Přehled zpráv. Hybridní a interaktivní televize ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě

Přehled zpráv Hybridní a interaktivní televize ...........................................................................................................................10 31.8.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_  _ Spor ruských oligarchů .......................................................................................................................................19 31.8.2012 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Události, komentáře_  _ CzechTourism má nový odbor, povede ho Herget ...........................................................................................22 31.8.2012 Lidové noviny ~ str. 16 ~ Peníze & byznys - manaţeři v pohybu_  KAMILA JUŠKOVÁ_ Adam Javůrek: Čekám na roboty a pěknou katastrofu ...................................................................................23 31.8.2012 zive.cz ~ str. 00 ~ Tag rozhovory_  Boček Jan_ Otazníky nad měnovou politikou kvantitativního uvolňování ECB ................................................................24 30.8.2012 Bankovnictví ~ str. 19 ~ Finance ve světě - Eurozóna_  MARTIN MANDEL, VLADIMÍR TOMŠÍK_ Novelizace zákona o spotřebitelském úvěru není samospasitelná, varuje Navigátor .................................28 30.8.2012 bankovnipoplatky.com ~ str. 00 ~ _  _ Reklamy dodavatelů: Nechali byste se nalákat? ..............................................................................................29 30.8.2012 cenyenergie.cz ~ str. 00 ~ Pŧvodní analýzy_  Petr Woff_ KRESLENÝ HUMOR v ilegalitě? .........................................................................................................................31 30.8.2012 Týdeník Květy ~ str. 14 ~ Téma_  MICHAELA ŠMERGLOVÁ_ ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Hybridní a interaktivní televizní vysílání veřejné sluţby ....................36 29.8.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_ Novelizace zákona o spotřebitelském úvěru není samospasitelná, varuje Navigátor .................................37 29.8.2012 investujeme.cz ~ str. 00 ~ Banky_  _ Petrusek dostane in memoriam cenu Vize 97 ...................................................................................................38 29.8.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Lidé_  Lidovky.cz, ČTK_ Loučení s Petruskem: byl to profesor obnovitel, zaznělo ...............................................................................38 29.8.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Lidé_  Jiří Špaček_ lidé .........................................................................................................................................................................39 28.8.2012 E15 ~ str. 14 ~ Kariéra_  _

Plné znění zpráv

1 © 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Na vzdělávacím trhu přituhlo ..............................................................................................................................40 28.8.2012 Lidové noviny ~ str. 27 ~ Akademie_  EVA HNÍKOVÁ_ Sociální systém nebrání vzniku dalších generací dětí v dětských domovech ..............................................42 28.8.2012 Romano voďi ~ str. 08 ~ Rozhovor_  Adéla Gálová_ Robert Candra: Radio Wave není jen pro mladé ..............................................................................................45 28.8.2012 Týdeník Rozhlas ~ str. 07 ~ Reflexe_  Alena Sojková_ Případ Anderse Breivika prý skončil. Já doufám, ţe teprve začal .................................................................46 27.8.2012 eportal.cz ~ str. 00 ~ Ostatní_  František Matějka_ A teď uţ to típněte ...............................................................................................................................................48 27.8.2012 Respekt + respekt.cz ~ str. 39 ~ Společnost - protikuřácký zákon_  SILVIE LAUDER_ Petruskův Obzor ..................................................................................................................................................49 27.8.2012 Respekt ~ str. 70 ~ Esej_  Jiřina Šiklová_ Tak přijíţdí Poslední kovboj... ............................................................................................................................50 27.8.2012 Týden ~ str. 80 ~ Nekrology_  -vvy-, -lgtt-, -dd-_ SedmiDeník: Uplynulý týden očima Kateřiny Perknerové...............................................................................51 26.8.2012 denik.cz ~ str. 00 ~ Z domova_  _ Petruskův Obzor ..................................................................................................................................................53 26.8.2012 respekt.cz ~ str. 00 ~ RESPEKT.IHNED.CZ_  Jiřina Šiklová_ Sedmideník ...........................................................................................................................................................54 25.8.2012 Benešovský deník + deníky: Berounský, Blanenský, Boleslavský, Brněnský, Bruntálský a krnovský, Břeclavský, Českobudějovický, Českokrumlovský, Českolipský, Děčínský, Domaţlický, Frýdeckomístecký a třinecký, Havířovský, Havlíčkobrodský, Hodonínský, Hradecký, Chebský, Chomutovský, Chrudimský, Jablonecký, Jičínský, Jihlavský, Jindřichohradecký, Karlovarský, Karvinský, Kladenský, Klatovský, Kolínský, Krkonošský, Kroměříţský, Kutnohorský, Liberecký, Litoměřický, Mělnický, Moravskoslezský, Mostecký, Náchodský, Novojičínský, Nymburský, Olomoucký, Opavský a hlučínský, Orlický, Pardubický, Pelhřimovský, Písecký, Plzeňský, Prachatický, Praţský, Prostějovský, Přerovský a hranický, Příbramský, Rakovnický, Rokycanský, Rychnovský, Slovácký, Sokolovský, Strakonický, Svitavský, Šumperský a jesenický, Táborský, Tachovský, Teplický, Třebíčský, Ústecký, Valašský, Vyškovský, Zlínský, Znojemský, Ţatecký a lounský, Ţdárský; deník.cz ~ str. 13 ~ Názory_  Kateřina Perknerová_ Případ Anderse Breivika prý skončil. Já doufám, ţe teprve začal (František Matějka) ................................55 25.8.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _  _ Odváţný. Drzý. Neúnavný ...................................................................................................................................57 25.8.2012 Lidové noviny ~ str. 25 ~ Orientace / Portrét_  IVO MOŢNÝ_



František Matějka: Případ Anderse Breivika prý skončil. Já doufám, ţe teprve začal .................................59 25.8.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Názory a petice_  František Matějka_ Poslanci se občas i proběhnou ..........................................................................................................................60 25.8.2012 Plzeňský deník ~ str. 04 ~ Plzeňsko_  VÍT POLÁČEK_

Lidovky.cz: Vězeň Assange. Na ambasádě můţe zůstat roky, říká expert ....................................................10 24.8.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  Lidovky.cz (BoJ)_ Registrace: O místo v Senátu zabojuje 233 lidí ................................................................................................19 24.8.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  ČT24_ Ekonomka v Praze vstupenka na dobré místo. Plat aţ 50 tisíc korun ...........................................................22 24.8.2012 Hospodářské noviny ~ str. 18 ~ HN byznys_  Petr Weikert_ Vězeň Assange. Na ambasádě můţe zůstat roky, říká expert ........................................................................23 24.8.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Zprávy ze světa_  Lidovky.cz, Jana Vrubelová_ POZNÁMKA MICHAELA LAPČÍKA .....................................................................................................................24 24.8.2012 Slovácký deník ~ str. 02 ~ Slovácko_  _ Jak to vidí Jiřina Šiklová .....................................................................................................................................28 23.8.2012 ČRo 2 - Praha ~ str. 01 ~ 08:30 Jak to vidí_  _ Znechucení není program ...................................................................................................................................29 23.8.2012 Literární noviny ~ str. 03 ~ Kaleidoskop_  Michal KOMÁREK_ Miloslav Petrusek: Profesor, který mohl být prezidentem ..............................................................................31 22.8.2012 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Special report_  Martin Rychlík_ Petruskův boj proti zhloupnutí ...........................................................................................................................36 22.8.2012 Hospodářské noviny ~ str. 08 ~ Názory_  Jan Maršálek_ VZPOMÍNKA: Přednáška sociologa Miloslava Petruska, to bývala událost ..................................................37 22.8.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_  MF DNES, Jan Jandourek_ Havárie v pardubické chemičce .........................................................................................................................38 21.8.2012 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 01 ~ 21:05 Stalo se dnes_  _ Euro 24 ..................................................................................................................................................................38 21.8.2012 Euro 24 ~ str. 00 ~ _  _ Plné znění zpráv


Konec strhujícího chrapláku ..............................................................................................................................39 21.8.2012 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Názory_  PETR KAMBERSKÝ_ V poklidném hovoru o ničem ..............................................................................................................................40 21.8.2012 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Názory_  IDA KAISEROVÁ_ Milan byl jedním z nejvzdělanějších sociologů ................................................................................................42 21.8.2012 Lidové noviny ~ str. 09 ~ Názory_  JIŘINA ŠIKLOVÁ_ Petruskova přednáška – to bývala událost .......................................................................................................45 21.8.2012 Mladá fronta DNES ~ str. 09 ~ Názory_  Jan Jandourek_ Vědec, který miloval svoje Slovácko .................................................................................................................46 21.8.2012 Mladá fronta DNES ~ str. 03 ~ Kraj Zlínský_  Milan Libiger_ Zemřel sociolog Miloslav Petrusek ....................................................................................................................48 21.8.2012 Praţský deník ~ str. 01 ~ Titulní strana_  (kch/ČTK)_ Stát by neměly zaskočit havárie obdobné únikům plynů ze Synthesie, tvrdí expert ...................................49 21.8.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_  Pavel Polák,Milan Kopp_ Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek .............................................................................................50 20.8.2012 ceskenoviny.cz ~ str. 00 ~ Z domova_  ČTK_ Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek .............................................................................................51 20.8.2012 ceskenoviny.cz ~ str. 00 ~ Styl_  ČTK_ Zemřel významný český sociolog Miloslav Petrusek ......................................................................................53 20.8.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Domácí_  ver_ Větrník: Tomáš Sedláček ....................................................................................................................................54 20.8.2012 ČRo - olomouc.cz ~ str. 00 ~ doporucujeme_  Dita Vojnarová_ Vzpomínka na Miloslava Petruska .....................................................................................................................55 20.8.2012 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 09 ~ 18:10 Ozvěny dne_  _ Včera zemřel přední sociolog Miroslav Petrusek .............................................................................................57 20.8.2012 ČRo 6 ~ str. 04 ~ 18:00 Zprávy_  _ Milan Petrusek byl nejvzdělanější český sociolog ...........................................................................................59 20.8.2012 ČRo Pardubice ~ str. 08 ~ 13:00 Události regionu_  _



Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek .............................................................................................60 20.8.2012 ČRo Region, Středočeský kraj ~ str. 11 ~ 16:00 Události regionu_  _ Zemřel Miloslav Petrusek ....................................................................................................................................93 20.8.2012 ČT 1 ~ str. 10 ~ 19:00 Události_  _ Miloslav Petrusek (1936 - 2012) ..........................................................................................................................94 20.8.2012 ČT 24 ~ str. 08 ~ 22:00 Události, komentáře_  _ Zemřel přední sociolog a oblíbený profesor Petrusek ....................................................................................96 20.8.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Lidé_  Lidovky.cz, Martin Nevyhoštěný_ HÁJEK: Odešel nestor české sociologie s neobyčejným darem řeči ............................................................96 20.8.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Názory_  _ S profesorem Petruskem o Marxovi, Masarykovi a módě gender ..................................................................97 20.8.2012 lidovky.cz ~ str. 00 ~ Lidovky / Věda_  Lidové noviny, Petr Kamberský_ Zemřel přední český sociolog a bývalý prorektor Univerzity Karlovy Miloslav Petrusek..........................100 20.8.2012 mediafax.cz ~ str. 00 ~ _  _ Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek, bylo mu 75 let ................................................................101 20.8.2012 metropol.cz ~ str. 00 ~ Z Prahy_  František Kuna_ Umřel nám pan učitel. A Čechům významný sociolog Miloslav Petrusek...................................................101 20.8.2012 reflex.cz ~ str. 00 ~ Názory_  _ Spotřebuj a konzumuj .......................................................................................................................................102 20.8.2012 Respekt + respekt.cz ~ str. 70 ~ Esej_  Vít Horák_ Zemřel přední český sociolog Miroslav Petrusek ..........................................................................................104 20.8.2012 tyden.cz ~ str. 00 ~ Nekrology_  ČTK_ Ve věku 75 let zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek ..................................................................105 20.8.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_  Petr Medek,Tereza Svobodová_ Studovat na ”moderátora” můţe stát desítky tisíc korun ročně ..................................................................105 19.8.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Stalo se_  ČTK, (BoJ)_ Studovat na moderátora je v Česku stále populárnější .................................................................................106 19.8.2012 e15.cz ~ str. 00 ~ Domácí události_  _



Účast v senátních volbách kolísá ....................................................................................................................107 18.8.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_  _ Česko a svět .......................................................................................................................................................108 17.8.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_  _ V říjnu budou moci lidé volit zástupce do třetiny Senátu a do krajských zastupitelstev ..........................123 17.8.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP_  _ PŘESTUPY MANAŢERŮ ....................................................................................................................................126 17.8.2012 Lidové noviny ~ str. 14 ~ Manaţeři v pohybu_  _ Co rozhoduje při výběru PR agentury? ...........................................................................................................127 17.8.2012 mediaguru.cz ~ str. 00 ~ Výzkumy_  Mediaguru_ Strany mimo PS mohou zamíchat krajskými volbami ...................................................................................128 17.8.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z domova_  _ Ekvádor poskytl politický azyl zakladateli Wikileaks Asangovi ...................................................................129 16.8.2012 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 02 ~ 21:05 Stalo se dnes_  _ V Ţďáře začalo Celostátního setkání mládeţe ................................................................................................130 16.8.2012 prvnizpravy.cz ~ str. 00 ~ z regionŧ_  _ Assange v neděli veřejně vystoupí, hrozí mu okamţité zatčení britskou policií ........................................131 16.8.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ evropa_  Jan Richter,Tereza Svobodová_ Komunikaci s veřejností povaţuje za důleţitou devět z deseti firem v ČR .................................................131 15.8.2012 Madam business ~ str. 16 ~ Řeč čísel / srdíčková rubrika_  (tz)_ Protikuřácký zákon zakáţe cigarety v hospodách i na zahrádkách .............................................................132 15.8.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Monitor_  vfe_ Cigaretu uţ jen na ulici před hospodou, zní návrh ministerstva ..................................................................133 15.8.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_  Alţběta Havlová,Daniela Karafiátová,Eva Presová_ Podzimní volby mohou být dalším testem fungování politických stran ......................................................134 14.8.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 22:10 Studio STOP_  _ Expert: Lidé s povodněmi neumějí bojovat, jen minimalizují škody ............................................................143 14.8.2012 denik.cz ~ str. 00 ~ Praha_  _



Nejcennější části knihovního fondu se podařilo zachránit ...........................................................................144 14.8.2012 Haló noviny ~ str. 03 ~ Z domova_  Monika HOŘENÍ_ Jak ČSSD (ne)přestřelila ...................................................................................................................................146 14.8.2012 markething.cz ~ str. 00 ~ Marketing, Média_  Redakce_ U TOP 09 a STAN teď mají Starostové navrch ...............................................................................................148 14.8.2012 Mladá fronta DNES ~ str. 02 ~ Střední Čechy_  Alena Rokosová_ Šaty za půl milionu ............................................................................................................................................149 14.8.2012 STYL ~ str. 26 ~ Zajímavost_  BLANKA DVOŘÁKOVÁ_ Kupředu k útesu! ...............................................................................................................................................149 13.8.2012 Respekt + respekt.cz ~ str. 28 ~ Ekonomika / zadluţenost_  ONDŘEJ SCHNEIDER_ Je ROMANTICKÁ duše ......................................................................................................................................151 13.8.2012 Tv Pohoda ~ str. 07 ~ Rozhovor_  _ Těţký přetěţký je ţivot zvířecích ztroskotanců zvaných Fuzz & Pluck .......................................................152 13.8.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Kavárna_  Tereza Drahoňovská, studentka FSV UK, komiksová recenzentka_ O poměrech v ruské politice .............................................................................................................................153 12.8.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 18:10 Názory a argumenty_  _ Rathovci jdou do krajských voleb. Coţe? .......................................................................................................161 11.8.2012 ceskapozice.cz ~ str. 00 ~ Politika_  Ondřej Koutník_ Politička s tykadly: Kreslení po plakátech není správné, k volbám ale patří ..............................................162 11.8.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Kauzy_  Petr Kupka_ Křesťanství uţ netáhne, vypustíme ho z názvu, soudí část lidovců ............................................................163 11.8.2012 zpravy.iDNES.cz ~ str. 00 ~ Zprávy / Domácí_  iDNES.cz, Jan Nevyhoštěný_ USA začínají pohřbívat svou vietnamskou minulost .....................................................................................164 10.8.2012 ct24.cz ~ str. 00 ~ Svět_  luk_ Statistiky a průzkumy v médiích ......................................................................................................................165 10.8.2012 ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě_  _ ČSSD proti církevním restitucím ......................................................................................................................177 9.8.2012 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 01 ~ 21:05 Stalo se dnes_  _



Marek Stránský: PR dnes dokáţe totéţ co reklamní agentura .....................................................................178 9.8.2012 e15.cz + strategie.e15.cz~ str. 00 ~ Rozhovor_  _ Miliardy na vědu se dělí jen podle statistik .....................................................................................................182 9.8.2012 Hospodářské noviny ~ str. 14 ~ HN byznys_  Julie Daňková_ Kdo kam ..............................................................................................................................................................185 9.8.2012 Hospodářské noviny ~ str. 23 ~ Lidé_  Petra Horáková_ Agentura. Malá nebo velká? .............................................................................................................................186 9.8.2012 markething.cz ~ str. 00 ~ Z terénu_  Redakce_ „Velké ani malé agentury ze sebe neumějí udělat hrdiny.“ 18 špiček branţe debatovalo o marketingu .188 9.8.2012 mediar.cz ~ str. 00 ~ Otvírák_  Ondřej Aust_ Novým šéfem výzkumu trhu v C&W je Michal Soták .....................................................................................189 8.8.2012 buildingnews.cz ~ str. 00 ~ Personální změny_  Superadmin NETservis_ Bezdětní x rodiče a důchodová reforma! (Marian Jurečka) ..........................................................................190 8.8.2012 idnes.cz - blog ~ str. 00 ~ _  _ Jurečka (KDU-ČSL): Bezdětní x rodiče a důchodová reforma ......................................................................191 8.8.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici voličŧm_  kdu.cz_ Bezdětní x rodiče a důchodová reforma .........................................................................................................192 8.8.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Politici občanŧm_  Marian Jurečka_ Dnes vypršel termín pro registrace pro podzimní krajské a senátní volby .................................................192 7.8.2012 ČRo 1 - Radioţurnál ~ str. 08 ~ 18:10 Ozvěny dne_  _ Pavel Mertlík: Moje dobré jméno můţe pomoci BIVŠ jen na chvíli ..............................................................196 7.8.2012 e15.cz ~ str. 00 ~ Rozhovory_  _ Jak se bránit proti lichvářům? Pomůţe prý finanční arbitr či ČNB ..............................................................198 7.8.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Zprávy_  olb_ Do senátních voleb se přihlásilo na 250 členů stran a hnutí či nezávislých ...............................................199 7.8.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ politika_  Kristina Winklerová,Jana Huzilová_ Zázračný knoflík na řešení chudoby neexistuje .............................................................................................201 6.8.2012 Ekonom + ekonom.cz ~ str. 00 ~ EKONOM.IHNED.CZ_  Robert Břešťan_



Česká televize letos obmění své zahraniční zpravodaje ...............................................................................202 6.8.2012 parlamentnilisty.cz ~ str. 00 ~ Tiskové zprávy_  Česká televize_ Bártovské praktiky nedovolím ..........................................................................................................................204 6.8.2012 Týden ~ str. 20 ~ Rozhovor týdne_  Josef Kolina, Miroslav Korecký_ Češi podle průzkumu nevědí, kde hledat ochranu před lichváři ..................................................................209 6.8.2012 zpravy.rozhlas.cz ~ str. 00 ~ domaciekonomika_  Barbora Kreuzerová,Kristina Winklerová_ ČT mění zahraniční zpravodaje v Belgii, USA, Německu, Polsku, Rusku a na Slovensku ........................210 5.8.2012 mediar.cz ~ str. 00 ~ Články_  Ondřej Aust_ TISKOVÁ ZPRÁVA: Česká televize letos obmění své zahraniční zpravodaje .............................................211 3.8.2012 ceska-media.cz ~ str. 00 ~ Média-Tiskové zprávy_  Tisková zpráva ČESKÁ TELEVIZE, (BoJ)_ Firmy chtějí po PR agenturách hlavně profesionální tým .............................................................................212 3.8.2012 cfoworld.cz ~ str. 00 ~ _  Ivana Jelínková_ Pavel Mertlík končí v Raiffeisenbank, přechází do akademické sféry .........................................................215 3.8.2012 iHNed.cz + byznys.ihned.cz + bankovnictví.ihned.cz ~ str. 00 ~ byznys.ihned.cz_  Olga Skalková_ Česká televize mění zahraniční zpravodaje ....................................................................................................216 3.8.2012 novinky.cz ~ str. 00 ~ Kultura_  jp_ Násilí a spolupráce spolu úzce souvisí ...........................................................................................................217 2.8.2012 ČRo Rádio Česko ~ str. 01 ~ 15:35 Studio Česko_  _ V centru DOX se střetnou malé a velké reklamky ...........................................................................................10 2.8.2012 eregal.ihned.cz + MaM.cz ~ str. 00 ~ mam.ihned.cz_  Jan Patera_ napětí.....................................................................................................................................................................19 1.8.2012 A2 ~ str. 38 ~ Odpor_  –ms–_ Kdo chce do Senátu? Právník, architekt, ale i pirát .........................................................................................22 1.8.2012 denik.cz ~ str. 00 ~ Praha_  _ Moravec, Kraus i Borhyová. 10 osobností, které diváky v Česku přitahují k obrazovkám ..........................23 1.8.2012 iHNed.cz + MaM.cz ~ str. 00 ~ zpravy.ihned.cz_  fas_ Mezi prvními kandidáty do Senátu je i pirát ......................................................................................................24 1.8.2012 Praţský deník ~ str. 01 ~ Titulní strana_  (čtk)_



Plné znění zpráv Hybridní a interaktivní televize 31.8.2012

ČRo 6

str. 01

20:10 Média v postmoderním světě_ _

Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Začíná pořad o médiích informacích a novinářích. Začíná pořad Média v postmoderním světě. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 vás při jeho poslechu vítá Radko Kubičko. Dnes máme poslední srpnový pátek a to v našem pořadu zpravidla znamená, ţe jsme se s ním poslední středu v měsíci opět vypravili mimo studio Českého rozhlasu 6 na Fakultu sociálních věd Univerzity, kde se tento týden uskutečnila další veřejná debata na mediální téma. Jsou tu opět rozpravy o českých médiích, coţ jsou veřejné debaty, které se uţ konaly na rŧzných místech, nyní diskutujeme právě v budově Fakulty sociálních věd na praţském Smetanově nábřeţí v posluchárně 215. videozáznam debaty zveřejňuje také internetový deník Česká média. Tématem tentokrát byly moderní technologie v oblasti televizního vysílání, tzv. hybridní a interaktivní televize a další novinky. Přepojujeme tedy symbolicky opět na Smetanovo nábřeţí do 215 a je tu první část rozhlasové verze naší veřejné debaty. A pořad Média v postmoderním světě tím také právě začal. Dobrý večer. Dobrý den, dámy a pánové, vítám vás opět na Fakultě sociálních vědě Univerzity Karlovy ve 215, budeme tady opět diskutovat. Vítám vás u dalších, tentokrát srpnových rozpravách o českých médiích. Díky všem, kteří přišli, přestoţe jsou ještě prázdniny, ale my jsme si řekli, ţe v rozpravách o českých médiích bude pokračovat tady takhle i o prázdninách. Další bude pochopitelně v září a pak uvidíme, jak se nám to tady na Fakultě sociálních věd bude vyvíjet. Uţ jsme tady vlastně rok, ale tyto rozpravy děláme tak zhruba 10 let. Dneska budeme mluvit zase o technologiích, nebo moderních technologiích, myslím si, ţe bychom čas od času právě v našich rozpravách měli tady toto témě znovu otevřít, protoţe se technologie bouřlivě vyvíjejí, vţdycky tady říkám, ţe stačí natáčení, všechno co tady bude řečeno, mŧţe být pouţito proti nám. My to nahráváme, takţe je tady internetový server Česká média, jejich kamera a dále Český rozhlas 6 bude tady tuhletu besedu jako tradičně vysílat v pořadu Média v postmoderním světě, který uţ také bude mít pomalu 10 let, takţe díky, moc všichni, ţe jste přišli a samozřejmě děkuji také našim hostŧm, vzácným hostŧm, ţe si udělali čas a přišli tady do tohoto, do této naší diskuze, do našeho panelu. Vítám zde Pavlínu Kvapilovou, ředitelku Nových médií České televize. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Dále Milana Fridricha, ředitele programu České televize. Milan FRIDRICH, ředitel programu České televize -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Ředitele techniky České televize Rudolfa Popa. Rudolf POP, ředitel techniky České televize -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------A z místních zdrojŧ řekněme, vţdycky tady máme někoho přímo z Fakulty sociálních věd Milana Šmída, publicistu, pedagoga a s Českou televizí ho spojuje to, mţe je teď členem kolegia generálního ředitele České televize, takţe Milan Šmíd také, dobrý den. Plné znění zpráv


Milan ŠMÍD, publicista, pedagog Fakulta sociálních věd -------------------Dobrý den. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Vidíte, ţe kolegové jsou všichni tedy z České televize, protoţe my jsme si to říkali mnohokrát, ţe Česká televize je takový médium veřejné sluţby, je takovým určitým lídrem v té oblasti nových technologií a ono se to skutečně potvrzuje. Nejen tím, ţe myslím, si, je tady kolegyně Kvapilová a kolega Fridrich jsou takoví nadšenci pro technologii, vţdycky byly uţ asi 10, 15, ale protoţe skutečně to médium veřejné sluţby by mělo být určitým lídrem a mělo by být v čele, protoţe ty koncesionářské poplatky, které dostává, tak myslím si, by měla dostávat i tady u médií komerčních, je to přeci jenom trošku sloţitější, protoţe oni se k těm technologiím přiklánění aţ teprve aţ se to začne vyplácet, coţ u České televize tak úplně nemusí být. kdyţ se podíváte na ten název toho našeho dnešního, té dnešní diskuze, tak ten zní Hybridní a interaktivní televizní vysílání veřejné sluţby. Má tato technologie budoucnost a jak ji navázat na televizní program. Já si nejsem úplně jist, jestli úplně víme, o čem budeme hovořit, v jakém smyslu teď je, v jaké fázi tady tohoto vývoje a těch věcí, kdyţ jsme léta mluvili právě na těchto rozpravách o televizní a rozhlasové digitalizaci, tak jsem vţdycky říkal, ţe mnoho lidí o tom mluví, ale málokdo to ve skutečnosti viděl, tak to si taky řekneme, jakou to má budoucnost a kolik lidí vlastně tady tyhlety věci, které tady se takto vyvíjejí mohou dneska přijímat a kolik přijímají. Já jsem se domluvil s Pavlínou Kvapilovou, ţe by si vzala slovo jako první a řekla, protoţe teď vlastně vede ten útvar v České televizi, který by měl se tady těmito věcmi zabývat, předtím ho vedl Milan Fridrich, který povýšil, tak ten nám to řekne spíše takhle obecně, ale kdybyste vysvětlila ty pojmy řekla, v jaké fázi teď vlastně jste a co vyvíjíte a co je moţno přijímat a jakým směrem se tedy vlastně teď v tuto chvíli vydáváte, kdybyste řekla, takový úvod přece jenom. Pavlína Kvapilová. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Já bych přece jenom na začátek udělala takové filozofičtější zasazení toho, na čem teď pracujeme. Vy jste to tady myslím velmi správně řekl uţ v tom úvodu. Česká televize nejenom, ţe z podstaty zákonně by měla vlastně pracovat na rozvoji těch nejnovějších technologii a ostatně je právě i proto takovou přirozenou laboratoří, pro práci s těmi novými trendy. Sledujeme, co se děje globálně, sledujeme, co se děje na tom domácím trhu a smaţíme se, abychom byli v tomto dostatečně rychlí, abychom uměli odchytat všechny ty novinky, které ve světě velmi ţivelně vznikají, a abychom se pokusili je co nejlepším, zpŧsobem přenést do toho českého domácího prostředí, tak abychom vlastně přinesli českým divákŧm zase nové a nové sluţby. To celé vychází vlastně ty vize Nová média a její filozofie, která je právě zaloţená na tom, ţe vţdycky říkáme, ty nové technologické věci, ty nové vychytávky a podobně, by neměly být v tom prostředí veřejné sluţby nějakou trendy módní záleţitostí, nějakým výstřelkem, něco, čím ukazujeme, ţe o tom víme, nebo, ţe to umíme implementovat, ale měla by vţdycky proběhnout úvaha, nakolik to právě dokáţu podpořit tu veřejnou sluţbu a přinést něco uţitečného, smysluplného těm divákŧm, takţe takhle přistupujeme vlastně ke všemu. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------A ten útvar jak dlouho funguje vlastně tady, kterému teď šéfujete, těch Nových médií, jak to taky bylo zřízeno? Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Milan začal na tom projektu pracovat v létě 2010. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Tedy od 2010. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Formálně od 2011, takţe má dost krátkou historii, ale internet jako takový v České televizi má mnohem delší historii, to je taky potřeba připomenout. Kaţdopádně, pokud se budeme bavit teď konkrétně tady o té hybridní televizi, tak my jsme prošli takovou dlouhou, velmi poctivou debatou o stavu právě toho globálního vývoje loni na podzim, prozkoumali jsme si, co se děje a říkali jsme si, chtěli bychom skutečně uţ teď akčně se do něčeho pustit a ty cesty byly v zásadě dvě, pokud se týče rozvoje chytrých televizí jejich potenciálu. Jedna je vývoj Plné znění zpráv


nějakých tzv. proprietálních vigetŧ, to znamená, cesta řešení s jednotlivými výrobci, kdy něco vyvíjíte s nimi a ta druhá, která se postupně v Evropě začala prosazovat zajímavým zpŧsobem, je právě ta cesta hybridní televize a my jsme se na podzim se rozhodli, ţe skutečně do toho tedy prakticky praštíme, kdyţ to tak nějak řeknu a i samozřejmě díky podpoře oddělení techniky a Rudy Popa, kterému tímto myslím je potřeba tak poděkovat, protoţe velmi přispěl k tomu, ţe jsme byli schopni tu sluţbu letos spustit, tak jsme si tedy naplánovali, ţe letos na jaře skutečně bychom chtěli divákŧm nabídnout první hybridní aplikaci České televize abych vlastně hned na začátku, řekla o čem se tady bavíme velmi triviálním a jednoduchým zpŧsobem, tak jde o zpŧsob, jak propojit vlastně televizní vysílání a internet a výhody obého dát nějakým zpŧsobem dohromady a z toho mít další sluţby, protoţe to plyne uţ z toho názvu HbbTV znamená Hybrid Broadcast Broudband, to znamená, ţe tam je přímo v tom názvu vlastně zaneseno, ţe jste o nějaké spojení televize, televizního vysílání a internetu, takţe to je jenom úplně jednoduchá věc, vlastně na úvod. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Abychom si to dovedli tedy představit, co to bude všechno obsahovat, jaké sluţby bude moţné tedy provozovat a na čem vlastně se to bude celé probíhat tady tohleto. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Já myslím, ţe je potřeba to opravdu probrat všechno postupně, abyste si to dovedli dobře představit, o čem tady mluvíme. V podstatě tu sluţbu mŧţete vyuţívat na chytré televizi, ovšem ne na úplně všech chytrých televizích. Chytrá televize je ta, která je připojená na internet, to znamená, ţe mŧţe vyuţívat i ty výhody z toho plynoucí a tato funkcionalita HbbTV není ve všech automaticky chytrých televizích. Ono je to trošku sloţité právě ten proces, kdyţ nějaký vysílatel se chce do toho opustit, tak zkrátka někdo musí začít a to hned vysvětlím proč, protoţe my vlastně tím, ţe jsme začali uţ vlastně vyvíjet nějaké aplikace a měli jsme je dostupné, tak jsme mohli začít potom kolečko rozhovorŧ s jednotlivými výrobci těch televizí, aby oni mohli otestovat právě ty naše aplikace a rozhodnout se, jestli tedy tu funkcionalitu umoţní, aktualizací softwaru a v jakých řadách modelových to případně nasadí, takţe tohle je věc, ke které se mŧţeme ještě potom vrátit, ale to je podstatné, ale pak se ten výrobce mŧţe na základě toho, ţe uţ má něco jakoby v ruce rozhodnout a tímto my jsme si prošli a to je základní proto, aby se to vŧbec mohlo rozšířit, aby vŧbec se k tomu diváci postupně v nějakých těch přístrojích mohli dostat, takţe potom, kdyţ se podíváme na to, co to všechno mŧţe umět, tak teoreticky to právě přináší interaktivitu do toho spojení a mezi divákem a televizí a to přímo přes dálkový ovladač, coţ je dost zásadní informace, ţe vy přes ten dálkový ovladač si mŧţete přivolat rŧzné doplňkové sluţby a teď povím, jaké to jsou. Je tam pokročilá verze teletextu, tzv. superteletext, ten uţ Česká televize má. Mŧţete například mít typově do budoucna nebo to co se vyuţívá uţ v některých jiných zemích, mŧţete mít třeba rŧzné zpravodajské aplikace, třeba videa, která vy si vyloţeně vezmete tak, jak je potřebujete, ne co vám ta televize vám v tu danou chvíli vysílá. Mŧţete mít aplikace rŧzné hlasovací, třeba, ţe se hlasuje dálkovým ovladačem rovnou do pořadu. To si dovedeme výhledově představit u některých našich pořadŧ, jako je třeba Hyde Park, ale já myslím, ţe si to mŧţeme klidně naplánovat i pro některé jiné, kde by to dávalo smysl. Mŧţete díky HbbTV přenést teoreticky archiv, který máte do té televize, to znamená, ţe ten archiv, který dneska řada lidí vyuţívá normálně na svém počítači nebo v tabletu díky našim aplikacím, tak by se k těm věcem, které propásli v čase mohli vrátit vlastně přímo v té televizi, tak o je jedna z těch dŧleţitých a podstatných funkcí, které logicky jsou docela velkým tahákem. Pouţívá se to v zahraničí na rŧzné typy programŧ, třeba kuchařské, protoţe tam taky mŧţete si třeba během toho vaření rovnou vyvolat přes ten dálkový ovladač řekněme recept na to, jak to máte uvařit a podobné věci, tady k tomu se mŧţeme potom ještě vrátit, myslím si, ţe právě, ta kreativita a ta návaznost těch aplikací na ty konkrétní pořady a to znamená právě nějaká uţitečnost pro diváka, co ho na tom mŧţe bavit a zajímat, bude hodně dŧleţitá obecně pro rozvoj HbbTV. Jinak jenom poznámka k tomu, jak se to vlastně po té Evropě rozšiřuje, ono to vychází z velkých zemí, Německa, Francie a teď v poslední době se přidávají postupně státy a mezi nimi jsou i třeba státy velké třeba Španělsko nebo Polsko, coţ je dŧleţité pro ty výrobce elektroniky, ţe v Evropě vlastně se zdá, ţe nabírá na síle ta platforma nebo ta technologie, a proto pro ně potom to mŧţe být čeho si všimnout, co je pro ně zajímavé, protoţe, kdyţ se podíváte ne Evropu optikou nějakého světového výrobce jako je Avie třeba a podobně, tak pokud bude něco dělat nějaká malá země, jako je Česká republika, tak, ta si nějaký svŧj vlastní standard nemŧţe moc vymýšlet a vyvíjet, to nikoho by asi nezajímalo, ale kdyţ uţ ta Evropa alespoň má jakou takovou převládající technologii, co se teď děje, tak uţ to pro ně zajímavé je. Podotknu, ţe se to netýká celé Evropy, protoţe jsou země, kde je to, jednak to vám tady Ruda mŧţe vysvětlit třeba v případě Velké Británie nebo Itálie. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Plné znění zpráv


Čili jestli to správně chápu, řekněme laicky protoţe taky jsme to ještě úplně neporozuměl tady tomu vývoji, jsem konzervativnější, takţe to, co vlastně je na internetu nebo i ty sluţby, které uţ poskytuje Česká televize včetně archivu na internetu, ve smyslu, ţe si to mŧţe člověk naladit na počítači, tak to chcete de facto převést na normální tedy chytrou televizi, kdy by vlastně podobné sluţby byly včetně toho archivu vlastně ve velké kvalitě v podstatě na té televizi, jestli jsem to správně pochopil, takto. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Já vám to ukáţu za chvíli na pár praktických příkladech. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------A co se týče těch výrobcŧ, to by mě zajímalo, protoţe přeci jenom ono hodně závisí kdyţ jsme mluvili o té digitalizaci, tak záviselo hodně na těch výrobcích, jestli se toho chytnou, jestli vŧbec budou chtít. Vy jste říkal, ţe jste o tom hovořili, s těmi výrobci, tak jak oni se na to dívají, bude to standard řekněme v těch televizích. Tedy tohleto, aby ten člověk, který si koupí standardně televizi, mohl třeba vyuţívat tady těch to sluţeb? Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Je to na jejich rozhodnutí. Výhoda toho HbbTV, já jsem to tam neřekla úplně explicitně na začátku, je, ţe to je otevřené řešení pro všechny ty výrobce. To znamená, ţe vy právě nemusíte s kaţdým řešit něco zvlášť, ale ţe vytvoříte jednu věc, která je pouţitelná volně vlastně pro všechny a to je z hlediska jakéhokoli vysílatele veřejné sluţby vlastně výhodné, protoţe to uděláte jednou a oni se pak rozhodnou, jak s tím chtějí naloţit, takţe obecně ten přístup jejich, co jsme se setkali s ním při těch jednáních, je velmi pozitivní. Nikdo se na to netvářil, ţe se mu to nelíbí, ţe to nechce dělat, atd., naopak, začali hned testovat naše aplikace a vlastně všichni dŧleţití výrobci, řekli ano, ano, zajímá nás to a budeme to postupně uvolňovat, ale oni uţ se musí v rámci svých vlastních strategiích rozhodnout, v jakých modelech to umoţní těm lidem pouţívat a to my potom uţ sledujeme a snaţíme se zase našim divákŧm zprostředkovat informaci o tom, s kterých televizí reálně to mŧţou dostat, pokud si je pŧjdou koupit a tohle je zase další kapitolka, ke které se mŧţe za chvilku dostat, já tady dám teď mikrofon Rudovi, protoţe k tomu chce ještě něco říct. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Ano, tak řekněte. Rudolf POP, ředitel techniky České televize -------------------Ještě jedno doplnění tady k tomuto tématu. První je to, ţe ten vlastně norma HbbTV je normou, kterou přijala evropská vysílací unie EBU, tedy sdruţení veřejnoprávních televizí, které je Česká televize členem. To byl jeden z těch hlavních vlastně motivŧ proč jsme šli do HbbTV, tím druhým je, ţe právě tím zájmem EBU bylo to, aby prosadilo proti vlastně zájmŧm výrobcŧ ten formát, který by byl tedy všeobecný, který by byl neurčený tím konkrétním výrobcem, čili neproprietální, a tomu jsou vlastně stanoveny ty veškeré podmínky, takţe on existuje, ta norma HbbTV je dána. Ovšem pak jsou vlastně specifika pro kaţdou zemi u nás hlavně je dáno většinou naší abecedou danou, která přeci jenom, tak jako to bylo v ostatních počítačových programech potřebuje svoje vlastní ošetření, čili proto ta řada těch jednání o, kterých Pavlína tady mluví, spočívala v tom, aby skutečně to prostředí bylo do dovyvinuto, vychytáno vlastně pro to naše české prostředí, protoţe dneska uţ nelze to, co známe ze začátku počítačové techniky, aby písmenka byla jenom bez háčkŧ a čárek atd., čili to za druhé, on ten výrobce kaţdý se jistí a je ochoten na trh dát aţ tu technologii v tom hlasovém měřítku, kdyţ jsou všechny tyto podmínky splněny, čili proto ta jednání, o kterých mluví Pavlína, kdy musela dohodnout s těmi jednotlivými výrobci právě a jim dát nejprve ukázku těch našich aplikací, tak, aby oni si to interně odzkoušeli a pak mohli aplikovat tedy uţ na těch vlastních přístrojích. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Tak snad to pochopíme, jak to je, ještě nám to kdyţ tak vysvětlíte, já jenom přeci jenom takovou zase trošičku otázku ještě moţná na Pavlínu, jestli mŧţete říci, třeba po těch zkušenostech i s tady těmito zpŧsoby vysílání třeba po tom internetu právě s těmi počítači, jaký je o to třeba zájem, protoţe, já kdyţ jsme právě mluvil o tom, ţe Česká televize by měla být lídr, tak zase na druhé straně, to jsme o tom kolikrát diskutovali i s Milanem Fridrichem na druhé straně, aby třeba zase nevyvíjel něco, co zájem třeba nebude, ţe jo, protoţe musím se Plné znění zpráv


třeba skepticky dívat, ţe přeci jenom ty veřejné zdroje, se musí trošku kontrolovat a kdyţ třeba si vzpomenu na to rozsáhlou diskuzi, kterou jsme vedli třeba těch 10 let o té televizní digitalizaci, tak také bylo kolikrát řečeno, ţe jaké interaktivní sluţby třeba přes ten formát DVB-T se budou dělat a nic z toho se neuskutečnilo nakonec, tak jenom. Kdybyste řekla nějaké příklad, jaký je třeba zájem o ty sluţby na internetu třeba, nebo něco takového. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------No já si myslím, ţe se to teprve uskuteční, i tohle vychází vlastně z toho, ţe proběhla digitalizace a my na to teď přirozeně navazujeme a to znamená, ţe to a se teprve ještě dočká svého naplnění, to by bez toho nešlo. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------To se těšíme. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------No a tohle vlastně je zpŧsobe, jak tu interaktivitu tomu divákovi uţ doopravdy dostat, jde teď o to, abychom uměli vlastně jim to dobře vysvětlit těm lidem, co z toho mŧţou mít. Ono je to trochu sloţité v tom, ţe ta technologie má poměrně neatraktivní název, vţdycky říkám, ţe to není zrovna něco moc sexy, kdyţ se řekne HbbTV, natoţ hybridní. Právě proto budeme také do budoucna přemýšlet o tom, jak by se ta sluţba mohla jmenovat jinak, aby to bylo pro běţné diváky uchopitelné,. Aby se toho hlavně nelekl, kdyţ to slyší, to slovo, protoţe ono, je svým zpŧsobem takové odrazující kvŧli tomu, ţe evokuje pro spoustu lidí něco jako vlastně komplikovaného a sloţitého a kdyţ to potom vidí a já jim to třeba ukazuji u sebe v kanceláři, tak říkají, ale vţdyť to je vlastně úplně jednoduché, to je perfektní, to se dá pouţívat skrz ten dálkový ovládač velmi, velmi jednoduše. K té pouţitelnosti. My experimentujeme, jak jsme říkali na začátku, ale velmi zdravě a promyšleně, my se tady rozhodně nevrháme, neděláme ţádné kotrmelce a nějaké nesmyslné pokusy. Ruda tady teď právě vysvětlil ţe to je cesta, která vychází z velmi taky dŧkladných úvah uvnitř evropské vysílací unie EBU, jejímţ jsme členem a je to cesta, které věříme kvŧli tomu, ţe neměl mŧţe říkat, hmm,, ale asi se třeba prosadí nějaké jiné aplikace a podobně v rámci těch chytrých televizí, nicméně my si myslíme, ţe tady ta platforma HbbTV určitě mŧţe být velmi dobrou součástí toho prostředí chytré televize, ona se vlastně nevylučuje s těmi jinými věcmi, ona do toho zapadá zkrátka, a je to zase věc, která má velkou výhodu v té přímé navázanosti na to televizní vysílání a to je to, čeho my se chceme drţet, protoţe, kdyţ to sváţete právě s tím televizním programem s tím, co ten divák reálně vidí, s tím pořadem, tak v tu chvíli nejvíce zuţitkujete tu přidanou hodnotu, kterou ta hybridní technologie má a to je to, o co my se kaţdopádně budeme snaţit. To, ţe si to získává vlastně svoje příznivce se ukazujte teď vlastně v těch prvních měsících, my jsme to odstartovali v květnu ve chvíli, kdy právě teprve před námi logicky byla všechna, ano mistrovství světa v hokeji na začátku května začínalo mistrovství na jaře, ano, a díky právě tomu, ţe jsme mohli nakonec udělat malé překvapením my jsme to plánovali pŧvodně na satelitu, ale nakonec jsme mohli odstartovat i v terestrice, tak jsme byli rádi, ţe uţ to šlo ruku v ruce vlastně zároveň, od té doby pozorujeme, právě velmi pozitivní trend toho, jak se ty televize postupně připojují, my jsme se koukali neţ jsme šli sem, na ta data s Google Analytics, teď v tuhle chvíli je to uţ, dneska jsme to dávali vědět na sociálních sítích přes 20 000 připojených televizí a to se nám rozhodně nezdá málo a musíme taky vzít v potaz ten fakt, ţe vlastně řada z těch výrobcŧ oznámily, ţe to aktualizují v těch či oněch modelech, teď v létě, vlastně červenci, velmi nedávno, to znamená, ţe čekáme, ţe teď to bude nabírat na síle a skutečně jsme optimističtí a myslíme, ţe se to bude hodně odvíjet právě od těch aplikací, kterých vznikne vícero v roce 20163 a diváci tak budou moci postupně objevovat všechny moţné sluţby, které skrz tu hybridní technilogii, mohou takto doputovat. Rudolf POP, ředitel techniky České televize -------------------Já bych to jenom povysvětlil. Pavlína, tady pouţila termín experimentujeme, ale abychom nám bylo jasné, co myslela tím experimentem. Tím experimentem uţ není nějaká technologická základna normy, to je dáno, to jsme právě proto, i my jsme šli do něčeho, co bylo ověřeno tou evropskou vysílací unií, nejsme přece v tomhle a ani nemáme a nechceme něco zavádět, co by bylo jenom specificky české, ten experiment je uţ v té náplni v té programové oblasti, v tom experimentuješ, ţe hledáš ta nejvhodnější typy vlastně kontextu pro Hbb, který by se vázal k tomu unikátnímu programovému obsahu a to je právě ta experimentální část. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Plné znění zpráv


A k tomu českému prostředí. Český divák si myslíme, ţe má rád nové technologie, ţe rád objevuje jejich moţnosti a já věřím na to, ţe ono se to prosadí dím samotným svým obsahem, nejvíc vţdycky, kdyţ máte neclil, co je jenom formálně vypadá hezky a nemá to ten skutečný obsah, tu skutečnou podstatu, tak moţná mŧţete udělat nějaký krásný marketing, mŧţete některé lidi na to přesvědčit třeba v komerčním prostředí, ale ono to nikdy nebude fungovat tak silně, pak máte jednoduché produkty, které třeba ani nemají ţádný marketing a získávají si prostě srdcově Spoustu lidí, kteří je pouţívají. Vţdycky je to o té podstatě a o tom dobrém obsahu, takţe na to já věřím a potom, kdyţ postupem času uvidí, co všechno to mŧţe umě, tak si myslím, ţe ono nejlépe funguje, kdyţ třeba uţ si to někdo doma zaktivuje, pak bude mít bratrance ne návštěvě nebo souseda a on mu řekne, co to máš, to je super, to chci taky, no a příště aţ si třeba pŧjde koupit televizi , tam uţ se bude v tom obchodě ptát a prosím vás, umí to tuhle sluţbu a o tom to je, my nechceme ani diváky teď nutit, aby si za kaţdou cenu kupovali nové televize, to vŧbec, v ţádném případě. my v soudu s tím vývojem evropským i světovým tady pracujeme na tom, aby naši diváci k tomu do budoucna přístup měli, snaţíme se postupovat právě zdravě postupnými kroky, abychom viděli, během toho vývoje tu zpětnou vazbu a mohli ji případně uţ promítnout zase do toho dalšího, do té další fáze a takhle vlastně je k tomu přibliţovat a velmi trpělivě a poctivě kaţdému vysvětlovat, co to umí, co to znamená, kaţdému divákovi, kdyţ se ptá, kdyţ nám píše, vidím, ţe přišel Štěpán, dneska jsme si tam o tom psali zrovna na facebooku, tak opravdu odpovídáme jednotlivě, snaţíme se mu dát tu péči, je tady i Honza Zeman, vedoucí našeho oddělení teletextu, které na tom velmi intenzivně pracovalo a skutečně se snaţí kaţdému na to odepisovat, protoţe o tom to je taky, ţe musíte ty lidi tím procesem provést. Potom v té další fázi, aţ my projdeme tímhle začátkem, který jsme tady teď popisovali, tímhle se prokoušeme, tak samozřejmě chystáme větší kampaň i na obrazovkách a podobně, aby lidi třeba i skrz potom jednoduché spoty my tady máme třeba i video, které vám taky za chvilku ukáţu, tak aby prostě si uměli představit, co to znamená. Teď to ukazujeme hlavně u těch jednotlivých věcí praktických, které jsou v provozu, takţe jsme třeba měli řadu vstupŧ v našem vysílání, kde jsme ukazovali právě s Honzou, jak se to vlastně ovládá, nebo co umí třeba ta hokejová aplikace nebo, co byla teď ta olympijská a podobně. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Dobře, díky tady za to vysvětlení, doufám, ţe mě taky to vysvětlíte někde, na facebooku třeba a teď poprosím Milana Fridricha, ředitele programu, protoţe jak jsem říkal, je to trošku, byl vţdycky taky technologickým vizionářem ve veřejné sluţbě, ale teď se přeci jenom na to musí dívat trošku z obecnějšího hlediska, tak co vy na to říkáte, vy jako ředitel programu, jakým zpŧsobem se tomu třeba tem program bude přizpŧsobovat a naopak, aby zase to nebylo nějaké samoúčelné věci pro nějaké fajnšmekry, tak jakým zpŧsobem vlastně se proměňuje televizní program z tohoto hlediska, protoţe my jsme tady několikrát hovořili o tom, jak se proměňuje televizní program obecně z poţadavkŧ doby a tak a vŧbec moderních zpŧsobŧ vlastně televizního vysílání, ale teď z hlediska této technologie. Milan Fridrich. Milan FRIDRICH, programový ředitel České televize -------------------Dobrý den. Já bych nejdřív oddělil to, ţe by se program nějakým zpŧsobem musel přizpŧsobovat novým technologiím nebo ţe by nové technologie se měla přizpŧsobovat programu, já kdyţ jsem zakládal a poté vedl Nová média, já jsem se vţdycky díval na tu problematiku Nových médií v televizi z toho obecného hlediska, protoţe televize primárně je přístroj,k který pro mnohé lidi stále ještě téměř stoprocentně přináší především obrázky, ten text uţ je tam poměrně dlouho, protoţe ten analogový teletext existuje kolik, 40 let nebo něco takového, no a byla to doplňková sluţby, kdyţ se na to podíváme z toho dnešního pohledu, tak nová média v té televizi stále jsou tou doplňkovou sluţbou, ten největší spor, který se vede v ideové rovině, je o tom, zda se z těch doplňkových sluţeb, někdy stanou ty sluţby hlavním zda to klasické sledování televize nebude něčím takovým, jako kdyţ se chodilo na náměstí dívat se na medvědáře a cvičené medvědy a dnes mŧţou lidi pustit Zirk Osoley a mají tam nejšpičkovější cirkusové umělce a nemusí kvŧli tomu chodit na náměstí, jako kdyby ten gauč a ta televize bylo to náměstí a ty nové doplňkové sluţby, jako kdyby byly v pozici toho, té nové mediální sluţby nebo toho nového mediálního prostoru. Tenhle spor zásadně je trochu falešný, protoţe i v těch nových doplňkových sluţbách, v první řadě, kdyţ se o nich zmiňujeme a teď pominu ten super teletext, který nová média uţ spustila a ty prvotní sluţby HbbTV, na které je napojeno oněch 20 000, tak primárně to největší, ta největší diskuze se vede o tom, jak zase v té televizi sledovat ty věci, které teď sledujeme v počítači, ale de facto je to znovu nějaký videoobsah, který se dočasnou formou, kvŧli rozvoji internetu dostal do počítačŧ a teď se vlastně vrací oklikou zpátky do té televize, kde byl odjakţiva nebo prostě od té doby co televize vznikal. Mohl by mě někdo chytit za slovo, ţe jsou tam i filmy, ale filmy, to uţ je dneska také televize, protoţe televize je prostředek, který výrazně zvyšuje zisky producentŧ a spousta filmŧ jde rovnou do televize. Já si myslím, ţe televizní přístroj, zvládne oboje sluţby a ony vedle sebe budou existovat určitě dekády ne-li věčně, protoţe obě dvě ty sluţby přinášejí rozdílný záţitek a rozdílný zpŧsob vztahu mezi tím konzumentem a mezitím médiem, to Plné znění zpráv


jedno to první, to klasické, je vztah určitého relaxu a pohody a řekněme o zaţitých stereotypŧ a zaţité ţivotní nálady, ve které se ten člověk ocitá. Je to i vztah určitého sociálního kontaktu a určitého sociálního zázemí, které se skrze sledování staţených pořadŧ vytváří mezi lidmi. Já jsem nedávno, byl v samoobsluze a tam jsme poslouchal jednu ţenu, co tam přinášela nové tašky na věšák s druhou pokladní, jak si tam povídali o tom seriálu, na který se dívaly včera a co ten herec a tamhleten a jak se to asi bude vyvíjet a tak podobně. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------To uţ je vzácnost dneska. Dřív to bylo úplně normální. Milan FRIDRICH, programový ředitel České televize -------------------Je to moţná vzácnost mezi námi lidmi, kteří se pohybují v médiích, protoţe máme strašně fragmentarizovaný pohled na mě jsme tak trochu zavalení jako haldou odpadkŧ těmi mediálními sděleními, coţ znamená, ţe úplně nejsme ti, to z ní hloupě, ale normální lidé,kteří konzumují to médium jako součást ţivota, protoţe u nás je to součást naší profese a to je prostě trošku jiný pohled a určitý jiný vztah k tomu médiu, jako takovému, takţe tohle to sdílení v sociální skupině, relax a ten vztah, ţe já se nechám ovlivnit a nechám se nalodit a plout po té řece, těch programŧ tak ten tam zŧstane, uţ jenom z toho dŧvodu, ţe ty trendy, které ovlivňují tenhle typ konzumace televize se také radikálně mění, přes 65 % lidí dneska nečte televizní programy, prostě vezme ovladač, zapne televizi a často na začátku to udělají, ţe projedou základních 5, 6 programŧ, pokud cíleně se nejdou podívat řeknu na svoje Vyprávěj, svoji Ordinaci, svoji Ulici nebo Poštu pro tebe, nebo prostě jiné věci, tak projedou program a dívají se, co kde mají, mají informační sluţbu EPG, která jim vlastně ukáţe, jaký pořad bude následovat, takţe uţ teď i tato konzumace se velmi dramaticky mění a myslím si, ţe i tím takové ty nestálejší povahy, které se chtěli uchýlit k tomu videu Ondy Mand a moţná snili o tom, aţ budou mít všechny ty věci v té televizi, tak ta digitalizace ty nové technické doplňky, které jsou uţ v té základní nabídce televizorŧ. Trošku posouvá to klasické sledování a umoţňuje vlastně tu interaktivitu, na kterou jsme čekali u té druhé sluţby. Ale ta druhá věc, coţ jsou ty doplňkové sluţby na jedné straně HbbTV. Na jednu stranu HbbTV, na druhé straně bŧh ví, co všechno ještě přijde, tak to je záleţitost, která si myslím, ţe velmi bude ovlivňovat mladé lidi, ale ne navěky. Já si myslím, ţe mladí, co jim je dneska 15 aţ 25 a vyuţívají víc internet k mediální konzumaci, tak se stanou většími uţivateli toho, té klasické televize neţ dosud, ţe lidský ţivot nám přináší jiný kontext toho, jak chceme ta média sledovat, nebo jak se jim chceme věnovat. Já řeknu příklad, kdyţ jsem byl ve zpravodajství, tam jsme hodně četl noviny, teď kdyţ pracuji v programu, tak na ně mám méně času a věnuji se jiné činnosti, není to tak, ţe bych o noviny jako bych ztratil zájem a bral je jako médium, které nepotřebuju, ale prostě já momentálně vlastně na ně nemám čas nepotřebuji a myslím si, ţe kaţdý člověk má Spoustu takových momentŧ, kdy ten určitý segment těch médií přestane takhle pouţívat a stejně ta ten mladý člověk má hafo času a řekněme, ţe ţije v etapě svého ţivota, kde chce hrozně poznávat a nechce s ničím ztrácet čas a chce toho, co nejvíce nevnímat a hrozně ho zajímá všechno, tak se do toho vrhá a v tom třeba ten segment toho internetu nejvíc naplňuje jeho nároky, ale tem ţivot a jeho rytmus se proměňuje a vrátí se ke klasické televizi aniţ si to uvědomí spolu s dětmi, spolku s dětmi spolu s tím, jak bude stárnout, spolu s tím, jak bude mít hodně práce a večer bude chtít spíše relaxovat, neţ aby ještě se věnoval tomu, ţe si bude shánět a sledovat krátká videa nebo konzumovat obsah tímhle tím zpŧsobem. takţe obě dvě ty sluţby jak, klasické televizní vysílání, kdy sedí parta profesionálŧ a snaţí se v tom digitalizované, uzavřeném trhu najít takovou skladbu, aby byla co nejlogičtější a přinášela co nejvíce dobra, co nejvíce uţitku jejich divákŧm, tak ty sluţby nad limit, coţ znamená, ţe si někdo bude sahat do archivu, dívat se na ty pořady, které televize odvysílala nebo bude mít moţnost sledovat jejich weby, jak v počítači, v mobilu, tak i v televizi, tyhle sluţby budou nadále vedle existovat dlouho a já jsem rád, ţe Česká televize si poměrně brzy uvědomila, ţe musí ty doplňkové sluţby masivně rozvíjet a v tuhle chvíli, Pavlína mi zrovna říkala informaci, ţe máme přes 750 000 staţených aplikací v mobilech. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------870 000 Milan FRIDRICH, programový ředitel České televize -------------------870 000, těch 20 000 HbbTV, to určitě nebudou lidi, kteří kaţdý den chodí na ty aplikace a čtou si a tak podobně, ale zajímají se o ty doplňkové sluţby a něco budou slepé uličky, něco naopak se rozvine, jako trend, ale v dnešním sloţitém světě nejde vyčkávat aţ to jakoby někdo zařídí za vás a neinvestovat do toho, ţe vy vyzkoušíte tu sluţbu taky,jasně, bezhlavně do technologie, ţe by ta televize šla sama, to nemá smysl, ale pokud se něco stane trendem, pokud se určitý přístroj, technologie, stanou trendem, tak ta televize musí běţet třeba 5 Plné znění zpráv


aţ 10 s tím proudem, pak se ukáţe, ţe třeba to nebyla ta úplně správná technologie a cesta, ale to není ţádná ostuda, ţe se prostě přešaltuje někam jinam a běţí se dál, protoţe ten technologický vývoj dneska je velmi dramatický a rapidně předbíhá vŧbec ty moţnosti, které ty televize mají a jak jsou zvyklé uvaţovat. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------No moţná předbíhá někdy i tem zájem těch lidí bych řekl, ale to se uvidí určitě postupně. Vy jste mluvil teda o tom a často tady o tom mluvili lidé z televizí, ţe i mladí lidé moţná jsme tady mladí všichni, ţe se vrátí k televizi a moţná se právě vrátí, protoţe televize je vlastně nebo o tom vysílání, kdyţ jste mluvili, médium je více méně pasivní, ţe právě si přitom mohou třeba odpočinout, ţe prostě uţ nehledají to, jako na tom internetu tu interaktivitu jim chcete přinést i vlastně do toho, do těch velkých televizí, které mimochodem to je také jedna taková zajímavost, to tady někdo taky jednou řekl, ţe to zvětšování těch televizí je zajímavým trendem, ţe s tím se aţ tolik nepočítalo, a ty televize budou takto velké, ale ţe v těch bytech vytvářejí spíše jako dekoraci, ţe si lidé uţ je nepouštějí, uţ tam mají jenom dekoraci a ty věci si stahují právě do počítače. Nic já se chci jenom zeptat na tento moment, ţe kdyţ jim tam přinesete do těch velkých televizí tu interaktivitu, tak jestli vlastně tím pádem, tu hlavní výhodu té televize nesmaţete? Milan FRIDRICH, programový ředitel České televize -------------------No ona ta hlavní výhoda těhle těch velkých televizí je smazána uţ jenom ve chvíli, kdy v ní pouštíte archivní věci, protoţe jsou natočené v jiném formátu 4:3 a uţ před 20 lety a to by Ruda pop mohl říct nejlépe, samozřejmě kvalita kamer snímání a vŧbec všech věcí byla na naprosto odlišné úrovni neţ jsou dneska HD televizory nebo ta druhá generace HD, to Super HD, ţe jo a tak podobně. Tohle jsou věci, se kterými se musí pracovat taky,k kdyţ jsem byl dítě, tak mi přišlo legrační, jak jsou potrhané ty filmy s Laurelem a Hardym a Chaplinem a jak vlastně rozdílný záţitek z toho člověk má, ale něco je tam věčné a televize je určité okno do ţivota jiných lidí, nebo určité okno, do světŧ, které vlastně reálně neexistují, ale které přesto potřebujeme. Nějakým zpŧsobem a ono to souvisí uţ s tím, ţe my vlastně to potřebujeme kvŧli tomu, ţe od chvíle, kdy lidé přestali pracovat 14 hodin, zvyšoval se podíl jejich volného času, tak bylo potřeba ten volný čas nějak vyplnit a ať si to chceme přiznat nebo ne, tak ta televize, je jako výplň toho volného času velmi kvalitním prostředkem. Protoţe netlačí k obrovské aktivitě, a jak psala německá filozofka Hanach Arentová, je nositelkou zábavy, coţ znamená, ţe ani neklade ţádné vysoké nároky na člověka, často a na druhé straně máte jí pořád doma, nemusíte prostě nikam běhat, nemusíte se po ní nikde shánět, nemusíte na ni shánět lístky, nemusíte si ji objednávat jako kurt na tenis a čelit tomu, ţe třeba jste si pozdě vzpomněl a uţ si nemŧţete zahrát. Ta televize jako doplněk moderní západní společnosti a za západ uţ dneska lez pokládat téměř všechny společnosti, které si osvojily moderní technologie a moderní zpŧsob trţní ekonomiky, je v tomhle tom smyslu asi nenahraditelným prostředkem, a to jestli někdo říká, ţe juká má doma jako dekoraci, ano, to jsem četl taky. dělají se televize na míru, bere se to, ţe je to dekorativní prvek, který samozřejmě má svŧj design. Vznikají na to specializované společnosti a je to dobře, protoţe, kdyţ uţ tu televizi doma musíme mít a já neříkám, musíme, ţe by lidé, kteří jí nemají, byli nějak horší nebo hloupější nebo prostě se jenom stavěli jako opozitně vŧči naší společnosti, ale musíme v tom ohledu, ţe ona nás vábí, ona nás vlastně jako by svým zpŧsobem jako ty sirény nutí, abychom jí měli, protoţe díky obrovskému marketingu vytváří pocit, ţe nám něco bude chybět, kdyţ jí nebudeme mít, tak si myslím, ţe ať bude doma jako dekorace nebo nebude, tak počet minut, kdy se na ní lidé dívají se zvyšuje, zatímco před lety si všichni mysleli, ţe s postupem, internetu budou odpadávat, tak opak je pravdou. Oproti minulému roku se lidé o 22 minut denně více lidé dívali na televizi. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------V těch absolutních číslech samozřejmě tam klesá ten zájem o televizi, to beze sporu jo a vidíme to konec koncŧ i tady na našich besedách, kdyţ si tady děláme takové rŧzné prŧzkumy, kdo má zájem právě tady třeba z vašich kolegŧ o deníky, tak jedeme. Tak jeden čas uţ to nebyl vŧbec nikdo. U televize je to o něco lepší ještě naštěstí, takţe díky moc tady na tohle. Rudolf POP, ředitel techniky České televize -------------------Mŧţu k tomu Radko s dovolením něco dodat. Já bych to jenom trošku zjednodušila, co se v tom světě teď děje. Ten svět je uţ několik let na takové vlně, ţe online všechno převálcuje, ţe tady je prostě internet, který vtrhnul do našich ţivota a ţe vlastně zničí i tu televizi, tak jako prostě uţ ty printy jsou teď v problémech a podobně. Já si to prostě nemyslím a vy jste tady řekli nějakou doměnku, ale kdybyste se podíval na řadu rŧzných prŧzkumŧ, tak byste zjistil, ţe to s tou televizí, vŧbec nevypadá takhle špatně . Plné znění zpráv


Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Jsem říkal, ţe to nevypadá špatně. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Milan tady popsal, jednu takovou, jako bych řekla, aţ esenciální věc. Proč ti lidi vlastně ve svých ţivotech vţdycky nějak budou mít vztah k lineárnímu zpŧsobu televizního sledování, to znamená, ţe se prostě rozvalí do toho gauče a pasivně si nechají něco naservírovat. Pak je tady technologická část. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Většina lidí v našem věku uţ určitě. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Protoţe kdyţ se podíváte na ty technologie, tak já kdyţ jsem byla třeba v Istanbulu na jednom takovém fóru, loni právě na podzim,. Tak bylo vidět, ţe prostě všichni totálně se nějak potřebujou, nějak zorientovat v tom a rozhodnout se kudy to pŧjde, protoţe toto prostě teď potřebují vědět, v té změti všech těch technologických novinek a podobně. A ţe teď zkrátka to video na tom internetu, to je to ono. Jenomţe právě, kdybyste se podívali na internetovou infrastrukturu v řadě zemí, tak, zjistíte, ţe tma jsou dost jako limity. Kdyby najednou všichni se začali koukat na to video na internetu, tak to nebude rozhodně ţádná sláva a uţ víme sami, ţe prostě z logiky věci právě a vŧbec na základě těch technologií, to televizní vysílání a internetové, třeba pokud jde o stabilitu, tak to není totéţ, takţe to je další fenomén, který do toho vstupuje a proč tomu my věříme, je, ţe nebude teď vyhrávat ten on-line. Já si osobně myslím, ţe vyhrávající kombinace je televize plus on-line a teď máte řadu zpŧsobŧ jak tohle mŧţete propojit. To má řadu multiplikačních efektŧ a má to více rovin, takţe to bychom směšovali rŧzné věci, ale kdyţ jenom pro příklad, abych vám ukázala, ţe jich to má víc, mŧţete mluvit o multiplikační efektu tady toho, kombinace starých a nových médií, kdyţ se podíváte, jak třeba jsme v televizi pracovali s tou masou lidí, kteří byli ochotni pomáhat při povodních 2010 skrz právě sociální sítě,. Tam se to úplně násobilo, jak jsme mohli přinést i další informace do toho a vlastně podpořit tu sluţbu, to je jeden příklad. A tady, kdyţ se podíváte ne to, co se tady bavíme teď, tak to je vlastně zase jiný příklad, jak tu kombinací těch starých nových médií, udělat něco silného a tra hybridní televize, já vţdycky říkám, ţe je to jeden ze zpŧsobŧ jak vlastně udělat řešení dva v jednom, kdy tam je ta televize a ten internet spolu a nějak to kooperuje a dává to divákovi tedy nějaké specifické řešení. Líbí se to samozřejmě vysílatelŧm tohleto, protoţe pro ně je dŧleţité, aby i zŧstávali lidé u té televize a to, co vy jste se ptal. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Televize je vlastně šampon a doplňkové sluţby jsou kondicionér. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Ta volba si to zapnout a dívat se na to, tak, jak to běţí, ta tam zŧstane vţdycky, takţe to bude na vás, ale kdyţ si budete chtít zvolit něco dalšího, tak to tam budete mít taky a to je tem princip, ţe to tam vlastně bude takhle k dispozici, čili my věříme na tuhle kombinaci a já věřím na to, ţe kdyţ se udělá inteligentně, tak to tomu divákovi skutečně slouţí a potom to dává smysl, vţdycky kdyţ budete dělat něco jenom efekt, jak uţ jsem tady říkala, tak prostě to nezafunguje a to se ukazuje v řadě případŧ teď kdyţ vlastně ti výrobci mají spoustu rŧzných novinek a snaţí se to takzvaně monetizovat a nemŧţou přijít na to jak, protoţe prostě jim to nehraje dohromady s tím kontentem, s tím obsahem. Nemŧţou najít ty modely správné a o tom ta diskuze prostě dost v tom světě samozřejmě jakoby teďka je, a já vţdycky říkám, fajn, je potřena vzít tohleto všechno v potaz, tohle všechno, co my děláme, dělat, ale nezapomenout na to, ţe vaší největší silnou zbraní je ten silný obsah a o ten musí ta televize pečovat i Česká televize a to se snaţí, protoţe vţdycky diváci, ať uţ to bude skrz jakoukoli technologii, tak v tom hle dnešním světě, pŧjdou za tím dobrým obsahem, který je zajímá,. Takţe to podle mě směřuje k tomu, ţe vy musíte pracovat na tom, abyste opravdu poctivě měli co nabízet, oni si to pak najdou ať uţ jakoukoli cestou. A tohle je vlastně ten základní princip, takţe Česká televize, musí pracovat hlavně na tom, aby měla dobrý zajímavý obsah pro ty lidi a teď v podstatě to je vlastně jakoby si myslím v takové fázi, ţe lidi uţ a to vidíme, přestávají rozeznávat technologie, skrz které se k tomu obsahu dostávají, oni uţ vlastně ani nevnímají, jestli se na tu danou věc dívali v televizi nebo jestli ji viděli na internetu. Uţ se jim to úplně smazává a vyţadují Plné znění zpráv


vlastně to stejné, takţe já tím jenom chci říct, ţe vlastně tohle si myslím, ţe pro všechny v tom světě je dŧleţité, aby na to nezapomněli, a aby se jako vlastně neztratili tady v hraní s nějakýma hračičkami, protoţe kdyţ vy vytvoříte silnou značku, tak lidi dneska si vybaví tu značku, ţe za ní dneska v té změti té mediální nabídky pŧjdou a uţ si jí potom nějak tím pádem nějak dohledají. Čili já si myslím, ţe tohle je vlastně ten základ, na kterém to celé musí stát. Rudolf POP, ředitel techniky České televize -------------------Já tady doplním Pavlínu, já cítím, vy pořád máte takovou tu pochybnost, kterou tady teďka Pavlína vysvětlila. Proč tedy vyvíjíme tyhle systémy, kdyţ mŧţeme vlastně televizor pouţívat jako prohlíţeč na internet a kdyţ internet mŧţeme pouţívat jako prohlíţeč televize. To je právě v tom je ta podstata té hybridní televize, ţe z kaţdého systému, z toho, co je v kaţdém tom systému silné se vlastně spojí. Čili to silné je, ţe lineární vysílání, čili vlastně vysílání broadcastové má tu strašnou výhodu, ţe je jedno, jestli na tom vysílači je jeden nebo milion divákŧ. Všichni mají stejnou kvalitu příjmu. U toho internetu to není, ale zase internet má tu výhodu, čili tohle pouţijme v televizi stále z toho prostředí klasického broadcastingu lineárního, kdeţto výhodu, to, co mŧţe přinést specificky jenom pro toho, kdo si chce znát právě tuhle informaci, to mě dá internet a to přinesme do televize, ale základ je v tom, ţe já musím potom tu televizi ovládat tak strašně jednoduše, jak jsme ovládal. Jak ji ovládám do dneška, čili nemáme ţádnou klávesnici, nepotřebuju ţádné sofistikované lid, aby lidi jako já, s tím mohli být schopni ovládat to, aby vytěţili vlastně maximum, co mi ten systém dává, čili to je právě nakonec. Takţe jednu ani druhou věc nechceme míchat. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Dobře já jsme tady od té pochybnosti, tak jsme jenom se na to ptal. Samozřejmě Pavlína Kvapilová připomněla tu velkou výhodu televize a to tady také několikrát padlo, ţe nespadne, kdyţ se na ní dívá hodně lidí, na rozdíl pod internetu právě, kdyţ jsou třeba nějaké dŧleţité události, nebo nějaké katastrofy , tak ten internet skutečně tím připojením mŧţe spadnout, zatímco televize nespadne, takţe to je taky taková zajímavost tady v tomhle tom smyslu a je to tedy právě tady v těhle těch vypjatých situacích. Tak děkujeme, to jsme ještě tedy stihli v našem panelu byla Pavlína Kvapilová, ředitelka Nových médií České televize. Pavlína KVAPILOVÁ, ředitelka Nových médií České televize -------------------Na shledanou, hezký večer. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Rudolf Pop, ředitel techniky České televize. Rudolf POP, ředitel techniky České televize. -------------------Také na shledanou a dobrý večer. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Milan Fridrich, ředitel programu. Milan FRIDRICH, programový ředitel České televize -------------------Díky za pozvání. Radko KUBIČKO, redaktor -------------------Tolik tedy naše rozpravy o českých médiích, já vám děkuji za pozornost, děkuji, ţe jste s námi tak dlouho vydrţeli a na shledanou zase v září u dalších rozprav o českých médiích. Od mikrofonu se loučí Radko Kubičko. _

Spor ruských oligarchů Plné znění zpráv


31.8.2012

ČT 24

str. 08

22:00 Události, komentáře_ _

Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Největší soudní bitva, jakou Británie za poslední léta zaţila, má vítěze. Proti sobě v ní stáli dva ruští miliardáři, kteří v Británii ţijí. Pětačtyřicetiletý Roman Abramovič, majitel londýnského fotbalového klubu Chelsea, nakonec vyhrál nad šestašedesátiletým Borisem Berezovským. Ten v ţalobě poţadoval odškodné 5 miliard dolarŧ s argumentem, ţe o tuto částku ho Roman Abramovič připravil, kdyţ ho donutil prodat akcie energetické firmy Sibněfť hluboko pod cenou. Ale londýnský soud mu neuvěřil. Jakub NETTL, redaktor -------------------Právní bitva těţkých vah, jakou britský soud ještě nikdy neviděl. Verdikt si osobně přišel vyslechnout jen starší ze dvou ruských oligarchŧ. Ještě před začátkem se Boris Berezovskij usmíval, síň ale opouštěl zklamaný. Soudkyně se přiklonila na stranu obţalovaného Romana Abramoviče. Boris BEREZOVSKIJ, ruský oligarcha -------------------Jsem ohromen tím, co se stalo. Ohromen. Moje stanovisko je velmi jasné. Všechno, co Abramovič předloţil u soudu, je leţ. Úplně všechno. Počínaje tím, ţe jsme nebyli obchodní partneři. To v podnikatelském prostředí všichni vědí. Jakub NETTL, redaktor -------------------Jenţe londýnská soudkyně měla jiný názor. Temperamentního Berezovského ve verdiktu označila za nespolehlivého svědka, který často mění výpověď. Naopak chladný majitel fotbalové Chelsea Abramovič na ní zapŧsobil jako pravdomluvný a spolehlivý muţ, proto nemusí staršímu z miliardářŧ platit vŧbec nic. Boris BEREZOVSKIJ, ruský oligarcha -------------------Občas mám pocit, ţe ten rozsudek psal sám Putin. Jakub NETTL, redaktor -------------------Spor se vedl skoro o 5 miliard dolarŧ. O tyto peníze Berezovskij údajně přišel, kdyţ ho Abramovič v roce 2000 donutil nevýhodně prodat akcie energetické společnosti Sibněfť. Prý mu pohrozil, ţe v opačném případě zařídí, aby Berezovskému akcie vyvlastnil prezident Putin. Právě kvŧli sporŧm s Vladimirem Putinem ţije bývalý Jelcinŧv blízký spolupracovník v londýnském exilu. Máša LIPPMANOVÁ, politoloţka -------------------Celý tenhle případ dokazuje, ţe bohatí lidé dávají při řešení sporŧ přednost britským soudŧm. Jakub NETTL, redaktor -------------------Proces přitahuje obrovskou pozornost. Díky němu vypluly na povrch detaily divoké ruské privatizace z éry prezidenta Jelcina. Úzká skupina lidí se tehdy díky skvělým kontaktŧm dostala k pohádkovému bohatství. Takovému, ţe teď obě strany sporu mohou bez mrknutí oka zaplatit za právníky jen v této kauze v přepočtu víc neţ tři miliardy korun. Jakub Nettl, Česká televize. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Jan Šír, analytik Institutu mezinárodních vztahŧ Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity, dobrý večer. Jan ŠÍR, analytik, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Dobrý večer. Plné znění zpráv


Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Boris Berezovskij ţije v Británii v exilu, byl muţem Borise Jelcina, s Vladimirem Putinem se nesnáší, Roman Abramovič se naopak k Putinovu Rusku hlásí, však taky prezidentŧv mluvčí rozsudek velmi ocenil. Byl ten spor i sporem dvou podob Ruska s vítězem Vladimirem Putinem na konci? Jan ŠÍR, analytik, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Tak na to se těţko odpovídá, protoţe si myslím, ţe ta situace v Rusku je malinko sloţitější, komplikovanější, neţ aby ji šlo personifikovat jedním soudním sporem, který ještě probíhá mimo samotné ruské hranice. A s určitou mírou nadsázky se to tak dá interpretovat. Svědčí o tom to, ţe Berezovskij, ţe zatímco přišel do určité nemilosti v Kremlu, byl nucen Rusko opustit a jeho účty, respektive prostředky, které na těch účtech leţí, se pováţlivým zpŧsobem tenčí, Abramovič mŧţe podnikat dále a nadále patří mezi desítku nejbohatších osobností v samotném Rusku, coţ mu neustále vynáší nějaké 60. místo ve světovém měřítku, coţ určitě není málo. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Co nového o Rusku a jeho mocenských poměrech se svět díky tomuto soudu dozvěděl? Jan ŠÍR, analytik, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Já si myslím, ţe zas aţ tak moc nového se svět nedozvěděl. To, ţe ruské poměry, zejména pokud jde o srŧstání státu a organizovaného zločinu, pokud jde o srŧstání politiky a ekonomiky, jsou z pohledu Západoevropana mírně řečeno nestandardní, to bylo, to bylo známo i dříve, nicméně potvrdilo se to, co asi všichni tušili a vyplynuly na povrch některé perličky spíše z osobního ţivota třeba Romana Abramoviče, protoţe byly promítány ... Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Například, co máte na mysli? Jan ŠÍR, analytik, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Naráţím na jeho vášeň k luxusním jachtám, jeho vášeň k automobilŧm značky Ferrari, Maserati a osobní ţivot a další záleţitosti. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Jak hodně byl tento v Londýně probíhající soud, jak hodně byl sledovaný v Rusku? Ţili jím Rusové, sledovali ho? Jan ŠÍR, analytik, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Ten proces byl reflektován na stránkách ruského tisku nebo v éteru elektronických médií, na internetu se o něm bylo moţno dočíst prakticky vše. Souvisí to s tím, ţe internet patří k těm méně cenzurovaným sférám hromadných sdělovacích prostředkŧ v Rusku, nicméně ţe by Rusové tím procesem nějak ţili, to bych si tvrdit nedovolil. A souvisí to s tím, ţe ať uţ ten proces měl dopadnout jakýmkoliv zpŧsobem, pro běţného Rusa se tím nic nezmění, ani kdyby bylo uznáno, ţe jeden oligarcha okradl druhého nebo druhý z krádeţe ho obvinil. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Jaká byla role Kremlu v ruské divoké privatizaci zejména v těch 90. letech? Jan ŠÍR, analytik, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK -------------------To záleţí, záleţí hodně na tom, koho za ten Kreml povaţujete. Pokud za Kreml povaţujete vládu, která provádí státní politiku včetně oblasti ekonomiky, pokud za ten Kreml povaţujete parlament, který přijímá zákony, který je výkonné moci podřízen, pokud za Kreml povaţujete celou soudní soustavu, která rozhoduje podle těchto zákonŧ, pak si dovolím tvrdit, ţe ta role Kremlu byla docela zásadní. Nicméně samozřejmě musíme si uvědomit Plné znění zpráv


ty velice specifické okolnosti i to načasování, během kterých v té privatizaci došlo, během kterých byla prováděná. Tu privatizaci nelze vnímat mimo kontext těch ohromných přesunŧ, těch ohromných transformačních změn v dŧsledku rozpadu nejenom státu, ale rozpadu prostě jednoho sociálněekonomického systému. Ten proces je mimořádně dynamický, není ukončen, není ani jasné, kam povede. Sám generuje určité problémy, které vyplývají na povrch mimo jiné i v tomto procesu. Takţe na to se nedá odpovědět asi během, během jedné minuty, kterou tady na to mám. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Jedna věc mě zaujala, a sice řeč londýnského soudkyně Elizabeth Glosterové, kterou zdŧvodňovala svŧj verdikt, řekla, ţe Roman Abramovič byl pravdomluvným a celkově spolehlivým svědkem, zatímco Borise Berezovského označila za nečestného a nespolehlivého. Skoro to v jejím podání znělo jako příběh o kladném a záporném hrdinovi, ale je to tak? Jan ŠÍR, analytik, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Myslím si, ţe to tak není. Vyplývá to do velké míry z té okolnosti, ţe se jednalo o civilní řízení, to znamená, tam je dŧkazní břemeno na té ţalující straně, to znamená, Berezovskij byl v pozici, kdy pokud se chtěl domoci toho, čeho se domáhal a musel tyto svoje nároky prokázat, coţ se mu, coţ se mu nepodařilo, ale podobným vyjádřením, která by mohla nás svádět k některým prostě zkratkovitým interpretacím, já bych se stavěl zdrţenlivě. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pane Šíre, já vám děkuji, hezký večer. Jan ŠÍR, analytik, Institut mezinárodních studií Fakulty sociálních věd UK -------------------Také děkuji. _

CzechTourism má nový odbor, povede ho Herget 31.8.2012

Lidové noviny

str. 16 Peníze & byznys - manaţeři v pohybu_ KAMILA JUŠKOVÁ_

PRAHA Agentura CzechTourism bude mít od 1. září nového ředitele odboru zahraničních zastoupení. Stane se jím Jan Herget, který končí jako šéf zahraničního zastoupení CzechTourismu v Beneluxu. „Posilujeme pozici na zahraničních trzích a klademe větší dŧraz na marketingové aktivity našich zahraničních zastoupení, proto transformujeme dřívější oddělení zahraničního zastoupení v rámci organizační struktury na odbor,“ vysvětluje vedoucí tiskového oddělení agentury Alice Dvořáková. Zároveň však dodává, ţe rozpočet, počet pracovníkŧ ani jejich platy se tím nezvýší. Herget más marketingem zkušenosti. Čtyři roky řídil marketing a PR v cestovní kanceláři Nev-Dama. V minulosti pŧsobil také jako PR ředitel a tiskový mluvčí ve vládní agentuře CzechTrade. Poté byl mimo jiné zástupcem britské národní turistické agentury VisitBritain pro ČR. CzechTourism má k posilování marketingu v zahraničí dobré dŧvody. Ministerstvo pro místní rozvoj totiţ není spokojené se zpŧsobem, jak je Česko v cizině propagované a jaký má naše země obraz - většina obyvatel planety si ji totiţ spojuje s alkoholem, jak zjistili studenti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kteří prověřovali povědomí o Česku jako marketingové značce. Ministr Kamil Jankovský rozhodl, ţe zahraniční propagaci republiky radikálně změní. Součástí jeho plánu je mimo jiné zrušení desítky zahraničních úřadoven agentury CzechTourism. „Nyní vyhodnocujeme, jaká zastoupení ponecháme a jaká jsou zbytečná,“ řekl LN mluvčí ministerstva pro místní rozvoj Marek Ţenkl. Jak ale podotkl, probíhající změny v organizaci agentury nebyly na popud ministerstva. Hlavním dŧvodem k rušení kanceláří není šetření, ale spíš efektivita - vláda chce zachovat objem peněz, které do CzechTourismu tečou, rozdělí se ale mezi menší počet zastoupení. Peníze pŧjdou kromě nákladŧ na provoz poboček také na promoakce pro zahraniční novináře. Roční rozpočet je okolo 80 milionŧ korun.



Desítky milionŧ ročně na svou propagaci vydají také kraje, jejich nápady jsou ale mnohdy sporné. Například kampaň v evropských městech, jejíţ součástí byly večírky pro studenty. Podobné nápady by měl od září korigovat právě Herget. Foto popis| Jan Herget Foto: Archiv LN _

Adam Javůrek: Čekám na roboty a pěknou katastrofu 31.8.2012

zive.cz str. 00 Tag rozhovory_ Boček Jan_

Dobrý novinář umí naslouchat svým čtenářŧm. Adam Javŧrek to dotáhl dál: poslouchá je a vypráví jim jejich vlastní příběhy. TAG rozhovor. Adam Javŧrek vystudoval ţurnalistiku (na FSV UK), ţiví se ţurnalistikou (v deníku Sport a týdeníku Reflex), učí ţurnalistiku (na FSV UK, FF UPOL a LŢŠ Havlíčkŧv Brod) a vymýšlí, co bude se ţurnalistikou dál (ve firmě Next Big). Za sebou má angaţmá jako vedoucí internetových projektŧ Respektu a šéfredaktor Médiáře, nebo vymýšlel novinářské experimenty pro slovenský deník SME. V roce 2003 dostal Novinářskou křepelku za prŧkopnickou činnost v internetové ţurnalistice. Adam Javŧrek na Twitteru: @adbar Nejlepší sport na světě. Kaţdý skok sám o sobě je drama a estetický záţitek. Těch máte v závodě dohromady osmdesát za sebou a s kaţdým dalším skokem napětí vzrŧstá, protoţe skáčou lepší a lepší skokani. Sport uţ víc škálovat nejde. Skoky jsou navíc sportem pro mobilní generaci a ideální hra pro dopravní prostředky: vše je koncentrované do krátkého časového úseku, jednou dvakrát si skočíte a je to. Zkuste si zahrát v MHD fotbal – to je neprakticky dlouhé… Jeden z nejzajímavějších start-upŧ současnosti. Přebudovali tým, mají kupu nováčkŧ, vytvářejí identitu muţstva od nuly. Jako mentora si najali Jaromíra Jágra, coţ byl skvělý krok. Pro mě osobně i dva příjemné osobní záţitky: Zaprvé jsem se přichomýtl k tomu, ţe jsem přes kolegu pomáhal se zaloţením Twitteru Jaromíra Jágra a přitáhl jsem na intelektuální Twitter krapet hokeje. Zadruhé jsme vyrazili s @cermak, @mmister, @kalenskyj a dalšími do hospody a přitáhl jsem na hokej krapet intelektuálního Twitteru. Hokej na Twitteru. Jágr uţ má přes 90 tisíc followerŧ Fandil jsem jí, protoţe fandím outsiderŧm. Člověk u nich vidí větší nadšení, a kdyţ to nedopadne, tak to míň bolí. Kdyţ vypadne outsider, není to přeci ţádné zklamání, nýbrţ poctivý standard. Ještě raději mám Rytíře Kladno. Jsou to holt ještě větší lŧzři. Docela v ně věřím. Fakt asi nemá smysl, aby základní reporty z tuctových utkání nebo z událostí na burze psali lidi. Kdyţ budou dobrá data, systém uţ z toho suchý informativní článek napíše. Aţ se ale tohle rozjede naplno, vznikne řada paradoxních situací. Třeba na burzách víc a víc řádí automaty, které vyhodnocují obsah médií a podle toho samy investují. Takţe nastane fáze, kdy si roboti budou psát články a roboti to budou vyhodnocovat. Kdepak, Schneider CPC 464. Začátek základky, kazetová mechanika, Basic, „programování“ podle učebnice („Ahoj, jak se jmenuješ?“ „Adam.“ „A kolik vyděláváš měsíčně, Adam?“ „5000.“ „Měl bys vydělávat víc, Adam!“ a podobné revoluční programy). Hodiny hraní Saboteura, Fruity Franka a Football Managera. Jednou za rok mě popadne retronálada a zapínám emulátor. Nojo, o víkendu na to asi vletím. Projektŧm, které se snaţí udělat systém z finančních příspěvkŧ od pravidelných uţivatelŧ, jsem vţdycky fandil, ale nikdy moc nevěřil: jako třeba novinářský web spot.us, kde si člověk vybere kauzu, podpoří ji finančně a novinář ji pak zpracuje. Hezké, ale jedou tempem 60 článkŧ za rok. Kickstarter mi ale ukazuje, ţe jsem se mýlil. Budeme si za reportáţe platit? Plné znění zpráv


Nešťastný termín, protoţe ta dvě slova povaţuje spousta lidí za protimluvy. Kdyby se tak mohlo říkat „víc hlav víc ví“, člověk by si ušetřil spoustu vysvětlování a víc se zaměřil na experimentování. Přesto mám na disku spoustu čísel a dat z rŧzných hokuspokusŧ s davem: kdyţ tisíce lidí investovaly na virtuální burze, tipovali vítěze voleb atd. Chtěl jsem to všechno proprat v rámci doktorandského studia a najít nějaké univerzální moudro, ale tahle představa vzala hodně rychle za své: není čas. Jedeme podle plánu, naše firma je stále NextBig. Spojité nádoby, coţ si bohuţel leckdo neuvědomuje. Miluju data, kolega si ze mě kvŧli tomu pořád utahuje a říká, ţe bych byl nejradši, kdyby mě někdo platil za počítání samohlásek v článcích nebo za jiné podobně zásadní věci. Data bez silného příběhu jsou fajn, ale mají omezený efekt. Třeba ukázat všechny konflikty v Iráku na mapě je cool, ale běţný člověk si za tím nic nepředstaví. Ukázat je na jednom městě v jediném dni uţ je lepší. Ale úplně nejlepší je ty konflikty poloţit v poměru 1:1 na mapu Prahy, aby se do toho člověk pořádně vţil: Kdyby Praha byla Bagdád, tak tady všude by byli v jediném dni mrtví… Pokud budu furt sedět za počítačem, tak se toho moţná ani nedoţiju. Snad medicína pohne. Pokud ano, tak se těším: nebude vadit, ţe nemám řidičák, protoţe auta budou jezdit sama. Chytré čočky do očí. Podívám se na kolegyni dŧchodkyni a uvidím, ţe míří do obchoďáku a ţe jestli vyrazím ihned taky, tak dostanu slevu na prací prášek, po čemţ samozřejmě okamţitě skočím. V Praze začne příprava stavby metra D. Ukázalo se, ţe z těch dvou vizí: web plněný amatérskými novináři versus náhodné „akty ţurnalistiky“ od nenovinářŧ, kteří se přichomýtnou k něčemu zajímavému, drtivě vyhrála ta druhá a je to logické. Média uţ se s tím docela naučila zacházet. Hodně se třeba „těším“, aţ Česká televize vyuţije svou novou krizovou mapu Česka, která vyuţívá elementy občanské ţurnalistiky a crowdsourcingu. Bohuţel to vyţaduje nějakou tu přírodní katastrofu, takţe si klidně rád počkám do roku 2048. Všichni máme rádi hry a hry se víc a víc prolínají do čehokoli, co děláme. Vţdyť i tag rozhovor je pokus o kombinaci hry a rozhovoru, ne? Baví mě vymýšlet takové hry pro média. Před pár lety jsem navrhl projekt Zajtrajšie.sme.sk, kde čtenáři tipují, co se v budoucnu stane. Škoda, ţe se to nedočkalo větší redakční podpory, mohlo to mít větší šťávu. Teď dělám nějaké projekty pro isport.cz a to je samozřejmě úplně ideální platforma pro gamifikaci: sport je na hře postavený a nikdo se nebude pozastavovat nad tím, jestli je to dost seriózní.

URL| http://www.zive.cz/default.aspx?article=165222 _

Otazníky nad měnovou politikou kvantitativního uvolňování ECB 30.8.2012

Bankovnictví str. 19 Finance ve světě - Eurozóna_ MARTIN MANDEL, VLADIMÍR TOMŠÍK_

Podrobná technická znalost nástrojŧ, jako jsou přímé nákupy a prodeje státních dluhopisŧ, emisní a stahovací repo operace, devizové intervence, to je současný i historický pohled do skladu s instrumentáriem centrálních bank, patří mezi povinnou výbavu kaţdého centrálního bankéře, ale z pohledu čtenáře je to ta relativně nudnější část měnové politiky. Mnohem zajímavější je historický vývoj názorŧ na pouţívání zmíněných nástrojŧ. Tradiční výklad měnové politiky zpravidla vychází z předpokladu, ţe centrální banka pracuje v podmínkách dlouhodobého „hladu“ po likviditě a prostřednictvím svých měnově- politických nástrojŧ dodává likviditu obchodním bankám. Přibliţně od 20. let minulého století se vede diskuse, jakým zpŧsobem má být tato likvidita dodávána, jaká má být konkrétní role operací na volném trhu a diskontních nástrojŧ, tj. rŧzných forem krátkodobých úvěrŧ centrální banky. V české odborné ekonomické literatuře byl tento spor poprvé diskutován jiţ mezi K. Englišem, který jednoznačně prosazoval emisní politiku zaloţenou na krátkodobých úvěrech centrální banky, a J. Mackem, který Plné znění zpráv


vedle reeskontu a lombardu směnek prosazoval i myšlenku přímých (outright) nákupŧ státních cenných papírŧ v rámci operací na volném trhu. Engliš v této diskusi zastával názor, ţe centrální banky nemají emitovat dlouhodobé investiční peníze prostřednictvím nákupu státních dluhopisŧ drţených do splatnosti. Takto emitované peníze, které nemají bezprostřední návaznost na vyrobený produkt, povaţoval za inflační. SPOR O ZÁKLADNÍ MĚNOVÉ PRAVIDLO Po druhé světové válce získaly zejména v USA a některých dalších vyspělých zemích v měnové politice rozhodující význam operace na volném trhu, a to ve formě outright nákupŧ (prodejŧ) státních cenných papírŧ. S tímto nástrojem se setkáváme ve zbrojním arzenálu keynesovcŧ i monetaristŧ. Diskuse mezi keynesovci a monetaristy ohledně vyuţívání operací na volném trhu byla sporem o základní měnové pravidlo. Zatímco keynesovci prosazovali udrţování dlouhodobě nízkých úrokových sazeb s cílem podporovat levné financování schodkových veřejných rozpočtŧ, monetaristé chtěli prosadit fixní protiinflační měnové pravidlo, zaloţené na stabilním rŧstu měnové báze a peněţní zásoby. Historie repo operací, jeţ jsou další formou operací na volném trhu, sahá aţ do roku 1917, kdy je Federální rezervní systém (Fed) začal vyuţívat při dodávání likvidity členským obchodním bankám. Jejich novodobá renesance a rozmach však nastaly na přelomu 80. a 90. let 20. století. Význam reeskontních a lombardních operací se postupně sniţoval. Reeskonty byly nahrazovány emisním repem a lombardní úvěry hrají roli „drahého“ nouzového úvěrování komerčních bank. Zajímavým tématem jsou centrální banky, které pracují (podobně jako ČNB) v podmínkách tzv. přebytečné likvidity, jiţ stahují pomocí repo operací. Zvýšení repo sazby u emisního repa totiţ vede ke zvýšení nákladŧ obchodních bank, zatímco zvýšení repo sazby u stahovacího repa vede ke zvýšení jejich výnosŧ. Je tedy otázkou, zda restriktivní měnová politika zaloţená na zvýšení repo sazby pŧsobí v podmínkách stahování přebytečné likvidity stejným zpŧsobem jako v podmínkách „hladu“ po likviditě a dodávání likvidity. KVANTITATIVNÍ UVOLŇOVÁNÍ Kvantitativní uvolňování je specifická forma měnové politiky, kterou po vzoru Japonska v době finanční a hospodářské krize vyuţívají zejména Fed, Bank of England a Evropská centrální banka. Centrální banky reagují na výrazný rŧst poptávky po likviditě (rezervách) ze strany obchodních bank a ostatních subjektŧ na finančním trhu. Jde o měnovou politiku, která pracuje za situace, kdy úrokové sazby centrální banky se blíţí k nule. Řeší strukturální nelikviditu v bankovním sektoru, kdy se při zamrznutí mezibankovního trhu odhaluje problém, ţe řada bank se příliš spoléhala na zdroje získané na mezibankovním trhu. Politika kvantitativního uvolňování se primárně snaţí zabránit přeměně nelikvidity na technickou insolvenci, neboť nelikvidita vede k propadu cen aktiv na finančních trzích. Centrální banky mohou „skrytě“ sledovat i vylepšení ukazatelŧ solventnosti komerčních bank, pokud od nich nakupují či berou do zástavy nízko bonitní cenné papíry a poskytují jim vysoko bonitní likviditu, která je závazkem centrální banky. Rovněţ tato politika mŧţe nabourávat tradiční schémata uvaţování a představy o hodnotách některých parametrŧ a národohospodářských proměnných. Enormní rŧst měnové báze nevedl doposud v ţádné zemi k výraznému zvýšení inflace a řada ekonomŧ se spíše stále obává deflace. Peněţní multiplikátor pro měnový agregát M1 v USA byl v určitém období dokonce menší neţ jedna, neboť měnová báze paradoxně převýšila hodnotu tohoto měnového agregátu. Poměr bilančních aktiv ECB k HDP eurozóny vzrostl z pŧvodní hodnoty 0,13 do bezprecedentní výše přesahující 0,30 (viz graf). EMISNÍ POLITIKA ECB A KVANTITATIVNÍHO UVOLŇOVÁNÍ Nástroje ECB mŧţeme rozdělit do dvou základních skupin – emisní nástroje umoţňující dodávání likvidity bankovnímu sektoru eurozóny a nástroje slouţící ke staţení „přebytečné“ likvidity. Hlavní refinanční operace (main refinancing operations) je jiţ podle názvu deklarována jako hlavní měnově-politický nástroj eurosystému (resp. ECB), který slouţí k dodávání likvidity bankovnímu sektoru. Doba splatnosti operace je jeden týden a operace jsou vyhlašovány jednou týdně. Úroková sazba je hlavní měnověpolitickou sazbou eurozóny (k 1. červenci 2012 činila 1 %). Poskytnuté úvěry jsou plně kolateralizovány. Dlouhodobější refinanční operace (long-term refinancing operations) byla pŧvodně zamýšlena jako doplňkový nástroj. V současné době však obchodní banky eurozóny uspokojují většinu svých refinančních potřeb právě prostřednictvím těchto operací. Splatnost se mŧţe pohybovat od jednoho měsíce aţ do tří let. Program nákupu krytých dluhopisŧ (Covered Bond Purchase Programme, CBPP) vyhlásila Rada guvernérŧ 7. května (resp. 4. června) 2009. V jeho rámci mohou národní centrální banky eurozóny (NCB) od protistran přímo nakoupit zpŧsobilé kryté dluhopisy podle jim přiděleného podílu. Tuto moţnost má případně i Plné znění zpráv


ECB. Cílová jmenovitá hodnota nakupovaných krytých dluhopisŧ byla stanovena na 60 mld. EUR a později navýšena o dalších 40 mld. EUR. Předpokládá se, ţe cenné papíry budou drţeny do splatnosti. Program nákupu státních dluhopisŧ (Securities Market Programme, SMP) vyhlásila Rada guvernérŧ 9. května 2010 vzhledem k výjimečné situaci na finančních trzích. Na základě tohoto „dočasného“ programu mohou NCB (podle svého procentního podílu v klíči pro upisování základního kapitálu) a ECB přímo intervenovat na trzích s veřejnými i soukromými dluhovými cennými papíry v eurozóně. O rozsahu intervencí rozhoduje Rada guvernérŧ. V době finanční krize se hlavní refinanční operace se splatností jeden týden postupně stala „vedlejší“ a jejím prostřednictvím je nyní poskytnuto zanedbatelných 43 mld. EUR. Dominantní se stává dlouhodobá refinanční operace. V jejím rámci bylo opět k 1. červenci 2012 poskytnuto 1141,6 mld. EUR, převáţně s maximální dobou splatnosti tři roky. Strukturální změna z hlediska splatnosti je umocněna i politikou dříve nepřijatelných outright nákupŧ cenných papírŧ. V rámci dvou programŧ nákupu krytých dluhopisŧ byly realizovány nákupy za 71,7 mld. EUR s moţností celkového objemu 100 mld. EUR. Likvidita dodaná prostřednictvím programu nákupu státních dluhopisŧ dosáhla 212 mld. EUR. Tento vývoj je zajímavý zejména v kontextu diskuse, která probíhala mezi K. Englišem a J. Mackem před 80 lety, v době probíhající Velké hospodářské krize. V rámci eurozóny má však zmíněný problém ještě další dva rozměry. Za prvé je to rozměr teritoriální, za druhé problém spojený s kvalitou kolaterálu. ZMĚNA VE STRUKTUŘE ROZVAHY ESCB Při srovnání struktury konsolidované rozvahy Evropského systému centrálních bank (ESCB) z doby před finanční krizí se současným stavem je na první pohled patrný nárŧst bilanční sumy (viz tabulka). Je téţ zajímavé, ţe rozdíl mezi emisními operacemi (refinanční operace a nakoupené státní cenné papíry) a stahovacími operacemi (vkladová facilita a termínované vklady) vzrostl jen mírně. Emitovaná likvidita na straně aktiv se vrací do ESCB na druhé straně bilance jako vklady obchodních bank. Na první pohled se mŧţe zdát, ţe tento jev je „normální“, neboť hospodářský systém nemŧţe v krátkém období přirozeně absorbovat takový objem nově dodané likvidity. Skrytá nerovnováha vyplave na povrch aţ při analýze teritoriální struktury emisních a stahovacích operací. Zatímco emisní úvěrové operace jsou poskytovány „jiţním směrem“, vkladové operace uskutečňují obchodní banky z opačné strany eurozóny. S tímto problémem úzce souvisí i kvalita kolaterálu a nakoupených cenných papírŧ v rámci operací na volném trhu. Do rozvahy a podrozvahy ESCB se dostávají cenné papíry Řecka, Irska, Portugalska, Španělska, Itálie a Francie, které mají niţší bonitu neţ likvidita emitovaná ESCB. Kvantitativní uvolňování ze strany ECB nemá tedy pouze likviditní efekt. Je nesporně i „skrytým“ řešením solventnosti s teritoriálním zaměřením. Není nutné dodávat, ţe touto cestou dosaţené vylepšení solventnosti u jednoho subjektu představuje zhoršení solventnosti u druhého subjektu. NÁKLADY A ÚČINNOST MĚNOVÉ POLITIKY ECB Poloţme si otázku, zda kvalita a struktura poloţek v konsolidované bilanci ESCB mŧţe v budoucnu omezovat ECB při boji s inflací. Tuto otázku diskutují například A. Tornell a F. Westermann (2012) a Ch. Thimann (2012). Tradiční monetární nástroj v boji s inflací, tj. prodej cenných papírŧ v rámci operací na volném trhu, mŧţe narazit na problém nebonitních cenných papírŧ, které v současnosti drţí ECB, resp. ESCB jako celek. Ne nevýznamný podíl totiţ tvoří řecké, irské a portugalské dluhopisy. Přímé prodeje těchto dluhopisŧ by znamenaly nejen cenovou ztrátu pro ECB, ale zároveň by významně zhoršily situaci při správě veřejného dluhu v příslušných zemích. Pokud by ECB v budoucnu chtěla začít realizovat restriktivní měnovou politiku prostřednictvím zvýšení sazby povinných minimálních rezerv, která je nyní ve výši 1 %, tak to bude mít své úzké místo na jiţní straně eurozóny. Obchodní banky v těchto zemích nemají volnou likviditu nutnou ke splnění vyššího poţadavku povinných rezerv. Zvýšení sazeb povinných minimálních rezerv z 1 % na 2 % by vyvolalo dodatečnou poptávku po likviditě ze strany bank v celé eurozóně ve výši asi 100 mld. EUR. Vkladová facilita a termínované vklady jsou tvořeny zejména volnými zdroji německých, nizozemských a lucemburských bank. Pokud by se ECB rozhodla bojovat s inflací prostřednictvím zvyšování úrokových sazeb, pak negativně ovlivní ziskovost obchodních bank, které si pŧjčují u ESCB, a naopak zlepší ziskovost bank, které si ukládají u ESCB. To mŧţe výrazně omezovat manévrovací prostor ECB při snaze o restriktivní měnovou politiku, neboť z hlediska finanční stability nejvíce ohroţené obchodní banky v jiţních zemích eurozóny by byly tlačeny k prohloubení ztráty. Teoreticky mŧţe ECB ponechat úrokové sazby u refinančních operací na současné nízké úrovni a zvyšovat pouze úrokové sazby u vkladové facility a termínovaných vkladŧ. Obdobně by pŧsobily i „levné“ prodeje nově Plné znění zpráv


vzniklých vlastních cenných papírŧ typu poukázek ECB. Pomineme-li moţnost arbitráţního chování obchodních bank, tato netradiční restriktivní měnová politika by znamenala pro ECB další ztrátový impuls. - V současné době se moţnost budoucích ztrát ECB (resp. ESCB) diskutuje v souvislosti s pohledávkami a závazky v systému TARGET2, nekvalitním kolaterálem, nákupem státních cenných papírŧ v rámci programŧ CBPP a SMP a v neposlední řadě v souvislosti s poskytnutím nezajištěné úvěrové pomoci v rámci Emergency Liquidity Assistance (ELA). Polštář ESCB proti ztrátám (viz tabulka) činí v současné době 485 mld. EUR (kapitál plus účty přecenění). Proti tomu však uţ dnes stojí aktiva s těţko odhadnutelnou rizikovostí, tj. pohledávka ECB vŧči Portugalsku, Itálii, Řecku a Španělsku v systému TARGET2 ve výši přesahující 600 mld. EUR, nakoupené státní cenné papíry Řecka, Irska a Portugalska v hodnotě 212 mld. EUR a úvěrová pomoc v rámci ELA 184 mld. EUR. Ukazuje se, ţe budoucí moţná ztráta ECB, hrozící z nákupu nekvalitních aktiv s potenciálem defaultovat, mŧţe mít dopady na fiskální pozici eurozóny jako celku a mŧţe tak být dalším významným aspektem při jednáních o její budoucnosti. *** Agregované rozvahy ESCB (k 1. 1. 2007 a k 27. 4. 2012) Stav k 1. 1. 2007 aktiva 1154 mld. eUr Pasiva 1154 mld. eUr Hlavní refinanční operace 330 mld. EUr měnová báze 798 mld. EUr Dlouhodobé refinanční operace 120 mld. EUr Vkladová facilita 0 mld. EUr Nakoupené cenné papíry 81 mld. EUr Termínované vklady 2 mld. EUr Devizové rezervy 322 mld. EUr ostatní 166 mld. EUr ostatní 301 mld. EUr Účty přecenění 122 mld. EUr Kapitál 66 mld. EUr Stav k 27. 4. 2012 aktiva 2962 mld. eUr Pasiva 2962 mld. eUr Hlavní refinanční operace 46 mld. EUr měnová báze 964 mld. EUr Dlouhodobé refinanční operace 1092 mld. EUr Vkladová facilita 794 mld. EUr Nakoupené cenné papíry 708 mld. EUr Termínované vklady 214 mld. EUr Devizové rezervy 674 mld. EUr ostatní 505 mld. EUr ostatní 442 mld. EUr Účty přecenění 399 mld. EUr Kapitál 86 mld. EUr GRAF PODÍL AKTIV VYBRANÝCH CENTRÁLNÍCH BANK NA HDP (V %) POZN.: PRO HDP JSOU POUŢITA ANUALIZOVANÁ ČTVRTLETNÍ DATA. PRAMEN: THOMSON DATASTREAM ČLÁNEK BYL PODPOŘEN PROJEKTEM VŠE V PRAZE IGA F1/2/2012. NÁZORY VYJÁDŘENÉ V TOMTO ČLÁNKU JSOU NÁZORY AUTORŦ A NEMUSÍ NUTNĚ ODRÁŢET NÁZORY DALŠÍCH ČLENŦ BANKOVNÍ RADY České národní banky či pozici Vysoké školy ekonomické v Praze. litEratura Engliš, K.: Peněţní teorie Dr. macka. Obzor národohospodářský, 1934, roč. XXXIX. Garbade, K. D.: The Evolution of repo Contracting Conventions in the 1980s. FRBNY Economic Policy Review, may 2006. Friedman, m.: A Program for Monetary Stability. New York, Fordham University Press 1960. macek, J.: Názor proti názoru. Národní osvobození, 26. července, 1934. mandel, m., Tomšík, V.: Nový rozměr finanční nerovnováhy eurozóny. Bankovnictví, 2012, č. 3. Thimann, Ch.: ECB Inflation – fighting powers remain intact. VoxEU, 30 march 2012. Tornell, a., Westermann, F.: Has the ECB hit a limit? VoxEU, 28 march 2012. Vencovský, F. 1999. Utváření emisního mechanismu společné měny. Finance a úvěr, 1999, Vol. 49, No. 1. Martin Mandel vystudoval obor finance na VŠE Praha. V letech 1993 aţ 1998 pŧsobil jako poradce viceguvernéra ČNB. V roce 2004 byl jmenován profesorem pro obor finance. Na VŠE zastával funkci vedoucího katedry měnové teorie a politiky a přednáší kurzy monetární ekonomie a mezinárodních financí. Vladimír Tomšík, viceguvernér ČNB, vystudoval VŠE v Praze a FsV UK Praha. V roce 2009 byl na návrh VŠE jmenován profesorem pro obor finance. Pracoval mimo jiné jako analytik v týmu hlavního ekonoma Komerční banky, poté jako hlavní ekonom NEWToN Holding. od roku 2005 pŧsobil ve světovém obchodním institutu ve Švýcarsku. Členem bankovní rady ČNB byl jmenován 1. prosince 2006. Foto popis| „V současné době se moţnost budoucích ztrát eCB (resp. eSCB) diskutuje v souvislosti s pohledávkami a závazky v systému tarGet2, nekvalitním kolaterálem, nákupem státních cenných papírŧ v rámci programŧ CBPP a SMP a v neposlední řadě v souvislosti s poskytnutím nezajištěné úvěrové pomoci v rámci Plné znění zpráv


emergency liquidity assistance,“ komentuje Vladimír Tomšík, člen bankovní rady a viceguvernér České národní banky. Foto autor| FOTO: JINDŘICH STARÝ O autorovi| MARTIN MANDEL, VLADIMÍR TOMŠÍK, VŠE PRAHA, ČNB _

Novelizace zákona o spotřebitelském úvěru není samospasitelná, varuje Navigátor 30.8.2012

bankovnipoplatky.com _

str. 00

_

Novelizace zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je jednoznačně cestou správným směrem, kdyţ omezuje především lichváře a podvodné zpŧsoby poskytování spotřebitelských úvěrŧ. Navigátor bezpečného úvěru však varuje – novelizace zákona se mŧţe stát jen podpŧrným prostředkem v boji proti těmto nepřijatelným metodám. I nadále by nejpodstatnější činnost v boji proti nezodpovědnému zadluţování měla vést přes podporu finanční gramotnosti široké veřejnosti s dŧrazem na specifické skupiny obyvat “Zákon, jak byl schválen, jednoznačně pozitivním zpŧsobem pomáhá kultivovat trh spotřebitelských úvěrŧ a vychází vstříc obraně spotřebitelŧ,“ hodnotí profesor Michal Mejstřík, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a jeden ze spolutvŧrcŧ projektu Navigátor bezpečného úvěru. Jak ale Mejstřík zároveň dodává, měla by být novelizace zákona jen jednou z cest, jak stát spotřebitele chrání. “Bez systematické podpory projektŧ finančního vzdělávání bude jakákoli novelizace bezzubá,“ říká Mejstřík a zároveň dodává: “ Je také zapotřebí, aby dohledové orgány, jako Česká obchodní inspekce, vyvíjely větší aktivitu směrem k těmto neprŧhledným a neférovým poskytovatelŧm spotřebitelských pŧjček a aby začínaly u těch nejhorších.“ Jak projekt Navigátor bezpečného úvěru nedávno zjistil z prŧzkumu, který realizovala agentura GfK, Češi jsou při zajišťování úvěrŧ velmi lehkomyslní, stále velké procento z nich nečte ani smlouvy, které podepisuje, a nevyzná se v základních termínech typu co je RPSN, úroková sazba nebo splatnost, které jsou ve smlouvách pouţívány. Snadno tak podlehnou neférovým praktikám lichvářských poskytovatelŧ úvěrŧ. NAVIGUJTE SVŦJ ÚVĚR - VÍCE ZDE! Lichváři navíc jiţ před novelizací zákona často překračovali zákon, nebo se pohybovali na jeho pomezí. “Bohuţel kontrola nekalých praktik, respektive jejich eliminace, je v tuto chvíli minimální,“ upozorňuje Mejstřík. Mnoho ze spotřebitelŧ, kteří naletí podvodným nabídkám na sloupech veřejného osvětlení, nebo rozesílaných prostřednictvím emailu či formou SMS následně ani neví, jak se bránit v případě, ţe podepíší špatnou smlouvu, nebo mají s poskytovatelem úvěru problém. “Lidé si na nepoctivé věřitele mohou stěţovat například u České obchodní inspekce, České národní banky případně u České leasingové a finanční asociace. Nicméně v případě sporu plynoucího ze smlouvy mezi dluţníkem a věřitelem rozhoduje pouze příslušný soud či finanční arbitr,“ upřesňuje Petr Teplý, výzkumný pracovník na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a další ze spoluautorŧ Navigátora bezpečného úvěru. Je přitom velmi pravděpodobné, ţe šedá zóna poskytovatelŧ úvěrŧ bude hledat cesty, jak zpřísnění poskytování úvěrŧ obejít. . “Je potřeba jednoznačně posílit činnost dohledových orgánŧ, které by měly realizovat pravidelné preventivní kontroly nekorektních společností, které nespadají pod ţádnou kontrolu České obchodní inspekce, a zároveň spotřebitelŧm jednoznačně sdělit, jakou cestou se mohou bránit, respektive na koho se mohou obrátit v případě, ţe byla jejich práva poškozena,“ míní Mejstřík. Logická cesta se pak ukazuje v rozšíření pravomocí dozorových orgánŧ i na společnosti, nad nimiţ v tuto chvíli kontrolu nemají. “Problémem zŧstává, ţe úvěrových predátorŧ jsou na českém trhu desetitisíce, avšak počet jejich kontrol ze strany Česká obchodní inspekce a České národní banky zŧstává řádově pouze ve stovkách ročně, coţ je zjevně nedostatečné. Za úvahu by stálo i povinné licencování všech subjektŧ poskytujících spotřebitelské úvěry v ČR. Seriózních společností by se to ale prakticky nedotklo, naopak by to rozhodně zredukovalo lichváře, a o to jde především,“ dodává Teplý. “Je dobře, ţe se zpřísňují zákony, ruku v ruce s tím ale bezpodmínečně musí jít také dohled jejich dodrţování a vymáhání postihu u těch, kdo je obcházejí. Regulatorní a dozorové instituce by však neměly usnout na vavřínech po přijmutí této novely,“ apeluje Petr Teplý, a dodává: “Je zapotřebí, aby Česká obchodní inspekce zintenzivnila svoji práci, a to především u těch nejhorších poskytovatelŧ na trhu.“ Podle něj dnes spotřebitelé nemají mnohdy moţnost dopředu poukázat na podvodného poskytovatele spotřebitelského úvěru. Řešení poté, co si špatný Plné znění zpráv


úvěr někdo vzal, je potom velmi komplikované. “Berme novelizaci zákona jako další dobrý dílek do skládanky širšího portfolia opatření, jak ochránit spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním, a věříme, ţe stát se stejně zodpovědně postaví k jeho dalším částem,“ komentuje Michal Mejstřík. “Neberme ale schválenou novelizaci zákona o spotřebitelských úvěrech jako samospasitelnou, která vyřeší problémy spojené s lichváři,“ uzavírá Mejstřík.

URL| http://www.bankovnipoplatky.com/novelizace-zakona-o-spotrebitelskem-uveru-neni-samospasitelnavaruje-navigator/novelizace-zakona-o-spotrebitelskem-uveru-neni-samospasitelna-varuje-navigator-18282/ _

Reklamy dodavatelů: Nechali byste se nalákat? 30.8.2012

cenyenergie.cz str. 00 Petr Woff_

Původní analýzy_

Hezká, vtipná a chytrá má být prezentace úspěšné obchodní společnosti. Splňují tuto charakteristiku videa, která jsou vizitkou dodavatelŧ elektřiny a plynu? Odborníci na marketing si nebrali servítky - upřímně okomentovali a oznámkovali 11 krátkých filmŧ. Při výběru nového dodavatele elektřiny nebo plynu nehraje roli jenom cenové srovnání. Mnoho odběratelŧ bere v potaz cizí zkušenosti s konkrétní energetickou firmou, případně dá na nabídku nadstandardních sluţeb, bonusŧ a slev. Co o dodavatelích elektřiny a plynu říkají videoprezentace, které běţí na televizních kanálech nebo kolují po internetu? Zeptali jsme se osobností, které se profesionálně zabývají marketingem. Porota Martin Charvát Tereza Klabíková Rábová Alţběta Pavlínová Kateřina Chobotová Zdeněk Fekar Martin Charvát je autorem reklamních kampaní, jeţ byly oceněny v mezinárodních soutěţích. Tereza Klabíková Rábová učí na Katedře marketingové komunikace a public relations FSV UK. Alţběta Pavlínová je členkou PR Klubu a Marketingového institutu, spoludrţitelka České ceny za PR. Kateřina Chobotová má praxi z předních mediálních agentur. Zdeněk Fekar je marketér, učitel a bloger; marketingu se věnuje komplexně, s dŧrazem na PR. Jak porotci okomentovali videoprezentace 11 energetických firem? Jak rozdělili známky od nejlepší jedničky po nejhorší pětku?Bicorn spolupracuje s prodejnami elektrospotřebičŧ Bicorn zve do partnerského obchodního řetězce, který zprostředkovává změnu dodavatele energií. „Zbytečně vyhozené peníze,“ shrnuje Charvát. Někteří porotci se pozastavují nad termíny „vysmátí“ a „Electro Worldŧ“, které povaţují za nešťastné. „Reklama pracuje se stereotypy – ţena ţehlí, manaţer pracuje na notebooku, rodinka se směje. Pro lokálního dodavatele stačí,“ myslí si Pavlínová. Plné znění zpráv


Známky: Charvát 5, Rábová 5, Pavlínová 3, Chobotová 4 - 5, Fekar 4Bohemia Energy entity nechává mluvit malou výtvarnici Dívenka vysvětluje, ţe přejít k Bohemia Energy a ušetřit za energie dokáţe i ona sama. Přitom maluje. „Děti a zvířátka fungují. Milá šišlající holčička přeci musí přesvědčit kaţdého tatínka a maminku! Musím připustit, ţe toto je ještě ta lepší práce s dětmi v reklamě,“ říká Pavlínová. Také další recenzenti povaţují reklamu za přijatelnou. „Je to prŧzračná hra na city, ale budiţ,“ uzavírá Fekar. Známky: Charvát 2, Rábová 2, Pavlínová 3, Chobotová 2, Fekar 2Centropol láká prodejce na měsíční plat aţ 60 000 Kč Centropol hledá obchodní zástupce. Slibuje zajímavou práci a odměnu, závisející na úspěšnosti. „Video asociuje styl pojišťovacích agentŧ, na který je publikum vcelku alergické,“ zhodnotila Rábová. „Na dlouhodobě nezaměstnaného člověka reklama mŧţe fungovat, ale co říká spotřebiteli? Naši poradci vydělávají aţ 60 tisíc korun měsíčně za to, ţe Vás přemluví ke smlouvě,“ uvedla Pavlínová. Známky: Charvát 5, Rábová 5, Pavlínová 4, Chobotová 5, Fekar 4České energetické centrum prý pomŧţe i při konfliktu v hospodě Energetické centrum zajistí zákazníkŧm lístky na kulturní akci, technickou či právní pomoc. „Nejprve jsem chtěla věřit tomu, ţe jde o nějaký vtípek, ale bohuţel se postupem času ukázalo, ţe je to myšlené aţ mrazivě váţně,“ říká Chobotová. Většina porotcŧ označuje reklamu za amatérskou. „Epizodky z obyčejného ţivota šmrncnuté vtipem. Člověk se těší na pointu,“ oponuje Pavlínová. Známky: Charvát 5, Rábová 5, Pavlínová 2, Chobotová 5, Fekar 4ČEZ fandí Petře Kvitové i při nohejbalu ČEZ sponzoruje český olympijský tým. V pŧlminutovém klipu dává prostor tenistce Petře Kvitové. „Smysluplné vyuţití celebrity - je-li to sportovkyně, nechme ji sportovat. Lehký humor, dobře natočené, Petra Kvitová pŧsobí zcela přirozeně,“ hodnotí Charvát. „Spotřebitel, který nadává na ceny energií od ČEZ, mŧţe chtít spíš levnější elektřinu neţ sponzoring sportovcŧ,“ upozorňuje Pavlínová. Známky: Charvát 1, Rábová 1, Pavlínová 1, Chobotová 1, Fekar 1E.ON představuje „vytápění peckami ze švestek“ E.ON Energy Globe Award ČR má být „ekologickým Oscarem“. Klip představuje kandidáta na ocenění. „Přímočarost ani autentický projev neherce nevadí, naopak zvyšuje uvěřitelnost. Co vadí, je bombastický úvod,“ řekl Charvát. „Sousloví E.ON Energy Globe Award 2010 je vysloveně protivné,“ dodává Rábová. Porotci také pochybují, ţe si divák po zhlédnutí klipu zapamatuje jméno firmy. Známky: Charvát 3, Rábová 3, Pavlínová 2, Chobotová 3 - 4, Fekar 4Europe Easy Energy napouští plynem létající balón Animovaný spot má jednoduché sdělení: S naším plynem doletíte výš a dál, jsme aţ o 10 % levnější. „Z komiksového ţánru lze vytěţit mnohem víc. Po zhlédnutí klipu je těţké reprodukovat smysl sdělení, které se tedy zcela míjí účinkem. A 10 % se píše s mezerou, kdyţ uţ,“ hodnotí Rábová. „Europe Easy Energy je dalším kandidátem na reparát,“ shrnuje Fekar. Známky: Charvát 5, Rábová 5, Pavlínová 4, Chobotová 5, Fekar 5Nano Energies Trade má přátelské vztahy s Jaroslavem Duškem Dodavatel ekologicky vyrobené elektřiny dává slovo herci, který preferuje alternativní ţivotní styl.



