Pavel Valtr a kolektiv ŠUMAVA A JEJÍ PERSPEKTIVY ANEB ŠUMAVA PRO JEJÍ MILOVNÍKY. II. Číst krajinu a objevovat utajované pravdy

ZEMĚ se otepluje ŠUMAVA vysušuje Jaké jsou souvislosti?

Pavel Valtr a kolektiv

ŠUMAVA A JEJÍ PERSPEKTIVY ANEB ŠUMAVA PRO JEJÍ MILOVNÍKY

II. Číst krajinu a objevovat utajované pravdy Encyklopedie současné Šumavy CD – mapová část a vybraná textová část

1

Vydavatel: Pavel Valtr – UrbioProjekt Plzeň, ateliér urbanismu, ekologie a architektury Spolupráce: Západočeská univerzita v Plzni – Středisko pro výzkum regionálního rozvoje Horská služba ČR – region Šumava Kartografie Praha a.s. Klub českých turistů Občanské sdružení Otevřená Šumava Občanské sdružení Šumava 21 Občanské sdružení Zachraňme Šumavu Pozemkový úřad v Plzni Regionální rozvojová agentura Šumava o.p.s. Svaz šumavských obcí Šumava NET.cz Typos s.r.o. Klatovy Mapový podklad: © Český ústav zeměměřičský a katastrální Praha Tisk CD: UrbioProjekt Plzeň Grafická úprava: Petr Kovářík Fotografie: Jan Chloupek, Václav Mazín, Antonín Schubert, Vladimír Valenta, Pavel Valtr Vydání: druhé rozšířené I. 2014

2

Obsah CD str.: A. Biodiverzita a uskutečňovaná ochrana organismů Šumavy A.1. Chráněné, ohrožené, vzácné a významné taxony organismů na Šumavě A.1.1. Rostliny / flóra Šumavy Mechorosty – Bryophyta Houby – Fungi Lišejníky – Lichenes Řasy a sinice – Algae a Cyanophyta A.1.3. Zvířena / fauna Šumavy - bezobratlí Měkkýši - Molusca Kroužkovci – Annelida Korýši - Crustacea Hmyz – Insecta a další bezobratlí Pavouci - Araneae Houby – Poryfera Prvoci – Protozoa A.2. Nepůvodní, invazní a expanzivní druhy A.3. Památné a historické stromy Šumavy A.3.1. Historické smrky a jedle A.3.2. Památné stromy B. Biodiverzita a uskutečňovaná ochrana biotopů Šumavy, biogeografie bioregionu Šumava B.1. Chráněné habitaty / biotopy v EVL Šumava B.2. Potencionální přirozená vegetace B.3. Centra biodiverzity B.4. Geodiverzita – jeden z hlavních předpokladů biodiverzity B.5. Vegetační stupně a biochory Šumavy C. Osídlení a ochrana přírody Šumavy C.2. Památková ochrana objektů, lidová architektura, skanzen F. Porovnání vize bezzásahové divočiny a koncepce ekosystémově asistenčních intervencí přírodního vývoje G. Marné petice, interpelace a prohlášení - Výbor obcí na území NP a CHKO Šumava řeší neshody a požaduje zlepšení komunikace se Správou NP a CHKO v dubnu 2006 - Prohlášení předsedy Vědecké sekce Rady NPŠ prof. Ing. Radomíra Mrkvy z května 2006 - Stanoviska k využívání stezky přes Modrý sloup z r. července 2006 - Výzvy Jihočeského a Plzeňského kraje Vládě ČR v r. 2007 - Prohlášení Výboru obcí NP a CHKO Šumava k řešení situace v lesních ekosystémech Šumavy po orkánu Kyrill z února 2007 - Výzva k odpovědnému řešení přemnožení kůrovce na Šumavě z r. 2008 - Petice obyvatel obcí Zachraňme Šumavu z r. 2008 - Závěry konference Šumava na rozcestí v r. 2009 - Petice za zdravou Šumavu z r. 2009 - Petice za zastavení ekologické katastrofy v NP Šumava z r. 2010 - Otevřený dopis býv. premiéra Miloše Zemana k hospodaření NPŠ z r. 2010 a trestní oznámení z roku 2009 - Stížnosti na nečinnost MŽP ČR 2010, 2011 3

5 5 5 5 16 38 42 44 44 46 46 47 69 70 71 71 76 76 78 85 85 95 99 102 102 129 133 140 141 141 141 142 142 142 143 145 146 147 148 148

- Petice za zastavení narůstající ekologické katastrofy v NPŠ z r. 2010 - Otevřený dopis lesníků, přírodovědců a univerzitních učitelů ministrovi ŽP - Otevřený dopis Svazu obcí NPŠ 20 českým a evropským institucím z r. 2011 k dlouhodobému neřešení soudní žaloby a zrušení NP Šumava - Prohlášení Euroregionu Šumava – JZ Čechy z r. 2011 - Dopisy města Kašperské Hory premiérovi a ministrovi - Požadavky města Volary - Petice proti rozšiřování I. zóny - Interpelace v senátu 163 - Veřejný ochránce práv a Šumava - Projev Emila Kintzla, předsedy o.s. Otevřená Šumava na II. ročníku přechodu přes Juránkovu chatu z 29.10.2011 - Dopis ministrovi Tomáši Chalupovi od Ivo Viceny z 25.8.2012 - Závěry bilaterální konference „Šumava zavřená“ z roku 2012 - Modrý sloup jako překážka mezi národy - Předvolební informace - Nešťastná Šumava - kategorizace IUCN, ideologie divočiny, opravdová příroda a lidé - Dopis prezidentovi republiky Ing. Miloši Zemanovi, CSc. k zákonu o Šumavě - Dopis Výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR z 25.4.2013 - Iniciativa za záchranu Šumavy z r. 2013 H. Škody způsobené bezzásahovostí, pasivní ochranou, nedostatečným managementem a absencí monitoringu H.1. Škody na lesích H.2. Škody na chráněných biotopech (EVL, PO, PR) H.3. Škody na biodiverzitě a chráněných organismech H.4. Škody na krajině a krajinném rázu H.5. Škody na vodním režimu H.6. Škody na půdním režimu H.7. Škody na mezoklimatu H.8. Škody ekonomického vývoje H.9. Škody sociálně společenské H.10. Škody specifikované znalcem K. Simonem H.11. Škody způsobené bezzásahovostí v TANAPu (SR) a NPŠ byly podporovány naším hnutím Duha a medii K. Pojmosloví L. Výběr literatury

150 151 154 155 156 162 162 163 164 165 165 167 169 170 171 172 175 175 191 204 205 220 230 233 233 235 237 242 254 261 277

Mapy Šumavy - Turistické cíle a významné vrcholy Šumavy - Ochrana Šumavy - Historické turistické trasy KČT - Zaniklá sídla na Šumavě (po r. 1945) - Historické zemědělského využití Šumavy (z r. 1978) - Historická mapa Šumavy

4

A. BIODIVERZITA A USKUTEČŇOVANÁ OCHRANA ORGANISMǓ A BIOTOPǓ ŠUMAVY A.1. Chráněné, ohrožené, vzácné a významné taxony organismů na Šumavě A.1.1. Rostliny / flóra Šumavy Mechorosty - Bryophyta vč. játrovky - Marchantiophyta a hlevíky - Anthoceratophyta Mechorosty mají význam zejména ve vodním režimu Šumavy, zadržují vodu - ochraňují před povodněmi a erozí, vytváří rašelinu a příp. i humus. Prosazením přírodních procesů (ideology bezzásahovosti) došlo k rozsáhlému rozpadu lesa a současně i likvidaci mechového patra a vysychání rašelinišť a tedy k výraznému zvýšení povodňových ohrožení. Ohroženo je zejména množství mechorostů vázaných na vlhké prostředí. Rašeliniště jsou obrovskými přirozenými zásobárnami uhlíku, a to více než lesní porosty. Díky naoktrojované bezzásahovosti uschly hřebenové smrčiny, čímž dochází ke zvyšování výsušných větrů a postupnému vysušování nejcennějších rašeliništních biotopů na Šumavě a fatálnímu omezování jejich vodohospodářské funkce. Epifytní mechy spolu s pralesovitými stromy již ze Šumavy prakticky vymizely, takže na výrazném ochuzení jejich druhové diverzity se zásadně podílí naoktrojovaná výroba „virtuální divočiny“. Mechorosty jsou nejstarší skupinou vyšších suchozemských rostlin a druhou nejpočetnější skupinou suchozemských rostlin. Hlavní seznam mechorostů ČR obsahuje 863 druhů, z toho je 652 mechů, 207 játrovek a 4 hlevíky. Z celkového počtu druhů jich 46 % splňuje některé z kriterií pro zařazení do červeného seznamu ohrožených druhů, přičemž cca 30 je považováno za lokálně vyhynulé a více než 50 za nezvěstné. Šumava je bryologicky dobře prozkoumaná, bylo zde udáváno 460 druhů mechorostů, v současnosti jich bylo ověřeno méně než 400. Nejčastěji jsou na Šumavě acidofilní druhy mechů. Je to jednak díky sukcesnímu zarůstání přechodových rašelinišť dřevinami, jednak rozpadem starých lesních porostů. Starší stromy v různověkých porostech jsou zárukou kontinuity dynamických cyklických procesů v lese. Ohrožené jsou i některé epixylické druhy, vyžadující obvykle vlhkost a zastínění. Druhově nejbohatší jsou kary Plešného a Čertova jezera a Povydří. Bryologicky jsou významná horská vrchoviště, ač jejich druhová diverzita není vysoká. Fatální je zejména zarůstání rašelinišť suchomilnými druhy (vřesy) a dřevinami. V okolí Stožce se vyskytují subkalcifilní druhy a některé epifytické. Úbytek či vyhynutí některých druhů může být způsobeno také destrukcí lokalit a lokálními změnami stanovišť, ale zejména požadovanou rozsáhlou disturbancí lesních porostů, přičemž otevřenější biotopy zarůstají konkurenčně silnějšími travinami. Má-li být ochrana mechorostů účinná, musí vycházet z dokonalé znalosti chráněných či ohrožených druhů. Aktivní ochrana chráněných či ohrožených druhů spojená s kultivací a zpětnou repatriací na lokalitu nebyla zatím aplikována. Mechorosty slouží jako životní prostředí zejména bezobratlých živočichů. Rašeliniště jsou obrovskými přirozenými zásobárnami uhlíku, a to více než lesní porosty. Vzhledem k relativní dlouhověkosti jsou mechorosty významné pro akumulaci těžkých a radioaktivních kovů. Mechorosty se poměrně dobře šíří, díky lehkým diasporám na uvolněná místa. Ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. v aktuálním znění nejsou uvedeny žádné zvláště chráněné druhy mechorostů. Abietinella abietina – zpeřenka jedlová, viz Thuidium Amblystegium - rokýtek - juratzkanum – r. Juratzkův - serpens – r. obecný, běžný, od hor do nížin Amphidium mougeottii – pohárovec Mougeotův, Anacamptodon splachnoides – pařezníček celokrajný, (N), C2, vzácně, epixylický druh hor a podhůří, jizvy po ulomených větvích, řezné rány, vázán zejména na staré stromy, býv. Boubín Anastrepta orcadensis – omšenka ohrnutá, staré papratkové smrčiny, Modravské slatě, Trojmezná Anastrophyllum - polanka , játrovka - hellerianum – p. h., C1, severský druh na hnijícím dřevě v horských a podhorských lesích, NPR Žofínský prales v Novohradských horách - michauxii – p. Michauxova, C2, A2, subalpinský druh, vzácně až vyhynulá, velmi staré kmeny v rozkladu, hory, Šumava i České Švýcarsko - minutum – p. drobná, skály Andreaea - štěrbovka

5

- crassinervia silnožebrá – š. tlustožebrá, kary, Plešné jezero, býv. Čertovo jezero - rupestris – š. skalní, montánní druh, skály, Losenický potok - torhii – š. jednostranná, alpinský druh, Trojmezná Aneura – štěkovec, játrovka - pinguis – š. mastný, potoky, prameniště, Anomodon – klaminka - attenuatus – k. ztenčená, květnaté a jedlové bučiny - longifolius – k. dlouholistá - rugelii – k. tupolistá, květnaté a jedlové bučiny, Stožec Anrea rupestris – štěrbovka skalní, skály Anthoceros agrestis – hlevík rolní, oligotrofní zemědělské půdy Antitrichia curtipendula – žilnatka převislá, epifyt, Vydra, Ždánidla, Stožec Apometzgeria pubescens – kroknice chlupatá, květnaté a jedlové bučiny, Stožec Arctoa fulvella – volnoústka plavá Atrichum - bezvláska - tenellum – b. jemná, C2 - undulatum – b. vlnkatá (čeřitá), vlhko, stínomilná, podzol. půdy, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány), acidofilní bučiny Aulacomnium – klamonožka - androgynum – k. hlávkoplodá, tlející organický materiál - palustre – k. bahenní, vrchoviště Barbilophozia - sečovka - floerkei – s. Floerkova, rašelinné smrčiny - hatcheri – s. Hatcherova, skály - kunzeana – s. Kunzeova, A1, bývala na Šumavě - lycopodioides – s. plavuňovitá, staré smrčiny Barbula – vousatěnka - convulata – v. baňatá - unguiculata – v. lepá Bartramia – kulistec - hallerana – k. Hallerův, C2, vlhké humózní skály, Ca - ithyphylla – k. rovnolistý, humóz. skály - pomiformis – k. jablíčkovitý, vlhké stinné silikát. skály Bazzania - rohozec , játrovka - flaccida – r. obnažený, C1, skály, Stožec - tricrenata – r. trojzubý, C1, vzácně, rašelinné smrčiny, Modravské slatě, Trojmezná - trilobata – r. trojlaločný, horské smrčiny, skály Blepharostoma trichophyllum – nitkovec vlasovitý, tlející dřevo Blindia acuta – rožínka ostrá, kary, arktický druh, Ždánidla Brachyodontium trichodes – kratuška vlasovitá A1, bývala na Šumavě Brachythecium - baňatka - albicans – b. bělavá, otevřená stanoviště, pionýrská - glareosum – b. štěrková, Ca skály, suché lokality - mildeanum – b. Mildeova, rašelinné louky, ústup s jejich zánikem - plumosum – b. pravá, vlhké lokality - populneum – b. topolová, báze listnatých stromů - reflexum – b. zakřivená, smíšené suťové lesy - rivulare – b. potoční, u potoků, prameniště - rutabulum – b. obecná, travnatá místa, tlející dřevo, běžně - salebrosum – b. draslavá, tlející dřevo - starkei – b. Starkeova, tlející dřevo - velutinum – b. aksamitová, tlející dřevo, běžný mimo extrémní horské polohy Bryoerythrophyllum recurvirostre – klenice načervenalá, běžný Bryum – prutník - alpinum – p. horský, C1, A1, silikátové skály, býval na Šumavě - arcticum – p. arktický - argenteum – p. stříbrný, na obnažené zemi, vč. sešlapávané lokality - caespiticium – p. drnatý, okraje cest, štěrbiny silikát. skal, zídky - capillare – p. chluponosný, bazická, příp. antropogenní stanoviště - calcycophyllum – p. okrouhlolistý, C2, vlhké lokality

6

- cyclophyllum – p. c., letněné rybníky – vlhké kyselejší bahno - erythrocarpon – p. - fluccidum – p. - pallens – p. bledý, vlhké lokality - pallescens – p. plavý, bazické a antropogenní lokality - pseudotriquetrum – p. hvězdovitý, mokřadní, bazické substráty - turbinatum – p. číšovitý, C1, vzácně - uliginosum – p. bažinný, C2, vlhké, bazické lokality - weigilii – p. Weigelův, vlhké lokality Buxbaumia - šikoušek - aphylla – š. bezlistý, C1, na tlejícím dřevě - viridis – š. zelený, N, C2, A1, příloha II Směrnice Natura, na pařezech, tlející padlé kmeny, podhůří až hory, Černé a Čertovo jez., Boubín, bývala na Šumavě Calicladium haldanianum – hvozděnka různolistá, C2, A1, bývala na Šumavě Calliergon – bařinatka - cordifolium – b. srdčitá, bažiny, rašelinné tůňky - cuspidata – b. hrotitá - giganteum – b. obrovská, C2, vlhké lokality - richardsonii – b. Richardsonova - sarmentosum – b. šlahounovitá - stramineum – b. nažloutlá, vrchoviště Calliergonella cuspidata – károvka hrotitá, prosvětlená místa Calypogieia - kryjnice , játrovka - azurea – k. azurová (sleziníková), smrčiny - müelleriana – k. Műllerova, rašelinné smrčiny - neesiana – k. Neesova, rašelinné smrčiny, Křemelná - sphagnicola – k. rašelinná, vrchoviště, Křemelná, Kvildské slatě - suecica – k. švédská, C1, vzácně, staré kmeny v rozkladu, Trojmezná, Boubín - trichomanis – k. sleziníková, vlhké těžké půdy Camptothecium lutescens – viz Homalothecium Campyliadelphus - zelenka - chrysophyllum – z. zlatolistá, Ca, sucho - introflexux – z. vehnutá, , západní Čechy - stellatus – z. hvězdovitá Campylopus – křivonožka - flexuosus – k. zprohýbaná, expanduje na skály, Poledník, exp - introflexus – k. vehnutá, expanduje na holé půdy v jehličnatých monokulturách a narušených rašeliništích, exp Cephalozia – křepenka, játrovka - bicuspidata – k. dvoulaločná, tlející dřevo, vrchoviště - catenulata – k. řetízkovitá, C1, vzácně, staré kmeny v rozkladu zahnutá, vrchoviště, Boubín - connivens – k. zahnutá, suboceanický charakter, vrchoviště, Kvildské slatě, Mrtvý luh, Křemelná - lacinulata – k. dřípená, A1, vyhynulá, značně staré kmeny v rozkladu - leucantha – k. bledá, C1, vzácně, tlející dřevo, staré kmeny v rozkladu, Šumava - loitlesbergeri – k. Loitlesbergerova, vrchoviště, Modravské slatě, Kvildské slatě - lunulifolia – k. prostřední, vzácně, staré kmeny v rozkladu, vrchoviště Ceratodon - rohozub - purpureus – r. nachový, běžný mech, spáleniště Cinclidotus fontionaloides – sítozubka zdrojovkovitá, poměrně vzácně, akvatický druh, na přeplavovaných kamenech a dřevě větších toků, podhůří Cirriphyllum - hájovka - germanicum – h. německá - piliferum – h. chluponosná, vlhké vysokostébelné TTP Cladopodiella – ždírnice, játrovka - fluitans – ž. splývavá, C2, rašelinná jezírka, Modravské slatě, Kvildské slatě Climacium dendroides – drabík stromkovitý, vlhké a zrašelinělé louky Conocephalum – mřížkovec, játrovka - conicum – m. kuželovitý, u potoků, vlhké půdy Cratoneuron – hrubožebrec viz Palustriella - commutatum – h. proměnlivý, prameniště, na bazických prameništích, velmi proměnlivý - filicinum – h. kapradinový, bažinaté lokality

7

Ctenidium molluscum – hřebenitka měkkounká, čerstvé vlhké půdy Cynodontium - stebník - fallax – s. mnohotvárný - gracilescens – s. štíhlý, A1, býval na Šumavě - polycarpon – s. mnohoplodý, skály - strumiferum – s. bradatý, skály - tenellum – s. zakroucený, C2, vzácně Cyrtomnium hymenophylloides – měříkovec blánatcovitý Desmatodon (Tortula) nlatifolius – kroucenec širolistý Dichelyma – dvojkrytka - falcatum – d. srpovitá, C1, A1, býval Srní Dichodontium pellucidum – klanozubka prosvítavá, oplachované kameny horských potoků Dicranella - dvouhroteček - cervaria – d. volátkovitý, na rašelině - cerviculata – d. volátkovitý, - heteromalla – d. různotvárný, obnažená místa, jílovité a podzolové půdy, smrčiny - palustris – d. bahenní (kostrbatý), kostrbatě odstálé lístky, prameniště, horské potoky - rufescens – d. naryšavělý, - schreberiana – d. Schreberův, A1, býval na Šumavě - subulata – d. šídlovitý, C2 Dicranodontium - hyčovka , (dvou)hrotcovka - asperulum – d. drsná, C1, vzácně, skály, Poledník - denudatum – d. lámavá, skály - uncinatum – d. kroužkolistá, C1, subatlantický druh, epiliticky na kyselých kmenech a skalách hor, Trojmezná, recentně jen na několika lokalitách Šumavy Dicranoweisia cxrispula – křídlečka kadeřavá Dicranum - dvouhrotec , vytváří souvislé koberce - affine (bergeri) – d. Bergerův, vrchoviště, běžně, Stráženská slať - bonjeani – d. bahenní, C1 - elongatum – d. prodloužený, C2, A1, arkto-alpinský druh, exponované silikátové skály, býval na karu Jezerní stěny, asi již není - glagellare – d. - fulvum – d. hnědožlutý - fuscescens – d. nahnědlý, staré smrčiny, kmeny v rozkladu, Jezerní luh - montanum – d. chlumní, častý, tlející dřevo - muehlenbeckii – d. Műhlenbeckův, C2, terestrický druh, rozvolněné trávníky, skalní římsy, mírně bazický substrát - polysetum – d. čeřitý (mnohoštětý), bory - scoparium - d. chvostnatý, běžný, světlomilný až polostinný, staré smrčiny, tlející dřevo, vrchoviště, vytvářejí polštáře, dlouze zašpičatělé lístky - spurium – d. nepravý, nížší polohy, reliktní bory, okolí Srní - undulatum – p. čeřitý (Bergerův), kyselé půdy, vrchoviště - viride – d. zelený, N, C2, příloha II Směrnice Natura, vzácně, epifytický druh na listnáčích v lokalitách s vyšší vzdušnou vlhkostí, Debrník, Boubín Didymodon – dvouhrotec - ferrugineus – d. svinutý - glaucus – d. sivý, celoevropský endemit, štěrbiny skal s bazickými vložkami - rigidulus – d. tuhý Diphyscium foliosum – krčanka (dvojbublen) listnatá, obnažené půdy, okraje lesních cest Ditrichum – útlovláska - heteromallum – ú. obecná, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) - lineare – ú. pošvatá - pusillum – ú. ohrnutá Dochodontium cervicula - x Drepanocladus (Hematocaulis) – srpnatka - aduncus – s. zahnutá - exannulatus – s. - fluitans – viz Warnstorfia, s. splývavá, rašeliniště, Modravské slatě - revolvens – s. - uncinatus – s. háčkovitá, vlhké půdy - vernicosus – s. fermežová, N, zranitelný druh, rašelinné louky, ohr zánikem lokalit, proto byl zařazen do soustavy

8

Natura (uveden v příloze II Směrnice o stanovištích), nutný Ma: kosení, vyřezávání dřevinných náletů Encalypta – čepičatka - affinis – č. příbuzná, skalní štěrbiny - ciliata – č. brvitá, štěrbiny skal - rhaptocarpa – č. lemovaná, C2, arkto-alpinský druh, skalní štěrbiny skal s bazickými vložkami - streptocarpa – č. točivá, synantropně Eurhynchium - trněnka - angustirete – t. Zetterstedtov, smíšené suťové lesy - hians – t. obecná - praelongium – t. prodloužená, vlhká místa - striatum – t. pruhovaná, svěží, vlhké humózní půdy Fissidens - krondlovka - adianthoides – k. netíkovitá - bryoides – k. prutníkovitá, obnažené lesní půdy - cristatus – k. hřebenitá - osmundoides – k. podezřeňovitá, reliktní stanoviště Šumavy, rašeliniště - taxifolius – k. tisolistá, holé půdy Fontinalis - pramenička - antipyretica – p. obecná, početný vodní mech, potůčky lesů - hypnoides – p. chabá, akvatický druh, zaplavované silikátové kameny, pomalu tekoucí vody - squamosa – p. šupinatá, vzácnější, horské potoky, na kamenech, Luzenský potok, Kvildské slatě, Křemelná, Vydra Frullania - kovanec , játrovka - dilatata– k. plochý, epifyt - fragilifolia – k. křehkolistý, C2, epifyt na listnáčích v podhorských a horských polohách, několik lokalit na Šumavě, Ždánidla, na české straně vymírá Funaria - zkrutek - hygrometrica – z. vláhojevný, běžný, světlomilný, nitrofilní, ruderalizované lokality, spáleniště - microstoma – z. m. Geocalyx graveolens – vřesovka vonná, C2, subboreálně montánní druh, vzácně Šumava, okolí Srní Grimmia - děrkavka - affiis – d. blízká - alpestris – d. horská, světlé lokality - crinita – d. c., C1, epilitický druh bazckých skal i vápenných zdí, Onšovice u Čkyně - decipiens – d. tenkozubá, výslunné silik. skály - donniana – d. česká, silik. skály - funalis – d. závitcová, jen na německé straně - hartmanii – d. Hartmanova, skály, acidof. bučiny - incurva – d. křivolistá, A1, balvanité sutě, bývala na Šumavě - pulvinata – d. poduškovitá, výslunné skály a zdi - trichophylla – d. chluponosná, výslunné skály - unicolor – d. stejnobarvá Gymnocolea – svojnice, játrovka - inflata – s. nadmutá, horská vrchoviště, běžně, skály, Modravské slatě, Stráženská slať Gymnomitrion – skulinatka, játrovka - concinnatum – s. ladná, horský druh, skály, Plešné jezero Hamatocaulis vernicosus - srpnatka fermežová, N, A1, C2, příloha II Směrnice Natura, suboceanicko montánní druh, vlhká luční rašeliniště, přechodová rašeliniště, málo konkurenčně schopný, bývala na Šumavě, České Švýcarsko Harpanthus – nivenka, játrovka - flotovianus – n, Flotowova, Luzenský potok, Kvildské slatě - scutatus – n. štítovitá, C2, vzácně, hnijící dřevo, staré kmeny v rozkladu, Žofínský prales v Novohradských horách Hedwigia – brvitec (těhovec, hedvigovka) - albicans – b. bělostný - ciliata – b. bezžebrý, skály Helodium blandowii – plstnatec rašelinný, C2, mizející druh přechodových rašelinišť Heterocladium - různolístek - dimorphum – r. dvojtvarý - heteroptrum – r. nestejnokřídlý Herminium monorchis - toříček jednohlízný, A1, C1, TTP, na Šumavě téměř vyhynul, TTP, ohr. sukc. procesy či přerušením pastvy a sekání Herzogiella saligeri – kornice slezská, tlející dřevo

9

Homalothecium (Camptothecium) - hedvábitec - philippeanum – h. hladký, Ca substráty - sericeum – h. pravý, antropogenní lokality Hookeria lucens – kápuška skvělá, C3, subatlantický druh, vlhká místa, potoky, hory, Luzenské údolí, Špičák, Debrník, Laka, Medvědí jámy, Ždánidla Homalia trichomanoides – zploštělec sleziníkový, květnaté a jedlové bučiny Homomalium incurvatum – homomalium i. Hygroamblystegium fluviatile – rokýtek / potočník říční, častý vodní mech, u vodních toků Hygrohypnum - břehovec - dilitatum – b. mezernatý - duriusculum – b. rozšířený, A1, bývala na Šumavě - luridum – b. potoční, vlhké skály - molle – b. měkký, silikát. kameny pod vodou, Kvildské slatě, Křemelná - ochraceum – b. hlinožlutý, horské a podhorské potůčky, kameny ve vodě Hylocolomium - rokyt - splendens – r. skvělý, běžně, vlhčí smrčiny - umbratum – r. stinný, alpinský druh, staré smrčiny, Šumava Hypnum - rokyt - cupressiforme – r. cypřišový, běžný mech, tlející dřevo, epifyt, snáší kyselé nehostinné stanoviště smrčin, acidofilní bučiny, indikátor zhoršení půd - fertile – r. plazivý, C1, A1, středoevropský endemit horských oblastí, vlhké báze tlejících horských stromů, býval na Šumavě, Žofínský prales - imponens – r. imponující, C1 - lindbergii – r. Lindbergův - pallescens – r. bledavý, Stožec - pratense – r. luční - vaucheri – r. Vaucherův, i v zahradách Chiloscyphus - křehutka (ohřebenka), játrovka - coadunatus – k. dloulaločná, travnatá místa - polyanthus – k. obecná, potoky, vlhké skály - profundus – k. různolistá, běžný, nejhojnější druh na tlejícím dřevě Isopterygium elegans – i. sličné Isothecium - plazivec - alopecuroides – p. obecný, acidofilní bučiny - myosuroides – p. obecný, korový a skalní mech stinných lesů Jamesoniella autumnalis – vidoňka podzimní, játrovka, Stožec Jungermannia - trsenka , játrovka - confertissima – t. Levierova, bývala na Šumavě - gracillima – t. štíhlá, ušlapaná místa, okraje cest - lediantha – t. kopinatá, vzácně, staré kmeny v rozkladu - obovata – t. obvejčitá, Ždánidla - sphaerocarpa – t. okrouhlá, na kamenech ve vodě Kiaeria – veleška - blyttii – v. Blyttova, balvany, alpinský druh, Šumava - falcata – v. srpovitá, C1, balvany - starkei – v. Starkeova, kary Kurzia – skřížovec , játrovka - pauciflora – s. štětinovitý, vrchoviště, Modravské slatě, Mrtvý luh, Kvildské slatě - trichoclados – s. vláskovitý, C2, kary, jen Šumava - Plešné jezero Lepidozia – plevinka, játrovka - reptans – p. plazivá, tlející dřevo, smrčiny, humózní půdy Leptobryum pyriforme – prutníček hruškovitý Leptodictynum riparium – sušinec pobřežní, hojný mokřadní mech, značně proměnlivý Lescuraea - řasnatka - incurvata – ř. tmavá, otevřené skály - mutabilis – ř. pruhovaná, C2, epifytický druh na jeřábech aj., borka listnáčů - plicata – p. řasnatá Leucobrium – bělomech - glaucum – b. sivý, N, příloha II Směrnice Natura, polštářovitý lesní mech, chudé, kyselé podzoly - juniperoideum – b. skalní

10

Leucodon sciuroides – bělozubka ocáskovitá, epifyt Loeskeobryum brevirostre – rokytník krátkozobý, na lesní půdě Lophocoela – obhřbetka , játrovka - bidentata – o. dvouzubá, u potoků - cuspidata – o. špičatá, minerální chudé půdy Lophozia - křižítka , játrovka - ascendens – k. vystoupavá, C2, vzácně, staré kmeny v rozkladu, hnijící dřevo horské lesy, Boubínský prales - incisa – k. zaříznutá, vzácně, staré kmeny v rozkladu - obtusa – k. tupá, Trojmezná - sudetica – k. sudetská, skály - ventricosa – k. břichatá, tlející dřevo, skály, smrčiny - wenzelii – k. Wenzelova, Luzenské údolí Mannia – mozolka, játrovka - triandra – m. skalní, N, C1, A2, štěrbiny mírně bazických skal Marchantia – porostnice, játrovka - polymorpha – p. mnohotvárná, lupenitá játrovka u pramenišť a na vlhkých lokalitách Marsupella – obrutka, játrovka - emarginata – o. vykrojena, horské bystřiny, skály ve vodě Meesia triquetra – poparka třířadá, C1, téměř vyhynulý druh, rašelinné louky Metzgeria – kroknice, játrovka - violacea – k. fialová, C2, epifit suboceanický, listnáče podhůří a hor, malé populace recentně Šumava a Novohradské hory Microbryum (Pottia) davalliana – drobnomech Davallův, submediteránní efemerní druh rozvolněných trávníků na jílovitých půdách Mnium - měřík - affine – m. příbuzný, hojně, jehličiny - hornum – m. trsnatý, běžný lesní mech, kaselé lesní půdy, potůčky - marginatum – m. pilovitý - punctatum – m. tečkovaný, vlhké kyselé půdy - spinosum – m. trnitý - spinulosum – m. osténkatý, surový humus smrčin - steralle – m. hvězdovitý - undulatum – m. čeřitý, stínomilný, vlhkomilný Moerckia – oleška, játrovka blyttii – o. Blyttova, C2, prameniště, potoky, Modravské slatě Mylia – vršatka, játrovka - anomala – v. odchylná, rašelinná vrchoviště, běžně, Modravské slatě, Mrtvý luh, Stráženská slať - taylorii – v. Taylorova, skály Myurella julacea – penízkovec jehnědovitý, C2, humozní půdy Nardia – okružnice , játrovka - compressa – o. stlačená, C1, kary, horské potůčky Šumavy, Čertovo jezero - insecta – o. zaříznutá, A1, bývala na Šumavě - scalaris – o. schodovitá, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) Neckera - sourubka - complanata – s. hladká, květnaté a jedlové bučiny, stinné skály - crispa – s. kadeřavá, hlavně stinné skály - oligocarpa – s. chudoplodá, Medvědí jámy - pennata – s. zpeřená, C2, boreální epifytický druh, na listnatých dřevinách, vlhké stinné lesy cca do 1000 m, recentně na Šumavě u Českých Žlebů, pralesní lokality Novohradské hory, Stožec, Medvědí jámy - pumila – s. zpeřená, epifyt, vzácně, na české straně vymírá Notothylas – vycpálka, játrovka - orbicularis – v. okrouhlá, N, C2, A1, příloha II Směrnice Natura, bývala na Šumavě Nowellia curvifolia – pařezovec křivolistý, epixylický, vzácně, staré kmeny v rozkladu, Ždánidla, Boubín, Stožec, Smčina Odontoschisma – slanitka, játrovka - denudatum – s. obnažená, vrchoviště, ulehlá rašeliniště, písčiny, Křemelná Ochrolechia alboflavescens – strupatka x, epifyt, Mrtvý luh Oligotrichum hercynium – plonitka horská, subarkticko-subalpinský druh, u okrajů cest vyšších poloh (ty však byly zlikvidovány) Orthodicranum montanum – sobík chlumní, kyselé skály

11

Orthodontium lineare – přímozubec (rovnozub) čárkovitý, suboceanický druh, invazní, tlející dřevo, expanduje na skály Orthotrichum – šurpka (šurpek), epifyté citliví na znečištění ovzduší, Povydří - affine – š. tenkožeberný - anomalum – š. odchylný - diaphanum – š. chluponosný, citlivý na imise - fastigiatum – š. stažený - lyellii – š. Lyelliův - obtusifolium – š. tupolistý - pallens – š. bledý - pumilum – š. nízký (bochník klamný), expanduje sušší humóznější rozložené smrčiny - rupestre – š. suchomilný, C2, Stožec - scanicum – š. x, C2 - speciosum – š. - stellatum – š. hvězdovitý, C2 - stramineum – š. nažloutlý - striatum – š. pruhovaný (žíhaný) - urnigerum – š. u., epilitický druh, mírně bazické skály podhůří a hor, Černý les u Želnavy Oxystegus cylindricus – vlasoústka cylindrická Paludella squarrosa – bažinník kostrbatý, C2, A1, minerotrofní přechodová rašeliniště, rašelinné louky, býval na Šumavě Palustriella (Cratoneuron) commutatum – hrubožebrec proměnlivý, prameniště Paraleucobryum longifolium – raděnka dlouholistá, acidof. bučiny Pellia – pobřežnice , játrovka - epiphylla – p. obecná, po roztání sněhu, do 800 m n.m. - neesiana – p. Neesova, montánní polohy, vlhké okraje cest, prameniště, břehy potůčků Philonotis - vlahovka - arnellii – v . x - fontana – v. prameništní, horská prameniště, potůčky, mokré louky - seriata – v. řazená, horské potoky Pirata uliginosus – x. mokřadní, rašeliništěm reliktní, Stráženská slať Plagiochila – kapraďovka (kosoústka), játrovka - asplenioides – k. sleziníková, játrovka velká až 10 cm, připomíná sleziník - poreloides – k. podhořankovitá, smíšené suťové lesy Plagiomnium - měřík - affine – m. příbuzný, část rostliny plazivá, smrčiny, trávníky - cuspidatum – m. bodlavý, smíšené lesy - elatum – m. vyvýšený - medium – m. prostřední, C2 - rostratum – m. zobánkatý - undulatum – m. kadeřavý, vlhké kyselé lesní půdy smrčin Plagiothecium – lesklec, tlející dřevo, skály - denticulatum – l. zubatý, vlhké smrčiny - cavifolium – l. dutolistý - curvifolium – l. zakřivený, vlhký surový humus - denticulatum – l. zoubkatý, C1 - laetum – l. příjemný - neckeroideum – l. šroubkovitý, C2, AM, alpinský druh montánního a subalpinského pásma, epiliticky na kyselých podkladech v lokalitách s vysokou vzdušnou vlhkostí, kary, Plešné a Černé jezero - nemorale – l. zanedbaný, smíšené suťové lesy - platyphyllum – l. širolistý, břehy horských potůčků - ruthei – l. Rutheův - silesiacum – l. slezký, zrašelinělý humus - succulentum – l. sukulentní - undulatum – l. čeřitý, suboceanický druh, staré horské smrčiny Plathypnidium riparoides - x Platydictya (Serpeloskea) - rykytnatka - confervoides – r. nejjemnější, stinné Ca skály - subtilis – r. útlá, kůra listnáčů Platygyrium repens – prstenatec plazivý

12

Pleurozium schreberi – travník Schreberův, vrchoviště Pogonatum - ploníček - aloides – p. aleovitý, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) - nanum – p. nízký, C2 - urnigerum – p. pohárovitý, osidluje obnažené půdy, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) Pohlia – paprutka - camtotrachela – p. pupenovitá, otevřené kyselé půdy, lesy - cruda – p. trpká, - drumondii – p. hromadná, vlhké plochy - elongata – p. prodloužená, vzácně - longicollis – p. dlouhokrkatá, C2, A1, arkto-alpinský druh, štěrbiny silikátových skal subalpinského pásma, bývala na Šumavě – kar Plešného jezera - nutans – p. nící, tlející dřevo, vrchoviště - proligera – p. kopinatá, otevřené kyselé půdy - wahlenbergii – p. Wahlenbergova, vlhká obnažená minerální zem, prameniště Polytrichum – ploník - alpinum – p. horský, subarkticko-subalpinský druh, skály, běžně - attenuatum – p. ztenčený, stinné listnaté lesy - commune – p. obecný, zrašelinělé půdy - formosum – p. ztenčený, staré smrčiny, mech sušších lokalit - commune – p. obecný, značně rozšířený mech mokřadů a rašelinných luk, vlhké smrčiny, vlhkomilný, náš největší mech, vystupující bulty, u rybníka Hliníř u Ponědrážky v Třeboňské pánvi - juniperinum – p. jalovcový, světlomilný, paseky - longisectum – p. štíhlý, rašeliny aj. - pallidisetum – p. žlutoštětý - perigoniale – p. x, skály - piliferum – p. chluponosný, suché lokality - strictum – p. tuhý, mech rašelinišť Porella – podhořaka, játrovka - platyphylla – p. plocholistá, květnaté a jedlové bučiny Pottia (Microbryum) davalliana – drobnomech (pozemnička) Davallův, na jílovitých půdách Pseudobryum cinclidioides – měřík sítozoubkovitý, C2, subalpinská prameniště, horské toky, minerotrofní rašeliniště, recentně pouze v Povydří a u Mrtvého luhu, okolí Srní Pseudoleskeella – p. - nervosa – p. žilnatá - tectorum – p. střešní, C1, AM, epilitický druh bazických podkladů subalpinského stupně, býv. i Třeboň Pseudoscleropodium purum – lazovec čistý, polostinné, vlhké lokality v lese Pterygynandrum filiforme – jedlinka niťovitá, acidof. bučiny Ptilidium - brvitec , játrovka - ciliare – b. chlupatý, sucho - pulcherrimum – b. překrásný, častý, tlející dřevo, vrchoviště Ptilium - pérovec - crista-castrensis – p. hřebenitý, ploše rozvětveně „listový“ mech (hezký pérovitě zpeřený) suťových lesů, tvoří souvislé porosty, indikátor špatné půdní mineralizace Ptychodium plicatum – zaoblenka řáskatá, A1, bývala na Šumavě Pylaisiella polyantha – čepejřnatka mnohoplodá Racomitrium - zoubkočepka - aciculare – z. jehlovitá, vlhké silikátové skály (ve vodě), oplachované kameny a skály horských potoků, Vltava u Kvildy - afine – z. příbuzná, skály - aquaticum – z. vlhkomilná, vlhké skály (ve vodě) - canescens – z. šedá, osvětlené skály - fusciculare – z. svazčitá, vlhké skály - heterostichum – z. různořadá, skály - lanuginosum – z. mechovitá, montánní charakter, horské skály, údolí Losenice - microcarpon – z. maloplodá, silikátové balvany, skály - patens – z. otevřená - sudeticum – z. sudetská, silikátové skály Radula complanata – struhanka zploštělá, epifyt Rhabdowesia – pruhovka, skály

13

- crenulata – p. vrubovaná, kary, Černé a Čertovo jezero - crispata – p. zoubkovaná, C2, suboceanický charakter - fugax – p. x. , Rhacomitrium canescens – zoubkočepka šedá, paseky, vřesoviště Rhizomnium - měřík - magnifolium – m. velkolistý, potoky, prameniště, Ždánidla, Boubín - pseudopunctatum – m. pseudotečkovan., C2, minerotrofní přechodová rašeliniště, subalpinská prameniště, Kepelské mokřady - punctatum – m. tečkovaný, břehy lesních potůčků, kulaté listy Rhodobryum roseum – růžoprutník růžový, vlhké louky Rhynchostegiella tenuicaulis – r. x., C1, subatlantický druh, Žofínský prales Rhynchostegium – zobanitka - confertum – z. směstnaná, stinné skály, A1, bývala na Šumavě - murale – z. zední, vlhké humózní polohy - riparioides – z. jehlicovitá, hojný mech u vodních toků od pramenů do nížin Rhytidiadelphus – kostrbatec - loreus – k. řemenatý, suboceanický charakter, staré horské smrčiny - squarrosus – k. zelený, čerstvé, vlhké půdy - subpinnatus – k. podalpský - triquestris – k. tříkoutý, smíšené lesy Rhytidium (Hypnum) rugosum – čeřitka (vráskatec) pokrčený, kamenité stráně Riccardia – stěkovec, játrovka, vzácně - latifrons – s. široký, vzácně, tlející dřevo, staré kmeny v rozkladu, Kvildské slatě, Ždánidla - multifida – s. mnohodílný, potůčky, prameniště, Modravské slatě, Ždánidla, Boubín - palmata – s. prstnatý, vzácně, staré kmeny v rozkladu, Kvildské slatě, Ždánidla, Boubín Riccia – trhutka , játrovka - fluitans – t. plovoucí, stojaté vody - huebeneriana – t. Hűbenerova, rybniční dna, Třeboňsko Sanionia uncinata – srpnatka háčkovitá, tlející dřevo, na horách nahrazuje Hypnum cupressifolium Scapania - kýlnatka , játrovka - curta – k. drobná, minerální půdy - gymnostomophila – k. x., štěrbiny mírně bazických skal horských oblastí - irrrigua – k. zavlažovaná, u cest vyšších poloh (které byly zlikvidovány) - paludicola – k. bažinná, vzácně - paludosa – k. močálová, vzácně - subalpina – k. horská, A1, bývala na Šumavě - uliginosa – k. mokřadní, prameniště, potoky, skály, Ždánidla - umbrosa – k. stinná, vzácně, staré kmeny v rozkladu - undulata – k. zvlněná, hojně, hory, kameny v potůčcích, prameniště Schistidium - klanozoubek - apocarpum – k. obecný, stinné skály u vod - rivulare – k. potoční, vlhké skály u vodních toků - strictum – k. tuhý Schistostegia pennata – dřípovičník zpeřený, droboučký tzv. svítící mech skalních štěrbin (zesilují odraz světla) Scleropodium purum – lazovec čistý, humozní, Ca půdy Serpeloskea (Platydicta) - rykytnatka - confervoides – r. nejjemnější, stinné Ca skály - subtilis – r. útlá, kůra listnáčů Sphagnum – rašeliník, většina druhů příloha II Směrnice Natura, pokryvný mech, horní část neustále dorůstá, spodní odumírá a postupně se mění v rašelinu auriculatum – ouškatý, balticum – baltský, brevifolium – krátkolistý, capillifolium – ostrolistý, centrale – člunkolistý, compactum – tuhý, contortum – x, C1, cuspidatum - bodlavý, cymbifolium – člunkolistý, denticulatum - tučný, fallax křivolistý, fimbriatum – třásnitý, flexuosum – odchylný, fuscum - hnědý, girgensohnii - Girgensohnův, inundatum – splývavý, lescurii – x, magellanicum - prostřední, majus – Dusenův, molle – měkký, nemoreum – ostrolistý, obtusum – okrouhlý C1, papillosum – x, platyphyllum – x C2, pulchrum – x, quenquefarinum – pětiřadý, recurvum – zaoblený a křivolistý, riparium – x, rubellum - červený, russowii - statný, squarrosum – kostrbatý, subnitens – x, subsecundum – jednostranný, tenellum – x, teres – x, warnstorfii - Warnstorfův Splachnum - volatka , kaprofilní - ampullaceum – v. baňatá, C2, rašelina, Roklanská slať, Mrtvý luh, Modravské slatě - sphaericum – v. vejčitá, C2, rašelina, Modravské slatě

14

Syntrichia - rourkatec (rournatec) - latifolia – r. širolistý, kůra stromů, ale častěji beton. stěny ale i asfalt - ruralis – r. obecný, epifyt, květnaté a jedlové bučiny, staré střechy Tayloria – mrvenka - serrata – m. pilovitá, arkto-alpinský druh, vlhké, humusem bohaté substráty, rašelina, výkaly, trouchnivé dřevo, vlhká humózní půda, Povydří, okolí Srní - tenuis – m. štíhlá, na rozládající se organické hmotě Tetraphis pellucida – čtyřzoubek průzračný, tlející dřevo Tetraplodon – souzubka, kaprofilní druh, na Šumavě vymírá - angustatus – s. zúžená, C2, trouchnivé dřevo, odumřelá organická hmota, okolí Srní a Kašperských Hor - mnioides – s. mechovitá, A1, exkrementy, okolí Srní a Kašperských Hor Thamnobryum alopecurum – stromkovec ocáskovitý, stinné vlhké skály, suťové lesy Thuidium (Abitienella) - zpeřenka - abietinum – z. jedlová, světlomilná - erectum – z. vzpřímená - philibertii – z. Philbertova - recognitum – z. ozdobná, lecní světliny, TTP - tamariscinum – z. tamaryšková, vlhká stinná místa Tomenthypnum nitens – vlasolistec vlhkomilný, C1, mech rašelinišť Tortella – vijozub - tortuosa – v. zkroucený, květnaté a jedlové bučiny Tortula (Desmatodon) – kroucenec - latifolius – k. širolistý - muralis – k. zední, skalní štěrbiny, Ca podklady - papillosa – k. x - ruralis – k. obecný - sinensis – k. x - subulata – k. šídlovitý, otevřené bazické lokality, skalní štěrbiny - virescens – k. nazelenalý Trematodon - děrozub / porubka - ambiguus – d. / p. pochybná, C1, boreální druh, surový, vlhký rašelinný humus, bývala na Šumavě Trichocolea – pěknice, játrovka - tomentella – p. plstnatá, potůčky, prameniště Trichodon cylindricus – x, Povydří, Křemelná Tritomaria – palčice, játrovka - exsectiformis – p. vykrojená (vykrajovaná), hory, bývala na Šumavě Ulota – kadeřavec, epifyt - bruchii – k. Bruchův, epifyt, Stožec, Vydra - coarctata – k. x., C1, epyfytický subatlantický druh, podhůří a hory, na Šumavě bývala v údolí Křemelné, Vydry - crispa – k. obecný, epifyt, Vydra - crispula – k. kadeřavý - hutchinsiae – k. západní, C1, epilitický druh kyselých silikátových substrátů Warnstorfia (Drepanocladus) fluitans – srpnatec splývavý, vrchovištní rašeliniště Webera – paprutka - cruda – p. trpká, minerální písčité půdy - nutans – p. nící, prosvětlené jehličnaté lesy Weissia controversa – termovka zelená, skalní štěrbiny Zygodon - zrnitka - rupestris – z. skalní, bývala na Šumavě - viridissimus – z. zelená, C1, Jezerní stěna

15

Houby – Fungi Z rozsáhlé říše hub jsou obvykle sledovány „velké / dokonalé houby“ - Makromycety (jichž v ČR žije cca 5 tisíc druhů), jejichž společným znakem jsou okem rozlišitelné plodnice. Zahrnují vývojově nejpokročilejší skupiny stopkovýtrusné - Basidiomycetes a vřeckovýtrusné – Ascomycetes. Druhou skupinou jsou nedokonalé houby – Fungi imperfecti / Mikromycety (primitivnější skupiny Chytridie, Mikrosporidie a Spájivé houby), avšak k houbám se přiřazují také hlenky a některé další skupiny. Plodnice jsou rozmnožovacím orgánem houb (kde se tvoří výtrusy), vlastní „tělo“ houby tvoří podhoubí (mycelim) uvnitř substrátu nebo hostitele. Houby jsou heterotrofní organismy, živící se mrtvou organickou hmotou (detritem). Houby se šíří převážně výtrusy unášenými vzdušnými proudy. Generálně pro existenci hub je příznivé teplo a vlhko (disturbančně bezzásahové plochy mají tedy horší podmínky). Většina lignikolních (dřevožiných) hub se šíří prostřednictvím lýkožravého a xylofágního hmyzu (kůrovci, pilatky), který přenáší výtrusy na svém těle – mnohdy se jedná o patogenní druhy (např. grafióza dřevin). Na Šumavě je známo asi 2000 druhů hub, z toho téměř polovina ze skupiny stopkovýtrusné a cca 350 ze skupiny vřeckovýtrusné. Některé druhy hub jsou výbornými indikátory přirozenosti vegetace. V přirozených lesních ekosystémech je za normálních podmínek podíl parazitů ze skupiny makromycetů relativně malý. Pralesovité porosty, zejména smíšené (s bukem, jedlí, klenem, jasanem a jilmem) byly mykologicky nejbohatšími ekosystémy. Pozůstalé pralesovité lokality převážně zlikvidované naoktrojovanou disturbancí horských lesních porostů k „výrobě virtuální divočiny“ byly unikátní výskytem reliktních a vzácných druhů hub (na území Boubínského pralesa bylo známo více než 300 druhů makromycetů). Právě vyrovnané a vlhké klima, bez velkých teplotních a vlhkostních výkyvů, je příznivé pro většinu hub, bylo tak narušeno. Horské smíšené lesy měly relativně pestrou mykoflóru oproti kulturním smrčinám s monotónní vrstvou jehličí a půdou značně kyselou (pH 4 - 6) a to převážně mykorhizních hub. Mykorhiza, resp. symbiotické soužití houby - houbových hyf a kořene zelených rostlin (dřevin či bylin, arbuskurální cca z 80 %), v nenarušených přírodních ekosystémech je nejčastěji ektotrofní – vnější, méně běžně endotrofní – vnitřní. Šumavské kulturní smrčiny jsou bohaté na jedlé houby, v listnatých bučinách a smíšených lesích jsou běžné jedlé houby méně časté vzhledem k vysoké vrstvě nadložního humusu na půdě. Specifická mykoflóra rašelinišť je poměrně chudá, nejhojněji jsou tam zastoupeny humusové saprofyty. Všechny naše domácí dřeviny jsou mykorhizní, což je jedním z hlavních pěstitelských problémů. Pokud si sazenice nepřinášejí na svých kořenech dostatečně vyvinutou mykorhizu, je potřebné, aby se postupně v substrátu vytvořilo. Houby jsou spolu s bakteriemi významní rozkladači (destruenti) organismů způsobují tlení a hnití a následnou mineralizaci, přičemž se podílejí na vzniku humusu. Houby jsou významnou složkou dekompozice dřevní hmoty a lesního opadu, přičemž se podílejí na půdotvorných procesech. Na odumírajících a odumřelých padlých stromech „vyráběné virtuální divočiny“ vzrůstá škála parazitických a lignikolních hub, jejichž podíl se zvýšuje nad dvě třetiny (např. choroše, hlívy, ohňovce a další), jež způsobují bílou či hnědou hnilobu, avšak ubývá mykorhizních hub, což je nepříznivé pro obnovu lesa. Nadměrnými stavy vysoké zvěře, jež narušují borku dřevin, se otevírá cesta k následnému rozkladu dřeva. Příkladem popularizační ochrany je ochrana hřibů na náměstí ve Stachách. Kromě oblíbeného sběru jedlých hub v ČR dochází u nás k pěstování oblíbených žampionů – Agaricus, ale i dřevokazných hub na různých substrátech, např.: hlíva ústřičná – Pleurotus ostreaus, ucho Jidášovo / boltcovka bezová – Hirneola auricula-judae, penízovka sametonohá – Flammulina velutipes, opěnka měnlivá - Kuehneromyces mutabilis, hnojník obecný – Coprinus comatus, ale i houževnatec jedlý / šiitake – Lentinus edodes z Číny a Japonska. Výzkumem a poznáváním hub se zabývá Česká mykologická společnost (www.myko.cz). Pozn.: asco – Ascomycetes – vřeckovýtrusné Agaricus – pečárka (žampion) - abruptibulbus – p. hlízkatá, smrčiny, jedlá - arvensis – p. ovčí, horské louky, smrčiny, TTP, jedlá - campestris – p. polní (žampion), pohnojené TTP, jedlá, chutná - essettei – p. hlíznatá, světlé jehličnaté lesy - semotus – p. odlišná, smrčiny a smíšené lesy, jedlá - sylvaticus – p. lesní, jehličnaté lesy, jedlá

16

- xanthoderemus – p. zápašná, louky, pastviny, řídké lesy Agrocybe - polnička - aegerita – p. topolová, odumřelé listnaté stromy, zejména topoly - praecox – p. raná, humusový saprofyt, TTP, světlé lesy, jedlá - semiorbicularis – p. polokulovitá, suché pastviny a louky, polní cesty Albatrellus – krásnopórka , choroš - confleus – k. žemlička, jehličnaté lesy, kyselý substrát, jedlá - ovinus – k. mlynářka, smrkové lesy podhůří, na zemi, jedlá Aleuria aurantia – mísenka oranžová, vlhčí písčitohlinité půdy, okraje cest a příkopů Aleurodiscus amorphus – škrobnatec jedlový, bílá hniloba, smrčiny, Šumava Amanita – mochomůrka (pošvatka), mykorhizní - caesarea – m. císařka, C1, teplé listnaté lesy, jedlá - citrina – m. citronová, acidofilní lesy, Medvědice, mírně jedovatá - crocea – m. oranžová (šafránová), křemičité půdy, lesy, jedlá - fulva – m. ryšavá (plavá), lesy, kyselé půdy, jedlá - gemmata – m. slámožlutá, jehličnaté lesy, jedovatá - mappa – m. citronová, lesy - muscaria – m. červená, smrkové lesy, kyselé půdy, Šumava, jedovatá - regalis – m. královská, smrčiny - pantherina – m. tygrovaná, lesy, prudce jedovatá - phalloides – m. zelená, listnaté lesy podhůří, pod duby, smrtelně jedovatá (nejjedovatější evropská houba – amatoxiny a famatoxiny) - porphyria – m. porfyrová, lesy, jedovatá - proxima – m. vejčitá, pod stromy - regalis – m. královská, lesy, jedovatá - rubescens – m. růžovka (masák), jedlá, listnaté lesy i kulturní smrčiny, Prameny Vltavy, Medvědice, Šumava, jedlá, chutná - spissa – m. šedivka, lesy, jedlá - umbrinolutea – m. umbrově žlutá, smrčiny, - vaginata – m. obecná (pošvatka), vlhké travnaté lokality, světlé lesy, jedlá - virosa – m. jízlivá, horské jehličnaté lesy, kyselé půdy, vzácně, smrtelně prudce jedovatá Amylocystis lapponica – modralka laponská, C2, severský tajgový druh, jedinečný výskyt Boubínský prales. na odumírajícím dřevě jehličnanů Amylostereum – pevník, lignikolní, bílá hniloba - areolatum – p. smrkový, bílá hniloba, smrk, Šumava - chailetii – p. Chailetův, bílá hniloba, jedle, Plechý, Šumava Antrodia – outovka, lignikolní choroš, hnědá hniloba - heteromorpha – o. různotvará, hnědá hniloba, horské smrčiny, Plechý - pulvinascens – o. topolová, topol, hnědá hniloba - serialis (Trametes s.) – o. řadová, hnědá hniloba, pařezy jehličnanů, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy, Medvědice, Šumava Antrodiella – outovka, lignikolní, bílá hniloba bučiny - citrinella – o. citronová, Medvědí jámy, Ždánidla, Poledník - hoehnelii – o. Hoehnelova, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice, Šumava - romelii – o. Romellova, Šumava - semisupina – o. moučná (polorozlitá), bílá hniloba, buk, Plechý Anthurus archeri – květnatec Archerův, nepůvodní (do Evropy zavlečena asi z Austrálie), raritní červená hvězdice, humózní půdy, tlející dřevo, PP Podhájí u Jaroškova aj Armillaria – václavka, lignikolní čirůvka, bílá hniloba smrčiny i bučiny, orchideoidní mykorhiza, roste kolem sv.Václava, v současnosti spolu s kloubnatkou rozsáhle likviduje porosty smrku pichlavého v Krušných horách - borealis – v. severní, saprofyt, vyšší polohy - cepistipes – v. drobná, saprofyt, Medvědice, Šumava - ectypa – v. bažinná, C1, podmáčené louky - gallica (bulbosa) – v. hlíznatá (hlízovitá), na dřevě listnáčů, Šumava - mellea – v. obecná, parazit, saprofyt, teplejší polohy, jedlá po tepelné úpravě - ostoyae – v. smrková, primární parasit, hnědá hniloba, Medvědice, Prameny Vltavy, Šumava Arnodia heteromorpha – outovka různotvará, smrčiny Arrhenia – mecháček, lignikolní - epichysum – m. x, lignikolní, buk - retiruga – m. siťnatý, mechy, podmáčené lokality

17

Ascocorine – čihovitka, lignikolní, asco - cylinchnium – č. x, lignikolní, buk, Šumava - sarcoides – č. masová, lignikolní, buk, bříza, dub. olše, Šumava Ascotremella faginea – mozkovka rosolovitá, C2, asco, saprofyt, mrtvé dřevo, zejména buku, Boubínský prales, Medvědice, Povydří, Stožec Aspergillus – kropidlák, v humusu Athelia – kornatečka, epifyt - alnicola – k. olšová, Šumava - decipiens – k. hájová, Šumava - epiphylla – k. listová, Šumava - fibulata – k. oranžová, Šumava - neuhoffiii – k. Šumava - ovata – k. vejčitá, Šumava - salicum – k. vrbová, Šumava - tenuispora – k. Šumava - teutoburgensis – k. Šumava Aurantioporus – hninák (bělochoroš), lignikolní, parazit - croceus – h, šafránový, duby, staré, hnědá hniloba - fissilis – h. jabloňový, jabloň, jasan, bílá hniloba, Šumava Auriscalpium vulgare – lžičkovec šišákový, na borových, vzácně na smrkových šiškách Baeospora myriadophylla – penízečka liláková, reliktně, smrčiny, Stožec Basidiodendron caesiocinereum – dřevovník našedlý, lignikolní, smrčiny, Šumava Beauveria bassiana – beauverie , entomopatogenní houba, introdukuje se na napadající herbivorní hmyz (ochrana proti lýkožroutu smrkovému) Bertia moriformis – morušovka bradavičnatá, lignikolní, asco., buk, vzácně i jehličnany, Šumava Bisporella citrina – voskovička citronová, lignikolní, asco, buk, Boubín, Medvědice Bjekandera – šedopórka , lignikolní choroš, parazit, bílá hniloba - adusta – š. tmavá (osmahlá), bílá hniloba, saprofyt, smrk i buk, Plechý, Medvědice - fumosa – š. zakouřená, dub, lípa, vrba, bílá hniloba Boinidia furfuracea – boinidia otrubnatá, zimní, lignikolní, bílá hniloba, smrčiny, Šumava Bolbitius- slzečník - aleuriatus – s. síťnatý, lignikolní, buk - vitellinus – s. žloutkový, v trávě, tlející rostliny Boletinus - hřib - caviceps - h. dutonohý, mykorhiza, modříny, jedlý Boletus - hřib , mykorhizní - aestivalis – h. dubový, slunné lesy, dubové i jehličnaté - badius – h. hnědý – viz suchohřib h. - Xerocomus b. - calopus – h. kříšť, nejedlý, jehličnaté lesy, hory a podhůří, Jezerní slať , hořký - nejedlý - edulis – h. smrkový, kulturní smrčiny, i listáče, mykorhiza - smrk aj., stašská rezervace, základní oblíbená jedlá houba - erythropus – h. kovář, podobný koloději, pod listnatými a jehličnatými stromy, od nížin do hor, mykorhiza, jedlý potřeba tepelná úprava - gabretae – h. šumavský, velmi vzácný, popsán od Hamerského potoka v horním Povydří - chrysenteron – h. žlutomasý (babka) – viz suchohřib - Xerocomus - luridus – h. koloděj, pahorkatiny, listnaté a smíšené lesy, podobný kováři, náměstí Stachy, jedlý - pinophilus – h. borový (borovák), vlhčí jehličnaté lesy, ubývá (zranitelný druh), vzácně i pod duby, jedlý, vynikající chuť - piperatus – h. peprný, Jezerní slať - pulverulentus – h. modračka, listnaté a smíšené lesy, pod buky a duby, travnaté lesní okraje, parky, jedlý - pruinatus – h. sametový, nížiny až hory, různé lesy, Prameny Vltavy, Medvědice - regius – h. královský, C2, teplé listnaté lesy na vápencích - reticulatus – h. dubový (dubák), listnaté a smíšené lesy, - satanus – h. satan, teplejší listnaté lesy, vzácně (zranitelný), prudce jedovatý (po uvaření jedlý) - subappendiculatus – h. horský, C3, jehličnaté, pří. Smíšené lesy, mykorhiza - smrk, jedle, - subtomentosus – h. plstnatý – viz suchohřib - Xerocomus - variegatus – h. strakoš, Jezerní slať, Mrtvý luh, rašelinné louky a rašeliniště, jedlý, Bondarzewia – bondarevka, lignikolní, parazit - mesentrica (montana) b. horská, bílá hniloba, parazit kořenů a bází kmene jedlí, i smrk, Šumava Botryobasidium – síťovník, lignikolní, - botryosum – s. květákový,Šumava

18

- conspersum - s. bledý, Šumava - laeve – s. x., Šumava - obtusisporum - s. x., Šumava - pruinatum – s. x., lignikolní, Šumava - subcoronatum - s. x., Šumava Botryohypochnus isabellinus – pavučiník izabelový, lignikolní, smrk, Šumava Buchwaldoboletus (Boletus) – hřib - lignicola – h. dřevožijný, vzácný saprofyt, C3 Bovista – prášivka - paludosa – p. bažinná, C3, v mechu močálovitých a rašelinných luk - plumbaea – p. šedivá, nízké travnaté porosty Buglossoporus quercinus – pstřeňovec dubový, lignikolní, paazit, dub, hnědá hniloba Bulgaria inguinans – klihatka černá, lignikolní, asco, buk, dub Byssonectria luteovirens – nedohub zelený, cizopasná tvrdohouba, napadá holubinky Calocera – krásnorůžek, lignikolní, smrčiny - cornea – k. rohovitý, hnědá hniloba, buk, Plechý, Medvědice - furcata – k. x., Šumava - viscosa – k. lepkavý, hnědá hniloba, jehličnany, pařezy a padlé kmeny, smrk, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy Calocybe - čirůvka - gambosa – č. májovka, v trávě a na zemi, lesní okraje, jedlá - carnea – č. masová, - gambosa – č. májovka - ionides – č. violková Calvatia utriformis – pýchavka dlabaná, louky a pastviny, běžně Camarops - bolinka , lignikolní, asco - polysperma – b. x., Šumava - tubulina – b. černohnědá, C1 , odkorněné dřevo jehličnanů (smrk, jedle) vlhkých horských poloh, Boubínský prales, Medvědice na Stožečku, Medvědí jámy, Ždánidla, Poledník, Povydří, Stožec, u Černého jezera Cantharellus - liška - cibarius (vulgaris) – l. obecná , lesy, v mechu pod jehličnany, Medvědice, jedlá - lutescens – l. nažloutlá, vlhké horské lesy, vzácněji - tubaeformis – l. nálevkovitá, lignikolní, podhoské a horské lesy, buk, Prameny Vltavy, Medvědice, Šumava Cariporiopsis mucida – voskopóroveček černavý, Medvědice Ceraceomyces serpens – voskovec hnědnoucí, lignikolní, buk, Šumava Ceratobasidium bicorne – rohoplodník dvourohý, lignikokolní, orchideoidní mykorhiza, Šumava Ceriporiopsis - pórnatka, lignikolní, bílá hniloba - gilvescens – p. bledoplavá, Šumava - mucida – p. x., bílá hniloba, buk, Plechý Chairomyces venosus – bělolanýž obecný, lesy, roste těsně pod povrchem půdy, jedlý jen jako koření Chalciporus (Boletus) – hřib - piperatus – h. peprný, jehličnaté lesy, mykorhiza - smrk, jedlý Chamonixia caespitosa – šamonie modrající, C1, smrčiny Chlorociboria aeruginascens – zelenitka měděnková, asco, na tlejícím dřevě ve vodě Chondrostereum purpureum – pevník purpurový, saprofyt, saproparazit, většina listnáčů Chrysomphalina chrasophylla – kalichovka zlatolupenná, Trojmezná Clathrus archeri – květnatec Archerův, , jižní Čechy kde se šíří Clavaria purpuraea – kyjanka purpurová, smrčiny, podhůří, jedlá Clavariadelphus – kyj - ligula – k. jazýčkovitý, smrčiny na tlejícím jehličí, jedlý - truncatus – k. uťatý, C3, horské jehličnaté lesy, ve farmacii jako projímadlo, ale i výrobě alkohol. nápojů Claviceps purpurea – paličkovice nachová (námel), toxická houba plodů obilovin (žito, pšenice, ječmen) Clavulina -kuřátečko (kuřátko) - cinerea – k. popelavé, Prameny Vltavy - coraloides – k. hřebenité, saprofyt - cristata – k. hřebenité, Prameny Vltavy - rugosa – k. svraskalé, jehličnaté lesy, jedlé Climacodon septentrionalis – šindelovník severský, lignikolní, parazit, buk, bílá hniloba Climatocystis borealis – plstnateček severský, lignikolní, parazit smrků i jedlí, bílá hniloba, Šumava Clitocybe – strmělka, lignikolní čirůvka, humusový saprofyt, rozkládají spadlé listí - barbularum – s. suchomilná, C2, písčité lokality

19

- cerrusata – s. vosková (listomilná),, vlhčí jehličnaté, příp. listnaté lesy, lesní palouky, jedovatá - costata – s. kosťovitá, listnaté a jehličnaté lesy - dealbata – s. odbarvená, na loukách - diatreta – s. masová, méně častý druh, Medvědice - ditopa – s, zápašná, smrkové a borové lesy - fragrans – s. libovonná, Medvědice - geotropa – s. velká, světlé lesy, lesní louky, jedlá - gibba – s. nálevkovitá, paseky v jehličnatých lesích, Medvědice - infundibuliformis – s. nálevkovitá, jehličnaté lesy, v mechu a trávě, jedlá - lignatilis – s. dřevní, buk, bílá hniloba, Šumava - metachroa – s. středobarvá, Medvědice - metachroides – s. mlženka, Medvědice - nebularis – s. mlženka, lesy, palouky, vřesoviště, Medvědice - odora – s. anýzka (měděnková), zejména pod listnatými stromy, smrčiny, jedlá - phyllophila – s. listomilná, lesy, jehličí a listí, Medvědice, jedovatá - pithyophila – s. jehličná, smrkové lesy, jehličí - rivulosa – s. potůčková, listí a jehličí, jedovatá - tornata – s. zaokrouhlená, lesy - umbilicata – s. pupková, lesy - vibecina – s. žlábkovitá, jehličnaté lesy, Medvědice, Prameny Vltavy Clitocybula - penízovka - abundus – p. hojná, ohrožený druh, Medvědice Clitopilus prunulus – mechovka obecná, lesní louky ve smrčinách, jedlá Collybia – penízovka, humusový saprofyt, čirůvka, rozkládají spadlé listí - aquosa – p. codnatá, Medvědice, Mrtvý luh - asema – p. kuželovitá, lesy, kyselé půdy, Medvědice, jedlá - butyracea – p. máslová, vlhčí jehličnaté lesy, jedlá - cirrhata – p. třásnitá, Jezerní slať, Prameny Vltavy - confluens – p. splývavá, tlející listí a jehličí, Medvědice - dryophilla – p. dubová, smíšené lesy, dubiny, ale i nad lesní hranicí, Medvědice, jedlá - fuscopurpurea – p. hnědočervená, méně častý druh, Medvědice - hariolorum – p. věštecká, listnaté lesy, Medvědice - marasmioides – p. nahloučená (červenonohá), tlející dřevo, méně častý druh, Prameny Vltavy, jedlá - peronata – p. hřebílkatá, lesy tlející listí a jehličí - putilla – p. masová, Povydří - tuberosa – p. hlíznatá, Prameny Vltavy, Medvědice Coltricia perennis – ďubkatec pohárkovitý, chorošovitá houba, vřesoviště v jehličnatých lesích, písčité cesty Columnocystis abietina – pevník smrkový, lignikolní, smrk, bílá hniloba, Šumava Coniophora – popraška, lignikolní , parazit - arida – p. aridní, smrk, hnědá hniloba, Šumava - laricis – p. modřínová, modřín - olivacea – p. o., smrk, hnědá hniloba, Plechý - picaeae – p. smrková, parazit, smrk, jedle - puteana – p. sklepní, smrk, i dřevo ve stavbách, hnědá hniloba, Plechý, Medvědice Conocybe – hrabenka (čepičatka) - x – x, Medvědice - rickenii – č. Rickenova, na exkrementech Conthartellus tubaeformis – liška nálevkovitá, mykorhizní, Medvědice, Prameny Vltavy Coprinus – hnojník, humusový saprofyt, lignikolní - atramentarius – h. inkoustový, dřevo, rumiště, komposty, Medvědice, jedlá (po kávě a alkoholu jedovatá) - comatus – h. obecný, na podzim, zbytky sena, exkrementy, v mládí jedlá, pěstovaná - disseminatus – h. nasetý, saprofyt, listnáč - domesticus – h. domácí, bílá hniloba, pařezy a padlé kmeny, Plechý - micaceus – h. třpytivý, buk a listnáče, saprofyt, bílá hniloba, pařezy, báze kmenů, Plechý, Medvědice, jedlá (po kávě a alkoholu jedovatá) - radians – h. paprskující, Medvědice Cortinarius – pavučinec (pavučinovec), mykorhizní, acidifikací dochází k jejich úbytku - alboviolaceus – p. bělofialový, lesy, dubiny - anomalus – p. odchylný, Jezerní slať - armillatus – p. náramkovitý, vlhčí jehličnaté lesy, mech a listí

20

- bicolor – p. dvoubarvý, lesy, - brunneus – p. hnědý, vlhké smrčiny, Prameny Vltavy, Jezerní slať - cinnamomeus – p. skořicově žlutý, ektomykorhizní, listnáče, buk, vrbiny - coerulescena – p. azurový - collinitus – p. c, Jezerní slať - duricinus – p. přitvrdlý, lesy - evernius – p. blankytný, vlhké jehličnaté a listnaté lesy - fasciatus – p. svazčitý, Prameny Vltavy - flexipes – p. x., ektomykorhizní, buk - helvolus – p. hnědavý, jehličnaté a smíšené lesy, Prameny Vltavy, Mrtvý luh - hercynicus – p. hercynský, Strážný - hinnuelus – p. kolouší, lesy, mech a tráva, Mrtvý luh - junghuhnii – p. j., Prameny Vltavy - lanatus – p. vlnatý, Mrtvý luh - mallicorius – p. oranžovolupenatý, vlhké jehličnaté lesy, jedovatý - nanciensis – p. nancynský, C2, buk, příp. smrk - obtusus – p. okrouhlý, Mrtvý luh, Jezerní slať - orellanus – p. plyšový, smíšené lesy, prudce jedovatý - paleaceus – p. šupinkatý (plevnatý), vlhké smrčiny, Jezerní slať - paleiferus – p. p., Prameny Vltavy - privignus – p. p., Jezerní slať - rubellus – p. nádherný, podmáčené a vlhké smrčiny, mykorrhiza, velmi jedovatá, Modravské slatě, Hornokvildské slatě, Žďárecká slať, Vltavský luh - sanguineus – p. krvavý, vlhké smrčiny - semisanguineus – p. krvavolupenný, vlhčí jehličnaté lesy, břízy - scandens – p. lesklý, Jezerní slať - scaurus – p. datlový, podmáčené smrčiny, Modravské slatě - speciosissimus – p. skvělý, mech a borůvčí smrčin - stillatitius – p. x., Hornokvildské slatě - torvus – p. nevlídný, listnaté lesy, dubiny - traganus – p. kozlí (smradlavý), jehličnaté lesy, Jezerní slať - triformis – p. trojtvárný, jehličnaté a listnaté lesy - trivialis – p. osikový, lesy, hlavně pod osikami - varius – p. různý, smrčiny, Ca substrát, jedlý - violaceus – p. fialový, vlhké lesy, málo běžně, Chalupská slať Craterellus cornucopioides – strošek trubkovitý, bučiny, listí, jedlý Crepidotus – trepkovitka, lignikolní, saprofyt - applanatus – t. x, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava - epibryus – t. x, Medvědice - lundellii – t. x, Medvědice - mollis – t. měkká, padlé stromy a pařezy, hlavně buk, osika a jasan - subsphaerosporus – t. x., bílá hniloba, Plechý - variabilis – t. měnlivá, obvykle na opadu listnatých stromů (větvičky, listí) Crucibulum laeve (cruciboloforme) – pohárovka obecná, lignikolní Cudoinella – vodnička, lignikolní, asco - acicularis – v. x., buk, Šumava - clavus – v.potoční, podmáčené smrčiny Cyphella digitalis – číšovec náprstkovitý, C2, Pod Jeleními vrchy u Nové Pece, u Arnoštova poblíž Stožce Cystoderma – zrnivka, humusový saprofyt - amianthinum – z. osinková, saprofyt, buk - carcharius – z. žraločí (páchnoucí), Medvědice - jasonis – z. j., Medvědice, Prameny Vltavy Cylindrobasidium evolvens – kornatec rozvitý, lignikolní, smrk, buk, Šumava Cyphellopsis anomala – číšovec nahloučený, lignikolní, buk, Šumava Cystoderma – zrnivka, pečárka - amianthium – z. osinková, lesní okraje, jedovatá - carcharias – z. žraločí, vlhčí travnaté okraje jehličnatých lesů - cinnabarium – z. rumělková, travnaté lesní okraje, jedlá Cystostereum murrayi – cystostereum Murrayva, lignikolní, smrk, bílá hniloba, vzácně, Trojmezná, Plechý, Ždánidla Cytidia salicina - kůžička vrbová, na odumřelých větvích vrb, červená

21

Dacrymyces - kropilka , lignikolní, - capitatus – k. x,, hnědá hniloba, Šumava - stillatus – k. s., buk, hnědá hniloba, Plechý, Prameny Vltavy, Medvědice - variisporus – k. x., jedle, hnědá hniloba, Šumava Dacryobolus – kornatec - karstenii – k. Karstenův, na odkorněném dřevě jehličnanů - sudans – k. x , lignikolní, smrk, dnědá hniloba, Šumava Daedalea quercina – síťkovec dubový, saproparazit. choroš, hnědá hniloba, dub, lípa Daedaleopsis confragosa – síťkovec načervenalý, lignikolní choroš, saproparazit, bílá hniloba, listnáče, buk, jeřáb, bříza, jíva aj., Šumava Datronia mollis – outovka měkká, lignikolní, buk, javor aj. listnáče, saproparazit, bílá hniloba, Plechý Dentinum repandum – lišák zprohýbaný, na zemi v jehličnatých i listnatých lesích, jedlý Dentipellis fragilis – ostnateček křehký, lignikolní, buk, bílá hniloba, Medvědice, Plechý Dermocybe – kožnatka (pavučinec), mykorhizní - crocera – k. c., Prameny Vltavy, Jezerní slať, Mrtvý luh - palustris – k. bahenní, méně častý druh, Prameny Vltavy, Jezerní slať, Mrtvý luh Diatrype – korovitka, lignikolní, asco - disciformis – k. terčovitá, lignikolní, buk, Šumava - stigma – k. tečkovaná, lignikolní, buk Diplomitoporus – outovka , choroš - flavescens – o. žlutavá, dřevité lemy rašelinišť, Vltavský luh - lindbladii – o. x., lignikolní, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava Discina fastigiata – ucháč svazčitý, teplejší listnaté lesy, jedlý Elaphomyces granulosus – jelenka obecná, smrčiny, Šumava Elmeria caryae – elmerie c., lignikolní, bílá hniloba, Plechý Entoloma – závojenka (zvonovka), saprofyt - babingtonii – z. Babingtonova, C2, na rozloženém dřevě - cetratum – z. x., saprofyt, buk - clypeatum – z. podtrnka, travnaté lokality, křoviny, lesní okraje, zahrady, jedlá - elodes – z. e., C3, ohrožený druh, Mrtvý luh - eulividum – z. olovová, prudce jedovatá, teplejší lokality - nitens – z. n., méně častý druh, Prameny Vltavy - nitidum – z. leská - pinicola – z. borová, Prameny Vltavy - placidum – z. p., ohrožený druh, Medvědice - rhodopolium – z. vmačklá, smíšené a listnaté lesy, jedovatá - tenellum – z. t., Mrtvý luh - vinaceum – z. v. ohrožený druh, Jezerní slať Eutypa spinosa – bradavkatka ostnitá, lignikolní, buk Exidia - černorosol, lignikolní - pithya – č. smrkový, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý - plana (glandulosa) – č. bukový, buk aj. listnáče, bílá hniloba, Plechý - saccharina – č. chrupavčitý, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava Exobasidium - plíška - oxycoccus – p. klikvová, na listech klikvy - vaccinii – p. brusinková, na listech brusinek Femsjonia pezizaeformis – terčovníček kustřebkovitý, lignikolní, smrk, hnědá hniloba, Šumava Fibulomyces mutabilis – kornatečka proměnlivá, lignikolní, smrk, Šumava Fistulina hepatica – pstřeň dubový, parazit, dub, staré stromy, teplejší lokality, jedlý, červené mléko Flammulaster – kržatka, saprofyt - carpophillus - k. c., saprofyt, buk, Medvědice - granulosa – k. zrnitá, Trojmezná - limulatus – k. šikmá, lignikolní, buk, Stožec - muricatus – k. ostnitá, C3, na dřevě listnáčů (buk, habr, jilm, javor) v přirozených porostech - rhombosporus – k. x, Hornokvildské slatě Flammulina velutipes – penízovka sametonohá, lignikolní čirůvka, v trsech na odumírajících stromech a pařezech, buk, vrba, olše, bílá hniloba, Šumava, jedlá, pěstovaná Floccularia – náramkovka (náramkovitka) - straminea – žlutozelená, C1, TTP Fomes fomentarius – troudnatec kopytovitý (práchnovec zápalný), lignikolní, bílá hniloba buků, parazit listnáčů,

22

bučiny, lípy, Plechý, Medvědice, Šumava Fomitopsis – troudnatec, lignikolní choroš, parazit - pinicola – t. pásovaný (páskovaný), parazit na živých i mrtvých stromech, hnědá hniloba, smrk, borovice, jedle, buk, javory, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy - rosea – t. růžový, smrk, hnědá hniloba, Šumava Fuligo septuca – slizovka práškovitá, hlenka, na trouchnivějícím dřevě po deštích Galerina – čepičatka, lignikolní (dřevokazná) – saprofyt, bílé hniloby, sfagnikolní (odumírající a mrtvý rašeliník) - ampullaceocystis – č. a., smrk, bílá hniloba, Šumava - calyptera – č. c., Mrtvý luh - camerina – č. x., smrk, bílá hniloba, Prameny Vltavy - marginata – č. jehličnatá (jehličnanová), smrk, buk, borovice, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy, prudce jedovatá - mniophylla – č. x. Prameny Vltavy - paludosa – č. močálová (bažinná), rašeliniště - pseudocamerina – č. x, Prameny Vltavy - sideroides – č. x, Prameny Vltavy - sphagnorum – č. rašeliništní, rašeliniště - stylifera – č. x, Prameny Vltavy - tibiicystis – č. t., Mrtvý luh - triscopa – č. x, smrk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice - unicolor – č. jednobarvá (jednobarevná), tlející dřevo - vittiformis – č. x., buk Ganoderma - lesklokorka , lignikolní, parazit. choroš, saproparazit - applanatum (lipsiense) – l. ploská, živé i odumřelé stromy, buk, jedle, bílá hniloba, Medvědice, Plechý - carnosum – l. jehličnanová, jedle, i smrk a borovice, synantropní - lucidum – l. lesklá, dub, olše aj., léčivá (tradiční čínská medicina) - pfeifferi – l. Pfeifferova, buk aj. listnáče - resinaceum – l. pryskyřičnatá, parazit, buk, dub, lípa aj., synantropní Geastrum - hvězdovka - quadrifidum – h, smrková, smrčiny - pectinatum – h. dlouhokrká, smrčiny - rufescens – h. červenavá, jehličnaté, příp. listnaté lesy - sessile – h. brvitá, smrčiny, plodnice vytrvávají i více let - striatum – h. límečková, Gerronema chrysophyllum – kalichovka ch., lignikolní, smrk, bílá hniloba, nehojně, Šumava Globulicum hiemale – globulicium podzimní, lignikolní, smrk, jedle, Šumava Gloeocystidiellum ochraceum – gloecystidielum o., lignikolní, smrk, Šumava Gloeophyllum – trámovka, lignikolní choroš, hnědá hniloba - abietinum - t. jedlová, jedle, hnědá hniloba, Šumava - odoratum – t. anýzová (Anýzovník vonný), smrk, hnědá hniloba, Plechý - pannocinctus – t. x., buk - sepiarum – t. plotní (plotová), jehličnany, smrk, jedle, hnědá hniloba, Plechý - trabeum – t. proměnlivá, smrk, hnědá hniloba, Šumava Gloeoporus pannocinctus – gloeoporus p., lignikolní, bílá hniloba, Plechý, Stožec Gomphidius – slizák - glutinosus – s. mazlavý, smrčiny, jedlá houba - picreus – s. p., Prameny Vltavy - roseus – s. růžový, podhorské bory, jedlý Granidia – granidie, lignikolní - breviseta – g. x, Prameny Vltavy - granulosa – g. x, Prameny Vltavy - stenospora – g. x., lignikolní, Šumava Grifola frondosa – trstnatec lupenitý, lignikolní, parazit, bílá hniloba, dub aj. Gymnopilus - šupinovka , lignikolní (na rozkládajícím se dřevě), bílá hniloba, psychotropní látky - bellulus – š. x., jedle, bílá hniloba, Šumava - hybridus – š. pařezová, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava - junonius – š. nádherná, na listnáčích, - liquiritiae – š. x, Prameny Vltavy - penetrans – š. nevonná (pařezová), jehličnany, zejména borovice, buk, bílá hniloba, Plechý - picreus – š. poprášená, smrk, bílá hniloba, Plechý, Prameny Vltavy

23

- sapineus – š. jedlový, bílá hniloba, Plechý, Prameny Vltavy - subsphaerosporus – š. x., smrk, bílá hniloba, Šumava Gymnopus – penízovka, saprofyt - aquosus – p. x., saprofyt, buk - fuscopurpureus – p. x., saprofyt, buk Gomphidius – slizák - glutinosus – s. mazlavý, smrkové mlaziny, jedlý - roseus – s. růžový, jehličnaté lesy – travnaté cesty, jedlý - rutilus – s. lepkavý, jehličnaté lesy, zejména bory, jedlý Gyrodon – podloubník, - siný – p. lividus, C3, vzácně, vlhké olšiny, mykorhiza s olšemi, jedlý Gyroporus - hřib , mykorhiza - castaneus – h. kaštanový, listnaté a horské smíšené lesy, Medvědice - cyanescens – h. siný, od pahorkatin do hor, pod buky, borovicemi Gyromitra - ucháč , lignikolní - (Neogyromitra) gigas – u. obrovský, světlejší les, smrčiny, jedlý - esculenta – u. obecný, písčité, kyselé jehličnaté lesy, Šumava, prudce jedovatá, varem se toxicita ničí Hapalopilus – hninák , lignikolní choroš - nidulans (Phaeolus rutilans) – h. červenající, saproparazit, dub, buk, jedle, jeřáb, lípa, bříza, vzácně jehličnany, bílá hniloba, Medvědice Haplotrichium conspermum – haplotrichium c., lignikolní, Šumava Hebeloma – slzivka, mykorhizní - crustuliforme – s. oprahlá, lesy, lesní louky, mírně jedovatá - helodes – s. bažinná, Mrtvý luh - mesophaeum – s. opásaná, jehličnaté lesy - sinapizans – s. ředkvičková, bazické půdy, lesy, bučiny, dubiny Helminthosphaeria ammilata - x, asc, Stožec Helvella – chřapáč - leucomelaena – ch. kalíškovitý, vlhké lesy - spadiacea – ch. bělonohý, písčité půdy, pod topoly Hericium - korálovec , lignikolní (dřevožijný), parazit - alpestre – k. horský, jedle, smrk - clathroides (coralloides) – k. jedlový (bukový), parazit, jedle, buk, bílá hniloba, na tlejícím dřevě, Plechý, Boubín - erinaceum – k. ježatý, dub, teplejší oblasti, léčivá (tradiční čínská medicina) - flagellum – k. jedlový, jedle, smrk, bílá hniloba, Boubín, Plechý, Medvědice - ramosum – k. bukový, Stožec Heterobasidion – kořenovník , lignikolní choroš, parazit - annosum – k. vrstevnatý, velmi škodlivý primární parazit, bílá (oranžově červená) hniloba kořenů a base kmenů, smrk, jedle, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy Hirneola auricula-judaea – boltcovka bezová / ucho Jidášovo, lignikolní, parazit, akát, jasan, bez, zimní houba, jedlá, i pěstovaná Hohenbuehelia – hlívička (hlíva), lignikolní - abietina - h. jedlová, C1, na trouchnivém dřevě jedlí - myxotricha – h. x., buk, bílá hniloba, Šumava - petaloides – h. plátkovitá, trouchnivějící listnáče, jedlá Hydnellum - lošák - caeruleum – l. blankytný, na zemi, jehličnaté lesy, příp. bučiny - ferrugineum – l. rezavý, jehličnaté lesy, Povydří - imbricatum – l. jelení, smrčiny i bory, jedlý Hydnum – lošák - repandum – l. zprohýbaný, lesy, jedlý, hůře stravitelný - rufescens – l. ryšavý, ektomykorhiza, lesy jehličnaté i listnaté, buk, Medvědice Hydropus – helmovka (ronivka) , lignikolní (dřevokazná) - atramentosus – h. sazová, C1, Boubínský prales, Stožec - marginellus – h. troudní., C3, ohrožený druh, jedle, bílá hniloba, Medvědice, Želnava - subalpinus – h. podhorská Hygrocybe - voskovka - coccinea – v. šarlatová, vlhké TTP - conica – v. kuželovitá, trávníky - laeta - x

24

- perplexa – v. cihlová, C2, horské louky - psittacina – v. papouščí, lesní louky - punicea – v. granátová, horské pastviny, vřesoviště, vzácně - sciophana – v. cihlová, C2 Hygrophoropsis aurantiaca - lištička pomerančová, lignikolní, saprofyt, hlavně jehličnaté lesy, tlející dřevo, smrk, buk, Šumava, v menším množství jedlá Hygrophorus - šťavnatka (plžatka) - agathosmus – š. vonná, smrčiny, jedlá - captreolarius – š. vínová, C2, v mechu montánních smrčin, Boubínský prales - eburneus – š. slonovitá, bučiny, jedlá - erubescens – š. načervenalá, horské jehličnaté lesy, vzácně - hypothejus – š. pomrazka, bory, jedlá - marzuolus – š. březnovka, borové, smíšené a listnaté lesy, jedlá - nemoreus – š. hajní, listnaté lesy, jedlá - olivaceo-albus – š. olivově bílá, horské smrčiny, Prameny Vltavy, jedlá - penarius – š. buková, travnaté lokality pod duby - picaea – š.. smrková, C2, mechy smrčin vyšších poloh, Boubín, Křemelná - punctatus – š. tečkovaná, horské smrčiny, Šumava, Prameny Vltavy - pustulatus – š. tečkovaná, smrčiny, jedlá - virgineus – š. panenská, lesní louky, jedlá Hymenochaete – kožovka, lignikolní - carpatica – k. karpatská, Šumava - cinnamomea – k. skořicová, Medvědice - cruenta – k. Mougeotova, jedle, bílá hniloba, Šumava - fuliginosa – k. f., smrk, bílá hniloba, nehojně, montánní druh, Trojmezná, Ždánidla - rubiginosa – k. rezavá, na mrtvém dřevě dubů - tabacina – k. tabáková, větve vrb, buk, bílá hniloba, Šumava Hymenoscyphus favus – vodnička potoční, na větvičkách ve vodě, asco - serotinus – v. s., lignikolní, asco, buk, Šumava Hyphoderma – kornatka, lignikolní (dřevokazná), bílá hniloba - mutatum – k. x., bílá hniloba, Plechý - pallidum – k. x., smrk, bílá hniloba, Šumava - praetermissum – k. x., bílá hniloba smrk, buk, jedle, Prameny Vltavy - puberum – k. pýřitá, bílá hniloba, smrk, buk, jedle, Plechý - radula (Basidioradulum r.) – k. drobnopórá (kornatec okrouhlý), bílá hniloba, smrk, buk, jedle, listnáče, Šumava - roseocremeum – k. r., buk, bílá hniloba, Šumava - setigerum – k. septicystidiová, bílá hniloba smrk, buk, jedle, Šumava - subalteritium – k. s., buk, bílá hniloba, Šumava Hyphodontia – kornatec, lignikolní, bílá hniloba - abieticola – h. jedlový, jedle, smrk, bílá hniloba, Šumava - alutacea – h. x., smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava - alutaria – k. kožově žlutý, smrk, bílá hniloba, Šumava - arguta – k. šídlovitý, smrk, bílá hniloba, Šumava - aspera – k. hvězdový, smrk, jedle, buk, bílá hniloba, Šumava - breviseta – k. krátkoostný, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava - nespori – k. Nešporův, jedle, bílá hniloba, Šumava - pallidula – k. p., smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava - sambuci – k. bezový, bez černý - subalutacea – k. s., buk, bílá hniloba, Šumava Hypholoma - třepenitka , lignikolní, asco, humusový saprofyt, sfagnikolní - capnoides – t. maková, smrk, bílá hniloba, pařezy, kořeny, Prameny Vltavy, jedlá - elongatum – t. prodloužená, rašeliniště, Jezerní slať - epixanthum – t. e., smrk, bílá hniloba, Šumava - fasciculare – t. svazčitá, jedle, buk, saproparazit, bílá hniloba, listnáče i jehličnany, pařezy, někdy i jako parazit, Plechý, Medvědice, Šumava, mírně jedovatá - lateritium – t. cihlová, bílá hniloba, buk, Plechý - marginatum – t. roztroušená, smrčiny, smrk, bílá hniloba, Prameny Vltavy - myotis – t. pomněnková, Modravské slatě - radicosum – t. r., smrk, buk, bílá hniloba, Plechý - subericaeum – t. dvoubarvá, mokré a bažinaté lokality

25

- sublateritium – t. cihlová, pařezy listnáčů i jehličnanů - udum – t. vlhkomilná, méně častý druh, rašelina, Jezerní slať, Mrtvý luh Hypochnicium – kornatec, lignikolní, bílá hniloba - bombycinum – k. plsťový, smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava - eichleri – k. Eichlerův, smrk, bílá hniloba, Šumava - geogenium – k. slonovitý, smrk, bílá hniloba, Šumava - lundellii – k. Lundellův, smrk, bílá hniloba, Šumava - sphaeosporum – k. s., smrk, bílá hniloba, Šumava Hypocrena pulvinata – hypokrena poprášená, lignikolní Hypoxylon – dřevomor, lignikolní, parazit, asco - coharens – d. ranový, buk, bílá hniloba, Šumava - deustum – d. kořenový, buk - fragiforme – d. f., buk, Medvědice - rubiginosum – d. x., buk, Šumava Hysterangium calcareum – loupavka vápencová, C3 Incrustoporia – pórnatka - stellae – p. Stellina, tlející dřevo - tschulymica – p. čulymská, tlející dřevo Inocybe – vláknice, mykorhizní, jedovatá - acutella – v. zašpičatělá, C1, rašeliniště pod vrbami, mokré TTP, Vltavský luh - assimilata – v. hnědá, Prameny Vltavy - calamistrata – v. špinavá, smrčiny, Křemelná - fastigiata – v. kuželovitá, lesy, lesní cesty, jedovatá - geophylla – v. zemní, lesy, jedovatá - godeyi – v. Godeyova, listnaté lesy, Ca půdy, jedovatá - erubescens – v. začervenalá, smrtelně jedovatá - lacera – v. plsťovitá, jehličnaté lesy, kyselé půdy, jedovatá - laevigata – v. hladká, méně častý druh, Medvědice - napipes – v. řepovitá, horské smrčiny - patouillardii – v. Patouilardova (začervenalá), Ca půdy, listnáče, Frymburk, Muckov, smrtelně jedovatá - petiginosa – v. pavučinatá, Medvědice - xanthomelas – v. x., méně častý druh, Medvědice Inonotus – rezavec , choroš, lignikolní, parazit, listnáče - andersonii – r. Andersonův, dub - cuticularis – r. pokožkový, buk, dub, javor - dryadeus – r. kořenový (dubový), parazit, dub - dryophilus – r. kmenový (dubomilný), parazit, dub, teplejší lokality - hastifer – r. horský, jedle, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Sokol v horním Povydří - hispidus – r. štětinatý, parazit, jasan, jabloň - nidus-pici – r. datlí, parazit, buk, dub cer, javor - nodulosus – r. uzlinatý, buk, lignikolní, saprofyt, bílá hniloba, Plechý - obliquus - r. šikmý, parazit, buk, bříza - radiatus – r. lesknavý, saproparazit, olše aj., bílá hniloba Irpex lacteus – bránovitka mléčná, lignikolní, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava Ischnoderma – smolokorka , lignikolní, parazit - benzoinum – s. buková, saproparazit, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Sokol - resinosum – s. buková, bílá hniloba, buk, Plechý Jaapia ochroleuca – kornatec o., lignikolní, smrk Junghuhnia fimbriatella – pórnatka kořínkatá, tlející buky, Boubín Kuehneromyces mutabilis – opěnka (šupinačka) měnlivá, lignikolní, saprofyt, buk aj. listnáče, zřídka jehličnany, bílá hniloba, jedlá, pěstovaná, Plechý, Medvědice Laccaria – lakovka, mykorhizní čirůvka - affinis – l. a., Medvědice - amethystea – l. ametystová, ektomykorhizní, vlhčí lesy, buk, Medvědice, Prameny Vltavy, jedlá - laccata – l. laková (obecná), ektomykorhizní, vlhčí chladné lesy, buk, Prameny Vltavy, Jezerní slať, jedlá - proxima – l. statná, vlhké smrčiny, Prameny Vltavy Lactarius - ryzec , mykorhizní - acris – r. ostrý, C3, - aquifluus – r. a., Prameny Vltavy, Jezerní slať - badiosanguineus – r. hnědočervený, Křemelná

