PŘEHLED PLATNÝCH TECHNICKÝCH NOREM, KTERÉ SOUVISÍ S MĚŘENÍM A HODNOCENÍM EXPOZICE CHEMICKÝM LÁTKÁM V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

PŘEHLED PLATNÝCH TECHNICKÝCH NOREM, KTERÉ SOUVISÍ S MĚŘENÍM A HODNOCENÍM EXPOZICE CHEMICKÝM LÁTKÁM V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ 1. část

ALEXANDR FUCHS EVA NAVRKALOVÁ XVI. KONZULTAČNÍ DEN SZÚ – CPL; 20. září 2007

Část 1

ÚVOD

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY

Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění zákona č. 71/2000 Sb., zákona č. 102/2001 Sb., zákona č. 205/2002 Sb., zákona č. 226/2003 Sb., zákona č. 277/2003 Sb.

20. září 2007

ČSN – expozice ve venkovním prostředí

3

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY České technické normy (ČSN) (1) Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou (§ 5) pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Věstník Úřadu"). Česká technická norma není obecně závazná. (2) Název česká technická norma a písmenné označení ČSN nesmějí být použity k označení jiných dokumentů. (3) Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech. 20. září 2007


4

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY Harmonizované technické normy a určené normy (1) Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, přejímá-li plně požadavky stanovené evropskou normou nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány Evropského společenství jako harmonizovanou evropskou normu, nebo evropskou normou, která byla jako harmonizovaná evropská norma stanovena v souladu s právem Evropských společenství společnou dohodou notifikovaných osob (dále jen "harmonizované evropské normy"). Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen "Úřad") po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (dále jen "určené normy"). 20. září 2007


5

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY Harmonizované technické normy a určené normy (2) Úřad oznamuje ve Věstníku Úřadu harmonizované české technické normy, určené normy a jejich změny nebo zrušení. V oznámení uvede též technický předpis, k němuž se tyto normy vztahují. (3) Splnění harmonizované české technické normy, určené normy nebo splnění zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, nebo splnění jejich částí se považuje v rozsahu a za podmínek stanovených v technickém předpisu za splnění těch požadavků stanovených technickými předpisy, k nimž se tyto normy nebo jejich části vztahují. Pokud orgány Evropského společenství u harmonizovaných evropských norem nebo Úřad u určených norem dospějí k závěru, že splnění těchto norem nebo jejich částí nelze nadále považovat za splnění požadavků technických předpisů, oznámí Úřad ve Věstníku Úřadu ty harmonizované české technické normy nebo určené normy, kterých se tato skutečnost týká. (4) Úřad zveřejňuje ve Věstníku Úřadu odkaz na evropskou normu uveřejněnou podle práva Evropských společenství Komisí Evropského společenství v Úředním věstníku Evropských společenství, která splňuje podmínky této směrnice. 20. září 2007


6


Harmonizované technické normy a určené normy Pokud je nám známo žádná ČSN, zabývající se analytikou pracovního, vnitřního a venkovního ovzduší není ani harmonizovanou ani určenou českou technickou normou

20. září 2007


7

TECHNICKÉ POŽADAVKY NA VÝROBKY Měření a hodnocení expozice není regulováno normami harmonizovanými ani určenými. Pokud se v právním předpise přesto objení na ČSN odkaz: Znamená to automaticky „zezávaznění“ nezávazných („neharmonizovaných“ a „neurčených“) ČSN? V podstatě ne! Pokud by ale v právním předpise bylo uvedeno, že se při měření postupuje podle ČSN .. …., (což je uvedeno v příloze), pak by to bylo „pravidlo chování, které musí být dodrženo“! 20. září 2007


8


ČSN a měření a hodnocení expozice Závěr: ČSN jsou nadále nezávazné. Je-li v právním předpise jednoznačný odkaz na ČSN, je to pravidlo chování, které musí být dodrženo.

20. září 2007


9

ČSN

Rok: 2007 2006 2005 2004 2003 2002 2001 2000

Počet platných norem k 1. lednu: 28 978 28 051 27 291 26 502 26 099 25 889 24 766 23 500

Navýšení oproti minulému roku o *): 927 760 789 403 210 1123 1266

*) nebere v úvahu počty norem, rušených bez náhrady (pro zastaralost) 20. září 2007


10

ČSN PRO ANALÝZU OVZDUŠÍ ČSN pro analýzu ovzduší: pracovního nepracovního (vnitřního) venkovních imisí emisí zařízení celkem

Počet ČSN k 1. září 2007: 51 *) 17 30 68 166

*) Stav k 1. září 2006

20. září 2007


11

ÚPLNOST SEZNAMU RECENZOVANÝCH ČSN

Přehled neobsahuje všechny normalizované analytické metody, zejména k stanovení obsahu látek v předmětech (výrobcích), potravinách apod. Nelze vyloučit, že nám nějaká norma unikla; uvítáme upozornění uživatelů na normu, kterou sami používají a my jsme ji neuvedli.

20. září 2007


12

STRUKTURA RECENZÍ ČSN Číslo normy, třídicí znak a její plný název Konstatování, že jde o českou verzi EN (ISO) Předmět normy s event. upozorněním na riziko spojené s používáním normy Princip měřicí metody - pokud jej recenze obsahuje Poznámka recenzenta normy – pokud je nutná Názvy kapitol normy a výčet příloh Měsíc schválení ČSN Údaj o nahrazení dříve platných norem popř. údaj o souběžné platnosti - pokud jej norma obsahuje, popř. údaj o tom, jak byla vydána zrušená norma Poznámku o tom, zda je norma v knihovně SZÚ Poznámku o nezávaznosti (závaznosti) ČSN, a to podle stavu, platného v době vydání normy

20. září 2007


13

OBSAH A ŘAZENÍ RECENZÍ ČSN Před recenzí norem, vydávaných po částech, je uveden jejich přehled, pokud je dosažitelný Recenze jsou řazeny podle tzv. třídicích znaků (tj. šestimístné číslo v závorce za číslem např. ČSN EN, ČSN ISO, ČSN EN ISO, ČSN IEC apod.) anebo šestimístné číslo (starší) ČSN. Několik norem, citovaných v loňském sdělení v části „pracovní prostředí“ opakujeme. Jsou společné i pro vnitřní a venkovní ovzduší. Recenze jsou publikovány tak, jak byly vypracovány v době vydání jednotlivých norem. Mohou tedy odkazovat na dnes neplatné předpisy ES nebo ČR, popřípadě obsahovat i jiné údaje, které nejsou ze současného hlediska zcela případné.

20. září 2007


14

Část 2

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ PEL – NPK-P

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY

Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb., nařízení vlády č. 441/2004 Sb. Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. 20. září 2007


16

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci v platném znění: V § 1 stanovuje rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení, minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnanců, rozsah a bližší podmínky poskytování ochranných nápojů a hygienické požadavky na pracovní prostředí a pracoviště.

20. září 2007


17

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS Novela nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci: §1 Toto nařízení zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje a) rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení a minimální rozsah opatření k ochraně zdraví zaměstnance, 20. září 2007


18

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS b) některé hygienické požadavky na pracoviště a pracovní prostředí, c) některé bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, d) způsob hodnocení rizikových faktorů z hlediska ochrany zdraví zaměstnance (dále jen „hodnocení zdravotního rizika“), e) bližší podmínky poskytování ochranných nápojů, f) bližší požadavky na práci se zobrazovacími jednotkami,

20. září 2007


19

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS g) některá opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, h) některé podstatné informace k ochraně zdraví při práci s některými rizikovými faktory, i) některé požadavky na obsah školení zaměstnance při práci, která je nebo může být zdrojem expozice azbestu nebo prachu z materiálu obsahujícího azbest, j) vzhled a umístění značení pro biologické riziko.

20. září 2007


20

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY § 14 odst. 2 PŘÍPUSTNÉ EXPOZIČNÍ LIMITY (PEL): jsou celosměnové časově vážené průměry koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž mohou být podle současného stavu znalostí vystaveni zaměstnanci při osmihodinové pracovní době, aniž by u nich došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jejich pracovní schopnosti a výkonnosti. Výkyvy koncentrace chemické látky nad hodnotu přípustného expozičního limitu až do hodnoty nejvyšší přípustné koncentrace musí být v průběhu směny kompenzovány jejím poklesem tak, aby nebyla hodnota přípustného expozičního limitu překročena. Přípustné expoziční limity platí za předpokladu, že zaměstnanec je zatěžován tělesnou prací, při které jeho průměrná plicní ventilace nepřekračuje 20 litrů za minutu, a doba výkonu práce nepřesahuje 8 hodin. V případě vyšší plicní ventilace nebo delší doby výkonu práce se přípustné expoziční limity stanoví odchylně.

20. září 2007


21

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS § 10 odst. 2 PŘÍPUSTNÝ EXPOZIČNÍ LIMIT (PEL) chemické látky nebo prachu je celosměnový časově vážený průměr koncentrací plynů, par nebo aerosolů v pracovním ovzduší, jimž může být podle současného stavu znalostí vystaven zaměstnanec v osmihodinové směně týdenní pracovní doby, aniž by u něho došlo i při celoživotní pracovní expozici k poškození zdraví, k ohrožení jeho pracovní schopnosti a výkonnosti. Přípustný expoziční limit je stanoven pro práci, při které průměrná plicní ventilace zaměstnance nepřekračuje 20 litrů za minutu za osmihodinovou směnu.

20. září 2007


22

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY § 14 odst. 3 NEJVYŠŠÍ PŘÍPUSTNÉ KONCENTRACE CHEMICKÝCH LÁTEK V PRACOVNÍM OVZDUŠÍ (NPK-P): jsou koncentrace látek, kterým nesmí být zaměstnanec v žádném časovém úseku pracovní směny vystaven. S ohledem na možnosti chemické analýzy lze při hodnocení pracovního ovzduší porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací dané chemické látky časově vážený průměr koncentrací této chemické látky po dobu nejvýše 10 minut.

20. září 2007


23

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS

§ 10 odst. 4 NEJVYŠŠÍ PŘÍPUSTNÁ KONCENTRACE (NPK-P) je koncentrace chemické látky, které nesmí být zaměstnanec v žádném úseku směny vystaven. S ohledem na možnosti chemické analýzy lze při hodnocení pracovního ovzduší porovnávat s nejvyšší přípustnou koncentrací dané chemické látky časově vážený průměr koncentrací této látky po dobu nejvýše 15 minut. Takové úseky s vyšší koncentrací smí být během osmihodinové směny nejvýše čtyři, v nejméně hodinových intervalech.

20. září 2007


24

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY

§ 14 odst. 6 HYGIENICKY PŘIJATELNOU MÍROU se rozumí snížení rizika na úroveň stanovenou přípustnými expozičními limity a nejvyššími přípustnými koncentracemi.

20. září 2007


25

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS

§ 13 odst. 2 PŘIJATELNOU MÍROU … se rozumí expozice chemické látce nepřekračující její přípustný expoziční limit nebo 1/3 její nejvyšší přípustné koncentrace.

20. září 2007


26

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY Příloha č. 2 Obsahuje: Hodnoty PEL a NPK-P pro cca 310 chemických látek. Poznámka 1: Pro mnohé sloučeniny kovů obsahuje jedinou hodnotu a sloučeniny nevypočítává. Poznámka 2: Ojediněle obsahuje jen PEL nebo jen NPK-P. Zásady pro stanovení přípustných expozičních limitů směsí chemických látek a zásady hodnocení inhalační expozice a strategie měření škodlivin v pracovním ovzduší.

20. září 2007


27

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY Příloha č. 3 Obsahuje: Přípustné expoziční limity pro prach v několika tabulkách, a to pro prachy s: převážně fibrogenním účinkem, možným fibrogenním účinkem, převážně nespecifickým účinkem, převážně dráždivým účinkem, pro minerální vláknité prachy. Postup při měření a hodnocení expozice prachu a stanovení početní koncentrace azbestových a jiných vláken v pracovním ovzduší. 20. září 2007


28

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY Dále příloha č 3 k nař. vl. č. 178/2001 Sb., v platném znění obsahuje: Měření a hodnocení expozice prachu: Pro hodnocení expozice platí obdobně zásady uvedené v části C přílohy č. 2 k tomuto nařízenípro chemické látky s těmito doplňky: a) Způsob a technika odběru a stanovení koncentrace frakcí polétavého prachu inhalabilní a respirabilní frakce v pracovním ovzduší (se provádí) podle přijatých konvencí v ČSN EN 481 gravimetricky. Strategie měření, výběr vhodného měřicího postupu a zpracování výsledků (se provádí) dle ČSN EN 482 a ČSN EN 689.

20. září 2007


29

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ DOSUD PLATNÉ PŘEDPISY Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci v platném znění: V § 1 stanovuje rizikové faktory pracovních podmínek, jejich členění, hygienické limity, způsob jejich zjišťování a hodnocení…. V příloze č. 3 uvádí Způsob a technika odběru a stanovení koncentrace frakcí polétavého prachu inhalabilní a respirabilní frakce v pracovním ovzduší (se provádí) podle přijatých konvencí v ČSN EN 481 gravimetricky. Strategie měření, výběr vhodného měřicího postupu a zpracování výsledků (se provádí) dle ČSN EN 482 a ČSN EN 689.

20. září 2007


30

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS Příloha č. 2 Obsahuje: Hodnoty PEL a NPK-P pro cca 334 chemických látek. Poznámka 1: Pro mnohé sloučeniny kovů obsahuje jedinou hodnotu a sloučeniny nevypočítává. Poznámka 2: PEL (NPK-P) v ČR pro látky, které jsou stanoveny Společenstvím, jsou navrženy ve stejných hodnotách. Poznámka 3: Ojediněle tabulka obsahuje jen PEL bez NPK-P, t o pro chlordifluormethan, kalafunu prach a dým, pentfluoromethan a sulfotep (ISO). . 20. září 2007


31

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS Příloha č. 3 Obsahuje: Hodnoty PELr a PELc pro cca 78 druhů prachu.

Přípustné expoziční limity pro prach jsou uvedeny v pěti tabulkách, a to s: převážně fibrogenním účinkem (14), možným fibrogenním účinkem (3), převážně nespecifickým účinkem (20), převážně dráždivým účinkem v členění na textilní (7), živočišné (4), rostlinné (10) a jiné (17), pro minerální vláknité prachy (3).

20. září 2007


32

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ – SMĚRNICE ES Směrnice komise 91/322/EHS, o stanovení směrných limitních hodnot prováděním směrnice Rady 80/1107/EHS o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí chemickým, fyzikálním a biologickým činitelům při práci. Směrnice Rady 98/24/ES, o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci (čtrnáctá samostatná směrnice ve smyslu čl. 16 odst. 1 směrnice 89/391/EHS) Směrnice komise 2000/39/ES, o stanovení prvního seznamu směrných limitních hodnot expozice na pracovišti k provedení směrnice Rady 98/24/ES o bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců před riziky spojenými s chemickými činiteli používanými při práci. Směrnice komise 2006/15/ES o stanovení druhého seznamu směrných limitních hodnot expozice na pracovišti k provedení směrnice Rady 98/24/ES a změně směrnic 91/322/EHS a 2000/39/ES.

20. září 2007


33

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS V Příloze č. 3, části C (Měření inhalační expozice) bylo doporučeno místo současného textu „bodu“ 7 nově formulovat tento text: 7) Strategie a rozsah měření, spodní mez stanovení, maximální nejistota měření apod. musí být v souladu s platnými ČSN. *) *) Zejména: ČSN EN 481 (83 3621) Ovzduší na pracovišti. Vymezení velikostních frakcí pro měření poletavého prachu. ČSN EN 482 (83 3625) Ovzduší na pracovišti. Všeobecné požadavky na postupy měření chemických látek. ČSN EN 689 (83 3631) Ovzduší na pracovišti Pokyny pro stanovení inhalační expozice chemickým látkám pro porovnání s limitními hodnotami a strategie měření. ČSN EN 838 (83 3632) Ovzduší na pracovišti. Difusní sondy k odběru vzorků pro určení plynů a par. Požadavky a zkušební metody. ČSN EN 1076 (83 3633) Ovzduší na pracovišti. Odběrové trubice pro stanovení plynů a par. Požadavky a zkušební metody.

20. září 2007


34

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS ČSN EN 1231 (83 3626) Ovzduší na pracovišti. Zařízení pro krátkodobé měření detekční trubicí. Požadavky a zkušební metody. ČSN EN 1232 (83 3627) Ovzduší na pracovišti. Čerpadlo pro osobní odběr vzorků látek. Požadavky a zkušební metody. ČSN EN 1540 (83 3610) Ovzduší na pracovišti. Terminologie. ČSN EN 12919 (83 3610) Ovzduší na pracovišti. Čerpadla pro osobní odběr vzorků látek s objemovým průtokem nad 5 l/min. Požadavky a zkušební metody. ČSN EN 13205 (83 3634) Ovzduší na pracovišti. Posuzování funkce přístrojů pro měření koncentrace polétavého prachu. ČSN EN 14042 (83 3615) Ovzduší na pracovišti. Návod k aplikaci a použití postupů posuzování expozice chemickým a biologickým činitelům. ČSN EN 14412 (83 4751) Kvalita vnitřního ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Pokyny pro výběr, použití a údržbu.

20. září 2007


35

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS ČSN EN 14583 (83 3629) Ovzduší na pracovišti. Objemová odběrová zařízení pro bioaerosoly. Požadavky a zkušební metody. ČSN EN 45544-1 (83 3635) Ovzduší na pracovišti. Elektrické přístroje používané pro přímou detekci a přímé měření koncentrace toxických plynů a par. Část 1: Všeobecné požadavky a zkušební metody. ČSN EN 45544-2 (83 3635) Ovzduší na pracovišti. Elektrické přístroje používané pro přímou detekci a přímé měření koncentrace toxických plynů a par. Část 2: Funkční požadavky na přístroje používané pro měření koncentrací v oblasti limitních hodnot. ČSN EN 45544-3 (83 3635) Ovzduší na pracovišti. Elektrické přístroje používané pro přímou detekci a přímé měření koncentrace toxických plynů a par. Část 3: Funkční požadavky na přístroje používané pro měření koncentrací vysoko nad limitními hodnotami.

