Dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina

Univerzita Palackého v Olomouci Filozofická fakulta Katedra sociologie, andragogiky a kulturní antropologie

Dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina Volunteering for the elderly in the region of Vysočina Bakalářská práce

Kateřina Matoušková

Vedoucí práce Mgr. Markéta Vlčková

Olomouc 2015

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně na základě pouţité literatury a ostatních zdrojů informací, které jsou zde uvedeny.

V Jihlavě dne 25. března 2015

Kateřina Matoušková _______________________

Anotace Dobrovolnická práce se seniory je pomoc lidem, kteří vytvářeli naši historii, vychovali naši předešlou generaci a bezpochyby si zaslouţí důstojně zestárnout a doţít. Tato bakalářská práce zkoumá dobrovolnictví se seniory z pozice aktérů této činnosti a vyděluje podstatné rysy seniorské problematiky v dobrovolnictví 21. století. V této práci zjišťuji celkovou situaci vedení dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina s ohledem na historický vývoj dobrovolnictví u nás i ve světě. Zajímají mne potřeby dobrovolníků pracujících se seniory, na základě kvantitativního výzkumu zkoumám mnoţství podpor od organizací a jejich přínos dobrovolníkům. V závěru této práce je uvedeno shrnutí přínosu práce samotným dobrovolníkům, kteří se zabývají ve své dobrovolnické činnosti prací se seniory v kraji Vysočina.

Summary Volunteer work for the seniors is the help for people who created by our history, raised our previous generations, and deserve to live with dignity. This bachelor thesis examines volunteering for the seniors from position of the individual volunteers and separates the essential features of seniors volunteering issues in the 21st century. In this work, I find out the whole situation volunteering for the elderly in the region of Vysočina with mind of history process volunteering on the Czech Republic and on the world. I interested in the needs of volunteers working for the elderly, I analyze by the quantitative research the amount of support from organizations and their benefits for volunteers. In conclusion, this work includes summary the benefits volunteering work for volunteers that are engaged in working for seniors in the region of Vysočina.

Mé poděkování patří Mgr. Markétě Vlčkové za odborné vedení, trpělivost a ochotu, kterou mi v průběhu zpracování bakalářské práce

věnovala. Také děkuji

PhDr. Evě Klimentové, PhD. za konstruktivní vedení a spolupráci po dobu studia.

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................. 13 1

ČÁST TEORETICKÁ .......................................................................................... 15 1.1 Co je dobrovolnictví a jaká je jeho právní úprava........................................... 15 1.1.1 Kdo je dobrovolník ...................................................................................... 15 1.1.2 Zákon o dobrovolnické službě .................................................................... 17 1.1.3 Všeobecná deklarace o dobrovolnictví ....................................................... 18 1.2 Co je sociální práce se seniory ............................................................................ 19 1.2.1 Kdo je senior................................................................................................. 19 1.2.2 Sociální služby pro seniory.......................................................................... 20 1.2.3 Dobrovolnictví v sociálních službách pro seniory ..................................... 22 1.3 Historie dobrovolnictví se seniory...................................................................... 23 1.3.1 Svět ................................................................................................................ 23 1.3.2 Česká republika ........................................................................................... 25 1.3.3 Kraj Vysočina ............................................................................................... 26 1.4 Současnost dobrovolnictví se seniory ................................................................ 27 1.4.1 Svět ................................................................................................................ 27 1.4.2 Česká republika ........................................................................................... 28 1.4.3 Kraj Vysočina ............................................................................................... 29 1.5 Vedení dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina .......................................... 30 1.5.1 Dobrovolnická centra Vysočiny .................................................................. 30 1.5.2 Koordinátor dobrovolníků .......................................................................... 32 1.5.3 Výběr a výcvik dobrovolníků pracujících se seniory ............................... 32 1.5.4 Supervize dobrovolníků .............................................................................. 33

2

ČÁST PRAKTICKÁ ............................................................................................ 35 2.1 Cíl výzkumu ......................................................................................................... 35 2.2 Výběr metody a techniky výzkumu ................................................................... 35 2.4 Stanovení hypotéz ................................................................................................ 36 2.5 Operacionalizace a vytváření dotazníku ........................................................... 37 2.6 Oslovování respondentů a sběr dat .................................................................... 43 11

2.7 Interpretace dat.................................................................................................... 44 ZÁVĚR ........................................................................................................................... 62 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ......................................................................... 64 SEZNAM ZDROJŮ ...................................................................................................... 66 SEZNAM PŘÍLOH ....................................................................................................... 68 PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 69 I. Všeobecná deklarace o dobrovolnictví ............................................................... 69 II. Novela zákona o dobrovolnické službě .............................................................. 73 III.Zákon o dobrovolnické službě ............................................................................ 75 IV.Etický kodex nemocničního kaplana, nebo dobrovolníka ............................... 76 V. Dotazník k bakalářské práci na téma Dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina ..................................................................................................................... 77

12

Úvod Nikdo není zbytečný na tomto světě, kdo ulehčuje břemeno jiným. Charles Dickens

Tuto bakalářskou práci jsem si zvolila proto, ţe pojem dobrovolnictví se seniory je v našem kraji Vysočina málo vyhledávané téma. Kdyţ se řekne „dobrovolnictví“, laickou veřejnost, chycenou do sítě konzumu, udivuje představa práce dobrovolníka – tedy práce bez finanční odměny. Přemýšlela jsem, jak tento pojem zatraktivnit, jací jsou lidé, pracující jako dobrovolníci, jestli existuje čistý altruismus, nebo jakým způsobem se kaţdý dobrovolník seberealizuje. Seniorská témata jsou na tom moţná ještě hůře neţ témata o dobrovolnictví, lidé o nich nelehko mluví, protoţe se těţce s reálným stářím pracuje a samotné v našich ţivotech přijímá. Proč si tedy dobrovolník vybral cestu stáří a ne mládí? Proč se věnuje zrovna starým lidem, zaţívá s nimi těţkosti stáří, kdyţ by se mohl věnovat např. malým dětem a radovat se z pokroků dítěte, neţ z devastace člověka? Obecně vnímám seniorskou problematiku jako tabu trendem doby, která apeluje na výkonnost. Starší lidé, kteří nejsou tak výkonní tedy nezapadají do představ společnosti a v nejhorším případě končí s infarkty v nemocnicích a domovech pro seniory. Samozřejmě stáří není jen neradostné období, ale ruku na srdce, jak si odpovíte na otázku, zda umění úspěšného stárnutí je výsadou menšiny, nebo většiny seniorů? Díky vyspělé medicíně se hranice vysokého věku posouvá výš a výš a proto tu bude velký prostor na pomoc a péči o seniory. Pokud tato pomoc bude částečně realizovaná právě samotnými dobrovolníky, toto zpravidla neradostné období tito lidé vykreslí do příjemnějších barev. Cílem bakalářské práce je zjistit roli dobrovolníků, kteří se v kraji Vysočina věnují seniorům. Budu zjišťovat konkrétní vedení dobrovolnických organizací s ohledem na historii, konkrétní práci dobrovolníků, jejich potřeby a mnoţství poskytovaných podpor. Pokud tyto organizace dokáţí nabídnout péči, vzdělání a zázemí dobrovolníkům, budou s jednotlivými pracovat tak, aby jim umoţnili plnou seberealizaci, věřím, ţe se tento obor zatraktivní a dočká se i u nás velkého rozmachu. 13

Práci jsem členila na teoretickou a praktickou část, kdy v první části objasním termín dobrovolnictví, sociální práci se seniory, historii a současnost dobrovolnické práce a podobu vedení v kraji Vysočina. V praktické části pak budu zkoumat pomocí kvantitativního výzkumu práci dobrovolnických institucí a její dopad na samotné dobrovolníky. Přála bych si, aby se po přečtení této bakalářské práce kaţdý čtenář zamyslel nad tím, zdali je pro něj dobrovolnictví ten pravý způsob, jak šířit dobré skutky a v konečném důsledku pomáhat nejen ostatním, ale také sobě.

14

1

Část teoretická

1.1 Co je dobrovolnictví a jaká je jeho právní úprava Kaţdý člověk si pod slovem dobrovolnictví stěţí představí shodný pojem, bavíme se totiţ o velmi široké oblasti a pro dobrovolníka samotného je těţké určit hranice mezi nezištnou

pomocí

kolemjdoucím,

sousedům,

nebo

rodině

a

organizovaným

dobrovolnictvím. Zde předkládám shodné znaky dobrovolnictví, ke kterým bychom nejspíše společně došli. Znakem dobrovolnictví je spontánnost, samozřejmost, pomoc, kdy nečekám odměnu, ani vděk. Motivací k dobrovolné práci je výhled na budoucí oplátku: dnes já tobě, zítra ty mě. Otázkou tedy je, zda všichni ve svém ţivotě nejsme alespoň jednou dobrovolníky.1

1.1.1 Kdo je dobrovolník Dobrovolník je člověk, který bez nároku na finanční odměnu poskytuje svůj čas, svoji energii, vědomosti a dovednosti ve prospěch ostatních lidí, či společnosti. Na celosvětové konferenci o dobrovolnictví v Amsterodamu v roce 2001 zaznělo následující poselství: „Svobodně a dobrovolně zvolená aktivita a pomoc, jsou tím, co činí z dobrovolníka nositele procesu změn ve společnosti. Jeho tvořivá energie je silou, která pomáhá hledat a otevírat zdroje a možnosti nových řešení. Tím se stává mostem v procesu spolupráce mezi státem, komerčním sektorem a sektorem neziskových organizací.“2 Po dobrovolnictví je skutečně voláno ze všech cílových skupin – seniory, matkami s dětmi apod. Dobrovolnictví má tedy mnoho podob – ve skutečnosti však znamená dávat čas, sílu a prostředky.3

1

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 35. 2 TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 36. 3 Sborník příspěvků z konference: Dobrovolnictví v roce aktivního stárnutí 2012. 17. - 18. září 2012, Soběslav

15

Dobrovolníci nejsou uţiteční jenom odvedenou prací, kterou by musel jinak odpracovat personál, ale tím, ţe do své práce vnášejí neformální prvky a tím, ţe nejsou poznamenání rutinním způsobem uvaţování, mohou obohatit novým způsobem komunikace, přátelství a intuice. Tento lidský zájem a kontakt zkvalitňuje přístup ke klientovi na individuální bázi a takto věnovaným časem se dobrovolníci přímo podílejí na zkvalitnění ţivota seniorů.4 Můţeme rozlišovat dobrovolníky podle jejich motivů k dobrovolnické činnosti: - Motivy vnitřní obvykle souvisejí s vnitřním nastavením dobrovolníka. Je to např. sebeuplatnění, získání nových zkušeností, navázání nových vztahů, konání smysluplné činnosti a také zodpovědný pocit, být zavázán komunitě, ve které dobrovolník ţije. - Motivy vnější obvykle souvisejí se společenskými pravidly a nastavením dané společnosti. Je to např. morální norma, neformální pravidlo ve společnosti, ovlivnění přátel, rodiny, či jiné sociální skupiny.5 Pokud bychom se tedy měli ptát, kdo konkrétně zastává dobrovolnickou práci, budou to ve světě a USA většinou starší lidé, ve věku 30 – 50 let, odborníci s vyšším vzděláním a vyššími příjmy. Naopak u nás se dobrovolníkem stávají nejčastěji studenti, kteří se tak zapojují do různých projektů a mohou tak být součástí komunity vrstevníků. V posledních letech se rozvíjí dobrovolnictví nezaměstnaných, maminek na mateřské dovolené a seniorů. Dobrovolnictví se však jen pomalu dostává do oblasti ekonomicky aktivního obyvatelstva, protoţe jen některé české firmy motivují své zaměstnance k tomu, aby se stali dobrovolníky. Tato praxe je tu vidět spíše u zahraničních firem.6 Přesná terminologie dobrovolnictví není ovšem ujasněna, zde je pár pojmů, které s dobrovolnictvím souvisejí – dobročinnost, nebo také filantropie (lidumilnost, dobročinnost, pomoc sociálně slabým7), občanská ctnost (jejíţ kořeny bychom hledali jiţ v křesťanské víře), občanská a sousedská výpomoc kdy pro občanskou výpomoc je charakteristická cílová skupina pomoci rodina, v sousedské pomoci pak sousedé v části

4

Srov. s HOLCZEROVÁ, Vladimíra a Dagmar DVOŘÁČKOVÁ. Volnočasové aktivity pro seniory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 77 s. 5 Srov. s INFORMAČNÍ CENTRUM NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ, o. p. s. Dobrovolnictví a dárcovství. Praha, 2001, 5 s. 6 Srov. tamtéţ, s. 5 7 Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 879 s.

