá, i nadále snažit dojednat obchodní či asociační dohody, jde o dohodu mezi Evropskou unií a Andským paktem, kterou trošku brzdí fakt, že dvě země mají levicové prezidenty a dvě pravicové, tedy ty první jsou Bolívie a ... pardon, ano, Bolívie a Ekvádor a ty druhé dvě jsou Kolumbie a Peru. Ty druhé dvě jmenované chtějí jednat rychleji a chtějí uvolnit své trhy a ty obchody rychleji. Podobná dohoda se dojednává se Střední Amerikou a zájem na ní mají i silné země MERCOSURu v čele s Brazílií a Argentinou, jedná se ovšem i o takové překážky, jako jsou třeba dovozní cla, anebo zdanění zahraničních investic, což je pro evropské ekonomiky opravdu nemyslitelné. Obchodní kontakty k tomu určitě patří, k těm jednáním, a proto jsou třeba i s českou delegací, s delegací premiéra Mirka Topolánka v Latinské Americe naši podnikatelé a tady v Peru například jednají o budoucí velké investici do výroby biolihu. Markéta ŠEVČÍKOVÁ; moderátorka -------------------Tak uvidíme, třeba v Peru jedenkrát najdeme my, kdož se tam někdy vypravíme, nějaké české výrobky a nejenom tam. Já děkuji za informace z velkému summitu zemí Latinské Ameriky, Karibiku a také zemí Evropské unie v peruánské Limě našemu zvláštnímu zpravodaji Davidu Koubkovi. Mějte se pěkně, hezký den. David KOUBEK; zpravodaj Českého rozhlasu -------------------Hezký večer.

Konflikt v Latinské Americe zasáhne i Českou republiku 15.5.2008

ČT 24

str. 12

19:00 Události

Iveta TOUŠLOVÁ; moderátorka -------------------České letouny L-159 se možná budou v Kolumbii podílet na boji s levicovými gerilami. Vyplynulo to z jednání premiéra Mirka Topolánka v této zemi. Během něj taky podpořil snahu prezidenta Uribeho povstalce potlačit. Plné znění zpráv


Filip KANDA; redaktor -------------------Nejdelší ozbrojený konflikt v Latinské Americe zasáhne i Českou republiku. V příštím roce bude předsedat Evropské unii a ta otevřeně podporuje kolumbijskou vládu v boji proti levicovým povstalcům. Mirek TOPOLÁNEK; premiér; předseda strany /ODS/ -------------------Já vám přeji mnoho odvahy a trpělivosti v boji s terorismem, s gerilami, s nepřáteli vaší demokracie. Álvaro URIBE; kolumbijský prezident -------------------Vytrpěli jsme si vlastního Hitlera a tím jsou FARC. Filip KANDA; redaktor -------------------A nemuselo by zůstat jen u podpory politické. Česko hodlá pomoci i vojensky. K větší účinnosti kolumbijské armády by měl přispět nákup českých bojových letounů L-159. Martin BARTÁK; náměstek ministryně obrany ČR -------------------Naše letouny L-159 mají americkou avioniku i motor, to znamená, že i v tomto regionu podporovaném Spojenými státy by nemělo docházet ke kolizím, navíc je to subsonický letoun, který je vhodný pro podporu pozemních jednotek. Filip KANDA; redaktor -------------------Přesto ani Evropská unie sama není v přístupu ke Kolumbii jednotná, například Francie je ochotná vyjednávat s ozbrojenými povstalci, její prioritou je dosáhnout propuštění bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové, která má i francouzské občanství. Ji a další čtyři desítky prominentních rukojmích zadržují FARC už šest až deset let. Do vyjednávání by jako předsednická země EU mohlo být vtaženo i Česko. Mirek TOPOLÁNEK; premiér; předseda strany /ODS/ -------------------Vůbec si nemyslím, že s FARCem se dá vyjednávat a dá se to rozehnat pouze silou. Filip KANDA; redaktor -------------------Kolumbie je jedinou zemí v Jižní Americe, kam se k moci ještě nedostala levice. Prezident Uribe má obrovskou podporu díky boji proti ilegálním ozbrojeným skupinám. Kolumbie je také největším spojencem Spojených států v regionu a teď také největším spojencem Česka.

Francie odvolá z Kolumbie svůj zdravotnický tým 9.4.2008

ČT 24

str. 05

08:30 Zprávy

Zuzana BUREŠOVÁ, redaktorka -------------------Francie odvolá z Kolumbie svůj zdravotnický tým. Měl pomoci vážně nemocné Ingrid Betancourtové. Tu už šest let zadržují levicoví kolumbijští povstalci z hnutí FARC. Zdravotníci přiletěli do Kolumbie minulý čtvrtek. Rebelové je ale k někdejší prezidentské kandidátce odmítli pustit. redaktor --------------------



Téměř týden čekání na letišti v Bogotě a zbytečně. Letadlo vyslané francouzskou vládou bylo připravené odletět s pomocí, jakmile by povstalci souhlasili, že zdravotníci mohou k unesené političce. Hnutí FARC ale místo souhlasu vydalo stručné prohlášení. redaktor /citace z prohlášení hnutí FARC/ -------------------"Francouzská lékařská mise je nepřijatelná, tím spíš, že není výsledkem předchozí dohody." Juan Carlos LECOMPTE, manžel Ingrid Betancourtové -------------------Je to, jakoby nás polili kbelíkem ledové vody. Je to velmi smutné, ale očekávali jsme to. Stále ale zůstává naděje. redaktor -------------------Francie teď oznámila, že další pokračování zdravotnické mise je bezpředmětné. Ingrid Betancourtová podle posledních zpráv naléhavě potřebuje lékařské ošetření. Rebelové ji unesli při prezidentské kampani před více než šesti lety. V džungli s bývalou političkou drží devětatřicet politických rukojmích. Hnutí FARC požaduje stále to samé, chce, aby vláda vytvořila dvě demilitarizované zóny na jihozápadě Kolumbie, kde by rukojmí vyměnili za pět stovek rebelů zadržovaných v kolumbijských věznicích. Kolumbijský prezident ale výměnu odmítá.


ČT 24

str. 04

07:00 Zprávy

Zuzana BUREŠOVÁ, redaktorka -------------------Francie odvolá z Kolumbie svůj zdravotnický tým. Měl pomoci vážně nemocné Ingrid Betancourtové. Tu už šest let zadržují levicoví kolumbijští povstalci z hnutí FARC. Zdravotníci přiletěli do Kolumbie minulý čtvrtek. Rebelové je ale k někdejší prezidentské kandidátce odmítli pustit. redaktor -------------------Téměř týden čekání na letišti v Bogotě a zbytečně. Letadlo vyslané francouzskou vládou bylo připravené odletět s pomocí, jakmile by povstalci souhlasili, že zdravotníci mohou k unesené političce. Hnutí FARC ale místo souhlasu vydalo stručné prohlášení. redaktor /citace z prohlášení hnutí FARC/ -------------------"Francouzská lékařská mise je nepřijatelná, tím spíš, že není výsledkem předchozí dohody." Juan Carlos LECOMPTE, manžel Ingrid Betancourtové -------------------Je to, jakoby nás polili kbelíkem ledové vody. Je to velmi smutné, ale očekávali jsme to. Stále ale zůstává naděje. redaktor -------------------Francie teď oznámila, že další pokračování zdravotnické mise je bezpředmětné. Ingrid Betancourtová podle posledních zpráv naléhavě potřebuje lékařské ošetření. Rebelové ji unesli při prezidentské kampani před více než šesti lety. V džungli s bývalou političkou drží devětatřicet politických rukojmích. Hnutí FARC požaduje stále to samé, chce, aby vláda vytvořila dvě demilitarizované zóny na jihozápadě Kolumbie, kde by rukojmí vyměnili za pět stovek rebelů zadržovaných v kolumbijských věznicích. Kolumbijský prezident ale výměnu odmítá.




ČT 24

str. 05

12:00 Zprávy

Kateřina BLECHOVÁ, moderátorka -------------------Francie odvolá z Kolumbie svůj zdravotnický tým. Měl pomoci vážně nemocné Ingrid Betancourtové. Tu už šest let zadržují levicoví kolumbijští povstalci z hnutí FARC. Zdravotníci přiletěli do Kolumbie minulý čtvrtek. Rebelové je ale k někdejší prezidentské kandidátce odmítli pustit. redaktor -------------------Téměř týden čekání na letišti v Bogotě a zbytečně. Letadlo vyslané francouzskou vládou bylo připravené odletět s pomocí, jakmile by povstalci souhlasili, že zdravotníci mohou k unesené političce. Hnutí FARC ale místo souhlasu vydalo stručné prohlášení. redaktor /citace z prohlášení hnutí FARC/ -------------------"Francouzská lékařská mise je nepřijatelná, tím spíš, že není výsledkem předchozí dohody." Juan Carlos LECOMPTE, manžel Ingrid Betancourtové -------------------Je to, jakoby nás polili kbelíkem ledové vody. Je to velmi smutné, ale očekávali jsme to. Stále ale zůstává naděje. redaktor -------------------Francie teď oznámila, že další pokračování zdravotnické mise je bezpředmětné. Ingrid Betancourtová podle posledních zpráv naléhavě potřebuje lékařské ošetření. Rebelové ji unesli při prezidentské kampani před více než šesti lety. V džungli s bývalou političkou drží devětatřicet politických rukojmích. Hnutí FARC požaduje stále to samé, chce, aby vláda vytvořila dvě demilitarizované zóny na jihozápadě Kolumbie, kde by rukojmí vyměnili za pět stovek rebelů zadržovaných v kolumbijských věznicích. Kolumbijský prezident ale výměnu odmítá.

Protesty za propuštění rukojmích v Kolumbii 7.4.2008

ČT 24

str. 04

06:00 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, redaktorka -------------------Ve francouzských velkoměstech proběhly mnohatisícové demonstrace za propuštění rukojmích unesených v Kolumbii. Jde hlavně o nemocnou političku Ingrid Betancourtovou, která má kolumbijské a francouzské občanství. Povstalci hnutí FARC ji vězní šest let. Francie vyslala do Kolumbie lékařský tým, povstalci ale odmítli Betancourtovou předat.

Kolumbijští vojáci osvobodili jednoho z rukojmí FARCu 7.4.2008

ČT 24

str. 12

12:00 Zprávy

Kateřina BLECHOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijští vojáci osvobodili muže, kterého zadržovalo hnutí FARC. Dva členy organizace zatkli. Rebelové stále zadržují čtyřicet lidí. V březnu kvůli nim vznikl diplomatický konflikt mezi Kolumbií, Ekvádorem a Venezuelou. Kolumbijská armáda je totiž pronásledovala až na ekvádorské území. Plné znění zpráv


redaktorka -------------------Provincie Kundidamarka, nedělní noc. Kolumbijské speciální jednotky vtrhly do domu, kde levicoví radikálové z hnutí FARC skoro měsíc zadržovali dvaapadesátiletého inženýra Pabla Arizu. Zásah byl úspěšný a muž se mohl opět setkat se svou rodinou. Pablo ARIZA, osvobozený inženýr -------------------Drželi mě tam šestadvacet dní. Sami řekli, že patří k FARCu. redaktorka -------------------Tenhle případ dopadl dobře, často tomu ale tak není. Počet únosů je v Kolumbii nejvyšší na světě. Mizejí politici i běžní občané. Většinou jde o výkupné. Špatnou zkušenost má i bývalý kongresman Orlando Beltran. FARC ho propustil v únoru poté, co s levicovými rebely vyjednával venezuelský prezident Hugo Chávez. Orlando BELTRAN, osvobozený bývalý politik -------------------Tři roky jsem byl v zajetí s Ingrid Betancourovou. Snažila se utéct, proto ji drží v řetězech. redaktorka -------------------Právě Betancourová je nejznámějším symbolem zajatců FARCu. Bývalá prezidentská kandidátka s kolumbijským i francouzským občanstvím je vězněna už šest let a zřejmě trpí žloutenkou typu B. francouzský prezident Sarkozy poslal minulý týden na letiště v Bogotě speciál s lékařským zařízením, který čeká na její vyzvednutí. Za propuštění Betancourové o víkendu demonstrovaly v Paříži i tisíce Francouzů. Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC jsou největší a nejstarší kolumbijskou gerilou. Finance získávají kromě výkupného i z obchodů s drogami. Kolumbijská vláda s nimi bojuje už více než čtyřicet let. Evropská unie i Amerika je považují za teroristickou organizaci. Pedro, vesničan -------------------Tady v okolí vládne FARC. Oni jsou zákon. Když jsou kolem kolumbijští vojáci, stáhnou se do džungle. redaktorka -------------------Teď zadržují asi čtyřicet prominentních rukojmích. Za jejich propuštění žádají osvobození pěti set svých vězněných členů a vytvoření demilitarizovaného pásma na jihu země.

FARC propustí Betancourtovou výměnou za povstalce 4.4.2008

ČT 24

str. 08

12:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Kolumbijské hnutí FARC propustí bývalou političku Ingrid Betancourtovou pouze výměnou za osvobození svých bojovníků z kolumbijských věznic. Uvedl to vůdce povstalců Rodrigo Grada. Někdejší prezidentská kandidátka je podle posledních zpráv vážně nemocná. Povstalci k ní ale nechtějí pustit ani zdravotníky, které vyslala francouzská vláda. V rukou rebelů je i několik desítek dalších rukojmí. redaktor -------------------Připravené k okamžitému odletu. Letadlo s francouzskými zdravotníky a diplomaty čeká od čtvrtka na letišti v kolumbijské Bogotě. Ingrid Betancourtová má vedle kolumbijského také francouzské občanství, a proto se Francie zapojila do vyjednávání o jejím propuštění.



redaktor /citace: Fabrice Delloye, bývalý manžel Ingrid Betancourtové/ -------------------"Hlavním cílem této mise je dostat se k Ingrid a poskytnout jí potřebnou péči. To je první věc. Pak doufáme, že se vyslancům podaří jednat s povstalci z hnutí FARC, aby zvážili propuštění Ingrid z džungle." redaktor -------------------Levicoví rebelové ale odpověděli jasně. "Letos jsme už jednostranně propustili šest rukojmích a žádné další gesto dobré vůle od nás nečekejte." redaktor /citace: Rodrigo Grada, jeden z vůdců hnutí FARC/ -------------------"Ty, které zadržujeme v našich táborech, propustíme na svobodu pouze výměnou za naše vězně." redaktor -------------------Ingrid Betancourtová, někdejší kandidátka na kolumbijskou prezidentku, je podle svého syna vážně nemocná a potřebuje krevní transfúzi. Podle některých zpráv má žloutenku. Nikdo ale přesně neví, kde ji marxističtí povstalci drží. Ti Betancourtovou unesli před šesti lety. Spolu s ní v kolumbijské džungli drží téměř čtyřicet politických rukojmích. Chtějí je vyměnit za propuštění asi pěti set členů hnutí z kolumbijských věznic. FARC bojuje proti kolumbijské vládě už přes čtyřicet let.

Sarkozy vyzval povstalce z FARC, aby propustili Betancourtovou 2.4.2008

ČT 24

str. 05

07:00 Zprávy

Silvie FRIEDMANNOVÁ, redaktorka -------------------Francouzský prezident Sarkozy vyzval kolumbijské levicové povstalce z hnutí FARC, aby propustili Ingrid Betancourtovou. Na vedení organizace se obrátil v televizním prohlášení. Betancourtová, která trpí žloutenkou typu B, je podle něj v ohrožení života. Zajata byla v roce 2004, když kandidovala na prezidentku. Má jak francouzské, tak kolumbijské občanství.


ČT 24

str. 04

06:00 Zprávy

Silvie FRIEDMANNOVÁ, redaktorka -------------------Francouzský prezident Sarkozy vyzval kolumbijské levicové povstalce z hnutí FARC, aby propustili Ingrid Betancourtovou. Na vedení organizace se obrátil v televizním prohlášení. Betancourtovou, Betancourtová, která trpí žloutenkou typu B, je podle něj v ohrožení života. Zajata byla v roce 2004, když kandidovala na prezidentku. Má jak francouzské, tak kolumbijské občanství.


ČT 24

str. 04

08:00 Zprávy

Silvie FRIEDMANNOVÁ, redaktorka -------------------Plné znění zpráv


Francouzský prezident Sarkozy vyzval kolumbijské levicové povstalce z hnutí FARC, aby propustili Ingrid Betancourtovou. Na vedení organizace se obrátil v televizním prohlášení. Betancourtovou, která trpí žloutenkou typu B, je podle něj v ohrožení života. Zajata byla v roce 2004, když kandidovala na prezidentku. Má jak francouzské, tak kolumbijské občanství.

Sarkozy vyzval povstalce, aby propustili I. Betancourtovou 2.4.2008

ČT 24

str. 09

12:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Francouzský prezident Sarkozy vyzval kolumbijské levicové povstalce z hnutí FARC, aby propustili Ingrid Betancourtovou. Na vedení organizace se obrátil v televizním prohlášením. Betancourtová, která trpí žloutenkou typu B, je podle něj v ohrožení života. Zajata byla v roce 2004, když kandidovala na prezidentku. Má jak francouzské, tak kolumbijské občanství.

Sarkozy vyzval Kolumbii k propuštění Ingrid Betancourtové 2.4.2008

TV Nova

str. 05

06:00 Zprávy

Jakub HOFMANN, redaktor -------------------Francouzský prezident Nicolas Sarkozy důrazně žádá Kolumbii, aby propustila bývalou kolumbijskou prezidentskou kandidátku. Ta má totiž i francouzské občanství. Sarkozy už vyzval šéfa ozbrojených sil - hnutí FARC k jejímu okamžitému propuštění. Ingrid Betancourtová je držena v zajetí už šest let. Kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu je teď v ohrožení života. Úřad francouzského prezidenta už vyslal na místo humanitární misi. Ta by měla s hnutím FARC navázat kontakt. Kolumbijský prezident Sarkozymu slíbil, že se bude snažit misi usnadnit cestu. Za záchranu bývalé kolumbijské prezidentské kandidátky se stále intenzivněji zasazuje i její rodina a výbory založené na její podporu.


TV Nova

str. 05

07:00 Zprávy

Jakub HOFMANN, redaktor -------------------Francouzský prezident Nicolas Sarkozy důrazně žádá Kolumbii, aby propustila bývalou kolumbijskou prezidentskou kandidátku. Ta má totiž i francouzské občanství. Sarkozy už vyzval šéfa ozbrojených sil - hnutí FARC k jejímu okamžitému propuštění. Ingrid Betancourtová je totiž držena v zajetí už šest let. Kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu je teď v ohrožení života. Úřad francouzského prezidenta už vyslal na místo humanitární misi. Ta by měla s hnutím FARC navázat kontakt. Kolumbijský prezident Sarkozymu slíbil, že se bude snažit misi usnadnit cestu. Za záchranu bývalé kolumbijské prezidentské kandidátky se stále intenzivněji zasazuje i její rodina a výbory založené na její podporu.