20. září 2007


36

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS ČSN EN 45544-4 (83 3635) Ovzduší na pracovišti. Elektrické přístroje používané pro přímou detekci a přímé měření koncentrace toxických plynů a par. Část 4: Pokyny pro volbu, instalaci, použití a údržbu. ČSN EN 50270 (37 8360) Elektromagnetická kompatibilita. Elektrická zařízení pro detekci a měření hořlavých plynů, toxických plynů nebo kyslíku. ČSN EN 50270 ed.2 (37 8360) Elektromagnetická kompatibilita. Elektrická zařízení pro detekci a měření hořlavých plynů, toxických plynů nebo kyslíku. ČSN EN 50271 (37 8380) Elektrická zařízení pro detekci a měření hořlavých plynů, toxických plynů nebo kyslíku. Požadavky a zkoušky pro zařízení používající software a/nebo digitální technologie. ČSN EN 50402 (37 8381) Elektrická zařízení pro detekci a měření hořlavých nebo toxických plynů nebo par nebo kyslíku. Požadavky na funkční bezpečnost stabilních systémů detekce plynů. 20. září 2007


37

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS ČSN EN ISO 16017-1 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Část 1: 0dběr vzorku prosáváním sorpční trubicí. ČSN EN ISO 16017-2 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Část 2: Difúzní vzorkování. ČSN ISO 4225 (83 5001) Kvalita ovzduší. Obecná hlediska. Slovník. ČSN ISO 7708 (83 5004) Kvalita ovzduší. Definice velikostních frakcí částic pro odběr vzorků k hodnocení zdravotních rizik. ČSN ISO 8756 (83 5010) Kvalita ovzduší. Používání údajů a teplotě, tlaku a vlhkosti. ČSN ISO 4226 (83 5011) Kvalita ovzduší. Obecná hlediska. Jednotky měření.

20. září 2007


38

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS Dále v Příloze č. 3 části C (Měření inhalační expozice) bylo doporučeno místo současného textu „bodu“ 8 nově formulovat tento text, a to především proto, že pro analytickou kontrolu koncentrací některých látek (směsí látek) v ovzduší jsou stanoveny konkrétní ČSN: 8) Měření vybraných chemický látek v plynném stavu, aerosolů a prachu, pro něž jsou vydány ČSN, musí být v souladu s těmito normami. **) **) Zejména: ČSN EN ISO 10882-1 (05 0680) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Odběr vzorků poletavých částic a plynů v dýchací zóně svářeče. Část 1: Odběr vzorků poletavých částic. ČSN EN ISO 10882-2 (05 0680) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Odběr vzorků poletavých částic a plynů v dýchací zóně svářeče. Část 2: Odběr vzorků plynů. ČSN EN 13890 (83 3616) Ovzduší na pracovišti. Postupy měření kovů a polokovů v poletavém prachu. Požadavky a zkušební metody. ČSN EN 14530 (83 3623) Ovzduší na pracovišti. Stanovení tuhých částic emitovaných dieselovými motory. Všeobecné 20. září požadavky. 2007 ČSN – expozice ve venkovním prostředí 39

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS ČSN EN ISO 15011-1 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 1: Stanovení emisní rychlosti a vzorkování částic dýmu ČSN EN ISO 15011-2 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 2: Stanovení emisní rychlosti plynů, kromě ozónu ČSN EN ISO 15011-3 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 3: Stanovení koncentrace ozonu při stacionárním měření. ČSN EN ISO 15011-4 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnost při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 4: Informační listy dýmu. ČSN CEN ISO/TS 15011-5 (05 0681) Ochrana zdraví a bezpečnosti při svařování a příbuzných procesech. Laboratorní metoda pro vzorkování dýmu a plynů. Část 5: Zjišťování dýmu a plynů vytvářených při svařování nebo řezání výrobků složených zcela nebo částečně z organických materiálů. 20. září 2007


40

PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ - NAVRŽENÝ PŘEDPIS Konečně v Příloze č. 3 části C (Měření inhalační expozice) bylo doporučeno místo současného textu „bodu“ 9 nově formulovat tento text, a to především proto, že pro mnoho látek, pro které je stanoven PEL, nejsou v ČSN normalizovány metody, a dále proto že výběrem a hodnocením metod jsou pověřeny referenční laboratoře jako koordinační pracoviště pro autorizace. Byl navržen místo vypuštěného bodu 9 tento text: 9) Pro výběr analytických metod ke stanovení látek a jejich směsí se konzultují příslušné referenční laboratoře. Poznámka č. 1. Nepředpokládáme, že by v právním předpisu byla plná znění ČSN, ale jenom jejich čísla, jak je tomu ostatně i v předpisu platném. V našem návrhu jsou uvedena proto, aby bylo jasné o jaké ČSN jde. Poznámka č. 2 anebo povzdech. Ke dni 20. září 2007 se nám nepodařilo získat informaci, jak s našimi připomínkami bylo naloženo 20. září 2007


41

Část 3

ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY PRO PRACOVNÍ PROSTŘEDÍ

DEFINICE Pracovní ovzduší (ovzduší na pracovišti) Definici v ČSN jsme nenašli. Lze ji odvodit z definice pracoviště, což je definovaný prostor, kde se provádějí pracovní činnosti. [ČSN EN 689 a ČSN EN 1540] Pracovním ovzduším rozumíme ovzduší pracoviště.

20. září 2007


43

PRACOVNÍ OVZDUŠÍ ČSN P CEN/TS 15279 (83 3618) Expozice pracoviště. Měření expozice kůže. Principy a metody Tato předběžná česká technická norma je českou verzí technické specifikace CEN/TS 15279:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Tato technická specifikace zavádí principy a popisuje metody měření dermální expozice v pracovním prostředí. Dává návod k běžně užívaným postupům měření dermální expozice, uvádí jejich výhody a omezení i způsob, jak mohou být hodnoceny ve specifických podmínkách určité škodlivé látky. Tato specifikace má umožnit uživateli metod pro hodnocení dermální expozice osvojit si konzistentní přístup k validaci metody a poskytuje rámec pro hodnocení prováděné metody. Specifikace popisuje požadavky potřebné k hodnocení odběrové metody. Tím také ukazuje na metody, které jsou ve shodě s uvedenými požadavky. V hodnocení metody jsou zahrnuté následující požadavky: - účinnost odběru; - výtěžnost (účinnost znovuzískání); - stabilita vzorku; - maximální kapacita; - systematické chyba (bias), přesnost, celková nejistota; - základní informace; - související informace. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou podrobně popsány. Poznámka recenzenta: Jde o metodiky, které zatím běžně v hygienické praxi nejsou zavedeny a k nimž zejména chybí hodnocení nalezených výsledků. Nicméně stojí normalizovaný postup minimálně z přezkoušení, a to zejména postupů, uvedených v Přílohách.

20. září 2007


44

PRACOVNÍ OVZDUŠÍ ČSN P CEN/TS 15279 (83 3618) Expozice pracoviště. Měření expozice kůže. Principy a metody - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět technické specifikace, kapitolu 2 - Termíny a definice, kapitolu 3 - Principy a metody, kapitolu 4 – Zajištění kvality postupu stanovení a kapitolu 5 - Zpráva o zkoušce. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C, D, E a Bibliografii. Jde o informativní a podrobně popsané různé metody, konkrétně: Příloha A: Metody záchytu, Příloha B: Metody mytí rukou, Příloha C: Metody otírání, Příloha D: Metody odtrhávání pásky a Příloha E: Metody in situ. ČSN P CEN/TS 15279 (třídicí znak 83 3618) byla vydána v prosinci 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme - počínaje normami vydanými v lednu 2001 - u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


45

PRACOVNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 15051 (83 3620) Ovzduší na pracovišti. Měření prášivosti sypkých materiálů. Požadavky a referenční zkušební metody Tato norma je českou verzí evropské normy EN 15051:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Tento dokument specifikuje dvě referenční zkušební zařízení a referenční zkušební metody pro reprodukovatelné vytvoření prachu ze sypkého materiálu za standardních podmínek a měření inhalabilní, thorakální a respirabilní velikostní frakce částic tohoto prachu s odkazem na existující relevantní normy CEN (viz kapitola 6). Tento dokument specifikuje podmínky atmosférického prostředí, zacházení se vzorkem, postupy analýzy a metody výpočtu a vyjádření výsledků. Je v něm uvedeno klasifikační schéma pro prášivost s cílem poskytnout uživatelům sypkých materiálů standardizovaný přístup k vyjádření a interpretaci výsledků. V příloze D je popsána zkušební metoda umožňující získat informace o prášivosti při použití jiných zkušebních metod, než jsou tyto dvě referenční metody, proto, aby bylo možno vztáhnout naměřené hodnoty k údajům získaným těmito standardními metodami. Tento dokument je možno použít pro práškové, granulované nebo peletizované materiály. Používá se standardní objem vzorku. Tento dokument není možno použít ke zkoušení uvolňování prachu z tuhého materiálu mechanicky opracovaného (např. řezáním, drcením), nebo zkoušet prášivost u postupů při zacházení s materiálem. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou podrobně popsány.

20. září 2007


46

PRACOVNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN 15051 (83 3620) Ovzduší na pracovišti. Měření prášivosti sypkých materiálů. Požadavky a referenční zkušební metody - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Princip, kapitolu 5 – Požadavky, kapitolu 6 – Referenční zkušební metody, kapitolu 7 – Hodnocení prášivosti a kapitolu 8 – Záznam o zkoušce. Dále norma uvádí normativní Přílohy A, B, C, už zmíněnou Přílohu D a Bibliografii. ČSN EN 15051 (třídicí znak 83 3620) byla vydána v říjnu 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


47

PRACOVNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 482 (83 3625) Ovzduší na pracovišti. Všeobecné požadavky na postupy měření chemických látek Tato norma je českou verzí evropské normy EN 482:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Blíže určuje všeobecné požadavky na postupy pro stanovení koncentrace chemických látek v pracovním prostředí, jak je vyžadováno směrnicí 98/24/ES z 7. dubna 1988 on the protection of the health and safety od workers from the risks related to chemical agents at work. Tyto požadavky se týkají všech měřicích postupů bez ohledu na fyzikální formu chemické látky (plyn, páry, rozptýlené částice) a použitou metodu odběru vzorku nebo metodu analýzy. Tento dokument se vztahuje na všechny kroky měřicího postupu. Tento dokument se vztahuje k měřicím postupům s oddělenými kroky odběru a analýzy a také pro přístroje s přímým odečtem výsledků měření. Pro účely této normy se používají následující definice: Čl. 3.4 Chemická látka (Chemical agent): Jakýkoliv chemický prvek nebo sloučenina, buď samotná nebo ve směsi vyskytující se v přírodě nebo jako výsledek lidské činnosti jako např. produkty, které jsou používány anebo se uvolňují, včetně uvolňování jako odpad, produkovaný jakoukoli pracovní činností a nezávisle na tom, zda jsou nebo nejsou produkovány záměrně a zda jsou nebo nejsou na trhu. Poznámka: Tato definice je převzata z výše citované Evropské směrnice a je značně odlišná od definice látky v předpisech platných v létě 2007.

20. září 2007


48

PRACOVNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 482 (83 3625) Ovzduší na pracovišti. Všeobecné požadavky na postupy měření chemických látek – první pokračování Čl. 3.8 obsahuje tuto definici: Limitní hodnota (expozice na pracovišti) (occupational exposure limit value): Limitní hodnota časově váženého průměru pro chemickou látku v ovzduší dýchací zóny pracovníka ve vztahu ke specifikované referenční periodě. Poznámka: Tato definice je převzata z výše citované Evropské směrnice. Poznámka: Limitní hodnota je většinou nastavena pro 8 hodinovou referenční periodu, ale může být také nastavena na kratší dobu nebo na odchylku koncentrace. Limitní hodnoty pro plyny a páry jsou uvedeny v ml.m-3 nezávisle na změnách teploty a tlaku vzduchu a v mg.m-3 závisle na těchto proměnných pro teplotu 20 °C a tlak 101,3 kPa. Limitní hodnoty pro tuhý aerosol a směsi částic a par jsou udávány v mg.m-3 nebo jako násobky tohoto údaje pro aktuální atmosférické podmínky (teplota, tlak) na pracovišti. Limitní hodnoty pro vlákna se udávají v počtu vláken.m-3 nebo vláken.cm-3 pro skutečné atmosférické podmínky (tepla, tlak) na pracovišti.

20. září 2007


49

PRACOVNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 482 (83 3625) Ovzduší na pracovišti. Všeobecné požadavky na postupy měření chemických látek – druhé pokračování Norma obsahuje následující kapitoly: kapitolu 0 – Úvod, kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 – Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 – Termíny a definice, kapitolu 4 - Klasifikace, kapitolu 5 - Požadavky na provedení, kapitolu 6 - Zkušební metoda a kapitolu 7 – Zpráva k validaci. Konečně informativní Přílohu A, B a C a Bibliografii. Za pozornost stojí Národní příloha, která uvádí tuto normu do souladu s nařízením vlády č. 178/2001 Sb., v platném znění. Jde o jednu ze základních hygienických norem pro analýzu pracovního ovzduší. ČSN EN 482 (třídicí znak 83 3625) byla vydána v březnu 2007. Nahradila ČSN EN 482 (83 3625) z června 1996. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


50

Část 4

ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY PRO VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

DEFINICE Vnitřní ovzduší [indoor air ] ovzduší ve vnitřním prostoru, tj. budovy mající obývací pokoje, ložnice místnosti pro kutilské práce, místnosti pro odpočinek a sklepní místnosti, kuchyně a koupelny; dílny nebo pracovní prostory v budovách, které nejsou předmětem dohledu bezpečnosti práce a ochrany zdraví vzhledem k obsahu látek znečišťujících ovzduší (např. kanceláře, prodejny); veřejné budovy (např. nemocnice, školy, mateřské školy, sportovní haly, knihovny, restaurace a bary, divadla, kina a další funkční místnosti) a rovněž kabiny vozidel. [ČSN EN 14412] 20. září 2007


52

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

K 1. září 2007 platilo 17 norem (ČSN) pro analýzu použitelnou pro stanovení látek ve vnitřním ovzduší, tj. ovzduší pobytových místností a norem pro analýzu emisí (imisí) s materiálů, používaných v pobytových místnostech Mnohé normy pro analýzu pracovního a venkovního ovzduší ovšem normalizují i způsoby, jak jich lze využít pro analýzu vnitřního ovzduší (prostředí) 20. září 2007


53

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

Přehled ČSN normalizujících analytiku použitelnou pro vnitřní ovzduší: ČSN tohoto charakteru lze hledat např. ve třídách: 37 – Elektrotechnika - energetika 49 – Průmysl dřevozpracující 66 – Výrobky chemického průmyslu 83 – Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních zařízení a ergonomie 20. září 2007


54

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN pro vnitřní ovzduší obsahují: Použití elektrických zařízení pro detekci a měření hořlavých plynů a toxických plynů a par (ČSN EN 50194; ČSN EN 50244; ČSN EN 50291; ČSN EN 50292) Ostatní normy pro analýzu vnitřního ovzduší (ČSN EN 120; ČSN EN 717-1; ČSN EN 717-2; ČSN EN 717-3; ČSN EN 13999-1; ČSN EN 14412; ČSN EN ISO 16017-1; ČSN EN ISO 16017-2; ČSN EN ISO 16000-1; ČSN EN ISO 16000-2; ČSN EN ISO 16000-9; ČSN EN ISO 16000-10; ČSN EN ISO 16000-11;) 20. září 2007


55

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 50194 (37 8370) Elektrická zařízení pro detekci hořlavých plynů v obytných budovách. Zkušební metody a funkční požadavky Norma je českou verzí evropské normy EN 50194:2000. Evropská norma EN 50194:2000 má status české technické normy. Norma stanoví všeobecné požadavky pro konstrukci, zkoušení a funkční vlastnosti elektrických zařízení pro detekci hořlavých plynů, navržených pro trvalý provoz v pevných instalacích v obytných budovách. Zařízení může být napájeno ze sítě nebo z baterií. Tato norma definuje dva typy zařízení tak, aby zapůsobily při úniku svítiplynu, zemního plynu nebo zkapalněných uhlovodíkových plynů (LPG): Zařízení typu A - zajišťuje vizuální a zvukovou výstražnou signalizaci a výstupní funkci ve formě výstupního signálu, který může působit přímo nebo nepřímo na uzavírací (vypínací) zařízení a/nebo jiné pomocné zařízení. Zařízení typu B - zajišťuje pouze vizuální a zvukovou výstražnou signalizaci. Za pozornost stojí v kapitole 4 - Všeobecné požadavky článek 4.6.2 Výstrahy, kde se uvádí: Všechna zařízení pro detekci plynu musí nést výstrahy umístěné na štítcích připevněných k zařízení, např.: POZOR: PŘEČTĚTE A PROSTUDUJTE NÁVODY PŘED POUŽITÍM NEBO PROVOZOVÁNÍM.