16

města, vesnici. Pokud se tato rozhodne vytvořit komunitu v podobě sportovního klubu, členů fary apod. setkáváme se s termínem dobrovolnictví vzájemně prospěšné.8

1.1.2 Zákon o dobrovolnické službě Jak je dobrovolnictví ukotveno v zákoně nám prozrazuje zákon O dobrovolnické sluţbě č. 198/2002 Sb. ze dne 24. dubna 2002 ve znění pozdějších předpisů. „(1) Dobrovolnickou službou je činnost, při níž dobrovolník poskytuje: a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a) c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací.“9 Dále je v zákoně uvedeno, ţe dobrovolnictvím není jakýkoliv podnikatelský záměr, nebo činnost, která uspokojuje vlastní potřeby a také, jedná-li se o činnost výdělečnou. Dále zákon rozlišuje krátkodobou a dlouhodobou dobrovolnickou činnost. Dne 5. června 2014 nabyl účinnosti zákon 86/2014 Sb., který mění současný zákon o dobrovolnické sluţbě v oblastech členství, akreditace, právní normy organizace a vydávání osvědčení.10

8

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, 149 s. 9 Zákon č. 198/2002, Sb., o Dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 10 Ministerstvo vnitra České republiky – elektronické informace. URl: [cit. 201503-03].

17

1.1.3 Všeobecná deklarace o dobrovolnictví Součástí příloh této práce je také Všeobecná deklarace o dobrovolnictví, která byla schválena správní radou Mezinárodní asociace pro dobrovolnické úsilí (International Association for Volunteer Effort - dále IAVE) na konferenci dobrovolníků v Amsterodamu v r. 2001. Tato konference konaná v Mezinárodním roce dobrovolníků dala světu další směr dobrovolnické práci.

18

1.2 Co je sociální práce se seniory Abychom se mohli bavit o dobrovolnictví se seniory, je nutné si definovat základní pojmy, které s tímto souvisejí. Pojem senior je nejenom v různých kulturách, ale i napříč naší zemí vnímán odlišně. Pokud si otevřeme Slovník cizích slov, je senior definován následovně: „starší ze dvou lidí stejného jména; příslušník starší věkové kategorie; člen sboru poţívající zvláštní úcty“.11

1.2.1 Kdo je senior Ve stejném smyslu definuje pojem senior Prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc., kdy – je to starší člověk, ale také nejstarší a zpravidla váţený člen nějakého společenství12. Je tedy otázka, zda ve většinové společnosti je brán senior jako váţený? Resp. má dnešní seniorská populace pocit, ţe je jí věnováno dostatek úcty a váţenosti? Dále se podle Haškovcové označuje člověk termínem senior i v případě, ţe není zdaleka tolik starý a to při rozlišení mladšího a staršího člena rodiny. Stěţejní je však biologický a sociologický fakt, ţe seniorem se člověk stává v procesu stárnutí organismu a vyřazením z ekonomického procesu, tedy obdobím, kdy má senior mj. nárok na starobní penzi. Budu se orientovat podle rané seniorské etapy od 60 do 74 let, vlastní (pravé) seniorské etapy od 75 do 89 let a seniorské etapy vysokého věku od 90 let a více13. Kaţdá seniorská etapa má tedy své způsoby a styly sociální práce, typické tomu, jak nám působící čas mění strukturu naší psychiky, našeho fyzična, naší biologické soustavy a konečně naší sociability. S tímto můţeme spojit termíny úspěšné, normální a patologické stárnutí, které závisí na závaţnosti kognitivních změn. Není však pravidlem, ţe se úspěšné stárnutí váţe pouze s ranou seniorskou etapou a patologické stárnutí s etapou vysokého věku (mezi námi jsou jiţ ve třiceti letech ţivota „mladí starci“ a naopak v sedmdesáti letech mohou být lidé velmi aktivní „staří mladíci“). Tyto

11

Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 879 s. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie, aneb, Senioři mezi námi. 1. vyd. Praha: Galén, 2012, 194 s. 13 Světová zdravotnická organizace, dále WHO 12

19

termíny souvisí s tím, do jaké míry si lidé svůj chronologický věk připouštějí a jaký má pro ně ţivotní etapa subjektivní charakter.14

1.2.2 Sociální služby pro seniory Sociální prací pro seniory je tedy myšlen soubor sluţeb – účinných forem pomoci potřebným seniorům ve všech třech etapách a jsou tedy nezbytným řešením společnosti k udrţení sociální soudrţnosti. Typickým příkladem rané seniorské etapy jsou sociální sluţby aktivizační, kdy je třeba, aby volný čas, který senior získá odchodem ze zaměstnání, vyuţil ke svému prospěchu – jako sociální pracovníci se tedy vyhýbáme problému osamělých a sociálně izolovaných seniorů. Pro vlastní stáří jsou typické sluţby aktivizační spojené se sluţbami zpravidla zdravotními, kdy sociálním pracovníkům jde především o zachování co největší míry samostatnosti a nezávislosti. Etapa vysokého seniorského věku je zpravidla spojená se sociální ústavní péčí, doplněnou o zdravotnický personál, můţe zde být pouţívaná validační terapie. Setkáváme se tedy nejčastěji s terénní sociální prací, která zajišťuje pomoc potřebným seniorům přímo v jejich přirozeném, domácím prostředí, nebo s terénní sociální prací v sociální instituci, nebo jde o sociální sluţby v ústavní péči. Tyto formy sociální práce mohou mít podobu individuální i skupinovou. Dobrovolníci jsou ve všech fázích práce se seniory nedocenitelnými pomocníky – jak ve sluţbách aktivizačních, tak při validační terapii.15 Je však důleţité si uvědomit, ţe i kdyţ „senior“ není synonymem pro „nemocný“, ţivotní dynamika seniorů logicky klesá a přicházejí v tomto věku častěji různé nemoci. Platí, ţe senioři jsou náchylní k nemocem a jsou to velmi křehcí pacienti – jejich nemoc není sama o sobě a vyvolává potíţ další, setkáváme se s tzv. řetězením. Můţeme se setkat s dvěma typy pojetí nemoci, kdy senior buď svou nemoc nepřijímá a snaţí se proces vzít do vlastních rukou (pomoci si svými metodami v nejhorším případě bere do rukou lahev alkoholu), nebo nemoc trpně přijímá a důsledně dodrţuje doporučení svých lékařů a opatrujícího personálu. Ať chceme nebo ne, vţdy musíme pomyslet na základní práva a svobody, kdy je nutné nechat seniorovi moţnost volby a respektovat ho v jeho 14

Srov. s POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 49; Grada. Srov. s HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie, aneb, Senioři mezi námi. 1. vyd. Praha: Galén, 2012, s. 25. 15

20

pojetí nemoci. Vţdyť ošetřující personál je i o dvě generace mladší neţ sám nemocný, proto bychom měli myslet na zaţité zvyky dvou generací před námi a nesnaţit se seniora nutit do překotné změny rituálů a uvaţování.16 V souvislosti s péčí o seniory souvisí i konec ţivota, umírání a smrt. V současné době se smrt institucionalizovala, tzn., ţe málokterý senior umírá doma v rodinném kruhu – i kdyţ by si to přál. V rukou lékařů a profesionálních pečujících tedy doznívá tlukot srdce většiny seniorů. Důleţité je zmínit, ţe se v seniorském věku občas objeví myšlenka vlastního úmrtí, v etapě vysokého věku jiţ senioři na smrt myslí častěji, resp. spíše na vlastní umírání. Senioři se obávají bolestivého a dlouhého umírání, kdy je pro ně nejhorší scénář umírání v osamocení a bez pomoci. Právě myšlenka institucionalizace je tu v tomto případě na místě, kdy pomoc přichází včas a senioři neumírají tehdy, kdy ještě umírat nemusejí.17 V konečném výčtu problematiky v péči o seniory se neubráním osvětlení termínu ageismus. Tato diskriminace z důvodu věku18 bezprostředně nasedá na péči o seniory a je ve své podstatě mnohem nebezpečnější, neţ by se mohlo zdát. Zdrojem ageismu je hodnotový konflikt odlišných generací, proces modernizace a segregace společnosti do takové míry, ţe si senior na sklonku svého ţivota přijde jako cizinec ve vlastním rodném místě.19 Svou míru odpovědnosti musí nést kaţdý z nás, kdo má zaţitý alespoň jeden, z těchto stereotypů vůči starým lidem: staří lidé jsou všichni stejní, stáří u muţů a ţen je stejné, staří nemají čím společnosti přispět, stáří je křehké a potřebuje péči, stáří je ekonomickou zátěţí společnosti. Ageismus ohroţuje mezigenerační solidaritu, kdy se prohlubuje propast, která se utváří mezi početnější skupinou seniorů a mladšími generacemi ve společnosti.20

16

Srov. s HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie, aneb, Senioři mezi námi. 1. vyd. Praha: Galén, 2012, s. 29. 17 Srov. s VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 122 s. 18 Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 879 s. 19 Srov. s POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, s. 73; Grada. 20 TOŠNEROVÁ, Tamara. Ageismus: průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002, 45 s.

21

1.2.3 Dobrovolnictví v sociálních službách pro seniory Vyuţití dobrovolníků v sociálních sluţbách pro seniory má své nezastupitelné místo. Například v domovech pro seniory, hospicech a stacionářích můţe mít dobrovolník podobu osobního asistenta, který můţe chápat potřeby seniora, můţe být jeho dobrým společníkem při nejrůznějších společenských akcích, nebo osobních potřebách.21 Co se týče kvalifikačních předpokladů dobrovolníka, zmíním komunikační dovednosti, ovládání „právního minima“ v sociální oblasti a popř. základní znalosti lékařské a zdravotnické etiky.22 V přílohách zmiňuji Etický kodex nemocničního kaplana a dobrovolníka, který bezprostředně souvisí s dobrovolnictvím se seniory, kteří jsou z nějakého důvodu hospitalizováni. Právě nepříznivý zdravotní stav je problémem většiny sociálních institucí. Dle Bartošoviče a kol. (2010) zde předkládám výsledky několika studií, které se zabývají geriatrickou problematikou. Tyto studie potvrzují, ţe: -

16,8 % obyvatel domovů pro seniory není schopno vstát z postele bez pomoci,

-

26.6 % obyvatel jsou klienti s demencí,

-

14,3 % obyvatel jsou klienti s diabetem

-

Úmrtnost obyvatel, kteří se pohybují s průměrným věkem kolem 75 aţ 79 let je 142 na 1000 obyvatel ročně.23

Poskytování zdravotní péče je o to víc problematické, kdyţ přičteme nedostatečný počet ošetřujícího personálu a tím i malý prostor péče o jednotlivé klienty. Hegy (2007) se zaměřuje na cíle dlouhodobé péče s důrazem na komplexnost zdravotní a sociální péče. Ošetřovatelský proces by tedy podle něj měl splňovat: -

udrţení a zlepšení kvality ţivota,

-

předcházení zdravotním komplikacím,

-

rehabilitaci24

V tomto směru je ještě velký prostor pro dobrovolnickou pomoc.

21

Srov. s Dobrovolníci mění svět: sborník příkladů dobré praxe. Editor Svatava Šimková. Praha 4: Národní institut dětí a mládeţe MŠMT, 2011, 15 s. 22 SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 88 s. 23 Srov. s HUDÁKOVÁ, Anna a Ľudmila MAJERNÍKOVÁ. Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství: průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, s. 25. 24 Srov. tamtéţ, s. 25

22

1.3 Historie dobrovolnictví se seniory

1.3.1 Svět Dobrovolnictví ve světě se rozvíjelo uţ od pradávna. Vţdy, kdyţ se v určité středověké vesnici zřítila stráň, všichni obyvatelé se vzedmuli a ve prospěch ostatních obětovali svůj čas a energii tam, kde bylo třeba. Historická podoba dobrovolnictví měla tedy spíše svůj teritoriální význam a určité komunity si tak pomáhaly nejčastěji při těchto přírodních katastrofách, nebo společných zvycích oslavách a rituálech. Dobrovolnictví vlastně vychází z náboţenské motivace – pomoci svému bliţnímu, kdy nám později nejblíţe dobrovolnickou činnost přiblíţí práce bratrstva a křesťanského řádu. Nutno říci, ţe senioři, dříve stařešinové rodu (dnes bychom mluvili o dospělých z hlediska chronologického věku) byli váţení a proto bylo samozřejmé naprosto dobrovolně věnovat svůj čas tomu seniorovi, který vykazoval potřeby pomoci. Dobrovolnictví se seniory v historii probíhalo spíše v rámci rodiny a uţšího společenství. Tato dobrovolnická činnost však nebyla přímo oddělena od veškeré práce, můţeme zde dobrovolnictví označit jako důleţitou součást tehdejšího duchovního ţivota. Počátky dobrovolnictví můţeme ve světě pozorovat také se začátkem charitní práce.25 Moderní pojetí dobrovolnictví přichází s nástupem světového kapitalismu, kdy se důsledkem prudkého vzestupu industrializace vytvořila chudá vrstva obyvatelstva včetně chudých seniorů, ke kterým ovšem lidé, nebyli lhostejní. Za nejrychleji se rozvíjející dobrovolné aktivity ve světě se však nemusíme ohlíţet hluboko do minulosti, stačí nám pohled o čtyři desítky let zpátky. Za toto období dosáhlo dobrovolnictví ve světě neuvěřitelný rozmach. Bylo to období konfliktu mezi tlakem jedince k filantropii a oproti tomu silným tlakem na individualizaci jedince. O posledních čtyřech desítkách let se zmíním podrobněji, kdy jiţ můţeme společně mluvit o organizované formě dobrovolnictví.26 Státy jako Kanada a USA v historii stály na počátku snahy udělat cokoliv pro druhého člověka, ať uţ byli organizováni, nebo ne. Amerika je také oblastí, kde vznikaly první 25

