Přechod od přeshraničních plateb k SEPA v ČR a v Evropě

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra finančních obchodů

Přechod od přeshraničních plateb k SEPA v ČR a v Evropě Diplomová práce

Autor:

Bc. Petr Andresen Finance, finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Ing. Otakar Schlossberger, Ph.D.

Duben, 2010

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Olomouci, dne 24. 4. 2010

Bc. Petr Andresen

Poděkování Touto cestou děkuji svému vedoucímu práce JUDr. Ing. Otakarovi Schlossbergerovi, Ph.D. za jeho spolupráci, vstřícnost, ochotu a trpělivost. Mé poděkování patří i mé kolegyni Ing. Ivetě Smetákové, která mě po celou dobu podporovala a byla mi velkou oporou. V neposlední řadě také mé rodině, přátelům a známým, kteří si mě za poslední dobu moc neuţili. Díky jejich pochopení, trpělivosti, toleranci a psychické podpoře jsem tuto práci mohl napsat a posunout tak své studium na BIVŠ ke svému konci. Děkuji i ostatním lidem, které tu jmenovitě neuvádím za jejich podporu a pomoc při psaní mé diplomové práce, bez jejichţ rad a pomoci by tato práce nebyla kompletní.

Anotace Vznik Evropské unie a zavedení jednotné měny euro dalo příčinu pro vznik nových právních předpisů. Některé z nich bylo nutné transponovat do národního právního řádu jednotlivých členských zemí. Zavedení mezinárodního čísla účtu IBAN a jeho povinné pouţívání spolu s BIC kódem se staly tyto dva pojmy povinnými náleţitostmi při provádění přeshraničních převodů. Poskytování platebních sluţeb vedlo k dalšímu zdokonalování a zrychlení, aby se bezhotovostní způsob placení stal moderním platebním prostředkem a sníţil se počet hotovostních transakcí. Základní myšlenka pro vznik projektu SEPA byla na světě. Zbývalo přizpůsobit příkazy k úhradě, přímé inkaso a platební karty. Jednotlivé banky, které chtějí produkty podle schématu SEPA svým klientům poskytovat, musí nejprve k SEPA přistoupit. Česká republika je právoplatný člen Evropské unie a některé banky působící na trhu uţ k SEPA přistoupily a začaly tak svým klientům produkty nabízet jako nepřímý účastník. Banky v zemích eurozóny mají tak výhodu proti českým bankám díky přímému přístupu do nově vzniklého zúčtovacího systému pro převody v rámci projektu SEPA. O vzniku Evropské unie, zavedení jednotné měny euro, právních předpisech, pojmech IBAN a BIC, přeshraničním převodu, produktech SEPA a přechodu k SEPA pojednává tato práce.

Annotation

Establishment of the European Union and the introduction of the euro could cause the formation of new legislation. Some of them had to be transposed into national law of individual member states. The introduction of the international IBAN account number and its mandatory use, together with the BIC code with these two concepts have become compulsory requisites for the implementation of cross-border transfers. Provision of payment services has led to further improvement and acceleration to the cashless payment method has become a modern means of payment and to reduce the number of cash transactions. The basic idea for the creation of SEPA was born. Remained customize payment orders, direct debit and credit cards. The basic idea for the creation of SEPA was born. Remained customize orders, direct debit and credit cards. Individual banks that want the products according to the SEPA scheme to provide its clients, it must first accede to the SEPA. Czech Republic is a rightful member of the European Union and some banks operating in the market already acceded to SEPA and began to offer its clients products as an indirect participant. Banks in the euro area countries have an advantage against the Czech banks with direct access into the new settlement system for transfers under SEPA. The emergence of the European Union, the introduction of the euro single currency, laws, concepts of IBAN and BIC, cross-border transfers, the SEPA products and transition to SEPA dealt with in this work.

Obsah Úvod .............................................................................................................................................. 7 1.

2.

3.

4.

Právní úprava platebního styku............................................................................................. 9 1.1

Právní předpisy České republiky ................................................................................... 9

1.2

Předpisy Evropské unie ............................................................................................... 13

Sjednocení Evropy a zavedení eura..................................................................................... 17 2.1

Přechod k jednotné měně ........................................................................................... 19

2.2

Vznik eura .................................................................................................................... 23

2.3

Česká republika a Evropská unie ................................................................................. 26

Přeshraniční platební styk ................................................................................................... 27 3.1

Bankovní identifikátor v České republice .................................................................... 27

3.2

IBAN ............................................................................................................................. 29

3.3

Použití IBAN verze v platebním styku.......................................................................... 32

3.4

SWIFT........................................................................................................................... 33

3.4.1

Česká republika a SWIFT ..................................................................................... 34

3.4.2

Výhody SWIFTu ................................................................................................... 34

3.4.3

Swiftová zpráva ................................................................................................... 35

3.4.4

Swiftová adresa ................................................................................................... 37

3.4.5

SWIFT v platebním styku ..................................................................................... 38

3.4.6

XML formát.......................................................................................................... 42

3.5

Proces zúčtování.......................................................................................................... 43

3.6

Zúčtovací systémy v Evropě ........................................................................................ 45

3.6.1

EURO1 ................................................................................................................. 45

3.6.2

STEP1 ................................................................................................................... 47

3.6.3

STEP2 ................................................................................................................... 48

3.6.4

TARGET a TARGET2 ............................................................................................. 49

SEPA..................................................................................................................................... 53 4.1

Produkty SEPA ............................................................................................................. 56

4.1.1

SEPA Credit Transfer............................................................................................ 56

4.1.2

SEPA Direct Debit ................................................................................................ 59

4.1.3

SEPA Card framework ......................................................................................... 61

4.1.4

SEPA Cash Framework ......................................................................................... 64

4.2

SEPA v České republice ............................................................................................... 66 5

5.

4.3

Projekt SEPA v ČR a v Evropě ...................................................................................... 68

4.4

Závěry šetření .............................................................................................................. 82

Závěr .................................................................................................................................... 86

6

Úvod Bankovní sektor zaţívá v poslední době v zemích Evropské unie velmi aktivní období, kdy se prosazuje snaha sjednotit poskytování bankovních sluţeb v oblasti platebního styku ve všech zemích EU a evropského hospodářského prostoru. Cílem této diplomové práce je provést analýzu příčin a praktického zavedení produktů SEPA v České republice a ve vybraných státech Evropské unie. Dostupnost a zdroje dat, ze kterých lze čerpat, jsem se pokusil maximálně vyuţít. Poskytování bankovních sluţeb má kaţdá země ošetřeno ve svém právním řádu. Nejinak je tomu i v České republice. Proto se v první kapitole zaměřím na právní úpravu platebního styku u nás a budu charakterizovat jednotlivé prameny, které jsou s platebním stykem spojeny. Je-li téma této diplomové práce přechod od přeshraničního platebního styku k SEPA, musím se nejprve vypravit do nedávné minulosti, kdy se objevila první snaha o sjednocení Evropy a zavedení jednotné měny, kterou nebylo hned euro, ale XCU. I tento proces trval nějakou dobu a postupně se jednotná měna zavádí do dalších zemí Evropské unie. O procesu sjednocení Evropy a zavádění měny euro bude druhá kapitola. Odtud uţ to bude jen krůček k zavedení pojmu přeshraniční platební styk a k jednotnému evropskému platebnímu prostoru (SEPA). Pokusím se všem čtenářům mé diplomové práce tuto problematiku přiblíţit za vyuţití nejen dostupných informací z internetu, ale také díky svým

mnohaletým

zkušenostem

s platebním

stykem

za

dobu

své

kariéry

v Československé obchodní bance. O přeshraničním platebním styku a jeho fungování bude třetí kapitola této práce, ve které vysvětlím základní pojmy spojené s fungováním a realizací přeshraničních převodů, představím zúčtovací systémy, náleţitosti příkazu k přeshraničnímu převodu a upozorním na úskalí s tím spojená. Tím se přesunu do čtvrté kapitoly, která uţ bude plně věnovaná jednotnému evropskému platebnímu prostoru (SEPA). V této kapitole přestavím jednak celý projekt (všechny jeho části) a dále se budu zabývat pouze jeho dvěma produkty, a to SEPA credit transferem a SEPA direct debitem. Věřím, ţe kaţdý člověk po přečtení této diplomové práce získá základní představu o tom, co se v poslední době na poli bankovních produktů v oblasti platebního styku děje. I já jsem zvědavý, jak bude proces při sjednocování poskytování platebních sluţeb dále pokračovat v zemích Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, zda bude 7

v souladu s pravidly projektu SEPA. Neméně bude zajímavé sledovat, jak si klienti bank na změny při poskytování platebních sluţeb zvyknou a jak jednotlivé novinky přijmou za své.

8

1. Právní úprava platebního styku Kaţdý stát upravuje ve svém právním řádu bankovní prostředí a poskytování bankovních sluţeb. V České republice existuje několik právních norem, které oblast bankovnictví upravují. Vstupem naší země do Evropské unie se pro Českou republiku staly závazné i předpisy EU, kterými se musí naše země řídit. Některé normy EU poţadovaly zapracování do národních právních předpisů jednotlivých členských zemí, které se nazývají směrnice (Directives) Od 1. listopadu 2009 vstoupil v účinnost v České republice nový zákon č. 284/2009 Sb. o platebním styku, který nahrazuje původní zákon č. 124/2002 Sb. o převodech peněţních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku). Proto právní normy upravující poskytování bankovních sluţeb a sluţeb spojených s platebním stykem můţeme rozdělit na dvě skupiny: právní předpisy České republiky a předpisy Evropského společenství.

1.1 Právní předpisy České republiky Zákon č. 284/2009 Sb. o platebním styku1 (dále jen zákon) Přijetí tohoto zákona předcházela spousta jednání a příprav. Rekodifikace zákona o platebním styku zavedla některé nové pojmy, které nahradily původní a také se změnily některé jiné právní předpisy, jejichţ změny jsou pak zachyceny v zákoně č. 285/2009 Sb. Zákon nově definuje základní produkt pro poskytování produktů platebního styku – běţný účet, který je nově nazván platebním účtem. Smlouva o platebních sluţbách, kterou uzavírá poskytovatel s uţivatelem je nově nazvána rámcovou smlouvou. Instituce oprávněná poskytovat platební sluţby je nazývána platební institucí. Hlavními poskytovateli platebních sluţeb jsou banky. Proto pro zjednodušení budu dále hovořit o bance. Banka plátce je bankou poskytovatele plátce a na straně příjemce je to banka poskytovatele příjemce. K velké změně dochází u tuzemských převodů, kdy částka převodu musí být na účet příjemce připsána bezprostředně poté, co banka poskytovatele 1

Zdroj: Sbírka zákonů České republiky, částka 89, ze dne 4. září 2009

9

příjemce obdrţí částku převodu na svůj účet u provozovatele platebního systému. To v praxi znamená, ţe pokud dosud (do 31. října. 2009) banka příjemce připisovala příchozí tuzemské platby valutou D+1 na účet příjemce, pak od 1. listopadu 2009 budou částky převodu připisovány na účet příjemce valutou D. Valuta D je den, kdy banka příjemce obdrţela částku převodu na svůj účet u provozovatele platebního systému, v České republice to je účet mezibankovního platebního styku v systému CERTIS, který provozuje Česká národní banka. Evidence účastníků platebního systému je vedena Českou národní bankou. Pro správné směrování převodů peněţních prostředků (úhrad i inkas) ať uţ v rámci České republiky nebo do a ze zahraničí má kaţdý klient banky přidělen svůj tzv. jedinečný bankovní identifikátor. Tímto identifikátorem se rozumí číslo účtu (pro tuzemský korunový platební styk ve tvaru ABO2), čtyřmístný kód banky podle číselníku České národní banky a pro mezinárodní platební styk potom číslo účtu ve tvaru IBAN a BIC kód3. Nově tento zákon také definuje informační povinnost poskytovatele platebních sluţeb. Před uzavřením smlouvy na jednorázovou platební transakci je povinen poskytovatel uţivatele informovat o jedinečném identifikátoru nebo údaji nutném k provedení převodu, maximální lhůtě potřebné k provedení převodu, poplatcích a dalších nákladech spojených s touto sluţbou, směnném kurzu a podmínky poskytnutí sluţby. Tyto informace jsou poskytovány v úředním jazyce státu, v němţ je platební sluţba poskytována, příp. v jazyce, na kterém se smluvní strany dohodnou. Tyto a další informace musí být uţivateli poskytnuty, nebo zpřístupněny ještě před uzavřením rámcové smlouvy. V průběhu trvání rámcové smlouvy musí poskytovatel uţivatele informovat o návrzích změn ve lhůtě 2 měsíce před jejich účinností a v případě sporu musí tuto skutečnost doloţit. Nově zákon také upravuje výpovědní lhůtu rámcové smlouvy. Pokud uţivatel nesouhlasí s návrhem změny rámcové smlouvy, je oprávněn rámcovou smlouvu ihned vypovědět. Standardní výpovědní lhůta ze strany uţivatele (klienta) je 1 měsíc počínající běţet následující den po dni doručení výpovědi druhé smluvní straně, v případě výpovědi ze strany poskytovatele jsou to 2 měsíce, kdy lhůta počíná běţet první den měsíce následujícího po dni doručení výpovědi druhé smluvní straně. K další významné změně, ke které došlo, je zpoplatnění převodů v měně euro anebo v národních měnách členských států Evropské unie a zemí tvořících Evropský hospodářský prostor. Dosud bylo umoţněno pouţívat jakoukoli metodu zpoplatnění u tzv. přeshraničních převodů. Aplikace nového 2 3

Tvar ABO, umožňuje automatizované zpracování a vyhovuje modulo 11 (popsáno v kapitole 3.1) IBAN a BIC kód – blíže v kapitole 3

10

zákona garantuje připsání celé částky převodu na účet poskytovatele příjemce. Jedinou moţnou metodou zpoplatnění je metoda tzv. SHA4 (share), kdy kaţdá případná zprostředkující banka provádí převod peněţních prostředků ve prospěch poskytovatele příjemce v plné výši bez sraţení poplatků za tuto sluţbu. U převodů podle schématu SEPA se pouţije nové kódové slovo SLEV. Nový zákon zpřesňuje definici pojmu okamţik přijetí platebního příkazu nejen z podnětu plátce, ale také příjemce platby. Oproti původnímu zákonu o platebním styku je v novém zákonu pojednáno také o inkasním způsobu placení. Okamţikem přijetí platebního příkazu se rozumí okamţik, kdy poskytovatel plátce obdrţel platební příkaz přímo od plátce nebo z podnětu příjemce. Zákon připouští, aby se uţivatel s poskytovatelem dohodli na odloţeném okamţiku přijetí příkazu k převodu, a řeší situaci, kdy poskytovatel obdrţí platební příkaz v době blízko konce pracovní doby a dobu, která není provozní dobou poskytovatele plátce. V takovém případě platí, ţe platební příkaz byl přijat na začátku následující provozní doby poskytovatele plátce. Informační povinnost poskytovatele plátce i příkazce je povinna informovat svého klienta o zúčtovaných převodech na jeho účtu prostřednictvím výpisu z účtu, jehoţ frekvence nesmí být delší neţ 1 měsíc. Tento měsíční přehled provedených převodů je povinna poskytnout banka zdarma. Je to výrazná novinka, která dosud nebyla takto zákonem upravena. S ohledem na to, ţe se jedná o zákonnou úpravu, jsou povinni se řídit tímto ustanovením všichni účastníci, přičemţ klient nemá právo vzdát se nároku na výpis z účtu. Zákon také stanoví, jaké informace musí být uţivateli poskytnuty před uzavřením rámcové smlouvy. Mezi nejdůleţitější patří: popis platební sluţby, poskytnutí jedinečného identifikátoru, jenţe je podmínkou řádného provedení platebního příkazu, forma a postup předání souhlasu s provedením příkazu, údaj o úplatě, kterou je uţivatel povinen zaplatit poskytovateli, informace o směnném kurzu, úrokových sazbách, maximální lhůtě k provedení převodu, údaj o okamţiku přijetí platebního příkazu. Pokud uţivatel vypovídá rámcovou smlouvu do 1 roku od uzavření, můţe poskytovatel poţadovat za vypovězení smlouvy úplatu, která musí být přiměřené výše. Toto právo poskytovatele na úplatu musí být ale předem sjednáno. Zákon nově upravuje i problematiku autorizace platební transakce. Za autorizovanou se povaţuje taková 4

blíže viz kapitola 3

11

transakce, ke které dal uţivatel souhlas buď předem, nebo po provedení transakce. Autorizace je také upravena jinými právními předpisy, např. občanským soudním řádem. Rámcová smlouva můţe stanovit, ţe poskytovatel je oprávněn zablokovat platební prostředky uţivatele. Zákon k tomu stanovuje případy, kdy k takovému kroku můţe poskytovatel přistoupit. O zablokování platebního prostředku je povinen poskytovatel uţivatele neprodleně informovat. Stejně tak platební prostředek odblokovat, pominou-li důvody k jeho blokování. Uţivatel má právo poţádat poskytovatele do 8 týdnů o vrácení autorizované částky platební transakce, jestliţe v okamţiku provedení autorizace nebyla známa přesná částka transakce, nebo částka značně převyšuje částku, kterou mohl uţivatel očekávat se zřetelem ke všem okolnostem. Smluvní strany se mohou v rámcové smlouvě dohodnout, ţe toto ustanovení nebude pouţito, pokud se plátce o přesné částce dověděl nejméně 4 týdny před okamţikem přijetí platebního příkazu, nebo udělil souhlas poskytovateli přímo. Důleţitou úpravou, kterou řeší nový zákon o platebním styku, jsou lhůty převodu. Jednak stanoví lhůtu pro převod prostředků v rámci jednoho poskytovatele, kdy částka převodu odepsaná z účtu plátce musí být na účet příjemce připsána tentýţ den a potom také lhůtu pro připsání částky převodu ve prospěch poskytovatele příjemce, kdy poskytovatel plátce a poskytovatel příjemce jsou dvě různé banky. V tomto případě poskytovatel plátce musí zajistit připsání částky převodu ve prospěch poskytovatele příjemce nejpozději následující pracovní den po dni, kdy nastal okamţik přijetí platebního příkazu. V případě papírového platebního příkazu můţe být dohodnuta lhůta o 1 den delší. Zákon také řeší úpravu opravného zúčtování bank. V době zpracování práce (březen 2010) se ještě očekávalo vydání prováděcí vyhlášky České národní banky k této problematice.

Zákon č. 285/2009 Sb.5 Tímto zákonem se mění některé zákony v souvislosti s účinností zákona o platebním styku. Zákon o platebním styku přinesl mnoho změn v poskytování platebních sluţeb a 5

Zdroj: Sbírka zákonů České republiky, částka 89, ze dne 4. září 2009

12

tím bylo nutné změnit (adaptovat) některé dosud platné právní normy. Dotklo se to např. zákona o bankách, zákona o České národní bance, devizového zákona, zákona o spořitelních druţstvech, zákona o finančním arbitrovi, obchodního zákoníku, občanského zákoníku a dalších právních předpisů. Z těch významných změn, které ovlivní ţivot ekonomických subjektů podstatným způsobem, bych rád uvedl následující: Další významnou změnou je placení daní, cel a plateb pojistného na sociální zabezpečení a plateb pojistného na všeobecné zdravotní pojištění. Dosud platilo, ţe za datum splatnosti (účinnosti) byl povaţován den, kde došlo k odepsání částky převodu z účtu plátce, nebo sloţení hotovosti na přepáţce České pošty, pokud byly tyto platby placeny v hotovosti poštovní poukázkou. Nově platí, ţe se za okamţik přijetí platebního příkazu povaţuje den, kdy byla částka převodu připsána na účet poskytovatele příjemce, přičemţ poskytovatel příjemce je povinen poskytnout na ţádost příjemce informaci o dni, kdy byly prostředky připsány na jeho účet. Poskytovatel příjemce je povinen poskytnout příjemci informaci o čísle účtu plátce nebo jeho jedinečném bankovním identifikátoru, podle kterého je schopen plátce identifikovat. Podstatným způsobem se změnil pojem běţného účtu podle obchodního zákona. Uţ bylo v práci uvedeno, ţe pojem běţný účet byl nahrazen pojmem platební účet a smlouva o běţném účtu se nyní jmenuje Rámcová smlouva. Nový zákon o platebním styku také zrušil hranici 50 tisíc EUR pro mimosoudní řešení sporů z platebního styku před finančním arbitrem právě díky změně zákona č. 229/2002 Sb. o finančním arbitrovi a zákona č. 57/2006 Sb. a zákona č. 264/2006 Sb.

