Předsevzetí? Jsou nanic!

Zdenìk Prchal

Foto: Ladislav Stuchlík, Václav Lejdar, Alena Fléglová

BĚLOHRADSKÉ LISTY

Časopis Bělohradu a okolí 1/2008 2

OBJEKTIVEM BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ

3

FEJETON (LENKA VICHNAROVÁ)

4

ANKETA S PRODEJCI BL (LADISLAV STUCHLÍK)

5

STAROSTA ODPOVÍDÁ, MÚ INFORMUJE

6

HODNOCENÍ ROKU 2007 (PAVEL ŠUBR)

7

OBČANSKÉ SDRUŽENÍ PŘI ZŠ K. V. RAISE V LÁZNÍCH BĚLOHRADĚ (LENKA HRNČÍŘOVÁ, EVA MÍLKOVÁ)

8

BYLO NEBYLO ANEB NOVÉ POVĚSTI BĚLOHRADSKÉ (JIŘÍ HANUŠ)

9

O ŽIVOTĚ S PANÍ DŘÍZHALOVOU (HANA FRIEDRICHOVÁ)

10

ŘEČ KAMENŮ (ANTONIE VANIŠOVÁ)

11

MATEŘSKÉ CENTRUM, ZEJFART - NEJSTARŠÍ PŘÍJMENÍ BĚLOHRADSKA (HANA TOMANOVÁ, JOSEF ŠPŮR)

12 - 13 ERB SCHAFFGOTSCHŮ (ANTONIE VANIŠOVÁ) 14 - 15 FRČ TO JE FRANTIŠEK ČERNOCH (JAROSLAV KUGLER) 16

NEJSTARŠÍ BĚLOHRADSKÉ CHALUPY (JOSEF ŠPŮR)

17

JAROSLAV VOJTA (JÍŘÍ VACEK)

18

Z DOPISŮ ČTENÁŘŮ

19

UDÁLOSTI - ZAJÍMAVOSTI

20 - 21 MISTREM JE JEšTĚR (EDUARD ČELIš) 22

KULTURA

23

ROMAN ŠATAVA - BĚLOHRADSKÝ FOTOKLUB FOTOGRAFIE NA OBÁLCE STR. 1 ALENA FLÉGLOVÁ ŠŤASTNOU CESTU V NOVÉM ROCE STR. 24 ALENA FLÉGLOVÁ LED NA PARDOUBKU DALŠÍ ČÍSLO BĚLOHRADSKÝCH LISTŮ VYJDE 22. 3. 2008

Bìlohradské listy

Vydává Mìsto Láznì Bìlohrad Vychází jako dvoumìsíèník Redakèní rada: Ladislav Stuchlík (šéfredaktor), Eduard Èeliš, Hana Friedrichová, Svatopluk Hrnèíø, Josef Špùr, Ing. Pavel Šubr, Mgr. Antonie Vanišová, Ing. Lenka Vichnarová. Povoleno MK ÈR pod è. E 10901 Adresa: Mìsto Láznì Bìlohrad Mìstské kulturní støedisko, Barákova 3, 507 81 Láznì Bìlohrad Telefon: 493 792 208, Fax: 493 792 484 E-mail: [email protected] Grafika, sazba a tisk: tiskárna ARPA, Kotkova 792, Dvùr Králové n. L.

Předsevzetí? Jsou nanic! Valí se to na nás z mnoha stran: v anketách se snad všechna media ptají lidí, co oni a rok 2008? A oni - umìlci, sportovci, politici i lidé z ulice snaživì odpovídají. Ehm… já bych chtìl tøeba zaèít cvièit… já pøestanu jíst bùèek, nebo omluvnì - sem tam mi ujede sprosté slovo, toho bych se opravdu chtìl v letošním roce vyvarovat. Nesvedl vás náhodou mediální tlak také k nìjakému neuváženému slibu typu pøestanu kouøit nebo urèitì zaènu cvièit? A myslíte si, že když to slíbíte pøed obecenstvem (rodina, pøátelé, spolupracovníci), pùjde to snad snáz? Nebo, že by to šlo lépe proto, že letopoèty s osmièkou na konci jsou pro vás osobnì èi pro Èesko dùležité? Krátká rekapitulace. V roce 1348 zakládá Karel IV. Univerzitu Karlovu, o tøicet let pozdìji panovník umírá a konèí tím nadlouho prosperita zemì. 25. èervence 1648 vyplenila Rudolfovy sbírky švédská vojska, 1678 zaèínají ve Velkých Losinách nejvìtší tuzemské èarodìjnické procesy. A pak jsou tu známá data. Rok 1918, kdy vzniká samostatná Èeskoslovenská republika, v roce 1938 je uzavøena Mnichovská dohoda, za deset let pøichází nechvalné „vítìzství pracujícího lidu,“ v šedesátém osmém je tu Pražské jaro s nadìjí na lepší život, který pøišel až o 21 let pozdìji. Jak je vidìt, osmièky pøinášely historicky jak dobré, tak i zlé, takže je to jasné - sám letopoèet nikomu nepomùže se polepšit. Stejné je to s hvìzdami. Jestli jste se nìkde v èasopise ze svého horoskopu na tento rok dozvìdìli, že hvìzdy radí zmìnit život, a vidíte to optimisticky, nezlobte se, ale musím vás zbrzdit. Pokud nemáte k dispozici osobní horoskop pøipravený podle pøesného data a hodiny narození, který vás snad mùže nasmìrovat a varovat pøed nìkterými rozhodnutími, ten vytržený z èasopisu je opravdu nanic. Pøece nebudete vìøit tomu, že všichni narození ve stejném znamení budou mít v tomto roce úplnì stejný osud?? Ve stejný èas problémy v práci, pohodu èi naopak pùtky v partnerském vztahu a drobné èi vìtší (o tìch ale horoskop vìtšinou cudnì mlèí) zdravotní problémy? Já jsem se vlastnì až teï z èasopisu dozvìdìla, že jsem mìla loni špatný rok a po nìm letos pøichází o hodnì lepší. Jednodenní èi týdenní horoskopy, to jsou dost èasto úplné bláboly. Vím, jak vznikají alespoò v jednom spoleèenském èasopise. Pøijde autor horoskopù (nejèastìji mladý redaktor) a ptá se kolegynì: co budeš dìlat o víkendu? „Fakt se mi do toho vùbec nechce, ale potøebovala bych trochu uklidit,“ opáèí ona. A za týden ète v horoskopu pod svým znamením: Využijte toho, že víkendové dny jsou jak stvoøené pro úklid a vysmejèete byt. Já si pro všechny výše uvedené dùvody pøedsevzetí obvykle radìji nedávám. Osmièce ani horoskopùm nevìøím a navíc nemám dostateènì silnou vùli. Vloni jsem chtìla zhubnout s velmi úspìšným seriálem, který vycházel u nás v novinách. Nešlo to. Moje kamarádka, která ho pøipravovala a sedí se mnou v jedné místnosti, se vždycky, když se dostala do tvùrèí krize, dopovala èokoládou. Vytáhla velkou tabulku a já ji v tom nemohla nechat. A zatímco ètenáøi hubli, my naopak. A tak jsem letos poèátkem roku radìji nikomu nic neslibovala a pro sebe si stanovila jen dva nenároèné, dobøe splnitelné úkoly. Když jsme šli s kamarády den pøed Silvestrem na výlet na Pecku, procházeli jsme Horním Javoøím. Nebyli jsme tam poprvé, pøesto nás zase úplnì okouzlilo malebností a èistotou. Odtud první pøedsevzetí: budu víc poznávat okolí Bìlohradu. Druhé mì napadlo jen o nìkolik hodin pozdìji - u kontejnerù na horním konci námìstí. Pøetékaly a jako vždycky i na zemi ležely rùzné igelitky s odpadem. Vzpomnìla jsem si na to, co jsem nedávno èetla: igelitové tašky se používají v prùmìru dvacet minut, ale 400! let trvá, než se rozloží v pøírodì. Pokusím se je proto vymýtit ze svého života. Tak vám pøeji dobrý rok 2008. Lenka Vichnarová -3-

Setkáváte se s lidmi, kteøí u vás kupují Bìlohradské listy. Jak o nich mluví, co se jim líbí a co v nich postrádají nebo kritizují?

Vìtšinou mnì toho moc neøeknou, nìkteøí se dopøedu ptají, kdy èasopis vyjde, nebo jestli již vyšel. Jsou takoví, kteøí kupují až pìt výtiskù a pak je rùznì posílají známým nebo pøíbuzným. Nejvìtší zájem je krátce pøed tím, než mají vyjít. Jezdí sem z vesnic a kupují je. Já osobnì si ráda pøeètu, co pan starosta øíká, co tady bude nového, co se uskuteèní a podobnì. Jeví se mnì to tak, že lidi jsou spokojení s Bìlohradskými listy.

Mnì toho lidi moc neøeknou. Tady si lidé spíš stìžují na neposypaný chodník nebo na psí hovínka. Je fakt, že se ptají, kdy vyjdou další Listy, a zajednávají si je. Mám tady pokaždé nachystanou složku s novinami pro ty, kteøí nemají èas pøijít ráno, ve které nemohou Bìlohradské listy chybìt. Mnozí øíkají, že by mohly vycházet èastìji. Já nejsem zdejší a tak je moc neètu.

Ètenáøi jsou rádi, že Listy vychází. Zajímá je, co je nového ve mìstì. Chválí, že pan Sehnal zaèal psát svoje fejetonky. Hodnì se jim líbí fotografie. Zajímají je taková lepší výroèí, když èlovìk má tøeba devadesátiny a je v Bìlohradì známou osobností. Tuhle napøíklad nìkdo mluvil o významném výroèí paní Blanky Strnadové, která je známá jako sokolka. Paní Døízhalová je teï zøejmì nejstarší obèanka Bìlohradu a další. Taková opravdu výrazná výroèí známých lidí. Jinak jsou lidi spokojení, a to i chalupáøi, kteøí nejsou místní.

Myslíte všeobecnì. Historie tam je, sport také. Možná, že by mohlo být více rozhovorù s rùznými lidmi. Tøeba i s bìžnými z ulice, nejen s pohlaváry, ale s takovými, kteøí mají na nìco názor, hlavnì místní. Nìkdy se lidi ptají už dopøedu, kdy Listy vyjdou. Pøijdou s tím, že „dejte mnì Listy, dneska tam je nìco dobrého.“ Pociuji zájem o historii, prvorepublikové vìci, sice jsou ještì nìjací pamìtníci, ale tøeba naše generace tu dobu nezná. Zajímá je, když se tady objevily známé osobnosti - herci, spisovatelé a podobnì. Urèitì pište i o okolních vesnicích a o pøírodì.

držíte v ruce padesáté èíslo Bìlohradských listù. Èasopisu, který vychází pravidelnì od ledna 2001; zaèínáme tedy osmý rok. Èasopis za svou dobu prošel znatelným vývojem. Zaèínal na obyèejném papíøe a mìl „pouze“ dvanáct stránek, pozdìji dvacet stránek na køídì, až došel k dnešním dvaceti ètyøem stranám s barevnou obálkou. Do Listù pøispìla za tu dobu øada autorù, kterým za jejich vytrvalou práci srdeènì dìkuji, stejnì jako bezvadné redakèní radì. Souèasnì dìkuji i Vám ètenáøùm za Vaši pøízeò. Prodej Listù se již øadu let drží na stejné úrovni, zhruba 1100 kusù prodaných výtiskù, a z toho usuzuji, že pøi poètu 3700 obèanù Bìlohradu jsou Listy témìø v každé rodinì. Musím také pochválit výbornou spolupráci s královédvorskou tiskárnou ARPA, která Bìlohradským listùm dává grafickou podobu a také je tiskne. Konec bilancování. Ve støedu 21. listopadu 2007 probìhla rozšíøená výroèní redakèní rada s úèastí dopisovatelù. Ta nastínila další vývoj Bìlohradských listù v roce 2008. Listy budou dále vycházet jako dvoumìsíèník s jedním letním mimoøádným èíslem. Hlavní zmìnou je tzv. dvoubarva. Stránky jsou tištìny ve dvou barvách, v našem pøípadì je èerná doplnìna barvou obálky. Trochu se mìní vzhled obálky a stránek, ze kterých zmizely napø. piktogramy. Zachováno je souèasné èlenìní listù, tak jak jste zvyklí. Rubriku „Zeptali jsme se za vás“ chceme støídat s rubrikou, ve které otiskneme zajímavé pøejaté èlánky z jiných tiskovin. Není to proto, že nemáme o èem psát, ale obèas se vyskytnou natolik zajímavé nebo pro Bìlohrad aktuální èlánky, že stojí za to je uvést. Je možné, že jednorázovì zaøadíme i anketu na aktuální téma. Skonèil seriál „Malá galerie osobností“, kterou kvalitnì vedl Zdenìk Prchal. Stránka je barevná a toho chceme více využít pro fotografie. Nabídli jsme spolupráci bìlohradskému Fotoklubu, ale poèítáme i s možností zaøadit zde fotky ètenáøù. Prostì na stranì 23 budeme prezentovat nejen zajímavé umìlecké fotky, ale napøíklad zábìry ze sportovních akcí nebo kulturních èi jiných událostí. Jako souèást Bìlohradských listù vyšla øada plakátù a vložených brožur. Napøíklad Oheò v oblacích, K.V. Rais, pøíloha o Antonínu Frièovi a další. V této èinnosti chceme pokraèovat. Pøipravuje se plakát „Bìlohradské léto“ a pøílohy o obcích patøících k Bìlohradu. Vydavatelem Bìlohradských listù je Mìsto Láznì Bìlohrad, které je také financuje. Vydavatel rozhodl, že se cena Listù i pøes jejich dvoubarevné provedení nezmìní. V dobì všeobecného pohybu cen mì to tìší a vydavateli dìkuji. Nejen za pøíznivou cenu, ale i za pozitivní pøístup k „èasopisu“. Zámìrnì píši „èasopisu“, nebo jsem rád, že vydavatel má o vydávání právì takovéhoto typu periodika zájem a podporuje je. Do budoucna se tìším na spolupráci se všemi, kteøí mají chu Bìlohradským listùm pomáhat. Ladislav Stuchlík - šéfredaktor, foto: autor

-4 -

Starosta

odpovídá Jak to vypadá s uzavírkou Lázeòské ulice?