„Známá tvář je zneuţívána většinou tam, kde chybí vtip a nápad. Ovšem ani osobnost reklamu nespasí, kdyţ neříká nic zajímavého,“ je k videu společnosti Nano Energies Trade kritický Fekar. „Pokud má příjemce povědomí o Duškových názorech na příbuzné záleţitosti, pak mu jeho slova věří,“ oceňuje Rábová. Známky: Charvát 2, Rábová 1 - 2, Pavlínová 2, Chobotová 3, Fekar 4Praţská energetika sestříhala archivní záběry Devítiminutový film společnosti PRE zachycuje Prahu v době, kdy v domácnostech ještě nehrály televizory. „Zdŧraznit své dlouhodobé pŧsobení na trhu prostřednictvím dobových záběrŧ ? la němý film? Hezký nápad, nicméně na reklamu je to dlouhé,“ hodnotí Chobotová. „Je to populárně-naučný film ve stylu pořadŧ Hledání ztraceného času. Bohuţel chybí suchý humor Karla Čáslavského,“ říká Charvát. Známky: Charvát 4, Rábová 4, Pavlínová 3, Chobotová 4, Fekar 5RWE má „fakt dobrou nabídku elektřiny“ Fiktivní zákazník si pochvaluje, ţe uţ dlouho odebírá od RWE plyn, a nyní také levnější elektřinu. „Profesionálně zpracovaná reklama, obsahuje jasné sdělení a nabídku. Ale víc neţ standard to není,“ uvedl Fekar. Porotcŧm nevadí postava sympatického chlapíka. „Nicméně záběr s televizní obrazovkou je příliš šroubovaný a v reklamě je přespříliš informací,“ má výhrady Chobotová. Známky: Charvát 3, Rábová 2 - 3, Pavlínová 2, Chobotová 3, Fekar 3Vemex Energie je tu pro „všechny typy zákazníkŧ“ Němý klip přináší jednoznačné poselství: Vemex Energie dodává elektřinu a plyn všem zájemcŧm. „Podobné typy reklamy mohou nadělat více škody neţ uţitku. Spotřebiteli nepředávají ţádnou informaci kromě jediné, ţe ´Vemex je lokální firma z horní dolní´,“ domnívá se Pavlínová. Také další recenzenti povaţují reklamu za okatě nízkonákladový „rozhýbaný leták“. Známky: Charvát 5, Rábová 5, Pavlínová 5, Chobotová 5, Fekar 5Zajímá nás váš názor! Povaţujete stejně jako pětice porotcŧ za nejpovedenější videospoty, ve kterých vystupuje slavná sportovkyně, roztomilé dítě a populární herec? Necháváte se vŧbec ovlivnit reklamami, anebo mají podle vás dodavatelé investovat peníze jinam, neţ do komerční sebeprezentace? Vaše názory nás zajímají, vyjádřete se v diskusním fóru!

URL| http://www.cenyenergie.cz/nejnovejsi-clanky/reklamy-dodavatelu-nechali-byste-se-nalakat.aspx _

KRESLENÝ HUMOR v ilegalitě? 30.8.2012

Týdeník Květy str. 14 Téma_ MICHAELA ŠMERGLOVÁ_

Ţe byste si čas od času rádi zalistovali humoristickým týdeníkem? Nejste sami! Máte pocit, ţe kreslené fóry zmizely? To není úplně pravda. Tato výtvarná disciplína na první pohled váţně vidět není, ale „jen“ se přesunula. A hlavně se změnila. Před pár dny si písničkář a hudební skladatel Jan Burian posteskl, ţe mu chybějí kreslené vlídné vtipy známých kreslířŧ. Od Vladimíra Renčína, Vladimíra Jiránka, Miroslava Bartáka a spol. Ţe zmizel léčivý rozchechtávající humor navozující čirou radost. Kde je? A je vŧbec? Je, jenţe ţivoří!



„Stav, který jsme zaţívali za minulého reţimu, kdy měl národ své kreslíře a všude se vyprávělo, co včera nakreslil Vladimír Renčín, je minulostí,“ krčí rameny karikaturista, výtvarník Miroslav Barták. Kreslený humor jako umělecké odvětví a ţánr sice ještě ţije, ale… „Jeho váha není zdaleka taková, jako byla,“ dodává pověstný autor vtipŧ beze slov. Podle něj to má řadu dŧvodŧ. Mezi ně patří i snaha tištěných periodik sniţovat náklady, tudíţ se renomovaný výtvarník stává pro mnohé drahý, pro mnohé navíc i moc chytrý… Tak se spíše sáhne po levném amatérovi, jehoţ humor je v lepším případě jen hloupý, v horším i vulgární či zlý. „V době za ţeleznou oponou se vystřihovaly v redakcích ze zahraničních časopisŧ dobré vtipy a dělaly se z nich humoristické přílohy. Prostě se kradly, coţ dnes nelze. Nicméně řadový čtenář měl díky tomu přehled o tom, co bylo vesměs dobré také v cizině. Dnes je třeba autora zaplatit!“ usmívá se kreslíř, jehoţ vtipy vycházely i na zadní obálce Mladého světa, s tím, ţe po zmizení starého Dikobrazu mnozí mladí netuší, ţe existuje kultivovanější kreslený humor a ţe je to novinový ţánr. „Do novin patří aktuální vtip zrcadlící konkrétní situace a k tomu má většina evropských novin jednoho kreslíře,“ říká k faktu, ţe z řady našich periodik zmizely pravidelné koutky humoru, karikaturista a výtvarník Jiří Slíva. Sám spolupracuje s týdeníkem Euro. Výstavy, knihy nebo zahraničí Dnešní hodně prŧměrný konzument tištěných periodik (hlavně časopisŧ) je prý ke kreslenému humoru odměřený. No, budiţ… Vtipy bez textu údajně moc nechápe a z kreslířŧ toleruje (tedy muţi) Petra Urbana a jeho hard pivní legraci. „Kreslený humor, při kterém je třeba zapojit i hlavu, neletí nikde. Stačí si pustit televizi a je jasné, co se chce,“ naznačuje Miroslav Barták, který je dnes známější v zahraničí neţ doma. Hlavně ve Švýcarsku, kde publikuje vtipy i ve výstavní skříni evropského kresleného humoru, Nebelspalteru. Tam je jeho kresba s poetikou beze slov devízou. „Nedávno jsem kreslil pro Literární noviny, ale nějak jsme to ukončili. Na rovinu říkám: nelíbí se mi, ţe směřují dorŧţova. Jsem fanda dobrého humoru, tak je mi líto, ţe české společenské a kulturně politické časopisy nemají kaţdý celou jeho stranu tak, jako se to ještě udrţuje na Západě. Já bych se na dobrý český humor chtěl koukat… Musím říct, ţe sám se víc věnuju ilustracím kníţek,“ konstatuje výtvarník a dodává, ţe existují kreslířské festivaly, výstavy atp., ale ví se o nich málo a často nemají ideální propagaci. Evropa je jiná? Namlouvat si, ţe kreslený humor má jinde super podmínky, je nesmysl. V Londýně zanikl humoristický Punch, v Německu Pardon, ve Francii Hara-Kiri… Ale stále tam ještě nějaké časopisy tohoto typu zbyly. Á prospos, Evropa teď miluje komentovaný humor, coţ přebrali i našinci. Situace se u nás asi jen tak nezmění - Češi budou dál znát tři čtyři dobré humoristy a doplní si kreslený vtip v ţivotě jinak. Po svém. Třeba videovtípky (vesměs natočenými samoukem) na YouTube nebo internetovými fórky, tzv. memy. Mŧţe jít o fotky, které někomu přišly vtipné pro svou dvojsmyslnost, o montáţe, sehraná videa… Přesná definice neexistuje. Na memy se specializují celé stránky (9gag.com či Cheezburger.com). Dodejme, ţe na internetu se pod heslem vtipy dá nalézt ledasco; psané i kreslené fóry nejrŧznější úrovně a rozličných autorŧ. Těch dobrých jak od nás, tak ze zahraničí je však jako šafránu. Jedincŧm, kterým kaţdodenní přísun chytrých vtipŧ chybí, nezbývá neţ zabrousit na osobní nebo fandovské stránky osvědčených karikaturistŧ (mají-li je) a tam se radovat… Nebo ţe by někdo chystal humoristický časopis a zatím to neprozradil? *** ŘÁD BÍLÉ OPICE Ocenění České unie karikaturistŧ (členka mezinárodní federace karikaturistŧ) těm, kteří se zaslouţili o kreslený humor. Vlastní ji Vladimír Jiránek, Vladimír Renčín, Jiří Slíva, Miroslav Barták, Jiří Winter-Neprakta… Více na webu: www.ceska-karikatura.cz *** VESELÍ MEDAILISTÉ Oba karikaturisté par excellence, oba Vladimírové -Renčín i Jiránek - jsou nositeli medaile Za zásluhy od prezidenta Václava Klause. Oba představují svou práci rovněţ v zahraničí a vydávají kníţky svých vtipŧ. Úspěšně! Mají na svědomí nejen humor, ale také večerníčky pro děti. A dodnes kreslí pro celostátní deníky. Jeden pro Lidové noviny, druhý pro Právo. Co o svém humoru říkají? Plné znění zpráv


Vladimír Jiránek „Nemám rád černý humor. Nesedí mé povaze… Jinak nesnáším krutost. Ta je pro mě tabu. Moţná je to dáno křesťanským prostředím, v němţ jsem strávil dětství…“ Vladimír Renčín „Nikdy jsem nebyl v kresbách jako Liďák -tak nekompromisní - já jsem někde jinde. Myslím, ţe se nenechám strhnout ke zlobné kresbě…“ Jejich vtipy najdete na webech: www.vladimirjiranek.cz www.rencin.cz *** Dikobraz UŢ NE! Iniciátor vzniku profesní České unie karikaturistŧ (ČUK), spisovatel a novinář Ivan Hanousek se stavem kresleného humoru zabývá i trápí. * Je zlatý věk kresleného humoru v Česku za námi? Pokud tím termínem myslíme to, ţe v tištěných médiích uţ nejsou vidět kreslené vtipy, tak ano. Ovšem má to svá ale. Prvním je, ţe je tomu tak nejen v Česku, nýbrţ na území celé euroatlantické civilizace. Druhým ale je, ţe se tento ţánr přesunul na internet. Vtipy se najdou v obrovské míře na webových adresách ţánru cartoon a jsou chaoticky šířeny e-maily. * Jaká je šíře ţánrŧ v tomto oboru? Dnes se v oblasti výtvarného humoru vyskytuje tzv. gag cartoon, čímţ jsou označeny známé legrační kresby. Pak je tu politická karikatura - editorial cartoon, coţ je to, co známe z komentářových stránek deníkŧ, dál karikatura (portréty politikŧ, umělcŧ, sportovcŧ), comics-stripy (pásky s okénky a jednoduchými příběhy). Autoři se obvykle věnují jednomu z těchto oborŧ, rovněţ mezinárodní soutěţe pro karikaturisty se vypisují často v několika takových kategoriích. * Zpět: která doba se dát označit za zlatý věk „kresleného smíchu“? Byla to jednoznačně šedesátá léta minulého století, to byla éra rozmachu toho ţánru. Jde-li o český tisk, karikatura přestávala mít v novinách výhradně propagandistický účel a měnila se v ţánr zábavný. Satirický Dikobraz nabýval na objemu a na nových stánkách začal být více humoristický, také deníky zaváděly humoristické rubriky v sobotních přílohách. Mladý svět dokonce věnoval kresleným vtipŧm zadní obálku a výběr autorŧ byl reprezentativní. Současně k nám s rŧznými vlnami politických „oblev“ začaly pronikat rovněţ cizí (rozuměj západní) vzory jak v oblasti témat, tak v kresebném stylu. Někteří francouzští a britští cartoonisti (Bosc, Searle, Sempé, Chaval, Peynet, Henry…) a především Američan Saul Steinberg převrátili zavedené konvence, kdyţ opustili pouhé ilustrování slovních anekdot (jeden panáček povídá druhému) a začali vymýšlet vtipy bez textu. Náhle bylo na čtenáři-divákovi, aby si vtip vysvětlil a měl z toho o to větší radost. V našich poměrech se dále udrţovala konzervativní forma vtipŧ, ale (hlavně) noví autoři se utrhli ze řetězu. K zavedeným - Bornovi, Jelínkovi, Molínovi, Malákovi - se přidali mladí, začínající: Jiránek, Renčín, Kantorek, Steiger, Holý, Vyčítal… * Jejich souvěkovci začínali i později? Ze stejného generačního vrhu byli i ti, kteří začali po srpnové okupaci, počátkem sedmdesátých let: Barták, Pálka, Matuška, Slíva, Lichý, Kovařík… Ač se dílŧm „staročeských“ autorŧ v čele s Nepraktou věnovalo v tisku nejvíc místa, noví si rychle získali popularitu u mladší generace. Samostatný příběh byl vzestup a tvrdý pád jediného českého, opravdu politického karikaturisty Miroslava Liďáka („Haďáka“) v souvislosti s praţským jarem 1968. Je třeba dodat, ţe vrchol tvorby mnoha jmenovaných přišel aţ v 70. a 80. letech, kdy ti nejlepší i přes zákazy a četné ústrky dokázali spiklenecky mluvit ke čtenářŧm, coţ jsme povaţovali za náš specifický zpŧsob satirické tvorby v rouše humorné kresby. „Moji Češi mi rozumějí,“ mohli si říkat Renčín, Jiránek i Pálka. A naštěstí se většinou doţili moţnosti publikovat nakonec svobodně po listopadovém převratu. * Chystá ČUK obnovit humoristický týdeník typu Dikobraz? Ne. Dikobraz je sice pro řadu lidé synonymem humoristického týdeníku, ale podle mě to nebyl ideální případ. Navíc šlo vlastně nejméně o tři rŧzné časopisy: jiný (zlý) byl počátkem 50. let, zase jiný (falešný) byl po Plné znění zpráv


mnoho let normalizace a úplně jiný (výborný) byl ve dvou krátkých „revolučních“ vzedmutích v roce 1968 a 1989/1990. Tehdy v něm mohli publikovat i jiní neţ jen „posvěcení“ autoři. ČUK víceméně sama vydávala ve vydavatelství Novinář od počátku roku 1990 jinak pojatý humoristický měsíčník Škrt a od jara i týdeník kresleného humoru KUK. Jejich náklady dnes budí nevěřícný úţas (měsíčník dosáhl 300 000 prodaných výtiskŧ), ale následný rozpad distribuce tisku spojený s otevřením rejstříku všemoţných lidských aktivit osudu časopisŧ nepřál a Škrt skončil ve ztrátě po třech letech. * Skončil i Dikobraz… Ano, zanikl i „prokaučovaný“ Dikobraz a ani pokusy o jeho zmrtvýchvstání pod názvy Podvobraz a Nový Dikobraz neměly úspěch. Na české scéně zŧstal jen časopis Trnky Brnky s fujtajflovými kresbami a drzý měsíčník Sorry, jenţ 15 let baví úzkou intelektuální veřejnost jen díky rozmaru mecenáše. V době, kdy se úspěšnost časopisu neměří výdělkem z prodaných výtiskŧ, nýbrţ příjmy z inzerce, nemá humoristický titul nejspíš šanci. Zde plní minulost jediného někdejšího humoristického týdeníku dokonce opačnou úlohu. Stále ještě příliš reklamních manaţerŧ pamatuje, jak nespokojení zákazníci vyhroţovali výrobním podnikŧm a sluţbám, ţe je „dají do Dikobrazu!“ * Sešity, kam si lidé lepí fóry - existuje to ještě? Asi ano, i kdyţ uţ to dnes asi uţ nebudou nŧţky a lepidlo, ale spíš sloţka v počítači. Já sám jsem právě tak začínal: měl jsem od svých 13 let sešit Neprakta (pak další) a nakonec také sešity s jinými autory, i zahraničními. Skončilo to na Fakultě sociálních věd a publicistiky na Univerzitě Karlově obhajobou mé diplomové práce Výtvarná publicistika v českém tisku 1958-1968, oponent byl Vladimír Jiránek. Teď se v rámci unie věnuju desátý rok vydávání e-časopisu výhradně pro autory s názvem GAG. * Která tištěná média povaţujete za ta, kde by kreslený humor být měl, ale není? Dŧleţitější asi je, aby byl vŧbec vidět. Aby se výtvarný humor - obyčejné kreslené vtipy - vrátil do všech nebo jakýchkoli periodik. To znamená, aby se redakce snaţily o zavedení takové rubriky či „chlívečkŧ“. Před 40 lety jsem navrhoval odborné semináře studentŧ na novinářské fakultě na toto téma, protoţe vím, ţe ne kaţdý má pro tento ţánr „buňky“, a obvyklé řešení, ţe vtipy vybíral redakční grafik, sekretář či editor, nebylo vţdy ideální. Dnes je to ještě horší, nevybírá je nikdo. V denících to řeší „německým“ zpŧsobem, ţe mají jednoho nasmlouvaného „aktuálně glosujícího“ autora, coţ má své přednosti v jednoduché komunikaci redakce - autor. Ale pro celý ţánr je to zdrcující rána. Nikdo nepracuje se širším okruhem autorŧ, natoţ pak těch začínajících. Nemají vlastně, proč by vŧbec začínali! Aţ odejdou za Nepraktou současní sedmdesátníci (zbude pro všechny deníky jen padesátník Miroslav Kemel), bude to velký problém, ne-li hrŧza. Dnešní mladí autoři se věnují svobodnějšímu ţánru comics a náročný cartoon budou muset znovuobjevovat se všemi záludnostmi. * Takţe? Krátce: aspoň dva tři vícenákladové společenské časopisy by měly mít svou stránku či dvoustránku kresleného humoru a kolem té rubriky si vybudovat skupinu autorŧ včetně nových, kteří by se zde mohli vyvíjet. Konečně by měli všichni dŧvod proč vŧbec něco vymýšlet. To funguje jen tehdy, kdy mají díla kam nabízet. A čtenáři by zase měli své kreslené vtipy. Je opravdu zaráţející, kdyţ se všechna média snaţí za kaţdou cenu své publikum hlavně bavit, ţe tento vţdy populární zpŧsob zábavy opomíjejí. *** Jak to vidí ONI Pavel Kantorek, karikaturista, profesor fyzikálních věd na univerzitě v kanadském Torontu * Kdy jste naposledy maloval vtip do českého časopisu či novin? Relativně nedávno. Připojil jsem několik ze svých vtipŧ k interview v Literárních novinách, pak další k článku v Readers Digest a časopise Týden. To vše bylo publikováno v minulých týdnech. Také pravidelně přispívám do časopisu Vesmír. * Chybí vám kreslený humor? Plné znění zpráv


Trochu mi chybí pravidelný humoristický časopis, ale publikování humoru se jako mnoho jiných věcí přesunulo na webové stránky. * Kde mŧţe fanoušek dnes vaše vtipy najít? Na Facebooku byla zaloţena stránka Příznivci humoru Pavla Kantorka http://facebook.com/groups/116697410704/. Tam se zájemci mŧţou hlásit a zapsat. Webová skupina má dnes uţ kolem 700 členŧ, kteří pravidelně dostávají e-mailem všechny mé nové příspěvky. * Kreslený humor se přestěhoval do elektronických sfér, ale je i jiný -přitvrdil, je brutální. Jak na to pohlíţíte? To všeobecné spektrum humoru se celkem moc nezměnilo. Dnes ale dost převládá humor sexuálně zaměřený, coţ není moje doména. Na webu si mŧţe kaţdý lehce najít, co mu vyhovuje. Stačí pouţít vyhledávač Google. *** Jak to vidí ONI Marek Douša, výtvarník, fotograf a zemědělec. Kreslířská tvář časopisu Reflex. * Starší karikaturisté, autoři vtipŧ říkají, ţe kreslený humor je u nás disciplína mířící k zániku. Vidíte to stejně? Taky nejsem nejmladší… Vlastně nevím, osobně mám práce, ţe někdy nestíhám odevzdávat včas. Fakt je, ţe si nevybavuju moc nových autorŧ, kteří by se věnovali této disciplíně. Kreslení nefrčí, humor ano. David Černý své vtipy nekreslí, ale modeluje. Kdyby někdo nakreslil Entropu, prošlo by to bez jakékoli odezvy. Kdyţ ji vyrobíte a je velká deset na pět (nebo kolik) metrŧ a pověsíte ji do Bruselu, publikum si všimne. * Kde se mŧţe s chytrým kresleným humorem člověk setkat. Vtip má Vladimír Jiránek v Lidových novinách, Miroslav Kemel v deníku MF Dnes, Vladimír Renčín v Právu, vy v Reflexu… To není v tištěných médiích moc. To je spíš otázka na editory, proč tento grafický, ale i publicistický prvek víc nevyuţívají. V denících se vtipy objevují v komentářových rubrikách, jinde víceméně ne. Já mám z Reflexu jinou zkušenost, protoţe se s kresbou pracuje v rámci celého čísla. Podobně to mají v Respektu s kolegou Pavlem Reisenauerem. Mimochodem, v novinách najdete spoustu blbých článkŧ a čtenář si toho ani nevšimne nebo je nedočte. U kresby je schopen to líp a rychleji vyhodnotit. * Nastala doba, kdy je humoristický týdeník out? Jsem přesvědčený ţe ne a ţe existuje model, který by takový týdeník utáhl, pravděpodobně s nějakým dalším obsahem. Je to otázka nalezení vhodných autorŧ a stejně tak té správné -omlouvám se za to slovo, ale lepší mě teď nenapadá - agendy. Jinak, pokud si vzpomínám, není do humoristického časopisu snadné sehnat inzerci, která by zaplatila výrobu. I kdyţ se říká, ţe jsme vtipní, inzerenti neradi spojují své produkty s vtípky. * Na netu jsou stovky kreslených vtipŧ, ale vesměs amatérské, hloupé a vulgární. Není to pro profíka uráţka? To nemá cenu komentovat, je to lidová tvorba, vţdycky byla a vţdycky bude, nebývá to originální a odborným výrazem „je to nakreslený z prdele“. Ovšem na některých hradech jsou památkově chráněné podobné kresby z minulých věkŧ, tak proč ne. * Kam se mŧţe karikaturista vašeho typu s více vtipy protlačit? Zahraničí, vlastní výstavy…? Jak jsem řekl, já si zatím na nedostatek práce nestěţuju (a ťukám na dřevo), na to, abych obesílal soutěţe, vlastně nemám kdy, a protoţe jsem mimo hlavní město, nedostávám se k reklamním zakázkám. Nijak pravidelně a masivně nevystavuju, ale občas se odhodlám. Otevřeli jsme výstavní síň v hospodě ve Velkém Šenově, kde vystavujeme většinou kolegy kreslíře nebo fotografy. Kdyţ nedodají práci včas, mŧţu vţdycky sáhnout do svého archivu. Tak se přijeďte kouknout. Plné znění zpráv


Foto popis| Kreslení nefrčí, humor ano. David Černý své vtipy nekreslí, ale modeluje. Výtvarník Marek Douša Foto popis| Miroslav Barták Foto popis| Vtip beze slov. Samozřejmě od Miroslava Bartáka Foto popis| Pavel Kantorek a jeho typické fórky... Foto popis| Miroslav Barták podruhé Foto popis| Marek Douša Foto autor| Snímky JAROSLAV JIŘIČKA a ČTK Kresby archiv autorŧ _

ROZPRAVY O ČESKÝCH MÉDIÍCH: Hybridní a interaktivní televizní vysílání veřejné sluţby 29.8.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Vlastní zpráva ČM, (BoJ)_

Má tato technologie budoucnost a jak ji navázat na televizní program? Internetový deník Česká média ve spolupráci s Českým rozhlasem 6 a Institutem komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK dnes upořádaly diskusi na téma Hybridní a interaktivní televizní vysílání veřejné sluţby. Má tato technologie budoucnost a jak ji navázat na televizní program?, ve které vystoupili Milan Fridrich (ředitel programu ČT), Pavlína Kvapilová (ředitelka nových médií ČT), Rudolf Pop (ředitel techniky ČT) a Milan Šmíd (publicista, pedagog a člen kolegia GŘ ČT). Veřejný diskusní podvečer moderoval Radko Kubičko z ČRo6. Videozáznam diskuse zveřejní Česká média v sobotu 1. září, zvukový záznam bude k dispozici ve vysílání Českého rozhlasu 6 v rámci pravidelného pořadu Média v postmoderním světě. Pavlína Kvapilová na úvod řekla, ţe ČT plní zákonnou povinnost, kdyţ je „přirozenou laboratoří“, která sleduje, testuje a zavádí do praxe nové trendy a nové sluţby. Divize Nová média ČT se snaţí vyhodnotit, jak zapadají nové technologie do plnění veřejné sluţby. V současnosti je moţné výhody hybridního vysílání ve standardu HbbTV vyuţít v několika druzích televizorŧ. ČT přitim kontinuálně jedná s několika výrobci. Výsledkem je interaktivita vysílání a doplňkové sluţby, jako jsou například tzv. Teletext HD či do budoucna hlasovací aplikace či nástroje pro upload souborŧ. Dŧleţité je, ţe HbbTV je technologie, která staví na otevřenosti a tím přenositelnosti na rŧzná zařízení bez jakýchkoliv omezení. Na televizní digitalizaci navazují nové etapy a HbbTV je jednou z nich. V první fázi je nutné divákŧm a veřejnosti výhody HbbTV vysvětlit a nejlépe vymyslet lepší pochopitelný lidovější název, kterému všichni porozumí. „Kdyţ sváţete technologii s programem, nejvíce zuţitkujete přidanou hodnotu, která technologie má,“ řekla Kvapilová s tím, ţe od doby OH v Londýně je vidět pozitivní trend v rozvoji HbbTV. Aktuálně je jiţ připojeno asi 20 tisíc televizorŧ v rámci ČR. Další rozvoj je závislý na četnosti vydaných aplikací. „Nechceme diváky nutit, aby si kupovali chytré televizory, ale aby se diváci k technologii sami našli cestu,“ vysvětlila Pavlína Kvapilová, podle níţ je dŧleţitá komunikace s kaţdým jednotlivým zájemcem, jak to ČT dělá například prostřednictvím svého Facebooku. Milan Fridrich odmítl, ţe se vzájemně sobě měly přizpŧsobovat technologie a program. Nadále jsou tzv. nová média doplňkovou sluţbou. Otázkou je, zda nové technologie vytlačí kklasickou televizi, jako zprostředkovatele pohyblivých obrázkŧ. „Tento spor je falešný,“ dodal Fridrich s tím, ţe primárně se vede diskuse o tom, jak videoobsah prapŧvodně určený pro klasickou televizi, později dočasně také pro prostředí internetu, dostat do zařízení, které bude vyuţívat obě telechologie, jak pasivní televizi, tak internet, který oţiví televizní vysílání o nový rozměr. Obě technologie budou ţít nadále v symbióze, budou koexistovat, myslí si Fridrich. „Nové technologie budou ovlivňovat mladé lidi, ale ne navěky. Mladí lidé začnou sledovat klasické lineární televizní vysílání,“ předpovídá Milan Fridrich s tím, ţe postupně jako mladí zestárnou, najdou si určitý prŧnik všech sluţeb. Nebudou sledovat jiţ jen nejnovější trendy. Pokud se něco stane trendem, musí se ho televize drţet s tím, ţe se třeba za dekádu ukáţe, jak se vyuţití konkrétní technologie uchytí mezi diváky. „Televize je jako výplň volného času dobrým prostředkem,“ řekl dále Milan Fridrich s tím, ţe počet minut, po které člověk sleduje vysílání, se stále zvyšuje. Rudolf Pop v diskusi řekl, ţe HbbTV je sice obecným standardem, ale má svá specifika pro jednotlivé země. Je tedy třeba dovivinout některé detaily, jako například v případě České republiky diakritiku. Technologii HbbTV přijala Evropská vysílací unie (EBU). ČT jiţ vyuţila něčeho, co přijala EBU a experimentuje s tím, jakco nejlépe Plné znění zpráv


vyuţít technologii HbbTV. Podstatou hybridní televize je spojení nejsilnějších stránek jednotlivých technologií, konstatoval Rudolf Pop. Předpokladem přitom je, aby se hybridní technologie ovládala stejně jednoduše, jako pŧvodní televizory, aby si kaţdý divák snadno poradil. Milan Šmíd přemýšlí, co mu osobně nové smart technologie dávají. Největším přínosem je pro něj zatím přístup k internetu prostřednictvím televizoru. Prozatím však naráţí na předem nainstalované softwary, které nelze zařadit do kategorie HbbTV. Sám vidí přidané hodnoty a perspektivy hybridního televizního vysílání, ale pochybuje, ţe všichni budou vyuţívat technologie naplno a ve stejné míře. Je si třeba uvedomit také kapacit současných vysílacích sítí a širokopásmového internetu. Podle Šmída je třeba, aby se nejdříve někdo projekty zabýval neziskově proto, aby se později daly ziskově vyuţít.

URL| http://www.ceskamedia.cz/article.html?id=441532 _

Novelizace zákona o spotřebitelském úvěru není samospasitelná, varuje Navigátor 29.8.2012

investujeme.cz _

str. 00

Banky_

Novelizace zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je jednoznačně cestou správným směrem, kdyţ omezuje především lichváře a podvodné zpŧsoby poskytování spotřebitelských úvěrŧ. Navigátor bezpečného úvěru však varuje – novelizace zákona se mŧţe stát jen podpŧrným prostředkem v boji proti těmto nepřijatelným metodám. I nadále by nejpodstatnější činnost v boji proti nezodpovědnému zadluţování měla vést přes podporu finanční gramotnosti široké veřejnosti s dŧrazem na specifické skupiny obyvatel, a přes kontrolu dodrţování platné legislativy ze strany poskytovatelŧ úvěrŧ. „Zákon, jak byl schválen, jednoznačně pozitivním zpŧsobem pomáhá kultivovat trh spotřebitelských úvěrŧ a vychází vstříc obraně spotřebitelŧ,“ hodnotí profesor Michal Mejstřík, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV) a jeden ze spolutvŧrcŧ projektu Navigátor bezpečného úvěru. Jak ale Mejstřík zároveň dodává, měla by být novelizace zákona jen jednou z cest, jak stát spotřebitele chrání. „Bez systematické podpory projektŧ finančního vzdělávání bude jakákoli novelizace bezzubá,“ říká Mejstřík a zároveň dodává: „ Je také zapotřebí, aby dohledové orgány, jako Česká obchodní inspekce, vyvíjely větší aktivitu směrem k těmto neprŧhledným a neférovým poskytovatelŧm spotřebitelských pŧjček a aby začínaly u těch nejhorších.“ Jak projekt Navigátor bezpečného úvěru nedávno zjistil z prŧzkumu, který realizovala agentura GfK, Češi jsou při zajišťování úvěrŧ velmi lehkomyslní, stále velké procento z nich nečte ani smlouvy, které podepisuje, a nevyzná se v základních termínech typu co je RPSN, úroková sazba nebo splatnost, které jsou ve smlouvách pouţívány. Snadno tak podlehnou neférovým praktikám lichvářských poskytovatelŧ úvěrŧ. Lichváři navíc jiţ před novelizací zákona často překračovali zákon, nebo se pohybovali na jeho pomezí. „Bohuţel kontrola nekalých praktik, respektive jejich eliminace, je v tuto chvíli minimální,“ upozorňuje Mejstřík. Mnoho ze spotřebitelŧ, kteří naletí podvodným nabídkám na sloupech veřejného osvětlení, nebo rozesílaných prostřednictvím emailu či formou SMS následně ani neví, jak se bránit v případě, ţe podepíší špatnou smlouvu, nebo mají s poskytovatelem úvěru problém. „Lidé si na nepoctivé věřitele mohou stěţovat například u České obchodní inspekce, České národní banky případně u České leasingové a finanční asociace. Nicméně v případě sporu plynoucího ze smlouvy mezi dluţníkem a věřitelem rozhoduje pouze příslušný soud či finanční arbitr,“ upřesňuje Petr Teplý, výzkumný pracovník na Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a další ze spoluautorŧ Navigátora bezpečného úvěru. Je přitom velmi pravděpodobné, ţe šedá zóna poskytovatelŧ úvěrŧ bude hledat cesty, jak zpřísnění poskytování úvěrŧ obejít. „Je potřeba jednoznačně posílit činnost dohledových orgánŧ, které by měly realizovat pravidelné preventivní kontroly nekorektních společností, které nespadají pod ţádnou kontrolu České obchodní inspekce, a zároveň spotřebitelŧm jednoznačně sdělit, jakou cestou se mohou bránit, respektive na koho se mohou obrátit v případě, ţe byla jejich práva poškozena,“ míní Mejstřík. Logická cesta se pak ukazuje v rozšíření pravomocí dozorových Plné znění zpráv


orgánŧ i na společnosti, nad nimiţ v tuto chvíli kontrolu nemají. „Problémem zŧstává, ţe úvěrových predátorŧ jsou na českém trhu desetitisíce, avšak počet jejich kontrol ze strany Česká obchodní inspekce a České národní banky zŧstává řádově pouze ve stovkách ročně, coţ je zjevně nedostatečné. Za úvahu by stálo i povinné licencování všech subjektŧ poskytujících spotřebitelské úvěry v ČR. Seriózních společností by se to ale prakticky nedotklo, naopak by to rozhodně zredukovalo lichváře, a o to jde především,“ dodává Teplý. „Je dobře, ţe se zpřísňují zákony, ruku v ruce s tím ale bezpodmínečně musí jít také dohled jejich dodrţování a vymáhání postihu u těch, kdo je obcházejí. Regulatorní a dozorové instituce by však neměly usnout na vavřínech po přijmutí této novely,“ apeluje Petr Teplý, a dodává: „Je zapotřebí, aby Česká obchodní inspekce zintenzivnila svoji práci, a to především u těch nejhorších poskytovatelŧ na trhu.“ Podle něj dnes spotřebitelé nemají mnohdy moţnost dopředu poukázat na podvodného poskytovatele spotřebitelského úvěru. Řešení poté, co si špatný úvěr někdo vzal, je potom velmi komplikované. „Berme novelizaci zákona jako další dobrý dílek do skládanky širšího portfolia opatření, jak ochránit spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním, a věříme, ţe stát se stejně zodpovědně postaví k jeho dalším částem,“ komentuje Michal Mejstřík. „Neberme ale schválenou novelizaci zákona o spotřebitelských úvěrech jako samospasitelnou, která vyřeší problémy spojené s lichváři,“ uzavírá Mejstřík.

URL| navigator/

http://www.investujeme.cz/novelizace-zakona-o-spotrebitelskem-uveru-neni-samospasitelna-varuje-

_

Petrusek dostane in memoriam cenu Vize 97 29.8.2012

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Lidé_ Lidovky.cz, ČTK_

Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 dostane letos in memoriam významný český sociolog a vysokoškolský pedagog profesor Miloslav Petrusek. Nadace cenu uděluje kaţdoročně v den Havlových narozenin, tedy 5. října. Ocenění z rukou Dagmar Havlové převezme vnuk profesora Jan Holub. O Petruskovi bylo rozhodnuto jiţ na začátku roku, ocenění se však bývalý děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (UK) nedoţil. Zemřel 19. srpna. Petrusek, který trpěl dlouhodobými zdravotními potíţemi, v devadesátých letech předsedal Masarykově československé sociologické společnosti. Byl rovněţ prorektorem UK. Byl také jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla. Byl i členem poradní skupiny prezidenta. Petrusek se narodil v roce 1936 ve Zlíně. Absolvoval obor filozofie a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde obhájil diplomovou práci Světový názor T. G.Masaryka. Vize 97 ocenění předá poprvé po skonu Václava Havla loni v prosinci. Loni v den pětasedmdesátých narozenin exprezidenta nadace ocenění udělila kunsthistoričce Ivě Mojţišové.

URL| /lide.asp?c=A120829_182014_lide_kim

http://www.lidovky.cz/petrusek-dostane-in-memoriam-cenu-vize-97-ffi-

_

Loučení s Petruskem: byl to profesor obnovitel, zaznělo 29.8.2012

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Lidé_ Jiří Špaček_



"Boţe, já bych tak rád učil, já bych to tak uměl!" Přání vyřčené před 25 lety se splnilo a naplněná smuteční síň strašnického krematoria v Praze toho byla dŧkazem. Ve středu ve 13 hodin proběhlo poslední rozloučení s profesorem Miloslavem Petruskem. Smutečního obřadu se zúčastnili nejbliţší přátelé, kolegové a především jeho studenti. Nechyběly ale i osobnosti z veřejného ţivota nejen v Česku. Po úvodní písni Leonarda Cohena promluvil prorektor Univerzity Karlovy profesor Stanislav Štech. Ocenil Miloslava Petruska jako bytostného intelektuála a člověka, který zosobňoval pojmy profesor a intelektuál. Jeho rodinný přítel Martin Bútora, slovenský sociolog a politik, vzpomněl, jak před 25 lety znenadání Miloslav zvolal své přání opět učit a doplnil ho stíţností, ţe mu je to systémem odepřeno a on neví proč. Poslední rozloučení s profesorem Miloslavem Petruskem. Profesor obnovitel Komunisté odešli a Petruskovi se nakonec podařilo nejen naučit studenty dávat věci do souvislostí a otevírat si cesty k sociologické imaginaci, ale také zavést sociologii opět jako vědní obor na Karlově univerzitě a začlenit ji zpět do akademického světa. I proto jej Štech nazval profesorem obnovitelem. Poslední rozloučení proběhlo 29. srpna 2012, přesně v den 25. výročí svatby s jeho ţenou, nakladatelkou Alenou Miltovou. Přední český sociolog a bývalý děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petrusek zemřel ve věku 75 let. Trpěl dlouhodobými zdravotními potíţemi.

URL| http://www.lidovky.cz/louceni-s-petruskem-byl-to-bytostny-intelektual-zaznelo-pzr/lide.asp?c=A120829_145707_lide_glu _

lidé 28.8.2012

E15

str. 14 _

Kariéra_

Pavel Domalewski DTZ Ujal se vedení oddělení pronájmu kanceláří v praţské pobočce mezinárodní poradenské společnosti. Zároveň se stal associate directorem. Po magisterském studiu sociální geografie a regionálního rozvoje na PřF UK pŧsobil v rezidenčním sektoru v Londýně. Od roku 2005 do roku 2010 zastával post senior consultant v poradenské společnosti Knight Frank, kde se věnoval především trhu kancelářských prostor. Po následném přestupu do společnosti C&W mu bylo svěřeno vedení týmu Landlord Representation. Zdeněk Pilz ARBES Technologies Od září zaujme post generálního ředitele. Dříve pŧsobil v pozici ředitele společnosti Oracle Czech. Předtím pŧsobil 12 let v Sun Microsystems, kde od roku 2004 zastával post generálního ředitele pro Českou republiku. Pŧsobení v IT prŧmyslu zahájil v Software602. Vystudoval ČVUT v Praze. Radka Řeháková CPI Hotels Byla jmenována na pozici ředitelky Clarion Hotelu Špindlerŧv Mlýn. Postoupila tak v rámci struktury hotelového operátora z vysočanského Clarionu v Praze, kde pŧsobila téměř dva roky. Je absolventkou Vysoké školy hotelové v Opavě. Pracovní zkušenosti s hotelovým provozem sbírá postupně od roku 2005. Pozice F&B manager a později operation manager zastávala v praţském hotelu Maxmilián. Pro skupinu CPI Hotels začala pracovat v říjnu 2010. Plné znění zpráv


Vít Matušek Raiffeisen stavební spořitelna Stal se regionálním ředitelem pro západní Čechy. Přišel z Modré pyramidy, kde pŧsobil od roku 1994, nejprve jako regionální ředitel pro Prahu a poté tři roky jako zemský ředitel pro Prahu, západní a severní Čechy. Posledních sedm let zde zastával opět funkci regionálního ředitele pro Prahu. Vystudoval Vysokou školu báňskou v Ostravě. Karel Kloboučník ČKD Group Byl jmenován ředitelem pro financování a akvizice a fúze. Na nově vytvořený manaţerský post přišel z pozice finančního ředitele Škody Power, kterou zastával od roku 2006. Je absolventem ekonomické fakulty ZČU v Plzni. V roce 1998 zahájil profesní dráhu na Magistrátu města Plzeň. Od roku 2000 pŧsobil v rŧzných pozicích ve Škoda Power, nejdříve v oblasti treasury a později jako šéf financí. Zdeněk Přibyl Capgemini Stal se generálním ředitelem. V nové roli vyuţije dlouholeté zkušenosti z oblasti IT a finančnictví. Kariéru zahájil ve výpočetním středisku největší distribuční firmy pro automobilový prŧmysl, kde pŧsobil dvacet let. Na počátku devadesátých let byl jako projektový manaţer součástí týmu, který otevíral českou pobočku společnosti IBM, kde pŧsobil celkem deset let. Od roku 2000 pŧsobil v oblasti bankovnictví a finančních sluţeb. V eBance (tehdy Expandia Banka) byl jako člen představenstva zodpovědný za obchod a vztahy se zákazníky. V roce 2002 se stal generálním ředitelem společnosti Euronet Services. Od roku 2005 se pohyboval v oblasti řízení lidských zdrojŧ. Je absolventem VŠE v Praze. Uršula Králová T-Mobile Czech Republic K 1. září byla jmenována personální ředitelkou. Přišla z praţské pobočky společnosti McKinsey & Co., kde naposledy pŧsobila na pozici associate principal. Má zkušenosti v oblasti reklamy a poradenství. Během studií v Bratislavě pracovala v agentuře Young and Rubicam, v letech 1997–2000 zastávala pozici account director a associate account director v agentuře Leo Burnett v Chicagu a Hongkongu. Vystudovala management na Univerzitě Komenského, další studia na Kellog School of Management na Northwestern University v Chicagu v letech 2000–2001 pak zakončila získáním titulu MBA. Michal Soták Cushman & Wakefield Ujal se vedení týmu výzkumu trhu v České republice a na Slovensku. Bude zodpovědný za zpracování studií proveditelnosti, vedení statistických dat a tvorbu analýz. Před příchodem do Cushman & Wakefield pŧsobil ve společnosti Develon (2007–2011) jako development manaţer. Podílel se na akvizicích, získávání financování od bank či rozvoji a správě nemovitostí v portfoliu firmy. Kariéru zahájil ve společnosti Citigroup, kde pracoval v její praţské a londýnské kanceláři (2006–2007). Studoval ve Velké Británii na University of Bath, kde získal titul magistr v oboru financí a účetnictví. Je také drţitelem bakalářského titulu z Fakulty sociálních věd na UK. Změnilo se něco ve vaší společnosti? Pište nám na [email protected] Foto popis| _

Na vzdělávacím trhu přituhlo 28.8.2012

Lidové noviny str. 27 EVA HNÍKOVÁ_

Akademie_

ROZHOVOR Některé školy zaznamenaly propad studentŧ aţ o třetinu, říká Ladislav Mrklas, prorektor vysoké školy CEVRO institut Plné znění zpráv


* LN Vysoká škola CEVRO institut je poměrně „mladá“, funguje od roku 2006. Co bylo při jejím zakládání nejobtíţnější? Trefili jsme se do situace, kdy uţ na trhu fungovala celá řada poměrně silných konkurentŧ a zároveň odezníval první boom soukromého vysokého školství. Demografická křivka se začala lámat směrem dolŧ. Zejména v posledních dvou letech na vzdělávacím trhu opravdu přituhlo. Velkým soukromým školám ubývají studenti, máme informace, ţe některé zaznamenaly propad aţ o třetinu. My jsme stále ještě v rozvojové fázi, nyní máme celkem asi 500 studentŧ a cílový stav je 700 či 800. A stále se nám daří získávat nové studenty. * LN Jak si to vysvětlujete? Daří se nám akreditovat nové obory, a to včetně magisterských. Jsme snad první soukromá škola, která akreditovala magisterský obor ještě dříve, neţ měla absolventy bakalářského studia. Také se snaţíme vybírat si ty nejlepší učitele na českém vzdělávacím trhu. Ke studentŧm přistupujeme individuálně, jsme relativně malá škola s rodinnou atmosférou. A navíc pořádáme spoustu rŧzných akcí a konferencí. * LN Studují u vás spíše čerství maturanti, nebo starší studenti? Více studentŧ máme na kombinované formě, coţ je studium při zaměstnání. Ale v posledních dvou letech se to hodně vyrovnává, zvyšuje se počet prezenčních studentŧ. Povaţujeme to za úspěch našeho marketingu a vliv mŧţe mít i rozšíření studijní nabídky. Právě před dvěma lety jsme akreditovali bakalářský obor právo v soukromých vztazích, na který se dnes hlásí nejvíce zájemcŧ. Nyní na něj navazujeme novým magisterským oborem obchodněprávní vztahy. * LN Jeho absolventi se ale nemohou stát advokáty nebo soudci? To je pravda, na to potřebujete vystudovat obor právo a právní věda, který u nás vyučují pouze veřejné školy. Nicméně mŧţete se stát třeba podnikovým právníkem. * LN O jaké obory je naopak menší zájem neţ dřív? Určitý propad máme třeba v oboru veřejná správa. * LN Je to tím, ţe všichni úředníci si uţ dodělali potřebné vzdělání? Určitě to má vliv. Řada soukromých vysokých škol se od svého vzniku specializovala hlavně na vzdělávání úředníkŧ. Nyní je uţ trh nasycený, nebo spíše přesycený. My se snaţíme studijní obor veřejná správa zatraktivnit velkým podílem práva, ale i nabídkou vedlejších specializací – bezpečnostní nebo informatické. * LN Na rozdíl od veřejných vysokých škol nedostáváte od státu příspěvky na studenta. Jak se vám daří financovat chod školy? Jaký je váš rozpočet? Loni byl náš rozpočet okolo 35 milionŧ. Asi dvě třetiny peněz získáváme ze školného. Jeho výše se pohybuje mezi 21 000 aţ 28 500 za semestr. Vedle toho máme i ryze komerční vzdělávací programy – například manaţerské studium MPA, coţ je obdoba MBA studia pro management ve veřejném sektoru, pořádáme i další kurzy a školení. Také například zpracováváme analýzy a odborné posudky pro rŧzné firmy a organizace. Získali jsme i evropské peníze z operačního programu Adaptabilita či vědecký grant od Grantové agentury ČR. Největší část našich výdajŧ tvoří personální náklady, protoţe se snaţíme stavět na kvalitě učitelského sboru, coţ není levné. * LN Zmínil jste program MPA pro úředníky. V roce 2008 tehdejší ministr vnitra Ivan Langer chtěl, aby kurz absolvovali úředníci ministerstev a krajských či městských úřadŧ. Mělo se za něj platit 160 tisíc. Není to moc? Plány na podobné vzdělávání úředníkŧ existovaly, ale skončily ve stadiu úvah. Náš program MPA, mimochodem program velmi úspěšný, představuje manaţerská studia, která u nás absolvují lidé zpravidla pŧsobící delší dobu ve veřejném sektoru. Po čase se vrací zpátky do školy, aby načerpali nové právní či ekonomické informace. Ve studijním programu je také hodně zastoupen management a marketing. Lze to Plné znění zpráv


přirovnat k manaţerským studiím MBA, která jsou však zpravidla daleko draţší. Myslím, ţe cena je tedy naprosto přiměřená produktu, který poskytujeme. Navíc jde o cenu za celé dvouleté studium, tři semestry přednášek a poslední semestr, kdy studenti sepisují závěrečnou práci. * LN Jste v podstatě myšlenkově i personálně spojeni s ODS. Uznáváte pravicové hodnoty a v čele správní rady občanského sdruţení, které školu zaloţilo, stojí Ivan Langer. Pomáhá vám to při shánění studentŧ, nebo spíše škodí? Ano, v čele sdruţení stojí osoba, která byla politicky činná, ale myslím, ţe to školu zásadním zpŧsobem neovlivňuje. Náš učitelský sbor je názorově velmi pestrý a rozrŧzněný. Je pravda, ţe se škola hlásí k určitým hodnotám, ale na druhou stranu kritické myšlení je to hlavní, co našim studentŧm vštěpujeme. A většina studentŧ, stejně jako v případě jiných škol, moţná ani netuší, kdo stojí v pozadí školy. *** Profil LADISLAV MRKLAS (* 1973) Vystudoval Fakultu sociálních věd UK, obor politologie. Tam následně pŧsobil jako odborný asistent. V roce 2006 spoluzakládal CEVRO Institut. Od roku 2009 pŧsobí jako prorektor pro rozvoj na této soukromé vysoké škole. Foto popis| Rodinná škola. Ke studentŧm přistupujeme individuálně, říká Ladislav Mrklas z CEVRO institutu. Foto autor| FOTO LN – T. KRIST _

Sociální systém nebrání vzniku dalších generací dětí v dětských domovech 28.8.2012

Romano voďi str. 08 Adéla Gálová_

Rozhovor_

Rozhovor s Karlem a Barborou Spalovými * Kdy jste se rozhodli pro hostitelskou péči a jaké byly vaše prvotní pohnutky? Vím, ţe jste v té době byli sami poměrně hodně mladí - nebáli jste se, ţe to pro vás bude příliš velké sousto? Bylo nám tehdy 24 a 30 let, měli jsme uţ za sebou roční svatební cestu do Indie, pak jsme byli nějaký čas v Praze a nakonec jsme se přestěhovali sem do Krompachu. Asi pŧl roku jsme se tu rozkoukávali a zabydlovali a záhy nám přišlo tak nějak logické zajít do místního děcáku a nabídnout tam dětem něco z toho, co umíme a co rádi děláme. Od září 2000 jsme začali pořádat v DD krouţky - Bára taneční, Karel truhlářský. Asi tak po roce a pŧl, blíţily se zrovna Vánoce, napadlo Bářinu babičku, jestli bychom nechtěli nějaké děti vzít domŧ na Štědrý den - slavíme vţdycky rodinně, u prarodičŧ na takové naší chaloupce v Krkonoších. Řekli jsme si, ţe je to výborný nápad a šli jsme se zeptat do DD, které děti tam přes svátky zŧstávají, protoţe přece jen jich jezdí o Vánocích docela dost do svých rodin. Zjistili jsme, ţe ten rok bude v děcáku zŧstávat asi 10, 12 dětí. Mezi nimi byli taky tři sourozenci z rodiny S. - holčičky znala Bára ze svého tanečního krouţku, o bráchovi jsme ani nevěděli, ale řekli jsme si, ţe to bude určitě fajn. Ještě předtím, neţ nastaly ty první společné Vánoce, motivovala Bára děti, které jsou často dost divoké, tak, ţe u ní v krouţku získávaly korálky, vţdycky kdyţ byly šikovné na hodině. Jednou za čtvrt roku s námi ty děti, které měly nejvíc korálkŧ, jely někam na výlet. A ty holky S. se právě hodně snaţily a na výlety tudíţ jezdily často. * Proč jste se tehdy rozhodli zrovna pro hostitelskou formu péče - namísto pěstounské nebo rovnou adoptivní? „Hostitelka“ je druh péče, která nemá ţádnou oporu v zákoně, ale jsme přesvědčení, ţe je to systém, který má své opodstatnění, měl by být více propagován a dětské domovy by se na něm měly podílet. U nás v Krompachu jsme v tomto ohledu byli docela prŧkopníci, ne, ţe by nikdo takový předtím neexistoval - některé „tety“, které pracovaly v DD a pak šly do dŧchodu, si občas některé z dětí braly k sobě. Případně někteří z místních - byla to taková forma výměny: starší děti jim pomohly při práci například v lese nebo na domě a zároveň dostaly šanci vypadnout z DD, byly někde v rodině. Bylo to jistým zpŧsobem oboustranně přínosné. My Plné znění zpráv


jsme se snaţili děcáku i okolí tu naší „cestu“ vylíčit jako určitou strukturální výhodu pro děti, které jsou jinak neustále v děcáku, nemají prakticky ţádné vnější sociální kontakty, a skrze hostitelskou péči mohou přijít jak k jiným zkušenostem, tak k jiným moţnostem. Nicméně náš počáteční „vánoční“ model se nakonec ustálil na tom, ţe děti k nám jeden čas chodily skoro kaţdý víkend. Hodně to taky záleţelo na jejich přání, jeden čas tu chtěly být kaţdý víkend, pak co 14 dní. S tím jak vyrŧstaly, trávily postupem času čím dál víc víkendŧ jinde, a byly u nás tak jednou za čtvrt roku. Na Vánoce tu nicméně bývaly pravidelně, plus jsme si je v létě brali na týden, na 14 dní třeba právě do Krkonoš, společně s rodiči. Pro děti to mimochodem byla podle nás další cenná zkušenost, ţe zaţily i rodinu s babičkou a dědou. Uvaţovali jsme chvíli, jestli si holky nevzít do pěstounské péče - do adopce jít nemohly, protoţe mají maminku a tatínka. Nakonec jsme si na to ale netroufl i. Řekli nám tehdy, ţe bychom si museli vzít všechny tři a ţe nemŧţou dělit sourozence, přičemţ chlapec uţ byl tehdy dost velký a my sami jsme předtím ţádné vlastní děti neměli a moc jsme nevěděli, jak na to. Rozhovor se tehdy točil kolem toho, ţe je potřeba připravit děti na vstup do samostatného ţivota - aby měl kaţdý vlastní byt a práci, coţ nám přišlo jako dost velké sousto. Nakonec jsme tedy zvolili hostitelskou péči. Museli jsme pak absolvovat proces posuzování, který se v mnohém neliší od pohovorŧ předcházejících adopci. * Takţe děti vlastně uţ od začátku akceptovala celá širší rodina? Přesně tak, a myslíme si, ţe to pro ně bylo fajn. Později nám holky říkaly, ţe ještě nikdy neměly zkušenost třeba se staršími lidmi v rodině, neuměly se k tomu postavit, byly udivené, ţe bereme třeba ohled na to, kdyţ jde dědeček po obědě spát, srovnávaly jeho věk s věkem papeţe a tak. Zdálo se nám, ţe je to oslovilo, i to, ţe viděly třeba vztahy mezi muţem a ţenou v tomhle věku, vlastně to pořád zkoumaly. * Jak jste hodnotili samotný administrativní a přípravný proces, který péči předcházel? Čím vším jste museli projít? Házel vám někdo klacky pod nohy, nebo bylo vaše rozhodnutí vítáno s nadšením? Přípravný proces obnáší psychologický test, zdravotní test, daňové přiznání - dokládáš, ţe máš dostatečný příjem na to, abys děti uţivil - a taky návštěvy sociálních pracovníkŧ, kteří si prohlídnou místo, kde bude dítě spát. Druhá věc je, ţe sociální pracovnice prověří dŧm, kde bydlíš, ale kdyţ chceš jet třeba s dětmi někam na dovolenou, musíš kontaktovat sociálku v místě, kam se chystáš. Takţe jsme museli kontaktovat na střídačku praţskou sociálku, kdyţ jsme jeli na chalupu do Krkonoš, tak tu krkonošskou, která se ovšem do hor nikdy nevyškrábe… Je to hodně sloţitá procedura, a to i pro samotné sociálky, které by navíc to šetření měly provést namátkově, takţe je enormně těţké se s nimi dohodnout. Stalo se nám třeba, ţe Bára třikrát nebyla doma - jednou byla v Praze, jednou v Liberci, jednou ve Francii, a paní ze sociálky uţ ztrácela nervy, křičela do telefonu, ţe nám ty děti nedá. Je to prostě nastavené hrozně neprakticky. Těţko říct, jak to řešit lépe. Jinak byl přípravný proces do určité míry formální a zaměřený na kontrolu hostitelŧ - nikdo si s námi nicméně nechtěl promluvit o tom, proč to vlastně chceme dělat apod., ţádnou podporu tohoto druhu jsme nezaţili. Aţ zpětně jsme zjistili, ţe existuje občanské sdruţení Děti patří domŧ, kde nabízejí pomoc právě lidem v podobné situaci. Zaměstnanec, který má zkušenosti jak s pěstounskou, tak s hostitelskou péči sleduje hostitele během celého procesu „sţívání“, jednou za čas za nimi jezdí a baví se jak s dětmi, tak s dospělými. Nevíme, kolik na to mají peněz a nakolik je reálné, aby byli například ochotní jezdit z Brna do Krompachu, ale minimálně myšlenka, ţe právě takhle by to mělo probíhat, tady zaplaťpámbŧ je. Státní sociálky něco takového asi ani nenapadne, a navíc na to nemají vŧbec čas. * Snaţil se vám vaše rozhodnutí někdo rozmluvit? Rodina tedy zjevně ne, ale třeba někteří známí, nebo někdo z krompašského okolí, nebo přímo třeba pracovníci DD? Z děcáku ne, tam byli rádi, ţe děti na čas někam zmizí, ţe jsou tzv.“udané“, ale fakt je, ţe později jsme s nimi měli dost spory, protoţe děti u nás ţily jinak neţ v domově. Museli jsme si vyjednat jakési limity. Například s jednou „tetou“ se pak podařilo zařídit, ţe jsme si vţdycky při předávání dětí řekli, co proběhlo u nás, a vznikla určitá komplementární spolupráce. Jinak nás ale spousta z „tet“ brala spíš jako konkurenci. Očekávaly, ţe si děti vezmeme do pěstounské péče, a ţe tohle je jen taková zkušební doba. To, ţe jsme to neudělali, bylo vnímáno negativně. Částečně tahle frustrace vycházela přímo od dětí, třeba D., které bylo tenkrát pět, má takovou povahu, ţe k nám hrozně rychle přilnula a bylo pro ní těţké pojmout to stejně jako jsme to měli my - ţe jsme jejich kamarádi, snaţící se jim zprostředkovat něco, co jim děcák nemŧţe dát; ţe nejsme maminka s tatínkem. Později jsme se shodli s dalšími lidmi, ţe hostitelská péče je vhodná tak pro děti od 12 let, které mají uţ tuhle otázku víceméně srovnanou. Přičemţ pochopitelně víme, ţe pokud člověk vyrŧstá v dětském domově, tak asi rodiče hledá neustále, ale starším dětem se dá lépe vysvětlit uţ od začátku, o jaký typ vztahu pŧjde. * A vy jste tohle dokázali striktně udrţovat? Plné znění zpráv


To vŧbec ne. Nenechali jsme si sice říkat mámo a táto, ale ten vztah víceméně rodičovský byl, do toho se nám navíc narodily naše děti, jezdili jsme na výlety všichni dohromady, takţe to bylo jako vztah starších a mladších sourozencŧ. Myslíme si ale, ţe to k té hostitelce patří a ţe je na ní pozitivní mimo jiné právě to, ţe děti zaţijí nějakou svojí pozici v rámci rodiny, byť by to bylo jenom na chvíli. * Děti u vás nicméně byly v hostitelské péči aţ do své dospělosti, jestli jsem to správně pochopila… T. ano, ten se po nedobrovolném ukončení dvouletého učňovského oboru odstěhoval do Londýna, maminka si ho tam odvezla, ještě neţ mohl sloţit v září reparát. A co se holčiček týče, tak jedna k nám jezdila do svých 17, druhá u nás byla naposledy, kdyţ jí bylo 16. Mají teď „svoje období“, ale nemyslíme si, ţe by vztahy byly nadobro přetrţené. V tuhle chvíli si s námi jednoduše nemají co říct. T. nám napsal někdy před rokem na facebooku, ţe na nás hrozně vzpomíná, jaký jsme měli význam v jeho ţivotě, ţe jsme mu dali lásku a tak - moc hezký vzkaz. To jsme se pýřili. Na výchovu holek jsme tehdy měli trochu víc prostoru, a dost jsme se kvŧli tomu natrápili s dětským domovem. Třeba konkrétně v případě D. - chtěli jsme, aby dostudovala střední školu, ale nestalo se. Přišla puberta, kterou neustála. Ta komunikace s DD a snaha se s nimi nějak sladit pro nás byla jednou z nejsloţitějších věcí na hostitelské péči. Bára si tehdy nebrala moc servítky, měla poměrně jasnou představu o tom, jak by to mělo fungovat, a kdyţ viděla nějakou nekompetenci na straně děcáku, tak jí to hrozně rozčilovalo. Ty děti jsou a priori v mnoha ohledech handicapované, a ještě aby jim přisolovali nějací neprofesionálové, kteří si chtějí ulehčit práci nebo jsou jednoduše líní, to bylo váţně k vzteku. Říkali jsme, ţe tento typ péče nemá oporu v zákoně - v dŧsledku toho je člověk zároveň tomu DD vlastně vydaný napospas. Pak je třeba hledat kompromisy, které jdou často na úkor dětí, coţ je frustrující. Později jsme dokonce psali i nějaký projekt s Letním domem, právě na podporu hostitelské péče, abychom mohli vytvořit jakousi síť hostitelských rodin. Jedním z hlavních bodŧ projektu byla potřeba najít někoho, kdo bude mediovat kontakt mezi hostitelskou rodinou a DD a kdo jedné i druhé straně vyjedná smysl celého podniku a bude dbát na to, aby byl kontinuálně utvářený. * V čem podle vás stát nejvíce selhává, jde-li o plošné strategie řešení ústavní péče o opuštěné děti? Podle nás selhává zejména preventivní terénní práce sociálních odborŧ, a nejen jich, ale také nevládních organizací, které jsou zapojeny do komunitních plánŧ. „Nevládky“ to dělají většinou dobře, ale se strašně malým pokrytím. Vezmi si, ţe na celý Most je k dispozici jedna nevládka, která má dělat terénní prevenci, a pobere všehovšudy 8 rodin. Sociálky na úřadech mají samozřejmě taky dělat terén, v jejich moţnostech ale zase absolutně není dělat ho kvalitně. Běţně mají i 300 rodin na jednu pracovnici, která se tam tudíţ dostane tak jednou za rok, dá-li pánbŧ. Nehledě na to, ţe třeba tady v Krompachu jsou některé děti z Prahy, takţe mají dokonce přidělenou praţskou sociálku! Podle zákona mají sociálky povinnost za „svým“ dítětem do DD dojíţdět. Přitom mají zároveň na starost rozvody, prevenci, tzv. problémové děti ve školách, prostě neuvěřitelný balík věcí, který zvládají moţná tak administrativně. Vede to k tomu, ţe děti jsou umísťované do DD v nadměrném počtu, většinou poté, co situace u nich doma vyeskaluje tak, ţe uţ není udrţitelná předtím se o ni totiţ nikdo nestaral. Rodina se dostává do čím dál větších problémŧ, nikdo nemá čas zkoumat, jaké poměry tam doopravdy panují, natoţ je efektivně řešit. To by totiţ byla strašně titěrná práce, zahrnující docházení do těch rodin, řešení jejich situace, například bytové nebo v zaměstnání, papírování, atd. Jedním z těch, kdo se tímhle problémem zabývá, je třeba Člověk v tísni, který to dělá dost komplexně, ale taky má pobočky jenom někde. Tohle tedy vidíme jako oblast, do které by se mělo investovat maximum prostředkŧ, čímţ by se zároveň i dost ušetřilo. Kdyţ totiţ uţ dojde k tomu, ţe se děti rodině odeberou, tak se většinou rozpadne úplně, takţe jde vlastně o kompletní sociální zásah. Kvŧli dětem jsou rodiče obvykle schopní ještě leccos zvládnout, ale kdyţ jim je seberou, tak se dostanou do úplně apatického stavu. V DD to pak obvykle závisí zcela na moci ředitele - jejich pravomoc jak ve školách, tak v dětských domovech je tak obrovská, ţe vytváří úplně jiné světy. Hodně děcákŧ včetně toho „našeho“ je navíc na odlehlých místech, takţe děti nemají ţádný kontakt s okolím, jednoduše ţijí tady v lesích. Tím pádem nejsou samostatné, nikam nechodí, maximálně s vychovatelkou na procházky, nebo jich pár jezdí do vsi na základku. Tím, ţe je tu speciální škola, vzniká snaha udrţet děti tady, přestoţe si myslíme, ţe mnoho z nich by se dalo integrovat do klasické ZŠ. Získávají tak další, velmi závaţný handicap - není kladen dŧraz na jejich vzdělání a osamostatňování a na to, aby se dítě integrovalo do nějakých sociálních sítí. Do svých šestnácti nebo osmnácti jsou v DD, a pak je prostě vyrazí. Tam pak nastává další problém - další systémová „díra“. I kdyţ se v té přechodové fázi podaří dítě umístit v Domu na pŧl cesty, kterých je strašně málo, tak je to třeba u Nymburka nebo u Dobříše. Děti jsou vytrţené ze sociálního prostředí, ve kterém vyrŧstaly a dostanou se do Domu na pŧl cesty někam, kde vŧbec nikoho neznají a nemají ţádnou moţnost se na někoho obrátit. Jsou prostě hozené do vody. Bylo by přece logické, kdyby mohly nějak zúročit sociální kapitál, který vznikne, i kdyţ vyrŧstají na vesnici - a protoţe dítě nemá rodinu, tak ţádný jiný kapitál Plné znění zpráv


nemá. Tím, ţe ho pošlou někam na druhý konec republiky, nemá najednou ţádný. Odlehlost dětských domovŧ má pak úzkou souvislost s nedostatečně kvalifi kovanou pracovní silou, která v děcácích dělá. Těţko se v takových místech hledá někdo, kdo je nejen kvalifi kovaný, ale má i motivaci to třeba zkusit trochu jinak. Situace je navíc stále horší. Materiálně je to hodně otázka komunikace se sponzory - na první pohled to mŧţe často vypadat, ţe se zlepšuje, ale investuje se do naprostých nesmyslŧ. Děti mají na pokojích playstationy, ale třeba nikoho nenapadne prosvětlit chodbu, kterou musí denně chodit. A to se neděje jen u nás - tuhle jsme se dozvěděli, ţe schopného ředitele DD ve Frýdlantu, který tam budoval v areálu děcáku domečky - tréninkové byty, kde mohly děti nějaký čas bydlet ještě jako dospělé - před časem vyhodili. Vzhledem k tomu, ţe jde pro daný region často patrně o dŧleţité peníze, pŧsobí v téhle branţi obvykle takové lobby, ţe člověku zŧstává rozum stát. * Měli jste v péči několik romských dětí - mluvili jste s nimi o kultuře jejich etnika, o pohledu, který na ně podstatná část české společnosti má, o mediálních manipulacích s jejich obrazem apod.? Řeší s nimi tato témata vychovatelé v DD? Máme spíš takové úsměvné zkušenosti -třeba o prvních Vánocích, které s námi děti trávily, začala D. během pohádky Dařbuján a Pandrhola najednou křičet, „gója, gója!“. Pak jsme si všimli, ţe v pohádce si zrovna dávají jitrnice. Jedné z holčiček byly teprve tři, kdyţ se do děcáku dostala, takţe svŧj pŧvod ještě nijak nerefl ektovala. Kdyţ pak začala chodit na základku, přijela jednou ze školy a byla vyděšená, ţe v uličce, kterou chodí, prý číhají „stíni“. Bylo zajímavé, ţe kdyţ byly děti malé, s romstvím se nijak neidentifi kovaly, říkaly, ţe slovo „cikán“ nebo „rom“ pro ně bylo synonymem sociálního outsidera - prostě jedna z nadávek, které pochytily ve škole. Vŧbec nechápaly, proč by se měla vztahovat zrovna na ně. My jsme si s nimi o tom povídali, kdyţ s tím přišly - byly to ale spíš starší děti v DD, kdo měl potřebu je uvádět do romského světa. Najednou začaly mluvit o duších, učit se romská slovíčka, nicméně se od romství stále distancovaly. Později, kdyţ přišly do puberty, tak jak teď jedou přes ty sociální sítě, zjistili jsme, ţe na nejrŧznějších serverech jako lide.cz a podobně vyhledávají prioritně romská fóra. * Co vám tahle ţivotní zkušenost dala? Změnil se nějak zásadně váš pohled na svět, na morálku, na dětskou duši a její specifi ka, či na sebe sama, případně na své limity? Obecně vzato, starat se o děti je hezká zkušenost, coţ platí pro ty z děcáku taky. Bylo to zejména vzájemné obdarování. Samozřejmě ţe to není nonstop paráda, jsou i náročnější momenty, ale vesměs jsme spolu zaţili spoustu legrace. Bára často obrečela spory s děcákem a náš pohled se změnil zejména skrze to, jak jsme postupně pronikali do problematiky. Člověk si postupně uvědomoval, ţe má dítě uţ od začátku handicap v podobě ţivota bez rodičŧ, ţe je náš sociální systém nastavený strašně nespravedlivě. De facto vytváří další generace - respektive nebrání tomu, aby vznikaly další generace dětí v dětských domovech. Je to takový samosytící systém, který je navíc hrozně neefektivní - mají-li tyhle děti dobře dopadnout, musí se o ně vţdycky postarat někdo jiný. Děcák je sice zachrání před tím, aby neumřely hlady nebo aby je někdo netýral, ale krom toho nemá šanci pro ně mnoho udělat. I z děcáku mají pochopitelně hezké záţitky, ne ţe by je tam nějak mučili, ale kdyţ pak člověk sleduje jejich vstup do reálného ţivota, je vidět, kolik jim toho ještě chybí. *** BARBORA SPALOVÁ vystudovala etnologii a sociální antropologii na FF a FSV UK Praha. Bádá především v oblasti antropologie náboţenství, zejména křesťanství. Ţije v Luţických horách, angaţuje se v problematice náhradní rodinné péče. Je předsedkyní o.s. Média 007 a editorkou časopisu Biograf. KAREL SPAL vystudoval religionistiku na FF UPa, odborně se zaměřuje na církve byzantského ritu, postavení islámu v Evropě. Pro Média 007 pracuje jako expert „Náboţenské sekce“. Foto popis| _

Robert Candra: Radio Wave není jen pro mladé 28.8.2012

Týdeník Rozhlas str. 07 Alena Sojková_


Reflexe_


Denní náplň práce redaktora Radia Wave Roberta Candry je pestrá: zahrnuje informace o kulturních akcích, rŧzná publicistická témata, rozhovory, občas tlumočení a taky přípravu dvou pořadŧ, na nichţ se podílí se svými kolegy Martinem Melicharem a Petrem Wagnerem. Pravidelní posluchači Radia Wave se s Robertem Candrou setkávají mimo jiné kaţdé pondělí v pořadu Za vodou. Spolu s Martinem Melicharem v něm představují zajímavé osobnosti s inspirativními zkušenostmi. Soustředí se spíše na mladší lidi, kteří jiţ něčeho dosáhli, a pokoušejí se odpovědět na otázku, co to vlastně úspěch je. Podle nich to není nabytí majetku nebo všeobecná známost, ale spíše odhodlání dělat věci po svém a směřovat k cíli, který si člověk určí. Za mikrofonem se vystřídala řada lidí z nejrŧznějších oborŧ -právnička Klára Kalibová pomáhající obětem zločinŧ z nenávisti, světově proslulý dirigent Jakub Hrŧša, investigativní novinářka Sabina Slonková, bývalá nejlepší česká fotbalistka Pavlína Ščasná, designér Petr Novague oceněný prestiţní Red Dot Award a další. Druhý pořad, který Robert připravuje s Petrem Wagnerem, je hudební měsíčník Špína. V „očistném proudu špinavé muziky“, jak zní jeho podtitul, nabízí posluchačŧm nekompromisní kapely, které se neţenou do hitparád. V tomhle pořadu lze slyšet hudbu, kterou by posluchači marně hledali na jakémkoliv soukromém rádiu nebo veřejnoprávní stanici, a rozhovory s hosty přímo ze scény - hudebníky, promotéry, vydavateli. Český rozhlas Radio Wave vysílá pouze na digitální platformě, nicméně, jak Robert Candra zdŧrazňuje, pro celou stanici je dŧleţité naplňovat veřejnoprávní koncept. Mohla by muzika, kterou vysílá Radio Wave, sem tam zaznít i ve vysílání Radioţurnálu? „To je spíše otázka pro hudebního dramaturga Radioţurnálu. Osobně si myslím, ţe měla. To, co v denním proudu vysíláme my, je v našich poměrech vnímáno jako řekněme lehká alternativa. Ovšem v evropských veřejnoprávních rádiích je takhle muzika povaţována za moderní mainstream. Mŧţe oslovovat řadu posluchačŧ - a nejen těch, kteří vyhledávají přímo Radio Wave,“ domnívá se Robert. „Naše stanice plní i vzdělávací funkci - kromě hudby samotné přinášíme i recenze alb, rozhovory, v redakci jsou zkušení hudební publicisté, kteří posluchačŧm objasní širší kontext. Publicistice -a zdaleka nejen té hudební - se věnujeme zpŧsobem, který je mladým lidem myslím blízký.“ Robert studoval angličtinu a češtinu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a mediální studia na Fakultě sociálních věd. První profesionální zkušenosti získával v České televizi, kde pracoval pro zpravodajský kanál ČT24 jako jazykový poradce, asistent produkce či střihač. Na Radiu Wave je jako redaktor zaměstnán od roku 2009. Je mu blízká anglosaská kultura - ostatně i proto si kdysi vybral ke studiu právě angličtinu. Hodně jeho oblíbených muzikantŧ, filmařŧ i spisovatelŧ pochází ze Spojených státŧ. A angličtina se mu hodí i ve všedním rozhlasovém provozu - tlumočí hostŧm v ţivém vysílání, protoţe na Radiu Wave se často objevují zajímaví lidé z nejrŧznějších koutŧ světa. Ostatně i kvŧli tomu stojí za to si tuhle digitální stanici naladit. * Foto autor| Foto Standa Soukup _

Případ Anderse Breivika prý skončil. Já doufám, ţe teprve začal 27.8.2012

eportal.cz str. 00 Ostatní_ František Matějka_

Politici napříč politickým spektrem jsou dlouhodobě zodpovědní za to, co se stalo. Pomáhali vytvářet rozdělenou společnost, která marginalizuje jednotlivce. Absolutně nezvládli přistěhovaleckou politiku a ignorovali veškerá varování. K tomu je třeba přičíst rŧzné mlţení, tajnŧstkářství, bagatelizaci chyb, mizerné nakládání s informacemi, a snahy udusit svobodnou diskusi o příčinách těchto problémŧ. To vyvolavalo dojem, ţe tu vládnou nekompetentní lidé.“

Případ z Norska odkrývá v plné nahotě rozdíly mezi realitou a přáním. Chybovost posuzování psychiky, zranitelnost v případě bagatelizace reálných hrozeb, lţi politikŧ v přímém přenosu bez odpovědnosti za ně, dŧsledky z účelově matoucí relativizace pojmŧ, ale i hloupost novinářŧ, kteří si čím dál více pletou zpravodajství s politologickým a sociologickým komentováním, do kterého promítají svoje vidění světa a pro ostatní z něj vytváří domnělou realitu.



Celý případ byl včera v Norsku prý uzavřen rozsudkem, který poslal Anderse Breivika na 21 let do vězení. Jsem přesvědčen (a doufám v to), ţe by neměl být Nory uzavřen a uměle zapomenut, a ţe by měl provázet celou Evropu ještě pěkně dlouho. Hodnocení případu jsem věnoval několik textŧ, na jejichţ základě jsem si od řady čtenářŧ vyslouţil neuvěřitelné mnoţství nálepek. Tímto článkem si u některých jistě vyslouţím nálepky další. Přesto chci věřit, ţe se alespoň někteří zamyslí a pochopí, ţe realita je jinde, a ţe její přijetí dává větší šanci na přeţití, neţ bláhová přání... Anders Breivik se drastickým zpŧsobem dotkl tématu, které bylo dlouhá desetiletí v Norsku tabu. Norští politici absolutně nezvládli situaci, kdyţ v období po činu označovali ve veřejných vystoupeních Breivika za nemocného a zcela odmítali jakoukoli diskusi na téma dŧvodŧ, které ho k činu vedly. Přistěhovalci tvoří v Norsku přes třetinu vězňŧ a tisíce odsouzených jsou posílány kaţdý rok k odpykání trestu zpátky do země pŧvodu. Do Norska se stahují gangy z jiných státŧ, protoţe policisté jsou v této zemi ve sluţbě neozbrojeni, policejní síť stanic je minimální, a kdyţ dojde k dopadení pachatelŧ a jejich usvědčení ze zločinu, jsou tresty směšné a umístění ve věznicích srovnatelné s tím, co v řadě jiných státŧ světa najdete v turistických příručkách pod poloţkou ubytování. Norští politici vysílají do světa zvěsti o tom, ţe Breivikŧv čin stmelil Nory, a ţe ani náhodou nepodkopal jejich otevřenost a vidění světa. Jak to ale vidí sami Norové? Bez jakýchkoli pochyb bude i nadále hodně lidí, kteří to uvidí stejně, jako norští politici. Jenţe jsou tu i jiní, jejichţ slova média doposud neservírovala. „Politici napříč politickým spektrem jsou dlouhodobě zodpovědní za to, co se stalo. Pomáhali vytvářet rozdělenou společnost, která marginalizuje jednotlivce. Absolutně nezvládli přistěhovaleckou politiku a ignorovali veškerá varování. K tomu je třeba přičíst rŧzné mlţení, tajnŧstkářství, bagatelizaci chyb, mizerné nakládání s informacemi, a snahy udusit svobodnou diskusi o příčinách těchto problémŧ. To vyvolavalo dojem, ţe tu vládnou nekompetentní lidé.“ To například včera řekl přímý účastník dění v Norsku, spolupracovník Českého rozhlasu pan Yngvar Brenna. Na otázku jak tam vidí aktuální atmosféru a zda se lidé uzavřeli do sebe, nebo jsou silnější, odpověděl: „Řekl bych, ţe stále tu panuje určité napětí. Lidé si nejsou jistí, jestli mají někomu dŧvěřovat nebo ne a ta údajná shoda a snaha o usmíření v politice a vŧbec ve společnosti je do jisté míry klamavá, si myslím. To je tady ta iluze, protoţe budeme se moci někdy usmířit s vlastní zranitelností? To je ta hlavní otázka. Lidé tomu nevěří. Řekl bych, ţe politici jsou za to do velké míry zodpovědní, ale zatím se ještě nerozjela nějaká pořádná diskuse o tom. A odhalení těch nepravdivých informací policie, které vyplynuly z té zprávy komise dvacátého druhého července, vyvolalo dojem, ţe podléhá politické a společenské objednávce, a tedy ţe rezignuje na ty demokratické principy spravedlnosti a práva.“ Nevím jak Vám, ale mě tato slova znějí podstatně realističtěji, neţ oficiální prohlášení politikŧ a stavu norské společnosti a jejich „na bezcitnost odpovíme soucitem, na nenávist odpovíme láskou,“ „nevydáme se nabízenou cestou násilí, odmítáme ji,“ nebo „uţ nikdy to nedopustíme.“ Před rokem jsem napsal, ţe pokud chceme pochopit čin Anderse Breivika a poučit se, musíme se na tu událost koukat studenýma očima a bez emocí. Napsal jsem mimo jiné, cituji: „Podle znaleckého posudku prý nepatří Breivik do vězení. Trpí údajně paranoidní schizofrenií a v době svého útoku byl nepříčetný. Jestli tohle u soudu projde, mohou se Norové připravit na další nové Breiviky.“ Byl jsem přesvědčen o tom, ţe Breivik s ohledem na své osobní přesvědčení, aniţ bych ho hodnotil, si vybral cíl na ostrově Utoia racionálně. Napsal jsem, a opět cituji: „Pokud byly jeho dŧvody k útoku postaveny na jeho vnímání dŧsledkŧ multikulturalistické politiky, pak výběr jeho cílŧ byl ryze pragmatický.“ Po roce musím konstatovat, ţe jsem rád, ţe ke stejnému závěru došli i psychologové a soud. Anders Breivik není duševně nemocný, jak se ho snaţili norští politici a multikulturalističtí aktivisté představovat, aby bagatelizovali vlastní vinu na současném stavu ve společnosti. Nevěřil jsem také vlastním uším, kdyţ mými odpŧrci vyzdvihovaný soudní znalec na tzv. extremismus Miroslav Mareš prohlásil včera v Radioţurnálu, cituji: „S ohledem na vlastní ideologii si vybral cíl racionálně.“ Stále znít v uších by měla i odpověď Jana Charváta z fakulty sociálních věd na otázku Radioţurnálu zda byly útoky v něčem jiné, neţ ty, které svět doposud zaţil: „Tak v zásadě bychom mohli tvrdit, ţe ne. Politicky motivované útoky tohoto typu se samozřejmě v minulosti odehrávaly. To čím na nás to zapŧsobilo tak silně, je to, ţe Evropa na tento typ útoku poměrně pozapomněla.“ Mohl bych pokračovat dlouhé hodiny, ale uţ nechci. Snad jen závěrem znovu zopakuji, ţe ať se nám to líbí nebo, mŧţe mít i vrah v mnohém pravdu. Rozdíl mezi ním a jinými lidmi, kteří teď mají medaile za statečnost a přitom zabili více obětí v Afghánistánu, Iráku, bývalé Jugoslávii, nebo například Libyi, je jen ve škatulce, do které jsme si je aktuálně zařadili. Kdo ví, jak na to budou koukat lidé za sto let. Ne, nesympatizuji s tím, co udělal Anders Breivik, jak mi vnucují někteří oponenti. Tvrdím však, ţe by na něj a na vše, co řekl, neměli rozumní lidé v ţádném případě zapomenout a měli by to brát váţně. Pokud to neudělají, odmítnou se Plné znění zpráv


zabývat jeho dŧvody a nepoučí se z dosavadních politických chyb v Evropě, přijdou další a další Breivikové a nebudou jen v Norsku. Čtěte také: Měří Breivikŧv penis 15, 56 cm nebo 15, 57 cm? Levičácké tanečky na norských hrobech

Je Václav Klaus také pravicový extrémista a potencionální vrah?

URL| http://eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/5041-pripad-anderse-breivika-pry-skoncil-ja-doufam-ze-teprvezacal.aspx _

A teď uţ to típněte 27.8.2012

Respekt

str. 39 Společnost - protikuřácký zákon_ SILVIE LAUDER_

Ministr zdravotnictví rozjíţdí další pokus o zákaz kouření v českých restauracích V baru v opavské čtvrti Kateřinky běţí plazma se sportem, podává se chleba s prejtem, čepuje se pivo. „Máme skoro pořád plno. Chlapi si zahrají fotbal a pak zaskočí na pár piv,“ říká majitelka Bája baru Barbora Holá. Dobře se vede i pivnici v praţských Nuslích: s mnoha druhy řízkŧ jako specialitou a polotmavým leţákem, který si v sousedském pivovaru Bašta vaří sami. Dva podniky z rozdílných koutŧ země mají společné to, ţe si v nich nezapálíte cigaretu. „Nenechám kazit chuť našeho piva,“ vysvětluje majitel pivovaru Vladimír Bašta. Uţ neplatí, ţe odsunout kuřáky na ulici se odvaţují jen luxusní restaurace v centru Prahy. Dnes jdou touto cestou i hospody v menších městech, u nichţ dosud platil automatický předpoklad, ţe je štamgasti bez dýmu opustí. „I já jsem se bála,“ říká Barbora Holá. „Zbytečně. Kdo si chce zapálit, jde ven.“ U Baštŧ přinesl nekuřácký reţim dvojnásobnou návštěvnost. Brzy by se to mohlo týkat všech barŧ, kaváren i restaurací v zemi. Ministerstvo zdravotnictví totiţ právě dokončuje návrh zákona, který by měl zcela zakázat kouření ve všech podnicích s výjimkou nekrytých zahrádek. A byť takových návrhŧ uţ tu byla celá řada, tentokrát jsme v jiné situaci. Příliš silní Ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) dělá kroky, do nichţ jeho předchŧdci neměli chuť. Ten poslední míří k přísnější regulaci kouření či prodeje alkoholu, vše v novele zákona o ochraně zdraví před škodlivými látkami, a navrhuje úplný zákaz kouření ve všech typech pohostinství, povoleno bude pouze na dostatečně větraných zahrádkách. „Naší odpovědností je zdraví občanŧ a je prokázáno, ţe tato opatření mají vliv,“ říká náměstek pro legislativu Martin Plíšek. Souvislost mezi přísnějšími pravidly a poklesem případŧ akutních infarktŧ myokardu a dalších „kuřáckých“ nemocí se povaţuje za prokázanou. Předsedkyně Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku Eva Králíková odhaduje, ţe pokud by měla změna pravidel podobný dopad jako jinde, jen úspora za hospitalizace po infarktu by mohla ročně dělat aţ pŧl miliardy korun. Legislativní kolečko ještě nezačalo (vláda by o návrhu měla jednat na podzim), ale šance jsou větší neţ v minulosti. „Toto je první ministr zdravotnictví, který přísnou regulaci tabáku podporuje,“ připomíná Eva Králíková. A místo osamělých poslancŧ, jako je Boris Šťastný z ODS, dnes ministr plní slib z programového prohlášení vlády a má podporu premiéra i opozice. Česko se rovněţ letos po osmi letech odkladŧ a jako poslední z EU připojilo k úmluvě Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku. Na otázku, proč ČR dosud patřila k zemím k tabáku nejtolerantnějším, přinesla odpověď rozsáhlá studie, kterou na objednávku EU vypracovala mezinárodní skupina výzkumníkŧ. „Vliv tabákových společností na rozhodovací proces je tu dlouhodobě zásadní,“ shrnuje výsledky Katherine Smithová z Univerzity v Edinburghu. Od privatizace po nízkou daň z tabáku. Plné znění zpráv


Hegerŧv úřad dnes také argumentuje společenskou poptávkou. Kuřákŧ je v populaci necelá třetina a i oni chodí do restaurací a barŧ zejména kvŧli přátelŧm a dobrému jídlu a pití, nikoli proto, aby tam mohli bez omezení kouřit. Vyplynulo to z prŧzkumu mezi bezmála devíti tisíci respondenty, který provedla agentura Ipsos a Fakulta sociálních věd UK. Pro absolutní zákaz kouření je celá polovina kuřákŧ a drtivá většina nekuřákŧ celkově téměř 80 procent dotázaných. Argumenty proti se tak omezují na dvě roviny: obavy ze ztrát v pohostinství a filozofické otázky nad svobodou jednotlivcŧ i podnikání. Všechny zmíněné námitky pouţívá Asociace hotelŧ a restaurací ČR. „Mělo by to být regulováno pouze trhem,“ říká prezident asociace Václav Stárek. Studie ze zemí, kde zákaz zavedli, však ukazují, ţe trţby podnikŧ se nezměnily nebo mírně rostly. Ze zmiňovaného prŧzkumu vyplynulo, ţe lidem kouř z cigaret vadí více neţ nekvalitní jídlo či pití a ţe zákaz kouření by mohl naopak zvýšit návštěvnost aţ o šest procent. A spíše neţ o boj za svobodu jde o změny společenských norem. Nikdo dnes neprotestuje u kin, vlakŧ či letadel, kde se ještě nedávno běţně kouřilo. V zemích, kde se vydali cestou omezení kouření v restauracích, se čistý vzduch stal součástí servisu zákazníkŧm. _

Petruskův Obzor 27.8.2012

Respekt str. 70 Jiřina Šiklová_

Esej_

Miloslav Petrusek vydával sociologický samizdat, jehoţ význam nebyl dodnes doceněn „Obzor je kombinací tří okolností: světa, našeho místa v něm a naší schopnosti dívat se a vidět, našeho zraku. Nejde tedy o pouhý výsek světa mimo nás, nýbrţ o náš svět.“ Toto jsou věty Milana Petruska, které napsal před pětadvaceti lety. Byly úvodem k vydání jednoho samizdatového výtisku časopisu Sociologický obzor, jehoţ byl Petrusek zakladatelem a častým autorem. Milan (oficiálně Miloslav, ale my, jeho přátelé, jsme mu říkali Milan) zemřel předminulý týden ve věku 75 let. Bylo o něm napsáno v těchto dnech dost, ale cítím potřebu připomenout z jeho ţivota to, co mělo být zapomenuto. Samizdatových vydání Sociologického obzoru bylo nejméně deset, začal vycházet v roce 1987. Milan Petrusek do něj psal - kromě toho, ţe editoval texty jiných autorŧ - pod rŧznými pseudonymy jako Piluša, Polehňa nebo Grňa. V přehledu samizdatových periodik ve stati Viléma Prečana Acta je uvedeno, ţe v tomto časopise jsou eseje, analýzy, polemiky s oficiálním tiskem a reţimními sociologickými publikacemi a jsou tam téměř výhradně pŧvodní příspěvky. Na závěr autor profilu Sociologického obzoru píše, ţe redakce je přísně utajena, coţ je „pozoruhodný podnik, protoţe všichni účastníci jsou profesionální sociologové a činní ve strukturách: proto mají přehled o nejnovějším stavu“. Díky exilovému Československému dokumentačnímu středisku (sídlo ČSDS bylo na zámku Karla Schwarzenberga v německém Scheinfeldu) byl Sociologický obzor v xerokopiích k dispozici v univerzitních knihovnách v Evropě, USA a Kanadě. Dnes je moţné jej studovat v Praze na dvou místech: u Jiřího Gruntoráda v Libri prohibiti a v nynějším sídle ČSDS v Josefské ulici. Tam je také výtisk na prŧklepovém papíře, z něhoţ jsem citovala Petruskovu větu z jeho úvodní statě. Ta pak končí takto: „Je-li u nás čeho třeba, tak nepochybně oné drobné práce, která snad postupně naplní proluku, která se vytvořila. Cestu k horizontŧm sociologického vědění mŧţe překonat pouze,jdoucí„.“ Jiný pohled Kdyby byli estébáci vzdělanější, poznali by podle zpŧsobu psaní, kdo je autorem těchto vět (naštěstí vzdělaní nebyli). Petrusek vycházel ze své erudice a sociologické analýzy sociální stratifikace, na níţ se podílel v týmu Pavla Machonina v polovině šedesátých let. Tehdy psal zejména o sociálních kontaktech a sociopreferenční orientaci v tehdejší společnosti. Jeho analýzy měly charakter revolučního počinu. Tehdy se totiţ společnost oficiálně stále ještě dělila jen a jen na třídy -diferencovat jednotlivé vrstvy, modelovat jejich vztahy a nemluvit pouze o třídním boji, o vykořisťovaných a vykořisťovatelích - to do té doby nikdo nedělal. Ostatně, od té doby aţ dodnes tak obsáhlou analýzu, na které se Milan Petrusek podílel, nemáme. Svoje zkušenosti pak uplatnil koncem šedesátých let na obnovené katedře sociologie Filozofické fakulty UK, kde jsem také přednášela. Pochopitelně, kvŧli svým názorŧm a politickému angaţmá v období praţského jara upadl v nemilost a dalších dvacet let seděl někde v knihovně. Trpěl tím, ţe nemohl přednášet ani nikam psát. Jsem přesvědčena, ţe právě z tohoto vnitřního přetlaku znalostí a nemoţnosti oficiálně publikovat vznikl Plné znění zpráv


Sociologický obzor. Význam tohoto čtvrtletníku nebyl zatím doceněn, byť po roce 1989 z něho bylo několik statí uveřejněno. Je dŧleţité, abychom se k tomuto období vrátili a hledali kontinuitu naší kultury i sociologie. Kdyţ to neuděláme, budou nám to naši potomci jednou tvrdě vytýkat. V Petruskově Sociologickém obzoru se psalo o moci a její monopolizaci, o teroru autocenzury, která si brala za vazaly celé redakce, o nemoţnosti navrhovat řešení a diskutovat o alternativách. Psalo se v ní o pluralitě i demokracii, která sice není dokonalá, ale umoţňuje jednotlivcŧm i skupinám samostatně myslet. Vyšla tam také zpracovaná data z rŧzných výzkumŧ, která nebylo moţné oficiálně publikovat, jako například o kriminalitě. Děkujeme Po roce 1989 se Milan Petrusek vrátil na FF UK, pak zakládal či spíše resuscitoval bývalou fakultu ţurnalistiky a proměnil ji ve fakultu sociálních věd. A přednášel. Byl obdivován svými studenty, přičemţ je káral, ţe málo čtou, ţe studují jen ze skript a nejsou sami na sebe dost nároční. Dokázal si také dělat legraci z některých soudobých směrŧ ve světové sociologii, jako je třeba někdy přehnaná „diskurzivní analýza“, v níţ nejde o realitu, ale o to, jak se o ní ve společnosti diskutuje. Nebo z tzv. grounded theory, coţ je - zjednodušeně řečeno - dělání výzkumu bez jasné hypotézy nebo alespoň představy o tom, co má být sledováno. Milan Petrusek nestihl dokončit spoustu věcí, ale poděkujme mu za to, co stačil udělat. Jeho odvaha přemýšlet a kritizovat nám bude chybět. Foto popis| Odvaha přemýšlet a kritizovat. Foto autor| foto hn / Filip Jandourek Foto autor| foto archiv O autorovi| Jiřina Šiklová je socioloţka a spisovatelka. Za normalizace se významně podílela na distribuci samizdatových publikací z a do zahraničí, za coţ strávila rok ve vězení. Po roce 1989 vydala několik úspěšných knih jako Deník staré paní nebo Matky po e-mailu. _

Tak přijíţdí Poslední kovboj... 27.8.2012

Týden str. 80 Nekrology_ -vvy-, -lgtt-, -dd-_

Tony Scott (68) Tony Scott, reţisér kultovních filmŧ Poslední skaut, Pravdivá romance nebo Domino, skočil 19. srpna v Los Angeles z mostu. Bylo mu 68 let. Ţil ve stínu slavnějšího bratra, filmového klasika Ridleyho Scotta. Na rozdíl od něho se věnoval vţdy ryze komerčním ţánrŧm, o jeho tvorbu se nezajímají akademici. Ale fanouškŧ má spoustu. Narodil se 21. června 1944 v North Shields v Anglii, prosadil se jako reklamní reţisér po boku svého bratra Ridleyho. Debutoval začátkem 80. let filmem Hlad (1983) s Davidem Bowiem a Catherine Deneuveovou. Proslavil se filmem Top Gun (1986), vzniklým v produkci Jerryho Bruckheimera: s tímto tvŧrcem blockbusterŧ pracoval celý ţivot. Náborový velkofilm americké armády s Tomem Cruisem se stal emblémem jeho kariéry, ačkoli natočil řadu daleko lepších snímkŧ. Komerční zakázkou bylo i pokračování krimikomedie s černošským komikem Eddiem Murphym Policajt z Beverly 1 Hills II (1984). Do devadesátých let vstoupil dvojicí skutečně kultovních snímkŧ: Poslední skaut (1991) s Brucem Willisem, kombinace uválené atmosféry, drsných dialogŧ a solidní akce dodnes patří ke špičkám akčního ţánru; Pravdivá romance (1993) podle scénáře Quentina Tarantina kombinuje bizarnost s patosem, parodií a mafiánským ţánrem a pokaţdé spolehlivě pobaví. Po hi-tech thrilleru Nepřítel státu (1998) se Scottova vizuální vidění ještě více dynamizovala. Ve filmech jako Muţ v ohni (2004), Domino (2005) nebo Déja vu (2006) kombinoval ` barevné filtry, zběsilé rychlé střihy a zfetované dialogy s intenzitou, z níţ téměř bolí oči. Za svou kariéru přitom udělal názorový oblouk: od provládního Top Gunu ke kritice reţimu, který hlídá své občany, jak ukázal nejen v Nepříteli státu. Scott McKenzie (73) Plné znění zpráv


Skladatel, zpěvák a hráč na kytaru. Do análŧ světového popu se zapsal roku 1967 San Franciskem (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair), jeţ se stalo vedle All You Need Is Love od Beatles jakousi hymnou hippies a „květinového hnutí“. Zpíval od dětství, s Dickem Weissmanem a Johnem Phillipsem zaloţil roku 1961 The Journeymen a vydali tři alba. Phillips pak proslul jako Papa John ve slavné westcoastové vokální skupině Mamas and Papas (*2001). Philip Wallach Blondheim, jak znělo McKenzieho občanské jméno, zemřel 18. srpna. Jaroslav Malák (83) Humorista a kreslíř, který přispíval do časopisŧ jako Ohníček, Čtyřlístek nebo ABC a kreslil vtipy do Dikobrazu i Mladého světa. Tvŧrce kdysi populárních postaviček skřítka Poldy a jeho kamaráda Oldy či robota Emiliána ilustroval také řadu knih včetně Lindgrenové Emila Neplechy, prvního českého vydání Neználka na Měsíci, Proč malíři nestačí plnovous? Zdeňka Svěráka nebo Grygarových naučných kníţek o vesmíru či encyklopedie o nástrojích a strojích Joea Kaufmana. Během „praţského jara“ 1968 se věnoval i politické satiře, za coţ mu komunisté pak omezili publikační moţnosti. Zemřel 17. srpna. Phyllis Dillerová (96) Všestranná herečka a komediantka, která bavila miliony divákŧ svými výstupy „na stojáka“ o úskalích manţelství. Zatímco zde pro ni bylo typické křiklavé oblečení a výrazná cigaretová špička, na plátně si zahrála i v Kazanově Třpytu v trávě (1961) a na Broadwayi v Hello Dolly!. Zemřela 20. srpna. Jan Štern (87) Novinář, publicista a mluvčí Charty 77. Byl v koncentračním táboře a aktivně i v komunistické straně, od poloviny 70. let vedl ilegální domácí redakci exilového časopisu Listy a později se podílel i na zaloţení iniciativy Hnutí za občanskou svobodu. Zemřel 21. srpna. Miloslav Petrusek (75) Přední český sociolog, bývalý děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a předseda Masarykovy československé sociologické společnosti. Podílel se i na vydání Československé společnostI (1969) i Velkého sociologického slovníku (1996). Jeden ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla a člen jeho bývalé poradní skupiny zemřel 19. srpna. Legesse Meles Zenawi (57) Vládl dvě desetiletí Etiopii a patřil k nejvýraznějším tvářím Afriky, kdyţ mohl vykazovat i jistý hospodářský pokrok v jedné z nejchudších zemí planety. Jako student medicíny se připojil k lidové frontě osvobození, která roku 1991 svrhla komunistický reţim Haileho Mengista Mariama. Pŧvodně Západem vychvalovaný jako naděje demokracie eliminoval v zárodku opozici a pro zachování integrity Etiopie vedl války se separatisty. S Eritrejí válčil o hranice v pustině a v letech 2006-2009 obsadil ve válce s muslimskými radikály velké části Somálska. Pro USA se stal dŧleţitým spojencem v boji s islámským terorismem, dobré vztahy měl i s Číňany. Jméno Meles přijal po příteli, který padl ve válce s komunisty. Zemřel v Bruselu 20. srpna. Veronique Pecková (80) Vdova po herci Gregorym Peckovi (*2003), s nímţ proţila přes 50 let. Idol mnoha ţen potkala, kdyţ s ním v roce 1953 dělala rozhovor pro deník France Soir. Rodilá Paříţanka aktivně spoluvytvářela kulturní ţivot v Los Angeles a věnovala se filantropii a mecenášství. Zemřela 17. srpna. Foto autor| Foto: 1 ČTK/AP, 2, 3, 5, Profimedia, 4 Karel Šanda _

SedmiDeník: Uplynulý týden očima Kateřiny Perknerové 26.8.2012

denik.cz

str. 00 _

Z domova_

ČR - Události uplynulého týdne očima redaktorŧ Deníku. "Pondělí 20. srpna Plné znění zpráv


Kdyţ jsem se dověděla, ţe zemřel český sociolog Miloslav Petrusek, napadlo mě, kdo všechno si asi tak vybaví jeho práce, semináře, fakultu. Ţáci, přátelé, pár desítek intelektuálŧ? Jenţe to je hrozně málo. Profesor Petrusek byl strhující přednášející a hloubavý pozorovatel společnosti, zakladatel moderní české sociologie i Fakulty sociálních věd UK. Není jeho vina, ţe to ví málokdo. V Paříţi, odkud jsem se zrovna vrátila, člověk doslova na kaţdém kroku zakopává o minulost národa, který je patřičně hrdý na své velké muţe a ţeny. Rousseau, Voltaire, Hugo či Zola jsou modlami, za nimiţ se chodí do Pantheonu a na výstavy. Muzea, galerie i chrámy jsou tu dětem do 18 let přístupné zdarma, protoţe vládní elity chtějí, aby nová generace Francouzŧ byla pyšná na ty minulé, které vytvářely slavnou historii a vybudovaly velkolepé město nad Seinou. Úterý 21. srpna Na Paříţ jsem myslela také ve chvíli, kdy matadoři praţské politiky smetli politické nováčky Bohuslava Svobodu z ODS a Zdeňka Tŧmu z TOP 09. Většina radních a posléze i členŧ zastupitelských klubŧ těchto stran potvrdila odvolání generálního ředitele Dopravního podniku Praha (DP) Vladimíra Liche. Primátor Svoboda, který si objednal analýzu hospodaření DP, zŧstal osamocen, ačkoliv právník Václav Láska došel k závěru, ţe praţské koleje a silnice ovládala zločinecká mafiánská struktura. Proto také podal několik trestních oznámení. Co s tím má společného Paříţ? Tamější dokonale propojená, přesná a funkční dopravní síť umoţňuje všem jezdit po městě naprosto pohodlně a plánovitě. Na zastávkách digitální tabule odpočítávají čas příjezdu autobusŧ. Rozbitá nebyla ani jediná. Zatímco v Praze řidič dobíhajícímu kolegovi těsně před nosem zavřel dveře posledního nočního spoje, paříţský šofér na vás rád počká a ještě vám otevře dveře i kousek za zastávkou. Aţ se za týden změní jízdní řády MHD a kvŧli finančním úsporám ubydou souběţné spoje, třeba Praţanŧm vytane na mysli dění v DP a první velká primátorova poráţka. Není na škodu si připomenout, ţe ji zařídil zastupitel a poslanec ODS David Vodráţka a ţe v DP nejde o ţádné drobné, ale mnoho set miliard. Ohroţena byla samotná kmotrovská podstata stran, které ovládají praţský magistrát uţ roky. Pravděpodobně nejen jej. Středa 22. srpna Dusno bylo i kolem armádních zakázek. Policie obvinila šéfa Tatry Ronalda Adamse kvŧli korupci při armádních zakázkách. Ţádala dokonce jeho umístění do vazby, coţ ale brněnský soud zamítl. Pikantní na celé věci je, ţe Adamse obvinil z uplácení bývalý náměstek a ministr obrany Martin Barták, který sám čelí trestnímu stíhání kvŧli korupci při nákupu tatrovek. Adams v této věci dosud figuroval jako hlavní svědek. Nechci se pouštět do spekulací o vině a milionech dolarŧ, o něţ si prý řekl Bartákŧv přítel, zbrojař Michal Smrţ americkým zástupcŧ Tatry. Jen připomenu slova politoloţky Vladimíry Dvořákové, která uvedla, ţe znevěrohodňování svědkŧ, jejich očerňování a vláčení po policejních sluţebnách patří do typického arzenálu italských mafiánských struktur. Případy Ronalda Adamse či Karla Daňhela (ten svědčí proti Martinu Bartákovi a Vlastě Parkanové ve věci nákupu letounŧ CASA) podle ní nesou jisté příbuzné znaky. Pátek 24. srpna Zdá se vcelku přirozené, ţe na polistopadový vývoj ve veřejném sektoru zareagovali i autoři učebnic. Od září budou mít kantoři k dispozici metodickou příručku Magdalény Klimešové Korupce v ČR. Obsahuje plno praktických úloh, během nichţ se mohou ţáci středních škol cvičit v odolnosti proti korupci. Připomíná téţ, ţe označení odpudivého, leč všudypřítomného jevu pochází z latinskéhocorrumpere, coţ znamená kazit, oslabit, znetvořit, podplatit. V Česku má ovšem i pitoreskní rozměr. To kdyţ kmotr spojený s čachry kolem praţského dopravního podniku Ivo Rittig napsal za 1,72 milionu korun Etický kodex pro Lesy ČR, coţ je jedna z firem, kterou zmiňuje poslední zpráva BIS mezi státními podniky ovládanými lobbisty. Nebo kdyţ advokát Davida Ratha Adam Černý líčí, ţe jeho klient ušetřil státu díky svému protikorupčnímu odhodlání stovky milionŧ korun, a proto poţádal šéfa Nadačního fondu proti korupci Karla Janečka o sloţení kauce ve výši 14 milionŧ. Moţná mu je mohl předat v krabici od vína. Tedy ve dvou. CITÁT TÝDNE „Je jasné, ţe obchod musel být krytý politiky z praţské radnice. Dopravní podnik byl pro lidi, kteří z něj tunelovali, bezpečným krmelcem, kam mohou srnky vyhladovělé po zimě přijít a vţdycky dostanou to, co potřebují." David Ondráčka, šéf Transparency International ČR"

URL| http://www.denik.cz/z_domova/sedmidenik-uplynuly-tyden-ocima-kateriny-perknerove-20120824.html _ Plné znění zpráv


Petruskův Obzor 26.8.2012

respekt.cz str. 00 RESPEKT.IHNED.CZ_ Jiřina Šiklová_

Milan Petrusek vydával sociologický samizdat, jehoţ význam nebyl dodnes doceněn “Obzor je kombinací tří okolností: světa, našeho místa v něm a naší schopnosti dívat se a vidět, našeho zraku. Nejde tedy o pouhý výsek světa mimo nás, nýbrţ o náš svět.“ Toto jsou věty Milana Petruska, které napsal před pětadvaceti lety. Byly úvodem k vydání jednoho samizdatového výtisku časopisu Sociologický obzor, jehoţ byl Petrusek zakladatelem a častým autorem. Milan (oficiálně Miloslav, ale my, jeho přátelé, jsme mu říkali Milan) zemřel předminulý týden ve věku 75 let. Bylo o něm napsáno v těchto dnech dost, ale cítím potřebu připomenout z jeho ţivota to, co mělo být zapomenuto. Samizdatových vydání Sociologického obzoru bylo nejméně deset, začal vycházet v roce 1987. Milan Petrusek do něj psal - kromě toho, ţe editoval texty jiných autorŧ - pod rŧznými pseudonymy jako Piluša, Polehňa nebo Grňa. V přehledu samizdatových periodik ve stati Viléma Prečana Acta je uvedeno, ţe v tomto časopise jsou eseje, analýzy, polemiky s oficiálním tiskem a reţimními sociologickými publikacemi a jsou tam téměř výhradně pŧvodní příspěvky. Na závěr autor profilu Sociologického obzoru píše, ţe redakce je přísně utajena, coţ je “pozoruhodný podnik, protoţe všichni účastníci jsou profesionální sociologové a činní ve strukturách: proto mají přehled o nejnovějším stavu“. Díky exilovému Československému dokumentačnímu středisku (sídlo ČSDS bylo na zámku Karla Schwarzenberga v německém Scheinfeldu) byl Sociologický obzor v xerokopiích k dispozici v univerzitních knihovnách v Evropě, USA a Kanadě. Dnes je moţné jej studovat v Praze na dvou místech: u Jiřího Gruntoráda v Libri prohibiti a v nynějším sídle ČSDS v Josefské ulici. Tam je také výtisk na prŧklepovém papíře, z něhoţ jsem citovala Petruskovu větu z jeho úvodní statě. Ta pak končí takto: “Je-li u nás čeho třeba, tak nepochybně oné drobné práce, která snad postupně naplní proluku, která se vytvořila. Cestu k horizontŧm sociologického vědění mŧţe překonat pouze ,jdoucí‘.“ Jiný pohled Kdyby byli estébáci vzdělanější, poznali by podle zpŧsobu psaní, kdo je autorem těchto vět (naštěstí vzdělaní nebyli). Petrusek vycházel ze své erudice a sociologické analýzy sociální stratifikace, na níţ se podílel v týmu Pavla Machonina v polovině šedesátých let. Tehdy psal zejména o sociálních kontaktech a sociopreferenční orientaci v tehdejší společnosti. Jeho analýzy měly charakter revolučního počinu. Tehdy se totiţ společnost oficiálně stále ještě dělila jen a jen na třídy - diferencovat jednotlivé vrstvy, modelovat jejich vztahy a nemluvit pouze o třídním boji, o vykořisťovaných a vykořisťovatelích - to do té doby nikdo nedělal. Ostatně, od té doby aţ dodnes tak obsáhlou analýzu, na které se Milan Petrusek podílel, nemáme. Svoje zkušenosti pak uplatnil koncem šedesátých let na obnovené katedře sociologie Filozofické fakulty UK, kde jsem také přednášela. Pochopitelně, kvŧli svým názorŧm a politickému angaţmá v období praţského jara upadl v nemilost a dalších dvacet let seděl někde v knihovně. Trpěl tím, ţe nemohl přednášet ani nikam psát. Jsem přesvědčena, ţe právě z tohoto vnitřního přetlaku znalostí a nemoţnosti oficiálně publikovat vznikl Sociologický obzor. Význam tohoto čtvrtletníku nebyl zatím doceněn, byť po roce 1989 z něho bylo několik statí uveřejněno. Je dŧleţité, abychom se k tomuto období vrátili a hledali kontinuitu naší kultury i sociologie. Kdyţ to neuděláme, budou nám to naši potomci jednou tvrdě vytýkat. V Petruskově Sociologickém obzoru se psalo o moci a její monopolizaci, o teroru autocenzury, která si brala za vazaly celé redakce, o nemoţnosti navrhovat řešení a diskutovat o alternativách. Psalo se v ní o pluralitě i demokracii, která sice není dokonalá, ale umoţňuje jednotlivcŧm i skupinám samostatně myslet. Vyšla tam také zpracovaná data z rŧzných výzkumŧ, která nebylo moţné oficiálně publikovat, jako například o kriminalitě. Děkujeme Plné znění zpráv


Po roce 1989 se Milan Petrusek vrátil na FF UK, pak zakládal či spíše resuscitoval bývalou fakultu ţurnalistiky a proměnil ji ve fakultu sociálních věd. A přednášel. Byl obdivován svými studenty, přičemţ je káral, ţe málo čtou, ţe studují jen ze skript a nejsou sami na sebe dost nároční. Dokázal si také dělat legraci z některých soudobých směrŧ ve světové sociologii, jako je třeba někdy přehnaná “diskurzivní analýza“, v níţ nejde o realitu, ale o to, jak se o ní ve společnosti diskutuje. Nebo z tzv. grounded theory, coţ je - zjednodušeně řečeno - dělání výzkumu bez jasné hypotézy nebo alespoň představy o tom, co má být sledováno. Milan Petrusek nestihl dokončit spoustu věcí, ale poděkujme mu za to, co stačil udělat. Jeho odvaha přemýšlet a kritizovat nám bude chybět. Jiřina Šiklová je socioloţka a spisovatelka. Za normalizace se významně podílela na distribuci samizdatových publikací z a do zahraničí, za coţ strávila rok ve vězení. Po roce 1989 vydala několik úspěšných knih jako Deník staré paní nebo Matky po e-mailu.

