přednáška na doktorandském semináři Ústavu romanistiky: prosinec 2008 O rekonstrukci praindoevropštiny Petr Vavroušek

pˇ rednáška na doktorandském seminᡠri Ústavu romanistiky: prosinec 2008

O rekonstrukci praindoevropštiny Petr Vavroušek Pˇ rednáška bude vˇ enována hlavním princip˚ um rekonstrukce prajazyka, a to na základˇ e konkrétních pˇ ríklad˚ u. Protože nelze vyložit tak složit´ y problém v jedné pˇ rednášce, pˇ redkládáme úˇ castník˚ um seminᡠre již na poˇ cátku semestru tento podkladov´ y materiál, kter´ y vymezuje nˇ ekteré pojmy a postupy rekonstrukce. Základ tohoto textu tvoˇ rí zkrácené a novˇ e uspoˇ rádané c ˇásti tˇ echto knižních publikací autora: O rekonstrukci praindoevropštiny (Praha 2007) Glosᡠr praindoevropštiny (Praha 2007) Rekonstrukce? Rekonstrukce! (Praha 2008 [v tisku]) Prajazyk a prajazyky (Praha 2009 [pˇ ripravuje se]) Na tento text naváže v prosinci pˇ rednáška, k níž bude pˇ ripraven ještˇ e zvláštní sylabus * * * * * 1. Jazyky indoevropské rodiny jsou historicky doloženy v rozsáhlém areálu Eurásie (v moderní dobˇ e byly pˇ reneseny také na jiné kontinenty), nejstarší z nich jsou datovány již do poˇ cátku 2.tis. pˇ r.n.l. Dnes je známo nˇ ekolik set indoevropsk´ ych jazyk˚ u a dialekt˚ u (zˇ cásti již vymˇ rel´ ych). Všechny indoevropské jazyky vykazují v jazykov´ ych plánech spoleˇ cné rysy. Tyto podobnosti jsou nejen velmi hojné, ale pˇ redevším hluboce systémové, a lze je uspokojivˇ e vysvˇ etlit pouze spoleˇ cn´ ym genetick´ ym p˚ uvodem indoevropsk´ ych jazyk˚ u (odtud termín rodina) a jejich v´ yvojem ze spoleˇ cného zdroje (prajazyka). Tím je rekonstruovaná praindoevropština, lokalizovaná na urˇ cité území (pravlast) ob´ yvané komunitou Praindoevropan˚ u, kteˇ rí byli mluvˇ cími tohoto jazyka. Praindoevropština se posléze rozpadá, a postupnˇ e vznikají jednotlivé vˇ etve a konkrétní indoevropské jazyky. 2. Indoevropsk´ ymi jazyky hovoˇ rí zhruba p˚ ultˇ retí miliardy rodil´ ych mluvcích. Je to nejvˇ ˇ etší jazyková rodina. Rodnou r ˇeˇ cí prakticky každého tˇ retího c ˇlovˇ eka na naší planetˇ e je nˇ ejak´ y z indoevropsk´ ych jazyk˚ u. Znalost pˇ redevším angliˇ ctiny, španˇ elštiny, francouzštiny a ruštiny, jazyk˚ u, které plní roli nástroje nadnárodní komunikace, je hojnˇ e rozšíˇ rena také mezi rodil´ ymi mluvˇ cími neindoevropsk´ ych jazyk˚ u. 2.1. Ze šesti jednacích jazyk˚ u Organizace spojen´ ych národ˚ u jsou c ˇtyˇ ri indoevropské (angliˇ ctina, španˇ elština, francouzština a ruština). V

1

Evropské unii (kromˇ e finštiny, mad’arštiny, estonštiny a maltštiny) patˇ rí všechny další jednací jazyky do indoevropské jazykové rodiny. 3. o srovnávání a rekonstrukci 3.1. Ke srovnávání jazyk˚ u lze pˇ ristupovat z r˚ uzn´ ych hledisek, která preferují rozliˇ cné metody nebo postupy srovnávání. Obsah pojmu srovnávání jazyk˚ u není možné chápat v´ yhradnˇ e jen jako historicky zamˇ er ˇenou komparaci jazykového materiálu pˇ ríbuzn´ ych jazyk˚ u. Již dlouho se rozvíjí napˇ r. srovnávání jazyk˚ u z pohledu typologického, tedy porovnávání struktury a funkce jejich komponent˚ u bez ohledu na pˇ ríbuzenské vztahy tˇ echto jazyk˚ u. Joseph Greenberg hovoˇ ril již pˇ red p˚ ulstoletím o tˇ rech hlavních klasifikacích jazyk˚ u: genetické, typologické a areální; také Luis Hjelmslev rozlišoval genetickou a typologickou jazykovou pˇ ríbuznost, podobnˇ e i mnozí další. Konec konc˚ u typologie provázela indoevropeistiku od samotn´ ych poˇ cátk˚ u, typologii se vˇ enovali v 19. století srovnávací jazykovˇ edci jako napˇ r. August Wilhelm Schlegel, Franz Bopp, Friedrich August Pott, August Schleicher a jiní. 3.2. Tento materiál je vˇ enován v´ yhradnˇ e nˇ ekter´ ym aspekt˚ um srovnávání pˇ ríbuzn´ ych ide. jazyk˚ u s d˚ urazem na rekonstrukci jejich v´ yvoje a v tomto smyslu pojímáme také termín srovnávání. Pokud není uvedeno jinak, užívá se termín jazyk(y) ve smyslu jazyk(y) indoevropské rodiny a prajazykem je mínˇ ena praindoevropština. 3.3. Rekonstrukce pˇ redhistorick´ ych fází v´ yvoje jazyk˚ u vyvolává prakticky automaticky otázku, do jaké míry je možné produkty srovnávání ovˇ er ˇit, jakou hodnotu má jejich v´ ypovˇ ed’ a kde jsou limity rekonstrukce. 3.3.1. Tyto otázky jsou na místˇ e, protože se až pˇ ríliš c ˇasto setkáváme se srovnáváním jazyk˚ u, nejen indoevropsk´ ych, které si neklade prakticky žádné limity. Zásadním nedostatkem tˇ echto pˇ rístup˚ u je absence uspoˇ rádan´ ych a systémov´ ych v´ ychodisek historicko-srovnávací anal´ yzy jazykového materiálu, a tato absence se vˇ etšinou snoubí s chabou filologickou pr˚ upravou autor˚ u tˇ echto srovnávání. 3.3.2. Nezˇ rídka se srovnávají jen jednotlivosti vytržené z kontextu nebo ze systému, a tyto rozvolnˇ ené postupy šíˇ rí falešn´ y dojem, že srovnávání není zase tak složité, protože lze stejnˇ e dobˇ re srovnávat nˇ eco s nˇ ec ˇím, jako mnohé s mnoh´ ym, a dokonce všechno se vším. A tak jednou jsou si podobné nˇ ekteré hlásky srovnávan´ ych slov, podruhé nˇ eco z jejich morfologie. Jindy je blízká zase jen sémantika. Pokud se nepodobá témˇ er ˇ nic, nasadí se vhodná hlásková c ˇi morfologická zmˇ ena definovaná ad hoc, která srovnávan´ ym objekt˚ um pˇ risoudí nové vlastnosti umožˇ nující jakési povrchní porovnání. 3.3.3. Tato nejistá pozorování se vzápˇ etí stávají pilíˇ ri odvážn´ ych hypotéz napˇ r. o nov´ ych pˇ ríbuzensk´ ych vztazích mezi r˚ uzn´ ymi jazyky (jazykov´ ymi rodinami) nebo o jazykov´ ych kontaktech apod. Jindy b´ yvají spanilé jízdy do blízk´ ych i odlehl´ ych kraj˚ u srovnávání založeny dokonce

2

na chybné interpretaci jazykového materiálu. Ovšem komparace chybného s možn´ ym nemá žádn´ y v´ yznam. 3.3.4. Všechny tyto pˇ rístupy a jim podobné témˇ er ˇ automaticky vedou k produkci srovnávacích zmetk˚ u, z nichž mnohé mají pˇ rekvapivou vitalitu a pˇ režívají dlouhá léta. To m˚ uže budit dojem, že jde o zjištˇ ení provˇ er ˇená c ˇasem, tudíž (v laickém pohledu) o zjištˇ ení správná. 3.4. Aby srovnávání jazyk˚ u a rekonstrukce jejich pˇ redhistorick´ ych fází mˇ ely sv˚ uj r ˇád a smysl, je nezbytné vymezit jak systémová v´ ychodiska tak obecné postupy srovnávaní a rekonstrukce. Jde o to, aby se srovnávalo srovnatelné se srovnateln´ ym a to podle srovnateln´ ych srovnávacích kritérií, která musí tvoˇ rit systém respektující funkce pˇ rirozeného jazyka. To jsou konec konc˚ u zásady, které indoevropská srovnávací jazykovˇ eda od samého poˇ cátku své existence vytvᡠrela a prosazovala. 3.5. V obecné poloze platí, že srovnávání jazyk˚ u má dvˇ e základní roviny, které nelze od sebe odlouˇ cit: je to jednak kompletace jazykového materiálu a jednak jeho historicko-srovnávací interpretace. Proces srovnávání je de facto permanentní konfrontace obou rovin. Dominujícím nástrojem této konfrontace je metoda vnitˇ rní a vnˇ ejší rekonstrukce, která umožˇ nuje popis pˇ redhistorick´ ych jazykov´ ych pomˇ er˚ u, a objasˇ nuje vznik a funkci jednotliv´ ych korespondencí mezi pˇ ríbuzn´ ymi jazyky. 3.6. Vnitˇ rní a vnˇ ejší metoda rekonstrukce jsou spojené nádoby: každé srovnávání, každá rekonstrukce v rámci jednoho indoevropského jazyka (tedy vnitˇ rní) má b´ yt ovˇ er ˇena a potvrzena v širším kontextu pˇ ríbuzn´ ych jazyk˚ u (rekonstrukce vnˇ ejší) s cílem vyjasnit, a to úplnˇ e a bez vnitˇ rních rozpor˚ u, transformace r˚ uzn´ ych jazykov´ ych subsystém˚ u, které ve svém celku vytvᡠrejí indoevropskou jazykovou rodinu. 3.7. Pro rekonstrukci prajazyka a srovnávání ide. jazyk˚ u pˇ redevším tato metodologická v´ ychodiska a obecné zásady:

