Přednáška č. 2. Mezinárodní systém Studené války

Přednáška č. 2

Mezinárodní systém Studené války

Vznik Studené války „ „

„

„ „

„

symbolické mezníky: svržení amerických atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki spuštění "železné opony" v Churchillově projevu ve Fulltonu rozdělení Německa autorem pojmu „Studená válka“ americký diplomat a analytik Walter Lipmann transformace mezinárodního systému po druhé světové válce

Supervelmoci, velmoci a ostatní státy „

„

„

„

velmoci: Velká Británie, Francie, Čína, SRN, Japonsko, Indie, Izrael, Pákistán základem bipolarita dvou supervelmocí: USA a SSSR osou polarizace konflikt Západ-Východ, podložený silným ideologickým i ekonomickým protikladem vedle států, které se přiklonily na stranu jedné ze supervelmocí existoval „Třetí svět“

Distribuce moci „ „

„ „ „ „

„

původně bipolární distribuce moci podložená vlastnictvím jaderných zbraní zpochybnění supervelmocenské pozice: první ropný šok 1973, kdy se ukázalo, že i USA a SSSR závisejí velmi silně na zdrojích nerostných surovin zvenčí do hry vstupují ekonomické faktory distribuce moci v 80. letech: (1) mocenská centra: USA, SSSR, Čína, Japonsko, ES (2) střední mocnosti: Argentina, Austrálie, Belgie, Brazílie, ČSSR, Egypt, Indonésie, Irán, JAR, Jižní Korea, KLDR, Jugoslávie, Kanada, Kuba, Mexiko, NDR, Nizozemí, Pákistán, Polsko, Řecko, Saudská Arábie, Španělsko, Švédsko, Turecko, Venezuela, Vietnam, Indie, Izrael (3) malé státy a ministáty

Distribuce bohatství „

„ „

„

„

zkoncentrováno v tzv. prvním světě (v marxistické terminologii VKZ) částečně také v zemích reálného socialismu ropné šoky ukázaly, že již nelze všechny země Třetího světa brát jako země na stejné úrovni bohatství začal být používán pojem „Čtvrtý svět“ pro ty nejzaostalejší země třetího světa naopak pro státy, které zažily jistý ekonomický boom byl v 80. letech užíván pojem Newly Industrializing Countries (Brazílie, Jižní Korea, Asijští tygři, Mexiko, Argentina)

Stupeň polarizace „

„

„

„

„

stupeň polarizace se v systému studené války proměňoval v 50. a částečně i 60. letech poměrně vysoký stupeň polarizace (bipolarita) v 70. letech politika détente vytvořila poměrně komplikovaná struktura různých vazeb a aliancí konfliktní osa Západ-Východ doplněna osou Sever-Jih 70. a 80. letech hovoříme o tzv. bimultipolaritě

Triumf liberální demokracie nebo střet civilizací? Vize mezinárodních vztahů ve 21. století

Francis Fukuyama

Konec dějin a poslední člověk

Francis Fukuyama (1) „

„ „ „

„

naprostý triumf liberální demokracie a moderního kapitalismu týká se ideologie i mezinárodního prostředí neexistuje již životaschopná alternativa pokud neexistuje alternativa vůči liberalismu a kapitalismu, dějiny ideologií dospěly do svého konce konec Studené války je i koncem dějin

Francis Fukuyama (2) „

„

„

ekonomické reformy SSSR Gorbačova a ČLR Teng SiaoPinga motivovány nikoliv neefektivitou plánované ekonomiky, ale změnou myšlení první polovina 20. století – boj liberální demokracie s fašismem druhá polovina 20. století – boj liberální demokracie s marxismem v různých variantách

Francis Fukuyama (3) „

„

„ „ „

Gorbačov – i neliberální reformy řízeny přijetím liberálních hodnot liberalismus vítězí i přes existenci neliberálních zemí jako ČLR Zbývající protivníci liberalismu: (1) nacionalismus (2) náboženský fundamentalismus

Dopad „Konce dějin“ na mezinárodní vztahy „ „ „

„

„ „ „

konec bipolarity Studené války nová kvalita odideologizovaného světa liberálně demokratický planetární řád založený na hodnotách svobody, rovnosti a demokracie masivní odzbrojení přirozenou cestou (s pádem komunismu mizí nepřítel) „marketizace“ mezinárodních vztahů přechod z historické do posthistorické fáze univerzalismus vědy a kapitalistické ekonomiky

Samuel P. Huntington

Střet civilizací. Boj kultur a proměna světového řádu

Kultury a civilizace „

„ „

„ „ „

„

kultura je to, co má dnes pro identitu většiny lidí klíčový význam civilizace je “kultura ve velkém” součástí obou jsou hodnoty, normy, instituce a způsoby myšlení civilizace jsou smrtelné, jejich povaha je dynamická historie světa je podle Huntingtona dějinami civilizací ve světě po skončení studené války vytvářejí vzory propojenosti, dezintegrace a konfliktu důležité jsou přitom symboly dané kulturní identity – vlajky, kříže či pokrývka hlavy

Role kultury v postbipolární době „

„ „ „

„

„

v nové postbipolární epoše se kultura stává silou, která současně spojuje i dělí spojení: Německo, Korea Čína rozpad: Sovětský svaz, Jugoslávie hrozba rozpadu: Ukrajina, Nigérie, Súdán, Indie, Srí Lanka šanci mají jen integrační projekty v rámci jedné kultury/civilizace (EU) roste nebezpečí konfliktu mezi civilizacemi

Civilizace v dnešním světě

civilizace čínská civilizace japonská civilizace hinduistická civilizace islámská civilizace pravoslavná civilizace západní (dominující) civilizace latinskoamerická civilizace africká neexistuje univerzální civilizace

Proměna světového řádu „ „

„ „

Dominance západní civilizace ohrožena Proměna postojů první a druhé modernizující generace v nezápadních civilizacích Návrat ke kořenům Návrat kultury a kulturní identity do mezinárodního řádu

Struktura civilizací „ „

„ „ „

centra a členové civilizace identická s jedním státem (Japonsko) monocentrické civilizace (Rusko, Indie, Čína) polycentrické (Západ) bez centra (islámská, latinskoamerická, africká)

Země „mimo civilizace“ „ „

„

osamocené (Etiopie) rozštěpené (Súdán, Bosna a Hercegovina, Estonsko, Srí Lanka) „na rozcestí“ – rozpolcené země (Mexiko, Turecko, Rusko ???)

Boj civilizací – převládající konflikt budoucnosti „

„

„

růst mezicivilizačního napětí (Západ – islám, Čína – Japonsko) civilizační mikrokonflikty na hranici civilizací či uvnitř rozdělené země civilizační makrokonflikty (války širokého rozsahu mezi civilizacemi – prototypem Afghánistán a Perský záliv)