V èervnu mì informovalo vedení Správy a údržby silnic Královéhradeckého kraje, že musí vzhledem k pøekraèování norem hluku a tím porušování zákona øešit dopravní situaci v Lázeòské ulici a jednou z variant je uzávìrka Lázeòské ulice. V prùbìhu podzimu probìhla tøi jednání za úèasti øady institucí (Krajská hygienická stanice, Správa a údržba silnic, Policie ÈR, vedení Královéhradeckého kraje, Ministerstvo zdravotnictví, Hasièský záchranný sbor, odbor dopravy MìÚ Jièín) a starostù okolních obcí. Na posledním jednání 14. prosince byl dohodnut zkušební zákaz prùjezdu nákladní dopravy Lázeòskou ulicí. Omezení dopravy by mìlo být od bøezna 2008 na 6 mìsícù a poté budou vyhodnoceny jeho dopady. Pøítomní se zároveò shodli na nutnosti urychlit práce na pøípravì výstavby obchvatu mìsta. Námìstek hejtmana p. Petr Kuøík informoval, že zastupitelstvo kraje schválilo jako jednu ze svých priorit v oblasti dopravy výstavbu obchvatu mìsta Láznì Bìlohrad, na kterou bude po vydání územního rozhodnutí žádat o dotaci z fondù EU. Na minulém zasedání zastupitelstva jste projednávali zprávu o èinnosti Mìstské policie Nová Paka v L. Bìlohradì. Mùžete napsat více informací?

S Mìstskou policií Nová Paka máme uzavøenou smlouvu na kontrolu dodržování pravidel silnièního provozu na území mìsta Láznì Bìlohrad. Od 1. 11. 2006 do 13. 9. 2007 její pøíslušníci uskuteènili do Bìlohradu 13 výjezdù, z toho 2 se týkaly øízení dopravy pøi sportovních a kulturních akcích. Pøi tìchto výjezdech øešili pøíslušníci MP 158 pøestupkù a na pokutách vybrali 103 300 Kè. Pøitom napø. pøi porušení nìkterých pravidel (zákazy stání a zastavení, stání na chodnících, zákazy vjezdu) se nejprve snaží vyøešit situaci domluvou. U kontroly dodržování povolené rychlosti zase nechávají dle domluvy urèitou toleranci. Naší snahou je, aby èinnost MP v našem mìstì mìla pødevším preventivní charakter. V minulém èísle BL jste psal o obchvatu mìsta. Je jasné, že dopravní situaci ve mìstì bude nutné do budoucna øešit. Proè nám ale lžete a nenapíšete pravdu, že v územním plánu mìsta jste mìli pouze obchat kolem lázní a pak jste chtìli svézt veškerou dopravu navždy na námìstí!

Bohužel pravdu nemáte vy. Jak v souèasném územním plánu mìsta, tak ve všech minulých byl vždy øešen celý obchvat mìsta ve smìru východ - západ od

Dnešní stav domu è. 28. Budoucí mìstský úøad.

Miletína na Jièín. Platný územní plán byl schválen v roce 2002 a je v nìm zaøazen obchvat mìsta od pøíjezdu od Miletína pøes Prostøední Novou Ves ke Kotykovu rybníku. Nyní provádíme zmìnu tohoto územního plánu, která spoèívá v tom, že chceme ještì øešit odklonìní dopravy ve smìru na Hoøice kolem nádraží a k Aluconu. Tato zmìna by mìla pøinést zklidnìní dopravy v Komenského ulici u základní školy, høbitova a v Dolní Nové Vsi a zároveò zpøístupnit pozemky v Dolní Nové Vsi, kde by vznikly lokality pro bydlení mezi souèasnou zástavbou a obchvatem a pro drobnou výrobu a služby mezi obchvatem a železnièní tratí. V roce 2003 investor stavby obchvatu, kterým je Správa a údržba silnic Královéhradeckého kraje, navrhl øešit stavbu ve dvou etapách, kdy nejprve by byla vybudována èást od Miletína na Prostøední Novou Ves a na ni by navazovala èást od Prostøední Nové Vsi ke Kotykovu rybníku. Rozhodnì není pravda, že by se uskuteènila pouze první etapa a pak by byla doprava navždy svedena na námìstí. Zastupitelstvo mìsta pøece nebude prosazovat øešení, které by bylo proti obèanùm mìsta. Navíc chceme pøeložkou silnice vyøešit také dopravní situaci kolem mateøské školy, která je možná vážnìjší než u lázní. V minulém èísle BL jste informoval o integrovaném projektu „Zlepšení kvality života pro obyvatele mìsta Láznì Bìlohrad“. Co konkrétnì zahrnuje?

Pùvodnì tento projekt zahrnoval opravu øady komunikací ve mìstì, Památníku K. V. Raise, autobusového nádraží a výstavbu skateparku. Po konzultaci na Úøadu Regionální rady NUTS II severovýchod jsme projekt upravili tak, že nyní zahrnuje rekonstrukci domu è.p. 28 na námìstí K. V. Raise na sídlo mìstského úøadu, rekonstrukci Památníku K. V. Raise, výstavbu dìtského høištì na sídlišti a kompletní rekonstrukci ulic Masarykovy, Nádražní, Zámecké a Václavské a úpravy námìstí K. V. Raise vèetnì pøe-5-

stavby autobusového nádraží. Celkové náklady vèetnì DPH jsou odhadnuty na cca 83 miliony Kè, z toho 85 % by mìla pokrýt dotace z fondù EU (regionální operaèní program NUTS II), 7,5 % by mìl kofinancovat Královéhradecký kraj a 7,5 % (cca 6,2 mil. Kè) mìsto Láznì Bìlohrad. O dotaci musíme požádat do 21. bøezna 2008 a o tom, zda ji obdržíme, bychom mìli obdržet informaci v èervnu 2008. Koncem prosince pøi prezentaci a další konzultaci tohoto projektu nám bylo doporuèeno vyøadit i rekonstrukci všech výše uvedených ulic. O konkrétní podobì projektu tak budeme ještì jednat na zaèátku roku 2008.

Zastupitelstvo města

je

u inform

Na veøejném zasedání dne 19. prosince 2007 v konferenèním sále hotelu Anna Marie zastupitelstvo mìsta schválilo prodej pozemkù, pùjèku Sdružení èlenù a pøátel FS Hoøeòák, rozpoètové opatøení è. 4/2007 a rozpoèet mìsta na rok 2008. Rozpoèet mìsta byl schválen jako vyrovnaný ve výši 47, 8 milionu Kè. Poté zastupitelé pøijali informaci o integrovaném projektu „Zlepšení kvality života pro obyvatele mìsta“, o jednáních o budoucím využití zámku a o uzávìrce Lázeòské ulice pro nákladní dopravu a schválili termíny zasedání rady a zastupitelstva mìsta pro rok 2008, hospodaøení mìsta za rok 2006 s výhradami, smlouvy s firmou Multiaqua na projektovou dokumentaci kanalizace a vodovodu v Brtvi, smlouvy o zøízení vìcného bøemene, smlouvy se SÚS týkající se vstupu do pozemkù a cenu vodného ve Høídelci a v Uhlíøích ve výši 20,- Kè/m3. Na závìr vyslechli zprávy finanèního a kontrolního výboru a vyslovili podìkování ing. Šlesingrovi za jeho sedmnáctileté pùsobení ve funkci vedoucího stavebního úøadu. Pavel Šubr, foto: Ladislav Stuchlík

ubìhl další rok, a tak se jako už tradiènì pokusím v prvním èísle Bìlohradských listù provést jeho zhodnocení. V minulosti jsem vìtšinou na první místo hodnocení zaøazoval pøehled uskuteènìných investièních akcí èi rozebíral výsledky voleb. Za rok 2007 ale považuji za nejvýznamnìjší událost v našem mìstì návštìvu prezidenta republiky Václava Klause s manželkou Livií Klausovou. Pan prezident navštívil naše mìsto 11. dubna v rámci tøídenní návštìvy Královéhradeckého kraje a šlo o první oficiální návštìvu prezidenta republiky v našem mìstì. Setkání s obèany probìhlo pøed hotelem Anna Marie, poté následovala autogramiáda a setkání se zastupitelstvem mìsta a vedením lázní v hotelu Anna Marie. Panu prezidentovi se u nás líbilo a vyslovil i pøání, že by si v lázních rád odpoèinul a strávil zde nìkolik dnù. V prùbìhu roku jsme vydali nové propagaèní materiály mìsta, na které jsme získali dotaci z EU, jež pokryla 80 % nákladù. Materiály tvoøí brožurky Vítejte v Lázních Bìlohradì od Mileny Èerné, Prùvodce mìstem a historií (autor Zdenìk Prchal) a Putování Raisovým krajem (autor Lubomír Hoška), které doplòuje mapa mìsta, prùvodce mìstem, vycházky do okolí mìsta, cyklistické výlety do okolí a sada pohlednic. Tímto bych chtìl podìkovat všem autorùm, kteøí se na pøípravì materiálù podíleli. V loòském roce se díky státní dotaci a uvolnìní prostøedkù z rozpoètu mìsta splnil dlouholetý sen bìlohradských dobrovolných hasièù, když získali novou cisternu MAN v hodnotì témìø 5 milionù Kè. Cisterna by mìla sloužit pøi ochranì životù a majetku obèanù nejen pøi požárech, ale i pøi povodních, haváriích, apod. Dokonèeny byly také nìkteré investièní akce zahájené v minulých letech - kanalizace v Prostøední Nové Vsi (úpravy povrchù, pøípojky, kanalizace v ulici U Kaèirkù a v „Mandžusku“), tenisová hala v Baž antnici (zahájení provozu v únoru 2007), úpravy Komenského ulice (pøechody pro chodce, veøejné osvìtlení, schodištì u Frièova muzea) a veøejné osvìtlení v ulicích kpt. Jaroše a Bezruèovì. Dokonèena též byla výstavba nového bytu v domì è. p. 20 na námìstí K. V. Raise, rekonstrukce kanalizace U Lva, oprava chodníkù v Harantovì ulici èi zpevnìní odstavné plochy u sportoviš v Bažantnici.