platí

3.7.1. Praindoevropština je sice rekonstruovan´ y prajazyk, ale n je také jedním z indoevropsk´ ych jazyk˚ u. Její formální zároveˇ manifestací je sice rekonstrukt, ten však má v principu všechny vlastnosti a atributy pˇ rirozeného jazyka. Jednotlivé indoevropské jazyky jsou pojímány jako spoleˇ censk´ y produkt odvozen´ y z praindoevropštiny. 3.7.2. Praindoevropština je oproti pˇ rirozenému jazyku chudší a pravidelnˇ ejší, protože rekonstrukce redukuje (individuální) varianty zpravidla na jednu invariantu, a rekonstruovat je možné pouze takové jazykové elementy, procesy a jevy, jejichž stopy se dochovaly v doložen´ ych jazycích. 3.7.3. Rekonstrukt není jen nˇ ejak´ ym abstraktním vzorcem, kter´ y symbolizuje pravidelné korespondence mezi pˇ ríbuzn´ ymi jazyky, ale je souˇ cástí pˇ rirozeného funkˇ cního jazykového systému v tom smyslu, že je základem, z nˇ ehož se odvozují historicky doložené tvary.

3

3.7.4. Interní a externí rekonstrukce pracuje také s hláskov´ ymi zákony, které jsou jednou z forem definice pˇ redhistorick´ ych hláskov´ ych zmˇ en. Využívají se též r˚ uzné postupy anal´ yzy jazyka a jeho element˚ u známé z fonologie, obecné nebo historické jazykovˇ edy, sociolingvistiky apod. Jde ovšem o jejich specifické užití dané již tím, že jsou aplikovány na rekonstrukci pˇ redhistorick´ ych fází v´ yvoje ide. jazyk˚ u. 3.7.5. Rekonstrukce pracuje s dochovan´ ym materiálem ide. jazyk˚ u: ten je jejím zdrojem, zároveˇ n je také prostˇ redím, v nˇ emž se správnost postup˚ u ovˇ er ˇuje. Proto je závažn´ ym limitem rekonstrukce rozsah a povaha tohoto materiálu. 3.7.6. Rekonstrukce není možná bez úzké návaznosti na filologii a v´ ystupy z procesu rekonstrukce nesmˇ ejí b´ yt v rozporu se strukturními (typologick´ ymi) systémy jazyk˚ u, a to nejen indoevropsk´ ych. 3.8. Hlavním produktem rekonstrukce je rekonstrukt, kter´ y vymezuje, popisuje a reprezentuje urˇ cit´ y vztah mezi pˇ ríbuzn´ ymi jazyky. Má svou vnˇ ejší formu (je sekvencí urˇ cit´ ych hlásek) a zároveˇ n také sv˚ uj obsah (je funkˇ cním segmentem systému). Rekonstrukt nefunguje jen sám o sobˇ e, ale je souˇ cástí množiny dalších rekonstrukt˚ u, které ve svém celku utvᡠrejí systém prajazyka. Strategick´ ym cílem rekonstrukce je úsilí o vytvoˇ rení úplného a funkˇ cního modelu prajazyka, z nˇ ehož lze také derivovat subsystémy jednotliv´ ych indoevropsk´ ych jazyk˚ u. 3.9. Metoda vnitˇ rní a vnˇ ejší rekonstrukce není ovšem žádn´ ym univerzálním prostˇ redkem, kter´ y by sám o sobˇ e dosažení zmínˇ eného strategického cíle zaruˇ coval. Nakonec z povahy vˇ eci samotné není jisté, je-li tento stategick´ y cíl reáln´ y, a tedy i plnˇ e dosažiteln´ y. ˇ Reˇ ceno slovy Jerzyho Kuryłowicze (1964: 58) „Nem˚ užeme do nekoneˇ cna rekonstruovat. Musíme se spokojit s rekonstrukcí fází hraniˇ cících s historickou realitou“. 3.10. Interní a externí rekonstrukce pracuje také s hláskov´ ymi zákony. cní termín oznaˇ cuje nˇ ekterá pravidla popisující historické Tento tradiˇ zmˇ eny hlásek a zákonité hláskové posuny. 3.11. Vedle tˇ echto zákonit´ ych hláskov´ ych zmˇ en je další v´ yznamnou silou p˚ usobící na v´ yvoj jazyka analogie. Jejím principem je vytvᡠrení zejména gramatick´ ych a lexikálních forem jazyka, založen´ ych na jejich obdobˇ e. ˇ Casto jde o prosazení urˇ cité jazykové zmˇ eny podle modelu, kter´ y v pˇ ríslušném jazyce již existuje. Analogická zmˇ ena tedy nefunguje (napˇ r. v rámci nˇ ejakého kontextu) automaticky, a c ˇasto b´ yvá spontánní. 3.11.1. Rozdíly mezi zákonitou hláskovou zmˇ enou a zmˇ enou vyvolanou analogií ukazuje tento pˇ ríklad: (a) pˇ red rokem cca. 400 pˇ r.n.l. je v latinˇ e doložen jak nom. lab¯ os „práce“, tak gen. lab¯ osis; (b) poté probˇ ehla v latinˇ e zákonitá hlásková zmˇ ena a každé /s/ v kontextu mezi vokály se zmˇ enilo na /r/. To se net´ ykalo 4

nom. lab¯ os, protože nesplnil vymezené podmínky, zmˇ enil se však genitiv lab¯ o-s-is > lab¯ o-r-is; (c) v latinˇ e po roce 200 pˇ r.n.l. se analogicky podle genitivu spontánnˇ e prosazuje v celém paradigmatu /r/: nom. labor, gen. laboris atd. 3.12. Anal´ yzu nebo rekonstrukci nˇ ejakého morfologického tvaru podle jiného, kter´ y je v pˇ ríslušném jazyce, umožˇ nuje proporˇ cní analogie. Základní schéma je a : b = c : x (x = objasˇ novan´ y tvar). Podmínkou je, že (1) mezi a b c musí b´ yt morfologick´ y vztah, (2) model musí vyhovovat více analogick´ ym pˇ rípad˚ um a (3) podmínky, které vytvᡠrejí proporˇ cní analogii, musí b´ yt produktivní. Napˇ ríklad platí, že ve slovesn´ ych koˇ renech ide. jazyk˚ u se stˇ rídá siln´ y a slab´ y tvar: véd. dar´ s- proti s- „vidˇ et“. Protože platí totéž analogicky pro další koˇ reny jako mandr´ s- = „myslet“ nebo tan- „táhnout“, pak proporˇ cní analogie dar´ s- : dr´ s- : dr´ s- = tan- : tn-, dokládá sonantní nazálu man- : mn-, resp. dar´ /n/. ˚

˚

˚

˚

˚

˚

4. o rekonstrukci praide. *h1es4.1. Pˇ ríbuznost ide. jazyk˚ u se obecnˇ e vymezuje konstatováním, že tyto jazyky vykazují ve všech jazykov´ ych plánech takové spoleˇ cné rysy, které lze vysvˇ etlit pouze jejich genetick´ ym p˚ uvodem z jednoho zdroje (prajazyka). Nejde v žádném pˇ rípadˇ e pouze o shodu nebo blízkost hláskové podoby pˇ ríslušn´ ych slov (tvar˚ u), ale též o jejich v´ yznam a systémové shody, pˇ redevším pˇ ri vytvᡠrení gramatick´ ych forem a dalších útvar˚ u. 4.2. Pˇ ríkladem existovat“:

m˚ uže

b´ yt

srovnání

nˇ ekolika

tvar˚ u

slovesa

indikativ prézenta

3.sg.

3.pl.

védsky

ás-ti

s-ánti

avestsky

as-ti

h- nti

chetitsky

es-zi

as-anzi

latinsky

es-t

s-unt

gótsky

is-t

s-int

praindoevropsky

˙e

staroslovˇ ensky

„b´ yt,

jes-t&

s-ot& ˛

*h1és-ti

*h1s-énti

4.3. Po formální stránce (hlásková podoba) jsou si uvedené tvary blízké a zmˇ eny lehce zd˚ uvodnitelné, jak ukazuje v´ yklad nˇ ekolika z nich: 4.3.1. Zmˇ ena praide. */e/ > iírán. */a/ (véd. ásti proti lat. est) probˇ ehla nejen zde, ale ve všech kontextech (stejnˇ e tomu bylo v pˇ rípadˇ e praide. */o/ > iírán. */a/); 5

4.3.2. Rozdíl véd. /s-/ proti av. /h-/ (s-ánti : h- nti) je v´ ysledkem zákonitého v´ yvoje iírán. */s/, které se v urˇ citém hláskovém okolí [na zaˇ cátku slova v pozici pˇ red vokálem, uvnitˇ r slova mezi vokály] mˇ ení na íránské /h/. ˙e