20. září 2007


56

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 50194 (37 8370) Elektrická zařízení pro detekci hořlavých plynů v obytných budovách. Zkušební metody a funkční požadavky - pokračování Norma uvádí tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy a rozsah platnosti, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Všeobecné požadavky, kapitolu 5 - Požadavky na zkoušky a funkční kritéria a kapitolu 6 - Autonomní zařízení s napájením z baterií. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B a C. ČSN EN 50194 (třídicí znak 37 8370) byla vydána v prosinci 2000. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: České (dříve československé) technické normy (ČSN) nejsou, nejpozději od 1. ledna 1995, obecně závazné. Všechna ustanovení označená za závazná v ČSN vydaných od 15. 5. 1991 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách) do 1. 9. 1997 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, jímž byl zákon č. 142/1991 Sb. zrušen) pozbyla platnosti dnem 31. 12. 1999. Žádná ČSN nebo její část není od 1. ledna 2000 obecně závazná. Tuto standardní informaci uvádíme počínaje normami vydanými v lednu 2000 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


57

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 50244 (37 8371) Elektrická zařízení pro detekci hořlavých plynů v obytných budovách. Návod pro výběr, instalaci, použití a údržbu Norma je českou verzí evropské normy EN 50244:2000. Evropská norma EN 50244:2000 má status české technické normy. Tento návod uvádí informace pro výběr, instalaci, použití a údržbu elektrických zařízení pro detekci hořlavých plynů, navržených pro trvalý provoz v pevných instalacích v obytných budovách podle EN 50194 (v ČR zavedena jako ČSN EN 50194). Návod má být používán společně s jakýmikoliv odpovídajícími dodatečnými národními nebo místními předpisy. Tento návod platí pro instalaci dvou typů zařízení navržených tak, aby zapůsobily při úniku svítiplynu, zemního plynu nebo zkapalněných uhlovodíkových plynů (LPG): Zařízení typu A - zajišťuje vizuální a zvukovou výstražnou signalizaci a výstupní funkci ve formě výstupního signálu, který může působit přímo nebo nepřímo na uzavírací (vypínací) zařízení a/nebo jiné pomocné zařízení. Zařízení typu B - zajišťuje pouze vizuální a zvukovou výstražnou signalizaci. Norma uvádí tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy a rozsah platnosti, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Snímání hořlavého plynu, kapitolu 5 – Instalace, kapitolu 6 - Výkonná funkce (pouze zařízení typu A), kapitolu 7 - Rady pro uživatele a kapitolu 8 - Činnost při výstražné signalizaci (havárii).

20. září 2007


58

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 50244 (37 8371) Elektrická zařízení pro detekci hořlavých plynů v obytných budovách. Návod pro výběr, instalaci, použití a údržbu pokračování ČSN EN 50244 (třídicí znak 37 8371) byla vydána v prosinci 2000. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: České (dříve československé) technické normy (ČSN) nejsou, nejpozději od 1. ledna 1995, obecně závazné. Všechna ustanovení označená za závazná v ČSN vydaných od 15. 5. 1991 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách) do 1. 9. 1997 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, jímž byl zákon č. 142/1991 Sb. zrušen) pozbyla platnosti dnem 31. 12. 1999. Žádná ČSN nebo její část není od 1. ledna 2000 obecně závazná. Tuto standardní informaci uvádíme počínaje normami vydanými v lednu 2000 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


59

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 50291 (37 8372) Elektrická zařízení pro detekci oxidu uhelnatého v obytných budovách. Metody zkoušek a funkční požadavky Tato norma je českou verzí evropské normy EN 50291:2001. Evropská norma EN 50291:2001 má status české technické normy. Tato evropská norma stanoví všeobecné požadavky pro konstrukci, zkoušení a funkční vlastnosti elektrických zařízení pro detekci oxidu uhelnatého, navržených pro trvalý provoz v pevných instalacích v obytných domech. Zařízení mohou být napájena ze sítě nebo z baterií. Tato zařízení jsou určena pro výstražnou signalizaci při hromadění CO tak, aby obyvatelé mohli reagovat dříve, než budou vystaveni významnějšímu nebezpečí. Tato norma definuje dva typy: Zařízení typu A – zajišťuje vizuální a zvukovou výstražnou signalizaci a výstupní funkci ve formě výstupního signálu, může působit přímo nebo nepřímo na větrací zařízení nebo jiné pomocné zařízení. Zařízení typu B – zajišťuje pouze vizuální a zvukovou výstražnou signalizaci. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou popsány.

20. září 2007


60

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 50291 (37 8372) Elektrická zařízení pro detekci oxidu uhelnatého v obytných budovách. Metody zkoušek a funkční požadavky - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Rozsah platnosti, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Všeobecné požadavky, kapitolu 5 - Požadavky na zkoušky a funkční kritéria a kapitolu 6 – Autonomní zařízení s napájením z baterií. Dále norma uvádí informativní Přílohy A a B. Příloha A obsahuje poměrně obsáhlé údaje o účincích oxidu uhelnatého na zdraví. Za pozornost stojí tabelárně zpracované účinky (projevy otravy) při různých koncentracích COHb v krvi. ČSN EN 50291 (třídicí znak 37 8372) byla vydána v červnu 2002. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č.71 /2000 Sb.). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


61

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 50292 (37 8373) Elektrická zařízení pro detekci oxidu uhelnatého v obytných budovách. Návod pro výběr, instalaci, použití a údržbu Tato norma je českou verzí evropské normy EN 50292:2001. Evropská norma EN 50292:2001 má status české technické normy. Tento návod uvádí informace pro výběr, instalaci, použití a údržbu elektrických zařízení pro detekci oxidu uhelnatého, navržených pro trvalý provoz v obytných budovách podle EN 50291 (v ČR zavedena jako ČSN EN 50291). Návod má být používán společně s jakýmikoliv odpovídajícími dodatečnými národními nebo místními předpisy. Tento návod platí pro instalaci dvou typů zařízení: Zařízení typu A – zajišťuje vizuální a zvukovou výstražnou signalizaci a výstupní funkci ve formě výstupního signálu, může působit přímo nebo nepřímo na větrací zařízení nebo jiné pomocné zařízení. Zařízení typu B – zajišťuje pouze vizuální a zvukovou výstražnou signalizaci. Tento návod neplatí pro dále uvedené aplikace zařízení: - pro detekci hořlavých plynů (viz EN 50244 – v ČR zavedena jako ČSN EN 50244), - zařízení pro průmyslové a komerční instalace, - pro použití na lodích, v karavanech nebo mobilních obytných jednotkách.

20. září 2007


62

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 50292 (37 8373) Elektrická zařízení pro detekci oxidu uhelnatého v obytných budovách. Návod pro výběr, instalaci, použití a údržbu pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Rozsah platnosti, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 - Zdroje oxidu uhelnatého, kapitolu 5 - Instalace, kapitolu 6 - Výkonná funkce (pouze zařízení typu A), kapitolu 7 - Rady pro uživatele a kapitolu 8 - Činnost při výstražné signalizaci (havárii). Dále norma uvádí informativní Přílohy A a B. Příloha A obsahuje poměrně obsáhlé údaje o účincích oxidu uhelnatého na zdraví. Za pozornost stojí tabelárně zpracované účinky (projevy) při různých koncentracích COHb v krvi. V Příloze B jsou uvedeny filozofické úvahy pro nastavení výstražných mezí podle koncentrace CO. ČSN EN 50292 (třídicí znak 37 8373) byla vydána v dubnu 2002. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb.). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


63

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN 717 (49 0163) Desky ze dřeva. Stanovení úniku formaldehydu. Norma má tyto části: Část 1: Emise formaldehydu komorovou metodou; Část 2: Únik formaldehydu metodou plynové analýzy; Část 3: Únik formaldehydu lahvovou metodou. V září 2007 byly k dispozici všechny tři části:

20. září 2007


64

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 717-1 (49 0163) Desky ze dřeva. Stanovení úniku formaldehydu. Část 1: Emise formaldehydu komorovou metodou Tato norma je českou verzí evropské normy EN 717-1:2004. Evropská norma EN 717-1:2004 má status české technické normy. Tato první část evropské normy specifikuje komorovou metodu se třemi typy zkušebních komor pro stanovení úniku formaldehydu z desek dřeva. Únik je vyjádřen jako rovnovážná koncentrace formaldehydu v komoře za definovaných podmínek, které odpovídají reálným. Tato komorová metoda může být rovněž použita k odhadu koncentrace formaldehydu při různých reálných podmínkách pomocí matematického modelu. Tato metoda je vhodná pro stanovení úniku formaldehydu i z jiných výrobků, než z desek ze dřeva. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 – Termíny a definice, kapitolu 4 - Třídění, kapitolu 5 - Činidla, kapitolu 6 – Zařízení, kapitolu 7 - Zkušební tělesa, kapitolu 8 - Postup, kapitolu 9 – Stanovení emise formaldehydu, kapitolu 10 – Stanovení hodnoty emise v rovnovážném stavu, kapitolu 11 - Vyjádření výsledků a kapitolu 12 – Protokol o zkoušce. Dále tato norma obsahuje normativní Přílohy A, B a C, informativní Přílohu D a Bibliografii. ČSN EN 717-1 (třídicí znak 49 0163) byla vydána v květnu 2005. Nahradila ČSN EN 717-1 (49 0163) z ledna 2000 a ČSN 49 0030 ze září 1993. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví. 20. září 2007


65

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 717-2 (49 0163) Desky ze dřeva. Stanovení úniku formaldehydu. Část 2: Únik formaldehydu metodou plynové analýzy Norma je identická s EN 717-2:1994. Norma má tyto části: Část 1: Emise formaldehydu komorovou metodou; Část 2: Únik formaldehydu metodou plynové analýzy; Část 3: Únik formaldehydu lahvovou metodou.Tato druhá část normy určuje metodu stanovení urychleného úniku formaldehydu z desek ze dřeva. V této druhé části je normalizována podstata zkoušky, která stanoví: „Zkušební těleso o známém povrchu se vloží do uzavřené komory s teplotou, vlhkostí, průtokem vzduchu a tlakem seřízeným na definované hodnoty. Formaldehyd uvolněný ze zkušebního tělesa se v komoře smísí se vzduchem. Ten je kontinuálně odváděn přes promývací láhve naplněné vodou, ve které se formaldehyd absorbuje. V závěru zkoušky se koncentrace formaldehydu měří fotometricky. Únik formaldehydu se vypočte z této koncentrace, doby zkoušky a emitujícího povrchu zkušebního tělesa a vyjádří jako miligram na metr čtvereční a hodinu (tj. mg.m-2.h).“ Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán. ČSN EN 717-2 (třídicí znak 49 0163) byla vydána v červnu 1996. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: V ČSN, kterými se přejímají EN se neuvádí údaj o závaznosti (MPN 1:1995). Vyplývá to jednak z Rezoluce Rady ze 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám 85/C 136/81, jednak z čl. 75 Evropské Dohody o přidružení mezi Českou republikou a Evropským společenstvím. (Sdělení MZV č. 7/1995 Sb.) Neopomenutelný účastník (§ 4 odst. 3) při projednávání návrhu převodu EN do české normalizační soustavy nemůže tedy uplatnit ustanovení § 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách ve znění zákona č. 632/1992 Sb. 20. září 2007


66

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN 717-3 (49 0163) Desky ze dřeva. Stanovení úniku formaldehydu. Část 3: Únik formaldehydu lahvovou metodou Tato norma je českou verzí evropské normy EN 717-3:1996. Evropská norma EN 717-3:1996 má status české technické normy. Norma má tyto části: Část 1: Emise formaldehydu komorovou metodou; Část 2: Únik formaldehydu metodou plynové analýzy; Část 3: Únik formaldehydu lahvovou metodou. Tato třetí část evropské normy popisuje metodu, známou jako lahvová metoda, pro stanovení úniku formaldehydu ze surových desek ze dřeva. Podstata zkoušky: Únik formaldehydu se stanoví zavěšením zkušebních těles o známé hmotnosti nad hladinu destilované vody v uzavřené nádobě při stálé teplotě. Formaldehyd uvolněný ze zkušebních těles během vymezeného časového úseku je absorbován vodou. Obsah formaldehydu ve vodě se stanoví fotometricky s pomocí acetylacetonu jako činidla a výsledek se vyjádří v mg formaldehydu na kilogram suché desky. Postup normalizované zkoušky je podrobně popsán.

20. září 2007


67

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN 717-3 (49 0163) Desky ze dřeva. Stanovení úniku formaldehydu. Část 3: Únik formaldehydu lahvovou metodou - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: Kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Podstata zkoušky, kapitolu 4 - Chemikálie, kapitolu 5 - Přístroje a pomůcky, kapitolu 6 - Zkušební tělesa, kapitolu 7 - Postup zkoušky, kapitolu 8 - Vyjádření výsledků, kapitolu 9 - Protokol o zkoušce a několik nákresů. ČSN EN 717-3 (třídicí znak 49 0163) byla vydána v listopadu 1997. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, který nabyl účinnosti 1. září 1997, byl zrušen zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Tím byla z právního řádu ČR vypuštěna možnost zezávazňovat některá ustanovení technických norem. Počínaje normami vydanými v září 1997, uvádíme u každého záznamu tuto poznámku namísto informace o zezávazňování.

20. září 2007


68

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 120 (49 2657) Drevné materiály. Zisťovanie obsahu formaldehydu. Extrakčný postup zvaný „perforátorová metóda“. Norma je identická s EN 120:1992. V úvodu vysvětluje, že „perforátorové číslo“, zjištěné postupem podle této normy se považuje za „obsah formaldehydu“ ve zkoušené desce. Výsledek se nicméně musí posuzovat v relaci se specifickým stavem desky v době zkoušky. Uvolňování formaldehydu z dřevných materiálů (např. z dřevotřískových desek, dřevovláknitých desek, překližek) je složitý proces. Výsledek zkoušky určité desky je závislý na době, která uplynula od její výroby, na podmínkách stárnutí, na vlhkosti v době zkoušky apod. Korelace mezi perforátorovým číslem a uvolňováním formaldehydu z desky je proto závislá na typu desky. Norma popisuje extrakční postup, nazývaný „perforátorová metoda“. Používá se na zjištění obsahu formaldehydu v povrchově neupravených materiálech. Podstata zkoušky: Formaldehyd se ze zkušebních těles extrahuje toluenem za varu a zachycuje v destilované nebo demineralizované vodě. Obsah formaldehydu v tomto vodném roztoku se zjišťuje fotometricky acetylacetonovou metodou. Obsah formaldehydu („perforátorové číslo“) se vyjadřuje v mg formaldehydu/100 g úplně suché desky. Postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán.

20. září 2007


69

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN 120 (49 2657) Drevné materiály. Zisťovanie obsahu formaldehydu. Extrakčný postup zvaný „perforátorová metóda“ - pokračování ČSN EN 120 (třídicí znak 49 2657) byla vydána v březnu 1994. Nahradila ČSN 49 2657 (jiné číslo) z 21. 12. 1979. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: V ČSN, kterými se přejímají EN se neuvádí údaj o závaznosti (MPN 1:1995). Vyplývá to jednak z Rezoluce Rady ze 7. května 1985 o novém přístupu k technické harmonizaci a normám 85/C 136/81, jednak z čl. 75 Evropské Dohody o přidružení mezi Českou republikou a Evropským společenstvím. (Sdělení MZV č. 7/1995 Sb.) Neopomenutelný účastník (§ 4 odst. 3) při projednávání návrhu převodu EN do české normalizační soustavy nemůže tedy uplatnit ustanovení § 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách ve znění zákona č. 632/1992 Sb..

20. září 2007


70

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 13999 (66 8589) Lepidla. Krátkodobá metoda měření emisních vlastností lepidel z nízkým obsahem rozpouštědel nebo bezrozpouštědlových lepidel po nanesení. Norma se skládá ze 4 částí, a to: Část 1: Obecný postup, Část 2: Stanovení těkavých organických látek, Část 3: Stanovení těkavých aldehydů a Část 4 Stanovení těkavých diisokyanátů. Jako ČSN byla vydána pouze Část 1: Obecný postup, a to dubnu 2007. Do září 2007 nebyla žádná ze tří dalších částí vydána jako ČSN.

20. září 2007


71

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 13999-1 (66 8589) Lepidla. Krátkodobá metoda měření emisních vlastností lepidel z nízkým obsahem rozpouštědel nebo bezrozpouštědlových lepidel po nanesení. Část 1: Obecný postup Počínaje 1. lednem 2007 zavádí ČNI (zřejmě) další způsob přebírání evropských norem do soustavy ČSN. Česky vydává pouze (graficky poněkud jinak upravenou) první stranu titulního listu s názvem normy, měsícem jejího vydání, popř. údajem, kterou normu ruší. Dříve doplňovaná „Národní předmluva“ a česká „Anotace normy“, event. další údaje, již uváděny nejsou. Celý text normy je publikován v angličtině a má celkem cca 18 stran. Recenzi/anotaci takto vydaných norem neprovádíme. Anglický text normy má 9 kapitol, normativní Přílohu A a Bibliografii. ČSN EN 13999-1 (třídicí znak 66 8589) byla vydána v dubnu 2007. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví. 20. září 2007


72

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 14412 (83 4751) Kvalita vnitřního ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Pokyny pro výběr, použití a údržbu Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14412:2004. Evropská norma EN 14412:2004 má status české technické normy. Tato norma uvádí návod k výběru, použití a údržbě difúzních vzorkovacích systémů používaných pro analýzu plynných znečišťujících látek (včetně určení plánu a strategie měření) ve vnitřním ovzduší [indoor air – ovzduší ve vnitřním prostoru, tj. budovy mající obývací pokoje, ložnice místnosti pro kutilské práce, místnosti pro odpočinek a sklepní místnosti, kuchyně a koupelny; dílny nebo pracovní prostory v budovách, které nejsou předmětem dohledu bezpečnosti práce a ochrany zdraví vzhledem k obsahu látek znečišťujících ovzduší (např. kanceláře, prodejny); veřejné budovy (např. nemocnice, školy, mateřské školy, sportovní haly, knihovny, restaurace a bary, divadla, kina a další funkční místnosti) a rovněž kabiny vozidel]. Tato norma podává návod k výběru, použití a údržbě difúzních vzorkovacích systémů používaných pro měření kvality vnitřního ovzduší a expozice osob. S ohledem na to, že byly vzaty do úvahy významné rozdíly oproti měření venkovního ovzduší [ambient air – ovzduší vně budov v troposféře s výjimkou vnitřního a pracovního ovzduší], jako jsou povětrnostní podmínky, strategie měření, povaha počet, zdroje a četnost výskytu látek znečišťujících vnitřní ovzduší, lze této normy použít pro posuzování kvality vnitřního ovzduší.