Lednový orkán Kyrill zpùsobil mìstu znaènou škodu na objektu v dìtském táboøe U Lva. Hned v jarních mìsících jsme museli zrekonstruovat støechu a díky pojistnému plnìní dokonèíme opravu objektu v pøíštím roce. Bohužel se nám nepodaøilo otevøít hodnì oèekávaný sbìrný dvùr. Teprve koncem roku jsme podepsali smlouvu s ÚPZSVM na odkoupení pozemku a na jaøe 2008 ještì musíme doøešit nepropustnost plochy ve sbìrném dvoøe. V prùbìhu roku mìla být také zahájena akce „Èistá Cidlina“, která øeší odkanalizování mìst a obcí na øece Cidlinì a jejich pøítocích. V Lázních Bìlohradì jde o odkanalizování Prostøední a Horní Nové Vsi a Lánù a intenzifikaci ÈOV. Investorem akce je Vodohospodáøská a obchodní spoleènost, a.s. Jièín a akce bude provedena pøevážnì z prostøedkù EU. Až na podzim 2007 bylo ukonèeno výbìrové øízení na dodavatele, akce bude zahájena na jaøe 2008 a musí být dokonèena do konce roku 2009. V prùbìhu roku jsme pøipravovali podklady pro žádosti o dotace z fondù EU na vodovod a kanalizaci v Brtvi a rekonstrukci zámku. U vodovodu a kanalizace v Brtvi máme veškeré podklady pøipraveny, ale žádost o dotaci jsme v první výzvì nemohli podat, nebo jsme nesplòovali podmínky. O dotaci požádáme ve druhé výzvì na jaøe 2008. U rekonstrukce zámku nakonec zastupitelstvo mìsta rozhodlo o zastavení pøípravných prací a jedná o vytvoøení spoleèného podniku, dlouhodobém pronájmu nebo prodeji zámku. Místo rekonstrukce zámku zastupitelstvo mìsta rozhodlo o pøípravì projektu nazvaného „Zlepšení kvality života pro obyvatele mìsta Láznì Bìlohrad“. Bližší informace o nìm uvádím v rubrice „Starosta odpovídá“. Vzhledem k tomu, že dotace z EU budou do Èeské republiky pøicházet pouze do roku 2013, musíme se pokusit uspìt pøi jejich získávání a akce zrealizovat i za cenu urèitého zadlužení mìsta. Podobná situace je u obchvatu mìsta, o kterém se intenzivnì diskutuje -6 -

už nìkolik let a uvažuje již nìkolik generací. Možnosti øešení obchvatu posuzovali v roce 2007 odborníci, kteøí doporuèili øešit obchvat tak, jak je navržen v územním plánu mìsta z roku 2002. Ve zmìnì územního plánu mìsta pouze doplòujeme øešení dopravy ve smìru na Hoøice. Diskuse o potøebì obchvatu mìsta vyvolal i návrh uzavírky Lázeòské ulice z dùvodu pøekraèování norem hluku v areálu lázní. Na jednání 14. prosince bylo nakonec rozhodnuto o zkušební uzávìrce Lázeòské ulice pro nákladní dopravu. V prùbìhu roku jsme prodali bývalou školu v Uhlíøích a dùm è.p. 196 na Jiráskovì nábøeží. Tyto objekty dlouhodobì chátraly a mìsto pro nì nemìlo využití. Podobnì byly prodány i zbývající stavební parcely v lokalitì U Lva a v Brtvi. V létì se mì hodnì spoluobèanù dotazovalo na situaci kolem Støedního odborného uèilištì. Odbor školství krajského úøadu navrhoval slouèit SOU se Støední zemìdìlskou školou v Hoøicích a s Vyšší odbornou školou v Hoøicích a obory služeb pøevést do SOU v Nové Pace. Tento akt by do budoucna zøejmì znamenal ukonèení èinnosti SOU v L. Bìlohradì. Krajské zastupitelstvo nakonec tento bod vùbec neprojednávalo, nebo pøedkladatel ho po øadì jednání stáhl z programu veøejného zasedání. Ve druhé polovinì roku 2007 zahájily Anenské slatinné láznì a.s. práce na výstavbì nového lázeòského resortu „Strom života“ u Pardoubku. Jde o jednu z nejvìtších investièních akcí ve mìstì za poslední roky a vìøím, že pøispìje k dalšímu rozvoji nejen lázeòství, ale i celého mìsta. Tradiènì bohatý byl kulturní a sportovní život ve mìstì. Bohužel návštìvnost nìkterých kulturních akcí (koncert skupiny Buty, atd.) nebyla pøíliš vysoká, takže mìsto musí kulturu výraznì dotovat. Jako úspìšné se ukázalo omezení provozu kina, kdy jsou promítány cca 2 filmy mìsíènì. Vìtšinou jde o úspìšné filmy, takže se znaènì zvýšil prùmìrný poèet divákù. Neklesá ani poèet ètenáøù Bìlohradských listù, kterých nyní prodáváme zhruba 1 100 kusù u každého èísla. Dnešní vydání je navíc jubilejní, nebo jde o padesáté èíslo od obnovení vydávání bìlohradského zpravodaje v roce 2001. Pøed nìkolika dny schválili zastupitelé rozpoèet mìsta pro rok 2008. Bohužel jsme do nìho nemohli zaøadit investièní akci dokonèení tenisové haly, nebo jsme na ni nezískali dotaci ze státního rozpoètu. O pøípadných dalších investièních akcích rozhodnou zastupitelé v prùbìhu roku podle toho, zda na nì získáme dotace. Závìrem tohoto hodnocení bych chtìl vám, obèanùm Lázní Bìlohradu a všech pøilehlých obcí, popøát jménem zastupitelstva mìsta i jménem svým úspìšný rok 2008 prožitý ve zdraví a životní pohodì. Zároveò se tìším na další spolupráci s vámi, nebo mnohé vaše podnìtné pøipomínky pomohly mnì i celému zastupitelstvu pøi øešení nìkterých problémù. Pavel Šubr - prosinec 2007, foto: Václav Lejdar

Kdyby se v nadpisu objevila zkratka SRPŠ, urèitì by mnohým ètenáøùm bylo jasnìjší, o èem tento pøíspìvek bude pojednávat. V loòském roce se Sdružení rodièù a pøátel školy pøejmenovalo, aby mohlo zachovat svou právní subjektivitu. Pøi této zdánlivì „kosmetické úpravì“ došlo k vytvoøení nových stanov, na nìž navazovaly další formální kroky. To vedlo nìkolik rodièù k zamyšlení o skuteènì vykonávané èinnosti této organizace. Døíve: Vybíraly se finanèní pøíspìvky rodièù za jednotlivé žáky školy. Sedmáci dostávali pøíspìvek na lyžaøský výcvik, ètvráci na pobyt ve škole v pøírodì, úspìšní žáci obdrželi jako odmìnu knihu. A dál? Co toto sdružení dìlalo mimo hospodaøení s penìzi? Popøálo se výchovným pracovníkùm ke Dni uèitelù. Pomohlo pøi konání školního plesu.

Takže souhrnnì vyjádøeno plnilo sdružení pøevážnì funkci jakéhosi specifického bankovního ústavu. Platilo pravidlo: kdo z rodièù dobrovolnì pøíspìvek zaplatil a stal se tak automaticky èlenem Sdružení, mohl poèítat s pøíspìvkem SRPŠ ve 4. a 7. tøídì pro své dítì. Rodiè netušil, že je èlenem nìjakého sdružení. V pøípadì, že nezaplatil, jeho dítì nedostalo od SRPŠ nic. Tradovaly se zásady z døívìjší doby. Všichni na to byli takto zvyklí. Dnes: Co tedy my, rodièe, chceme? Jakou smysluplnou èinnost by mohlo Sdružení vyvíjet? Co si pøejeme pro své dìti a školu, kterou navštìvují? Obecnì øeèeno to, aby dìti rády chodily do školy, aby z ní nemìly strach, ale aby jim také nebylo úplnì jedno, že tam chodí. Aby se ve škole cítily podle možností dobøe. Nezávisle na tom, zda patøí mezi premianty, èi žáky slabé. I žák, v uèení podprùmìrný, má právo zažívat ve škole

pocit pohody, otevøenosti. Dítì tráví velkou èást svého èasu ve škole. A bude-li jej prožívat ve strachu, velkém napìtí, lhostejnosti nebo agresi, nebude jeho start do života obdaøen zrovna pozitivními zkušenostmi. Jak k tomu mùžeme pøispìt? Pojïme spoleènì my, rodièe spolu s uèiteli, více mluvit o našich dìtech. Pojïme více diskutovat o tom, co se s nimi dìje. Co považují za nespravedlivé, co za skvìlé. Pojïme my, rodièe, nabízet uèitelùm svou pomoc zájmovou nebo profesní. Možná toho budou moci využít v novém rámcovém plánu (viz. èlánek øeditele školy Jaroslava Jiráska z léta t.r.). Pojïme uèitele povzbudit v jejich nelehké práci. A pokud nìkdo nemùže nabídnout nic z vyjmenovaného, pak mùže „alespoò“ èlenským pøíspìvkem pomoci k uskuteènìní nápadù ostatních rodièù. Ten èiní pøibližnì 0,60 Kè na den v kalendáøním roce, tedy 200 Kè celkem.

Obèanské sdružení pøi ZŠ K. V. Raise

v Lázních Bìlohradì zaèalo vytváøet podmínky pro setkávání žákù, rodièù, uèitelù a veøejnosti. Když lidé spoleènì nìco tvoøí, nìco prožívají, nìco konají, pak spolu mohou lépe mluvit. Když se lidé vzájemnì lépe znají a vzájemnì si k sobì vytvoøí úctu (rodièe k uèitelùm a uèitelé k rodièùm), dokáží bez velkých emocí najít øešení i v situacích tìžce øešitelných. Pak pravdìpodobnì rychleji vymizí v emocích tvoøené úsudky o nekompetentnosti uèitelù nebo ze strany nìkterých uèitelù paušální názor na neschopnost rodièù vychovávat své dítì. Obojí bývá však èasto projevem bezradnosti a pocitu nepochopení druhou stranou. Proto jsou aktivity Obèanského sdružení voleny tak, aby docházelo ke stavìní mostu mezi obèany a školou. Ještì krátké vysvìtlení k fungování sdružení: Jeho èlenem se mùže stát kterýkoliv obèan, starší 18 - ti let, který souhlasí se stanovami OS. O radu nebo pomoc pøi øešení konfliktních situací mezi rodièem a školou mùže Obèanské sdružení požádat kterýkoliv rodiè, jehož dítì navštìvuje ZŠ K. V. Raise v Lázních Bìlohradì. I ten, který sám není èlenem OS. Výbor OS se schází 1x za šest týdnù. Jeho jednání je pøístupné všem èlenùm OS. Rozdìlování finanèních prostøedkù, tedy i otázka døíve zmínìného lyžaøského vý-7-

cviku, probíhá na valné hromadì, konané 1x roènì. Máte dojem, že naše plány a nápady jsou smysluplné a že se vyplatí tato investice pro budoucnost našeho mìsta? Pokud ano, obrate se na pøedsedkyni OS paní Lenku Hrnèíøovou, nám. K. V. Raise 163, Láznì Bìlohrad, tel.: 606 792 635. Zájemci o èlenství v OS se mohou pøihlásit kdykoliv bìhem roku. Zveme Vás i k pøeètení internetových stránek, pøipojených ke stránkám ZŠ. Adresa: www.zslb.cz. Nebo si pøeètìte novou vývìsku u autobusového nádraží. Pøíspìvek zpracovali èlenové výboru OS pod vedením Lenky Hrnèíøové V Lázních Bìlohradì 25. 11. 2007 Eva Mílková, Lenka Hrnèíøová, foto: Michal Hrnèíø a archiv ZŠ

Sázka Dnes už nikdo neví, kdy ani kde zaèal pøíbìh, který vám chci vyprávìt. Proto se musíme spokojit pouze s domnìnkou, že se jeho zaèátek zaèal odehrávat v nìkteré z bìlohradských hospod nìkdy po roce 1886. Dejme tomu, že to bylo nìkterou nedìli dopoledne, kdy po ranní pobožnosti odešly ženy domù k plotnì, zatímco jejich vážené poloviny odkráèely do své oblíbené hospody, aby zde dostály spoleèenské povinnosti, a zároveò si tak zpøíjemnily èekání na nedìlní obìd. Tedy onu nedìli se stejnì jako jindy sešli u jednoho stolu tito tøi pánové: bývalý starosta Karel Bøezina, lékárník František Èernoch a obchodník Jindøich Pižl. Øeèi probíhaly jako obvykle a nic nenasvìdèovalo tomu, že by se mìlo stát nìco význaèného. Pak se ale øeè stoèila na novì založené láznì a lázeòský ruch, jenž zaèínal mìsto opanovávat. A právì tehdy padla osudová slova: „Pánové, naše mìsto musí reprezentovat, no a proto jsem se rozhodl, že postavím nejhezèí rohový dùm v Bìlohradì.“ Rukavice byla hozena. „Myslíte? A co když nejhezèí dùm postavím já?“ znìla odpovìï. „Samozøejmì, ale až po mnì!“ nenechal se zahanbit ani tøetí pøísedící. Od tohoto hovoru neubìhlo v Javorce ani moc vody, když se stavbou zapoèal pan Pižl. Jeho úloha byla o nìco jednodušší, nebo nemusel zaèít stavìt

Námìstí bez lékárny a Bøezohrádku ...

od základù, nýbrž zaèal rozšiøovat dùm již stávající. Zvolil pro nìho tvar antického pavilonu, a protože mìl slabost pro umìní a literaturu, zdobily jeho dùm krom antických prvkù i hlavièky J. Jungmanna, F. Palackého, J. K. Tyla a K. H. Borovského. O nìco pozdìji, v roce 1896, zaèal se stavbou František Èernoch. Na rozdíl od Pižlova pøízemního domu nechal stavitelem V. Kleèkou postavit dùm dvoupatrový. Na jméno domu „U èeské koruny“ upozoròovalo kolemjdoucí i domovní znamení nad vchodem do lékárny, svatováclavská koruna. V roce 1903 se pustil do stavby i Karel Bøezina. Jím postavený poschoïový dùm zdobený arkýøi, dostal jméno „Bøezohrádek“. Odehrál-li se tento pøíbìh tak, jak jsem vám jej vylíèil, a kdo sázku vyhrál, tìžko dnes øíct. Jisté je jen to, že domy stojí. Ten Èernochùv po dùkladné opravì mùžeme vidìt takøka v takové podobì, v jaké byl postaven. Bøezohrádek byl, tuším v sedmdesátých létech, opravován a této opravì padla za obì vìtšina toho, èím mìl sázku vyhrát. I Pižlùv dùm byl nìkdy v té dobì opravován, a to tak, že fasáda byla nešastnì pøestøíkána bøezolitem. Aby toho nebylo málo, pøi asfaltování tehdy Raisova, dnes Malého námìstí, se okolní terén zdvihl, a tak je dùm dnes jakoby utopen. V souèasné dobì je dùm opìt opravován, a tak mùžeme jen doufat, že se za èas znovu zaskví alespoò èásteènì ve své pùvodní kráse. Dnešní návrh pøestavby Pižlova domu panem Grohem

