Předsudky nelékařských zdravotnických pracovníků v interakci se seniory

MASARYKOVA UNIVERZITA LÉKAŘSKÁ FAKULTA Katedra ošetřovatelství

Bc. Jindřiška Kavalcová

Předsudky nelékařských zdravotnických pracovníků v interakci se seniory

Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Jitka Dresslerová

Brno 2014

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, pod vedením Mgr. et Mgr. Jitky Dresslerové a ţe jsem uvedla všechny pouţité informační zdroje.

V Brně dne 28. 8. 2014

……………………………. podpis

Chtěla bych poděkovat Mgr. et Mgr. Jitce Dresslerové za cenné rady, ochotu a pomoc při zpracování diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala zdravotnickému zařízení FN Brno za pomoc při realizaci průzkumného šetření, Mgr. Janě Fojtové za pomoc se zpracováním statistických dat. V neposlední řadě, patří velké díky o s t a t n í m k o n z u l t a n t ů m a rodině, za jejich pomoc, trpělivost, a psychickou podporu během studia.

Obsah ÚVOD

6

1

STÁŘÍ A STÁRNUTÍ, ZÁKLADNÍ POJMY

7

1.1

Stáří

7

1.1.1

Demografie stáří

9

1.1.2

Demografie stárnutí

11

1.2

Stárnutí

13

1.3

Geriatrický pacient

16

2

Předsudky v interakci se seniory

18

2.1

Předsudky, vysvětlení pojmů

18

2.2

Ageismus

19

2.1.1

Definice ageismu

20

2.2.2

Příčiny ageismu

20

2.2.3

Vztah ageismu k vlastnímu sebepojetí

22

2.2.4

Formy ageismu na seniorech

23

2.2.5

Typologie ageismu dle zdrojů postojů a předsudků a jejich důsledků v jednání a chování

24

2.2.6

Oblasti ageismu

24

2.3

Ageismus v ošetřovatelské péči

26

2.3.1

Nelékařský zdravotnický personál

29

2.4

Zmírňování ageismu

30

3

Interakce se seniory

32

3.1

Zásady pro jednání se seniory

33

4

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY

35

5

METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ

36

5.1

Charakteristika výzkumné metody

36

5.2

Analýza výsledků

37

5.2.1

Hypotéza 1H0

37

5.2.2.1

Potvrzení/vyvrácení 1H0 v relaci k otázkám 1-3

38

5.2.2.2

Potvrzení/vyvrácení 1H0 v relaci k otázce 9

40

5.2.2.3

Potvrzení/vyvrácení 1H0 v relaci k otázce 13

49

5.2.2

Hypotéza 2H0

50

5.2.2.1

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 6

50

5.2.2.2.

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 7

51

5.2.2.3

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 10

52

5.2.2.4

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 12

53

5.2.2.5

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 15

54

5.2.3

Hypotéza 3H0

55

5.2.3.1.

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 6

55

5.2.3.2

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 7

56

5.2.3.3.

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 10

57

5.2.3.4

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 12

58

5.2.3.5

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 15

59

DISKUSE

62

ZÁVĚR

70

ANOTACE

71

LITERATURA A PRAMENY

72

SEZNAM ZKRATEK A POJMŮ

77

SEZNAM GRAFŮ

78

SEZNAM TABULEK

79

SEZNAM PŘÍLOH

81

ÚVOD “Stáří se nevysmívej, vždyť k němu směřuješ.” (Menandros) “Štěstí je poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí.“ (Johann Wolfgang Goethe) “Stupeň úcty ke stáří udává stupeň ušlechtilosti a pravé ceny u všech národů a kultur.“ (Ladislav Klíma) Podstatou většiny ţivých organismů a člověka je zrození, dospívání, stárnutí a smrt. Stáří je tedy finální etapou lidského ţivota. Jedná se o nezvratný, pozvolný a individuální biologicko-psychologicko-sociální proces. Nárůst stárnoucí populace je celospolečenský trend, zapříčiněný nízkou porodností a prodluţováním naděje doţití. Stáří a stárnutí si mnozí lidé spojují s úbytkem sil, vysokou nemocností, poklesem intelektu, nesoběstačností, ekonomickou závislostí, sociální izolací a s dalšími většinou negativními záleţitostmi. Tyto negativní stereotypy přetrvávající i v dnešní společnosti mohou vést k nerespektování práv seniorů, despektu, nedostatku porozumění aţ diskriminaci. Přestoţe se naše společnost a zdravotnictví během posledního desetiletí v mnohém transformovaly k lepšímu i nadále se lze setkat s rozdíly v mentalitě, chování i jednání mezi nelékařskými zdravotnickými pracovníky vůči seniorům. Diplomová práce se zabývá problematikou výskytu předsudků u nelékařských zdravotnických pracovníků v interakci se seniory. Teoretická část stručně shrnuje doposud publikované informace o problematice stárnutí, projevech diskriminace seniorů obecně a ve zdravotnictví a interakci se seniory. Empirická část diplomové práce mapuje míru výskytu předsudků u nelékařských zdravotnických pracovníků a jejich povědomí o problematice diskriminace seniorů. Je zde popsán postup při výzkumu, zvolené metody, výzkumný vzorek, sběr a zpracování dat, analýza dat a výstupy výzkumu. Výsledky výzkumného šetření jsou shrnuty ve vyhodnocení.

6

1

STÁŘÍ A STÁRNUTÍ, ZÁKLADNÍ POJMY Stáří je poslední částí lidského ţivota, přesný okamţik jeho nástupu neexistuje.

Jedná se o velmi individuální a nezvratný fyziologický proces, který u kaţdého jedince probíhá jinak. Co všechno si má člověk tedy pod pojmem stáří představit, není zcela zřejmé, vţdy záleţí na tom, z jakého úhlu pohledu se na stáří díváme.

1.1

Stáří „Stáří (sénium) je označení pro pozdní fázi ontogeneze, přirozeného průběhu

ţivota. Jde o projev a důsledek involučních změn funkčních i morfologických, probíhajících druhově specifickou rychlostí s výraznou interindividuální variabilitou a vedoucích

k

typickému

obrazu

označovanému

jako

stařecký

fenotyp.“

(Kalvach, 2004, s. 47) Na něm se podílí vlivy prostředí, zdravotní stav, ţivotní styl, vlivy psychické a sociálně ekonomické, sebehodnocení, adaptace a přijmutí určité role. Vymezení a členění stáří je obtíţné pro mnohočetnost a individuálnost příčin a projevů a jejich heterochronii (nástup v různém věku). (Kalvach, 2004) Výši věku lze vymezit na základě několika kritérií. Rozlišuje se: kalendářní (chronologický) věk, sociální (sociálně-historický věk, biologický (funkční) věk a psychologický věk. Kalendářní (chronologické) věk je určen datem narození a lze jej přesně časově vymezit, výhodou je jednoduchost a jednoznačnost. Členění věkových kategorií dle SZO: dospělost: 30 – 44 let střední věk: 45 – 59 let rané stáří (senescence): 60 – 74 let vlastní stáří (senium): 75 – 89 let dlouhověkost (patriarchium): 90 a více let Současná gerontologie členění stáří podle B. L. Neugartenové (1966): 65 – 74 let: mladí senioři 75 – 84 let: staří senioři 85 a více let: velmi staří senioři

7

Tošnerová (1997) uvádí i jiné dělení: 65 – 74 let: mladí staří (young old) 75 – 84 let: staří (old) 85 a více let: velmi staří (very old) J. A. Komenský popsal stáří jako dvě etapy: starý muţ: 35 – 42 let kmet: 42 let a výše Švancara (1983) zahrnul stáří do jediné etapy začínající v 65 letech, věk 80 let a více označil jako věk vysoký. Haškovcová (2010) chápe vyzrálé stáří jako, tzv. pokročilý věk, který trvá od 75 do 89 let. Kalendářní stáří však nevypovídá o skutečném funkčním potenciálu, o funkčním věku. Sociální stáří zahrnuje proměnu sociálních rolí a potřeb, ţivotního stylu a ekonomického zajištění. (Kalvach, 2004) Za počátek se povaţuje vznik nároku na starobní důchod či odchod do důchodu. Periodizace sociálního stáří: první věk – mládí, profesní příprava, získávání sociálních rolí druhý věk – produktivní dospělost-biologicko-ekonomicko-sociální třetí věk – postproduktivní stáří čtvrtý věk – závislost Biologické (funkční) stáří vystihuje biologické stárnutí organismu, hodnotí výkonnost, funkční stav, kondici i patologii, jedince, jako souhrn involuce. Funkční věk hodnotí nejen biologický věk jedince, ale hodnotí jej ve všech psychosociálních souvislostech. (Topinková, 1995) Psychologické stáří poukazuje na psychický stav jedince. Jedná se o subjektivní vnímání vlastního věku. Psychologie ţivotní cesty (life-span psxchology) je označení pro psychologii zkoumající člověka ve spojení s jeho celoţivotním dějem. (Kalvach, 2004)

8

1.1.1

Demografie stáří V historii lidské společnosti, kam aţ sahají její záznamy, vţdy existovali staří

lidé, nikdy však v takovém masovém měřítku jako v současnosti a jak se předpokládá do budoucnosti. Proto se dnes celosvětově věnuje velká pozornost sociálním a ekonomickým dopadům změn v populační struktuře. (Mullan, 2002, Vodičková, 2008, s. 16) Struktura věkové populace je ovlivňována migrací, zvýšenou úmrtností a sníţenou porodností vlivem epidemií (španělská chřipka, mor, apod.) a válečných konfliktů (I. a II. světová válka) nebo naopak zvýšenou porodností (70 léta 20. století). Tyto populační vlny vystihují demografickou historii dané populace za časové období.(Kalvach, 2004) Demografie je věda, zabývající se reprodukcí lidské populace, studuje podmínky, které ji ovlivňují, hledá pravidelnosti, kterými se proces demografické reprodukce řídí. Je bio-sociální disciplínou, jejíţ poznatky jsou důleţité pro celou řadu oborů. Vychází z empirických dat o obyvatelstvu a jeho demografických událostech. (Kalvach, 2004, s. 50) Vývoj společnosti je tedy spojen se změnami reprodukčního chování a to v procesu porodnosti a procesu úmrtnosti v kombinaci s ostatními demografickými procesy. Důsledkem jsou změny ve věkovém sloţení populace. Demografické údaje se zjišťují soupisem všeho obyvatelstva na území státu, tedy údaje o okamţitém stavu obyvatelstva. Provádí se 1x za 10 let a to od roku 1869. Hlavním zdrojem demografických dat je metoda sčítání lidu, domů a bytů. (ČSÚ) Základní pojmy demografie stáří: a)

porodnost (natalita) – je demografický ukazatel udávající podíl narozených z určité skupiny za určité časové období, uvádí se v promilích (‰)

b)

plodivost (fekundita) – je schopnost ţeny a muţe plodit děti

c)

plodnost (fertilita) - je demografický ukazatel vyjadřující průměrný počet potomků na jednu ţenu, za hraniční hodnotu potřebnou k zachování populace se povaţuje hodnota 2,1 potomků na jednu ţenu. V Česku je v současné době plodnost hluboko pod touto hranicí, má jednu z nejniţších hodnot v celém světě

d)

úmrtnost (mortalita) - je demografický ukazatel udávající podíl zemřelých z určité skupiny za určité časové období, uvádí se v promilích (‰)

9

e)

hrubá míra úmrtnosti – je počet zemřelých v určitém kalendářním roce na 1000 obyvatel středního stavu

f)

míra úmrtnosti – je ovlivněna věkovou strukturou

g)

úmrtnostní tabulky - jsou zaloţeny na zjištění míry úmrtnosti v jednotlivých věkových ročnících reálné populace, výsledkem tabulek je naděje doţití

h)

naděje doţití (střední délka ţivota) – předpokládaný počet let, který má osoba x-letá před sebou v případě, ţe se nezmění ukazatele na základě, kterých byla tabulka vytvořena (viz obr. 1)

i)

pravděpodobná délka ţivota – věk, kterého se doţívá právě polovina tabulkového počtu narozených

j)

normální délka ţivota – věk, ve kterém umírá největší počet osob

k)

maximální délka ţivota u člověka je 115 – 120 let

l)

morbidita- označuje nemocnost nebo chorobnost, vyjadřuje se vţdy poměrným číslem, jakoţto poměr počtu nemocných jedinců vůči počtu všech zdravých (i rozličně nemocných) jedinců, je důleţitým statistickým ukazatelem nemocnosti obyvatelstva

Obr. 1: Naděje doţití při narození a kojenecká úmrtnost ČR, 1830-2012

10

1.1.2

Demografie stárnutí Jedná se o proces, při němţ se mění věková struktura obyvatelstva takovým

způsobem, ţe se zvyšuje podíl osob starších 60 let a sniţuje se podíl osob mladších 15 let. Základní pojmy demografie stárnutí: a)

index stáří – vyjadřuje, kolik obyvatel ve věku 65 a více let připadá na skupiny dětí do 15 let

b)

index maskulinity je dán počtem muţů připadajících na 1000 ţen, čím je struktura obyvatelstva mladší, tím je index maskulinity vyšší

c)

index závislosti – vyjadřuje poměr osob věkově předproduktivní (0-14let) a poproduktivních (65 a více let) vzhledem k osobám ekonomicko aktivním (15-64 let) Zlepšení ţivotních i pracovních podmínek, pokrok v medicíně, očkování, péče

o ţivotní prostředí, sociální rozvoj a mnohé další vede k poklesu úmrtnosti obyvatelstva a tím k populačnímu růstu. K přibývání seniorů ve společnosti dochází relativně

(pokles

natility),

absolutně

(prodlouţení

průměrné

délky

ţivota)

a prodluţováním ţivota ve stáří. (Kalvach, 2004) Populační růst se dá vyjádřit věkovou pyramidou, která představuje grafické znázornění věkové struktury obyvatelstva daného regionu. Jedná se o mezinárodně pouţívanou podobu grafu ve tvaru trojúhelníku, osa „x“ označuje počet obyvatel, osa „y“ věk od roku 0 po libovolné maximum. Uvádí se tři typy věkových pyramid: 1.

Progresivní typ, kopíruje tvar pyramidy. Pasoval na všechny historické populace, současně představuje klasický model populace rozvojové země.

2.

Stacionární typ, sniţuje se počet narozených dětí, zvyšuje se podíl v postreprodukčním věku, celkový počet obyvatel v delším časovém horizontu je spíše konstantní.

3.

Regresivní typ, nejméně lidí je v dětské sloţce a nejvíce v postreprodukční, graf má tvar urny, je typický pro země západní a severní Evropy, včetně ČR.

11

Obr. 2: Věkové pyramidy

Současný typ věkové skladby v ČR můţeme označit jako regresivní, charakterizovaný nízkou úrovní plodnosti, poklesem úmrtnosti a prodlouţením délky doţití. (obr. 3)

Obr 3: Věkové pyramidy obyvatelstva ČR (srovnání let 1970 a 2010 a prognóza vývoje do roku 2050) Pramen: ČSÚ

Dramatické změny v demografickém vývoji probíhající po roce 1990 jako propad plodnosti pod záchovnou mez, dynamické prodluţování lidského ţivota a nárůst migrační mobility v globálním měřítku zapříčinily značně nepravidelnou věkovou strukturu obyvatelstva. Mezi hlavní rysy budoucího demografického vývoje patří stagnace nebo pokles celkového počtu obyvatel, plynulý vzestup průměrného věku obyvatel, rychlý růst počtu starých lidí (65 a více let) a výrazná vnitřní diferenciace procesu stárnutí. (Burcin, Kučera)

12

Oblast Vyspělé

Dožití

2000-2005

v letech

muži

65 / 80

země Nejchudší země Sierra

65 / 80 65 / 80

Leone Japonsko

65 / 80

Itálie

65 / 80

ČR

65 / 80

Slovensko

65 / 80

73,7/36,3 41,2/14,4 27,2/ 7,3 85,2/52,6 82,4 / 44,3 75,0 / 32,0 68,9 / 26,9

2000-

2025-

2025-

2045-

2045-

2005

2030

2030

2050

2050

ženy

muži

ženy

muži

ženy

87,0 /

83,0 /

91,2 /

86,6 /

92,9 /

57,6

48,6

67,6

54,9

72,8

45,5 /

59,0 /

64,2 /

69,8 /

75,8 /

18,2

25,6

31,8

34,4

43,4

32,1 /

41,7 /

47,3 /

56,7 /

62,7 /

10,1

14,4

18,7

24,3

30,1

93,2 /

89,8 /

96,3 /

92,1 /

97,3 /

74,9

62,9

83,6

69,0

87,3

91,4 /

86,1 /

93,1 /

88,1 /

94,1 /

66,7

52,0

71,8

57,0

75,3

88,2 /

84,3 /

92,2 /

86,9 /

93,4 /

55,0

45,7

67,5

52,1

71,7

86,5 /

79,2 /

89,8 /

83,9 /

91,7 /

51,8

36,9

60,7

45,6

66,5

Obr. 4: Podíl osob (v %), které se v daných regionech doţijí 65 a 80 let (OSN 2002)

1.2

Stárnutí Stárnutí (involuce) je popisováno jako nezvratný biologický proces, který se

projevuje chátráním tělesné schránky, sniţováním efektivity a účinnosti fungování organismu, poklesem vitality s věkem, vzestupu náchylnosti k různým chorobám a zvýšeným

rizikem

úmrtí.

Začíná

vznikem

plodu

a

narozením

jedince.

Ze společenského hlediska můţe být člověk starý, pokud je ostatními členy společnosti za starého pokládán. Odborně je stárnutí (gerontogeneze) zákonitý, druhotně specifický, individuální, asynchronní celoţivotní proces. Na procesu stárnutí se podílí genetická výbava, ţivotní podmínky, interakce s prostředím, zdravotní stav, způsob ţivota, chorobné procesy a jiné. (Kalvach, 2004) Stářím a stárnutím se zabývají především gerontologie a geriatrie. Koncept úspěšného stárnutí spočívá ve zlepšení funkčního a zdravotního stavu stárnoucích osob a prevencí vzniku závislosti. Ve stáří je zdravotní a funkční stav organismu dán několika okruhy faktorů, některé jsou ovlivnitelné. (Kalvach, 2004) 13

1.

Zákonitá biologická involuce, vychází z genetických dispozic jedince, není spolehlivě ovlivnitelná, lze zde vyuţít geriatrik, která příznivě ovlivňují stav organismu, působí především substitučně (vitamíny, hormony, fytofarmaka, nootropika, atd.).

2.

Chorobné procesy ovlivňující funkční stav seniora. Nejvýznamnějšími jsou ateroskleróza,

obstrukční

choroba

bronchopulmonální,

osteoartróza

a osteoporóza, Alzheimerova nemoc, poruchy zraku a sluchu. 3.

Ţivotní způsob, pozitivně ovlivňuje aktivita, vyváţená strava, psychohygiena, relaxace.

4.

Ţivotní podmínky, jde o geografické, sociální, sociálně ekonomické, ekologické i historické.

Biologické aspekty stárnutí: Biologickým stárnutím se myslí změny organismu na organické úrovni, jde o změny morfologická a funkční: 1.

Změny tělesné výšky – s věkem se sniţuje, příčinou je sniţování výšky obratlových disků, komprese obratlů, hyperkyfóza, nahrbení vlivem svalové disbalance a zkracování paravertebrálních měkkých tkání.

2.

Změny tělesné hmotnosti – do 8. decénia stoupá, je to způsobeno úbytkem svalové hmoty, celkové tělesné vody, hmotnosti kostry i vnitřních orgánů, přibýváním

tuku

a

vaziva,

hmotnost

je

ovlivněna

příjmem

potravy

a energetickým výdejem, celkový tělesný povrch se sniţuje. 3.

Změny postoje a chůze- krok se krátí, chůze se zpomaluje, semiflekční nahrbený postoj s cupitavou chůzí u extrapyramidového syndromu, změny na páteři, sarkopenie s poklesem svalové síly.

4.

Změny výrazu obličeje – u ţen přibývá virilizace, ve stáří jsou výrazné vrásky a stárnutí kůţe, šedivění vlasů a alopecie (více u muţů), pokles lalůčků, tváří a horního víčka, objevuje se šedavý prstenec kolem duhovky, skléry jsou lehce zakalené, slzení z důvodu ektopia, změna tvaru nosu, úst a dolní čelisti, ztráta zubů.

14

5.

Involuční změny smyslového vnímání zrak

–

změny

akomodace,

změny

reflexních

schopností

(hypermetropie), změny zrakové ostrosti a změny barvocitu sluch – úbytek ostrosti pro vysoké tóny (presbyakuzie) hmat – sníţená citlivost čich – atrofie čichových vláken chuť – je závislá na čichu (stejnou úměrou) 6.

Vnitřní prostředí – se mění ve smyslu úbytku tělesné vody.

7.

Systémové a orgánové změny – atrofie a sníţení elasticity tkání, sníţení funkce endokrinních ţláz, úbytek neuronů má vliv na CNS, poruchy spánku, metabolické změny, změny v oběhovém, respiračním, trávícím a vylučovacím systému.

Psychické aspekty stárnutí: 1.

Psychické schopnosti a vlastnosti mají větší rozptyl, je to důsledek zvýrazněné individualizace a vlivu ţivotních zkušeností.

2.

Percepční změny - zhoršené vnímání, omezené sociální začlenění vlivem omezené pohybové koordinace, které můţe vést k nudě, depresi, úzkosti, nejistotě a strachu.

3.

Psychomotorické změny – zpomalení chůze, nerozhodnost, pokles vitality.

4.

Citová oploštělost, emoční nestabilita aţ labilita.

5.

Úroveň rozumových schopností je spojena s kognitivními a gnostickými funkcemi.

6.

Změny povahové - zvýraznění povahových vlastností a osobnostních projevů.

7.

Změny schopnosti adaptace jsou sníţeny.

8.

Změny motivace jiným směrem k fyzicky méně náročným, neuspokojené potřeby v jedné oblasti jsou kompenzovány v jiné, změny hodnot – obrat k duchovním hodnotám.

9.

Tendence k bilancování ţivota.

15

Sociální aspekty stárnutí (nepříznivé): strach z opuštěnosti a osamělosti (ovdovění, onemocnění, deprese apod.) 1.

generační osamělost

2.

sociální izolace – zhoršená moţnost kontaktů

3.

změny sociálních rolí (odchod do důchodu)

4.

změny ekonomického zajištění

5.

nárůst závislosti fyzické i psychické

6.

hendikep sociální integrace – problémy s orientací, klesá manuální zručnost

7.

nucená změna ţivotního stylu, stěhování

8.

vliv ageismu – ztráta sociálního statutu

1.3 Geriatrický pacient Geriatrickým pacientem v uţším slova smyslu chápeme ty seniory, kteří vykazují závaţný s involucí související pokles potenciálu zdraví, který je disponuje ke specifickým zdravotním problémům k modifikaci průběhu a manifestaci chorob, který je v souvislosti se zdravotní péčí znevýhodňuje a činí zranitelnějšími. (Kalvach, 2008 geriatrické syndromy, s. 25.) Diagnostiku je nutno doplnit o hodnocení potuch zdraví (př.

geriatrické

syndromy),

funkční

zdatnost

(disabilita)

a

ošetřovatelskou

problematiku (př. hodnocení chronických ran, riziko dekubitů a pádů aj.). Zvláštnosti geriatrického pacienta podle Kalvach (2008): 1.

