Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy, Liberec, 25: 49 – 70, 2007 ISBN 978-80-903595-5-0
Potápníkovití, střevlíkovití a drabčíkovití brouci (Coleoptera: Dytiscidae, Carabidae, Staphylinidae) Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery v Jizerských horách The diving beetles, ground beetles and rove beetles (Coleoptera: Dytiscidae, Carabidae, Staphylinidae) of the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve (Jizerské hory Mts., Northern Bohemia) Pavel VONIČKA1) & Jaroslav ŠŤASTNÝ2) Severočeské muzeum, Masarykova 11, CZ – 460 01 Liberec; e-mail:
[email protected] 2) Kosmonautů 359, CZ – 460 05 Liberec; e-mail:
[email protected] 1)
Abstract. 198 species of diving beetles, ground beetles and rove beetles (Coleoptera: Dytiscidae, Carabidae, Staphylinidae) in the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve (Jizerské hory Mts., Northern Bohemia) during 1986-2004 were collected. The findings of 43 remarkable beetle species for the region are commented. Key words: faunisitcs, ecology, diving beetles, ground beetles, rove beetles, Rašeliniště Jizery National Nature Reserve, Jizerské hory Mts., Northern Bohemia
ÚVOD Horská rašeliniště tvoří v krajině střední Evropy výjimečná stanoviště, většinou jen málo zasažená lidskou činností. Jsou zde často specifické mikroklimatické podmínky, hydrologický režim i rostlinný kryt. Proto mnohá rašeliniště hostí řadu druhů bezobratlých živočichů s reliktními areály výskytu. V tomto příspěvku jsou uvedeny výsledky inventarizačního průzkumu brouků (Coleoptera) čeledí Dytiscidae (potápníkovití), Carabidae (střevlíkovití) a Staphylinidae (drabčíkovití) provedeného v letech 1986–2004 na území Národní přírodní rezervace (NPR) Rašeliniště Jizery, která je největším komplexem vrchovišť, rašelinných a podmáčených smrčin a náplavových bezlesí v Jizerských horách. Znalosti o výskytu brouků v Jizerských horách jsou poměrně omezené. První literární údaje pocházejí ze začátku 20. století (Michel 1911). Autor podává ve své práci strohý faunistický seznam brouků z Ještědu a Jizerských hor bez bližší lokalizace. V meziválečném období lze nalézt údaje o broucích také v práci Paxe (1933). Bohužel ani tento autor neuvádí většinou konkrétní lokalizaci a nelze s jistotou určit, zda-li jednotlivé druhy mají vazbu k území nynější NPR. Ve starší odborné literatuře není autorům známa žádná práce, která by se přímo zabývala brouky sledované NPR. Tento stav je patrně způsobený obtížnou přístupností a polohou v hraničním pásmu mezi Českou republikou a Polskem. Po 2. světové válce v rámci několika exkurzí sbíral střevlíky v Jizerských horách J. Pulpán; tyto údaje byly publikovány až v roce 2004 v soupisu jeho sbírky (Skoupý 2004). Řada exemplářů v Pulpánově sbírce je označena lokalitou „Jizerka“, údaje se tedy spíše vztahují k NPR Rašeliniště Jizerky, i když není vyloučeno, že Pulpán sbíral i na Rašeliništi Jizery. Několik nálezů a bionomických pozorování vzácných nebo jinak zajímavých druhů brouků z obou výše uvedených NPR publikoval Heyrovský (1962). Práce Fichtnera (1978, 1980) se zabývají převážně faunou vodních brouků Rašeliniště Jizerky, německý autor navštívil 49
Rašeliniště Jizery jen jednou v roce 1979, kde měl možnost sbírat podél Jizery na úseku dlouhém asi jeden kilometr. Z jeho práce (Fichtner 1980) není možné určit, které druhy při této exkurzi nalezl a ani v jeho sbírce není žádný jedinec opatřený lokalitou řadící ho do této NPR (L. Hendrich, pers. comm.), proto ji není možné akceptovat při sestavování faunistického seznamu NPR. Brouky čeledi Carabidae vybraných rašelinišť Jizerských hor se v diplomové práci zabýval Macháček (1982). V různých částech NPR Rašeliniště Jizerky a PR Černá jezírka získal v letech 1980–1981 metodou zemních formalínových pastí velké množství údajů o kvalitativním i kvantitativním složení populací střevlíkovitých těchto dvou území. Příspěvek k fauně střevlíkovitých vrcholové části Jizerských hor včetně výsledků orientačního průzkumu střevlíkovitých (Carabidae) střední části NPR Rašeliniště Jizery metodou zemních pastí přináší práce Voničky (1995). V naší republice nebyl ve sbírkovém materiálu muzeí, státních institucí a v soukromých sbírkách nalezen ani jeden doklad z čeledi Dytiscidae z této lokality, pocházející z období před rokem 1985. První ucelený seznam potápníkovitých tohoto území přináší až inventarizace Šťastného (1996a), kde autor uvádí výskyt 18 druhů a souhrnné zpracování fauny Jizerských hor od téhož autora (Šťastný 1996b, 1999).
POPIS SLEDOVANÉHO ÚZEMÍ Národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizery se nachází ve východní části Jizerských hor, v širokém údolí horního toku řeky Jizery, protékající mezi Vysokým a Středním Jizerským hřebenem. Tvoří ji dvě samostatné části, které jsou propojeny rozsáhlým ochranným pásmem. Území má úzce protáhlý tvar, sledující osu horního toku Jizery v celkové délce 8,5 km a v proměnlivé šířce v řádu stovek metrů, se zahrnutím ochranného pásma až 1,5 km. Severovýchodní okraj rezervace tvoří státní hranice, na většině průběhu představovaná meandrujícím tokem Jizery. Území, které je chráněno jako rezervace již od roku 1960, je často uváděno pod názvem Velká Jizerská louka, zvláště jeho dolní část s rozsáhlými rašelinnými bezlesími a náplavovými terasami. Ve starší německé literatuře jsou uváděny původní německé názvy (Grosse Iserwiese, Isermoor). Studované území se nachází ve faunistických mapových čtvercích 5157 (severozápadní část) a 5158 (jihovýchodní část) (Pruner & Míka 1996). Geologický podklad je tvořen výrazně porfyrickou, středně zrnitou žulou až granodioritem krkonošsko-jizerského žulového plutonu (Chaloupský 1989). Na většině území je žulové podloží překryto kvartérními sedimenty – rašelinou a písčitými štěrky. Rašelina je většinou vrchovištního typu, v dolní části území mnohdy typu přechodného. Velmi nápadným fenoménem území jsou náplavové sedimenty lemující tok Jizery, tvořené hrubým pískem a štěrkem různé zrnitosti. Vlivem boční eroze dochází k neustálému překládání toku a vzniku zákrutů až meandrů. Převládajícím půdním typem je organozem typická fibrická (vrchovištní), v místech s vyšší hladinou podzemní vody se vyvinula též organozem glejová, v okrajových částech vrchoviště a všude mimo souvislejší rašelinná ložiska je pak hojně zastoupen glej organozemní. Štěrkovité náplavy představují iniciální půdu, hodnocenou jako regozem psefitická, starší náplavy s vyvinutým humusovým horizontem jsou zvláštním případem fluvizemě typické (Višňák 2000, 2003). Území je zařazeno do chladné oblasti CH 4 (Quitt 1971) a vyhraněná mrazová poloha údolí Jizery patří k nejchladnějším oblastem v celé ČR. Průměrné roční teploty se pohybují kolem 4 °C, roční úhrn srážek je mezi 1400 a 1500 mm. 50
Celé území NPR náleží do povodí Jizery, která je i hlavním tokem území. Na svém průběhu územím rezervace přibírá z obou stran celou řadu menších i větších vodotečí. Ve střední části rezervace vytváří četné zákruty až meandry, níže po proudu se spád řečiště zvyšuje a meandry přecházejí pouze do menších zákrutů až nakonec je průběh toku poměrně přímý, usměrňovaný jen reliéfem stále zaříznutějšího údolí. V jižní části rezervace má již Jizera zcela ráz horské řeky s balvanitým korytem a rychlým, téměř až peřejnatým proudem. Vodní plochy jsou v území sice dosti četné, ale velmi malé, s hladinou pouze několik m2. Rašelinná jezírka jsou vcelku vzácná, mnohem častější jsou tůně a dosud nezarostlé zbytky mrtvých ramen Jizery. Fytogeograficky náleží zájmové území do obvodu České oreofytikum, fytogeografického okresu 92. Jizerské hory, podokresu b. Jizerské louky (Skalický 1988). Vegetační kryt území je tvořen čtyřmi hlavními fyziognomickými jednotkami. Plošně jsou nejvíce rozšířeny smrkové lesy, které zahrnují především rašelinné smrčiny (Sphagno-Piceetum) a podmáčené smrčiny (Mastigobryo-Piceetum), dále pak pramenné smrčiny (Carici rostrato-nigrae-Piceetum prov.) a vysokobylinné smrčiny, inklinující ke svazu Athyrio alpestris-Piceion, mimo vliv zamokření pak okrajově, zvláště v ochranném pásmu, i třtinové smrčiny (Calamagrostio villosae-Piceetum). Smrkové porosty jsou dnes v důsledku imisí a dalších destruktivních vlivů většinou v silně poškozeném stavu, s převahou odumřelých a odumírajících stromů. Klečové porosty dosahují v NPR Rašeliniště Jizery svého největšího plošného rozšíření v Jizerských horách. Jsou až na výjimky zapojené, pouze s malými prolukami nebo bez nich, při okrajích a ve světlinách roste vedle vtroušeného smrku (Picea excelsa) často i bříza karpatská (Betula carpatica) a jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Rašelinná bezlesí se vyskytují nerovnoměrně v celém území, početněji v jeho jižní části, největší primární bezlesí se ale nachází v horní části rezervace, v místě zvaném V Močálech (Schwarzer Tumpf). Převažují tzv. pramenné louky, tedy svahová i rovinná přechodová rašeliniště sycená vyvěrající a pomalu tekoucí vodou. Fytocenologicky jde o komplex společenstev svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Poněkud méně časté jsou vrchovištní louky s porosty svazu Sphagnion medii, popř. Leuko-Scheuchzerion palustris a Oxycocco-Ericion. Přechodný typ mezi vrchovištními a pramennými loukami představují tzv. bezkolencové louky, floristicky chudé, s výraznou dominancí Molinia coerulea. Jsou značně rozšířeny zejména v jižní části území. Tamtéž se lze setkat i s velmi specifickými společenstvy pramenišť s příslušností ke svazu Cardamino-Montion. Vegetace náplavů je souvisleji vyvinuta pouze ve střední a jižní části rezervace. Na náplavech různého plošného rozsahu lze zachytit celou sukcesní sérii společenstev převážně z okruhu třídy Nardo-Callunetea, zejména řádu Nardetalia (Višňák 2000).