TV Nova

str. 05

08:00 Zprávy



Jakub HOFMANN, redaktor -------------------Francouzský prezident Nicolas Sarkozy důrazně žádá Kolumbii, aby propustila bývalou kolumbijskou prezidentskou kandidátku. Ta má totiž i francouzské občanství. Sarkozy už vyzval šéfa ozbrojených sil - hnutí FARC k jejímu okamžitému propuštění. Ingrid Betancourtová je držena v zajetí už šest let. Kvůli velmi špatnému zdravotnímu stavu je teď v ohrožení života. Úřad francouzského prezidenta už vyslal na místo humanitární misi. Ta by měla s hnutím FARC navázat kontakt. Kolumbijský prezident Sarkozymu slíbil, že se bude snažit misi usnadnit cestu. Za záchranu bývalé kolumbijské prezidentské kandidátky se stále intenzivněji zasazuje i její rodina a výbory založené na její podporu.

Politické vztahy v Kolumbii 28.3.2008


str. 04

21:00 Stalo se dnes

Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------A je tu vhled do Latinské Ameriky. Kolumbijská vláda je ochotná propustit stovky povstalců z vězení, pokud revoluční ozbrojené síly Kolumbie alias FARC okamžitě pustí na svobodu bývalou prezidentskou kandidátku Ingrid Bentankúrovou, jejíž zdraví je po dlouhých letech věznění v pralesních táborech velmi podlomené. Prezident Alvaro Uribe podepsal dekret, který hromadné propouštění povstalců z věznic umožní. A co to vše bude znamenat? To už se ptám redaktora Českého rozhlasu 6 Karla Vichse. Dobrý večer. Karel VICHS, redaktor -------------------No pokud se to, dobrý večer. Pokud se to splní, no tak to by byl první krok k tomu, aby se uklidnila situace mezi vládními vojsky, mezi prezidentem, mezi normální vládou a Fuersas Armadas Revolucionarias de Colombia, tedy revolučními ozbrojenými silami Kolumbie. No jestli se to podaří, protože sice ta nabídka je velice vábná a velice hezká, vláda vlastně v této nabídce ustupuje od podmínek, které měla dříve, tady je otázka proč, ale ustupuje a ustupuje například v počtu, protože vždycky říkala, že by propustila, já nevím, asi sto padesát lidí, ona už jich také sto padesát těch partyzánů propustila, to znamená dalších sto padesát, ale dalším takovým ústupkem je, že vlastně nechce, nebo říká, že to nemusí být zase ty další lidé, kteří jsou vezněni, nebo chcete-li uneseni těmi partyzány, ale že by stačilo, kdyby propustilo FARC, kdyby propustila tu Ingrig Petangurovou, která je velice vážně nemocná. Říká se, že, nebo je podezření, že má hepatitis B, a že má také jednu takovou tropickou chorobu, která se jmenuje /nesrozumitelné/. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Já jsem už říkala na začátku, že prezident Alvaro Uribe podepsal ten dekret, které hromadné propouštění povstalců z věznic umožňuje, jaký je vlastně vztah prezidenta Uribeho k povstalcům z FARCu? Ví se všeobecně, že prezident sousední země Hugo Chavez je podporuje, a to oficiálně i neoficiálně, takže jak je na tom Alvaro Uribe? Karel VICHS, redaktor -------------------No, tak samozřejmě je nepodporuje. Tam ta válka, nebo respektive tato nepřátelství existuje nejenom teda vůči FARCu, ale vůči různým ozbrojeným skupinám, levicový i pravicovým, FARC je levicový, tak existuje už od roku 1948, kdy byl zavražděn prezidentský kandidát, vlastně už i vítěz Gaviria. Tak nedá se říct, že by to bylo nějaké přátelství. To, co chtějí, konkrétně tedy FARC, na jihovýchodě země by chtěli, aby se odzbrojila, aby tam armáda nevstupovala, aby to bylo odzbrojené území a aby ho vlastně mohl FARC ovládat sám. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Takže jak si myslíte, že to nakonec dopadne? Dojde k propouštění těch povstalců výměnou za Ingrid Betankurovou, ono je to taková věčná píseň, takový evergreen, oni si vždycky vyměňují zajatce ale většinou nemívají takové "tučné kousky" řečeno, jako prezidentskou kandidátku někdejší. Plné znění zpráv


Karel VICHS, redaktor -------------------No, těch tučných kousků je celkem padesát, které mají. Jsou mezi nimi třeba občané Spojených států, tři konkrétně. Jsou mezi nimi bývalí senátoři, prostě padesát lidí a chtěli by vyměnit je asi za pět set odsouzených partyzánů z FARC. Jestli se to podaří, no tak to bude úspěch pro obě strany. Tak by se to dalo říct, jenomže právě s tou paní Betankurovou to dost spěchá, protože ona už je od roku 2002, od února 2002 tedy šest let už je v zajetí. Markéta ŠEVČÍKOVÁ, moderátorka -------------------Takže by mohla to zajetí také nepřežít? Když to tak neradostně uzavřeme. Já vám děkuji. Situaci mezi vztahy, ve vztazích mezi revolučními ozbrojenými silami Kolumbie a prezidentem Alvarem Uribem, nám osvětlil Karel Vichs z Českého rozhlasu 6. Díky a dobrou noc. Karel VICHS, redaktor -------------------Dobrou noc.

Kolumbijská vláda navrhla povstalecké skupině FARC výměnný obchod 28.3.2008

ČT 24

str. 04

07:30 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijská vláda navrhla povstalecké skupině FARC výměnný obchod. Za propuštění rukojmích a bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové slibuje propuštění vězněných povstalců. Na dohodu přistoupil i kolumbijský prezident Uribe, který dřív jednání odmítal. Betancourtová je totiž vážně nemocná.

Kolumbijská vláda navrhla FARC výměnný obchod 28.3.2008

ČT 24

str. 10

12:00 Zprávy

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijská vláda navrhla povstalecké skupině FARC výměnný obchod. Za osvobození rukojmích včetně bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové slibuje propuštění vězněných povstalců. Na dohodu přistoupil i kolumbijský prezident Uribe, který dřív jednání odmítal. Betancourtová je totiž vážně nemocná.

Kolumbijští vojáci zabavili víc než třicet kilogramů uranu 27.3.2008

ČT 24

str. 10

12:00 Zprávy

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka -------------------Víc než třicet kilogramů uranu zabavili kolumbijští vojáci povstalecké skupině FARC. Jde vůbec o první případ, kdy se ve čtyřicetileté válce mezi vládou a povstalci objevil radioaktivní materiál. Ochuzený uran byl ukrytý ve venkovské usedlosti v metropoli Bogotě. Vyšetřovatele navedl na stopu zabavený počítač velitele Raúla Reyese, kterého vojáci zabili začátkem března.



Kolumbijci a Venezuelané se sešli na společném koncertě 17.3.2008

ČT 24

str. 04

06:30 Zprávy

Aneta SAVAROVÁ, redaktorka -------------------Desetitisíce Kolumbijců a Venezuelanů se sešly na hranici na společném koncertě. Zorganizoval ho držitel ceny Gramy Juanes, aby napravil sousedské vztahy poničené nedávnou roztržkou kvůli levicovým rebelům FARC. Venezuela, Kolumbie a Ekvádor přerušily začátkem měsíce diplomatické styky a mobilizovaly armádu, nakonec se situace zklidnila.

Venezuela chce obnovit diplomatické vztahy s Kolumbií 10.3.2008

ČT 24

str. 07

08:00 Zprávy

Michal SCHUSTER, moderátor -------------------Venezuela chce obnovit diplomatické vztahy s Kolumbií. Napjatá situace se uklidnila na víkendovém summitu. Kolumbie slíbila, že nebude levicové rebely z organizace FARC pronásledovat na cizím území. Venezuela a Ekvádor na oplátku prohlásili, že proti rebelům budou bojovat. Ekvádor ale ještě vztahy s Bogotou nezlepšil.

Konec jihoamerické krize 8.3.2008

ČT 24

str. 11

19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Výhrůžky a vojenské manévry, kterými se strašily tři jihoamerické země - Kolumbie, Venezuela a Ekvádor utichly. Usmíření se konalo na summitu v Dominikánské republice. Kolumbie se omluvila za útok, při kterém její vojáci pronásledovali na ekvádorské území povstalce a zabili jejich vysokého velitele. Zbylé dva státy na oplátku slíbily, že proti rebelům zakročí. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Tam, kde se před pár dny ještě chřestilo zbraněmi, se opět otevírají hranice. Šťastný konec nepříjemné krize mohla v přímém televizním přenosu sledovat celá Latinská Amerika. Konflikt tří jihoamerických sousedů se podařilo vyřešit na summitu Riodejaneirské skupiny. Hugo CHÁVEZ, venezuelský prezident -------------------Doufám, že jsme definitivně uzavřeli tento mezinárodní konflikt a vytvořili podmínky pro usmíření. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Výchozí pozice pro jednání přitom nebyla jednoduchá. V reakci na zabití jednoho z velitelů FARC Raúla Reyese na ekvádorském území minulý týden rozmístila Venezuela na hranicích s Kolumbií devět tisíc vojáků, tanky i bojové vrtulníky. Bogota měla zase v Reyesově počítači najít důkazy o spolupráci rebelů s venezuelskou i ekvádorskou vládou. Ty tvrdí, že jen vyjednávali podmínky osvobození desítek rukojmí. Ramon Rodriguez CHACIN, venezuelský ministr vnitra Plné znění zpráv


-------------------Navrhujeme, aby propustili civilní rukojmí a aby došlo k výměně zajatých povstalců za unesené vládní vojáky. Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Summit začal v chladné atmosféře, postupně se ale ledy prolomily, i když někteří novináři namítali, že prezidenti Kolumbie a Ekvádoru, Álvaro Uribe a Rafael Correa si ruce příliš vřele nepodali. Hugo CHÁVEZ, venezuelský prezident -------------------A co po nich chcete? Potřásli si rukama. Vy byste chtěli, aby se políbili? Pavel ŠIMEK, redaktor -------------------Venezuela i Ekvádor se zavázaly, že pomůžou Kolumbii v boji s povstalci. Ti často ustupují před kolumbijskou armádou na jejich území a skrývají se v pohraničních pralesích.

Ekvádorská armáda zajala pět údajných povstalců 7.3.2008

ČT 24

str. 06

08:00 Zprávy

Kateřina BLECHOVÁ, redaktorka -------------------Ekvádorská armáda zajala pět údajných povstalců z marxistického hnutí FARC. Ti bojují proti kolumbijské vládě. Kolumbijští vojáci minulý týden zaútočili na povstalce na území sousedního Ekvádoru. Operace vyvolala regionální krizi. Ekvádor a Venezuela přerušily s Kolumbií diplomatické vztahy a přesunuly ke kolumbijským hranicím své vojáky.

Další povstalec z hnutí FARC zabit 7.3.2008

ČT 24

str. 08

22:00 Zprávy

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijská armáda zabila dalšího vysokého představitele levicových povstalců z hnutí FARC Ivana Riose, ten byl členem vedení. Během týdne je to už druhý takto vysoce postavený člen této skupiny. První byl Raúl Reyes, který zemřel při sobotní operaci kolumbijské armády na ekvádorském území. Akce vyvolala diplomatický konflikt.

Schůzka stálého výboru OAS kvůli konfliktu mezi Ekvádorem a Kolumbií 5.3.2008

ČT 24

str. 07

12:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------K mimořádné schůzce kvůli konfliktu mezi Ekvádorem a Kolumbií se sešel stálý výbor Organizace amerických států. Do týdne by se měli sejít ministři zahraničí tohoto výboru. Kolumbijský vyslanec vyzval k vytvoření vyšetřovací komise, která by pomohla krizi překonat. Ekvádor přerušil s Kolumbií diplomatické vztahy po tom, co její vojáci na ekvádorském území zabili dvacet povstalců hnutí FARC.



Organizace amerických států se sešla kvůli konfliktu v Jižní Americe 5.3.2008

ČT 24

str. 05

08:00 Zprávy

Silvie FRIEDMANNOVÁ, redaktorka -------------------K mimořádné schůzce kvůli konfliktu mezi Ekvádorem a Kolumbií se sešel stálý výbor Organizace amerických států. Do týdne by se měli sejít ministři zahraničí tohoto výboru. Kolumbijský velvyslanec vyzval k vytvoření vyšetřovací komise, která by pomohla krizi překonat. Ekvádor přerušil v Kolumbii diplomatické vztahy poté, co její vojáci na ekvádorském území zabili dvacet povstalců hnutí FARC.

Napětí mezi Ekvádorem a Kolumbií 4.3.2008

ČT 24

str. 07

12:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Ekvádor a Venezuela stupňují roztržku se sousední Kolumbií, která v sobotu vojensky zasáhla proti kolumbijským povstalcům na území Ekvádoru. Obě země s Bogotou přerušily nebo výrazně omezily diplomatické styky a ke hranicím každá přesunula deset tisíc vojáků. Spor znervózňuje okolní země. redaktorka -------------------Venezuelský prezident Hugo Chávez hrozí válkou, bude-li Kolumbie opakovat zásah proti povstalcům mimo své území. Venezuela a Ekvádor zastavily pohyb kolumbijského zboží přes hranice a vedou s Kolumbií ostrou slovní válku včetně útoků na city. Rafael CORREA, ekvádorský prezident -------------------Bohužel vám musím říct, že rozhovory s povstalci o propuštění dvanácti rukojmí v Ekvádoru včetně prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové byly v pokročilé fázi a všechno to zmařila válkychtivá ruka kolumbijské vlády. redaktorka -------------------Kolumbie naopak tvrdí, že v táboře povstalců našla jasné důkazy o vazbách na ekvádorského prezidenta. Další prý svědčí o tom, že Venezuela nejstarší povstalecké hnutí na kontinentu finančně podporuje, a dokonce o tom, že FARC se snaží získat uran. Spor znepokojuje celý region. Prezidenti Chile, Mexika a Brazílie se nabídli jako zprostředkovatelé a ke zdrženlivosti vyzývají i Spojené státy. Michelle BACHELETOVÁ, chilská prezidenta -------------------Kromě vysvětlení incidentu je nejdůležitější zajistit, aby nepropukl ozbrojený konflikt. Organizace amerických států svolává mimořádnou schůzku a skupina zemí, v níž jsme i my, nabízí své služby při jednání. Tom CASEY, mluvčí amerického ministerstva zahraničí -------------------Snažíme se přesvědčit Kolumbii a Ekvádor, aby sporné otázky řešily diplomaticky. Zatím by nikdo neměl mluvit o žádné vojenské akci. redaktorka --------------------



Kolumbijští vojáci v sobotu v Ekvádoru zabili druhého nejvyšší velitele FARCu. I to je jeden z důvodů, proč v Bogotě levicová Venezuela a Ekvádor nechtějí výpad jen tak odpustit.

Kolumbijský prezident chce žalovat venezuelského prezidenta 4.3.2008

ČT 24

str. 04

22:00 Zprávy

Michal SCHUSTER, moderátor -------------------U mezinárodního soudu chce kolumbijský prezident Álvaro Uribe žalovat svého venezuelského kolegu, prezidenta Huga Cháveze. Oznámil, že má důkazy o tom, že vláda Cháveze podporovala tři sta miliony dolarů levicovou povstaleckou organizaci v Kolumbii FARC a z účasti na této podpoře Kolumbie navíc viní i sousední Ekvádor. Filip KANDA, redaktor -------------------Všechno začalo jako obrovský úspěch. Kolumbijská armáda v sobotu dopadla a zabila druhého nejvýznamnějšího vůdce levicové guerilly FARC Raúla Reyese. V dalších dnech se ale z události stala nejhorší politická krize v andské oblasti za posledních třináct let. Operace totiž proběhla až za ekvádorskou hranicí, kam se rebelové v nouzi uchylují. Kolumbie pak obvinila Ekvádor z podpory rebelů. Quito to odmítá. Rafael CORREA, ekvádorský prezident -------------------Všechny kontakty s guerillou se vedly z čistě humanitárních důvodů a s cílem dosáhnout osvobození rukojmích, stejně jako o to usilovaly další země, jako třeba Francie. Obviní někdo z podpory FARC také prezidenta Sarkozyho? Filip KANDA, redaktor -------------------Další pátrání pak přinesla ještě vážnější skutečnosti. V počítači mrtvého vůdce se podle kolumbijské vlády našly důkazy o tom, že Chávezova vláda zaplatila FARC tři sta milionů dolarů. Prezident Uribe už oznámil záměr žalovat svého venezuelského kolegu u Mezinárodního soudního tribunálu za podporu a financování genocidy. Álvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Nestojíme o poplácávání po ramenou jako výraz sympatie a soucitu s našimi mrtvými od těch, kdo podporují teroristy. Potřebujeme skutečnou pomoc v boji proti terorismu. Filip KANDA, redaktor -------------------Chávez obvinění odmítá. Navíc varoval Uribeho před dalšími vojenskými operacemi za hranicemi své země. Hugo CHÁVEZ, venezuelský prezident -------------------Pokud by vás napadlo provést něco podobného na území Venezuely, hned vám tam pošlu pár našich Suchojů, soudruhu, abyste věděl. Filip KANDA, redaktor -------------------Venezuela i Ekvádor už stáhly z Kolumbie své diplomaty, naopak posílily své pohraniční vojenské síly.

