• Park Lužánky • Lužánky Park • Park Augarten (Lužánky) • Парк отдыха Лужанки •
• Pavilon Anthropos v Pisárkách • The Anthropos Pavilion in Pisárky • Halle Anthropos im Schreibwald (Pisárky) • Павильон «Антропос» в Писарках • 132
• Kamenná čtvrť na Červeném kopci (bývalá kolonie) • Kamenná Čtvrť (Stone colony) on Červený Kopec (former settlement) • Kolonie in der Stein-gasse auf dem Roten Berg (das einstige Elendsviertel) • Каменный квартал на Красном холме (бывшая слобода) •
• ZOO na Mniší hoře v Bystrci • The ZOO on Mniší Hora in Bystrc • Zoologischer Garten auf dem Mönchsberg in Bisterz (Mniší hora v Bystrci) • Зоопарк на Монашьей горе • 133
• Planetárium • The Planetarium • Das Planetarium • Планетарий •
• Brněnská přehrada • The river-dam of Brno • Der Stausee von Brünn • Брненское водохранилище • 134
• Hrad Veveří • Veveří Castle • Burg Eichhorn (Veveří) • Замок Вевержи • 135
HRAD A PEVNOST ŠPILBERK (Národní kulturní památka)
• Hrad Veveří – vstup s břitovou věží • Veveří Castle – entry with the pointed tower • Burg Eichhorn – der Eingang mit dem Bergfried • Замок Вевержи – вход с готической башней •
• Automotodrom Masarykův okruh • Masaryk Circuit • Rennwagenpiste Masaryk-Ring • Автомотодром «Кольцо Масарика» • 136
str. 26–35
Hrad Špilberk byl založen v 1. polovině 13. století jako zeměpanský hrad k ochraně královského města Brna. Z nejstarší doby jeho existence se dochovaly základy okrouhlé věže v přízemí dnešního západního křídla. V průběhu staletí se stal zemskou pevností, jež nebyla nikdy vojensky dobyta, a podílela se tak i na nedobytnosti samotného města Brna, několikrát nebezpečně obléhaného. Důležitost Špilberku v obraně města se prokázala zejména v roce 1645, kdy hradu velel podplukovník J. J. O’ Gilvy pod vrchním velením plukovníka J. L. Raduita de Souches a kdy hrad i město úspěšně vzdorovaly 112 dní dvacetinásobné přesile žoldnéřské armády vedené švédským generálem L. Torstensonem. To však už Špilberk plnil od roku 1620 i roli pevnostního žaláře, kde si odpykávali tresty např. někteří moravští šlechtici, kteří se postavili v bitvě na Bílé hoře proti císaři Ferdinandovi II. Během třicetileté války přijal pevnostní žalář i různá rukojmí z vysoce postavených vojenských kruhů a špionáže, později mezi jeho vězně patřili šlechtici nerespektující zákaz soubojů aj. Od roku 1673 mohli být na Špilberku vězněni i hrdelní zločinci. Ti však měli zcela jiný, mnohem přísnější a tvrdší režim, včetně těžké a namáhavé práce. Nejobávanějšími byly kasematy zbudované ve 40. letech 18. století původně k ochraně posádky hradu před útokem dělostřelecké palby, případně k uložení zásob střeliva, potravin či ustájení koní. V letech 1783–1792 však sloužily i jako těžký žalář pro zločince odsouzené původně k trestu smrti, jenž však císař Josef II. zrušil 137
a změnil v doživotní žalář právě v kasematech. Vězňové v nich v krutých životních podmínkách jen prakticky čekali na smrt. Po vypuknutí Velké francouzské revoluce se špilberské vězení stalo žalářem národů, neboť v něm byli internováni především vězni političtí ze zemí habsburské monarchie, kteří usilovali o svobodu svých národů, slova a náboženského vyznání, bojovali proti útisku a tyranii a účastnili se různých povstání. Na Špilberk přišli už na přelomu 18. a 19. století v poutech uherští jakobíni, poté italští karbonáři a členové organizace Mladá Itálie, po nezdařeném povstání v Haliči i polští revolucionáři a řada dalších. Někteří na Špilberku zemřeli, mnoho si odneslo trvalé zdravotní následky a to vše přispívalo k neblahé pověsti tohoto nejtěžšího vězení habsburské monarchie. Teprve v roce 1855 sám císař František Josef I. špilberské vězení zrušil a dal ho upravit pro potřeby vojenských kasáren. Tomuto účelu pak hradní areál sloužil až do roku 1939, i když např. v době I. světové války se v něm příležitostně internovali vězni za dezerci, tzv. velezradu, urážku veličenstev, ale i černý obchod s potravinami a podobné delikty. Ač po vzniku Československa převzala Špilberk pod svou správu československá armáda jako objekt kasárenský, uvažovalo se i o vybudování památníku politických vězňů, kde by měl své místo i legionářský památník. Malé legionářské muzeum opravdu vzniklo, nemělo však dlouhého trvání. Na samém začátku nacistické okupace dne 15. 3. 1939 byl totiž Špilberk zabrán armádou německou a narychlo upraven i jako věznice brněnského gestapa. To tam pak soustřeďovalo v prvních dnech zatčené české i německé antifašisty, sokolské a legionářské činovníky, 138