26

- blennius – r. zelený, horské smíšené lesy, hlavně pod buky, Medvědice, nejedlý - camphoratus – r. kafrový, listnaté a jehličnaté lesy, jedlý - citriolens – r. citronový - deliciosus – r. pravý (borový), v trávě borů a ve smrkových mlazinách, jedlý, velmi chutný (zejména naložený v octě) - deterrimus – r. smrkový (pravý), kulturní mladé smrčiny - fuscus – r. libovonný (hnědý), Jezerní slať - glyciosmus – r. vonný (libovonný, kokosový), vlhčí rašelinné smrčiny, podhůří, nejedlý - helvus – r. hnědý, mechaté vlhké smrčiny - hysginus – r. odporný, travnaté jehličnaté lesy, kyselé půdy, nejedlý, Modravské slatě - lacunarum – r. jezerní, bažinaté půdy, olšiny, vrbiny, nejedlý - lignyotus – r. černohlávek, horské smrčiny, kyselé půdy, mechy, Prameny Vltavy, Jezerní slať, jedlý - mitissimus – r. oranžový, ektomykorhiza, buk, jehličnaté lesy, Šumava, Jezerní slať, jedlý - necator – r. šeredný, smrčiny, břízy, Prameny Vltavy, Jezerní slať, nejedlý (někdy nakládán do octa) - odoratus – r. vonný, smíšené travnaté lesy, lesní okraje, břízy, nejedlý - pergameus (piperaus) – r. peprný, smíšené lesy, bučiny, dubiny, vzácně, jedlý po úpravě - pubescens – r. chlupatý, vlhčí lesy, mechaté lesní louky, břízy, nejedlý - repraesantaneus – r. honosný, C3, Boubín, Chalupská slať - rufus – r. ryšavý, smrčiny a smíšené lesy, Prameny Vltavy, Jezerní slať, nejedlý - sphagneti – r. rašeliníkový, Modravské slatě, Kvildské slatě, Křemelná - subdulcis – r. nasládlý, ektomykorhizní, horské smíšené lesy, buk, Medvědice - tabidus – r. liškový, vlhké smrčiny - theiogalus – r. t., Jezerní slať - torminosus – r. kravský, listnaté lesy,. v trávě pod břízami, nejedlý - trivialis – r. severský, podmáčené a vlhké smrčiny, Modravské slatě - uvidus – r. vodnatý, Křemelná, Vltavský luh - vellereus – r. plstnatý, listnaté lesy, hlavně bučiny, ale i jehličnaté, nejedlý - vietus – r. scvrklý, smíšené lesy, břízy, kyselý substrát, nejedlý - volemus – r. syrovinka, suché slunné lesy, jedlý (nejlépe opečený) Laerticorticium (Athelia) roseum – kornatec růžový, lignikolní, osiky, vrby, Medvědice Laetiporus- sírovec (chorošovec), lignikolní choroš, parazit , - montanus – ch. horský, parazit jehličin, bílá hniloba, Plechý - sulphureus – ch. žlutooranžový, lignikolní, červenohnědá kostkovaná hniloba, parazit, živé i odumřelé kmeny listnáčů, smrk, dub, vrba, topol, Šumava, střechovitý růst, mladé plodnice jedlé a léčivé, Šumava Laurilia sulcata – pevník brázditý, C2, Boubínský prales Laxitextum bicolor – pevník dvoubarvý, lignikolní, bílá hniloba, buk, smrk, Plechý, Boubín Leccinum – kozák, křemenáč, mykorhizní - aurantiacum (rufum) – křemenáč osikový, ektomykorhiza - osika, topol, dub, jedlý - brunneogriseolum – k. šedohnědý, kyselé, vlhčí jehličnaté lesy, ektomykorhiza - bříza, jedlý - cricipodium (luteoporum) – k. dubový, teplé dubiny, jedlý - duriusculum – k. topolový, mykorhiza - osika, topol bílý, jedlý - holopus – k. bílý, vlhké lokality, stromové okraje rašelinišť, jedlý, Chalupská slať - scabrum – kozák březový, ektomykorhiza - bříza, představuje komplex druhů, vázaných na různé dřeviny, jedlý - variicolor – k. šedozelený (barvoměnný), vlhké, podmáčené lokality, rašeliniště, ektomykorhiza - bříza, jedlý - verspille (rufescens) – křemenáč březový, ektomykorhiza - bříza, jedlý - vulpinum – křemenáč borový, mykorhiza – smrk, jedlý Lentinellus (Lentinus) – houževnatec (houžovec) , lignikolní, parazit - castoreus – h. bobří, smrk, buk, bílá hniloba, méně častý druh, Medvědice - cochleatus – h. hlemýžďovitý, buk, dub, olše, vrba, bílá hniloba, jedlá, tužší, Plechý, Medvědice, Sokol, Boubín - cyathiformis – h. pohárovitý, topol, hnědá hniloba - omphalodes – h. kalichovitý, horské lesy, Stožec - tigrinus – h. šupinatý, na tlejícím dřevu - vulpinus – h. x., smrk, bílá hniloba, Plechý - edodes – h. jedlý / šiitake, pův. Čína a Japonsko, jedlá a léčivá, u nás pěstovaná na špalících dřeva Lenzites betulina – březovník lupenitý, lignikolní, saproparazit, buk, bříza, dub, bílá hniloba, Šumava Leotia lubrica – patyčka rosolovitá, terčoplodá houba, na zemi ve vlhčích lesích, hlavně listnatých Lephodermium pinastri - sypavka borová, borovice Lepiota - bedla (bedlička) - aspera – b. ostrošupinná, lesy i zahrady, nejedlá - clypeolaria – b. hávnatá (vlnatá) , lesy, jedlá / nejedlá, Medvědice - cristata – b. hřebenitá, louky, humózní lesy

27

- fuscovinacea – b. hnědovínová, travnaté lokality, mírně jedovatá - perplexa – b. podobná, lesy, nejedlá Lepista – strmělka (čirůvka), saprofyt, na trouchnivějícím dřevě, rozloženém spadlém listí (některé) - inversa – č. přehrnutá, vlhké humózní listnaté příp. jehličnaté lesy, jedlá - luscina – č. zamlžená - nebularis – č. mlženka, lesy, jedlá, nepříliš chutná - nuda – č. fialová, humózní listnaté a jehličnaté lesy, jedlá - sordida – č. špinavá, pastviny, lesy, jedlá Leptonia chalybaea – trávnička ocelová, travnaté lokality mimo les Leptoporus mollis – bělochoroš fialovějící, lignokorní, smrk, jedle, hnědá hniloba, horské smrčiny, Plechý Leptosporomyces roseus – kornatečka růžová, lignikolní, smrk, Šumava Leucoagaricus leucothites – bedla zardělá, louky, zahrady, běžná Leucocortinarius bulbiger – bělopavučinec hlíznatý, horské sušší jehličnaté lesy, jedlý Leucopaxillus – běločechratka , čirůvka - gentianeus – b. hořká, jehličnaté lesy - giganteus – b. obrovská, lesní louky, pastviny, jedlá Limacella – slizobedla, mochomůrka - guttata – s. slzivá, C3, vlhké lesy - illinita – s. lesklá, jehličnaté lesy Licogala epidendron – vlčí mléko obecné, nejběžnější hlenka, na pařezech a tlejících kmenech Lycoperdon – pýchavka, lignikolní - excipuliformis – p. palicovitá, lesní louky, hojně Pošumaví, v mládí jedlá - nigrescens - p. horská, - perlatum – p. obecná, v lesích na zemi, buk, bílá hniloba, saprofyt, Medvědice, mladé plodnice jedlé a chutné - pyriforme – p. hruškovitá, buk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice - umbrinum – p. huňatá, smrčiny, v mládí jedlá Lyophyllum – líha, čirůvka - commatum – l. srostlá, lesní cesty, jedlá, nevalné jakosti - decastes – l. nahloučená, listnaté a jehličnaté lesy - fumosum – l. klubčitá, - ulmarium – l. jilmová, saproparazit, jilm, javor, buk, bílá hniloba, Medvědice Lysurus cruciatus – ocasník křížatý, , jižní Čechy Macrolepiota (Lepiota) – bedla, v rozloženém listí - excoriata – b. odřená, louky, lesní okraje - procera – b. vysoká, louky, světlé lesy, jedlá, věžná - rhacodes – p. červenající, pastviny, sušší otevřené lesy, jedlá, méně kvalitní, Medvědice Marasmiellus ramealis – špička větevnatá, smíšené lesy Marasmius - špička , lignikolní čirůvka, humusový saprofyt - alliaceus (scorodonius) – š. česneková, buk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice - androsaceus – š. žíněná, Medvědice, Prameny Vltavy - oreades – š. obecná, louky a pastviny, jehličnaté lesy, jedlá, chutná - quercophilus – š. dubomilná - rotula – š. kolovitá, větve, kořeny, listí, jehličí - scorodonius – š. česneková, jehličnaté lesy, jedlá jako koření (za česnek) Megacollybia platyphylla – penízovka širokolupenná, lignikolní čirůvka, bílá hniloba, na tlejícím dřevě, smrk, buk, jedle, jedlá, Medvědice, Plechý Melanogaster variegatus – černoušek obojetný, v humusu při povrchu půdy, listnaté a smíšené lesy, jedlý Menispora glauca – chlupoplodka vejčitá, lignikolní, buk, Šumava Meripilus giganteus – vějířovec (bělochoroš) obrovský, parazit, buk, dub Merulius tremellosa (tremellosus) – žilnatka (dřevokaz, choroš) rosolovitá, lignikolní, listnáče, řidčeji jehličnany, vlhká místa, smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava Metudolontia nivea (nives) – kornatec sněžný, lignikolní, smrk, Šumava Microglossum viride – pazoubek zelený, C2, asco, vlhké lesy, mech Microphale perforans – špička provrtaná, saprofyt Mitrophora semilibera – smrž povolný, vlhká místa pod stromy, na listí, topol Mitrula paludosa – čapulka bažinná (bahenní), asco, saprofyt, podmáčené smrčiny, tlející větve, lesní močály a bažiny Molisia cinerea – molisie x., lignikolní, asco, buk, Šumava Montagnea - květka Morchella - smrž - conica – s, kuželovitý, travnaté lokality, spáleniště, kyselé půdy, jedlý

28

- esculenta – s. obecný, smíšené světlé travnaté lesy, symbiotický – zejména jasan, jedlý - pragensis – s. pražský, antropogenní a rumištní lokality, jedlý Mucronella bresadolae – ostenatka Bresadolova, lignikolní, smrk, Šumava Multiclavula mucida – kyjanka slizká, vzácně, Stožec, Medvědice Mutinus ravenelii – psivka Ravenelova, jižní Čechy Mycena – helmovka, lignikolní čirůvka, bílá hniloba, humusový saprofyt, rozkládají spadlé listí - alcalina – h. louhová (skvrnitá), smrk, buk, bílá hniloba, Šumava - amicta – h. oděná, Medvědice - archangeliana – h. anděliková, bílá hniloba, méně častý druh, Medvědice, Plechý - aurantiomarginata – h. zlatobřitá, Medvědice - capillaris – h. vlasová, buk, Šumava, Medvědice - cinerella – h. popelavá, saprofyt, tlející jehličí, buk - citrinella (epipterygia) – h. slizká, Prameny Vltavy - crocata – h. šafránová, Medvědice - diosma – h. dvojvonná, méně častý druh, Medvědice - epipterigia – h. slizká, zemní detrit - erubescens – h. červenavá, lignikolní, buk - fagetorum – h. buková, buk - filopes – h. níťonohá, Medvědice - flavescens – h. nažloutlá, buk, Šumava, Medvědice - galericulata – h. tuhonohá, tlející dřevo, smrk, buk, jedle, bílá hniloba, jedlá (klobouky), Prameny Vltavy, Plechý, Medvědice - galopus – h. mléčná, lesní detrit, hojná, Medvědice, Prameny Vltavy, Mrtvý luh - haematopus – h. krvonohá, buk, bílá hniloba, častá, Plechý, Medvědice - laevigata – h. hladká, smrk, bílá hniloba, méně častý druh, Medvědice - leptocephala – h. ojíněná, Medvědice - maculata – h. skvrnitá, bílá hniloba, Plechý, Medvědice, Prameny Vltavy - megaspora – h. velkovýtrusná, méně častý druh, Prameny Vltavy - metata – h. kuželovitá, saprofyt, buk, Medvědice - mucor – h. plísňovitá, - pelianthina – h. zoubkatá (žlutavotemná), méně častý druh, Medvědice - pseudocorticola – h. pseudokorovitá, méně častý druh, Medvědice - pterigena – h. kapradinová, vzácně, Medvědice - pura – h. ředkvičková, lesy, lesy v mechu a listí, Medvědice - purpureofusca – h. hnědopurpurová, bílá hniloba, Plechý - renati – h. medonohá, smrk, buk, bílá hniloba, častá, Plechý - rorida – h. r., Prameny Vltavy, Sokol - rosea – h. narůžovělá, listnaté lesy, listová hrabanka, jedovatá - rubromarginata – h. červenobřitá (červenokorá), smrk, bílá hniloba, Plechý, Medvědice - sanguinolenta – h. krvavá, saprofyt, buk, Medvědice - silvae-nigrae – h. smrková, méně častý druh, Prameny Vltavy - stipata – h. louhová, bílá hniloba stromů, Plechý, Medvědice - tintinnabulum – h. pařezová, smrk, bílá hniloba, Šumava - viridimarginata – h. zelenobřitká, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, Plechý, Prameny Vltavy - viscosa – h. lepkavá (slizká), smrk, jedle, bílá hniloba, Medvědice - vitilis – h. měnlivá, Medvědice - vulgaris – h. obecná, Mrtvý luh - zephirus – h. zefírová, Medvědice Mycosphaerella pini – x, asco, způsobuje sypavku borovic (b. černá) Myrioslerotina caricis-ampullaceae – hlízenka vodní, vzácně, boreo-arktický druh, na odumřelých listech ostřic, stromové okraje rašelinišť, Kvildské slatě Myxarium subhyalina (subhyalinum) – slizovník lilákový, lignokorní, smrk, Šumava Myxomphalia maura – kalichovka uhlová, čirůvka, jehličnaté lesy, starší spáleniště, Naemania serpens – naemanie s., lignikolní, buk Nectria cinnabarina – rážovka rumělková, lignikolní, saproparazit, asco, větve, javor, jilm, lípa, buk, rybíz Neogyromitra (Gyromitra) gigas – ucháč obrovský, pařezy a hnijící kmeny, jedlý Nelanconis medonia – nelakonis m., „inkoustové onemocnění“ Castanea aj. Neobulgaria pura – rosoloklihatka čirá, lignikolní, asco, buk, Medvědice Neolentinus adhaerens – houževnatec přivázlý, lignikolní, smrk, hnědá hniloba, Šumava Nolanea - zvonovka

29

- staurospora – z. pastvištní, lesní louky a pastviny - verna – z. jarní, lesní světliny, lesní okraje, jedovatá Notothylas orbicularis – vycpálka okrouhlá, (N), A2, druh sledovaný v Evropě, u nás zatím nezvěstný, strniště a efemerní biotopy obnaženou, kyselou půdou, podhůří Oligoporus – bělochoroš, lignikolní choroš, hnědá hniloba - caesius – b. modravý, smrk, jedle, hnědá hniloba, Prameny Vltavy - fragilus – b. křehký, smrk, hnědá hniloba, Prameny Vltavy - guttulatus – b. slzavý. , smrk, hnědá hniloba, Šumava - ptychogaster – b. pýchavkovitý, parazit, smrk, hnědá hniloba, Šumava - sericeomollis – b. s., smrk, hnědá hniloba, Šumava - stipticus – b. hořký, smrk, buk, hnědá hniloba, Šumava - subcaesius – b. nasivělý, buk, hnědá hniloba, Šumava - tephroleucus – b. t., listnáče - buk, klen, hnědá hniloba, Plechý - undosus – b. vlnitý, C3, ohrožený druh, montánní, smrk, hnědá hniloba, Modravské slatě, Kvildské slatě, Plechý, Prameny Vltavy, Trojmezná, Stožec Omphaliaster asterosporus – kalichovka hvězdovýtrusná, vzácně, lignikolní, bílá hniloba, smrk, kar jezera Laka, Trojmezná Omphalina – kalichovka, humusový saprofyt, rašeliniště, sfagnikolní - discorosea – k. luční, C2, - epichysium – k. leptoniová, C2, buk, bílá hniloba, Plechý, Boubínský prales - ericerorum – k. okoličnatá, horská rašeliniště, lichenizovaná – symbióza s řasou Botrydia, vzácně, Šumava - grossula – k. smrková, horské lesy, Stožec - oniscus – k. černohnědá, C3, stromové okraje rašelinišť, Modravské slatě, Jezerní slať, Mrtvý luh, Vltavský luh - sphagnicola – k. rašeliníková, C3, v rašelinících, Modravské slatě, Mrtvý luh Onnia – ďubkatec , parazit dřevin - circinata – ď. smrkový, parazit smrků - triqueter – ď. borový, parazit, borovice Ophiostoma ulmi – ofiostoma jilmové, grafióza jilmů, způsobuje vaskulární onemocnění dřevin, kalamitní karanténní grafiózu - tracheomykózu decimující jilmy, stimuluje nedostatek vody a teplotní extrémy Orbilia xanthostigma – kruhovka olšová, lignikolní, asco, buk, Šumava Osmoporus odoratus – anýzovník vonný, lignikolní choroš, smrky, Otidea - ouško - concinna – citronové, C2, lignikolní, listnáče, buky - onotica – o. kornoutovité, v listí na kyselejších půdách listnatých lesů Oudemansiella – slizečka, lignikolní čirůvka, parazit - mucida – s. porcelánová (buková), horské lesy, buk, bílá hniloba, Plechý, Šumava, jedlá, antibiotikum mucidin (kožní onemocnění) - radicata – s. ocasatá, listnaté lesy, Medvědice, jedlá Oxyporus populinus – ostropórka topolová, lignikolní, bílá hniloba, buk, bílá hniloba, Plechý Panaeolus sphinctrinus – kropenatec zvoncovitý, exkrementy býložravců, obsahuje halucinogenní látky Panellus – pařezník , lignikolní čirůvka - mitis - p. jemný, smrk, jedle, bílá hniloba, Prameny Vltavy, Plechý - serotinus – p. pozdní, buk, bílá hniloba, Šumava - stipticus – p. obecný, buk, dub, bílá hniloba, Plechý - violaceofulvus – p. v., smrk, bílá hniloba, Šumava Paneolus – kropenatec, humusový saprofyt, psychotropní látky Panus tigrinus – houževnatec tygrovaný, lignikolní, listnáče, vrby Paxillus – čechratka , lignikolní - atrotomentosus – č. černohuňatá, pařezy a kořeny jehličnanů, jedlá, ale nedoporučuje se sbírat - involutus – č. podvinutá, listnaté lesy, acidofilní smrčiny, bříza, Šumava, Prameny Vltavy, jedovatá (těžké alergie, poškození ledvin) - panuoides – č. sklepní, smrk, pařezy jehličnanů i na starém opracovaném dřevě, bílá hniloba, Plechý Penicillium – štětičkovec, v humusu Peniophora – kornatka , lignikolní - incarnata – k. masová, listnáče - laeta – k. lošáková, habr - pithya – k. p., smrk, bílá hniloba, Šumava - quercina – k. dubová, dub, buk, bílá hniloba, Medvědice Perenniporia – troudnatec (pórnatka) , choroš - fraxinea – t. jasanový, lignikolní, parazit, jasan

30

- subacida – t. mnakyslý, montánní druh, Vltavský luh Peziza - řasnatka - badia – ř. hnědá, na písčitohlinitých půdách, lesní cesty a příkopy - micropus – ř. krátkonohá, lignikolní, horské lesy, buk, Medvědice Pezizella amenti – miskovička vrbová, asco, na jehnědách vrb Phaeocollybia chrystinae – kržatka Kristina, C3, okolí Srní Phaeolus schweinitzii – hnědák Schweinitzův, parazit, smrk, borovice, modřín Phallus impudicus – hadovka smrdutá, humózní lesy, zejména listnaté, jedlá Phanerochaete – kornatec , lignikolní, bílá hniloba - filamentosa – k. f., smrk, bílá hniloba, Šumava - sanguinea – k. krvavý, smrk, buk, bílá hniloba, Plechý - sordida – k. s., smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Plechý - tuberculata – k. t., buk, bílá hniloba, Šumava - laevis – k. l., buk, bílá hniloba, Šumava - velutina – k. sametový, buk, bílá hniloba, Medvědice Phellinus - ohňovec , parazit. choroš, lignikolní, bílá hniloba - conchatus – o. škeblovitý, vrba, parazit, bílá hniloba - contignus – o. dotýkavý, dub - ferrugineo-fuscus – o. rezavohnědý, C3, tlející dřevo, Boubín - hartigii – o. Hartigův, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý - chrysoloma – o. smrkový, smrk, jedle, bílá hniloba, Plech - igniarius – o. obecný, vrba, jeřáb, bříza, topol - laevigatus – o. hladký, Mrtvý luh, Křemelná, Povydří, Vltavský luh - lundellii – o. Lundellův, boreální druh, Modravské slatě, Hornokvildské slatě, Jezerní luh - nigricans – o. černající, buk - nigrolimitatus – o. ohraničený, C3, nad 800 m n.m., bílá hniloba, relikt přirozených horských lesů, tlející smrky a jedle, Modravské slatě, \kvildské slatě, Prameny Vltavy, Trojmezná, Boubínský prales, Plechý, Poledník, u Černého jezera - pilatii – o. Pilátův. topol - pini – o. borový, borovice, modřín - populicola – o. topolový, topol - pouzarii – o. Pouzarův, C3, parazitický, na řezných plochách jedlí, nad 800 m n.m., tlející dřevo, jen Boubínský prales - punctatus – o. tečkovaný, bříza, vrba - ribis – o. rybízový, brslen, meruzalka - robustus – o. statný, na živých kmenech listnáčů, zejména staré duby - torulosus – o. hrbolatý, dub, akát, teplejší oblasti - tremulae – o. osikový, osika - tuberculosus – o. ovocný, třešeň - viticola – o. izabelový, smrk, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, Prameny Vltavy, Plechý, Šumava - vorax – o. zhoubný, jehličiny Phellodon – lošáček - connatus (melaleucus) – l. tmavý, jehličnaté lesy, Povydří - niger – l. černý, boreomontánní druh, skály Vydra Phlebia – žilnatka , lignokolní - centrifuga – ž. Odstředivá, boreální druh, Stožec - merispoides – ž. oranžová, smrk, buk, bílá hniloba, Medvědice - inopinata – ž. x., smrk, bílá hniloba, Šumava - livida – ž. x., bílá hniloba, Plechý - pseudotsugae – ž. p., smrk, bílá hniloba, Šumava - radiata – ž. oranžová, bílá hniloba, buk, Plechý - rufa – ž. promenlivá, - tremellosa – ž. x., bílá hniloba, buk, Plechý - vaga – ž. x., smrk, buk, bílá hniloba, Šumava Phlebiopsis gigantea – kornatec obrovský, lignikolní, smrk, bílá hniloba, (žere smrkové dřevo), Šumava Phleogena faginea – prachovčník bukový, lignikolní, buk, Šumava Pholiota – šupinovka , lignikolní, parazit, saprofyt - adiposa – š. slizká, lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice - alnicola – š. olšová, buk, olše, bílá hniloba, Plechý - astragalina – š. kozincová, přezy jehličin, hory, méně častý druh, Prameny Vltavy - aurivella – š. zlatozávojná, saproparazit, smrk, buk, jedle, vrba, bříza, bílá hniloba, jedlá, Šumava

31

- carbonaria – š. uhelná, nejčastěji na starších spáleništích - destruens – š. zhoubná, parazit, topol, bílá hniloba - elegans – š. elegantní, Stožec - flammans – š. ohnivá, jehličnany, smrk, jedle, bílá hniloba, Plechý - henningsii – š. Henningsova, C3, rašeliniště - heteroclita – š. zavalitá, boreomontánní druh, Modravské slatě, Povydří, Chalupská slať - junonius – š. nádherná, báze a kořeny listnáčů, duby - lenta – š. šedohlínová (bledohlínová), buk, na větvích, lignikolní, bílá hniloba, Plechý, Medvědice - mista – š. smíšená, méně častý druh, Prameny Vltavy - naematolomoides – š. n., smrk, bílá hniloba, Šumava - populnea – š. zhoubná, na odumřelých listnáčích, zejména topolech - scamba – š. drobná, smrk, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, vzácně, Plechý - squarrosa – š. kostrbatá, lignikolní, bílá hniloba, parazit, listnáče, příp. jehličnany, jedle, buk, jasan, lípa, jedlá, Plechý - squarrosoides – š. x., bílá hniloba, buk, Plechý - subochracea (nematoloides) – š. třepoenitkovitá, Modravské slatě, Hornokvildské slatě, Mrtvý luh, Trojmezná, Vltavský luh - tuberculosa – š. hlízkovitá, v teplotně inverzních lokalitách, Stožec Phyllopurus paletieri – lupenopórka červenožlutá, jehličnaté a smíšené lesy, kyselé půdy, podhůří, jedlá Phyllotopsis - hlíva , lignikolní - nidulans – h. hnízdovitá, dřevo listnáčů i jehličnanů, buk - porrigens – h. x. lignikolní, smrk, bílá hniloba, Šumava Physisporinus – pórnatice , lignikolní, bílá hniloba - sanguinolentus – p. krvavějící, smrk, buk, bílá hniloba, Šumava - vitreus – p. skleněná (pórnatec sklovitý), smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Prameny Vltavy Phytophthora ramorum – fytoftora r., nepůvodní (USA-Kalifornie), nově se šířící nebezpečná karanténní choroba dřevin (Fagaceae, Caprifolaceae, Ericaceae, Lauraceae, Rosaceae) Piloderma byssinum – piloderma b., lignokolní, mykorhiza, smrk, jedle, Šumava Piptoporus betulinus – březovník obecný, lignikolní, parazitický choroš, kmeny břízy které ničí Pitottaea venturioides – x, Hornokvildské slatě Plectania coccinea – ohnivec šarlatový, na trouchnivějících stromech, lípy, javory Pleurocybella porrigens – hlíva ušatá, na tlejícím dřevě, horské smrčiny Pleurotus - hlíva, parazitická, lignikolní, bílá hniloba - citrinopileatus – h. žlutá, velmi vzácně na kmenech a pařezech listnatých strom, hojně pěstována uměle - columbinus – h. holubí, na jehličnanech, zřídka listnáče - cornucopiae – h. miskovitá, na kmenech buků, dubů, topolů - dryinus – h. dubová, kmeny smrků, buků, javorů, vrb a dubů, bílá hniloba, Medvědice - ostreatus – h. ústřičná, na listnáčích, zřídka na smrku, buk, jedle, javor, bříza, jeřáb, topol, saproparazit, bílá hniloba, na dřevinách v trsech, hlavně XI-XII, Plechý, Medvědice, Šumava, jedlá, i pěstovaná na substrátech - pulmonarius – h. plicní, smrk, buk. bílá hniloba, častá, Plechý, Medvědice - salignus – h. vrbová, listnáče – vrby, topoly a břízy, ale i jehličnany Plicatura crispa – měkkouš kadeřavý, lignikolní, buk, bílá hniloba, Šumava Plicaturopsis crispa – měkkouš kadeřavý, lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice Pluteus - štítovka , lignikolní mochomůrka - atromarginatus – š. černolemá, smrk, buk, bílá hniloba, Šumava - cervinus – š. jelení, buk, bílá hniloba, na odumřelém dřevě, Medvědice - granulatus – š. zrnitá, buk, bílá hniloba, Šumava - luteovirens – š. žlutozelenavá, buk, bílá hniloba, Šumava - nanus – š. malá., buk - nigrofloccosus – š. x., bílá hniloba, Plechý - petasatus – š. žíhaná, Medvědice - phlebophorus – š. x., lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý - plautus – š. p., smrk, bílá hniloba, méně častý druh, Medvědice - podospileus – š. x., buk - pouzarianus – š. Pouzarův, smrk, bílá hniloba, Medvědice - salicinus – š. vrbová, bílá hniloba, vrba, buk, Plechý - thomsonii – š. Thomsonova, Stožec - tricuspidatus – š. černolemá, jehličnany, jedlá - umbrosus – š. stinná, buk, lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý - vitreus – š. x., lignikolní Polyporus – trsnatec, choroš (ďubkatec), lignikolní choroš, saprofyt a parazit, tvoří velké trsy na tlejícím dřevě

32

- arcularius – ch. plástový - badius – ch. smolonohý, staré buky, vrby, topoly, bílá hniloba, Šumava - brumalis – ch. poloplástový, buk, jedle, bílá hniloba, Plechý - ciliatus – ch. zimní (brvitý), staré buky, břízy, bílá hniloba, Plechý - circinata – ch. smrkový, smrk - leptocephalum – ch. x., buk, bílá hniloba, Šumava - squamosus – ch. šupinatý, parazit listnáčů - buk, javor, vrba, ořešák - umbelatus – trsnatec (ch.) oříš, parazit, léčivé látky, staré listnaté stromy, dub, jedlý - varius – ch. měnlivý, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice Porphyrellus - hřib - pseudoscaber (porphyrosporus) – h. nachovýtrusný (tmavohřib), smíšené lesy, Medvědice, jedlý ale nevalné chuti Postia – bělochoroš , lignikolní, parazit - alni – b. olšový, hnědá hniloba, listnáče - olše, buk, Plechý - balsamea – b. cystidosný, smrk, hnědá hniloba - caesia – b. modravýjehličnany i listnáče, hnědá hniloba, Plechý - sericeomollis – b. hedvábitý, smrk - stiptica – b. hořký, parazit, jehličnanů i listnáčů Psathyrella – křehutka , lignikolní - cernua – k. x., bílá hniloba, buk, Plechý - cotonea – k. vlnatá, buk, bílá hniloba, Plechý - friesii – k. časná, Medvědice - fusca – k. hnědá, Medvědice - hydrophila – k. vláhomilná (vodomilná), pařezy a kořeny listnáčů - laevisssima - k. x., buk, bílá hniloba, Šumava - noli-tangere – k. nedůtklivá, buk, bílá hniloba, Šumava - obtusata – k. okruhlá, Medvědice - olympiana – k. olympijská, méně častý druh, Medvědice - piluliformis – k. vodomilná, buk, bílá hniloba, Plechý Pseudoclitocybe cyathiformis – strmělka číškovitá, Medvědice Pseudohydnum gelatinosum – rosolozub huspenitý, lignikolní, pařezy a padlé kmeny, buk, smrk, borovice, horské a podhorské kesy, Medvědice Pseudomerulius aureus – dřevokaz (dřevomorka) zlatý, lignikolní, Mrtvý luh, Vltavský luh Pseudoplectania - ušíčko - meleana – u. černavé, jedle - nigrella – u. černé, smrčiny a smíšené lesy - vogesiaca – u. jedlové, C2, tlející dřevo, Boubínský prales Pseudorhizina sphaerospora – ucháčoveč šumavský, C1 , saprofyt, tlející dřevo jehličnanů, Boubín Pseudotomentella nigra – vatovka černá, okolí Srní Psilocybe - lysohlávka - crobula – l. plevnatá, listový saprofyt, tlející zbytky rostlin, Prameny Vltavy, vzácně, halucinogenní psychotropní látky - inquilina – l. domácí, tlející zbytky rostlin - montana – l. horská, lesní okraje, kyselé a písčité půdy, na jaře - semilanceata – l. kopinatá, pastviny a lesní louky (v trsech smilky tuhé), halucinogenní látky Ptychoverba bohemica – kačenka česká, pod listnatými stromy Pycnoporellus fibrillosus – oranžovec vláknitý, přirozené lesy, Medvědí jámy Pycnoporus cinnabarinus – outovka rumělková, lignikolní (dřevožijný) choroš, na odumřelých kmenech, větve listnatých stromů, bílá hniloba, buk, jedle, Jezerní slať, Boubín Radulomyces – struhák, lignikolní, bílá hniloba - confluens – s. x.,lignikolní, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava - molaris – s. blanitý, dub Ramaria – kuřátka, lignikolní - apiculata – k. nazelenalá, trouchnivějící dřevo - aurea – k. zlatá - botrytis – k. květáková, jedlá, vzácně - eumorpha – k. Invalova, jehličnaté lesy - flaccida – k. f., lignikolní, smrk, Šumava - flava – k. žlutá, bučiny, řidčeji jehličnaté lesy, jedlá, starší plodnice tuhé - formosa – k. sličná, humózní smíšené lesy Remariopsis subarctica – kuřinec subarktický, C1, na živém mechu (Dicranum) v rašeliništích, Ramicola centunculus – kržatka x, lignikolní, bílá hniloba, buk, Plechý

33

Ramoriopsis - kořinec Resinicium bicolor – ostnáček dvoubarvý, lignikolní, smrk, bílá hniloba, Plechý Resupinatus applicatus – hlívečka připjatá, lignikolní, buk, bílá hniloba, Šumava Rhizina undulata – kořenitka nadmutá, na kořenech jehličin Rhodocollybia – penízovka, saprofyt - butyracea – x, saprofyt, buk Rhodocybe obscura – rudoušek tmavý, C1 Rhodotus palmatus – hlívovec ostnovýtrusný, C3, lignikolní, padlé kmeny jilmů, teplotně inverzní lokality, Stožec, Medvědice Rickenella fibula – kalichovka oranžová, čirůvka lesních světlin, saprofyt, buk, Medvědice Rigidoporus – ostropórka , lignikolní, parazit - populinus – o. topolová, saproparazir, javor, jilm, buk, bílá hniloba, - ravidus – o. krémová, listnáče, bílá hniloba Rozites caperata – sluka svraskalá, kyselé suché lesní půdy, jehličnaté i listnaté lesy, podhůří, jedlá, chutná Russula - holubinka , mykorhizní - adusta – h. osmahlá, jehličnaté lesy, jedlá - aeruginea – h. trávozelená, lesy, parky, břízy, smrky, jedlá - albonigra – h. černobílá, C3, kulturní smrčiny, okolí Srní - alnetorum – h. olšinná, C3, olšiny - aquosa – h. vodnatá, podmáčené smrčiny - atrorubens – h. tmavočervená, Jezerní slať - aurata – h. zlatá, listnaté teplejší lesy, jedlá - badia – h. brunátná, horské jehličnaté lesy, nejedlá, Prameny Vltavy - betularum – h. březová, Jezerní slať - brevipes – h. bílá, listnaté i jehličnaté lesy, jedlá, nevalné jakosti - claroflava – h. chromová - consobrina (amoenolens) – h. smutná, C1, listnaté lesy, duby, nejedlá, Modravské sltě, Stožec, Vltavský luh - cyanoxantha – h. namodralá, horské smíšené lesy, buky, duby, jedlá, chutná - decolorans – h. odbarvená, vlhké smrčiny a bory, Jezerní slať, jedlá, chutná - emetica – h. vrhavka, vlhké lesy, smrčiny, rašeliniště, mechy, rašeliníky, Prameny Vltavy, Jezerní slať, mírně jedovatá - fellea – h. žlučová, horské smíšené lesy, bučiny, nejedlá - foetens – h. smrdutá, vlhké lesy, nejedlá - gracilis – h. křehká, vlhké smrčiny, mírně jedovatá - helodes – h. rašelinná (blaťácká), C1, na vlhké rašelinnné půdě, stromové kraje rašelinišť, Modravské slatě, Horská Kvilda, Černý Kříž u Stožce, Vltavský luh - heterophylla – h. bukovka, okraje smíšených, příp. listnatých i jehličnatých lesů, jedlá, chutná - integra – h. celokrajná, Prameny Vltavy, Jezerní slať - lutea – h. žlutá, lesy, jedlá - mairei – h. nádherná, ektomykotrof, buk - mustelina – h. kolčaví, podhorské sa horské mrčiny, Prameny Vltavy, Jezerní slať, jedlá, chutná - nauseosa – h. raná, jehličnaté lesy, travnaté a mechaté plochy, jedlá - nigricans – h. černající, lesy, jedlá, méně dobrá - nitida – h. lesklá, vlhčí, travnaté lokality, břízy, jedlá - nobilis – h. n., Medvědice - ochroleuca – h. hlínožlutá, ektomykotrof, jehličnaté i litnaté lesy, smrčiny, buk, nejedlá, Medvědice, Prameny Vltavy, Medvědice, Jezerní slať - paludosa – h. vláhomilná (jahodová), vlhké smrčiny, kyselé půdy, jedlá, chutná, Jezerní slať - pectinata – h. hřebenitá, lesy, lípy, nejedlá - polychroma – h. celokrajná, horské smrčiny, jedlá - puellaris – h. dívčí, vlhčí lesy, jedlá - rhodopoda – h. rudotřenná, Jezerní slať - rosea – h. sličná, - sardonia – h. jízlivá, vlhké bory, kyselé půdy, mírně jedovatá - sphagniphila – h. rašeliníková (rašelinomilná), Vltavský luh - vesca – h. mandlová, sušší lesy, jedlá, chutná - vinosa – h. tečkovaná, horské smrčiny - violeipes – h. fialovonohá, - virescens – h. nazelenalá, světlé suché lesy, travnaté okraje, duby, borovice, jedlá, chutná - xerampelina – h. révová, listnaté a jehličnaté lesy, jedlá Sarcodon imbricatus (Hydnum i.) - lošák jelení, horské jehličnaté lesy

34

Sarcoleotia turficola – čihovitka blatní, vzácně, stromové okraje rašelinišť, Modravské slatě Sarcomyxa serotina – pňovka pozdní, lignikolní, bílá hniloba, buk Sarcosphaera – baňka - coronaria (crassa) – b. velkokališná, teplé bory, pošumavské vápence, smrčiny na jílov. půdách Scapania massalongoi – kýlnatka Massalongova, (N), sledována v Evropě, na hnijícím dřevě Schizophyllum commune – klanolístka obecná, lignokolní, saproparazit, bílá hniloba, buk, jedle, lípa, řidčeji jehličiny, bílá hniloba, Plechý Schizopora – pórnovitka , lignikolní - carneo-lutea – p. drobnopórá, saprofyt, dub, javor - paradosa – p. různopórá, buk, jedle, bílá hniloba, vzácnější, Plechý, Medvědice Scleroderma citrinum – pestřec obecný, písčité bory, kyselé půdy, jedovatý, ale v malém množství jako koření do polévek a omáček Sclerotinia tuberosa – hlízenka sasankovitá, v porostech sasanky hajní, kterou hubí Scutellinia – kosmatka (štítovnička) - rigidula – k. x., Ždánidla - umbrarum – k. x. , lignikolní, asco, buk, Šumava Scutiger ovinus – krásnoplodka mlynářka, pod jehličnany Sebacina – lojovka, orchideoidní mykorhiza Serpula (Hemitrichia) – dřevomorka (vlasenka), lignikolní - himantoides – d. lesní, lignikolní, jedle, Šumava - lacrymans – d. domácí, dřevo stavebních objektů - s.(h.) serpula – v. plazivá Setulipes (Marasmius) androsaceus – špička žíněná, saprofyt, buk Simocybe – kržatka, lignikolní - centunculus – k. x., buk - rubi – k. červená, méně častá, Medvědice Sistotrema - rozděka , lignikolní, mykorhiza - coroniferum - r. x., smrk, mykorhiza, Šumava - oblongisporum – r. x., smrk, mykorhiza, Šumava Skeletocutis – kostrovka, lignikolní - amorpha – k. beztvará, smrk, bílá hniloba, Šumava - carneogrisea – k. šedavá, smrk, jedle, bílá hniloba, Šumava - stellae – k., C3, Boubín - tschulymica – k. , C3, Boubín Sowerbyella radiculata – oušenka kořenující, na zemi pod jehličnatými stromy Sparassis – kotrč, lignikolní, parazit - brevipes – k. b. , jedle, borovice, hnědá hniloba - crispa – k. kadeřavý, borovice, na bázi kmenů a na kořenech, hnědá hniloba, jedlý, velmi chutný - laminosa – k. šterbákový, dub, kořeny Spongipellis – plstnatec , lignikolní, parazit - delectans – p. bukový, buk - fractipes – b. různotvarý, C1, saprofyt, mrtvé dřevo listnáčů – olšiny - schulzeri – p. Schulzerův, dub - spumelus – p. pěnový, javor, jilm, bílá hniloba Steccherinum – ostnateček, lignikolní - ochraceum – o. okrový, bílá hniloba, buk, Plechý, Medvědice - subcrinale – o. x., bílá hniloba, Plechý Stellina (Skeletocutis stellae) – pórnatka, vzácně, Ždánidla Stereopsis vitellina – pevníkovec žloutkový, okolí Srní Stereum - pevník , lignikolní (dřevožijný) - hirsutum – p. chlupatý, lignikolní, bílá hniloba, saproparazit, hojně na živém i odumřelém dřevu, buk, dub, bříza, Plechý - rugosum – p. korkovitý, bílá hniloba, buk, klen, olše, dub, saproparazit, bílá hniloba, Prameny Vltavy, Plechý - sanguinolentum – p. krvavějící, smrk, buk, jedle, borovice, saproparazit, bílá hniloba, parazit, Prameny Vltavy, Plechý - subtomentosum – p. plstnatějící, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava Strobilomyces strobilaceus – šiškovec černý, staré smrčiny a jedliny, kyselé půdy, jedlý, nevalné jakosti Strobilurus esculentus – penízovka smrková, čirůvka, na ponořených šiškách, jedlá Stropharia – límcovka, humusový saprofyt - aeruginosa – l. měděnková, saprofyt, tlející dřevo, buk, Medvědice, jedlá

35

- albocrenulata – l. vroubkovaná, C2, Červený Kříž pod Stožcem - albocyanea – l. nazelenalá, vlhčí louky - caerulea – l modravá, Medvědice - coronilla – l. věnčitá, TTP - hornemannii – l. Hornemannova, boreální druh, Modravské slatě - rugoso-annulata – l. vrásčitoprstenitá, v ČR v Krušných horách, jedlá, pěstovaná - semiglobata – l. polokulovitá, exkrementy býložravců Subulicystidium longisporum – kornatec (blanovec) x. , lignikolní, buk, jedle, Šumava Suillus - klouzek , mykorhizní, acidifikací dochází k jejich úbytku, jedlé - aeruginascens – k. slizký, ektomykorhiza – modřín, jedlý - bovinus – k. kravský, mykorhiza (borovice lesní) - flavidus – k. žlutavý, C2, stromové okraje rašelinišť , mykorhiza (borovice lesní, blatka, kleč), Chalupská slať - granulatus – k. zrnitý, mykorhiza - borovice lesní, slunné a travnaté lokality, zejména Ca půdy, jedlý - grevillei – k. modřínový (sličný), mykorhiza – modřín, jedlý - luteus – k. obecný , mykorhiza - borovice lesní, jedlý - variegatus – k. (hřib) strakoš, jehličnaté lesy, zejména bory, mykorhiza - borovice lesní, blatka, kleč, jedlý Tabulinicrinis - tabulinikrinis, lignikolní - gracillimus – t. x., jedle, bílá hniloba, Šumava - hirtellus – t. x., smrk, bílá hniloba, Šumava - subulatus – t. x., smrk, bílá hniloba, Šumava Tapinella panuoides – čechratka p., Medvědice Tarzetta velata – zvoneček závojnatý, hlinité půdy Tephrocybe – penízovka, mykorhizní, sfagnikolní čirůvka - anthracophila – p. spáleništní, na spáleništích - palustris – p. rašeliníková, nejhojněji na rašeliništích, Jezerní slať, Mrtvý luh Thanatephorus – ničivec, orchideoidní mykorhiza - cucumeris – n. okurkovitý, dřevní houba, lesní školky - ovalisporus – n. smrkový Thelephora - plesňák - palmata – p. zápašný, jehličnatých lesů, travnaté lesní cesty a lesní okraje, - terrestris – p. zemní, mykorhiza, acidofilní smrčiny, Prameny Vltavy Tomentella bryophilla – plsťovka (bedla) x., lignikolní, mykorhiza, smrk, jedle, Šumava Trametes - outovka , lignikolní (dřevožijný) choroš, parazit - flavescens – o. žlutavá, Mrtvý luh, - gibbosa – o. hrbatá, buk, saproparazit, bílá hniloba, Mrtvý luh - hirsuta – o. chlupatá, bílá hniloba, saproparazit, smrk, jedle, zejména listnáče, buk, jeřáb, bříza, dub, jíva, osika, Plechý - hoehnelii – o. Höhnelova, vzácnější - multicolor – o. mnohobarvá, buk, bílá hniloba, Šumava - ochracea – o. x. buk - pubescens – o. pýřitá, buk, bílá hniloba, Medvědice, Plechý - suaveolens – o. vonná, parazit, topol, vrba, bílá hniloba - unicolor – o. jednobarvá, saproparazit, bílá hniloba, buk, třešeň - versicolor – o. pestrá, saproparazit, bílá hniloba, buk, dub, bříza i smrk, Plechý Trechispora – pórnovitka (vláknovec), lignikolní - candidissima – p. bělostná - farinacea – p. pomoučená, smrk, bílá hniloba, Šumava - mollusca – p. bělostná, smrk, buk, jedle, bílá hniloba, Šumava Tremella – rosolovka , lignikolní - encephala – r. průsvitná, jehličnaté a smíšené lesy, Prameny Vltavy - foliacea (fimbriata) – r. listovitá, smrk, buk, bílá hniloba, Šumava - mezenterica – r. mozkovitá, na odumřelých stromech, duby, habry Tremiscus helvelloides – rosolovec červený, vlhké jehličnaté lesy Trichaptum - bránovitec , lignikolní choroš, bílé hniloby (tlení) - abietinum – b. jedlový, smrk, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, Mrtvý luh, Medvědice, Plechý - fusco-violaceum – b. hnědofialový, bílá hniloba, pařezy, kmene a větve jehličnanů, borovice, buk, Plechý Trichoglossum hirsutum – jazourek srstnatý, C1, asco, kosmopolitní, Srní, Horská Kvilda Tricholoma – čirůvka, mykorhizní, acidifikací dochází k jejich úbytku - aurantium – č. oranžová - equestre – č. zelánka, lesy, jedlá

36

- flavovirens – č. zelánka, písčité bory, jedlá, velmi chutná - inodermeum – č. hnědočervená, C1, jehličnaté lesy, zejména bory na vápencích - myomyces (terreum) – č. zemní - pardinum – č. tygrovaná, horské bučiny a smrčiny, jedovatá - pessundatum – č. masitá, smrčiny, mírně jedovatá - populneum – č. topolová, pod topoly - portentosum – č. havelka, listnaté i jehličnaté lesy, jedlá, velmi dobrá - saponaceum – č. mýdlová, humózní jehličnaté a smíšené lesy, mírně jedovatá - scalpturatum – č. šeděžemlová, okraje smrčin, jedlá - sciodes – č. buková, teplé bučiny - sejunctum – č. odlišná, lesy, jedovatá - terreum – č. zemní, jehličnaté lesy, pod borovicemi - triste – č. smutná, mechaté a travnaté lokality v lesích - sulphureum – č. sírožlutá, listnaté i jehličnaté lesy, listnáče, jedovatá, Medvědice - virgatum – č. žíhaná, jehličnaté, příp. smíšené lesy, mírně jedovatá Tricholomopsis – šafránka, lignikolní čirůvka - decora – š. ozdobná, smrk, bílá hniloba, tlející dřevo, horské smrčiny, Plechý - rutilans – š. červenožlutá, smrk, bílá hniloba, Plechý Tubaria – kržatka, lignikolní - confragosa – k. vrásčitá, C3, na dřevě listnáčů, Křemelná, Vltavský luh - furfuracea – k. zimní, buk, Medvědice Tuber – lanýž, asco, mykorrh - aestivum – l. letní, C1, jedlý - perigordský – l. melanosporum, Francie, Španělsko, jedlý, u nás pěstovaný Tulasnella – tulasneovka, lignikolní, orchideoidní mykorhiza - eichleriana – t. e., buk, Šumava - pinicola – t. borová, - violea – t. fialová, smrk, buk, Šumava Tylopilus – hřib - felleus – h. žlučník (hořčák), kyselé půdy, jehličnaté lesy, hořký - nejedlý Tylospora – machomilka, lignikolní, mykorhiza - asterophora – m. x., smrk, Šumava - fibrillosa – m. vláknitá, smrk, mykorhiza, Šumava Typhula atyrii – paluška papratkovitá, listový saprofyt (na tlející papratce horské), méně častý druh, Prameny Vltavy, Trojmezná Tyromyces - bělochoroš , lignikolní choroš - caesius – b. pýchavkovitý, pařezy a kořeny smrků a borovic - chioneus – b. x., buk, bílá hniloba, Šumava - fumidiceps – b. poříční - lacteus – b. mléčný - ptychogaster – b. pýchavkovitý, saproparazit, smrk, borovice - stypticus – b. hořký, parazit, smrk, jedle, borovice - undosus – b. vlnitý, horské smrčiny, vzácně, Šumava Ustulina deusta – spálenka skořepkatá (dřevomor kořenový), lignikolní, asco, parazit, buk, lípa, javor, bříza, Medvědice Veluticeps abietina – penízovka jedlová, bílá hniloba, Plechý Verpa bohemica – kačenka česká, smíšené lesy, jedlá Verticillium alboatrum – verticilium x., způsobuje karanténní mykózu chmele Vibrissea truncorum – míhavka vodní, C1, asco, saprofyt, na tlejícím dřevě ve vodě, podmáčené smrčiny, Boubínský prales, Medvědí jámy, Ždánidla, okolí Srní, Vltavský luh Volvariella – kukmák, lignikolní - caesiotincta – k. dřevní, C2, trouchnivějící kmeny listnáčů - volvacea – k. sklepní, teplomilný, jv. Asie, jedlý, pěstovaný Vesiculomyces citrinus – koroveček citronový, smrk, jedle, bílá hniloba, Medvědice Volvariella – kukmák, lignikolní - caesiotincta – k. dřevní, C2 -gloiocephala – k. okázalý, rozkládající se organické látky, hnůj, sláma, piliny Vuilleminia comedens – větvovka obecná, lignikolní, saprofyt, buk, dub, bílá hniloba, aerofyt, Šumava Xerocomus (Boletus) - suchohřib - badius – s. hnědý, mykorhiza - smrk, borovice, pahorkatiny až hory, kulturní smrčiny, vyhovuje mu mírné okyselení

37

půd kyselými dešti, hojný, jedlý - chrysentron – s. žlutomasý (babka), ektomykotrofní, od nížin do hor, různé typy lesů, značně variabilní, jedlý - ferrugineus – s. osmahlý, podobný h. plstnatému, mykorhiza - rubellus – s, červený, listnaté a smíšené lesy, lípy, duby, podhůří, jedlý - subtomentosus – s. plstnatý, podobný h. osmahlému, mykorhiza, světlé listnaté a smíšené lesy, pahorkatiny Xeromphalina campanella – kalichovka zvonečková, lignikolní, horské a podhorské jehličiny, smrk, bílá hniloba, Šumava Xerula – slizečka (penízovka), čirůvka - longipes – s. dlouhonohá, listnaté lesy, bučiny, jedlá - melanotricha – s. chlupatá, C1, na pařezech jedle Xylaria – dřevnatka, lignikolní (dřevožijná), dřevní tvrdohouba, asco - hypoxylon – d. parohatá, hojně na buku a listn. dřevinách, pařezy, větve, Medvědice - longipes – d. x., buk, Šumava - polymorpha – d. mnohotvárná (kyjovitá), listnaté a smíšené lesy, na odumřelém dřevě, pařezy a kmeny

Lišejníky - Lichenes Motto: Skličující realitou je vymizení některých lišejníků, které jako metrové závoje splývaly z větví horských jehličnanů (citlivě indikují znečištěné ovzduší imisemi). Když jsem počátkem padesátých let si v batohu přinesl proužek věsenky (zřejmě provazovky nejdelší – Usnea logissima) ze solitéru na Hadím vrchu nad Zhůřím, netušil jsem, že za pár let to bude vzácný exponát lesnického muzea. MUDr. Otto Kaskoun (nar. 1917): Šumavské putování za přírodou, historií, přáteli a pacienty

V roce 2010 bylo v ČR specifikováno 1526 taxonů lišejníků (Liška & Palice), z toho bylo již 569 druhů ohrožených, tj. 37,3 % (vyhynulých a nezvěstných je udáváno cca 15 %). Na Šumavě bylo udáváno více než 500 druhů lišejníků. Lišejníky rostou velmi pomalu, proto se vyskytují především na málo narušovaných místech (a mohou být staré i tisíce let)! Řada druhů je vázána na přirozené lesy, takže tyto lišejníky jsou indikátory kontinuity vývoje biotopu. Jsou velmi citlivé na změny prostředí, zejména epifytní, takže velká část z nich již vyhynula nebo patří mezi ohrožené organismy. Lišejníky jsou nejčastěji na skalách a kamenech, případně borce starých stromů, výjimečně na holé zemi. Lesní biotop pralesních stromů je významný především pro epifyty, méně i pro epigeické druhy. Exempláře starých stromů hostily poslední zbytky původní bohaté lišejníkové flóry na Šumavě. Ty však padly za oběť ideologům výroby virtuální divočiny disturbancí starých lesních porostů pomocí kůrovce. Mnohdy se jednalo o poslední lokality „pralesovitých“ stromů, čímž došlo ke zmizení řady druhů lišejníků nejen na Šumavě, ale i v ČR. Na skalních biotopech jsou lišejníky často dominantní. V poslední době došlo ve znečištění ovzduší ke změně trendu: emise oxidu siřičitého významně poklesly, emise dusíkatých látek stoupají, což ovlivňuje i výskyt lišejníků. Lišejníky jsou symbiotickým spojením houby a řasy, což jim umožňuje osidlovat především extrémní prostředí. Ve vyhlášce č. 395/1992 Sb. v aktuálním znění nejsou uvedeny žádné zvláště chráněné druhy lišejníků. Pozn.: použité označení C1 = CR, C2 = EN, C3 = VU. Absconditella sphagnorum – zahalenka (nepatrněnka) rašeliníková, C3, rašeliniště, efemer, Mrtvý luh Adelocia pilati – šálečka pilátská, C3, skalní lišejník Alectoria - vousatec - ochroleuca – v. žlutozelený, C3, kar Černého a Čertova jezera. - sarmentosa – v. prodloužený (pučivý), C1, epyfit, na větvích smrků, před kůrovcovou kalamitou býv. v Luzenském údolí, Trojmezná a prameny Vltavy, rašeliniště Houska, poslední lokality Šumava Anaptychia ciliaris – jasanovka brvitá (řasnatá), C1, staré listnaté stromy, citlivý na znečištění, Šumava Arthonia arthonioides – artonie narůžovělá, C3, subatlantský mikrolišejník, vlhké skalní převisy,Vydra, Medvědí jámy Arthothelium ruanum – článkovka x, údolní lesy, Šumava Bacidia circumspecta – hůlkovka okrouhlá, C1, mikrolišejník, oceanický druh, Ždánidla, Stožec Baeomyces rufus (Dibaeis bnaeomyces) – malohubka plšivková (ryšavá), chudé půdy Belonia incarnata – kryptovka pleťová, C2, mikrolišejník, Hornokvildské slatě, na Šumavě pouze na dvou lokalitách Biatora – biatora

38

- mendax – x, C1, vázán na jedli, korovitý epifyt, údolní lesy, Medvědí jámy, pouze jediná lokalita - sphaeroidiza – x, C2, tajgový druh, Ždánidla Bryonia bicolor – vousatec dvoubarevný, C1, Prameny Vltavy, Mlynářská slať, u Černého jezera Caloplaca – krásnice, epifyt, - herbidella – k. bylinná, C1, subatlantský druh, Stožec - lucifuga – k. x., C2, kar Černého a Čertova jezera Cetraria – pukléřka , keříčkovitá nebo lupenitá stélka - aculeata – p. ostnatá (růžkatec o.). oligotrof. TTP - glauca – p. sivá, borka, skály - islandica – p. islandská (islandský mech, lichen islandicus), řídké TTP, jehličnaté lesy, plicní čaje, větvičky bříz Mlynářská slať - sepincola – p. plotní, C2, smrčiny, lupenitý lišejník, boreální druh, rašeliny, Prameny Vltavy, Chalupská slať Cetrelia olivetorum – terčovka růžovějící, vzácně, Modravské slatě, Trojmezná Chaenotheca furfuracea – prachouleček plevnatý, borka báze jehličnatých stromů, Cladonia – dutohlávka - alpicola – d. horská, minerální půdy a skály - amaurocraea – d. zčernalá, C2, Losenický potok, reliktní bor u Hálkovy chaty - arbuscula – d. lesní, trávníky, kamenná moře - bacillaris – d. hůlkovitá, písčité půdy - botrytes - d. hroznovitá, C1, Spálený luh - carneola – d. pleťová, C3, různě - coccifera – d. červcová (červcohlavá), smrčiny - coniocraea – d. jehlicovitá (soutvará), obecně rozšířena - crispata – d. rohatá, C2, na rašelině, Modravské slatě, Mrtvý luh - degenerans – d. zvrhlá, lesní světliny, písčiny - digitata – d. prstitá (prstnatá), běžný druh - fimbriata – d. třásnitá, prosvětlené lesy - furcata – d. rozsochatá, mírně osluněné lokality - gracilis – d. štíhlá, značně proměnlivý druh - luteoalba – d. žlutobílá, nový nález u Turnerovy chaty - macilenta – d. vyzáblá, tlející dřevo - macrophylla – d. drobnolistá, reliktní bor u Hálkovy chaty - norvegica – d. červenající (norská), C3, nový nález - pyxidata – d. pohárkovitá (nálevkovitá), humozní půdy, Ca - rangiferina – d. sobí, suché, osluněné lokality, potrava sobů - squamosa – d. šupinatá, pařezy, rašeliniště - stellaris – d. horská, C1, lemové lesy rašelinišť, pro svůj atraktivní vzhled využívána dekorativně, např. na výzdobu hrobů, Mrtvý luh, Losenický potok, reliktní bor u Hálkovy chaty - sylvatica – d. lesní, kyselé půdy - verticillata – d. přeslenitá, dubiny, bory Collema - huspeník , epifyt - flaccidum – h. chabý, i na stromech, Stožec - nigrescens – h. černající, A1, na Šumavě vyhynula - occultatum – h. skrytý, C1, Stožecká skála Cyphelium - cyfélium , mikrolišejník - inquinans – c. špinavé, Boubín - karelicum – c. karelské C1, poslední lokality Šumava - tigillare – c. zelené, C1, Jezerní slať, poslední lokality Šumava Dermatocarpon luridum – nitroplodka vodní, C3, Vltava u Kvildy, okolí Srní Dichelyma falcatum – dvojkrytka srpovitá, A1, Vydra Evernia - větvičník - divaricata – v. článkovaný, C1, horské lesy, zejména na větvích smrků, před kůrovcovou kalamitou býv. v Luzenském údolí, prameny Vltavy, Trojmezná,, Hornokvildské slatě poslední lokality Šumava - mesomorpha – v. měnlivý, A1, C1, Vltavský luh - prunastri – v. slívový, borka listnáčů, žluté stélky Fuscidea maculosa – hnědenka x, subatlantský druh, vlhké skalní převisy, Povydří Graphis scripta – čárnička psaná, C2, na hladké borce listnatých stromů, zejména buků, Ždánidla, Stožec Gyalecta – kryptovka , epyfit - derivata – k, chorvatská, C1, Ždánidla - flotowii – k. Flotowova, C1, Jelení vrch, Stožec

39

- ulmi – k, růžová, C1, Modravské slatě, Jezerní stěna, Medvědí jámy Heterodermia speciosa – jasanovka horská, C1, subatlantský epifyt, Modravské slatě Hypocenomyce - strupka - friesii – s. Friesova, C2, boreální epifyt, reliktní bor u Hálkovy chaty - scalaris – s. lasturnatá (skalní), šipinatě lupenitá stélka, jehličnaté stromy, hojně vlivem imisí S Hypogymnia – terčovka , citlivá na změny prostředí - bitteri – t. smrková, C1, smrčiny, boreální druh, Modravské slatě - physodes – t. bublinatá, borka listnáčů, hojně - vittata – t. páskovaná, C2, Trojmezná Japewia subaurifera – japevie x, vzácně, tajgový druh, Ždánidla Lecanactis dilleniana – papršlice x, C3, horský, skalní korovitý druh, na Šumavě již jen 2 lokality kar Plešného jezera, Dračí skály u Čeňkovy Pily Lecania furfuracea – hůlkovka x, Kvildské slatě Lecanora - mísnička - conizaeoides – m. práčkovitá, toxitolerantní druh dříve hojný vlivem imisí S, dnes ustupuje vlivem emisí N - norvegica – m. norská, Mrtvý luh Lecidea – šálečka , mikrolišejník saxikolní - commaculans – š. skvrnitá, C1, kar Černého jezera - nylanderi – š. Nylanderova, C3, epyfit, Mrtvý luh Leptogium teretiusculum – tenkomázdřík zaoblený, C2, kar Černého a Čertova jezera Letharia vulpina – větvičník žlutý, A1, C1, Knížecí Pláně Lobaria - důlkatec - amplissima – d. prostranný, C1, subatlantský epifyt, Modravské slatě, poslední lokality Šumava - pulmonaria – d. plicní, C1, (citlivý na znečištěné ovzduší), Modravské slatě, Ždánidla, Boubín, Jelení vrch, Stožec, Černé a Čertovo jezero, na Šumavě ustupuje - scrobiculata – d. ďubkatý, A1, na Šumavě vyhynul Lobothalia melanspis – misnička x, C2, skály Křemelné, jediná lokalita Lusallia pustulata – pupkovka puchýřnatá, puchýřnatá stélka Massalongia carnosa – mnohoklanek libovinatý, A1, C1, obsahuje sinice, u Vydry v okolí Srní Melaspilea granitophila – kloboučenka žulomilná, A1, C1, mikrolišejník, subatlantický druh, vlhké skalní převisy, býv. Prameny Vltavy Menegazzia terebrata – terčovka dírkovaná, C1, Jelení vrch, Medvědí jámy, poslední lokality Šumava Micarea – třpytka, mikrolišejník terikolní - lapillicola – t. kamenomilná, pionýrský druh, Medvědí jámy, porůstá kmeny v korytě potoka - leprosula – t. prachovitá, C1, u Turnerovy chaty - turfosa – t. rašelinná, C3, severský druh, kar Černého jezera, Modravské slatě, Prameny Vltavy Multiclavula mucida – tužnatka slizká, C2, bazidiolišejník, Medvědí jámy Mycobilimbia epixanthoides – biatora ražovkovitá, C2, mikrolišejník, Boubín Mycoblastus alpinus – houboplodka horská, C2, epifytní sorediosní mikrolišejník, Ždánidla Nephroma – ledviník - bellum – l. pěkný, C1, býv. kary - parile – l. sorediózní, C1, kar Černého a Plešného jezera, u Vydry v okolí Srní, Modravské slatě, poslední lokality Šumava - resupinatum – l. obecný, C1, Modravské slatě, Ždánidla, Stožec, poslední lokality Šumava Normandina pulchella – normandina sličná, C2, epifyt, Ždánidla Ophioparma ventosa – krevnatec věterní, C3, boreální druh přirozeného bezlesí, skalní korovitý druh, Dračí skály u Čeňkovy Pily Parmelia - terčovka , lupenitá stélka přirostlá k podkladu - caperata – t. svraštělá, C2, - centrifuga – t. prstencovitá, asi GL, skalní lišejník, i fertilní populace - conspersa – t. posypaná, skály, borka - furfacea – t. otrubičná, kůra stromů - incurva – t. zakřivená, svislé ploché skály, Losenický potok - olivacea – t. hnědozelená, A1, GL, Vltavský luh, na Šumavě prakticky vyhynula - omphalodes – t. střechovitá, plochy na balvanech - panniformis – t. x, Losenický potok - pastilifera – t. buková, C3 - physodes – t. bublinatá, borka starých stromů - saxatilis – t. skalní, skály i stará borka kmenů, hojně - sepemtrionalis – t. severní, A1, GL, býv. prameny Vltavy, zřejmě na Šumavě vyhynula

40

- stygia – t. smoločerná (smoločervená), horské skály a kamenná moře, tmavá stélka, Losenický potok - submontana – t. podhorská, C1, Šumava - sulcata – t. brázditá, kůra stromů Parmeliella triptophylla – terčovka trojlistá, cyanolišejník, C1, oceanický druh, na starých klenech, Modravské slatě, Ždánidla, u Černého jezera Parmeliopsis ambigua – terčovka rozestřená (pochybná), hojně vlivem imisí S Peltigera – hávnatka - apthosa – h. bradavičnatá, C1, u Vydry v okolí Srní, kar Plešného jezera - canina – h. psí, C3, vlhké půdy - horizontalis – h. rovnovážná, C2, minerální půdy - polyclada – h. mnohoprstá, minerální půdy, Stožec - praetextata – h. obetkaná (vroubená), kamenité lokality Pertusaria hymenea – děratka Wulfenova, C2, mikrolišejník, Boubín, Stožec Phaeophyscia – terčovník - ciliata – t. brvitý, C1, Šumava - orbicularis – t. kruhovitý, na různých substrátech Phlyctis agelaea – měchýřovka (kypka) x., A1, C1, Stožec Platismatia glauca – pukléřka sivá, lupenitá stélka, skály, stromy Polyblastia gothica – bradavice gótská , C2, kar Černého jezera Polychidium muscicola – mnohoklánek mechový, C1, obsahuje sinice, u Vydry v okolí Srní Porina hibernica – hrbolovka x , C1, kar Černého a Čerova jezera Pseudevernia – terčovka - furfuracea (formosum) – t. otrubičná, epifyt solitérních horských stromů, keříčkovitá stélka Psilolechia lucida – šálečka žlutá, pod převisy a balvany, žlutá práškovitá stélka Pyrenula nitida – jadernička lesklá, C2, kůra listnatých stromů, zejména buků, Stožec Ramalina - stužkovec - fastigiata – s. topolový, C2, - obtusata – s. nafouklý, A1, na Šumavě vyhynula Rhizocarpon – mapovník (lišejník) - geographicum – m. zeměpisný, žulové skály, pionýrský, žlutá stélka, hojně - leptolepis – m. lepý, C3, kar Černého jezera Rinodina - rohovka - archea – r. prastará, C1, kar Černého jezera - efflorescens – r. x, subatlantský C3, sorediosní druh, Medvědí jámy - interpolata – r. prostřední, C1, vlhké skalní převisy, kar Černého a Čertova jezera Schismatomma latebratum – rozeklanka x, subatlatský druh, Povydří Scoliciosporum chlorococcum – červovýtruska (mísnička) řasová, hojně vlivem imisí S Sphaerophus – paličkovec - fragilis – p. křehký, C1, boreální druh, kar Černého a Čertova jezera - globosus – p. korálovitý, C1, bukojedlové lesy, na epifyt. stanovištích dosahuje vysokého stáří, u Černého jezera, Trojmezná, poslední lokality Šumava Sticta – laločník , epifyt - fuliginosa – l. sazový, C1, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula - sylvatica – l. lesní, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula Thamnolia vermicularis – šídlovec kůstkovitý, C2, boreální druh, kar Černého a Čertova jezera Thelotrema lepadinum – cecatka chřástnatá, C1, Modravské slatě, Stožec Tillaea aquatica – masnice vodní, Třeboňsko Trapelia mooreana – změnověnka x, C3, vlhké obnažené kameny, subatlantský druh, Ždánidla Umbilicaria - pupkovka - crustulosa – p. korovitá (krustnatá), C2, skalní lišejník, Trojmezná, na Šumavě jediná lokalita - cylindrica – p. válcovitá, žulové skály - hirsuta – p. srstnatá (chlupatá), běžně, vlhko, i nižší polohy - hyperborea – p. severská (severní), C3, vlhko, hory - polyphylla – p. mnoholistá, kde stéká dešťová voda, běžně - probocidea – p. x., C1, kar Černého a Čertova jezera - subglabra – p. zdrsněná, C1, skalní lišejník, Hojsova Stráž - torrefacta – p. vykousaná, C1, kar Černého jezera Usnea - provazovka, citlivá na imise, epifyt, provázkovité stélky visí z větví - ceratina – p. růžkatá, A1, na Šumavě pravděpodobně vymizela - filipendula – p. obecná

41

- filipendulina – p. tlustovousá, A2, C2, na větvích smrků, v druhé polovině 20. století na Šumavě téměř vyhynula (dálkový přenos imisí), v současnosti se opět vyskytuje - florida – p. rozkvetlá (obecná), C3, na stromech v provazech - hirta – p. srstnatá, C3, - longissima – p. nejdelší (dlouhatá), A1, na borce stromů, býv. ve vlhkých lesích u Javoří Pily, na Šumavě vyhynula Xanthoria parietina – terčník (terčovník) zední, borka listnáčů, růžovité stélky na stromech u cest, vlivem citlivosti na emise S ustoupil, díky emisím N se rozšiřuje.

Řasy a sinice – Algae a Cyanophyta Řasy a sinice jsou málo známou součástí fytoplanktonu, vodních květů (sinice), litorálu, benthosu (dna vodních nádrží), povrchových vrstev půdy (terestrické), specifických biotopů tůněk, bažin, mokřadů, mokrých skalních stěn, minerálních pramenů, horských potoků i vodopádů, rašelinišť, mrtvých říčních ramen, běžných vodních ploch i ovzduší (aeroplankton). Na území ČR je jich více než 5 - 10 tisíc druhů, z významnějších skupin např. sinice, obrněnky, skrytěnky, zlativky, rozsivky, ruduchy, parožnatky, hnědé a zelené řasy, krásnoočka. Sinice v eutrofizovaných vodních nádržích se za tepla expanzivně množí a působí alergentně na koupající se osoby (zelené řasy jsou invazivní na plážích Středozemního moře). Hromaděním detritu postupně vede ke snížení pestrosti sinic a řas nejen v nárostech, ale i planktonu. Sukcese, vedoucí k proměně druhového spektra a úbytku biodiverzity může být po dlouhou dobu latentní a pak náhle zrychlená. Udržení sukcesně mladých biotopů v krajině je nutná nejen pro biodiverzitu vyšších rostlin, ale i sinic a řas. Vlastní rašeliniště jsou na řasovou a sinicovou flóru poměrně chudá. Některé druhy se kontinuálně pěstují jako rychlý zdroj biomasy a dokonce se využívají i do polévek (Třeboň). Floristickým výzkumem řas se zabývá zejména Česká algologická společnost Fottea. Achnanthes lanceolata – rozsivka - lanceolata – x, horské toky - linearis – x, horské toky Anabaena flos-aquae, sinice planktonu, produkuje toxiny, vodní květ vzniká přemnožením určitých skupin sinic ve vodách s nadbytkem dusíkatých a fosforečných živin Aphanizomenon flas-aquae – sinice planktonu, součást planktonu, produkuje toxiny, vodní květ vzniká přemnožením určitých skupin sinic ve vodách s nadbytkem dusíkatých a fosforečných živin Audouinella chalybea – ruducha, horské toky Batrachospermum moniliferum – modrozelená ruducha, horské toky Binuclearia tectorum, C1, řasa, zmáčené skalní stěny a rašeliniště, Šumava, Třeboňsko Botrydium granulatum – řasa, různobrvka, fytoplankton, hlinitá pobřeží vodních toků a ploch Caloneis bacillum – rozsivka, horské toky Chamaesiphon incrustatus – epifytická sinice, čisté horské toky Chara braunii, C3, řasa parožnatka, čisté nehnojené rybníky, Třeboňsko Chlorella pyrenoidosa – zelená řasa tekoucích vod, bohatá na proteiny, která se jako detoxikační doplněk potravy a pro posílení imunity pěstuje kontinuálně, např. v Mikrobiologickém ústavu AV v Třeboni Chrysococcus rufescens – řasa zlativka, drobný bičíkovec, fytoplankton Cladophora pachyderma – žabí vlas, C3, řasa pobřežních zón tekoucích vodních ploch nižších poloh, Český Krumlov Cocconeis – rozsivka - dimunuta (neodiminuta) – x, horské toky - placentula – x, horské toky Cryptomonas erosa – skrytenka, Prášilské jezero Diatoma hiemale – rozsivka - hiemale – x, horské toky - vulgare – x, fytoplankton Dinobryon - – řasa zlativka, fytoplankton, vytváří kolonie bičíkovců - pediforme – plankton, Černé jezero, Prášilské jezero - sertularia - plankton Dreparnaldia glomerata – zelená řasa, horské toky Eudorina elegans – zelená řasa, zelený bičíkovec Euglena gracilis – krásnočko, – řasa - gracilis – x, fytoplankton - mutabilis - x, rašeliniště Eunotia pectinalis – rozsivka, horské toky Fragillaria pinnata – rozsivka, horské toky Gloetrichia natans – bentická vláknitá sinice

42

Gonium pectorale – zelená řasa, plankton tůní a rybníků Gymnodinium uberrimum – obrněnka, plankton, Černé jezero, Prášilské jezero Hannaea (Fragillaria) arcus – rozsivka, horské toky Hildebrandia rivularis, C2, mikroskopická červená řasa (modrá), vytváří stélky na povrchu ponořených kamenů, horské a podhorské toky, Pošumaví Homoeothrix varians – sinice, čisté horské toky Hydrurus foetidus – zlativka, hnědá řasa, horské toky Lemanea annulata – řasa ruducha - annulata – x, horské toky - fluviatilis, C1, pstruhové horské a podhorské potoky, na kamenech a dřevě, Šumava, Brdy Meridion circulare – rozsivka, horské toky Microcystis aeruginosa, sinice planktonu, vodní květ vzniká přemnožením určitých skupin sinic ve vodách s nadbytkem dusíkatých a fosforečných živin, exp. Microspora amoena – zelená řasa, horské toky Navicula cuspidata – řasa zlativka - cuspidata – x, fytoplankton - rotaeana – x, horské toky Nitella confervacea, C1, řasa parožnatka, přechodné tůňky (vyježděné koleje) a rašelinné vody, Třeboňsko Nostoc punciforme - bentická sinice, v Číně ceněný lék Oscillatoria – drkalka, bentická sinice - limosa – x, tůně - amoena – x, čisté horské toky Pandorina morum – zelená řasa, zelený bičíkovec Peridinium umbonatum – obrněnka, Černé jezero, Prášilské jezero, Plešné jezero Pinnularia subcapitata – rozsivka, horské toky, studánky, snáší zastínění Scenedesmus (Desmodesmus) communis – chlorokální řasa Sinura – řasa zlativka, fytoplankton Sphaeroplea annulina, C3, bičíkatá zelenivka, vláknitá řasa tůní a mělkých vodních nádrží, Třeboňsko Stephanodiscus astrea – řasa rozsivka zlativka, fytoplankton Stigonema informe, C3, horská sinice, indikátor čistých vod, Šumava Suriella – rozsivka, snášející zastínění, studánky Tetracyclus rupestris – rozsivka, horské toky Tetraspora gelatinosa – zelená řasa, horské toky Tribonema – různobrvka, vláknitá řasa, zeleně zbarvená, horské potoky Ulothrix zonata – vláknitá zelená řasa, horské toky Uroglena volvox – řasa zlativka, bičíkovec, fytoplankton čisté tůně a rybníky, při přemnožení zápach vody Vaucheria sessilis – posypanka, řasa, různobrvka, fytoplankton, na rozhraní vody a půdy Volvox globator – váleč, řasa, bičíkovec Zygnema – jařmatka, vláknitá spájivá řasa

43

A.1.3. Zvířena / fauna Šumavy – bezobratlí (Invertebrata) Měkkýši – Molusca V ČR žije cca 250 druhů měkkýšů (z toho je cca 80 vodních), přičemž většina z nich jsou plži, kteří mají ulitu nebo jsou nazí a asi třetina mlži, kteří mají tělo mezi dvěma lasturami. Počet měkkýšů je nesrovnatelně nižší než jsou jejich počty v zemích Středozemí. Většina měkkýšů jsou druhy úzce spjaté s vegetací. Velká část naších měkkýšů patří mezi ustupující druhy, zejména likvidací či změnou jejich biotopů, některé glaciální relikty mizí ve vazbě na změnu klimatu. V lesních plochách dávají měkkýši přednost lesům s ušlechtilými listnáči a citrátovým vápníkem v opadu. V travních plochách má zásadní význam vlhkost a chemismus substrátu. Obecně bezzásahovost omezuje pestrost měkkýšů. Vynikající popis přírodního vývoje ve čtvrtohorách, na příkladu vývoje měkkýšů od glaciálu, obsahují publikace skutečného znalce a pamětníka Dr.Sc.,RNDr. Vojena Ložka (nar. 1911), který varuje před módní bezzásahovostí. Klasickým příkladem naivity prosazované bezzásahovosti jsou extrémní letní teploty v r. 2013, kdy bez záchranných prací by došlo k zániku množství ohrožených chráněných druhů měkkýšů. Plži – Gastropoda V jehličnatých monokulturách se plži vyskytují vzácně. Bahenka živorodá – Viviparus contectus, vodní plž, zarostlé stojaté vody nižších poloh Bahnatka malá – Galba truncatula, vodní plž, kalcikotolerantní, ve stojatých vodách, mezihostitel motolic a hlístic (přenos parazitárních nemocí), slatiniště Blyštivka skleněná – Nesovitrea (Perpolita) petronella, C4, suchozemský plž, údolní mokřady Blyštivka rýhovaná – Perpolita hammonis, suchozemský plž, slatiniště Boděnka malinká (malinkatá) – Punctum pygmaeum, suchozemský plž, Boubín Hladovka horská - Ena montana, suchozemský plž, lesy hor a podhůří, květnaté bučiny, Šumava Hlemýžď zahradní - Helix pomatia, suchozemský plž, běžně, světlé háje, zahrady, lokálně je sbírán ve vlhkých údolích, ale i chován (už od dob Římanů) jako gastronomická pochoutka, nově i pro kosmetické účely, při kropení naroste do požadované velikosti za 4,5 měsíce, v přírodě za 2 – 5 let (za sucha se zavíčkuje a hibernuje), Pošumaví Jantranka obecná – Succinea putris, suchozemský, kalcitolerantní, slatiniště Jehlovka hladká – Acme (Platyla) polita, suchozemský plž, suťové lesy Kamomil říční – Ancyclus fluviatilis, vodní plž, podhorské rychle proudící vody Kuželík drobný – Euconulus fulvus, suchozemský plž, Boubín Lištovka lesklá – Segmentina nitida, vodní plž, Šumava Menetovník rozšířený – Menetus dilatatus, vodní plž, nepůvodní, Lipno, Orlík Okružák ploský – Planorbarius corneus, vodní plž, stojaté a mírně tekoucí vody Ostroústka bezzubá – Columella edentula, suchozemský plž, údolí Pěnivého potoka Páskovka – Cepaea , suchozemský plž - keřová – C. hortensis, vlhčí křovinaté lesy - hajní – C. nemoralis, synantropní, zahrady a parky - žíhaná – C. vindobonensis, teplejší skalnaté křovinaté stráně Plamatka lesní – Arianta arbustorum, suchozemský plž, lesy Plovatka - Lymnaea , vodní plž - bahenní – L. stagnalis, vodní plochy - toulavá – L. peregra, čisté potoky a prameny Plzák - Arion , suchozemský plž - žíhaný – A- circumscriptus, zahrady - obecný (zahradní) – A. distinctus (hortensis), zahrady - žlutopruhý – A. fasciatus, běžný škůdce pěstovaných rostlin - (slimák) španělský – A. lusitanica, nepůvodní (Pyrenejský poloostrov), zahrady, inv - hnědý – A. (sub)fuscus, smrčiny i na houbách - lesní – A. rufus, listnaté i jehličnaté lesy Plžík (Slimák) žlutý - Malacolimax tenellus, suchozemský plž, jehličnaté lesy Řasnatka – Macrogastra (Iphigena) , suchozemský plž - tmavá – M. badia, C2, E, vzácný východoalpský endemit, Šumava - Jezerní stěna, Roklan, Debrník, Černé jezero, Medvědí jámy, vlhké lesy, - nadmutá – M. tumida, vlhké lesy, horský plž Síměnka – Carychium , vodní plž - nejmenší – C. minimum, kalcikotolerantní, slatiniště

44

- trojzubá – C. tridentatum, Boubín, Pěnivý potok Sítovka blýštivá – Aegopinella nitens, suchozemský plž, Boubín Sklenička zjizvená – Vitrea subrimata, suchozemský plž, Boubín, údolí Pěnivého potoka Slimáček – Deroceras , suchozemský plž - polní – D. agreste, polní kultury - lesní – D. praecox, lesy - siťkovaný – D. reticulatum, častý škůdce pěstovaných rostlin Slimáčnice lesní – Eucobresia nivalis,suchozemský plž, břehy jezera Laka Slimáčník horský – Semilimax kotulae, suchozemský horský plž, vlhké lesy Srstnatka (chlupatka, slimák) bezzubá (jednozubá)– Petasina (Trichia, Trochulus) edentula, C3, AM, suchozemský plž, vlhké lesy, Medvědí jámy Srstnatka západní – Trichia (Trochulus) sericea, suchozemský plž Terčovník vroubený – Planaria planaria (Planorbis planorbis), vodní plž, na vodních rostlinách ve stojatých vodách Údolníček - Vallonia - drobný – V. pulchella, pole - rýhovaný – V. enniensis, vlhké údolí, louky Vrásenka pomezní - Discus ruderatus, suchozemský plž, horské lesy Vrkoč – Vertigo , suchozemský plž - bažinný – V. moulinsiana, C1, vápnité močály, Rabí - útlý – V. angustior, N, C1, vlhké louky, podmáčené příbřežní zóny, chráněn v EVL Rabí (Bojanovice) - rýhovaný – V. substriata, kalcikotolerantní, slatiniště Vřetenatka karpatská – Balea (Pseudalinda) turgida, suchozemský plž, pův. Karpaty Vřetenatka šedavá – Bulgarica cana, suchozemský plž, vlhké lesy na skalách a sutích, při kmenech stromů, Povydří Vřetenatka mnohozubá – Lacinaria plicata, suchozemský plž, Šumava Vřetenatka nadmutá - Vestia (Lacinaria) turgida, C3, suchozemský plž, vlhké lesy na skalách a sutích, nejzápadnější výskyt karpatského měkkýše- relikt Šumava i Bavorský les, Stožecká skála Závornatka křížatá - Clasilia cruciata, C3, suchozemský horský plž, vzácně, chladné horské polohy Zemoun - Aegopis , suchozemský plž - lesklý – a. nitens, Boubín - skalní – a. verticillatus, C3, vzácný plž, alpský druh, vlhké suťové lesy, jižní Šumava, Blanský les, Libín Mlži – Bivalvia , obvykle ve vodním prostředí Hrachovka – Pisidium , vodní plž - říční – P. amnicum, v jemném bahně řek a potoků - obecná – P. casertanum, kalcikotolerantní plž, slatiniště - malinká – P. personatum, kalcikotolerantní plž, slatiniště Okružanka říční – Sphaerium rivicola, vodní mlž, větší stojaté i tekoucí vody Perlorodka říční - Margaritana margaritifera, N, C1, vodní mlž, chráněna v EVL Šumava, vyhynula lovem a znečištěním vod, malé lokality u přítoků horní Otavy a horní Blanice, na Chvalčickém potoce a v horní Vltavě,býval i ve \Vydře, v záchranném programu NPŠ, náš nejvzácnější mlž, žijící v řadě čistých toků v příhraničním území kraje. Perly se vytváří uvnitř silných lastur (obvykle dlouhé cca 10 cm) při podráždění cizím tělískem, např. zrnkem písku, jež se dostalo mezi lastury (v průběhu 5 let). V minulosti byla hojně lovena, tak např. v r. 1922 se v Horažďovicích našlo ve 30 tisících lastur celkem 238 perel. Znakem Otavy bylo nejen zlato, ale i perlorodka. Vzhledem k jejich množství je někde sedláci vyhrabávali hráběmi, pak rozemílali lastory a jako „psí vápno“ je přidávali v zimě dobytku do krmiva. Koncem 18. století byl v říčním náhonu u Horažďovic zaveden jejich umělý chov ke snadnějšímu získávání perel. K ústupu došlo průmyslovým znečištěním Otavy. Ohr invadování pstruhů glochidiemi perlorodky, Mo a Ma: zbytky přestárlé populace v nejzachovalejších lokalitách se již nemnoží in situ, proto byla v padesátých letech minulého století na některé lokality repatriována, v záchranném programu se budují její množárny (ex situ) a další aktivní či pasivní zásahy. Slávička mnohotvárná – Dreisenna polymorpha, vodní mlž, v Čechách nepůvodní, rybníky Škeble rybničná - Anodonta cygnea, C2, náš největší vodní měkkýš (škeble jsou dlouhé až 22 cm), vzácně se vyskytuje ve stojatých a bahnitých vodách větších rybníků, tůní, bažin a říčních ramen, je indikátorem čistoty vod, populace zdecimovány znečištěním (dusíkaté látky, chemikálie), ohr vápněním, letněním, nešetrnou manipulací s vodou v přehradách Velerub - Unio , vodní mlž - malířský – U. pictorum, C1, větší vodní plochy a toky, ohr dlouhotrvající sucho a pokles vodní hladiny v nádrži - nadmutý – U. tumidus, stojaté a pomalé vody, nejlépe bahnité dno, vzácně, Třeboňsko, Lipno

45

Kroužkovci – Annelida Žijí v půdě, písku, bahně a vodě, vstřebávají kyslík pokožkou, často jsou hermafrofité (obouppohlavní), mají stejné článkování těla (kroužky). Žížalovití – Lumbricidae Žížala obecná (dešťovka) – Lumbricus terrestris, humózní půdy Žížala horská – Lumbricus baicalensis, Boubín, Vltavský luh Žížala x – Dendrobaena pygmaea, Buzošná - jediná lokalita Žížala – Dendrobaena vejdovskyi, u Černého jezera Žížala hnojní – Eisenia fetida, hnijící vegetace, dekompozice organického materiálu Žížala kalifornská – Eisenia andrei, chována pro výrobu Vermikompostu Žížala x – Fitzingera platyura, Stože

Máloštětinatci – Oligochaeta Nítěnka obecná – Tubifex tubifex, v bahnitých rourkách, chovaná v akváriích

Pijavice – Hirundinea Hltanovka bahenní – Erpobdella octocullata, loví drobné živočichy Chobotnatka rybí – Pisciola geometra, napadá ryby v rybnících Pijavka koňská – Haemopis sanguga, největší naše pijavka Pijavka (Pijavice) lékařská – Hirundo medicalis, saje krev, inundační pásmo v teplé oblasti

ČLENOVCI / ARTHROPODA aj. Korýši – Crustacea Skupina korýšů zahrnuje v ČR cca 300 druhů, z nichž většina je vodních. Korýši zahrnují poměrně nesourodé členovce, jež mají specifickou stavbu těla: hlavohruď a zadeček. Patří sem např. raci, krabi, humři či krevety, ale i mikroskopické druhy, např. perloočka či buchanky. Beruška vodní – Asellus aquaticus, dna stojatých vod, živí se zbytky rozkládajících se rostlin Blešivec potoční – Gammarus fossarum, horské a podhorské toky, ve značném množství ve vodách pod kameny, v porostech mechů aj., oblíbená potrava pstruhů a lipanů Buchanka x – Acanthocyclos x, plankton, Plešné jezero Buchanka x – Cyclops bohemicus, přežívá v Černém jezeře Buchanka x – Diaclops nanus, plankton, Chalupská slať Červok – Lernaeoida, Hrbatka jezerní - Holopedium gibberum, C3, R , vodní korýš, šumavská jezera Hrotnatka – Daphnia, perloočko Kapřivec – Brachiura, vodní korýš Klešťanka x – Glaenocorisa propinqua, Plešné jezero, plankton, v ostatních jezerech vymřela Perloočka x – Alonella exigua, plankton, jezero Laka Perloočka x – Ceriodaphnia quadrangula, plankton, endemit ledovcových jezer, Černé jezero Perloočka x – Chydorus gibbus, Chalupská slať Perloočka x – Scapholeberis mucronata, Chalupská slať Rak , populace našich evropských raků byly fatálně decimovány a jsou závažně ohroženy infekčním račím morem (Aphanomyces astaci), zatím dva u nás invazně šířené severoamerické druhy (z akvarijních chovů) ho přenáší, avšak jsou významně odolnější, račí líheň je VÚ rybářském a hydrobiologickém ve Vodňanech, populace jsou sledovány ve Světlohorské nádrži a nádrži Kramata u Vimperka, vysazení do líhně v Borových Ladech, do Mlýnského, Rýžovištního a Zelenohorského potoka a Žlebského rybníka - bahenní - Astacus leptodactylus, C3 ( – dovezen z Haliče v Polsku v r. 1892 jako náhrada za r.říčního, jehož populace byla ohrožena račím morem), dnes je nejvíce rozšířeným rakem v Evropě, jižní Čechy, může se křížit s rakem říčním - kamenáč / potoční – Astacus / Austropotamobius torrentium, N, C1, býv. typický obyvatel horských a podhorských toků, Račí potok, Český les i Brdy - říční - Aastacus astacus, A1, C1, náš původní, největší a velmi vzácný korýš, naše země patřila k jeho tradičním vývozcům (ještě ve 30. letech min. století lov a vývoz), velmi citlivý na znečištění vody, zejména chemické, žije v čistých tocích, pod převislými břehy, v Borových Ladech je vybudován umělý odchov - pruhovaný – Orconectes limosus, (S. Amerika), otrněný krunýř, rezavohnědé proužky na zadečku, oranžové špičky klepet, šíří se proti proudu po Labi a Vltavě, inv

46

- signální – Pacifastacus leniusculus, (S. Amerika), hladký krunýř a bílé až modré skvrny na klepetech, vytlačuje raka říčního, přenašeč račího moru, inv Vznášivka rybniční – Heterocope saliens, vodní korýš, plankton, endemit Plešné jezero.

Hmyz – Insecta Biodiverzita hmyzu obvykle nejvýrazněji charakterizuje kvalitu biotopu, resp. škála entomofauny velmi citlivě indikuje "kvalitu" přírodního prostředí. Hmyz vyžaduje citlivější péči o stanoviště než rostliny či obratlovci. Výrazný je úbytek druhů původních lesů. Nelesní biotopy bez blokované sukcese poměrně rychle zarůstají, ztrácejí svoji hodnotu a diverzita entomofauny rychle klesá. Někdejší extenzivně využívané louky umožňovaly existenci velké škály hmyzu, zejména bohatství motýlí fauny. Obvykle mezi nejcennější biotopy přísluší někdejší pestré pastviny s keři a rašeliniště. Významné jsou květnaté bučiny, které se převážně nezachovaly. Suchý les, vznikající disturbancí zdejších smrčin, ideologicky požadovanou bezzásahovostí, je skutečnou množárnou dřevokorního (xylofágního) hmyzu, proto základními stoupenci bezzásahovosti v kulturních porostech Šumavy jsou vedle teoretických biologů i mnozí entomologové. V ČR se vyskytuje cca 25 000 druhů hmyzu. Ve společenstvu žije cca 10x více druhů hmyzu než rostlin a 50x více než obratlovců, jednotlivé druhy mají často složité časoprostorové nároky v různých fázích svého vývoje a k dlouhodobému přežití potřebují populace o stovkách až tisících jedinců. Pohyb návštěvníků mimo cesty, který je obvykle považován za nepřípustný, je dílčím minimálním narušováním dokonce příznivější, než např. celoplošné mechanizované kosení. V lesních porostech jsou mnohé světlomilné lesní druhy hmyzu odkázány na širší okraje lesních cest, které však ideologicky jsou záměrně likvidovány, nebo zbytky světlých lesů. Zásadní je, aby zásahy nebo bezzásahovost nevedly k homogenizaci prostředí, což se právě na Šumavě velkoplošně děje. Bezzásahovostí dochází obvykle k výraznému poklesu druhové diverzity hmyzu, včetně úbytku druhů významných z hlediska ochrany přírody. Entomolog Josef Rusek (z české Akademie věd), nalezl ve smrčinách Šumavy 15-20 zde doposud neznámých druhů hmyzu – chvostoskoků a hmyzenek (údajně glaciálních reliktů), takže nakonec můžeme konstatovat, že přece jenom je suchá smrčina Šumavy (jako vnucený ideový produkt dogmatiků bezzásahovosti) alespoň k něčemu dobrá.