4.3.3. Chet. -zi/-anzi je grafick´ ym záznamem asibilace praide. s ehla -*ti > chet. /-t i/, resp. *enti > chet. /antsi/, která probˇ v chetitštinˇ e. Luv. asti „on je“ a další doklady svˇ edˇ cí proto, že v prachetitoluvijštinˇ e ještˇ e byly zdˇ edˇ ené koncovky */-ti/ a */-enti/. 4.4. Závažné shody jsou také v obsahové rovinˇ e, tedy ve funkci tˇ echto segment˚ u v systému, pˇ redevším pravidelná distribuce silného a slabého kmene v paradigmatu, která je d˚ usledkem pohybu pˇ rízvuku. V siln´ ych tvarech (singulár) je pˇ rízvuk na kmeni (v našem pˇ rípadˇ e je kmen identick´ y s koˇ renem), ve slab´ ych tvarech (plurál) se akcent pˇ resunuje na koncovku. Stˇ rídání siln´ ych a slab´ ych tvar˚ u se pˇ rirozenˇ e neomezuje jenom na naše pˇ ríklady, ale uplatˇ nuje se v paradigmatu také jin´ ych (atematick´ ych) sloves. 4.4.1. Srovnejme nyní dva tvary imperfekta od véd. as-/s- „b´ yt“: ´ ´ (1.sg.) ¯ asam „byl jsem“ a (3.pl.) ¯ asan „oni byli“. Protože platí, že tvar imperfekta má na poˇ cátku augment /a/ (< praide. *h1é), následuje siln´ y (v singuláru) nebo slab´ y (v plurálu) kmen slovesa a koncovka, mají védské tvary tento morfologick´ y v´ yklad: *a-as-am (1.sg.) proti *a-s-ant (3.pl.). Védsk´ y tvar 1.sg. ´ asam na první ¯ pohled neˇ ciní potíže: jeho náslovné dlouhé /¯ a/ mohlo docela dobˇ re vzniknout splynutím dvou krátk´ ych vokál˚ u (augmentu a anlautu ´ kmene): *a-as-am > ¯ asam. Ovšem dlouhé náslovné /¯ a/ ve tvaru 3.pl. ´ asan tak vysvˇ ¯ etlit nejde. V plurálu byl totiž kmen slab´ y /*s-/, takže *a-s-ant se mohlo vyvinout jedinˇ e k tvaru †ásan, nicménˇ e doloženo je pouze ´ asan. ¯ 4.4.2. Hledala se r˚ uzná vysvˇ etlení, napˇ r. mˇ elo u tohoto slovesa dojít k pˇ renosu silného kmene ze singuláru také do tvar˚ u plurálu. Toto vysvˇ etlení a další, jemu podobná, nepˇ rinášela systémové rešení problému, ale jen v´ ˇ yklad ad hoc. 4.4.3. Systémov´ y v´ yklad umožní pouze nasazení laryngály do anlautu koˇ rene, protože vyjdeme-li z praide. koˇ rene *h1es-/*h1s-, pak rekonstruované pˇ redstupnˇ e uveden´ ych védsk´ ych tvar˚ u imperfekta mají tuto strukturu: asam ¯ 1.sg. *h1é-h1es-m > iírán. *á-Has-am > véd. ´ ˚

asan ¯ 3.pl. *h1é-h1s-nt > iírán. *á-Hs-ant > véd. ´ ˚

Rázem je v´ yklad vzniku obou védsk´ ych tvar˚ u systémov´ y: distribuce silného a slabého kmene v paradigmatu je pravidelná a délka augmentu má jednu systémovou pˇ ríˇ cinu p˚ usobení laryngály (*/¯ a/ < *á-H). Dloužení pˇ redcházejícího vokálu v d˚ usledku ztráty laryngály je doloženo množstvím pˇ ríklad˚ u nejen z védského, ale také z dalších jazyk˚ u.

6

4.4.4. Každá rekonstrukce se má r ˇídit starou zásadou unus testis, nullus testis. Proto je tˇ reba hledat další podp˚ urné argumenty. A skuteˇ cnˇ e existenci laryngály v násloví koˇ rene *h1es-/*h1s- dokládá také participium prézenta tohoto slovesa se zápornou partikulí (negátorem */n/): praide. *n-h1snt- je doloženo ve védském kontinuantu ´ asat „nejsoucí“. Také zde je náslovn´ ¯ y vokál dlouh´ y v d˚ usledku p˚ usobení ´ laryngály v násloví koˇ rene [véd. /¯ a/ < *n-h1-]. ˚

˚

˚

˚

5. o rekonstrukci praide. *kuelh1˘

5.1. Postavíme-li vedle sebe napˇ ríklad v´ yrazy: anglické wheel, stind. cakrá-, r ˇecké k
˘

5.2.1. Etymonem, od nˇ ehož je toto substantivum odvozeno, je praide. u ri)toˇ cit se, h´ ybat (se)“, kter´ y je napˇ r. v slovesn´ y koˇ ren *k elh1- „(pˇ o) „obdˇ elávám, obstarávám“. lat. col¯ o (< *quol¯ o < *kuel¯ ˘

˘

5.2.2. K tomuto praide. koˇ reni patˇ rí také r ˇec. p<elomai „pohybuji se“, které ovšem signalizuje urˇ cité hláskové problémy související se složit´ ym v´ yvojem praide. */ku/ (a dalších praide. labializovan´ ych tektál) v r ˇeˇ ctinˇ e, resp. v r ˇeck´ ych dialektech. S jist´ ym zjednodušením m˚ užeme pro tento v´ yvoj stanovit tˇ ri základní pravidla: u ˘ nebo /˘ red zadními vokály /¯ o/ a/, resp. v ¯ 5.2.2.1. praide. */k / pˇ ˘

˘

pozici pˇ red konsonantem se mˇ ení na r ˇec. /p/; u ˘ nebo /˘ red pˇ redními vokály /¯ ı/ e/ dává r ¯ ˇec. 5.2.2.2. praide. */k / pˇ /t/; ˘ nebo /u/ se mˇ 5.2.2.3. praide. */ku/ v okolí /¯ u/ ení na r ˇec. /k/; 5.2.3. ˇ Rec. p<elomai by podle tˇ echto pravidel mˇ elo mít v násloví nikoliv ˘

˘

˘

/p-/ ale /t-/ (< *kue-). Oporu pro to, že v´ yvoj praide */kue-/ > r ˇec. pe- je také možn´ y, lze snad hledat v aiolském dialektu (srov. Frisk 1973-1991 II: 500). ˘

˘

5.2.4. Praide. substantivum *kué-kulh1-o- je morfologicky reduplikace rená o derivaˇ cní morfém */o/, která ztrácí praide. koˇ rene *kuelh1-, rozšíˇ Recké k *kué-kul-o-). ˇ u u však pˇ rímo z rekonstruktu *k ék l-o- vzniknout nemohlo. S ohledem na ˇec. pˇ rední vokál v náslovném */kue-/ by praide. *kuékul-o- vedlo k r †t<eklo@, a nikoliv k doloženému k praˇ asimilací] > r ˇec. k
˘

˘

˘

˘

˚˘

˘

˘

˘

˘

˘

˘

˘

˘

˘

7

˘

5.2.5. Véd. cakrá- je odvozeno z *kuékul-o- na základˇ e dobˇ re doložen´ ych hláskov´ ych zmˇ en, které provázely vydˇ elení indoíránštiny z prajazyka a poté vedly ke vzniku indické a íránské vˇ etve ide. jazyk˚ u: ˘

˘

1

praide. */kue/ > iírán. */ke/

*keklo-

2

iírán. */ke/ >

*ceklo-

3

praide. */e/ a */o/ > iírán. */a/

*cakla-

4

praide. */l/ > iírán. /r/

*cakra-

˘

iírán. /ce/

5.2.6. Podle stejn´ ych pravidel vzniklo také véd. cárati „h´ ybe se, jde“, ı „putuje, pohybuje se“ a další derivace od koˇ rene *kuelh1stav. carait¯ ve védštinˇ e a v jin´ ych indoíránsk´ ych jazycích. ˘

5.2.7. Jinou derivací od tohoto koˇ rene je také *h2mbhi-kue/ol-o- „sluha <— [ten, kdo se kolem nˇ ekoho otᡠcí]“, r ˇec. amf< ` ipolo@ „sluha“, srov. také stper. *abi-ˇ cara„sluha“, sanskrtské (lexikální) abhicara„služebník“, srov. lat. anculus [s dalšími derivacemi nebo r ˇec. per
˚

5.2.8. Prsl. *kolo (od nˇ ehož je c ˇeské kolo, polské koło a další slov. kontinuanty) je odvozeno pomocí morfému /-o-/ pˇ rímo od praide. *kuelh1> prsl. *kol-o-. Z tohoto praslovanského základu pocházejí v c ˇeštinˇ e také další slova jako okolo, v˚ ukol, kolem, kolᡠc, kolovrat, kolej (stopa kola) atd. ˘

5.2.9. Rovnˇ ež angl. wheel je produktem dlouhého historického v´ yvoje. Je pokraˇ cováním stangl. hw¯ eol, hweogol, hweowol, které má sv˚ uj p˚ uvod u u y v´ yvoj je v germ. *xwe(g)ula-, *xwexula- < praide. *k ék l-os-; podobn´ a > angl. who „kdo“. atd. napˇ r. praide. *kuo- > germ. *hwa- > stangl. hw¯ ˘

˘

˘

5.3. Nakonec ještˇ e slovo k první laryngále */h1/, která se v praide. y a r ˇeck´ y koˇ ren jsou totiž setové: koˇ reni *kuelh1- rekonstruuje. Védsk´ u ˇec. tel<e\w srov. véd. caritá- „ch˚ uze, pohyb“ nebo *k élh1-dhe- > r „zjevuji se“, dále srov. adverbium t¯ hle (e < */h1/) „daleko, v dáli“ elh1. Zároveˇ n platí, že v reduplikovan´ ych derivacích laryngála mizí < *ku¯ u u u u bez náhrady: *k ék lh1-o- > *k ék l-o-. ˘

˘

˘

˘

˘

˚˘

˘

rí další v´ yrazy. 5.4. Ovšem k praide. koˇ reni *kuelh1- historicky patˇ Mnohé z nich jsou v novodob´ ych ide. jazycích souˇ cástí staré slovní zásoby, jiné fungují jako r˚ uzné (odborné) termíny, které nˇ ekdy vznikaly v dobˇ e nedávné. Zˇ cásti se zmˇ enila jak jejich morfologie, tak fonetika a ortografie, a ve specifick´ ych kontextech (zejména složen´ ych slovech) nab´ yvaly tyto v´ yrazy nové v´ yznamy, nezˇ rídka odlišné od sémantiky jejich historického etymonu. Nˇ ekterá z tˇ echto slov jsou doložena již ve stˇ redovˇ eku a sv˚ uj podíl na jejich formování má také stˇ redovˇ eká latina a starší fáze nˇ emˇ ciny nebo románsk´ ych a dalších jazyk˚ u. ˘