představitele inteligence a nepohodlné politiky. Řada z nich na Špilberku zemřela, ostatní byli většinou zařazeni do transportů směřujících do koncentračních táborů. V roce 1940, kdy si brněnské gestapo pro své potřeby upravilo Kounicovy studentské koleje, byla zahájena na Špilberku velká rekonstrukce pro armádní účely. Ta mu po dokončení v roce 1941 vtiskla romantický germánský vzhled. V roce 1945 se na Špilberk vrátila znovu armáda československá, jež ho využívala až do roku 1959. Od tohoto roku byl areál převzat státem a svěřen poté do správy Muzea města Brna. Hradní areál se tak poprvé ve své historii otevřel veřejnosti a celý byl zpřístupněn postupně od roku 1962, kdy byl prohlášen vládou Národní kulturní památkou s ohledem na své pohnuté a bohaté dějiny, jež se dotýkají celé střední Evropy. Kasárenské místnosti se změnily ve výstavní sály, muzejní depozitáře, pracovny a restaurátorská pracoviště. Se stoupajícím významem si však hrad vyžádal v letech 1983–2003 novou a nákladnou generální rekonstrukci, která mu přinesla i částečně pozměněnou vnější podobu. Dnes je celý hradní areál, včetně rozhledny, starého vězeňského dvora, hradeb a bašt, příkopů, kasemat, obou nádvoří s hlubokou hradní studnou a novou zvonkohrou přístupný široké veřejnosti, jíž nabízí nejen stálé expozice z dějin hradu a města Brna či umělecké a architektonické tvorby, ale také zajímavé aktuální krátkodobé výstavy s nejrůznější tématikou. Areál Špilberku se stává stále více a častěji kulturním stánkem letních divadelních slavností, šermířských vystoupení, ohňostrojů, setkávání mladých lidí, sportovních akcí aj. Je ostatně obklopen nově upraveným parkem s příjemnými pro139
menádními cestami a místy, odkud je krásný výhled na celé město a jeho okolí. Park, založený v 60. letech 19. století na původně holém skalnatém špilberském návrší, zdobí v dolní části pomník italských karbonářů (M. Stamich-Saardi, 1925), barokní socha sv. Jana Nepomuckého (konec 18. století), hudebního skladatele Pavla Křížkovského (F. Fabiánek, 1926) i pomník velitele úspěšné obrany Brna v roce 1645, plukovníka Jeana Louise Raduita de Souches (J. Tomola, 1902) stojící na výhledové terase před vstupem do hradu. Pamětní desky v hradebních zdech pak připomínají pochmurnou část špilberských dějin. Špilberk je jednou z výrazných a charakteristických dominant města Brna. Pod Špilberkem stojící pravoslavný kostel sv. Václava (P. Levickij, 1930–31) v sobě spojuje prvky tradičních pravoslavných chrámů a funkcionalistické architektury.
KATEDRÁLA SV. PETRA A SV. PAVLA (Národní kulturní památka)
str. 36–43
Stojí na návrší Petrova v místech původního románského kostelíku z 12. století. Kapitulním chrámem se stal na konci 13. století a od roku 1777 je biskupskou katedrálou obklopenou kanovnickými domy . Ve středověku byl obklopen hřbitovem a měl původně jen jednu nízkou hranolovou věž. V průběhu let byl několikrát přestavován a upravován, neboť býval poškozen při obléhání Brna, zejména pak v letech 1643 a 1645. Hlavní loď chrámu upravil poté v letech 1743–1748 stavitel M. Grimm. Na přelomu 19. a 20. století však katedrála 140
prošla opět rozsáhlou rekonstrukcí, jež jí dala dnešní novogotickou majestátní podobu umocněnou vznosnými a dominantními věžemi z let 1904–1905 a zdobným průčelím z roku 1908. V chrámovém interiéru se dochovala barokní výzdoba bočních oltářů, ač sám hlavní oltář je novogotický a pochází – podobně jako barevná vitráž oken – z let 1890–1891. Nejstaršími uměleckými díly, které zdobí katedrálu, jsou však Madona s dítětem (z doby kolem roku 1300) a pozdně gotická Pieta, jež pochází z poloviny 15. století. Naopak nejmladším je pozoruhodný soubor čtrnácti zastavení Křížové cesty, který v 2. polovině 50. let 20. století vytvořil sochař Jiří Marek. Při rekonstrukčních a