Polymorbidita (multimorbidita a komorbidita) - vyjadřuje přidruţené choroby, které komplikují a modifikují diagnostické a léčebné postupy k aktuálnímu zdravotnímu problému nebo kombinaci několika současně probíhajících chorob.

2.

Mikrosymptomatologie- minimální příznaky přítomnosti chorob.

3.

Mono nebo oligosymptomatologie – vyjádření jen jednoho nebo několika málo typických příznaků, nevýrazné klinické příznaky.

4.

Vzdálené příznaky (syndrom postiţení nejkřehčích orgánů - srdce a mozek).

5.

Atypický obraz - klinický obraz choroby nemusí vţdy odpovídat skutečnému stavu pacienta (závaţnější, neţ se jeví).

6.

Sklon k protrahovanému průběhu, chronicitě, komplikacím. 16

7.

Dlouhodobá rekonvalescence a dlouhodobá imobilizace.

8.

Polypragmazie – nárůst počtu naordinovaných léků (nárůst interakcí, pokles compliance seniora).

9.

Involuční deteriorace – je zdravotní labilita a vulnerabilita seniora.

10.

Disabilita -

funkční, významné chronické zdravotní postiţení omezující

pacientovy aktivity a sociální role. 11.

Geriatrická křehkost (frailty) – z klinického hlediska představuje dlouhodobý progresivní pokles zdatnosti, odolnosti a adaptability s přibýváním funkčních deficitů (projevy – únava, nechutenství, hubnutí, svalová slabost, instabilita s pády, chronická bolest a další).

12.

Geriatrické syndromy (dále jen sy.) – závaţný příznakový soubor vyvolávaný měnlivě vyvolávanými příčinami (sy. instability, sy. dekondice a hypomobility, sy. imobility,

sy.

malnutrice

a

anorexie,

sy.

psychické

alterace,

sy. inkontinence, sy. smíšeného smyslového a komunikačního deficitu, sy. maladaptace psychosomatické dekompenzace, sy. terminální geriatrické deteriorace).

17

2

Předsudky v interakci se seniory Sloţité mezigenerační rozdíly a překotná doba dává vzniknout mnoha předsudkům,

mýtům a falešným představám o seniorech a stáří. Příčinou můţe být pohodlnost některých z nás, lidská hloupost, ale i chyba celého systému. Také prezentace médii má ze sociálního hlediska klíčový podíl na vnímání seniorů a jejich přijímání společností. Nejčastěji jsou senioři médii prezentováni v negativních souvislostech, jako jsou ekonomické problémy společnosti, násilné trestné činy, nebo jako nemocné, nemohoucí závislé osoby. Způsob, jakým se o seniorech a stáří na veřejnosti hovoří, je velmi zásadní pro tvorbu a šíření ageistických postojů. (Vidovićová, 2008) Kultura, ve které vyrůstáme, nás učí způsobům, jak vnímat svět, třídit a uspořádávat informace, do smysluplných celků a vztahů. Je tedy velice obtíţné v běţném ţivotě vnímat věci, události, osoby či skupiny lidí nepředpojatě. Kaţdou novou zkušenost vztahujeme k naučenému systému hodnot, vnímáme je jako dobré – špatné, krásné – ošklivé, spravedlivé – nespravedlivé, pravdu – leţ apod. Tento šablonový způsob jednání se nazývá stereotyp. Předsudky a stereotypy jsou východiskem všech forem diskriminačního chování. Prostředím s nejvyšší koncentrací seniorů jsou zdravotní a sociální zařízení. Lze tedy předpokládat (odborné zdroje potvrzují) pravděpodobnější a vyšší výskyt negativních předsudků a stereotyp vůči této věkové skupině a to převáţně u skupiny nelékařských zdravotních pracovníků (sestry, asistenti, ošetřovatelé, sanitáři, aj.) neboť jsou největší skupinou osob poskytující zdravotní péči.

2.1

Předsudky, vysvětlení pojmů

Předsudek (z lat. prejudicium) – je iracionální podvědomý úsudek (vychází z myšlenkových stereotypů), zaloţený obvykle na neoprávněném zobecnění nebo jiným zjednodušením zkušenosti. Často je historického původu (nejčastěji rasové a náboţenské), nemají opodstatnění v současnosti, je silně ovlivněn tradicí, vyznačují vysokou setrvačností a v podobě stereotypů se přenášejí z generace na generaci. Stereotyp (z řec. stereos = tvrdý, pevný a typtein = razit, tisknout) – v původním významu tisk z trvalého odlitku, - v sociologii a psychologii definován jako ustálený a navyklý vzorec myšlení nebo chování; soubor představ, které mají příslušníci společenské skupiny o sobě (autostereotyp) nebo o jiných (heterostereotyp). Člověk je přebírá ze svého okolí, 18

veřejného mínění a sdělovacích prostředků. Stereotypy o stáří vznikají z předčasného a zjednodušeného hodnocení. Diskriminace (z lat. discriminare = rozlišovat) – nejčastěji vyjadřuje negativní význam, označuje rozlišování lidí na základě příslušnosti k nějaké obecné skupině bez ohledu na schopnosti konkrétního jedince (rasy, náboţenského přesvědčení, politického přesvědčení, pohlaví, věku apod.), sociální diskriminace se rozumí upírání občanských práv, sniţování šance na uplatnění ve společnosti, pozitivní diskriminací (afirmativní akce) se rozumí záměrné úsilí, jak některou, zpravidla jinak negativně diskriminovanou skupinu osob cíleně zvýhodnit. Segregace (z lat sé-gregó = od, grex, gregis = stádo) – vyloučení ze stáda, obecný význam – oddělování, vylučování, pojem společenská segregace - zahrnuje politické a právní oddělování určitých skupin lidí, vylučování z veřejného ţivota podle různých kritérií (pohlaví, věk, sociální postavení, rasa, náboţenství a další). Mýtus – nekriticky přijímaná, uctívaná, zboţňovaná představa o někom nebo o něčem (př. staří lidé jsou všichni stejní, stáří je ekonomickou zátěţí pro společnost). Ageismus (z ang. age = věk) – věková diskriminace postihující především staré lidi, jedná se o společenský předsudek proti stáří, můţe vést k věkové segregaci, je podporován ekonomicko-sociálními problémy a společenskými představami podněcujícími stáří. Projevem ageismu je upřednostňování mládí (mladí mohou chybovat, není to znak senility; mladí mohou zapomenout, není to znak demence, apod.) (Kalvach, 2004, Ottův naučný slovník, 2003).

2.2

Ageismus Věk nás v různých formách obklopuje, definuje a usměrňuje, je otevřenou formou

sociální kontroly a tichým nástrojem manipulace a regulace pronikající do všech oblastí ţivota. (Vidovićová, 2008) Ageismus je ideologií a přesvědčením. Jedním z jeho nejviditelnějších projevů je věková diskriminace, ale projevuje se i sdílením stereotypních očekávání od druhých na základě jejich věku nebo přijímáním předsudků. Ageismus předpokládá kvalitativní 19

nerovnost skupin (přesvědčení, ţe jedna věková skupina je lepší neţ druhá).

2.1.1

Definice ageismu V sociálně-politické praxi se pojmy ageismus a věková diskriminace vyskytuje od

konce šedesátých let 20. století. Pojem ageismus pochází z USA a poprvé ho pouţil v roce 1969 gerontolog a psychiatr Roberta N. Butlera. Měl jím na mysli diskriminaci lidí pro jejich vyšší věk hlavně ve zdravotnictví, potaţmo v celé společnosti. Ageismus (negativní téţ hostilní ageismus) vysvětluje, jako proces systematického stereotypizování a diskriminaci lidí pro jejich stáří. Staří lidé jsou kategorizováni jako senilní, rigidní ve svém myšlení a způsobech, staromódní v dovednostech a morálce. Dovoluje mladším generacím vidět starší lidi jako odlišné od nich samých. (Butler, 1975) Za posledních 45 let se zájem o studium tohoto fenoménu znásobil a ageismus se postupně stává pojmem stejně známým jako sexismus nebo rasismus. I přesto neexistuje ustálená definice tohoto pojmu. Dnes je ageismus definovaný šíře. Dle Palmora ageismus zahrnuje předsudky a negativní představy o starých lidech nebo projevy diskriminace vůči starým lidem. Vidovićová definuje ageismus jako ideologii zaloţenou na sdíleném přesvědčení o kvalitativní nerovnosti jednotlivých fází lidského ţivotního cyklu, manifestované skrze proces systematické, symbolické i reálné stereotypizace a diskriminace osob a skupin na základě

jejich

chronologického

věku

a/nebo

na

jejich

příslušnosti

k

určité

kohortě/generaci. (Vidovićová 2008) Pro ucelený pohled na ageismus, je potřeba se zmínit o tzv. „benevolentním ageismu“ (téţ pozitivní nebo paradoxní ageismus). Benevolentní ageismus můţe být charakterizován jako dobře míněné, neúměrně ochranitelské postoje vůči seniorům, tedy v dobrém úmyslu nevyţádaná pomoc seniorům. Vyskytuje se tam, kde jsou senioři submisivní (podřizují se cizí vůli) a nemají zvýšené nároky. Tento typ ageismu bývá poskytován lidmi, kteří povaţují vysoký věk za určitý hendikep vyţadující pomoc, bez ohledu na charakter jedince. Seniory nemusí být vítaný, můţe být vnímán i s nevolí.

2.2.2

Příčiny ageismu Do obecné typologie předsudků o stáří se zahrnuje předčasné a zjednodušené

hodnocení, černobílé (dichotomické) myšlení, upřednostňování mládí a nutnost respektovat rozdíly v hodnocení postojů a stereotypů. 20

Traxler (1980) uvedl čtyři zdroje ageismu, které vedly k vzniku negativních stereotypů a mýtů v západních zemích. (Tošnerová. 2002) a)

strach ze smrti (neochota připustit si smrt jako součást ţivota)

b)

důraz na mládí a fyzickou krásu (stáří je ignorováno)

c)

produktivita a ekonomický potenciál (staří jsou vnímání jako finanční zátěţ) Způsob jak je zjišťován skutečný stav vedoucí k ageismu (stáří je studováno

v institucionální péči). Jirásková (2005, s. 26 - 33) zmiňuje „předsudky zakládající ageisnus“, vychází deseti hlavních bodů shrnujících předsudky dle Palmora (1990) 1)

nemoc – většina starých lidí je nemocná, nemůţou se o sebe starat sami. Skutečnost: většina starých lidí (více jak 78%) je zdravá a můţe vykonávat běţné činnosti.

2)

impotence – staří lidé nejsou sexuálně aktivní Skutečnost: zdravé páry nad 70 i 80 let mají uspokojivý milostný vztah.

3)

ošklivost – krása se spojuje s mládím, proto co je staré není hezké Skutečnost: ošklivost je pouze subjektivní hodnocení jednotlivce.

4)

pokles duševních schopností – představa čím jsme starší, tím méně jsme schopni se něčemu nového naučit Skutečnost: ve stáří se zpomaluje pouze reakční doba, většina starých má normální duševní schopnosti, chronologický věk nemá výrazný vliv na schopnost učení.

5)

duševní choroba – představa, duševní choroby jsou pro stáří typické a nevyhnutelné Skutečnost: % výskytu duševních chorob ve stáří je velmi nízké (2 %) je vázáno na primární diagnózu psychiatrické choroby.

6)

zbytečnost – představa, ţe staří lidé jsou zdravotně nebo duševně nemocní, vede k předpokladu, ţe senioři nemohou jiţ pokračovat v práci, jsou pro společnost neproduktivní, jsou zbyteční Skutečnost: u starších lidí je menší fluktuace, jsou spolehlivější, mají méně nehod neţ mladší.

7)

izolace – staří lidé jsou nespolečenští, ţijí osaměle Skutečnost:2/3 starších osob ţije s partnerem, rodinou nebo v jejich blízkém dosahu a kontakty jsou časté.

8)

chudoba – představa, ţe většina starých je chudá

21

9)

deprese – z představy, ţe starší lidé jsou nemocní, nemohoucí, senilní, osamělí, neuţiteční, plyne, ţe musí trpět depresí Skutečnost: Počet sebevraţd u seniorů je nejvyšší ze všech věkových skupin.

10)

politická moc – stereotyp, ţe politická moc starších lidí odvrátí politiky od potřebných reforem Skutečnost: staří lidé, ale nevolí jako skupina, finálně mají menší politický vliv.

Vidovičová (2008) uvádí za zdroje ageismu: a)

demografii (sociální zdroj) – starých lidí přibývá

b)

věkové a strukturní nesoulady – asynchronie individuálních věků, prominence věku, strukturální zpoţdění, nevhodné sociální struktury

c)

věkový/generační konflikt – neshody v hodnotách, vlastnictví statků na základě věkových kritérií

d)

věková segregace – reálná či symbolické oddělení věkových skupin ve společnosti

e)

historická změna statusu stáří – status a role starších lidí jsou negativně asociovány s technologickým pokrokem

f)

“nevhodná“ paradigmata stáří – špatná image ve společnosti, nízká prestiţ a status

g)

jazyk, média, kultura – negativní prezentování a nevhodné pojmenování starých lidí Existuje celá řada dalších příčin, zdrojů o ageismu a mýtů o stáří, které daly

vzniknout stereotypům, (Haškovcová, 2010; Kalvach, 2006 a další), ale ty dále zmiňovat nebudu.

2.2.3

Vztah ageismu k vlastnímu sebepojetí Jde o tři stádia, kterými můţe člověk procházet s postupujícím věkem. (dle

Traxlera, 1980) I. stadium – jednotlivec je přístupný k přijetí nálepky, která způsobuje ztrátu jeho role či referenční skupiny (př. důchodce, vdova) II. stadium – upevňuje se závislost na předchozím (kladná nálepka nerozvíjí syndrom ztráty sebeúcty, negativní nálepka = rozvoj III. stádia III. stádium – ztráta sebeúcty (senior přijímá negativní postoje, rozvíjí se jeho závislost) Staří lidé vystaveni předsudkům a diskriminaci časem přijímají dominantní skupinový záporný obraz a chovají se tak, jak tomu odpovídá negativní stereotyp (redukují společenskou činnost, nevyhledávají lékařské ošetření, apod.), postoj se obrací vůči jemu 22

samotnému. Snáze u nich dochází k upírání práva a příleţitosti. Jsou vnímáni jako objekty, tím se zvyšuje pravděpodobnost vystavení zneuţívání a špatnému zacházení. Tento typ formy diskriminace je evidentní na sociální a politické úrovni. (Tošnerová, 2002).

2.2.4

Formy ageismu na seniorech Špatné zacházení se starými lidmi není historicky novodobý fenomén (výměnkáři,

starobince, chudobince, uzavřená psychiatrická odd.) a má nejrůznější formy. Staří lidé a děti jsou jeho nejčastějšími obětmi. S problematikou zneuţívání, zanedbávání či týrání starších osob se můţeme setkat jak ze strany rodiny (blízkých), tak i ze strany společnosti. Jejich projevy jsou různé od opovrţlivých pohledů, nevraţivých postojů, uráţlivé hovoření a despekt vůči starým lidem, přes věkovou diferenciaci a diskriminaci na trhu práce, aţ po fyzické a sexuální týrání. Špatným zacházením se tedy rozumí, osoby starší 60-ti let, nebo celkově oslabené postupujícím věkem či tělesným nebo psychickým postiţením, vystavené některému z níţe popsanému působení: (Tošnerová, 2002) a) fyzické týrání – bezdůvodné fyzické omezování, vědomé způsobování fyzické bolesti nebo jinak nevysvětlitelná poranění či pády (odřeniny, rány na kůţi, podlitiny, otoky, zlomeniny, popáleniny, stopy po vbodnutí apod.) b) psychické trauma a emocionální týrání – pomýšlet na ně při náhlé změně chování (vyhroţování, zastrašování, poniţování, nespavost, agitovanost, úzkost, nechutenství, změny

váhy,

zmatenost,

přehnaný

strach,

zamlklost,

smutek,

ignorování,

zesměšňování, vyloučení ze skupiny apod.) c) sexuální násilí (podlitiny nebo krvácení v oblasti genitálií, potrhané spodní prádlo, obtíţe při chůzi nebo sedu, nevysvětlitelná venerická onemocnění) d) ekonomické/materiální zneuţívání – zneuţívání majetku starších osob (návštěvy v době důchodů, náhlý převod majetku starších osob jiné osobě, nepoměr mezi příjmy/výdaji, zájem rodiny o majetek starších osob atd.) e) zanedbávání druhou osobou – nedostatečná péče o svěřenou (ošetřovanou) osobu, nezajištění potravy, ubytování, oblečení nebo neumoţnění lékařské péče f)

zanedbávání péče o sebe sama (self-neglect) – není schopen sám sobě zajistit dostatek stravy, přístřeší, oděv nebo lékařskou péči (dehydratace, podvýţiva, nedostatečná hygiena, proleţeniny atd.)

g) zanedbání péče – nevhodné zacházení v uţším slova smyslu (nevhodné ošetřování, rozvoj imobilizačního syndromu, nedostatek trpělivosti, vstřícnosti) 23

h) druhotné poniţování (infantilizace jednání, chování, proţívání) i)

hyperprotektivní benevolentní ageismus (nadměrný rozsah poskytované péče, vše za ně uděláme)

j)

mediální násilí – zvláštní forma týrání, podstatou je mezigenerační konflikt hodnot a výrazný rozdíl mezi proklamací a realitou

2.2.5

Typologie ageismu dle zdrojů postojů a předsudků a jejich důsledků v jednání a chování

1.

mikrosociální (individuální) – týkající se jedince (devalvující chování, elderspeak, hyperprotektivní chování, aj.)

2.

mezosociální (systémové) – na úrovni sociálních skupin, pečovatelských institucí, firem apod. (omezení nákladných léčebných postupů, špatné zacházení se seniory aj.)

3.

makrosociální (systémové) – legislativní úpravy, rozpočtová politika a omezování výdajů, ageismus vlastní strukturám (Pokorná, 2010)

2.2.6

Oblasti ageismu Ageismus a věková diskriminace se projevují v mnoha oblastech našeho ţivota

(zaměstnání, ve zdravotnických a sociálních sluţbách, v rodině, politice, médiích, vzdělání a dalších). Podle britského výzkumu Age Concern (2005) je věk a pohlaví na prvním místě nejčastěji proţité diskriminace. Mezi nejvýraznější oblasti sociálního ţivota, kde se s ageismem a diskriminací můţeme, setkat, patří: 1.

Verbální komunikace – jde o osobní zkušenost jedince s verbální diskriminací v komunikaci (blahosklonná pojmenování, vtipy na osoby vyššího věku, nevhodné oslovování, verbální agrese vůči starší osobě, aj.).

2.

Zaměstnání – trh práce je věkové diferenciován a definován (od kdy do kdy je moţné uzavírat pracovní poměr a kdy je nutné pracovní trh opustit, viz zákoník práce), ageismus se vyskytuje ve všech fázích zaměstnanosti (organizační struktura, výběr a rozmisťování pracovních úkolů a sil, v hodnocení výkonu, odměňování aj.).

3.

Politika – ministerstvo práce a sociálních věcí vypracovalo několik programů. Národní program přípravy na stárnutí pro období let 2003 aţ 2007 (cílem tohoto dokumentu bylo podpořit rozvoj společnosti pro lidi všech věkových skupin tak, aby lidé mohli stárnout důstojně, v bezpečí a mohli se i nadále podílet na ţivotě 24

společnosti jako plnoprávní občané), následně program pro období let 2008 aţ 2012 (cílem dokumentu bylo, zvýšení kvality ţivota ve stáří a k úspěšnému řešení výzev spojených s demografickým stárnutím bylo nezbytné zaměřit se na následující strategické oblasti a priority: aktivní stárnutí, prostředí a komunita vstřícná ke stáří, zlepšení zdraví a zdravotní péče ve stáří, podpora rodiny a pečovatelů, podpora participace na ţivotě společnosti a ochrana lidských práv) a nejnovější program pro období 2013 aţ 2017(cílem je podpořit aktivní zapojení starších osob a seniorů do společnosti a zvýšit kvalitu jejich ţivota). Budeme doufat, ţe nový program přípravy na stárnutí nezůstane pouze dokumentem, stejně jako ty předchozí. Nesmíme samozřejmě zapomínat na revoluční důchodové reformy. 4.

Zdravotní a sociální sluţby – jak uvádí Vidovićová náklady na zdravotní a sociální péči jsou častým argumentem (neadekvátně podloţeným) v diskuzích o nutnosti omezení výdajů stárnoucí populaci, protoţe se předpokládá, ţe tyto budou úměrně narůstat v přímé souvislosti se zvyšováním počtu seniorů. Problematikou ageismu ve zdravotnictví a i v sociálních sluţbách však není pouze věková restrikce, patří sem i podceňování některých chorob a smyslových disfunkcí, připisovaných staršímu věku a jejich rozpoznávání jako důsledek nemoci. U starších pacientů není řádně prováděna diagnostika a preventivní zákroky (př. limitace některých screeningových vyšetření – mamografické vyšetření v období 45 – 69 let), případně limitace léčby nebo její nahrazování neadekvátní, nadměrné, někdy i neúčinnou farmakoterapií. K profesionálnímu ageismu patří i nevhodné oslovování (babi, dědo aj.). Tento výčet je pouhým nástinem moţných forem věkové diskriminace ve zdravotnictví.

5.

Média – mají velký podíl na vnímání seniora ve společnosti. Události jsou prezentovány podle věku (zpráva o seniorovi, jako oběti dopravní nehody má 10x méně slov, jako ta samá zpráva o dítěti), informace o věku jsou dávány s důrazem na věk, přestoţe s událostí nemá ţádnou souvislost (př. pětaosmdesátiletý důchodce, sedmašedesátiletý řidič apod.), vyuţívají bulvárních titulků („Dám ti přes drţku, vyhroţovala

ošetřovatelka

důchodci“

–

Deník

2014,

„Důchodci

kradou

v supermarketech“-Deník 2014 aj.), aktivní senioři jsou prezentování jako kuriozita. Sedláková (2007) vysledovala, ţe média pěstují kult mládí a digitálně upravené krásy. Pokud se senior v médiích objeví, jde o významnou osobu, pro reklamní účely upravenou nebo o oběť prezentovanou v co noţná nejuboţejším stylu. Senioři jsou pro média nereprezentativní menšinou.