METODIKA A MATERIÁL Dytiscidae Výsledky průzkumu čeledi Dytiscidae jsou založeny na sběrech imág potápníků uskutečněných druhým autorem v letech 1986–1999 a prvním autorem v letech 1993–2004 a na sbírkovém materiálu uloženém ve sbírce druhého autora a dalších sběratelů. Potápníci byli sbíráni pomocí běžných limnologických metod uváděných např. Rozkošným (1980), pomocí cedníků a vodní sítě, propíráním detritu a submersní vegetace, prošlapáváním mělčin litorálu, smýkáním příbřežních rostlin nebo individuálním sběrem. Během jarního a podzimního období byly pro odchyt masožravých brouků použity pasti, pracující na principu vrše, vyrobené z PET lahví. V proudících vodách byla použita metoda rozhrabávání dna a oplachování břehů. Místa pro odběr vzorků byla na lokalitách volena tak, aby bylo prozkoumáno co největší množství různých typů jednotlivých mikrohabitatů. Získaný materiál byl tříděn přímo na místě. Tento postup měl zabránit nadměrnému odběru dominantních druhů. Běžné nebo snadno
51
identifikovatelné druhy byly vypouštěny zpět na lokalitu, druhy vzácné nebo obtížně determinovatelné byly vypreparovány na sucho nebo po determinaci uloženy do 90 % alkoholu či v suchém stavu v epruvetách. Menší část materiálu potápníků byla získána pomocí zemních padacích pastí (viz další text). Veškerý materiál potápníkovitých determinoval druhý autor. U každého druhu čeledi Dytiscidae je uvedena ekologická charakteristika. Rozdělení středoevropských druhů na ekologické typy vychází z prací Cuppena (1986) a Hebauera (1976). ac – acidofilní (druhy vyhledávající převážně kyselé vody) cr – krenofilní (druhy vyhledávající prameny, prameniště, pramennou stružku) et – eutrofilní (druhy preferující eutrofizované vody) eu – euryekní (druhy s širokou ekologickou valencí bez vyhraněných nároků na biotop) ha – halofilní (druhy vyhledávající biotopy se zvýšeným obsahem solí) li – limnofilní (druhy preferující větší vodní nádrže) il – iliofilní (druhy vyhledávající biotopy s bahnitým dnem) le – lentické (druhy obývající lentické biotopy – stojatou vodu v širším slova smyslu) lo – lotické (druhy obývající lotické biotopy – tekoucí vodu v širším slova smyslu) re – reofilní (druhy vyhledávající biotopy s proudící vodou) rh – ritrální (druhy osídlující horní část toku) ri – ripikolní (druhy obývající pobřeží) si – silikofilní (druhy vyhledávající vody s písčitým nebo štěrkovitým dnem) tb – tyrfobiontní (druhy žijící výhradně v rašeliništích) tr – termofilní (druhy vyhledávající teplé a prosluněné vodní biotopy) ty – tyrfofilní (druhy obývající slatinné a rašelinné vody) Carabidae a Staphylinidae Předkládané výsledky průzkumu brouků čeledí Carabidae a Staphylinidae jsou založeny na sběrech, uskutečněných prvním autorem v letech 1993–2004, doplněné jednotlivými údaji dalších sběratelů. Vzorky byly získávány standardními metodami sběru (individuální sběry pod dřevem a vegetací, prosevy detritu, smýkání a sklepávání vegetace, vyšlapávání vlhkých míst, polévání břehů vodou apod.). Významným zdrojem materiálu byly různé typy pastí, které byly instalovány ve vegetačním období let 1994, 1999, 2000, 2002 a 2003 v různých částech a biotopech rezervace, včetně těch typů pastí, které slouží přednostně k průzkumu jiných řádů hmyzu. Použité typy pastí: Zemní pasti (ZP): plastové kelímky o objemu 1,2 l s průměrem hrdla 12 cm po okraj zapuštěné v zemi a zakryté ochrannou stříškou (s výjimkou pastí instalovaných v roce 1994, které nebyly zakryté). Jako konzervační tekutina byl použit roztok etylenglykolu (Fridex) a vody v poměru 1:1. Část zemních pastí byla opatřena návnadou (zrající sýr – Romadur), zavěšenou v menším kelímku uvnitř pasti. Malaiseho pasti (MP): jako konzervační tekutina byl použit 98 % ethanol. Žluté misky (ŽM): žluté plastové kelímky (od rostlinného tuku Rama) kladené v linii na zemi; jako konzervační tekutina byl použit nasycený roztok kuchyňské soli. Proteinové pasti (PP): nízká nádoba z plastu o průměru dna cca 50 cm (uříznutá spodní část plastového sudu), položená na zemi a vystlaná rašeliníkem. Do nádoby byla umístěna návnada (kadaver liščete). Při kontrolách byla vrstva rašeliníku prosívána a obnovována. Rozmístění pastí v jednotlivých částech NPR (čísla v hranatých závorkách odpovídají zákresům umístění pastí na základě jejich zaměření pomocí GPS na obr. 1): [1] MP (1 ks) a ŽM (10 ks) v průseku rašelinné smrčiny na severním okraji NPR (Na Písčinách) (2002). [2] ZP (4 ks) bez návnady (2 ks) a s návnadou (2 ks) na rašelinném bezlesí (1999); ZP (3 ks) bez návnady a PP (1 ks) v řídkém porostu zakrslých smrků (2000). [3] ZP (3 ks) bez návnady v rašelinné smrčině (2000). [4] ZP (4 ks) bez návnady (2 ks) a s návnadou (2 ks) na rašelinném bezlesí (1999). [5] ŽM (60 ks) na rašelinném bezlesí a v rašelinné smrčině (2003). [6] ZP (2 ks) bez návnady v podmáčené smrčině (1994). [7] ZP (2 ks) bez návnady v porostu kleče (1994). [8] ZP (2 ks) bez návnady na rašelinné louce s porostem Molinia coerulea (1994). [9] MP (1 ks) a ŽM (20 ks) na náplavovém bezlesí podél Jizery (2003). [10] ZP (4 ks) bez návnady (2 ks) a s návnadou (2 ks) na náplavovém bezlesí u Jizery (1999). [11] ZP (3 ks) bez návnady a PP (1 ks) na rašelinném bezlesí (2000). Pasti byly na jednotlivých lokalitách exponovány od konce dubna až začátku května do konce září až října (podle vývoje počasí a začátku a konce vegetační sezóny). Byly kontrolovány ve dvou až třítýdenních intervalech a konzervační tekutina byla dle potřeby vyměňována.
52
Obr. 1. Rozmístění různých typů pastí k průzkumu střevlíkovitých a drabčíkovitých v NPR Rašeliniště Jizery (čísla odpovídají seznamu v kap. Metodika a materiál). Fig. 1. Distribution of different types of traps for the investigation of ground beetles and rove beetles in the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve (the numbers correspond to list in the chapter Methods and material). Dokladové exempláře vypreparované na sucho jsou uloženy ve sbírkách P. Krásenského, P. Moravce, J. Říhy, P. Štourače, P. Voničky a Severočeského muzea v Liberci. Veškerý materiál střevlíkovitých determinoval první autor, na determinaci drabčíkovitých se podíleli: Lubomír Hromádka (Steninae), Jiří Janák, Pavel Krásenský, Petr Štourač, Martin Švarc (Pselaphinae), Pavel Vonička (Staphylininae: Staphylinini). Bioindikace Každý druh potápníka je zařazen do bioindikační skupiny podle Šťastného (1999). Rozdělení čeledi Dytiscidae do tří bioindikačních skupin vychází z práce Hůrky et al. (1996). Hlavní kriteria pro zařazení druhu do skupiny jsou vázanost k typu vodní nádrže a šíře ekologické valence druhu. Při zařazování druhů do skupin byly zohledňovány nejen ekologické nároky imág, ale především larev. Uvedené zařazení druhů do jednotlivých skupin je vytvořeno pro podmínky panující na území CHKO Jizerské hory. R – druhy reliktní a stenoekní, druhy s boreomontánním rozšířením v rámci střední Evropy, druhy vázané na přirozené ekosystémy a stanoviště, t.j. především reofilní, tyrfobiontní a krenofilní druhy. A – druhy s širší ekologickou valencí osídlující přirozená nebo i druhotná stanoviště s přirozeným vodním režimem a chemismem. Patří sem především druhy iliofilní, silikofilní, tyrfofilní a acidofilní. E – euryekní druhy, osídlující různé vodní biotopy, často s velmi rozdílnými fyzikálně-chemickými vlastnostmi a biotopy antropogenně zasažené. Každý druh střevlíka je zařazen do bioindikační skupiny podle Hůrky et al. (1996): R – reliktní: druhy s nejužší ekologickou valencí, mající v současnosti namnoze charakter reliktů. Jedná se většinou o vzácné a ohrožené druhy přirozených, nepříliš poškozených ekosystémů. A – adaptabilní: druhy osídlující více nebo méně přirozené nebo přirozenému stavu blízké habitaty. Vyskytují se i na druhotných, dobře regenerovaných biotopech, zvláště v blízkosti původních ploch. E – eurytopní: druhy, které nemají často žádné zvláštní nároky na charakter a kvalitu prostředí, druhy nestabilních, měnících se biotopů, stejně jako druhy, obývající silně antropogenně ovlivněnou a poškozenou krajinu. Každý druh čeledi Staphylinidae je zařazen do bioindikační skupiny podle Boháče et al. (2004).