Kolumbijský prezident chce žalovat venezuelského prezidenta 4.3.2008

ČT 24

str. 12

19:00 Události



Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------U mezinárodního soudu chce kolumbijský prezident Álvaro Uribe žalovat svého venezuelského kolegu, prezidenta Huga Cháveze. Oznámil, že má důkazy o tom, že vláda Huga Cháveze třemi sty miliony dolarů podporovala levicovou povstaleckou organizaci v Kolumbii FARC a z účasti na této podpoře Kolumbie navíc viní i sousední Ekvádor. Filip KANDA, redaktor -------------------Všechno začalo jako obrovský úspěch. Kolumbijská armáda v sobotu dopadla a zabila druhého nejvýznamnějšího vůdce levicové guerilly FARC Raúla Reyese. V dalších dnech se ale z události stala nejhorší politická krize v andské oblasti za posledních třináct let. Operace totiž proběhla až za ekvádorskou hranicí, kam se rebelové v nouzi uchylují. Kolumbie pak obvinila Ekvádor z podpory rebelů. Quito to odmítá. Rafael CORREA, ekvádorský prezident -------------------Všechny kontakty s guerillou se vedly z čistě humanitárních důvodů a s cílem dosáhnout osvobození rukojmích, stejně jako o to usilovaly další země, jako třeba Francie. Obviní někdo z podpory FARC také prezidenta Sarkozyho? Filip KANDA, redaktor -------------------Další pátrání pak přinesla ještě vážnější skutečnosti. V počítači mrtvého vůdce se podle kolumbijské vlády našly důkazy o tom, že Chávezova vláda zaplatila FARC tři sta milionů dolarů. Prezident Uribe už oznámil záměr žalovat svého venezuelského kolegu u Mezinárodního soudního tribunálu za podporu a financování genocidy. Álvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Nestojíme o poplácávání po ramenou jako výraz sympatie a soucitu s našimi mrtvými od těch, kdo podporují teroristy. Potřebujeme skutečnou pomoc v boji proti terorismu. Filip KANDA, redaktor -------------------Chávez obvinění odmítá. Navíc varoval Uribeho před dalšími vojenskými operacemi za hranicemi své země. Hugo CHÁVEZ, venezuelský prezident -------------------Pokud by vás napadlo provést něco podobného na území Venezuely, hned vám tam pošlu pár našich Suchojů, soudruhu, abyste věděl. Filip KANDA, redaktor -------------------Venezuela i Ekvádor už stáhly z Kolumbie své diplomaty, naopak posílily své pohraniční vojenské síly.

Kolumbijské hnutí FARC propustilo čtyři rukojmí 28.2.2008

ČT 24

str. 06

08:30 Zprávy

Silvie FRIEDMANNOVÁ, redaktorka -------------------Na svobodu se dostali čtyři rukojmí, které přes šest let zadržovali kolumbijští levicoví povstalci. Rebelové je předali do rukou zástupců Červeného kříže v kolumbijské džungli. Podle informací povstalců jsou všichni propuštění ve špatném zdravotním stavu. Levicové hnutí FARC zadržuje podle kolumbijských odhadů asi sedm set lidí.



Povstalci z hnutí FARC propustili čtyři rukojmí 28.2.2008

ČT 24

str. 09

12:00 Zprávy

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka -------------------Ingrid Betancourtová, někdejší kolumbijská prezidentská kandidátka, je podle čtveřice propuštěných rukojmí ve velmi špatném zdravotním stavu. Na svobodu se zajatci dostali po šesti letech. Rebelové z hnutí FARC je předali do rukou zástupců Červeného kříže v kolumbijské džungli. Politička je v zajetí od roku 2002 a patří k nejvýznamnějším osobám, které povstalci zadržují.

Protesty proti ultralevicovým povstalcům v Kolumbii 5.2.2008

TV Nova

str. 06

06:00 Zprávy

Jakub HOFMANN, redaktor -------------------Stovky tisíc Kolumbijců v ulicích desítek měst po celé zemi protestovaly proti ultralevicovým povstaleckým ozbrojeným silám Kolumbie, takzvanému hnutí FARC. Demonstranti požadovali okamžité propuštění asi sedmi set rukojmích, které vzbouřenci zadržují už několik let ve svých táborech v džungli. Kolumbijský protest podpořili i demonstranti v dalších zemích světa. Protestní pochody zorganizovala skupina šesti mladých Kolumbijců prostřednictvím internetové sítě. Podle organizátorů účast na protestech přislíbilo přes sto tisíc lidí ze stopětašedesáti měst celého světa.


TV Nova

str. 06

07:00 Zprávy

Jakub HOFMANN, redaktor -------------------Stovky tisíc Kolumbijců v ulicích desítek měst po celé zemi protestovaly proti ultralevicovým povstaleckým ozbrojeným silám Kolumbie, takzvanému hnutí FARC. Demonstranti požadovali okamžité propuštění asi sedmi set rukojmích, které vzbouřenci zadržují už několik let ve svých táborech v džungli. Kolumbijský protest podpořili i demonstranti v dalších zemích světa. Protestní pochody zorganizovala skupina šesti mladých Kolumbijců prostřednictvím internetové sítě. Podle organizátorů účast na protestech přislíbilo přes sto tisíc lidí ze stopětašedesáti měst z celého světa.


TV Nova

str. 06

08:00 Zprávy

Jakub HOFMANN, redaktor -------------------Stovky tisíc Kolumbijců v ulicích desítek měst po celé zemi protestovaly proti ultralevicovým povstaleckým ozbrojeným silám Kolumbie, takzvanému hnutí FARC. Demonstranti požadovali okamžité propuštění asi sedmi set rukojmích, které vzbouřenci zadržují už několik let ve svých táborech v džungli. Kolumbijský protest podpořili



i demonstranti v dalších zemích světa. Protestní pochody zorganizovala skupina šesti mladých Kolumbijců prostřednictvím internetové sítě. Podle organizátorů účast na protestech přislíbilo přes sto tisíc lidí ze stopětašedesáti měst z celého světa.



Přehled zpráv Kolumbijský prezident žádal Evropu o mezinárodní prostřednictví ................................................................4 26.1.2008 ČT 24 ~ str. 03 ~ 15:33 Evropské události

V Kolumbii pokračují únosy .................................................................................................................................4 15.1.2008 ČT 24 ~ str. 05 ~ 12:00 Zprávy

Propuštění rukojmí ze zajetí Revolučních ozbrojených sil Kolumbie..............................................................7 14.1.2008 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 02 ~ 21:00 Stalo se dnes

Clara Rojasová se po letech opět setkala se svým synem ...............................................................................9 14.1.2008 ČT 24 ~ str. 05 ~ 12:00 Zprávy

Političky vězněné v Kolumbii jsou na svobodě................................................................................................10 11.1.2008 ČT 24 ~ str. 06 ~ 06:30 Zprávy

Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili rukojmí ...................................................................................11 11.1.2008 ČT 24 ~ str. 13 ~ 12:00 Zprávy

Političky vězněné v Kolumbii jsou na svobodě................................................................................................12 11.1.2008 ČT 24 ~ str. 06 ~ 07:30 Zprávy

Zadržované kolumbijské političky jsou na svobodě........................................................................................13 11.1.2008 ČT 24 ~ str. 05 ~ 08:00 Zprávy

Povstalci z FARC propustili dvě rukojmí...........................................................................................................15 11.1.2008 TV Nova ~ str. 06 ~ 06:30 Zprávy

Povstalci z FARC propustili dvě rukojmí...........................................................................................................16 11.1.2008 TV Nova ~ str. 06 ~ 07:30 Zprávy

FARC propustil zadržované kolumbijské političky ..........................................................................................18 10.1.2008 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Zprávy

Začaly přípravy na předání trojice rukojmí .......................................................................................................19 28.12.2007 ČT 24 ~ str. 04 ~ 08:00 Zprávy

Začaly přípravy na předání třech rukojmí zadržených skupinou FARC ........................................................20 28.12.2007 ČT 24 ~ str. 04 ~ 12:00 Zprávy



Policie odhalila plán povstalců z ozbrojených sil Kolumbie...........................................................................20 14.12.2007 ČT 24 ~ str. 07 ~ 12:00 Zprávy

Kolumbie: Unesený chlapec je na svobodě......................................................................................................25 5.12.2007 ČT 24 ~ str. 05 ~ 12:00 Zprávy

Šťastný návrat uneseného chlapce ...................................................................................................................27 5.12.2007 TV Nova ~ str. 10 ~ 19:30 Televizní noviny

Hugo Chavéz už nebude prostředníkem jednání o propuštění rukojmích ....................................................29 22.11.2007 ČT 24 ~ str. 08 ~ 12:00 Zprávy

Únos letadla v Kolumbii ......................................................................................................................................30 29.9.2007 ČT 24 ~ str. 12 ~ 19:00 Události

Velitel kolumbijské povstalecké organizace FARC zabit.................................................................................31 4.9.2007 ČT 24 ~ str. 15 ~ 19:00 Události

Kolumbie: Byl zabit vysoký velitel povstalecké organizace FARC ................................................................33 4.9.2007 ČT 24 ~ str. 11 ~ 12:00 Zprávy

Chávez chce dojednat propuštění rukojmí .......................................................................................................35 1.9.2007 ČT 24 ~ str. 05 ~ 12:00 Zprávy

Snaha o urovnání ozbrojeného konfliktu v Kolumbii.......................................................................................37 3.8.2007 ČT 24 ~ str. 12 ~ 19:00 Události

Osud zadržovaných poslanců v Kolumbii ........................................................................................................39 28.6.2007 ČT 24 ~ str. 11 ~ 19:00 Události

Po dlouhých šesti letech unikl bývalý kolumbijský ministr ze zajetí .............................................................40 6.1.2007 TV Nova ~ str. 06 ~ 19:30 Televizní noviny

Kolumbijská armáda bojuje proti povstalcům ..................................................................................................40 13.6.2006 ČT 24 ~ str. 11 ~ 12:00 Zprávy

Kolumbijská policie zabránila dalšímu atentátu na prezidenta ......................................................................41 20.12.2004 TV Nova ~ str. 12 ~ 19:30 Televizní noviny



Kolumbie dává povstalcům z FARC ultimátum ................................................................................................42 18.12.2004 BBC - česká redakce ~ str. 05 ~ 13:00 Zprávy

Výměna vězňů za rukojmí ...................................................................................................................................43 19.8.2004 BBC - česká redakce ~ str. 08 ~ 06:00 Zprávy

Rozšíření seznamu světových teroristických organizací ................................................................................44 20.2.2004 BBC - česká redakce ~ str. 04 ~ 17:00 Svět o páté

Irové se odmítli dostavit k soudu.......................................................................................................................46 2.12.2002 BBC - česká redakce ~ str. 09 ~ 17:00 Svět o páté

FARC chce vyměnit Betancourtovou za zadržované rebely ...........................................................................48 26.2.2002 ČRo 1 - Radiožurnál ~ str. 08 ~ 07:00 Ozvěny dne

Situace v Kolumbii...............................................................................................................................................48 22.2.2002 BBC - česká redakce ~ str. 06 ~ 17:00 Svět o páté

Konec tříletého mírového procesu v Kolumbii.................................................................................................49 21.2.2002 BBC - česká redakce ~ str. 07 ~ 07:00 Dobré ráno s BBC

FARC v Kolumbii souhlasí s rozhovory ............................................................................................................51 21.1.2002 BBC - česká redakce ~ str. 07 ~ 07:00 Dobré ráno s BBC



Plné znění zpráv Kolumbijský prezident žádal Evropu o mezinárodní prostřednictví 26.1.2008

ČT 24

str. 03

15:33 Evropské události

Eva PLÁNIČKOVÁ, moderátorka -------------------Evropská unie se ráda tváří, že má v zahraniční politice jasno. Vítá každou příležitost ukázat, že aspoň v něčem je na mezinárodní scéně zajedno. Tento týden měla příležitost. Ozbrojený konflikt v Kolumbii a úsilí o osvobození tamních mnohaletých rukojmích se dostaly i na pořad diplomatických jednání v Evropě. Kolumbijský prezident Álvaro Uribe tu znovu žádal o mezinárodní prostřednictví. Filip KANDA, redaktor -------------------Álvaro Uribe odstartoval svoji evropskou misi v rychlém tempu. Po zahřívacím kole v ulicích pařížského centra, kde měřil svoji výdrž jen s několika vlastními bodyguardy, přišla na řadu seriózní vyjednávání v Elysejském paláci s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym. Právě ten má evidentní zájem na osvobození bývalé kolumbijské prezidentské kandidátky Ingrid Betancourt, která má také francouzské občanství a kterou už šest let drží v zajetí ozbrojení povstalci z FARC, a právě proto na Francii upírá své naděje a úsilí znovu i Kolumbie. Álvaro URIBE, prezident Kolumbie -------------------Obnovili jsme plán spolupráce mezinárodních prostředníků z evropských zemí Španělska, Francie a Švýcarska. Filip KANDA, redaktor -------------------Kolumbijští ozbrojení povstalci z FARC zadržují dlouhá léta stovky rukojmích. Třiačtyřicet nejprominentnějších hodlají propustit výměnou za osvobození pěti stovek svých vězněných spolubojovníků. Uribeho evropská mise má i další cíl, získat evropské země na svou stranu a nedovolit, aby ozbrojené povstalce z FARC a ELN škrtli ze seznamu teroristických organizací tak, jak to navrhl venezuelský prezident Hugo Chávez. Álvaro URIBE, prezident Kolumbie -------------------Evropská legislativa definuje jako terorismus ozbrojené akce a hrozby použití síly proti demokracii za účelem dosažení politických, ideologických či náboženských cílů. A to, co je platné tady v Evropě, platí taky v Kolumbii. Javier SOLANA, vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku -------------------Prezident Uribe má naši veškerou podporu pro svůj boj proti terorismu. Filip KANDA, redaktor -------------------Na cestu po Evropě mezitím zavítala také Clara Rojas, jedna ze dvou rukojmích, které FARC propustily 10. ledna po téměř šesti letech. Bývalou kandidátku na kolumbijskou viceprezidentku pozvali do Madridu na mezinárodní konferenci o obětech terorismu. Clara Rojas se odmítla vyjádřit k tomu, zda FARC jsou nebo nejsou teroristická organizace. Vyzvala ale obě strany kolumbijského konfliktu k ústupkům. Clara ROJASOVÁ, bývalá kandidátka na viceprezidentku, 6 let v zajetí FARC -------------------Je třeba vyzvat obě strany jak kolumbijskou vládu, tak FARC prostřednictvím médií, aby ustoupily ze svých pozic. Proboha vždyť tu jde o záchranu životů lidí, kteří přežívají dlouhé roky v zajetí. Filip KANDA, redaktor -------------------O pomoc ze strany Evropské unie přitom volali už před třemi lety prostřednictvím mikrofonu České televize někteří příbuzní rukojmích.



Fabiola PERDOMOVÁ, manželka poslance Juana Carlose Narváeze, leden 2005 -------------------Žádám mezinárodní společenství, ať nám pomůže vyvíjet tlak jak na vládu, tak na povstalce, ať se zapojí i Evropská unie. Filip KANDA, redaktor -------------------Fabiola Perdomo ani její dcera se už otce nedočkaly, FARC ho zabily spolu s dalšími deseti rukojmími za dosud ne zcela vyjasněných okolností loni v červnu. Stovky dalších kolumbijských rodin teď čekají na zázrak. Svitne nová naděje třeba teď v Evropě?

V Kolumbii pokračují únosy 15.1.2008

ČT 24

str. 05

12:00 Zprávy

Zuzana BUREŠOVÁ, moderátorka -------------------Po mnoha letech zajetí byli v Kolumbii osvobozeny dvě političky, i přesto ale tamní ultralevicové revoluční ozbrojené síly stále v únosech pokračují. Nedávno zajaly dalších šest lidí. redaktorka -------------------Ozbrojení kolumbijští povstalci hnutí FARC sotva s velkou slávou dvě rukojmí po letech propustili, stavy zadržovaných hned doplnili o nové oběti. Clara SERRANOVÁ, matka jedné z nově unesených rukojmí -------------------V oblasti Nuquí provincie Chocó unesli šest lidí včetně mé dcery a jejího muže, který má i norské občanství. Byli tam na dovolené u moře. redaktorka -------------------Unesená šestice, v níž jsou i dva univerzitní profesoři, byla ve skupině devatenácti turistů, které povstalci přepadli a okradli. FARC drží v džungli přes sedm set lidí, které chce měnit za své guerillové spolubojovníky ze státních věznic. Vláda a povstalci se ale na podmínkách nedohodli. Jedna ze dvou političek propuštěných minulý týden prožila v zajetí přes pět let a okamžitou dohodu pokládá za nutnost. Consuelo GONZÁLEZOVÁ, propuštěná rukojmí -------------------Chci jim vzkázat, že musíme lidské životy postavit nad politiku. Tihle lidé se musí vrátit domů, není jiná možnost než humanitární výměna. redaktorka -------------------Vedení FARCu, takzvaný sekretariát, v prosinci slíbil, že v roce 2008 boj zintenzívní a kolumbijskou vládu pohněval požadavek venezuelského prezidenta Cháveze, aby hnutí FARC vyškrtla ze seznamu teroristických organizací. Rukojmí si proto na svobodu asi ještě počkají.