1.2 Předpisy Evropské unie Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2560/20016 Toto nařízení bylo platné pro všechny a nemuselo být transponováno do národních předpisů jednotlivých členských států, jelikoţ se jednalo o Nařízení. V tomto nařízení bylo upraveno zpoplatnění přeshraničních převodů v měně euro do výše 50.000,- EUR, kdy se stanovila povinnost pro poskytovatele účtovat poplatek za přeshraniční převod 6

Zdroj www.cnb.cz

13

do této částky ve stejné výši jako za tuzemský převod v měně euro. Důvodem tohoto kroku bylo účtování poplatků ze strany bank za přeshraniční převody ve stejné výši jako za zahraniční platbu. Ovšem zavedením eura jako jednotné měny v zemích Evropské unie, kde měnu euro přijali jako měnu domácí, se přeshraniční převody dostaly na stejnou úroveň jako převody v rámci jedné země EU. Šetřením bylo totiţ zjištěno, ţe ceny za platby zůstávají pořád vysoké a nepřibliţují se poplatky za přeshraniční převody cenám za vnitrostátní platbu. V původním záměru bylo, aby se toto nařízení týkalo i platby šekem, ačkoli u šeku nelze zajistit stejně rychlé zpracování platby jako u elektronických plateb. Aby bylo ovšem zavedení regulace poplatků účinné, došlo také ze zrušení povinného předávání vnitrostátních prohlášení pro statistické účely platební bilance. Toto nařízení se nevztahovalo na přeshraniční převody institucí na jejich vlastní účet. Nařízení dále definovalo pojem přeshraniční převod, elektronický platební prostředek, elektronický peněţní prostředek, instituci a platební prostředek vzdáleného přístupu. Institucím bylo nařízeno uvádět svým klientům na výpisu z účtu, příp. jeho příloze BIC kód a číslo účtu ve tvaru IBAN7. Obě tyto náleţitosti patří mezi povinné náleţitosti přeshraničního převodu, aby mohl tento převod být klasifikován jako přeshraniční převod s účtovaným poplatkem jako za tuzemský převod. V případě neuvedení čísla účtu příjemce ve tvaru IBAN je oprávněna banka účtovat dodatečné poplatky, na které je banka povinna klienta upozornit. V současné době byl tento předpis zrušen a nahrazen novým předpisem, a to Nařízením

Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/2009 ze dne 16. září 2009 o přeshraničních platbách ve Společenství.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 924/20098 Toto nařízení nahrazuje původní nařízení č. 2560/2001 a nově v sobě obsahuje inkasní způsob placení v přeshraničním platebním styku. Stanovuje rovnost poplatků za přeshraniční převody a převody v rámci jedné země v měně euro aţ do výše 50.000,EUR. Pokud členský stát oznámí své rozhodnutí o rozšíření uplatnění tohoto nařízení i na svoji domácí měnu, pak je vnitrostátní převod v národní měně tohoto členského státu povaţována za platbu odpovídající přeshraniční platbě prováděné v eurech. Toto 7 8

IBAN a BIC kód blíže v kapitole 3 Zdroj: http://ec.europa.eu/internal_market/payments/crossborder/index_en.htm

14

nařízení se ovšem nevztahuje na poplatky za směnu měn. Aby ovšem mohlo být toto nařízení uplatňováno, je třeba maximálně zajistit automatizaci zpracování převodů a inkas v přeshraničním platebním styku. Toho bude docíleno pouţívání čísla účtu plátce i příjemce ve tvaru IBAN a BIC kódu poskytovatele platební sluţby. Poskytovatel platební sluţby je povinen, pokud to připadá v úvahu, uvést mezinárodní tvar čísla účtu IBAN a BIC kód poskytovatele na výpisu z účtu nebo jeho příloze. Poskytovatel platebních sluţeb je oprávněn účtovat uţivateli dodatečné poplatky, pokud v pokynu k provedení transakce neuvede číslo ve tvaru IBAN a BIC kód poskytovatele. Tyto poplatky musí být přiměřené a uţivatel o nich musí být v předstihu informován. Podle tohoto Nařízení se přeshraničním platbou rozumí: „Přeshraniční platbou elektronicky zpracovaná platební transakce z podnětu plátce nebo příjemce nebo prostřednictvím příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v různých státech.“9 Poskytovatelé platebních sluţeb jsou povinni nejpozději od 1. ledna 2010 zrušit oznamovací povinnost pro účely platební bilance u transakcí klientů aţ do výše 50.000,EUR. Poskytovatel platebních sluţeb plátce, který umoţňuje provádět z platebního účtu daného plátce provádět vnitrostátní inkasní transakce denominované v eurech, umoţní z tohoto účtu v souladu s inkasním systémem provádět inkasní transakce denominované v eurech z podnětu

příjemce prostřednictvím

poskytovatele platebních sluţeb

nacházejícího se v kterémkoli členském státě. Vztahuje se to na inkasní transakce v souladu s inkasním systémem, který je k dispozici spotřebitelům. Poskytovatelé platebních sluţeb jsou povinni splnit tyto poţadavky do 1. listopadu 2010. Poskytovatelé platebních sluţeb nacházející se v zemi, kde není domácí měnou euro, jsou povinni zajistit výše uvedené nejpozději do 1. listopadu 2014. Bude-li zavedeno euro jako domácí měna v členském státě do 1. listopadu 2013, musí poskytovatel zajistit inkasní způsob placení do jednoho roku ode dne, kdy se daný členský stát stal členem eurozóny. Jedná se o naplnění principu dosaţitelnosti. Kaţdý členský stát je povinen zajistit přiměřené a účinné postupy pro mimosoudní vyřizování stíţností a mimosoudní narovnání sporů mezi poskytovateli platebních

9

Zdroj: Nařízení EP a Rady č. 924/2009, článek 2, bod 1

15

sluţeb a uţivateli platebních sluţeb a musí oznámit Komisi tento subjekt, nebo subjekty. Rovněţ je přípustné, aby se daným subjektem stal uţ existující subjekt. Pokud se členský stát, který nemá domácí měnu euro, rozhodne aplikovat a uplatňovat toto nařízení i na svou domácí měnu, oznámí toto své rozhodnutí Komisi. Toto oznámení se uveřejní v Úředním věstníku Evropské unie.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1781/200610 Teroristické útoky v USA dne 11. září 2001 opět potvrdily a na svém zvláštním zasedání Evropská rada zdůraznila (konstatovala), ţe boj s terorismem je hlavním cílem Evropské unie. Financování terorismu a praní špinavých peněz představuje pro finanční svět velkou hrozbu, a proto Evropský parlament a Rada přijali opatření v podobě tohoto Nařízení. V něm se mj. hovoří, ţe banka je oprávněna zablokovat částku převodu, pokud by se zjistilo, ţe by peníze z tohoto převodu měly slouţit k financování terorismu nebo praní špinavých peněz. Z toho důvodu doprovázejí kaţdý převod informace o plátci. Tyto informace musí být dostačující k tomu, aby v případě potřeby se dal u převádějící instituce plátce dohledat příkazce převodu. Úplné informace o plátci tvoří číslo účtu, název a adresa. Adresu lze nahradit datem a místem narození, identifikačním číslem klienta nebo vnitrostátním identifikačním číslem. Pokud neexistuje číslo účtu plátce, pak poskytovatel nahradí tento údaj takovým identifikátorem, podle něhoţ bude moţné transakci dohledat zpětně aţ k plátci. V zájmu ochrany svého jména přistoupily některé banky k tomu, ţe zrušily poskytování zahraničních převodů pro příleţitostnou klientelu. Jednají tak i v návaznosti na opatření některých zemí, kde je povinně vyţadováno uvádění čísla účtu plátce u zahraničních převodů. Některé země si toto stanovili ve svých národních předpisech na boj s financováním terorismu a boje proti praní špinavých peněz. Toto nařízení také stanovuje povinnosti poskytovatelů platebních sluţeb při dohledávání identifikace plátce, pokud tyto informace jsou neúplně, nebo převod nedoprovází. Poskytovatel platebních sluţeb příjemce uchovává získané informace o plátcích po dobu deseti let.

10

Zdroj www.cnb.cz

16

2. Sjednocení Evropy a zavedení eura Historický vývoj zejména v oblasti ekonomické ukázal, ţe je potřeba, aby se země v Evropě spojily a utvořily tak jednotný celek. K tomu je ale zapotřebí vzájemná spolupráce, která se začala formovat.11 Nejprve malé ohlédnutí do historie: Počátkem 30. Let 20. Století mezi dvěma světovými válkami devalvovala většina měn. Bylo to díky hospodářské krizi, která tak nepříznivě zasáhla všechny hospodářsky vyspělé země. K hlavním nepříznivým důsledkům hospodářské krize patří: pokles průmyslové výroby v západních zemích o 44 %, pokles světového obchodu o 66 % v běţných cenách a o více neţ 23 % v cenách roku 1923; dále pak pokles investiční činnosti jako důsledek nejistoty způsobený prudkými deflačními vlivy; úvěrová krize v jednotlivých zemích velmi nepříznivě ovlivnila mezinárodní úvěrové vztahy a přispěla ke krizi celého mezinárodního měnového systému a jeho rozpadu; dále to byly problémy na bankovním trhu, kdy spousta bank vyhlásila konkurz, na 9 měsíců došlo k uzavření burzy cenných papírů, v roce 1931 došlo k úpadku rakouské banky Creditanstalt a krátce nato německé banky Datenbank. Tato skutečnost vedla k dočasnému uzavření bank i ostatních peněţních ústavů. Sílil tlak zahraničních věřitelů, zejména z Velké Británie, USA a Francie, kteří odvolávali zahraniční kapitál a úvěry z Německa; dále to byly problémy v oblasti mezinárodních hospodářských vztahů, které se odrazily i v oblasti měnových kurzů a devizových rezerv. Po druhé světové válce převládaly ve vzájemném platebním styku západoevropských zemí dvoustranné clearingové platby. Tento způsob se stával váţnou překáţkou na cestě dalšího rozšiřování zahraničněobchodních vztahů mezi zeměmi. Proto byla v roce 1947 uzavřena dohoda o mnohostranném měnovém clearingu12. Platby byly prováděny i nadále na základě dvoustranných clearingových dohod. Členské země kaţdý měsíc oznamovaly saldo vzájemných dvoustranných plateb zúčtovacímu ústředí, kterým byla Banka pro mezinárodní platby. Tato forma však nepřinesla očekávané výsledky v oblasti odstraňování devizových omezení. Zlepšení situace se očekávalo od podepsané dohody o platbách a kompenzacích, kterou podepsaly členské země Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci, na základě které byla pasivní salda kryta v rámci 11

Zdroj: doc. Ing. Jana Marková, CSc: Mezinárodní měnová spolupráce Členové: Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Francie, Itálie. Později se připojily: Anglie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Švédsko a Řecko 12

17

předem stanoveného limitu věřitelskou zemí a té byly prostředky uhrazovány ze zdrojů Marshallova plánu. Ani tato dohoda nepřispěla k prohloubení hospodářské spolupráce mezi západoevropskými zeměmi. Převaţoval i nadále dvoustranný clearing v platebním styku. Kdyţ byla 19. září 1950 podepsána Dohoda o zaloţení Evropské platební unie, očekávalo se od ní, ţe pomůţe členským zemím13 při odstraňování devizových omezení a zavedení vnější směnitelnosti. Pro Evropskou platební unii bylo charakteristické:  mnohostranné zúčtování plateb  automatické poskytnutí úvěrů  vyrovnání měsíčních sald v dolarech, ve zlatě nebo úvěrem. Zúčtovacími operacemi byla pověřena Banka pro mezinárodní platby. Měsíční závěrečná salda byla vyrovnávána částečně v dolarech, částečně ve zlatě a zčásti poskytnutím úvěru dluţnické zemi ve výši pevně stanoveného podílu. Mnohostranný systém zúčtování pohledávek a závazků tak byl doplněn mechanismem automatického poskytnutí úvěru k vyrovnání pasivního salda. Mnohostranné zúčtování plateb prostřednictvím Evropské platební unie přispělo k rychlejšímu odstranění restriktivních opatření a k liberalizaci zahraničního obchodu nejen v rámci členských zemí unie, ale i vůči třetím zemím. V roce 1958 Evropská platební unie ukončila svoji činnost po zavedeí vzájemné směnitelnosti měn západoevropských zemí. Na její činnost koncem roku 1958 navázala Evropská měnová dohoda, kterou podepsaly členské země Evropské platební unie. Jejími hlavními cíli bylo:  prohloubení spolupráce centrálních bank členských zemí v oblasti rozšiřování vnější směnitelnosti  zamezit případnému návratu k bilaterálním platebním vztahům  zabezpečit rovnováhu platebních bilancí, stabilitu měnových kurzů  podpora liberalizace zahraničního obchodu Zúčtovací operace pro Evropskou měnovou dohodu prováděla Banka pro mezinárodní platby podle dohodnutých měnových kurzů. K vyrovnání pasivního salda obchodní

13

Členské země: Belgie, Lucembursko, Dánsko, Francie, Island, Irsko, Itálie, Nizozemsko, Norsko, SRN, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Velká Británie

18

bilance byly členským zemím poskytovány krátkodobé úvěry z Evropského fondu. Ten byl vytvořen na základě Evropské měnové dohody 8. srpna 1955 (s platností od 27. prosince 1958). Úvěry nebyly poskytovány automaticky, ale na základě individuální ţádosti kaţdé země. Díky malému objemu zdrojů (pouhých 607,5 mil. USD) poskytoval Fond pouze malé výpomoci, které vyuţívaly především ekonomicky slabší země. Ekonomicky silnější země čerpaly zdroje z Mezinárodního měnového fondu. Zaloţením Evropského hospodářského společenství (EHS) s platností od 1. ledna 1958 Římskou dohodou z 25. března 1957 byly poloţeny základy pro vznik budoucí Evropské unie. Název Evropská unie nahradil název Evropské společenství14 poté, kdy vešla v platnost Maastrichtská dohoda v roce 1993. Původní Římské dohody neupravovaly bezprostředně otázky měnové spolupráce mezi členskými zeměmi. Bylo to dáno cíly EHS, mezi které patřily: plynulý hospodářský růst, zvyšování ţivotní úrovně a těsnější vztahy mezi členskými zeměmi. Měnová politika zůstala ve svrchované působnosti kaţdé členské země. Jakmile vznikla Evropská unie, začaly se členské státy zabývat myšlenkou zavedení jednotné měny. Nejprve vznikla společná zúčtovací jednotka, jakýsi koš ECU (European Currency Unit), který časem nahradilo euro. Podpis Maastrichtské smlouvy v únoru 1992 dal předpoklad pro vznik jednotné měny. Jedním z hlavních cílů byl vznik hospodářské a měnové unie a nutnou podmínkou pro její vznik je zavedení jednotné měny. Byla dána přesná pravidla a jasný scénář přechodu k zavedení jednotné měny v souladu s časovým postupem stanoveným smlouvou o evropské měnové unii.

2.1 Přechod k jednotné měně Zavést v několika zemích jednotnou měnu není nic jednoduchého. Proces trval dlouho. Nejprve to byla přípravná fáze, která znamenala mnoho náročných a sloţitých organizačních kroků a velké mnoţství sloţitých strategických politicko-ekonomických rozhodnutí. Tato přípravná fáze byla rozdělena na dvě etapy.15 První etapa trvala od 1. července 1990 do 31. prosince 1993. Během ní byla dokončena liberalizace pohybu kapitálu, byl zaveden jednotný vnitřní trh zemí EU, byla zakázána omezení pohybu 14

Evropské společenství bylo používáno pro označení tří společenství: Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii 15 Zdroj: Marková, Jana: Mezinárodní měnová spolupráce, Oeconomia, 2006, ISBN 80-245-1053-7, kapitola 6, str. 144 - 217

19

kapitálu a zákaz omezení plateb mezi členskými zeměmi i mezi členskými státy a třetími zeměmi. Zavedení jiţ zmíněného jednotného trhu zemí EU znamenalo zánik dosavadních překáţek vzájemného pohybu zboţí, kapitálu, sluţeb i pracovních sil.

Obr. č. 1 Budova Evropské centrální banky ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo

Zdroj: http://www.ecb.europa.eu/ecb/orga/escb/html/image12.cs.html

Druhá etapa přípravné fáze trvala od 1. ledna 1994 do 31. prosince 1998. Během ní došlo k dalšímu velmi významnému posunu pro zavedení jednotné měny euro. Během této fáze byl zaloţen Evropský měnový institut představující zárodek budoucí Evropské centrální banky se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem v Německu. Rozhodnutí o vzniku Evropské centrální banky padlo v Bruselu 3. 5. 1998 na zasedání šéfů vlád zemí EU. Sídlo Evropské centrální banky je ve Frankfurt nad Mohanem, ve Spolkové republice Německo. Zakládací listinou byla Smlouva o Evropské unii. Jejím úkolem je řídit euro – jednotnou měnu EU a zabezpečovat stabilitu cen pro více jak dvě třetiny občanů EU, kteří pouţívají euro jako domácí měnu. Rovněţ odpovídá za definování a provádění hospodářské a měnové politiky EU. Evropská centrální banka (ECB) pracuje naprosto nezávisle. V rámci své funkce ECB spolupracuje s Evropským systémem centrálních bank, ke kterému náleţí všech 27 zemí EU. Pouze 16 z těchto zemí přijalo euro jako domácí měnu. Těchto 16 zemí tvoří tzv. eurozóny a jejich centrální banky společně s ECB tvoří tzv. eurosystém. Zajištění cenové stability jako jednoho ze svých hlavních úkolů dosahuje dvěma způsoby: 

kontrola mnoţství peněz v oběhu



monitorování cenových trendů

20

Kontrola mnoţství peněz v oběhu mimo jiné spočívá v určování úrokových sazeb v rámci eurozóny. Na závěrečném zasedání bylo rozhodnuto, ţe zavedení jednotné měny euro bude s účinností od 1. 1. 1999 a bude vyuţívána v jedenácti členských zemích z celkového počtu patnácti. K zemím, kde bylo zavedeno euro, patřily tyto země: Spolková republika Německo, Francie, Rakousko, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Lucembursko, Belgie, Nizozemsko, Finsko a Irsko. Další tři země se rozhodly přistoupit k euru později, přestoţe splňovaly podmínky a veškerá kritéria pro jeho přijetí. Do dnešního dne je však v těchto zemích pouţívána jejich původní domácí měna. Jedná se o tyto země: Velká Británie s měnou britská libra (GBP), Švédsko s měnou švédská koruna (SEK) a Dánsko, kde je domácí měnou dánská koruna (DKK). Naproti tomu Řecko veškerá kritéria nesplňovalo a přistoupilo k euru dříve, a to od 1. 1. 2001. Tím se počet zemí rozrostl na dvanáct. Další zemí, kde přistoupili k euru, bylo Slovinsko, a to s účinností od 1. 7. 2007. Ke dni 1. 1. 2008 je domácí měnou euro na Kypru a na Maltě a od 1. 1. 2009 ve Slovenské republice. Zatím je tedy konečný počet zemí s domácí měnou euro 16. Konečný počet zemí, kde je domácí měnou euro: Belgie, Německo, Irsko, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Slovinsko, Slovensko, Finsko, Malta, Kypr (stav k 1. 1. 2009) Uvedené země tvoří tzv. eurozónu.

21

Obr. č. 2 Mapa eurozóny

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Euro_accession.svg Země označené modrou barvou jsou země tvořící eurozónu, červeně označené země splňují podmínky pro přijetí eura, ale odloţily jeho přijetí. Země označené na mapě zelenou barvou jsou členové Evropské unie, kde zatím euro nepřijaly jako měnu domácí. Ţlutě označené ministáty (Monako, Vatikán, San Marino) pouţívají euro jako měnu domácí, ale nejsou oficiálními členy eurozóny; jsou pod vlivem jiné země. Státy, které dosud nezavedly euro, jsou: Bulharsko, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Švédsko a Spojené království. Dvě země mají trvalou výjimku, a to Dánsko a Spojené království. Mezi zeměmi, kde nepřijaly euro, jsou země, kde je jejich domácí měna navázána na euro a tyto země musí udrţovat kurzy svých národních měn ve fluktuačním pásmu od stanoveného středního kurzu k euru jako podmínku vstupu země do eurozóny. Těmi zeměmi jsou: Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Litva a Lotyšsko. Navázání národní měny na euro se říká

22

Mechanismus směnných kurzů II (ERM II). Očekává se, ţe do tohoto mechanismu vstoupí v budoucnu více zemí. Druhá etapa znamenala také posílení hospodářské konvergence, uţší koordinaci měnových politik, zákaz úvěrování veřejného sektoru centrálními bankami a byl nastolen proces vedoucí k nezávislosti národních centrálních bank. Ten měl být dokončen nejpozději ke dni zaloţení Evropského systému centrálních bank a byly započaty přípravné práce na třetí etapě. Před vznikem Evropské centrální banky byly Evropskému měnovému institutu uloţeny úkoly, které se daly rozdělit do pěti skupin:

16

 příprava zavedení budoucí jednotné měnové politiky  zesílení koordinace měnových politik jednotlivých členských zemí  dohled na Evropský měnový systém  konzultační a poradenská činnost  úschova a správa devizových rezerv centrálních bank členských zemí států EMU

2.2 Vznik eura Druhá fáze je vrcholem velkého integračního procesu17. Započala se 1. ledna 1999 třetí etapou. Dne 31. prosince 1998 se sjeli představitelé jednotlivých členských států zemí EU do Bruselu, aby slavnostně uvedli novou měnovou jednotku členských zemí Evropské měnové unie. Touto novou jednotkou bylo euro (ISO kód EUR). Na tomto sjezdu byly vyhlášeny pevné přepočítací koeficienty jednotlivých domácích měn zemí EMU vůči nové měně euro a tyto koeficienty byly po celou dobu trvání tzv. přechodného období, které trvalo od 1. 1. 1999 do 31. 12. 2001, neměnné.

16

Zdroj: Marková, Jana: Mezinárodní měnová spolupráce, Oeconomia, 2006, ISBN: 80-245-1053-7, kapitola 6, str. 189-198 17 Tato kapitola zpracována z těchto zdrojů: http://www.cnb.cz/cs/mezinarodni_vztahy/euro/index.html a knížka paní Markové Jany

23

Tabulka č. 1: Přepočítací koeficienty 1 EUR = x měny IN členská země Belgie Spolková Republika Německo Španělsko Francie Řecko Irsko Itálie Lucembursko Nizozemsko Rakousko Portugalsko Finsko Slovinsko Slovenská republika Kypr Malta

měna IN (ISO kód Přepočítací koeficient rok přistoupení BEF 40,3399 1999 DEM 1,95583 1999 ESP 166,386 1999 FRF 6,55957 1999 GRD 340,75 2001 IEP 0,787564 1999 ITL 1936,27 1999 LUF 40,3399 1999 NLG 2,20371 1999 ATS 13,7603 1999 PTE 200,482 1999 FIM 5,94573 1999 SIT 239,64 2007 SKK 30,126 2009 CYP 0,585274 2008 MTL 0,4293 2008

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bny_nahrazen%C3%A9_eurem

Třetí etapa neznamenala jenom zavedení eura. V této etapě nabyly účinnosti mechanismy směnných kurzů v rámci EU (ERM II), zahájení fungování nového platebního systému TARGET, provádění jednotné měnové politiky Evropským systémem centrálních bank a nabyl účinnosti Pakt stability a růstu. V této etapě byly také nejen odborné veřejnosti, ale i laické veřejnosti představeny návrhy vzhledu bankovek a mincí jednotné měny euro, ISO kód této měny byl stanoven jako EUR, znak byl určen jako €. 1 euro má 100 centů. Bankovky jsou vydávány v těchto nominálech: 5,-; 10,-; 20,-; 50,-; 100,-; 200,-; 500,- EUR. Mince jsou raţeny v nominále: 1,- €; 2,- € a centy: 1, 2, 5, 10, 20, 50.

24

Obr. č. 3 znak eura

Znak eura18

Zavedením eura dne 1. 1. 1999 se nahradil původní měnový koš ECU v poměru 1:1. Měna euro začala být pouţívána v bezhotovostním platebním styku při provádění hladkých platů a dokumentárních operací ihned. Během přechodného období se uváděly ceny jak v euru, tak v původních domácích měnách. U bezhotovostních operací se uváděla hodnota původní domácí měny na swiftových platebních instrukcích formou tzv. ERI informací v poli 72 (např. /OCMT/DEM1500,). Banky začaly se zavedením eura pro své refinancování pouţívat euro hned od ledna 1999. Také podnikatelská sféra se začala rozhodovat, zda pro ni nebude jednodušší přejít ihned na pouţívání eura. Zavedení euro bankovek a mincí jako zákonného platidla se na celém území EMU plánovalo nejpozději na 1. 1. 2002, coţ bylo nakonec naplněno. Počínaje tímto datem pozbyly původní domácí měny svoji platnost a bankovky a mince začaly být stahovány z oběhu. Ještě po dobu 6 měsíců se v oběhu objevovaly souběţně bankovky a mince eura a původních národních měn. K 1. 7. 2003 byly původní bankovky a mince staţeny z oběhu úplně a jediným zákonným platidlem se tak stala měna euro (EUR). Veškeré platební prostředky v rámci zemí EMU zní pouze na měnu EUR jako na domácí měnu. Platební styk mezi zeměmi, kde domácí měnou zůstala původní národní měna, je 18

Zdroj: internet: http://www.ct24.cz/gallerywindow.php?at_id=25661&mm_id=32269

25

prováděn i v této měně za pouţití směnných kurzů národní měny k měně EUR (např. v České republice 1 EUR = 25,716 CZK19).

2.3 Česká republika a Evropská unie Česká republika se stala právoplatným členem Evropské unie ke dni 1. 5. 2004. Před přijetím České republiky do Evropské unie musely být učiněny určité kroky, hlavně v oblasti práva, aby byl zajištěn soulad právních norem EU a naší právní soustavy. Jednalo se o tzv. harmonizaci právních předpisů. Pro oblast platebního styku bylo důleţité přijetí zákona č. 124/2002 Sb. o platebním styku, který byl nahrazen zákonem 284/2009 Sb. s účinností od 1. 11. 2009. Přijetí tohoto zákona si vyţádala nutnost transponovat několik směrnic, zejména Směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES a navazujících předpisů do právního řádu nejen České republiky, ale i ostatních zemí EU nejpozději k 1. 11. 2009. O právních normách v Evropě a v České republice bylo pojednáno v první kapitole této diplomové práce. 20Otázka přijetí eura za domácí měnu a nahrazení současné domácí měny (česká koruna) je předmětem jednání a přesný termín v době psaní této práce (březen 2010) není znám. Ministerstvo financí ČR společně s Českou národní bankou průběţně vyhodnocují plnění Maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. Mezi sledované ukazatele patří cenová stabilita (míra inflace), stabilita měnového kurzu, stav veřejných financí (deficit státního rozpočtu) a vývoj dlouhodobých úrokových sazeb. Ke dni uzávěrky této kapitoly (konec března 2010) není na stránkách Ministerstva financí České republiky zveřejněn aktuální dokument, který by upřesnil jednotlivé body připravenosti vstupu České republiky do eurozóny zohledňující Lisabonskou smlouvu.