PS: Ještì døíve, nežli jsem staèil odnést tento èlánek do redakce, se v jednom z rozbitých oken kdysi Pižlova domu objevilo OZNÁMENÍ – Zahájení územního øízení a pozvání k veøejnému ústnímu jednání. Souèástí oznámení je i seznámení s podobou zamýšlené pøestavby. Z nákresu budoucí podoby mùžeme vidìt, že pøestavba pohltí prakticky celou jeho pùvodní podobu. A tak onu „pùvodní krásu“ budeme moci v budoucnosti vidìt zøejmì už jen na starých pohlednicích Bìlohradu. Jiøí Hanuš, foto: archiv ... pøibyla lékárna

... a Bøezohrádek

-8 -

Vystavené obrázky „za sklem” celé své rodiny, dìtí, vnukù i pravnukù dosvìdèují, že jejich maminka a babièka je obklopena láskou a porozumìním, které ona sama jim dokáže bohatì oplácet. Již teï se paní Anna tìší, jak na Vánoce upeèe pravnuèce její oblíbené snìhové pusinky. „Ale letos už toho cukroví nebudu péct tolik jako døív, snad jen 10 druhù!” Sobì si stále staèí uvaøit to, na co má právì chu. Nic ji nebolí, ráda poslouchá radio, i na pìkný poøad v televizi se ráda podívá, ète noviny a èasopisy, už jen krátké texty. Nezabývá se myšlenkami nad nepravostmi tohoto svìta, má ráda dobré lidi a dlouhovìkost prý má v genech. O svém životì øíká:

Anna a Stanislav Døízhalovi

Jaký je recept na dlouhovìkost? Jak žít, abychom až do pozdního stáøí byli sobìstaèní? Možná, že odpovìï na nìkterou z tìchto otázek nám napoví rozhovor s nejstarší obèankou našeho mìsta, paní Annou Døízhalovou. Paní Anna pochází ze Sobèic, kde se v roce 1911 narodila manželùm Karešovým jako tøetí potomek po bratrovi a sestøe. Brzy poté, kdy se seznámila s mladým dentistou Stanislavem Døízhalem, který v té dobì ordinoval v nedalekých Chomuticích, vìdìla, že její místo bude po jeho boku - v životì i v práci.

Paní Anna dnes

Manželé Døízhalovi se odstìhovali do Prahy, kde si zaøídili ordinaci. Paní Døízhalová vzpomíná na velmi poèetnou klientelu a na ordinace až do pozdních veèerních hodin. Válka skonèila a rodina se pøestìhovala do Bìlohradu. Zde stejnì jako pøedtím pracovala paní Anna jako sestra v manželovì ordinaci. Tu si zaøídili na Malém námìstí v domì, kde bydleli.

„Prožila jsem krásný život...” Pøíjemný rozhovor probìhl za slunného listopadového dne roku 2007. Hana Friedrichová, foto: archiv, L. Stuchlík

Pøišel únor 1948. Všechno zaøízení ordinace jim bylo zabaveno a odvezeno. Se svým majetkem se setkali poté, kdy jim byla nabídnuta ordinace ve vile zabavené rodinì Jínovì. Se vším se shledali, ale už to nebylo jejich. Když bylo tøeba uvolnit místo sestry v zubní ordinaci, pøešla paní Døízhalová do lázní, kde pracovala jako laborantka 31 let, do svých 71 rokù. Byla zde velmi spokojená a stále ráda vzpomíná na kolektiv, ve kterém pracovala. Nìkteøí ze starších obèanù si jistì vzpomenou na pøátelskou atmosféru Døízhalovy ordinace, kdy rozhovory o výsledcích ve fotbale, hokeji a tenise pøedcházely èasto bolestivým zákrokùm na zubaøském køesle. Pan dentista byl velký sportovní fanda a nebylo by nedìle, kdy by nepøišel fandit místním fotbalistùm. Jeho žena na svého manžela stále s láskou vzpomíná jako na èlovìka laskavého, moudrého a starostlivého otce rodiny. Syn Ivo a dcera Stanislava se manželùm Døízhalovým narodili za války v Praze. Dìtství a mládí však prožili v Bìlohradì. Oba si zvolili povolání po rodièích ve zdravotnictví. Dcera Stanislava je zdravotní sestrou. Doc. MUDr. Ivo Døízhal se stal špièkovým odborníkem ve stomatologii. Za své životní partnery si oba zvolili lékaøe - jak jinak? Paní Døízhalová nyní ve svých 96 letech žije sama ve svém bytì, ale není opuštìná. Pravidelné denní telefonáty obou dìtí je ujišují o tom, že je vše v poøádku. A kdyby bylo tøeba pomoci? Jsou tu dobré duše v sousedství: Pøedevším je to paní Marie Tomášková a paní Marie Anýžová, které jsou ochotny vždy pomoci. Paní Døízhalová jim i touto cestou vyslovuje svoje podìkování. A pro nás ostatní obèany jsou tyto ženy zajisté dobrým pøíkladem. S manželem v Praze -9-

Lidská pamì je vrtkavá. Není-li podepøena písemnými záznamy, stìží dosáhne za hranice nìkolika generací. Jinak je tomu s kameny. S vážností pøijímají svìøená poselství a vìrnì je pøedávají po celá staletí. Na Bìlohradsku je rozeseto mnoho smírèích køížù. Na mapì míst „svatých a kletých“ oznaèují dìjištì dávných tragédií, vražd, neštìstí. Zajímavé je, že naši pøedkové nepovažovali za nutné zvìènit podobnì místa mimoøádnì radostných událostí – zde si podali ruce ke smíru dva sousedé a ukonèili tak dávné sváry dvou gruntù, zde se zaslíbili Honzík s Vendulkou na celý život... Na návsích obcí i u silnic postavily pøedchozí generace èetné køíže. Jejich kamenné podstavce hovoøí písmeny sice ozdobnými, ale øeèí pro nás dnes vìtšinou nesrozumitelnou, latinou. Jen ty novìjší nám sdìlují svùj pùvod -

„Leta Panì 1755 dne 9. Octobris ty božij muka s pomocy božy z nákladu pocžestné obce vidonské postaweny gsau.“ I poslání – „Pojïte ke mnì všickni, kteøí pracujete a obtíženi jste, já vás obèerstvím.“

Køíže byly zhotovovány nejen nákladem obcí – „1839 postaven pøispìním všech osadníkù wøesnických“, ale i jednotlivých rolníkù. Nechávali je postavit u svého pole z vdìènosti za úrodu a s prosbou o Boží ochranu tak, jak to udìlal Jan Lhota u silnice z Miletína na Bìlohrad. Všechny tyto køíže dnes churaví, jsou poznamenané èasem. Èekají na pomocnou ruku tìch, kdo se jich ujmou, aby pøinesly poselství víry a lásky i našim potomkùm. Dùležitým zdrojem informací o povaze regionu jsou náhrobní kameny. Bìlohradský høbitov vydává krásou sochaøských výtvorù svìdectví o estetickém cítìní našich pøedkù i o blízkosti hoøické sochaøské školy. Mluva kamenù je však skoupá. Nemáme tu rozšafná veršování, jaká skládal svým osadníkùm albrechtický faráø Vít Cíza:

„V poèestnosti zestaralý spoèívá zde žebráèek, z jmìní svojím pozùstalým nezanechal za máèek. Hoøce plakal, když ponejprv vyšel sobì na žebr, mìl jest oèi zèervenalé jako barva cinobr. Tìžký bol mám, že já musím lidské práhy vytloukat, štìkot psù a odbývání zatvrzelcù poslouchat. Že jsi na mì, milý Bože, zde žebrati dopustil, prosím Tebe poníženì, bys mì tam neopustil!“

Nejblíž tomuto stylu má zdejší svìdectví o vìrnosti selským rodùm:

„Naše teta prateta, jež sebe nedbala a jen rod svùj znala, oò starala se, jemu lásku dala, odšedši ku shledání s tìmi, které milovala, žehnána tìmi, jež zde zanechala.“

Klenotem bìlohradského høbitova jsou krásné verše K. V. Raise. Ten na svých procházkách do okolí zašel rád i do Hoøic, èasto s dìtmi. Své rodièe velmi miloval a po jejich smrti to bylo pro nìho smutné putování k sochaøi Vejsovi objednat pomník. Èasto se pak u nìho stavoval, sedával pod hrušní, naslouchal zpìvu ptákù a pozoroval práci sochaøe. Na zpáteèní cestu se pak posilnil v hospùdce jednou sklenicí a cigaretou. Nejprve napsal svým rodièùm na náhrobní kámen jen ètyøi veršíky:

„Dvì hlavy dobré leží tady v hrobì, dvì srdce, hodná, svìtlé pamìti jim bylo blahem odpírati sobì a všecko z lásky dáti pro dìti.“

Když byly verše vytesány do kamene, zdálo se Raisovi, že nejsou umísìny symetricky, a tak pøipsal druhé ètyøverší:

„Jsou opìt spolu, jako byly v žití, a známé zvony jim tu budou hrát kéž drahým duším svìtlo vìèné svítí a Bùh jim opla všecko nastokrát!“

Teprve pak byl hodný a vdìèný syn spokojen. Naši pøedkové dovedli být vdìèní a dìkovat je stále za co i dnes, tøeba jen za milý úsmìv, za dobré slovo. Vždy vdìènost je vlastnost z nejkrásnìjších a cena stoupá s její vzácností. Pochopíme to, když budeme pozornìji naslouchat tiché øeèi kamenù. Antonie Vanišová, foto: Ladislav Stuchlík -10 -

t

Obèanské sdružení ŽEN-SEN úspìšnì rozbìhlo v listopadu èinnost Mateøského centra. Rodièe s pøedškolními dìtmi se tak mají možnost setkávat každou støedu a pøíjemnì strávit dopoledne. Pro svou èinnost jsme také obdrželi pøíspìvek od mìsta ve výši 5.000,- Kè, z kterého chceme poøídit pøedevším velkoformátové hraèky (napø. klouzaèka, tunel, velké molitanové kostky apod.). Všechny obèany a žáky základní školy jsme pak oslovili s prosbou o pomoc pøi snaze vybavit centrum hraèkami a výtvarnými potøebami. Pokud jste to nestihli a chcete stále pøispìt zachovalou hraèkou nebo pastelkami, kontaktujte nás prosím na www.zen-sen.eu nebo tel. 737 405 792.

Setkáváme se každou støedu od 9.00 do 11.00 hodin v prostorách družiny Základní školy K. V. Raise. 30. 1. 6. 2. 13. 2. 20. 2. 27. 2. 5. 3. 12. 3. 19. 3. 26. 3.

-

šikulky - barvy na sklo jarní prázdniny - MC není volná herna šikulky - práce s keramickou hlínou volná herna šikulky - velikonoèní tvoøení volná herna šikulky - velikonoèní tvoøení volná herna V prùbìhu února také chystáme víkendový pobyt pro rodièe s dìtmi se zajímavými pøednáškami a aktivitami. Bude vytvoøeno zázemí a zajištìno hlídání dìtí, strava a ubytování, dle podmínek také školièka lyžování èi náhradní program. Hana Tomanová, foto: autorka

Etymologové tvrdí, že pøíjmení Zejfart je nìmeckého pùvodu a že vzniklo odvozením od køestního jména Siegfried. Kdo ví? Prokazatelné však je, že toto pøíjmení nosil zámožný sedlák Jiøík Zejfart ze Svatojanského Újezda již pøed válkou tøicetiletou, že první zmínka o nìm je z roku 1613 a že se bez pøerušení zachovalo do souèasnosti. Je tak vùbec nejstarším pøíjmením BìJan Zejfart lohradska. Tak jako nyní party zlodìjù kradou drahá auta a se ziskem je pøevážejí na Ukrajinu, tak tehdy party tehdejších lapkù kradli konì a pøevádìli je pøes Krkonoše do „Sliska k Hišperku“ (dnes Jelení Hora za Snìžkou v Polsku). Zlodìjina se tehdy nevyplácela a partu kolem Václava Fikara ze „Starýho Trutnova“ v r. 1613 ve Dvoøe Králové chytili, právem útrpným vyslýchali, výpovìdi ve Smolné knize zaznamenali a delikventy jistì i popravili. Darebáci okrádali spíše zámožné sedláky, protože tehdy konì vlastnil skuteènì jen zámožný sedlák, ale jinak kradli na rùzných místech od Nymburka po Dvùr. Mimo jiné i ve Svatojanském Újezdì, kde ukradli sedlákùm Jiøíku Zejfartovi a Janu Muchovi dvì mladé klisny a další dvì klisny v Brtvi sedlákovi Janu Vlèkovi. Pøíjmení Mucha a Vlèek na Bìlohradsku dávno vymizelo, pøíjmení Zejfart však nezaniklo a pøes kdysi selskou usedlost èp. 49 na H. N. Vsi pod Sklenìným vrchem se nacházející se rozšíøilo na Bukovinu, na Javoøí, do Brtve a jinam. I moje babièka byla Zejfartová z P. N. Vsi èp. 15.