restaurátorských pracích počátkem 90. let 20. století došlo k nečekaným objevům, zejména pak románské krypty v podzemí kněžiště, která byla následně upravena a dnes je také přístupná veřejnosti, stejně jako ochoz jedné z věží katedrály, odkud je široký výhled do kraje. Do obvodové zdi chrámu jsou vezděny historické náhrobky ze starého hřbitova, který ho až do roku 1784 obklopoval, na nároží je zajímavá vnější kazatelna nazývaná Kapistránka z doby kolem roku 1500. Z ní měl údajně kázat proti nekatolíkům a Židům františkánský mnich a vášnivý kazatel Jan Kapistrán. Tento údaj se však časově neshoduje s historicky doloženým působením tohoto mnicha v Brně (byl zde v roce 1451), a jde tudíž jen o symbolické připomenutí jeho mise, která se skutečně konala na Petrově, nicméně pod širým nebem. Proti hlavnímu vstupu do katedrály je biskupský dvorec, sídlo to brněnského biskupa. Přístupové schodiště od Zelného trhu strmou Petrskou uličkou zdobí sochy sv. Petra a sv. Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Z Petrské ulice 141
je též přístup k restauraci L’ Eau Vive (Živá voda), otevřené křesťanskými misionářkami společenství Donum Dei, která je umístěna v hradebním přízemí starého konzistorního domu. Na svahu Petrova jsou přístupné Denisovy sady, založené v letech 1815–1818, tehdy ještě nazývané Františkov. Vznikly podle projektu F. Kleina na umělé terase v místech některých bývalých šlechtických zahrad a jejich součástí býval i areál školky vinné révy (1821–1871). Uprostřed byl v roce 1818 vztyčen obelisk jako památník ukončení napoleonských válek a označovaný i názvem Památník míru. Nad ním se tyčí budovy starých vodojemů, zrušených roku 1873. Na začátku 21. století byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce celého parku na území petrského svahu a v roce 2003 dokončena její hlavní část. Ta zpřístupnila promenádní cesty parku s vyhlídkami, obeliskem, vodotryskem a sloupovým pavilonem, upravena bude ještě část s tzv. Pramenem zdraví v nižší poloze svahu. Na Denisovy sady navazují Kapucínské zahrady a horní terasy kolem samotné katedrály a propojují celý petrský svah od Husovy ulice až k nádraží. Petrov je též výraznou dominantou Brna.
STARÁ RADNICE
str. 44–50
Nejstarší světská stavba na území města Brna s charakteristickou věží a s dochovanou tzv. Klenotnicí města Brna z konce 13. století sloužila od počátku 14. století až do roku 1935 jako sídlo městské samosprávy. Radnice vznikla úpravou měšťanského domu s věží, jež původně 142
nebyla z bezpečnostních důvodů průchozí, neboť uchovávala nejcennější městské dokumenty, listiny, knihy, ale i peníze a cenné předměty. Průchod byl proražen kolem roku 1510 a záhy nato i ozdoben pozdně gotickým portálem (A. Pilgram) s pověstnými pokřivenými věžičkami, z nichž vyniká ta prostřední, umístěná navíc nad sochou Spravedlnosti. Jak sám portál, tak celá radnice je místem, k němuž se váže nejvíce pověstí (o brněnském drakovi a kole v průchodu do nádvoří, o zazděném radním v průčelí z Mečové ulice, o křivých věžičkách aj.). Dnešní areál Staré radnice vznikal postupně přístavbami budov mezi Radnickou a Mečovou, její součástí se stala i městská šatlava. Nádvoří upravili italští stavitelé P. a A. Gabriovi v letech 1577–1578 spolu se soudním (dnes Freskovým) sálem, ochozem a schodištěm na věž. Na jejich počest se tomuto zákoutí říká italské. Věž sama byla původně nižší, v roce 1905 byla o 5 metrů zvýšená, opatřená novou bání a doplněna vyhlídkovým ochozem. Až do roku 1935 sloužily všechny místnosti Staré radnice městské samosprávě a řídily se odtud od středověku osudy celého města. Nejstarší místnosti, jež sloužily k zasedání městské rady, k soudnímu jednání a reprezentačním účelům, jsou dnes kulturními sály Staré radnice a nesou názvy Křišťálový a Ernův. Ke Křišťálovému sálu přiléhá i historická Klenotnice, která je přístupná i ze schodiště na věž. Celý areál Staré radnice prošel v 60. a 90. letech 20. století stavebními úpravami a rekonstrukcí a dnes plně slouží kulturním potřebám města Brna. V průchodu věže v přízemí se nachází i prodejna suvenýrů a literatury o Brně, jež je součástí Brněnského kulturního centra. 143