19 20

uvedená hodnota kurzu je pouze ilustrativní Zdroj: www.mfcr.cz

26

3. Přeshraniční platební styk Zavedením eura v zemích eurozóny zůstaly zachovány poplatky spojené s převodem peněţních prostředků mezi jednotlivými členskými zeměmi. Jejich výše byla stejná jako za zahraniční platbu. Přechodem z domácích měn na měnu euro se vlastně převody mezi jednotlivými zeměmi vyrovnaly vnitrostátním převodům. Z toho důvodu bylo vydáno Nařízení č. 2560/2001 Evropského parlamentu a Rady, které bylo nahrazeno Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 924/2009 ze dne 16. září 2009. Pro úspěšné provádění a dodrţování uvedeného Nařízení je striktně důleţité dodrţení povinných náleţitostí, které jsou stanoveny právě v tomto Nařízení a v souvisejících předpisech. Mezi nejzákladnější náleţitosti je identifikace plátce a příjemce pomocí IBAN verze čísla účtu a banka poskytovatele platebních sluţeb pomocí tzv. BIC kódu.

3.1 Bankovní identifikátor v České republice Kaţdá země pouţívá v platebním styku bankovní identifikátor, jako jedinečný prvek pro identifikaci majitele platebního účtu pro provádění převodů peněţních prostředků. V České republice se pod tímto pojmem rozumí číslo účtu ve tvaru ABO a kód banky (poskytovatele platebních sluţeb)21. Číslo účtu ve tvaru ABO musí splňovat podmínku na modulo 11. Jestli číslo účtu tomuto modulo odpovídá a podmínku splňuje, zjistíme tak, ţe součet součinů čísla a jemu přidělené váhy vydělíme číslem 11 a musí nám vyjít celé číslo beze zbytku. Jednotlivým pozicím v čísle účtu i předčíslí je přiřazena právě jedna kontrolní číslice, tzv. váha. Samotné číslo účtu se skládá z předčíslí a základní části čísla účtu. Některá čísla účtů nemusí předčíslí vůbec obsahovat. Předčíslí můţe mít minimálně 2 a maximálně 6 číselných znaků a základní část čísla účtu maximálně 10 číselných znaků.

21

Zdroj: skripta BIVŠ: Schlossberger O., Soldánová M.: Platební styk (pojmy bankovní identifikátor, poskytovatel použity dle aktuální platné právní úpravy – zákon o platebním styku)

27

Struktura čísla účtu v tuzemském korunovém platebním styku PPPPPP – KKKKKKKKKK kde PPPPPP je předčíslí a KKKKKKKKKK je číslo účtu

Tab. č. 2 Váhy pro výpočet modulo 11 Pozice

10

9

8

7

6

5

4

3

2

1

Váha

6

3

7

9

10

5

8

4

2

1

Číslice A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

Zdroj: www.cnb.cz sekce platební styk Váhy jsou získány jako rozdíl n-té odmocniny 2 a nejbliţšího niţšího násobku 11. Váhy se přiřazují k jednotlivým pozicím zprava. Aby byl bankovní identifikátor pro tuzemský korunový platební styk úplný, doplňuje se číslo účtu o kód banky, který je čtyřmístný. Je přidělován jednotlivým ţadatelům o účast v systému CERTIS (Czech Express Real Time Interbank Gross Settlement System), který je provozován Českou národní bankou. Seznam všech uţivatelů tohoto systému je uveden v číselníku bank zveřejňovaném na stránkách České národní banky www.cnb.cz. Tento číselník obsahuje kromě názvu banky jeho číselný i písmenný kód a swiftovou adresu. Číselník bank je pravidelně aktualizován.

Příklad bankovního spojení v České republice: 123456-1234567890/000022 kde 123456 je předčíslí a 1234567890 číslo účtu (někdy nazývané jako matrika) a 0000 je kód banky.

Kaţdý poskytovatel platebních sluţeb na území České republiky je povinen svého klienta (uţivatele platebních sluţeb) informovat o jeho bankovním spojení a poskytuje22

číslo účtu je smyšlené, neexistuje; pouze vzor

28

li přeshraniční převody, pak o IBAN a BIC. Zpravidla je to uvedeno v Rámcové smlouvě o poskytování platebních sluţeb a na výpisu z účtu.

3.2 IBAN23 IBAN (International Bank Account Number) – mezinárodní číslo účtu. Standard IBANu byl vytvořen ve druhé polovině 90. let 20. století. Vytvořila ho European Committee for Banking Standards (ECBS). Základem pro vytvoření standardu IBAN byla norma ISO 13616, standard IBAN však stanovoval přísnější pravidla. Zatímco norma ISO 13616 umoţňovala např. pouţívání i malých písmen, standard IBAN vyţadoval pouze velká písmena. Tento standard IBANu byl upraven v souladu se standardem EBS204, který vydala ECBS v roce 1996. Registr IBAN nejprve spravovala ECBS, v roce 2005 přešel pod správu European Payment Council. V registru byly uvedeny a registrovány definice IBANu jednotlivých zemí. Kaţdá země, která se k pouţívání IBANu přihlásila, se po zaregistrování zavázala pravidla tvorby IBAN dodrţovat. Délku IBANu v kaţdé zemi stanovila zpravidla centrální banka. Česká republika se zaregistrovala v roce 2002 a tohoto úkolu se zhostila Česká národní banka a Česká bankovní asociace. Tvar IBAN k jednotlivým účtům stanovuje kaţdá banka. ECBS a EPC se společně zaslouţily o to, ţe původní norma ISO 13616 se aktualizovala a byla doplněna, aby standardu IBAN plně vyhovovala. Nové znění normy ISO 13616 bylo vydáno v roce 2007. Nově byl registr svěřen od roku 2007 do správy společnosti SWIFT. Tuto změnu upravuje právě novelizace normy. Jednotlivé normy a standardy upravující problematiku IBANu definují základní pravidla jeho tvorby a tvaru zápisu. Základem pro vytvoření IBANu je národní číslo účtu, dále pak národní směrový kód banky, případně pobočky. K tomu, se přidají kontrolní znaky a nakonec ještě označení země.

23

Zdroj: www.cnb.cz sekce platební styk

29

Tvar zápisu IBAN: písemný – s mezerami. Vţdy po 4 znacích následuje jeden úhoz mezerníkem. Tento tvar zápisu se pouţívá např. ve smlouvách, na faktury, objednávky, vizitky apod. z důvodu lepší čitelnosti. elektronický – bez mezer. Tento tvar vznikne z písemného tvaru zápisu vymazáním všech mezer, tedy vymazáním všech znaků, které nejsou alfanumerickými znaky. Elektronický tvar zápisu je důleţitý pro automatizaci mezinárodního platebního styku. V tomto tvaru jej klienti bank zadávají do příkazů k převodu v elektronickém bankovnictví. Příklad tvaru zápisu24 Písemný tvar zápisu: CZ71 0300 0000 0003 7955 4523 Elektronický tvar zápisu: CZ7103000000000379554523

Důvodem zavádění IBANu v zemích Evropské unie je podpora automatizovaného zpracování, zrychlení, zjednodušení a zlevnění přeshraničního platebního styku a sníţení a eliminace počtu chyb při ručním zpracování z důvodu chybně zadaného čísla účtu.

Struktura IBAN obecně: První dva znaky:

kód země (ISO kód, většinou totoţný s kódem

v BIC) Třetí a čtvrtý znak:

kontrolní číslice

Pátý aţ třicátý čtvrtý znak:

kód banky, pobočky a číslo účtu

24

číslo účtu je smyšlené, neexistuje

30

Česká národní banka a Česká bankovní asociace se dohodly, ţe v České republice bude IBAN tvořit celkem 24 znaků.

IBAN v České republice Česká národní banka a Česká bankovní asociace nechaly do registru IBAN zaevidovat strukturu a délku IBANu v roce 2002. Na základě toho je stanoven celkový počet znaků na 24 (dvacet čtyři) alfanumerických znaků. Struktura IBAN verze čísla účtu v České republice je tedy následující:

První dva znaky

CZ (označení země, ISO kód) – 2 znaky

Třetí a čtvrtý znak

kontrolní číslice (2 znaky)

Pátý aţ osmý znak

národní kód banky dle číselníku ČNB (4 znaky)

Devátý aţ dvacátý čtvrtý znak

národní číslo účtu ve tvaru ABO (16 znaků)

Příklad IBANu v České republice:25 Písemný tvar zápisu:

CZ12 0100 0000 1987 5432 3811

Elektronický tvar zápisu:

CZ1201000000198754323811

25

Číslo účtu je smyšlené, neexistuje

31

3.3 Použití IBAN verze v platebním styku Zavedení IBANu povede k automatizaci platebního styku v celé EU, kde je pouţívání IBAN verze čísla účtu v platebním styku vyţadováno a hlavně tam, kde je domácí měnou měna EUR. Automatické zpracování příkazů k převodu bývá označeno jako STP (Straight Through Processing). Přispělo to ke zrychlení a zlevnění procesu zpracování převodů. Vytvoření IBANu bylo pro bankovní svět velmi významným krokem při zavádění jednotné měny euro. V době zavádění eura vyvstala otázka, jakým způsobem se bude provádět zúčtování převodů mezi jednotlivými zeměmi eurozóny ve vznikajícím systému TARGET, kdyţ bude v mnoha zemích EU jednotná měna euro., avšak čísla účtů v jednotlivých zemích a bankách mají různou strukturu. Proto se zavedl IBAN. Tato verze čísla účtu je velmi spolehlivá a slouţí k jednoznačné identifikaci země, banky, pobočky a majitele účtu u poskytovatele platebních sluţeb. Aby nedošlo k záměně např. chybným natypováním čísla účtu obsaţeného v IBANu, slouţí k verifikaci správnosti kontrolní znak. Způsob výpočtu je uveden ve standardu IBAN a normě ISO 13616. K pouţívání IBANu se přihlásily i některé země mimo Evropu. Přesný seznam zemí včetně délky a struktury čísla účtu ve tvaru IBAN je k dispozici v registru vedeném společností SWIFT. Seznam obsahuje informaci o konkrétní zemi – sloţení čísla účtu v národním tvaru a sloţení a celkový počet znaků verze IBAN. Při získání informací o došlé platbě ze systému TARGET do transakčního systému příslušné banky dojde k automatizovanému připsání částky převodu bez nutnosti ručního zásahu. Pouze v případě, kdy je v platební instrukci nějaká chybná informace, je nutný ruční zásah, který zpracování připsání převodu prodlouţí a poskytovatel platebních sluţeb si za tento ruční zásah můţe účtovat poplatek dle platného sazebníku poplatků a odměn, pokud bylo s uţivatelem platebních sluţeb sjednáno. Automatizace platebního styku znamená pro banky moţnost sníţit náklady v útvarech platebního styku a zvýšení kvality poskytovaných sluţeb pro klienty. Ze začátku můţe být obtíţené naučit klienty:  pouţívat účty ve tvaru IBAN, aby je správně uváděli na faktury, do smluv apod. a  správné vyplnění příkazů k převodu 32

Účinnou „zbraní“ jsou v tomto směru poplatky. Vydání Nařízení 2560/2001, které bylo nahrazeno Nařízením 924/2009, způsobilo, ţe banky v eurozóně musely upravit své sazebníky a sníţit poplatky za přeshraniční převody do 50.000,- EUR. Pro Českou republiku není realizace tohoto nařízení v oblasti poplatků prozatím zcela moţná, neboť naší domácí měnou je stále česká koruna.

3.4 SWIFT Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication (S.W.I.F.T.) 26 – Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci. V anglicko – českém slovníku bychom našli u slova swift překlad rychlý, sviţný, coţ je pro toto telekomunikační zařízení velmi výstiţné. Do doby vzniku byl bankovní svět odkázán na jiná telekomunikační zařízení, většinou telex (dálnopis). Postupem času ovšem přestal tento způsob komunikace bankám vyhovovat. Zvyšovaly se náklady na zpracování převáţně zahraničních plateb a neumoţňovalo to zavedení automatizace, kterou se chtěl bankovní svět ubírat. Díky nedorozumění, chybám, nejednotnosti a nízkému způsobu zabezpečení se komplikovalo zpracování u zahraničních plateb. Proto se část velkých bank dohodla, ţe je zapotřebí připravit řešení zaloţené na dvou klíčových poţadavcích. Jedním z nich je jednotný komunikační jazyk a druhým společný telekomunikační systém. Zaloţení společnosti se datuje na květen 1973, kdy 239 bank z patnácti vyspělých zemí Evropy a Severní Ameriky zaloţily nevýdělečnou společnost, jakési druţstvo, plně vlastněnou bankami se sídlem v Bruselu. Společnost měla za úkol sjednotit a standardizovat komunikaci mezi bankami i dalšími institucemi tak, aby hlavní důraz byl kladen na bezpečnost a spolehlivost. Vývoj trval čtyři roky. Systém SWIFT byl uveden do provozu v roce 1977, všechny zakládající země byly „ţivě“ napojeno a počet napojených bank se rozrostl na 586. Původně očekávaný počet 300 tisíc zpráv denně byl velmi rychle překonán a dnes se počet zaslaných zpráv pohybuje v řádech kolem 10 milionů denně. Průměrný čas doručení jedné zprávy činí asi 20 vteřin, čímţ překlad slova „swift“ je naplněn.

26

Zdroj: www.swift.com, diplomová práce Rubeš Robin: SWIFT a interní materiály ČSOB

33

V platebním styku má SWIFT nepostradatelnou úlohu. K jeho přínosům ve zpracování zahraničního platebního styku patří: 

vytvoření jednotných standardů pro kompletní škálu bankovních operací



vybudování a provoz počítačově řízené sítě, kterou vyuţívají banky, ale i jiné finanční společnosti, jako brokerské společnosti, výstavci cestovních šeků, zúčtovací a depozitní ústavy aj.

3.4.1 Česká republika a SWIFT V České republice je SWIFT vyuţíván déle neţ dvacet let. První banka, která byla do sítě SWIFT zapojena, byla v únoru 1981 Československá obchodní banka (dále ČSOB), kdy se stala členem společnosti SWIFT. První zprávu odeslala v roce 1983. ČSOB se stala členem organizace SWIFT jako vůbec první banka východní Evropy. Postupem času se začaly i další banky stávat členem společnosti SWIFT a v současnosti největší banky České republiky dosahují počtu 10 tisíc přenesených zpráv denně. V současné době všechny významné finanční instituce jsou členem společnosti SWIFT. Tento telekomunikační systém vytěsnil klasické prostředky a v současné době je společnost SWIFT jedinou celosvětově působící společností provozující bankovní telekomunikační síť. Pro finanční instituce je to jedna z cest, jak zefektivnit fungování zahraničních platebních operací.

3.4.2 Výhody SWIFTu Pro celý bankovní svět a vzájemnou komunikaci mezi finančními institucemi navzájem byl SWIFT důleţitým a významným krokem ke sjednocení celého bankovního světa v oblasti komunikace. Mezi hlavní výhody SWIFTu patří: 

jednotný komunikační jazyk odbourává jazykové bariéry v dorozumívání mezi bankami a jednotný formát umoţňuje automatizované zpracování



přenos informací z jedné finanční instituce do druhé kdekoliv na světě trvá jen pár vteřin 34



dostupnost sítě SWIFT 24 hodin denně 7 dní v týdnu



cena zprávy je ovlivněna její prioritou a je pouhým zlomkem toho, kolik by činily náklady na přenos informací klasickými prostředky



spolehlivost a bezpečnost



moţnost

propojení s domácími

clearingovými

systémy a

integrace

s

automatizovanými systémy bankovních aplikací

3.4.3Swiftová zpráva Jednotkou přenosu informací mezi bankami, které jsou členy SWIFTu, je swiftová zpráva. Její formát je standardizován. Uţivatelé mají k dispozici swiftový manuál, kde najdou veškeré informace o jednotlivých zprávách. Co je jejich obsahem, jaká obsahují pole, zda je tato zpráva klíčovaná, povinné náleţitosti a důleţité informace ke správnému naformátování a pouţití. Tento User Handbook je k dispozici buď v elektronické podobě, nebo papírové podobě. Swiftové standardy se aktualizují kaţdý rok podle vývoje a poţadavků bankovního světa. Kaţdá swiftová zpráva má své číslo. Číslo swiftové zprávy je trojciferné. Bývá označeno MT XYZ, kde: MT

znamená Message Type

X

kategorie zprávy (označuje účel obchodu, čeho se zpráva týká, jaké

oblasti) Y

skupina zprávy (popisuje funkci zprávy uvnitř skupiny)

Z

typ zprávy (popisuje specifické detaily uvnitř funkce

Swiftové zprávy jsou rozděleny do celkem deseti kategorií:

35

Tab. č. 3 Kategorie swiftových zpráv Kategorie swiftových zpráv 0 systémové zprávy (System Messages) 1 úhrady klientů a úhrady šeků (customer Transfers and Cheques) 2 mezibankovní převody (Financial Institution Transfers) 3 konverze a operace na peněžních trzích (Foreign Exchange, Money Markets and Derivates) 4 inkasa a Cash Letters (Collections and Cash Letters) 5 operace s cennými papíry (Securities) 6 drahé kovy a komodity (Precious Metals and Syndications) 7 Dokumentární akreditivy a záruky (Documentary Credits and Guarantees) 8 Cestovní šeky (Travellers Cheques) 9 zprávy a Cash Management (Customer Status and Cash Management) Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/SWIFT

Pro platební styk jsou nejdůleţitější zprávy z kategorií 1, 2 a 9. Zprávy kategorie 1 a 2 jsou klíčované, protoţe se jedná o platební instrukce zasílané mezi bankami a je nezbytně nutné zajistit jejich autentičnost. Klíčované zprávy si mohou zasílat mezi sebou banky, které si vyměnily na základě bilaterální dohody swiftový klíč. Na základě toho dojde k zabezpečení celého textu zprávy a při úspěšném přenosu je správnost uvedena v zápatí swiftové zprávy a dle právního hlediska jer taková zpráva povaţována a hodnocena jako právoplatně podepsaný platební příkaz. Kaţdá zpráva je rozdělena na pole. Kaţdé pole má svůj název. Díky tomu je zpráva pro všechny banky a finanční instituce vyuţívající SWIFT čitelná, srozumitelná a jednoznačně identifikovaná. Jednotlivá pole jsou rozdělena na povinná a nepovinná. Povinná pole jsou nedílnou součástí, bez nichţ nelze zprávu odeslat a nepovinná pole mají doplňkový charakter, která doplňují zprávu o další informace. Jednotlivé swiftové zprávy mají v sobě zakomponovaný kontrolní mechanismus, který kontroluje pouţití jednotlivých polí, zda jsou všechna povinná pole (mandatory fields) vyplněna a jestli kombinace pouţitých polí odpovídá logice [např. u zprávy MT103 zda původní částka platby (pole 33B) se rovná součtu částky platby zasílané (pole 32A) a výši výloh odesílatele (pole 71F)].

36

3.4.4 Swiftová adresa Kaţdá banka nebo finanční instituce, která se stane členem organizace SWIFT, získá svou jedinečnou identifikaci v systému v podobě swiftové adresy. Tento pojem je znám téţ pod termínem BIC kód (BIC = Bank Identifier Code). Pomocí této adresy je kaţdý účastník v systému SWIFT jednoznačně identifikován. A díky tomu můţe mezi účastníky docházet k odesílání a přijímání zpráv, tedy vzájemné výměně swiftových zpráv. Swiftová adresa, která je novému členovi přidělena, je do doby připravenosti k aktivnímu zapojení do provozu neaktivní. To znamená, ţe takový člen nemůţe sám odesílat zprávy, ani být jejich příjemcem, avšak můţe být kdekoliv ve zprávě uveden. Nemůţe být v poli Sender (odesílatel), ani v poli Receiver (příjemce). Jakmile je člen připraven na plné spuštění do aktivního provozu, je dané instituce adresa upravena (změněna) na aktivní. Swiftová adresa má daný počet znaků, který je buď 8, nebo 11. Minimální počet je vţdy 8. V této swiftové adrese je obsaţen název banky, nebo instituce, dále zemi a pak město, příp. pobočku. Příklad swiftové adresy27: 8 znaků: CEKOCZPP

Československá obchodní banka, a.s., Praha, ČR

11 znaků: DEUTDEFF510

Deutsche Bank AG, Wiesbaden, SRN

Sloţení swiftové adresy: První čtyři znaky:

banka, nebo jiná finanční instituce (např. CEKO, DEUT)

Pátý a šestý znak:

kód země (např. CZ, DE, US, IT, NL, BE, JP, AT)

Sedmý a osmý znak:

hlavní uzel, zpravidla centrála (např. 2L, PP, FF, 3N, 33).

Můţe obsahovat jak písmena, tak číslice. Pokud je na osmé pozici číslice „1“, potom je adresa neaktivní a člen čeká na zapojení do ostrého provozu. 27

Zdroj: www.swift.com/biconline

37

Devátý aţ jedenáctý znak:

pobočka, která je navázána na hlavní uzel, zpravidla

centrálu. Obsahuje alfanumerické znaky (písmena i číslice). Společnost SWIFT vede seznam všech členů a jejich swiftových adres. Tento adresář je pravidelně aktualizován, zpravidla čtvrtletně. V tomto intervalu vychází v kniţní podobě. Mimo to ještě existuje také v elektronické verzi. Kaţdá aktualizace obsahuje i seznam doplňků a změn oproti minulé verzi. Kniţní vydání je uspořádáno abecedně podle jednotlivých zemí, v rámci jedné země potom abecedně podle měst a v městech jsou banky uspořádány také abecedně. Tento způsob vyhledávání je v případě, kdy hledáme swiftovou adresu a známe zemi, město a název banky. Pokud naopak potřebujeme zjistit, která banka se skrývá pod danou swiftovou adresou, hledáme v části, která je uspořádána podle swiftových adres abecedně. Obdobný způsob vyhledávání je moţný i v elektronické verzi adresáře. Seznam swiftových adres se nazývá BIC Directory. Jednotlivé aktualizace jsou dostupné pro členy SWIFTu na CD. K dalším moţnostem, jak vyhledávat swiftové adresy patří webová stránka společnosti SWIFT: www.swift.com. Kniţní vydání oproti vyhledávání na webu obsahuje i informace o sloučení bank, změně názvů, časové zóny, cut-off-time, stop payment šeků, specifické poţadavky jednotlivých zemí apod.