Výpis z Královédvorské smolné knihy. První zmínka o Zejfartovi.

Øady Zejfartù v prùbìhu èasu proøídly, ale pøesto se pøíjmení udrželo do souèasnosti. A tak dnes osmašedesátiletý Jan Zejfart, který bydlí pod Malým námìstím v Lázních Bìlohradì, je posledním pøímým potomkem kdysi velice rozvìtveného rodu Zejfartù, jehož pøíslušníci na Bìlohradsku rolnièili, ševcovali, hodinaøili, pekaøili èi jinak se živili a bez pøerušení po dobu delší ètyø set let spolu s našimi pøedky žili. Jeníku - mnoho zdraví! Josef Špùr, foto: Václav Lejdar - 11 -

V kamenných zdech bìlohradského zámku se skrývá bohatá historie, spojená i s rodem Schaffgotschù. Za dávných èasù pásl ovèák stádo oveèek. Náhle pøiletìla orlice, mžikem se vrhla na nejhezèí jehòátko a odnesla je v drápech. Ovèák se velice ulekl, vìdìl, že ho pán nepochválí, a také mu bylo líto oveèky. Umínil si tedy, že si bude dávat dobrý pozor na smìlého dravce. Hlídal, ale opìt neuhlídal; zakrátko zase zašumìly nad stádem perutì mohutného ptáka, který si odnesl jako koøist druhé jehòátko. Pastýø div neplakal, vždy už poprvé mu nevìøili, že by jehnì odnesl orel. „Poèkej, však já na tebe vyzraju,“ øekl si a zahnal oveèky do ohrady. Jedno jehòátko pøivázal k osamìlému stromu a sám se ukryl, dobøe ozbrojen, za blízké husté køoví. Neèekal dlouho. Vysoko pod samými oblaky zpozoroval tmavý bod, ten rychle rostl a už byl dravec tu a vrhl se na ubohé jehnì. Vtom ale vyrazil pasák z houštiny a pustil se do tìžkého zápasu o malou oveèku. Bojoval stateènì, musel se dobøe bránit, protože zdatná orlice se mu snažila vyklovat oèi. Koneènì ale pøece zvítìzil. Celý ten zápas mìl náhodného svìdka. Ten dobøe vìdìl, že ovèák nemùže hned bìžet s mrtvou orlicí k pánovi, musí pøece napást oveèky, které už v ohradì beèely hladem, a pøed veèerem je musí podojit. A tak udìlal nepìkný kousek. Vkradl se do pastýøovy salaše, popadl mrtvého ptáka a odnesl ho na hrad pánovi. Vychloubal se, že sám zabil orlici, a hned nastavil ruku pro velkou odmìnu. Tu dostal, ale musel ji brzy vrátit, protože ovèák dokázal pravdu tím, že mìl na rozdrásaných rukou stopy dravèí krve. Na svìtlých nohavicích z domácího sukna byly otisky, rudé prouhy, jak si o nì otíral ruce. Ten pastýø byl prý praotcem rodu hrabat ze Schaffgotschù, kteøí se jmenovali pùvodnì Schäfrové. Ve znaku mìli orlici, jak napadá jehnì, a v rozích erbu rudé pásy. Pozdìji se jeden z nich, jménem Gotsche (Gothard) vyznamenal v bojích

a dlouho se na nìho vzpomínalo. Jeho potomci si vážili hrdinovy památky, pøidali ke svému jménu jeho a zaèali se psát Schaffgotschové. Brzy na svùj prostý pùvod zapomnìli a stali se jednou z obávaných vrchností, které sužovaly èeský lid v 17. a 18. století tìžkými robotami. I na to zapomnìli, že Jan Oldøich Schaffgotsch ze Semperfrei, zakladatel slezské linie rodu, byl na rozkaz Ferdinanda II. popraven v Øeznì 23. èervna 1635. Byl obžalován ze zrádného spiknutí s Albrechtem z Valdštejna a odsouzen, aèkoliv mu vina nebyla prokázána. Když v Bìlohradì zemøel 31. øíjna 1724 Berthold Vilém, hrabì z Valdštejna, zdìdila panství jeho neteø Marie Alžbìta z Valdštejna. Provdala se za Jana Arnošta Schaffgotsche, presidenta nad apelacemi a potomního nejvyššího purkrabí království Èeského. Ten dokonèil výstavbu zámku a na jeho prùèelí dal svùj erb. Jeho hrdá paní byla však zlá, týrala své poddané, proto ji lid nenávidìl. Svou marnotratností panství velmi zadlužila. Manželé zemøeli brzy po sobì, Jan Arnošt r. 1747 v Nechanicích, Marie Alžbìta r. 1748 v Praze. Její mrtvé tìlo bylo pøevezeno do Bìlohradu a vystaveno v zámecké kapli. Pøi náhlé bouøi uhodil do vìže kaple blesk a to zavdalo mezi lidmi pøíèinu k domnìnkám, že se Bùh na zlou a nemilosrdnou hrabìnku rozhnìval a èert její duši odnesl. -12 -

Znak Schaffgotschù na Špejcharu

Znak Schaffgotschù na prùèelí zámku

dva roky bìlohradské panství a pak je prodala svému švagrovi Alfonsu z Aichelburgu a Greifensteinu za 520 000 zlatých.

Orlice pøed zámkem

Nejstarší syn, komoøí Josef Vilibald Schaffgotsch, podìdil krutou povahu po matce. Jako dìdic panství bil nelítostnì bez pøíèiny své poddané. Pøisvojoval si selské lesy a øíkával prý: „Chlape, kdyby ti lesní strom tøeba na nose vyrostl, patøí mnì!“ Zemøel na bìlohradském zámku 8. ledna 1772, ranìn mrtvicí. Zadlužené panství zdìdil jeho syn Jan Berthold Schaffgotsch. I ten byl špatným hospodáøem, dluhy rostly a obrat nastal teprve r. 1784 jeho sòatkem s dívkou z m욝anské rodiny. Peckovský dìkan s nimi zajel do Vídnì a císaø Josef II. vyøešil situaci tak, že povýšil nevìstu do šlechtického stavu. Antonie Studnièková, zvyklá hospodaøit svému strýci na peckovské faøe, byla nejen hodná, ale i skromná a šetrná. Daøilo se jí pomalu uplácet tíživé dluhy, až se z nich panství postupnì dostalo. Mìli spolu šest dìtí – Jana, Barboru, která jako její sestøièka Nepomucena zemøela malièká, Annu, provdanou za nadporuèíka svob. pána Szepessiho (zemøela 1807), Josefu, provdanou hrabìnku Aichelburgovou (zemøela 1829) a Antonii. Komoøí a rada Jan Berthold zesnul r. 1806. Za dìdice urèil syna Jana, ale ten zemøel r. 1807 jako patnáctiletý na spálu. Hrabìnka Antonie Schaffgotschová vedla dál úspìšnì panství až do své smrti r. 1824. Dìdickým podílem ho pøedala dceøi Antonii, která se provdala za Antonína, barona ze Stillfriedù. Po smrti manžela r. 1841 spravovala ještì

Jan Berthold žil ještì dlouho i se svou manželkou v dobré pamìti lidu. V té dobì vznikly i nové osady. Jan Arnošt Schaffgotsch založil ves Ernestdörfel u Bukoviny, nynìjší Arnoštov, a pøivedl tam nìmecké osadníky. Tak míjel èas nad erbem Schaffgotschù a obrátil další stránku v historii bìlohradského zámku.

Na bìlohradskou faru pøibìhl jednou ševcovský tovaryš Hanuš s tím, že se mu ukázal zemøelý baron a prosil ho o vykonání pouti do Vambeøic a mše za jeho duši. Zjevení se opakovalo a vydìšený tovaryš se už bál spát na pùdì. Ale baron se mu zjevil i ve svìtnici v pøítomnosti mistrové se slovy: „moje tìlo mìlo velikou slávu, ale moje duše je ubohá.“ Znovu prosil úpìnlivì, aby šel tovaryš do Vambeøic. Z jeho zjevu vál prý takový vítr, že sfoukl svíèku na stole. Smutnì øekl: „Neopovrhuj mou duší!“ Faráø se tedy vydal s Hanušem za hrabìnkou, která byla v té dobì na Nových Zámcích u Hostinného. Pøijala je, vyslechla, faráøe pozvala k obìdu, tovaryše ke stolu do èeledníkù, ale peníze na cestu do Vambeøic a na mše nedala. Po návratu do Bìlohradu se mistr Lánský a faráø složili, každý dal dva zlaté a tovaryš se zaèátkem záøí vypravil na pou. Vyprávìl pak, že se mu baron znovu zjevil, ale už ve svìtlém rouchu, a že mu dìkoval. V øíjnu byl milý tovaryš na faøe znovu, baron žádá o novou pou. Nemá prý chtít na nikom pøíspìvek, dobøí lidé že mu peníze dají. A opravdu, když cestou vyprávìl o svých zjeveních, našel všude štìdré dárce. 13. øíjna putoval tedy znovu do Vambeøic. Faráø byl pøesvìdèen, že tento tichý, zbožný a ctnostný mladík (jak o nìm lidé v Bìlohradì soudili), má vysvobodit baronovu duši z oèistce. Po èase však faráø Petera své mínìní zmìnil: „ukázalo se, že to byl zlodìj a šibal, kterému se nechtìlo sedìt na verpánku…“

Bìlohradské panstvo se rádo bavilo, a tak jeden ze Schaffgotschù mìl na zámku pro obveselení svých hostù hadaèe. Jednou mu pøikázal hádat osud krotkému vlkovi, kterého chovali na zámku jako psa, a oveèce. Hadaè rozhodl, že vlk tu ovci sežere. Hrabì se smál a aby mu dokázal, že prorokuje špatnì, dal ovci zabít a upéct. Hladoví hosté už sedìli v jídelnì v oèekávání zámeckých lahùdek a vonící skopové peèenì, když pøibìhla rozèilená kuchaøka. Omlouvala se, že dala upeèenou ovci vychladnout do výklenku v síni a vlk si tam na ní pochutnal. Pøíštì se už zámecký pán hadaèovi nesmál. A. Vanišová (podle L. Mašínové, M. Hrnèíøové a F. Petery Rohoznického), foto: Vladislav Rejchrt, Ladislav Stuchlík - 13 -

Pokraèování z BL 6/2007 Tak František Èernoch se v roce 2007 zaøadil mezi dospìlé, tedy ty, jejichž vìk zaèíná sedmièkou. V úvodním vzpomínkovém povídání jsem se zmínil o tom, jak pøišel na svìt, a uvedl nìco málo z jeho dìtství. To byl ale jen zaèátek a to nejdùležitìjší je na øadì teï. Zbývá napsat, jak se z Franty stal sportovní novináø, redaktor a spisovatel. Jak se nenaplnily tatínkovy sny a ten pak byl na syna nesmírnì pyšný. Do života František vykroèil ve svých 14ti letech, kdy se stal studentem novopackého gymnázia, tenkrát vlastnì jedenáctiletky. A nemìl to jednoduché ani on, ani páni profesoøi, o rodièích ani nemluvì. Jeho totiž více než matematika a marxismus-leninismus pøitahovala vývìsní skøíò místního Spartaku, na kterou vidìl z okna svého pokojíku, rodinný psací stroj, na kterém tajnì vyukával referáty z utkání místních borcù, ale i pøíspìvky do denního tisku. Studijní výsledky pak èasto byly neuspokojivé a tatínek pak byl nekompromisní. Hausarest byl na denním poøádku a stávalo se také, že poté, co tatínek s maminkou odešli na veèerní hokejový zápas, Franta, tajnì propuštìn svojí sestøièkou, odcházel pozdìji, ale s nalepenými vousy a v pøestrojení tak dokonalém, že si jednou dovolil maminku i pozdravit. Nutno

pøipomenout, že osvìtlení pøírodních kluziš byla tehdy na poèátku padesátých let velmi populární a veèerní hokejová utkání se hrála i nìkolikrát v týdnu. Léta bìžela a den „D“ – maturita byl z nièeho nic tady a Franta øíká: „Oèekávání bylo veliké, u mne, u pánù profesorù, ale hlavnì doma.“ Ke všemu ještì co èert nechtìl, den pøed maturitou, v nedìli, se v Nové Pace konala okresní spartakiáda a to byla pro nìho veliká šance. Možnost dostat se k mikrofonu, celou akci komentovat a jak dále øíká, „vylepšit si tak trochu svùj, ne zrovna nejlepší kádrový profil.“ „Sám pan profesor Cerman osobnì mi den pøed tím øekl: jsem na tebe zvìdavej.“ Jak to dopadlo? Spartakiáda dobøe, maturita špatnì. Není divu. Franta si totiž o „svatém týdnu“ pøed maturitou zajel do Jièína na tenisový turnaj. Když to prasklo, otec nelenil, okamžitì nastartoval svoji starou pragovku, vyrazil do Jièína a po celou zpáteèní cestu Frantu pohlavkoval. Po prázdninách se tedy dìlal reparát, už k všeobecné spokojenosti, a život ležel Frantovi u nohou. I když jako novináø zaèínal zatím jen v okresním týdeníku Novopacko (Nová Paka byla tehdy okresním mìstem), s krátkou pøestávkou tu byl až do vojny. A ta pøestávka? No to mu soudruh Køíž, tajemník MìNV v Lázních Bìlohradì, pùvodním povoláním zedník, jednou øekl: „Mìl bys také poznat poctivou dìlnickou práci.“ Nebylo to jen tak, ale øešení se našlo. Místní obìtavý sporto-