Motýli - Lepidoptera Motýli tvoří po broucích druhou největší, navíc značně atraktivní skupinu okřídleného hmyzu. Většina motýlů vyžaduje především bezlesé travní plochy, lesní motýli byli adaptováni na světlé typy výmladkových lesů, takže díky sukcesní bezzásahovosti dochází v současnosti k jejich radikálnímu ustupování. Příznivé prostředí jejich existence bývá vhodná teplota, vlhkost a slunce (křídla slouží jako sluneční kolektory), přičemž sáním nektaru z květů doplňují energii. Motýli jsou významnými indikátory stavu životního prostředí. Dospělci se živí rostlinnými šťávami, larvální stadia se živí rostlinami. Životní cyklus přechází od dospělce přes vajíčko, příp. larvu, dále housenku, kuklu a opět vlastní motýl (a to vše v průběhu 2-3 týdnů) a to obvykle ve vazbě na hostitelskou rostlinu. Ve stavu vajíček dochází obvykle k přezimování (diapauza). U řady druhů dochází k pravidelné migraci (např. ze Středozemí do Evropy). Obvykle se rozlišuje skupina denních motýlu, aktivních ve dne, kteří mívají kyjovitě zakončená tykadla a světlejší zbarvení, noční motýli létají v noci, proto mívají tmavší zbarvení, takže jsou málo nápadní. V ČR je cca 160 druhů autochtonních motýlů, z nichž je cca 40 ohrožených, ve středoevropských lesích žije cca 2000 druhů motýlů. Denní motýli (aktivní ve dne) Babočka , denní motýl - kopřivová - Aglais urticae, bezlesí, na kopřivách a pobřežních porostech, běžná, Šumava - síťkovaná - Araschnia levana, lužní les, Šumava - paví oko - Inachis io, chladnější vlhčí místa, Šumava - jilmová – Nymphalis polychloros, lesní okraje, řídké lesy, parky a zahrady - osiková – Nymphalis antiopa, velký, nápadný, motýl středních poloh a předhůří (bučiny), osika, jíva, bříza, vrba, jilm - bílé C - Nymphalis vaualbum (Polygonia c-album), A1, C1, listnaté lesy u vod, asi vyhynulý

47

- admirál - Vanessa atalanta, slunná nevětrná stanoviště, bodlák, kopřiva - bodláková – Vanessa cardui, migruje z jihu, Šumava Batolec - Apatura, denní motýl - červený – Apatura ilia, C3, okraje teplých a listnatých a lužních lesů, topol, vrba, Šumava - duhový – Apatura iris, C3, vlhká místa na březích vod, lemy cest, listnaté lesy, housenky žijí na hlavně vrbách, plachtivý let, bělavé skvrny v řadě na křídlech Bělásek , denní motýl - řeřichový - Anthocharis cardamines, vlhké louky, světlé lesy - ovocný – Aporia crataegi, asi již není - čičorečkový – Calias hyale, vojtěška, štírovník, jetel - hrachorový - Leptidea sinapsis, C3, světlé lesy, kromě hor - zelný - Pieris brassicae, pole a zahrady, škůdce brukvovité zeleniny - řepkový – Pieris napi, hojně, louky, pole, zahrady i lesy - řepový – Pieris napae, louky, pole, zahrady - rezedkový – Pontia daplidice, pole v suchých nížinách Bělopásek , denní motýl - hrachorový – Neptis sappho, hrachor - tavolníkový - Neptis rivularis, C3, jižní stráně, mokřady, tavolník, jižní Čechy - topolový - Limenitis populi, C3, listnaté a smíšené lesy, plášťové porosty, jeden z největších evropských motýlů - dvouřadý – Limenitis camilla, teplé listnaté lesy, zimolez, Šumava Hnědásek , denní motýl - chrastavcový - Euphydryas maturna, C1, vlhké, mokřadní TTP, na prstnatci májovém - osikový – Euphydryas (Hypodrias) maturna, C1, údajně nejvzácnější a nejohroženější druh, zahrnut do záchranného programu, slunné lokality s keřovým patrem, světlé listnaté a výmladkové lesy - rozrazilový – Melitatea diamina, vlhké kyselé květnaté louky a mokřady - jitrocelový - Mellicta athalia, paseky, světliny, lesní okraje, křovinaté stráně, květnaté louky extenzivně využívané - kostkovaný – Mellicta cinxia, C2, suché, skalnaté a kamenité stráně, jitrocel - květelový – Mellicta didyma, květnaté suché TTP, slunné křovinaté stráně, paseky, jitrocel, hledík Jasoň , denní motýl - červenooký – Parnassius apollo, A1, C1, národně významný druh, náš nejvzácnější denní motýl, vyskytující se na skalnatých vápencových stráních, stal se symbolem neporušené přírody a její ochrany a inspirací umělců, na Šumavu zřejmě ojediněle přenesen vzdušnými proudy - dymnivkový – P. mnemosyne), C1, Polabí - alpský – P. phoebus, pastviny Martináč , denní motýl - bukový - Aglia tau, bučiny, listnaté lesy - habrový - Saturnia pavonia, paseky, vřesoviště, rašeliniště - trnkový – Saturnia spini, A1, Modrásek, denní motýl - tmavohnědý – Aricia agestis, bezlesí, suché trávy, ubývá sukcesním zalesněním - bělopásný – Aricia eumedon, vlhké TTP, rychle ubývá sukcesním zalesněním - krušinový – Celastrina argiolus, slunné okraje lesů, lesní světliny, krušina, břečťan - nejmenší – Cupido minimus, pastviny na vápencích, xerotermní lokality - štírovníkový – Cupido argiades, bezlesé teplé lokality, ubývá sukcesním zalesněním - lesní – Cyaniris semiargus, slunné bezlesí, ubývá sukcesním zalesněním - štírovníkový – Everes argiades, štírovník - kozincový – Glaucopsyche alexis, bezlesé přírodní lokality, ubývá sukcesním zalesněním - jetelový – Lysandra bellargus, čičorka - bahenní - Maculinea nausithous, N, C2, chráněn v EVL Boletice - VVP Boletice, EVL Onšovice – Mlýny (Nespice, Zdíkov (Onšovice u Čkyně, Putkov, Žár u Čkyně, Čkyně – Horosedly), Vacov (Benešova Hora, Čábuz, Mladikov, Rohanov, Nespice – údolí Spůlky, Žár u Čkyně ), EVL Čábuze (Benešova Hora, Čábuze, Mladíkov, Rohanov), EVL Věžiště (Mečichov), bezlesí, vlhké TTP, rychle ubývá ubývá sukcesním zalesněním - černoskvrnný – Maculinea arion, C1, myrmekofilní - na pastvinách a sekaných pasekách s mraveništi, mateřídouška, tymián, ubývá sukcesním zalesněním, Pošumaví - očkový (očkovaný) – Maculinea (Phengaris) teleius, N, C2, chráněn v EVL Boletice - VVP Boletice, vlhké mokřadní extenzivní TTP - živná rostlina krvavec toten, housenky vylučují tekutinu, díky níž je mravenci považují za své larvy myrmekofylie, mravenců rodu Myrmica, vazba na mateřídoušku, existenčně ohr sukcesním zalesněním, Mn: nekosit TTP od konce VI do zač. VIII - hořcový, Maculinea alcon, C1, bezlesí, vřesovec, hořec hořepník, ubývá sukcesním zalesněním a zaánikem živných rostlin

48

- černolemý - Plebejus argus, bezlesí, sušší louky, vřes, vřesovec, mraveniště, ubývá sukcesním zalesněním - obecný – Plebejus idas, bezlesí, ubývá sukcesním zalesněním - komonicový – Plebicula (Polyommatus) dorylas, C1, slunné Ca lokality, komonice, ohr sukcesním zalesněním - ušlechtilý - Polyommatus amanda, travnaté vlhké porosty, okraje rašelinišť, lesní lemy, živnou rostlinou je vikev ptačí, hojný modrásek Šumavy, bývá na bodlácích, ubývá sukcesním zalesněním, niva Blanice - jehlicový – Polyommatus icarus, bezlesí, vřesoviště, štírovník, hojný, ubývá sukcesním zalesněním - černočárný – Pseudophilotes baton, xerotermní lokality - rozchodníkový – Scolitantides orion, skalnaté, kamenité Ca lokality - stříbrooký (stříbroskvrnný) - Vacciniina optilete, C1, GL. rašeliniště, mokřady, klikvy a brusnice, (housenka žije na vlochyni bahenní), jeden z nejmenších našich modrásků, ohr. sukc. zalesněním, Kvildské slatě, Hornokvildské slatě, Tetřevská slať, Chalupská slať, Žďárecké slatě, Stráženská slať, Stráženská slať, Spálený luh, Chalupská slať, Knížecí Pláně, niva Blanice, Vltavský luh Nesytka , denní motýl - maliníková – Pennisetia hylaeiformis, paseky, světliny, lesní okraje - česká - Pennisetia bohemica, křovinaté stráně, lesní okraje - sršňová – Sesia apiformis, topolová stromořadí - jedlová - Synanthedon cephiformis, lesy s jedlemi - olšová - Synanthedon spheciformis, olšiny, břehové porosty - Soffnerova - Synanthedon soffneri, housenka žije na zimolezu černém, Šumava do 1000 m n.m., Stožec Ohniváček , denní motýl - modrolesklý – Lycaena alciphron, C3, bezlesí, TTP do 1000 m, niva Blanice, Stráženská slať - modrolemý - Lycaena hippothoe, horské bezlesí, travní porosty, mokřady, rašeliniště, kyseláč luční - černočárný – Lycaena dispar, vlhké lokality, šťovík - černokřídlý – Lycaena phlaeus, ruderální lokality, polní cesty, šťovík - černoskvrnný – Lycaena tithyrus, vlhké TTP, suché trávy - celíkový – Lycaena virgaaureae, vlhké TTP, břehy potoků, lesní světliny, ubývá, šťovík Okáč, denní motýl, louky - prosíčkový - Apantopus hyperantus, TTP, paseky, světlé lesy - třeslicový – Coenonympha glycerion, řídké lesy, trávy - stříbrooký – Coenonympha tullia, kyselé TTP, rašeliniště, Vltavský luh - strdivkový – Coenonympha arcania, světlé listnaté lesy nižších poloh, trávy - poháňkový – Coenonympha pamphilus, bezlesí, trávy - rudopásný - Erebia euryale, charakteristický dominantní druh vyšších horských poloh Šumavy (nad 1000 m), prosvětlené okraje horských smrkových lesů, travní porosty, paseky, rašeliniště, housenky žijí na horských travách (kostřava, smilka), na květech starčků, arniky, kamzičníků, pcháčů a bodláků, Stráženská slať, Spálený luh, Knížecí Pláně, niva Blanice - černohnědý – Erebia ligea, horské světlé listnaté a jehličnaté lesy - rosičkový – Erebia medusa, druhotné bezlesí, vlhké louky, horské listnaté lesy - rudopásný – Erebia euryale, horské louky a světliny horských lesů, Šumava - medyňkový – Hipparchia fagi, paseky, suché slunné TTP, trávy - metlicový – Hipparchia semele, paseky, suché slunné TTP - ječmínkový - Lasiommata maera, slunné kamenité oblasti - zední – Lasiommata megera, skály - luční - Maniola jurtina, travní porosty, bezlesí - bojínkový - Melanargia galathea, suché stráně, sušší TTP - pýrový - Pararge aegeria, lesní světliny a cesty - lipnicový – Pyronia tithonus, suché lesní lokality, nektar ostružiníky, trávy, Ostruháček , denní motýl - ostružiníkový - Cyllophrys rubi, C1, vzácně v pásmu listnatého lesa, vázán na jilm horský (Ulmus glabra), lesní okraje a lesní světliny - kapinicový – Satyrium acaciae, teplé lokality, trnka - švestkový – Satyrium pruni, teplé křoviny, lesní okraje, zahrady a parky - trnkový – Satyrium spini, suché teplé křoviny, suché teplé lesostepní lokality, trnka - jilmový - Strymonidia w-album, C3, teplé listnaté lesy - březový – Thecla betuale, okraje lesů, nižší polohy, trnka Otakárek , denní motýl - fenyklový - Papilio machaon, C3, náš největší denní motýl (rozpětí křídel má až 10 cm), který patří k nekrásnějším motýlům Evropy, přestože není vzácný, je chráněn spíše pro svoji krásu, bezlesí, volné otevřené plochy luk a pastvin podél cest, housenky žerou bedrník, příp. kopr, býv. velmi hojný, v současnosti vzácněji na sušších a teplejších stráních do 600 m

49

- x – Papilio glaucus, - ovocný - Iphiclides podalirius, C3, teplé křovinaté stráně do 400 m Perleťovec , denní motýl - stříbropásek - Argynnis paphia, světlé lesní okraje, střední polohy s bujnou vegetací, violka - větší (velký) – Argynnis aglaja, louky a pastviny, paseky a lesní lemy Šumavy, housenky se vyvíjí na violkách, bývá na bodlácích - prostřední – Argynnis adippe, okraje lesů, slunné paseky, Šumava - severní - Boloria aquilonaris, C1, menší motýl, otevřená rašeliniště, vázán na klikvu bahenní, květy prhy arniky a zábělníku bahenního, Kvildské slatě, Hornokvildské slatě, Tetřevská slať, Chalupská slať, Knížecí pláně, Žďárecké slatě, Stráženská slať, Spálený luh, Chalupská slať, niva Blanice, Vltavský luh - nejmenší – Boloria dia, suché stráně, lesní světliny, květnaté louky, vřesoviště - fialkový – Boloria euphosine, slunné lesní okraje, paseky, TTP, lesní cesty - dvanáctitečný – Boloria selene, TTP - ostružinový – Brenthis daphne, okraje lesů, lesní světliny, ostružiník - kopřivový – Brenthis ino, bezlesí, kyselé vlhké TTP - dvanáctitečný – Clossiana selene, chladné vlhké lokality - maceškový - Fabriciana niobe - menší – Issoria lathonia, otevřená krajina, cesty, sekulární lokality - mokřadní - Proclossiana (Boloria) eunomia, C3, GL, rašeliniště a extenzivní zrašelinělé mokřadní travní porosty – živí se rdesnem hadím kořenem (ten v mokřadních, mnohdy neobdělávaných TTP), na květech rdesna, kamzičníku a prhy, podél toků, od Železné Rudy po Lipno, Vltavský luh, kotlina horní Vltavy, Knížecí pláně, Žďárecké slatě, Stráženská slať, Spálený luh, kotlina Valné, Stráženská slať, niva Blanice, ohr lesní sukc. - malý (menší) – Issoria lathonia , violka Pestrobarvec , denní motýl - petrklíčový – Hamearis lucina, vlhké kvetoucí TTP, lesní světliny a okraje lesů Pestrokřídlec , denní motýl - podražcový – Zerinthia polyxena, skalnaté oblasti, podražec Soumračník , denní motýl - jitrocelový - Carterocephalus palaemon, C4, roztroušeně, travnaté plochy, pásmo doubrav - máčkový – Erynnis tages, kulturní krajina, lesní okraje, paseky - čárkovaný - Hesperia comma, C3, suché otevřené lesy s křovinami, travní světliny, nektar z bodláků, vajíčka na trávy - černohnědý – Heteropterus morpheus, TTP, přechody mezi lesem a rašeliništěm - rezavý - Ochlodes venatus, otevřené lesy s křovinami, travní světliny - jahodníkový – Pyrgus malvae, bezlesí – sušší TTP, křovinaté stráně, lesní světliny, lesní okraje, nektar z jahod, zběhovce, mochny - lesní – Thymelicus sylvestris, polosuché travnaté biotopy Vřetenuška, denní motýl - chrastavcová - Zygaena scabiosa, C2, teplé listnaté lesy, TTP - kozincová – Zygaena osterodensis, teplé listnaté lesy - mateřídoušková - Zygaena purpuralis, světlé lokality, mateřídouška - mokřadní – Zygaena trifolii, C1, vlhké TTP, rašeliniště - obecná - Zygaena filipendulae, slunné louky, lesní okraje, paseky, vikvovité – štírovník, čičorka, bílojetel Zelenáček , denní motýl - šťovíkový - Ascita statices, TTP, stráně a paseky, šťovík - trnkový – Rhagades pruni, křovinaté stráně, lesní okraje Žluťásek , denní motýl - borůvkový - Colias palaeno, C2, GL, boreoalpinní, šumavská rašeliniště, rašelinné louky a pastviny (přezimující housenky se vyvíjí na brusnici vlochyni), bývá na květech brusnic, černýšů a bodláků, ohr sukc. zalesňováním stanovišť, rašeliniště, Modravské slatě, Hiornokvildské slatě, kotlina horní Křemelné, Knížecí pláně, Žďárecké slatě, Spálený luh, niva Blanice - čičorečkový – Colias hyale, kvetoucí louky, vojtěšky, lesní okraje, od nížin do hor - čilimníkový – Colias crocea, suché bezlesé lokality, louky - tolicový – Colias erate, vojtěšková pole - barvoměnný – Colias myrmidome, TTP, světlé lesy, vzácně, lokálně, Šumava - řešetlákový - Gonepteryx rhamni, světliny a okraje smíšených a listnatých lesů, Šumava Noční motýli Adéla borůvková - Nematopogon robertellus, noční motýl, drobný motýlek horského smrkového lesa Bekyně , noční motýl - pižmová – Euproctis similis, listnaté stromy

50

- zlatořitná – Euproctis chrysorrhaea, housenky holožír slivoně, jabloně, duby - mniška - Lymantria monacha, housenka je kalamitním škůdcem smrkových porostů - velkohlavá – Lymnatria dispar., holožír duby - vrbová – Leucorna salicis, topoly, vrby - březový – Eriogaster lanestris, bříza Běloskvrnka , noční motýl - lísková - Colocasia coryli - smrková - Panthea coenobita - jeřábová - Trichosea ludifica Blýskavka, noční motýl, můra - mramorovaná – Phlogophora meticulosa, - kapradinová – Phlogopora scita, smíšené lesy Bourovec , noční motýl - borový – Dendrolimus pini, škůdce borovic - trnkový - Erigaster catax, C1, trnka, Mo a Ma (vyřezávání křovin mimo období vývoje housenek) - osikový - Gastropacha populifolia, C3, osika, topol - ovocný – Gastropacha quercifolia, trnka, vrba - dubový - Lasiocampa quercus, dub - topolový - Poecilocampa populi - borůvkový - Phyllodesma ilicifolia, C3 - prstenčitý – Malacosorna neustrium, listnáče, ovocné stromy Černokřídlec , noční motýl - smuteční - Odezia atrata, píďalka, Dlouhozobka , lišaj, noční motýl - zimolezová – Hemaris fusciformis, paseky, lesní okraje - svízelová - Macroglossum stellatarum, horské lesy Drvopleň , noční motýl - obecný – Cossus cossus, housenky žijí ve dřevě, běžný druh - vrbový – Cossus salicea Dřevobarvec, můra, noční motýl - bolševníkový - Drasypolia templi, bolševník - vlochyňový - Lithophane lamda, vlochyně, rašeliniště, Hornokvildské slatě, Vltavský luh - březový - Lithophane furcifera, břízy, šumavská rašeliniště - bodlákový - Xylena exsoleta, pole, i Šumava - luční – Xylena vetusta, borůvka, rdesno, kosatec, vrba Hranostajník , noční motýl - vrbový - Cerura vinula, vlhké listnaté lesy, vrba, topol - březový - Furcula bicupsis, bříza, olše, vzácně - jívový – Furcula furcula, vrby, vzácně - osikový – Furcula bifida, osiky, topoly, vzácně - bukový - Stauropus fagi, teplejší lesy Hrotnokřídlec , noční motýl, horské louky - chmelový – Hepialus humili, běžný - lesní – Hepialus hecta, horské lesy běžný - kapradinový – Pharmacis fusconebulosa, hory a podhůří, kořínky hasivka orličí Hřbetozubec javorový – Ptilophora plumigera, Strážný Huňatec žlutopásný – Psodos quadrifaria, horská píďalka, horské louky Jetelovka, noční motýl - menší – Callistege mi, jetel Klíněnka , noční motýl -jírovcová – Cameraria ohridella, , cca 2000, jírovec, inv - lipová – Phyllonorycter issikii, , cca 2000, lípy, inv - akátová – Phyllonorycter rieniella, , akát Kovolesklec, můra, noční motýl - brusnicový - Autographa pulchrina, borůvka, čistec, hluchavka, kopřiva - hluchavkový – Autographa jota, hluchavka - jestřábníkový – Autographa bractea, hluchavka, jestřábník, kopřiva, pcháč - gama - Autogramma gamma, přilétá za květu šumavských luk - šedivkový - Diachrysia chrysis, paseky, TTP, zahrady, hluchavla, kopřiva, šedivka - žluťuchový - Lamprotes c-aureum, C2, louky, žluťucha, orlíče

51

- omějový - Polychrisia moneta, C2, pro Šumavu typický, louky, oměj, stračka, úpolín - kopřivový - Syngrapha interrogationis, borůvka, vlochyně, kopřiva - modřínový – Syngrapha ain, modřín Lišaj, lišaj, noční motýl - smrtihlav – Acherontia atropos - kyprejový - Deilephila porcellus - vrbkový – Deilephila elpenor, kulturní smrčiny, typický pro Šumavu - svlačcový – Here convolvuli - pryšcový - Hyles (Celerio) euphorbiae, C3 - svízelový – Hyles galii, svízel - topolový – Laothoe populi, topol - paví oko – Smerinthus ocellata, vrba, topol, jabloň - borový - Spinx pinastri, běžný v borových porostech Makadlovka , škůdce pěstovaných rostlin - x – Athrips pruinosella, rašeliniště, Šumava - x – Chionodes nebulosellus, rašeliniště, Šumava Mol , noční motýl - horský – Morophaga choragella, Stožec - x – Niditinea striolella, Stožec - x – Tinea pallescentella, , částečně synantropní - šatní – Tineola biselliella, , domácnosti, larvy se živí keratinem - čalounový – Trichophaga tapetzella, Můra, noční motýl - vlochyňová - Anarta cordigera, C3, GL, rašeliniště – vlochyně a brusinky, Šumava - vřesová – Anarta myrtilli, hojně rašeliniště - dřevobarvec – Dasypolia templi, - podivná - Eriopygodes imbecillus, hojná, Šumavské pláně, kotlina Vltavy - sivá - Papestra biren, dominantní šumavské pláně - sosnokaz – Panalis flammea, škůdce borovice Můrka vrbová – Earias chlorata, na vrbách, olších, jasanech Můřice , noční motýl - bělopásná - Habrosyne pyritoides, maliník, ostružiník - očkovaná - Thyatira batis Obaleč , noční motýl, - x – Blastesthia mughiana, rašeliniště, Kvildské slatě - šiškový – Cydia strobilella - smrkový – Choristoneura fumiferana, smrky - jedlový - Choristoneura murinana, jedle - vrbový – Hedya salicella, vrby - zdobený – Olethreutes arbutellus, Chalupská slať, jediná lokalita - rašelinný- Olethreutes turfosus, Chalupská slať - x – Pammene luededrsiana, Chalupská slať - dubový – Tortrix veridana, jarní defoliace dubu - hlohový – Achrips crataegana, hloh - korunový – Epinotia nigricana, staré jedle - x – Epinotia gimmerthalina, rašeliniště, Modravské slatě, Kvildské slatě - předjarní – Tortricodes alternella, duby - modřínový – Choristoneura griseana, modřín - rudohlavý - Zeiraphera rufimitrana, vzácně Osenice, můra , noční motýl - rašelinná - Eugrapge (Coenyphella) subrosea, C3, rašeliniště, na kyhance sivolisté se živí housenky, vlochyně, vřes, rojovník, Vltavský luh, Mrtvý luh - smrková – Xestia (Anomogyna) sincera, C2, podmáčené smrčiny, rašeliniště, lišejníky na smrcích, Vltavský luh - horská – Xestia rhaetica, C3, hory, vzácně, Modravské slatě, Kvildské slatě - mramorovaná – Xestia speciosa, šumavské pláně (pásmo horských smrčin), Tetřevská slať, zlatobýl, jestřábník, borůvka - alpská – Xestia alpicola, rašeliniště, Šumava Píďalka / Píďalíčka, píďalky , noční motýl - borůvková (různorožec b.) - Arichanna melanaria, boreální druh rašelinišť, na vlochyni, rojovníku - tmavoskvrnáč borový – Bupalus piarius, housenky masově škodí na borovicích

52

- klikvová - Carsia sororiata, rašeliniště, vázána na klikvu, rašeliniště, Modravské slatě - jilmová – Discoloxia blomeri (Hydriomena furcata), hory a podhůří (pásmo bučin), jilm - horská - Entephria caesiata, horské polohy - šťavelová – Entephria infidara, C3 - šťavelová – Entephria infidara, C3 - zelenokrajná - Euphyia biangulata, - zelenokrajná – Euphyia biangulata, - rojovníková – Eupithecia gelidata, C4, rašeliniště s rojovníkem, Třeboňsko - kuřičková – Perizoma taeniata, Stožecká skála, okolí Srní - skvrnitá - Rheumaptera subhastata, hory - severní - Thera cognata, C3, vzácně, Šumava kolem 1000 m - jalovcová – Thera juniperata, pastviny - zhoubná – Eranis defoliaria, defoliace dubů - podzimní – Operophthera brumata, Pídalička , noční motýl - rojovníková – Eupithecia gelidata, na rojovníku bahenním - šišková – Eupithecia abietaria, ve smrkových šiškách, GL - západní – Eupithecia pulchellata Pouzdrovníček olšový – Coleophora fuscidinella, olše Pouzdrovníček modřínový – Coleophora lariciella, modřín Přástevník , přástevníci, noční motýl - medvědí - Arctia caja, hojně, pampeliška, jitrocel, kakost, pcháč - kostivalový - Callimorpha quadripunctaria, N, C1, teplé lokality Pošumaví, skalní lesostepi a listnaté lesy, květy sadce konopáče a starčků, pampeliška, jitrocel - hluchavkový – Callimorpha dominula, u toků, rašelinišť, u sídel, hojně - chrastovcový - Diacrisia sannio, chrastavec, jestřábníky, pampeliška, pcháč, jitrocel, kopřiva, šťovík - jitrocelový - Parasemia plantaginis, C1, květnaté louky s ojedinělými stromy - angreštový – Rhyparia purpurata, - mátový – Spilosoma lubricipeda, Předivka - jasanová – Prays curtisellus, jasan - zhoubná – Yponomeuta evonymella, střemcha Rákosnice (můra rákosní) – Phragmitiphila nexa, C3, můra, mokřady, Českobudějovicko Různorožec, píďalka , noční motýl - černopásý – Alcis maculata, horské smrčiny - borůvkovy – Arichanna melanaria, C3, píďalka Skvrnopásník, noční motýl - angreštový – Abraxus grossluraia, - jilmový – Calospilos sylvata, Strakáč , noční motýl - březový - Endromis versicolora, březiny, habřiny, smíšené lesy, okraje rašelinišť Stužkonoska , můra, noční motýl - modrá - Catocala fraxini, jasan, topol, dub, vrba, jilm, olše - olšová – Catocala nupta - topolová – Catocala elocata - vrbová – Catocala electa, C2 - švestková - Ephesia fulminea, trnka Světlopáska , můra , noční motýl - bahenní - Deltote uncula, mokřady, ostřice, šáchory - ostřicová - Deltote deceptoria, louky, bojínek, Vltavská kotlina - stříbřitá - Deltote bankiana, mokřady - ostružiníková - Protodeltote pygarha, ostružiník Šedavka , můra, noční motýl - mokřadní - Celaena hawortii, C3, GL, rašeliniště, vazba na suchopýr pochvatý, Vltavský luh, Třeboňsko Šerokřídlec , noční motýl - jilmový - Discoloxia blomeri, pralesní listnaté lesy, zejména jilmy - květelový – Elophos dilucidarius, horské smrčiny - skvrnopásný – Elophos sordarius, horské smrčiny - jeřábový - Venusia cambrica Šípověnka , můra , noční motýl

53

- hojná – Acronicta rumicis, pole, zahrady - jívova- Acronicta auricoma, - olšová - Acronicta alni, olše - trnková - Acronicta psi, trnka, šípek, ovocné strom - vachtová – Acronicta menyanthidis, rašeliniště, vachta, vrbina, klikva, jíva, hadí kořen, zábělník, vřes - velkohlavá - Acronicta megacephala, - vrbová – Acronicta leporina, vrba, bříza Štětconoš , bekyně, noční motýl - smrkový - Calliteara abietis, smrk, jedle, vzácně - ořechový – Calliteara pudibunda, přezimuje na buku, defoliátor - trnkový - Orgyia antiqua Tmavoskvrnáč , noční motýl - zhoubný – Erannis defoliaria, listnaté stromy Travařík , noční motýl, horské louky - mokřadní - Crambus alienellus, C3, TTP, trávy - šumavský - Pediasia truncatella, C3, GL, horská šumavská rašeliniště, slatiny, bezkolenec, Modravské slatě, Kvildské slatě, Tetřevská slať Vakoš – Sterrhopterix standfussi, Modravské slatě Vztyčnořitka, noční motýl - lipová – Phalera bucephala, dub, vrba aj. listnaté dřevin Zavíječ , noční motýl, nenápadný drobný motýlek - bahenní – Ostrinia palustralis, housenky žijí pod vodou na zbytcích listí - smrkový – Dioryctria strobilella - moučný – Ephestia kuehniella, žije v mouce, domácnosti - x – Udea decrepitalis, nižší polohy do 1000 m, louky Zejkovec , noční motýl - řešetlákový- Selenia dentaria, hloh, trnka Zelenopláštík , noční motýl - březový – Geometra papilionaris, bříza, jilm dub, líska Žlutokřídlec, noční motýl - šťovíkový – Timandra griseata, šťovík

Brouci – Coleoptera Bázlivec - olšový – Agelastica alni, mandelinka na olši lepkavé Bělokaz - dubový – Scolytus intrycatus, kůrovcovitý brouk, duby - jilmový – Scolytus scolytus, jilmy Červotoč - proužkovaný – Anobium punctatum, trouchnivějící dřevo, synantropně dřevěné konstrukce Drabčík (bývají modelovými studijními objekty ekologických studií), produkují obranné sekrety, početní - x – Amphichroum canaliculatum, Boubín - x – Anotylus rugosus, smrčiny, Šumava - x – Anthobium atrocephalum, Šumava - x – Anthobium melanocephalum, Šumava - x – Anthophagus alpestris, Boubín - x – Anthophagus omalinus, Boubín, Černé jezero - x – Anthophagus alpestris, Boubín - x – Arcolocha amabilis, C3, Šumava - x – Astenus procerus, Šumava - x – Atanygnathus terminalis, C3, Šumava - x – Atheta allocera, Boubín - x – Atheta arctica, Šumava - x – Atheta brisouti, C3, Šumava - x – Atheta crassicornis, Šumava - x – Atheta fungi, Šumava - x – Atheta triangulum, Boubín - x – Atheta obtusangula, C3, Šumava - x – Atrecus affinis, podkorní hmyz, Boubín

54

- x – Atrecus longiceps, podkorní hmyz, Šumava - x – Atrecus pilicornis, podkorní hmyz, Boubín - x – Autalia longicornis, Šumava - x – Bisnius fimetarius, Boubín - x – Bisnius nitidus, Šumava - x – Bledius talpa, Šumava - x – Bolitochara mulsanti, Boubín - x – Boreophilia smolkai, boreoalpinní druh, Šumava - x – Bryophacis rufus, Boubín - x – Bryoporus rufus, Šumava - x – Cadaverota hansseni, Šumava - x – Dinaraea aequata, Šumava - x – Domene scabricollis, Boubín - x – Eucnecosum brachypetalum, Plechý - x – Euplectus decipiens, C3, Šumava - x – Eusphalerum alpinum alpinum, Boubín - x – Eusphalerum anale, Šumava - x – Eusphalerum florale, C3, Šumava - x – Eusphalerum limbatum, Boubín - x – Eusphalerum longipenne, Šumava - x – Eusphalerum rectangulum, Boubín - x – Eusphalerum semicoleoptratum, Boubín - x – Eusphalerum signatum, Boubín - x – Eusphalerum stramineum, C3, velmi vzácný, Boubín, Bučina u Vimperka, Sokol u Horské Kvildy - x – Gabrius pennatus, Šumava - x – Gabrius splendidalus, Boubín - x – Geodromycus globulicollis, C3, boreoalpinní druh, Šumava - x – Geodromycus nigrigata, C3, Šumava - x – Gymnusa brevicollis, rašeliniště, Šumava - x – Gymnusa variegata, rašeliniště, Šumava - x – Hygronoma dimidiata, Šumava - x – Ichnopoda objecta, Šumava - x – Lathrobium fulvipenne, Šumava - x – Lathrobium rufipenne, C3, Šumava - x – Leptusa flaviconis, Losenice - x – Leptusa laevicauda, C3, Šumava - x – Leptusa pulchella, Šumava - x – Lesteva longoelytrata, Boubín - x – Lesteva monticola, Šumava - x - Lesteva pubescens, Šumava - x – Liogluta granigera, Šumava - x – Liogluta microptera, Boubín - x – Lordithon bicolor, podkorní hmyz, Šumava - x – Lordithon exoletus, podkorní hmyz, Boubín - x – Lordithon speciosus, podkorní hmyz, Šumava - x – Mniusa incrassata, Šumava - x – Mycetoporus clavicornis, Šumava - x – Mycetoporus corpulentus, Šumava - x – Mycetoporus erichsonatus, Šumava - x – Mycetoporus lepidus, Šumava - x – Mycetoporus monticola, u Černého jezera - x – Mycetoporus mulsanti, Boubín - x – Mycetoporus nigricollis, Boubín - x – Mxcetoporus splendens, Boubín - x – Myllaena kraatzi, Šumava - x – Nudobius lentus, Šumava - x – Ocypus buharicus, Šumava - x – Ocypus ophthalmicus, Šumava - sivý – Omalium caesum, smrčiny, Šumava - poříční – Omalium rivulare, smrčiny, Šumava

55

- x – Omalium rugatum, Trojmezná - x – Olisthaerus substriatus, C1, podkorní hmyz, Šumava - x – Olisthaerus striatus, Šumava - x – Olophrum piceum, Šumava - x – Olophrum rotundicolle, Hornokvildské slatě - x – Olophrum transversicole, C1, AM, Hornokvildské slatě - x – Omalium rugatum, bezlesí pod Plechým, kamenné moře u Plešného jezera - x – Ontholestes murinus, Šumava - x – Othius angustatus, Šumava - x – Othius myrmecophilus, Šumava - x – Othius subuliformis, Boubín - x – Oxypoda lugubris, Šumava - x – Oxypoda soror, Šumava - x – Philhygra arctica, rašeliniště, Šumava - x – Philonthus atratus, Šumava - x – Philonthus cognatus, Lipensko - x – Philonthus intermedius, C3, Šumava - x – Philonthus laevicollis, Šumava - x – Philonthus nigrita, Boubín - x – Philonthus punctus, Šumava - x – Philonthus rotundicollis, Lipensko - x – Philonthus splendens, Boubín - x – Phoenomus pusillus, Boubín - x – Phoestiba lapponica, Šumava - x – Phyllodrepa floralis, Boubín - x – Phyllodrepa linearis, C3, Šumava - x – Phyllodrepa pygmaea, C3, Šumava - x – Phyllotreta undulata, Šumava - x – Phymatura brevicollis, C3, Šumava - x – Proteinus brachypterus, Boubín - x – Pseudopsis sulcata, C1, Šumava - x – Pycnoglipta lurida, C1, Šumava - x – Quedius alpestris, Šumava - x – Quedius auricomus, C1, Šumava - x – Quedius boops, Šumava - x – Quedius cinctus, Boubín - x – Quedius cuncticollis, Šumava - x – Quedius dubius fimbriatus, Šumava - x – Quedius folvicolis, Šumava - x – Quedius fuliginosus, Boubín - x – Quedius habelfelneri, Šumava - x – Quedius lucidulus, Boubín - x – Quedius mesomelinus, Boubín - x – Quedius nigriceps. C3, Šumava - x – Quedius ochropterus, C3, Boubín - x – Quedius paradisianus, Šumava - x – Quedius picipes, C3, Šumava - x – Quedius plagiatus. Boubín - x – Quedius subunicolor, Šumava - x – Rugilus mixtus, C3, Šumava - x – Scaphuim immaculatum, C3, Šumava - x – Schistoglossa aubeia, rašeliniště, Šumava - zdobený - Staphylinus caesareus, velký středoevropský drabčík, v blízkosti hnijících organických látek, i larva se živí drobnějším hmyzem - x – Stenus impressus, Boubín - x – Stenus montivagus, Šumava, rašeliniště - x – Stenus nitidiusculus, Šumava, rašeliniště - x – Stenus oscillator, C3, Šumava, rašeliniště - x – Stenus previpennis, C3, Šumava, rašeliniště - x – Stenus ludyi - C3, Šumava, rašeliniště

56

- x – Tachinus elongatus, C3, Boubín - x – Tachinus laticollis, Boubín - x – Tachinus laticollis, Boubín - x – Tachinus lignorum, Boubín - x – Tachinus pallipes, Boubín - x - Tachinus proximus, Boubín - x – Tachinus rufipennis, Šumava - x – Tachinus signatus, smrčiny, Boubín - x– Tachyporus chrysomellinus, smrčiny, Lipensko - x – Tachyporus hypnorum, smrčiny, Šumava - x – Tachyporus pulchellus, C3, Šumava - x - Thoracoporus cortinicus, C3, Šumava - x – Xantholinus decorus, C3, Šumava - x – Xylostiba monilicornis, Šumava Dřepčík - x – Phyllotreta nemorum, smrčiny, Šumava - polní – Phyllotreta undulata, pole a louky, škůdce brukvovitých Dřevokaz (kůrovec) - bukový – Xyloterus domesticus, napadá staré buky - x - Xyloterus laeve - x - Xyloterus lineatus, technický škůdce dřeva Hladkokorovec – Pytho depressus, býv. Ždánidla Hnojník - x – Aphodius corvinus, Boubín - x – Aphodius depresus, Boubín - obecný – Aphodius fimetarius, kde kravský a koňský trus - x – Aphodius nemoralis, Boubín - smrkový – Aphodius piceus, Boubín Hrbáč - osenní – Zabrus tenebrioides (gibbus), obilná pole a úhory Hrobařík - x – Nicrophorus (Necrophorus) antennatus, C3 - obecný – N. vespilio - malý – N. vespiloides, smíšené lesy, zahrady a parky, Šumava - x – Sciodrepoides fumatus, Šumava - x – Sciodrepoides watsoni, Lipensko Chrobák - lesní – Geotrupes (Anoplotrupes) stercorarius, lesní druh žijící pod exkrementy lesních zvířat, z nich vytváří hrudky do nichž kladou vajíčka, larvy je pak vyžírají, Boubín - x – Geotrupes mutator – chrobák x , Lipensko - jarní – Geotrupes vernalis, na odumřelém dřevě Chroust - obecný – Melolontha melolontha, zemědělská krajina do 1000 m - maďalový – M. hippocastani, lesní okraje a světlé lesy vysočin Chroustek lesní – Amphimallon solstitiale, otevřená krajina Kamomil říční – Ancyclus fluviatilis, vodní brouk, horské a podhorské toky Klikoroh - borový - Hylobius abietis, jehličnaté lesy, nosatec přezimující na čerstvých pařezech, dospělec vyhlodává kůru až na dřevo borových aj. jehličnatých výsadeb , Boubín - devětsilový – Liparus glabirostris, TTP, horské svahy a sutě, chladné polohy Kovařík , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů - obskurní – Agriotes obscurus, smrčiny, Boubín - x – Agriotes sputator, smrčiny, Šumava, Lipensko - x – Ampedus aethiops, lesní okraje, lesní světliny, TTP, Boubín - x – Ampedus castaneus, lesní okraje, lesní světliny, TTP, Boubín - krvavý (nachový) – Ampedus sanguineus, lesní okraje, lesní světliny, TTP - x – Anostirus castaneus, Boubín - x – Anostirus sulphuripennis, Boubín - x – Athous zebei, Boubín - x – Athous subfuscus, Boubín

57

- x – Ctenicera cuprea, Boubín - x – Ctenicera pectinicornis, Boubín - x – Dalopius marginatus, Boubín - stažený - Danosoma fasciata, C2, mizející druh původních smíšených lesů Šumavy - x – Hypnoidus riparius, Modravské slatě - fialový - Limoniscus violaceus, C3, relikt – pralesy Šumavy - x Limonius aeneoniger, Boubín - x Liotrichus affinis, Boubín - devětsilový – Liparus glabrirostris, Šumava - x – Melanotus rufipes, Šumava - x – Sericus brunneus, Boubín Kozlíček - smrkový (hvozdník) - Monochamus sartor, atraktivní brouk, jehličnaté lesy vyšších poloh, původní šumavské smrčiny - osikový – Saperda populnea, lužní lesy, doprovody řek Kožojed - obecný – Dermestes lardarius, hnízda ptáků a savcí, i synantropní škůdce, i domácnosti Krajník - hnědý – Colosma inquisitor, Cx, listnaté a smíšené lesy, parky a sady, teplejší polohy, živí se housenkami bekyní a bourovců Krasec - švýcarský – Anthaxia helvetica, smíšené a listnaté lesy, trouchnivějící dřevo, Boubín - čtyřtečný – Anthaxia quadripunctata, smíšené a listnaté lesy, trouchnivějící dřevo, Boubín - borový – Phaenops cyanea, borovice Kůrovec - x – Cryptogurus cinereus - x – Cryptogurus hispidulus¨ - x – Cryptogurus pusillus - x - Dryocoetes autographus - x - Dryocoetes hectographus, Boubín - x - Orthomicus laricis - x – Pityogenes conjunctus, Mrtvý luh Kvapík - modrý – Harpalus rubripes (affinis), smrčiny, Šumava, Lipensko - x – Harpalus quadripunctatus, bezlesí, Šumava - plstnatý – Pseudoophonus rufipes, Šumava, Lipensko Lalokonosec - černý - Otiorhynchus niger, smrčiny hor a vrchovin Lesák - x – Laemophloeus monilis, smíšené lesy, Kleť Lesklec - x – Rhizophagus bipustulatus, Boubín - x – Rhizophagus dispar, Boubín - x – Rhizophagus ferrugineus, Boubín - x – Rhizophagus grandis, Šumava - x – Rhizophagus nitidulus, Boubín Lesknáček - x – Glischrochilus quadrisignatus, , hnijící a kvasící rostlinné substráty Listohlod - x – Phyllobius arborator, Boubín - x – Phyllobius argentatus,Boubín - x – Phyllobius calcaratus, Lipensko - x – Phyllobius cloropus, Boubín - x – Phyllobius glaucus, Boubín - x – Phyllobius maculicornis, Boubín - x – Phyllobius pyri, Boubín Listokaz - zahradní – Phylloperta horticola, lesní okraje, TTP, zahrady a parky Listopas - x - Polydrusus amoenus, smíšené a jehličnaté lesy, remízy, staré parky, Boubín

58

- x - Polydrusus pallidus, smíšené a jehličnaté lesy, remízy, staré parky, Boubín - x – Strophosomus melanographus, listožravý škůdce lesních kultur, Lipensko Lýkohub (kůrovec), nebezpečné nálety na hnijící dřevo - x - Dendroctonus mican, Šumava - x – Hylastes brunneus, Šumava - x – Hylastes brunneus, Šumava - x – Hylastes cunicularius, Boubín - x – Hylastes glabratus, Šumava - x - Phthorophloeus spinulosus - sosnový – Tornicus piniperda, kambioxylofág, borovice - menší – Tornicus minor, borovice - x - Xylechinus pilosus Lýkožrout (kůrovec) - smrkový – Ips typograhus, jehličnaté a smíšené lesy, nalétá zejména na osluněné staré stromy (70-100 let, i od 50 let) na svazích s jižních expozicí, gradace přemnožení po teplém zimním období, hřebenové smrčiny Šumavy, jeho neomezovaná invaze byla využita ideology bezzásahovosti ke vzniku rozsáhlé virtuální divočiny - ponechání padlých stromů (s kůrou) je pro lýkožrouty přímo ideální (RNDr. Jan Plesník, CSc.), projevuje se i na blatkové kleči a kleči na Šumavě – Mokrůvka, Blatenská slať - menší – Ips amitinus, je menší, vývoj v mladších smrčinách či slabších korunových částech - vrcholkový – Ips acuminatus, borovice - severský – Ips duplicatus, šíří se do Čech - modřínový – Ips cembrae, modřín - x - Pityogenes conjuctus, Šumava - jedlový - Pityogenes curvidens, jedle - x - Pityogenes chalcographus, Boubín - prostřední – Pityogenes spinidens, jedle - lesklý – Pityogenes chalcographus, jehličnaté lesy, drobný kůrovec na vršcích a větvích smrků - drsný – Pityophorus glabratus, Šumava - x – Pityophthorus pityographus, Boubín - matný - Polygraphus polygraphus, nalétává na hladké smrky - x – Polygraphus subopacus, Šumava - x – Polygraphus excujlptus, Šumava Majka obecná – Meloe proscarabaeus, C4, podhůří, bezlesí, pastviny, jedovatá, požírá včelí vajíčka Mandelinka - x – Altica aenescens, rašeliniště, Šumava - x – Altica oleracea, Boubín - x – Crepidodera aurata, Boubín - krytohlav x – Cryptocephalus decemmaculatus, rašeliniště, Šumava - krytohlav x – Cryptocephalus moraei, Boubín - obskurní – Donacia obscura, vzácná, rašeliniště, břehy jezera Laka - x – Gastrophysa viridula, Boubín - x – Gonioctena intermedia, fytofágní, Ždánidla - x – Gonioctena pallida, fytofágní, Boubín - x – Gonioctena quinquepunctata, fytofágní, Boubín - x – Chaetocnema hortensis, Boubín - x – Chaetocnema picipes, Boubín - x – Chrysolina crassimargo, údolí Pěnivého potoka - x - Chrysomella lapponica, rašeliniště, Hornokvildské slatě, Chalupská slať, Trojmezná, Mrtvý luh - x – Lochmaea capreae, Boubín - x – Longitarsus suturellus, Boubín - x – Luperus viridipennis, Boubín - dvacetitečná – Melasorna vigintipunctata, vrba - x – Minota obesa, Modravské slatě, Boubín - x – Neocrepidodera (Asiorestia) femorata, Boubín - bramborová – Leptinotarsa decemlineata, brambory - havezová – Oreina cacaliae, Stožecká skála - x – Oreina speciossima, Boubín - x – Oulema gallaeciana, Boubín - x – Phaedon cochleariae, Boubín - x – Phyllotreta astrachanica, Boubín

59

- x – Phyllotreta scheuchi, Boubín - x – Phyllotreta undulata, Boubín - x – Phyllotreta vittula, Boubín - x – Scleropaedon crniolicus, Boubín Mrchožrout - x – Aclypea souverbii, u Černého jezera - znamenaný – Oeceoptoma (Oiceoptoma) thoracica, smíšené lesy, hadovka smrdutá, mršiny, Šumava - x – Pteroloma forsstroemi, AM, podél vodních toků, jezerní kary - Černé jezero Mršník - x – Hister unicolor, Šumava Nosatec - dubový - Acalles camelus, duby - x – Acalles croatius, Stožec - x – Acales hypocrita, Boubín - x – Barypeithes araneiformis, fytofágní, Boubín, Ždánidla, u Černého jezera - x – Coeliodes nigritarsis, rašeliniště, Mrtvý luh - lískový – Curculio nucum, okraje lesů, křoviny, živí se plody lísky - žaludový – Curculio glanium, dubiny, parky - x - Echinodera hipocryta, zachované suťové lesy, bezkřídlý nosatec - lesklý – Magdalis nitida, Boubín - x – Magdalis phlegmatica, rašeliniště - horský - Miarus monticola, Trojmezná - x – Notaris acridulus montanus, Boubín - x – Notaris aethiops, rašeliniště - x – Omyxacalles pyraneus, Boubín - x – Otiorhynchus fascipes, Boubín - x – Otiorhynchus labilis, Boubín, Stožec - x – Otiorhynchus laevigatus, Šumava - x - Otiorhynchus lepidopterus, zachovalé lesy, Hornokvildské slatě, údolí Pěnivého potoka - x – Otiorhynchus labilis, Stožeská skála - x – Otiorhynchus morio, Boubín - x – Otiorhynchus nodosus, Boubín - x – Otiorhynchus proximus, Trojmezná - drsný – Otiorhynchus scaber, Boubín - x – Otiorhynchus singularis, Šumava - x – Otiorhynchus subdentatus, Boubín - x – Plinthus findeli, Ždánidla, Šumava, nad 1000 m - x – Polydrusus ruficornis, rašeliniště, Křemelná Nosorožík - kapucínek – Oryctes nasicornis, C3, dubiny, teplejší oblasti Páchník , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů - hnědý - Osmoderma eremita, N, C2, druh zlatohlávka, acidofilní doubravy, staré stromy, Třeboňsko Páteříček - hnědý – Cantharis fusca, smrčiny, Lipensko, homeopatikum - x – Cantharis pagana, smrčiny, Boubín - selský – Cantharis rustica, kvetoucí louky, křoviny Pestrokrovečník - mravenčí - Thanasimus formicarius, jehličnaté lesy, na padlých kmenech vyhledává larvy kůrovce, zejména lýkožrouta smrkového Pilous - černý – Sitophilus granarius, dub, obiloviny Pírník - x – Acrotrichis sp., Boubín Polník - dvojtečný – Agrillus bittutatus, krascovitý brouk - zelenavý – Agrillus viridis, na dubech Potápník - x – Agabus guttatus, Boubín - x - Agabus wasastjernae, boreomontánní druh, rašeliniště, Křemelná, Chalupská slať - vroubený – Dystichus marginalis, menší vodní nádrže

60

- x – Ilybius aenescens, rašeliniště, Modravské slatě - x – Ilybius crassus, rašeliniště Potemník - moučný – Tenebrio molitor, lesy, křoviny i synantropně, domácnosti - x – Diaperis boletí, smíšené lesy Rákosníček - Donacia Roháč , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů - obecný - Lucanus cervus, C3, náš největší brouk, který i s kusadly měří až 10 cm, staré dubové či smíšené lesy, pohlavní dvojtvárnost, teplejší oblasti Roháček - x - Ceruchus chrysomelinus, C1, jedlobukové pralesy - bukový - Sinodendron cylindricum, horské listnaté a smíšené lesy, samičky kladou vajíčka do trouchnivějících buků aj. dřevin Slunéčko - velké - Anatis ocellata (řetězník očkovaný), borové a smrkové lesy, živí se mšicemi - sedmitečné - Coccinella septempunctata, na místech se mšicemi, kterými se živí (dospělec i larva), vylučuje žíravou odpuzující tekutinu Střevlíček - x – Agonum ericeti, rašeliniště, Mrtvý luh - šestitečný – Agonum sexpunctatum, Lipensko - x – Bembidion ascendens, podél vodních toků, Šumava - x – Bembidion atrocorelum, podél vodních toků, Šumava - x – Bembidion lampros, smrčiny, Šumava - x – Bombidion stomoides, Modravské slatě, horní Vydra -Calathus - hnědý – C. fuscus, smrčiny, Šumava - x – C. micropterus, u Černého jezera - x – Harpalus solitaris, horské smrčiny, Šumava - x – Leistus piceus – horské smrčiny, Šumava - šumavský – Nebria / Oreonebria castanea sumavica, C3, GL, AM, pochází z vých. Alp, endemit Šumavy z předledové doby, louky, Šumava - kary ledovcových jezer – Černé a Čertovo jezero - pestrý – Poecilus versicolor, smrčiny, Šumava - x – Pteristichus šindelii, AM, Šumava - x – Pterostichus aterrius, mokřady, Šumava - x – Pterostichus burmeisteri, Lipensko - x – Pterostichus negligens, balvanité sutě, Losenice - x – Pterostichus niger, horské lesy - x – Pterostichus rhaeticus, rašeliniště, Šumava - x – Pterostichus roubali, Stožec - x – Pterostichus selmanii roubali, Boubín, C3, GL, AM, pochází z Alp, endemit Šumavy z předledové doby, Stožecká skála - x – Pterostychus pumilio, Šumava, Novohradské hory - x – Pterostichus pumilio, Šumava, Novohradské hory - alpský – Trechus alpicola, C3, GL, AM, endemit Šumavy z předledové doby, pochází z východních Alp, horské smrčiny, Modravské slatě, Modravské slatě, Tetřevská slať, Jezerní stěna Střevlík - x – Abax ovalis, Šumava - x – Agonum ericeti, rašeliniště, Šumava - obecný – Amara communis, Lipensko - x - Amara erratica, boreoalpinní druh,bezlesí, horské polohy, Jezerní stěna, Ždánidla - x – Amara ingenua. semenožravý, Lipensko - x – Amara nigricornis, bezlesí, kamenná moře, Ždánidla - x – Amara tibialis, u vodních toků, Boubín - x – Bombidion deletum, Boubín - x – Calathus micropterus, Boubín - x – Carabus arcensis, horské smrčiny, Šumava - zlatitý – Carabus auratus, Cx, zahrady, pole a louky - zlatolesklý – Carabus auronitens (Clathrantus auraniensis), C1, původně bučiny a listnaté lesy, dnes i smrčiny, pod kůrou a pařezy, dospělec i larvy se živí drobným hmyzem, žížalami, slimáky aj., Boubín - drsný – Carabus glabratus, stínomilný, Lipensko, Boubín

61

- zahradní – Carabus hortensis, Lipensko - nepravidelný – Carabus irregularis, C3, smíšené lesy, Kkeť - Linneův – Carabus linnei, stenotopní, hory, Lipensko, Boubín, Černé jezero - Ménétriesův - Carabus menetriesi pacholei, N, C1, horská rašeliniště, Křemelná, EVL Šumava, EVL Boletice, dravý - lesní – Carabus sylvaticus (sylvestris), lesy, Lipensko - x – Carabus sylvestris, Boubín - x – Carabus violaceus, Boubín - Cychrus attenuatus, reliktní druh, Boubín - x - Epaphius rivularis, C3, relikt severu, podél vodních toků, břehy Vltavy od Soumarského mostu k Lipenské přehradě - x – Loricera pilicornis, smrčiny, Šumava - x – Molops piceus austriacus, Šumava, Novohradské hory - x – Nothiophilus biguttatus, smrčiny, Boubín - x – Patrobus assimilis, boreoalpinní druh, rašeliniště, Šumava - x – Patrobus atrorufus, Boubín - x – Platynus assimilis, Šumava - x – Quedius obscuripennis, smrčiny, Šumava, Novohradské hory Světluška - větší – Lampyris (Phausis) noctiluca, smíšené lesy, parky a zahrady, okolí rybníků Svižník - polní- Cincidela campestris, C3, bezlesí, otevřená suchá a teplá stanoviště – polní a lesní cesty, drobný hmyz vysává po zatažení pod písčitý povrch, i rašeliniště Šumavy, Lipensko - lesomil – Cincidlea sylvicola, bezlesí, suché písčité lokality, Šumava - lesní – Cincidela sylvatica, C3, suchá, teplá, osluněná místa, bory Tesařík , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů - x – Acanthoderes claviceps, smíšené lesy - x – Anaglyptus mysticus, smíšené lesy - obrovský – Cerambyx cerdo, C3, dubiny jižních Čech, staré duby hrází rybníků Třeboňska, šiří houbové onemocnění dubů – tracheomykózu - grafiózu - bukový – Cerambyx scopolii, listnaté a smíšené lesy - x – Evodinus clathratus, u Černého jezera - panenský – Gaurotes virginea, Šumava - smrkový – Isarthron (Tetropium) castaneum, smrkové lesy, poškozené větrem může dále značně poškozovat - x – Isarthron fuscum, smrkové lesy, poškozené větrem může dále značně poškozovat, Boubín - x – Isotomus speciosus, teplomilný, Bobík u Volar, u Prachatic - x – Judolia sexmaculata, u Černého jezera - obecný – Leptura (Corymbia) rubra, lesní louky - čtveroskvrnný – Pachyta quadrimaculata, horské jehličnaté lesy - pachyta - Pachyta lamed, C2, horské smrčiny, Modravské slatě - x – Pachyta quadrimaculata, horské jehličnaté lesy, dospělci lesní světliny - x – Pachytodes cerambicifirmis, Boubín - piluna – Prionus coriarius, dubiny a bučiny pahorkatin - x - Rhagyum sycophanta, horské lesy - alpský - Rosalia alpina, C1, staré bučiny a listnaté lesy vyšších poloh 500 – 1000 m, na Šumavě vymírá - borový - Spondylis buprestoides, jehličnaté lesy, na nich se vyvíjí larvy - x – Stenostola dubia, Boubín - x – Stenurela melamura, Boubín - štítnatý – Stictoleptura scutellata, smíšené lesy - modřínový – Tetropium gabrieli, modřín - kaštanový – Tetropium castaneum, - x – Tragosoma depsarium, Šumava nad 1000 m, Trojmezná Úzkoštítník , střevlík - nosatý - Cychrus caraboides, vlhčí lokality, tlející dřevo, noční lovec, živí se měkkýši, vystřikuje obrannou tekutinu - x – attenuatus, Šumava Větevníček - x – Platyrhinchus resinosus, smíšené lesy Vodnář - x - Elmis aenea, vodní brouk horských bystřin - x – Elmis latreillei, vodní brouk horských bystřin, Kleť - x – Limnius perrisi, vodní brouk horských bystřin, Kleť

62

Vodomil - x – Crenitis punctatostriata, rašeliniště - černý - Hydrophilus (Hydrous) piceus, stojaté vody podhůří Vodule – Hydrachnelle, vodní brouk, horské a podhorské toky Vyklenutec - x – Byrrhus glabratus, smrčiny, Boubín - x – Byrrhus pilula, smrčiny, Šumava Zdobenec - x – Gnorimus nobilis, smíšené lesy Zlatohlávek , druh starých stromů, jejich dutin, padlých kmenů a pařezů - zlatý – Cetonia aurata, křovinaté stráně, lesní okraje, myrmekofilní, teplejší lokality - huňatý – Oxythyrea funesta, C3, Boubín Zubonoska - březová – Deporaus betulae, aleje, světlé lesy, rašeliniště Bezkřídlí – Apterigota / Šupinušky – Thysanura (Rybenky a Chvostnatky) Rybenka mravenčí – Atelura formicara, v mraveništích Rybenka domácí (obecná) – Lepisma saccharina, synantropní, teplo, vlhko, domácnosti Šupinuška (Chvostnatka) česká – Machilis bohemica, Boubín Jepice – Ephemeroptera, nymfy (larvy) ve vodách, dospělci žijí krátce (nepřijímají potravu), k bioindikaci vody Jepice x – Ameletus inopinatus, okolí Srní Jepice podivná - Arthroplea congener, C3, podhůří Šumavy, vodní plochy, rašeliniště v kotlině horní Křemelné Jepice x – Baetis digitatus, boreoalpinní druh, vodní toky, Šumava Jepice x – Baetis rhodani, horské a podhorské toky Jepice x – Ecdyonurus austriacus, larvy horské a podhorské toky, alpsko-šumavský endemit Jepice x – Epeorus sylvicola, larvy horské a podhorské toky, okolí Srní Jepice obecná – Ephemera danica, larvy vodoteče vyšších poloh Jepice x – Leptophlebia propinqua, larvy se vyvíjí v planktonu ledovcových jezer Jepice hercynská – Rhithrogena herynia, vodní toky, středoevropský endemit s centrem rozšíření na Šumavě Jepice x – Rhithrogena sylvicola – larvy horské a podhorské toky Jepice x – Siphlonurus lacustris, okolí Srní Vážky – Odonata, vymfy ve vodách, dospělci v okolí, dravci Klínatka obecná – Gomphus vulgatissimus, vodní plochy, do 700 m Klínatka rohatá – Ophiogompus serpentinus, čisté horské lesní potoky Lesklice severská – Somatochlora arctica, rašeliniště, Modravské slatě, Hornokvildské slatě, Vltavský luh Lesklice horská - Somatochlora alpestris, C2, horské polohy, rašeliniště, Modravské slatě, Kvildské slatě, Tetřevská slať Lesklice měděná -– Cordulia aenea, stojaté vody, rašelinná jezírka Motýlice obecná – Calopterix virgo, čisté potoky a řeky do 700 m Motýlice lesklá – Calopterix splendens, C3, osluněné vody s rákosovými a ostřicovými porosty, do 1200 m Páskovec kroužkovaný - Cordulegaster boltoni, C3, čisté horské potoky, podhůří Šumavy, Novohradské hory Šidélko kopovité – Coenagrion hastulatum, rašeliniště, Šumava Šidélko páskované – Coenagrion puella, u vodních ploch Šídlo královské – Anax imperator, stojaté vody s rostlinami Šidlo horské – Aeschna coerulea, severský druh, rašeliniště, Modravské slatě Šídlo modré – Aeschna cyanea, stojaté vody, do 1400 m Šídlo pestré – Aeschna mixta, vodní plochy, močály, rašeliniště Šídlo rašelinné – Aeschna subarctica, C3, severský druh, horská rašeliniště, Modravské slatě, Vltavský luh, Chalupská slať Šídlo sítinovité – Aeschna juncea, boreomontánní druh, rašeliniště, Šumava Šídlatka páskovaná – Lestes sponsa, rašeliniště, vodní ploch, do 1200 m Šidélko kopovité – Coenagrion hastulatum, severský a horský druh, rašeliniště a slatiny Šidélko větší – Ischnura elegans, stojaté a pomalé vody, ne rašeliniště a slatiniště, do 1000 m Vážka čárkovaná – Leucorrhinia dubia, rašeliniště, Modravské slatě, Hornokvildské slatě, Chalupská slať Vážka čtyřskvrnná – Libelulla quadrimaculata, u vodních ploch Vážka ploská – Libellula depressa, u vod, dravá, Vážka tmavá – Sympetrum danae, rašeliniště, Kvildské slatě Vážka obecná – Sympetrum vulgatum, stojaté vody, do 1200 m

63

Vážka podhorní - Sympetrum pedemontanum, C2, mokřady u vodních ploch, Třeboňsko Pošvatky – Plecoptera, chladné podhůří a hory, vodní hmyz, živí se řasami a lišejníky Pošvatka – Amphinemura, horské a podhorské toky Pošvatka černá – Capnia bifrons, nížiny a pahorkatiny Pošvatka Schillerova - Capnopsis schilleri, C2, u vodních ploch, vzácně na Šumavě, Křemelná Pošvatka – Dinocras, horské a podhorské toky Pošvatka alpská – Leuctra alpina, horské a podhorské toky, alpsko-šumavský endemit Pošvatka – Nemoura picteti, horské a podhorské toky Pošvatka – Nemurella, horské a podhorské toky Pošvatka – Perla bipunctata, horské a podhorské toky Pošvatka největší – Perla maxima, vodní toky, indikátor čistoty vod, dravé larvy Pošvatka – Protonemura, horské a podhorské toky Skupina (kohorta) Polyneoptera: Kobylky – Ensifera, Kudlanky – Mantodea, Saranče – Caefera, Švábi – Blattodea a Škvoři - Dermaptera Cvrček domácí – Acheta domestica, , suché TTP, světlé řídké lesy, synantropní, zejména větší města Cvrček polní – Gryllus campestris, TTP, pole Cvrček lesní – Nemobius sylvestris, světlé listnaté a smíšené lesy Kobylka smrková - Barbitistes constrictus, horské smrčiny, v korunách smrků, Modravské slatě Kobylka hnědá – Desticus verrucivorus, bezlesí, louky, pole, vřesoviště Kobylka horská – Isophya pyrenaea, horské smrčiny, Šumava Kobylka Krausova - Isophya kraussii (sivozelená), od nížin až na hřebeny, býložravá Kobylka Boscova – Leptophyes bosci, Český Krumlov Kobylka zelená – Tetrigonia viridissima, TTP, křoviny, lesní okraje Krtonožka obecná – Gryllotalpa gryllotalpa, vlhké půdy zahrad Saranče pestré – Arcyptera fusca, horské lesy do 1000 m Saranče horská – Miramella alpina, horské louky, Mrtvý luh Saranče suchomilné – Myrmeleotetrix maculatus, Losenice Škvor obecný – Forficula auricularia, na půdě nebo v zemi, hojně, Boubín Škvor velký – Labidura riparia, říční náplavy Šváb obecný – Blatta orientalis, synantropní Šváb x – Phyllodromia melanocephala, rašeliny, Modravské slatě Rus domácí – Blatella germanica, synantropní Skupina (kohorta) Psocoptera: Pisivky – Psicoptera, Všenky – Mallophaga, Vši – Anoplura, Třásnokřídlí – Thysanoptera, Ploštice – Heteroptera a Křísi – Auchenorrhyncha Stuhatka pruhovaná – Aelothrips intermedius, dravá třásněnka, na travinách a dřevinách Třásněnka vojtěšková – Odontothrips confusus, býložravá, vojtěška Veš dětská – Pediculus humanus capitis, ve vlasech Veš šatní – Pediculus humanus humanus, pokožka krytá prádlem Stejnokřídlí (polokřídlí) – Hemiptera Hladěnka hajní – Anthocoris nemorum, Boubín Klopuška hasivková – Bryocoris pteridis, Boubín Lovčice krátkokřídlá – Nabis (Dolichonabis) limbatus, Boubín Ploštice Bodule obecná – Ilyocoris cimicoides, malé klidné vody Bruslařka obecná – Gerris lacustris, vodní plochy – vodní hladina Hladěnka hajní – Anthocoris nemorum, lesní světliny Hlubenka skrytá – Aphelocherius aestivalis, vodní ploštice, roztroušeně Jehlanka válcovitá – Ranatra linearis, bahnitá dna rybníků Klešťanka velká – Corixa punctata, stojaté vody Klešťanka – Cymatia bonsdorfii, eurosibiřský druh, rašeliniště, Modravské slatě, Lipno Klešťanka – Glaenocorisa propinqua, relikt glaciálních jezer Klopuška – Globiceps dispar, suchozemská ploštice, Šumava Klopuška mravenčí – Myrmecoris gracilis, listnaté a smíšené lesy Knězovka stromová – Acanthosoma haemorrhoidale, remízky, okraje listnatých lesů Kněžice chlupatá – Dolycoris baccarum, okraje a světliny listnatých a smíšených lesů, Boubín

64

Kněžice růžkatá – Eurygaster testudinaria, ostřicové mokřady Kněžice zelná – Eurydema oleraceum, extenzivní TTP Kněžice trávozelená – Palomena prasynum, suchozemská Lovčice oválná – Nabius rugosus, extenzivní TTP, okraje cest Ploštěnka horská – Crenobia alpina, horské a podhorské toky Ploštěnka potoční – Dugesia gonocephala, horské a podhorské toky Ploštička jalovcová – Orsillus depressus, Ploštička pestrá – Lygaeus equestris, Ploštička šišková – Gastrodes abietum, smrkové lesy Pobřežnice – Salda mueleni, suchozemská ploštice, Šumava Ruměnice pospolná – Pyrrhocoris apterus, parky, lipové aleje Splešťule blátivá – Nepa cinerea, bahno vodních okrajů, vodní prostředí Splešťule červená – Nepa rubra, mělké klidné vody Štěnice domácí – Cimex lectularius, synantropní, parazituje na lidech, drůbeži a netopýrech Vodoměrka štíhlá – Hydrometra stagnorum, stojaté vody – vodní plochy Vroubenka smrdutá – Coreus marginatus, okraje lesů, vlhké příkopy Zákeřnice červená – Rhinocoris iracundus, travnaté plochy Znakoplavka obecná – Notonecta glauca, vodní plochy Znakoplavka žlutá – Notonecta lutea, eurosibiřský druh, rašeliniště, Modravské slatě, Lipno Znakoplavka x – Notonecta maculata, vodní plochy, Šumava, Novohradské hory Znakoplavka – Notonecta obliqua, vodní plochy, Šumava Znakoplavka horská (znakoplavka) – Notonecta reuteri, GL, rašeliniště, dravá ploštěnka, Modravské slatě, Tříjezerní slať, Lipno Křísi – Auchenorrhyncha Cikáda chlumní – Cicadetta montana, teplé chlumy Křísek zelený – Cicadella viridis, vlhké louky, bažiny, rašeliniště Ostnohřbetka křovinná – Centrotus cornutus, paseky, křoviny, lesní okraje Pěnodějka červená – Cercopis vulnerata, sají na kořenech rostlin v půdě Mery – Psylloidea Korovnice zelená – Sacchiphantes viridis, mšice sají na bázi mladých výhonků smrku (načervenalé hálky) Kyjatka asijská – Impatientinum, asiaticum, Kyjatka růžová – Macrosiphon rosae, lesní okraje, křoviny, zahrady Kyjatka zahradní – Macrosiphium euphorbiae, Kyjatka x – Uroleucon erigeronense, mšice Mera janovcová – Arytaina genistae, Mera olšová – Psylla alni, břehy vodních toků, olšiny, lužní lesy Merule kopřivová – Trioza urticae, na kopřivách Molice skleníková – Trialeurodes vaporariorum, (Brazílie), skleníky, okrasné rostliny v bytech Mšice x – Acyrthosiphon brachsiphon, Modravské slatě Mšice maková – Aphis fabae, polyfágní Mšice bezová – Aphis sambuci, lužní lesy, zahrady a parky Mšice pupalková – Aphis oenotherae, Mšice tavolníková – Aphis spiraephaga, Mšice x – Calaphis arctica, Modravské slatě, Kvildské slatě Mšice x – Symydobius nanae, Kvildské slatě Vlnatka krvavá – Eriosoma lanigerum, , jabloně („vata“) Zdobnatka akátová – Appendiseta robiniae, Skupina (kohorta) Střechatky – Megaloptera, Dlouhošíjky – Raphidioptera, Síťokřídlí – Neuroptera, Srpice – Mecoptera, Chrostíci – Trichoptera, Blechy – Siphonaptera, Řasnokřídlí – Strepsiptera, Dvoukřídlí – Diptera, Blanokřídlí - Hymenoptera Střechatky – Megaloptera Střechatka obecná – Sialis Fluviatera (lutaria), na vegetaci kolem vod Dlouhošíjka – Raphidoptera Křivošíjka tmavá – Inocella crassicornis, teplé borové lesy Síťokřídlí – Neuroptera Zlatoočka obecná – Chrysoperla carnea, predátor mšic Srpice – Mecoptera Srpice obecná – Panorpa communis, lesní křoviny

65

Komárovec tiplicový – Bittacus italicus, stinná stanoviště, aktivní večer Chrostíci – Trichoptera, larvy se vyvíjí pod kameny ve vodách, které sbírá skorec vodní (které dokáže zobákem obracet) Chrostík – Anabolia, horské a podhorské toky Chrostík – Anomalopteryx chauviniana, Vltavský luh Chrostík – Agapetus, horské a podhorské toky Chrostík – Apatania, horské a podhorské toky Chrostík – Brachycentrus montanus, horské a podhorské toky Chrostík – Crunoecia albicorne, horské a podhorské toky Chrostík – Drusus, horské a podhorské toky Chrostík – Goera, horské a podhorské toky Chrostík – Halesus rubricollis, Kvildské slatě Chrostík – Holocenjtropus dubius, Modravské slatě Chrostík – Hydropsyche angustipennis, horské a podhorské toky Chrostík - Integripalpia augustipennis, keřovité TTP , ve stojatých vodách se vyvíjí larvy Chrostík – Micrasema, horské a podhorské toky Chrostík – Molanna nigra, larvy vodního hmyzu se vyvíjí ve vodě ledovcových jezer, Černé jezero Chrostík – Odontocerum albicorne, horské a podhorské toky Chrostík – Oligotricha striata, Modravské slatě Chrostík – Phrygaena bipunctata, Modravské slatě Chrostík – Plectrocnemia conspersa, horské a podhorské toky Chrostík – Rhyacophila horticornis, horské a podhorské toky, dravý, Šumava Chrostík – Sericostoma, horské a podhorské toky Chrostík – Silo, horské a podhorské toky Chrostík – Synagapetus, horské a podhorské toky Blechy – Siphanoptera Blecha krtčí – Hystrichopsylla talpae, hnízda hrabošů, rejsků, krtka Blecha obecná – Pulex irritans, člověk Řasnokřídlí – Strepsiptera Mechovka křišťálová – Lophopus crystallinus, slunné klidné vody i ve větších nadmořských výškách Ostruhovník – Elenchus tenuicornis, parazit Dvoukřídlí – Diptera, často cizopasníci teplokrevných živočichů, larvy se vyvíjí ve vodě, pak kukla a dospělec Anofeles čtyřskvrnný – Anopheles maculipennis, Bahnomilka x – Dicranota bimaculata, horské a podhorské toky Bahnomilka x – Dicranota exclusa, Kvildské slatě , Hornokvildské slatě Bahnomilka x – Limonia, horské a podhorské toky Bahnomilka x – Limnophylla platyptea, slatinné mokřady Bahnomilka x – Molophilus occulatus, Hornokvildské slatě Bahnomilka x – Pedicia imaculata, horské a podhorské toky Bejlomorka buková – Mikiola fagi, bukové a smíšené lesy, na listech hálka s larvou Bejlomorka borová – Thecodiplosis brachyntera, rozmnožila se na šumavských rašeliništích, Roklanské slatě aj. Bedlobytka x – Macrocera estonica, Kvildské slatě Bodalka stájová – Stomoxys calcitrans, u zemědělských usedlostí Bzikavka dešťová (lidově „hovado“) – Haematopoda pluvialis, v okolí vod (až na hřebeny), saje rostlinné šťávy i krev, boletivé a svědivé kousnutí, ale i přenos některých chorob Bzučivka x – Calliphora loewi, Boubín Bzučivka x – Calliphora mortuorum, Boubín Bzučivka obecná – Calliphora vicina, synantropní, i domácnosti Číhalka pospolitá – Atherix ibis, C3, boreomontánní druh, niva Blanice, Vltavský luh, horní Vydra Číhalka – Atherix marginata, horské a podhorské toky Číhalka – Rhagio latipennis, Stožec Dlouhososka velká – Bombylinus major, výslunné stráně, lesní okraje Drvohlodka x – Xylophagus compeditus, bukové lesy Kalužnatka – Thaumalea bezzii, Boubín Kloš koňský – Hippobosca equina, pastviny, lesní okraje Komár pisklavý – Culex pipineus, mělké stojaté vody, larvy se živí detritem, dospělci krev savců a ptáků, běžně napadá člověka Komár útočný – Aedes vexans, nejobtížnější komár

66

Kroužilka – Dolichocephala bartaki, Vltavský luh, Kvildské slatě Kuklice červenohnědá – Echynomyia fera, smíšené a listnaté lesy Lupice x – Dolichopus armillarius, Kvildské slatě Lupice x – Dolichopus immaculatus, Hornokvildské slatě Lupice x – Hydrophorus signifera, Kvildské slatě Lužanka x – Distata ornata, Vltavský luh Masařka obecná – Sarcophaga camaria, synantropní, hnojiště, i domácnosti Masařka x. – Pierretia villeneuvei, Moucha domácí – Musca domestica, synantropní, venkovská stavení Mrvnatka horská – Copromyza montana, Hornokvildské slatě Mrvnatka – Crumomyia rohaceki, Boubín Mrvnatka – Crumomyia setitibialis, Boubín Mrvnatka rašelinomilná – Crumomyia tyrphophila, Kvildské slatě, Hornokvildské slatě, Vltavský luh Mrvnatka – Pullimosina dahli, Vltavský luh, Kvildské slatě Mrvnatka – Spelobia pappi, Vltavský luh Muchnice březnová – Bibio marci, vlhčí okraje lesů, zahrady a parky, pařezy a tlející kmeny Muchnička – Simulium, horské a podhorské toky Muchnička – Wilhelmia equina, horské a podhorské rychle tekoucí vody Octomilka obecná – Drosophila melanogaster, kde kvasící ovocné šťávy, také domácnosti Octomilka x – Drosophila busckii, Octomilka lummei, Trojmezná Octomilka x – Scaptomyza consimilis, boreoontánní, Vltavský luh, Kvildské slatě Octomilka x – Scaptomyza pallida, Boubín Ovád obecný (hovězí) – Tabanus bovinus, pastviny, lesní okraje, horské louky až na hřebeny, saje krev hovězího dobytka a koní Pakomár kouřový – Chironomus plumosus, stojaté a pomalé i znečištěné vody, pobřežní zóna, larvy potravou ryb Pamuchnice x – Reichertella hamifera, Hornokvildské slatě Pavoučnice pavoukovitá – Chionea araneoides, balvanité sutě, Šumava Pavoučnice sněžná – Chionea lutescens, Pestřenka čmeláková – Volucella bombylans, květnaté louky, výslunné stráně, lesní okraje s bohatou vegetací, okolí vod Pochmurnatka x – Psilosoma audouni, Kvildské slatě Přísalka – Blepharicerida, horské a podhorské toky Přísalka x – Liponeura brevirostris, horské a podhorské toky, niva Blanice Roupec okrajový – Choerades marginata, lesní okraje a světlé lesy, imago (dospělec) se živí hmyzem (brouky, včelami i pavouky) Různatka x – Paraclusia tigrina, smíšené lesy Slunilka x – Fannia armata, Boubín Slunilka pokojová – Fannia canicularis, synantropní, i domácnosti Stlačenka x – Agathomia wanowitczii, Stožec Střeček hovězí – Hypoderma bovis, pastviny, Šumava Střeček ovčí – Oestrus ovis, pastviny, ovčíny Tiplice x – Prionocera turtica, Kvildské slatě Tiplice bahenní – Tipula paludosa, vlhkomilná, horské a podhorské toky, larvy ve vodě Tiplice zelná – Tipula oleracea, lesní okraje, vlhká údolí, TTP, larvy napadají kořínky trav Tiplice x – Tipula pagana, mokřady Tiplice x - Tipula flavolineata, smíšené lesy, zetlelé bukové dřevo Vrtalka x – Poemyza laplandica, Hornokvildské slatě Vrtule třešňová – Rhagoletis cerasi, napadá třešně a višně Výkalnice x – Microprosopa bartaki, Kvildské slatě Zelenuška x – Dicraeus napaeus, nivy Blanice Zelenuška x – Chlorops scutellaris, Trojmezná Zelenuška x – Chlorops serenus, niva Blanice Zelenuška x – Incertella kerteszi, horní Vydra x – Rhamphomyia albidiventris, Boubín x – Rhamphomyia hirsutipes, Boubín x – Rhamphomyia montana, Boubín x – Rhamphomyia umbripennis, rašeliny, Modravské slatě x – Rhamphomyia unguiculata, rašeliny, Modravské slatě

67

Blanokřídlí – Hymenoptera Čmelák polní – Bombus agrorum, TTP a lesní okraje Čmelák drobný– Bombus jonellus, C3, horské smrčiny a rašeliniště Čmelák skalní – Bombus lapidarius, volná krajina Čmelák x – Bombus lucorum, C3, Boubín Čmelák x – Bombus (Psithyrus) norvegicus, C3, horský druh, Boubín Čmelák x – Bombus pratorum, C3, Boubín Čmelák luční – Bombus pratorum, TTP až do hor, Boubín Čmelák lesní – Bombus sylvarum, lesní světliny, TTP, na ústupu Čmelák zemní – Bombus terrestris, až do hor Hlubenka skrytá - Aphelocherius aestivalis, C3, ohrožená vodní ploštice Hřebenule ryšavá – Neodiprion sertifer, jehlice borovice Hřebenule borová – Diprion pini, drobná vosička na borovicích Klešťanka horská – Glaenocorisa propinqua, vodní ploštice, Trojmezná Kutilka x – Amophilla affinis Lumčík žlutomodrý – Apanteles glomeratus, využíván k biologickému boji s bělásky Lumek ozbrojený – Amblyteles armatorius, smíšené lesy, parazit škodlivého hmyzu Lumek x -– Ephialtes manifestator, smíšené lesy, na poškozených a napadených stromech klade vajíčka do larev tesaříků Lumek velký – Rhyssa persuasoria, horské jehličnaté a smíšené lesy, vyhledává larvy pilořitek („čistič dýmek“) Mravenec x – Formica lemani, C3, Boubín Mravenec x – Formica lugubris, C3, Boubín Mravenec rašelinný – Formica picea, rašeliniště Mravenec lesní - Formica rufa, C3, listnaté a jehličnaté lesy, hnízda - mraveniště na okrajích prosluněných míst u pařezu nebo shluku starých větví, cca do 800 m n.m., živí se živým i mrtvým hmyzem i malými živočichy, olejnatými semeny, medovicí a šťávou z plodů Mravenec x – Leptothorax acervorum, Boubín Mravenec horský – Manica rubida, lesy podhůří a hor, Boubín Mravenec x – Myrmica ruginodis, Boubín Pačmelák cizopasný – Psithyrus rupestris, C2 Pelonoska – Nomada flavoguttata, Boubín Pilatka smrková – Pristiphora abietina, poškozuje smrky Pilatka zelená – Rhodogaster viridis (Tenthredo zonula), býložravé larvy, vrba, topol, olše Pilatka topolová – Trichiocampus viminalis, topoly Pilořitka veliká – Urocerus gigas, jehličnaté lesy Pilořitka černá – Xeris spectrum, jehličnaté a smíšené lesy Pilořitka olšová – Xiphydria camelus, břehové porosty, lužní lesy, smíšené lesy s olšemi a břízami Pilořitka dubová – Xiphydria longicollis, duby, Ploskohřbetka smrková – Cephalcia abietis, smrčiny, ožírá starší jehličí od koruny směrem dolů, Dobrá Voda Ploskohřbetka borová – Acantholyda erythrocephala, bory Poskočilka šumavská – Aphycus sumavicus, Boubín Poskočilka x – Metaphycus toubali, parazitická, Bučina Sršeň obecná – Vespa crabro, lužní a dubové lesy, zahrady a sady Včela medonosná – Apis melifera, lesní okraje a světlé lesy, chov v úlech Vosa obecná – Paravespula vulgaris, Vosa norská - Dolichovespula norwegica, C3, horské lesy Vosa ryšavá – Vespula rufa, suché, osluněné TTP Vosa útočná – Vespula germanica, světlé lesy, zahrady, hojná v teplých letech Vosík francouzský – Polistes gallicus, křovinaté stráně, lesní světliny Zdobenec skvrnitý - Trichius fasciatus, C3, bezlesí, připomíná čmeláka, klade vajíčka do troudu listnatých dřevin Žlabatka bezkřídlá – Biorhiza pallida, doubravy, smíšené a listnaté lesy x - Plesiomicroterys speciosus, Vltavský luh x - Tornicobia seitneri, parazit lýkožrouta smrkového (samička klade vajíčka do zadečku lýkožrouta) x - Zygota spinosa, Boubín Chvostoskoci Starobylá kosmopolitní skupina půdního hmyzu, velmi odolná změnám prostředí, jež se živí detritem i těly roslin či pylem a drobnými půdními živočichy. Larvěnka obrovská – Tetrodontophora bielanensis, půda smrčin x – Odontella delamarei, Stožec

68

Pavouci – Araneae, vč. Pokoutnící – Agelenidae a Slíďáci – Lycosidae V ČR je známo cca 850 druhů pavouků, z čehož je asi 30 % ohrožených. Nejvíce je jich ohrožených z travních ploch, v mokřadech je 18 ohrožených druhů, na rašeliništích je 13 ohrožených druhů. Běžník - x – Diaea pictilis, C3, Třeboňsko - kopretinový – Missumena vatia, TTP Cedivka lesní – Callobius clastrarius Cedivka velká – Dictyna major, rašeliniště, Kvildské slatě, Vltavský luh Čelistnatka - rákosní – Tetragnatha extensa, vazba na vodní prostředí - perleťová – Tetragnatha montana Klepítník - členěný - Ischyropsalis hellwigi, vlhké horské lokality - štítkovitý – Ischyropsalis faunica, Křižák - Araneus - skvostný – Aculepira ceropegis, mokřady, mokré TTP - obecný – Araneus diademus, Mrtvý luh - mramorovaný – Araneus maremoreus, Horská Kvilda - načervenalý – Araneus alsine, Borová Lada - stromový – Araneus saevus, vzácný, Horská Kvilda (nalezen 1971) - rákosní – Larinioides cornutus, rákosiny Listovník zlatolesklý – Philodromus aureolus Lovčík - vodní – Dolomedes fimbriatus, C4, okolí vod, Šumava - hajní – Pisaura mirabilis Maloočka smaragdová – Micrommata virescens, hezký pavouk Meta - Mengeho – Metelina mengeri, hojná - jeskynní - Metelina merinae Mysmena horská – Trogloneta granulum, Losenice Pancířník laponský – Camisia lapponica, roztoč, Kvildské slatě, Vltavský luh Pancířník x – Trimalaconothrus tardus, Chalupská slať Pavučenka dvouzubá – Diplocentria bidentata, Povydří Plachetnatka - pískovcová – Bathyphantes simillinus, balvanité sutě, Povydří, Losenický potok - x – Diplocentria bidentata, balvanité sutě, Šumava - x – Leptyphantes notabilis, balvanité sutě, Šumava - keřová – Linyphia triangularis - x – Porrhoma - x – campbelli, Vltavský luh - x - egeria, balvanité sutě, Šumava - x – Stemonyphanes conspersus, skupinky smrků, okraje rašelinišť, Horská Kvilda Pokoutník - domácí – Tegenaria domestica - stájový – Tegenaria ferruginea - lesní – Tegenaria silvestris - hajní – Tegenaria trpida Příčnatka horská – Hahnia montana, Trojmezná Punčoškář zemní – Coelotes terrestris Klíště obecné – Ixodes ricinus, běžný taxon početných druhů klíšťat, jež patří mezi roztoče (Acarici) v rámci Pavoukovců, parazité člověka (encephalitida – zánět mozkových blan), hlodavců až kopytníků, výskyt na trávě a keřích, dříve do 600 m, dnes i nad 800 m, hojně v Pošumaví Sekáč klepýtník – Ischyropsalis hellwigi, Modravské slatě Skákavka – Sitticus pubescens, balvanité sutě, Šumava Skálovka - horská – Gnaphosa badia, vzácně rašeliniště - bažinná – Gnaphosa microps, rašeliniště, Modravské slatě, Kvildské slatě, v kotlině horní Křemelné, Chalupská slať, Hornokvildské slatě, Vltavský luh - rašelinná – Gnaphosa sphagnicola, severský druh

69

- močálová – Haplodrassus moderatus, rašeliniště, vzácně, Šumava - mravenčí – Micaria formicaria, lesní okraje, sporadicky - x – Micaria aenea, severský boreoalpinní druh, vzácný pavouk, smrčiny Slíďák - ostnonohý – Acantholycosa norvegica, GL, balvanité sutě, údolí Losenice - dřevomilný – Acantholycosa lignaria, C4, vzácně, Šumava - vrchovištní (alpský) – Arctosa alpigena lampetri, C3, velmi vzácný, rašeliniště Modravské slatě, Modravské slatě, Tetřevská slať, Jezerní slať, Mrtvý luh, Vltavský luh - břehový – Arctosa cinerea, písčité břehy a štěrkové náplavy, indikátor zachovalosti pobřežních společenstev - rašelinný - Pardosa prativaga sphagnicola, GL, severský druh, na většině rašelinišť dominantní, Hornokvildské slatě, Stráženská slať, Spálený luh, Rejvíz, Vltavský luh, Trojmezná, Chalupská slať - severský – Pardosa hyperborea, rašeliniště, Modravské slatě, Kvildské slatě, Hornokvildské slatě, Tetřevská slať, Chalupská slať, Vltavský luh, Chalupská slať, Žďárecká slať - smrčinový – Pardosa ferruginea, rozvolněné smrčiny, pod kůrou stromů, Jezerní slať - rašeliništní – Pirata uliginosus, GL, rašeliniště, Šumava Snovačka - rašeliništní – Achaearanea ohlerti, vzácně keře rašelinišť, Častá - x – Hahnia montana, Trojmezná - x – Rugathodes bellicosus, kamenité sutě, Šumava - x – Theome minutissima, balvanité sutě, Šumava - pečující – Theridion impressum - smrčková – Theridion sisyphium Sviluška, roztoč, parazit rostlin, zvířat i lidí Třasavka – Pholcus opilinoides, balvanité sutě, Šumava Vlnovník borový – Trisetacus pini, roztoč, hálky, na blatkové kleči na Šumavě, Tetřeví slať, Spálený luh Vodouch stříbrný – Argyroneta aquatica, C4, tůně, mělké stojaté vody, podvodní pavouk Zápředník - alpský – Clubiona alpicola, vysokohorský druh, kamenité sutě, pod kameny, Obří hrad, jediná lokalita - rákosní – Clubiona pragmitis, mokřady - severský (norvežský) – Clubiona norvegica, severský druh, rašeliniště, Modravské slatě, Kvildské slatě, kotlina horní Křemelné Stonožky - Chilopoda Stonožka - Lithoborus, horské lesy Mnohonožky - Diplopoda Mnohonožka - Haasea, flavescens, horské smrčiny a bučiny, Boubín Mnohonožka – Haasea germanica, horské smrčiny a bučiny, Boubín Mnohonožka – Haasea pinivaga, u Černého jezera Mnohonožka – Leptoilus weberi, kamenité sutě, Šumava Mnohonožka – Mastigona mutabilis, Boubín Mnohonožka – Mycogona germanica, horské smrčiny a bučiny, Boubín Mnohonožka – Pachypodoilus eurypus, Boubín Špičanka horská – Leptoilus montivagus, Povydří

Hlístice - Nematoda Háďátko zhoubné – Ditylenchus dipsaci Háďátko x – Tylenchus buteus, Chalupská slať, Boubín

Houby – Porifera Jednodušší mnohobuněční živočichové. Chlorohydra viridissima – nezmar zelený, symbióza se zelenými řasami Craspedacustra sowerbyi – medúzka sladkovodní, vodní nádrže Hydra – nezmar, Rotatoria – vířník, v planktonu, přežívají i v abióze Spongila lacustris – houba rybniční, žije ve stojatých vodách přisedlá k podkladu

70

Prvoci – Protozoa Mikroskopičtí jednobuněční živočichové, žijící prakticky všude (ovzduší, voda, půda, organismy) Amoeba proteus – měňavka velká, detrit na dně vod a v bahně Arcella – štítovka, krytenka Ichthyopthirius - kožovec Leontospora – rybomorka, parazit ryb a žab Opalina -– opalinka, parazit ryb a žab Paramecium caudaum – trepka velká, nálevník, parazit ryb a žab

A.2. Nepůvodní, invazní a expanzivní druhy Nesmyslnost realizace požadavku bezzásahovosti, dokonce na 75 % chráněného území zkulturněné Šumavy dokládá přehled nepůvodních, invazních a expanzivních druhů. Pozn.: v přehledu jsou uvedeny i druhy obvykle rozšířené okrasným či užitkovým pěstováním. Rezidenční status taxonu - adp - zavlečený, příp. adaptovaný - nat – naturalizovaný (naturalized), zapojující se trvale do původních společenstev - arch – archeofyt (adaptovaný do konce 15. st.) - neo – neofyt (adaptovaný v novověku od 16. st.) - syn – synantropní (adventivní), doprovázející člověka - cas – náhodný, příležitostný (casual) výskyt - cult - kulturně pěstovaný (cultivated) - intr – introdukovaný, zavedený do pěstování či chovu - sec – sekundární, druhotný výskyt (secundary), zplanělý, občasný utečenec z pěstování (např. ze zahrad – okrasně, léčivka, potravina či z polí) či z chovu - exp – expanzivní druh, s vyšší konkurenční schopností - validitou (zejména původních druhů) - inv - invazní druh (invasive), v novém území se dobře rozmnožuje a rozšiřuje (užíváno převážně pro taxony) Flóra Nepůvodní druhy tvoří třetinu, resp. 33,3 % celkového počtu taxonů flóry ČR, z toho naturalizované tvoří 14,6 % (Pyšek et al., 2012). Acer negundo – javor jasanolistý, inv Aconitum x cammarum – oměj zahradní, sec, okrasně Acorus calamus – puškvorec obecný, nepůvodní, ad, Aesculus hippocastanum – jírovec maďal, nepůvodní Aegopodium podagraria – bršlice kozí noha, exp Aethusa cynapium – tetlucha kozí pysk, ad, syn Agrimonia eupatoria – řepík lékařský, kult, i sec - procera – ř. vonný, kult, i sec Agrostemma githago – koukol polní, nepůvodní Agrostis gigantea (stolonifera ssp. gigantea) – psineček veliký, exp, neo, nat - capillaris (tenuis) – p. obecný, exp Ailanthus altissima – pajasan žlaznatý, nepůvodní, inv Alnus – olše - alnobetula (viridis) – o. zelená, pův. j. Čechy, vysazovaná, Povydří, u Plešného jezera, intr, může se stát exp - glutinosa – o. lepkavá, exp - incana – o. šedá, může se stát exp Amaranthus albus – laslavec bílý, nepůvodní, ad, inv - retroflexus – l. ohnutý, nepůvodní, ad, inv Amorpha fruticosa – netvařec křovitý, nepůvodní, i sec Ambrosia artemisifolia – ambrosie a., nepůvodní, inv

71

Amorpha fruticosa – netvařec křovitý, nepůvodní, i sec Angelica archangelica – děhel (andělika) lékařský, nepůvodní, ad, intr, kult, sec Anthemis tinctoria – rmen barvířský, nat, kult, sec Apera spica-venti – chundelka metlice, nepůvodní, archeofyt, nat, inv Aquilegia vulgaris – orlíček obecný, kult, sec, i zplanělé ze zahrádek Arabis alpina – huseník alpský, i sec – kult (utečenec ze zahrady) Arctium tomentosum – lopuch plstnatý, nepůvodní, inv Armoracia rusticana – křen selský, ad, roztroušeně, mírně exp Arnica montana – prha arnika, i kult, sec, Arrhenatherum elatius – ovsík vyvýšený, nepůvodní Artemisia absinthum – pelyněk pravý, ad, arch, nat Aruncus vulgaris – udatna lesní, kult, i sec Asplenium viride – sleziník zelený, i kult, i sec Aster x hybrid. sp.agg. - hvěznice okrasné, nepůvodní (severoamerické taxony), ad, kult, intr, okrasně, utečenci ze zahrádek, nepříliš kompetičně silné, ač inv nepříliš nebezpečné - lanceolatus – h. kopinatá, nepůvodní, inv - novi-belgii - h. novobelgická, nepůvodní, kult, sec, inv Atriplex patula – lebeda rozkladitá, sídla, nepůvodní, ad, exp - rosea – l. růžová, nepůvodní, ad, arch, cas, Aurinia saxatilis - tařice skalní, i sec, okrasně Avenella (Deschampsia) flexuosa – metlička křivolaká, exp, Barbarea vulgaris – barborka obecná, exp Berberis vulgaris – dřišťál obecný, i sec - okrasně Bidens frondosa – dvouzubec černoplodý, inv, nat Brassica napus ssp. napus – brukev řepka olejka, nepůvodní, adv, utečenec z polí Bromus secalinus - sveřep stoklasa, arch, cas Bryonia alba – posed bílý, nepůvodní, ad Bunias orientalis – rukevník východní, nepůvodní, syn Calamagrostis arundinacea – třtina rákosovitá, exp - canescens – t. šedavá, exp - epigejos – t. křovištní, exp až inv - villosa – t. chloupkatá, exp Capsella bursa-pastoris – kokoška pastuší tobolka, nepůvodní, ad, arch, syn Cardaria draba – vesnovka obecná, ad, exp Carduus acanthoides – bodlák obecný, adp, exp - crispus – bodlák kadeřavý, syn, intenzivně exp - nutans – b. nící, syn, exp Carex brizoides – ostřice třeslicovitá, exp, pokryvná Carum carvi – kmín kořenný, vlhké TTP, i pěstován Centaurea cyanus – chrpa modrá, nepůvodní, adp, arch, nat, sec - pole - montana – ch. horská, i sec - okrasně Cephalanthera longifolia – okrotice dlouholistá, i sec, okrasně Cerastium tomentosum – rožec plstnatý, adp Chelidonium majus – vlaštovičník větší, adp, exp Chenopodium album – merlík bílý, nepůvodní, adp, archeofyt, exp - glaucum – m. sivý, eutrof. lokality, exp - strictum – m. tuhý, nepůvodní, adp, neo, exp - vulvaria – m. smrdutý, nepůvodní, adp, A2, dnes na Šumavě nezvěstný Cichorium intybus – čekanka obecná, adp, suchá travnatá místa, běžně Cirsium arvense – pcháč oset, adp, exp - vulgare – p. obecný, adp, exp. Conium maculatum – bolehlav plamatý, adp, rumiště Convolvulus arvensis – svlačec rolní, adp, nat, syn, ruderální lokality, exp Conyza (Erigeron) canadensis – turanka (turan) kanadská, nepůvodní, inv Cornus sericea – svída výběžkatá, nepůvodní, adp, u vodních toků Corydalis lutea – dymnivka žlutá, nepůvodní Crocus albiflorus – šafrán bělokvětý, i sec, okrasně Cruciata glabra – svízelka lysá, nepůvodní, exp Cymbalaria vulgaris – zvěčinec zední, vlhké zdi, nepůvodní, adp, zdomácněl Cytisus (Lembotropis) – čilimník (čilimníkovec)

72

- nigricans – č. černající, i sec.- okrasně - scoparius – janovec metlatý, nepůvodní, adp, pěstovaný, zdomácněl, inv Dactylis glomerata – srha laločnatá, exp Deschampsia caespitosa – metlice trsnatá, exp Descurainia sophia – úhorník mnohodílný, nepůvodní, adp, syn, inv Dianthus superbus – hvozdík pyšný, i sec, okrasně Digitalis purpurea – náprstník červený, nepůvodní, adp, neo, nat, i sec, okrasně, zplanělý, mírně exp Echinochloa crus-galli – ježatka kuří noha, nepůvodní, adp, nat, inv Echinops sphaerocephalus – bělotrn kulatohlavý, nepůvodní, nat, ojediněle, inv Echium vulgare – hadinec obecný, nepůvodní, syn, adp Echinops sphaerocephalus – bělotrn kulatohlavý, adp, inv, nat Elodea canadensis – vodní mor kanadský, nepůvodní, inv Elytrigia (Elymus) repens – pýr plazivý, exp Epilobium (Chamaenerion) angustifolium – vrbovka úzkolistá, exp - ciliatum – vrbovka žláznatá (cizí), adp (severoamerický druh), kříží se s domácími druhy (takže likviduje původní populace Epilobium obscurum – vrbovky tmavé), inv Equisetum arvense – přeslička rolní, syn, exp Erigeron macrophyllus – turan velkolistý, nepůvodní (sz. okraje Alp), adp, neo, syn Erysimum durum – trýzel tvrdý, nepůvodní, adp, neo, syn - hieraciifolium – t. jestřábníkolistý, nepůvodní, neo, syn - odoratum – t. vonný, C5, zavlékán ze šumavských vápenců Fallopia convolvulus – opletka obecná, exp Filago arvensis – bělolist rolní, nepůvodní, adp, neo, cas Fraxinus excelsior – jasan ztepilý, exp Fumaria officinalis – zemědým lékařský, nepůvodní, adp, arch Galeopsis bifida – konopice dvouklanná, exp - pubescens – k. pýřitá, exp - speciosa – k. sličná, exp - tetrahit – k. polní, exp Galingsoga - pěťour - ciliata – p. srstnatý, inv - parviflora – p. maloúborný, adp, nat, neo, inv - quadriradiata – p.srstnatý, adp, nat, inv Galium aparine – svízel povázka, adp, neo, cas , exp - boreale – s. severní, adp, neo, cas Gentiana asclepiadea – hořec tolitovitý, i sec Gentianopsis ciliata – hořec (trličník) brvitý, i sec Geranium pratense – kakost luční, exp - robertianum – k. smradlavý, exp. Helianthus annuus – slunečnice roční, nepůvodní, adp, kult, lokálně zplanělá - tuberosus – s. topinambur, nepůvodní , adp, mírně inv Heracleum mantegazzianum - bolševník velkolepý, nepůvodní, adp (Kavkaz), nat,. neo, u Strážného, Železná Ruda, Kašperské Hory, Srní, Filipova Huť, Vimperk, Volary, Špičák, Keply, Polná, Svatý Tomáš, inv Hesperis matronalis – večernice vonná, nepůvodní, adp, neo, sec Hylotelephium telephium (Sedum t.) - rozchodník (rozchodníkovec) nachový, i sec - okrasně Impatiens glandulifera – netýkavka žláznatá, nepůvodní (Himálaj), adp, nat, neo, zdomácnělá vodní toky, inv nivy potoků - pod Srním, okolí Vimperka, podél Úhlavy až Černému jezeru, Ma: nutná mechaniská likvidace - parviflora – n. mnohokvětá, nepůvodní, Sibiř, Mongolsko, Himálaj), adp, nat, inv - noli-tangere – n. nedůtklivá, nepůvodní, adp, stinné vlhké lesy, běžně Imperatoria (Peucedanum) ostruthium – všedobr horní, pův. pěstovaný, i sec Inula helenium – oman pravý, nepůvodní (Přední a střední Asie), býv. pěst. léčivka Iris germanica – kosatec německý, nepůvodní okr Jovibarba globolifera – netřesk výběžkatý, i sec – okr Juglans regia – ořešák královský, nepůvodní Juncus tenuis – sítina tenká, nepůvodní, adp, neo, nat, mírně exp. Juniperus communis – jalovec obecný, i sec, okrasně Lactuca serriola – locika kompasová, nepůvodní Lamium album - hluchavka bílá, nepůvodní, adp, exp. Larix decidua – modřín evropský, adp (Alpy), intr Lathyrus linifolius – hrachor horský, i sec

73

Lemna minor - okřehek menší, exp Leontopodium alpinum – plesnivec alpský (protěž a.), nepůvodní, i sec Levisticum officinale – libeček lékařský, nepůvodní, adp, i sec Ligusticum mutellina – koprníček bezobalný, i sec Lilium martagon – lilie zlatohlavá, i sec Linum usitatissimum – len setý, nepůvodní, arch Lolium multiflorum – jílek mnohokvětý, nepůvodní, neo Lonicera caprifolium - zimolez kozí list, nepůvodní, sec Lunaria rediviva – měsíčnice vytrvalá, nepůvodní, adp, i sec Lupinus polyphyllus – lupina mnoholistá, nepůvodní, adp, nat, neo, intr, pův. vyséván (krmovina vysoké zvěře), inv Lycium barbatum – kustovnice cizí, nepůvodní, inv Lysimachia punctata – vrbina tečkovaná, i sec Mahonia aquifolium – mahonie ostrolistá, nepůvodní, inv Malus domestica – jabloň domácí, nepůvodní, adp, arch Malva alcaea – sléz velkokvětý, i sec - moschata – s. pižmový, nepůvodní, nat - neglecta – s. přehlížený, nepůvodní, arch Matricaria dicoidea – heřmánek terčovitý, i sec -chamomilla (Chamomilla reticulata) – h.lékařský, i sec Matteucia struthiopteris - pérovník pštrosí, nepůvodní, adp, neo Melilotus albus – komonice bílá, nové půdy, adp, arch Melissa officinalis – meduňka lékařská, nepůvodní, i sec Mentha spicata– máta klasnatá, nepůvodní, adp, i sec - kult Mimulus guttatus – kejklířka skvrnitá, nepůvodní (sev. Amerika), adp, neo, nat, intr, okrasná, inv - moschatus – k. k. pižmová, nepůvodní (sev. Amerika), adp, neo, nat, podél vodních toků Molinia arundinacea – bezkolenec rákosovitý, exp - caerulea – b. modrý (po odvodnění rašelinné smrčiny), exp Myrrhis odorata – čechřice vonná, nepůvodní (Alpy), adp, i sec - pěstovaná, TTP Oenothera – pupalka - biennis – p. dvouletá, , neofyt, exp. - renneri – p. Rennerova, adp, neo, cas Origanum vulgare – dobromysl obecná, i sec. Oxalis fontana - šťavel evropský, nepůvodní, adp, exp Papaver rhoeas – mák vlčí, nepůvodní, adp, plevel polí, na ústupu Pastinaca sativa – pastinák setý, nepůvodní, adp, arch, TTP Persicaria – rdesno - amphibia – r. obojživelné, příkopy, exp. - lapathifolia – r. blešník, antropiz. lokality, exp. - maculata – r. červivec, u obcí a komunikací, exp. - polystachia – r. mnohoklasé, nepůvodní (Himálaj), adp, inv Petasites - devětsil - albus – d. bílý, mokřiny, prameniště, příkopy, bílé květy, místně, exp. - hybridus – d. lékařský, břehy vodotečí, fialové květy, běžně, exp. i sec, léčivka Phalaris arundinacea – chrastice rákosovitá, exp Picea abies – smrk ztepilý, exp Pinus - borovice - cembra – b. limba, nepůvodní, adp, intr - strobus – b. vejmutovka, nepůvodní, intr, adp, nat, inv Polemonium caeruleum – jirnice modrá, i sec Populus x canadensis – topol kanadský, nepůvodní, inv Prunus – slivoň - domestica – s. švestka, nepůvodní, adp, kult Pteridium aquilinum – hasivka orličí, exp Puccinella distans – zblochanec oddálený, exp Quercus rubra – dub červený, nepůvodní, adp, nat, exp / inv Raphanus raphanistrum – ředkev ohnice, nepůvodní, inv Reseda lutea – rýt (rezeda) žlutý, nepůvodní, adp, exp Reynoutria – křídlatka, Ma:postřik bkoncem vegetace - x bohemica (japonica x sachalinensis) – k. česká, nepůvodní, adp, neo, nat, inv - japonica – k. japonská, nepůvodní, adp, inv

74

- sachalinensis – k. sachalinská, nepůvodní , adp, neo, nat, inv Rhinanthus alectorolophus – kokrhel luštinec, syn, býv. v obilninách Rhus hirta - škumpa orobincová, nepůvodní, (sev. Amerika), okrasně, zplaňuje, Pošumaví, exp Ribes (Grossularia) uva-crispa – meruzalka (srstka) angrešt, kult, syn Robinia pseudoacacia – trnovník akát, nepůvodní, adp, intr, neo, nat, inv Rosa majalis – růže májová, i sec Rubus - ostružiník - fruticosus sp. agg,, světlé lesy, exp. - idaeus – o. maliník, světlé lesní okraje, exp. Rudbeckia laciniata – třapatka dřípatá, nepůvodní, adp, nat, inv Rumex – šťovík (kyseláč) - longifolius ssp. longifolius – š. dlouholistý pravý, adp, inv - obtusifolius – š. tupolistý, pastviny, exp. - triangulivalvis – š. trojmozolný, nepůvodní, adp, cas, inv. Sambucus – bez - nigra – b. černý, exp - racemosa – b. hroznatý (červený), exp Saponaria officinalis – mydlice lékařská, nepůvodní, adp Sedum – rozchodník - hispanicum – r. španělský, nepůvodní, adp, neo, nat, mírně exp. - spurium – r. pochybný, nepůvodní, exp Senecio vulgaris - starček obecný, nepůvodní, arch, adp, exp. Serratula tinctoria – srpice barvířská, i sec Sisymbrium officinale - hulevník lékařský, nepůvodní, adp, arch, exp Silene latifolia ssp. alba – silenka širolistá bílá, nepůvodní, arch, exp Sinapsis arvensis – hořčice polní, nepůvodní, arch Solanum dulcamara – lilek potměchuť, exp Solidago – zlatobýl - canadensis – z. kanadský, nepůvodní, adp, sec, inv. - gigantea – z. obrovský, nepůvodní, adp, neo, intr, sec, inv. Sonchus - oleraceus – mléč zelinný, nepůvodní, arch Spergula arvensis ssp. sativa – kolenec polní setý, sec Spiraea salicifolia – tavolník vrbolistý, i sec, exp Stelaria media – ptačinec prostřední, exp Symphytum - kostival - tuberosum – k. hlíznatý, i sec - x uplandicum (asperum x officinalis) – k. hybridní, sec, býv. pícnina Symphoricarpos albus – pámelník bílý, nepůvodní, inv Syringa vulgaris – šeřík obecný, , exp Tanacetum vulgare – vratič obecný, nepůvodní, exp Taraxacum sect. Ruderalia – pampeliška (smetánka), exp Taxus baccata – tis červený, i sec Telekia speciosa – kolotočník ozdobný, nepůvodní, intr, kult, adp, okrasně, u Srní, Českých Žlebů, Popelné, vysazen u inf. střediska NP v Rokytě, inv Thlaspi arvense – penízek rolní, nepůvodní, plevel, exp Thymus vulgaris – mateřídouška obecná - tymián, nepůvodní Trifolium hybridum – jetel zvrhlý, nepůvodní, neo, exp Tripleurospermum inodorum (Matricaria maritima) – heřmánkovec nevonný (přímořský), nepůvodní, adp, arch, nat, inv Trollius altissimus - úpolín nejvyšší, i sec Tussilago farfara – podběl lékařský, nové půdy, exp Urtica dioica – kopřiva dvoudomá, exp Veratrum album – kýchavice bílá, i sec Veronica filiformis – rozrazil nitkovitý, nepůvodní, adp, inv - hederifolia – r. břečťanolistý, nepůvodní, adp, neo - persica – r. perský, nepůvodní, neo Pozn.: Nepůvodní, invazní a expanzivní druhy nižších rostlin jsou uvedeny u jejich přehledu .