5.4.1. Relevance tˇ echto slov pro rekonstrukci prajazyka je veskrze minimální. Jejich bližší zkoumání již vlastnˇ e pˇ rekraˇ cuje užší rámec srovnávací indoevropeistiky a primárnˇ e náleží pˇ redevším gramatice, 8

sémantice nebo historické jazykovˇ edˇ e. Na druhé stranˇ e patˇ rí tato slova do indoevropské rodiny a jsou, jako konec konc˚ u pokrevní pˇ ríbuzní, inherentní souˇ cástí praindoevropského dˇ edictví v dnešních indoevropsk´ ych jazycích. Nebude proto od vˇ eci uvést pro ilustraci nˇ ekterá z nich. o), colere „obíhat 5.4.2. Zmínˇ ené lat. sloveso col¯ o (< *quol¯ o < *kuel-¯ kolem nˇ ec ˇeho (obírat se tím), pˇ estovat, obdˇ elávat, obskakovat“ (resp. jeho r˚ uzné tvary) tvoˇ rí základ napˇ r. tˇ echto pˇ rejat´ ych slov: kolonie, kolonizovat, koloniální, kolonista, kult (lat. cultus [pˇ estˇ en´ y —> vzdˇ elan´ y]), kultivovat (obdˇ elávat), kultura (nejprve ve smyslu péˇ ce o pole a dobytek, posléze cult¯ ura animi tedy péˇ ce o duši, zušlecht’ování duchovního života), srov. také zcela moderní slovo kulturistika ela). (zušlecht’ování tˇ ˇ 5.5. Rec. k
˘

˘

(spolu)vytvᡠrelo napˇ r. tato slova: cirkulovat, cirkulace, cyclosis (obˇ eh protoplasmy v buˇ nce), cyklistika, bicykl (dvojkolo), en-cykli-ka (obˇ ežník), en-cyklo-pedie ([kruhové —>] obecné vzdˇ elání) a jinde. u ˘ nebo /¯ ˘ se vyvinulo k red pˇ redními vokály /¯ ı/ e/ 5.6. Praide. */k / pˇ ˘

ˇeckému /t/. V našem pˇ r rípadˇ e je tedy responzí praide. *kuelh1-es- také recké t<elo@ „ukonˇ ˇ cení, uzavˇ rení cyklu, konec, cíl“. Tento základ je dnes také souˇ cástí odborné terminologie napˇ r. v tˇ echto slovech: teliospora (zimní v´ ytrusy urˇ citého druhu hub), telium (ložisko teliospor), teleologie (uˇ cení o úˇ celnosti pˇ rírodních a spoleˇ censk´ ych jev˚ u) a další. ˘

5.7. Podle stejného pravidla vzniklo již zmínˇ ené r ˇecké adverbium t?hle elh1) „daleko, v dáli“ [daleko jak v prostoru, tak v c ˇase], které (< *ku¯ najdeme pˇ redevším ve složeninách s tele- (dálno-) jako prvním c ˇlenem: tele-vize, tele-fón, tele-graf, tele-komunikace, tele-gram, tele-objektiv, tele-skop, tele-patie a další. ˘ nebo /¯ ˘ red zadními vokály /¯ o/ a/, resp. v pozici 5.8. Praide. */ku/ pˇ ˘

˘

pˇ red konsonantem se mˇ ení na r ˇec. /p/. Podle tohoto pravidla vznikají u y kmen]) „opˇ et (< obratem zpˇ et)“ recké adverbium palin ˇ < (*k lh1-i- [slab´ y, a také od slabého kmene tvoˇ rené r ˇec. palai-
˚˘

5.9. S obˇ ema se setkáváme v dalších (složen´ ych) slovech, vznikajících ve stˇ redovˇ eku, resp. v moderní dobˇ e: palin < napˇ r. v palim-psest (opˇ et seškrában´ y [rukopis]) a palai ve v´ yrazech na zaˇ cátku s paleo- (staro-) napˇ r. paleolit, paleografie, paleontologie apod. ren je ve 5.10. ˇ Rec. p
stupni /o/) pˇ revzala nejprve latina (polus), posléze pˇ redevším od ní další jazyky. Na tomto základˇ e vznikají odborné termíny polarizace a polarita a jiné. 5.11. Ve v´ yc ˇtu dalších slov, která mají sv˚ uj prap˚ uvod v praide. *kuelh1by bylo možné pokraˇ covat. ˘

9

6. prajazyk a Praindoevropané V pˇ ríruˇ ckách indoevropeistiky se uvádˇ ejí pˇ rehledy ide. jazyk˚ u, které jsou ovšem v´ ybˇ erové. Pro toto r ˇešení jsou v principu dva d˚ uvody: jednak nejsou kompletní a obecnˇ e pˇ rijímané inventᡠre jazyk˚ u nˇ ekter´ ych vˇ etví, jednak se v pˇ rehledech z pochopiteln´ ych d˚ uvod˚ u preferují jazyky, které jsou pro rekonstrukce rozhodující. 7. Nˇ ekteré informaˇ cní zdroje se však snaží úpln´ y pˇ rehled ide. jazyk˚ u sestavit. Zˇ rejmˇ e nejvˇ etší je databáze Ethnologue: Languages of the World z roku 2005. Vedle internetové databáze je k dispozici také klasická tištˇ ená forma. Ethnologue uvádí seznam (language family tree) 449 jazyk˚ u, které r ˇadí k ide. rodinˇ e (až na v´ yjimky jde o jazyky živé). Je to v´ ystup, kter´ y umožˇ nuje elektronická verze. Pˇ ri bližším pohledu je zˇ rejmé, že databáze Ethnologue má svá velmi slabá místa. 7.1. Problém lze zjednodušenˇ e vyjádˇ rit otázkou, co je jazyk a co je dialekt? V seznamu 449 položek = jazyk˚ u, které databáze Ethnologue obsahuje, se c ˇasto uvádˇ ejí jazyky jinde obyˇ cejnˇ e považované za dialekty. 8. Sporná je napˇ r. klasifikace indoíránské vˇ etve, která má (podle Ethnologue) celkem 308 jazyk˚ u: 89 íránsk´ ych a 219 indoársk´ ych; do nich jsou zahrnuty také dardské a núristánské jazyky. Tento poˇ cet je tˇ reba považovat za maximální variantu, která by mˇ ela b´ yt v´ ychodiskem pro další (znaˇ cné a nelehké) úpravy. 8.1. Mnohé jazyky iírán. vˇ etve jsou filologicky nedostateˇ cnˇ e zpracované a málo zdokumentované, takže je obtížné rozhodnout, jde-li o jazyk nebo dialekt. Území, kde jsou tyto jazyky rozšíˇ reny, je etnicky a sociolingvisticky neobyˇ cejnˇ e pestré. Kromˇ e r˚ uzn´ ych vˇ etví ide. jazyk˚ u jsou na nˇ em zastoupeny i jiné jazykové rodiny. 8.2. Z toho vypl´ yvají další potíže: složitá je pˇ redevším anal´ yza v´ yvoje echto jazyk˚ u a vliv vzájemn´ ych kontakt˚ u. Moderních prací, o které se tˇ lze opˇ rít, je pramálo, mezi takové patˇ rí nové zpracování jazyk˚ u himálajského regionu (George van Driem 2001). 9. V´ yc ˇet jazyk˚ u indoevropské rodiny (ve skuteˇ cnosti jazyk˚ u a dialekt˚ u), kter´ y nabízí Ethnologue, nelze rozhodnˇ e považovat za spolehliv´ y. Na druhé stranˇ e není (kromˇ e odhad˚ u a c ˇásteˇ cn´ ych seznam˚ u) nic, co by ho plnˇ e nahradilo. * * * * * Indoevropskou rodinu tvoˇ rí nejen jazyky s desítkami nebo stovkami milión˚ u mluvˇ cích, nepˇ rebern´ ym poˇ ctem text˚ u, recentních a historick´ ych, ale také jazyky, které užívá malá komunita, c ˇítající sotva nˇ ekolik tisíc c ˇlen˚ u (v extrémních pˇ rípadech jen nˇ ekolik stovek). Politicky a ekonomicky mají nepatrn´ y vliv. Mimo vlastní etnickou komunitu používají ještˇ e jin´ y jazyk, kter´ y je nástrojem regionální komunikace. Tyto jazyky nemají c ˇasto žádnou písemnou tradici. Záznamy o nich (vˇ cetnˇ e ukázek text˚ u) jsou c ˇasto sporé a nˇ ekdy nespolehlivˇ e zachycené. Pˇ resto také tyto indoevropské jazyky mají v rodinˇ e své nezpochybnitelné postavení a mnohdy poskytují pˇ rekvapivé a cenné informace. 10