Frè s presidentem fotbalového svazu nìkdejší NSR

vec, hokejový obránce a fotbalový brankáø, mu øekl: „Pøijï ke mnì na zahradu.“ František Nìmec byl velký specialista – pìstitel na jiøiny a to dokonce na mezinárodní úrovni, autor mnoha nových druhù. Jako takový mìl právo a povinnost každý takový nový druh pojmenovat. Nejzajímavìjší na celé vìci je, že v celosvìtovém registru èítajícím tisíce druhù tìchto krásných kvìtin je jedna, která se jmenuje František Èernoch. Ten v rámci svého „dìlnického nasazení“ v zahradnictví stejnì vykonával jen administrativní práce, proèež se tu dá použít ono staré dobré o tom, že vlk se nažral a koza zùstala celá. Jak si Franta vedl v rámci své základní vojenské služby jako dìlostøelec v Lešanech u Prahy, mi toho není moc známo, zato ale vím, že ku konci vojny ho zaujal inzerát v deníku Práce tohoto znìní: „Pøijmeme redaktora pro rozhlas po drátì v okresním mìstì Tachovì.“ Poslal pøihlášku a v konkurzu zvítìzil mezi šesti uchazeèi, což rázem zmìnilo celý jeho život. Nejen že se už nevrátil do rodného Bìlohradu, ale stal se v okresním mìstì Tachovì zamìstnancem Domu osvìty, kulturní a spoleèenskou velièinou a nakonec i otcem a hlavou rodiny. Nejprve ale byla v Tachovì veselka. Když na svatbu pøijela z Bìlohradu Frantova rodina, ten se

Frè s Vladimírem Menšíkem -14 -

V Lucemburgu 1979 Vengloš, Frè, Svoboda, Baa, Brumovský

nejdøíve dùvìrnì zeptal sestry Jany: „Má táta nìjaké peníze, potøeboval bych na kytici.“ Zpátky k tématu. Nejsem si totiž zcela jist, zda dnešní mladí a mladší lidé obklopení poèítaèi, noteboky, mobily, vìžemi, DVD rekordéry nebo pøehrávaèi, možností volit na VKV ze stovky veøejnoprávních nebo komerèních rozhlasových stanic, vùbec vìdí, co to byl Rozhlas po drátì. Proto si myslím, že kvùli nim krátké vysvìtlení neuškodí a kousek historie pro ty starší také ne. Tak ten Rozhlas po drátì tvoøily menší krabice døevìné nebo plastové opatøené jediným ovládacím knoflíkem na zapnuto-vypnuto a reproduktorem. Ty byly pomocí drátù napojeny na plošné vysílání. Do takového ústøedního programu pak mohla vstupovat krajská, okresní i místní studia se svými programy a informacemi v urèený èas, na danou dobu a podle daného harmonogramu. V Tachovì to bylo napø. každé pondìlí, støedu a pátek po pùl hodinì.Tìmito bedýnkami byly obvykle vybaveny veøejné místnosti, obchody a také nìkteré domácnosti. Jednu výhodu – nevýhodu, jak se to vezme, tento socialistický vynález mìl. Nedalo se na tom poslouchat žádné zahranièní vysílání pro Èeskoslovensko, což tehdy vrchnosti urèitì vyhovovalo. Vysílání, stejnì jako u dvou normálnì støedovlnných programù, konèilo v té dobì každý den ve 24 hodin èeskoslovenskou a sovìtskou státní hymnou! V Tachovì krom plnìní svých pracovních povinností Franta pokraèoval v dodávání zpráv do denního tisku a to tak pilnì, že brzy pøišla nabídka na práci v krajské redakci Èeskoslovenského sportu v Plzni. Tady si však dlouho nepobyl a už po pùl roce nastupoval do hlavní redakce v Praze. Tomu se øíká blesková kariéra, k tomu ještì exkluzivní funkce tiskového mluvèího Èeskoslovenského fotbalového svazu. To už i otec, bìlohradský pan lékárník, své myšlenky na dìdice definitivnì opustil, sám se stal pravidelným odbìratelem sportovního deníku. Byla to krásná léta plná pohody a radosti z práce, takové, která je pro èlovìka vlastnì koníèkem a která jej naplòuje štìstím. Je vùbec možné, aby u nás taková idyla trvala vìènì? Dokonèení pøíštì Jaroslav Kugler, foto: archiv

Na soustøedìní v Tatrách - Kekéti, Panenka, Frè, Berger, Fiala

Frè s Rudolfem Vytlaèilem - 15 -

Pùvodní podoba chalup

Rozhlédneme-li se na horním konci Raisova námìstí a pohlédneme-li pøes Javorku na Tøetí stranu, spatøíme tøi vùbec nejstarší domy mìsteèka Bìlohradu. Stojí tam vedle sebe již bezmála tøi století, a i když jistì v prùbìhu èasu prošly mnoha stavebnímu úpravami, dispozici a i pùvodní vzhled si alespoò dva z nich více ménì zachovaly podnes. Jsou to domy èp. 49 Plecháèových, dùm èp. 48 Eliášových a snad nejzachovalejší ze všech dùm èp. 47 paní Svobodové. Postaveny byly jako pøízemní roubené domky obdélníkového pùdorysu se sedlovými støechami, jejichž prùèelní štíty byly orientovány do ulice a pùvodnì u všech byly pod lomenicemi štítù otevøené podsínì. Prùèelní èásti byly obytné, zadní potom sloužily hospodáøství, nebo nejen tyto tøi domky, ale vùbec všechny tehdejší domky na Tøetí stranì a námìstí byly chalupnickými usedlostmi s domácím zvíøectvem a úzkými pruhy pozemkù za humny. Dùm èp. 49, jehož pùvodní podoba se zachovala do souèasnosti, byl postaven zøejmì v r. 1723 Adamem Fiedlerem, synem panského šafáøe Kopeckého dvora, který tehdy ještì na Nìmeckém kopci v H. N. Vsi existoval. Po nìm se v držbì domu vystøídalo mnoho majitelù, mezi nimiž v letech 1855 až 1862 byl i bìlohradský kapelník František Vaòura, první uèitel K. V. Raise ve høe na housle, a posledními majiteli byl pak po nìkolik generací rod Plecháèových. Ví se, že stavebníkem sousedního domu èp. 48 byla bìlohradská vrchnost, která jej po výstavbì, snad již v r. 1724, obsadila pøistìhovalcem z Georgengruntu (dnes Jirský Dùl u Starých Bukù) Janem Frydrychem Springerem, který se v Bìlohradì právì tohoto roku i oženil a který byl prvním držitelem toho pøíjmení na Bìlohradsku. I tento dùm byl pùvodnì s podsíní v prùèelí, ale ta vzala za své patrnì pøi jedné z pøestaveb tohoto domu, které probìhly za Antonína Hrnèíøe v r. 1888. Tehdy podsíò byla obestavìna a na obytnou místnost pøemìnìna a i roubení domu bylo omítnuto. Zároveò byl z domu odstranìn i kamenný zaklenutý sklep a materiál z nìho prodán. Tak vzhled této starobylé chalupy byl nenávratnì pozmìnìn. Dùm èp. 47 pøedchozím dvìma svojí vyvýšenou polohou dominuje a své podsíni dává tak pìknì vyniknout. V tomto domì se zachoval z opracovaných kamenných kvádrù sestavený zaklenutý sklep se studnou uprostøed. Nevíme, kdy pøesnì byl stávající dùm èp. 47 postaven, jistì však nìkdy zaèátkem 18. století. Nepochybné ale je, že v dobì, kdy ještì žádná Tøetí strana nebyla, natož nìjaké domy v ní, a jen panské pole až k Pardoubku se odtud od Javorky prostíralo, na tomto místì nìjaký dùm již nejménì od r. 1671 byl a byl po nìkolik generací v držení rodu Dixových. Ti pocházeli ze Høídelce, sem se pøistìhovali z osady Okrouhlé a ti patrnì byli i stavebníky tohoto domu. Jejich potomci následnì provozovali hospodu v Lánech na èp. 4 a ještì pozdìjší potomci toto pøíjmení nosící hospodaøili na usedlosti èp. 4 na Horním Javoøí a dožili ve Svatojanském Újezdì. V druhé polovinì Dnešní stav

19. st. v domku žila rodina bednáøe Jana Knejfla a protože Knejflù v té dobì bylo povícero, øíkalo se mu právì pro tu polohu domku, který terénem nad ostatní byl vyvýšen - „Knejfl kopeèkovskej“. Za nìho patrnì bylo roubení èásteènì omítnuto a domek byl tak odìn do „kožichu“. Knejfl skonèil neslavnì a v r. 1893 se v Slívkovì háji obìsil. Pak v století minulém domek se svojí rodinou obýval Antonín Bernkopf, uèitel, který se nesmazatelnì zapsal v myslích nám starším a i starým pod pøezdívkou Buf. To podle parafy svého jména, kterou na razítku mìl zvìènìnou a kterou nám vedle známek ba mnohdy i poznámek v žákovských knížkách èerveným inkoustem otiskoval. Tyto shora popsané domy s podsínìmi jsou typickými domy našeho východoèeského regionu své doby a jsou pro své stáøí i pamìtí Bìlohradu na dobu dávno minulou, na dobu pøelomu 17. a 18. století - a ba i døívìjší - kdy byly v prostoru dnešního velkého námìstí stavìny Bertholdem Vilémem hrabìtem z Valdštejna stejné roubené domy s podsínìmi jako základ budoucího mìsteèka. A poté, kdy dnem 22. kvìtna 1722 k povýšení vsi na mìsteèko došlo, rozšíøilo se mìsteèko o další výstavbu stejných domù po celé Tøetí stranì, z nich tøi shora popsané jsou jejími prvními. O nìkolik desetiletí pozdìji potom došlo k zástavbì malého námìstí. Zbývá jen pøipomenout, že vzhled námìstí a Tøetí strany, které jim vtisklo století 18., se zachoval až do sedmdesátých let století pøíštího a až poté pùvodní domy døevìné byly nahrazovány domy zdìnými a i jinak disponovanými. Josef Špùr, foto: Joshua Stehlík, archiv

-16 -

pomoc. ... Skuteènì za nìjaký èas pøišel s tím, že mi zaopatøil místo ve smaltaøském podniku v Curychu ve Švýcarsku. Bral jsem to ovšem ve své mladické naivnosti za bernou minci a hned jsem zahájil pøípravy... Do svého útìku jsem zasvìtil jedinì uèitele S., který se mi zapøísahal, že o všem pomlèí jako hrob. ... Oblékl jsem se do pìkných sportovních šatù, složil do tlumoku jen nejnutnìjší prádlo. Zlatý vìk venkovských koèovných divadelních spoleèností v posledních tøech desetiletích století devatenáctého a pøibližnì stejnou dobu na poèátku století dvacátého byl obdobím nìkolika desítek vìtších i menších spoleèností a obdobím øady vynikajících hercù. Mnozí z nich se dostali pozdìji až na pøední èeské scény. Patøil mezi nì i nezapomenutelný Jaroslav Vojta. Jeho herecká cesta do Národního divadla v Praze, kterou zahájil v listopadu 1906 v Nové Kdyni na Šumavì, vedla pøes Pardubice, Brno, Vinohrady, ale také pøes Novou Paku, Hronov, Dobrušku èi místa, která se nehledají na mapì lehce jako jsou Škvròany, Køimice, Plzenec èi Kolínec na Šumavì. Svoje putování popsal v memoárové knize „Cesta k Národnímu divadlu“ z r. 1962 a zajímavé a poutavé odstavce vìnoval i Lázním Bìlohradu. Jedinou vadou na kráse je, že jméno našeho mìsta píše s malým l, ale to mu jistì promineme. To, že se Láznì Bìlohrad vyskytují v pamìtech snad všech koèovných hercù, je vysvìtlitelné tím, že v uvedeném období byl Bìlohrad skuteènì žádanou „štací“, jak øíkali sami herci. Divadelní sezóna v èeských mìstech a mìsteèkách trvala pøibližnì od poloviny záøí do konce kvìtna. Mimo tuto dobu tam byla návštìvnost takøka nulová a proto nìkteøí øeditelé v èervnu spoleènost prostì rozpustili. Jiní jezdili na léto do lázeòských míst, kde v tu dobu sezóna vrcholila. Bìlohrad byl nadto velice dobøe vybaven, nebo tu byly hned dva na svoji dobu pøepychové divadelní sály. První sál byl na námìstí v Lázeòském hotelu, možná, že nìkterému ètenáøi není jasné, kde byl ten druhý. Bylo to samostatné køídlo na nádvoøí hotelu Zátiší se stabilním jevištìm, dokonce i galerií pro diváky. Sál sloužil Thalii ještì za druhé svìtové války. Po ní tam byla dílna, modlitebna a nakonec sklad.