3.4.5 SWIFT v platebním styku V platebním styku hraje SWIFT nezastupitelnou úlohu. Je přímo nepostradatelný. Díky rychlosti přenosu zpráv a jeho vysoké bezpečnosti a dostupnosti 24 hodin denně 7 dní v týdnu si dnes uţ ţádná banka nedovede představit, ţe by se vrátila k pouţívání jiných telekomunikačních prostředků, jako byl např. dálnopis (telex), příp. fax nebo dokonce klasická poštovní přeprava. Řada bank dnes uţ dálnopis zrušila kvůli úsporám a přechodu na pouţívání sítě SWIFT. Náklady na dálnopis jsou dost vysoké a banky dnes ve většině případů pouţívají SWIFT, proto platit náklady spojené s údrţbou a pouţíváním dálnopisu je zbytečné. Pro platební styk jsou důleţité zprávy kategorie 1, 2 a 9. Z kategorie 1 jsou to tyto zprávy: MT 101 – Request for transfer 38

MT 103 – Single Customer Credit Transfer MT 192 – Request for Cancellation MT 191 – Request for payment of charges, interest and other expanses MT 195 – Queries MT 196 – Answers MT 199 – Free format message Všechny výše uvedené zprávy jsou klíčované, tzn., ţe je můţe banka odesílatele odeslat pouze příjemci, se kterým má na základě bilaterální smlouvy vyměněn swiftový klíč. Pro zaslání samotné platební instrukce se pouţívá zpráva MT 103. Ta je nositelem všech informací, které jsou potřebné k provedení převodu peněţních prostředků od plátce k příjemci. V záhlaví swiftové zprávy se nachází informace o odesílateli a příjemci swiftové zprávy, datu a hodině odeslání a datu a hodině přijetí a ještě některé další systémové informace. Samotné tělo zprávy potom obsahuje informace o příkazci, příjemci, účelu platby, způsobu zpoplatnění (bude popsáno dále), výlohách, které byly zúčtovány bankou plátce, případně zprostředkujícími bankami, bankovním spojení, měně, částce a valutě, případně další doplňující informace. Z kategorie 2 se pouţívá hlavně zpráva MT 202 (převod ve prospěch třetí strany). Její význam spočívá při pouţití tzv. krycí metody (viz. dále). Zprávy MT 191, MT 192, MT 195, MT 196, MT 199 jsou zprávy tzv. zprávy společné, které se vyskytují i v ostatních kategoriích. Z kategorie 9 jsou vyuţívány v platebním styku zprávy MT 940 – výpis z klientského účtu a MT 950, MT 951 výpisy z nostro/loro účtů (bude vysvětleno v další části práce). Celý bankovní systém prochází vývojem a změny se dotýkají i poskytování platebních sluţeb. Vývojem prochází i systém SWIFT. Ten se musí přizpůsobit novým trendům a poţadavkům, které banky předkládají. Po zavedení a uvedení do provozu sítě SWIFT se pouţívala pro přenos platebních instrukcí zpráva MT 100, která byla nahrazena zprávou MT 103. Ta obsahuje oproti původně pouţívané zprávě MT 100 více informací, které umoţňují automatizované zpracování v bankách v jejich transakčních systémech. Základním předpokladem je schopnost napojení sítě SWIFT s transakčním systémem 39

v bance. Zpráva MT 103 je přehlednější, zvláště pokud se týká převodů s kódem výloh BEN, kdy součet částek v poli 32A (valuta, měna, částka) a 71F (výlohy banky odesílatele) se rovnají částce uvedené v poli 33B (původní instruovaná částka). Nejdůleţitější změny a rozdíly mezi původní MT 100 a novou MT 103: Pole 71A umoţňuje pouţití nového kódového slova pro označení způsobu zpoplatnění. Nově uţivatelé platebních sluţeb volí z těchto způsobů zpoplatnění: SHA (plátce hradí výlohy své banky a příjemce hradí výlohy své banky) – z anglického share - sdílet OUR (plátce hradí veškeré výlohy) BEN (příjemce hradí veškeré výlohy) Díky tomuto rozšíření přibylo ve zprávě MT 103 pole 71F Sender’s Charges, které se pouţívá (vyplňuje) při pouţití způsobu zpoplatnění BEN, kdy dojde ke sníţení původní částky převodu o výlohy poskytovatele platebních sluţeb plátce. Toto pole můţe být pouţito i opakovaně, pokud zprostředkující banka při pouţití sériové metody sníţí zasílanou částku převodu o své výlohy. Další novinkou je pole kurz, kam se přenáší informace o pouţitém kurzu. To pole má číslo 36. K dalšímu vylepšení, které přispělo k lepší čitelnosti platební instrukce MT 103, patří pole 23E, kde se uvádějí některá kódová slova pouţívaná dříve v poli 72 (Sender to Receiver Information). Nyní jsou pro pole 72 povolena tato kódová slova: INS, REC, INT, ACC. V případě, ţe nelze pouţít dříve pouţívané slovo, je nutné informaci uvést v poli 70 (Remittance Info). Pouţitím kódového slova sdělíme přijímající bance informaci, koho se zpráva za tímto slovem týká. ACC – informace se týká mezibankovního účtu REC – informace jsou pro příjemce zprávy INT – informace pro zprostředkující banku INS – instruující instituce dává pokyn odesílateli k provedení transakce U sloţitějších bankovních spojení se pouţívají pole 55 (Third Reimbursement Institution). Potom se ale musí povinně pouţít pole 53 a 54. Vloţený kontrolní 40

mechanismus provádí kontrolu, zda jsou kombinace pouţití některých polí dodrţena. I na tomto je postaven vývoj SWIFTu. Pole pouţívaná pro bankovní spojení 56 (Intermediary Bank) a 57 (Account with Bank) mají novou moţnost, jaké hodnoty můţe nabývat. Zatím co ve zprávě MT100 to bylo pouze A (uvedením swiftové adresy banky), nově ve zprávě MT 103 to můţe být tak C při pouţití BLZ28 kódu.

Swiftová zpráva MT 103 Single Customer Credit Transfer je zpráva, která můţe být pouţita třemi různými způsoby v závislosti na obchodním případu, pro něhoţ je tento typ zprávy pouţit. 1) Jádro MT 103 spočívá ve všeobecném pouţití zprávy, tzn., není nutná registrace ve skupině Message User Group (MUG – skupina uţivatelů zprávy) k odesílání a přijímání této zprávy. Umoţňuje výměnu zprávy MT 103 mezi uţivateli SWIFTu s pouţitím všech polí kromě pole 77T (Envelope Contents). Zpráva MT 103 můţe být pouţitá k automatizovanému zpracování v souladu s odsouhlasenými pravidly na dvoustranné nebo mnohostranné dohodě. 2) MT 103+ je zpráva k všeobecnému pouţití, tzn., není nutná její registrace ve skupině uţivatelských zpráv k odesílání a přijímání této zprávy. Umoţňuje výměnu klientských převodů s pouţitím sítě, kde jsou nastavena omezení pouţití polí a volitelných formátů zprávy MT 103 k automatizovanému zpracování. MT 103+ je podmnoţina k jádru MT 103 a je uvedena zvlášť za zprávou MT 103 ve swiftovém manuálu. 3) MT 103 rozšířená o doplňující informace k převodu umoţňuje účastníkovi výměnu MT 103 s pouţitím pole 77T obsahující rozšířené mnoţství doplňkových informací. Tyto informace mohou být volitelně pouţívány i v neswiftových formátech, jako je např. EDIFACT nebo ANSI-X12.

28

BLZ = Bank Leit Zahl => směrový kód banky v Německu a Rakousku

41

3.4.6 XML formát Novinkou ve světě SWIFTu je zavedení XML formátů29, které se začínají pouţívat pro platební instrukce prováděné v rámci schématu SEPA. Tyto změny jsou detailně kaţdému účastníkovi sítě SWIFT sděleny v uţivatelské příručce a je jen na účastníkovi, jestli se k nim přidá, nebo ne. Pro země Evropské unie a země Evropského hospodářského prostoru to bude nezbytné, především pro banky a finanční instituce, které přistoupily nebo v budoucnu přistoupí k SEPA. Stejně jako kaţdý jiný systém i SWIFT se vyvíjí a pro XML formáty je stanoven release (spuštění, nasazení změn) jednou ročně. Pouze v případě náhlých změn, např. legislativních, bude vývoj změn a úprav a jejich následná implementace trvat 6 aţ 9 měsíců. Pro účastníky znamená přechod na XML formáty potřebu zvyknout si na jiné číslování a značení zpráv. U dosud platných formátů MT byli uţivatelé zvyklí na označování zpráv MT XYZ (popis v kapitole 3.4.3). V případě XML formátů je označení zpráv odlišné, a to MX a číslování delší, neţ dosud. Za označením MX budou následovat 4 znaky označující kategorii zprávy, dále to budou 2 krát 3 znaky a 2 znaky oddělení tečkou. Kaţdá trojice a dvojice znaků má svůj význam. První tři znaky jsou typ zprávy, další tři znaky variantu a dva znaky verzi. Příklad: MX pacs 000.000.01 (pacs = payment, clearing and settlement) Pojem XML vlastně znamená: eXtensible Markup Language. Hlavním a důleţitým úkolem je přizpůsobit swiftové zprávy počítačům a počítačovým sítím a tím tak přispět k automatizaci zpracování v jednotlivých bankách a finančních institucích. Výhledově podle společnosti SWIFT se počítá s tím, ţe nový typ formátování zpráv nahradí zcela dosavadní typy zpráv MT. V konečném důsledku to bude znamenat přizpůsobení se těmto změnám v bankách, které budou nuceny vynaloţit nemalé částky na vývoj svých informačních systémů, aby tento nový typ zpráv mohly přijímat a zajistily si tak automatizaci zpracování. Jiţ v současné době pro odesílání, příjem a zpracování současných zpráv MT mají banky své systémy přizpůsobeny a vyuţívají tak moţností moderních technologií pro zlepšení sluţeb svým klientům. Pro spoustu údajů pouţívaných ve zprávách, jako datum, čas apod. se pouţívají v novém formátu zpráv

29

Zdroj: www.swift.com

42

formáty podle norem ISO. Tím je garantována jednoznačnost a srozumitelnost pro kaţdého uţivatele. Nové typy zpráv budou členěny trošku jinak, neţ dosavadní zprávy a při jejich odsílání bude prováděna na vstupu do sítě SWIFT kontrola jednotlivých polí, jestli je dodrţena správná kombinace všech povinných polí.

3.5 Proces zúčtování Samotné provedení přeshraničního převodu začíná doručením příkazu k provedení přeshraničního převodu příkazcem své bance. Banky zpravidla upřednostňují doručení příkazu k převodu v elektronické podobě, tedy prostřednictvím některého kanálu přímého bankovnictví. Mezi nespornou výhodu u elektronicky podaných příkazů patří sníţení chybovosti při typování údajů z příkazu do transakčního systému banky. Některé banky akceptují od svých klientů příkazy i v papírové formě, avšak mohou si za ruční zpracování účtovat příplatek. Zákon o platebním styku umoţňuje sjednat mezi poskytovatelem a příkazcem lhůtu pro zpracování příkazu k úhradě o jeden pracovní den delší, pokud byl příkaz k úhradě podán v papírové formě. Po přijetí příkazu bankou následuje kontrola povinných a nepovinných náleţitostí. K povinným náleţitostem patří:  bankovní spojení plátce (číslo účtu ve tvaru IBAN a název účtu)  bankovní spojení příjemce (číslo účtu ve tvaru IBAN, název účtu, banka označená BIC kódem)  měna, částka včetně označení desetinných míst  účel platby  způsob zpoplatnění (SHA)  podpis podle podpisového vzoru, případně jiná autorizace dle sjednaných podmínek Vzhledem k tomu, ţe zpracování přeshraničních plateb a následně i převodů v rámci projektu SEPA (viz 4. kapitola) probíhá automatizovaně (STP zpracování), nesmí příkaz k provedení obsahovat jakékoli doplňující údaje, které by zabránily automatizovanému zpracování a vyřadily by tak příkaz k ručnímu provedení. U bankovního spojení příjemce i plátce je důleţité a povinné uvedení čísla účtu ve tvaru IBAN.

43

Pokud má být příkaz k úhradě zpracován jako přeshraniční převod, musí se příjemce nacházet na území jiného státu EU, nebo země tvořící EHP, případně Švýcarska. Měna přeshraničního převodu můţe být euro, nebo národní měna členského státu. Pouze na převody do 50 tis. EUR se vztahuje příslušné ustanovení Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 924/2009, kdy poplatek za přeshraniční převod musí být ve stejné výši jako by se jednalo o vnitrostátní převod uvnitř příslušného členského státu. Pro zúčtování přeshraničního převodu pouţívají banky standardní swiftový formát MT a vyuţívají kterýkoli ze zúčtovacích systémů, který pro je určený pro přeshraniční převody s pouţitím nostro účtů korespondentské banky. V případě převodu podle schématu SEPA je zapotřebí, aby se příslušná banka plátce i příjemce přihlásila k SEPA, tedy podepsala smlouvu o přistoupení. Potom se u těchto převodů pouţívá XML formátů (viz kapitola 3.4.6) a jedná se o převody v měně euro. K rozdílům mezi přeshraničním převodem a převodem SEPA je také ve lhůtě pro provedení. U přeshraničního převodu je maximální lhůta 5 bankovních pracovních dnů30 a u SEPA převodů to jsou pouhé 3 bankovní pracovní dny s tím, ţe se počítá do budoucna se zkrácením a zrychlením o 1 den. K samotnému provedení nestačí doručit do banky příkaz k provedení převodu plátcem, ale také musí být zajištěno dostatečné mnoţství disponibilních prostředků na účtu příkazce. Jestliţe je všechno v pořádku, můţe banka příkazce přikročit k provedení převodu. V poţadovaný den účinnosti provede zaúčtování na účtu plátce, vytvoří příslušný typ zprávy a částku převodu přeúčtuje ve prospěch nostro účtu zahraniční banky. Pokud se banka plátce nachází v zemi eurozóny, vyuţije k provedení (zúčtování) přeshraničního převodu nebo platby SEPA některý ze zúčtovacích systémů podle toho, kterého systému je členem. Banky působící na finančním trhu v České republice, které mají svého vlastníka (akcionáře) v zemi eurozóny, vyuţívají obvykle svého vlastníka ke zprostředkování. Banka příjemce po obdrţení všech podkladů a připsání částky převodu na svůj účet připíše neprodleně částku převodu ve prospěch účtu příjemce. Pro úspěšné provedení převodu od plátce k příjemci dochází k předávání platebních instrukcí mezi jednotlivými zainteresovanými bankami a přeúčtování částky převodu na účtech mezibankovního platebního styku, resp. na nostro účtech. O způsobu provedení převodu rozhoduje banka příkazce, která určí, jestli pouţije pro daný převod tzv. krycí, nebo

30

bankovní pracovní den = den, kdy banky běžně provozují svoji činnost

44

sériovou metodu. Pro uţivatele platebních sluţeb nemá na provedení převodu pouţitá metoda ţádný vliv, protoţe podle § 107 zákona o platebním styku je poskytovatel platebních sluţeb povinen zajistit, aby poskytovatel příjemce obdrţel celou částku převodu bez jakýchkoli sráţek zprostředkujících poskytovatelů (nejčastěji bank). Tohle ustanovení platí jak pro případ převodu z podnětu plátce, tak i pro převody z podnětu příjemce (inkasní způsob placení). Pojem přeshraniční převod je nyní v Nařízení Evropského parlamentu a Rady 924/2009 upraven nově. Do doby vydání tohoto Nařízení se za přeshraniční převod povaţoval pouze převod z podnětu plátce z jedné členské země ve prospěch příjemce v jiné členské zemi. Nově Nařízení31 definuje „přeshraniční platbu“ jako elektronicky zpracovanou platební transakci z podnětu plátce nebo příjemce nebo prostřednictvím příjemce, pokud se poskytovatel platebních služeb plátce a poskytovatel platebních služeb příjemce nacházejí v různých členských státech. Po přistoupení banky k SEPA můţe tato banka (poskytovatel platebních sluţeb) nabízet a poskytovat svým klientům (uţivatelům platebních sluţeb) produkty podle schématu SEPA. Otázkou ovšem zůstává, zda všechny banky nebo finanční instituce působící na území členských států Evropské unie a zemí EHP, včetně Švýcarska přistoupí k SEPA.

3.6 Zúčtovací systémy v Evropě32 V kapitole 3.5 bylo uvedeno, ţe se při zpracování přeshraničního převodu a v současné době SEPA produktů pouţívají různé zúčtovací systémy. V Evropě je jich několik. Nejvýznamnější z nich budou charakterizovány v následující části práce. Základním předpokladem jejich vzniku a pouţití je fakt, ţe slouţí k zúčtování převodů v měně euro.

3.6.1EURO1 Systém EURO1 je určen pro zpracování tuzemských a přeshraničních převodů mezi bankami působícími v zemích Evropské unie v měně euro a je plně vlastněn

31 32

Nařízení EP a Rady 924/2009, článek 2, definice Zdroj: www.ebaclearing.eu

45

soukromým sektorem.

Před zavedením jednotné měny euro byly v tomto systému

zpracovávány převody v zúčtovací košové měně ECU. Tento systém byl spuštěn v roce 1985. Byl vyvinut tak, aby pracoval s vysokým výkonem, byl dostatečně bezpečný a s nízkými provozními náklady. Systém má v současnosti 66 účastnických bank (údaje k únoru 2010). Denně je přes tento systém provedeno přes 230000 plateb s celkovým objemem 245 miliard EUR. Platby provedené přes tento systém jsou neodvolatelné a jsou okamţitě uzavřené. Cutoff-time je stanoven na 16:00 a následně dochází k vypořádání přes některý zúčtovací systém vedený Evropskou centrální bankou. EURO1 splňuje 10 Core Principles for Systemically Important Payment Systems (10 základních poţadavků na Systematicky Důleţité Platební Systémy). Podle těchto vlastností umoţňuje EURO1 účastníkům posílat a přijímat platební instrukce v takovém technologickém a právním prostředí, které splňuje bankovní poţadavky na efektivitu, bezpečnost prováděných transakcí a stanovování likvidity. Aby mohly být zajištěny potřeby Evropské bankovní společnosti, vytvořil EBA clearing uţivatelský profil pro EURO1 ve formě statusu sub-účastníka. Tohle umoţňuje napojeným bankám zapojit do EURO1 i své pobočky, dceřiné společnosti a ostatní členy skupiny napřímo do systému EURO1. Toto propojení umoţňuje celé entitě pracovat jako autonomní celek, ale přitom zůstane jednotnou bankovní skupinou pro stanovení likviditní pozice. Kromě poskytování přímé platební distribuce 66 členům a 59 sub-účastníkům připojených ke sluţbám dostává tak EURO1 účastnické banky do pozice, která umoţňuje stát se tak velkou bankovní skupinou spojenou s ostatními bankami, např. banky třetích stran, které jsou klienty bank zapojených do EURO1. Systém pracuje od 7:30 do 16:00 SEČ, coţ umoţňuje zapojeným bankám mít dostatečnou dobu na to, aby stihly do 18:00 vypořádat příchozí a odchozí platby před zúčtováním v systému TARGET2 (Trans-European Automated Real-Time Gross Settlement Express Transfer System). Zmiňovaný čas 18:00 je cut-off time v systému TARGET2, který je uveden v kapitole 3.6.5. Konečné vypořádání probíhá tak, ţe před uzavřením dne se kompletují všechny došlé swiftové zprávy a kaţdý účastník je informován o konečném zůstatku po provedení všech plateb. Souběţné s tím SWIFT odesílá seznam konečných zůstatků do EBA Clearingu a do Evropské centrální banky. V prvním kole kaţdá banka, která má na svém účtu debetní zůstatek, posílá přes TARGET2 platební instrukci ve prospěch svého vypořádacího účtu u Evropské centrální banky. Tímto způsobem pokryje a uhradí své 46

prvotní závazky. Na základě dohody můţe banka zmocnit EBA Clearing k přímému debetování částky pokrývající její krátkou pozici. Platba je připsána na účet a odesílatel je informován formou avíza. Jakmile jsou uhrazeny všechny krátké pozice, odesílá EBA Clearing do TARGET2 instrukci k převedení kreditního zůstatku účastníkům s dlouhou pozicí. TARGET2 debetuje vypořádací účet v souladu s instrukcí z EBA Clearingu a vytváří platbu kaţdému účastníkovi s dlouhou pozicí. EBA Clearing přijímá avíza o kaţdé provedené platbě. Jakmile obdrţí všechny potvrzení, informuje všechny účastníky, ţe platby byly vypořádány a zaúčtovány. Je to systém pracující na netto principu zúčtování.

3.6.2 STEP1 Tento systém byl spuštěn v listopadu roku 2000. Primárně je určen pro obchodní transakce a byl vytvořen k provádění přeshraničních plateb v euru. Slouţí k výměně plateb obchodní povahy s jinými účastníky systému STEP1, ale také s celou skupinou bank přidruţených v EURO1. V době, kdy vstoupilo v účinnost Nařízení EU o přeshraničních převodech, podporoval banky, aby vyhověly poţadavkům na rychlost platebního styku a nízké poplatky. Tohle pomohlo k vypořádání se s právními poţadavky a rychle rostoucími potřebami firemní i soukromé klientely. Přístup do STEP1 je umoţněn všem bankám působícím v EU a neomezuje ţádného potenciálního účastníka ţádnými minimálními poţadavky na úvěrový rating nebo hodnotu kapitálu. Všichni účastníci STEP1 mohou plně vyuţívat systému EURO1 a být tak napojeni na všechny účastníky EURO1 i STEP1. Denně se v tomto systému provádí kolem 25 tisíc transakcí v celkovém objemu 1 miliardy EUR, jak je uvedeno na stránkách EBA CLEARING. Být účastníkem systému STEP1 je jednoduchý způsob, jak snadno a s nízkými náklady získat přístup do zúčtovacího systému STEP2, který je celoevropským systémem pro zúčtování SEPA produktů. Účetní den začíná v 7:30 a končí v 14:30 pro účtování valutou příslušného dne, nebo nejpozději v 16:00 podle likvidity. Zúčtování v tomto systému je garantováno správným vyplnění swiftového platebního příkazu (instrukce) MT103 s uvedením správným kódových slov, případně při vyuţití zpráv MT202, nebo MT204 pro přímá inkasa. V tomto systému jsou zpracovány i zprávy MT400. 47

3.6.3 STEP2 Je spolehlivým systémem, který umoţňuje zúčtování eurových transakcí podle SEPA schématu. STEP2 je zaloţen na nejnovější a nejmodernější technologii, která umoţňuje zpracování zpráv ve formátu XML. Je to celoevropský clearingový zúčtovací systém hromadného zpracování plateb v euru. První transakce proběhla v roce 2003 pro zpracování přímých úhrad, které jsou plně v souladu s poţadavky na přímé úhrady v euru. Těmi se rozuměly platby do výše 50 tis. EUR na transakci v souladu s Nařízením 2560/2001. Pro tuto sluţbu bylo do systému napojeno 105 přímých účastníků a obratem se registrovalo přes 1700 BIC kódů coby nepřímých účastníků spojujících tisíce finančních institucí napříč Evropskou unií a zeměmi Evropského hospodářského prostoru. V roce 2006 byla potom zavedena druhá sluţba ICT (Italian Credit Transfer) se skupinou sedmi italských bank, která měla slouţit jako základ pro budoucí poskytování sluţeb v rámci SEPA. Sluţba SEPA Credit Transfer byla spuštěna 28. ledna 2008. Před samotným spuštěním celý systém testovalo více neţ 100 institucí zapojených do EBA clearingového testovacího programu. SEPA Credit Transfer umoţňuje

posílat

zapojeným

evropským

bankám

jejich

platby

odpovídající

poţadavkům na SEPA převody do jednoho systému, coţ je povinné od 28. 1. 2008 pro banky nabízející tento převod SEPA svým klientům. V současné době (březen 2010) je do SEPA Credit Transferu zapojeno 117 přímých účastníků a přes 4300 nepřímých účastníků, coţ představuje více neţ 5600 finančních institucí. Výhodou tohoto systému je jeho plná automatizace a jednoduchost pro pouţití. Systém je zaloţen jednak na široce uznávaných průmyslových standardech, potom také na nejvyšší a nejnovější technologii. Zpracování v STEP2 zahrnuje ověření pro STP zpracování platebních instrukcí, jejich přímé směrování na banku příjemce a automatické vypořádání v sytému EURO1/STEP1 na začátku dne. Nepřímý účastník je do systému napojen přes přímého účastníka, se kterým uzavře dvoustrannou smlouvu.