Propuštění rukojmí ze zajetí Revolučních ozbrojených sil Kolumbie 14.1.2008


str. 02

21:00 Stalo se dnes

Jana LEJPOVÁ, moderátorka



-------------------Drama se šťastným koncem. Tak světová média komentují setkání Clary Rojasové, která přiletěla z Venezuely do kolumbijské metropole Bogoty a tam se skoro po třech letech setkala se svým synem Emmanuelem. Ten se jí narodil v zajetí. Claru Rojasovou a další vězněnou političku Consuelo Gonzálezovou propustili povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie ve čtvrtek. O všem si teď budu povídat s redaktorem České televize Filipem Kandou, dobrý večer, Filipe. Filip KANDA, redaktor České televize -------------------Dobrý večer. Jana LEJPOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijští povstalci zadržují prý až sedm set padesát lidí, padesát z nich jsou takzvaní prominentní rukojmí. Připomeňme, prosím, krátce, co za jejich propuštění ozbrojenci požadují? Filip KANDA, redaktor České televize -------------------Ano, tak z těch sedmi set padesáti lidí, které se odhaduje podle kolumbijské vlády, že kolumbijští povstalci drží, tak asi těch necelých padesát je těch prominentních, za jejichž propuštění oni vlastně si žádají také vysvobození svých asi pěti set spolubojovníků, kteří jsou vězněni v kolumbijských věznicích, takže to je těch padesát jakýchsi prominentních, takzvaných vyměnitelných rukojmí, o které je řeč a mezi nimi jsou politici, jsou tam poslanci, byli tam poslanci městské rady v Cali, vojáci, policisté a také tři Severoameričané a také Ingrid Betancourt, bývalá prezidentská kandidátka na volby v roce 2002. Z těch rukojmí někteří jsou v zajetí, v zajetí podobně dlouho, jako byla Clara Rojasová a Consuela de Perdomová, tedy šest let a někteří dokonce až deset let. Jana LEJPOVÁ, moderátorka -------------------O to čtvrteční propuštění dvou političek se dlouho zasazoval venezuelský prezident Hugo Chávez. Jakou roli v celém případu vlastně Chávez hraje? Ukazuje tak trochu lidskou tvář? Filip KANDA, redaktor České televize -------------------No, on se zasazoval nejenom o propuštění těchto dvou žen a malého Emmanuela, on se zasazoval prostě o dojednání takzvané humanitární dohody na propuštění právě těch pětačtyřiceti prominentních rukojmí, o kterých byla řeč a o to se snažil vlastně zhruba od, řekněme, třetí čtvrtiny loňského roku. Nakonec ho kolumbijský prezident Uribe z tohoto, z této pozice vlastně opět sesadil nebo spíš mu odebral ta práva k těm jednáním, protože měli nějaké jiné neshody, no a gerila FARC, tedy Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, vlastně ve snaze odškodnit nebo jaksi ohodnotit to ocenění nebo ocenit to přičinění Cháveze, samy navrhly, že tedy propustí vlastně tyto tři lidi, tyto dvě ženy a malého Emmanuela. Takže vlastně Chávez se zasazoval o propuštění všech, o výměnu všech, o tu humanitární dohodu, ale nakonec, protože z této pozice vyjednavače byl kolumbijskou vládou odstaven, tak sama gerila vlastně přišla, celkem velmi chytrým tahem ho vrátila do hry, chytrým tahem pro ně, říkám, protože ony vlastně mají tu ideologii levicovou podobnou, chytrým tahem ho vrátily do hry, aby ho jednak odškodnily a jednak ukázaly také jakési gesto humanitární. Jana LEJPOVÁ, moderátorka -------------------Zůstaňme ještě chvíli u Cháveze. Ten už v minulosti několikrát vyzval Evropskou unii, aby kolumbijské levicové povstalecké skupiny vymazala z toho seznamu teroristických organizací. Změnilo by to potom něco na současné situaci? Filip KANDA, redaktor České televize -------------------Ano, změnilo by to určitě něco, ale je to, jak říkám, je to krok velmi kontroverzní, protože samozřejmě se definují teroristické organizace jako ty, které si násilím vyžadují nějaké změny a tam vlastně FARC a ... patří, tedy podle těch kódů těch kodexů Evropské unie, Spojených států také a dalších organizací, no a ona se snaží vlastně z tohoto seznamu vymazat proto, aby si vlastně dala statut k vyjednávání, protože tam je vlastně myšlenka ta, že pokud se má nějaký konflikt ukončit třeba v Kolumbii, tak se musí přesně vymezit a dát statut těm bojujícím stranám, tedy jak vládě, tak také těm povstalcům, a pokud vlastně kolumbijský prezident Uribe ji neuznává a nehodlá s nimi hovořit, tak vlastně nemůže ten konflikt být řešen z toho důvodu, že vlastně ti dva jaksi soupeři



nebo více členů toho konfliktu vlastně nejsou definováni a nemají svůj statut, takže o to vlastně Chávezovi podle mne jde, i když je to krok velice kontroverzní a vlastně se, tuším, ocitá osamocen s touto myšlenkou. Jana LEJPOVÁ, moderátorka -------------------Filipe, poslední otázka, možná, že ta měla zaznít úplně na úvod. Proč se kolumbijské vládě nedaří s povstalci vyjednávat a používá prostředníky? Filip KANDA, redaktor České televize -------------------Ano, protože jak kolumbijská vláda, tak povstalci z FARC sami mají velmi jaksi pevná stanoviska a nehodlají z nich ani jedna strana ustoupit. Kolumbijská vláda je velmi tvrdá v tom vyjednávání, Uribe sám několikrát prohlásil a vždy to zopakuje, že s povstalci, s ozbrojenými povstalci, s ilegálními skupinami, teroristy nehodlá vyjednávat, no a zase na druhou stranu kolumbijští povstalci také mají své pozice velmi pevné, dokonce prohlašovali, že za Uribeho vlády k žádné dohodě nemůže dojít, že on je vlastně tou překážku v jakémkoli vyjednávání a že mají času dost, že si počkají na dalšího prezidenta, jestli bude jaksi flexibilnější. Jana LEJPOVÁ, moderátorka -------------------Tak to byl redaktor České televize v pořadu Stalo se dnes Filip Kanda. Děkuju a na slyšenou. Filip KANDA, redaktor České televize -------------------Na slyšenou.

Clara Rojasová se po letech opět setkala se svým synem 14.1.2008

ČT 24

str. 05

12:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Clara Rojasová, kterou před čtyřmi dny propustili kolumbijští povstalci, se po letech opět setkala se svým synem. Narodil se jí před čtyřmi lety v povstaleckém táboře. Naposledy ho viděla, když mu bylo osm měsíců. Pak jí ho ozbrojenci vzali. redaktor -------------------Tři roky čekala Clara Rojasová na tento okamžik. Čtyřletého Emanuela porodila v zajetí. Jeho otcem je jeden z jejích únosců. S chlapcem ale strávila jen osm měsíců. Pak podvyživené dítě zoufalé matce bojovníci FARC odebrali. Clara ROJASOVÁ, propuštěná rukojmí -------------------Jsme velmi šťastni a chtěli bychom poděkovat všem přátelům na celém světě. Nemám slov, abych popsala to, co právě cítím. redaktor -------------------Emanuel měl být původně součástí dohody o propuštění Rojasové. Povstalci ale přiznali, že chlapce už nemají a testy DNA potvrdily, že žije v pěstounské rodině v Bogotě. Návrat k matce proto bude muset probíhat pod dohledem odborníků. Elvira FOREROVÁ, ředitelka, Úřad péče o dítě -------------------Emanuel od teď dočasně žije se svou matkou, dokud nedokončíme veškeré papírování. redaktor Plné znění zpráv


-------------------Propuštění dvou rukojmí vyjednal s FARC na několikátý pokus venezuelský prezident Hugo Chávez. Ten také vyzval Bogotu i Evropskou unii, aby FARC vymazaly ze seznamu teroristických organizací. Zároveň ale odsoudil únosy lidí ze strany levicových povstalců. Hugo CHÁVEZ, venezuelský prezident -------------------Navrhuji, aby se válka v Kolumbii řídila podle Ženevské konvence, a vy, prezidente Uribe, můžete udělat první krok pro to, aby se tento konflikt stal lidštější. redaktor -------------------Hnutí FARC bojuje proti kolumbijské vládě od poloviny šedesátých let a hlavní zdroj jeho příjmů tvoří kromě obchodu s drogami právě únosy lidí. V současnosti podle odhadů zadržuje až sedm set rukojmích, včetně někdejší prezidentské kandidátky Ingrid Bétancourtové.

Političky vězněné v Kolumbii jsou na svobodě 11.1.2008

ČT 24

str. 06

06:30 Zprávy

Petra POLANSKÁ, moderátorka -------------------Dvě bývalé političky vězněné kolumbijskými povstalci přiletěli do Caracasu. Po letech věznění v džungli jsou na svobodě díky iniciativě venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Propuštění obou žen výrazně posílí jeho pozici vyjednavače s rebely v sousední Kolumbii. redaktor -------------------Je to příběh se šťastným koncem, v jaký už málokdo doufal. Dvě kolumbijské političky Clara Rojasová a Consuelo Gonzalezová jsou po víc než šesti letech na svobodě. Jejich propuštění dojednal s marxistickými povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie už v prosinci levicový venezuelský prezident Hugo Chávez. Ale téměř jistá dohoda těsně před koncem roku zkrachovala. Druhý pokus se ale vydařil. Obě ženy za dohledu Červeného kříže daly v džungli sbohem svým věznitelům a osvobození Chávezovi potvrdily. Clara ROJASOVÁ, osvobozená rukojmí -------------------Pane prezidente, pomáháte nám vrátit se a začít znovu žít. Tisíceré díky. Consuelo GONZALEZOVÁ, osvobozená rukojmí -------------------Nestahujte svou ochrannou ruku, to vám vzkazují ti, co v zajetí zůstali. Musíme jim pomoci. redaktor -------------------Gonzalezová připomněla sedm stovek dalších rukojmích, kteří jsou pro FARC v jejich čtyřicetileté občanské válce triumfem při vyjednávání. Obě osvobozené ženy byly zjevně vyčerpané, ale lékaře nepotřebovaly. Čeká je shledání s příbuznými a Claru Rojasovou i se synkem, který se jí narodil v zajetí a vyrůstá v náhradní rodině v Bogotě.

Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili rukojmí 11.1.2008

ČT 24

str. 13

12:00 Zprávy



Kateřina BLECHOVÁ, moderátorka -------------------Dvě bývalé političky vězněné kolumbijskými povstalci přiletěly do Caracasu. Po letech věznění v džungli jsou na svobodě díky iniciativě venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Propuštění obou žen výrazně posílí jeho pozici vyjednavače s rebely v sousední Kolumbii. redaktor -------------------Je to příběh se šťastným koncem, v jaký už málokdo doufal. Dvě kolumbijské političky Clara Rojasová a Consuelo Gonzálezová jsou po víc než šesti letech na svobodě. Jejich propuštění dojednal s marxistickými povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie už v prosinci levicový venezuelský prezident Hugo Chávez, ale téměř jistá dohoda těsně před koncem roku zkrachovala. Druhý pokus se ale vydařil. Obě ženy za dohledu Červeného kříže daly v džungli sbohem svým věznitelům a osvobození Chávezovi potvrdily. Clara ROJASOVÁ, osvobozená rukojmí -------------------Pane prezidente, pomáháte nám vrátit se a začít znovu žít, tisíceré díky. osoba -------------------Nestahujte svou ochrannou ruku, to vám vzkazují ti, co zůstali. Musíme jim pomoci. redaktor -------------------Gonzálezová připomněla sedm stovek dalších rukojmích, kteří jsou pro FARC v jejich čtyřicetileté občanské válce trumfem při vyjednávání. Obě osvobozené ženy byly zjevně vyčerpané, ale lékaře nepotřebovaly. Čeká je shledání s příbuznými a Claru Rojasovou i se synkem, který se jí narodil v zajetí a vyrůstá v náhradní rodině v Bogotě.

Političky vězněné v Kolumbii jsou na svobodě 11.1.2008

ČT 24

str. 06

07:30 Zprávy

Petra POLANSKÁ, moderátorka -------------------Dvě bývalé političky vězněné kolumbijskými povstalci přiletěli do Caracasu. Po letech věznění v džungli jsou na svobodě díky iniciativě venezuelského prezidenta Huga Cháveze. Propuštění obou žen výrazně posílí jeho pozici vyjednavače s rebely v sousední Kolumbii. redaktor -------------------Je to příběh se šťastným koncem, v jaký už málokdo doufal. Dvě kolumbijské političky Clara Rojasová a Consuelo Gonzalezová jsou po víc než šesti letech na svobodě. Jejich propuštění dojednal s marxistickými povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie už v prosinci levicový venezuelský prezident Hugo Chávez. Ale téměř jistá dohoda těsně před koncem roku zkrachovala. Druhý pokus se ale vydařil. Obě ženy za dohledu Červeného kříže daly v džungli sbohem svým věznitelům a osvobození Chávezovi potvrdily. Clara ROJASOVÁ, osvobozená rukojmí -------------------Pane prezidente, pomáháte nám vrátit se a začít znovu žít. Tisíceré díky. Consuelo GONZALEZOVÁ, osvobozená rukojmí -------------------Nestahujte svou ochrannou ruku, to vám vzkazují ti, co v zajetí zůstali. Musíme jim pomoci. redaktor -------------------Plné znění zpráv


Gonzalezová připomněla sedm stovek dalších rukojmích, kteří jsou pro FARC v jejich čtyřicetileté občanské válce triumfem při vyjednávání. Obě osvobozené ženy byly zjevně vyčerpané, ale lékaře nepotřebovaly. Čeká je shledání s příbuznými a Claru Rojasovou i se synkem, který se jí narodil v zajetí a vyrůstá v náhradní rodině v Bogotě.

Zadržované kolumbijské političky jsou na svobodě 11.1.2008

ČT 24

str. 05

08:00 Zprávy

Petra POLANSKÁ, moderátorka -------------------Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili dvě zadržované kolumbijské političky. Oznámil to venezuelský prezident Hugo Chávez, který se angažoval v předchozím neúspěšném pokusu o převzetí rukojmích. Obě ženy, unesené před šesti a sedmi lety, vyzvedly venezuelské vrtulníky za dohledu Červeného kříže. V kolumbijské džungli povstalci zadržují stovky dalších rukojmích.

Povstalci z FARC propustili dvě rukojmí 11.1.2008

TV Nova

str. 06

06:30 Zprávy

Eva CHALOUPKOVÁ, redaktorka -------------------Povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie propustili dvě rukojmí, asistentku bývalé kolumbijské prezidentské kandidátky a někdejší členku kolumbijského Kongresu. Venezuelské vrtulníky je přepravily z džungle na kolumbijsko-venezuelské hranici. Obě ženy patřily mezi asi padesát prominentních rukojmí, které chtějí vzbouřenci vyměnit s Bogotou za přibližně pět set svých zatčených příznivců. Jejich osvobození je nejvýznamnější výměnou zajatců od roku 2001. Tehdy hnutí FARC po dohodě s vládou propustilo přes tři sta vojáků a policistů.

Povstalci z FARC propustili dvě rukojmí 11.1.2008

TV Nova

str. 06

07:30 Zprávy

Eva CHALOUPKOVÁ, redaktorka -------------------Povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie propustili dvě rukojmí, asistentku bývalé kolumbijské prezidentské kandidátky a někdejší členku kolumbijského Kongresu. Venezuelské vrtulníky je přepravily z džungle na kolumbijsko-venezuelské hranici. Obě ženy patřily mezi asi padesát prominentních rukojmí, které chtějí vzbouřenci vyměnit s Bogotou za přibližně pět set svých zatčených příznivců. Jejich osvobození je nejvýznamnější výměnou zajatců od roku 2001. Tehdy hnutí FARC po dohodě s vládou propustilo přes tři sta vojáků a policistů.

FARC propustil zadržované kolumbijské političky 10.1.2008

ČT 24

str. 08

22:00 Zprávy



Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijští povstalci z hnutí FARC propustili dvě zadržované kolumbijské političky. Oznámil to venezuelský prezident Hugo Chávez, který se angažoval v předchozím neúspěšném pokusu o převzetí rukojmích. Obě ženy unesené před šesti a sedmi lety vyzvedly venezuelské vrtulníky za dohledu Červeného kříže. V kolumbijské džungli povstalci zadržují stovky dalších rukojmích.

Začaly přípravy na předání trojice rukojmí 28.12.2007

ČT 24

str. 04

08:00 Zprávy

Jorga HRUŠKOVÁ, redaktorka -------------------Začaly přípravy na předání trojice rukojmí zadržovaných kolumbijským povstaleckým hnutím Farc. Operace by měla podle venezuelského prezidenta Huga Cháveze začít ještě dnes. Povstalci z Farcu bojují s kolumbijskou vládou už přes čtyřicet let. Evropská unie i Američané považují Farc za teroristickou organizaci.

Začaly přípravy na předání třech rukojmí zadržených skupinou FARC 28.12.2007

ČT 24

str. 04

12:00 Zprávy

Michal SCHUSTER; moderátor ------------------Začaly přípravy na předání třech rukojmí, které zadržuje kolumbijské povstalecké hnutí FARC. Operace by měla podle venezuelského prezidenta Huga Cháveze začít ještě dnes. Povstalci bojují s kolumbijskou vládou už před čtyřicet let. Evropská unie i Američané považují FARC za teroristickou organizaci.

Policie odhalila plán povstalců z ozbrojených sil Kolumbie 14.12.2007

ČT 24

str. 07

12:00 Zprávy

Jan HRUBEŠ, moderátor -------------------Kolumbijská policie odhalila plán povstalců z ozbrojených sil Kolumbie. Chtěli unést dva syny prezidenta Alvara Uribeho a pak je vyměnit za vězněné spolubojovníky. redaktor -------------------Využít potomky hlavy státu jako výhodný obchodní artikl - takový plán měli kolumbijští povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie. V únosu dvou dospělých synů prezidenta Uribeho jim ale zabránily odposlechy uvězněných povstalců. Plán se tak policie dozvěděla včas a posílila oběma mužům ochranku. Oscar NARANJO, náčelník policie -------------------Odhalili jsme barbarský plán, který připravil Teofilo Forero. Mělo jít o únos prezidentových synů. Informaci jsme získali od trojice zadržených teroristů. redaktor --------------------



Prezident Uribe má přitom s rebely své zkušenosti. O život připravili při nepovedeném únosu už jeho otce. Připravovaný útok na jeho syny teď může zkomplikovat plánovanou výměnu zajatců. Navíc probíhá jednání i o propuštění bývalé prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové. Tu unesli v roce 2002 a na jednání o jejím osvobození se podílí i francouzský prezident. Povstalci z FARC bojují proti vládě už od šedesátých let a za tu dobu unesli desítky politiků, policistů i vojáků, za které požadují výkupné nebo politické ústupky.

Kolumbie: Unesený chlapec je na svobodě 5.12.2007

ČT 24

str. 05

12:00 Zprávy

Kateřina BLECHOVÁ, moderátorka -------------------Členka ozbrojených revolučních sil Kolumbie zachránila malého chlapce ze zajetí vzbouřenecké organizace. Levicoví povstalci unesli pětiletého Briana Estivena před šesti měsíci, teď se zase mohl setkat se svými rodiči. redaktorka -------------------Půl roku ho zadržovali levicoví povstalci z hnutí FARC, nakonec ho zachránil kolumbijský vládní program. Žena, která s pětiletým Brianem utekla, byla totiž jeho součástí. Působila přímo uvnitř organizace. Jako jedna z mnoha se pokoušela její členy přesvědčovat, aby složili zbraně a skončili víc než čtyřicetiletý boj proti vládním úřadům. Jose Joaqin CORTES, armádní velitel -------------------Dokázali jsme ženu přesvědčit, aby s chlapcem utekla a přidala se k našim jednotkám, které byly poblíž. Po celou dobu, co chlapce FARC zadržoval, na něj dávala pozor. redaktorka -------------------Briana unesli povstalci ze školky ve městě Cucuta asi čtyři sta kilometrů severovýchodně od kolumbijské metropole Bogoty. Nejstarší a největší povstalecká organizace v Kolumbii své aktivity financuje právě z únosů nebo vydírání. Podle médií už o život připravila přes sto dvacet tisíc lidí a figuruje na seznamech teroristických organizací.