URL| http://RESPEKT.IHNED.CZ/c1-57168220-petruskuv-obzor _

Sedmideník 25.8.2012

Benešovský deník str. 13 Kateřina Perknerová_

Názory_

Kdyţ jsem se dověděla, ţe zemřel český sociolog Miloslav Petrusek, napadlo mě, kdo všechno si asi tak vybaví jeho práce, semináře, fakultu. Ţáci, přátelé, pár desítek intelektuálŧ? Jenţe to je hrozně málo. Profesor Petrusek byl strhující přednášející a hloubavý pozorovatel společnosti, zakladatel moderní české sociologie i Fakulty sociálních vědUK. Není jeho vina, ţe to ví málokdo. V Paříţi,odkudjsem se zrovna vrátila, člověk doslova na kaţdém kroku zakopává o minulost národa, který je patřičně hrdý na své velké muţe a ţeny. Rousseau, Voltaire, Hugo či Zola jsou modlami, za nimiţ se chodí do Pantheonu a na výstavy. Muzea, galerie i chrámy jsou tu dětem do 18 let přístupné zdarma, protoţe vládní elity chtějí, aby nová generace Francouzŧ byla pyšná na ty minulé, které vytvářely slavnou historii a vybudovaly velkolepé město nad Seinou. Na Paříţ jsem myslela také ve chvíli, kdy matadoři praţské politiky smetli politické nováčky Bohuslava Svobodu z ODS a Zdeňka Tŧmu z TOP 09. Většina radních a posléze členŧ zastupitelských klubŧ těchto dvou stran potvrdila odvolání generálního ředitele dopravního podniku Praha (DP) Vladimíra Liche. Primátor Svoboda, který si objednal analýzu hospodaření DP, zŧstal osamocen, ačkoliv právník Václav Láska došel k závěru, ţe praţské koleje a silnice ovládala zločinecká mafiánská struktura. Proto také podal několik trestních oznámení. Co s tím má společného Paříţ? Tamější dokonale propojená, přesná a funkční dopravní síť umoţňuje všem jezdit po městě naprosto pohodlně a plánovitě. Na zastávkách digitální tabule odpočítávají čas příjezdu autobusŧ. Rozbitá nebyla ani jediná. Zatímco v Praze řidič dobíhajícímu kolegovi těsně před nosem zavřel dveře posledního nočního spoje, paříţský šofér na vás rád počká, a ještě vám otevře dveře i kousek za zastávkou. Aţ se za týden změní jízdní řády MHD a kvŧli finančním úsporám ubudou souběţné spoje, třeba Praţanŧm vytane na mysli dění v DP a první velká primátorova poráţka. Není na škodu si připomenout, ţe ji zařídil zastupitel a poslanec ODS David Vodráţka a ţe vDP nejde o ţádné drobné, ale mnoho desítek miliard. Ohroţena byla samotná kmotrovská podstata stran, které ovládají praţský magistrát uţ roky. Pravděpodobně nejen jej. Dusno bylo i kolem armádních zakázek. Policie obvinila šéfa Tatry Ronalda Adamse,ţe se při nich dopustil korupce. Ţádala dokonce jeho umístění do vazby, coţ však brněnský soud zamítl. Pikantní na celé věci je, ţe Adamse obvinil z uplácení bývalý náměstek a ministr obrany Martin Barták, který sám čelí trestnímu stíhání kvŧli korupci při nákupu tatrovek. Adams v této věci dosud figuroval jako hlavní svědek. Nechci se pouštět do spekulací o vině a milionech dolarŧ, o něţ si prý řekl Bartákŧv přítel, zbrojař Michal Smrţ, americkým zástupcŧm Tatry. Jen připomenu slova politoloţky Vladimíry Dvořákové, která uvedla, ţe znevěrohodňování svědkŧ, jejich očerňování a vláčení po policejních sluţebnách patří do typického arzenálu italských mafiánských struktur. Případy Ronalda Adamse či Karla Daňhela (ten svědčí proti Martinu Bartákovi ve věci nákupu letounŧ CASA)podle ní nesou jisté příbuzné znaky. Plné znění zpráv


Zdá se vcelku přirozené, ţe na polistopadový vývoj ve veřejném sektoru zareagovali i autoři učebnic. Od září budou mít kantoři k dispozici metodickou příručku Magdalény Klimešové Korupce v ČR. Obsahuje plno praktických úloh, na nichţ se mohou ţáci středních škol cvičit v odolnosti proti korupci. Připomíná téţ, ţe označení odpudivého, leč všudypřítomného jevu pochází z latinského corrumpere, coţ znamená kazit, oslabit, znetvořit, podplatit. V Česku má ovšem i pitoreskní rozměr. To kdyţ kmotr spojený s čachry kolem praţského dopravního podniku Ivo Rittig napsal za 1,72 milionu korun Etický kodex pro Lesy ČR, coţ je jedna z firem, kterou zmiňuje poslední zpráva BIS mezi státními podniky ovládanými lobbisty. Nebo kdyţ advokát Davida Ratha Adam Černý líčí, ţe jeho klient ušetřil státu díky svému protikorupčnímu odhodlání stovky milionŧ korun, a proto poţádal šéfa Nadačního fondu proti korupci Karla Janečka o sloţení kauce ve výši 14 milionŧ. Moţná mu je mohl předat v krabici od vína. Tedy ve dvou. Foto autor| Kresba: Milan Kounovský Region| Střední Čechy Publikováno| Praţský deník; Názory; 13 Publikováno| Boleslavský deník; Názory; 13 Publikováno| Benešovský deník; Názory; 13 Publikováno| Kladenský deník; Názory; 13 Publikováno| Berounský deník; Názory; 13 Publikováno| Kolínský deník; Názory; 13 Publikováno| Kutnohorský deník; Názory; 13 Publikováno| Mělnický deník; Názory; 13 Publikováno| Nymburský deník; Názory; 13 Publikováno| Příbramský deník; Názory; 13 Publikováno| Rakovnický deník; Názory; 13 ID| a9e89972-27fb-413d-a34e-0ebd3eaea0c5 _

Případ Anderse Breivika prý skončil. Já doufám, ţe teprve začal (František Matějka) 25.8.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Případ Anderse Breivika prý skončil. Já doufám, ţe teprve začal Případ z Norska odkrývá v plné nahotě rozdíly mezi realitou a přáním. Chybovost posuzování psychiky, zranitelnost v případě bagatelizace reálných hrozeb, lţi politikŧ v přímém přenosu bez odpovědnosti za ně, dŧsledky z účelově matoucí relativizace pojmŧ, ale i hloupost novinářŧ, kteří si čím dál více pletou zpravodajství s politologickým a sociologickým komentováním, do kterého promítají svoje vidění světa a pro ostatní z něj vytváří domnělou realitu. Celý případ byl včera v Norsku prý uzavřen rozsudkem, který poslal Anderse Breivika na 21 let do vězení. Jsem přesvědčen (a doufám v to), ţe by neměl být Nory uzavřen a uměle zapomenut, a ţe by měl provázet celou Evropou ještě pěkně dlouho. Hodnocení případu jsem věnoval několik textŧ, na jejichţ základě jsem si od řady čtenářŧ vyslouţil neuvěřitelné mnoţství nálepek. Tímto článkem si u některých jistě vyslouţím nálepky další. Přesto chci věřit, ţe se alespoň někteří zamyslí a pochopí, ţe realita je jinde, a ţe její přijetí dává větší šanci na přeţití, neţ bláhová přání... Anders Breivik se drastickým zpŧsobem dotkl tématu, které bylo dlouhá desetiletí v Norsku tabu. Norští politici absolutně nezvládli situaci, kdyţ v období po činu označovali ve veřejných vystoupeních Breivika za nemocného a zcela odmítali jakoukoli diskusi na téma dŧvodŧ, které ho k činu vedly. Přistěhovalci tvoří v Norsku přes třetinu vězňŧ a tisíce odsouzených jsou posílány kaţdý rok k odpykání trestu zpátky do země pŧvodu. Do Norska se stahují gangy z jiných státŧ, protoţe policisté jsou v této zemi ve sluţbě neozbrojeni, policejní síť stanic je minimální, a kdyţ dojde k dopadení pachatelŧ a jejich usvědčení ze zločinu, jsou tresty směšné a umístění ve věznicích srovnatelné s tím, co v řadě jiných státŧ světa najdete v turistických příručkách pod poloţkou ubytování. Plné znění zpráv


Norští politici vysílají do světa zvěsti o tom, ţe Breivikŧv čin stmelil Nory, a ţe ani náhodou nepodkopal jejich otevřenost a vidění světa. Jak to ale vidí sami Norové? Bez jakýchkoli pochyb bude i nadále hodně lidí, kteří to uvidí stejně, jako norští politici. Jenţe jsou tu i jiní, jejichţ slova média doposud neservírovala. „Politici jsou dlouhodobě zodpovědní za to, napříč politickým spektrem, co se stalo. Pomáhali vytvářet rozdělenou společnost, která marginalizuje jednotlivce. Absolutně nezvládli přistěhovaleckou politiku a ignorovali veškerá varování. K tomu je třeba přičíst rŧzné mlţení, tajnŧstkářství, bagatelizaci chyb, mizerné nakládání s informacemi, a snahy udusit svobodnou diskusi o příčinách těchto problémŧ. To vyvolavalo dojem, ţe tu vládnou nekompetentní lidé.“ To například včera řekl přímý účastník dění v Norsku, spolupracovník Českého rozhlasu pan Yngvar Brenna. Na otázku jak tam vidí aktuální atmosféru a zda se lidé uzavřeli do sebe, nebo jsou silnější, odpověděl: „Řekl bych, ţe stále tu panuje určité napětí. Lidé si nejsou jistí, jestli mají někomu dŧvěřovat nebo ne a ta údajná shoda a snaha o usmíření v politice a vŧbec ve společnosti je do jisté míry klamavá, si myslím. To je tady ta iluze, protoţe budeme se moci někdy usmířit s vlastní zranitelností? To je ta hlavní otázka. Lidé tomu nevěří. Řekl bych, ţe politici jsou za to do velké míry zodpovědní, ale zatím se ještě nerozjela nějaká pořádná diskuse o tom. A odhalení těch nepravdivých informací policie, které vyplynuly z té zprávy komise dvacátého druhého července, vyvolalo dojem, ţe podléhá politické a společenské objednávce, a tedy ţe rezignuje na ty demokratické principy spravedlnosti a práva.“ Nevím jak Vám, ale mě tato slova znějí podstatně realističtěji, neţ oficiální prohlášení politikŧ a stavu norské společnosti a jejich „na bezcitnost odpovíme soucitem, na nenávist odpovíme láskou,“ „nevydáme se nabízenou cestou násilí, odmítáme ji,“ nebo „uţ nikdy to nedopustíme.“ Před rokem jsem napsal, ţe pokud chceme pochopit čin Anderse Breivika a poučit se, musíme se na tu událost koukat studenýma očima a bez emocí. Napsal jsem mimo jiné, cituji: „Podle znaleckého posudku prý nepatří Breivik do vězení. Trpí údajně paranoidní schizofrenií a v době svého útoku byl nepříčetný. Jestli tohle u soudu projde, mohou se Norové připravit na další nové Breiviky.“ Byl jsem přesvědčen o tom, ţe Breivik s ohledem na své osobní přesvědčení, aniţ bych ho hodnotil, si vybral cíl na ostrově Utoia racionálně. Napsal jsem, a opět cituji: „Pokud byly jeho dŧvody k útoku postaveny na jeho vnímání dŧsledkŧ multikulturalistické politiky, pak výběr jeho cílŧ byl ryze pragmatický.“ Po roce musím konstatovat, ţe jsem rád, ţe ke stejnému závěru došli i psychologové a soud. Anders Breivik není duševně nemocný, jak se ho snaţili norští politici a multikulturalističtí aktivisté představovat, aby bagatelizovali vlastní vinu na současném stavu ve společnosti. Nevěřil jsem také vlastním uším, kdyţ mými odpŧrci vyzdvihovaný soudní znalec na tzv. extremismus Miroslav Mareš prohlásil včera v Radioţurnálu, cituji: „S ohledem na vlastní ideologii si vybral cíl racionálně.“ Stále znít v uších by měla i odpověď Jana Charváta z fakulty sociálních věd na otázku Radioţurnálu zda byly útoky v něčem jiné, neţ ty, které svět doposud zaţil: „Tak v zásadě bychom mohli tvrdit, ţe ne. Politicky motivované útoky tohoto typu se samozřejmě v minulosti odehrávaly. To čím na nás to zapŧsobilo tak silně, je to, ţe Evropa na tento typ útoku poměrně pozapomněla.“ Mohl bych pokračovat dlouhé hodiny, ale uţ nechci. Snad jen závěrem znovu zopakuji, ţe ať se nám to líbí nebo, mŧţe mít i vrah v mnohém pravdu. Rozdíl mezi ním a jinými lidmi, kteří teď mají medaile za statečnost a přitom zabili více obětí v Afghánistánu, Iráku, bývalé Jugoslávii, nebo například Libyi, je jen ve škatulce, do které jsme si je aktuálně zařadili. Kdo ví, jak na to budou koukat lidé za sto let. Ne, nesympatizuji s tím, co udělal Anders Breivik, jak mi vnucují někteří oponenti. Tvrdím však, ţe by na něj a na vše, co řekl, neměli rozumní lidé v ţádném případě zapomenout a měli by to brát váţně. Pokud to neudělají, odmítnou se zabývat jeho dŧvody a nepoučí se z dosavadních politických chyb v Evropě, přijdou další a další Breivikové a nebudou jen v Norsku. -------------------------------------------------------------------------------Aktuálně nabízím také článek na téma : kolikrát já si tu rŧzné obdoby těchto nálepek přečetl... František Matějka je asociální nácek bez známek citu a pochopení

URL| http://frantisekmatejka.blog.idnes.cz/c/284683/Pripad-Anderse-Breivika-pry-skoncil-Ja-doufam-ze-teprvezacal.html _



Odváţný. Drzý. Neúnavný 25.8.2012

Lidové noviny str. 25 Orientace / Portrét_ IVO MOŢNÝ_

Za Miloslavem Petruskem, rytířem francouzského Řádu akademických palem a zakladatelem Knihovny Václava Havla Nejvýznamnější učitel ve společenských vědách – tak na právě zesnulého Miloslava Petruska vzpomíná profesor Ivo Moţný – ten Ivo Moţný, který doslova z ničeho vybudoval momentálně nejlepší sociálně vědní fakultu v zemi (FSS MU v Brně) a který kolegŧv ţivotní příběh zná doslova z první ruky: narodil se ještě o čtyři roky dříve. Sociologie je věda o nezamýšlených dŧsledcích lidského jednání: usiluje o vysvětlení toho, jak z našich plánŧ a programŧ – individuálních, politických i sociálních – vyjde vţdycky něco trochu jiného (někdy i podstatně jiného – a občas také katastrofálně jiného), neţ bylo zamýšleno. A jak je tím konstituována společnost, jakou nakonec máme. Není proto příliš oblíbena u politikŧ; politiky totalitních a despotických státŧ je přímo obávána a zakazována. Ne proto, ţe by připravovala revoluce. Je to věda: zajímá se o to, co je, nikoli o to, co býti má. Ale právě: politici, abychom je volili, malují nám klamavý obraz toho, co ţijeme. Ba i média, aby se uţivila, vycházejí vstříc našim pošetilostem. Nakonec i my sami konstruujeme si aspoň natolik lichotivý obraz světa, své biografie a svého místa v něm, abychom se rovnou nešli picnout. Sociologie neaspiruje na to, aby svět měnila: je pouze z podstaty svého řemesla bořitelkou iluzí. Hradišťan u J. L. Fischera Sociolog Milan Petrusek proţil podstatnou část svého ţivota ve společnosti jedné zvláště grandiózní společenské iluze. Měla od počátku despotickou povahu, a jakmile se dostala k moci, sociologii skandalizovala jako burţoazní pavědu, univerzitní učiliště rozprášila a publikování zakázala. Jak se však její revoluční duch časem vyprazdňoval a bdělost klesala, otevíraly se moţnosti nějak se se sociologií vypořádat, aby jako byla, leč iluzi nebořila. Vládnoucí moc doufala, ţe donutí čerta orat a udělá z ní součást etablovaného iluzionismu. Kdyţ se to nepovedlo, znovu ji zakázala. Milan Petrusek zŧstane trvale zapsán v dějinách našeho oboru jako sociolog Obnovovatel, a to hned dvojnásobný. Snad je tu namístě i pár osobních vzpomínek na české sociologie obnovování. Zvláště to první; neb tehdy byli jsme ještě kadeřaví. Mladý asistent Petrusek, Hradišťan, prvním pŧsobištěm ze Zlína (tehdy tedy:zGottwaldova) byl u toho. Měl odvahu – a onu potřebnou trochu štěstí. Jeho štěstí spočívalo nejprve v tom, ţe v Brně, kde studoval filozofii a historii na tehdy právě bezejmenné univerzitě (Masaryk byl z názvu bryskně škrtnutý, Purkyně ještě nedosazený), setkal se s jedinečnou osobností J. L. Fischera, jednoho z nejbrilantnějších intelektŧ v české historii sociálního myšlení vŧbec. Jsou lidé, kolem kterých stačí projít, a hned od nich něco chytnete, tedy máte-li ty správné receptory. V tomto případě to myslím byla nezlomná víra a naděje, ţe myslet je krásné, aťsi to bolí. A pak měl Milan Petrusek to štěstí, ţe přišel do Prahy na Ústav marxismu Univerzity Karlovy vedený Pavlem Machoninem právě v době, kdy další tři velcí muţi, o generaci starší a v Praze etablovaní, Tlustý, Klofáč a Machonin, rozpoznali „historický okamţik“ a vlámávali se myšlenkou uţitečnosti sociologie pro budování rozvinuté socialistické společnosti do monolitu zatím vládnoucí svaté trojice historického materialismu, dialektického materialismu a stalinismu, nedávno opraveno na leninismus. Ta oprava byla jedním z prvkŧ onoho historického okamţiku: Stalin byl ochoten vysvětlit filologŧm filologii a biologŧm biologii naprosto převratným zpŧsobem, leč ve společenských vědách se celkem drţel historického materialismu, obohativ ho pouze o teorii zostřování třídního boje, která vhodně legitimovala jeho genocidu sedlákŧ v Povolţí i vyvraţdění starých leninovcŧ a vybití vlastního vojenského štábu v předvečer válečné konfrontace. Ale strašný Dţugašvili byl mrtev, ledy se jaksi pohnuly. Ve vzduchu začalo být cítit nové roční období. Říkalo se tomu „otěpelj“. Dvojnásobný heretik Odvaha k tak zásadnímu zpochybnění vládnoucích ideologických dogmat však i tehdy byla zapotřebí. A drzost. Marxistická sociologie – sama herezí od dogmat tehdy politicky korektní reprezentace společenského vědomí – ji, sotva zrozena, projevila hned na kvadrát. Jen co byla připuštěna k ideologickému stolu, namísto aby se snaţila poslušně se osvědčit, přišla s dalšími dvěma herezemi. Zrodily se právě na zmíněném ústavu ve skupině mladých drzounŧ, mezi něţ Milan Petrusek patřil. Za prvé jejich projekt, neskromně zvaný Československá společnost, zpochybňoval další svatou trojici: socialistickou společnost tvoří „dělnictvo, rolnictvo a pracující inteligence“. Namísto toho – struktura!!! Myšlení v ikonách, vlastní importovanému pravoslavnému duchu, tím bylo otřeseno v základech. Dnes uţ si nikdo nedovede představit, jakou drzost taková změna myšlení představovala, ani pohoršení a zlobu, které vyvolávala. Plné znění zpráv


Strukturalismus přitom mohl establishmentu i vyhovovat, jak mu obmyslně i upřímně podsouvali obhájci myšlenky ustavení marxistické sociologie. Opravdu v něm byla jakási potence podepírat harmonizující reprezentací status quo, který všichni vítězní revolucionáři tak milují. Myšlenka, ţe společnosti uchovávají svou rovnováhu a fungování jaksi přirozeně, okouzlovala. Teď bylo jenom třeba zkoumat funkce. A funkce prostý, neškolený rozum pochopil lehce: k čemu to jako je. Tedy: k čemu nám to je (v dobové řeči – jak to slouţí k budování socialismu). Toţ v takové jsme tedy době intelektuálně vyrŧstali. Všechno to ovšem byly jen nevinné hrátky, bouře ve sklenici vody mezi oddělením kultpropagu na ÚV a vokovickou Sorbonnou, ústavy na Jilské a v Celetné (a několika dalšími pracujícími inteligenty v regionech). Projekt velkého empirického výzkumu sociální struktury československé společnosti však, to uţ byla jiná soda. To byla ona druhá mocnina ideologické hereze, drzost největší, jejíţ následky mohly být nedozírné. Někdy v březnu karnevalového roku 1968 jsem potkal na České jednoho obrozujícího marxistu, dobrého kamaráda. Na konto probíhajícího vývoje poznamenal, optimisticky se pochechtávaje: připustili skutečnost; jsou ztraceni. Myslel tím konzervativní establishment. Měl pravdu, jen netušil, ţe opozice s programem lidské tváře je ztracena také. Ale to v ten okamţik bylo ještě vskutku nedozírné. Tento „svár boţstev“ (a byl to vskutku svár ve weberovském smyslu, svár dvou konceptŧ velké ideje socialismu v podobě, jak vyšla z druhé světové války: spor jejího konceptu despotického a konceptu liberálního) nejevil se tehdejší Evropě tak pošetilý, jako se jeví dnes. A nikde není psáno, ţe je pohřben navţdy. Odvaha vpustit v trojském koni sociologie do monolitní reprezentace společnosti skutečnost samu, a tím tedy obnovit její normalitu, skončila, jak známo, „normalizací“. První projekt likvidace onoho koně byl nucená poráţka; celý podnik v tichosti zavřít. Institucionálně zánikem akademických ústavŧ i kateder sociologie na univerzitách. Nejlépe asi i s návratem sociologie mezi burţoazní pavědy, kde uţ jednou v pohodě byla a kam svou podstatou zřejmě opravdu patří. Těm, kteří nepamatují, se dnes vesměs nabízí verze: přijely tanky a bylo vymalováno, začala dvě desetiletí normalizace. Ale ony se nové poměry prosazovaly pomalu a ztuha. A trvalo to několik let, neţ se došlo k „Poučení“, a na tom, kdo vlastně ty tanky pozval, se soudruzi neshodli nikdy. Celý rok trvalo uţ jen, neţ se na hranicích znovu zvedly ostnaté dráty – aţ v září 1969. „Říkají tomu třídní boj, ale ti zbabělci jsou schopni jen vybíjení zajatcŧ,“ poznamenal k tomu tehdy mŧj šéf Solař. Černým močálem okolo bílých skal Velký úklid, stranické prověrky a čistka nebezpečně chytrých a nepokorných ze všech míst, kde by mohli mít nějaký vliv, a ucpání všech děr v ostnatém drátě toho zajateckého lágru jim trvaly skoro čtyři roky a skončily aţ někdy v létě v roce 1972. Československá společnost, ten podvratný spis, vyšla po okupaci, v Bratislavě roku 1969. A v Praze vyšel Malý sociologický slovník v roce 1970... Na tom prvním se Petrusek autorsky podílel, to druhé koncipoval, organizoval a z podstatné části také napsal. Močálem černým okolo bílých skal, jedeme dál, jedeme dál... jak si opakovaně přes ten plot vzkazovali v korespondenci Voskovec a Werich. Jednoho dne však nakonec opravdu vymalováno bylo. Ale nikdy ne úplně a načisto. Milan Petrusek, odstřiţen od studentŧ a uklizen na pozici pomocného knihovníka, začíná podruhé pracovat na obnově oboru, jenţ mu byl osudem: v polosvětle šedé zóny s metodologickými semináři, v undergroundu začíná spolu s Josefem Alanem vydávat strojem psaný nelegální vědecký časopis Sociologický obzor... a kdyţ padla zeď, pustil se znovu, uţ v šedinách, do dobrodruţství institucionálního budování: podílí se na zaloţení Fakulty sociálních věd a stává se jejím prvním děkanem – a posléze prorektorem Karlovy univerzity. Sto osm společností Sociologie nebyla nikdy pro Milana Petruska prostě nástrojem, který jen ať padne do ruky. Sociologie pro něho byla po celý jeho tvŧrčí ţivot především intelektuální výzvou, problémem: jak se tu dosahuje onoho zázraku, co dělá vědu vědou, tedy adequatio rei et intellectu? Je-li totiţ ta věc – společnost – jevem tak neuchopitelným, ţe se pravidelně vracejí pochyby, zda něco takového vŧbec existuje? A přijde-li odpověď kladná, je jich pak hned tolik rŧzných, ţe to nakonec vypadá, ţe nejenţe společnost je, nýbrţ společnosti jsou, simultánně v téţe době a na témţe místě, a je jich tolik, ţe to vydá na Společnosti pozdní doby! Sto osm nám jich Milan Petrusek ve své poslední kníţce přiblíţil. Ale Milan Petrusek nezŧstal jen u houţevnatého tázání, jak je sociologie moţná; on se celým svým dílem přičiňoval, aby moţná byla. Aby i u nás byla moţná jako „normální věda“ v kuhnovském smyslu. Aby tedy měla standardní a společné chápání pojmŧ (dvakrát stál u myšlenky a porodu českého sociologického slovníku); aby měla nakladatelství s vědeckou radou, jeţ garantuje úroveň vydávaných spisŧ (SLON, kde té radě předsedal); aby měla přístup ke svým klasikŧm a rozuměla si s nimi (edice KLAS, jímkoncipovaná a redigovaná); aby měla snadný přístup k aktuálnímu teoretickému rozvoji ve světě (edice postmoderní teorie POST, kterou také koncipoval a redigoval, a stejně tak edici MOST – moderní sociologická teorie); aby měla svŧj vědecký časopis s mezinárodním citačním indexem (od šedesátých a s přestávkou v letech normalizace do konce svého ţivota byl členem redakční rady Sociologického časopisu); aby měla svou profesní organizaci (byl prvním popřevratovým předsedou obnovené Masarykovy sociologické společnosti); a Plné znění zpráv


především, aby měla trvalý a kvalitní příliv omladiny–Milan Petrusek je jednoznačně nejvýznamnějším učitelem sociologie na českých univerzitách. Cestou k nové iluzi Člověk nemusí být ani sociologem, aby zaslechl i navzdory vší té mediální vřavě naší pozdní doby tiché pukání; nezačalo ve vzduchu být zase cítit nové roční období? Vynořujících se otázek je hodně a jsou děsivě zásadní. Společnosti našeho civilizačního okruhu právě dramaticky usilují o „obnovení rŧstu“. Mŧţe ale být rŧst společenského produktu bez rŧstu spotřeby? Amŧţe být rŧst spotřeby bez rŧstu zadluţování? Protoţe jestli není moţný ţádný trvale udrţitelný rŧst spotřeby, pak – je moţný kapitalismus bez rŧstu? A jestli snad ne, pak – je moţná demokracie bez kapitalismu? Nervozitazmoţné ztráty sociální soudrţnosti houstne. Neukáţe se nakonec, ţe zase ţijeme v nějaké utopii? Vynořuje se nová společenská poptávka po vysvětlení toho, co se to k čertu s tou společností teď právě vlastně děje. Všechny ty otázky odkazují k nezamýšleným dŧsledkŧm našeho usilování o ţivot v blahobytu. Lze jen doufat, ţe Milan Petrusek neměl své ţáky nadarmo. *** Těm, kteří nepamatují, se dnes vesměs nabízí verze: přijely tanky a bylo vymalováno, začala dvě desetiletí normalizace. Ale ony se nové poměry prosazovaly ztuha. A trvalo to několik let, neţ se došlo k „Poučení“. Člověk nemusí být ani sociologem, aby zaslechl i navzdory vší té mediální vřavě naší pozdní doby tiché pukání; nezačalo ve vzduchu být zase cítit nové roční období? Vynořujících se otázek je hodně a jsou zásadní. Foto autor| FOTO: MF DNES – MICHAL SVÁČEK O autorovi| IVO MOŢNÝ, sociolog Autor je emeritním profesorem sociologie na FSS MU v Brně. Rozloučení s Miloslavem Petruskem proběhne ve středu 29. srpna ve 13 hodin ve Velké obřadní síni krematoria v Praze– Strašnicích. _

František Matějka: Případ Anderse Breivika prý skončil. Já doufám, ţe teprve začal 25.8.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 František Matějka_

Názory a petice_

Případ z Norska odkrývá v plné nahotě rozdíly mezi realitou a přáním. Chybovost posuzování psychiky, zranitelnost v případě bagatelizace reálných hrozeb, lţi politikŧ v přímém přenosu bez odpovědnosti za ně, dŧsledky z účelově matoucí relativizace pojmŧ, ale i hloupost novinářŧ, kteří si čím dál více pletou zpravodajství s politologickým a sociologickým komentováním, do kterého promítají svoje vidění světa a pro ostatní z něj vytváří domnělou realitu. Celý případ byl včera v Norsku prý uzavřen rozsudkem, který poslal Anderse Breivika na 21 let do vězení. Jsem přesvědčen (a doufám v to), ţe by neměl být Nory uzavřen a uměle zapomenut, a ţe by měl provázet celou Evropu ještě pěkně dlouho. Hodnocení případu jsem věnoval několik textŧ, na jejichţ základě jsem si od řady čtenářŧ vyslouţil neuvěřitelné mnoţství nálepek. Tímto článkem si u některých jistě vyslouţím nálepky další. Přesto chci věřit, ţe se alespoň někteří zamyslí a pochopí, ţe realita je jinde, a ţe její přijetí dává větší šanci na přeţití, neţ bláhová přání... Anders Breivik se drastickým zpŧsobem dotkl tématu, které bylo dlouhá desetiletí v Norsku tabu. Norští politici absolutně nezvládli situaci, kdyţ v období po činu označovali ve veřejných vystoupeních Breivika za nemocného a zcela odmítali jakoukoli diskusi na téma dŧvodŧ, které ho k činu vedly. Přistěhovalci tvoří v Norsku přes třetinu vězňŧ a tisíce odsouzených jsou posílány kaţdý rok k odpykání trestu zpátky do země pŧvodu. Do Norska se stahují gangy z jiných státŧ, protoţe policisté jsou v této zemi ve sluţbě neozbrojeni, policejní síť stanic je minimální, a kdyţ dojde k dopadení pachatelŧ a jejich usvědčení ze zločinu, jsou tresty směšné a umístění ve věznicích srovnatelné s tím, co v řadě jiných státŧ světa najdete v turistických příručkách pod poloţkou ubytování.



Norští politici vysílají do světa zvěsti o tom, ţe Breivikŧv čin stmelil Nory, a ţe ani náhodou nepodkopal jejich otevřenost a vidění světa. Jak to ale vidí sami Norové? Bez jakýchkoli pochyb bude i nadále hodně lidí, kteří to uvidí stejně, jako norští politici. Jenţe jsou tu i jiní, jejichţ slova média doposud neservírovala. “Politici jsou dlouhodobě zodpovědní za to, napříč politickým spektrem, co se stalo. Pomáhali vytvářet rozdělenou společnost, která marginalizuje jednotlivce. Absolutně nezvládli přistěhovaleckou politiku a ignorovali veškerá varování. K tomu je třeba přičíst rŧzné mlţení, tajnŧstkářství, bagatelizaci chyb, mizerné nakládání s informacemi, a snahy udusit svobodnou diskusi o příčinách těchto problémŧ. To vyvolavalo dojem, ţe tu vládnou nekompetentní lidé.“ To například včera řekl přímý účastník dění v Norsku, spolupracovník Českého rozhlasu pan Yngvar Brenna. Na otázku jak tam vidí aktuální atmosféru a zda se lidé uzavřeli do sebe, nebo jsou silnější, odpověděl: “Řekl bych, ţe stále tu panuje určité napětí. Lidé si nejsou jistí, jestli mají někomu dŧvěřovat nebo ne a ta údajná shoda a snaha o usmíření v politice a vŧbec ve společnosti je do jisté míry klamavá, si myslím. To je tady ta iluze, protoţe budeme se moci někdy usmířit s vlastní zranitelností? To je ta hlavní otázka. Lidé tomu nevěří. Řekl bych, ţe politici jsou za to do velké míry zodpovědní, ale zatím se ještě nerozjela nějaká pořádná diskuse o tom. A odhalení těch nepravdivých informací policie, které vyplynuly z té zprávy komise dvacátého druhého července, vyvolalo dojem, ţe podléhá politické a společenské objednávce, a tedy ţe rezignuje na ty demokratické principy spravedlnosti a práva.“ Nevím jak Vám, ale mě tato slova znějí podstatně realističtěji, neţ oficiální prohlášení politikŧ a stavu norské společnosti a jejich “na bezcitnost odpovíme soucitem, na nenávist odpovíme láskou,“ “nevydáme se nabízenou cestou násilí, odmítáme ji,“ nebo “uţ nikdy to nedopustíme.“ Před rokem jsem napsal, ţe pokud chceme pochopit čin Anderse Breivika a poučit se, musíme se na tu událost koukat studenýma očima a bez emocí. Napsal jsem mimo jiné, cituji: “Podle znaleckého posudku prý nepatří Breivik do vězení. Trpí údajně paranoidní schizofrenií a v době svého útoku byl nepříčetný. Jestli tohle u soudu projde, mohou se Norové připravit na další nové Breiviky.“ Byl jsem přesvědčen o tom, ţe Breivik s ohledem na své osobní přesvědčení, aniţ bych ho hodnotil, si vybral cíl na ostrově Utoia racionálně. Napsal jsem, a opět cituji: “Pokud byly jeho dŧvody k útoku postaveny na jeho vnímání dŧsledkŧ multikulturalistické politiky, pak výběr jeho cílŧ byl ryze pragmatický.“ Po roce musím konstatovat, ţe jsem rád, ţe ke stejnému závěru došli i psychologové a soud. Anders Breivik není duševně nemocný, jak se ho snaţili norští politici a multikulturalističtí aktivisté představovat, aby bagatelizovali vlastní vinu na současném stavu ve společnosti. Nevěřil jsem také vlastním uším, kdyţ mými odpŧrci vyzdvihovaný soudní znalec na tzv. extremismus Miroslav Mareš prohlásil včera v Radioţurnálu, cituji: “S ohledem na vlastní ideologii si vybral cíl racionálně.“ Stále znít v uších by měla i odpověď Jana Charváta z fakulty sociálních věd na otázku Radioţurnálu zda byly útoky v něčem jiné, neţ ty, které svět doposud zaţil: “Tak v zásadě bychom mohli tvrdit, ţe ne. Politicky motivované útoky tohoto typu se samozřejmě v minulosti odehrávaly. To čím na nás to zapŧsobilo tak silně, je to, ţe Evropa na tento typ útoku poměrně pozapomněla.“ Mohl bych pokračovat dlouhé hodiny, ale uţ nechci. Snad jen závěrem znovu zopakuji, ţe ať se nám to líbí nebo, mŧţe mít i vrah v mnohém pravdu. Rozdíl mezi ním a jinými lidmi, kteří teď mají medaile za statečnost a přitom zabili více obětí v Afghánistánu, Iráku, bývalé Jugoslávii, nebo například Libyi, je jen ve škatulce, do které jsme si je aktuálně zařadili. Kdo ví, jak na to budou koukat lidé za sto let. Ne, nesympatizuji s tím, co udělal Anders Breivik, jak mi vnucují někteří oponenti. Tvrdím však, ţe by na něj a na vše, co řekl, neměli rozumní lidé v ţádném případě zapomenout a měli by to brát váţně. Pokud to neudělají, odmítnou se zabývat jeho dŧvody a nepoučí se z dosavadních politických chyb v Evropě, přijdou další a další Breivikové a nebudou jen v Norsku. relatedarticles title="Psali jsme:" tag="Breivik" count="5" / Ptejte se politikŧ, ptejte se Vašich volených zastupitelŧ, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1415&clanek=244082 _

Poslanci se občas i proběhnou 25.8.2012

Plzeňský deník

str. 04


Plzeňsko_ 60

© 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

VÍT POLÁČEK_ Plzeň – Sedmadvacetiletý Jan Zápotocký se narodil v Plzni. Po absolvování církevního gymnázia studoval podnikání a právo na Vysoké škole ekonomické a ţurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Uţ v prŧběhu studia pracoval jako mediální analytik a nyní je asistentem poslance Otto Chaloupky (VV). V rozhovoru pŧsobí uvolněně, ale je vidět, ţe si pečlivě hlídá, co řekne. * Jak jste se stal asistentem poslance? Dostal jsem se k tomu tak, ţe pan poslanec vyhodil svého předchozího asistenta, který na něj podal ţalobu. Je veřejně známo, ţe pan poslanec byl s předchozím asistentem nespokojený. Takţe tady hledal nového asistenta a tehdejší tajemník klubu, se kterým jsem pracoval v centrále strany, mě doporučil. Pak jsme si sedli a přišli jsme na to, ţe by to mohlo fungovat. Takţe takhle jsem se tam dostal. Ale uţ předtím jsem pracoval v centrále strany… * A jak jste se tam dostal? Byla to brigáda. Hledal jsem přivýdělek při škole a nabízela se tam pozice mediálního analytika. To znamenalo dělat monitoring médií, dělat sociální sítě. To bylo někdy v roce 2009 před pŧvodními předčasnými volbami a to trvalo dva měsíce. Pak byly předčasné volby zrušeny Ústavním soudem. Širší tým byl rozpuštěn, protoţe to bylo zbytečné mít tak velký tým, kdyţ byly volby zrušeny. Takţe jsem tam nastoupil znovu aţ někdy v dubnu 2010. Dělal jsem tam v analytickém oddělení, kde jsme pracovali na kampani a po volbách připravovali podklady pro vládu a Sněmovnu. * Co je vlastně náplní vaší práce? Záleţí na tom, jakého máte poslance. Jsou asistenti, kteří vaří kafe, řídí auta. Nebo funguje jako „poradce“, tedy připravuje například takzvané sněmovní tisky. Kaţdý poslanec v klubu garantuje nějakou oblast. Většinou je to dané tím, v jakém je výboru. Kdyţ je někdo v bezpečnostním výboru a jedná se o armádě, tak si to vezme on. No a asistent poslanci tyto tisky hlídá. Musí vědět, co se zákonem mění, kdo zákon předkládá, hlídá pozměňovací návrhy a ve třetím čtení konzultuje s poslancem, jak by se mělo hlasovat. A to zase poslanec jako garant doporučuje svému klubu. Pak jsou koaliční věci, takţe kdyţ jste člen koalice, měl byste být teoreticky pro, kdyţ jste opozice, tak většinou proti. * Kdyţ tedy připravujete tyhle věci – pochopil jsem to správně, ţe nejste ten, kdo vaří kafe… Ne. (smích) Naštěstí. Ale to je štěstí na poslance. Ale kdyţ přijde návštěva, tak to kafe taky vařím, protoţe ho nebude vařit poslanec. * Projevuje se na vaší pracovní době, kolik zákonŧ jde do Sněmovny? Sněmovna pracuje v určitých intervalech, kdy je nejvíc práce. Jsou týdny, kdy je schŧze, pak jsou týdny, kdy jsou dvě, ale jak jsme viděli, kdyţ jsou mimořádné věci, jako vyjádření nedŧvěry vládě, tak mohou být i tři za jeden den. A to tam přijdete v devět ráno a odcházíte klidně v devět večer. Musíte být k dispozici, kdyby se cokoli stalo. Mŧţe se stát, ţe poslanec chce na poslední chvíli připravit projev na plénum… * Takţe připravujete i vystoupení a projevy svého poslance? Pan poslanec si projevy připravuje dost sám, ale je to o spolupráci. Kdyţ se mi tam něco nezdá, tak mu to řeknu a on to tam buď nechá, nebo to vyhodí. Na moji radu nebo na radu PR, to uţ je jedno. Někdy to jsou slova, která jsou moc hovorová, nebo kdyţ se utíká od tématu. A to se pak piluje. Ale taky se mŧţe stát, ţe třeba ten projev vŧbec nebude. Práce asistenta je i o tom, ţe se něco neuskuteční, nebo ţe to není vidět. Ale nejen asistenta. Kdyţ se předkládá zákon, tak na něm pracuje spousta lidí. A kdyţ je pak zákon zamítnut, tak je to vlastně zbytečná práce. * Obecná představa je, ţe se ve sněmovně poslanci válí, louskají buráky, Karel Schwarzenberg tam spí. Co ty nekonečné debaty dělají s vámi?



Já se těm poslancŧm vŧbec nedivím. Pro mě je to taky občas vyčerpávající. Kdyţ je noční jednání, tak mám štěstí, ţe tam nemusím být do dvou v noci. Zeptám se, jestli je něco třeba, a mŧţu pak odejít v devět. Ale kdyţ je hlasování o dŧvěře vládě, tak ti poslanci tam opravdu musí být. A musí vstřebat ty projevy opozice. Oni tam ale nemusí sedět přímo v sále, kdyţ je přihlášeno 40 lidí, kteří mají nejméně pŧlhodinové příspěvky, tak vědí, ţe to bude trvat nejméně dalších šest hodin a domluví si nějaké schŧzky. Kdyţ ale opozice vidí, ţe je v sále málo poslancŧ, navrhne přerušit projednávání bodu třeba na dva měsíce. O tom se pak hlasuje bezprostředně, takţe občas se poslanci i proběhnou. * Co vás na té práci baví? Za prvé práce není stereotypní. Vzhledem k tomu kolik bylo vládních krizí, tak práce mŧţe skončit během 14 dní. Pak tam jsou další zajímavosti – hádky na plénu, vyhrocené situace, jednání přes noc, kdy se poslanci střídají jako v hokeji. Takţe je to občas i zábava. * A naopak? Někdy je to bezvýslednost. Něčemu obětujete čas, něco se udělá, ale nikdo si toho nevšimne, protoţe to lidé nesledují. A horší případ je, kdyţ na něčem pracujete, ale nakonec z toho nic není. A taky se mŧţe stát, ţe sice nějaký den ve Sněmovně nejsem, ale třeba protelefonujeme celý víkend. * Pracujete i na dovolené? Pracoval jsem. Kdyţ máte technické prostředky, tak není problém napsat nějaký článek třeba pro blog, ale nemŧţu si dovolit odjet na dovolenou a vypnout si telefon. Musíte telefony zvedat, být neustále na příjmu. Někdy si mŧţete volat i v noci. Ale nestalo se mi, ţe bych musel ve dvě v noci do Sněmovny. * Takţe blogy píšou asistenti? Jak kdy. To je kolektivní práce, nad kterou se diskutuje. Ale já nemohu mluvit za jiné. U nás to funguje tak, ţe pan poslanec navrhne, o čem to bude, a pak na tom pracujeme a konzultujeme to. * A poslanecká kantýna? Lidé mají zkreslené představy, jak si tam poslanci dopřávají a jak je tam nějak superlevno. Minutky jsou okolo sedmdesáti korun i víc. Ale tím, ţe je tam 200 poslancŧ, aparát asistentŧ, zaměstnanci, kteří spravují počítačovou síť, chod budov a tyhle věci, tak to je několik stovek lidí, kteří někde musí jíst. Problém je, ţe tam neumějí moc vařit, i kdyţ záleţí na konkrétní restauraci. Kuchaři umí sice české hotovky, svíčkovou, guláš, ale neumí dělat například jídla, která nejsou těţká. Takţe tam přijdete, je srpen, venku je 35 stupňŧ a v nabídce jsou vepřové výpečky, k tomu sedm knedlíkŧ. Pak si jdete sednout do kanceláře. Nezkrácený rozhovor najdete na webu: plzensky.denik. cz Foto popis| JAN ZÁPOTOCKÝ je asistentem poslance Otto Chaloupky (VV). Pochází z Plzně, kde vystudoval gymnázium. Foto autor| Foto: Deník/Vít Poláček Foto popis| ASISTENT POSLANCE Jan Zápotocký. Náplň jeho práce se odvíjí od toho, jaký je ten jeho poslanec. Někteří asistenti řídí auto a vaří kávu, jiní pracují spíše jako poradci. Foto popis| Foto autor| Foto: Deník/Vít Poláček Region| Západní Čechy Publikováno| Plzeňský deník; Plzeňsko; 04 Publikováno| Plzeňský deník - Plzeň-jih, sever; Plzeňsko; 04 ID| 2a45d5a5-dfef-4f87-b21b-51d0db324a00 _



Lidovky.cz: Vězeň Assange. Na ambasádě můţe zůstat roky, říká expert 24.8.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Stalo se_ Lidovky.cz (BoJ)_

Uţ dva měsíce je Julian Assange vězněm na ekvádorské ambasádě v Londýně. Mŧţe tam zŧstat i několik let nebo se vzdát, jiné řešení není, říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz expert na mezinárodní právo Miroslav Pulgret z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.


Registrace: O místo v Senátu zabojuje 233 lidí 24.8.2012

ct24.cz str. 00 ČT24_

Domácí_

Praha – Registrace kandidátŧ na senátory a krajské zastupitele mají po dnešku jasno. Do senátních voleb se letos přihlásilo 233 kandidátŧ, coţ je víc neţ v předchozích letech. Několik kandidátŧ muselo být kvŧli nesplněným poţadavkŧm vyřazeno. První kolo senátních voleb se bude konat společně s krajskými volbami 12. a 13. října. Největší výběr v krajských volbách by měli mít lidé v Jihomoravském kraji, kde o obsazení zastupitelstva usiluje 23 politických stran a uskupení. Úřady musely několik kandidátŧ vyřadit kvŧli nesplněným poţadavkŧm. Například svitavská radnice odmítla kvŧli neúplnosti přihlášku Balbínovy poetické strany s kandidátem Jaroslavem Novákem Večerníčkem. Na Šumpersku je zatím z voleb vyřazen na Šumpersku nezávislý kandidát Roman Gawlas, který nedodal k přihlášce potřebné přílohy. Mŧţe se ale odvolat k soudu. Ve všech 27 obvodech, kde se letos bude volit, své kandidáty přihlásily z parlamentních stran jen ČSSD, ODS a KSČM. TOP 09 ve spolupráci s starostovským hnutím nasadila 23 adeptŧ. Lidovci si v mnoha regionech vsadili na ještě širší spojenectví s neparlamentními stranami. Senát, který má celkem 81 členŧ, se z jedné třetiny obměňuje pravidelně po dvou letech. Letošní senátní volby začnou společně s krajskými prvním kolem, které bude 12. a 13. října. Lidé v nich určí, zda si většinu v horní komoře obnoví ČSSD, která uţ o ni přišla odchodem Jiřiny Rippelové a Vladimíra Drymla ke SPOZ. Obhajovat bude šest mandátŧ včetně křesla po Rippelové na Domaţlicku. K obnovení jednačtyřicetičlenné většiny by potřebovala vyhrát v sedmi obvodech. Moravskoslezský kraj - 18 kandidátŧ. V Ostravě nebude obhajovat současný senátor Otakar Veřovský (ČSSD). Sociální demokraté vsadili na starostu nejlidnatějšího městského obvodu Jih Karla Sibinského. ODS proti němu vysílá do boje lékařku Dagmar Molendovou a komunisté obvodního zastupitele Ostravy-Jih Lea Luzara. Do boje zasáhne i ekolog a bývalý náměstek ostravského primátora Radoslav Štědroň či za Stranu práv občanŧ ZEMANOVCE bývalý ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit nebo horolezec Leopold Sulovský. V Karviné bude obhajovat bohumínský starosta Petr Vícha (ČSSD), proti kterému se postaví lékař Radomil Schreiber z ODS, bývalá havířovská primátorka a poslankyně Milada Halíková (KSČM) nebo novinářka Jana Lorencová. Opavský magistrát zaregistroval šest kandidátŧ. Kromě senátora Václava Vlčka z ODS to je ředitel Ústavu sociální péče pro tělesně postiţené v Hrabyni Vladimír Plaček, který kandiduje za ČSSD. Středočeský kraj - 22 kandidátŧ. V obou regionech – Benešovsku a Mladoboleslavsku - budou své posty obhajovat současní senátoři - na Benešovsku Karel Šebek (ODS) a Mladoboleslavsku Jaromír Jermář (ČSSD). Jermář bude svŧj post obhajovat před náměstkem primátora Mladé Boleslavi Alešem Beznoskou (ODS), starostou Luštěnic Václavem Jakubcem (KSČM) nebo fotbalovým trenérem Karlem Stannerem (TOP 09). Do Senátu zde téţ míří lékař Jaroslav Mitlener za stranu Svobodní, který před šesti lety v barvách občanských demokratŧ těsně prohrál ve druhém kole voleb, a neobhájil tak své křeslo. Plné znění zpráv


ČSSD do voleb na Benešovsku proti Šebkovi (ODS) nasadí bývalou starostku Neveklova Věru Kisovou, TOP 09 poslance Luďka Jeništu a KSČM zástupce šéfredaktora Haló novin Ivana Cinku. Mezi kandidáty se objevil i hudební skladatel a vydavatel Petr Hannig za stranu Suverenita či členka Pirátŧ Lenka Matoušková. Českobudějovicko – 8 kandidátŧ. O místo v horní komoře se na Českobudějovicku utká bývalý hejtman Jan Zahradník (ODS), náměstkyně současného hejtmana Ivana Stráská (ČSSD), krajská zastupitelka Alena Nohavová (KSČM), ředitel Jihočeského divadla a českobudějovický radní Jiří Šesták (STAN a OPB) nebo bývalý ministr kultury Jaromír Talíř (KDU-ČSL). Domaţlicko a Rokycansko - 13 kandidátŧ. V obou volebních obvodech budou své posty obhajovat současní senátoři. Jiřina Rippelová, nyní senátorka ČSSD, ale neprošla stranickými volbami ve svém domaţlickém obvodě. Sociální demokracii proto opustila a přijala nabídku kandidovat za SPOZ. Na Rokycansku potřetí kandiduje senátor ODS Luděk Sefzig. ČSSD vybrala na Rokycansku poslankyni a bývalou hejtmanku Miladu Emmerovou. Náchodsko - 11 kandidátŧ. Dosavadní senátor Petr Pakosta se utká například s hejtmanem hradeckého kraje Lubomírem Francem (ČSSD), poslankyní ODS Zdeňkou Horníkovou či někdejším senátorem Petrem Fejfarem, který kandiduje také jako nezávislý. Na Náchodsku kandiduje také Václava Domšová, někdejší senátorka zvolená na Rychnovsku, která zastupuje volební sdruţení ANO 2011. Praha 2 - 13 kandidátŧ. O místo v Senátu usiluje za ODS bývalá starostka Prahy 3 Milena Kozumplíková, ČSSD do volebního klání vyslala předsedu Sdruţení nájemníkŧ ČR (SON), poslance Stanislava Křečka, za KSČM pŧjde do voleb odborný referent Pavel Ambroţ. Koalici TOP 09 a Starostŧ reprezentuje architekt Zdeněk Zavřel a za hnutí Andreje Babiše ANO 2011 kandiduje advokát Milan Hulík. Zájem médií vzbudil společný kandidát lidovcŧ, zelených a Pirátŧ, bývalý ředitel Státního fondu ţivotního prostředí Libor Michálek, jehoţ upozornění na údajnou korupci nakonec vedlo k odchodu ministra ţivotního prostředí Pavla Drobila (ODS). SNK-ED zastupuje ekonomka a zastupitelka v Praze 13 Olga Sedláčková, Stranu svobodných občanŧ poradce prezidenta Jiří Payne. Praha 4 – 9 kandidátŧ. O znovuzvolení bude usilovat nynější senátor Tomáš Töpfer (ODS). Sociální demokraty bude reprezentovat vědkyně Eva Syková, KSČM do volebního klání postavila manaţera Ředitelství silnic a dálnic Karla Skoupila, koalice TOP 09 a Starostové předsedu městské organizace TOP 09 v Praze 4 Ladislava Kunerta. Za Stranu svobodných občanŧ bude kandidovat někdejší senátor Jan Nádvorník, za Změnu pro senát (Koalice Strany zelených a KDU-ČSL) přírodovědec a zastupitel městské části Praha 4 Petr Štěpánek. Praha 8 - 12 kandidátŧ. O opětovné zvolení do horní parlamentní komory bude usilovat Daniela Filipiová (ODS), která v poslední volbě uspěla v jiném praţském volebním obvodu. ČSSD, KDU-ČSL a zelené bude v boji o křeslo senátora zastupovat vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Martin Potŧček, komunisty současný poslanec Jiří Dolejš, koalici TOP 09 a Starostové publicista Viliam Buchert. Za Věci veřejné kandiduje spisovatelka Lenka Procházková, za stranu Národní socialisté - levice 21. století chirurg Bohdan Babinec a za hnutí Andreje Babiše ANO 2011 Petr Binder. V Praze 12 desítka kandidátŧ. O znovuzvolení bude usilovat současný senátor Tomáš Grulich (ODS). ČSSD vybrala bývalého starostu Prahy 12 Františka Adámka, TOP 09 právníka Jaroslava Vondráčka. Komunisté nominovali místopředsedu strany Petra Šimŧnka, Věci veřejné herce a reţiséra Víta Olmera. Společným kandidátem Strany zelených a KDU-ČSL je Ivan Gabal. Šumperk a Prostějov - 13 kandidátŧ. Z voleb je zatím vyřazen na Šumpersku nezávislý kandidát Roman Gawlas, který nedodal k přihlášce potřebné přílohy. Proti rozhodnutí se mŧţe ještě odvolat u krajského soudu. Na Prostějovsku je registrováno pět zájemcŧ, na Šumpersku osm. Za ČSSD bude na Šumpersku kandidovat bývalý předseda poslanecké sněmovny Miloslav Vlček. Ústecký kraj – 30 kandidátŧ. Úřady registrovaly v senátních obvodech Teplice, Litoměřice a Chomutov celkem 30 kandidátŧ. Na Chomutovsku kandiduje 12 lidí, na Litoměřicku deset a na Teplicku osm. Mezi zájemci jsou i všichni současní senátoři, Václav Homolka (KSČM) na Chomutovsku, primátor Teplic Jaroslav Kubera (ODS) na Teplicku a ministr obrany Alexandr Vondra (ODS) na Litoměřicku. Proti nim kandidují například moderátor Stanislav Berkovec (TOP 09), bývalý krajský policejní ředitel Jiří Vorálek (ČSSD) či bývalý hokejista a poslanec Jiří Šlégr (NS-LEV 21). Plné znění zpráv


Jablonecko – 10 kandidátŧ. Jablonecký magistrát zaregistroval všechny přihlášené kandidáty, do boje o senátorské křeslo pŧjde 10 lidí. Uţ potřetí kandiduje senátorka Soňa Paukrtová. Zatímco před šesti lety byla nominována Stranou pro otevřenou společnost (SOS), tentokrát ji do voleb vyslaly TOP 09, hnutí Starostové a nezávislí a Starostové pro Liberecký kraj. Utká se mimo jiné s libereckým hejtmanem Stanislavem Eichlerem (ČSSD). Po 12 letech kandiduje také první jablonecký senátor František Vízek. Sokolovsko – 8 kandidátŧ. Všechny podané kandidátky byly zaregistrovány s výjimkou nezávislého kandidáta. Ten měl do dneška čas, aby předloţil listinu s 1 000 podpisy opravňující ho k účasti ve volbách, coţ neudělal. Své kandidáty postavily všechny velké strany, dosavadní senátor Pavel Čáslava z ODS uţ kandidovat nebude. Chrudimsko a Svitavsko - 16 kandidátŧ. Na Svitavsku bylo podáno sedm přihlášek, šest z nich radnice registrovala, jednu kvŧli neúplnosti odmítla. Úřad odmítl přihlášku Balbínovy poetické strany Jaroslava Nováka Večerníčka. Jednou z nejvýraznějších postav bude v obvodě Svitavy hejtman Radko Martínek, který je kandidátem ČSSD. Do voleb se zapojí i litomyšlský místostarosta Vojtěch Stříteský (nestraník), který kandiduje za KDU-ČSL s podporou SNK ED a Nestraníkŧ. KSČM do voleb nominovala poslankyni Zuzku BebarovouRujbrovou. Kandidátem ODS je primář gynekologicko-porodnického oddělení litomyšlské nemocnice Harald Čadílek. Na Chrudimsku nebude senátorský mandát obhajovat Petr Pithart, který v tomto obvodě uspěl třikrát. Za ČSSD podal přihlášku radní Kraje Vysočina a bývalý chotěbořský starosta Tomáš Škaryd. Za koalici TOP 09 a Starostové bude kandidovat Zdeněk Juračka. Kandidátem KSČM je Milan Plodík, při losování získal číslo 2. Ve volbách se představí také tři nezávislí kandidáti, jedním z nich je šéf Agrární komory Jan Veleba.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/193151-registrace-o-misto-v-senatu-zabojuje-233-lidi/ _

Ekonomka v Praze vstupenka na dobré místo. Plat aţ 50 tisíc korun 24.8.2012

Hospodářské noviny str. 18 Petr Weikert_

HN byznys_

Kam na školu? HN srovnaly platy absolventŧ ekonomických vysokých škol a toho, jaké uplatnění naleznou po studiích. Nejlépe ze srovnání vychází praţská VŠE Nejlepším oborem, který slibuje nízkou míru nezaměstnanosti a po čtyřech letech praxe reálnou vidinu aţ padesátitisícového platu, je informatika a statistika na praţské VŠE. HN nyní srovnaly platy vysokoškolákŧ a zaměřily se na ekonomické obory, nezaměstnanost i budoucnost, kterou před sebou studenti ekonomických oborŧ mají. Práce pro ekonomy Šance na nalezení práce a platy svých absolventŧ sledují podrobně brněnská Masarykova univerzita a praţská VŠE. Z náhledu do jejich materiálŧ vyplývá, ţe absolventi obou škol nemají problém s tím, si práci najít. V Brně pracuje nebo svou práci kombinuje s dalším studiem 82 procent studentŧ. A našli si ji většinou do 4 měsícŧ. Z více neţ 40 procent pracují v nadnárodních zahraničních firmách, ze 30 procent v českých firmách a z 23 procent ve veřejné správě. A jejich nástupní plat lehce překračuje hranici 23 tisíc korun. „Uplatnění mohou absolventi ekonomických oborŧ najít napříč celou naší bankou – nabízíme obchodní pozice, analytické, auditorské, účetní, finanční či místa v rŧzných back office útvarech,“ říká specialistka České spořitelny na lidské zdroje Tereza Pacovská. Naproti tomu absolventi VŠE mají nástupní plat přes 24 tisíc korun, oproti 4,2procentní nezaměstnanosti absolventŧ MU mají maximálně 2,3 procenta. A po čtyřech či pěti letech, kdy Brněnští vydělávají kolem 30 tisíc, si přijdou na více neţ 50 tisíc. Coţ je největší prŧměr z českých vysokých škol. Prŧměr podle tabulek nejvíce zvedají informatici a statistici, největší poměr jich dosahuje nejvyšších platových tříd. Ale nejčastěji mohou starší absolventi VŠE na svých výplatních páskách najít plat od 40 do 50 tisíc korun měsíčně. Odkud jsi? A v Česku začíná podobně jako v Anglii nebo USA záleţet stále více na tom, z jaké školy student vyšel.



„V oboru ekonomie jsou tady top čtyři školy. VŠE, Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity, Česká zemědělská univerzita. A také samostatný obor ekonomie na FSV UK. Za nimi je poměrně dost velká propast,“ myslí si Miroslav Hofírek, šéf poradenské personální společnosti Hofírek Consulting. Větší zájem o studenty z lepších škol potvrzují i samotné firmy. „Samozřejmě prestiţ školy mŧţe napomoci k získání výhodnějšího zaměstnání. I kdyţ není jediným kritériem, které bychom při výběru zaměstnancŧ zvaţovali,“ říká Miroslav Káňa, mluvčí Kooperativy. „Rozdíly mezi jednotlivými vysokými školami vnímáme, jde zejména o přístup studentŧ, jejich praktické zkušenosti a motivaci neustále se vzdělávat a rozvíjet se,“ dodává Martina Schiestlová, která vede HR v Deloitte. Pokud by se mělo naopak vybírat z opačného konce tabulky, nejhŧře vycházejí vyhlídky na uplatnění ze škol v Liberci, Ostravě nebo Ústí nad Labem. Míra nezaměstnanosti tam podle posledních dostupných souhrnných čísel dosahuje míry mezi 7 aţ 9 procenty, coţ je na vysokoškoláky vysoké číslo. „Je to dáno tím, ţe firmy chtějí absolventy se zkušenostmi. Příleţitostí k praxi není v těchto regionech hodně, proto se studenti hŧře uplatňují. Svoji roli hraje také úroveň výuky cizích jazykŧ nebo fakt, ţe absolventi z těchto škol si musejí často hledat práci v jiných městech, jako je Praha nebo Brno, kde uţ je dostatek místních,“ popisuje Jana Martinková z personální společnosti Accord Group. Peníze v umění nejsou Z hlediska uplatnění a budoucího výdělku není ideální ani studovat umělecké obory. U mnohých se neliší plat ani podle magisterského a bakalářského oboru. „Je to dáno tím, ţe řada z nich pracuje v jiném oboru a uznává se jim vysokoškolské vzdělání, a ne jeho dosaţená úroveň,“ míní Jana Martinková. Aby byli absolventi pro firmy atraktivní, měli by získávat praxi uţ během studia a cestovat do zahraničí. „Uvítaly by větší propojení teorie s praxí, širší výuku předmětŧ v anglickém jazyce nebo podporu při vycestování do zahraničí,“ říká Martina Schiestlová z Deloittu. Ze statistik také vyplývá, ţe studentŧ ekonomických oborŧ v Česku neustále přibývá. Ze soukromých i veřejných škol vyšlo ještě v roce 2005 zhruba 63 tisíc absolventŧ, vloni to bylo uţ více neţ 96 tisíc studentŧ. A pracovní trh začíná být ekonomy přesycen. „Ze své zkušenosti mŧţu říct, ţe obory, ze kterých mŧţeme nabídnout vysoké pozice, dobře placené, jsou především v technických oblastech. To, co před 20 lety absolutně atraktivní nebylo – fakulta strojní, elektrotechnická –, to jsou pozice, které jsou momentálně na trhu nejţádanější, a myslím si, ţe ještě hodně dlouho budou,“ popisuje Miroslav Hofírek. *** Kde studovat ekonomii – v Praze, nebo v Brně? Kam odchází absolventi VŠE Praha, Fakulty financí a účetnictví soukromá komerční společnost 88,3 % veřejný sektor 7,8 % soukromá nezisková organizace 1,3 % Kam odchází absolventi MU Brno, Ekonomicko správní fakulta zahraniční nadnárodní firma 40,7 % česká soukromá firma 31,1 % veřejná instituce 23,4 % Prŧměrný plat plat po 4 letech od absolvování školy Bakaláři Magistři Informatika 32 899 43 436 Právo 39 582 40 714 Ekonomické obory 29 835 40 280 Elektrotechnika 33 191 36 694 Zdravotnictví 21 388 32 832 Strojírenství 29 372 32 191 Přírodní vědy 25 271 28 450 Humanitní obory 27 657 27 480 Vzdělávání 26 255 24 991 Zemědělství 22 314 24 456 Umění 23 076 22 520 V ekonomii jsou tady top čtyři školy. VŠE, Provozně ekonomická fakulta Mendelovy univerzity, Česká zemědělská univerzita a ekonomie na FSV UK. Za nimi je dost velká propast. Miroslav Hofírek šéf poradenské personální firmy Hofírek Consulting Plné znění zpráv


Prŧměrné platy absolventŧ podle vysokých škol Zdroj: studie Reflex 2010, Středisko vzdělávací politiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Co se vyplatí jít studovat Prŧměrný nástupní plat po absolvování školy podle studijních oborŧ (prŧměr pro absolventy bakalářského i magisterského studia) Zdravotnictví, lékařské a farmaceutické vědy Vzdělávání a sport Vědy a nauky o kultuře a umění Zemědělskolesnické a veterinární vědy Humanitní vědy Přírodní vědy Stavebnictví a architektura Ostatní technické vědy a nauky Strojírenství, hornictví a hutnictví Právo, právní a veřejnoprávní činnost Ekonomie, ekonomika a administrativa Informatika Elektrotechnika, telekomunikační a výpočetní technika Nástupní platy (Kč měsíčně) VŠE Praha, prŧměr fakult 25 407 korun Pracovní doba 45 hodin týdně MU Brno, Ekonomicko správní fakulta 23 012 korun Pracovní doba 40,5 hodiny týdně Foto popis| O autorovi| Petr Weikert, [email protected] _

Vězeň Assange. Na ambasádě můţe zůstat roky, říká expert 24.8.2012

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Zprávy ze světa_ Lidovky.cz, Jana Vrubelová_

Uţ dva měsíce je Julian Assange vězněm na ekvádorské ambasádě v Londýně. Mŧţe tam zŧstat i několik let nebo se vzdát, jiné řešení není, říká v rozhovoru pro server Lidovky.cz expert na mezinárodní právo Miroslav Pulgret z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Britská vláda minulý týden pohrozila, ţe ekvádorskou ambasádu obsadí a Juliana Assange odvede. Je vŧbec něco takového moţné? Moţné je samozřejmě všechno. Nicméně ambasáda je pod ochranou Británie, která se musí postarat o její nedotknutelnost. Tím, ţe by tam Britové vtrhli, by porušili článek 22 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. Vstup na zahraniční zastupitelský úřad je moţný pouze v případě souhlasu vedoucího mise nebo v případě nějaké výjimečné pohromy, která by úřad ohroţovala. Například kdyby na ambasádě hořelo, hasiči tam mohou vstoupit bez dovolení. Samozřejmě by ale Assange zadrţet nesměli. Proč Londýn něčím takovým vyhroţoval? To nevím. V rozporu s mezinárodním právem to není, ale mezinárodní vztahy to jistě ovlivní. Ekvádor mŧţe přijmout odvetná opatření jako například staţení svého velvyslance z Británie. Vztahy mezi oběma zeměmi to určitě hodně vyostřilo. Ekvádor Assangeovi udělil diplomatický azyl, to ale zakladateli WikiLeaks moc nepomohlo... Diplomatický azyl nezaručuje diplomatickou imunitu. A Evropa narozdíl od Jiţní Ameriky právo diplomatického azylu neuznává. To znamená, ţe kdyby byl Assange například v Brazílii, mŧţe s diplomatickým azylem bez problémŧ opustit ambasádu. To ale neplatí ve Velké Británii, kde zcela spadá pod britské právo. I to je také dŧvod, proč britská výhrŧţka pobouřila zejména latinskoamerické země. A diplomatický pas by nebyl řešení? Status ekvádorského diplomata je přeci zárukou imunity. Plné znění zpráv


Vtip je v tom, ţe seznam zahraničních diplomatŧ má ministerstvo zahraničí, Assange na něm samozřejmě není, a tak ho Británie nemá povinnost chránit. Seznam diplomatŧ se oznamuje vládě, v případě Británie královně, a ta ho nemusí respektovat. Tak jako v případě Assange. Jak se podle vás bude situace dál odvíjet? Je ale velice nepravděpodobné, ţe by Britové na ambasádu vtrhli. Assange se tam mŧţe skrývat klidně několik let let. Hlavní otázka je, jak dlouho ho tam nechají. Před budovou ekvádorského úřadu stojí policejní hlídka a jakmile Assange opustí území ambasády, stráţníci ho okamţitě zatknou. Čistě teoreticky jediná cesta, jak se z ambasády mŧţe zakladatel WikiLeaks dostat, je diplomatická pošta, ale to je nereálné.

URL| http://www.lidovky.cz/vezen-assange-na-ambasade-muze-zustat-roky-rika-expert-p1u/ln_zahranici.asp?c=A120823_151323_ln_zahranici_jv _

POZNÁMKA MICHAELA LAPČÍKA 24.8.2012

Slovácký deník _

str. 02

Slovácko_

Poslední pozdrav z cest na Slovácko „Včera, v neděli 19. srpna, zemřel v Praze ve věku 75 let významný český sociolog profesor Miloslav Petrusek,“ slyšeli toto pondělí z rádia smutnou zprávu manţelé ze Starého Města, kteří tak ztratili spoluţáka z uherskohradišťského gymnázia a celoţivotního přítele. Kdyţ poté ještě ten den šli zkontrolovat svou poštovní schránku, nalezli v ní pohlednici Kutné Hory s razítkem 17. srpna. Stálo na ní: „Pozdravujeme z krátké cesty na krásnou výstavu. 16. září asi přijedeme, máme naplánovanou poznávací trasu Vídeň – Bratislava –Hradiště. Rádi se s vámi uvidíme.“ Špatně čitelné písmo patřilo uznávanému vědci hlásícímu se ke Slovácku, který uţ do Uherského Hradiště ani Starého Města nepřijede. Profesor Petrusek dokázal v textu i debatě lidsky, srozumitelně a kultivovaně pojmenovat problémy společnosti a stejným zpŧsobem projevit své zklamání z aktuální situace. Za komunismu i kapitalismu. Snad na Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity stihl vychovat dostatek svých následovníkŧ. Více čtěte na straně 8 Foto popis| Region| Střední Morava _

Jak to vidí Jiřina Šiklová 23.8.2012

ČRo 2 - Praha

str. 01 _

08:30 Jak to vidí_

Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Dobrý den. U poslechu Jak to vidí vás vítá Zita Senková. Dnes je naším hostem socioloţka Jiřina Šiklová. Dobrý den. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Dobrý den. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Před pár dny se v bývalém koncentračním táboře v Hodoníně u Kunštátu sešly desítky lidí, aby uctili památku obětí romského holocaustu. Stalo se tak přesně 69 let od největšího transportu Romŧ do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. O romském holocaustu se, paní doktorko, příliš často nemluví, nicméně jeho dopady byly katastrofální. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------No, tak to je pravda, byly katastrofální. Prakticky bylo veškeré obyvatelstvo romské, tehdá se ovšem nepouţíval termín romské, cikánské vyhlazeno. Ze všech těch cikánŧ, co zde ţili, tak se jich vrátilo, někdo říká 600, někdo říká 610, někdo o 10 ještě míň, takţe to je přece, tak toto se teda ví. No, a byly dva takové koncentrační tábory, jeden byl v Letech u Orlíku a ten druhý zase pro moravské byl zde. To je prakticky kapitola, která se teda uzavřela a ti všichni Romové, kteří tady dneska jsou, jsou Romové, kteří přišli a byli sem pozváni po 2. světové válce, a to je vlastně místo německého odsunutého obyvatelstva. A já bych ráda řekla jednu věc. Ono jich tady ve skutečnosti není mnoho. Počítá se, ţe je tady, a kaţdá minorita trochu nadsazuje, asi 200 tisíc, moţná ţe i dneska třeba necelých 300 tisíc obyvatelstva. To máte asi 1,7 %. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Mimochodem, historik Vojenského historického ústavu pan Jan Boris Uhlíř říká, ţe romská protektorátní populace byla postiţena percentuálně výrazně více neţ ta ţidovská. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Asi jo, protoţe opravdu z těch se tedy vrátilo asi těch 600, ale zase kdyţ vezmete, ţe Ţidŧ bylo podstatně více, neţli tedy bylo Romŧ zde, počítá se, ţe někdy v roce 1932 bylo vydáno takzvaně cikánské kníţky a těch bylo asi 8,5 tisíce. Tak počítáte-li k tomu nějaké ty děti, ono jich moţná bylo 20 tisíc. Já bych tohle to nechtěla ani srovnávat, protoţe si myslím, ţe vlastně kaţdý ţivot je cenný a ţe je dŧleţité si uvědomit, ţe vlastně lidí, ať jsou jakékoli skupiny, rasy, tak jsou to především lidé. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Na jaře se v parlamentu konala konference s mottem Proč jsme zapomněli v souvislosti s romským holocaustem. Tak já bych za to poslední slovo dala otazník. Zapomněli jsme, paní doktorko Šiklová? Nakolik se třeba romským holocaustem zabýváme v médiích, ve společnosti? Třeba učebnice dějepisu jak reflektují tuto kapitolu? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------No, bohuţel to je velice nepatrné. Je to prostě dáno proto, protoţe, no, ono se vŧbec zapomínalo na Romy jako takové a protoţe se stále zdŧrazňují jenom jejich, dejme tomu, problémy, které jsou spojené s nimi, ale to jsou problémy majority, většinového obyvatelstva, tak se samozřejmě na tohle to tolik nepřihlíţí. To máte pravdu. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Jinak, kdyţ jsme se zmínily o Hodoníně u Kunštátu, tak tam byl otevřen zrekonstruovaný barák, který v areálu takzvaného cikánského tábora slouţil jako vězení a ta budova je první částí budoucího památníku romského holocaustu, který by měl být hotov do 3 nebo do 4 let. Je to asi určitě cesta tím správným směrem, připomínat si ty oběti? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Určitě. A je potřeba připomínat a tam tedy památník není. Tam bylo nějaké rekreační středisko, takţe jenom jediný z těch domŧ se zachoval. Ten památník u Letŧ byl otevřen daleko dříve. Ten byl otevřen 13. května 1995. Já jsem tam náhodou byla a bylo to teda otevřeno. Byl tam Václav Havel, Karel Schwarzenberg a řada, řada delegací. Spadá to pod, myslím, ţe iniciativu lidickou. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Na vzpomínkovou akci v Letech u Písku se letos sjelo jen 12 lidí, protoţe některé romské organizace se od piety distancovaly. Vadí jim, ţe naše vláda dodnes nenašla peníze na odkup a zbourání vepřína, který stojí na místě tábora. Jak vy vnímáte tento spor? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Podívejte se, to se táhne mnoho a mnoho let a nejmíň od toho roku 95. Já bych to samozřejmě byla pro, ale ve skutečnosti, kdyţ se ten vepřín vykoupí, to uţ se chtělo dělat tehdy asi před těmi 15 lety, tak budou tam samozřejmě určité potíţe ekonomické a bude to většinové obyvatelstvo, které za to bude nadávat Romŧm. Jejich situace se tedy zhorší. Takţe já si myslím, ţe řešit to pomocí těchto pomníkŧ, připomínek, udělat někde třeba školu, která se bude jmenovat Lety a dole bude muzeum, a bude to přístupné velice blízko, tak jako udělat něco podobného v tom Hodoníně u Kunštátu, je asi vhodnější tedy zpŧsob připomínky, protoţe to tady potom mají lidé opravdu na očích. Jinak tohle to s tím vepřínem se táhne uţ tak dlouho, ţe se obávám, ţe se to asi nebude realizovat. Ale jinak podívejte se, ono by to svým zpŧsobem asi pomohlo, protoţe takový to velký vepřín je uţ trošku asi zastaralý, takţe by na tom nakonec vydělala ta firma. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Podle Karla Holomka ze Společenský Romŧ na Moravě se potřebuje naše společnost, cituji: "Zbavit obsese. To jsou naše oběti a to jsou vaše oběti." Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------To je pravda. Ale asi by se o tom měla právě více starat sama tedy ta romská komunita. Dohodnout se mezi sebe. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Říká Jiřina Šiklová. Prostřednictvím formuláře na našich webových stránkách dvojky přišlo několik dotazŧ pro vás, paní doktorko Šiklová. Vybírám z dotazu pana posluchače. V roce 1968 šlo o socialismus s lidskou tváří. Té představě propadla značná část národa. Jen hrstka komunistŧ tvrdila, ţe jde o kontrarevoluci. V srpnu přijely spojenecké armády potlačit kontrarevoluci. Rozstříleli muzeum a jiné a udiveně poslouchali davy lidí, kteří jim do očí říkali, ţe tu ţádná kontrarevoluce není. Přišly prověrky, vyhazovy z práce, soudy a normalizace. Lidé upadli do letargie, kaţdý se zařizoval podle své povahy. Aţ přišla doba po roce 1989. Vše dostává jiný směr, coţ by nemělo být na závadu. A otázka pana posluchače z e-mailu, který cituji. O co vlastně disidentŧm v roce 1968 šlo? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------No, tak byl to de facto krach celého východního bloku. Je to fantastické, neopakovatelné, kdyţ si představíte, ţe se během pár měsícŧ zhroutil blok, Sovětský svaz a všechny jeho satelity. To nemohlo udělat pár lidí. Těch disidentŧ jen tak prostě pro evidenci bylo v Praze v roce, v těch posledních letech sledováno asi 500, takţe to by se asi těţko těch 500 lidí, kdyby zde nebyla nálada, ţe ten reţim uţ nemŧţe vŧbec konkurovat, tak by to nešlo. Tak si uvědomme, ţe my jsme byly předposlední stát, ve kterým došlo ke zhroucení socialismu. To znamená, uţ před námi byla zhroucena, rozbitá berlínská věţ. Timothy Garton Ash napsal kdysi, ţe to, co probíhalo v Polsku 10 let, v Maďarsku 10 měsícŧ a u nás 10 dní. Takţe tady šlo o to, dát lidem moţnost, aby o sobě rozhodovali, zrušit čtvrtý článek ústavy o rozhodující a tedy roli komunistické strany, no, a to bylo asi to podstatné. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Tak děkuji za odpověď. A pojďme k dalšímu e-mailu od pana Ivana z Prostějova, cituji: "O vstupu vojsk varšavského paktu víme téměř všechno, jména uţ známe skoro nazpaměť. Jediný z oficiálních představitelŧ té doby, který se postavil proti vstupu, byl italský generální tajemník Enrico Berlinguer. Jeho vize spojení eurokomunistŧ s křesťanskými demokraty byla unikátní. Proč se o Enricu Berlinguerovi dnes uţ neví?" A také ještě dodává pan posluchač: "Byla to na druhé straně zajímavá doba šarmantních, pravých politikŧ, Bruno Kreisky, Willy Brandt, Helmut Schmidt, v zámoří J.F.K., nebo "Bjierd Rudo". Kam se poděli? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka Plné znění zpráv


-------------------No, tak většina z nich tedy zemřela uţ, ty uţ byli staří. Měli tedy, samozřejmě byli spojeni s tehdejší dobou a Berlinguer samozřejmě kritizoval ten vstup, tak ale vstupu, teda ten vstup vojsk kritizoval obdobně třeba Ceauşescu v Rumunsku, teda ten vstup vojsk. Také se toho nezúčastnili. Já myslím, ţe se na Berlinguera zapomíná proto, protoţe de facto potom tam přestala mít význam Komunistická strana Itálie. My si zapomínáme a málo si připomínáme tu skutečnost, ţe tady to nebylo jenom nějaké zhroucení a obsazení Československa, to byla skutečnost, ale také, ţe tím se vlastně prohrál ten zápas Sovětského svazu o západní Evropu. Intelektuálové po tomto opravdu se přestali hlásit ke komunismu a jejich komunistické strany prakticky zŧstaly bez významu, jak v Itálii, tak ve Francii. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------V dnešním Jak to vidí hovoříme se socioloţkou Jiřinou Šiklovou. Ve věku 75 let zemřel významný český sociolog, profesor Miloslav Petrusek, jeden ze zakladatelŧ Fakulty sociálních věd. Jak vy na něj, paní Šiklová vzpomínáte? Jako na člověka, ale i jako na kolegu. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------No, tak já jsem ho znala, bych řekla, z 60. let, celou tu dobu. Byli jsme spolu na té katedře a pak na sociologii. On jí také zakládal na sociologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, a myslím, ţe to byla nejvýznačnější osobnost té sociologie. Začínal ještě, říkalo se tomu "Machonin verk", byl to ústav, kde se prováděla stratifikace československé společnosti v letech 67-69. Pak uţ to skončilo. On se na tom podílel. Pak přednášel sociometrii a tak dále. A je to tedy z našich nejvýznamnějších lidí. Já jsem zrovna včera dokončila článek pro Respekt, snad tedy vyjde na jaře, promiňte na jaře, příští týden, a tam se také zmiňuji o jedné věci, ţe tu jiţ Milan Petrusek vydával tady samizdatově Sociologický obzor, kde byla řada velice významných článkŧ, textŧ sociologických a pojednání. A to se málo ví, protoţe po převratu on se věnoval té fakultě a toto uţ se nepřipomínalo. Zaplať pánbŧh, ţe jeden z těchto exemplářŧ, vlastně dva se zachovaly. Jeden je u Gruntoráda a druhý je v Československém dokumentačním středisku Oettingenský palác, takţe je to v Praze 6. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Pan Miloslav Petrusek po roce 1989 obnovoval českou, svobodnou českou sociologii. Za co mu ta současná naše sociologie vděčí? Jaké jeho počiny, nebo myšlenky i názory byste vyzdvihla, respektive se o nich zmínila? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------No, podívejte se, on dělal především ratifikaci československé společnosti, komunikaci, zabýval se sociometrií a vedle toho měl perfektní přehled o tom, jak se tedy vyvíjí ta sociologie v těch dalších státech. Já bych řekla, ţe to byl jeden z nejvzdělanějších a nejvíce sečtelých lidí, který teda mezi sociology u nás pŧsobil. Také dělal a psal o tedy sociologii literatury. Tudíţ z významné postavy literatury i tedy typy, tam nemusí být jenom Shakespeare, mŧţe to být Flaubert a tak dále, jako typy, které jsou do jisté míry zosobněním nebo výrazem společnosti. To málokdo dělá, protoţe většina sociologŧ je příliš při zemi a na toto si netroufne. A jako byl výborný člověk, s kterým byla legrace. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Pana Petruska, toho studenti opravdu nejenom ctili, respektovali, ale měli ho také rádi. Mimochodem studenský časopis UKáčko tuto smutnou zprávu komentoval slovy: Vţdy si zakládal na tom, aby sociologie nebyla chápána jen jako nudná teoretická disciplína. Jaký byl jeho recept, jak zaujmout? Čím se mu to podařilo nebo dařilo? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Já si myslím, ţe to je zpŧsobeno osobností člověka. Kdyţ ti studenti tedy vidí a slyší, ţe ten člověk, který jim přednáší, je opravdu vzdělaný, ţe má ten rozhled a on je ochoten se s nimi o ty poznatky dělit, takţe je to povzbudí. Já si vzpomínám kolikrát potom ti studenti potom říkali - no, my bychom si tohle to chtěli přečíst, víte, abychom nevypadali hloupí před Petruskem. To myslím, ţe je velice hezké a je to dobré, ţe tedy tady byl a ţe toho tolik udělal. Plné znění zpráv


Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Byl pan Petrusek ročník 1936, stejně jako například Václav Havel nebo vědec Antonín Holý, mnoho dalších. Samozřejmě datum je náhoda, ale řekla bych, ţe všechny přece jenom ovlivnila stejná doba, ve které vyrŧstali, studovali, pracovali. Jak vy to vidíte? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Určitě ovlivnila. Milan taky byl ten, kdo je, nebo byl jedním z těch, kteří měli připravovat Knihovnu Václava Havla, a také tam byl teda aktivní. To víte, byla to doba, kdy se hodně toho měnilo, ta společnost se měnila a ti lidé ještě měli záţitek aspoň z dětství té 2. světové války a změn, které potom přišly a přešly. To myslím, ţe je velice dŧleţité. Dneska to je snad poprvé, co tedy tak dlouho tady, těch 22, 23 let skoro máme stále setrvalý reţim. Aţ na to, ţe tedy se rozdělilo Československo a jinak se to prakticky nemění. Je to trochu asi z hlediska dějin Československa nudná etapa, nemyslíte? Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------No, kdyţ se podíváme na některé události, tak aţ nudné to není. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Já vím, ale to jsou spíš skandály, ano. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Já vím, co myslíte. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Ale zatím co za doby teda minulé, teda to je taky doba mého ţivota, tak tam docházelo opravdu k těm převratŧm. Já jsem byla nedávno asi před rokem v Americe, tam samozřejmě ta krize, to není jenom nedostatek našich teda politikŧ, to je prostě celosvětové, ale ti lidé tam nemají strach, obavy, ţe se to změní, protoţe ten reţim, budeme se mít hŧře, budeme mít na tom to a to, nebude to tak dobré, ale ve skutečnosti, ţe by tam došlo ke změně reţimu, to se v té Americe nikdy neočekává, tak jako se to neočekává třeba v Anglii. A to je, myslím ţe, nevýhoda nebo také výhoda té, toho Československa, nebo České republiky a Slovenské republiky, ţe my jsme připraveni, ţe jestliţe bude zvolená jiná vláda, nebo tak bude jiné sloţení, ţe tady dojde k státnímu převratu. Tak to tedy nedojde, ale teďka nevím, jestli mám říct bohuţel nebo bohudík. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Včera se konalo poslední rozloučení se sociologem, vědcem a významným mecenášem panem Ladislavem Čerychem. Ţil především ve Francii, v Paříţi, pŧsobil v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, vedl Evropský ústav pro vzdělávání a sociální politiku. Pro mnohé byl nejenom přítelem, ale i vzorem. Řekněte nám ale vy, paní Šiklová, více o panu Čerychovi. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Tak já jsem ho také měla ráda, on teda byl podstatně starší, on byl, myslím, ţe toho věku jako teda Pavel Tigrid, a nedávno vyšel, vydal to teda Vilém Prečan v tom Československém dokumentačním středisku, korespondenci, kterou měl jak ten Pavel Tigrid s tím Ladislavem Čerychem. A Čerych byl přímo u obnovování nebo vytváření Evropy. Já bych přímo řekla, ţe Ladislav Čerych byl tedy ten, kdo byl protagonistou Evropské unie za mnoho a mnoho let. A v té korespondenci je jedna krásná věta mezi těmi dvěma pány. Oni říkají: No, teďka to bude se tak nějak špatně vyvíjet, ale my bychom měli být připraveni, aţ tady vyroste, tedy v tom Československu, nová generace, abychom jim byli schopni pomoci ve smyslu vzdělání, vydávání kulturních teda rŧzných časopisŧ, a ne abychom je poučovali. To je krásná tedy věta. Řekla bych, ţe Čerych byl jeden z prvních Evropanŧ. Tu vilu, kterou tedy v České Skalici, tak daroval republice a nadaci rozvoje teda občanské společnosti, NROS, jak se říká, a mimo jiné je to ta vila, kde bylo natáčeno Havlovo Odcházení. Zita SENKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Přesný. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Přímo před ní. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------V roce 2010, jinak architektonický skvost rondokubismu z let 1924 aţ 25. Rodina Čerychových tu vilu pouţívala pouze 25 let, neţ odešla do emigrace, takţe pan Čerych, nejenom významný sociolog, vědec, první zastánce nebo jeden z prvních zastáncŧ Evropské unie, jak jste řekla, ale i mecenáš. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Určitě. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Jak by měl vypadat současný mecenáš? Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Víte, ti lidé musí mít ne mnoho peněz, ale musí být velkorysí. A to je právě ta generace, která teďka odchází. Já si tak dovedu představit, kdyţ tito lidé, jako byl třeba zrovna Pavel Tigrid nebo teda Ladislav Čerych, anebo později v Kolíně nad Rýnem Bedřich Utitz, to je mimo jiné náš poslední člověk, který bojoval u Tobruku, tak jak právě ten, tito lidé tam přišli a nezačali se starat jenom o svoje věci, ale začali se starat o to Československo, odkud byli doslova vykopáni, odkud utekli. Víte, jak ty jejich manţelky musely říkat, uţ toho, prosím tě, Bedřichu, nech, nebo uţ toho nech, Pavle, nebo Ladislave, vţdyť uţ teda ti tak dost ublíţili, starej se trochu víc o naši rodinu a děti, a ne abys se pořád obětoval. A to je, myslím, ta podstata tedy toho, která tedy asi dlouho bude chybět, protoţe člověk vedle majetku a nápadŧ musí mít určitou vnitřní noblesu. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Kdyţ jsme vzpomínaly na nestora české sociologie Miloslava Petruska, tak on v jednom rozhovoru mimo jiné řekl, ţe by neškodilo, kdybychom se méně bavili a více přemýšleli. My ještě máme 2, 3 minutky, paní Šiklová, a vy máte několik příkladŧ toho, jak lidé dovedou sami zorganizovat příjemná, podnětná, hezká setkání. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------No, přesně. Já si myslím, ţe přeceňujeme význam té vlády, protoţe také o všem se má psát, ţe jo, ale ve skutečnosti já jsem toho tolik krásného proţila. Podívejte se, Andrej Krob, to je tedy reţisér, uspořádal na Hrádečku, teda vedle ve Vlčici takové krásné setkání, kdy lidé hráli hry, promítaly se filmy. Bylo to teda vynikající. Nebo teda teďka ten vlak Lustig, to je na památku Arnošta Lustiga, objíţdí to republiku a je to skvělé. Včera to bylo v Bubnech. A přímo se to hraje na nádraţí, do toho vzadu jezdí vlaky, lidé sedí v kolejišti a hraje se to ve vagonu, který je na to upraven. A je to teda vlastně Lustigova Kateřina Horovitzová. Skvělé představení. No, a takových to věcí je tedy mnoho. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Do třetice čtení, myslím, z textŧ Ludvíka Vaculíka. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Ano, to bylo v Dobřichovicích, to bylo minulý týden. Ono je toho tolik, ţe uţ jsem na to zapomněla. Bylo to skvělý, bylo to v Dobřichovicích na zámečku, sešla se tam výborná parta lidí, kteří tam přišli a já bych řekla, ţe tato města ţijí vlastním rytmem a ţe to je totiţ to podstatné. Nepřeceňujme, já vím, ţe jsem Praţačka, nepřeceňujme Prahu, nepřeceňujme vládu a buďme občany, kteří kdyţ si to dokáţí zorganizovat, tak to bude stačit. Plné znění zpráv


Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Říká Jiřina Šiklová, socioloţka, která byla hostem dnešního vydání Jak to vidí. Děkuji za vaši návštěvu. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Já vám taky děkuji. Zita SENKOVÁ, moderátorka -------------------Zítra se mŧţete těšit na výletní snídani s Pavlem Kudrnou v čase od pŧl deváté. Zita Senková přeje všem příjemný den, na slyšenou. _

Znechucení není program 23.8.2012

Literární noviny str. 03 Kaleidoskop_ Michal KOMÁREK_

V neděli 19. srpna zemřel ve věku 75 let jeden z našich nejvýraznějších sociologŧ a intelektuálŧ Miloslav Petrusek. Označení „intelektuál“ se k němu hodí: jeho kolegové, známí a studenti ho řadí mezi nejvzdělanější lidi posledních generací, nebál se překračovat rámec svého oboru a vyjadřoval se k aktuálním problémŧm, rád a dobře nejenom učil, ale i diskutoval. V jednom z posledních velkých rozhovorŧ řekl MF Dnes: „Kdyby se alespoň část politikŧ věnovala kultivaci veřejného mínění, nutně by se to muselo zpětně projevit v politické kultuře. A mnoho, velmi mnoho zde dluţí společnosti vzdělanci: znechucení není program.“ Jako novinář jsem měl s profesorem Petruskem podobnou zkušenost. Oslovil jsem například několik filozofŧ, sociologŧ, politologŧ, aby mi pomohli vřadit do širšího kontextu xenofobní nálady v české společnosti. Jeden filozof mi tehdy řekl: „Promiňte, ale já jsem odborník na Platona, nemohu se vyjadřovat k těmto věcem.“ Miloslav Petrusek se mnou téma probral. A konstatoval: „Vymizel pocit odpovědnosti intelektuála za věci veřejné. Vzdělanci se věnují tématŧm, která spadají do nějakých výzkumných záměrŧ v rámci grantŧ nebo která je prostě baví.“ Jeho bavilo nejenom obnovovat studium sociologie po roce 1989 na Fakultě sociálních věd UK, jejímţ byl spoluzakladatelem i děkanem. Povaţoval za nezbytné rehabilitovat i roli „veřejného intelektuála“, který by pomáhal ke kultivaci přemýšlení o našich dějinách i současné situaci. Nakolik se mu to povedlo? V uţ citovaném rozhovoru říkal se svou typickou „moralizující“ skepsí na adresu spotřební společnosti: „Spotřební společnost je ustavena tak, aby spotřebitel příliš nepřemýšlel a bavil se. Všechno musí být zábavné a všichni se musí bavit.“ A poslední, na co myslí, je angaţování se ve věcech veřejných. V této konkurenci jako jedna z nemnoha našich osobností z „nezábavné“ sféry obstál: oslovil, zaujal a inspiroval mnohem širší okruh lidí, neţ který byl vymezen jeho akademickým oborem a pŧsobením. _

Miloslav Petrusek: Profesor, který mohl být prezidentem 22.8.2012

ceskapozice.cz str. 00 Martin Rychlík_

Special report_

Své největší dílo, jeţ avizoval jako "vše, co vím o sociologii", uţ nedokončí. Přinášíme alespoň jeden z jeho posledních esejŧ. Jsou profesoři a Profesoři. Těch prvních je spousta, a dokonce i současný pan prezident Václav Klaus (rovněţ profesor) si myslí, ţe jich máme příliš. Najdou se i profesoři pětatřicetiletí, ale pak jsou zaslouţilí Profesoři, kteří se vymykají šedi. Takový byl Miloslav Petrusek (15. října 1936-19. srpna 2012), sociolog a rozený učitel, na nějţ nyní vzpomínají stovky studentŧ, jimţ dal nahlédnout, jak sloţitý a nejednoznačný mŧţe svět být, kolika zpŧsoby Plné znění zpráv


se dá vykládat, jak se o něm dá přemýšlet a jak báječně, čtivě i hravě lze psát o sofistikovaných, ehm, sloţitých věcech. Díky za to. Kolegové z oboru, ověnčení tituly, ho označují slovy "jeden z nejvzdělanějších Čechŧ" - a věru nepřehánějí. Někdejší děkan Fakulty sociálních věd UK (1991-1997), kterou po revoluci obnovoval, spolupracoval s prezidentem Václavem Havlem, s nímţ sdílí i rok narození. Petrusek rovněţ památně vystoupil v plagiátorské kauze profesora Ivo T. Budila, jehoţ necitování rázně odsoudil a označil doslova za "intelektuální nemravnost", za coţ si zaslouţil od Budilových zastáncŧ hrubé odezvy - nejen v denním tisku. Petrusek, jenţ v samizdatu vydával knihy, nebyl ovšem tak jednoznačný, jak to ţivot dokáţe zařídit a jak nám historikové ještě ukáţí. "Nebudu Petruska srovnávat s prvním českým profesorem sociologie TGM (i kdyţ podobností by se našlo překvapivě dost); nebudu ho srovnávat ani s nejvlivnějším českým intelektuálem, jenţ nás opustil těsně před Vánoci (i kdyţ podobností...). Skonem učitelských osobností, jako byl Vojtěch Cepl, Havel či Petrusek, odchází celé ,generaci roku 1989" sečtělejší, moudřejší a statečnější otcové... Moudří a stateční a alespoň trochu sečtělí teď musíme být my, rozpustilé a krapet nedospělé děti 17. listopadu," napsal v nekrologu Lidových novin komentátor a jeden z Petruskových ţákŧ Petr Kamberský. Na Petruska budou ještě dlouho vzpomínat povolaní lidé, kteří mu byli nablízku; ať patřili mezi jeho doktorandy, kolegy, přátele či kamarády. Neměl jsem to štěstí, leč i tak bych rád zmínil alespoň tři vlastní zkušenosti s panem profesorem, jenţ si uţ patrně zase čte v oné borgesovské "bábelské knihovně" plné vědění, která ho uhranula, tolik fascinovala a jejímţ neúnavně čiperným bibliotékářem se prakticky stal, aniţ ztratil zrak.Rok 2000: Pohled studentsko-přednáškový Na to, jak studenti vnímali Petruskovy přednášky, vzpomněl jiţ v Mladé frontě DNES Jan Jandourek: "Petrusek si Fakultu sociálních věd UK představoval jako školu menší, kde bude bezprostřední vztah mezi studenty a učiteli. Kdo tam studoval ještě v polovině 90. let, pochytil něco z té ideje, neţ byla převálcována ekonomickou realitou. Tehdy ještě bývala přednáška událostí a uměleckým dílem. Ať uţ Petrusek přednášel o dějinách sociologie, typech moderní společnosti nebo ,jen" úvod do sociologie, byl to ţivý výklad proloţený historickými naráţkami, odkazy na literaturu nebo i vlastní zkušeností." I na Filozofické fakultě UK jsme ho hltali. Není to nadsázka ani přebujelé ódy; byl to záţitek, kdyţ krcálek v Celetné 20 rozezníval Petruskŧv chraplavý hlas...Je to tak. Petrusek "hostoval" i na Filozofické fakultě UK, kde jsme ho rovněţ hltali. Není to nadsázka ani přebujelé ódy. Takové přednášky byly záţitkem, při němţ chraplavý hlas rozezníval krcálek v Celetné 20 jmény Parsonse, Veblena, Marxe, Giddense, Goffmana, Simmela, Durkheima, Becka, Masaryka, Adorna, Webera, Baumana či Baudrillarda, ale i Čapka, Dostojevského, Tolstého, Shakespeara, Kundery... Uměl načasovat pointu, hrát si s napětím, vtipkovat. Navádět. Učit. Bylo zkrátka vidět, jak moc miluje (a umí) přednášení. Na zkoušku ze sociologie jsem šel k Petruskovi 20. června 2000 coby tápající student etnologie, k níţ se vyjadřoval erudovaněji neţ mnohý specialista. Znal dokonale nejen americké kulturní antropology, Brity, Němce, Francouze, ale i Poláky a Rusy! Bylo to mezi čtyřma očima, nicméně nebude snad vadit, kdyţ zazní, ţe etnologii předestřel jako tradiční obor s jasným smyslem, jejţ u mnohých postmoderních "novinek" nespatřoval. A uzavřel to drobným podpisem v mém indexu, který mezi desítkami dalších patří k těm nejcennějším.Rok 2006: Pohled novinářsko-stylistický Takových nás byly stovky, jak je vidět z enormního sdílení článku, který na serveru Lidovky.cz ohlásil - bohuţel Petruskovu smrt. Mezi jeho mnohými ţáky jsou sociologové, ekonomové, ale i ţurnalisté čili lidé, kteří by měli umět psát. "Jak přednášel, tak i psal. Jeho znalost literatury a schopnosti ji sociologicky vyuţít dávaly jeho řeči a psaní zvláštní náboj. V tom se podobal Masarykovi, také pečlivému čtenáři," míní Jandourek. V roce 2006 vydal Petrusek (omlouvám se za superlativy) úchvatný vhled do doby, ve které ţijeme, v níţ se občas ztrácíme a denně se ji pokoušíme pochopit. Kniha se nazývá Společnosti pozdní doby - a je dávno beznadějně vyprodaná. Přináší ve 108 esejích rŧzná sociologická pojmenování "pozdní" společnosti s jejími přívlastky: alibistická, cynická, flagelantská, hrabivá, mcdonaldizovaná, monetární, turistická, legrační, uţvaněná, lokajská, postindustriální, občanská, sekularizovaná nebo multikulturní... Nejspíše máme z kaţdé trochu, o čemţ vypovídají jednotlivá "hesla", s nimiţ měl Petrusek zkušenosti od vydání monumentálního Velkého sociologického slovníku (1996). Ani nevím, kde se ve mně, mladém cucákovi, vzala ta drzost zmíněnou knihu recenzovat v týdeníku Euro. Plné znění zpráv


Včetně stylu psaní: "Jako bychom tu cítili vliv Schopenhauerovy zásady jasného výkladu: ,Dŧsledně jsem se snaţil vyhnout jazykovému ezoterismu, který uzavírá sociologii do hájemství nesrozumitelna: nesrozumitelnost mi nikdy nebyla normou vědeckosti. Existuje povinnost nezneuţívat pojmosloví k zakrývání myšlenkové prázdnoty," píše Petrusek. Sám toho nemá zapotřebí - stěţí najdete za jinou aktuální společenskovědní knihou takovou masu vědění, poctivosti, pochopení a zároveň i ţivotní moudrosti." Pozitivní recenze měla pŧvodně vágní název, aţ přišel editorský rutinér… a vetkl do titulku odváţná slova vyňatá z textu: Dílo hodné Masaryka. Druhý den po vydání mi v poštovní schránce "pinknul" e-mail od odesílatele jménem "mpetrusek". Pan profesor ve vší slušnosti poděkoval za "vstřícnou recenzi" a přidal i malý rozbor mého textu. A já pak ještě pár let litoval, ţe mi velký rozhovor (a setkání) s Petruskem vyfoukl redakční kolega.Rok 2012: Pohled odborně-kolegiální Zásluhy Miloslava Petruska o českou sociologii jsou značné. Zachraňoval ji hned několikrát: v šedesátých letech i po revoluci 1989, kdy spojil své jméno nejen s resuscitací oboru, ale i oborových periodik. Zajímal se o studentské práce, vedl je, šéfoval katedře, fakultě, byl také prorektorem Univerzity Karlovy (1997-2000). Psal články, studie, učebnice sociometrie či sociologie literatury a také recenzoval knihy. Kdesi si nedávno posteskl, ţe se v české vědě nehodnotí recenze, neboť dŧsledně zpracované "review" není o nic slabší neţ studie. Všímal si i proměny svých následovníkŧ. "Řekl bych, ţe studenti nejsou dnes ani lepší, ani horší, neţ bývali kdysi. A to uţ učím řádku let. V čem se ale ti současní od těch minulých liší - a to máme empiricky ověřeno -, je šíře humanitního základu. Myslím nikoli v abstraktním smyslu, ale v konkrétních znalostech... Víte, mnozí třeba téměř vŧbec nic netuší o anglické literatuře. Nemyslím tu módní, ale třeba Shakespeara. A kdyţ mluvíte o antice, tak se na vás dívají aţ s útrpným úsměvem. Rádi jedou na jih na dovolenou, ale ţe by slyšeli o Marku Aureliovi či Senekovi? Nebo ţe by je dokonce četli?" řekl loni v Lidovkách. Na téma proměn ţivotního stylu napsal jeden ze svých posledních esejŧ, který ČESKÁ POZICE publikuje v plném znění a v PDFOn sám byl enormně sečtělý. Zajímal se o sociologii kultury, sociologii umění i literatury, kulturální studia nebo studium proměn ţivotního stylu. Na toto téma téţ napsal pro letošní vydání časopisu Culturologia jeden ze svých posledních publikovaných textŧ, který ČESKÁ POZICE s dovolením vydavatele Pavla Mervarta přikládá kompletně v PDF. "Infantilizace prochází celou společností - adolescenti jsou infantilní, ačkoliv by měli dospívat ve ,zralé občany", ţádat po nich jakoukoli odpovědnost je téměř narušováním jejich nezadatelných lidských práv, ale stejně infantilní jsou dospělí, zadluţení, hrající, vystavující se po veblenovsku na odiv, aniţ to odpovídá jejich reálnému - řekněme - kontu," píše Petrusek s vcítěním se do času, kdy prý máme být trochu moudřejší. Dotyčný text, který mi připadl coby editorovi zmíněného časopisu k přečtení, byl mým posledním kontaktem s muţem, který psal dějiny zdejší sociologie. "Jsem rád, ţe uţ jdeme do tisku," odvětil nám v e-mailu poté, co byl článek přijat k otištění. Těţko se takový text edituje, kdyţ víte a na kaţdém řádku cítíte pokoru před kýmsi, kdo bude vţdy učitelem... Padlo tu mnohokrát jméno T. G. Masaryka, jemuţ Petrusek věnoval i svou absolventskou práci na brněnské univerzitě. Není to náhoda. Ač třeba historikové socialismu, té šedé a nejasné doby, jeţ ze sociologŧ dělala "burţoazní pavědce", naleznou v jeho ţivotopise ledacos, nikdo mi nevymluví, ţe profesor Petrusek byl právě tím, kdo mohl a měl být českým prezidentem.

URL| http://www.ceskapozice.cz/magazin/special-report/miloslav-petrusek-profesor-ktery-mohl-byt-prezidentem _

Petruskův boj proti zhloupnutí 22.8.2012

Hospodářské noviny str. 08 Jan Maršálek_


Názory_


V reakcích na úmrtí Miloslava Petruska, jednoho z nejvýznamnějších českých sociologŧ, je oprávněně připomínána jeho odborná mnohostrannost a erudice. Nemělo by ale zaniknout, ţe Petrusek zastával také jasnou vědeckou a – řekněme – kulturně-politickou pozici, která byla, je a bude pro mnoho lidí nepohodlná, obtěţující a snad i provokativní. Okolnosti velí promluvit o Miloslavu Petruskovi smířlivě, rozhodně si ale nevynucují představit jej jako člověka smířlivého, či dokonce se vším smířeného. Petrusek sledoval vývoj současných západních společností s určitou skepsí, kterou se vţdy snaţil očistit od nostalgie, k níţ se jako sociolog necítil oprávněn a ani lidsky k ní nebyl náchylný. Kdyţ dnešní mladé generaci vyčítal nezájem o to, co povaţoval za jakési minimum evropské vzdělanosti, dodával hned, ţe to je sama naše společnost, kdo tuto lhostejnost vytváří. Podle Petruska se tak děje třeba posunem univerzitního vzdělávání k masovosti při současném zdŧrazňování uţitečnosti; ať uţ se za tím skrývá bodový systém hodnocení vědecké práce, nebo ohýbání studijních programŧ studentskou „poptávkou“, která v duchu marketingových agentur povaţuje za bezcenné to, co nepřináší peněţní zisk. Častým námětem Petruskových sociologických reflexí byly umění a literatura, ke kterým přistupoval jako k sociologickému dokumentu a také jako k sociologii svého druhu. Svět umění povaţoval za svŧj vlastní, hledal v něm ale právě tolik klidu pro sebe co zneklidnění pro jeho studenty. Výmluvné jsou komentáře, které na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy studenti a studentky připojovali k hodnocení jeho přednášek. Nezřídka totiţ bývaly svědectvími o jejich vlastních proměnách. Ten, kdo pro pokračování Petruskova semináře ţádal „Více árií z Dalibora“, byl v jeho očích získán na stranu vzdělanosti, ke které nám chtěl zprostředkovat nejen pocit úcty, ale i povinnosti. Vraťme se však k Petruskově pevné vědecké a kulturně-politické pozici, pro niţ bylo jeho opovrţení světem bezbarvého pragmatismu jen prvním nadechnutím. Petrusek nebyl vědeckým skeptikem, nebyla mu vlastní politicky korektní všeúcta, která legitimitu (intelektuálními výkony počínaje) odvozuje z pouhé jinakosti. Moţná nebyl ve svých soudech vţdy spravedlivý, dŧleţitější ale je, ţe neváhal soudit a ţe tedy sobě i nám studentŧm kladl za povinnost pracovat s co nejjasnějšími, třebaţe historicky proměnlivými, kritérii „dobré“ vědy. Pozice Miloslava Petruska by byla snazší, kdyby zhloupnutí myšlením kalkulu a bezbřehý relativismus uspokojující se autentičností jakéhokoliv lidského projevu proti sobě stály jako dvě nepatřičné alternativy, mezi nimiţ by pro společnost zŧstávalo vţdy dost místa. Ve svých úvahách však Petrusek asi předpověděl, co přichází – nejvíce se totiţ obával, ţe ekonomická kritéria jednou budou z hlouposti bezbřehého relativismu vybírat ještě to nejhloupější. Tedy kritéria, která uţ dnes bohuţel skutečně vtělujeme do společenských institucí. *** Petrusek předpověděl, co přichází: nejvíce se obával, ţe ekonomická kritéria budou z hlouposti bezbřehého relativismu vybírat to vŧbec nejhloupější. Foto popis| O autorovi| Jan Maršálek, Ve spolupráci s Miroslavem Paulíčkem Autoři byli doktorandy profesora Petruska na FSV UK _

VZPOMÍNKA: Přednáška sociologa Miloslava Petruska, to bývala událost 22.8.2012

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ MF DNES, Jan Jandourek_

V neděli 19. srpna zemřel profesor Miloslav Petrusek, významná postava české sociologie. Pro ty, kdo ho osobně neznali, bude Petrusek autorem řady znalých a přitom srozumitelných knih, coţ nebývá mezi akademiky pravidlem. Pro své studenty byl ţivým obrazem toho, jak má vypadat přednášející. Skoro symbolicky patří Miloslav Petrusek ke skupině lidí, která se narodila v roce 1936. Narodil se tehdy Václav Havel, vědec Antonín Holý, astrofyzik Jiří Grygar, dramatik Milan Uhde a mnoho dalších. Datum je samo o sobě náhoda, ale náhodou uţ asi není duch doby, která přes nepřízeň okolností ještě stačila intelektuální ţivot těchto osobností ovlivnit. Zlatá šedesátá Nepřízeň to byla značná. Petrusek měl štěstí, ţe studoval filozofii a dějepis v Brně uţ v době, kdy stalinismus na chvíli ztratil dech. Sociologie byla za komunistŧ potlačena, protoţe totalitní a autoritářské reţimy nemají nějaké bádání o společnosti zapotřebí. Plné znění zpráv


Změna přišla v šedesátých letech. Od roku 1964 do roku 1967 Petrusek pŧsobil jako výzkumný pracovník Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy. Pod vedením Pavla Machonina se tam prováděl výzkum sociální stratifikace v Československu. Po sovětské invazi uţ však výsledky nemohly být publikovány. Také Malý sociologický slovník, jehoţ byl spoluautorem, musel být staţen. V rámci „očišťování“ strany od „nespolehlivých“ mu v roce 1970 zrušili členství v KSČ a podmínky pro jeho práci se zhoršily. Zhoršil se i jeho zdravotní stav, takţe v období 1979 aţ 1987 pracoval na Filozofické fakultě UK jako pomocný knihovník. Miloslav Petrusek na serveru Tučňák (FSV UK) k tomuto snímku mj. napsal: Fotografie, na níţ jsem zpodoben před obrazem Joţi Uprky, malíře Slovácka, nebyla pořízena náhodou a snad jenom proto, ţe ze Slovácka (coţ je jiţní a jihovýchodní cíp Moravy) pocházím. Obraz, který mi tvoří svou zářivou barevností více neţ jen pozadí, je kdysi slavná Pouť u svatého Antonínka, obraz, který namaloval Uprka pro paříţský Salon v roce 1893. (...) Na tom obrazu je ale právě ona pouť, na niţ moje maminka chodila od dětských let - a kdyby ji Uprka maloval o dvanáct, patnáct let později, byla by asi mezi těmi děvčaty. Nová etapa začala po roce 1989, coţ uţ pamatujeme my, jeho ţáci poslední generace. Petrusek spoluzakládal Fakultu sociálních věd UK, kterou si představoval jako školu menší, kde bude bezprostřední vztah mezi studenty a učiteli. Kdo tam studoval ještě v polovině devadesátých let, pochytil něco z této ideje, neţ byla převálcována ekonomickou realitou. Tehdy ještě bývala přednáška událostí a uměleckým dílem. Ať uţ Petrusek přednášel o dějinách sociologie, o typech moderní společnosti nebo „jen“ úvod do sociologie, byl to ţivý výklad proloţený historickými naráţkami, odkazy na literaturu nebo i jeho vlastní osobní zkušeností. Kdyţ z nějakého dŧvodu odpadla Petruskova přednáška, nastával vzácný jev, totiţ ţe tváře studentŧ a studentek se protáhly zklamáním. Jak přednášel, tak i psal. Jeho znalost literatury a schopnost ji sociologicky vyuţít dávaly jeho řeči a psaní zvláštní náboj. V tom se podobal Masarykovi, také pečlivému čtenáři. Chce se říci, ţe i Marxovi, který literaturou dokládal své společenské teze. Ţivot pod dvěma totalitami Znalost dějin sociologie mu dala schopnost rozeznat, ţe často není třeba objevovat objevené, protoţe o mnoha věcech uţ se psalo dávno. Stejně tak viděl, co je to „lidský faktor“ ve společenských vědách, coţ dokládal mnoha anekdotickými příběhy ze ţivota slavných sociologŧ, příběhy bizarními, nicméně nejspíše – jak jiní autoři potvrzují – pravdivými. Sociolog Miloslav Petrusek Zdánlivá rozevlátost řeči a psaní je jen jednou stranou mince. Tou druhou je Petrusek, který se jako autor řady hesel podílel na jistě úmorné práci na Velkém sociologickém slovníku, který vyšel na přelomu tisíciletí. Ostatně uţ v roce 1969 vyšla jeho kniha Sociometrie, coţ je pro laického čtenáře poněkud suché pojednání o tom, jak vypadá mapa vztahŧ ve skupině. Miloslav Petrusek patřil ke generaci, která se potýkala s potíţemi danými ţivotem pod dvěma totalitními reţimy. I bez vnějšího nátlaku však nebylo moţné zabývat se zkoumáním společnosti a vyhnout se postavě Karla Marxe. Petrusek vzpomínal na to, kterak jednou vyprávěl o tom, jak se s kolegy vymaňovali z marxismu a jedna ze studentek mu řekla: „Ale nás nezajímá, jak jste se osvobodil od Marxe. Nás zajímá, jak jste se, proboha, dostal k němu.“ Úvahami o tom, jaké odcizení dnešní člověk ve svém světě proţívá, se zabýval do poslední chvíle. Napsal toho mnoho. Jen tu slibovanou velkou knihu, které pracovně říkal „Všechno, co vím o sociologii“, uţ nedokončí.