48

3.6.4 TARGET a TARGET2 Systém TARGET 2 byl spuštěn 19. listopadu 2007 a nahradil tak původní TARGET. Je zaloţen na jednotné sdílené platformě, kterou vyvinuly: Banca d’Italia, Banque de France a Deutsche Bundesbank. Tyto tři banky provozují systém jménem Eurosystému. Účastníci TARGET2 pouţívají platformu vyuţitím plné šíře sluţeb SWIFTu, a sice: FIN, FIN Copy, InterAct, FileAct and Browse. Účastníci tohoto systému mohou být přímí i nepřímí. Nepřímý účastník je napojen do TARGET2 prostřednictvím přímého účastníka. Ten je napojen do systému prostřednictvím registrace jeho 8 nebo 11 místného BIC kódu v platebním modulu. Být přímým účastníkem znamená taky mít taky přímý přístup do platebního modulu a mít tak kontrolu nad získávanými informacemi a vzít na sebe odpovědnost za řízení likvidity na jednom nebo více účtech v zúčtovacím centru a za monitorování celého zúčtovacího procesu. Nejprve ale pár slov k systému TARGET: Jedná se o systém organizovaný Evropským systémem centrálních bank. Spojuje lokální systémy centrálních bank členských zemí EU, příp. EHP. Systém TARGET je velkokapacitní, nízkorizikový a velmi spolehlivý clearingový systém. Samotné slovo TARGET je zkratka: Trans-European Automated Real-Time Gross-Settlement Express Transfer System. Tento systém pracuje na principu brutto a v reálném čase. V tomto systému jsou zúčtovány pouze platby v měně EUR. TARGET zahájil svoji činnost 1. ledna 1999 a zúčtovací bankou byla stanovena Evropská centrální banka. Pokud si centrální banky u ECB otevřou svůj účet, pak dochází k okamţitému zúčtování operace. Povozní doba systému je od 7:00 do 18:00 hodin33. Tento čas je definován časem v Evropské centrální bance jako tzv. referenční čas. Poplatky za transakce se řídí podle mnoţství provedených transakcí mezi přímými účastníky systému TARGET. Cena se pohybuje od 1,75 EUR za prvních 100 transakcí, přes 1,- EUR za dalších 900 transakcí aţ po 0,80 EUR za kaţdých dalších 1000 transakcí. Tyto poplatky účtuje národní centrální banka příkazce od účastníků - příkazců národního systému. Od příjemce ţádné poplatky nevybírá. Tyto poplatky pokrývají náklady na zařazení plateb do front, zatíţení účtu příkazce a připsání na účet příjemce. Podrobná pravidla pro vyuţití systému

33

zdroj: http://www.ecb.int/ecb/legal/pdf/l_01820060123cs00010017.pdf

49

TARGET jsou popsána v úředním věstníku Evropské centrální banky. Tento věstník je zveřejněn na webových stránkách Evropské centrální banky34 i českém jazyce. Postupným zapojováním jednotlivých zemí do systému TARGET docházelo k nárůstu počtu i objemu operací provedených prostřednictvím tohoto systému. Např. jen v roce 2001 došlo ke zvýšení počtu operací z původních 4.272.265 transakcí v lednu 2001 na 4.885.771 operací v prosinci téhoţ roku, kdy denní průměr činil přes 211 tis. operací. Naproti tomu v roce 2007 dosahoval počet operací neuvěřitelných 7 mil. transakcí měsíčně35. V říjnu roku 2002 byly zahájeny přípravné práce na zahájení fungování nového zúčtovacího systému TARGET2. Nejvyšší vedení ECB si uvědomovalo, ţe s počtem přibývajících členů EU současný systém TARGET nebude počtu transakcí vyhovovat a proto se začalo s přípravnými pracemi. Nový systém TARGET2 by měl být plně přizpůsoben novým trendům. Při přípravě nového systému TARGET2 se iniciátoři snaţili o: 

vytvoření jednotné technické základny pro vytvoření a provozování sluţeb na vysoké úrovni



zajistit návratnost vloţených nákladů a vytvoření cenové politiky pouţitelné jako pro tuzemské platby, tak pro přeshraniční převody a následně i pro SEPA produkty



vyhovět poţadavkům a potřebám všech stávajících uţivatelů a vytvořit vhodné podmínky pro připojení nových členů ze zemí, které nově přistoupí do Evropské unie

Základní rysy systému TARGET236 byly vyvinuty v těsné spolupráci s uţivateli současného systému TARGET. Hlavní poţadavky na změny byly uveřejněny v publikaci Specifikace uţivatelských funkcí. K základním změnám patří: 1.) Jednotná technická základna – náhrada stávající decentralizované základny systému TARGET. Tři centrální banky Eurosystému (Banque de France, Banca d’Italia a Deutsche Bundesbank) zajišťují fungování této jednotné základny pro celý Eurosystém.

34

www.ecb.int zdroj: http://www.ecb.int/stats/payments/payments/html/index.en.html 36 Zdroj: http://www.ecb.int/pub/pdf/other/target2_2006en.pdf 35

50

2.) Flexibilní řízení likvidity – uţivatelé při zavádění systému TARGET2 poţadovali, aby nový systém umoţňoval prioritizaci plateb, řídit likviditu v rámci dne, umět stanovit pruţně limity v průběhu dne dle potřeby a vypořádání plateb v přidruţených systémech 3.) Podpora plateb s časovým indikátorem debetu 4.) Poolování zůstatků v rámci dne – poţadavek na poolování zůstatků na účtu.

Systém

TARGET2

umoţňuje

dvě

varianty:

fiktivní

a

konsolidovaný 5.) Vzájemná interakce s podruţnými systémy – TARGET2 zajišťuje vypořádání transakcí s dalšími systémy (Money Market, Clearing House, Foreign Exchange…). Komunikace s těmito systémy zajištěna pomocí interface. 6.) Zesílená míra kontinuity obchodu – nový systém nabízí nejvyšší moţnou úroveň spolehlivosti a pruţnosti. Koncept kontinuity podnikání počítá s vytvořením jakýchsi dvou regionů, přičemţ kaţdý se bude od toho druhého drţet stranou. 7.) Informační a kontrolní modul – uţivatelé mají přístup do tohoto modulu, aby v průběhu dne získali vyčerpávající informace, které mohou vyuţít jako kontrolu své likvidity pro své obchody. Urgentní zprávy, např. hlášení centrálních bank o stavu plateb s časovým identifikátorem debetu se na displejích zobrazují ihned a automaticky. Součástí TARGET2 je i platební modul a manaţerský modul, kam mají přímí účastníci přístup. V závislosti na rozhodnutí centrálních bank mohou mít uţivatelé moţnost přístupu i k dalším modulům, které budou součástí TARGET2. 8.) Adresář – TARGET2 obsahuje adresář všech účastníků, aby bylo moţné vyuţít tyto informace k jejich oslovení a poskytnutí podpory, jak správně směrovat platební instrukce. Adresář je aktualizován jednou za týden. 9.) Pracovní den – nový systém TARGET2 nabízí delší „provozní dobu“, neţ systém TARGET, aby zajistil lepší uspokojení potřeb účastníků. Nový pracovní den začíná uţ ve večerních hodinách předchozího dne. Noční doba provozu je od 19:30 do 6:45 hodin následujícího dne s technickou dobou pro údrţbu po dobu 3 hodin mezi 22. a 1 hodinou. Od 7:00 začíná standardní pracovní doba.

51

Stejně tak, jako jiné systémy, i TARGET2 prochází a bude procházet vývojem podle aktuálního poţadavku na vývoj bankovních sluţeb a celého bankovního trhu. Snahou je, aby systém TARGET2 byl maximálně přizpůsoben kaţdému účastníkovi. V systému můţe být připojen přímý účastník, nepřímý účastník, adresát podle BIC kódu, adresář více příjemců a skupinový účet. Tvůrci tohoto systému jsou připraveni na provozování i v nestandardních situacích, které jsou členům systému sděleny v Informačním průvodci pro uţivatele. TARGET2 je určen pro vypořádání transakcí v měně euro. Spolu se systémem STEP2 jsou významnými zúčtovacími systémy v moderním světě financí a patří v současné době k velmi spolehlivým a stabilním systémům, které byly vyvinuty. Ve spojení se sítí SWIFT tak přináší rychlý, bezpečný a moderní způsob zúčtování platebních operací v Evropské unii.

52

4. SEPA SEPA = Single Euro Payment Area (jednotný evropský platební prostor)37

Jednotný evropský platební prostor (SEPA) byl vytvořen za účelem sjednocení poskytování platebních sluţeb u všech poskytovatelů platebních sluţeb ve všech 27 státech Evropské unie, zemích tvořících Evropský hospodářský prostor a Švýcarsku. Dalším důvodem bylo zvýšení ochrany spotřebitelů – klientů bank a finančních institucí, které poskytují platební sluţby ve smyslu Směrnice EU. Evropská komise spolu s Evropskou centrální bankou vydaly společné prohlášení, ve kterém definují základní představu o SEPA. Pod pojmem SEPA si Komise a Evropská centrální banka představují integrovaný trh sluţeb platebního styku, který se vyznačuje účinnou konkurencí, ve kterém v rámci eurozóny není rozdílu mezi přeshraničními a vnitrostátními platbami. To však vyţaduje odstranění všech technických, právních a obchodních překáţek mezi stávajícími národními platebními trhy. Aţ se SEPA stane skutečností, budou moci spotřebitelé, podniky a orgány státní správy z jednoho platebního účtu umístěného kdekoli v eurozóně provádět bezhotovostní platby v celé eurozóně pomocí jednotného souboru platebních nástrojů stejně jednoduše, efektivně a bezpečně, jako je tomu v případě vnitrostátních plateb. Taková byla představa Komise a Evropské centrální banky v roce 2006. K částečné implementaci SEPA mělo dojít v roce 2008 a plné zavedení mělo být dokončeno v roce 2010. Samotný projekt v sobě zahrnoval od samého začátku následující hlavní oblasti:  Převody a inkasa v eurech v 27 zemích Evropské unie a zemích tvořících Evropský hospodářský prostor (Island, Norsko, Lichtenštejnsko) + Švýcarsko  Akceptaci platebních karet při výběrech z ATM38 a platbách na obchodních místech i kartami vydanými v jiné členské zemi EU nebo zemi tvořící Evropský hospodářský prostor  Vytvoření jednotné infrastruktury pro naplnění projektu SEPA (vytvoření jednotných standardů a infrastruktury pro zajištění interoperability a účinné konkurence. 37 38

Zdroj: www.finance.cz ATM = bankomat

53

Samotný projekt s sebou přinesl nové produkty v oblasti bankovních sluţeb při poskytování platebních operací. Jsou to:  SEPA Credit Transfer (SEPA převod)  SEPA Direct Debit (SEPA přímé inkaso) V České republice se zavedením SEPA ujala Česká bankovní asociace ve spolupráci s dalšími institucemi a orgány, jako např. Ministerstvo financí České republiky, Hospodářská komora, Svaz průmyslu a dopravy a další, které jsou členy Národního koordinačního výboru pro zavedení SEPA v ČR. Vůbec první zmínka o zavedení jednotného platebního prostoru v měně euro zazněla v roce 2002, kdy evropské banky a asociace vydaly prohlášení39:

„My, evropské banky a Asociace evropského úvěrového sektoru sdílíme společnou vizi, že platby v Evropě jsou domácími platbami, spojujeme své síly s cílem naplnit tuto vizi k užitku evropských klientů, průmyslu, jakož i bank, a proto zavedeme naši “Jednotnou oblast pro platby.“

Cílem SEPA je integrovat platební styk v EU tak, aby klienti při platbách v budoucnu nemuseli rozlišovat, zda se jedná o platbu vnitrostátní nebo přeshraniční, pro obojí mají platit stejné základní podmínky. Nutným předpokladem vzniku Jednotné oblasti pro platby v eurech „SEPA“ je harmonizace právního prostředí v EU. Tento potřebný právní rámec byl zakotven do nové Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2007/64/ES o platebních sluţbách na vnitřním trhu. V České republice byly poţadavky Směrnice promítnuty do nového zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku, jehoţ účinnost nastala dnem 1. listopadu 2009 (viz kap. č. 1.1). Zakomponování této Směrnice do národního právního předpisu bylo nutné, protoţe se jedná o Směrnici. Pokud by se jednalo o Nařízení, potom by bylo závazné pro všechny země EU a nebylo by zapotřebí jeho transponování do právního řádu příslušné země.

39

Zdroj: www.czech-ba.cz

54

SEPA je velmi náročným projektem, sloţitost je dána i tím, ţe je třeba v EU dosáhnout konsensu zemí na společných standardech, postupech a pravidlech, coţ někdy znamená opustit i dobře zavedené a fungující národní principy. Zpočátku ještě mohou být v zemích SEPA existující pravidla pro vnitrostátní platební styk zachována a budou platit souběţně s pravidly SEPA, postupně si zákazníci budou moci vybrat mezi „starými“ národními a novými "evropskými" platebními produkty. Konečným cílem je převést i vnitrostátní platební styk na nové standardy SEPA a tím „zrušit“ rozdíly mezi platbami domácími a přeshraničními. V současné době právě probíhají velké diskuse o konečném přechodu na SEPA – týkají se především termínu (tzv. SEPA Migration End Day) a způsobu jeho stanovení. Termín pro konečnou transpozici Směrnice do národních předpisů byl stanoven na 1. listopad 2009, ale ne všechny země tento termín dodrţely. Proto se stalo, ţe např. v Polsku nebyl příslušný zákon o platebních sluţbách zaveden k tomuto termínu a uţivatelé platebních sluţeb se museli i po 1. listopadu 2009 do doby zavedení nového právního předpisu řídit dosud platným národním právním předpisem, coţ bylo proti jiným zemím diskriminační40. Jak uţ bylo uvedeno výše, zavedení projektu SEPA se dotkne oblastí přímých úhrad, inkas a také platebních karet. Jaké produkty projekt SEPA zahrnuje?  SEPA Credit Transfer  SEPA Direct Debit  SEPA Card Framework  SEPA Cash Framework

K těmto základním produktům je třeba ještě zahrnout doplňující komponenty, bez nichţ by celý projekt nefungoval. A k těm patří:  vytvoření jednotného zúčtovacího systému  sjednocení právních norem a vytvoření jednotných předpisů platných pro celou EU a SEPA 40

Informace o transponování směrnice do národních právních řádů:

http://ec.europa.eu/internal_market/payments/framework/transposition_en.htm

55

4.1 Produkty SEPA41 Projekt SEPA se vztahuje na všechny občany, firmy a další ekonomické subjekty, které mohou platit a přijímat platby v euru bez ohledu na to, jestli se budou tyto dva subjekty (plátce a příjemce) nacházet ve dvou různých zemích EU nebo v jedné zemi EU. Na oba tyto subjekty se budou vztahovat stejné podmínky, práva a povinnosti. K produktům projektu SEPA přistupují jednotlivé banky a finanční instituce poskytující platební sluţby svým klientům. Na národní úrovni jsou přijímány pouze právní předpisy, ale nikoli závazek státu za přistoupení jednotlivých poskytovatelů platebních sluţeb ke všem produktům projektu.

4.1.1 SEPA Credit Transfer Příkaz k úhradě (Credit Transfer) je základní a první platební instrument, který byl v rámci projektu SEPA zaveden. V současné době se k tomuto produktu přihlásilo více neţ 4500 bank a finančních institucí. Ke dni 28. ledna 2008 to bylo 4456 bank dle údajů uvedených na stránkách EPC42 (European Payments Council). Je to transakce iniciovaná plátcem, který dává pokyn své bance (poskytovateli platebních sluţeb) k převedení částky převodu v eurech ve prospěch příjemce. Samotný převod probíhá tak, ţe poskytovatel platebních sluţeb plátce odepíše na základě příkazu částku převodu z jeho účtu a převede ji ve prospěch účtu poskytovatele platebních sluţeb příjemce, který neprodleně částku převodu bez provedení jakýchkoli sráţek připíše ve prospěch účtu příjemce. Zavedením SEPA Credit Transferu se zrušily rozdíly mezi tuzemským a přeshraničním převodem v měně euro. Samotná SEPA přímá platba musí splňovat určité povinné náleţitosti k tomu, aby převod mohl být povaţován za SEPA Credit Transfer. Prvním předpokladem je, ţe plátce i příjemce musí být identifikován číslem účtu ve tvaru IBAN. Banka příjemce je identifikována BIC kódem. Proto banka nebo finanční

41 42

Zdroj: http://www.europeanpaymentscouncil.eu/content.cfm?page=sepa_vision_and_goals www.europeanpaymentscouncil.eu

56

instituce, která chce poskytovat svým klientům produkty SEPA, musí být napojena do sítě SWIFT a její centrála, případně pobočka musí mít přidělen BIC kód v délce 8 nebo 11 znaků. Číslo účtu ve tvaru IBAN a BIC kód tvoří tzv. bankovní identifikátor slouţící k identifikaci příkazce i příjemce. Tyto údaje poskytne banka nebo finanční instituce svým klientům ve výpisu z účtu nebo formou jeho přílohy. Podle nového zákona o platebním styku č. 284/2009 Sb. uvádí tyto základní identifikační údaje finanční instituce svým klientům zpravidla v rámcové smlouvě. K dalším nezbytným údajům, které je zapotřebí uvést na platební dispozici k provedení SEPA Credit Transferu je uvedení způsobu zpoplatnění SHA (share), uvedení částky včetně desetinných míst a měny euro (EUR). Příkazce smí vyuţít k bliţší identifikaci pro příjemce převodu pole (kolonku) s názvem Remittance Information, jehoţ délka je pevně daná maximálním počtem 140 znaků. Významným rysem, který provází SEPA Credit Transfery, je garance připsání původní částky převodu ve prospěch účtu poskytovatele platebních sluţeb příjemce bez jakýchkoli sráţek. Ţádná zprostředkovatelská banka nesmí provést sníţení původní částky převodu. Výlohy si smí účtovat pouze poskytovatel platebních sluţeb plátce a příjemce. Plátce i příjemce platí pouze výlohy své banky. Dodrţení povinných náleţitostí pro provedení SEPA Credit Transferu je důleţité, neboť tyto převody jsou prováděny na bázi Straigh Through Processing, označované jako STP zpracování, které znamená plně automatizované zpracování. Výhodou zavedení SEPA Credit Transferu je také zkrácení lhůty pro provedení převodu. Zatímco pro provedení přeshraničního převodu byla stanovena maximální lhůta 5 bankovních pracovních dnů43 od data akceptování příkazu k provedení, pro SEPA Credit Transfery platí lhůta kratší, a sice 3 bankovní pracovní dny od data akceptace příkazu bankou příkazce. Přitom banka příkazce smí z této lhůty vyuţít 2 dny. V budoucnu se počítá s ještě o jeden den kratší lhůtou. Tedy banka příkazce bude mít k dispozici pouze 1 den.

Výhody SEPA Credit Transferu:  rychlost  transparentnost

43

bankovní pracovní den = den, kdy banky obvykle vykonávají svoji činnost

57

 bezpečnost  garance lhůty  nízké poplatky  standardizace odmítnutí a navrácení platby

Rychlost provedení příkazu k úhradě v rámci schématu SEPA je dána lhůtami stanovenými směrnicí Evropské unie a zákonnou normou v jednotlivých zemích. Bezpečnost je garantována vysokým stupněm zabezpečení všech systémů, kterými platby procházejí. Transparentnost je dána jistotou, ţe původní částka převodu bude připsána ve prospěch účtu poskytovatele platebních sluţeb příjemce v celé výši beze sráţek. Garance lhůt koresponduje s rychlostí a nízké poplatky vycházejí z předpokladu, ţe převod v rámci jedné země v měně euro je srovnatelnou transakcí jako převod v měně euro mezi zeměmi Evropské unie, nebo zeměmi tvořícími Evropský hospodářský prostor. Proto vznikla uzance uplatňovat poplatky za tyto transakce ve stejné výši. Standardizace odmítnutí a vrácení příkazu k úhradě je nespornou výhodou. Kaţdý převod provází informace o plátci a příjemci a jejich bankovním spojení, kdy čísla účtů plátce i příjemce jsou uváděny ve tvaru IBAN a banky identifikovány BIC kódem. Proto v případě, kdy částka příkazu k úhradě je směrována ve prospěch účtu, který je uzavřený, tak dojde k automatizovanému vrácení plátci a v případě, kdy je částka příkazu k úhradě odmítnuta příjemcem, můţe také dojít k bezproblémovému vrácení příkazu k úhradě původnímu plátci. SEPA Credit Transfer zahrnuje moţnost podat tyto typy příkazů:  příkaz k provedení jednotlivé platby  hromadný příkaz k úhradě Princip provedení hromadného příkazu k úhradě znamená, ţe příkazci je strţena částka odpovídající součtu jednotlivých poloţek a ta je dále rozúčtována ve prospěch několika příjemců.