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 23. 26 Srov. tamtéţ, s. 24

23

svépomocné skupiny a skupiny navzájem se podporující – různé spolky právě pro starší lidi, seniory s problémy, coţ zapříčinilo rozmach dobrovolnické činnosti bez potřeby byrokratického ukotvení. Po vzniku vlády však nebylo rozhodující, jaké zákony jsou vydávány, Amerika se naprosto bezpečně dokázala řídit společenskými dohodami a ochotou domluvit se na pomoci ostatním lidem ve sloţitější situaci. Dobrovolnictví v Americe tvořilo v historii přirozenou součást ţivota a to nejen v organizovaných sportovních klubech, dalších spolcích typu skautingu, charity apod., ale také v běţném občanském ţivotě. Důleţité je říci, ţe Američtí občané bojovali za zrušení otroctví, rovná volební práva pro všechny (vč. černošského obyvatelstva) a také prováděly osvětovou činnost, která se dále týkala rozvoje práv, samostatnosti, národního, kulturního a přírodního dědictví, včetně činnosti pro seniory. Můţeme říci, ţe Americké občanské iniciativy daly světu jiný pohled na občanskou soudrţnost.27 Historie evropského dobrovolnictví se na rozdíl od Ameriky nevyznačovala vzájemně se podporujícími komunitami dříve, neţ vznikla vláda. Evropané si v první řadě ponechali svůj systém vrstev (kast), který mezi sebou nijak nesouvisel a netvořil vzájemně ţádné vazby. Spíše neţ od samotných občanů vzešlo dobrovolnictví z řad křesťanské církve, která šířila své myšlenky a dala směr pomoci a kooperace lidem alespoň ve struktuře té které vrstvy. Dobrovolnictví se seniory tedy i v Evropě fungovalo v rámci rodiny a uţšího okruhu. Západní, Východní a Jiţní Evropa řešila v minulosti oblast dobrovolnictví odlišným způsobem. Ve Francii se hodnotový systém vţdy lišil od zbytku Evropy důsledkem vlivné a centralizované vlády. V Německu si muselo dobrovolnictví najít své místo na slunci v podobě nového sociálního hnutí. Velká Británie zaloţená na úctě k tradičním hodnotám a ve své podstatě nepsaného práva přikládala i v minulosti dobrovolnictví velkou hodnotu – zejména dbala na pomoc lidem v odlehlých částech venkova, seniory nevyjímaje. Nizozemsko je tradiční představitel dobrovolnické činnosti vytvořené odspoda, kdy se vzedmula vlna nevole občanů vůči postupům státní péče.28

27

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 24. 28 Srov. tamtéţ, s. 27

24

1.3.2 Česká republika Konkrétně v naší zemi se dobrovolnická aktivita rozmohla v druhé polovině 19. století. Po napoleonských válkách si lidé velmi váţili nastalého klidu, byl kladen důraz na bezpečí a soukromí pro všechny obyvatele, včetně seniorů. V této době Češi bojovali za udrţitelnost svého jazyka a kultury před utlačováním německou kulturou. Mladé generace se bez ostychu obracely na generace starší a čerpaly zkušenosti a tradiční hodnoty právě od seniorů samotných29. Proto zde vyrostly spolky na ochranu a podporu vlastenectví, takzvané obrozenecké aktivity pak významně přispěly k rozvoji dobrovolnictví se seniory. Později spolek Mánes a Sokol aj. byly postaveny na dobrovolné spolupráci a pomoci v zemi vytvořit poválečný klid, na principu sounáleţitosti mládí a stáří – ostatně tyto spolky přetrvaly dodnes. Po vzniku Československa se u nás dobrovolnickým spolkům dostalo významné péče a organizovanosti, jednotlivé spolky měly své pobočky, okresní, zemská a národní ústředí. Jmenujme Československý červený kříţ, Masarykova liga proti TBC, zemské a okresní péče o mládeţ. Vývoj byl poté zbrzděn německou okupací, později v poválečném Socialistickém Československu byly tyto tendence násilně potlačovány jako všechny činnosti, které se neslučovaly s politickým vedením státu. Vznikla tzv. Národní fronta, kde byly sdruţovány veškeré spolky, ty, které zůstaly nezávislé, byly tvrdě pronásledovány a likvidovány. Nemůţu ve své práci nezmínit systematické utlačování charitní a sociální práce v 50. letech, kdy Komunistická strana Československa vyhlazovala veškeré dobrovolníky a mentory30 této činnosti. Období normalizace konce 60. let bylo v určité míře období povolující dobrovolnické a sociální práci otěţe, nicméně aţ za dalších dvacet let bylo moţné začít psát novou kapitolu dobrovolnické činnosti. Období počátku vlády Václava Havla byla doba zdůrazňující solidaritu a myšlenku občanské společnosti. Toto období je typické vznikem nových neziskových organizací, které neměly nárok na majetek, dělaly svou práci s odhodláním pomoci znevýhodněným lidem a seniorům. Vznikali však v kontrastu s konzumní

29

Biedermeier: umění a kultura v českých zemích 1814-1848. 2. vyd. Editor Radim Vondráček. V Praze: Gallery, 2010, 213 s. 30 BRUMOVSKÁ, Tereza a Gabriela MÁLKOVÁ. Mentoring: výchova k profesionálnímu dobrovolnictví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, s. 11. - kompetentní a zkušená osoba poskytující profesní i studijní a osobnostní podporu, poradenství.

25

společností západu a zvukem šustění bankovek, který dobrovolnické aktivity shazoval proto, ţe „čas jsou přece peníze“.31

1.3.3 Kraj Vysočina Historie

dobrovolnictví

v kraji

Vysočina

je

specifická

rozvojem

odspoda.

V devadesátých letech po uvolnění atmosféry vznikala dobrovolnická centra zpravidla pod vedením ţen. Na začátku to byla iniciativa Barbory Švaříčkové z organizace Střed, o. s., která podnítila ke spolupráci další kolegyně. Zprvu se zajímala o cílovou skupinu dětí z výchovných ústavů a dětí proţívající těţké ţivotní situace. Není zdaleka pravidlem, ţe dobrovolnické aktivity směřovaly ke krajskému městu, v minulosti byla nejrozsáhlejší práce zaznamenána spíše na jihozápadě kraje – v Pelhřimově, Třešti a Jemnici.32 Nejstarší

dobrovolnická

organizace

je

bezesporu

charita.

Síť

charitních

dobrovolnických center vznikla v Třebíči, Jihlavě a Ţďáru nad Sázavou v r. 2002. V kaţdé oblastní charitě pracuje samostatný koordinátor dobrovolníků, který se dobrovolníkům plně věnuje. Charita vychází z křesťanské víry a důvěry v pomoc člověka člověku. Od roku 2003 je charita akreditovanou dobrovolnickou organizací. Tato akreditace je realizována Ministerstvem vnitra ČR 33 Další centra a jejich filozofie jsou představena dále v kapitole 1.5.1.

31

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 30. 32 HAŠKA, Petr. Zpráva o činnosti 2012. Jihlava: 2012, KOUS Vysočina, o. p. s. – elektronické informace. URL: [cit. 2015-03-03]. 33 Oblastní charita Jihlava – elektronické informace. URL: [cit. 2015-03-03].

26

1.4 Současnost dobrovolnictví se seniory

1.4.1 Svět Současná dobrovolnická činnost ve světě není orientována pouze na své komunity, jak tomu bylo dříve. Dobrovolnictví v Americe přesahuje do mezinárodní spolupráce nejen s částmi USA a Kanady, dokonce i k nám do Evropy. Dnešní dobrovolníci zastávají svá místa v OSN, obraně lidských práv a svobod a dalších. V současné době běţí několik programů pro zvyšování gramotnosti občanů, pro větší osvětu globálních problémů jako je ochrana ţivotního prostředí a problematika obnovitelných zdrojů. Jednotlivých center v Americe funguje od roku 1970 jiţ pět set a kaţdé z nich má perfektně vybudovanou strukturu. Kaţdý člen centra přesně ví, jaká je jeho činnost – vnímáme tedy posud z minulosti k větší organizovanosti. Průzkumy ukazují, ţe se do dobrovolnických aktivit zapojuje 20 % populace, v Kanadě je toto číslo ještě o 5 % vyšší. Zajímavostí je, ţe Amerika vyuţívá komerční zdroje pro popularizaci dobrovolnických aktivit především obracením se na známé Americké tváře. V roce 1990 vznikla nadace Points of Light Foundation, kterou zaloţili právě význační představitelé americké kultury, vlády a médií. Tato organizace je vedoucí národní společností pro rozvoj dobrovolnictví. Náboţenská společenství vytvářela různá uskupení, výsledkem společného snaţení je dnešní podoba United Way, která má dnes za úkol organizovat co největší počet lidí, kterým není lhostejná moţnost pomoci jiným lidem, včetně seniorů, ať uţ svým časem, nebo finančními dary. Obě tyto organizace jsou úzce napojeny na všechna centra dobrovolnické činnosti a je krásné pozorovat vyladěnou symbiózu lidí, kteří mají stejné hodnoty a cíle. V roce 1961 vznikly v USA tzv. Mírové sbory – Peace Corps, ve kterých v současné době působí kolem 7.500 dobrovolníků. Jejich práci jsme si mohli vyzkoušet na vlastní kůţi, kdyţ po 89. roce výrazně pomáhali při rozvoji československého neziskového sektoru, vyučovali zde angličtinu a obecně pomáhali tam, kde bylo třeba, seniory nevyjímaje. Památný výrok J. F. Kennedyho, který formuloval svou vizi Mírových sborů, zněl takto: „Neptejte se, co můţe Vaše země udělat pro Vás, ptejte se, co můţete udělat pro svou zemi Vy.“34 34

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 25.

27

Evropské dobrovolnické úsilí prošlo v historii také řadou změn a dnes se, podobně jako v Americe, setkáváme s propracovaným a organizovaným dobrovolnictvím, které přesahuje rámec komunity a působí po celém světě. Němečtí dobrovolníci se zaměřují především na integraci přistěhovalců a charitní činnost. Německo se nejvíce zabývá vysíláním svých dobrovolníků do celého světa – v tomto procesu vysílání a výměn dobrovolníků ze zahraničí je německá dobrovolnická politika nejpropracovanější. Nutno říci, ţe se zaměřují především na mládeţ. Ve Francii, kde se udrţela dodnes pozice přísné kontroly vlády pro veřejný sektor, působí pro dobrovolné aktivity kolem 30 % lidí, kteří ovšem z 20 % působí ve vzdělávání a výzkumu. Pouze kolem 10 % se věnuje péči o lidi bez domova, nebo péči o seniory. Svůj podíl na tom má přísná institucionalizace a profesionalizace sociálních sluţeb. Ve Velké Británii je dobrovolnictví opět prezentováno konzervativním způsobem, jako jiţ v minulosti. Občané dbají na soběstačnost kaţdého dospělého Brita, proto se v rámci dobrovolnických aktivit můţeme potkat s osvětou pouze v oblasti mládeţe. Přesto existují národní dobrovolnická centra napříč Anglií, Skotskem, Walesem a Severním Irskem. Na vládní úrovni je to pak Active Community Unit, která má za úkol řídit politiku dobrovolnictví a nutno říci, ţe ji organizuje sofistikovaným způsobem přes sdílená data na internetu – dnes je na tyto sdílené informace napojeno více neţ 16 tisíc organizací. V Nizozemí je dobrovolnictví nyní řešeno na místní úrovni, kdy nová forma pojetí souvisí s decentralizací vlády. Přirozené vztahy mezi rodinnou a obecní komunitou tedy dovolují poukázat na problémy typické pro ten či onen region.35

1.4.2 Česká republika Dobrovolnictví v České republice si svoje místo musí teprve dobýt. Aţ v roce 2002 bylo dobrovolnictví novým způsobem ukotveno v zákoně a přesto, ţe se spousta spolků osvětluje veřejnosti v podobě televizních dokumentů a svoji činnost prezentuje na internetu, přístup k dobrovolníkům je v naší zemi stále udivený. Veřejnost se do dobrovolnického sektoru angaţuje velmi vlaţně v porovnání s ostatními státy světa. I kdyţ se v Česku zaměřuje stále víc a víc známých osobností do projektů na podporu lidí se zdravotním postiţením a seniorům, stále tyto aktivity nejsou pro občany zajímavé 35

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 27.