20. září 2007


73

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN 14412 (83 4751) Kvalita vnitřního ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Pokyny pro výběr, použití a údržbu - pokračování Výskyt neočekávaných sloučenin ve vnitřním ovzduší je na rozdíl do typického měření kvality venkovního ovzduší vcelku běžný. Pro posouzení naměřených koncentrací je daleko častěji potřeba postupů pro výpočet specifických rychlostí difúzní sorpce těchto sloučenin, protože existuje jen omezený počet experimentálně validovaných hodnot difúzní sorpce (viz (ČSN) EN 13528-2 a (ČSN) EN 13528-3). K obecnému postupu výpočtu jednotlivých difúzních rychlostí sorpce uvedenému v (ČSN) EN 13528-2 a (ČSN) EN 13528-3 je v příloze C této normy stanoven ještě podrobný postup výpočtu difúzních koeficientů a difúzní rychlosti sorpce. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 – Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny, definice a značky, kapitolu 4 – Značky a zkratky, kapitolu 5 – Podstata metody, kapitolu 6 - Cíle měření, kapitolu 7 – Plán měření, kapitolu 8 – Volba metody odběru vzorku, kapitolu 9 – Požadavky školení a kapitolu 10 – Prokazování jakosti. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C a D a rozsáhlou Literaturu (cca 119 citací). ČSN EN 14412 (třídicí znak 83 4751) byla vydána v dubnu 2005. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


74

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN ISO 16017 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Norma se skládá ze dvou částí, a to: Část 1: Odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí a Část 2: Difúzní vzorkování. V září 2007 byly k dispozici obě části:

20. září 2007


75

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16017-1 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Část 1: 0dběr vzorku prosáváním sorpční trubicí Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16017-1:2000. Evropská norma EN ISO 6017-1:2000 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text této mezinárodní normy ISO 16017-1:2000 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Norma se skládá ze dvou částí, a to: Část 1: Odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí a Část 2: Difúzní vzorkování. Tato první část mezinárodní normy (ČSN EN) ISO 16017 uvádí obecný návod pro odběr vzorku a analýzu těkavých organických sloučenin (VOC) v ovzduší. Normu lze použít pro venkovní, vnitřní i pracovní ovzduší a posuzování emisí těchto látek z materiálů ve zkušebních komorách.Tato první část (ČSN EN) ISO 16017 je určena pro široký okruh VOC včetně uhlovodíků, halogenovaných uhlovodíků, esterů, alkoxyalkoholů, ketonů a alkoholů. Pro odběr vzorků těchto sloučenin se doporučuje použití mnoha různých sorbentů a navzájem rozdílnými vlastnostmi. Při sorpci velmi polárních sloučenin je zpravidla nutná jejich konverze na vhodný derivát. Sloučeniny s nejnižším bodem varu jsou sorbenty zadržovány pouze částečně v závislosti na okolní teplotě a mohou být určeny pouze kvalitativně. Záchyt středně těkavých organických sloučenin probíhá na sorbentech kvantitativně, ale jejich zpětné uvolnění může být pouze částečné. Sloučeniny, pro které byly zkoušeny postupy uvedené v této první části (ČSN EN) ISO 16017, jsou uvedeny v tabulkách. Tuto první část (ČSN EN) ISO 16017 lze použít i pro ty sloučeniny, které v ní nejsou uvedeny, avšak v těchto případech je žádoucí použít pojistnou trubici (backup) obsahující shodný sorbent, nebo sorbent s větší retenční účinností. Tato první část (ČSN EN) ISO 16017 je určena pro stanovení par těkavých organických sloučenin (VOC) v rozsahu hmotnostní koncentrace jednotlivých sloučenin od 0,5 µg/m3 až 100 mg/m3. 20. září 2007


76

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16017-1 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Část 1: 0dběr vzorku prosáváním sorpční trubicí pokračování Podstata metody: Měřený objem vzduchu je veden jednou sorpční trubicí, naplněnou vhodným sorbentem/y. Volba sorbentu je dána vzorkovanou sloučeninou (analyt) nebo jejich směsí. Za předpokladu, že byly zvoleny vhodné sorbenty, jsou těkavé organické sloučeniny odlučovány z proudícího vzduchu a zachycují se v sorpční trubici. Zachycené páry se desorbují působením tepla a převádějí do plynového chromatografu, vybaveného plamenovým ionizačním detektorem, kterým jsou analyzovány. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 – Předmět normy, kapitolu 2 – Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, kapitolu 4 – Podstata metody, kapitolu 5– Chemikálie a materiály, kapitolu 6 – Přístroje a zařízení, kapitolu 7 - Kondicionace sorpční trubice, kapitolu 8- Nastavení průtoku vzorku, kapitolu 9 - Odběr vzorku, kapitolu 10 – Postup, kapitolu 11 – Výpočty, kapitolu 12 – Rušivé vlivy, kapitolu 13 – Charakteristiky metody, kapitolu 14 – Protokol o měření a kapitolu 15 - Zabezpečení jakosti. Dále norma uvádí normativní Přílohy A a B a informativní Přílohy C, D, E a F. Příloha A se týká stanovení průnikového objemu použitím standardní plynné směsi, Příloha B stanovení průnikového objemu extrapolací retenčního objemu. Příloha C obsahuje druhy sorbentů, Příloha D Návod k volbě sorbentu, Příloha E návod k použití sorbentů a Příloha F souhrn údajů o celkové nejistotě, přesnosti, odchylce a uchovávání sorpčních trubic. ČSN EN ISO 16017-1 (třídicí znak 83 5741) byla vydána v lednu 2002. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění zákona č. 71/2000 Sb.). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví. 20. září 2007


77

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16017-2 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Část 2: Difúzní vzorkování Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16017-2:2003. Evropská norma EN ISO 6017-2:2003 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text této mezinárodní normy ISO 16017-2:2003 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoli úprav. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí a Část 2: Difuzní vzorkování. Tato druhá část mezinárodní normy (ČSN EN) ISO 16017 uvádí obecný návod pro odběr vzorku a analýzu těkavých organických sloučenin (VOC) v ovzduší. Normu lze použít pro venkovní, vnitřní i pracovní ovzduší. Tato část (ČSN EN) ISO 16017 je určena pro široký okruh VOC včetně uhlovodíků, halogenovaných uhlovodíků, esterů, alkoxyalkoholů, ketonů a alkoholů. Pro odběr vzorků těchto sloučenin se doporučuje použití mnoha různých sorbentů a navzájem rozdílnými vlastnostmi. Při sorpci velmi polárních sloučenin je zpravidla nutná jejich konverze na vhodný derivát. Sloučeniny s nejnižším bodem varu jsou sorbenty zadržovány pouze částečně v závislosti na okolní teplotě a mohou být určeny pouze kvalitativně. Záchyt středně těkavých organických sloučenin probíhá na sorbentech kvantitativně, ale jejich zpětné uvolnění může být pouze částečné. Tato část je určena pro stanovení par těkavých organických sloučenin (VOC) v rozsahu hmotnostní koncentrace jednotlivých sloučenin 0,002 mg/m3 až 100 mg/m3 pro expoziční dobu 8 hodin nebo pro rozsah hmotnostní koncentrace jednotlivých sloučenin 0,3µg/m3 až 300 µg/m3 pro expoziční dobu čtyř týdnů. Horní mez stanovitelnosti je dána sorpční kapacitou použitého sorbentu, lineárním rozsahem analytického systému tvořeného kolonou plynového chromatografu a detektorem a maximální velikostí vzorku, který lze použitým analytickým zařízením analyzovat. Dolní mez stanovitelnosti závisí na velikosti šumu detektoru a na hodnotě pozadí (slepého vzorku) analytu nebo rušivých složek v sorpčních trubicích. Pro správně kondicionované sorbenty typu Tenax GR a uhlíkaté sorbenty jako je Carbopack nebo Carbotrap, molekulová síta uhlíkatého typu jako je Spherocarb a čistý uhlík je obsah těchto rušivých složek menší než jednotky nanogramů. 20. září 2007


78

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16017-2 (83 5741) Vnitřní, venkovní a pracovní ovzduší. Odběr vzorku těkavých organických sloučenin sorpčními trubicemi, tepelná desorpce a analýza kapilární plynovou chromatografií. Část 2: Difúzní vzorkování - pokračování V případě sorbentu Tenax TA se jejich obsah pohybuje v jednotkách nanogramů a pro ostatní porézní polymery jako je Chromosorb a Porapak je obsah těchto složek v rozmezí 5 ng až 50 ng. Podstata metody: Zařízení pro difúzní odběr vzorku se vystaví působení ovzduší. Rychlost difúze se určí před kalibrací ve standardní plynné směsi. Organické páry migrující trubicí jsou zachycovány sorbentem. Zachycené páry se desorbují působením tepla a převádějí proudem inertního plynu do plynového chromatografu, vybaveného plamenovým ionizačním detektorem, kterým jsou analyzovány. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán. Poměrně rozsáhlá norma (cca 38 stran) obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Podstata metody, kapitolu 4 - Chemikálie a materiály, kapitolu 5 - Přístroje a zařízení, kapitolu 6 - Kondicionace sorpční trubice, kapitolu 7 - Odběr vzorku, kapitolu 8 - Postup, kapitolu 9 - Výpočty, kapitolu 10 - Rušivé vlivy, kapitolu 11 - Charakteristiky metody, kapitolu 12 - Protokol o zkoušce a kapitolu 13 - Zabezpečení jakosti. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C, D, E a Literaturu. Příloha A uvádí Podstatu difúzního vzorkování, Příloha B uvádí Druhy sorbentů, Příloha C obsahuje Návod k volbě sorbentu, Příloha D uvádí Návod k použití sorbentů a Příloha F obsahuje Souhrn údajů o celkové nejistotě, přesnosti, odchylce a uchovávání sorpčních trubic. ČSN EN ISO 16017-2 (třídicí znak 83 5741) byla vydána v prosinci 2003. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


79

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN ISO 16000 (83 5801) Vnitřní ovzduší Norma se skládá z následujících částí, a to: Část 1: Obecná hlediska odběru vzorků, Část 2: Postup odběru vzorků při stanovení formaldehydu, Část 3: Stanovení formaldehydu a dalších karbonylových sloučenin. Aktivní metoda odběru vzorku, Část 4: Stanovení formaldehydu. Pasivní metoda odběru vzorku, Část 5: Postup odběru vzorků těkavých organických látek (VOC), Část 6: Stanovení emisí těkavých organických látek ve vnitřním ovzduší a ve zkušební komoře aktivním odběrem vzorku na sorbent Tenat TA, tepelnou desorpcí a plynovou chromatografií za použití MS/FID detekce, Část 7: Postup odběru vzorků při stanovení azbestových vláken v ovzduší, Část 8: Měření rychlosti výměny vzduchu, Část 9: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Metoda zkušební komory, Část 10: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Metoda zkušební cely. Část 11: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Odběr, uchovávání a úprava vzorků. ČSN – expozice ve venkovním prostředí 20. září 2007 80

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16000 (83 5801) Vnitřní ovzduší - pokračování V současné době se připravují další (následující) části této normy: Část 12: Postup odběru vzorků při stanovení polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH), polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů (PCDD), polychlorovaných dibenzofuranů (PCDF a polychlorovaných bifenylů (PCB), Část 13: Stanovení celkového obsahu (plynných a sorbovaných na částicích) polychlorovaných dibenzo-p-dioxinů/dibenzofuranů a polychlorových bifenylů stejných vlastností. Záchyt na filtrech s naneseným sorbetem a analýza HPLC/MS. Část 14: Postup odběru vzorků při stanovení oxidu dusičitého (NO2 ), Část 15: Stanovení oxidu dusičitého (NO2 ), Část 16: Odhalení a sčítání plísní. Odběr vzorků plísní filtrací a Část 17: Odhalení a sčítání plísní. Kultivační metoda. V září 2007 byly k dispozici pouze části 1, 2, 9, 10 a 11, které jsou dále uvedeny. 20. září 2007


81

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN ISO 16000-1 (83 5801) Vnitřní ovzduší. Část 1: Obecná hlediska odběru vzorků Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16000-1:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Oznámení o schválení: Text této mezinárodní normy ISO 16000-1:2004 byl schválen CEN jako evropská norma EN ISO 16000-1:2006 bez jakýchkoliv modifikací. Tato první část normy slouží pro přípravu plánu monitoringu znečištění vnitřního ovzduší. Lze ji použít pro vnitřní prostředí jako jsou byty s obývacími místnostmi, ložnicemi, domácími dílnami, rekreačními a sklepními místnostmi, kuchyněmi a koupelnami; dílny nebo pracoviště v budovách, které nespadají, co se týče kvality ovzduší, do působnosti orgánů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (např. kanceláře, prodejny); veřejné budovy (např. nemocnice, školy, mateřské školy, sportovní haly, knihovny, restaurace a bary, divadla, kina a další podobné místnosti) a rovněž kabiny vozidel. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 – Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 – Zvláštní charakteristiky vnitřního ovzduší, kapitolu 4 – Cíl měření, kapitolu 5– Postup odběru vzorků, kapitolu 6 – Doba pro odběr vzorků, kapitolu 7 - Vzorkovací doba a frekvence, kapitolu 8 - Vzorkovací stanoviště a kapitolu 9 - Souběžné měření venkovního ovzduší. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C, D a Bibliografii. ČSN EN ISO 16000-1 (třídicí znak 83 5801) byla vydána v únoru 2007. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví. 20. září 2007


82

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16000-2 (83 5801) Vnitřní ovzduší. Část 2: Odběr vzorků při stanovení formaldehydu Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16000-2:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Oznámení o schválení: Text této mezinárodní normy ISO 16000-2:2004 byl schválen CEN jako evropská norma EN ISO 16000-2:2006 bez jakýchkoliv modifikací. Tato druhá část normy slouží pro přípravu plánu měření formaldehydu ve vnitřním ovzduší. V případě měření vnitřního ovzduší má pečlivá příprava plánu odběru vzorků a celého postupu měření zvláštní význam, protože výsledky měření mohou mít dalekosáhlé důsledky, např. s ohledem na potřebu nápravných opatření nebo hodnocení účinnosti takových opatření. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 – Zdroje formaldehydu a jeho výskyt, kapitolu 4 – Postup měření a kapitolu 5– Postup odběru vzorků. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C, D, E a Bibliografii. ČSN EN ISO 16000-2 (třídicí znak 83 5801) byla vydána v únoru 2007. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


83

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16000-9 (83 5801) Vnitřní ovzduší. Část 9: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Metoda zkušební komory Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16000-9:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Tato devátá část normy uvádí obecnou laboratorní zkušební metodu pro stanovení emisí těkavých organických látek (VOC) z nově vyrobených stavebních materiálů nebo nábytku ze určených klimatických podmínek. Tuto metodu lze použít i pro starší materiály. Získané emisní údaje lze využít k výpočtu koncentrací VOC v modelové místnosti. Tato část je věnována různým zkušebním emisním komorám používaným pro stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů nebo nábytku. Odběr vzorků, přeprava a skladování zkoušených materiálů spolu s přípravou zkušebních vzorků jsou popsány v (ČSN EN) ISO 16000-11. Metody odběru a analýzy vzorků vzduchu pro stanovení VOC jsou popsány v (ČSN EN) ISO 16000-6 a (ČSN EN) ISO 16017-1. Všeobecný popis zkušební emisní komory je uveden v příloze C této části normy. Stanovení formaldehydu emitovaného deskami na bázi dřeva je uvedeno v EN 717-1:2004. Při stanovení emisí formaldehydu je však v případě desek na bázi dřeva a ostatních konstrukčních materiálů možno použít rovněž (ČSN EN) ISO 16000-9. Postup měření formaldehydu je popsán v (ČSN EN) ISO 16000-3. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou podrobně popsány.

20. září 2007


84

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16000-9 (83 5801) Vnitřní ovzduší. Část 9: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Metoda zkušební komory - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 – Značky a zkratky, kapitolu 5 – Podstata metody, kapitolu 6– Systém zkušební emisní komory, kapitolu 7 – Postup odběru vzorků, kapitolu 8 - Zkušební podmínky, kapitolu 9 – Ověření zkušebních podmínek, kapitolu 10 - Zkušební vzorky, kapitolu 11 – Příprava zkušební emisní komory, kapitolu 12 - Postup zkoušky, kapitolu 13 – Výpočet měrných emisních toků vztažených na plochu a vyjadřování výsledků, kapitolu 14 – Charakteristiky metody a kapitolu 15 –Protokol o zkoušce. Dále norma uvádí normativní Přílohu A, informativní Přílohy B, C a Bibliografii. ČSN EN ISO 16000-9 (třídicí znak 83 5801) byla vydána v únoru 2007. Touto normou se nahrazuje ČSN P ENV 13419-1 (83 4801) (jiné číslo normy, jiný třídicí znak) z července 2000. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


85

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16000-10 (83 5801) Vnitřní ovzduší. Část 10: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Metoda zkušební cely Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16000-10:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Tato desátá část normy uvádí obecnou laboratorní zkušební metodu pro stanovení emisí těkavých organických látek (VOC) z nově vyrobených stavebních materiálů nebo nábytku za určených klimatických podmínek. Tuto metodu lze použít i pro starší materiály. Získané emisní údaje lze využít k výpočtu koncentrací VOC v modelové místnosti. S ohledem na definici zkušební emisní cely lze rovněž provádět nedestruktivní měření emisí stavebních materiálů přímo na místě v budovách. Postup tohoto měření není uveden v této části normy. Odběr vzorků, přeprava a skladování zkoušených materiálů spolu s přípravou zkušebních vzorků jsou popsány v (ČSN EN) ISO 16000-11. Metody odběru a analýzy vzorků vzduchu pro stanovení VOC jsou popsány v (ČSN EN) ISO 16000-6 a (ČSN EN) ISO 16017-1. Příklad zkušební emisní cely je uveden v příloze C této části normy. Stanovení formaldehydu emitovaného deskami na bázi dřeva je uvedeno v EN 717-1:2004 a ISO 12460-1. Při stanovení emisí formaldehydu je však v případě desek na bázi dřeva a ostatních konstrukčních materiálů možno použít rovněž tuto část normy. Postup měření formaldehydu je popsán v (ČSN EN) ISO 16000-3. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou podrobně popsány.