58

4.1.2 SEPA Direct Debit SEPA Direct Debit (přímé inkaso) je dalším produktem projektu SEPA. Je to transakce iniciovaná příjemcem po vzájemné dohodě s plátcem. Plátce dá svému obchodnímu partnerovi (příjemci) tzv. mandát k iniciování platby z jeho účtu. Můţe se jednat o jednorázovou transakci, ale i o sérii pravidelných plateb. Inkasní způsob placení ve velké míře vyuţívají energetické společnosti a provozovatelé pevných i mobilních sítí. Příjemce poţádá svou banku o provedení inkasa z účtu plátce a ta jeho poţadavek přenese bance plátce, která musí zkontrolovat oprávněnost poţadavku a pokud je v pořádku, odepíše z účtu plátce prostředky v poţadované výši. Snahou je opět, stejně jako u přímé platby, zavést účinný nástroj, který bude na stejně vysoké a bezpečné úrovni a odstraní rozdíly mezi národním a přeshraničním inkasem a stane se nástrojem na evropské úrovni. SEPA přímé inkaso má za úkol splnit poţadavky na tento produkt při rozvoji celoevropského platebního styku. V souladu s pravidly pro přímé inkaso můţe být mandát udělený plátcem v písemné podobě podepsaný dluţníkem (plátcem), nebo v elektronické podobě podepsaný elektronickým podpisem, případně pomocí jiné formy elektronické identifikace. Při kaţdém výběru musí být veškerá data týkající se mandátu předána bance věřitele (příjemce), která je předá spolu s poţadavkem na inkaso bance dluţníka (plátce). Samotná transakce začíná informováním dluţníka věřitelem, které musí proběhnout minimálně 14 dní před poţadovaným datem odepsání prostředků z účtu. Poté uţ můţe dojít k iniciaci poţadavku na inkaso z účtu, kdy banka věřitele odešle tento poţadavek spolu s mandátem bance plátce prostřednictvím clearingového centra bance dluţníka. Centrum zpracuje tento poţadavek a předá jej bance plátce. První poţadavek v případě sériového inkasování, nebo v případě samostatné jednotlivé platby inkasním způsobem musí být bance dluţníka doručen minimálně 5 dní před poţadovaným datem odepsání prostředků z účtu plátce. V ostatních případech stačí 2 dny před poţadovaným datem. Pokud je vše v pořádku, tedy pokud vše odpovídá, zatíţí bance dluţníka jeho účet a odepíše prostředky v příslušné výši. Proběhne vypořádání a připsání prostředků na účet věřitele. Tento princip, kdy dluţník vystaví mandát pro vykonání přímého inkasa věřiteli, se nazývá Creditor Mandate Flow - CMF. V České republice se vyuţívá princip alternativní, v rámci něhoţ plátce předává mandát k vykonání přímého inkasa své

59

bance. Tato metoda se nazývá Debtor Mandate Flow - DMF. V SEPA zatím vyuţívána nebude, ale počítá se v budoucnu s úpravou schématu i pro tuto metodu. SEPA přímé inkaso přináší řadu výhod jako celoevropský platební nástroj. Pro věřitele je to fakt, ţe budou moci pouţívat tohoto instrumentu v celé SEPA bez omezení a budou předem znát důleţitá data. To bude mít kladný dopad na jejich management peněţních toků a povede to ke sníţení nákladů na platební styk. Pro dluţníky to znamená moţnost vyuţít metody přímých inkas po celé Evropě v libovolné zemi Evropské unie bez nebezpečí pozdních plateb a jejich důsledků a zjednoduší to proces případných reklamací a refundaci prostředků. V neposlední řadě je důleţité zmínit, ţe tento způsob placení bude mít přínos i pro samotné poskytovatele platebních sluţeb. Ti můţou zavést automatizované procesy přímého inkasa v celém prostoru, které budou spolehlivé, bezpečné, transparentní a jednoduché. Schéma přímého inkasa umoţňuje pouţívání automatizovaného způsobu zpracování (STP) pro všechny platby daného druhu, včetně odmítnutých nebo vrácených. Dále pomůţe zlepšit řízení závazků a rizik díky jejich větší informovanosti a předvídatelnosti transakcí. Přínos spočívá také v tom, ţe iniciátor platby má povinnost předloţit své bance na poţádání mandátní listinu. Pro české ekonomické subjekty se mohou objevit určité komplikace způsobené odlišným přístupem, neţ na který jsou dosud zvyklí. Existuje pravděpodobnost, ţe do doby moţnosti vyuţívat metodu DMF, budou mít tyto subjekty omezený zájem vyuţívat SEPA přímé inkaso a budou upřednostňovat spíše domácí instrumenty. Tím také můţe být ztíţena implementace schématu SEPA přímého inkasa v domácích podmínkách. Hlavní rozdíl spočívá v tom, ţe dosud pro tuzemské přímé inkaso platí, ţe plátce musí povolit vstup na svůj účet ve své bance (u svého poskytovatele platebních sluţeb). Tímto souhlasem jednoznačně určí, kterému účtu příjemce povoluje vstup na svůj účet, tedy ve prospěch kterého účtu si smí příjemce inkasovat prostředky. Tento jedinečný bankovní identifikátor slouţí jako párovací znak pro identifikaci v systémech banky, zda je pro dané účty povoleno inkasování. Podle nového zákona č. 284/2009 Sb. je navíc určena povinnost zadat při svolení k inkasu limit a období. Takto se banky chrání před reklamacemi svých klientů z důvodu neautorizovaných transakcí na svém účtu. U SEPA přímého inkasa je inkasování moţné, pokud příjemce předloţí mandát a poţádá svou banku o iniciaci platby z účtu plátce. K tomu stačí znát číslo účtu ve tvaru IBAN a BIC kód banky plátce. To jsou dva základní identifikační prvky pro provádění převodů a přímých inkas v rámci projektu SEPA. Pokud bude plátce chtít reklamovat 60

inkasovanou částku na svém účtu, obrátí se na svou banku a ta po prozkoumání připíše částku na jeho účet a dále řeší reklamaci s bankou příjemce. Tato skutečnost oprávněně vzbudila obavy u českých zástupců zapojených do projektu SEPA, protoţe se obávají zvýšeného mnoţství reklamací a moţného zneuţívání. Objektivní právo problematiku přímých inkas upravuje tak, ţe pokud poskytovatel platebních sluţeb nabízí svým klientům přímá inkasa v tuzemském platebním styku, potom nejpozději s účinností od 1. listopadu 2014 musí poskytovat přímá inkasa i v rámci projektu SEPA. Zástupci české strany se proto obrátili na vyjednávací komisi o úpravu pravidel SEPA přímého inkasa. O tom, jak budou jejich návrhy vyslyšeny a zda budou zakomponovány do schématu, ukáţe čas a případná změna současné právní úpravy.

4.1.3 SEPA Card framework Oblast platebních karet také díky novému schématu SEPA dozná změn. Snahou a cílem v této oblasti je nabídnout a poskytovat klientům v zemích Evropské unie stejné sluţby tak, aby akceptování platebních karet bylo na všech obchodních místech stejné a ţádná platební karta nebyla znevýhodněna. Zatím co u ostatních produktů platebního styku pod schématem SEPA je jednotné schéma jasné, u platebních karet jeho zavedení není tak jednoduché. Cílem je, podle České bankovní asociace, aby transakce byly všude stejně rychle zaúčtovány a aby karty byly akceptovány na kaţdém terminálu u všech obchodníků, kteří akceptují platební karty při placení svých zákazníků. Proto kaţdá platební karta vydaná v některém ze států Evropské unie musí být s mezinárodní platností. EPC vyvinul pro SEPA rámec na platební karty základní principy a pravidla, která pokud budou implementována bankami, přinesou jednotní zkušenosti v oblasti poskytování sluţeb spojených s platebními kartami. Tento rámec je konstruován tak, aby odstranil jakékoli bariéry, zvýšil transparentnost definováním společných pravidel. Pomáhá také zvyšovat úroveň interoperability. K zajištění bezpečnosti při pouţití platebních karet na všech obchodních místech při placení se zavedlo povinné pouţití PINu44 a čipu. Proto také banky a instituce

44

PIN = Personal Identification Number

61

vydávající platební karty (debetní i kreditní) začínají vyuţívat tzv. EMV45 standard, coţ ve své podstatě znamená zavedení a pouţívání čipové technologie. Jednak instituce vydávající karty při vydání nové karty nebo její automatické obnově vydají jejímu drţiteli plast, který uţ obsahuje i čip a pak i obchodním místům, které akceptují platební karty při placení za zboţí a sluţby od svých zákazníků, mění terminály za nové vybavené čtecím zařízením pro čipovou technologii. Na základě pouţití čipové technologie při placení na obchodním místě vyzve obsluha terminálu zákazníka (drţitele platební karty) k zadání PINu na PIN kalkulátoru a tím dojde k autorizaci platební transakce. Pouţití čtení údajů obsaţených v čipu karty se zavádí také při výběrech v bankomatu (ATM46). Šetřením bylo zjištěno, ţe pouţití čipu je bezpečnější pro drţitele karty, coţ v konečném důsledku chrání samotného drţitele platební karty i majitele účtu a pomáhá tak chránit peněţní prostředky na účtu, k němuţ byly karty vydány. Počáteční investice do zavedení čipové technologie se bankám vrátí, neboť nebudou mít vedlejší výdaje spojené s řešením reklamací z neautorizovaných transakcí. Podle průzkumů pracovní skupiny zabývající se kartami pod Evropským platebním výborem na konci 3. čtvrtletí 2009 je celkový počet karet vyhovujících EMV standardu 70 %, u POS terminálů je to 78 % a u bankomatů 94 % z celkového počtu. Všechny platební karty, které budou plně v souladu s pravidly SEPA karetního rámce, musí být úspěšně akceptovány na všech bankomatech a u všech obchodníků ve všech zemích, na které se vztahují pravidla SEPA. Patří sem země Evropské unie a dále Island, Lichtenštejnsko, Monako, Švýcarsko a Norsko. Cílem je, aby všechny karty slouţící k placení u obchodníků a k výběrům z bankomatů, které jsou v oběhu v zemích SEPA, byly plně v souladu s pravidly SEPA nejpozději k 31. prosinci 2010. Jestli tento cíl bude naplněn, ukáţe teprve čas. SEPA karetní rámec však negarantuje akceptaci u všech obchodníků a na všech bankomatech v zemích SEPA. Tohle je plně závislé na tom, který obchodník uzavře smlouvu se svojí bankou nebo acquiring bankou47, které typy platebních karet bude na svém obchodním místě přijímat. V konečném důsledku SEPA karetní rámec odstraňuje překáţky, aby akceptace karet vyhovovala zákazníkům a uspokojovala tak jejich potřeby a také potřeby obchodníků.

45

EMV = Europay Mastercard VISA ATM = Automated Teller Machine 47 Acquiring bank – banka nebo finanční instituce, se kterou obchodník uzavře smlouvu na akceptaci platebních karet a která pro něho obstará inkaso prostředků z karetních operací 46

62

Tímto karetním rámcem jsou ošetřeny výběry hotovosti na bankomatech a platby u obchodníků na obchodním místě. Platby zboţí a sluţeb na internetu tímto rámcem kryty nejsou. Je to dáno tím, ţe SEPA karetní rámec nezastřešuje placení kartou na internetu, protoţe tady nelze zajistit autorizaci transakce pomocí PIN. Veškeré transakce pod SEPA karetním rámcem jsou vypořádány v měně euro a nezáleţí přitom na měně účtu, ve které je účet veden, k němuţ je karta vydána. Je to z toho důvodu, ţe ne ve všech zemích v rámci SEPA je domácí měnou euro a karta můţe být vydána i k účtu v jiné měně, neţ je domácí měna země patřící do SEPA. Drţitel platební karty, respektive majitel účtu obdrţí na výpisu z účtu veškeré detaily transakce o původní částce a měně, ve které operace proběhla. Toto opatření je také ošetřeno Nařízením č. 2560/2001, které bylo zrušeno a rekodifikaci přineslo Nařízením 924/2009, o kterém bylo pojednáno výše. SEPA karetní rámec musí pracovat na takové bázi, která zajistí vhodné prostředí pro konkurenci mezi vydavateli, poskytovateli a acquirery na trhu s platebními kartami, aby byly splněny následující poţadavky:  transparentní a nediskriminační přístupová kritéria pro banky a platební instituce  robustnost smluv karetního schématu  transparentní cenovou strukturu karetního schématu bez jakýchkoli subvencí mezi vydávající a acquiringovou sluţbou  otevřený obchodní model pokud jde o dosaţitelnost a dodrţování podmínek  operační poměření kvality Na základě jednotného ujednání jsou povinny všechny banky a finanční instituce, které přistoupily k SEPA, nabízet základní platební karetní produkty a sluţby bez poţadavku na uzavření individuální smlouvy v rámci SEPA. Evropský platební výbor se stará o standardizaci programu zaloţeného na odstranění technických překáţek chránící klientskou praxi v rámci SEPA karetního trhu. Standardizace v oblasti vydávání platebních karet splňujících kritéria EMV standardu a pouţívání PIN při autorizaci platební transakce je plně v souladu pro pouţití v zemích SEPA, ale mimo tuto oblast můţe přinést jejich drţitelům nemalé problémy. Mimo země SEPA není tolik rozšířená čipová technologie a pouţití PIN při autorizaci transakcí. Proto banky a další vydavatelé elektronických platebních nebo peněţních prostředků působící v zemích SEPA vydávají hybridní platební karty. Jedná se o karty 63

vybavené kromě čipu také magnetickým prouţkem, coţ umoţňuje jejich pouţití i na obchodních místech, která nejsou adaptována na vyuţití čipové technologie. Tyto hybridní karty umoţňují jejich drţitelům celosvětové pouţití. Bezpečnost takových karet je však o něco sníţena, ne však ohroţena. Za zmínku stojí také říci fakt, ţe při zavedení čipové technologie musí banky a další vydavatelé vynaloţit nemalé prostředky na její vývoj a implementaci. Je to spojeno s nutným vývojem nové informační technologie. Ve finále ovšem vzniknou úspory z rozsahu díky rozvoji karetních obchodů a zlevněním sluţeb acquirera. Celý SEPA rámec pro karty je zaloţen na třech pilířích: 

rámcová úprava principů a pravidel



vlastní schéma pro platební karty



jednotná infrastruktura

Evropská centrální banka a Evropská komise vyvíjejí tlak na Evropský platební výbor, aby zahájil v roce 2010 vývoj nového karetního systému, který bude plně splňovat parametry a podmínky SEPA karetního rámce.

4.1.4 SEPA Cash Framework Ekonomické subjekty pouţívají bezhotovostní platební instrumenty při placení svých závazků stále častěji, ale přesto všechno si hotovostní placení zachovává svoji oblibu. A to zejména při placení menších částek. Proč si však hotovostní platby zachovávají stále takovou oblibu? Jedním z důvodů je jistota uhrazení závazku odběratele dodavateli při převzetí zboţí nebo sluţby. Dodavatelé se tak snaţí minimalizovat dopady spojené s vynaloţením nákladů na vymáhání neuhrazených faktur a zlepšují tak svoje cash flow. Dalším důvodem je občasná snaha odběratelů vyhnout se včasnému zaplacení svých závazků, které provádí předloţením kopie platebního příkazu svému obchodnímu partnerovi, který věří v zaplacení a přitom příkazce nemusí disponovat dostatečným disponibilním zůstatkem na svém platebním účtu, nebo příkaz k převodu stáhne před jeho provedením. Dalším důvodem je rychlost provedení převodu prostředků z účtu plátce ve prospěch účtu příjemce. I z tohoto hlediska můţe být projekt SEPA úspěšný, aby pomohl ke sníţení objemu hotovostních operací.

64

SEPA rámec pro hotovost má za cíl sníţit hotovostní operace a dát prostor k většímu vyuţívání bezhotovostních operací, ať uţ bezhotovostní převod formou přímé platby, přímého inkasa, nebo pouţití platební karty jako bezpečných a moderních platebních instrumentů. Hotovostní operace a veškerá manipulace s hotovostí jsou velmi nákladné, neboť zajištění bezpečnosti při ukládání a manipulaci s ní nutí ekonomické subjekty, ať uţ banky, finanční instituce, nebo podniky, příp. fyzické osoby k vynaloţení dodatečných nákladů. K těmto nákladům můţeme řadit: výdaje spojené s vybavením a údrţbou trezorové místnosti, nebo trezoru, výdaje na bezpečnostní agenturu případně elektronické zabezpečovací prostředky a prvky, čas a práce pokladníků, cestovní náklady spojené s přepravou hotovosti a další. Při sestavování rámce na hotovostní operace bylo všem jasné, ţe hotovost nikdy nevymizí a bude vyuţívána i nadále. Při drobných platbách je výhodnější pro obchodníky i zákazníky placení hotovými penězi. Avšak snahou je minimalizace pouţívání hotovosti a upřednostnění bezhotovostního placení. V některých zemích se můţou uplatňovat vysoké náklady spojené s distribucí a recyklací hotovosti. Tyto náklady však banky nemohou v plné míře přenést na své klienty a proto je zohledňují v jiných produktech, které ztrácejí na své atraktivitě. Většinou se tyto náklady přenášejí do

poplatků

spojených

s bezhotovostním

platebním

stykem,

resp.

produkty

podporujícími bezhotovostní placení a tím se znevýhodňují. Cílem je dosáhnout optimálního stavu, kdy náklady na distribuci a recyklaci hotovosti budou ve všech zemích přibliţně stejné. Hlavním úkolem všech centrálních bank je přezkoumat distribuční moţnosti ve své zemi. Samotný distribuční proces většinou zahrnuje čtyři články: centrální banku, distribuční společnost, banku a obchodníka. Smyslem celého zjednodušení je, aby byl eliminován jeden článek a sníţily se tak náklady na distribuci hotovosti. Evropský platební výbor v současné době vyvíjí úsilí, jehoţ důsledkem je moţnost uzavírání smluv mezi obchodníky a distribučními společnostmi, aby se z tohoto řetězce vyjmul aspoň jeden článek. Oblast hotovostí je v rámci projektu SEPA zatím otevřená a nejsou známy konečné verze, jak bude s hotovostí nakládáno a jakým způsobem se bude minimalizovat její pouţívání a dojde tak k upřednostnění bezhotovostního způsobu placení. Věřím, ţe i zkrácení lhůt pro provádění přímých plateb v rámci zemí SEPA přispěje ke sníţení pouţívání hotovosti a zavedení inkasního způsobu placení v měně euro prostřednictvím SEPA přímého inkasa bude dalším opěrným platebním instrumentem, který podpoří 65

moderní bezhotovostní způsoby placení. V konečném důsledku by tomu mohlo pomoct i rozšíření počtu obchodních míst akceptujících platební karty a vydávání karet s mezinárodní platností vhodných k pouţití nejen v konkrétní zemi Evropské unie zapojené do SEPA, ale také za jejími hranicemi.

4.2 SEPA v České republice Procesem zavedení SEPA v ČR se zabývá Česká bankovní asociace, která je také členem Evropského platebního výboru od roku 200448. Banky působící na území České republiky začaly po vzniku projektu SEPA přistupovat k tomuto projektu a prvním produktem, který zahrnuly do seznamu poskytovaných sluţeb, byla SEPA přímá platba. Mezi prvními bankami, které k SEPA přistoupily, byly: Komerční banka, a.s., Československá obchodní banka, a.s. a Česká spořitelna, a.s. Postupně se k nim přidávaly další banky. První tři jmenované instituce mají svého vlastníka v zemi Evropské unie49 a spolu s dalšími bankami majícími zahraničního akcionáře se stávají tzv. nepřímým účastníkem. Přestoţe nabízejí svým klientům SEPA přímou platbu, vyuţívají k jejímu provedení svého vlastníka, který na základě pokynu plátce provede úpravu formátu příkazu k úhradě do xml formátu a přes euro clearingový zúčtovací systém převede částku příkazu k úhradě ve prospěch účtu příjemce. Takto to proběhne jen v případě, kdy banka příjemce přistoupila k SEPA. Samotné banky, aby zvýšily zájem svých klientů vyuţívat tento nový moderní způsob bezhotovostního placení, sníţily poplatky za provádění platebního styku touto formou a začaly uvádět SEPA převody do svých sazebníků. Přehled, jak některé vybrané banky působící na území České republiky zavedly SEPA převody do svých sazebníků, je uveden v tabulce č. 4. Pokud se týká oblasti SEPA přímých inkas, tady si budou muset ekonomické subjekty ještě nějakou dobu počkat. Jednak je to způsobeno tím, ţe v ČR není zatím domácí měnu euro, ale také tím, ţe banky v ČR jsou pouze nepřímými účastníky a nejsou zapojeny přímo do některého z euro zúčtovacího systému. Velmi zdatně si banky ovšem vedou v oblasti platebních karet. Všechny banky vydávají ve většině případů uţ jen platební karty s mezinárodní platností. 48 49

Zdroj: http://www.czech-ba.cz/projekty/sepa Zdroj: webové stránky jednotlivých bank: www.csob.cz, www.kb.cz, www.csas.cz

66

V případě hotovostních operací zatím ţádné velké posuny nejsou. V současné době si hotovostní operace drţí velkou oblibu z důvodu jistoty zaplacení při převzetí zboţí nebo sluţby. Podle nového zákona o platebním styku došlo s účinností od 1. listopadu 2009 ke zrychlení tuzemských převodů mezi bankami v České republice prováděné přes systém CERTIS České národní banky o 1 den. Tento krok by mohl přispět ke zvýšení počtu a objemu bezhotovostních transakcí prováděných formou převodu, přímého inkasa, nebo formou platby platební kartou. Proto lze předpokládat, ţe v případě oţivení celosvětové ekonomiky dojde k obnovení důvěry mezi obchodními partnery a opětovné snaze upřednostnit pohodlné a bezpečné placení formou bezhotovostních převodů nejen v rámci České republiky, ale i napříč Evropou a celým světem. Tabulka č. 4 Přehled poplatků za SEPA převody u vybraných bank Banka Česká spořitelna, a.s.

platnost sazebníku od od 31.10.2009

Název poplatku došlé SEPA platby do 50 tis. EUR došlé SEPA platby nad 50 tis. EUR vyšlé SEPA platby do 50 tis. EUR vyšlé SEPA platby nad 50 tis. EUR

výše poplatku 100,- CZK za položku 1 % z částky, min 100 max 950 CZK 220,- CZK za položku 1 % z částky, min 220 max 1500 CZK

Zdroj: www.csas.cz Banka Raiffeisenbank a.s.

platnost sazebníku od od 1.7.2009

Název poplatku došlé SEPA platby do 50 tis. EUR došlé SEPA platby nad 50 tis. EUR vyšlé SEPA platby do 50 tis. EUR vyšlé SEPA platby nad 50 tis. EUR

výše poplatku 200,- CZK za položku 1 % z částky, min 300 max 1200 CZK 220,- CZK za položku 1 % z částky, min 500 max 1500 CZK

Zdroj: www.rb.cz Banka Komerční banka, a.s.

platnost sazebníku od od 1.1.2010

Název poplatku došlé SEPA platby do 50 tis. EUR došlé SEPA platby nad 50 tis. EUR vyšlé SEPA platby do 50 tis. EUR vyšlé SEPA platby nad 50 tis. EUR

výše poplatku 145,- CZK za položku 0,9 % z částky, min 225 max 1095 CZK 195,- CZK za položku 0,9 % z částky, min 250 max 1500 CZK

Zdroj: www.kb.cz

67

Banka Československá obchodní banka, a.s.

platnost sazebníku od od 1.2.2010

Název poplatku došlé SEPA platby do 50 tis. EUR došlé SEPA platby nad 50 tis. EUR vyšlé SEPA platby do 50 tis. EUR vyšlé SEPA platby nad 50 tis. EUR

výše poplatku 150,- CZK za položku 1 % z částky, min 150 max 1000 CZK 250,- CZK za položku 0,7 % z částky, min 250 max 750 CZK

Pozn. poplatky za vyšlé platby: platby zadané prostřednictvím kanálů el. bankovnictví

Zdroj: www.csob.cz

4.3 Projekt SEPA v ČR a v Evropě Stejně jako v České republice, tak i v zemích Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru si na vznik produktů projektu SEPA musí zvyknout jak banky a finanční instituce (poskytovatelé platebních sluţeb), tak i ostatní ekonomické subjekty, které sluţeb poskytovatelů platebních sluţeb vyuţívají. Pro srovnání jednotlivých produktů co do počtu a objemu transakcí byly zvoleny země s přibliţně stejným počtem obyvatel. Jednotlivé údaje uvedené v tabulkových přehledech níţe pocházejí z dat uveřejněných v Modré knize platebního styku zveřejněné na stránkách České národní banky www.cnb.cz a dále v datovém skladu, protoţe kniţní podoba Modré knihy přestala být publikována. Při zjištění počtu obyvatel v České republice v roce 2001, který činil zhruba 10 milionů, bylo jasné, ţe podobných zemí nebude příliš mnoho, ale počet obyvatel pro srovnání jednotlivých produktů je optimální. Pro níţe uvedenou analýzu byla data získána pomocí datového skladu Statistical Data Warehouse u Evropské centrální banky, který je uloţen na internetu na adrese: http://sdw.ecb.europa.eu/. Původně byla statistická data uveřejňována v „modré kníţce“, ale ta uţ v kniţní podobě dnes nevychází a veškeré údaje jsou dostupné právě na uvedené webové adrese, odkud byla získána data v níţe uvedených tabulkách. Jestliţe se jako optimální srovnávací údaj pro výběr zemí jeví počet obyvatelstva, pak z údajů uvedených v elektronické modré kníţce byly vybrány pro srovnání počtu a objemu plateb tyto země: Belgie, Maďarsko, Portugalsko, Řecko. Tyto země mají přibliţně stejný počet obyvatel, jako Česká republika, se kterou budou porovnávány počty a objemy plateb u jednotlivých instrumentů, o nichţ jsou data 68

přístupná a dostupná. Získaná data budou slouţit k provedení drobné analýzy vývoje počtu a objemu vybraných platebních instrumentů v uvedených zemích. Vybranými instrumenty jsou příkazy k úhradě a přímá inkasa. Tabulka č. 5 Členství v EU Členství v EU od roku země člen od r. Česká republika 2004 Belgie 1958 Maďarsko 2004 Portugalsko 1986 Řecko 1981

Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Clenov%C3%A9_Evropsk%C3%A9_unie Tabulka č. 6 Počet obyvatelstva (v tisících obyvatel) Počet obyvatel rok / země

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

ČR 10272,50 10224,19 10200,77 10201,65 10206,92 10234,09 10266,65 10322,69 10429,69

Belgie 10246,00 10281,00 10330,00 10373,00 10417,00 10474,00 10543,00 10622,00 10708,00

Maďarsko Portugalsko Řecko 10210,97 10222,84 10917,46 10187,58 10293,00 10949,95 10158,61 10368,40 10987,56 10129,55 10441,08 11023,53 10107,15 10501,97 11061,74 10087,06 10549,42 11103,93 10071,37 10584,34 11148,53 10055,78 10608,34 11129,85 10038,19 10622,41 11237,07

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ Belgie je členem EU nejdéle, patří k zakládajícím členům. V době před vznikem eura, kdy se ještě pouţívala košová zúčtovací měna ECU, byla Belgie zemí, kde evropské banky měly ponejvíce vedeny své účty právě v měně ECU. Proto jako první tabulka s přehledem počtu a objemu příkazů k úhradě a přímých inkas je uvedena Belgie.