25

2.3

Ageismus v ošetřovatelské péči Demografické stárnutí populace má za následek, ţe nelékařský zdravotnický personál

se v ošetřovatelské praxi, bude stále častěji setkávat se seniory. Nejrychleji rostoucí skupinou stárnoucího obyvatelstva jsou lidé nad 80 let věku. Tato skupina se stává významnou uţivatelskou komunitou ošetřovatelské péče. Často se o ní hovoří jako o „šedé vlně“, která představuje riziko moţné ekonomicko-politické nestability. Tento postoj vytváří prostor pro gerontofobii, diskriminační a segregační tendence.(Jarošová, 2005) Fórum pre pomoc starším provedlo v roce 2012 průzkum zneuţívání, zanedbávání a týrání starších lidí a bylo zjištěno, ţe nejvíce zkušeností se zneuţíváním mají staří lidé od různých subjektů (osoby, organizované skupiny), v rodinách a na třetím místě to bylo špatné zacházení ve zdravotnických sluţbách (zlehčování zdravotního stavu, podceňování, nevhodné

chování

personálu,

neochota

poslat

na

specializované

vyšetření).

(http://www.forumseniorov.sk). To potvrzují i starší studie provedené v USA, Kanadě, Švédsku a Německu. Výsledky výzkumu provedeného v ČR v roce 2005 Jihočeskou univerzitou ukázaly, ţe v institucionální péči nedochází tak k týrání jako spíše k zanedbávání a hrubým chybám v péči. Autoři Pillemer a Moore, Saveman, Ens, Georgen se shodují na tom, ţe hrubost zaměstnanců ošetřovatelské a sociální péče vychází z vysoce stresující práce, způsobené nedostatečným počtem zaměstnanců, nedostatkem času na jednotlivé úkoly, interpersonálními konflikty a agresí některých pacientů nebo jejich rodinami. Mezi nejčastější formy fyzického a psychického ageismu ze strany nelékařského zdravotnického personálu pracujících ve zdravotnictví a sociálních sluţbách autoři uvádí: uhození pacienta, křičení na pacienty, uráţky a nadávání pacientům, vyhroţování, manipulaci, nevhodné komentáře během ošetřovatelské péče, nadměrné pouţívání omezovacích prostředků, neprovádění hygieny dutiny ústní, vypínání signalizačního zařízení, ignorování pacientů, záměrné dlouhé čekání na pomoc, infantilizace při komunikaci a porušování základních lidských práv. (Vidovičová, 2008) Ke vzniku institucionálního násilí na seniorech přispívá mnoho na sebe působících faktorů, systémové události na úrovni makro (politická), mezo (komunitní) a mikro (individuální), podíl moţné korupce péče (neutralizace běţných morálních zájmů ošetřovatelů) a v neposlední ředě závisí na charakteru nelékařského zdravotnického pracovníka (stres, syndrom vyhoření, povahové vlastnosti).

26

Rizikové faktory podmiňující vznik ageismu ve zdravotnictví: 1.

Rizikové faktory plynoucí z organizační kultury – nedostatečná preventivní politika diskriminace, zneuţívání a týrání v zařízeních, nedostatečné vzdělávání zaměstnanců, stres a syndrom vyhoření zaměstnanců, počet zaměstnanců, nevhodný výběr nových zaměstnanců nevyhovující management zařízení a materiální vybavenost.

2.

Rizikové faktory plynoucí z osobního a zdravotního stavu pacienta – nejčastějšími oběťmi jsou křehcí a zranitelní senioři, nesoběstační, málo navštěvovaní, agresivní a nespokojení pacienti, pacienti co se bojí nebo jsou zmatení, pacienti s demencí a Altzheimerovou nemocí.

3.

Rizikové faktory plynoucí ze vztahu mezi pacientem, rodinou a zaměstnancem – důvodem zanedbávání můţe být nedostatek zájmu rodiny či blízkých o kvalitu poskytované péče či o pacienta samotného, jeho osamělost a sociální izolace, nebo naopak problematická rodina, která přehnaně neadekvátně kontroluje poskytovanou péči. Ageismus v ošetřovatelství je tedy velkým problémem, protoţe přímo ovlivňuje

autonomii seniora a sniţuje jeho sebedůvěru. Jak uvádí Pokorná v ošetřovatelské péči se ageistické postoje vyskytují častěji neţ v běţné populaci, protoţe zdravotničtí pracovníci, kteří se o starší lidi starají, povaţují jejich problémy za běţné. Častěji se setkávají se seniory s kognitivním či fyzickým omezením, které připisují všem seniorům, a to bez jejich objektivního posouzení. (Pokorná, 2010) Za závaţnou diskriminaci vůči starším lidem lze povaţovat upřednostnění mladší generace v diagnostice a léčbě, od kterých se očekává, ţe budou ţít déle. Nedostatek zdrojů je dalším z faktorů, který se podílí na diskriminaci seniorů, předpokládá se, ţe potřebují léčbu draţší. Osvojení ageistických postojů začíná jiţ v dětském věku a v průběhu ţivota jsou spíše posilovány formulujícími vlivy prostředí. U zdravotnických pracovníků to mohlo být zapříčiněno způsobem vzdělávání v péči o starší osoby (omezeno pouze na popis involučních změn ve stáří a nemoci a fragilita seniorské populace). U pracovníků pracujících ve zdravotnictví nebo sociálních sluţbách to bývá zapříčiněno získanou zkušeností v sociální interakci s pacienty seniory (rozvoj delirantních stavů, změny chování, neklid, agitovanost a další). Lze předpokládat, ţe takto nabyté profesní osobní zkušenosti jsou pečovateli přenášeny i do běţného ţivota. (Pokorná, 2010). Z toho můţeme odvodit, ţe ageismus v ošetřovatelské péči je běţným fenoménem, který je podporován negativními stereotypy. 27

Zdroje ageistických tendencí poskytovatelů ošetřovatelské péče můžeme rozdělit, na: 1.

individuální (subjektivně psychologické zdroje) – strach ze smrti, gerontofobie, osobní negativní zkušenost, frustrace a agrese, sociální prostředí, stres, syndrom vyhoření, morální a povahové vlastnosti

2.

sociální zdroje – hodnotová orientace společnosti, ztráta společenské prestiţe, sníţení sociálního statutu

3.

kulturně podmíněné zdroje – hodnotové systémy, klima ve společnosti, jazyk, mediální kultura

4.

předsudky a stereotypy Poskytování ošetřovatelské péče, probíhá na základě kontinuální sociální interakce,

jejímţ základním prvkem je komunikace. To znamená, ţe všechny zainteresované strany jsou v procesu poskytované péče zároveň vysílajícími i přijímajícími sdělení a vzájemně na sebe reagují. V sociální interakci dochází tedy k procesům externalizace, objektivizace a internalizaci, to umoţnuje vzájemně objektivizovat zainteresované strany sociální interakce. Pokud dojde k narušení procesu orientace aktérů v reálném světě, rozvíjí se subjektivizace, která neodpovídá aktuální skutečnosti, a důsledkem budou stereotypy a předsudky. (Pokorná, 2010) To vede k manifestaci ageistických postojů nedostatečným (negativní ageismus) nebo naopak přehnaným (hyperprotektivní-benevolentní ageismus) rozsahem poskytované péče. Důsledky ageistických postojů v ošetřovatelské péči se dají rozdělit do čtyř skupin: (Pokorná, 2010, s. 82) 1.

Průběh a výsledky léčebně terapeutických postupů – omezení diagnostickoterapeutické péče, omezení léčebných postupů, ovlivnění v rozhodování o následné péči; důsledky: neúčinná spolupráce pacienta, sníţené sebehodnocení a přejímání ageistických postojů v sebehodnocení.

2.

Vztah k osobnosti příjemce péče – nesprávná identifikace potřeb, infantilizace v jednání a chování a v prostředí, nereálné hodnocení schopností seniora, neadekvátní sociální interakce; důsledky: dopad na kognitivní schopnosti a psychické zdraví, sníţené sebehodnocení, zvýšená závislost, sníţené očekávání, přejímání stereotypních ageistických postojů a jejich internalizace.

3.

Vztah k poskytovateli péče – omezení komunikace v týmu, neprovázanost ošetřovatelských

intervencí

v rámci

multidisciplinárního

týmu,

nedostatečná

organizace ošetřovatelských činností, nejistota při poskytování péče; důsledky: 28

zvýšená fyzická i psychická zátěţ, nedostatečné uspokojení z vlastní práce, přejímání a internalizace ageistického sebehodnocení. 4.

Vztah k blízkým osobám seniora – neefektivní sociální interakce, nerespektování a neakceptování informací od blízkých, kognitivní a emocionální manipulace; důsledky: zvýšená fyzická i psychická zátěţ blízkých seniora, nedostatečné uspokojení s výsledky terapie, přejímání a internalizace ageistického sebehodnocení.

Důsledky ageistických postojů poskytovatelů péče ve vztahu k aktivitě seniora: 1.

Nerespektování individuálního tempa - důsledky: nedostatečný pohyb, nechuť rehabilitovat, poruchy příjmu potravy (nechutenství, dehydratace), poruchy vyprazdňování (zácpa, průjem), aj.

2.

Ošetřovatelské intervence neodpovídají potřebám pacientů - důsledky: rozvoj dekondice, deficit stimulů.

3.

Nesprávná identifikace rozsahu péče - důsledky: nevyuţívání nebo nedostatečné vyuţívání hodnotících škál.

4.

Podvědomé popírání potřeby uspokojování vyšších potřeb pacienta - důsledky: sociální izolace.

Důsledky ageistických postojů v komunikaci: (Pokorná, 2010) 1.

Verbální komunikace – pouţívání zdrobnělin, neakceptování poţadavků na oslovení preferovaným jménem, disjunktivní otázky (otázky, při níţ rovnou nabízíme odpověď), pouţívání pluralismů,infatilismů;

2.

Neverbální komunikace – neudrţení očního kontaktu, neadekvátní mimika, přehnaná gestikulace, nedodrţení proxemické vzdálenosti, nevhodný haptický kontakt.

3.

Paralingvistické projevy – zvyšování hlasu, zpomalené nebo zrychlené řečové tempo.

4.

Důsledky: omezování komunikace, neefektivní léčba, narušení sociálních kontaktů, nedůvěra, neúčinná spolupráce, sníţené sebehodnocení a přejímání ageistických postojů v sebehodnocení, narušení autonomie pacienta.

2.3.1

Nelékařský zdravotnický personál Nelékařský zdravotnický personál je největší skupinou poskytující zdravotní

(ošetřovatelskou) péči. Výkon jejich pracovních činností upravuje zákon č. 105/2011 Sb. O podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve 29

znění pozdějších předpisů a vyhláška č. 55/2011 o činnostech zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků. Ošetřovatelská péče je aktivní činnost a je prováděná prostřednictvím

ošetřovatelského

procesu.

Péči

poskytuje

tým

nelékařských

zdravotnických pracovníků sloţený z pracovníků různých profesí (všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář a další, viz. Věstník MZČR). S rozvojem zdravotnictví rostou i nároky na poskytovanou ošetřovatelskou péči, rostou tedy nároky na práci nelékařských zdravotnických pracovníků (převáţně sester). Povolání zdravotních sester je jedním z nejvíce fyzicky i psychicky náročných zaměstnání. Vykonávání tohoto povolání je podmíněno vysokými poţadavky na jejich odborné znalosti, schopnosti, samostatnost a zodpovědnost. Kromě náročnosti je spojeno i s řadou rizik. V péči o pacienta je kladen důraz na záchranu ţivota, rozpoznání a léčení chorob, paliativní péče a důstojnost jsou aţ druhořadé (dehumanizace). To můţe vést k nevhodnému chování ze strany personálu.

2.4

Zmírňování ageismu Prvním krokem pro zmírnění a překonání předsudku je rozpoznání ageismu

v osobních postojích (je těţké, většina si jej vůbec neuvědomuje). Následujícím by mělo být představení pravdivého obrazu stáří nejen na školách, jejichţ absolventi se budou věnovat i stáří (př. sociální vědy, medicína, ţurnalistika a architektura), ale i v kultuře a médiích. Další moţností je podpora kontaktů se staršími lidmi (př. integrační programy), to je efektivní způsob, jak redukovat ageismus. A v neposlední řadě je to aktivizace seniorů samotných. Z praktického hlediska je nejvhodnějším postupem opakovaná identifikace negativních postojů ke stárnoucí populaci. Efektivním je vzájemná týmová „kontrola“, týmové svědomí a snaha o účelné odhalování schopností seniorů. (Pokorná, 2012) Prevencí výskytu ageismu ve zdravotnictví a sociálních sluţbách je rozpoznání rizikových faktorů vedoucích k jeho vzniku. Na úrovni organizační kultury je nutno vytvořit preventivní politiku týrání a začlenit ji do standardů kvality péče (cíle, tradice, hodnoty, postoje ke spoluúčasti a sankce), zajistit vzdělávání zaměstnanců (sniţuje se pravděpodobnost nevhodného zacházení s pacienty), prevence stresu a syndromu vyhoření (adekvátní mzda, dostatek pracovníků, dostatek podpory, dobrá komunikace mezi zaměstnanci a managementem, redukce pracovní zátěţe, vzdělávání, odpočinek aj.), pozorný výběr nových zaměstnanců (dostatek empatie, zájem o práci apod.), provádění 30

pravidelných a dostatečných supervizí a v neposlední ředě vhodné prostředí (umístění sesterny, počet pacientů na pokoji, prostorné chodby, vhodné osvětlení, aj.) a materiální vybavenost. Z pohledu nelékařských zdravotnických pracovníků je nutné dodrţovat základní pravidla a to respektování lidských práv, práv pacientů a jejich autonomii, práv seniorů, respektovat rozmanitost, zacházet se seniorem s respektem a úctou, dodrţování zásad slušného chování, profesionálních vztahů, osvojení si rolí, dodrţování hranic, osvojení si praktických dovedností práce s klientem, v týmu a v neposlední ředě se sebou samým. Dodrţování zásad správné (vhodné, fyziologické) manipulace s pacientem, zajistit pacientovi pocit bezpečí, minimalizovat rizika spojená s hospitalizací a ošetřovatelskou péčí, zapojit ho do ošetřovatelského procesu a uspokojovat, nejen jeho základní potřeby.

31

3

Interakce se seniory Nezbytným předpokladem kvality ţivota, je mezigenerační komunikace, jejímţ

prostřednictvím by lidé měli dospívat k rozumění a porozumění. Komunikačním prostorem velké důleţitosti je proces vzdělávání jako moţnosti setkání se u věci společného zájmu, jako moţnosti generačního propojování. Základním východiskem komunikace je respektování druhého jako osobnosti se zkušenostmi, proţitky a poznatky. Interakce je definována jako vzájemné působení dvou a více činitelů. Sociální interakce je proces, který spočívá v působení jedince nebo skupiny na jiného jedince nebo skupinu. Tento proces můţe mít podobu verbální i neverbální. Jde o jakoukoli formu setkání mezi jedinci. Toto působení vyvolává reakci. K bariérám komunikace patří egocentrismus, neochota, lenost, interpretační chyby vznikající v důsledku deformovaného myšlení (myšlení konzervativní, černobílé, tradicionalistické, dogmatické aj.), neofobie, ţivotní hodnoty a preference, charakterové vlastnosti a osobnostní projevy, touha poniţovat druhé, malichernost, neomalenost, apod.). K překáţkám, které mají mezigenerační parametry, patří: věková diskriminace rozdílné vzdělání rozdílné ţivotní zkušenosti charakter společenských poměrů, v nichţ se odehrála převáţná část ţivota zdravotní stav orientovanost ve světě moderních technologií význam etiky kvalita mluveného a psaného projevu pojetí důstojnosti a další Pro prosperitu generačně rozvrstveného společenství je nutné vyhledávat moţnosti vzájemného setkávání, hledat společná témata, body dorozumění a ochotu k součinnosti, vyuţívat veškerého potenciálu komunikace k eliminaci nebo alespoň ke kompenzaci překáţek v komunikaci (Jirásková, 2005)

32

3.1

Zásady pro jednání se seniory Pro zachování adekvátní komunikace je nutno přizpůsobit komunikační techniky

a dovednosti individuálním poţadavkům komunikujícím subjektům. Přizpůsobili se komunikační technika sdělujícího schopnostem a dovednostem naslouchajícího, zvýší se pravděpodobnost porozumění a sníţí se moţnost neporozumění. Pokud probíhá stárnutí fyziologicky (bez patologických procesů), není nutno brát zřetel na ţádná zvláštní omezení v komunikaci se seniorem, pouze je potřeba individuálně přistupovat k jednotlivým nemocným a zhodnotit jejich schopnosti a potřeby. Ztráta inteligence s přibývajícím věkem nebyla prokázána (inteligence je zachována), někteří staří lidé mohou vyţadovat při komunikaci více času na verbální odpověď nebo vybavení si z dlouhodobé paměti. Pokud však vlivem patologických změn ve stáří došlo k poruchám paměti, chování či motoriky, musí být komunikace a její techniky, těmto změnám přizpůsobeny. Zásady pro úspěšné jednání se seniory: (Pokorná, 2010) jasně vymezit cíl komunikace, její smysl a účel styl win/win (vztahy musí být zaměřeny na oboustranné vítězství) – najít polohu ve které se cítíme dobře my i partner v komunikaci nutná je respekt k osobě jako takové vhodná komunikační technika rozpoznat omezení starého věku a ta respektovat respektovat bariéry komunikace (smyslové poruchy, poruchy paměti či pohybové poruchy) akceptovat

specifické

problémy

(skryté

syndromy-deprese,

pseudomorbidita) vzít do úvahy celoţivotní historii příliš nepoučovat, být uctivý do léčebného programu zahrnovat nejen pacienta, ale i členy rodiny udrţovat aktivní sociální kontakt vyhýbat se infantilizaci, nezesilovat hlas (bez ověření nedoslýchavosti) chránit důstojnost aj.

33

Komunikační techniky vhodné pro komunikaci se seniory: (Pokorná, 2010) 1.

techniky aktivního naslouchání – techniky povzbuzení, objasnění, zrcadlení, parafrázování, shrnutí a ocenění

2.

řešení konfliktu vyjednáváním – proces vyjednávání v konfliktu (naplánování, analýza konfliktu, zahájení vyjednávání, vytýčení sporných bodů, sumarizace problému, návrh řešení, formulování dohody)

3.

asertivní techniky – asertivní NE, kompromis a konsenzus, aktivní dotazování na negativa, volné informace

4.

vyuţití poznatků transakční analýzy – musí probíhat na stejné úrovni, nikdy nelhat Základem úspěšné komunikace je umění tolerance a kompromisu.

34

4

CÍLE PRÁCE A HYPOTÉZY Z provedené rešerše odborné literatury, poznatků z teoretické části a trendů

moderního ošetřovatelství vyplynulo, práci orientovat na problematiku výskytu předsudků u NLZP ve zdravotnických zařízeních a to se zaměřením na ageismus. Byly formulovány následující cíle: 1.

Zmapovat míru znalostí o předsudcích vůči seniorům u nelékařských zdravotnických pracovníků.

2.

Zjistit v jaké míře se vyskytují prvky ageismu v chování nelékařských zdravotnických pracovníků vůči seniorům.

3.

Navrhnout interaktivní seminář pro nelékařské zdravotnické pracovníky s hraním rolí.

Hypotézy: 1 Ho: Předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu 1 HA: Předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu 2 Ho: Předpokládám, ţe neexistuje statisticky významný rozdíl mezi vybranými věkovými skupinami respondentů a mírou výskytu ageismu 2 HA: Předpokládám, ţe existuje statisticky významný rozdíl mezi vybranými věkovými skupinami respondentů a mírou výskytu ageismu 3 Ho: Předpokládám, ţe neexistuje statisticky významný rozdíl mezi délkou praxe respondentů a mírou výskytu ageismu 3 HA: Předpokládám, ţe existuje statisticky významný rozdíl mezi délkou praxe respondentů a mírou výskytu ageismu V rámci omezení diplomové práce je práce zaměřena na skupinu nelékařských zdravotnických pracovníků (sanitář, ošetřovatel, zdravotnický asistent, všeobecná sestra a sestra se specializací), a to z důvodu velkého mnoţství vstupních dat. Tito pracovníci poskytují přímou ošetřovatelskou péči, jsou v častém kontaktu se seniory, a proto zde hrozí riziko výskytu ageismu.

35

5 5.1

METODIKA A ORGANIZACE PRŮZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Charakteristika výzkumné metody V průběhu zpracování práce byly pouţity vybrané metody, jejichţ enumerace je

uvedena v následujícím textu tak, jak byly řešeny zadané úkoly, aby bylo dosaţeno vytyčených cílů a potvrzení či vyvrácení hypotéz. Tyto metody nebyly aplikovány samostatně, ale ve vzájemných souvislostech. Z pouţitých obecných a konkrétních metod bylo vyuţito indukce k zobecnění získaných poznatků a k formulování obecných závěrů. Dedukce, opačný postup indukce, spočívá také ve vyvozování nových poznatků z obecně platných principů, obecné závěry jsou aplikovány na neznámé nové případy. Dedukce byla vyuţita při výběru kategorií nelékařských zdravotnických pracovníků. Studium objektivních materiálů je metoda zaloţena na rešerši všech souvisejících dostupných materiálů o problematice ageismu v ošetřovatelství. Zdrojem materiálů byly údaje zpracované Ministerstvem zdravotnictví ČR, Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR a Českým statistickým úřadem. Dále pak ústní informace, národní a mezinárodní knihovny, odborné recenzované časopisy, vědecké indexové databáze Scopus, Web of Knowledge a internet. Zjištěné informace byly vyuţity při zpracování literární rešerše a následné formulaci cílů a hypotéz diplomové práce. Ke sběru dat byla vyuţita kvantitativní metoda, a to metoda dotazníkového šetření. Dotazník je soubor předem připravených otázek. Mezi výhody dotazníkového šetření patří sběr dat u velkého mnoţství respondentů za relativně krátkou dobu, anonymita a více otevřenější odpovědi. K nevýhodám metody se řadí neochota respondentů, nepochopení otázek z jejich strany, zkreslení výsledků při nepravdivých nebo hromadně vyplněných odpovědích. (Kutnohorská, 2009) Dotazník (příloha č. 1) byl vypracován pod odborným vedením vedoucí diplomové práce. Jednotlivé poloţky dotazníku byly sestaveny na podkladu studia odborné literatury a na základě stanovených cílů a hypotéz. V úvodu dotazníku byli respondenti seznámeni s pokyny týkající se jeho vyplnění. Dotazník se skládá z 23 poloţek, z toho jsou 3 otázky otevřené, 12 otázek má charakter uzavřený a 3 jsou otázky polootevřeného typu. V závěru dotazníku se vyskytuje 5 otázek se zaměřením na demografická data respondentů (věk, dosaţené vzdělání, délka praxe, pracovní zařazení, pracoviště). 36

Otázky 1, 2, 3, 9,11 a 13 byly směřovány na údaje o úrovni vědomostí a znalostí respondentů. Otázky 6, 7, 10, 12, 15, a 16 byly zaměřeny na ageismus, jeho výskyt a projevy. Otázky 4, 5, 14, 17 18 zjišťovaly informace o pracovních návycích dotazovaných a jejich účasti v ošetřovatelském procesu. Cílem dotazníkového šetření bylo zmapovat znalosti o předsudcích vůči seniorům u nelékařských zdravotnických pracovníků, dále zjistit v jaké míře se vyskytují prvky ageismu v chování nelékařských zdravotnických pracovníků v relaci k seniorům a navrhnout interaktivní seminář pro nelékařské zdravotnické pracovníky s hraním rolí. Bylo rozdáno celkem 270 dotazníků na různých odděleních Fakultní nemocnice Brno, vţdy se schválením vedoucích pracovníků. Jmenovitě na chirurgických, interních a na anesteziologicko-resuscitačních odděleních, a to jak na lůţkových tak ambulantních částech. Dotazníky byly předány staničním sestrám, které je rozšířily mezi nelékařský zdravotnický personál a opětovně vybraly vyplněný zpět. Sběr dat se uskutečnil od února do března 2014.