28

natolik, aby se k nim přidali. Určité negativní aspekty dobrovolnictví, jako nedůvěra, apod., jsou stále hluboko zakořeněny, moţná přetrvávají vzpomínky doby násilného utlačování. Mladí lidé oproti tomu snad ani nemají zájem navazovat reálná přátelství skrze dobrovolnické aktivity, jako kdyby nepotřebovali nové zkušenosti a vědomosti v domnění, ţe všechno je přece na internetu; zároveň však nutno říci, ţe pokud mají mladí lidé čas na facebook, mohou ho mít i na dobrovolnictví. 36 Je snad problém v tom, ţe komunita nadšených dobrovolníků neumí přenést svou energii a nadšení na ostatní vrstevníky? Nutno říci, ţe tato komunita je stále málo početná. Dále je zajímavé, ţe i přes bolestné vzpomínky vykořisťování v minulosti fungují dnes v dobrovolnické aktivitě starší lidé, zejména pak ve sluţbách určeným seniorům. Průměrný věk dobrovolníka pracujícího se seniory je zpravidla vyšší, kolem čtyřiceti let.37

1.4.3 Kraj Vysočina Podoba dobrovolného úsilí se seniory na Vysočině je i dnes realizována osmi organizacemi, v jejichţ čele vládnou převáţně ţeny. Všechna dobrovolnická centra se však shodnou na jednom – dobrovolníků je stále málo. Spousta lidí o všech centrech ani neví, přitom na internetu jsou lehce vyhledatelné. Konzervativní Vysočina dává přednost referencím od svých blízkých, proto většina sociální péče bývá poskytována tam, kde to lidé znají – v nemocnicích. Většina seniorů nemá tak velké zkušenosti, aby poslalo sluţbu dál.38

36

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 27. 37 Sborník příspěvků z konference: Dobrovolnictví v roce aktivního stárnutí 2012. 17. - 18. září 2012, Soběslav 38 HAŠKA, Petr. Zpráva o činnosti 2012. Jihlava: 2012, KOUS Vysočina, o. s. Dostupné z: http://www.kous.cz

29

1.5 Vedení dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina

1.5.1 Dobrovolnická centra Vysočiny Vyuţití dobrovolníků v sociálních sluţbách se seniory nutně vyţaduje profesionální vedení. Dobrovolník se zde pohybuje na tenkém ledě psychosociálních sluţeb, kdy je velmi důleţité ke klientovi zachovat přístup komplexnosti. Tento management připravuje pro dobrovolníky záškoly a připravuje samotné organizace na práci s dobrovolníky. Poslední léta se více posiluje činnost dobrovolnických center, jako zdroje zaškolovacích aktivit, supervizí a propagace dobrovolnictví do širší společnosti.39 Dobrovolnictví je na Vysočině vedeno několika způsoby v závislosti na struktuře a poslání organizace. Zde je výčet organizací, které se na Vysočině zabývají dobrovolníky, kteří pracují se seniory. -

Dobrovolnické centrum pod Oblastní charitou Jihlava (Žďár nad Sázavou, Třebíč) funguje na principech sounáleţitosti a pomoci bliţnímu tak, jak známe tento přístup z křesťanské víry

-

Hospicové hnutí Vysočina o. p. s., (se střediskem v Jihlavě a Novém městě na Moravě) zajišťuje také pomocí dobrovolníků sociální sluţby lidem nemocným, seniorům a lidem po úmrtí někoho blízkého

-

Nemocnice Jihlava, spolupracuje s hospicovým hnutím a organizuje svá „rodinná lůţka“ na Oddělení dlouhodobě nemocných. Pomoc zde provádějí mj. i dobrovolníci

-

Dobrovolnická centra FOKUS cílí na skupinu lidi s duševním onemocněním, ale i na seniory, se kterými pomáhají právě dobrovolníci

-

Dobrovolnické centrum STŘED o. s., které v Třebíči svým dobrovolnickým programem pomáhá zdravotně postiţeným a seniorům

-

Hodina H, společnost v Pelhřimově cílí na mládeţ, nicméně jejich posláním je dosáhnout smysluplného trávení volného času při čemţ zapojuje z části i seniory

39

Srov. s Dobrovolníci mění svět: sborník příkladů dobré praxe. Editor Svatava Šimková. Praha 4: Národní institut dětí a mládeţe MŠMT, 2011, s. 15.

30

-

Sdílení, o. p. s. je Telečská organizace, které zajišťuje, podobně jako Hospicové hnutí pomoc lidem a seniorům tak, aby byli co nejvíce soběstační a zůstali v přirozeném prostředí domova

-

Diakonie ČCE Myslibořice je domovem pro seniory s nezastupitelnou pomocí dobrovolníků40

K této bakalářské práci se mi podařilo navázat spolupráci s osmi dobrovolnickými centry, jejichţ dobrovolníkům předloţím dotazník, který je výchozí pro praktickou část. Tato dobrovolnická centra, která mají sídla napříč celou Vysočinou, jsou: 1. Dobrovolnické centrum pod Oblastní charitou Jihlava a Ţďár nad Sázavou 2. Hospicové hnutí Vysočina o. p. s. (Jihlava, Nové Město na Moravě) 3. Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace 4. Dobrovolnická centra FOKUS (Havlíčkův Brod, Chotěboř, Pelhřimov, Humpolec, Hlinsko) 5. Dobrovolnické centrum STŘED, o. s. (Třebíč) 6. Hodina H (Pelhřimov) 7. Diakonie Českobratrské církve evangelické, středisko Myslibořice 8. Sdílení, o. p. s. (Telč) Tato centra mají svou filozofii vedení dobrovolníků a nabízí dobrovolníkům to, co uznávají za vhodné. Jestli to samotným dobrovolníkům stačí, se dozvím na konci práce. Níţe popsané rysy vedení dobrovolníků jsou však společné.

40

Databáze dobrovolnických příleţitostí - elektronické informace. URL: [cit. 2015-03-03].

31

1.5.2 Koordinátor dobrovolníků Koordinátor dobrovolníků je vţdy „vizitka“ organizace. Je kontaktní osobou mezi dobrovolníky, zaměstnanci a vedením organizace. Jako kaţdý profesionál, který je denně v kontaktu s lidmi potřebuje mít oporu v garantovi a pravidelné supervize. Základ jeho práce by měl být v otevřených a upřímných vztazích mezi dobrovolníky, kteří pak mohou mít pocit jistoty, ţe dělají svou práci dobře – a má tak pro ně samotné smysl.41 Koordinátor dobrovolníků má na starosti: -

propagaci dobrovolnictví, výběr a výcvik dobrovolníků, jejich výcvik, vedení administrativy (zpracování metodiky, kodexů, práv, povinností), vyhledávání vhodných aktivit pro dobrovolníky, zařazování dobrovolníků do chodu organizací

-

vedení a hodnocení dobrovolníků, řešení problémů a konfliktů, organizování příleţitostí k poděkování dobrovolníkům

-

kontakt s médii a jinými organizacemi

V prosinci roku 2014 došlo k výrazným změnám této osobnosti v dobrovolnickém světě. Koordinátor dobrovolníků je totiţ od poloviny prosince zařazen jako profesní kvalifikace a od té doby se mohou jednotliví stávající koordinátoři přihlásit o autorizaci své práce, kdy získat osvědčení. V Národním systému povolání však koordinátor dobrovolníků zatím nefiguruje, vše je ve schvalovacím procesu. Dále by se pak koordinátor dobrovolníků zařadil do dané platové třídy, coţ je očekávaná událost pro jak pro zdravotní, tak pro sociální oblast.42

1.5.3 Výběr a výcvik dobrovolníků pracujících se seniory Zájemci o dobrovolnou činnost jsou nejlépe na svou práci připravováni individuálními, nebo skupinovými setkáními s koordinátorem dobrovolníků. Na takovém setkání si dobrovolník ujasní své motivy a cíle, zkušený koordinátor tedy velmi rychle pozná 41

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 77. 42 Databáze dobrovolnických příleţitostí - elektronické informace. URL: [cit. 2015-03-03].

32

nereálná očekávání a dobrovolníka vyvede z nejrůznějších omylů. Nejčastější ukončení dobrovolnické činnosti je totiţ z důvodu nesplněných očekávání. Jednoduchý dotazník na toto téma můţe obsahovat: -

Proč se chcete stát dobrovolníkem a co od činnosti očekáváte?

-

Kolik času můžete dobrovolnické činnosti věnovat?

-

Chcete se zúčastnit dlouhodobých, krátkodobých, nebo jednorázových akcí?

-

Máte nějakou specifickou vlastnost, dovednost či zkušenost, kterou byste mohl/a využít?

-

Jaká oblast Vás zajímá – práce s dětmi, seniory, manuální činnost, administrativní výpomoc?43

1.5.4 Supervize dobrovolníků „Supervizí dobrovolníků si představujeme komunikaci skupiny dobrovolníků se supervizorem v neohrožujícím prostředí, které umožní dobrovolníkům konzultovat svoje postoje a pocity pramenící z jejich činnosti. Supervize zároveň chrání zájem klienta před případnými nevhodnými aktivitami dobrovolníka“.44 Pořád ještě platí, ţe samotná supervize se těţko prosazuje v placených profesích, natoţ v organizacích s dobrovolníky. Dobře provedená supervize je však klíčem k řešení problémů, které tato práce přináší. Tyto problémy dobrovolníka nemusí přesahovat v problém klienta a naopak, vţdy jde o úhel pohledu a o předchozí zkušenost – kterou má (naštěstí) kaţdý člověk na světě jinou.45

Z dosavadních výzkumů o dobrovolnické aktivitě vyplývají výsledky, co dobrovolníci sami povaţují za to, co je podporuje, nebo naopak brzdí. Dobrovolníky podporuje pocit, ţe jsou oceňováni (veřejně, soukromě), kdyţ si uvědomují, ţe jejich přítomnost něco znamená. Také je podporující, kdyţ mají naději na změnu a postupu ve své činnosti. Je jim dobře v týmu, kde dokáţou zvládnout 43

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 79. 44 Tamtéţ, s.81 45 Srov. s tamtéţ, s.82

33

předkládané úkoly a mají zde pocit sounáleţitosti a týmové práce spolupracovníků. Pak dobrovolníky naplňuje, kdyţ se podílejí na řešení problémů, rozhodování a na stanovování cílů organizace a kdyţ si uvědomují, ţe v důsledku jejich činnosti se děje něco podstatného. Samozřejmostí podpory dobrovolníka je také uspokojování jeho osobních potřeb.46 Dobrovolníky brzdí skutečnost, ţe zjistí velký rozdíl, mezi jejich očekáváním a skutečnou činností a kdyţ mají pocit, ţe jejich pomoc je k ničemu. Také je velmi demotivující, kdyţ nedostanou ţádnou zpětnou vazbu, ani pochvalu či ocenění, kdyţ jsou úkoly příliš rutinní a práce nepřináší ţádnou rozmanitost. Není jim dobře v týmu, kde necítí dostatečnou podporu spolupracovníků, tito mezi sebou mají určité napětí, a úkoly či tým nepřináší téměř ţádnou prestiţ. Pokud jim činnost nedává moţnost osobního růstu a mají příliš malé moţnosti projevit iniciativu či tvořivost, hledají si velmi často jinou cestu.47

Pojďme se tedy podívat na to, jakým způsobem dobrovolnické organizace kraje Vysočina podporují, či brzdí rozvoj dobrovolníků, jaké podpory jim nabízejí a zda jsou tyto adekvátně vyuţívány.

46

Srov. s TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002, s. 55. 47 Srov. tamtéţ, s.55

34

2

Část praktická

2.1 Cíl výzkumu Cílem je tedy zjišťovat potřeby, motivy a cíle dobrovolníků se seniory v kraji Vysočina. Budu tak analyzovat dobrovolnickou práci se seniory, zajímat se o pracovní motivy, smysl práce, pracovní cíle, potřeby a spokojenost, či nespokojenost dobrovolníků. Budu se ptát, zdali mají dobrovolníci moţnost supervize, či pravidelné konzultační hodiny s koordinátorem dobrovolníků, či jiným vedoucím. Součástí výzkumu bude také pohled na gendrové postavení dobrovolníků na Vysočině a jejich věkové zastoupení v kraji. Výzkum bude probíhat v únoru 2015 v osmi dobrovolnických organizacích napříč krajem Vysočina.