S kým jsem se ovšem rozlouèit nezapomnìl, byla moje maminka, která se tou dobou léèila v malých láznièkách Bìlohradì u Jièína... jen jsem se objevil, zaútoèila otázkou: „Kde se tu chlapèe bereš, snad už nerukuješ!“ Vysvìtlil jsem mamince vše, co mám za lubem..., že jsem utekl od Sedláèkù a hodlám prchnout pøed vojnou do Curychu... Maminka nejprve rozhodnutí nechápala, pak se rozohnila, vysvìtlila synovi pošetilost jeho zámìru a Jaroslav jí nakonec slíbil, že od svého zámìru upouští, že si sežene nìjaké místo. Tehdy právì meškala v Lázních Bìlohradì divadelní spoleènost Procházkové – Malé. Vypravil jsem se tam hned veèer, abych si s paní øeditelkou pohovoøil: byla to statná, krásná žena a znamenitá umìlkynì. Požádal jsem ji o angažmá. Paní øeditelka by Jaroslava Vojtu ihned angažovala, ale když jí prozradil, že za pùl tøetího mìsíce bude rukovat, bylo po angažmá. Jaroslav Vojta se dostal do svízelné situace. Matce na krku zùstat nemohl, byla vážnì nemocná a léèení si platila z vlastních skrovných prostøedkù. Navíc se potýkala s dluhy, které zùstaly po manželovì smrti. Aè matka nevlastní, Jaroslav Vojta na ni vzpomíná s velkou láskou a úctou: ...byla neuvìøitelnì skromná a pøece nadmíru krásná, inteligentní, moudrá a ušlechtilá žena, nadpomyšlení dobrého srdce... ...V Bìlohradì u maminky jsem se dlouho nezdržel. Všechny mé bláznivé plány mezitím padly a nezbylo mi, než abych si na dobu, jež mi zbývala do rukování, sehnal jakékoliv zamìstnání. V kapse mi zùstalo již jen pár šestákù. Pøísloví praví: „Když je nouze nejvyšší, pomoc Pánì nejbližší“ - na mnì se to osvìdèilo.

Ale vrame se k Jaroslavu Vojtovi. Bìlohradská historie zaèíná na jaøe 1909, kdy je Jaroslav Vojta, tehdy èlen Sedláèkovy divadelní spoleènosti, pøedvolán k vojenské odvodní komisi do Veselí nad Lužnicí a odveden jako schopen bez vady. Do nástupu vojenské služby zbývaly asi tøi mìsíce, odvedenec byl v té dobì v Èeských Budìjovicích. Brzy se kolem nìho seskupila øada studentù, kteøí mìli také narukovat.

Doprovodil jsem ráno maminku do lázní a pak se vydal lázeòským parkem na procházku. Sedl jsem si na lavièku a pøemýšlel, co dìlat. A jak tak upøenì hledím pøed sebe, vidím, že se na cestì ve sluneèních paprscích nápadnì cosi leskne. Nedalo mi to a šel jsem se podívat blíže. A ejhle! Na cestì v prachu ležela zlatka! Mrštnì jsem ji zvedl a uvažoval, co s ní udìlám. Napøed jsem pøemýšlel, kdo ji asi ztratil, a rozhlédl jsem se, nehledá-li ji nìkdo. Ale kdež, nikdo nic nehledal. Lidé se klidnì procházeli cestou kolem zlatky a nikdo si jí ani nevšiml, dokud jsem ji nezvedl já. Zkrátka osud mi ji pøihrál, milá zlatka rozhodla o dalším mém osudu.

Nechme hovoøit Jaroslava Vojtu: Byl mezi nimi i mladý bouølivák, jemuž jsme øíkali Buddha. Chlapec doslova nabitý odbojným revoluèním duchem, který nás nabádal k odporu proti rakouskému militarismu. ... Já si Buddhu záhy oblíbil a svìøil jsem mu, jaké mám trampoty s vojnou, hlavnì že mám nastoupit na vojenskou presenèní službu... Buddha mi slíbil

Jiøí Vacek, foto: archiv

Po odjezdu z Bìlohradu pracoval Jaroslav Vojta krátkou dobu jako dìlník na regulaci Labe v Hradci Králové, nakonec odveden nebyl, putoval s koèovnými spoleènostmi až do r. 1910, kdy se stal èlenem èinohry v Brnì, následovala Plzeò, Vinohrady a koneènì Národní divadlo. Ale to je již jiná historie.

- 17 -

- Víte, že už za rok bude na Pardoubku nový luxusní lázeòský hotel?- Jó a jak se bude jmenovat? - Muhamat Ali. Srdeènì zdraví Jarka Pospíšilová Prostøední Nová Ves 13, Láznì Bìlohrad

V mediálním vìku, kdy se k nám vìtšina informací dostává nepøímo pøes hromadné distribuèní prostøedky, je velmi potøebná nezávislost redakcí a k základùm etiky redaktorù patøí, dát ve sporech, vèetnì poslední vzájemné reakce, souèasnì prostor všem zúèastnìným. Není proto divu, že mezinárodní organizace sledující demokratiènost struktur a procesù upozoròují na to, že mnohé èeské zpravodaje placené z veøejných prostøedkù slouží radnicím k vlastní propagaci. Jestliže tedy na každý pøíspìvek sdružení Bílý Hrad mùže pøímo navazovat reakce zástupce radnice, je zøejmé, že pøi nemožnosti komplexního dokládání jednotlivých tvrzení pøímo na stránkách BL, má pravdu jednoduše vždy ten, kdo má výhodu posledního slova. Prosíme tedy veøejnost, aby vzala dopøedu na vìdomí, že dokud bude trvat dosavadní stav, Bílý Hrad prostì mít pravdu nemùže a musí se jevit jako zlovolník, který nepøeje mìstu nic dobré a jen všechno pokazí. Bylo by naivní si myslet, že dùležité vìci mají vznikat bez velkých (ale otevøených) sporù. Není ovšem nutné do nich zanášet osobní pocity. Velmi si cením takových komunit, kde se nejvìtší odpùrci z veøejných diskusí vesele spolu baví každý veèer u piva a nezatahují pracovní problémy do vzájemných vztahù. Veselo v novém roce pøeje za obèanské sdružení Bílý Hrad všem ètenáøùm TomᚠFassati Prostøední Nová Ves 13 v tomto roce vypùjèila si moje známá z Mìstské knihovny ve Dvoøe Králové n. L. knížku „Lázeòské povídky“, které napsal p. Jiøí Sehnal, rodák z Vašeho mìsta. A protože do Lázní Bìlohradu jezdím od roku 1992, abych si léèila svùj nemocný pohybový aparát a rùzné jiné neduhy, pøinesla mi ji, abych si knížku pøeèetla - jména nìkterých osobností a místa, o kterých spisovatel píše, jsou mi známá, zaujalo mì jeho vyprávìní a zapùsobilo na mne silným prožitkem, jakým popisuje osoby a události. Poznala jsem, že je píše spisovatel, který o svém mìstì, okolí a lidech zde žijících píše opravdu srdcem. Letos jsem získala 2. díl pokraèování povídek, pøeèetla je s nemalým zájmem, vždy je psal èlovìk a spisovatel s pohnutým životem, který má rád lidi, své rodáky a váží si práce i tìch obyèejných lidí, kteøí jsou velcí svojí prací, kterou dìlají pro druhé. A proto si važte každého èlovìka z Vašeho mìsta, který se stane spisovatelem také proto, aby mohl o Vašem mìstì a jeho lidech s láskou psáti. S úctou Božena Voòková, lázeòský host

Vᚠèasopis ètu velmi ráda, je sympatické, kolik talentovaných autorù se na nìm podílí vèetnì fotografù. Jedno mu však pøeci jen chybí a doufám, že to není tím, že jde o radnièní listy. Je v nich málo humoru. Pøitom Bìlohraïáci jsou veselí.

Èlovìk slyší na ulicích i v hospodách pìkné vtipy. Bylo by fajn odposlechnuté v BL zveøejòovat. Jistì mají i ti nahoøe smysl pro legraci a neurazí se, nakonec o nejvyšších politicích se také nìco vypráví. Takže Vám posílám dva novì odposlechnuté vtipy jako malý test nezávislosti Vaší redakce. Nezávislosti, o které psala èeská poboèka TRANSPARENCY INTERNATIONAL, když kritizovala radnicemi vydávaná periodika coby závislá: - Víte, proè pøijel Klaus do Bìlohradu? - On teï jezdí všude jenom kvùli oteplování. Když se dozvìdìl, že v Bìlohradì radnice v souvislosti s obchvatem ukázkovì ochlazuje mezilidské vztahy, tak se pøijel poradit. -18 -

Dne 3. ledna 2007 znièil požár støechu domu èíslo 7 vèetnì navazující stodoly. 7. listopadu téhož roku byla dokonèena svépomocná výstavba nové støechy a štítù. Podìkování patøí všem, kteøí pomohli materielnì èi radou. (jip, las)

Do parèíku u autobusového stání na bìlohradském námìstí se vrátily vývìsní skøíòky. Své informace tam podávají spolky a rùzná sdružení. (las)

Na konci roku 2007 zaèalo mìsto s èásteènou rekonstrukcí veøejného osvìtlení, která spoèívá ve výmìnì pùvodních nevyhovujících osvìtlovacích tìles. Výmìna zaèala na Tøetí stranì u bývalého hotelu Zátiší a pokraèuje podle aktuálního havarijního stavu, pøednost mají problémová místa. Z dùvodu havárie musel být také vymìnìn kabel ve Vojtíškovì ulici, proto ke konci roku nesvítilo veøejné osvìtlení na Malém námìstí. Na akci nakoupilo mìsto svítidla za 150 000 Kè, práce provádìjí zamìstnanci mìsta. (las)

V loòském roce došlo k zaplavení obce Brtev pøívalovým deštìm. Pøedejít podobné kalamitì by mìlo napomoci i vyèištìní vodoteèe, která protíná obec. To provedli v posledních dnech roku 2007 zamìstnanci mìsta. Navázat by mìla i oprava opìrných zídek koryta v letošním roce. (las)

Na palubovce haly místního SOU se o druhém vánoèním svátku pøedstavilo na tradièním Putovním samovaru tentokrát devìt mužstev. Prvenství obhajoval jièínský FK Forman, ale i ostatní týmy se „vyzbrojily“ do boje o první místo. A tak byli k vidìní hráèi dorosteneckých nadìjí ze Slávie Praha a Hradce Králové, z nichž nìkteøí nakoukli i do reprezentace ÈR (Blažej) a dále pak hráèi 1. ligy (Louèka – hráè Sparty Praha, nyní Jablonce, Zelinka – hráè Slavie Praha, na podzim 07 na host. v È. Budìjovicích), 2. ligy (bratøi Hruškovi – Pøíbram), divize, krajského pøeboru, 1.A a 1.B tøídy. Nejprve se bojovalo ve tøech základních skupinách, když poøadí urèilo nasazení do semifinále, kam postoupily vždy dva nejlepší týmy. Poté se úèastnici rozdìlili opìt do tøech skupin a hrála se utkání, která urèila koneèné poøadí.