5.2

Analýza výsledků Z celkového počtu 270 dotazníků se vrátilo vyplněných 249, návratnost činila 92 %.

Vyřazeno bylo 14 dotazníků z důvodu neadekvátního vyplnění respondentem, zpracováno bylo tedy 235 dotazníků, coţ činí 87 % úspěšnost vyplnění. Vyhodnocení 235 dotazníků bylo provedeno pomocí počítačového programu Microsoft Office Excel, firmy Microsoft. Výsledné údaje byly zaznamenány do tabulek v absolutních (N) a relativních (%) četnostech zaokrouhlených na dvě desetinná místa. Pro lepší přehlednost byly tabulky doplněny grafy, k jejichţ znázornění byl opět vyuţit počítačový program Microsoft Excel firmy Microsoft. K vyhodnocení dotazníků bylo uţito popisné statistiky, a to Pearsonova χ2 testu, Cramerova koeficientu, Kruskal-Wallisova testu, Shapiro-Wilkova testu, KolmogorovSmirnovova testu a k samotnému testování bylo vyuţito kontingenčních tabulek. Statistické šetření bylo provedeno v programu STATISTICA.

5.2.1

Hypotéza 1H0 Hypotéza 1 byla formulována na základě cíle diplomové práce, který má za úkol

zmapovat míru znalostí o předsudcích vůči seniorům u nelékařských zdravotnických pracovníků. Návrh nulové i alternativní hypotézy je uveden dále v textu. 37

1 H0: Předpokládám, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu 1 HA: Předpokládám, ţe existuje statisticky významná závislost mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu 5.2.2.1

Potvrzení/vyvrácení 1H0 v relaci k otázkám 1-3

V dotazníkovém šetření byly uvedeny 3 otázky, kde existovala pouze jedna správná odpověď. Cílem dotazování bylo zjistit výši informovanosti základních pojmů o ageismu a předsudcích u nelékařského zdravotnického personálu. Celkem mohli respondenti získat 3 body za správné odpovědi. Z následující tabulky lze vyčíst tyto údaje: dotazníky celkem vyplnilo 235 respondentů. Průměrný počet bodů respondentů byl 1,55. Medián určuje střední hodnotu, tzn. 50 % respondentů má méně neţ 2 body a 50 % respondentů má více neţ 2 body. Nejčastější počet bodů respondentů byl 2 body, coţ se stalo v 75 případech. Minimální počet bodů, které respondenti obdrţeli, byl 0 bodů a maximální počet 3 body. 25 % respondentů má méně neţ 1 bod a 75 % respondentů má méně neţ 2 body. 10 % respondentů má 0 bodů a 90 % respondentů má méně neţ 3 body. Směrodatná odchylka udává, jak se liší typické případy souboru. Vypočítá se jako odmocnina z rozptylu. Je-li malá, jsou tyto prvky souboru navzájem podobné, a naopak velká směrodatná odchylka signalizuje velké vzájemné odlišnosti. V tomto případě je směrodatná odchylka poměrně malá 1,07. Tab. 1 Bodové zhodnocení otázek 1 aţ 3 dotazníku Popisné statistiky Proměnná N platných Průměr Medián body 235,00 1,55 2,00

Modus

Četnost Dolní Horní Kvantil Kvantil Minimum Maximum Rozptyl Sm.odch. modu kvartil kvartil 10,00000 90,00000

2,00 75,00

0,00

3,00 1,00 2,00

0,00

3,00

1,14

1,07

Graf zachycuje bodové zhodnocení respondentů v dotazníkovém šetření. Je patrné, ţe největší skupina dosáhla 2 bodů a naopak nejmenší skupina respondentů nedosáhla na bod ţádný.

38

Histogram z body statistika_dva 28v*235c body = 235*1*normal(x; 1,5532; 1,0664) 100

Počet pozorování

80

60

40

20

0 0 D = 0,2071; p < 0,0100; Lilliefors-p < 0,01; SW-W = 0,8662; p = 0.0000

1

2

3

body

Graf 1 Grafické znázornění bodového ohodnocení respondentů na otázky

Nejprve bylo testováno, zda se proměnná bodového hodnocení řídí normálním rozloţením. Bylo vyuţito Shapiro-Wilkova testu a Kolmogorov-Smirnovova testu. V případě obou testů hypotéza o normalitě byla zamítnuta na hladině významnosti 0,05. Bylo nutné tedy vyuţít neparametrický test dle Kruskal-Wallise, jak ukazuje tabulka 2. Jednotlivé kategorie dosaţeného vzdělání se v tabulkách a grafech znázorňují pod číslicí 17 (přiřazení 1 sanitární kurz, 2 ošetřovatelský kurz, 3, 4 středoškolské vzdělání, 4 vyšší odborné vzdělání 5 vysokoškolské bakalář, 6 vysokoškolské magistr, 7 specializační vzdělání). Tab. 2 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0

Kruskal-Wallisův test: H (6, N= 235) =53,67 p nezávislá proměnnábodové Nejvyšší =0,00, dosaţené ohodnocení vzdělání Počet Součet Prům. Kód platných pořadí pořadí 1 1 17 1443,00 84,88 2 2 8 617,00 77,13 3 3 65 5655,00 87,00 4 4 23 3338,00 145,13 5 5 21 2865,00 136,43 6 6 21 4005,00 190,71 7 7 80 9807,00 122,59 Z tabulky je patrné, ţe p-hodnota testu je velmi malá, blízká 0, proto na hladině významnosti 0,05 byla hypotéza 1 H0 zamítnuta a přijata alternativní. Pro větší přehlednost je uveden krabicový graf (graf 2), který znázorňuje zamítnutí nulové hypotézy. 39

K r abic ový g r af z body s es kupený vz dělání s tatis tika_dva 28v*235c 3,5

3,0

2,5

body

2,0

1,5

1,0

0,5

0,0 M edián 25% - 75%

- 0,5 1

2

3

4

5

6

vz dělání

7

R oz s ah neodleh. O dlehlé E xtr ém y

¨

Graf 2 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázkám 1-3

Předchozí zamítnutí hypotézy se potvrdilo i při vyuţití krabicového grafu. Je patrné, ţe respondenti s vyšším vzděláním dosahovali v průměru více bodů, neţ respondenti s niţším vzděláním. Tedy vzdělání a počet bodů spolu souvisí. 5.2.2.2

Potvrzení/vyvrácení 1H0 v relaci k otázce 9 a) Fyzické zneužívání

Opět byl vyuţit neparametrický test pro více výběrů: Kruskal-Wallisův test, jak je uvedeno v tabulce BŢ. 1 respondent nevypsal nic. Je to odlehlé pozorování, které by mohlo výsledky zkreslovat, proto není do testování zahrnut. Tedy je kalkulováno s 234 respondenty.

40

Tab. 3 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9a

Kruskal-Wallisův test: H (6, N= 234) =26,333 Nejvyšší p =0,0002, nezávislá proměnná - vzdělání dosaţené Počet Součet Prům. vzdělání Kód platných pořadí pořadí 1 1 17 1425,00 83,82 2 2 7 542,50 77,50 3 3 65 6554,00 100,83 4 4 23 3047,50 132,50 5 5 21 3082,50 146,79 6 6 21 2892,50 137,74 7 7 80 9951,00 124,39 Jak vyplývá z tabulky 3, p-hodnota testu je rovna 0,0002, proto na hladině významnosti 0,05 byla hypotéza 1 H0 zamítnuta a přijata alternativní. Pro větší přehlednost je uveden krabicový graf (graf 3), který znázorňuje zamítnutí nulové hypotézy.

Kr abic ový g r af z fyzic ke s es kupený vz dělání s tatis tika_dva 36v*235c

5

4

fy z ic k e

3

2

1

0

M edián 25% - 75% 1

2

3

4

5

6

7

vz dělání

Graf 3 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9a

41

R ozs ah neodleh. O dlehlé Extr émy

Předchozí zamítnutí hypotézy se nám potvrdilo i při vyuţití krabicového grafu. Lze pozorovat, ţe respondenti s vyšším vzděláním napsali dokonce i více neţ 4 poloţky k fyzickému zneuţívání. Respondenti s niţším vzděláním napsali 1 nebo 2 poloţky a velmi ojediněle 4 nebo 5 poloţek k fyzickému zneuţívání. Tedy vzdělání a počet poloţek u fyzického zneuţívání spolu souvisí.

b) Psychické a emocionální zneužívání Opět byl vyuţit neparametrický test pro více výběrů: Kruskal-Wallisův test, jak uvádí tabulka 4. Tab. 4 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 ve vztahu k otázce 9b

Kruskal-Wallisův test: H (6, N= 235) =22,35 p Nejvyšší =0,001, nezávislá proměnná - vzdělání dosaţené Počet Součet Prům. vzdělání Kód platných pořadí pořadí 1 1 17 1413,00 83,12 2 2 8 777,00 97,13 3 3 65 6240,00 96,00 4 4 23 3100,00 134,78 5 5 21 3004,00 143,05 6 6 21 2904,50 138,31 7 7 80 10291,50 128,64 Jak je patrné z tabulky 4, p-hodnota testu je velmi malá, je rovna 0,001, proto na hladině významnosti 0,05 byla hypotéza 1H0 zamítnuta a přijata alternativní hypotéza. Pro větší přehlednost je uveden krabicový graf (graf 4), který znázorňuje zamítnutí nulové hypotézy. Předchozí zamítnutí hypotézy se potvrdilo i při vyuţití krabicového grafu. Je moţné sledovat, ţe jednotlivé krabice se od sebe liší. Tedy vzdělání a výčet poloţek řadících se do kategorie psychického a emocionálního zneuţívání spolu souvisí.

42

Krabicový graf z psychicke seskupený vzdělání statistika_dva 36v*235c

3

psychicke

2

1

0

1

2

3

4

5

vzdělání

6

7

Medián 25%-75% Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

Graf 4 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9b

c) Finanční a materiální zneužívání I v tomto případě byl pouţit neparametrický test pro více výběrů: Kruskal-Wallisův test (tab. 5). Tab. 5 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 ve vztahu k otázce 9c

Kruskal-Wallisův test: H (6, N= 235) =23,35 Nejvyšší p =0,0007, proměnná: vzdělání dosaţené Počet Součet Prům. vzdělání Kód platných pořadí pořadí 1 1 17 1656,50 97,44 2 2 8 854,00 106,75 3 3 65 6602,50 101,58 4 4 23 3315,50 144,15 5 5 21 3148,00 149,91 6 6 21 3171,50 151,02 7 7 80 8982,00 112,28 Tabulka 5 ukazuje, ţe p-hodnota testu je velmi malá, je rovna 0,0007, proto na hladině významnosti 0,05 byla hypotéza 1H0 zamítnuta a tedy byla přijata alternativní hypotéza. Pro větší přehlednost je uveden krabicový graf (graf 5), který znázorňuje zamítnutí nulové hypotézy. 43

Kr abic ový g r af z financ ni s es kupený vz dělání s tatis tika_dva 36v*235c

3

fin a n c n i

2

1

0 M edián 25% - 75% 1

2

3

4

5

6

7

vz dělání

R ozs ah neodleh. O dlehlé Extr émy

Graf 5 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9c

Potvrzuje se předchozí zamítnutí hypotézy. Respondenti s vyšším vzděláním mají větší tendenci vyplňovat více poloţek i v případě finančního a materiálního zneuţívání. Tedy vzdělání a počet vypsaných poloţek u otázky 9c pro finanční a materiálové zneuţívání spolu souvisí.

44

d) Zanedbání péče

Byl vyuţit Kruskal-Wallisův test, jehoţ výsledky jsou uvedeny v tabulce 6. Tab. 6 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 ve vztahu k otázce 9d

Kruskal-Wallisův test: H (6, N= 235) =28,51 p Nejvyšší =0,0001, nezávislá proměnná-vzdělání dosaţené Počet Součet Prům. vzdělání Kód platných pořadí pořadí 1 1 17 1810,50 106,50 2 2 8 760,00 95,00 3 3 65 6689,50 102,92 4 4 23 2807,00 122,04 5 5 21 3022,50 143,93 6 6 21 3681,50 175,31 7 7 80 8959,00 111,99 Jak ukazuje tabulka 6, p-hodnota testu je rovna 0,0001, proto na hladině významnosti 0,05 byla hypotéza 1H0 zamítnuta a byla přijata alternativní hypotéza. Krabicový graf 6 graficky poukazuje na zamítnutí nulové hypotézy. Jednotlivé krabice jsou rozdílné. Tedy vzdělání a počet poloţek u zanedbání péče spolu souvisí.

zanedbani_pece

3

2

1

0

1

2

3

4

5

vzdělání

6

7

Medián 25%-75% Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

Graf 6 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9d

45

e) Omezení kontaktů V tomto případě byly k testování pouţity kontingenční tabulky (tabulka 7). Tab. 7 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9e

Pozorované četnosti. Četnost označených buněk > 10 Počet odpovědí Vzděl. 1 Vzděl. 2 Vzděl. 3 Vzděl. 4 Vzděl. 5 Vzděl. 6 Vzděl. 7 Řádk. součty 0 7 2 34 10 8 5 33 99 1 10 5 25 5 9 14 40 108 2 0 1 6 8 4 2 7 28 Celk. 17 8 65 23 21 21 80 235 Nejprve je nutné si ověřit, zda platí podmínky dobré aproximace (tab. 8). Podmínky jsou splněny (pouze v jednom případě, který je označen ţlutě tomu tak není. Lze zanedbat). Tab. 8 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9e Počet odpovědí

Očekávané četnosti. Četnost označených buněk > 10

Vzděl. 1 Vzděl. 2 Vzděl. 3 Vzděl. 4 Vzděl. 5 Vzděl. 6 Vzděl. 7

0 1 2 Celk.

7,16 7,81 2,03 17,00

3,37 3,68 0,95 8,00

27,38 29,87 7,75 65,00

9,69 10,57 2,74 23,00

8,85 9,65 2,50 21,00

8,85 9,65 2,50 21,00

33,70 36,77 9,53 80,00

Řádk. součty 99,00 108,00 28,00 235,00

Tabulka 9 přehledně znázorňuje výsledky statistických porovnávání. Pearsonův χ2 test má p-hodnotu rovnu 0,02. Tedy je menší neţ hladina významnosti 0,05, proto byla hypotéza H0 zamítnuta ve prospěch alternativní hypotézy. Cramerův koeficient, který udává sílu závislosti a vychází 0,23 – slabá závislost. Tab. 9 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9e

Statist. 2

Pearsonův χ Cramér. V

Statist. : omezeni kontaktu (3) x vzdělání (7) χ2 sv 25,23 df=12 0,23

P 0,02

f) Infantilizace V tomto případě lze pouţít k testování kontingenční tabulky, protoţe se jedná 46

o testování nezávislosti mezi nominálními veličinami (tab. 10). Tab. 10 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9f

Počet odpovědí 0 1 2 Celk.

Pozorované četnosti. Četnost označených buněk > 10 vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání Řádk. 1 2 3 4 5 6 7 součty 7 2 30 7 7 4 22 79 10 4 26 12 11 16 46 125 0 2 9 4 3 1 12 31 17 8 65 23 21 21 80 235

Je nutno si nejprve ověřit, zda platí podmínky dobré aproximace (tab. 11). Podmínky jsou splněny (pouze v jednom případě, který je označen ţlutě tomu tak není. Lze zanedbat). Tab 11 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9f

Očekávané četnosti. Četnost označených buněk > 10 vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání Řádk. 1 2 3 4 5 6 7 součty Počet odpovědí 0 5,72 2,69 21,85 7,73 7,06 7,06 26,89 79,00 1 9,04 4,26 34,57 12,23 11,17 11,17 42,55 125,00 2 2,24 1,06 8,57 3,03 2,77 2,77 10,55 31,00 Celk. 17,00 8,00 65,00 23,00 21,00 21,00 80,00 235,00 Hodnota testové statistiky je rovna 15,17. Pearsonův χ2 test má p-hodnotu rovnu 0,23. Tedy je vyšší neţ hladina významnosti 0,05, proto nebyla hypotéza H0 zamítnuta. Cramerův koeficient, který udává sílu závislosti a vychází 0,18 – zanedbatelná závislost, jak uvádí tabulka 12. Tab. 12 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9f

Statist. 2

Pearsonův χ Cramér. V

Statist. : infantilizace(3) x vzdělání (7) χ2 sv 15,17 df=12 0,18

47

P p=0,23

g) Hyperprotektivní Opět byly k testování pouţity kontingenční tabulky (tabulka 13). Tab. 13 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9g

Počet odpovědí 0 1 Celk.

Pozorované četnosti. Četnost označených buněk > 10 vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání Řádk. 1 2 3 4 5 6 7 součty 8 4 32 7 7 5 27 90 9 4 33 16 14 16 53 145 17 8 65 23 21 21 80 235

Je nutné si ověřit, zda platí podmínky dobré aproximace (tab. 14). Podmínky jsou splněny. Tab. 14 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9g

Počet odpovědí 0 1 Celk.

Očekávané četnosti. Četnost označených buněk > 10 vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání Řádk. 1 2 3 4 5 6 7 součty 6,51 3,06 24,89 8,81 8,04 8,04 30,64 90,00 10,49 4,94 40,11 14,19 12,96 12,96 49,36 145,00 17,00 8,00 65,00 23,00 21,00 21,00 80,00 235,00

Hodnota testové statistiky je rovna 7,69 a má 6 stupňů volnosti. Pearsonův χ2 test má p-hodnotu rovnu 0,26. Tedy je větší neţ hladina významnosti 0,05, proto nebyla hypotéza H0 zamítnuta. Cramerův koeficient, který udává sílu závislosti, vychází 0,18 – zanedbatelná závislost, jak uvádí tabulka 15. Tab. 15 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9g

Statist. 2

Pearsonův χ Cramér. V

Statist. : hyperprotektivní (2) x vzdělání (7) χ2 sv 7,69 df=6 0,18

48

P p=0,26

5.2.2.3

Potvrzení/vyvrácení 1H0 v relaci k otázce 13

K testování bylo vyuţito kontingenčních tabulek (tab. 16). Tab. 16 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 13

Pozorované četnosti. Četnost označených buněk > 10 vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání Řádk. 1 2 3 4 5 6 7 součty ot. 13 a) 8 5 14 10 5 4 26 72 b) 0 0 23 7 9 4 29 72 c) 9 3 18 4 2 6 11 53 d) 0 0 10 2 5 7 14 38 Celk. 17 8 65 23 21 21 80 235 Aţ na dva případy jsou podmínky dobré aproximace splněny (tab. 17). Opět bylo zanedbáno. Tab. 17 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 13

Očekávané četnosti. Četnost označených buněk > 10 vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání vzdělání Řádk. 1 2 3 4 5 6 7 součty ot.13 a) 5,21 2,45 19,92 7,05 6,43 6,43 24,51 72,00 b) 5,21 2,45 19,92 7,05 6,43 6,43 24,51 72,00 c) 3,83 1,80 14,66 5,19 4,74 4,74 18,04 53,00 d) 2,75 1,29 10,51 3,72 3,40 3,40 12,94 38,00 Celk. 17,00 8,00 65,00 23,00 21,00 21,00 80,00 235,00 Testová statistika je rovna 42,36 a má 18 stupňů volnosti a p-hodnota nabývá hodnoty 0,001. Hypotéza H0 na hladině 0,05 byla zamítnuta ve prospěch alternativní hypotézy. Cramerův koeficient je roven 0,25 - slabá závislost, jak je patrné z tabulky 18. Tab. 18 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 13

Statist. 2

Pearsonův χ Cramér. V

Statist. : ot. 13(4) x vzdělání (7) χ2 . sv 42,36 df=18 0,25

49

P 0,00098

5.2.2

Hypotéza 2H0 Dalším krokem ke splnění vytýčených cílů diplomové práce byla formulace druhé

hypotézy. 2H0: Předpokládám, ţe neexistuje statisticky významný rozdíl mezi vybranými věkovými skupinami respondentů a mírou výskytu ageismu 2HA: Předpokládám, ţe existuje statisticky významný rozdíl mezi vybranými věkovými skupinami respondentů a mírou výskytu ageismu V dotazníkovém šetření byly formulovány otázky k potvrzení či vyvrácení výše uvedené hypotézy 2H0, proto byly stanoveny věkové kategorie, a to první kategorie pro věk do 30let, druhá pak pro 31 aţ 45 let věku respondenta a poslední věková kategorie je pro dotazující starší 46 ti let. 5.2.2.1

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 6

Ke statistickému vyhodnocení bylo vyuţito kontingenční tabulky, protoţe se jedná o testování nezávislosti mezi nominálními veličinami (tab. 19) Tab. 19 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 6

ot. 6 a) b) c) d)

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Řádk. Věk 1 Věk 2 Věk 3 součty 0 0 0 0 33 26 13 72 48 61 16 125 10 23 5 38

Podmínky dobré aproximace jsou splněny. Očekávané četnosti jsou všechny dokonce větší neţ 5, jak je zachyceno v následující tabulce 20.

50

Tab. 20 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 6

ot. 6

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10

a) b) c) d) Celk.