2.2 Výběr metody a techniky výzkumu Praktická část se věnuje analýze dobrovolnické práce se seniory v kraji Vysočina. Ke svému zpracování jsem si vybrala kvantitativní metodu výzkumu. Zvolenou technikou výzkumu pro tuto práci bude dotazník. Kvantitativní metodou výzkumu rozumíme dle Dismana metodu, která zkoumá souvislosti mezi danými jevy, které nazýváme proměnné. Kvantitativní výzkum je pak v praxi testování hypotéz, které vlastně vyjadřují náš předpoklad o tom, jaký je ve skutečnosti postavený problém. V podstatě nám pak záleţí na tom, jaký vztah proměnných bychom měli nalézt, abychom v závěru výzkumu mohli říci, ţe je hypotéza pravdivá. Veškeré hypotézy však musíme pečlivě operacionalizovat, abychom předešli tomu, ţe budeme měřit to, co ve skutečnosti s hypotézou nesouvisí. V kaţdé otázce dotazníku se tedy musím ptát, zda tato otázka opravdu zkoumá mojí hypotézu, či nikoliv.48 Samotný dotazník má výhodu vysoké efektivity. Tato technika výzkumu mi umoţní získat velké mnoţství dat od velkého mnoţství respondentů, aniţ bych se zabývala 48

Srov. s DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 4., nezměn. vyd. Praha: Karolinum, 2011, s. 74.

35

pověřováním vyškoleného personálu k jeho správnému vyplnění. Také respondenta ovlivňuji pouze poloţením otázek, nikoliv svou přítomností. Ten pak můţe do dotazníku odpovědět, nebo neodpovědět a to dle vlastního uváţení. Relativně tak zajišťuji jeho anonymitu. Nevýhodou je však právě moţné nezodpovězení otázek a také nízká návratnost.49 K tomu, abych se vyhnula další nevýhodě dotazníku, a to striktního zodpovídání předem určených otázek dotazníku, a tedy malému prostoru pro subjektivní rozvinutí problematiky respondenta, vloţím ve svém dotazníku i tři otázky otevřené.

2.4 Stanovení hypotéz V rámci výzkumu jsem si s ohledem na cíl vybrala tyto hypotézy: 1. O dobrovolnictví se seniory je v kraji Vysočina malý zájem. 2. Mezi dobrovolníky se seniory je v kraji Vysočina více žen než mužů. 3. Dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina není realizováno mladými lidi. 4. Dobrovolníky se seniory dobrovolnická činnost uspokojuje. 5. Dobrovolníci kraje Vysočina se stávají dobrovolníky ze zkušenosti z vlastní rodiny. 6. Pracovníci, kteří se věnují dobrovolníkům, nepořádají v kraji Vysočina supervize. 7. Dobrovolníci se seniory kraje Vysočina nevyužívají nabízených podpor od organizací.

49

Srov. tamtéţ, s.126

36

2.5 Operacionalizace a vytváření dotazníku

Hypotéza 1 1. hypotéza – O dobrovolnictví se seniory je v kraji Vysočina malý zájem. Proměnami této hypotézy jsou: a. zájem b. dobrovolnictví se seniory (viz str. 23) c. kraj Vysočina, coţ je samosprávný kraj České republiky s pěti okresy (okres Havlíčkův Brod /HB/, Jihlava /JI/, Pelhřimov /PE/, Třebíč /TR/, Ţďár nad Sázavou /ZR/) kdy jsem pro výzkum čerpala z osmi dobrovolnických center, které územím náleţí právě kraji Vysočina. Tuto hypotézu budu potvrzovat, či vyvracet statistikou dobrovolnických organizací. Pokud ze statistik vyplyne, ţe organizace mají v evidenci více jak o polovinu více dobrovolníků pracující s jinými cílovými skupinami, můţu pak potvrdit hypotézu a v závěru říci, ţe o tuto konkrétní cílovou skupinu je malý zájem. Informace získám v osmi dobrovolnických centrech napříč krajem, v Jihlavě /JI/, Třebíči /TR/, Ţďáru nad Sázavou /ZR/, Telči /JI/, Moravských Budějovicích /TR/, Novém městě na Moravě /ZR/, Havlíčkově Brodě /HB/ a Humpolci /PE/.

37

Hypotéza 2 2. hypotéza – Mezi dobrovolníky se seniory je v kraji Vysočina více žen než mužů. Proměnnou této hypotézy je pohlaví. Tato hypotéza je ověřována otázkou č. 1. Pokud se tedy hypotéza potvrdí, tzn., ţe z dotazníků vyplyne, ţe ze 70 % (a více) pracují se seniory ţeny, mohl by se mentor dobrovolníků více zaměřit na specifické potřeby, které jsou generově typické právě pro ţeny. Výzkumná otázka je: 1. Prosím, určete své pohlaví a. žena b. muž

Hypotéza 3 3. hypotéza – Dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina není realizováno mladými lidi. Proměnnou této hypotézy jsou věk. V dotazníku se jí věnuji v otázce č. 2. Tato otázka je určující pro budoucnost dobrovolnictví. Věk je ovšem relativní pojem, proto ve výzkumu vycházím z předpokladu, ţe mladý člověk je dnes (i veřejností) označován do 39. let svého ţivota. Pokud zjistím, ţe se dobrovolnictví se seniory zajišťuje v procentuálním poměru alespoň ze 70 % lidmi ve věkovém rozmezí 40 let a více (4. moţnost dotazníku), můţeme předpokládat hypotézu za pravdivou. Výzkumná otázka je: 2. Kolik je Vám let? a. méně než 20 let b. 21 let až 29 let c. 30 let až 39 let d. 40 let a více

38

Hypotéza 4 4. hypotéza – Dobrovolníky se seniory dobrovolnická činnost uspokojuje. Proměnnou této hypotézy je uspokojení. Této hypotéze se věnují otázky č. 3, 4, 5 a 13. Jestliţe dobrovolníka činnost baví, poznám to tak, ţe dobrovolník svou práci vnímá jako uţitečnou, je s ní spokojený, a vidí ve své činnosti smysl. Pokud by se zjistilo, ţe tomu tak není – hypotéza by se nepotvrdila – předpokládám ve výzkumu alespoň 70 % záporných odpovědí celkem – otázky 3,4 – můţe být pak na místě mentora pracujícího s dobrovolníkem nalézt jeho motivy. Výzkumná otázka č. 3 je tedy hodnocena škálou od velmi spokojen, spokojen, nespokojen, velmi nespokojen, nevím. Otázka č. 4 má hodnotící škálu od ano, spíše ano, spíše ne, ne, nevím. Otázka č. 5 je otevřená a navazuje na otázku č. 3. Otázka č. 13 je otevřena také – dobrovolník má moţnosti doplnit cokoliv ke zlepšení a spokojenosti, či nespokojenosti a mohu tím načerpat další informace. Výzkumné otázky jsou: 3. Jakým způsobem jste se svou dobrovolnickou činností spokojen/a? a. velmi spokojen b. spokojen c. nespokojen d. velmi nespokojen e. nevím 4. Vidíte ve své práci dobrovolníka smysl? a. ano b. spíše ano c. spíše ne d. ne e. nevím 5. S čím konkrétně jste při práci dobrovolníka spokojen/a, nebo nespokojen/a? _______________________________________________ 13. Pokud byste mohl/a cokoliv na Vaší dobrovolnické práci změnit, co konkrétního by to bylo? ____________________________________________________ 39

Hypotéza 5 5. hypotéza – Dobrovolníci kraje Vysočina se stávají dobrovolníky ze zkušenosti z vlastní rodiny. Proměnnou této hypotézy je zkušenost z rodiny. Tato hypotéza je zkoumána otázkami 6, 7, 8. Otázka č. 6 je otázkou otevřenou, kdy respondenti vypisují motiv práce s konkrétní cílovou skupinou seniorů. Otázka č. 7 je otázkou výběrovou ze škály ano, mám zkušenost/ne, nemám zkušenost. Otázka č. 8 je otázkou závislou na otázce č. 7 a je otázkou výběrovou ze škály ano, zkušenost byla rozhodující/ne, zkušenost nebyla rozhodující. Pokud se tedy dobrovolníkem stávají z větší části lidé, kteří mají zkušenosti s prací se seniory – větší částí míním hranici alespoň 70 % kladných odpovědí celkem – otázka č. 7, 8 – můţe to být určující věc pro nábor nových dobrovolníků – za těchto okolností povaţuji hypotézu za pravdivou. Ostatní motivy (otázka č. 6) bude také zajímavé sledovat. Výzkumné otázky jsou: 6. Lidé se stávají dobrovolníkem z různých důvodů, taktéţ volba dané cílové skupiny je různorodá. Vzpomenete si, co Vás vedlo k tomu, ţe jste chtěl/a pracovat právě se seniory? ____________________________________________________ 7. Máte osobní zkušenost s přímou péčí o seniora v rodině? a. ano, mám zkušenost b. ne, nemám zkušenost 8. Pokud ano, byla pro vás tato zkušenost rozhodující stát se dobrovolníkem? a. ano, zkušenost byla rozhodující b. ne, zkušenost nebyla rozhodující

Hypotéza 6 6. hypotéza – Pracovníci, kteří se věnují dobrovolníkům, nepořádají v kraji Vysočina supervize.

40

Proměnnou této hypotézy je supervize. V dotazníku se této hypotéze věnují otázky č. 9, 10, kdy se hodnotí moţnostmi ano/ne, přičemţ otázka č. 10 závisí na otázce č. 9. Rozhodující k potvrzení hypotézy bude počet záporných odpovědí alespoň ze 70 %. Cílem této otázky je zjistit podporu dobrovolníků, kteří se věnují seniorům. Pro samotné dobrovolníky můţe být určující, zda jsou supervidováni a vedeni – tím kontrolována kvalita jejich práce, profesionalita a odbornost. Výzkumné otázky jsou: 9. Máte ve své dobrovolnické organizaci moţnost supervize (tzn. moţnost individuální úvahy nad Vaší prací s vedoucím, či jiným odborníkem)? a. ano b. ne 10. Pokud ano, vyuţíváte ji? a. ano b. ne

Hypotéza 7 7. hypotéza – Dobrovolníci se seniory kraje Vysočina nevyužívají nabízených podpor od organizací. Proměnnou této hypotézy je podpora organizace. Slovem podpora je míněna jakákoliv pomoc ze strany vedoucího pracovníka kromě supervize zmiňované výše, např. časová podpora, školení, vyuţívání konzultačních hodin vedoucího, připomínkování práce, práce na ulehčení a zefektivnění dobrovolnické práce). Této hypotéze se v dotazníku věnují otázky č. 11, 12 obě s moţnostmi ano/ne. Hranice alespoň 30 % kladných odpovědí celkem potvrdí hypotézu. Pokud jiţ tedy organizace dobrovolníky podporují (časově, emočně, školeními), je pak určující, zda tato podpora má nějaký smysl a zda je plně vyuţita. Proto se tato otázka týká dalšího plánování a mentoringu dobrovolníků. Výzkumné otázky jsou: 11. Vyuţíváte nabízených podpor od vaší organizace? (časová podpora, školení, vyuţívání konzultačních hodin vedoucího, připomínkování Vaší práce, probírání moţností k ulehčení Vaší práce, apod.) 41

a. ano b. ne 12. Máte určené pravidelné konzultační hodiny s Vaším vedoucím? a. ano b. ne

42

2.6 Oslovování respondentů a sběr dat Výzkum probíhal v únoru 2015 v osmi dobrovolnických organizacích, které dotazníky předali přímo svým dobrovolníkům pracujících se seniory. Celkem byl dotazník předloţen 64 respondentům, kteří se při své práci přímo se seniorem setkávají, přičemţ reálná návratnost byla 33 dotazníků. Nutno říci, ţe vzorek dobrovolníků pracujících se seniory je na Vysočině velmi malý a dobrovolnické organizace cítí tento palčivý problém. Zaměstnanci jsou velmi přepracovaní a unavení z kaţdodenního kontaktu s lidmi. Dobrovolnická práce je zároveň velmi účinnou pomocí pro organizace právě pro odlehčení zaměstnanců. Doufám tedy, ţe se tento trend bude obracet k lepšímu a v budoucnu bude dobrovolníků přinejmenším dostatek. Jak dobrovolníky motivovat a co jim samotným připadá na dobrovolnictví to nejlepší, pojďme sledovat níţe.