20. září 2007


86

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ ČSN EN ISO 16000-10 (83 5801) Vnitřní ovzduší. Část 10: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Metoda zkušební cely - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 – Značky a zkratky, kapitolu 5 - Podstata metody, kapitolu 6– Systém zkušební emisní cely, kapitolu 7 – Postup odběru vzorků, kapitolu 8 - Zkušební podmínky, kapitolu 9 – Ověření zkušebních podmínek, kapitolu 10 - Zkušební vzorky, kapitolu 11 – Příprava zkušební emisní cely, kapitolu 12 - Postup zkoušky, kapitolu 13 – Výpočet měrných emisních toků vztažených na plochu a vyjadřování výsledků, kapitolu 14 – Charakteristiky metody a kapitolu 15 –Protokol o zkoušce. Dále norma uvádí normativní Přílohu A, informativní Přílohy B, C a Bibliografii. ČSN EN ISO 16000-10 (třídicí znak 83 5801) byla vydána v únoru 2007. Touto normou se nahrazuje ČSN P ENV 13419-2 (83 4801) (jiné číslo normy, jiný třídicí znak) z července 2000. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


87

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN ISO 16000-11 (83 5801) Vnitřní ovzduší. Část 11: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Odběr, uchovávání a úprava vzorků Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 16000-11:2006. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze. Tato jedenáctá část normy uvádí, že měření těkavých organických látek z nepoužitých stavebních materiálů nebo nábytku ve zkušebních komorách nebo celách vyžaduje řádné nakládání s těmito výrobky před vlastním prováděním zkoušek a v jeho průběhu. Tato část definuje tři typy stavebních materiálů nebo materiálu pro výrobu nábytku: pevné, kapalné nebo kombinované. Pro každý typ jsou určeny požadavky na odběr, podmínky přepravy a uchovávání vzorků a jakost použitých materiálů, které mohou ovlivňovat emise těkavých organických látek. Pro jednotlivé výrobky jsou předepsány postupy přípravy zkušebních vzorků každého z uvedených typů materiálů. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou podrobně popsány.

20. září 2007


88

VNITŘNÍ OVZDUŠÍ

ČSN EN ISO 16000-11 (83 5801) Vnitřní ovzduší. Část 11: Stanovení emisí těkavých organických látek ze stavebních materiálů a nábytku. Odběr, uchovávání a úprava vzorků - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 – Odběr, přeprava a uchovávání vzorků materiálů a kapitolu 5 – Příprava zkušebních vzorků. Dále norma uvádí normativní Přílohy A, B, informativní Přílohu C a Bibliografii. ČSN EN ISO 16000-11 (třídicí znak 83 5801) byla vydána v únoru 2007. Nahradila ČSN P ENV 13419-3 (83 4801) (jiné číslo normy, jiný třídicí znak) z července 2000. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


89

Část 5

ČESKÉ TECHNICKÉ NORMY PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ - IMISE

DEFINICE

Venkovní ovzduší [ambient air ] ovzduší vně budov v troposféře s výjimkou vnitřního a pracovního ovzduší [ČSN EN 14412 a 13528-3] Venkovní ovzduší, vnější ovzduší [ambient air ] Ovzduší vně budov, kterému jsou exponování lidé, rostliny, zvířata nebo materiály [ČSN ISO 4225] 20. září 2007


91

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE

K 1. září 2007 platilo 30 norem (ČSN) pro analýzu venkovního ovzduší, tj. imisí do venkovního ovzduší Mnohé normy pro analýzu pracovního ovzduší ovšem normalizují i způsoby, jichž lze využít pro analýzu venkovního ovzduší. Stejně tak lze některé normy pro analýzu venkovního ovzduší použít i pro ovzduší pracovní. 20. září 2007


92


Přehled ČSN normalizujících analytiku venkovního ovzduší: ČSN pro analýzu venkovního ovzduší lze hledat prakticky jen ve třídě: 83 – Ochrana životního prostředí, pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojních zařízení a ergonomie

20. září 2007


93

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13725 (83 4781) Kvalita ovzduší. Stanovení koncentrace pachových látek dynamickou olfaktometrií Tato norma je českou verzí evropské normy EN 13725:2003. Evropská norma EN 13725:2003 má status české technické normy. Tato evropská norma stanoví metodu objektivního zjišťování koncentrace pachových látek v plynném vzorku za použití dynamické olfaktometrie, prováděné posuzovateli a emisního toku pachových látek uvolňovaných z bodových a plošných zdrojů. Tato evropská norma rovněž stanoví obdobnou metodu objektivního zjišťování koncentrace pachových látek v plynném vzorku odpadního plynu uvolňovaného z plošných zdrojů bez určení emisního toku pachových látek. Hlavním účelem této normy je vytvoření jednotného systému hodnocení emise pachových látek ve státech ES. Tuto evropskou normu lze použít pro měření koncentrace pachových látek, známých i neznámých směsí plynných pachových látek ve vzduchu nebo dusíku za použití dynamické olfaktometrie prováděné komisí posuzovatelů. Jednotkou měřené veličiny je evropská pachová jednotka ouE. Koncentrace pachových látek se zjišťuje určením zřeďovacího poměru potřebného k dosažení meze detekce. Koncentrace pachových látek při dosažení meze detekce je definičně stanovena jako 1 ouE. Koncentrace pachových látek se dále vyjadřuje v násobcích této meze detekce. Měřicí rozsah je zpravidla 101 ouE až 107 ouE (včetně předběžného ředění). Protože hlavním cílem měření zápachu je omezení obtěžování zápachem, vzájemná závislost mezi hodnotami prahových koncentrací pachových látek zjištěných postupy uvedenými v této normě a výskytem obtěžování zápachem je velice složitá. Tato závislost je dána atmosférickými procesy určujícími rozptyl pachových látek, druhem zápachu (hedonický efekt) a konečně charakteristikami receptoru zaznamenávajícího zápach. 20. září 2007


94

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13725 (83 4781) Kvalita ovzduší. Stanovení koncentrace pachových látek dynamickou olfaktometrií – první pokračování Tyto charakteristiky se výrazně mění nejen co se týče jednotlivých posuzovatelů, ale jsou časově proměnné i u jediného posuzovatele. Vztah mezi emisemi, rozptylem, expozicí a obtěžováním není předmětem této evropské normy. Princip metody: Koncentrace pachových látek v plynném vzorku obsahujícím pachové látky se stanoví podáním tohoto vzorku komisi vybraných a předběžně ověřených lidských subjektů s měnící se koncentrací těchto látek uskutečněnou ředěním vzorku neutrálním plynem tak, aby byl určen zřeďovací poměr pro 50 % prahové koncentrace (Z50 = ZITE.pan ). Při zřeďovacím poměru je definičně koncentrace pachových látek rovna 1ouE/m3. Koncentrace pachových látek ve sledovaném vzorku se pak vyjádří jako násobek (shodný se zřeďovacím faktorem při dosažení Z50) jedné evropské pachové jednotky na krychlový metr [1ouE/m3] při standardních podmínkách pro olfaktometrii. Postup při provádění normalizovaných zkoušek je popsán. Poměrně rozsáhlá norma (66 stran) obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 – Termíny, definice a značky (obsahuje 103 definic!), kapitolu 4 – Princip měření, kapitolu 5 – Požadované charakteristiky, kapitolu 6 – Materiály, plyny a členové komise, kapitolu 7 – Odběr vzorku, kapitolu 8 - Podání vzorků pachových látek posuzovatelům, která obsahuje i čl. 8.6 – Bezpečnost práce pracovníků provádějících odběr vzorku, posuzovatelů a operátorů olfaktometru a kapitolu 9 – Záznam výsledků, výpočet a uvádění výsledků.

20. září 2007


95

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13725 (83 4781) Kvalita ovzduší. Stanovení koncentrace pachových látek dynamickou olfaktometrií – druhé pokračování Dále norma uvádí normativní Přílohu A (Pracovní podmínky a pracovní plošina pro odběr vzorku), informativní Přílohu B (Fyziologické principy), Přílohu C (Příklad výpočtu instrumentální přesnosti a nestability), Přílohu D (Příklad výpočtu pro měření zápachu v rámci jedné laboratoře), Přílohu E (Příklad výpočtů při výběru komise), Příloha F (Příklad výpočtu koncentrace pachových látek ze souboru odezev členů komise pro posuzování zápachu), Přílohu G (Příklad výpočtů použitých k určení nejmenšího počtu měření koncentrace pachových látek nutných k dosažení požadované shodnosti), Přílohu H (Příklad výpočtů použitých k určení nejmenšího počtu měření koncentrace pachových látek nutných ke zjištění rozdílu mezi dvěma průměry), Přílohu I (Příklad výpočtu toku pachových látek (za standardních podmínek) ve vlhkém odpadním plynu), Přílohu J (Strategie odběru vzorku) a Literaturu. ČSN EN 13725 (třídicí znak 83 4781) byla vydána v listopadu 2003. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


96

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 4225 (83 5001) Kvalita ovzduší. Obecná hlediska. Slovník Norma obsahuje ISO 4225:1994. Vysvětluje význam vybraných termínů obecně používaných ve spojení se vzorkováním a měřením plynů, par a částic při určování kvality ovzduší. Nomenklatura se týká převážně venkovního ovzduší, obsahuje ale některá hesla s obecnou platností i pro pracovní a vnitřní ovzduší. Termíny jsou uspořádány v abecedním pořadí podle angličtiny. Názvosloví je česky, anglicky i francouzsky. Česky a anglicky je definováno cca 100 hesel. V normě je uveden také abecední rejstřík francouzských termínů. Z českých definic vyjímáme následující články: 3.1 Omezování (emisí): Snižování nebo zmenšování na rozdíl od eliminování nějakého typu vypouštění nebo znečišťující látky. 3.2 Aerosol: Suspenze tuhých částic, kapalných částic nebo tuhých a kapalných částic, které mají zanedbatelnou pádovou rychlost. 3.4 Znečištění ovzduší: Obvykle výskyt látek v ovzduší, které vznikly lidskou činností nebo přírodními procesy, přítomných v dostatečné koncentraci po dostatečně dlouhou dobu za takových okolností, že ruší pohodu, zdraví nebo prospěch osob nebo prostředí. 3.6 Venkovní ovzduší, vnější ovzduší: Ovzduší vně budov, kterému jsou exponování lidé, rostliny, zvířata nebo materiály. 3.8 Imisní limit: Specifikovaná kvalita venkovního ovzduší s určitým právním postavením, často definovaná statisticky stanovením limitní hodnoty koncentrace látky znečišťující ovzduší pro specifikované období průměrování. 3.16 Dýchací zóna: Oblast ovzduší, v níž lidé bezprostředně dýchají; tato oblast je tvořena polokoulí, obecně vymezenou poloměrem 0,30 m, umístěnou před lidským obličejem, se středem, který splývá se středem spojnice uší; základna polokoule je rovina procházející touto spojnicí uší, temenem hlavy a hrtanem. 20. září 2007


97

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 4225 (83 5001) Kvalita ovzduší. Obecná hlediska. Slovník – první pokračování 3.25 Prach (dust): Malé tuhé částice, konvenčně o průměru 75 µm, které se vlastní hmotností usazují, ale mohou zůstat v suspendovaném stavu po jistou dobu. 3.41 Prach (grit): Polétavé tuhé částice, přenášené v ovzduší nebo v odpadních plynech. (Ve Velké Británii částice o velikosti nad 75 µm).Národní poznámka: V jiných souvislostech může jít o popílek, písek, drť apod. 3.42 Prach: Obecný termín pro částice různých velikostí a původu, obvykle se vznášející v plynném prostředí po jistou dobu. 3.29 Emise: Vypouštění látek do atmosféry; bod nebo oblast, z nichž se toto vypouštění uskutečňuje, se nazývá „zdroj“; termín emise se používá jak pro popis vypouštění, tak pro rychlost tohoto vypouštění; termín se může používat i pro hluk, teplo atd. 3.37 Mlha: Obecný termín používaný pro suspenzi kapek v plynu; v meteorologii se vztahuje na suspenzi vodních kapek v ovzduší, které způsobují snížení viditelnosti na méně než 1 km. 3.38 Dým: Aerosol tuhých částic, obvykle z metalurgických procesů, tvořených kondenzací z plynného stavu, obecně po odpaření z roztavených látek a často doprovázených chemickými reakcemi, jako je oxidace. 3.45 Imise: (Termín z němčiny, v angličtině vyslovovaný jako „eye-mission“): přenos znečišťujících látek ovzduší k příjemci (receptoru); např. znečišťující látky zadržované v plicích; termín imise nemá stejný význam jako přízemní koncentrace, ale je protikladem k termínu emise. 3.64 Fotochemický smog: Výsledek reakcí v atmosféře mezi oxidy dusíku, organickými sloučeninami a oxidanty za spolupůsobení slunečního záření, vedoucích k tvorbě oxidovaných sloučenin; dostatečné koncentrace smogu mohou snižovat viditelnost, dráždit oči nebo poškozovat materiály a vegetaci. 20. září 2007


98


ČSN ISO 4225 (83 5001) Kvalita ovzduší. Obecná hlediska. Slovník – druhé pokračování 3.84 Smog: (Termín odvozený z termínů smoke a fog): silné znečištění ovzduší aerosolem, vznikající částečně přírodními procesy a částečně lidskou činností (viz též fotochemický smog). ČSN ISO 4225 (třídicí znak 83 5001) byla vydána v dubnu 1997. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: O závaznost této normy nebo některých jejich ustanovení nepožádal - podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., do československých technických normách – žádný z neopomenutelných účastníků (§ 4 odst. 3).

20. září 2007


99

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 7708 (83 5004) Kvalita ovzduší. Definice velikostních frakcí částic pro odběr vzorků k hodnocení zdravotních rizik Norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 7708:1995. Mezinárodní norma ISO 7708:1995 má status české technické normy. Definuje konvence pro odběr vzorků velikostních frakcí, jež musí být používány při hodnocení možných účinků částic vdechovaných na pracovišti a vně budov na zdraví. Tyto konvence jsou definovány pro vdechovatelné, thorakální a respirabilní frakce; extrathorakální a tracheobronchiální konvence lze vypočítat z definovaných konvencí. (Pro vdechovatelnou - inhalable - frakci se někdy používá termín - inspirable - tyto termíny jsou ekvivalentní. Terminologií frakcí se zabývá Příloha A.) Předpoklady jsou uvedeny v kapitole 4. Zvolená konvence bude záviset na oblasti účinku dané složky aerosolových částic (kapitola 3). Konvence jsou určeny ke stanovení hmotnostních zlomků, lze jich však rovněž používat k vyhodnocení celkového povrchu nebo počtu částic v odebraném vzorku. Konvence nesmějí být používány v souvislosti s mezními hodnotami definovanými na základě zcela jiných pojmů, jako jsou například mezní hodnoty pro vlákna definované na základě délky a průměru vláken. Poznámka recenzenta: Terminologie této normy není v ČR obvyklá, je třeba se s ní před studiem dokonale seznámit. Definice obsažené v této normě jsou v souladu s definicemi ČSN EN 481 (83 3621). Konkrétně obsahuje ČSN ISO 7708 tyto definice: Čl. 2.1: Konvence pro odběr vzorků: Specifikace přístrojů pro jednotlivé aerodynamické průměry částic odpovídá:

20. září 2007


100

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 7708 (83 5004) Kvalita ovzduší. Definice velikostních frakcí částic pro odběr vzorků k hodnocení zdravotních rizik – první pokračování - v případě vdechovatelné konvence poměru hmotnostní koncentrace částic vstupujících do dýchacího ústrojí k odpovídající hmotnostní koncentraci částic před tím, než byly částice ovlivněny přítomností exponované osoby a vdechováním; - v případě ostatních konvencí hmotnostní koncentrace částic vstupujících do dané oblasti dýchacího ústrojí k hmotnostní koncentraci částic vstupujících do dýchacího ústrojí. (Tyto ostatní konvence lze také vyjádřit jako poměry k mnotnostní koncentraci polétavého prachu.) Čl. 2.3 Vdechovatelná frakce: Hmotnostní zlomek aerosolových částic, které jsou vdechnuty nosem a ústy. Poznámka: Vdechovatelná frakce závisí na rychlosti a směru pohybu vzduchu, na frekvenci dýchání a dalších faktorech. Čl. 2.4 Vdechovatelná konvence: Specifikace přístrojů k odběru vzorků, pro stanovení vdechovatelné frakce. Čl. 2.5 Extrathorakální frakce: Hmotnostní zlomek vdechnutých částic, které pronikají za hrtan. Čl. 2.6 Extrathorakální konvence: Specifikace přístrojů k odběru vzorků pro stanovení extrathorakální frakce. Čl. 2.7 Thorakální frakce: Hmotnostní frakce vdechovaných částic pronikající za hrtan. Čl. 2.8 Thorakální konvence: Specifikace přístrojů k odběru vzorků pro stanovení thorakální frakce. Čl. 2.9 Tracheobronchiální frakce: Hmotnostní zlomek vdechnutých částic pronikajících za hrtan, ale nepronikajících do dýchacích cest bez řasinkového epitelu. Čl. 2.10 Tracheobronchiální konvence: Specifikace přístrojů k odběru vzorků pro stanovení tracheobronchiální frakce.

20. září 2007


101

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 7708 (83 5004) Kvalita ovzduší. Definice velikostních frakcí částic pro odběr vzorků k hodnocení zdravotních rizik - druhé pokračování Čl. 2.11 Respirabilní frakce: Hmotnostní zlomek vdechnutých částic, které pronikají do dýchacích cest, kde není řasinkový epitel. Čl. 2.12 Respirabilní konvence: Specifikace přístrojů k odběru vzorků pro stanovení respirabilní frakce. Norma se skládá z těchto kapitol: kapitola 1 - Předmět normy, kapitola 2 - Termíny a definice, kapitola 3 - Hlavní zásady, kapitola 4 - Předpoklady a aproximace, kapitola 5 - Vdechovatelná konvence, kapitola 6 - Thorakální konvence, kapitola 7 - Respirabilní konvence, kapitola 8 - Extrathorakální a tracheobronchiální konvence, kapitola 9 - Přístroje. Konečně obsahuje Přílohu A (informativní), Přílohu B (informativní) a Přílohu C (informativní). ČSN ISO 7708 (třídicí znak 83 5004) byla vydána v lednu 1998. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, který nabyl účinnosti 1. září 1997, byl zrušen zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Tím byla z právního řádu ČR vypuštěna možnost zezávazňovat některá ustanovení technických norem. Počínaje normami vydanými v září 1997, uvádíme u každého záznamu tuto poznámku namísto informace o zezávazňování.