53
RI – relikty I. řádu: druhy biotopů nejméně ovlivněných činností člověka. Jedná se především o druhy s arktoalpinním, boreoalpinním a boreomontánním rozšířením, dále druhy charakteristické pro rašeliniště (tyrfobionti a tyrfofilové), vyskytující se jen v původních lesních porostech apod. RII – relikty II. řádu: druhy stanovišť středně ovlivněných činností člověka, většinou druhy kulturních lesů, ale i neregulovaných a původnějších břehů toků. E – expanzívní: druhy odlesněných stanovišť silně ovlivněných činností člověka. Pozn.: Anotylus tetracarinatus (Block, 1799) je dle Boháč et al. (2004) zařazen ve skupině RI zjevným omylem (uvedeno i chybné rozšíření – pouze na Moravě), proto je v následujícím přehledu zařazen v kategorii E, která odpovídá jeho ekologickým nárokům. Červený seznam ohrožených druhů ČR U druhů, zařazených do Červeného seznamu potápníkovitých (Hájek & Šťastný 2005), střevlíkovitých (Veselý et al. 2005) a drabčíkovitých (Boháč et al. 2005) České republiky, je uvedena příslušná kategorie ohroženosti: CR – kriticky ohrožený, EN – ohrožený, VU – zranitelný, NT – téměř ohrožený. Nomenklatura všech sledovaných čeledí je podle Löbla & Smetany (2003, 2004) s výjimkou nově popsaného druhu Dropephylla pieninensis Jászay et Hlaváč, 2006 (= Phyllodrepa, blíže viz kap. Komentáře k významným druhům).
Výsledky A DISKUSE V následujících přehledech jsou zjištěné druhy v rámci jednotlivých čeledí pro větší přehlednost řazeny abecedně. Tab. 1. Přehled zjištěných druhů. Použité zkratky: BS – bioindikační skupina, ET – ekologický typ (pouze čeleď Dytiscidae), KO – kategorie ohrožení, K – číslo komentáře v dalším textu. Tab. 1. List of recorded species. Abbreviations: BS – bioindication group, ET – ecological type (only for the family Dytiscidae), KO – conservation status, K – number of commentary in the following text. DYTISCIDAE Agabus bipustulatus (Linnaeus, 1767) Agabus congener (Thunberg, 1794) Agabus guttatus (Paykull, 1798) Agabus melanarius Aubé, 1837 Agabus sturmii (Gyllenhal, 1808) Hydroporus erythrocephalus (Linnaeus, 1758) Hydroporus ferrugineus Stephens, 1829 Hydroporus gyllenhalii Schiødte, 1841 Hydroporus incognitus Sharp, 1869 Hydroporus longicornis Sharp, 1871 Hydroporus melanarius Sturm, 1835 Hydroporus memnonius Nicolai, 1822 Hydroporus morio Aubé, 1838 Hydroporus nigrita (Fabricius, 1792) Hydroporus palustris (Linnaeus, 1761) Hydroporus tristis (Paykull, 1798) Ilybius aenescens C. G. Thomson, 1870 Ilybius crassus C. G. Thomson, 1856 Ilybius fuliginosus (Fabricius, 1792) Rhantus suturalis (W. S. MacLeay, 1825) Rhantus suturellus (Harris, 1828) CARABIDAE Agonum ericeti (Panzer, 1809) Agonum fuliginosum (Panzer, 1809) Agonum gracile Sturm, 1824 Agonum sexpunctatum (Linnaeus, 1758)
54
BS
ET
E E A A E A R R A R A A R A E A R R E E A
il/eu ty re ac eu ac eu/ac/cr ty ac ty/ac ty ac/ty tb ac eu ac/ty tb tb eu eu ac/ty
R A A A
KO
K
K1 K2 VU
K3 K4
VU
K5 K6
NT
K7
VU
K8
Amara communis (Panzer, 1797) Amara erratica (Duftschmid, 1812) Amara lunicollis Schiødte, 1837 Amara nitida Sturm, 1825 Bembidion bruxellense Wesmael, 1835 Bembidion deletum Audinet-Serville, 1821 Bembidion geniculatum Heer, 1837 Bembidion lampros (Herbst, 1784) Bembidion mannerheimii C. R. Sahlberg, 1827 Bembidion quadrimaculatum (Linnaeus, 1761) Bembidion tibiale (Duftschmid, 1812) Bradycellus harpalinus (Audinet-Serville, 1821) Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828) Carabus coriaceus Linnaeus, 1758 Carabus linnei Panzer, 1810 Carabus nemoralis O. F. Müller, 1764 Carabus sylvestris Panzer, 1793 Carabus violaceus Linnaeus, 1758 Cicindela hybrida Linnaeus, 1758 Dromius fenestratus (Fabricius, 1794) Dyschirius globosus (Herbst, 1784) Harpalus latus (Linnaeus, 1758) Harpalus rufipes (DeGeer, 1774) Harpalus solitaris Dejean, 1829 Leistus piceus Frölich, 1799 Leistus terminatus (Panzer, 1793) Loricera pilicornis (Fabricius, 1775) Nebria brevicollis (Fabricius, 1792) Nebria rufescens (Strøm, 1768) Notiophilus aquaticus (Linnaeus, 1758) Notiophilus biguttatus (Fabricius, 1779) Notiophilus palustris (Duftschmid, 1812) Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 Platynus assimilis (Paykull, 1790) Poecilus versicolor (Sturm, 1824) Pterostichus aethiops (Panzer, 1796) Pterostichus burmeisteri Heer, 1838 Pterostichus diligens (Sturm, 1824) Pterostichus oblongopunctatus (Fabricius, 1787) Pterostichus rhaeticus Heer, 1837 Pterostichus rufitarsis cordatus Letzner, 1842 Pterostichus strenuus (Panzer, 1796) Pterostichus unctulatus (Duftschmid, 1812) Synuchus vivalis (Illiger, 1798) Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 Trechus pilisensis sudeticus Pawłowski, 1975 Trechus pulchellus Putzeys, 1846 Trechus secalis (Paykull, 1790) Trechus splendens Gemminger �� & ������������ Harold, 1868 STAPHYLINIDAE Acidota crenata (Fabricius, 1793) Aleochara bipustulata (Linnaeus, 1761) Aleochara erythroptera Gravenhorst, 1806 Aleochara cf. funebris Wollaston, 1864
A R A A A A A E A E A A R A A A A A A A E A E A A A E A R A A E R A E A A A A A R E A E R A A A A
K9
K10
K11
K12
K13
NT
K14
K15
RII E RII E
55
Aleochara lanuginosa Gravenhorst, 1802 Aleochara sparsa Heer, 1839 Aloconota gregaria (Erichson, 1839) Amphichroum canaliculatum (Erichson, 1840) Anotylus rugosus (Fabricius, 1775) Anotylus tetracarinatus (Block, 1799) Anthobium melanocephalum (Illiger, 1794) Anthophagus alpestris Heer, 1839 Anthophagus omalinus arrowi Koch, 1933 Aploderus caelatus (Gravenhorst, 1802) Arpedium quadrum (Gravenhorst, 1806) Atheta amplicollis (Mulsant �� & Rey, ���������� 1873) Atheta cf. arctica (Thomson, 1856) Atheta brunneipennis (Thomson, 1852) Atheta contristata (Kraatz, 1856) Atheta corvina (Thomson, 1856) Atheta crassicornis (Fabricius, 1792) Atheta diversa (Sharp, 1869) Atheta fallaciosa (Sharp, 1869) Atheta cf. fungi (Gravenhorst, 1806) Atheta gagatina (Baudi di Selve, 1848) Atheta nigripes (Thomson, 1856) Atheta paracrassicornis Brundin, 1954 Atheta putrida (Kraatz, 1856) Atheta sodalis (Erichson, 1837) Atheta strandiella Brundin, 1954 Atrecus affinis (Paykull, 1789) Autalia rivularis (Gravenhorst, 1802) Bisnius cephalotes (Gravenhorst, 1802) Bisnius fimetarius (Gravenhorst, 1802) Bisnius puella Nordmann, 1837 Bolitobius cingulatus Mannerheim, 1831 Bryaxis nodicornis (Aubé, 1833) Bryoporus cernuus (Gravenhorst, 1806) Dinaraea linearis (Gravenhorst, 1802) Dinothenarus fossor (Scopoli, 1771) Domene scabricollis (Erichson, 1840) Dropephylla cf. pieninensis Jászay & Hlaváč, 2006 Drusilla canaliculata (Fabricius, 1787) Encephalus complicans Stephens, 1832 Eusphalerum alpinum (Heer, 1839) Eusphalerum limbatum (Erichson, 1840) Eusphalerum minutum (Fabricius, 1792) Eusphalerum sorbi (Gyllenhal, 1810) Eusphalerum tenenbaumi (Bernhauer, 1932) Gabrius trossulus (Nordmann, 1837) Geodromicus cf. nigrita (P. Müller, 1821) Gnypeta caerulea (C. R. Sahlberg, 1830) Gymnusa variegata Kiesenwetter, 1845 Gyrohypnus punctulatus (Paykull, 1789) Hygronoma dimidiata (Gravenhorst, 1806) Ischnoglossa prolixa (Gravenhorst, 1802) Lathrobium brunnipes (Fabricius, 1793) Lathrobium fulvipenne (Gravenhorst, 1806)
56
E E RII E E E RII RI RI E RII RI RI RII RI RII E RII RI E RII E RII RII RII RI RII E E E RII RII E RI E RII RII RI E RI RI RII RII RII RI RII RI RI RI E RI RII RII E
VU VU
K16
VU VU
K17 K18
VU
K19
VU
K20 K21
VU
K22
EN
K23
CR
K24
VU VU
K25
EN EN CR VU
K26 K27
VU
K28