URL| http://zpravy.idnes.cz/prednaska-sociologa-miloslava-petruska-to-byvala-udalost-p3o/kavarna.aspx?c=A120822_092431_kavarna_chu _

Havárie v pardubické chemičce 21.8.2012

ČRo 1 - Radioţurnál

str. 01

21:05 Stalo se dnes_



_ Pavel POLÁK, moderátor -------------------Kolem pŧl jedné se na Pardubicku údajně ozval výbuch. Z areálu chemičky Synthesia se pak začal valit rŧţově zabarvený mrak. Je to uţ druhá nehoda. V pondělí vybuchl v chemičce zásobník plynu. Na místě dnes byla naše reportérka Iveta Záleská. Dobrý večer. Iveta ZÁLESKÁ, redaktorka -------------------Dobrý večer. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Iveto, jak to teď kolem chemičky vypadá? Iveta ZÁLESKÁ, redaktorka -------------------Tak je tma. Není vidět, jestli se ve vzduchu něco, jak bych to řekla, vznáší nebo ne. Nicméně musím říci, ţe v tuhle chvíli je v Pardubicích bezpečno, protoţe ten mrak, který byl plný nebezpečných jedŧ, tak se vznesl nad Pardubice, kde ho rozfoukal vítr. Takţe v tuhle chvíli uţ v podstatě Pardubákŧm ani lidem v okolí nic nehrozí. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Kdyţ jste dnes dorazila k chemičce, bylo ve vzduchu něco cítit? Iveta ZÁLESKÁ, redaktorka -------------------Je to tak. Já kdyţ jsem přijíţděla na to místo, tak uţ z dálky bylo vidět, jak se nad tou chemičkou vznáší oblak v podstatě takového ţlutavého dýmu, takţe bylo jasné, ţe na místě se něco stalo, ţe se tam k nějaké, k nějaké havárii ţe tam došlo. A kdyţ jsem na to místo přijela, tak opravdu na místě byl cítit takový štiplavý zápach, pálení v očích, špatně se polykalo. Mnozí lidé si myslím, ţe by určitě uţili třeba takový ten namočený kapesník přes pusu. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Jaké látky se vlastně dostaly do ovzduší? Iveta ZÁLESKÁ, redaktorka -------------------Tak ze zásobníkŧ s odpadní kyselinou, která vzniká při výrobě nitrocelulózy, tak z toho zásobníku unikly v podstatě oxidy dusíku, které jsou ve velké míře nebo v té vysoké koncentraci nebezpečné. No a vzniklo to tak pravděpodobně, ţe vysoká teplota nebo v podstatě slunce zahřálo na vysokou teplotu plášť toho zásobníku a vznikla tam chemická reakce, která v podstatě ten únik těch plynŧ vyprovokovala. Takţe jednalo se o oxidy dusíku, které ale stouply vysoko nad Pardubice, jak uţ bylo řečeno. V tuhle chvíli uţ Pardubákŧm nic nehrozí. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Věděli lidé v okolí chemičky bezprostředně po té havárii, co mají dělat? Byli informovaní? Iveta ZÁLESKÁ, redaktorka -------------------Určitě byli. I kdyţ určitě s nějakým zpoţděním, protoţe neţ se samozřejmě ty informace k těmi lidem dostanou, tak to nějakou chvíli trvá. Nicméně starostové okolních obcí dostali informace o tom, ţe došlo k havárii v chemičce prostřednictvím sms zpráv z dispečinku firmy. Nicméně je zvláštní, ţe tady došlo k jakési informační, k informačnímu šumu, protoţe městský rozhlas varoval před chemickým nebezpečím, který v podstatě vydali hasiči, místní hasiči. Naopak ta esemeska, kterou obdrţeli starostové obcí, tak měla pouze informativní charakter, ţe k vlastně ţádnému nebezpečí nedochází, ţe obyvatelé nejsou ohroţeni. Takţe zhruba asi za Plné znění zpráv


hodinu městský rozhlas to varování před tím chemickými nebezpečím odvolal. Nicméně jednalo se o to, ţe lidé měli zavřít okna a omezit pohyb venku. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Říká reportérka Českého rozhlasu Iveta Záleská. Děkuji a na slyšenou. Iveta ZÁLESKÁ, redaktorka -------------------Na slyšenou. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Po telefonu teď ve vysíláním zdravím Libora Stejskala ze Střediska bezpečnostní politiky Fakulty sociálních věd v Praze. Dobrý večer. Libor STEJSKAL, Středisko bezpečnostní politiky, Fakulta sociálních věd v Praze -------------------Dobrý večer. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Pane Stejskale, stát se mŧţe cokoli a jak ukázal dnešek, i v chemičce, kde jsou nebezpečné látky, mŧţe dojít k havárii. Jak je stát připravený řešit takovéto krizové situace? Libor STEJSKAL, Středisko bezpečnostní politiky, Fakulta sociálních věd v Praze -------------------Stát obecně rozhodně připraven na tyto situace je. Má na to připravenou celou řadu nástrojŧ. Především je to samozřejmě celý integrovaný záchranný systém, který zásahy tohoto typu nacvičuje a jsou s tím jiţ letité zkušenosti, takţe dále jsou tady opatření při krizových opatřeních vyššího rozsahu nebo většího rozsahu, která lze přijímat podle zákona o krizovém řízení. Takţe těch nástrojŧ je celá řada a ty kapacity jsou, myslím, zatím relativně dostatečné. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Vy jste zprostředkovaně přes média dnes sledoval, jak hasiči řeší tu dnešní havárii. Podle vás to bylo zcela podle plánu? Libor STEJSKAL, Středisko bezpečnostní politiky, Fakulta sociálních věd v Praze -------------------Z toho, co v těch médiích nebo v těch zprávách bylo vidět, tak předpokládám, ţe ten zásah byl naprosto standardní. Je potřeba připomenout, ţe v té Synthesii k podobným menším haváriím dochází v posledních letech nebo docházelo v posledních letech jiţ častěji. Takţe já předpokládám, ţe všechny ty jednotky poţární ochrany a sloţky integrovaného záchranného systému v místě jsou na tu situaci v té chemičce jiţ, jsou tam prostě zvyklí zasahovat a jsou na to připarveni. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Spojené státy kupříkladu nebyly schopné vyřešit svou největší ekologickou katastrofu, to kdyţ v Mexickém zálivu vybuchla ropná plošina a do moře potom proudilo ohromné mnoţství ropy. Počítá třeba Česká republika ve svých krizových scénářích s haváriemi, které prostě nedokáţe řešit? Libor STEJSKAL, Středisko bezpečnostní politiky, Fakulta sociálních věd v Praze -------------------Kaţdý stát se především připravuje na nejpravděpodobnější nebo na pravděpodobné nejhorší scénáře. To znamená to, co prostě je v nějakých přijatelných mezích pravděpodobnosti a na co má smysl se připravovat. Pokud vezmeme případ, který prostě si mŧţeme vymyslet, tak jedná se o nějakou jakoby krizovou situaci, kdy těch katastrof se mŧţe sejít více najednou a potom ţádný stát, ani ten nejlépe připravený a nejbohatší stát na Plné znění zpráv


světě, není schopen takovou situaci zvládnout. Je to proto, ţe prostě není účelné drţet takové obrovské mnoţství kapacit, které je ke zvládání takové krizové situace potřeba. Pavel POLÁK, moderátor -------------------Říká Libor Stejskal z praţského Střediska bezpečnostní politiky. Díky a na slyšenou Libor STEJSKAL, Středisko bezpečnostní politiky, Fakulta sociálních věd v Praze -------------------Na slyšenou. _

Euro 24 21.8.2012

Euro 24 _

str. 00

_

ekonomika Evropská komise 23. července obnovila proplácení 4 mld. Kč evropských dotací pro část domácích operačních programŧ. Brusel tak reagoval, spočítalo MMR, na ţádosti v objemu 12 mld. Kč, které odeslalo ministerstvo financí po znovuotevření unijních finančních kohoutŧ. Z 15 pozastavených programŧ dostalo zelenou 8, Vzdělávání pro konkurenceschopnost a Ţivotní prostředí na souhlas čekají. [E15/1,3] zz V Dopravním podniku hl. m. Prahy fungovala podle advokáta Václava Lásky od roku 2007 organizovaná zločinecká struktura, která připravovala pro podnik nevýhodné smlouvy. Láska, jenţ smlouvy analyzoval, uvedl, ţe výnosy z trestné činnosti se „praly“ přes kyperské firmy. Trestnou činnost jeho tým objevil v 7 případech. • Představenstvo DPP se dohodlo, ţe vypíše výběrové řízení na nového ředitele. • Na funkci v pondělí rezignovali 3 členové dozorčí rady DPP, místostarosta Prahy 9 Tomáš Portlík, starosta Radotína Karel Hanzlík a šéfka magistrátního odboru rozpočtu Zdenka Javornická. Primátor Bohuslav Svoboda bude na zastupitelském klubu ODS ţádat podporu pro odvolání člena rady a náměstka Josefa Noska. [LN/3] • Podnik dle exředitele Vladimíra Liche ročně nakupuje provozní věci za 7,5 mld. Z nich je moţné uspořit 10 aţ 15 %. Zmínil i rozjednanou smlouvu s Computer Sciences, firma měsíčně inkasuje 15 mil. IT sluţby však zařizuje subdodavatel, který za ně účtuje zhruba 33 %. [HN/1-3] • DPP vypovídá dohody na výstavby nad stanicemi metra Vysočanská, Kačerov a Českomoravská. Za pozemky by prý získal pouze 30 % obvyklé ceny. [MFD/B2] zz Ministr Pavel Blaţek jmenoval náměstkem praţské vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové Adama Bašného. Ţalobce byl dříve ředitelem liberecké pobočky Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Kritizoval např. zásah Renáty Vesecké do vyšetřování Jiřího Čunka. [HN/5] zz Šéfa české pobočky Tatra Ronalda Adamse obvinila policie z korupce v souvislosti se státními zakázkami. Překvapivé je to proto, ţe hlavním svědkem je bývalý vicepremiér a ministr obrany Martin Barták. Muţ, který je sám obviněn z korupce, a jedním ze svědkŧ je právě Američan Adams. [MFD/A2] zz Řidiči budou platit za uţívání celkem 4 tis. km silnic I. a II. tříd. Počítá s tím koncepce, kterou připravuje ministerstvo dopravy. Úřad ji má předloţit vládě v posledním čtvrtletí letošního roku. [LN/12] zz ŘSD zuţuje plány na opravu D1. Opravovat chce zatím 4 z 5 nejpoškozenějších úsekŧ. Dŧvodem jsou obavy z dlouhých kolon. Pro stát to bude znamenat odloţenou platbu asi 1 mld. Kč. [HN/4] zz Šetření na ţeleznici za protihlukové stěny se zatím nekoná. V koridoru Praha–České Budějovice vyrostly stěny i kolem lesa. Za poslední roky se takto prostavělo přes 3 mld. Kč. [MFD/C2] zz Za leden aţ červenec vyrobily tuzemské automobilky přes 744 tis. vozŧ, coţ je o 3,7 % více neţ loni, uvedlo to Sdruţení automobilového prŧmyslu. Ještě v pololetí byl rŧst přes 4 %. [HN/17] zz Česká spořitelna identifikovala nový typ počítačového viru, který stojí za pár pokusy o podvodné transakce v internetovém bankovnictví. [LN/1,12] zz Vodafone zavede od 27. srpna jako 1. na trhu účtování po vteřinách. Dosud operátoři počítali cenu hovorŧ po minutách. Mění i systém tarifŧ, těţit z toho budou jen někteří zákazníci. [HN/13] zz Nově platit za správu cenných papírŧ, jeţ mají uloţeny v centrálním depozitáři na spících účtech, začne 5 tis. investorŧ. První sloţenky na 3 tis. Kč rozešle depozitář v září. Umoţňuje to novela zákona o cenných papírech. [HN/1,21,22] zz ERÚ chce ořezat výhody pro střešní fotovoltaiky. Zvýhodněná výkupní cena má podle návrhu oproti letošní úrovni klesnout aţ na 50 %. [LN/13] zz Skupina bývalých poslancŧ z VV předloţila sněmovně návrh na zavedení tzv. mezigenerační solidarity v dŧchodovém systému. Návrh má umoţnit, aby poplatník odeslal aţ 1 % z vyměřovacího základu pojistného svým rodičŧm. [P/5] zz MF: Počet nově uzavřených smluv penzijního připojištění v ČR v 1. pololetí meziročně vzrostl o 150 tis. na 383 tis. smluv, o více neţ 60 %. Resort financí ke konci června evidoval 4,71 mil. účastníkŧ penzijního připojištění. [E15/2-3] zz Omnipolu loni klesly trţby za prodej zboţí o 90 % z rekordních Plné znění zpráv


4,858 mld. Kč v roce 2010 na 455 mil. V roce 2010 Omnipol především kvŧli problematické zakázce na dovoz 4 španělských transportních letounŧ Casa C-295 pro českou armádu meziročně takřka zšestinásobil trţby. [LN/11] zz ČSTV loni prohloubil ztrátu na 1,1 mld. Kč po prodělku 306,6 mil. Kč v roce 2010. Za ztrátu mŧţe odpis podílu svazu ve spol. Sazka. [LN/16] zz Při kontrole hospodaření Vojenských lesŧ a statkŧ za léta 2009 aţ 2011 zjistil NKÚ drobné chyby ve smlouvách o pronájmu nemovitého majetku. Váţnější pochybení ale neodhalil. [HN/17] zz Do 8 největších moravských a českých podnikatelských inkubátorŧ se loni přihlásilo 462 zájemcŧ, coţ je o 17 % více neţ rok předtím. [HN/4] zz Na internetový trh vstupuje portál Navecer.cz, výši slev si zde určují sami zadavatelé. [HN/13] zz ČRo vypsal výběrové řízení na nové logo. Zadávací dokumentaci pro tendr za 2,5 mil. Kč zveřejnil na svých webových stránkách a na portále veřejných zakázek MMR. Nové logo by měl rozhlas začít pouţívat v roce 2013. [HN/17] zz S výstavbou 22 387 nových bytŧ v Praze počítají aktuálně plány stavitelŧ. Meziročně to představuje nárŧst o 12 %. Uvedla to spol. Ekospol. [HN/17] zz Rozpékané pečivo tvoří v ČR necelých 30 % nabídky a neustále ho přibývá. Ani vyhláška o jeho povinném označování jako „rozmrazeného“ podle obchodníkŧ trend nezbrzdila. [MFD/C1] zz Strojírenský výrobce Franz Eder na Tachovsku je na prodej. Podnik se ocitl v konkurzu. [P/10] zz FN Motol obnoví od úterý práce na rekonstrukci křídla B dětské nemocnice. Objekt se v posledních 2 týdnech vychýlil asi o 10 cm. [HN/5] politika Obviněný poslanec David Rath zatím zŧstane za mříţemi. Soud mu stanovil pro propuštění z vazby kauci 14 mil. Kč. Ani její sloţení však pro Ratha neznamená automaticky cestu na svobodu. Verdikt o případném ukončení vazby soudci vynesou aţ v září. [E15/1,3] zz Exposlanec ČSSD Michal Pohanka, který se proslavil zejména tím, ţe spolu s dalším poslancem zběhl od ČSSD a umoţnil vznik vlády Mirka Topolánka, bude od září šéfovat Sexuologickému ústavu 1. lékařské fakulty UK po odcházejícím sexuologu Jaroslavu Zvěřinovi. Pohanka uspěl v konkurzu, kde byl jediným kandidátem. [MFD/A5] zz Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka v roce 2010 zavrhl jako hanebnost „volební sloţenku“ TOP 09 na 121 tis. Kč, kterou strana rozesílala lidem jako část státního dluhu. Nyní posílá ČSSD podobnou sloţenku ve výši 12 755 Kč jako součást kampaně proti církevním restitucím. [MFD/A2] zz Prezidentský kandidát ČSSD Jiří Dienstbier chce mandáty kandidátŧm do sněmovny a zastupitelských sborŧ přidělovat pouze podle preferenčních hlasŧ. Změnu předloţil Senátu. [P/4] zz Kandidáti na senátora v českobudějovickém obvodě si vylosovali čísla do říjnového volebního boje. Jedničku v losu získala náměstkyně hejtmana Jihočeského kraje Ivana Stráská (ČSSD). [P/10] společnost Ţhavý vzduch, který do ČR dorazil ze Sahary, pokořil absolutní teplotní rekord starý 30 let, ve středočeských Dobřichovicích teploměr ukázal teploměr 40,4 °C. [MFD/A1,3] zz Tenistky Lucie Hradecká s Andreou Hlaváčkovou triumfovaly na turnaji v Cincinnati. [P/20] zz O herce činohry Národního divadla Davida Matáska a Jana Dolanského se zajímá policie v případu rozkrývání nelegálního obchodu s řidičskými prŧkazy. Policie obvinila uţ přes 60 lidí. [P/1,5] zz Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek, bývalému děkanovi FSV UK bylo 75 let. [LN/9] zz Prima Cool bude vysílat více zápasŧ fotbalové Ligy mistrŧ neţ Česká televize. Nova zase získala vysílací práva na Evropskou ligu. [LN/15] narozeniny Martin Borovička (46), generální ředitel a předseda představenstva S Group Holdingu, ředitel a jednatel Syneru zz Radek Janeček (39), Office Managing Partner Squire Sandersu zz Daniel Gabriel Roger Krug (47), místopředseda představenstva Rodinného pivovaru Bernard zz Jiří Pos (51), ředitel a předseda představenstva Letiště Praha zz Milan Šimonovský (55), předseda předst. Sigmy Group, člen představenstva Sigmy Holdingu Foto popis| _

Konec strhujícího chrapláku 21.8.2012

Lidové noviny str. 09 PETR KAMBERSKÝ_

Názory_

Zemřel profesor Miloslav Petrusek, jedna z nejvlivnějších osobností českých sociálních věd Plné znění zpráv


Většina lidí soudí, ţe univerzita má skrze čtení knih, poslouchání přednášek, psaní esejí a počítání příkladŧ namačkat domladého člověka co nejvíce vědění. Dovoluji si právě teď dramaticky nesouhlasit. Škola nás má především naučit myslet a to se daří jen skrze přímé a osobní setkání s UČITELI. Čtení, psaní, počítání je pouhou předehrou k setkávání. Víc neţ jen hlas Nikoli knihy, ale osobnost Miloslava Petruska je dŧvodem, proč na něj teď vzpomínají šéfredaktoři i profesoři, lobbisté i velvyslanci, ředitelé marketingových agentur i terapeuti v odvykacích komunitách, osmdesátiletí kolegové stejně jako mladé slečny studentky. Protoţe chraplavý, svým zpŧsobem extrémně vášnivý hlas, který po dvaadvacet let plnil ty největší posluchárny jím obnovené Fakulty sociálních věd, od neděle budeme slýchat jen z amatérských studentských nahrávek. Hlas, který zprostředkovával vyjeveným studentŧm dějiny českého i polského, německého i francouzského, ruského, anglosaského i italského společenskovědního myšlení. Měl jsem kliku. Patřil jsem k oné první generaci polistopadových studentŧ, kteří Milana potkali ještě jako „pouhého“ šéfa katedry, nikoli ředitele institutu, pana děkana, pana prorektora či zakladatele Knihovny Václava Havla. Kterýměl dost času zdvořile, ale o to nesmlouvavěji rozcupovat ročníkovou práci na padrť. Po pravdě řečeno: ačkoli mne donutil přečíst si dílo Talcotta Parsonse, o dvě dekády později si z velkého teoretika nepamatuji skoro nic. Ale na své učitele nezapomenu - a Milan Petrusek byl jedním nejdŧleţitějších. A to i bez zbytečné snahy obrousit sloţitou osobnost do mramorového pomníku. Ţe to s ním nebylo jednoduché, vědí mnozí. A mnohé. Šestatřicátník Moderní česká sociologie má dvě veliké učitelské postavy: profesora Iva Moţného, jenţ vybudoval Fakultu sociálních studiív Brně, a Milana Petruska, který přetvořil obskurní fakultu ţurnalistiky ve Fakultu sociálních věd. Sehnal skvělý tým nesourodých muţŧ a ţen: od levicového disidenta Václava Trojana po konzervativního Jiřího Kabeleho, od ironického Josefa Alana po (tehdy) kazatele kapitalismu Václava Bělohradského, od temně hloubavého psychoanalytika Michala Černouška po tvrdě praktického statistika Jana Řeháka... Petruskova osobnost drţela všechny jako svorník - jakmile jej vytáhly povinnosti „nahoru“, tým se začal rozpadat. Nicméně i v časech největšího bafuňářského vytíţení přednášel - a mnozí doktorandi si potichu a nenápadně na stará kolena přednášky pro první ročníky zopakovali. Zpětně jim došlo, jak málo z té mohutné „knihovny“, s níţ je Milan před lety seznamoval, ve skutečnosti pochopili. Věčná škoda, ţe některé své úvahy uţ pan profesor do plánované kniţní podoby nepřetaví, ale jeden řízek nelze sníst k obědu i k večeři. AMilan byl strhující přednašeč, v převodu do článku obvykle kouzlo vymizelo. Milan Petrusek byl „šestatřicátník“, a ačkoli nevěřil na geografický ani marxistický determinismus, ročník narození mu byl osudem. Tak jako mnozí jiní jeho generace se zapletl s marxismem, v nejlepších letech proţil obrodu a následně invazi sovětských vojsk a po roce ‟89 se vrhl do obnovy milovaného oboru. Ivo Moţný říká, ţe byl profesorem obnovitelem hned dvakrát. Nejprve v letech 1964-1970 (do vyloučení z KSČ) se snaţil zbavit sociologii nálepky „burţoazní pavěda“ a v Sociologickém ústavu se spolupodílel na mohutném a tehdy revolučně nemarxistickém výzkumu společenské stratifikace. Po roce ‟89 obnovoval vědu na všech frontách: jeho výraznou stopu najdete ve všem, co má adjektivum sociologický: časopis, slovník, katedra, ústav, nakladatelství... Nebudu tady Milana Petruska srovnávat s prvním českým profesorem sociologie TGM (i kdyţ podobností by se našlo překvapivě dost); nebudu jej srovnávat ani s nejvlivnějším českým intelektuálem, jenţ nás opustil těsně před Vánoci (i kdyţ podobností...). Skonem velikých učitelských osobností, jako byl Vojtěch Cepl, Václav Havel či Milan Petrusek, dochází celé „generaci roku ‟89“: sečtělejší, moudřejší a statečnější otcové odcházejí za svými předky. Moudří a stateční a alespoň trochu sečtělí teď musíme být my, rozpustilé a krapet nedospělé děti 17. listopadu. Moţná teprve teď nastává test odkazu velkých otcŧ: zda tisíce svých ţákŧ naučili i něčemu podstatnějšímu neţ moci bezmocných, dějinám práva či společenskovědnímu myšlení. Foto popis| Profesor Obnovitel. Miloslav „Milan“ Petrusek v milované Itálii. Teoretik, popularizátor, děkan a prorektor, předseda Masarykovy sociologické společnosti a zejména pedagog: jeho přednášky formovaly tisíce politologŧ, sociologŧ i ekonomŧ. Narodil se 15. října 1936 ve Zlíně, studia FF MU v Brně ukončil prací o TGM, v druhé pŧli šedesátých let obnovoval tradici sociologické vědy. Normalizaci proţil převáţně v knihovně, připravoval knihy do samizdatové edice Prameny a spolu s Josefem Alanem vydával samizdatový Sociologický obzor. Po roce 1989 zakládal na Karlově univerzitě Fakultu sociálních studií, kde byl i dvě období děkanem. Je autorem mnoha děl: od útlé kníţky Sociologie a literatura přes stovky hesel ve Velkém sociologickém slovníku aţ po publikaci České sociální vědy v exilu, vydanou před pár týdny. Miloslav Petrusek zemřel tuto neděli, 19. srpna. Foto autor| FOTO ARCHIV MILOSLAVA PETRUSKA O autorovi| PETR KAMBERSKÝ, redaktor LN Plné znění zpráv


_

V poklidném hovoru o ničem 21.8.2012

Lidové noviny str. 09 IDA KAISEROVÁ_

Názory_

Profesor Petrusek byl jedním z mých učitelŧ sociologie. Jeho prvními přednáškami Úvodu do studia humanitních věd na nově vzniklé Fakultě sociálních věd UK začala pro mne a řadu dalších spoluţákŧ v říjnu 1991 jedna mimořádně vydařená ţivotní etapa jménem univerzitní studia sociologie. Bylo krátce po listopadu, ceny mírné, svět mladý a zuby věčné (jak by dodal sám Petrusek). Profesor nás tehdy upozornil, ţe selhání marxistické teorie v praxi je moţné vnímat jako selhání vědy coby spolehlivého návodu k řízení společnosti a ţe touto skeptickou tezí otevírá se na našem území epocha nová, tzv. postmoderní. Na tu úvodní přednášku vzpomínám často, stejně jako na řadu jiných, poskytujících mi vhled do studia oboru, který má i díky němu dvě fascinující tváře. Na jedné straně je to schopnost intelektuální syntézy čehokoli, na straně druhé umění naslouchat a porozumět výpovědi jakéhokoli i sebebezvýznamnějšího člena lidské společnosti. Petrusek byl mým učitelem, zkoušejícím u mnoha státních zkoušek, oponoval mou dizertační práci, psal mi doporučující dopisy na místa, kde jsem chtěla pracovat či studovat. Náš vztah byl převáţně vztahem profesora a studentky. Dovolím si však v této situaci vzpomenout i několika dalších dimenzí, kdy mi bylo dopřáno poznat pana profesora jinak a jinde. Měla jsem to štěstí, ţe pan profesor bydlel řadu let na pomezí Pankráce a Krče, nedaleko bytu mých rodičŧ, a mezi moje záţitky s ním spojené tak patřila řada společných cest do školy, ale také náhodných setkání na cestě od metra, kdy se člověk vracel „z tahu“ (kaţdý z toho svého). Petrusek táhnul ze schŧzek pátečníkŧ, často v doprovodu paní Aleny, aby mi jednoho dne sdělil, ţe bylo chybou, ţe rektorem UK se nestal Höschl. Jindy jsem se dozvěděla, ţe v Havlovi jsme měli skutečně mimořádného prezidenta, kterého sotvakdo nahradí. Vzpomínám také na jeho vyprávění o domě, kde pan profesor tehdy bydlel. Zdivo jest v němprý šizené, neboť dŧm byl stavěný za krize. A jeho majitelka vydělala na dělnických polévkách, které prodávala dole v přízemní hospodě, milion. Kdyţ ji nevzali do Rotary klubu, ţe jim nebyla dost nóbl, tak volila komunisty. Pan profesor seděl za mnou v tramvaji č. 17, valili jsme se po nábřeţí a při slovech volila komunisty mě prstem popichoval v záda. Veškerá distance z přednášek byla jakoby tatam, nejdŧleţitější byla schopnost historku okamţitě a bystře pochopit, dát najevo cit pro souvislosti, ten určující gen pravého sociologa. Jako svatební dar pro mě vyrobili mí spoluţáci - členové našeho ochotnického sdruţení Diletant fabulační práci z oboru biografické sociologie. Jedním zdotazovaných byl i profesor Petrusek, na otázku po nejzajímavějším společném záţitku se mnou tehdy odpověděl: „Na autobusové zastávce na rohu ulice Matěchovy a Na Strţi v poklidném hovoru o ničem.“ Shrnul tak odkaz fenomenologické sociologie, která dokázala spatřovat největší sociální záhadu v banální kaţdodennosti, a propojil ji s našimi setkáními na zastávkách. Poslední, váţný a o to významnější společný záţitek s profesorem Petruskem spadá jiţ do mého dospělého profesního ţivota. Souvisí s jeho angaţmá v kauze, která se týkala plagiátorství vysoce postaveného akademika na mém tehdejšímpŧsobišti, Západočeské univerzitě. Bylo tehdy pohodlnější se k věci příliš otevřeně nevyjadřovat, ale profesor Petrusek se jako jeden z mála předních členŧ české akademické obce nebál veřejně říci, co si o celé záleţitosti myslí. V mých vzpomínkách zŧstane profesor Petrusek člověkem s neobyčejnou intelektuální integritou a moudrostí. Jsem vděčná za to, ţe se se mnou vybavoval na zastávkách o ničem. *** Seděl za mnou a popichoval mě prstem v záda. Veškerá distance z přednášek byla jakoby tatam, nejdŧleţitější byla schopnost historku okamţitě a bystře pochopit, dát najevo cit pro souvislosti, ten určující gen pravého sociologa. Foto popis| O autorovi| IDA KAISEROVÁ, socioloţka Plné znění zpráv


_

Milan byl jedním z nejvzdělanějších sociologů 21.8.2012

Lidové noviny str. 09 JIŘINA ŠIKLOVÁ_

Názory_

Vneděli večer zemřel doma, ve svém křesle, Milan Petrusek. Měla bych k jeho jménu dopsat řadu titulŧ, protoţe byl docentem a profesorem Karlovy univerzity, ale na to on si stejně nepotrpěl. Úplně stačí, kdyţ napíšu, ţe Milan Petrusek je - vlastně byl - jeden z nejvzdělanějších sociologŧ v této zemi. Vystudoval v Brně, později v šedesátých letech pracoval na prvních výzkumech o stratifikaci naší společnosti u Pavla Machonina a zakládal, spolu s dalšími, první katedru sociologie na Filozofické fakultě v Praze. Jako první se zabýval sociometrií a podle jeho textŧ se přednáší dodnes. Pochopitelně, po roce l968 byl politicky nepohodlný, a tak byl „odklizen“ někam do knihovny. Ten čas dokonale vyuţil, aniţ tušil, ţe za pár let tyto znalosti vyuţije opětně jako pedagog. V té době, kdyţ mu bylo něco před čtyřicet let, dostal taky první infarkt a leţel s ním v Thomayerce. Ani se nedivím, musel toho hodně vydrţet, a taky vydrţel. Tehdy nejen četl, především zahraniční sociologii často přes překlady z polštiny, ale taky vydával v samizdatu Sociologický obzor. Tam psal články pod rŧznými pseudonymy a reflektoval beletrii z hlediska sociologie. Na opětovnou dráhu vysokoškolského učitele byl dokonale připraven. Nejvíce mu totiţ chyběl kontakt se studenty, protoţe rád přednášel. Byl opravdu rozený pedagog. Dovedl vypointovat přednášku tak, ţe studenti začali dobrovolně hledat další a další texty, aby, jak říkali, před Petruskem nevypadali hloupí. Po převratu v roce l989 se vrátil na FF UK, pak zaloţil s dalšími Fakultu sociálních věd a učil také na Fakultě humanitních studií. Byl prvním předsedou Masarykovy sociologické společnosti. Jeho předposlední kniha, Společnosti pozdní doby, je tou nejnáročnější učebnicí, kterou jsem kdy drţela v ruce. Jeho poslední kniha, napsaná s kolegou Janem Balonem, Společnost naší doby, vyšla vloni a je beznadějně rozebraná. Jeho manţelku Alenu Miltovou znám celá desetiletí a i kvŧli tomuto člověku, který byl vedle Milana doslova v posledních minutách jeho ţivota, je mně nesmírně líto, ţe jiţ zemřel. Alespoň ţeměl rychlou, krátkou a snad i hezkou smrt. Foto popis| Kolegové. Miloslav Petrusek (vlevo) předal v říjnu 2002 čestný doktorát Univerzity Karlovy slavnému sociologovi Zygmuntu Baumanovi. Foto autor| FOTO ČTK O autorovi| JIŘINA ŠIKLOVÁ, socioloţka _

Petruskova přednáška – to bývala událost 21.8.2012

Mladá fronta DNES str. 09 Jan Jandourek_

Názory_

V neděli zemřel profesor Miloslav Petrusek, významná postava české sociologie. Pro ty, kdo ho osobně neznali, bude Petrusek autorem řady znalých a přitom srozumitelných knih, coţ nebývá mezi akademiky pravidlem. Pro své studenty byl ţivým obrazem toho, jak má vypadat přednášející. Skoro symbolicky patří Miloslav Petrusek ke skupině lidí, která se narodila v roce 1936. Narodil se tehdy Václav Havel, vědec Antonín Holý, astrofyzik Jiří Grygar, dramatik Milan Uhde a mnoho dalších. Datum je samo o sobě náhoda, ale náhodou uţ asi není duch doby, která přes nepřízeň okolností ještě stačila intelektuální ţivot těchto osobností ovlivnit. Zlatá šedesátá Nepřízeň to byla značná. Petrusek měl štěstí, ţe studoval filozofii a dějepis v Brně uţ v době, kdy stalinismus na chvíli ztratil dech. Sociologie byla za komunistŧ potlačena, protoţe totalitní a autoritářské reţimy nemají nějaké bádání o společnosti zapotřebí. Plné znění zpráv


Změna přišla v 60. letech. Od roku 1964 do roku 1967 Petrusek pŧsobil jako výzkumný pracovník Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy. Pod vedením Pavla Machonina se tam prováděl výzkum sociální stratifikace v Československu. Po sovětské invazi uţ však výsledky nemohly být publikovány. Také Malý sociologický slovník, jehoţ byl spoluautorem, musel být staţen. V rámci „očišťování“ strany od „nespolehlivých“ mu v roce 1970 zrušili členství v KSČ a podmínky pro jeho práci se zhoršily. Zhoršil se i jeho zdravotní stav, takţe v období 1979 aţ 1987 pracoval na filozofické fakultě jako pomocný knihovník. Nová etapa začala po roce 1989, coţ uţ pamatujeme my, jeho ţáci poslední generace. Petrusek spoluzakládal Fakultu sociálních věd, kterou si představoval jako školu menší, kde bude bezprostřední vztah mezi studenty a učiteli. Kdo tam studoval ještě v polovině 90. let, pochytil něco z této ideje, neţ byla převálcována ekonomickou realitou. Tehdy ještě bývala přednáška událostí a uměleckým dílem. Ať uţ Petrusek přednášel o dějinách sociologie, typech moderní společnosti nebo „jen“ úvod do sociologie, byl to ţivý výklad proloţený historickými naráţkami, odkazy na literaturu nebo i jeho vlastní osobní zkušeností. Kdyţ z nějakého dŧvodu odpadla Petruskova přednáška, nastával vzácný jev, totiţ ţe tváře studentŧ a studentek se protáhly zklamáním. Jak přednášel, tak i psal. Jeho znalost literatury a schopnost ji sociologicky vyuţít dávaly jeho řeči a psaní zvláštní náboj. V tom se podobal Masarykovi, také pečlivému čtenáři. Chce se říci, ţe i Marxovi, který literaturou dokládal své společenské teze. Ţivot pod dvěma totalitami Znalost dějin sociologie mu dala schopnost rozeznat, ţe často není třeba objevovat objevené, protoţe o mnoha věcech uţ se psalo dávno. Stejně tak viděl, co je to „lidský faktor“ ve společenských vědách, coţ dokládal mnoha anekdotickými příběhy ze ţivota slavných sociologŧ, příběhy bizarními, nicméně nejspíše – jak jiní autoři potvrzují – pravdivými. Zdánlivá rozevlátost řeči a psaní je jen jednou stranou mince. Tou druhou je Petrusek, který se jako autor řady hesel podílel na jistě úmorné práci na Velkém sociologickém slovníku, který vyšel na přelomu tisíciletí. Ostatně uţ v roce 1969 vyšla jeho kniha Sociometrie, coţ je pro laického čtenáře poněkud suché pojednání o tom, jak vypadá mapa vztahŧ ve skupině. Miloslav Petrusek patřil ke generaci, která se potýkala s potíţemi danými ţivotem pod dvěma totalitními reţimy. I bez vnějšího nátlaku však nebylo moţné zabývat se zkoumáním společnosti a vyhnout se postavě Karla Marxe. Petrusek vzpomínal na to, jak jednou vyprávěl o tom, jak se s kolegy vymaňovali z marxismu a jedna ze studentek mu řekla: „Ale nás nezajímá, jak jste se osvobodil od Marxe. Nás zajímá, jak jste se, proboha, dostal k němu.“ Úvahami o tom, jaké odcizení dnešní člověk ve svém světě proţívá, se zabýval do poslední chvíle. Napsal toho mnoho. Jen tu slibovanou velkou knihu, které pracovně říkal „Všechno, co vím o sociologii“, uţ nedokončí. *** Miloslav Petrusek 15. října 1936 Zlín – 19. 8. 2012 Přední český sociolog, vyučující na Fakultě sociálních věd UK. V letech 1991–1997 byl také jejím děkanem, v letech 1997–2000 byl prorektorem UK. Vystudoval v letech 1954–1959 filozofii a dějepis v Brně, pak učil filozofii a formální logiku na Pedagogickém institutu ve Zlíně. Věnoval se však i sociologii, která byla v té době silně omezena. V období 1964–1967 byl výzkumným pracovníkem Ústavu sociálně-politických věd UK. Za normalizace spolupracoval s disentem. Po Listopadu se v roce 1990 habilitoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Foto popis| O autorovi| Jan Jandourek, redaktor MF DNES _

Vědec, který miloval svoje Slovácko 21.8.2012

Mladá fronta DNES str. 03 Milan Libiger_


Kraj Zlínský_ 86

© 2012 NEWTON Media, a.s. www.newtonmedia.cz

Zemřel významný český sociolog a zlínský rodák Miloslav Petrusek, který přednášel na zdejším pedagogickém institutu. Učil mnoho současných osobností, jeţ na něho vzpomínají v dobrém. ZLÍNSKÝ KRAJ Na jedné fotografii stojí Miloslav Petrusek, jemuţ přátelé neřekli jinak neţ Milan, před pestrým obrazem Pouť u svatého Antonínka od malíře Joţi Uprky. Na něm jsou desítky, moţná aţ stovky krojovaných postav, které sedí v trávě. Petrusek si ke snímku poznamenal, ţe jeho maminka na tyto poutě chodívala. A vyznal se i k citové vazbě ke zdejšímu kraji. „Slovácko je místo, z něhoţ jsem vyšel a do něhoţ se nakonec vrátím. Jak říká Halas – i kdyby mi oči jenom pro pláč zbyly, já se tam vrátím, já se tam i poslepu vrátím,“ napsal Petrusek. Na Slovácko se opravdu vţdy vracel. A není se čemu divit. Přestoţe se narodil ve Zlíně, dětství a mládí proţil v Uherském Hradišti, kde jeho rodiče učili. Asi i proto býval výborným ţákem. „Kdyţ jsem chodil do třetí čtvrté třídy, viděl jsem jeho fotku na nástěnce. Byli to nejlepší ţáci školy,“ popisuje „první“ setkání s Petruskem uherskohradišťský dramaturg a pedagog Jan Gogola. Jejich ţivotní cesty se pak střetly v 60. letech ve Zlíně na Pedagogickém institutu. Petrusek tam učil, Gogola studoval. A třebaţe byli na katedře marxismu-leninismu, ţádné agitky se nekonaly. „Přednášel otevřeně a velmi poutavě,“ říká Gogola, který se s Petruskem spřátelil na celý ţivot. „Neřešili jsme marxistické názory, právě naopak. Otvíral nám oči a objevoval pro nás nové myšlenkové světy. Bylo to ohromné,“ vzpomíná další Petruskŧv student, zlínský publicista Jiří Severin. „Je hrozná škoda, ţe zemřel.“ Byl to neformální a lidský typ Petrusek bude navţdy patřit mezi nejvýznamnější české sociology. Ne kaţdý ale ví, ţe právě ve Zlíně této „pavědě“, jak ji nazval Stalin, vracel prestiţ. „... tehdy pomalu povstávala ze stalinského popela, pracně a bolestně, ale nakonec se rozlétla jako ten příslovečný pták fénix,“ napsal v roce 2009 v sociologickém časopisu Petrusek. Společně s kolegou Zdeňkem Strmiskou udělal ve Zlíně první sociologický výzkum, týkal se religiozity kraje. „Dělat výzkum o náboţenském smýšlení lidí bylo tehdy něco neslýchaného,“ připomíná Zdeněk Dostál, který na Pedagogickém institutu také učil a později byl i primátorem Zlína. „Byl to svobodně smýšlející vědátor.“ Petruskovi kolegové i studenti si ho váţili nejen pro jeho vzdělanost, ale také pro jeho neformálnost. Nebyl to nepříjemný pedagogický suchar, který vtloukal ţákŧm do hlavy látku. „Měl přirozený respekt a šarm. Naslouchali mu i studenti tělesné výchovy, coţ pro něho jako kantora mohlo být to největší vyznamenání,“ říká s lehkou nadsázkou Gogola. Tehdy pŧsobil v institutu jako student, který byl i pomocnou vědeckou silou, coţ znamenalo, řečeno jeho slovy, ţe měl jistá privilegia. Například mohl s pedagogy chodit na pivo. Coţ se také často stávalo. A někdy aţ do ranních hodin. „Končívali jsme v baru Zimní zahrada na hotelu Moskva,“ vzpomíná Gogola. „Jednou jsme se tam s Milanem opili a ve čtyři ráno šli spát na koleje. Po probuzení se mě zeptal, kde jsme včera všude byli. Odpověděl jsem, ţe tam i tam a nakonec v Zimní zahradě. On se podíval na své zablácené boty a prohodil: No, přes nějaký pozemek jsme šli,“ směje se. I to moţná ukazuje na podstatnou vlastnost Miloslava Petruska, kvŧli níţ ho měli rádi nejen studenti: byl velmi lidský. Severin si vzpomíná, jak před studenty okomentoval tehdejší oblíbené komunistické heslo o tom, ţe kdyţ se kácejí stromy, lítají třísky. Petruskŧv antibonmot zněl asi takto: „Co si mají myslet ty třísky, tedy lidé zavření ve vězení?“ Petrusek přestal ve Zlíně učit v roce 1964. Na zdejší kraj a lidi ale nikdy nezapomněl. A to je vzájemné. *** Regionální stopa Miloslava Petruska Narodil se 15. října 1936 ve Zlíně. Jeho rodiče byli učiteli v Uherském Hradišti, kde proţil dětství a dospívání. Otec Miloslav zemřel v roce 1961, matka Jarmila v roce 1994. V letech 1941 aţ 1954 vystudoval základní školu a gymnázium v Uherském Hradišti, poté absolvoval obor filozofie a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V letech 1961 aţ 1964 učil filozofii a formální logiku na Pedagogickém institutu ve Zlíně, kde zároveň publikoval první odborné texty z oboru sociologie a aktivně se účastnil snahy o reinstitucionalizaci sociologie jako vědního oboru. V roce 1967 odešel na Univerzitu Karlovu, kde pracoval v Ústavu sociálněpolitických věd a na katedře sociologie. V letech 1991 aţ 1997 byl děkanem Fakulty sociálních věd, v letech 1997 aţ 2000 pak prorektorem Univerzity Karlovy. Plné znění zpráv


Naslouchali mu i studenti tělesné výchovy, coţ pro něho mohlo být to největší vyznamenání. Foto popis| Miloslav Petrusek Významný český sociolog a zlínský rodák zemřel v neděli ve věku 75 let. Foto autor| Foto: Michal Sváček, MF DNES Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Zlínský kraj _

Zemřel sociolog Miloslav Petrusek 21.8.2012

Praţský deník str. 01 (kch/ČTK)_

Titulní strana_

Praha – Ve věku 75 let zemřel v pondělí přední český sociolog Miloslav Petrusek. Bývalý děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy trpěl dlouhodobými zdravotními potíţemi. „Pan profesor zemřel v neděli, o smutné události informovala univerzitu jeho manţelka a zatím nevíme, zda poslední rozloučení proběhne v rodinném kruhu, nebo za účasti veřejnosti,“ řekl mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek. Miloslava Petruska znali vysokoškolští studenti jako vstřícného přednášejícího otevřeného diskusím. Zlínský rodák absolvoval obor filozofie a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde obhájil diplomovou práci Světový názor T. G. Masaryka. V 90. letech předsedal Masarykově československé sociologické společnosti, současně byl prorektorem Univerzity Karlovy. Miloslav Petrusek byl také jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla a členem poradní skupiny prezidenta. *** Ocenění Miloslava Petruska 1997- Medaile za zásluhy o Univerzitu Karlovu (UK) 1998 – Jubilejní medaile k 650. výročí zaloţení UK 1998 – Cena rektora UK za Velký sociologický slovník 2006 – medaile Ruské univerzity druţby národŧ v Moskvě 2007 – Cena rektora UK za nejlepší publikaci v roce 2006 v oboru společenských věd 2009 – zlatá medaile Masarykovy univerzity v Brně Foto popis| SOCIOLOG Miloslav Petrusek. Foto autor| Foto: http://www.petrusek.cz Region| Střední Čechy _

Stát by neměly zaskočit havárie obdobné únikům plynů ze Synthesie, tvrdí expert 21.8.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 Pavel Polák,Milan Kopp_

politika_

Dvojnásobný únik plynŧ z pardubické Synthesie bude zkoumat vyšetřovací komise spolu s inspekcí ţivotního prostředí. Večer situaci řešil krizový štáb firmy. Hasiči do večera chladili zásobníky s kyselinou, aby nedošlo k dalšímu úniku. Nikdo z obyvatel nemusel vyhledat pomoc lékaře. Výroba v chemičce je ale přerušená.Stát podobné krizové situace umí řešit, poznamenal Libor Stejskal ze Střediska bezpečnostní politiky Fakulty sociálních věd v Praze. „Stát rozhodně připravený na tyto situace je.“„Má připravenou celou řadu nástrojŧ. V prvé řadě integrovaný záchranný systém, který zásahy podobného typu nacvičuje, a jsou s tím uţ letité zkušenosti.“„Dále jsou zde opatření při krizových situacích vyššího rozsahu, která lze přijímat dle zákona o krizovém řízení. Takţe nástrojŧ je celá řada a kapacity, myslím, relativně dostatečné,“ uvedl Stejskal.Úniky plynŧ ze Synthesie se nesmí opakovat, míní pardubická Plné znění zpráv


primátorkaOcenil práci hasičŧ. „Je potřeba připomenout, ţe v Synthesii k podobným menším havárií v posledních letech docházelo, takţe předpokládám, ţe sloţky poţární ochrany a sloţky integrovaného záchranného systému v místě jsou na situaci v místě připraveni.“Libor Stejskal také připomněl, ţe kaţdý stát se zejména připravuje na pravděpodobně nejhorší scénáře. „Pokud vezmeme případ, kdy se katastrof mŧţe sejít více najednou, potom ţádný stát, ani ten nejlépe připravený a nejbohatší na světě, není schopný takový situaci zvládnout.“Opakovanou havárii v pardubické chemičce budou šetřit experti. Viníkem jsou prý vedra „Je to prostě proto, ţe není účelné drţet takové obrovské mnoţství kapacit, které je ke zvládání takové krizové situace potřeba,“ uvedl Stejskal. Úniky plynŧ ze Synthesie se nesmí opakovat, míní pardubická primátorkaOpakovanou havárii v pardubické chemičce budou šetřit experti. Viníkem jsou prý vedraZ pardubické chemičky Synthesia unikl oblak nitrózních plynŧV pardubické chemičce Synthesia v noci unikal oxid dusíkuZaměstnanci firmy Rekla se po poţáru vrátili do práceV areálu pardubické Synthesie hořela zpracovatelská linka k likvidaci olejeV Rybitví u Pardubic se opět bojuje proti spalovně nebezpečných odpadŧDopis s mrtvými rybami upozorňuje na ekologické hrozby v pardubické SynthesiiJedovatý mrak unikl z chemičky Synthesia zřejmě technické závadě, tvrdí firmaPo havárii v Synthesii je uţ ovzduší na Pardubicku čistéZ pardubické Synthesie unikl jedovatý mrak plynŧ

URL| http://www.rozhlas.cz/_zprava/1100664 _

Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek 20.8.2012

ceskenoviny.cz str. 00 ČTK_

Z domova_

Praha - Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek, bývalému děkanovi Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (UK) bylo 75 let, uvedl dnes server www.

URL| http://www.ceskenoviny.cz/domov/zpravy/zemrel-predni-cesky-sociolog-miloslav-petrusek/830444?nt _


ceskenoviny.cz ČTK_

str. 00

Styl_

Praha - Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek, bývalému děkanovi Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (UK) bylo 75 let, uvedl dnes server www.

URL| http://magazin.ceskenoviny.cz/zpravy/zemrel-predni-cesky-sociolog-miloslav-petrusek/830444?nt _

Zemřel významný český sociolog Miloslav Petrusek 20.8.2012

ct24.cz str. 00 ver_

Domácí_

Praha - Ve věku nedoţitých 76 let v neděli zemřel významný český sociolog profesor Miloslav Petrusek. Informaci potvrdila Univerzita Karlova (UK). Petrusek byl jedním ze zakladatelŧ Fakulty sociálních věd, pŧsobil také jako prorektor UK.



Miloslav Petrusek se narodil roku 1936 ve Zlíně. V letech 1954-1959 vystudoval filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po vojně začal vyučovat filozofii a formální logiku na Pedagogickém institutu ve Zlíně. Od roku 1964 do roku 1967 pŧsobil jako výzkumný pracovník Ústavu sociálně-politických věd Univerzity Karlovy. Pod vedením Pavla Machonina zde vznikl výzkum sociální stratifikace československé společnosti, který patřil k největším sociologickým výzkumŧm své doby. Mezi lety 1967-1979 pracoval Petrusek jako odborný asistent na katedře sociologie Filozofické fakulty UK. V roce 1970 mu bylo zrušeno členství v KSČ a výrazně omezeny publikační i pedagogické moţnosti. Spolupracoval s brněnskými disidenty a připravoval knihy, které ale mohly vyjít aţ po roce 1989. Po revoluci v roce 1990 byl habilitován docentem pro obor sociologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a zároveň zvolen předsedou Masarykovy československé sociologické společnosti. V letech 1992-1997 byl druhým děkanem nově zaloţené Fakulty sociálních věd. Mezi roky 1997-2000 zastával funkci prorektora Univerzity Karlovy. V roce 2003 byl Petruskovi udělen francouzský řád rytíře Akademických palem, byl také jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/192639-zemrel-vyznamny-cesky-sociolog-miloslav-petrusek/ _

Větrník: Tomáš Sedláček 20.8.2012

ČRo - olomouc.cz str. 00 Dita Vojnarová_

doporucujeme_

Tomáš Sedláček pŧsobí jako hlavní makroekonomický stratég ČSOB, přednáší ekonomii a dějiny ekonomických teorií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Je členem Národní ekonomické rady vlády a správní rady Nadačního fondu proti korupci. Proslul nepopulární větou: "V dobách blahobytu se musí šetřit."S ekonomem Tomášem Sedláčkem si bude povídat Dita Vojnarová v úterý 21. srpna.


Vzpomínka na Miloslava Petruska 20.8.2012

ČRo 1 - Radioţurnál str. 09 _

18:10 Ozvěny dne_

Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Po dlouhé nemoci zemřel ve věku 75 let přední český sociolog, profesor Miloslav Petrusek. Přestoţe svou erudicí patřil mezi nepochybné špičky sociologie u nás, na oficiálním poli se jeho kariéra doopravdy rozběhla aţ po roce 1989. Kromě řady významných akademických funkcí v 90. letech předsedal taky Masarykově československé sociologické společnosti. Do vysílání zvu jednoho z kolegŧ profesora Petruska, sociologa Jana Hartla, ředitele společnosti STEM. Dobrý den. Jan HARTL, sociolog, ředitel společnosti STEM -------------------Dobrý den. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Pane Hartle, jaký typ humanitního vědce byl podle vás profesor Petrusek, ono se o něm říkalo, ţe rád provokoval, třeba tím, ţe odmítl odepsat Karla Marxe, ţe některé Marxovy teorie spíš obhajoval. Jan HARTL, sociolog, ředitel společnosti STEM -------------------No, Milan Petrusek byl bezesporu vzácný člověk, který po sobě nechal velmi solidní vědecké dílo, ale nezastupitelná jeho role byla v tom, ţe byl Bohem nadaný učitel, který dovedl probudit ve svých studentech lásku k oboru a to v dobách, kdy to vŧbec nebylo snadné, zejména v dobách normalizace, kdy sociologie se znovu obnovovala, dříve pokládaná za burţoazní pavědu, a Milan Petrusek patřil k těm z mála, který dovedl lidem okolo sebe ukázat, ţe ten obor je hrozně zajímavý a ţe v dobách, kdy nevycházel ţádný překlad cizí západní literatury, dokonce ani polské sociologie, byl takovým jaksi svěţím inspirátorem a má v tomto ohledu nezastupitelnou roli, tak významná osoba pro celou tu vědeckou odbornou komunitu tady nebyla, zajímavé je, ţe Milan Petrusek byl natolik silný a inspirující člověk, ţe nadchnul na studenty v 60. letech, stejně tak jako studenty, kteří studovali v letech 90., a to je úţasné. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------On po roce 89 spoluzakládal taky praţskou fakultu sociálních věd. Myslíte si, ţe byl úspěšný v obnově sociologie i na tomto poli? Jan HARTL, sociolog, ředitel společnosti STEM -------------------Já si myslím, ţe ano, v podstatě ta sociologie po roce 2000 získávala na košatosti, ukazovalo se, jak velmi rozmanitá mŧţe sociologie být. Milan Petrusek nikdy nepatřil mezi lidi, kteří by měli tu ctiţádost kráčet s nějakými módními trendy, on byl člověk ţivě zapojený do společenského i politického dění, ale na té akademické straně a ta inspirující rŧznorodost společnosti, to, ţe vlastně u nás po listopadu vzniklo velmi sloţité období plné rozporu, uměl říci velmi decentní formou a dovedl v podstatě pro takový ten analytický pohled na společnost nadchnout i tu nejmladší generaci. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Ještě, pane Hartle, prosím jen několika větami, je-li to moţné, myslíte si, ţe byl profesor Petrusek dostatečně docenění za to, co dokázal dosud? Jan HARTL, sociolog, ředitel společnosti STEM -------------------Víte, ono to je, ono to je sloţité, protoţe sociologie byla znovu zavedena na vysoké školy v roce 66, Milan Petrusek nastupoval na katedru sociologie v roce 67, byl mezi těmi prvními, kteří se orientovali v západní sociologii, ale po roce 70 mu bylo ukončeno členství v KSČ, byl v ... Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Takţe to není tak jednoduché, tak rychle moţná zhodnotit celý odkaz. Jan HARTL, sociolog, ředitel společnosti STEM -------------------Přesně tak, on je ilustrací celé té sloţité doby, kdy vlastně část těch aktivit byla mimo tu oficiální společnost v šedé zóně, ale snad si uţil i té svobody na Fakultě sociálních věd a v tom akademickém ţivotě. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka -------------------Vzpomíná na profesora Petruska Jan Hartl, ředitel společnosti STEM. Děkuji za to, na shledanou. Jan HARTL, sociolog, ředitel společnosti STEM -------------------Na shledanou. Veronika SEDLÁČKOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Ozvěny dne končí. _

Včera zemřel přední sociolog Miroslav Petrusek 20.8.2012

ČRo 6

str. 04 _

18:00 Zprávy_

Zbyněk ŠTÍBR, moderátor -------------------Včera zemřel přední sociolog Miroslav Petrusek, který se doţil 75.let. Po sametové revoluci přispěl k zaloţení fakulty sociálních věd, několik let byl prorektorem Karlovy univerzity a také jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla. V devadesátých letech předsedal Masarykově Československé sociologické společnosti. Proděkan fakulty sociálních věd Karlovy univerzity Petr Soukup na zesnulého vzpomíná jako na všestranně vzdělaného člověka. Petr SOUKUP, proděkan fakulty sociálních věd UK -------------------Říkal vţdycky, dokud se oţíráme, tak se nepoţíráme. A tím měl na mysli, ţe skutečně, dokud lidé jsou schopni spolu vypít skleničku vína, tak se v zásadě nemohou mít extrémně neradi. Jinak musím říct, ţe jak vŧči kolegŧm obdobného věku, tak vŧči mladším kolegŧm se vţdycky choval velice příjemně, vstřícně. Cokoliv bylo potřeba, tak poradil, pomohl. Mám jen samé dobré vzpomínky. _

Milan Petrusek byl nejvzdělanější český sociolog 20.8.2012

ČRo Pardubice

str. 08 _

13:00 Události regionu_

Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Milan Petrusek byl podle mého názoru nejvzdělanější český sociolog, který nejenom ţe teda dělal výzkumy kdysi dávno, ale on byl tedy nesmírně sečtělý, světově sečtělý. A jeho články osvědčovali nás ostatní, nás sociology z nedostatečné vzdělanosti a sečtělosti. Pavla PILAŘOVÁ, redaktorka -------------------Říká socioloţka Jiřina Šiklová o Milanu Petruskovi, který zemřel ve věku 76 let. Byl to přední český sociolog. Známý český vědec se v 80. letech podílel s brněnskými disidenty na překladech sociologické literatury. Po revoluci pak spoluzakládal Fakultu sociálních věd na Karlově universitě. _


ČRo Region, Středočeský kraj _

str. 11

16:00 Události regionu_

Pavla FÜLLSACKOVÁ, moderátorka -------------------Přední český sociolog Miloslav Petrusek zemřel. Bývalému děkanovi Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy bylo 75 let. Petrusek přispěl k zaloţení Fakulty sociálních věd, několik let byl prorektorem Karlovy univerzity, ale také jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla. V 90. letech předsedal Masarykově československé sociologické společnosti. _ Plné znění zpráv


Zemřel Miloslav Petrusek 20.8.2012

ČT 1

str. 10 _

19:00 Události_

Aneta SAVAROVÁ, moderátorka -------------------Po dlouhé nemoci zemřel jeden z nejvýznamnějších českých sociologŧ profesor Miloslav Petrusek. Pŧsobil hlavně na Karlově Univerzitě, kde byl prorektorem a opakovaně taky děkanem Fakulty sociálních věd. Napsal stovky knih, článkŧ a statí. redaktor -------------------Příjemný, nekonfliktní a vzdělaný. Sociolog profesor Miloslav Petrusek přemýšlel o společnosti, lidech kolem sebe i změnách, které do ţivotŧ vnáší moderní doba. Glosoval i národní identitu. Miloslav PETRUSEK, sociolog, Institut sociologických studií FSV UK /168 hodin, 30.5.2011/ -------------------My jsme z tohoto hlediska v podstatě národ téměř naivní. My se chováme jako batolata, která prostě nejsou ochotna vidět evidentní podvody, lţi, vyvodit z toho prostě závěr. redaktor -------------------Byl jedním ze zakladatelŧ knihovny Václava Havla a patřil i do týmu jeho poradcŧ a přátel. Miloslav PETRUSEK, sociolog /Pietní shromáţdění za Václava Havla na UK, 27.12.2011/ -------------------Smím doufat s naším drahým zesnulým prezidentem, ţe se nám postupně podaří znovu vybudovat most, který nás spojuje. Most, který nám tolik, tolik chybí. redaktor -------------------Profesor Petrusek se narodil ve Zlíně. Vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně. Svého akademického vrcholu dosáhla na Univerzitě Karlově, ale přednášel i ve světě. redaktor /citace: Miloslav PETRUSEK, sociolog//Zdroj: www.petrusek.cz -------------------Neusiluji o vítězství ve "vědeckých válkách"... a uţ vŧbec ne v mezilidských sporech, jimiţ si zbytečně ubliţujeme v tom krátkém čase, jímţ smíme svobodně nakládat. Lubomír MLČOCH, kolega, profesor na Fakultě sociálních věd -------------------Jsem od něj dostal před několika dny ještě pohled a vlastně v něm byla jakej si příslib, ţe se sejdeme. Patřil naprosto k špičce sociologie české i moravské. socioloţka -------------------Byl to člověk, který strašně rád učil. Studenti ho měli rádi, on rád přednášel. redaktor -------------------Miloslav Petrusek zemřel v neděli ve věku 75 let. _



Miloslav Petrusek (1936 - 2012) 20.8.2012

ČT 24

str. 08

22:00 Události, komentáře_ _

Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Ve věku 75 let zemřel jeden z nejrespektovanějších českých sociologŧ, profesor Miloslav Petrusek. Pŧsobil na Karlově univerzitě. Po roce 89 byl děkanem fakulty sociálních věd. Martin RUSEK, redaktor -------------------Příjemný, nekonfliktní a vzdělaný, sociolog profesor Miloslav Petrusek přemýšlel o společnosti, lidech kolem sebe i změnách, které do ţivotŧ vnáší moderní doba, glosoval i národní identitu. Miloslav PETRUSEK /168 hodin, 30. 5. 2011/ -------------------My jsme z tohoto hlediska v podstatě národ téměř naivní. My se chováme jako batolata, která prostě nejsou ochotna vidět evidentní podvody, lţi, vyvodit z toho prostě závěr. Martin RUSEK, redaktor -------------------Byl jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla a patřil i do týmu jeho poradcŧ a přátel. Miloslav PETRUSEK /Pietní shromáţdění za V. Havla na UK 27. 12. 2011/ -------------------Smíme doufat s naším drahým zesnulým prezidentem, ţe se nám postupně podaří znovu vybudovat most, který nás spojuje, most, který nám tolik, tolik chybí. Martin RUSEK, redaktor -------------------Profesor Petrusek se narodil ve Zlíně, vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně, svého akademického vrcholu dosáhl na Univerzitě Karlově, ale přednášel i ve světě. redaktor /citace - Miloslav PETRUSEK, sociolog, citace z osobních stránek M. Petruska - www.petrusek.cz/ -------------------"Neusiluji o vítězství ve vědeckých válkách a uţ vŧbec ne v mezilidských sporech, jimiţ si zbytečně ubliţujeme v tom krátkém čase, jímţ smíme svobodně nakládat." Lubomír MLČOCH, kolega, profesor na Fakultě sociálních věc UK -------------------Jsem od něj dostal před několika dny ještě pohled a vlastně v něm byla jakési příslib, ţe se sejdeme, patřil naprosto k špičce sociologie české i moravské. Jiřina ŠIKLOVÁ, socioloţka -------------------Byl to člověk, který strašně rád učil. Studenti ho měli rádi, on rád přednášel. Martin RUSEK, redaktor -------------------Miloslav Petrusek zemřel v neděli ve věku 75 let. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Komentátor Lidových novin Petr Kamberský, který nejen ţe u profesora Miloslava Petruska studoval, ale pořídil s ním i vŧbec poslední novinový rozhovor, který vlastně vyšel. Petr KAMBERSKÝ, komentátor, Lidové noviny -------------------Asi. Plné znění zpráv


Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pravděpodobně. Miloslav Petrusek po roce 89 obnovoval svobodnou českou sociologii. Za co mu ta současná vděčí, v čem jsou jeho zásluhy? Petr KAMBERSKÝ, komentátor, Lidové noviny -------------------Tak já bych to nechtěl přehánět, ale skoro za všechno, protoţe my hrozně ctíme univerzitní profesory, ale nedochází nám, ţe zatímco v Ústavech Akademie věd přišly po roce 89 velké prověrky vědecké úspěšnosti a dvě třetiny ústavŧ byly zrušené, protoţe měly špatnou výkonnost, tak na vysokých školách neodešel téměř nikdo. Z vysokých škol odešli jenom tajemníci organizací KSČ, jinak většina lidí zŧstala tam, kde byla celo dobu bolševika. To znamená, strhli nálepku Marx-Leninská sociologie a dál přednášeli sociologii. Třeba na Filozofické fakultě. A Milan Petrusek zaloţil novou fakultu. Přitáhl lidi, který 20 let dělali něco jinýho, dŧleţitýho studovali, a začal budovat obor úplně od počátku. Čili ta nová sociologie by bez Milana Petruska vypadala úplně jinak. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A jak byste právě na práci Miloslava Petruska doloţil uţitečnost sociologie? Petr KAMBERSKÝ, komentátor, Lidové noviny -------------------Nijak. Milan byl právě reprezentantem tý neuţitečný vědy, toho vědění, které skládá ze spousty faktŧ a záleţí jenom na vás, jestli pak poloţíte chytré otázky, nebo hloupé otázky. Sociologie je v podstatě úplně k ničemu, aţ na to, ţe většina věcí, o kterých se tady přes den bavíte, třídy, sociální skupiny, jak na koho, na koho dopadá zdraţení nájmu, kdo bude volit ČSSD, kdo bude volit TOP 09, to všecko stojí na sociologických znalostech, na prŧzkumech veřejného mínění, na nějakých dovednostech, které se uţ tak prolnuly do normálního našeho jazyka, ţe nám ani nedochází, ţe jsou primárně sociologické. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Studenti profesora Miloslava Petruska, a sám jsem mezi ně po roce 89 na Karlově Univerzitě patřil, vzpomínají na nevšední poutavost jeho výkladu, na to, jak onu sociologickou teorii dokázal převádět na aktuální dění a na to, čím lidé skutečně ţijí, byl náročný i přátelský. Jaké jsou vaše osobní vzpomínky na něj? Petr KAMBERSKÝ, komentátor, Lidové noviny -------------------No, náročný byl, mám takovou oblíbenou historku. Jedné mé kolegyni odmítl uznat, uznat ročníkovou práci, protoţe ji neznal a ta práce byla natolik dobrá, ţe byl přesvědčen, ţe ji někde opsala. Tenkrát nebyl Google, tak to nemohl dokázat a pak teda jako rezignoval a s kamennou tváří zkoušku podepsal. Já shodou okolností, ţe ji napsala jakoby ze své vlastní hlavy. Ale ukazovalo, ţe i v dobách, kdy si s tím nikdo nedal moc, se o to nikdo moc nestaral a lidé slepovali heslo ze slovníkŧ, tak Milan Petrusek byl dŧsledný a kdyţ nějaký text vybočoval z řady nebo tady zrovna hrozilo očekávání, tak nebyl ochotnej zavřít oči a říct perfektní, bezva a jdeme dál. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------V tom posledním, pravděpodobně tedy, jak jste říkal, posledním novinovém rozhovoru, který tu s ním vyšel a který vy jste pořídil, zmiňoval svou práci na chystané knize o sociologii 20. století. V čem je podle vás jeho vlastní příběh její součástí? Petr KAMBERSKÝ, komentátor, Lidové noviny -------------------No, já to neumím převyprávět dobře, protoţe moje paměť je na rozdíl od profesora Petruska chabá a uměl ... on byl fascinující v tom, ţe četl anglicky, italsky, francouzsky, německy, rusky, polsky, a vnímal celý to 20. století, jak se lidé posunovali po planetě většinou spíš tak nějaký z východu na západ, tak úplně na západ, potkávali se, ovlivňovali. Milan Petrusek v podstatě byl namístě, akorát v něm se ty proudy střetávaly. Potkával se s lidma ze Slovenska, protoţe on je dŧleţitá figura i pro slovenskou sociologii, s Poláky, a jeho příběh je dŧleţitý pro nás, to znamená, narozen roku 36 do komunistické rodiny, vyrŧstající vlastně v ideálech komunistických, dokonce byl jeden rok předsedou organizace SSM na filozofické fakultě. A postupně samozřejmě mu začaly padat ty šupiny Plné znění zpráv


z očí, zjišťoval, v čem to vlastně ţije, co reprezentuje, aţ byl vyloučen, skončil v knihovně. A poté vlastně se snaţil to vědění bez takového toho nadšení pro aktuální módu předávat dál. To znamená s tou vášní, kterou jsme slyšeli v tom hlase, ale zároveň bez toho podlehnutí té aktuální náladě, protoţe sám na sobě moc dobře viděl, jak je snadné v mladém věku podlehnout něčemu, čeho pak člověk není, nešťastný ho udělal. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------Pane Kamberský, já vám děkuji a hezký večer vám přeji. Petr KAMBERSKÝ, komentátor, Lidové noviny -------------------Já taky, díky. Bohumil KLEPETKO, moderátor -------------------A hezký večer přeji, váţení diváci, i vám, protoţe Události, komentáře končí. Zítra na shledanou. _

Zemřel přední sociolog a oblíbený profesor Petrusek 20.8.2012

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Lidé_ Lidovky.cz, Martin Nevyhoštěný_

V 75 letech zemřel v neděli profesor Miloslav Petrusek, přední český sociolog a bývalý děkan Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Profesor Petrusek, který mimo jiné předsedal Masarykově československé sociologické společnosti, trpěl dlouhodobými zdravotními potíţemi. „Pan profesor zemřel v neděli, o smutné události informovala univerzitu jeho manţelka a zatím nevíme, zda poslední rozloučení proběhne v rodinném kruhu, nebo za účasti veřejnosti,“ řekl serveru Lidovky.cz Václav Hájek, mluvčí Univerzity Karlovy, kde byl Petrusek v letech 1997 aţ 2000 prorektorem. Jeho první kroky na akademické pŧdě se ale pojí s Moravou. Obor filozofie a dějepis vystudoval na Masarykově univerzitě v Brně a svoji učitelskou činnost zahájil na Pedagogickém institutu ve Zlíně. „Profesor byl mezi studenty FSV velmi oblíbený, jeho kurzem Úvodu do sociologie prošly tisíce studentŧ všech oborŧ, od ekonomŧ po politology či ţurnalisty. Vţdy si proto zakládal na tom, aby sociologie nebyla chápána jen jako nudná teoretická disciplína,“ komentoval smutnou zprávu studentský časopis Ukáčko. „Profesor Miloslav Petrusek byl bezesporu nestor české sociologie a zakladatelská osobnost české vědy. Jako vysokoškolský pedagog s neobyčejným řečnickým darem vychoval několik generací studentŧ,“ napsal serveru Lidovky.cz ředitel Institutu sociologických studií Martin Hájek. ČTĚTE VÍCE Petrusek byl také jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla. Byl členem poradní skupiny prezidenta. Mimořádně se zaslouţil o rozvoj Karlovy univerzity, za coţ byl oceněn v roce 1997. Před třemi lety obdrţel také zlatou medaili Masarykovy univerzity v Brně.

URL| http://www.lidovky.cz/zemrel-predni-cesky-sociolog-a-oblibeny-profesor-miloslav-petrusek-118/lide.asp?c=A120820_100844_lide_mev _

HÁJEK: Odešel nestor české sociologie s neobyčejným darem řeči Plné znění zpráv


20.8.2012

lidovky.cz

str. 00 _

Lidovky / Názory_

Toto vyjádření není nekrologem, ale pouze stručným vyjádřením poté, co jsem se o profesorově úmrtí dozvěděl. Úmrtím profesora Miloslava Petruska přicházejí česká i mezinárodní společenskovědní obec a zejména ta sociologická o výraznou a nenahraditelnou osobnost, která je v posledním pŧlstoletí značně ovlivňovala. Je nemoţné v několika málo větách postihnout tento vliv, ale pokusím se uvést alespoň to z mého pohledu nejzřejmější. Vyuţiji přitom text, který jsem letos v červnu psal na podporu jeho nominace na Cenu Josefa Hlávky za celoţivotní dílo. Profesor Miloslav Petrusek byl bezesporu nestor české sociologie a zakladatelská osobnost české vědy. Jako vysokoškolský pedagog s neobyčejným řečnickým darem vychoval několik generací studentŧ, kterým se společnost stala předmětem přemýšlení i empirického zkoumání; jako spoluzakladatel a děkan Fakulty sociálních věd Karlovy Univerzity se zásadním zpŧsobem podílel na vzniku významného společenskovědního vysokoškolského pracoviště, které se dodnes hlásí k zakladatelské koncepci; coby vědec udrţel jako jeden z mála nezávislost kritického sociologického bádání po dlouhých dvacet let normalizace a zásadním zpŧsobem se podílel na obnově sociologické disciplíny v devadesátých letech minulého století, zejména v jejím teoretickém rozměru. Hlavní odbornou doménou Miloslava Petruska, pokud lze při šíři jeho badatelského záběru o něčem takovém vŧbec mluvit, byla sociologická teorie nahlíţená v jejích historických i paradigmatických proměnách a střetech, v jejím podlehnutí i vzdorování politické moci a hledání alternativ. O významném přínosu jeho badatelské práce svědčí více neţ stovka publikací. Při studiu vývoje sociologické interpretace moderní i pozdně moderní společnosti dokázal jako jeden z mála posuzovat české i světové sociologické teoretizování v kontextu napjatého vztahu mezi aktuální společenskou situací a nadčasovou human condition. Další odbornou disciplínou, ve které profesor Petrusek výrazně přispěl k rozvoji poznání, je sociologie kultury a umění, v jeho pojetí často úzce napojována na problematiku nedemokratických reţimŧ. České sociologii zprostředkoval profesor Petrusek celou řadu kanonizovaných i nekanonizovaných klasikŧ zasvěcenými a vţdy aktuálními a aktualizujícími interpretacemi publikovanými ve formě odborných článkŧ nebo ediční činností a přípravou ceněných úvodŧ/doslovŧ k jejich překladŧm. Mezi výrazné počiny celooborového významu patří uspořádání Malého sociologického slovníku na konci šedesátých let a následně dvousvazkového Velkého sociologického slovníku v první polovině let devadesátých; oba slovníky se staly nenahraditelnými referenčními příručkami sociologie v českém jazyce. Také je třeba zmínit i prakticky desítku učebnic sociologie, jichţ je Petrusek autorem či spoluautorem a významnou a co se týče šíří záběru ojedinělou knihu Společnosti pozdní doby. Last but not least je nutné uvést rozsáhlou popularizační činnost profesora Petruska. Jeho knihy si vţdy našly mnoho čtenářŧ z řad poučené veřejnosti. Formou kratších či delších článkŧ, esejŧ, glos a rozhovorŧ se pravidelně a erudovaně vyjadřoval k aktuálním tématŧm domácího i světového dění, komentoval kulturní události, recenzoval nové publikace. Pŧsobil v několika prospěšných nadacích a radách, převáţně spojených s podporou nezávislého a kritického myšlení, bádání a vzdělávání. pro Lidovky.cz Martin Hájek, ředitel Institutu sociologických studií

URL| http://www.lidovky.cz/martin-hajek-odesel-nestor-ceske-sociologie-s-neobycejnym-darem-reci-1ir/ln_nazory.asp?c=A120820_152136_ln_nazory_mev _

S profesorem Petruskem o Marxovi, Masarykovi a módě gender 20.8.2012

lidovky.cz str. 00 Lidovky / Věda_ Lidové noviny, Petr Kamberský_



K pětasedmdesátiletým narozeninám Miloslava Petruska s ním loni v říjnu vyšel v příloze Orientace rozsáhlý rozhovor. Jeden ze zakladatelŧ Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v neděli 19. srpna zemřel. Přečtěte si jeho poslední rozhovor pro Lidové noviny. Profesor sociologie Miloslav Petrusek patří k těm několika málo akademickým autoritám, jejichţ hlas dlouhodobě překračuje hranice oboru. A rád intelektuálně provokuje – v pracovně má knihy Karla Marxe. LN Kdy bude Marxe moţné v Česku citovat, aniţ by to bylo bráno jako politická nebo intelektuální provokace? Myslím, ţe ten čas uţ před pár lety nastal. Většina seriózních autorŧ – nemyslím tedy okrajové publicisty a ţurnalisty, kteří valně věcem nerozumí – Marxe bere váţně. LN V Česku? Ano, v Česku. Uţ téměř nikdo se neodváţí Marxe ignorovat a tvářit se, ţe nebyl. A nejde zdaleka jen o marxisty či neomarxisty. On totiţ Marx kromě toho, ţe více méně přesně analyzoval počátky kapitalismu, přišel i s myšlenkami, které se paradoxně aktualizují aţ v poslední době. LN Tak to jsem asi špatně studoval dějiny západního myšlení. Jaké myšlenky máte na mysli? Tak třeba rané Ekonomicko-filosofické rukopisy z roku 1844. Stálo by za to znovu je vydat, protoţe je v nich vyloţen celý koncept odcizení člověka. Tedy jak se člověk odcizuje věcem a věci jemu; jak se kapitál odcizuje člověku a také jak se lidé odcizují navzájem. To je přece náš aktuální problém. Druhá věc – ale to musíte citovat z knihy, která je téměř na indexu, tedy z Komunistického manifestu – Marx s Engelsem dokazují, ţe bez burţoazie by nevznikla moderní společnost. A třetí moment: Marx ukazuje, ţe kapitál – a tedy celý kapitalistický systém – se nemŧţe rozvíjet, aniţ by překračoval hranice. Fakticky tedy předvídá jakousi elementární formu globalizace. My jsme samozřejmě přesyceni vulgárním, zpolitizovaným Marxem, ale ve vědě uţ se s jeho podněty pracuje normálně. LN Kdyţ mluvíte o současné vědě, to myslíte třeba Slovince Slavoje Ţiţeka? Tak zrovna on je krásným příkladem toho, jak lze namíchat směsku z marxismu, psychoanalýzy, Lenina a kritiky kulturálních studií. Leč nelze mu upřít některé neobyčejně bystré postřehy. LN Není spíše jakýmsi Paolem Coelhem soudobých společenských věd? Věcně máte v té analogii bohuţel asi pravdu. Jestliţe někdo vydává dvě knihy ročně, coţ Slavoj Ţiţek činí, pak má nejspíš i jiné motivy neţ jen intelektuální. LN Mluvil jste o nutnosti vyrovnat se s Marxem, ale neudělal to v našem kontextu uţ TGM svou Otázkou sociální? Masaryk byl opravdu první, kdo systematicky analyzoval Marxovu teorii, a dělal to do takových detailŧ, ţe mu dnes uţ skoro ani nerozumíme. Našel třeba rozpory mezi prvním a druhým dílem Kapitálu, coţ ukazuje, jak pečlivě Marxe studoval. Jakousi tragédií té Masarykovy knihy ale je, ţe měla ohlas jen mezi marxisty a akademická obec si jí prakticky nepovšimla. LN Minulý týden jste se účastnil oslav pětasedmdesátin Václava Havla. Čím to je, ţe TGM byl v tom věku klíčovým politickým hráčem, přijímal Švehlovu demisi a jmenoval úřednický kabinet, zatímco Havel se uţ drţí dlouho v pozadí? Především byl Masaryk prostě jinak fyzicky vybaven. Ale představuje také úplně jiný osobnostní typ neţ Václav Havel. TGM byl homo politicus od samého počátku. Boj o Rukopisy byl politickým zápasem, hilsneriáda byla politickým zápasem, proces se Srbochorvaty byl politickým zápasem... Navíc ještě předtím Masaryk kandidoval do říšského sněmu, v němţ pronesl desítky projevŧ... Takţe i v období, kdy jej málo známe, byl primárně politikem. Sám Čapkovi říkal, ţe nikdy nechtěl být akademickým filozofem. Václav Havel byl naproti tomu od počátku spisovatel, myslitel, nikoli politik. Některé Havlovy texty, zejména z předprezidentského období, lze dnes zařadit mezi společenskovědní klasiku. Jedna významná americká antologie sociologických textŧ začíná sice pochopitelně zakladatelem sociologie Augustem Comtem, ale končí právě Václavem Havlem – jeho Mocí bezmocných. LN Před dvaadvaceti lety jste obnovoval zdiskreditovanou českou sociologii, spoluzakládal jste Fakultu sociálních věd. Jste se svým dílem spokojený? Naše pŧvodní představa o podobě fakulty byla značně odlišná od současného stavu. Měla to být škola malá, která nabídne přímý kontakt mezi učitelem a studentem. To bohuţel nevyšlo. Plné znění zpráv


LN Proč? Nejprve v dŧsledku ministerských předpisŧ, které peníze odvozovaly výhradně od počtu studentŧ. To ovšem vedlo k takovým absurditám, jako je 160 studentŧ sociologie v jednom ročníku. Nejde jen o otázku, čím se takové mnoţství sociologŧ bude ţivit, ale především o kvalitu pedagogického procesu. S dvaceti studenty mŧţete diskutovat, dvěma stovkám musíte přednášet. Případně – a k tomu se stále více směřuje, coţ mě upřímně děsí – nahradit klasickou výuku výukou zprostředkovanou výhradně počítači. LN Děsí vás moderní výukové trendy? Spíš módní neţ moderní. Stane se například, ţe studentka přijede z výměnného programu Erasmus z Finska, chce uznat kredity, ale má tam zapsaných pět přednášek: dvě o feminismu, tři o gender studies. Nic jiného. Tahle posedlost módou mne děsí. Ale je fakt, ţe kaţdá doba nějakou módu měla, jak dokládá třeba dílo Rusa Pitirima Sorokina. Kdyţ jej čeští kolegové vyštvali z Prahy, protoţe se báli konkurence, odešel do Ameriky, stal se na Harvardu sociologickou hvězdou a v roce 1956 tam naspal Módy a koníčky moderní sociologie, kde ukazuje, čemu byly tehdy sociální vědy poplatné. Tenkrát konkrétně to byla kvantofrenie – oslnění matematickými postupy a modely. LN České sociální vědy ještě nejsou posedlé gender studies? Zčásti ano, ale máme i jiné módy, třeba „diskurzivní analýzy“. Nezajímá nás, jaká sociální realita je, ale jak se o ní mluví. Jistě, mŧţeme rozvíjet teorie, ţe realita je taková, jak se o ní mluví. Ale na to lze odpovědět drastickým protipříkladem: nechte se zavřít do vězení a poznáte na vlastní kŧţi rozdíl mezi diskurzem o vězeňství a realitou. Diskurz o romské problematice není totéţ jako zásah těţkooděncŧ. Nebo si vezměte takzvanou grounded theory... LN Pod tím slovem si toho čtenář asi moc nepředstaví. On se ţádný český překlad neujal. Ale jde zhruba o tohle: klasický společenskovědní výzkum předpokládá, ţe máte teorii nebo přesně formulovaný výzkumný problém, coţ převedete do podoby hypotéz a ty pak v terénu testujete. Anselm Strauss spolu s Juliet Corbinovou ovšem přišli s obrácenou představou: pokud zkoumáte něco „neznámého“, měli byste nechat hypotézy a předsudky za hlavou a jít do terénu jako nepopsaný list. Během zkoumání by pak podle jejich pojetí ta teorie měla jaksi vzniknout. Jenţe kdyţ pak studujete závěrečné práce z takových výzkumŧ, snadno zjistíte, ţe bohuţel téměř nikdy nevznikne. Ten koncept vypadá krásně, ale fakticky se z grounded theory stala pro část studentŧ pouze legitimizace lenosti. Pokud někdo ze čtyř rozhovorŧ s kamarády vyrobí stodvacetistránkovou práci, přičemţ víc neţ polovinu tvoří špatně přepsané rozhovory, já to prostě diplomkou nazvat nemohu. LN Módy se mění jaksi z podstaty, ale nemění se i vaši studenti? Řekl bych, ţe studenti nejsou dnes ani lepší, ani horší, neţ bývali kdysi. A to uţ učím řádku let. V čem se ale ti současní od těch minulých liší – a to máme empiricky ověřeno –, je šíře humanitního základu. Myslím nikoli v abstraktním smyslu, ale v konkrétních znalostech. LN Chápou rozdělení výkonné, zákonodárné a soudní moci, ale neznají ani Montesquieua, ani Abrahama Lincolna? Víte, mnozí třeba téměř vŧbec nic netuší o anglické literatuře. Nemyslím tu módní, ale třeba Shakespeara. Kdyţ se na něj zeptáte, stěţí si vzpomenou na Romea a Julii. A kdyţ mluvíte o antice, tak se na vás dívají aţ s útrpným úsměvem. Rádi jedou na jih na dovolenou, ale ţe by slyšeli o Marku Aureliovi či Senekovi? Nebo ţe by je dokonce četli? LN Nutíte studenty číst římskou klasiku? V ţádném případě! Ale přesto se kupodivu v kaţdém – opravdu kaţdém – ročníku najde tak čtyři pět studentŧ, které vyprávění zaujme, knihu si seţenou a pak přijdou: „Teda pane profesore, to bylo čtení!“ A platí to i o tlustých knihách, třeba o Dostojevského Běsech. Ale jinak je to bída. Nemají načtenou elementární beletrii. Já vím, ţe dnes chtít po někom, aby četl Vojnu a mír, je téměř nemoţné, ale oni neznají a nečtou ani tenčí a novější díla. Pro mnohé literatura začíná aţ rokem 1990. LN Lkaní starého knihomola nad mladými nevzdělanci? V ţádném případě, to si nerozumíme. Já nementoruji, já to říkám také kvŧli jejich profesionálním dovednostem! Pierre Bourdieu, velice módní, ale bezpochyby brzy jiţ „klasický“ sociolog, napsal kníţku Pravidla umění, pojednávající o sociologii literatury. Té kníţce nemŧţete rozumět, pokud jste nečetl Flaubertovu Citovou výchovu. Bourdieu vám namaluje skutečnou mapu, kde hlavní hrdina ty své milenky měl a kudy za nimi po Paříţi chodil. A z toho začne odvozovat jakousi sociogeografii románu. Anebo si vezměte všechny významné Plné znění zpráv


autory, kteří o Flaubertovi psali. Třeba Sartra, který o něm napsal tisícistránkovou monografii Idiot rodiny. Chci tím říci: bez znalosti literatury neporozumíte značné části sociologie, která se na beletrii odvolává, vŧbec nepochopíte třeba Zygmunta Baumana. A je dokonce moţné říci i to, ţe bez znalosti literatury neporozumíte dobře ani dějinám společnosti. LN Je to generační, nebo technologický přelom? To nelze oddělit. Moje generace je zvyklá ţít s knihami a pracovat s nimi. Ta současná je zase neskonale zdatnější technologicky a jazykově. Starší generace má načteno, mladší je výrazně efektivnější v hledání informací. Velmi rychle se to usadí, ale teď jsme oslněni technikou. LN Oslněni? Samozřejmě. Vţdycky kdyţ v tramvaji slečna otevírá kabelku, sázím se sám se sebou: vytáhne zrcátko, knihu, nebo mobil? Vţdycky je to mobil. LN Ještě ke studentŧm: vy říkáte, ţe se nemění. Jenţe dnes studuje nikoli zlomek, ale většina populačního ročníku, copak je moţné, aby taková změna nepoznamenala vztah učitel-ţák? Všechno se trochu mění, dnes se dokonce leccos i jinak jmenuje. Já třeba za hodinu pŧjdu provádět něco, čemu se říká „kontaktní výuka“ – znamená to tedy, ţe se normálně uvidím se svými ţáky. Jenţe tenhle zpŧsob předávání znalostí je prý drahý, takţe vše směřuje k výuce takzvaně distanční, tedy počítačově zprostředkované. A já dodávám: ta kontaktní je nenahraditelná. LN A proč nezkoušíte sehnat peníze po americkém zpŧsobu od absolventŧ? Vaši studenti sedí na dŧleţitých pozicích v byznysu i státní správě, ale ani kdyţ jste slavili dvacet let školy, ţádní „alumni“ nepřišli. Tohle je naše veliká chyba. Mimochodem – nedávno na sousední fakultě známý textař Michal Horáček obhájil doktorskou disertaci, a jakkoli je hloupým zvykem mnoha vzdělancŧ se nad byznysmeny povyšovat, já tu jeho práci četl a je naprosto vynikající. Jenţe my své absolventy neumíme oslovit... LN Vţdycky jste trávil hodně času přednášením. Máte přitom čas psát? Naštěstí mám. Kromě nutných dokončovacích prací na prvním solidním slovníku českých sociologŧ jsem spolu se svým bývalým doktorandem Janem Balonem vydal knihu Společnost naší doby. Má-li nějaké kvality, pak mezi jednu z nich určitě patří, ţe se dá číst. Nesnáším totiţ jazykový balast, na to jsem toho příliš mnoho přečetl. A potom chystám kníţku o sociologii 20. století – chci ji pojmout jako knihu o putování lidí a idejí. Tragédií minulého století a současně paradoxním obohacením našeho oboru bylo, ţe to putování bylo většinou násilné, Sorokina vyhnali do Ameriky, Arendtovou také, Popper byl jistý čas v Austrálii, Aron v Británii... Upřímně si přeju, aby se v novém století uţ nic takového neopakovalo – a nejen pokud jde o sociologii.

URL| http://www.lidovky.cz/s-profesorem-miloslavem-petruskem-o-marxovi-masarykovi-a-mode-gender-1k3/ln_veda.asp?c=A120820_111400_ln_veda_mev _

Zemřel přední český sociolog a bývalý prorektor Univerzity Karlovy Miloslav Petrusek 20.8.2012

mediafax.cz _

str. 00

_

Ve věku nedoţitých 76 let zemřel v neděli profesor Miloslav Petrusek. (Foto: petrusek.cz) PRAHA / 14:27, 20. 08. 2012 Ve věku nedoţitých 76 let zemřel v neděli profesor Miloslav Petrusek. Zprávu o úmrtí osobnosti české sociologie potvrdil agentuře Mediafax v pondělí mluvčí Univerzity Karlovy (UK) Václav Hájek, kde byl Petrusek v minulosti prorektorem.



"Nejen akademická obec UK, ale i široká veřejnost si budou pana profesora pamatovat jako nesmírně vzdělaného, skromného a kultivovaného člověka, který měl velký talent předávat své znalosti dalším generacím. Člověka osobně statečného, neslevujícího ze svých zásad mravnosti a hodnot," uvedl na svých stránkách univerzitní časopis i-Forum. "Jeho přednášky, publikace i kaţdé jednotlivé setkání s ním byly velkým záţitkem. Své práci pedagoga i vědce věnoval nesmírně velké mnoţství energie, píle a entuziazmu. Vţdy dokázal okořenit své promluvy i humorem a bez nadsázky lze říci, ţe byl milován jak svými kolegy, tak studenty," dodala univerzita. Petrusek se po roce 1989 zasadil o rozvoj Fakulty sociálních věd (FSV) UK i celé Karlovy univerzity. V letech 1991 aţ 1997 pŧsobil jako děkan FSV UK, v letech 1997 aţ 2000 byl prorektorem UK pro studijní záleţitosti. Jan Kálal

URL| http://www.mediafax.cz/domaci/4091804-Zemrel-predni-cesky-sociolog-a-byvaly-prorektor-UniverzityKarlovy-Miloslav-Petrusek _

Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek, bylo mu 75 let 20.8.2012

metropol.cz str. 00 František Kuna_

Z Prahy_

Patřil k těm nejlepším, byl děkanem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a také jejím prorektorem. Miloslav Petrusek podlehl svým dlouhodobým zdravotním potíţím. Miloslav Petrusek zemřel ve věku 75 let. (foto: Isifa) Miloslav Petrusek vystudoval filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Předsedal Masarykově československé sociologické společnost. Kromě toho, ţe byl jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla, byl i členem poradní skupiny tehdejšího prezidenta. Petrusek patřil k jedněm z nejlepších českých sociologŧ. Jeho práci si pochvalovali také studenti, smutek nad jeho smrtí se objevuje i v příspěvcích na facebooku od jeho bývalých studentŧ.

URL| http://www.metropol.cz/zpravy/z-prahy/zemrel-predni-cesky-sociolog-miloslav-petrusek-bylo-mu-75-let/ _

Umřel nám pan učitel. A Čechům významný sociolog Miloslav Petrusek 20.8.2012

reflex.cz

str. 00

Názory_

_ Stál u zrodu Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, mé alma mater – pomáhal přetvořit komunistickou fakultu ţurnalistiky na liberálnější FSV. Jednoho z nejvýznamnějších českých sociologŧ, profesora Miloslava Petruska, jsem zaţila jako oblíbeného přednášejícího a chápavého, i kdyţ náročného zkoušejícího, který se studentŧm o přestávce rád podepsal do jedné ze svých četných publikací. Profesor Petrusek včera, v neděli 19. srpna, v necelých 76 letech umřel. „Obvykle jsem pokládán za akademického či teoretického sociologa, coţ odpovídá jen zčásti skutečnosti a velice málo mému přání,“ napsal v úvodu svých webových stránek pan profesor. „Vţdycky jsem si přál být sluţebníkem uţitečným, ale ne vţdy se mi to dařilo.“ Většina lidí, kteří měli tu čest Miloslava Petruska znát, by Plné znění zpráv


ho jistě charakterizovala právě a především jako sluţebníka uţitečného: byl své fakultě v jejích počátcích po šest let výborným děkanem a praţské univerzitě potom tři roky dobrým prorektorem. Zŧstaly po něm tisíce studentŧ, kterým jeho předměty Úvod do sociologie, Kulturní základy euroatlantické civilizace, Sociologie umění a mnohé další otevřely oči, donutily vést si „kulturní deníčky“ a přemýšlet o společnosti v dříve nepředstavitelných kontextech. FSV od Miloslava Petruska jakoţto nový děkan v roce 1997 přebíral jeho blízký přítel, profesor ekonomie Lubomír Mlčoch. Ten na zesnulého kolegu, jemuţ včerejší vedro zřejmě ukrátilo ţivot, se smutkem vzpomíná: "Vzhlíţel jsem k Miloslavovi s největším respektem, neboť jeho sečtělost byla fantastická. O jeho povaze a smyslu pro humor ani nemluvím. Pracoval do posledních chvil; v jeho bytě, který byl vlastně knihovnou, ho stále navštěvovali postgraduální studenti. Je mi smutno z toho, ţe uţ se nikdy nesejdeme na dvě deci moravského červeného." „Poměrně dlouhý ţivot, který mně byl dán, mě naučil jakési nekonfliktnosti. Neusiluji o vítězství ve vědeckých válkách o paradigmata a módy, které přicházejí a odcházejí, a uţ vŧbec ne v mezilidských sporech, jimiţ si zbytečně ubliţujeme v tom krátkém čase, jímţ smíme svobodně nakládat. Rád bych naplnil biblické – cokoliv jsi jinému dal, sobě jsi dal... Ale nevím, kolik toho na rozdávání ještě mám,“ napsal Miloslav Petrusek na svém webu, moţná jiţ v neblahé předtuše. Mně autor zásadních publikací Sociologie a literatura, Teorie a metoda v moderní sociologii, Sociologické školy, směry, paradigmata či Společnosti pozdní doby a jeden z tvŧrcŧ nových Dějin sociologie před čtyřmi lety podepsal jednu ze svých posledních knih, …ať je stŧl k pohoštění prostřený; knihu úvah a esejŧ vzniknuvší na ţádost rektora Univerzity Karlovy Václava Hampla k 660. výročí jejího zaloţení. Právě v jejích textech obtiskl svŧj nesmírný vypravěčský talent, který studenti během přednášek s nelákavými názvy a zdrcujícími sylaby tolik oceňovali. Miloslav Petrusek měl v šedé době pestrý osud, bylo o čem vyprávět: v 70. letech mu komunističtí nadřízení systematicky znemoţňovali přednášet a publikovat, navíc se kvŧli vleklým zdravotním problémŧm musel přesunout na nepříliš dobrodruţný post pomocného knihovníka na Filozofické fakultě UK. Moţná z té doby pramení jeho tolikrát proklamovaná skepse vŧči spotřební společnosti, povrchní zábavě, materiálnímu bohatství a technologické vyspělosti jakoţto faktoru, na nějţ dnes kaţdý spoléhá více neţ na vlastní schopnosti společnost i sebe samého někam dovést. Takto na svého profesora vzpomínají studenti UK, sledujme téţ univerzitní stránky pro nekrology z per univerzitních kolegŧ.

URL| http://www.reflex.cz/clanek/47511/umrel-nam-pan-ucitel-a-cechum-vyznamny-sociolog-miloslav-petrusek _

Spotřebuj a konzumuj 20.8.2012

Respekt str. 70 Vít Horák_

Esej_

Nemusíme sahat ani k morálce či ekologii, abychom si uvědomili, ţe spotřeba chápaná jako výdaje má destruktivní charakter Český HDP klesá uţ třetí čtvrtletí za sebou, čímţ se definitivně potvrzuje ekonomický ortel - jsme v recesi či se přímo „v recesi brodíme“, jak strastiplně napsaly Hospodářské noviny. Čtenáře přirozeně zajímá, jaký to bude mít vliv na jeho ţivot, a ten zřejmě nebude nijak dobrý, kdyţ velkou část HDP zaujímá spotřeba domácností. Jenţe tak jednoduché to není, spotřeba není to, co bývala. Nemyslím teď její pokles, ale význam toho slova. Co dnes označuje? Pokud zboţí spotřebuji, tak jsem o ně přišel. Spotřeba je tedy jakási událost či děj, při kterém mizí to, co je spotřebováváno (Z zkonzumováno). Je na tom ale něco zvláštního. Proč se nepíše „zpotřebovat“ jako zničit, zlámat, zkroutit? Protoţe to by spotřeba musela být jakýmsi dokončením potřeby, tak Plné znění zpráv


jako třeba zničení je dokončení procesu ničení. Jenţe potřeba vŧbec není ţádný proces, který by se dal dokončovat. Potřeba znamená, ţe je něčeho třeba. Mŧţe nebo nemusí být uspokojena, ale nemizí, zŧstává tu stále. Asi to bude jinak. Slovo spotřeba je vytvořeno podle úplně jiné logiky, neţ se vzhledem k jeho dnešnímu významu zdá. S- tu vyjadřuje určitou soubornost, tak jako ve slovech svaz, sběr nebo sněm. Spotřeba je tedy doslova úhrnem toho, co je člověku třeba, co potřebuje. Z milionu tři miliony Člověk potřebuje rŧzné věci a ne všechny se dají zhotovit nebo koupit, ale nechceme to téma zbytečně rozšiřovat. Zŧstaňme u hospodářských věcí a materiálních statkŧ. Co tedy bude znamenat třeba týdenní spotřeba? Kdyţ řekneme jídlo a pití, tak nebude mezi dnešním a pŧvodním významem - konzumací a spotřebou - ţádný praktický rozdíl, protoţe jídlo i pití svým vyuţitím mizí. Kdyţ budeme chtít seznam rozšířit, bude to sloţitější. Člověk potřebuje také teplo, bydlení nebo dopravní prostředky, jenţe to jsou věci, které si pořizujeme na delší dobu, ne jen na týden. Naše spotřeba tu tedy zŧstává, není zkonzumována. To je dobrá zpráva, protoţe mŧţe být uţívána i v budoucnosti. Naopak, kdyby zkonzumována byla (koupené auto se nám třeba porouchalo), byla by to zlá zpráva. To je naprosto banální zjištění, aţ na to, ţe v moderní ekonomii, a jak se nám tvrdí, tak i v ekonomice, je tomu přesně naopak - více konzumace je lépe. Jak je to moţné? První a nejdŧleţitější příčina je ta, ţe ekonomie vlastně nezkoumá spotřebu, ale pouze výdaje na spotřebu. Je úplně jedno, jak budete co dlouho vyuţívat, vaše spotřeba se v té souhrnné ekonomické ocitne jen tak, ţe si něco koupíte. Příští rok, kdy objekt vaší spotřeby zŧstane stejný (např. dŧm, kamna či auto), uţ podle ekonomŧ nespotřebováváte nic. Kdyţ věci přepočteme na peníze, úplně tím smaţeme rozdíl mezi tím, co vyuţitím zmizí, a tím, co zŧstává. Peníze totiţ vyuţitím mizejí vţdycky. Chápeme-li spotřebu jako výdaje, začneme jí automaticky přisuzovat destruktivní charakter, který je dnes s tím slovem jiţ zcela svázán - ze spotřeby se stala konzumace. Pro ekonomii má velký význam, ţe spotřebě rozumí právě takto, protoţe je tím snadno schopna zachytit vztahy v ekonomice. Zatímco spotřeba je fixována na toho, kdo spotřebovává, výdaje jsou vţdycky současně příjmy jiné ekonomické sféry, totiţ firem a zprostředkovaně také jejich zaměstnancŧ. Větší konzum znamená vyšší příjmy a tím pádem vyšší zisky vlastníkŧ kapitálu a vyšší mzdy zaměstnancŧ. Anglický ekonom John Maynard Keynes, na kterého tak či onak navazuje skoro celá dnešní ekonomie, tuto provázanost domyslel do dŧsledkŧ. Vyšší zisky a mzdy budou zčásti znovu utraceny a opět se tak přelijí do vyššího konzumu a ten zas povede k vyšším ziskŧm a mzdám a tak pořád dokola. Je to takové ekonomické kouzlo. Vloţíte milion, vypadnou vám tři. Proto je radno, aby se vláda snaţila, třeba i na dluh, konzumaci podpořit. Z této logiky plynou bizarní opatření typu šrotovného. Bizarní jsou proto, ţe zŧstávají zcela uzavřena v logice peněţních transferŧ a zapomínají na to, ţe by ony výdaje měly být utráceny smysluplně a něčemu slouţit. Výdaje tu slouţí pouze dalším výdajŧm. Úbytek poţitku Ekonomové a v poslední době čím dál více i média a veřejnost převádějí diskusi o věcech veřejných, politice i mezinárodní situaci do sféry ekonomických veličin (HDP, nezaměstnanost, schodky rozpočtu) a tento ekonomický redukcionismus bývá někdy kritizován. Tato kritika s sebou zpravidla nese morální apel (neměli bychom se opájet mamonem, uskrovnit se a myslet také na ţivotní prostředí), coţ některé lidi rozčiluje. Mají zřejmě pocit, ţe se tu jejich ekonomickým či materiálním zájmŧm podsouvají zájmy jiné - etické či ekologické. Jenţe k morálce a ekologii vŧbec nemusíme sahat, abychom si uvědomili, ţe je něco špatně. Nám se tu ubírá na poţitku a uţitku, ne přidává! Ekonomie se jako domnělý advokát spotřebitelŧ snaţí dobrat toho, jak maximalizovat HDP a výdaje na spotřebu. Jenţe tato maximalizace je výrazem postoje spíše asketického. Ještě bychom si mohli chvíli uţívat, ale ne ne, na to není čas, je třeba zkonzumovat, zničit, zahodit, zbavit se toho, co máme a co nám přináší uţitek. Nečiníme tak ve svém zájmu, ale v zájmu celku, a to celku pohříchu virtuálního. O jeho stavu se dozvídáme jen prostřednictvím několika veličin. Je příznačné, ţe se diskuse nesoustředí na jejich nominální hodnotu, ale na jejich rŧst. Fakt, ţe bylo naměřeno tolik a tolik, nic neznamená. Nevíme, kolik je dobře a kolik je špatně, tak se soustředíme pouze na přírŧstky. Rŧst je dobře a pokles špatně, jiné kritérium není. Ale nejen to, ve prospěch několika magických veličin máme stejným zpŧsobem i pracovat. Více konzumace znamená více práce, protoţe zboţí se musí vyrobit. A tak dělíme svŧj den na část pracovní, která slouţí tomu, abychom mohli konzumovat, a na část konzumační, která slouţí tomu, abychom mohli pracovat. Strategie to je úspěšná v tom smyslu, ţe vede k ekonomickému rŧstu a stále intenzivnější konzumaci. Větší destrukce si zkrátka vyţaduje větší produkci. Plné znění zpráv


Škoda, ţe je do toho zatahován člověk. Vţdyť to by přece mohl zvládnout i robot. A snad i lépe. Ekonomická krize by vŧbec nebyla problémem, ta se prohlubuje jen díky nejasným lidským očekáváním. Protikrizové opatření by bylo prosté. Robotŧm bychom přikázali, aby zintenzivnili konzumaci, anebo bychom roboty, kteří ztratili práci, přeřadili ke konzumaci, načeţ by tato vytáhla ekonomiku zase nazpět. Ekonomickou krizi zpŧsobují spotřebitelé, tak by bylo moţná dobré vŧbec je do toho neplést. Neosobní trh Dŧraz na konzumaci tedy paradoxně vede k askezi, ale také nás činí zranitelnějšími. Výdaje na spotřebu se převádějí i do hrubého domácího produktu, v němţ zaujímají nadpoloviční část (většinou mezi 50 a 70 procenty). HDP je přitom nejpouţívanější mírou blahobytu či hospodářské výkonnosti. Představme si ale dokonalé hospodářství (domácnost), které je schopno si vše, co potřebuje, zajistit samo, nebo má tak dobré vztahy se svým okolím, ţe si má vţdy kde pŧjčit. Ideální domácnost ţijící v dostatku, by přesto - hodnotíme-li ji podle úrovně HDP - neměla vzhledem ke své bídě (HDPZ0) vŧbec přeţít. V naší analýze jsme totiţ zohlednili pouze jeden typ ekonomických vztahŧ: vztahy trţní. Jistě by tu mohlo být druhé hospodářství, které si ţije stejně dobře jako první jen s tím rozdílem, ţe vše, co potřebuje, získává na trhu. Rozdíl je v tom, ţe to první není ekonomy vŧbec vidět, zatímco to druhé ano. Ale to není všechno. Druhé hospodářství sice teď své potřeby uspokojilo, ale do budoucna tomu tak být nemusí. Disponuje sice penězi, ale to, co za ně dostane, nemŧţe nijak ovlivnit; o tom rozhoduje pouze trh. Trh je ze své podstaty neosobní instituce, která nabízí hodně, ale nikdy nic nikomu nezaručuje. Tato nejistota je pro člověka velmi nebezpečná, protoţe jeho potřeby nelze vypnout, ty musejí být do určité míry uspokojovány pořád. Není tak podstatné, ţe výdaje jednou dosáhnou rekordní úrovně, je především podstatné, aby za ně bylo vţdy moţno pořídit spotřebu nutnou k ţivotu. Jinými slovy, člověku jsou zapotřebí především vazby osobní a stálé, na něţ se mŧţe spolehnout. Trh tyto vazby neposkytuje. To nemá být výzva k vytvoření jakési paralelní ekonomiky, nýbrţ odpověď na -v poslední době velmi časté - výzvy ke zvyšování konkurenceschopnosti. Být schopen konkurovat je nepochybně přínosné, ale je třeba si dát pozor, za co tuto schopnost vyměňujeme. Trh je neosobní instituce, která nabízí hodně, ale nikomu nic nezaručuje. Foto autor| foto archiv Foto popis| Spotřebovat, nebo „zpotřebovat“? Foto autor| foto michaela danelová O autorovi| Vít Horák, je sociolog, doktorand v Institutu sociologických studií FSV UK. Věnuje se klasické sociologii a teorii jednání. _

Zemřel přední český sociolog Miroslav Petrusek 20.8.2012

tyden.cz str. 00 ČTK_

Nekrology_

Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek, bývalému děkanovi Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (UK) bylo 75 let. Petrusek, který dlouhodobě trpěl zdravotními potíţemi, také v devadesátých letech předsedal Masarykově československé sociologické společnosti. Byl rovněţ prorektorem UK. Zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek, bývalému děkanovi Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy (UK) bylo 75 let. Petrusek, který dlouhodobě trpěl zdravotními potíţemi, také v devadesátých letech předsedal Masarykově československé sociologické společnosti. Byl rovněţ prorektorem UK. "Pan profesor zemřel v neděli, o smutné události informovala univerzitu jeho manţelka a zatím nevíme, zda poslední rozloučení proběhne v rodinném kruhu, nebo za účasti veřejnosti," řekl serveru mluvčí Univerzity Karlovy Václav Hájek. Petrusek byl jedním ze zakladatelŧ Knihovny Václava Havla. Byl členem poradní skupiny prezidenta. Plné znění zpráv


Petrusek se narodil v roce 1936 ve Zlíně. Absolvoval obor filozofie a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde obhájil diplomovou práci Světový názor T. G. Masaryka.

URL| http://www.tyden.cz/rubriky/lide/nekrology/zemrel-predni-cesky-sociolog-miroslav-petrusek_243485.html _

Ve věku 75 let zemřel přední český sociolog Miloslav Petrusek 20.8.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika_ Petr Medek,Tereza Svobodová_

Význačný český sociolog Miloslav Petrusek zemřel v neděli ve věku 75 let. Radioţurnálu to potvrdil mluvčí Karlovy univerzity Václav Hájek. „Byl podle mého názoru nejvzdělanější český sociolog, který nejenom ţe dělal výzkumy kdysi dávno, ale byl nesmírně světově sečtělý," říká o profesorovi socioloţka Jiřina Šiklová."Jeho články usvědčovaly nás ostatní sociology z nedostatečné vzdělanosti a sečtělosti," dodává Jiřina Šiklová.Petru Soukupovi, proděkanovi pro studijní záleţitosti Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, se při vzpomínce na Miloslava Petruska vybavuje, ţe vţdy pomohl a poradil, kdyţ bylo zapotřebí. Vŧči kolegŧm se choval příjemně a vstřícně."Říkal vţdycky: dokud se oţíráme, tak se nepoţíráme a tím měl na mysli, ţe skutečně dokud lidé jsou schopni vypít spolu skleničku vína, v zásadě se nemohou mít extrémně neradi," vzpomíná Petr Soukup.Profesor Miloslav Petrusek se narodil ve Zlíně do učitelské rodiny. Vystudoval filozofii a dějepis na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Sociologii se věnoval od šedesátých let minulého století.V osmdesátých letech spolupracoval s brněnskými disidenty na překladech sociologické literatury. Většina z nich vyšla po roce 1989.Miloslav Petrusek se rovněţ mimořádně zaslouţil o rozvoj Karlovy univerzity. Po revoluci se podílel na zaloţení Fakulty sociálních věd Karlovy univerzity, kde v letech 1991–1997 pŧsobil jako děkan. Mimo jiné zastával funkci prorektora Univerzity Karlovy pro studijní záleţitosti.V roce 2001 se stal předsedou Masarykovy české sociologické společnosti. Patřil mezi zakladatele Knihovny Václava Havla.Zemřel europoslanec Jiří HavelVe věku 82 let zemřel legendární komentátor Vladimír VáchaZemřel dokumentarista Pavel KouteckýZemřel chemik Antonín Holý, světoznámý bojovník proti AIDS


Studovat na ”moderátora” můţe stát desítky tisíc korun ročně 19.8.2012

ceska-media.cz str. 00 ČTK, (BoJ)_

Média-Stalo se_

Vyzkoušet si čtecí zařízení, učit se správně vyslovovat nebo si natrénovat projev před kamerou. Takové moţnosti nabízí obory českých vysokých a vyšších škol, na kterých lze studovat televizní a rozhlasové moderování. I kdyţ školné mŧţe stát i několik desítek tisíc korun, zájem o tohle zaměření roste, řekli ČTK zástupci škol. "Před třemi lety se touto specializací zabývalo dvanáct studentŧ, v současné době se jedná takřka o čtyři desítky účastníkŧ dílen," řekla ČTK zástupce ředitele pro vnější vztahy a komunikaci Vyšší odborné školy publicistiky (VOŠP) Monika Hrubalová. V rámci dílen VOŠP, kde roční školné vyjde na 28.000 korun, se studenti účastní stáţí, při kterých si v reálném prostředí rozhlasového studia trénují čtení zpráv, pohádek a dalších textŧ. Speciální předmět Moderování lze v rámci oboru Sociální a mediální komunikace absolvovat na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha (UJAK). Soukromá vysoká škola, na které roční školné vyjde na 50.000 korun, loni do bakalářského programu tohoto oboru přijala 256 studentŧ. "Počet nyní podaných přihlášek se tomuto číslu značně blíţí, předpokládáme tedy stejný, nebo vyšší počet uchazečŧ," řekl ČTK Jan Červenka z oddělení komunikace UJAK. Pod oborem Komunikace v médiích se lze na profesi moderátora připravit také na Literární Plné znění zpráv


akademii, kde rok prezenčního studia bakalářského oboru stojí 60.000 korun. Předměty zaměřené na moderátorství lze ale absolvovat i na státních školách. Součástí bakalářského programu ţurnalistiky na Univerzitě Karlově (UK) jsou například Mluvní a pohybová výchova nebo Základy správného mluvení. Právě na UK vystudovala ţurnalistiku řada známých televizních moderátorŧ. "Ve zprávách na České televizi je Marcela Augustová, Jukub Ţelezný a Aneta Savarová, náš absolvent je i Václav Moravec," řekla ČTK Barbora Osvaldová z Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd UK. Se známou tváří souvisí nadstandardní platové ohodnocení, které do určité míry vyrovnává ztrátu soukromí. "Je to určitá kompenzace za to, ţe nasazují svŧj obličej a své já," řekl ČTK mediální poradce Vojtěch Bednář. Výši honorářŧ podle něj ovlivňuje také fakt, ţe se moderátoři podílí na popularitě pořadu. "Televize tak do nich musí investovat a zaplatit je, aby neodešli ke konkurenci," doplnil Bednář. Prŧměrná mzda rozhlasových a televizních moderátorŧ byla loni podle dat Českého statistického úřadu 55.486 korun. "Prŧměrné číslo je hezká věc, ale je vyhnáno několika 'celebritami'," podotknul Bednář s tím, ţe do této kategorie spadají i moderátoři lokálních stanic, kteří jsou hodnocení spíše podprŧměrně.


Studovat na moderátora je v Česku stále populárnější 19.8.2012

e15.cz

str. 00 _

Domácí události_

Vyzkoušet si čtecí zařízení, učit se správně vyslovovat nebo si natrénovat projev před kamerou. Takové moţnosti nabízí obory českých vysokých a vyšších škol, na kterých lze studovat televizní a rozhlasové moderování. I kdyţ školné mŧţe stát i několik desítek tisíc korun, zájem o tohle zaměření roste, vyplývá z vyjádření zástupcŧ škol. „Před třemi lety se touto specializací zabývalo dvanáct studentŧ, v současné době se jedná takřka o čtyři desítky účastníkŧ dílen,“ řekla zástupkyně ředitele pro vnější vztahy a komunikaci Vyšší odborné školy publicistiky (VOŠP) Monika Hrubalová. V rámci dílen VOŠP, kde roční školné vyjde na 28 tisíc korun, se studenti účastní stáţí, při kterých si v reálném prostředí rozhlasového studia trénují čtení zpráv, pohádek a dalších textŧ. Speciální předmět Moderování lze v rámci oboru Sociální a mediální komunikace absolvovat na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha (UJAK). Soukromá vysoká škola, na které roční školné vyjde na 50 tisíc korun, loni do bakalářského programu tohoto oboru přijala 256 studentŧ. „Počet nyní podaných přihlášek se tomuto číslu značně blíţí, předpokládáme tedy stejný, nebo vyšší počet uchazečŧ,“ řekl Jan Červenka z oddělení komunikace UJAK. Čtěte také: Absolventi VŠE berou nejvíc, v prŧměru 51 tisíc měsíčně ČT představila inovované logo i vizuální styl Pod oborem Komunikace v médiích se lze na profesi moderátora připravit také na Literární akademii, kde rok prezenčního studia bakalářského oboru stojí 60 tisíc korun. Speciální kurzy jsou i na Univerzitě Karlově Předměty zaměřené na moderátorství lze ale absolvovat i na státních školách. Součástí bakalářského programu ţurnalistiky na Univerzitě Karlově (UK) jsou například Mluvní a pohybová výchova nebo Základy správného mluvení.



Právě na UK vystudovala ţurnalistiku řada známých televizních moderátorŧ. „Ve zprávách na České televizi je Marcela Augustová, Jakub Ţelezný a Aneta Savarová, náš absolvent je i Václav Moravec,“ řekla Barbora Osvaldová z Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd UK. Platy jsou nadprŧměrné, ty nejvyšší má pár celebrit Se známou tváří souvisí nadstandardní platové ohodnocení, které do určité míry vyrovnává ztrátu soukromí. „Je to určitá kompenzace za to, ţe nasazují svŧj obličej a své já,“ řekl mediální poradce Vojtěch Bednář. Výši honorářŧ podle něj ovlivňuje také fakt, ţe se moderátoři podílí na popularitě pořadu. „Televize tak do nich musí investovat a zaplatit je, aby neodešli ke konkurenci,“ doplnil Bednář. Prŧměrná mzda rozhlasových a televizních moderátorŧ byla loni podle dat Českého statistického úřadu 55 486 korun. „Prŧměrné číslo je hezká věc, ale je vyhnáno několika 'celebritami',“ podotknul Bednář s tím, ţe do této kategorie spadají i moderátoři lokálních stanic, kteří jsou hodnocení spíše podprŧměrně.