20. září 2007


102

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 8756 (83 5010) Kvalita ovzduší. Používání údajů a teplotě, tlaku a vlhkosti Norma obsahuje ISO 8756:1994. Specifikuje postupy pro přizpůsobení měření kvality ovzduší změnám teploty, tlaku a vlhkosti během vzorkovací doby. Specifikuje také referenční podmínky teploty, tlaku a vlhkosti, které se používají při podávání zpráv o výsledcích. Tyto postupy a referenční podmínky jsou použitelné pro metody měření kvality ovzduší a platí pro měření venkovního a pracovního ovzduší a pro měření stacionárních zdrojů emisí. Stručná norma (cca 7 stran) obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 – Předmět normy, kapitolu2 - Postupy pro přizpůsobení měření kvality ovzduší změnám atmosférického tlaku, teploty a vlhkosti během doby vzorkování, Kapitolu 3 - Referenční podmínky teploty, tlaku a vlhkosti a kapitolu 4 - Podávání zpráv o výsledcích měření kvality ovzduší. Kromě toho je k normě připojena informativní Příloha A, která obsahuje Literaturu. ČSN ISO 8756 (třídicí znak 83 5010) byla vydána v březnu 1997. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: O závaznost této normy nebo některých jejich ustanovení nepožádal - podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách – žádný z neopomenutelných účastníků (§ 4 odst. 3).

20. září 2007


103

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 4226 (83 5011) Kvalita ovzduší. Obecná hlediska. Jednotky měření Norma je českou verzí mezinárodní normy ISO 4226:1993. Mezinárodní norma ISO 4226:1993 má status české technické normy. Stanoví jednotky a značky, které se používají při podávání zpráv o výsledcích měření kvality ovzduší. Všeobecné pokyny k Mezinárodní soustavě jednotek jsou uvedeny v ISO 1000:1992 Jednotky SI a doporučení pro užití jejich násobků a určitých jiných jednotek. Velmi stručná norma (4 strany) se skládá z těchto kapitol: kapitola 1 - Předmět normy a kapitola 2 - Jednotky. Tato kapitola obsahuje jedinou tabulku veličin, jednotek a jim odpovídajících značek (např. pro hmotnostní koncentrace plynů, aerosolů, ale i pro teplotu, tlak apod.). ČSN ISO 4226 (třídicí znak 83 5011) byla vydána v lednu 1998. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Zákonem č.22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, který nabyl účinnosti 1. září 1997, byl zrušen zákon č.142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Tím byla z právního řádu ČR vypuštěna možnost zezávazňovat některá ustanovení technických norem. Počínaje normami vydanými v září 1997, uvádíme u každého záznamu tuto poznámku namísto informace o zezávazňování.

20. září 2007


104

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN ISO 9169 (83 5020) Kvalita ovzduší. Definice a určení charakteristik automatizovaného měřicího systému Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 9169:2006. Evropská norma EN ISO 9146:2006 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text mezinárodní normy ISO 9169:2006 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv úprav. Tato norma uvádí definice a určuje metody stanovení charakteristik popsaných automatizovaných systémů měření kvality ovzduší. Tyto zkoušky se provádějí za ustálených laboratorních nebo terénních podmínek. Automatizované měřicí systémy pro zjišťování kvality ovzduší se považují ze černé skříňky fungující podle zadaných postupů. Tato norma se vztahuje na měřicí systémy charakterizované následujícími údaji: - popisem automatizovaného měřicího systému poskytujícího výsledky měření ve fyzikálních jednotkách měřené veličiny; - pracovními postupy automatizovaného měřicího systému doplněnými v případě potřeby postupy pravidelného nastavení a ověření systému a jeho kalibrace; - směrnicemi pro provedení zkoušek danými požadavky zákazníka a zkušebními podmínkami. Tato norma se vztahuje na měřicí systémy, u nichž lze použít několika referenčních materiálů s přijatými hodnotami měřené veličiny o známé nejistotě v rozsahu jejich použití.

20. září 2007


105

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN ISO 9169 (83 5020) Kvalita ovzduší. Definice a určení charakteristik automatizovaného měřicího systému - pokračování Norma obsahuje tyto následující kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 – Termíny a definice, kapitolu 3 – Značky a zkratky, kapitolu 4 - Požadavky zkušebního programu, kapitolu 5 - Charakteristiky, kapitolu 6 – Zkušební metody a kapitolu 7 – Protokol o měření. Dále norma uvádí informativní Přílohu A a Bibliografii. ČSN EN ISO 9169 (třídicí znak 83 5020) byla vydána v dubnu 2007. Nahradila ČSN ISO 6879 (83 5023) (jiné číslo normy, jiný třídicí znak) z června 1998 a ČSN ISO 9169 (83 5020) (stejné číslo normy, stejný třídicí znak) z dubna 1997. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


106

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 9359 (83 5021) Kvalita ovzduší. Metoda stratifikovaného vzorkování pro posouzení kvality venkovního ovzduší Norma obsahuje ISO 9359:1989. Specifikuje metodu pro posouzení jistých hledisek kvality venkovního ovzduší pomocí kvantilů a středních hodnot pomocí principu stratifikovaného vzorkování. Metoda záleží v odhadu kvantilů a středních hodnot rozdělení četnosti měření znaků kvality venkovního ovzduší. Použití této metody pro odhad středních hodnot je však omezeno na případy, kdy lze učinit určité předpoklady o rozdělení četností znaku kvality venkovního ovzduší z dřívějších znalostí, nebo kdy je k dispozici dostatečný počet statisticky nezávislých měření (viz ČSN/ ISO 2854 a /ČSN/ ISO 2602). Výsledky mohou být použity k posouzení kvality ovzduší během období průzkumných měření. (Pro stanovení délky tohoto období viz též ISO 7168 - do 1. 5. 1997 v ČR nezavedena). Na základě informací o dlouhodobém výskytu různých strat lze pomocí stejného souboru údajů získat i posouzení za delší období. I když meteorologické podmínky mají výrazný vliv na koncentraci a rozdělení látek znečišťujících ovzduší, stratifikované vzorkování umožňuje získat výsledky, které jsou nezávislé na skutečných meteorologických podmínkách existujících v časovém období měření a které mají platnost pro delší období. Norma obsahuje Přílohu A s matematickými rovnicemi a Přílohu B s příklady použití. ČSN ISO 9359 (třídicí znak 83 5021) byla vydána v březnu 1997. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: O závaznost této normy nebo některých jejich ustanovení nepožádal - podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách – žádný z neopomenutelných účastníků (§ 4 odst. 3). 20. září 2007


107

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN 83 5030 Účinky a posuzování pachů. Stanovení parametrů obtěžování dotazováním panelového vzorku obyvatel Tato norma popisuje metodu pro průzkum obtěžování obyvatelstva pachem. Vybraní místní obyvatelé jsou při ní opakovaně dotazováni na své pocity při vnímání pachu v určeném časovém intervalu a na své hodnocení stupně obtěžování tímto pachem. Výsledky shromážděné v delším časovém období (viz kap. 3) slouží ke kvantitativnímu vyjádření obtěžování pachem, tj. ke stanovení indexu obtěžování obyvatelstva ve sledované oblasti. Tímto způsobem je možno: - určit distribuci obtěžování pachem v prostoru a čase ve sledované oblasti, - prokázat rozdíly mezi obtěžováním pachem ve sledované oblasti a na kontrolním území, které jsou známkou nutné nápravy v oblasti zatížené těmito imisemi, - posoudit účinnost omezování pachu nebo přijatých nápravných opatření, - sledovat míru obtěžování jako funkci rostoucí vzdálenosti obyvatel od zdroje emisí (v závislosti na rozsahu emisí), - získat podklady pro identifikaci významných zdrojů pachu ve vztahu k převládajícím směrům větru. Obtěžování pachem nelze měřit fyziologickými metodami nebo metodami vycházejícími z fyzikálně-chemických principů (podrobnosti v seznamu literatury pod pol. 1 až 6). Současný stav poznání této problematiky dosud neodhalil žádné příčinné souvislosti mezi emisemi nějaké sloučeniny, vnímání pachu a obtěžování pachem. S tohoto důvodu se dotazování místních obyvatel může stát prostředkem ověření stávající míry obtěžování pachem. 20. září 2007


108

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN 83 5030 Účinky a posuzování pachů. Stanovení parametrů obtěžování dotazováním panelového vzorku obyvatel – pokračování Opakované dotazování místních obyvatel na obtěžování pachem umožňuje porovnávat různé situace. Vzhledem k již zmíněné složité příčinné souvislosti není možné automaticky přenášet získaný obraz o působení obtěžování z jedné lokality na druhou, např. pro působení plánovaného zdroje emisí či účinky na plánovanou zástavbu. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, Kapitolu 3 - Termíny, definice a značky, kapitolu 4 - Charakteristika různých metod pro zjišťování obtěžování pachem, kapitolu 5 - Výběr oblastí, souboru respondentů a časového intervalu sledování, kapitolu 6 - Postup při dotazování, kapitolu 7 - Související měření a kapitolu 8 - Analýza výsledků sledování. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B a C. ČSN 83 5030 byla vydána v červnu 1998. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, který nabyl účinnosti 1. září 1997, byl zrušen zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Tím byla z právního řádu ČR vypuštěna možnost zezávazňovat některá ustanovení technických norem. Počínaje normami vydanými v září 1997, uvádíme u každého záznamu tuto poznámku namísto informace o zezávazňování. 20. září 2007


109

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN 83 5031 Účinky pachových látek ve venkovním ovzduší terénním průzkumem Tato norma stanoví podmínky a způsob zjišťování výskytu pachových látek ve venkovním ovzduší. Norma vychází z měření časového podílu působení pachu v určených stanovištích a lokalitách. Každý z posuzovatelů přichází na stanoviště a provádí hodnocení kvality venkovního ovzduší pravidelným vdechováním ovzduší po stanovenou dobu (jednorázové měření). Proto je tato metoda vhodná pro určení okamžitého stavu. V závislosti na zadaných cílech analýzy (posouzení jednotlivých zdrojů emisí, zmapování situace v oblasti, kde působí více zdrojů, ověření účinnosti matematických modelů rozptylu pachových látek apod.) se jednorázová měření stávají součástí různých typů měření. Jedná se o měření v geometrické síti, které se provádí za účelem analýzy v určité oblasti s existující imisní zátěží pachovými látkami, nebo měření v pachové stopě, které se provádí za účelem analýzy pachové stopy. Při měření parametrů pachu venkovního ovzduší se provádí jednorázová měření opakovaně v každém z uzlů geometrické měřicí sítě ve sledované oblasti v průběhu ročního intervalu. Tam, kde se předpokládá budoucí působení zdroje emisí, je možné použít rozptylových modelů k odhadu kvality venkovního ovzduší [podrobnosti v seznamu literatury pod pol. 1, 2] nebo při odhadu vycházet z výsledků měření, která se uskutečnila v okolí již působících podobných zdrojů emisí.

20. září 2007


110

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN 83 5031 Účinky pachových látek ve venkovním ovzduší terénním průzkumem - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Operátor a soubor posuzovatelů, kapitolu 5 - Jednorázové měření a kapitolu 6 - Metody terénního průzkumu podle stanovených cílů. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C a D. ČSN 83 5031 byla vydána v červnu 1998. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, který nabyl účinnosti 1. září 1997, byl zrušen zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách, ve znění zákona č. 632/1992 Sb. Tím byla z právního řádu ČR vypuštěna možnost zezávazňovat některá ustanovení technických norem. Počínaje normami vydanými v září 1997, uvádíme u každého záznamu tuto poznámku namísto informace o zezávazňování.

20. září 2007


111

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN 83 5511 Ochrana ovzduší. Odběr vzorků při imisi znečišťujících látek. Všeobecné požadavky Touto normou se zavádí ST SEV 1925-79 jako ČSN, jíž se pro potřeby tehdejší ČSSR (ČSFR), resp. ČR norma RVHP doplnila o 5 článků, jimiž se zejména zpřesňuje doba trvání krátkodobého odběru a blíže vysvětlují některé průměrné hodnoty. Norma RVHP stanovuje všeobecné požadavky k odběru vzorků vzduchu za účelem sledování a kontroly jeho jakosti (koncentrace znečišťujících látek). Má celkem 11 článků, které se týkají místa odběru, doby trvání a počtu odběrů a způsobu odběrů vzorků. Nejrozsáhleji se normalizují požadavky na výběr místa odběru vzorků. Doba trvání odběrů je naproti tomu normalizována natolik obecně, že pro potřeby tehdejší ČSSR byla ustanovení normy výrazně doplněna. Nejstručněji je normalizován způsob odběrů, protože v zásadě mají být tyto otázky obsaženy v jednotlivých normalizovaných metodách ČSN 83 5511 byla schválena 3. 9. 1981 a nabyla účinnosti od 1. 1. 1983. Poznámka: Norma má formát A5 a je v archivu SZÚ.

20. září 2007


112


ČSN EN ISO 14956 (83 5550) Kvalita ovzduší. Posouzení vhodnosti měřicí metody porovnáním s požadovanou nejistotou měření Tato norma je českou verzí evropské normy EN ISO 14956:2002. Evropská norma EN ISO 14956:2002 má status české technické normy. Oznámení o schválení: Text této mezinárodní normy ISO 14956:2002 byl schválen CEN jako evropská norma bez jakýchkoliv modifikací. Norma stanoví pro účely měření kvality (venkovního) ovzduší postup při: - odhadu nejistoty měření na základě skutečných nebo uváděných hodnot všech významných charakteristik měřicí metody za ustálených podmínek, - posouzení, zda určené hodnoty těchto charakteristik měřicí metody splňují či nesplňují požadavky na jakost výsledků měřené veličiny, - posouzení použitelnosti měřicí metody na základě laboratorních zkoušek a ověřovací terénní zkoušky, - stanovení požadavků na dynamické chování přístrojů. Tato norma platí pro měřicí postupy poskytující výsledky ve formě časově určených průměrných hodnot.

20. září 2007


113


ČSN EN ISO 14956 (83 5550) Kvalita ovzduší. Posouzení vhodnosti měřicí metody porovnáním s požadovanou nejistotou měření - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Značky a zkratky, kapitolu 5 - Princip, kapitolu 6 - Požadavky, kapitolu 7 - Požadované charakteristiky metody za dynamických podmínek, kapitolu 8 - Požadované charakteristiky metody za ustálených podmínek, kapitolu 9 - Terénní zkouška a kapitolu 10 - Protokol o zkoušce. Dále norma uvádí informativní Přílohu A, normativní Přílohu B, informativní Přílohy C, D, Literaturu a Národní přílohu. ČSN EN ISO 14956 (třídicí znak 83 5550) byla vydána v květnu 2003. Poznámka 1: Norma má formát A5 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


114

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN 83 5611 Ochrana ovzduší. Měření imisí polétavého prachu gravimetrickou metodou Touto normou se zavádí ST SEV 3846-82 jako ČSN, jíž se pro potřeby tehdejší ČSSR (ČSFR), resp. ČR norma RVHP nedoplňovala. Norma RVHP předpisuje stanovení krátkodobých a průměrných čtyřiadvacetihodinových vzorků koncentrací částic polétavého prachu v ovzduší obydlených míst a v pásmech hygienické ochrany průmyslových závodů v rozsahu od 10 do 10000 µg.m-3. Metoda spočívá ve stanovení hmotnosti částic polétavého prachu zachycených hydrofobním filtrem při průchodu stanoveného objemu vzduchu. Norma je v souladu s hygienickými předpisy v době vydání normy platnými v ČSSR - jejím zpracovatelem byly společně Český hydrometeorologický ústav a tehdejší IHE Praha. ČSN 83 5611 byla schválena 2. 2. 1984 a nabyla účinnosti od 1. 1. 1985. Poznámka: Norma má formát A5 a je v archivu SZÚ. „Změnou a)-10/1988“ se s účinností od 1. 12. 1988 v souladu s výsledky 63 zasedání SKSN RVHP v r. 1987 mění rozměry, uvedené v normě z mg na µg, resp. z mg.m-3 na µg.m-3. Současně se mění číselné hodnoty, uvedené u těchto rozměrů. (V recenzi provedeno.)