Věk 1

Věk 2

Věk 3

0,00 27,88 48,40 14,72 91,00

0,00 33,70 58,51 17,79 110,00

0,00 10,42 18,09 5,50 34,00

Řádk. Součty 0,00 72,00 125,00 38,00 235,00

Testová statistika je rovna 6,77 a má 4 stupně volnosti a příslušná p-hodnota odpovídá 0,14. Tedy hypotéza 2H0 nebyla zamítnuta na hladině významnosti 0,05. Cramerův koeficient je roven 0,12 – zanedbatelná závislost, jak ukazuje tabulka 21. Tab. 21 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 6

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V 5.2.2.2.

Statist.: ot. 6(3) x věk (3) χ2 sv P 6,77 df=4 p=0,15 0,12

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 7

Ke statistickému zhodnocení získaných dat bylo opětovně pouţito kontingenční tabulky (tab. 22) Tab. 22 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 7

ot. 7 a) b) c) d) Celk.

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Věk 1

Věk 2

Věk 3

7 51 29 4 91

0 75 33 2 110

0 21 13 0 34

Řádk. součty 7 147 75 6 235

Očekávané četnosti jsou aţ na dva případy splněny (tab. 23). Ty byly zanedbány.

51

Tab. 23Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 7

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10

ot. 7 a) b) c) d) Celk.

Věk 1

Věk 2

Věk 3

2,71 56,92 29,04 2,32 91,00

3,28 68,81 35,11 2,8085 110,00

1,01 21,27 10,85 0,87 34,00

Řádk. Součty 7,00 147,00 75,00 6,00 235,00

Testová statistika je rovna 15,12 s 6 stupni volnosti a p-hodnotou 0,02. Hypotéza 2H0 tedy byla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,18 – zanedbatelná závislost, jak zachycuje tabulka 24. Tab. 24 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 7

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V 5.2.2.3

Statist. : ot.7 (4) x věk (3) χ2 sv P 15,12 df=6 p=0,019 0,18

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 10

Kontingenční tabulka byla pouţita i při vyhodnocení údajů plynoucích z otázky 10 (tab. 25) Tab. 25 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 10

ot10 a) b) c) Celk.

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Řádk. Věk 1 Věk 2 Věk 3 součty 23 19 4 46 56 77 28 161 12 14 2 28 91 110 34 235

Nejprve je nutné si ověřit, zda platí podmínky dobré aproximace (tab. 26). Podmínky jsou splněny.

52

Tab. 26 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 10

ot. 10

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10

a) b) c) Celk.

Věk 1

Věk 2

Věk 3

17,81 62,35 10,84 91,00

21,53 75,36 13,11 110,00

6,66 23,29 4,051 34,00

Řádk. Součty 46,00 161,00 28,00 235,00

Testová statistika je rovna 21,35 s 9 stupni volnosti a p-hodnotou 0,22. Hypotéza 2H0 tedy nebyla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,11 – zanedbatelná závislost, jak je ukázáno v tabulce 27. Tab. 27 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 10

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V 5.2.2.4

Statist. : ot10(3) x věk (3) χ2 . sv P 5,72 df=4 p=0,22 0,11

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 12

Opět byla pouţita kontingenční tabulka (tab. 28) Tab. 28 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 12

ot. 12 a) b) c) d) Celk.

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Řádk. Věk 1 Věk 2 Věk 3 součty 19 17 7 43 42 44 15 101 24 39 10 73 6 10 2 18 91 110 34 235

Očekávané četnosti. Podmínky dobré aproximace jsou splněny. Dokonce jsou očekávané četnosti ve všech případech větší neţ 5, jak zachycuje tabulka 29.

53

Tab. 29 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 12

ot. 12

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10

a) b) c) d) Celk.

Věk 1

Věk 2

Věk 3

16,65 39,11 28,27 6,97 91,00

20,13 47,28 34,17 8,43 110,00

6,22 14,61 10,56 2,60 34,00

Řádk. Součty 43,00 101,00 73,00 18,00 235,00

Testová statistika je rovna 3,29 s 6 stupni volnosti a p-hodnotou 0,77. Hypotéza 2H0 tedy nebyla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,08 – zanedbatelná závislost, podrobnosti uvádí tabulka 30. Tab. 30 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 12

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V 5.2.2.5

Statist. : ot. 12(4) x věk (3) χ2 sv P 3,29 df=6 p=0,77 0,084

Potvrzení/vyvrácení 2H0 v relaci k otázce 15

Kontingenční tabulky bylo pouţito i v případě statistického hodnocení vztaţené k otázce 15 (tab. 31). Tab. 31 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 15

ot. 15 a) b) c) d) Celk.

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Řádk. Věk 1 Věk 2 Věk 3 součty 6 6 1 13 49 64 22 135 26 31 6 63 10 9 5 24 91 110 34 235

Podmínky dobré aproximace jsou aţ na jeden případ splněny (tab. 32). Lze zanedbat.

54

Tab. 32 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 15

ot. 15

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10

a) b) c) d) Celk.

Věk 1

Věk 2

Věk 3

5,03 52,28 24,40 9,29 91,00

6,09 63,19 29,49 11,23 110,00

1,88 19,53 9,12 3,47 34,00

Řádk. Součty 13,00 135,00 63,00 24,00 235,00

Testová statistika je rovna 3,54 s 6 stupni volnosti a p-hodnotou 0,74. Hypotéza 2H0 tedy nebyla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,08 – zanedbatelná závislost, jak zachycuje tabulka 33. Tab. 33 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 15

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V

5.2.3

Statist. : ot. 15(4) x věk (3) χ2 sv P 3,54 df=6 p=0,74 0,09

Hypotéza 3H0

Aby byly splněny zadané cíle diplomové práce, byla formulována třetí hypotéza. 3 H0: Předpokládám, ţe neexistuje statisticky významný rozdíl mezi délkou praxe respondentů a mírou výskytu ageismu 3 HA: Předpokládám, ţe existuje statisticky významný rozdíl mezi délkou praxe respondentů a mírou výskytu ageismu V dotazníku byly zaneseny otázky k potvrzení či vyvrácení uvedené hypotézy 3H0, proto byla rozčleněna délka praxe respondentů, v prvním případě se jedná o délku praxe do 2 let, dále od 3 do 5 let, další kategorie zahrnuje délku praxe od 6 do 14 let a poslední skupinou je praxe delší neţ 15 a více let. 5.2.3.1.

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 6

Bylo pouţito kontingenční tabulky, jak je znázorněno v tabulce 34.

55

Tab. 34 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 6

ot. 6

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1 Praxe 2 Praxe 3 Praxe 4 0 8 14 4 26

a) b) c) d) Celk.

0 18 29 7 54

0 33 59 19 111

0 13 23 8 44

Řádk. Součty 0 72 125 38 235

Podmínky dobré aproximace jsou splněny (tab. 35).

Tab. 35 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 6

ot. 6 a) b) c) d) Celk.

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1

Praxe 2

Praxe 3

Praxe 4

0,00 7,97 13,83 4,20 26,00

0,00 16,55 28,72 8,73 54,00

0,00 34,01 59,04 17,95 111,00

0,00 13,48 23,40 7,12 44,00

Řádk. součty 0,00 72,00 125,00 38,00 235,00

Testová statistika je rovna 0,71 s 6 stupni volnosti a p-hodnotou 0,99. Tedy hypotéza 3H0 na hladině významnosti 0,05 nebyla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,05 – zanedbatelná závislost, jak je uvedeno v tabulce 36. Tab. 36 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 6

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V

Statist. : ot .6(3) x praxe (4) χ2 sv P 0,71 df=6 p=0,99 0,039

5.2.3.2 Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 7 I v tomto případě bylo pouţito kontingenční tabulky (tab. 37)

56

Tab. 37 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 7

ot. 7

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1 Praxe 2 Praxe 3 Praxe 4 2 13 10 1 26

a) b) c) d) Celk.

5 31 15 3 54

0 74 37 0 111

0 29 13 2 44

Řádk. Součty 7 147 75 6 235

Očekávané četnosti jsou aţ na dva případy splněny. Ty byly zanedbány (38). Tab. 38 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 7

ot. 7 a) b) c) d) Celk.

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1

Praxe 2

Praxe 3

Praxe 4

0,78 16,26 8,30 0,66 26,00

1,61 33,78 17,23 1,379 54,00

3,31 69,43 35,43 2,83 111,00

1,31 27,52 14,04 1,12 44,000

Řádk. součty 7,00 147,00 75,00 6,00 235,00

Testová statistika je rovna 21,35 s 9 stupni volnosti a p-hodnotou 0,01. Hypotéza 3H0 tedy byla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,17 – zanedbatelná aţ slabá závislost (tab. 39). Tab. 39 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 7

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V 5.2.3.3.

Statist. : ot. 7(4) x praxe (4) χ2 sv P 21,35 df=9 p=0,01 0,17

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 10

Bylo pouţito kontingenční tabulky (tab. 40).

57

Tab. 40 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 10

ot10

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1 Praxe 2 Praxe 3 Praxe 4 8 14 4 26

a) b) c) Celk.

11 38 5 54

23 77 11 111

4 32 8 44

Řádk. Součty 46 161 28 235

Tabulka očekávaných četností, podmínky dobré aproximace jsou splněny, jak je patrné z tabulky 41. Tab. 41 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 10

ot10 a) b) c) Celk.

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1

Praxe 2

Praxe 3

Praxe 4

5,09 17,81 3,10 26,00

10,57 37,00 6,43 54,00

21,73 76,05 13,23 111,00

8,61 30,15 5,24 44,00

Řádk. součty 46,00 161,00 28,00 235,00

Testová statistika je rovna 7,60 s 6 stupni volnosti a p-hodnotou 0,27. Hypotéza 3H0 tedy nebyla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,12 – zanedbatelná závislost, jak je vidět v tabulce 42. Tab. 42 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 10

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V 5.2.3.4

Statist. : ot10(3) x praxe (4) χ2 sv P 7,60 df=6 p=0,27 0,1271936

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 12

I v případě statistického vyhodnocení dat z otázky 12 bylo pouţito kontingenční tabulky (tab. 43)

58

Tab. 43 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 12

Ot. 12

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1 Praxe 2 Praxe 3 Praxe 4 6 8 11 1 26

a) b) c) d) Celk.

8 30 9 7 54

22 49 34 6 111

7 14 19 4 44

Řádk. Součty 43 101 73 18 235

Podmínky dobré aproximace jsou aţ na jeden případ splněny. Byl zanedbán (tab. 44).

Tab. 44 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 12

ot. 12 a) b) c) d) Celk.

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1

Praxe 2

Praxe 3

Praxe 4

4,76 11,18 8,08 1,99 26,00

9,88 23,21 16,78 4,14 54,00

20,31 47,71 34,48 8,50 111,00

8,05 18,91 13,67 3,37 44,00

Řádk. součty 43,00 101,00 73,00 18,00 235,00

Testová statistika je rovna 15,24 s 9 stupni volnosti a p-hodnotou 0,08. Hypotéza 3H0 tedy nebyla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,14 – zanedbatelná závislost (tab. 45). Tab. 45 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 12

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V 5.2.3.5

Statist. : ot. 12(4) x praxe (4) χ2 sv P 15,24 df=9 p=0,09 0,15

Potvrzení/vyvrácení 3H0 v relaci k otázce 15

V tomto případě bylo opět vyuţito kontingenční tabulky (tab. 46):

59

Tab. 46 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 15

ot. 15

Pozorované četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1 Praxe 2 Praxe 3 Praxe 4 4 15 4 3 26

a) b) c) d) Celk.

3 29 14 8 54

3 66 34 8 111

3 25 11 5 44

Řádk. Součty 13 135 63 24 235

Podmínky dobré aproximace jsou aţ na jeden případ splněny. Lze zanedbat (tab. 47). Tab. 47 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 15

ot. 15 a) b) c) d) Celk.

Očekávané četnosti Četnost označených buněk > 10 Praxe 1

Praxe 2

Praxe 3

Praxe 4

1,44 14,94 6,971 2,66 26,00

2,99 31,02 14,48 5,52 54,00

6,14 63,77 29,76 11,34 111,00

2,43 25,28 11,80 4,49 44,00

Řádk. součty 13,00 135,00 63,00 24,00 235,00

Testová statistika je rovna 10,66 s 9 stupni volnosti a p-hodnotou 0,29. Hypotéza 3H0 tedy nebyla zamítnuta. Cramerův koeficient je 0,12 – zanedbatelná závislost, jak je uvedeno v tabulce 48. (Budíková, 2005) Tab. 48 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 15

Statist. Pearsonův χ2 Cramér. V

Statist. : ot. 15(4) x praxe (4) χ2 sv P 10,66 df=9 p=0,29 0,12

60

Tab. 49 Sumarizace vyhodnocení výsledků hypotéz Hypotéza

Proměnná

Proměnná

Výsledek

1H0

Body

Vzdělání

Zamítáme

Ot9a

Vzdělání

Zamítáme

Ot9b

Vzdělání

Zamítáme

Ot9c

Vzdělání

Zamítáme

Ot9d

Vzdělání

Zamítáme

Ot9e

Vzdělání

Zamítáme

Ot9f

Vzdělání

Nezamítáme

Ot9g

Vzdělání

Nezamítáme

Ot13

Vzdělání

Zamítáme

Ot6

Věk

Nezamítáme

Ot7

Věk

Zamítáme

Ot10

Věk

Nezamítáme

Ot12

Věk

Nezamítáme

Ot15

Věk

Nezamítáme

Ot6

Praxe

Nezamítáme

Ot7

Praxe

Zamítáme

Ot10

Praxe

Nezamítáme

Ot12

Praxe

Nezamítáme

Ot15

Praxe

Nezamítáme

2H0

3H0

61

DISKUZE Nárůst stárnoucí populace je celospolečenský trend, zapříčiněný nízkou porodností a prodluţováním naděje doţití. Stáří a stárnutí si mnozí lidé spojují s úbytkem sil, vysokou nemocností, poklesem intelektu, nesoběstačností, ekonomickou závislostí, sociální izolací a s dalšími většinou negativními záleţitostmi. Tyto negativní stereotypy přetrvávající i v dnešní společnosti mohou vést k nerespektování práv seniorů, despektu, nedostatku porozumění aţ diskriminaci. Takovému stereotypizování a diskriminaci lidí pro jejich stáří se říká ageismus.(Butler, 1975) Přestoţe se společnost a zdravotnictví během posledního desetiletí v mnohém transformovaly k lepšímu i nadále se lze setkat s rozdíly v mentalitě, chování i jednání mezi nelékařskými zdravotnickými pracovníky vůči seniorům. Tématu ageismu a jeho problematice je věnováno v posledních letech poměrně velká pozornost,

a

to

jak

v oboru

sociologie,

pedagogiky,

tak

i

v ošetřovatelství.

Ale problematice z pohledu nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) v praxi, empirických šetření mnoho není. Diplomová práce se zabývá oblastí předsudků u nelékařských zdravotnických pracovníků v interakci se seniory se zaměřením na jejich znalosti a na výskyt prvků ageismu v jejich chování. Vybranou skupinu NLZP tvoří sanitáři, ošetřovatelé, zdravotní asistenti a všeobecné sestry, pracující na ambulantních a lůţkových pracovištích interních, chirurgických a anesteziologicko resuscitačních oborů. Z výsledků práce vyplývá, ţe se s ageistickými prvky lze setkat na všech zkoumaných pracovištích a jsou nezávislé na věku a délce praxe respondentů. Informovanost o ageismu úzce souvisí s dosaţeným vzděláním respondentů. Výsledky zkoumání byly srovnány s prací Dubské (2010), která prováděla výzkum na gerontopsychiatrických pracovištích. Studii zaměřila na problematiku ageismu na gerontopsychiatrii. Cílem práce bylo zjistit rozdílný názor a zkušenosti nelékařských zdravotnických pracovníků gerontopsychiatrie s problematikou ageismu. Zmapovala jejich zkušenosti s ageistickými projevy na jednotlivých pracovištích a zjišťovala, zda se pracovníci setkali s ageismem ve své praxi nebo

v soukromém

ţivotě.

Na

základě

stanovených

hypotéz

došla

k závěru,

ţe u jednotlivých potencionálně ageistických výroků nebyly zjištěny statisticky významné vztahy mezi délkou praxe. Z dalšího plyne, ţe deklarovaný výskyt ageismu v podobě zneuţívání seniorů není závislý na věku respondentů. Znalost pojmu ageismus je závislý na

62

vzdělání respondentů. Zájem o další vzdělávání je závislý na délce praxe. Největší zájem o vzdělání měli respondenti s praxí 6 - 14 let. Ostatní výzkumné práce např. Chmelová (2014), Papeţová (2009) na téma ageismu a diskriminace seniorů se zabývají problematikou z pohledu seniora a studentů. Chmelová (2014) se zabývala stářím z pohledu studentů středních škol. Zaměřila se na předsudky, zdroje informací a znalosti studentů ve vztahu k typu školy, jednotlivých ročníků, věku, pohlaví a generačnímu souţití. V souhrnu tvrdí, ţe neexistuje statisticky významná závislost mezi předsudky studentů o stáří a typem střední školy, ani ročníkem studia na střední škole. Neexistuje statisticky významná závislost mezi nejčastěji uvedeným zdrojem informací o stáří a typem střední školy, ani ročníkem studia na střední škole. Neexistuje statisticky významná závislost mezi znalostmi o stáří a bydlištěm studentů, ani souţitím ve vícegenerační rodině. Ale ţe existuje statisticky významná závislost mezi znalostmi. Papeţová (2009) se zabývala názorem seniorů na postoj společnosti k seniorům, zjišťovala, zda se senioři cítí diskriminováni, pokud ano, vymezit oblasti této diskriminace. Dále zjišťovala pohled mladých dospělých na seniory, a zda se v něm objevuje ageismus. Výzkum proběhl formou kvantitativního šetření. Ze závěru vyplývá, ţe senioři vnímají ageismus v oblastech: chování lékařů (přezíravost, neochota řešit problémy), chování pracovníků v sociálních sluţbách (odebírání dokladů, omezování jídla), nedostupnosti sluţeb v infrastruktuře (chybí bezbariérové úpravy), finanční oblasti (obavy z budoucnosti ve vztahu výše důchodu), politice (zneuţití jako voliči), sluţbách (omezení dostupnosti stravování, vzdělávání), v obchodu (nedostatek zboţí pro seniory), v rodině (nezájem ze strany rodiny o kontakt se seniory), zaměstnání (chování spolupracovníků), mediální (negativní obraz seniorů) a upřednostňování mládí. Mladí dospělí se vyjadřovali o seniorech jako o finančně dostatečně zajištěných, bránící se inovacím a změnám, mající pomalé ţivotní tempo, měli by se drţet stylu starých, neměli by být sexuálně aktivní, vzdělání není jiţ potřeba, ze zaměstnání by měli odcházet s hranicí důchodu, v politice by se neměli angaţovat a nechtěli by je za sousedy. Rozdílný názor měli mladí dospělí v sociálních sluţbách, kteří seniory povaţovali za finančně závislé, povaţují je za schopné se učit nové věci a jako sousedé by jim nevadili. Cílem této diplomové práce bylo zmapovat míru znalostí o předsudcích vůči seniorům u nelékařských zdravotnických pracovníků. Zjistit, v jaké míře se vyskytují prvky ageismu v chování nelékařských zdravotnických pracovníků vůči seniorům. Navrhnout interaktivní seminář pro NLZP s hraním rolí, který je zpracován v příloze č. 2. 63

První 3 otázky dotazníkového šetření byly zaměřeny na znalosti pojmů u nelékařského zdravotnického personálu. V kaţdé otázce byla pouze jedna správná odpověď, za kterou mohli respondenti získat bod. Celkem mohli respondenti tedy získat 3 body za všechny správné odpovědi. Za otázky 1, 2, 3 získalo 0 bodů 51 (21,70 %) respondentů, 1 bod 56 (23,83 %) respondentů, 2 body 75 (31,92 %) respondentů a 3 body 53 (22,55 %) respondentů. Správné odpověď na otázku č. 1 Definujte pojem ageismus, byla za a) stereotypizování a diskriminace pro jejich stáří, na otázku č. 2 Absence sociálních interakcí mezi lidmi různého věku je označována, jako, odpověď za b) věková segregace a na otázku č. 3 Eticky nevhodné hovoření o starých lidech a se starými lidmi se označuje, za a) elderspeak. Tyto poloţky byly pouţity při testování hypotézy č. 1 prokázání závislosti mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu Poloţka č. 4 zjišťovala, jak častý kontakt mají NLZP s pacientem seniorem. Denní kontakt udalo 16 (6,81 %) respondentů, kontakt 2x týdně 71 (30,21 %) respondentů, 3x týdně 85 (36,17 %) respondentů a více jak 3x týdně 63 (26,81 %) respondentů. Denní kontakt uváděli respondenti pracující v ambulantním provozu. Poloţka č. 4 slouţí jako pomocná, k zjištění rizik výskytu ageismu. Čím častější kontakt respondenti se seniory mají, tím vyšší hrozí riziko výskytu ageismu. Poloţka č. 5 zjišťovala názor NLZP kolika pacientům (alespoň jeden z nich je senior) jsou schopni poskytnout kvalitní ošetřovatelskou péči. Respondenti odpověděli následujíce. 1 pacientovi 16 (6,81 %) respondentů, 2 – 3 pacientům 90 (38,30 %) respondentů. První dvě moţnosti volili respondenti pracující převáţně na anesteziologicko resuscitačním oddělení a jednotkách intenzivní péče. 4 – 5 pacientům 92 (39,15 %) respondentů, více jak 5 pacientům 37 (15,74 %) uvedli respondenti pracující na standartních odděleních a v ambulantním provozu. Praxe dokazuje, ţe s vyšším počtem pacientů klesá schopnost zdravotníků poskytnout jim vysoce kvalitní péči. Poloţka č. 6 zjišťovala, jak tolerantní by byli respondenti vůči vlastní osobě v pozici seniora, kdyby je někdo oslovoval familiárně. Moţnost a) ano, familiární oslovení je znak přátelského přístupu nezvolil ţádný respondent, moţnost b) ano někdy, záleţelo by na situaci a osobě volilo 72 (30,64 %) respondentů, moţnost c) zřejmě ne, záleţelo by na situaci a osobě 125 (53,19 %) respondentů, moţnost d) kategoricky ne, povaţuji to za neuctivé 38 (16,17 %) respondentů. Z výsledků vyplývá, ţe familiární oslovení k vlastní osobě by většina respondentů netolerovala. Poloţka byla pouţita při testování hypotéz č. 2 a č. 3. Poloţka č. 7 je opakem předchozí poloţky. Byla zaměřena na toleranci hanlivého 64