69

Tabulka č. 7 Počty a objemy příkazů k úhradě a přímých inkas v Belgii

Belgie Credit Transfer

Direct Debit

rok Počet (mil.) Objem (mil. EUR) Počet (mil) Objem (mil. EUR) 2000 656,230 4878130,000 166,170 50960,000 2001 742,280 4848890,000 176,930 54150,000 2002 807,460 1571257,510 168,790 46170,000 2003 730,620 2978940,000 192,350 48690,000 2004 787,960 3127210,000 211,350 48080,000 2005 816,490 3459740,000 218,980 50940,000 2006 840,510 3445522,000 231,320 53920,000 2007 897,559 4087054,800 239,979 58287,300 2008 929,516 4447137,600 247,936 63602,100 celkem 7208,625 32843881,910 1853,805 474799,400

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ Druhým nejstarším členem je Řecko. Vývoj dvou sledovaných platebních instrumentů v této zemi vypadá následovně: Tabulka č. 8 Počty a objemy příkazů k úhradě a přímých inkas v Řecku

Řecko Credit Transfer

Direct Debit

rok Počet (mil.) Objem (mil. EUR) Počet (mil.) Objem (mil. EUR) 2000 6,587 2621172,535 3,429 1891,936 2001 5,288 692104,699 6,468 1973,874 2002 9,779 821204,243 10,888 2940,093 2003 12,807 692133,950 11,789 5303,783 2004 17,000 856227,057 13,098 5950,193 2005 26,388 918302,963 14,961 6034,022 2006 29,281 817354,112 16,351 6951,797 2007 34,523 744081,819 17,870 8009,165 2008 36,559 653861,898 15,904 10158,916 celkem 178,212 8816443,276 110,758 49213,779

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ Třetí zemí, která je nejdéle členem EU a také mezi prvními dvanácti přijala euro jako svoji domácí měnu, je Portugalsko.

70

Tabulka č. 9 Počty a objemy příkazů k úhradě a přímých inkas v Portugalsku

Portugalsko Credit Transfer

Direct Debit

rok Počet (mil) Objem (mil. EUR) Počet (mil) Objem (mil.EUR) 2000 71,049 414348,227 113,316 293362,648 2001 41,042 572945,350 119,105 30534,027 2002 62,006 512804,090 121,533 22722,809 2003 90,158 596905,200 143,045 22007,471 2004 75,984 781485,602 144,600 24154,452 2005 111,115 822588,359 139,030 22148,072 2006 125,146 848136,500 140,354 23947,909 2007 13,900 1002252,429 162,772 27261,055 2008 136,236 1061057,953 190,650 34774,700 celkem 726,636 6612523,710 1274,405 500913,143

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ Maďarsko a Česká republika patří k mladším členům EU z tzv. bývalého východního bloku. Tabulka č. 10 Počty a objemy příkazů k úhradě v Maďarsku

Maďarsko Credit Transfer

Direct Debit

rok Počet (v mil) Objem (v mil. EUR) Počet (mil) Objem (v mil.EUR) 2000 125,400 559203,932 42,800 904,460 2001 134,200 868448,141 46,500 1107,209 2002 131,900 819221,561 51,200 2397,534 2003 139,500 836582,990 54,700 2422,143 2004 176,851 875004,483 55,060 1283,132 2005 502,467 886560,124 59,792 1500,001 2006 612,829 1879210,303 74,600 5852,126 2007 568,361 1540665,359 78,334 4393,628 2008 569,498 1595082,002 67,744 2247,291 celkem 2961,006 9859978,895 530,730 22107,524

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/

71

Tabulka č. 11 Počty a objemy příkazů k úhradě v České republice

Česká republika Credit Transfer

Direct Debit

rok Počet (mil.) Objem (mil. EUR) Počet (mil.) Objem (v mil.EUR) 2000 423,100 1340592,674 124,200 13073,225 2001 691,200 2404533,435 200,300 72677,148 2002 503,300 2109750,159 209,700 65057,331 2003 362,300 1461140,954 250,300 96194,587 2004 410,009 189715,418 269,716 135149,657 2005 n/a n/a n/a n/a 2006 n/a n/a n/a n/a 2007 n/a n/a n/a n/a 2008 n/a n/a n/a n/a celkem 2389,909 7505732,640 1054,216 382151,948

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ Data za období let 2005, 2006, 2007 a 2008 pro Českou republiku nejsou v datovém skladu k dispozici. Pro potřeby srovnání ani Český statistický úřad nezveřejnil ve svých ročenkách tato data. Jak bylo uvedeno, kniţní podoba Modré kníţky se uţ nevydává. Srovnání těchto dvou instrumentů České republiky a vybraných evropských zemí nebude pro celé období jednoduché z důvodu absence dat. Při sledování údajů o počtu příkazů k úhradě je patrné, ţe s postupem doby dochází k nárůstu počtu těchto operací s výjimkou Portugalska, kde jsou zaznamenány meziroční poklesy a následný nárůst. Celková tendence zaznamenává nárůst počtu příkazů k úhradě. U přímých inkas je to obdobné. Jednotlivé ekonomické subjekty začínají

pouţívat tento pohodlný

bezhotovostní způsob placení ve větší míře. Má to své nesporné výhody. Při pouţití přímého inkasa z účtu nemusí plátce sledovat včasnost zaplacení, stačí mít dostatek krytí na svém účtu. Datum splatnosti určuje příjemce platby, který dává podnět k provedení své bance, svému poskytovateli platebních sluţeb. Všeobecně u bezhotovostního způsobu placení odpadá problém s řízením hotovosti, náklady na úschovu, přepočítání, manipulaci, zabezpečení, pojištění, hlídání limitů. Proto v rámci projektu SEPA, části věnované hotovostem, je snaha o sníţení objemu a počtu hotovostních operací a upřednostnění bezhotovostního placení. Moderní doba umoţňuje ekonomickým subjektům zadávat pokyny k platbě (příkazy k úhradě, příkazy k inkasu) pohodlně pomocí elektronického bankovnictví, které je klientům bank a finančních institucí dostupné 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Banky svým klientům zadávat pokyny 72

k převodům prostřednictvím kanálů elektronického bankovnictví usnadňují také tím, ţe obvykle elektronicky podané příkazy jsou zatíţeny niţším poplatkem oproti klasickým papírovým příkazům. Nárůst bezhotovostního způsobu placení je patrný i v oblasti platebních karet, coţ dokládá tabulka č. 12. Tab. č. 12 Počet transakcí platebními kartami Platební karty (debetní a kreditní) - počet transakcí (v mil.) rok / země ČR Belgie Maďarsko Portugalsko 2000 14,500 445,630 20,540 466,890 2001 26,600 502,220 28,582 558,837 2002 41,000 577,280 41,008 630,549 2003 55,900 614,470 55,361 674,231 2004 8,793 671,340 69,526 704,718 2005 79,275 738,530 85,542 745,867 2006 93,567 797,377 110,234 791,369 2007 129,405 861,490 134,787 843,096 2008 147,508 934,090 166,300 893,611

Řecko 50,822 49,247 47,323 59,220 64,615 67,189 71,673 77,536 84,732

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ Např. v Portugalsku je nárůst počtu karetních operací o 91 % při srovnání počtu roku 2000 a roku 2008. U České republiky a Maďarska je nárůst ještě větší, u ČR to činí 917 % a u Maďarska 709 %. U sledovaných hodnot – příkazy k úhradě, přímá inkasa, transakce platebními kartami je vidět jejich nárůst i s případnými mírnými poklesy. Z dlouhodobého hlediska je zřejmé, ţe bezhotovostní způsob placení získává na oblibě. Tohle je ostatně také cíl projektu SEPA. K nárůstu počtu bezhotovostních transakcí jistě přispěje i implementace Směrnice EU do národních právních předpisů, kdy dochází ke zrychlení zúčtovaní při placení příkazem k úhradě. U přímých inkas je pravděpodobné, ţe dojde ještě k nárůstu počtu operací po plném zavedení SEPA přímého inkasa. Proto jistě bude zajímavé sledovat od roku 2014 počty operací u přímých inkas. Důleţité pro porovnání ovšem bude, aby jednotlivé země vykazovaly inkasa v rámci SEPA odděleně od tuzemských inkas. Se zvyšujícím se zájmem o bezhotovostní způsob placení dochází současně k poklesu počtu operací prováděných šeky. Můţe to být způsobeno tím, ţe při placení příkazem k úhradě je převod rychlejší a levnější bez nutnosti sledovat správnost vyplněného šeku 73

a dodrţení lhůt pro předloţení šeku k inkasu. O sniţujícím se trendu v pouţívání šeků svědčí hodnoty počtu transakcí šeků v tabulce č. 13. Snad s výjimkou Řecka, kde je viditelný nárůst oproti sledovaným zemím. Tab. č. 13 Počet transakcí šeky Šeky - počet transakcí (v mil.) rok / země 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

ČR 2,500 2,000 0,300 0,319 0,357 0,445 0,428 0,373 0,321

Belgie Maďarsko Portugalsko 70,730 0,120 272,873 60,050 0,077 273,601 28,910 0,000 258,758 23,720 0,000 242,610 19,140 0,000 230,600 15,690 0,000 209,931 13,400 0,000 186,127 10,588 0,000 183,076 8,823 0,000 173,257

Řecko 17,410 18,030 17,064 26,809 28,162 27,834 27,826 29,461 28,820

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/

V Maďarsku je zřejmé, ţe šeky si svoji oblibu mezi klienty bank nenašly. Zatímco ještě v roce 2000 tam nepatrné mnoţství operací provedených šeky lze zaznamenat, od roku 2002 se buď ţádné platby šekem neprovedly, nebo jich bylo zanedbatelné mnoţství, které nelze v uvedených jednotkách zachytit. Počty transakcí šeků jsou uvedeny v milionech. Z grafu č. 1 je zřejmý všeobecný pokles ve všech sledovaných zemích. I v Portugalsku, kde je nejvyšší počet transakcí provedených šekem, je zřejmý pokles. Z uvedeného grafu lze dovodit, ţe v budoucnu se počet transakcí šekem ještě sníţí na úplné minimum a klienti bank budou upřednostňovat pohodlnější bezhotovostní způsob placení. Teoreticky lze říci, ţe k jeho úplnému vymizení nedojde, neboť zůstanou situace, kdy platba šekem bude vhodným platebním instrumentem. Takovou situací můţe být např. podání přihlášky do tendru, kde je podmínkou sloţení kauce, která se neskládá na účet vyhlašovatele, ale je poţadováno předloţení bankovního šeku, nebo obchodní partner odmítne sdělit bankovní spojení, tedy číslo svého účtu a název banky. Šek jako platební instrument si svoji oblibu zachovává jen velmi stěţí. Jeho pouţívání je také závislé na právní normě té které země. Lhůta pro připsání šeků po předloţení k inkasu je prokazatelně delší, neţ pokud si obchodní partneři zaplatí přímou platbou – příkazem k úhradě nebo inkasní formou placení. Další otázkou, která nenahrává 74

pouţívání šeků, jsou poplatky za inkaso šeku. Na tento typ platebního instrumentu se nevztahuje Nařízení 924/2009 a tak nemůţou být úhrady šekem do výše 50 tis. EUR zpoplatněny jako převod příkazem k úhradě nebo inkasní formou placení. Přestoţe šek patří mezi platební instrumenty bezhotovostního způsobu placení, nenašel si mezi ekonomickými subjekty oblibu díky vysokým poplatkům, lhůtám a celkové náročnosti. S postupným přibýváním bank, které budou přistupovat k SEPA, tedy budou podepisovat dohodu o přistoupení k SEPA, budou banky svým klientům nabízet nové moderní platební instrumenty v souladu s pravidly SEPA, které by měly přimět klienty k jejich pouţívání. Příkazy k úhradě, ale i přímá inkasa a platební karty tak budou patřit k modernímu bezhotovostnímu způsobu placení. Je otázkou, jak budou banky tento rychlý, pohodlný a moderní způsob placení svým klientům nabízet a jaký způsob propagace zvolí. Je věcí marketingu kaţdé banky, aby zvolila ten správný přístup a dostala produkty SEPA do povědomí svých klientů. Jedním ze způsobů, jak tyto produkty klientům nabídnout a prodat, bude výše účtovaného poplatku za bezhotovostní způsob placení. Nebude přitom záleţet na tom, jestli se bude jednat o platbu příkazem k úhradě, přímým inkasem, nebo platbu platební kartou. Graf č.1 Šeky – počet transakcí

Šeky - počet transakcí Počet transakcí šeky v mil.

300 250 Šeky - počet transakcí 200

ČR

150

Belgie

100

Maďarsko Portugalsko

50

Řecko

0 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/

75

Graf č. 2 Platební karty (debetní a kreditní) – počet transakcí

Počet transakcí platební karty

Platební karty (debetní i kreditní)- počet transakcí 1000 900 800 700 600 500 400 300 200 100 0

Platební karty (debetní a kreditní) - počet transakcí ČR Belgie Maďarsko Portugalsko 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/

Zatím co u šeků dochází k poklesu počtu transakcí provedených šekem, u platebních karet je viditelný nárůst. V Portugalsku a v Belgii je tento nárůst ze všech sledovaných zemí nejvyšší. Z uvedeného grafu č. 2 je patrné, ţe transakce provedené platebními kartami zaznamenávají oblibu mezi jejich drţiteli. Zatímco v Belgii a Portugalsku je nárůst výraznější neţ u ostatních zemí, lze z čísel v tabulce č. 12 vysledovat u České republiky v roce 2004 pokles. Přitom rok 2004 byl pro ČR významným rokem, protoţe se ČR stala členem EU. Pokles počtu transakcí u platebních karet můţe být způsoben vyšším počtem příkazů k úhradě. Jak je patrné z tabulky č. 11, došlo v roce 2004 k nárůstu počtu příkazů k úhradě. Jestli platby platebními kartami budou i nadále růst, záleţí na ochotě fyzických osob pouţívat platební kartu jako jeden z moderních platebních prostředků bezhotovostního způsobu placení, který navíc přináší drţiteli platební karty (debetní i kreditní) další výhody, mezi které se řadí např. nezpoplatňování platby kartou na obchodním místě. Tímto se banky a ostatní vydavatelé tohoto platebního prostředku obvykle snaţí motivovat své klienty, aby upřednostňovali placení kartou na obchodním místě před výběrem z bankomatu. Placení drobných částek v obchodě bude pravděpodobně i nadále řešeno platbou v hotovosti. I v tomto ohledu se ale můţe objevit nový moderní způsob, např. platba předplacenou (nabitou) kartou. 76

Záleţí na vývoji u konkrétních vydavatelů platebních prostředků a ochotě obchodních míst přistoupit na tento způsob platby. Eliminace manipulace s hotovostí přinese i obchodním místům sníţené náklady spojené s drţením a odvodem hotovosti. U Belgie lze očekávat i nadále strmější nárůst počtu transakcí platebními kartami, protoţe Belgie je centrem EU, kde se nachází mnoho důleţitých eurounijních institucí. U ostatních sledovaných zemí lze předpovědět očekávaný nárůst a další vývoj v počtu transakcí jen stěţí. Nové zabezpečovací prvky a zavedení doplňkových sluţeb k platebním kartám u jednotlivých vydavatelů jistě zvýší zájem fyzických osob o platební kartu a zvyšující se počet obchodních míst akceptujících platební karty bude významným prvkem, který podpoří nárůst počtu.

Graf č. 3 Počet obyvatel

Počet obyvatel v tis.

Počet obyvatel 11400 11200 11000 10800 10600 10400 10200 10000 9800 9600 9400

Počet obyvatel ČR Belgie Maďarsko Portugalsko Řecko 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ Grafické znázornění vývoje počtu obyvatel pro srovnání jednotlivých sledovaných platebních instrumentů dokazuje, ţe se jejich počet stále pohybuje v rozmezí 10 aţ 11 milionů obyvatel. Řecko malinko z tohoto rozpětí sice vybočuje, ale ne příliš dramaticky, proto bylo zahrnuto mezi sledované země. Z některých ukazatelů je patrné, ţe vyuţití těchto instrumentů zaznamenává srovnatelné hodnoty s ostatními sledovanými zeměmi. Přestoţe u všech zemí s výjimkou Maďarska dochází k nárůstu počtu obyvatel, Maďarsko zaznamenává pokles. Zvýšení počtu obyvatel můţe být zapříčiněn např. 77

migrací cizích státních příslušníků převáţně z východních zemí, nebo porodním boomem silných ročníků. Graf č. 4 Příkazy k úhradě – počet

Příkazy k úhradě - počet počet příkazů k úhradě v mil.

1800,000 1600,000 1400,000 1200,000

Česká republika

1000,000

Belgie

800,000

Řecko

600,000

Maďarsko

400,000

Portugalsko

200,000 0,000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/

Graf č. 5 Příkazy k úhradě – objem

Příkazy k úhradě - objem objem příkazů k úhradě v mil. EUR

9000000,000 8000000,000 7000000,000 6000000,000

Česká republika

5000000,000

Belgie

4000000,000

Řecko

3000000,000

Maďarsko Portugalsko

2000000,000 1000000,000 0,000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ 78

Sledované hodnoty za Českou republiku nejsou za celé sledované období k dispozici, proto bude anylytické srovnání s ostatními zeměmi obtíţnější. Česká národní banka byla poţádána o dodání dat, které nebyly Evropské centrální bance poskytnuty a nejsou uloţeny ve statistickém datovém úloţišti, odkud byla data čerpána. Do doby uzávěrky této práce (duben 2010) nebyla data dodána. Z uvedených hodnot je zřejmé, ţe si příkazy k úhradě získávají svoji oblibu pro placení závazků ekonomických subjektů a dochází k nárůstu počtu. Portugalsko si drţí přibliţně stejnou úroveň počtu. Ostatní země zaznamenávají od roku 2004 zvýšený nárůst. U České republiky je vidět, ţe došlo k meziročnímu poklesu počtu příkazů k úhradě mezi lety 2000 a 2001, ale potom dochází k zvyšování počtu příkazů k úhradě. Díky chybějícím údajům se můţeme domnívat, ţe i v dalších letech dochází k nárůstu počtu příkazů k úhradě. K rapidnějšímu nárůstu dochází u Belgie, Řecka a Maďarska v roce 2004, kdy došlo k rozšíření počtu zemí EU o některé členy, jako např. Česká republika, Slovenská republika, Maďarsko, Polsko, Slovinko, Kypr a Litva. Přestoţe Belgie zaznamenává nárůst počtu příkazů k úhradě, u objemů dochází k velkému poklesu v letech 2000 aţ 2002. Od roku 2003 se objem příkazů k úhradě začíná opět zvyšovat, aţ v roce 2008 dosahuje téměř původních hodnot z roku 2000. Výrazný pokles v objemech je zaznamenán i v Řecku mezi lety 2000 a 2001 a opět stejně jako v Belgii dochází k návratu k původním hodnotám, ale uţ o něco dříve – v roce 2006. Poté se uţ objem příkazů k úhradě drţí přibliţně stejných hodnot. Uvedené hodnoty počtu příkazů k úhradě nerozlišují formu, jakou byly do převádějící instituce doručeny. Jednak mohou klienti podat příkaz k úhradě v papírové formě a druhou variantou je podání přes kanály elektronického bankovnictví. Lze se také domnívat, ţe šekové transakce jsou nahrazovány právě příkazem k úhradě, nebo platební kartou. Důvody, které to mohou způsobit, jsou uvedeny a popsány pod grafem č. 2. Jedním z nich můţou být poplatky spojené s šekovými operacemi, které jsou vyšší neţ u hladké platby – příkazu k úhradě. Dále ve prospěch příkazů k úhradě hraje nízká náročnost, niţší administrativa a především rychlost. Ta se ještě se zavedením produktů SEPA u bank, které přistoupily k SEPA, zvýší. Ke zrychlení domácího platebního styku došlo spolu s novým zákonem o platebním styku, o kterém uţ bylo pojednáno.

79

Graf č. 6 Příkazy k inkasu – počet

Příkazy k inkasu - počet 800,000

Příkazy k inkasu počet v mil.

700,000 600,000 Česká republika

500,000

Belgie

400,000

Řecko 300,000

Maďarsko

200,000

Portugalsko

100,000 0,000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/

Graf č. 7 Příkazy k inkasu – objem

Příkazy k inkasu - objem 400000,000 350000,000 Objem v mil. EUR

300000,000 Portugalsko

250000,000

Maďarsko

200000,000

Řecko 150000,000

Belgie

100000,000

Česká republika

50000,000 0,000 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Zdroj: http://sdw.ecb.europa.eu/ 80

Inkasní způsob placení je v bezhotovostním platebním styku pouţívám především u plateb spojených s úhradou za telekomunikace, energie, odebrané pohonné hmoty a další sluţby, kdy se průběţně mění částka pravidelně se opakujících plateb. Na tomto způsobu se musí obě strany dohodnout a zatím pro tuzemské inkaso platí, ţe plátce musí dát své bance souhlas s prováděním inkasního způsobu placení a uvedením limitu a periody, pro kterou daný limit platí. Po zavedení přímého inkasa podle schématu SEPA budou platit trošku odlišná pravidla, o nichţ bylo pojednáno samostatně v kapitole věnované produktům SEPA. Z hodnot počtu příkazů k inkasu je zřejmé, ţe si tento pohodlný způsob placení nachází stále větší oblibu mezi klienty bank, o čemţ svědčí zvyšující se počet příkazů k inkasu. Stejně jako u příkazů k úhradě i příkaz k inkasu můţe klient, tentokrát příjemce platby, doručit do banky jak v papírové formě, tak elektronicky. Ani tady není rozlišena forma doručení příkazu. Souhrná statistika uvádí celková čísla. Vzhledem ke skutečnosti, ţe inkasní způsob placení je vyuţíván, jak uţ bylo poznamenáno, především k úhradám za telekomunikační sluţby a energetiku, bude pravděpodobně většina příkazů k inkasu dodána do banky v elektronické formě. Telekomunikační sluţby – mobilní operátoři a pevné sítě – poskytují velké společnosti a ty vyuţívají předávání příkazů k inkasu prostřednictvím produktů elektronického bankovnictví hlavně z důvodu velkého počtu transakcí. To závisí také na počtu klientů, kteří se rozhodnou po dohodě s protistranou pro tento pohodlný způsob placení, který přináší jistě mnoho výhod. Jednou z nich je to, ţe plátce nemusí hlídat termíny splatnosti faktur, takţe pokud má na svém účtu dostatek prostředků na provedení platby, nehrozí mu ţádné sankce za pozdní uhrazení faktury – eliminace a úspora dodatečných nákladů. K nárůstu počtu příkazů k inkasu dochází u všech sledovaných zemí. U České republiky jsou opět dostupná jen data do roku 2004. Přesto ale mezi roky 2000 a 2004 dochází ke strmému nárůstu oproti ostatním zemím. Nárůst počtu v roce 2004 činí více neţ 100 % oproti roku 2000, přesně o 117 %. Nárůst objemu příkazů k inkasu je patrný u všech sledovaných zemí. Za povšimnutí stojí prudký pokles objemu u Portugalska v letech 2000 a 2001, který činí 843 %. V dalších letech je zaznamenáván mírný nárůst, který však uţ ale nedosahuje hodnot z roku 2000. Pokud se počtu příkazů k inkasu týká, niţší, ale výrazně vyšší počet je v Belgii ve srovnání s ostatními zeměmi. Vyšší počty jsou pouze u České republiky, niţší u Maďarska, Polska a Řecka. V roce 2002 se objevila první zmínka o projektu 81

SEPA. Začíná se vyvíjet tlak na vyšší vyuţívání bezhotovostního platebního styku při vypořádání závazků z obchodního styku a jeho upřednostnění před hotovostním vypořádáním. Jednou z moţností je inkasní způsob, ačkoli tato forma placení trvá o něco déle, neţ platba příkazem k úhradě. Vyplývá to z podstaty produktu příkazu k inkasu. U inkasního způsobu je nutné zohlednit také riziko likvidity plátce. Přesná příčina výrazného poklesu objemu u Portugalska není zpracovateli známa. Obliba tohoto platebního instrumentu jistě zůstane vysoká a poroste i po plném spuštění přímého inkasa podle pravidel SEPA. Bude jistě zajímavé sledovat vývoj tohoto produktu po roce 2014.