Šťastný návrat uneseného chlapce 5.12.2007

TV Nova

str. 10

19:30 Televizní noviny

Markéta FIALOVÁ, moderátorka -------------------Obrovské drama se šťastným koncem zažili rodiče pětiletého chlapečka z Kolumbie. Před půl rokem jejich Briana unesla guerilla a teprve dnes si ho mohli konečně odvézt domů, a to díky jedné z rebelek přezdívané Černá žena. Ta chlapečka zachránila a sama se udala na policii. Lucie PAZDERKOVÁ, redaktorka -------------------Slzy štěstí a nepopsatelnou radost zažívali rodiče malého Briana, když ho po dlouhých šesti měsících opět spatřili. José CORTÉS, vojenský velitel -------------------Unesla ho teroristická organizace a drželi ho někde v provincii Arauca. Lucie PAZDERKOVÁ, redaktorka



-------------------Rodinné drama začalo v červnu na předměstí Bogoty, kam chodil malý chlapeček do školy. Z té ho unesli levicoví povstalci a ukryli na neznámém místě. Starala se o něj jedna členka guerilly. Ta si ho ale tak oblíbila, že se rozhodla ho zachránit. otec Briana -------------------Určitě se o něho starala skvěle po celou tu dobu. Je to naprosto normální zamilovat si dítě. Lucie PAZDERKOVÁ, redaktorka -------------------Riskovala naprosto vše. Zabalila chlapečka do dek a čtyřiadvacet hodin ho nesla v náručí do nejbližší vesnice na policejní stanici. Kolumbijská vláda se rozhodla děvče zapojit do vládního programu, který jí pomůže vrátit se zpět do normálního života. Luis Carlos RESTREPO, mírový komisař -------------------Jsem ochoten domluvit jakékoliv detaily setkání se zástupci guerill. Lucie PAZDERKOVÁ, redaktorka -------------------Už před čtyřmi měsíci přišel kolumbijský prezident s novým plánem, jak v zemi urovnat ozbrojený konflikt. Ten už trvá přes čtyřicet let a jeho oběti se každoročně počítají na tisíce. Na zvláštním území chce vláda jednat s nejsilnější povstaleckou skupinou FARC. Právě ta zadržuje kolem padesáti rukojmích. Některé z nich už deset let.

Hugo Chavéz už nebude prostředníkem jednání o propuštění rukojmích 22.11.2007

ČT 24

str. 08

12:00 Zprávy

Michal SCHUSTER, moderátor -------------------Venezuelský vůdce Hugo Chavéz už nebude prostředníkem jednání o propuštění rukojmích, které zadržují kolumbijští levicoví povstalci. Nepřeje si to kolumbijský prezident Uribe. Levicová organizace FARC drží asi čtyřicet pět rukojmích a chce je vyměnit za zhruba pět set svých členů, kteří jsou ve vězení v Kolumbii.

Únos letadla v Kolumbii 29.9.2007

ČT 24

str. 12

19:00 Události

Iveta TOUŠLOVÁ, moderátorka -------------------V Kolumbii došlo ke zvláštnímu únosu letadla. Třiadvacetiletá partyzánka z nejsilnější povstalecké organizace FARC vyzbrojená pistolí, mačetou a nožem přinutila pilota, aby ji dopravil do nejbližšího města. Po přistání ale odevzdala zbraně a řekla, že si přála z gerily dezertovat. Kolumbijské úřady už sdělily, že ji stíhat nebudou.

Velitel kolumbijské povstalecké organizace FARC zabit 4.9.2007

ČT 24

str. 15

19:00 Události



Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Povstalci z organizace FARC, neboli z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie, ztratili jednoho z nejvlivnějších velitelů, Tomáse Medinu, zabili ho vojáci. Muž, kterému se říkalo taky Černá akácie, byl mozkem drogových obchodů, za mříže ho chtěli dostat i Američani. Filip KANDA, redaktor -------------------Amazonský prales už není bezpečným útočištěm kolumbijských povstalců, takto zaměřili jeden z jejich táborů přístroje vládního vojenského letectva. A toto jsou následky bombardování. Freddy PADILLA, šéf kolumbijské armády -------------------Je tam sedmnáct mrtvých partyzánů. Jedním z nich je El Negro Acacio. Ostatky teď identifikuje zvláštní tým forenzních léků. Filip KANDA, redaktor -------------------Ačkoliv úřady jeho mrtvé tělo ještě neukázaly, tvrdí, že jsou si jisty, že Černá akácie, jeden z šéfů drogových obchodů největší povstalecké organizace v Kolumbii, je mrtvý. Tomás MEDINA, šéf drogových obchodů FARC, alias Černá akácie /natočeno 2002/ -------------------Zemědělcům je potřeba vysvětlit, jaké jsou možnosti pěstování plodin k výrobě drog, ať toho dokáží řádně využít. Filip KANDA, redaktor -------------------FARC jsou vůbec nejstarší povstaleckou organizací v Latinské Americe, svůj ozbrojený odpor vedou už čtyřiačtyřicet let. O víkendu se do vyjednávání mezi partyzány a vládou v Kolumbii pustila další osobnost, venezuelský prezident Hugo Chávez. Spolupracují tak vůbec největší spojenec a největší nepřítel Spojených států v jižní Americe.

Kolumbie: Byl zabit vysoký velitel povstalecké organizace FARC 4.9.2007

ČT 24

str. 11

12:00 Zprávy

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Kolumbijské armádě se podařilo zabít jednoho z vysokých velitelů povstalecké organizace FARC. Tomase Medinu podezíraly Spojené státy z řízení největší sítě pašeráků kokainu v Kolumbii. Podle úřadů znamená jeho smrt pro povstalce velkou ztrátu. redaktor -------------------Po zemi i ze vzduchu zaútočila armáda na základnu revolučních ozbrojených sil Kolumbie. Byl v ní i Tomas Medina Caracas přezdívaný "černá akácie". Figuroval na seznamu padesáti velitelů FARC, na které za obchod s drogami Spojené státy vypsaly loni odměnu přes sedmdesát milionů dolarů. Juan Manuel SANTOS, kolumbijský ministr obrany -------------------Jsme si jistí, že velitel zvaný "černá akácie" zemřel během operace Vycházející slunce spolu s dalšími šestnácti povstalci. redaktor --------------------



Medina kromě organizování obchodu s drogami rebelům také dojednával nákup zbraní. Podle Santose byl v mnoha ohledech pro FARC důležitější, než jeho nejvyšší ideologové. Freddy PADILLA, náčelník ozbrojených sil Kolumbie -------------------Odborníci zkoumají jak tábor, tak pozůstatky zabitých vzbouřenců. Jejich základna ležela asi sto třicet kilometrů od San Jose del Gaviare. redaktor -------------------FARC je nejstarší povstaleckou organizací v Kolumbii a disponuje asi patnácti tisíci muži. Proti vládě bojuje už padesát let a peníze získává obchodem s drogami, vydíráním a únosy. V současnosti požaduje propuštění pěti stovek svých vězněných bojovníků výměnou za osvobození pětačtyřiceti prominentních rukojmí, mezi nimi i prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové.

Chávez chce dojednat propuštění rukojmí 1.9.2007

ČT 24

str. 05

12:00 Zprávy

Jorga HRUŠKOVÁ, moderátorka -------------------Venezuelský prezident Hugo Chávez se nabídl jako zprostředkovatel mezi kolumbijskou vládou a levicovými povstalci. Chce dojednat propuštění rukojmí, která povstalecké síly FARC zadržují už několik let. Kolumbijská vláda souhlasí s výměnou pěti set zadržených povstalců za čtyřicet pět rukojmích. Na dalších podmínkách výměny se ale obě strany nedohodly.

Snaha o urovnání ozbrojeného konfliktu v Kolumbii 3.8.2007

ČT 24

str. 12

19:00 Události

Roman PISTORIUS, moderátor -------------------Kolumbijský prezident Álvaro Uribe má nový plán, jak urovnat ozbrojený konflikt v zemi. Trvá přes čtyřicet let a jeho oběti se každoročně počítají na tisíce. Vláda teď chce vymezit zvláštní území, kde by se dalo jednat s nejsilnější povstaleckou skupinou FARC. Právě ta zadržuje kolem padesáti rukojmích, některé z nich až deset let. Filip KANDA, redaktor -------------------Gustavo Moncayo vyrazil ze svého domu na jihu Kolumbie před šestačtyřiceti dny, ušel na devět set kilometrů, než dorazil do hlavního města Bogoty. Tam ho vítaly tisíce lidí. Jeho syna, vojáka Pabla Emilia, unesli partyzáni před deseti lety. Gustavo teď chce stanovat před prezidentským palácem do té doby, dokud vláda nevyjedná s partyzány výměnu válečných zajatců, osvobození jeho syna a desítek dalších rukojmích. Yolanda PULECIOVÁ, matka prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové unesené v roce 2002 -------------------Jeho čin je pro nás velkým povzbuzením. Je to jako odpověď Kolumbijců. Snad by to alespoň mohlo přimět prezidenta k vyjednávání. Filip KANDA, redaktor -------------------FARC požadují jako podmínku k rozhovorům demilitarizaci dvou okresů o rozloze asi dvou tisíc kilometrů čtverečních. Uribe to vždy odmítal a svůj postoj nemění ani po setkání s Gustavem Moncayem.



Álvaro URIBE VÉLEZ, prezident Kolumbie -------------------Nedám ani milimetr této země těm zločincům, právě naopak, musíme znovu dobýt celou zemi. Gustavo MONCAYO, otec Pabla Emilia Moncaya uneseného v roce 1997 -------------------Prezident říká stále totéž, že je potřeba zničit zločince. Pro nás, rodiny unesených, jsou jeho výroky pokaždé, jako když dostanete dýku do srdce. Filip KANDA, redaktor -------------------Teď Uribe přichází s novým návrhem. Nabízí vytvořit zvláštní oblast, kde by po devadesát dní mohly mírové rozhovory probíhat. Mnozí jsou ale skeptičtí. Demilitarizovanou zónu nenabízí a gerila by navíc jako podmínku musela ještě před zahájením jednání propustit všechny rukojmí. Na něco takového povstalci dosud nikdy nepřistoupili a podle první neoficiální reakce to neudělají ani tentokrát. Utrpení rukojmích a jejich rodin nekončí.

Osud zadržovaných poslanců v Kolumbii 28.6.2007

ČT 24

str. 11

19:00 Události

Roman PISTORIUS, moderátor -------------------Kolumbijské úřady tvrdí, že povstalci z Revolučních sil, FARC, zabili jedenáct poslanců, které přes pět let zadržovali. Sami ozbrojenci ale mají jinou verzi. Podle ní rukojmí zahynuli při přestřelce s vládními vojáky. Filip KANDA, redaktor -------------------Po víc než pětiletém čekání na svobodu přišlo to nejhorší, alespoň podle prohlášení povstalců z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie. V něm stojí, že jedenáct provinčních poslanců zadržovaných od dubna 2002 přišlo o život během útoku vládních vojsk. Angelino GARZÓN, guvernér provincie Valle del Cauca -------------------Informace se stále prověřují. Filip KANDA, redaktor -------------------Jedním z unesených poslanců byl i Juan Carlos Narváez. On i jeho kolegové v několika dopisech a videonahrávkách, které ze zajetí poslali, vždy vyzývali vládu k dohodě s povstalci. Juan Carlos NARVÁEZ, unesený poslanec /natočeno v zajetí, 2005/ -------------------Pane prezidente, téma výměny válečných zajatců nemůže být jen politickou rétorikou, ale skutečným programem. Filip KANDA, redaktor -------------------Doma na něj pět let čekala malá dcera a manželka. Ta vyzývala k pomoci ze zahraničí i prostřednictvím České televize. Fabiola PERDOMOVÁ, manželka Juana Carlose Narváeze /leden 2005/ -------------------Žádáme mezinárodní společenství, ať nám pomůže vyvíjet tlak, jak na vládu, tak na povstalce, ať se zapojí i Evropská unie. Filip KANDA, redaktor Plné znění zpráv


-------------------Dnes tomu stále nemůže uvěřit. Fabiola PERDOMOVÁ, manželka Juana Carlose Narváeze -------------------Nikdy jsme si nepomysleli, že to takhle skončí. Vždy jsme snili o našem shledání, o tom, co si dáme poprvé společně k jídlu, co si oblečeme. Dnes to má všechno takhle skončit? Filip KANDA, redaktor -------------------Revoluční ozbrojené síly Kolumbie zadržují pět až osm let dalších asi padesát prominentních rukojmí, včetně tří Američanů a prezidentské kandidátky Ingrid Betancourtové. A přitom by stačilo tak málo, aby se vláda dohodla s povstalci. Ti ale k jednání požadují demilitarizovat dva okresy o rozloze asi dvou tisíc čtverečních kilometrů a vláda to odmítá. Ani jedna ze znepřátelených stran nechce ustoupit a rukojmí trpí.

Po dlouhých šesti letech unikl bývalý kolumbijský ministr ze zajetí 6.1.2007

TV Nova

str. 06


Markéta FIALOVÁ, moderátorka -------------------Po dlouhých šesti letech unikl bývalý kolumbijský ministr ze zajetí, kde ho drželi radikální levicoví povstalci. Na svobodu mu pomohli vládní vojáci. Záchranná operace přesto neproběhla přesně podle plánu. Jednapadesátiletý muž totiž strávil pět dní v džungli úplně sám bez jídla a vody. Jakub NETL, redaktor -------------------Několik osob jde mračny rozvířeného prachu, za chvíli už se ale mohou nadechnout čerstvého vzduchu. Tento obrázek skvěle dokresluje osud tohoto muže ve světlé košili. Vyhublý Fernando Araújo totiž po šesti letech konečně utekl svým únoscům a užívá si svobody. Alváro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Především chci poblahopřát panu Araújovi a jeho rodině a poděkovat tomu, kdo nám poskytl informace o uneseném. Jakub NETL, redaktor -------------------Bývalý kolumbijský ministr unikl z tábora levicových povstalců, na který zaútočily vládní jednotky. Dalších pět dní se prodíral džunglí v hornaté oblasti Bolívar. Fernando ARAÚJO, osvobozený kolumbijský exministr -------------------Neměl jsem ani kapku vody, žádnou přikrývku, žádnou mačetu, cestu jsem si klestil holýma rukama. Jakub NETL, redaktor -------------------Zcela vyhublého a vyčerpaného muže nakonec našli vládní vojáci. Okamžitě ho převezli domů, kde se po dlouhé době zase setkal se svými příbuznými. Fernando ARAÚJO, osvobozený kolumbijský exministr -------------------Pro mě začíná jednadvacáté století až teď, protože mě unesli 4. prosince roku 2000. Jakub NETL, redaktor --------------------



Araújo měl velké štěstí, že se mu útěk podařil. Ozbrojení povstalci z hnutí FARC, kteří bojují proti kolumbijské vládě už více než čtyřicet let, ale stále drží jako rukojmí nejméně šedesát lidí. Radikálové doufají, že je vymění za povstalce uvězněné vládou. Carlos HOLGUIN, kolumbijský ministr vnitra -------------------Možnost, že dojde k výměně, je stále otevřená. Jakub NETL, redaktor -------------------Příbuzní zadržených rukojmích ale těmto prohlášením příliš nevěří. Kolumbijský prezident totiž dává před vyjednáváním s rebely přednost vojenským akcím.

Kolumbijská armáda bojuje proti povstalcům 13.6.2006

ČT 24

str. 11

12:00 Zprávy

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijská armáda si připsala významný zásah v boji s povstalci a prodejci drog. Při operaci Tajfun 2 zničila základnu, kde rebelové z organizace FARC pěstovali koku a pak z ní drogy vyráběli. redaktor -------------------Speciální jednotky kolumbijské armády útočí na základnu povstalců. Za chvíli je po všem. Šlo o odvetu armády za útoky marxistických rebelů. Ti během víkendu zabili šest jejich vojáků. FARC má na sedmnáct tisíc mužů a ovládá rozsáhlá horská území. Z výroby a prodeje drog financuje boj proti centrální vládě. plk. Alberto MEJITA, velitel speciálních sil -------------------Našli jsme tady obrovské množství zbraní, munice, výbušnin a zařízení pro výrobu drog. Všechno jsme zabavili. redaktor -------------------Podle odhadů OSN povstání marxistických rebelů vyhnalo z domovů dva miliony Kolumbijců. Víc uprchlíků už je jen v súdánském Dárfúru. Vláda prezidenta Alvara Uribeho se snaží povstalce oslabit a donutit je k mírovým jednáním. Zatím ale neúspěšně.

Kolumbijská policie zabránila dalšímu atentátu na prezidenta 20.12.2004

TV Nova

str. 12


redaktor -------------------Už podruhé za pouhé tři dny překazila kolumbijská policie atentát na prezidenta Uribeho. Tentokrát se členové krajně levicové Guerilly FARC pokusili vyhodit do vzduchu letadlo, ve kterém cestoval na sever země. Kromě detailního plánu cesty zabavili policisté sto padesát kilogramů výbušnin.

Kolumbie dává povstalcům z FARC ultimátum 18.12.2004

BBC - česká redakce

str. 05


13:00 Zprávy 288

© 2010 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Kolumbijský prezident Alvaro Uribe prohlásil, že předá Spojeným státům jednoho z vůdců hlavní povstalecké skupiny FARC, jestliže tato skupina do konce měsíce nevydá více než šedesát rukojmí, která zadržuje. Povstalecký velitel Simon Trinidad byl zatčen letos a ve Spojených státech byl obviněn z pašování drog a únosů. Uribe se snažil dohodnout výměny vězněných povstalců za rukojmí, ale vyjednávání ztroskotala. Zpravodaj BBC v Kolumbii označuje za nepravděpodobné, že by povstalci ultimátu vyhověli.

Výměna vězňů za rukojmí 19.8.2004


str. 08

06:00 Zprávy

Renata FIEDLEROVÁ, redaktorka -------------------Kolumbijský prezident Alvaro Uribe zásadně změnil svůj pohled na výměny rukojmích za vězněné povstalce z přední levicové organizace FARC. Prezident, který až dosud podobné jednání odmítal, teď prohlásil, že propustí padesát členů revolučních ozbrojených sil výměnou za propuštění šedesáti rukojmích, které povstalci unesli. Jeremy McDermott z Kolumbie podotýká, že mezi rukojmími jsou politici, vojáci a také američtí občané. Jeremy MCDERMOTT, zpravodaj BBC -------------------Kolumbijská vláda zatím výměnu vězněných příslušníků revolučních ozbrojených sil za rukojmí vylučovala, protože prý nemůže vrahy a únosce měnit za unesené. Nyní však pod tlakem příbuzných rukojmí a možná i Spojených států, jejichž tři občané jsou mezi nimi, souhlasí Uribe s tím, že prostuduje návrh na výměnu padesáti povstalců za politické vězně držené revolučními jednotkami. Bogota upozorňuje, že nepropustí ty, kteří se dopustili vážných zločinů. Návrh na výměnu se netýká unesených, kteří jsou drženi pro výkupné. Pokud je jejich příbuzní chtějí vidět, budou muset revolučním jednotkám zaplatit.