20. září 2007


115

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 12341 (83 5612) Kvalita ovzduší. Stanovení frakce PM10 aerosolových částic. Třídění. Referenční metoda a postup při terénní zkoušce ověření požadované těsnosti shody mezi výsledky hodnocené a referenční metody Tato norma je českou verzí evropské normy EN 12341:1998. Evropská norma EN 12341:1998 má status české technické normy. Tato evropská norma uvádí požadovanou účinnost zařízení pro odběr vzorků PM10 s cílem sjednotit monitoring v souladu s ustanovením Směrnice Rady Evropské unie 96/62/ES o hodnocení a řízení kvality venkovního ovzduší a první navazující směrnice. V této první navazující směrnici byla thorakální konvence ISO uzančně přizpůsobena frakci PM10 (tj. cílové označení pro vzorkování thorakálních částic; srovnání je podrobněji patrno z Přílohy A). Norma stanoví protokol o zkoušce porovnáním výsledků získaných hodnoceným zařízením pro odběr vzorků PM10 a referenčním zařízením pro odběr PM10 v terénních podmínkách. V podstatě platí, že požadovaná shoda přisouzená hodnocenému zařízení se vztahuje pouze na rozsah podmínek, za nichž byly uskutečněny terénní zkoušky. Provedením terénních zkoušek za typických stavů venkovního ovzduší charakterizujících široké rozmezí parametrů ovzduší je zajištěno, že požadovaná shoda bude platit za převažujících podmínek venkovního ovzduší evropských zemí. Dosažení této shody nebude explicitně potvrzováno pro nějaké zvláštní situace (např. pouze pro ovzduší odpovídající přirozenému pozadí nebo ovzduší sídelní zástavby). Postup uvedený v této normě je myšlen především jako praktický návod, který umožní evropským institucím nebo průmyslu posuzovat různá navrhovaná zařízení pro odběr vzorků v terénních podmínkách. Dosažení shody potvrzené postupy uvedenými v této normě se vztahuje pouze k procesu vzorkování aerosolových částic ve volném ovzduší. 20. září 2007


116


ČSN EN 12341 (83 5612) Kvalita ovzduší. Stanovení frakce PM10 aerosolových částic. Třídění. Referenční metoda a postup při terénní zkoušce ověření požadované těsnosti shody mezi výsledky hodnocené a referenční metody - pokračování Nevztahuje se na běžně používané automatizované metody (tj. absorpce elektromagnetického záření nebo jiných metod) pro analýzu aerosolových částic ve venkovním ovzduší po depozici na záchytném materiálu. Mez detekce a přesnost této analytické metody jsou pro uživatele významnými ukazateli, jejich určení však přesahuje rozsah této normy. Hlavní důvody pro navržený postup terénní zkoušky jsou uvedeny v Příloze D. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Definice, Kapitolu 4 - Požadavky na referenční shodu, kapitolu 5 - Postup zkoušky a kapitolu 6 - Protokol o zkoušce. Dále norma uvádí normativní Přílohy A, B, C a informativní Přílohy D a E. ČSN EN 12341 (třídicí znak 83 5612) byla vydána v dubnu 2000. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: České (dříve československé) technické normy (ČSN) nejsou, nejpozději od 1. ledna 1995, obecně závazné. Všechna ustanovení označená za závazná v ČSN vydaných od 15. 5. 1991 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 142/1991 Sb., o československých technických normách) do 1. 9. 1997 (kdy nabyl účinnosti zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, jímž byl zákon č. 142/1991 Sb. zrušen) pozbyla platnosti dnem 31. 12. 1999. Žádná ČSN nebo její část není od 1. ledna 2000 obecně závazná. Tuto standardní informaci uvádíme počínaje normami vydanými v lednu 2000 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví. 20. září 2007


117

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14907 (83 5613) Kvalita ovzduší. Normovaná gravimetrická metoda stanovení frakce PM2,5 aerosolových částic Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14907:2005. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze uvedené evropské normy. Tato evropská norma uvádí normovanou metodu stanovení hmotnostní frakce PM2,5 v aerosolových částicích venkovního ovzduší založenou na odběru aerosolových částic na filtru a jejich následném zvážení. Doba odběru vzorku v průběhu měření činí asi 24 hodin a v souladu s příslušnou směrnicí se výsledky vyjadřují v µg/m3 za stavových podmínek aktuálních v okolí vstupního otvoru vzorkovacího zařízení v době odběru vzorku. Rozsah použití této normy je od 1 µg/m3 (tj. mez detekce této normované měřicí metody vyjádřená nejistotou) do 120 µg/m3 (tj. maximální hmotnostní koncentrace zjištěná v průběhu terénních zkoušek prováděných CEN/TC 264/WG 15 při validaci této metody). V příloze A jsou uvedeny dva postupy hodnocení shody, které určují, zda se hodnocená metoda svými výsledky liší jen málo nebo zásadním způsobem od výsledků získaných touto normovanou metodou. Protože tato evropská norma není určena výhradně pro automatizovaný monitoring hmotnostní frakce PM2,5 v aerosolových částicích venkovního ovzduší, lze postupy zjišťování shody uvedené v příloze A použít jak pro jednorázové, tak pro automatizované metody.

20. září 2007


118

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14907 (83 5613) Kvalita ovzduší. Normovaná gravimetrická metoda stanovení frakce PM2,5 aerosolových částic - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 – Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 – Termíny a definice, kapitolu 4 - Podstata metody, kapitolu 5 – Zařízení a jeho součásti, kapitolu 6 – Postup odběru vzorku a vážení, kapitolu 7 – Další prokazování jakosti a řízení jakosti, kapitolu 8 - Vyjadřování výsledků a kapitolu 9 – Charakteristika metody. Dále norma obsahuje informativní Přílohu A a normativní Přílohu B a informativní Přílohu ZA, ze které citujeme: „Tato evropská norma byla připravena na základě zmocnění uděleného CEN Evropskou komisí a Evropskou asociací volného obchodu (ESVO/EFTA). Tato evropská norma zahrnuje základní požadavky Směrnice Evropské rady 1999/30/ES z 22.dubna 1999 uvádějící limitní hodnoty oxidu siřičitého, oxidu dusičitého a oxidů dusíku, aerosolových částic a olova ve venkovním ovzduší. UPOZORNĚNÍ: V rozsahu použití této evropské normy je nutno počítat s dalšími požadavky a ostatními směrnicemi EU.“ ČSN EN 14907 (třídicí znak 83 5613) byla vydána v březnu 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


119

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14902 (83 5621) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení Pb, Cd, As a Ni ve frakci PM 10 aerosolových částic Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14902:2005. Překlad byl zajištěn Českým normalizačním institutem. Má stejný status jako oficiální verze uvedené evropské normy. Tato norma uvádí metodu stanovení olova [Pb], kadmia [Cd], arsenu [As] a niklu [Ni] v aerosolových částicích venkovního ovzduší, kterou lze využít v rámci Směrnice evropské rady o hodnocení kvality venkovního ovzduší. Měřítka výkonu určená pro tuto metodu jsou uvedena v této normě. Charakteristiky této metody byly zjištěny srovnávacími terénními validačními zkouškami, které se uskutečnily na čtyřech stanovištích v Evropě. Tato evropská norma určuje metodu vzorkování Pb, Cd, As a Ni tvořících součást frakce PM 10 aerosolových částic, mikrovlnný rozklad těchto vzorků a analýzu v grafitové katodě metodou atomové absorpční spektrometrie nebo hmotové spektrometrie s (kvadrupolově) indukčně vázaným plazmatem. Této evropské normy lze použít ke stanovení Pb, Cd, As a Ni jako součásti aerosolové frakce PM 10 v koncentračních rozsazích uvedených v tabulce 1. Meze stanovitelnosti metody v ng/m3. Dolní mez Pb1,Cd 0,1, As 0,5, Ni 2; Horní mez Pb 4 000, Cd 50, As 350, Ni 100.

20. září 2007


120

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14902 (83 5621) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení Pb, Cd, As a Ni ve frakci PM 10 aerosolových částic - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 – Citované normativní dokumenty, kapitolu 3 – Termíny, definice a značky, kapitolu 4 – Podstata metody, kapitolu 5 – Požadavky, kapitolu 6 – Činidla a roztoky, kapitolu 7 – Přístroje a zařízení, kapitolu 8 – Odběr vzorku, kapitolu 9 – Analýza, kapitolu 10 – Řízení jakosti, kapitolu 11 – Výpočty, kapitolu 12 – Odhad nejistoty výsledku měření, kapitolu 13 - Charakteristiky určené terénními zkouškami a kapitolu 14 – Protokol o zkoušce. Dále norma obsahuje informativní Přílohy A, B, C, D, F a ZA, normativní Přílohu E a Bibliografii. K pozornosti doporučujeme Přílohu ZA, kde se uvádí: „Tato evropská norma byla připravena na základě zmocnění uděleného CEN Evropskou komisí a Evropskou asociací volného obchodu: tato evropská norma zahrnuje základní požadavky Směrnice evropské rady pro hodnocení a řízení kvality venkovního ovzduší [96/63/ES], její 1.dceřinné směrnice [1999/30/ES] a 4.dceřinné směrnice [2004/107/ES]. UPOZORNĚNÍ: V rozsahu použití této evropské normy je nutno počítat i s dalšími požadavky a dalšími směrnicemi EU.“ Poznámka recenzenta: O způsobu převedení těchto směrnic do právního řádu ČR není v normě uvedeno nic. ČSN EN 14902 (třídicí znak 83 5621) byla vydána v únoru 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví. 20. září 2007


121


ČSN 83 5707 Ochrana ovzduší. Měření a hodnocení znečištění ovzduší automobilovou dopravou Norma platí pro měření i hodnocení znečištění ovzduší automobilovou dopravou na pozemních komunikacích a v jejich okolí. Stanoví závazný výběr měřených znečišťujících látek, technické požadavky na analyzátory a zásady pro jejich použití i zásady pro odběr vzorků. Dále výběr měřícího místa, způsob kalibrace analyzátorů, způsob registrace naměřených dat, jejich vyhodnocení a zpracování. Z hlediska účelu platí pro měření rozhodčí, kontrolní a experimentální. Z hlediska přesnosti platí pro měření podrobná, běžná i orientační. Norma navazuje na v době vydání normy platné hygienické předpisy z oblasti komunální hygieny. ČSN 83 5707 byla schválena 22. 6. 1987 a nabyla účinnosti od 1. 3. 1988. Poznámka: Norma má formát A5 a je v archivu SZÚ.

20. září 2007


122


ČSN 83 5711 Ochrana ovzduší. Měření imisí amoniaku indolfenolovou metodou Touto normou se zavádí ST SEV 2599-80 jako ČSN, jíž se pro potřeby tehdejší ČSSR (ČSFR), resp. ČR norma RVHP doplnila o 3 články, které se týkají zejména zdroje sání a odběrového absorbéru pro odběr vzorků. Norma RVHP platí pro fotometrické stanovení amoniaku indolfenolovou metodou. Metoda je založena na vzájemném působení amoniaku, chlornanu a fenolu za přítomnosti nitroprussidu sodného. Postup při provádění normalizované zkoušky je podrobně popsán. V informační příloze č.1. jsou popsány fyzikální a chemické vlastnosti amoniaku, mezi nimž je údaj o výrazném zápachu jehož čichový práh má být 37 mg.m-3. Tento údaj je zřetelně nesprávný. ČSN 83 5711 byla schválena 24. 6. 1983 a nabyla účinnosti od 1. 7. 1984. Poznámka: Norma má formát A5 a je v archivu SZÚ

20. září 2007


123

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN ISO 4221 (83 5712) Kvalita ovzduší. Stanovení hmotnostní koncentrace oxidu siřičitého ve venkovním ovzduší. Thorinová spektrofotometrická metoda Norma obsahuje ISO 4221:1980. Stanoví thorinovou metodu (Thorin je znám jako thoron nebo thoronol. Je to sodná sůl kyseliny 4-[(2-arsenofenyl)azo]3hydroxy 2,7-naftalendisulfonové) pro měření hmotnostní koncentrace oxidu siřičitého v ovzduší. Podstata zkoušky: Absorpce a oxidace oxidu siřičitého přítomného ve vzorkovaném vzduchu se provádí probubláváním vzorku okyseleným roztokem peroxidu vodíku za definované hodnoty pH. Reakcí vzniká kyselina sírová. Síranové ionty se vylučují jako síran barnatý reakcí s přebytkem chloristanu barnatého. Zbývající barnaté ionty se stanoví thorinem, spektrofotometrickým měřením barevného komplexu při vlnové délce 520 nm. Postup normalizované metody je podrobně popsán. ČSN ISO 4221 (třídicí znak 83 5712) byla vydána v březnu 1994. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: O závaznost této normy nebo některých jejich ustanovení nepožádal - podle § 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách – žádný z neopomenutelných účastníků (§ 4 odst. 3).

20. září 2007


124

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14211 (83 5721) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení oxidu dusičitého a oxidu dusnatého na principu chemoluminiscence Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14211:2005. Evropská norma EN 14211:2005 má status české technické normy. Tato evropská norma určuje požadavky na kontinuální měřicí metodu stanovení oxidu dusičitého a dusnatého ve venkovním ovzduší na principu měření chemoluminiscence. Popisuje charakteristiky a soubory příslušných minimálních požadavků při výběru vhodného chemiluminiscenčního analyzátoru za použití schvalovacích zkoušek. Zahrnuje rovněž hodnocení vhodnosti posuzovaného analyzátoru pro použití na určených stálých pracovištích s ohledem na splnění příslušných směrnic EU týkajících se požadavků na odběr vzorků, jakost výsledků a prokazování jakosti. Poznámka recenzenta: Jde o Směrnici 99/30/ES která obsahuje hodnoty oxidu siřičitého, oxidů dusíku, prachu a olova ve venkovním ovzduší. Této metody lze použít ke stanovení oxidu dusičitého ve venkovním ovzduší v rozmezí 0 µg.m-3 až 500 µg.m-3. Toto koncentrační rozmezí představuje certifikační rozsah pro typové zkoušky analyzátorů pro měření NO2. Této metody lze použít ke stanovení oxidu dusnatého ve venkovním ovzduší v rozmezí 0 µg.m-3 až 1200 µg.m-3. Toto koncentrační rozmezí představuje certifikační rozsah pro typové zkoušky analyzátorů pro měření NO. Této metody lze použít pro ovzduší oblastí klasifikovaných jako venkovské, pozaďové v rámci městských aglomerací a v oblasti s dopravní zátěží. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou popsány.

20. září 2007


125

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14211 (83 5721) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení oxidu dusičitého a oxidu dusnatého na principu chemoluminiscence - pokračování Rozsáhlá norma (cca 81 stran) obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Značky a zkratky, kapitolu 5 – Podstata metody, kapitolu 6 – Vzorkovací zařízení, kapitolu 7 - Analyzátor, kapitolu 8 – Typové schválení analyzátorů oxidu dusnatého a dusičitého, kapitolu 9 – Činnost v terénu a následné řízení jakosti, kapitolu 10 - Vyjadřování výsledků a kapitolu 11 - Protokoly o zkouškách a dokumentace. Dále norma uvádí normativní Přílohy A, B, F, G, H, I, informativní Přílohy C, D a E a Bibliografii. ČSN EN 14211 (třídicí znak 83 5721) byla vydána v listopadu 2005. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


126

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14212 (83 5722) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení oxidu siřičitého na principu ultrafialové fluorescence Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14212:2005. Evropská norma EN 14212:2005 má status české technické normy. Tato evropská norma určuje požadavky na kontinuální měřicí metodu stanovení oxidu siřičitého ve venkovním ovzduší na principu měření fluorescence v ultrafialové oblasti spektra. Popisuje charakteristiky a soubory příslušných minimálních požadavků při výběru vhodného ultrafialového fluorescenčního analyzátoru za použití schvalovacích zkoušek. Zahrnuje rovněž hodnocení vhodnosti posuzovaného analyzátoru pro použití na určených stálých pracovištích s ohledem na splnění příslušných směrnic EU týkajících se požadavků na odběr vzorků, jakost výsledků a prokazování jakosti. Poznámka recenzenta: Jde o Směrnici 99/30/ES která obsahuje hodnoty oxidu siřičitého, oxidů dusíku, prachu a olova ve venkovním ovzduší. Této metody lze použít ke stanovení oxidu siřičitého ve venkovním ovzduší v rozmezí 0 µg.m-3 až 1000 µg.m-3. Toto koncentrační rozmezí představuje certifikační rozsah pro typové zkoušky analyzátorů. Této metody lze použít ke stanovení hmotnostních koncentrací oxidu siřičitého ve venkovním ovzduší oblastí klasifikovaných jako venkovské, pozaďové v rámci městských aglomerací a oblastí s dopravní zátěží. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou popsány.

20. září 2007


127

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14212 (83 5722) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení oxidu siřičitého na principu ultrafialové fluorescence - pokračování Rozsáhlá norma (cca 88 stran) obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Značky a zkratky, kapitolu 5 – Podstata metody, kapitolu 6 – Vzorkovací zařízení, kapitolu 7 - Analyzátor, kapitolu 8 – Typové schválení analyzátoru oxidu siřičitého, kapitolu 9 – Činnost v terénu a následné řízení jakosti, kapitolu 10 - Vyjadřování výsledků a kapitolu 11 - Protokoly o zkouškách a dokumentace. Dále norma uvádí normativní Přílohy A, F, G, H, informativní Přílohy B, C, D a E a Bibliografii. ČSN EN 14212 (třídicí znak 83 5722) byla vydána v listopadu 2005. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


128

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14625 (83 5723) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení ozonu na principu ultrafialové fotometrie Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14625:2005. Evropská norma EN 14625:2005 má status české technické normy. Tato evropská norma určuje požadavky na kontinuální měřicí metodu stanovení ozonu ve venkovním ovzduší na principu fotometrického měření v ultrafialové části spektra. Popisuje charakteristiky a soubory příslušných minimálních požadavků při výběru vhodného ultrafialového fotometrického analyzátoru za použití schvalovacích zkoušek, zahrnuje rovněž hodnocení vhodnosti posuzovaného analyzátoru pro použití na určených stálých stanovištích s ohledem na splnění požadavků příslušných směrnic EU týkajících se požadavků na odběr vzorků, jakost výsledků a prokazování jakosti. Poznámka recenzenta: Jde o Směrnici 2002/3/ES která se vztahuje na obsah ozonu ve venkovním ovzduší. Této metody lze použít ke stanovení ozonu ve venkovním ovzduší v rozmezí 0 µg/m3 až 500 µg/m3. Toto koncentrační rozmezí představuje certifikační rozsah pro typové zkoušky analyzátoru. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán.