URL| http://zpravy.e15.cz/domaci/udalosti/studovat-na-moderatora-je-v-cesku-stale-popularnejsi-906272 _

Účast v senátních volbách kolísá 18.8.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

Zájem voličŧ o moţnost vybrat si svého senátora v prŧběhu let kolísá, rozdíly ve volební účasti se mezi jednotlivými lety liší o téměř 20 procent. Obecně ale chodí více lidí k urnám v prvním kole senátních voleb, kolo druhé je pro občany s volebním právem atraktivní méně. Na senátní volby se letos Česko připravuje podeváté. Od roku 1996 se volí kaţdé dva roky, vţdy v jedné třetině obvodŧ tak, aby dvě třetiny stávajících senátorŧ na svých místech zŧstalo beze změny. Vzhledem k tomuto systému se tak senátní volby většinou potkají s některými dalšími volbami, například krajskými. Voličská účast v prŧběhu let kolísá a záchytné body, kde by se daly zjistit dŧvody, se ve statistikách hledají jen těţko. "S jakýmkoli zobecňováním bych byl opatrný. Tím, ţe jsou obvody uměle vytvořené a nepřekrývají se s těmi do sněmovních nebo krajských voleb, prakticky není co s čím porovnávat. Roli tam mŧţe hrát mnoho věcí," upozornil politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Přesto se při pohledu do statistik zdá, ţe roky, kdy se jde k volbám do obou komor parlamentu, přispívají k vyšší účasti senátních voleb. Vŧbec první volby do horní komory se konaly v roce 1996, přestoţe se jednalo o vŧbec první svého druhu, účast voličŧ byla spíše prŧměrná. V prvním kole přišlo lístek do volební urny vhodit 35 procent lidí, ve druhém potom 30,6 procenta. Účast v prvním kole senátních voleb ale výrazně vzrostla o dva roky později. V roce 1998 – tedy v době, kdy Česko ţilo politickou kampaní kolem předčasných voleb do sněmovny – kandidáta uţ v prvním kole vybíralo 42,37 procenta oprávněných voličŧ, přestoţe ve druhém kole potom účast spadla na pouhých 20,36 procenta volební účasti. Obecně niţší účast naopak zaznamenávají senátní volby v případě, ţe se termínově sbíhají s volbami do krajských zastupitelstev. Přitom moţná paradoxně – zatímco sněmovní volby, které účasti do senátních prospívají, bývají na jaře, do krajŧ se přitom volí ve stejných termínech jako do Senátu. To dokazuje i zájem voličŧ v případě senátních voleb v roce 2000 (tehdy se do krajŧ volilo vŧbec poprvé), kdy si svého senátora v Plné znění zpráv


prvním kole přišlo vybrat 33,7 procenta oprávněných voličŧ. Tedy o téměř deset procent méně neţ v předcházejících volbách a pokles byl patrný dokonce i ve vztahu k vŧbec prvním senátním volbám v historii. Ve druhém kole se účast udrţela na prŧměrných 21,5 procentech. Výjimku tvrdící pravidlo v případě volební účasti představuje rok 2002. Tam se prvního kola zúčastnilo jen 24,1 procenta voličŧ, vŧbec nejméně v historii, zato do druhého kola přišlo volit 32,55 procenta lidí s voličským oprávněním. Stala se další výjimečná situace, kdy druhé kolo nalákalo více voličŧ neţ kolo první. V roce 2004, znovu ve spojení s krajskými volbami, přišlo volit v prvním kole 28,97 procenta lidí, ve druhém jen 18,41 procenta. To je vŧbec nejniţší volební účast, kterou statistiky v případě senátních voleb zaznamenaly, ať uţ v prvním nebo druhém kole. Sledované sněmovní volby v roce 2006 naproti tomu přilákaly voliče k urnám i v následných volbách do Senátu. Lístek v prvním kole odevzdalo 42,09 procenta občanŧ s volebním právem, ve druhém si senátora přišlo vybrat 20,73 procenta lidí. Zdá se, ţe právě volby v roce 2006 odstartovaly trend ve stabilním překonávání třicetiprocentní volební účasti v prvním kole senátních voleb. "Byl bych sice s takovým tvrzením opatrný, ale je pravda, ţe lidé Senátu poměrně dŧvěřují. Sice se netěší takové dŧvěře jako prezident, ale občané si v porovnání s poslanci senátorŧ váţí a zvykají si je volit," vysvětlil Švec. Nemyslí si, ţe by účast dále nějak výrazně rostla. V roce 2008 se totiţ prvního kola zúčastnilo nadprŧměrných 39,5 procenta lidí, ve druhém kole přišlo volit 29,85 procenta voličŧ. Mírný pokles proti předešlým volbám by se dal vysvětlovat zmiňovaným souběhem s krajskými, nikoli sněmovními volbami. Rekordní účast v prvním kole si ale drţí poslední senátní volby. Tehdy přišlo k volebním urnám rekordních 44,5 procenta lidí. Účast v kole druhém potom byla lehce nadprŧměrná, lístek odevzdalo 24,64 procenta voličŧ. Kromě vlivu sněmovních a krajských voleb, se dá ze statistik vypozorovat také jasná převaha účasti prvního kola nad druhým. Zatímco v prvních kolech se do volebních místností v prŧměru dostaví 36,3 procenta voličŧ, druhé kolo přiláká prŧměrně jen 24,8 procenta lidí s volebním právem. Příčina by se dala hledat ve zpŧsobu volby. Zatímco prvního kola se účastní všichni kandidáti v daném obvodu, do druhého uţ (není-li senátor zvolen s nadpoloviční většinou uţ v kole prvním) postupují jen dva nejsilnější. Z nabídky tak vypadne většina osobností prvního kola a jejich voliči potom místo volby dvou vítězŧ k urnám ve druhém kole nejdou vŧbec. Volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle dvoukolového většinového systému. Termín vyhlašuje prezident a konají se v 81 jednomandátových obvodech kaţdé dva roky v jedné třetině obvodŧ. Za kaţdý obvod je zvolen jeden kandidát. Letos se první kolo senátních voleb uskuteční v pátek 12. a v sobotu 13. října 2012. Lidé budou rozhodovat o 27 senátorech ve volebních obvodech 2, 5, 8, 11, 14, 17, 20, 23, 26, 29, 32, 35, 38, 41, 44, 47, 50, 53, 56, 59, 62, 65, 68, 71, 74, 77 a 80. V sobotu 13. října budou jasná ale jen jména těch senátorŧ, kteří získají nadpoloviční počet hlasŧ. (abb, mfx; foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/ucast-v-senatnich-volbach-kolisa/ _

Česko a svět 17.8.2012

ČRo 6

str. 01


David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Česko a svět. Jak a proč naše země zajímá mezinárodní společenství. A naopak, co nás zajímá o světě. Nebo spíše co se o něm má řadový čtenář, posluchač, divák šanci dozvědět z českých médií. Na tyto a další otázky si dnes odpovíme s hosty nejen zde ve studiu. Vítám Tomáše Trampotu, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Dále potom šéfredaktorku zpravodajství iHned Lucii Tvarŧţkovou. Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Dobrý den. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Adama Černého z Hospodářských novin. Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Dobrý den. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A Martina Řezníčka, vedoucího zahraniční rubriky zpravodajství České televize. I vám dobrý den. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Dobrý den. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------No a po telefonu by nás měl slyšet Miroslav Zelinský z Panevropské vysoké školy Bratislava. Na Šestce Českého rozhlasu začínají pravidelná Média v postmoderním světě. K poslechu zve David Šťáhlavský. Pánové a dámo, začněme tou zdánlivě nejjednodušší otázkou. Je zahraniční zpravodajství v Česku Popelkou, nebo má prostor, jaký si zaslouţí? Začneme, Česká televize? Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Teď myslíte v České televizi, nebo v českém prostředí jako takovém? David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Začněme tím prostředím a mŧţeme se dostat i k České televizi pochopitelně. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Já bych řekl, ţe je Popelkou bohuţel. A ţe je Popelkou moţná ve většině zemí ve světě. A to přesto, ţe Česká republika je poměrně otevřenou zemí, kde by člověk moţná zvenku očekával, ţe bude trochu větší zájem o to zahraničí. Nicméně není a já jako rozený zahraničář, řekněme, bych byl daleko radši, pokud by prostředí, respektive prostor tedy věnovaný zahraničnímu zpravodajství, aby daleko více času. Ale je to věc poptávky, je to věc nabídky. A přesto, ţe Česká televize i Český rozhlas jsou veřejnoprávní instituce, tak se jich tyto trţní podmínky také týkají. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A jak to vidí Lucie Tvarŧţková? Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Tak kdyţ Martin Řezníček zmínil tu poptávku, tak já bych chtěla jenom říct, ţe kaţdý rok vychází takový prŧzkum Evropské statistického úřadu o tom, jak se jednotlivé státy zajímají o dění u sousedŧ. A ty výsledky bohuţel, si myslím, ţe jsou zejména pro zahraniční reportéry trochu pesimistické a frustrující. Češi z toho vychází tak, ţe se zajímají o zahraniční dění v Evropě vŧbec nejméně. Za námi je snad pravidelně jenom Kypr. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A pamětník je tu Adam Černý. Řekněte, jak se podle vás mění skladba zahraničního zpravodajství u nás, pakliţe se mění? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Tak záleţí, kde si zadáme ten první bod. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Řekněme 20 let zpátky? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------20 let, abysme to měli snazší. Takţe bych řekl, ţe dramaticky a třeba v Hospodářských novinách uţ jsem víc neţ 10 let. Já pamatuju doby, kdy tam bylo zpravodajství 4 stránky. Dneska je to stránka, stránka a pŧl. Někdy tři, záleţí na tom, co se děje. Samozřejmě je tam flexibilita, kdyţ se stane něco ohavného, tak se stránky přidávají. Ale ten prostor se zuţuje. Souvisí to i s celkovým kontextem, s krizí tištěných médií, kdy klesají výnosy, náklady zŧstávají stejné anebo se zvětšují. Takţe tomu odpovídá i ty, i ty opatření, která se uplatňují uvnitř jednotlivých médií. Ale musím souhlasit s tím, co padlo na začátku od kolegy Řezníčka. Toho prostoru by mělo bejt víc. Protoţe to je v našem zájmu. K tomu se mŧţeme ještě vrátit. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Ještě pan Trampota. Jak to vidíte s akcenty zahraničního zpravodajství. I ty se mění? Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Já, domnívám se, ţe s tím omezováním toho prostoru, jak uţ zaznělo, tak dochází k omezení právě také té agendy. To znamená, my mŧţeme vidět v českých médiích to, co do určité míry je patrné i v tom evropském prostoru celkově. To znamená určitá monotematizace toho zahraničního zpravodajství. To znamená nejenom, ţe je méně prostoru, ale častěji média musejí sahat z ekonomických dŧvodŧ také k tomu, ţe tu agendu přebírají z agentur. A výsledkem v podstatě zestejňování těch mediálních produktŧ v té zahraniční tématice. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Nedílnou součástí zahraničního zpravodajství je, nebo by měla být také kultura ve světě. Jak její podíl oceňuje a vidí Miroslav Zelinský? Dobrý den. Miroslav ZELINSKÝ, Panevropská vysoká škola Bratislava -------------------Dobrý den. Dobrý den. Já nevím, jestli bych, jsem kompetentní o tom mluvit, o podílu. Ale podstatné je to, ţe bychom měli přijmout prostě ten názor. Ţe je to vidět v tom, ţe čeština na rozdíl od slovenštiny nemá termín. Slováci mají genkotvorný, jo, u veřejnoprávních médií. Čili nejde o to jenom věci představovat, ale také, řekněme, doporučovat jo. A v té kultuře to funguje, funguje velmi intenzívně. Nebo respektive teda nefunguje jo. Ţe se nedoporučují ty podstatné věci, které se v Evropě při té migrační schopnosti dnešních a především mladých lidí, která tady existuje, ţe se nedoporučují ty podstatné věci, které se v Evropě v tuto chvíli dějí. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Oblíbené slovo politického ţardonu je lobbismus. Setkáváte se s lobbingem také v zahraničním zpravodajství? Martin Řezníček. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Minimálně, zaplať pánbŧh. A to z toho dŧvodu, ţe kdyţ si srovnáte, kolik lobbismu a kolika tlakŧm rŧzným je vystaveno domácí zpravodajství, a to předpokládám, ţe asi v dalších médiích, nejenom v České televizi. A kdyţ si srovnáte to, čemu je vystaveno zahraniční zpravodajství, tak je to naštěstí náš prospěch zahraničního zpravodajství nepoměřitelné. A to z toho dŧvodu, ţe těch zájmŧ. Které se promítají do zahraničního zpravodajství, je přirozeně míň, pokud se nějaké promítají, tak alespoň z mojí zkušenosti, tak je to zase skrze ty domácí. To znamená, jsou jisté obchodní aktivity, obchodní zájmy jednotlivých skupin v zahraničí. Tam přirozeně je jistý stav, forma tlaku. Cítit je. Jsou rŧzné skupiny politikŧ, kteří jezdí častěji do světa nebo komentují věci v zahraničí. Tam přirozeně také nějaká forma tlaku by se dala vystopovat. Ale jak říkám, je to nesrovnatelné s tím, čemu musí čelit kolegové v jiných redakcích. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------To jsou veřejnoprávní zkušenosti. Jak je to v soukromých médiích? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Já bych to očekával především tam, kde to není čistě politický zájem. Ale třeba, abysme vzali aktuální téma, tak je to dostavba Temelína. Tak tam samozřejmě ty tři velký hráči nepochybně otevřeně i skrytě uplatňují svoje zájmy. Ale ty vlastně jsou zájmy nikoliv zahraniční, ale přicházející zvenčí na domácí pŧdu. Jinak tomu, co zaznělo, je poměrně jednoduché vysvětlení, které taky se odráţí v tom počtu zahraničních zpravodajŧ, kteří jsou usazeni v Praze. Ten zájem, to lobbování není velké z toho prostého dŧvodu, ţe nejsme pokládáni za významného dŧleţitého hráče. Někdy je to i naší vlastní vinou. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Ještě otázka pro pana Zelinského. Jak to vypadá v kultuře, myslíte si, ţe také tady funguje ze strany kulturní lobby nějaký nátlak nebo pokus ovlivňovat zahraniční zpravodajství? Miroslav ZELINSKÝ, Panevropská vysoká škola Bratislava -------------------Je, to by bylo dobře, kdyby existovala kulturní lobby nějaká. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Vidíte, aspoň něco pozitivního o lobbingu se dnes dozvíme. Miroslav ZELINSKÝ, Panevropská vysoká škola Bratislava -------------------Ano, ano. Ne, já se obávám, ţe v tom zahraničním kulturním zpravodajství se jedná o věci vysloveně náhodné, nesystematické a dané prostě pouze tím, co ta která aktuální věc zrovna v tu dobu v médiích v té které zemi funguje. Klasický příklad - běţí dokument ... německém. My se o ní dovíme jenom jednou. Jo, ale ona trvá tři měsíce. Proč by naše média nemohla, řekněme, informovat častěji tady o tomto, řekněme, nejvýznamnějším výtvarném, výtvarném veletrhu, který existuje na světě? David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Adam Černý se hlásí. Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Krátká poznámka. Existuje pojem, kterému se říká vŧdce trhu. To znamená nějaké aktér, který má silné slovo a ovlivňuje ty ostatní. To platí samozřejmě i v médiích. A já si pamatuju na dobu, kdy v dŧleţitém a vlivném médiu, jako je Mladá fronta Dnes, se kultura omezovala v zásadě na anonce filmŧ a hudby. Dneska uţ tam se dočtete Plné znění zpráv


rozsáhlé recenze kníţek, výtvarných děl, opery. Takţe třeba o tom, ţe se koná velká retrospektiva Gustava Klimta ve Vídni, se dočtete dneska uţ pravidelně, protoţe ta nálada se změnila a i v tomto, řekněme, v uvozovkách vŧdci trhu se změnil ten, změnil ten přístup k věcem. Takţe to není věc, který byla čistě staticky vyplývající z toho co kdo snaţí se protlačit, ale z toho, kdo ta média řídí, ovládá, jaký má názor, někdy i hodně subjektivní. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Pane Trampoto, jak to vidíte vy, řekněme, z boku nebo z nadhledu? Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Teď myslíte kulturu? David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Ten lobbing. Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Lobbing? Tak lobbing, tady bych předpokládal a souhlasil bych s panem Řezníčkem, ţe přece jenom, přece jenom ta zahraniční tématika nemusí být aţ v tak intenzívním hledáčku domácích lobbistŧ, jako je třeba domácí ekonomika. Ţe tam, tam přece jenom bude, bude celkem, celkem silný, silný rozdíl. Takţe toho lobbingu bych se aţ tak nebál. Trošku, trošku mě moţná mrzí, ţe není více lobbistŧ, kteří by lobbovali právě pro to rozšíření zahraniční agendy celkově v médiích. Protoţe to samozřejmě jen tak asi nenajde dostatečné finanční pokrytí. A myslím si, ţe by to přispělo samozřejmě ke kultivaci české veřejnosti. A k tomu vědomí, nebo vlastně rozšíření toho vnímání vlastní identity. A toho rozdílu my versus oni. Protoţe to, co zaznělo, to znamená menší, menší zájem české populace o zahraniční tématiku, si myslím, ţe je celkem markantní skutečnost, která má negativní, negativní dŧsledky a potenciální negativní dŧsledky související s případnou stereotypizací jiných zemí, jiných národŧ, ale také jiných kultur. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Kdyţ zŧstaneme, řekněme, na vlně této otázky, pojďme ji trošku posunout dál. Na kolik se, řekněme, podřizuje skladba zpravodajství v české a zahraniční politice, nebo zahraničnímu obchodu. Je tady vŧbec nějaká spojitost, Lucie Tvarŧţková? Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Tak určitě. Dá se to ukázat asi na příkladu Hospodářských novin, kdy pro Hospodářské noviny a pro iHNED by mělo platit a občas to platí, občas musím říct, ţe to neplatí, ţe jednou z nejdŧleţitějších zemí, o které bysme měli informovat, je Německo. A to proto, ţe je to také země, do které nejvíc vyváţí naši podnikatelé a byznysmani a je to vlastně pro nás ekonomicky dŧleţitá země. Ale já bych chtěla říct, kdyţ tady trochu jako brečíme o tom, ţe zahraniční zpravodajství je Popelka a ţe na něj nemáme peníze, ţe nás nikdo nikam nevysílá. Já myslím, ţe ten problém je částečně i v nás a v našem staromódním přístupu k zahraničnímu zpravodajství. My máme takový klasický staromódní pohled. A na druhou stranu máme internet, nástroj, který úplně maţe hranice. Nástroj, díky kterému. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------K tomu se ještě dostaneme, doufám. Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Díky kterému je pro nás úplně snadné spojit se s kýmkoliv na světě. Vytvořit si vlastně takovou virtuální síť zahraničních zpravodajŧ po celém světě. Lidi, které najímáte ad hoc z těch jednotlivých zemí. A myslím si, ţe tam jsou obrovské příleţitosti, obrovský potenciál, a kdyţ si sáhnu sebekriticky do svědomí, tak myslím, ţe pořád jsme v tom takoví hodně rigidní a zaťatí. A jedeme v takové té rutině. Plné znění zpráv


David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Pane Zelinský, jak je to na Slovensku? Je tam patrné, která vláda zrovna vládne? A jaké jsou její zahraničně politické, řekněme, orientace, zahraničně politické priority? Miroslav ZELINSKÝ, Panevropská vysoká škola Bratislava -------------------Já myslím, ţe to dostatečně, nebo docela silně kopíruje situaci u nás. Byť, řekněme, kvantitativně to není tak silné. Ale já jsem chtěl reagovat teď na to, co říkala paní kolegyně Tvarŧţková. Protoţe tam jde totiţ o to, ţe se nějakým zpŧsobem zásadně nesnaţíme, nesnaţíme prosazovat to, co je prostě pro nás, pro nás nejpodstatnější, jo. My nemáme nějakou, nějakou vizi tady v tomhle tom, v tomhle tom větší. A to zaznělo uţ teda i na začátku jo. Měli bychom se, měli bychom asi ta veřejnoprávní média, v tomhle tom neplní aţ tak úplně svou prostě svou roli. Ony ji plní v tom, ţe prezentují umění a kulturu. A neplní ji v tom, jakým zpŧsobem informují o tom, o tom, co se v umění a v kultuře děje venku. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Teď jsme se dozvěděli, co bychom měli dělat, nebo co by měla veřejná sluţba ještě napravit podle vašeho názoru. Nicméně víme, co vlastně naši posluchači, naši diváci chtějí vidět, chtějí slyšet? Máte takovou samozřejmě zpětnou vazbu? A jak se jí řídíte? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Já doufám, ţe to víme. Přirozeně to nemŧţeme vědět stoprocentně a neděláme si nikde právo na to, vědět všechno, přirozeně ne. Nicméně existuje spousta, řada prŧzkumŧ, které si Česká televize nechává zadávat a dělat pravidelně. Jsou to čtvrtletní prŧzkumy s poměrně přesnými daty, co se týče zájmu posluchačŧ, divákŧ, konkrétní témata, co se týče jejich dopadŧ, co se týče hodnocení divákŧ, příjemcŧ. Prostě toho sdělení toho, co Česká televize vysílá. Z toho vyplývají rŧzné skutečnosti, které, kterými se snaţíme řídit. Samozřejmě ne stoprocentně, protoţe pak by Česká televize nemusela existovat. Tam by jakékoliv jiné veřejnoprávní médium, mohlo by být voleno a řízeno. A tak pouhým, řekněme, stiskem tlačítka internetovým hlasováním tak, jako to měla jedna nejmenovaná politická strana, přirozeně tam musí být nějaká editoriální kontrola, musí tam být profesionálové, kteří rozhodují o tom, jaké téma se bude zpracovávat, jak se bude zpracovávat, jaké, jaký prostor se mu dostane. Na druhou stranu nejsou, není to ţádná exaktní věda. Je to do velké míry subjektivní. To nezpochybňuji. A výsledek toho, co divák mŧţe, a posluchač v případě rádia vidět a slyšet, je do jisté míry ovlivněno tím, ţe to dělají jenom lidé, nedělají to roboti, do kterých byste hodili korunku, a vypadlo něco konkrétního. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Jak je to u soukromých médií? Tedy konkrétně třeba u Hospodářských novin? Je tam primární zájem nakladatele, vydavatele, nebo právě ten zájem čtenáře? Protoţe podle jisté americké zkušenosti není dŧleţité to, co čtenář, nebo klient chce, ale to, co mu sami dokáţeme vnutit, nebo prodat. Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------To má samozřejmě i tento aspekt, ale já, jestli si dobře pamatuji, pan Zdeněk Bakala, coţ je majitel Ekonomie, kdyţ byl v redakci poprvé, tak to řekl poměrně jednoznačně. Říkal, ţe neočekává, ţe to bude tak profitabilní podnik, jako je třeba New World Resources nebo něco podobného. Jeho jistou vizí, jeho představou je, ţe by se mu podařilo udělat české Financial Times, kdyţ mu všichni říkají, ţe v Čechách nejde. A co mohu říci, to je takto definovaný zájem. Není tam zájem, řekněme, a priori politický. Tak, jako třeba se šíří pověsti o tom, ţe vydavatelství Mafra ovládají politicky Němci, a ţe mu diktují. Já myslím, ţe tam na konci jsou dŧleţitá ta červená nebo černá čísla. A nakonec bych řekl, ţe Němci, kteří ovládají Mafru, ţe tím, ţe to jsou malí regionální vydavatelé, tak ţe jejich politické vidění věcí je daleko niţší, neţ by se dalo očekávat. A neţ se v Čechách šíří. Ale je tady věc, která, právě která zazněla předtím. To znamená, ţe jedna věc je očekávání čtenářŧ, posluchačŧ divákŧ. A na druhé straně to, co jim my chceme sdělit. Mám, kdyţ uţ mluvíme o soukromých médiích, je tady významný mediální hráč, společnost CME, která tedy produkuje něco, čemu se říká televize Nova. Ta má velkou sledovanost programu, který se jmenuje Televizní noviny, který spíše teda podle mého názoru zábavným programem pracující s emocemi. Kdyţ v poslední době se snaţí o jistou servisní, o servisní témata, spotřebitelská, které taky patří do bulváru. A ty v podstatě zahraniční zpravodajství, jak se ve zkratce říká, dávají Plné znění zpráv


tam Billa Clintona akorát, kdyţ má něco s Lewinskou. Jinak je tyhle věci vŧbec nezajímají. A ty zpětně určují nějakým zpŧsobem tu poptávku také. Ale je tu jeden významný rozdíl a lidé z České televize, z Českého rozhlasu to dobře vědí, ţe jsou prŧzkumy, které říkají, jaká je sledovanost a jaká je dŧvěryhodnost. A ta tam ty z těch prŧzkumŧ jasně vyplývá, ţe veřejnoprávní média mají mnohem větší dŧvěryhodnost. Čili veřejnost instinktivně cítí, ţe je něco přitaţlivé, zábavné, atraktivní. Ale ještě to neznamená, ţe to je dŧvěryhodné a spolehlivé. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Na Šestce Českého rozhlasu vysíláme pravidelný pořad Média v postmoderním světě. Dnes s Lucií Tvarŧţkovou a Adamem Černým z vydavatelství Ekonomia. Dále Martinem Řezníčkem z České televize, Miroslavem Zelinským z Panevropské vysoké školy Bratislava a Tomášem Trampotou z Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Právě vaše jméno jsem si nechal naposledy. Vy jste totiţ spoluautorem studie o šíření zahraničního zpravodajství v českých plnoformátových televizích, abych citoval. Vyplývá z něho mimo jiné, ţe tato média nějakým zpŧsobem podnítila k zájmu jen polovina zemí světa, tedy asi 106. Je to málo nebo moc? V počtu vede pochopitelně Česká televize. Naopak pro televizi Prima do zpravodajsky atraktivních pouze 63 zemí. Povězme tedy si nejprve o této studii více. Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak popravdě ještě musím zmínit to, ţe to byla studie, která vycházela zejména z práce jedné naší, jedné naší studentky. Byla to součást vlastně diplomové práce. Pak jsme to rozšířili ještě na odbornou publikaci. Pracovala na tom zejména studentka Kateřina Kučerová. Co tam bylo zajímavé zjištění, tak samozřejmě, ţe některé země se dostávají, jak všichni víme, jako uţivatelé médií do zahraničního zpravodajství výrazně častěji. Samozřejmě ty země, které se objevují nejčastěji v televizním zpravodajství, tak jsou zejména Spojené státy, Velká Británie, Rusko. A pak zejména sousedi, Německo, Polsko, Slovensko. Slovensko trošinku, trošinku, trošinku více vepředu, neţ jsem zmínil. Tam moţná, co je zajímavé, tak samozřejmě postavení Velké Británie. Tam velice často i ty teoretické studie poukazují na to, ţe Velká Británie čerpá spíše historicky z toho, ţe byla hlavním hráčem vlastně ustavování těch mezinárodních zpravodajských sítí, ţe vlastně ještě kolem roku 1900 Velká Británie a společnosti britské vlastnily nějakých 70 procent všech podmořských, všech podmořských kabelŧ, které propojovaly svět. A doposud Velká Británie také díky agentuře Reuters, jedné z té silné čtyřky, vlastně má velice, velice výrazné postavení v těch mezinárodních informačních tocích. Tohle asi bylo, asi bylo jedno z těch, z těch nejdŧleţitějších zjištění. Ačkoliv se dá trošinku, trošinku očekávat. To znamená, co je podle mě ale zásadní, tak samozřejmě ty země, které se dostávají častěji do zahraničního zpravodajství, tak se zpravidla dostávají také v mnohem bohatším rejstříku témat. A v podstatě média nám tedy vykreslují trošku, trošku, trošku bohatší image a bohatší obraz, neţ u jiných zemí, které se dostávají jen třeba v negativní tématice. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Vraťme se k tomu číslu, o kterém jsme mluvili, tedy sto zemí, které se dostávají do hledáčku, ať uţ České televize, nebo potaţmo i dalších médií. Martine Řezníčku, je to dost z 200 zemí světa? Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Já to nedokáţu takhle říct. Na to není jednoznačná odpověď přirozeně. Já jsem překvapen, ţe tam bylo tolik zemí. Moţná, kdybyste mě nechal hádat předtím, jestli je to víc neţ, nebo míň neţ sto, řekl bych, ţe jsme určitě vysílali o míň neţ stovce zemí. Jsem rád, ţe to číslo je takhle vysoké. Stále volíte při tom editoriálním rozhodování, co do vysílání zařadit. Mezi několika póly, nazývá se to v terminologii zpravodajské hodnoty, zemi dŧleţitostí, relevancí tý zprávy tak, jak si myslíte, ţe skutečně relevantní, dŧleţitá je. A mezitím, jak je zajímavá. Jsou to dva základní prvky. Těch prvkŧ je přirozeně více. A pokud nesplňuje tady tu základní dichotomii ani jedna z těch, z toho zbytku stovky zemí, je velmi obtíţné tuto zemi do toho vysílání dostat. Protoţe nezáleţí na jednom člověku. Ten editoriální proces je docela dlouhý, je to dlouhý řetězec a tam prostě mŧţe přijít ten palec dolŧ pro tu zemi, do vysílání se to nedostane. Ale mě to číslo překvapilo docela pozitivně teda, musím říci. Otázka je, co jsme o těch zemích vysílali, v jakém kontextu, jestli těch zpráv byl dostatek. Jestli byly vyváţené, objektivní a tak dále. To uţ je potom asi druhá věc. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Třeba minulý pátek se vysílalo o víc neţ 200 zemích světa. Já jsem si toho všiml. Vysílalo se to přes hodinu, kdyţ šli ty delegace na tom olympijském stadionu. Bylo jich tam jmenováno ohromné mnoţství. Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------To moţná zkresluje tu statistiku. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Jak to vypadá se statistikou v Hospodářských novinách, v iHNED. Máte nějaký takový přehled, o kolika zemích pravidelně píšete, kterým se věnujete více, méně? Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------No my jsme si zrovna nedávno na to sedli a sebekriticky jsme si řekli, ţe bysme měli ten svŧj záběr rozšířit. A výsledkem toho je takový série článkŧ, která se jmenuje Africké léto. Kdy se celé léto věnujeme Africe, zejména z ekonomického pohledu, ale i z kulturního. Psali jsme například o největším filmovém středisku na světě, které překvapivě není v Hollywoodu, ale v Nigérii v "Norwoodu". A co mě překvapilo nejvíc, je neuvěřitelně pozitivní reakce našich čtenářŧ, kde se ukazuje, ţe vlastně jsou uţ trochu unaveni tou stále stejnou nabídkou, kdy jim právě v nějakém poměru denně nabízíme zprávy z Evropy, z Ameriky, z Velké Británie, občas do toho teď dáváme Čínu. Takţe například Africké léto má neuvěřitelnou odezvu. A tak bych chtěla říct, ţe na světě neexistuje země, o které by se nedal napsat skvělý článek nebo natočit skvělá reportáţ. A máme to úplně ve svých rukou. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Pří výběru zpráv ze zahraniční se podle statistik a podle studií orientují média především podle jejich hospodářských výsledkŧ, tedy HDP, podle jejich rozlohy, méně uţ podle počtu obyvatel. Je to dobře, nebo je to logické, anebo by se to mělo změnit? Adame Černý? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Já myslím, ţe to nám úplně stačí. Ještě musíme se podívat na to místo, kde sedíme, odkud se díváme. Protoţe kdybych to počítal takhle, tak bysme měli mít hodně zpráv třeba o Indii. Je to dobře miliarda lidí. Určitě je to významná věc, a nejenom v době, kdy tam z nich dvě třetiny nedostanou elektřinu jako v úterý. Takţe se dostaneme k tomu, kdo se dívá, odkud se dívá. A to je, myslím, tam je moţná ten problém těch steskŧ, o kterých jsme začali. Ţe na jednu stranu si říkáme, díváme se málo. A teďkon, nevím, jak to vypadá s editoriálním procesem ve veřejnoprávních médiích dneska. Moţná je to lepší, ale já jsem chvíli strávil v České televizi. Já se pamatuju na nynějšího tamějšího editora v době, kdy politika byla nastavená na to, ţe musíme se dostat do Evropské unie, musíme se připravit a tak dále. A jeho krásný slogan zněl: přece si hlavní zprávy, teď musím bejt politicky korektní, nezasviním nějakou Evropskou unií. Přičemţ evropské, prostor Evropské unie vyváţíme dvě třetiny, čtyři pětiny našeho vývozu, jsme s nima ţivotně spojeni, ať uţ máme euro nebo nemáme euro. Čili bychom o tom měli mluvit. Otázka je, jestli to umíme správně, zábavně, dobře, přitaţlivě, jestli si nacházíme ty věci, které fungují. Ale to, ţe to je nahoře, je strašně dŧleţité. Protoţe druhou stranou toho klikání, toho zájmu, té přitaţlivosti je to, ţe co je přitaţlivost v politice? Hledání toho, co lidi zajímá. Mŧţe to být také populismus čistý. Ţe odhadnu, co by lidem, budou dobře slyšet do uší. A pak z toho bude, pak z toho bude právě populismus. Anebo v médiích čistý bulvár. Takţe máme ty dvě strany a kolega Řezníček o tom mluvil. Jedna věc je přitaţlivost a druhá věc je relevance, význam. A ani jedna z těch sloţek se samozřejmě nemŧţe ztratit. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Mimochodem, pane Trampoto, v té studii, jejíţ jste spoluautor, se zmiňuje Evropská unie aţ na jednom z posledních míst tedy té úvodní desítky. Není to překvapivé? Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ono samozřejmě vţdy trošinku se musíme podívat ještě na tu metodu. Mě to trošinku samotného překvapilo. Nicméně ta studie vycházela také ze zkoumání vzorku, vzorku relací hlavních celoplošných stanic, kdy, kdyţ se Plné znění zpráv


podíváme samozřejmě na mediální produkci, tak velice často se nám objevují v zahraničním zpravodajství také nějaké dlouhotrvající příběhy. To znamená, ţe situace v určitém týdnu mŧţe, mŧţe ta data trošinku, trošinku vychýlit. Jinak mě to překvapilo, překvapilo taky. Nicméně přikládal bych to také určité sezónnosti, sezónnosti mediální agendy, ţe přece jenom jiné zahraniční země se nám tam mohou dostávat přes léto, jiné zahraniční země se nám tam dostávají v jiných měsících. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Martine Řezníčku. Mluvili jsme uţ o veřejné sluţbě, o veřejnoprávních médiích. Jak se ta veřejnoprávnost, povinnost, úkol, poslání, projevuje potom při výběru zpráv? Říkal jste tu, ţe občas se prostě ten palec otočí dolŧ. Čím s to řídí? Jaké jsou ty principy? Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------No tak máte objektivní principy, které jsou zakotvené v zákonu o České televizi, o Českém rozhlasu a v kodexu těch příslušných institucí. Tam je to poměrně obšírně popsáno. Na druhou stranu, kdybyste si vzal na jednu stranu takhle ty jednotlivé body, na druhou stranu si vzal to konkrétní téma. Tak moţná u tohodle stolu bychom se neshodli všichni na tom, jestli to skutečně spolu souvisí, nesouvisí, do jaké míry to splňuje ten jeden princip a druhý a tak dále a tak dále. Je to vţdy kolektivní rozhodování, které je na začátku moţná rozhodování jednotlivce. Na konci je potom rozhodování kolektivní. A liší se to, ten výsledek mŧţete vidět kaţdý večer, nebo slyšet kaţdý podvečer. Kdyţ si srovnáte komerční rádia, jejich relace. Kdyţ si srovnáte komerční televize a relaci České televize. Ten poměr zpráv, jejich úroveň zpracování a výběr témata, výběr zemí jako takových, je vcelku markantní. Ten rozdíl je skutečně patrný. Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Mohla bych, mohla bych moţné v té souvislosti vyuţít. Já mám jednu otázku, na kterou bych se vlastně ráda zeptala. Chtěla bych vyuţít toho, ţe je tady šéf zahraničního oddělení České televize. Měla jsem takový pocit, ţe v těch nových televizních Událostech trochu vymizelo zahraniční. Ţe jsou tam chvíle, kdy tam vŧbec ţádné zahraničí není. A tak jsem trochu pátrala. A zjistila jsem takovou zajímavou věc. Ţe existuje nějaký stabilní permanentní bodový scénář hlavních Událostí, kde je vlastně dáno dopředu, jaké téma pŧjde po jakém. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Ne, není to pravda. Bylo to tak, ţe kdyţ začínaly nové Události, tak se přirozeně vytvořil ideální scénář toho, jak by to mohlo vypadat. Ale od tohodle ideálního scénáře jsme upustili během několika dnŧ, které následovaly potom. A to z toho dŧvodu, ţe kaţdý den nevyzpytatelný. Ano, řídíme se některými principy toho, ţe by třeba několik těţších v uvozovkách zpráv, nemělo jít za sebou, protoţe pozornost potom divákŧ klesá. Ale to jsou logické principy. Není to tak, ţe bysme šli z tohodle tématu zahraničního do nějakého lehčího českého, potom šli támhle do zahraničí a potom byly zvířátka a tak dále. Ne, ne, ne. Skutečně je to, kaţdý den je specifický v tomhle tom. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Lucie teď mě trochu zastoupila v roli moderátora této debaty. Nicméně tedy já mám připravenou další otázku. Moţná třeba zrovna pro vás. Podle praxe části zahraničních médií, třeba konkrétně ve Spojených státech, je vŧdčí rozhodovací princip pro výběr zahraničních zpráv teorie kulturních hodnot. Je něco podobného u nás, myslíte, přijatelné, nebo vidíte nějaké takové hodnoty, které by byly oním vŧdčím principem při výběru zahraničního zpravodajství? Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Já myslím, ţe jsou, ţe to je podvědomý faktor, ţe to určitě, určitě platí při našem rozhodování, ale ţe to není určitě vědomá věc. A ţe to je podvědomí, ţe jsou země a kultury, které jsou nám bliţší, kterým víc rozumíme. Myslím si, ţe to je také dŧvod, proč se v českém tisku a v českých médiích daleko víc objevuje Velká Británie, protoţe mezi novináři úplně normálně je řada fanouškŧ Velké Británie, řada velkých čtenářŧ Britského tisku. To znamená, ţe k tomu máme blíţ. A je to podvědomé rozhodování. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Pan Černý se ještě hlásí. Ano? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Jako z pozice pamětníka s trochou sarkasmu bych dodal. Vzpomínám si na snídani s dvěma velvyslanci tady v Praze. Německým a francouzským. A oni chtěli, proč je český tisk ve své většině tak jakoby najeţený vŧči západní Evropě, aţ s výjimkou státu, o němţ tady byla řeč. A teď nastala diskuze, právě mluvilo se o hodnotách a podobných věcech. Já jsem říkal: no to je prosté, většina lidí, kterým je dneska kolem 40, kteří pracují v médiích, nebo do 40 let, ono tam těch starších není moc, tak mluví hlavně anglicky jenom někdy. Těch, co mluví dalšími jazyky, tak je méně a stejně dávají přednost té angličtině. Logicky dávají anglofonní média, tedy britská, popřípadě americká. A odtud se přebírají pohled na svět. Přičemţ ten kontinent, na kterém ţijem, je, dovolil bych si podotknout, o něco větší. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Ještě podám jedno takový, jeden takový námět k zamyšlení. Geografické postavení naší země, jak uţ velikostí, tak také polohou, není právě z těch největších. Není právě to třeba dŧvod k tomu, abychom se více zabývali malými zeměmi a na jejich příkladu třeba i hledali moţná východiska z našich současných politických, jiných problémŧ? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Určitě, protoţe je vţdycky osvěţující, přečíst si, jak fungují třeba, jak se řeší nezaměstnanost ve Skandinávii, v Dánsku, v Belgii. Ať jsou to dobré, špatné příklady. Samozřejmě se do zpravodajství tlačí země, které prostě ovlivňují to dění. To znamená Řecko pasivně vlastně tím, co dělá, svojí velikostí neodpovídá tomu jakoby vlivu účetně. Ale na události, které se od něj odvíjejí, jsou vysoce dramatické a dopadají na nás. Tak ty se tam dostanou takříkajíc samospádem a dneska uţ jich, těch událostí a těch zpráv moţná mají všichni plné zuby, protoţe se v tom nějak nemohou vyznat. Ale moţná, ţe mnohdy, mnohdy nám pomáhá rozhlédnout se v tom světě, kdyţ se podíváme na další příklady. Je to klasika, kdyţ se člověk zabývá příliš sám sebou, tak vlastně opakuje, zacykluje se. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Nevím, jestli mohu do toho vstoupit. Ještě jedna věc. Je přeci logické, ţe člověk má tendenci se srovnávat s větším, starším bratrem. Neţ s menším a mladším. Je to podle mýho lidská přirozenost. Tohle, co říká Adam Černý, je přirozeně pravda. Já bych také byl rád. Kdyţ jsem tady měl před nedávnem návštěvu z Francie, jednoho známého, tak jsme řešili nějaký rozdíl, konkrétní věci mezi Německem a Českem. A on říkal: nesrovnávejte se s Německem. Vţdyť to je přece nesmysl. Srovnávejte se se zeměmi, které jsou podobně vyspělé, které jsou podobně velké, jako je Česko. Tam najdete víc společných rysŧ. Tam najdete skutečně věci, které jsou srovnatelné. Nesrovnávejte se s Francií nebo s Německem. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------No, ono to pak slouţí k alibismu. Protoţe kdybychom se podívali, jak fungují země třeba jako Dánsko nebo Finsko, které mají mnohem menší počet obyvatel a fungují mnohem lépe neţ my. Tak bychom měli o čem přemýšlet. A moţná, ţe bysme začali tlačit ty politiky, aby začali fungovat jinak. Stále posloucháte Šestku Českého rozhlasu. Dnes mluvíme o Médiích v postmoderním světě a konkrétně o zahraničním zpravodajství. Omezený, limitovaný výběr zemí není tím jediným logickým rysem zahraničního zpravodajství, jak jsme o něm dosud uţ mluvili. Je tu ještě také rozpětí ţánrŧ. Existují podobně jako v reklamě také v ţurnalistice zpŧsoby technik ovlivňování konzumenta. Tedy příjemce informací. Na kolik jsou rozvinuté u nás? Moţná otázka pro pana Zelinského. Miroslav ZELINSKÝ, Panevropská vysoká škola Bratislava -------------------Já myslím, ţe fungují. Já myslím, ţe fungují, ale jde o to, ţe ta naše, řekněme, intelektuální vyspělost, nebo posluchačská a čtenářská vyspělost toho posluchače, nebo čtenáře, čtenáře nemŧţeme mluvit ve smyslu čtenářském o veřejnoprávním médiu, posluchače a diváka je podstatně vyšší, neţ, řekněme, na východ, na východ od našich hranic. Nepočítám do toho Slovensko. Na východ od slovenských hranic. Plné znění zpráv


David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Kdyţ se ovšem porozhlédneme po českém mediálním prostranství, tak to občas tak nevypadá, ţe bychom byli na tom jinak, neţ Rusové, neţ v některých případech Američané. Adam Černý? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------No, český bulvár je nesrovnatelný. Kdyţ se podíváme na německý bulvár, který je, řekněme ten, který bysme mohli porovnávat, nebo rakouský, ten ještě víc ve svém horším i lepším. Tak on je jednak dělaný profesionálně, funguje bezvadně. Oni vědí, proč to dělají, jak to dělají. Já jsem byl v reakci Bildu svého času na ... kromě toho, jak jsem viděl, jak to tam všechno funguje, jak je to propojeno regionální mutace a tak dále. Tak ten jejich redakčník, ten špalek o několika set stran, je přesně popsáno, jak se co má dělat. Zatímco u nás bulvár dlouhou dobu byl hodně intencionální, řekněme velmi zdvořile. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A není to ten východní prvek právě v tom? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Tak je to, protoţe to bylo z toho prostého dŧvodu, ţe tu roli, to mluvíme v tomto případě o Blesku, neměl ţádnou konkurenci. Teďkon samozřejmě, protoţe tištěná média mají problém, takţe má problém i vydavatelství Ringier, které vydává Blesk, nebo potaţmo Axel Springer, coţ je skutečný vlastník, tak samozřejmě tlačí na to, aby se trochu starali o čtenáře. Takţe se tam najednou objevují i témata, objevuje se to dokonce i na Nově, jak jsem o tom mluvil. Ta spotřebitelská témata. Protoţe do bulváru kromě těch emocí na první straně patří i servis čtenářŧm, nebo divákŧm v případě televize. To znamená, ţe se stará o jejich zájmy, byly tam dobré krimi rady. A já nevím, co všechno. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Mluvili jsme zatím o zpravodajství. Jak je to v publicistice? Tam se zdá, ţe ta výseč témat a státŧ se ještě více zuţuje. Je to mŧj dojem, nebo jste na tom, na to také přišli v té studii, pane Trampoto? Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Publicistika se víceméně opravdu orientuje více na domácí tématiku. Nicméně co mi přijde ještě zásadní a zajímavé, tak u některých tištěných médií mŧţeme, mŧţeme nacházet v podstatě také neřkuli postmoderní, postmoderní smazávání hranice. Ţe přece jenom uţ i ta, ten zpŧsob vyprávění těch zpravodajských příběhŧ často, často se blíţí větší subjektivitě, neţ tomu bývalo před 5, 10 lety. Ten jazyk je často jednodušší, někdy také manipulativnější. To je právě věc ještě, na kterou jsem chtěl podotknout, kdyţ jste zmínil onu manipulaci. Tak řada lingvistŧ by řekla, ţe jazyk je manipulativní ze své podstaty, protoţe kategorizuje věci, pojmenovává. A přece jenom dochází k tomu, ţe zpravodajství u tisku často, často má v podstatě jednodušší, jednodušší ... neţ tomu bývalo a často tam dochází k určitým jazykovým stereotypizacím. Zpátky k vaší otázce. Ta publicistika se zabývá, zabývá opravdu menším rejstříkem zemí. Častěji, častěji se i přiklání právě k té tématice, která se, která se více týká kaţdodenního ţivota lidí a politického prostředí, ve kterém ţijeme. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Podívejme se prakticky, co určuje ţánrovou formu v zahraničním zpravodajství České televize, Martině Řezníčku? Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------No snaha dostat k divákŧm patřičné sdělení tak, aby, aby si ho člověk moţná, nebo ten divák pamatoval, aby u něho vzbudil, neříkám, emoci, v ţádném případě. Ale aby dokázal jaksi uchopit jeho pozornost. A to z toho dŧvodu, ţe vy máte nejrŧznější témata, ale těch ţánrŧ je několik málo. To by se dalo moţná spočítat, teď myslím zpravodajství, skutečně zpravodajství jenom. Na prstech jedné ruky. My se snaţíme vymýšlet nová, snaţíme se kombinovat, ale nic nového nevymyslíme, protoţe uţ to vymyslel někdo dávno před námi. Většinou Plné znění zpráv


na západ tedy od nás. Nicméně máte typově jednu konkrétní věc, která se dá zpracovat třemi zpŧsoby. Pak máte nějaké velké téma, summit a tak dále. A tam u toho skutečně nevymyslíte nic jiného, neţ ţe to zpracujete klasickou reportáţí, která se skládá z výpovědí hlavním aktérŧ z nějakých komentářŧ, které jsou k tomu dané bez názorového zabarvení a tak dále. Ale přemýšlíme o kaţdém tématu, jednom zahraničním, které si zvolíme, ţe ho chceme zpracovat a tak. Tak si říkáme, jaký, jaká forma by byla nejlepší. Ale na druhou stranu, tohle je ideální zpŧsob. Pak do toho přichází taková ta kaţdodenní rutina toho, ţe vás převálcuje nějaké velké domácí téma. Takţe to, co se stavělo celý den, je nakonec smazáno, protoţe přijde něco jiného. Ale to je normální běţný zpravodajský ţivot. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Fenoménem zahraničního zpravodajství, konkrétně ve veřejnoprávních médiích zvláště, je potom přítomnost korespondenta na místě. Jak tento člověk ovlivňuje potom skladbu programu, skladbu zpravodajství, případně té publicistiky? Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Poměrně zásadně já stále doufám, ţe nadejde čas, kdy bude mezi českými médii větší zájem a vŧle a peníze přirozeně vysílat do zahraničí na delší dobu více zpravodajŧ, neţ jich je tam teď. Protoţe bohuţel dnes se to stává skutečně uţ jenom prostorem pro veřejnoprávní média, coţ je škoda. A nebylo tomu tak před několika lety. Čehoţ dokladem je například Lucie Tvarŧţková zde sedící. Ale zcela zásadně to tím zpŧsobem, který je vyslán na konkrétní místo, ţije tam delší dobu, dokáţe zpracovávat konkrétní témata na míru ušitou českému divákovi. A není to ta agentura, která je stejná pro japonského konzumenta, teď myslím v té hrubé podobně, stejně jako pro slovenského konzumenta. A tohle podle mě je docela zásadní. Proto se snaţí Česká televize mít ten počet zpravodajŧ venku, který má. A doufejme třeba v budoucnu, ţe se ten počet ještě rozšíří, abychom dokázali z těch dŧleţitých míst přinášet pŧvodní kvalitní zpravodajství. To znamená věc, která na českém mediálním trhu bohuţel spíš mizí, neţ ţe by nabývala na objemu. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Vyslat zahraničního zpravodaje je opravdu nákladná záleţitost. Je to velký problém pro soukromá média? Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Kdyţ se podíváte na náš rozpočet, kdyţ se podíváte na náš cestovní rozpočet, tak by se dalo říct, ţe ano. My jsme to řešili v Hospodářských novinách několikrát. A na konci jsme vlastně udělali racionální rozhodnutí. Vybrat si tu jednu jedinou zemi, kam bysme v tuhle chvíli mohli poslat zpravodaje, je velmi těţké, skoro nemoţné. A my nechceme, abysme měli jednoho jediného člověka v redakci, který cestuje a který poznává, jak se ţije za hranicemi Česka. My vlastně si myslíme, ţe cestování dělá lepší lidi a o to lepší novináře. Proto našim zájmem je, aby co nejvíc našich lidí co nejvíc cestovalo. Proto se snaţíme jít zpŧsobem toho, ţe vysíláme lidi na rŧzná místa. Snaţíme se, aby to nebyly dvoudenní nebo třídenní cesty, ale spíš týdenní nebo čtrnáctidenní a aby tam odsud vzniklo několik exkluzivních materiálŧ. A myslíme si, ţe v tuhle chvíli je to pro nás cesta, která je dobrá pro čtenáře, protoţe přineseme rŧzná materiály z rŧzných zemí. A je pro nás i ekonomicky snesitelná. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Slíbili jsme také druhou stranu mince, jaký je zájem zahraničí, zahraničních médií o nás, o Českou republiku. Moţná dobrá otázka pro Miroslava Zelinského. Miroslav ZELINSKÝ, Panevropská vysoká škola Bratislava -------------------Já bych mohl v této chvíli mluvit jenom asi o Slovensku. A tam ty věci fungují, řekl bych, těsně jako příhraničně jo. Zajímá nás, nebo na Slovensku, slovenská média zajímá především Praha. To, co se děje v Praze, ještě nějakým zpŧsobem Brno. Kdyţ to převrátíme na druhou stranu, protoţe ještě trošku znám německé prostředí, tak pokud se dočteme něco o českém prostředí, o české kultuře, tak je to ještě Die Deutsche Zeitung. A to je všechno. Čili je to otázka toho, toho povědomí, nebo řekněme té role, kterou, kterou prostě v Evropě, v Evropě hrajeme jo. Vědomí, vědomí toho místa. Naše místo, jak říkal mladý Josef Čapek, je úzké, ale mŧţeme je pouze prohlubovat. Plné znění zpráv


David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A na kolik podoba českých médií spoluvytváří obraz Česka v zahraničí? Je výběr řazení zpráv sledovanou relevantní třeba poloţkou cizích televizí, rádií, novin. Adame Černý? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Já myslím, ţe to je, jsou to trochu Spojené národy. Protoţe to, co vidíme, ten postupný, spíš ne postupný, ale jasně sestupný trend, ţe těch zpravodajŧ je tady málo, jsou tady vlastně v tuto chvíli jenom Němci. Je tady pár lidí, kteří občas přispívají, přispívají o cizích médiích, vidíme je na obrazovce, kde jsou představováni jako zpravodajové ... ačkoliv ten člověk uţ dobře 10 let se ţiví něčím jiným, jenom čas od času, kdyţ je potřeba, tak něco napíše. A i sami Němci říkají, taky teď byl na to pěkný slogan. Já prostě do ZDR nebo ARD dostanu akorát Václava Havla nebo Karla Gotta. To samozřejmě vypovídá o zájmu, jak tady stále o něm hovoříme. A kdyţ mluvíme o hodnotách, tak uţ to ani tak úplně jasné, co s nimi, protoţe dŧsledkem je, abych to řekl, dosti často potvrzování stereotypu. Protoţe se prosadí právě i v tom editorialním procesu, o kterém mluvíme, jak to zmiňoval kolega Řezníček, ţe to, co si ti lidé pamatují, ale chybí tam ta konkrétní, konkrétní zkušenost toho člověka, který je na tom místě a je dobře, ţe bývá to dobře, kdyţ je to člověk, třeba jako to bývají Češi pracující venku, nebo ţijící venku, kteří znají český kontext, tak dovedou to zprostředkovat tak, ţe to je pak i přijaté i v českém prostředí. Tady vidím ten dŧsledek, je naprosto jednoznačný. A pro nás je to samozřejmě problém, mluvíme-li o zpravodajích o Česku, protoţe ty informace o nás se dostávají zúţené, mnohdy osázené stereotypy a předsudky. A kdyţ si stěţujeme, ţe nám prostě venku občas nerozumí, tak bychom si občas připustit, ţe my také nemusíme rozumět jim. Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Na druhou stranu, jestli k tomu mŧţu něco dodat. Já bych řekla, ţe to jde i jinak. Já jsem nedávno četla takový zajímavý článek o tom, jak se před pár lety dali dohromady zástupci norské, švédské a dánské vlády. Ţe si myslí, ţe jejich země si zaslouţí daleko větší pozornost, neţ mají. A ţe by s tím chtěli něco udělat. Tehdy si vytipovali několik oblastí, ve kterých si myslí, ţe jsou jejich země dobré. Jedna z nich byla design, druhá z nich byla jídlo. A oni se vlastně rozhodli, ţe nějakou společným lobbingem, nějakou společnou, společným public relations tyhle ty věci proslaví. V současné době například v Británii neexistuje módnější kuchyně, neţ je takzvaná Nordic nouvelle cuisine. Je to obrovský hit v posledním čísle amerického časopisu Vanity Fair, coţ je takový společenský časopis v Americe, velmi vybíravý. Je velké téma o norsko-dánsko-švédském zázraku, a jak to jsou jedny z nejlepších a nejzajímavějších zemí na světě. Takţe já myslím, ţe se dá dostat do zahraničního tisku, ale není to na nás na novinářích, je to asi na nějakých politických elitách a na tom, ţe ví, co vlastně do toho zahraničního tisku a do těch zahraničních médií chtějí dostat. A to je, myslím, to, co nám tady chybí. Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------No, ono se to někdy, pokusy se odehrály, ale kdyţ si vzpomeneme na Táňu Kuchařovou sedící na nábřeţí Prahy, tak nás přepadá samozřejmě úzkostná představa, ţe to asi není to nejlepší řešení. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Nestaráme se vlastně o toho, co bylo, staráme se trošku k tomu, co bude, nebo by mohlo být. Řekněme si, jak ovlivňuje nejen svoboda informací a tedy ta moţnost být informován, dostupnost tradiční média, tedy konkrétně i Českou televizi. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Myslíte moderní média? David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Nová média takzvaná. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Plné znění zpráv


V celku zásadně. Uţ jenom proto, ţe ten proces je, řekněme, dvousměrný. Jednosměrný je to, ţe Česká televize sama těchto moderních médií vyuţívá k tomu, aby jinak tradiční sdělení audiovizuální dostala k posluchačŧm a k divákŧm. A přirozeně je také příjemcem sdělením z venku, tímto typem. A myslím si, ţe v tomto konkrétním ohledu se Česká média, nevíme, jak ostatní, ale Česká televize minimálně, myslím si, ţe rozhlas a další komerční média v tom budou, budou mít podobný názor na to, nemají tolik za co stydět. Ono nevyuţíváme toho tolik, těch platforem je méně. Moţná, kdyby Česká televize měla více peněz, nebo jinak je přerozdělené, ţe by nedokázala v tom ještě tvořit větší zázraky. Nicméně ty věci se dějí a jsou vyuţívané oběma směry. Jsou vyuţívané jak při zpracování těch témat, jsou vyuţívané při šíření těch témat jako takových. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Hraje vám nějak do karet jako zahraničnímu zpravodajství to, ţe valná většina Čechŧ, troufám si říci, do dneška pořádně neumí jeden světový jazyk? Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------No asi jo, ale já bych byl rád, kdyby tomu tak nebylo. Aby lidi mluvili větším počtem jazykŧ a mohli si zpravodajství České televize s něčím srovnávat. Protoţe já nejsem stoupencem toho, ţe tady má být jedno velké médium, které bude servírovat lidem to, co si mají myslet, na co se mají dívat a tak. V ţádném případě. Já bych byl rád, kdyby lidé měli větší moţnost sledovat zahraniční trend, respektive jim porozumět alespoň, těm jejich sdělení. A pak Českou televizi zcela právem kritizovali za něco, co udělala špatně. My jsme často kritizováni lidmi, kteří nemají to srovnání. A pak těţko se nám argumentuje tím, ţe tato reportáţ snesla mezinárodní srovnání, protoţe nebyla zas o tolik horší, jako jí svedla například dánská televize, která je, se velmi rád srovnávám s dánskou televizí. Nikoliv sebe, Českou televizi a její produkty. Protoţe Dánsko je země, která je nám v některých ohledech blízká, velikostí podobná a to, co dokáţe dánská televize, TV2 zejména, je prostě výborné zahraniční zpravodajství. Potom by nářky divákŧ byly oprávněnější a měly samozřejmě silnější argumentační základ. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Pane Trampoto, projevuje se v médiích globalizace, nebo projeví se v médiích globalizace také třeba tím, ţe budou lidé mít větší zájem o zahraniční dění? Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je velice sloţitá otázka. Ona samozřejmě ta globalizace komunikace se týká, ono je trošku, někteří kritici tvrdí, ţe globalizace komunikace je také tak trošku mýtus, protoţe se týká jen určitých zemí. Některých zemí se týká mnohem intenzivněji. Samozřejmě těch bohatších, neţ chudších zemí. A také se týká jen určitých sociálních vrstev. Takţe ta globalizace komunikace, byl bych rád, kdyby byla spojena s větším zájmem o jiné oblasti, ale myslím si, ţe je to trošinku, ţe je to trošinku utopie. Ačkoliv komunikační prostředky jsou vlastně velice dŧleţitou hybnou silou, která stála u globalizace jako, jako fenoménu právě uţ v souvislosti se zmiňovanými podmořskými kabely a prosíťováním světa. Zrychlením výměny informací a schopnosti překlenout vlastně vzdálenosti. Tedy komunikační prostředky jsou v podstatě nástrojem, který, který byl dŧleţitým stimulem globalizace. Nebo respektive jedním ze tří, ze tří nejdŧleţitějších. To znamená podmořské kabely, vznikání mezinárodních informačních agentur od roku 1835, francouzská Avas a pak další přes 40. léta a přes polovinu 19. století. Takţe komunikace a globalizace spolu souvisí velice, velice úzce. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Já poprosím na závěr všechny dnešní hosty jednou větou, jestli byste mohli říci, co si slibujete od zahraničního zpravodajství v následujících, řekněme 5 letech? Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------No, já bych si rád slíbil, ţe bude lepší, ale očekávám, ţe bude spíš horší. Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Plné znění zpráv


Tak já, my jsme ze stejné redakce a já mám úplně jiný pohled. To znamená, věci jsou přesně tak, jak mají být. My teď děláme takový studentský projekt a já vidím naše budoucí čtenáře. A vidím na nich, ţe pro ně uţ hranice nehrají vŧbec ţádnou roli. A je jim úplně jedno, jestli ten článek našli v českých tisku nebo v nějakém zahraničním. Takţe já si myslím, ţe tenhle tlak nás donutí, aby naše zahraniční zpravodajství bylo lepší. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Martin Řezníček ještě. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Já bych byl rád, kdybychom jednou dospěli do stádia, kdy se nebude dělit redakce na domácí a zahraniční část. A bude to jedna velká redakce. Tak jako tomu je v několika rŧzných médiích, které jsem měl moţnost poznat z venčí. Ale já bych byl rád, kdyby zahraničnímu zpravodajství stejně tak, jako tomu teď rozumějí členové zahraniční redakce, rozuměli členové redakce domácí. A tento rozdíl se konečně smazal. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A naopak. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------A naopak, přirozeně. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Děkuji. Česká média a svět. To bylo naše dnešní téma, ve kterém jste se mimo jiné dozvěděli, ţe favoritem našeho zpravodajství jsou nejen Spojené státy, ale také Velká Británie a Rusko. A alespoň občas nám za zmínku stojí asi stovka dalších zemí světa. Tu druhou stovku opomíjíme kvŧli ekonomické nevýznamnosti či její rozloze. A s tímto konstatováním se mŧţeme také rozloučit. Vám, posluchačŧm, děkuji za pozornost a za návštěvu Šestky Českého rozhlasu děkuji mým dnešním hostŧm - šéfredaktorce zpravodajství iHNED Lucii Tvarŧţkové. Lucie TVARŦŢKOVÁ, šéfredaktorka zpravodajství, iHNED -------------------Na shledanou. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Martinu Řezníčkovi, vedoucímu zahraniční rubriky ČT. Martin ŘEZNÍČEK, vedoucí zahraniční rubriky zpravodajství ČT -------------------Děkuju za pozvání. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Adamu Černému, komentátorovi Hospodářských novin. Adam ČERNÝ, Hospodářské noviny -------------------Díky a na slyšenou. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------Z Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy k nám přišel Tomáš Trampota. I vám děkuji. Tomáš TRAMPOTA, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Plné znění zpráv


-------------------Děkuji a na slyšenou. David ŠŤÁHLAVSKÝ, moderátor -------------------A z Panevropské vysoké školy v Bratislavě na dálku zdravím Miroslava Zelinského. Miroslav ZELINSKÝ, Panevropská vysoká škola Bratislava -------------------Na shledanou. _

V říjnu budou moci lidé volit zástupce do třetiny Senátu a do krajských zastupitelstev 17.8.2012

ČRo 6

str. 01 _

22:10 Studio STOP_

Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------V říjnu budou moci lidé volit své zástupce do třetiny Senátu a také do krajských zastupitelstev. Krajské volby se budou konat ve 13 krajích ze 14, tedy všude kromě hlavního města. Kandidátky byly uzavřeny. A teď tedy zbývá čekat, čím ţe nás to kandidáti hodlají zaujmout. Startovní čáru nemají všichni stejnou. Tématu se v úterním Studiu STOP věnoval kolega Petr Hartman spolu s politology Milanem Znojem a Josefem Mlejnkem. Právě Josefa Mlejnka se v úvodu přeptal, nakolik budou podle něj podzimní volby v podstatě referendem o vládní politice. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Mohou jím být a sociální demokracie se snaţí o to, aby byly. Vlastně snaţí se pouţít stejný vzorec. Před 4 lety si vybrala ty poplatky ve zdravotnictví a z toho třicetikorunového poplatku učinila hlavní volební téma. A díky tomu dokázala obsadit těch 13 krajŧ. Letos se podobně snaţí politicky vyuţít téma restitucí církevního majetku. Samozřejmě tady bude hrozně moc dŧleţité, jestli se skutečně sociální demokracii podaří zmobilizovat voliče. Protoţe ona mívala v minulosti velký problém dostat ty svoje voliče z parlamentních voleb k volbám krajským nebo senátním. Prostě k těm volbám niţších stupňŧ. Pokud se jí podaří nějaká podobná mobilizace, ţe skutečně ti lidé přijdou, tak mŧţe ty své posty v krajích obhájit. Ale myslím si, ţe to bude mít přeci jen těţší neţ před 4 lety. Protoţe ta nespokojenost lidí se týká nejen těch vládních stran a reforem, ale ta nespokojenost je širší a týká se i vlastně veškerých zavedených politických stran, zavedeného politického establishmentu. Takţe je moţné, ţe ten volební výsledek v těch krajských volbách bude, řekl bych, nějak pestřejší neţ byl minule. A ţe se mŧţe lišit třeba i kraj od kraje dost výrazně. A ţe do něj mohou promluvit i rŧzné třeba regionální subjekty a podobně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Znamená to, ţe se daří a podaří opět sociální demokracii určit to téma voleb? Protoţe kaţdá strana mŧţe rozjet nějakou předvolební kampaň, mŧţe vsadit na nějaké téma, které si myslí, ţe je dostatečně nosné. Proč se to daří opakovaně sociální demokracii? Proč se jí to podařilo v minulých volbách, kdy skutečně jedním z těch hlavních témat byly zdravotnického poplatky a proč nyní mohou být jedním z hlavních témat těch voleb právě církevní restituce? Milan Znoj. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------Diskuse ve veřejnosti jsou hodně dány tématy, která probíhají v médiích. A ta česká politika je samozřejmě strašně mediálně prostředkována. Ty strany nemají ani příliš nějaké vlastní kanály, aby rozviřovaly vnitrostranické diskuse a na základě kontaktŧ mezi občany je dostávaly do veřejnosti. Témata se v české politice medializují, zmocňují se jich média, dostávají se i do těch krajských deníkŧ. A tudíţ ta centrální témata jsou samozřejmě klíčová, protoţe to lidi všeobecně pálí. Samozřejmě před 4 lety to nebyly jenom poplatky, ale Plné znění zpráv


vŧbec Julínkovy reformy zdravotnictví a určitou vize zdravotnictví, kterou tehdejší vláda představovala. A ty se staly kamenem úrazu pro ODS. Nyní církevní restituce budou hodně medializované na podzim. A určitě sociální demokracie se pokusí toto téma rozvířit, protoţe se o tom bude mluvit. Ona bude vystupovat se stanovisky, které souzní s většinou občanŧ, takţe to jí mŧţe být ku prospěchu. Ale určitě by nemohla vyhrát krajské volby, případně uspět v senátních jenom s tématem církevních restitucí. Protoţe občanŧ se skutečně dotýká celá řada reforem, které vláda rozjíţdí, ať uţ je to zvyšování DPH, nebo koneckoncŧ ty zdravotní reformy, které nyní se začínají dotýkat i těch jednotlivých nemocnic. Otevírá se vize nějakých rušení lŧţek a tudíţ celá tato problematika se znovu vrátí na tu scénu. A myslím, ţe sociální demokracie ani nevyvolává tu vlnu, ale pokusí se nasednout na vlnu obav občanŧ z toho, co je čeká, kdyţ se podaří vládě ty reformy prosadit. Samozřejmě ODS nebo vládní koalice se bude snaţit nějakým zpŧsobem prosazovat regionální témata. A regionální témata jsou koneckoncŧ vlastně tou centrální politikou, ústřední politikou rovněţ diktována. Protoţe ať uţ se jedná o dopravní obsluţnost, nebo stavbu dálnic, nebo koneckoncŧ ta zdravotnická zařízení, tak to, co v krajích pálí ty lidi, tak se samozřejmě rozhoduje hodně často na té centrální úrovni. Ta česká politika má tyto dvě úrovně, které se hodně liší spíš povahou těch politických elit a vztahem občanŧ k těm elitám, neţ tématy, o nichţ občané diskutují. Petr HARTMAN, moderátor -------------------V souvislosti s tím, jak česká veřejnost vnímá politiku, jak vnímá politické dění, tak by se zdálo, ţe jedním z hlavních témat by mohla být korupce, boj proti korupci. Protoţe to je palčivé téma, které lidem vadí uţ delší dobu. Proč podle vašeho názoru se z toho zatím nestává to hlavní téma krajských voleb? Protoţe korupce se netýká pouze té nejvyšší úrovně, ale týká se i regionŧ. Ostatně právě kauza Davida Ratha mŧţe mnohé naznačit, jakým zpŧsobem také v těch niţších patrech české politiky mohlo docházet ke korupci a podobně. Josefe Mlejnku. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Já si myslím, ţe je to určitě dáno třeba i tím, ţe teďka není ţádný politický subjekt, který by to téma korupce tlačil jako ústřední téma. Věci veřejné dopadly po dvou letech od voleb velmi špatně. A zatím tedy není nějaký podobný subjekt, který by to téma jako nesl. Ono uţ se z toho vlastně stala taková trochu móda. Jako být proti korupci. Ona to je povinná výbava. To uţ kaţdý politik je samozřejmě i politik korupční, tak kdyţ promlouvá k veřejnosti nebo do médií, no, tak říká korupce je špatná věc, proti tomu musíme bojovat. A my máme nějaké protikorupční programy a podobné věci. Ono to bylo ústřední téma těch sněmovních voleb 2010. Mezitím se to tak jako rozprostřelo do té podoby, ţe to vlastně uţ, jak jsem říkal, je taková trošku povinná výbava politika dneska být proti korupci. Takţe nějaký specializovaný politický subjekt vyloţeně protikorupční teď se na politické scéně nevyskytuje, tudíţ i to téma není tak jednoznačně zatím v té předvolební kampani prezentováno. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Míní politolog Josef Mlejnek, který byl jedním z hostŧ úterního Studia STOP, jeţ moderoval Petr Hartman. No, a ve studiu šestky jsme spolu s Petrem Honzejkem, komentátorem Hospodářských novin. Petře, co vy očekáváte od podzimních voleb coby občan a také coby komentátor? Cokoli zajímavého, co tu ještě třeba nebylo. Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin -------------------No, především si myslím, ţe to samozřejmě jako kaţdé krajské volby v Česku budou, bude svým zpŧsobem referendum o pŧsobení vlády, protoţe my z minulosti víme, ţe při prvních krajských volbách, kdyţ měli váţné problémy v polovině funkčního období sociální demokraté, tak výrazným zpŧsobem kraje ovládla ODS. Kdyţ v minulých krajských volbách byla u moci ODS, v koaliční vládě samozřejmě, tak to byl doslova landslide, oranţová tsunami a kraje ovládli sociální demokraté. No, a dnes máme opět pravicovou vládu a sociální demokraté dělají totéţ, co v té předcházející kampani. Snaţí se z toho udělat referendum o vládě, mají relativně velkou šanci, ţe se jim to podaří. Oni vŧbec ty krajské volby ukazují na takový paradox českého demokratického systému. Máme tady prostě moc voleb. A ty volby podle mého přesvědčení, krajské volby, pokud se konají v polovině funkčního období jakékoli vlády, tak v polovině funkčního období je vţdycky vláda nejslabší. Protoţe musí provádět nepopulární věci, musí je stihnout právě během prvních dvou let svého mandátu, aby se zase stihla připravit na další, na další parlamentní volby. A proto je logicky nejméně populární. Bylo to tak vţdycky, vţdy tomu tak bude a vţdy opozice bude mít významnou výhodu v případě krajských voleb. Takţe dá se říci, ţe tady v těchto krajských volbách to bude souboj nepopularity vlády, kterou se budou snaţit tematizovat sociální demokraté. A toho, jak skutečně kraje fungují, coţ se budou snaţit tematizovat demokraté občanští. A obecně Plné znění zpráv


strany vládní koalice. No, a tam samozřejmě narazíme na pŧsobení oranţových hejtmanŧ, na kauzu Davida Ratha. Ovšem nejen na něj. My víme, ţe sociální demokraté mají třeba 4 roky na severní Moravě hejtmana Jaroslava Palase, který za ty 4 roky nedokázal uspokojivě vysvětlit, kde vzal, tuším, asi 13 milionŧ na svŧj rodinný penzion, na který si nemohl vydělat a Bohuslav Sobotka ho celé 4 roky, řekl bych, v té funkci drţel. Neudělal nic pro to, aby tamní krajská reprezentace se tohoto člověka, s kterým jsou spojena váţná podezření, váţná korupční podezření, zbavila. Takţe tyto dvě tendence pŧjdou proti sobě. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Mŧţe se objevit něco úplně jiného? Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin -------------------Já myslím, ţe to bude záviset na tom, co nám, řekněme, vyvedou ti policejní plukovníci. Ono je samozřejmě moţné, ţe ještě před volbami se objeví nějaká významná kauza, která bude zasahovat buď do vládní koalice, anebo do řad ČSSD. My nevíme, jestli například nakonec nebude obviněn Alexandr Vondra v kauze ProMoPro, coţ by byl dar z nebe pro sociální demokraty. My nevíme, co se stane například v souvislosti s vyšetřováním regionálního fondu Severozápad, tedy toho fondu, který administruje evropské peníze v severních Čechách, které bych řekl, ţe jsou poměrně, pokud jde o nakládání s veřejnými prostředky na krajské úrovni, velmi zlopověstné. Takţe tam bude hodně záviset na tom, co se stane po té, řekněme, policejně justiční rovině. Ovšem na druhou stranu, těţko nás politici mŧţou na něčem utáhnout v krajských volbách, protoţe jsem hluboce přesvědčen o tom, ţe česká veřejnost dosud existenci krajŧ nevstřebala a přesně nepochopila, k čemu ty kraje vlastně máme. Uţ tady od předřečníkŧ zaznělo, ţe do značné míry fungování těch krajských reprezentací v očích veřejnosti determinují ta celostátní témata. A kdyţ teď veřejnost sleduje to, co se děje například kolem Davida Ratha, tak myslím, ţe ty kraje jsou vnímané spíš jako takové prŧtokové ohřívače na peníze, neţ něco, co by mohlo nést nějakou politickou ideu, nebo něco, co by se jich mohlo bezprostředně týkat. Je to těţko srozumitelné. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Milan Znoj v příspěvku, který jsme pustili, hovořil o klíčové roli médií. Kdyţ jste o tom mluvil, ţe uvidíme, co přinese čas, uvidíme, co se ještě objeví, tak jak se třeba na volby připravujete u vás v Hospodářských novinách? Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin -------------------No, je to opravdu velký oříšek. Právě z toho dŧvodu, ţe není úplně jasné, podle čeho se lidé v krajských volbách rozhodují. Všechna média udělají samozřejmě povinně, řekněme, to, ţe se budou zaměřovat na témata, která jsou dŧleţitá pro jednotlivé kraje. Například pro jiţní Čechy je to nesporně dostavba dálnice D3, pro Čechy severní je to dostavba dálnice D8 nebo otázka územních ekologických limitŧ, pro Moravskoslezský kraj to zřejmě asi bude zase těţba, moţná prŧzkum těţby a moţná těţba uhlí v Beskydech. A tak dále a tak dále. Ale opravdu si nejsem jistý, jestli to je to, podle čeho se budou lidé rozhodovat. Takţe média to v tomto směru mají poměrně těţké a budou muset, řekněme, splnit tuto povinnost. Ale zda plnění této povinnosti bude skutečně na té ozvučnici veřejného mínění rezonovat, tak tím si opravdu nejsem jistý. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Pojďme k tomu bývalému hejtmanovi Davidu Rathovi. David Rath uţ 3 měsíce sedí ve vazbě. Přestoţe lhŧta pro ovlivňování svědkŧ vypršela. A soud stále trvá, pokud se nepletu, na dvou dŧvodech. Na moţném opakování trestné činnosti a na moţném útěku. Za poslance se ale zaručily desítky lidí a rodina nabídla dohromady snad milionovou kauci. Tak jak vnímáte, Petře, ţe David Rath je pořád drţen ve vazbě? Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin -------------------Já upřímně řečeno nechápu, proč by v té vazbě měl být. Protoţe pokud je tam vlastně čtvrtý měsíc a pokud orgány činné v trestním řízení si na ty 4 měsíce nezvaly dovolenou, tak tam musely proběhnout všechny klíčové výslechy. To je jedna věc. Druhá věc, jenom na výsleších tato kauza přece nestojí. David Rath byl chycen při činu, ten dŧkazní materiál je tam velmi dobře doloţený, ty dŧkazy jsou velice silné. Jenom velmi těţko je obtíţné si představit, ţe by z toho mohl jakýmkoli zpŧsobem vyklouznout, ne snad jako nevinný, ale i s mírným trestem. Plné znění zpráv


Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------V tomto smyslu se ta vazba odečítá. Petr HONZEJK, komentátor Hospodářských novin -------------------V tomto smyslu se samozřejmě vazba odečítá, ale to pořád ještě není dŧvod, proč by v té vazbě měl nadále sedět, protoţe de jure aţ do pravomocného rozsudku na něj musíme pohlíţet jako na nevinného člověka a obávám se, ţe právě to, ţe David Rath stále setrvává ve vazbě, je symptomem nějaké hlubší vnitřní choroby celého českého právního systému. Protoţe jakoby se ten právní systém na stále ještě de jure nevinného člověka dívá v podstatě uţ jako na někoho, kdo je napolovic odsouzený, jak se hezky říká v Česku, ţe to je sprostý podezřelý. Takţe je tam zbytečně dlouho, ty podmínky ve vazbě nejsou nic dŧstojného. A pokud je ten člověk nevinný, byť jenom formálně, tak by se k němu tak mělo přistupovat. Je samozřejmě moţné, ţe David Rath uteče, je moţné, ţe ta milionová kauce je v podstatě směšná v porovnání s prostředky, které se, teď to dávám do uvozovek, protoţe presumpci neviny ctím, "které si mohl nakrást". Ale zase na druhou stranu, utéct mŧţe přeci kaţdý. A kdybychom k tomu přistupovali takto, tak by ve vazbě museli být všichni obvinění aţ do pravomocného rozsudku. Mohli bychom asi na věznice přestavět polovinu veřejných nemovitostí v České republice. Takţe myslím, ţe to není v pořádku. Ale dŧleţité na tom je to, ţe pokud takhle dlouho sedí David Rath a není podle mého k tomu ţádný zjevný dŧvod, tak jak na tom musí být lidé, kteří nejsou v centru pozornosti médií a kteří vlastně nemají takovéto silné mediální zastání? Takţe Davida Ratha se nechci zastávat v ţádném případě, pokud jde o to, co zřejmě spáchal. Ale je dobře, ţe jeho případ vrhl opravdu velice ostré světlo na to, jak náš justiční systém přistupuje k lidem, kteří jsou obviněni. Lucie VOPÁLENSKÁ, moderátorka -------------------Říká Petr Honzejk, komentátor Hospodářských novin. _

PŘESTUPY MANAŢERŮ 17.8.2012

Lidové noviny

str. 14 _

Manaţeři v pohybu_

Dostal šéfuje Generali PPF Asset Management Generali PPF Asset Management (GP AM), dlouhodobě největší správce aktiv v České republice a jeden z největších ve střední a východní Evropě, bude mít nového generálního ředitele. Po získání potřebných regulatorních souhlasŧ se jím stane současný investiční ředitel Generali PPF Holdingu Marcel Dostal (43) Dostal bude rovněţ navrţen do funkce člena představenstva GP AM. Ve funkci nahradí Kateřinu Jiráskovou (38), která se stane finanční ředitelkou skupiny PPF. V souvislosti s novou pozicí Marcel Dostal opustí funkci místopředsedy představenstva a náměstka pro investiční politiku České pojišťovny. V minulosti pracoval na rŧzných manaţerských pozicích v České pojišťovně a skupině PPF. Marcel Dostal vystudoval Vysoké učení technické v Brně a získal titul MBA na Rochester Institute of Technology. Marcel Dostal je ţenatý a má 2 děti. Smutný povede poradenství PwC Petr Smutný (44) se stal novým vedoucím partnerem poradenství PwC při podnikových restrukturalizacích ve střední a východní Evropě (CEE). Vedení poradenské sítě PwC v CEE tak ocenilo řadu úspěšných restrukturalizačních projektŧ v regionu, které vedl. Jedním z nich byla i restrukturalizace a reorganizace předního evropského výrobce tkanin pro gumárenský prŧmysl, Kordárny z Velké nad Veličkou. Tuto největší reorganizaci v historii ČR ocenilo evropské sdruţení Turnaround Management Association jako Evropskou reorganizaci roku 2012. Smutný oslavil začátkem srpna 20 let práce pro PwC. Z toho rok pŧsobil v chicagské pobočce, kde pracoval v odděleních auditu a finančního a kapitálového poradenství a specializoval se na projekty primárních Plné znění zpráv


emisí cenných papírŧ (IPO). Pracoval také rok v Polsku a na dlouhodobých projektech v rámci střední a východní Evropy. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Šnajdr posílil ESET Novou posilou české pobočky antivirové společnosti ESET se stal Petr Šnajdr (31), který nastoupil na pozici Pre-Sales Engineer. Šnajdr bude zodpovědný za externí odbornou komunikaci společnosti a bude také vystupovat jako odborník na počítačovou a IT problematiku v nových médiích. Součástí jeho pracovní náplně bude také vytváření prezentací pro partnery a asistence při obchodních jednáních. Před příchodem do ESETu pŧsobil jako IT Manager ve společnosti S. & W. Automobily, kde měl na starosti kompletní správu IT infrastruktury Mercedes Benz v ČR a také plánování rozvoje IT. Soták novým šéfem výzkumu trhu v C&W Michal Soták nově vede tým výzkumu trhu v Cushman & Wakefield. Je zodpovědný za zpracování studií proveditelnosti, vedení statistických dat a tvorbu analýz. Před příchodem do Cushman & Wakefield pŧsobil ve společnosti Develon jako development manaţer. Soták studoval ve Velké Británii na University of Bath, kde získal titul magistr v oboru financí a účetnictví. Je také drţitelem bakalářského titulu FSV UK. Manaţerské přestupy prosím posílejte na e-mailovou adresu [email protected] Foto popis| _

Co rozhoduje při výběru PR agentury? 17.8.2012

mediaguru.cz str. 00 Mediaguru_

Výzkumy_

Firmy si u PR agentur nejvíce cení profesionality, kontaktŧ, zkušeností a znalostí nejen mediálního prostředí, ale také oboru podnikání dané firmy. Prŧzkum agentury AMI Communications, který proběhl letos na jaře ve spolupráci s výzkumnou agenturou STEM/MARK, se ptal metodou CAWI 200 respondentŧ, zodpovídajících za komunikaci ve firmách pŧsobících v ČR, na dŧleţité atributy, na které hledí při výběru PR agentury. Více neţ polovina (53 %) dotázaných firem uvedlo, ţe k zajištění komunikace s veřejností vyuţívá externích sluţeb. Z toho 37 % vyuţívá kombinaci externích a vlastních zdrojŧ a 16 % spoléhá čistě na sluţby PR agentur či externích pracovníkŧ. Interně, neboli in-house, si komunikaci směrem k veřejnosti realizuje 40 % firem. Při výběru PR agentury se firmy nejvíce zaměřují na to, na jaké profesionální úrovni je její tým. To je zásadní pro více neţ čtyři pětiny firem. Znalost českého prostředí oceňuje 73 % dotázaných a otevřenou komunikaci 69 %. „To, zda má daná agentura mezinárodní zázemí, není pro firmy nijak zásadně dŧleţité. Hlavní jsou zkušenosti na domácí pŧdě a znalost místního prostředí,“ komentuje Milan Hejl, managing partner AMI Communications. Jak jsou podle vašich zkušeností dŧleţité následující atributy pro výběr dobré PR agentury? Přidaná hodnota agentur Zkušenosti a specializace, směřování komunikace klientŧ, vyvarování se chyb, orientace v mediální oblasti a nezávislý pohled zvenčí – to jsou podle respondentŧ výhody a přednosti PR agentur. Následuje profesionalita, kreativita, kontakty a schopnost ušetřit čas. Nevýhody spolupráce s agenturami Plné znění zpráv


Jako hlavní nevýhody při spolupráci s agenturami respondenti uváděli nedostatečnou znalost byznysu společnosti, finanční náročnost a problém, kdy si zaměstnanec PR agentury nerozumí s kontaktní osobou dané firmy, pro niţ pracuje. „Firmy musejí dŧvěřovat PR agentuře natolik, ţe jí dovolí nahlédnout do podstaty svého byznysu. PR manaţeři pak musejí skvěle znát nejen mediální trh, ale i oblast podnikání svého klienta. Bez toho nemohou odvádět dobrou práci a mŧţe docházet k mnoha nedorozuměním. Potvrzuje to i zkušenost ze zahraničí, kde se komunikace stále více začíná dostávat do rozhodujících funkcí,“ komentuje Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK v Praze. -kch-

URL| http://www.mediaguru.cz/2012/08/co-rozhoduje-pri-vyberu-pr-agentury/ _

Strany mimo PS mohou zamíchat krajskými volbami 17.8.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z domova_

KDU-ČSL a Strana práv občanŧ – Zemanovci nemají sice ve sněmovně své zastoupení, ale rozloţení sil v krajských zastupitelstvech mohou výrazně ovlivnit. Shodují se na to oslovení politologové. Lidovci i zemanovci postavili krajské kandidátky ve13 krajích, kde se v říjnu bude volit. "Zemanovci se budou před volbami vymezovat vŧči sociální demokracii, a to i kvŧli prezidentské volbě. Koneckoncŧ se kvŧli ní štěpí i část sociální demokracie," upozornil politolog Kamil Švec z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Podle něj je ale moţné, ţe pokud by zemanovci v krajských volbách uspěli, je koaliční spojení s ČSSD nabíledni. "K zemanovcŧm bude mít sociální demokracie jistě blíţ neţ k jiným stranám, i neţ ke KSČM," doplnil politolog. V současné době se ale obě strany nachází v "klasickém předvolebním popírání" mimo jiné právě proto, ţe mají stejnou voličskou základnu. Úspěch Strany práv občanŧ – Zemanovci bude do velké míry záviset na tom, zda dokáţe přetáhnout voliče největší opoziční straně ČSSD. Ve stejné situaci je i druhá jmenovaná strana, a to KDU-ČSL, která se naopak pokusí vymezit vŧči středopravé vládní koalici. I KDU-ČSL si totiţ v prŧzkumech zaměřených na sněmovní volby nevede špatně, poslední z nich jim předpověděl dokonce 7,9 procenta voličské podpory, coţ je o 0,8 procenta více neţ konkurenční TOP 09. Jak se lidovcŧm v krajských volbách nakonec bude dařit, je otázka. Odborníci totiţ upozorňují, ţe TOP 09 mŧţe pomoci silné zázemí v obcích, KDU-ČSL zase obecná nespokojenost s centrální politikou a jejich pozice "moţné alternativy". Volby do krajských zastupitelstev a do třetiny Senátu se budou konat v pátek 12. a v sobotu 13. října 2012. Ve volbách do krajských zastupitelstev bude ČSSD obhajovat 13 hejtmanských postŧ. Voliči si svoje hejtmany ale neurčí přímo, jejich jména budou záviset na dohodě jednotlivých krajských koalic. Zároveň budou lidé rozhodovat také o 27 senátorech. V sobotu 13. října budou jasná ale jen jména těch senátorŧ, kteří získají nadpoloviční počet hlasŧ. V opačném případě postoupí dva nejsilnější kandidáti do druhého kola. (kou, mfx, foto: arch.)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-domova/strany-mimo-ps-mohou-zamichat-krajskymi-volbami/ _



Ekvádor poskytl politický azyl zakladateli Wikileaks Asangovi 16.8.2012


str. 02


_ Jan RICHTER, moderátor -------------------Ekvádor dnes poskytl politický azyl zakladateli Wikileaks Julianu Asangovi. Ten se uţ dva měsíce ukrývá na ekvádorské ambasádě v Londýně, aby se vyhnul vydání do Švédska, kde má být stíhán za sexuální delikty. Britské ministerstvo zahraničí ale prohlásilo, ţe Julianu Asangovi neumoţní odjet ze země. Na telefonu teď máje odborníka na mezinárodní právo Miroslava Pulgreta z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Miroslav PULGRET, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Jan RICHTER, moderátor -------------------Pane Pulgrete, Julian Asange si znepřátelil hlavně americkou vládu, protoţe zveřejnil některé tajné diplomatické a vojenské depeše. Nicméně, co pro něj v této situaci teď prakticky znamená, ţe mu Ekvádor udělil azyl? Miroslav PULGRET, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Kdyby se nacházel na území Ekvádoru, tak by to pro něj znamenalo to, ţe ho Ekvádor nebude pro ty trestné činy stíhat a ani ho nevydá. Nicméně, on se nachází ve Velké Británii, coţ zásadně mění jeho situaci, takţe to vlastně neznamená pro něj nic v současné době prakticky. Jan RICHTER, moderátor -------------------Pamatuje na tuto situaci nějak mezinárodní právo, jaksi na situaci, jak se někdo ukrývá na ambasádě cizího státu, který mu poskytne azyl? Jak to upravují mezinárodní normy a zvyklosti? Miroslav PULGRET, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Mezinárodní právo na tyto situace pamatuje. Existuje vlastně mezinárodní obyčej, který je pouze regionální povahy, uplatňuje se v Jiţní Americe, je to takzvané právo diplomatického azylu, které spočívá v tom, ţe pokud dojde k situaci, ke které došlo v Londýně v současné době, nicméně, kdyby to bylo v Jiţní Americe, tak by vlastně stát, ke kterému byl udělen azyl, musel umoţnit svobodný odchod z té země do země, která mu udělila azyl. Nicméně, právo diplomatického azylu neuznávají ţádné jiné státy mimo regiony Jiţní Ameriky, takţe v Anglii bude pravděpodobně pan Julian Asange zatčen, pokud opustí vlastně budovu diplomatické mise Ekvádoru. Jan RICHTER, moderátor -------------------Coţ se zdá se, stane v neděli, protoţe agentury před chvíli daly zprávu, ţe se Julian Asange chystá učinit prohlášení před ekvádorskou ambasádou. Hrozí mu tedy zatčení v tomto případě? Miroslav PULGRET, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------V tomto případě mu zatčení hrozí, protoţe vlastně opustí budovy mise, respektive jejich zahradu, pokud tam nějaká bude a v tu chvíli uţ orgány britské vlády mohou zakročit a zatknout ho, pokud uznají za vhodné. Jan RICHTER, moderátor -------------------Britská vláda dnes dokonce pohrozila, ţe ekvádorskou ambasádu obsadí a Asange zatkne přímo v budově. Co by to znamenalo v kontextu diplomatických zvyklostí? Miroslav PULGRET, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


To by znamenalo to, ţe by Velká Británie vlastně porušila článek 22 vídeňské úmluvy o diplomatických stycích. Budova diplomatické mise je nedotknutelná a vstup je tam moţný pouze se souhlasem vedoucího diplomatické mise. Pokud by tento souhlas britská vláda neměla, pak by vlastně porušila mezinárodní právo. Jan RICHTER, moderátor -------------------Mohl by se Julian Asange nějak dostat z Velké Británie pod diplomatickou ochranou Ekvádoru? Mohli by se ho pokusit nějak propašovat nebo odvézt v diplomatickém vozidle například? Miroslav PULGRET, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Bohuţel tuto moţnost nemá, kdyby ho vezli v diplomatickém vozidlem tak obecně diplomatická imunita je vlastně osobní právo, které se vztahuje na diplomatické zástupce jiných státŧ, takţe vlastně on vlastně nedisponuje diplomatickou imunitou a mohl by být i tak zatčen, vozidlo by bylo zastaveno, nemuselo by být samozřejmě prohledáno, ale Julian Asange by nedisponoval nebo nedisponuje diplomatickou imunitou, takţe se ze země nedostane, pokud mu to neumoţní orgány britské. Jan RICHTER, moderátor -------------------Říká Miroslav Pulgret z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkujeme a hezký večer. Miroslav PULGRET, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Hezký večer. Na shledanou. _

V Ţďáře začalo Celostátního setkání mládeţe 16.8.2012

prvnizpravy.cz _

str. 00

z regionů_

Tisíce mladých lidí proudí do Ţďáru nad Sázavou uţít si nabitý kulturní, duchovní i sportovní program Celostátního setkání mládeţe. Křesťanská akce národního formátu se koná po pěti letech a potrvá do neděle 19. srpna. Zúčastní se jí asi 6 tisíc lidí a do příprav se zapojilo přibliţně 750 dobrovolníkŧ. Informoval o tom Jan Balík, ředitel Sekce pro mládeţ České biskupské konference. Na akci se vystřídá více neţ 80 osobností s přednáškami a workshopy, zahraje 10 kapel, nechybí ani nabídka sportŧ, výtvarných dílen a bohatý duchovní program. „Chtěl bych jít na přednášku s názvem Peníze a co dál. Rád bych věděl, jak k tomuto tématu z křesťanského hlediska přistupovat,“ přemýšlí šestadvacetiletý účastník setkání Antonín Šimek. „Hodně mě zajímá přednáška o společném bydlení před svatbou,“ říká zase sedmnáctiletá Anna Ambrozková. O stále aktuálním tématu, jak odpovídat na výtky nevěřících, které směřují ke starým chybám církve, pohovoří Miroslav Herold, vysokoškolský kaplan v Brně. Zájem vzbuzuje také přednáška Libora Všetuly o tom, zda, a popřípadě kde, se dají nalézt stopy Boţí na Youtube a internetu obecně. „Učím sice dlouho, ale vţdycky mám trému, tedy i tentokrát,“ přiznává profesor Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Lubomír Mlčoch, „zejména proto, ţe sociální nauka církve není příliš známá.“ Právě o ní a jejím spojení s civilizační krizí bude jeho středeční přednáška pro mladé. Účastníky setkání svými schopnostmi a zkušenostmi obohatí dospělí i sami mladí. Z multiţánrového kulturního programu si mohou vybrat například koncert světoznámého českého houslisty Josefa Špačka, teprve pětadvacetiletého koncertního mistra České filharmonie. Kulturní zpestření připravuje také samotná ţďárská mládeţ. Ve čtvrtek vystoupí s moderním zpracováním biblického muzikálu Gedeon, do kterého se zapojí na 60 aktérŧ.



„V dnešní době je plno chvil, kdy se člověk rozhoduje. Kdyţ dostane odpověď, měl by za tím jít a dotáhnout to do konce, jako Gedeon,“ objasňuje poselství muzikálu jeho hlavní protagonista a student Biskupského gymnázia ve Ţďáře Josef Sýkora. Soubor 80 zastavení na 14 cestách představí na sobotní Pouti rodin originální kombinaci vizuálního umění, hudby a slov. Připraveny jsou filmové projekce a výstavy uměleckých děl či fotografií, mimo jiné Brána naděje Jindřicha Štreita. Jinde se poutníci zamyslí nad tématy bolesti, odpovědnosti či sexuality. Aktivně se zapojí do divadelních a tanečních projektŧ jako například vystoupení Pavola Danka ze slovenského divadla ATak. „Bŧh si přeje a zaslouţí si harmonii rozličných hlasŧ, nástrojŧ a skupin,“ prozrazuje inspiraci jedinečného projektu reţisérka pouti Klára Vojtková, herečka Slováckého divadla v Uherském Hradišti. V rozmanitém programu nemŧţe chybět ani široká nabídka sportŧ. Kromě běţných sportŧ si mohou vyzkoušet také inovativní americkou verzi frisbee s dvěma plastovými koši zvanou kanjam, chození po popruhu upevněném mezi stromy známé jako slackline nebo tradiční švédskou společenskou hru kubb. (iza, foto: ČBK)

URL| http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/z-regionu/v-zdare-zacalo-celostatniho-setkani-mladeze/ _

Assange v neděli veřejně vystoupí, hrozí mu okamţité zatčení britskou policií 16.8.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 evropa_ Jan Richter,Tereza Svobodová_

Zakladatel WikiLeaks se chystá veřejně vystoupit v neděli ve dvě hodiny odpoledne. Mluvčí WikiLeaks Kristinn Hrafnssonová odmítla prozradit, zda promluví z okna ambasády, nebo opustí budovu velvyslanectví. V druhém případě mu hrozí, ţe ho britská policie ihned zatkne. Zprávu zveřejnila agentura Reuters. Ekvádor dnes Assangeovi sice udělil diplomatický azyl, ale ţádná jiná země kromě státŧ Jiţní Ameriky toto právo neuznává.„Právo diplomatického azylu spočívá v tom, ţe pokud dojde k situaci, k jaké došlo v Londýně v současné době, stát, ve kterém byl udělen azyl, by musel umoţnit svobodný odchod do země, která mu udělila azyl,“ vysvětluje Miroslav Pulgret z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.Azyl tak pro zakladatele WikiLeaks nic neznamená, protoţe se stále nachází na území Velké Británie. Spojené království deklarovalo, ţe Julianu Assangeovi za ţádnou cenu nedovolí odjet ze země.Assange nemá prakticky ţádnou moţnost, jak ze země vycestovat. Do Ekvádoru se nedostane ani pod diplomatickou ochranou, protoţe se vztahuje pouze na osoby. Zakladatel WikiLeaks diplomatickou imunitu nemá.Britská vláda dnes dokonce pohrozila, ţe ekvádorskou ambásadu obsadí a Juliana Assange zatkne. Tím by se však provinila proti mezinárodnímu právu.„Velká Británie by porušila článek 22 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích, protoţe budova diplomatické mise je nedotknutelná a vstup je tam moţný pouze se souhlasem vedoucího diplomatické mise,“ zmiňuje odborník na mezinárodní právo Miroslav Pulgret.Spojené království chce Juliana Assangeho vydat do Švédska, kde je obviněný ze sexuálních deliktŧ. Assange podezření odmítá.Ekvádor dal azyl zakladateli WikiLeaks AssangeoviEkvádorský azyl by prý zatčení Assange nezabránilZakladateli WikiLeaks hrozí zatčení kvŧli porušení reţimu domácího vězeníJulian Assange poţádal o azyl na ekvádorské ambasádě v LondýněVelká Británie vydá Juliana Assange k soudnímu stíhání do Švédska


Komunikaci s veřejností povaţuje za důleţitou devět z deseti firem v ČR Plné znění zpráv


15.8.2012

Madam business

str. 16 Řeč čísel / srdíčková rubrika_ (tz)_

Pro firmy pŧsobící v Česku je dŧleţité, jak jsou vnímány veřejností, a uvědomují si tedy význam public relations. Drtivá většina z nich povaţuje PR za nezbytnou součást své firemní komunikace. Mezi nejčastěji vyuţívané oblasti PR sluţeb dnes patří on-line komunikace, následována interní komunikací, pořádáním akcí a nástroji media relations. Velký potenciál je spatřován v komunikaci na sociálních sítích. Takové jsou výsledky prŧzkumu, který provedla agentura AMI Communications ve spolupráci se STEM/MARK mezi firemními manaţery komunikace. Téměř všechny firmy pŧsobící v ČR povaţují vztahy a komunikaci s veřejností za dŧleţitou součást svého pŧsobení. „Devadesát tři procent dotázaných vnímá public relations jako nástroj, který má vliv na dŧvěryhodnost firmy. Za uţitečný nástroj produktové komunikace povaţuje PR 92 procent respondentŧ. To, ţe je PR nezbytnou součástí korporátní komunikace, uvedlo 91 procent dotázaných,“ uvádí Milan Hejl, managing partner AMI Communications. „Dvě třetiny respondentŧ hodnotí PR jako efektivní nástroj komunikace. To, zda má firma pro svou komunikaci vyuţít spíše nástroje reklamy, přímé komunikace, či PR, je vţdy velmi individuální. Záleţí na konkrétních potřebách společnosti, na povaze a cílech kampaně. V praxi velkých firem se osvědčuje kombinace všech zpŧsobŧ,“ uvedla Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK v Praze. Vybudování dobrého jména je otázkou dlouhodobého úsilí a práce, coţ si uvědomuje většina dotázaných. Osmdesát osm procent z nich totiţ uvedlo, ţe do PR je třeba investovat dlouhodobě. Kontinuálně vyuţívají PR nástrojŧ dvě třetiny dotázaných společností. Pouze 7 procent z nich PR nevyuţívá vŧbec. Z PR nástrojŧ vyuţívají firmy nejčastěji on-line komunikaci, s tímto komunikačním kanálem pracuje 85 procent dotázaných. Hojně vyuţívanými jsou také nástroje interní komunikace se 71 procenty a pořádání akcí se 66 procenty. Necelé dvě třetiny respondentŧ vyuţívají klasické nástroje media relations, tzn. zajištění tiskových konferencí, přípravu tiskových zpráv a dalších tiskových materiálŧ. „Velký potenciál je v současné době spatřován v komunikaci na sociálních sítích, kterou aktuálně vyuţívá 32 procent respondentŧ a o moţnosti vyuţít těchto sluţeb uvaţuje dalších 28 procent. Význam Facebooku, Twitteru, LinkedInu a dalších stále sílí,“ dodal Milan Hejl. *** Jak vnímáte PR? Souhlasíte s následujícími výroky týkajícími se public relations? Které z následujících oblastí PR sluţeb vyuţíváte? Foto popis| _

Protikuřácký zákon zakáţe cigarety v hospodách i na zahrádkách 15.8.2012

parlamentnilisty.cz vfe_

str. 00

Monitor_

Ministerstvo zdravotnictví připravilo mnohem tvrdší protikuřácký zákon. Zakáţe nejenom kouření v hospodách, ale i v okolí dětských hřišť, kojeneckých ústavŧ a na dalších místech či sportovištích, kde se nacházejí děti. Za porušení budou vyšší sankce, budou se pohybovat aţ do jednoho milionu korun. Informuje o tom server Aktuálně.cz. Zákon nyní míří do připomínkového řízení, poslanci o něm budou jednat v prŧběhu října. “Je snaha zpřísnit tento zákon a zpřísnit či zakázat kouření v restauracích,“ řekl Aktuálně.cz náměstek ministra pro legislativu Martin Plíšek. Ministerstvo si přeje oddělené prostory v restauracích Plné znění zpráv


Resort ministra Leoše Hegera (TOP 09) teď podle Plíška razí návrh totálně oddělit prostory pro kuřáky a nekuřáky. Nesouhlasí ale například šéf sněmovního zdravotního výboru a poslanec Boris Šťastný (ODS), který na přípravě zákona spolupracuje. “Z ministerstva by měl jít jednoznačný návrh na zákaz kouření v hospodách bez výjimky,“ řekl Aktuálně.cz. Nejspravedlivější je zakázat kouření v hospodách úplně i na zahrádkách Podle Štastného se jedná o nejspravedlivější variantu. Pokud by prošly stavebně oddělené prostory, došlo by k ekonomickému zvýhodnění těch, kteří uţ je mají. Lidé by si podle ministerstva také nemohli zapálit na zastřešených zahrádkách. Tam, kde by střecha nebyla, by se kouřit mohlo. V místech určených pro děti nebude kouření tolerováno Kouření by vŧbec nemělo být tolerováno v prostorách, kde se pohybují děti. Zákaz by platil třeba na portovištích nebo výchovných ústavech. Podle Aktuálně.cz zpřísnilo ministerstvo kvŧli dětem tresty za porušení zákona. Za prodej cigaret nezletilému bude hrozit pokuta do jednoho milionu korun. V současnosti je to 500 tisíc korun. Pro úplný zákaz kouření v hospodách je aţ 78 procent lidí. Ukázal to prŧzkum studentŧ Marketingové komunikace a PR z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="242762,242554,240670,238982,233434,213445,211690" /


Cigaretu uţ jen na ulici před hospodou, zní návrh ministerstva 15.8.2012 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika_ Alţběta Havlová,Daniela Karafiátová,Eva Presová_ V budoucnu moţná uvidíme lidi s cigaretou jen přede dveřmi hospod a pivo uţ si u stánku nekoupíme. Ministerstvo zdravotnictví totiţ plánuje úplný zákaz kouření v restauracích a zákaz prodeje alkoholu v trţnicích nebo automatech, kde by si ho mohli koupit nezletilí. Návrh také zvyšuje pokuty za porušení normy. Náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu Martin Plíšek dnes Radioţurnálu potvrdil, ţe se po konzultacích rozhodli do připomínkového řízení poslat nejpřísnější variantu zákona.„Výjimkou budou otevřené, nezakryté zahrádky. Kouření bude zakázáno v zařízeních pro výchovu dětí, na dětských hřištích, tam, kde se uskutečňuje výuka. Zkrátka i v zařízeních pro péči o děti bude přísný zákaz kouření. Náleţitě na to se samozřejmě také zvýší sankce za porušení tohoto zákona,“ řekl Martin Plíšek.Zákaz se netýká sportovišť pro dospělé, tedy třeba fotbalových hřišť a podobně. Zdvojnásobí se pokuty za porušení normy a stoupne také pokuta v rámci přestupkového zákona ze současného tisíce korun na pět tisíc korun.„A dále ty sankce mohou dosáhnout aţ milionu korun. V případě opakovaného porušování toho zákona jak ve vztahu k tabáku, tak k alkoholu, je tam i sankce uzavření provozovny,“ dodal náměstek.Boj proti kuřákŧm přitvrdí, názory na nový zákon jsou rŧznéTo, ţe stále více Čechŧ nechce, aby se v hospodách kouřilo, ukázal na konci května prŧzkum Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Z něj vyplynulo, ţe 78 procent lidí je pro úplný zákaz kouření v restauracích. Kouření v restauraci je opravdu dŧleţité jen pro devět procent zákazníkŧ a jen čtvrtinu kuřákŧ.Návrh zákona pŧjde do připomínkového řízení uţ na začátku září. Mezi poslance by se měl dostat zřejmě během října.Cigarety v Austrálii v jednotných obalechShodou okolností dnes australský soud zamítl stíţnost tabákových koncernŧ na nový zákon. Ten nařizuje prodávat v zemi cigarety v jednotných obalech a je označován za nejtvrdší opatření Plné znění zpráv


proti tabákové reklamě na světě. Platit bude od prosince.Výrobci tak budou muset v Austrálii prodávat cigarety ve fádních obalech olivově zelené barvy. Místo velblouda nebo třeba bílo-červené kombinace na nich budou natištěna varování před zdravotními dopady kouření a odstrašující obrázky.Australská vláda tak chce od kouření zrazovat hlavně mladé lidi, aby s ním nezačínali. Podobné opatření zvaţuje také Británie, Norsko nebo Kanada.Stále víc lidí podporuje plošný zákaz kouření v restauracíchNěmecké firmy chtějí kvŧli efektivitě práce zrušit kuřácké přestávkyV Británii se diskutuje o uzákonění zákazu kouření v autechPodle provozovatelŧ pohostinství by zákaz kouření omezil svobodu podnikáníPodle ministerstva zdravotnictví stojí léčení kuřákŧ 6 miliard, podle lékařŧ je to daleko vícIsland chce vydávat cigarety v lékárnách a pouze na předpisNew York zpřísnil pravidla pro kuřáky. Nesmějí kouřit v parcích a na pěších zónáchVelké tabákové firmy dopad protikuřáckých kampaní zatím nepociťují


Podzimní volby mohou být dalším testem fungování politických stran 14.8.2012

ČRo 6

str. 01 _

22:10 Studio STOP_

Petr HARTMAN, moderátor -------------------Začíná pravidelný diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Pokud moţno ničím nerušený poslech vám přeje Petr Hartman. 12. a 13. října se bude rozhodovat o tom, jakou podobu budou mít krajská zastupitelstva. Zároveň se v prvním kole utkají kandidáti o třetinu uvolněných senátních křesel. Podzimní volby mohou být dalším testem toho, jak moc je veřejnost nespokojena s fungováním zavedených politických stran. V tuto chvíli uţ je zřejmé, kdo se bude občany snaţit přesvědčit o tom, ţe právě on by pro fungování daného regionu či případně senátního obvodu byl tou nejlepší variantou. Termín pro podání kandidátek totiţ definitivně vypršel. Zároveň se začíná stupňovat předvolební kampaň, která se podle všeho nebude týkat pouze čistě regionálních problémŧ. Co lze od krajských a senátních voleb očekávat? Jak moc mohou změnit politickou mapu v České republice? Také o tom uslyšíte v dnešním Studiu STOP. Ve studiu vítám politology Josefa Mlejnka z Fakulty sociálních věd a také Milana Znoje z Filozofické fakulty. Takţe dobrý večer. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Dobrý večer. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------Dobrý večer. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdyţ budeme hovořit o volbách, tak v souvislosti s nimi by se na první pohled mohlo zdát, ţe to bude pouze formalita. Myslím to v tom slova smyslu, kdyţ se podíváme do minulosti, protoţe v minulosti zatím pokaţdé platilo, ţe vládní garnitura v těch volbách drtivě prohrála a vyhrála opozice. Takţe by se mohlo zdát, ţe sociální demokracii nic nebrání v tom, aby obhájila ten svŧj úspěch, to znamená, aby získala opět všech 13 hejtmanŧ. Ale zdá se, ţe přeci jenom ta doba se posunula a ţe je jiná přinejmenším v tom, ţe ty zavedené velké strany typu ODS a sociální demokracie mají problém u voličŧ, ţe ta dŧvěra veřejnosti v tyto strany postupně se zmenšuje. Co si o tom myslí Milan Znoj? Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------Ta situace není úplně stejná jako před minulými parlamentními volbami. Protoţe tehdy se opravdu zvedla velká vlna samozřejmě občanské nevole, která ale byla zaměřena na ty dvě velké strany. Nyní je taky vlna samozřejmě občanské nevraţivosti vŧči politické elitě docela zaznamenatelná, viditelná. Určitě pŧsobí. Ale Plné znění zpráv


orientuje se, nebo směrována je hlavně na reformy vládní koalice. A také na výsledek těch rŧzných obstrukcí, výměn, kolizí, skandálŧ, které tu vládní koalici doprovázely. Věci veřejné vypadly z koalice, víte, takţe to se určitě podepíše například na výsledku Věcí veřejných. A zdá se, ţe na tomto přesměrování voličské apatie více prodělává třeba TOP 09, která, zdá se, v těchto krajských volbách, kde asi počítala, ţe se jí podaří nějak potvrdit její výsledek a stabilitu na té parlamentní scéně, na té politické scéně, tak zdá se, ţe spíše ztrácí. ODS nijak výrazně a sociální demokracie, přestoţe v regionech vládne v podstatě ve všech regionech, tak kromě toho Středočeského kraje podle těch některých výzkumŧ zatím své pozice neztrácí. Byť se dá očekávat, ţe ty koalice pak mohou vznikat všelijak, vítězství ve volbách ještě neznamená, ţe na radnici bude vládnout ta vítězná strana. Nicméně se mi zdá, ţe ta apatie voličŧ a nevole, která paradoxně s tím souvisí, má trošku jiný náboj neţ před těmi sněmovními volbami. A tudíţ ani to krouţkování a ta snaha potlačit ty známé tváře někam za tu hranici volitelnosti, tak se nebude úplně opakovat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------To byl Milan Znoj. Podle Josefa Mlejnka, budou podzimní krajské volby určitým referendem o vládní politice, o chování vládní koalice? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Mohou jím být a sociální demokracie se snaţí o to, aby byly. Vlastně snaţí se pouţít stejný vzorec. Před 4 lety si vybrala ty poplatky ve zdravotnictví a z toho třicetikorunového poplatku učinila hlavní volební téma. A díky tomu dokázala obsadit těch 13 krajŧ. Letos se podobně snaţí politicky vyuţít téma restitucí církevního majetku. Samozřejmě tady bude hrozně moc dŧleţité, jestli se skutečně sociální demokracii podaří zmobilizovat voliče. Protoţe ona mívala v minulosti velký problém dostat ty svoje voliče z parlamentních voleb k volbám krajským nebo senátním. Prostě k těm volbám niţších stupňŧ. Pokud se jí podaří nějaká podobná mobilizace, ţe skutečně ti lidé přijdou, tak mŧţe ty své posty v krajích obhájit. Ale myslím si, ţe to bude mít přeci jen těţší neţ před 4 lety. Protoţe ta nespokojenost lidí se týká nejen těch vládních stran a reforem, ale ta nespokojenost je širší a týká se i vlastně veškerých zavedených politických stran, zavedeného politického establishmentu. Takţe je moţné, ţe ten volební výsledek v těch krajských volbách bude, řek bych, nějak pestřejší neţ byl minule. A ţe se mŧţe lišit třeba i kraj od kraje dost výrazně. A ţe do něj mohou promluvit i rŧzné třeba regionální subjekty a podobně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Josef Mlejnek uţ to zmínil, ţe letošní krajské volby by také mohly být o církevních restitucích. Coţ je téma, které se úplně bezprostředně netýká krajských zastupitelstev. Maximálně se to mŧţe týkat nějakého majetku měst a obcí. Totéţ platilo v souvislosti právě se zdravotnickými poplatky, kde se to také týkalo maximálně těch nemocnic v drţení kraje, kdyţ to takto řeknu. Znamená to, ţe se daří a podaří opět sociální demokracii určit to téma voleb? Protoţe kaţdá strana mŧţe rozjet nějakou předvolební kampaň, mŧţe vsadit na nějaké téma, které si myslí, ţe je dostatečně nosné. Proč se to daří opakovaně sociální demokracii? Proč se jí to podařilo v minulých volbách, kdy skutečně jedním z těch hlavních témat byly zdravotnického poplatky a proč nyní mohou být jedním z hlavních témat těch voleb právě církevní restituce? Milan Znoj. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------Diskuse ve veřejnosti jsou hodně dány tématy, která probíhají v médiích. A ta česká politika je samozřejmě strašně mediálně prostředkována. Ty strany nemají ani příliš nějaké vlastní kanály, aby rozviřovaly vnitrostranické diskuse a na základě kontaktŧ mezi občany je dostávaly do veřejnosti. Témata se v české politice medializují, zmocňují se jich média, dostávají se i do těch krajských deníkŧ. A tudíţ ta centrální témata jsou samozřejmě klíčová, protoţe to lidi všeobecně pálí. Samozřejmě před 4 lety to nebyly jenom poplatky, ale vŧbec Julínkovy reformy zdravotnictví a určitou vize zdravotnictví, kterou tehdejší vláda představovala. A ty se staly kamenem úrazu pro ODS. Nyní církevní restituce budou hodně medializované na podzim. A určitě sociální demokracie se pokusí toto téma rozvířit, protoţe se o tom bude mluvit. Ona bude vystupovat se stanovisky, které souzní s většinou občanŧ, takţe to jí mŧţe být ku prospěchu. Ale určitě by nemohla vyhrát krajské volby, případně uspět v senátních jenom s tématem církevních restitucí. Protoţe občanŧ se skutečně dotýká celá řada reforem, které vláda rozjíţdí, ať uţ je to zvyšování DPH, nebo koneckoncŧ ty zdravotní reformy, které nyní se začínají dotýkat i těch jednotlivých nemocnic. Otevírá se vize nějakých rušení lŧţek a tudíţ celá tato problematika se znovu vrátí na tu scénu. A myslím, ţe sociální demokracie ani nevyvolává tu vlnu, ale pokusí se nasednout na vlnu obav občanŧ z toho, co je čeká, kdyţ se podaří vládě ty reformy prosadit. Samozřejmě ODS Plné znění zpráv


nebo vládní koalice se bude snaţit nějakým zpŧsobem prosazovat regionální témata. A regionální témata jsou koneckoncŧ vlastně tou centrální politikou, ústřední politikou rovněţ diktována. Protoţe ať uţ se jedná o dopravní obsluţnost, nebo stavbu dálnic, nebo koneckoncŧ ta zdravotnická zařízení, tak to, co v krajích pálí ty lidi, tak se samozřejmě rozhoduje hodně často na té centrální úrovni. Ta česká politika má tyto dvě úrovně, které se hodně liší spíš povahou těch politických elit a vztahem občanŧ k těm elitám, neţ tématy, o nichţ občané diskutují. Petr HARTMAN, moderátor -------------------V souvislosti s tím, jak česká veřejnost vnímá politiku, jak vnímá politické dění, tak by se zdálo, ţe jedním z hlavních témat by mohla být korupce, boj proti korupci. Protoţe to je palčivé téma, které lidem vadí uţ delší dobu. Proč podle vašeho názoru se z toho zatím nestává to hlavní téma krajských voleb? Protoţe korupce se netýká pouze té nejvyšší úrovně, ale týká se i regionŧ. Ostatně právě kauza Davida Ratha mŧţe mnohé naznačit, jakým zpŧsobem také v těch niţších patrech české politiky mohlo docházet ke korupci a podobně. Josefe Mlejnku. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Já si myslím, ţe je to určitě dáno třeba i tím, ţe teďka není ţádný politický subjekt, který by to téma korupce tlačil jako ústřední téma. Takovým subjektem byly Věci veřejné. Ony to dělaly podle mého názoru vyloţeně účelově, ale prostě vybraly si toto téma, postavily nějakou stranickou organizaci, nalily peníze do kampaně, oblepily republiku billboardy, představily se veřejnosti vlastně jako strana, která má boj proti korupci jako téma číslo 1. Věci veřejné dopadly po dvou letech od voleb velmi špatně. A zatím tedy není nějaký podobný subjekt, který by se tak chytil, tak jako Věci veřejné a které, který by to téma jako nesl. Všechny další politické strany téma korupce ho zmiňují a ono uţ se z toho vlastně stala taková trochu móda. Jako být proti korupci. Ona to je povinná výbava. To uţ kaţdý politik je samozřejmě i politik korupční, tak kdyţ promlouvá k veřejnosti nebo do médií, no, tak říká korupce je špatná věc, proti tomu musíme bojovat. A my máme nějaké protikorupční programy a podobné věci. Takţe se stalo to, ţe ono to bylo ústřední téma těch sněmovních voleb 2010. Mezitím se to tak jako rozprostřelo do té podoby, ţe to vlastně uţ, jak jsem říkal, je taková trošku povinná výbava politika dneska být proti korupci. Takţe nějaký specializovaný politický subjekt vyloţeně protikorupční teď se na politické scéně nevyskytuje, tudíţ i to téma není tak jednoznačně zatím v té předvolební kampani prezentováno. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Milana Znoje, dá se to vysvětlit také tak, ţe by to nepŧsobilo příliš hodnověrně, tak, ţe by to voliči příliš nepřijali? Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------Samozřejmě, odpŧrci těch stran vţdycky jakoby z druhého tábora budou toho svého protivníka označovat za stranu, která s tou korupcí nic nedělá, dokonce ji podporuje. Takţe to bude určitě ve hře. Ale nebude to stačit. Já myslím, ţe opravdu se dá říci, ţe téma korupce je tak všeobecné, ţe se na něm uţ úspěšná volební kampaň nedá postavit. To, co se podařilo v těch minulých sněmovních volbách, Věcem veřejným, ale koneckoncŧ i TOP 09, s tou vizí odstranit tu zkorumpovanou politickou elitu, tehdy uspělo a nyní uţ občané mají zkušenost z toho, ţe vidí, co se vyklubalo z Věcí veřejných a koneckoncŧ i některé problémy TOP 09 také svědčí o tom, ţe to není tak jednoduché to téma uvěřit těm politikŧm, kdyţ chtějí bojovat s korupcí a kdyţ řekne někdo, ţe bojuje s korupcí, tak všichni řeknou, to je fajn. Ale co dál? A kdyţ budete mít nějaký politický subjekt, který to téma si zvolí jak ústřední a profilující, tak je vidět, ţe se to nedaří. Protoţe Babišovo ANO koneckoncŧ tuhle tu kartu zkusilo zvednout, přišlo s takovým specificky podnikatelským populismem, který byl i protistranický všeobecně. Víceméně opakoval ten vzorec Věcí veřejných v tomto ohledu alespoň z těch senátních voleb, z těch sněmovních voleb minulých. A víceméně se mu nedaří se prosadit nějak viditelně. Koneckoncŧ Jana Bobošíková je taky velká bojovnice se korupcí. Nikdo z nich není schopen nějak viditelně zabodovat, protoţe se rozšířila určitá nedŧvěřivost všeobecně, neţ ţe by lidé uvěřili někomu, ţe chce bojovat s korupcí. Ale spíš víceméně nevěří, ţe někdo to bude z těch politických elit opravdu reálně prosazovat. Ale neřekl bych, ţe to téma nebude dŧleţité. Bude velice dŧleţité a určitě ovlivní volby. Vemte si středočeskou, Středočeský kraj, tak tam nepochybně kauza Davida Ratha výrazně tu sociální demokracii poškodila. Je to koneckoncŧ jediný kraj, kde zatím podle některých těch výzkumŧ sociální demokracie nezvítězí. Prohrává, ODS by tam mohla zvítězit. Určitě se tyto problémy budou ventilovat v Ústeckém kraji, kde se sociální demokracie rozpadla, Petr Bendl a podobně odešel k Jiřímu Paroubkovi. A to téma Krajské zdravotní z těch severních Čech, rŧzné skandály kolem Plné znění zpráv


předraţených nákupŧ. To se určitě bude v těch krajských volbách objevovat. A nějakou roli to sehraje. Ale myslím si, ţe nelze na této kartě vybudovat nějakou úspěšnou volební kampaň. Spíše to bude asi celá řada takových témat, které občany pálí a dŧleţité je, jak ty strany budou schopny přesvědčit občany, ţe v řadě těch témat jsou schopny dát jim hlas a prosadit jejich mínění potom i v té krajské politice. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Krajské volby se budou konat ve 13 ze 14 krajŧ, protoţe v Praze proběhnou později, spolu s volbami komunálními. V těch 13 krajích budou všude obhajovat hejtmana sociální demokraté, to znamená, ţe jsou v relativně velmi nevýhodné pozici, protoţe oni nemají co získat, ale spíš mohou jen ztratit. Myslíte si, ţe ztratí nějak výrazně? Ţe je předpoklad, ţe by ty hejtmanské posty nebo to vítězství alespoň v těch krajích neobhájili? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Jim určitě bude nahrávat to, pokud lidé budou tu kampaň vnímat jako celostátní. Protoţe z hlediska krajŧ je ČSSD vládní stranou. Z hlediska celostátní politiky je strana opoziční. Lepší většinou je dobývat nějaký úřad, parlament a podobně z opoziční role neţ z role vládní. A pokud se sociální demokracii podaří přetransformovat vlastně ty volby, tu kampaň hodně do té podoby voleb celostátních, tak se jim mŧţe podařit víceméně obhájit těch 13 postŧ, nebo já neříkám, ţe všech 13, asi ten Středočeský kraj opravdu pŧjde obhájit dost těţko. Ale mohla by, dejme tomu, jako obhájit nějakých 10 krajŧ. Bude to samozřejmě hodně záviset na tom, kolik voličŧ ČSSD přijde. Čím celostátnější ta kampaň bude, tím asi to bude výhodnější pro ČSSD. Pro ČSSD v krajích mŧţe být taktéţ tím soupeřem strana Miloše Zemana. Tady, určitě bychom to měli zmínit, ţe ta kampaň vlastně souběţně s ní probíhá uţ kampaň do prezidentských voleb. I ta prezidentská kampaň mŧţe proměnit nějakým zpŧsobem stranické spektrum. Uţ třeba právě Strana práv občanŧ-ZEMANOVCI v posledních prŧzkumech dokázala překonat pětiprocentní bariéru a evidentně to souvisí s prezidentskou kampaní Miloše Zemana. Mŧţe i třeba sociální demokracii poškodit právě třeba v Ústeckém kraji Jiří Paroubek. Takţe i to mŧţe být nebezpečné pro ČSSD. Nejen to, ţe jako obhajuje jako vládní posty v těch krajích. Ale ţe se jí rodí i v té levé části spektra, nebo ne rodí, uţ existují potenciálně nebezpeční soupeři. ZEMANOVCI, Jiří Paroubek, popřípadě Jana Bobošíková a její strana. Ale například i, ona teda nakonec nekandiduje v krajských volbách, ale pokud by Andrej Babiš nasadil to svoje hnutí do krajských voleb, tak já si myslím, ţe pro část voličŧ ČSSD by to mohlo být atraktivní. Ale kdyby on třeba neuspěl a získal jenom 3, 4 procenta, tak zase nějakým zpŧsobem mŧţe odloupnout ČSSD nějaké hlasy. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Milana Znoje, co bude pro sociální demokracii větší nebezpečí, kdyţ to takto řeknu, nebo kdo bude větším soupeřem? Budou to ty zavedené strany, anebo to mohou být i rŧzná regionální uskupení? Protoţe v těchto krajských volbách by se mělo ucházet o přízeň voličŧ zhruba 7 desítek politických uskupení. Pochopitelně ne ve všech krajích. Dost často jsou to jenom jednorázová regionální uskupení, která se budou ucházet o přízeň voličŧ v jednom jediném kraji. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------To je jedna z docela dŧleţitých otázek krajských voleb, jak uspějí ta regionální sdruţení, anebo menší politické strany. Zdá se, ţe uspějí více neţ v těch minulých. I tam ale uspěly. Koneckoncŧ Severočeši.cz je úspěšnou regionální stranou, která hrála docela dŧleţitou roli při sestavování koalice v těch severních Čechách. Podobně koalice pro Pardubický kraj je v koalici se sociální demokracií v Pardubickém kraji. Takţe oni uţ tyto regionální sdruţení uspěly. Ale moţná mají větší šanci nyní, byť si myslím, ţe ta averze určitě mnoha velkým politickým stranám nebude tak, taková jako v těch sněmovních volbách. A ty menší strany, ZEMANOVCI mohou v řadě krajŧ opravdu překročit těch 5 procent, na Vysočině mají poměrně, poměrně hodně. A budou taky hrát roli. Myslím, ţe ale to rozhodující bude spíš něco jiného. Bude určitý poměr levice a pravice v těch krajských volbách. Byť ty koalice pak vznikají třeba i napříč tím politickým spektrem. A tady je třeba si uvědomit, ţe sociální demokracie, kdyţ třeba někde vyhraje, vŧbec nemusí mít hejtmana, protoţe ta koalice mŧţe vzniknout nějak jinak. A dŧleţitým faktorem je komunistická strana, která, zdá se, ţe ve všech těch krajích posiluje. A s tou sociální demokracií, pokud by ona nějak výrazněji uplatnila ten model koalice s komunistickou stranou na té krajské úrovni, anebo s nepřímou podporou komunistŧ, tak by mohla ty své pozice udrţet a vyváţit by to spíš neţ koalice s rŧznými regionálními sdruţeními na té pravici mohla posílená pozice TOP 09 a ODS. A to se zdá, ţe se nekoná. Jo, ţe ta pravice vlastně v těch regionálních volbách nebude mít dohromady nějakou výraznou většinu. A ţe ztrácí. A pak náhodně mŧţe vzniknout, nebo momentálně situačně vzniknout nějaká koalice proti Plné znění zpráv


sociální demokracii. Ale pravice to bude mít v těch krajských volbách horší, i kdyţ ten její výsledek třeba mŧţe být o něco lepší. Vemte si, ţe TOP 09 je vlastně spolupracuje se Starosty a Nezávislými. Coţ je strana, která dlouho se pohybuje na politické scéně a rostla z těch místních lokálních podmínek a regionální kampaně jsou pro ni samozřejmě strašně dŧleţité. Je to hnutí, řekněme, Starostŧ, starostovské. A najednou teďka ty kauzy kolem CASY a Miroslava Kalouska, který se začal chovat tak divně v otázce vyšetřování a vydání Vlasty Parkanové tomu trestnímu stíhání, tak se zdá, ţe to poškodilo tu spolupráci, vyvolalo určitou bouři nevole mezi starosty a na těch niţších stupních. A to se všechno nějakým zpŧsobem mŧţe podepsat na tom výsledku pravice. A i kdyţ bude, jak říkám, sociální demokracie oslabena, tak nakonec ten výsledek třeba nemusí být tak špatný, jak kdyby ta pravice dokázala nějakým zpŧsobem se výrazněji prosadit společně. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Milan Znoj uţ to zmínil, a to je spolupráce TOP 09 a Starostŧ a Nezávislých. Starostové a Nezávislí by těţko uspěli v těch celostátních sněmovních volbách, kdyby se nespojili s TOP 09. A TOP 09 naopak potřebuje Starosty a Nezávislé v těch volbách regionálních. V této souvislosti mŧţe skutečně to hnutí Starostŧ a Nezávislých doplatit právě na TOP 09? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Mŧţe, protoţe ty krajské volby, to je vlastně takový mezistupeň mezi tou komunální politikou, tedy mezi městskými a obecními zastupitelstvy a politikou celostátní. Uţ jen ten název Starostové a Nezávislí je pro voliče velmi přitaţlivý. I v rŧzných sociologických prŧzkumech lidé vyjadřovali největší dŧvěru k nezávislým regionálním politikŧm. Čili s touto značkou, byť tito Starostové a Nezávislí, to je konkrétní název nějaké konkrétní strany, a ono těch nezávislých starostŧ je mnohem, mnohem víc neţ těch sdruţených v této straně. Ale je to jako dobrá obchodní značka. A máte pravdu, mohou je hodně poškodit aféry spojené s TOP 09 zejména ta záleţitost s letadly CASA a chování Miroslava Kalouska. Takţe řada voličŧ, která by, kteří by Starosty a Nezávislé volili, tak si teď řekne ne, poněvadţ to je hlas pro Miroslava Kalouska a to já nechci. Takţe poškodit je to samozřejmě mŧţe. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Mŧţe to vést k tomu, ţe kdyby Starostové a Nezávislí spolu s TOP 09 udělali velmi špatný výsledek v těch krajských volbách, ţe by to vedlo k ukončení spolupráce? Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------To je příliš předčasné. Ještě nemají špatný výsledek. Uvidí se, jak to dopadne v těch volbách. A pak, mně se zdá, ţe motivy, které vedly tyto dvě strany ke spolupráci, vlastně pořád, nebo ty zájmy pořád trvají. TOP 09 koneckoncŧ potřebuje širší zázemí v těch regionech a starostové ji poskytnou. A objevila se řada talentovaných politikŧ, ať je to Petr Gazdík, nebo Polčák, máme i ministryni kultury, ţe jo, od Starostŧ. Takţe se objevily i nové tváře díky nim na té politické scéně. A to pro TOP 09, která koneckoncŧ vznikala spíš jako takový elitní klub, tak se zdá být strašně dŧleţité a bude to trvat. A stejně tak pro ty Starosty a Nezávislé uţ je tam skupina lidí, kteří si okusili tu parlamentní politiku celostátní. Nevím, proč by se tak naštvali a zahořkli, ţe by řekli, radši se vrátíme do těch svých regionálních jakoby podmínek. Oni dlouho se snaţili do toho parlamentu dostat, teď se jim to povedlo. Tak já myslím, ţe ty zájmy, které je vedou ke spolupráci, budou trvat. Byť ta napětí se mohou vyhrotit a mŧţe ta spolupráce opravdu, opravdu skřípat. Zatím se zdá, ţe příliš neskřípe. Ţe našli nějaký modus vivendi, který je drţí, drţí pohromadě a pokud se nestane nic mimořádného kolem toho vyšetřování, tak se zdá, ţe by, protoţe ta smlouva mezi nimi, tuším, končí koncem, s koncem letošního roku, takţe by pro ty dvě strany bylo asi divné, kdyby ji vypověděly, protoţe co by dělaly ten příští rok? Petr HARTMAN, moderátor -------------------Posloucháte pravidelní diskusní pořad Studio STOP, který se vysílá na okruhu Český rozhlas 6. Posloucháte diskusi, která se týká blíţících se krajských a senátních voleb. Hosty ve studiu jsou politologové Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd a Milan Znoj z Filozofické fakulty. Kdyţ uţ jsme hovořili o tom, jakým zpŧsobem by krajské volby mohly ovlivnit českou politiku, v souvislosti s TOP 09 a Starosty a Nezávislými, tak bychom se moţná chvíli také mohli zastavit ještě u sociální demokracie a jejich vztahŧ ke komunistŧm. Protoţe po těch minulých volbách si sociální demokracie ověřila, ţe mŧţe vládnout ve spojenectví s komunisty na té krajské úrovni. Ať uţ formou nějakých otevřených koalice, nebo nepřímé podpory. Je moţné, ţe tento model se osvědčil Plné znění zpráv


natolik, ţe by mohl být uplatněn i na té vyšší úrovni? Nebo jinak řečeno, bude nějak sociální demokracie taktizovat po těch krajských volbách, kdyby měla moţnost sestavovat to vedení kraje právě ve spolupráci s komunisty? Josefe Mlejnku. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Ono uţ po těch předchozích krajských volbách, kdyţ vznikaly ty koalice, tak se říkalo, ţe si sociální demokracie testuje vlastně v některých krajích ten model spolupráce s komunisty. Jedním z krajŧ, kde to testovala, byl Středočeský kraj s Davidem Rathem. Těţko ten test hodnotit, poněvadţ nezdá se, ţe by komunisté přímo byli zapojeni do té korupce, spíše se jim vyčítá, ţe tu korupci kryli, nebo ţe o ní nevěděli, nebo ţe se ani nesnaţili o ní vědět. Prostě drţeli tu Rathovu vládu a patrně z toho měli nějaké výhody. Takţe na té krajské úrovni se nějak myslím neprokázalo, ţe by ti komunisté vyloţeně tam dělali něco špatného. Ale problém je samozřejmě v tom, ţe to je nějaká krajská úroveň, i ta politika na té krajské úrovni je hodně pořád jako praktická. Určitá témata prostě nejsou tématy krajské politiky a ostatně do těch krajských voleb, do té krajské kampaně se přelévají velmi silně témata celostátní. Tudíţ je vŧbec sporné, zda lze koalici s komunisty, ať uţ přímo koalici, nebo menšinovou vládu v kraji s podporou komunistŧ, povaţovat za dostatečný test na tu úroveň celostátní. Já si myslím, ţe spíš nikoliv. Ono to pak sociální demokraté mohli by to pouţít, kdyby po volbách byla situace, ţe ČSSD a komunisté mají většinu v parlamentu a teď vedení ČSSD by se rozhodlo pro spolupráci s komunisty, třeba formou podpory menšinové vlády ČSSD od komunistŧ, tak oni by určitě mohli argumentovat tím, ţe my jsme to vyzkoušeli v krajích a tam to funguje. Není třeba ničeho se bát, mŧţe to být takhle v pořádku. Takţe určitě by to pouţili pro přesvědčování veřejnosti, pro oslabení nějakých obav a tak dál. Ale myslím si, ţe většina, většina veřejnosti by to na celostátní úrovni obtíţně přijímala. Myslím, ţe i valná část voličŧ ČSSD by to pro ni pořád byl problém, i ty prŧzkumy sociologické o tom svědčí. Další věc je, co vlastně komunisté vlastně by představovali za ohroţení na té celostátní úrovni. Já si nemyslím, ţe by hrozil nějaký nový Vítězný únor, nebo nějaký převrat. Spíše by to znamenalo jako nástup k moci určitých lidí, kteří se s komunistickou minulost příliš nevyrovnali, určitých manýrŧ, vznikla by taková určitá dost podivná atmosféra. Mohlo by to samozřejmě přispět i k tomu, ţe by se komunistická strana revitalizovala. Najednou by byla u moci, najednou by mohla být přitaţlivá pro řadu lidí hledajících kariéru. I třeba pro řadu nějakých podnikatelŧ hledajících nějaký kontakt na vládu pro svou zakázku. Takţe by to moţná bylo i nebezpečné z toho hlediska, ţe by se tak komunisté posílili i, řekněme, hmotně. Pokud by se takto posílili a zároveň neprovedli nějakou hlubší analýzu své minulosti a vyvození nějakých závěrŧ, tak by to samozřejmě jisté problémy vyvolávat mohlo. Já bych to nepovaţoval za pozitivní řešení, ale, jak uţ jsem říkal, nemyslím si, ţe by to znamenalo nějaký zvrat k nějaké diktatuře, to myslím, ţe nikoliv. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Milana Znoje, dochází k posunu z hlediska té případné spolupráce? Nebo vzájemného souţití sociální demokracie a komunistŧ po těch zkušenostech s vládnutím v krajích, případně kdyby se v tom pokračovalo, nebo to ještě nějak posílilo po těch podzimních krajských volbách? Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------No, myslím, ţe určitě k posunu dochází. Po pravdě řečeno, dokonce soudím, ţe těch koalic případných s komunistickou stranou, které sociální demokracie mŧţe uzavřít, bude víc. Ale bude vţdycky záviset na těch momentálních podmínkách, neţ nyní. Nyní jsou v podstatě koalice jenom v Karlovarském kraji a Moravskoslezském. Jinde uţ je to jenom s podporou i v těch středních Čechách to nebyla koalice s komunistickou stranou. A v těch, v tom Karlovarském kraji vládnou poměrně úspěšně. A tam ani jedna strana na tom, zdá se neztrácí. A v Moravskoslezském sociální demokracie má spíš problém s hejtmanem Palasem neţ ţe by měla problémy ve spolupráci s komunistickou stranou. Takţe spíš ta spolupráce se nějakým zpŧsobem pro ty obě strany osvědčila. A na druhou stranu docela významné dŧleţité formy spolupráce existujou s ODS, Jihomoravský kraj, kde hejtmanem je Hašek, tak koneckoncŧ je, je to koalice s ODS. Jiţní Čechy jsou taky koalice s ODS. A zde taky ty strany víceméně, nebo sociální demokracie na tom, zdá se, neztrácí. A povaţuje ty koalice za úspěšné. Takţe nemyslím si, ţe by mohl existovat nějaký jednoznačný trend, který by se prosazoval, ale určitě vzhledem k tomu, ţe musí se sestavit vítězná koalice s většinou, tak protoţe komunistická strana zřejmě posílí v krajských volbách, sociální demokracie třeba tolik neztratí, tak bude větší šance pro tyhle ty, pro tuto spolupráci. Ale po pravdě řečeno, myslím, ţe není moţné říci, ţe vedení sociální demokracie si něco v krajích vyzkouší, protoţe tak to vŧbec nefunguje. Ty krajské organizace jsou strašně silné a mocné. A ony kdyţ se rozhodnou a usmyslí uzavřít nějakou koalici, tak celé vedení je prostě na to krátké, jo. Takţe vţdycky ty koalice budou vyrŧstat z těch momentálních zkušeností. Koneckoncŧ ty lidi uţ z těch minulých období ve vedení Plné znění zpráv


těch krajŧ jsou na sebe zvyklí. Myslím, ţe budou tendovat k opakování té spolupráce, která se doteďka osvědčila. Ale nějaký trend k obrušování hran ve spolupráci s komunistickou stranou lze v sociální demokracii nepochybně pozorovat. A jak říkám, ty výsledky spíš té spolupráci budou nahrávat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Kdyţ jsme u toho zavedeného systému, tak určitě ho budou chtít narušit nová uskupení, která se budou ucházet o přízeň voličŧ. Jedním z nich bude i uskupení vedené Jiřím Paroubkem, který chce v Ústeckém kraji se pokusit o návrat alespoň na, kdyţ ne úplné výsluní české politiky, tak přece jenom do významnějších pozic neţ je v současné době. Chtěl by uspět v těch krajských volbách. Jaká je šance Jiřího Paroubka vrátit se do hry alespoň tím zpŧsobem, ţe by nějak výrazně uspěl v Ústeckém kraji? Josef Mlejnek. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------No, já si myslím, ţe on jistou šanci má. Samozřejmě dŧleţité je, ţe za ním jsou určité další struktury nebo lidé, kteří se pohybovali v politice, nebo zejména v ČSSD v politice Ústeckého kraje. Jsou to většinou lidé, kteří teda moc dobrou pověst nemají. Ale na druhou stranu při chytře, vhodně udělané kampani mŧţe formace Jiřího Paroubka v Ústeckém kraji uspět. Aspoň tak, ţe se dostane do toho krajského parlamentu. A potom se zúčastní nějakých jednání o koaliční vládě. Pokud by Jiří Paroubek zabodoval aspoň v tom smyslu, ţe by se dostal do toho krajského parlamentu, tak by určitě mohl získat takový odrazový mŧstek pro nějaký návrat na celostátní úroveň. On tam je jako poslanec parlamentu, ale samozřejmě tam je on a Jiří Šlégr, tak to je takový, takový malý, malý kloubek, co tam oni mají. I kdyţ samozřejmě pro Jiřího Paroubka je velký problém, takţe on prostě za sebou nemá velkou stranu. Jakmile on odešel ze sociální demokracie, tak uţ těch moţností nějak výrazně uspět příliš nemá. On mŧţe uspět v té podobě, ţe mŧţe překonávat nějakou tu pětiprocentní nebo sedmi, osmiprocentní hranici. Ale pokud on nestane znovu v čele nějaké velké zavedené strany, tak jako solitér, byť si vymyslel jako spojení s národními socialisty a křísí odkaz Edvarda Beneše a podobně, tak moc šancí nemá. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Podle Milana Znoje, má šanci Jiří Paroubek vydat se ve stopách Miloše Zemana? Protoţe ten velmi výrazně znepříjemňuje ţivot sociální demokracii. Nakonec vše nasvědčuje tomu, ţe Strana práv občanŧ-ZEMANOVCI mŧţe uspět jak v krajských volbách, tak potom by mohla uspět ve volbách sněmovních. Úplně bez šancí není Miloš Zeman ani také v souboji o prezidentský post. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------Já myslím, ţe Miloš Zeman představuje mnohem větší nebezpečí pro stávající sociální demokracii neţ Jiří Paroubek. LEV 21, coţ je strana Jiřího Paroubka, v podstatě pětiprocentní hranici překračuje jenom v tom Ústeckém kraji. A i kdyţ se dostanou do krajského zastupitelstva, tak pokud nevytvoří koalici nějakou hejtmanskou a neprosadí se v ní, tak nebudou hrát vŧbec ţádnou roli. Větší význam bude pořád mít to, ţe Paroubek, Jiří Paroubek je v parlamentu a ta jeho pozice zde také bude končit, protoţe za 2 roky, anebo za rok budou parlamentní volby, a tím ta jeho politická dráha na té vrcholné úrovni zřejmě, zřejmě bude končit. Jiná historie je ovšem samozřejmě s Milošem Zemanem, který tak dlouho vytrvale se snaţil s nějakou stranou se převalit přes těch 5 procent, aţ v souvislosti s tou prezidentskou kampaní, jak prezidentskou kartou, kterou nyní hraje, se mu to daří. Ale myslím si, ţe i ten potenciál jeho u voličŧ je také omezený, nicméně do parlamentu se mŧţe dostat. A on uţ pak má dosti schopnosti mediálně se prosadit. Vyuţije určitě prezidentské kampaně k tomu, aby se ještě výrazněji profiloval. Bude vystupovat konciliantně. Takţe získá nějakou podporu, byť se myslím nedá předpokládat, ţe by mohl zvítězit v těch prezidentských volbách. Ale ztrpčí velice úlohu sociální demokracie a Jiřímu Dienstbierovi jako kandidátu stranickému. A ukáţe se, co z toho vzejde dál. Zatím se nezdá, ţe by se tyto dvě strany, sociální demokracie a ZEMANOVCI, mohly nějakým zpŧsobem k sobě přiblíţit a spolupracovat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Já bych se nyní zastavil chvíli také u ODS. Ta by měla vzít krajské volby a krajská zastupitelstva a hejtmanské posty útokem. Protoţe by se měla pokusit uspět a trošku si zvednout sebevědomí, byť ona v těch minulých volbách se dostala k moci, coţ nikdo neočekával. Ale přeci jenom ta pozice ODS není úplně nejlepší. V této souvislosti je zajímavé jedno jméno. Je to Jiří Pospíšil, který je místopředsedou strany. A vlastně nedobrovolně Plné znění zpráv


musel se stáhnout z té vysoké politiky. A nyní se pokouší o úspěch na regionální úrovni. Chce se ucházet o post hejtmana v Plzeňském kraji. Jak lze vnímat tento jeho krok, toto jeho rozhodnutí? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Jiří Pospíšil je výjimka v ODS, nebo v té kampani krajské. Poněvadţ ODS v kampani hodlá prosazovat regionální politiky, hodlá postavit tu kampaň na tvářích spíše z regionální politiky. I odmítá ty krajské volby pojímat jako volby celostátní. A hodlá se snaţit prosazovat v té kampani spíše ta regionální krajská témata. Aspoň takto tu svoji kampaň představila, představila kandidáty. A vlastně aţ po tom představení kandidátŧ a po stanovení této základní strategie té kampaně se stalo to, ţe byl odvolaný Jiří Pospíšil. A on na to své odvolání reagoval tak, ţe pŧjde do krajských voleb. Čili on je vlastně výjimkou. A spíš si myslím, ţe pokud uspěje ODS v Plzeňském kraji, tak to bude spíš v dŧsledku toho, ţe se ODS nějak podaří uchopit ta krajská témata, ţe prostě voliči ODS nebo lidé z toho okruhu potenciálních voličŧ ODS odmítnou tu kampaň ČSSD, nebo si tu stranu vyberou z dŧvodŧ těch, ţe představuje v kampani témata krajská, nebo ţe to je vlastně jako pravicová strana. Asi jedna z mála pravicových stran, ne-li vŧbec jediná, která má nyní nějaké větší šance na nějaký větší úspěch. Myslím si, ţe na podzim uţ ta kauza Jiřího Pospíšila a jmenování Lenky Bradáčové nebude tak intenzivní jako to bylo v létě. Takţe i Jiří Pospíšil se bude muset trošku regionalizovat, nemŧţe tu kampaň postavit na tom, já jsem byl nespravedlivě odvolán jako ministr spravedlnosti a dejte mi hlas, abych se zas třeba do té vysoké politiky vrátil. To si myslím, ţe z těchto dŧvodŧ jenom malá část voličŧ bude ochotna hlasovat. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Mohou být podzimní krajské volby také určitým mezníkem v dalším vývoji ODS? A třeba i z hlediska další budoucnosti Petra Nečase. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------No, nepochybně určitě, o to se hodně hraje. Koneckoncŧ řada těch výměn na postu ministrŧ, které Petr Nečas provedl, tak mají zcela zjevný rukopis, ţe posiluje pozici v těch regionálních organizacích. Plzeňsko stejně jako Liberecko a střední Čechy prostě Nečasovi nepřejí. A pro Petra Nečase bylo strašně dŧleţité získat podporu jiţní Moravy, stejně jako kdyţ jmenoval ministra Kubu z jiţních Čech a odsunul Doktora, který se urazil, ţe se nestal ministrem a zakládá vlastní sdruţení volební v těch jiţních Čechách. Takţe tyto kroky Petra Nečase jsou srozumitelné, protoţe na podzim se budou sčítat body. A pokud ODS se nějak neprosadí, nevrátí se trošku do těch sedel, tak to bude mít velice těţké na kongresu na podzim, kde bude obhajovat svŧj post předsedy, si myslím, a pokud nedokáţe ODS nějak zmobilizovat, protoţe on nastupoval s velký elánem jako předseda ODS, nová ODS, to bylo přeci to heslo, s nímţ se prosadil, a musí očekávat tím, ţe mu ti krajští vŧdcové potom na kongresu řeknou, podívej se, k čemu ta nová ODS vedla. V podstatě se potvrdila ta naše prohra z těch minulých voleb. A za to mŧţeš ty a centrální politika. My jsme díky tomu prostě neuspěli. Tak kdyby ta situace taková byla, tak to má Petr Nečas velice těţké. Určitě udělá všechno pro to, aby nenastala, bude podporovat kandidáty v těch regionálních volbách. O tom jsem hluboce přesvědčen. Koneckoncŧ ty ministry z těch regionŧ, které vytáhl, tak určitě bude zapojovat do těch regionálních voleb. Máme středočeského Bendla, ţe jo, jihočeského Kubu. To jsou regionální politici, kteří se dostali do ministerských pozic. A musí prostě zase Petru Nečasovi zřejmě taky vrátit něco z té dŧvěry, kterou jim dal. A určitě se budou snaţit pomoci těm svým regionŧm v těch krajských volbách. A kdyţ pak dojde k tomu zúčtování na podzim, tak to bude velice dramatické. A myslím si, ţe by Petr Nečas mohl obstát, ale kdyţ se zvedne vlna odporu a rozhořčení na té regionální úrovni v ODS, tak to bude mít opravdu velice těţké. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Petru Nečasovi asi nepomŧţe ani to, ţe v těch senátních volbách bude ODS obhajovat senátora ve 14 obvodech, včetně Náchodska, kde nyní uţ bývalý člen ODS je senátor, Pakosta. Takţe se mŧţe stát teoreticky, ţe z 24 členného klubu senátorŧ bude relativně malý klub. Protoţe by se mohl smrsknout pouze na 10 členŧ. Jaké perspektivy v souvislosti se Senátem ODS má? Má šanci uspět? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------S tím Senátem moţná právě nastane zajímavá proměna, poněvadţ on byl dlouho doménou pravice. Dokonce levice ho trošku posměšně nazývala, ţe to je panská sněmovna. A dokonce i uvaţovala někdy o zrušení Senátu, nebo nadhazovala to téma, zejména po neúspěšných volbách. To se obrátilo uţ ten trend posledních Plné znění zpráv


let je takový, ţe se daří levici, daří se sociální demokracii v senátních volbách. A ODS spíše ztrácí. Takţe pokud by se jí stalo to, o čem jste hovořil, ţe se jí smrskne ten senátorský klub, no, tak prostě bude muset mít menší senátorský klub. Těţko z toho ODS bude vyvozovat nějaké změny na, návrhy na změnu ústavy. Ale bude se v případě neúspěchu muset taktéţ jako zamyslet nad tím, kde hledat jeho příčiny a pokud ODS třeba do těch senátních voleb často nasazuje jenom nějaké regionální lídry, nasazuje často člověka, který prostě má v té místní stranické organizaci silné postavení a ta kandidatura v senátních volbách, popřípadě zisk senátního křesla je vlastně jakoby potvrzením té silné pozice toho člověka v té straně a v tom regionu. Takţe ODS v případě neúspěchu se bude muset poučit a jediné poučení asi spočívá v tom, ţe by měla oslovit nějaký širší okruh kandidátŧ, přijatelnějších pro širší voličský okruh, nejenom pro to tvrdé voličské jádro ODS. Ale zas je otázkou, zda bude ODS něčeho takového schopna. Poněvadţ tam je silné propojení těch regionálních politikŧ s určitými podnikateli, někdy aţ mafiány. Je to celé dost uzavřené. A kdyţ potom takováto struktura začíná být v defenzívě a bylo by logické, ţe by se měla spíše otevřít a nějakým zpŧsobem hodně věcí změnit, tak spíš to pak funguje tak, ţe takovéto struktury v ohroţení se dost často ještě víc jako zapouzdří. Jenom si tak ještě jako přispějí pak k tomu, ţe ten, ţe ta prohra pak v budoucnosti bývá ještě horší neţ v ten daný okamţik, kdy ještě by ta prohra mohla být nějakým zpŧsobem inspirativní pro nějakou, nějakou reformu. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Naopak sociální demokracie po posledních senátních volbách se dostala do pozice, ţe dominovala horní parlamentní komoře. V prŧběhu následujících měsícŧ o tu dominanci přišla tím, ţe Jiřina Rippelová a Vladimír Dryml přešli k ZEMANOVCŦM. Takţe sociální demokracie sama o sobě uţ 41 křesel v Senátu nemá, ale má 39, coţ je velmi vysoké číslo. A má velkou šanci, ţe to číslo ještě naroste. Takţe asi sociální demokracie mŧţe více vydělat na těch volbách senátních neţ krajských. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------Já s tím souhlasím. Myslím, ţe pro sociální demokracii a pro to Sobotkovské vedení opravdu bude úspěch, pokud potvrdí většinu Senátu. Tím pádem by se ta změna, k níţ došlo v těch minulých obdobích, potvrdila. I na té vrcholné úrovni, nejenom na té regionální. A určitě by si to připočetla jako úspěch. Bude to dŧleţité proto, ţe samozřejmě obměna jedné třetiny Senátu znamená obměnu i těch funkcí. Předsedu Senátu samozřejmě teďka sociální demokracie pevně drţí a bude dŧleţité, jak se to vyvine dál a zda Senát bude moci vyuţívat k jakési opoziční roli k tomu, ţe bude vracet návrhy do sněmovny. A tím tu politickou bitvu, nebo politické soupeření nebo střety více udrţet v té pozornosti médií a občanŧ. Takţe většina v Senátu je pro sociální demokracii dŧleţitá. Úspěch pro ni bude, ţe ji potvrdí. A zdá se, ţe to je reálné, byť ten úspěch nemusí být nějaký prostě super výkon. Petr HARTMAN, moderátor -------------------Vţdycky kdyţ se hovoří o těch krajských a senátních volbách, alespoň do té třetiny Senátu, tak se mŧţe zdát, ţe kdyţ některá strana uspěje, ţe to mŧţe být signál toho, ţe se jí daří a ţe potom to bude mít snazší v těch volbách sněmovních. Ale ono to tak zdaleka vţdycky nefunguje. Myslíte si, ţe nyní, kdyţ, dejme tomu, se potvrdí, ţe sociální demokracie v těch volbách relativně uspěje a naopak pravice ztratí, ţe to bude velmi pravděpodobný předobrázek toho, jak mohou dopadnout ty volby sněmovní? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Ono také hodně záleţí na tom, kdy ty sněmovní volby budou. Pokud by byly v tom řádném termínu, tak to je pořád ještě daleká doba. A mŧţe se stát plno věcí, nejenom na domácí scéně, ale i v zahraničí. A kdyţ třeba zbankrotuje, se sesype celá eurozóna, tak to mŧţe mít tak obrovské dopady na českou politickou scénu, ţe to teďka opravdu nemá smysl předvídat. Pokud by ty volby byly dřív, tak samozřejmě úspěch v regionálních a senátních volbách mŧţe ČSSD napomoci. Ale tady stejně, tady je rozdíl přeci jenom v tom, ţe k těm volbám celostátním chodívá tak zhruba 60 procent voličŧ. Kdeţto k těm krajským tak zhruba 40 procent. A pokud, jak většinou to tak je, ţe první kolo senátních voleb je souběţně s těmi krajskými, tak se to týká i těch senátních voleb. Pak to druhé senátní kolo volební, tam ta volební účast ještě klesá. Takţe přeci jenom třeba ty krajské volby vlastně tam chodí o třetinu méně lidí neţ k těm volbám parlamentním. Je to trochu jiný elektorát. Čili lze samozřejmě z toho ledacos odvodit, nějaké trendy. Ale já bych byl opatrný a spíš bych se přikláněl k tomu, ţe prostě parlamentní celostátní volby, to je svébytná disciplína a tak jako někdo mŧţe být nějaký sportovec úspěšný na nějakém regionálním šampionátu a pak na olympiádě mŧţe pohořet, tak to samé se mŧţe stát sociální demokracii. Plné znění zpráv