Lathrobium longulum Gravenhorst, 1802 Leptacinus cf. batychrus (Gyllenhal, 1827) Lesteva longoelytrata (Goeze, 1777) Lesteva monticola Kiesenwetter, 1847 Lordithon lunulatus (Linnaeus, 1760) Lordithon thoracicus (Fabricius, 1777) Mycetoporus bimaculatus Lacordaire, 1835 Mycetoporus lepidus (Gravenhorst, 1806) Mycetoporus mulsanti Ganglbauer, 1895 Ocypus fuscatus (Gravenhorst, 1802) Olophrum piceum (Gyllenhal, 1810) Olophrum rotundicolle (C. R. Sahlberg, 1830) Omalium caesum Gravenhorst, 1806 Omalium rivulare (Paykull, 1789) Omalium rugatum Mulsant �� & Rey, ��������� 1880 Ontholestes murinus (Linnaeus, 1758) Othius angustus Stephens, 1833 Oxypoda alternans (Gravenhorst, 1802) Oxypoda longipes Mulsant �� & Rey, ��������� 1861 Oxypoda procerula Mannerheim, 1830 Philonthus addendus Sharp, 1867 Philonthus albipes (Gravenhorst, 1802) Philonthus atratus (Gravenhorst, 1802) Philonthus cruentatus (Gmelin, 1790) Philonthus nigrita (Gravenhorst, 1806) Philonthus politus (Linnaeus, 1758) Philonthus pseudovarians A. Strand, 1941 Philonthus spinipes Sharp, 1874 Philonthus succicola Thomson, 1860 Phloeopora concolor (Kraatz, 1856) Phyllodrepa floralis (Paykull, 1789) Platydracus fulvipes (Scopoli, 1763) Platystethus arenarius (Geoffroy, 1785) Proteinus brachypterus (Fabricius, 1792) Pselaphus heisei Herbst, 1792 Pycnoglypta lurida (Gyllenhal, 1813) Quedius boopoides Munster, 1923 Quedius fuliginosus (Gravenhorst, 1802) Quedius lucidulus Erichson, 1839 Quedius mesomelinus (Marsham, 1802) Quedius molochinus (Gravenhorst, 1806) Quedius nitipennis (Stephens, 1833) Quedius paradisianus (Heer, 1839) Quedius umbrinus Erichson, 1839 Quedius unicolor Kiesenwetter, 1847 Rugilus rufipes Germar, 1836 Staphylinus erythropterus Linnaeus, 1758 Stenus bifoveolatus Gyllenhal, 1827 Stenus boops Ljungh, 1810 Stenus clavicornis (Scopoli, 1763) Stenus comma LeConte, 1863 Stenus flavipes Stephens, 1833 Stenus fulvicornis Stephens, 1833 Stenus impressus Germar, 1824
RII E E RI RII RII RI RII RI E RI RI E E RI E RII RII RII RII RII E E E RI E RI E RII RII RII RII E RII E RI RII RII RII E E RII RII RII RI E RII RII E E E RII RII E
VU CR
K29
VU VU EN
K30
VU
VU
K31
VU
CR
K32
VU
K33
57
Stenus juno (Paykull, 1789) Stenus lustrator Erichson, 1839 Stenus nitidiusculus Stephens, 1833 Stenus pubescens Stephens, 1833 Stenus cf. tarsalis Ljungh, 1810 Tachinus laticollis Gravenhorst, 1802 Tachinus pallipes (Gravenhorst, 1806) Tachinus rufipennis Gyllenhal, 1810 Tachinus rufipes (Linnaeus, 1758) Tachyporus dispar (Paykull, 1789) Tachyporus transversalis Gravenhorst, 1806 Tetartopeus terminatus (Gravenhorst, 1802)
E RII RI RII RII E E RII E E RI RII
VU K34 K35 EN
Dytiscidae Dosud bylo na území NPR Rašeliniště Jizery zjištěno celkem 21 druhů čeledi Dytiscidae, což je přibližně 18 % z celkového počtu 120 druhů uváděných z území České republiky (Hájek & Šťastný 2005). Tento počet je poměrně nízký v porovnání s NPR Rašeliniště Jizerky (38 druhů), avšak plně koresponduje s podobnými lokalitami v ostatních hraničních pohořích, např. rašeliniště Oceán v Krušných horách – 21 druhů (Rupeš 1986). V druhovém spektru lokality jasně dominují druhy acidofilní (Rhantus suturellus), tyrfofilní (Hydroporus longicornis, Hydroporus gyllenhalii) a tyrfobiontní (Hydroporus morio, Ilybius aenescens, Ilybius crassus). Zcela je potlačen výskyt akcesorických cizorodých druhů ze skupiny iliofilů a termofilů (obr. 2). Z uvedeného počtu 21 zjištěných druhů je 6 (28,6 %) druhů zařazeno do bioindikační skupiny reliktních druhů, 10 (47,6 %) náleží ke skupině adaptabilních druhů a 5 (23,8 %) je zařazeno mezi eurytopní druhy. Zastoupení skupin R+A tvoří 76 % druhů. Lokalitu je možné z tohoto hlediska považovat za velmi zachovalou a sloužící jako unikátní refugium rašeliništní a chladnomilné fauny potápníkovitých. Do Červeného seznamu potápníkovitých ČR (Hájek & Šťastný 2005) jsou zařazeny tři druhy: Hydroporus longicornis, Ilybius crassus (oba v kategorii VU – zranitelný) a Rhantus suturellus (NT – téměř ohrožený). Sedm druhů je považováno za významné z faunistického, bioindikačního nebo ekologického hlediska a jsou dále komentovány. Pozoruhodný je výskyt dvou druhů potápníků rodu Hydroporus – H. longicornis a H. ferrugineus, který byl prokázán pouze pomocí zemních pastí, standardně používaných pro terestrické skupiny brouků. I přes důkladný průzkum nebyly oba druhy na lokalitě klasickými metodami zjištěny. Vzhledem ke složení druhového spektra lze lokalitu hodnotit jako málo narušenou a blízkou přirozeným podmínkám v mnohem více severněji položených oblastech. Carabidae Dosud bylo na území NPR Rašeliniště Jizery zjištěno 53 druhů čeledi Carabidae, což představuje cca 10 % z celkového počtu 518 druhů a poddruhů známých z České republiky (Veselý et al. 2005). Počet zjištěných druhů je srovnatelný s NPR Rašeliniště Jizerky – 58 druhů (Vonička & Šťastný 2005). V porovnání s jinými rašeliništi v českých pohořích je tento počet poněkud vyšší, např. vrchoviště v Krušných horách – 44 druhů (Hůrka et al. 1996), Polské rašeliniště v Krušných horách – 30 druhů (Táborský 2000), vrchoviště na Horské Kvildě na Šumavě – 43 druhů (Hůrka et al. 1996). Vyšší počet zaznamenaných druhů je patrně způsoben větší 58
Obr. 2. Zastoupení ekologických skupin potápníkovitých (n = 21) v NPR Rašeliniště Jizery. Všechny údaje jsou v %, několikanásobné zastoupení druhů v ekologických skupinách je možné. Fig. 2. Representation of ecological groups of diving beetles (n = 21) in the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve. All data given as percentages; one species can belong to multiple ecological groups. 35 30 25 20 15 10 5 0 eu
il
ac
ty
tb
si
re
tr
et
cr
diverzitou biotopů, zejména přítomností vodního toku a také větším počtem sběrných metod. Na přechodových rašeliništích v nižších polohách je počet zjištěných druhů naopak výrazně vyšší: přechodová rašeliniště v CHKO Třeboňsko – 72 druhů (Hůrka et al. 1996), přechodové rašeliniště Soos – 109 druhů (Hejkal 1990). Z uvedeného počtu 53 druhů je 7 (13,2 %) reliktních, do skupiny adaptabilních druhů patří 37 (69,8 %) a pouze 9 druhů (17 %) je eurytopních. Zastoupení skupin R+A tvoří 83 % druhů. K charakteristickým druhům patří tyrfobiont Agonum ericeti, který žije pouze na rašeliništích v horách a vzácně i v pahorkatinách. K tyrfofilním druhům, obývajícím kromě rašelinišť i jiné podmáčené biotopy, lze zařadit střevlíky Agonum gracile, Patrobus assimilis a Trechus amplicollis. Tito stenotopní hygrofilové žijí i na prameništích, v močálech, na březích potoků apod., vždy ale v zachovalých a antropogenně nenarušených nebo málo narušených biotopech. Lesní střevlíci jsou zastoupeni celou řadou druhů, z nichž nejvýznamnější je Pterostichus rufitarsis cordatus, typický představitel fauny horských smrkových a bukových lesů, vyskytující se často právě v rašelinných a podmáčených smrčinách. K dalším druhům horských lesů, které sestupují do podhůří jen ojediněle, patří Carabus sylvestris, Leistus piceus a Pterostichus unctulatus. Faunu štěrkových břehů potoků zastupuje především reliktní druh Nebria rufescens, ve vyšších pohořích obývající i alpínské pásmo. K běžným ripikolním druhům patří Bembidion tibiale a B. geniculatum. Fauna vřesovišť je zastoupena reliktním callunobiontem Bradycellus ruficollis (v NPR pouze jediný nález), hojnější je B. harpalinus, který ale není striktně vázaný na porosty vřesu. Mezi vzácné druhy lze zařadit i střevlíka Harpalus solitaris (ojedinělý nález). Naopak nejhojnější (s největším počtem nálezů) a ve vzorcích nejpočetnější (dominantní) jsou hygrofilní druhy Pterostichus diligens, Pterostichus rhaeticus a Agonum fuliginosum. Vyskytovaly se prakticky ve všech sledovaných biotopech s výjimkou vřesových porostů na náplavech Jizery. V Červeném seznamu ohrožených druhů střevlíkovitých ČR (Veselý et al. 2005) jsou zařazeny dva druhy: Agonum ericeti (kategorie VU – zranitelný) a Pterostichus rufitarsis cordatus (NT – téměř ohrožený). Celkově lze charakterizovat faunu střevlíkovitých NPR jako velmi cennou s neobvykle vysokým zastoupením reliktních (stenotopních) druhů. 59
Osm druhů je považováno za významné z faunistického, bioindikačního nebo ekologického hlediska a jsou dále komentovány. Staphylinidae V průběhu průzkumu bylo na území NPR zjištěno 124 druhů, což představuje cca 9 % z celkového počtu 1 406 druhů uváděných z České republiky (Boháč et al. 2005). Z tohoto počtu je zařazeno 28 (22,6 %) druhů k reliktům I. řádu, 52 (41,9 %) k reliktům II. řádu a 44 (35,5 %) k eurytopním druhům. Zastoupení skupin RI+RII tvoří 64,5 %. Velmi vysoký počet stenotopních reliktních druhů vypovídá o mimořádné hodnotě zkoumané NPR. Tab. 2. Počet druhů z jednotlivých bioindikačních skupin [absolutní / relativní] Tab. 2. Number of species from individual biondication groups [absolute / relative] Bioindikační skupina/Biondication group