20. září 2007


129

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14625 (83 5723) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení ozonu na principu ultrafialové fotometrie - pokračování Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán. Poměrně rozsáhlá norma (cca 74 stran) obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 – Termíny a definice, kapitolu 4 – Značky a zkratky, kapitolu 5 – Podstata metody, kapitolu 6 - Vzorkovací zařízení, kapitolu 7 – Analyzátor, kapitolu 8 – Typové schválení ultrafialových fotometrických analyzátorů ozonu, kapitolu 9 – Činnost v terénu a následné řízení jakosti, kapitolu 10 – Vyjadřování výsledků a kapitolu 11 – Protokoly o zkouškách a dokumentace. Dále norma obsahuje normativní Přílohy A, B, G a H a informativní Přílohy C, D, E a F a Bibliografii. ČSN EN 14625 (třídicí znak 83 5723) byla vydána v listopadu 2005. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


130

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14626 (83 5724) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení oxidu uhelnatého na principu nedisperzní infračervené spektroskopie Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14626:2005. Evropská norma EN 14626:2005 má status české technické normy. Tato evropská norma určuje požadavky na kontinuální měřicí metodu stanovení oxidu uhelnatého ve venkovním ovzduší na principu nedisperzní infračervené spektroskopie (NDIR = Nondispersive infrared spectroscopy). Popisuje charakteristiky a soubory příslušných minimálních požadavků při výběru vhodného nedisperzního infračerveného analyzátoru oxidu uhelnatého za použití schvalovacích zkoušek. Zahrnuje rovněž hodnocení vhodnosti posuzovaného analyzátoru pro použití na určených stálých stanovištích s ohledem na splnění požadavků příslušných směrnic EU týkajících se požadavků na odběr vzorků, jakost výsledků a prokazování jakosti. Poznámka recenzenta: Jde o Směrnici 2000/69/ES která se vztahuje na obsah benzenu a oxidu uhelnatého ve venkovním ovzduší. Této metody lze použít ke stanovení oxidu uhelnatého ve venkovním ovzduší v rozmezí 0 µg/m3 až 100 mg/m3. Toto koncentrační rozmezí představuje certifikační rozsah pro typové zkoušky analyzátoru. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán.

20. září 2007


131

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14626 (83 5724) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení oxidu uhelnatého na principu nedisperzní infračervené spektroskopie - pokračování Poměrně rozsáhlá norma (cca 74 stran) obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 – Termíny a definice, kapitolu 4 –Značky a zkratky, kapitolu 5 – Podstata metody, kapitolu 6 – Vzorkovací zařízení, kapitolu 7 - Analyzátor, kapitolu 8 – Typové schválení NDIR analyzátorů oxidu uhelnatého, kapitolu 9 – Činnost v terénu a následné řízení jakosti, kapitolu 10 – Vyjadřování výsledků a kapitolu 11 – Protokoly o zkouškách a dokumentace. Dále norma obsahuje normativní Přílohy A, F a G a informativní Přílohy B,C, D a E a Bibliografii. ČSN EN 14626 (třídicí znak 83 5724) byla vydána v listopadu 2005. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů).Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


132


ČSN EN 13528 (83 5771) Kvalita ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Požadavky a metody zkoušení. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Obecné požadavky, Část 2: Zvláštní požadavky a metody zkoušení a Část 3: Volba a použití metod a údržba systému. V září 2007 byly k dispozici všechny tři části.

20. září 2007


133

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13528-1 (83 5771) Kvalita ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Požadavky a metody zkoušení. Část 1: Obecné požadavky Tato norma je českou verzí evropské normy EN 13528-1:2002. Evropská norma EN 13528-1:2002 má status české technické normy. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Obecné požadavky, Část 2: Zvláštní požadavky a metody zkoušení a Část 3: Volba a použití metod a údržba systému. Tato první část normy stanovuje obecné požadavky na difúzní vzorkovací systémy používané pro stanovení koncentrace plynů a par ve venkovním ovzduší. Tyto požadavky se vztahují na všechny difúzní vzorkovací systémy bez ohledu na fyzikální podstatu procesu řídicího rychlost difúze a bez ohledu na povahu sorpčního procesu a analytického stanovení. Tato norma platí pro všechny fáze postupu stanovení včetně rozmístění, dopravy a uchovávání vzorku, pokud jsou použity. Norma platí jak pro měřicí postupy s odděleným odběrem a analýzou vzorku, tak pro systémy s přímým čtením měřené hodnoty. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou popsány.

20. září 2007


134

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13528-1 (83 5771) Kvalita ovzduší. Difuzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Požadavky a metody zkoušení. Část 1: Obecné požadavky - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Postupy posouzení, kapitolu 5 - Požadavky na charakteristiky metody, kapitolu 6 - Metody zkoušení a kapitolu 7 - Protokol o zkoušce. Dále norma uvádí informativní Přílohu A a Literaturu. ČSN EN 13528-1 (třídicí znak 83 5771) byla vydána v květnu 2003. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


135

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13528-2 (83 5771) Kvalita ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Požadavky a metody zkoušení. Část 2: Zvláštní požadavky a metody zkoušení Tato norma je českou verzí evropské normy EN 13528-2:2002. Evropská norma EN 13528-2:2002 má status české technické normy. Norma se skládá z následujících částí: Část 1: Obecné požadavky, Část 2: Zvláštní požadavky a metody zkoušení a Část 3: Volba a použití metod a údržba systému. Tato druhá část normy stanovuje specifické požadavky a metody zkoušení pro difúzní vzorkovací systémy používané pro stanovení koncentrace plynů a par ve venkovním ovzduší za předepsaných laboratorních a terénních podmínek. Tyto požadavky se vztahují na všechny difúzní vzorkovací systémy bez ohledu na jejich fyzikální princip a proces řídicí rychlost difúze a bez ohledu na povahu sorpčního procesu a analytického stanovení. Tato norma platí pro všechny fáze postupu stanovení včetně rozmístění, dopravy a uchovávání vzorku, pokud jsou použity. Norma platí jak pro měřicí postupy s odděleným odběrem a analýzou vzorku, tak pro systémy s přímým čtením měřené hodnoty. Tato norma platí pro difúzní vzorkovací systémy podle čl. 3.6 normy (ČSN) EN 13528-1. Tato evropská norma by měla výrobcům a uživatelům difúzních vzorkovacích systémů umožnit osvojení jednotného přístupu k validaci vzorkovacího systému a poskytnout rámec pro posouzení funkce vzorkovacího systému z hlediska požadavků stanovených v (ČSN) EN 13528-1. 20. září 2007


136

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13528-2 (83 5771) Kvalita ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Požadavky a metody zkoušení. Část 2: Zvláštní požadavky a metody zkoušení - pokračování Tato část určuje příslušné požadavky a zkušební metody určení nejistoty měření, které jsou nutné k prokázání shody s cíli jakosti údajů předepsanými pro použité metody v souladu se Směrnicí rady o hodnocení a řízení kvality ovzduší. Postupy při provádění normalizovaných zkoušek jsou popsány. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 - Značky a zkratky, kapitolu 5 - Požadavky, kapitolu 6 - Experimentální podmínky, kapitolu 7 - Metody zkoušení, kapitolu 8 - Výpočet nejistoty, kapitolu 9 - Stupně hodnocení, kapitolu 10 - Protokol o zkoušce a kapitolu 11 - Označení. Dále norma uvádí normativní Přílohy A, B, informativní Přílohu C, Literaturu a Národní přílohu. ČSN EN 13528-2 (třídicí znak 83 5771) byla vydána v květnu 2003. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


137

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13528-3 (83 5771) Kvalita ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Požadavky a zkušební metody. Část 3: Pokyn pro výběr, použití a údržbu Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14412:2004. Evropská norma EN 14412:2004 má status české technické normy. Tato norma uvádí návod k výběru, použití a údržbě difúzních vzorkovacích systémů používaných pro měření kvality venkovního ovzduší (ambient air – ovzduší vně budov v troposféře s výjimkou vnitřního a pracovního ovzduší). Zahrnuje návod k určení cílů a plánu měření s ohledem na záměry Evropské unie a v obecné rovině vztahující se k těmto vzorkovacím systémům. Zahrnuje rovněž údaje o principech měření difúzními vzorkovacími systémy a faktorech, které ovlivňují jejich charakteristiky při praktickém uplatňování těchto záměrů. Norma rovněž uvádí pokyny k omezení některých nepříznivých vlivů, např. navržením krytů, které mohou omezit vliv rychlosti větru na funkci vzorkovacího systému, a pokyny pro seznámení s obsluhou těchto systémů a prokazování jakosti výsledků. Přílohy dále uvádí informace o praktickém využití při odběru vzorků jednotlivých znečišťujících látek včetně látek uvedených ve stávajících nebo připravovaných směrnicích EU. Poznámka recenzenta: Z textu normy vyplývá, že se ve venkovním ovzduší podle Směrnic EU (např. 96/62/ES, 99/30/ES, 2000/69/ES a 2002/3/ES) v podstatě jedná o oxid dusitý, oxidy dusíku, oxid siřičitý, benzen + VOC, formaldehyd + aldehydy, čpavek, oxid uhelnatý a ozón.

20. září 2007


138

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 13528-3 (83 5771) Kvalita ovzduší. Difúzní vzorkovací systémy pro stanovení plynů a par. Požadavky a zkušební metody. Část 3: Pokyn pro výběr, použití a údržbu - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 – Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 –Termíny, definice a značky, kapitolu 4 – Značky a zkratky, kapitolu 5 – Cíle a plán měření, kapitolu 6 – Volba zařízení, kapitolu 7 – Podstata metody, kapitolu 8 – Ochrana před nepříznivými povětrnostními vlivy, kapitolu 9 – Rozmístění vzorkovacích stanovišť, kapitolu 10 – Požadavky školení a kapitolu 10 - Prokazování jakosti. Dále norma uvádí informativní Přílohy A a B a rozsáhlou Literaturu (cca 169 citací!). ČSN EN 13528-3 (třídicí znak 83 5771) byla vydána v dubnu 2005 a nahradila ČSN EN 13528-3 (83 5771) ze září 2004. Proti předchozí normě dochází ke změně způsobu převzetí EN 13528-3 do soustavy norem ČSN. Zatímco ČSN EN 13528-3 (83 5771) ze září 2004 převzala EN 13528-3:2004 schválením k přímému používání jako ČSN, tato norma ji přejímá překladem. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


139

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14662 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Norma má tyto části: Část 1: Odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí s následnou tepelnou desorpcí a analýzou plynovou chromatografií, Část 2: Odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí s následnou desorpcí rozpouštědlem a analýzou plynovou chromatografií, Část 3: Automatizovaný odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí a analýza plynovou chromatografií, Část 4: Difúzní vzorkování s následnou tepelnou desorpcí a analýzou plynovou chromatografií a Část 5: Difúzní vzorkování s následnou desorpcí rozpouštědlem a analýzou plynovou chromatografií. V září 2007 bylo k dispozici všech pět částí. 20. září 2007


140

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14662-1 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Část 1: Odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí s následnou tepelnou desorpcí a analýzou plynovou chromatografií Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14662-1:2005. Evropská norma EN 14662-1:2005 má status české technické normy. Tato první část normy podává obecný návod pro odběr vzorků a analýzu benzenu v ovzduší prosáváním sorpční trubicí, tepelnou desorpcí a kapilární plynovou chromatografií. Tato část odpovídá obecné metodice určené jako základ referenční metody stanovení benzenu ve venkovním ovzduší Evropské unie pro účely porovnání výsledků měření s určenými ročními limitními hodnotami. Této části lze použít ke stanovení benzenu ve venkovním ovzduší v rozmezí 0,5 µg/m3 až 50 µg/m3 ve vzorku vzduchu odebraném zpravidla v období 24 hodin. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 – Popis metody, kapitolu 5 – Určení nejistoty měření a kapitolu 6 – Doporučení pro praxi. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C,D, E, F, G, H a Bibliografii. ČSN EN 14662-1 (třídicí znak 83 5772) byla vydána v lednu 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví. 20. září 2007


141

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14662-2 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Část 2: Odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí s následnou desorpcí rozpouštědlem a analýzou plynovou chromatografií Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14662-2:2005. Evropská norma EN 14662-2:2005 má status české technické normy. Tato druhá část normy odpovídá obecné metodice stanovení benzenu ve venkovním vzduší pro účely porovnání výsledků měření s určenými ročními limitními hodnotami. Tato část normy podává obecný návod pro odběr vzorků a analýzu benzenu v ovzduší prosáváním sorpční trubicí, desorpcí rozpouštědlem a kapilární plynovou chromatografií. Této části lze použít ke stanovení benzenu ve venkovním ovzduší v rozmezí 0,5 µg/m3 až 50 µg/m3 ve vzorku vzduchu objemu 1 m3 odebraném zpravidla v období 24 hodin. Popsaná metoda je založena na odběru vzorků vzorkovacími trubicemi naplněnými zpravidla 100 mg aktivního uhlí a desorpci za použití sirouhlíku. Kromě aktivního uhlí lze použít i jiných sorbetů za předpokladu, že se prokáže shoda charakteristik použitých postupů. Kromě sirouhlíku lze použít i jiných rozpouštědel za předpokladu, že se prokáže shoda charakteristik použitých postupů.

20. září 2007


142

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14662-2 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Část 2: Odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí s následnou desorpcí rozpouštědlem a analýzou plynovou chromatografií - pokračování Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 – Popis metody, kapitolu 5 – Určení nejistoty měření a kapitolu 6 – Doporučení pro praxi. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C a Bibliografii. ČSN EN 14662-2 (třídicí znak 83 5772) byla vydána v lednu 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


143


ČSN EN 14662-3 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Část 3: Automatizovaný odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí a analýza plynovou chromatografií Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14662-3:2005. Evropská norma EN 14662-3:2005 má status české technické normy. Tato třetí část normy odpovídá obecné metodice určené jako základ referenční metody stanovení benzenu ve venkovním ovzduší Evropské unie pro účely porovnání výsledků měření s určenými ročními limitními hodnotami. Tato část normy uvádí návod k měření automatizovanými plynovými chromatografy a k jejich typovému schválení. Použití automatizovaných zařízení odlišuje tuto část normy od ostatních částí včetně postupu pro volbu vhodného automatizovaného chromatografu za použití typových zkoušek. Popsány jsou rovněž požadavky pro terénní použití těchto zařízení. Této normy lze použít ke stanovení benzenu ve venkovním ovzduší v rozmezí 0,5 µg/m3 až 50 µg/m3 (přepočteno na standardní podmínky 101,3 kPa a 293 K). Toto koncentrační rozmezí reprezentuje i certifikovaný rozsah benzenu při typové schvalovací zkoušce. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán.

20. září 2007


144


ČSN EN 14662-3 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Část 3: Automatizovaný odběr vzorku prosáváním sorpční trubicí a analýza plynovou chromatografií - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 – Značky a zkratky, kapitolu 5 – Popis metody, kapitolu 6 – Chemikálie a materiály, kapitolu 7 –Přístroje a zařízení, kapitolu 8 – Určení nejistoty měření, kapitolu 9 – Provoz v terénních podmínkách a následné řízení jakosti a kapitolu 10 – Záznamy výsledků a dokumentace. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C, D a Bibliografii. ČSN EN 14662-3 (třídicí znak 83 5772) byla vydána v lednu 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


145

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14662-4 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Část 4: Difúzní vzorkování s následnou tepelnou desorpcí a analýzou plynovou chromatografií Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14662-4:2005. Evropská norma EN 14662-4:2005 má status české technické normy. Tato čtvrtá část normy odpovídá obecné metodice určené jako základ referenční metody stanovení benzenu ve venkovním ovzduší Evropské unie pro účely porovnání výsledků měření s určenými ročními limitními hodnotami. Tato část podává obecný návod pro odběr vzorků a analýzu benzenu v ovzduší difúzním vzorkováním, tepelnou desorpcí a kapilární plynovou chromatografií. Této části lze použít ke stanovení benzenu ve venkovním ovzduší v rozmezí 0,5 µg/m3 až 50 µg/m3 ve vzorku vzduchu odebraném zpravidla v období 14 dnů. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán. Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 – Popis metody, kapitolu 5 – Určení nejistoty měření a kapitolu 6 – Doporučení pro praxi. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C,D, E, F a Bibliografii. ČSN EN 14662-4 (třídicí znak 83 5772) byla vydána v lednu 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví. 20. září 2007


146

VENKOVNÍ OVZDUŠÍ - IMISE ČSN EN 14662-5 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Část 5: Difúzní vzorkování s následnou desorpcí rozpouštědlem a analýzou plynovou chromatografií Tato norma je českou verzí evropské normy EN 14662-5:2005. Evropská norma EN 14662-5:2005 má status české technické normy. Tato pátá část normy odpovídá obecné metodice určené jako základ referenční metody stanovení benzenu ve venkovním ovzduší Evropské unie pro účely porovnání výsledků měření s určenými ročními limitními hodnotami. Tato část normy podává obecný návod pro odběr vzorků a analýzu benzenu v ovzduší difúzním vzorkováním, desorpcí rozpouštědlem a kapilární plynovou chromatografií. Této části lze použít ke stanovení benzenu ve venkovním ovzduší v rozmezí 0,5 µg/m3 až 50 µg/m3 ve vzorku vzduchu odebraném zpravidla v několika dnech a týdnech. Pro odběr vzorků benzenu je doporučena řada zařízení, z nichž každé se vyznačuje různým rozsahem použití zvláště s ohledem na optimální dobu expozice. Kromě aktivního uhlí nebo lze použít i jiných sorbentů a rovněž kromě sirouhlíku lze použít i jiných rozpouštědel, v obou případech za předpokladu, že se prokáže shoda charakteristik použitých postupů. Postup při provádění normalizované zkoušky je popsán.

20. září 2007


147


ČSN EN 14662-5 (83 5772) Kvalita ovzduší. Normovaná metoda stanovení benzenu. Část 5: Difúzní vzorkování s následnou desorpcí rozpouštědlem a analýzou plynovou chromatografií - pokračování Norma obsahuje tyto kapitoly: kapitolu 1 - Předmět normy, kapitolu 2 - Normativní odkazy, kapitolu 3 - Termíny a definice, kapitolu 4 – Popis metody, kapitolu 5 – Určení nejistoty měření a kapitolu 6 - Doporučení pro praxi. Dále norma uvádí informativní Přílohy A, B, C, D, E a Bibliografii. ČSN EN 14662-5 (třídicí znak 83 5772) byla vydána v lednu 2006. Poznámka 1: Norma má formát A 4 a je v archivu SZÚ. Poznámka 2: Žádná ČSN (ani její část) není obecně závazná (§ 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Tuto standardní informaci uvádíme – počínaje normami vydanými v lednu 2001 – u každého záznamu, který obsahuje požadavky, souvisící s ochranou zdraví.

20. září 2007


148

PŘEHLED PLATNÝCH TECHNICKÝCH NOREM, KTERÉ SOUVISÍ S MĚŘENÍM A HODNOCENÍM EXPOZICE CHEMICKÝM LÁTKÁM V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ

Recommend Documents