Rozšíření seznamu světových teroristických organizací 20.2.2004


str. 04

17:00 Svět o páté

Seznam světových teroristických organizací se rozšířil o další dvě. Levicové Revoluční ozbrojené síly Kolumbie FARC a jejich pravicoví soupeři Sjednocená sebeobrana Kolumbie AUC už podle Spojených států nejsou pouze mezinárodními překupníky drog. Vůdce obou organizací teď Američané zároveň viní z terorismu. Povstalecké skupiny FARC a AUC nahradili před několika lety velké /nesrozumitelné/ drogové kartely, jako hlavní dodavatele kokainu. Obě skupiny využívají zisků z prodeje drog k financování svých bojových akcí. Vystupující - Robert BŘEŠŤAN, moderátor - Mnislav ZELENÝ, bývalý český velvyslanec v Kolumbii (pouze anotováno)

Irové se odmítli dostavit k soudu 2.12.2002


str. 09




Dana VOTÝPKOVÁ, redaktorka -------------------Tři Irové obžalovaní z toho, že cvičili kolumbijské levicové povstalce, se odmítli dostavit před soud v Bogotě. Podle nich totiž nejsou vytvořeny podmínky, aby soud byl spravedlivý. Tři Irové, kteří údajně patří k Irské republikánské armádě, měli podle obžaloby učit povstalce z revolučních ozbrojených sil Kolumbie FARC, jak používat výbušniny a další teroristické techniky. Irové byli zatčeni loni potom, co vystoupili z letadla, když se vraceli z kolumbijského území ovládaného povstalci z FARC.

FARC chce vyměnit Betancourtovou za zadržované rebely 26.2.2002


str. 08

07:00 Ozvěny dne

Robert MIKOLÁŠ, moderátor -------------------Kolumbijská vláda ví, kde se nachází prezidentská kandidátka Ingrid Betancourtová, unesená levicovými povstalci. Armáda údajně objevila místo, kde ji extremisté z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie drží v zajetí. S ohledem na její bezpečnost však dosud nepodnikla žádné kroky k jejímu osvobození. Kolumbijští povstalci, kteří kandidátku kolumbijských ekologů na prezidentský úřad unesli o uplynulém víkendu, ji chtějí vyměnit za vládou zadržované rebely.

Situace v Kolumbii 22.2.2002


str. 06


Bohumil VOSTAL, moderátor -------------------Kolumbijská armáda oznámila, že pozemní vojsko zahájilo přesun do jižní části země. Toto území bylo dříve pod kontrolou povstalců ze skupiny Revoluční ozbrojené síly Kolumbie /FARC/. První kontingent několika stovek vojáků přiletěl na armádní základnu, ze které armáda odešla před třemi roky na základě mírových jednání s povstalci. Kolumbijský prezident Andrés Pastrana mírové rozhovory ukončil ve středu. V oblasti, kterou povstalci kontrolovali, má být rozmístěno asi patnáct tisíc vojáků.

Konec tříletého mírového procesu v Kolumbii 21.2.2002


str. 07

07:00 Dobré ráno s BBC

Dana VOTÝPKOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijský prezident Andrés Pastrana oznámil formální konec tříletého mírového procesu s největší povstaleckou skupinou v zemi Revoluční ozbrojené síly Kolumbie, FARC. Prezident dal v televizním projevu povstalcům pouhé dvě a půl hodiny na to, by se stáhli z rozlehlé demilitarizované zóny, která byla vytvořena Plné znění zpráv


jako součást mírového procesu. Pastrana obvinil levicové povstalce z toho, že zneužívají jeho trpělivost a dobrou vůli a že armáda je připravena zakročit.

FARC v Kolumbii souhlasí s rozhovory 21.1.2002


str. 07

07:00 Dobré ráno s BBC

Milada MCGRATHOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijská vláda a největší kolumbijská povstalecká skupina Revoluční ozbrojené síly Kolumbie se dohodly na obnovení mírových rozhovorů s cílem do dubna uzavřít příměří. Prezident Andres Pastran v televizním projevu řekl, že povstalci budou moci v bezpečnostní zóně zůstat do 10. dubna.



Přehled zpráv Venezuela přerušila diplomatické styky s Kolumbií ..........................................................................................4 23.7.2010 ČT 24 ~ str. 08 ~ 07:00 Ranní události

Venezuela přerušila diplomatické styky s Kolumbií ..........................................................................................4 23.7.2010 ČT 24 ~ str. 04 ~ 07:30 Zprávy

Venezuela přerušila diplomatické styky s Kolumbií ..........................................................................................7 23.7.2010 ČT 24 ~ str. 06 ~ 08:30 Zprávy

Venezuela přerušila styky s Kolumbií. Chávez nařídil armádě u hranic nejvyšší pohotovost......................9 23.7.2010 ČT 24 ~ str. 09 ~ 12:00 Polední události

Krajanské stížnosti na rušení ambasád ............................................................................................................10 7.7.2010 ČT 24 ~ str. 01 ~ 17:32 Interview ČT24

Rána mezinárodnímu obchodu s drogami ........................................................................................................11 18.6.2010 ČT 24 ~ str. 10 ~ 22:00 Události, komentáře

Odměnu milion a 200 tisíc dolarů si rozdělí informátoři v Kolumbii ..............................................................12 17.6.2010 ČT 24 ~ str. 19 ~ 19:00 Události

Po 12 letech osvobodila kolumbijská armáda dva vysoce postavené policisty...........................................13 14.6.2010 ČT 24 ~ str. 05 ~ 08:30 Zprávy

Přehled následujících zpráv ...............................................................................................................................15 14.6.2010 ČT 24 ~ str. 12 ~ 19:00 Události

Kolumbie: rukojmí FARC na svobodě ...............................................................................................................16 14.6.2010 ČT 24 ~ str. 16 ~ 19:00 Události

Kolumbijský voják se po dvanácti letech dostal ze zajetí guerilly FARC ......................................................18 31.3.2010 ČT 24 ~ str. 10 ~ 07:00 Ranní události

Kolumbijský voják se po 12 letech dostal ze zajetí..........................................................................................19 31.3.2010 ČT 24 ~ str. 13 ~ 12:00 Polední události

FARC propustil kolumbijského vojáka ..............................................................................................................20 29.3.2010 ČT 24 ~ str. 07 ~ 07:30 Zprávy



FARC propustil kolumbijského vojáka ..............................................................................................................20 29.3.2010 ČT 24 ~ str. 07 ~ 08:30 Zprávy

Kolumbijská vláda udeřila proti vlivné levicové gerile FARC .........................................................................25 2.1.2010 ČT 24 ~ str. 21 ~ 19:00 Události



Plné znění zpráv Venezuela přerušila diplomatické styky s Kolumbií 23.7.2010

ČT 24

str. 08

07:00 Ranní události

Edita KADLECOVÁ, redaktorka -------------------Venezuela přerušila veškeré diplomatické styky se sousední Kolumbií a nařídila jejím diplomatům do neděle opustit zemi. Vyhrotily se tak spory mezi oběma státy poté, co Kolumbie obvinila Venezuelu, že poskytuje útočiště levicovým povstalcům z hnutí FARC. Prezident Hugo Chávez zároveň nařídil armádě, aby byla u hranice v maximální pohotovosti. Caracas taky zvažuje, že přeruší mezistátní lety a obchodní vztahy s Kolumbií.

Venezuela přerušila diplomatické styky s Kolumbií 23.7.2010

ČT 24

str. 04

07:30 Zprávy


Venezuela přerušila diplomatické styky s Kolumbií 23.7.2010

ČT 24

str. 06

08:30 Zprávy


Venezuela přerušila styky s Kolumbií. Chávez nařídil armádě u hranic nejvyšší pohotovost 23.7.2010

ČT 24

str. 09

12:00 Polední události

Jiří PETROVIČ, moderátor -------------------Venezuela přerušila diplomatické kontakty se sousední Kolumbií a nařídila jejím diplomatům do neděle opustit zemi. Spory se vyhrotily poté, co Kolumbie obvinila Venezuelu, že poskytuje útočiště levicovým povstalcům z hnutí FARC. Prezident Chávez zároveň nařídil armádě u hranic nejvyšší pohotovost a obvinil Spojené státy, že spory podněcují. Plné znění zpráv


redaktor -------------------Snad to mělo dodat Chávezovu prohlášení větší lesk a váhu. Diego Maradona patří k velkým obdivovatelům venezuelského prezidenta. Ten možná právě proto využil setkání s trenérem argentinského národního týmu k oznámení, ke kterému se schylovalo několik posledních dnů. Hugo CHÁVEZ, venezuelský prezident -------------------Přerušujeme veškeré kontakty s kolumbijskou vládou. Doufejme, že se kolumbijskému prezidentu Uribemu v posledních dnech nestalo nic vážného, protože se chová jako posedlý. redaktor -------------------Chávezovo prohlášení přišlo krátce poté, co Kolumbie na summitu Organizace amerických států zveřejnila fotky, videa a mapy údajně dokazující, že FARC má ve Venezuele základny. Gabriel SILVA, kolumbijský ministr obrany -------------------Doufáme, že Venezuela bude pokračovat a postaví se narkoterorismu. O jeho existenci v zemi podala jasné důkazy tato videa. redaktor -------------------Kolumbijský prezident Uribe sice svou funkci v srpnu opouští a nahradí ho nově zvolený Juan Manuel Santos, čeká se ale, že i on bude vůči Venezuele držet stejnou linii. Venezuela navíc tvrdí, že důkazy mohou být zfalšované a obvinila prezidenta Uribeho, že chce mezi oběma zeměmi vyprovokovat ozbrojený konflikt. Kolumbie odhaduje, že na území sousedního státu je až 1 500 povstalců.

Krajanské stížnosti na rušení ambasád 7.7.2010

ČT 24

str. 01

17:32 Interview ČT24

František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Dobrý den. Vítejte u Interview ČT 24. Česká diplomacie začala šetřit a tak rozhoduje o zrušení některých zastoupení v zahraničí. Ohroženy jsou v tuhle chvíli úřady třeba v Brazílii, Austrálii nebo Kolumbii. O datu jejich zrušení se ale bude teprve rozhodovat. Nicméně tahle zpráva už velmi rozhořčila některé české krajany. A hostem Interview ČT 24 je dnes Eliška Krausová, ředitelka odboru mezinárodní spolupráce na Pedagogické univerzitě v kolumbijské Bogotě. Dobrý den, paní doktorko. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Dobrý den. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Vy jste teď napsala některým českým politikům, když jsem říkal, že to oznámení rozhořčilo některé naše krajany, ... Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ano. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


... aby nerušili zastupitelský úřad v Kolumbii v Bogotě. Na koho jste se hlavně obrátila? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Tak já jsem napsala hlavně proto, že si myslím sama o sobě, že jsem ta Češka, která nejvíc víc o Kolumbii a ta Kolumbijka, která nejvíc ví o České republice. Takže jsem nemohla pochopit, že někdo jiný by v tom mohl pomáhat. Já jsem se obrátila na některé z politiků v bývalé vládě, protože tohleto rozhodnutí k nám přišlo ..., teda rozhodnutí, ta zpráva o tom rozhodnutí nikdy nepřišla, já si to čtu v českých novinách po internetu. A byla tam shodou okolností skupina českých poslanců mezinárodního nějakého odboru, které vedl pan Hamáček ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Zahraniční výbor bývalé Poslanecké sněmovny. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Tak přesně. A ti řekli, že ano, že se o tom hovoří a že by bylo dobré teda nějak se k tomu vyjádřit. Já jsem shodou okolností v tu samou dobu, to bylo září, říjen, založila v Kolumbii česko-kolumbijskou asociaci ASOCHECA jako přátel České republiky a Kolumbie a tak jsem připravila speciální petici o tom, aby se to líp rozmyslelo, nebo aby se vyřešilo, proč a co se má dělat, nebo z jakých důvodů se má rušit. A na to mi odpověděli po měsíci, oni si to odvezli do Prahy, že bohužel se snažili, ale že vláda jim řekla, že to je záležitost vlády a ne poslanců. Mezitím se to snižovalo, dneska už se nemluví o Brazílii, to už se ví, že se nebude rušit nic v Brazílii, ani v Austrálii. Pokud já vím, tak snad se ruší jenom Kolumbie. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------No a vám někdo odpověděl už v tuhletu dobu? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Tak pan Hamáček mi odpověděl a řekl, že toho lituje. Pak jsem napsala panu Kohoutovi a ten mi odpověděl, že toho taky moc a moc lituje, že je rád, že čeští krajané se snaží, ale že bohužel Kolumbie nemá tady vyslanectví a že proto, tak jako Češi jezdí do Vídně, Kolumbijci můžou jezdit do Limy, což je Peru, 5 hodin letecky od Bogoty. Bogota má 10 miliónů obyvatel, Bogota je Česko a Kolumbie má 47 miliónů obyvatel. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Tak se na to zkusme podívat pohledem v tuhle chvíli Čecha, který žije tady, do Kolumbie se podívá jednou za život, většina Čechů vůbec ne. Proč je důležité mít zastoupení v Bogotě? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Tak já si myslím a někteří z nás si to myslí, že Kolumbie je jedna z těch zemí, které se začínají rozvíjet a které jsou v téhle chvíli čtvrtým nejlepším trhem z celé Ameriky, po Spojených státech, po Mexiku a po Brazílii. Je to stát, který má obrovské možnosti, obrovské přírodní hodnoty, o kterých se tady neví, protože normálně se mluví o kokainu a o kávě ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Myslím, že k tomu se dostaneme. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Nemluví se o naftě a o smaragdech a zlatu a soli a já nevím, o čem všem. Je spousta možností vztahů, já mluvím teď o těch komerčních vztazích, protože samozřejmě je spousta možností kulturních vztahů, ale dobře vím, že to není priorita pro někoho ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


No dobře, ale ty nové obchodní možnosti v tuhle chvíli v Kolumbii, jsou které? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Které se rozvíjejí a Kolumbie je v tomhle momentě země, kde jsou nejen Španělské, Francouzi a Němci hlavně, ale kde otvírají své zastoupení Dánsko, Finsko, Korea, já nevím, je jich asi 20, protože v téhle chvíli se jim zdá, že je to to nejdůležitější místo k rozvoji a vývoji pro ně, vzhledem k tomu, že jsme v nejlepších stycích se Spojenými státy americkými a že jsme obklopeni spoustou zemí, ve kterých ty styky nejsou zrovna teď v nejlepším stavu, mezi jinými Venezuelou. Ale ve Venezuele nerušíme naše vyslanectví, s Chávezem zůstává Česká republika, jako s vyslanectvím. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Mimochodem, znamená to úplný definitivní odchod teda, tak jak máte signály z Kolumbie? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ty signály ukazují, že ano, protože to je další možnost, že by tam zůstalo jenom nějaké menší, pokud se týče, pokud se mluví o šetření, nějaké menší zastoupení, speciálně komerční. Protože to ostatní třeba tahle naše asociace a další plány, které mám já teď, by se mohly ..., já bych mohla pomoct v tom, ne, že bych na tom měla zájem, já pracuji v něčem úplně jiném, jsem lingvista, můj zájem je vlastně kulturní. Ale když vidím, že se to nedaří a že se Česko vzdaluje, místo aby využilo všech možností, samozřejmě že já ráda pomůžu, ale já nevím nic o obchodě, já nemůžu zastoupit, nemůžu dělat to, co musí dělat nebo měly by dělat státní zastoupení, nemůžu. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Mimochodem, kolik je v Kolumbii krajanů? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Není jich moc těch opravdových krajanů jako já, tak 10, 15 stálých. Teď tam začíná jezdit mnoho mladých lidí, taky dokonce i na výměnné cesty a na studie, protože třeba všecko to, co je ekologie, biologie a tak dále, je jako zajímá. Ale do té společnosti se hned, jak říkám, není ještě rok té společnosti naší, té asociaci a zapsalo se tam 80 lidí, protože se tam zapisovali ti, co měli jiné styky s Kolumbií, to znamená, někteří dokonce tady studovali před mnoha lety, někteří tady měli nějaké podniky nebo jejich dědečkové, babičky, teď tatínkové, strýčkové už mrtví, ale i když nemluví tihleti mladší česky, tak by je zajímalo zase znovu nějak, něco o té zemi vědět. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Když se bavíme o Kolumbii, o tom, že je potřeba tam mít diplomatické zastoupení, tak když jsem se díval na nějaké statistiky vzájemného obchodu, tak že by to byla nějaká senzace, to se říct nedá. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ale proč? František LUTONSKÝ, moderátor -------------------I přesto, že tam máme diplomatické zastoupení v tuhle chvíli. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Přesně, to by byla ta otázka. Třeba tady na Karlově mostě prodávají růže odkud? Z Kolumbie. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Asi z Kolumbie předpokládám.



Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------A když ty růže sem můžou dojít tak rychle, tak určitě se obchody dělají taky rychle, protože než zvadnou, jsou tady a prodají se, jsou ty nejhezčí, největší, taky lilie a karafiáty a všecko možný. To znamená, že bohužel teda je pravda, že v minulosti ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A nemělo by to být tak, že spíš ta diplomatická mise bude pomáhat českým firmám proniknout do Kolumbie? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Proniknout a začaly už pomáhat. Jenom za ten rok poslední se udělaly nějaké ... Jako řekla bych, je spousty nových obchodů podle toho, o čem mě informovali, které začínají. Musíme přiznat, že po roce 1990, až do roku 1990 naše zastoupení v Kolumbii bylo spíš k pláči než k čemu jinýmu. Pak začali posílat jiné lidi, já vám bych o tom mohla vyprávět, ale byli to lidi jako jiného ražení samozřejmě, protože už byli jsme antikomunisti, ale neuměli toho moc. Ti první, kteří k nám přijeli, byli spíš takoví nějací nadšenci, kteří věděli něco o španělštině. Takže než se to trošku uklidnilo, prošlo 5, 10 let a já bych řekla, že až ty poslední dvě zastoupení opravdu jsou profesionálové, a ti teprve začali. Takže všecky obchody, které se začínají rozvíjet o zalesňování, o využívání plynů, prodej zdravotních prostředků a tak dále, to všecko začíná. Ale pokud vím, tak za poslední rok prodali Češi v Kolumbii, udělali kontrakt za 2 milióny dolarů během pár měsíců. Jako na to, jak to šlo předtím pomalu, strašně rychle. A ty ostatní všechny začínají dělat, ale jsou to tak velké projekty, že jim to bude chvíli trvat, než to ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A jsou to projekty, které by se neobešly bez toho zastoupení? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Českého? Těžko, těžko, protože někdo to tam musí hlídat, někdo musí vědět, kdo s kým, někdo je musí přijmout, někdo prostě musí vědět o těch obchodech a o těch mezinárodních obchodech. Jako to jsou komerční radové. Možná bychom se obešli, když to tak říkáte, bez vyslance, ale tomhle případě ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Já jsem to nechtěl takhle úplně hrotit, tu otázku. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------No, ale v tomhle případě to komerční zastoupení teda by chybělo, takové to státní. Protože pozor, tam jsou obrovský obchody s auty českými, ale to už někdo dělá vlastní obchody. Já mluvím o tom zastoupení státním a o tom, že pro ten stát by to bylo důležité, protože vlastní, no, tak to se tam sežene moc lidí, kteří tam začínají obchodovat. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A teď udělám takhle malou odbočku. Proč vy jste vlastně kdysi odešla do Kolumbie? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Já jsem odjela do Kolumbie před mnoha lety, abych studovala na postgraduálním stupni španělskou latinskoamerickou literaturu a lingvistiku, protože už tenkrát v Bogotě byl ten nejlepší institut s postgraduálním studiem v těchto oborech a měla jsem tu možnost, ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Takže to byla jasná volba.



Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------... protože jsem měla strýčka, který mi zaplatil cestu tam. Bohužel Rusové přijeli pár měsíců po tom, co jsem odjela a všecko se mi trošičku změnilo. Já jsem odjela v roce 1968 v červnu. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Takže nesouvisel, ten váš odchod přímo nesouvisel s invazí? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ne, vůbec ne. Já jsem to připravila skoro rok před tím a udělala jsem dobře, protože jsem se jako naučila a studovala jsem to, co jsem chtěla, bohužel jsem se nemohla vrátit, jinak bych byla nejlepší profesorka španělštiny na Filosofické fakultě v Praze. Ale nevěděla bych nic o vztazích s Kolumbií. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Jak jste si zvykla v tom zahraničí? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Tak Kolumbie je krásná. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Hlavně když jste věděla, že nemůžete domů? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------To bylo špatně, to bylo moc špatně, když se tohleto ukázalo a když začaly problémy a když mi řekli, že jsem emigrantka, protože jsem opustila zemi bez povolení, což nebyla pravda samozřejmě, jenom proto, že to byl ten samý rok. Tak to bylo takové špatné období, které jsme všichni měli, ale každý jsme to ..., všechny lidi, co já znám a zůstali venku, to neměli snadný, ne tak, jak si někteří tady myslí, že to bylo snadný. Některým se nám to povedlo a některým méně. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Teď jezdíte do Česka předpokládám pravidelně. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Teď jezdím do Česka nejméně jednou za rok, když tady byla ještě maminka s tatínkem, tak jsem jezdila zvláště kvůli nim aspoň na týden a teď jezdím trochu víc, protože se připravuju rozvíjet česko-kolumbijské vztahy, takže ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Možná budete jediná v tuhletu chvíli pro těch 10, 15 krajanů a pro ty obchody v řádu miliónů dolarů. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Vypadá to, že jsem docela jediná, že nikomu na tom nezáleží. Ale já se ptám, proč takový kontinent jako Jižní Amerika, proč na tom té české vládě nezáleží, když jsou tam obrovské možnosti? Možná už všecko, co by mohli prodat, prodají někde jinde, to je možné. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A tak je Kolumbie třeba bezpečnou zemí pro život, když jsme tady zmiňovali kokain, zmiňovali jsme tady ...



Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Tak určitě je bezpečnější třeba než Mexiko dneska nebo mnoho jiných zemí. Totiž tady, sem přicházejí jako, je to stejné to samé u nás, sem přicházejí jenom vždycky ty nejhorší zprávy, a to bohužel kvůli všem novinářům. Nechci nikoho kritizovat tady přítomného, ale je teda pravda, že zprávy obvykle přicházejí vždycky ty nejhorší vybuchla sopka, spadlo letadlo a tak dále a tak dále, zabili někoho. Ale ty dobré zprávy nechodí moc často, to si musí člověk hledat v novinách nebo v televizi, takové ty dobré zprávy a o tom se mluví o hodně míň. Ale není to jako ... Samozřejmě nemůžu říct, že to je stoprocentně bezpečná země, ale ani tady se necejtím stoprocentně bezpečně. V 11 hodin večer v metru bych se necítila vůbec bezpečně. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Zas na druhou stranu kdykoliv přijde nějaká zpráva z Kolumbie a dostane se do českých médií, tak obsahuje to slůvko "kokain". Kokain jako takový je opravdu lehce dostupný v Kolumbii? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Tak koka a marihuana jsou jako tady tráva, to roste všude, to je naše rostlina. Indiáni to potřebovali kvůli, ještě víc než v Kolumbii v Peru a v Bolívii. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Protože někteří představitelé Kolumbie říkají, že je to tradice, kultura, že to prostě souvisí ... Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ale tak koka, ne kokain. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Jasně. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Kokain se dělá v laboratořích a dělá se z chemikálie, který nám posílají buď Němci nebo Američani, a to je prostě jiná historie bohužel, bohužel teda. Protože tak, jak za to my platíme, to ví málokdo. Ten dopad ekologický toho, že bojujeme proti té, proti tomuhletomu, aby se vyráběl kokain, protože proti tomu nejvíc bojujeme my, ale my za to taky nejvíc trpíme. Ty obrovské ztráty na, speciálně na přírodě, my máme třeba nejbohatší ptactvo, nejbohatší motýly, nejvíc vody, jsme asi třetí země na světě, která má nejvíc vody vůbec. Takže jsme taková zásoba vody, a to všecko se ničí tím, jak se musí bombardovat tyhlety laboratoře chemikáliemi, nebo co všecko s tam dělá, aby ta koka zmizela a tím pádem laboratoře neměly co dělat. A to jde pořád dokola. Samozřejmě na lidských životech taky. Teď se snaží to vytrhávat ručně, ale musí je chránit vojsko. Není to snadný /nesrozumitelné/. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Když říkáte, mě to zaujalo, že říkáte "my" v tuhle chvíli. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Já jsem my Češi a taky jsme my Kolumbijci, takže proto to říkám, já mám obě "my". Takže když se jedná o nějaký problém, tak já se ho snažím zastat a v tomhle případě ... Totiž já cestuju jako Kolumbijka nebo jako Češka a jednou se mi stalo tady v téhle mé rodné zemi, že jsem přijela a ten pán na letišti jako mnohokrát, obvykle nikoho neprohlížejí, jenom mě, z nějakých důvodů pochopí, že přijedu z Kolumbie, takže mi všecko otevře a když pak řekl: "Tak promiňte, nic nemáte," tak řekl, "ale vy máte oboje občanství?" A já jsem řekla: "Ano, mám kolumbijské a české." A on řekl: "To jste si teda vybrala, milá paní. Ani jedno není dobrý." František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Tak to budete mít možná o to těžší teď s rozvíjením česko-kolumbijských vztahů. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Právě. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Možná byste měla to rozšířit na celou Latinskou Ameriku. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Asi bych měla bojovat za celou Jižní Ameriku a za celou Evropu. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Ale v Kolumbii, tak kokain, to jsme zmínili, jedno negativum, levicové povstalecké skupiny FARC ... Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Tak těch je už hodně málo. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------V jakém to je teď stavu? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Píše se pořád o tom, ale je jich hodně málo v téhle vládě, která taky končí. Tady vzájemně končí obě vlády, teda těch v mých dvou zemích. Se podařilo o hodně snížit jak jejich počet, tak jejich akce. Tak říká se jim levicové, ale ony z té levice už dávno moc nemají, o ideologii už nikdo nemluví. Ony jenom se snaží sehnat peníze a využívají toho, teď dokonce těhletěch polí kokainových nebo kokovejch. To už naštěstí teda se nám podařilo, bych řekla, té vládě ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Takže život normálních lidí to, řekněme vůbec nekomplikuje? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Těch FARC? Už teď málo naštěstí. Prozatím to vypadá, že málo, normálních lidí velmi málo. Někdy to komplikuje politikům, ale právě proto, že oni se snaží, jak už nemají sílu, unést nějakého politika nebo něco dělat, aby se o tom vědělo. A tak pak samozřejmě zase po celém světě se to šíří. Nechci říct, že už by je opravdu, že jakoby zmizely úplně, ne. Ale samozřejmě Kolumbie je tak velká země a nechci říct, že to je ráj na zemi, to taky ne. Velké sociální rozdíly a velké ekonomické rozdíly mezi obyvateli způsobují právě tyhlety problémy. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A teď se vlastně rozhodovalo v prezidentských volbách o nástupci populárního, ale zase poměrně kontroverzního prezidenta Uribeho. Nakonec vyhrál bývalý ministr obrany Santos. To je nástupce Uribeho, nebo ...? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------No, řekněme nástupce jeho politiky v některých věcech, jako v téhleté, řekněme jistotě v boji proti guerillám, v boji proti všem spojeným s kokainem nebo s kokou, dobrým spoluhráčem Spojených států amerických, protože to pro nás je možná daleko důležitější, než co jiného, protože my jsme teď obklopeni opravdovou prokubánskou levicí. To zase vy už nevíte, co to je. My máme Chávez, to je Venezuela, vedle je Ekvádor ... Plné znění zpráv


František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Možná to někdo vůbec nerozlišuje třeba tady v České republice v tuhle chvíli, že Kolumbie je ta ... Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------No jo, a my jsme právě ta, ti, co to drží, a proto Američané nám pomáhají, protože opravdu jsme takovej ten baštil, nebo jak se to řekne česky, to, aby se to celé nezhroutilo a nezačaly všechny možné levicové hnutí až do Chile. Jsme jediní. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Vy jste říkala, že vás Američané podporují. Co Evropská unie? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Evropská unie také. Kolumbie podepsala smlouvu s Evropskou unií a také z obchodního hlediska velmi nedávno. My jsme vždycky první, co všecko podepíšeme, ale všichni o nás špatně píšou. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Jak je to možné? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------A přitom já zvu každého do Kolumbie a chtěla bych vám říct, že neznám nikoho z těch, co byli v Kolumbii, kdo by se nechtěli vracet a mnozí z nich se vrací. Já třeba tady znám studenty Čechy, kteří tam byli a vždycky se znovu snaží vrátit aspoň na prázdniny. Kolumbie z těch lidí, co znám, nikdo o ní špatně nemluví. O Čechách snad taky ne, ne? Čechů venku znám méně. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Nemůžu sloužit teda, popravdě řečeno. Ale zas na druhou stranu, Česká republika je tak malý stát, že to možná nikoho vůbec nezajímá. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Právě to je to, co mě rozčiluje, že tam ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A nejsme obklopeni ... Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------... pro Jižní Ameriku Čechy jsou příliš malý stát. Ví se o Praze a ví se o kulturních důležitostech a taky se neví o tom druhém. To je to, o co se snažím, abysme to dali nějak dohromady lepším způsobem. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A kde se to zlomilo, kde se to ve vás tak zlomilo, že jste začala tak jako bojovat za ty česko-kolumbijské vztahy? Jako co bylo ... Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ne, já jsem to dělala vždycky, ale měla jsem míň času ... František LUTONSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Dobře, ale co bylo tím spouštěcím mechanismem, že jste sedla k počítači a napsala jste tady českým politikům, založila jste asociaci ... Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Měla jsem o hodně, ano, měla jsem o hodně míň času, protože můj manžel měl takový důležitý post a jezdili jsme moc po světě a on představoval kolumbijskou kulturu a jazyk a tak dál. A můj manžel zemřel náhle před čtyřmi lety. A o tomhle jsme mluvili, že já bych to měla dělat, ten nápad byl jeho, až půjdu do penze a vždycky říkal: "Eliško, proč nejdeš do penze? Přestaň pracovat na univerzitě a začni dělat něco pro tu tvou zem." Mou zem jako Čechy. A když zemřel, tak potom, co jsem se z toho trošičku dostala, tak jsem si řekla, tak tohle mám dělat, asi mi tohle ještě chybí a měla bych něco dělat. A v tom se to všechno rozpadlo. Takže jsem ... Když já jsem začala myslet na tu asociaci, tak to ještě vypadalo všecko slibně, najednou jsem si všimla, že nikdo tyhle věci tam nedělá, že před mnoha, mnoha lety ještě za komunismu, když já jsem přijela do Kolumbie, tak tam existovala taková, řekněme podobná organizace, ale samozřejmě bylo to placené tím naším vyslanectvím. A od té doby, co nic takového neexistuje, tak to nikoho nenapadalo. A protože čas od času dostávám zprávy po mailu od lidí, kteří by chtěli jako kulturně, proč nevím jaké tance nepřijedou, protože vidím tady všechny možné festivaly. A to samé děláme tam. Jeden z největších divadelních festivalů v celé Jižní Americe máme my. A jako je moc možností. Já vidím tady všecky ty hudební festivaly a tam je jich spousty těch hudebních festivalu, nejen Shakiru máme, ale jako jiné hudebníky na jiných úrovních, ale jako velmi dobrý. A najednou jsem si říkala, proč ti jedni nevědí o druhých? Teď jezděj až do Polska nebo do Maďarska někam, tak proč ne do Čech? František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Tady v Česku máte dva slavné bratry. Neříkali vám ... Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Já mám 3 slavné bratry, ale tak ... František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Pardon. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Jaké považujete vy za slavné? František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Všechny považuju za slavné. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ale koho znáte? Jana Krause? František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Ivana. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ivana? A chybí Michal, ten přeci bojoval za to, aby pan Švejnar byl prezidentem. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Tak. A neříkali vám někdy: "Eliško, vykašli se na to!"? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota Plné znění zpráv


-------------------Ne, protože oni taky bojujou za všechny ztracené kauzy a moje maminka by mi řekla: "Bojuj do poslední chvíle." Jako právě proto, že tam nemám na tom žádný speciální zájem, jenom takovej ten nadlidskej zájem, aby se to povedlo, ne abych já z toho něco měla. Tak si to můžu dovolit. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A cíl bude co? Cílem je co? Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Cílem by bylo za prvé, aby to vyslanectví nerušili, protože možná jednou, nevím, jestli se toho dožiju, se budou snažit ho dávat znovu, a pak to bude stát o hodně víc. To české vyslanectví tam je už 80 let. A když se to nepovede, tak cílem je, aby se ty vztahy zlepšily takovým způsobem, abych jednom mohla napsat tomu, nevím, jestli to bude ještě pan Schwarzenberg nebo už jiný ministr, abych mu napsala: "Vidíte, jak jste to udělali špatně a i bez vás se nám to povedlo." František LUTONSKÝ, moderátor -------------------Eliška Krausová, ředitelka odboru mezinárodní spolupráce z Pedagogické univerzity v Bogotě v Kolumbii byla dnes hostem Interview ČT 24. Já vám moc děkuju, že jste přišla. Díky za rozhovor. Eliška KRAUSOVÁ, Pedagogická univerzita Bogota -------------------Ne, já vám taky moc děkuji a doufám, že to někoho zaujme. František LUTONSKÝ, moderátor -------------------A vám divákům čtyřiadvacítky díky za pozornost. Mějte se hezky a na shledanou.

Rána mezinárodnímu obchodu s drogami 18.6.2010

ČT 24

str. 10


Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbijští a američtí policisté rozbili takzvaný superkartel. Gigantickou mafii, která kontrolovala velkou část amerického trhu s kokainem. Exkluzivně o tom informovala americká televize CBS. Její reportéři se po boku policistů zúčastnili operace, při které v rukou úřadů skončili dva ze tří šéfů mezinárodního kartelu. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Devět měsíců sledování, pátrání a příprav, pak mohutný úder na mnoha místech v džungli, zatýkání v utajených mafiánských bytech, pronásledování pašeráckých člunů. Výsledek? Podle kolumbijských a amerických agentů rozdrcení jedné z největších drogových sítí světa americký agent -------------------Tohle není jen velký případ, je přímo obrovský. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Začal tady, v kolumbijském přístavu Buenaventura. Policisté zadrželi kontejner oficiálně plný hnojiv. Uvnitř ale našli ještě něco navíc. Balíky napěchované dolary. William BROWNFIELD, americký velvyslanec v Kolumbii Plné znění zpráv