75

Fauna Nepůvodní, invazní a expanzivní druhy fauny jsou uvedeny v jejich přehledu. K velmi problémovým patří např. psík mývalovitý, sika, některé introdukované ryby, nepůvodní raci, slimák španělský, ale třebas i hybrid bobra evropského a kanadského, atd.

A.3. Památné a historické stromy Šumavy Motto: Stromy nemají schopnost bránit se jsou-li napadeny. Jejich hlavní vývojová obrana je dána četností výskytu, tedy rozmnožovacími schopnostmi, v níž u stromů hraje důležitou roli dlouhověkost. John Fowles

Na Šumavě bývalo zvykem, že u nové usedlosti byly vysazovány listnáče, aby jejich stín chránil před poledním žárem hospodářská zvířata i lidi, příp. stavení před prudkým větrem a deštěm (stáří domů často tedy odpovídalo stáří stromů). „Strom na Šumavě provázel člověka od kolébky po rakev. Strom byl nejprve dárcem všemožných plodů a semen, hrabanka sloužila k podestýlání dobytka ve chlévě. Suchými větvemi, které se olámaly, se dobře topilo. Strom byl také sídlem drobné zvěře, kterou lidé lovili. Pak přišel čas na sekeru. Podetnutý strom se tisíckrát proměnil a tisíckrát horalu posloužil. Z kůry byly nádobky a lýko, draslo na vydělání kůží, z kmene roubili domy, vidlice větví drželi střechu. A přichází oheň, aby ze dřeva vymáčkl kolomaz či nadrobil dřevěné uhlí, nebo pohnojil popelem políčko. Později se posílají polena po vodě průplavů do nížin a celé kmeny a celé kmeny se houžvemi z kořání splétají do pramenů, čili vorů, a ty putují po řekách až do velkých měst. I na nich plují Šumaváci, aby si vydělali na černý chléb. To už je dřevo nařezáno, naštípáno a otesáno. Přichází múza řemesla dřevěného a líbá na čelo našeho horala. A ten hned loupá dýhy na nábytek, protahuje dřevěné dráty na špejle a zápalky, kroutí loubky na krabičky či pletené ošatky. Tu zase strejcové na pořízu vyrábějí šindele na střechy, dřeváky na nohy, násady, jha, loukotě, hračky. Také košíkáři mají radost z mladých proutků. Někdo šikovnější pak vyřezává loutky, betlémy či rámy, ba na sošku svatého do výklenku chalupy si troufne. A to už jsme na konci – u pěkného vyřezávaného umrlčího prkna, na němž leží v zimě zesnulý, aby mohl být pohřben, až rozmrzne půda. Prkna barvami dozdobená pak stojí vztyčená na rozcestích.“ Ondřej Fibich, 2009

A.3.1. Historické smrky a jedle Motto: Čím více mizely nenávratně v minulosti pralesní hvozdy, tím více si lidé začali vážit velmi sporadicky se vyskytujících pralesních kmenů. Celé generace k nim putovaly. Pralesní stromy na Šumavě téměř vymizely (Boubín, Debrník, Medvědice, Třístoličník, Spáleniště, Zátoňská hora, Radvanovický hřbet, ...) Se starými porosty z konce 19. století jsme se setkávali podél česko-rakousko-bavorské hranice od Smrčiny po Jezerní horu, ty však převážně byly ponechány kůrovci. Pralesní stromy najdeme ještě v Černém lese, uzavřené v nepřístupném vojenském boletickém prostoru, který patří mezi nejzachovalejší porosty a kromě menší rozlohy se vyrovná Boubínskému pralesu. Němci putují ke své „mamutí jedli“ do parku A. Stiftera na jz. svahu Třístoličníku, nověji byl vymezen Watzlikův háj s pralesními velikány v Bavorské Železné Rudě. Skutečný pamětník MUDr. Otto Kaskoun (nar. 1917) Byli jsme zvyklí viděti v Šumavě vysokokmenný, polotmavý prales neb alespoň poloprales, Dnes ale jdeme míle daleko a jen tu a tam mohutné pařezy jsou nám svědky, že tu nedávno byl staletý les. Jen málokde jsou ještě kusy starého lesa, které hlásají nám slávu staré Šumavy (prales pod Boubínem, lesy pod Debrníkem, lesy Kašperské aj.). Prof. J. Velenovský: Mechy české, Praha 1897 Okyselování půd, oteplování klimatu a suché epizody budou stále více ohrožovat právě smrkové porosty. RNDr. V. Cílek, CSc.

Ideologové bezzásahové divočiny z přírodovědecké fakulty JČU podle „metodického pohledu“ publikovaného v knize Šantrůčková H., Vrba J. a kol.: Co vyprávějí šumavské smrčiny uvádí: „jsme svědky jevů, které někteří označují za dramatické odlesnění Šumavy. Vidíme odumírat zelené lesy se ztepilými smrky, které jsou symbolem zdraví a věčnosti. Není to spíše tak, že jsou to starci na konci života,

76

kteří se zrodili v naprosto odlišných podmínkách koncem malé doby ledové, nepřipraveni na kyselé deště? ... Předat žezlo přírodě můžeme v podstatě kdekoliv, i tam, kde dříve býval hospodářský les, a zániku lesa se nemusíme obávat. Odcizili jsme se přírodě a poztráceli, zapomněli či úmyslně ze svých hlav i srdcí vytěsnili dávné zkušenosti a zároveň se zdráháme přijmout moderní vědecké poznatky .... Vědecké studie z posledních let ukazují, že v horských oblastech je ponechání lesa samovolnému vývoji z hlediska ochrany přírody a druhové rozmanitosti organismů nejefektnější cesta. .... !!! Tato iracionální ideologie, uplatňovaná ve zkulturněných porostech, přináší rozsáhlé environmentální, sociální a ekonomické škody regionu Šumavy, Pošumaví a celého Česka. Pro porovnání: někdejší smrk mýtného věku (zralý k těžbě) v hospodářském lese byl starý 120 let, dosahoval výšku 30-35 m a průměr kmene 50-70 cm. - Berlinerfichte Poražen v r. 1939 na začátku fašistické okupace přímo v Boubínské rezervaci, k narozeninám Hitlera, (odvezen čtyřmi železničními vagony ze Zátoně do Berlína do Lustgarden kde byl ozdoben jako májka a pod ní 1. máje Hitler fanaticky mluvil o své tisícileté říši), pak ji dal dopravit do svého alpského sídla, délka kmene 52 m, průměr na pařezu 142 cm, objem 40,4 plnometrů (m3), stáří 400 let - Chadtův smrk Skácen v r. 1882 v polesí Zátoň (pro okresní výstavu ve Vimperku spolu s Wunderfichte - psal o něm J.E. Chadt), stáří 462 let, délka kmene 57 m - Johnův smrk Padl asi r. 1870 v polesí Zátoň, stáří cca 420 let, délka kmene 57,2 m, průměr na pařezu 190 cm, objem 44,37 m3, původně k němu vedla naučná stezka, zdokumentován lesmistrem Johnem - Král smrků (Boubínský smrk) Padl při vichřici 4. 12. 1970, stáří 544 let, rostl v Boubínském pralese ve výšce 1000 m n.m, délka kmene 57,6 m (výčetní obvod 510 cm, stáří 440 let), průměr na pařezu 162 cm, objem 29,19 m3 - Nástupce Krále smrků Rostl poblíž Krále smrku, byl vysoký 57 m, výčetní obvod 129 cm, odumřel v r. 2003 po napadení kůrovcem - Křížový smrk / Kreuzfichte Skácen r. 1895 na Boubíně, na křižovatce při styku polesí Zátoň, Boubín, Včelná a Mlynařovice, délka kmene 57,7 m, průměr na pařezu 174 cm, objem 37,14 m3 - Lukenský smrk Skácen r. 1866 v polesí Zátoň (rostl „in der Lucken“, tj. v původní pralesovité části Lucken), ve stáří 455 let, délka kmene 56,1 m, průměr na pařezu 175 cm, objem 34,41 m3 - Smetanovy smrky Smrky vysazené B. Smetanou u Čeňkovy Pily (tam je počátek nejznámější Smetanovy symfonické básně Vltava) - Smrk u Plešného jezera Padl v r. 1935, rostl ve stěně nad jezerem, stáří 544 let, délka kmene cca 30 m, průměr na pařezu jen 60 cm, objem 40,4 m3,, vzorek je v muzeu Ohrada Hluboká nad Vltavou - Smrk u Plešného jezera novější Uschl v r. 2004 (kůrovec), skácen v r. 2009 (ohrožoval bezpečnost návštěvníků u stezky k vrcholu Plechý), stáří cca 560 let, délka kmene 33,25 m, průměr na pařezu 75 cm, objem 40,4 m3. Na vzpomínkové akci v r. 2011 uvedl ředitel Správy NP J. Stráský: „Beru to jako pohřeb tohoto stromu, při kterém by si každý měl uvědomit, jakou sílu má šumavská příroda.“ U jeho pařezu byla umístěna informační tabule, výřezy z kmene budou umístěny v informačních střediscích NP v Nové Peci, Stožci, Kvildě, Alžbětíně, na vimperském zámku a administrativní budově Správy NP. - Smrk od Zlaté Studny Skácen v r. 2009, stáří 228 let ( x1781) – údajně na Pláních nejstarší, přičemž jeho existencí „dokládá“ dlouholetý vedoucí pracovník na Správě NP a CHKO Mgr. P. Hubený a hlavní ideolog bezzásahové „divočiny“, imaginární kontinuitu původních šumavských smrčin na Pláních, přičemž „zřejmými“ likvidátory starých smrkových lesů s příměsí buku a jedle byli kolonizátoři, kteří do nich zakusovali své paseky (Doma na Šumavě 13/2013) - Stožecký smrk Skácen v r. 1832, stáří 525 let, délka kmene 58,9 m, průměr na pařezu 168 cm, objem 40,4 m3 - Vidlicový smrk Uschl v r. 2004 v ochranném pásmu NPR Boubínský prales. délka kmene 68,9 m, průměr na pařezu 155 cm, objem 40 m3 - Wunderfichte Skácen v r. 1882 v polesí Zátoň ve stáří 422 let (pro okresní výstavu ve Vimperku spolu s Chadtovým smrkem), délka kmene 60 m, průměr pařezu 168 cm, objem 45 m3 , pokácen v r. 1865 - Želnavský smrk Skácen v r. 1866 v polesí Želnava, ve věku 585 let, jako zcela zdravý, délka kmene 68,9 m, průměr na pařezu 168 cm,

77

objem 45 m3 výřez kmene byl vystaven na světové výstavě ve Vídni r. 1873 - Boubínská jedle, výška 51,8 m, byla stará 450 let - Velká jedle / Grosse Tante u Debrníku, výška 50 m, obvod kmene 530 cm, stáří asi 400 let, skácena 1926 - Obří jedle (Ludvíkova) / Riessige Tante u waldhausenské mýtnice již Bavorsku, vysoká 52 m, obvod 575 m, stáří asi 400 let, skácena 1920 - Mamutí jedle v parku A. Stiftera v jz. bavorském svahu Třístičníku - Prezidentova jedle, rostla nad pramenem Vltavy ještě v polovině 19. století, podlehla kůrovci - Jedle ve Watzlíkově háji, Bavorská Železná Ruda - Boubínský buk, výška 302 let, vysoký 36 n, pokácen před r. 1882.

V současnosti je v ČR jako nejvyšší udáván smrk u Přimdy, vysoký 50 m, jedle v Beskydách cca 60 m a douglaska na klatovské Hůrce 43 m. Nejvyšší žijící smrk v Evropě byl zatím zjištěn v NP Sutjeska v Bosně a Hercegovině vysoký 63 m.

A.3.2. - Památné stromy Motto: Zasadit strom znamená vykonat čin vzájemnosti a lásky k bližnímu, neboť ten, kdo jej sází, není ten, jenž usedne v jeho stín. Marcel Prévost, francouzský spisovatel I kdybych věděl, že zítra svět zanikne, zasadil bych ještě dnes stromek. Luther

Profesor Alexandr von Humboldt (1769-1859) nazval věkovité majestátní stromy v jižní Americe termínem přírodní památka. Kult starých stromů u nás byl pěstován již za pohanských dob. Keltové uctívali zejména dub, tis a jabloň. Staří Slované uctívali v posvátných hájích Peruna, za posvátné považovali dub, lípu, javor a jasan, lípa byla upřednostněna jako symbol Slovanů od dob národního obrození. Historie ochrany památných stromů v Čechách na přelomu 19. a 20. století byla spjata se vznikem okrašlovacích spolků (v němž byla angažována řada významných osobností, např. prof. K. Kavina, prof. K. Kettner, prof. J. Klika, arch. J. Kumpán, K. Rublič, Jaroslav Neuman, umělci a spisovatelé A. Jirásek, S. Čech, K. Klostermann aj.). První seznam památných stromů v Čechách publikoval v r. 1899 Jan Evangelista Chadt Ševětínský. Jako památné stromy stromy jsou podle zák. č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny vyhlašovány letité mimořádně významné stromy solitérní, jejich skupiny či aleje, převážně místní provenience, příp. takové, k nimž se váže významná kulturní událost či počin. Potřebné je zajišťovat jejich dobrý zdravotní, bezpečnostní a estetický stav a zejména v zastavěném území a u komunikací sledovat neohrožování zdraví a majetku osob. Památné stromy jsou označené tabulí a malým státním znakem a obvykle jsou smluvně chráněné. Jejich ochranné pásmo je stanoveno ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku výčetního průměru kmene (tj. měřeného ve výšce 130 cm nad zemí). Mohou to být nejen jednotlivé stromy, ale i skupiny či aleje. Lesy ČR vymezují ve svých lesích ještě označují Významné stromy LČR s výjimečnými rozměry (u smrku a borovice s obvodem kmene min 300 cm ve výšce 130 cm nad zemí), nebo stromy tvarově jedinečné (příp. i keřovitého vzrůstu), nebo druhově výjimečné či historicky pamětihodné. Nezbytné je monitorování stavu - zejména sledování mechanických poškození a houbových chorob (mykóz) a případný management: řez suchých či odumírajících větví, ošetření dutin, zpevňující vazby příp. odstranění výmladků. Dendrologické úpravy a ošetření sledují prodloužení životnosti a neohrožování osob či majetku. Pralesní stromy, resp. letité stromy starší než 140 let nebezpečnou rychlostí mizí – zejména disturbancí hřebenových smrčin vynucovanou ideology bezzásahovosti, avšak tyto patří mezi nejcennější hodnoty, které bychom prioritně měli chránit. Nejprve k jejich likvidaci docházelo k zajištění zisku – tedy byly prioritně odtěženy stromy s nejcennějším dřevem (buky, kleny, jedle) vč. tzv. resonančních smrků. V současně nastaveném systému ochrany přírody do jisté míry dokážeme chránit lidmi vysazené listnáče, ale méně již ojedinělé zbytky někdejších pralesních porostů Šumavy, zejména smrky, jedle či buky. Fanatici bezzásahovosti dokázali velmi rychle zlikvidovat pralesní torza a pralesní stromy Šumavy v rámci vize, že současné, převážně kulturní porosty rychle zlikvidujeme a příroda nám místo nich snadno nadělí stabilní přírodní porosty.

78

Počet památných stromů na území velkoplošné ochrany Šumavy je možno odhadovat cca na 2000 ks. Pozn.: o – výčetní obvod kmene v cm, v – výška stromu v m, s – stáří stromu v letech, NP – národní park Šumava, CHKO – chráněná krajinná oblast Šumava Parky, aleje, skupiny Okres Klatovy - Alej u hřbitova, k.ú. Železná Rudě: stromořadí z klenů (ale i dub, jasan, olše a jeřáb), CHKO - Palvínovská alej ke statku, 14 ks lípa velkolistá, k.ú. Štěpanice, CHKO – viz lípy - Skupina stromů v zámeckém parku Palvinov, k.ú. Štěpanice (obec Hartmanice), 4 ks (dub, lípa, jedle kavkazská, o 345 – 545), CHKO - Vatěticko-mouřenecká alej, k.ú. Vatětice (obec Hartmanice), 14 ks (dub letní, lípa velkolistá, o 175 – 377), CHKO - Stromy u kostela, k.ú. Hojsova Stráž, 4 ks (jasan ztepilý, lípa velkolistá, o 318 – 455), CHKO - Stromy pod čističkou, k.ú. Hojsova Stráž, 5 ks (jasan ztepilý, lípa velkolistá, o 485 – 548), CHKO - Stromy na Zhůří, staré stromy jednotlivě, ve skupinách i aleji, 83 ks, kleny, jilmy, lípy, i mléče, jasany a břízy, v luční enklávě parkový charakter, o 136 – 471), k.ú. Zhůří (obec Čachrov), CHKO - Jedle a smrky pod Strahovem, k.ú. Debrník u Železné Rudy, 5 ks (o 245 – 355), CHKO - Hůrecká alej: 116 ks (klen, mléč, lípa), Hůrka u Železné Rudy (obec Prášily), (o 90 – 410), NP - Stromy u hřbitova Železná Ruda, 7 ks (o 60 – 450), CHKO - Alej k Debrníku: různorodá oboustranná alej ze Železné Rudy k býv. zámečku Debrník - Krušecká lipová alej (Dolejší Krušec), lipová stromořadí, 11 /14) ks u cesty z Dolejšího Krušce k bývalé kapli v lese, (obec Hartmanice, o 600 - 320, s cca 350) - Skupina stromů u kostela Dlouhá Ves u Sušice, 5 ks (jasan, klen, lípa, o 197 – 389), CHKO - Skupina významných stromů v zámeckém parku Karlov, Kochánov III, 10 stromů (4 ks – duby zimní, smrky ztepilé, kleny, o 250-350, do 434), CHKO Okres Prachatice - Smíšená alej v Buku pod Boubínem (200 ks, býv. 218, buky, lípy, jasany, javory), k.ú. Šumavské Hoštice, CHKO - Alej na Zlaté stezce (lípy, javory), k.ú. Volary, CHKO - Lípa a jasan ve Žlíbkách, 3 ks, k,ú. Žlíbky, CHKO - Lípy a klen ve Volarech-Magdaleně, 3 ks, k.ú. Volary, CHKO - Zátoňské lípy velkolisté a klen, k.ú. Lenora, CHKO - Zdíkovská alej, 53 ks (lípy, javory), Masákova Lhota (obec Zdíkov), CHKO Okres Český Krumlov - Smíšená alej Horní Vltavice, 45 (43) ks, CHKO - Park v Horní Plané, CHKO Lípy V době obrození se lípa stala symbolem slovanské vzájemnosti. V r. 1848 byl v Praze založen spolek "Lípa slovanská", jejímž posláním bylo posilovávat národní uvědomění. Lípy se u nás dožívají až 1000 let (lípy v Malonicích a Mokrusukách na Klatovsku jsou staré cca 800 let). Nejstarší lípa (velkolistá) v Bavorském lese i Německu je Wolframova lípa / Wolframslinde u vesnice Ried, sz. od města Bad Kotztig, stará téměř 1000 let, vysoká 14 m (koruna byla v r. 1950 poničena vichřicí), s obvodem kmene 13m. V ČR je chráněno cca 3200 různých taxonů lip. Okres Klatovy - Alžbětínská lípa: lípa srdčitá u Alžbětína u Železné Rudy, stáří cca 280 let (o 584), CHKO - Brčálnická lípa: lípa velkolistá Brčálník, k.ú. Hojsova Stráž, u hotelu Fanda, (o 558, s cca 700), CHKO - Radešovská lípa: lípa srdčitá v zahradě radešovského penzionu, k.ú. Radešov, (o. 380, s cca 800), CHKO - Palvínovská alej ke statku, 14 ks lip velkolistých, k.ú. Štěpanice u Hartmanic, (o 160 – 563), CHKO - Vatětická lípa I: lípa velkolistá v aleji, k.ú. Vatětice (Štěpanice), (o 757, v 23, s cca 350), CHKO - Vatětická lípa II: lípa srdčitá v aleji ve Vatěticích, Štěpanice, (o 510, s cca 300), CHKO - Vatětická lípa u křížku, l. velkolistá, (o. 573 cm), Štěpanice, obec Hartmanice, CHKO - Palvínovská zámecká lípa: l. malolistá v zám. parku Palvínov u Štěpanic, stáří cca 100 let (o 495), CHKO - Palvínovská lípa srdčitá na křižovatce mezi Palvínovem a Vatěticemi (k.ú.Štěpanice u Hartmanic), (o 490, s cca 330, 21,5), CHKO - Krušecká lipová alej, Dolejší Krušec, 14 lip, (obec Hartmanice, o 320-633, v až 33), CHKO - Vatětická lípa, obec Hartmanice, CHKO - Vlastějovická lípa: lípa srdčitá na pastvině pod kravínem nad silnicí do Jiřičné, (obec Hartmanice, o 630, s cca 350), CHKO - Paštěcká lípa, Přední Paště, obec Hartmanice, CHKO - Lípa v Dobré Vodě: l. velkolistá u kostela v Dobré Vodě, Hartmanice II, (o 444, s cca 300), CHKO - Lípa na Dobré Vodě: lípa velkolistá v Dobré Vodě u Hartmanic, (o 430, s cca 250), CHKO - Lípa ve Vatětické aleji u silnice, z Palvínova, Štěpanice, obec Hartmanice, k.ú. Vatětice, CHKO

79

- Zelenovské lípy: dvě lípy velkolisté, k.ú. Zelená Lhota (obec Nýrsko), (o 635, 480, s cca 350 a 300), CHKO - Lípy na Červené , k.ú. Červená u Kašperský Hor (2 ks), CHKO - Lípy v Hojsově Stráži I: 2 l. velkolisté v centru Hojsovy Stráže, (o 657 a 515, s cca 350), CHKO - Lípy v Hojsově Stráži II: skupina 4 líp velkolistých na dolním okraji Hojsovy Stráže, stáří cca 250 let , (o 540, 528, 487 a 430), CHKO - Lípa v Hojsově Stráži III: lípa velkolistá pod ČOV v Hojsově Stráži, (o 544 cm, s cca 250), CHKO - Lípy v Hojsově Stráži IV: 2 lípy velkolisté u kostela v Hojsově Stráži, (o 322 a 309, s cca 170), CHKO - Lípy na Vyhlídce v Hojsově Stráži: 2 lípy srdčité, (o 645, 527, s cca 400 a 300), CHKO - Lípy u kostela, k.ú. Zelená Lhota, (2 ks), CHKO - Lípa srdčitá , k.ú. Sv. Kateřina, stáří cca 200 let (o 425), CHKO - Platořská lípa: u kaple v Platoři – Dlouhá Ves (o 455, s cca 300), CHKO - Velhartické lípy: 2 l. velkolisté ve Velharticích u fary, (o 644, 435, v 27, 25, s ca 200 - 300), CHKO - Lípy u kostela v Zelené Lhotě: 2 lípy velkolisté u cesty, (o. 484 a 461, s cca 280), CHKO - Zelenské lípy, 2 lípy v Zelené Lhotě, CHKO - Lípy v Srní: skupina tří lip srdčitých u chaty Mír pod Srním, (o 355, 280, 200, s cca 200), NP - Lípa v Javorné: lípa srdčitá u kostela v Javorné na Šumavě, (o 480, s cca 300), NP - Lípa Na Podlesí III: lípa velkolistá pod býv. lesovnou Podlesí (Vogelsang - býv. sklářská huť), k.ú. Lídlovy Dvory (obec Kašperské Hory, o 620, v 30,5, s cca 300), dutý kmen je zpevněn adventivními kořeny, NP - Lípy na Podlesí I: skupina 9 líp velkolistých ve dvou řadách před Podlesím, v Červené (k.ú. Lídlovy Dvory), (o 510 – 300, s cca 200), NP - Lípa na Podlesí II: l. srdčitá na louce na louce u Podlesí (k.ú. Lídlovy Dvory), (o 560, s cca 290), NP - Skupina lip na Podlesí, Lídlovy Dvory, (o 300 – 510), NP - Leškovy lípy v Rejštejně: lípa velkolistá a srdčitá v Rejštejně – Svojše, pod silnicí na Vysoké Myti (o 494 a 463, s cca 300 a 200), NP - Lípy srdčité ve Stožci, 2ks, NP - Lípy velkolistá v Radvanicích, 2 ks, NP - Lípa u kostela Javorná na Šumavě, lípa srdčitá (o 474), CHKO - Lípa u Valdmanů ve Svojšicích: lípa velkolistá ve Svojšicích (obec Petrovice u Sušice, o 571/624, v 25), CHKO - Svojšická lípa u hřbitova: lípa velkolistá u hřbitova ve Svojšicích u Sušice, (o 419, s cca 230), CHKO - Lípa v Bystřici: lípa x evropská v Bystřici n. Úhlavou, u kapličky sv. Trojice, (obec Nýrsko, o 532, s cca 300), zrušeno, v Bystřici je zámecký park, CHKO - Hadravská lípa: lípa velkolistá v Hadravě u Nýrska, stáří cca 300 let (obec Chudenín, o 598 cm, v 21), CHKO - Chudenínská lípa, lípa srdčitá, (obec Chudenín, o 565), CHKO - Lípa srdčitá Svatá Kateřina u Chudenína, (o 458), CHKO - Oldřichovická lípa, lípa velkolistá Oldřichovice u Děpoltic, (obec Dešenice, o 400 ), CHKO - Želivské lípy, Oldřichovice u Děpoltic, 2 lípy velkolisté, (obec Dešenice, o 360, 345), CHKO - Lípy velkolisté na Červené u Kašperských Hor, 2 ks, (o 330, 384), CHKO - Lípy v Blížanovech: 2 lípy srdčité u silnice do Neuraz, (o 531, 366, s cca 200 a 250), CHKO - Mačická lípa, obec Soběšice u Sušice, (o 793, v 27,5) - Lípa v Albrechticích u Sušice, l. velkolistá, (o 538) - Lípa v Krotějově u Strážova, na návsi, l. obecná, (o 677, v 22,5) - Malečská lípa: lípa srdčitá u kostela, stáří cca 400 let (o 671) - Malonická lípa (obec Kolinec, o 830, v 20,5, s 800) - Lípa na návsi v Malonicích (o 743, v 20,5) - Jindřichovická lípa v zám. parku Jindřichovice u Malonic, (o 526) - Lípa velkolistá v Jindřichovickém parku, (o 390) - Tomáškova lípa v Podolí u Kolince, (o 676, v 20) - Sluhovská lípa na návsi (o 730, v 23), obec Kolinec - Skupina lip ve Sluhově - Kojšická (Tichých) lípa: l. velkolistá Kojšice, (o 670 , v 24,5, s cca 400) - Tichých lípa v Kojšicích: lípa velkolistá v Kojšicích u cesty do Chamutic, (o 545, s cca 350) - Trsická lípa: lípa srdčitá v Trsicích, (o 667, v 22,5, s cca 400) - Lípa v Nuzerově, lípa velkolistá, (o 272) - Zdebořická lípa, lípa velkolistá u hřbitova, (o 526, s cca 200) - Lípa ve Ždánově: lípa velkolistá, sedlo Chlum, Nezdice na Šumavě, (o 427, s cca 200) - Lípa u Chalupských: l. srdčitá v Zámyšli, osada Javoříčko, (o 580, s cca 250) - Lípa srdčitá a velkolistá ve Zdouni u kostela, Tedražice, (o 403, 341) - Lípa velkolistá U Bajčů ve Starých Volšovech, Dolní Staňkov, (o 426) - Lípa velkolistá ve Starých Vošovech, Dolní Staňkov, (o 600) - Volšovská lípa na nádvoří býv. zámku Volšovy (o 679)

80

- Chamutická lípa: lípa velkolistá u křížku u polní cesty do Petrovic Okres Prachatice - Husova lípa velkolistá, k.ú. Chlístov u Lazišť, CHKO - Lípa velkolistá na Černých Ladech, k.ú. Černá Lada, CHKO - Lípa velkolistá na ostrově ve Zdíkově, k.ú. Zdíkov, CHKO - Lípa velkolistá ve Včelné, k.ú. Včelná pod Boubínem, obec Buk, CHKO - Lípa velkolistá ve Zdíkově, k.ú. Zdíkov, CHKO - Lípa velkolistá v Kůsově, k.ú. Stachy, CHKO - Lípa velkolistá u býv. usedlosti v Lenoře, k.ú. Lenora, CHKO - Lípa velkolist u silnice k zastávce v Lenoře, CHKO - Lípa velkolistá – 3 ks, Lenora, CHKO - Lípa velkolistá v Šumavských Hošticích u Machova Mlýna, k.ú, Šumavské Hoštice, CHKO - Lípy velkolisté ve Stachách, 6 ks, k.ú, Stachy, CHKO - Řepešínská lípa velkolistá, k.ú. Řepešín, CHKO - Zátoňské lípy velkolisté, k.ú. Lenora, CHKO - Lípa malolistá, k.ú. Arnoštka, CHKO - Lípa srdčitá na nádvoří býv. zámku Zdíkov, CHKO - Lípa na ostrově ve Zdíkově, CHKO - Lípa srdčitá v Hodoníně u Zdíkovce, CHKO - Husova lípa, Chlístov u Lazišť, obec Kratušín, CHKO, (někdy je uváděna jako nejstarší strom Šumavy) - Lípa na náměstí Stachy, CHKO - Lípa velkolistá Stachy u čp. 105, CHKO - Lípa velkolistá u býv. hostince v Kůsově, Stachy, CHKO - Lípa Na Výsluní, Vimperk, CHKO - Lípa srdčitá v býv. osadě Huť pod Boubínem, Arnoštka, obec Vimperk, CHKO - Lípa širokolistá u Brantlova dvora I, za zámkem, Vimperk, CHKO - Lípa sdčitá za Brantlovým dvorem II, Vimperk, CHKO - Sudslavická lípa u mlýna, Vimperk, CHKO - Lípa velkolistá Horní Záblatí, obec Záblatí, CHKO - Lípa velkolistá Horní Záblatí, obec Záblatí, CHKO - Lípa širokolistá Řepešín, obec Záblatí, CHKO Okres Český Krumlov - Lípa velkolistá Dobrá Voda, park u hřbitova, Horní Planá, CHKO - Lípa velkolistá v býv. osadě Rožnov, k.ú. Pasečná, obec Přední Výtoň, CHKO - Lípa velkolistá v býv. osadě Rožnov II, k.ú. Pasečná, obec Přední Výtoň, CHKO - Lípa velkolistá Spáleniště, u přechodu Gugenwald, k.ú. Přední Výtoň, CHKO - Lípa velkolistá u hájovny Bližší Lhota, u Knížecí cesty od přívozu od Lipna, k.ú. Zvonková, obec Horní Planá, CHKO - Lípa velkolistá ve Ztraceném lese, na kraji lesa u zbořeného statku (50 m nad plavebním kanálem), Zvonková, obec Horní Planá, CHKO - Lípy velkolisté Otov, 2ks, k.ú. Jasánky (obec Přední Výtoň), CHKO - Lípy velkolisté u kapličky, 2 ks, k.ú. Černá v Pošumaví, CHKO - Lípy velkolisté u kapličky Račín, 4 ks, k.ú. Pestřice (obec Horní Planá), CHKO - Lípa malolistá u návesní kapličky Radslav, k.ú. Černá v Pošumaví, CHKO - Lípa v Hostínově Lhotě, Černá v Pošumaví, CHKO - Lípa srdčitá ve Veselí , VVP Boletice - Lípa srdčitá v Bližší Lhotě, VVP Boletice - Lípa velkolistá u Zvonkové, VVP Boletice - Lípa velkolistá U Michala u Jablonce,VVP Boletice - Skupina 9 lip srdčitých Horní Planá, CHKO - Lípy Josefův Důl ve Zvonkové (obec Horní Planá), CHKO - Lípy v Černé v Pošumaví, CHKO - zrušeno Buky V ČR je chráněno 500 různých taxonů buků. Okres Klatovy - Brčálnický buk, v Brčálníku, k.ú. Hojsova Stráž, (o 480 cm, s cca 250), CHKO - Hamerský buk: buk lesní, k.ú. Zadní Hamry, (o 402, s cca 250), CHKO - Hraniční buk k.ú. Suchý Kámen, obec Chudenín, (o 272), CHKO - Buk I. na Suchém Kameni: na svahu Hraničáře, k.ú. Suchý Kámen, obec Chudenín, (o 374, s cca 200), CHKO - Buk nad fořtovnou, k.ú. Stará Lhota, obec Chudenín, (o 268), CHKO

81

- Buk pod penzionem, k.ú. Stará Lhota u Nýrska, (o 291), CHKO - Buk lesní u Velkého Babylonu (k.ú. Paště, p.p.č. 4074/2), CHKO - Buk na Berglu, Paště (u Hartmanic), CHKO - Platořský buk, obec Dlouhá Ves, (o 345), CHKO - Buk v Jindřichovickém zámeckém parku - Ždánovský buk: v Nezdicích na Šumavě u osady Ždánov, (o 550, v 25, s cca 300) - Buk na Výhledech: v Horské Kvildě, (o 439, s cca 200), NP - Buk II. na Suchém Kameni: na svahu Hraničáře nad fořtovnou, (o 290, s cca 180), CHKO - Buk III. na Suchém Kameni: na svahu Hraničáře pod penzionem, (o 265, s cca 180), CHKO - Buk IV. na Suchém Kameni: na svahu Hraničáře, (o 269, s cca 180), CHKO - Palvínovský zámecký buk: v zámeckém parku Palvínov u Štěpanic, ( 264 cm, s cca 100), CHKO - Hradišťský buk: buk lesní na okraji lesa v Hradišti u Boříkov, (o 490, s cca 350) - zrušen Okres Prachatice - Buk lesní v Černých Ladech, obec Borová Lada, k.ú. Černá Lada, CHKO - Buk lesní Horní Sněžná, obec Volary, k.ú. Horní Sněžná, CHKO - Buky lesní, 3 ks, u Zdíkova, CHKO - Buk lesní u lese zvláštního určení „U Lizu“ (k.ú. Zdíkov, p.p.č. 488/1), CHKO - Buk lesní Jodlovy Chalupy Chlum u Volar (rozhraní k.ú. Pěkná a Chlum u Volar), CHKO - Buk lesní Úbislav u Stach, CHKO Okres Český Krumlov - Buk Multerberg, k.ú. Přední Výtoň, CHKO - Buk Spálenec, k.ú. Spálenec, obec Zbytiny, CHKO - Buk u Staré Huti, VVP Boletice Duby Duby u nás dosahují stáří až 1300 let, nejmohutnější dub v kraji je v Lomanský dub s výčetním obvodem 777 cm. V ČR je chráněno cca 1880 různých taxonů dubů. Okres Klatovy - Skupina dubů ve Sloním údolí, 3 ks (dub zimní, o 263 – 328), k.ú. Vatětice u Hartmanic, CHKO - Skupina dubů u Radešovského mostu, 3 ks dub letní a zimní, (o 267 - 366), k.ú. Radešov u Rejštejna, CHKO - Skupina dubů zimních, k.ú. Kundratice I (obec Hartmanice), CHKO - Nemilkovský dub u dvora Chrástov v Nemilkově (obec Velhartice, o 593, v 25), CHKO - Chrástavský dub (obec Velhartice), CHKO - Dub u Dvora (obec Velhartice), CHKO - Radešovské duby: skupina 3 dubů zimních u Radešovského mostuu staré cesty k Palvínovu, (o 312, 290, 240, s cca 60), CHKO - Dub u Malonic - Vatětické duby: skupina 3 dubů zimních ve Sloním údolí, (o 200 a 190, s cca 100), CHKO - Dub v Mokrosukách, (o 491, v 19) - Kundratické duby: 2 duby zimní v Kundraticích, u cesty do Palvínova, (o 315 a 273, s cca 80), CHKO - Palvínovské duby: 2 duby zimní v zámeckém parku Palvínov u Štěpanic, (o 365, 345, o cca 100), CHKO - Dub u Vomáčků v Srní I: dub letní na louce nad chatou Mír v Srní, (o 300, s cca 90), NP – zrušen Okres Prachatice - Dub letní u Arnoštky, k.ú. Arnoštka, Vimperk, CHKO - Duby zimní, 2ks, na Křišťanově, k.ú. Křišťanov, Okres Český Krumlov - Dub zimní nad Rychnůvkem, k.ú. Jasánky, obec Přední Výtoň, CHKO - Dub letní v Radslavi, k.ú. Černá v Pošumaví, CHKO - Dub letní Další Lhota, k.ú. Zvonková, obec Horní Planá, CHKO - Stifterův dub Horní Planá Javory V ČR je chráněno více než 400 různých javorů. Okres Klatovy - Vatětický klen: v aleji u silnice na Palvínov, k.ú. Vatětice (Štěpanice u Hartmanic), (o 461, s cca 300), CHKO - Zámecký klen, k.ú. Štěpanice (obec Hartmanice), (o 451), CHKO - Javor klen u koupaliště v Novém Městečku (k.ú. Nové Městečko, p.p.pč. 33/12), CHKO - Kochánovské javory kleny: skupina 4 klenů v aleji u cesty do Busil, (o 300, 251, 241, 220, s cca 80), CHKO - Palvínovský zámecký klen: v býv. zámecké zahradě Palvínov u Štěpanic, (o 405, s cca 300), CHKO - Klen I. u Nového Sedla: na louce pod Novým Sedlem u Srní II, (o 385, s cca 200), NP - Klen II. u Nového Sedla: nad cestou na Novém Sedle u Srní, (o 392, s cca 190), NP

82

- Kleny III. u Nového Sedla: 2 ks na louce pod Novým Sedlem u Srní II, (o 345, 320, s cca 80), NP - Klen na Podlesí u rekr. střediska SPT Telecom v Lídlových Dvorech (Vogelsang, býv. hájovna), obec Kašperské Hory, o 412, s cca 250), NP - Skupina javorů Ždánov, Nezdice na Šumavě, 2 kleny (o 311 a 287, s cca 150), NP - Kněžický klen, Petrovice u Sušice, v plotě zámeckého parku, (o 543, v 31) - Javory kleny v Jindřichovickém parku, 5 ks, (o. 245 – 408) - Javor stříbrný v Jindřichovickém parku, u Malonic, (o 473) Okres Prachatice - Javorová alej v Horní Vltavici, 45 ks klenů, k,ú, Horní Vltavice, CHKO - Klen na hřbitově, k.ú. Strážný, CHKO - Klen u Nových Hutí, k.ú. Nové Hutě, CHKO - Javor klen Stachy, na okraji pastevního areálu, k.ú. Stachy, CHKO - Klen v Šebestově u Stach, CHKO - Klen v Kořenném, k.ú. Hliniště, CHKO - Křišťanovský klen, k.ú. Křišťanov, CHKO - Novosvětský klen , k.ú. Nový Svět u Borových Lad, pastevní areál, CHKO - Javor klen, k.ú. Horní Sněžná, obec Volary, CHKO - Javor klen u býv. vozové cesty mezi Zdíkovem a Lizem (k.ú. Zdíkov, p.p.č. 437), CHKO - Javor klen v Lenoře u zastávky ČSD, CHKO Okres Prachatice - Javor klen Volary, CHKO - Javor klen Hliniště (Strážný), v býv. osadě Kořenný u cesty na Žlíbky, obec Volary, CHKO - Javor klen Horní Sněžná, obec Volary, CHKO - Javor klen Nové Hutě, CHKO Okres Český Krumlov - Klen nad Rychnůvkem , obec a k.ú. Přední Výtoň, CHKO - Klen v Rychnůvku u kostela (býv. osada), k.ú. Jasánky, CHKO - Klen Posudov, k.ú. Frymburk, CHKO - Klen Přední Výtoň, CHKO - Mléč Přední Výtoň, CHKO Jasany V ČR je chráněné 260 různých taxonů jasanů. Okres Klatovy - Brčálnický jasan I: v Brčálníku, k.ú. Hojsova Stráž, u žel. tratě, (o 545, v 27, s cca 300), CHKO - Vatětický jasan: v aleji u cesty, k.ú. Vatětice (Štěpanice, obec Hartmanice), (o 573, s cca 300), CHKO - Železnorudský jasan, k.ú. Špičák , (o 331), CHKO - Jasany na Brčálníku pod kravínem, 2 ks (o 325, 490), k.ú. Hojsova Stráž, CHKO - Brčálnické jasany II: (jasany na Brčálníku), 2 ks u žel. trati (pod kravínem), (o 453 a 324, s cca 200 a 150), CHKO - Špičácký jasan: na louce, (o 331, s cca 190), CHKO - Jasany v Hojsově Stráži I: 2 ks u kostela, (o 454 a 322, s cca 180 a 170), CHKO - Jasan v Hojsově Stráži II: (ve skupině se 4 lipami) na dolním okraji obce, (o 470 cm, s cca 250), CHKO Okres Prachatice - Jasan ztepilý v Kubově Huti, k.ú. Kubova Huť, CHKO - Jasan ztepilý Arnoštka, k.ú. Arnoštka, obec Vimperk, CHKO - Jasan ztepilý, k.ú. Milešice, obec Volary, CHKO - Jasan ztepilý Strážný, CHKO - Jasan ztepilý v Hliništi, k.ú. Hliniště, obec Strážný, CHKO - Jasan ztepilý v býv. dvorci Heuberger mezi Korkusovou Hutí a Huťským dvorem (k.ú. Huťský Dvůr, na rozhraní p.č. 57/2 a 57/4), CHKO - Jasan ve Žlíbkách, obec Horní Vltavice, CHKO Okres Český Krumlov - Jasan Multerberg, k.ú. Přední Výtoň, CHKO Jilmy V ČR je chráněno 165 různých taxonů jilmů. Okres Klatovy - Mochovský jilm, k.ú. Mochov u Hartmanic, (o 483, v 25), CHKO - Jilm v Mileticích: jilm horský v Mileticích u Dlažova, (o 314, s cca 150), CHKO Okres Prachatice - Podlešákův jilm v Boubské, Vimperk, CHKO

83

- Jilm horský ve Stožci, CHKO - Jilm drsný Volary, na býv. dětském hřišti, CHKO zrušen Topoly V ČR je chráněno téměř 100 různých taxonů topolů. Okres Klatovy - Albrechtický topol černý u kostela v Albrechticích u Sušice, (o 460, s cca 250), CHKO, zrušen Olše V ČR je chráněno 22 taxonů olší. Okres Prachatice - Olše lepkavá na břehu Cikánského potoka (k.ú. Saladín, p.p.č. 66/2), CHKO Smrky Dosahují stáří i přes 1000 let. V ČR je chráněno 110 různých taxonů smrků. Okres Klatovy - Smrk na Suchém Kameni, na horském hřbetu Hraničáře u rozcestí, k.ú. Suchý Kámen, obec Chudenín, (o 412, v 39,5, s cca 200), CHKO - Smrky v Srní: 2 srostlé v Srní nad kanálem, (o 475 a 375, s cca 150), NP - Annínský smrk u rybárny (Smrk v Anníně), u rybích sádek, Nové Městečko u Dlouhé Vsi, (o 375 cm, s cca 100), CHKO - Debrnické smrky: 2 ks na svahu Strahova, (o 355 a 352 cm, s 280 a 260), CHKO Okres Prachatice - Smrk ztepilý u lesní cesty Stachy, CHKO Okres Český Krumlov - Smrk u Jasánky, CHKO Jedle V ČR je chráněno více než 40 různých taxonů jedlí. Okres Klatovy - Jezerní jedle, v boční moréně Černého jezera, k.ú. Hojsova Stráž, (o 320, v 36, s cca 250), CHKO - Debrnické jedle: 3 ks na svahu Strahova, (o 348, 310 a 200, s cca 300, 280 a 200), CHKO - Zhůřská jedle: na svahu Huťské hory při Zlaté stezce (zelená turistická cesta), Lídlovy Dvory, (o 367, v 30, s cca 100), NP Borovice V ČR je chráněno 110 různých taxonů borovic. Okres Český Krumlov - Borovice Jeffreyova k.ú. Pernek, obec Horní Planá, CHKO Tisy V ČR patří k nejvzácnějším dřevinám, dosahují stáří přes 1000 let (tis na Netřebi je starý cca 1200 let, nejstarší tis / Eibe v Bavorské lese je na Falkensteinu, poblíž vodopádů Steinbachfalle starý cca 1000 let). V ČR je chráněno téměř 100 tisů. Okres Prachatice Tis červený u pastviny, k.ú. Zahrádky u Borových Lad, CHKO Modříny V ČR je chráněno 45 různých taxonů modřínů. Okres Klatovy - Mochovské modříny: skupina 6 ks, k.ú. Mochově u Hartmanic, (o 410 – 311, v 19 – 25, s cca 150 - 175), CHKO Okres Prachatice - Novohuťský modřín, k.ú. Nová Huť, CHKO Okres Český Krumlov - Modřín Josefův Důl, osada Bližší Lhota, k.ú. Zvonková, obec Horní Planá, CHKO - Modřín osada Olšina, Horní Planá, CHKO - Modřín opadavý u býv . školy Nové Hutě, CHKO - Modřín u Josefova Dolu, VVP Boletice Cypřišky V ČR je chráněno 5 různých taxonů cypřišků. Okres Český Krumlov - Cypřišky hrachonosné Dobrá Voda, k.ú. Horní Planá, CHKO

84

B. BIODIVERZITA A USKUTEČŇOVANÁ OCHRANA BIOTOP Ů ŠUMAVY, BIOGEOGRAFIE BIOREGIONU ŠUMAMAVA Motto: Úspěšné vzory se v přírodě opakují. Módní bezzásahovostí ve zkulturněné Šumavě můžeme získat jen převládající nestabilní téměř monokulturní „smrčák“, zlikvidovat nejcennější retardační vodohospodářskou funkci Šumavy, rozsáhlé snížit biodiverzitu a zásadně zlikvidovat jedinečný tradiční středohorský krajinný ráz. Ideologicky prosazovanou bezzásahovostí je popírána morální povinnost člověka být spolutvůrcem harmonické, druhově bohaté obytné krajiny.

Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 obsahuje 6 cílů a 20 konkrétních opatření. Jejich naplnění by mělo pomoci dosáhnout hlavní cíl EU přijatý na jednání Evropské Rady (25-26.3. 2010) zastavit úbytek biologické rozmanitosti a degradaci ekosystémových služeb v EU do r. 2020, v maximálním možném rozsahu je obnovit a současně zvýšit příspěvek EU k zabránění úbytku biologické rozmanitosti. Šumava přísluší do hercynské podprovincie, která je biotou západní a centrální části střední Evropy. Vegetace je především ovlivněna geologicky starým podložím Českého masivu, budovaným převažujícími kyselými krystalickými břidlicemi a hlubinnými vulkanity. Šumavský bioregion (1.62) zahrnující geomorfologický celek Šumavy a přiléhající části Šumavského podhůří, zaujímá v ČR cca 2000 km 2, přičemž navazuje na Bavorsko a Horní Rakousko. Bioregion leží z větší části v oreofytiku, kde zahrnuje fytogeografický okres 88. Šumava a přesahuje mírně do mezofytika (v okrajích fytogeografických okresů 37e. Volyňské Předšumaví, 37.g. Libínské Předšumaví, 37.i. Chvalšinské Předšumaví, 37l. Českokrumlovské Předšumaví, 37m. Vyšebrodsko). Šumava převážně leží v oreofytiku, v předhůří zasahuje do mezofytika. Přirozené horské smrčiny se vyskytovaly hlavně ve výškách nad 1200 m, níže byly polohy acidofilních horských bučin, příp. květnaté jedliny (v sz. části). V okolí rašelinišť se vyvinuly podmáčené smrčiny, ojediněle se vyskytovaly suťové lesy na skeletovitých půdách. Primární bezlesí tvořila zejména rašeliniště, kapradinové nivy a vysokostébelné trávníky, primitivních půd, horská prameniště, travinná a keříčková společenstva primitivních půd (kary, kamenná moře). Pastvou se vytvořila mozaika smilkových a vřesovištních pastvin a lad, která pasivní ochranou však postupně ztrácí svou biodiverzitu. Tato kapitola je uváděna vzhledem k naprosto demagogickému ideologickému tvrzení protagonistů virtuální divočiny o pozitivním přínosu bezzásahovosti pro Šumavu, neboť vynucovaná bezzásahovost způsobuje degradaci chráněných biotopů a rozsáhlou ztrátu biodiverzity. Tito hlasatelé nevycházejí z konkrétního vyhodnocení aktuální biogeografické situace, z ekologických vývojových principů, zákonitostí a trajektorií, širších a zpětných vazeb a nedokáží analyzovat devastační dopady svých vynucovaných záměrů – žel, za pečlivého vedení našeho představitele ochrany přírody v EK (který po školách nechává rozdávat film, jak pomocí lesních disturbancí vyrobíme na Šumavě přírodní les). Požadovaným rozpadem hřebenových smrčin odumírá však „tajgové“ srdce Šumavy – vysušují se vrchovištní rašeliniště a zvyšuje se extrémita počasí Šumavy a širšího regionu.

B.1. Chráněné habitaty / biotopy v EVL Šumava (a EVL Boletice) Motto: Biotop je prostředí přirozeného výskytu rostlin a živočichů. Základním předpokladem ochrany ohrožených druhů je právě péče o jejich biotopy, a proto je systém ochrany přírody v EU založen právě na principu ochrany biotopů.! In: Katalog biotopů ČR

Zastoupení biotopů (dle Katalogu biotopů ČR) na území NP Šumava (dle AOPK – Ochrana přírody 2/2013) - Smrčiny (L9) 20117,71 ha - Bučiny a suťové lesy (L4, L5) 12871,72 ha - Louky a pastviny (T1) 4598,85 ha - Prameniště, rašeliniště a rašelinné lesy (R1-3, L10) 3062,59 ha - Horské a podhorské smilkové trávníky (T2) 1460,11 ha - Lužní lesy, mokřadní olšiny a vrbiny, vrbové křoviny u vodních toků (K1,K2,L1,L2) 417,23 ha

85

- Rákosiny, vegetace lemů tok, náplavů a obnažených den (M1-M7) - Doubravy, dubohabřiny a bory (L3, L6, L7, L8) - Makrofytní vegetace vodních toků (V4) - Nížinná až horská vřesoviště (T8) - Skály, sutě, jeskyně (S1-S3) - Mezofilní a xerofilní křoviny (K3, K4) - Makrofytní vegetace stojatých vod (V1-V3) - Alpinské bezlesí (A1-A8) - Vegetace šídlatek (V6) Přírodní biotopy celkem 63,3 %

298,17 ha 192,17 ha 162,02 ha 69,13 ha 53,27 ha 28,70 ha 28,43 ha 8,95 ha 6,97 ha 43375,97 ha

V této kapitole jsou uvedeny jednotlivé teoreticky chráněné ohrožené přírodní habitaty / biotopy Evropsky významné lokality Šumava (a Boletice), ve vazbě na jejich prakticky uskutečňovanou, resp. neuskutečňovanou ochranu. Nejmenší podíl činí skalní vegetace ledovcových karů. Předmět ochrany: Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech, aktivní vrchoviště, lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a v roklích, rašelinný les, smíšené jasanovo-olšové lužní lesy, oligotrofní až mezotrofní stojaté vody s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëtohydrocharition, přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition, nížinné až horské toky s vegetací sv. Ranunculion fluitans a Callitricho-Batrachion, suchá vřesoviště, formace jalovce obecného na vřesovištích nebo vápnitých trávnících, bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách, vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva, extenzivní sečené louky podhůří a horské sečené louky, přechodová rašeliniště a třasoviště, chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů, bučiny as. Luzulo-Fagetaum a Asperulo Fagetum, acidofilní smrčiny, lokalita hořečku českého, střevlíka Ménétrieésova, mihule potoční, netopýra velkého, vrápence malého, perlorodky říční, rysa ostrovida, vranky obecné, vydry říční a srpnatky fermežové. Evropsky významná lokalita Šumava je součástí evropské sítě Natura, dle směrnice 92/43EHS o ochraně stanovišť. V ČR je identifikováno 60 typů přírodních stanovišť v rámci programu EU Natura, na Šumavě 20, z toho tzv. prioritních je 19, na Šumavě 4 (označených kódem). Označení chráněných habitatů / biotopů je podle vyhlášené legislativy – Nařízení vlády č. 132/2005 Sb. a dále v závorce podle publikace Katalogu biotopů ČR (Chytrý M., Kučera T., Kočí M., 2. vydání 2010), další podrobnosti biotopů jsou uvedeny podle Kompendia Vegetace ČR I-IV (Chytrý M. (ed.): Academia Praha 2009-2013. Přírodní nelesní stanoviště habitaty / biotopy

Obecná biodiverzita je podmíněna zejména ponecháním podstatného podílu , které je významnou podmínkou ekostabilizačních funkcí území, umožňující přežití široké škály ohrožených druhů organismů. Podíl bezlesí Šumavy z někdejších více než 30 % cíleně poklesl pod 5 %. "Vynucovaným" sukcesním zalesněním dochází k ochuzování o nejpestřejší společenstva vč. ekotonových (lemových). Souvislý kulturní či polokulturní les nemůže obvykle nahradit přežití druhů bezlesé krajiny. J. Jeník, prof. vývojové botaniky Přírodovědecké fakulty UK Praha sděluje: "Celistvost Šumavy na začátku třetího tisíciletí je třeba hledat ve spojení přírody i kultury.... Nikde na Šumavě neexistuje divočina - k zastižení jsou jen fragmenty přírodě blízkých ekosystémů. ... Podle většiny posudků přírodovědců by Šumava bez vložených enkláv pastvin a luk ztratila krásu a přírodovědeckou hodnotu." v kapitole Celistvost a rozmanitost Šumavy. "Ponechat šumavské louky zcela svému vývoji, vedoucímu postupně k lesu, by znamenalo pro naši přírodu nenahraditelné ztráty. Cílem není a nemůže být Šumava jako prales, ale zdravě vyvážená krajina se zachovanou pestrostí všech přírodních celků" v kapitole Šumavské louky a jejich historie. RNDr. D. Blažková, CSc. Do 17. století byly na Šumavě souvisle zalesněné hřbety a územími nad 900 m n.m. V odlesněných enklávách vznikla významná sídla, např. Železná Ruda, Srní, Kvilda, Strážný - Horní Vltavice, Valy aj. Kolonizační vlna 17. století znamenala mohutné odlesňování části Královského hvozdu 86

mezi Rejštejnem a Žel. Rudou. Koncem 18. století byla Šumava významně odlesněná a rozptýleně osídlená až do 1000 m n.m. vč. vysokého hřbetu Javorná - Hadí vrch - Vysoký hřbet – Křemelná, mimo hraniční hřbet. V území Trojmezenské hornatiny vč. Stožec, území od Palby, přes Borovou Ladu, Nové Hutě, Kvildu, Modravu, Filipovu Huť, Poledník až k Prášilům byly vytvořeny sekundární travní porosty zejména v údolích vodních toků pro pastvu dobytka, což je patrné např. na Modravských slatích (Rokytka, Luzenské údolí, Rybárna apod.), přičemž fragmenty původních pralesů (kolem 1 000 ha) zůstaly např. v okolí jezera Laka či na Boubíně. V 19. století odlesňování zasáhlo i hraniční hvozd, sekundární bezlesí bylo vytvořeno až ke státní hranici mezi Bučinou, Březníkem a Poledníkem, přičemž tam vznikla další ohniska osídlení, např. Gsenget, Březník, Bučina aj. V současnosti zemědělsky obdělávaná krajina je ojediněle zachována pouze v malých a středních formátech, větší plochy sekundárního bezlesí se zachovala v okrajových oblastech Dešenicka, Hartmanicka, Stašska, Volarska, Záblatí a Lipenska. Nivní údolní plochy vč. pramenišť jsou postupně sukcesně zalesňovány, např. v povodí Křemelné, Úhlavy či Řasnice. Šumavské pláně a planiny byly významnými plochami, které zajišťovaly bohatou biodiverzitu, díky pastevní činnosti, příp. extenzivní údržbě pastevních ploch (seno bylo sváženo volskými potahy do stodol). Většina plání a planin se stala dlouhodobě nepřístupná a došlo k jejich zalesnění výsadbou či sukcesním náletem, převážně smrků. V Královském hvozdu jako jedna z mála zachovaných je nejznámější a nejčastěji navštěvovaná planina Suchých studánek pod Můstkem. Tato lokalita u zachované a obnovované kapličky si uchovává svoji zbožnou pietu. Je pravidelně navštěvovaná skutečnými milovníky Šumavy, což dokládají zápisy v mnoha pamětních knihách (v každé je kolem pěti set obdivných zápisů). Kvalita a pestrost okolního biotopu je rovněž mimořádná, „byť je na značené turistické stezce“. Asi je potřebné poznamenat, že protože území „obsadili“ totalitní fundamentální ochranáři, došlo k uzavření historického přístupového území pro lidi a dochází k sukcesnímu zalesnění. Jako příklad je možno uvést nověji vymezenou rezervaci v CHKO Městišťská rokle, kterou vedla křížová cesta a která bývala pečlivě obdělávána (o čemž svědčí systém vrtevnicových cest), avšak svou současnou „ochranou“ nedovoluje ani pěší přístup k Suchým studánkám podél někdejší křížové cesty, přičemž celé území, jehož okrajovou součástí jsou i Suché Studánky, je odsouzeno k sukcesnímu zalesnění. Dalšími enklávami okolních planin byly např.: kepelská, hůrecká, gsengetská, zhůřská, u Vysokých Lávek, Pohádka – Křížový vrch aj. Poblíž Suchých studánek bývalo rašelinné jezírko u cesty k Jedlové (Schűrerově vrchu), které bylo jediné v Královském hvozdu, avšak toto mokřadlo je zazemňováno a požadavek ho udržet je odmítán, neboť se jedná o antropogenní výtvor. Jeho okolí bývalo bohatým hnízdištěm tetřevů (zejména v korunách buků) i jejich tokaništěm. Území od planin Suchých studánek, přes Šmauzy až po Nový Brunst bylo rozsáhlým jelením říjištěm. Současná Správa NPŠ má nově zájem obnovit žádoucí biodiverzitu obnovením extenzivního využívání ploch farmáři, zatím na vytypovaných cca 10 tis. ha (15 % rozlohy). Potřebné je vycházet z monitoringu aktuální situace jednotlivých ploch k zajištění řízeného managementu pastvy. Správa NPŠ uvažuje s plochou cca 4500 ha šumavského bezlesí, tj. cca 6,5 % území NP využívat extenzivním zemědělským hospodařením, kde se počítá s údržbou rodinnými farmami pastvou masného skotu extenzivních plemen vhodných do horských podmínek (např. skotský náhorní skot) a ovcí (zaměřených na produkci masa) a cca z třetiny jako jednosečné louky na produkci sena. Příkladem asistenční pomoci je obnova vytěženého Soumarského rašeliniště u Volar, kde vznikla nová atraktivní naučná stezka, díky pracovníkům Správy NPŠ (V. Silovský, E. Zelenková, I. Bufková). Podobně, za znalosti ekologických principů a zákonitostí, došlo k revitalizaci některých rašelinišť Šumavy, ale i Krušných hor. Při totalitně vyžadované ideologii bezzásahovosti bychom na sledovaných lokalitách měli pouze devastované plochy, případně v dlouhém časovém období sukcesně zalesněné expanzivními dřevinami s větší kompetivní schopností. Základem udržení biodiverzity vázané na bezlesí je tedy blokovaná sukcese, tedy rozumné pravidelné až občasné odstraňování biomasy (resp. extenzivní obhospodařování pastvou či kosením). 87

V ČR je využíván agroenvironmentální „Program rozvoje venkova“ spolufinancovaný evropským fondem EAFRD, dotující zemědělské postupy šetrné k životnímu prostředí, ošetřování travních porostů a péči o krajinu. Na Šumavě jsou nutná zejména opatření zaměřená na ošetřování trvalých travních porostů v rámci managementu druhově bohatých pastvin, horských a suchomilných luk, mezofilních a vlhkomilných luk. Při případné privatizaci je potřebné zamezovat příp. zneužívání ploch pro výstavbu nepatřičných nevhodných objektů. Příkladem ekologicky šetrného obhospodařování v chráněném území může být dotovaná farma Hopewell House v NP Yorkshire Dales ve Velké Británii, v rámci FWAG, což je nevládní organizace poskytující environmentální a ochranářské poradenství v péči o krajinu (www.fwag.org.uk). 3130 - Oligotrofní až mezotrofní stojaté vody nížinného až subalpínského stupně kontinentální a alpínské oblasti a horských poloh aj. oblastí s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea, EVL Šumava (V6 vegetace šídlatek - Isoëtes) Jedná se o vegetaci oligotrofních vod (Litorella uniflorae), původně společenství oligotrofních jezer boreálně-arktických oblastí, oblastí s vegetací tříd Littorelletea uniflorae nebo Isoëto-Nanojuncetea. u nás zastoupená pouze jednodruhovým ponořeným porostem šídlatek (Isoëtes). Porosty šídlatek mají v ČR stanoviště pouze v ledovcovém Černém jezeře – šídlatka jezerní (Isoëtes lacustris) v hloubce 3-8 m a Plešném jezeře – šídlatka ostrovýtrusná (Isoëtes echinospora) do hloubky 2 m, ohr eutrofizací, vč. splachů z rozpadlých smrčin, nepříznivý může být kritický pokles hladiny jezer (v minulosti došlo ke zvýšení hladin navýšením karové hráze). Potřebný management: při kritickém omezení výskytu šídlatek vhodné zvážit jejich kultivační záchranu, udržování existujících podmínek, příp. zachranná kultivace šídlatek, omezení kyselosti vod, v rozporu s proklamovanou bezzásahovostí. VDA01 Isoëtetum echinosporae: Vegetace dna karového mezotrofního ledovcového Plešného jezera s porostem glaciálního reliktu šídlatky ostnovýtrusné (Isoëtes echinospora), C3. Kritický vzrůst acidifikace a koncentrace toxického iontu hliníku (Al) byly zastaveny, ohr v souvislosti s bezzásahovým režimem a odumřelým lesem nad jezerem lze očekávat vyšší splachy dusičnanů a hliníku z půd a s tím spojené okyselení a zvýšení koncentrace Al s nepříznivým dopadem na stávající populaci. VDA02 Isoëtetum lacustris: Vegetace dna karového mezotrofního ledovcového Černého jezera, tvořená porostem glaciálního reliktu šídlatky jezerní (Isoëtes echinospora), C3. Kritický vzrůst acidifikace a koncentrace toxického iontu hliníku (Al) byly zastaveny, ohr v souvislosti s bezzásahovým režimem a zčásti odumřelým lesem nad jezerem lze očekávat vyšší splachy dusičnanů a hliníku z půd a s tím spojené okyselení a zvýšení koncentrace Al s nepříznivým dopadem na stávající populaci. 3150 - Přirozené eutrofní vodní nádrže s vegetací typu Magnopotamion nebo Hydrocharition, EVL Šumava i Boletice (V1A Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod s voďankou žabí Hydrocharis morsus-ranae, V1F makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod – ostatní porosty) Makrofytní vegetace mezotrofních až eutrofních stojatých či mírně tekoucích vod, ale vzhledem k omezeným vodním plochám a ideologickému zákazu jejich obnovy jako antropogenním prvkům velmi omezená. Vegetace volně plovoucích vodních rostlin (Lemnetea) - vegetací typu rdestů (Magnopotamion) nebo voďanky (Hydrocharition). Zcela ojediněle tůně či okraje rybníků v Pošumaví, ohr v rámci prosazované bezzásahovosti nedochází k obnově zazemněných nebo vypuštěných vodních ploch. Management: při zazemnění tůněk obnova či vytvoření nových tůněk (v rozporu s bezzásahovostí) VAB02 Vegetace mělkých vod s bublinatkou jižní (Utriculariteum australis): Výskyt v Hornovltavské kotlině (730 m) a Blanském lese, příp. Otavy, porosty vytvářejí vhodné podmínky pro život řady vodních živočichů, ohr narušením vodního režimu Šumavy, eutrofizací - možné i rozsáhlým rozpadem lesního krytu (přívalové splachy). Mo, Ma – možná i citlivá revitalizace. VAC03 Vegetace mělkých eutrofních vod s růžkatcem ostnitým (Ceratohyllum demersum): Na Šumavě až do 800 m. Mo a Ma: k zachování vhodné extenzivní hospodaření bez významnějších disturbancí, příp. zamezení zazemňování. Vegetace vodních rostlin zakořeněných ve dně (Potametea) VBA01 Vegetace stojatých a mírně tekoucích vod se stulíkem žlutým (Nuphar lutea) Nympaeo albae - Nupharetum luteae: aluviální tůně, mrtvá ramena a klidné úseky Vltavy a Otavy. Mo a Ma: v některých případech vhodné odstranit část sedimentů a obnovit průtočnost, ojediněle i zpětné dosadby. VBA03 Vegetace mezotrofních vod chladnějších oblastí s leknínem bělostným (Nympaea candida) Nymphaatum candidae: klidné úseky vodních tok, aluviální vody, extenzivně obhospodařované rybníky Novohradské hory, Třeboňsko, Klatovsko. Ohr zazemňování, vysychání, eutrofizace vč. atmosférického N. VBA04 Vegetace oligomezotrofních vod se stulíkem malým (Nuhar pumila) Nupharetum pumilae: mrtvá ramena horních toků řek – horní Vltava mezi Volary a Želnavou, příp. extenzivně využívané rybníky, ohr vyschnutím,

88

eutrofizací – splachem živin (i depozicí atmosférického N), konkurence validně schopnějších taxonů makrofytů, znečištění toxickými látkami, přítomnost hybridního N.x intermedia = N.pumila x lutea je symptomem degradace biotopu. Mo a Ma: ochrana před eutrofizací, omezování konkurenčnější vegetace (růžkatec - Ceratophyllum aj.). VBB01 Vodní vegetace chladnějších oblastí s rdestem vzplývavým (Potamogeton natans) Potametum natantis : dnes stabilizovaný výskyt na Šumavě a v Pošumaví VBB09 Vegetace mělkých vod s rdestem alpským (Potamogeton alpinus) Potamogeton tenuifolii: průhledné vody chladnějších poloh na Šumavě do 800 m, potenc. ohr eutrofizací vod či regulací toků 3260 - Nížinné až horské vodní toky s vegetací svazů Ranunculion fluitans a Callitricho-Batraxchion, EVL Šumava (V4A makrofytní vegetace vodních toků – porosty aktuálně přítomných vodních makrofytů) Makrofytní vegetace vodních toků svazů lakušník vzplývavý a hvězdoši / Ranunculion fluitans, Callitricho-Batrachion. Kamenité a štěrkovité menší toky v Pošumaví a na Šumavě se stolístkem střídavokvětým (Myriophyllum alterniflorum). Ohr eutrofizací vod vč. vyplavování živin z vynuceně rozpadlých smrkových porostů, příp. nevhodnými vodohospodářskými úpravami toků. Potřebný management: citlivá revitalizace říčních systémů ve znečištěných úsecích (což je v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). VBC02 Vegetace horských toků se stolístkem střídavokvětým (Myriophyllum alternifolium) Miriophylletum alterniflori: horní tok Vltavy (od Lenory po České Budějovice), indikátor znečištění vod, ohr eutrofizací, umírněné vodáctví, i přes odlamování částí lodyh s listy při nižší vodní hladině však vitalitu a celkovou pokryvnost nenarušuje. VBC03 Vegetace menších toků chladnějších oblastí s hvězdošem háčkatým (Callitriche hamulata) Callitricho hamulatae-Ranunculetum fluitans: drobné toky a rybníčky v podhůří a chladných pahorkatinách – toky a ramena Vltavy, indikátor kvality vody, přispívá k okysličení vod, význam i pro chov pstruha a dalších chladnomilných ryb, ohr zvýšenou trofií, rychleji rostoucích makrofytů, oteplováním vod, příp. technickými úpravami toků. 4030 - Evropská suchá rašeliniště a vřesoviště, EVL Šumava (T8.2B sekundární podhorská a horská vřesoviště bez jalovce obecného, T8.3 Brusnicová vegetace skal a drolin) Suchá podhorská a horská vřesoviště, příp. brusnicová vegetace drolin a skal jsou na Šumavě sekundární specifickou formací (sv. Genistion), asociace Calluno-Vaccinietum a pro Šumavu typické as. Arnico-montanae-Callunetum. Obvykle vzniklá po odlesnění na místech acidofilních bučin, horských smrčin, příp. ochuzených opuštěných pastvinách. TEF01 Podhorská a horská brusnicová vřesoviště Vaccinio-Callunetum vulgaris: Obvyklý vznik ve středověkém a raně novověkém odlesnění (bučin, horských smrčin a borů) nebo na ochuzených pastvinách, na Šumavě a Pošumaví i záměrné brusinkové „plantáže“, ohr sukcesní zarůstání dřevinami, obohacování dusíkem z atm. spadů, absence pastvy. Mo a Ma: odstraňování náletových dřevin zejména u jalovců,, pastva ovcí, občasné narušování půdního povrchu či odstraňování pokryvných porostů (vřesovcovité, brusnicovité polokeříky), příp i silné vrstvy povrchového humusu z opadu vřesu a brusnic – např. pro podporu plavuní - Diphasiastrum (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). 5130 - Formace jalovce obecného (Juniperus communis) na vřesovištích nebo vápnitých trávnících, EVL Šumava (T8.2A sekundární podhorská a horská vřesoviště s jalovcem obecným, T2.3A podhorské a horské smilkové trávníky s jalovcem obecným) Sekundární podhorská a horská vřesoviště v širokolistých trávnících a na vřesovištích nebo vápnitých trávnících. Převážně opuštěné, sukcesně zarůstající pastviny. Ohr sukcesní zarůstání. Management: pravidelná pastva, příp. kosení či likvidace náletových dřevin (což je v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). TEC02 Suché podhorské a horské smilkové trávníky Campanulo rotundifoliae-Dianthetum deltoidis: oligotrofní a chladnější stanoviště, obvykle v minulosti vypásaná, mnohdy jako obecní pastviny, tzv. draha. Pošumaví a Šumava. Potřebný Mo a Ma: obnova seče, příp. extenzivní pastva (ovce, mírné organické vyhnojení) a odstraňování náletových dřevin zejména v okolí jalovce, občasné maloplošné narušení půdního povrchu (odstraňování vrstvy povrchového humusu), odstranění vřesovcových a brusnicových keříků pro podporu výskytu plavuníku - Diphasiastrum sp. 6230 - Druhově bohaté smilkové louky na silikátových podložích v horských oblastech - prioritní typ přírodního stanoviště, EVL Šumava (T2.3B podhorské a horské smilkové trávníky bez jalovce) Krátkostébelné trvalé travinné smilkové porosty (sv. Violion caninae) na mezických a subxerických stanovišť montánního stupně, porosty s jalovcem na býv. pastvinách v Pošumaví. Ve vyšších polohách Šumavy vázána i na kontaktní zóny rašelinišť a pramenišť (sv. Nardo-Juncion squarrosi), ve středních polohách je zastoupena asociacemi Hyperico-Polygaletum, Gymnadenio-Nardetum a níže Thymo-Festucetum ovinae. Výskyt na živinami chudších a sušších polohách (horní části svahů, konvexní tvary reliéfu), často tvořící náhradní vegetaci po horských třtinových smrčinách či acidofilních bučinách, ohr eutrofizace, sukc zalesňování, zánik obhospodařování smilkových luk a pastvin. Management: nutná pravidelná seč či extenzivní pastva (ovce) – v rozporu s požadovanou bezzásahovostí. TEC01 Mezofilní podhorské a horské smilkové trávníky Festuco capillatae-Nardetum strictae: Druhově bohaté porosty nízkých acidofilních trávníků s dominantní trsnatou smilkou tuhou (Nardus stricta) na oligotrofních a chladnějších stanovištích, dříve sekané či spásané. Pošumaví a Šumava. Potřebný Mo a Ma: pravidelná či občasná seč a příležitostná extenzivní pastva (nejlépe ovce, mírné organické vyhnojení), odstraňování náletových dřevin zejména v okolí jalovce, občasné maloplošné narušení půdního povrchu,

89

odstranění vřesovcových a brusnicových keříků pro podporu výskytu plavuníku - Diphasiastrum sp. (což je v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). 6410 - Bezkolencové louky na vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách (Molinion caerulae), EVL Šumava a EVL Boletice (T1.9 střídavě vlhké bezkolencové louky) Cenné, antropogenně podmíněné střídavě vlhké či středně vlhké bezkolencové louky (sv. Molinion) na slínech a jílech se zachovaly podél vodních toků a v mírných svahových polohách střední a nižší Šumavy. Oligotrofní vlhké bezkolencové louky na slínech a jílech (vápnitých, rašelinných nebo hlinito-jílovitých půdách s bezkolencem modrým Molinion caerulae). Výskyt na oglejených půdach s kolísající hladinou podzemní vody na obvodech rašelinišť či odvodněných slatinách, ohr eutrofizací (hnojení, atmosférický spad dusíku, vyplavené živiny z násilně rozpadlých smrčin), vysušování, ukončení obhospodařování a následné sukcesní zarůstání. Po eutrofizaci nárůst dominance konkurenčně silných trav (Alopecurus pratensis, Dactylis glomerata, Festuca pratensis a Molinia spp.), příp. nepůvodních druhů (Calamgrostis epigeios, Rumex spp.). Potřebný management kosení 1x ročně (v 2. polovině vegetačního období) bez pastvy (což je v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). TDD01 Bazifilní bezkolencové louky Molinietum caeruleae: Velmi bohatý typ naší sekundární luční vegetace na pseudogleji, luvizemi či fluvizemi, obvykle jednosečně využívané, ohr opuštěním extenzivního obhospodařování, sukcesním zalesněním či vysušováním 6430 - Vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně, EVL Šumava a EVL Boletice (A.4.2 subalpinské vysokobylinné nivy, A.4.3. Subalpinské kapradinové nivy, T1.6 vlhká tužebníková lada) 6430 – Devětsilové lemy horských potoků, vlhkomilná vysokobylinná lemová společenstva nížin a horského až alpínského stupně, (EVL Šumava, EVL Boletice). Submontánní a montánní stupeň Šumavy,s Petasites albus a Cicerbita alpina, kde jsou ochuzené o subalpinské druhy, ohr regulací vodních toků, eutrofizací, ruderalizací, šířením invazních druhů – křídlatka (Reynoutria sp.agg.), netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera). Žádoucí management: občasné kosení, odstranění náletových dřevin, likvidace invazních druhů (což je v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). ADD05 Mléčivcové nivy montánního stupně Chaerophyllo hirsuti-Cicerbitum alpinae: Stinná a vlhká a živná místa údolních horských potoků s proudící podzemní vodou, nevyhovující dřevinám. Mo. 6510 - Extenzivní sečené louky nížin až podhůří (Arrhenatherion, Brachypodio-Centaureion nemoralis), EVL Šumava a EVL Boletice (T1.1 mezofilní ovsíkové louky, A1.4 aluviální psárkové louky) Mezofilní ovsíkové louky (sv. Arrhenatherion) se vyskytují v nižších polohách Šumavy (nížiny až podhůří, ovsík vyvýšený - Arrhenatherion, válečka, chrpa - Brachypodio-Centaurion nemoralis), ohr přehnojování, ruderalizace, opuštění pozemků a následné sukcesní zarůstání. Potřebný management: pravidelné kosení (příp. rozfázovaná do několika termínů), občas přepásání, odstranování náletových dřevin (což je v rozporu s požadovanou bezzásahovostí), jinak zarůstají nejprve dominantními druhy přítomnými v porostech , následně pak expanzivními druhy, zejména třtinou křovištní (Calamagrostis epigeios). Jejich obnova je obtížná a může trvat i několik let. Ochranářsky jsou nejvýznamnější druhově bohaté louky chudčích půd s kostřavou červenou (Festuca rubra agg.) a zejména reliktní vegetace z doby předintenzivního hospodaření se zvonečníkem hlavatým pravým (Phyteuma orbiculare ssp. orbiculare) a mochnou bílou (Potentilla alba). TDA01 Eutrofní ovsíkové louky Pastinaco sativae-Arrhenatherum elatioris: Druhově bohaté ovsíkové louky na Šumavě a Pošumaví rychle mizí, nebo již podlehly sukcesi, a proto si zasluhují ochranu extenzivním hospodařením. Ma: tradiční extenzivní obhospodařování (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). TDA02 Suché ovsíkové louky Ranunculo bulbosi-Arrhenatherum elatioris: Druhově bohaté květnaté louky na Šumavě a Pošumaví, na svažitých a výslunných stanovištích na hlinitopísčitých a písčitohlinitých kambizemích, ohr zanedbáním obhospodařování, zarůstají expanzivními druhy. Nutný Ma: tradiční extenzivní hospodaření - min. jedna seč ročně, příp. omezené přihnojení (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). TDA03 Podhorské kostřavovo-trojštětové louky Poo-Trisetum flavescentis: Mezofilní květnaté louky a extenzivní pastviny v podhůří a vrchovinách Pošumaví a Šumavy do 800 m, obvykle na oligotrofních kambizemích. Řada ohrožených druhů (Phyteuma orbiculare, Orchis morio), ohr zanedbáním obhospodařování na Šumavě rychle mizí (expanzivní trávy Calamagrostis epigejos, Arrhenatherum elaius a dřevinami). Nezbytný Ma: pravidelné tradiční extenzivní obhospodařování (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). 6520 - Horské sečené louky, EVL Šumava, EVL Boletice (T1.2 horské trojštětové louky) Antropogenné podmíněné, horské sečené trojštětové louky (svaz Polygono-Trisetion) cca od 600 m n.m. zejména v okolí býv. horského osídlení, po horní hranici lesa, příp. i nad ní, jsou cenným, dlouhodobě zanedbávaným a mizejícím společenstvem Šumavy, na něž je vázána největší biodiverzita Šumavy, ohr opuštění a následné sukcesní zarůstání, příp. přehnojování. Management: pravidelná seč a příležitostné přepásání, příp. citlivé přihnojování (při vyčerpání živin), odstraňování náletových dřevin (v rozporu s bezzásahovostí). Druhová kombinace: středně vysoké

90

luční porosty s dominantními trávami (Agrostis capillaris, Anthoxanthum odoratum s.l., Festuca rubra agg., Phleum rhaetricum, P. chaixii, Trisetum flavescens) a širokolistými horskými bylinami (Bistorta major, Cirsium heterophyllum, Crepis mollis ssp. hieracioides, Geranium sylvaticum, Meum anthamanthicum, Silene dioica), přičemž jsou přítomné i další horské druhy běžně rostoucí ve smilkových trávnících (Phyteuma nigrum, Gentiana asclepiadea, Potentilla aurea), vysokobylinných nivách (Ranunculus platanifolius), Rumex arifolius, Silene vulgaris). TDB01 Horské trojštětové louky s kakostem lesním Geranio sylvatici-Trisetum flavescentis: Druhově bohaté, květnaté louky vyžadující tradiční obhospodařování. Nezbytný Ma: pravidelná seč 1-2x /rok příp. občasné přepásání, odstraňování náletových dřevin, v případě, že se začnou objevovat druhy smilkových trávníků přihnojování a vápnění, zajištění alespoň náhradního obhospodařování, nutného pro zachování celých společenstev i chráněných a ohrožených druhů (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). 7110 - Aktivní vrchoviště - prioritní typ přírodního stanoviště, EVL Šumava (R3.1 otevřená vrchoviště, R3.3 vrchovištní šlenky) Otevřená vrchovištní rašeliniště a vrchovištní šlenky jsou typická společenstva pro hercynská pohoří vč. Šumavy. Vyskytují se na trvale zamokřených stanovištích sycených srážkovou vodou, kde dochází k hromadění rašeliny a lokálně i rašelinných jezírek. Je zde vegetační mozaika společenstev sv. Sphagnion medii (as. Andromedo polifoliaeSphagnetum magellanici, Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi), boreálních typů bultových společenstev sv. Oxycocco-Empetrion hermaphroditi (as. Empetro hermaphroditi-Sphagnetum fusci). Vrchoviště s klečí v komplexu s otevřeným vrchoviště je např. na Chalupské slati. Charakteristická vegetace vrchovištních šlenků sv. LeucoSphagnetum cuspidati je např. na Rokytské slati u Modravy. Vrchovištní rašeliniště jsou významné zadržováním vody v krajině a celosvětově jako zásobárna uhlíku. Při rozkolísanějším chodu srážek a teplot se lépe vyvinuje struktura bultů a šlenků. Okrajově jsou vyvinuta společenstva rašelinné kleče (Pinus x pseudopumilio). Horské polohy s vysokým úhrnem srážek, pouze nebo převážně zásobena srážkovou vodou, mocné vrstvy rašeliny, silně kyselé, oligotrofní až distrofní, vysoká hladina spodní vody blokuje rozvoj stromového patra. Správa ŠNP zrevitalizovala cca 500 ha rašelinišť, ohr vysušování, těžba, eutrofizace, atmosférické depozice, stavba vodních nádrží. Ma: V případě potřeby hrazení zbytků melioračních rýh, příp. revitalizace těžených lokalit (zavodnění), zabezpečení proti nežádoucím vlivům z okolí, v rámci znepřístupňování jsou převážně nepřístupná pro návštěvníky. RCA01 Koberce rašeliníku křivolistého (Sphagnum recurvum) se suchopýrem pochvatým (Eriophorum vaginatum) Eriophoro vaginati – Sphaghenetum recurvi: Vegetace minerotrofní části vrchovišť (laggy) nebo lemuje rašeliništní jezírka. Příp. na vytěžených regenerujících vrchovištích, jako rané sukcesní stadium z přechodových rašelinišť. Na Šumavě časté, ohr vysušováním může docházet k ústupu rašeliníků, zarůstání bezkolencem modrým nebo zarůstání dřevinami. V hodný rámcový Mo. RCA02 Bultová vegetace subkontinentálních a kontinentálních vrchovišť Andromedo polifoliae-Sphagnetum magellanici: V centrálních částech ombrotrofních rašelinišť s vysokou hladinou podzemní vody na vrchovištní rašelině. Častá na Šumavě (Blatenská slať aj.). Vhodný rámcový Mo. RCA03 Vrchoviště s klečí Vaccinio uliginosi-Pinetum mugo (příp. Pinus x pseudopumilio): vysokohorská rašeliniště vázaná zejména na srážkovou vodu a obohacovaná minerálně chudou podzemní vodou, často jako přechodná zóna mezi otevřenými vrchovišti a okolními lesními porosty (hladiny podzemní vody 20 cm pod povrchem a níže, vrstva rašeliny cca 1 m a méně). Na Šumavě časté, krajinářsky – esteticky významné. Ma: udržování existujícího vodního režimu. RCA05 Vrchovištní blatkové bory Ledo palustris-Pinetum uncinatae: Nezapojená zalesněná vrchoviště s kolísáním hladiny podzemní vody. Ohr omezením vodní dotace, při delším nedostatku odumírání stromů příp. introgresivní hybridizace Pinus rotundata či přechod do rašelinných borů. Lokálně na Šumavě. Vhodný rámcový Mo. RCC02 Boreální vrchoviště s bulty rašeliníku hnědého (Sphagnum fuscum) Empetro nigri-Sphaghetum musci: Na otevřených vrchovištích s nízkým stupněm rozkladu rašeliny, ovlivněná především srážkovou vodou, zejména v nivě horního toku Vltavy (Mrtvý luh, Malá niva u Lenory aj.). Vhodný rámcový Mo. 7140 - Přechodová oligotrofní rašeliniště a třasoviště, EVL Šumava a EVL Boletice (R2.2 nevápnitá mechová slatiniště, R2.3. přechodová rašeliniště, M1.6 mezotrofní vegetace bahnitých substrátů) Jedná se o trvale zamokřená stanoviště sycená podzemní vodou, se špatnou přístupností živin s vrstvou nerozložené organické hmoty – minerotrofní rašeliniště, kde pH je významným ekologickým faktorem. Nevápnitá mechová slatiniště byla silně redukována či převážně zanikla. Oligotrofní přechodová rašeliniště jsou tvořena nejčastěji asociací Carici rostratae-Sphagnetum apiculati i laggů vrchovišť, lučních pramenišť a okrajů oligotrofních vodních ploch. V chladnějších oblastech na minerálně chudém podloží svahová prameništní a údolní minerotrofní rašeliniště, sycená převážně podzemní vodou (chudou na minerální ionty a Ca). Nízká až středně vysoká ostřcovo rašeliníková vegetace s dominancí rašeloiníků, příp. ploníků, střic, příp. šáchorovitých rostlin, sítin, trav a keříčků (Oxycoccus palustris s.l., Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea). Často zčásti odtěžená, vysušená, příp. zalesněná, ohr sukcesním zarůstáním dřevinami, vysušováním, eutrofizací (i z rozpadu smrčin).. Mo a Ma: na vybraných lokalitách občasné kosení cca 1x/3 roky (v pozdním létě), odstranění biomasy, přihnojování, vyřezávání náletů (ručně, příp. křovinořezem) zejména kde expanze dominantních druhů, zabránění přístupu hospodářských zvířat, sukcesnímu zalesňování, příp. úprava vodního režimu, zahrazení odvodňovacích stružek, kácení náletových dřevin (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí).

91

RBB01 Minerálně bohatá slatiniště s kalcitolerantními rašeliníky Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii: Rašelinné louky na Šumavě a v Pošumaví (vrstva rašeliny do 1 m), ohr poklesem hladiny podzemní vody, sukcesí (obvykle vrby, olše), eutrofizací (někdy zvyšováním dusíku a fosforu v prostředí). Potřebný Ma: tradiční extenzivní obhospodařování. RBC01 Mezotrofní rašelinné louky s ostřicí obecnou (Carex nigra) Caricetum nigrae: Rašelinné louky s nízkými ostřicemi a suchopýrem, s velkou druhovou bohatostí (vstavačovité rostliny - Dactylorrhiza) na glejových půdách, Šumava i Boleticko, nutný Ma: občasné kosení či přepásání, odstraňování náletových dřevin (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). RBC03 Mezotrofní rašeliniště s boreálními ostřicemi Agrostio caninae-Caricetum diandrae: Rašeliniště s dvouvrstevným bylinným patrem – ve vyšší vysoké ostřice (Carex diandra, C. lasiocarpa, C. rostrata) s řadou boreálních druhů, vzácně na Šumavě, potřebný Ma: odstraňování konkurečně zdatnějších druhů (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí) RBD01 Trvale zamokřená přechodová rašeliniště s ostřicí zobánkatou (Carex rostrata) Sphagno recurvi-Caricetum rostratae: Zvodněná rašeliniště s dvouvrstevným bylinným patrem – ve vyšší ostřice zobánkatá (Carex rostrata), Šumava, ohrožení poklesem hladiny vody, příp. sukcesním zarůstáním vhkomilnými dřevinami, potřebný Ma: zabezpečení dostatku vody, zamezení sukcesi dřevinami (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). RBD02 Přechodová rašeliniště s ostřicí plstnatoplodou (Carex lasiocarpa) Sphagno recurvi-Caricetum lasiocarpae: Na okrajích horských a podhorských rašelinišť s dobře vyvinutou vrstvou rašeliny, s dvouvrstevným bylinným patrem – ve vyšším ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), výskyt Vltavský luh, Třeboňská pánev, ohr odvodňováním, eutrofizací. Ma: zamezení zarůstání dřevinami (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). RBD03 Přechodová rašeliniště s nízkými ostřicemi Carici echinatae-Sphagnetum: Kyselé svahové louky s mělkou vrstvou rašeliny na gleji obvykle podmíněné pravidelnou sečí nebo příležitostnou pastvou, nutný Ma: obnova tradičního extenzivního obhospodařování (v rozporu s požadovanou bezzásahovostí). RBE01 Vegetace vrchovištních šlenků s ostřicí mokřadní (Carex limosa) na hlubokých vrchovištích Drepanoclado fluitans-Caricetum limosae: Tůňky a jezírka hlubokých vrchovišť hor Šumavy, ohr poklesem hladiny vod ve vazbě na rozsáhlou bezzásahovou disturbanci horského lesního pásma Šumavy. RBA01 Vápnitá slatiniště s ostřicí Davallovou (Carex davalliana) Valeriano dioicae-Caricetum davallianae: Rozvolněné ostřico-mechové porosty s převládajícími nízkými ostřicemi v údolních slatinách, na vápnitých svahových prameništích, příp. zazemňujících březích rybníků na Ca podloží, obvykle jako sekundární luční vegetace. Plochá údolní i svahová prameništní rašeliniště, celoročně zásobovaná vodou bohatou na Ca a další ionty, význam krajinářský, biotopový i retenční pro zadržování vody, v Pošumaví i střední Evropě patří k nejohroženějším biotopům, ohr sukcesními změnami po ukončení extenzivního obhospodařování, nutný Ma: tradiční extenzivní obhospodařování kosení v pozdním létě v místech s nižší hladinou spodní vody a tam, kde hrozí zvýšený přívod dusíku, odstraňování dřevin, hrazení odvodňovacích struh - v rozporu s požadovanou bezzásahovostí. 8220 - Chasmofytická vegetace silikátových skalnatých svahů, EVL Šumava (S1.2 štěrbinová vegetace silikátových skal a drolin, A5 skalní vegetace sudetských karů) Štěrbinová vegetace kyselých silikátových skal a drolin (sv. Androsation vandellii) je charakteristická v jezerních karech a v hluboce zaříznutých údolích. Management: vyřezávání stínících dřevin, regulace turistiky a horolezectví. SAC01 Vegetace výslunných silikátových skal se sleziníkem severním (Asplenium septentrionale) a kapradinkou skalní (Woodsia ilvensis) Woodsio ilvensis-Asplenietum septentrionalis: společenstvo otevřených osvětlených skal a skalních terásek minerálně chudých silikátových hornin s blokovanými sukcesními procesy, ohr zarůstáním, pastvou přemnožené zvěře, eutrofizací, živelnou turistikou či horolezectvím. Potřebná Mo, příp. Ma: zamezení zarůstání, omezení působnosti přemnožené vysoké zvěře - v rozporu s požadovanou bezzásahovostí.