R(RI)
A(RII)
E
Dytiscidae
6/28,6
10/47,6
5/23,8
Carabidae
7/13,2
37/69,8
9/17,0
Staphylinidae
27/21,8
53/42,7
44/35,5
Celkem/Total
40/20,2
100/50,5
58/29,3
Do Červeného seznamu drabčíkovitých ČR (Boháč et al. 2005) je zařazeno rovněž 28 druhů. Čtyři druhy patří ke kriticky ohroženým (CR): Dropephylla cf. pieninensis (v Boháč et al. (2005) není tento nově popsaný druh uveden, patří ale do kategorie CR), Gnypeta caerulea, Mycetoporus bimaculatus a Pycnoglypta lurida. Pět druhů je zařazeno mezi ohrožené (EN): Bryoporus cernuus, Eusphalerum tenenbaumi, Geodromicus cf. nigrita, Olophrum rotundicolle a Tachyporus transversalis. Ostatních 19 druhů skupiny RI je zařazeno v kategorii zranitelný (VU). Celkem 20 druhů je považováno za významné z faunistického, bioindikačního nebo ekologického hlediska a jsou dále komentovány. Celkově lze faunu drabčíkovitých NPR Rašeliniště Jizery charakterizovat jako velmi cennou s vysokým zastoupením druhů přirozených a málo ovlivněných stanovišť. Komentáře k významným druhům Mezi významné druhy je zařazena většina druhů, patřících do bioindikační skupiny R/RI (Šťastný 1999; Hůrka et al. 1996; Boháč et al. 2004), většina druhů uvedených v Červených seznamech (Hájek & Šťastný 2005; Veselý et al. 2005; Boháč et al. 2005) a dále faunisticky či jinak pozoruhodné druhy. Použité zkratky: JP – J. Preisler, JŠ – J. Šťastný, PK – P. Krásenský, PŠ – P. Štourač, PV – P. Vonička, JP & PV – J. Preisler & P. Vonička, SM – Severočeské muzeum v Liberci; [pub.] – publikováno. K1: Dytiscidae: Hydroporus ferrugineus Stephens, 1828 [R] 17.VI.-14.VII.1999, 1 ex., 14.VII.-20.VIII.1999, 1 ex., 20.IV.-5.V.2000, 5 ex., vše v zemních pastích, PV lgt., coll. SM. Nejčastěji nalézán v pramenech a prameništích, částečně adaptován k životu v podzemních vodách. Běžnými sběrnými metodami používanými pro vodní brouky zde nebyl na typických biotopech nalezen. V NPR zjištěn opakovaně v průběhu dvou let pouze v zemních pastích. 60
K2: Dytiscidae: Hydroporus gyllenhalii (Schiødte, 1841) [R] 9.V.1991, 2 ex., 20.V.1992, 3 ex., 8.VII.1992, 5 ex., 10.VI.1994, 1 ex., 6.VI.1995, 1 ex., 2.VI.1997, 1 ex., vše JŠ lgt. et coll. V ČR vzácný a lokální druh indikující nenarušená stanoviště, typický druh lesních rašelinišť. V NPR přežívá ve vhodných biotopech stabilní populace. K3: Dytiscidae: Hydroporus longicornis Sharp, 1871 [R, VU] 27.V.-17.VI.1999, 4 ex., 17.VI.-14.VII.1999, 1 ex., 20.IV.-5.V.2000, 4 ex., vše v zemních pastích, PV lgt., coll. SM. V ČR se většina známých lokalit nachází ve vyšších polohách hraničních pohoří. Podobně jako u druhu H. ferrugineus byl v NPR zjištěn pouze pomocí zemních pastí. K4: Dytiscidae: Hydroporus morio Aubé, 1838 [R] 9.V.1991, 2 ex., 20.V.1992, 1 ex., 8.VII.1992, 2 ex., 10.VI.1994, 2 ex., 6.VI.1995, 1 ex., 24.IX.1996, 2 ex., vše JŠ lgt. et coll. V ČR známý především z horských rašelinišť. V NPR se vyskytuje stabilní populace. K5: Dytiscidae: Ilybius aenescens Thomson, 1870 [R] 5.IV.1988, 1 ex., 20.V.1992, 3 ex., 8.VII.1992, 2 ex., 16.VIII.1993, 3 ex., 10.VI.1994, 1 ex., 6.VI.1995, 2 ex., 4.-5.VII.1995, 3 ex., 19.VII.1996, 2 ex., 14.VI.1998, 2 ex., 30.VIII.1998, 1 ex., 4.IX.2005, 2 ex., vše JŠ lgt. et coll. Bioindikačně významný druh, ve střední Evropě se vyskytuje pouze na horských rašeliništích. K6: Dytiscidae: Ilybius crassus Thomson, 1854 [R, VU] 9.V.1991, 1 ex., 20.V.1992, 2 ex., 8.VII.1992, 2 ex., 1.V.1993, 1 ex., 16.VIII.1993, 3 ex., 10.VI.1994, 3 ex., 6.VI.1995, 1 ex., 4.-5.VII.1995, 2 ex., 30.VIII.1998, 4 ex., 4.IX.2005, 5 ex., vše JŠ lgt. et coll. Bioindikačně významný boreomontánní prvek. V celé střední Evropě je považován za typický tyrfobiontní druh vyskytující se pouze v horských a podhorských rašeliništích. K7: Dytiscidae: Rhantus suturellus (Harris, 1828) [A, NT] 5.IV.1988, 1 ex., 9.V.1991, 1 ex., 20.V.1992, 2 ex., 8.VII.1992, 1 ex., vše JŠ lgt. et coll. V Čechách poměrně vzácný acidofilní druh. Na území NPR byl zjišťován pravidelně, ale pouze v lesních biotopech. K8: Carabidae: Agonum ericeti (Panzer, 1809) [R, VU] 10.V.-8.X.2004, celkem 13 ex. v zemních pastích na rašelinném bezlesí ve střední části NPR, PV lgt. et coll. [publ. (Vonička 1995)]; 9.-23.VII.2003, 2 ex., 2.-27.IX.2003, 1 ex., vše v zemních pastích, PV lgt. et coll. Tyrfobiont, heliofil, v Čechách vzácný, jen lokálně hojný druh na rašeliništích všech typů v horách až pahorkatinách (Hůrka 1996). V Jizerských horách zjištěn na řadě rašelinišť, např. Rašeliniště Jizerky, Na Čihadle, Černá jezírka, Klečové louky, Tetřeví louka, často v silných a stabilních populacích (Vonička 1995). V NPR Rašeliniště Jizery byl výskyt opakovaně zaznamenán pouze ve střední části. K9: Carabidae: Amara erratica (Duftschmid, 1812) [R] 5.V.2000, 1 ex., JP lgt., coll. PV, 30.VI.2000, 1 ex., PV lgt. et coll. 61
V Čechách ojedinělý až hojný druh polosuchých stanovišť bez zastínění. Na pastvinách, lesních světlinách a alpínských loukách v horách (Hůrka 1996). V Jizerských horách se vyskytuje na vhodných biotopech po celé náhorní plošině, např. Černá hora, Jizerka, Tetřeví louka (Vonička 1995). Rašeliniště nejsou typickým biotopem pro tento druh. K10: Carabidae: Bradycellus ruficollis (Stephens, 1828) [R] 2.VIII.2001, 1 ex., J. Říha lgt. et coll. Callunobiont, v Čechách ojedinělý, jen lokálně hojný druh na rašeliništích s porosty vřesu a vřesovištích, především v pahorkatinách, ale i v horách a nížinách (Hůrka 1996). V Jizerských horách lokálně hojný druh v porostech vřesu podél lesních cest a na některých rašeliništích (např. Torfowisko Młynskie na polské straně údolí Jizery (P. Vonička, nepubl. údaje)). V NPR Rašeliniště Jizery dosud pouze výše uvedený nález. Vzácný výskyt tohoto druhu v sledovaném území může být způsoben tím, že porosty vřesu se zde vyskytují na náplavech Jizery, které bývají několikrát v roce zaplaveny. Pro úspěšný vývoj larev je toto stanoviště pravděpodobně nevhodné. K11: Carabidae: Harpalus solitaris Dejean, 1829 [A] 27.V.-17.VI.1999, 1 ex. v zemní pasti, PV lgt. et coll. V Čechách vzácný až ojedinělý druh suchých až indiferentních stanovišť bez zastínění. Na pastvinách, polích, lesních světlinách a rašeliništích v nížinách až horách, nejčastěji v podhůří (Hůrka 1996). V Jizerských horách je vzácný, nalezen např. na vrchu Bukovec (Vonička & Čtvrtečka 1999). K12: Carabidae: Nebria rufescens (Strøm, 1768) [R] 1.VI.2000, 1 ex. na břehu Jizery v dolní části, PV lgt. et coll. V ČR hojný druh v sudetských a karpatských pohořích v alpínském pásmu a na vlhkých štěrkových, kamenitých i balvanitých březích vod (Hůrka 1996). V Jizerských horách na štěrkových a kamenitých březích řek lokálně hojný. K13: Carabidae: Patrobus assimilis Chaudoir, 1844 [R] 7.VI.-18.VIII.1994, celkem 13 ex. v zemních pastích v rašelinné smrčině, PV lgt. et coll. [publ. (Vonička 1995)]; 27.V.-17.VI.1999, 1 ex. v zemní pasti, PV lgt. et coll.; 2.VIII.2001, 3 ex., J. Říha et PV lgt. et coll. Druh s boreomontánním rozšířením, ve střední Evropě jako glaciální relikt buď v horách nebo v chladných bažinatých biotopech pahorkatin. V Čechách ojedinělý až vzácný, pouze velmi lokálně hojný na vlhkých až velmi vlhkých nezastíněných nebo částečně zastíněných stanovištích na rašeliništích, kyselých močálovitých loukách, prameništích apod., v horách až pahorkatinách (Hůrka 1996). V Jizerských horách se vyskytuje na více rašeliništích, např. Malá Klečová louka, Na Čihadle (Vonička 1995), Černá jezírka, Rašeliniště Jizerky (Macháček 1982), nejčastěji nalézán v porostech rašeliníku. K14: Carabidae: Pterostichus rufitarsis cordatus Letzner, 1842 [R, NT] 10.V.-1.IX.1994, 11 ex. v zemních pastích v rašelinné smrčině ve střední části NPR, PV lgt. et coll. [publ. (Vonička 1995)]. V ČR ojedinělý až vzácný v horských lesích a na rašeliništích (Hůrka 1996). V Jizerských horách nejčastěji ve vrcholových a rašelinných smrčinách, např. hora Jizera, Malá Klečová
62