-------------------Počítali jsme 6 milionů, 8 milionů a pořád to nebylo všechno. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------V jediném kontejneru se skrývalo v přepočtu téměř 600 milionů korun. Cena deseti malých tryskových letadel. Podle policistů je to ale jen malá část zisku takzvaného superkartelu. Za posledních 7 let dodal podle odhadů do Spojených států celou polovinu kokainu, přes 900 tun, množství, které by neuvezlo ani 55 kamionů. Jeho celková cena, téměř půl bilionu korun, tedy necelá polovina českého státního rozpočtu. americký agent -------------------Jejich výdělky byly neuvěřitelné. Investovali, skupovali nemovitosti, ale stejně jim stejně peníze zbývaly. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Zlaté časy skončili i pro špičky organizace. Don Claudio, jeden ze tří šéfů superkartelu, padl policistům do rukou při zátahu proti jedné z drogových laboratoří v džungli. Další člen velké trojky Don Lougio byl zatčen v Argentině. Hon na zbylé členy organizace pokračuje. americký agent -------------------Byla to chobotnice s chapadly v celém světě. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Pro rozsáhlé pašerácké operace kartel využíval nejmodernější techniku včetně flotily malých ponorek, jeho rozbití by se mohlo projevit i v Evropě, kde jsou v posledních letech kolumbijské drogy na vzestupu. Michal HAMMER, mluvčí, Česká protidrogová centrála -------------------Kokain u nás vstoupil v oblibě, v současné době je nabízen i na ulici. Martin JONÁŠ, redaktor -------------------Bližší informace o zásahu nejsou známé jeho načasování se ale hodně hodí bývalému ministru obrany Juanu Santosovi, který je favoritem druhého kola kolumbijských prezidentských voleb. Stejně jako současný prezident Alvaro Uribe totiž Santo staví svůj program na boji proti drogové mafii. Martin Jonáš, Česká televize. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------O drogovém superkartelu teď podrobněji. Ve studiu vítám bývalého českého velvyslance v Kolumbii Mnislava Zeleného .dobrý večer. Mnislav ZELENÝ, etnolog, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------A také Juana Brauna, prezidenta české sekce Novinářů bez hranic, který pro Vládu Spojených států zpracovával protidrogové plány, pro některé země Latinské Ameriky. Dobrý večer i vám. Juan BRAUN, prezident české sekce, Reportéři bez hranic -------------------Dobrý večer. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Pane Zelený, koho se tedy podařilo kolumbijským a americkým silám zasáhnout? Kdo tvoří takzvaný superkartel? Mnislav ZELENÝ, etnolog, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii -------------------Tak superkartel, to je věc taková trošičku novější, protože po rozpadu /nesrozumitelné/ došlo k jakési atomizaci kartelů, které se, dá se říct, jako rozptýlily po celé Kolumbii a tento superkartel se objevil teda v posledních několika měsících. Víme, že po nich kolumbijská policie pátrala asi 9 až 10 měsíců, takže to byl, dá se říct, obrovský zátah, obrovská změna na celém, na celé sféře kolumbijské drogové politiky a hlavní roli zde taky ovšem nesmíme zapomenout, hrají tedy guerilly, zejména FARC, což je vlastně velký, jeden z největších kartelů na světě také. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Kam až zasahovala takzvaná chapadla superkartelu? Objevoval se kokain z jejich produkce třeba i v České republice? Juan BRAUN, prezident české sekce, Reportéři bez hranic -------------------Samozřejmě. Ty, jak se říká, kokain se pašuje přes Afriku do Evropy, jo, a tady je velká distribuce a víc a víc. Hlavně ty země bývalé komunistické, svaz, ne, protože tady nebyly tolik drogy a najednou minulý 20 let tady už je hodně mládež, co to hledá a kupuje. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Je pro současné kolumbijské drogové skupiny typické, že podobné kartely vytvářejí? Mnislav ZELENÝ, etnolog, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii -------------------Tak kartely, to je skupina, která má svoje vlastní zákony. Má své šéfy, kápy a ty samozřejmě za hlavní úkol mají prorůstání do celé sféry společnosti, to znamená, že ta, ty kartely toho staršího typu, to byly takové ty vlastenecké kartely. To byly ty, které vlastně investovaly veškeré peníze do Kolumbie. Proto kolumbijský lid, třeba /nesrozumitelné/ obdivuje, to byl pro něj Jánošík. O něm napsali básničky, písničky, že jo. Ale tento superkartel, tyto nové superkartely už nastoupily zcela jinou roli. Oni investují do Spojených států, to znamená, že ty peníze už vyváží, ty se neobjevují v hospodářství Kolumbie, protože dřív vlastně ty výsledky kolumbijské mafie se vlastně ukazovaly v celém hospodářství. A proto i ta Kolumbie na tom byla vždycky, vždycky moc dobře. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste pro Vládu Spojených států připravoval protidrogové plány. Vyžaduje situace v Kolumbii, v zemi, která je známá jako největší producent kokainu na světě, nějaký zvláštní přístup? Juan BRAUN, prezident české sekce, Reportéři bez hranic -------------------Například ten přístup je jednat s FARC a taky ty kartely. Ty kartely není jeden, tam jsou sto kartely v Kolumbii a tam jsou 50 kartely v Ekvádor, 20 kartely v Bolívii a tam jsou jako 40 kartely v Mexiku. To je ohromná síť. To jednání je, že oni budou dělat dvě věci. Ano, ta distribuce do Spojených států musí, jak se říká, se udělat, protože tam mají 50 miliony lidí, co to potřebují. A jestli oni nedostanou, ty 50 milion lidí ten, jak se říká, tu drogu, to se zblázní a to bude vnitřní válka ve Spojených státech. To je jeden velký problém, co oni mají. A ten druhý problém je, jak říkal kolega, je, kde zůstanou ty peníze. Je klid, kdy peníze zůstanou v některý banky v Americe a tak jsou všechny spokojené, ne. Ale problém je, kdy ten superkartel tady, co byl rozbitý, on už nechtěl nechávat ty peníze v Americe, ale udělat distribuci od Argentiny do Mexika. A to je ... Proč já jsem mu říkal, já si myslím, že ho zrušili. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka --------------------



Prezident Uribe byl znám jako tvrdý bojovník proti narkomafiím, ale i kolem jeho osoby se objevovaly spekulace, že na kampaň použil špinavé peníze, tedy ty z prodeje drog. Někteří poslanci byli dokonce vyšetřováni pro údajné propojení s narkomafií. Dosahují chapadla opravdu až do míst nejvyšších? Mnislav ZELENÝ, etnolog, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii -------------------Já bych si dovolil vám oponovat. Prezident, kolumbijský prezident, který byl namočen do vlastně, do peněz narkomafie, byl Samper, byl Ernesto Samper, to je ten člověk, který taky nedostal vízum do Spojených států. Co se týká Uribeho, on nastoupil politiku tvrdé ruky, která byla velice úspěšná. Vlastně za jeho panování bylo /nesrozumitelné/ téměř 800 narkokápů do Spojených států. To je obrovské množství a já bych rád, abychom si uvědomili, že to je obrovská mravenčí práce té kolumbijské policie za pomoci tedy agentů ze Spojených států, která není jako vidět. Všichni si myslíme, že ty narkomafiáni si užívají svoje miliony, ale ono na ně taky někdy dojde. A já tam jezdím každý rok a každý rok vidím, další a další kápové se odváží do Spojených států a další ti, kteří kolaborovali, to znamená, jsou ti i ministři, jsou to i policajti, jsou to ti z armády generálové, ale ti jsou ve vězení. To je ten obrovský rozdíl, nechci říct vůči které zemi, kde opravdu ta justice jde tvrdě, trvá to někdy dlouho, ale jde tvrdě po nich a opravdu oni sedí, sedí ve vězení. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Takže ta nejvyšší místa v zemi opravdu s narkomafií bojují poctivě a snaží se o to tu situaci zlepšit. Mnislav ZELENÝ, etnolog, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii -------------------Bojují poctivě, ale taky řada z nich samozřejmě se zaprodá, že jo. Ale specielně Uribe je člověk, který je, bych řek, velice čistý a velice tvrdý, i když samozřejmě taky na něm objevili, že měl styk, takříkajíc s /nesrozumitelné/, ale to byly kamarádské styky, když jim bylo ještě 5, 10 let. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Na operaci proti superkartelu spolu americké a kolumbijské síly pracovaly dlouhodobě. Je taková spolupráce obvyklá? Juan BRAUN, prezident české sekce, Reportéři bez hranic -------------------Ano, to oni už pracují ale dlouhodobě 30 let. Proč, protože ten problém s kokainem a ty mafie z Kolumbie začíná roky 60, kdy jedna skupina /nesrozumitelné/ a jeho známí řekli ok, Amerika může být nádherný trh. Konec roky, léta 60, tam nebyly skoro drogy v Americe. A to oni začali pašovat do Americe a kdo pomáhali ... Pomáhali Kubánci, co byli uprchlíky. Tam bylo milion Kubánců, co neměli práci, a oni byli ty první, co udělali, ta síť s těma Kolumbijany ve Spojených státech. A potom už se to nemohlo zastavit. /Nepřeloženo/ je nápad pan prezident Nixon, rok 73. Co oni pracují proti drogový kartely už od roku 73. To je dlouhá doba. Ale jak říkám, kdy já jsem jednal s parlament, Kongres Spojených států o ten problém drogovama, parlament Spojených států říkal, že to je boj na příštích 100 let, to se nezastaví. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Jak výrazně tedy obchod s drogami kolumbijskou společnost prostupuje? Juan BRAUN, prezident české sekce, Reportéři bez hranic -------------------Podívejte se, já si myslím, já nemám, já mám hodně kamarády, já jsem žil v Kolumbii, já mám hodně kamarády, co jsou úspěšný, a jsou všichni namočený s drogama. Jinak to nejde, protože vy nemůžete, jak se říká, dělat rozdíl mezi špinavý peníze, což znamená přichází s drogama, nebo co nejsou, ne. A tam jsou tolik, jak se říká, dolary, co přichází z toho kšeftu s drogama, že skoro všechny ty podnikatelé jsou namočený. Tak to trošku je. A jak říkal kamaráda, nejenom podnikatelé, ale generálové, ministři a tak dále a tak dále. My máme prezidenta nejen v Argentině, on byl prezident a on byl ten jeden, co, jak se říká, vedl distribuci drogy v Argentině. Prezident. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Zásah taky proběhl těsně před prezidentskými volbami, je součástí předvolebního boje podle vás? Je to téma, které může pomoct vyhrát volby? Mnislav ZELENÝ, etnolog, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii -------------------Samozřejmě, já se věnuji Kolumbii tedy již léta a sleduji teda i nové volby. Bohužel Uribe už nemůže jít potřetí do souboje a Manuel Santos byla jeho pravá ruka, byl i ministrem národním, ministrem obrany a samozřejmě to ta situace. To znamená nejen to rozbití toho superkartelu, ale také vysvobození čtyř policistů z rukou FARC, které se udály minulou neděli, tak to výrazně Manuelu Santosovi pomůže v následujících volbách tuto sobotu nebo tuto neděli v Kolumbii. A dá se předpokládat, že bude dalším prezidentem Kolumbie. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Ze Spojených států proudí do Kolumbie na boj s drogovými dealery i nemálo peněz. Podle kritiků ale jde většina na represi. Jen minimum na sociální projekty. Mohou být represe samotné bez těch souběžných preventivních programů úspěšné? Juan BRAUN, prezident české sekce, Reportéři bez hranic -------------------Ne, to nejde. Podívejte se, v Kolumbii my máme jeden problém. Tam jsou pět milion dítě, co nemají domov, žijou na ulici. A ty mají obrovskou organizaci pašování ty drogy a všude možně. Oni tak jinak tady už jsou zabijáky a pracujou pro ty kartely jako zabíjení lidí. Ale my také musíme trošku mluvit o Brazílii. Brazílie je ten příští, co má obrovské potenciály jako pašování drogy. Já jsem hodně pracoval v Brazílii před několika lety, kdy to začínalo, a nikdo to nemůže zastavit v Brazílii. To není jenom Kolumbie, to je Brazílie, to je Ekvádor a tak dál a tak dál. Ale je jedna věc, co my jsme našli, ne, že jestli chcete kokain, tam potřebujete etanol a kde přichází ten etanol? Z Německa například. Německo posílá lodě s kontejnerem etanolu do /nesrozumitelné/ Ekvádor a tam potom se to dělá, distribuce se to pašuje do Kolumbie, aby ty tři tisíce, jak se říká, laboratoří, tři tisíce laboratoří, co jsou tam v džungli, mohly udělat tu kokainu. To jsou všechny spojený, to je trošku ten problém. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Tak jestli vůbec se vlastně ten problém dá nějakým způsobem alespoň za těch 100 let, jak jste říkal, zastavit. To je možná i na delší dobu. Juan BRAUN, prezident české sekce, Reportéři bez hranic -------------------100 let, 100 let. Moje příští reinkarnace. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------V rukou policie skončili i dva ze tří šéfů kartelu. Dokáže ta akce oslabit vliv a moc tohoto kartelu, nebo se uvolněná místa zase rychle obsadí a vše bude při starém? Mnislav ZELENÝ, etnolog, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii -------------------O tomto superkartelu se hovoří, že je nejsofistikovanější a nejmocnější než všechny předcházející kartely. Zdá se, když porovnáváme třeba s Pablem Escobarem, což je pro nás taková ikona, tak ten vypadá jako Honzíček někde, který si hraje na písku, vůči tomuto superkartelu. Ale samozřejmě už čekají další, už čekají další, aby nastoupili do uvolněných pozic a někdy se možná zdá, že to je i vnitřní boj těch jednotlivých kartelů mezi sebou, protože přicházejí mladí s ostrými lokty a snaží se dostat na pozice těch předcházejících. Takže nic nového pod sluncem, ta situace se bude opakovat a vzniknou nové a nové kartely. Daniela DRTINOVÁ, moderátorka -------------------Pánové, děkuji vám. Děkuji vám a dobrou noc přeju. Juan BRAUN, prezident české sekce, Reportéři bez hranic -------------------Děkuji vám. Plné znění zpráv


Mnislav ZELENÝ, etnolog, bývalý velvyslanec ČR v Kolumbii -------------------Díky.

Odměnu milion a 200 tisíc dolarů si rozdělí informátoři v Kolumbii 17.6.2010

ČT 24

str. 19

19:00 Události

Josef MARŠÁL, moderátor -------------------Odměnu milion a 200 tisíc dolarů si rozdělí informátoři, jejichž pomoc vedla k nedělnímu osvobození 4 kolumbijských policistů a vojáků ze zajetí levicových rebelů z hnutí Farc. Kolik lidí cenné informace poskytlo, úřady tají. Uvedly pouze, že mezi nimi byl dezertér z řad povstalců.

Po 12 letech osvobodila kolumbijská armáda dva vysoce postavené policisty 14.6.2010

ČT 24

str. 05

08:30 Zprávy

Daniel TAKÁČ, redaktor -------------------Po 12 letech osvobodila kolumbijská armáda dva vysoce postavené policisty, generála a plukovníka věznili povstalci z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie FARC. Oznámil to kolumbijský prezident Alvaro Uribe. Levicová gerila FARC financuje z výkupného za rukojmí a z obchodu s drogami svůj boj proti vládě. Za 40 let konfliktu zahynulo kolem 120 tisíc lidí. Evropská unie, Spojené státy a Kolumbie řadí FARC mezi teroristické organizace.

Přehled následujících zpráv 14.6.2010

ČT 24

str. 12

19:00 Události

Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Bílé pruhy místo pily, ochránci stromů naznačují, jak udělat tuzemské aleje bezpečnějšími. Ukážeme za moment. Roman PISTORIUS, moderátor -------------------Podíváme se taky do Kolumbie, jak se tamní armádě daří bojovat proti extremistům z hnutí FARC, podrobnosti v reportáži.

Kolumbie: rukojmí FARC na svobodě 14.6.2010

ČT 24

str. 16

19:00 Události



Marcela AUGUSTOVÁ, moderátorka -------------------Kolumbie slaví, vládní vojáci osvobodili 4 rukojmí zadržovaná levicovými radikály z hnutí FARC. Jsou mezi nimi i vysocí policejní důstojníci, které chtěli ozbrojenci vyměnit za stovky svých vězněných bojovníků. Extremisti napojení na obchod s drogami operují v zemi od šedesátých let. Poslední roky jim ale s výraznou americkou podporou ztrpčuje život prezident Alvaro Uribe. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Naposled ho viděli na povstaleckém videu z roku 2002, generála kolumbijské policie Luise Mendietu, nejvýš postaveného zajatce guerill FARC. Unesli ho před 12 lety, teď den po svých 53. narozeninách je se 3 dalšími kolegy na svobodě. Alvaro URIBE, kolumbijský prezident -------------------Společné operační komando ozbrojených sil právě zachránilo generála Mendietu a plukovníka Muria, jsou v rukou našich ozbrojených sil a ty pokračují v boji. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Podle ministra obrany udeřilo 300 vojáků na tajný tábor v provincii Guaviare s chirurgickou přesností. 3 rukojmí osvobodilo, čtvrtý zmizel v džungli a trvalo několik hodin, než ho vojáci našli. Všechny teď čeká v Bogotě vřelé přivítání. Osvobození rukojmí promlouvá i do kolumbijské politiky, nahrává blízkému spolupracovníkovi prezidenta Uribeho, bývalému ministrovi obrany Santosovi. Ten v neděli s velkou pravděpodobností vyhraje druhé kolo prezidentských voleb. Stejně jako Uribe chce s FARCem nekompromisně zatočit. Juan Manuel SATOS, prezidentský kandidát -------------------Tento den budeme slavit celý život. Osvobození 2 policejních důstojníků ze spárů FARCu je skutečným přelomem. Milada MCGRATHOVÁ, redaktorka -------------------Naposledy se vládě v Bogotě podobně velká akce podařila v červenci před 2 lety. Tehdy její vojáci osvobodili s pomocí lsti někdejší prezidentskou kandidátku Ingrid Betancourtovou. Milada McGrathová, Česká televize.

Kolumbijský voják se po dvanácti letech dostal ze zajetí guerilly FARC 31.3.2010

ČT 24

str. 10

07:00 Ranní události

Jan OSÚCH, redaktor -------------------Kolumbijský voják Pablo Emilio Moncayo se po dvanácti letech dostal ze zajetí levicové guerilly FARC. Povstalci ho předali humanitárním pracovníkům v džungli na jihu země. Věznili ho od jeho devatenácti let. Jeho otec kvůli tomu přešel v řetězech přes celou zemi. FARC bojuje proti kolumbijským vládám více než čtyřicet let. Peníze získává z vymáhání výkupného a obchodu s drogami.

Kolumbijský voják se po 12 letech dostal ze zajetí 31.3.2010

ČT 24

str. 13

12:00 Polední události

Jitka SLUKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Po 12 letech se ze zajetí levicových guerilly FARC dostal kolumbijský voják Pablo Emilio Moncayo. Povstalci ho předali humanitárním pracovníkům v džungli na jihu země. Věznili ho od jeho 19 let. Jeho otec kvůli tomu na protest přešel v řetězech přes celou zemi. FARC bojuje proti kolumbijským vládám přes 40 let.

FARC propustil kolumbijského vojáka 29.3.2010

ČT 24

str. 07

07:30 Zprávy

Radka STEJSKALOVÁ, redaktorka -------------------Levicoví povstalci z hnutí FARC propustili kolumbijského vojáka uneseného loni v dubnu. Dvaadvacetiletý vojín byl nejmladším příslušníkem armády v zajetí. Slib, že propustí i dalšího vojáka, kterého vězní už 12 let, ale nesplnili. FARC podle odhadů zadržuje několik set lidí. Proti kolumbijským vládám bojuje už víc než 40 let. Peníze získává z výkupného a obchodu s drogami.

FARC propustil kolumbijského vojáka 29.3.2010

ČT 24

str. 07

08:30 Zprávy

Radka STEJSKALOVÁ, redaktorka -------------------Levicoví povstalci z hnutí FARC propustili kolumbijského vojáka uneseného loni v dubnu. Dvaadvacetiletý vojín byl nejmladším příslušníkem armády v zajetí. Slib, že propustí i dalšího vojáka, kterého vězní už 12 let, ale nesplnili. FARC podle odhadů zadržuje stále několik set lidí. Proti kolumbijským vládám bojuje už přes 40 let. Peníze získává právě z výkupného a obchodu s drogami.

Kolumbijská vláda udeřila proti vlivné levicové gerile FARC 2.1.2010

ČT 24

str. 21

19:00 Události

Josef MARŠÁL, moderátor -------------------Kolumbijská vláda udeřila proti vlivné levicové gerile revolučních ozbrojených sil Kolumbie FARC. Podle oficiálních informací bylo při náletech na jihu země zabito nejméně 18 povstalců. Ve FARC, který své aktivity financuje mimo jiné komerčními únosy a narkoobchodem, působí tisíce ozbrojenců.



Přehled zpráv. Kuba a její revoluce Respekt ~ str. 69 ~ eseje

Recommend Documents