Mezi svátky 2007 patøily všechny okolní rybníky bruslaøùm. Výjimkou nebyla ani hasièská nádrž v Dolním Javoøí. Hokej v Dolním Javoøí nabyl ale po dohodì v hospodì U Švehlù oficiálnìjší ráz. V prvním utkání 29. 12. se utkalo Dolní Javoøí s Horní Novou Vsí s výsledkem 27:16. Na Silvestra se pak na peèlivì pøipravené DJ-arénì uskuteènil turnaj tøí mužstev: DJ, HNV a KZR (plný název KZR není publikovatelný). Mužstva se utkala každé s každým dvoukolovì na 20 minut hrubého èasu. Po vyrovnaném boji, ve kterém každý každého jednou porazil a s každým jednou prohrál, rozhodovalo nakonec skóre. Vítìzem se tak stali borci KZR, o druhém místì HNV pak pøi stejném rozdílu skóre rozhodl vìtší poèet vstøelených branek. Pohár pøedával Jirka Anýž, nejlepším hráèem byli vyhlášeni Standa Sehnal a Jirka Bergl. Podával se grog, svaøák, párky. (haes)

Na turnaji padlo 109 branek, celkem za XIV. roèníkù 1382 branky. Koneèné poøadí: 1. Ónenáme Tým L. Bìlohrad 2. LB4EVER 3. Lucarone amici 4. BŽB Miletín 5. Devo Pivo Lakoruna 6. FC Tyrollia 7. FK Forman 1993 Jièín

nejlepší støelec: Zdenìk Urban (9 branek – BŽB Miletín)

8. FC Mlázovice

nejlepší brankáø: Alois Turek (LB4EVER)

9. Dream team

nejlepší hráè: Jakub Loner (ÓNENÁMETÝM) (bican) - 19 -

Autokros Èeská trofej - Mistrovství ÈR 2007 Divize H1 nad 1600 ccm - 14 úèastníkù 1. Lubor Zívr, Láznì Bìlohrad, Felicie 1800 Turbo 2. TomᚠHurt, Praha, Peugeot 206 2000 3. TomᚠTluchoø, Mladá Boleslav, Felicie 1800 Divize D1 nad 1600 ccm Evropa - 22 úèastníkù 1. Zdenìk Antony, Valtice, Mitsubishi EV 6 2. Jan Bartoš, Mladá Boleslav, Felicie VRC 3. Lubor Zívr, Láznì Bìlohrad, Felicie 1800 Turbo 8 závodù Èeské trofeje (poèítá se 6 nejlepších): Pøerov, Nová Paka, Dolní Nouzov, Humpolec, Velké Meziøíèí, Pøibice u Brna, Dobøany a Sedlèany. „Neøíkej mi Lubore, øíkej mi Ještìre,“ napùl vážnì a napùl z legrace mì nabádá novopeèený mistr Èeské republiky v divizi H1 nad 1600 ccm, bìlohradský autokrosaø Lubor ZÍVR. Když pøed 27 lety, v osmdesátém, získal první Bìlohraïák - Slávek Poner - v autech do vrchu titul mistra, tehdá Èeskoslovenska, mìl Lubor-Ještìr osmnáct rokù. Sláva Poner kraloval na Škodì 110 R Cupé v kategorii A2 do 1150 ccm. „Hele, Lubore, promiò, já zùstanu u Lubora, i když pod Ještìrem tì zná v Bìlohradì kdekdo, pojï si chvilku povídat o plechových auákách a vùbec tak o lidech a vìcech kolem nich,“ øíkám Luborovi v hospodì U Lelkù, jinak taky U nádraží a teï v poslední dobì i slangovì Na výhybce, kde má Lubor Zívr svùj „hlavní stan“. On sedí v èele stolu, zády k výèepu a dává si pivo. Já dvojku vína a zapínám diktafon. Od malièka Ti prý, Lubore, vonìl benzín a motorky. Ruce jsi mìl stále èerné od oleje a šmíru. Vyprávìla mi tvá spolužaèka Ilona Václavíková, že když vaše tøída vyrazila pìšky na Krkonošskou vyhlídku u Pecky, tak ty jsi tam pøijel s Milanem Krausovým, Tutíkem, na pionýru, na paøezu. Chodili jste asi do sedmièky a uèitelka z toho prý mìla šok. Vy dùtku a nábìh na dvojku z mravù. Sponzoøi Lubora Zívra, èernozelená Felicie 1800 Turbo, startovní èíslo 35: RP Tools, HP Tools, Kovovýroba Tásler, Pup Pecka, MH Stav, firma Šturma, Autobazar Sprint Konecchlumí.

No jo, tak nìjak to bylo. Dvojku z chování jsem však nevyfásnul. Fichtla, pionýra jsem rozebral a složil už nìkdy v pátý tøídì. Po základce jsem se vyuèil automechanikem v Bydžovì. Vzpomínám na kantora Karla Mrzenovýho, ten celou hodinu vyprávìl a nezkoušel . Tady jsem se nauèil kouøit. Dlouho jsem èekal na vlak. Jak v Bydžovì, tak nìkdy i v Ostromìøi. Báòal jsem tøicet rokù. Tøicet let! Ale teï jednadvacátýho øíjna, když jsem mìl narozeniny, tak jsem s cigárami praštil! Snad definitivnì. Doufám, že vydržím. Kdy jsi zaèal s autokrosem? Pøed tebou kromì legendárního Slávka Ponera jezdili i Jiøí Mašek a Rosa Exner. S Trabantem jsem se vyuèil, s Trabantem jsem zaèínal. Víš, že na tráboše se ve východním Nìmecku èekalo i 18 rokù? Narodil se kluk, rodièe ho pøihlásili do poøadníku, no a v osmnácti mìl „bourák“.V 96. roce jsem byl v Sedlèanech pøi závodì 108 Trabantù na ètvrtým fleku. Paráda. Byl to sice pouák, ale bral se hodnì vážnì. Neskuteènì rozjetá soutìž. Jezdili jsme svým autobusem, super parta. Ètyøi roky jsem závodil s Trabantem. Hroznì rád na ty èasy vzpomínám. Jinak pøed Trabantem jsem zaèínal s motorkou. Se mnou Vláïa Šafránek, Láïa Rezek a Jirka Materna. -20 -

Autokrosový život asi není lehký. Co? Dva roky jsem si dìlal mechanika sám. Spal jsem venku na matraci. Ostatní borci pìknì v teple v busu. ukali si na hlavu a mysleli si, že jsem jaksi mimo, v prèici. To víš, zvali mì do toho jejich autobusu, ale já zùstal na svý matraci. Musíš bejt holt tvrdej, jinak to nejde. Autokros je pìknej sport. Ale taky pìknì bolí celý tìlo. Okolo sebe mᚠdobrejch ètyøicet metrù trubek. Rachot, prach. Autokros je 30% jezdec, 30% auák a 40% štìstí. Když nemᚠštìstí, chytneš díru a jsi namydlenej. Když mᚠštìstí, tak ji chytneš krajem a frèíš dál. Teï už ale není Lubor Zívr závodník a mechanik v jedné osobì. Mám dva kluky - Jardu Hrušku a Karla Holeèka a taky bìlohradského Luboše Pavláska, kterej se stará o autoelektriku a jehož kluk Vojta kope stopéra v ligovém dorostu Slovanu Liberec. No ale práce s vozem je poøád šílenì moc. TomᚠHurt, co skonèil v H1 za mnou na druhým místì, pøijde k auáku a jede. Mechanici vše obstarají. Mᚠnìjaké autokrosové èi motokrosové vzory? Ani ne. Obdivuji staré borce Hovorku a Hoška, kterým je hodnì pøes šedesát a stále jezdí veterány. V motorkách to byl Jirka Kraus. Když jsme jeli s jeho synem Luborem v Kosicích, tak se byl na nás podívat, i když byl už hodnì marod. Za 14 dní nato umøel. Toho jsem moc obdivoval. Jak drahý je autokros? Blbá otázka, kamaráde. Hodnì drahej. Za sto tisíc nic nepoøídíš. Èlovìk by potøeboval prachy na zuby a vrazí je do pneumatik. Nebejt sponzorù, tak nejde jezdit. Co ostatní sporty a záliby, Lubore? Nìkdo žere fotbal, jiný je blázen do ryb. Mì chytly auta a motorky. A moje dva kluky - Martina (17) a Pepíka (9) zase šachy. Tak už to na tom svìtì chodí… Já dlouhá léta fandím fotbalistùm slovenské Trnavy. Ani dobøe nevím proè. Letošní sezona byla pro tebe hodnì dobrá. Co bude pøíští rok? Ta moje výhra v H1 je takovej velkej protest menších vozù, slabších. Doslova titul za drzost. Mùj auák má 120 koní, ostatní mají pod kapotou dvojnásobek. U mì nic nepraská, síly je tak akorát. Pøíští rok už nebude divize H1, všichni budou v evropský D1. Dobrý bude umístìní do desátého fleku. Do pìtky super. Na pøíští rok se chystá jedna velká øežba. Stùl štamgastù hospody U výhybky v èele s Luborem se zaèíná plnit. Co novì pøíchozí host, to vìtšinou èlen jeho fan klubu. Dovídám se, že Lubor nemá rád kolektivní sporty, ale kolektiv lidí mu pomáhá pøi závodech. Šéfkuchaø Kája Antonín Petr mu dovede upéct buchty s uzeným masem. On Lubor-Ještìr je totiž na samé specialitky. „Podívej se, Edo, na Luborovy boty. Furt nosí sandále, takový podkùvky, pouze v zimì nasadí sandále s vyšší gumou,“ upozoròuje mì truhláøský šéf Vašek Podlipný. Proè ne, øíkám si v duchu, mistr republiky si to mùže dovolit. Kolik jich u nás v Bìlohradì je!

V pátek 25. ledna 2008 od 15.00 hod. se v restauraci U nádraží uskuteční autogramiáda Lubora Zívra, který bude podepisovat dvoustránku Bělohradských listů 1/2008 „Mistrem je Ještěr“ Eduard Èeliš, foto: Jaroslav Voves a archiv Lubora Zívra - 21 -

Bìlohradský ženský sbor je znovu na scénì. V kulturním sále lázní vystoupil 30. listopadu s obnoveným programem pro své bìlohradské pøíznivce. Nabitý sál svìdèil o tom, že na slávu sboru nebylo zapomenuto. Pøesto, že je poèetnì štíhlejší, nebylo to na výkonu znát. Úroveò sboru je vysoká pøedevším díky práci sbormistra Zdeòka Prchala. Ten repertoár souboru obohatil novou vlastní skladbou s názvem Zvièina. Vìøme, že nám budou ještì dlouho dìlat radost a potìšení. (las, vl)

Ètrnáctý roèník výstavy betlémù probìhl v Památníku K. V. Raise. Hned pøi slavnostním otevøení v pátek 30. 11. se pøišlo na expozici podívat témìø 250 návštìvníkù. K vidìní byla opìt øada nádherných betlémù z nejrùznìjších materiálù a velikostí. Velký kostelní betlém a betlém od pana Vrabce z Nové Paky patøily k nejvìtším, øezby z ebenového døeva pocházející z Tanzánie k nejexotiètìjším. Výstavu doplnila keramika, práce dìtí ze Základní umìlecké školy, které odbornì vede Rùžena Bièišová. Výstava má tradiènì vysokou návštìvnost a i letos o ni byl velký zájem. Øada betlémù se na výstavu dostane právì díky iniciativì návštìvníkù, kteøí buï nabídnou svùj betlém nebo informují o existenci betlému ve svém okolí. Poøadatelé výstavy jim za takovou pomoc dìkují. (las) Odpoledne s koledami na Štìpána

Vynikající koncert dua Kateøina Doležalová (harfa) a Michal Hromek (kytara) uspoøádalo Mìstské kulturní støedisko se Spolkem Friè v sále lázní 1. prosince 2007. Spolek Friè tak naplòuje to, co si dal do vínku: „šíøit kulturu a zlepšovat mezilidské vztahy,“ nebo to byl právì on, kdo s nápadem uspoøádání tohoto koncertu pøišel. Koncert mìl neobyèejnì vysokou úroveò, kterou posluchaèi odmìnili dlouhotrvajícím potleskem. (las, vl)

Ve støedu odpoledne 26. 12. 2007 si spoluobèané Lázní Bìlohradu spoleènì zazpívali koledy. Pìvecký soubor Pifferaios poøádal koncert v bìlohradském kostele, koncert plný koled èeských i z jiných koutù svìta. Ženské hlasy byly pohlazením po duši. V závìru jsme spoleènì zpívali nejznámìjší koledy. Kostel se pomalu plnil svìtlem svíèek, které èlenky souboru rozdávaly posluchaèùm. Ti si mohli betlémské svìtlo odnést do svých pøíbytkù. Dìvèata, dìkujeme za pravdivou vánoèní atmosféru, za prožitek spoleèenství a svìtla. Eva Mílková Jako první dìátko se v roce 2008 v jièínském okrese narodila

Markétka Nosková z Lázní Bìlohradu. Rodièe malé Markétky, Jindøich a Veronika Noskovi, pøevzali od starosty mìsta Lázní Bìlohradu ing. Pavla Šubra penìžitý dar 5 000 korun. (las) -22 -

K dnes již tradièní akci patøí slavnostní rozsvícení vánoèního stromku na Bìlohradském námìstí v první nedìli adventní. Stejnì tomu bylo i letos. Pøesto, že pršelo, pøišlo se na Malé námìstí ke stromku podívat velké množství lidí. V programu vystoupily dìti z bìlohradské Základní školy, dìtský folklorní soubor Daráèek pøi ZUŠ Nová Paka a hudba souboru Hoøeòák. Starosta Lázní Bìlohradu Pavel Šubr popøál všem hezké Vánoce a nový rok a poté dal pokyn k rozsvícení stromku. (las) Mìsto Láznì Bìlohrad zdobí každoroènì øadu vánoèních stromkù nejen ve mìstì, ale i v okolních vesnicích. Jeden takový byl ozdoben i pøed Mateøskou školou v Lázních Bìlohradì. Bohužel svítil pouze jeden den, pak nìkdo svìtelnou výzdobu ukradl. Snad mu svìtýlka Vánoc urèená dìtem zhoøknou natolik, že nebude svùj èin více opakovat. (las)

Zdenìk Prchal

Foto: Ladislav Stuchlík, Václav Lejdar, Alena Fléglová