Petr HARTMAN, moderátor -------------------Tak uvidíme, do těch krajských a senátních voleb zbývají zhruba 2 měsíce. Uvidíme, jak se bude dál vyvíjet předvolební kampaň, jak se bude dařit jednotlivým politickým stranám získávat si přízeň voličŧ. Pro tuto chvíli končí pravidelný diskusní pořad Studio STOP. Hosty byli politologové Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd a Milan Znoj z Filozofické fakulty. Děkuji za účast, opět někdy na slyšenou. Milan ZNOJ, politolog, Filozofická fakulta -------------------Na slyšenou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd -------------------Na shledanou. _

Expert: Lidé s povodněmi neumějí bojovat, jen minimalizují škody 14.8.2012

denik.cz str. 00 _

Praha_

Praha – Lidé s povodněmi podle generálního ředitele Povodí Vltavy Petra Kubaly neumějí bojovat, jen si to namlouvají. Mohou prý jen minimalizovat zpŧsobené škody. Kubala to řekl při pondělní veřejné diskusi Povodně 2002 jako memento a výzva, kterou pořádalo pracoviště Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v sídle Akademie věd. " Mŧţe se stát, míní Kubala, ţe plánovaných 48 hodin, které jsou potřeba k vybudování bariér proti záplavám v Praze, bude málo. Praţský primátor Bohuslav Svoboda v úvodním slově prohlásil, ţe tým 260 lidí je schopen vybudovat právě do 48 hodin povodňové zábrany, které by minimalizovaly škody. Podle jeho soudu tato doba stačit bude. Podle Kubaly se s odstupem let zapomíná na to, co záplavy zpŧsobily, a od dŧsledné prevence se ustupuje. Úřady povolují i stavby v záplavových oblastech. Náměstek generálního ředitele Hasičského záchranného sboru ČR Miloš Svoboda podotkl, ţe v dŧsledku úsporných opatření ubývá hasičŧ a jsou zastaveny investice. Řekl také, ţe po listopadu 1989 byl v České republice bezpečnostní systém demontován a prakticky se ho „podařilo zlikvidovat". Na druhé straně uvedl, ţe Česku přispěchaly při ničivých záplavách v roce 2002 na pomoc s humanitární pomocí desítky zemí a osm zemí vyslalo záchranné týmy. Pro Václava Dvořáka z Českého hydrometeorolo-gického ústavu bylo překvapením, ţe bylo tehdy zaplaveno i metro. Teprve povodeň v roce 1997 a především ta v roce 2002 vedla k lepší připravenosti státní správy, uvedl. Vladimír Špidla, který byl premiérem právě v roce 2002, připomněl nejednotnost názorŧ odborníkŧ na váţnost situace, kdyţ se rozhodoval pro vyhlášení mimořádného stavu. Ocenil však semknutost lidí při ohroţení vysokou vodou. Záplavy v roce 2002 postihly nejvíce jiţní, střední a severní Čechy a nevyhnuly se ani Moravě. Zasaţeno bylo na 800 obcí, nejhŧř z nich skončily jihočeské Metly a středočeské Zálezlice, které voda téměř vymazala z mapy. O ţivot povodeň připravila 17 lidí. Hmotné škody dosáhly mnoha miliard."

URL| http://www.denik.cz/praha/expert-lide-s-povodnemi-neumeji-bojovat-jen-minimalizuji-skody-20120813d7ci.html Plné znění zpráv


_

Nejcennější části knihovního fondu se podařilo zachránit 14.8.2012

Haló noviny str. 03 Monika HOŘENÍ_

Z domova_

Rozhovor Haló novin s Annou Machovou, předsedkyní Odborového svazu pracovníkŧ kultury a ochrany přírody * V těchto dnech je tomu deset let, kdy pětisetletá voda zpŧsobila v naší zemi značné ztráty. Areál Klementina, v němţ se zabydlela Národní knihovna (NK) ČR a kde pŧsobíte jako knihovnice, byl také zaplaven. Jaké máte na to vzpomínky? Dovolte mi začít dŧleţitou poznámkou: areál Klementina nebyl ani tolik postiţen zatopením vysokou vltavskou vodou (jistě i díky vztyčení protipovodňových zábran podél části vltavského břehu, v našem případě u Novotného lávky); hlavní škody na Starém Městě napáchala voda, která se prodrala do Klementina zdola, kanalizačními vpustěmi. Zatopila sklepení, kde poškodila tam skladované tzv. rezervní kniţní fondy, ale také technická zařízení dŧleţitá pro chod celé knihovny - především trafostanici a centrálu ústředního topení. V kaţdém případě šlo o vodu silně kontaminovanou splašky, a proto zasaţené knihy čekal nemilosrdný osud – stoupa. Nejcennější části tohoto fondu se ale přesto podařilo zachránit – včasnou evakuací z podzemí do vyšších pater budovy. V areálu Klementina pak problémy zpŧsobila i spodní voda, která v místech základŧ a pozŧstatcích sklepení někdejších středověkých domŧ stojících v této lokalitě vymlela kaverny a ohrozila statické poměry některých částí klementinských budov. Jak říkají kolegové památkáři – voda má paměť, a přeplněná Vltava si hledala stará řečiště. * Co se v knihovně dělo, kdyţ voda začala stoupat? Byl to pracovní den a byl mimořádně dlouhý… Byla jsem jako předsedkyně odborové organizace v kontaktu s vedením knihovny, které se postupně změnilo v krizový štáb. Bylo třeba evakuovat čtenáře, pak i většinu zaměstnancŧ. Tak, jak se upřesňovala povodňová prognóza, nechávali jsme být své běţné pracovní agendy, věnovali jsme se evakuaci lidí a krizovým plánŧm. Mnozí kolegové však zŧstali, odpoledne uţ jako dobrovolníci pomáhali se stěhováním přepravek s nejcennějšími knihami z podzemí, ale i z příručních knihoven ve studovnách nacházejících se v přízemí, do vyšších podlaţí. Kontejnery a přepravky s knihami se tak na několik týdnŧ rozmístily po chodbách, počítače a spodní zásuvky z katalogových skříní obsadily všemoţné stoly a pulty, uţ bylo jasné, ţe i provoz studoven bude po nějakou dobu nemyslitelný. Brzy odpoledne uţ byly obavy o spolehlivost metra. Pamatuji se, ţe večer jsem se ještě domŧ dostala městskou hromadnou dopravou, ale 13. srpna brzy ráno uţ mi volal tehdejší ředitel knihovny dr. Balík, ţe vzhledem k vyhlášení situace ohroţení a evakuaci Starého Města se Klementinum uzavírá pro veřejnost i pro zaměstnance. Klementinum se stalo doslova ostrovem s několika trosečníky, kteří se na vlastní zodpovědnost rozhodli neuposlechnout příkaz praţského magistrátu vyklidit objekt po vyhlášení stavu ohroţení. Byli to členové tehdejšího vedení knihovny v čele s ředitelem Vojtěchem Balíkem, ale i několik kolegŧ z údrţby, vedoucí oddělení studoven, a pokud se pamatuji, i ředitel tehdejší Státní (dnes Národní) technické knihovny ing. Martin Svoboda, protoţe tato velká a dŧleţitá knihovna v té době také ještě sídlila v Klementinu. * Nebylo to nebezpečné? Zřejmě ano. Ovšem díky tomuto jejich rozhodnutí se zásadně sníţil rozsah ztrát na majetku, protoţe mohli neustále monitorovat stav budov, knihovních fondŧ, okolí Klementina, hygienické poměry, okamţitě reagovat při změnách situace a podávat informace. Spojení bylo obtíţné, nebyla elektřina, v areálu se nedařilo ani dobít mobilní telefony. Bylo vedro a vlhko – klima nahrávající rŧstu plísní, a to nejen na vlhkých knihách, zdech a nábytku, ale třeba také v ledničkách v kancelářích zaměstnancŧ… * Je ještě něco v prostorách NK, co povodně připomíná? Mŧj kolega (a v r. 2002 náměstek ředitele NK) Michal Hora v jednom z šotŧ ČT upozornil na starý telefonní přístroj – veřejný automat, který přeţil do našich dnŧ a před deseti lety byl takovou spojnicí s normálním světem. Plné znění zpráv


Pro mě je jedním ze symbolŧ povodní taková zvláštní věc, která vznikla aţ po povodních. Je to takové aţ sci-fi zařízení, které se jmenuje víceúčelová vakuová komora. Byla vyvinuta a zkonstruována s nasazením našich kolegŧ z pracoviště ochrany fondŧ, je to moţná jediný přístroj svého druhu na světě. Pomohl urychlit celý proces šetrného vysoušení zmrazených fondŧ. Nachází se v centrálním depozitáři v Hostivaři, kde sídlí náš odbor správy a ochrany fondŧ. * Co všechno se vlastně na tomto pracovišti nachází? Sídlí zde centrální depozitář, kde jsou umístěna skladiště velké části našich fondŧ (dnes NK spravuje více neţ 6,5 mil. svazkŧ), ale i restaurátorské dílny, mikrobiologická laboratoř, digitalizační a mikrofilmovací linky a další útvary související s ochranou sbírek. Ty byly díky lokalitě, v níţ se nacházejí, ušetřeny zatopení. Vytvořilo se tam intenzivně pracující poradenské a metodické středisko pomáhající dalším zatopeným knihovnám a jiným institucím. Kolegové navázali spolupráci s Národním archivem, s firmami, které mohly dodat materiál potřebný pro práci s kontaminovanými svazky, a mohli začít pracovat na mapování situace i na vyhodnocování a propagaci vhodných metod záchrany kniţních sbírek. V té době uţ hlásily škody knihovny z jiţních Čech (velmi postiţena byla např. vědecká knihovna v Č. Budějovicích), ze středních Čech (nesmírně utrpěl depozitář Knihovny Národního muzea v Terezíně), pak i v Praze (voda poškodila či zničila nejvýznamnější sbírku české filozofické a sociologické literatury v knihovně Filozofického ústavu AV ČR, zasáhla knihovnu Fakulty sociálních věd UK ad.), na Ústecku. Brzy bylo jasné, ţe bude zapotřebí sáhnout k řešení, které se v naší republice do té doby neuplatnilo – k rychlému zmrazení obrovského mnoţství kniţních sbírek a dalších dokumentŧ (s perspektivou, ţe »v ledu« zŧstanou po řadu let) a k hledání optimálních metod jejich navracení do ţivota. Víte, všem se nám promítal v hlavách jeden úsek knihovnických dějin – obrovská povodeň v italské Florencii v r. 1966, kdy byly vodou z řeky Arno silně poškozeny knihovní, muzejní a galerijní sbírky, jejichţ obnova pak trvala na 40 let! Tehdy se ale ještě metody mraţení a následného rozmrazování, myslím, nepouţilo. * Jistě chcete připomenout pomoc Mochovských mrazíren. Ano, před deseti lety při hledání mrazírenských kapacit, jejichţ potřeba se pochopitelně ventilovala i přes média, docházelo k aţ dojemným situacím – kolegové přijímali telefonáty lidí, kteří nabízeli vlastní domácí mrazáky. Jen kdyby to pomohlo… Tehdy se objevily volné kapacity Mochovských mrazíren u Kladna. * Myslíte, ţe takový rozsah katastrofy byl varováním i pro jiné státy, aby si své historické bohatství lépe zabezpečily? Určitě to mělo i mezinárodní rozměr, vţdyť z břehŧ se pak vylilo Labe u nás i v Německu a škody ve sbírkových institucích tam byly také velké. Pamatuji se na reakci francouzské vlády, která si uvědomila, kolik muzeí, galerií a vzácných knihoven je jen v Paříţi bezprostředně na břehu Seiny a ţe je třeba přehodnotit krizové plány a zkontrolovat připravenost na podobnou situaci. Kdyţ uţ jsme u mezinárodních souvislostí, připomenu ještě něco: Kaţdoročně v srpnu se koná konference mezinárodní knihovnické organizace UNESCO, která je známa pod zkratkou IFLA (Mezinárodní federace knihovnických sdruţení a institucí). NK a Svaz knihovníkŧ a informačních pracovníkŧ jsou jejími členy. Ředitel NK dr. Balík se v srpnu r. 2002 tohoto kongresu zúčastnil a mohl tak bezprostředně a se znalostí věci informovat světovou knihovnickou a kulturní veřejnost o rozsahu poškození českých knihovních sbírek a knihoven a intervenovat tak v zájmu mezinárodní pomoci. Vím, ţe tu cestu tehdy zvaţoval, rozhodoval se, zda je vhodné, aby kapitán v takové chvíli opouštěl loď. Ale tato mise se ukázala jako velmi správná. * I díky tomu následovala mezinárodní pomoc? A velmi významná! Připomenu následný britský dar lyofilizačních přístrojŧ (dokáţou rozmrazit zledovatělé knihy, aniţ by zmrzlá voda procházela kapalným stadiem), polský dar filtračního papíru a dalších pomŧcek pro sušení a restaurování. UNESCO na svém webu vytvořila zvláštní stránky věnované povodním ve střední Evropě. Následovala mise francouzského ministerstva kultury, která mapovala situaci. Pak přišla pomoc francouzských archeologŧ, kteří shromáţdili kniţní dar pro doplnění fondu postiţené knihovny Archeologického ústavu AV ČR, dánský příspěvek témuţ ústavu (Dánské království si vzalo na starost vysušení dvou kamionŧ zmraţených knih). Takových příkladŧ by se dalo asi dohledat ještě více. Uskutečnilo se několik mezinárodních konferencí na téma ochrany a záchrany knihovních a dalších sbírek a prezentované zkušenosti našich odborníkŧ na nich byly vysoce hodnoceny. Plné znění zpráv


A na závěr ještě trochu naší knihovnické prózy. Jsme knihovna a poctivě zpracováváme záznamy o přírŧstcích do fondu. Jako knihovna národní musíme zaznamenat prakticky veškerou českou nakladatelskou produkci; záznamy ukládáme do databází, v nichţ jsou tak přítomny informace i o dokumentech s tematikou povodní, ochrany sbírkových materiálŧ, konzervování a restaurování dokumentŧ – to je věčná připomínka i událostí z r. 2002. Prostě jsme paměťovou institucí, a dokud tento stát bude o svoji paměť dbát, dotud bude k dispozici i tento zdroj ve formě »obyčejných« záznamŧ v databázích a svazkŧ na regálech, v nichţ i další generace budou moci hledat poučení, nebo nás hodnotit a kritizovat. * Jak je nyní NK ochráněna před případnou další povodní? Toto je dotaz spíš na kolegy z technických útvarŧ. Celé Klementinum prochází rozsáhlou revitalizací, předpokládám, ţe i aspekt ochrany před povodní se zvaţoval. V kaţdém případě ve sklepních prostorách se jiţ ţádné kniţní sbírky neskladují. * V době povodní jste v NK byla, jak jste jiţ zmínila, téţ předsedkyní ZO odborového svazu. Objevily se tehdy i nějaké pracovněprávní problémy zaměstnancŧ, které jste pomáhala řešit? Byla to v novodobých dějinách Klementina a NK ČR první katastrofická událost toho druhu. Povodeň prověřila evakuační plány, zjistilo se, kde jsou slabá místa. Slabé místo měla i naše kolektivní smlouva – od doby povodní si pamatujeme, ţe v zájmu zaměstnancŧ, konkrétně v zájmu jejich platŧ, je zapotřebí mít v kolektivní smlouvě ustanovení o výši platŧ v případě překáţky v práci, kterou mŧţe zpŧsobit ţivelní pohroma, kdy zaměstnavatel nemŧţe přidělovat práci. * Byli povodní postiţeni i někteří vaši zaměstnanci–odboráři? Ano, hned po zprovoznění knihovny a po návratu lidí do práce jsme začali připravovat pomoc právě pro ty naše kolegy, kteří sami povodněmi utrpěli. Byly případy naprosto zničených domácností. Jedna kolegyně se s rodinou přestěhovala na chatu, kde ale nebylo moţné přeţít v zimě. Při téměř pěti stovkách zaměstnancŧ není jednoduché najít ty, kteří pomoc potřebují, obzvlášť kdyţ někteří své problémy bagatelizují, nebo tají. Měli jsme např. kolegyni, která odvedla obrovský kus práce při zajišťování pomoci pro knihovny v celé republice, přitom do pozdního podzimu 2002 tajila, ţe ve vlastním domě jí voda zatopila sklep a odnesla zásobu uhlí na zimu. Naštěstí jsme měli moţnost finančně těmto lidem vypomoci díky rezervě ve fondu kulturních a sociálních potřeb, členŧm odborové organizace také z odborových prostředkŧ. I vláda tehdy rychle zareagovala a příslušnou vyhlášku o zacházení s financemi v sociálním fondu upravila tak, ţe zvýšila maximální sumu, kterou je moţno jako výpomoc zaměstnancŧm poskytnout. Nevím, jak bychom si v podobném případě poradili dnes, kdyţ po »úsporných« škrtech současné vlády máme, jako ostatně všechny instituce veřejného sektoru, tyto prostředky jiţ po dva roky sníţeny na polovinu. *** Národní knihovna je paměťovou institucí. Dokud tento stát bude o svou paměť dbát, bude k dispozici i tento zdroj ve formě záznamŧ v databázích a svazkŧ na regálech, v nichţ i další generace bude hledat poučení. Klementinum prochází rozsáhlou revitalizací. Ve sklepních prostorách se jiţ ţádné kniţní sbírky neskladují. Do 31. srpna mohou zájemci navštívit v prostorách Výstavní chodby v přízemí Národní knihovny (areál Klementina v Praze) výstavu o velké vodě, která v srpnu 2002 poničila knihovní fond NK ČR. Otevřeno v pracovní dny od 9 do 19 hodin. Vstupné 5 Kč. Foto popis| »Splašková voda byla opravdu ošklivá,« vzpomíná Anna Machová na stav, v jakém se nacházely regály s knihami (snímek vlevo). Vpravo suterénní prostory s rezervními fondy po vyčerpání vody. Foto autor| FOTO – archiv Národní knihovny ČR _

Jak ČSSD (ne)přestřelila 14.8.2012

markething.cz

str. 00

Marketing, Média_



Redakce_ Informací a výrokŧ k nové kampani ČSSD proběhla v médiích spousta. Jedná se opravdu o natolik zásadní prolomení hranice, za kterou uţ by kampaň sahat neměla, nebo je celý humbuk zpŧsoben převáţně díky horkému počasí a okurkovým zprávám? Církevní restituce jsou jiţ 20 let vládami opomíjeny jako dŧleţitý, avšak nikoli akutní problém. Vláda, která se rozhodla do řešení konečně pustit, musela předem tušit, ţe to nebude jednoduchý boj. Je jasné, ţe téma vzbuzuje značné kontroverze a přichází ruku v ruce s reakcemi opozice a dalších účastníkŧ. Dojde-li však k jeho přehnané medializaci, mŧţe tím být nakonec pozornost odvedena od jiných, před volbami palčivějších, témat. Například od údajného vnitřního rozkolu strany TOP09 a STAN či korupčních afér politikŧ ČSSD a ODS. zdroj: idnes.cz Miliardové částky Stěţejními body kampaně jsou velké billboardy, plakáty a sekce na internetových stránkách ČSSD. Kampaň se netýká pouze tématu církevních restitucí, ale dotýká se i třeba zvýšení DPH. Především jsou v ní zdŧrazněny částky, kterými by stát daňové poplatníky zatíţil. Pozornost médií se však soustředí pouze na billboardy s nejvyšší cifrou, tedy na část kampaně týkající se restituce. Billboardy a další tiskoviny nevnáší do problému ţádnou osvětu a jejich primární účel není nabízet řešení. Na první pohled se mŧţe dokonce zdát, ţe ČSSD odmítá vyrovnání s církvemi úplně, aţ následně se výrazně menším písmem dozvídáme o jakémsi “Církevním fondu” a výnosu z něj. Kampaň se tedy mŧţe zdát poněkud zjednodušující a populistická. Z hlavního sdělení není jasně patrné, co ČSSD vlastně chce, coţ je zpŧsobeno značnou sloţitostí tématu. „134 miliard chtějí ODS&TOP09 darovat církvím." Tato snadno pochopitelná věta se vyjímá v popředí jednoduše zpracovaného plakátu. Nicméně téma samotné je natolik komplikované, ţe většina lidí mu plně nerozumí a nemá jasný názor. Nezasvěcené kolemjdoucí lze proto vcelku snadno získat pro svŧj pohled na věc. V hlavním textu strana zdŧrazňuje částku, kterou budeme jako daňoví poplatníci muset vynaloţit na majetkové vyrovnání s církví, coţ se v době krize a všeobecného šetření většině lidí nechce. Sociální demokracie sází na první dojem a snaţí se svézt na vlně nelibosti občanŧ k úsporám a reformám vlády. Tuto negativní atmosféru ve společnosti chce ČSSD vyuţít pro svŧj prospěch a získat si před krajskými volbami přízeň voličŧ. Jedná se ovšem o logický krok a v době, kdy koalice na úkor mnoha lidí šetří, je naprosto pochopitelné, ţe se opoziční strana tématu chopí. Koalice se naopak v tomto případě snaţí říci, ţe její řešení je dlouhodobě prospěšně pro společnost. Kromě jistého morálního rozměru problematiky by církev například měla být podle současného plánu k roku 2020 finančně nezávislá na státu, tedy stát na platech duchovních a dalších výdajích ušetří ročně 1,348 mld. Kč[1]. Otázkou ovšem je, na kolik je koalici nasloucháno z řad voličŧ. Celostátní témata na krajské úrovni Do krajských voleb zbývá pár měsícŧ a opoziční ČSSD má podle prŧzkŧmŧ navrch ve všech krajích kromě Rathova Středočeského.[2] Krajská kampaň ČSSD, Jihočeský kraj Na první pohled se mŧţe zdát, ţe negativní kampaň, i přes to, ţe komunikuje celostátní téma, mŧţe stranám koalice před krajskými volbami uškodit. Kdyţ se však podíváme blíţe, vzdělanější občané mohou ocenit fakt, ţe koalice se snaţí vyřešit poměrně palčivý problém, který všem vládám dosud leţel nepovšimnutý v šuplíku. V rámci kampaně vidíme neutrální plakáty určené pro celostátní kampaň, ale zároveň lokální plakáty s krajskými lídry. Tento “zvyk” uplatňovat v rámci krajských kampaní silná celostátní témata zdŧrazňuje i odbornice na politický marketing z katedry marketingové komunikace a PR FSV UK Mgr. Anna Matušková, Ph.D.: “Pokud to ČSSD uchopí šikovně, mŧţe se jim podařit pouţít stejnou strategii, jako v roce 2008 v krajských volbách, kdy poukazovali na třicetikorunový poplatek u lékaře. Opět tu vidíme, ţe celostátní témata se budou řešit na krajské úrovni.” Sporné téma ano, propaganda nikoli Plné znění zpráv


Podle církevních hodnostářŧ je tato kampaň podobná nacistické a komunistické propagandě. Radikální reakce církve však jen navazuje na radikální tvrzení kampaně. ČSSD svou kritikou koaličních stran totiţ také nepřímo zasahuje církev, která se logicky brání. Její vyjádření jsou povaţována za přehnaná, ale pravděpodobně nejsou myšlena doslovně. Církvi pouze otevírají cestu k mediální pozornosti, za účelem obrany jejího jména a postojŧ. O propagandě po vzoru nacistické či komunistické lze těţko mluvit. Dokonce ani podle dnešních měřítek kampaň není natolik manipulující ani vyhrocená. Lze v ní pouze spatřovat jiţ klasicky útočný styl negativních kampaní sociálních demokratŧ v kombinaci s obecně kontroverzním tématem. Vyjádření Mgr. Anny Matuškové, Ph.D., odbornice na politický marketing pro Markething.cz V mnoha ohledech nedokonalá komunikace vlády zpŧsobuje nedostatečné pochopení jejích krokŧ veřejností. Úkolem koaličních stran bylo tento útok očekávat a zavést osvětu do sloţitého tématu. Je však otázkou, zda rozvášněná diskuze nehraje do karet všem, jelikoţ odvádí pozornost od vnitřních problémŧ všech hlavních politických aktérŧ. [1] http://www.mkcr.cz/cz/cirkve-a-nabozenske-spolecnosti/financovani-cirkvi/financovani-na-zaklade-zakona-c218-1949-sb-1048/ [2] http://www.sanep.cz/pruzkumy/volebni-preference-do-krajskych-zastupitelstev-publikovano-27-7-2012/ Autoři: Johana AMLEROVÁ a Jiří ŠINDELÁŘ, studenti 1.ročníku Marketingové komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK Jak citovat tento článek: AMLEROVÁ, Johana – ŠINDELÁŘ, Jiří. Jak ČSSD (ne)přestřelila. Markething.cz [online]. 2012. [cit. 2012-0814]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/jak-cssd-(ne)prestrelila

URL| http://www.markething.cz/jak-cssd-neprestrelila _

U TOP 09 a STAN teď mají Starostové navrch 14.8.2012

Mladá fronta DNES str. 02 Alena Rokosová_

Střední Čechy_

STŘEDNÍ ČECHY Pravicová parlamentní strana TOP 09 kandiduje v podzimních krajských volbách spolu se Starosty a nezávislými (STAN). A právě ti ji podle politologa Kamila Švece z Institutu politologických studií FSV UK v Praze v současné situaci mohou v krajských volbách pomoci přilákat voliče. Jistotu, ţe TOP 09 je přetáhne pravicové ODS, totiţ strana nemá. „Před dvěma měsíci bych řekl, ţe jim voliče přetáhne určitě. Jenţe situace se pro TOP 09 zkomplikovala obviněním Vlasty Parkanové a reakcí Miroslava Kalouska. Dva roky byla tato strana bez problémŧ a vypadalo to, ţe ODS v budoucnu i nahradí, ale teď není její situace dobrá,“ říká Švec. Upozorňuje, ţe TOP 09 a STAN jsou nezávislé strany, které se do voleb spojily. „Obecně jsou v krajských volbách populárnější Starostové a roli bude hrát to, zda se Starostŧm podaří udrţet nezávislost a příslušnost k regionu a nenést s sebou tíţi vládní odpovědnosti s TOP 09,“ vysvětluje politolog. Pokud bude hnutí STAN vnímáno jako součást „Kalouskovy strany“, mŧţe jim to podle něj uškodit. „A mŧţe to vést i k tomu, ţe Starostové nebudou chtít s TOP 09 spolupracovat, pro ně je dŧleţitější místní a krajská úroveň,“ dodává. „Jsem si vědom toho, ţe momentální situace Starostŧm nijak neprospívá, na druhou stranu já osobně s tím aţ tak velký problém nemám. Vybrali jsme se s topkou navzájem a drţíme spolu,“ říká starosta Kutné Hory Ivo Šanc, trojka na kandidátce. Pokud tedy bude v krajských volbách TOP 09 úspěšná, bude to podle Švece především díky Starostŧm. Jejich voliči si však letos budou moci vybírat. Mezi 21 subjekty kandiduje třeba koalice KDU-ČSL, SNK ED a nezávislí kandidáti nebo Sdruţení nestraníkŧ, kteří mají na kandidátce i hodně starostŧ. „Počet kandidátek mi vyrazil dech. Kaţdý subjekt odčerpá hlasy, ale myslím, ţe napříč spektrem,“ říká Věra Kovářová, krajská šéfka STAN. Plné znění zpráv


Regionální mutace| Mladá fronta DNES - střední Čechy _

Šaty za půl milionu 14.8.2012

STYL str. 26 Zajímavost_ BLANKA DVOŘÁKOVÁ_

Pŧvabná Linda Bartošová reprezentuje Českou republiku na mezinárodní soutěţi krásy Miss World 2012 v Číně. S sebou si dovezla garderobu za více neţ pŧl miliónu korun z dílny návrhářek Jaroslavy a Dominiky Sedláčkových. Přinesou jí 18. srpna štěstí? „Modely se mi velice líbí. Jaroslava a Dominika jsou šikovné a jsem ráda, ţe právě jejich šaty mě budou doprovázet na finále. Domča je jen o pár let starší neţ já a velice si rozumíme, i kdyţ jsme se předtím neznaly,“ svěřuje se. Ve dvou kufrech si kráska odvezla kromě hlavní večerní róby sedmery koktejlky, čtvery dlouhé večerní šaty i národní kostým v meruňkové barvě. Je koncipován jako pocta malíři Alfonsi Muchovi a zdobí ho perleťový secesní motýl a pravé říční perly. Přinášíme malou ochutnávku modelŧ. S sebou má i stříbrný přívěsek s českými granáty, který bude vydraţen na charitativní akci. Na otázku, jaký má talisman, se smíchem odpovídá: „Ţádný, spoléhám na sebe.“ A víte, ţe se do soutěţe Miss dostala náhodou? „Šla jsem udělat pro Pardubický deník rozhovor s děvčaty, která postoupila, a nakonec si mě pořadatelé,vytáhli„,“ říká a okamţitě dodává, ţe ji novinařina zajímá. Po letošní maturitě sloţila zkoušky na fakultu sociálních věd. „Modeling beru jako přivýdělek a zajímavou zkušenost, ale nenaplňuje mě. Jako hlavní práci bych ho dělat nechtěla. Díky němu se musím udrţovat ve formě. Bohuţel nepatřím k těm šťastným, kteří mohou jíst kdykoliv a kdekoliv dosyta.“ Linda bydlí přes týden v praţském bytě, na který si musela zvyknout. „Prahu miluji, ale po týdnu jsem ráda, ţe mohu zajet domŧ do Vraclavi do klidu a za kamarády. V Praze je jiná společnost, se kterou se člověk musí umět vypořádat. Ţiji v novém prostoru a pro mladou holku je to změna,“ loučí se. Foto popis| V bílých rozevlátých šatech vypadá jako holčička. Foto popis| Třešničkou na dortu jsou večerní pudrové šaty ručně vyšívané a pošité kameny a třpytkami do ornamentŧ. Kolik času na nich Jaroslava Sedláčková strávila, se prý ani nedá spočítat. Foto popis| Dlouhé rŧţové šaty upoutají na první pohled. Foto popis| Výrazná modrá dobře ladí s blond vlasy. Lehounkou sukni doplňuje korzetový top. Foto autor| FOTO PRÁVO - Milan Malíček _

Kupředu k útesu! 13.8.2012

Respekt str. 28 Ekonomika / zadluţenost_ ONDŘEJ SCHNEIDER_

Americká vláda zadluţuje zemi tempem, jeţ je v Evropě nepředstavitelné Horko, sucho, lesní poţáry v USA a olympiáda v Londýně poněkud zmírnily intenzitu americké prezidentské kampaně, ale uţ v září se rozjede naplno – a budou padat nepříjemné otázky. Oba kandidáti – Barack Obama i Mitt Romney – se snaţí vyhnout zejména jedné otázce: jak plánují zastavit zadluţování americké vlády a jak se vypořádají s hrozícím „rozpočtovým útesem“, jak Američané nazývají nastavení rozpočtových a daňových pravidel. Před rokem totiţ američtí zákonodárci zavedli nezvyklý princip, ţe od roku 2013 se automaticky začnou škrtat výdaje státu. Republikáni i demokraté tuto zásadu schválili v naději, ţe jeden z táborŧ se jí zalekne a ustoupí ve vleklém sporu o ekonomickou strategii státu. To Plné znění zpráv


se zatím nestalo a stomiliardové škrty, jeţ se týkají obrany a běţných výdajŧ státu (včetně těch na vědu), se začínají blíţit. Ke všemu v roce 2013 také skončí platnost sníţení daní, které prosadil bývalý prezident George W. Bush. Pokud by došlo současně k oběma krokŧm, zvýšily by se příští rok daně o zhruba 450 miliard dolarŧ a výdaje by klesly o 200 miliard dolarŧ. Účetně vzato by se tak schodek rozpočtu mohl sníţit aţ o 650 miliard dolarŧ, tedy zhruba o čtyři procenta celého HDP a v prŧběhu deseti let by činil celkový efekt úspor asi čtyři biliony dolarŧ. Rizika diety To vypadá jako skvělý výsledek a konečně rozumná politika, protoţe schodek dosáhl v roce 2011 neuvěřitelných deseti procent HDP a letos zřejmě přesáhne osm procent. Tak velké schodky má v Evropě jen Řecko a Irsko. Dluh americké vlády roste raketovým tempem uţ delší dobu, za vlády prezidenta George W. Bushe se zvýšil z 56 procent HDP na 84 a současný prezident Barack Obama to završí překročením hranice 100 procent HDP. Americká vláda zatím nemá potíţe tak vysoký dluh – vyšší neţ dluh zemí eurozóny – financovat, protoţe investoři jsou tak vystrašeni moţným rozpadem eurozóny, ţe americké dluhopisy nakupují za rekordní ceny. Pokud se ale situace ve světě zklidní a Evropa své problémy nějak vyřeší, náklady na financování dluhu americké vlády se opět zvýší. Kdyţ navíc srovnáme dluh s příjmem vlády (a ne s HDP, který vládě „nepatří“), jsou čísla ještě hrozivější, neboť americká vláda má niţší příjmy neţ její evropské protějšky. Splácení dluhu bude tedy pro federální vládu ve Washingtonu mnohem obtíţnější neţ pro evropské vlády s podobně vysokým dluhem ve srovnání s HDP. Nicméně, radikální rozpočtová dieta v roce 2013 má svá velká rizika: prudce by sníţila domácí poptávku a vedla by zřejmě ke stagnaci americké ekonomiky (místo očekávaného rŧstu o zhruba dvě procenta). Toho se samozřejmě politici bojí, a tak všichni ujišťují, ţe „něco“ udělají. To „něco“ je však velký problém. Republikáni se zavázali, ţe za ţádných okolností nepřipustí zvýšení daní, demokraté zase odmítají před volbami škrtat v programech, jeţ mají podporu jejich voličŧ. Prezident Obama zatím navrhl „ochranu“ střední vrstvy tím, ţe chce prodlouţit daňové úlevy pro všechny s výdělkem pod 250 tisíc dolarŧ, to ovšem rozpočtové problémy nijak neřeší, protoţe vyšším zdaněním zbylých tří procent, která vydělávají nad 250 tisíc, získá vláda „pouhých“ 69 miliard dolarŧ, coţ je jen 0,4 procenta HDP. Špatný odhad Aby komplikací nebylo málo, bude muset Kongres jiţ někdy během září vyřešit další problém. Loni v létě Kongres po dlouhých tahanicích mezi demokraty a republikány zvýšil limit pro zadluţení vlády na 15,2 bilionu dolarŧ. Tehdy všichni politici doufali, ţe tento strop vydrţí aţ do doby po prezidentských volbách, zadluţování však pokračuje tak rychle, ţe vláda limit naplní uţ během září. Je tedy téměř jisté, ţe buď se rozhádaní demokraté a republikáni opět dohodnou na zvýšení stropu, nebo bude muset federální vláda uzavřít všechny postradatelné úřady a zaměstnance poslat na neplacené volno. To se naposledy stalo v roce 1996, kdy stejně jako dnes vládl demokratický prezident a v Kongresu dominovali republikáni. Politický dŧsledek byl ten, ţe republikáni vedení Newtem Gingrichem prohráli volby a samotný Gingrich se z této poráţky jiţ nikdy nevzpamatoval. Přes tuto hrozbu pro republikány je prakticky jisté, ţe do dne voleb (6. listopadu) k ţádnému zásadnímu kompromisu nedojde a na změnu zákonŧ bude mít Kongres – ještě ve starém sloţení – pouhých pár týdnŧ do Vánoc. Vzhledem k tomu, jak rozpolcená je jiţ nyní debata a jak málo rozumných názorŧ je slyšet, se lze obávat, ţe Kongres koncem prosince slavnostně všechno o další rok odloţí, prodlouţí daňové úlevy, odloţí škrty (nebo alespoň jejich podstatnou část). Americká ekonomika se opět vyhne útesu, ale bude se dál řítit vstříc nekonečnému oceánu dluhŧ. Q *** Dluhový strop se v září opět zvýší. A nebo se budou zavírat úřady. Graf DLUHOVÝ STROP Zdroj: Ondrej Schneider Plné znění zpráv


Foto popis| O autorovi| Autor učí v Institutu ekonomických studií FSV UK, je členem think tanku IDEA. _

Je ROMANTICKÁ duše 13.8.2012

Tv Pohoda

str. 07

Rozhovor_

_ Zpravodajství České televize potkaly poslední dobou radikální změny a modernizace. Jednou z proměn je i nový tvŧrčí moderátorský tým, jehoţ nejmladší a nejnovější tváří je Aneta Savarová. * Pŧvodně jste touţila stát se pianistkou, od šesti do patnácti let jste hrála a zabývala se vším, co souviselo s hudbou. Devět let je dost dlouhá doba na to, abyste si upevnila přesvědčení o volbě profese. Jak se pak vaše cesty propletly? Hra na klavír mě bavila natolik, ţe jsem oţelela skotačení venku, jen jsem celé dny seděla u klavíru a hrála. Jsem v postatě introvert; klavírem jsem si utřiďovala myšlenky. Chodila jsem i do pěveckého sboru, zkoušela komponovat. To všechno mě okouzlovalo. V deváté třídě jsem se přihlásila na konzervatoř do Kroměříţe, udělala zkoušky a byla jsem přijata. Ale dostala jsem zánět šlach do obou předloktí a tím pádem jsem stála před rozhodnutím co dál. Musela jsem se smířit s tím, ţe koncertní dráha pro mě uţ nepřipadá v úvahu. Rozhodla jsem se pro gymnázium, tam jsem přemýšlela, co budu dělat potom. Vykořeněná osudem, přesazená jinam, hodiny matematiky a fyziky… Prostě exaktní vědy – to není mŧj šálek čaje. Ačkoli mŧj otec, fyzik, by mě byl rád viděl v nějakém příbuzném oboru, třeba na medicíně… * Tomu moc dobře rozumím. Co bylo dál? Po maturitě jsem si dala přihlášku na všechny fakulty sociálních věd, co jich v republice bylo. A všechny mi kupodivu vyšly. Vybrala jsem si Prahu a v devatenácti letech jsem se do metropole přesunula. * Byla jste dost odváţná, samostatná… Neměla jsem tu ţádné kamarády, ani příbuzné. Musím přiznat, ţe jsem několik prvních let docela trpěla, nemohla jsem si zvyknout. Kdyţ vezmete mladého člověka, který vyrŧstal na vesnici a najednou se ocitne v Praze, je to něco diametrálně odlišného. Ale postupně jsem si tu našla přátele a teď si neumím představit, ţe bych se vrátila na vesnici. * Coţ teď není dobře moţné, leda, ţe by naše veřejnoprávní televize zapustila kořeny v Uherském Brodě… Uvidíme, třeba na dŧchod pŧjdu do nějakého okresního plátku… * Kdo z vašich blízkých vás v rozhodování nejvíc ovlivnil? Maminka, učitelka v mateřské školce mě přivedla ke klavíru a ke studiu ţurnalistiky mě inspiroval tatínek, přesto, ţe si nejdřív přál nějakou „větší jistotu“, podporoval mě a dodával nesmírnou energii. Tatínek je vlastně dodnes mŧj největší kritik a zároveň dobrý rádce. * Jak vy vidíte své „pasování“ na moderátorku Událostí? Bylo to (pro nás všechny) dost náročné. Do České televize jsem přišla v roce 2007 a byla jsem na Z1 a v brněnském studiu. Asi pět let moderuji zprávy. Vţdycky to ale byla stará zaběhnutá koncepce, kde moderátor sedí a čte text. Tohle stávající virtuální studio nabízí jiné moţnosti a samozřejmě zcela jiný styl práce. Takţe jsme se všichni museli naučit spoustu nových věcí. * Co bylo pro vás nejobtíţnější? Plné znění zpráv


Práce s technikou, s plazmovou obrazovkou, protoţe ze začátku nepracovala tak, jak jsme chtěli, museli jsme během několika týdnŧ dolaďovat detaily. Nacvičovali jsme třeba dvanáct aţ šestnáct hodin denně, coţ byly galeje pro všechny zúčastněné, pracovala na tom spousta odborníkŧ. První vysílání, které měla kolegyně Marcela Augustová, dopadlo nad očekávání bravurně, včetně spokojenosti divákŧ. Dalším oříškem pro nás byly pozice A, B, C, D, E. Kdyţ se rovnáme – to je technický výraz, který znamená upřesňování bodového scénáře s reţisérem. Třeba kdyţ má příspěvek pozici E3, to znamená, ţe je v poli E, snímán kamerou 3. Jsou to takové piškvorky, s pracovní terminologií, slaďováním nonverbální komunikace, nutností naučit se perfektní chŧzi na vysokých podpatcích, aby to pěkně vypadalo a v úzké sukni… * Vyţaduje to čerstvé mozkové závity… (smích) A trochu i organizační schopnosti. Dalším momentem, který je třeba brát v úvahu, je střídání dvojic, protoţe jsme v týmu čtyři moderátoři. Hlavní moderátor je M1, ten je ve studiu, vedlejší M2 neboli terénní, ten má na starosti ulovit rozhovory a připravit teasery – to jsou krátké textíky, upoutávky pro odpolední zprávy a Události. * Jak na vás reaguje civilní okolí? Potěší mě, kdyţ mě někdo zastaví, o to víc ţena, která mi vyjádří podporu. Nedávno mě oslovila slečna mého věku a říkala, ţe mi fandí uţ jen proto, ţe jsem nejmladší moderátorka veřejnoprávní televize. Většinou koukají a v duchu si asi říkají: To je přece ta herečka nebo zpěvačka – nebo sportovkyně? Tuhle mi to skálopevně objasnil jeden pán: Já vás dobře znám, vy hrajete v Ordinaci v rŧţové zahradě! * Chystáte se opustit sektory A, B, C, D, E a „emka“ a vyrazit do jiného terénu uţít si léta? Těším se, ţe vezmu kamarádku a pojedeme… moţná na Moravu nebo po Evropě; ještě přesně nevím, ale těším se moc! * Tak příjemné toulání! KDO JE… Aneta SAVAROVÁ Narodila se v Uherském Hradišti v roce 1986. Idylické dětství proţívala s prarodiči na vesnici. Pak se rodina přestěhovala do Uherského Brodu, kde Aneta vychodila základní školu. Od šesti let se intenzívně věnovala hře na klavír, protoţe touţila po dráze pianistky. Osud chtěl jinak, vystudovala gymnázium, a pak udělala přijímačky na Fakultu sociálních věd UK v Praze, kde magisterské studium ukončila v roce 2010. Od roku 2007 pracuje v České televizi, nyní je benjamínkem v moderátorském týmu Událostí České televize. Je svobodná, má bílého perského kocourka Karima, spoustu elánu, radosti a optimismu. Foto popis| Markéta Čaňková Foto: Jana Pertáková ČT – Petr Merta _

Těţký přetěţký je ţivot zvířecích ztroskotanců zvaných Fuzz & Pluck 13.8.2012 zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Kavárna_ Tereza Drahoňovská, studentka FSV UK, komiksová recenzentka_ Přehnaně sebekritický plyšový medvěd a oškubaný, věčně rozhořčený kohout. To jsou hlavní hrdinové komiksu Fuzz & Pluck od Teda Stearna. Zatímco v USA se příběh neobyčejných postaviček dočkal jiţ mnoha pokračování, v České republice vyšla teprve první kniha. Tuzemští příznivci komiksu se s nezávislou větví americké tvorby ovšem mohli seznámit jiţ u předchozích titulŧ moravského nakladatelství Aldente, a to zejména díky dvěma komiksŧm Charlese Burnse. Úvodní kniha Fuzze a Plucka je ovšem zcela jiného raţení neţ Burnseovy neotřelé hrátky s dějem - vystřídala je tíţivá nálada horečnatých snŧ a značně rozostřené charaktery. Obal knihy Fuzz & Pluck Na útěku



Potkali se v popelnici. Fuzz - nechtěný plyšák, který se z vánočního dárku brzy proměnil v objekt dětského teroru. Oškubaný kohout Pluck ještě nedávno platil za sexuálního boha kurníku, ovšem pak jen o chlup unikl horkému vývaru. Oba se rozhodli spojit síly a pokusit se najít práci v nedalekém městě. Jejich ušlechtilému cíli se do cesty staví čím dál tím krutější a neuvěřitelnější náhody. Během okamţiku se z obou společníkŧ stanou zákonem trestaní otroci, v novém domově čelí zrŧdě z přírodního odpadu, a aby byli opět svobodní, musí dle vzoru šílené opice shodit většinu své tělesné hmotnosti. Ted Stearn se v komiksu Fuzz a Pluck spoléhá na suchý humor a bizarní situace, které hrdinŧm znepříjemňují ţivot. Místo úsměvu však četba vyvolává spíše úzkost a pocit bezmoci. Atmosféru neodlehčuje ani na pohled jednoduché, vzdušná kresba: pevné tahy a snové výjevy totiţ vyvolávají vzpomínky na noční mŧry. Reálná a tajemná temnota Lehce psychedelický nádech komiksu Fuzz a Pluck podporuje rŧznorodé spektrum vedlejších postav. Ty navíc autor většinou nechává zahalené tajemstvím, coţ posiluje fantaskní ladění. Pro představu o rozmanitosti Stearnova vesmíru stačí zmínit „nízkokalorickou Saly“, která obchází město s obří mrkví a místní fast-food trestá za smrt svého obézního manţela. Provokativně pŧsobí role stromové stvŧry, která povstane z vymýcené zahradní zeleně. Vzhledem k jejímu téměř nadpřirozenému vzniku čtenář lační po dalším vývoji událostí, které by odkryly podstatu postavy. Dříve, neţ se stačí cokoli objasnit, však hlavní hrdinové tvora bez zbytečných řečí popraví motorovou pilou. Ukázka z komiksu Fuzz & Pluck Ukázka z komiksu Fuzz & Pluck Ukázka z komiksu Fuzz & Pluck Dialogy nenaznačují vztahy mezi postavami, občas jsou kostrbaté a pŧsobí nepřirozeně. Společně s „happy endem“ mizí i touha vědět víc, nedostavuje se ţádná lačnost po dalších osudech Fuzze a Plucka. Ani jeden z nich totiţ není příliš sympatický. Čtenář dějem proplouvá, občas se podiví nad tím, na co všechno Ted Stearn dokáţe přijít, chvílemi se pousměje nad satirickými naráţkami na dnešní společnost. To je ale vše. Karta se obrací aţ v tu jiţ nejméně pravděpodobnou chvíli – totiţ na samém konci knihy. Tam bezradnost a jistá nepatřičnost ústřední dvojice dostává jinou kvalitu a funguje aţ překvapivě dobře. Grotesknost světa Fuzze a Plucka navíc Stearn korunuje originální hrou s universem komiksového panelu, který napasoval na známý příběh rytíře Dona Quijota de la Mancha a jeho věrného Sancha Panzy.

URL| http://zpravy.idnes.cz/tezky-pretezky-je-zivot-zvirecich-ztroskotancu-f6u/kavarna.aspx?c=A120806_131052_kavarna_chu _

O poměrech v ruské politice 12.8.2012

ČRo 6

str. 01

18:10 Názory a argumenty_ _

Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Největší země světa, Ruská federace, se po letošních prezidentských volbách nedočkala ţádného překvapení. Prezidentem se stal znovu Vladimir Putin a vrásky na čele západní diplomatŧ tak rozhodně nezmizely. Jenomţe po přehození funkcí s Dmitrijem Medveděvem hlasy ulice neustávají. Provládní strana Jednotné Rusko ale neponechává nic náhodě. Například v letošním červnu byl schválen její zákon, který zvyšuje pokuty za nepovolené demonstrace, jejíţ organizátoři si nově musí připravit v přepočtu aţ 650 tisíc korun. Proti opozici stojí skutečně silný soupeř. Zdá se, ţe i na počátku dalšího volebního období má Putin situaci v Rusku plně pod kontrolou a silný mandát k provádění významných krokŧ jak v domácí, tak v zahraniční politice. Jak dlouholetá putinovská nadvláda změnila tvář Ruska a jaké je velmocenské postavení této země více jak dvacet po skončení studené války, o tom budou hovořit Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu 6. Plné znění zpráv


Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Dobrý večer. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Jakub Kulhánek, analytik Asociace pro mezinárodní otázky. Jakub KULHÁNEK, analytik Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Dobrý večer. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------A Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Karel SVOBODA, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Dobrý večer. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Příjemný poslech na vlnách Českého rozhlasu 6 vám přeje Lucie Priknerová. Pro zhodnocení současných politických a ekonomických charakteristik současného Ruska se musíme nejprve vrátit spíše na začátek devadesátých let do té postsovětské éry. Pane Dvořáku, viděl byste, ţe současné Rusko má některé charakteristiky, které započaly uţ rozpadem Sovětského svazu? Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Samozřejmě je to docela komplikovaná otázka, ale v kaţdém případě je docela dobře moţné, ţe některé ty stereotypy, které byly typické právě pro končící Sovětský svaz, se jakoby vrátily. Ţe jakoby došlo k nějaké restauraci. To je samozřejmě pravda, ale i moji oba kolegové jistě budou souhlasit s tím, ţe všichni se domníváme, ţe k návratu Sovětského svazu, tak, jak jsme ho znávali, dejme tomu, z té breţněvské a postbreţněvské epochy, ale koneckoncŧ i gorbačovské, uţ nikdy nedojde. Máme-li začínat v těch devadesátých letech a máme-li mluvit, dejme tomu, o jistých ekonomických předpokladech, těmi bych začal, musíme si uvědomit několik věcí. Za prvé, ţe po rozpadu Sovětského svazu, 8.prosince 91, ty nástupnické země dědily naprosto katastrofální ekonomiku, která byla samozřejmě podpořena frustrací ze samotného rozpadu. A také tím, ţe ceny rozhodujících energetických surovin, a to je zejména ropa a zemní plyn, které nejsou rozhodující jenom pro Ruskou federaci, ale dejme tomu i pro několik přinejmenším, stručně řečeno, středoasijských zemí, byly tak nízké, ţe vlastně podpořily další pád a další ekonomický pokles. A tím pádem i to příslovečné sraţení Ruska na kolena. Které bylo, dejme tomu, v roce 92, 93, 94 doslova vidět i v ulicích Moskvy, kdyţ jste těmi ulicemi procházela, viděla jste ty nešťastné babičky, které prodávaly tu jedny cigarety Mallboro, tu kartáček na zuby, tu ještě něco podobného na schodech metra. Byla to zkrátka ekonomika, která byla doslova v troskách. Ten stát byl na kolenou ekonomicky, bychom řekli, tedy velmi lidově na huntě. Tak to opravdu bylo. A to bylo také rozhodují pro to, ţe země sice byla přijata do skupiny G7, která se tím rozšířila na G8, ale byla to jakási daň těch rozvinutých světových ekonomik za to, ţe se v tom okamţiku toho postsovětského Ruska nebylo třeba obávat. Je samozřejmě otázka, jak to vypadalo celé politicky, těţko bychom mohli po Borisi Jelcinovi a jeho epoše prohlásit, ţe to byla epocha demokratických přeměn tak, jak si je v tom euroamerickém světě představujeme. Na druhé straně to byl svět, byť chudý, jak jsem to teď právě popsal, tak nevýslovně svobodnější, neţ je ten nynější, putinovský, daleko bohatší, ale daleko sešroubovanější. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Pane Kulhánku, vy byste viděl Jelcina ve spojením se ztrátou mocenské role Ruska, anebo by tato role příslušela spíše Gorbačovovi? Jakub KULHÁNEK, analytik Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Plné znění zpráv


Já si myslím, ţe zase opět se jedná o poměrně komplexní otázku. A určitě jak Gorbačov, tak i Jelcin nesou na tom poklesu vlivu Ruska svŧj podíl. Ovšem na druhou stranu ono jaksi jedna věc je tedy jaksi osobnost toho ruského vŧdce. Ale ono se dost často také zapomíná na jaksi spoustu vnitřních a vnějších faktorŧ, které to mocenské postavení Ruska ovlivňují. Já bych tady dal takovou, zmínil bych tady takovou zajímavost. Ono se často o Putinovi mluví, ţe se mu podařilo nějakým zpŧsobem nastartovat ruské hospodářství. Já bych mu to nechtěl brát, ale na druhou stranu on měl velkou výhodu vysokých cen surovin, které Rusko exportuje a v té době tvořily hlavní přínos ruského hospodářství. Takţe tam je to takové problematické. Osoba Borise Jelcina samotná je poměrně kontroverzní, protoţe on na jednu stranu musel, jak se říká, meneţovat ústup Ruska z těch pozic velmocenských. A to se mu do určité míry i dařilo. Já bych ho zase nehodnotil tak negativně v tomto slova smyslu. Na druhou stranu tam byla značná opozice konzervativních sil, jak tedy v armádě, tak i mezi politiky, kterým se prostě nelíbilo to, ţe třeba Rusko ustupovalo rozšiřování NATO, ţe Rusko ustupovalo bombardování Kosova. Takţe on opravdu měl velice nevýhodnou pozici. Na závěr bych asi zmínil to, ţe obzvláště ke konci jeho prezidentství samozřejmě velkou roli také hrál jeho zdravotní stav a jeho záliba tedy v alkoholu, coţ samozřejmě také jaksi vedlo k některým komických, spíše tragikomickým situacím, které jenom dokreslovaly ten velmocenský sestup Ruska jako globálního hráče. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Pane Svobodo, jak se současní Rusové vypořádávají s tou ztrátou toho velmocenského postavení? Hraje to ještě nějakou roli? Karel SVOBODA, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Tak ono samozřejmě ty reminiscence na Sovětské svaz fungují neustále, ale zase, přesně jak uţ tady Libor říkal, není to zase to, ţe by Rusové, běţní Rusové chtěli vrátit Sovětský svaz. Jde tam spíše o to, ţe ta země byla určitým zpŧsobem respektovaná. Ono si taky musíme uvědomit, jakou roli hraje paměť. Paměť prostě je s odpuštěním ta potvora, která vydestiluje všechno špatné a vy si pamatujete jenom to krásné. A řekl bych, ţe ti bývalí sovětští občané, hlavně dnešní Rusové, ale právě jsem to mířil i na, řekněme, obyvatele jiných státŧ, tak to je pravděpodobně zhruba tak postihlo. Já ještě bych se malinko vrátil k té povaze toho současného Ruska nebo takhle, já přeci jenom vidím i určitou paralelu s tím breţněnovským obdobím. A ne snad tím, ţe by se vracely rudé vlajky a tak podobně, ale jde tady spíš o to, ţe ten reţim určitým zpŧsobem jakoby přešel z té dynamické fáze, kdy Putin na začátku, to se strašně zapomíná, on zaváděl rŧzné reformy, nešlo tam jenom o ropu. Takţe přešel do té fáze, kdy uţ jde víceméně jenom o udrţování moci. A je tedy otázkou, co vlastně Rusko čeká. S Gorbačovem a Jelcinem, tam bych řekl, ţe oni výrazným zpŧsobem, já bych je hodnotil asi v souladu s kolegy spíše pozitivně. Oni pochopili, ţe to tehdejší, ten tehdejší Sovětský svaz a posléze Rusko vlastně nemŧţe hrát tu roli globálního hráče. Sovětský svaz skončil ve fázi, kdy byl doslova ekonomicky na kolenou. Ono se to strašně přičítá pak Jelcinovi, ale ten problém byl uţ za Gorbačova a vlastně před Gorbačovem. Gorbačov byl ten, kdo měl sovětskou ekonomiku znovu nastartovat. Čili mám-li se vyslovit i k tomu, rozhodně, nebo spíše bych je hodnotil pozitivně. Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Já bych s dovolením doplnil k tomu, co říká Karel, ještě pár věcí, to je velice zajímavé. Specielně to období konce Sovětského svazu a začátku postsovětského Ruska, musíme si uvědomit, a velmi pěkně a plasticky to ukazují Zubovovy dějiny Ruska dvacátého století, pevně doufám, ţe tahle obrovská publikace vyjde v příštím roce v nakladatelství Ardo, ale snadno si to zejména posluchači středního a staršího věku uvědomí, jaký závěr měl ten Sovětský svaz, který se, jak říkal před chviličkou Karel, pokoušel o roli globálního hráče. Do jisté míry jím byl, ale ta míra byla vysloveně sebevraţedná. Kdyţ si uvědomíme ekonomické a tím pádem finanční angaţmá na Blízkém východě, v Africe a v Latinské Americe, tak na tohle vlastně to vŧbec nebyla Jelcinova nebo Gorbačovova vina, to byla vina toho gerontokratického vedení Breţněnova, které se prostě rozmáchlo příliš. Rozmáchlo se tak, ţe to nebylo udrţitelné. A Rusko devadesátých let si tohle muselo doslova odskákat. Kdyţ to vezmeme čistě pragmaticky, tak ten pád na kolena ruský se současnému Rusku vlastně vyplatil. Protoţe i kdyţ ty mnohé země nikdy své dluhy nevrátily, tak tím ústupem z té velmocenské role vlastně současné Rusko šetřilo opravdu stamiliardové částky v dolarech, které nemuselo vynakládat na nějaké nerozumné globální velmocenské projekty. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Vraťme se k té vnitřní politice. Pane Dvořáku, vy jste říkal, ţe devadesátá léta v Rusku byla léta chudá, ale demokratičtější. V čem byla demokratičtější ve srovnání s putinovským Ruskem? Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Demokratičtější byla rozhodně v tom, ţe ty politické subjekty, které tenkrát existovaly, přestoţe to bylo takové stadium zárodečné, embryonální, taková opravdu ta zárodečná louţe ruské demokracie, tohle všechno mělo svŧj vlastní pohyb, svou vlastní dynamiku. A kdyţ to srovnáme s tím současným stavem, tedy se stavem, kdy existují čtyři parlamentní strany, z nichţ jedna je takzvaná strana moci, ale i v těch devadesátých letech bylo několik, tato nová strana moci je v podstatě stálá, byť v posledních parlamentních volbách uţ nedosáhla ústavní většiny, zaplaťpánbŧh alespoň za to, ale ty další tři strany jsou do značné míry strany, řekl bych, hračkové. O Ţirinovském nebudu vŧbec mluvit. To je prostě politický kašpar a s ním všichni jeho souvěrci a obávám se bohuţel, ţe i voliči, kteří se nedokáţou tohle to uvědomit, pak je tady strana Spravedlivé Rusko, která byla vytvořena jako umělá quazi sociálně demokratická opozice. A pak jsou tady komunisté, jejichţ vliv neustále upadá, ale které ve své době, třeba v polovině minulého desetiletí Anna Politkovská povaţovala za jedinou relevantní politickou opozici na parlamentní pŧdě a bylo v tom hodně pravdy. To jest, kdyţ si srovnáte to panoptikum minulého desetiletí a počátku tohoto desetiletí s těmi devadesátými lety, kdy se jakoby rodila nějaká tradice opravdu pluralitní demokracie, byť na ruský zpŧsob, tak jsou to věci diametrálně odlišné a domnívám se, ţe třeba to nové protestní hnutí, které vytvářejí řadoví občané za pomoci sociálních sítí, občané opravdu zdola, tohle to všechno je reakce na ten stav, který jsem právě popsal. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Pane Svobodo, měli ruští občané v devadesátých letech větší moţnosti vyjádřit se k té praktické politice? Karel SVOBODA, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Tak určitě. Těch stran bylo spousty. Jenom ve volbách v roce 95 účinkovalo 43 stran. To je obrovské mnoţství. A nemluvím tady jenom o stranách, rŧzných iniciativách a tak podobně, ta svoboda projevu byla nepoměrně větší. Ono pak se zase říká na druhou stranu, ţe jako ta svoboda byla v uvozovkách zase deformována těmi rŧznými skupinami, nazýváme je oligarchickými, nicméně v té polovině devadesátých let ještě asi tahle ta skupina úplně nebyla konstituovaná. Nicméně bohatí podnikatelé, kteří si to formovali tak zhruba, jak potřebovali, jak chtěli, rŧzné mafie a tak podobně, to byl vlastně taky základ, jakoby racionální základ těch politických reforem, které zaváděl Vladimir Putin. My to pořád jako, nepodsouvám to nikomu, ale občas se to interpretuje tak, jakoţe Rusové naprosto nelogicky touţili po pevné ruce a nechtěli demokracii a já nevím co všechno. Ale ono v pojetí běţného Rusa ta devadesátá léta to byla léta chaosu, kdyţ se o nějaké straně řeklo, ţe je to demokratická strana, tak to bylo hanlivé vyjádření právě toho, co bylo staţeno k těm devadesátých letŧm a právě k té kontrole ze strany oligarchŧ. Čili přesně, jak tady Libor Dvořák říkal, ona ta léta byla svobodnější, ale určitě to nebyl ideál. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Pane Kulhánku, touţí podle vás Rusové po vládě silné ruky? Jakub KULHÁNEK, analytik Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Já asi budu ještě reagovat, co říkali kolegové a to do toho tak zapadá. Ono samozřejmě ono je to takové zjednodušení. A já se vţdycky těch zjednodušení trošičku zdráhám. Ono je celkem populární tvrdit, ţe Rusové uţ z hlediska prostě kulturně historického jsou zvyklí na vládu tvrdé ruky. Já si to nemyslím, já mám takovou svoji teorii a kolegové to tady uţ zmínili, ţe oni ty devadesátá léta, já si nemyslím, ţe byla nějak demokratická. Vzpomeňme si to, bavíme se o době, kdy někteří mocní oligarchové v televizi zcela bez obav prohlásí, ţe oni se vlastně nemusí bát, protoţe oni mají koupené poslance ze všech politických stran, coţ samozřejmě dokreslovalo tu atmosféru. A samozřejmě to ve spojení s tou zhoršující se socioekonomickou situací bylo podle mě nevyhnutelné, aby přišla nějaká reakce. A ta reakce přišla ve formě nástupu Vladimira Putina, kterého tedy paradoxně zpočátku podporovali oligarchové. Ale on byl jistou odpovědí na poţadavek té společnosti. A ta společnost byla, ona byla unavená, byla do jisté míry zdecimována těmi devadesátými lety, tou zbrklou privatizací a samozřejmě ten Putin nabídl poměrně lehký a jednoduchý lék. Ale to si nemyslím, ţe by nutně bylo jenom případem Ruska. Já si takovou situaci dokáţu představit v jiných zemích, dokonce i v některých západních zemích. Já, kdyţ bych si dovolil moţná tady trošku zavtipkovat, tak sami víme i z nedávných voleb, Plné znění zpráv


ţe občas vznikala i nějaká hnutí nebo strany, které nabízely jednoduché odpovědi. A potom samozřejmě ten výsledek byl takový, jaký byl. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Pane Dvořáku, kde byste viděl ten bod zlomu, kdy Vladimir Putin začínal nabírat na své mocenské síle? Nevadila někdy Rusŧm jeho minulost v KGB? Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Já se obávám, ţe ne. Četl jsem o tom uţ spousty věcí. A je velice zajímavé, ţe i současní Rusové, samozřejmě, pokud nejde o nějaké bytostné demokraty nebo lidi poučené, dejme tomu, uţ západním vzděláním a tak dále a tak podobně, ale pro toho běţného Rusa, který závěr sovětské epochy pamatuje, tak byla kariéra v KGB skoro špičková. Prostě to tak je. Nemá smysl se nad tím nijak pohoršovat. Ti lidé ţili pod vlivem jiného hodnotového ţebříčku, neţ jaký by si třeba sami vŧbec uměli představit. Takţe se tomu není co divit. Právě proto tohle mohou Putinovi vyčítat lidé, jeţ jsem před chviličkou popsal. Ale takový ten běţný Rus, ten naopak řekne, to byl ale věru šikovnej chlapec, kterej dělal toho špiona ve Dráţďanech v osmdesátých letech a tak dále a tak podobně, kupoval si tam pivo Radeberger a potom mohl jezdit do západního Berlína se sto markami, které najednou i agenti KGB ve východním Německu pobírali. Já to teďka samozřejmě trošku zlehčuju. Ale takhle to zkrátka a dobře je. Já si ovšem myslím, ţe ten zlom a koneckoncŧ i fakt, ţe Boris Nikolajevič Jelcin jakoby si uvědomil jaksi poklesky své doby, i kdyţ já tvrdím, ţe za většinu z nich nemohl a byly dány zcela objektivně, včetně té zbrklé privatizace, o které mluvil Jakub, zbrklých privatizací jsme ovšem byli svědky i v jiných postkomunistických zemích. Na tom není nic neobyčejného. V tom ruském případě jde zejména o to, ţe to bohatství bylo nesmírné. To, co ti oligarchové rozkradli, je v našich měřítcích nepředstavitelné. To je zkrátka jaksi ta katastrofa a tragédie, ale abych se dostal na začátek. Já jsem tady předvedl trošku moţná trošku zbytečně rozmáchlou uverturu, já si myslím, ţe Putin, tam nešlo o to, ţe to byl ten podplukovník KGB, ale ţe to byl mladý, dynamický, racionálně a velmi pregnantně uvaţující muţ, dostatečně tvrdý, coţ Rusové respektují, protoţe říkají, my mám sklon k anarchii, tak nad sebou potřebujeme jaksi to řízné vedení. A ţe to tedy nebyl ten, promiňte mi, východoslovanský opilec typu Borise Nikolajeviče, coţ se leckomu líbilo, ale té zemi to, marná sláva, bylo na škodu. A tenhle ten člověk, jemuţ, to uţ tady zaznělo, říkal to, tuším, Jakub nebo Karel, to je jedno, prostě najednou se setkal s tím, ţe přesně do toho, ţe začíná vládnout jiným stylem, tak přichází ten prudký rŧst cen ekonomických surovin. Zkrátka a dobře, Putin v dobách, dejme tomu, těch prvních deseti let své vlády měl k dispozici doslova úplně všechno na světě. Právě proto vlastně to Rusko, které v devadesátých letech stálo na těch příslovečných kolenou, jak uţ jsme o tom mluvili, začalo být znovu respektováno a dokonce ke konci toho minulého desetiletí, kdyţ si uvědomíme, já nevím, bukurešťskou konferenci, mnichovskou konferenci, a tak dále, kdy hrozilo rozšíření Severoatlantické aliance na Ukrajinu a do Gruzie, tak se Putinovi podařilo tomuhle vývoji zabránit. A to všechno mu v očích normálního prŧměrného Rusa samozřejmě hrálo do rukou, protoţe zatímco, dejme tomu, od počátku osmdesátých let se to dvacet let všechno hroutilo, tak najednou se to všechno začalo stavět na nohy a v podstatě to dnes na nohou stojí. Jiná věc je, za jakou cenu, moţná se k tomu ještě dostaneme. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Viděl byste podobně jako pan Svoboda taky takový negativní vývoj za Putinovy vlády, to znamená směrem od dobrých reforem k nějakému udrţení moci? Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Ono se to promítá hlavně teď. On vlastně v tom období předvolebním, a teď mám na mysli prezidentské volby, otiskl asi pět nebo šest velkých, takových jakoby programových statí, ale ty se po hříchu odehrávaly jenom v poloze rétorické. Racionální ruští ekonomové Vladimiru Vladimiroviči rychle spočítali, co by, které jeho sliby stály, kdyby je měl realizovat. Kdyby je země měla realizovat. Vysvětlili mu, nevím, jestli je poslouchal, ţe to prostě není moţné. A to, nač se ptáte, Lucie, to je právě ten problém, ţe teď se to začíná jevit tak po tom sedmém květnu, kdy byl Putin znovu instalován do funkce prezidenta, ţe všechno jeho úsilí uţ nebude mít dynamiku nějakých skutečných politických a ekonomických reforem, ale bude mít jenom povahu vyloţeně udrţovací, abychom u té moci vydrţeli co nejdéle. Teď, protoţe jsem se s velkým zájmem zúčastnil obojích voleb, tedy i prosincových parlamentních i březnových prezidentských, tak jsem měl moţnost mluvit s řadou kolegŧ, lidí a tak dále, kde přes vítězství Jednotného Ruska, které bylo problematičtější neţ dřív, a je samozřejmě otázka, jak to celé bylo s těmi výsledky. Jejich revize se nedočkáme, to uţ je teď evidentní. Ale co Plné znění zpráv


je nejzajímavější, ţe v té atmosféře té udrţovací politiky jakoby, kdo jak odhaduje Putinovy šance. Slyšel jsem lidi, kteří mu nedávají víc neţ rok. Slyšel jsem lidi, kteří mu dávají dva roky. Slyšel jsem lidi, kteří říkají, ano, vydrţí, ale jenom jedno prezidentské období, to znamená do roku 18. Ale slyšel jsem například i názor své kolegyně z Rádia Svobody Jeleny Rikovcevové, která říkala:"Milý Libore, myslete si o tom, co chcete, ale já, jak to tady znám, tvrdím, ţe Putin bude u moci přinejmenším do toho roku 24, to jest po čtvrtstoletí." My si to zatím neumíme představit. A vzpomínám si vlastně, ţe kdyţ jsme se dívali na všelijaké ty Rachmony a podobné středoasijské neodespoty a kdyţ ti si stanovovali takovéto čtvrtstoleté hranice svého vládnutí, tak jsme si to ani v tom Rusku neuměli představit. A teď není to stoprocentní, ale je docela dobře moţné, ţe to tak bude. A to by pro tu zemi byla opravdu tragédie. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Pane Svobodo, vy nevidíte ţádné legislativní překáţky, jak zabránit Putinovi v prodluţování moci, ani faktické překáţky? Karel SVOBODA, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Tak faktické překáţky, ledaţe by se vzbouřila celá země. Coţ tak úplně neočekávám, ale já asi naváţu na Libora. Vladimir Putin je primárně přesvědčen o tom, ţe on je pro tu zemi to nejlepší, co mŧţe být. Coţ je takový normální rys politika. Ono přeci jenom upřímně ani v našem prostředí těţko kdyby šla nějaká strana do voleb s tím, ţe jenom moţná tak jako jsou lepší, ale co se dá dělat, takţe by jako neuspěla. Takţe on, já si myslím, ţe on přesvědčeným bude nadále. Čili je to otázkou. Je otázkou, kam se tohle všechno vyvine. Já si vzpomínám, kdyţ se spekulovalo o tom, kdo bude nástupcem Vladimira Putina, takţe se objevilo snad padesát rŧzných jmen, kdo tedy to mŧţe být. A nakonec to bylo to nejjednodušší řešení. Já mám obavy, ţe se nebudu pouštět do toho tedy, jestli do roku 24 nebo kdy, ale říkám, to celkové hnutí, demonstrace a tak podobně, je to strašně sympatické. Ne snad z toho dŧvodu, ţe bych si myslel, ţe mŧţe někdo Putina svrhnout. Jde tam prostě a jednoduše o to,ţe ti lidé říkají, máme nějaký názor, vy nám mŧţete něco říkat, ale my máme svŧj názor. A OK, třeba nás přehlasujete, ale musíte nás respektovat. To je strašně dŧleţité a to, jestli jako tedy mocenské páky pak zafungují jinak nebo ne, to uţ je relativně podruţná záleţitost. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Jak se podle vás po březnu 2012, tedy po prezidentských volbách změnila ta situace pro opozici? Karel SVOBODA, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Tak ta opozice, konečně mám pocit, ţe začala být trošku slyšet. Ona uţ předtím byly určité projevy, ale mluvilo se vţdycky o tom, ţe je jakási nejednotná a tak podobně. Řekl bych taky, ţe napovrch jako vystoupily nové figury. Ti lidé, o kterých jsme slyšeli předtím, Grigorij Javlinskij, já neříkám, ţe zmizel, ale přeci jenom ustoupil do pozadí. O něco razantnější Navalnij jde zase dopředu. Řekl bych, ţe je o něco lepší v tom, jak kterak svoje myšlenky taky prodávat, protoţe kdyţ jste slyšeli Grigorije Javlinského, tak to byl suchý akademický, nebo spíše takový vzletný akademický rozbor toho, kterak Rusko potřebuje občanskou společnost, ale běţný občan a moţná i neběţný, ani já jsem mu nerozuměl, co chce vlastně říct, co těm Rusŧm nabízí, co konkrétního jim říká. A tady bych řekl, ţe ti noví představitelé to pochopili daleko lépe, daleko konkrétněji říkají, co jim vadí, daleko konkrétněji upozorňují na ty věci, které běţné Rusy trápí a určitou odezvu evidentně mají. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Pane Kulhánku, co byste řekl vy ke stavu současné ruské opozice? Je spíš na vzestupu nebo naopak? Jakub KULHÁNEK, analytik Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Já bych si dovolil být trošku více skeptický. A to z několika dŧvodŧ. Ještě co se týče Vladimira Putina a jeho pozice. Tak tady se objevily názory v souvislosti s těmi demonstracemi ohledně voleb do Ruské dumy a následně prezidentských voleb. Ţe se jednalo o jakýsi signál vŧči Putinovi, coţ je samozřejmě moţné, protoţe ani jeden z nás tady ve studiu není schopen vidět tedy do hlavy Vladimira Putina, ale na druhou stranu tady existuje názor, ţe on to nevnímá jako jakési vyslovení nedŧvěry, ba naopak. On je přesvědčen, ţe tím, ţe vyhrál, tak tím vlastně mu byl vysloven ten mandát k tomu, aby pokračoval dále ve svém vládnutí, tedy v tom stylu, který on začal. A pak je tam ještě dŧleţitý moment v tomhle, ţe on si je samozřejmě vědom té opozice, ale Plné znění zpráv


tu opozici on soustavně marginalizuje a já si troufám tvrdit, ţe i on sám ji vnímá jako jakousi marginálii. Moţná i v souvislosti s těmi barevnými revolucemi na Ukrajině a v Gruzii. On několikrát právě jaksi zmiňoval to, ţe ti opozičníci, kteří jsou převáţně, je to převáţně otázka velkých měst, jsou v ţoudu Západu a jsou napojeni na ty rŧzné /nesrozumitelné/, které dostávají peníze ze Západu. A on se rozhodl, ţe on tedy nechce být prezidentem všech Rusŧ, ale on se soustředí, a to bylo právě dobře vidět i v té volební strategii, prostě na, řekněme, obyčejné Rusy, já to nechci teďka paušalizovat, ale jedná se například o odbory, on vystupoval, teďka kolegové mě moţná doplní, tam navštívil takovou jednu velkou fabriku. A obrovské ovace a prostě stylizuje se do té role toho obránce toho obyčejného Rusa. Tam je samozřejmě otázka, jak dlouho mu to mŧţe fungovat. A já si myslím, ţe do určité míry mu to mŧţe vydrţet, protoţe já sice, jako já nesdílím trošičku optimismus, co se týče té opozice, protoţe ta opozice je pořád velice amorfní. A ono tady máme sice několik výrazných osobností, jako je třeba právě blogger Navalnij, který teď čelí dalším jaksi šikaně ze strany soudu, ale ona i ta osobnost samotného, a tam je otázka, kdo by se postavil, kdo by se postavil do čela Ruska v případě odchodu Vladimira Putina. Já si myslím, ţe zatím taková osobnost tam neexistuje. A ono jenom se, ještě bych se rád vrátil k tomu Navalnému. Ono já bych doporučoval někdy si poslechnout třeba jeho názory na Západ. Myslím si, ţe bysme se velice divili, kdyby se například on ujal moci, protoţe některé ty jeho výroky, například, ţe obvinil jednoho z blízkých spolupracovníkŧ Vladimira Putina pro to, ţe, z dŧvodu, ţe strávil několik let v České republice, tak to mŧţe znamenat, ţe je napojen na české tajné sluţby. Čemuţ se samozřejmě mŧţeme pousmát, ale jak tady oba mí kolegové zmiňovali, on má poměrně velký ohlas v té ruské společnosti, řekněme, v té, která má přístup k Internetu. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Jak by tedy potenciál ruské opozice zhodnotil Libor Dvořák? Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Já bych určitě souhlasil s tím, co říkal teď Jakub. Jinak ta současná ruská opozice je v podstatě v takové modelové situaci opozice v kaţdém autoritářském státě, v kaţdém autoritářském státě je opozice marginální, rozdrobené, rozhádaná. Podívejme se na Bělorusko. To je na tom vlastně ta ruská, protoţe Rusko ve srovnání s Běloruskem je samozřejmě podstatně demokratičtější stát, to je marná věc, tak to je. Tak ta opozice je silnější. Kdyţ srovnáme například situaci po volbách v roce 2007, kdy se taky zvedla vlna nevole, ale rychle upadla, tak teď je přirozeně lepší, ţe ti současní opoziční vŧdcové, a já bych vedle Alexeje Navalného jmenoval třeba Jevgenii Čirikovovovou, která se velmi rychle učí. A je to jaksi typ velmi nadějný. Tak je to samozřejmě tak, ţe té opozici jde teď o to, aby po těch velkých statisícových protestech, přinejmenším v Moskvě, neztratila dech, jako se to stalo v tom roce 2007. Pokud se podaří alespoň tohle, uţ je to dobře. Teď nemyslím pro nás, ale pro Rusy samotné. Jinak ovšem, kdyţ budeme mudrovat jaksi o těch mocenských moţnostech náhrady Vladimira Putina, tak já si vŧbec nemyslím, ţe by ho nahradil právě někdo z opozice, ţe by se prezidentkou stala pŧvabná ekoloţka Jevgenije Čirikovová z Chimek nedaleko Moskvy, která začínala tím, ţe bránila výstavbě dálnice před les v Chimkách, ta dálnice uţ je téměř postavena, takţe tam toho asi mnoho nevyhrála. Ale mně připadá nejpravděpodobnější jiná věc, to opoziční hnutí, byť bude přibývat lidí, jimţ se nebude ten Putinŧv styl vládnutí líbit, bude jich přibývat pomalu, ale jakmile jich přibude na určitou mez, ţe uţ by to bylo opravdu nebezpečné, stane se to, co se dělo i v sovětské epoše, dle mého názoru, ba moţná přesvědčení, stane se zkrátka to,ţe to okolí nejbliţší, ta nejvyšší mocenská dvacítka či padesátka, vygeneruje s největší pravděpodobností toho nejméně kontroverzního, jakým byl třeba po pádu Chruščova v roce 64 Leonid Breţněv. A ten by se vlastně nejdřív ujal moci. Zase to srovnávám s tou sovětskou epochou, ale je to zkrátka takové, ţe v Rusku posledních sta let ty revoluce přicházely, nebo ty rozhodující revoluční změny a otřesy, chcete-li, přicházely nikoliv zdola, ale shora. To, co se dělo dole třeba v roce 17, 18,19, nakonec nerozhodlo, rozhodla ta poměrně úzká bolševická klika a takhle, tohle se jakoby dědí, v tomhle tom, byť tvrdím, ţe ten nový Sovětský svaz nebude, tak ten zpŧsob vládnutí velmi malé hrstky velmi mocných lidí, ten pokračuje neustále dál. V devadesátých letech to byly oligarchové, o kterých jsme tady mluvili, v tom dalším desetiletí to byla nová oligarchie. Jedině, ţe byla tajně policajtská, jinak v tom velký rozdíl nebyl, aţ potud, ţe ti tajní policajti, kteří byli v devadesátých letech obcházeni ve prospěch oligarchŧ, teď zbohatli také, ale jako vysocí státní úředníci. To jest, ti se budou snaţit teď své majetky legalizovat. A mŧţe se docela dobře stát, ţe těmi největšími demokraty, kteří svrhli Putina, budou nějací jeho spřátelení bývalí podplukovníci. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka --------------------



Pane Svobodo, Jakub Kulhánek tady hovořil o tom, ţe Vladimir Putin civí na obyčejného Rusa. Jak Putinŧv obyčejný Rus nahlíţí na opozici, protoţe některé formy protestu, například protesty v pravoslavných chrámech jsou poněkud ostřejší. Jak se dívají běţní Rusové na opozici? Karel SVOBODA, Fakulta sociálních věd, UK Praha -------------------Tak já si myslím, ţe ono je to nejenom běţní Rusové, já pořád mám tu tendenci jakoby to srovnávat i s běţnou českou populací. Myslím si, ţe ani běţná česká populace by se na toto nakoukala nijak dobře. My nejsme sociologové, takţe si mŧţeme v klidu dovolit toho běţného občana, kaţdý sociolog vám řekne, ţe běţný občan se vyznačuje tím, ţe neexistuje. Ale ti běţní Rusové samozřejmě na to koukají negativně. Stále ještě rozšíření Interentu. My si jakoby musíme uvědomit, hodně se o tom mluvilo, ţe vlastně to, proč je opozice, řekněme, jakoby víc slyšet, je právě rozšířením Internetu. Protoţe, řekněme, máte-li televizi pod státním dohledem, která vysílá víceméně pozitivní zprávy o tom kandidátovi, o kterém potřebuje a samozřejmě z opoziční demonstrace není problém to natočit tak, ţe to byly pouliční výtrţnosti a já nevím co všechno, tak běţný Rus dostává toto. To, ta skupina, o které my mluvíme, ţe má tendenci protestovat a tak podobně, to jsou lidé, kteří uţ třeba mají i tendenci si aktivně vyhledávat alternativní informace. Nicméně tím základním zdrojem je stále televize. A jestliţe prostě televize říká, opozice vlastně je roztříštěná, opozice chce tohle to, opozice chce támhle to. A určitým zpŧsobem má tendenci karikovat ty názory, tak samozřejmě pro běţného občana, který nepŧjde k tomu Internetu, leckdy ho ani nemá, tak pro toho běţného občana je to vcelku přijatelná a srozumitelná pravda. A on dále nepátrá, on prostě přijde ze své práce, je přesvědčen o tom, ţe díky Putinovi ji má, je vcelku unavený, pustí si televizi, v televizi si pustí, slyší pŧlhodinové zprávy, tam mu řeknou víceméně, co se stalo a co si o tom myslet. Televizi vypne, popřípadě tedy sleduje film a je spokojený. Takţe řekl bych, ţe 70% populace to víceméně ani neřeší. Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Karle, já bych k tomu dodal jednu, podle mého soudu velice dŧleţitou věc. Já uţ jsem to tady víceméně nadhodil. Ono je ale fakt, ţe v těch ruských dějinách nakonec rozhoduje, zejména v těch moderních, ale v těch starších také, poměrně malá skupina lidí. S tím musíme neustále počítat. Na druhé straně je pravda, ţe ta skupina lidí musí mít moc, nebo alespoň schopnost a moţnost se té moci zmocnit. Takţe potud by mi vlastně nevadilo, kdyţ by ty opoziční skupiny byly, dejme tomu, malé, ale kdyţ by dokázaly získat vliv, třeba v těch existujících mocenských strukturách, tak si umím představit, ţe by se svého nakonec domohly. Bez ohledu na toho běţného Rusa, který se jenom dívá na tu televizi, jak jste správně naznačil. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Pane Kulhánku, vy jste tady hovořil o propojení nebo pomyslném propojení opozice v Rusku a rŧţové a oranţové v uvozovkách hrozby. Jak je tedy moţné, nebo jak byste si vysvětlil ten rozdíl, ţe na Ukrajině v současnosti ta oranţová v uvozovkách hrozba je spíše na kolenou, zatímco v Rusku se jí údajně díky elektronickým médiím daří lépe? Jakub KULHÁNEK, analytik Asociace pro mezinárodní otázky -------------------Já doufám, ţe to proboha nevyznělo tak, ţe tady jaksi podporuju tu tezi, kterou některé ruské vládní kruhy rády rozšiřují, tedy ţe ta země je v ohroţení nějaké politické, radikální politické změny. Oni to dělají z mnoha dŧvodŧ, protoţe za prvé oni s nelibostí vnímají, s nelibostí nahlíţí na ty změny v tom postsovětském prostoru, protoţe jak v případě tedy Ukrajiny, kde se teda ta situace, jak jste zmínila, změnila, ale tak například i Gruzie, tak vlastně po nástupu té opozice došlo k výměně vlády, kde se tedy změnila radikálně zahraniční politika, jak tedy v Gruzii, tak v té Ukrajině, coţ samozřejmě znamenalo, ţe ty země chtěly opustit ten ruský orbit. A to samozřejmě v Kremlu vnímali velice negativně. Ale já ještě jenom k tomu, ono je to, z hlediska Kremlu je to takový uţitečný nástroj, protoţe oni vytvářejí tím takovou, řekněme, oni se snaţí prezentovat Rusko jako jakousi ohroţenou pevnost, obleţenou pevnost, která se musí semknout ideálně tedy za tím lídrem, coţ je v tomto případě Vladimir Putin, aby odrazila tedy nápor tady těchto sil. A ony ty domnělé síly, tedy v tomto případě, jak jsme zmiňovaly ty demonstranty jak v Petrohradě, tak v Moskvě, i dalších velkých městech, tak oni strašně rádi tam dávají to rovnítko s tím domnělých chaosem devadesátých let. A toho se třeba ty obyčejní Rusové, ať uţ je definujeme, jak chceme, tak oni se toho bojí. A to je uměle, jaksi uměle přiţivovaný strach, který říká, no, podívejte se, jaký chaos je teďka na Ukrajině, podívejte se, jaký chaos je v Gruzii. A to jsou samozřejmě jaksi tenhle ten,tahle ta verze reality, jestli chcete, nebo tenhle ten příběh je samozřejmě servírován tomu běţnému Rusovi a to ten reţim samozřejmě instrumentálně vyuţívá k tomu, aby si zajistil podporu. A pak samozřejmě je Plné znění zpráv


tady ještě jeden rozměr, a to je nějaký rozměr geopolitický. A oni teď mŧţeme spekulovat, do jaké míry oni se opravdu bojí toho, ţe některé ty tajné, ţe jaksi je v zájmu Západu jaksi podporovat tyhle ty prozápadní síly, jak uţ tedy na území postsovětského prostoru, tak v samotném Rusku. A toho oni se opravdu někteří i tvŧrci zahraniční politiky v Rusku se obávají. A přijímají adekvátně na to reagují, někdy tedy samozřejmě aţ hystericky. V téhle té souvislosti bych zmínil třeba tu Ukrajinu. Tam samozřejmě z hlediska Ruska a těch ruských zájmŧ je Ukrajina vnímána jako úspěch ruské zahraniční politiky. Protoţe jim se vlastně podařilo odstavit ty nejznámější proponenty té oranţové revoluce, kteří usilovali o vstup do Severoatlantické aliance. Odhlédneme-li od faktu, ţe většina tedy populace Ukrajiny byla proti vstupu do NATO, ale tam jaksi to Rusko mŧţe hlásit jakýsi úspěch. Otázkou je samozřejmě, jak se bude situace vyvíjet v Gruzii, kterou samozřejmě Rusko vnímá velice negativně, nebo tu současnou vládu a její zahraničně politickou linii. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Na letošním nedávném summitu NATO gruzínský prezident Saakašvili prohlásil, ţe by v nejbliţší době chtěl, aby jeho země vstoupila do NATO. Pane Dvořáku, myslíte si, ţe to je reálné a ţe skutečně mají Američané něco takového zapotřebí? Libor DVOŘÁK, komentátor Českého rozhlasu 6 -------------------Není to reálné. Já jsem mluvil uţ o Bukurešti a o mnichovské konferenci. Tam se ukázalo, ţe Západ vzal ta Putinova velmi výhrŧţná slova váţně. A ţe o to v nejbliţší době usilovat nebude. Já jsem Gruzii navštívil, tuším, asi před dvěma lety. Je tam velmi znát významná americká ekonomická pomoc. Kdyţ se podíváte třeba na ty uprchlické tábory, které vznikly po válce v roce 2008, je jasné ,ţe bez amerických peněz nebo bez západních peněz a pomoci by to moţné nebylo. Hodně se koneckoncŧ mluví i o tom, ţe Saakašvili, k němuţ mám vztah jaksi velmi komplikovaný, to se musím přiznat, ţe se mu podařilo například potlačit korupci, coţ se mně na Kavkaze zdá téměř nemoţné. A musím se upřímně přiznat,ţe tomu příliš zatím nevěřím. Ale srovnáváme-li tyto dvě země a pokud Jakub Kulhánek mluvil o úspěchu na Ukrajině, s tím bych souhlasil. Tak v té pětimilionové Gruzii se tohle zdaleka nedaří a také nepodaří, byť si třeba zase ti prŧměrní nebo obyčejní Gruzíni z dŧvodŧ čistě pragmatických přejí, aby se vztahy s Ruskem opět zlepšily. Tedy mluvíme-li o tom, o té sféře vlivu jakési ruské, protoţe víme, ţe mluvíme-li především o Vladimiru Putinovi, on se hodlá v tuto chvíli soustředit takovým, řekl bych, aţ izolacionistickým zpŧsobem, jako to prezentovaly třeba Spojené státy, já nevím, před 80 nebo 100 lety, na to takzvané blízké zahraničí, to jest na ten postsovětský prostor, nebudou chtít obětovat nic, ale budou například muset se skřípěním zubŧ respektovat to, ţe pokud bude Saakašvili nebo jeho jemu podobní nástupci udrţovat takový ten kurz prozápadní, byť to bude bez Severoatlantické aliance, tak se s tím budou muset smířit. Ale v případě té pětimilionové Gruzie to zvládnou, zatímco tu pětačtyřicetimilionovou Ukrajinu by zvládali neradi, a to by zřejmě připustit nechtěl. Lucie PRIKNEROVÁ, moderátorka -------------------Rusko tedy v současné době zaţívá demonstrace proti současné Putinově vládě, ale příliš silných oponentŧ reţimu není na obzoru. Země se mŧţe potýkat s mezinárodní kritikou kvŧli regulérnosti voleb i laxní komunikaci se Západem. Ale Putin stále udává tón, který Rusko reprezentuje navenek. To, jestli mŧţe být nespokojenost vŧči údajným nedemokratickým prvkŧm v praktické politice současné ruské vlády přetavena ve skutečnou změnu poměrŧ se teprve ukáţe. Jedno je však jisté. Současné Rusko nebude v příštích měsících jistým spojencem pro ţádnou politiku, do které se Západ pustí. A jeho úloha v mezinárodní komunitě bude vysoce destabilizační. O poměrech v ruské politice diskutovali Libor Dvořák, komentátor Českého rozhlasu 6, Jakub Kulhánek, analytik Asociace pro mezinárodní otázky a Karel Svoboda z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 se loučí Lucie Priknerová. _

Rathovci jdou do krajských voleb. Coţe? 11.8.2012

ceskapozice.cz str. 00 Ondřej Koutník_

Politika_

Bývalá mluvčí středočeského exhejtmana míří do čela politického hnutí. Lídrem se málem stal samotný David Rath. Není to sranda. Plné znění zpráv


A soutěţ o nejbizarnější volební uskupení krajských voleb 2012 vyhrává... hnutí Středočeši2012.cz! Aby bylo jasno, není to ledajaký projekt, jak by se na první pohled zdálo. Jak uvedly páteční Lidové noviny, jedničkou hnutí budeBerill Mascheková, bývalá mluvčí exhejtmana Davida Ratha, toho času pobývajícího ve vazební věznici v Litoměřicích kvŧli podezření z korupce. Na kandidátní listině hnutí, které v červenci zaregistroval na ministerstvu vnitra hostivický starosta Jaroslav Kratochvíl (dříve ČSSD), pak ještě bude Rathova manţelka Eva. Dokonce se prý uvaţovalo, ţe pokud by bývali Ratha propustili z vazby, mohl se stát lídrem on. "Protoţe to s nadějí na jeho propuštění dopadlo špatně, nakonec jsme od toho upustili. Jinak ale David Rath do politiky určitě patří i přes to, co se stalo," nepřestává svými slovy udivovat Kratochvíl a ještě zvyšuje grády: "Nepočítám s velkou kampaní, nechceme dopadnout právě jako David Rath. Moc dobře vím, co myslel těmi slovy ‚musíme tu bestii nakrmit"." Nejdříve jsem si myslel, ţe je to legrace. Ţe není moţné, aby soudnost některých lidí takto selhávala. Pak mě ale napadlo, ţe to vlastně takový nesmysl není. Ţe to mŧţe být ambiciózní projekt. Mohl by totiţ (vzhledem k informacím, které se ze Středočeského kraje dostávají od poloviny května na povrch) disponovat slušným finančním polštářem, coţ by mohlo vydat na pěknou billboardovou kampaň. Nemusela by to být ani nudná kampaň - Rathŧv obličej na plakátech podél silnic by nejednoho Středočecha jistě rozveselil. Dokonce by hnutí mohlo před volbami najít i koaličního parťáka - místopředseda Paroubkovy NS-LEV 21 Jiří Šlégr se uţ zaručil "za chování poslance Davida Ratha v případě jeho propuštění z vazby".Lidové noviny se zajímaly o názor politologŧ, kteří listu poskytli odborný posudek na Rathovo hnutí. Některé nás zaujaly. Politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Josef Mlejnek vystřihl poměrně střízlivé stanovisko: "Myslím, ţe vědí (Středočeši2012.cz - pozn. red.), ţe nemají šanci vyhrát. To vŧbec není sestavené s cílem uspět ve volbách. Spíš by tak Rath získal status politika, který mŧţe říkat, ţe mu znemoţňují kandidaturu ve volbách. Nebo za tím ţádný záměr není a jen to svědčí o psychickém stavu Davida Ratha, který prostě není dobrý. Třeba propadl ideji, ţe část lidí ve středních Čechách mu bude vděčná za jeho práci a dají mu to ve volbách najevo. Takţe je to projev zoufalosti. Je to mimo realitu."Jako lehce unáhlený mi zato přijde komentář politoloţky Vladimíry Dvořákové: "Nemyslím si, ţe by tento subjekt mohl vyhrát krajské volby, ale nevylučuji moţnost překročení pětiprocentní hranice. Záleţí také na kampani, jakou povedou. Ve středních Čechách je problematická situace, ČSSD má teď negativní obraz právě kvŧli Rathovi, ODS také nemá nějakou skvělou pozici, lidé Petra Bendla zpět nechtějí. Takţe je tam vyprázdněný prostor, který mŧţou Středočeši 2012 vzít nezávislým spolkŧm."

URL| http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/rathovci-jdou-do-krajskych-voleb-coze _

Politička s tykadly: Kreslení po plakátech není správné, k volbám ale patří 11.8.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Petr Kupka_

Kauzy_

Podzimní krajské volby jsou za dveřmi, a tak se na předvolebních billboardech a plakátech v Olomouci znovu objevují tykadla přikreslená k hlavám politikŧ. Nejčastěji je zde takto zatím „zkrášlována“ kandidátka na hejtmanku za ODS Markéta Záleská. I kdyţ kreslení po plakátech podle ní není správné, k volbám tento zpŧsob protestu patří. Roman Smetana tvrdí, ţe to není jeho práce. Připouští však, ţe političce tykadla sluší. Tykadla přikreslovaná politikŧm na plakátech se stala jakýmsi olomouckým folklórem v předvolebním boji. Lidé tak vyjadřují svoji nespokojenost s politickým děním. Inspirovali se u bývalého řidiče Romana Smetany, který s přikreslováním tykadel začal, a dokonce kvŧli tomu skončil na měsíc ve vězení. Jeho kauza rozdělila společnost na ty, kteří s jeho akcí souhlasili a na ty, kteří pokreslené plakáty na autobusech vnímali jako poškozování soukromého majetku. Smetana: Politici by měli jít do sebe Mezi těmi, kteří se za něj postavili, byl i tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS), na jehoţ popud se Smetana dostal na svobodu do doby, neţ v jeho případu rozhodne Nejvyšší soud. Ten zatím v této Plné znění zpráv


věci nerozhodl. Nicméně Smetanovi hrozí aţ tři roky za to, ţe se vězení vyhýbal. Nakonec se policii sám téměř po měsíci vydal na dubnové protivládní demonstraci odborŧ v Praze. Exřidič si měl odsedět pŧvodně sto dní vězení, jelikoţ odmítl vykonat veřejně prospěšné práce. Náhradu škody ve výši 15 500 korun, o níţ se přihlásila pouze ODS, ačkoliv plakáty pokreslil i jiným stranám, však uhradil. Pikantní na celém případu bylo, ţe Smetanu soudila Markéta Langerová, manţelka exministra vnitra Ivana Langera (ODS). relatedarticles title="Psali jsme:" articles="239377,239219" / Právě plakáty občanských demokratŧ, na nichţ je Markéta Záleská, kandidátka na hejtmanku a bývalá Langerova asistentka, jsou v těchto dnech dále pokreslovány. Na mnoha billboardech ve městě i menších plakátech u některých tramvajových zastávek má Záleská přikreslena tykadla. Roman Smetana však redakci sdělil, ţe ţádný z těchto propagačních materiálŧ nepokreslil. “Inspirace je to myslím milá a zrovna paní Záleské tykadla moc sluší, osobně jsem ale ţádný billboard nepomaloval. Rád bych věřil, ţe politici "pŧjdou do sebe" a pomalovanými billboardy to i skončí. Stejně tak by bylo fajn, kdyby mnoţství pomalovaných reklam odradilo politické strany od tohoto druhu komunikace s voličem - náš ţivotní prostor by pak byl, myslím, hezčí, čistší,“ uvedl pro ParlamentníListy.cz Smetana. Záleská: Není to správné, ale k volbám to patří Markéta Záleská si o kreslení po plakátech myslí svoje. “Pokud bych měla kreslení po plakátech posuzovat jako běţný občan, povaţuji jej za poškozování cizí věci. Existuje spousta jiných a přijatelnějších forem nesouhlasu. Ze svého současného pohledu politika a kandidáta si však myslím, ţe jako veřejná osoba musím s takovou formou protestu počítat. Patří to k politickému koloritu, který je běţnou součástí kampaní před kaţdými volbami. Navíc mám spoustu reakcí, ţe mi to s tykadly na billboardu sluší,“ řekla redakci Záleská. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="236370,234646" / Kučera: Protestovat lze i jinak Na tom, ţe existují i jiné zpŧsoby, jak vyjádřit nesouhlas s politikou, se se Záleskou shoduje i redakcí oslovený politolog. O ničení soukromého vlastnictví však podle něj nejde. “Upřímně řečeno se mi to moc nelíbí. Je to takové primitivní a nevím ani přesně, čeho tím chtějí dosáhnout, jestli chtějí politiky takto zesměšňovat, provokovat, nebo jim jde o něco jiného. Nikdo neví, proč to dělají,“ uvedl politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze Rudolf Kučera. Podle něj existují i jiné zpŧsoby, jak dotyčné politiky dehostenovat. “Například udělat plakáty, letáky nebo napsat do místních novin a snaţit se dostat i třeba do rozhlasového vysílání,“ doplnil Kučera s tím, ţe o ničení soukromého majetku prý nejde, protoţe je financován z kapes daňových poplatníkŧ. relatedarticles title="Psali jsme:" articles="238071,238069,234371,234110,234018,233789" / Ptejte se politikŧ, ptejte se Vašich volených zastupitelŧ, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.


Křesťanství uţ netáhne, vypustíme ho z názvu, soudí část lidovců 11.8.2012

zpravy.iDNES.cz str. 00 Zprávy / Domácí_ iDNES.cz, Jan Nevyhoštěný_

Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová je název krkolomný, zastaralý a nemoderní. Takový názor se stále častěji objevuje v KDU-ČSL, která by podle svého předsedy Pavla Bělobrádka nejraději vypustila z názvu jak slovo československá, tak i křesťanská. Plné znění zpráv


Předseda lidovcŧ v rozhovoru pro deník Právo připustil, ţe změna názvu by mohla přijít na přetřes na celostátním sjezdu letos v prosinci."Ohledně změny názvu jsme vedli velice intenzivní debatu. Zŧstává moţnost, ţe bychom se změnili pouze na Lidovou stranu," uvedl Bělobrádek. KDU-ČSL uţ podle něj dávno není pouze křesťansky orientovanou stranou. Pouze jedna třetina voličŧ strany jsou praktikující katolíci a strana se snaţí otevírat i lidem, kteří křesťanské hodnoty nevyznávají. Podle europoslankyně za KDU-ČSL Zuzany Roithové se toto téma objevuje na kaţdém sjezdu a skoro na kaţdé konferenci. "Současný název neodpovídá rozdělení Československa. Pokud jde však o výraz křesťanská, tak podle mě není reálné, aby se to slovo skutečně vypustilo. Je to tradiční název a myslím si, ţe u něho zŧstane," řekla Roithová iDNES.cz s tím, ţe ona by pro změnu nehlasovala. Nemŧţe být snaha opustit v názvu odkaz na křesťanství vedena kampaní ČSSD proti církevním restitucím, které ve společnosti silně rezonuje? "S církevními restitucemi to ţádnou souvislost nemá, ta debata se mezi členy vede uţ dlouho, ale k ţádnému závěru se nikdy nedojde. Mezi členy strany jsou členové, kteří nejsou praktikující – jsou to lidé dobré vŧle, kteří fandí našemu programu," říká Roithová. S tím souhlasí i místopředsedkyně strany Michaela Šojdrová. "Nejsme mluvčím ţádné z církví, změna názvu je věc symbolická, ale není to nic, co by stranu v současnosti nejvíce trápilo." Šojdrová by sice byla pro zjednodušení názvu strany, odkaz na křesťanské hodnoty by v něm však zachovala. "Moc si přeji, aby strana zŧstala v křesťansko-demokratickém proudu, to slovo by mělo v názvu zŧstat." Škrtání v názvu stranu nezmodernizuje Název KDU-ČSL neodpovídá podle Šojdrové realitě z historických dŧvodŧ, ale to pouze slovem československá. "V tomto smyslu iniciativu za změnu názvu chápu. Strana si však musí rozváţit, co je ta priorita, podle mě je to křesťansko-demokratický program. "Vyškrtnutí slov z názvu stranu nezmodernizuje," říká politolog Kamil Švec z Institutu politologických studií fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Otázkou podle něj je, jak by to prošlo u voličŧ, dŧleţitá by byla především návaznost na programové zásady. Voliči jsou podle něj nyní k církevní problematice vnímavější. Hlasitější, i kdyţ ne nutně většinové, jsou proticírkevní názory, coţ straně příliš nepomáhá. Přejmenování strany na Česká strana lidová či na Lidová strana mŧţe také narazit na kuriózní problém. Doména csl.cz totiţ patří bývalé České správě letišť, současnému Letišti Praha. Web ls.cz pak zase provozuje jedna z jazykových škol.