Přírodní lesní habitaty / biotopy Motto: Nemusíme být ani vědci, abychom pozornýma očima postihli změny na Šumavě. Skličující realitu poskytují nejen zalesněné plochy smrkovými porosty postižené kůrovcem, ale i původní porosty klečové borovice blatky v modravském komplexu, které řídnou a pomaleji rostou. V Rokytské slati nechybí ani keře výšky do jednoho metru a klesá počet výhonků. Vymizely i lišejníky, indikující kvalitu ovzduší. Přestože jsem rozeným optimistou, nedovedu říci, jak budou naše chráněné plochy vypadat za 50 či 100 let. Rád bych si přečetl poctivý názor ekologa – futurologa. skutečný pamětník MUDr. Otto Kaskoun (nar. 1917) Horské jehličnaté lesy středních a severních zeměpisných šířek jsou rovněž tmavé, avšak rostou na minerálně chudých kyselých půdách, takže přízemní vegetace se musí vypořádat s nízkými, značně kolísajícími teplotami a několikaměsíční zimní přestávkou v růstu. Je to svět skromných mechů, kapradin a travin (např. třtina chloupkatá). býv. ředitel KRNAP RNDr. Jan Štursa, 1999

92

Asistenční ekosystémové lesnické zásahy by měly sledovat zvýšení ekologické stability podporou vytváření přírodě blízkých lesů hercynské skladby odpovídajících jednotlivým lokalitám. Zásadní problematika spočívá v běžných plošných disturbancích díky nadměrném podílu ekologicky labilního smrku – oproti přirozené skladbě až o 20 – 30 %, acidifikaci půd (dlouhodobými emisemi oxidů sýry) a novodobě deposicím dusíku (z dopravy až 30 kg / ha / rok). Ponechání části dřevní hmoty k zetlení a následnému hnojení (např. i Ca) má opodstatnění jen v některých odůvodněných lokalitách nad 1200 m, níže pouze lokálně (množárna dřevokorního hmyzu a lignikolních hub). Potřebné je i zajištění genofondových zdrojů a místních ekotopů (boubínský smrk, frauentálská borovice). Na Rokytě mělo vzniknout veřejně přístupné genofondové arboretum. Plán péče NPŠ, 2000 Ke chráněným smrkovým biotopům uvádí D. Mikešová v článku Pralesničení zdůvodňující vytváření „soukromé rezervace“ na Ještědu: Zavádění smrkových monokultur s sebou ovšem přineslo četná úskalí. Tato dřevina je náchylná na větrné polomy, pod přikrývkou mokrého sněhu se snadno láme, vadí jí námraza. Kmeny napadá hniloba a různé houby, o kůrovcových kalamitách ani nemluvě. A co se týká rozmanitosti druhů, celý systém smrkového lesa tvoří jen několik málo druhů mechů, hub, kapradin a drobného hmyzu. In: Kokteil VI/2012 9110 – Acidofilní bikové bučiny asociace Luzulo-Fagetum, EVL Šumava a EVL Boletice, EVL Žofínský prales – Pivonické skály (L5.4 acidofilní bučiny a jedliny) Porosty acidofilních bučin se vyvinuly na přechodu mezi květnatými bučinami a acidofilními smrčinami ve výškách 1000 – 1300 m, v nižších polohách Šumavy a Šumavském podhůří obvykle přešla v náhradní společenstva smrkových monokultur (Picea abies), příp. ruderální společenstva s nitrofilním pláštěm (Rubus plicatus aj.). Významné expanzivními druhy zde jsou zejména třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa) a maliník (Rubus idaeus). Ohr převod na jehličnaté převážně smrkové porosty, přezvěření (vysoké stavy zvěře brání přirozené obnově pomalu rostoucích listnáčů - buků), ruderalizace bylinného patra. Management: vnášení jedle, udržování stavu zvěře neohrožující přirozenou obnovu, ochrana přirozeného zmlazení, podpora stanovištně původních dřevin (ochrana proti okusu zvěří, příp. indiv. plocením), extenzivní lesní hospodaření, ponechání části odumírajících a mrtvých stromů, zpětná obnova acidofilních bučin neřešena, nebyly udržovány nízké stavy zvěře, nedocházelo k ochraně přirozeného zmlazení, neřešena ruderalizace – zřejmě v rámci bezzásahovosti 9130 - Bučiny asociace Asperulo – Fagetum, EVL Šumava, EVL Boletice, EVL Žofínský prales – Pivonické skály (L5.1 květnaté bučiny) Květnaté bučiny a jedliny (svaz Fagion) se pouze ojediněle dochovaly v nadmořských výškách 600 – 1100 m. Na eutrofních, obvykle kambizemních půdách s rychlou mineralizací humusu, v nižších a středních nadmořských výškách. Zčásti byly převedeny na hospodářské smrčiny. Diagnostické druhy v podrostu jsou samorostlík klasnatý – Actaea spicata, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná – Dentaria enneaphyllos, D. bulbifera, kokořík přeslenatý – Polygonatum verticillatum, věsenka nachová – Prenanthes purpure, krtičník hlíznatý – Scrophularia nodosa, ječmenka evropská – Hordelymus europaeus. Ohr převod na smrčiny, přezvěření, Ma: Vnášení jedle, klenu a jilmu horského, udržování stavu zvěře neohrožující přirozenou obnovu, podpora stanovištně původních dřevin (ochrana proti okusu zvěří, příp. indiv. plocením), extenzivní lesní hospodaření, ponechání části odumírajících a mrtvých stromů, zpětná obnova květnatých bučin neřešena, nebyly udržovány nízké stavy zvěře, nedocházelo k ochraně přirozeného zmlazení, neřešena ruderalizace – zřejmě v rámci bezzásahovosti. 9140 - Středoevropské subalpínské bučiny s javorem (Acer) a šťovíkem horským (Rumex arifolius), EVL Šumava, EVL Žofínský prales – Pivonické skály (L5.2 horské klenové bučiny) Horské klenové bučiny na Šumavě pouze fragmentárně (středoevropské subalpínské) s javorem (Acer pseudoplatanus) a šťovíkem horským (Rumex arifolius) v oblasti šumavských bučin, ve svahových polohách sutí do cca 1100 m n.m. Diagnostické druhy v podrostu: oměj šalamounek – Aconitum plicatum, havez česnáčková – Adenostyles alliariae, papratka horská – Athyrium distentifolium, krabilice chlupatá – Chaerophyllum hirsutum, mléčivec horský – Cicerbita alpina, devětsil bílý – Petasites albus, pryskyřník platanolistý – Ranunculus platanifolius, šťovík áronolistý – Rumex arifolius, vrbina hajní – Lysimachia nemorum, žluťucha orlíčkolistá – Thalictrum aquilegiifolium. Ohr převod na hospodářské smrčiny, přezvěření, ruderalizace, acidifikace. Management: podpora přirozené obnovy stanovištně původních dřevin, vnášení jedle, indiv. oplocení proti zvěři, zpětná obnova klenových bučin neřešena, nebyly udržovány nízké stavy zvěře, nedocházelo k ochraně přirozeného zmlazení - zřejmě v rámci bezzásahovosti. 9180 - Lesy svazu Tilio-Acerion na svazích, sutích a roklích, prioritní typ přírodního stanoviště, EVL Šumava a EVL Boletice (L4 suťové a roklinové lesy) Suťové a roklinové lesy (sv. Tilio-Acerion) se vyvinuly v zaříznutých roklinách a zazemněných sutích, na svazích,

93

sutích a roklích v kolinních až montánních polohách (do 800-900 m n.m.), roztroušeně, maloplošně např. jako měsíčnicové javořiny (Lunario-Aceretum). Převládají zde rychle rostoucí dřeviny. Mají retenční a půdoochrannou funkci, na méně extrémních stanovištích někdy přešly ve smrčiny (Picea abies), sukcesně navazují na květnaté bučiny. Expanzivní druhy svízel přítula (Galium aparine), netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora). Diagnostické druhy v podrostu: udatna lesní – Aruncus vulgaris, měsíčnice vytrvalá – Lunaria rediviva, hluchavka skvrnitá – Lamium maculatum, kapradina laločnatá – Polystichum aculeatum, jelení jazyk celolistý – Phyllitis scolopendrium. Ohr těžba. Přezvěření, výsadba nepůvodních dřevin. Management: zabezpečit přirozenou obnovu jedle – ochrana proti okusu zvěří (příp. indiv. plocení), podpora přirozené druhové skladby, doplnění odolných klenů jilmu, tisu, nebylo sledováno zachování přirozené skladby stromového patra, omezení nepůvodních dřevin, podpora zmlazení ušlechtilých listnáčů, asanace grafiozních jilmů (Ulmus glabra) - zřejmě v rámci bezzásahovosti. 91D0 - Rašelinný les, prioritní typ přírodního stanoviště, EVL Šumava (L9.2A rašelinné smrčiny, L10.1 rašelinné březiny, L10.2 rašelinné brusnicové bory, L.10.4 blatkové bory, R3.2 rašeliniště s klečí) Rašelinné smrčiny hojně na Šumavě, časté na trvale zamokřených okrajích vrchovištních rašelinišť na glejových podzolech, pseudoglejích a organozemních (rašelinných) glejích jako Sphagno-Piceetum. Diagnostické druhy v podrostu: vlochyně – Vaccinium uliginosum, přeslička lesní – Equisetum sylvaticum, suchopýr pochvatý – Eriophorum vaginatum, bezkolenec modrý – Molinia caerulea, rojovník bahenní – Ledum palustre. Často přeměněny na smrkové monokultury. Lokálně byly narušeny kůrovcovými kalamitami v rámci bezzásahovosti. Ohr vysušéváním, příp. imisemi, po vysušení je expanzivní bezkolenec modrý (Molinia caerulea), dále ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), či ostružiník (Rubus fruticosus sp. agg.). Management: dle potřeby hrazení zbytků melioračních rýh, 91E0 - Smíšené jasanovo-olšové lužní lesy temperátní a boreální Evropy (Alno-Padion, Alnion incanae, Salicion albae) , prioritní typ přírodního stanoviště, EVL Šumava a EVL Boletice (L2.1 horské olšiny s olší šedou, L.2.2 údolní jasanovo-olšové luhy) Horské olšiny s olší šedou (sv. Alnion-incanae) se vyskytují podél břehů bystřin s prudce tekoucí vodou. Jasanovoolšové luhy se vzácněji vyskytují podél středních úseků toků (převážně as. Stellario-Alnetum glutinosae a Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae). Jasanovo-olšové (Alno-Padion), horské s olší šedou (Alnion incanae), příp. měkké luhy (Salicion albae). Okrajově v Šumavském podhůří a horských údolích, břehy vodních toků, obvykle omezeny jen na úzké doprovody. Diagnostické druhy v podrostu: oměj šalamounek – Aconitum plicatum, mléčivec alpský – Mulgedium alpinum, pryskyřník platanolistý – Ranunculus platanifolius, kamzičník rakouský – Doronicum austriacum, žluťucha orlíčkolistá – Thalictrum aquilegiifolium, chrastavec lesní – Knaucia dipsacifolia, šťovík áronolistý – Rumex arifolius, čarovník alpský a prostřední – Cicerbita alpina, C. intermedia, mokrýš střídavolistý a vstřícnolistý – Chrysosplenium alternifolium, Ch. oppositifolium, přeslička lesní – Equisetum sylvaticum, vrbina hajní – Lysimachia nemorum. Lokálně náhradní topoly, keřovité vrby, příp. zruderalizované, ohr vysušením a expanzivními a invazními druhy: ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), svízel povázka (Galium aparine), křídlatka (Reynoutria sp.agg.), zlatobýl (Solidago canadensis, S. gigantea), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), bez černý (Sambucus nigra). Management: redukce sukcesních smrků, doplňování autochtonní olše šedé, prosvětlení v místech významného chráněných a ohrožených druhů bylinného podrostu (bledule jarní aj.), nenarušovat vodní režim, neřešena přirozená skladba dřevin v rámci bezzásahovosti. 9410 - Acidofilní horské smrčiny (Vaccinio-Piceeta), EVL Šumava (L9.1 horské třtinové smrčiny, L9.2B podmáčené smrčiny, L9.3 horské papratkové smrčiny) Acidofilní smrčiny (svaz Piceion excelsae) jsou vázány pouze na nejvyšší vrcholové a hřebenové partie v polohách převážně nad 1200 m, na severních svazích nad 1150 m n.m. Převážná část těchto porostů přísluší do široké asociace Calamagrostio villosae-Piceetum. Zakrslé řídké rašelinné smrčiny jsou vyvinuty na obvodu mnohých vrchovišť (as. Sphagno-Piceetum). Diagnostické druhy v podrostu: podbělice alpská -. Homogyne alpina, bika lesní – Luzula sylvatica, čípek objímavý – Streptopus amplexifolius, sedmikvítek evropský – Trientalis europaea, suchopýr pochvatý – Eriophorum vaginatum, papratka horská – Athyrium distentifolium, mléčivec horský – Cicerbita alpina, podbělice alpská – Homogyne alpina, bika lesní – Luzula sylvatica, šťovík áronolistý – Rumex arifolius, ptačinec hajní – Stellaria nemorum, žebrovice různolistá – Blechnum spicant, sedmikvítek evropský – Trientalis europaea, přeslička lesní – Equisetum sylvaticum, vlochyně – Vaccinium uliginosum. Ohr byly rozsáhle rozvráceny větrnými a následnými kůrovcovými kalamitami zejména vlivem proklamované a vyžadované bezzásahovosti k „výrobě“ virtuální divočiny, neautochtonní populace, změna vodního režimu - sucho, imise, acidifikace horských půd, eutrofizace (degradace bylinného patra). Management: dosadba listnatých dřevin, udržování různověkých porostů, podpora přirozené obnovy, omezení fragmentace porostů, v případě potřeby hrazení zbytků melioračních rýh,

94

B.2. Potenciální přirozená vegetace Šumavy (podle RNDr. Z. Neuhāuslové, CSc. a kol.) Motto: Bezzásahovostí ve zkulturněné Šumavě se pouze oddalujeme od přirozené skladby lesních porostů při zásadní likvidaci biodiverzity.

Porovnání současné, přirozené a cílové dřevinné sklady na Šumavě v % (Vacek S., 2012, dle ÚHUL) NP současná přirozená cílová

CHKO současná přirozená cílová

Šumava celkem současná přirozená cílová

________________________________________________________________________________ smrk jedle borovice modřín ostatní jehličnany jehličnany celkem buk klen lípa jilm jasan olše osika bříza ostatní listnáče listnáče celkem

80,4 1,3 4,0 2,5 91,5 7,2 0,5 + + + + + 1 1,7 8,5

54,4 10,6 1,9 1,4 68,3 19,3 4,2 0,1 2,2 1,7 0,7 + 2,3 2,9 31,7

58,5 1,6 24,2 1,4 1,6 76,3 4,8 0,4 + + 0,2 1,3 + 2,3 1,6 13,1

40 14,1 1,1 + 55,2 28 6,5 3,8 + 2,6 1,1 + 1,3 1,3 44,8

80,7 2 7,9 0,5 0,1 91,2 5 0,4 + + 0,1 1 0,2 2 0,1 8,8

41,9 17,3 3,1 0,8 63,1 27 1,7 0,1 0,3 0,3 0,3 1,4 0,9 4,9 36,9

60,9 11,8 1,9 0,4 1,2 76,2 17,7 0,9 0,3 0,2 0,3 0,2 0,6 0,8 2,8 23,8

Lužní lesy (Alnion incanae) 1. Lužní střemchové jaseniny, místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae) Výskyt pouze okrajově v nivách potoků v kolinním stupni a okrajích slatinišť či mírných terénních depresích s pomalu tekoucí vodou. Střemchovou jaseninu tvoří 3-4patrové, druhově bohaté fytocenózy s dominantním jasanem (Fraxinu excelsior), řidčeji s převažující olší (Alnus glutinosa, ve vlhčích typech) nebo lípou srdčitou (Tilia cordata, v sušších typech) a s častou příměsí střemchy (Prunus padus) nebo dubu letního (Quercus robur). Také keřové patro je velmi pestré a místy velmi husté. Nejhojněji se v něm vyskytuje Euonymus europaea, Fraxinus excelsior a Prunus padus. Dobře zapojené je též bylinné patro s převahou hygrofyt a mezohygrofyt (Aeopodium podagraria, Cirsium oleraceum, Crepis paludosa, Deschampsia caespitosa, Glechoma hederacea, Impatiens noli-tangere, Lysimachia vulgaris, tachys sylvatica). Časté jsou též mezofyty (Brachypodium sylvaticu, Melica nutans, Poa nemoralis, Viola riviniana aj.). Nejčastějším druhem mechového patra, místy pokrývající až třetinu plochy je Plagiomnium undulatum. Zatím mapově nevymezeny. 2. Lužní střemchové doubravy a olšiny (spol. Quercus robur-Padus avium, spol. Alnus glutinosa-Padus avium) s ostřicí třeslicovitou (Carex brizoides), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Carici elongatae-Alnetu) a společenstvy rákosin a vysokých ostřic (Phragmito-Magnocaricetea) Lužní doubravy a olšiny se vyskytují v jihočeských pánvích a okrajově v Šumavském podhůří. Osidlují fluvizemě i glejové půdy ovlivňované pravidelnými záplavami (ve výškách 375 – 460 m). V lužních doubravách je dominantou dub letní (Quercus robur), přimíšená bývá střemcha (Padus avium) a lípa (Tilia cordata), ve vlhčích polohách olše lepkavá (Alnus glutinosa), s příměsí vrby křehké (Salix fragilis). V keřovém patru se kromě střemchy pravidelně vyskytuje bez (Sambucus nigra), příp. líska (Coryllus avellana), řidčeji ostružiníky (Rubus idaeus, R. fruticosus agg.) nebo kalina (Viburnum opulus). Dominantou bylinného patra bývá Carex brizoides, Urtica dioica, hojné jsou též hygrofilní a mezofilní druhy jako Aegopodium podagraria, Anthriscus sylvestris, Deschampsia caespitosa, Festuca gigantea, Geum urbanum, Moehringia trinervia, Phalaris arundinacea, Impatiens noli-tangere, Lamium maculatum, Scrophularia nodosa, Poa nemoralis, Humulus lupulus. Mokřadní olšiny jsou tvořeny dominantní olší lepkavou (Alnus glutinosa) ve stromovém patru a málo náročnými keři Frangula alnus, Salix cinerea, řidčeji střemcha. V bylinném patru se objevuje Carex elongata, C.brizoides, Calamagrostis canescens, Deschampsia caespitosa, Dryopteris carthusiana, Lysimachia vulgaris, Thelypteris palustris, Humulus lupulus. Diagnostická druhová kombinace lužních doubrav (Quercus robur – Padus avium, Alnus glutinosa – Padus avium), příp. Tilia cordata, absence jasanu (pouze vysazován), E3: Quercus robur, Alnus glutinosa. Mokřadní olšiny: E 2: Padus avium, Sambucus nigra, příp. Viburnum opulus, E1: Carex brizoides, Aegopodium podagraria, Alliaria petiolata, Deschampsia caespitosa, Festuca gigantea, Geum urbanum,

95

Impatiens noli-tangere, Phalaris arundinacea, Urtica dioica. Diagnostická druhová kombinace mokřadních olšin (Carici elongatae-Alnetum) E 3: Alnus glutinosa, E 2: Frangula alnus, Humulus lupulus, E 3: Carex elongata, Deschampsia caespitosa, Dryopteris carthusiana, Galium palustre, Lycopus europaeus, Lysimachia vulgaris, Thelypteris palistris. Vzácné a ohrožené taxony: Hottonia palustris, Thelypteris palustris. Invazní a expanzivní druhy: Carex brizoides, Impatiens glandulifera, I. parviflora, Reynoutria japonica, R. sachalinensis. Zatím mapově nevymezeny. 12. Ptačincové lipové doubravy (Stellario-Tilietum) Lemuje údolí střední Otavy, dolní Blanice i horní Vltavy a jejich přítoků (Šumavská hornatina). Obvykle 2-3patrové porosty s převládající lípou srdčitou (Tilia cordata) či dubem letním (Quercus robur), často i jeřáb (Sorbus aucuparia) a mléč (Acer platanoides), v keřovém patru, pokud je vyvinuto zejména líska (Corylus avellana). V bylinném patru převládají mezofilní lesní druhy, např. Stellaria holostea, Galeobdolon luteum, Poa nemoralis, příp. Aegopodium podagraria, Oxalis acetosell a Milium effusum, výrazný je i podíl Carex brizoides a Luzula luzuloides. Expanzivním druhem je Carex brizoides. Potřebné je redukovat příměs jehličnanů, aby tyto lesy si zachovaly své mimoprodukční funkce (ve střetu s bezzásahostí). Zatím mapově nevymezeny. Suťové a roklinové lesy (Tilio-Acerion) 13. Suťové a roklinové lesy kolinních až montánních poloh (Aceri-Carpinetum, Lunario-Aceretum, MercurialiFraxinetum, Scolopendrio-Fraxinetum) Jsou rozšířeny roztroušeně jako maloplošné fytocenózy, příp. zaříznutých říčních údolích. Jsou významné zejména pro zachování přirozeného genofondu dřevin, významná je potřeba obnovy cenných listnáčů, jedle a tisu. Mají významnou retenční a půdoochrannou funkci. Zatím mapově nevymezeny. Květnaté bučiny 18. Květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) Tvořily původně souvislý vegetační kryt na svahových polohách montánního stupně Šumavy, Českého lesa a Novohradských hor a Brd. Ve stromovém patře převládá buk (Fagus sylvatica), s vyšší stálostí bývají přimíšeny klen (Acer pseudoplatanus), dnes vymírající jedle (Abies alba) a smrk (Picea abies), který ve vyšších polohách byl pravděpodobně původní. Bylinné patro bývá většinou souvisle zapojené, s pokryvností kolísající podle zápoje stromového patra (Dentaria enneaphyllos, Actaea spicata, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Festuca altissima, Galeobdolon montanum, Galium odoratum, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Senecio fuchsii, Viola reitenbachiana). Keřové a mechové patro bývá vyvinuto jen fragmentárně nebo chybí. Pěstování smrkových monokultur vede k degradaci půdy (zejména humusových horizontů) a poklesu bonity porostů. Květnaté jedliny (Galio-Abietenion) 23. Květnaté žindavové jedliny Vzácně rozšířeny na malých plochách na těžších, střídavě vlhkých půdách, ve výškách 550 – 700 m, převážně v submontánním stupni v Šumavském podhůří v Prachatické hornatině a ve Strážovské vrchovině. Mají dobře vyvinuté stromové, bylinné a mechové patro. Ve stromovém patře byla dominantní jedle (Abies alba), případně s průnikem buku (Fagus sylvatica), případná příměs smrku (Picea abies) je vesměs kulturního původu, roztroušený výskyt zmlazené jedle a Sambucus racemosa. Základ bylinného patra tvoří druhy Fagetalia-Viola reichenbachiana, Mycelis muralis, Epilobium montanum, Galium odoratum, Carex digitata, Campanula trachelium, Impatiens noli-tangere, roztroušeně Actaea spicata a Oxalis acetosella. V mechovém patru je charakteristický Mnium hornum. Zbylé fragmenty porostů, jež byly běžné v Šumavském podhůří je třeba chránit jako rezervoáry přirozeného genofondu pro další obnov u. Zatím mapově nevymezeny. 24. Acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum) Výskyt v Šumavském podhůří a nižších polohách Šumavy a Českého lesa (450 – 850 m) na oligotrofních kyselých kambizemních půdách. V bikových bučinách je zcela dominantní dřevinou buk lesní (Fagus sylvatica), příměs tvoří v nižších polohách dub zimní (Quercus petraea), řidčeji dub letní (Quercus robur), popř. lípa srdčitá (Tilia cordata), dříve zde bývala i jedle bělokorá (Abies alba). Keřové patro obvykle vzniká jen zmlazováním buku. V bylinném patře bývají v závislosti na půdních a výškových podmínkách typické (sub)acidofilní druhy, např.: bika (Luzula luzuloides), metlice křivolaká (Deschampsia flexuosa), řidčeji třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), lipnice hajní (Poa nemoralis), příp. kostřava ovčí (Festuca ovina), psineček obecný (Agrostis capillaris), dále brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), příp. svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium), starček Fuchsův (Senecio fuchsii), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), kyčelnice devítilistá (Melampyrum nemorosum), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), jestřábník zední a Sabaudův (Hieracium murorum, H. sabaudum), černýš hajní (Melampyrum nemorosum) aj. Mechové patro je potlačeno bohatým

96

opadem listí (a jeho obtížným rozpadem), vytváří se jen na místech exponovaných větru (např. Dicranella heteromalla). Zdejší flóra je poměrně chudá, s výrazným zastoupením středoevropských montánních druhů, např. kokořík přeslenatý (Polygonatum verticillatum), svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium), kostřava lesní (Festuca altissima), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), v bučinách pak lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), ječmenka lesní (Hordelymus europaeus) a zimolez černý (Lonicera nigra). Na nelesních stanovištích jsou zastoupeny převážně druhy se subatlantickou tendencí, např. pcháč různolistý (Cirsium heterophyllum), pavinec modrý (Jasione montana), prha chlumní (Arnica montana), na suchých místech lněnka pyrenejská (Thesium pyrenaicum), jehlice rolní (Ononis arvennsis), mochna jarní (Potentilla neumanniana) a vzácně ovsíř luční (Helictotrichon pratense).Ve zrašelinělých polohách je významným druhem středoevropská rašeliništní borovice bažinná (Pinus uncinata), kterou provázejí některé boreokontinentální druhy, např. rojovník bahenní (Ledum palustre), sedmikvítek evropský (Trientalis europaea), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) aj. K invazním a expanzivním druhům zde přísluší: Calamagrostis villosa – třtina chloupkatá, Chamaenerion angustifolium – vrbovka úzkolistá, Heracleum mantagezzianum – bolševník velkolepý, Impatiens parviflora – netýkavka malokvětá, Reynoutria japonica – křídlatka japonská, robustní rostlina (která se zde rozsáhle šíří), Rubus idaeus – maliník, Rubus sp. agg. – ostružiník, Spiraea douglasii – tavolník Douglasův (introdukovaný keř rozšiřující se pozemními výhony), Symphoricapos rivularis – pámelník poříční (rozšiřující se podzemními výhony), Urtica dioica – kopřiva dvoudomá (na eutrofizovaných lokalitách). Poměrně chudé, acidofilní bikové bučiny, se však zachovaly jen v menších, izolovaných přirozených a polopřirozených porostech. Zatém mapově nevymezeny. 25. Acidofilní smrkové bučiny (Callamagrostio villosae-Fagetum) Na Šumavě v montánním a supramontánním stupni ve výškách 800-1200 m, maloplošně v Novohradských horách. Smrková bučina je pravidelně tvořena stromovým, bylinným i mechovým patrem. Na složení většinou zapojeného stromového patra se v kolísajících proporcích podílejí jak listnaté, tak jehličnaté dřeviny. Z listnáčů hraje nejvýznamnější úlohu buk lesní (Fagus sylvatica), přimíšen bývá javor klen (Acer pseudoplatanus), z jehličnanů je nejvýznamnější smrk (Picea abies) s příměsí dnes ustupující jedle (Abies alba). Keřové patro této asociace nemá vlastní keřové druhy, objevují se v něm pouze zmlazující dřeviny stromového patra. Bylinné patro mívá zpravidla dosti vysokou pokryvnost, je však druhově chudé. Dominuje v něm často třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), místy brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus). Mechové patro je vyvinuté s kolísající pokryvností. Diagnostická druhová kombinace: E3: Fagus sylvatica, Picea abies, E1: Blechnum spicant, Calamagrostis villosa, Deschampsia flexuosa, Homogyne alpina, Huperzia selago, Luzula sylvatica, Lycopodium annotium, Maianthemum bifolium, Oxalis acetosella, Polygonatum verticillatum, Prenathes purpurea, E 0: Dicranum scoparium, Polytrichum formosum, P. communae, P. juniperinum.Invazní a expanzivním druhy: Calamagrostis villosa – třtina chloupkatá, tvoří faciální degradační fáze. 27. Acidofilní metlicové jedliny (Deschampsio flexuosae-Abietetum) Maloplošně roztroušeně rozšířeny převážně v údolích řek a potoků – horní Vltavy, dolní Otavy, v Šumavském podhůří ve Svatoborské vrchovině (Velhartická vrchovina, Vidhošťský hřbet) a Bavorovské vrchovině (skupina vrchů Netolické pahorkatiny mezi Prachaticemi a Vodňany). Obvykle se jedná o inverzní zaříznutá údolí a prudké nádeštné svahy sz. expozic ve výškách 400-600 m, výjimečně výše. Stromové patro tvoří kmenovinu s nižším, nepravidelným s nižším, nepravidelným, často skupinovitým zápojem, který je podmíněn utvářením mikro- a mezoreliéfu stanovišť. Fyziognomii udává jedle (Abies alba), pouze v nejvyšších a nejchladnějších polohách (údolí horní Vltavy) lze předpokládat autochtonní příměs smrku (Picea abies). Keřové patro bývá vyvinuto v bohatších fytocenózách s převahou Calamagrostis arundinacea, kde se uplatňuje nárost jedle, z keřů Sambucus racemosa. Na složení bylinného patra se podílejí hlavně světlomilné druhy s acidoklinní tendencí. Aspekt ovládají trávy – Deschampsia flexuosa, Calamagrostis arundinacea, na stanovištích s výstupy drobných skalek a sklalních žeber bývá Polypodium vulgare. V mechovém patře převládají nenáročné, acidoklinní mechy – Polytrichum formosum, Dicranum scoparium, Hypnum cupressiforme, Leucobryum glaucum, na nádeštných svazích vlhká facie – Bazzania trilobata, Polytrichum commune a zástupci Sphagnum.Expanzivním druhem je Calamgrostis arundinacea. Asociace představuje ochranný les s funkcí biologické ochrany proti erozi a svahovému splachu (zejména kůlové kořeny jedlí). Zatím mapově nevymezeny. Acidofilní bikové, jedlové, březové a borové doubravy (Genisto germanicae-Quercion) 36. Acidofilní bikové a/nebo jedlové doubravy Společenstvo chudých substrátů v klimaticky vlhčích a chladnějších polohách při hranici s montánními a submontánními bučinami. V bikových doubravách je dominantní dub zimní (Quercus petraea) s příměsí některých listnáčů – bříza bělokorá (Betula pendula), habr obecný (Carpinus betulus), buk lesní (Fagus sylvatica), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), lípa srdčitá (Tilia cordata), osika (Pupolus tremula), na sušších stanovištích borovice lesní (Pinus sylvestris), na relativně vlhčích stanovištích dub letní (Quercus robur), příp. jedle (Abies alba), v chudém keřovém patře např.: krušina olšová (Frangula alnus), jalovec obecný (Juniperus communis), bez hroznatý (Sambucus racemosa), borůvka (Vaccinium myrtillus), jehlice barvířská a německá (Genista tinctoria, G. germanica), ostružiník a maliník

97

(Rubus fruticosus sp.agg., R. idaeus). V bylinném patře bývají typické (sub)acidofilní a mezofilní lesní druhy, např.: bika (Luzula luzuloides, L.pilosa), kostřava ovčí (Festuca ovina), lipnice hajní (Poa nemoralis), metlice křivolaká (Deschampsia flexuosa), třtina křovištní (Calamagrostis epigeios), psineček obecný (Agrostis capillaris), ostřice prstnatá (Carex digitata), černýš luční (Melampyrum pratense), starček Fuchsův (Senecio fuchsii), rozrazil lékařský (Veronica officinalis), violka Rivinova (Viola riviniana), vrbka úzkolistá (Epilobium angustifolium), svízel okrouhlolistý (Galium rotundifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), konvalinka vonná (Convallaria majalis), třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum), ohrožený kruštík širolistý (Epipactis helleborine) či vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia) a dále je zde pestré mechové patro (Polytrichum formosum, Pleurozium schreberi, Dicranum scoparinum, Leucobrium glaucum, Pohlia nutans aj.). Celkově ve zdejší vegetaci dominují mezofilní druhy s podstatným zastoupením hercynských lesních druhů, např. věsenka nachová (Prenanthes purpurea), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), sítina niťovitá (Juncus filiformis), které doplňují subatlantické typy, např.: sítina kostrbatá (Juncus squarrosus), ovsíček obecný (Aira caryophyllea), třezalka rozprostřená (Hypericum humifisum), jehlice rolní (Ononis arvensis). Podíl termofilnějších druhů je zanedbatelný a patří k nim např.: prvosenka jarní (Primula veris), rozchodník skalní (Sedum reflexum). Typická diagnostická kombinace: E 3: Quercus petraea, Q. robur, v menší míře Betula pendula, Fagus sylvatica, Carpinus betulus, Sorbus aucuparia, Picea abies, Abies alba, E 2: Quercus petraea, Quercus robur, Frangula alnus, Picea abies, Sorbus aucuparia, Fagus sylvatica, méně Salix aurita, Sambucus racemosa, E 1: Vaccinium myrtillus, Melampyrum pratense, Festuca ovina, Deschmpsia flexuosa, Luzula luzuloides, L. pilosa, Calamagrostis arundinacea. C. epigejos, Caluna vulgaris, Melampyrum pratense, Hieracium lachenalii, H. murorum, Veronica officinalis, Galium rotundifolium, Viola riviniana, E 0: Polytrichum formosum, Pleurozium schreberi, Dicranum scoparium. Vzácné a ohrožené taxony: Abies alba, Epipactis helleborine, Platanthera bifolia. K invazním a expanzivním druhům zde přísluší: Arrhentherum elatius – ovsík vyvýšený, Calamagrostis epigejos – třtina trsnatá, Calamagrostis villosa – třtina chloupkatá, Chamaenerion angustifolium – vrbovka úzkolistá (na oligotrofních lokalitách), Deschampsia flexuosa – metlice trsnatá, Galium aparine – svízel povázka, Heracleum mantagezzianum – bolševník velkolepý (zatím jen ojediněle), Impatiens roylei – netýkavka Royleova (u vodotečí), Impatiens parviflora – netýkavka malokvětá (ve stinných polohách), Reynoutria japonica – křídlatka japonská (robustní), Robinia pseudoacacie – trnovník akát, Rubus idaeus – maliník, Rubus sp. agg. – ostružiník, Sambucus nigra – bez černý (na troficky bohatých, neudržovaných lokalitách), Sambucus racemosa – bez hroznatý, Solidago canadensis – celík zlatobýl (zejména na sušších ladech), Spiraea x bumalda, douglasii, menziesii – tavolník nízký, Douglasův a Mertenzův (introdukované keře rozšiřující se pozemními výhony), Symphoricapos rivularis – pámelník poříční (rozšiřující se podzemními výhony), Tanacetum vulgare – vratič obecný (sušší lada), Urtica dioica – kopřiva dvoudomá (obohacené lokality). Zatím mapově nevymezeny. Klimaxové a podmáčené smrčiny (Calamagrostio villosae-Piceetum) 43. Třtinové smrčiny (Callamagrostio villosae-Piceetum Výskyt v supramontánních polohách Šumavy (od 1150 m až 1200 do cca 1300 m), nejčastěji na podzolech a podzolovaných kambizemích silikátových podkladů. Ve stromovém patru převládá smrk (Picea abies), běžnou příměsí je jeřáb (Sorbus aucuparia), v nižších polohách buk (Fagus sylvatica) a jedle (Abies alba). Keřové patro je vyvinuto zřídka, obvykle ho tvoří zmlazený smrk a jeřáb. Bylinné patro je chudé, s dominantní Callamgrostis villosa, na mělkých půdách Vaccinium myrtillus, nižší patro tvoří Deschampsia flexuosa s Homogyne alpina a Trientalis europaea, lokálně pak Luzula sylvatica, Dryopteris dilatata, Oxalis acetosella, příp. Galium saxatile. V bohatém mechovém patru převládá Polytrichum formosum, příp. Dicranum scoparium, mnohdy Sphagnum girgesohnii, dále jsou zde Plagiothecium undulatum, Barbilophozia sp.div., Rhitidiadelphus triquetrus. V současnosti došlo k jejich totálnímu rozvrácení větrnou a kůrovcovou disturbancí, která ideologicky byla požadována jako start k bezzásahové přírodní obnově horských smrčin Šumavy. 44. Podmáčené rohovcové smrčiny (Mastigobryo-Piceetum) Velkoplošně v montánních polohách Šumavy až do 1200 m (příp. jako Sphagno-Piceetum), Novohradských hor a Českého lesa, na Šumavě místy v komplexu s rašelinnou smrčinou. Stromové patro v důsledku trvalého zamokření tvoří převážně smrk (Picea abies), příměs jeřáb (Sorbus aucuparia), níže bříza (Betula pubescens), jedle (Abies alba) a borovice (Pinus sylvestris). V chudém bylinném patře s pokryvností 50 – 10 % je dominantní Vaccinium myrtillus, příp. Deschampsia flexuosa, Vavccinium vitis-idaea a Calamagrostic villosa, sporadický je výskyt druhů horských smrčin – Homogyne alpina, Lycopodium annotium, Trientalis europaea, Soldanella montana, Listera cordata aj. V mechovém patru je stabilní Bazzania trilobata a dominantní rašeliníky (Sphagnum girgensohnii), hojné je Polytrichum commune, P. formosum, Dicranum scoparium, z játrovek Lepidozia reptans, Cylypogeia sp.div. V rozvolněném stromovém patru tvoří příměs borovice blatka (Pinus rotundata), bříza (Betula carpatica) a v keřovém kleč (Pinus mugo). Ve slabě až středně zapojeném bylinném patru je dominantní Vaccinium myrtillus, V. vitis-idaea, Deschampsia flexuosa, callamagrostis villosa, dále je zde Trientalis europaea, vzácně Homogyne alpina, Lycopodium annotium, na vrchovištích Eriophorum vaginatum, Vaccinium uliginosum, Oxycoccus palustris, méně Melampyrum pratense ssp. paludosum, Drosera rotundifolia, Carex nigra, ve šlencích Carex rostrata, na suších místech Molinia

98

caerulea. V mechovém patru s pokryvností nad 75 % jsou dominantní rašeliníky (Sphagnum fallax), méně Polytrichum commune. Expanzivní a invazní druhy tvoří Calamagrostis epigejos, Rubus fruticosus agg., Carex brizoides, Pteridium aquilinum, Molinia caerulea, Urtica dioica. Porosty mají ochranný význam s vodohospodářskou funkcí, ohr kůrovcovou, imisní a větrnou disturbancí. Vesměs byly přeměněny na smrkové monokultury. Montánní až supramontánní kapradinové smrčiny (Athyrio alpestris-Piceion) 45. Montánní až supramontánní papratkové smrčiny (Athyrio alpestris-Piceetum) Hojný výskyt v montánním a supramontánním stupni na Šumavě (nejčastěji kolem 1200 m n.m.) na vlhkých oligotrofních půdách prudších svahů (25-350). Ve stromovém patru je dominantní smrk (Picea abies), který při horní hranici lesa vytváří spolu s jeřábem (Sorbus aucuparia) rozvolněné porosty a nižších výšek, níže za účasti buku (Fagus sylvatica) a klenu (Acer pseudoplatanus), keřové patro tvoří dřeviny stromového patra. Bylinné patro má značnou pokryvnost, kde na zastíněných místech je dominantní Athyrium distifolium, dále zde je Calamagrostis villosa, Vaccinium myrtillus, Oxalis acetosella, Adenostyles alliariae, příp. Drypteris dilatata, Významné jsou druhy vysokobylinných niv Veratrum lobelianum, Rumex alpestris, Stellaria nemorum, Senecio nemorensis, Cicerbita alpina, Melandrium rubrum, Doronicum austriacum aj. Z druhů horských smrčin bývají zastoupeny Homogyne alpina, Trentalis europaea, Streptopus amplexifolius, Luzula sylvatica. Charakteristický je výskyt druhů květnatých a acidofilních bučin – Preathes purpurea, Phegopteris connectilis, Maianthemum bifolium, příp. Calamagrostis arundinacea. Mechové patro mívá malou pokryvnost (do 10 %) - Polytrichum formosum, dále Dicranum scoparium, Rhizomnium punctatum a Sphagnum. Ohr vzhledem k jejich půdoochranné a hydrologické funkci dochází po disturbancích k nebezpečí eroze humusového horizontu. Subalpinská a alpinská vegetace (Pinion mughi, Juncetea trifidi, Mulgedio-Aconitetea, Salicetea herbaceae) 49. Submontánní borová rašeliniště Na Šumavě se vyskytují fragmentárně (sz. okraj Mrtvého luhu, Velká niva) a podhůří Novohradský hor.. Ve stromovém patru dominuje blatka (Pinus rotundata ve stromové formě), borovice sosna (Pinus sylvestris), na mělčích rašeliništích i smrk (Picea abies) a bříza pýřitá (Betula pubescens). Keřové patro obsahuje stejné, nízko vzrostlé dřeviny a keříčkové patro – Vaccinium, Ledum, Calluna, v bylinném je Eriophorum vaginatum, Oxycoccus palustris, Andromeda polifolia, příp. Melampyrum pratense ssp. paludosum. V mechovém patře převládají rašeliníky, v sušších fázích Dicranum, Pleurozium, Hylocolomium, Polytrichum. Obvykle je zde vrstva rašeliny větší než 2,5 (4-8) m, ohr expanzivním druhem Calamagrostis canescens, příp. Molinia cerulea. Zatím mapově nevymezeny. 50. Horská vrchoviště (Sphagnetalia medii excl. Pino rotundae-Sphagneum atc.) Relativně běžně na Šumavě jako nelesní společenstva (Modravské slatě, Pramen Vltavy, Rybárenská slať, Jezerní slať, Mrtvý luh aj.). Keřové patro tvoří Pinus mugo agg., méně často zakrslé formy Picea abies, vzácně Betula nana. Bylinné patro je tvořeno keříčky Calluna vulgaris, Vaccinium uliginosum, V. myrtillus, V. vitis-idaea, Empetrum hermaphroditumm, E. nigrum, Andromeda polifolia, dále Eriophorum vaginatum, Baeothryon caespitosum, Carex pauciflora. Bohaté pokryvné mechové patro tvoří acidofilní rašeliníky, dále Aulacomnium palustre, Polytrichum strictum, příp. Pleurozium schreberi, Dicranum affine, z lišejníků Cladonia rangiferina, C. arbuscula, C. pyxidata.

B.3. Centra biodiverzity Protože geografické a geologické podmínky Šumavy nevytváří příznivé předpoklady pro vytváření bohaté flóry, vyžadují zdejší významnější lokality monitoring a vhodný management. Ve zdejších kulturních a polokulturních biotopech totalitně prosazovaná ideologie bezzásahovosti likviduje většinu dochovaných cenných přírodních hodnot.

a) Primární bezlesí ledovcových karů, morén a ledovcových jezer - pozůstatky glaciálního období V ledovcových jezerech jsou jediné výskyty druhu šicha oboupohlavná (Empetrum hermaphroditum) na české straně Šumavy. V karech velkých šumavských jezer a skalnatých stanovištích se vzácně vyskytuje primární stanoviště symbolu šumavské flóry hořce šumavského neboli panonského (Gentiana pannonica). Významnými druhy zde jsou např. vrba velkolistá (Salix appendiculata), koprníček bezobalý (Ligusticum mutellina), heliofilní druhy skalních štěrbin karových stěn či skalnatých hřebenů – psineček skalní (Agrostis rupestris), sítina trojklanná (Juncus trifidus) aj. V okolí se vyskytuje např. rojovník bahenní (Ledum palustre), tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia), popelivka sibiřská (Ligularia sibirica), dále kropenáč vytrvalý (Swertia perennis) nebo starček podalpský (Senecio subalpinus). Management: záchovná opatření na záchranu, např. šídlatky.

99

b) Sekundární bezlesí trvalých travních ploch v centrální části Šumavy Prioritně se jedná o ohrožené šumavské Pláně. Zemědělský půdní fond (ZPF) velkoplošně chráněné Šumavy je tvořen převážně trvalým travním fondem- tj. loukami a pastvinami (podíl orných půd je minimální). Na ně je vázána největší škála ohrožených chráněných a vymírajících taxonů. Jedná se např. o kropenáč vytrvalý (Swertia perennis) nebo starček podalpský (Senecio subalpinus). Na podobných stanovištích a také v karech velkých šumavských jezer je třeba hledat primární stanoviště symbolu šumavské flóry hořce šumavského neboli panonského (Gentiana pannonica). Tento druh podobně jako mnohé další, které s obtížemi přežívaly vrcholný rozvoj lesa v klimatickém optimu, využil příchodu člověka a vzniku sekundárního bezlesí. Druhová skladba tohoto člověkem vytvořeného ekosystému se postupně tvořila jak z druhů primárního bezlesí, lesních světlin, a podobných stanovišť, tak z druhů, které začaly do nově vytvořených stanovišť migrovat z nižších poloh nebo byly úmyslně nebo neúmyslně člověkem zataženy při jeho činnosti. Dnes je již prakticky nemožné u všech druhů s jistotou stanovit, které jsou v území původní (ve smyslu rozšířeny zcela bez přičinění člověka před jeho příchodem) a které migrovaly až po odlesnění území buď v přímém spojení s člověkem nebo zcela samovolně. Téměř s jistotou lze považovat za původní například běloprstku bělavou (Pseudorchis albida), drobnou orchidej s širokým areálem v evropských horách a v severní Evropě, zvonečník černý (Phyteuma nigrum), endemitní druh Českoněmeckého masívu, či prhu arniku (Arnica montana) a hadí mord nízký (Scorzonera humilis). Oba tyto posledně jmenované druhy představují znovu zástupce alpského migrantu. V území s jistotou původní jsou také dnes velmi vzácní zástupci plavuní z rodu plavuník (Diphasiastrum) a kapradin z rodu vratička (Botrychium), jejichž dnešní výskyt je koncentrován nebo zcela omezen na stanoviště sekundárního bezlesí. Původnost není zcela jistá například u velmi dekorativního šafránu bělokvětého (Crocus albiflorus), který by měl rovněž návaznost na výskyt v Alpách, naopak s jistotou nepůvodní jsou v území nově zaznamenané druhy (např. svízelka lysá – Cruciata glabra). Čím jdeme do nižších poloh, tím byl vliv člověka starší a intenzivnější a v oblasti Předšumaví velmi pravděpodobně zcela zabránil zapojení kompaktního lesa a umožnil kontinuální přežití a rozšíření řady rostlin, které dnes stojí díky intenzifikaci zemědělství v průběhu 20. století anebo naopak díky upuštění od obhospodařování na pokraji vyhubení. Jedná se například o endemický druh Českého masivu hořeček český (Gentianella bohemica) nebo celou řadu orchidejí, například vstavač kukačka (Orchis morio), či švihlík krutiklas (Spiranthes spriralis), které lze považovat za druhy submediteránní či vstavač mužský (Orchis mascula) a měkčilku jednolistou (Malaxis monophyllos), u nichž je opět velmi zjevná návaznost výskytu na Šumavě a v Předšumaví na výskyt v Alpách. Na sekundární bezlesí je také vázán výskyt významných taxonomicky kritických skupin rostlin jako například rod pampeliška (Taraxacum) nebo kontryhel (Alchemilla). Prvořadě je potřebný monitoring, neboť současná evidence ZPF naprosto neodpovídá současnému stavu. V rámci managementu je nutná obnova tradičního obhospodařování extenzivní pastvou či kosením k blokování nežádoucí sukcese (v rozporu s bezzásahostí). c) Specifické bezlesí horských (centrálních) vrchovištních rašelinišť Jedná se sice o společenstva druhově chudá, avšak hostící celou řadu druhů, které dokládají dlouhý historický vývoj rašelinišť, přičemž je považujeme za glaciální relikty, neboť jejich rozšíření ve střední Evropě lze předpokládat v období glaciálu nebo velmi raného holocénu. Jedná se například o dobře známou břízu trpasličí (Betula nana), blatnici bahenní (Scheuchzeria palustris), klikvu maloplodou (Oxycoccus microcarpus), suchopýrek trsnatý (Trichophorum cespitosum) nebo ostřici šlahounovitou (Carex chordorrhiza). Tyto rostliny mají sice dnes často široké areály v severní Evropě či celé Eurasii, avšak unikátnost šumavských výskytů spočívá opět právě ve společném výskytu těchto druhů a druhů s omezeným středoevropským areálem, s nimiž tvoří často ojedinělé vegetační jednotky. Málokdo si uvědomuje, že dominanta šumavských rašelinišť, borovice kleč (Pinus mugo), je středoevropským endemitem stejně jako ještě daleko vzácnější a ohroženější borovice blatka (Pinus rotundata), která je dominantou údolních rašelinišť v údolí Křemelné a horní Vltavy. Management: Zajišťování příznivého vodního režimu, příp. blokování sukcese (v rozporu s bezzásahovostí) d) Hluboce zaříznutá údolí (Křemelné a Vydry), skalní výchozy, skalní hřbety (Popelná hora), balvanové proudy a „kamenná moře“ Extrémní expoziční polohy balvanitých sutí a stabilizovaných sutí prioritně porůstají společenstva lišejníků a mechů, dále pak kapradin, např. sleziník (Asplenium), příp. keříčková vegetace a typické druhy, např. kostřava sivá (Festuca pallens), tařice skalní (Aurinia saxatilis ssp. arduini) aj. Hluboce erodovaná údolí Vydry a Křemelné jsou typická pestrou škálou expozičních a trofických, příp. inverzních podmínek, což podmiňuje značnou biotopovou pestrost. Vyskytuje se zde např. horská acidofilní bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), zatímco v humóznějších podmínkách, např. na suťových svazích se vyskytují květnaté bučiny s kyčelnicí děvítilistou (Dentario enneaphylliFagetum), nebo smíšené horské javořiny s podsvazu Acerenion (as. Aceri-Fagetum), a na plochách s mělkým humózním horizontem smilkové porosty, příp. keříčková společenstva. Ma: využít atraktivity lokalit pro osvětovou činnost. e) Smíšené lesy na živnějších substrátech – květnaté bučiny a suťové lesy na jv. Šumavy Typickými druhy jsou např.: buk, jedle, kyčelnici devítilistou (Dentaria enneaphyllos), mařinku vonnou (Galium odoratum), měsíčnici vytrvalou (Lunaria rediviva), plicník tmavý (Pulmonaria obscura). Management: sledovat

100

zajištění druhové, věkové a prostorové skladby odpovídající přirozené a to přirozenou obnovou podle potřeby doplňovanou asistenčními opatřeními, např. ochranou přirozeného zmlazování proti zvěři, podporou obnovy geneticky a stanovištně vhodných dřevin (autochtonní sadební materiál). f) Mokřadní plochy Hornovltavské kotliny a pravého břehu Lipna Jedná se o boreokontinentánní druhy především ve Vltavické brázdě, např. popelivka sibiřská, tavolník vrbolistý (Spiraea salicifolia), rojovník bahenní (Ledum palustre), vrba borůvkovitá (Salix myrtilloides), jirnice modrá (Polemonium caeruleum), stulík malý (Nuphar pumila), bublinatka bledožlutá (Utricularia ochroleuca), všivec žezlovitý (Pedicuůlaris sceptrum-carolinum), či parazitická rostlina záraza bílá (Orobanche alba). Management: zábrana jejich degradaci sukcesním zalesněním příp. intenzivním zemědělským využíváním (což zde nehrozí), zachování a obnovování přírodních vodních ploch, tůní, mokřadů, zachování a udržení biodiverzity nivních ploch, případná revitalizace vodních toků g) Horské a podmáčené smrčiny potenciální klimatické smrčiny na Šumavě v polohách od 1200 (1150) m do 1300 m s průměrnými srážkami nad 1400 mm, průměrnými teplotami pod 40 C (a vegetačním období pod 80 C). Jejich základem je smrk ztepilý (Picea abies) nejzápadnější taxon komplexu rozšířeného v boreální zóně celé Eurasie, jehož kvalita byla na Šumavě silně narušena. Floristicky jsou tyto porosty fádní a druhově chudé. Charakteristické druhy těchto stanovišť mají často převážně boreální areál jako například sedmikvítek evropský (Trientalis europaea) nebo vzácná drobná orchidej bradáček srdčitý (Listera cordata). Do zóny šumavských smrčin je také koncentrován výskyt endemitní rostliny Českého masivu oměje šalamounku (Aconitum callibotryon). Typicky do pramenišť v zóně smrčin v JV Šumavě vstupuje další známá šumavská rostlina alpského migrantu kýchavice bílá (Veratrum album). Naopak na prameniště SZ části Šumavy je omezen například výskyt suboceanického druhu mokrýše vstřícnolistého (Chrysosplenium oppositifolium). Na celé území Šumavy se stačil rozšířit druh, který je do jisté míry symbolem spojení Alp a Šumavy, jedna z rostlin, které byly ze Šumavy popsány – dřípatka horská (Soldanella montana). Dále jsou zde charakteristické kapradiny papratka samičí (Athyrium filix-femina) a vzácněji papratka horské (A. distentifolium), šťovík árónolistý / horský) (Rumex arifolius/ alpestris), případně čípek objímavý (Streptopus amplexifolius). Management: sledovat zajištění druhové, věkové a prostorové skladby odpovídající přirozené a to přirozenou obnovou podle potřeby doplňovanou asistenčními opatřeními, např. podporou obnovy geneticky a stanovištně vhodných dřevin (autochtonní sadební materiál) a ochranou přirozeného zmlazování proti zvěři (v rozporu s bezzásahovostí). h) Extenzivně obhospodařované podhorské Předšumaví, např. Boleticko, Sušicko (Javorník), Prachaticko (Zlatý potok), Nalžovohorsko aj. Příkladná je biodiverzita Nalžovohorska: Flóra: kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), ostřice Davallova, přioblá, Hartmanova, blešní, stinná (Carex davalliana, diandra, hartmanii, pulicaris, umbra), zábělník bahenní (Comarum palustre), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), hořeček český (Gentianella praecox ssp.bohemica), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), rozchodníkovec nachový (Hylotelephium triphyllum), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), zdravínek červený (Odontites rubra), vstavač mužský (Orchis morio), hruštice jednostranná (Orthilia / Ramischia secunda), tolije bahenní (Parnasia palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), tučnice obecná (Pinquicula vulgaris), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), zimostrázek alpský (Polygala chamebuxus alpestris), vrba plazivá (Salix repens ssp. rosmarinifolia), dřípatka horská (Soldanela montana), jetel kaštanový (Trifolium spadiaceum), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica) Fauna: veverka obecná (Sciurus vulgaris), vydra říční (Lutra lutra), křeček polní (Cricetus cricetus), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), užovka hladká, u. obojková (Coronella austriaca, Natrix natrix), zmije (obecná (Vipera berus), ropucha obecná, r. zelená (Bufo bufo, B. calamita), skokan zelený (Rana esculenta), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), rosnička zelená (Hyla arborea), čolek obecný (Triturus vulgaris), čáp bílý, č. černý (Casmoderius albus, Ciconia nigra), čírka obecná, č. modrá (Anas crecca, A. querduela), potápka roháč, p. černokrká, p. rudokrká (Podiceps cristatus, P. nigricollis, P. griseigena), bekasina otavní (Gallinago gallinago), chřástal vodní (Rallus aquaticus), konipas luční (Motacilla flava), křepelka polní (Coturnix coturnix), koroptev polní (Perdix perdix), holub doupňák (Columba oenas), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), krahujec obecný (Accipiter nisus), moták pochop, m. pilich (Circus aeruginosus, C. cyaneus), sova pálená (Tyto alba), sýček obecný (Athene noctua), krutihlav obecný (Jynx torquilla), rorýs obecný (Apus apus), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), ťuhýk obecný, ť. šedý (Lanius collurio), pěnice vlašská (Sylvia nisonia), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), žluva hajní (Oriolus oriolus), škeble rybniční – (Anonda cygnea), rak říční (Astacus astacus), čmelák polní, č. zemní, č. skalní (Bombus agrorum, B. terrestrina, B. lapidarus), mravenec lesní (Formica rufa), batolec duhový (Apatura iris), modrásek hořcový (Neculinea alcon), otakárek fenyklový (Papilio machaon). Monitoring a management: zachovat či obnovit biodiverzitu přizpůsobeným extenzivním obhospodařováním (pastva, doplňovaná ruční sečí a výběrovou likvidací sukcesních a náletových dřevin, při příp. umělé obnově nutno použít druhy z téže lokalita, příp. ekotopově souhlasné provenience).

101

B.4. Geodiverzita – jeden z hlavních předpokladů biodiverzity RNDr. Viktor Valtr, CSc. Ochrana struktur a procesů živé i neživé přírody musí sledovat nejen křehkou biodiverzitu, ale i geodiverzitu, která je jedním z hlavních předpokladů biodiverzity. Geodiverzita zahrnuje geologické, geomorfologické, paleontologické, půdní, hydrologické a atmosférické prvky, jejich procesy a systémy. Geodiverzita obvykle podmiňuje biodiverzitu, resp. různorodost přírody, takže např. živné či chudé, vlhké či suché, jílovité či kamenité, hluboké či mělké substráty podmiňují různé typy lesních a bylinných společenstev (např. nivní či skalní). V Českém geologickém ústavu vznikl Registr významných geologických lokalit – na území ČR je jich evidováno cca 1500. Ochrana biodiverzity je v mezinárodním měřítku záležitostí posledních desetiletí, některá místa jsou chráněna v rámci světového dědictví organizace UNESCO, při níž vzniká síť geoparků v Evropě je jich 33, v ČR je členem Český ráj a o členství usiluje Barrandien a Moravský kras. Specifický charakter Šumavy podmínila neživá příroda, která se promítla do bohatství živé přírody. Geologické pochody zásadně podmínily výškovou členitost a vytvořily bohatství tvarů jejího povrchu, spolu s podnebními faktory pak utvářely vodní poměry a druhy půd. Šumava, která je jedním z nejstarších pohoří Evropy, je budována horninami zejména prahorního a prvohorního stáří – žulami (Prášily, Třístoličník, Knížecí stolec), rulami (Boubín) a svory (Ostrý). Produkty vnějších geologických sil na povrchu georeliéfu, tvoří např. strukturní, kryogenní, glacigenní a pseudokrasové formy, zajímavé jsou i antropogenní formy reliéfu - svědkové těžební činnosti. Stamiliony let geologické historie jsou hlavním zdrojem pestrosti šumavské krajiny. Nalezneme zde různé druhy rul a granitů, které zastupují dvě, na Šumavě zcela převládající skupiny hornin - horniny přeměněné a hlubinné vyvřeliny. Odolnější horniny, které dokázaly lépe vzdorovat zvětrávání a odnosu, vyčnívají dnes nad okolní povrch jako bizarní skalní útvary nebo mohutné terénní vyvýšeniny, obohacují tvářnost šumavské krajiny. V nejmladších geologických obdobích celá řada horských ledovců vysílala své splazy do údolí. Zanechala za sebou příkré skalní stěny ledovcových karů a množství přesunutého materiálu, který v podobě morénových valů dosud zadržuje jezerní vody. Působení ledovce modelovalo také horu Plechý, nejvyšší vrchol na české straně Šumavy. I za tvar mohutného (svorového) jehlanu Velkého Javoru v sousedním Bavorsku, poblíž našich hranic, je odpovědný ledovec. Rulový Boubín, se svým slavným pralesem, má na svazích kamenné moře z rozlámaných horninových bloků, oddělených při střídavém zamrzání a odtávání. Do horninového masivu Šumavy se zařezávaly a dosud zařezávají vodní toky jako Vydra a Křemelná a hloubí zde svá hluboká, kaňonovitá údolí. Na plochém a mírně zvlněném povrchu Plání, tam, kde se hromadí voda, jsou rozlehlá rašeliniště, na nichž najdeme i rostlinné druhy přežívající z dob ledových. Geodiversita Šumavy je skutečným národním dědictvím, která má svou krásu a přírodovědnou hodnotu.

B.5. Vegetační stupně a biochory Šumavy (podle doc. RNDr. M. Culka, CSc.) Motto: Biogeografická diferenciace má smysl tehdy, pokud její výsledky budou využity v prostorové diferenciaci z hlediska potřeb ochrany či tvorby krajiny. Charakteristika lesních vegetačních stupňů (LVS) v NP a CHKO Šumava (Vacek S., 2012) zastoupení % nadm. výška (m) prům. teplota (0C) roční srážky (mm) vegetační doba (dny) NP CHKO celk. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------5.jedlobukový 0,64 7,36 5,68 450 - 700 5,5 – 6,5 800 – 980 130 - 140 6.smrkobukový 39,10 70,35 55,59 600 – 90 4,5 – 5,5 900 – 1050 115 - 130 7.bukosmrkový 38,07 20,83 28,89 900 – 1050 4,0 - 4,5 1050 – 1200 100 – 115 8. smrkový 19,32 0,65 8,22 1050 – 1350 2,5 – 4,0 1200 - 1400 60 - 100 9. klečový 1,30 1,> 1350 < 2,5 > 1300 < 70 Pozn.: lesní vegetační stupně jsou mírně odlišné od následně uváděných a běžněji používaných (přírodovědeckých) vegetačních stupňů. Biochora je vyšší typologická jednotka členění bioregionu na regionální úrovni. Základní hlediska pro jejich vymezení jsou: vegetační stupeň, reliéf a substrát, jež podmiňují výskyt odlišných ekotopů. LVS

102

4. vegetační stupeň submontánní (4.a. bukový, příp. 4.b. dubovojehličnatá varianta) – cca 2 % Ještě mezofytikum, nadmořská výška 400 – 700 m, průměrné roční srážky 700 mm (4.b.- dešťový stín), průměrné roční teploty 70 C, vegetační doba cca 150 dnů. 4SS Svahy na kyselých metamorfitech 4. v.s. Tento typ biochory je nejrozšířenějším typem svahů v ČR. Je zastoupen mnoha segmenty ve většině hercynských vrchovin a hornatin. Tvoří především nápadné dlouhé svahy po obvodu pohraničních hor. (nejzřetelnější jsou při obvodu Krušnohorského a Českoleského bioregionu). Největší plochu zabírá typ v bioregionech Pošumaví – Českokrumlovské (1.43) – 252 km2 – a Sušické (1.42) – 230 km2. Reliéf má ráz převážně mírného svahu rozčleněného údolími a ojedinělými svahovými kopci. Převýšení svahů v rámci typu dosahuje zpravidla 100 – 250 m. Na svazích se místy nacházejí balvanové proudy. Výchoz křemencového valu Prachaticích (1.43) chrání PP Žižkova skalka. V segmentech poblíž nížin byly otevřeny drobné i větší, dnes zpravidla opuštěné lomy a jsou zde jámy po těžbě železné rudy i barevných kovů, včetně sejpů po těžbě zlata. Substrát je tvořen především monotónními proterozoickými rulami a migmatity. Půdy jsou převážně kyselé kambizemě. Na ojedinělých skalách jsou kyselé litozemě a rankery. Převažující kambizemě jsou zpravidla hlinitokamenité a mají okrovou barvu. Klima je mírně teplé a srážkově slabě nadprůměrné. Klima na svahu má výrazný gradient dle nadmořské výšky. Mohou se zde vyskytovat padavé větry a typické je stékání chladného vzduchu po svahu za radiačního typu počasí v noci a v zimě, a to především v bezlesí. Segmenty typu ještě většinou jsou v dosahu regionálních teplotních inverzí. Vegetace: Varianta základní: Charakteristickou jednotkou potenciální přirozené vegetace je mozaika květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum) a acidofilních bikových bučin (Luzulo – Fagetum). Na prudkých svazích jsou suťové lesy (Mercuriali – Fraxinetum, Lunario – Aceretum). Na lesních prameništích a podél menších potůčků se objevují ostřicové jaseniny (Carici remotae – Fraxinetum), podél větších potůčků další typy nivní lesní vegetace z podsvazu Alnenion glutinoso – incanae. V úpatích depresích jsou občas přítomny i bažinné olšiny (Alnion glutinosae). Na odlesněných místech jsou charakteristické luční porosty svazu Arrhenatherion a Cynosurion, na vlhkých místech svazu Calthion. Lokálně se zachovaly nízké trávníky zde svazu Violion caninae a rašelinné louky ze svazu Caricion fuscae. Varianta podšumavská (1.42, 1.43): Bikové bučiny jsou často nahrazeny na návětrných svazích metlicovými jedlinami (Deschampsio flexuosae – Abietetum), na sušších a výslunných svazích acidofilními doubravami ze svazu Genisto germanicae – Quercion s velkým zastoupením jedle. Druh kontrastně – similární. D: 3AB3 (4), *4AB3 (42), *4B3 (35), 5B3 (8). K: 3AB-B1-2 (1), *4AB-B1-2 (1), *4BC3 (8), 4BC5a (1). Současné využití krajiny: lesy 46 %, travní p. 29 %, vodní p. 1 %, pole 19,5 %, sady 2 %, sídla 1 %, ostatní 1,5%. Převažují lesy, které jsou zpravidla součástí rozsáhlých lesních komplexů, přesahující z výše ležících biochor. Často se vyskytují i středně velké lesy, které pokrývají pouze nejstrmější části svahů, především svahová údolí a vystupující kopce. V lesích naprosto dominují kulturní smrčiny, často s příměsí modřínu a borovice. Relativně často se zde vyskytují i menší bučiny, nebo alespoň příměs buku. Při okrajích lesů se často vyskytuje bříza bradavičnatá, dub letní a topol osika. V Plánickém BR (1.41) je chráněn smíšený listnatý les s lípou s PR Jelení vrch, stará bučina v PP Velký kámen a květnatá bučina v PP V Houlištích. V 1.42 sem okrajově zasahuje PR Borek u Velhartic s reliktním borem na skalách a suťovým lesem. V 1.43 jsou smíšené lesy s tisem v PP Tisy u Chrobol. Travní porosty jsou velmi hojné, a to zvláště na strmějších svazích v pohraničních pohořích, kde po vysídlení Němců zemědělská výroba přešla na lukařství a pastvinářství. Pro louky a pastviny jsou charakteristické širší meze z vysbíraných kamenů s bohatým porostem dřevin. Značná část travních porostů byla po r. 1950 zalesněna a v současné době zvláště menší louky a pastviny zarůstají náletem. Cennější zbytky travních porostů jsou chráněny v Sušickém bioregionu v NPP Pastviště u Fínů (se švihlíkem krutiklasem), PP Podhájí (květnatá mokřadní louka), PP Na vysokém (opuštěná květnatá pastvina) a PP Chvalšovické pastviny (bohaté rašelinné louky). Vodní plochy nejsou hojné, převážně je tvoří drobné potoky, stékající ze svahů. Ojediněle sem byly zahrnuty i říčky, např. Úhlava u Nýrska či Volyňka. Největší vodní plochou je nádrž Nýrsko (cca 150 ha) v Šumavském BR. Pole jsou malá, výjimečně středně velká na plošších částech svahů. Zpravidla mají po obvodu a někdy i uvnitř rozptýlené dřeviny. Sady jsou vzácné a jsou pouze v zahradách u vesnických stavení. Sídla jsou zastoupena relativně málo. Převažují malé vesnice, mnohé vesnice vznikly u ložisek rud a později je obývali skláři. Je pozoruhodné, že právě v tomto typu na okraji středověké ekumeny (nebo právě proto?) vzniklo a zachovalo se mnoho románských a ranně gotických vesnických kostelů. V Sušickém bioregionu je mnoho vesnic s roubenými stavbami (např. Kváskovice) i s domy lidového zděného baroka. V oblasti bývalého německého osídlení vesnice postupně zanikají a mnohé již zanikly, nebo se v lepším případě změnily v kolonie rekreačních chalup. Charakteristické jsou velké chodské vesnice (Klenčí, Chodov, Postřekov) na okraji Českoleského BR. Náhradní typy: 4VS+ (5VS, 5 PS, 5VQ, 5 PQ), 4 US, 4SQ. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAD; náhradní: ATT nebo MTH. 5. vegetační stupeň supramontánní (podhorský) jedlo-bukový – cca 46 % Již oreofytikum, nadmořská výška 600 – 900 m, průměrné roční srážky 800 mm a více, průměrné roční teploty 6,5 0 C, vegetační doba cca 140 dnů, dnes převážně smrkové monokultury. 5BS Rozřezané plošiny na kyselých metamorfitech 5 v.s. Jedná se o velkoplošný typ, čtvrtý nejrozsáhlejší v 5. v. s. Nachází se v Hercyniku při obvodu Čech na vrcholových

103

plošinách vyšších vrchovin a v nižších polohách většiny pohraničních hor. Typ je zastoupen malými, středním a především velmi rozsáhlými segmenty. Reliéf je málo členitý, nevýrazný. Je tvořen plošinami, nízkými plochými pahorky, velmi oblými, širokými hřbety a převážně mírnými svahy a úvalovitými rozevřenými mělkými údolími. Převýšení mezi dny údolí a vrcholy pahorků se jen vzácně blíží 50 m. Skály a sutě jsou vzácné. Roztroušeně byly v několika segmentech v různých BR, převážně ve středověku, dolovány různé kovy, po čemž se zachovaly jámy, štoly a haldy. Dominují migmatitizované pararuly a migmatity (především biotitické, silimanit-biotitické, cordierit-biotitické, dvojslídné, muskovit-biotitické), méně pak různé slídnaté svory a ortoruly. Nehojné jsou vložky kvarcitu, různých břidlic, středně živných amfibolitů, okrajově zasahují i různé granity. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité, nepísčité. Z půdních typů výrazně převažují dystrické kambizemě. V nižších polohách se vyskytují typické kyselé kambizemě. V plochém, nevýrazném, mírně depresním reliéfu jsou značně rozšířeny kyselé kambizemě pseudoglejové a kyselé pseudogleje. Podél potoků vznikly kyselé gleje, vzácněji i organozemní gleje. Ojediněle se vyskytující skalky pokrývají kyselé litozemě, sutě pod skalami pak nenasycené kyselé rankery. Klimaticky se jedná o přechod mezi chladnými a mírně teplými oblastmi. Ovlivnění klimatu reliéfem se projevuje především přízemními teplotními inverzemi na dnech mělkých úvalových údolí. Vegetace: Hlavním typem potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bučiny, v nižších polohách bikové (LuzuloFagetum), ve vyšších polohách vzácněji i smrkové (Calamagrostio villosae-Fagetum). V depresích se vzácněji nacházejí rohozcové smrčiny (Bazzanio – Piceetum). Podél potůčků lze předpokládat smrkové olšiny (Piceo – Alnetum), větší vodní toky v provázejí podhorské olšiny as. Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Pro louky a pastviny byla v minulosti asi typická vegetace svazu Violion caninae, dnes zachovaná v mizejících fragmentech, vinou eutrofizace a dosévání náhradními kulturními porosty, druhovým složením se blížícími svazu Arrhentherion. Vlhčiny zabíraly bažinné a zrašelinělé luční porosty podhorských typů, náležející ke sv. Calthion, Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostrae. Druh kontrastně – similární. D: AB1 (+), 4AB3 (8), 5AB2 (+), *5AB43(70), 5B3 (7). K: *5A3 (2), 5BC3 (1), 5AB-B34 (9), 5AB-B5b (1), *5BC5a (2). Současné využití krajiny: lesy 37 %, travní p. 19 %, vodní p. 2 %, pole 36 %, sady 1,5 %, sídla 2 %, ostatní 2,5 %. Velikostně jsou lesy velmi variabilní, nejčastější jsou velké lesy. Prakticky se vyskytují pouze smrkové monokultury, dřeviny přirozené skladby jsou spíše ojedinělé. Podíl travních porostů se ve většině bioregionů pohybuje mezi 13 a 35 %, jedná se převážně o kulturní louky a pastviny. Biologicky hodnotné jsou některé podmáčené až zrašelinělé luční porosty. Vodní plochy představují malé a středně velké rybníky. Do Šumavského bioregionu zasahuje u Frymburku část nádrže Lipno. Vodní toky jsou reprezentovány převážně malými potoky. Na Šumavě pole téměř chybějí. Zastoupení sídel na Šumavě je malé, typická jsou středně velká sídla, V Šumavském BR je pozoruhodné městečko Frymburk s pozdně gotickým chrámem nad hladinou Lipenské přehrady. Místy se nacházejí kostely v dominantní poloze a aleje s radiální sítí cest. Náhradní typy: 1.62 5PS+5Do. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUAJ, LONO; náhradní: ATT nebo ATV. 5Do Podmáčené sníženiny na kyselých horninách 5. v. s. Typ je druhý nejrozsáhlejší v rámci 5. vegetačního stupně; vyskytuje se ve většině horských a podhorských hercynských bioregionů, nejvíce je typ zastoupen v Šumavském bioregionu – 215 km 2. Reliéf je tvořen v pahorkatinách, převážně nevýraznými, ploššími podmáčenými sníženinami s pramennými a horními částmi toků. Další deprese jsou široce rozevřené a jsou odděleny velmi nevýraznými hřbety a pouze mírnými svahy. Relativně výraznější jsou sníženiny v Šumavském a Českoleském bioregionu, kde jsou obklopeny okolními vrchovinami či hornatinami. V Šumavském bioregionu jsou časté kamenice a nacházejí se zde i sejpy po historické těžbě zlata. Podloží tvoří vzácně silně, častěji však středně až mírně kyselé horniny nejrůznějšího stáří a geneze. Dominují kyselé metamorfity (převážně různé pararuly a migmatity, méně i svory, ortoruly, středně živné amfibolity, dále fylity, zelené a chloritické břidlice, blastomylonity, metagranitoidy, kvarcitické ruly…) a kyselé až neutrální plutonity (různé granulity, granity až granodiority, křemenné diority …). Pro segmenty je typický značný rozsah deluviálních, příp. deluvio-fluviálních a fluviálních sedimentů. Zvětraliny jsou různě kyselé, na metamorfitech převážně hlinito-kamenité, na plutonitech zejména štěrkovité a písčité, na drobách především hlinito-písčité, na pískovcových horninách převážně písčité. Rašeliny jsou poměrně vzácné a málo mocné. Půdy jsou většinou zamokřené a modré, kyselé až středně živné. Podél vodních toků se vyskytují typické gleje, méně časté jsou kyselé gleje organozemní, velmi vzácně přecházející až do kyselých organozemí. Na svahových bázích a mírných svazích (deluvia) se nacházejí primární pseudogleje, místy pouze kambizemě pseudoglejové. Na netypických ekotopech mimo podmáčení jsou rozšířeny nejčastěji dystrické nebo typické kyselé kambizemě, ve vyšších nadmořských výškách i podzoly kambizemní. Klimaticky se jedná o polohy na přechodu mezi chladnou (CH7) a mírně teplou oblastí (zejména MT3). Ovlivnění klimatu reliéfem se projevuje především kumulací relativně chladnějšího vzduchu ve sníženinách, které tak představují polohy s podmínkami pro vznik přízemních inverzí; silnější jsou inverze v bioregionech s členitějším reliéfem. Větrnost je v rámci 5. vegetačního stupně výrazně podprůměrná. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří v jádrech sníženin podmáčené jedlosmrčiny (Equiseto – Piceetum), které v některých segmentech na lesních rašelinících prameništích střídají podmáčené rohozcové smrčiny (Bazzanio – Piceetum). Podél potůčků jsou smrkové olšiny (Piceo – Alnetum), podél větších potoků v pohraničních pohořích

104

i olšiny olše šedé (Alnetum incanae), ve vnitrozemí jiné typy potočních olšin. Na relativně sušších místech se vyskytují acidofilní bučiny, v nižších pohořích bikové (Luzulo – Fagetum), ve vyšších smrkové (Calamagrostio villosae – Fagetum). V náhradní vegetaci podél vodních toků lze očekávat vysokobylinné porosty svazu Petasition officinalis a bažinné louky podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion. Místy se vyvinula i přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi – Caricion canescentis, případně rašelinné louky svazu Caricion fuscae. Druh kontrastně – similární. D: *5A4 (12), *5AB4 (55). K: *5AB3-4 (15), *5AB-B5b (13), *5BC5a (5). Současné využití krajiny: lesy 50 %, travní p. 25,5 %, vodní p. 3,5 %, pole 16 %, sady 1 %, sídla 2 %, ostatní 2 %. Podíl lesů v bioregionech s největším výskytem podmáčených sníženin: Šumavský 34 %. Velikostně jsou lesy velmi různé, časté jsou malé a středně velké lesy, ale také lesní komplexy. Zcela převládají smrčiny, které jsou na nejvlhčích stanovištích ve směsi s olší, příp. jedlí a jasanem přirozené; v Šumavském bioregionu v rozsáhlé NPP Blanice, při okrajích PP Olšina v Novolhotském lese i při okrajích PP Rašeliniště Bobovec, PP Velké bahno, I. zóny NP Vltavský luh. V Novohradském bioregionu jsou vlhké lesy v NPR Žofínský prales (do typu zasahuje pouze okrajově). Podíl travních porostů se ve většině bioregionů pohybuje mezi 10 a 35 %, nejvyšší je na Šumavě (55 %). Jedná se převážně o kulturní louky a pastviny, ve VVP Jince v Brdském BR a dále v Šumavském BR o krajinářsky a ekologicky cenná luční lada s křovinami. Velká část podmáčených luk byla v minulosti odvodněna a dnes často tvoří degradovaná ruderalizovaná lada. Biologicky nejvýznamnější jsou zbytky roztroušeně se vyskytujících podmáčených a rašelinných luk. Jsou chráněny v Sušickém BR (1.42) a PR Na Volešku, v 1.43 v PP Pod Ostrou horou (s kosatcem sibiřským). Typické a velmi časté jsou malé a středně velké rybníky; vyskytuje se i několik velkých vodních nádrží a rybníků. Některé tyto vodní plochy se svým litorálem přecházejícím do podmáčených nebo zrašeliněných luk mají velmi vysokou biologickou hodnotu (výskyt významných či chráněných druhů rostlin, lokality rozmnožování obojživelníků , vodní ptactvo …) a jsou chráněny v 1.62 v PR Pláničský rybník. Vodní toky jsou zastoupeny převážně horními a pramennými částmi, segmenty typu protékají i horní toky řek Blanice, Studené a Teplé Vltavy. Biologicky jsou nesmírně cenné zmíněné NPP Blanice (Šumavský BR), vesměs chránící přirozené toky s hodnotnými biocenózami s perlorodkou říční. Další čisté meandrující potoky jsou součástí uvedených, převážně lučních chráněných území. Pole jsou zastoupena rozdílně – méně v bioregionech s relativně členitějším reliéfem a s rozsáhlými lesními komplexy, více v bioregionech s rozsáhlými pahorkatinami, kde zpravidla převyšují podíl travních porostů. Pole nejsou velkoplošná, často jsou rozčleněna liniovou zelení (podél potoků, na mezích, kamenicích …) a jsou obklopena lesy, travními porosty a sídly. Sady zaujímají minimální plochu, představují je pouze zahrady u vesnických domů s nenáročnými dřevinami (odolné odrůdy třešní, slivoní, jabloní). Sídla jsou zpravidla menší vsi, vyskytují se však i malá města (např. Volary). Několik obcí, zvláště ve VVP, v minulosti zaniklo. Nejčastěji zabírají sídla v bioregionech 0,5 – 2 % plochy. Objekty tradiční lidové architektury se zachovaly zejména v bioregionech Šumavském (Volary – bavorské formy alpských roubených domů a dřevěné seníky na loukách v okolí; Borová Lada, Lenora – obecní pec na chleba), Plánickém (Úloh), Sušickém (Kolinec – barokní most, barokní domy). Náhradní typy: 5Dr. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAJ, SMP, LOMO, LONS, LONO ale v pohraničních horách LOPS; náhradní: MTH, PRPM, VOLS, VOVS. 5 Dr Podmáčené sníženiny na kyselých horninách s rašeliništi v 5. v.s. Těžiště rozšíření typu je v Šumavském bioregionu (1.62) - 82 km 2, dále je relativně hojnější v Českoleském BR (1.61) 33 km2. Relativně členitější reliéf je na Šumavě. Deprese s rašelinami se nacházejí v otevřených úvalových pramenných částech údolí a málo výrazných úpadech či plošinkách s přilehlými bázemi mírných svahů. V šumavském BR se vyskytují kamenice. V minulosti velmi ojediněle docházelo k těžbě rašeliny. V podloží dominují kyselé plutonity - žuly s různým podílem slíd - a kyselé metamorfity - zejména biotitické a cordierit-biotitické migmatity a biotitické pararuly s cordieritem či silimanitem, méně časté jsou dvojslídné svory, na Šumavě rekrystalinové granulity, pak fylity a minimálně i zelené břidlice. Typické je menší vytváření menších ploch rašelin, které však nebývají příliš mocné, jen místy jejich vrstva překvapuje 0,5 m. Velmi rozsáhlé plochy zabírá deluvium, deluviofluviální a fluviální sedimenty. Zvětraliny mají společnou pouze kyselost, zrnitost je rozdílná - na kyselých plutonitech jsou štěrkovité a písčité, na kyselých metamorfitech převážně hlinito-kamenité až kamenitohlinité. Půdy jsou vesměs kyselé a mokré až zamokřené. Převažují gleje typické a gleje organogenní, na rašelinách se nacházejí organozemě. Rašeliniště mají převážně přechodový charakter mezi vrchovišti a slatinami. Na svahových bázích jsou rozšířeny kyselé pseudogleje. Okraje sedimentů v nezamokřeném terénu (hřbítky) pokrývají districké kambizemě nebo kambizemní podzoly, velmi vzácně i typické kyselé kambizemě. Klima je převážně chladné a poměrně vlhké, nejvíce je zastoupena klimatická oblast CH7, v Šumavském BR zasahuje do typu okrajově i chladnější a vlhčí CH6. Ovlivnění klimatu reliéfem se projevuje především kumulací relativně chladnějšího vzduchu ve sníženinách, které tak představují polohy s podmínkami pro vznik přízemních teplotních inverzí, které jsou v členitějším reliéfu středně silné. Větrnost je v rámci 5. vegetačního stupně relativně nižší. Vegetace ve variantě s rašelinnými bory: Na humolitech by smrčiny přecházely i v rašelinné bory, zejména asociace Vaccinio uliginosi-Pinetum sylvestris. Extrémní typ BR. Druh konstantně-similární. D: 5A4, 5AB4, K: 5AB3, 5ABB5b, 5A6, 5A7b, 5A8b-rašelinná jezírka. Současné využití krajiny: lesy 44%, TTP 47,5%, vodní plochy 4,2%, pole 3%, sídla 0,3%, ostatní 1%. Podíl lesů bývá 35 - 55 %. Velikostně jsou lesy nevyhraněné, plošně převažují okraje velkých lesů. Zcela dominují kulturní smrčiny,

105

které jsou většinou blízké přirozeným podmáčeným smrčinám. Na rašeliništích se místy přidružují i břízy (zvláště bříza pýřitá), podél potoků jsou časté olše, místy se vyskytují vrby, na rašeliništích roste vzácně rojovník bahenní (např. u rybníka Olšina). Největší množství chráněných podmáčených a rašelinných lesů je v Šumavském BR (NPP Blanice, NPR Velká Niva, PP Multerberské rašeliniště, PP Rašeliniště Bobovec). Travní porosty zaujímají 30 - 50 %, v Šumavském BR až 60 %. Jedná se o vlhké až podmáčené, převážně rašelinné louky a o postupně zarůstající vlhkomilná a rašelinná lada. Jejich biologický význam je značně vysoký. Důvodem ochrany jsou cenné rašelinné, vlhkomilné a vodní biocenózy s výskytem typických a často zvláště chráněných druhů, např. vachta trojlistá, klikva bahenní, rosnatka okrouhlolistá, tetřívek obecný - tokaniště, V šumavském BR tj. např. NPP Blanice, PP Pestřice, PP Hálův kříž, NP Strážný-Pod obecním lesem (s šafránem bělokvětým). Vodní plochy jsou zastoupeny 1 - 2,5 %, typické a poměrně časté jsou především malé kyselé rybníky (v Šumavském BR rybník Olšina). Na rašeliništích se místy vyskytují i přirozená malá jezírka. Vodní plochy výrazně zvyšují biodiverzitu i celkovou diverzitu krajiny a hrají pozitivní roli v odtokových poměrech. Síť vodních toků je hustá, převážně se však jedná o pramenné a horní části toků, např. Křemelná, Teplá Vltava. Vzhledem k podmáčení je intenzivní zemědělské nevhodné, orná půda zasahuje do typu pouze okrajově na vodou neovlivněných ekotopech. Sídla jsou zastoupeny velmi málo, a to malými vesnicemi nebo jen jejich okraji, chatami a často pouze komunikacemi. Objekty lid. architektury ojediněle v Srní (šindelové střechy). Náhradní typy: 5Dv+5Do. Cílové ekosystémy: přirozené SMP, PRSM, dále LOMO, LONS, náhradní PRPM, VOLS, VOVS. 5Dv Podmáčené sníženiny s hlubokými rašeliništi 5. v.s. Typ se nachází v příhraničních horách ČR, převážně v Šumavském BR – 67 km 2. Reliéf je plochý s nevýraznými konkávními tvary. Na Šumavě tvoří tento typ údolní rašeliniště v nivách menších potoků a v širokém úvalu Vltavy. Vrchoviště se vyskytují v nevýrazných sníženinách tektonicky zdvižených zarovnaných povrchů. Přirozený charakter některých rašelinišť na Šumavě byl narušen odvodněním a těžbou za vzniku těžních stěn a jam, cest a odvodňovacích kanálů. Převážná část byla zatopena Lipenskou přehradou. Substrát tvoří kyselé rašeliny hluboké na Šumavě až 7,5 m. Podél vodních toků sedimentovaly písčité hlíny, hlinité písky a štěrky, na dně Lipna jsou rašeliny a další kvarterní útvary překryty sedimenty umělých vodních nádrží. V podloží dominují kyselé horniny – granity (na Šumavě přecházející i do neutrálních syenodioritů), biotitické migmatitizované ortoruly a pararul, migmatity. Převažují kyselé organozemě, v nivách organozemní gleje. Půdy jsou velmi málo úživné. Klima je poměrně chladné a vlhké, dominuje klimatická oblast CH7, pouze Vltavická brázda leží v mírně teplé oblasti MT 3. Charakteristické jsou přízemní teplotní inverze vznikající ve sníženinách, poměrně častý je výskyt mlh. Podstatné ovlivnění klimatu způsobuje vodní nádrž Lipno – větší tepelná kapacita vody zmírňuje teplotní extrémy, častější je výskyt mlh, vyšší větrnost a došlo i ke změnám výparu. Vegetace: Základním typem potencionální přirozené vegetace je mozaika podmáčených smrčin (Bazzanio-Piceetum), rašelinných smrčin (Sphagno-Piceetum), blatkových borů (Pino rotundatae-Sphagnetum) a fragmentů rašelinných březin (svaz Betulion pubescentis). V kotlině Horní Vltavy jsou dále velmi typické nízké, snad reliktní, tavolníkové křoviny (Spiraea salicifolia), Podél vodních toků lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis, na odlesněných místech bažinné a zrašelinělé luční porosty podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion, Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostratae. Druh similární. D: 5A4 (30), 5A6 (64). K: 5AB-B5b (5), 5A7b (+), 5A8b (1) – rašelinná jezírka. Současné využití krajiny: lesy 39 %, TTP 20 %, vodní pl. 40,4 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,5 %, ostatní 0,5 %. Lesní plochy dominují ve všech BR, v Šumavském jen 30 % lesů. Lesní porosty jsou většinou přirozené – blatkové bory, po obvodu rašelinišť navazují podmáčené a rašelinné smrčiny, častá je bříza pýřitá, v keřovém patru rojovník bahenní, podél vodních toků olše a vrby. Lesy na rašelinách jsou řídké s mozaikovitými světlinami s rašelinnými keři, keříky, travami, bylinami a mechorosty, vzácně s rašelinnými jezírky, v některých lokalitách tokaniště ustupujícího tetřeva a tetřívka. V Šumavském BR bylo vyhlášeno 6 maloplošných ZCHÚ: I. zóna Malá niva, I. zóna Spálený luh, NPR Velká niva, PR Rašeliniště Kapličky, I. zóna Splavské rašeliniště (s klečí). Travní porosty se na rašeliništích vyskytují místy přirozeně, místy však sekundárně, ale jejich biologická hodnota je velmi vysoká. Jsou většinou silně podmáčené, zarůstají přirozeným náletem (parkový charakter krajiny) a rostou na nich typické vlhkomilné, mokřadní a rašelinné druhy. Kolem rybníků se místy vyskytují rákosiny. Přirozené bezlesí i fragmenty býv. luk jsou chráněny jako součást zmíněných lesních rašelinišť – v Šumavském BR jsou součástí I. zóny Vltavský luh a I. zóny Spálený luh. Vodní plochy zaujímají relativně vysoký podíl, spadá sem naše největší údolní nádrž Lipno, na rašeliništích jsou lokálně malá jezírka. Segmentem protéká Křemelná a Řasnice. Vltava a její dvě zdrojnice vytvářejí v široké nivě s rašeliništi volné meandry, odškrcená mrtvá ramena a poříční tůně. Pole ani sady se nevyskytují, sídla tvoří disperzní osady rekreačního charakteru, novodobé rekreační objekty, příp. silnice. Náhradní typy: - . Cílové ekosystémy: přirozené: PRSM, PRBO, PRRPO, VOVS, náhradní: PRPM. 5HP Hornatiny na neutrálních plutonitech 5. v.s. V Šumavském BR je 28 km2, v Novohradském BR 4,2 km2. Jedná se o poměrně výrazné vyvýšeniny z odolných hornin, místy až charakteru oddělených masivů, zpravidla komplexního tvaru s vrcholy a hřbety, které jsou odděleny sedly. Svahy jsou příkré. Převýšení nad okolními je v Šumavském BR 200-300 m, jedinou výraznou sníženinou je údolí

106

Řasnice. Typické jsou skály, často i výraznější, max. však 15 m vysoké, rozsáhlejší plochy zaujímají sutě. Na Šumavě jsou charakteristické kamenice na loukách i v lesích, svědčící o úpadku v zemědělském využívání krajiny. Podloží je méně až středně živné a středně až méně kyselé, tvoří ho převážně hrubozrnné a porfyrické biotitické granodiority prvohorního stáří. Zvětraliny jsou kamenité až balvanité s písčitou výplní. Z půd jsou vyrovnaně zastoupeny silně kamenité lehčí kambizemní podzoly a dystrické kambizemě, v údolí Řasnice se vyskytují gleje. Klima je mírně chladné a vlhké (CH7, CH6). Segmenty jsou ovlivňovány působením suchých a teplých alpských főhnů. Na skalních vrcholcích se projevuje vrcholový fenomén, je zde vysoká větrnost a významné horizontální srážky (námraza, zachycování oblačných kapek). Vegetace: Nejrozšířenějším typem potencionální přirozené vegetace jsou květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), na ochuzených místech doplněné o acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), v nejchladnějších polohách možná i smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum). Na skalách nelze vyloučit náznaky borů, snad as. Betulo-Carpaticae-Pinetum sylvestris. Na balvanitých svazích se objevují horské, nejspíše měsíčnicové javořiny a bažankové jaseniny (Lunaria-Aceretum, Mercuriali-Fraxinetum). Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny, nejspíše as. Arunco sylvestris - Alnetum glutinosae, na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Louky uvnitř Šumavy pravděpodobně hostily porosty blízké vegetaci svazu Polygono-Trisetion, jinde asi svazu Arrhenatherion, na oligotrofních místech svazu Violion caninae, na nejsušších místech přecházející až do vřesovišť sv. Genistion. Dnes jsou polopřirozené travinobylinné porosty zachované ve fragmentech, vinou eutrofizace a dosévání vesměs nahrazeny kulturními porosty, podobnými trávníkům svazu Arrhenatherion. Zejména v potočních nivách převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, které po zániku hospodaření přecházejí do mokřadních lad podsvazu Filipendulenion. Na svahových prameništích byly dříve hojné rašeliništní louky svazu Caricion fuscae a na místech s humolity přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis, dnes nahrazované vegetací svazu Calthion a podsvazu Filipendulion. Druh kontrastně – similární. D: AB2 (1), 5AB3 (35), 5B3 50), K: 5AB0 (+), 5A1 (+), 5BC-C3 (10), 5AB-B4 (2), 5AB-B5a (1), 5BC-C5a(1). Současné využití krajiny: lesy 66 %, TTP 231 %, vodní pl. 0,5 %, pole 0,5 %, sady 0,5 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %. Převažují rozsáhlé lesní komplexy – smrkové hospodářské monokultury, místy smíšené polokulturní bukosmrkové lesy. Na sutích jsou přimíšeny další listnáče, především klen, jilm horský a jasan. Travní porosty jsou významné v Šumavském BR (35 %). Krajinářsky cenné jsou travní porosty rozčleněné kamenicemi, s typicky hojnou liniovou a skupinovou dřevinnou vegetací. Mnoho luk však není v současnosti využíváno a postupně zarůstá dřevinami. Na okraji typu je I. zóna NP Strážný – Pod obecním lesem, chránící lokalitu šafránu bělokvětého. Vodní plochy tvoří pouze několik malých potoků vč. horního toku Řasenice. Pole se zde nevyskytují, sady tvoří malé domovní zahrádky s doprovodnými odolnými ovocnými dřevinami v ojedinělých sídlech, na Šumavě zpustlé sady v zaniklých sídel, okrajově sem zasahuje malé sídlo. Cílové ekosystémy: přirozené: BUKK,BUAS, SUB, SPS, LONO nebo LOPS, náhradní: MTM. 5HR Hornatiny na kyselých plutonitech 5. v.s. Vyskytují se v nižších částech pohraničních hor (segment u Loučovic na Šumavě). Reliéf je značně členitý, charakteristické jsou výrazné vyvýšeniny, oddělené hlubokými údolími, přičemž výškový rozdíl mezi dny a vrcholy je cca 300 m. Některé vyvýšeniny jsou výrazně kuželovité. Nacházejí se zde i hřbety oddělené nejhornějšími částmi příkrých údolí. Svahy jsou charakteristicky příkré až velmi příkré. Typické jsou malé skály na vrcholech a hřbetech. Charakteristické jsou také balvanité akumulace na svazích. Skalní tvary a balvanová moře jsou součástí NPR Čertova stěna – Luč (která sem zasahuje asi polovinou rozlohy). Podloží tvoří převážně výrazně porfyrická, středně zrnitá žula až granodiorit prahorního stáří. Zvětraliny jsou kyselé, balvanité se štěrkovitou a písčitou výplní. Půdy jsou převážně kyselé a nepříliš úživné. Tvoří je lehčí kambizemní podzoly, méně dystrické kambizemě. Na suťových svazích jsou vytvořeny převážně kyselé rankery, na skalách pak kyselé litozemě. Podél vodních toků jsou rozšířeny gleje. Klima je mírně chladné a poměrně vlhké, klimatická oblast CH7, okrajově MT7. Na vrcholech, a hřbetech je klima dosti drsné, s vyvinutým vrcholovým fenoménem. Typická je zde vysoká větrnost (výrazný rozdíl návětrné a závětrné svahy) a vyšší horizontální srážky (námraza, zachycování oblačných kapek). Na údolních dnech jsou podmínky pro vznik silných teplotních inverzí. Vegetace: Nejrozšířenějším typem jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), v nejchladnějších polohách nelze vyloučit i smrkové bučiny (Calamagrostiovillosae-Fagetum). Na místech lokálně obohacených živinami vč. sutí se objevují též květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Ojedinělé výraznější skály hostí reliktní bory, nejpravděpodobnější as. Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris nebo Betulo carpaticae-Pinetum sylvestris. Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny z podsvazu Alnion glutinoso-incanae, nejspíše as. udatnové olšiny (Arunco silvestris-Alnetum glutinosae), na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Na suchých loukách a pastvinách se pravděpodobně vyvinula mozaika vegetace náležející do svazů Violion caninae (na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion) a mezofilních svazů Arrhenatherion a snad i Polygono-Trisetion. Dnes jsou polopřirozené travinobylinné porosty vinou eutrofizace a dosévání vesměs nahrazeny kulturními porosty, podobnými trávníkům svazu Arrhenatherion. V potočních nivách na minerálních substrátech převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, které po zániku hospodaření přecházejí do mokřadních lad podsvazu Filipendulenion. Na svahových prameništích byla hojná přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-