43

2.7 Interpretace dat

Hypotéza 1 1. hypotéza – O dobrovolnictví se seniory je v kraji Vysočina malý zájem. Základ interpretace: Tuto hypotézu budu potvrzovat, či vyvracet statistikou dobrovolnických organizací. Pokud ze statistik vyplyne, že organizace mají v evidenci více jak o polovinu více dobrovolníků pracující s jinými cílovými skupinami, můžu pak potvrdit hypotézu a v závěru říci, že o tuto konkrétní cílovou skupinu je malý zájem. Na základě výzkumu osmi dobrovolnických organizací vyplývá, ţe tuto hypotézu nemohu potvrdit, ani vyvrátit. Všech osm organizací si tyto statistiky svých dobrovolníků totiţ vůbec neeviduje. Kromě toho jsem však oslovila ke spolupráci organizace, které vychovávají dobrovolníky jenom k práci se seniory, tzn., ţe není moţné zjistit, jaký je reálný zájem dobrovolníka o cílovou skupinu seniora, i kdyţ předpokládám, ţe by práci se seniory nevykonávali, kdyby je nebavila. Tady odkládám seznam dobrovolnických organizací s poznámkou, jak jsou na tom s cílovými skupinami: 1. Dobrovolnické centrum pod Oblastní charitou Jihlava a Ţďár nad Sázavou – i jiná cílová skupina, než seniorská 2. Hospicové hnutí Vysočina o. p. s. (Jihlava, Nové Město na Moravě) – jen senioři 3. Nemocnice Jihlava – i jiná cílová skupina, než seniorská 4. Dobrovolnická centra FOKUS (Havlíčkův Brod, Chotěboř, Pelhřimov, Humpolec, Hlinsko) – i jiná cílová skupina, než seniorská 5. Dobrovolnické centrum STŘED o. s., (Třebíč) – i jiná cílová skupina, než seniorská 6. Hodina H (Pelhřimov) – i jiná cílová skupina, než seniorská 7. Diakonie Myslibořice – jen seniorská cílová skupina 8. Sdílení, o. p. s. (Telč) jen seniorská cílová skupina

44

Z tohoto důvodu se zaměřuji pouze na tři organizace, které pracují i s jinými cílovými skupinami, abych mohla zjistit reálný zájem o seniory v organizaci, které nabízejí nějaké další moţnosti cílových skupin. Níţe jsou informace k těmto organizacím.

Oblastní charita Jihlava „v roce 2014 jsme měli 96 dlouhodobých dobrovolníků, z toho 23 pracovalo se seniory a 17 v domácí hospicové péči - tito dobrovolníci, ale většinou nepracují přímo s klienty, ale vykonávají spíš organizační a administrativní činnost).“50 Z těchto dat vidím, ţe z celkového počtu 96 dobrovolníků (100 %) pracuje se seniory pouhých 23, to je 24 %. K potvrzení hypotézy, ţe o cílovou skupinu seniorů je malý zájem, předpokládám více jak 50 % účast dobrovolníků v jiných cílových skupinách. V tomto případě pracuje u jiných cílových skupin celých 76 % dobrovolníků. Hypotéza č. 1. se tedy u této organizace potvrzuje: dobrovolníci v Oblastní charitě Jihlava mají malý zájem o cílovou skupinu seniorů.

Oblastní charita Žďár nad Sázavou „K letošnímu roku máme v evidenci celkem 67 dobrovolníků, z toho 29 u seniorů a 35 pracuje s dětmi a mládeží. Ostatní dobrovolníci působí u duševně nemocných pacientů.“51 Z těchto dat je jasné, ţe z celkového počtu 67 dobrovolníků (100 %) pracuje se seniory 29 dobrovolníků, tzn. 43 % z celkového počtu. K potvrzení hypotézy, ţe o cílovou skupinu seniorů je malý zájem, předpokládám více jak 50% účast dobrovolníků v jiných cílových skupinách, coţ je tedy 57 % v tomto případě. Hypotéza č. 1. se tedy u této organizace potvrzuje: dobrovolníci v Oblastní charitě Žďár nad Sázavou mají malý zájem o cílovou skupinu seniorů.

50 51

Informace dostupné z www.charita.cz ze dne 5. 3. 2015 Informace dostupné z: www.kambala.zdarsko.cz ze dne 5. 3. 2015 45

Dobrovolnické centrum Fokus: Červeně jsou označeny programy, kde se dobrovolníci setkávají se seniory:52

52

Grafy organizace dostupné z: www.fokusvysocina.cz/fokus-vysocina-dobrovolnickacentra ze dne 5. 3. 2015 46

47

Co se týče dobrovolnického centra Fokus, je zřejmé, ţe počty dobrovolníků celkově rok od roku narůstají. Celkový počet dobrovolníků věnující se cílové skupině seniorů je 78 (100 %). K potvrzení hypotézy je pro mne směrodatné, ţe dobrovolníci z více jak 50 % pracují u jiné cílové skupiny. Vidím, ţe u seniorů se objevuje celkem 36 dobrovolníků, tzn. 46 %. V tom případě u jiných cílových skupin pracuje 54 % dobrovolníků. Hypotéza č. 1 se tedy u Dobrovolnického centra Fokus potvrzuje: dobrovolníci tohoto centra nemají zájem o práci se seniory.

Dobrovolnické centrum STŘED o. s.53

Zde je vidět, ţe z celkového počtu 46 dobrovolníků (100 %) pracuje seniory 27 dobrovolníků (59 %). Pouze u této třetí organizace se 1. hypotéza nepotvrdila, jinak u ostatních dvou ano. Lze tedy předpokládat, ţe hypotéza č. 1 je pravdivá.

Hypotéza č. 1 se potvrdila: O dobrovolnictví se seniory je v kraji Vysočina malý zájem. 53

Informace dostupné z www.stred.info dne 5. 3. 2015

48

Hypotéza 2 2. hypotéza – Mezi dobrovolníky se seniory je v kraji Vysočina více žen než mužů. Základ interpretace: Proměnnou této hypotézy je pohlaví. Tato hypotéza je ověřována otázkou č. 1. Hypotéza se potvrdí, tak., že z dotazníků vyplyne, že ze 70 % (a více) pracují se seniory ženy. Pojďme se blíţe podívat na tento graf k otázce č. 1:

Pohlaví respondentů Muţi

Ţeny

12%

88%

Z kvantitativního výzkumu vyplynulo, ţe z celkového počtu 33 respondentů (100 %) jsou z 88 % zastoupeny ţeny (celkem 29). Muţi tedy byli pouze 4 (12 %). Hypotéza č. 2 se potvrdila: V kraji Vysočina je mezi dobrovolníky se seniory více žen.

49

Hypotéza 3 3. hypotéza – Dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina není realizováno mladými lidi. Základ interpretace: Proměnnou této hypotézy jsou věk. V dotazníku se jí věnuji v otázce č. 2. Pokud zjistím, že se dobrovolnictví se seniory realizuje v procentuálním poměru alespoň ze 70 % lidmi ve věkovém rozmezí 40 let a více, můžeme předpokládat hypotézu za pravdivou. Pojďme si společně prohlédnout následující graf k otázce č. 2:

Věk respondentů 40 let a více

30 let aţ 39 let

21 let aţ 29 let

20 let a méně

3% 21%

40%

36%

Z mého výzkumu vyplynulo, ţe z 33 respondentů (100 %) byli nejvíce zastoupeni lidé ve věkovém rozmezí 40 let a více (40 %). Z dalších 36 % dobrovolnictví se seniory realizují lidé ve věkovém rozmezí 30 let aţ 29 let (12), z dalších 21 % jsou to lidé ve věkovém rozmezí 21 aţ 29 let (7) a ze 3 % (1) jsou to lidé ve věkové hranici 20 let a méně. K potvrzení hypotézy č. 3 jsem však potřebovala údaj o věkovém rozmezí lidí od 40 a více léty zastoupený alespoň v 70 %, coţ se tak nestalo. Hypotéza č. 3 se nepotvrdila: Dobrovolnictví v kraji Vysočina je realizováno mladými lidmi a to ze 60 %.

50

Hypotéza 4 4. hypotéza – Dobrovolníky se seniory dobrovolnická činnost uspokojuje. Základ interpretace: Proměnnou této hypotézy je uspokojení. Této hypotéze se věnují otázky č. 3, 4, 5 a 13. Jestliže dobrovolníka činnost baví, poznám to tak, že dobrovolník svou práci vnímá jako užitečnou, je s ní spokojený, a vidí ve své činnosti smysl. Pokud by se zjistilo, že tomu tak není – hypotéza by se nepotvrdila – předpokládám ve výzkumu alespoň 70 % záporných odpovědí celkem – otázky 3,4. Otázka č. 5 je otevřená, stejně jako otázka č. 13 – dobrovolník má možnosti doplnit cokoliv ke zlepšení a spokojenosti, či nespokojenosti a mohu tím načerpat další informace. Pojďme se společně podívat na graf k otázce č. 3.:

Spokojenost respondentů velmi spokojen/a

spokojen/a

velmi nespokojen/a

nevím 0%

nespokojen/a

0%

3% 39%

58%

Záporné odpovědi: nespokojen/a, velmi nespokojen/a nejsou zastoupeny vůbec (0 %). Část respondentů – 3 % (1) odpověděla nevím. K vyvrácení této hypotézy jsem potřebovala alespoň 70 % záporných odpovědí, coţ se tak nestalo. Z poloviny tedy můţu hypotézu potvrdit. Co ta druhá polovina? 51

Graf k otázce č. 4:

Vidí respondent smysl dobrovolnické práce? 0% 0%

ano

0%

9%

spíše ano spíše ne ne 91%

nevím

Z výzkumu je víc neţ patrné, ţe 91 % (30) respondentů vidí smysl ve své dobrovolnické práci. Moţnost spíše ano, volili jen 3 respondenti (9 %). K vyvrácení hypotézy č. 4 jsem potřebovala u otázky č. 3 i u otázky č. 4 alespoň 70 % záporných odpovědí, coţ se tak nestalo. Hypotéza č. 4 se potvrdila: Dobrovolníci v kraji Vysočina jsou se svou dobrovolnickou činností spokojeni.

Nyní pracuji s daty, které plynou s otevřené otázky dotazníku č. 5. Otázka navazuje na otázku uzavřenou č. 3. S čím jsou tedy nejvíce dobrovolníci spokojeni? Zmíním nejdůleţitější oblasti pro dobrovolníka v kraji Vysočina: 1. smysl dobrovolnické práce (ze 34 %) 2. rozvoj seniora samotného (z 18 %) 3. kontakt s lidmi, noví známí (z 12 %) 4. dobrá spolupráce s týmem (z 10 %) 5. z 8 % dobrovolníci ani nevědí, s čím jsou konkrétně spokojeni 6. komunikace a časová volnost (6 %) Další konkrétnosti, které tvoří dobrovolníka spokojeným, jsou k naleznutí v grafu dále: 52

Graf k otázce č. 5

S čím jsou konkrétně respondenti spokojeni? dobrá spolupráce s týmem

kontakt s lidmi, noví známí

komunikace

vzdělávání

smysl práce

seberealizace

rozvoj seniora

časová volnost

příprava na zaměstnání tohoto typu

nevím

2% 8%

10%

6%

12%

18%

6%

2% 34% 2%

Pokud by ovšem dobrovolníci mohli cokoliv na své dobrovolnické práci změnit, bylo by to nejvíce: 1. ze 44 % si dobrovolníci nepřejí nic měnit 2. z 25 % by dobrovolníci rádi měli více času na dobrovolnickou práci

Další konkrétnosti, které by dobrovolníci rádi změnili, jsou dále: 53

Graf k otázce č. 13

Jaké konkrétní změny by si respondent přál? více času na dobrovolnickou práci změna náplně práce se seniorem změna klienta - seniora větší odbornost širší vzdělání větší zkušenosti

změna pasivního přístupu klienta více peněz pro organizace moţnost supervize mít více časové dotace od zaměstnavatele platové ohodnocení ţádné nevím 3% 25%

44%

2%

3%

3%

3%

3%

2% 3%

3%

3% 3%

54

Hypotéza 5 5. hypotéza – Dobrovolníci kraje Vysočina se stávají dobrovolníky ze zkušenosti z vlastní rodiny. Základ interpretace: Proměnnou této hypotézy je zkušenost z rodiny. Tato hypotéza je zkoumána otázkami 6, 7, 8. Otázka otevřená č. 6 zkoumá motiv, zkoumá to, co vedlo dobrovolníka k práci se seniory. Pokud zjistím 70 % kladných odpovědí na otázky 7, 8, předpokládám hypotézu za pravdivou. Pojďme se společně podívat na rozmanitý graf motivů práce se seniorem: Graf k otázce č. 6:

Důvod výběru cílové skupiny seniorů minulá zkušenost

senior je ohroţený

zájem o konkrétní organizaci

své vlastní stárnutí

potřeba komunikace

smysl práce

chybějící zkušenost se seniory

potřeba změny cílové skupiny

na doporučení

úcta k seniorům

rozvoj seniora

nevím 8%

17%

8% 10%

12% 13% 5% 5%

7% 8%

5%

2%

55

Část respondentů (17 %) uvádí, ţe se dobrovolníkem se seniory stali na základě nějaké minulé zkušenosti. Dále bylo pro dobrovolníka rozhodující doporučení od kohokoliv známého (13 %). V neposlední řadě se objevoval zájem o dobrovolnictví se seniory jako potřeba změnit cílovou skupinu (12 %). Tento graf souvisí s otázkou č. 7. Uţ je vidět, ţe dobrovolníci se seniory jsou z části zkušení s péčí o seniora v rodině. Graf k otázce č. 7:

Zkušenost respondenta s péčí o seniora v rodině ano, mám zkušenost

ne, nemám zkušenost

42% 58%

Zde vidím, ţe zkušenost s péčí o seniora v rodině má 42 % respondentů (14). Z 58 % však respondenti nemají zkušenost s péčí o seniora v rodině (19). K potvrzení hypotézy jsem potřebovala alespoň 70 % kladných odpovědí coţ se tak nestalo. Níţe se podívám na to, pro kolik respondentů bylo rozhodující stát se dobrovolníkem právě na základě této zkušenosti péče o seniora v rodině, tzn., odpovídali jenom ti, kteří zkušenost měli (42 %).