louka, Vlašský hřeben (Vonička 1995), Rašeliniště Jizerky (Macháček 1982). V NPR Rašeliniště Jizery více nálezů pouze ze střední části v rašelinné smrčině, na rašelinných bezlesích nebyl zjištěn. Nálezy z území NPR uvádí již Heyrovský (1962). K15: Carabidae: Trechus amplicollis Fairmaire, 1859 [R] 22.VI.-8.X.1994, 7 ex. v zemních pastích ve střední části NPR, vše PV lgt. et coll. [publ. (Vonička 1995)]; 13.VI.1996, 1 ex.; 27.V.-17.VI.1999, 1 ex., 14.VII.-20.VIII.1999, 1 ex., 30.VI.-3.VIII.2000, 1 ex., vše v zemních pastích; 15.VI.2001, 2 ex., 2.VIII.2001, 5 ex.; vše PV lgt. et coll. V Čechách vzácný, jen velmi lokálně hojný na vlhkých až velmi vlhkých biotopech. Na rašeliništích a prameništích, na vlhkých březích vodních toků v horách až podhůří, jen vzácně proniká do nížin (Hůrka 1996). V Jizerských horách se vyskytuje na vhodných biotopech po celém území vrcholové části, např. Na Čihadle, Poledník, Tetřeví louka (Vonička 1995), Smrk (Růžička & Vonička 1999), Černá jezírka, Rašeliniště Jizerky (Macháček 1982). V NPR Rašeliniště Jizery řada nálezů v horní a střední části rezervace, kde je lokálně hojný. K16: Staphylinidae: Anthophagus omalinus arrowi Koch, 1933 [RI, VU] 21.VI.2000, 1 ex., PV lgt. et coll., PK det. Arborikol a florikol. V zachovalých horských oblastech na nejrůznějších květech, v ČR poměrně vzácně (P. Krásenský, pers. comm.). K17: Staphylinidae: Atheta amplicollis (Mulsant et Rey, 1873) [RI, VU] 5.V.2000, 1 ex., JP lgt., PŠ det., coll. PV. Fytodetritikol, v ČR nehojně na vlhkých stanovištích od nížin do hor (P. Štourač, pers. comm.). K18: Staphylinidae: Atheta cf. arctica (Thomson, 1856) [RI, VU] 1.-30.VI.2000, 1 ♀. v zemní pasti, PV lgt. et coll., PK det. Stenotopní tyrfofil žijící na rašeliništích v mechu, trsech Carex spp. apod. (Boháč & Matějíček 2003). Fytodetritikol, muscikol a hygrofil vyskytující se v horských oblastech i v bažinách, v nivách potoků v tlející trávě apod., na příhodných biotopech hojný (P. Krásenský, pers. comm.). K19: Atheta contristata (Kraatz, 1856) [RI, VU] 27.V.-17.VI.1999, 6 ex., 14.VII.-20.VIII.1999, 2 ex., PV lgt., PK det., coll. PV et SM. Fytodetritikol, subalpínský druh. V ČR v horských oblastech lokální a velmi vzácný (P. Krásenský, pers. comm.). K20: Staphylinidae: Atheta diversa (Sharp, 1869) ����� [���� RII] 30.IV.-17.V.2002, 1 ex. v Malaiseho pasti, JP & PV lgt., PK det., coll. PV. Fytodetritikol, v ČR vzácný horský druh (P. Krásenský, pers. comm.). K21: Staphylinidae: Atheta fallaciosa (Sharp, 1869) [RI, VU] 2.-27.IX.2003, 1 ex. v Malaiseho pasti, JP & PV lgt., PK det., coll. PV. Fytodetritikol a hygrofil žijící především ve vyšších polohách na vlhkých loukách a rašeliništích, často v náplavech. V ČR poměrně vzácný a lokální (P. Krásenský, pers. comm.). 63
K22: Staphylinidae: Atheta strandiella Brundin, 1954 [RI, VU] 30.VI.2000, 1 ex., PV lgt., PŠ det., coll. PV. Fytodetritikol, v ČR celkem vzácně v podhorských a horských oblastech na vlhkých stanovištích v mechu, ale i tlejících látkách (P. Štourač, pers. comm.). K23: Staphylinidae: Bryoporus cernuus (Gravenhorst, 1806) [RI, EN] 14.VII.-20.VIII.1999, 1 ex. v zemní pasti, PV lgt. et coll., PK det. Fytodetritikol a muscikol. Subalpínský a alpínský druh žijící na vlhkých místech v mechu či detritu. V ČR po celém území v horských oblastech, ale vzácně (P. Krásenský, pers. comm.). K24: Staphylinidae: Dropephylla cf. pieninensis Jászay et Hlaváč, 2006 [RI, CR] 27.VIII.-10.IX.2002, 1 ♀, Malaiseho past, JP & PV lgt., PŠ det., coll. PV. Samice patřící velmi pravděpodobně k tomuto nově popsanému druhu, známému dosud ze Slovenska (Pieniny), Moravy (Beskydy) a Francie (Vaucluse) (Jászay & Hlaváč 2006). Potvrzení determinace a tím i výskytu tohoto druhu jako nového pro faunu Čech bude možné až po nálezu samce. K25: Staphylinidae: Encephalus complicans Stephens, 1832 [RI, VU] 1.-14.VIII.2002, 1 ex. v Malaiseho pasti, JP & PV lgt., PK det., coll. PV. Eurytopní hygrofil žijící na mokrých loukách, okrajích lesů, březích potoků apod. v opadu, norách drobných savců, v detritu a na stromových houbách (Boháč & Matějíček 2003). Častější v podvečerních a nočních smycích (P. Krásenský, pers. comm.). K26: Staphylinidae: Gnypeta caerulea (C. R. Sahlberg, 1830) [RI, CR] 17.VI.1999, 1 ex., JP lgt., PK det., coll. PV. Eurytopní ripikol a hygrofil žijící na bahnitých i písčitých březích vod, indiferentní k zastínění. Z ČR málo známých údajů (P. Krásenský, pers. comm.). K27: Staphylinidae: Gymnusa variegata Kiesenwetter, 1845 [RI, VU] 27.V.1999, 1 ex., JP lgt., PK det., coll. PV. Stenotopní hygrofil žijící na březích lesních toků a tůní, na prameništích, v bažinách v detritu či mechu (Boháč & Matějíček 2003). V ČR po celém území, ale vzácně (P. Krásenský, pers. comm.). K28: Staphylinidae: Hygronoma dimidiata (Gravenhorst, 1806) [RI, VU] 26.IX.1998, 1 ex., JP lgt., PK det., coll. PV. Stenotopní hygrofil žijící v bažinách, na bahnitých březích toků, rybníků, v rašeliništích apod. Nejčastěji na vodních rostlinách, v detritu, pod listím a v mechu (Boháč & Matějíček 2003). V ČR poměrně vzácný (P. Krásenský, pers. comm.). K29: Staphylinidae: Mycetoporus bimaculatus Lacordaire, 1835 [RI, CR] 27.V.-17.VI.1999, 1 ♂, zemní past, PV lgt. et coll., PŠ det. Stenotopní hygrofil žijící v lesích u potoků pod listím a v mechu. Boháč & Matějíček (2003) charakterizují tento druh jako eurytopního hygrofila, ale zároveň jej řadí do bioindikační
64
skupiny RI a kategorie kriticky ohrožený (CR) a uvádějí, že z České republiky jsou známy pouze dva nálezy. Stejná klasifikace (CR) je uvedena i v Červeném seznamu drabčíkovitých ČR (Boháč et al. 2005). Přitom stejní autoři (Boháč et al. 2004) jej řadí patrně omylem do bioindikační skupiny RII. K30: Staphylinidae: Olophrum rotundicolle (C. R. Sahlberg, 1827) [RI, EN] 14.VII.-20.VIII.1999, 8 ex., 20.VIII.-17.IX.1999, 9 ex., vše v zemních pastích, PV lgt., PK det., coll. PK, PŠ, PV et SM. Eurytopní hygrofil, humikol a fytodetritikol žijící na rašeliništích, bahnitých březích vod a vlhkých loukách. V ČR lokální a vzácný (P. Krásenský, pers. comm.). K31: Staphylinidae: Philonthus nigrita (Gravenhorst, 1806) [RI, VU] 22.VI.-5.VII.1994, 1 ex. v zemní pasti, PV lgt. et coll., J. Janák det.; 17.VI.-14.VII.1999, 2 ex., 14.VII.-20.VIII.1999, 2 ex., 20.IV.-5.V.2000, 1 ex., vše v zemních pastích, 2.VIII.2001, 1 ex., 8.VI.2004, 1 ex., vše PV lgt. et coll., PK det.; 30.IV.-17.V.2002, 6 ex., 4.-17.VI.2002, 1 ex., vše Malaiseho past, 26.IV.-5.V.2003, 1 ex., žluté misky, vše JP & PV lgt., PK det., coll. SM. Stenotopní tyrfofil žijící na rašeliništích ve Sphagnum spp. a v detritu (Boháč & Matějíček 2003). V ČR po celém území na zachovalých biotopech (P. Krásenský, pers. comm.). K32: Staphylinidae: Pycnoglypta lurida (Gyllenhal, 1813) [RI, CR] 14.VII.1999, 1 ex., 4.XI.1999, 1 ex., oba sesmýkány z vegetace na rašelinném bezlesí, JP lgt., PK det., coll. PV et PŠ. Stenotopní hygrofil, žijící velmi vzácně na vlhkých a bahnitých loukách (P. Krásenský, pers. comm.). K33: Staphylinidae: Quedius unicolor Kiesenwetter, 1847 �������� [RI, VU] 17.VI.-14.VII.1999, 1 ex., zemní past, PV lgt. et coll., PK det. Humikol a muscikol. Podhorský až horský druh, který vystupuje až do alpínského pásma. V ČR po celém území, ale velmi vzácně (P. Krásenský, pers. comm.). K34: Staphylinidae: Stenus cf. tarsalis Ljungh, 1810 [RII] 26.IX.1998, 1 ♀, JP lgt., PK det., coll. PV; 21.VI.2001, 2 ♀♀, PV lgt. et coll., PK det.; 17.-28.VI.2002, 1 ♀, Malaiseho past, JP & PV lgt., PK det., coll. SM. Eurytopní hygrofil žijící na březích mokřadů, v nivách řek a ve vlhkých lesích pod listím, v detritu nebo v rašeliníku, často na vegetaci (Boháč & Matějíček 2003). Byly dosud nalezeny pouze samice, patřící podle vnějších znaků pravděpodobně k výše uvedenému druhu. Spolehlivé rozlišení od velice podobného druhu Stenus oscillator Rye, 1870 [RI, VU] je ale možné pouze na základě tvaru aedeagu samců. K35: Staphylinidae: Tachinus rufipennis Gyllenhal, 1810 [RII] 10.-24.V.1994, 1 ex., zemní past, PV lgt. et coll., J. Janák det. Vzácný druh s velkým rozpětím vertikálního rozšíření od nížin do hor. Skrytě žijící obskurikol, nejčastěji v norách drobných zemních savců, ale také v sutích, jeskynních vchodech apod. (P. Krásenský, pers. comm.). Nález na rašeliništi je neobvyklý. V Jizerských horách se vyskytuje hlavně v sutích (Růžička & Vonička 1999).