URL| http://zpravy.idnes.cz/kdu-csl-uvazuje-o-vypusteni-slova-krestanska-z-nazvu-pdm/domaci.aspx?c=A120811_133207_domaci_neh _

USA začínají pohřbívat svou vietnamskou minulost 10.8.2012

ct24.cz str. 00 luk_

Svět_

Danang (Vietnam) – USA se vŧbec poprvé zapojily ve Vietnamu do odstraňování ničivé chemikálie Agent Orange. "Činíme první krok k pohřbení odkazu své minulosti," řekl při zahajovací ceremonii v Danangu americký velvyslanec ve Vietnamu David Shear. Americká vláda poskytla 41 milionŧ dolarŧ na projekt, který má do konce roku 2016 sníţit úroveň kontaminace v oblasti bývalého letiště. Jak uvedl v rozhovoru pro ČT Kryštof Kozák z Institutu mezinárodních studií FSV UK, ze symbolického hlediska je to velmi dŧleţitý krok, byť přichází s velkým zpoţděním a jde o vyčištění relativně malého území jednoho bývalého letiště. Plné znění zpráv


Americká armáda rozprášila aţ 45,6 milionu litrŧ tohoto defoliantu na místní dţungle v letech 1961 aţ 1971 během vietnamské války, která skončila v roce 1975. Otázky spojené s náhradami za následné zdravotní potíţe obyvatel patří mezi hlavní poválečné problémy. Veteráni, kteří byli vystaveni pŧsobení látky Agent Orange, uţ byli odškodněni, americký soud ale v roce 2007 zamítl ţalobu Vietnamu proti výrobcŧm defoliantu v USA. Pŧsobení Agentu Orange je spojováno mimo jiné s rakovinou dýchacího ústrojí jak Vietnamcŧ, tak amerických veteránŧ či s vrozenými defekty u vietnamských dětí. Podle vietnamské vlády se narodilo aţ pŧl milionu dětí s postiţením a aţ pŧl milionu lidí mělo dlouhodobé váţné zdravotní problémy. Postiţené území je poměrně velké a zhruba odpovídá rozlohou jiţním a západním Čechám. Vyčistit takovou oblast je velmi drahé; problémem dioxinŧ totiţ je, ţe zŧstávají v pŧdě velmi dlouho. Danang v centrální oblasti Vietnamu je oblíbenou turistickou destinací. Během vietnamské války byl na letecké základně v Danangu skladován Agent Orange a poté rozprašován z amerických vojenských letadel. Defoliant ničil hustý porost místní dţungle, která slouţila jako úkryt severovietnamským vojákŧm. Americká armáda také mohla ve spálené dţungli snáz ničit jejich zásobovací cesty podél hranic s Laosem. Podle Kozáka bylo jedním z cílŧ také nahnat Vietnamce z venkovských oblastí do měst, která byla tehdy kontrolována americkými či spřátelenými jednotkami, zatímco venkov byl základnou partyzánŧ.

URL| http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/191276-usa-zacinaji-pohrbivat-svou-vietnamskou-minulost/ _

Statistiky a průzkumy v médiích 10.8.2012

ČRo 6

str. 01


Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Krásný večer vám všem. Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 zdraví Tomáš Procházka. Je tu další pořad z cyklu Média v postmoderním světě. Pokud jste četli dnes uţ legendární Leacockovu kníţku Literární poklesky, určitě si vzpomenete na jeden z nich nazvaný Síla statistiky. Pojednává o dvou muţích, kteří si cestu ve vlaku krátí vlastní zasvěcenou interpretací a vymýšlením statistik. Výsledek je nejenom komický, ale také nanejvýš výmluvný. Čísla rukou laikŧ mohou nabýt doslova zničujících rozměrŧ. A jak se daří číslŧm, respektive statistikám, chopí-li se jich média? Tak zní hlavní otázka dnešní debaty. Ve všeobecné encyklopedii se mimo jiné dočítáme, ţe cílem statistiky je najít informace z dostupných dat. Náhodnost a neurčitost jsou modelovány pomocí teorie pravděpodobnosti. Do praxe statistiky se řadí plánování, sumarizace a analýza nepřesných pozorování. Tolik úvodem alespoň něco z definice. Do studia uţ usedli rektor Vysoké školy ekonomické, profesor Richard Hindls, vítejte. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Hezký den. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Novinář a spisovatel Petr Štrompf, hezký večer, Petře. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Dobrý večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


A Daniel Köppl, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, rovněţ přednášející na na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, hezký večer. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Hezký večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak, pánové, úvodní otázka, abychom si trochu utříbili názory. Jak obecně nahlíţíte na statistiky v médiích? Mám na mysli jejich funkci a jejich prezentaci. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak záleţí na tom, jak se budeme na data dívat. Jedna věc jsou data o konzumaci médií, to je jeden specifický segment, a druhý jsou data, která publikují média nebo statistiky, které publikují média s nějakým cílem informovat čtenáře nebo manipulovat čtenáři dle potřeby. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Richard Hindls. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Tak jsou určitě nepostradatelné. Vyskytují se v médiích v poměrně velké zkratce, coţ má pozitivní i negativní konotaci. Ta pozitivní je, ţe samozřejmě nelze veřejnost zahltit úplně vším, a ta negativní je, ţe jí občas zahltíme něčím, co zrovna nepotřebujeme nebo co není přesně interpretováno. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Petr Štrompf. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Kdyţ vycházíme z onoho jednoduchého pohledu, co nám statistika vlastně nabízí, tak je to samozřejmě jenom takovej ten prvoplánový pohled na to, co, jak a kterou oblast ţivota odráţí. Jednou kdysi známý politik Winston Churchill řekl, a uţ je to dnes klišé, věřím jenom té statistice, kterou si dovedu zfalšovat sám. Samozřejmě parafrázuji. Nemyslím, ţe to je tak úplně pravda, alespoň v dnešním době, protoţe statistika nebo víceméně názor veřejného mínění má jistá úskalí. Jestliţe respondenty zpovídáme a pŧsobíme s nimi potom jako s čísly, tak to samozřejmě odráţí do jisté míry prvek jisté, jisté názorové polarity, nicméně jsou to pořád jenom čísla a ta jsou pochopitelně jenom takovým tím prvovodítkem k tomu, co chceme, nebo nechceme dělat. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já vám děkuji za takové, řekněme, vstupní názory do dnešní diskuse. A teď uţ začněme tak trochu od píky. Pane profesore, vy jako statistik budete znát určitě odpověď na mou otázku, a sice zda mŧţeme popsat, jak vlastně vznikají statistiky, jak vznikají prŧzkumy, které se potom dostávají do médií. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Tak v první řadě těch oblastí statistiky je dneska strašně moc. Světový statistický institut, jehoţ jsem členem, registruje na svých všech konferencích 167 disciplín. Nejvíce se samozřejmě hovoří o výzkumech veřejného mínění, o marketingových prŧzkumech, o prŧzkumech spotřebitelských postojŧ, méně uţ se hovoří o tom, co se odehrává v té takzvané oficiální statistice, bez které by ta společnost stejně tak nemohla existovat, ale která je svým zpŧsobem poměrně suchopárná a slouţí především pro rozhodování v těch nejvyšších patrech společnosti. Méně se hovoří o statistikách v podnicích, ale takový ţivot má kaţdá disciplína. Ani medicína nemá vyrovnanou váhu všech svých partií, všech svých disciplín. Vznikají samozřejmě dvojím zpŧsobem. Já rád Plné znění zpráv


říkám větu, ţe ţijeme ve světě úsudku a tudíţ samozřejmě převládá ta úsudková statistika. Mnohem méně a celkem oprávněně se hovoří o tom, kde se zjišťují data vyčerpávajícím zpŧsobem. Takových šetření je jenom několik a ví se většinou jenom o sčítání lidu, méně uţ se třeba ví o statistikách systému národního účetnictví, bez kterých bychom nedali dohromady hrubý domácí produkt a jeho agregáty. Samozřejmě pro veřejnost je nejzajímavější asi sledovat to, jak se vyvíjí nálada ve společnosti, nálada spotřebitelŧ, mínění nás všech na nejrŧznější věci, méně často se také hovoří o té takzvané technické statistice nebo o statistické přejímce, o navrhování experimentŧ, to zajímá většinou ty, kteří něco vyrábí a mají na starosti i kvalitu. A uţ z toho, a uţ nebudu zdrţovat, uţ z toho vyplývá, ţe té statistiky je opravdu velmi mnoho a jde jenom o to, na co se chceme soustředit nebo co kaţdého z nás v daný moment zajímá. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já jsem nahlédl trochu do historie a zjistil jsem, ţe Státní úřad statistický byl zaloţen v roce 1919. Na začátku bylo 13 děrovacích a 4 třídící stroje. V roce 39 uţ bylo zpracováno 19 druhŧ statistik. Dnes je samozřejmě všechno plně digitalizováno, je jasné, ţe od té doby urazila statistika velký kus cesty. Pane profesore, mŧţeme ještě porovnat, z vlastní zkušenosti mŧţete říct, jak vypadala ta statistika a její samozřejmě vznik a vývoj řekněme před 20, 30 lety a dnes? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Tak pochopitelně do ní hodně zasáhly komunikační sítě a mění se i metody, protoţe nástup počítačŧ zejména v 70. a 80. letech umoţnily industriální ověřování nejrŧznějších metod, které ve statistice jsou, které byly předtím datově velmi náročné. Já třeba pamatuji analýzu, kterou prováděl pan profesor Kendall na amerických a anglických datech v 70. letech, kdy analyzoval vlastně tehdy známé metody statistiky vŧči národohospodářským agregátŧm. To by vzhledem k obtíţnosti těch metod uţ dnes bylo velmi obtíţné dělat to pouze ručně, v tom si statistika hodně pomohla. Pokud se týká metodiky, je dnes značně unifikovaná, málokdo ví, ţe při přístupových rozhovorech Česka do Evropské unie koncem 90. let to byla právě statistika, která jako první dosáhla shody a je dnes, musím říci, velmi unifikovaná v rámci nejenom Evropské unie, ale prakticky to, co se bavíme, a teď hovořím nejenom o státní statistice, ale velmi často i o té statistice jaksi v oblasti marketingu anebo v oblasti politiky, sociologie a politického marketingu, tak mají ty metodiky velmi podobný charakter, i třeba mimo Evropu, ve Spojených státech, v Japonsku, v Izraeli, abych jmenoval, řekněme, ty zástupce nejvýznamnějších věcí. U nás má statistika dlouhou tradici a je poměrně velmi kvalitní. Já bych řekl, ţe je v evropském prŧměru hodně nad, moţná se úplně nevyrovnáme tomu, co umí INCEV v Paříţi nebo holandský statistický úřad, ale myslím si, ţe třeba v oblasti výzkumu trhu, v oblasti politických preferencí si myslím, ţe naše statistika je na tom hodně dobře a ţe se rozhodně v Evropě nemá stydět. Kdyţ si mŧţu dovolit trošku zasmečovat, kdybychom ve všem na tom byli tak dobře jako se statistikou, v rámci evropského srovnání by to úplně špatné nebylo. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Vy jste řekl, ţe se mění metody, ţe se modernizují, dá se tedy říci, ţe dnes jsou ta data mnohem, mnohem přesnější? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Tak za prvé se objevilo něco, čemuţ se říká teď v poslední době Data Mining, to znamená dolování z datových skladŧ anebo také z datových hřbitovŧ. To samozřejmě třeba v době, kdy já jsem statistiku studoval, vŧbec neexistovalo. Objevily se metody, které já jsem se ještě neučil a dnes je musím na svých přednáškách učit dnešní studenty. To všechno se objevilo právě s nástupem počítačŧ a vyspělých technologií a já bych si troufl říci, ţe to, co jsem se já musel učit, je moţná uţ méně neţ polovina toho, co se dneska učí na těch příslušných oborech, takţe statistika prošla vývojem a prošla vývojem zejména v posledních 50 letech. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Moţná by bylo dobrý rozdělit dva segmenty - jedno je statistika a druhý je výzkum, protoţe marketingový výzkum není jako statistikou v tom klasickém slova smyslu, tam častokrát naopak nastupují jako kvalitativní metody a ne kvantitativní. A tam samozřejmě těch nových metod je daleko více, tam se spolupracuje hodně se sociálními sítěmi, řeší se rŧzné varianty, jak zrychlit sběr dat převáţně, na druhou stranu neřekl bych, ţe platí, ţe čím jsme dál jako v té technologii, ţe tím jsme přesnější. On i ten tlak na tu přesnost je poněkud moţná Plné znění zpráv


překvapivě jako stále menší, protoţe rozhodnutí, která dneska činí většina lidí v managementu a v marketingu, musí být rychlá a řada z nich, a neříkám, ţe je to dobře, ale je to tak, bere ta data spíše orientačně, a pak se většinou i diví, co se stalo. Na druhou stranu ale v poslední době máme jako velký zpochybnění statistiky od Nassima Taleba, Černé labutě, ţe jo, kterej tvrdí, ţe všechny statistiky jsou príma, akorát nikdo neví, co říkají a nezaručují, ţe se ten vývoj bude kontinuálně vyvíjet stejně. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Takových výrokŧ uţ bylo v historii mnoho. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tak myslím, on to dokládá na nějakých jako případech v tom, ţe ta statistika je, a právě média jsou v tom velmi jako oblíbená, oblíbeným terčem kritiky, ţe média, jak zjednoduší ty věci, tak mají představu, ţe ty křivky jdou stále stejným směrem a vlastně vŧbec si neumí představit, ţe by se mohly narušit něčím. A my to vidíme, kdyţ byste pozorně četl nebo kdyţ pozorně čtete média, tak vidíte, jak komentáře některých novinářŧ nebo většiny novinářŧ jsou velmi povrchní, naivní, bez jakýchkoliv kontextŧ. A je to dáno i tím, ţe vlastně ta představa je, ţe ta statistika je natolik jako silný obor, ţe tam je garance jistoty. Ale bohuţel tomu tak ne vţdy je. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Petře? Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Já bych rozlišoval dvě věci. Samozřejmě dá se do značné míry souhlasit s kolegou Köpplem, ovšem do oblasti statistiky patří samozřejmě i prŧzkum veřejného mínění. To je nedílná součást toho, kdy jsou právě tyto, tyto oblasti do jisté míry nebo do značné míry zavádějící. Z vlastní zkušenosti vím, ţe kdyţ jsem pořádal ankety anebo prŧzkum veřejného mínění s respondenty, to znamená odchycení člověka na ulici nebo kdekoliv jinde, a ptal jsem se ho na dané téma, tak ten člověk přemýšlí úplně jinak, neţ kdyby se tou danou otázkou zabýval v klidu ve svém soukromí. Na něho pŧsobí spoustu faktorŧ - mikrofon, kamera a vŧbec mediální účast nebo přítomnost toho, kdy je vyrušen ze svých vlastních myšlenek a najednou se ho ptáme na dané téma, ať uţ je jakékoliv, netřeba konkretizovat. Ten člověk v zájmu toho, aby něco odpověděl, tak v tom rychlém myšlenkovém sledu cosi odpoví. A odpoví tak, aby dejme tomu to vypadalo dobře, anebo to, o čem vŧbec není přesvědčen. Protoţe teď momentálně ho napadalo něco, s čím mŧţe, jak se říká, myšlenkově operovat. Já zaznamenám, mám jakýsi údaj, ten shromáţdím, má to číselné vyjádření a zjistím, ţe obliba dejme tomu cviček, čokolád, čehosi, je dejme tomu u části veřejnosti taková či maková. Polovina z toho není pravda právě z těchto, jak jsem říkal před chvílí, uvedených dŧvodŧ. Statistika, která pak poté něco zaznamená, i dejme tomu jako takový ten prvotní údaj orientační dejme tomu na to, aby se podle toho výrobce či někdo jiný zaměřil. Tam mŧţe být samozřejmě i ona velká chyba, která dejme tomu mŧţe zpŧsobit to, ţe ten veřejný prŧzkum víceméně svedl v uvozovkách řečeno na nějakou úplně jinou cestu v té výsledné podobě, neţ bylo pŧvodně, pŧvodně zaměřeno. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------A tam si právě myslím, ţe to je problém ten novinářský, jo, protoţe pro vás ta anketa, teďka myslím pro vás jako novináře nebo pro, obecně pro novináře, končí tou anketou. A uţ jako se v uvozovkách neobtěţujete hledat další zdroje, protoţe samozřejmě kdyţ si uděláte anketu oblíbenosti čokolády nebo čehokoliv jiného, jakéhokoliv jiného produktu, tak je to rychlá práce, všechno, ale my jako, tady je dostatek výzkumŧ uţ hotových, který jsou kontinuální, třeba marketingový, a kde ten sběr dat uţ je udělaný za vás a je vyřešeno právě to, aby tam nedocházelo k tomuhle zkreslení. Jsou to audity třeba prodaných věcí, jako my do druhýho dne víme, kolik věcí, kolik čokolád se prodá v tom kterém obchodě nebo v tom kterém řetězci respektive. A těch jako zdrojŧ informačních je tady daleko víc a ve vztahu ke statistice to je jako právě, to je strašně jako zábavná záleţitost, kdyţ se díváte na údaje z prodejŧ z obchodních řetězcŧ a porovnáváte to třeba se spotřebou, najednou zjistíte, ţe ta data vŧbec spolu nesedí a řešíte proč. A to si myslím, ţe je ten bod, který třeba čeští novináři uţ neudělají, protoţe pro ně část těch dat je nepřístupná, protoţe jsou zpoplatně a ne všechny jsou jako k dispozici. Ale na druhou, kdyţ to potom máte, tak je to hrozná zábava, protoţe zatímco česká média se psala poslední dvě čtvrtletí o tom, ţe spotřeba neklesá a jak to všechno jako vlastně ještě svým zpŧsobem funguje nebo to, jak to Plné znění zpráv


stagnuje, tak my z řetězcŧ víme, ţe to nefunguje, ţe ty prodeje jsou vykoupený jako nebývalou mírou slev a dalšíma jako věcma, takţe je to, je to zajímavý, kdyţ to začnete kombinovat, ale chápu, ţe to je hrozný tlak na novináře, na vědomí toho, co všechno tu je. A pak je specifikum politický výzkumy a tam je to samozřejmě jako účelový a zase díky tomu, ţe jako mým oborem je marketingová komunikace primárně, tak jako my víme, ţe jsou agentury, který prostě pracují účelově a publikují ty věci jednoznačně účelově, ten trh o nich ví, ţe se chovají neeticky a ţe ty vzorky upravují, neváţí nebo převaţují tak, jak je potřeba, zrovna podle toho, kterýho mají klienta, ale média to neřeší, ta to publikují a je jim dobře. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Média je přejímají ta data. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Já moţná ještě jenom malou poznámku k tomu, co tady říkal pan kolega k tomu dotazování. Ono se obvykle hovoří o tom, jaké výstupy nejasné, třeba výstupová statistika, mnohem méně se hovoří o tom, ţe otázky, které kladou, nebo kvalitu výstupŧ, které budou mít, uţ záleţí na tom, jak se umím zeptat. A uţ v těch prŧzkumech je řada otázek poloţena velmi nejasně, takţe samozřejmě musí vyjít velmi, velmi rŧzným otázkám. U nás mají ty prŧzkumy veřejného mínění takovou jednu specifiku, pokud jsou uskutečňovány třeba metodou náhodné procházky nebo nějakým jiným zpŧsobem, osobním kontaktem, jsou dlouhé ty prŧzkumy a ten člověk, který třeba v omnibusech musí odpovídat na čtyři, pět témat a potom ještě dostane takovou tu třešničku na dortu, kdo bude zítra premiérem nebo ministrem toho nebo co si myslím o ministrovi jiném, tak si myslím, ţe uţ je unaven tou odpovědí a pak ta kontaminace dat, o které jste hovořil, je zcela namístě nebo je zcela logická, protoţe uţ ten zpŧsob toho provozování k tomu vede. Ve Francii třeba jsou ty prŧzkumy mnohem kratší, ať uţ jsou to osobní kontakty nebo ta nejrŧznější call-centra, call-centrum je samozřejmě zase případ sám pro sebe, a i pokud se týká státní statistiky, jako jsou třeba /nesrozumitelné/ v domácnostech, statistika rodinných účtŧ, tak většinou v těch vyspělých zemích neprobíhají na principu osobního kontaktu, ale pouze první a poslední dotaz je rozhovor a mezitím většinou bývá nějaká korespondenční forma. U nás je příliš často volena ta osobní forma, to by ještě nevadilo, moţná to má i svŧj klad, ale ty prŧzkumy nebo ten prŧběh těch prŧzkumŧ je příliš dlouhý. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Já bych jenom poznamenal ještě k vyjádření pana profesora. Řekl jste jednu velmi, velmi dŧleţitou věc v tom, jakou formou se samozřejmě respondenta ptáme. Ptáme se ho buď sugestivně, anebo tak, aby měl moţnost orientace. Jestliţe poloţím velmi sugestivní otázku, pak nemŧţu čekat nic jiného neţ to, ţe mi odpoví, jak já chci nebo jak potřebuji. To je ta účelová záleţitost toho, abych dosáhl těch výsledkŧ nebo výstupŧ, které se budou líbit zadavateli, neboť on je potřebuje, aby mohl říci, vidíte, máme pravdu. To je velmi účelová záleţitost. Jestliţe sugestivní otázka není poloţena, je poloţena tou normální lidskou formou, co se vám líbí, nebo nelíbí, coţ je opravdu ta nejobyčejnější záleţitost, tak ten respondent mŧţe se v této otázce pohybovat dle vlastního uváţení, ovšem to uţ dejme tomu nesplňuje ten účel zadavatele. A jestliţe jako novinář, pardon, jestliţe jako novinář se ptám neúčelově, pak asi těţko zkreslím jakási data, ale víceméně hodnotím emoce, nálady nebo moţná i nějaký názor, který respondent dovede koncipovat. A kdyţ ho dovede koncipovat, coţ je jeden z deseti, tak v tom případě mám moţná nějaké vodítko, které je ovšem procentuálně mnohem menší, neţ účelová sugestivně poloţená otázka, tudíţ statistika jako taková se opět mŧţe vrátit do podoby vyjádření Winstona Churchilla. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Stejně tak je to i na tom, na té druhé fázi, toto byl vstup těch dat, otázka, a stejně tak mohu interpretovat výstup. My sedíme ve studiu a posluchači sem nevidí. My máme před sebou dţbán s čistou vodou, ve kterém je přesně polovina vody. Přece ta polovina se dá dát interpretovat tak, ţe dţbán je z poloviny vypitý, anebo z poloviny nevypitý. A uţ tato interpretace vede k tomu, ţe si mohu, kdyţ trošku do toho přidám i emocí, vykládat ty výsledky velmi rŧzně, ţe statistika opravdu je velmi zranitelná v těchto věcech a málo se uţ třeba ví, teď hovořím zejména o těch statistických datech z oficiální statistiky, ţe kaţdá ta metodika má poměrně přesný základ a tyhle ty metodiky uţ se samozřejmě, byla by to nudná záleţitost, uţ se neobjevují, takţe potom se ty výsledky interpretují velmi nepřesně, protoţe se k nim nedodá to, ţe tento údaj obsahuje takový a takový výchozí předpoklad, ale to je osud, asi ţijeme v takové době a asi je potřeba s tím umět ţít. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor Plné znění zpráv


-------------------Pánové, proč lidé tak milují, a já si dovolím pouţít toho slova, milují statistiky, prŧzkumy a veškerá srovnání? Co myslíte? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------No, já nevím, já nevím, jestli je tak úplně milují. Já bych byl docela rád, kdyby je pouţívali, protoţe ... Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------To je jiná otázka. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Já jsem vţdycky velmi alergický na to, kdyţ někdo argumentuje velmi obecně a o ţádné číslo se neopře. Souhlasím ovšem s panem kolegou, ţe se tak stejně dobře mŧţu opřít o to, co potřebuji, a potom ta interpretace bude svým zpŧsobem zavádějící, ale tak v těch datech se dovíme velmi mnoho. Já si také velmi rád listuji v nejrŧznějších prŧzkumech, čas od času se na něčem i podílím, na nějakých analýzách a dovídám se věci, které nevím, tak do toho ta statistika je, aby informovala o tom, co nevíme. To myslím, ţe je logické, jak jste se, Tomáši, ptal, proč se lidi zajímají. Zajímají, to je dobře. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já budu konkrétní. Petře, ještě něco chceš dodat? Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------No, já bych jenom doplnil, doplnil v tom smyslu, ţe statistika v nás je víceméně zakódovaná uţ ze samé podstaty, ze samé podstaty povah člověka jako takového. Dám velmi primitivní příklad. Jestliţe jsem dejme tomu závistivec, tak budu, budu argumentovat tím, no soused má čtyři auta a my máme jenom dvě, anebo jiný, jiný prostředek čehosi, prostě který mŧţu číselně nějakým zpŧsobem porovnávat, co s tím tedy uděláme. Statistika je víceméně v přeneseném slova smyslu to samé, tudíţ lidi nebo víceméně veřejnost uţ podvědomě pracují s jistými údaji, které se ho dotýkají, či nedotýkají, ale uţ jenom ta hra čísel, toho, čeho je víc, čeho je méně, co mŧţu já ovlivnit, nebo co nemohu ovlivnit, je jistý prostředek jisté polemiky té vnitřní. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Myslím, ţe jasně ta projektivní, ten projektivní význam v tom médiu, jako ne ţe pro čtenáře nebo konzumenty médií, ţe oni se v tom hledají v těch statistikách, kam patří oni, jestli jsou v prŧměru nebo v neprŧměru. Ta nejoblíbenější statistika frekvence sexuální styku, tak to jsou nejšťastnější statistiky, protoţe tam kaţdej hledá, kde je. Ale pak je druhá část výzkumŧ, kde to zase hledá jakoby, kde to berou spíš jako zajímavost, kde je to jako, kde to srovnání není přímo pro mě, ale berou to jako zajímavost pro nějaké další věci. A pak je to samozřejmě ještě jeden, jedna funkce, a ta je čistě jako sobecká, a to je prostě porovnání výkonu, kdy chci vědět, co nejlepšího bych mohl získat a spoléhám na to, ţe většina lidí to ví a jde za tím a vlastně ta stádovitost, to přiřazení do toho stáda, ale to všechno se to točí okolo toho, toho jedince a toho ega. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Takţe já uvedu takový skutečně přihlouplý příklad, není to statistika nikde ověřená, je to, je to jenom výplod mé fantazie. K čemu je mi zjištění, a vy uţ jste na to, Danieli, trochu odpověděl, ţe dejme tomu čtyři lidé z deseti kouří a jeden z deseti se snaţí přestat. K čemu mi to je jako spotřebiteli? K tomu srovnání, abych se zařadil? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Je to pro, tak buď jako chcete ţít v nějakém kontextu, světě a chcete vědět, co a jak je, ale primárně je to pro vás, abyste věděl, do které té skupiny patříte a kolik vás je a jak jste silní. A kdyţ jste zmínil to kouření, tak velmi oblíbeným zpŧsobem, jak všude v zahraničí naváţete kontakt mezi kuřáky, je otázka, jestli nezaloţíme skupinu Plné znění zpráv


pro utlačované, ţe nás teďka všude vytlačují a týrají, a to je přesně ono o tom, ţe nás ubývá a my to máme jakoby z té, jako nemáme nikde doloţeno, ţe ano, ale z těch čísel, které prŧběţně chod, tak máte pocit, ţe lidé chtějí přestávat kouřit, nebo ţe přestávají kouřit. Tak to je to sobectví, to je to v nás to srovnávání. Já si myslím, ţe tam je ten primární účel. Něco jinýho je teda ale potom zase odborná, odborná úroveň, kdy my vydáváme 19 odborných titulŧ a tam ta data nejsou teda o osobních srovnávání, tam je to opravdu čistě o tom rozhodování, abych věděl, co mám a co nemám dělat. A pro mě tam ta data jsou opravdu nástrojem pro rozhodování. A já myslím, ţe kdyţ si vezmeme třeba uţívání iPodŧ, tak v České republice je iPod spojený s mládím a je to jakoby vize mladých lidí. Ale je dobrý moţná vědět, ţe ve Spojených státech nejvíce iPody pouţívají starší spotřebitelé. A najednou se vám to úplně změní, ta optika, zatímco my tady míříme na ty mladý lidi, tak moţná bychom se měli připravovat na to, ţe to je spíš pro ty zkušenější spotřebitele. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Richard Hindls. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Mŧţu jeden malý příklad? Daniel mně k tomu teďko nahrál trošku. Ta zvědavost tam samozřejmě je. Existuje partie, které se hovorově říká statistika bez čísel. Do ní patří disciplína, která se jmenuje konjunkturní zjišťování, konjunkturní prŧzkumy, kde manaţeři od firem odpovídají nikoli formou čísel, protoţe stanovit třeba předpověď vývoje trţeb nebo nějakých investic anebo dostupnosti úvěrŧ a podobně v číslech je někdy velmi obtíţné. Tam ten horizont se tam klade tři a šestiměsíční, dělá se to po celém světě, a ti manaţeři odpovídají pouze tím, zda se situace zlepší, zŧstane stejná, je to trichotomická odpověď, anebo se zhorší. Zájem nebo responsibilita těch, kteří odpovídají, je velmi vysoká. Pohybuje se na úrovni 80, 90 % a je to právě to, ţe ti manaţeři vlastně tím, ţe odpoví tak, jak odpoví, jak kvalitně odpoví, tak také tak kvalitní dostanou pak ten souhrn. Oni si to uvědomují a odpovídají tak, aby se opravdu třeba o tom svém odvětví něco dozvěděli, protoţe mezi firmami není obvyklé, aby si telefonovaly, zjišťovaly, kde si teď vezmu úvěr, za kolik a na co, ale já mohu získat takovou určitou atmosférickou představu o tom, co se v tom mém odvětví děje. Teď se o konjunkturních saldech a prŧzkumech hodně mluví v souvislosti s hospodářskou krizí, stále čteme, ţe němečtí podnikatelé, naši podnikatelé a tak dále, mají takovou a takovou náladu, a tohle je krásný příklad toho, na co jste se, Tomáši, ptal, proč to lidi maj rádi. No maj, protoţe kde bych já jinou tuhle informaci získal? I ten příklad, o kterém hovoří Daniel, s tím kouřením, je, to je totéţ prakticky. Je to otázka toho, ţe já něco chci vědět. A sám to doma nezjistím. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Já naváţu na pana profesora, ţe lidi mají statistiku rádi. Ano, ono to někdy totiţ svádí. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Já obzvlášť. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Vidíte? A to je přesně to, co někdy určitou část veřejnosti svádí přímo k recesi. Protoţe dejme tomu jistý poměr či číselný údaj, který je nakloněn straně, nikoliv, nemám na mysli zrovna politickou, ale té straně veřejnosti, která nepobírá sympatie proti straně, tak se udělá to, ţe ten člověk, který ve své zlolajnosti, zlovolnosti, nazvěme to, jak chceme, prostě v rámci nějaké, nějakém statistickém zkoumání udělá to, ţe z recese přidělí hlas nebo dá hlas tomu, komu by to za ţádných okolností jindy neučinil. Dám malý příklad. V jisté nejmenované středočeské obci jsem, teda jestli mohu. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Jistě, samozřejmě. Pokud je to pravda. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Je to pravda. V nejmenované středočeské obci, aby vzniklo zastupitelstvo té obce, tak starosta do nových voleb nebo nějaké jiné, jiné formě znovuúřadování vedení obce vyhlásil, ţe se mŧţou přihlásit všichni obyvatelé obce s tím, ţe pochopitelně budou voleni, voleni nejen do nového zastupitelstva, ale zároveň i z řad občanŧ. Ta Plné znění zpráv


statistika, jisté preference jsou statistika, tak se klonila spíše k neoblíbenému kandidátovi, a lidé z recese s tím, ţe najednou mohou něco ovlivnit, to pojali jako zábavu a zvolili člověka, který, abych tak řekl, byl poněkud rozumu mdlého. Nikdo netušil, ţe se stane to, ţe ten dotyčný člověk získá vŧbec nejvíc preferencí. A co teď tedy? Volby proběhly, nebo víceméně udaje jako takové ukázaly na vítěze, vítěze toho nového člena a samozřejmě na tom zasedání se muselo řešit, co s tím, takţe to jenom malý příklad, jak to dopadlo. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Takţe taková, řekněme, volba z protestu, volba natruc, by se to řeklo lidově. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Volba z protestu, z recese, nazvěme to, jak chceme, v ţádném případě to nebylo míněno nijak, nijak, nebojím se to říct, korektně, protoţe to byly takzvané ty truc volby, které by, které by samozřejmě mohly i tu obec ve finále samozřejmě poškodit. Coţ se zřejmě i stalo, tudíţ opět muselo se dojít k nějaké jiné legislativní úpravě, aby se tomu vŧbec nějak zabránilo, čili jen abych dovysvětlil to, ţe i statistika sebeméně nebo sebevíce dobře míněná mŧţe sejít na toto, na toto scestí. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------No a tím se dostáváme k tomu, ţe statistika má poměrně velmi silný prognostický potenciál. V oblasti výzkumu veřejného mínění je to naprosto markantní, protoţe lidé se většinou potom, kdyţ o něco jde, mají tendenci přiklánět k většině, o tom hovoří Wechsleho princip, a často volí právě podle toho, aby jejich hlas třeba nepropadl a z těch prŧzkumŧ vědí, ţe pokud oni preferují určitou politickou stranu, která se pohybuje třeba na hraně vstupu do parlamentu, tak ţe radši svŧj hlas potom dají některé jiné straně, aby jakoby jejich hlas nepropadl. Stejně tak dobře je známo, abych se dostal na úplně jiné pole, ţe třeba statistika cen výrobcŧ, která je také jenom prŧzkumem, předjímá, jak bude vypadat časem vývoj v inflaci, s dvou aţ tříměsíčním zpoţděním, ukazatele konjunkturních statistiky, o kterých jsem hovořil, ukazují z nálady podnikatelŧ, jak se bude vyvíjet to odvětví nebo ten příslušný obor v národním hospodářství zase v nejbliţších dvou, třech, pěti měsících. A je v tom svým zpŧsobem samozřejmě zajímavá z hlediska prognostického náboje, který má, ale také velmi zneuţitelná pochopitelně, protoţe to, ta míra toho ovlivnění, zvlášť kdyţ není provedena přesně ze všech těch aspektŧ, o kterých jsme tady hovořili, ať uţ v té rovině sbírání dat, anebo v té rovině interpretace těch údajŧ, tak se mŧţe stát poměrně, nechci říct snad velmi mocným nástrojem, ale poměrně účinným nástrojem pro určité, určitá ovlivňování. To ovšem bohuţel nelze asi nijak změnit. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------To je to, co jsem říkal, ţe vlastně potom ta statistika jakoţe ten dŧraz na ta čísla je někdy prostě přehnaný anebo my se upínáme k těm číslŧm, ţe máme pocit, ţe díky tomu, co všechno jsme dneska schopní sebrat, ţe uţ víme, co bude a ţe jsme schopni to predikovat. A většinou ty predikce nikdy nevyjdou, ale tam je potom ještě jeden zdroj jako výzkumnej, kterej je docela zajímavý, a to jsou výzkumy, který vlastně nejdou po kvantitě, a hledáte nějaký, nějaký signál v chování jinejch, který vám dá informace o tom, ţe se něco stane. To je oblíbené ve Velké Británii, to je ten signál, jakoţe spotřební chování nebo ta nákupní síla lidí se odvíjí od nákupu fazolí v tomatě, ţe jo, tak čím jako víc se kupuje prostě jako těch fazolí, tak tím jako banky dávají větší pozor na úvěry, protoţe ví, ţe přijde úzko. A takhle mŧţete jít dál, protoţe těch výzkumŧ, který vám signalizují, a nejsou prostě kvantitativní, tam prostě, nebo mŧţou být kvantitativní, ale nemusí být, a já jsem pak chtěl říct, ţe tam je ještě jeden jako segment výzkumu, který je moţná ještě daleko zajímavější, taky se těţko interpretuje, a to je to, čemu se říká jakoby insides, kdy se hledají dŧvody, proč se to děje. A to tam, tam prostě vám kvantitativní a statistika nebo kvantitativní metody a statistika ne vţdy pomohou. A to je třeba o tom, jako proč lidé jako se rozhodnou koupit si ekologický auto nebo proč se rozhodnou přejít z klasického papíru na vlhčený toaletní papír. A to jsou věci, který jsou potom zajímavý ve výzkumu, ale daleko hŧř se interpretují a zároveň tam přichází ta v tom marketingu a v managementu ten největší oddíl odpovědnosti, mít sílu to rozhodnout, protoţe kdyţ si to vezmeme, jsme v pořadu média a svět, kdyţ to vezmeme k médiím, tak z mého pohledu jako největší a nejodváţnější rozhodnutí ekonomických titulŧ na západ od nás, myslím Německo a Velkou Británii, bylo rezignovat na onlinový svět a vrhnout se zpátky do tištěného světa a dělat dŧkladně to, co jsem dělal předtím a netříštit síly. A bylo to proti všem výzkumŧm, které říkaly, a všem doporučením, které říkaly, svět jde on-line, svět jde on-line. Oni ten svět on-line nevynechali, ale zaměřili se primárně na ten svŧj jako hlavní produkt, a to je Plné znění zpráv


třeba jako, to je ta síla a schopnost potom s těmi výzkumy pracovat, coţ je moţná daleko zajímavější neţ to, jak ty výzkumy vznikají. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Posloucháte Český rozhlas 6 a pořad Média v postmoderním světě. Mými hosty jsou Daniel Köppl, Richard Hindls a Petr Štrompf. Hovoříme o statistikách, prŧzkumech a srovnáních. Uţ jsme říkali, ţe takovou samostatnou kapitolou jsou zcela jistě sociologické prŧzkumy, tak abychom se nepohybovali ve vzduchoprázdnu, já uvedu jeden příklad. Deník Právo, prosinec 2006: "Většina Čechŧ a Slovákŧ se cítí podobně jako obyvatelé ostatních zemí Evropské unie šťastná. V posledních čtyřech týdnech se 62 % Čechŧ a 63 % Slovákŧ cítilo pořád nebo skoro pořád šťastně. Prŧměr Evropské unie činí 65 %. Nejšťastnější byli Nizozemci, Irové a Belgičané, na opačném konci spektra naopak stojí Estonci, Italové a Lotyši." Tak, co říkáte těmto datŧm? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------No, já radši nic, kdyţ jsem neviděl, jak vznikla. My jsme poměrně, já uvedu ještě jeden příklad, jestli mŧţu, existuje něco, čemu se říká měření chudoby, a tam se rozlišují dva pojmy - měřená chudoba a pociťovaná chudoba, ta měřená chudoba je metodika, která je stanovena Evropským statistickým úřadem a nebudu teď tady vŧbec vykládat, jak se to dělá, ale prostě je poměrně přesně vymezená, a tam se určité procento z nás nachází, zhruba je to 10 % pod touto hranicí chudoby, zatímco v té pociťované chudobě, to jest já komukoliv z nás, z vás tady, kdekoliv jinde kladu dotaz, zda se cítíte být chudým, tak uţ to procento je podstatně vyšší a je známo, ţe u nás a u Slovákŧ ten rozdíl mezi pociťovanou a měřenou chudobou je jeden z největších v Evropě. To znamená my máme tu tendenci ke skepsi, k jakési depresi, proto nechci teď komentovat, Tomáši, ten váš dotaz nebo tu vaši citaci, protoţe neznám tu metodiku. A to je vţdycky velmi obtíţné. Docela mě překvapuje, ţe jsme takoví optimističtí, protoţe se obvykle u nás říká opak, ale musel bych vidět. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Ne, já spíš, spíš mě zaujala ta myšlenka jako taková, protoţe třeba doktor Plzák říkával, ţe trvale šťastný mŧţe být leda idiot, takţe nahlíţeno touto optikou trošku nechápu, jak někdo mŧţe být pořád nebo skoro pořád šťastný. Navíc mám pocit, ţe kdyby se ho zeptali v úterý, tak bude jinak šťastný neţ v pátek, coţ je ten problém, to uţ tady říkal vlastně Petr Štrompf. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Tomáši, já si myslím, ţe v Holandsku si umím představit, proč jsou tam lidé šťastnější neţ jinde. Vzhledem k vývoji určitých jako, je tam dostupnější určitá látka, která je tady hŧře dostupná, ale já jsem jenom k tý chudobě, tam je jedna taková věc, co se v marketingu často řeší, kdy se snaţí nadnárodní koncerny srovnat jednotlivý státy, jako udělat z nich unifikovaný jednotky, abychom věděli, co a jak, a ono to moc nejde. A já vím, ţe britskoholandskej koncern Unilever přišel na skvělou metodiku, a ten měří bohatství prostřednictvím velikosti koupelny. Ţe čím větší koupelny, tak tím je ten člověk bohatší, ţe tam je prostě přímá úměra v tom. A ztroskotali samozřejmě teda jako v Rumunsku, kde koupelny moc nebyly a v Rusku, a vím, ţe potom pro velkej úspěch to nasadili v jiných regionech, kde třeba vŧbec není dostupná voda, ţe jo, jako severní Afrika, kde ta metodika ztroskotala, ale ta míra toho měření toho štěstí nebo té spokojenosti, ona se dá fakt vykazovat nejenom jako v tom projevu, ale strašně snadno ji najdete ve spotřebě. Kdyţ jsme šťastní, tak máme úplně jinou míru spotřeby a jiných komodit, neţ kdyţ jsme méně šťastní. A to je třeba zase, kdyţ si vezmu ty svý výzkumy, tak srovnání mezi konzumací alkoholu doma a mimo domov. Tak to je takový jednoduchý měřítko, který se přímo váţe na to, spokojenost toho národa. Českýho teda, abychom byli tady. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Mně zatím nikdo nevysvětlil, jak se dá veličina štěstí nebo pocitu radosti vŧbec měřit nebo uchopit. Je to samozřejmě emocionální záleţitost. Jak jsi řekl správně, otázka toho, kdo se mě zeptá v úterý nebo v pátek, mám samozřejmě jinou odpověď, to je věc, věc jistý náladovosti nebo dalších jiných faktorŧ, který mi mění tu náladu, podle toho samozřejmě jednám, podle toho odpovídám, podle toho vŧbec ţiju. Jeden z nejnešťastnějších lidí na světě byl Rockefeller. Ten neměl nejmenší dŧvod si myslet, ţe by se mu ţilo špatně a jeho, jeho neustále špatná nálada byly burzy, byly vŧbec jeho finanční, finanční toky, zdali jsou dobře nebo Plné znění zpráv


špatně, a ţil permanentně ve špatné náladě, jak sdělili jeho, jeho potomci. Jedna z nejnešťastnějších lidí byla rodina Kennedyŧ. Jisté aspekty známé z historie, i z nedávné, to samozřejmě mŧţeme o tom polemizovat, zdali ano, nebo ne, ale ptejte se ho, zdali finančně trpěl. Asi nikdo z nich samozřejmě, ovšem co je to měřitelné penězi? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------No, Nicolas Sarkozy, uţ ne prezident tedy dnes, kdyţ nastoupil do své funkce, tak zadal takový úkol, který měl znít, jak se pomocí indikátorŧ, pomocí ukazatelŧ dá vyjádřit ne snad štěstí, tak ta úloha nezněla, ale jak se dá vyjádřit kvalita ţivota pomocí toho, co vidíme v hrubých domácích produktech jednotlivých zemí, v indexech prŧmyslové produkce a tak dále, vytvořil komisi, kterou vedl profesor Joseph Stiglitz, profesor Kolumbijské univerzity v New Yorku, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, a několik dalších špičkových ekonomŧ, do té diskuse mohl vstoupit prakticky pomocí internetové komunikace kaţdý, ta skupina začla pracovat v roce 2009, tuším, já jsem byl u toho sezení, kdyţ to začínalo, rok pracovala, vytvořila vlastně jakýsi materiál, který se tímhle tím zabýval, v roce 2011 12.října, coţ bylo loni, jsem byl pozván do OECD, do budovy v Paříţi, kde se interpretovalo, byl tam Joseph Stiglitz, bylo nás tam asi 300, a interpretovaly se ty výsledky. Musím říct, ţe byly tristní. V duchu to, co tady Petr říká, skutečně HDP nějak měřit umíme, a ne nakolik vyjadřuje snad ne štěstí, ale to nikdo také po těchto ukazatelích nemŧţe chtít, stejně tak jako nikdo nemŧţe chtít pro prŧzkumech určitých třeba spotřebitelských postojŧ, kolik bude hrubý domácí produkt, to nefunguje ani na jednu stranu, ani na druhou, ale musím říct, ţe ty výsledky byly poměrně tristní a uţ skepse vládla od začátku, ţe to vŧbec jde, a ono to asi opravdu je velmi obtíţné. Ta komise předloţila něco, já to doma mám, dá se to dohledat na webu pod OECD, ale není to nic, co by nějak člověk nevěděl a nemusí být ani statistik ani marketér, ani já nevím co, prostě je to přirozená lidská úvaha, ţe to takhle nejde, prostě takhle to dělat nejde. Navíc kaţdý si to svoje štěstí definuje sám. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Já provedu jemný střih, protoţe na téma štěstí bychom se mohli bavit dlouho, ale abychom se vrátili k tomu pŧvodnímu tématu, Danieli, jak často si jednotlivá média objednávají prŧzkumy sama? A jak takové prŧzkumy vypadají? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------No, to je takový smutný příběh, to musíme také rozdělit na dvě části. Pokud jde o, kdyţ si média zkoumají chování svých zákazníkŧ, tak to si objednávají, tam ano, ale pokud jde o většinu výzkumŧ, které jsou publikovány, tak ty jsou publikovány zadarmo nebo za symbolické ceny. Tady neexistuje bohuţel, a to říkám se vším jako dŧrazem, ten princip, ţe si média objednávají třeba i předvolební výzkumy. A právě to vede k jedné takové jako nejenom k inflaci, ale hlavně k tomu, ţe řada výzkumných agentur nebo řada společností třeba, které si na tom postavily svojí ţivnost, tak se chovají opravdu účelově a musí financovat ten výzkum z jiných zdrojŧ a není tajností, ţe většinu, jako většinou za těmi financemi stojí právě politické strany. Ono to má takovej pŧvab, kdyţ se mě studenti ptají, jak to pak jako, jestli si ty strany platí tu dobrou pozici, tak ono to tak úplně není, oni si někdy platí právě to, ţe třeba budou druzí nebo třetí, tak aby změnili náladu toho obyvatelstva, ale je to opravdu, aţ jako pokud jde o předvolební výzkumy, tak to si myslím, ţe je opravdu věc, která je velmi jako nehezká a myslím si, ţe by si zaslouţila minimálně ty hlavní hříšníky, kteří v té branţi jedou a provozují to, poněkud umravnit. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Vy jste říkal, ţe si média neobjednávají předvolební prŧzkumy, já tedy mám tu zkušenost, ţe například Česká televize prezentuje takový prŧzkum často. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Česká televize, Česká televize nebo veřejnoprávní média si objednávají opravdu svŧj exkluzivní výzkum, oni za něj i platí, ale jsou čestnou výjimkou. Všechny ostatní instituce nebo média ta data, která publikují, tak jsou publikována jakoby zdarma nebo dostávají ty výzkumy zdarma nebo za částky, které nejsou opravdu jako adekvátní tomu výkonu. Ono ostatně dělat předvolební výzkumy je to nejméně šťastný, co mŧţete jako ve Plné znění zpráv


výzkumné agentuře dělat. Ono není tajemstvím, ţe většina těch opravdu dobrých výzkumných agentur předvolební výzkumy nedělá. A myslím si, ţe dělají dobře. Paradoxem je, ţe řada, řekněme, naivních lidí pak zkusí, jestli ta výzkumná agentura, která dělá předvolební výzkum, třeba umí dělat i dobře marketingový výzkum a ne vţdy to tam je úplně přesné. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pane profesore. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Já s tím naprosto souhlasím. Navíc myslím, ţe jsme trošku v inflaci těhle prŧzkumŧ. Otevřete večer teletext nebo Internet nebo já nevím co, a tam se dovíte, ţe těch prŧzkumŧ probíhá na dané téma hned několik. Já myslím, ţe uţ to veřejnost ani tolik nesleduje, ţe třeba v těch, počátkem 90. let to pro nás bylo něco úplně nového, protoţe se tady nikdo o veřejné mínění nesměl moc předtím zajímat, tak najednou se objevily první výstupy, byly tady první agentury, já dnes si také myslím to, co říká Daniel, ţe to jádro je v tom marketingu a ve spotřebitelských postojích a tak dále, a ţe pro ty firmy je to spíš buď třešnička na dortu nebo radši vŧbec nic. Je toho trochu moc. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Já bych jenom podotkl, ţe jak říká kolega Köppl, otázka objednání výzkumu nebo vŧbec prezentace výzkumu předvolebních preferencí a tak podobně se v médiích pochopitelně objevují. Ano, a objevují se vţdycky většinou tehdy, kdy jedna strana z ničeho nic převyšuje tu druhou, pak druhý den vyjde v jiným, v jiném médiu, ţe ta strana v podstatě není teda první, ale je aţ druhá, a to jsou ty účelové záleţitosti, to prostě Daniel řekl velmi správně. A osobně to povaţuju za naprosto zbytečnou záleţitost, veškeré předvolební prŧzkumy z toho dŧvodu, ţe to dejme tomu mŧţe do jisté míry ovlivnit náladu obyvatelstva, ovšem jen a jen krátkodobě. To všechno má jepičí ţivot v tom smyslu, ţe ten volič se rozhodne aţ v den voleb. I kdyţ předtím dejme tomu byl přesvědčen, ţe bude volit jako tu stranu, kterou on sám osobně preferoval celou tu dobu, veden právě oněmi prŧzkumy, veden jistou náladu prezentovanou v médiích, anketami a vším moţným, názory, polemikami a podobně, která logicky ovlivňuje tu náladu toho, toho voliče, ovšem pak mŧţe dojít k momentu, kdy se rozhodne opravdu jen velmi sám a volí diametrálně jinak, takţe ten strach těch politikŧ z toho, ţe volič stejně hodí do urny jenom to, co sám bude chtít, a není zrovna dvakrát ovlivněn masírováním té předvolební kampaně natolik, aby uţ sám prohlédl, ţe to všechno není pravda a bude se to těm politikŧm dařit hŧř a hŧř, neboť situace, která je v dnešní politice, a víme dobře, ţe je tristní, tak skutečně ovlivnit někoho v předvolební kampani je naprosto, naprosto nemoţné. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Co se vám vybaví, kdyţ se řekne bleskový prŧzkum? Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------No, tak pokud to budu brát čistě jako profesionál, tak samozřejmě ta rizika, protoţe ta míra nebo počet těch respondentŧ je výrazně niţší, zhruba poloviční, tak jak se dělaly třeba kdysi bleskovky pro veřejně právní média a Mladou frontu někdy počátkem toho minulého desetiletí, tak tam ten počet respondentŧ byl zhruba poloviční. Je to, je tam zase na druhé straně, čili větší nepřesnost, na druhé straně je tam větší rychlost toho zpracování, ty otázky musí být kladeny velmi jednoduše a musí být relativně málo, nedá se ten soubor stratifikovat na podskupiny, takţe je to jistá, jistý ústupek rychlosti před kvalitou, ale to je také přirozené. Spíš jde zase o to, co tady říká Petr, jak si to potom já jako konzument, jako posluchač, jako čtenář, jak si to přeberu. To bych řekl, ţe je primární nad tím, co je na tom začátku. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Daniel Köppl se při slově bleskový prŧzkum pousmál. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Plné znění zpráv


No, tak mně se s tím vţdycky spojí krizová komunikace nebo krizová situace určitá. Jsou to výzkumy, které jsou opravdu jenom nárazové. Dají se sbírat rychle dneska prostřednictvím sociálních sítí a prostřednictvím Internetu, byť zas tam musíte pracovat s tím, ţe máte poněkud jiné sloţení populace, neţ je třeba jako v České republice reprezentativní. Ale říkám, krizová komunikace, první věc. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Pánové, zbývá čas na poslední otázku a tedy samozřejmě vaše poslední odpovědi, domníváte se, ţe statistiky, prŧzkumy a srovnání, ankety a tak dále, všeho druhu, obohacují česká média? Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Já myslím, ţe celkem rozhodně. Ono mimo jiný v nárŧstu infografiky a těch infografických prvkŧ, které média pouţívají, tak je to určitě prvek, který funguje. On velmi dobře se zpracovává do toho infotainmentu, do té zábavné informace. To je jedna rovina. Druhá rovina, myslím si, ţe krize třeba médiím pomohla v tom, ţe začaly zkoumat, jak se spotřebitelé na ta média vŧbec dívají a jak je konzumují, coţ z tohoto pohledu je velký přínos, protoţe to nebylo úplně obvyklé. Většina médií pracovala s intuicí. Ono to vycházelo, takţe nebylo dŧvodu k panice, nyní to nevychází, takţe uţ se začínáme jako dostávat do toho standardu. Já si myslím, ţe ten hlavní přínos je v tom, v těhle dvou prvcích, to znamená, ţe média se nějakým zpŧsobem kultivují, dostávají se lépe pro, nebo jsou zaměřena pro cílové skupiny, a z druhé strany pro čtenáře je to jednoznačně zábava a potěšení. A pro nás čtenáře, kteří máme rádi ty odborné data a informace, tak je to bezvadný zdroj, protoţe na Internetu strávíte tuny času bezbřehým brouzdáním a hledáním dat, která vám jsou potom stejně k ničemu. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Určitě obohacuje minimálně tím, ţe má velmi široký záběr, takţe se mŧţeme dovědět o svém ţivotě, o své společnosti téměř vše, jakkoliv si to pak musíme samozřejmě trochu taky přebrat. Má poměrně velmi výrazné prostředky interpretační, grafy, tabulky, velmi jednoduchá schémata, to všechno lidi, čtenáři, posluchači, diváci mají velmi rádi, takţe z tohohle pohledu nabízí i určitý uţivatelský komfort a bránit se statistice anebo jí nějakým zpŧsobem potlačovat v médiích, je asi špatně. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Tak souhlasím s tím, ţe to má i zábavný prvek do jisté míry, na druhou stranu je třeba podotknout, ţe veškeré statistiky, které jsou graficky zpracovány v širším či větším měřítku, se víceméně pouţívají v okamţiku, kdy média dejme tomu trpí jistým nedostatkem materiálu, takţe to mŧţe pŧsobit i jako, i jako celkem velmi vděčný materiál pro to, jak z té problematiky v té dané chvíli vybruslit. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Tak takový byl dnešní pořad Média v postmoderním světě, který jsme věnovali statistikám a prŧzkumŧm. Mými hosty byli profesor Richard Hindls, rektor Vysoké školy ekonomické, děkuji, pane profesore. Richard HINDLS, rektor Vysoké školy ekonomické -------------------Hezký večer. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Daniel Köppl, šéfredaktor časopisu Marketing & Media a přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Danieli, děkuji. Daniel KÖPPL, šéfredaktor časopisu Marketing & Media, přednášející na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze -------------------Děkuji. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor Plné znění zpráv


-------------------A konečně Petr Štrompf, spisovatel a novinář. Děkuji, Petře. Petr ŠTROMPF, novinář, spisovatel -------------------Děkuji za pozvání. Tomáš PROCHÁZKA, moderátor -------------------Od mikrofonu Českého rozhlasu 6 se s vámi rovněţ loučí Tomáš Procházka a přeje klidný večer. _

ČSSD proti církevním restitucím 9.8.2012


str. 01


_ Jan RICHTER, moderátor -------------------Církve a náboţenské společnosti se ostře ohradily proti kampani ČSSD zaměřené proti církevním restitucím. Plakáty,. Billboardy a další tiskoviny zobrazují ruku v modrém rukávu, jak předává pytel zřejmě plný peněz ruce v kněţské sutaně. Podle kardinála Dominika Duky se kampaň podobá antisemickým a antiklerikálním plakátŧm třetí říše. Sociální demokraté pak označili kardinálova slova za skandální. Ve spojení jsme teď s politologem Josefem Mlejnkem z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer. Josef MLEJNEK, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý večer. Jan RICHTER, moderátor -------------------Pane Mlejnku, povaţujete tu kampaň sociálních demokratŧ za nekulturní a ohroţující podstatu demokracie, jak tvrdí církve? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě jí povaţuji za nekulturní, určitě sráţí úroveň politické kultury minimálně o patro níţ, poněvadţ ta určitá podobnost těch výrazových prostředkŧ z prostředky uţívanými nacistickou propagandou nebo komunistickou propagandou, tak ta je bohuţel zjedná, řekl bych, přímo bije do očí. Jestli to ohroţuje přímo podstatu demokracie, tak to samozřejmě zatím snad ne, ale určitě to stabilitě demokracie nepřispívá. Jan RICHTER, moderátor -------------------Ten spor mezi církvemi a na jedné straně tedy a náboţenskými společnostmi a jednou z politických stran na straně druhé. Je něco, co česká politická scéna nezaţila v takovém to rozsahu. Posunuje to podle vašeho názoru nějak ty dosavadní hranice politického boje, jak jsme na ně zvyklí? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Bohuţel se ukazuje, ţe asi ano. I mě samotného to trochu překvapilo, jak ostře ta kampaň je pojata ze strany ČSSD. Tady samozřejmě problém spočívá i v tom, ţe restituce církevního majetku podobně jako církve nejsou příliš populární v české společnosti. Většina veřejnosti církevní restituce odmítá a na to právě ČSSD sází, ale podle mého názoru to je ze strany ČSSD prostě populismus. Jan RICHTER, moderátor -------------------Proč myslíte, ţe sociální demokraté zvolili právě tuto formu vyjádření nesouhlasu se záměrem vlády uskutečnit majetkové vyrovnání s církvemi? Plné znění zpráv


Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě jednak kvŧli tomu, ţe vědí, ţe velká část veřejnosti restituce odmítá, kritizuje a předpokládám, ţe asi si třeba nechali udělat nějaký prŧzkum, ţe zejména jejich voliči nebo ta skupina, na kterou oni především cílí, tak má vŧči restitucím hodně vyhraněný postoj a z hlediska vedení politické kampaně je to prostě vhodné téma, je to něco, co společnost nevítá, co jí dost dráţdí a dá se takhle prostě vést kampaň. Většina politických kampaní bohuţel je postavena spíše na emocích neţ na nějaké racionální debatě, takţe pro ČSSD je určitě lepší vést tu kampaň tímto zpŧsobem, neţ diskutovat veřejně nějaká témata, která se třeba přímo týkají krajŧ a krajské politiky. To by nemuselo veřejnost zase tak zaujmout. To jsou často věci takové technické povahy a navíc ČSSD je ve 13 krajích vládní stranou, kdeţto na té celostátní úrovni je opoziční stranou a kaţdá politická kampaň zase se lépe vede z té opoziční role. Lépe se dělá kampaň, kdyţ mŧţe někdo zaútočit negativně proti někomu, čili ČSSD chce vyuţít toho, ţe vlastně vymohla krajské volby, kde je reálně vládnoucí stranou pojmout jako volby celostátní, kde je na té celostátní úrovni stranou opoziční. Jan RICHTER, moderátor -------------------Nemohla by ta kampaň ČSSD nakonec poškodit tím, ţe by mohla odradit středové voliče, které by sociální demokraté rádi získali? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě část středových voličŧ si ČSSD odradit mŧţe, to je jako risk té strany, to si musí vţdycky v centrále té strany sami uvědomit, jaké voliče získají a jaké voliče zase potenciálně mohou ztratit, kdyţ kampaň namíří určitým směrem. Taktéţ ještě bych i podotkl na adresu ČSSD, ţe myslím si, ţe ne úplně zváţila své zájmy na Moravě, poněvadţ na Moravě ČSSD je silnější neţ v českých zemích a na Moravě zase i více lidí je věřících, takţe tam církve mají silnější pozici, takţe se potenciálně mŧţe i oslabit pozice, které má v moravských částech republiky. Jan RICHTER, moderátor -------------------Říká politolog Josef Mlejnek. Děkujeme a na slyšenou. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Na shledanou. _

Marek Stránský: PR dnes dokáţe totéţ co reklamní agentura 9.8.2012

e15.cz

str. 00 _

Rozhovor_

Letošní Českou cenu za PR ovládla agentura AMI Communications, která získala celkem devět cen. Je to dŧsledek přeskupování sil na trhu, nebo se nějak mění postoj firem a institucí k chápání PR sluţeb? Podle Marka Stránského, managing partnera největší české PR agentury AMI Communicatons, je to obojí. Na letošních cenách za PR jste pobrali, co šlo. Jak to vzniklo? Rozhodli jste se, ţe budete nejlepší? Přistupovali jsme k tomu jako vţdy. Přihlásili jsme svoje nejlepší projekty, jen jsme jich moţná měli v roce 2011 víc neţ rok předtím. Je pravda, ţe tentokrát jsme měli opravdu dobré projekty. Kterého z vítězných projektŧ si vy sám ceníte nejvíce? Myslím, ţe nejlepší je kampaň „Čtení pomáhá“, protoţe jde o komplexně připravený projekt s vynikajícími výsledky. Byli jsme u toho od začátku, radili jsme s vlastním konceptem, takţe to nebylo tak, ţe bychom jen slepě přinesli medializaci něčeho, co vymyslel klient. Plné znění zpráv


Čtěte také: Křišťálová Lupa letos zrušila kategorie All Star a Vyhledávače, další ale přidala Na mezinárodních soutěţích typu SABRE Awards ale moc vidět nejste… My se na mezinárodní ceny moc nehlásíme, respektive letos jsme se nehlásili vŧbec. Náš názor je ten, ţe často na nich hodnotí hodnotitelé podle podkladŧ od zeleného stolu a neznají realitu dané země. V minulosti tak vyhrálo několik projektŧ, o nichţ se v Čechách moc nevědělo, a jen proto, ţe byla dobře připravena podkladová dokumentace, pŧsobily tyto projekty úspěšně. Nemám nic proti SABRE, ale pro mne mají mnohem větší cenu české soutěţe. Letos například Českou cenu za PR hodnotilo padesát lidí… PR je zřejmě jedním z mála komunikačních oborŧ, kterým se daří. Řada agentur včetně AMI Communications hlásí dvouciferné rŧsty obratu. Je to pravda, nebo je to jen hra čísel? Myslím, ţe to pravda je. Ovšem hlavně u firem, které rozšířily své spektrum z media relations z konce 90. let a začaly víc konkurovat reklamním agenturám. Dneska uţ to není jen klasické PR. Jde víc o komunikační agentury, které v sobě zahrnují digitální nebo online komunikaci a dělají velké mnoţství integrálních kampaní. To, ţe trh nezŧstal čistě jen u PR, je jedním z dŧvodŧ rŧstu. Druhým fenoménem je, ţe daleko větší spektrum českých středně velkých firem si uvědomuje, ţe tímto zpŧsobem musí komunikovat. A protoţe nemají úplně velké rozpočty, hledají alespoň něco. Z tohoto pohledu je PR pro určité typy sdělení pořád jedním z nejefektivnějších nástrojŧ. Takţe je to i tím, ţe se reklamní rozpočty sniţují? Určitě. Podle mého názoru některé z velkých reklamních agentur včas neodhadly, co klienti opravdu potřebují, a předkládaly jim stále vysoké rozpočty. Menší firmy se zase začaly bát, ţe pro tyto velké agentury nejsou partnery. Naší výhodou je, ţe se nám spektrum sluţeb povedlo rozšířit tak, ţe kdyţ k nám dnes přijde klient a chce integrální kampaň, nemusí ani chodit za reklamní agenturou. Mění se nějak ochota firem o PR komunikaci vŧbec uvaţovat? K posunu dochází hned ve dvou oblastech. Jednak se rozšiřuje spektrum firem, které o PR a další komunikaci uvaţují. Pak je druhá skupina, která poţaduje hlubokou expertízu a porozumění oboru, v němţ podnikají. Klasickým příkladem jsou energetika, zdravotnictví, finance. Zde je velká poptávka po konzultacích a nemá to uţ mnoho společného s klasickými media relations. To, ţe znáte klíčové stakeholdery, je pro klienta obrovská přidaná hodnota a vy jim svým zpŧsobem radíte i s jejich obchodním modelem. To ale předpokládá vysokou specializaci… Začali jsme s tím jako úplně první uţ v roce 1998, kdy jsme si říkali, ţe je logické, aby jeden člověk nedělal všechno od farmacie přes rychloobrátkové zboţí aţ po finance, ale měl nějakou specializaci. Právě v oblastech, kde jsme se hodně specializovali a kde se naši lidé v daném prostředí pohybují spoustu let a rozumí mu, pozorujeme velký rŧst. Klient najednou vidí, ţe stejně jako oblasti komunikace rozumíme také vlastnímu podnikání klientŧ. Díky tomu se nám daří získat větší zakázky. Není to pak ale kontraproduktivní, kdyţ vás nakonec i přes vnitřní specializaci trh vnímá jako odborníky na všechno? To je o nastavení modelu. My dnes máme 74 lidí, z toho určitě kolem 50 jsou konzultanti, kteří na rŧzných úrovních pracují s klienty. A díky specializaci je to vlastně několik firem v jedné, coţ pro všechny vytváří velký komfort. Třeba náš tým pro zdravotnictví má 20 lidí, tým pro energetiku a prŧmysl má kolem 15 lidí. To je něco, co nikdo jiný na trhu nemá. Další věcí, kterou se odlišujeme od ostatních, je relativně vysoký počet lidí na income fee. Já totiţ razím teorii, ţe lidé musí být schopni pracovat v agentuře dlouhodobě. Práce je to velmi náročná a lidé nesmí být brutálně přetíţení, aby po roce nebo po dvou z práce odešli, protoţe uţ nemají kapacitu dále fungovat. Daří se nám drţet si klienty i proto, ţe máme dost lidí, kteří na nich pracují. zvětšit Plné znění zpráv


To, ţe znáte klíčové stakeholdery, je pro klienta obrovská přidaná hodnota. Autor: Tomáš Ţelezný , Zdroj: Strategie zavřít V USA ještě v 80. letech patřilo PR k oborŧm, k nimţ se nikdo moc nehlásil. Jako by se za to lidé styděli. Jak je to u nás? Myslím, ţe se to trochu zlepšuje. Jako problém vidím to, ţe na trhu funguje mnoţství agentur nebo jednotlivcŧ v rámci agentur, kteří naší práci dělají ostudu. Mám na mysli takové to opruzování novinářŧ, kterým se volá, jestli dostali tiskovou zprávu. Jde o nepochopení naší práce a tím se pochopitelně image oboru sniţuje. Dalším problémem je, ţe klienti ne vţdy chápou, co od agentury mohou dostat a za jaké peníze. Jde tedy i o transparentnost vztahu klienta a agentury. Jakou roli v tom hraje Asociace PR agentur? Pozitivní je, ţe asociaci se podle mne daří některými kroky, jako je Česká cena za PR, image oboru postupně zlepšovat. Otázkou je, které agentury mají být členy asociace. Já jsem v tomto spíše konzervativní a opatrnější, protoţe v oboru potřebujeme stabilitu. Mŧţe vzniknout malá agentura, která rok, dva nebo tři dobře funguje, ale pak najednou zmizí ze zemského povrchu. Pro stabilitu potřebujete mít i stabilitu finanční. Na trhu také stále více dochází na jednání s odděleními nákupu, která tlačí na splatnosti. U velkých zakázek není výjimkou, ţe agentura má splatnost 180 dní a více a to pochopitelně u malých firem vytváří velké nároky na cash flow. Mŧţete skvěle fungovat, být malá agentura a mít dva velké klienty, ale kdyţ o ně přijdete, tak končíte. To si málo lidí uvědomuje. Zmínil jste existenční význam velkých klientŧ. Vy jste se loni rozešli s Télefonikou a naopak získali ArcelorMittal. Jak velká část úsilí agentury stojí za tak velkými sousty? Naše portfolio je docela vyváţené v tom, ţe velcí klienti netvoří víc neţ kolem 25 procent obratu agentury. Coţ je dobré, protoţe neohroţují stabilitu firmy. U velkých klientŧ je pro nás dŧleţitá především komplexnost, protoţe velký klient je vlastně několik menších klientŧ v jednom. Musíte pro ně postavit dostatečně silný tým a mít kapacitu na to, dělat několik kampaní najednou, řešit externí a interní komunikaci, eventy, produkty – a tady si myslím, ţe při vší úctě mají velké agentury výhodu nad agenturami o deseti lidech. Skoro si nedovedu představit, ţe by velká firma typu ArcelorMittal, Télefónica nebo ČEZ měla malou agenturu. PR agentury rády zahlcují média pouţitelnými informacemi, ale stejně tak – z pohledu novinářŧ – úplnými nesmysly. Jak vyhodnocujete uţitečnost informace pro média? Nejdŧleţitější je pracovat s klientem na tom, aby komunikoval jen věci, které mají pro daný okruh novinářŧ nějakou relevanci. Pokud tohle agentura neumí, hrozí nejen poškození vztahu mezi agenturou a novinářem, ale primárně i poškození klienta. Je strašně dŧleţité, aby klient komunikoval pravdivé a objektivní informace, přičemţ trendem je pomáhat novinářŧm získávat další zdroje. Mŧţe jít třeba o přístup k odborníkŧm, k nimţ se novinář z časových dŧvodŧ nedostane. Tato linie je velmi tenká, ale já si myslím, ţe přeţijí nebo budou úspěšně fungovat jen ti, kdo dokáţou být novinářŧm opravdu partnerem a budou znát jeho poţadavky a potřeby. Rozhodně nejde o model copy/paste, tedy jít na všechny stejným zpŧsobem a se stejnou energií. To by byl ideální stav, na který se ovšem prakticky nedá najít recept… Platí pravidlo „řiď se zdravým rozumem“. Pokud novinář nebude se zpŧsobem předávání informací spokojen, nebude tento vztah a partnerství fungovat. Hlavně menší agentury, které mají jednoho nebo dva klienty, mnohdy nemají odvahu jim otevřeně říci, ţe některé věci nejdou. Odsouhlasí třeba tiskovou konferenci, na kterou Plné znění zpráv


novináři nechtějí jít, protoţe není zajímavá, ale oni se snaţí novináře na konferenci za kaţdou cenu dostat, protoţe to mŧţe být jeden z parametrŧ hodnocení jejich práce. To je něco, co klientovi mŧţe hodně uškodit. Jakým směrem se dnes PR komunikace ubírá? Klienti se hodně dívají na měřitelnost výstupŧ. Je to diskuse o tom, co dostali za peníze, které do PR investovali. Posun je vidět v tom, ţe do rozhodování o komunikaci v některých oblastech více zasahuje marketing a pochopitelně oddělení nákupu. Nevyjadřují se k tomu jen „komunikační“ lidé, ale je to takový mix. Vidím také velkou spojitost mezi komunikací public relations a public affairs a rŧznými regulačními záleţitostmi. Na straně klienta je vidět daleko větší komunikace s právníky a s lidmi z government affairs. A co online komunikace? Tady cítím vystřízlivění. Mnoho firem se snaţilo postavit na onlinu velké kampaně, ale ono jde vţdy o zdravý selský rozum. My máme také svou samostatnou firmu Digital Communications na online média, která funguje velmi dobře, ale zároveň vţdy říkáme, ţe jde o mix aktivit. Nemŧţete přijít za klientem a říci mu, ţe odteď bude komunikovat jen na internetu. Je ale pořád dost firem jak na straně klientŧ, tak na straně agentur, které tuto strategii razí a domnívají se, ţe je online svět naprosto spasí. V oboru pŧsobíte 17 let, coţ je spíše výjimečné. Jak se bráníte tomu, abyste toho neměl plné zuby? Klíčové je naučit se zvládat stres. Klienti si nás najímají většinou proto, ţe mají nějaké problémy a nejsou v úplně jednoduché situaci. Pomáhá mi, ţe práce není pořád stejná. Klienti se mění v čase, případně děláte u jednoho klienta jiné typy činností. Nedovedu si představit, ţe bych pracoval 15 let v jedné firmě, ale v komunikační firmě to jde. Něco jiného také je, kdyţ má firma deset nebo dvanáct lidí a ředitel je ve své podstatě account manaţer. To se změnilo a dneska primárně pracuji s top managementem klientŧ, coţ jsou většinou velmi zajímaví lidé. Do podobné situace se dostávají i šéfové našich oddělení, protoţe ani oni uţ nepíší tiskové zprávy, ale jsou vlastně šéfy malých PR agentur. Je nějaká práce, kterou byste jako agentura odmítli? Já bych nikdy nechtěl pracovat pro klienta v arbitráţi proti českému státu, protoţe to nepovaţuji za správné. Také jsme nikdy nevzali zakázku externí komunikace pro tabákový prŧmysl. Mít na jednom patře silnou farmaceutickou skupinu a hned vedle řešit propagaci cigaret asi není normální. Jak řešíte případné konflikty zájmŧ? To je hodně zajímavé téma. Tím, ţe jsme velká firma, vyplňujeme prakticky všechny oblasti trhu. Především s velkými klienty pak vedeme věčnou diskusi o tom, jestli tady je konflikt nebo ne. Nám se daří jim poměrně dobře vysvětlovat, ţe máme oddělené týmy a ţe je pro ně lepší, kdyţ budou pracovat s někým, kdo dané problematice opravdu dobře rozumí. Pracujete pro politické strany? My jsme si historicky řekli, ţe pro politické strany ani pro politiky pracovat nebudeme. A drţíme se toho. Pochopitelně politické kampaně sledujeme a já osobně třeba vidím prostor pro vysoce specializovanou firmu, která by v tomto oboru poskytovala konzultace. Připadá nám, ţe v této části trhu chybí profesionalita a nemyslím si, ţe je ideální najímat si zahraniční poradce. Hodně věcí je pouţitelných, ale ve finále se těţko mŧţete radit s někým, kdo tady nechodil do školy, nedíval se na televizi, nemá tady kamarády. Nicméně my se takovou firmu zaloţit nechystáme. MAREK STRÁNSKÝ (1971) Vystudoval politologii na Fakultě sociálních věd UK (v roce 2003 zde získal titul Ph. D.) a absolvoval roční studijní stáţ na Carleton University v Ottawě. Od roku 1995 pŧsobil ve firmě Burson-Marsteller. V prosinci 1998 nastoupil do AMI Communications, o čtyři roky později se stal v této firmě partnerem. V roce 2002 spoluzakládal s Janou Marco a Milanem Hejlem firmu PAN Solutions, která dnes patří mezi přední public affairs agentury v ČR. Plné znění zpráv


AMI Communications dále expandovala na Slovensko, do Bulharska a Rumunska a v současnosti patří mezi největší komunikační firmy v regionu. Její dceřiné firmy Digital Communications a Design Communications doplňují portfolio sluţeb v oblasti online komunikace a grafiky. URL| http://strategie.e15.cz/rozhovor/marek-stransky-pr-dnes-dokaze-totez-co-reklamni-agentura-903900 _

Miliardy na vědu se dělí jen podle statistik 9.8.2012

Hospodářské noviny str. 14 Julie Daňková_

HN byznys_

Fokus Kteří vědci jsou nejúspěšnější Institut IDEA při CERGE-EI seřadil vědecká pracoviště podle oborŧ a počtu publikovaných článkŧ v nejprestiţnějších časopisech Publikovat v prestiţním časopisu Nature je meta, po které touţí vědci z celého světa. I řada českých výzkumníkŧ se mezi světovou elitu pravidelně dostává. Dosud však nikdo nevěděl, kde je líheň těch nejúspěšnějších. Teprve nejnovější studie institutu IDEA při CERGE-EI, kterou zpracovali ekonomové Daniel Münich a Štěpán Jurajda a kterou mají HN exkluzivně k dispozici, seřazuje vědecká pracoviště podle toho, jak publikují v zahraničí. Je to poprvé, kdy v Česku někdo oborově seřadil ústavy Akademie věd, jednotlivých ministerstev a fakulty vysokých škol podle rozsahu nejexcelentnějších publikačních prací. Ve většině případŧ je na prvním místě Akademie věd. Počet publikací je významné kritérium - obstát i před nejpřísnějšími recenzenty mezinárodních vědeckých časopisŧ v daném oboru je velký úspěch. Autoři studie se tak rozhodli přispět k řešení problému, který dlouhodobě trápí českou vědu: jak posuzovat výsledky české vědy a výzkumné instituce. Kaţdým rokem rozděluje vláda na českou vědu 26 miliard. Ministři přitom aţ dosud rozdělovali peníze, aniţ by věděli, jak kvalitní výzkum v tom kterém oboru ústavy předvádějí. Kaţdý obor je jiný Například v psychologii, sociologii a ekonomii, kde je časopisecké publikování ve světě běţné, se počet českých článkŧ v nejrenomovanějších oborových magazínech pohybuje kolem deseti. Naproti tomu fyzikŧm v oboru fyziky pevných látek otiskly redakce vědeckých časopisŧ hned 823 článkŧ. A právě na specifika jednotlivých vědních oborŧ Münich upozorňuje. „Výzkum v oborech se totiţ zásadně liší publikační praxí. Sčítání článkŧ matematikŧ a fyzikŧ na matematicko-fyzikální fakultě by byl stejný nesmysl jako sčítat dohromady borŧvky a melouny,“ krčí rameny nad faktem, ţe současná vládní metodika hodnocení měří oborŧm stejným metrem. „Kdyţ to hodně zjednoduším, tak experimentální fyzici v obrovských týmech opakovaně něco měří a článek publikují kaţdý měsíc. Na druhé straně sedí osamělý teoretický matematik s tuţkou nad listem papíru, a kdyţ po roce rovnici vyřeší, publikuje řešení v jednom článku za rok,“ vysvětluje Münich s tím, ţe ani řadu dalších oborových specifik současný systém hodnocení zvaný „kafemlejnek“ nebere v potaz. „A ještě horší je, ţe se podle toho nakonec rozdělují obrovské peníze,“ dodává Münich. Jeho studie navíc ukazuje, ţe v řadě oborŧ se špičkový výzkum dělá jen na pár pracovištích, v jiných ţe je naopak velice rozptýlený. Recenzenti jsou psi Kafemlejnkem se rozdělují v Česku peníze na vědu uţ pátým rokem. „Eviduje se počet článkŧ v impaktovaných i neimpaktovaných časopisech, počet knih, patentŧ, citací, to se vše nějak přerozdělí na body a podle nich dostane kaţdý určitý díl peněz,“ popsal zpŧsob nedávno pro HN člen Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace, podnikatel Zdeněk Frolík. Právě absence kvalitních informací o excelentním výzkumu u nás vedla autory ke zpracování studie. Ta vychází z dostupných informací o vědeckých článcích, publikovaných v renomovaných odborných časopisech. „Články procházejí velice přísným recenzním řízením. Dobrý recenzent je jako pes a nenechá na vás nit suchou. Strašně vám to zkritizuje a někde je ta kritika tak silná, ţe to neobhájíte,“ popisuje své zkušenosti s renomovanými časopisy Jana Hajšlová, vedoucí Ústavu analýzy potravin a výţivy z Fakulty potravinářské a biochemické technologie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, která ve studii obsadila první místo v oboru potravinářství. Nejnovější studie institutu IDEA při CERGE-EI má vládě také naznačit, ţe existující informace o výsledcích výzkumu se dají vyuţívat mnohem lépe neţ na dvě stručné excelové tabulky. „Vědeckou produktivitu Plné znění zpráv


jednotlivých pracovišť ale vyčíslit neumíme. To bychom museli znát, za jakých podmínek pracoviště výzkum dělají, za jaké peníze a kolik na to potřebují lidí. Tyto informace však v ČR na systematické úrovni k dispozici dosud nejsou,“ vysvětluje Münich, proč svou analýzu nemŧţe označit za vyčerpávající sondu do zdejších vědeckých laboratoří. Humanitní obory nepublikují V přehledech, které Münich a Jurajda připravili, však chybí řada společenskovědních oborŧ. V těch se totiţ publikuje hlavně v knihách, jejichţ kvalitu dnes nejde od ničeho odvodit. „Současný systém hodnocení navíc vědce v těchto oborech tlačí do produkce velkého počtu knih vědecky nevalné kvality, nebo dokonce knih nevědeckých,“ míní o negativních dopadech kafemlejnku Münich. Ten proto ve své práci varuje před tím, aby se slepě posuzovala jen absolutní čísla a neřešilo se, co je za nimi. *** Jak publikují vědecké ústavy (Řazeno dle počtu publikací v top světových vědeckých časopisech jako Nature magazine) EKONOMIE Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ AVČR - Národohospodářský ústav 16 53 UK - CERGE-EI 9 31 UK - Fakulta sociálních věd 5 81 VŠE - Fakulta národohospodářská 2 44 VUT - Fakulta podnikatelská 2 2 Jaderná, atomová a molekulová fyzika, urychlovače Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ AVCR - Ústav jaderné fyziky 99 201 UK - Matematicko-fyzikální fakulta 67 88 ČVUT - Fakulta jaderná a fyzikální 23 46 ČVUT - Ústav tech. a experiment. fyziky 18 48 MPO - Centrum výzkumu Rez s.r.o 9 20 BIOFYZIKA Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ AVČR - Biofyzikální ústav 221 405 JČU - Ústav fyzikální biologie 77 131 UK - Matematicko-fyzikální fakulta 36 61 UP - Přírodovědecká fakulta 35 48 MU - Přírodovědecká fakulta 20 26 Prŧmyslová chemie a chemické inţenýrství Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ AVČR - Ústav chemických procesŧ 78 136 VŠCHT - Fakulta chemicko-inţenýrská 65 98 Upa - Fakulta chemicko-technologická 15 37 VŠCHT - Fakulta chemické technologie 6 25 ORGANICKÁ CHEMIE Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ AVČR - Ústav organ. chemie a biochemie 223 400 VŠCHT - Fakulta chemické technologie 51 115 UK - Přírodovědecká fakulta 41 67 Upa - Fakulta chemicko-technologická 36 95 MU - Přírodovědecká fakulta 27 51 Plné znění zpráv


zdroj: cerge-ei BOTANIKA Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ AVČR - Botanický ústav 204 359 UK - Přírodovědecká fakulta 71 164 MU - Přírodovědecká fakulta 32 63 UP - Přírodovědecká fakulta 29 58 AVČR - Ústav experimentální botaniky 27 48 GENETIKA A MOLEKULÁRNÍ BIOLOGIE Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ AVČR - Ústav molekulární genetiky 148 210 MU - Přírodovědecká fakulta 63 107 AVČR - Biologické centrum 63 106 UK - 1. lékařská fakulta 59 119 AVČR - Ústav experimentální botaniky 45 78 KARDIOVASKULÁRNÍ NEMOCI VČETNĚ KARDIOCHIRURGIE Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ MZdČR - Institut klinické a experiment. medic. 81 143 UK - 3. lékařská fakulta 54 77 UK - 1. lékařská fakulta 36 68 MZdČR - Všeobecná fakultní nemocnice 33 62 MZdČR - Fakultní nemocnice v Motole 17 41 ONKOLOGIE A HEMATOLOGIE Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ MZdČR - Ústav hematologie a krev. transfuze 55 165 UK - 1. lékařská fakulta 45 89 UP - Lékařská fakulta 39 107 UK - 2. lékařská fakulta 33 65 MZdČR - Fakultní nemocnice Brno 27 63 POTRAVINÁŘSTVÍ Počet článkŧ Celkový v top časopisech počet článkŧ VŠCHT - Fakulta potrav. a biochem. techno. 65 213 JČU - Zemědělská fakulta 14 21 MZE - Výzkumný ústav potravinářství 9 35 UTB - Fakulta technologická 9 20 ČZU - Fakulta agrobiol., potravin. a přírod. zdrojŧ 6 18 15 431 článkŧ publikovali čeští vědci v letech 2006 aţ 2010 v nejprestiţnějších světových časopisech. Vysvětlivka k názvu škol a institucí AVČR Akademie věd ČR ČVUT České vysoké učení technické ČZU Česká zemědělská univerzita JČU Jihočeská univerzita MPO Ministerstvo prŧmyslu a obchodu ČR MU Masarykova univerzita Brno MzdČR Ministerstvo zdravotnictví ČR Mze Ministerstvo zemědělství ČR UK Univerzita Karlova UP Univerzita Palackého Olomouc Upa Univerzita Pardubice UTB Univerzita Tomáše Bati Zlín VŠE Vysoká škola ekonomická v Praze VŠCHT Vysoká škola chemicko-technologická VUT Vysoké učení technické Brno Foto popis| Plné znění zpráv


O autorovi| Julie Daňková, [email protected] _

Kdo kam 9.8.2012

Hospodářské noviny str. 23 Petra Horáková_

Lidé_

Šéfem McDonald‟s je v Česku a na Slovensku Schramm Generálním ředitelem McDonald‟s Česká a Slovenská republika se stal Alexander Schramm, který ve společnosti s rychlým občerstvením pracuje přes 16 let. Do Prahy zamířil z Německa, kde uplynulé tři roky vedl oddělení rozvoje. Kariéru v McDonald‟s zahájil Schramm v roce 1996 jako právník. Od té doby zastával rŧzné manaţerské posty, a to včetně mezinárodních pozic v Oak Brooku či v evropské centrále společnosti. Ve vedení McDonald‟s v Německu pŧsobil v posledních devíti letech. Bývalý ředitel Radek Janalík se stal franšízantem společnosti a na základě licence bude provozovat dvě restaurace McDonald‟s v Liberci. Van Houten vystřídal v Ahold Czech Republic Urbánka Viceprezidentem Ahold Czech Republic je nově Nizozemec Robert van Houten. Na starosti bude mít obchodní a marketingové oddělení. Van Houten ve funkci vystřídal Lukáše Urbánka, který ze společnosti Ahold odešel před několika měsíci. Van Houten, který se do Prahy stěhuje s rodinou, pracuje v nizozemské maloobchodní skupině Ahold 12 let. V roce 2009 se stal viceprezidentem řetězce Albert Heijn. Vystudoval Amsterodamskou univerzitu a Harvard Business School. Na loňském ţebříčku deseti největších obchodníkŧ připadlo podle ČTK společnosti Ahold čtvrté místo za maloobchodními skupinami Schwarz ČR (Lidl/Kaufland), Rewe ČR (Billa / Penny Market) a obchodním řetězcem Tesco Stores ČR. Obchodním ředitelem praţských hotelŧ Hilton se stal Galvao Eduardo Galvao byl povýšen do pozice obchodního ředitele obou praţských hotelŧ Hilton. Nahradil Matthijse Welleho, který se stal obchodním ředitelem pro oblast východní Evropy a Ruska. Předtím byl Galvao asistentem obchodního ředitele a měl na starosti klienty z USA, Středního východu a Jiţní Ameriky. Galvao začal kariéru v řetězci Hilton Worldwide v roce 2002 jako člen týmu, který otevíral Hilton Sao Paulo Morumbi v Brazílii. Pracoval také v hotelovém řetězci Hyatt. Po třech letech se do řetězce Hilton vrátil. Do funkce ředitele Conference & Event Sales nastoupil nově také Luka Ravnikar, nahradil Ligii Brasoveanu, která se přidala k týmu hotelu Hilton Kiev. Evropskou oční kliniku Lexum bude řídit Švrček Generálním ředitelem Evropské oční kliniky Lexum se v polovině srpna stane Petr Švrček, který v minulosti vybudoval síť ambulancí MediClinic. Manaţerské zkušenosti sbíral také v představenstvu banky Alfabank v Rusku a na Ukrajině, v konzultantské společnosti A. T. Kearney nebo v SABMiller Plzeňský Prazdroj. „Petr Švrček v sobě spojuje zahraniční manaţerské zkušenosti s praxí a vzděláním očního lékaře,“ uvedl Martin Filipec, zakladatel oční kliniky Lexum. Švrček vystudoval medicínu na Univerzitě Palackého v Olomouci, na oftalmologii se následně specializoval na Univerzitě Karlově. V roce 2000 dokončil London Business School Executive Program. Martínek odpovídá za integraci pojišťoven Aviva a MetLife Amcico Šéf MetLife Amcico Daniel Martínek bude zároveň generálním ředitelem ţivotní pojišťovny Aviva v Česku. Na starosti má celkovou integraci obou pojišťoven. Akvizicí se MetLife podle ČTK stává 7. největší pojišťovnou na českém trhu v kategorii ţivotního pojištění. Aviva ţivotní pojišťovna měla koncem roku na českém pojistném trhu podle údajŧ České asociace pojišťoven trţní podíl 0,8 procenta. MetLife Amcico drţela 1,6 procenta. Martínek nastoupil do MetLife Amcico v roce 2005 na pozici obchodního ředitele. O rok později byl jmenován generálním ředitelem společnosti. Předtím pracoval například pro Citibank. Ve finančních sluţbách se Martínek pohybuje jiţ dvacet let. Plné znění zpráv


Finanční ředitelkou společnosti LMC je Zitová Finanční ředitelkou společnosti LMC byla jmenována Klára Zitová. Nahradila Pavla Šeberu, který na konci srpna společnost opustí. Zitová před příchodem do firmy dva roky vedla vlastní firmu Brightwood, specializovanou na poskytování ekonomického poradenství a interim management. V letech 2008 aţ 2010 zastávala post finanční ředitelky pro region východní Evropy v nadnárodní společnosti Harsco. Předtím pracovala jako finanční ředitelka českého zastoupení globální korporace G4S Security Services. Je absolventkou oboru Řízení podniku a podnikové finance na Vysoké škole finanční a správní v Praze. Společnost LMC provozuje dva pracovní portály v České republice (Jobs.cz a Práce.cz) a jeden na Slovensku (Topjobs.sk). Soták vede výzkum trhu v Cushman & Wakefield Michal Soták nově šéfuje výzkumu trhu ve společnosti Cushman & Wakefield v České republice a na Slovensku. Je zodpovědný za zpracování studií proveditelnosti, vedení statistických dat a tvorbu analýz. Před příchodem do Cushman & Wakefield pŧsobil ve společnosti Develon jako development manaţer. Pracoval na projektech, jako jsou nákupní centrum Breda & Weinstein Opava či nákupní park v Čestlicích. Začínal ve společnosti Citigroup v její praţské a londýnské kanceláři. Studoval ve Velké Británii na University of Bath, kde získal titul magistr v oboru financí a účetnictví. Má také bakalářský titul z Fakulty sociálních věd na Karlově Univerzitě. Foto popis| _

Agentura. Malá nebo velká? 9.8.2012

markething.cz str. 00 Redakce_

Z terénu_

Ve středu 8. srpna se uskutečnilo další z jiţ tradičních setkání Marketingového institutu, tentokrát na téma Jak se mění trh? Co umí malá agentura a co velká? Přestoţe počasí vybízelo spíše k posezení na zahrádce některé z praţských hospod, atraktivní téma a panel diskutujících, tvořený několika opravdu zvučnými jmény, přitáhly do holešovického DOXu mnoho účastníkŧ. Nad tématem se zamýšleli zástupci malých a velkých agentur, ale také několik marketingových specialistŧ ze strany zadavatele. Roli smírčího soudce a moderátora v jedné osobě se ujala vedoucí Katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK, PhDr. Denisa Kasl Kollmannová, PhD. Jako výchozí podnět k diskuzi měly slouţit v úvodu představené nejčastější mýty a pomluvy o malých a velkých agenturách. Představitelé agentur se potom měli pokusit tyto mýty vyvrátit či potvrdit. Jiţ proti tomuto konceptu se však někteří diskutující začali ohrazovat. Zástupci některých agentur nebyli ani přesvědčeni o tom, zda se dá určit, která agentura je velká a která malá. Martin Charvát (Konektor) a Petr Topinka (Mark/BBDO) se shodli na tom, ţe velikost agentury není podstatná. V tom je podpořily i některé názory zástupcŧ malých agentur, Hana Hunt poznamenala, ţe debata o velikosti je výsadou muţŧ a není příliš podstatná, Jan Rauschert (Comtech) se dokonce obrátil k publiku s otázkou, zda by nebylo lepší bavit se o něčem zajímavějším. Koho raději zadavatelé? Po poněkud opatrném rozjezdu se přece jen podařilo debatu rozvířit, a mohli jsme tedy zaslechnout i několik dosti zajímavých názorŧ a postřehŧ. Ze strany zadavatelŧ nebyla příliš favorizována ani jedna skupina agentur, Petr Chadraba (IKEA) však připustil, ţe dává přednost spíše menším agenturám kvŧli jejich kratší reakční době. Robert Janča (Botas66) se nepřiklonil ani na jednu stranu, vyzdvihl pouze nutnost, aby se agentura chtěla podílet na výsledku spolupráce, Pavel Jechort (Allianz) si zase posteskl, ţe je mezi agenturami málo těch, které dokáţou být klientovi partnerem, nehledě na velikost. Jakub Petřina (Air Bank) nakonec přiznal, ţe výhoda velkých agentur podle něj tkví v tom, ţe jsou schopny v řadách svých zaměstnancŧ nalézt specialistu téměř na cokoli, je-li potřeba. Víceméně všichni se nakonec shodli, ţe nejdŧleţitějším faktorem jsou lidi. Výše zmíněná vyjádření pouze potvrzují výsledky prŧzkumu AMI Communications o PR agenturách, podle něhoţ povaţuje velikost agentury za velmi dŧleţitou pouze 7% zadavatelŧ. Plné znění zpráv


Panel mluvčích a moderátorka večera, PhDr. Denisa Kasl Kollmannová, PhD. A co agentury? Stejně tak zástupci agentur se o rozdílech malých a velkých příliš nepřeli, tématem diskuze se staly spíše nešvary a problémy ve spolupráci agentura – klient. Ladislav Báča (Ogilvy) zdŧraznil především problém dŧvěry mezi těmito dvěma stranami a zlepšení kvality vzájemné spolupráce při zasvěcení agentury do interních informací klienta. Velký počet diskutujících měl bohuţel za následek to, ţe někteří mluvčí se dostali ke slovu sotva jednou a tudíţ jsme se od nich příliš nedozvěděli, i kdyţ měli k tématu moţná mnohem víc co říct. V závěru diskuze, kdyţ nastal prostor pro otázky z publika, se sice zvedlo pár nesmělých rukou, nicméně příliš vášnivou debatu téma nerozproudilo. A závěr? Co člověk, to názor, a na jednom se agentury ani klienti zřejmě neshodnou. Konec koncŧ, všechno je to přece jen o lidech. Markething.cz byl na místě a tweetoval přímo z konference na svém twitterovém kanálu. Na konferenci diskutovali: Jakub Petřina (Air Bank) Pavel Jechort (Allianz pojišťovna) Robert Janča (Botas 66) Petr Chadraba (IKEA) Ladislav Báča (Ogilvy) Oldřich Dostál (McCann Digital) Karel Duchek (Wunderman) Martin Hofmeister (Copy General) Martin Charvát (Konektor) Jan Kučmáš (AMI Communications) Petr Topinka (Mark/BBDO) Tomáš Hrivnák (Idealisti) Hana Hunt Dan Jesenský (Dago) Monika Kafková (M-Ocean) Lumír Kajnar (Open Brand) Tomáš Mrkvička Jan Rauschert (Comtech) Robert Svoboda (Focus Agency) O autorce ŠÁRKA LUDVÍKOVÁ je absolventka oboru Marketingová komunikace a PR na Fakultě sociálních věd UK a současná studentka Mediálních studií na téţe fakultě. Jak citovat? LUDVÍKOVÁ, Šárka. Agentura. Malá nebo velká? Markething [online]. 9. srpna 2012 [cit.2012-08-09]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: www.markething.cz/agentura-mala-nebo-velka. URL| http://www.markething.cz/agentura-mala-nebo-velka _



„Velké ani malé agentury ze sebe neumějí udělat hrdiny.“ 18 špiček branţe debatovalo o marketingu 9.8.2012

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust_

Otvírák_

Jaká je budoucnost komunikačních agentur, o tom přišlo ve středu na pozvání Marketingového institutu diskutovat do galerie Dox v praţských Holešovicích osmnáct zástupcŧ „malých“ i „velkých“ agentur či klientŧ jako jsou Allianz, Air Bank či IKEA. Atraktivně obsazenou diskusi se nenechala ujít téměř stovka lidí v publiku. Jaká je budoucnost komunikačních agentur, o tom přišlo ve středu na pozvání Marketingového institutu diskutovat do galerie Dox v praţských Holešovicích osmnáct zástupcŧ „malých" i „velkých" agentur či klientŧ jako jsou Allianz, Air Bank či IKEA. Atraktivně obsazenou diskusi se nenechala ujít téměř stovka lidí v publiku. KDO PŘIŠEL DISKUTOVAT Ladislav Báča (Ogilvy) Petr Topinka (Mark/BBDO) Jakub Petřina (Air Bank) Martin Charvát (Konektor) Oldřich Dostál (McCann Digital) Tomáš Hrivnák (Idealisti) Karel Duchek (Wunderman) Jan Kučmáš (AMI Communiaction) Tomáš Mrkvička (Ogilvy & Mather) Martin Hofmeister (Copy General) Jan Rauschert (iComtech) Robert Svoboda (Focus Agency) Pavel Jechort (Allianz pojišťovna) Lumír Kajnar (Open Brand) Hana Hunt Robert Janča (Botas 66) Dan Jesenský (Dago) Petr Chadraba (IKEA) Pŧvodní plán 'online tendru' se úplně splnit nepovedlo... Repro: Marketing & Media Pomluvy o malých a velkých agenturách podle Marketingového institutu. Foto: Pavla Lorencová Museli jsme přeţít 45 minut trvající úvod dvou organizátorŧ, neţ debata zajímavých hostí začala, a v ní jsme posléze slyšeli minimálně čtyřikrát, ţe „všechno je to o lidech". Navzdory snaze moderátorky Denisy Kasl Kollmannové udrţet diskusi v pŧdorysu „malé versus velké agentury a vyracení mýtŧ a pomluv o nich" (coţ dŧrazně napadl Jan Rauschert z iComtechu se slovy, ţe je to bulvární přístup) začaly nakonec od zástupcŧ komunikačního byznysu zaznívat přínosnější promluvy. Za všechny třeba Jakub Petřina z Air Bank nebo Tomáš Mrkvička z Ogilvy & Mather zdŧraznili, ţe pokud nejde čistě o objem práce, kterou je potřeba zvládnout, nehraje velikost agentury roli, klientovi jde místo toho o nápady, neustálé podněty a nadšení, které chce cítit na straně agentury - často tomu prý dnes nebývá. Agentury si zase zejména ústy zástupcŧ Ogilvy a Mark BBDO postěţovaly, ţe ze zadání kampaní se vytratil byznys a ţe mají-li zajistit kvalitní marketing, musejí dostávat daleko víc údajŧ o podnikání svých klientŧ. Diskuse „o lidech" nakonec vyústila v konstatování Karla Duchka z Wundermanu, ţe unavené accounty „vyrábějí" vysoké školy. Přinášíme nejzajímavější debatní vstupy: Ladislav Báča: Starý dobrý třicetisekundový spot mŧţe udělat veškerou práci. Nepotřebujou ánulkové nebo ájedničkové plakáty, a to jim řekneme my jako agentura.



Petr Topinka: Mnohdy v zadáních uţ nevidím byznys. Agentura dnes uţ mnohdy nekomunikuje s nositeli řešení, ale s dodavateli. Martin Charvát: Dostali jsme se zpět do normálu, zas je to tvrdý boj o přeţití. Jsme z rybníku zpět v řece. Ladislav Báča: Klasická reklama dělá v Ogilvy uţ jen 30 % byznysu. Robert Janča: Jednou budou klienti platit agenturu za to, ţe díky ní utratili co nejmíň peněz, ne co nejvíc. Ladislav Báča: Plno lidí z agentur je schopno myslet v byznys intencích. Ale kdyţ dostanu jako brief čtyři čísla, která si navíc mŧţu sám veřejně najít, jak mŧţe být má rada fundovaná? Mám zkušenost s Procter & Gamble, kteří si mě jako externího spolupracovníka dlouho a dŧkladně prověřovali, pak mi ale kromě pricingu ukázali vše, včetně product developmentu. Ladislav Báča: Jediné, co si klienti nejsou schopni sami zajistit, je kreativa. Jakub Petřina: Souhlasím. Ale v Čechách neexistuje ani jedna marketingová agentura. My jako marketéři podnikŧ musíme pomoci agenturám, naučit je, jak dělat skutečný marketing, nikoli jen marketingovou komunikaci. Jinak se bavíme jen o komunikačních fazetách, které jsou mnohdy pod rozlišovací schopnost i klienta. Pavel Jechort: Vidím nedostatek hrdinŧ na tomto poli. Kdyţ si klient vybírá agenturu, z ní přijde áčko, kreativní ředitel, to ale bývá naposledy, co ho vidíme. Pak uţ pracujeme jen s accountem, který bývá zvláštně unavený a připomínky odkývá „ó, vy jste klient". Chybí mi správný partner, se kterým chci dělat. Pokud chci takové partnery, málokdy je u vás zastihnu na telefonu. Raději zaplatím jednoho schopného, neţ tři, co mi dodají balast. Velké ani malé agentury ze sebe nejsou schopné udělat hrdiny, snaţí se dělat ho z klienta. Petr Topinka: Úkolem vás jako klienta je udrţet entuziasmus agentury s vámi entuziasticky dělat. Karel Duchek: Uţ ze škol vycházejí mladí unavení. Takové byly reakce na Twitteru: A přidáváme i fotogalerii: V holešovické galerii Dox bylo téměř vyprodáno. Foto: Pavla Lorencová Moderátorka Denisa Kasl Kollmannová (vlevo vzadu, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK) měla zlaté šaty a ke konci nechtěla dát prostor dotazŧm z publika, neb - pravila - potřebovala na záchod. Foto: Pavla Lorencová Zástupci Hovoří Ladislav Báča z Ogilvy, po jeho pravici Jan Kučmáš z AMI Communications. Foto: Pavla Lorencová Jan Rauschert z iComtechu se ohradil proti vedení debaty ve stylu dělení agentur na malé a velké. Foto: Pavla Lorencová Pavel Jechort z Allianz přiznal, ţe nejvíc dokáţou klienty odrat mediální agentury. Foto: Pavla Lorencová Designér Lumír Kajnar a pořadatel setkání Tomáš Poucha při závěrečné druţbě. Foto: Pavla Lorencová URL| http://www.mediar.cz/velke-ani-male-agentury-ze-sebe-neumeji-udelat-hrdiny-spicky-branze-diskutovaly-omarketingu/ _

Novým šéfem výzkumu trhu v C&W je Michal Soták 8.8.2012

buildingnews.cz str. 00 Personální změny_ Superadmin NETservis_

PRAHA - Michal Soták nově vede tým výzkumu trhu v Cushman & Wakefield. Na své pozici je zodpovědný za zpracování studií proveditelnosti, vedení statistických dat a tvorbu analýz. Sluţby jeho týmu vyuţívají přímo klienti i jednotlivé týmy C&W při práci na ostatních zakázkách. Soták vede oddělení výzkumu trhu v České republice a na Slovensku. Plné znění zpráv


Před příchodem do Cushman & Wakefield pŧsobil ve společnosti Develon (2007-2011) jako development manaţer. Podílel se na akvizicích, získávání financování od bank či rozvoji a správě nemovitostí v portfoliu firmy. Pracoval na projektech jako nákupní centrum Breda & Weinstein Opava, nákupní park v Čestlicích a další. Kariéru zahájil ve společnosti Citigroup, kde pracoval v její praţské a londýnské kanceláři (2006-2007). Michal Soták studoval ve Velké Británii na University of Bath, kde získal titul magistr v oboru financí a účetnictví. Je také drţitelem bakalářského titulu z Fakulty sociálních věd na Karlově Univerzitě. Baví ho americké sitcomy a rád hraje paintball.

URL| http://www.buildingnews.cz/personalni-zmeny/novym-sefem-vyzkumu-trhu-v-cw-je-michal-sotak.html _

Bezdětní x rodiče a důchodová reforma! (Marian Jurečka) 8.8.2012

idnes.cz - blog _

str. 00

_

Bezdětní x rodiče a dŧchodová reforma! Smlouva mezi rodiči a bezdětnými před dŧchodovou reformou a po dŧchodové reformě. Po vzoru sociologa Pavle Rusého převádím „smlouvu“ mezi rodiči a bezdětnými ohledně fungování dŧchodového systému v naší zemi na následující dialogy. 1.

Před dŧchodovou reformou (současný stav)

Rodič: Budu vychovávat dítě, investovat do jeho rozvoje, ponesu odpovědnost, sníţím si dobrovolně ţivotní úroveň a v dŧchodu se s tebou rozdělím o výnos mé investice, nechám si stejně jako ty. Bezdětný: Díky 2.

Po dŧchodové reformě (příští rok)

Rodič: Budu vychovávat dítě, investovat do jeho rozvoje, ponesu odpovědnost, sníţím si dobrovolně ţivotní úroveň a v dŧchodu se s tebou rozdělím o výnos mé investice, nechám si stejně jako ty. Moţná pŧjdu do rizika spoření v soukromém fondu, čímţ omezím platby na dŧchod mým a tvým rodičŧm, ale moc toho nenaspořím, protoţe investuji do dětí a ta 2% se při výchově velmi hodí. Bezdětný: Díky. Já moţná pŧjdu do rizika a budu si spořit v soukromých fondech, čímţ omezím platby na dŧchod mým a tvým rodičŧm. Peníze, které budou na dŧchody chybět, pak vybereme na vyšším DPH, které zaplatíme všichni. Pokud budu mít kliku, peníze mi z účtu nezmizí. Ale určitě nezmizí Tvoje děti, které mi budou platit dŧchod stejný jako tobě. 3.

Ţádoucí stav podle Pavla Rusého i podle KDU-ČSL

Rodič: Nechám si z výnosu mé investice do budoucí generace o něco více, neţ budeš mít ty. Bezdětný: Trochu ti finančně pomohu s výchovou (vyšší sociální odvody a sleva pro pečující o dítě) a ve stáří se ty se mnou rozdělíš o výnos tvé investice, ale necháš si dŧchod větší neţ já, já si přispořím. [1] [1] Dialogy jsou vesměs citacemi RNDr. Pavla Rusého z jeho přenášky na FSV UK v roce 2011 Marian Jurečka 1. místopředseda KDU-ČSL http://www.facebook.com/*!/marian.jurecka Plné znění zpráv


URL| http://marianjurecka.blog.idnes.cz/c/282275/Bezdetni-x-rodice-a-duchodova-reforma.html _

Jurečka (KDU-ČSL): Bezdětní x rodiče a důchodová reforma 8.8.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 kdu.cz_

Politici voličům_

Smlouva mezi rodiči a bezdětnými před dŧchodovou reformou a po dŧchodové reformě. Po vzoru sociologa Pavle Rusého převádím “smlouvu“ mezi rodiči a bezdětnými ohledně fungování dŧchodového systému v naší zemi na následující dialogy. 1.






Rodič: Nechám si z výnosu mé investice do budoucí generace o něco více, neţ budeš mít ty. Bezdětný: Trochu ti finančně pomohu s výchovou (vyšší sociální odvody a sleva pro pečující o dítě) a ve stáří se ty se mnou rozdělíš o výnos tvé investice, ale necháš si dŧchod větší neţ já, já si přispořím. [1] [1]Dialogy jsou vesměs citacemi RNDr. Pavla Rusého z jeho přenášky na FSV UK v roce 2011 Marian Jurečka 1. místopředseda KDU-ČSL relatedarticles title="Psali jsme:" tag="dŧchodová reforma" count="5" / Ptejte se politikŧ, ptejte se Vašich volených zastupitelŧ, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE. profiles title="Profily na ParlamentniListy.cz:" ids="3398" /

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/article.aspx?rubrika=1338&clanek=242299 _ Plné znění zpráv


Bezdětní x rodiče a důchodová reforma 8.8.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Marian Jurečka_

Politici občanům_

Smlouva mezi rodiči a bezdětnými před dŧchodovou reformou a po dŧchodové reformě. Po vzoru sociologa Pavle Rusého převádím „smlouvu“ mezi rodiči a bezdětnými ohledně fungování dŧchodového systému v naší zemi na následující dialogy. 1.