10. V´ yvoj indoevropsk´ ych jazyk˚ u m˚ užeme sledovat na podkladˇ e písemn´ ych pramen˚ u pˇ ribližnˇ e c ˇtyˇ ri tisíce let, protože zhruba v 19. století pˇ r. nl. vznikly první chetitské texty. Indoevropská srovnávací jazykovˇ eda rekonstruuje ještˇ e starší (v textech nedoložené) fáze v´ yvoje ide. jazyk˚ u, které sahají jistˇ e do tˇ retího, možná však do c ˇtvrtého tisíciletí. 11. Prvním z rekonstrukt˚ u je sama praindoevropština, prajazyk celé indoevropské jazykové rodiny. Z nˇ eho se postupnˇ e vyvinuly vˇ etve a jednotlivé indoevropské jazyky. 11.1. Jen pro upˇ resnˇ ení: termín praindoevropština (praindoevropsk´ y) oznaˇ cuje rekonstruovan´ y prajazyk, zatímco termín indoevropsk´ y se vztahuje na jazyky této rodiny. Podobnˇ e jsou používány termíny praslovanština (rekonstrukt) a slovanské jazyky nebo pragermánština (rekonstrukt) a jazyky germánské. Praindoevropština má v rámci rodiny exkluzivní postavení, je jednak genetick´ ym zdrojem ide. jazyk˚ u, ale zároveˇ n je jedním z nich. Pˇ ritom žádn´ y indoevropsk´ y jazyk není pˇ rím´ ym pokraˇ covatelem praindoevropštiny: mezi ním a prajazykem jsou rekonstruované mezistupnˇ e (prajazyky vˇ etví). Prajazykem hovoˇ rili Praindoevropané, pˇ redkové nositel˚ u dnešních ide. jazyk˚ u a dialekt˚ u. Byl nástrojem komunikace na vymezeném území (pravlast), kde Praindoevropané žili. Ovšem, kde tato pravlast byla, je složité. Aktuálními kandidáty jsou pˇ redevším tˇ ri regiony: Evropa, v´ ychodní Anatolie a jihoruské stepi. 12. D˚ usledkem postupného dialektického c ˇlenˇ ení praindoevropštiny byl její rozpad a zánik. Byl provázen procesy formování ide. jazyk˚ u (vˇ etví) a migrací r˚ uzn´ ych kmen˚ u do míst, kde jsou pozdˇ eji historicky doloženy. 13. Rekonstrukce praindoevropštiny musí respektovat urˇ cité limity. V´ ysledn´ y rekonstrukt se velmi blíží reálnému jazyku nˇ ekdejší komunity Praindoevropan˚ u. Z˚ ustává však rekonstruovan´ ym jazykov´ ym systémem. 13.1. Na urˇ cité jevy (vlastní jen pˇ rirozenému) jazyku musí rekonstrukce uže napˇ r. postihnout všechny nesystémové prvky a formy, rezignovat. Nem˚ které má každ´ y pˇ rirozen´ y jazyk (a praindoevropština jím ve své dobˇ e musela b´ yt). Na druhé stranˇ e není žádn´ y d˚ uvod principy rekonstrukce praindoevropštiny zpochybˇ novat. Nejde o voluntaristické vyhledávání podobností nebo shod, ale o systematické uplatˇ nování pˇ redevším hláskov´ ych zákon˚ u a metody vnitˇ rní a vnˇ ejší rekonstrukce v´ yznamn´ ym korektorem rekonstrukcí je lingvistika (typologie). V´ ystup rekonstrukce totiž nem˚ uže odporovat struktuˇ re pˇ rirozen´ ych jazyk˚ u. 14. V´ yvoj praide. rekonstrukt˚ u k jejich doložen´ ym kontinuant˚ um byl velmi dlouh´ y. Nˇ ekdy se doložené tvary v jednotliv´ ych ide. jazycích znaˇ cnˇ e liší. Na první pohled se nezdá, že by mohly mít nˇ eco spoleˇ cného, a již v˚ ubec ne spoleˇ cn´ y p˚ uvod. 14.1. Postavíme-li vedle sebe napˇ ríklad v´ yrazy anglické wheel, stind. cakrá-, r ˇecké k
*kuelh1- „(pˇ ri)toˇ cit se, h´ ybat (se)“. Od tohoto praide. koˇ rene je také rec. p<elomai „pohybuji se“ nebo adverbium t?hle „daleko“, jsou to všechno ˇ derivace, jejichž hlásková podoba se napˇ r. od angl. wheel naprosto liší Sblížení je možné jedinˇ e na základˇ e rekonstrukce. Tento pˇ ríklad a jemu podobné názornˇ e ukazují, že vˇ edecké srovnávání jazyk˚ u se bez rekonstrukce neobejde. Principem srovnávání není hledat a kupit vedle sebe stejná nebo podobná slova. Jeho podstatou je analyzovat jazyk a rekonstruovat jeho systém a v´ yvoj. Teprve na tomto základu se provádí komparace. Pokud by srovnávání na rekonstrukci rezignovalo a spokojilo se s pouh´ ym pˇ rerovnáváním jazykového materiálu a vytvᡠrením skupin podobnˇ e nebo stejnˇ e vypadajících slov, nebylo by možné spoleˇ cn´ y p˚ uvod tˇ echto c ˇtyˇ r v´ yraz˚ u pro oznaˇ cení kola, ale ani dalších pˇ ríbuzn´ ych derivací, v˚ ubec prokázat. ˘

15. Jindy je situace zcela opaˇ cná a srovnávan´ y jazykov´ y materiál nabízí slova po formální i sémantické stránce velmi blízká. To neznamená, že se v tˇ echto pˇ rípadech obejdeme bez rekonstrukce. Potˇ rebujeme ji ˇ minimálnˇ e proto, aby pomohla vylouˇ cit zdánlivé shody. Casto uvádˇ en´ ym pˇ ríkladem je r ˇec. \e
16. Je pozoruhodné, jak málo se za nˇ ejaká c ˇyˇ ri tisícíletí zmˇ enilo v indoevropsk´ ych jazycích slovo pro oznaˇ cení myši (praide. *múHs- „myš“) a jak dobˇ re je v nich zastoupeno. Pro zajímavost uvádíme širší v´ ybˇ er z doklad˚ u. anatolské jazyky: chet./luv.? *mashuil- nebo *mashuiluua-; ˘ ˘ indoárské jazyky: véd. m´ us-, páli ¯ m¯ us¯ ı, garhválsky m¯ usu, bhodžpúrsky mus, maithilsky m¯ us, m¯ us¯ a, rómsky mušó [také mauso, v evropsk´ ych dialektech mišo, míša, myša atd.]; íránské jazyky: stˇ rper. muš-k, nper. m¯ uš, osetsky myst/mistæ, chórezmicky mwf (*m¯ uš¯ a); dardské jazyky: baškaríksky m¯ us, dumáksky m¯ uša (krysa), gavarbátsky musa, phalúrsky m˜ uso, sávsky múso, šumáštsky múso, ¯ torválsky m¯ uš, votapúrsky muš; núristánské jazyky: aškunsky mušä, katsky (bašgalsky) m˜ us , ¯ ¯ ´ vásivarsky (prasunsky) m¨ us¯ u; reˇ ˇ ctina: m?u@; latina: m¯ us; germánské jazyky: germ. *m¯ us, které bylo základem napˇ r. nˇ em. Maus, stangl. m¯ us, angl. mouse atd.; slovanské jazyky: prsl. *mÿšh, stsl. myšh, rus. myšh, pol. mysz, ces. myš, lužicky myš, polabsky mois, ukrajinsky m´ ˇ yša, srbsky a chor. m` ıš, ` slovin. mìš. ˘

˙

˙

˙

˙

˙

˙

e

16.1. Drobné rozdíly jsou vysvˇ etlitelné pomocí jednoduch´ ych pravidel, která fungují také v jin´ ych analogick´ ych pˇ rípadech - napˇ r. v iírán. a 12

slovan. jazycích vzniká /š/ podle tzv. pravidla ruki. Stejnˇ e je tomu clun, lod’“), ale napˇ r. ve védském (nom.sg.) náus (< praide. *neh2u-s „ˇ recké na?u@ (stejnˇ ˇ e jako r ˇecké m?u@) tomuto pravidlu nepodléhá. ˙

16.2. Pomˇ ernˇ e snadno lze tedy rekonstruovat praide. *múHs- „myš“; kv˚ uli pˇ rízvuku prsl. *mÿšh (srb./chor. m` ıš, ` slovin. mìš) je tˇ reba nasadit blíže neurˇ cenou laryngálu *H (srov. také *uH > ¯ u/y). K tomuto v´ yvoji srov. praide. *iúHs: véd. y¯ u-yám, srov. c ˇeské vy; ˘

praide. *suHnú-: véd. s¯ unú-, srov. c ˇeské syn; ´ praide. *múHs-: véd. m¯ us-, srov. c ˇeské myš; ˙

praide. *dhuHmó-: véd. dh¯ umá-, srov. c ˇeské d´ ym; praide. *puHró-: srov. c ˇeské p´ yr; praide. *bhuH: srov. c ˇeské b´ yt, bych; praide. *suHró-: srov. c ˇeské s´ yr; praide. *túh2: nav. tum/t¯ um, srov. c ˇeské ty; ´la-, srov. c praide. *túHlo-: véd. t¯ u ˇeské t´ yl; [pozn. bližší v´ yklad bude v pˇ rednášce] * * * * * 17. Uvedené pˇ ríklady nejsou typick´ ym fundamentem, na kterém je možné stavˇ et rekonstrukci prajazyka. Jednak takové pˇ rípady, kdy máme k porovnání v´ yrazy velmi blízké, nejsou pˇ ríliš c ˇasté a jednak srovnávání jazyk˚ u se nem˚ uže omezovat jen na lexikální plán, ale ani na žádn´ y jin´ y. Pˇ redmˇ etem srovnávání je zkoumání pˇ ríbuznosti jazyk˚ u, která je pojímána jako systémová, proto srovnávání a rekonstrukce musí zahrnovat všechny jazykové plány. Tato teze je jedním z postulát˚ u moderního srovnávání indoevropsk´ ych jazyk˚ u. Jsou i další metodologická v´ ychodiska, z nichž se c ˇerpá, a m˚ užeme je v obecné poloze sumarizovat napˇ ríklad takto: (1) pˇ redmˇ etem je zkoumání pˇ ríbuznosti jazyk˚ u, která je systémová a vypl´ yvá z existence prajazyka; (2) prajazyk, rekonstrukty;

jeho

v´ yvojové

fáze

a

prajazyky

vˇ etví

jsou

(3) zdrojem rekonstrukce je materiál doložen´ ych indoevropsk´ ych jazyk˚ u; (4) nástrojem srovnávání je zejména metoda (vnitˇ rní a vnˇ ejší) rekonstrukce, uplatnˇ ení hláskov´ ych zákon˚ u, analogie, metody historické jazykovˇ edy a další postupy; (5) cílem srovnávání je vyjasnit transformace r˚ uzn´ ych jazykov´ ych subsystém˚ u, které ve svém celku vytvᡠrejí jazykovou rodinu. 17.1. Základy tˇ echto metodologick´ ych v´ ychodisek najdeme již na samém poˇ cátku vzniku indoevropeistiky. Práce Friedricha Schlegela (1808), Franze Boppa (1816), Rasmuse Raska (1819) nebo Jacoba Grimma (1819) jsou považovány za díla zakladatelská pˇ redevším proto, že jejich autoˇ ri 13