56

Následující graf se týká otázky č. 8:

Byla tato zkušenost rozhodující? ano, zkušenost byla rozhodující

ne, zkušenost nebyla rozhodující

29%

71%

Je zřetelné, ţe pro 71 % z těch respondentů, kteří měli zkušenost z rodiny (10) nebyla zkušenost s péčí o seniora rozhodující pro to, stát se dobrovolníkem. Pouhých 29 % respondentů (4) odpovědělo, ţe se právě rozhodli být dobrovolníky na základě vlastní zkušenosti s péčí o seniora v rodině. Hypotéza č. 5 se nepotvrdila: Dobrovolníci se seniory v kraji Vysočina jsou dobrovolníky z jiných důvodů, než ze zkušenosti s péčí o seniora v rodině.

57

Hypotéza 6 6. hypotéza – Pracovníci, kteří se věnují dobrovolníkům, nepořádají v kraji Vysočina supervize. Základ interpretace: Proměnnou této hypotézy je supervize. Rozhodující k potvrzení hypotézy bude počet záporných odpovědí alespoň ze 70 % - otázky 9, 10.

Tak co myslíte, má dnešní dobrovolník moţnost supervize? Graf k otázce č. 9:

Má respondent možnost supervize? ano

ne

18%

82%

Zde je dobře vidět, ţe dobrovolníci zvolili v dotazníku odpověď ano z 82 % (27). Pouhých 6 respondentů (18 %) moţnost supervize nemá. Pro potvrzení hypotézy jsem potřebovala 70 % záporných odpovědí, coţ se zde nestalo. A co si myslíte o tom, zdali dobrovolník kraje Vysočina vyuţívá nabízené moţnosti supervize? Pojďme zase o stránku dále.

58

Graf k otázce č. 10:

Pokud má respondent možnost supervize, využívá ji? ano

ne

33%

67%

Je patrné, ţe 67 % těch respondentů, co supervize má, je vyuţívá. (18). Z 33 % respondenti (9) uvádí, ţe supervizi nevyuţívá. Ani zde nenacházím 70 % záporných odpovědí. Hypotéza č. 6 se nepotvrdila: Dobrovolníci se seniory v kraji Vysočina jsou součástí takové organizace, která pořádá supervize, a zároveň tyto supervize využívají.

59

Hypotéza 7 7. hypotéza – Dobrovolníci se seniory kraje Vysočina nevyužívají nabízených podpor od organizací. Základ interpretace: Proměnnou této hypotézy je podpora organizace. Slovem podpora je míněna jakákoliv pomoc ze strany vedoucího pracovníka kromě supervize zmiňované výše, např. časová podpora, školení, využívání konzultačních hodin vedoucího, připomínkování práce, práce na ulehčení a zefektivnění dobrovolnické práce). Této hypotéze se v dotazníku věnují otázky č. 11, 12 obě s možnostmi ano/ne. Hranice alespoň 30 % kladných odpovědí celkem potvrdí hypotézu. Otázka, která se nabízí: kdyţ uţ si dobrovolnická centra dají práci se zlepšením kvality práce svých dobrovolníků a organizují pro dobrovolníky různou formu podpory, jsou všechna snaţení adekvátně vyuţívána? Pojďme se podívat na graf k otázce č. 11:

Využívají respondenti podpor od organizace? ano

ne

občas

27% 43%

30%

Z celkových dat je patrné, ţe 43 % dobrovolníků (14) podpory organizace vyuţívá. Dalších 30 % dobrovolníků (10) je nevyuţívá a celých 27 % dobrovolníků (9) podporu organizace vyuţívá jen občas. K potvrzení hypotézy předpokládám alespoň 30 % kladných odpovědí. V této otázce se hypotéza nepotvrzuje. 60

Graf k otázce č. 12:

Má respondent určené pravidelné konzultační hodiny s vedoucím? ano

ne

30%

70%

Zde je na první pohled vidět, ţe celých 70 % respondentů (23) nemá pravidelné konzultační hodiny se svým vedoucím, či koordinátorem dobrovolníků. Co to pro mne znamená? Znamená to, ţe dobrovolníci se seniory pravidelně nekonzultují svoje úspěchy, svoje problémy, svoje pokroky a nemají tak pravidelný kontakt s mentorem. K potvrzení hypotézy č. 7 jsem potřebovala u obou otázek 11, 12 alespoň 30 % kladných odpovědí, tzn., ţe pouhých 30 % dobrovolníků má určené pravidelné setkávání a konzultace s vedoucím. Hypotéza č. 7 se potvrdila částečně: Dobrovolníci se seniory v kraji Vysočina využívají podpor organizace, ale nevyužívají konzultačních hodin vedoucího.

61

Závěr Práce s lidmi je ta nejkrásnější a zároveň nejtěţší práce. Díky této bakalářské práci jsem měla moţnost nahlédnout pod pokličku lidských zdrojů a musím říci, ţe to byla příjemná práce. Cíl bakalářské práce byl následující. Zjistit roli dobrovolníků, kteří se v kraji Vysočina věnují seniorům, zjistit konkrétní vedení dobrovolnických organizací s ohledem na historii a zjistit dobrovolnické motivy, potřeby, mnoţství a kvalitu jim poskytovaných podpor. Z výzkumu tedy vyplynulo, ţe role dobrovolníků v kraji Vysočina má své místo, nicméně by tato role mohla být větší. Dobrovolnická centra neustále hledají nové dobrovolníky. Vedení organizací v kraji Vysočina je velice profesionální, celých 82 % respondentů má moţnost supervize, i kdyţ nemá pravidelné konzultační hodiny s vedoucím. Vedení dobrovolnických center zajišťuje koordinátor dobrovolníků, který je od loňského roku profesně kvalifikován. Podle dobrovolníků jim dnes nejvíce schází více volného času na svou dobrovolnickou práci, jsou se svou prací spokojeni a to, na čem se ve výzkumu nejvíce shodli, byl fakt, ţe ve své práci dobrovolníka se seniory vidí smysl. Co se týče poskytovaných podpor, 43 % respondentů uvádí, ţe je plně vyuţívá. Proč respondenti ve větší míře nevyuţívají podpory od dobrovolnické organizace, by mohlo vést k dalšímu výzkumu. Jako teoretickou základnou mi bylo v prvních dvou kapitolách oporou legislativní uchopení dobrovolnictví a jeho další směr od roku 2001, kdy se konala Mezinárodní konference dobrovolnictví. Velmi nosné pro mě byly kapitoly z historie a současnosti dobrovolnictví, protoţe je evidentní, ţe se trend dobrovolnictví stáčí ke komunitnímu modelu, který tu jiţ fungoval. Řekla bych, ţe ani dobrovolnictví neminul „umělý návrat k přirozenosti“, který je natolik typický pro dnešní dobu. Výsledky kvantitativního výzkumu budou náleţitě předány všem osmi organizacím, které pracují s dobrovolníky se seniory, aby si motivy, přání a cíle mohli zapracovat do svých supervizí a mohly se tedy potřeby dobrovolníků plně naplnit, coţ jednak můţe vést ke spokojenosti dobrovolníka, k zatraktivnění oboru a dále následné referenci 62

dalším potenciálním dobrovolníkům. Výzkum také můţe pomoci zlepšit vztah dobrovolník – koordinátor (vedoucí), potaţmo práci a spokojenost samotného dobrovolníka.

63

Seznam použité literatury

1. BRUMOVSKÁ, Tereza a MÁLKOVÁ Gabriela. Mentoring: výchova k profesionálnímu dobrovolnictví. Vyd. 1. Praha: Portál, 2010, 150 s. ISBN 97880-7367-772-5. 2. DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. 4., nezměn. vyd. Praha: Karolinum, 2011, 372 s. ISBN 978-80-246-1966-8. 3. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Sociální gerontologie, aneb, Senioři mezi námi. 1. vyd. Praha: Galén, 2012, 194 s. ISBN 978-807-2629-008. 4. HOLCZEROVÁ, Vladimíra a DVOŘÁČKOVÁ Dagmar. Volnočasové aktivity pro seniory. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 96 s., ISBN 978-802-4746-975. 5. HUDÁKOVÁ, Anna a MAJERNÍKOVÁ Ľudmila. Kvalita života seniorů v kontextu ošetřovatelství: průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Grada, 2013, 115 s. ISBN 978-802-4747-729. 6. INFORMAČNÍ CENTRUM NEZISKOVÝCH ORGANIZACÍ, o. p. s. Dobrovolnictví a dárcovství. Praha, 2001, 40 s. 7. POKORNÁ, Andrea. Komunikace se seniory. 1. vyd. Praha: Grada, 2010, 158 s.; Grada. ISBN 978-80-247-3271-8. 8. SVATOŠOVÁ, Marie. Víme si rady s duchovními potřebami nemocných?. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 109 s. ISBN 978-802-4741-079. 9. TOŠNAR, Jiří. Dobrovolníci a metodika práce s nimi v organizacích. Vyd. 1. Praha: Portál, 2002,149 s. ISBN 80-717-8514-8. 10. TOŠNEROVÁ, Tamara. Ageismus: průvodce stereotypy a mýty o stáří. 1. vyd. Praha: Ambulance pro poruchy paměti, 2002, 45s. ISBN 80-238-9506-0. 11. VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. Dětství, dospělost, stáří. 1. vyd. Praha: Portál, 2000, 522 s. ISBN 80-717-8308-0. 12. Dobrovolníci mění svět: sborník příkladů dobré praxe. Editor Svatava Šimková. Praha 4: Národní institut dětí a mládeţe MŠMT, 2011, 119 s. ISBN 978-8087449-158. 13. Biedermeier: umění a kultura v českých zemích 1814-1848. 2. vyd. Editor Radim Vondráček. V Praze: Gallery, 2010, 527 s. ISBN 978-80-86990-49-1.

64

14. Nový akademický slovník cizích slov A-Ž. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005, 879 s. ISBN 80-200-1351-2. 15. Sborník příspěvků z konference: Dobrovolnictví v roce aktivního stárnutí 2012. 17. - 18. září 2012, Soběslav

65

Seznam zdrojů

Česká republika. Zákon o dobrovolnické sluţbě. In: Sbírka zákonů č. 198/2002. 2002. Česká republika. Zákon o dobrovolnické sluţbě. In: Sbírka zákonů č. 86/2014. 2014. Ministerstvo vnitra České republiky – elektronické informace. URl: [cit. 2015-03-03]. Databáze dobrovolnických příleţitostí - elektronické informace. URL: [cit. 2015-03-03]. Organizace Fokus – elektronické informace. URL: [cit. 2015-03-03]. Organizace Hodina H - – elektronické informace URL: [cit. 2015-03-03]. Hospicové hnutí Vysočina, o. p. s. – elektronické informace URL: [cit. 2015-03-03]. Oblastní charita Jihlava – elektronické informace URL: [cit. 2015-03-03]. Organizace Sdílení Telč, o. p. s. – elektronické informace URL: [cit. 2015-03-03]. Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace – elektronické informace URL: [cit. 2015-03-03]. Asociace nemocničních kaplanů – elektronické informace URL: [cit. 2015-03-03]. Organizace Střed, o. s. – elektronické informace URL: [cit. 2015-03-03].

66

Diakonie Českobratrské církve evangelické – elektronické informace URL: [cit. 2015-03-03]. Nezisková organizace pro podporu dobrovolníků Hestia - elektronické informace. URL: [cit. 2015-03-03]. HAŠKA, Petr. Zpráva o činnosti 2012. Jihlava: 2012, KOUS Vysočina, o. p. s. – elektronické informace. URL: [cit. 2015-03-03].

67

Seznam příloh

I.

Všeobecná deklarace o dobrovolnictví

II.

Novela zákona o dobrovolnické službě

III. Zákon o dobrovolnické službě IV. Etický

kodex

nemocničního

kaplana,

nebo

dobrovolníka V.

Dotazník k bakalářské práci na téma Dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina

68

Přílohy

I.