oslovení seniorů při hovoru NLZP. Moţnost a) ano vybralo 7 (2,98 %) respondentů, moţnost b) asi ano 147 (62,55 %) respondentů, moţnost c) asi ne 75 (31,91 %) respondentů a moţnost d) 6 (2,55 %) respondentů. Z výsledků vyplývá, ţe respondenti jsou více ochotni tolerovat hanlivé oslovení seniorů při hovoru NLZP neţ familiární oslovení vlastní osoby. Poloţka byla pouţita při testování hypotéz č. 2 a č. 3. Poloţka č. 8 byl zaměřen na vynechávání akademických titulů při oslovování seniorů. V otázce 8 mohli respondenti uvést více odpovědí. Moţnost a) ano, ze strany NLZP uvedlo 179 (76,17 %) a neuvedlo 56 (23,83) respondentů. Moţnost b) ano, ze strany lékařů uvedlo 102 (43,40 %) a neuvedlo 133 (56,60 %) respondentů. Moţnost c) ano, za strany pacientů uvedlo 187 (79,57 %) a neuvedlo 48 (20,43 %) respondentů. Moţnost d) ne, nesetkal/a uvedlo 30 (12,77 %) a neuvedlo 205 (87,23). S nejvíce vynecháváním akademických titulů se NLZP setkalo ze strany pacientů (je to pochopitelné, nejsou ve společenské interakci, jsou součástí dočasně vzniklé sociální skupiny a nemohou ovlivnit, s kým ji budou sdílet), významné tedy je vynechávání akademických titulů u skupiny NLZP. Toto lze povaţovat za prvek ageismu. Poloţka č. 9 zjišťovala, co si respondenti představují pod různými typy zneuţívání seniorů, respondenti mohli uvádět více odpovědí. Pod fyzickým zneuţíváním nejčastěji uváděli znásilnění, vystavování chladu, násilně prováděnou aktivizaci, hrubé zacházení, nadměrné pouţívání omezovacích prostředků, týrání, plesknutí přes ruku, nepřiměřené pouţívání močových katétrů. K této poloţce respondenti přiřadili aţ pět odpovědí. Ţádnou odpověď neudal 1 respondent, 1 odpověď uvedlo 154 (65,53 %) respondentů, 2 odpovědi uvedlo 61 (25,96 %) respondentů, 3 odpovědi neuvedl ţádný respondent, 4 odpovědi 12 (5,11 %) respondentů a 5 odpovědí uvedlo 7 (2,98 %) respondentů. Jako psychické zneuţívání popisovali nevšímavost, poniţování, omezení rozhodovacích práv, vydírání, zastrašování, narušování soukromí, nadávání. Maximální počet odpovědí byly tři. Ţádnou odpověď neuvedlo 66 (28,09) respondentů, 1 odpověď uvedlo 94 (40,00 %) respondentů, 2 odpovědi 20 (8,51 %) respondentů, 3 odpovědi uvedlo 55 (23,40 %) respondentů. Za finanční zneuţívání respondenti povaţují vymáhání neoprávněných plateb, odebrání důchodu, nedostatek oblečení, odsun do domova důchodců. K problematice finančního zneuţívání seniorů neudalo ţádnou odpověď 107 (45,53 %) respondentů, 1 odpověď uvedlo 104 (44,26 %) respondentů, 2 odpovědi uvedlo 12 (5,11 %) respondentů, 3 odpovědi uvedlo 12 (5,11 %) respondentů. K otázce zanedbání péče se nevyjádřilo 86 (36,60 %) respondentů, 1 odpověď uvedlo 120 (51,06 %) respondentů, 2 odpovědi uvedlo 24 (10,21 %) respondentů, 3 odpovědi uvedlo 5 (2,13 %) respondentů. Uváděné odpovědi: 65

nedostatečná ošetřovatelská péče, nedostatek stravy a tekutin, nehygienické prostředí, rozvoj imobilizačního syndromu. Za omezování kontaktu respondenti povaţují omezení návštěv, neumoţnění duchovních potřeb pacienta. K omezení kontaktů se nevyjádřilo 99 (42,13 %) respondentů, 1 odpověď uvedlo 108 (45,96 %) respondentů a 2 odpovědi zaznamenalo 28 (11,91 %) respondentů. K infantilizaci přiřadili jednání se seniory jako s dětmi, zdětinšťování. K problematice se nevyjádřilo 79 (33,62 %) respondentů, 1 odpověď uvedlo 125 (53,19 %) respondentů a 2 odpovědi uvedlo 31 (13,19 %) respondentů. Za hyperprotektivní jednání respondenti povaţovali nadměrné poskytování péče a vykonání činností za pacienty. Ţádnou odpověď neuvedlo 90 (38,30 %) respondentů a 1 odpověď 145 (61,70 %) respondentů. Uváděnou odpovědí - vše za ně udělám, nadměrné poskytování péče. Poloţka č. 9 byla pouţita při testování hypotézy č. 1 prokázání závislosti mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu. Poloţka č. 10 se dotazovala, zda si respondent musí ve svém konání dávat pozor na něco z uvedeného v poloţce č. 9. Moţnost a) ano, uveďte jakého, uvedlo 46 (19,57 %) respondentů, moţnosti které udali, jsou zpracovány v tab. 11b včetně četnosti. Moţnost b) nejsem si vědoma, ale nemohu to vyloučit, uvedlo 161 (68,51 %) respondentů. Moţnost c) ne, zachovávám vţdy profesionální přístup, uvedlo 28 (11,91 %) respondentů. Mezi přiznané prvky respondenti uvedli: hyperprotektivní a infantilizaci 27 (58,70 %) respondentů, direktivní jednání a infantilizaci přiznalo 10 (21,74 %) respondentů, hyperprotektivní jednání uvedlo 8 (17,39 %) respondentů, infantilizaci přiznal 1 (2,17 %) respondent. Poloţka byla pouţita při testování hypotéz č. 2 a č. 3. Poloţka č. 11 se respondentů dotazovala na názor, co je příčinnou ageismu u NLZP. Respondenti nejčastěji uváděli velký počet ošetřovaných pacientů ve směně, narůstající poţadavky na poskytovanou péči, rozsáhlá administrativa, syndrom vyhoření, strach ze smrti a stáří, nedostatek času ošetřovatelského personálu, agrese, frustrace. Ţádnou odpověď neuvedli 2 (0,85 %) respondenti, 1 odpověď uvedlo 125 (53,19 %) respondentů, 2 odpovědi uvedlo 69 (29,36 %) respondentů, 3 odpovědi uvedlo 35 (14,89 % respondentů a 4 odpovědi uvedli 4 (1,70 %) respondentů. Poloţka č. 12 zjišťovala, jestli je nutné zvyšovat hlas při komunikaci se seniory. Moţnost a) ano, staří lidé špatně slyší - uvedlo 43 (18,30 %) respondentů, moţnost b) ano, pokud mluvím hlasitěji, lépe rozumí - uvedlo 101 (42,98 %) respondentů, moţnost c) ne, pouze tehdy, pokud zjistím, ţe hůře slyší, uvedlo 73 (31,06 %) respondentů, moţnost d) není nutné zvyšovat hlas, stárnutím dochází k úbytku ostrosti pro vysoké tóny, uvedlo 18 66

(7,66 %) respondentů. Poloţka byla pouţita při testování hypotéz č. 2 a č. 3. V poloţce č. 13 měli respondenti určit, jak zjistí, zda nemá senior poruchu sluchu. Moţnost a) zeptám se ho, uvedlo 72 (30,64 %) respondentů, moţnost b) z dokumentace, uvedlo 72 (30,64 %) respondentů, moţnost c) pozorováním, nemá-li naslouchátko, neotáčíli se za hlasem, uvedlo 53 (22,55 %) respondentů, moţnost d) nezjišťuji, 75 % seniorů má poruch sluchu uvedlo 38 (16,17 %) respondentů. Poloţka byla pouţita při testování hypotézy č. 1 prokázání závislosti mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu. Poloţka č. 14 zjišťovala, o kolik více času potřebují respondenti při interakci se seniorem, neţ při interakci s pacientem do 40 let. Moţnost a) stejně času, odhaduje 36 (15,32 %) respondentů, moţnost b) 2x více času, odhaduje 106 (45,11 %) respondentů, moţnost c) 3x více času odhaduje 27 (11,49 %) respondentů, moţnost d) nedokáţe odhadnout 66 (28,09 %) respondentů. Poloţka č. 15 se dotazovala, zda respondenti vykonávají některé běţné činnosti (hygiena, oblékání, krmení apod.) za seniora. Moţnost a) vţdy, uvedlo 13 (5,53 %) respondentů, moţnost b) někdy 135 (57,45 %) respondentů, moţnost c) jen výjimečně, uvedlo 63 (26,81 %) respondentů, moţnost d) zásadně nevykonávám, uvedlo 24 (10,21 %) respondentů. Pro moţnost a) a b) uvedli respondenti důvody pro ušetření času 135 (57,45 %) respondentů, další důvod vyţaduje to situace (vyšetření, překlad, aj.) 76 (32,34 %) respondentů, pro moţnosti c) a d) uvedli důvody součást rehabilitace 4 (1,70 %) respondentů a součást nácviku soběstačnosti 20 (8,51 %) respondentů. Poloţka byla pouţita při testování hypotéz č. 2 a č. 3. V poloţce č. 16 měli respondenti za úkol 3 vizuálními znaky popsat seniora. Za pozitivní představu o seniorech lze povaţovat elegantní a upravený vzhled, upravené vlasy, u muţů upravené nebo oholené vousy, ţeny decentně nalíčené, upravené ruce, vyzařuje z nich charizma, pozitivně lze hodnotit i tvrzení, ţe seniora nelze vizuálními znaky jednoznačně určit. Pozitivní pohled na seniory uvedlo 109 (46,38 %) seniorů. Za negativní hodnocení lze povaţovat definování seniora těmito znaky: vrásčitá nebo flekatá kůţe, mastné vlasy, neupravený nebo zanedbaný vzhled, nahrbený postoj, pomalá chůze, staromódní oděv, neupravené ruce, bezzubý apod. Tyto moţnosti uvedlo 89 (37,87 %) respondentů. Ţádnou odpověď neudalo 37 (15,74 %) respondentů. Poloţka č. 17 nebyla statisticky hodnocena, zjišťoval názor respondentů na problematiku diskriminace seniorů v dnešní společnosti. Nejčastěji respondenti uvedli, ţe se jedná o projev všeobecného poklesu kulturnosti a morálky. Diskriminace vyplynula ze 67

změn ţivotních hodnot, převládají materiální nad duchovními. Mají nevhodné ţivotní podmínky, které zabraňují seniorům kvalitně ţít a kvalitně stárnout. Senioři přes své ekonomické postavení vnímají svoje společenské postavení, coţ zpětně ovlivňuje jejich psychickou pohodu i zdravotní stav. K zápornému mediálnímu obrazu seniorů můţe přispívat i debata o penzích, kdy jsou senioři líčeni spíše jako skupina, která odčerpává ze společnosti peníze, stojí za vysokými daněmi a ničím společnosti nepřispívá, naopak je na jejich penězích stoprocentně závislá. Poloţka č. 18 se dotazovala respondentů na jejich zájem o vzdělávání v problematice ageismu. Zájem o vzdělávání se v problematice diskriminace seniorů a stárnutí projevilo 153 (65,11 %) respondentů. Nezájem o vzdělávání v dané problematice uvedlo 82 (34,89 %) respondentů. Demografická data Věkové kategorie: věk do 30 let uvedlo 91 (38,72 %) respondentů, věk 31 – 45 let uvedlo 110 (46,81 %) respondentů, věk 46 a více let uvedlo 34 (14,47 %) respondentů. Nejvyšší dosaţené vzdělání: Sanitární kurz absolvovalo 17 (7,23 %) respondentů, ošetřovatelský kurz 8 (3,40 %) respondentů, středoškolské vzdělání s maturitou uvedlo 65 (27,66 %) respondentů, bakalářské uvedlo 21 (8,94 %) respondentů, magisterské 21 (8,94 %) respondentů, specializační vzdělání 80 (34,04 %) respondentů. Pracovní zařazení: jako sanitář uvedlo 17 (7,23 %) respondentů, zařazení ošetřovatel uvedlo 8 (3,40 %) respondentů, zařazení zdravotnický asistent uvedlo 19 (8,09 %) respondentů, zařazení všeobecná sestra uvedlo 191 (81,28 %) respondentů. Pracoviště respondentů: ambulance 28 (11,91 %) respondentů, lůţkové odd. interní 36 (15,32 %) respondentů, lůţkové odd. chirurgické 34 (14,47 %) respondentů, JIP interní 32 (13,62 %) respondentů, JIP chirurgická 38 (16,17 %) respondentů a anesteziologicko resuscitační odd. 67 (28,51 %) respondentů. Délka praxe: praxi do 2 let uvedlo 26 (11,06 %) respondentů, praxi 3 – 5 let uvedlo 54 (22,98 %) respondentů, praxi 6 – 14 let uvedlo 111 (47,23 %) respondentů a praxi delší neţ 15 a více let uvedlo 44 (18,72 %) respondentů. Cíl č. 1 Mapoval míru znalostí o předsudcích vůči seniorům u nelékařských zdravotnických pracovníků. K tomuto cíli se vztahovaly otázky 1, 2, 3, 9, 13 a otázka dosaţeného vzdělání a byla stanovena jedna hypotéza. Hypotéza 1 se zabývala závislostí mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu. Jednotlivé poloţky 1, 2, 3, 9 a 13, ty byly porovnány s poloţkou dosaţeného vzdělání. Sedm z devíti testovaných vztahů bylo 68

zamítnuto. Nulová hypotéza byla zamítnuta a byla přijata hypotéza alternativní. Hypotéza potvrdila, ţe čím vyšší vzdělání respondenti měli, byla míra znalostí o ageismu vyšší. Cíl č. 2 Zjišťoval, v jaké míře se vyskytují prvky ageismu v chování nelékařských zdravotnických pracovníků vůči seniorům. K tomuto cíli se vztahovaly otázky 6, 7, 10, 12, 15 ty byly porovnávána s věkem a délkou praxe respondentů. Byly stanoveny dvě hypotézy. Hypotéza 2 se zabývala rozdíly mezi vybranými věkovými skupinami respondentů a mírou výskytu ageismu. Jednotlivé poloţky 6, 7, 10, 12 a 15 ty byly porovnány s věkem. Čtyři z pěti vztahů nebyly zamítnuty. Nulová hypotéza byla přijata a hypotéza alternativní byla tedy zamítnuta. Ze zjištění vyplývá, ţe neexistuje statisticky významný rozdíl mezi vybranými věkovými skupinami respondentů a mírou výskytu ageismu. Hypotéza 3 se zabývala rozdíly mezi délkou praxe respondentů a mírou výskytu ageismu. Jednotlivé poloţky 6, 7, 10, 12 a 15 ty byly porovnány s délkou praxe. Čtyři z pěti vztahů nebyly zamítnuty. Nulová hypotéza byla přijata a hypotéza alternativní byla tedy zamítnuta. Z výše uvedeného vyplývá, ţe neexistuje statisticky významný rozdíl mezi délkou praxe respondentů a mírou výskytu ageismu. Cílem č. 3 bylo navrhnout interaktivní seminář pro nelékařské zdravotnické pracovníky s hraním rolí. Cíl byl splněn. Návrh je zpracován v příloze č. 3

69

ZÁVĚR Cílem diplomové práce bylo zmapovat míru znalostí o předsudcích vůči seniorům u nelékařských zdravotnických pracovníků. Zjistit, v jaké míře se vyskytují prvky ageismu v chování nelékařských zdravotnických pracovníků vůči seniorům. Navrhnout interaktivní seminář pro NLZP s hraním rolí, který je vypracován v příloze č. 3. Teoretická část shrnuje do kapitol základní informace o stáří a stárnutí, problematice ageismu a interakci se seniory. Empirická část zpracovává cíle a hypotézy, metodiku a organizaci průzkumného šetření, analýzu výsledků a závěrečné zhodnocení. Celkem bylo rozdáno 270 dotazníků, vrátilo se vyplněných 249, návratnost tedy činí 92 %. Vyřazeno bylo 14 dotazníků z důvodu neadekvátního vyplnění respondentem, zpracováno bylo tedy 235 dotazníků, coţ činí 87 % úspěšnost vyplnění. Dotazníkové šetření bylo provedeno na vybrané skupině NLZP (sanitář, ošetřovatel, zdravotnický asistent a všeobecná sestra). V zastoupení sanitář 17 (7,23 %) respondentů, ošetřovatel 8 (3,40 %) respondentů, zdravotnický asistent 19 (8,09 %) respondentů, všeobecná sestra 191 (81,28 %) respondentů. Dotazník se skládá z 23 poloţek, z toho jsou 3 otázky otevřené, 12 otázek má charakter uzavřený a 3 jsou otázky polootevřeného typu. V závěru dotazníku se vyskytuje 5 otázek se zaměřením na demografická data respondentů (věk, dosaţené vzdělání, délka praxe, pracovní zařazení, pracoviště). Otázky 1, 2, 3, 9,11 a 13 byly směřovány na údaje o úrovni vědomostí a znalostí respondentů. Otázky 6, 7, 10, 12, 15, a 16 byly zaměřeny na ageismus, jeho výskyt a projevy. Otázky 4, 5, 14, 17 18 zjišťovaly informace o pracovních návycích dotazovaných a jejich účasti v ošetřovatelském procesu. Z výsledků práce vyplývá, ţe se s ageistickými prvky lze setkat na všech zkoumaných pracovištích a jsou nezávislé na věku a délce praxe respondentů. Informovanost o ageismu úzce souvisí s dosaţeným vzděláním respondentů. Čím vyšší vzdělání a míru znalostí respondenti uvedli, tím vyšší je jejich informovanost o ageismu. Z výše uvedeného je patrné, ţe je nezbytné klást velký důraz na pravidelné proškolování, další studia, semináře, odborné přednášky, stáţe, konference, diskuze, workshopy či jiné vzdělávací aktivity nelékařských zdravotnických pracovníků.

70

ANOTACE Příjmení a jméno autorky: Kavalcová Jindřiška Instituce: Lékařská fakulta, Masarykova univerzita Brno Název práce: Předsudky nelékařských zdravotnických pracovníků v interakci se seniory Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Jitka Dresslerová Počet stran: 81 Počet příloh: 4 Rok obhajoby: 2014 Klíčová slova: ageismus, senior, nelékařský zdravotnický personál, interakce. Diplomová práce zjišťuje míru znalostí o výskytu ageismu u nelékařských zdravotnických pracovníků a míru výskytu prvků ageismu v jejich chování. Práce staví na kvantitativním průzkumném šetření závislostí mezi vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu a rozdíly mezi věkem a praxí ve vztahu k jeho výskytu. Teoretická část stručně shrnuje problematiku stáří, stárnutí, problematiku ageismu a interakce ve vztahu k seniorům. Empirické šetření obsahuje analýzu a interpretaci dat, které poskytuje informace o existenci závislosti mezi nejvyšším dosaţeným vzděláním respondentů a mírou znalostí o ageismu a zamítá rozdíl mezi vybranými věkovými skupinami respondentů a mírou výskytu ageismu, a také délkou praxe respondentů a mírou výskytu ageismu. This thesis explores how knowledge of the presence of ageism by paramedical staff and the prevalence of ageism elements in their behavior. The work builds on a quantitative exploratory survey respondents dependencies between education and level of knowledge about ageism and age differences and practice in relation to its occurrence. The theoretical section briefly summarizes the problems of old age, aging, ageism and interaction issues related to seniors. Empirical investigation includes the analysis and interpretation of data, which provides information about the existence of dependence between the highest education level of respondents and knowledge about ageism and rejects difference between age groups were selected and the rate of occurrence of ageism and length of experience of the respondents and the rate of occurrence of ageism.

71

LITERATURA A PRAMENY AGEISMUS. [online] Dostupné z: http//cs.wikipedia.org/wiki/Ageismus [citováno 2008-09-03] AGEISMUS.

[online]

Dostupné

z:

http//leccos.com/index.php/clanky/ageismus

[citováno 2008-11-03] AGEISMUS. [online] Dostupné na WWW:
psychiatrických oddělení: Diplomová práce. Brno:

Masarykova

univerzita, Lékařská fakulta, 2010. 115 s., 7 s. příl. Vedoucí diplomové práce Andrea Pokorná.

IVANOVÁ, Kateřina, JURÍČKOVÁ, Lubica. Písemné práce na vysokých školách se zdravotnickým zaměřením. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2009. 99 s. ISBN 978-802-4418-322. HAŠKOVCOVÁ,

Helena. České

ošetřovatelství

10:

Manuálek

gerontologie. Brno: NCONZO, 2001. 72 s. ISBN 80-7013-363-5.

72

ze

sociální

HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. 2. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 400 s. ISBN 978-80-8710-919-9. FÓRUM PRO POMOC STARŠÍM. Konference č. 6 Týranie a zneužívanie starších ľudí. Postavenie sociálnych pracovníkov a poskytovania služieb, konference č. 8 Diskriminacia

starších

občanov

v spoločnosti.

Dostupné

na

WWW:

˂http://www.forumseniorov.sk/konferencia.htm˃ CHMELOVÁ, Marcela. Stáří z pohledu studentů středních škol: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, 2014. 163 s., 16 s. příl. Vedoucí diplomové práce Katarína Bielaková JAROŠOVÁ, Darja. Péče o seniory. 1. Vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006. 96, 12 s. ISBN 80-736-8110-2. JIRÁSKOVÁ, Věra. Mezigenerační porumění a komunikace. Praha: Eurolex Bohemia, 2005. 198 s. ISBN 8086861805. KALVACH, Zdeněk, ONDERKOVÁ, Alice. Stáří Pojetí geriatrického pacienta a jeho problémů v ošetřovatelské praxi. 1. vyd. Praha: Galén, 2006. 44 s. ISBN 807262-455-5. KALVACH, Zdeněk ZADÁK, Zdeněk a kol. Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. 1. vyd. Praha: Grada Publisching, a.s., 2008. 336 s. ISBN 978-80-247-2490-4. KALVACH, Zdeněk, ZADÁK, Zdeněk. a kol., Geriatrie a gerontologie. 1. vyd. Praha: Grada Publisching, a.s., 2004. 864 s. ISBN 80-247-0548-6. KALVACH, Zdeněk. Zanedbávání a týrání seniorů. Tematický sešit časopisu Sestra, Praha: Strategie. ISSN 1210-0404. 1998, roč. 5, č. 30, s. 10-11.

73

KALVACH, Zdeněk. Dvojí tvář seniorské medicíny, dvojí zodpovědnost zdravotníků. Tematický sešit časopisu Sestra, Praha: Strategie. ISSN 1210-0404. 1999, roč. 8, č. 40, s. 1-3. KALVACH, Zdeněk. Týrání, zneuţívání a zanedbávání seniorů jako medicínský problém. Časopis lékařů českých, Praha: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně. ISSN 0008-7335. 1997, roč. 136, č. 6, s. 170-173 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Mít pro co žít. Praha: Návrat domů, 1994. 94 s. ISBN 978-808549-5331. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Praha: Grada Publishing, 2002. 198 s. ISBN 80-247-0179-0. KUTNOHORSKÁ, Jana. Výzkum v ošetřovatelství. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 176 s. ISBN 978-80-247-2713-4. LANGMEIER, Josef., KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. Praha: Grada, 1998, 337 s. ISBN 80-7169-185-X. MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Vyhláška o činnostech zdravotnických pracovníků

a

jiných

odborných

pracovníků,

2011.