4.4 Závěry šetření Pro účely analýzy vývoje vybraných platebních instrumentů v této práci byly vybrány země Evropské unie se srovnatelným počtem obyvatel. Protoţe autor práce srovnává Českou republiku se zeměmi EU, byl výchozím ukazatelem výběru zemí počet obyvatel České republiky v roce 2000, který činil 10,272 milionů. Přibliţně stejného počtu obyvatel bylo dosaţeno také u Maďarska, Belgie, Řecka a Portugalska. Kaţdá z vybraných zemí se stala členem EU v jiném roce, ve stejném roce se členy staly Maďarsko a Česká republika, a to v roce 2004. Nejstarším členem z vybraných zemí je Belgie. Vstup do EU je zachycen v tabulce č. 5, počet obyvatel včetně jeho vývoje potom v tabulce č. 6. U sledovaných zemí dochází ke zvyšování počtu obyvatelstva s výjimkou Maďarska, kde je viditelný pokles v průběhu let 2000 aţ 2008. Práce pojednává o platebním styku, proto byly vybrány pro sledování počtu a objemu tyto platební instrumenty a produkty:  příkaz k úhradě  příkaz k inkasu  šeky  platební karty (debetní i kreditní) Ze sledovaných instrumentů platebního styku je patrné, ţe šeky jsou v průběhu sledovaného období let 2000 aţ 2008 stále méně vyuţívané a je zaznamenán jejich celkový pokles. Šek je vlastně platební příkaz, kterým výstavce dává pokyn šekovníkovi 82

vyplatit šekovou částku osobě na řad uvedené. Díky celému náročnému procesu při zúčtování a inkasu šeku a vyšším poplatkům s tím spojeným dochází k poklesu při vyuţití tohoto platebního instrumentu a nárůst v oblasti příkazů k úhradě svědčí o tom, ţe právě šeky jsou nahrazovány v obchodním styku příkazy k úhradě. U České republiky je pokles výrazný, kde z původní hodnoty 2,5 milionu transakcí šekem v roce 2000 došlo k poklesu o 670% na 373 tisíc transakcí. Ještě výraznější pokles je vidět u Belgie, kde pokles činí přes 700% z původních 70,73 milionu transakcí klesly šeky na 8,823 milionu šekových transakcí. V Maďarsku tento instrument není téměř vyuţíván. Pravděpodobně si nenašel svoji oblibu mezi klienty bank. Další příčinou můţe být problematika právní úpravy tohoto platebnho instrumentu. Zatímco v jiných zemích dochází k poklesu šeků, Řecko zaznamenává jejich nárůst. Je to jediná ze sledovaných zemí, kde k tomuto nárůstu došlo. Oproti roku 2000 vzrostl počet transakcí šekem v roce 2008 o 165,5 %. Otázkou zůstává, co způsobilo tento nárůst, kdyţ v jiných zemích jsou šeky na ústupu. Jednou z moţných příčin můţe být pouţívání cestovních šeků. Řecko patří k turisticky velmi oblíbeným místům díky své bohaté historii a stává se rájem turistů pro strávení příjemné dovolené. Zároveň i ostatní sledované instrumenty vykazují v Řecku nárůst. Také transakce platebními kartami začínají růst, pokud se počtu transakcí týká. Některé země vykazují dramatický nárůst, jako např. Česká republika nebo Maďarsko. V České republice je tento nárůst od roku 2000 do roku 2008 o 1017 % a v Maďarsku nárůst činí 809 %. U ostatních zemí je viditelný nárůst, ale uţ ne tak výrazný. Nárůst počtu transakcí platební kartou je o 209 % v Belgii, v Portugalsku o 91 %, v Řecku o 66 %. Nejniţší nárůst počtu transakcí platební kartou v Řecku můţe být spojen také s nárůstem počtu šekových operací, přestoţe i v jiných instrumentech, jak uţ bylo zmíněno, došlo k nárůstu. U platebních karet jsou v počtech operací zahrnuty jednak výběry hotovosti v bankomatech, ale také platby kartou na obchodním místě. Počty operací přitom nerozlišují, jestli se jedná o debetní platební kartu, nebo kreditní platební kartu. Pro účely srovnání vývoje počtu operací v bezhotovostním platebním styku je rozlišení, zda se jedná o kreditní, nebo debetní platební kartu, nepodstatné. Oba typy platebních karet jsou určeny pro bezhotovostní platby i výběry hotovosti v bankomatu. Cílem projektu SEPA je u rámce hotovostních operací snaha a cíl sníţit počet a objem hotovostních operací na minimum. V grafickém znázornění i v tabulce s čísly je u České republiky patrný výrazný pokles počtu transakcí platebními kartami v roce 2004. Ovšem uţ další rok je znatelný nárůst a pokračující proces růstu. Z uvedeného vývoje 83

počtu transakcí platebními kartami lze usuzovat, ţe i v budoucnu bude dál docházet k nárůstu počtu transakcí platebními kartami. Obliba platebních karet poroste z důvodu eliminace nákladů spojených s manipulací s hotovostí. Banky a ostatní vydavatelé tohoto platebního prostředku budou jejich drţitele k tomuto motivovat např. nezpoplatňováním platby kartou na obchodním místě a obchodníky např. nízkými marţemi nebo paušálním poplatkem za akceptace platebních karet (acquiring). Jednou z moţných příčin poklesu počtu operací provedených šekem můţe být nárůst počtu příkazů k úhradě a příkazů k inkasu. Oba tyto produkty patří k moderním platebním instrumentům v bezhotovostním platebním styku. Příkazy k úhradě vykazují nárůst v počtu platebních příkazů. Jak uţ bylo zmíněno, není zde rozlišeno, jakým způsobem byl platební příkaz do banky doručen, jestli v papírové podobě, nebo elektronicky. Obě formy příkazů jsou srovnatelné pro účely sledování vývoje počtu příkazů k úhradě a pro bezhotovostní platební styk jejich rozlišení není rozhodující. V Portugalsku je patrný celkový nárůst i přes jednoroční výrazný pokles v roce 2007. Nárůst v počtu příkazů k úhradě v roce 2008 oproti roku 2000 činí 191 %. V objemech příkazů k úhradě je nárůst dokonce 256 %. U Maďarska, země bývalého východního bloku, je nárůst v počtu příkazů k úhradě ještě vyšší, dokonce 454 % a v objemech je viditelný nárůst o 285 %. U Řecka je viditelný nárůst v počtech příkazů k úhradě, zato u objemů je zaznamenán výrazný propad v objemu v roce 2001 ve srovnání s rokem 2000. Při sledování vývoje objemu aţ do roku 2008 nedosáhl objem takové hodnoty jako v roce 2000. V Belgii došlo v počtu příkazů k úhradě k nárůstu o 141 % při srovnání počtu v roce 2000 a v roce 2008, na druhé straně v objemech došlo po roce 2001 k poklesu. V dalších letech je vidět tendence vrátit se k původním hodnotám, ale zatím hodnot z let 2000 a 2001 nedosahuje. U České republiky nejsou k dispozici data za celé sledované období. Přesto při srovnání vývoje počtu a obejmu příkazů k úhradě je patrná snaha růstu počtu i přes drobné poklesy. Proto hodnocení počtu a objemu nebude tak kvalitní, právě z důvodu chybějících dat. Ve srovnání počtu i objemu a jeho vývoje mezi roky 2000 a 2001 došlo k nárůstu, v roce 2002 je vidět pokles. Především potom v roce 2004 je výrazný pokles v objemech, který v porovnání let 2003 a 2004 činí 770%. U příkazů k inkasu je u všech sledovaných zemí patrný nárůst, coţ svědčí o oblibě tohoto platebního instrumentu. Patrně z důvodu eliminace včasného neuhrazení svých závazků se domlouvají obchodní partneři na inkasním způsobu placení, a proto dochází k jeho nárůstu. I přes drobné výkyvy v nárůstu počtu příkazů k inkasu je celkový trend 84

spočívající v postupném navyšování počtu. U kaţdé ze sledovaných zemí je tento nárůst jinak velký. V Portugalsku zaznamenali nárůst v počtu příkazů k inkasu o 68 % a v objemech je zajímavé sledovat výrazný pokles v roce 2001 proti roku 2000 a pak tendence návratu k původním hodnotám. Proto vezmeme-li v úvahu objemy od roku 2001 do roku 2008, došlo k nárůstu o 13 %. V Maďarsku došlo k nárůstu o 58 % u počtu a v objemech zaznamenali nárůst 148 %. V Řecku je nárůst výraznější, tady počet příkazů k inkasu vzrostl více neţ čtyřnásobně a objem vzrostl dokonce o 536 %. I v Belgii je vidět nárůst u příkazů k inkasu, i kdyţ ne tak výrazný jako u předchozích zemí. Pokud se počtu příkazů k inkasu týká, tak tady je nárůst o 49 % a objemy narostly o 24 %. Vzhledem k neúplnosti dat za Českou republiku není moţné provést plné vyhodnocení vývoje počtu a objemu příkazů k inkasu jako u ostatních sledovaných zemí. Z dat, která jsou k dispozici, je patrné, ţe i u nás došlo k nárůstu počtu a objemu tohoto platebního instrumentu. Výrazný je nárůst objemů, který ve srovnání let 2000 a 2004 činí více neţ 1000 %. Z uvedených dat je zřejmé, ţe bezhotovostní platební styk získává na oblibě, o čemţ svědčí nárůst počtu transakcí. Bude jistě zajímavé sledovat další vývoj po plném zavedení produktů projektu SEPA. Zvláště pak pokud budou centrální banky vykazovat zvlášť transakce podle pravidel SEPA a ostatní platební instrumenty.

85

5. Závěr Bankovní trh se neustále vyvíjí a objevují se stále nové poţadavky na nové produkty v oblasti platebního styku a hlavně na jeho zrychlení. V průběhu psaní této diplomové práce nabyl účinnosti nový zákon o platebním styku, který zavedl do bankovní praxe mnoho novinek, s nimiţ se musely vypořádat hlavně banky a seznámit s nimi své klienty. Tímto zákonem, který je transpozicí směrnice EU, se podařilo zakomponovat do právní normy základy k dalšímu vývoji nedokumentárního platebního styku a připravit tak půdu k zavedení produktů podle schématu SEPA. Nový zákon o platebním styku např. nově pojmenoval běţný účet platebním účtem a smlouvu o běţném účtu rámcovou smlouvou. Zkrátil připsání částky převodu ve prospěch účtu uţivatele platebních sluţeb příjemce o jeden den. Novelizace zákona o platebním styku přinesla některé změny i v dalších zákonech a tak např. platba pojistného, nebo sociálního pojištění musí být v den splatnosti připsána uţ na účtu poskytovatele platebních sluţeb příjemce. Současně s tím se změnil o obchodní zákoník, který dříve upravoval problematiku běţného účtu, který je dne nazýván platebním účtem. Písemný poţadavek na rámcovou smlouvu zůstal zachován, změnily se výpovědní lhůty a uţivatel platebních sluţeb získal větší právní ochranu. Poskytovatel platebních sluţeb je povinen uţivatele informovat o řadě věcí spojených s provedením platební sluţby a tyto informace musí uţivateli zpřístupnit. Pro případ sporu je poskytovatel povinen doloţit, ţe informace byly uţivateli zpřístupněny a poskytnuty. Rekodifikací zákona o platebním styku doznal změn i zákon o finančním arbitrovi a spousta dalších prvních norem. Cílem této práce byla analýza příčin a praktické zavedení SEPA v ČR a ve vybraných státech Evropy. Jestliţe v názvu práce je přechod od přeshraničních plateb k SEPA, bylo nutné se nejprve podívat na přeshraniční platby a zjistit příčiny, které vedly k jeho zavedení. Zjednodušeně se dá říct, ţe celý mechanismus vzniku přeshraničních plateb a následně projektu SEPA dal do pohybu vznik Evropské unie (podpis Maastrichtské smlouvy v roce 1992), která měla za cíl zaloţení hospodářské a měnové unie, jejíţ podmínkou byl vznik jednotné měny, a snaha o sjednocení Evropy v oblasti poskytování platebních sluţeb. Pojem přeshraniční převod se objevil ve směrnici č. 97/5/ES. Hlavní příčinou k zavedení přeshraničních plateb v praxi byl vznik a přijetí jednotné měny euro, která tak nahradila původní národní měny a převody mezi členskými zeměmi s domácí měnou euro postavila na stejnou úroveň jako převody 86

uvnitř jednoho státu v měně euro. Důleţité historické mezníky spojené se sjednocením Evropy, vznikem Evropské unie a vznikem eura, jsou popsány v kapitole č. 2. Zavedení jednotné měny euro předcházela jednotná košová měnová jednotka ECU, která byla jakýmsi průkopníkem pro jednotnou měnu euro ve státech eurozóny. Původní Nařízení 2560/2001, které upravovalo mimo jiné poplatky za přeshraniční převody do výše 50 tisíc euro, bylo v průběhu psaní této práce nahrazeno Nařízením 924/2009. Toto Nařízení podtrhuje pouţívání čísla účtu v mezinárodním tvaru IBAN a BIC kódu banky, které náleţí k jedněm z povinných náleţitostí přeshraničního převodu. Následně pokud banky přistoupí k SEPA, tak i u příkazů k úhradě a přímých inkas nachází své opodstatnění. Vznik mezinárodního tvaru čísla účtu IBAN umoţňuje identifikovat zemi, banku, pobočku a majitele čísla účtu právě pomocí tohoto mezinárodního tvaru. Kaţdá země, která se nechala zaregistrovat do registru čísel IBAN, se zavázala dodrţovat jednotná pravidla struktury čísla účtu IBAN a má tak definovanou délku v návaznosti na svoje národní čísla účtu a kódy bank. Vznik společnosti SWIFT a zavedení výměny dat mezi zapojenými bankami a finančními institucemi prostřednictvím swiftových zpráv pomohl účastníkům v jednoznačné srozumitelné komunikaci. Stejně jako kaţdý jiný systém i SWIFT prochází vývojem a reaguje tak na poţadavky bankovního trhu, aby přispěl k rychlejšímu provádění platebního styku i po zavedení projektu SEPA novými xml formáty a napojením na zúčtovací systémy i transakční systémy v bankách. Jestliţe nový zákon klade mimo jiné také důraz na zkracování lhůt pro provádění převodů, potom i pouţívání IBAN a BIC pomáhají v tomto směru bankám, neboť zkracování lhůt vyţaduje zavést automatizaci pro zpracování platebních operací. IBAN jednoznačně identifikuje zemi, banku i majitele účtu a BIC kód zase banku i s pobočkou a umoţňuje tak elektronickou výměnu dat. Pro úspěšný přechod od přeshraničních plateb k SEPA je zapotřebí přistoupení banky k projektu SEPA a zavedení produktů do svého seznamu poskytovaných sluţeb. Na území České republiky přistoupily některé banky k SEPA brzy po spuštění celého projektu a zařadily se tak mezi poskytovatele platebních sluţeb, které mají snahu svým klientům nabídnout nové produkty. Vzhledem k tomu, ţe naše země má zatím stále svoji domácí měnu českou korunu, je plné spuštění příkazů k úhradě i přímých inkas podle schématu SEPA obtíţné. Zatím přistoupivší banky se staly jeho nepřímým účastníkem díky svým zahraničním vlastníkům nacházejících se v zemích eurozóny. Banky v zemích eurozóny, které k SEPA přistoupily, mohou svým klientům po splnění 87

všech poţadavků na poskytování produktů podle schématu SEPA tyto produkty nabídnout. Jako jedny z prvních produktů se zavedly SEPA příkazy k úhradě díky spuštění nového zúčtovacího systému a potom oblast platebních karet. Pomalejší zavedení do praxe má SEPA přímé inkaso. Spuštění jednotného zúčtovacího systému bylo jednou z podmínek správného fungování celého projektu. Na něj jsou napojeny banky, které přistoupily k SEPA a provedly příslušné úpravy na své straně, aby mohly svým klientům poskytnout produkty SEPA. Po zhodnocení všech výhod, které přinášejí uţivatelům platebních sluţeb produkty SEPA, budou banky k projektu SEPA přistupovat, aby tak ve většině případů nahradily přeshraniční převody za produkty podle schématu SEPA. Jakým způsobem se zavede SEPA v plné míře v České republice, ukáţe čas. Bude také hlavně záleţet na době, kdy bude u nás přijato euro coby domácí měna. V závěru práce byla provedena drobná analýza vyuţití vybraných platebních instrumentů bezhotovostního platebního styku v České republice a vybraných zemích Evropské unie. Jako srovnávací kriterium pro provedení analýzy byly vybrány země s přibliţně stejným počtem obyvatel. Po provedení analýzy počtu a objemu vybraných platebních

instrumentů

v bezhotovostním

platebním

styku

lze

usoudit,

ţe

v posuzovaných zemích je zvyšující se trend ve vyuţívání příkazů k úhradě, příkazů k inkasu, pouţívání platebních karet. Naopak šeky jsou aţ na výjimku jedné ze sledovaných zemí na ústupu a vykazují klesající tendenci v počtu transakcí šekem. Zemí, kde dochází k nárůstu počtu šekových transakcí, je Řecko. Data získaná z datového skladu u Evropské centrální banky bohuţel neobsahují úplná data o České republice, kde u příkazů k úhradě a příkazů k inkasu nejsou od roku 2005 do roku 2008 data k dispozici. Příkazy k úhradě i příkazy k inkasu vykazují v počtech růstový trend. U některých zemí je patrný výrazný nárůst i přes drobné meziroční poklesy. V objemech růstový trend ve všech sledovaných zemích není patrný. V oblasti platebních karet je patrný nárůst ve všech zemích, v některých razantní. Díky růstovému trendu počtu transakcí provedených vybranými platebními instrumenty bezhotovostního platebního styku lze dovodit, ţe bezhotovostní platební styk získává na své oblibě a při zavedení produktů projektu SEPA je správnou volbou. Rychlost, kvalitu, nízké poplatky, dostupnost, stejné podmínky ve všech zemích Evropské unie a hlavně bezpečnost všech produktů SEPA jistě klienti bank ocení a budou vyuţívány, aby tak SEPA rámec hotovostních operací

88

byl naplněn a byly upřednostňovány produkty bezhotovostního platebního styku – příkazy k úhradě, příkazy k inkasu, platební karty. Zavedení jednotného eurového platebního prostoru tak nachází své uplatnění a přispívá tak ke zlepšení sluţeb poskytovaných bankami a ostatními poskytovateli platebních sluţeb. Díky sjednocení produktů, spuštění celoevropského zúčtovacího systému a stanovení jednotných pravidel tak Evropa 21. století nabídne vysoký standard při poskytování platebních sluţeb. Po přijetí eura ve zbývajících zemích, kde dosud existují původní národní měny, dojde projekt SEPA svého úplného naplnění.

89

Seznam literatury MARKOVÁ, Jana. Mezinárodní měnová spolupráce. 1. vyd. Vysoká škola ekonomická v Praze, Nakladatelství Oeconomica, 2006. 270s. Určeno pro studium na VŠE v Praze. ISBN 80-245-103-7 MACH, Jonáš. Projekt SEPA a jeho realizace, Bakalářská práce, Vysoká škola ekonomická v Praze, rok obhajoby 2009 SCHLOSSBERGER, Otakar, JUDr., Ing. PhD., SOLDÁNOVÁ, Marcela, Ing.. Platební styk. 3. vydání. Skripta BIVŠ. ISBN 80-7265-072-6 SCHLOSSBERGER, Otakar: Změny v platebním instrumentáriu EU po zavedení eura a jejich makroekonomické a mikroekonomické dopady, Doktorská disertační práce, Vysoká škola ekonomická v Praze, rok obhajoby 2007 ANDRESEN, Petr: Přeshraniční platební styk a postavení České republiky, Bakalářská práce, BIVŠ, rok obhajoby 2008 webové stránky: Česká národní banka www.cnb.cz Evropská centrální banka http://www.ecb.europa.eu/home/html/index.en.html Československá obchodní banka, a.s. www.csob.cz Komerční banka, a.s. www.kb.cz Česká spořitelna, a.s. www.csas.cz Raiffeisenbank, a.s. www.rb.cz Společnost SWIFT www.swift.com Statistický datový sklad Evropské centrální banky: http://www.ecb.europa.eu/home/html/index.en.html Česká bankovní asociace www.czech-ba.cz Evropský platební výbor www.europeanpaymentscouncil.eu Evropská komise http://ec.europa.eu/internal_market/payments/framework/transposition_en.htm

Finance.cz www.finance.cz EBA CLEARING www.ebaclearing.eu Internetová encyklopedie WIKIPEDIA http://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavn%C3%AD_strana Ministerstvo financí České republiky www.mfcr.cz Sbírka zákonů České republiky zveřejňovaná na stránkách Ministerstva vnitra České republiky http://www.mvcr.cz/clanek/sbirka-zakonu.aspx 90

Seznam tabulek 1. Přepočítací koeficienty 1 EUR = x měny IN 2. Váhy pro výpočet modulo 11 3. Kategorie swiftových zpráv 4. Přehled poplatků za SEPA převody u vybraných bank 5. Členství v EU 6. Počet obyvatelstva (v tisících obyvatel) 7. Počty a objemy příkazů k úhradě a přímých inkas v Belgii 8. Počty a objemy příkazů k úhradě a přímých inkas v Řecku 9. Počty a objemy příkazů k úhradě a přímých inkas v Portugalsku 10. Počty a objemy příkazů k úhradě a přímých inkas v Maďarsku 11. Počty a objemy příkazů k úhradě a přímých inkas v České republice 12. Počty transakcí platebními kartami 13. Počty transakcí šeky

Seznam grafů 1. Šeky – počet transakcí 2. Platební karty (debetní a kreditní) – počet transakcí 3. Počet obyvatel 4. Příkazy k úhradě – počet 5. Příkazy k úhradě – objem 6. Příkazy k inkasu – počet 7. Příkazy k inkasu - objem

Seznam obrázků 1. Budova Evropské centrální banky ve Frankfurtu nad Mohanem, Německo 2. Mapa eurozóny 3. Znak eura

91