usilovali vtisknout srovnávání také rozmˇ er teoretick´ y. Ovšem žádná z tˇ echto pr˚ ukopnick´ ych prací, na jejichž základˇ e se formuje vˇ edecké srovnávání ide. jazyk˚ u, není prací ryze teoretickou. Jde nepochybnˇ e o práce svou povahou filologické. Byly však zpracovány s cílem prokázat pˇ ríbuznost skupiny jazyk˚ u, které se posléze zaˇ caly naz´ yvat indoevropské. ******** 18. Inovace metod a postup˚ u rekonstrukce lze demonstrovat r˚ uznˇ e. Názorné je porovnání rekonstrukce stejného slova pˇ ri uplatnˇ ení r˚ uzn´ ych pˇ rístup˚ u. Srovnejme rekonstrukci nelaryngalistickou s laryngalistick´ ym v´ ykladem téhož slova, napˇ r. v´ yrazu pro oj. Pro vˇ etší názornost uvádíme jen nezbytné responze a pomíjíme problémy, které se net´ ykají merita a, ¯ vˇ eci. Pro v´ yklad použijeme pˇ redevším tato slova pro oj: védské ¯ ıs´ chetitské hissa-, a slovinské oj˜ e, ˛ oj˜ esa: ˛ ˘ 18.1. (post)mladogramatická rekonstrukce nasazuje etymony praide. *¯ ısekdy ještˇ e *ei-/*oi- srov. Pokorny 1959-1969: 298]; a *ois- [nˇ a, a to ¯ 18.1.1. rekonstrukt *¯ ıs- vysvˇ etluje pˇ redevším védské ¯ ıs´ ˙

˘

˘

˘

˙

jako pokraˇ cování staršího *¯ ıs-¯ a; etlí pravidlo ruki; 18.1.2. v´ yvoj */s/ na véd. /s/ vysvˇ ˙

18.1.3. auslautové dlouhé /¯ a/ (< */¯ e/) je gramém feminina; 18.1.4. s chetitsk´ ym hissa- náš zdroj nelaryngalistického v´ ykladu ˘ (Julius Pokorny) nepracuje. Proˇ c se tak rozhodl je na první pohled zˇ rejmé. Metoda rekonstrukce, kterou jeho slovník používá, nemá žádné prostˇ redky jak rekonstruovat spoleˇ cn´ y základ, kter´ y by a a slovinského oj˜ ¯ e, ˛ byl zdrojem chetitského hissa-, védského ¯ ıs´ ˘ oj˜ esa; ˛ mimochodem, teze o pˇ ríbuznosti chetitského a védského slova pro oj se objevila ve vˇ edecké literatuˇ re již v roce 1949. ˙

e, ˛ oj˜ esa ˛ (a 18.1.5. etymon *ois- má objasnit zejména slovin. oj˜ podobné slovanské v´ yrazy). ˘

18.1.6. je tˇ reba postulovat více etymon˚ u (*¯ ıs- a *ois- atd.) proto, že žádn´ y z nich nem˚ uže sám o sobˇ e vysvˇ etlit hlavní kontinuanty (védsk´ y a slovinsk´ y), pˇ rípadnˇ e také další rekonstrukty, které nezmiˇ nujeme; ˘

18.2. rekonstruktem laryngalistick´ ym je praide. ablautující etymon *h2iH-s-éh2-/*h2eiH-os); náslovná laryngála (*h2-) se zachovala v chetitském hissa- (< *h2iH-s-éh2). Její nasazení je vázáno na toto ˘ chetitské slovo. Kdyby se chet. hissa- nedochovalo, vycházelo by se z ˘ etymonu *iH-s-éh2-. a (< *h2iH-s-éh2-) vysvˇ ¯ etluje 18.2.1. dlouhé /¯ ı/ ve véd. ¯ ıs´ ˘

˙

laryngála (véd. /¯ ı/ < praide. *iH); podobné dloužení vokálu pˇ red laryngálou je ve védech (a jinde) podpoˇ reno c ˇetn´ ymi pˇ ríklady; 18.2.2. jakou kvantitu mˇ elo /i/ v chet. hissa- klínové písmo sice urˇ cit neumožˇ nuje, ale to navrženou ˘ rekonstrukci a priori nevyluˇ cuje;

14

´/ < *éh2 je standardní laryngalistická 18.2.3. auslautové /¯ a rekonstrukce morfu feminina: také pro v´ yvoj véd. /¯ a/ < *aH < *eH máme mnoho pˇ ríklad˚ u; 18.2.4. pravidlo ruki, které vysvˇ etluje védské /s/, funguje bez ohledu na laryngály; ˙

18.2.5. do laryngalistické rekonstrukce dobˇ re slovinské oj˜ e, ˛ oj˜ esa ˛ < *h2eiH-os- (srov. oj/oje).

zapadne

také

˘

18.3. Na první pohled je patrné, že laryngalistická rekonstrukce má citelné pˇ rednosti, pˇ redevším nepomˇ ernˇ e širší dosah a úˇ cinnost. Oba pˇ ríklady reprezentují dvˇ e koncepce, sice odlišné, ale metodologicky fundované a jejich produkty jsou systémové povahy. 18.4. Jiná otázka je, že uvedené pˇ ríklady pˇ redstavují také jisté v´ yvojové fáze srovnávání. Rekonstrukce bez laryngál se považuje právem za pˇ rekonanou (minimálnˇ e za v´ yraznˇ e minoritní). 19. Nˇ ekdy se r ˇeší problém rekonstrukce velkoryse. Staˇ cí málo a na svˇ etˇ e je nové pravidlo, které má b´ yt k´ yžen´ ym r ˇešením. Zapomíná se, že je tˇ reba nejprve peˇ clivˇ e provˇ er ˇit možnosti, které souˇ casná rekonstrukce nabízí. Teprve poté je možné uvažovat o nov´ ych pravidlech. Jak vzniklo a vzápˇ etí vyšumˇ elo jedno takové pravidlo, ukazuje opˇ et slovo pro oj. ´ a a chet. hissa- navrhl Vjaˇ ceslav Ivanov (1965: 19.1. Na základˇ e véd. ¯ ıs¯ ˘ 11-12) místo bˇ ežného v´ yvoje /¯ ı/ < -*iH [tedy laryngála dlouží ˙

pˇ redcházející vokál] nov´ y v´ yklad. Po nˇ eho m˚ uže laryngála dloužit také elo poskytnout pˇ redevším vokál následující (/¯ ı/ < *Hi-). Další podporu mˇ a („vlna“). Argumentace není pˇ resvˇ edˇ civá. chet. */hulana-/ : véd. ´ urn¯ ¯ ˘ Jeho návrh nelze než porovnat se všemi dalšími zmˇ enami kvality a kvantity vokálu, které mají laryngální zdroj. Je tˇ reba provˇ er ˇit, nakolik lze využít stávající pravidla. Ukazuje se, že našem pˇ rípadˇ e a a chet. ¯ vystaˇ címe s tím, že laryngála dlouží pˇ redcházející vokál: ¯ ıs´ e jako véd. ´ urn¯ ¯ a < praide. hissa- < praide. *h2iH-s-éh2- „oj“, stejnˇ ˘*h ulh -n-eh - „vlna“. 2 1 2 ˙

˙

˙

˙

˚˘

19.2. Nepˇ rekvapí, že se toto pravidlo neprosadilo. Nebylo nic, co by ho mohlo udržet pˇ ri životˇ e. Podobn´ y osud potkal a jistˇ e v budoucnosti potká i jiné pˇ rípady, které nectí zásadu, že rekonstrukce prajazyka je rekonstrukce systému. Je totiž založena na pˇ rirozeném jazyce, jenž je sám systémem. 19.3. Nechceme však budit dojem, že rekonstrukce je jedinou spásou popisu v´ yvoje jazyk˚ u. Souˇ cástí retrospektivní lingvistiky je napˇ r. také historická jazykovˇ eda, která pracuje s doložen´ ym jazykov´ ym materiálem. Rekonstrukci prajazyka nebo jin´ ych pˇ redhistorick´ ych fází jeho v´ yvoje využívá jen okrajovˇ e. Není to nic nového, pˇ resto se sluší pˇ ripomenout, že tyto práce vycházejí primárnˇ e z ponˇ ekud jin´ ych teorií a metod. Sledují totiž jiné cíle než souˇ casná srovnávací indoevropská jazykovˇ eda, která již od schleicherovsk´ ych dob preferuje rekonstrukce.