Dostupné

na

WWW:

< http://mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/informace-k-vyhlasce-c-sb-kterou-se-stanovicinnosti-zdravotnickych-pracovniku-a-jinych-odbornych-pracovniku-ve-znenivyhlasky-c-sb_4763_3120_3.html˃

MINISTERSTVO PRÁCE A SOCÍÁLNÍCH VĚCÍ ČR. Tisková zpráva. I společnost se dopouští na seniorech násilí. Tím násilím je ageismus. 2014. Dostupné na WWW:
74

MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR. Zákon č. 105/2011 Sbírky o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících

zákonů.

2011.

Dostupné

na

WWW:

<

http://www.mzcr.cz/odbornik/dokumenty/registrace_6007_3062_3.html˃ OTTŮV NAUČNÝ SLOVNÍK. Praha: Paseka, 2003. 1149s. ISBN 80-7185-581-2. PACOVSKÝ, Vladimír. Geriatrie: geriatrická diagnostika. Praha: Scientia Medica, 1994. 150 s. ISBN 8085526328. PACOVSKÝ, V. Proti věku není léku?: úvahy o stárnutí a stáří. 1. Vyd. Praha: Karolinum, 1997, 124 s. ISBN 80-7184-486-1. PAPEŢOVÁ, Eva. Ageismus – vnímání seniory a postoje mladých dospělých: Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2009. 96 s., 35 s. příl. Vedoucí diplomové práce Tomáš Čech. POKORNÁ, Andrea. Ošetřovatelství v geriatrii. Praha: Grada, 2013. 192 s. ISBN 97880-247-4316-5. POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. Praha: Grada, 2010. 160 s. ISBN 97880-247-3271-8. TOPINKOVÁ, Eva. Geriatrie pro praxi. Praha: Grada, 1995. 298 s. ISBN 80-7262365-6. TOŠNEROVÁ, Tamara. Ageismus. Praha: Ústav lékařské etiky 3. LF UK a FNKV, 2002. 45 s. ISBN 80-238-9506-0. TOŠNEROVÁ, Tamara. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině (průvodce pro zdravotníky a profesionální pečovatele). Praha: Ústav lékařské etiky 3. LF UK, 2002. 60 s. ISBN 80-238-5875-0.

75

TOŠNEROVÁ, Tamara. Příručka pro pečovatele. Praha: Ústav lékařské etiky LF UK, 2002. 63 s. ISBN 80-238-8541-1. TOŠNEROVÁ, Tamara. Týrání a zneuţívání starého člověka, Tematický sešit časopisu Sestra, Praha: Strategie. ISSN 1210-0404. 1999, č. 40, s. 3-4 TOŠNEROVÁ, Tamara, ŠKUBOVÁ Jarmila. Ageismus u nás a ve světě: Psychiatrie v medicíně a medicína v psychiatrii. 1. vyd. Praha: Galén, 296. 296 s. ISBN 80-7262162-9. TOŠNEROVÁ,

Tamara.

Ageismus.

[online]

dostupné

z:

˂http//www.pecujici.cz/priruckykyonline.shtml?x=197777 VIDOVIČOVÁ, Lucie. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 233 s. ISBN 978-80-210-4627-6. VIDOVIČOVÁ, Lucie, RABUŠIČ, Ladislav. Věková diskriminace – ageismus: úvod do teorie a výskyt diskriminačních přístupů ve vybraných oblastech s důrazem na pracovní trh. Zpráva z empirického výzkumu. Brno: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Praha. 2003. 54 s. ISBN neuvedeno WEBER, Pavel. Minimum z klinické gerontologie pro lékaře a sestru. 1. vyd. Brno: IDVZP, 2000. 151 s. ISBN 80-7013-314-7 WIKIPEDIE. [online] Dostupné z: http//s.wikipedia.org/wiki/ ZAVÁZALOVÁ, H. a kol. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2001. 97 s. ISBN 80-2460-326-8. ZPRÁVA GENERÁLNIHO TAJEMNÍKA OSN. O zneužívání seniorů. [online] Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/3023/zpravaOSN.pdf

76

SEZNAM ZKRATEK A POJMŮ Celk.

celkem

ČSÚ

Český statistický úřad

H0

hypotéza nulová

HA

hypotéza alterativní

NLZP

nelékařský zdravotnický pracovník

prům.

průměr

příl.

příloha

ot.

otázka

řádk.

řádek

sy.

syndrom

statist.

statistika

SZO

světová zdravotnická organizace

Tab..

tabulka

77

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Grafické znázornění bodového ohodnocení respondentů na otázky

39

Graf 2 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázkám 1-3

40

Graf 3 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9a

41

Graf 4 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9b

43

Graf 5 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9c

44

Graf 6 Krabicový graf pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9d

45

78

SEZNAM TABULEK Tab. 1 Bodové zhodnocení otázek 1 aţ 3 dotazníku

38

Tab. 2 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0

39

Tab. 3 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 v relaci k otázce 9a

41

Tab. 4 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 ve vztahu k otázce 9b

42

Tab. 5 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 ve vztahu k otázce 9c

43

Tab. 6 Kruskal-Wallisův test pro potvrzení/ vyvrácení nulové hypotézy 1H0 ve vztahu k otázce 9d

45

Tab. 7 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9e

46

Tab. 8 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9e

46

Tab. 9 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9e

46

Tab. 10 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9f

47

Tab. 11 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9f

47

Tab. 12 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9f

47

Tab. 13 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9g

48

Tab. 14 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9g

48

Tab. 15 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 9g

48

Tab. 16 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 13

49

Tab. 17 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 13

49

Tab. 18 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 1H0, otázka 13

49

Tab. 19 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 6

50

Tab. 20 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 6

51

Tab. 21 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 6

51

Tab. 22 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 7

51

Tab. 23Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 7

52

Tab. 24 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 7

52

Tab. 25 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 10

52

79

Tab. 26 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 10

53

Tab. 27 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 10

53

Tab. 28 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 12

53

Tab. 29 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 12

54

Tab. 30 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 12

54

Tab. 31 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 15

54

Tab. 32 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 15

55

Tab. 33 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 2H0, otázka 15

55

Tab. 34 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 6

56

Tab. 35 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 6

56

Tab. 36 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 6

56

Tab. 37 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 7

57

Tab. 38 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 7

57

Tab. 39 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 7

57

Tab. 40 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 10

58

Tab. 41 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 10

58

Tab. 42 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 10

58

Tab. 43 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 12

59

Tab. 44 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 12

59

Tab. 45 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 12

59

Tab. 46 Pozorované četnosti vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 15

60

Tab. 47 Podmínky dobré aproximace vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 15

60

Tab. 48 Statistické porovnávání vztaţené k zamítnutí/potvrzení 3H0, otázka 15

60

Tab. 49 Sumarizace vyhodnocení výsledků hypotéz

61

80

SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1 Nestandardizovaný dotazník

82

Příl. 2 Analýza výsledků – kontingenční tabulky

86

Příl. 3 Návrh interaktivního semináře pro nelékařské zdravotnické pracovníky s hraním rolí

101

Příl. 4 Ţádost o sběr dat/poskytnutí informace pro studijní účely

81

104

PŘÍLOHA 1 Nestandardizovaný dotazník

Váţené kolegyně a kolegové, dovoluji si Vás poţádat o vyplnění dotazníku, jehoţ výsledky budou pouţity pro vypracování mé diplomové práce. Jmenuji se Jindřiška Kavalcová a jsem studentkou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, katedry Ošetřovatelství, navazujícího magisterského studia oboru Gerontologie. Pro zpracování diplomové práce jsem si zvolila téma „Předsudky nelékařských zdravotnických pracovníků v interakci se seniory“. Dotazník se skládá z otázek týkajících se tématu a otázek demografických. Pokud nebude uvedeno jinak, označte prosím jen jednu odpověď. Odpovídejte, prosím upřímně, společensky ţádoucí odpovědi nejsou pro můj výzkum relevantní. Dotazníky jsou anonymní a budou zpracovány hromadně. Výsledky diplomové práce budou vyuţity pro zkvalitnění procesu práce se seniory. Děkuji Vám za Vaši spolupráci. Email: [email protected]

1. Definujte pojem „ageismus“ : a) stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří b) násilí na seniorech c) předsudky vůči starým nemocným lidem 2. „Absence sociálních interakcí mezi lidmi různého věku“ je označována, jako: a) věková diskriminace b) věková segregace c) věková separace 3. Eticky nevhodné hovoření o starých lidech a se starými lidmi se označuje pojmem: a) elderspeak b) newspeak c) oldspeak 4. Jak často se setkáváte s „pacientem seniorem“: a) denně b) více jak 3x týdně c) 3x týdně d) 2x týdně 82

5. Kolika pacientům, jste schopen/na poskytnout za jednu směnu kvalitní ošetřovatelskou péči (pokud je alespoň jeden senior): a) 1 b) 2-3 c) 4-5 d) více jak 5 6. Toleroval/a byste familiární oslovení „babičko, babi, /dědečku, dědo“, kdyby Vás, tak oslovoval nelékařský zdravotnický personál: a) ano, familiární oslovení je znak přátelského přístupu b) ano někdy, záleţelo by na situaci a osobě c) zřejmě ne, záleţelo by na situaci a osobě d) kategoricky ne, povaţuji to za neuctivé 7. Toleroval/a byste při hovoru s kolegy/němi titulování pacientů „babka, bába/ děda, dědek“: a) ano b) asi ano c) asi ne d) ne 8. Setkal/a jste se s vynecháváním akademických titulů při oslovování seniorů na Vašem pracovišti (lze uvést více odpovědí): a) ano, ze strany NLZP b) ano, ze strany lékařů c) ano, ze strany pacientů d) ne, nesetkal/a 9. Napište, co si představujete pod různými typy zneužívání seniorů (lze uvést více odpovědí): a) Fyzické zneuţívání:………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… b) psychické a emocionální zneuţívání:………………………………………. ……………………………………………………………………………… c) finanční a materiální zneuţívání:…….……………….………………..…... ……………………………………………………………………………… d) zanedbání péče: ...…………………………..……………………………… ……………………………………………………………………………… e) omezení kontaktů:………………………………………………………….. ……………………………………………………………………………… f) infantilizace:………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… g) hyperprotektivní……………………………………………………………... ………….............................................................................................

83

10. Musíte si ve svém konání dávat pozor na některé z výše (v bodě 9) uvedeného: a) ano, (prosím) uveďte jakého………………………………………………… b) nejsem si vědoma, ale nemohu to vyloučit c) ne, zachovávám vţdy profesionální přístup 11. Co je podle Vás příčinou ageismu u NLZP (lze uvést více odpovědí): …………………………………………………………………………………… …………….…...………………………………………………………………… 12. Myslíte si, že je nutné zvyšovat hlas při komunikaci se seniorem: a) ano, staří lidé špatně slyší b) ano, pokud mluvím hlasitěji, lépe rozumí c) ne, pouze tehdy, pokud zjistím, ţe hůře slyší d) není nutné zvyšovat hlas, stárnutím dochází k úbytku ostrosti pro vysoké tóny 13. Jak zjistíte, zda nemá senior poruchu sluchu: a) zeptám se ho b) z dokumentace c) pozorováním nemá-li naslouchátko, neotáčí-li se za hlasem d) nezjišťuji, 75 % seniorů má poruchu sluchu 14. Dokážete odhadnout, o kolik více času potřebujete při interakci se seniorem, než při interakci s pacientem do 40 let: a) stejně času b) 2x více času c) 3x více času d) nedokáţi odhadnout 15. Vykonáváte některé běžné činnosti (hygiena, oblékání, krmení apod.) za seniora, přestože víte, že si to udělá sám: a) vţdy, důvod…………………………………………………………… b) někdy, důvod………………………………………………………………. c) jen výjimečně, důvod……………………………………………………… d) zásadně nevykonávám, důvod …………………………..………………… 16. Jak byste definoval/a „seniora“ (uveďte alespoň tři vizuální znaky): ................................................................................................................................. ................................................................................................................................. 17. Diskriminace seniorů je závažným společenským problémem, proč: …………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………… 18. Uvítal/a byste seminář na některé z témat „ageismus, senioři v dnešní společnosti, diskriminace seniorů, komunikace se seniory apod.“: a) ano, bylo by to pro mě přínosné b) ne, o tuto problematiku nemám zájem 84

Uveďte kolik je Vám let (zvolte věkovou kategorii): a) do 30 let b) 31 – 45 let c) 46 a více let Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání v oboru: a) Sanitární kurz b) Ošetřovatelský kurz c) Středoškolské vzdělání s maturitou–obor……………………. d) Vyšší odborné vzdělání (DiS.) – obor………………………….. e) Vysokoškolské vzdělání (Bc.) – obor………………………..… f) Vysokoškolské vzdělání (Mgr.) – obor…………………………. g) Pomaturitní specializační vzdělání (ARIP, SIP) Jaké je Vaše pracovní zařazení: a) sanitář/ka b) ošetřovatel/ka c) zdravotnický asistent/ka d) všeobecná sestra Na jakém oddělení pracujete: a) ambulance b) lůţkové oddělení interní c) lůţkové oddělení chirurgické d) JIP interní e) JIP chirurgická f) ARO Jaká je délka Vaší praxe ve zdravotnictví (zvolte kategorii): a) do 2 let b) 3-5 let c) 6-14 let d) 15 a více let Místo pro Vaše případné připomínky, námitky a vyjádření k dané problematice nebo dotazníku ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………

85

PŘÍLOHA 2 Analýza výsledků – kontingenční tabulky Výsledky jednotlivých poloţek byly zpracovány pomocí kontingenčních tabulek s rozdělením na absolutní četnost (počet respondentů/odpovědí) a relativní četnost (uvedeno v procentech se zaokrouhlením na dvě desetinná místa. Pořadí jednotlivých poloţek je uspořádáno postupně, tak jak tomu odpovídají poloţky (otázky) v dotazníku. Analýza nestandardizovaného dotazníku Položka č. 1 Definujte pojem „ageismus“ Tab.1a Celkový počet odpovědí na jednotlivé moţnosti Otázka 1

Absolutní četnost (N)

Relativní četnost (%)

a)

106

45,11

b)

38

16,17

c)

91

38,72

Celkem

235

100,00

Interpretace tab. 1a: Na moţnost a) stereotypizování a diskriminace lidí pro jejich stáří odpovědělo celkem 106 (45,11 %) respondentů. Na moţnost b) násilí na seniorech odpovědělo 38 (16,17 %) respondentů. Na moţnost c) předsudky vůči starým nemocným lidem odpovědělo 91 (38,72 %) respondentů. Tab.1b Celkový počet správných a špatných odpovědí Otázka 1 vyhodnocení

Absolutní četnost (N)

Relativní četnost (%)

správně

106

45,11

špatně

129

54,89

Celkem

235

100,00

Interpretace tab.1b: Správnou odpověď zvolilo celkem 106 (45,11 %) respondentů, špatnou odpověď pak 129 (54,89 %) respondentů.

86

Položka č. 2 „Absence sociálních interakcí mezi lidmi různého věku“ je označována, jako Tab. 2a Celkový počet odpovědí na jednotlivé moţnosti Otázka 2

Absolutní četnost (N)

Relativní četnost (%)

a)

74

31,49

b)

120

51,06

c)

41

17,45

Celkem

235

100,00

Interpretace tab. 2a: Na moţnost a) věková diskriminace odpovědělo celkem 74 (31,49 %) respondentů. Na moţnost b) věková segregace odpovědělo 120 (51,06 %) respondentů. Na moţnost c) věková separace odpovědělo 41 (17,45 %) respondentů. Tab.2b Celkový počet správných a špatných odpovědí Otázka 2 vyhodnocení

Absolutní četnost (N)

Relativní četnost (%)

správně

120

51,06

špatně

115

48,94

Celkem

235

100,00

Interpretace tab.2b: Správnou odpověď zvolilo celkem 120 (51,06 %) respondentů, špatnou odpověď pak 115 (48,94 %) respondentů. Položka č. 3 Eticky nevhodné hovoření o starých lidech a se starými lidmi se označuje pojmem Tab. 3a Celkový počet odpovědí na jednotlivé moţnosti Otázka 3 a) b) c) Celkem

Absolutní četnost (N) 139 8 88 235

Relativní četnost (%) 59,15 3,40 37,45 100,00

Interpretace tab. 3a: Na moţnost a) elderspeak odpovědělo celkem 139 (59,15 %) respondentů. Na moţnost b) newspeak odpovědělo 8 (3,40 %) respondentů. Na moţnost c) oldspeak odpovědělo 88 (37,45 %) respondentů. 87

Tab.3b Celkový počet správných a špatných odpovědí Otázka 3 vyhodnocení správně špatně Celkem

Absolutní četnost (N) 139 96 235

Relativní četnost (%) 59,15 40,85 100,00

Interpretace tab.3b: Správnou odpověď zvolilo celkem 139 (59,15 %) respondentů, špatnou odpověď pak 96 (40,85 %) respondentů. Tab. 4 Vyhodnocení správných odpovědí otázek 1 – 3 Body za otázky 1, 2, 3 0 1 2 3 Celkem

Absolutní četnost (N) 51 56 75 53 235

Relativní četnost (%) 21,70 23,83 31,92 22,55 100,00

Interpretace tab. 4: Za otázky 1, 2, 3 získalo 0 bodů 51 (21,70 %) respondentů, 1 bod 56 (23,83 %) respondentů, 2 body 75 (31,92 %) respondentů a 3 body 53 (22,55 %) respondentů. Položka č. 4 Jak často se setkáváte s „pacientem seniorem“ Tab. 5 Četnost setkání s „pacientem seniorem“ Otázka 4 Denně (Po-Pá) 2x týdně 3x týdně Více jak 3x týdně Celkem

Absolutní četnost (N) 16 71 85 63 235

Relativní četnost (%) 6,81 30,21 36,17 26,81 100,00

Interpretace tab. 5: Denní kontakt udalo 16 (6,81 %) respondentů, kontakt 2x týdně 71 (30,21 %) respondentů, 3x týdně 85 (36,17 %) respondentů a více jak 3x týdně 63 (26,81 %) respondentů.

88

Položka č. 5 Kolika pacientům, jste schopen/na poskytnout za jednu směnu kvalitní ošetřovatelskou péči (pokud je alespoň jeden senior) Tab. 6 Kolika pacientům, jste schopen/na poskytnout za jednu směnu kvalitní ošetřovatelskou péči (pokud je alespoň jeden senior) Otázka 5 1 2-3 4-5 Více jak 5 Celkem

Absolutní četnost (N) 16 90 92 37 235

Relativní četnost (%) 6,81 38,30 39,15 15,74 100,00

Interpretace tab. 6: Na otázku kolika pacientům je respondent schopen poskytnout kvalitní ošetřovatelskou péči odpověděli dotazovaní následujíce. 1 pacientovi 16 (6,81 %) respondentů, 2 – 3 pacientům 90 (38,30 %) respondentů, 4 – 5 pacientům 92 (39,15 %) respondentů, více jak 5 pacientům 37 (15,74 %). Položka č. 6 Toleroval/a byste familiární oslovení „babičko, babi, /dědečku, dědo“, kdyby Vás, tak oslovoval nelékařský zdravotnický personál Tab. 7 Tolerance familiárního oslovení vůči vlastní osobě ze strany NLZP Otázka 6 a) b) c) d) Celkem

Absolutní četnost (N) 0 72 125 38 235

Relativní četnost (%) 0,00 30,64 53,19 16,17 100,00

Interpretace tab. 7: Moţnost a) ano, familiární oslovení je znak přátelského přístupu nezvolil ţádný respondent, moţnost b) ano někdy, záleţelo by na situaci a osobě volilo 72 (30,64 %) respondentů, moţnost c) zřejmě ne, záleţelo by na situaci a osobě 125 (53,19 %) respondentů, moţnost d) kategoricky ne, povaţuji to za neuctivé 38 (16,17 %) respondentů.

89

Položka č. 7 Toleroval/a byste při hovoru s kolegy/němi titulování pacientů „babka, bába/ děda, dědek“: Tab. 8 Tolerance titulování pacientů při vzájemném hovoru NLZP Otázka 7 a) b) c) d) Celkem

Absolutní četnost (N) 7 147 75 6 235

Relativní četnost (%) 2,98 62,55 31,91 2,55 100,00

Interpretace tab. 8: Moţnost a) ano vybralo 7 (2,98 %) respondentů, moţnost b) asi ano 147 (62,55 %) respondentů, moţnost c) asi ne 75 (31,91 %) respondentů a moţnost d) 6 (2,55 %) respondentů. Položka č. 8 Setkal/a jste se s vynecháváním akademických titulů při oslovování seniorů na Vašem pracovišti (lze uvést více odpovědí) Tab. 9 Vynechávání akademických titulů při oslovování seniorů Otázka 8 a b c d

Uvedl Relativní Absolutní četnost četnost (N) (%) 179 76,17 102 43,40 187 79,57 30 12,77

Neuvedl Relativní Absolutní četnost četnost (N) (%) 56 23,83 133 56,60 48 20,43 205 87,23

Celkem Relativní Absolutní četnost četnost (N) (%) 235 100,00 235 100,00 235 100,00 235 100,00

Interpretace tab. 9: V otázce 8 mohli respondenti uvést více odpovědí. Moţnost a) ano, ze strany NLZP uvedlo 179 (76,17 %) a neuvedlo 56 (23,83) respondentů. Moţnost b) ano, ze strany lékařů uvedlo 102 (43,40 %) a neuvedlo 133 (56,60 %) respondentů. Moţnost c) ano, za strany pacientů uvedlo 187 (79,57 %) a neuvedlo 48 (20,43 %) respondentů. Moţnost d) ne, nesetkal/a uvedlo 30 (12,77 %) a neuvedlo 205 (87,23).