107

Caricion canescentis a nevápenná slatiniště sv. Caricion fuscae, po zániku hospodaření přecházející zpravidla do vegetace svazu Calthion. Druh kontrastně kontrastně-similární. D: 5AB2 (2), 5AB3 (65), 5B3 (11), K: 5A1-2 (1), 5A3 (10), 5BC3 (3), 5A4 (3), 5AB-B5a (1), 5BC5a (1). Současné využití krajiny: lesy 59 %, TTP 21 %, vodní pl. 1 %, pole 3 %, sady 2 %, sídla 9 %, ostatní 5 %. Lesy jsou zde velké, zasahují sem i velké lesní komplexy. V druhové skladbě převažují kulturní smrčiny, poměrně často spoludominuje buk. V Šumavském BR jsou lesy v NPR Čertova stěna – Luč, kde převažují smrkové kultury, ale vyskytují se i reliktní bory s vřesovcem pleťovým. Poblíž, na pomezí typu je v PP Medvědí hora horský smíšený suťový les a obdobné PP Uhlířský vrch. Travní porosty nemají vyšší biologický význam, jsou to louky v okolí sídel, méně pastviny a lada. Vodní plochy tvoří pouze malé potoky – horní toky. Pole zabírají malé plochy na plochých úpatích v blízkosti osad. Sady vzácně, zahrádky u domů. Sídla jen malé horské vesnice, osady, samoty a chaty. Náhradní typy: 5SR. Cílové ekosystémy: přirozené: BUAS, BUKK, BOAS, LONS, LONO, náhradní: ATT-ATV. 5 HS Hornatiny na kyselých metamorfitech 5. v.s. Těžiště rozšíření typu je Šumavském a Českoleském BR. Vrcholy hornatin převyšují okolní reliéf v průměru o 250-350 m, jedná se tedy o ploché hornatiny. Typické jsou užší protáhlé hřbety a rozsochy, zpravidla s nevýrazně vystupujícími vrcholy. Převažují příkré, vzácněji i středně sklonité a velmi příkré svahy, zvláště v Českoleském BR jsou u protáhlých hřbetů časté asymetrické svahy. Údolí jsou poměrně ostře, ale nehluboko zařezaná, strmá, s bystřinami. Na vrcholech, méně i na hřbetech a svazích, se místy vyskytují skály menšího rozsahu a velikosti, na svazích pak kamenité, místy i balvanité sutě. Na loukách, zvláště v Šumavském BR vznikly kamenice. Podloží je kyselé, dominují cordierita silimanit-biotitické migmatizované pararuly, na Šumavě migmatity. Na Šumavě se ojediněle vyskytují i granulity a ortoruly. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité až kamenité (místy až balvanité), na fylitech se vyskytuje hlinitá složka. Půdy jsou kyselé a nepříliš úživné. Tvoří je kambizemní podzoly a dystrické kambizemě. Na sutích vznikly živnější rankery (místy i kyselé nasycené rankery), na skalách pak kyselé litozemě. Na podsvahových deluviích se místy nacházejí kyselé kambizemě pseudoglejové, podél potoků gleje typické nebo organozemní. Klima je mírně chladné a poměrně vlhké, zcela dominuje klimatická oblast CH7. Na vrcholech, zvláště skalnatých, se projevuje vrcholový fenomén – vyznačují se vysokou větrností a vyššími horizontálními srážkami. Na údolních dnech jsou podmínky pro vznik slabších teplotních inverzí. Vegetace: Varianta základní (převážná část 1.62, 1.67): Nejrozšířenějším typem jsou acidofilní bikové bučiny (LuzuloFagetum), v chladnějších polohách nelze vyloučit smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum). Na místech lokálně obohacených živinami se objevují květnaté bučiny, často s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylliFagetum) a na balvanitých svazích asi bažankové jaseniny (Mercuriali-Fraxinetum). Vodní toky provázejí snad olšiny olše šedé (Alnetum incanae), v úzkých údolích i udatnové olšiny (Arunco silvestris-Alnetum glutinosae), na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Suché louky a pastviny pravděpodobně hostily vegetaci svazu Violion caninae, na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Na mezotrofních místech byly zřejmě polopřirozené luční porosty blížící se svazům Polygono-Trisetion, v nižších polohách Arrhenatherion. Dnes jsou polopřirozené travinobylinné porosty vinou eutrofizace a dosévání vesměs nahrazeny kulturními porosty, podobnými trávníkům svazu Arrhenatherion. Na loukách v potočních nivách převažovaly porosty svazu Calthion, které po zániku hospodaření přecházejí do mokřadních lad podsvazu Filipendulenion. Na prameništích byly hojné rašeliništní louky svazu Caricion fuscae a přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis, dnes nejspíše převládá svaz Calthion. Varianta českoleská (1.61): Květnaté bučiny reprezentuje ochuzený kostřavový typ (Festuco altissimae-Fagetum), chyběli zde trávníky svazu Polyfgono-Trisetion a asi i přesličkové jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum). Varianta sušická (hora Sedlo u Sušice v 1.62): Kostru potenciální přirozené vegetace údajně tvoří metlicové jedliny (Deschampsio flexuosae-Abietetum), asui zde chyběly trávníky svazu Polygono-Trisetion i přesličkové jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum). Druh kontrastně similární. D: 5AB2, 5AB3, 5B3, K: 5BC3, 5AB-B4, 5AB-B5a. Současné využití krajiny: lesy 74 %, TTP 20 %, vodní pl. 1%, pole 3 %, sady 0,5 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %. Lesy zaujímají ve všech bioregionech více než 65 % plochy, v Českoleském BR dokonce 86 %, převažují rozsáhlé lesní komplexy. Poměrně vyrovnaně jsou rozšířeny kulturní smrčiny a polokulturní nebo přírodě blízké smíšené porosty smrku a buku. Přirozených lesů (bučin se smrkem) se zachovalo poměrně hodně, především v Českoleském BR. Na Šumavě vyhlášena PR Libín (přirozený horský suťový les) a PP Dlouhá hora (bikové bučiny a suťové lesy). Travní porosty jsou nejvíce zastoupeny v Šumavském bioregionu (28%), jinak je jejich podíl pod 23 %. Jedná se o louky, měně i pastviny, místy lada zarůstající křovinami. Krajinářsky cenné jsou travní porosty v Šumavském a Českoleském BR diverzifikované kamenicemi a dřevinnou zelení. V PP Úpolíny v jsou chráněny vlhké louky. Vodní plochy jsou zastoupeny minimálně – pramennými úseky potoků a zcela ojedinělými malými rybníky nebo nádržemi. Pole jsou málo častá, zasahují většinou jen do okrajů segmentů na úpatí. Sady mají nepatrnou plochu, představují zahrádky v těsné blízkosti stavení s odolnými ovocnými dřevinami. Sídla jsou zastoupena málo, jedná se o několik malých horských vesnic, osady, samoty a chaty. Vzácně se nacházejí významné stavby zdaleka viditelné nebo tvořící krajinnou dominantu – 27 m vysoká rozhledna na Libíně nebo kostel v Albrechticích u Sušice. Jsou zde 3 hradní zříceniny, nápadná je zříc. hradu Kašperk a Přimda. Segmenty na Šumavě procházela Zlatá stezka, jejíž stopy jsou technickou

108

památkou. Cílové ekosystémy: přirozené: BUAS, BUKK,SUB, LONS, LONO nebo LOPS, náhradní: - . 5PP Pahorkatiny na neutrálních plutonitech 5 v.s. Pro reliéf jsou typické nízké, oblé, široké hřbety s nevýraznými vrcholy (pahorky) a plochými nevýraznými sedly. Ze hřbetů se táhnou mírně až středně sklonité svahy, údolí jsou rozevřená, mělká, úvalovitá. Skály na vrcholech pahorků nejsou příliš časté a většinou pouze malé. V podloží dominují převážně odolné, středně živné plutonity – zejména amfibol-biotitické granodiority až křemenné diority, vzácné jsou relativně živnější kyselé granity, převážně biotitické pararuly a migmatity, velmi vzácně svory, aplity, křemenné porfyry. Zvětraliny jsou kamenité až písčito-kamenité. Z půdních typů převažují středně živné formy kyselých typických kambizemí, typy distrických kambizemí jsou málo časté, na Šumavě je údajně zastoupen kambizemní podzol. Na svahových bázích a v plochém reliéfu jsou poměrně časté mezotrofní primární gleje nebo pseudoglejové kambizemě. Podél potoků, v depresích a na prameništích se vytvořily typické gleje. Na nepříliš častých skalách a na vrcholech některých pahorků se vytvořily středně živné litozemě, na sutích vznikly rankery. Klima je mírně chladné a poměrně vlhké (CH7). Segmenty na jihu Šumavského a Novohradského BR jsou však pod vlivem alpských főhnů. Úvalovitá údolí a delší deprese poskytují podmínky pro vznik slabších teplotních inverzí. Vegetace: Varianta základní (1.49, 1.50, 1.62, 1.63, 1.65): Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum), ojediněle i lipové bučiny (Tilio cordatae – Fagetum), které na lokálně ochuzených místech doplňují acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). Na podmáčených stanovištích lze zřejmě předpokládat přesličkové jedliny (Carici remotae-Abietetum). Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny asociace Piceo-Alnetum. Na březích toků je pravděpodobný výskyt vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. V minulosti se na mezotrofních místech na pastvinách vyvinula vegetace nejpravděpodobněji náležející do svazu Cynosurion a na loukách do sv. Arrhenthedrion, v Šumavském BR i s přechody do sv. Polygono-Trisetion. Oligotrofní místa hostila zřejmě vegetaci sv. Violion caninae, dnes zachovanou v mizejících fragmentech. Na mokřadních loukách na minerálních podkladech převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření přecházející do mokřadních lad podsvazu Filipendulion. Pro místa, kde docházelo k rašelinění, byly typické porosty sv. Caricion fuscae, nebo Sphagno recurvi-Caricion canescentis, v okolí vodních nádrží a na prameništích někdy přecházejících do svazu Caricion rostrae. Druh kontrastně – similární. D: 4AB-B1-2 (+), 4AB3 (4), 4B3 (8), *5AB2 (1), *5AB3 (15), *5B3 (65). K: 5AB-B4 (5), 5AB-B5a (1), *5BC-C5a (1). Pozn.: STG 4 v.s. chybí v 1.62, 1.63 a 1.65 Současné využití krajiny: lesy 53 %, travní p. 20 %, vodní p. 0,5 %, pole 23,5 %, sady 1 %, sídla 1 %, ostatní 1 %. Velikostně jsou lesy značně různorodé. V druhové skladbě převládají hospodářské smrčiny, polokulturní smíšené lesy s bukem a přírodě blízké bučiny jsou roztroušeny jen místy. Podíl travních porostů činí 15 - 25 %, v Šumavském a Novohradském BR je vyšší - 45 %, vzhledem k absenci orné půdy. Jedná se o louky či pastviny, která na Šumavě a Novohradských horách převážně tvoří zarůstající lada. Biologicky hodnotné jsou zpravidla podmáčené a vlhké louky v úvalovitých údolích a prameništích. Vodní plochy tvoří několik malých roztroušených rybníků a malé potoky. Podíl polí je velmi rozdílný, v Šumavském a Novohradském BR se nevyskytují. Sady představují pouze ojedinělé malé zahrádky s odolnými ovocnými dřevinami v těsné blízkosti obydlí. Zastoupení sídel v jednotlivých bioregionech činí 1,5 – 2,5 %, v Šumavském a Novohradském BR pod 0,5 % (pouze chaty, hájenky, malé osady, příp. zlikvidovány). V Pohoří v Novohradském BR ční větší zřícený bar. kostel, zdevastovaný spolu s celou vesnicí. Náhradní typy: 5 VP. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, LONO; náhradní: - . 5PQ Pahorkatiny na pestrých metamorfitech 5 v.s. Typ se nachází při okrajích Šumavského BR – 30 km 2. Pahorkatiny představují starou (třetihorní) erozí modelované povrchy s pahorky vysokými do 60 m, převážně s mírnými a středně sklonitými svahy, plochými sedly, úvalovitými široce rozevřenými pramennými údolími a mírně ostřejšími, ale mělkými údolními zářezy. Na pahorcích se velmi vzácně vyskytují skály, na svazích pak sutě. Roztroušeny jsou malé opuštěné lomy, vápencové se zimovišti netopýrů jsou chráněny při okraji Šumavského BR v PP Muckovské vápencové lomy. V podloží dominují kyselé metamorfity, zvláště dvojslídné, biotitické a silimanit-biotitické pararuly, místy migmatitizované, až migmatity. Vzácné jsou ortoruly, svory, granulity, pruhy kvarcitů a žilné granity, aplity a pegmatity. Typické jsou převážně pruhovité nebo útržkovité vložky živných metamorfitů, především středně živného amfibolitu, vzácněji krystalického vápence a dolomitu, erlánu a leptynitu, serpentinitu a serpentinizovaného peridotitu, z bázičtějších plutonitů pak dioritu. Pestré metamorfity vytvářejí kamenito-hlinité zvětraliny. Půdy většinou mají ráz distrických kambizemí. Na živnějších vložkách jsou půdy spíše mezotrofní, na vápencových horninách se vyskytují kambizemní rendziny. Na svahových bázích, v sedlech, úpadech, v plochém reliéfu, probíhá pseudoglejový proces, vedoucí až ke vzniku primárních pseudoglejů. Podél potoků a na prameništích se vyskytují typické gleje. Na nepříliš častých skalách a na vrcholech některých pahorků se vytvořily středně živné litozem, v Šumavském BR i gleje organozemní. Na ojedinělých rulových skalách vznikly zpravidla kyselé litozemě, na sutích pak spíše mírně živnější rankery. Klima je mírně chladné a v 5. v.s. podprůměrně vlhké (CH7), u Lipna se vyskytuje i mírně teplá klimatická oblast MT3. Úvalovitá a málo zařezaná údolí, úpady, sedla a další deprese poskytují podmínky pro vznik slabších teplotních inverzí. Vegetace: Varianta základní: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří mozaika květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum) a acidofilních bikových bučin (Luzulo-Fagetum). Na ojedinělých sutích

109

se vyskytují nejspíše měsíčnicové javořiny (Lunario-Aceretum). Lesní prameniště provázejí olšiny se smrkem (PiceoAlnetum), toky podhorské potoční olšiny asociace Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae. Na březích toků je pravděpodobný výskyt vysokobylinné vegetace svazu Petasition officinalis. Pro louky i pastviny byla v minulosti pravděpodobně typická vegetace svazu Violion caninae a na bohatších podkladech sv. Cynosurion. Dnes jsou tyto porosty pouze v mizejících fragmentech, které přecházejí v kulturní porosty, blížící se sv. Arrhenatherion. U trávníků na vápencích lze též předpokládat vegetaci sv. Arrhenatherion. Zejména v potočních nivách převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření přecházející do mokřadních lad podsvazu Filipendulion. Na kyselých půdách byly hojné rašelinné louky sv. Caricion fuscae, nebo Sphagno recurvi-Caricion canescentis, v mokřadech přecházející do svazu Caricion rostrae. Druh kontrastně – similární. D: *5AB3 (40), *5B3 (53). K: 5A2-3 (+), *5BD3 (1), 5AB-B4 (3), 5AB-B5a (1), *5BC-C5a (1). Současné využití krajiny: lesy 31 %, travní p. 29 %, vodní p. 1,5 %, pole 34 %, sady 1 %, sídla 1,5 %, ostatní 2 %. Lesy jsou zastoupeny 27 – 35 %, velikostně jsou různorodé. V druhové skladbě převládají hospodářské smrkové hospodářské monokultury, výjimkou je PP Olšina v Novolhotském lese v Šumavském BR, částečně změněné lesy s bohatou květenou jsou součástí PP Muckovské vápencové lomy. Travní porosty na Šumavě činí 40 %, Převažují louky, biologicky hodnotné jsou některé podmáčené a vlhké louky podél potoků. Vodní plochy tvoří zejména okraje vodní nádrže Lipno, vodní toky tvoří pouze pramenné a horní části potoků. Podíl polí je velmi rozdílný, v Šumavském BR je pod 20 %. Krajina je zpravidla mozaikovitá, středně velká pole typicky hraničící s lesy, komunikacemi s dřevinnými liniemi a sídly. Sady představují pouze malý podíl v podobě malých zahrádek s odolnými ovocnými dřevinami u stavení, příp. v chatových osadách. Sídla jsou převážně malé vesnice nebo velmi malé osady, příp. chatové kolonie. Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, LONO; náhradní: MTM na bazické hornině. 5PR Pahorkatiny na kyselých plutonitech 5. v.s. Typ se nachází nejméně v Šumavském BR – 9,5 km2 a to v kotlinách mezi podmáčenými sníženinami. Pahorkatiny jsou mírně zvlněné s různě tvarovanými pahorky vysokými převážně do 50 m, vzácně až 100 m. Většinou mají mírné a středně sklonité svahy, plochá nevýrazná sedla, úvalovitá široce rozevřená údolí s prameništi. Na pahorcích, které někdy představují nízké exfoliační klenby, se vyskytují menší skalky, na svazích pak jsou rozvlečeny žulové balvany nebo se zde vyskytují kamenité až balvanité sutě. Na skalách jsou místy vytvořeny skalní mísy. V podloží převažují kyselé prahorní granity s různým poměrem slíd. Okrajově do typu zasahují i kyselé metamorfity. Kyselé plutonity zvětrávají podle navzájem kolmých ploch odlučnosti do podoby žokovitých balvanů. Zvětralinová výplň je drobně štěrkovitá až písčitá. Půdy jsou kyselé, převažují districké kambizemě, na Šumavě se vyskytují i kambizemní podzoly. Na svahových bázích a v plochém reliéfu, probíhá pseudoglejový proces, vedoucí až ke vzniku kyselých pseudoglejů. Podél potoků, v depresích a na prameništích se vyskytují kyselé gleje, často až zrašelinělé. Na skalách na vrcholech některých pahorků se vytvořily kyselé litozemě, na sutích často jsou rankery kyselé. Klimaticky typ spadá do mírně chladných (CH7) a poměrně vlhkých oblastí i mírně teplých a relativně sušších oblastí – nejvíce MT3. Úvalovitá údolí a další deprese poskytují podmínky pro vznik slabších teplotních inverzí. Vegetace: Varianta základní (1.46, 1.58, 1.62 – východní část, 1.64): Převažujícím typem potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). Na lokálně obohacených stanovištích je ostrůvkovitě doplňují květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum). Podmáčené deprese často hostí přesličkové jedlosmrčiny (Equiseto-Picetum) nebo rohozcové smrčiny (Bazzanio-Picetum). Potůčky provázejí smrkové olšiny (Piceo-Alnetum), větší potoky podhorské potoční olšiny, snad asociace Arunco sylvestris-Alnetum glutinosae, podél Křemelné lze očekávat olšiny olše šedé (Alnetum incanae). Na březích toků je pravděpodobný výskyt vysokobylinné vegetace svazu Petasition officinalis. Pro louky i pastviny byla v minulosti pravděpodobně typická vegetace svazu Violion caninae a na nejchudších sušších stanovištích přecházejících až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Dnes tyto typy tvoří mizející fragmenty, které se blíží trávníkům sv. Arrhenatherion. Vlhká místa hostí bažinné a zrašelinělé luční porosty podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion, Caricion fuscae, nebo Sphagno recurviCaricion canescentis a Caricion rostrae. Varianta západošumavská (1.62 – západní část): Bikové bučiny přecházejí až do smrkových bučin (Calamagrostio vilolsae-Fagetum). U luční vegetace se mohou vyskytovat přechody až do svazu Polygono-Trisetion. Druh kontrastně – similární. D: *5AB2 (1), *5AB3 (70), *5B3 (12). K: *5A1 (+), *5A3 (9), 5A4 (1), 5AB4 (5), 5AB-B5a (1), *5BC5a (1). Současné využití krajiny: lesy 46 %, travní p. 24,5 %, vodní p. 1 %, pole 24 %, sady 1 %, sídla 1,5 %, ostatní 2 %. Lesy jsou velikostně různorodé, v Šumavském BR převládají lesní komplexy. Zcela převažují hospodářské smrkové hospodářské kultury. Podíl travních porostů v západních Čechách činí cca 45 %, Jedná se o louky, méně o pastviny, které zpravidla nevykazují vyšší biologickou hodnotu. Výjimkou jsou některé podmáčené travní porosty podél potoků a v prameništích, které jsou druhově bohatší, polokulturní až přírodě blízké, především s oligotrofními až rašelinnými druhy. Vodní plochy jsou zastoupeny roztroušenými malými rybníky a malými potoky, na Šumavě segmentem protéká Křemelná. Podíl polí je velmi rozdílný, hraničí s lesy a malými sídly, místy jsou členěna břehovými porosty vodních toků či komunikací. Sady jsou pouze v ojedinělých sídlech v těsné blízkosti stavení – jako malé zahrádky s odolnými ovocnými dřevinami. Sídla jsou málo častá - převážně malé vesnice. Náhradní typy: 5VR. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, (BOAS), LONO; náhradní: ATT-ATV.

110

5PS Pahorkatiny na kyselých metamorfitech 5. v.s. Typ patří v 5. v.s. k nejhojnějším; nachází se především ve středních polohách okrajových pohoří jihozápadních až západních Čech. Nejvíce je typ zastoupen v BR Pelhřimovském a Šumavském - 118 km 2. Pahorkatiny představují mírně zvlněné zarovnané povrchy s různě tvarovanými pahorky vysokými převážně do 50 m, vzácně až 100 m, s oblými širokými hřbety, převážně mírnými a středně sklonitými svahy, plochými nevýraznými sedly, úvalovitými široce rozevřenými údolími a prameništi. Na pahorcích se místy vyskytují převážně malé skalky (mazové sruby) a na svazích pod nimi sutě. Ve VVP Boletice na Šumavě byly v minulosti vytvořeny na loukách kamenice. V kyselém horninovém podloží převažují pararuly a migmatity (biotitické nebo dvojslídné, velmi častá také se silimanitem nebo s cordieritem), méně časté jsou ortoruly, lokálně se vyskytují dvojslídné svory, různé fylity, kvarcity, velmi vzácně pak křemenné porfyry a porfyrity. Místy do segmentů okrajově zasahují i kyselé nebo i neutrální plutonity - různé granity a granodiority. Zvětraliny jsou převážně hlinoto-kamenité. Skalku s výchozem žilné žuly s tzv. turmalínovými slunci chrání v Šumavském bioregionu PP Skalka. Z půdních typů převažují dystrické kambizemě zejména v Šumavském a méně se vyskytují kambizemní podzoly. Na svahových bázích, v sedlech, úpadech i plošinách probíhá pseudoglejový proces, vedoucí ke vzniku kyselých pseudoglejových kambizemí až kyselých pseudoglejů. Podél potoků a na prameništích se vyskytují gleje. Na skalkách na pahorcích se vytvořily kyselé litozemě, pro sutě jsou typické živnější rankery. Z klimatických oblastí převažuje mírně teplá a průměrně vlhká MT3, relativně chladnější a vlhčí je klima v Šumavském bioregionu (CH7). V depresích mohou vznikat slabší přízemní teplotní inverze. Vegetace: Základním typem potenciální přirozené vegetace je mozaika acidofilních bikových bučin (Luzulo-Fagetum) a květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli - Fagerum) na vystupujícím podloží a úpatích. Na sutích se objevují fragmentární přechody do bažankovýc jasenin (Mercurioli-Fraxinetum). Lesní prameniště osídlují často přesličkové jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum) nebo rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Podél potůčků lze očekávat smrkové olšiny (Piceo-Alnetum); břehy pravděpodobně hostí vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Na suchých loukách i pastvinách se v minulosti zřejmě vyvinula vegetace blízká svazu Violion caninae, na nejchudších sušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Dnes jsou tyto vegetační jednotky fragmentární, vinou eutrofizace a dosévání nahrazované kulturními porosty, druhovou skladbou se blížícími trávníkům svazu Arrhenatherion. Na vlhkých místech jsou bažinné a zrašelinělé luční porosty podhorských typů, náležejících ke svazu Calthion, Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostratae. Druh kontrastně-similární. D: *5AB2 (+), *5AB3 (60), *5B3 (28). K: *5A3 (2) - asi jen v 1.58 a 1.61, *5BC3 (1), 5A4 (+), 5AB-B4 (7), 5AB-B5b (1), * 5BC5a (1). Současné využití krajiny: lesy 43 %, travní p. 23 %, vodní pl. 2,5 %, pole 26 %, sady 1,5 %, sídla 2 %, ostatní 2 %. Lesy jsou velikostně velmi variabilní, často i v rámci jednotlivých bioregionů se vyskytují lesy od malých remízků až po lesní komplexy. V druhové skladbě převažují monokulturní hospodářské smrčiny, příměs buku a jedle není příliš častá. V segmentech typu se zachovalo jen několik ojedinělých zbytků přirozených lesů. Převážně kulturní smrčiny leží při okrajích rozsáhlejší NPP Blanice a I. zóny NP Vltavský luh v Šumavském bioregionu. Travní porosty jsou zastoupeny v jednotlivých bioregionech převážně 15-25 %, v Šumavském 38 %. Jedná se převážně o louky, méně i pastviny, na Šumavě i o lada s křovinami. Biologicky hodnotné jsou především podmáčené, mokřadní nebo i rašelinné travní porosty v úvalovitých údolích a na prameništích. Bývalé pastviny v Šumavském bioregionu jsou součástí PP Házlův kříž, která sem zasahuje. Vodní plochy jsou ve všech bioregionech zastoupeny poměrně hojnými malými, méně i středně velkými rybníky; na Šumavě zvyšuje významně podíl vodních ploch vodní nádrž Lipno, která sem zasahuje. Síť vodních toků je průměrně hustá, ale jedná se převážně o malé potoky. Pole tvoří v jednotlivých bioreginech 30-40 % plochy segmentů typu, pouze na Šumavě je jejich podíl mnohem menší (13%). Jedná se většinou o středně velká pole v mozaikovité zemědělsko-lesní krajině, místy i s mezemi a s relativně hojnější liniovou dřevinnou zelení, nebo o středně velká pole v okolí sídel obklopených lesy. V některých bioregionech ve vnitrozemí se vyskytují i větší pole v převážně zemědělské krajině. Sady se vyskytují v podobě malých domovních zahrádek s doprovodnými odolnějšími ovocnými dřevinami, v bioregionech zabírají zpravidla méně než 0,5 % plochy. Sídla jsou v bioregionech zastoupena převážně 1-3,5 %. Typická jsou malá sídla a osady, středně velká sídla jsou méně četná. U Lipna v Šumavském bioregionu se vyskytuje i několik chatových osad. Architektonicky významnější stavby představují kostely v sídlech, některé jsou v dominantní poloze, ve středních a větších sídlech se vzácně nacházejí zámky a radnice. Náhradní typy: 5PQ, 5VS. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, LONO; náhradní: ATT. 5SP Svahy na neutrálních plutonitech 5. v.s. Typ je vzácný a je vázán na některá vysoká pohraniční pohoří Hercynika. Převážná část typu se nachází v Šumavském bioregionu v Želnavských horách v oblasti Knížecího Stolce a je tvořena jedním velkým segmentem - 51 km 2. Celkově jsou svahy příkré a zpravidla jsou rozčleněny hřbítky, rozsochami a horními částmi údolí. Svahy spadají z vrcholových hřbetů, ve velkém segmentu na Šumavě jsou charakteristické skalnaté hřbety, skalní stěny, skalnaté rozsochy a vrcholy, přičemž skály zde v rámci Šumavského bioregionu dosahují největších rozměrů. Jsou součástí ochrany v NP Šumava v I. zóně Stožecká skála. Skály se vyskytují i v ostatních bioregionech, místy jsou i výrazné. Pod skalami na svazích jsou typicky rozšířeny sutě. V Šumavském bioregionu byly na několika místech vytvořeny kamenice. Ve VVP Boletice byl reliéf přetvořen v důsledku vojenských aktivit (zákopy, valy...). Podloží je celkově středně živné a poměrně odolné.

111

Převažují mezotrofní amfibol-biotitické melanokratní porfyrické granity, granodiority až syenity a syonodiority Želnovské hornatiny (Šumavský BR). V Novohradském BR se vyskytují hrubozrnné porfyrické biotitické granodiority. Zvětraliny jsou mezotrofní, zrnitostně velmi hrubé, kamenité až balvanité, s písčitou výplní. Půdy tvoří středně živné typy kyselých kambizemí, které jsou silně kamenité až balvanité. Na sutích se vyskytují poměrně živné rankery, na skalách oligo-mezotrofní až mezotrofní litozemě. Na údolních dnech a na prameništích vznikly gleje. Klima je mírně chladné a v 5. v. s. podprůměrně vlhké (CH7). Segmenty v Novohradských horách a na Šumavě jsou pod významným vlivem alpských suchých a teplých föhnů. Na skalnatých hřbetech a vrcholech v okolí Knížecího Stolce je vyvinut vrcholový fenomén, je zde silná větrnost a vyšší horizontální srážky. V údolích se mohou vyskytovat slabší teplotní inverze. Vegetace: Základním typem potencionální přirozené vegetace je mozaika horských květnatých bučin s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), na chudších místech doplněná o vegetaci acidofilních bučin, zejména bikových (Luzulo-Fagetum). Na nejvyšších skalách v Šumavském BR jsou zřejmě i náznaky acidofilních borů, nejspíše asociace Betulo carpaticae-Pinetum sylvestris. Na balvanitých svazích jsou především bažankové jaseniny (MercurialiFraxinetum), místy snad přecházející do horských klenových bučin (Aceri-Fagetum). Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, nejspíše Carici remotae-Fraxinetum nebo Arunco silvestrisAlnetum glutinosae; na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Na suchých pastvinách byla pravděpodobně vegetace svazu Cynosurion nebo Violion caninae, na loukách nejspíše svazu PolygonoTrisetion. Dnešní kulturní porosty se blíží svazu Arrhenatherion. Podél potoků převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, na prameništních místech nahrazené nejčastěji vegetací svazu Caricion fuscae. Po zániku hospodaření se rozvíjejí mokřadní lada podsvazu Filipendulenion. Druh kontrastně-similární. D: *5AB2 (6), *5AB3 (14), *5B3 (60). K: *5ABO (+) *5A1 (+), *5BC3 (13), *5C3 (2), 5B5b (2), *5BC-C4 (1), * 5BC-C5a (2). Pozn. STG 5ABO a 5A1 se zřejmě vyskytují jen v 1.62. Současné využití krajiny: lesy 75 %, travní p. 23,5 %, vodní pl. 1 %, pole 0,5 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 1 %. Relativně nejmenší plochu zabírají lesy v Šumavském bioregionu (65%). Lesy tvoří rozsáhlé komplexy hospodářských smrčin, poměrně časté jsou i polokulturní buko-smrkové a smrko-bukové lesy. Mozaikovitá krajina s malými a středně velkými lesy se místy nachází ve VVP Boletice v Šumavském bioregionu. Na skalách jako příměs roste borovice lesní, na sutích se hojně přidružují jilm horský, klen a jasan, podél potoků se vyskytují i olše šedé. Pralesovitý suťový les je chráněn v NP v I. zóně Stožec a ve zmíněné I. zóně Stožecká skála (1.62). Přirozený bukový prales s příměsí smrku, klenu a přestárlé jedle je chráněn v jedné ze dvou nejstarších rezervací v ČR - v současné NPP Hojná Voda (1.63). Travní porosty jsou významné pouze v Šumavském BR. Jedná se o krajinářsky cenné louky se skupinovou a liniovou zelení (na několika místech na kamenicích) a především o lada s křovinami ve VVP Boletice. Pastviny jsou málo časté. Kromě malých potoků protékají segmenty typu v Novohradském BR i horní toky Stropnice a Lužnice a do typu zda zasahuje i malá část hladiny oligotrofního rybníka. Pole se vyskytují jen okrajově v Šumavském BR, sady chybějí. Sídla zabírají ve všech BR velmi malou plochu. Sídelní objekty tvoří nejčastěji pouze úzké lesní silničky, méně i významnější silnice, několik kůlen a bud. Pouze v Šumavském BR se vyskytuje okraj vísky a přilehlé zemědělské objekty; osady ve VVP Boletice po vysídlení Němců zanikly. Na Šumavě se nachází také zřícenina druhého nejvýše položeného hradu ČR (Kunžvart) a pod Stožeckou skálou ve výšce 980 m dřevěná Stožecká kaple v pseudoalpském stylu - chráněná kulturní památka. Náhradní typy: V1.63 5VP+6ZP, v 1.70 5SQ. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUKK, SUB, SPS+BOAS - asi jen v 1.62, LONO; náhradní: -. 5SQ Svahy na pestrých metamorfitech 5. v. s. Těžiště typu je ve vyšších hercynských pohořích v severním pohraničí ČR, malý segment je na Šumavě. Nejmenší plochu typu najdeme v Šumavském BR, kde leží necelé 4 km 2. Kromě svahů na obvodech pohoří se vyskytují také údolní svahy uvnitř bioregionů. Svahy jsou vesměs příkré; jejich rozčlenění hřbety a zařezanými údolími je velmi variabilní i v rámci jednotlivých bioregionů. Skály jsou poměrně vzácné, stejně jako sutě. Charakteristické jsou roztroušeně se vyskytující krasové jevy vázané na vložky vápencových hornin. V typu se vyskytuje řada menších opuštěných lomů a také středně velkých funkčních lomů (na vápenec, tuhu) narušujících krajinný ráz. Z hornin převládají kyselé metamorfity, především různé fylity, ruly, migmatity, kvarcity, ojediněle pak fylonity, kyselé metaruly a metavulkanity, metagranodiority. Okrajově se objevují i kyselé plutonity. Důležitá je subdominance či pouze ojedinělá příměs živných hornin. Z nich dominují středně živné amfibolity a horniny s amfibolitem (gabroamfibolity...) roztroušeně se vyskytují krystalické vápence (místy i dolomitické), které ovšem mají výrazné biotické vlivy; velmi vzácné jsou erlány a vápnité fylity. Zvětraliny jsou troficky i zrnitostně velmi rozdílné v závislosti na vlastnostech hornin, celkově jsou kamenito-hlinité. Půdní pokryv je značně pestrý, dominují půdní typy kyselé a méně úživné. Převažují dystrické kambizemě, které ve vyšších polohách střídají kambizemní podzoly, níže pak typické kyselé kambizemě. Na amfibolitech, příbuzných horninách a dalších živných vložkách jsou půdy vždy mírně živnější. Na krystalických vápencích a dalších vápnitých horninách se vytvořily kambizemní rendziny. Na skalách se vyskytují litozemě a na sutích rankery; jejich vlastnosti závisí na vlastnostech podloží. Na bázích svahů překrytých deluviálními sedimenty probíhají místy pseudoglejovépůdní procesy. Podél toků vznikly fluvizemě typické nebo glejové a gleje typické. Klima je převážně mírně chladné a poměrně vlhké, dominuje klimatická oblast CH7. Z hlediska ovlivnění klimatu

112

reliéfem je důležitá exponovanost svahů vůči působení větrného proudění. Zvláště na odlesněných svazích dochází v noci ke stékání chladného vzduchu a k jeho hromadění v údolních polohách, které poskytují podmínky pro slabší teplotní inverze, na dnech hlubších údolí o menším sklonu pak pro silnější teplotní inverze. Na svazích zase vznikají teplé zóny. Vegetace: Varianta základní: Hlavním typem potenciální přirozené vegetace jsou květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Místy se vyskytují acidofilní bučiny, nejčastěji smrkové (Calamagrostio villosaeFagetum). Suťové svahy hostily nejspíše měsíčnicové javořiny (Lunario-Aceretum) a na kyselejších substrátech bažankové jaseniny (Mercuriali-Fraxinetum); na svazích nejvyšších horských skupin se mohou vyskytovat přechody k horským javorovým bučinám (Aceri-Fagetum). Na lesních prameništích jsou nejčastější podmáčené jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum). Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae). Na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. V minulosti na mezofilních loukách byla pravděpodobně vegetace svazu Polygono-Trisetion, v nižších a okrajových polohách asi vyznívala vegetace svazu Arrhenatherion. Na pastvinách a na loukách na mělčích půdách se ostrůvkovitě uplatňovala vegetace náležející do svazu Violion caninae, méně Cynosurion, na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Dnes je polopřirozená travinobylinná vegetace vyvinuta pouze fragmentárně, současné kulturní porosty se vlivem eutrofizace a dosévání blíží svazu Arrhenatherion. V nivách potoků převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření přecházející v mokřadní lada podsvazu Filipendulenion. Na prameništ. loukách byly hojné porosty svazu Caricion fuscae a lokálně i přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Druh kontrastně-similární. D: *5AB2 (1), 5AB3 (33), *5B3 (50). K: *5BD2-3 (2), 5A3 (+), *5BC3(8), 5C3 (1), 5AB-B4 (2), *5BC4 (1), *5BC5a (2). Současné využití krajiny: lesy 55%, travní p. 31,5%, vodní pl. 1%, pole 6%, sady 0,5%, sídla 3%, ostatní 3%. Převažují lesní komplexy či jejich okraje a výběžky, zastoupeny jsou však i lesy menšího rozsahu, téměř vyrovnaně jsou však zastoupeny polokulturní lesy s různým podílem budu a smrku; vtroušeně, zvláště na suti se vyskytuje i klen, případně jednotlivě i další dřeviny přirozené skladby. Zastoupení travních porostů se ve všech BR pohybuje okolo 32%. Louky asi pastviny převážně nevykazují vysokou biologickou hodnotu. Vodní plochy představují pouze hladiny malých potoků a říček. Pole jsou málo častá. Jedná se o středně velká pole rozčleněná dřevinnými liniemi a obklopená travními porosty a lesy. Pěstovány jsou především krmné jetelotravní směsky. Častá jsou i malá horská políčka v drobné držbě. Sady jsou zastoupeny celkově velmi málo, a to pouze domovními zahrádkami s odolnějšími ovocnými dřevinami. Osídlení je na 5.v.s. relativně husté. Sídla jsou převážně malá, nejčastěji rekreačně využívána; místy se jedná pouze o velmi malé osady. Stavby tradiční lidové architektury se zachovaly ve většině bioregionů - v Šumavském v Jarošově u Zdíkova a v malé osadě Žežulka (zděný mlýn s roubenou obytnou částí). Náhradní typy: V 1.53 5SJ+ 5SS. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, LONO nebo LOPS; náhradní: MTM na bazické hornině. 5SR Svahy na kyselých plutonitech 5.v.s. Typ je vázán na svahy vyšších příhraničních hor Hercynika na západě a severu ČR. Nejvíce je typ zastoupen v Jizerskohorském a Šumavském BR, kde leží po 87 km 2. Svahy jsou převážně příkré, různě intenzivně členěné vybíhajícími rozsochami, hřbety a zařezanými údolími. Na hřbetech, rozsochách a svazích jsou časté skály a pod nimi balvanité sutě. V Šumavském BR jsou skály až 12 m vysoké. Antropogenní ovlivnění reliéfu představují v některých bioregionech malé a střední lomy, dnes většinou opuštěné. Horniny jsou kyselé a poměrně málo živné. Jedná se o převážně středně a hrubě zrnité porfyrické (muskovit-) biotitické granity, často přecházející do kyselejších variet granodioritů. Kyselé plutonity jsou varijského (pozdně prvohorního) stáří, nebyly rozdrceny, rozpadají se podél navzájem kolmých trhlin a zvětrávají ve velké, časem zaoblené žokovité balvany se štěrkovitou a písčitou výplní. Půdy jsou převážně málo živné, zastoupeny jsou lehčí kamenité kambizemní podzoly (Šumavský BR) a dystrické kambizemě. Na sutích se vyskytují kyselé rankery, na skalách kyselé litozemě. Podél potoků se vytvořily typické gleje, méně glejové fluvizemě, na Šumavě i gleje organozemní. Klima je převážně mírně chladné a vlhké (CH7). Srážky jsou vysoce nadprůměrné. Ovlivnění klimatu reliéfem představuje především právě orientace svahu (rozdílná větrnost ...), údolní zářezy pak tvoří inverzní polohy, kde se hromadí chladný vzduch stékající zvláště v noci po svazích (teplé svahové zóny), přičemž tento proces je relativně slabší vzhledem k vysoké lesnatosti. Vegetace: Varianta základní: Kostru potenciální přirozené vegetace tvoří acidofilní bikové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagerum). Smrkové bučiny převažují v tomto typu na západní Šumavě, v Krkonoších a západní části Jizerských hor. Na místech lokálně obohacených živinami se objevují i květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) nebo kostřavové bučiny (Festuco altissimae-Fagetum). Nejvýraznější sutě hostí přechody k suťovým lesům, nejčastěji asociace Mercuriali-Fraxinetum, vzácně i Lunario-Aceretum. Lesní prameniště a břehy menších potůčků provázejí olšiny se smrkem (Piceo-Alnetum), větší potoky Arunco silvestris-Alnetum glutinosao, na Šumavě snad i Alnetum incanae. Na březích (snad s výjimkou Šumavy) lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Pro suché louky i pastviny byla pravděpodobně typická mozaika vegetace svazů Violion caninae (na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion) a mezotrofních luk svazu Polygono-Trisetion, resp. v nižších polohách Arrhenatherion. Dnes je vlivem eutrofizace a dosévání polopřirozená travinobylinná vegetace velmi vzácná; nejčastěji je nahrazená kulturními porosty blížícími se vegetaci

113

svazu Arrhenatherion. V potočních nivách převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, které po zániku hospodaření přecházejí do mokřadních lad podsvazu Filipendulenion. Na prameništních loukách byly hojné rašelinné porosty svazu Caricion fuscae a vegetace přechodových rašelinišť svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis. Druh kontrastněsimilární. D: *5A-AB2 (2), *5AB3 (77), *5B3 (15). K: *5A0 (+), *5A1 (+), 5A3 (2), *5BC3 (2), *5BC4 (+), 5AB-B5b (1), *5BC5a (1). Současné využití krajiny: lesy 75 %, travní p. 13 %, vodní p. 1 %, pole 5 %, sady 0,5 %, sídla 3 %, ostatní 2,5%. Lesy zabírají více než 90 % plochy segmentů v Šumavském BR. Převažují rozsáhlé lesní komplexy, malé a středně velké lesy jsou v mozaikovité krajině vzácné. Smrkové hospodářské monokultury jen nevýrazně převažují nad smíšenými lesy s bukem a smrkem (zvláště hojné jsou smíšené lesy v Šumavském BR). V Šumavském BR se nachází PP Svatý Tomáš (smíšený horský suťový les) a v NP Šumava I. zóna Jelení vrch (smíšený porost a hnízdiště čápa černého). Travní porosty jsou zastoupeny v bioregionech nejčastěji 8-17 %. Trávníky nevykazují až na výjimky vysokou biologickou hodnotu. Jedná se převážně o louky nebo lada v blízkosti sídelních objektů. Zvláště v Šumavském BR travní porosty postupně zarůstají dřevinami. Vodní plochy jsou zastoupeny málo. Potoky jsou převážně malé (pramenné a horní části toků); hustá síť vodních toků je v segmentech Šumavského BR, do typu zde zasahuje i část Švarcenberského kanálu. Sady představují pouze ojedinělé domovní zahrádky s odolnějšími ovocnými dřevinami. Sídla zabírají relativně značnou plochu, velmi málo jsou zastoupena v Šumavském (pouze malé sídlo, malá horská osada a lesní silnice). Celkově je krajina poměrně značně zatížená rekreačními aktivitami. Náhradní typy: V1.68 6SR. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, BOAS, LONO. 5 SS Svahy na kyselých metamorfitech 5. v.s. Jedná se o velkoplošný typ, nejrozsáhlejší v rámci 5. vegetačního stupně, je rozšířen ve většině hercynských pohraničních pohoří, rozsáhlé plochy zabírá především v BR Šumavském (1.62) – 377 km 2. Na Šumavě se vyskytuje v jednom velmi rozsáhlém protáhlém segmentu zabírajícím velké oblasti mimo centrální část Šumavy. Svahy jsou převážně příkré. Převýšení svahů v rámci typu je velmi variabilní – přibližně mezi 100 – 300 m. Míra rozčlenění svahů (hřbety a mělkými hlubšími údolími) je také různá. Typický je výskyt skal a skalních útvarů (často i dosti výrazných) na hřbetech i svazích, až 10 m vysoké skály jsou také na Šumavě. Vyhlášená PR Svobodova niva chrání v Šumavském BR systém rozměrných pseudokrasových dutin s fluoritovou mineralizací. Zejména pod skalami jsou rozšířeny sutě, v Šumavském BR v I. zóně NP Obří zámek jsou i kamenná moře. PP Mrazové srázy u Lazen chrání dokonale vyvinutý sráz s kamenným mořem. Antropogenní ovlivnění reliéfu představují mj. i pozůstatky po historické těžbě různých kovů na Šumavě (sejpy, pinky, štoly, odvaly ...). Památky po těžbě zlata chrání PP Hamižná. V Šumavském BR jsou typické kamenice na loukách, na okrajích lesů i v jejich nitru (dokládající změny využití krajiny). V geologickém podloží dominují nebo spoludominují různé typy rul (nejčastěji dvojslídné nebo s převahou biotitu, muskovitické méně často), velmi rozšířené jsou také svory (převážně dvojslídné) a fylity (nejvíce seritické). Místy se vyskytujíc kvarcity, zvláště v Šumavském BR jsou hojné migmatity. Pouze ojediněle a okrajově do typu zasahují kyselé plutonity. Zvětraliny jsou převážně hlitokamenité, kamenitá složka převažuje na rulách, hlinitá na fylitech. Z půdních typů jsou převážně vyrovnaně zastoupeny kambizemní podzoly a lehčí districké kambizemě, ve spodních částech svahů a v nižších polohách se jedná o lehčí typické kyselé kambizemě. Podél potoků se vytvořily převážně typické gleje, na skalách jsou charakteristické kyselé litozemě, na sutích rankery. Klima je převážně mírně teplé a dosti vlhké, dominuje klimatická oblast CH7, v nejvyšších polohách se vyskytuje chladnější klimatická oblast CH6. Významně se (především srážkově) projevují rozdíly mezi segmenty na návětrné a závětrné straně pohoří. Větrnost je vysoká na návětrných svazích a hřbetech, významné jsou horizontální srážky (zachycování oblačných dešťových kapek, na návětrných svazích námraza). V noci dochází na svazích ke stékání chladného vzduchu (zvláště na delších odlesněných svazích), vzniku teplých svahových zón a kumulací chladného vzduchu v depresích, především pak na údolních dnech (přízemní inverze). Vegetace: Varianta základní: Hlavním typem potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bikové bučiny (LuzuloFagetum), na chladnější a vlhčí místa shora zasahují horské smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum). Na obohacených stanovištích se objevují květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli – Fagetum), na nejvýraznějších sutích přecházejí až do bažankových jasenin (Mercuriali-Fraxinetum). Nejvýraznější skály a horní okraje kamenných moří mohly hostit fragmenty borů, snad asociace Betulo carpatica-Pinetum. Lesní prameniště hostí častěji podmáčené jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum), podél menších potůčků bývají olšiny se smrkem (PiceoAlnetum). Bystřiny provázejí podhorské potoční olšiny asociace Arunco silvestris-Alnetum glutinosae, větší toky i olšiny olše šedé (Alnetum incanae). Na březích lze místy očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasition officinalis. Na suchých loukách i pastvinách byla pravděpodobně mozaika vegetace svazů Violion caninae (na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion) a porostů mezofilních luk svazu PolygonoTrisetion, v nejnižších polohách i svazu Arrhenatherion. Dnes jsou vlivem eutrofizace a dosévání polopřirozené porosty dosti vzácné, vesměs byly nahrazeny kulturními porosty, blížícími se druhovou skladbou vegetaci svazu Arrhenatherion. V potočních nivách byly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření přecházející do mokřadních lad podsvazu Filipendulion. Na prameništních loukách byly hojné porosty svazu. Lokálně se zachovaly nízké trávníky zde svazu Violion caninae a rašelinné louky ze svazu Caricion fuscae, občas i přechodová rašeliniště svazu Sphagno recurvi-Caricion canescentis.

114

Současné využití krajiny: lesy 67 %, travní p. 28 %, vodní p. 1 %, pole 0,5 %, sady 0,5 %, sídla 1,5 %, ostatní 1,5%. Lesy zabírají ve všech bioregionech více než 50 % plochy segmentů. Velikostně jsou lesy různorodé, převažují lesní komplexy (příp. jejich okraje), ve většině bioregionů se však hojně vyskytují i malé, středně velké a velké lesy. Dominují smrkové monokultury. Místy jsou zastoupeny polokulturní smíšené lesy s bukem, zejména v Šumavském a Českoleském BR, nebo vzácně i přírodě blízké bučiny. Přirozené smíšené lesní porosty s bukem (zejména v Šumavském a Českoleském BR) nebo vzácně i přírodě blízké bučiny. Přirozené smíšené lesní porosty mají často pralesovitý charakter s převahou buku a většinou se subdominancí smrku, na suti i klenu. Lesy (převážně bučiny se smrkem) jsou chráněny: v Šumavském je 6 lokalit, z nichž nejznámější je NPR Boubínský prales, odlišná je PP Poušť (smrkový les s mraveništi). Podíl travních porostů se ve většině bioregionů okolo jedné třetiny, nejvyšší je v Šumavském (40 %), nejmenší v Českoleském BR (13 %). Jedná se o louky či pastviny, určitý podíl zabírají neobdělaná lada. Typické a krajinářsky velmi významné jsou skupinové a liniové mimolesní dřeviny. V segmentech typu jsou travní porosty chráněny v Českoleském BR v PR Lipovka (vstavače), v Šumavském BR mokřady a prameniště v PR Amálino údolí, PR Městišské rokle, suché bývalé pastviny ve zmíněné PR Hamižná, v PR Nad Zavírkou, PR Nebe a PR Pod Popelní horou (s jalovci). Vodní plochy celkově zabírají velmi malou plochu. Tvoří je několik malých rybníků a hladiny horních a pramenných úseků malých potoků. Z významnějších vodních toků v segmentem protéká Úhlava. Na Šumavě do typu zasahuje část Švarcenberského kanálu. Pole se vyskytují vzácně v blízkosti sídel. Sady představují pouze ojedinělé malé zahrádky s odolnými ovocnými dřevinami v těsné blízkosti obydlí. Typická jsou malá sídla až velmi malé horské osady, často s převážně rekreačním využitím (a s náležitým rekreačním vybavením – sjezdovky, vleky ...), místy se objevuje až disperzní charakter osídlení. Na Šumavě několik osad v minulosti zaniklo. V typu se nachází značné množství architektonických památek spoluvytvářejících typický krajinný ráz. Objekty šumavské lidové architektury (roubené i zděné) se zachovaly v Nicově, Bošicích, Javorníku a Zvíkově. Náhradní typy: V 1.60 5SR + 5 VS. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, SMP, LONO; náhradní: ATT nebo MTH. 5UR Výrazná údolí v kyselých plutonitech 5 v.s. Typ tvoří malé segmenty v převážně pohraničních pohořích Čech. Údolí jsou sevřená, vzácně až kaňonovitá, např. v NP Šumava I. zóna Povydří, středně strmá, ne však krátká svahová, hluboká obvykle 100 - 150 m. Příkré svahy jsou často skalnaté, místy jsou vytvořeny i výrazné, izolované až 12 m vysoké skalní útvary - nejtypičtější jsou velké žulové balvany a bloky tvořící kamenná moře a sutě na svazích a kamenná řečiště s mohutnými žokovitými balvany a evorzními obřími hrnci chráněné v I. zóně Povydří nebo Čertovy proudy na Vltavě (NPR Čertova stěna - Luč). Skalnatý charakter údolí s nejvýraznějšími balvanitými koryty řek v ČR vede k zařazení typu biochory mezi unikátní. Ostatní zvětraliny jsou převážně písčité s kamenitými nebo drobnějšími štěrkovitými úlomky a s menším podílem hlinité složky. Geologické podloží tvoří převážné části granity (nejčastěji různě porfyrický, variabilně zrnitý, biotitický nebo dvojslídný granit) místy přecházející až do kyselých granodioritů (velmi vzácně se vyskytuje i živnější biotit-amfibolický granodiorit). Okrajově se objevují i různé kyselé metamorfity, zvláště ruly. Kyselé plutonity zvětrávají do žokovitých balvanů a drobného štěrku až hrubého písku. Z půdních typů se ve vyšších, klimaticky drsnějších polohách vyskytují kambizemní podzoly, níže pak silně kyselé kambizemě. Všechny tyto půdy jsou lehké, s významným podílem písčité složky a vždy relativně humóznější. Na zahliněných sutích se nacházejí humózní podzolované nebo kambizemní rankery, na skalách a kamenných balvanových mořích dystrické litozemě. V údolních dnech jsou typické gleje. Klima je mírně chladné a vlhké (CH7). Ovlivnění klimatu reliéfem je značné. V údolích dochází v noci k sestupným chladným prouděním, ve dne k výstupům teplého vzduchu. V noci vznikají v horní části svahů teplé zóny, při údolním dně silnější teplotní inverze, zvláště v kaňonovitých sevřených údolích, což je také důvodem delšího přetrvávání sněhové pokrývky. Větrnost je typicky relativně nízká, vzdušná vlhkost relativně vyšší. Vegetace základní: Typickou jednotkou potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum), které na neparných plochách obohacených míst doplňují květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylliFagetum). Očekávat lze (mimo údolí Vltavy) i fragmenty suťových lesů, zřejmě asociace Mercuriali-Fraxinetum, vzácněji Lunario-Aceretum. Na skalnatých a bavlnitých stanovištích jsou acidofilní reliktní bory, pravděpodobně asociace Betulo carpaticae-Pinetum, nebo, např. v údolí Vltavy pod Lipnem, as. Vaccinio myrtilli-Pinetum sylvestris, s výskytem Erica herbacea. Vodní toky provázejí podhorské potoční smrčiny z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, typicky zřejmě Alnetum incanae, při okrajích hor i Arunco-sylvestris-Alnetum glutinosae. Na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci svazu Petasion officinalis. Suché louky i pastviny pravděpodobně hostily vegetaci svazu Violion caninae, na nejsušších stanovištích přecházející do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Místy se objevovala mezofilní luční vegetace svazu Polygono-Trisetion, v nižších polohách i Arrhenatherion. Dnes jsou polopřirozené porosty velmi vzácné, vlivem eutrofizace a dosévání nejčastěji najdeme kulturní louky s druhovou skladbou blízkou vegetaci svazu Arrhenatherion. Kolem potoků převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření se rozvíjí mokřadní lada podsvazu Filipendulion. Druh konstantně-similární. D: 4AB1-2, 4AB3, 5AB2, 5AB3, K: 5A0, 5A1-2, 5B3, 5BC3, 5BC5, 5B7a, 6AB3, 6B3, 6BC3, 6BC5a, 6B7a. Současné využití krajiny: lesy 89 %, TTP 4,5 %, vodní plochy 3,5 %, sídla 0,5 %, ostatní 2,5 %. Lesy náležejí do

115

velkých lesních komplexů, které zaujímají většinu plochy typu. Převažují téměř čisté smrkové monokultury. Listnáče, zvláště přirozeně dominantní buk, jsou zastoupeny pouze jednotlivě. Na skalách se přirozeně vyskytují reliktní bory, reprezentativní ukázka s vřesovcem pleťovým je chráněna v NPR Čertova stěna - Luč. Polokulturní smíšené lesy a reliktní bory jsou i ve zmíněné I. zóně NP Povydří. Podél vodních toků roste zejména olše šedá, vrby a klen, který se zejména spolu s jilmem horským vtroušeně objevuje také na sutích. Travní porosty nezabírají výraznou plochu a ani jejich biologická hodnota není příliš významná. Z větších řek údolími protéká Vydra a Vltava. Pole ani sady se v typu nevyskytují, podíl sídelních ploch je poměrně nízký. Sídla jsou malé vsi, často zasahují do typu jen okrajově. Cílové ekosystémy: přirozené BUAS, SUB, BOAS, SPS, LOPS,, LONO, VOLT, VOVT. 5 US Výrazná údolí v kyselých metamorfitech 5. v.s. Typ se nachází ve většině hercynských příhraničních pohoří, na Šumavě jsou to údolí zařezaná na okraji BR. Hloubka údolních zářezů je poměrně různorodá, na Šumavě 100 - 150 m. Svahová údolí jsou poměrně strmá, údolí na okrajích pohoří, vnitrohorská již méně. Údolní svahy jsou převážně velmi příkré, údolí jsou většinou sevřená, místy až charakteru soutěsek. Svahy jsou typicky skalnaté, často i s výraznými a významnými skalami a skalními útvary, např. Paštecké skály a PR Čertova stráň (kaňon Boubínského potoka) v Šumavském BR. Na svazích jsou i rozsáhlé kamenité a balvanité sutě. Také řečiště jsou kamenitá, místy balvanitá, např. koryto Vydry v I. zóně Šumavského BR. Antropogenní tvary představují zbytky sejpů po rýžování zlata na Šumavě, kamenice v Šumavském BR, místy agrární aj. terasy. K typickým tvarům údolních den patří náspy a zářezy silnic. Ve štole u Kašperských Hor byla zřízena seismologická stanice. Podloží je tvořeno nejčastěji dvojslídnými pararulami (místy i převážně biotitickými nebo muskovitickými, někdy s přechody do kvarcitů), méně ortorulami a různými typy svorů (s proměnlivým zastoupením slíd, s granáty, nebo jsou svory kvarcitické, grafitické, albitické). V Šumavském BR vystupují migmatity (migmatitizované ruly). Vzácně zasahují do segmentů typu i vyvřeliny - žilné granity a kyselé granodiority. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité, na rulách je více zastoupena písčitá složka, na svorech a fylitech hlinitá. Půdy na svazích jsou většinou kyselé a chudé na živiny - jedná se převážně o lehčí dystrické kambizemě, ve vyšších polohách v Šumavském BR se vyskytují i kambizemní podzoly. Na údolních dnech jsou rozšířeny převážně typické gleje, méně pak typické a glejové fluvizemě. Skalní ekotopy ostrůvkovitě pokrývají kyselé litozemě, na sutích vznikly nenasycené, místy i živné nasycené rankery. Klima je poměrně chladné a vlhké, dominuje klimatická oblast CH7. Klima je výrazně ovlivněno reliéfem. V noci dochází na údolních svazích ke stékání chladného vzduchu, ve dne jsou charakteristické výstupné proudy teplého vzduchu. V horních částech svahů vznikají v noci teplé svahové zóny, při údolním dně pak silnější teplotní inverze, které jsou nejvýraznější v sevřených soutěskách, kde mohou přetrvávat i v období kladné energetické bilance, což je důvodem delšího výskytu sněhu. Typická je relativně nižší větrnost a vyšší vzdušná vlhkost. Vegetace: Varianta základní: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní bikové bučiny (Luzulo-fagetum), které na obohacených místech doplňují květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Na chladnějších a vlhčích místech tyto lesy přecházejí ve smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum), v této biochóře ovšem cizorodé. Pro prudké svahy jsou typické porosty suťových lesů ze svazu Tilio-Acerion. Vodní toky provázejí podhorské potoční olšiny z podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, často zřejmě i s horskými olšinami olše šedé (Alnetum incanae). Na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci Violion caninae, na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Na bázích svahů a na dnech údolí byly nejspíše porosty svazu Arrhenatherion a snad i Polygono-Trisetion. Dnes tyto typy mizejí vlivem eutrofizace a dosévání. Na jejich místě jsou nejčastější kulturní louky blízké vegetaci Arrhenatherion. Kolem potoků převažovaly pcháčové louky svazu Calthion, po zániku hospodaření se rozvíjí mokřadní lada podsvazu Filipendulenion. Druh kontrastně-similární. D: 4AB1-2, 4AB3, 5AB2, 5AB3, 5B3. K: 5A1, 5BC3, 5BC4, 5BC5a, 5B7a, 6AB3, 6B3, 6BC3, 6BC5a, 6B7a. Současné využití krajiny: lesy 57 %, TTP 18 %, vodní plochy 2 %, pole 2 %, sídla 1,5 %, ostatní 1,5 %. Zastoupení lesů v segmentech je poměrně vysoké, na Šumavě se jedná o poměrně velké lesy. V druhové skladbě dominuje smrk, tvořící většinou hospodářské monokultury. Borovice lesní se přirozeně vyskytuje pouze na extrémních skalních biotopech jako relikt. Buk je spoludominantně zastoupen vzácně v Šumavském BR. Suťové a jedlové lesy jsou v PR Čertova stráň v Šumavském BR a polopřirozené lesy jsou v I. zóně NP Povydří. Přirozené dřevinné složení má i většina břehových porostů v případě podhorských údolí. Zastoupení travních porostů je v jednotlivých BR méně než třetinové. Jedná se o louky, příp. pastviny. Mnohé travní porosty postupně degradují a zarůstají náletem. Vysokou biologickou hodnotu vykazují pouze některé podmáčené či vlhké louky v nivách, chráněné jsou však jen v PR Amálino údolí v Šumavském BR. Krajinářsky cenné jsou zejména travní porosty na Šumavě se skupinami stromů a kamenicemi nebo luční enklávy v lesích. Vodní plochy tvoří pouze hladiny vodních toků, z nichž jsou však mnohé dosti významné a zabírají nezanedbatelnou plochu. Jedná se např. o části horních toků Blanice, soutok Vydry a Křemelné a dále pokračující Otavu. Pole jsou pouze malá, rozčleněná terasami a mezemi. Sady jsou zastoupeny pouze zahrádkami s odolnými dřevinami v těsné blízkosti obydlí. Sídelní objekty jsou vzácné v Šumavském BR. Sídla jsou převážně malá, často z velké části rekreačně využívána, na Šumavě se jedná pouze o rekreační objekty. Cílové ekosystémy: přirozené BUAS, BUKK, SUB, SPS, LONO, LOPS, VOLT, VOVT, BOAS. 5VP Vrchoviny na neutrálních plutonitech 5 v.s. Typ je roztroušen v pohraničních (pod)horských bioregionech Hercynika. V BR Šumavském je zastoupen na 23 km 2,

116

na obvodu horského komplexu. Vrchovina je tvořena kupovitými či protáhlejšími vrcholy, oddělenými nejčastěji otevřenými údolími nebo sedly. Celkově jsou svahy příkré až středně sklonité, hřbety zpravidla užší. Na vrcholech a hřbetech místy vystupují skály (v Novohradském regionu až 12 m vysoké). Na odolnějších horninových jádrech vznikly oxfoliační klenby – pahorky se skalkami a balvany. Krajinu s ukázkami historické kultivace krajiny (terasy, úpravy toků) chrání v Šumavském BR PP Jasánky. Podloží tvoří různé formy relativně živnějších variských granodioritů. Horniny díky svému mládí již nebyly rozdrceny, rozpadají se podle navzájem kolmých ploch do velkých, posléze zaoblených balvanů, výplň je písčitá. Půdy jsou celkově středně kyselé a středně živné, s vyšším obsahem skeletu. V nejvyšších polohách jsou rozšířeny lehčí kambizemní podzoly a dystrické kambizemě. Na sutích se vytvořily středně živné rankery, na skalách středně kyselé litozemě. Podél potoků se nacházejí gleje. Klima je zde mírně chladné a průměrně vlhké, značný oteplující a vysušující vliv zde mají alpské fohny. Zastoupena je zde CH7, jinak je klima mírně teplé. Ovlivnění klimatu reliéfem je poměrně značné, silně se projevuje vzhledem k převažujícímu západnímu a sz. proudění orientace svahů. Vrcholy, návětrné svahy a hřbety jsou vystaveny působení silného větrného proudění, jsou zde významné horizontální srážky (námraza, zachycování oblačných kapek). Vrcholový fenomen je nejvíce vyvinut na skalnatých vrcholech. V údolích mezi vyvýšeninami mohou vznikat i silnější teplotní inverze. Vegetace: Suťové lesy sv. Tilio-Acerion jsou zřejmě nahrazeny fragmenty horských klenových bučin (Aceri-Fafetum). Podél vodních toků se může vyskytnout i vegetace olšin s olší šedou (Alnrtum incanae). V Šumavském BR louky svazu Arrhenatherion zřejmě přecházely i do vegetace sv. Polygono-Trisetion. Druh kontrasně-similární. D: 4AB1-2 (+), 4B3 (5), 4AB2 (1), 5AB2 (1), 5AB3 (31), 5B3 (45), K: 5BC3 (5), 5AB-B5a (5), 5AB-B4 (6), 5BC5a (2). Současné využití krajiny: lesy 67 %, TTP 21 %, vodní plochy 0,5 %, pole 9 %, sady 0,5 %, sídla 0,5 %, ostatní 1,5 %. Lesy zabírají 50 - 90 % plochy segmentů. Jedná se převážně o lesní komplexy a velké lesy, převažují monokulturní hospodářské smrčiny, časté jsou i smíšené polokulturní lesy s bukem. V Novohraském BR je NPR Žofínský prales (buk, smrk, jedle) a PP Ulrychov (smíšený suťový porost). Travní porosty zabírají vysoký podíl v Šumavském BR – 42 %, kde se jedná o louky s rozptýlenými dřevinami a místy i lada, která zarůstají dřevinami. Byla zde vyhlášena PP Jasánky k ochraně krajiny s ukázkami historické kultivace. Vodní plochy jsou reprezentovány pouze pramennými a horními částmi malých potoků. Pole jsou nízký středně velká, rozčleněná dřevinnými liniemi a hraničící převážně s lesy a sídly. Sady se vyskytují jen v podobě malých domovních zahrádek s odolnějšími ovocnými dřevinami. Převažují pouze malá sídla. Náhradní typy: 5SP+5PP. Cílové ekosystémy: přirozené: BUAS, BUKK, SUB, LONO, náhradní MTM. 5 VR Vrchoviny na kyselých metamorfitech 5. v.s. Typ se nachází v nižších částech některých příhraničních hor. Reliéf představují v Šumavském BR nižší okraje hor. Hřbety jsou převážně méně široké a různě výrazně z nich vystupují vrcholy. Svahy jsou příkré nebo středně sklonité, údolí jsou zastoupena pouze horními částmi a nejsou výrazně zahloubena. Skály jsou velmi časté, nacházejí se především na hřbetech a vrcholech, často se jedná o mrazové sruby, vzácně o skalní hradby. Skály jsou ovšem převážně menší velikosti, ojediněle i 10 - 15 m. Na skalách se vytvořily i příznačné mikrotvary - skalní mísy, žlábkové škrapy, výklenky. Typické a velmi časté jsou rozsáhlé balvanové sutě, haldy a kamenná moře vznikající zvětráváním žul podle navzájem kolmých ploch odlučnosti (místy se vyskytuje i lavicová odlučnost). Kamenice se vyskytují porůznu. Podloží tvoří převážně granit, různě zrnitý a s různým zastoupením slíd. Zvětraliny jsou kyselé, balvanité, se štěrkovitou a písčitou výplní. Půdy jsou kyselé a málo živné. Rozšířeny jsou především lehčí dystrické kambizemě a kambizemní podzoly. Typický je výskyt převážně kyselých rankerů na sutích, na skalách se nacházejí kyselé litozemě. Na mírných svazích a v konkávních částech reliéfu na deluviu probíhá místy pseudoglejový půdní proces. Podél potoků vznikly písčité gleje. Klima je mírně chladné a průměrně až nadprůměrně vlhké, zpravidla náleží do chladné oblasti CH7. V BR v j. Čechách se významně uplatňují vysušující a oteplující alpské fóhny. Ovlivnění klimatu reliéfem je poměrně malé. Na dnech nepříliš hlubokých údolí mohou vznikat slabší přízemní inverze. Vrcholy a hřbety jsou ovlivněny silnějším větrným prouděním, relativně vyšší jsou zde i horizontální srážky (námraza, zachycování oblačných kapek). Vegetace: Varianta základní: Dominující jednotkou potenciální přirozené vegetace jsou acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum). Na místech s větší akumulací humusu se objevují i ostrůvky květnatých bučin kyčelnicových (Dentario enneaphylli-Fagetum) nebo kostřavových (Festuco altissimae-Fagetum). Suťové lesy svazu Tilio-Acerion jsou velmi vzácné, pokud se vůbec vyskytují patří zřejmě k asociacím Lunario-Aceretum nebo Mercuriali-Fraxinetum. Menší potoky doprovázejí smrkové olšiny (Piceo-Alnetum), bystřiny též podhorské potoční olšiny as. Arunco silvestrisAlnetum glutinosae. Na březích lze očekávat vysokobylinnou vegetaci sv. Petasition officinalis. Pro louky i pastviny byla v minulosti pravděpodobně typická vegetace sv. Violion caninae, na nejsušších stanovištích přecházející až do podhorských vřesovišť sv. Genistion. Dnes tvoří mizející fragmenty. Vinou eutrofizace a dosévání jsou nahrazovány kulturními porosty, které se svým druhovým složením blíží vegetaci sv. Arrhenatherion. V minulosti převažovaly v potočních nivách pcháčové louky sv. Calthion, po zániku hospodaření přecházející v mokřadní lada podsvazu Filipendulion. Na prameništních loukách byly hojné porosty vegetace sv. Caricion fuscae nebo Sphagno recurviCaricion canescentis. Varianta se smrkovými bučinami (1.62 západní část aj.): V nejchladnějších polohách se vyskytují i acidofilní smrkové bučiny (Calamagrostio villosae-Fagetum), typické byly zřejmě i květnaté jedliny z podsvazu Galio-Abietenion (zejména Saniculo europae-Abietetum). Na balvanitých svazích jsou porosty suťových lesů ojedinělé, zpravidla nahrazují

117

květnaté, nebo dokonce acidofilní bučiny. Druh kontrastně-similární. D: 4AB1-2, 4AB3, 5AB2, 5A3, 5AB3, K: 4A1-2, 5A1-2, 5B3, 5BC3, 5AB4, 5AB-B5b, 5BC5a. Současné využití krajiny: lesy 68 %, TTP 14,5 %, vodní plochy 1 %, pole 10 %, sady 1,5 %, sídla 2,5 %, ostatní 2,5 %. Lesy zabírají 61 -§ 86 % plochy segmentů. Jedná se převážně o velké lesy nebo komplexy se smrkovými monokulturami, místy se vyskytují i mozaikovité malé lesíky. Přirozené bukové porosty s příměsí smrku, jedla, na suti i klenu, se vyskytují pouze roztroušeně. Chráněny jsou v Šumavském BR v PP Medvědí hora a okrajově zasahující I. zóně NP Povydří. Travní porosty většinou nevykazují vyšší biologickou hodnotu. Vodní plochy představují pouze malé potoky. Podíl polí je nízký, převažují středně velká pole, rozčleněná mezemi, liniovými dřevinnými pásy nebo i malými lesy. Sady se vyskytují málo a jen v podobě domovních zahrádek s odolnějšími ovocnými dřevinami. Převažují pouze malá sídla, příp. jejich okraje, časté jsou i rekreační komplexy, vyskytují se i samoty, v Šumavském BR je větší rekreační obec Srní. Náhradní typy: SHR. Cílové ekosystémy přirozené BUAS, BUKK, SPS+BOAS, LONO, náhradní ATT, lépe ATV. 5VS Vrchoviny na kyselých metamorfitech 5 v.s. Typ je třetí nejhojnější v 5. v.s., nejvíce je zastoupen v okrajových částech Šumavského BR – 233 km 2. Vrchoviny tvoří terénní elevace různě výrazně převyšující okolní pahorkatiny a sníženiny. Reliéf se vyznačuje středně sklonitými svahy, oblými širšími hřbety a vyvýšenina komplexního tvaru s nevýraznými vrcholy, místy i s plošinami. K rysům typu náleží i plochá sedla a převážně mělká, málo zaříznutá (do 50 m) údolí pramenných toků. Hlubší údolí (více než 100 m) s příkřejšími svahy se vyskytují ojediněle. V Šumavském BR jsou svahy převážně příkré, hřbety nejsou široké, údolí jsou zařezána často 100 – 150 m a nejsou většinou úvalovitá, Skály na hřbetech, vrcholech nebo svazích jsou vzácné, stejně jako sutě pod nimi a nebývají příliš významné. Větší kamenné moře chrání na sev. hranici Šumavského BR PP Mářský vrch. Na loukách a polích se místy zachovaly meze a agrární terasy, nehojné jsou kamenice. V několika oblastech se nacházejí opuštěné štoly po historické těžbě kovů, lomy jsou velmi vzácné. Podloží je vesměs kyselé. Převažují různé typy migmatitů a pararul (především biotitické, cordierit-biotitické, silimanit-biotitické a dvojslídné). Roztroušeně se vyskytují i ortoruly a svory s různým podílem slíd. Zvětraliny jsou převážně hlinito-kamenité, výraznější zastoupení hlinité složky je na fylitech. Dominují kyselé půdy. Převažují dystrické kambizemě, místy jsou zastoupeny kambizemní podzoly, ojediněle typické kyselé kambizemě. Na úpatních svahovinách se místy vyskytují kyselé pseudogleje nebo kambizemě pseudoglejové, podél potoků, na prameništích a v jiných depresích pak kyselé gleje typické až organozemní. Na nečetných skalách a skalních výchozech se vytvořily kyselé litozemě, na sutích nenasycené nebo i živné rankery. Jinak se živnější půdní typy vyskytují jen na místech lokálně obohacených živinami. Z klimatických oblastí převažuje CH7, klima je tedy mírně chladné a poměrně vlhké. Ovlivnění klimatu reliéfem není příliš výrazné. Zvláště na odlesněných svazích dochází v noci ke stékání chladného vzduchu a vzniku teplých svahových zón. Údolí představují polohy s podmínkami pro vznik slabších až středně silných teplotních inverzí. Vegetace: Varianta základní (1.62 – východní část, 1.63): Základní typ potenciální přirozené vegetace tvoří acidofilní bikové bučiny (Luzulo-Fagetum); na místech lokálně obohacených živinami se objevují i květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum). Kolem skal přecházejí tyto bučiny do náznaků suťových lesů, nejspíše měsíčnicových javořin a bažankových jasenin (as. Lunario-Aceretum, Mercuriali-Fraxinetum). Lesní prameniště nejčastěji hostí rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Na loukách a pastvinách se v minulosti pravděpodobně vyvinula vegetace krátkostébelných porostů svazu Violion caninae, která lokálně na nejsušších stanovištích přecházela až do podhorských vřesovišť svazu Genistion. Dnes tyto typy tvoří mizející fragmenty, které se blíží (někdy vinou eutrofizace a dosévání) mezotrofním porostům svazu Arrhenatherion. V potočních nivách převažovaly vlhké pcháčové louky svazu Calthion, které po zániku hospodaření přecházejí v mokřadní lada podsvazu Filipendulion. Na prameništních loukách byly hojné porosty svazu Caricion fuscae, na humolitech Sphagno recurvi-Caricion canescens, v mokřadech přecházející do svazu Caricion rostrae. Varianta se smrkovými bučinami (1.62 – západní část): Bikové bučiny v chladnějších místech ojediněle přecházejí v horské smrkové bučiny (Calamagrostio villosae – Fagetum). Druh kontrastně-similární. D: 5AB1-2 (+), 4AB3 (6), *5AB1-2 (1), *5AB3 (44), *5B3 (30). K: *5A0 (+), *5A1-2 (1), 5A3 (7), *5BC3 (3), 5AB4 (5), 5AB-B5b (2), *5BC5A (1), *5A6 (+). Pozn.: STG4.v.s. Zřejmě chybí v 1.60, 1.61, 1.62, 1,69. 5A0 lze předpokládat jen v 1.58, 1.63, 1.65, 5A6 jen v 1.69. Současné využití krajiny: lesy 54 %, travní p. 22 %, vodní p. 1 %, pole 19 %, sady 0,5 %, sídla 1,5 %, ostatní 2 %. Lesy jsou zastoupeny podprůměrně v segmentech, kde se v okolí vyskytují ještě nepříznivější stanoviště, velikost lesů je různorodá. Výrazně převyšují monokulturní smrčiny, na Šumavě ve VVP Boletice se nacházejí i směsi jehličnatých dřevin se stanovištně autochtonní jedlí. Polokulturní nebo přírodě blízké lesy s bukem jsou poměrně vzácné, v Šumavském BR je to PP Polučí (přirozená bučina). Travní porosty jsou zastoupeny nejčastěji 8 – 18 %, vyšší podíl je v Šumavském BR. Jedná se o louky a pastviny, některé travní porosty degradují, protože nejsou využívány. Ve VVP Boletice se nachází enklávy křovinatých lad. V Šumavském BR jsou travní porosty chráněné v NPP U Hajnice (lokalita měkčilky jednolisté), v PR Chřepice (horské louky), PP pod Sviňovicemi (prameniště) a PP Stádla (extenzivní kamenité louky s prstnatcem bezovým). Vodní plochy zabírají malou plochu, obvykle několik malých rybníků. Pole zabírají 20 % plochy segmentů, v Šumavském bioregionu jen 9 %, v Českoleském 12 %. Převažují pole střední velikosti, místy jsou

118

rozčleněna mezemi a hojnými porosty křovin i vtroušenými jehličnany. Sady jsou zastoupeny velmi málo, a to pouze domovními zahrádkami s odolnějšími ovocnými dřevinami. Sídla jsou většinou malá (na Šumavě jsou rekreační sídla – Horní Planá, Vimperk, většina sídel zde zanikla), místy se jedná jen o horské osady, zaujímají cca 1 %. V Šumavském BR se nacházejí lidové stavby v Ražově, Jaroškově a především v Chalupách, kde je jeden z nejhodnotnějších celků přízemního roubeného šumavského domu, cenný je statek v Šebestově. Náhradní typy: 5VQ, 5HS, v 1.64 SVR. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SUB, SPS, BOAS (pokud se vyskytuje), LONO; náhradní:-. 6. vegetační stupeň smrkovo-jedlo-bukový – cca 40 % Nadmořská výška 900 – 1150 m, průměrné roční srážky 1000 mm, průměrné roční teploty 50 C, vegetační doba cca 115 dnů, dnes totální smrkové monokultury. 6Dr Podmáčené sníženiny s rašeliništi 6.v.s. Typ se nachází pouze se vyšších pohraničních pohořích. Nejvíce je rozšířen v bioregionech Krušnohorském a Šumavském (1.62) - 40 km2. Členitost reliéfu je v rámci horských biochor malá. Rozvodí na vrcholových, tektonicky zdvižených plošinách jsou značně plochá a podmáčená. Typ zahrnuje převážně pramenné a horní části povodí toků, které zde nevytvářejí hluboké zářezy, údolí mají spíše plošší úvalovitý charakter s menšími nivami. Častý je výskyt této biochory po obvodu hlubokých rašelinišť převážně vrchovištního, na Šumavě i údolního typu. Dále se nachází na mírnějších svazích, v nevýrazných konkávních sníženinách, v plochých sedlech a úpadech. Vesměs se jedná o podmáčené až bažinaté lokality s přebytkem vody v rhizosféře. Typ však nezasahuje do centrálních částí hlubokých rašelinišť. V Šumavském BR se těžba v tomto typu ojediněle prováděla v minulosti. Podloží je tvořené kyselými plutonity (různě zrnitými porfyrickými muskovit-biotitickými a biotitickými granity, místy až granodiority) a kyselými metamorfity (převážně muskovit-biotitickou a sillimanit-biotitickou, často migmatitizovanou pararulou v Šumavském BR biotitickým migmatitem) a bylo většinou překryto kvartérními útvary s větším zastoupením jílu v podloží. Podél toků byly uloženy fluviální písčito-hlinité, hlinito-písčité a štěrkovité sedimenty. Na úpatích svahů se vyskytují deluviálně-soliflukční, nejčastěji hlinito-písčité a hlinito-kamenité sedimenty. V depresích a na plošinách se vytvořily nehluboké rašeliny. Půdy jsou vesměs kyselé a vyznačují se, s výjimkou netypických vystupujících hřbítků, přebytkem vody. Časté jsou především nehluboké organozemě typu vrchovištních rašelin a přechodových oligotrofních rašelin a gleje - glej organozemní, méně často podzolovaný a kambizemní. Místy se vyskytují kyselé pseudogleje, na nepodmáčených polohách jsou kambizemní podzoly. Klima je chladné a vlhké. Těžiště výskytu typu je v chladné oblasti CH6, méně sem zasahuje relativně teplejší a sušší oblast CH7. Nejvýše položené segmenty spadají i do nejchladnější oblasti CH4. Humidita je zvýrazněna reliéfem. V depresích dochází k hromadění vody a vlivem ztíženého odtoku k silnému podmáčení. Větrnost je v rámci horských biochor relativně nižší, v konkávních depresích a na plochých údolních dnech jsou za klidného počasí podmínky pro vznik středně silných přízemních inverzí. V horních částech údolí dochází v noci k mírnému stékání chladného vzduchu. Časté jsou mlhy. Vegetace: Varianta základní: Potenciální přirozenou vegetací je mozaika několika typů smrčin ze svazu Piceion excelsae. Na podmáčených stanovištích jsou to smrčiny náležející asociacím Equiseto-Piceetum, s postupující vlhkostí a tvorbou humolitu přistupuje Bazzanio-Piceetum, na humolitech se objevují rašelinné smrčiny (Sphagno-Piceetum). Vegetace netypických sušších okrajů náleží do horských acidofilních smrkových bučin (Calamagrostio villosaeFagetum). Na lesních rašeliništích se mohou vytvářet malé bezlesé plochy vegetace svazu Sphagnion medii, v Šumavském BR s klečovou formou blatky (Pinus x pseudopumilio). Na degradovaných vrchovištích lze očekávat i vegetaci rašelinných březin svazu Betulion pubescentis. Pro odlesněná místa je typický komplex vegetace rašelinných luk a rašelinišť, zejména svazů Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis, Caricion rostratae, ojediněle i Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion. Středně vlhké louky náležejí do svazu Polygono-Trisetion, na sušších oligotrofních místech porosty luk nebo rašelinišť přecházejí ve vegetaci krátkostébelných trávníků svazu Violion caninae, resp. do keříčkové vegetace svazu Genistion. Druh kontrastně-similární. D: *6A4 (17), *6AB4 (55), *6ABB5b (15). K: 6AB3 (5), *6A6 (8). Současné využití krajiny: lesy 67,5 %, kosodřevina 10 %, travní p. 19 %, vodní pl. 2 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %. Lesy tvoří horské komplexy, ojediněle je však tato struktura rozdrobená a v rámci typu se vyskytují i mozaikovité segmenty s malými lisy obklopenými travními porosty a rašeliništi. Na takto postižené lokality pak bývá vysazována nejčastěji bříza bradavičnatá nebo kosodřevina. Především v Šumavském BR se v tomto typu biochory zachovalo nadprůměrné množství přirozených lesních porostů z důvodů obtížného hospodářského využití. Jedná se převážně o okraje rašelinišť s podmáčenými smrčinami, s břízou pýřitou a bradavičnatou; místy se ostrůvkovitě vyskytuje i klečová forma borovice blatky a vzácná bříza zakrslá. Bylinné patro tvoří typické druhy rašelinišť, z nichž některé jsou zvláště chráněné. V Šumavském BR leží I. zóna NP - Jezerní luh (tři malá rašeliniště a podmáčené smrčiny) a okraje I. zón NP Šumava - Borová Lada, Modravské slatě a prameništní část PR Prameniště. Relativně hojné travní porosty jsou většinou vlhké, často až silně podmáčené a vykazují vysokou biologickou hodnotu. Na rašeliništích se místy vytváří ostrůvkovité primární bezlesí a řídkolesí s rozptýlenými dřevinami. Solitéry a dřevinné linie jsou časté i na středně vlhkých loukách, ty však již často nejsou využívány a postupně zarůstají přirozeným náletem. V

119

Šumavském BR byly na loukách a na jejich okrajích místy vytvořeny kamenice. Bývalé rašelinné a mokřadní louky jsou součástí zmíněných I. zón NPŠ, chránících rašeliniště. V I. zóně NP - Pod Šindlovem - je chráněna pastvina s jalovcem. Na rašeliništích se i v tomto typu (více pak v typu 6Dv) vytvořila menší přirozená rašelinná jezírka. Relativně bohatá je zde síť potoků; protéká Teplá Vltava. Na Hamerském potoce v Šumavském BR se ve středověku rýžovalo zlato - sejpová pole jsou archeologickou památkou. V Šumavském BR se nachází Švarcemberský kanál s napájecí nádržkou. Sídla jsou zastoupena málo. Jedná se převážně o malá sídla charakteru horských rekreačních osad; středně velká sídla jsou velmi vzácná. Náhradní typy: - Cílové ekosystémy: Přirozené: PRSM, SMP; náhradní: PRPM. 6DV Vrchovištní rašeliny 6.v.s. Typ tvoří řadu drobných segmentů v pohraničních pohořích západní poloviny Čech. Největší plochu zabírá typ v bioregionech Krušnohorském a Šumavském (1.62) - 14,4 km2. Vrchovištní rašeliny vznikly v plochých sníženinách tektonicky zdvižených zarovnaných povrchů. Mají reliéf roviny, u typicky vyvinutých vrchovišť s mírně vyklenutou centrální částí. Některá rašeliniště byla narušena těžbou, která vedla k hloubení příkopů, stavbě cest, vzniku těžní stěny a zatopení nižších částí jam. Substrát tvoří často odumřelé sušší silně kyselé rašeliny o mocnosti dosahující až 8 m. Při okrajích jsou rašeliniště mělčí, většinou silně mokrá a živá. Na největších rašeliništích se nacházejí i několik arů velká rašelinová jezírka se silně kyselou hnědou vodou; největší jezírko je na Chalupské slati na Šumavě s plochu 1,3 ha. V podloží se nacházejí především kyselé žuly. V Šumavském BR jsou kromě žul i migmatitizované biotitické pararuly a migmatity. Půdy jsou typické kyselé vrchovištní organozemě, při okrajích rašelinišť i zrašelinělé gleje. Půdy jsou nevhodné pro růst většiny rostlin. Klima je vlhké a chladné, typická je chladná oblast CH6. Typická je velká větrnost, avšak i mírné teplotní inverze s místními mlhami v noci a v zimě. Vegetace: Převažující potenciální přirozenou vegetací je mozaika podmáčených smrčin ze svazu Piceion excelsae, náležející asociacím Bazzanio-Piceetum a Sphagno-Piceetum s bezlesými plochami se zastoupením kleče (svaz Sphagnion medii) nebo břízy (svaz Betulion pubescentis) a komplexem rašelinného bezlesí, v němž se může uplatňovat i vegetace svazu Oxycocco-Empetrion hermaphroditi a (vzácně) Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion. Na okrajových mezických stanovištích tento komplex střídají podmáčené smrčiny (Equiseto-Piceetum) a na nejvyšších místech okrajově i horská acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum). Pro odlesněná místa je charakteristický komplex vegetace rašelinných luk a rašelinišť, zejména svazů Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis, Caricion rostratae, Sphagno warnstorfioni-Tomenthypnion atd. V loukách na ostrůvcích mezických stanovišť se objevují porosty svazu Polygono-Trisetion, které předcházejí ve vegetaci krátkostébelných trávníků svazu Violion caninae, resp. do keříčkové vegetace svazu Genistion. Druh kontrastně-similární. D: *6A6 (Piceeta turfosa, Pineta rotundatae i Pineta montanae turfosa inferiora) (70). K: *6A4 (20), 6AB-B5b (10), *6A7b (+), *6A8b (+). Současné využití krajiny: lesy 40 %, kosodřevina 38 %, travní p. 19 %, vodní pl. 3 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0 %. Zcela převažuje lesní půda, typické jsou rozvolněné porosty klečové borovice blatky, po obvodu rašeliniště ohraničené většinou přirozenými rašelinnými smrčinami. Tyto smrčiny jsou silně poškozeny až zničeny kůrovcovými kalamitami. Rašeliniště jsou převážně chráněna. V Šumavském BR jsou rašelinné lesy chráněny I. zónami NP Buková slať (s břízou zakrslou), Kotlina Valné, Žďárecká slať, Borová lada a leží zde převážná část NP Prameniště. Travní porosty se nacházejí jen v Krušnohorském a Šumavském BR. Jsou tvořeny bývalými pastvinami a loukami, po vysídlení zpravidla nevyužívanými. Zarůstají nálety smrku a břízy pýřité a místy mají parkový ráz. Charakter nízkých převážně travnatých a keříčkových porostů mají i regenerující se bývalá těžená rašeliniště. Travní porosty jsou chráněny v rámci rašelinišť v částečně zmíněných I. zónách NP Šumava (Hradecký potok, Chalupská slať, Buková slať, Kotlina Valné). Vodní plochy jsou tvořeny rašelinnými jezírky, příkopy, malými potoky. Rašelinná jezírka jsou chráněna v rámci výše uvedených maloplošných chráněných území. Pole, sady ani sídla se nevyskytují, nacházejí se zde však lesní silničky, u Chalupské slati povalová naučná stezka. Náhradní typy: - Cílové ekosystémy: Přirozené: PRRO, PRKO, PRPM, PRSM, VOVS; náhradní: -. Do BC je nutno zahrnout i nelesní části. 6Pr Pahorkatiny na kyselých plutonitech 6.v.s. Typ tvoří řada drobnějších segmentů ve vysokých polohách pohraničních pohoří v západní polovině Čech. Reliéf se vyvíjel na tektonicky vysoce zdviženém zarovnaném povrchu, mírně rozčleněném starotřetihorní erozí. Má charakter pahorkatiny s převyšením pahorků do 100m, často však méně. Pahorky jsou až na výjimky ploché a jsou mezi nimi široké ploché sníženiny. Strmé svahy a zaříznutá údolí se zde téměř nevyskytují. Skály jsou vzácné a malé, častější jsou balvany rozvlečené po svazích. U bývalých vsí jsou rozsáhlé kamenice a meze z vysbíraných kamenů. Substrát je převážně tvořen kyselými hrubozrnnými granity (žulami), v Šumavském BR i mírně živnějším hrubozrnným biotitickým granodioritem. V depresích často jsou malé rašeliny. Půdy jsou převážně kyselé podzolované kambizemě. V depresích jsou rašelinné gleje a drobné plochy organozemí vrchovištního typu. Klima je chladné a vlhké (CH6), v Šumavském BR zasahuje též relativně teplejší a sušší oblast CH7. Typická je velká větrnost a časté mlhy, za relativního klidu však v depresích mohou vznikat přízemní teplotní inverze. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří mozaika několika typů. Na mezických stanovištích je to horská acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), kterou na podmáčených stanovištích střídají smrčiny (Equiseto-Piceetum a Bazzanio-Piceetum, maloplošně i Sphagno-Piceetum). Zcela vzácně se na rašeliništích mohou

120

vytvářet malé bezlesé plochy vegetace svazu Sphagnion medii. Podél potoků se rozšiřuje vegetace svazu Petasition officinalis. Na odlesněných mezických stanovištích se objevují porosty svazu Polygono-Trisetion, jež na lokálně ochuzených místech vytvářejí mozaiku se smilkovými trávníky svazu Violin caninae, které mohou přecházet až v keříkové porosty svazu Genistion. Ve vlhčinách se objevuje komplex vegetace rašelinných luk a rašelinišť, zejména svazů Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostratae. Druh kontrastně-similární. D: *6AAV2v (4), *6AB3 (40). K: *6A4 (5), *6AB4 (5), 6AB-B5b (3), *6B5a (1), 6A6 (2). Současné využití krajiny: lesy 79 %, travní p. 16 %, vodní pl. 3 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 1 %, ostatní 1 %. Zcela dominují lesy, tvořené téměř výhradně smrkovými monokulturami. V současné době jsou poškozeny imisemi a kůrovcem. Zachovalejší porosty a s větší příměsí buku jsou chráněny v I. zóně NPŠ. V menších plochách jsou lesy zahrnuty do okrajů rašelinných rezervací ve všech bioregionech. V Šumavském BR sem okrajově zasahuje I. zóna NPŠ na Modravských slatích, ve Žďárské slati a okraje PR Prameniště. Travní porosty jsou zastoupeny bývalými převážně rozsáhlými loukami a pastvinami v okolí zpravidla zaniklých obcí. Již dlouhou dobu nejsou užívány, mají vzrostlý nálet smrku, bříz a jeřábu. Na Šumavě jsou součástí I. zóny NP - Modravské slatě. Vodní plochy jsou zastoupeny nejčastěji horskými potoky (i velkými). Pole a sady se zde nevyskytují. Původně relativně hojná sídla (především sklářské a dřevorubecké osady) po odsunu obyvatel až na výjimky zanikla. Na Šumavě se ojediněle vyskytují zdevastované bývalé objekty pohraniční stráže a armády. Hojné jsou asfaltové lesní silničky. Náhradní typy: 6ZR, 6SR. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, SMP, LONS; náhradní: ATT. 6PS Pahorkatiny na kyselých metamorfitech 6.v.s. Segmenty typu jsou zastoupeny v pohraničních pohořích západních Čech. V Šumavském BR (1.62) jsou koncentrovány v oblasti Plání. Největší plochu zabírá typ v BR Krušnohorském Šumavském - 47 km 2. Reliéf je v rámci 6.v.s. relativně málo členitý. Je tvořen zarovnanými, tektonicky zdviženými, vrcholovými plošinami rázu členité pahorkatiny, s kopci nepřevyšujícími své okolí o více než 150 m, většinou však podstatně méně. Vyvýšeniny jsou odděleny otevřenými nevýraznými plochými depresemi a středně sklonitými svahy, kterou jsou mírně rozčleněny horními málo zařezanými částmi údolí. Pouze v Šumavském BR je zastoupeno i hlubší údolí (Modravský potok) a převýšení zde dosahuje až 200 m. Na svazích tohoto údolí jsou menší skály a akumulace balvanů. V Šumavském BR jsou v tomto typu časté kamenice, pro odlesněné svahy (i v této nadmořské výšce) jsou významné strže. Na několika lokalitách jsou patrné pozůstatky po dávné těžbě kovů. V podloží dominují kyselé metamorfity - muskovit-, silimanit- a cordierit-biotitické pararuly. Na Šumavě se hojně vyskytují biotitické migmatity. Okrajově pronikají mezi metamorfity i vložky žuly a žulového porfyru. Vzhledem k převaze rul dominují hlinito-kamenité zvětraliny. V depresích jsou nepatrně zastoupeny rašeliny. Z půdních typů zcela převládají kambizemní podzoly. Podél potoků vznikly gleje, v některých depresích vzácně i organozemě. Na balvanových akumulacích v Šumavském BR jsou ostrůvkovitě rozšířeny rankery. Klima je chladné a vlhké. Dominantně je zastoupena oblast CH6, místy typ zasahuje i do méně chladné a méně vlhké oblasti CH7. V Šumavském BR zasahují segmenty typu i do naší nejchladnější oblasti CH4. Typická je značná větrnost, časté jsou mlhy. V málo výrazných otevřených sníženinách jsou za klidného počasí podmínky pro vznik slabých přízemních teplotních inverzí. Středně silné inverze mohou vznikat na dně údolí v Šumavském BR. Vegetace: Varianta šumavská (1.62): Potenciální přirozenou vegetaci tvoří mozaika několika typů. Na mezických stanovištích je to horská acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), kterou v depresích střídají podmáčené a řašelinné smrčiny (Equiseto-Piceetum a Bazzanio-Piceetum, maloplošně s Sphagno-Piceetum). Vzácně se na rašeliništích mohou vytvářet malé bezlesé plochy vegetace svazu Sphagnion medii. Podél potoků se rozšiřuje vegetace sv. Petasition officinalis. Na odlesněných mezických stanovištích se objevují porosty sv. Polygono-Trisetion, na lokálně ochuzených místech vytvářející mozaiku se smilkovými trávníky svazu Violion caninae, které mohou přecházet až v keříčkové porosty svazu Genistion. Ve vlhčinách se objevuje komplex vegetace rašelinných luk a rašelinišť, zejména svazů Caricion fuscae, Sphagno recurvi-Caricion canescentis a Caricion rostratae. Druh kontrastně-similární. D: *6A-AB2v (3), *6A3 (30), *6AB3 (42). K: 6B3 (3), 6A4 (5), 6AB-B4 (10), 6AB-B5b (5), *6B5a (1), 6A6 (1). Současné využití krajiny: lesy 77,5 %, travní p. 20 %, vodní pl. 0,5 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 1 %, ostatní 1 %. Lesy byly převážně součástí lesních komplexů smrkových monokultur.. Do segmentů zasahují i I. zóny NPŠ v okrajích Modravských slatí a Povydří. Převážně oligotrofní travní porosty jsou zastoupeny podobně v Krušnohorském i Šumavském BR. Biologická hodnota luk je variabilní, některé louky degradují sukcesí; cenné jsou zvláště podmáčené travní porosty. Odlesněné pahorky jsou dobrými vyhlídkovými body. Krajinářsky hodnotné jsou v Šumavském BR především mozaikovité luční porosty oddělené kamenicemi. Nachází se zde I. zóna NP - Kvilda Pod políčky s bohatým nalezištěm hořce panonského. V malé míře jsou travní porosty chráněny při okrajích rašelinných rezervací, např. v Modravských slatích. Vodní plochy jsou zastoupeny minimálně. Velmi vzácné jsou malé vodní nádrže; vodní toky zasahují do biochory převážně svými pramennými částmi, ale protéká tudy i zdrojnice Otavy - Modravský potok a horní tok Teplé Vltavy. Sídla jsou převážně malá, většinou plní rekreační funkci. V Šumavském BR se jednalo dříve o sklářské osady. Většina vesnic po vysídlení prakticky zanikla. Objekty tradiční lidové architektury se nacházejí na Šumavě na Kvildě a ve Filipově Huti. Náhradní typy: 6ZS, 6SS. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, LONS; náhradní: -

121

6SR Svahy na kyselých plutonitech 6.v.s. Typ se nachází v pohraničních pohořích západní poloviny Čech. Největší plochu zabírá typ v BR Jizerskohorském a Šumavském - 30 km2. Reliéf je tvořen zpravidla mírnými svahy s převýšením 200 - 300 m. Nacházejí se zde ojedinělé skalky s výškou do 7 m, místy jsou akumulace žokových žulových balvanů. Svahová údolí jsou většinou mělká a nevýrazná. Substrát tvoří středně zrnitý biotitický granit. Na Šumavě je na Trojmezí středně zrnitý porfyrický dvojslídný granit, u Nové Hůrky biotitický granodiorit. Půdy jsou převážně dystrické kambizemě, kambizemní a humusové podzoly, na sutích kambizemní rankery a na skalách kyselé litozemě. Na mírnějších svazích jsou rašelinné gleje a menší plochy organozemí. Klima je chladné a vlhké (CH6). Významné jsou převládající severozápadní větry. Na odlesněných svazích je významné stékání prochlazeného vzduchu v noci a v zimě a výstupy teplého vzduchu zvláště na jz. svazích ve dne v létě a na podzim. Vegetace: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), zatímco na balvanitých svazích se vyskytují ochuzené květnaté kyčelnicové bučiny (Dentario enneaphylli-Fagetum); velmi vzácně a jen na nejvyvinutějších sutích na úpatích jsou náznaky smíšených horských javořin (Aceri-Fagetum). Do chladných depresí sestupují porosty kapradinových smrčin (asociace Dryopterido dilatatae-Piceetum nebo Anastrepto-Piceetum). Místy se objevují menší plochy zrašelinělých nebo podmáčených smrčin (Bazzanio-Piceetum a Equiseto-Piceetum). V nivách větších potoků se vyskytuje vegetace horských olšin podsvazu Alnenion glutinoso-incanae (snad Alnetum incanae) a porosty svazu Petasition officinalis. Na odlesněných místech vznikly horské louky svazu Polygono-Trisetion, smilkové porosty svazu Violion caninae a keříčkové porosty svazu Genistion nebo Vaccinion. Na eutrofizovaných místech bývají společenstva se štovíkem svazu Rumicion alpini. Druh kontrastně-similární. D: *6A1-2 (+), *6A-AB2v (1), 6A3 (20), *6AB3 (65). K: *6B3 (10), 6BC3 (1), 6AB-B5b (2), *6BC5a (1), *7AB7a (+). Současné využití krajiny: lesy 96 %, travní p. 2,5 %, vodní pl. 0,5 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,2 %, ostatní 0,8 %. Zcela dominují rozsáhlé komplexy lesů, tento typ patří v rámci ČR v nejlesnatějším. Převažují kulturní smrčiny, ty však jsou většinou zničeny kůrovcovými kalamitami. Místy se dodnes zachovala příměs listnatých dřevin, především buku, javoru klenu a jeřábu ptačího. Horské bučiny - původně s jedlí a smrkem - se v Šumavském BR zachovaly na severních svazích pod Trojmeznou horou a chráněny jsou v některých II. zónách NP. Jsou zde bývalé pastviny, dnes často s náletem smrku, jeřábu a bříz. Vodní plochy jsou tvořeny pouze horskými říčkami a potoky. Náhradní typy: - . Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, BOAS (pokud se vyskytují), SPS, LOPS, VOVT; náhradní: -. 6SS Svahy na kyselých metamorfitech 6. veget. stupně Jedná se o nejrozšířenější typ biochory v rámci 6. veget. stupně, nachází se ve všech vyšších pohraničních pohořích Čech. Nejrozšířenější je v BR Šumavském – 139 km2 . Typ zahrnuje převážně střední části svahů. Hlavní segmenty tvoří svahy obepínající rozsáhlé hřbety jednotlivých pohoří. Svahy jsou převážně strmé (v nejhornějších partiích mírnější) a jsou intenzivně rozčleněny výraznými hřbety charakteru rozsoch a sítí většinou mladě erozních strmých údolí. Hloubka údolí mj. značně závisí na vzdálenosti od pramene. Nejhlubší údolí s velmi příkrými svahy se vyskytují v nejvyšších pohořích, kde typ biochory leží níže na svahu. Na rozsochách i na svazích se místy vyskytují skály. V Šumavském BR se kaňonovitém údolí Bílého potoka (NPR Bílá strž) nacházejí výrazné peřeje a vodopády. V podloží dominují různé druhy pararul, svorů a fylitů, vč. nejrůznějších přechodných typů. Další kyselé metamorfity jsou vzácnější – migmatity na Šumavě. Okrajově do typu zasahují granity. Zvětraliny jsou kamenité, kamenitohlinité až hlinité, v závislosti na druhu horniny. Půdy na svazích jsou vesměs málo živné, půdní profil je mělký. Výrazně převažují kambizemní podzoly, v nejvyšších polohách se vyskytují i podzoly typické. V Šumavském bioregionu se na nejnižších polohách typu uplatňují dystrické kambizemě. Na sutích jsou rozšířeny podzolové rankery, na skalách kyselé litozemě. Podél potoků se vyskytují gleje typické, fluvizemě typické, na Šumavě i gleje organozemní. Klima je chladné a vlhké, dominuje chladná klimat. oblast CH6, méně je zastoupena teplejší a sušší CH7, nejvyšší polohy zasahují do CH4. Údolní svahy tvoří spolu s údolními dny místní cirkulační systém. Na strmých svazích dochází v noci ke stékání chladného vzduchu směrem do údolí a ke vzniku teplých svahových zón. Na údolních dnech mohou vznikat středně silné teplotní inverze. Během letního nebo podzimního dne dochází na osluněných svazích zase k výstupům teplého vzduchu. Značné intenzity může dosahovat na rozsochách a návětrných svazích větrné proudění. Poloha na návětrné a závětrné straně ovlivňuje do značné míry i srážkové úhrny. Vegetace: varianta základní: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), zatím co na lokálně obohacených balvanitých svazích jsou i květnaté bučiny s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), velmi vzácně a jen na nejvyvinutějších sutích na úpatích jsou náznaky smíšených horských javořin (Aceri-Fagetum). Do chladných depresí sestupují na balvany porosty kapradinových smrčin (as. Dryopterido dilatatae-Piceetum nebo Anastrepto-Piceetum). Místy se objevují menší plochy podmáčených nebo zrašelinělých smrčin (Equiseto-Piceetum a Bazzanio-Piceetum). V nivách větších potoků se vyskytuje vegetace horských olšin s olší šedou (Alnetum incanae) a porosty svazu Petasition officinalis. Na odlesněných místech se vytvářejí luční porosty svazu Polygono-Trisetion, smilkové porosty sv. Violion caninae a keříčková společenstva svazů Genistion nebo Vaccinion, na místech ovlivněných eutrofizací společenstva se šťovíkem sv. Rumicion alpini. Druh kontrastně similární. D: 6A-AB2v, 6A3, 6AB3. K: 6B3, 6BC3, 6AB-B5b, 6BC5a, 6A6,

122

7AB7a. Současné využití krajiny: Lesy 90,5 %,, TTP 7,3 %, vodní pl. 0,5 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,7 %, ostatní 1 %. Lesní komplexy jsou tvořeny převážně smrk. monokulturami, které jsou celkově ve špatném zdravotním stavu. Poškození porostů je v průměru menší než je tomu na hřbetech a vrcholových plošinách pohoří. Výrazné rozdíly ovšem vykazují návětrné a závětrné svahové polohy. Na Šumavě jsou přirozené lesy chráněny v SPR Bílá Strž a v části PR Městišské rokle a části PR Prameniště. Okrajem sem zasahují i lesy v I. zónách NP Šumava – Modravské slatě a Povydří. Ekologicky nejcennější jsou travní porosty s kamenicemi na Šumavě, často doposud využívané jako pastviny, ač lesní kamenice svědčí o úbytku travních porostů po válce. Vodní plochy jsou zastoupeny málo, v Šumavském bioregionu se vytvořilo malé jezírko U kyzu v jámě po těžbě křemene, na březích s chráněnými rostlinami. Svahy se vyznačují poměrně hustou sítí často dosti hluboce zařezaných vodních toků. Jedná se převážně o horní části horských potoků, např. Modravský potok (zdrojnice Vydry), dále zde pramení Úhlava. Mnohé z potoků jsou součástí chráněných území. V Šumavském BR se nachází technická památka Vchynicko-tetovský kanál (dříve splavná spojnice Vydry a Křemelné). Sídla tvoří převážně horské rekr. osady disperzního charakteru obklopené TTP, na Šumavě hodně osad v minulosti zaniklo. Prostupnost krajiny je zde v jednom segmentu negat. ovlivněna zasahujícím prostorem rozsáhlé býv. střelnice. Na Churáňově se dochovala jedna z nejstarších usedlostí na Šumavě. Náhradní typy: 6SQ, 6US, 6UQ. Cílové ekotopy: Přirozené: BUAS, BUKK, SPS, LOPS, VOVT, náhradní: MTM, ATT. 6US Výrazná údolí v kyselých metamorfitech 6. v.s. Segmenty tohoto typu jsou ve vysokých pohraničních horách Hercynika v Šumavském a Jesenickém BR. Reliéf tvoří výrazná zaříznutá údolí, jež jsou na Šumavě delší, ale jen 60 - 150 m hluboká. Typické jsou balvanové pokryvy strání, ale větší skály se nacházejí jen např. v údolí Vltavy pod Kvildou (I. zóna NP Vltavské stráně). Horské kamenité říčky mají velký spád, na Šumavě nejdramatičtější části Povydří I. zónou NP. Substrát tvoří především migmatitizované biotitické pararuly. Půdy jsou kyselé kambizemě, na sutích humózní rankery, na skalách litozemě, v lokálně vyvinutých nivách balvanité fluvizemě. Klima je chladné a vlhké, dominuje oblast CH6, okrajově se vyskytuje CH7. Údolí jsou charakteristická hromaděním sněhu v zimě, výstupnými teplými proudy ve dne a padavými chladnými proudy v noci. Vyskytují se teplotní inverze, silnější na samotném dně, což zde umožňuje přetrvávání sněhu až do začátku léta. Charakteristická je vysoká vzdušná vlhkost a relativně malá větrnost. Vegetace - varianta šumavská: Potenciální přirozenou vegetaci tvoří acidofilní smrkové bučiny (Calamagrostio villosaeFagetum), na humóznějších místech doplněné květnatými bučinami s kyčelnicí devítilistou (Dentario enneaphylliFagetum). Na podmáčených místech lze očekávat přirozené smrčiny (Equiseto-Piceetum a Bazzanio-Piceetum). V nivách větších potoků se vyskytuje vegetace podsvazu Alnenion glutinoso-incanae, převážně zřejmě Alnetum incanae. Podél potoků se rozšiřuje vegetace sv. Petasition officinalis, na vysokobylinných prameništích i vegetace sv. Adenostylion. Na odlesněných mezických stanovištích se objevují porosty sv. Polygono-Trisetion, v mozaice s oligotrofními smilkovými porosty sv. Violion caninae. Druh kontrastně-similární. D: 5A-AB2, 5AB3, 6A3, 6AB3, K: 6A1-2, 6B3, 6AB-B5b, 7AB2b, 7AB3, 7BC5a, 7AB7a. Současné využití krajiny: lesy 93 %, TTP 2,5 %, vodní plochy 3 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %. Zcela dominují rozsáhlé komplexy lesů, přičemž převažují kulturní smrčiny. Typická je dodnes zachovaná příměs listnatých dřevin, především buku, klenu a jeřábu ptačího. Nejcennější lesy v Šumavském BR jsou chráněny I. zónou NP vč. Povydří, listnáčů je zde však méně. Částečně jsou zachovalé lesy součástí I. zóny NP Vltavské stráně. Travní porosty se nacházejí pouze na mírnějších svazích a v nivách na Šumavě. Jsou to býv. pastviny a louky, dnes obvykle s náletem smrku, jeřábu a bříz. Lokalitu hořce pannonského na skalnaté stráni chrání I. zóna NP Vltavské stráně. Přirozený vývoj společenstev v býv. lomu (rašeliniště, sutě) chrání PR Zhůřský lom. Vodní toky jsou tvořeny především horskými říčkami a potoky. Podél horní Vydry se táhne býv. Vchynicko-tetovský kanál, postavený poč. 20. st. k plavení dřeva. Sídla jsou zastoupena hlavně ojedinělými rekreačními objekty, často dřevěnými. Nejcennější je převážně roubený královácký dvorec Antýgl z 18. st. u horní Vydry. Na dnech se táhnou lesní silnice. Cílové ekosystémy přirozené: BUAS, BUKK, SMK, SPS, LOPS, VOVT. 6ZP Hřbety na neutrálních plutonitech 6.v.s. Reliéf v Novohradském BR má charakter plošších hřbetů a vrcholů kopců, v Šumavském BR protáhlých výraznějších skalnatých hřbetů. Všechny vrcholy jsou skalnaté, v Novohradském BR jsou skály menší, s výškou do 12 m, na Šumavě jsou skály četnější a mohutnější, na Křížením stolci je téměř skalní město. Pod skalami jsou typické balvanité akumulace až sutě. Substrát je v Novohradském BR tvořen středně zrnitou porfyrickou biotitickou žulou, dříve klasifikovanou jako granodiorit. V šumavském BR jsou horniny bazičtější, typu amfibol-biotitické melanokratní porfyrické žuly, dříve klasifikované jako syenodiority. V nich se nacházejí vložky rekrystalizovaného biotitického granulitu. Půdy jsou údajně převážně dystrické kambizemě až kambizemní podzoly, ve skutečnosti jsou značně humózní, živné a často přecházejí do rankerů a na skalách do litozemí. Klima je chladné (údajně pouze CH7, ale pravděpodobněji CH6), ale s relativně malým množstvím srážek vlivem závětrné polohy za nejvyššími hřbety Šumavy. Typické je silně větrné proudění; významný vliv mají oteplující föhny za Alpami. Projevuje se zde vrcholový fenomén, zvláště na Šumavě, s významnými horizontálními srážkami (námraza, jinovatka, mlhy).