15

19.4. Pro všechny smˇ ery a souˇ cásti (nejen) retrospektivní lingvistiky však platí, že jen málo pˇ rínosné jsou práce, které nemají jasná metodologická v´ ychodiska. Takové pˇ rístupy pˇ redkládají r˚ uzné hybridní (re)konstrukce, které nejsou ani rybou, ale ani rakem. Je to zhusta d˚ usledek neuváženého stˇ rídání r˚ uzn´ ych metod a hledání úˇ celov´ ych argument˚ u podle toho, co v dan´ y okamžik lépe vyhovuje zámˇ er˚ um nebo tezím, které mají b´ yt potvrzeny. Každá úˇ celovˇ e zamˇ er ˇená argumentace je vážn´ ym prohˇ reškem a nem˚ uže pˇ rinést kvalitní v´ ysledky. 19.5. Tyto smˇ esky r˚ uzn´ ych postup˚ u obˇ cas nabízejí (populární) etymologické slovníky a jiné podobné práce. Hybridní rekonstrukce nebo etymologie (sestavené podle principu od všeho trochu a od nˇ ec ˇeho více) jsou oblíbené mezi hledaˇ ci nov´ ych netradiˇ cních pˇ ríbuzensk´ ych vztah˚ u ˇ mezi jazyky. Casto je využívají také ti, kteˇ rí usilují o rekonstrukce rekonstrukcí, používané pˇ ri popisu jazykov´ ych makrorodin. Pˇ rirozenˇ e není to exkluzivnˇ e jen jejich doména. ******* 19.6. Hlavní pˇ redmˇ et, kter´ y zkoumá srovnávací jazykovˇ eda indoevropsk´ ych jazyk˚ u, se od dob otc˚ u zakladatel˚ u v principu nezmˇ enil. Jde o pˇ ríbuznost urˇ cité skupiny jazyk˚ u, která je založená na jejich p˚ uvodu ze spoleˇ cného zdroje (prajazyka). Pˇ ríbuznost tˇ echto jazyk˚ u se net´ yká náhodn´ ych hláskov´ ych a jin´ ych shod nebo podobností, ale v´ yvojov´ ych promˇ en ve všech jazykov´ ych systémech od prajazyka rodiny k jednotliv´ ym jazyk˚ um. Základem srovnávání a jeho v´ ystupem jsou vzájemnˇ e geneticky propojené modely, které umožˇ nují srovnávat nejen soubory jazykov´ ych jev˚ u, ale také zp˚ usob jejich uspoˇ rádání a souhrn jejich vzájemn´ ych vztah˚ u. Srovnává se jak jazykov´ y systém, tak jeho prvky. Jazykov´ y systém lze srovnávat pˇ redevším s jin´ ym jazykov´ ym systémem. Pokud vycházíme z toho, že jednotlivé ide. jazyky jsou systémem a mají spoleˇ cn´ y zdroj, musíme pojímat tento zdroj (praindoevropštinu) také za jazyk sui generis. 19.6.1. Praindoevropština není lingua adamica, tedy v teologickém smyslu slova nástroj komunikace v ráji, odlišn´ y od všech jazyk˚ u, kter´ y není poznateln´ y: lingua adamica nobis certe ignota est [Wilhelm Leibnitz]. Není chápána ani jako protojazyk, mluva jediné makrorodiny a univerzální zdroj, z nˇ ehož se odvíjí historie všech jazyk˚ u svˇ eta. 19.6.2. Praindoevropština je prajazykem jen jedné z mnoha jazykov´ ych rodin, které dnes známe. Ovšem prajazyk se nehledá, protože vlastnˇ e neexistuje, prajazyk se rekonstruuje. Nemá nejmenší smysl spatˇ rovat v nˇ em nˇ ejak´ y dokonal´ y ideál, protože praindoevropština existuje jen ve formˇ e rekonstruktu, kter´ y však má k dokonalosti daleko. V tomto ohledu je na tom naprosto stejnˇ e jako každ´ y pˇ rirozen´ y jazyk. Na rozdíl od nˇ eho je však pˇ rece jen pravidelnˇ ejší, ale i chudší, protože rekonstrukce redukuje varianty zpravidla na jednu invariantu. Rovnˇ ež platí, že rekonstruovat lze jen elementy, procesy a jevy, které se (byt’ jen cásteˇ ˇ cnˇ e) pˇ rímo nebo nepˇ rímo dochovaly v nˇ ekterém jazyce této rodiny.

16

19.7. Jazykovou rodinu tvoˇ rí jazyky pˇ ríbuzné, které vykazují v jednotliv´ ych plánech spoleˇ cné rysy. Tato pˇ ríbuznost je hluboce systémová, a lze ji uspokojivˇ e vysvˇ etlit pouze spoleˇ cn´ ym genetick´ ym p˚ uvodem indoevropsk´ ych jazyk˚ u. Jejich pˇ ríbuznost je založena pˇ revážnˇ e historicky, ale ani tyto tvary nevysvˇ etlí vše, co je pro jejich srovnávání nezbytné, takže musí nastoupit rekonstrukce pˇ redhistorick´ ych v´ yvojov´ ych stupˇ nu ˚ a proces˚ u, které k nim vedou. Žádn´ y z indoevropsk´ ych jazyk˚ u se nestal c ˇlenem rodiny proto, že byl adoptován, ale protože je geneticky a historicky stejného rodu jako jeho další pˇ ríbuzní, or *somo-*meh2t¯ or-kue „stejného praindoevropsky r ˇeˇ ceno, je *somo-*ph2t¯ otce a stejné matky“. Nˇ eco tedy zdˇ edil po (pra)rodiˇ cích, v nˇ ec ˇem se liší, v jiném ohledu ho tˇ reba ovlivnil cizí zdroj a v nˇ ec ˇem prošel enˇ e, možná v nˇ em inovací, at’ již díky analogické nebo hláskové zmˇ p˚ usobil nˇ ejak´ y hláskov´ y zákon apod. Tyto a další okolnosti musí indoevropeistika respektovat. Nejde totiž o komparacii jen náhodnˇ e vybran´ ych segment˚ u, ale o genezi jednotliv´ ych subsystém˚ u, které tvoˇ rí rodinu indoevropsk´ ych jazyk˚ u. ˘

literatura: Beekes 1995: Robert S.P. Beekes, Comparative Indo-European linguistics. An introduction. Amsterdam (: John Benjamins) 1995, xxi, 375 s. Benware 1974: Wilbur A. Benware, The study of Indo-European vocalism in the 19th century, from the beginnigs to Whitney and Scherer. Amsterdam (: Benjamins) 1974, xii, 126. Birnbaum 1977: Henrik Birnbaum, Linguistic reconstruction. Its potentials and limitations in new perspective. Washington (: The Institute for the Study of Man) 1977. 78 s. [Journal of Indo-European Studies, Monograph 2]. Bynon 1979: Theodora Bynon, Historical linguistics. Cambridge (: Cambridge University Press) 1979, x, 299 s. Collinge 1985: N[eville] E. Collinge, The laws of Indo-European. Amsterdam (: John Benjamins) 1985, xvi, 308 s. [Benjamins paperbacks 2]. Delbrück 1880: Berthold Delbrück, Einleitung in das Sprachstudium. Ein Beitrag zur Geschichte und Methodik der vergleichenden Sprachforschung. Leizig (: Breitkopf & Hartel) 1880, viii, 141 s. Delbrück 1902: Berthold Delbrück, Das Wesen der Lautgesetze. Annalen der Naturphilosophie 1 (1902) s. 277-308. Delbrück 1919: Berthold, Delbrück, Einleitung in das Studium der indogermanischen Sprachen. Ein Beitrag zur Geschichte und Methodik der vergleichenden Sprachforschung. 6. Auflage. Leipzig (: Breitkopf a Härtel) 1919, xvi, 250 s. Eichner 1973: Heiner Eichner, Die Etymologie von heth. m¯ ehur. Münchener ˘ Studien zur Sprachwissenschaft 31 (1973) s. 53-107. Eichner 1986-1987: Heiner Eichner, Wie stellt man ein Lautgesetz auf? Klagenfurter Beiträge zur Sprachwissenschaft 13-14 (1986-1987) s. 83-105.

17

Eichner 1988a: Heiner Eichner, Prinzipielles zur indogermanistischen Rekonstruktion. In: Akten der 13. Österreichischen Linguistentagung, Graz 25.-27. Oktober 1985. Hrsg. Christian Zinko. Graz (: Leykam) 1988, s. 30-40. Eichner - Luschützky 1999: Compositiones indogermanicae in memoriam Jochem Schindler. Hrsg. von Heiner Eichner und Hans Christian Luschützky unter redaktioneller Mitwirkung von Velizar Sadovski. Praha (: enigma corporation) 1999, xii, 615 s. Einhauser 1989: Eveline Einhauser, Die Junggrammatiker. Ein Problem für die Sprachwissenschaftsgeschichtsschreibung. Trier (: WVT Trier) 1989, 413 s. Fortson 2004: Benjamin W. Fortson, Indo-European language and culture: an introduction. Malden, Mass. (: Blackwell Publishing) 2004, xviii, 486 s. [Blackwell Textbooks in Linguistics 19]. Frisk

1973-1991: Hjalmar Frisk, Griechisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg (: Winter) Bd. I (1973), xxx, 938 s.; Bd. II (1991), 1154 s.; Bd. III (1979): Nachträge. Wortregister. Corrigenda. Nachwort, 312 s.

Gmür 1986: Remo Gmür, Das Schicksal von F. de Saussures „Mémoire“. Eine Rezeptionsgeschichte. Bern (: Institut für Sprachwissenschaft) 1986, 263 s. Goblirsch 2005: Kurt Gustav Goblirsch, Lautverschiebungen in den germanischen Sprachen. Heidelberg (: Winter) 2005, 308 s. Gvozdanovi´ c 1985: Jadranka Gvozdanovi´ c, Language system and its change. On theory and testability. Berlin - New York - Amsterdam (: Mouton de Gruyter) 1985, vii, 221 s. [Trends in Linguistics Studies and Monographs 30]. Hjelmslev 1971: Luis Hjelmslev, Jazyk. Z dánštiny pˇ reložil Miloš Dokulil. Praha (: Academia) 1971, 145 s. Hock 1986: Hans Henrich Hock, Principles of Historical linguistics. Berlin New York - Amsterdam (: Mouton de Gruyter) 1986, xiii, 721 s. Hoenigswald 1965: Henry M. Hoenigswald, Language change and linguistic reconstruction. Chicago - London (: University of Chicago Press) 1965, viii, 168 s. [Phoenix Books 178]. Hoffmann - Forssman 2004: Karl Hoffmann - Bernhard Forssman, Avestische Lautund Flexionslehre. Innsbruck (: Institut für Sprachwissenschaft) 20042, 332 s. Cheung 2007: Jonny Cheung, Etymological dictionary of the Iranian Verb. Leiden - Boston (: Brill) 2007, xxii, 600. Kimball 1999: Sara E. Kimball, Hittite Historical Phonology. Innsbruck (: Institut für Sprachwissenschaft) 1999, 456 s. [Innsbrucker Beiträge zur Sprachwissenschaft 95]. King 1969: Robert D. King, Historical linguistics and generative grammar. Engelwood Cliffs [New Jersey] (: Prentice-Hall) 1969 x, 230 s. Kluge - Seebold 2002: Friedrich Kluge - Elmar Seebold, Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. 24. durchgesehene und erweiterte Auflage. Berlin - New York (: de Gruyter) 2002, lxxxix, 1023 s. Koerner 1973: E.F. Konrad Koerner, Ferdinand de Saussure. Origin and development of his linguistic thought in western studies of language. Braunschweig (: Vieweg) 1973, xl, 428 s. [Schriften zur Linguistik 7].