65
Tab. 3. Počet zjištěných a významných druhů z jednotlivých zkoumaných čeledí. Tab. 3. Number of recorded and significant species from investigated families. Čeleď/Family
Počet druhů/Number of species
Významné druhy/Significant species
Dytiscidae
21
7
Carabidae
53
8
Staphylinidae
124
20
Celkem/Total
198
35
Antropogenní ovlivnění (zachovalost) zkoumaného území Klasifikace antropogenního ovlivnění resp. zachovalosti biotopů podle zastoupení druhů jednotlivých bioindikačních skupin ve vzorcích je uvedena podle Moravce et al. (2006). Jako podklad byl autory použit návrh Táborského & Čechury (2002), kteří porovnávají relativní zastoupení bioindikačně významnějších druhů skupin R/RI a A/RII se zastoupením bioindikačně méně významných druhů skupiny E. Pokud ve vzorku výrazněji převažují druhy skupin R/RI a A/RII, jedná se o stanoviště slabě ovlivněné až neovlivněné. Pokud ve vzorku výrazněji převažují druhy skupiny E, jedná se o stanoviště silně ovlivněné až degradované. Více či méně vyrovnané zastoupení druhů skupin R/RI+A/RII a E svědčí o tom, že se jedná o stanoviště (průměrně) ovlivněné. Návrh klasifikace se řídil především snahou o co největší jednoduchost a tím i snadnou použitelnost, což ovšem na druhé straně s sebou přináší mnoho závažných nedostatků, které je nezbytné teprve vyřešit. Klasifikaci je proto nutné pokládat za provizorní. Tab. 4. Klasifikace antropogenního ovlivnění prostředí (biotopů, lokalit). Tab. 4. Classification of anthropogenic change of the environment (locality, biotope). Stupeň ovlivnění Degree of affection
R/RI+A/R2
Biotop/Lokalita Biotope/Locality
I
0-29,9 %
velmi silně ovlivněné až degradované very high affected to degraded
II
30-39,9 %
velmi silně ovlivněné very high affected
III
40-49,9 %
silně ovlivněné high affected
IV
50-59,9 %
ovlivněné affected
V
60-69,9 %
slabě ovlivněné low affected
VI
70-79,9 %
velmi slabě ovlivněné very low affected
VII
80-100 %
velmi slabě ovlivněné až neovlivněné (klimax) very low affected to unaffected (climax)
Na základě zastoupení druhů bioindikačních skupin R/RI+A/RII v čeledi Dytiscidae je území hodnoceno stupněm VI, tedy jako velmi slabě ovlivněné, v čeledi Carabidae stupněm VII, tedy jako území velmi slabě ovlivněné až neovlivněné a v čeledi Staphylinidae 66
Tab. 5. Zastoupení bioindikačních skupin R/RI+A/RII v NPR Rašeliniště Jizery Tab. 5. Representation of bioindication groups R/RI+A/RII in the Rašeliniště Jizery NNR Čeleď/Family
Počet druhů skupin R/RI+A/RII / Number of species from bioindication groups R/RI+A/RII [absolute / relative]
Dytiscidae
16 / 76,2 %
Carabidae
44 / 83,0 %
Staphylinidae
80 / 64,5 %
stupněm V, tedy jako slabě ovlivněné. Tento rozdíl může být způsoben rozdílnou bionomií, mobilitou a ekologií posuzovaných skupin v závislosti na použitých metodách sběru materiálu. Zejména proteinové pasti mohou přilákat větší počet makropterních druhů drabčíků žijících v zahnívajících látkách živočišného původu z větší vzdálenosti i mimo území NPR. Tyto druhy jsou většinou všeobecně rozšířené, eurytopní a tedy bioindikačně málo významné a jsou často zařazeny do skupiny E. Na základě celkového zastoupení druhů bioindikačních skupin R/RI+A/RII všech tří zkoumaných čeledí (Carabidae, Dytiscidae, Staphylinidae) je území hodnoceno jako velmi slabě ovlivněné (stupeň VI).
ZÁVĚR Výsledky inventarizačního průzkumu brouků čeledí Dytiscidae, Carabidae a Staphylinidae NPR Rašeliniště Jizery potvrdily, že jde o mimořádně cenné a zachovalé území nejen v rámci Jizerských hor, ale i v širším kontextu České republiky. Zachovala se zde významná fauna potápníkovitých, střevlíkovitých a drabčíkovitých brouků s vysokým zastoupením stenotopních a reliktních druhů, obývajících pouze přírodně zachovalá a člověkem velmi málo ovlivněná území. Přes značné změny, k nimž došlo v nedávné minulosti působením imisí, zůstává nadále NPR Rašeliniště Jizery významným refugiem rašeliništní coleopterofauny s jedinečnou druhovou skladbou. Poděkování. Naše poděkování patří všem kolegům, kteří se podíleli na determinaci materiálu drabčíkovitých: Ladislavu Hromádkovi (Praha), Jiřímu Janákovi (Rtyně nad Bílinou), Pavlu Krásenskému (Chomutov) a Petru Štouračovi (Praha). Za pomoc při sběru v terénu a při selekci materiálu z pastí děkujeme Jiřímu Preislerovi (Liberec), za poskytnutí údajů k významným druhům střevlíkovitých Janu Říhovi (Teplice). Pavlu Krásenskému a Petru Štouračovi děkujeme rovněž za komentáře k významným druhům drabčíkovitých a Pavlu Moravcovi (Litoměřice) za pročtení rukopisu a cenné připomínky. Davidu S. Boukalovi (České Budějovice) patří náš dík za revizi anglického textu. Průzkum byl podpořen grantem VaV 620/2/03.
Literatura BOHÁČ J. & MATĚJÍČEK J. 2003: Katalog brouků Prahy, sv. IV. Drabčíkovití – Staphylinidae. (Catalogue of the beetles (Coleoptera) of Prague, vol. IV. Staphylinidae). Praha, 256 pp (in Czech, English summary). Boháč J., Matějíček J. & Rous R. 2004: Check-list drabčíkovitých (Coleoptera, Staphylinidae) České republiky (2004) se zařazením druhů do skupin podle jejich ekologických nároků a citlivosti k antropogenním vlivům a podle stupně ohrožení. [www.uek.cas.cz/docs] Boháč J., Matějíček J. & Rous R. 2005: Staphylinidae (drabčíkovití), pp. 435–449. In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp (in Czech and English). Cuppen J. 1986: The Influence of Acidity and Chlorinity on the Distribution of Hydroporus Species in the Netherlands. Ent. Basiliensia, 18: 327–336.