Rodič: Nechám si z výnosu mé investice do budoucí generace o něco více, neţ budeš mít ty. Bezdětný: Trochu ti finančně pomohu s výchovou (vyšší sociální odvody a sleva pro pečující o dítě) a ve stáří se ty se mnou rozdělíš o výnos tvé investice, ale necháš si dŧchod větší neţ já, já si přispořím. [1] [1]Dialogy jsou vesměs citacemi RNDr. Pavla Rusého z jeho přenášky na FSV UK v roce 2011 Marian Jurečka 1. místopředseda KDU-ČSL

URL| http://www.parlamentnilisty.cz/profily/clanek.aspx?id=13126 _

Dnes vypršel termín pro registrace pro podzimní krajské a senátní volby 7.8.2012


str. 08

18:10 Ozvěny dne_



_ Jan BUMBA, moderátor -------------------Úderem čtvrté hodiny odpolední dnes vypršel termín pro registrace kandidátŧ pro říjnové volby do krajských úřadŧ a do třetiny Senátu. Hejtmanství dnes patří bez výjimky sociálním demokratŧm, a to, zda si ČSSD udrţí moc v krajích, bude jednou z hlavních otázek podzimního klání, jisté je snad jen to, ţe mandát neobhájí středočeský hejtman David Rath. Ten má teď poněkud jiné starosti. Ve studiu je komentátor Radioţurnálu Petr Nováček. Dobrý den. Petr NOVÁČEK, komentátor Radioţurnálu -------------------Hezký den. Jan BUMBA, moderátor -------------------A na telefonní lince politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý den. Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobrý den. Jan BUMBA, moderátor -------------------Sociální demokraté, pánové, jdou do krajských voleb vlastně v takové zvláštní pozici, proti vládě na celostátní úrovni jsou v opozici, ale v krajích uţ několik let vládnou právě oni. Myslíte, pane Mlejnku, ţe mŧţou vsadit přesto na opoziční rétoriku, na kritiku vlády? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No určitě, oni to i plánují, to není ţádné tajemství, ţe to je vlastně strategie ČSSD pojmout ty krajské volby jako vlastně volby celostátní a vnést tam vlastně hlavní téma kritiku vlády, kritiku vládních reforem. Jan BUMBA, moderátor -------------------Petře, myslíte, ţe voliči uvěří ČSSD té opoziční stylizaci, přestoţe odpovědnost nesou na krajích sociální demokraté? Petr NOVÁČEK, komentátor Radioţurnálu -------------------Myslíte, Honzo, asi voliči sociální demokracie. No, to se teprve ukáţe, oni sociální demokraté uţ začali s předvolební kampaní, mají takový výmluvný billboard, který se týká asi hlavního tématu a to jsou církevní restituce, tam je prostě osoba v modrém saku a podává balík peněz druhé osobě, která je v kněţské sutaně a má na ruce prsten, takţe to je to ... Jan BUMBA, moderátor -------------------Poněkud ... Petr NOVÁČEK, komentátor Radioţurnálu -------------------... jaksi drsná záleţitost. Myslím si, ţe tohle to bude hlavní téma, moţná ţe bude ještě další, prostě bijte vládu po hlavě, pravda, budou jim to trošku kazit ty, ti jejich konkurenti v krajích, a ono jich jsou někdy 15, 18, kteří se budou snaţit do té kampaně vnášet jaksi regionální témata, uţ to také ohlašují, těch regionálních témat je samozřejmě celá řada, ale myslím si, jako pan kolega Mlejnek, ţe nakonec to celostátní téma přehluší ty regionální otázky. Jan BUMBA, moderátor -------------------Plné znění zpráv


Ale jde přece jen o krajské volby, drţme se chviličku prosím regionálních témat, čím se mohou sociálnědemokratičtí hejtmani pyšnit, co se jim vysloveně povedlo, pane Mlejnku? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To, co se jim vyloţeně povedlo, to závisí vlastně kraj od kraje, to bychom museli postupovat po jednotlivých krajích a řešit nějaké místní záleţitosti. Já se přiznám, ţe ne všecky kraje tak dobře znám, bych věděl, co se jim povedlo nebo nepovedlo, určitě budou sázet na to, ţe se budou chtít předvést před voliči, ţe dokázali něco vybudovat, nějaké věci týkající se třeba školství, zdravotnictví, dopravy. Opozice mŧţe namítat, ţe za tím mŧţou být nějaké podivné machinace, ne-li dokonce korupce Rathova typu, takţe oni určitě, jak jsem říkal, budou se snaţit pochlubit se před voliči tím, co nějakým zpŧsobem vybudovali a nějakým zpŧsobem na to přispěli. Jan BUMBA, moderátor -------------------Jedna věc, která je jaksi na stole, je ta, ţe v Karlovarském a Ústeckém kraji došlo k velmi závaţný problémŧm s čerpáním evropských dotací, v menší míře se to týká i Plzeňského a Jihočeského kraje, stejně jako Moravskoslezského kraje. Bude to hrát nějakou významnou roli ve volbách, pane Mlejnku? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě to bude hrát roli ve volbách právě v těch krajích, kterých se týká, i kdyţ zase je otázkou, zda třeba voliči ČSSD nebo potenciální voliči ČSSD, zda to budou vnímat jako vinu ČSSD a zda tu stranu za to potrestají. Mŧţe se stát, ţe se ČSSD prostě podaří upnout voliče na ta celostátní témata a odvést pozornost od těchto záleţitostí, potom třeba, pokud jde o ty záleţitosti v tom vlastně Ústeckém kraji a Karlovarském kraji, coţ je takový ten superregion, přes který se přepočítávají ty evropské dotace, tak tam do toho jsou nějakým zpŧsobem namočeni i politici z ODS, takţe to není jenom záleţitost ČSSD a myslím si, ţe pro voliče je třeba ten region, přes který se přepočítávají ty dotace, aby instituce na ně napojené, to je pro ně strašně nepřehledná věc, to myslím, ţe většina lidí není schopna přesně jako určit, kdo je za to zodpovědný a pod co to spadá. Jan BUMBA, moderátor -------------------Petře Nováčku, Josef Mlejnek popsal velice dŧleţité věci týkající se toho, ţe problém evropských dotací je tak sloţitý, ţe se v tom málokdo vyzná, bude to vŧbec hrát nějakou roli v krajských volbách? Petr NOVÁČEK, komentátor Radioţurnálu -------------------No, já si právě myslím, ţe minimální. A naváţu na poslední větu pana kolegy Mlejnka, k tomu, co on povídal, patří ještě jeden dovětek, ty peníze, které by případně ten region musel vracet nazpátek, protoţe je inkasoval neoprávněně, ty se budou vracet aţ někdy v budoucnu a ne rozhodně do voleb, protoţe teď tak tak dobíhá jaksi vyšetřování toho problému. A pak je to věc těţko sdělitelná, to jsou tak obtíţné věci, ţe se nedomnívám, ţe by to bylo téma, které kdyţ proti tomu postavíte církevní restituce a podívejte se, o kolik naše rodiny budou do budoucna, na příštích 30 let připraveny, kdyţ tady budeme církvím vracet majetek, ţe nemá, ţe proti tomu jaksi nemŧţou zabrat, takovéhle z pohledu voliče obtíţně srozumitelné věci jako je tok peněz z Evropské unie do regionŧ. Jan BUMBA, moderátor -------------------Co třeba věc, která vypadá podstatně srozumitelněji, a sice kauza Davida Ratha, jak významně ovlivní krajské volby, Petře Nováčku? Petr NOVÁČEK, komentátor Radioţurnálu -------------------No, ve Středočeském kraji velmi pravděpodobně ano, tady Lidový dŧm sám počítá s tím, ţe neobhájí funkci hejtmana, protoţe samozřejmě ten, ta kauza byla, byla drsná, vlastně jediná tohoto rozměru zatím na české politické scéně, a ještě dále pokračuje, takţe tady to má sociální demokracie, řekl bych já, dopředu spočítané. Otázka je, pan kolega Mlejnek uţ se toho také dotknul, jestli do těch voleb, a musíme si uvědomit, ţe jsou v říjnu, ještě nevyplave napovrch, ţe nějaké podobné, abych tak řekl, praktiky, by třeba v menším měřítku, neměli sociálnědemokratičtí hejtmani a jejich přátelé zavedeny i v některých dalších krajích České republiky. Plné znění zpráv


Jan BUMBA, moderátor -------------------Co se týká hejtmanství, myslíte, ţe to bude do velké míry souboj ČSSD a ODS, co myslíte, pane Mlejnku? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------No, ty volby hejtmana nejsou přímé volby, tam samozřejmě rozhoduje potom sloţení toho krajského zastupitelstva, a ono právě i ta interpretace těch krajských voleb sklouzává jako k tomu, ţe jako to lidé vnímají tak, nebo ţe to mohou vnímat tak, ţe je to nějaký souboj o hejtmana ve stylu nějakých prezidentských voleb na úrovni toho kraje, ale tam skutečně bude rozhodovat sloţení toho zastupitelstva. A já si myslím, ţe v těch krajských volbách se i více projeví, třeba nějaká regionální uskupení, a zase, ty kraje se přece jenom dost, dost liší a třeba ODS je tradičně silná v Čechách, v českých krajích, na Moravě je podstatně slabší, takţe třeba na Moravě mŧţe být ta koaliční situace nebo ten souboj mít jinou podobu neţ v českých krajích. Nedá se nějak jednoznačně říct, ţe an blok ve všech krajích, ve kterých budou probíhat krajské volby, to bude výhradně souboj ČSSD, ODS a zase o tom, kdo bude hejtmanem po volbách, si myslím, ţe hodně právě mohou rozhodnout třetí strany, nebo třetí, čtvrté, páté strany v podaří a jejich vztah k těm dvou /nesrozumitelné/ velkým stranám. Jan BUMBA, moderátor -------------------Petře, na tuto notu, viděli jsme i při minulých komunálních volbách, ţe leckde uspěly strany takové hyperlokální řekl bych, strany, které vznikly moţná někdy z občanských iniciativ a podobně, mají nějakou šanci na krajské úrovni a teď myslím nějaké strany, o kterých třeba ještě nikdo neslyšel nebo jen třeba lidé v tom daném regionu? Petr NOVÁČEK, komentátor Radioţurnálu -------------------Honzo, určitě mají, já třeba vím, ţe na Zlínsku se několik týdnŧ před krajskými volbami minulými vytvořilo to známé drţení mód na tu morální očistu, a to pak získalo, tuším, asi 8 procent odevzdaných hlasŧ, přitom většinu z jeho představitelŧ někdo před tím jaksi z politiky neznal, to víte, ţe to je moţné, a závisí to na tom, jak dalece občané toho kraje jsou či nejsou spokojeni a naopak rozladěni z politiky, kteří ten kraj vedli dosud, ještě chtěl něco dodat k panu kolegovi Mlejnkovi, na Moravě, zejména střední a jiţní, to znamená na Zlínsku, v Jihomoravském kraji, asi i v Olomouckém, se dá očekávat pokus o comeback KDU-ČSL, to v kaţdém případě, mimochodem na jiţní Moravě byli lidovci vţdycky součástí toho, toho vedení kraje, /nesrozumitelné/ zastupitelŧ měli a tak dále, a opravdu mŧţe platit to, ţe třetí, čtvrtý či pátý v pořadí bude ten, s kým se strana vítězná nebo dvě strany rozhodující dohodnou na vytvoření krajské koalice a ta prostě kraj povede, tak to v těch krajských volbách bývá. Mimochodem, musíme si uvědomit ještě jednu věc, ţe na rozdíl od voleb do Poslanecké sněmovny my máme prostě přehledný seznam kandidujících politických stran a hnutí, hnutí, tak v těch krajích, tam jsou to rŧzná, nejen sdruţení neznámá, ale také sdruţení, politická hnutí, do nichţ se zapojují třeba jako jednotliví kandidáti, exponenti některých menších stran, které by jinak v tom kraji neuspěly. Takţe tím je ta situace ještě sloţitější. Jan BUMBA, moderátor -------------------A ještě prosím k tomu, ţe my jsme probírali, s čím zřejmě tedy pŧjde do voleb ČSSD, co druhá velká strana, do jaké míry, pane Mlejnku, myslíte, ţe se ten tradiční pravicový konkurent, tedy ODS, poučil z onoho oranţového tsunami před 4 lety? Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To se ukáţe, jestli se poučil, ale ODS vlastně reaguje na to, uţ to i anoncovala, ţe právě se bude snaţit o to, aby pojala tu krajskou kampaň, jakoţto kampaň regionální, čili ţe chce vypíchnout právě ta regionální témata. Z hlediska celkového rozloţení politických sil je to, je to logické, ODS je stranou na celostátní úrovni vládní a ta vláda ODS je, řekněme, extrémně nepopulární ... Jan BUMBA, moderátor -------------------Nezbývá, neţ se ... Plné znění zpráv


Josef MLEJNEK, politolog, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------... takţe jí vlastně ani nic moc jiného nezbývá, je otázkou, jestli se jí to podaří. Jan BUMBA, moderátor -------------------Budeme sledovat i kampaň, i samozřejmě prŧběh voleb. Pánové, děkujeme oběma za rozhovor, politolog Josef Mlejnek, komentátor Radioţurnálu Petr Nováček. Teď je 18 hodin 58 minut, takové byly Ozvěny dne. _

Pavel Mertlík: Moje dobré jméno můţe pomoci BIVŠ jen na chvíli 7.8.2012

e15.cz

str. 00 _

Rozhovory_

Býval ministrem financí, hlavním ekonomem Raiffeisenbank. Od září se Pavel Mertlík stane rektorem soukromého Bankovního institutu Vysoké školy, který loni vedl mediální i právní boj s Akreditační komisí. Od 1. září budete rektorem Bankovního institutu Vysoké školy. S jakými plány tam přicházíte? Trh vysokých škol bude v příštích letech velmi obtíţný, protoţe do maturitních let přicházejí nejslabší populační ročníky z 90. let. Navíc soukromých vysokých škol a moţná i obecně vysokých škol je příliš mnoho. Trh se určitě zredukuje. Bankovní institut a jeho majitelé ale mají ambici být kvalitní soukromou vysokou školou, která poskytuje solidní profesně orientované vzdělání ve financích a navazujících předmětech. Počet studentŧ Bankovního institutu v posledních letech stagnuje kolem pěti tisíc, z toho tři čtvrtiny jsou dálkoví studenti. Dostal jste zadání tyto počty změnit? V první fázi mi pŧjde o stabilizaci instituce, která měla určité problémy s akreditacemi. Nicméně získavat vyšší počty studentŧ bude pro nejbliţší roky obtíţné. Je to prostě smrštující se trh. Cílem spíše je, aby Bankovní institut zvyšoval podíl na trhu, nikoli absolutní počty studentŧ. Trh se zuţuje i u studentŧ s kombinovaným studiem. Mám stanovené cíle, které se týkají především kvality výuky či personálního zabezpeční výuky. Akreditační komise si vyţádala od Bankovního institutu podrobnou zprávu a tu jsme předali. Kaţdopádně ani BIVŠ ani jiná vysoká škola by neměla vést válku s Akreditační komisí. Sníţí se počet soukromých vysokých škol sám od sebe, nebo bude třeba tlak ze strany státu, například přes přísnější pravidla pro akreditace oborŧ? Ten proces bude obojí. Podmínky akreditací se prŧběţně zpřísňují. Pro revoluci není v našich podmínkách prostor. Uţ proto, ţe v pravidlech je celá řada formálních poţadavkŧ, které nelze ze dne na den změnit. Třeba jde o počty docentŧ a profesorŧ na katedrách. Přitom kvalitní odborný asistent, který zrovna získal titul PhD., mŧţe být lepší učitel či garant předmětu neţ nějaký docent. Jenţe lidí, kteří mají docentské a profesorské tituly, je málo a spíše jejich počet klesá. To jsou věci, které bude třeba časem v nastavení vysokoškolského prostředí změnit. Chcete se do příprav pravidel pro vysoké školy více zapojit? Osobně v tomto směru ambice nemám. Ale v rámci Konference rektorŧ by hlas soukromých škol měl být slyšet adekvátním zpŧsobem. Letos na jaře BIVŠ skončila akreditace jednoho bakalářského oboru a dalším pěti z jedenácti nabízených skončí na konci roku. Očekáváte nějaké potíţe při jejich obnově? Reakreditace jsou v běhu. Do budoucna se budou připravovat nové obory, ale nepŧjde o nějakou revoluční změnu. Bankovní institut má vyprofilovaný předmět svého zájmu, kterým jsou finance a příbuzné obory. To jsou obory vzdělání, kde poptávka trvá a které budou zajímavé pro studenty a zaměstnavatele i do budoucna. Plné znění zpráv


Loni měl Bankovní institut poměrně napjaté vztahy s Akreditační komisí, padala tam trestní oznámení. Jak chcete tento vztah zlepšit? Akreditační komise si vyţádala od Bankovního institutu podrobnou zprávu o situaci. Tu jsme předali a Akreditační komise ji studuje. Kaţdopádně ani BIVŠ ani jiná vysoká škola by neměla vést válku s Akreditační komisí. Komisi loni nejvíce vadilo pŧsobení BIVŠ na Ukrajině a v Maďarsku. Co s těmito pobočkami bude? Ty věci jsou v principu vyřešené. Představenstvo BIVŠ rozhodlo o ukončení činnosti na Ukrajině. V případě Maďarska to byla spolupráce a nikoli vlastní činnost a i ta se ukončuje. Pobočka na Slovensku se postupně osamostatní a bude mít slovenskou akreditaci. Jako rektor bude moci ovlivnit, kde a jak bude BIVŠ v zahraničí pŧsobit? Bankovní institut řídí představenstvo. To rozhoduje o koncepčních směrech rozvoje. Úkolem rektora je tento směr rozvoje naplnit. Budu zodpovědný za pedagogický proces, vědeckou a odbornou činnost. Bude také členem představenstva, takţe se budu podílet i na těch koncepčních rozhodnutích. Je váš příchod do čela BIVŠ tak trochu i marketingový tah, kdyţ škole s pošramocenou pověstí dodáte dŧvěryhodnou tvář? Jsem veřejně známá osoba, coţ té instituci mŧţe na začátku pomoci. Na druhé straně dosavadní rektorka Bojka Hammerníková je velmi kvalitní ekonomka. Z hlediska renomé v odborných kruzích tedy určitě nejde o kvalitativní změnu. Navíc obecná známost osoby rektora není tím, co zajistí rozvoj školy. Mezi soukromými vysokými školami se rozmohla praxe takzvaných létajících docentŧ a profesorŧ, kteří měli úvazky na veřejných školách a navíc garantovali předměty a obory na řadě soukromých škol. Chcete dostat více těchto lidí mezi své kmenové zaměstnance? Teď pŧsobím na Institutu ekonomických studií FSV UK, který má pověst nejkvalitnější ekonomické školy v zemi. Tam pŧsobí tým lidí na plný úvazek, ale vedle nich i řada lidí z praxe či jiných vysokých škol. Garantují tam i významné předměty. To povaţuji za normální. Stejným zpŧsobem by to mělo fungovat i na BIVŠ. Je dŧleţité, aby na škole byl kvalitní tým pracovníkŧ na plný nebo skoroplný úvazek, kteří garantují chod školy. Pak je třeba vyuţívat i externí odborníky ve výuce i vědecké činnosti. Problém je v tom, ţe mnoţství docentŧ a profesorŧ je omezené a stalo se z nich nedostatkové zboţí. Za to mŧţe nastavený systém. Moţnosti habilitačních a profesorských řízení jsou omezené. Přitom je na nich závislý celý vysokoškolský systém. Návrh vysokoškolského zákona počítá s tím, ţe docent bude funkční zařazení a nikoli doţivotní titul. To nestačí? Není to tam řešeno u profesorŧ. Kdyby na soukromé škole byl kvalitní člověk, který by měl na to stát se profesorem, musel by jít na jinou instituci, která je k tomu oprávněná. A tyto instituce logicky nemají zájem uspokojovat zájemce z jiných škol, protoţe mají dost dlouhou frontu vlastních. Jsem zastáncem amerického modelu, kdy profesor není doţivotní titul udělovaný prezidentem, ale jde o funkční místo, které si určuje sama škola a garantuje i kvalitu s tím spojenou. Nad tím by samozřejmě měl být dohled v podobě Akreditační komise. To se asi zavést nepodaří, ale pruţnější by ten systém být měl. V čem ještě vám dnešní systém mŧţe zkomplikovat práci? Omezuje třeba motivaci mladých lidí, kteří chtějí kariérně rŧst. Pokud chtějí docentský titul, musí jít na univerzity, které k habilitacím mají akreditaci. Nemají pak logicky zájem zŧstat na soukromých školách. To je problém, s nímţ se potýkají všechny soukromé vysoké školy. Řešitelný je jen tím, ţe nabídnou těmto lidem lepší podmínky neţ konkurence. To znamená, ţe je přeplatí? Například. Ale mŧţe jít třeba i o slušné zacházení. Plné znění zpráv


URL| http://euro.e15.cz/hyde-park/rozhovory/pavel-mertlik-moje-dobre-jmeno-muze-pomoci-bivs-jen-na-chvili903249 _

Jak se bránit proti lichvářům? Pomůţe prý finanční arbitr či ČNB 7.8.2012

parlamentnilisty.cz olb_

str. 00

Zprávy_

V Česku pŧsobí asi 15 organizací, jeţ je moţné nazvat jako lichvářské. Ty pŧjčují peníze za nehorázné úroky. Kdyţ uţ si od nich člověk pŧjčí, bránit se pak mŧţe u finančního arbitra nebo u dozorových orgánŧ typu Česká národní banka a Česká obchodní inspekce. Český rozhlas na to upozornil v rámci projektu Navigátor bezpečného úvěru. Lidé netuší, kam si mohou jít stěţovat na protiprávní jednání lichvářŧ ani kde najít právní radu. Vyplývá to z prŧzkumu, který zpracovala agentura GfK na popud projektu Navigátor bezpečného úvěru. Lichva je sice definována v trestním zákoníku, přesto je obtíţné určit, kdy se jí poskytovatel úvěru dopouští, informuje Český rozhlas (ČRo). Co je ale lichva? Podle pracovníka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petra Teplého - ten se na projektu Navigátor bezpečného úvěru podílí - není ale odpověď na to vŧbec jednoduchá. “Lichva je definována v paragrafu 218 trestního zákoníku. Zjednodušeně lze říci, ţe se jedná o zneuţití slabosti dluţníka ze strany věřitele a ţe je tento úvěr poskytnut za vysoký úrok. Jenţe nikde není přesně stanoveno, kolik vlastně procent to je,“ vysvětlil v rozhovoru pro Český rozhlas Teplý. “V našem projektu Navigátor bezpečného úvěru je spíše pouţíván pojem lichvář, neţ úvěrový predátor. Je to takový věřitel, který je zpravidla anonymní firmou a který nepodléhá ţádné regulaci či dohledu,“ zmínil dále Teplý. Jak se ale mŧţe člověk proti lichvářŧm bránit? Podle Teplého je nutné, abychom začali sami u sebe, to znamená si vŧbec nepŧjčit. Na českém trhu jsou jich moţná desetitisíce “Kdyţ uţ si od nich člověk pŧjčí, tak je nutné dávat pozor na to, u koho následně mohou uplatnit svá práva, coţ lze například u finančního arbitra nebo u dozorových orgánŧ typu Česká národní banka a Česká obchodní inspekce. My jsme v našem projektu upozornili na 15 predátorŧ, ale podle expertních odhadŧ jsou těchto lichvářŧ na českém trhu moţná desetitisíce,“ upozornil Teplý. Podle něj je v tomto případě Česká obchodní inspekce pouze dozorový orgán, a kromě spotřebitelských úvěrŧ se na ni mohou obrátit lidé například v případech vadného spotřebního zboţí, či vadných pohonných hmot. V případě České národní banky pak jde o trochu jinou věc. “Od ledna 2011 existuje nově zřízený útvar ochrany spotřebitele, ale spory v oblasti spotřebitelských úvěrŧ řeší převáţně zmíněný finanční arbitr, který je nezávislý na České národní bance. Ten loni řešil 291 podání právě v oblasti spotřebitelských úvěrŧ,“ upřesnil Teplý. Existují ale prý i nestátní neziskové organizace, na které se mohou oběti lichvy s dŧvěrou obrátit. “Jedná se o celou řadu organizací, které poskytují poradenství nejen občanŧm s finančními problémy, ale i dalšími. Mohu jmenovat například o Asociaci občanských poraden, Poradnu při finanční tísni či organizaci Člověk v tísni,“ dodal Teplý a zopakoval, ţe lidé by si ale měli napřed vskutku dobře rozmyslet, zda by si u těchto věřitelŧ měli vŧbec pŧjčovat. Plné znění zpráv


relatedarticles title="Psali jsme:" tag="lichva" count="5" /


Do senátních voleb se přihlásilo na 250 členů stran a hnutí či nezávislých 7.8.2012 zpravy.rozhlas.cz str. 00 politika_ Kristina Winklerová,Jana Huzilová_ Ve čtyři hodiny odpoledne dnes vypršela lhŧta, do kdy mohli kandidáti jednotlivých stran zaţádat o registraci pro říjnové volby do senátu. Ty se uskuteční společně s krajskými volbami. Senátní volby budou probíhat ve 27 volebních obvodech a obmění třetinu senátorŧ. Voliči rozhodnou, jestli si většinu v horní komoře obnoví po odchodu přeběhlíkŧ Rippelové a Drymla sociální demokraté. Hlavní město PrahaO čtyři praţská křesla se utká celkem 44 kandidátŧ. Praha 2 eviduje třináct přihlášek, Praha 4 zná devět zájemcŧ, na Praze 8 si voliči vyberou z dvanácti přihlášených a volby na Praze 12 budou mít deset účastníkŧ. O znovuzvolení budou usilovat občanští demokraté Tomáš Töpfer, Tomáš Grulich a Daniela Filipiová, ta ovšem v jiném obvodu. Sestavu kandidátŧ ODS doplní bývalá starostka Prahy 3 Milena Kozumplíková. Strana má v Praze většinu senátorŧ.Sociální demokraté se pokusí uspět s vedoucím Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Martinem Potŧčkem, bývalým starostou Prahy 12 Františkem Adámkem nebo předsedou Sdruţení nájemníkŧ ČR Stanislavem Křečkem.Politické strany a hnutí odevzdaly kandidátky do senátních a krajských volebNa boj s korupcí bude lákat voliče na Praze 2 bývalý šéf Státního fondu ţivotního prostředí Libor Michálek, který přijal nabídku lidovcŧ, zelených a České pirátské strany.Komunisté vyšlou do boje na Praze 8 poslance Jiřího Dolejše. Věci veřejné a LIDEM se v Praze o ţádná senátorská křesla pokoušet nebudou.Středočeský krajNa Mladoboleslavsku se o post senátora utkají například dva muţi z fotbalového klubu FK Mladá Boleslav. Prvním je trenér Karel Stanner z TOP 09/Starostové a nezávislí, druhým pak viceprezident klubu František Petrtýl kandidující za politické hnutí podnikatele Andreje Babiše ANO 2011. Mandát bude obhajovat sociální demokrat Jaromír Jermář, ODS proti němu vyšle mladoboleslavského primátora Adolfa Beznosku. Přízeň voličŧ se pokusí získat také lékař Jaroslav Mitlener za stranu Svobodní, který jen těsně prohrál v předchozích volbách. Celkem je kandidátŧ deset. Spisovatel Jáchym Topol nakonec kvŧli zdravotním problémŧm kandidaturu za Stranu zelených stáhnul.Senátorský post za benešovský obvod chce obhájit Karel Šebek z ODS. Soupeřit bude s jedenácti uchazeči, například s bývalou starostkou Neveklova Věrou Kisovou z ČSSD nebo se zástupcem šéfredaktora Haló novin Ivanem Cinkou z KSČM. Paroubkovi Národní socialisté – levice 21. století se spoléhají na golfistu Alana Babického. Za stranu Suverenita se voleb zúčastní hudební skladatel a vydavatel Petr Hannig. Nově kandiduje také zástupce České pirátské strany.Jihočeský krajObčanskodemokratický senátor Jiří Pospíšil nebude na Českobudějovicku obhajovat svŧj mandát, nahradí ho proto jeden z osmi kandidátŧ. ODS vybrala jako svého zástupce bývalého hejtmana Jana Zahradníka. Náměstkyně hejtmana Ivana Stráská bude reprezentovat ČSSD. Volebního klání se zúčastní také ředitel Jihočeského divadla Jiří Šesták za STAN a OPB nebo bývalý ministr kultury, lidovec Jaromír Talíř.Plzeňský krajSedm osob se bude ucházet o přízeň voličŧ z Rokycanska, kde se uţ potřetí snaţí senátorský post obhájit občanský demokrat Luděk Sefzig. Za sociální demokraty zde nakonec bude kandidovat bývalá hejtmanka Milada Emmerová, která odmítla přestoupit ke Straně práv občanŧ. TOP 09 vyšle poslance Jaroslava Lobkowicze a KSČM plzeňského zastupitele Jiřího Valentu.Domaţlický volební obvod obdrţel celkem šest přihlášek do senátních voleb. Senátorka Jiřina Rippelová bude kandidovat znovu, opustila ovšem sociální dmokracii, protoţe neprošla stranickými volbami, a přijala návrh zemanovcŧ. Barvy ČSSD bude hájit poslanec Jan Látka. NS - LEV 21 vysílá do boje endokrinologa Ivana Šterzla.Karlovarský krajCelkem devět kandidátŧ se utká o hlasy voličŧ v sokolovském volebním obvodu. Na kandidátce občanských demokratŧ se objevil místostarosta Sokolova Karel Jakobec, současný senátor Pavel Čáslava totiţ mandát obhajovat nebude. Voleb se zúčastní také sokolovský starosta Zdeněk Berka z ČSSD. Místostarosta Lokte a hudebník Petr Zahradníček kandiduje jiţ podruhé, Konzervativní stranu ale tentokrát vyměnil za TOP 09/Starosty a nezávislé.Ústecký krajNa Chomutovsku se rozhodne mezi dvanácti kandidáty, jedním z nich je i současný senátor Václav Homolka z komunistické strany. Vyzve ho například radní Chomutova a zastupitel Ústeckého kraje Rudolf Kozák z ČSSD, Plné znění zpráv


radní Chomutova Jiří Binter z ODS nebo bývalý poslanec za Stranu zelených Přemysl Rabas, momentálně z hnutí PRO kraj s podporou KDU-ČSL. Za Věci veřejné se chtěl pŧvodně zúčastnit zpěvák Martin Maxa, kvŧli rozpadu strany se ale rozmyslel.Senátor za litoměřický volební obvod bude zvolen z deseti kandidátŧ. Usilovat o znovuzvolení bude ministr obrany Alexandr Vondra z ODS. ČSSD proti němu vysílá lékaře Hassana Meziana a NS-LEV 21 zase poslance a bývalého hokejistu Jiřího Šlégra. Senátorem by se chtěl stát také moderátor a novinář Stanislav Berkovec z TOP 09 nebo bývalý místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím.Voliči na Teplicku mají na výběr mezi osmi uchazeči. Teplický primátor Jaroslav Kubera z ODS se pokusí obhájit senátorský post. Zabránit mu v tom chce bývalý krajský policejní ředitel Jiří Vorálek, který nakonec kandiduje za sociální demokracii.Liberecký krajVoliči na Jablonecku mohou vybírat z deseti kandidátŧ na funkci senátora. Uţ podruhé se o obhajobu křesla pokusí senátorka Soňa Paukrtová, tentokrát za TOP 09, hnutí Starostové a nezávislí a Starostové pro Liberecký kraj. Soupeřem jí bude liberecký hejtman Stanislav Eichler, kterého vyslali sociální demokraté. ODS bude reprezentovat starosta Albrechtic v Jizerských horách a majitel firmy na výrobu dřevěných hraček Jaroslav Zeman. Do senátu by se rád vrátil také František Vízek, kterého v roce 1996 nominovala ČSSD, teď dal ovšem přednost Národním socialistŧm – levici 21. století.Královéhradecký krajV náchodském volebním obvodu usiluje o křeslo senátora jedenáct uchazečŧ. Senátor Petr Pakosta sice v lednu opustil ODS, kandiduje ale znovu, tentokrát jako nezávislý. Občanští demokraté mu jako soupeřku vybrali poslankyni Zdeňku Horníkovou. Za ČSSD se pokusí do senátu dostat hejtman hradeckého kraje Lubomír Franc a za Věci veřejné poslanec Jiří Štětina. Do funkce by se po letech chtěl vrátit někdejší náchodský senátor Petr Fejfar, kandidující jako nezávislý. Štěstí zkusí také někdejší rychnovská senátorka Václava Domšová ze sdruţení ANO 2011.Pardubický krajDo podzimních senátních voleb se ve volebním obvodu Chrudim, který zahrnuje i část Havlíčkobrodska, přihlásilo deset kandidátŧ. Současný lidovecký senátor Petr Pithart o další období v úřadě neusiluje. Za SNK ED s podporou KDU-ČSL a Nestraníkŧ se pokusí získat voliče starosta Chrudimi Petr Řezníček. ČSSD bude reprezentovat radní kraje Vysočina a bývalý chotěbořský starosta Tomáš Škaryd, občanští demokraté vyšlou starostku Hlinska Magdu Křivanovou. Šéf Agrární komory Jan Veleba vyrazí do boje jako nezávislý. O primáři Davidu Kasalovi se spekulovalo jako o kandidátovi Věcí veřejných nebo uskupení LIDEM, nakonec je nezávislý.Svitavsko registruje sedm kandidátŧ o post senátora. Současný hejtman Radko Martínek usiluje o vítězství v barvách sociálních demokratŧ. Občanské demokraty reprezentuje primář gynekologicko-porodnického oddělení litomyšlské nemocnice Harald Čadílek. O hlasy voličŧ usiluje také kavárník Jiří Hrdina z Balbínovy poetické strany nebo majitel majitel obchodního řetězce Stanislav Vodička za Stranu soukromníkŧ.VysočinaSenátor Vítězslav Jonáš z ODS se pokusí obhájit mandát na Třebíčsku. Proti němu se postaví čtyři kandidáti – poslanec ČSSD František Bublan, lidovecký starosta Rokytnice nad Rokytnou Josef Herbrych, starosta Moravských Budějovic Vlastimil Bařinka ze Starostŧ a nezávislých a starosta Studence Josef Zahradníček z KSČM.Jihomoravský krajVoliči na Břeclavsku rozhodnou mezi deseti uchazeči. Senátor Jan Hajda z ČSSD se postaví starostovi Velkých Pavlovic Pavlu Procházkovi z ODS, právě oni zřejmě mají největší šanci na vítězství. Poměr sil se ale pokusí zvrátit také sexuolog Radim Uzel kandidující za zemanovce nebo vinař Miroslav Volařík z Konzervativní strany.Také ve volebním obvodu Brno-město se přihlásilo deset kandidátŧ, mezi nimi i současný senátor Richard Svoboda z ODS. Soupeřit bude především s bývalou ústavní soudkyní Eliškou Wagnerovou za Stranu zelených. Svého zástupce vyšle i Česká pirátská strana.Olomoucký krajNa Prostějovsku se mezi sebou utká pět kandidátŧ. Herec Ladislav Ţupanič za ODS vyzve stávající senátorku Boţenu Sekaninovou z ČSSD. Někdejšího reprezentanta v parašutismu Jaroslava Šlamboru vyšlou komunisté a TOP 09 vsadí na primáře gynekologie Aleše Nevrlu.V šumperském volebním obvodu bude o křeslo senátora bojovat devět uchazečŧ. Senátor Adolf Jílek z TOP 09 křeslo obhajovat nebude, strana místo něj nominovala starostku Libiny Janu Němečkovou. O hlasy voličŧ bude usilovat také bývalý předseda sněmovny Miloslav Vlček z ČSSD, Petr Procházka z ODS nebo František Mencner z KSČM. Kandidují také dva nezávislí.Moravskoslezský krajŠest přihlášek obdrţeli na Opavsku, kde se o obhajobu mandátu snaţí lékař Václav Vlček z ODS. Protikandidátem z řad sociálních demokratŧ mu bude ředitel Ústavu sociální péče pro tělesně postiţené v Hrabyni Vladimír Plaček. Chirurg Tomáš Papuga zkusí zaujmout voliče za stranu TOP 09 a za lidovce se zúčastní také bývalý prezident Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých ČR Josef Stiborský.Obvod Ostrava-město registruje sedm přihlášených, jedním je i horolezec Leopold Sulovský z hnutí Ostravak. Sociálnědemokratický senátor Otakar Veřovský nebude post obhajovat, strana vyšle starostu obvodu Ostrava-Jih Karla Sibnského. Občanští demokraté sázejí na lékařku Dagmar Molendovou. Bývalý ministr pro místní rozvoj Petr Lachnit se zúčastní za Stranu práv občanŧ – zemanovce. Voliče zkusí oslovit i novinářka Jana Lorencová ze Strany práce.V karvinském volebním obvodu se bude vybírat ze šesti uchazečŧ. Bohumínský starosta Petr Vícha v barvách ČSSD se utká s Radomilem Schreiberem z ODS. Bývalá primátorka Havířova Milada Halíková bude v senátních volbách reprezentovat komunisty.Zlínský krajVěci veřejné ani LIDEM se senátních voleb ve Zlínském kraji nezúčastní. Na Vsetínsku se o obhajobu senátorského křesla proti dalším sedmi kandidátŧm pokusí lidovec Jiří Čunek. Za ČSSD se s ním utká viceprezident Agrární komory Jindřich Šnejdrla a za ODS starosta Valašského Meziříčí Jiří Částečka.Zlínský obvod vybere vítěze z celkem sedmi uchazečŧ. Do volebního boje se přihlásil hejtman Stanislav Mišák z ČSSD či nezávislý podnikatel Tomio Plné znění zpráv


Okamura. Obhájit mandát chce také Jana Juřenčáková ze Starostŧ a nezávislých. Občanští demokraté se rozhodli vsadit na starostu Luhačovic Františka Hubáčka.Politické strany a hnutí odevzdaly kandidátky do senátních a krajských volebDo senátu kandiduje i Libor Michálek. Přeje si účinný boj s korupcíKončí lhŧta pro podání přihlášek pro senátní a krajské volby


Zázračný knoflík na řešení chudoby neexistuje 6.8.2012

Ekonom.cz str. 00 EKONOM.IHNED.CZ_ Robert Břešťan_

MLADÍ A ÚSPĚŠNÍ ČEŠI: Michal Bauer se zabývá behaviorální ekonomií, publikuje v prestiţních ekonomických časopisech a věří, ţe světové mínění se tak dá ovlivnit i z Prahy. Michal Bauer (31) Vzdělání: Vystudoval Institut ekonomických studií FSV UK. Díky stipendiím byl na stáţích na Economics či New York University.

London School of

Kariéra: Vyučuje a pŧsobí jako výzkumný pracovník na Institutu ekonomických studií FSV UK a na akademickém pracovišti CERGE-EI. Vedl výzkumné projekty v Ugandě, Indii, Gruzii či Sierra Leone, zaměřoval se na dopady války na sociální chování, reintegraci bývalých dětských vojákŧ, na efekt vzdělávání či na mikropŧjčky. Soukromí: S partnerkou Julií Chytilovou má syna Adama. Mezi jeho koníčky patří cestování a sport. V době, kdy bangladéšský profesor a nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Yunus rozjíţděl své první mikroúvěry, nebyl ekonom Michal Bauer ještě ani na světě. To mu ale nijak nebrání v tom, aby o fenoménu mikropŧjček, stejně jako o dalších moţnostech řešení světové chudoby, publikoval v nejprestiţnějších ekonomických časopisech a navrhoval, jak systém pŧjček pro nejchudší dále vylepšovat a rozvíjet. Naposledy Bauer publikoval například v American Economic Review, který patří mezi nejčtenější odborné časopisy svého druhu. "Povaţuji to za úspěch. Snad to ovlivní debatu týkající se spoření a pŧjček chudým," doufá Bauer. "Říkat, ţe na dálku vedu polemiku s nositelem Nobelovy ceny, by bylo nadnesené. Jde ale o to, ţe úspěch někdy vede k určité zaslepenosti, kdy se řešení začne replikovat a uţ se nepřemýšlí, jak se dále pohnout za ten prvotní dŧleţitý krok," říká Bauer, jehoţ hlavním zájmem je takzvaná behaviorální a experimentální ekonomie. Ta v sobě zahrnuje i poznatky ze sociologie a psychologie a ve světě je nyní v kurzu. "Ekonomie je mnohem bohatší neţ věda o inflaci, HDP či dalších makroindikátorech. Behaviorální ekonomie je ekonomie o lidském rozhodování, naše studie o mikropŧjčkách například pracuje s konceptem omezené sebekontroly. A experimentální ekonomie poskytuje nové instrumenty, jak měřit, jak se lidé rozhodují," vysvětluje Bauer. Má praktické zkušenosti ze svého pŧsobení v Ugandě, Sierra Leone, Indii a Gruzii, a i proto na nějaké zázračné řešení světové chudoby nevěří. "Dlouhou dobu se předpokládalo, ţe lze najít nějaké snadné řešení, nějaký knoflík, co se zmáčkne a vyřeší ,celou Afriku'. Tento koncept se ale opouští. Ekonomové rozvoje se v současné době snaţí jít více do terénu, sbírat kvalitní data o příčinách konkrétních problémŧ a na základě nich pochopit rozhodování lidí v prostředí chudoby a dávat specifická doporučení, jaké věci mohou lidem pomoci," vysvětluje. I kdyţ téma světové chudoby v českém prostředí příliš nerezonuje, Bauer to nepovaţuje za překáţku pro svoji práci. Akademická činnost podle něho uţ dávno díky moderním technologiím a zmenšujícímu se světu není lokální. "Ambice máme mezinárodní. Přestoţe jsme v Praze, výstupy své práce publikujeme v mezinárodních Plné znění zpráv


časopisech, které pak čtou třeba lidé ze Světové banky. Jezdíme na konference, semináře, kde se prezentují výstupy. Snaţíme se i odtud ovlivňovat světovou debatu," podotýká. Na dráhu teoretického ekonoma se vydal vlastně shodou náhod. Během studia pracoval v investiční bance a pŧsobil i na Úřadu vlády. Pak ale přišlo rozhodnutí, které jeho kariéru nasměrovalo úplně jinam. Spolu s partnerkou Julií Chytilovou, rovněţ ekonomkou, s níţ na většině výzkumných projektŧ spolupracuje, odjel na pŧl roku do africké Ugandy vyučovat angličtinu. "A tam nás začala napadat spousta provokativních otázek o tom, proč se lidé v ekonomických otázkách rozhodují tak, jak se rozhodují, proč je chudoba ve světě tak dlouhodobá. A měli jsme pocit, ţe nové ekonomicko-psychologické teorie tomu vysvětlení mohou napomoci," vzpomíná Bauer. Rozhodnutí dát se na dráhu akademické ekonomie povaţuje za v podstatě nezvratné. Jak kvŧli akademické svobodě, tak kvŧli práci s dlouhodobou perspektivou a s výstupy, které se mohou uplatnit na mezinárodní scéně. "Mám dobré podmínky jak na CERGE-EI, tak na Institutu ekonomických studií a mohu se věnovat tématŧm, která mne zajímají a která povaţuji za dŧleţitá," říká Bauer, který je přesvědčen, ţe zájem o problémy rozvojového světa i v českém prostředí v budoucnu poroste. "Řada mladých ekonomŧ, studentŧ, se chce věnovat těmto tématŧm. Smysluplnost práce je pro ně dŧleţitou součástí jejich rozhodnutí, stejně jako pro mne. Peníze nejsou všechno. Rozvojová ekonomie bude, myslím, v nějakých pěti deseti letech úspěšný obor i v České republice." Michal Bauer i na základě své zkušenosti z výrazně chudších (a korupcí prorostlejších) zemí, neţ je Česká republika, upozorňuje i na to, ţe na české problémy je třeba pohlíţet v širším kontextu: "Politické dění a problém korupce samozřejmě občansky sleduji. Je ale dobré neztratit z mysli to, ţe ve většině dŧleţitých indikátorŧ, jako je zdraví, materiální blahobyt či přístup ke vzdělání, se máme velmi dobře." Profily dalších mladých a úspěšných Čechŧ: Michal Lukeš, šéf Národního muzea: Baví mě nabourávat klišé - čtěte ZDE Teoretický fyzik Martin Schnabl: Čas je tajuplný, ale plyne jen jedním směrem - čtěte ZDE Podnikatel Václav Muchna: Mám rád, kdyţ šéfují Češi - čtěte ZDE Majitel LEO Express Leoš Novotný: Nechci se dřít, abych si uţil dŧchod - čtěte ZDE Martina Blahová, ředitelka Student Agency: Lidé mají vědět, na co mají nárok - čtěte ZDE VÍCE SE O TÉMATU MLADÝCH A ÚSPĚŠNÝCH ČECHŦ DOČTETE V POSLEDNÍM VYDÁNÍ TÝDENÍKU EKONOM, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 2. SRPNA, NEBO POD ODKAZEM NÍŢE: Úspěch? Aby jedna a jedna bylo tři - čtěte ZDE Robert Břešťan Foto: Jan Rasch

URL| http://EKONOM.IHNED.CZ/c1-56862770-zazracny-knoflik-na-reseni-chudoby-neexistuje _

Česká televize letos obmění své zahraniční zpravodaje 6.8.2012

parlamentnilisty.cz str. 00 Česká televize_

Tiskové zprávy_



Česká televize letos obmění šest stálých zahraničních zpravodajŧ - v Belgii, Spojených státech, Německu, Polsku, Rusku a na Slovensku. Dŧvodem je uplynutí standardního čtyřletého období, objektivní potřeby redakce zpravodajství případně subjektivní dŧvody jednotlivých reportérŧ. Rok 2012 je z pohledu změn na místech zahraničních reportérŧ ve srovnání s minulými lety zásadní. Výměna zpravodajŧ se v tomto roce bude týkat většiny stálých zpravodajských míst. “Česká televize disponuje řadou zkušených zahraničních reportérŧ, a proto jsme neměli problém s obměnou většiny stálých zpravodajŧ na zahraničních postech. Jejich pŧsobení je a nadále zŧstává klíčovou hodnotou televize veřejné sluţby v rámci zpravodajství,“ říká ředitel zpravodajství České televize Zdeněk Šámal. Nejvhodnějším obdobím pro výměnu zpravodajŧ je letní období, proto se střídání uskuteční v prŧběhu letních prázdnin. Evu Pláničkovou po třech letech v Berlíně nahradil od 1. července Martin Jonáš. Nástupcem Evy Hrnčířové se od 1. září stane Bohumil Vostal. Olgu Bakovou v Bratislavě vystřídá od 1. září David Miřejovský. Pavla Vondru v Moskvě nahradí od 1. září Miroslav Karas, který opouští svŧj post v Polsku. Zpravodajem ve Varšavě se ve stejnou dobu stane Josef Pazderka, zkušený reportér, který pŧsobil jako stálý zpravodaj v Moskvě. K závěru roku 2012 se po prezidentských volbách v USA počítá s výměnou na postu zpravodaje ve Washingtonu - Michala Kubala nahradí Martin Řezníček. Rozmístění zahraničních postŧ České televize odráţí jak historický vývoj, tak za daných rozpočtových podmínek veřejnoprávní televize maximální snahu o pŧvodní zahraniční zpravodajství, které je ve srovnání s ostatními českými médii unikátní. Zmíněná struktura zpravodajských postŧ umoţňuje pokrývat nejen dění v samotných zemích, kde sídlí zahraničních střediska ČT, ale i vzdálenější okolí. Tímto zpŧsobem se redakce zpravodajství ČT snaţí minimalizovat náklady, které jsou ve srovnání s několikrát měsíčně vysílanými zvláštními zpravodaji z Prahy výrazně niţší. Noví stálí zpravodajové ČT: Martin Jonáš editor Horizontu, redaktor zahraniční redakce Vystudoval mezinárodní studia na FSV UK v Praze a politologii na Humboldt-Universität zu Berlin. Na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky UK přednáší politickou geografii. Od roku 2005 pracoval v zahraniční redakci TV Nova, od roku 2007 pŧsobí jako reportér v zahraniční redakci ČT. David Miřejovský editor Horizontu, redaktor zahraniční redakce Vystudoval FSV UK, obor ţurnalistika (2002) a FMK UTB Zlín, obor Marketingové a sociální komunikace (2005). V zahraniční redakci ČT od roku 2002. Bohumil Vostal redaktor zahraniční redakce Vystudoval mediální studia na FSV UK a Institut politické ţurnalistiky na Georgetown University ve Washingtonu. Pracoval v české redakci BBC, od roku 2005 v České televizi. Josef Pazderka redaktor zahraniční redakce Vystudoval historii na FF UK (1999) a rozvojová studia na Oxford Brookes University (2003). Pracoval ve Společnosti Člověk v tísni, od roku 2005 v České televizi. V letech 2006-10 byl zpravodajem ČT v Rusku Miroslav Karas Plné znění zpráv


zpravodaj ČT v Polsku Vystudoval ţurnalistiku na UK. Pracoval v Českém rozhlase, od roku 1998 v ČT jako zpravodaj v Polsku. Martin Řezníček vedoucí zahraniční redakce V roce 2002 vystudoval masovou komunikaci se zaměřením na mezinárodní studia na FSV UK. Od roku 2000 pracoval v Praze a Londýně v české redakci BBC, od roku 2006 pak v zahraniční redakci ČT, kterou od roku 2008 vede. Michaela Fričová, tisková mluvčí ČT relatedarticles title="Psali jsme:" tag="ČT" count="5" /


Bártovské praktiky nedovolím 6.8.2012

Týden str. 20 Rozhovor týdne_ Josef Kolina, Miroslav Korecký_

MINISTR DOPRAVY NA VRATKÉM KŘESLE Kdyţ ministr dopravy PAVEL DOBEŠ vyprovázel redaktory TÝDNE po rozhovoru, v němţ dával ruku do ohně za centrální registr vozidel, při prŧchodu svým sekretariátem s hrŧzou sledoval televizní zprávy o tom, ţe v Kladně a Brně systém opět klekl. Přesto zŧstává optimistou, ovšem naznačuje snahy o návrat bártovských praktik na své ministerstvo. * Jak se v těchto dnech cítíte? Registr vozidel jakţtakţ běţí, ale jeho sebemenší výpadek mŧţe znamenat váš konec v křesle ministra. Nemŧţu se cítit nikterak úţasně s ohledem na to, kolik lidí mělo kvŧli výpadku toho systému v uplynulých týdnech problémy. Na druhou stranu ve čtvrtek, v pátek, v pondělí a v úterý uţ ten systém běţí (rozhovor vznikl minulou středu - pozn. red.) a to nás tady na ministerstvu všechny těší. Kdyby systém od začátku fungoval jako teď, bylo by ještě veseleji. Ale chyby se zkrátka dějí. * Podobně stoickým klidem zřejmě nedisponuje vaše partajní šéfka Karolína Peake, která se paradoxně postavila do čela všech vašich kritikŧ. Jak si to vysvětlujete? Běţné to asi úplně není. Rozumím tomu, ţe mí kolegové vnímají tu situaci politicky, s ohledem na lidi. Na druhé straně mě nepotěšilo, ţe se domluvíme na nějakém termínu, dokdy má systém fungovat, a ještě neţ ten termín uplyne, Karolína Peake vyhlašuje, ţe kdyby bylo na ní, uţ bych na ministerstvu nebyl. * A zjevně vám jde po krku dál. I kdyţ registr v minulých dnech uţ běţel bez problémŧ, Peake volá po auditu, který má říci, kde se při zavádění registru udělaly chyby a kdo za ně mŧţe. Já se auditu v ţádném případě nebráním. Ale uţ týden opakuji, ţe nejdřív musí systém běţet a lidé musí být na přepáţkách bez problémŧ odbavováni. Aţ druhá věc je audit, v němţ se podíváme, zda při zavádění systému nedošlo k nějaké chybě. * Necítíte, ţe audit má být jen účelové koště, které vás vymete z ministerstva? Nehledě na to, zda registr v dalších dnech poběţí, či nikoli. Plné znění zpráv


Tím si nezatěţuji hlavu. Chtěli jsme zavést registr, který lidem umoţní veškerou agendu kolem aut, kterou potřebují. V daném časovém horizontu jsme udělali všechno, co jsme mohli. Nic netajíme, ať přijde audit a prošetří, jestli došlo k manaţerskému selhání na úrovni dodavatele systému, nebo ministerstva dopravy. * Tedy ministra dopravy? Ale ministerstvo dopravy přece není ministerstvo centrálního registru. Manaţerské selhání má nějakou hierarchii. A jestliţe informace ze strany mých náměstkŧ zněly „pojďme do toho, jsme připraveni“, pak není co řešit. To, co se stalo v minulých týdnech, se stalo na základě informací od mých náměstkŧ. * Necítíte to selhání ani v rovině politické odpovědnosti? Necítím. A jestli to takto cítí někteří mí kolegové, pak moţná z toho dŧvodu, ţe na rozdíl ode mě mají poslanecký mandát. Já jsem s mnohými kolegy mluvil a takhle striktně mi to do očí neřekli. Nevěřím, ţe by to tak cítila většina našich poslancŧ. * Své straně LIDEM jste ale asi v jejích začátcích moc nepomohl. Karolína Peake se trápí s korupcí, Kamila Jankovského suţují trable s evropskými fondy a do toho vy s kolapsem registru vozidel... Rozumím tomu, ţe začínající straně nijak nepomŧţe pochybení, které je vidět přímo na přepáţkách. Proto jsem jasně řekl, ţe pokud registr nepoběţí, znamená to mŧj politický konec. A to proto, aby strana nemusela říkat: „My si ho tam necháváme, protoţe nemáme nikoho jiného, kdo by to mohl dělat lépe.“ * Jaký máte nyní vztah s Karolínou Peake? Stále stejný, snad přátelský. Nemám pocit, ţe by se za těch čtrnáct dní něco změnilo. * Jak si to tedy lidsky vysvětlujete, ţe vaše přítelkyně a stranická kolegyně ponouká premiéra, aby vás odvolal? To se zeptejte jí. Já nevím, co by v tom mohlo být. * Vy jste se jí na to nezeptal? Mluvil jsem s ní asi před týdnem a ona mi jen říkala, ţe bude mluvit s premiérem. A ţe tu problematiku budeme muset nějakým zpŧsobem řešit: kdyţ prý bude stanoven nějaký termín, dokdy registr musí fungovat, ona ten termín bude respektovat a po něm uţ mě nebude bránit. * Tak to splnila slib na 200 procent: nebránila vás uţ před tím osudným pátkem, naopak na vás opakovaně sama útočila a bránit před ní vás musel sám premiér. Sám tomu moc nerozumím. Já jsem přece řekl, ţe nebude-li infrastruktura zajišťovat provoz systému do pátku 27. srpna, pak já sám podám rezignaci. V takové situaci nerozumím tomu, proč ona ten termín posouvá dopředu. * Nevadí Karolíně Peake šedé eminence ve vašem okolí? Třeba lobbista a mediální poradce Jiří Frkal či bývalý šéf nákupu z Vítkovických ţelezáren Zdeněk Franek, o nichţ lidé na ministerstvu tvrdí, ţe jsou s vámi v téměř permanentním kontaktu? Personální obsazení ministerstva dopravy bude vţdy vzbuzovat nějaké otazníky. Vţdycky má někdo k někomu blíţ a někoho zná, to ministerstvo je velké. Pokud jde o mého mediálního poradce Jiřího Frkala, máme za sebou projekt, který byl velmi úspěšný, asi vŧbec nejúspěšnější v historii Českých drah. Moţná právě to je někomu trnem v oku. * A co jeho minulost? Vlastnil mediální agenturu Media Flow, která dělala propagaci vysoce ztrátového lyţařského mistrovství v Liberci a zanechala za sebou spoustu dluhŧ. Navíc ji někteří dotčení obviňovali, ţe si nechala zaplatit daleko více práce, neţ skutečně provedla.



Já jsem se ho na to ptal. Dostal jsem od něj doklad, který jasně říká, jak to bylo v případě proplacení finančních prostředkŧ. V tuto chvíli běţí v této věci soudní spor. Existuje dokonce zpráva likvidátora, ţe pan Frkal v tuto chvíli nikomu nic nedluţí. * Jaký vliv na vaše rozhodování Frkal a Franek mají? Nevěřím, ţe by dokázali prosadit takové rozhodnutí, za nímţ bych si sám nestál. Stejně jako spousta dalších poradcŧ. Mají přínos, pokud jde o přísun informací, ale samotné rozhodnutí je vţdy na mně. * Spekuluje se také o tom, ţe jste se mohl stát straně LIDEM nepohodlným, protoţe neplníte zadání dodávat z vašeho resortu peníze pro partajní pokladnu. My na ministerstvu nedodáváme peníze nikomu. Pro mě osobně je nepřijatelné, aby výkon funkce ministra dopravy souvisel s financováním nějaké strany. * Jde o to, jestli to někdo ze strany LIDEM nevnímá jinak. Já nemám takový pocit. A pokud ano, měli byste se zeptat jeho. * Vy jste uţ před odchodem z Věcí veřejných měl velmi úzký vztah s premiérem Nečasem. Platí to i dnes? Zcela jednoznačně. Premiéra si velmi váţím a myslím si, ţe náš vztah je velice korektní. * Nemŧţe tak nadstandardní vztah s premiérem z jiné koaliční strany být pro vás naopak minus v LIDEM? Jsme koaliční vláda a společně naplňujeme programové prohlášení, proto bychom měli táhnout za jeden provaz. Tak by to mělo být a já pevně doufám, ţe tomu tak je. Ţe nikdo není podezříván, zda má blíţ k jedné, druhé nebo třetí skupině. * Pokud ale vaše předsedkyně ţádá váš odchod a premiér z ODS vás brání, připomíná to někdejší nejistou pozici lidovce Cyrila Svobody, který se proti vŧli své strany stal ministrem zahraničí jen proto, ţe byl oblíbencem Václava Havla. Já se v podobně izolované pozici necítím a nemám ten dojem ani z aktivní a časté komunikace s našimi poslanci. Na problém centrálního registru se mě samozřejmě ptali, já jim vše podrobně vysvětloval a oni říkali, ţe je to třeba dotáhnout. * Tahounem své strany ale asi úplně nejste. Zatímco pro jiné partaje jsou ministři cosi jako výkladní skříň, na webu LIDEM jste v kolonce „Naši lidé" aţ úplně poslední, za všemi řadovými poslanci. Třeba je to jen proto, ţe kdyţ nás na ten web fotili, byl jsem aţ úplně poslední, nevím. Já vidím svoji roli tak, ţe jsem udělal kus práce při přípravě programových tezí v našich začátcích. Dnes mě snad nikdo nemŧţe nařknout z toho, ţe bych byl nějak spjat s bývalým vedením Věcí veřejných. Moţná je tady nějaká reminiscence u někoho jiného, ale já mám svědomí čisté. Kroky, které jsem udělal, jsem udělal z vlastního rozhodnutí a udělal bych je znovu. * Co máte na mysli těmi reminiscencemi? Naráţíte na spekulace o lepšících se vztazích mezi Karolínou Peake a Vítem Bártou? V minulých dnech jsem četl rŧzné spekulace, kdo s kým spolupracuje. Já jen říkám, ţe pokud jde o mou spolupráci s vedením Věcí veřejných, tak to vŧbec není moţné. Oni by zaručeně nechtěli - a já také ne. * To vám ani nepodsouváme, naopak se zdá, ţe vaše jméno pŧsobí na Víta Bártu jako rudý hadr na býka. Ptáme se na to, zda v ofenzivě proti vám nemŧţe mít prsty i on? I já jsem si všiml jeho výrokŧ. A pokud tomu tak je, pak opravdu chápu, ţe mám jiné místo neţ na ministerstvu dopravy, protoţe já se v této věci nezměním.



* Angaţmá Víta Bárty a snad i jeho spolupráci s Karolínou Peake by mohl napovídat fakt, ţe ve stejné době, kdy na vás Peake politicky útočila, roznášeli lidé blízcí Bártovi po redakcích materiály proti vám a registru vozidel. Slyšel jsem, ţe se v minulých týdnech velmi zaktivizovala ta část Věcí veřejných, která je v současné době v opozici. Některé aţ neuvěřitelné smyšlenky, které jsem slyšel od lidí z okolí pana Bárty, jsou pouţívány tak nesmyslně, ţe se tomu musím aţ smát. Přitom je velice jednoduché se podívat na jeho pŧsobení tady na ministerstvu dopravy. A pokud by to teď mělo otevřít debatu o tom, ţe podobná pravidla tady budu mít i já a budu s nimi muset ţít, pak je to cesta, po níţ jsem z Věcí veřejných neodcházel. * Co tím myslíte? Chce vás někdo z LIDEM na ministerstvu tahat za nitky tak, jak se o to dříve snaţil Bárta? Zcela jasně to dnes není tak, ţe by mi někdo mluvil do toho, co se má na ministerstvu dít nebo nedít. Konzultace s poslanci je jedna věc, ale vynucování si něčeho je věc zcela jiná. V tuto chvíli to tady prostě není. A já si dál trvám na tom, ţe ve vedení organizací podléhajících ministerstvu musí být lidé, kteří mají mou dŧvěru. * Kdybyste vy coby neposlanec o funkci ministra přišel, straně LIDEM by to umoţnilo s tímto křeslem obchodovat při získávání dalších přeběhlíkŧ. Poslancŧ máte pořád jen osm a potřebujete nutně ještě dva, abyste mohli zaloţit klub. Slyšel jste něco o podobné motivaci? Ne, nezaznamenal jsem, ţe by někdo lákal poslance tím, ţe ho dosadí na post ministra dopravy. To ale ještě neznamená, ţe se tak nedělo. * Peake mluvila o tom, ţe uţ má za vás vybraného nástupce. Víte, o koho jde? Zaznamenal jsem tři jména - ministr Kamil Jankovský, náš poslanec Martin Vacek nebo náměstek paní ministryně Robert Vacek. Kamil Jankovský jasně řekl, ţe by o takový přesun zájem neměl. Slyšel jsem o flexibilitě pana poslance Martina Vacka a od Roberta Vacka jsem v médiích vyjádření nezaznamenal. * A co poslanec VV Milan Šťovíček? Právě o něm se mluvilo, ţe by mohl dosazením na šéfa dopravy přejít na stranu koalice. S Milanem Šťovíčkem se znám dobře a velmi si ho váţím. S ohledem na to, ţe je starostou Litvínova a chce vykonávat tuto funkci dál, si nemyslím, ţe by právě on měl být za mě dosazen na dopravu. To je informace, kterou mám z debat s ním. * Ve hře je prý také varianta, ţe by váš konec nastal v rámci slučování ministerstev. A to, ţe by se doprava podřadila pod ministerstvo prŧmyslu a v čele mocného resortu by stanul Martin Kuba (ODS). Slyšel jste o této moţnosti? To je hodně divoká myšlenka. Slučování ministerstev se snadno řekne, ale je to velmi sloţitá a zdlouhavá věc. Neţ by se všechny věci vyřešily, uplynul by minimálně rok. A já bych chtěl vidět člověka, který by si vsadil na to, ţe tady i za rok bude tato vláda. Proto mi tato myšlenka připadá jako science-fiction. Navíc existuje příklad ze Slovenska, kde se velký resort dopravy, spojŧ a místního rozvoje vŧbec neosvědčil. * Takţe co bude s vámi dál - bude to dennodenní čekání na kaţdou chybičku registru vozidel? Politické ohledy nechávám stranou. Pro mě je dŧleţité, aby oba úřední dny, kdy je na pobočkách největší nápor, tedy v pondělí a ve středu, systém běţel. Navíc v situaci, kdy nám nápor zvyšují lidé, kteří se nahrnuli k přepáţkám, protoţe kvŧli kolapsu nebyli obslouţeni v minulých týdnech. Ale jsem optimista. * Kdybyste slyšel soudy IT expertŧ, asi byste tak klidný nebyl. Podle nich systém, který vlétl do ostrého provozu neodzkoušený, mŧţe zkolabovat prakticky kdykoli a aţ posléze se zjistí, čím to vlastně bylo. Jedním z prubířských kamenŧ má být napojení systému na základní registry, například na evidenci obyvatel. Nespadne registr podobně, jako se to stalo při připojení policejní databáze? Základní registry nebudou zapojeny dříve, neţ si budeme jisti, ţe ke kolapsu nedojde. * A kdyţ systém přece jen spadne? Plné znění zpráv


Pokud předtím dostanu ujištění, ţe je všechno v pořádku, a ono to stejně spadne, bude to velký problém pro management ministerstva. Budou tedy padat další hlavy. * Včetně vaší? To je samozřejmě věc, která se mŧţe stát. * Jak vám vŧbec bylo v onen kritický pátek, kdyţ vás jakýkoli spadlý počítač mohl připravit o post ministra? Spal jste v noci dobře? Spal. A ani pak jsem nebyl nijak ve stresu, ţe bych seděl v koutě. Měli jsme spoustu práce, monitorovali jsme, jak systém běţí. Byl to velmi aktivní den. * Jedna věc je funkčnost registru a druhá jsou chyby. Prohlásil jste, ţe jich je v celém systému asi milion. Jak vznikly? Chápu, na co naráţíte - jestli nedošlo k chybovosti dat při jejich kopírování ze starého do nového registru. Mŧj názor je stále stejný: chyby vznikly překlepy nebo neúplným zápisem v minulosti. Jsme si tím téměř jisti, protoţe máme moţnost nahlíţet do jakési datové konzervy a kontrolovat, co bylo ve starém registru. A tam se objevují data, která nyní potřebujeme opravit. Znamená to tedy, ţe při té migraci k chybě nedošlo. Navíc ve starém registru budí nedŧvěru i nekonzistentnost dat. Byly tu vozy, které na sebe měly napsané tři čtyři technické prŧkazy. Otázka zní, zda šlo jen o ztracený technický prŧkaz, nebo to někomu slouţilo k uţitku. Nový registr uţ tuto moţnost v kaţdém případě nedovoluje. * Pokud chyby vznikly jen špatným zápisem, jak vysvětlíte neuvěřitelné záţitky řidičŧ, kteří se na registrech třeba dozvídají, ţe nevlastní auto, ale tahač na letadla? Problémovými daty, která se většinou objevují, je barva vozu nebo obsah motoru, ale i ten tahač se vyskytl. Jak je moţné, ţe má někdo na sebe napsaný tahač a zda to vŧbec věděl, to musíme nyní rozklíčovat. Tedy zda nedocházelo k přehazování dat. Dosavadní databáze byly na regionální úrovni a jednou za čas se slévaly do úrovně centrální. To mŧţe znamenat, ţe v prŧběhu té doby jste si na několika místech mohl udělat stejnou registraci a aţ na té centrální úrovni se to spojilo. * A to jste zkontrolovali celý milion dat v datové konzervě, ţe jste si tak jisti, ţe i takovéto absurdní chyby byly uţ ve starém registru? Nenašli jsme ţádný dŧkaz o tom, ţe jsou v systému data, která nebyla v té datové konzervě. Kdyby tomu tak bylo, tedy došlo by k chybě v té migraci, bylo by v datové konzervě něco jiného neţ v dnešním systému. A takový případ zatím nemáme. * Jak dlouho budete ten milion chyb opravovat? Velká část dat by měla být opravena do 30. září, kdy se napojujeme na celoevropskou síť. Převáţná část chyb, která je závislá na tom, aby se dotyčný dostavil na přepáţku, se opraví za několik měsícŧ. U nějakého staršího traktoru, kde nejsou přepisy nebo úpravy v registru tak časté, to mŧţe trvat i dva roky. * V prvním týdnu, kdy registr spadl hned po nahození, jste dodavatelské firmě ATS-Telcom hrozil milionovými pokutami. Platí to nadále? Mŧţete vŧbec tuto firmu pokutovat? Právní oddělení na tom nyní pracuje. Počkal bych na výsledek, mají projít veškeré smlouvy, jaké je plnění a tak dále. * Zaplatili jste jí uţ nějaké peníze? Ne, zatím ne. Zaplatíme, aţ proběhne úspěšné napojení na základní registry. * Jste dnes na tu firmu naštvaný? Plné znění zpráv


Tak... přiznám se, ţe vztah úplně nejvřelejšího charakteru to není. Nicméně je to partner, který nám dodává software, a po těch ultimativních opatřeních se naše spolupráce prokazatelně zrychlila a zlepšila. Pro mě je dŧleţité to v téhle podobě udrţet. Ţe bych hlasitě tleskal a říkal, ţe je to nejlepší firma v zemi, to ale ode mě neuslyšíte. * V březnu 2013 firmě ATS-Telcom končí smlouva a nahradí ji vítěz výběrového řízení. Co kdyţ právě ona dá nejlepší nabídku? Znamená to, ţe bude registr spravovat nadále? Zákon v tomto bohuţel hovoří poměrně jasně. *** Pavel Dobeš (30) Nejmladší člen vlády vystudoval Fakultu sociálních věd UK, obor evropská studia. Pracoval jako projektový manaţer při zpracování ţádostí o granty z fondŧ EU či coby zástupce ředitele diplomatického zastoupení Prahy v Bruselu. Prošel dozorčí radou Českého aeroholdingu, pŧsobil jako jednatel společnosti IED Consulting. Donedávna byl také většinovým vlastníkem Vydavatelství Praţan, jeţ vydává stranické tiskoviny Věcí veřejných a podle některých spekulací stranu skrytě financovalo. Jako člověk blízký Vítu Bártovi pŧsobil ve „vévéčkách" jako praţský tajemník a koordinátor volby předsedy, neúspěšně v jejich dresu kandidoval do praţského zastupitelstva. Od loňského 1. července nahradil na ministerstvu dopravy „neposlušného" Radka Šmerdu, letos v dubnu se ale připojil ke skupině odpadlíkŧ v čele s Karolínou Peake, která zakládá stranu LIDEM. Dobeš je ţenatý, má čtyřletou dceru. Hovoří anglicky a francouzsky. Jeho bratr Jan je náměstkem ministra práce a sociálních věcí, s exministrem školství Josefem Dobešem naopak příbuzný není. POKUD BYCH MĚL MÍT NA MINISTERSTVU PRAVIDLA JAKO ZA ČASŦ BÁRTY, PAK JE TO CESTA, PO NÍŢ JSEM Z VV NEODCHÁZEL. Foto popis| PROČ MI JDE PEAKE PO KRKU? „Zeptejte se jí, já tomu sám nerozumím," krčí rameny těţce ostřelovaný ministr dopravy Pavel Dobeš. Premiérŧv chráněnec si s šéfkou strany LIDEM dlouhodobě nerozumí, tvrdí ale, ţe jsou přátelé. Foto autor| Foto: Jakub Stadler Foto popis| DVA ZE TŘÍ ODPADLÍKŦ. Stranu LIDEM, která má dnes sotva pár desítek členŧ a ve sněmovně osm poslancŧ, zastupují ve vládě tři ministři, vedle Dobeše ještě Karolína Peake a Kamil Jankovský. Foto popis| TAHAČ NA LETADLA V GARÁŢI. Ministr dopravy přiznává, ţe v novém registru vozidel je zhruba milion chyb. Obvykle se týkají barvy vozu a obsahu motoru, ovšem objevily se i případy, ţe se občan na přepáţce dozvěděl, ţe má na sebe napsaný tahač na letadla. Foto autor| Foto: 1 ČTK, 2 Karel Šanda _

Češi podle průzkumu nevědí, kde hledat ochranu před lichváři 6.8.2012

zpravy.rozhlas.cz str. 00 domaciekonomika_ Barbora Kreuzerová,Kristina Winklerová_

Lidé netuší, kam si mohou jít stěţovat na protiprávní jednání lichvářŧ ani kde najít právní radu. Vyplývá to z prŧzkumu, který zpracovala agentura GfK na popud projektu Navigátor bezpečného úvěru. Lichva je sice definována v trestním zákoníku, přesto je obtíţné určit, kdy se jí poskytovatel úvěru dopouští. „Zjednodušeně lze říci, ţe se jedná o zneuţití slabosti dluţníka ze strany věřitele a ţe je tento úvěr poskytnut za vysoký úrok. Jenţe nikde není přesně stanoveno, kolik vlastně procent to je,“ vysvětluje výzkumný pracovník Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Petr Teplý, který se na projektu Navigátor bezpečného úvěru podílí.Dodává, ţe jako úvěrový predátor je v projektu označován takový věřitel, který je zpravidla anonymní firmou a který nepodléhá ţádné regulaci nebo dohledu.„My jsme v našem projektu upozornili na 15 predátorŧ, nicméně podle expertních odhadŧ jsou těchto lichvářŧ na českém trhu moţná desetitisíce,“ upozorňuje Teplý.Varuje, ţe by si lidé u těchto věřitelŧ neměli vŧbec pŧjčovat. Pokud tak ale učiní a dostanou se s Plné znění zpráv


lichvářem do problémŧ, svá práva mohou podle Teplého následně uplatnit například u finančního arbitra nebo dozorových orgánŧ typu České národní banky a České obchodní inspekce.„Od ledna 2011 existuje nově zřízený útvar ochrany spotřebitele, ale spory v oblasti spotřebitelských úvěrŧ řeší převáţně zmíněný finanční arbitr, který je nezávislý na České národní bance a který loni řešil 291 podání právě v oblasti spotřebitelských úvěrŧ,“ upřesňuje.Existují také nestátní neziskové organizace, na které se mohou oběti lichvy s dŧvěrou obrátit. Podle Teplého poskytují poradenství občanŧm v problémech nejen finančních – jedná se například o Asociaci občanských poraden, Poradnu při finanční tísni či organizaci Člověk v tísni.Exekuce dávek ţivotního minima prý problémové obyvatele neřešíV Česku přibývá chronických dluţníkŧ. Zadluţování berou jako sportČechŧ, kteří nejsou schopni splácet své dluhy, mírně ubyloČeské domácnosti mají problém splácet pŧjčky bankám


ČT mění zahraniční zpravodaje v Belgii, USA, Německu, Polsku, Rusku a na Slovensku 5.8.2012

mediar.cz str. 00 Ondřej Aust_

Články_

Česká televize letos obmění šest stálých zahraničních zpravodajŧ – v Belgii, Spojených státech, Německu, Polsku, Rusku a na Slovensku. „Dŧvodem je uplynutí standardního čtyřletého období, objektivní potřeby redakce zpravodajství případně subjektivní dŧvody jednotlivých reportérŧ,“ uvedl ředitel zpravodajství České televize Zdeněk Šámal. Česká televize letos obmění šest stálých zahraničních zpravodajŧ - v Belgii, Spojených státech, Německu, Polsku, Rusku a na Slovensku. „Dŧvodem je uplynutí standardního čtyřletého období, objektivní potřeby redakce zpravodajství případně subjektivní dŧvody jednotlivých reportérŧ," uvedl ředitel zpravodajství České televize Zdeněk Šámal. Evu Pláničkovou po třech letech v Berlíně nahradil od 1. července Martin Jonáš. Nástupcem Evy Hrnčířové se od 1. září stane Bohumil Vostal. Olgu Bakovou v Bratislavě vystřídá od 1. září David Miřejovský. Pavla Vondru v Moskvě nahradí od 1. září Miroslav Karas, který opouští svŧj post v Polsku. Zpravodajem ve Varšavě se rovněţ od 1. září stane Josef Pazderka, zkušený reportér, který pŧsobil jako stálý zpravodaj v Moskvě. K závěru roku 2012 se po prezidentských volbách v USA počítá s výměnou na postu zpravodaje ve Washingtonu - Michala Kubala nahradí Martin Řezníček. Výměna se týká většiny stálých zpravodajských míst ČT v zahraničí. Střídání se děje v prŧběhu letních prázdnin. Místa, kde stálí zpravodajové pŧsobí, podle televize odráţí historický vývoj nebo snaha být ve srovnání s ostatními tuzemskými médii unikátní. Zároveň mají mít taky moţnost vyjíţdět do vzdálenějších oblastí v tom kterém regionu. „Tímto zpŧsobem se redakce zpravodajství ČT snaţí minimalizovat náklady, které jsou ve srovnání s několikrát měsíčně vysílanými zvláštními zpravodaji z Prahy výrazně niţší," tvrdí vedení zpravodajství. NOVÍ STÁLÍ ZPRAVODAJOVÉ ČESKÉ TELEVIZE Martin Jonáš, editor Horizontu, redaktor zahraniční redakce Vystudoval mezinárodní studia na FSV UK v Praze a politologii na Humboldt-Universität zu Berlin. Na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky UK přednáší politickou geografii. Od roku 2005 pracoval v zahraniční redakci televize Nova, od roku 2007 pŧsobí jako reportér v zahraniční redakci ČT. David Miřejovský, editor Horizontu, redaktor zahraniční redakce Plné znění zpráv


Vystudoval FSV UK, obor ţurnalistika (2002) a FMK UTB Zlín, obor Marketingové a sociální komunikace (2005). V zahraniční redakci ČT od roku 2002. Bohumil Vostal, redaktor zahraniční redakce Vystudoval mediální studia na FSV UK a Institut politické ţurnalistiky na Georgetown University ve Washingtonu. Pracoval v české redakci BBC, od roku 2005 v České televizi. Josef Pazderka, redaktor zahraniční redakce Vystudoval historii na FF UK (1999) a rozvojová studia na Oxford Brookes University (2003). Pracoval ve Společnosti Člověk v tísni, od roku 2005 v České televizi. V letech 2006 aţ 2010 byl zpravodajem ČT v Rusku Miroslav Karas, zpravodaj ČT v Polsku Vystudoval ţurnalistiku na UK. Pracoval v Českém rozhlase, od roku 1998 v ČT jako zpravodaj v Polsku. Martin Řezníček, vedoucí zahraniční redakce V roce 2002 vystudoval masovou komunikaci se zaměřením na mezinárodní studia na FSV UK. Od roku 2000 pracoval v Praze a Londýně v české redakci BBC, od roku 2006 pak v zahraniční redakci ČT, kterou od roku 2008 vede.

URL| http://www.mediar.cz/ct-meni-zahranicni-zpravodaje-v-belgii-usa-nemecku-polsku-rusku-a-na-slovensku/ _

TISKOVÁ ZPRÁVA: Česká televize letos obmění své zahraniční zpravodaje 3.8.2012

ceska-media.cz str. 00 Média-Tiskové zprávy_ Tisková zpráva ČESKÁ TELEVIZE, (BoJ)_

Česká televize letos obmění šest stálých zahraničních zpravodajŧ - v Belgii, Spojených státech, Německu, Polsku, Rusku a na Slovensku. Dŧvodem je uplynutí standardního čtyřletého období, objektivní potřeby redakce zpravodajství případně subjektivní dŧvody jednotlivých reportérŧ. Rok 2012 je z pohledu změn na místech zahraničních reportérŧ ve srovnání s minulými lety zásadní. Výměna zpravodajŧ se v tomto roce bude týkat většiny stálých zpravodajských míst. „Česká televize disponuje řadou zkušených zahraničních reportérŧ, a proto jsme neměli problém s obměnou většiny stálých zpravodajŧ na zahraničních postech. Jejich pŧsobení je a nadále zŧstává klíčovou hodnotou televize veřejné sluţby v rámci zpravodajství,“ říká ředitel zpravodajství České televize Zdeněk Šámal. Nejvhodnějším obdobím pro výměnu zpravodajŧ je letní období, proto se střídání uskuteční v prŧběhu letních prázdnin. Evu Pláničkovou po třech letech v Berlíně nahradil od 1. července Martin Jonáš. Nástupcem Evy Hrnčířové se od 1. září stane Bohumil Vostal. Olgu Bakovou v Bratislavě vystřídá od 1. září David Miřejovský. Pavla Vondru v Moskvě nahradí od 1. září Miroslav Karas, který opouští svŧj post v Polsku. Zpravodajem ve Varšavě se ve stejnou dobu stane Josef Pazderka, zkušený reportér, který pŧsobil jako stálý zpravodaj v Moskvě. K závěru roku 2012 se po prezidentských volbách v USA počítá s výměnou na postu zpravodaje ve Washingtonu – Michala Kubala nahradí Martin Řezníček. Rozmístění zahraničních postŧ České televize odráţí jak historický vývoj, tak za daných rozpočtových podmínek veřejnoprávní televize maximální snahu o pŧvodní zahraniční zpravodajství, které je ve srovnání s ostatními českými médii unikátní. Zmíněná struktura zpravodajských postŧ umoţňuje pokrývat nejen dění v samotných zemích, kde sídlí zahraničních střediska ČT, ale i vzdálenější okolí. Tímto zpŧsobem se redakce zpravodajství ČT snaţí minimalizovat náklady, které jsou ve srovnání s několikrát měsíčně vysílanými zvláštními zpravodaji z Prahy výrazně niţší. Noví stálí zpravodajové ČT: Martin Jonáš Plné znění zpráv


editor Horizontu, redaktor zahraniční redakce Vystudoval mezinárodní studia na FSV UK v Praze a politologii na Humboldt-Universität zu Berlin. Na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky UK přednáší politickou geografii. Od roku 2005 pracoval v zahraniční redakci TV Nova, od roku 2007 pŧsobí jako reportér v zahraniční redakci ČT. David Miřejovský editor Horizontu, redaktor zahraniční redakce Vystudoval FSV UK, obor ţurnalistika (2002) a FMK UTB Zlín, obor Marketingové a sociální komunikace (2005). V zahraniční redakci ČT od roku 2002. Bohumil Vostal redaktor zahraniční redakce Vystudoval mediální studia na FSV UK a Institut politické ţurnalistiky na Georgetown University ve Washingtonu. Pracoval v české redakci BBC, od roku 2005 v České televizi. Josef Pazderka redaktor zahraniční redakce Vystudoval historii na FF UK (1999) a rozvojová studia na Oxford Brookes University (2003). Pracoval ve Společnosti Člověk v tísni, od roku 2005 v České televizi. V letech 2006-10 byl zpravodajem ČT v Rusku Miroslav Karas zpravodaj ČT v Polsku Vystudoval ţurnalistiku na UK. Pracoval v Českém rozhlase, od roku 1998 v ČT jako zpravodaj v Polsku. Martin Řezníček vedoucí zahraniční redakce V roce 2002 vystudoval masovou komunikaci se zaměřením na mezinárodní studia na FSV UK. Od roku 2000 pracoval v Praze a Londýně v české redakci BBC, od roku 2006 pak v zahraniční redakci ČT, kterou od roku 2008 vede.


Firmy chtějí po PR agenturách hlavně profesionální tým 3.8.2012

cfoworld.cz str. 00 Ivana Jelínková_

_

Z prŧzkumu agentury AMI Communications prováděného mezi českými manaţery komunikace vyplývá, ţe více neţ polovina firem vyuţívá k zajištění komunikace s veřejností externí sluţby. Společnosti si na dobrých PR agenturách cení zejména profesionality, kontaktŧ, zkušeností a znalostí nejen mediálního prostředí, ale také oboru podnikání dané firmy. Jestliţe se agentura v businessu neorientuje, je to vnímáno jako její nedostatek. Jako nevýhodu spolupráce s agenturami uvedli respondenti finanční náročnost. Padesát tři procent dotázaných firem uvedlo, ţe k zajištění komunikace s veřejností vyuţívá externích sluţeb. Z toho 37 procent vyuţívá kombinaci externích a vlastních zdrojŧ a 16 procent spoléhá čistě na sluţby PR agentur či externích pracovníkŧ. Čtyřicet procent realizuje komunikaci směrem k veřejnosti interně, tzv. in-house. Při výběru PR agentury se firmy nejvíce zaměřují na to, na jaké profesionální úrovni je její tým. To je zásadní pro více neţ čtyři pětiny firem. Znalost českého prostředí oceňuje 73 procent dotázaných a otevřenou komunikaci 69 procent. „To, zda má daná agentura mezinárodní zázemí, není pro firmy nijak zásadně dŧleţité. Hlavní jsou zkušenosti na domácí pŧdě a znalost místního prostředí,“ komentuje Milan Hejl, managing partner AMI Communications. Atributy pro výběr dobré PR agentury (údaje v %) Plné znění zpráv


Velmi dŧleţité Spíš dŧleţité Spíš není dŧleţité Vŧbec není dŧleţité Profesionalita týmu 79 20 1 Znalost českého prostředí 73 25 2 Otevřená komunikace 69 29 2 Perfektní znalost médií 64 33 3 Kreativita 59 38 2 2 Dobrá orientace v oboru podnikání klienta 57 38 5 Plné znění zpráv


1 Dobré reference 47 46 6 2 Perfektní práce v oblasti online komunikace 37 46 17 1 Sympatický tým 30 52 18 1 Respekt odborné veřejnosti 31 51 15 5 Nízká cena 12 47 39 3 Portfolio náročných klientŧ 11 45 39 Plné znění zpráv


6 Dostatečná velikost agentury 7 34 43 17 Mezinárodní zázemí 7 20 50 24 Přidaná hodnota agentur Zkušenosti a specializace, směřování komunikace klientŧ, vyvarování se chyb, orientace v mediální oblasti a nezávislý pohled zvenčí – to jsou podle respondentŧ výhody a přednosti PR agentur. Následuje profesionalita, kreativita, kontakty a schopnost ušetřit čas. Nevýhody spolupráce s agenturami Často nedostatečná znalost byznysu společnosti, finanční náročnost a problém, kdy si zaměstnanec PR agentury nerozumí s kontaktní osobou dané firmy, pro niţ pracuje, hodnotili respondenti jako hlavní nevýhody při spolupráci s agenturami. „Firmy musejí dŧvěřovat PR agentuře natolik, ţe jí dovolí nahlédnout do podstaty svého byznysu. PR manaţeři pak musejí skvěle znát nejen mediální trh, ale i oblast podnikání svého klienta. Bez toho nemohou odvádět dobrou práci a mŧţe docházet k mnoha nedorozuměním. Potvrzuje to i zkušenost ze zahraničí, kde se komunikace stále více začíná dostávat do rozhodujících funkcí,“ komentuje Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry marketingové komunikace a PR na FSV UK v Praze. Zdroj: AMI Communications

URL| http://cfoworld.cz/ostatni/firmy-chteji-po-pr-agenturach-hlavne-profesionalni-tym-1824 _

Pavel Mertlík končí v Raiffeisenbank, přechází do akademické sféry 3.8.2012

iHNed.cz str. 00 byznys.ihned.cz_ Olga Skalková_

Bývalý ministr financí a dlouholetý hlavní ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík v bance po jedenácti letech končí. Od 1. září se stane rektorem Bankovního institutu vysoké školy. Učit do budoucna neplánuje. Dlouholetý hlavní ekonom Raiffeisenbank a bývalý ministr financí Pavel Mertlík končí angaţmá v této páté největší tuzemské bance. Od 1. září se stane rektorem Bankovního institutu vysoké školy.



“Raiffeisenbank jsem dal, co jsem mohl a nerad bych někde setrval jen kvŧli rutinní práci. Jiţ delší dobu jsem se poohlíţel po nových výzvách a dohodl jsem se s vlastníkem Bankovního institutu,“ potvrdil v pátek IHNED.cz Mertlík. V Raiffeisenbank pŧsobil Mertlík jedenáct let a nastoupil do ní tři měsíce poté, co skončil na postu ministra financí. Spolu se svým týmem byl pravidelným autorem makroprognózy české ekonomiky a komentátorem aktuálních dat o vývoji hospodářství. Naposledy novou makroprognózu představí v úterý. V nové pozici se bude snaţit zvýšit prestiţ Bankovního institutu, aby obstál v zesilující se konkurenci. Luděk Niedermayer: Vydělej, kolik mŧţeš, a na nic se neohlíţej - čtěte ZDE Analytik: Menší dŧraz na investiční bankovnictví chrání tuzemské banky před krizí - čtěte ZDE “Vzhledem k demografickém vývoji je jasné, ţe přicházejí slabší ročníky studentŧ, a tak o ně školy budou svádět mnohem větší boj. Z několika desítek soukromých vysokých škol zbude jen několik a mým hlavním cílem je, aby mezi nimi byl Bankovní institut,“ řekl Mertlík. S akademickou sférou má Mertlík zatím jen učitelské zkušenosti. V 90. letech přednášel na praţské VŠE, v posledních letech na Fakultě sociálních věd UK. S učitelskou kariérou chce ale Mertlík skončit a po doběhnutí podzimního semestru se chce věnovat jen řízení Bankovního institutu.

URL| http://byznys.ihned.cz/zpravodajstvi-cesko/c1-56894760-pavel-mertlik-konci-v-raiffeisenbank-prechazi-doakademicke-sfery _

Česká televize mění zahraniční zpravodaje 3.8.2012

novinky.cz str. 00 jp_

Kultura_

Česká televize letos v létě vymění šest stálých zahraničních zpravodajŧ - v Belgii, Spojených státech, Německu, Polsku, Rusku a na Slovensku. Dŧvodem je uplynutí standardního čtyřletého období, objektivní potřeby redakce zpravodajství případně subjektivní dŧvody jednotlivých reportérŧ. Evu Pláničkovou po třech letech v Berlíně nahradil od 1. července Martin Jonáš. Nástupcem Evy Hrnčířové se od 1. září stane Bohumil Vostal. Olgu Bakovou v Bratislavě vystřídá od 1. září David Miřejovský. Pavla Vondru v Moskvě nahradí od 1. září Miroslav Karas, který opouští svŧj post v Polsku. Zpravodajem ve Varšavě se ve stejnou dobu stane Josef Pazderka, který pŧsobil jako stálý zpravodaj v Moskvě. K závěru roku se po prezidentských volbách v USA počítá s výměnou na postu zpravodaje ve Washingtonu – Michala Kubala nahradí Martin Řezníček.Vizitky nových zahraničních zpravodajŧ: Martin Jonáš Martin Jonáš FOTO: Archiv České televize editor Horizontu, redaktor zahraniční redakce Vystudoval mezinárodní studia na FSV UK v Praze a politologii na Humboldt-Universität zu Berlin. Na Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky UK přednáší politickou geografii. Od roku 2005 pracoval v zahraniční redakci TV Nova, od roku 2007 pŧsobí jako reportér v zahraniční redakci ČT. David Miřejovský David Miřejovský FOTO: Archiv České televize Plné znění zpráv


editor Horizontu, redaktor zahraniční redakce Vystudoval FSV UK, obor ţurnalistika (2002) a FMK UTB Zlín, obor Marketingové a sociální komunikace (2005). V zahraniční redakci ČT od roku 2002. Bohumil Vostal Bohumil Vostal FOTO: Archiv České televize redaktor zahraniční redakce Vystudoval mediální studia na FSV UK a Institut politické ţurnalistiky na Georgetown University ve Washingtonu. Pracoval v české redakci BBC, od roku 2005 v České televizi. Josef Pazderka Josef Pazderka FOTO: Archiv České televize redaktor zahraniční redakce Vystudoval historii na FF UK (1999) a rozvojová studia na Oxford Brookes University (2003). Pracoval ve Společnosti Člověk v tísni, od roku 2005 v České televizi. V letech 2006-10 byl zpravodajem ČT v Rusku Miroslav Karas Karas Miroslav FOTO: Archiv České televize zpravodaj ČT v Polsku Vystudoval ţurnalistiku na UK. Pracoval v Českém rozhlase, od roku 1998 v ČT jako zpravodaj v Polsku. Martin Řezníček Martin, Řezníček FOTO: Archiv České televize vedoucí zahraniční redakce V roce 2002 vystudoval masovou komunikaci se zaměřením na mezinárodní studia na FSV UK. Od roku 2000 pracoval v Praze a Londýně v české redakci BBC, od roku 2006 pak v zahraniční redakci ČT, kterou od roku 2008 vede.

URL| http://www.novinky.cz/kultura/274982-ceska-televize-meni-zahranicni-zpravodaje.html _

Násilí a spolupráce spolu úzce souvisí 2.8.2012

ČRo Rádio Česko

str. 01 _

15:35 Studio Česko_

Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Násilí a spolupráce spolu úzce souvisí. Zdá se vám to nemoţné? V příštích 25 minutách vás mŧj host Michal Bauer z institutu CERGE-EI a z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy přesvědčí o opaku. Michale, vítejte ve Studiu Česko. Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Dobré odpoledne, děkuji za pozvání. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Od mikrofonu zdraví Magdaléna Trusinová. Dnes představíme výzkum, který se zaměřoval na míru solidarity a altruismu u lidí zasaţených válečnými konflikty. Vy se specializujete na hospodářský rozvoj chudých zemí, na rozhodování jednotlivce a na experimentální ekonomy. Proč jste si vlastně vybral tuhle tu výseč ekonomie? Mně to přijde takové jakoby neobvyklé. Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je samozřejmě delší historie. Ono to trochu pramení i z mojí osobní zkušenosti. Já jsem vlastně po magisterském studiu asi pŧl roku ještě s partnerkou pracoval jako dobrovolník na vesnických školách v Ugandě, a přestoţe to asi nebyl úplně jako, bych řekl, záměr se dlouhodobě věnovat rozvojovým tématŧm, ten ţivot sám vlastně přinášel řadu otázek, které jsme měli pocit, ţe jsou nezodpovězené a ţe právě experimentální ekonomie má zajímavé nástroje, jak řadu těch rozhodnutí, které mohou souviset s chudobou, jak je měřit. A to byla vlastně, bych řek, asi prvotní motivace, proč studovat doktoranské a poté se vlastně i profesionálně věnovat těmhle těm tématŧm. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A je to tak, ţe experimentální ekonomie je vlastně takovou, řekněme, interdisciplinárnější částí ekonomie? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě, nebo já bych to moţná přesněji specifikoval tak, ţe experimentální ekonomie poskytuje určité nástroje, nějaké jakoby inovativní metody, jak měřit vlastně rozhodování, které do té doby šlo velmi těţko měřit. Kdyţ řeknu příklad, právě sociální preference, o kterých se budem bavit, nebo trpělivost a averze k riziku, schopnost spolupracovat, a to jsou témata, která, dejme tomu, v ekonomii tradičně nebývala tolik akcentovaná, třeba jiné obory se jim více věnovaly, a vlastně tento nástroj, experimentální ekonomie hodně přispěla k tomu, ţe lidské rozhodování je bráno jaksi více komplexně, ekonomové začli vlastně integrovat tyhle ty poznatky do svých ekonomických modelŧ, takţe je to hodně interdisplinární přístup, v ekonomii hodně v tom testování inspiruje psychologií, sociologií, a experimentální ekonomie je vlastně nástroj, jak testovat vlastně rŧzné modely rozhodování. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Tu úvodní tezi, ţe násilí a spolupráce spolu souvisí, jsem si vypŧjčila z vašeho výzkumu o vlivu války na osobní preference. Vy jste ho s vašimi spolupracovníky dělal v Gruzii a v Sierra Leone, proč jste si vybral právě tyhle 2 země? Ony obě prošly válečným konfliktem, ale jakoby třeba ten časový rozsah byl diametrálně odlišný, byla to z hlediska vašeho výzkumu jakoby tohle to výhoda? Nebo proč jste si vybral ... Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě tohle byl záměr, nás vlastně obecně zajímá efekt války na spolupráci, na sociální chování, moţná se dostaneme i k jaksi teoretičtější motivaci, první krok v tomhle tom směru byla studie v Gruzii, kde jsme měřili efekt války na sociální chování dětí krátce po konfliktu o Severní Osetii, šlo vlastně o měření 6 měsícŧ po té válce, čili v tomhle tom případě se jedná o krátkodobý efekt války a poté, co jsme viděli poměrně jaksi zajímavé výsledky, tak se samozřejmě nabízela ta otázka, kterou jste zmiňovala, a to znamená, jak dlouhodobé ty efekty jsou a jak zobecnitelné ty efekty jsou. Je to něco specifického pro Gruzii, pro ten typ konfliktu, který tam nastal, anebo je to něco obecnějšího, co si, dejme tomu, neseme díky evoluční historii lidstva, něco, co, dejme tomu, vydrţí ten efekt války i nad rámec 6 měsícŧ, ale třeba 10 let, coţ je případ té občanské války v Sierra Leone. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A kde se vlastně vzala ta myšlenka, ţe válka nebo násilí a spolupráce spolu souvisí? To není nové. Vy jste to citovali, ale ... Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Určitě, tohle je velmi jaksi stará myšlenka, která se do určité míry váţe aţ k Charlesovi Darwinovi, kdy vlastně sociální věci se dlouhou dobu zabývají tím, proč vlastně často lidé jsou ochotni obětovat, dejme tomu, nějaký svŧj příjem pro prospěch někoho jiného. Teoreticky evoluce, vlastně proces selekce zdatnějších, by tenhle to typ Plné znění zpráv


chování měla eliminovat. A jedna z takových hypotéz, která se v literatuře objevuje, ţe vlastně více kooperativní skupinky skrz tenhle ten hodně nepříjemný tvrdý proces selekce válek, ţe to vedlo k tomu, ţe více spolupracující skupinky s větší pravděpodobností přeţily a ţe vlastně tento proces mohl nějakým zpŧsobem ovlivnit lidskou psychologii a její reakci na válku. Tak to je vlastně to, co my jsme si vzali z těch teorií, které nejsou nové, i nedávno laxně ve špičkových vědeckých časopisech tahle ta myšlenka byla dále modelována, ale pochází uţ od Darwina a rozhodně není nová. Co je nové, je, dejme tomu, ten zpŧsob testování té myšlenky a její aplikace na postkonfliktní země a chápání nějakých postkonfliktních procesŧ. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Mŧţete blíţe představit ten výzkum, který jste dělali v Gruzii a Sierra Leone? My jsme teďka probrali tu vaší úvodní teorii, jakých modifikací potom došla nebo jak jste ji operacionalizovali? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ta teorie vlastně predikuje, ţe ten válečný proţitek by měl zesílit určitým zpŧsobem soudrţnost skupinky, to znamená ty lidi, kteří si projdou konfliktem, by se měli chovat víc prosociálně. Měli mít sociální chování, které umoţňuje lepší spolupráci. Ale tento efekt by měl být poměrně velmi lokální, vlastně měl by se týkat jenom úzce definované referenční skupinky, ale zároveň by tedy měl vznikat jaksi určitá mezera mezi sociálním chování k vlastní skupince a, dejme tomu, lidí mimo tu referenční skupinku. Jinými slovy, měla by se zesilovat skupinková identita. Čili na jedné straně pozitivní efekt, dejme tomu na té lokální úrovni, ale zároveň jaksi určitá jakoby polarizace na té globálnější úrovni. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste to testovali za pomocí her a u dětí. Respektive v Gruzii u dětí, v Sierra Leone u těch, kteří dětmi byli v době válečného konfliktu nebo byli dospívající. Proč jste si vybrali zrovna tuhle tu věkovou skupinu? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je zase motivováno jinou literaturou, která se věnuje formování preferencí všeobecně a ukazuje se, ţe existují takzvaně kritické periody, kdy děti si osvojí sociální normy, sociální chování i jiné schopnosti, ukazuje se, ţe vlastně velmi malé děti jsou do značné míry sobecké a jak vyrŧstají, okolo věku 7, 8 let a pak i dále do puberty a adolescentního věku, tak přijímají vlastně to sociální chování. Čili tahle ta literatura vlastně implikuje, ţe dětství je senzitivní období a ta naše myšlenka byla, podívejme se, co se stane ve chvíli, kdy vlastně děti jsou vystavené takhle jaksi extrémnímu šoku toho válečného proţitku, jestli se to vlastně nějakým zpŧsobem silně promítne do jejich chování. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Moţná bychom se ještě měli k tomu válečnému proţitku vrátit. Mohl byste posluchačŧm připomenout vlastně jakoby, jak ty válečné konflikty probíhaly v obou těch zemích? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------V tý Jiţní Osetii, tam se vlastně jednalo o to, ţe gruzínská vláda se snaţila znovu získat kontrolu nad Jiţní Osetií a tato reakce vlastně vzbudila, vyvolala ruskou invazi na území Jiţní Osetie a na území, které sousedila s Jiţní Osetií, bylo to do značné míry zaloţené na bombardování rŧzných vesnic a vlastně i měst, zejména Gory, které je poměrně blízko Jiţní Osetii a spousta vlastně, kromě zničení majetku a vlastně i zničení celých vesnic a ztrát na ţivotech, tak tam došlo k masivnímu vlastně vyhnání etnických Gruzíncŧ z Jiţní Osetie, kteří byli přesídleni do těch vnitřních gruzínských oblastí. Na druhou stranu v Sierra Leone, tam se jedná o velmi krvavou občanskou válku, která trvala zhruba 10 let, které se účastnily zejména rebelské skupiny, které byly částečně motivovány přístupem k diamantovým polím, částečně i jako zpŧsoby, jak destabilizovat Sierra Leone, byly částečně financovány i jako z okolních zemí, z Ibérie, takţe tento, přestoţe je to občanská válka, tak to nebyla občanská válka ve smyslu etnických, souboje etnických skupin, ale spíše atakŧ civilního obyvatelstva ze strany rebelŧ a do určité míry i sierraleonské armády. To znamená, opět je to jaksi určitá externí hrozba pro civilní obyvatele a ta otázka je opět zase, jak na to vlastně ty komunity zareagují. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka Plné znění zpráv


-------------------Vy jste jakoby tu teorii testovali u dětí za pomocí her. Proč jste si vybrali právě ekonomické hry? Nebo ještě se moţná zeptám jinak. Existuje nějaký jiný nástroj, jak zkoumat míru solidarity? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------V zásadě jsou 2 moţnosti. Jedna moţnost je klást otázky, mŧţu se vás zeptat, jestli kdyţ se dostanu já do potíţí, jestli mi pomŧţete, a teďkon ta otázka je, co vy odpovíte. S velkou pravděpodobností odpovíte, ţe mi pomŧţete a teď je otázka, jestli to znamená to, ţe chcete vypadat jaksi operativně, anebo jestli mi skutečně pomŧţete, kdyţ já budu potřebovat. A teď vlastně ty ekonomické experimenty se snaţí tohle to překlenout tím, ţe vlastně lidem dávají skutečnou volbu, ty lidé jsou zaplaceni za svá rozhodnutí a umoţňují do určité míry přesněji měřit ty preference, abych byl specifický, jak třeba jeden příklad té hry vypadá, tak v případě těch dětí, tak oni se třeba rozhodují mezi tím dostat 1 odměnu pro sebe a jednu pro někoho ze svojí třídy. Nevědí přesně komu, je to čistě anonymní rozhodnutí, to znamená, ten, kdo to dostane, neví, kdo se takto dělil. To znamená je to pro ně anonymní rozhodnutí a ta alternativa je, ţe si nechají 2 odměny pro sebe a nic pro toho druhého. A pak sérií takovýchto her je moţné ty děti vlastně klasifikovat do rŧzných skupin podle typu sociálních preferencí. Jestli jsou altruistické, maximalizují příjem toho druhého, nebo jsou sobecké, maximalizují svŧj příjem, nebo nemají rádi nerovnost, závidí a tak dále. Čili to je jaksi jedna výhoda, ţe pomocí těch her je moţné klasifikovat do rŧzných typŧ sociálních preferencí. A druhá výhoda je v tom, ţe vlastně člověk mŧţe měnit toho partnera v té hře. A měřit tu skupinkovou identitu. To znamená jeden typ partnera, třeba polovina těch dětí náhodně zvolená, toho partnera má z vlastní třídy a druhá polovina dětí má partnera z nějaké třídy jinde, v Gruzii, kterého nezná. Ten rozdíl je něco jako skupinková identita, jak moc vlastně ty děti rozlišují nebo lidé rozlišují, ţe to je výhoda, ţe vlastně člověk dostane přesnější, je to náročnější na sběr, je jednodušší se zeptat, ale člověk dostane jaksi přesnější měřítko těch konceptŧ, které chcete z toho. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Jak moc se měnily výsledky tedy těch her v Gruzii a v Sierra Leone? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Čili v obecné rovině ten trend spočívá v porovnání rozhodování dětí, které byly méně zasaţený, my se jich v dotaznících ptáme, co si vlastně proţily během toho konfliktu, to je stejné vlastně v Sierra Leone jako v Gruzii, čili v tom je ta vazba, ţe se díváme na rozdíl toho chování. Ty děti v Gruzii se chovají více jaksi igelitářsky, nemají rády, kdyţ jsou rozdíly mezi jejich příjmem a někoho jiného v rámci jejich referenční skupiny, čili snaţí se eliminovat ty tenze, které mohou vznikat uvnitř té skupinky a zároveň jsou sobečtější směrem k někomu, koho neznají. V Sierra Leone my vidíme velmi podobné výsledky pro podvzorek účastníkŧ, kteří byli buď děti nebo v adolescentním věku, v prŧběhu té války, tam probě..., tam, jak jsem říkal, ta válka skončila před 10 lety, ty účastníci jsou dospělí a část z nich byly děti vlastně v prŧběhu toho konfliktu, čili tenhle ten podvzorek, tam pozorujeme velmi podobné efekty. Na druhou stranu u dospělých, kteří byli dospělí v prŧběhu toho konfliktu, vidíme výrazně menší efekty. V Sierra Leone. Takţe to je to srovnání. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste teda přišli na určitou jakoby silnější solidaritu uvnitř té, řekněme, homogenní skupiny. A zároveň jakési většího stylitu vŧči těm, kdo stojí mimo ni, je to tak? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Hm, dá se to tak interpretovat. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------A k čemu všemu je tahle ta silnější solidarita ve skupině dobrá pro tu skupinu, kdyţ je v tom poválečném období? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Plné znění zpráv


Ono to má řadu jaksi protichŧdných moţných efektŧ. Na jednu stranu jaksi ta větší skupinková kohoze v prŧběhu toho konfliktu pomáhá vlastně spolupráci, ale zároveň mŧţe jakoby i prodluţovat ten konflikt. Já ve chvíli, kdy se jsem ochotnej obětovat pro tu skupinu, tak to, a mám silnější tu skupinkovou identitu, tak to je o dŧvod navíc, proč vlastně ty války mohou být tak těţké ukončit. Protoţe ty lidi více cítí tu skupinovou identitu. Ve chvíli, kdy se ten konflikt skončí, tak vlastně to na jednu stranu mŧţe pomoct těm komunitám na té lokální úrovni, ţe se s větší pravděpodobností účastní třeba voleb, to je pozorované zase v Ugandě, ţe lidé více vystaveni násilí v Severní Ugandě s větší pravděpodobností volí. V Sierra Leone je to třeba ta forma spolupráce, ţe se více účastní třeba takových veřejných aktivit. V tomhle tom kontextu je to třeba jaksi čištění nebo srovnávání, úprava silnic, prašných silnic ve vesnicích, kdy kaţdý jednotlivec nemá motivaci tu silnici upravit, ale z hlediska veřejného zájmu je dobré, aby se na tom ta komunita podílela. To nedělá stát. A pozoruje se s větší pravděpodobností, více zasaţení lidé se tohohle toho účastní. Čili nějakým zpŧsobem na té lokální úrovni to mŧţe pomáhat jakoby spolupráci a vlastně ekonomickému rozvoji ve finále a mŧţe to svým zpŧsobem pomoci teda nebo vysvětlit, proč některé ze zemí rostou poměrně rychle po válce. Na druhou stranu to vytváří určitá dodatečná rizika v tom, ţe ta vyšší prosocialita není rovnoměrně distribuovaná a mŧţe to vést k větší frakcionalizaci těch zemí a vlastně k většímu riziku z dalšího obnovení těch konfliktŧ. Nejde říct, jestli to má pozitivní nebo negativní efekt, mŧţe to mít poměrně odlišný efekt na té lokální úrovni a třeba na úrovni těch státŧ. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Vztahuje se to čistě na etnické skupiny? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ty skupiny, jak my jsme je definovali, tak ani v jednom případě to nebylo definované etnikem. Samozřejmě ta identita se mŧţe nějakým zpŧsobem vtělit do etnické identity v tom, v téhle té oblasti. To si myslím, ţe je trochu otázka pro další jakoby výzkum, za jaký typ konfliktu, za jakých okolností, jak úzce definovanou skupinku vlastně ten konflikt generuje, v případě těch dětí to byla jejich vlastní třída, v případě lidí ze Sierra Leone to byla jejich vlastní vesnice, čili ani v jednom případě to nebylo definované etnikem a na druhou stranu dovedu si představit, ţe zase v jiném kontextu ta větší skupinková identita mŧţe, ta hranice mŧţe bejt na hranici etnik. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Vy jste zmínil tu spolupráci jakoby v těch afrických vesnicích. K jaké spolupráci v tom poválečném období došlo v Gruzii? Já se na to ptám proto, protoţe já kdyţ jsem tam měla moţnost mluvit s některými těmi vnitřními přesídlenci, tak mi vlastně přišli strašně apatičtí a je pravda, ţe to byli všechno dospělí lidé, kteří byli dospělí v době toho konfliktu. Ale máte nějaké příklady té spolupráce přímo z Gruzie? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Vzhledem k tomu, ţe vlastně ty data v Gruzii byly sbíraný na dětech, tak vlastně my tam nemáme ekvivalent spolupráce k těm experimentálním tím, takţe v tomhle tom smyslu jsem schopný být výrazně míň specifický. My jsme se na to zaměřili víc v té Sierra Leone, v té Gruzii nemám konkrétní případy, tam je to samozřejmě trochu dané i tím, co je moţné za formy spolupráce v té situaci, v jaké vlastně Gruzínci v tuhle chvíli ţijou, protoţe většina těch přesídlencŧ v tuhle chvíli ţije v těch utečeneckých táborech, kde není příliš prostor pro nějaké jejich rozvíjení, ať uţ vlastně zemědělskou činnost nebo jakoukoliv jinou. Tam ten cíl je spíš nějakým zpŧsobem je udrţet připravené k návratu, coţ v tuhle chvíli nevypadá, takţe to spíš samozřejmě i jiné faktory mŧţou přebít tuhle tu větší prosociál..., nemusí se to projevit. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Já bych se ještě jednou vrátila k těm ekonomickým hrám. K jakým typŧm výzkumŧ se dají ekonomické hry pouţít? My jsme tady zmínili tu solidaritu a k čemu dalšímu by to mohlo být více neţ vhodné? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je, ta solidarita je 1 z těch příkladŧ. A my jsme třeba měřili zase v jiném kontextu trpělivost lidí, já tady budu dávat příklady ze své vlastní práce, ale samozřejmě je to obecnější nástroj, které se v dohadné větší míře pouţívá i v rozvinutých zemích. Jde měřit třeba trpělivost tím, ţe lidem dáte vybrat mezi menší částkou nyní a Plné znění zpráv


větší částkou v budoucnosti, budete zvyšovat tu vyšší částku a podíváte se na to, jaká je vnitřní úroková míra, jak moc ochotní jsou čekat. A pak samozřejmě další zajímavou otázkou je, do jaké míry chudoba ovlivňuje vlastně vztah k času, protoţe vztah k času se promítá potom třeba do jejich ochoty spořit, ochoty si pŧjčovat, investovat do svých dětí. To znamená jakým zpŧsobem je to formované, jakým zpŧsobem se to pak promítá do nějakých zase pro rozvoj dŧleţitých rozhodování. To znamená jedno z velkých témat je vŧbec tedy jakoby vztah k času. Podobné otázky si člověk mŧţe klást i v kontextu vztahu k riziku, moţný experiment mŧţe vypadat tak, ţe já vám budu dávat vybírat mezi jistou částkou a nějakou loterií, kdy v prŧměru bude výhodnější pro vás ta loterie, ale bude tam nějaké riziko a je moţné změřit, jak moc averzní k riziku vlastně daný jedinec je. Zase pomocí dotazníku tohle je velmi těţké změřit, pomocí tohohle toho rozhodování, si myslíme, ţe je to přesnější nástroj. Čili je to potom hodně dané, jaká je ta výzkumná otázka, jestli nás zajímá efekt konfliktu nebo jestli nás zajímá motivace, proč si třeba lidé pŧjčují nebo spoří. Podle toho se pak člověk rozhoduje, jaký typ experimentu se pouţije. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Kde by se podle vás mělo všude pracovat s těmi zjištěními, které přinesly ty vaše výzkumy? Mně to vlastně přijde, jakoby to potvrzení, ţe sociální preference se utváří u dětí a dospívajících, tak mi to přijde vlastně jako velmi závaţný zjištění, se kterým by třeba měly pracovat školní osnovy. Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Ano, dá se to také tak vzít. Já si myslím, ţe jako to zjištění, ţe dětství je senzitivní období, je, my třeba pozorujeme u těch sociálních preferencí, ale zase práce řady jiných ekonomŧ včetně například nositele Nobelovy ceny za ekonomii Jamese Heckmana ukazuje, ţe vlastně řada jiných schopností, kognitivních schopností, no, i nekognitivní schopnosti, jako i ta trpělivost nebo motivace, ţe tohle to jsou věci, kdy vlastně určité mezery nebo rozdíly se vytváří poměrně uţ v útlém dětství a ţe je velmi těţké to pak změnit později, v pozdějším věku a to vlastně má poměrně přímočaré implikace, jak jste zmínila třeba pro osnovy nebo zaměřování se na děti, které pocházejí ze znevýhodněných rodin. Protoţe z toho vyplývá, ţe kritický moment je uţ poměrně brzo a ve chvíli, kdy ho prováháme, tak uţ bude o hodně nákladnější těm dětem vlastně pomoc se přiřadit nebo dostat na podobnou úroveň jako děti, které pocházejí z lepších rodin. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Máte nějakou představu, já si nejsem úplně jistá, jestli jste to zkoumali, ale máte nějakou představu, v jakých situacích se ty sociální preference dětí a dospívajících projevují? Nebo mohou projevit? Předpokládám, ţe to není jenom ta solidarita v té poválečné situaci. Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To mŧţe bejt, to je ve spoustě, to jsem asi mohl zmínit, ve spoustě jiných situací. Například i ve škole. Jakákoliv forma spolupráce i v práci, kdy spolu lidé spolupracují a existuje, ekonomové to nazývají problém černého pasaţéra. To znamená situaci, kdy pro mě osobně, jako pro čistě sobecky laděného člověka, dejme tomu, je nejlepší strategie se vést na aktivitě ostatních, ale samozřejmě pro celou tu skupinku by bylo efektivnější, kdyby všichni spolupracovali. Ve chvíli, kdy lidé mají sociální preference, to znamená záleţí jim na těch ostatních, tak tento problém je výrazně menší a mŧţe se tedy projevovat jak ve schopnosti spolupracovat v komplexních organizacích, mŧţe se projevovat samozřejmě v týmech, ve sportech, i mŧţe ovlivňovat vlastně ochotu se podílet na společenském ţivotě. Protoţe, dejme tomu, i akt volení z hlediska sobeckého jednotlivce nedává smysl, protoţe je velmi malá pravděpodobnost, ţe to, ţe já hodím hlas, změní ten výsledek těch voleb, ale je to něco, co je samozřejmě dŧleţité pro celou tu společnost, stejně tak v ideálním případě pro účast ve veřejném ţivotě, to je velmi dŧleţitá charakteristika. Čili pro celkovou efektivitu té společnosti, to, jak moc rozšířené jsou sobecké preference a sociální preference, sociální preference mŧţe hrát poměrně výraznou roli a existuje zase ve více makroekonomicky laděné literatuře poměrně silná korelace mezi nějakým spíše jaksi dotazníkově měřenými měřítky sociálního kapitálu a ekonomickým rozvojem, ţe ty země, které jsou, mají více toho sociálního kapitálu, jsou zároveň bohatší, problém je samozřejmě v interpretaci toho kauzálního vztahu, ale minimálně tahle vazba existuje. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Plné znění zpráv


Ještě bych vás poprosila o doplnění zkušeností z Česka, s českými dětmi. Zkoušeli jste na nich také ekonomické hry? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------To je vlastně jiná studie, která pouţívá podobné hry. A my se díváme, jak se tyto preference vyvíjí mezi čtvrtým a dvanáctým rokem věku, pozorujeme, ţe děti, jak vlastně vyrŧstají, tak jsou méně sobecké, méně závidí a více, jsou více altruistické. Ale toto platí výrazně méně pro děti, které pocházejí ze znevýhodněných rodin, to znamená z rodin, kde jejich oba rodiče mají nízké vzdělání, to znamená, tím se vracíme k té diskuzi o tom, ţe vlastně ten, odkud to dítě, z jaké sociálního zázemí vlastně pochází, mŧţe hrát pak dŧleţitou roli, pokud tyto rozdíly přetrvají do dospělosti, pro jeho schopnost spolupracovat, začleňovat se do širších týmŧ a tak dále. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Takţe je to tak, ţe u těch sociálně znevýhodněných dětí se prostě ta solidarita nerozvíjí v takové míře? Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Tak, tak. Jsou méně altruistické, více závidí, více sobecké. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Konstatuje Michal Bauer z Institutu CERGE-EI a z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Děkuji vám za návštěvu ve studiu. Michal BAUER, institut CERGE-EI, Institut ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy -------------------Děkuji za pozvání, na shledanou. Magdaléna TRUSINOVÁ, moderátorka -------------------Od mikrofonu se loučí Magdaléna Trusinová. _

V centru DOX se střetnou malé a velké reklamky 2.8.2012

eregal.ihned.cz str. 00 Jan Patera_

mam.ihned.cz_

Marketingový institut ve spolupráci s Marketing&Media svolal na středu 8.8. do centra DOX v Holešovicích dvacet panelistŧ, aby se bavili na téma "co umí malá a co velká" - rozumněj reklamní agentura. Cílem je reflektovat změny na trhu v posledních letech, kdy přibývá malých agentur a klienti zjišťují, ţe menší nemusí znamenat horší. Zájemci se mohou registrovat zde. Kolem malých a velkých agentur také koluje řada pomluv a mýtŧ. Sama kategorizace je lehce sporná. Je Konektor stále ještě malou agenturou? Na to jistě odpoví Martin Charvát, kreativní ředitel agentury vzniklé jako volné sdruţení talentŧ z oboru. "Zdá se, ţe malé agentury mohou být pruţnější, nabízejí osobnější přístup, zároveň však postrádají zázemí silné firmy, díky kterému přestojí i ekonomické výkyvy. Je tu také know-how. Velké síťové agentury mají přístup k neveřejným informacím, datŧm a případovým studiím. Otázka samozřejmě je, co z toho intelektuálního kapitálu jsou reálně schopny pouţít ve prospěch svých klientŧ,” říká Tomáš Mrkvička, strategický plánovač, který spolupracuje s několika velkými i menšími tuzemskými agenturami a debaty se také účastní. Letos na jaře v příloze Reklamní agentury (M&M 22/2012) jsme zveřejnili přehled agentur podle počtu zaměstnancŧ. Jedná se sice pouze jen o vzorek, i tak ale ukazuje, jak jsou síly na trhu rozloţené - od "koncernŧ" s více neţ 100 zaměstnanci k "butikŧm", kde pracují tři lidé. Jaká je tedy dnes role agentur, kam se vyvíjí? Co přináší malá a co velká agentura? Mŧţe mít i velká agentura proklientský přístup a je malá agentura stejně spolehlivá jako velká? Plné znění zpráv


Kde: Centrum současného umění DOX - Poupětova 1, Praha 7 Kdy: 8.8. 2012 od 18:00 hodin S kým: -

Martin Charvát - Konektor - Creative director

-

Petr Chadraba - IKEA - Regional PR Manager

-

Oldřich Dostál - McCann Digital - Director

-

Karel Duchek - Wunderman - Executive Director

-

Patrik Schober - Pram Consulting - Business Development Chair EMEA at Worldcom PR Group

-

Petr Topinka - Mark/BBDO - CEO

-

Tomáš Mrkvička - nezávislý stratég

-

Martin Hofmeister - Copy General - Marketing Manager

-

Jakub Petřina - Air Bank - Marketing Director

-

Hana Hunt - Media and marketing consultant

-

Lumír Kajnar - Graphic Designer/Art Director/Brand Architect, Open Brand

-

Jan Rauschert - Comtech - Managing director

-

Jan Kučmáš - AMI Communication - Regional Director

-

Radek Dráb - TBWA - Managing director

-

Petr Jindra - L’Oréal - Luxury Division Marketing Group Manager

-

Dan Jesenský - DAGO - Managing partner

-

Robert Svoboda - Focus Agency

-

Pavel Jechort - Allianz pojišťovna - Head of Strategic and Operational Marketing Department

-

Tomáš Hrivnák - Idealisti - Partner and brand consultant

-

Denisa Kasl Kollman - FSV UK - Head of Department - Marketing Communication and Public Relations

URL| http://mam.ihned.cz/c1-56879890-v-centru-dox-se-stretnou-male-a-velke-reklamky _

napětí 1.8.2012

A2

str. 38 –ms–_

Odpor_



Kalifornské městečko Anaheim děs í policejní brutalita směřovaná vŧči latinskoamerickému obyvatelstvu. Jednadvacátého července střelila skupina stráţníkŧ prchajícího neozbrojeného Manuela Diaze nejprve do nohy a ve chvíli, kdy upadl, následovala kulka do hlavy. Místní obyvatelé, kteří se shromáţdili, aby proti podobnému „oficiálnímu“ postupu protestovali, poté čelili policejním psŧm, slznému plynu a gumovým kulkám, které ve městě proslaveném Disneylandem mířily i na děti a matky s kočárky. Další místní Latinoameričan Joel Acevedo byl zabit policií následující den kvŧli údajnému pokusu o krádeţ auta. Místní občan Cesar Cruz pro Democracy Now řekl: „Vzhledem k tomu, ţe se jedná o osmé střílení za uplynulý rok, v němţ byli zapleteni policisté, jsou místní obyvatelé skutečně rozčílení.“ Gustavo Arellano, editor nezávislého magazínu OC Weekly, dodává: „A mají skutečně proč.“ Po obsazení farmy Somonte na jihu Španělska se 24. července rozhodli nezaměstnaní zemědělští dělníci z odborového svazu SAT zabrat další nevyuţívanou zemědělskou pŧdu – farmu La Turquilla, která spadá pod správu armády. Ministerstvo obrany tu vlastní 1 200 hektarŧ, z nichţ přitom vyuţívá pouhých dvacet. Diego Canamero, mluvčí SAT, prohlásil, ţe cílem okupace je „vrátit pŧdu do rukou pracujících“. Vzhledem ke čtyřicetiprocentní nezaměstnanosti v kraji Seville povaţuje svaz za nepřijatelné, aby ať uţ veřejné, či soukromé zemědělské pozemky leţely ladem. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání zahájila proces veřejné konzultace k ustavení komunitních médií v České republice a tvorbě příslušného legislativního rámce, který zatím chybí. Komunitní média jsou vedle médií veřejné sluţby a soukromých médií třetím typem mediálních organizací. Liší se vyšší mírou participace občanŧ, organizací občanské společnosti a sociálních skupin. Fungují nezávisle na státu a trhu, nejsou navázána na politické strany a neusilují o zisk. Jejich hlavním posláním je dát prostor k vyjádření lidem, které reprezentují, a to tak, ţe jim umoţňují média přímo provozovat a v této činnosti je i školí. Akademičtí pracovníci Institutu komunikačních studií a ţurnalistiky FSV UK proto vyzývají v otevřeném dopise veřejnost k posílání e -mailŧ s vyjádřením podpory pro vytvoření odpovídající legislativy (e -mailová adresa je [email protected]). _

Kdo chce do Senátu? Právník, architekt, ale i pirát 1.8.2012

denik.cz

str. 00

Praha_

_ Praha – Kandidaturu do Senátu ve čtyřech praţských obvodech oznámila většina zavedených stran. V podzimních volbách se v Praze utkají především současní senátoři s místními politiky. Někteří kandidáti uţ podali na úřady ţádost o registraci. Většina přihlášek ale podle všeho přijde aţ 7. srpna, kdy je poslední termín pro předkládání kandidátek. Své křeslo budou obhajovat Tomáš Töpfer, Daniela Filipiová a Tomáš Grulich (všichni za ODS). " Na úřad Prahy 12, která spravuje jeden z volebních obvodŧ, přišly doposud oficiálně dvě ţádosti o registraci. Stejný počet registruje i úřad Prahy 8. Zatím ţádná kandidátka nedorazila na úřad čtvrté městské části. Zájem médií vzbudil společný kandidát lidovcŧ, zelených a Pirátské strany, bývalý ředitel Státního fondu ţivotního prostředí Libor Michálek, jehoţ upozornění na údajnou korupci nakonec vedlo k odchodu ministra ţivotního prostředí Pavla Drobila (ODS). TOP 09 do podzimního klání vybrala právníka Jaroslava Vondráčka, architekta Zdeňka Zavřela, předsedu městské organizace TOP 09 v Praze 4 Ladislava Kunerta a publicistu Viliama Bucherta. Sociální demokracie pošle do voleb třeba vedoucího Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Martina Potŧčka, bývalého starostu Prahy 12 Františka Adámka nebo poslance a předsedu Sdruţení nájemníkŧ ČR (SON) Stanislava Křečka. Komunistická strana do voleb nominovala především komunální politiky. Výjimkou je současný poslanec Jiří Dolejš, který bude kandidovat v Praze 8. Nestranické kandidáty představili Národní socialisté levice 21. století. "



URL| http://www.denik.cz/praha/kdo-chce-do-senatu-pravnik-architekt-ale-i-pirat-20120801-ymad.html _

Moravec, Kraus i Borhyová. 10 osobností, které diváky v Česku přitahují k obrazovkám 1.8.2012

iHNed.cz

str. 00 fas_

zpravy.ihned.cz_

Televizní kanály si musejí své diváky neustále udrţovat. Pomáhají jim v tom osobnosti, které se na obrazovkách objevují. Některé z nich se drţí na výsluní dlouho, na jejich místa se ale začínají drát i nové tváře. Podívejte se na 10 lidí, kteří udávají tón. České televize sleduje stále velké mnoţství lidí. Aby si své diváky udrţely, musí ale pořád vymýšlet nové taháky. Proto zakládají největší televizní kanály nové odnoţe. Kaţdý tak má několik specializovaných mutací zaměřených na sport či zábavu. K obrazovkám také patří osobnosti, které se na nich objevují. Ačkoliv spousta z nich se na výsluní drţí uţ dlouhou dobu, televize postupně začínají sázet na nové tváře. Přečtěte si o 10 osobnostech, které dnes diváky lákají k televizním obrazovkám. Televizní vysílání zaţívá boom. Startují celoplošné stanice, uspět chce i Ţelezný - čtěte ZDE Václav Moravec Stal se synonymem pro televizní publicistiku. Od roku 2004, s krátkou přestávkou v létě 2005, moderuje nedělní diskuzní pořad České televize Otázky Václava Moravce. Zve si do něj politiky i odborníky, kteří mají co říct k aktuálním kauzám. Několikrát vyhrál televizní cenu TýTý, v roce 2003 také cenu Novinářská křepelka. Kromě televize je Moravec spojen i s rozhlasem. Prošel několika rádii a dnes moderuje svou show na Rádiu Impuls. Učí ţurnalistiku na praţské Fakultě sociálních věd UK. Lucie Borhyová Tak jako je spjat Václav Moravec s publicistikou, tak je Lucie Borhyová synonymem pro zpravodajství televize Nova. Moderovat hlavní zprávy soukromé stanice začala v roce 1999 a od té doby je na jejích obrazovkách stálicí. Za dobu svého pŧsobení na Nově moderovala také magazín Víkend. Jan Kraus Známou tváří televizní zábavy posledních let se stal herec Jan Kraus. V roce 2004 začal pro Českou televizi moderovat zábavnou talkshow Uvolněte se, prosím postavenou na úspěšných amerických formátech jako je Late Show Davida Lettermana. Po neshodách s vedením veřejnoprávní ČT se v polovině roku 2010 přesunula Krausova show na komerční Primu. Kraus je také spoluzakladatelem Nadačního fondu proti korupci. Ten ocenil například Libora Michálka, který poukázal na korupci na ministerstvu ţivotního prostředí. Karel Voříšek Podobně jako Lucie Borhyová i Voříšek je stálou tváří nováckých Televizních novin, které jsou vlajkovou lodí nejstarší české komerční televize. Moderátorem se stal v roce 1999. Za dobu svého pŧsobení na Nově získal tři ceny TýTý. Jakub Ţelezný Plné znění zpráv


Jednou z nastupujících tváří televizních obrazovek je Jakub Ţelezný, kterého od dubna 2012 mohou diváci vídat jako moderátora hlavní zpravodajské relace České televize, Událostí. Ačkoliv v televizích začal pracovat od roku 1997, do většího povědomí divákŧ se dostal aţ v pořadu ČT Události, komentáře. Ondřej Sokol Mezi nejvýraznější tváře zábavné televizní tvorby Ondřeje Sokola katapultoval veleúspěšný pořad Primy Partička. Díky němu získal i ocenění Osobnost televizní zábavy za loňský rok. Sokol je však známý také svou divadelní tvorbou, nejen hereckými výkony, ale i reţisérskými. V roce 2002 jej ocenili kritici i herecká asociace Cenou Alfréda Radoka v kategorii Talent roku a Cenou Thálie pro umělce do 33 let. Karel Šíp Šíp je stálicí televizní zábavy České televize. Po přesunu Jana Krause na Primu se jeho show Všechnopárty dostala do večerního hlavního vysílacího času. Na televizních obrazovkách se přitom začal objevovat uţ na konci sedmdesátých let a moderoval několik zábavných show. Robert Záruba Dlouhodobá stálice sportovních přenosŧ se zaměřuje na hokej. Díky zimnímu sportu je Záruba i známý. Od barcelonské olympiády v roce 1992 moderoval kaţdé olympijské studio. Jinak tomu není ani v Londýně. V ČT pracuje uţ od roku 1990 a moderoval stovky přímých přenosŧ i rŧzných sportovních relací. Kromě novinářské činnosti se podílel také na mnoha sportovních dokumentech a napsal několik sportovních knih. Získal několik ocenění TýTý a je také drţitelem Novinářské křepelky za rok 1999. Josef Klíma a Janek Kroupa Za nejvýraznější osobnosti investigativní televizní ţurnalistiky se v poslední době dají povaţovat Josef Klíma s Jankem Kroupou. Na televizi Prima spolu uváděli pořad Soukromá dramata, od podzimu se přesunou na Novu, kde obnoví pořad Na vlastní oči. Díky němu se Klíma prosadil. Kroupa je známý například reportáţemi o kauze Berdychova gangu. Nova se snaţí odrazit ze dna. Opráší staré formáty jako Prásk či Na vlastní oči - čtěte ZDE

URL| http://zpravy.ihned.cz/cesko/c1-56854470-moravec-kraus-i-borhyova-10-osobnosti-ktere-divaky-v-ceskupritahuji-k-obrazovkam _

Mezi prvními kandidáty do Senátu je i pirát 1.8.2012

Praţský deník str. 01 (čtk)_

Titulní strana_

Praha – Kandidaturu do Senátu ve čtyřech praţských obvodech oznámila většina zavedených stran. V podzimních volbách se v Praze utkají především současní senátoři s místními politiky. Někteří kandidáti uţ podali na úřady ţádost o registraci. Většina přihlášek ale podle všeho přijde aţ 7. srpna, kdy je poslední termín pro předkládání kandidátek. Své křeslo budou obhajovat Tomáš Töpfer, Daniela Filipiová a Tomáš Grulich (všichni za ODS).



Na úřad Prahy 12, která spravuje jeden z volebních obvodŧ, přišly doposud oficiálně dvě ţádosti o registraci. Stejný počet registruje i úřad Prahy 8. Zatím ţádná kandidátka nedorazila na úřad čtvrté městské části. Zájem médií vzbudil společný kandidát lidovcŧ, zelených a Pirátské strany, bývalý ředitel Státního fondu ţivotního prostředí Libor Michálek,jehoţ upozornění na údajnou korupci nakonec vedlo k odchodu ministra ţivotního prostředí Pavla Drobila (ODS). TOP 09 do podzimního klání vybrala právníka Jaroslava Vondráčka, architekta Zdeňka Zavřela, předsedu městské organizace TOP 09 v Praze 4 Ladislava Kunerta a publicistu Viliama Bucherta. Sociální demokracie pošle do voleb třeba vedoucího Centra pro sociální a ekonomické strategie Fakulty sociálních věd UK Martina Potŧčka, bývalého starostu Prahy 12 Františka Adámka nebo poslance a předsedu Sdruţení nájemníkŧ ČR (SON) Stanislava Křečka. Komunistická strana do voleb nominovala především komunální politiky. Výjimkou je současný poslanec Jiří Dolejš, který bude kandidovat v Praze 8. Nestranické kandidáty představili Národní socialisté – levice 21. století. *** Na úřad Prahy 12, která spravuje jeden z volebních obvodŧ, přišly doposud oficiálně dvě ţádosti o registraci. Stejný počet registruje i úřad Prahy 8. Region| Střední Čechy _



Přehled zpráv. Hybridní a interaktivní televize ČRo 6 ~ str. 01 ~ 20:10 Média v postmoderním světě

Recommend Documents