123

Vegetace: Charakteristickou jednotkou potenciální přirozené vegetace je mozaika květnatých bučin s kyčelnicí děvítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum) a acidofilních smrkových bučin (Calamagrostio villosae-Fagetum), na bázích svahů přecházející (zřejmě jen na Šumavě) do javorových bučin (Aceri-Fagetum). Podél praménků se vyskytuje vegetace podhorských olšin podsvazu Alnenion glutinoso-incanae (snad Piceo-Alnetum), na březích je vegetace svazu Petasition officinalis. Odlesněná zamokřená místa hostí louky svazu Calthion a tužebníková lada podsvazu Filipendulenion. Typ v 1.62 kontrastní, v 1.63 kontrastně-similární. K: *6A1-2 (+), *6AB2v (7), *6AB3 (40), *6B3 (28), 6BC3 (16), *6C3 (1), 6AB-B4 (5), 6B5b (2), 6BC5a (1). Současné využití krajiny: lesy 97 %, travní p. 2,8 %, vodní pl. 0 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,5 %, ostatní 0,2 %. Lesy tvoří rozsáhlé lesní komplexy, přecházející z okolních biochor. Značnou plochu zaujímají kulturní smrčiny, relativně velmi hojné jsou i horské lesy s přirozenou skladbou - bučiny se smrkem a javorem klenem (suťové lesy na Knížecím Stolci a Myslivně). 12 hektarů přirozeného lesa na Myslivně v Novohradských horách je chráněno jako PP. Ochranu by si zasloužily i unikátní lesy na Knížecím Stolci. V lesních komplexech jsou ojediněle vklíněny malé bývalé louky, dnes zarůstající náletem smrku, bříz a jasanu. Vodní plochy jsou zastoupeny pouze pramennými úseky horských potoků. Pole, sady ani sídla se zde nevyskytují. Knížecí Stolec a sousední Špičák v Šumavském BR jsou součástí vojenského výcvikového prostoru Boletice. Náhradní typy:Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SPS, BOAS (pokud se vyskytují); náhradní:-. 6ZR Hřbety na kyselých plunitech 6. v.s. Největší plochu zaujímá v BR Krušnohorském a Jizerskohorském a nejmenší v Šumavském – 9 km 2. Hřbety jsou široké a ploché, nejtypičtější jsou nesouvislé, sedly rozčleněné, protáhlé vyvýšeniny s velmi výrazně vystupujícími vrcholy s dobrými rozhledovými podmínkami, časté jsou také souvislé protáhlé hřbety. Ze hřbetů vybíhají rozsochy, svahy jsou často členěny málo zařezanými horními částmi údolí. Na hřbetech se typicky nacházejí skály a skalní výchozy. Na svazích jsou typické sutě, pod Vítkovým kamenem v Šumavském BR se vyskytují kamenné moře. V Šumavském BR u Březníku svědčí současnosti lesní kamenice o zalesnění býv. travních porostů. V podloží dominují středně zrnité porfyrické biotitické granity a autometamorfované hrubozrnné granity, místy přecházející do kyselejších subtypů granodioritů. Vzácně a okrajově do tohoto typu zasahují metamorfity – ruly a fylity. Zvětraliny jsou kamenité a štěrkovo-písčité, s četnými velkými balvany. Z půdních typů převažují podzoly. Příznačný je výskyt podzolovaných rankerů na sutích a kyselých litozemí na skalách. U pramenů potoků se vytvořily gleje. Klima je chladné a vlhké (CH6, CH7). Typické je silně větrné proudění a tedy i vrcholový fenomén, kdy dochází k odvívání sněhu ze hřbetů a jeho akumulaci v závětrných polohách. To vede k častým poškozením stromů a snížení jejich výšky i zápoje. Velký přísun vody ještě zvyšují horizontální srážky (námraza, jinovatka, zachycování mlžných kapek na větvích). Vegetace: Varianta základní: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrková bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), zatímco v humóznějších podmínkách, např. na suťových svazích se vyskytují květnaté bučiny s kyčelnicí děvítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), nebo smíšené horské javořiny s podsvazu Acerenion (as. Aceri-Fagetum). Na lesních prameništích jsou nejčastější podmáčené jedlosmrčiny (Equiseto-Piceetum), přecházející v rohozcové smrčiny (Bazzanio-Piceetum). Podél potoků se šíří vegetace sv. Petasition officinalis. Horské louky jsou tvořeny vegetací sv. Polygono-Trisetion. Dají se očekávat i nízké rašelinné louky sv. Caricion fuscae, smilkové trávníky sv. Violion caninae a keříčkové porosty svazů Genistion nebo Vaccinion. Druh kontrastně-similární. D: 6A-AB2v (7), 6A3 (36), 6AB3 (40). K: *6A1-2 (+), *6B3 (10), 6A4 (6), 6AB-B5b (1), 6BC5a (+). Současné využití krajiny: lesy 92,5 %, travní p. 6,9 %, vodní pl. 0 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,1 %, ostatní 0,5 %. V horských lesních komplexech převažují smrkové monokultury, které jsou zničeny hmyzími kalamitami (v Krušnohoří imisemi). Místy je v lesích přimíšen buk, segmenty s přirozenými smíšenými horskými lesy jsou chráněny v PP Svatý Tomáš v Šumavském BR. Travní porosty zabírají celkově malou plochu, častěji v Šumavském BR. Extenzivně obhospodařované louky s acidofyty vykazují vyšší biologickou hodnotu, často však podléhají sukcesi. Vodní plochy jsou zastoupeny minimálně, a to pouze pramennými částmi. Sídla zabírají velmi malou plochu. Na Vítkově kameni v Šumavském BR stojí stejnojmenná, mohutná, nejvýše položená hradní zřícenina v ČR (1035 m) a níže nově opravený klášter sv. Tomáše (nejvýše položený got. chrám u nás – 985 m), poblíž s několika bytovými domy. Dále je zde pouze několik loveckých chat, rekr. a turistických objektů. Náhradní typy: 6PR+7ZR. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SPS; náhradní: ATV nebo alespoň ATT. 6ZS Hřbety na kyselých metamorfitech 6. v.s. Typ se vyskytuje ve všech vyšších pohraničních hercynských pohořích (s výjimkou Novohradských hor) a v nejvyšších polohách jejích podhůří. Nejvíce je typ zastoupen v BR Šumavském – 78 km 2. Hřbety jsou většinou velmi výrazné, protáhlé, různě široké. V Krušnohorském a Šumavském BR se spíše vyskytují málo výrazné, široké a ploché hřbety a do tohoto typu jsou zde zařazeny i vyvýšeniny blížící se tvaru kup. Ze hřbetů značně vystupují vrcholy, které jsou odděleny sedly. Začínající svahy jsou většinou středně sklonité, níže příkré. Na hřbetech se často vyskytují skály, pod nimi akumulace balvanů, balvanové proudy i kamenná moře (Popelná hora v Šumavském BR). Skály a vrcholy poskytují velmi dobré rozhledové možnosti. Především v Šumavském BR jsou charakteristické lesní kamenice při okrajích lesů (svědčící o zalesnění býv. travních porostů). Substrát tvoří nejčastěji pararuly, ortoruly a migmatity,

124

vzácně i granulity. Ojediněle se vyskytují i vložky kvarcitu a žuly. Zvětraliny jsou kamenité až hlinitokamenité, na fylitech převažuje hlinitá složka. Z půd se typicky vyskytují kyselé rankery na kamenitých akumulacích. Nejčastěji jsou však kambizemní podzoly, na nejvyšších hřbetech jsou zastoupeny podzoly typické. Do nižších poloh zasahují typické silně kyselé kambizemě. Na skalách se nacházejí kyselé litozemě. Klima je chladné a vlhké. Nejvíce je zastoupena chladná oblast CH6, častá je méně extrémní oblast CH7, nejvyšší polohy zaujímá nejchladnější oblast CH4. Typické je silně větrné proudění a časté postavení hřbetů nad hladinou kondenzace vodních par, a tedy i vysoká vzdušná vlhkost. Významné jsou horizontální srážky - námraza, jinovatka, zachycování mlžných kapek na vegetaci. V zimě může docházet k odvívání sněhové pokrývky ze hřbetů a k akumulaci sněhu v závětrných polohách. Vegetace: Varianta základní: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní bučina (Calamagrostio villosae-Fagetum), zatímco v humóznějších podmínkách, např. na suťových svazích se vyskytují květnaté bučiny s kyčelnicí děvítilistou (Dentario enneaphylli-Fagetum), nebo smíšené horské javořiny s podsvazu Acerenion (as. Aceri-Fagetum). Na lesních prameništích a kolem potůčků se vyskytují smrkové olšiny (PicedoAlnetum) a vegetace sv. Petasition officinalis. Na odlesněných místech se vytvářejí luční porosty sv. PolygonoTrisetion, smilkové porosty sv. Violion caninae, keříčková společenstva sv. Genistion, rašelinné louky sv. Caricion fuscae a přechodová rašeliniště sv. Sphagno recurvi-Caricion canescens. Na místech ovlivněných eutrofizací bývá vegetace se šťovíkem sv. Rumicion alpini. Druh kontrastně-similární. D: 6A-AB2v (6), 6A3 (28), 6AB3 (43). K: *6A12 (+), *6BC3 (3), 6A4 (8), 6AB-B5b (2), 6BC5a (+). Současné využití krajiny: lesy 95,5 %, travní p. 3,4 %, vodní pl. 0 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,1 %, ostatní 1 %. V horských lesních komplexech převažují smrkové monokultury, které jsou na Šumavě zničeny kůrovcovými kalamitami (v Krušnohoří imisemi). V druhové skladbě dominuje původně subdominantní smrk, místy se vyskytují i přirozené lesy se zastoupením buku. Acidofilní bučiny jsou chráněny v NPR Čerchovské bučiny v Českém lese, v Šumavském BR do typu zasahuje ochranné pásmo NPR Boubínský prales (tvořené ale převážně smrkovými monokulturami), poblíž je PR Milešický prales, v Českokrumlovském BR jsou přirozené porosty chráněny v horní části PR Kleť. Travní porosty jsou zastoupeno především v Šumavském BR (8%). Jedná se většinou o opuštěné louky a pastviny v blízkosti horských osad, na Šumavě jsou drobné luční enklávy v lesích. Sídelní objekty jsou zřídkavé (horské boudy, okraje horských rekreačních osad, několik vleků a lanovek). Na hřbetech, převážně ve vrcholových polohách, se nachází několik kaplí, rozhledny či vysílače. Náhradní typy: 6ZQ, 6PS+7ZS, 6SS+7ZS. Cílové ekosystémy: Přirozené: BUAS, BUKK, SPS; náhradní: ATT. 7. vegetační stupeň smrkový – cca 12 % Nadmořská výška nad 1150 m, průměrné roční srážky 1100 – 1300 mm, průměrné roční teploty 30 C, vegetační doba cca 80 dnů, dnes rozpad smrčin (kůrovec). 7KR Ledovcové kary v kyselých plutonitech 7.v.s. Vyskytuje se v BR 1.62. Tento typ je jediným segmentem – karem Plešného jezera, přičemž spolu s příbuzným typem 7KS je charakteristický pro tento BR. Plocha segmentu je 1,1 km 2. Segment vznikl působením malého, ale mocného karového ledovce v posledním glaciálu. Výška karové stěny je cca 260 m. Stěna jezera je skalnatá, a to nejvíce ze všech karů 7.v.s. Vzniklo zde středně velké jezero s plochou 7,5 ha a rozsáhlá moréna tvořená velkými holými žulovými balvany s kosodřevinou, Ledovcový kar vč. morény je chráněn I. zónou NP Trojmezná hora. Substrát tvoří převážně středně zrnitý usměrněný dvojslídný granit, na dně jezera a podél potoků štěrkové a hlinitopísčité fluviální sedimenty. Žula má hranolový rozpad a písčité zvětraliny. Půdu tvoří velmi jemná mozaiku. Na skalách jsou litozemě, na sutích rankery, na úpatích podmáčené a přecházející v hojné kambizemní gleje. Na sušších a méně exponovaných částech převládají typické humusové podzoly. Všechny půdy jsou výrazně kamenité a vlivem přínosu materiálu z okolních plošin a svahů poměrně živné. Klima je velmi chladné a vlhké (CH6). Vlivem zalesnění vč. plošin nad karem není klima tohoto karu tak výrazné jako u karů 8.v.s. Přesto se zde projevuje exponovanost horní hrany vůči větrům, rozdílná orientace svahů i vliv vodní masy v jezeře. V karu dochází během slunečního dne k nadprůměrnému prohřátí relativně uzavřené masy vzduchu a v noci nastává stékání chladného vzduchu ze svahů na dno kotliny. Chod teploty i vlhkosti má tak výrazně rozkolísanější charakter a je velmi proměnlivý i od místa k místu. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetací okraje karu tvoří horská smrčina ze sv. Piceion excelsae (Calamgrostio villooasae-Piceetum). Prudké svahy karové stěny porůstá mozaika, kterou tvoří ostrůvky kosodřeviny sv. Pinion mughi (fragmenty Myrtillo-Pinetum mughi), vysokobylinných niv sv. Dryoptedrido-Athyrietum, vysokostébelných trávníků sv. Calamagrostion villoasae a společenstev na primitivních půdách (svazy Juncion trifidi, Androsacion alpinae a Vaccinion). V jezeře na dně je charakteristická vegetace sv. Isoetion lacustris. Druh kontrastní. K: 6AB3 (16), *6B3 (10), *6AB8b (1), *6AB9b (7), *67A1(kosodřevina na moréně) (8), 7A-AB2v (3), *7A-AB3 (41), *7BC-C3 (3), *7BCC4 (5), *7BC-C5 (2), *8A0 (1), *8A1 (2). Současné využití krajiny: lesy 82 %, kosodřevina 3 %, kamenný povrch 5 %, travní p. 1 %, vodní pl. 9 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0 %. Zcela dominují smrčiny, ze značné části přirozené. Na skalní stanoviště a morénu pod jezerem sestupuje kleč, je zde jeřáb ptačí, do dolní části od spodu proniká významná příměs buku, klenu a nízké křovité

125

vrby. Lesy jsou v relativně dobrém zdravotním stavu, částečně mají pralesový charakter. Chráněny jsou vč. ostatních částech karu v I. zóně NP Šumava – Trojmezná hora. Travní porosty se vyskytují jednak přirozené na lavinových drahách, jednak druhotné na místě zrušené chaty. Porosty lavinových drah jsou velmi cenné, porosty na zbořeništi jsou jsou silně antropogenně ovlivněny a ruderalizované. Vodní plochy jsou zastoupeny především středně velkým ledovcovým karem s čistou studenou prokysličenou vodou. Náleží k nim ovšem i prameny, drobné potoky i s peřejemi. Jezero (s porosty šídlatky na dně) je chráněno v I. zóně Trojmezná hora. Pole a ni sídla se zde nevyskytují, vede sem příjezdová silnička. Kary s jezery jsou hlavní atraktivitou pro pěší turistiku na Šumavě. Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: SMK, BUKK, SKKO, SH, VOVS, VOVT; náhradní: -. 7KS Ledovcové kary v kyselých metamorfitech 7.v.s. Tento typ je tvořen 4 segmenty s úhrnnou rozlohou je 6 km 2 , segmenty vznikly působením malých karových ledovců v posledním glaciálu. Výška karové stěny je 150 m (kar Prášilského jezera) až 300 m (kar Černého jezera). Stěny Černého a Prášilského jezera je skalnaté, a ve všech karech se vyvinula ledovcová jezera, z nichž Černé jezero je v současnosti největším (18,5 ha) a s hloubkou 40 m nejhlubším jezerem ČR. Jezero Laka je hluboké pouze 4 m, od břehů zarůstá a plují v něm rašelinné ostrovy. Kary Černého a Čertova jezera jsou chráněny ve stejnojmenné NPR, kary Prášilského jezera a jezera Laka nejsou v registru AOPK uvedeny, dle jiných dokladů jsou součástí I. zóny Prášilské jezero a I. zóny Plesná-Ždánidla. Substrát tvoří u Černého jezera granátický dvojslídný svor, u Čertova jezera a jezera Laka dvojslídná pararula, u Prášilského jezera svorová rula a kvarcitická rula s polohami erlánu a granodioritu. Všechny horniny mají ploše deskovitý rozpad a kromě erlánů jsou velmi kyselé. Půdy tvoří velmi jemná mozaiku. Na skalách jsou litozemě, na sutích rankery, na úpatích podmáčené a přecházející v hojné kambizemní gleje. Na sušších a méně exponovaných částech převládají typické humusové podzoly. Všechny půdy jsou výrazně kamenité a vlivem přínosu materiálu z okolních plošin a svahů poměrně živné. Klima je velmi chladné a vlhké, převážně CH6. Vlivem zalesnění vč. plošin nad kary není jejich klima tak specifické jako u karů 8.v.s. Přesto se zde projevuje exponovanost horní hrany vůči větrům, rozdílná orientace svahů i vliv vodní masy v jezerech. V karu dochází během slunečního dne k nadprůměrnému prohřátí relativně uzavřené masy vzduchu a v noci nastává stékání chladného vzduchu ze svahů na dno kotliny. Chod teploty i vlhkosti má tak výrazně rozkolísanější charakter a je velmi proměnlivý i od místa k místu. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetací okrajů karů tvoří horská smrčina ze sv. Piceion excelsae (Calamgrostio villooasae-Piceetum), na balvanitých místech i Anastrepto-Piceetum). Prudké svahy karové stěny porůstá mozaika, kterou tvoří ostrůvky kosodřeviny sv. Pinion mughi (fragmenty Myrtillo-Pinetum mughi), vysokobylinných niv sv. Dryoptedrido-Athyrietum a vysokostébelných trávníků sv. Calamagrostion villoasae. Na dnech karů v jezerech je charakteristická vegetace šídlatek sv. Isoetion lacustris. Druh kontrastní. K: 6AB3 (16), *6B3 (7), *6AB7b (1), *6AB8b (2), *6AB9B (8), 7A-AB3 (50), *7AC-C3 (2), *7A4 (5), *7BC-C4 (4), *7BC-C4 (4), *7BC-C5a (2). 7A6 (2), *8A0 (1), *8A1 (1). Současné využití krajiny: lesy 83 %, kosodřevina 2 %, kamenitý povrch 52 %, travní p. 1,5 %, vodní plochy. 11 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0,5 %. Zcela dominují smrčiny, ze značné části přirozené. Do horní části některých karů ojediněle na skalní stanoviště sestupuje kleč, vyskytuje se příměs jeřábu ptačího, do dolní části odspodu proniká významná příměs buku, klenu a nízké křovité vrby. Lesy jsou v relativně dobrém zdravotním stavu, částečně mají pralesový charakter. Chráněny jsou vč. ostatních částí karů v NPR Černé a Čertovo jezero, v I. zóně NP Prášilské jezero a I. zóně Plesná-Ždánidla. Travní porosty se vyskytují jednak přirozené na lavinových drahách, jednak druhotné na místech zrušených chat. Porosty lavinových drah jsou velmi cenné, porosty na zbořeništi jsou jsou silně antropogenně ovlivněny a ruderalizované. Vodní plochy jsou zastoupeny především dvěma středně velkými a dvěma malými ledovcovými jezery s čistou studenou prokysličenou vodou. Náleží k nim ovšem i prameny, drobné potoky i bystřiny s peřejemi. Jezera (s porosty šídlatky na dně) jsou chráněna ve zmíněných lokalitách. Pole ani sídla se zde nevyskytují, k Černému jezeru vede asfaltová silnička. Kary s jezery jsou hlavními atraktivitami pro pěší turistiku na Šumavě. Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: SMK, BUKK, SPS, SKKO, SH, VOVS, VOVT; náhradní:-. 7Pr Podmáčené pahorkatiny na kyselých horninách 7.v.s. Pro tento typ biochory jsou charakteristické ploché hřbety a pláně na nejvyšších hercynských pohořích Čech. Jeho segmenty byly vymezeny pouze v BR s nejrozsáhlejším výskytem, tj. na Šumavě – nejvíce na šumavských pláních 28,5 km2, Jizerských horách a Krkonoších. Reliéf je tvořen pahorkatinou a velmi plochými hřbety a svahy ve vrcholové části tektonicky zdvižených zarovnaných starých povrchů. Vlivem malého sklonu svahů a vysokých srážek se zde akumuluje povrchová i podzemní voda a na všech rovnějších místech dochází k rašelinění a tvorbě malých vrchovišť, zatímco vystupující pahorky a příkřejší svahy zůstávají sušší. Někdy se jedná o maloplošnou mozaiku typů biochory 7Rv a 7ZR nebo Z7S. Substrát tvoří kyselé plutonity (žuly) a kyselé metamorfity, převážně ruly. V drobných vrchovištích rašelina dosahuje mocnosti až 3 m. Půdní pokryv tvoří na sušších místech oglejené humusové podzoly, na rovinách a plochých hřbetech rašelinné podzoly a rašelinné gleje, na vrchovištích organozemě. Půdy jsou kyselé a s výjimkou rašelin silně kamenité. Klima je velmi studené a velmi vlhké (CH4). Podnebí je i silně větrné, avšak porosty smrků (pokud ještě existují) tlumí rychlost větru na bezlesích rašeliništích, takže přemísťování sněhu je pouze místní. V depresích s rašeliništi může

126

docházet k převažující akumulaci sněhu, zvláště na imisních holinách. Tento jev podporuje jejich rozšiřování. Vegetace: Potenciální přirozenou vegetací je mozaika několika typů smrčin ze sv. Piceion excelsae. Na zrašelinělých stanovištích jsou to podmáčené smrčiny, náležející as. Bazzanio-Piceetum a Sphagno-Piceetum, které na mezických stanovištích střídá horská acidofilní smrčina (Calamagrostio villooasae-Piceetum). Na lesních rašeliništích se ojediněle mohou vytvářet bezlesé plochy se zastoupením kleče (svaz Sphagnion medii), nebo břízy (svaz Betulion pubescentis) a další komplex rašelinného bezlesí, v němž se může uplatňovat i vegetace svazů Oxycocco-Empetrion hermaphroditi a Leuko-Scheuzerion palustris. Lemy vrchovišť tvoří přechodová rašeliniště (Sphagno recurvi-Caricion canescentis) a rašelinné louky (Caricion fuscae). Mezická stanoviště osidlují smilkové porosty, snad svazu Nardion, a vegetace s dominujícími keříčky (Genistion). Druh kontrastně-similární. D: *7A-AB3 (720), *7A4 (70), K: 7A2v (2), *7A6 (8). Současné využití krajiny: lesy 84,5 %, kosodřevina 8 %, travní p. 5 %, vodní pl. 1 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0,5 %, ostatní 1 %. Lesy jsou tvořeny převážně smrkovými kulturami na místech přirozených smrčin. Lesy byly těžce postiženy, přirozených smrčin s původními ekotypy smrků je málo. Šumavské segmenty jsou chráněny I. a II. zónou NPŠ v části Modravské slatě, dále sem zasahuje I. zóna Jezerní slať, leží zde i I. zóna Olšinka (malé vrchoviště, podmáčené smrčiny, tokaniště tetřeva) a PP Malý Polec (menší vrchoviště s klečí). Travní porosty jsou vázány na býv. pastviny na sušších částech segmentů v Šumavském BR. Částečně zde do typu zasahuje I. zóna Kvilda – Pod políčky (hořec pannonský. Vodní plochy jen hladinami horských potoků. Sídla jsou vázána na Šumavu – okraje obou Kvild a horské chalupy, převážně rekreačního charakteru s tradičním vzhledem dřevěné architektury. Náhradní typy: Zrv+ (7ZS, 7ZR). Cílové ekosystémy: Přirozené: SMP, PRSM, SMK; náhradní: PRPM. 7Rv Vrchovištní rašeliny 7.v. s. Tento vzácný a po biologické stránce unikátní typ biochory zřejmě chybí v karpatské provincii, hojné analogie má však ve Skandinávii. Nachází se na rozsáhlejších plošinách ve vyšších západních pohraničních pohořích Čech. Největší plochu zabírá v BR Šumavském - 39,2 km 2, dále v Jizerských horách a Krkonoších. Reliéf je tvořen plochými sníženinami a rovinami, které jsou v jádře vrchoviště mírně vyklenuté. Dochází zde ke koncentraci podzemní, povrchové a srážkové vody. Substrát tvoří kyselé plutonity (žuly), vzácněji též kyselé metamorfity, především ruly. Na nich spočívá několik metrů mocná vrstva rašeliny (na šumavských pláních až 8 m). Půdy jsou kyselé organozemě bez skeletu, silně přemokřené, na povrchu vysychavé, ale s rašelinnými jezírky. Klima je velmi studené, velmi vlhké, větrné (CH4). V zimě dochází k částečnému odvívání sněhu z plošin a ukládání ve snížených místech reliéfu, často i na vlastním rašeliništi. Vegetace: Převažující a typickou potenciální přirozenou vegetací jsou bezlesé plochy se zastoupením kleče (Svaz Sphagno medii) nebo břízy (svaz Betulion pubescentis) a dalším komplexem rašelinného bezlesí, v němž se může uplatňovat vegetace svazů Oxycocco-Empetrion hermaphroditi a Leuko-Scheuzerion palustris. Na okrajích jsou rašelinné smrčiny ze sv. Piceion excelsae, náležející asociacím Bazzanio-Picetum a Sphagno-Piceetum. Na okrajích se také vyskytuje vegetace přechodových rašelinišť (Sphagno recurvi-Caricion canescentis). Místy jsou i rašelinné louky (Caricion fuscae) a na sušších místech fragmenty smilkových porostů a vegetace s keříčky svazu Genistion. Druh kontrastně-similární. D: *7A6 (Piceta turfosa i Pineta mugo-uliginosae, 55), K: bezlesí (24), 7A4 (20), 7A7a (+), *7A7b (+), *7A8b (1)-rašelinná jezírka. Současné využití krajiny: lesy 17 %, kosodřevina 50 %, travní p. 31 %, vodní pl. 2 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0 %. Tento typ náleží téměř celý do lesní půdy, skutečné lesy zde chybějí, vyskytují se zde pouze solitéry a skupinky vzrostlých smrků při okrajích vrchovišť a porosty kosodřeviny. Tato vrchoviště jsou chráněna na Šumavě v I. zóně NP Modravské slatě a I. zóně Jezerní slať, I. zóně Tetřevská slať a I. zóně Pramen Vltavy. „Travní porosty“ zahrnují převážně brusinkové a rašeliništní porosty v bezlesích částech rašelinišť. Primární bezlesí tvoří cca 80 %. Býv. kulturní louky a pastviny se vyskytují na sušších místech v rámci typu. Částečně zde do typu zasahuje I. zóna Kvilda – Pod políčky (hořec pannonský. Stojaté vodní plochy jsou zastoupeny rašelinnými jezírky s plochou necelý 1 m 2 až 0,5 ha. Tekoucí vody tvoří potoky vytékající z rašelinišť. Chybějí zde stavby s výjimkou cest. Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: PRRO, PRKO, PRSM, VOVS; náhradní: -. 7ZR Hřbety na kyselých plutonitech 7.v. s. Tento typ se nachází ve vysokých pohraničních pohořích Čech., v BR Šumavském zaujímá pouze 11 km 2. Reliéf je tvořen ploše vyklenutými širokými hřbety. Ve vrcholových částech se pravidelně vyskytují středně velké izolované skály typu tors (Třístoličník, Trojmezná, Luzný). Jejich výška dosahuje asi 10 m, výjimečně i více. Tyto vyšší skály vystupují nad koruny stromů a tvoří výhledové body a při odlesnění i pohledové dominanty krajiny. Vyskytují se v nich skalní mísy. Pod nimi bývají akumulace kamenů i balvanové proudy. Prakticky všechny větší skály jsou součástí chráněných území, a to především I. zóny NP Šumava (Trojmezná hora). Substrát tvoří středně zrnitá až hrubozrnná porfyrická biotitická žula s pruhy žilných jemnozrnnějších žil. Ojediněle se v sedlech vyskytují drobné humolity. Žuly jsou relativně mladé (karbon), nepodlehly proto významnému vrásnění a nejsou tudíž rozdrcené. Rozpadají se v kvádrovité bloky a sklaní útvary a mají žokovitý (zaoblený) charakter. Půdy jsou písčitokamenité, kyselé typické humusové podzoly s tmavohnědým až černým humózním horizontem. Jsou velmi dobře propustné pro vodu. Klima je velmi chladné a vlhké (CH4 a CH6). Projevuje se zde silné větrné proudění (vlajkové tvary korun smrků) a vrcholový fenomén. V tomto typu společně s typy 7ZS a 7ZK dochází k největší tvorbě námrazy, k následným

127

škodám na porostech, ale také k . podstatnému zvýšení celkových srážek o tyto tzv. horizontální srážky. Vegetace: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrčina ze svazu Piceion excelsae (Calamagrostio villooasae-Piceetum), zatímco v humóznějších podmínkách, např. na suťových svazích se vyskytují rozvolněnější smrčiny (Anastrepto-Piceetum nebo Dryopterido dilatatae-Piceetum). Výraznější skály a bloková pole jsou bezlesá, výjimečně porostlá kosodřevinou (Pinus mugo). Na odlesněných plochách se vytváří vegetace sv. Nardion a keříčkovité porosty sv. Vacinion, na humolitech vegetace svazů Sphagion medii a OxycoccoEmpetrion hermaphroditi. Druh kontrastně-similární. D: *7A2v (15), *7A-AB3 (74). K: *7A0 (1), *7A1 (kosodřevina, +), 7A4 (8), *7A6 (2). Současné využití krajiny: lesy 97,5 %, kosodřevina a kamenité povrchy 2 %, travní p. 0 %, vodní pl. 0,1 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0,4 %. Vyskytují se zde přirozené, především však kulturní smrčiny, na skalách s výraznou příměsí jeřábu a menší příměsí klenu. Použitím osiva z nižších poloh jsou smrkové porosty nestabilní, snadno podléhají kůrovcovým kalamitám, příp. imisím – Šumavský a Jizerskohorský BR. Na holých balvanitých rozpadech na vrcholu Trojmezné hory (361 m n.m.) se vyskytuje kleč. Lesy jsou chráněny v I. zóně NP Šumava. Travní porosty se zde nenacházejí, pokud jsou za ně nejsou považovány holiny porostlé třtinou chloupkatou, nebo malé bezlesé části rašelinišť. Vodní plochy jsou tvořeny pouze pramennými stružkami a malými rašelinnými jezírky. Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: SMK, PRRO, PRSM, SPS. 7ZS Hřbety na kyselých metamorfitech 7.v. s. Segmenty tohoto typu patří k nejcharakterističtějším ve vyšších hercynských pohraničních pohořích Čech, přičemž v 7.v.s. je nejrozsáhlejší, největší plochu má v BR Šumavském - 47 km 2. Reliéf je tvořen široce vyklenutými hřbety s malými výškovými rozdíly. Některé hřbety přecházejí do malých náhorních plošin. Skalních útvarů je málo (na Šumavě Ostrý, Sokol, Tetřev). Četnější jsou kamenná moře na svazích. Substrát je v detailu velmi proměnlivý. Převažují svory, zpravidla dvojslídné (Železnorudská část Šumavského BR). Na ostatním území vystupují migmatity a pararuly a jejich vzájemné přechodu. Především svory představují kyselý substrát s velmi špatným uvolňováním živin. Horniny se rozpadají deskovitě a jejich zvětraliny jsou hlinitější než u rul. Půdy jsou převážně humusové podzoly, na kamenných mořích hnědé rankery, na ojedinělých skalách jsou kyselé litozemě. Všechny půdy jsou kyselé, hlinitokamenité, zpravidla s velkým až převládajícím zastoupením kamenných bloků. Klima je velmi chladné a vlhké (CH4, ojediněle i mírnější CH6). Projevuje se zde silné větrné proudění (vlajkové tvary korun smrků) a vrcholový fenomén. V tomto typu společně s typy 7ZR a 7ZK dochází k největší tvorbě námrazy, k následným škodám na porostech, ale také k podstatnému zvýšení celkových srážek o tyto tzv. horizontální srážky. Vegetace: Na mezických stanovištích je potenciální přirozenou vegetací horská acidofilní smrčina ze svazu Piceion excelsae (Calamagrostio villooasae-Piceetum), zatímco v ojedinělých humóznějších podmínkách, např. na suťových svazích se vzácně vyskytují rozvolněnější smrčiny (Anastrepto-Piceetum, Dryopterido dilatatae-Piceetum, Athyrio alpestris-Piceetum). Místy se objevují malá sedlová rašeliniště s mozaikou porostů svazů Leuko-Scheuzerion palustris, Sphagion medii a Oxycocco-Empetrion hermaphroditi. Na odlesněných místech se objevují smilkové porosty svazu Nardion a keříčkovité porosty sv. Vacinion, které níže na svahu mohou přecházet v luční vegetaci sv. PolygonoTrisetion. Na místech ovlivněných eutrofizací se vyvinula společenstva se šťovíkem náležející do svazu Rumicion alpini. Druh kontrastně-similární. D: *7A2v (12), *7A-AB3 (74). K: *7A0 (1), *7A1 (kosodřevina, +), 7A4 (10), *7A6 (3). Současné využití krajiny: lesy 95,5 %, kamenité povrchy a kosodřevina 1 %, travní p. 2,9 %, vodní pl. 0 %, pole 0 %, sady 0 %, sídla 0 %, ostatní 0,5 %. Dominuje zde lesní půda. Lesy zde byly součástí rozsáhlých komplexů, přesahujících na okolní biochory. Hlavní a zpravidla jedinou dřevinou v nich byl smrk, pouze na skalách a kamenných mořích byla příměs jeřábu ptačího a klenu. Vlivem použití nepůvodního osiva jsou smrkové porosty nestabilní, snadno podléhají kůrovcovým kalamitám, příp. imisím a nedostatkem péče byly převážně rozvráceny – rozsáhlý rozpad lesa probíhá na Šumavě. Zasahuje sem OP NPR Boubínský prales, NPR Černé a Čertovo jezero, NPR Bílá strž a I. zóna Modravské slatě. Travní porosty jsou v malé míře zastoupeny v především v okolí býv. horských objektů (větší jsou na Medvědí hoře). Pod chatami bývají travní porosty ruderalizované. Vodní plochy jsou zastoupeny pouze pramennými stružkami a drobnými potoky. Na vyšších polohách jsou telekomunikační věže (Poledník). Časté jsou lesní silnice, zejména podél býv. železné opony na Šumavě. Náhradní typy: -. Cílové ekosystémy: Přirozené: SMK, PRSM, PRRO; náhradní: SH. 8. vegetační stupeň subalpinský, resp. klečový – jen okrajově Nadmořská výška nad 1300 m, průměrné roční teploty pod 2,50 C, vegetační doba kratší než 60 dnů.

128

C. OSÍDLENÍ A OCHRANA PŘÍRODY ŠUMAVY| C.2. Památkové ochrana objektů, lidová architektura, skanzen Motto: Paměť přírodní je dána reliéfem, klimatem, substrátem, kulturní pak využíváním krajiny - obhospodařováním, posvěcováním či znesvěcováním. RNDr. V. Cílek, CSc. Do drsné a pochmurné přírodní scenérie šumavské se zapsal český i německý Šumavan svou jedinečnou lidovou architekturou, kterou citlivě zasadil do jejích svahů a planin. Tvoří s ní jeden monumentální a harmonický celek a je půvabnou a podmanivou součástí jejího svérázu. První vlny německé kolonizace ve 14. - 16. století na Šumavu zanesly alpské domy, typické svým širokým průčelím a polovalbovou střechou, široce přečnívající všechny obvodové roubené stěny. Tak je zachycují a tak je i dokumentují Liebscherovy obrazy malované pro Ottovy Čech. Své renesance se dočkal alpský dům na Šumavě v době mezi světovými válkami. Tam, kde český živel pronikal z podhůří po stráních až pod hřebeny, nacházíme svérázné roubenice. Tam, kde sousedil přímo s německým, mají tyto roubenice prvky německé i české. Po druhé světové válce řada dřevěných chalup vzala za své. Docházelo také k četným přestavbám zachovalých roubenic v okupačních letech, protože mnohý majitel který převzal svůj dřevěný domov zděděný po rodičích jako staromódní. Neodmyslitelnou dominantou všech horských šumavských obcí bývaly jejich kostely. Mnoho obcí i s jejich kostely bylo rozstříleno (a hřbitovní hrobky vykradeny). Měli zmizet ze země, ale i z paměti lidí. Kolik bylo třeba necitelnosti, brutality a zloby, aby na jejich ruinách rostly kopřivy? Ty staré zničila zloba, ty nové postaví láska. šumavský lékař Otto Kaskoun (nar. 1917): Šumavská putování za přírodou, historií, přáteli a pacienty Péče o kulturní dědictví v Evropě znamená kontinuitu činností a významů s nimi spojených.. Mgr. Blažek Stavební činnost nejvýrazněji ovlivňuje vnímání estetiky krajiny a její „kulturní zachovalosti“. Památkové zóny či stavby jsou na území CHKO velmi řídce zastoupeny (např. Kašperské Hory, Stachy), většina původních staveb není chráněna. CHKO je tvořena několika typy osídlení doprovázenými konkrétními typy plužin a urbanistické struktury sídel. Plán péče CHKO Šumava, 2012

Při výstavbě sídel Šumavy a Pošumaví hrály významnou úlohu drsné klimatické poměry, dostatek místních stavebních materiálů – dřeva a kamene, komunikační napojení ve vazbě na terénní reliéf, spádovost sídel (často i směrem k hornímu Bavorsku), místní tradice, funkční vznik a význam sídla a hospodářská a sociální struktura sídla. V Pošumaví probíhá hranice mezi základní typy domů ve vazbě na podmínky horského a podhorského způsobu hospodaření (s převládajícím chovem hovězího dobytka): - chlévní dům - komorový, resp. špýcharový dům přičemž se zde setkáváme i se smíšeným komoro-chlévním. Na Šumavě se vlastně vytvořily dvě formy usedlostí: - poloroubená nebo zděná dvoutraktová s třístranným dvorem a bránou - dvoutraktová s obydlím, chlévy a stodolou pod společnou střechou (jednotný dům), přičemž tato forma připomíná lidový dům v Krušných horách (který však není dvoutraktový, ale zato často patrový). V Šumavské oblasti je větší výskyt dvoutraktových domů, jež zde vytváří typické široké štítové průčelí se třemi okenními osami. Typický roubený dům šumavských plání měl široké polovalbové nebo sedlové střechy (se sklonem (36-42 0), bedněné předstupující štíty, mnohdy s pavlačí. Zdejší stavení byla orientována vrstevnicovitě, někdy s kamennou podezdívkou, případně omítnutou a obílenou. Obytná část bývala přízemní, roubená, zpravidla z oblých, neotesávaných trámů. Spáry vodorovně kladených trámů byly vymazávány mazaninou hlíny s plevami a pak nabíleny. Často bylo roubení zakryto svisle přibitými prkny a spáry mezi nimi zakryty lištami. Z výrazných konstrukčních prvků se zde vyskytuje roubení z kuláčů s vypuštěným zhlavím na nároží a krov, který měl v minulosti hřebenovou vaznici. Základním rysem zdejšího domu bylo soustředění obytné i hospodářské části v jedné rozlehlé budově pod společnou střechou, přičemž u českých staveb zůstávala oddělená stáj, obvykle kolmo přistavěná. Tyto domy mívají širokou, nízkou střechu (na styčné hranici často strmější), mnohdy zatížené kameny, proti nárazovým, vichřicovým větrům. Střechy byly kryty šindelem, venkovní roubené stěny byly někdy rovněž pokryty šindelem. Domy na samotě mívaly na hřebeni střechy malou zvoničku - věžičku se zvonem, jež usnadňovala orientaci a sloužila i k dorozumívání (např.

129

k přivolání pomoci např. při požáru, případně zvoněním se zvali lidé k polednímu jídlu). Krov býval s hřebenovou vaznicí. Tzv. polovalbová střecha měla výrazně předsunutý štít. Štít býval deštěný z prken, tzv. lomenice. Plochý, rozsáhlý štít průčelí zdejších domů, byl orientován k jihu nebo západu. Štít byl někdy členěn pavláčkou nebo galerií (jež vedly na půdní seníky, které byly orientované k jihu nebo západu) a někdy zdoben sloupky, vyřezávanými prkny a latěmi (případně zoubkovanými lištami a obrazci, vyřezávanými do prken). V průčelí bývaly tři i více oken. Okolo oken bývala připevněna vyřezávaná prkenná osazení, později i malovaná. U domů bývaly i předzahrádky, hrazené proutím. Výjimku tvořily volarské domy alpského typu, kde pod jedinou sedlovou širokou střechou s mírným sklonem (25-300) byl soustředěn provoz celé usedlosti (obytná část, chlévy, stáje, komory, někdy i stodola). V interiéru typické šumavské chalupy býval tkalcovský stav, dřevěný stůl s lavicemi a kachlová kamna. Na zdi či na trámech bývaly umístěny malované svaté obrazky. V dosavadním vývoji chráněné Šumavy byly urbanistické a architektonické hodnoty více či méně cílevědomě likvidovány pod tichým heslem vymýcení místních obyvatel, tradičního rozptýleného horského osídlení, ale i kompaktních sídel. Současně docházelo k zásadnímu narušování krajinných hodnot vzniklých v minulém dlouhodobém kulturním vývoji. Potřebné je obnovit nejen objekty drobné sakrální architektury, krajinné dominanty, ale i množství památkově významných objektů. Největší část cenných objektů lidové architektury byla likvidována, ponejvíce vyhnáním obyvatel a pak vojensky ve vojenském území, ale i ochranářsky zákazem sídel. U výše uvedených obytných a hospodářských staveb lidové architektury byla převážně sejmuta památková ochrana, u některých ani nebyla vyhlášena. Mnohé z nich byly nevhodně přestavěny, resp. modernizovány, případně zcela likvidovány, řada z nich je v havarijním stavu. Potěšující skutečností je, že řada demolovaných sakrálních objektů drobné architektury v krajině, zejména kapliček byla v zájmovém území obnovena, případně i nově postavena (např. Datelov, Městiště aj.). Na Šumavě a Pošumaví se dochovaly roubené, poloroubené i zděné ukázky lidových staveb, z nichž nejtypičtější je tzv. Klostermannova rychta v Srní. V polovině 19. století si Božena Němcová na Šumavě povšimla malovaných štítů (květy, ptáčci) i okenic (červené a žluté růže, srdíčka). Šumavskému a pošumavskému domu věnovala pozornost řada badatelů, především V. Mencl, z německých pak J. Blau, J. Bürger, J. Schramek aj. Lidová architektura Šumavy z velké části zmizela spolu s likvidací osídlení. Proto dochovaná torza lze nalézt zejména v Pošumaví: - MPR: - MPZ: Hořice na Šumavě, Kašperské Hory, Strážov, Sušice, Velhartice, Vimperk - VPR: Dobrá na Šumavě (Stožec), Stachy, Volary - VPZ: Chalupy (Stachy), Pernek (Horní Planá) - skanzen: Chanovice, Velhartice - šumavský roubený dům: Horní Vltavice, Stachy, Vimperk, Úbislav - vesnické statky čtyřboké (vierkanty): Želnava, Lipensko, Kaplicko, - sídla Dobršín, Javorná, Srní, Železná Ruda, Hartmanicko - volarské roubené domy: Volary

- selské baroko: Bušanovice, Dvory, Libotyně. Potřebná je obnova poškozených křížků v krajině a kapliček. Doposud Správa NP a CHKO mnohdy nepovolovala ani obnovu drobných sakrálních objektů na původních základech. V dalším vývoji při privatizaci nelesních území je potřebné: - Nenarušovat dominantní krajinné veduty a dominantní krajinné póly, nezastavovat horizonty, vyvýšené lokality a svahy pohledově orientované nad historickou zástavbou - Nenarušovat dochovanou siluetu sídel s dominancí historických objektů (kostely aj.), vyšší objekty umisťovat v centrech sídel, na okrajích sídel lokalizovat pouze přízemní zástavbu (rodinné domky) - Zachovávat původní historickou strukturu sídel bez implementace městské pravidelné zástavby - Využívat současně či historicky zastavěné území - Samoty příp. doplnit do dvorcového shluku (3 objekty) a minimalizovat realizaci nových izolovaných objektů v krajině - Zachovávat tradiční typy domů odvozených z alpsko-bavorského domu, volarského domu a šumavského

130

domu. Kapitola uvádějící registrované a další významné nemovité kulturně historické památky v sídlech velkoplošné ochrany Šumavy a Pošumaví byly z textu vyjmuta vzhledem k nadměrnému rozsahu publikace. Seznam lidové architektury Šumavy a Pošumaví je neúplný a vyžaduje si dalšího doplnění, aktualizace a upřesnění údajů. V ZÚR PK do specifické oblasti Podhůří Šumavy byly začleněny obce: Budětice, Bukovník, Čimice, Dobršín, Domoraz, Dražovice, Frymburk, Hlavňovice, Hrádek (KT), Kolinec, Mokrosuky, Petrovice u Sušice, Podmokly, Rabí, Soběšice, Sušice, Velhartice, Žihobce, Žichovice. V Pošumaví se vedle starých roubených domů (Lučice z pol. 16.st., Strážov – 1727, Strašín – 1734) dochovalo i několik pozdně středověkých kamenných špýcharů. Ve zdejším území se dochovaly roubené, poloroubené i zděné ukázky lidových staveb, z nichž nejtypičtější je tzv. Klostermannova rychta v Srní. V polovině 19. století si Božena Němcová na Šumavě povšimla malovaných štítů (květy, ptáčci) i okenic (červené a žluté růže, srdíčka). Šumavskému a pošumavskému domu věnovala pozornost řada badatelů, především V. Mencl, z německých pak J. Blau, J. Bürger, J. Schramek aj. Zdroje - http://www.MonumNet.cz - http://www.zanikle obce.cz - http://www.zaniklekostely.cz - turistické mapy KČT vč. historických - Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, politický okres Klatovský, 1899, (Ferdinand Vaněk a Dr. Karel Hostaš) Památky vedené v rejstříku nemovitých kulturně historických památek mají nejprve uvedeno rejstříkové číslo (příp. v podlomítku za pomlčkou číslo v krajském seznamu). Pozn.: do kaple se dá vstoupit, do kapličky nikoliv. Použité zkratky angl. - anglický, bar. – barokní, barokiz. - barokizován, býv. – býval, cib. - cibulový, čp. – číslo popisné, došk. – doškový, drob. - drobný, empir. – empirový, got. – gotický, hist. – historický, horn. - hornický, hosp. – hospodářský, hřbit. - hřbitovní, J. – Jan, k. – koncem, kam. - kamenný, klasic. - klasicistní, klášt. – klášterní, KPZ – krajinná památková zóna, kraj. – krajinářský, l. – léta, lid. - lidový, litin. - litinový, m.č. – místní část, MPZ – městská památková zóna, MPR – městská památková rezervace, n.Ú. – nad Úhlavou, náv. – návesní, NKP – národní kulturní památka, obyt. - obytný, P. – panna, pam. – památný, patr. - patrový, plav. - plavební, pol. – polovina, popl. - poplužní, pozd. – pozdní, PP – přírodní památka, PR – přírodní rezervace, prk. – prkenný, př. Kr. – před Kristem, přestav. - přestavěný, pseudogot. – pseudogotický, pův. – původně, r. - rok, rom. – románský, romant. - romantický, roub. – roubený, slov. – slovanský, st. - století, stř. - střešní, středov. – středověký, soub. - soubor, ,sv. – svatý, šal. – šalovaný, šind. – šindelový, šumav. - šumavský, tech. – technický, uzavř. – uzavřený, valb. - valbová, VPR – vesnická památková rezervace, VPZ – vesnická památková zóna, vyřezáv. - vyřezávaný, zach. - zachovaný, zám. – zámecký, zříc. - zřícenina, žel. - železný, žid. – židovský, žul. - žulový.

Návrh skansenu lidové architektury Šumavy a Pošumaví (část ideového návrhu z r. 2002) Základním kulturně historickým záměrem ideového námětu je uchovat ucelený obraz typické rozptýlené zástavby Šumavy a Pošumaví v charakteristické horské a podhorské krajině s dochovanou strukturou drobných měřítek a přírodních prvků. Důraz je kladen i krajinný ráz, neboť vzhled šumavských sídel byl zásadně ovlivněn charakterem krajiny, kde hlavním stavebním materiálem bylo dřevo a kámen. V lidovém stavitelství se významně promítaly specifické přírodní podmínky vlastní Šumavy a šumavského podhůří, kde mnohdy probíhala i etnická hranice. Ve skanzenu se uvažuje o případnou záchranu či repliky objektů lidového stavitelství jak z uváděných sídel, tak dalších z návazného území. Zajímavé bylo i vnitřní vybavení domácností nábytkem, keramikou a uměleckými předměty, textilem a hospodářského zařízení nářadím. Vhodnou lokalitou pro realizaci skanzenu je snížená část vnitrozemského hřebene Šumavy, vedoucího od Pancíře přes Můstek na Prenet a pak k Želivskému vrchu. V navržené lokalitě Dešeničky pod Ovčím vrchem, ve směru k Matějovicím, v nadmořské výšce 590 – 650 m n. m., při okraji Chráněné krajinné oblasti Šumava je zachován typický

131

krajinný ráz zdejší rozptýlené horské zástavby, ve značně členitém území s vazbou na blízký rozsáhlý lesní komplex. Navrhované, zčásti živé, muzeum v přírodě je zaměřeno na dlouhodobě zanedbávaný region typického roubeného domu alpského charakteru se širokou „ležící“ střechou a domu šumavského podhůří. Tato oblast se vyskytuje jižně od bohatších zemědělských území se špýcharovým domem až k jižní hranici státu, tj. v oblasti vymezené linií Svatá Kateřina – Nýrsko – Janovice n.Ú. – Kolinec – Hrádek u Sušice – Nalžovské Hory – Hradešice – Malý Bor - Žichovice – Kašperské Hory – Stachy – Strážný, respektive území s vazbou na horní Bavorsko mimo jihočeské Pošumaví s oblastí tzv. Volarského domu. Doplňující navrhované objekty skanzenu: - prvky drobné architektury: kapličky, boží muka, křížky, kamenné kříže - hospodářské objekty: hamr, mlýn, pila, sklárna aj. - expozice drobného hospodářského nářadí - expozice „Šumavská zahrada“ typických rostlin Šumavy - obnova starého hřbitova (litinové kříže), umrlčí prkna (prkna mrtvých), kamenné kříže - expozice rostlin historicky introdukovaných (zavedených do pěstování) a případně zplanělých k okrase a užitku do zdejších území - expozice genofondu krajových odrůd ovocných dřevin - příklady významných místních (autochtonních) památných stromů: buky, duby, kleny aj. - příklady remízků, mezí, kamenných snosů, vozových cest, dlážděných brodů, trvalých napajedel - příklady kamenných zdí a staveb - kamenný brod přes potok - příklady zpracování stavebního dřeva, výroba šindelů - příklady drobných dřevěných staveb - příklad milíře - studna zakrytá šindelovou střechou - dřevěný ovčín a chov ovcí pod Ovčím vrchem, výroba ovčího sýra, zpracování vlny - naučná stezka: (Klenová – hrad s expozicí, Opálka – tvrz), Strážov (roubenky, koupaliště), Želivský vrch (obnova býv. rozhledny - výhled na Královský hvozd s Ostrým, západočeské Pošumaví, Hoher Bogen a Klatovy) – Dešeničky (Pošumavský skanzen) – přírodní památka rokle Dešenického potoka (Seebach) – Prenet (pramen, kaple) - vybudování křížové cesty od kaple u silnice k obnovené kapli na Ovčím vrchu - zajištění plochy pro pořádání národopisných slavností, jarmarků a činnosti starých řemesel. Návazné navrhované aktivity - revitalizace úseku Dešenického potoka v zájmovém území - úprava vodních poměrů v území - úpravy cest vč. lokality býv. skládky (v úvozu) - zajištění rázovitého ubytování - zajištění rázovitého stravování - citlivě řešené parkoviště v zeleni - zajištění stavební uzávěry v uvažovaném prostoru skanzenu do vymezení hranic a stanovení regulativů využití území - vymezení prostoru skanzenu pro územně plánovací dokumentaci a jeho ochranného pásma - zpracování regulativů využití - navázání spolupráce s Památkovým ústavem - navázání spolupráce s Bavorským národním parkem - zpracování urbanistické studie výstavby skanzenu - ustavení přípravného výboru - zajišťování majetkových poměrů - zajišťování finančních prostředků (dotační tituly aj.). Vazby na stávající záměry Záměr Pošumavského skanzenu byl pozitivně předjednán v Památkovém ústavu v Plzni s někdejším ředitelem Ing. Karlem Drhovským, přičemž stávající záměry např. ve Velharticích či Chanovicích nejsou ve střetu. Chanovický skanzen Záchranná expozice lidové architektury jihozápadních Čech je v Chanovicích od r. 1993 postupně budována klatovským muzeem. Skanzen vzniká na severním okraji středověké vsi, na louce navazující na zámecký park. Soubor historických staveb je zastoupen 11 roubenými objekty a dalšími hodnotnými budovami, kterým by na jejich původním místě hrozil zánik. Venkovský kolorit dotváří dva kříže. Dalších 13 rozebraných chalup mají připraveno pracovníci Vlastivědného muzea Dr. Hostaše v Klatovech. Chalupy získává muzeum a obec většinou zdarma od býv. majitelů, někdy jen za cenu palivového dřeva. Výhledově by zde mělo stát cca 30 objektů.

132

V současnosti jsou ve skanzenu, nebo se připravují následující objekty: - 3219 roubená sýpka s klenbou z usedlosti čp. 6 Petrovice u Měčína (18. st.) a rekonstrukce předzahrádky - 5118 roubená stodola z přelomu 18. a 19. st., původně v areálu mlýna v Nezdicích u Borov na Přešticku - dřevěná kolna ze statku čp. 9 v Měčíně - nejcennější objekt, neboť dendrochronologické datováním ze stáří dřeva ostění ostění (futer) je z r. 1560, obvodové roubení je ze stromů pokácených v l. 1616 - 19 (obdélný půdorys) - kopie sušárny ovoce z Měčína čp. 151 - roubená sýpka z hospod. usedlosti Přetín čp. 34 - roubená chalupa, původně z Čachrova čp. 39 - 3418 - roubená sýpka Svrčovec čp. 17 u Klatov - pamětní kříž z r. 1863 (při vjezdu do skanzenu) - pamětní kříž (v z. části areálu u chalupy z Čachrova). U skanzenu vzniká ovocný sad s tradičními druhy a odrůdami ovocných dřevin - jabloní, hrušní, třešní, višní, švestek, mišpulí a lískových ořechů a zahrady s místními okrasnými keři a léčivými bylinami.

F. POROVNÁNÍ VIZE BEZZÁSAHOVÉ DIVOČINY (I) A KONCEPCE EKOSYSTÉMOVĚ ASISTENČNÍCH INTERVENCÍ PŘÍRODNÍHO VÝVOJE (R) Motto: Bez útrap se nezmění nic, tím méně pak lidská přirozenost. C. G. Jung Ať chceme, nebo nechceme, Národní park Šumava se nachází v kulturní krajině s dávnou historií a na tom nic nezmění ani marketingově sebevíce uplatňovaný tlak aktivistů, halící se do hesel o přírodě. Prof. Radomír Mrkva Co člověk zkazil, to musí napravit. lidová moudrost, kterou někteří „vědci“ odtržení od života nemohou pochopit K vítězství zla stačí, když slušní lidé nebudou dělat nic.

Přírodní procesy zahrnují negativní trendy, disturbance, požáry, rostlinné a živočišné invaze, zarůstání krajiny a nenávratné ničení zbytků cenných biotopů a konkurenčně slabých chráněných rostlinných a živočišných taxonů. Pokud nezamezíme nepříznivým přírodním procesům, nezachráníme torza chráněných přírodních a krajinných hodnot. Proto ochrana přírodních procesů nemá větší význam než zachování druhové pestrosti, v měřítku ČR potřebujeme zajistit aby neubývaly druhy a typy prostředí, které tu dlouho byly a na něž jsme si zvykli. Doc. RNDr. David Storch, PhD., ředitel Centra pro teoretická studia UK a AV ČR, pedagog katedry ekologie Přírodovědecké fakulty UK, Ochrana přírody 5/2012 Filozofie I: Iracionální dogmatická ideologie nesledující impakty, dopady, ekologické principy a zákonitosti, širší a zpětné vazby, vychází z tzv. hlubinné ekologie: „Jde především o stav mysli a rozhodnutí srdce, ponechání přírody přírodě, protože ona ví, co je potřeba k vyrobení Evropské divočiny“, (jež však bude pouze virtuální divočinou), tedy bez lidských intervencí do přírodních procesů, takže zásadně přikazují nezasahovat v národním parku, ale i CHKO, byť vývoj směřuje k apokalypse. Ideologie divočiny dogmaticky obhajuje přírodní procesy, ochrana přírodních hodnot je nepodstatná, zavrhovány jsou antropogenní vlivy, byť prospěšné a žádoucí. Nevyřčeným záměrem je vyloučení člověka z přírody. O dogmatech se však nediskutuje. U ideologů bezzásahové divočiny mizí vztah ke konkrétní krajině, domovu, národu, starým zvykům a náboženským tradicím. Zelení aktivisté Hnutí Duha, pomocí sofistikované propagandy emotivních hesel se stali atraktivní pro media. Ideologové bezzásahovosti urputně

požadují zařazení NPŠ do II. kategorie ochranných podmínek IUCN, kam jsou zařazeny zcela přírodní, převážně „geomorfologických“ americké NP. Této ideologii napomohli „zelení“ ministři a jimi dosazení ředitelé NPŠ, podporovaní „ekologistickými vědci“, kteří prohlašovali, že hynutí lesa a následné efekty jsou normální a žádoucí. V tomto případě se neuznávají běžné a racionální principy, např. předběžná opatrnost či demokratická volba, resp. posouzení impaktů „koncepce“ SEA (environmentální, sociální ekonomická). Epiteton ideologů požadujících disturbance by mohl znít: „Destruujme staré pořádky a struktury Šumavy, nastolíme čistou přírodu, bez lidí a sídel, kterou ochráníme.“ Prof. R. Mrkva říká: „Čím méně vědomostí, tím větší křik, více nevraživosti a bezostyšných

133

osočování, jak už to u agresivních ideologií bývá. Pod pošetilou záminkou ochrany kůrovce, co by přírodní síly, způsobili destrukci toho nejcennějšího co stálo za ochranu – lesních ekosystémů a na ně vázaných druhů.“ Další úvahu zveřejnil v článku NP Šumava se stal ikonou zelených? Soudní znalec Ing. I. Vicena, CSc. sděluje: „Po zřízení NP Šumava došlo v lesích Šumavy k radikální změně. Např. původní rezervace Trojmezná a Plešné jezero byla zařazena do I. zóny, v níž NP záměrně připustil katastrofální přemnožení kůrovce, takže všechny dospělé stromy do konce roku 2008 podlehly tomuto škůdci a lesní biotopy na skalnatých plochách přestaly být lesem.“ Nezbývá než konstatovat zjištění, že ideologům bezzásahovosti převážně schází inženýrské vzdělání, umožňující celostní pohled na organismy a jejich společenstva. V současnosti se u nás rozšiřuje řada epidemických mykóz dřevin, např. jilmů, dubů, jasanů a olší. Zřejmě i zde platí ideologické nezasahování do přírodních procesů. Chybí vnímání vazeb na okolí, chybí korektní myšlení, jisté připodobnění poskytuje náboženské rčení „Alláh dal, Alláh vzal“. R: Obhájci racionálního přístupu k zachování přírodních hodnot jsou obvykle zemitě spjatí se zemí, půdou a vodami, tradicemi a kulturou. Žádoucí je zajišťovat ohrožené ekosystémy (biogeocenózy), zejména ekologicky stabilní les postupným obnovení zonality, původní dřevinné skladby a prostorové struktury lesů, přírodě blízkým hospodařením (např. doplňování chybějícího jeřábu, klenu, buku, jedle). Gradace kůrovce bez vhodných zásahů pokračuje, odolné smrky neexistují, prioritně odchází staří, genotypově významní jedinci, původní ekosystémy bez racionální asistence jsou rozvrácené, příhodné biotopy ohrožených živočichů zanikly. „Klíčovým problémem péče o lesní ekosystémy v NPŠ je zpracování nového plánu péče o lesní ekosystémy, který by vycházel z nové zonace, postavené na exaktních základech a důsledné diferenciace stanovištních a porostních poměrů. Prioritním úkolem managementu lesů NPŠ bude nyní obnova přírodního lesa na místech kůrovcové kalamity. Jsou to v podstatě úkoly stabilizačního a revitalizačního managementu v lesích, charakterizované jako opatření orientovaná na odstranění primárních příčin kůrovcových kalamit: - obnova přírodě blízkých druhových skladeb - soustavná péče o genofond - postupná náprava narušené věkové a prostorové textury lesa - postupná náprava narušeného půdního režimu biologickou meliorací - náprava narušeného vodního režimu - postupná náprava narušených vazeb mezi základními složkami lesních ekosystémů.“ prof. S. Vacek, prof. V. Podrázský, 2008 Vývoj biotopů I: Politicky prosazený „management“ nebyl nikdy věcně specifikován, ani odborně, ani společensky zdůvodněn. Spekulativní je prohlašování, že kůrovcové disturbance jsou evolučně žádoucí přirozené procesy a že kůrovec je součástí dynamiky horských smrčin. Po uhynulých smrčinách opětovně vzniknou nestabilní monokulturní jednoetážové smrkové nestrukturní lesy, bez věkové diferenciace, které budou opětně podléhat vichřicím a kůrovcům, tedy nepřirozené lesy, jež budou výsledkem ideologicky nařízené antropické devastace lesního krytu. Soudní znalec Ing. I. Vicena, CSc. říká: Plochy suchých lesů nebrzdí vítr, ten pak s větší rychlostí dopadá i na plochy mimo NP, suché koruny stromů nefiltrují vzduch od prašných a plynných nečistot. Suché stromy neasimilují vzdušný CO 2, čímž zvyšují množství skleníkových plynů a přispívají k oteplování. Suché stromy nezadržují sníh ani odtékající vody. Dochází ke zrychlení rozkladu a odplavování humusu, do vody proniká větší množství dusíkatých sloučenin, které zhoršují její kvalitu (ty se v l. 2000 - 2007 zvýšily 6x ve vodách odtékajících z hřebenu mezi Třístoličníkem a Smrčinou). Skalnaté podloží, které doposud zakrývala tenká vrstva lesního humusu rychle mizí, neboť organické látky jsou urychleně rozkládány zvýšeným slunečním zářením a následně odplavovány. Protože humus se vytváří až 500 let, budou mít případně nově rostoucí stromy podstatně horší podmínky pro svůj růst. Suché stromy nemohou produkovat kyslík ani volatilní vonné látky. Řídký nízký nálet pod odumřelými stromy bude vystaven suchu, horku, plazivému sněhu, námraze a prudkým přízemním větrům. Ideologové divočiny nedokáží predisponovat další vývoj, její protagonisté jednají jako příslušníci partyzánské skupiny, která nežije v demokratické zemi. V Evropě není analogická zkušenost z bezzásahovostí kulturních lesů. Jistě však stačí poučení z vegetačně silnějších podmínek Středozemí, kde po likvidaci lesa vznikly pouze rozsáhlé křovinaté macchie a garrigue. Světová ponaučení o bezzásahovosti poskytují zejména někdejší plantáže na Kubě, v Barmě či Srí Lance, tedy v územích s obrovskou tropickou „vegetační silou“, kde půl století po opuštění jejich obhospodařování se nenastoupila žádoucí přírodní společenstva, ale vzniká zdivočelá krajina s převládajícími invazními a expanzivními (např. Acacie aj.), mnohdy karanténní taxony,

134

příp. nebezpečnými patogeny. V žádném případě nevzniknou přirozená a odolná lesní společenstva. V podmínkách Šumavy mohou bezzásahovostí vzniknout jen ekologicky nestabilní biotopy, v příznivějších lokalitách jakási „suchá smrčinná tundra“, v exponovanějších polohách odkrytá skaliska. Na plochách uhynulých smrkových lesů, se suchými stojícími či padlými kmeny, dojde místně a roztroušeně k obnově náhradní vegetace: nárůstů semenáčů smrku, příp. i skupinek tzv. mlazin, ojediněle s jeřábem (zaneseným ptáky) či břízou (zanesenou větrem), přitom plošně bude převládat travní porost tvořený z kompetičně zdatných trav (např. třtina chloupkatá – Calamagrostis villosa, metlice trsnatá – Deschampsia caespitosa, psineček obecný – Poa vulgaris, kostřava ovčí – Festuca ovina, smilka tuhá - Nardus stricta, ostřice – Carex sp.agg. aj.). Dále se mohou vyskytnout na některých stanovištích např. kapradina horská – Athyrium alpestre, sleziník severní (Asplenium septentrionale), vrbovka (vrbka) úzkolistá (Epilobium (Chamaenarion) angustifolium, brusnice borůvka – Vaccinium myrtillus, b. brusinka – Vaccinium oxycoccum či maliník – Rubus idaeus), v závislosti na ekologické valenci uvedených taxonů. Vzešlé smrky však budou relativně brzo odumírat, např. usycháním horní části koruny, vzhledem k extrémnějším podmínkám stanoviště. V horším případě dojde k eroznímu odnosu humózních substrátů vodním srážkami a k odkrytí skalního podkladu. Následující obnovní proces bude však kriticky limitován nedostatkem semenných stromů. Mnohoznačné škody, způsobené tímto vynucovaným, náhlým destrukčním rozpadem současných lesů, jsou uváděny v další kapitole. Jediným konkrétním záměrem ideologů bezzásahové divočiny je repatriace vlků a medvědů na Šumavu a tiché vymýcení obyvatel a turistů a všech pozůstatků po nich. Ideologie bezzásahovosti, uplatňovaná v podmínkách kulturní Šumavy, je fatálně škodlivá, neboť znamená postupnou a potupnou, dlouhodobou deforestraci, desertifikaci a denaturalizaci a současně likvidaci příznivých podmínek pro existenci obyvatel. Vybájené rajské vidiny budou v reálu přecházet v kataklyzmatický vývoj. Světově nechtěných příbuzných příkladů je mnoho, stačí je jen chtít vnímat. R: Žádoucí je vědoucí ozdravování Šumavy a celé krajiny. Horské geobiocenózy vznikaly dlouhodobě a i přes určité výkyvy kontinuálně, v závislosti na klimatických a půdních podmínkách. Na nich je kauzálně závislé množství živočichů(zejména ptáků) a rostlin. Záměrem je komplexní ekosystémový přístup průběžné adaptace na základě věkového a prostorového strukturování a kontinuální generační obměna. Koncepce vychází ze zajištění ekologické integrity dynamického vývoje ekosystémů, s využitím potřebné komplexní adaptivní péče, vycházející z trvalého hodnocení aktuální situace a asistenční podpory a udržování vyrovnaného, celistvého a adaptabilního celku se strukturou (druhovým složením, diverzitou a funkční organizací) a procesy srovnatelnými s přírodním ekosystémem zdejší oblasti. Ani historické šumavské pralesové rezervace nejsou v našich podmínkách bez lidské asistenční pomoci člověka schopny přežít, což dokládá vědecká analýza Dynamika vývoje pralesových rezervací v ČR - III. Šumava a Český les (Academia Praha 2012). Protože bezzásahovost nenaplňuje kýžené potřeby zajištění biodiverzity a ekosystémové stability, neměla by vůbec být uváděna ve zkulturněných biotopech na území chráněné Šumavy. Schéma přístupu k současně uskutečňovanému modelu ochrany přírody Základní axiom Vymezení a provádění systému ochrany Přístup ke chráněnému území Přístup k obyvatelům a návštěvníkům Přístup ke chráněným organismům

Teoretičtí biologové Bezzásahovost k zajištění „divočiny“

Aplikovaní biologové (lesníci, zemědělci, vodohospodáři)

Statické – vymezení územní trvalé území ochrany

Dynamické – racionální extenzivní využívání cenných území k udržení a rozvoji biodiverzity

Pasivní ochrana, nadřazovány přírodní procesy nad přírodními hodnotami

Aktivní ekosystémová pomoc lesním, travním i vodním plochám

Obyvatelé zcela nežádoucí, návštěvníci max. omezeni

Obyvatelé využíváni k pomoci na zajištění předmětu ochrany, návštěvníci vychováváni k citlivému vnímání chráněných hodnot

Preferováno několik taxonů, které jsou (zástupným) důvodem k zamezení přístupu lidí do území (tetřev, rys, vydra), preferování návratu predátorů (vlci a medvědi)

Biotopová ochrana včetně potřeby zajištění bezlesí se škálou nejvíce ohrožených taxonů a postupného zajišťování přírodní skladby lesních ekosystémů

Ekosystémové asistenční intervence k zajištění udržitelného rozvoje

135

Sledování dopadů a udržitelného vývoje

Odmítání, protože přírodní cesty jsou „posvátné“, jiná legislativa kromě ochranářské zde neplatí

Snaha o praktické zajištění biodiverzity a ekostabilních společenstev, sledování environmentální, sociální i ekonomické udržitelnosti

Je třeba si uvědomit, že vědci, ani aktivisté nenesou přímou zodpovědnost nad dopady zavádějících výsledků výzkumu, ani nad škodami životního prostředí. Tuto zodpovědnost mají kompetentní orgány státní moci a politici. Emeritní profesor R. Mrkva z Mendelovy univerzity v Brně se k této zvláštní situaci průniku ideologií a demagogií do života Šumavy vyjadřuje takto: Argument aktivistů Hnutí Duha, ale i některých vážených přírodovědců, je neměnný: „v národním parku se přece nekácí“. Tím zaniká oponentní hlas SNP a jiných vědců, kteří mají celou řadu argumentů, proč početnost kůrovce tlumit, a proto kůrovcem napadené stromy kácet, nebo jim alespoň oloupat kůru … Lesníci nejsou jen „dřevožrouti“, ale byli první, kdo navrhl chránit zachovalé části lesa. Díky politické konstelaci a účasti ministrů životního prostředí ze Strany zelených ve vládě ČR bylo dosaženo, že NPŠ byl vymezen jako park II. kategorie IUCN, tedy po bok rozlohou nesouměřitelných amerických národních parků, které však nepoznaly „ruku člověka“ a vše je zde přírodní (Mrkva, 2012). Z hlediska celospolečenských zájmů se situace okolo stavu přírodního prostředí NP Šumava dostala na úroveň, kdy nelze jednostranně upřednostňovat ochranu přírody před ochranou životního prostředí. Ve srovnání s jinými velkoplošně chráněnými územími ČR (např. Krkonoše) byly dlouhodobě prosazovány názory vědecké rady NP Šumava pouze ochranářské aspekty problematiky bez komplexního, racionálního přístupu, který by reflektoval zhoršující se situaci životního prostředí Šumavy. V současnosti bohužel převládá jednostranně mediálně hlásaný názor, prosazující ideje přírodních procesů, které lidem navrátí původní přírodní biotopy a dokonce přemění i v současnosti kulturní krajinu na divočinu. Věda a výzkum se nezabývá negativními dopady do geopolitické a sociální situace regionu Šumavy. Protože chybí jakékoliv racionální zdůvodnění bezzásahové výroby virtuální divočiny, zvyšuje se snaha tento záměr násilně prosazovat byrokratickými nařízeními a dokonce i soudními rozhodnutími o neplnění nedemokraticky prosazených byrokratických rozhodnutí. V důsledku prosazované ideologie bezzásahovosti a přístupu jeho protagonistů k obyvatelům a návštěvníkům, se předmět ochrany přírody stává „experimentální exteriérovou laboratoří přírodních procesů“ a virtuální divočinou pro zvířata, s přístupem pouze pro vybrané stejnověrce. Díky „správným lidem“ na správných místech ve státní správě (MŽP, AOPK) se tak předmět ochrany přírody jaksi „privatizuje“ v prospěch skupinky jedinců, kteří si ho zajišťují vysíláním „nesmyslných vzkazů prostým lidem“ (podle jejich pokynů), např. prostřednictvím vysokých úředníků EU a dále ČR: - doc. RNDr. Ladislav Miko, ředitel odboru přírodních zdrojů Generálního ředitelství pro životní prostředí EU - Nikita Lopoukhine (Lopuchin), předseda Světové komise pro chráněná území Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) - Janez Potočnik, komisař pro životní prostředí Evropské komise. Dochází tak k pokračování totalitního vnucování iracionální ideologie bezzásahové divočiny na Šumavě, při zvyšování napětí ve společnosti, za aktivní účasti neobjektivních a neodborných informací mediálních prostředků.

Aktivity některých neziskových organizací hájících „nezávisle“ zájmy ochrany přírody (Hnutí Děti země, Hnutí Duha, Zelený kruh apod.) jsou mezinárodní, nikoli místní organizace, dokonce finančně podporované až do roku 2011 MŽP ČR milionovými částkami. Nejedná se proto o aktivitu, která by propojovala místní komunitu se státní správou, ale spíše účelově založenou lobbistickou organizací až ideologicky a spirituálně zaměřenou. V tomto směru je nutné upozornit na nebezpečné potenciály, ale také již reálné dopady fundamentalistických ideologií, pronikajících do života společenství lidí, ale i státní správy a samosprávy na území NP Šumava přes některé vědecké pracovníky a občanská hnutí. Například Hnutí Duha je součástí mezinárodní organizace Greenpeace, která používá kampaně a nenásilně kreativní konfrontace či lobbing (www.greenspeace.org). Aby bylo možné pochopit, proč se aktivisté Hnutí Duha přivazují ke stromům, které mají být pokáceny, a přitom obdrží na práci s turisty NP Šumava 1,6 mil. Kč (blokáda na Ztraceném, J. Marková, 2012) je třeba vědět, co je to hlubinná ekologie. Internetové stránky Greenpeace, Hnutí Duha, Děti země nebo Zeleného kruhu se o hlubinné ekologii jako o filozofii nejradikálnějšího environmentalizmu

136

nezmiňují, ale veškeré demonstrace, blokády, kampaně a výzkumy podporující bezzásahovost vychází z tohoto světonázoru. Gradace těchto iniciativ s ideologickým až náboženským pozadím bývá na počátku konfliktu obyčejně s obtížemi postřehnutelná. Naopak působí zpočátku často na neangažované velice emotivně až inspirativně. Hnutí Duha ve svých propagačních materiálech „Šumava národní park rašelinišť, pralesů a kůrovce“ (2004, 2011) představuje široké veřejnosti Šumavu jako plíce kontinentu, nepropustný prales, který se samovolně mění a obnovuje s přispěním kůrovce, a kde žije ohrožený rys a objevuje se vlk. Hrozí ztrátou statutu mezinárodně uznávaného národního parku, pokud nebude dodržena bezzásahovost a nezvýší se I. zóny alespoň na 40% rozlohy NP Šumava. Ve svých úvahách se nevrací ani do roku 1985, kdy rys byl uměle na Šumavu vysazen a ignoruje historickou zkušenost současného „pralesa“, který byl uměle obnoven po vichřicích. Dokonce autor tohoto propagačního materiálu uvádí jako negativní čin, že ředitel NP Šumava Jan Stráský nechal v roce 2011 a 2012 odstranit suché napadané stromy podél turistických stezek a cest, které ohrožovaly životy lidí. To je typický způsob uvažování zastánců dlouhodobé radikální hlubinné ekologie, kdy příroda je víc, než člověk. Dokonce jde ve svých „vědecky“ podložených prognózách tak daleko, že slibuje čitatelům obnovení mrtvého lesa za 30 let. Jistěže nelze vylučovat a opomíjet přirozenou obnovu lesů a je možné také souhlasit s tím, že se jedná o finančně nejvhodnější způsob, ale nikoli samospasitelný akt mocné přírody, kterému člověk jen přihlíží, bez zodpovědnosti za širší souvislosti a dopady do života lidí. Tragédií je, když občanská iniciativa tohoto typu má vliv na výchovu mladých lidí na univerzitách, narušuje život obcí, dotuje pořádání nesmyslných blokád (Na Ztraceném, Modrava 2011), snaží se získat opodstatnění svých jednání prostřednictvím soudů, ale i zeleně spřízněné ochránkyně lidských práv (potvrzením úředního nepovolení a tzv. nezákonnosti) a ovlivňuje i výkon státních úředníků ve Správě NP a CHKO Šumava, takže v důsledku je spoluodpovědná za vzniklé škody na životním prostředí. Prohlášení veřejných osob, byrokraticky orientovaných, ještě více podporují zmatek a eskalují již tak rozjitřenou atmosféru. Další běžnou, ideologickou argumentací je, že těžká vojenská technika a vojenská činnost je pro chráněnou Šumavu dobrem, ale turisté zlem (asi proto, že vojáky a jejich techniku ideologové nevidí, ale turisty ano).

Ideologie bezzásahové „divočiny“ Motto: Člověk má takovou váhu, jakou váhu má jeho slovo. Antické přísloví Nevidíme věci takové jaké jsou, vidíme věci takové, jací jsme my. Talmud Hrozí-li vážné a nenapravitelné poškození životního prostředí, pak nesmí být nedostatek vědecké jistoty zneužit pro odklad účinných obranných zásahů. Deklarace OSN v Rio de Janeiro 1992 Nikdo není dokonalý, ale moudrý je ten, kdo se z chyb dokáže poučit. lidová moudrost

„Zásady integrované ochrany: Je velice důležité, abychom si uvědomili, že žijeme v údobí stále četnějších výskytů velice usilovných populistů, kteří způsobují, za určitých okolností, vážné, až katastrofické škody. - Kalamita obyčejně nastává v době, kdy populisté od slov přistoupí k činům, což se děje v období nárůstu jejich počtu, přesněji řečeno populistické popularity, což vyvolává určitý stupeň dezorientace části laické veřejnosti, díky neúnavné sebepropagaci populistů ve sdělovacích prostředcích - Gradace zprvu jakoby nazelenalých „škůdců“ bývá na počátku obyčejně s obtížemi postřehnutelná, naopak působívá často, i na neangažované velice emotivně, až vysoce inspirativně - Shromáždění údajů o pravých snahách a záměrech, nebo cílech, je obyčejně zprvu velice obtížné, protože těmto populistům vydatně pomáhají, ač amatérsky, nesmírně mocné sdělovací prostředky - Úspěšně kalamitu zvládnout za těchto okolností je velice obtížné, protože zásah, lépe řečeno pozdní obrana, je často možný, až když rozsah škod je zřejmý i pro některé moudřejší z populistů – pokud tací jsou. To již ale může být pozdě.“ Smith, 1963, pokračování z dílu I, kap. 4.4 Šumava byla zeleným ostrovem v exploatované převážně stepní krajině střední Evropy, pro níž je možno využít biblické podobenství: jednalo se o oázu života v poušti, zachovávanou místnímu obyvateli, se kterou byli nespokojení namyšlení a naivní přírodovědečtí ideologové, kteří předepsali recept na její zlepšení: rychlý rozpad s návaznými bezzásahovými přírodními procesy pro vytvoření ideální přírodní „divočiny“.