67
Demek J. [ed.] 1987: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Academia, Praha, 584 pp (in Czech). Fichtner E. 1978: Einige Bemerkungen zum Vorkommen aquatischer Coleoptera und Hemiptera im Isergebirge. Ent. Nachr., Dresden, 22: 29–30. Fichtner E. 1980: Einige Bemerkungen zum Vorkommen aquatischer Coleoptera und Hemiptera im Isergebirge. Ent. Nachr., Dresden, 24: 40–41. HÁJEK J. & ŠŤASTNÝ J. 2005: Dytiscidae (potápníkovití), pp. 414–416. In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp (in Czech and English). Hebauer F. 1976: Subhalofile Dytisciden. Ent. Bl., 72: 105–113. Hejkal J. 1990: Carabids (Coleoptera, Carabidae) of the peat bog Soos in W-Bohemia: A faunistical and ecological study. Fol. Mus. Rer. Natur Bohem. Occ., Zool., Plzeň, 32: 3–54. Heyrovský L. 1962: Další příspěvek k faunistice a bionomii československých coleopter. (Weiterer Beitrag zur Faunistik und Bionomie der tschechoslowakischen Coleopteren). Acta Mus. Reginaehradecensis, S. A.: Sci. Nat., 4: 89–95 (in Czech, German summary). Hůrka K. 1996: Carabidae of the Czech and Slovak Republics – Carabidae České a Slovenské republiky. Kabourek, Zlín, 565 pp (in English and Czech). HŮRKA K., VESELÝ P. & FARKAČ J. 1996: Využití střevlíkovitých (Coleoptera: Carabidae) k indikaci kvality prostředí. (Die Nutzung der Laufkäfer (Coleoptera: Carabidae) zur Indikation der Umweltqualität). Klapalekiana, 32: 15–26 (in Czech, German summary). Chaloupský J. [ed.] 1989: Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor (1:100 000). Ústřední ústav geologický, Praha (in Czech). JÁSZAY T. & HLAVÁČ P. 2006: A revision of the Palaearctic species of the genus Dropephylla (Coleoptera: Staphylinidae: Omaliinae). Entomol. Probl., 36: 31–62. Löbl I. & Smetana A. [eds.] 2003: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 1. Archostemata – Myxophaga – Adephaga. Apollo Books, Stenstrup, 819 pp. Löbl I. & ����������� Smetana A.� [������ eds.��]� 2004: Catalogue of Palaearctic Coleoptera, Vol. 2. Hydrophiloidea – Histeroidea – Staphylinoidea. Apollo Books, Stenstrup, 942 pp. Macháček M. 1982: Střevlíkovití (Coleoptera, Carabidae) vybraných rašelinišť Jizerských hor. Dipl. práce, 155 pp., dep. in Katedra systematické zoologie, Přírodovědecká fakulta UK, Praha (in Czech). Michel J. 1911: Verzeichnis der Käfer vom Gebiete des Jeschken und Isergebirges. Mitteil. Ver. Naturfr. Reichenberg, 40: 85–116. MORAVEC P., VONIČKA P., ŠŤASTNÝ J. & KRÁSENSKÝ P. 2006: Výsledky faunisticko-ekologického průzkumu brouků čeledí Carabidae, Haliplidae, Noteridae, Dytiscidae, Helophoridae, Hydrochidae, Hydrophilidae, Hydraenidae, Staphylinidae, Dryopidae a Heteroceridae (Coleoptera) mokřadních biotopů v okolí skládky toxických odpadů v Chabařovicích, sz. Čechy. (Results of the faunistic and ecological research of families Carabidae, Haliplidae, Noteridae, Dytiscidae, Helophoridae, Hydrochidae, Hydrophilidae, Hydraenidae, Staphylinidae, Dryopidae and Heteroceridae (Coleoptera) of the swamp biotopes in the vicinity of the toxic waste dump in Chabařovice, northwestern Bohemia). Sbor. Obl. Muz. v Mostě, Řada Přír., 28: 23–46 (in Czech, English summary). Pax F. 1933: Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen. Allgemeiner Teil I, Heft 4: 249–369. Pruner L. & Míka P. 1996: Seznam obcí a jejich částí v České republice s čísly mapových polí pro síťové mapování fauny. (List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system). Klapalekiana, 32 (Suppl.): 1–115 (in Czech, English summary). Quitt E. 1971: Klimatické oblasti ČSSR. Stud. Geogr., Brno, 16: 1–74 (in Czech). Rozkošný R. [ed.] 1980: Klíč vodních larev hmyzu. Academia, Praha, 521 pp (in Czech). RUPEŠ I. 1986: Dytiscidae (Coleoptera) rašeliniště Oceán v západní části Krušných hor. (Dytiscidae (Coleoptera) of the peat-bog Oceán in the western Krušné Mts.). Zprávy Čs. Spol. Entomol. při ČSAV, 22: 65–72 (in Czech, English summary). Růžička J. & Vonička P. 1999: Brouci (Coleoptera) suťových ekosystémů Jizerských hor a Ještědu (severní Čechy). (Beetles (Coleoptera) of rock debris ecosystems in the Jizerské hory Mts. and the Ještěd Mts. (Northern Bohemia)). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, 21: 189–201 (in Czech, English summary). Skalický V. 1988: Regionálně fytogeografické členění ČSR. In: HEJNÝ S. & SLAVÍK B. [eds.]: Květena ČSR, díl 1. Academia, Praha (in Czech). SKOUPÝ V. 2004: Střevlíkovití brouci (Coleoptera: Carabidae) České a Slovenské republiky ve sbírce Jana Pulpána. Ground-beetles (Coleoptera: Carabidae) of the Czech and Slovak Republics of Jan Pulpan´s collection. Public History, Praha, 213 pp.+CD-ROM (in Czech and English). Šťastný J. 1996a: Potápníkovití (Coleoptera, Dytiscidae) v CHKO Jizerské hory. Dipl. práce, dep. in Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta UK, Praha (in Czech).
68
Šťastný J. 1996b: Výsledky faunisticko-ekologického průzkumu čeledi Dytiscidae (Coleoptera) vybraných rašelinišť v CHKO Jizerské hory. Msc., 17 pp., dep. in Správa CHKO Jizerské hory, Liberec (in Czech). Šťastný J. 1999: Potápníkovití (Dytiscidae) v Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. (The diving beetles (Coleoptera, Dytiscidae) in the Protected Lanscape Area Jizerské hory Mts.). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, 21: 203–211 (in Czech, English summary). Táborský I. 2000: Ekofaunistický průzkum brouků (Col., Adephaga et Hydrophilidae) v navržené přírodní rezervaci Polské rašeliniště v Krušných horách. (Ökofaunistische Erforschung der Käfer (Col., Adephaga et Hydrophilidae) im vorgeschlagenen Naturschutzgebiet Polské rašeliniště im Erzgebirge). Sbor. Okr. Muz. v Mostě, Řada Přír., 22: 51–64 (in Czech, German summary). Táborský I. & Čechura J. 2002: Hodnocení liniového koridoru v zámeckém parku ve Veltrusích na základě fauny brouků (Col. – Carabidae, Silphidae). (Bewertung des Linienkorridors im Schlosspark Veltrusy aufgrund der Käferfauna (Col. – Carabidae, Silphidae). Sbor. Okr. Muz. v Mostě, Řada Přír., 24: 9–19 (in Czech, German summary). VESELÝ P., MORAVEC P. & STANOVSKÝ J. 2005: Carabidae (střevlíkovití), pp. 406–411. In: FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds.]: Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. Red list of threatened species in the Czech Republic. Invertebrates. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 758 pp (in Czech and English). Višňák R. 2000: Přírodovědné podklady pro plán péče o Národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizery. Msc., dep. in Správa CHKO Jizerské hory, Liberec (in Czech). VIŠŇÁK R. 2003: Jizerskohorská rašeliniště po 40 letech a jejich botanická charakteristika. (Die Moore des Isergebirges nach 40 Jahre und ihre botanische Charakteristik). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, 23: 11–84 (in Czech, German summary). Vonička P. 1995: Příspěvek k poznání střevlíkovitých (Coleoptera, Carabidae) vrcholové části Jizerských hor. (Contribution to the knowledge about the family Carabidae in the upper part of Jizera Mountains.) Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, 19: 123–132 (in Czech, English summary). Vonička P. & Čtvrtečka R. 1999: Inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) přírodní rezervace Bukovec v Jizerských horách. (Inventory research of the beetles (Coleoptera) in the nature reserve Bukovec in the Jizerské hory Mts.). Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, 21: 213–222 (in Czech, English summary). Vonička P. & Šťastný J. 2005: Inventarizační průzkum brouků (Coleoptera) národní přírodní rezervace Rašeliniště Jizerky. Adephaga, Hydrophiloidea, Staphylinoidea. Msc., 60 pp., dep. in Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha (in Czech).
SUMMARY The paper summarizes results of a study of three beetle families – the diving beetles, ground beetles and rove beetles (Coleoptera: Dytiscidae, Carabidae, Staphylinidae) in the Rašeliniště Jizery National Nature Reserve (Jizerské hory Mts., Northern Bohemia) [squares 5157and 5158 of the faunistic grid mapping according to Pruner & Míka (1996)]. The results are based on a survey made during 1986–2004 by both authors (Dytiscidae by the junior author in 1986–1999 and the senior author in 1993–2004; Carabidae and Staphylinidae by the senior author in 1993–2004). The area is the largest complex of raised bogs, waterlogged spruce forests and alluvial meadows in the Jizerské hory Mts. A total of 198 species of the families Dytiscidae, Carabidae and Staphylinidae have been found, of which 21 belong to the Dytiscidae, 53 to the Carabidae and 124 to the Staphylinidae (Tab. 1). All species were classified into bioindication groups, following Šťastný (1999) for the Dytiscidae, Hůrka et al. (1996) for the Carabidae and Boháč et al. (2004) for the Staphylinidae (Tab. 2). Number of recorded and significant species from the investigated families is summarized in Tab. 3. Species composition at individual localities is clearly dominated by acidophilous, tyrphophilous and tyrphobiont species (see Fig. 2 for the Dytiscidae). The following species are typical for these groups: Rhantus suturellus, Hydroporus longicornis, Hydroporus gyllenhalii, Hydroporus morio, Ilybius aenescens, Ilybius crassus, Agonum ericeti, Agonum gracile, Patrobus assimilis and Trechus amplicollis. Accessory species, ubiquists and migrants are nearly absent. 69
Three species of Dytiscidae, two species of Carabidae and 28 species of Staphylinidae recorded in the area were included in the Red list of the Czech Republic (Hájek & Šťastný 2005; Veselý et al. 2005; Boháč et al. 2005): Hydroporus longicornis, Ilybius crassus (both in category VU – vulnerable), Rhantus suturellus (NT – nearly threatened) in the Dytiscidae; Agonum ericeti (VU) and Pterostichus rufitarsis cordatus (NT) in the Carabidae; and Dropephylla cf. pieninensis (not quoted in Boháč et al. (2005)), Gnypeta caerulea, Mycetoporus bimaculatus and Pycnoglypta lurida (all CR – critically endangered), Bryoporus cernuus, Eusphalerum tenenbaumi, Geodromicus cf. nigrita, Olophrum rotundicolle and Tachyporus transversalis (all EN – endangered), and 19 species from group RI (all VU) in the Staphylinidae (Tab. 1). The conservation value of the surveyed territory was assessed by the presence of species from bioindication groups R/RI+A/RII (Tab. 5). The resulting level is very little affected (level VI) for Dytiscidae, very little affected to unaffected (climax, level VII) for Carabidae, and little affected (level V) for Staphylinidae (see Tab. 4 for classification of the anthropogenic change of the environment). These results establish that the reserve is currently a most important refuge for tyrphobiont, tyrphophilous, mountain and wetland species. Climax-like conditions in the area are documented by the occurrence of stenotope and relict species.
70