90

Položka č. 9 Napište, co si představujete pod různými typy zneužívání seniorů (lze uvést více odpovědí) Tab. 10 a Fyzického zneuţívání – četnost odpovědí a) Fyzické odpovědí 0 1 2 4 5 Celkem

–

počet

Absolutní četnost (N)

Relativní četnost (%)

1 154 61 12 7 235

0,43 65,53 25,96 5,11 2,98 100,00

Interpretace tab. 10a: Ţádnou odpověď neudal 1 respondent, 1 odpověď uvedlo 154 (65,53 %) respondentů, 2 odpovědi uvedlo 61 (25,96 %) respondentů, 3 odpovědi neuvedl ţádný respondent, 4 odpovědi 12 (5,11 %) respondentů a 5 odpovědí uvedlo 7 (2,98 %) respondentů. Nejčastěji uvedené moţnosti fyzického zneuţívání: znásilnění, vystavování chladu, násilně prováděná aktivizace, hrubé zacházení, omezovací prostředky, týrání, plesknutí přes ruku, nadměrné pouţívání močových katétrů. Tab. 10b Psychické zneuţívání – četnost odpovědí b) Psychické odpovědí 0 1 2 3 Celkem

–

počet

Absolutní četnost (N)

Relativní četnost (%)

66 94 20 55 235

28,09 40,00 8,51 23,40 100,00

Interpretace tab. 10b: Ţádnou odpověď neuvedlo 66 (28,09) respondentů, 1 odpověď uvedlo 94 (40,00 %) respondentů, 2 odpovědi 20 (8,51 %) respondentů, 3 odpovědi uvedlo 55 (23,40 %) respondentů. Nejčastěji se vyskytující odpovědi: nevšímavost, poniţování, omezení rozhodovacích práv, vydírání, zastrašování, narušování soukromí, nadávání.

91

Tab. 10c Finanční zneuţívání – četnost odpovědí c) Finanční odpovědí 0 1 2 3 Celkem

-

počet

Absolutní četnost (N)

Relativní četnost (%)

107 104 12 12 235

45,53 44,26 5,11 5,11 100,00

Interpretace tab. 10c: K problematice finančního zneuţívání seniorů neudalo ţádnou odpověď 107 (45,53 %) respondentů, 1 odpověď uvedlo 104 (44,26 %) respondentů, 2 odpovědi uvedlo 12 (5,11 %) respondentů, 3 odpovědi uvedlo 12 (5,11 %) respondentů. Nejčastěji se vyskytující odpovědi: vymáhání neoprávněných plateb, odebrání důchodu, nedostatek oblečení, odsun do domova důchodců. Tab.10d

Zanedbání

d) Zanedbání péče – počet odpovědí

0 1 2 3 Celkem

péče – Absolutní četnost (N) 86 120 24 5 235

četnost odpovědí Relativní četnost (%) 36,60 51,06 10,21 2,13 100,00

Interpretace tab. 10d: K otázce zanedbání péče se nevyjádřilo 86 (36,60 %) respondentů, 1 odpověď uvedlo 120 (51,06 %) respondentů, 2 odpovědi uvedlo 24 (10,21 %) respondentů, 3 odpovědi uvedlo 5 (2,13 %) respondentů. Uváděné odpovědi: nedostatečná ošetřovatelská péče, nedostatek stravy a tekutin, nehygienické prostředí, rozvoj imobilizačního syndromu. Tab. 10e Omezení kontaktu – četnost odpovědí e) Omezení odpovědí

0 1 2 Celkem

kontaktu

–

počet

Absolutní četnost (N) 99 108 28 235

Relativní četnost (%) 42,13 45,96 11,91 100,00

Interpretace tab. 10e: K omezení kontaktů se nevyjádřilo 99 (42,13 %) respondentů, 92

1 odpověď uvedlo 108 (45,96 %) respondentů a 2 odpovědi zaznamenalo 28 (11,91 %) respondentů. Uvedli zákaz nebo omezení návštěv, neumoţnění duchovních potřeb pacienta. Tab. 10f Infantilizace – četnost odpovědí f)

Infantilizace

–

počet

odpovědí

0 1 2 Celkem

Absolutní četnost (N)

Relativní četnost (%)

79 125 31 235

33,62 53,19 13,19 100,00

Interpretace tab. 10f: Ţádnou odpověď neudalo 79 (33,62 %) respondentů, 1 odpověď uvedlo 125 (53,19 %) respondentů a 2 odpovědi uvedlo 31 (13,19 %) respondentů. Uvedené odpovědi: jednání se seniory jako s dětmi, zdětinšťování Tab. 10g Hyperprotektivní – četnost odpovědí g) Hyperprotektivní odpovědí

–

počet

0 1 Celkem

Absolutní četnost (N) 90 145 235

Relativní četnost (%) 38,30 61,70 100,00

Interpretace výsledků tab. 10g: Ţádnou odpověď neuvedlo 90 (38,30 %) respondentů a 1 odpověď 145 (61,70 %) respondentů. Uváděnou odpovědi vše za ně udělám, nadměrné poskytování péče. Položka č. 10 Musíte si ve svém konání dávat pozor na některé z výše (v bodě 9) uvedeného Tab. 11a Četnost odpovědí Otázka 10 a) b) c) Celkem

Absolutní četnost (N) 46 161 28 235

Relativní četnost (%) 19,57 68,51 11,91 100,00

Interpretace tab. 11a: Moţnost a) ano, uveďte jakého, uvedlo 46 (19,57 %) 93

respondentů, moţnosti které udali, jsou zpracovány v tab. 11b včetně četnosti. Moţnost b) nejsem si vědoma, ale nemohu to vyloučit, uvedlo 161 (68,51 %) respondentů. Moţnost c) ne, zachovávám vţdy profesionální přístup, uvedlo 28 (11,91 %) respondentů. Tab. 11b Vybrané druhy chování, kterých se NLZP dopouští ve svém konání Text k otázce 10 a hyperprotektivní, infantilizaci direktivní jednání, infantilizace hyperprotektivní infantilizaci Celkem

Absolutní četnost (N) 27

Relativní četnost (%) 58,70

10

21,74

8 1 46

17,39 2,17 100,00

Interpretace tab. 11b: Mezi přiznané prvky chováni NLZP ve svém konání uváděli: hyperprotektivní a infantilizaci 27 (58,70 %) respondentů, direktivní jednání a infantilizaci přiznalo 10 (21,74 %) respondentů, hyperprotektivní jednání uvedlo 8 (17,39 %) respondentů, infantilizaci přiznal 1 (2,17 %) respondent. Položka č. 11 Co je podle Vás příčinou ageismu u NLZP (lze uvést více odpovědí) Tab. 12 Příčiny ageismu – četnost uvedených odpovědí Otázka 11 0 1 2 3 4 Celkem

Absolutní četnost (N) 2 125 69 35 4 235

Relativní četnost (%) 0,85 53,19 29,36 14,89 1,70 100,00

Interpretace tab. 12: K poloţce č. 11 ţádnou odpověď neuvedli 2 (0,85 %) respondentů, 1 odpověď uvedlo 125 (53,19 %) respondentů, 2 odpovědi uvedlo 69 (29,36 %) respondentů, 3 odpovědi uvedlo 35 (14,89 % respondentů a 4 odpovědi uvedli 4 (1,70 %) respondentů. Nejčastěji vyskytující se odpovědi velký počet ošetřovaných pacientů ve směně, narůstající poţadavky na poskytovanou péči, rozsáhlá administrativa, syndrom vyhoření, strach ze smrti a stáří, nedostatek času ošetřovatelského personálu, agrese, frustrace.

94

Položka č. 12 Myslíte si, že je nutné zvyšovat hlas při komunikaci se seniorem Tab. 13 Je nutné zvyšovat hlas na seniory Otázka 12 a) b) c) d) Celkem

Absolutní četnost (N) 43 101 73 18 235

Relativní četnost (%) 18,30 42,98 31,06 7,66 100,00

Interpretace tab. 13: Moţnost a) ano, staří lidé špatně slyší uvedlo 43 (18,30 %) respondentů, moţnost b) ano, pokud mluvím hlasitěji, lépe rozumí uvedlo 101 (42,98 %) respondentů, moţnost c) ne, pouze tehdy, pokud zjistím, ţe hůře slyší, uvedlo 73 ( 31,06 %) respondentů, moţnost d) není nutné zvyšovat hlas, stárnutím dochází k úbytku ostrosti pro vysoké tóny uvedlo 18 (7,66 %) respondentů. Položka č. 13 Jak zjistíte, zda nemá senior poruchu sluchu Tab. 14 Zjišťování zda má senior poruch sluchu Otázka 13 a) b) c) d) Celkem

Absolutní četnost (N) 72 72 53 38 235

Relativní četnost (%) 30,64 30,64 22,55 16,17 100,00

Interpretace tab. 14: V poloţce č. 13 měli NLZP uvést jak zjišťují, zda nemá senior poruch sluchu. Moţnost a) zeptám se ho, uvedlo 72 (30,64 %) respondentů, moţnost b) z dokumentace, uvedlo 72 (30,64 %) respondentů, moţnost c) pozorováním, nemá-li naslouchátko, neotáčí-li se za hlasem, uvedlo 53 (22,55 %) respondentů, moţnost d) nezjišťuji, 75 % seniorů má poruch sluchu uvedlo 38 (16,17 %) respondentů.

Položka č. 14 Dokážete odhadnout, o kolik více času potřebujete při interakci se 95

seniorem, než při interakci s pacientem do 40 let Tab. 15 Odhad čas potřebného k ošetření pacienta seniora Otázka 14 a) b) c) d) Celkem

Absolutní četnost (N) 36 106 27 66 235

Relativní četnost (%) 15,32 45,11 11,49 28,09 100,00

Interpretace tab. č. 15: Moţnost a) stejně času, odhaduje 36 (15,32 %) respondentů, moţnost b) 2x více času, odhaduje 106 (45,11 %) respondentů, moţnost c) 3x více času odhaduje 27 (11,49 %) respondentů, moţnost d) nedokáţe odhadnout 66 (28,09 %) respondentů. Položka č. 15 Vykonáváte některé běžné činnosti (hygiena, oblékání, krmení apod.) za seniora, přestože víte, že si to udělá sám Tab. 16a Intenzita vykonávání činností za seniora Otázka 15 a) b) c) d) Celkem

Absolutní četnost (N) 13 135 63 24 235

Relativní četnost (%) 5,53 57,45 26,81 10,21 100,00

Interpretace tab. 16a: Moţnost a) vţdy, uvedlo 13 (5,53 %) respondentů, moţnost b)

někdy 135 (57,45 %) respondentů, moţnost c) jen výjimečně, uvedlo 63 (26,81 %) respondentů, moţnost d) zásadně nevykonávám, uvedlo 24 (10,21 %) respondentů. V následující tabulce tab. 16b jsou uvedeny důvody, které vedou NLZP k vykonávání činností za seniory.

Tab. 16b Zdůvodnění činností

96

Otázka 15 TEXT ušetřím čas vyţaduje to situace (vyšetření, překlad, aj.) součást rehabilitace součást nácviku soběstačnosti Celkem

Absolutní četnost (N) 135 76

Relativní četnost (%) 57,45 32,34

4 20

1,70 8,51

235

100,00

Interpretace tab. 16b:Pro moţnost a) a b) uvedli respondenti důvody pro ušetření času 135 (57,45 %) respondentů, další důvod vyţaduje to situace (vyšetření, překlad, aj.) 76 (32,34 %) respondentů, pro moţnosti c) a d) uvedli důvody součást rehabilitace 4 (1,70 %) respondentů a součást nácviku soběstačnosti 20 (8,51 %) respondentů. Položka č. 16 Jak byste definoval/a „seniora“ (uveďte alespoň tři vizuální znaky) V této poloţce měli respondenti popsat třemi vizuálními znaky, jak podle nich vypadá senior. Tab. 17 Definování seniora pozitivní/negativní zhodnocení Otázka 16 pozitivní hodnocení negativní hodnocení Odpověď neuvedena Celkem

Absolutní četnost (N) 109 89 37 235

Relativní četnost (%) 46,38 37,87 15,74 100,00

Interpretace tab. 17: V poloţce č. 16 respondenti tři vizuální znaky popisovali seniory. Za pozitivní představu o seniorech lze povaţovat elegantní a upravený vzhled, upravené vlasy, u muţů upravené nebo oholené vousy, ţeny decentně nalíčené, upravené ruce, vyzařuje z nich charizma, pozitivně lze hodnotit i tvrzení, ţe seniora nelze vizuálními znaky jednoznačně určit. Pozitivní pohled na seniory uvedlo 109 (46,38 %) seniorů. Za negativní hodnocení lze povaţovat definování seniora těmito znaky: vrásčitá nebo flekatá kůţe, mastné vlasy, neupravený nebo zanedbaný vzhled, nahrbený postoj, pomalá chůze, staromódní oděv, neupravené ruce, bezzubý apod.. Tyto moţnosti uvedlo 89 (37,87 %) respondentů. Ţádnou odpověď neudalo 37 (15,74 %) respondentů. Položka č. 17 Diskriminace seniorů je závažným společenským problémem, můžete 97

popsat proč Tato poloţka nebyla statisticky hodnocena, zjišťoval názor respondentů na problematiku diskriminace seniorů v dnešní společnosti. Nejčastěji respondenti uvedli, ţe se jedná o projev všeobecného poklesu kulturnosti a morálky. Diskriminace vyplynula ze změn ţivotních hodnot, převládají materiální nad duchovními. Mají nevhodné ţivotní podmínky, které zabraňují seniorům kvalitně ţít a kvalitně stárnout. Senioři přes své ekonomické postavení vnímají svoje společenské postavení, coţ zpětně ovlivňuje jejich psychickou pohodu i zdravotní stav. K zápornému mediálnímu obrazu seniorů můţe přispívat i debata o penzích, kdy jsou senioři líčeni spíše jako skupina, která odčerpává ze společnosti peníze, stojí za vysokými daněmi a ničím společnosti nepřispívá, naopak je na jejich penězích stoprocentně závislá. Položka č. 18 Uvítal/a byste seminář na některé z témat „ageismus, senioři v dnešní společnosti, diskriminace seniorů, komunikace se seniory apod.“ Tab. 18 Zájem o další vzdělávání Otázka 18 a) zájem b)nezájem Celkem

Absolutní četnost (N) 153 82 235

Relativní četnost (%) 65,11 34,89 100,00

Interpretace tab. 18: Zájem o vzdělávání se v problematice diskriminace seniorů a stárnutí projevilo 153 (65,11 %) respondentů. Nezájem o vzdělávání v dané problematice uvedlo 82 (34,89 %) respondentů. Demografické poloţky Položka č. 19 Uveďte kolik je Vám let (zvolte věkovou kategorii) Tab. 19 Věkové kategorie Věk a) do 30 let b) 31 – 45 let c) 46 a více let Celkem

Absolutní četnost (N) 91 110 34 235

Relativní četnost (%) 38,72 46,81 14,47 100,00

Interpretace tab. 19: Věk do 30 let uvedlo 91 (38,72 %) respondentů, věk 31 – 45 let 98

uvedlo 110 (46,81 %) respondentů, věk 46 a více let uvedlo 34 (14,47 %) respondentů. Položka č. 20 Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání v oboru Tab. 20 Nejvyšší dosaţené vzdělání Vzdělání a) sanitární kurz b) ošetřovatelský kurz c) středoškolské s maturitou d) vyšší odborné (DiS.) e) vysokoškolské (Bc.) f) vysokoškolské (Mgr.) g) specializační (ARIP, SIP) Celkem

Absolutní četnost (N) 17 8 65

Relativní četnost (%) 7,23 3,40 27,66

23 21 21 80

9,79 8,94 8,94 34,04

235

100,00

Interpretace tab. 20: Sanitární kurz absolvovalo 17 (7,23 %) respondentů, ošetřovatelský kurz 8 (3,40 %) respondentů, středoškolské vzdělání s maturitou uvedlo 65 (27,66 %) respondentů, bakalářské uvedlo 21 (8,94 %) respondentů, magisterské 21 (8,94 %) respondentů, specializační vzdělání 80 (34,04 %) respondentů. Položka č. 21 Jaké je Vaše pracovní zařazení Tab. 21 Pracovní zařazení Zařazení a) sanitář b) ošetřovatel c) zdravotnický asistent d) všeobecná sestra Celkem

Absolutní četnost (N) 17 8 19 191 235

Relativní četnost (%) 7,23 3,40 8,09 81,28 100,00

Interpretace tab. 21: Pracovní zařazení jako sanitář uvedlo 17 (7,23 %) respondentů, zařazení ošetřovatel uvedlo 8 (3,40 %) respondentů, zařazení zdravotnický asistent uvedlo 19 (8,09 %) respondentů, zařazení všeobecná sestra uvedlo 191 (81,28 %) respondentů.

Položka č. 22 Na jakém oddělení pracujete 99

Tab. 22 Pracoviště Pracoviště a) ambulance b) lůţkové odd. interní c) lůţkové odd. chirurgické d) JIP interní e) JIP chirurgická f) ARO Celkem

Absolutní četnost (N) 28 36 34 32 38 67 235

Relativní četnost (%) 11,91 15,32 14,47 13,62 16,17 28,51 100,00

Interpretace tab. 22 Typ pracoviště, moţnost a) uvedlo 28 (11,91 %) respondentů, moţnost b) 36 (15,32 %) respondentů, moţnost c) uvedlo 34 (14,47 %) respondentů, moţnost d) uvedlo 32 (13,62 %) respondentů, moţnost e) uvedlo 38 (16,17 %) respondentů a moţnost f) uvedlo 67 (28,51 %) respondentů. Položka č. 23 Jaká je délka Vaší praxe ve zdravotnictví (zvolte kategorii) Tab. 23 Délka praxe ve zdravotnictví Praxe a) do 2 let b) 3 – 5 let c) 6 – 14 let d) 15 a více let Celkem

Absolutní četnost (N) 26 54 111 44 235

Relativní četnost (%) 11,06 22,98 47,23 18,72 100,00

Interpretace tab. 23: Praxi do 2 let uvedlo 26 (11,06 %) respondentů, praxi 3 – 5 let uvedlo 54 (22,98 %) respondentů, praxi 6 – 14 let uvedlo 111 (47,23 %) respondentů a praxi delší neţ 15 a více let uvedlo 44 (18,72 %) respondentů.

PŘÍLOHA 3 100

Návrh

interaktivního

semináře

pro

nelékařské

zdravotnické

pracovníky s hraním rolí

Interaktivní seminář (bývá) můţe být součástí vzdělávacího semináře pro NLZP (všeobecné sestry, zdravotnické asistenty, ošetřovatele, sanitáře) o problematice ageismu (diskriminaci seniorů, apod.). Cíl semináře by měl být úzce vymezený, konkrétní a praktický. Musí obsahovat nácvik (intenzivní) řešení konkrétních situací, sdílet zkušenosti účastníků a teorii jen v nezbytné míře. Cíl by měl být zřejmý z názvu kurzu, tedy na co je kurz zaměřen a komu je určen. Optimální počet účastníků cílové skupiny je 10 – 15 osob, lze pouţít úvod společný více skupinám a poté skupiny rozdělit. Obsah semináře musí odpovídat konkrétnímu cíli, zaměřit se pouze na to, co cílová skupina skutečně potřebuje, včetně vlastních praktických zkušeností instruktora s aplikací toho, co učí. Vzdělávací metoda musí být převahou praktická (trénink) oproti teoretické (přednáška). Pokud je součástí semináře nácvik komunikace, bude seminář veden pouze prezenční formou. Instruktor musí být orientovaný v problematice, mít dostatek znalostí a dovednosti. Seminář bude zakončen společnou diskuzí (obousměrná zpětná vazba). Organizace semináře zahrnuje časové vymezení (maximálně. 2 dny) místo (co nejvíce přiblíţit účastníkům) a zajistit techniku, pomůcky, učební texty (tvorbu, tisk, vázání), dopravu na místo, občerstvení apod. Financování semináře můţe zahrnovat příspěvek účastníka, příspěvek zaměstnavatele, úlevy spoluorganizátorů, granty, příspěvky a jiné.

Seminář: Interaktivní seminář pro NLZP o problematice ageismu s hraním rolí (zdravotník χ pacient senior s různou diagnózou (dále dg.)). 101

Cíl: vyplývá z názvu semináře Určení: pro všeobecné sestry, zdravotnické asistenty, ošetřovatele, sanitáře Místo: posluchárna, učebna praktické výuky (oddělení, ambulance) Účastníků: 14 Termín: 00. 00. 0000 Kredity pro nelékařské obory: Předběţná cena: bezplatné Školitel: kvalifikovaná osoba Vedoucí kurzu: kompetentní osoba Náplň: Nácvik komunikace a interakce NLZP s pacienty seniory s různou dg. (Parkinsonova nemoc, po operaci fraktury krčku kosti stehenní, po CMP, porucha sluchu, pohybové omezení a jiné). Klíčová slova: všeobecná sestra, zdravotnický asistent, ošetřovatel, sanitář, komunikace interakce PŘÍKLAD: Metody hraní rolí V praxi pouţijeme v průběhu jednoho výcviku postupně několika typů inscenační metody. K efektivní realizaci inscenační metody je vhodné zpracovat písemně následující podklady: popis výchozí situace, popisy rolí, pokyny pro pozorovatele a zejména tehdy, jedná-li se o sloţitější situaci nebo není-li autor inscenace současně lektorem i pokyny pro lektora Popis výchozí situace: Nácvik scének ve zdravotnickém prostředí (hospitalizovaní, ambulantní ošetření). Interakce mezi pacientem seniorem a ošetřujícím personálem. Scénky budou trvat cca 10 minut po dvou osobách (pacient x zdravotník). Pro věrohodnost budou vyuţity pomůcky (lůţko, prostory ambulance, zatemněné brýle, sluchátka na uši, ortézy pro imobilizaci apod.) Popis rolí: Polovina skupiny představují pacienty seniory s různými hendikepy (zrakový, sluchoví, pohyboví) v kombinaci s nějakou dg., která je příčinou jejich hospitalizace (úraz, dekompenzace zdravotního stavu aj.). Pacienti mají za úkol co nejvíce stěţovat situaci a zkoušet míru trpělivosti ošetřovatelského personálu. Druhá polovina skupiny představuje ošetřující personál, který má za úkol vykonat předepsanou ošetřovatelskou péči ve spolupráci s pacientem. Následně se vyjádřit jak se herci cítili v roli pacienta seniora, jak vnímali ošetřovatelský personál. NLZP se 102

cítili ve své roli, co bylo jejich silnou a slabou stránkou, jak vnímali pacienta seniora. Pokyny pro pozorovatele: Pozorovatelé mají za úkol sledování a reflexi hraných situací, provést následný rozbor (co bylo špatně, co správně) a vzájemnou zpětnou vazbu (jak by to dělali oni). Pokyny pro instruktora: Úkolem instruktora je vést účastníky k identifikaci předvedených přístupů k vyjednávání. Inscenace slouţí jako podklad k základnímu objasnění vyjednávacích přístupů. Je rovněţ východiskem pro následující exkurzi do problematiky aktivního naslouchání a empatie. Instruktor moderuje scénky a usměrňuje diskuzi, provede závěrečné zhodnocení. Cíl: Cílem je, aby kaţdý došel k vlastnímu sebepoznání a zjištění, kde jsou jeho slabá místa v interakci se seniory.

103

PŘÍLOHA 4 Ţádost o sběr dat/poskytnutí informace pro studijní účely

104