Všeobecná deklarace o dobrovolnictví

[Schváleno mezinárodní správní radou IAVE - Mezinárodní asociace pro dobrovolnické úsilí - na 16. světové konferenci dobrovolníků, konané v Amsterodamu, v Nizozemí, v lednu 2001, v Mezinárodním roce dobrovolníků] Dobrovolnictví je základním stavebním prvkem občanské společnosti. Uskutečňuje nejvznešenější aspirace lidstva - touhu po míru, svobodě, příleţitostech, bezpečí a spravedlnosti pro všechny. V době globalizace a nepřetrţitých změn se svět stále zmenšuje, je sloţitější a vzájemná závislost vzrůstá. Dobrovolnictví, individuální nebo skupinová činnost, umoţňuje: -

udrţovat a posilovat takové lidské hodnoty jako jsou druţnost, zájem o druhé a sluţba jiným lidem

-

aby jednotlivci mohli uplatňovat svá práva a odpovědnost jako příslušníci komunity a aby se zároveň mohli po celý ţivot učit a růst, realizovat veškerý svůj lidský potenciál

-

propojení navzdory rozdílům, které nás neustále rozdělují, abychom mohli ţít ve zdravých, udrţitelných komunitách a abychom mohli společně usilovat o nalezení nových řešení pro společné úkoly a mohli jsme utvářet náš kolektivní osud

Na úsvitu nového tisíciletí se dobrovolnictví stalo nepostradatelným prvkem kaţdé společnosti. Účinně a prakticky převádí deklaraci Spojených národů, kde se praví: "My, lid," máme moc změnit svět, do běţného ţivota. ***** Tato deklarace podporuje právo všech ţen, muţů a dětí svobodně se sdruţovat a dobrovolně pracovat bez ohledu na kulturní a etnický původ, věk, pohlaví, tělesný stav a společenské nebo ekonomické postavení. Všichni lidé na celém světě by měli mít 69

právo nabídnout jiným lidem a jejich komunitám svůj čas, schopnosti a energii prostřednictvím individuální či kolektivní činnosti a bez nároku na odměnu. Chceme rozvoj dobrovolnictví, které by: -

pomohlo zapojit celou komunitu do identifikace a řešení jejích problémů

-

povzbuzovalo mládeţ a pomáhalo jí, aby se vedení prostřednictvím sluţby stalo pro ni trvalou součástí ţivota

-

mluvilo za ty, kteří nemohou mluvit sami za sebe

-

umoţnilo dalším lidem se do dobrovolnictví zapojit

-

doplňovalo, avšak nenahrazovalo odpovědnou činnost jiných sektorů i úsilí placených pracovníků

-

umoţnilo lidem získat nové znalosti a dovednosti a plně rozvinout svůj potenciál, sebedůvěru a tvořivost

-

podporovalo rodinnou, komunitní, národní i globální solidaritu

Jsme přesvědčeni, ţe je společnou odpovědností dobrovolníků a zároveň i organizací a komunit, v nichţ působí: -

vytvářet prostředí, v němţ dobrovolníci mají smysluplnou práci, která umoţňuje dosáhnout dohodnutých výsledků

-

definovat kritéria pro účast dobrovolníků, tedy i podmínky, za nichţ by organizace a dobrovolník mohli své závazky ukončit, dále pak rozvíjet způsoby, jak činnost dobrovolníků řídit

-

poskytovat dobrovolníkům a osobám, jimţ slouţí dostatečnou ochranu před riziky

-

poskytovat dobrovolníkům vhodné školení, pravidelné hodnocení a uznání - zajistit přístup pro všechny odstraněním veškerých bariér - fyzických, ekonomických, společensko-sociálních a kulturních - bránících jejich účasti *****

V souladu se základními lidskými právy, která jsou vyjádřena v Deklaraci lidských práv Spojených národů a se zásadami dobrovolnictví a odpovědností dobrovolníků a organizací, v nichţ působí, se obracíme na: 70

1) všechny dobrovolníky, aby projevili své přesvědčení, ţe dobrovolnická činnost je tvůrčí a zprostředkující síla, která: -

vytváří zdravé, udrţitelné komunity, které uznávají důstojnost všech lidí

-

umoţňuje všem lidem uplatňovat práva lidských bytostí a tím zlepšit vlastní ţivot

-

pomáhá řešit společensko-sociální, kulturní, hospodářské a ekologické problémy

-

pomocí celosvětové spolupráce utváří lidštější a spravedlivější společnost

2) vedoucí představitele: -

ve všech oblastech, aby se spojili a vytvořili silná, viditelná a účinná místní a národní "dobrovolnická centra" - základní vedoucí organizace dobrovolnictví

-

vlád, aby zajistili pro všechny právo na dobrovolnou činnost, aby odstranili veškeré právní překáţky bránící účasti na dobrovolné činnosti, aby zapojili dobrovolníky do své práce a poskytli nevládním organizacím prostředky i podporu pro účinnou mobilizaci a vedení dobrovolníků

-

v podnikání, aby povzbuzovali své zaměstnance a pomáhali jim působit v komunitě jako dobrovolníci a aby vyčlenili lidské i finanční zdroje pro rozvoj infrastruktury nezbytné pro podporu dobrovolnictví

-

v médiích, aby přinášeli příběhy dobrovolníků a poskytovali informace, které by lidi povzbuzovaly a pomáhaly jim zapojit se do dobrovolných činností

-

v oblasti vzdělávání, aby vedli lidi všech věkových skupin a pomáhali jim zapojit se do dobrovolných aktivit a aby lidem vytvářeli moţnosti uvaţovat o jejich sluţbě a učit se z ní

-

církví, aby potvrdili dobrovolnictví jako správnou odpověď na duchovní výzvu slouţit všem lidem

-

nevládních organizací, aby vytvořili pro dobrovolníky přátelské organizační prostředí a aby vyčlenili lidské a finanční prostředky nezbytné pro účinné začlenění dobrovolníků.

Obracíme se na Spojené národy, aby: -

vyhlásily toto desetiletí jako "Dekádu dobrovolníků a občanské společnosti" a stvrdily tím nezbytnost posílit instituce svobodných společností

-

uznaly logo - "červené V" za univerzální symbol dobrovolnictví 71

IAVE vyzývá dobrovolníky a vedoucí představitele ze všech oblastí na celém světě, aby se partnersky spojili na propagaci a podporu účinného, všem přístupného dobrovolnictví, symbolu solidarity všech lidí a národů. IAVE vyzývá globální komunitu dobrovolníků, aby tuto Všeobecnou deklaraci o dobrovolnictví studovali, diskutovali o ní, schválili ji a naplnili.

72

II.

Novela zákona o dobrovolnické službě

73

74

III. Zákon o dobrovolnické službě „(1) Dobrovolnickou službou je činnost, při níž dobrovolník poskytuje: a) pomoc nezaměstnaným, osobám sociálně slabým, zdravotně postiženým, seniorům, příslušníkům národnostních menšin, imigrantům, osobám po výkonu trestu odnětí svobody, osobám drogově závislým, osobám trpícím domácím násilím, jakož i pomoc při péči o děti, mládež a rodiny v jejich volném čase, b) pomoc při přírodních, ekologických nebo humanitárních katastrofách, při ochraně a zlepšování životního prostředí, při péči o zachování kulturního dědictví, při pořádání kulturních nebo sbírkových charitativních akcí pro osoby uvedené v písmenu a) c) pomoc při uskutečňování rozvojových programů a v rámci operací, projektů a programů mezinárodních organizací a institucí, včetně mezinárodních nevládních organizací. (2) Za dobrovolnickou službu uvedenou v odstavci 1 se nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána v rámci podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti anebo v pracovněprávním vztahu, služebním poměru nebo členském poměru. (3) Dobrovolnická služba je podle své povahy krátkodobá nebo, je-li vykonávána po dobu delší než 3 měsíce, dlouhodobá.“54

54

Zákon č. 198/2002, Sb., o Dobrovolnické sluţbě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

75

IV. Etický kodex nemocničního kaplana, nebo dobrovolníka Nemocniční kaplani a dobrovolníci jsou ve vztahu k pacientům i jiným osobám ve zdravotnických zařízeních zavázáni dodrţovat tyto etické zásady: 1) Proklamovat, respektovat a chránit nedotknutelnou hodnotu a důstojnost kaţdé osoby; 2) S úctou respektovat existenciální a duchovní rozměr utrpení, nemoci a smrti; 3) Bez vnucování přibliţovat uzdravující, podpůrnou, usměrňující a smiřující sílu náboţenské víry; 4) Dbát na to, aby spirituálním potřebám lidí z různých náboţenských nebo kulturních prostředí bylo vyhověno při respektování osobního přesvědčení pacienta a i pracovníka; 5) Chránit pacienty před nevhodnou duchovní vtíravostí nebo proselytismem; 6) Poskytovat podpůrnou spirituální péči zejména empatickým nasloucháním a s porozuměním vnímat stavy úzkosti, obav a znejistění; 7) Zprostředkovat či poskytovat bohosluţbu, obřady a svátosti podle potřeb pacienta a svých vlastních moţností, daných řádem té které církve; 8) Přijímat případné úkoly v multidisciplinárním zdravotnickém týmu, jsou-li do něho zařazeni; 9) Působit jako zprostředkující a smírčí osoby v konfliktních situacích; 10) Nevyuţívat těţké situace pacienta ani informací, přijatých v souvislosti se spirituální péčí, ve svůj prospěch; 11) Zachovávat mlčenlivost o svěřených důvěrných informacích; 12) Rozvíjet a udrţovat poţadované znalosti, dovednosti a kompetence v oblasti své práce; 13) V případě potřeby zprostředkovat kontakt s duchovními vlastní církve; 14) Chápání sluţby nemocničního duchovního je primárně neevangelizační55

55

www.nemocnicnikaplan.cz ze dne 3. 3. 2015

76

V.

Dotazník k bakalářské práci na téma Dobrovolnictví se

seniory v kraji Vysočina Dobrý den, jmenuji se Kateřina Matoušková a jsem studentkou 3. ročníku studijního oboru Sociální práce na Univerzitě Palackého v Olomouci. Píši bakalářskou práci na téma Dobrovolnictví se seniory v kraji Vysočina a ráda bych Vás poţádala o vyplnění krátkého dotazníku sloţeného ze 13 otázek, který se dotazuje právě na práci dobrovolníka, který se věnuje seniorům. Informace budu získávat z osmi dobrovolnických organizací v kraji Vysočina. Dotazník je anonymní, kompletní výsledky budou nabídnuty daným organizacím, aby mohly být případně zapracovány do praxe.

Velmi děkuji za Váš čas, pomoc a ochotu zodpovědět dané otázky. Prosím, vždy jednu odpověď zakroužkujte. 1. Prosím, určete své pohlaví. a. žena b. muž 2. Kolik je Vám let? a. 20 let a méně b. 21 let až 29 let c. 30 let až 39 let d. 40 let a více 3. Jakým způsobem jste se svou dobrovolnickou činností spokojen/a? a. velmi spokojen b. spokojen c. nespokojen d. velmi nespokojen e. nevím 77

4. Vidíte ve své práci dobrovolníka smysl? a. ano b. spíše ano c. spíše ne d. ne e. nevím 5. S čím konkrétně jste při práci dobrovolníka spokojen/a, nebo nespokojen/a? ____________________________________________________ 6. Lidé se stávají dobrovolníkem z různých důvodů, taktéţ volba dané cílové skupiny je různorodá. Vzpomenete si, co Vás vedlo k tomu, ţe jste chtěl/a pracovat právě se seniory? ____________________________________________________ 7. Máte osobní zkušenost s přímou péčí o seniora v rodině? a. ano, mám zkušenost b. ne, nemám zkušenost 8. Pokud ano, byla pro vás tato zkušenost rozhodující, stát se dobrovolníkem? a. ano, zkušenost byla rozhodující b. ne, zkušenost nebyla rozhodující 9. Máte ve své dobrovolnické organizaci moţnost supervize (tzn. moţnost individuální úvahy nad Vaší prací s vedoucím, či jiným odborníkem)? a. ano b. ne 10.Pokud ano, vyuţíváte ji? a. ano b. ne 78

11.Vyuţíváte nabízených podpor od vaší organizace? (časová podpora, školení, vyuţívání konzultačních hodin vedoucího, připomínkování Vaší práce, probírání moţností k ulehčení Vaší práce, apod.) a. ano b. ne c. občas 12.Máte určené pravidelné konzultační hodiny s Vaším vedoucím? a. ano b. ne 13.Pokud byste mohl/a cokoliv na Vaší dobrovolnické práci změnit, co konkrétního by to bylo? ____________________________________________________ ____________________________________________________ ____________________________________________________

Prostor pro Vaše další poznámky k dotazníku. (můţete vyplnit, nemusíte) ____________________________________________________ ____________________________________________________ ____________________________________________________ ____________________________________________________

79