18

e

Kuryłowicz 1927: Jerzy Kuryłowicz, Les effets du filologiczne 11 (1927) s. 201-243.

en indo-iranien. Prace

Kuryłowicz 1964: Jerzy Kuryłowicz, Inflectional categories of Indo-European. Heidelberg (: Winter) 1964, 246 s. Kuryłowicz 1968: Jerzy Kuryłowicz, Indogermanische Grammatik. Bd. II: Akzent - Ablaut. Heidelberg (: Winter) 1968, 371 s. Lindeman 1987: Fredrik O. Lindeman, Introduction to the ’laryngeal theory’. Oslo (: Norwegian University Press) 1987, 155 s. [The Institute for Comparative Research in Human Culture. Serie B: Skrifter lxxiv]. Mallory - Adams 1997: James Patrick Mallory - Douglas Q. Adams (Eds.), Encyclopedia of Indo-European culture. London (: Fitzroy) 1997, xlvi, 829 s. Mallory - Adams 2006: James Patrick Mallory - Douglas Q. Adams, The Oxford introduction to Proto-Indo-European and the Proto-Indo-European world. London (: Oxford University Press) 2006, xxiv, 731 s. Mayrhofer 1981a: Manfred Mayrhofer, Nach hundert Jahren. Ferdinand de Saussures Frühwerk und seine Rezeption durch die heutige Indogermanistik. Mit einem Beitrag von Ronald Zwanziger. Heidelberg (: Winter) 1981, 43 s. Mayrhofer 1981b: Manfred Mayrhofer, Über sprachliche Rekonstruktionsmethoden. Auszug aus dem Vortrag. In: Anzeiger der phil.-hist. Klasse der Österreichischen Akademie der Wissenschaften 117 (1980) s. 357-366. Mayrhofer 1983: Manfred Mayrhofer, Sanskrit und die Sprachen Alteuropas. Zwei Jahrhunderte des Widerspiels von Entdeckungen und Irrtümern. Göttingen (: Vandenhoeck & Ruprecht) 1983, 34 s. [Nachrichten der Akademie der Wissenschaften in Göttingen. Philolog.-Hist. Klasse, Jg. 1983, Nr. 5, s. 647-667]. Mayrhofer 1986: Manfred Mayrhofer, Indogermanische Grammatik. Halbband I/2: Lautlehre. Heidelberg (: Winter) 1986, s. 73-216. Mayrhofer 1987-2001: Manfred Mayrhofer, Etymologisches Wörterbuch des Altindoarischen. Heidelberg (: Winter) 1987-2003. Bd. I (1987-1992) 812 s.; Bd. II (1993-1996) 837 s.; Bd. III (1997-2001) 962 s. Mayrhofer 1996: Manfred Mayrhofer, Über griechische Vokalprothese, Laryngaltheorie und externe Rekonstruktion. In: Ausgewählte Kleine Schriften. Bd.II. Wiesbaden (: Reichert) 1996, s. 239-254 [otisk ze Serta Indogermanica. Festschrift für Günter Neumann. Hrsg. von Johann Tischler. Innsbruck (: Institut für Sprachwissenschaft) 1983, s. 177-192. Mayrhofer 2004: Manfred Mayrhofer, Die Hauptprobleme der indogermanischen Lautlehre seit Bechtel. Wien (: Österreichische Akademie der Wissenschaften) 2004, 77 s. [Akademie der Wissenschaften, Sitzungsberichte. Philosophisch-Historische Klasse 709]. Mayrhofer 2005: Manfred Mayrhofer, Die Fortsetzung der indogermanischen Laryngale im Indo-Iranischen. Wien (: Österreichische Akademie der Wissenschaften) 2005, 166 s. [Akademie der Wissenschaften, Sitzungsberichte. Philosophisch-Historische Klasse 730]. Meier-Brügger 2000: Michael Meier-Brügger, Indogermanische Sprachwissenschaft. 7. völlig neubearbeitete Auflage unter Mitarbeit von Mathias Fritz und

19

Manfred Mayrhofer. Berlin - New York (: de Gruyter) 2000, lxxxviii, 293 s. Meiser 1998: Gerhard Meiser, Historische Laut- und Formenlehre der lateinischen Sprache. Darmstadt (: Wissenschaftliche Buchgesellschaft) 1998, xxx, 258 s. Melchert 1994: H. Craig Melchert, Anatolian historical phonology. Leiden (: Rodopi) 1994, 457 s. [Leiden Studies in Indo-European 3]. Paul 1880: Hermann Paul, Principien der Sprachgeschichte. Halle (: Niemayer) 1880, vii, 288 s. Peters 1980: Martin Peters, Untersuchungen zur Vertretung der indogermanischen Laryngale im Griechischen. Wien (: Österreichische Akademie der Wissenschaften) 1980, x, 364 s. [Akademie der Wissenschaften, Sitzungsberichte. Philosophisch-Historische Klasse 377]. Ramat - Ramat 1998: The Indo-European languages. Edited by Anna Giacalone Ramat and Paolo Ramat. London - New York (: Routledge) 1998, xxiii, 526 s. Rix 1976: Helmut Rix, Historische Grammatik des Griechischen. Darmstadt (: Wissenschaftliche Buchgesellschaft) 1976, xx, 297 s. Rix et alii 2001: Lexikon der indogermanischen Verben. Die Wurzeln und ihre Primärstammbildungen. Unter Leitung von Helmut Rix und der Mitarbeit vieler anderer bearbeitet von Martin Kümmel - Thomas Zaehnder - Reiner Ripp - Brigitte Schirmer. Zweite, erweiterte und verbesserte Auflage bearbeitet von Martin Kümmel und Helmut Rix. Wiesbaden (: Reichert) 20012, 823 s. Saussure 1968: Ferdinand de Saussure, Mémoire sur le système primitif des voyelles dans les langues indo-européennes. Hildesheim (: George Olms) 1968, 302 s. [otisk vydání Leipzig 1879]. Saussure 1989: Ferdinand de Saussure, Kurs obecné lingvistiky. Vydal Charles Bally a Albert Sechehaye za spolupráce Alberta Riedlingera. Komentᡠre napsal Tullio de Maura. Pˇ reložil František ˇ Cermák. Praha (: Oden) 1989, 467 s. Schindler 1972: Jochem Schindler, Das Wurzelnomen im Arischen und Griechischen. Würzburg (disertace, rozmnoženo) 1972, ii, 112 s. Schindler 1973: Jochem Schindler, Bemerkungen zur Herkunft der idg. Diphtongstämme. Die Sprache 19 (1973) s. 148-157. Schindler 1977a: Jochem Schindler, A thorny problem. Die Sprache 23 (1977) s. 25-35. Schindler 1977b: Jochem Schindler, Notizen zum Sieversschen Gesetz. Die Sprache 23 (1977) s. 56-65. Schrijver 1991: Peter Schrijver, The reflexes of the Proto-Indo-European laryngeals in Latin. Amsterdam - Atlanta (: Rodopi) 1991, xl, 616 s. [Leiden Studies in Indo-European 2]. Szemerényi 1989: Oswald Szemerényi, Einführung in die vergleichende Sprachwissenschaft. Darmstadt (: Wissenschaftliche Buchgesellschaft) 1989, xxv, 370 s. [3. vydání]. Tichy 2000: Eva Tichy, Indogermanistisches Grundwissen für Studierende sprachwissenschaftlicher Disziplinen. Bremen (: Hempen) 2000, 139 s.

20

Vasmer 1976-1980: Max Vasmer, Russisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg (: Winter) 1976-1980. Bd. I (1976), xlvii, 712 s.; Bd. II (1979), 712 s.; Bd. III (1980), 697 s. Veˇ cerka et alii 2006: Radoslav Veˇ cerka, K pramen˚ um slov. Uvedení do etymologie. Spolupracovali †Adolf Erhart, Eva Havlová, Ilona Janyšková, Helena Karlíková. Praha (: Lidové noviny) 2006, 355 s. Walde - Hofmann 1982: Alois Walde - Johann Baptist Hofmann, Lateinisches etymologisches Wörterbuch. Heidelberg (: Winter) 1982. Bd. I, xxxix, 872 s.; Bd. II, 831 s.; Bd. III (1965): Registerband zusammengestellt von Elsbeth Berger, 287 s. Watkins 1998: Calvert Watkins, Proto-Indo-European: Comparison and reconstruction. In: Ramat - Ramat 1998, s. 25-73. Werba 1997: Chlodwig H. Werba, Verba Indoarica. Die primären und sekundären Wurzeln der Sanskrit-Sprache. Pars I: Radices Primariae. Wien (: Österreichische Akademie der Wissenschaften) 1997, 590 s. Wilbur 1977: Terence H. Wilbur (ed.), The Lautgesetz-Controversy. A documentation (1885-86). With essays by C. Curtius, B. Delbrück, K. Brugmann, H. Schuchradt, H. Collitz, H. Osthoff, and O. Jespersen. New edition with an introductory article. Amsterdam (: Benjamins) 1977, xcv s. [reprinty statí nejsou pr˚ ubˇ ežnˇ e c ˇíslovány]. Woodard 2004: Roger D. Woodard, The Cambridge Encyclopedia of the World’s Ancient Languages. Cambridge (: Cambridge University Press) 2004, xx, 1162 s.

21