137

Bezzásahovost ve zkulturněných ekosystémech je ideologie, která je nebezpečná jako jiné extrémní ideologie, vychází z jednostranných pohledů „purustického naturismu“, ekologismu či hlubinné ekologie. Odmítá kvalifikovanou asistenci člověka umožňujícího pozitivní využívání ekologických principů a zákonitostí a sledující zpětné a širší vazby a trvale udržitelný vývoj environmentální, ekonomický a sociální. Pro přirovnání uveďme humánní medicinu ve střetu s požadavkem odmítání potřebné transfúze krve, asistovaného porodu či potřebných léků. Bezzásahovavost je tedy bezohledná, nesleduje vznikající škody a vyžaduje pouze uplatňování přírodních procesů – možno je tedy říci, že cesta do pekel je jakoby dlážděna dobrými úmysly. Součástí bezzásahovosti je nepřirozené znepřístupňování kulturní Šumavy. Jistou alegorií je „Berlínská zeď“, která měla zabránit přirozenému setkávání lidí ve směru Východ – Západ, a kde je jí konec ... Dogmatická skupinka „teoretických biologů a současných kariérních papalášů“ chce na Šumavě navázat na nepřirozenou půlstoletou historickou situaci v letech 1938 - 1989 a dále zamezit přístupnosti Šumavy pro obyvatele i návštěvníky Šumavy, pro vznik „zprivatizované experimentální exteriérové laboratoře virtuální divočiny a to pod ochranou „vybájeného štítu ochrany tetřeva“. Tito ideologové bezzásahovosti, bez potřebných historických zkušeností, nepřipouští pochybnosti o nadřazenosti přírodních procesů, připomínají období minulého utopického socialismu, kdy nebylo možno se vyjadřovat o jakémkoliv ekologickém ohrožení. Jedním z klasických příkladů může být ledovcové jezero Laka, které se zemními splachy měnilo v zarůstající močál, proto byla v 19. st. zvýšena hráz, v rozporu s módně proklamovanou bezzásahovostí, dalších příkladů je možno uvést desítky či stovky. Klíčová slova racionálního vnímání Šumavy jsou „život a otevřenost“. Klíčová slova ideologů bezzásahové divočiny jsou: smrt kulturního ve jménu vybájené lepší přírodní krajiny ... ale i její uzavřenost před jejím „znectěním“. Pro bezzásahovce je i oheň přírodní živel, kterému by se nemělo bránit, což běžní obyvatelé nemůžou pochopit. Nutno je přiznat, že marketingový pojem „divočina“ pro současného civilizačně „postiženého“ člověka je přitažlivý, zvláště pokud nepoznal skutečnou divočinu. Možno např. uvést, že výstava o přírodě a krajině Plzeňska před 100 lety (kdy zemřel plzeňský botanik František Maloch) v Západočeském muzeu se představuje jako Džungle za plostem / Jungle beyond the Fence a v komentáři nostalgicky sděluje: „z políček, luk a pasených strání počátku 20. století se skokem ocitnete v novodobé české divočině“ (čímž se míní invazní rostliny (bolševník, křídlatka a netýkavka žláznatá). Vzorným, neúnavným a neoblomným „romantizujícím“ mediálním propagátorem módního zdivočování Šumavy je dlouholetý vedoucí pracovník Správy NPŠ Mgr. Pavel Hubený, vedle vůdčích protagonistů divočiny – pedagogů z Přírodovědecké fakulty JČU a „najatých“ příznivců Duhy, pod ideologickým vedením MVDr. J. Bláhy. Zásadní ideologický strůjce bezzásahovosti na Správě NP a CHKO Mgr. Pavel Hubený „mlhavě romanticky“ charakterizuje šumavské Pláně mezi Churáňovem, Huťskou horou, Horskou Kvildou, Kvildou a Novými Hutěmi s Ranklovem a Zlatou Studní jako „prostor kde se lidské osudy převalovaly několik staletí a mísily se s osudy lesů, rvaly se společně o prostor, aniž by bylo jasného vítěze“ - tedy volně řečeno, je třeba pomoci přírodě proti lidem, jak zde, tak v Královském hvozdu či Boleticku aj. Při popisu osídlení v okolí Blanice uvádí: Původní osadníci před nějakými 100 lety přestávali hospodařit na nejméně plodných půdách, a tak otevřeli cestu divočině, která se sem pomalu vrací, vystupuje z mokrých a skalnatých koutů a pomalu se rozšiřuje na neobdělávané pozemky. Ty jsou v zásadě dvou druhů. Prvními jsou rašelinné louky se suchopýrem, skřípinou, tužebníkem, prstnatci májovými a vemeníky dvoulistými (pozn.: při nevyužívání narůstající biomasa zamezí cenným druhům jejich existenci). Tady je rostlinstvo tak kompaktní, a tak nepřátelské stromům, že si zachovává bezlesí charakter. Druhým jsou náletem vzniklé lesy. Obsazuje spíše sušší místa, břehy potoků, okraje snosů a okolí původních lesních ploch. Vládne v nich smrk. Nejstarší stromy jsou právě smrky, smrky obsadily nové plochy a probojovávají se k životu pod korunami jiných stromů. V samovolně vzniklých lesích má smrk asi 60 % zastoupení, ve zmlazení asi 25 %. Smrk doprovází staré borovice, její podíl býval vyšší, dnes je jich málo a téměř se nezmlazuje, staré borovice postupně odumírají. Podobně je tomu s břízou a osikou. Na druhé straně se hodně prosazuje jeřáb, s ním soutěží klen a jasan. Semena klenů a jasanů pocházejí z původně kulturních výsadeb. Naproti tomu se sem rozšiřují i buky a vzácné jedle, lýkovec či zimolez, to jsou dřeviny původního pralesa a pronikají sem převážně z blízkých smíšených lesů. Na mokřinách, uvnitř převážně smrkových lesů, rostou malé skupiny olše šedé a lepkavé a několik druhů vrb. Zde pod stinnými kmeny stromů najdete dřípatku horskou, kruštíky, pstroček, šťavel, kopytník. Bez zábran rostoucí příroda už překryla geometrické členění ploch staré 250 let a struktura krajiny se zase vrací do své původní podoby. Hnutí Duha, dotované MŽP, ve svém letáku z r. 2011 ideologicky prohlašuje: „Díky národnímu parku vzniká fascinující divočina i na Šumavě. Oproti nudě našich běžných hospodářských lesů je život divoké přírody v národním parku jako jízda na horské

138

dráze. Patří sem dramatické vichřice i kůrovec. Ovšem to, co se nám může zdát na první pohled jako tragedie, je ve skutečnosti úplně v pořádku. Zblízka poznáte, že ve změti popadaných kmenů se probouzí nová generace lesa. Například v roce 1999 se podařilo milovníkům přírody zastavit kácení v Trojmezenském pralese (pozn.: k zastavení postupu kůrovce), většina starých stromů sice postupně uschla (pozn.: jednalo se poslední zbytky pralesových porostů na Šumavě), ale na hektaru tohoto území dnes pod ochranou rozkládajících se kmenů vyrůstá průměrně 5000 mladých stromků (pozn.: běžný mladý les má 4000 mladých smrků, dospělý cca 400). V sousedním Bavorském lese dokonce zjistili, že po kůrovcové „kalamitě“ vzrostlo množství živin v potocích a světla dopadajícího na ně. Díky tomu se začalo rodit více pstruhů, a to zase prospělo zdejším vydrám. Příroda to má chytře zařízené a díky ochraně divočiny v národních parcích se můžeme o těchto zajímavých procesech dovědět mnoho nového. Za uplynulé roky se národní park Šumava značně přiblížil k mezinárodně uznávaným národním parkům, ale plocha, kde se nekácí, stále není dostatečně velká, zabírá pouze asi třetinu území.“ Hnutí Duha pracuje zejména se zkratkovitými hesly a výkřiky, které mají psychologicky vyvolat davový pocit ubližování Šumavě. Jádro umanuté skupinky výroby divočiny tvoří pedagogové z Českých Budějovic. Protagonisté „divočiny“ prosazují bezzásahovost zejména mediálními prostředky a to požadavky na nejrozsáhlejším území chráněné Šumavy - tedy „jádrovou“ I. zónu ponechanou přírodním procesům přesahující 75 % chráněného území (Kindelmann, Křenová, Hruška, Miko, Prach, Šantrůčková, Bláha aj.). Brutalita prosazování a bezohlednost na další impakty, vyplývající z maximalizace naoktrojovaného „přírodního přerodu“ je charakteristickým rysem nadiktovaných ideologických vizí, přičemž převažující území „přírodní přeměny“ je vyžadováno vymezit jako nepřístupné, resp. jen omezeně a ojediněle, příp. za poplatek za doprovodu cíleně proškolených strážců do několika lokalit. Hlavní stoupenci a zastánci koncepční ochrany přírody a krajiny, vycházející z asistenční pomoci ekosystémům v chráněných územích, ve vazbě na ekologické a vývojové principy a zákonitosti, byly již z části jmenováni, řada dalších je uvedena v množství protestních dokumentů (např. internetový podpisový arch: www.osel.cz/zdržování přípravy ..., v seznamu autorů obnovené tradice Časopisu historického spolku Schwarzenberg aj.). Proto by bylo vhodné uvést ideology bezzásahové „divočiny“, kteří se jmenovali na dirigenty této násilné proměny. V některých případech šlo o mladistvý, nezralý pohled programově vybuzený „metodiky bezzásahosti“, jindy snad šlo pouze o metodická pochybení, mnohdy o nadřazené vnímání dílčích problémů místo celku, avšak převážně o fanatickou dogmatickou umanutost, která sbližovala spoluvěrce hnutí k ideologicky politickému totalitárnímu prosazování svých záměrů. Došlo tak nejen k selhání principů demokracie, ale zejména ke škodám na přírodě Šumavy, jejíž rozsah nemá obdobu. Iracionální, radikálně revoluční dogmatickou ideologii bezzásahové „divočiny“ je možno přirovnat k utopické ideologii vize komunismu (např. prostřednictvím „Velkého skoku“ nebo „Kulturní revoluce“), přičemž vznikají nevyčíslitelné škody, s dlouhodobým a mnohdy i nevratným dopadem. Pokud záměrně jsou vynucovány nebo ponechávány a neřešeny škody, zejména vyplývající z ideologického ne racionálně zdůvodněného jednání, jedná se zločinné jednání. Katastrofický, ideologicky vynucovaný, rozpad horských hřebenových smrčin a řady dalších území Šumavy, má obdobu pouze ve válečných škodách na lidských sídlech, ty se však dají snadněji a podstatně rychleji napravit, nebo škodách přírodně katastrofických – zemětřesení, tsunami, sopečná činnost, tornáda, požáry aj. Uváděné škody byly však vyvolány nezodpovědnou skupinkou ideologů „výroby“ bezzásahové divočiny které nakonec neuvádíme, avšak několik vůdčích představitelů bylo již představeno na odhaleném pomníku na Bučině. Potřebné je alespoň citovat některé jejich výroky: - i bez ohledu na zonaci bychom dali přednost tomu, aby kůrovec zapracoval a zlikvidoval tyto nepřirozené porosty - celá Evropa tleská způsobu, jakým se nyní na Šumavě realizuje ochrana přírody, zvláště horských smrčin, proto nevidím jediný důvod, tento moderní přístup měnit - působení přírodních disturbancí, v porostech ovlivněných hospodařením, je přibližuje přírodnímu stavu tím nejrychlejším způsobem - po eliminaci negativních lidských vlivů dojde k regeneraci antropogenně poškozované přírody, a to vlivem obnovených přírodních procesů - bezzásahovostí nevznikají na Šumavě žádné škody, protože se jedná o národní park, jedinou chybou, která se stala při vyhlašování NP Šumava bylo to, že nikdo návštěvníkům nevysvětlil, že v následujícím období budou šumavské lesy vypadat hnusně - předat žezlo přírodě můžeme v podstatě kdekoliv, i tam, kde dříve býval hospodářský les, a zániku lesa se nemusíme obávat - vidíme odumírat zelené lesy se ztepilými smrky, které jsou symbolem zdraví a věčnosti, není to spíše tak, že jsou to

139

starci na konci života, kteří se zrodili v naprosto odlišných podmínkách koncem malé doby ledové, nepřipraveni na kyselé deště? - lesnictví není věda, je to pouze technologie výroby dřeva - v NP rostou nepřirozené lesy, architektem přirozeného lesa je kůrovec - kůrovec v NP Šumava je problém společnosti, nikoliv přírody - kůrovec nám pomáhá urychlovat obnovu smrkových monokultur - kůrovec likviduje pouze staré stromy na konci života - z obávaného škůdce se stal klíčový druh pro druhovou rozmanitost, vzniká nový, divoký, rozmanitější a druhově bohatší les, stoupají počty návštěvníků - kůrovcovým rozpadem lesa vzroste množství živin v tekoucích vodách, což prospěje pstruhům - z dlouhodobého pohledu je kůrovcová likvidace stávajících smrčin pro přírodu jen dobře, byť se mnohým lidem pohled na uschlý les nelíbí - hmyzí a houbové epidemie jsou ozdravné procesy přírody - jde o přirozený maloplošný rozpad věkovitých lesů - instalace přírodního lesa a divočiny Šumavy je poselstvím z Prahy, kde můžeme sledovat úchvatné divadlo v režii přírody – divadlo, jehož dalším a dalším premiérám budou moci tleskat i naši potomci v obnovené identitě s vlky a medvědy - největší hrozbou pro výskyt tetřeva je turismus, ne těžební činnost či predátoři - les v horách není potřebný - velkoplošnou ochranou přírody Šumavy nedochází k jejímu ekonomického handicapování - pokud bude správa NPŠ plánovat otevření turistické trasy z Březníku k Modrému sloupu původní cestou Luzenským údolím podáme trestní oznámení - obce profitují na zaváděné divočině, obce chtějí těžit dřevo, obce chtějí realizovat velké developerské projekty (běžné záměrné lži používané jedním ochranářským hnutím).

G: MARNÉ PETICE, INTERPELACE A PROHLÁŠENÍ Motto: Zachování Šumavy nejen pro blaho obcí Šumavských, nýbrž i celých Čech a vůkolních zemí závisí – poněvadž Šumava hlavní naší nádržkou vody jest a tudíž na klimatické poměry velký vliv má. lékař Antonín Fleischer v r. 1875 za kůrovcové kalamity Dnešní media neumožňují lidem myslet. Potřebné je, abychom se nejprve vyznaly ve svém chaosu a pak v chaosu místa kde žijeme. Příroda je velmi zranitelná. redaktorka, cestovatelka a spisovatelka Pavla Jazairiová Nevládnou už nadnárodní vlády, ale anonymní úředníci z Bruselu. Václav Klaus Narůstá demokratický deficit, takže skutečně důležitá rozhodnutí se dějí mimo demokratické mechanismy. Ch.Deloire, Ch.Dubois: Nástup oligarchie se zrychluje (Circus politicus) Veřejný prostor, kde se hlučný zápas názorů odehrává, okupují falešné mediální obrazy. Petr Fischer

V zastupitelské demokracii je úlohou kompetentních politiků formulovat, předkládat a vysvětlovat vize společnosti. Tato společenská vize musí být však konkrétně připravená (ne naoktrojovaná zájmovými skupinami), po jejím přijetí může být realizována prostřednictvím státní správy. Státní správa, podobně jako politická reprezentace je závislá na kompetentnosti svého sboru a zkorumpovatelnosti jeho členů či zneužívání informací ve svůj prospěch, na druhé straně na existenční závislosti úředníků na pokynech a požadavcích politické reprezentace (neboť chybí „úřednická definitiva“), u politiků na racionální objektivitě členské politické strany. Příklady dlouhodobého nesouladu zájmu občanů se státní správou a zejména nefungování demokratických principů dokumentuje neúplný výčet marných petic, interpelací a prohlášení.

Výbor obcí na území NP a CHKO Šumava řeší neshody a požaduje zlepšení komunikace v dubnu 2006 (zkrácený výtah z prohlášení) Vedle ochrany přírody není respektován rovnocenný veřejný zájem na ochraně životního prostředí 140

vyplývající ze zákona o obcích. Na Šumavě vládne ovzduší nedůvěry, nedůvěry a nekomunikace. Na Šumavě se uskutečňuje „reformní“ přírodovědný experiment, který se neopírá o analýzu stavu ekosystémů, ale staví své principy na základě představ jeho autorů (Šantrůčková, Prach, Vrba, Bláha, Křenová, Kindelmann, Hubený, Bursík), neopírá se o žádné zkušenosti a nebere v potaz názory renomovaných odborníků a znalců přírodních poměrů Šumavy či zakladatelů NPŠ. Cílem „reformy“ je ponechání velké části Šumavy bez zasahování a vytvoření velkého souvislého pásma tzv. divočiny, a to bez předchozí rekonstrukce lesních ekosystémů. Obce, na jejichž území leží NPŠ neměly možnost se k „reformě“ vyjádřit a na jejich aktivní podněty orgány ochrany přírody nijak nereagovaly. Výbor obce chráněné Šumavy stanovil desatero pro zlepšení komunikace se Správou: - Do doby, než bude řádným demokratickým procesem rozhodnuto řádným demokratickým procesem o případné změně cílů ochrany přírody a využití NPŠ zastaví Správa NPŠ všechny kroky, které by mohly způsobit nevratné změny stavu chráněných ekosystémů , především velkoplošný rozpad lesů - Orgány ochrany přírody musí při svém rozhodování klást důraz především na skutečnost, že existence lesních porostů na Šumavě a zachování všech jejich funkcí je prioritní nejen pro území Šumavy, proto je třeba zabránit plošnému rozpadu lesů působením kůrovců. Retenční schopnost šumavských lesů nesmí být dále snižována, aby další povodně neměly horší dopad než v letech 2002 a 2006. - Cílem všech opatření musí být dosažení přirozené skladby porostů odpovídající danému stanovišti - V tomto smyslu zastaví Správa NPŠ probíhající projednávání změn zonace NPŠ - V co nejbližší době bude provedeno vyhodnocení 15-leté existence NPŠ z pohledů cílů zřízení NPŠ a v této souvislosti bude vyhodnocen první i současný kontroverzní Plán péče. Součástí těchto materiálů bude oponentní stanovisko regionu, které zpracují obce a kraje. - Další směřování NPŠ musí být kodifikováno zákonem, přičemž Strategie NPŠ musí být regionem většinově přijata. Potřebné se oddělení státní správy od správy území. - Nový Plán péče musí být následně s regionem dohodnut. - Musí skončit období života „v zámku a podzámčí“, pocit vztahu vrchnosti a podřízenosti. Nutná je i změna pohledu na III. zóny, které se musí stát „výsostným územím obcí“, kde Správa bude akceptovat požadavky rozvoje obcí. - Musí dojít ke změně struktury a systému fungování Rady NP, která je v současné době nesmyslným kolosem, je nepružná, nefunkční, neplní svoji základní funkci, proto navrhujeme ji rozpustit a znovu ji ustanovit podle zákona. Chceme, aby NPŠ zaručoval regionu jistotu stálosti přístupů a koncepcí. Prohlášení předsedy Vědecké sekce Rady NPŠ prof. Ing. Radomíra Mrkvy z května 2006 (zkráceno) Protože někteří členové sekce se pokouší o nátlaková vyjádření jakéhosi „nového směřování“ (Bláha, Prach), kterou svévolně MVDr. Bláha vydává za stanovisko Vědecké sekce, vydali jsme s kolegou Urbanem Stanovisko, kde upozorňujeme na potřebu prioritního vyřešení cílů ochrany přírody, které mají být v NPŠ dosaženy, k čemuž má směřovat i způsob rozšiřování I. zón, režim zasahování proti lýkožroutu, způsobu obnovního managementu, lesních ekosystémů apod. Někteří členové sekce organizují mediální kampaně a fanaticky prosazují subjektivní představy „divočiny“. Pokud se situace nezmění, opakovaně vybízím ředitele NPŠ aby vědeckou sekci rozpustil a nově ustanovil ve shodě s praxí NP Bavorský les. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Stanoviska k využívání stezky přes Modrý sloup z července 2006 Obec Modrava (na jejímž k.ú. přechod Modrý sloup leží)

141

Dne 14. 7. 2006 požádala Správa NPŠ vlastní útvar státní správy o udělení výjimky ze zákazu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů pro účely realizace dočasného zpřístupnění stezky Březník – Modrý sloup – NP Bavorský s možností překračování státní hranice. Uvedená stezka je jedinou spojnicí jádrových zón obou národních parků, na které se mohou návštěvníci seznamovat s filozofií, účelem a druhem ochrany přírody a krajiny těchto národních parků. Obec Modrava vč. NP Bavorský les chápou navrhované časové omezení 10 – 16 hodin a omezení provozu pouze o víkendech jako počáteční krok vedoucí ke skutečnému zhodnocení vlivu na populaci tetřeva hlušce. Šumavské obce a obce NP Bavorský les budou nadále prosazovat, aby budoucí režim na této přeshraniční stezce odpovídal stejnému omezenému režimu, který je uplatňován na bavorské straně. Neotevřením tohoto hraničního přechodu, který je branou do obou národních parků, by byla ohrožena požadovaná koncepce srůstání obou národních parků. Obce regionu NP Bavorský les Bavorské obce regionu NPBL přátelsky spolupracují s českými sousedy již dlouho. Za otevření hraničního přechodu Modrý sloup bojují již mnoho let, a to bezvýsledně. Přitom obce na bavorské i české straně, kraje (České Budějovice, Plzeň, Freyung-Grafenau) stále znovu požadují otevření tohoto přechodu. Navzdory četným příslibům jsou tyto snahy každoročně zamítány. V hraničním prostoru je už tak dost napětí a je třeba vyslat jednoznačný signál tímto „mostem setkávání“. Je pro nás těžko představitelné, že regulovaná turistika by tu přinesla oslabení principů ochrany přírody. Budoucnost nového, přeshraničního rozvoje souvisí bezprostředně s otevřením hraničního přechodu Modrý sloup. Euroregion Šumava – Bavorský les Hraniční přechod Modrý sloup byl již v 1.polovině 14.století centrálním pojítkem mezi našimi národy. Všechny dosavadní rezoluce k jeho znovuotevření však vždy najely na mělčinu a politické apely zůstaly bez úspěchu. Tento výsledek je zdrcující a po více než 13 letech spolupráce těžko obhajitelný. Trváme na otevření tohoto historicky významného místa. Je třeba dostát evropským závazkům a občanům zejména v hraničních oblastech poskytnout možnost k setkávání. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výzvy Jihočeského a Plzeňského kraje Vládě ČR v r. 2007 Jihočeský kraj vyzval v r. 2007 vládu usnesením svého zastupitelstva, aby rozhodla o tom, jaký je veřejný zájem v ochraně přírody NP Šumava a upozornil vládu, že postupem Správy NP Šumava dochází k porušování zákona č. 114/1992 Sb. a nařízení vlády, jímž byl park zřízen. Plzeňský kraj v r. 2007 využil své zákonodárné kompetence a předložil návrh zákona o NP Šumava (neboť funguje protiprávně), avšak bez adekvátní odezvy. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Prohlášení Výboru obcí NP a CHKO Šumava k řešení situace v lesních ekosystémech Šumavy po orkánu Kyrill z února 2007 (zkráceno) Původní pralesní komplex Šumavy je po více než 600 let trvajícím působením člověka změněn na labilní smrkovou monokulturu. Ekologickou nestabilitu lesních ekosystémů vyvolanou historickými příčinami dále prohlubují současné globální antropické zátěže, k nímž je možno přičíst i orkán Kyrill z 18. na 19. leden 2007. Následky orkánu Kyrill byly vládou ČR vč. MŽP ČR označeny jako kalamitní. Šumavské obce chtějí zachovat šumavské lesní ekosystémy a veškeré jejich mimoprodukční funkce – hydrickou, půdoochrannou, klimatickou, rekreační a estetickou. Proto se obracíme na ministra ž.p. s naléhavou žádostí, aby byl veškerý větrný polom zpracován nebo asanován a to bez ohledu na současné či budoucí členění zón ochrany přírody. Asanací sledujeme zabránění vzniku kůrovcové kalamity ponecháním dřevní hmoty. I pouhá prodleva zahájení likvidace škod orkánem může přinést řetězové následky pro celou oblast Šumavy a Pošumaví, zejména změny klimatu, sucho a vítr.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

142

Výzva FLD ČLU v Praze k odpovědnému řešení přemnožení kůrovce na Šumavě z roku 2008 Prognóza vývoje četnosti kůrovce v porostech NP a CHKO Šumava vč. okolních státních a nestátních subjektů v r. 2007 naznačila možnost rychlé akcelerace napadení porostů a tento scénář je v r, 2008 realitou. Již koncem léta 2007 bylo napadeno cca 35 % ponechané smrkové kalamity, což je v porovnání např. se situací v Tiché dolině ve Vysokých Tatrách, kde po 1 roce od vzniku kalamity bylo napadeno 5 % hmoty, mnohem více. Navíc, parazitoidi a predátoři v r. 2007 zaznamenáni v min. četnosti, což dává předpoklady k vysokému reprodukčnímu úspěchu kůrovce v tomto roce a v dalších letech. Systém obranných opatření, který byl pro NP Šumava doporučován v r. 2007 Fakultou lesnickou a environmentální v Praze a Ústavom ekológie lesa, nebyl uplatněn v plné míře. V okolních subjektech rovněž nedošlo k zpracování celého objemu kalamity. O to je důležitější intenzivní a velkoplošné definování a uplatnění schválených obranných opatření v současnosti všude tam, kde to legislativa umožňuje. Nezbytné je rovněž permanentní sledování vývoje populací kůrovce všude tam, kde došlo k ponechání, anebo prozatímnímu nezpracování kalamitní hmoty. Vyzýváme k bezodkladnému, rychlému a intenzivnímu řešení celého problému v odborné rovině při zastoupení všech odporných organizací, a to na celém území Jihočeského a Plzeňského kraje. Rovněž vyzýváme ke striktnímu provádění obranných opatření, k vysoké technologické disciplíně a apelujeme na důraz při kontrole opatření v celé oblasti. Vyzýváme i k řešení finanční podpory regionu, vzhledem ke krizi na trhu dřevem, jako základního předpokladu úspěšného zvládnutí situace. V opačném případě může dojít k dalšímu výraznému nárůstu kůrovcové kalamity a velkoplošnému napadení a úhynu i doposud živých smrkových porostů nejen na Šumavě, ale i v přilehlém území. Vedení FLD ČZU v Praze 17.4. 2008

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------PETICE OBYVATEL OBCÍ ZACHRAŇME ŠUMAVU z r. 2008 dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním My, níže podepsaní občané České republiky prostřednictvím této petice apelujeme na českou vládu a parlament ve věci ochrany přírodních hodnot lesů v Národním parku Šumava: Jsme znepokojeni situací na Šumavě, kde odumírají největší plochy lesů ve střední Evropě. Lesní ekosystémy v Národním parku Šumava jsou devastovány a zcela ponechány napospas kůrovci. Výsledkem jsou stále se rozšiřující tisíce hektarů suchých lesů včetně zbytků původních pralesů, likvidace genofondu původního šumavského smrku a následně zbytečně vznikající stovky hektarů holin. Nyní je kůrovcem bezprostředně ohrožen i prales v lokalitě významné pro český národ – u Pramenů Vltavy, kde rostou až čtyři sta let staré stromy. I toto místo má být však zničeno. Národní park Šumava byl založen pro ochranu přírodních hodnot Šumavy, především lesů, které zaujímají většinu jeho rozlohy. Jeho posláním je uchování a zlepšování unikátního přírodního prostředí, nikoli experimentování malé uzavřené skupiny nezodpovědných státních úředníků a „ekologů“. Lesy v Národním parku Šumava jsou dědictví, které nám zanechali naši předkové, a nikdo nemá právo o ně připravit generace, které přijdou po nás. Nechceme na Šumavě lesy kácet, chceme, aby se o ně řádně pečovalo, aby se postupně zlepšovala jejich přirozená druhová skladba. Vyzýváme proto Vládu a Parlament České republiky, aby: se bezodkladně začaly zabývat situací na Šumavě; zastavily bezohledné ničení hodnot, pro které byl Národní park Šumava vyhlášen, a zahájily jejich důslednou ochranu podle platných právních předpisů; přizvaly k řešení odborníky, samosprávu i vlastníky na obou stranách hranice; pravdivě informovaly veřejnost o stavu Národního parku Šumava a o záměrech jeho dalšího směrování; zajistily, že Ministerstvo životního prostředí ČR se bude chovat jako nezávislý státní orgán a nebude ve věcech rozhodování o Národním parku Šumava ovlivňováno úzkou zájmovou skupinou vědců a členů nevládních organizací; dodržovaly mezinárodní závazky směřující k ochraně přírodních hodnot Šumavy.

Děkujeme.

143

Petiční výbor: (jméno, příjmení, adresa bydliště) Ing. František Nykles, Fr. Liszta 12, 323 00 Plzeň ................................................................................ Svaz obcí Národního parku Šumava, 384 73 Stachy 422 ................................................................................. Zastupovat petiční výbor při jednání se státními orgány je oprávněn kterýkoliv člen petičního výboru (klauzule vyžadovaná §5, písm. 1 zák. č. 85/1990 Sb.). Podpisový arch k petici Kompletní text petice je umístěn na první straně této složky, případně v těsné blízkosti tohoto podpisového archu. Dle §4 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním, uvádíme, že podpisový arch se týká petice „Zachraňme Šumavu“. Dále uvádíme, že přílohou každé složky jsou citace z petičního zákona. Za petiční výbor: Ing. František Nykles, Fr. Liszta 12, 323 00 Plzeň Svaz obcí Národního parku Šumava, 384 73 Stachy 422 Čitelné jméno a příjmení

Bydliště (ulice a číslo)

Podpis

Příloha - Listina základních práv a svobod Čl. 18

(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi. Příloha - zákon 85/1990 Sb. o právu petičním Úvodní ustanovení §1 (1) Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů (dále jen "petice"). (poznámka: zákon umožňuje podat petici i jedinému člověku) §2

Ve výkonu petičního práva nesmí být nikomu bráněno. Výkon tohoto práva nesmí být nikomu na újmu. § 3 Petiční výbor (1) K sestavení petice, opatření podpisů občanů pod ni, doručení petice státnímu orgánu a jednání s ním mohou občané vytvořit petiční výbor. (poznámka: znamená to, že občané nemusí mít petiční výbor, pokud jej nepotřebují, například když není nutné další jednání se státním orgánem) (3) Členové petičního výboru jsou povinni určit osobu starší 18 let, která je bude zastupovat ve styku se státními orgány. § 4 Shromažďování podpisů pod petici (1) Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště. Musí být umožněno, aby se s obsahem petice před podpisem řádně seznámil. K podpisu nesmí být žádným způsobem nucen. (2) Pokud podpisové archy neobsahují text petice, musí být označeny tak, aby bylo zřejmé, jaká petice má být podpisy podpořena; dále na nich musí být uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat. (3) K účelu uvedenému v odstavci 1 mohou být petice a podpisové archy vystaveny též na místech přístupných veřejnosti. K tomu není třeba povolení státního orgánu, nesmí však dojít k omezení provozu motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku.

(4) Shromažďováním podpisů na místě přístupném veřejnosti může být pověřena osoba, která 144

dosáhla věku 16 let. § 5 Podání a vyřízení petice (1) Petice musí být písemná a musí být pod ní uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává; podává-li petici petiční výbor, uvedou se jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat. (2) Státní orgán, jemuž je petice adresována, je povinen ji přijmout. Nepatří-li věc do jeho působnosti, petici do 5 dnů postoupí příslušnému státnímu orgánu a uvědomí o tom toho, kdo petici podal. (3) Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení. § 9 Společná ustanovení

Ustanovení jiných právních předpisů upravující řízení před státními orgány a přijímání a vyřizování stížností, oznámení a podnětů neplatí pro přijímání a vyřizování peticí podle tohoto zákona. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Závěry konference Šumava na rozcestí z r. 2009 Předseda vlády České republiky Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Předseda Senátu Parlamentu ČR Železná Ruda 11. 9. 2009 Na základě jednání konference „Šumava na rozcestí“ , pořádané ve dnech 10 - 11. 9. 2009 v Železné Rudě, sledující budoucnost Národního parku a Chráněné krajinné oblasti (NP a CHKO) Šumava, vyplynuly níže uvedené závěry, dokumentované přiloženým sborníkem, které požadujeme reflektovat při schvalování aktualizace dokumentu Strategie udržitelného rozvoje České republiky ,Politiky územního rozvoje ČR a při výkonu státní správy v území: 1) Závěry konference prosadit a zapracovat do dokumentu Strategie udržitelného rozvoje ČR, která formuluje strategické a dílčí cíle a nástroje rozvoje tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve vzájemných vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti. 2) Hlavním požadavkem při jejich prosazování musí být obecný požadavek většinového konsensu z hlediska potřeby dalšího ekonomického růstu k uspokojení sociálních potřeb tak i k ochraně životního prostředí. V této souvislosti řešit koncepci současné státní environmentální politiky MŽP vzniklou pod vlivy krajní menšinové větve ekologické filosofie (puristického naturismu) a docílit harmonizaci environmentální legislativy v ochraně Šumavy v oblasti bioty s ohledem na další environmentální a socioekonomická hlediska kulturní obytné krajiny. Koncepce ochrany NP musí být zpracována podle národní a evropské legislativy, závazných směrnic a úmluv. 3) Šumava se statutem národního parku a požadavky na něj i z hlediska mezinárodního je specifický region, který však nemá stanovena všeobecně uznávaná pravidla a zároveň i zodpovědnost ve vztahu k udržitelnému rozvoji. Tento úkol je nutné přenést a rozšířit z MŽP ČR i na MMR ČR, MZe ČR, MPSV ČR, MV ČR, MD ČR a MF ČR s konkrétními odpovědnostmi. 4) Charakteristika jednotlivých pilířů ve vztahu k udržitelnému rozvoji musí konkretizovat zejména základní problémy regionu: Sociální pilíř = Vytváření nových pracovních míst v sektoru turistiky v souvislosti s vyšší atraktivitou NP a CHKO Šumava. Rozvoj podnikání v oblasti výrobků a služeb šetrného turismu - ekofarmy, návštěvnická centra, průvodci ..... v zájmu ochrany životního prostředí, vedoucí ke vzniku nových pracovních příležitostí, zlepšení nízké vzdělanost regionu…. Ekonomický pilíř = Motivace ze strany státu k opatřením zlepšujícím stav životního prostředí - Zelená úsporám ve zvýhodněném stavu pro Šumavu, kompenzace za opatření zlepšující stav životního prostředí (krajinný ráz, odpady....). Podpora budování technické infrastruktury vedoucí ke zkvalitnění šetrného turismu v NP. Environmentální = ne jen formální ochrana biodiverzity, ale přímo záchrana biodiverzity NP Šumava. 5) Odčlenit Správu CHKO od Správy NP Šumava a přičlenit k ostatním CHKO (k zajištění odlišné strategie ochrany).

145

6) Otevřít diskusi o rektifikaci hranic a zonace NP a CHKO Šumava v souladu se standardy Evropské unie (vyjmutí území obcí pro rozvoj obcí a nestátních území, respektování výjimečnosti přírodních biotopů a možnosti jejich ochrany). 7) Závazné nepřekročit podíl 21% bezzásahových území (dnes již suchých porostů) stávající rozlohy NP, a na ostatním území důsledné aktivní zasahování k zamezení rozsáhlých disturbancí (kůrovcových aj.). Při požadování ¾ bezzásahové rozlohy NP je alternativou zmenšení NP na 250 až 260 km 2. (V r. 2011 byly lesy NP již rozvráceny na 260 km2 ).

8) Nepřijatelné je zrušení NP. 9) Řešit a uzákonit skutečnou participaci místních a krajských samospráv na strategii a plnění koncepce ochrany NP a CHKO. 10) Vyhodnotit dosavadní a zpracovat nový Plán péče NP a CHKO Šumava dle Nařízení vlády č. 163/1991 Sb. 11) Požadovat plnění závazných směrnic a úmluv Evropské unie v NP a CHKO Šumava (Směrnice č. 92/43/EHS, Úmluva o biologické rozmanitosti, Evropská úmluva o krajině). 12) Řešit oboustranně přijatelné (Správa versus obce) výchovné a rekreační využití NP a CHKO Šumava společně s návaznými přeshraničními regiony (ve vazbě na Schengenskou dohodu). 13) Zpřístupnit celé území NP Šumava veřejnosti , v jádrových územích po značených cestách a koncipovat ho jako park setkávání kultury českého a německého národa. 14) Zajišťovat bezlesí nezbytné pro udržení biodiverzity minimálně na 15 % území NP Šumava. Za účastníky konference: Ing. Petr Smutný, radní pro životní prostředí a zemědělství Plzeňského kraje Jiří Hůlka, předseda Svazu šumavských obcí, starosta Města Horní Planá Ing. Zdeňka Lelková, předsedkyně mikroregionu Horní Vltava - Boubínsko, starostka obce Stožec Bc. Antonín Schubert, předseda mikroregionu Šumava - západ, starosta obce Modrava Ing.,aut.Arch. Pavel Valtr, odborný garant konference Ing. Alena Balounová, starostka města Kašperské Hory Ing. Ivana Pěčová, starostka obce Srní Všichni přítomní starostové – dle prezenční listiny (Ing. Šneberger, Vostradovský, Bejvl, Fastner, Janoušek, Motl, Hrazánková, Jukl, .......) Všichni přednášející (kromě Ing. Milan Štech, PhD., katedra botaniky přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity). Na vědomí : MŽP ČR, MZE ČR, MV ČR, MD ČR, MMR ČR, MPSV, MF ČR, Plzeňský a Jihočeský kraj, Správa NP a CHKO Šumava. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Petice za zdravou Šumavu z r. 2009 Vláda České republiky Poslanecká sněmovna k rukám předsedy vlády Parlamentu České republiky Nábřeží Eduarda Beneše k rukám předsedy Poslanecké sněmovny 118 01 Praha 1 Sněmovní 176/4 PETICE za zdravou Šumavu! dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č.85/1990 Sb. o právu petičním Hejtman Jihočeského kraje Mgr. Jiří Zimola po dohodě s hejtmankou Plzeňského kraje MUDr. Miladou Emmerovou iniciovali v červnu 2009 expertní posouzení vybraných prostorů ve II. zónách NP Šumava, zvláště těch, kde se v roce 2008 nebo již dříve uplatnil bezzásahový režim zejména vůči kůrovci, z hlediska současného a následného kůrovcového nebezpečí a hrozícího rozšíření suchých porostů. Dvanáctičlenná nezávislá expertní skupina složená z představitelů výzkumu, správy a majitelů lesů a odborníků z Jihočeského i Plzeňského kraje za účasti pracovníků Správy NP Šumava provedla následně v červenci 2009 několikadenní terénní šetření zejména v bezzásahových a navazujících územích II. zón a vypracovala závěrečnou zprávu, jejíž výsledky popsané pro

146

jednotlivá navštívená území i Šumavu jako celek jsou alarmující. Prezident České republiky Václav Klaus spolu s hejtmanem Jihočeského kraje Jiřím Zimolou a níže podepsaní občané se znepokojením sledují vymírání šumavských lesů, způsobené přemnožením kůrovce. Důrazně protestujeme proti pasivnímu přístupu, který prosazuje Ministerstvo životního prostředí ČR a správa Národního parku Šumava k tomuto problému. S nelibostí vnímáme absolutní přehlížení hlasu veřejnosti, vyjádřeného peticí Zachraňme Šumavu iniciovanou v loňském roce i přehlížení dalších projevů odporu laické i odborné veřejnosti domácí i zahraniční vůči neřešení kůrovcové kalamity na Šumavě. Prostřednictvím této petice apelujeme na českou vládu a parlament ve věci ochrany přírodních hodnot lesů v NP Šumava a požadujeme na základě závěru expertní komise: - strategické cíle NP Šumava a to věcně a časově - zastavit rozšiřování bezzásahových území - znovu posoudit nová rozšíření ploch uvnitř parku v předchozích 3 letech - všemi účinnými prostředky zabránit šíření kůrovců v parku ve správě státu k sousedním - vlastníkům mimo revidovaná území hospodařit přírodě blízkým způsobem, soustředit se na změnu druhové skladby a zvýšení stability porostů; udržení porostního prostředí je prioritou - opustit ideologii „divočiny“, která neodpovídá středoevropskému prostoru, - zajistit přístupnost a bezpečnost pro návštěvníky a - nebránit přiměřenému rozvoji obcí a jejich majetku - v tomto smyslu upravit zonaci území - zajistit, aby národní park byl pod veřejnou odbornou kontrolou se silnými pravomocemi a - k tomu všemu přijmout legislativní opatření.

Kontaktní osoba: Mgr. Jiří Zimola, Hradecká 390, 378 33 Nová Bystřice (hejtman Jihočeského kraje)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------Petice za zastavení narůstající ekologické katastrofy v NP Šumava z r. 2010 v důsledku rozsáhlé kůrovcové lokality a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů státní správy v ochraně lesa z 12.3. 2010 adresovaná Předsedovi vlády ČR a Předsedovi Parlamentu ČR. PETICE za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava v důsledku rozsáhlé kůrovcové kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů státní správy v ochraně lesa Petice podle § 1 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním Vážený pan Vážený pan Ing. Miloslav Vlček Ing. Jan Fischer, CSc. Parlament České republiky Úřad vlády ČR Poslanecká sněmovna nábř. Edvarda Beneše 128/4 Sněmovní 176/4 118 00 Praha – Malá Strana 118 00 Praha - Malá Strana Vážený pane předsedo, obracíme se na Vás z důvodu zhoršujícího se stavu přírodního a životního prostředí v NP Šumava a s tím související změny typického vzhledu krajiny v důsledku nebývalého rozsahu kůrovcové kalamity v NP. Dlouhodobě dochází k porušování nařízení vlády č. 163 ze dne 20. 3. 1991. V posledních dnech vyšla v médiích zpráva, že v roce 2010 se v NP předpokládá vytěžit rekordních 500.000 m3 kůrovcového dříví. V minulém období některá bývalá vedení NP a MŽP v médiích ujišťovalo veřejnost, že kůrovec je pod kontrolou, což bylo v rozporu s dosaženou výší kůrovcových těžeb v roce 2009. Pro příklad uvádíme prohlášení ředitele NP z léta roku 2008: „Situace s kůrovcem je na území NP Šumava celkem stabilizovaná. Větší ohniska kůrovce mimo území speciálních managementů při monitoringu nebyla objevena, což je uspokojivé. NP je oblast harmonické přírody, nikoliv hříčka nebo fackovací panák v rukou politiků. Kůrovcová kalamita se zatím nevymyká očekávanému vývoji a je tu třeba především odborného, nikoliv politického posouzení“ (pravděpodobně se jednalo o reakci na kritiku, kterou zveřejnili senátor Tomáš Jirsa, Miloš Zeman a další). V první polovině roku 2009 byla veřejnost opakovaně ujišťována ředitelem NP a ministrem životního prostředí Ladislavem Mikem, že kůrovec je pod kontrolou a těžby kůrovcového dříví nepřekročí 120.000

147

m3, jako v roce 2008. Skutečnost byla mnohem vyšší, bylo vytěženo 300.000 m 3 kůrovcového dříví, připočteme-li k tomu minimálně dalších 300.000 m3 odumřelých lesních porostů, jedná se o 600.000 m 3 dřevní hmoty. Pro zajímavost uvádíme, že na výměře větší než 48.000 ha, kterou má v péči NP, je roční přírůst pouze 300.000 m3 dřevní hmoty a to za předpokladu, že by se jednalo o zdravé lesní porosty (stejně jako v době vzniku NP v roce 1991). Pro úplnost uvádíme, že za rok 1990 (před zřízením NP) bylo vytěženo pouze 6.453 m 3 kůrovcového dříví na rozloze celého NP. Přílohou této petice je odborný materiál „Kůrovcová kalamita v Národním parku Šumava a její dopady na přírodní a životní prostředí“. V tomto materiálu jsou odhadnuty škody na životním prostředí v NP v desítkách miliard Kč. V roce 2008 zadala Policie ČR zpracovat znalecký posudek, ve kterém byly vyčísleny škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí ve výši 32 miliard Kč. V té době se již jednalo o ekologickou katastrofu s negativními dopady i na území mimo NP. Zároveň přílohou této petice je dopis ze dne 1. 9. 2009 adresovaný ministru životního prostředím, ve kterém je pan ministr upozorněn na faktickou nečinnost České inspekce životního prostředí. Vážený pane předsedo, vyzýváme Vás, abyste nechal přešetřit: - rozsah skutečného zhoršení životního prostředí a typického vzhledu krajiny v NP Šumava ve vztahu k nařízení vlády č. 163 ze dne 20. 3. 1991 nezávislou skupinou odborníků, - zodpovědnost konkrétních osob za rozsah škod na přírodním a životním prostředí v NP Šumava, - nečinnost pracovníků státní správy v ochraně životního prostředí, a zda tato nečinnost nemá znaky korupčního jednání ve smyslu vládního nařízení v boji proti korupci, - zda nejsou čerpány veřejné finanční prostředky na zhoršování přírodního prostředí v NP Šumava. Petiční výbor: Ing. Karel Simon, Ing. Jan Hořejší, Ing. Ladislav Krátký, Ing. Václav Vozábal, Ing. Blanka Rambousková. Osobou oprávněnou zastupovat petiční výbor ve styku s příslušnými orgány byl určen Ing. Karel Simon. V Českých Budějovicích dne 12. 3. 2010 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otevřený dopis býv. premiéra Miloše Zemana k hospodaření NPŠ z r. 2010 a trestní oznámení z roku 2009 Býv. premiér M. Zeman po návštěvě Šumavy v dubnu a září 2009 a prohlídce „bezzásahových“ lesů zničených kůrovcem podal se spolkem přátel trestní oznámení na M. Bursíka ze Strany zelených a na tehdejšího ředitele NP F. Krejčího. Býv. premiér Ing. M. Zeman v otevřeném dopise ministrovi financí Ing. E. Janotovi kritizoval situaci v NP Šumava: „Správě NP Šumava byly od r. 2005 poskytnuty nebývale vysoké přímé finanční dotace v celkové výši více než 1 mld. Kč. Výsledkem využití těchto dotací jsou však bohužel již nenávratně uschlé obrovské lesní plochy o rozloze nejméně 20 % z celkového množství 55 tisíc ha lesa.“ -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stížnosti na nečinnost MŽP ČR z let 2010, 2011 Vážený pan ministr Mgr. Pavel Drobil Ministerstvo životního prostředí ČR Vršovická 65 100 10 Praha 10 - Vršovice Věc: Stížnost na nečinnost MŽP

V Českých Budějovicích dne 8. 8. 2010

148

Vážený pane ministře, jménem petičního výboru se na Vás obracím se žádostí o vyřízení PETICE ze dne 12. 3. 2010 za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava v důsledku rozsáhlé kůrovcové kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů státní správy v ochraně lesa. Byl jsem informován panem Ing. Červenkou, ředitelem kontroly MŽP, že na výše uvedenou petici a stížnost ze dne 25. 5. 2010 zaslanou paní Ing. Rút Bízkové, odpoví MŽP až po ukončení šetření Ministerstvem financí ČR v Národním parku Šumava. Tato odpověď pana ředitele se petičnímu výboru jeví jako nelogická, protože Ministerstvo financí ČR provádělo kontrolu týkající se pouze vynakládání veřejných finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že petici podepsali takové osobnosti, jako jsou pan prezident Václav Klaus a jeho spolupracovníci, pan expremiér Miloš Zeman, páni senátoři v čele s panem Tomášem Jirsou a Pavlem Eibertem, pan exministr ŽP František Benda, desítky lesních odborníků v ochraně lesa a stovky občanů, si Vás jménem petičního výboru dovoluji požádat, jako nového ministra, o vyřízení této petice. Přílohou „Petice“ byl odborný materiál, který prokazoval dopad kůrovcové kalamity na přírodní a životní prostředí a dopis ze dne 1. 9. 2009 adresovaný Vašemu předchůdci, kterým jsem upozorňoval na nečinnost České inspekce životního prostředí a fakticky i na nečinnost MŽP (na tento dopis – stížnost nebylo do dnešního dne reagováno). Odbor lesního hospodářství České akademie zemědělských věd na počátku letošního roku zveřejnil, že rozloha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách na Šumavě dosáhne až 15 tis. ha v roce 2010. Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající ekologická katastrofa, včetně škod na životním prostředí, nemá v historii Šumavy obdoby. Doposud největší poškození lesů Šumavy vichřicemi a kůrovcovou kalamitou bylo v letech 1868 až 1876 a to v rozsahu pouze cca na 11 tis. ha (rok 1947 - Prof. Pfeffer). Měření hydrologů na Vltavě v Českých Budějovicích z let 1859 až 1920 prokázalo souvislost mezi stavem lesů a výší maximálních a minimálních průtoků a vznikem povodní (např. v roce 1890). Stejně tak výzkumy z roku 1996 a 2000 prokázaly zvýšení hodnot minimálních a maximálních odtoků z daného území, kdy odumřelé lesní porosty, plochy bezlesí a plochy po kůrovcových těžbách nebyly schopny akumulovat vodu tak, jako zdravé lesní porosty, které se nacházely v daném území v době vyhlášení NP Šumava (1991). Snížená schopnost akumulace vody na tak rozsáhlém území má jednoznačně za následek v době extrémních klimatických podmínek zvýšení rizika škod z případných povodní, případně riziko nedostatku vody v suchých obdobích. Vzhledem k tomu, že všichni členové petičního výboru mají nezapomenutelnou zkušenost z povodní v roce 2002, dovolujeme si Vás tímto požádat o objektivní přešetření jednotlivých bodů „Petice“ a o prosazení nezbytných opatření k nápravě. Mimo jiné i v prohlášení vlády, které jste členem, bylo uvedeno, že tato vláda se zasadí o prosazení nezbytných protipovodňových opatření. I současná povodňová situace vybízí k tomu, aby byla přijata veškerá možná protipovodňová opatření. V odborném materiálu, který je přílohou tohoto dopisu, jsou uvedeny skutečnosti prokazující výrazné zhoršení jednotlivých podkategorií životního prostředí a zároveň jsou popsány škody na životním prostředí v lesích. V roce 2008 jsem osobně zpracoval znalecký posudek ve věci škod na životním prostředí v Národním parku Šumava, jehož zadavatelem byla Policie ČR. V té době jsem odhadl škody na životním prostředí ve výši 32 mld. Kč. V roce 2009 se zvýšily škody na cca 50 mld. Kč (viz přiložený odborný materiál k „Petici“). Obdobný nárůst škod lze předpokládat i v roce 2010. Přestože některým pracovníkům MŽP a fakticky i pracovníkům ČIŽP byl znalecký posudek již v roce 2009 znám, nebyla přijata žádná kontrolní opatření týkající se NP Šumava. Naopak přetrvávala ze strany ČIŽP nečinnost, kdy kontrolní činnost ČIŽP byla zaměřena na lesní majetky, zejména drobných vlastníků, kde bylo zjišťováno případné nevýznamné porušování právních předpisů v ochraně lesa. Nejen pro členy petičního výboru je nepochopitelné, že škody na přírodním a životním prostředí v NP Šumava byly např. v posledních 3 letech dotovány z veřejných prostředků v přibližné výši jedné miliardy Kč. Stejně tak je nepochopitelné, že příslušné orgány státní správy (MŽP a ČIŽP) nejeví zájem o objektivní prošetření zhoršování přírodního prostředí v NP Šumava a nereagují na podněty a stížnosti v této věci.

149

V případě Vašeho zájmu nabízíme své odborné znalosti, které jsme získali v této problematice od založení ČIŽP v roce 1991. Dle našeho názoru je nezbytné přijmout urychleně opatření, která by zajišťovala včasné zpracování (asanaci) veškerého kůrovcového dříví a zároveň je nezbytné zrušit rozhodnutí MŽ ze dne 30. 1. 2008 ve věci udělené výjimky ze zalesňovací povinnosti pro zalesnění holin v NP Šumava. Lhůta pro zalesnění holin byla tímto rozhodnutím prodloužena na 30 let. Sám Váš úřad v roce 2009 uvedl, že před rokem 2004 se v NP Šumava nacházelo více jak 800 ha starých nezalesněných holin. Uvedené návrhy mj. vychází i ze zkušeností lesníků a vlastníků lesa z let 1868 až 1876. Odborný materiál, který je přílohou tohoto dopisu vycházel pouze z informací, které byly veřejně publikovány, a lze tedy předpokládat, že škody na životním prostředí a zhoršení přírodního prostředí mohou být významně vyšší. S pozdravem jménem petičního výboru Ing. Karel Simon Klavíkova 6, České Budějovice Přílohy: - odborné vyjádření „Kůrovcová kalamita v Národním parku Šumava a její dopady na přírodní a životní prostředí (11 stran textu) - dopis MŽP – podnět ze dne 1. 9. 2009. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Vážený pan ministr Mgr. Tomáš Chalupa Ministerstvo životního prostředí ČR Vršovická 65 100 10 Praha 10 - Vršovice

V Českých Budějovicích dne 6. 4. 2011

Věc: Opakovaná stížnost na nečinnost MŽP Vážený pane ministře, jménem petičního výboru se na Vás obracím se žádostí o vyřízení PETICE ze dne 12. 3. 2010 za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava v důsledku rozsáhlé kůrovcové kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů státní správy v ochraně lesa. Byl jsem informován panem Ing. Červenkou, ředitelem kontroly MŽP, že na výše uvedenou petici a stížnost ze dne 25. 5. 2010 zaslanou paní Ing. Rút Bízkové, odpoví MŽP až po ukončení šetření Ministerstvem financí ČR v NP Šumava. Zároveň jsem nedostal odpověď na stížnost ze dne 8. 8. 2010 v téže věci adresovanou panu ministru Drobilovi. Vzhledem k tomu, že petici podepsali takové osobnosti, jako jsou pan prezident Václav Klaus a jeho spolupracovníci, pan expremiér Miloš Zeman, páni senátoři v čele s panem Tomášem Jirsou a Pavlem Eibertem, pan exministr ŽP František Benda, odborníci v ochraně životního a přírodního prostředí a stovky občanů, si Vás jménem petičního výboru dovoluji požádat, jako nového ministra, o vyřízení uvedené petice a následných stížností. Přílohou „Petice“ byl odborný materiál, který prokazoval dopad kůrovcové kalamity na přírodní a životní prostředí a uváděl rozsah škod na životním prostředí v lesích Šumavy. Odbor lesního hospodářství České akademie zemědělských věd na počátku letošního roku zveřejnil, že rozloha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách na Šumavě dosáhne až 15 tis. ha v roce 2010. V současné době lze konstatovat, že se jedná o plochy v rozsahu 15 až 20 tis. ha lesa. Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající ekologická katastrofa, včetně škod na životním prostředí, nemá v historii Šumavy obdoby. Doposud největší poškození lesů Šumavy vichřicemi a kůrovcovou kalamitou bylo v letech 1868 až 1876 a to v rozsahu pouze cca na 11 tis. ha (rok 1947 - Prof. Pfeffer). Měření hydrologů na Vltavě v Českých Budějovicích z let 1859 až 1920 prokázalo souvislost mezi stavem lesů a výší maximálních a minimálních průtoků a vznikem povodní (např. v roce 1890). Již výzkumy z roku 1996 a 2000 prokázaly zvýšení hodnot minimálních a maximálních odtoků z daného

150

území, kdy odumřelé lesní porosty, plochy bezlesí a plochy po kůrovcových těžbách nebyly schopny akumulovat vodu tak, jako zdravé lesní porosty, které se nacházely v daném území v době vyhlášení NP Šumava (1991). Snížená schopnost akumulace vody na tak rozsáhlém území bude mít za následek v době extrémních klimatických podmínek zvýšení rizika škod z případných povodní, případně riziko nedostatku vody v suchých obdobích. Vzhledem k tomu, že všichni členové petičního výboru mají nezapomenutelnou zkušenost z povodní v roce 2002, dovolujeme si Vás tímto požádat o objektivní přešetření jednotlivých bodů „Petice“ a o prosazení nezbytných opatření k nápravě. V odborném materiálu, který byl přílohou dopisů adresovaných Ing. Bízkové a panu ministru Drobilovi, byly uvedeny skutečnosti prokazující výrazné zhoršení jednotlivých podkategorií životního prostředí. V roce 2008 jsem osobně zpracoval znalecký posudek ve věci škod na životním prostředí v NP Šumava, jehož zadavatelem byla Policie ČR. V té době jsem odhadl škody na životním prostředí ve výši 32 mld. Kč. V roce 2011 lze předpokládat, že škody na životním prostředí se přibližují 100 mld. Kč (výše škod na životním prostředí v lesích NP Šumava byla zpracována i na základě metodického materiálu MŽP). Přestože pracovníkům MŽP a pracovníkům ČIŽP byl znalecký posudek již v roce 2009 znám, nebyla přijata žádná významná kontrolní opatření týkající se NP Šumava. Naopak přetrvávala ze strany ČIŽP nečinnost, kdy její kontrolní činnost byla zaměřena na lesní majetky, zejména drobných vlastníků, kde bylo zjišťováno případné nevýznamné porušování životního prostředí v lesích a ukládány sankce. Vedení ČIŽP od roku 2008 fakticky nereagovalo na mé podněty, týkající se stavu v NP Šumava. V případě Vašeho zájmu nabízíme své odborné znalosti, které jsme získali v této problematice od založení ČIŽP v roce 1991. Dle našeho názoru je nezbytné přijmout urychleně opatření, která by zajišťovala včasné zpracování (asanaci) veškerého kůrovcového dříví a zároveň je nezbytné zrušit rozhodnutí MŽ ze dne 30. 1. 2008 ve věci udělené výjimky ze zalesňovací povinnosti pro zalesnění holin v NP Šumava. Lhůta pro zalesnění holin byla tímto rozhodnutím prodloužena na 30 let. Sám Váš úřad v roce 2009 uvedl, že před rokem 2004 se v NP Šumava nacházelo více jak 800 ha starých nezalesněných holin. Uvedené návrhy mj. vychází i ze zkušeností lesníků a vlastníků lesa z let 1868 až 1876. Jménem petičního výboru a všech, kteří Petici podepsali, chci vyslovit jednoznačnou podporu současnému řediteli NP Šumava panu Janu Stráskému. S pozdravem Jménem petičního výboru Ing. Karel Simon Příloha: dopis Ing. Rút Bízkové ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Otevřený dopis lesníků, přírodovědců a univerzitních učitelů ministrovi životního prostředí z r. 2011 (10.1.2011) Podle reálného pojetí autorů nařízení vlády z r. 1991 měl NPŠ k prospěchu společnosti udržovat stávající přírodní hodnoty a postupně zvyšovat diverzitu i na ploše rozsáhlých stejnověkých smrkových monokultur, jejichž evidentní slabostí byla malá odolnost k vichřicím a neschopnost bránit se fytofágům. K tomuto cíli směřoval téměř desetiletý management NPŠ ředitele I. Žlábka v letech 1994 – 2002. V následujících letech došlo k neuvážené změně této koncepce a k aplikaci idee bezzásahovosti, která ponechala plošně převažující kulturní lesy i po jejich narušení vichřicemi napospas kalamitně se rozmnožujícím lýkožroutům. Objektivní letecké a satelitní snímkování, i plošná, dlouho přede veřejností zatajovaná lesnická inventarizace, ukazují topografický střed Šumavy jako prostor bez vzrostlého zeleného lesa, který je na všech stranách obklopen prosychajícími porosty. Tzv. „zelená střecha Evropy“ se tak paradoxně stala největším bezlesím na původně lesní půdě. S miliony vzrostlých stromů zanikla patrovitá struktura a biodiverzita ekosystémů v nadzemním i půdním prostoru a byly narušeny klimatické, hydrologické, půdoochranné a ekologické funkce, o kterých věrohodně vypovídají fytogeografické a biologické obory. Směrem od hřebenů do nižších poloh se mění krajinný ráz celé Šumavy a nepříznivě jsou ovlivněny všechny návazné sociokulturní procesy v tomto pohoří. Vítáme, že MŽP a nová Správa NPŠ se pod vedením ředitele Stráského důsledně důsledně vrací k autentickým cílům ochrany přírody na narušené Šumavě. Shrnujeme své kritické názory a dlouholeté zkušenosti do zásadních odstavců: 1) Šumava je civilizačně ozvláštněné pohoří, v němž se propojují prvky přírodní a sociokulturní. Pro šířící se květenu i faunu, stejně jako pro migrující lidi, byla Šumava přechodem mezi Českou kotlinou a Podunajím,

151

pro usazené populace spíše hraničním valem. Výsledkem těchto kontrastních funkcí je směs přírodních a kulturních skutečností, které našly patřičné ocenění až při vzniku národních parků na české a bavorské straně (1970, potažmo 1991) a při zařazení české Šumavy do světové sítě biosférických rezervací UNESCO (1990). Během dvaceti let trvání NPŠ žel nebylo dosaženo důsledné shody v přeshraniční kooperaci a zonaci při ochraně šumavských krajinných, ekosystémových a sociokulturních objektů. K dispozici jsou početné vědecké informace o mineralogických, taxonomických a biotopových hodnotách, podobně stránky hmotné kultury, ale chybí integrující geobiologické zobecnění v krajinném měřítku a jejich vzájemná integrace se sociálními potřebami a duchovními tradicemi. Cesta k udržitelné koexistenci přírodních a kulturních zájmů ve velkoplošných chráněných územích bývá dlouhá, na české straně je neúnosně prodlužována sporem o optimální zonaci NPŠ. 2) Šumava již několik set let není panenskou krajinou, kde přežívají jen původní populace, společenstva a ekosystémy. V NPŠ jsou jen fragmenty původní přírody (na skalnatých vrcholech, neodvodněných rašeliništích, ledovcových jezerech, stěnách ledovcových karů, ostře zaříznutých údolích). Celé pohoří je podstatně ovlivněno lidskou rukou. Šumava není „divočinou“ s vrcholy nebo zapadlými údolími sousedních Alp, ani s oblastmi za polární hranicí nebo v exotických tropech. Vedle lidského využívání terestrických a vodních rostlin i fauny, byla Šumava plošně zasažena znečištěním atmosféry, vody a půdy a přísunem cizích mikro- a makroorganismů (šířících se frontálně nebo podél cest či z místních sídel) a přistěhovaných z civilizovaných oblastí. Ke klíčovému přetvoření šumavské krajiny došlo došlo vykácením lokalit trvale osídlených enkláv, založením pastvin, lovem velkých obratlovců a hlavně přeměnou původně smíšených lesů na smrkové monokultury (velké změny ve skladbě květeny a fauny proběhly koncem 18. století a eskalovaly v druhé polovině 19. století). V druhově a věkově jednotvárných smrčinách pak vzala za své také fyzikální rozmanitost celého lesního prostředí a následně i biodiverzita všech návazných horských ekosystémů. Přírodní zvláštnosti jsou v NPŠ plošně rozptýlené a netvoří souvisle navazující zóny, které si žádá ochranářský management. Proto je namístě celospolečenský konsensus, jenž mj. umožní překonat akutní kůrovcové a majetkové problémy. 3) Ochrana přírody v národním parku je ve své podstatě vždy aktivní činností. Děje se to buď ve prospěch nebo proti určitému procesu na vymezeném místě nebo kolem určitého objektu v chráněném území. Ani v I. zónách NPŠ nelze uplatňovat lidskou pasivitu, důslednou nečinost či bezzásahovost. Některé povinné aktivity vyplývají z celoplošně platných zákonů ČR. Aktivní sanace kůrovcem postižených smrčin je aktem po výtce legitimním a nemůže být blokována poučkami environmentálního extrémismu. Celoplošně potřebná jsou nápravná opatření po dřívějších lesnických a vodohospodářských chybách. Nemůže být ani zpochybňován přiměřeně regulovaný pohyb turistů po vybraných stezkách. Lze tedy očekávat, že nedefinovatelná, ideologicky motivovaná a do krajnosti prosazovaná „bezzásahovost“ nenajde v chystaném zákoně o NPŠ místo. 4) Klíčovým druhem pro chráněnou Šumavu je smrk ztepilý, který v hřebenových polohách a na podmáčených půdách tvoří dominantu původních smrčin. Po rozsáhlé exploataci lesů v 19. století se stal nositelem lesnicky nadějné, leč později rozporuplné monokultury, která pokryla převažující plochu NPŠ. Dlouhodobě, byť z hlediska moderní genetiky jen orientační, jsou studie potvrzující, že smrk si v tomto pohoří vytvořil původní (místní) genotypy, které dosud nebyly zohledněny v managementu II. zón NPŠ. Hřebenové smrkové porosty byly sice po vzniku NPŠ přednostně zahrnutu do I. ochranné zóny, žel téměř jako první neodolaly žíru přemnoženého kůrovce, který se společně s teorií bezzásahovosti a samoregulace šířil z teplejší návětrné strany Šumavy. Ochrana místních populací smrku byla pod vlivem této strategie nutně nedostatečná a kůrovcová kalamita postihla i staleté porosty, v níž byl místní genofond s velkou pravděpodobností přítomen nebo spolehlivě potvrzen. Tyto mimořádně cenné dílčí populace šumavského smrku ztepilého odhadem již z 90 % zanikly (např. v oblasti Trojmezné, u pramene Vltavy nebo v oblasti Ždánidel). Škála jejich věkové, genetické a prostorové struktury nemůže být nahrazena mozaikovým, relativně stejnověkým mlázím, které teprve po desítkách let může, ale nemusí dosáhnout dospělosti. Několik smrkových porostů, zařazených na Šumavě mezi „genové základny lesních dřevin“, muselo být nedávno, pro pokročilé poškození vyřazeno z evropské evidence. Naléhavost zákona o NPŠ spočívá i v tom, že reálně, nikoliv v souladu s naivními představami jeho odpůrců, umožní záchranu poslední, věkem prověřených populací šumavského smrku. 5) Po nezvratných ztrátách v I. zóně jsou žádoucí energetická opatření v II. zónách NPŠ. Kůrovcem zasažené smrčiny na hřebenech Šumavy se mohou dle extrémních představ samovolně vyvíjet

152

do vzrostlých a zelených lesů prostoupených travnatými světlinami po dlouhá desetiletí až staletí. Pro zachování celkové lesnatosti a znovunabytí potřebné biodiverzity je však nutné aktivovat management národního parku k přeměně kůrovcem dosud nesežraných smrčin v II. zónách na trvale udržitelné horské lesy. Tato aktivita má složitou metodologii a lze ji shrnout pod dohodnutý název "přírodě blízké lesnické hospodaření". Na pevných půdách je realizovatelná prostřednictvím dosadby jedlí, buků a klenů; na půdách v různém stupni podmáčených půjde o dosadby geneticky hodnotných smrků. To je lesnicky složitý a provozně náročný proces, který byl experimentálně zkoušen na mnoha místech v Česku a je popsán v učebnicích lesníků. Přeměnu kulturních smrčin na smíšené, různověké a prostorově strukturované lesy umožňují aplikovat v podrostu jemné pěstební metody, které udržují co největší korunový zápoj. „Stromy se mohou kácet, ale les musí zůstat živý“. Ani přírodě blízké lesnické hospodaření se nemůže vyhnout použití sekery, pily a přiměřených těžebních či dopravních mechanizmů. Nejen na Šumavě bude nutno zlepšit porozumění mezi ochranáři-botaniky, kteří chrání drobné byliny, a lesníky, kteří kácí vzrostlý strom, aby udělali životní prostor pro menší organizmy v podrostu a na povrchu půdy. Přírodě blízké lesnické hospodaření může využít obrovský fond zkušeností několika generací českých lesníků, když jim očekávaný zákon o NPŠ umožní co nejdříve se plně angažovat v definitivně vymezených II. zónách. NPŠ je také biosférickou rezervací UNESCO a podle Sevillské strategie jeho programu Člověk a biosféra má být v něm aplikován management trvale udržitelného rozvoje s vyváženou podporou ekologického, ekonomického a sociokulturního pilíře. Pasivní ochranářský management při kalamitním přemnožení expanzívního fytofága by neměl způsobit poškození důležitých ekosystémových funkcí lesa na dlouhou dobu a ve velkém krajinném rozměru. Sevillská strategie odpovídá původním záměrům zakladatelů parku a tomu by měl odpovídat i nově navrhovaný zákon o NPŠ. 6) Proud vědeckých informací využitelných v ochraně přírody a krajiny NPŠ se vyvíjí s pokrokem vědeckých metod a je prověřován opakovanými experimenty, praktickými aplikacemi a konkrétními zkušenostmi. V krajinných rozměrech Šumavy a při komplexitě jejích klíčových ekosystémů se syntéza a prověřování znalostí vyvíjejí pochopitelně pomalu. Během dvacetileté existence NPŠ však již došlo k diferenciaci protikladných entomologických, lesnicko-ochranářských, geoekologických a ekonomických názorů, které odlišně hodnotí vývoj šumavské krajiny a návazných sociokulturních jevů. Lesnicky orientovaná strana je přiměřeně konzervativní, její konzistentní názory na Šumavu lze například vyčíst z přehledné publikace Ochrana přírody a péče o les v Národním parku Šumava (B. Vinš a kol., Národní lesnický komitét, Praha 1999) a nedávného sborníku Šumava 2011 – bod zlomu (ed. P. Zahradník a J. Mánek, Matice lesnická aj., Písek 2011). Část komunity biologicky specializovaných vědců obhajuje „bezzásahovost“ v kůrovcem postižených porostech a predikuje zdařilou samoobnovu lesů v časově dlouhé budoucnosti. Její názory jsou shrnuty mj. ve vědecko-popularizační knize Co vyprávějí šumavské smrčiny (H. Šantrůčková, J. Vrba a kol., Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk 2010), která vyznívá značně optimisticky. V národním parku uprostřed Evropy nelze ponechat přírodu NP zcela bez lidského zasahování (např. při velkém požáru, plošně rozsáhlé vichřici, přemnožení škůdců, nákaze zvěře nebo invazi cizorodých organizmů). Obhajoba samoregulačních procesů je jistě lákavá, ovšem celostně selhává. Nesporná fakta o ohrožení šumavských lesů v posledních dvou desetiletích již našla místo ve vědecky laděných časopisech a dostala se také do univerzitních učebnic anebo kompendií, jako je například internetové dílo Péče o lesy v chráněných územích (S. Vacek, P. Moucha a kol., Česká zemědělská univerzita a MŽP, Praha 2011). Zájem o Šumavu projevují rovněž zahraniční odborníci, kteří na satelitních snímcích (Google Maps, 2011) s údivem pozorují nárůst rozsáhlého bezlesí uprostřed dříve souvisle zalesněného pohoří. V úvahu nutno brát také množství exaktních vědeckých prací, které vysvětlují úlohu vzrostlého lesa v trvale osídlených pohořích Země. V měřítku lidských generací je obnova druhové, věkové a prostorové diverzity poškozených lesů vždy problematická. Považujeme proto za důležité, aby se kritický názor na potenciální vývoj šumavských lesů projevil i v chystaném zákoně o NPŠ, například v paragrafech týkajících se plošného rozsahu a časového rozvrhu chráněných zón. 7) Přes vážné poškození lesnatosti současná Šumava zůstává bohatá na přírodní objekty a má i četné kulturní památky a duchovní povahy. Kvalitativní jedinečnost, kvantitativní dominance a různý stupeň ohroženosti jsou vlastnosti, na které bere zřetel věda i veřejnost. Celkově jsou vlastnosti Šumavy dobře čitelné při srovnání se sousedními Alpami a hercynskými hornatinami střední Evropy. Denudací zarovnané pohoří totiž tvoří kontrast ke členitým velehorám a umožňuje poznat průběh orogenních a biogenních procesů. Na Šumavě lze vidět průnik čtvrtohorního zalednění do staré, složité morfostruktury a sledovat vývoj georeliéfu a postglaciální biotickou sukcesi. Navzdory smrkovým monokulturám a velkoplošným zásahům

153

vichřic a kůrovců lze na Šumavě dosud rekonstruovat paletu potenciálních lesních ekosystémů, které se vyvíjejí pod horní hranicí stromového růstu a v údolích. V nevídaném rozsahu jsou tu zachována vrchoviště a slatiniště, velká rozmanitost půd, roztroušené kary a karoidy i limnologicky různorodá jezera. V mnoha aspektech lze Šumavu srovnávat i s vědecky vysoce ceněnými a populárními Krkonošemi, které jsou od roku 1963 prvním českým národním parkem. I když KRNAP nebyl od začátku ošetřen nejvyšší zákonnou normou, jeho realistická ochrana a rozvoj je garantován zřetelným společenským konsenzem a bilaterální česko-polskou biosférickou rezervací. Jinak je tomu na Šumavě. Podepsáni: Prof. Ing. Jan Čermák, CSc., lesnická ekologie, Mendelova Univerzita v Brně Prof. Ing. Jan Jeník, CSc., Dr.h.c., geobotanika a ekologie, Univerzita Karlova v Praze Prof. RNDr, Zdeněk Opatrný CSc., biologie rostlin, Univerzita Karlova v Praze Stvrzují: Prof. Ing. Miloš Barták, CSc., rostlinná fyziologie, Masarykova univerzita Brno Doc. Ing. Jaroslav Doležel, DrSc, cytogenetika, ÚEB AV ČR a Univerzita Palackého, Olomouc Ing. Vladimír Krečmer, CSc., bioklimatologie, dříve VÚLHM, Strnady Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc., ochrana lesa, Mendelova univezita v Brně Doc. RNDr. Jan Pokorný, CSc., rostlinná ekofyziologie, ENKI, o.p.s, Třeboň Prof. Ing. Vilém Podrázský, CSc., půdoznalství a pěstění lesa, Česká zemědělská univerzita v Praze Doc. Ing. MSc. Milan Lstibůrek, genetika, Česká zemědělská univerzita v Praze Prof. Ing. Radomír Ulrich, CSc., lesnická technika, Mendelova univerzita v Brně Prof. RNDr. Vacek, DrSc, ekologie a pěstění lesa, Česká zemědělská univerzita v Praze Doc. Ing. Petr Zahradník, CSc., lesnická entomologie, VÚLHM, Strnady Na internetovém podpisovém archu se připojily tisícovky dalších odborníků a stoupenců „zelené“ Šumavy (www.osel.cz/zdržování přípravy). -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Otevřený dopis Svazu obcí Národního parku Šumava 20 českým a evropským institucím z roku 2011 k dlouholetému neřešení žaloby a požadavku zrušení NP Šumava Borová Lada 28.7.2011 (Zkráceno) V současnosti prodělává Šumava a její obyvatelstvo úmyslnou kůrovcovou kalamitu tisíciletí, jejímž výsledkem jsou významné negativní změny přírodního prostředí s přímým negativním dopadem na změnu kulturní krajiny, což má ve svém důsledku řadu negativních dopadů na socioekonomické prostředí nejen uvnitř NP Šumava, ale i na široké okolí. Sofistikovaný výzkum prokázal, že většina šumavského lesa není tvořena přirozenými lesními ekosystémy a dochovaná skladba lesa je druhově nevhodná a oslabena biotickými a abiotickými činiteli. Na Šumavě byl uplatněn fundamentalistický systém jednostranného výkladu způsobu ochrany přírody a občanská společnost byla ponížena, na níž jsou pouze vymáhány názory ekofundamentalistických skupin, k účelové ochraně jednotlivých druhů namísto celkové ekosystémové ochrany. Ve jménu takové ochrany přírodního prostředí je pak záměrně opomíjena a nerespektována ochrana životního prostředí jako celku. Šumavské obce na tuto praxi státní moci upozornily žalobou k nezávislé soudní moci (Městskému soudu v Praze, pracoviště Hybernská, pod č.j. 6Ca 213/2008-133), avšak ani za čtyři roky nebylo zahájeno její projednávání. Ochrana šumavské přírody se tak stala pouhou kamufláží skrytých hmotných, finančních, anebo jiných sobeckých zájmů jednotlivců či skupin, na úkor životní úrovně šumavských občanů a jejich lidské důstojnosti. Ve své podstatě je uplatňovaný režim ochrany v šumavských lesích i na úkor skutečné ochrany přírody, neboť ochrana kůrovce je povyšována nad ochranu celku a nad všechny funkce lesa. Žádáme tímto všechny oslovené osobnosti politického života, aby se svou státní a politickou váhou zasadili o ukončení nebezpečného polovědeckého experimentu, kterým je ničena a devastována přírodní a kulturní šumavská krajina , její funkce a hodnoty, hodnoty pro které byla Šumava nazývána Zelenou střechou Evropy. Umělá gradace kůrovců, namnožených v nesmyslně vymezených bezzásahových zónách, účelové obstrukce ve správních řízeních ze strany některých odborných, politických a fundamentalistických ekologických struktur a účelové polopravdy a lži ze strany těchto struktur, jsou příčinou rozsáhlých škod nejen na lesním biotopu a lesním genofondu horského lesa, ale také na šumavské přírodě a krajině, která tak dávno nesplňuje cíl národního parku při setkávání člověka s cennou přírodou. Žádáme Vás, abyste se v rámci své politické

154

kompetence účinně zasadili o odborný, demokratický a nefundamentalistický dialog k problematice Národního parku Šumava. Žádáme Vás, abyste se v rámci své státní a politické kompetence zasadili o ukončení účelově lživé, podvodné a hysterické mediální kampaně. Žádáme ministra životního prostředí ČR, aby urychleně rozhodl o strategii Správy NP Šumava a s touto strategií seznámil obyvatele Šumavy. Žádáme Vás, aby byla na Šumavě respektována práva místních obyvatel. Šumavský lid nemůže roztáhnout křídla a poodletět do jiné lokality. Šumavský lid se důsledně ohrazuje i proti politickým návrhům, aby se ze Šumavy vysídlil. Ve dvacetileté historii navštívilo NP Šumava bezpočet zástupců vrcholné politické reprezentace ČR, aby se seznámili s jeho problémy a případně navrhli jejich řešení. V demokratické společnosti by si nemělo domorodé obyvatelstvo vybojovávat respektování svého názoru v problematice, týkající se jejich života, domova, práce a ochrany vlastnictví. Na Šumavě jsou tato demokratická práva plánovitě a pravidelně nerespektována a pošlapávána. Pokud má být v území NP Šumava i nadále postupováno stejným způsobem, pak vás žádáme, abyste se účinně zasadili o zrušení usnesení vlády ČR č. 163/1991 Sb. a o změnu zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, které povedou ke zrušení Národního parku Šumava. Za Svaz obcí NP Šumava

Jiří Hůlka, předseda, starosta města Horní Planá

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Prohlášení Euroregionu Šumava – JZ Čechy Historický spolek Schwarzenberg k situaci na Šumavě - 22.10. 2011 Vědomi si své odpovědnosti k historickým záznamům událostí na Šumavě koncem 20. a počátkem 21. století, vč. býv. lesních majetků Schwarzenbergů, chceme si pro „paměť“ zaznamenat fakta. Lesy Šumavy byly počátkem devadesátých let v poměrně dobrém stavu, který odpovídal standardnímu lesnímu hospodářství v té době. Na Šumavě byly tehdy ještě zbytky původních pralesů a porostů ve věku 200 i více let, které byly vždy ve zvláštní ochraně a pozornosti lesníků. Šumava byla nazývána „Zelenou střechou Evropy“ a také proto mohl být r. 1991 vyhlášen Národní park Šumava. Většinu lesů Šumavy netvoří původní porosty, ale porosty vysazované podle potřeb a znalostí doby, ve které vznikaly. Generace vlastníků, lesníků a lesních dělníků je vypěstovaly podle nejlepšího vědomí a svědomí. Vznikly tak kromě smíšených porostů i rozsáhlé smrkové monokultury, jako „odkaz“ doby, potřeb, znalostí či přání majitelů. Dnes už nikdo nevzpomene, že smrkové monokultury na Šumavě vyprodukovaly miliony kubických metrů tolik potřebného a cenného dřeva pro stavebnictví i různá průmyslová odvětví. Výnosy lesů přispívaly k jejich obnově, daly zaměstnání lidem a v nemalé míře přispívaly do státní pokladny. Rozsáhlé lesní komplexy plnily i jiné, významné mimoprodukční funkce lesa, které jsou ve své podstatě nezastupitelné. Vzpomeňme třeba ovlivňování klimatických podmínek, vliv na oběh a kvalitu vody, ochranu půdy před erozí. Ve všech lesích na světě dochází čas od času k přírodním kalamitám – vichřice, následně kůrovec, požáry, sníh. Na Šumavě byl Nařízením vlády ČR č. 163/1991 Sb. vyhlášen Národní park na rozloze 68 064 ha. Hlavním cílem NP bylo udržet a zlepšit životní prostředí na vymezeném území a zachovat ráz krajiny. V současnosti se stav lesních porostů, především nekontrolovaným rozšířením kůrovce, proti kterému se přestalo zasahovat s tím, že si příroda pomůže sama. Následkem je odumření více než 10 tisíc hektarů původně životného lesa, včetně zbytků pralesů. Došlo ke znehodnocení dřevní hmoty, k poškození krajiny a plýtvání státními prostředky. Poškození celého ekosystému krajiny má a bude mít do budoucna další nedozírné následky, což je znalecky popsáno a doloženo. K této neblahé situaci došlo koncem 90. let a na počátku 20. století za souhlasu vlády, politiků, podpory ministrů ŽP Ambrozka, Bursíka, Míka a některých býv. ředitelů NP Šumava. Tichý souhlas nebo i hlasitou podporu těmto postupům poskytla část lesnické akademické obce, vč. některých vědeckých pracovníků. Nemalou vinu na této tristní situaci mají zelené politické strany a skupiny, zejména Hnutí Duha i jednotlivci, kteří chtějí Šumavu přeměnit v nedefinovanou „divočinu“. Mají vliv v mediích, která tendenčně manipulují veřejným míněním, přičemž zakrývají skutečnou katastrofu, která se na Šumavě odehrála. Těší nás příslib změn, které vidíme v názorech a postupech prozatímního ředitele NPŠ PhDr. Jana Stráského, který se snaží zastavit další devastaci Šumavy a okolních lesů. Rádi bychom podpořili snahu obyvatel Šumavy o zachování šumavských lesů a tím i všeobecné prosperity oblasti, napomohli stabilizaci stavu nejen lesních porostů, ale i stavu celé společnosti. Chceme přispět i svou účastí na nápravě škod, způsobených v uplynulých letech špatnou péčí o svěřený národní park a tedy se zúčastníme výsadby nových stromků v nejbližším termínu. Jménem Valné hromady podepsán

155

Ing. Jaroslav Žák

Dopisy města Kašperské Hory premiérovi a ministrovi Město Kašperské Hory, zastoupené starostkou Ing. Alenou Balounovou, vzhledem k „nevhodnému hospodaření“ na jejich majetku, žádá o vynětí jejich lesů o rozloze cca 4834 ha z NP Šumava (celkem vlastní 6100 ha) Vážený pan Ing. Mirek Topolánek Předseda vlády České republiky Nábřeží Edvarda Beneše 4 118 01 Praha 1 Č.j.: 2094 /2007 Kašperské Hory, 9. listopadu 2007 Vážený pane premiére, navazuji na diskusi při Vašem setkání se starosty šumavských obcí a představiteli Národního parku Šumava, které se uskutečnilo v rámci Vaší návštěvy Plzeňského kraje v Klatovech 30. 10. t. r. Do diskuse jsem měla připraven jeden zcela konkrétní dotaz, jenž do diskutovaných témat nezapadal. Proto se na Vás obracím touto formou se žádostí o odpověď, případně o zjednání nápravy v záležitosti, kterou pro vysvětlení obšírněji uvedu. Město Kašperské Hory kromě jiného vlastní rozsáhlý lesní majetek. Nashromáždilo jej převážně v průběhu 18. a 19. století; přídělový majetek odsunutých Němců z toho tvoří jen zanedbatelný zlomek. Lesy města se rozkládají na souvislé ucelené ploše o celkové výměře 6.020 ha , z toho na 4.800 ha byl vyhlášen Národní park Šumava. Na celé rozloze městských lesů hospodaří společnost, jejímž 100% vlastníkem je město. Její činnost se řídí lesním hospodářským plánem, který pro území zahrnuté do NPŠ respektuje předepsaná omezení. Újma vzniklá omezením výkonu vlastnických práv z titulu ochrany přírody nebyla městu dosud kompenzována s výjimkou kůrovcem napadeného, námi asanovaného a ponechaného dříví v I. zónách NPŠ, které v našich lesích zaujímají rozlohu 700 ha. Výrazná omezení se však dotýkají veškerého našeho majetku, na němž byl park zřízen. V lednu letošního roku byly lesní porosty na Šumavě zasaženy a poničeny vichřicí ve větší míře než lesy v ostatních částech státu, snad s výjimkou Novohradských hor. Rozsáhlé polomy a vývraty způsobil orkán i v lesních majetcích Města Kašperské Hory. Na celkové rozloze městských lesů bylo podle posledních aktualizovaných údajů Kašperskohorských městských lesů, s.r.o. vichřicí oproti prvotním odhadům 110 tis. poškozeno 141.000 m3 dřeva, což je téměř 6-ti násobek roční těžby stanovené schváleným lesním hospodářským plánem. Z tohoto objemu v lesích města, na nichž byl vyhlášen národní park, tedy na rozloze 4.800 ha, orkán poničil 109.000 m3. Ve srovnání s údaji za celý Národní park Šumava se jedná o více než polovinu vyšší intenzitu poškození lesních majetků města oproti majetkům státním. Přes značný rozsah poškození lesních porostů se pracovníkům naší společnosti Kašperskohorské městské lesy s.r.o. a jejich partnerům podařilo do současné doby veškerou kalamitní hmotu zpracovat a z lesů vyvézt s výjimkou cca 3.000 m3 dřeva v I. zónách NP. Tato hmota byla zpracována, odkorněním ošetřena proti kůrovci a ponechána na místě, jak ukládá management národního parku pro I. zóny. Kalamitní stav v lesních porostech pracovníci naší společnosti zvládli navzdory obtížím při zajišťování dostatečné zpracovatelské kapacity v celém průběhu likvidace kalamity a přes nepříznivý vývoj cen jak dřeva tak i ceny práce – obojí výrazně negativně ovlivnil subjekt s majoritním postavením v regionu – NP Šumava. Časté byly případy, kdy zpracovatelské firmy přes smluvní závazek k naší společnosti, odešly pracovat k parku, neboť zde se za stejnou práci platilo více. Při prodeji dřeva nastávala situace opačná – park prodával za nižší ceny než ostatní zpracovatelé v regionu. Při odvozu kalamitního dříví z lesů vznikly škody následné, jedná se zejména o poškození svážnic a sítě lesních cest v důsledku koncentrace poškození lesních porostů do relativně malého území. I zde se jedná o škody na historickém majetku města, neboť lesní cesty jsou jeho součástí. Opravy lesních cest poškozených těžkými odvozními soupravami a další lesnickou technikou ve stavu, v jakém se nacházejí po

156

zpracování kalamity, budou nákladné. Správa národního parku Šumava při likvidaci následků vichřice měla oproti městu výhodnější pozici zejména v tom, že se jí dostalo finanční podpory od různých subjektů – např. nadačních fondů bankovních domů ale především v tom, že získala významnou finanční podporu prostřednictvím Ministerstva životního prostředí z prostředků státního rozpočtu. Město Kašperské Hory na zmírnění následků a odstranění škod způsobených vichřicí v lesích od nikoho nedostalo ani korunu. Usnesením vlády České republiky ze dne 5. února 2007 č. 112 o finančním řešení zmírnění škod v Národním parku Šumava a v Krkonošském národním parku způsobených větrnou kalamitou ve dnech 18. a 19. ledna 2007 bylo odsouhlaseno poskytnutí finančních prostředků v řádu desítek miliónů korun. Z těchto prostředků jsme na zmírnění následků větrné kalamity v městských lesích na území národního parku a tím v působnosti Ministerstva životního prostředí neobdrželi žádný příspěvek, i když polomů v našich („parkových“) lesích bylo, co do množství, více než v celém Krkonošském národním parku. K naší písemné žádosti o vyplacení alikvotní částky pro městské lesy z finančních prostředků poskytnutých Správě NPŠ na základě vládního usnesení č. 112 nám ministr životního prostředí sdělil, že : „Vláda takto podpořila správce státního majetku s velice specifickým, náročným, a veřejností sledovaným, posláním.“ Na vládní Strategii obnovy území postiženého v lednu 2007 ničivým orkánem navázalo Ministerstvo pro místní rozvoj svou metodikou pro uplatnění žádostí o dotace z programu Obnova obecního a krajského majetku postiženého živelní pohromou, ve které jsou obce a kraje – pokud se týká obnovy lesů – odkazovány na připravovaný Program obnovy venkova v gesci Ministerstva zemědělství. Toto doporučení je v metodice dále rozvedeno:“.. Navrhovaná opatření mohou bezprostředně zabezpečit finanční pomoc vlastníkům a nájemcům lesa a dalším oprávněným osobám při odstraňování kalamitních škod, a to nejen bez ohledu na oblasti, kde byl vyhlášen nouzový stav, ale též bez ohledu na druh vlastnictví. To znamená, že příjemcem podpory v rámci opatření budou i subjekty hospodařící s lesy ve vlastnictví státu; pokud jde o důsledky kalamity z ledna 2007, nebudou předmětem takové podpory lesy v působnosti Ministerstva životního prostředí, neboť ve prospěch ministerstva životního prostředí již byly ze státního rozpočtu uvolněny finanční prostředky na odstraňování škod, způsobených kalamitou v lednu 2007 (viz usnesení vlády ČR č. 112 ze dne 5. února 2007).“ Z uvedených skutečností a citací tedy vyplývá, že na zmírnění následků škod způsobených orkánem na lesním majetku města (na němž se rozprostírá NPŠ) nedostaneme finanční podporu žádnou, neboť se nejedná o majetek státní a na druhou stranu nemůžeme žádat ani o podporu z Programu obnovy venkova, neboť naše „parkové“ lesy jsou v působnosti MŽP a na ně byly uvolněny prostředky na základě usnesení vlády č. 112. Je-li můj závěr správný, pak město jako vlastník lesů v národním parku je opět finančně znevýhodněno. K nevyrovnaným ztrátám z minulých let z titulu omezení hospodaření v lesích na území národního parku navíc přistupuje absence jakékoli podpory při odstraňování a zmírnění následků vichřice z počátku letošního roku. Pokud máme nadále strpět v našich lesích řadu omezení z titulu ochrany přírody národního parku právě proto, aby národní park mohl plnit „velice specifické, náročné a veřejností sledované poslání“ – pak je nutné, aby MŽP a Správa NPŠ změnily přístup k nestátním vlastníkům lesů, jejichž majetek byl do národního parku začleněn a jinou než státní formu vlastnictví v tomto území vzaly konečně na vědomí. Vážený pane premiére, v této souvislosti si dovolím Vás požádat o prošetření postupu při realizaci vládního usnesení č. 112 z 5. února 2007 a o případné zjednání nápravy, pokud usnesení nebylo naplněno v souladu se záměrem vlády. -----------------------------------------------------------------Vážený pan Mgr. Tomáš Chalupa Ministr životního prostředí Vršovická 65 100 10 Praha

157

Kašperské Hory 25. listopadu 2011 Č.j.: 2597/2011 Vážený pane ministře, dovoluji si Vás oslovit návazně na rozhodnutí Zastupitelstva města Kašperské Hory, které se svým usnesením z 21. září 2011 rozhodlo žádat o vynětí nemovitého majetku ve vlastnictví Města Kašperské Hory z území Národního parku Šumava zřízeného Nařízením vlády č. 163/1991 Sb., a zároveň o to, aby v souvislosti s připravovaným zákonem o Národním parku Šumava nebyl nemovitý majetek města zahrnut do území, na kterém bude národní park vyhlášen. Před tím, než uvedu důvody, které vedly členy zastupitelstva města k přijetí usnesení uvedeného obsahu, je potřebné objasnit o jaké nemovitosti se jedná. Městu Kašperské Hory se správním územím o rozloze 4 415 ha a 1 520 trvale žijícími obyvateli patří výměrou 3. nejrozsáhlejší obecní lesy v republice. Kromě pozemků pro zemědělskou výrobu patří městu celkem 6 084 ha lesních pozemků, z toho na 4 856 ha byl v roce 1991 Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. vyhlášen Národní park Šumava. Historie lesního majetku města se začala psát před více než 400 lety, jen velmi malá část (cca 250 ha) pochází z poválečných přídělů. Na základě restitučních zákonů byla část výměry mimo NP vrácena městu v roce 1992 a zbylý majetek byl městu vydán k 1. 7. 2000. Správu na celém lesním majetku obce vykonává společnost s ručením omezeným Kašperskohorské městské lesy, jejímž 100 % vlastníkem je opět město Kašperské Hory. Péče o obecní lesy, které se rozprostírají v území, na kterém byl vyhlášen NPŠ, provází řada problémů, omezení a v důsledku toho i hmotných a finančních ztrát pro město, což přimělo zastupitelstvo k rozhodnutí formulovaném v usnesení v tomto znění: „ Žádat vynětí nemovitého majetku ve vlastnictví Města Kašperské Hory z Národního parku Šumava zřízeného Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. a zároveň v případě vydání zákona, kterým se vyhlašuje Národní park Šumava, zastupitelstvo města nesouhlasí se zahrnutím nemovitostí v majetku Města Kašperské Hory do území, na kterém bude Národní park Šumava vyhlášen.“ Důvodů, které vedly k tomuto rozhodnutí, se za roky existence národního parku nashromáždilo mnoho. Zmíním pouze ty zásadní: Vláda v roce 1991 svým nařízením zřizovala národní park s cílem: „… uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, krajiny, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Zejména po roce 2002 pod velkým tlakem NNO a určité části přírodovědců se změnilo směřování národního parku, které vede ke „zpralesnění“ krajiny, vytvoření „divočiny“ apod., to vše provázené uzavíráním území pro návštěvníky, což jistě neodpovídá ani původnímu záměru vlády ani představám obcí o životě a vývoji v jejich správních územích. Za celou 20-ti letou historii národního parku se nepodařilo tomuto vyhrazenému území dát zákonem pevná pravidla, aby se s každou personální změnou ve funkci ředitele parku nebo ve vedení ministerstva životního prostředí neměnily cíle, záměry a metody ochrany přírody. Tento stav samozřejmě není bez vlivu na naše městské lesy. Dalším důvodem pro rozhodnutí našeho zastupitelstva bylo nezákonné rozšíření bezzásahového území s ponecháním velkého množství nezpracované dřevní hmoty (více než 200 tis. m3) po větrné kalamitě z ledna 2007. Nezodpovědné rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí Bursíka vedlo k nastartování kůrovcové kalamity obrovských rozměrů s následným odumřením porostů na ploše více než 5 000 ha a dále vytvořením rozsáhlých holin o výměře 1 600 ha na celém území NPŠ. To se zničujícím způsobem dotklo i našich lesů a důsledky tohoto rozhodnutí se na ztrátách na majetku projevují dodnes. Z celkové rozlohy lesů v NPŠ ve výměře 55 340 ha zaujímají lesy města téměř 9 %, naproti tomu činil objem dřeva po větrné vichřici 2007 zpracovaného na území městských lesů 11,5 % objemu dříví zpracovaného na celém území NPŠ. Národní park na zpracování kalamity obdržel štědrou dotaci ze státních prostředků na zmírnění škod způsobených vichřicí v objemu více než 80 mil. korun, za což si mohl dovolit zpracovávat polomy za dumpingové ceny. Naše lesní společnost byla nucena v těchto cenách platit za práce, ale na zmírnění škod na majetcích města jsme nedostali ani korunu přesto, že jsme žádali nápravu této nespravedlnosti jak u ministra životního prostředí tak i u tehdejšího premiéra – bezvýsledně. Ministerstvo životního prostředí nastavením výhodných podmínek ve prospěch parkových státních lesů a nikoli pro ostatní vlastníky lesů, našemu městu způsobilo ztráty, které nebyly nikterak kompenzovány. Výrazně vysoké těžby dřeva napadeného lýkožroutem smrkovým zaznamenáváme po roce 2007 až dosud na celém území našich lesů v důsledku nekontrolovaného šíření tohoto škůdce z parkových státních lesů.

158

Zásadním důvodem pro rozhodnutí zastupitelstva nesouhlasit se zahrnutím obecních lesů do území, na kterém bude NP Šumava vyhlášen, jsou omezení v nakládání s lesním majetkem, která nejsou adekvátně kompenzována. Za období od vzniku NPŠ do vydání lesů městu v polovině roku 2000 správa NP v našich lesích hospodařila jako ve státních bez jakékoli následné finanční kompenzace. Od poloviny roku 2000, kdy společnost Kašperskohorské městské lesy převzala zpět od národního parku lesy města do správy, se péče o lesy uvnitř parku řídila lesním hospodářským plánem schváleným MŽP a tudíž respektovala metody a způsoby péče o les takové, jaké uplatňoval park. Předepsaná pravidla a zejména omezení hospodaření v lesích způsobovala a způsobují městu majetkovou újmu, která zpočátku nebyla městu kompenzována vůbec a později jen částečně. Újma jako taková byla na základě vyhlášky č. 335/2006 Sb. poprvé přiznána za rok 2006 a až teprve v roce 2008 vyplacena a to za ponechání lesa samovolnému vývoji. Za období 2006 až 2010 byla přiznána v celkové výši 14 mil. korun a představuje v podstatě jakousi kompenzaci za dříví v I. zóně, které podle hospodářského plánu mohlo být ale nebylo vytěženo a prodáno. Další finanční prostředky vyplacené městu v souvislosti s vyhlášením parku na lesích v majetku obce pak představuje náhrada za zpracování kůrovcem napadeného dříví v prvních zónách, kde se podle uplatněného managementu asanované dříví ponechává na místě. Vyjádřeno v konkrétních číslech za zpracování kůrovcové hmoty v 1. zónách (avšak jen v těch, kde to bylo povoleno) byla vyplacena kompenzace za vynaložené náklady a hodnotu dřeva oceněnou průměrnou cenou – tedy za zaplacené práce při asanaci kůrovcové hmoty a za ponechané dříví v lese za období 2006 – 2010 v celkové částce 31,5 mil. korun. Jen za rok 2010 z náhrady v objemu 17 475 tis. stálo zpracování kůrovcového dříví v 1. zónách 5 180 tis. (prokázané náklady), zbylou částkou bylo ohodnoceno dříví, které zůstalo ležet bez užitku v lese. Uvedená čísla se týkají jen 1. zón na území našich lesů, které v součtu mají rozlohu 614 ha. Při trvajícím masivním šíření kůrovce ze sousedících státních lesů ve správě národního parku v blízké době budou naše lesy ve vyhlášených prvních zónách nenávratně zničeny, neboť tyto plochy je zakázáno uměle zalesňovat. Kdo tuto trvalou ztrátu na hodnotě majetku městu nahradí? Částky vyplacené za nařízený způsob „péče o lesy“ v prvních zónách se mohou jevit jako vysoce výhodné příjmy pro vlastníka lesa. Nejedná se však o žádnou dotaci ani žádný bonus za to, že jsou naše lesy v parku je to pouze částečná kompenzace vynaložených nákladů a náhrady za ztrátu hodnoty lesního majetku. Na příkladu z roku 2010 lze dokladovat, o jak velké peníze město přichází v souvislosti se začleněním obecních lesů do území národního parku. Na každém kubíku dřeva, který musíme nechat bez užitku ležet v 1. zóně, ztrácíme 200,- korun nad poskytnutou náhradu. Celkem ztráta z ponechaného dříví jen v 1. zóně za rok 2010 činí 2 650 tis. korun. Lýkožrout se šíří bez ohledu na parkovou zónaci a tudíž napadá stromy ve 2. zónách, ze kterých se po asanaci dřevo odváží a prodává. Kůrovcem napadené dříví se na trhu realizovalo v roce 2010 za cenu o 350,- Kč /kubík nižší než dříví nenapadené. Z toho pro naše lesy vyplývá při objemu kůrovcové těžby tohoto roku další ztráta v částce 8 300 tis., která nebyla nikterak kompenzována. Vysoké kalamitní těžby ve 2. zónách mají dále za následek vznik holin ve větší míře než odpovídá lesnímu hospodářskému plánu a tím vznikají vyšší náklady na povinné zalesnění a následnou pěstební péči. Za rok 2010 opět vyčísleno nekompenzovanou částkou 5 400 tis. korun. Sumárně jen za rok 2010 v důsledku kůrovcové kalamity v Národním parku Šumava naše město přišlo přes vyplacenou náhradu (17 475 tis.) o dalších 16 350 tis. korun. Tuto ztrátu nám nikdo nenahradil. Nepochybné je, že přes částečné kompenzace újmy za pár posledních let se celková hodnota lesního majetku města vlivem různých omezení a zejména vlivem kůrovcové kalamity způsobené ve státních parkových lesích snižuje. S tím se nechceme a ani nemůžeme smířit. Představitelům města zákon ukládá nakládat s majetkem obce s péčí řádného hospodáře a důraz na tuto povinnost je o to větší právě dnes, kdy stát přerozděluje obcím stále méně a neplatí řádně ani za výkon svých povinností, které na obce přenesl. Počítáme s každou korunou, kterou z vlastního majetku můžeme získat a nechceme z našich lesů vytvořit prales ani divočinu ani je obětovat jako prostor pro experimenty nezodpovědným vědcům. Obracím se na Vás, vážený pane ministře, se zdvořilou žádostí o respektování vůle zastupitelstva města, které nesouhlasí, aby podle navrhovaného zákona o Národním parku Šumava byly lesy v majetku Města Kašperské Hory začleněny do území, na němž bude národní park zákonem ustanoven. Věřte, že naše rozhodnutí je výsledkem léta trvající nespokojenosti s poměry utvářenými správou národního parku v naše regionu a zároveň obav o budoucí osud lesů v majetku města. Ujišťuji Vás, že se jedná o opakované jednomyslné rozhodnutí všech zastupitelů navíc podpořené valnou většinou občanů města, kteří si přejí spravovat svůj historický obecní majetek k prospěchu a rozvoji svého města, které je jejich domovem. -------------------------------------------------------------------------------------------------------

159

Vážený pan RNDr. Petr Nečas Předseda vlády České republiky Nábřeží Edvarda Beneše 4 118 01 Praha 1 Kašperské Hory 25. listopadu 2011 Č.j.: 2596/2011 Vážený pane premiére, dovoluji si Vás oslovit návazně na rozhodnutí Zastupitelstva města Kašperské Hory, které se svým usnesením z 21. září 2011 rozhodlo žádat o vynětí nemovitého majetku ve vlastnictví Města Kašperské Hory z Národního parku Šumava zřízeného Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. Před tím, než uvedu důvody, které vedly členy zastupitelstva města k přijetí usnesení uvedeného obsahu, je potřebné objasnit o jaké nemovitosti se jedná. Městu Kašperské Hory se správním územím o rozloze 4 415 ha a 1 520 trvale žijícími obyvateli patří výměrou 3. nejrozsáhlejší obecní lesy v republice. Kromě pozemků pro zemědělskou výrobu patří městu celkem 6 084 ha lesních pozemků, z toho na 4 856 ha byl v roce 1991 Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. vyhlášen Národní park Šumava. Historie lesního majetku města se začala psát před více než 400 lety, jen velmi malá část (cca 250 ha) pochází z poválečných přídělů. Na základě restitučních zákonů byla část výměry mimo NP vrácena městu v roce 1992 a zbylý majetek byl městu vydán k 1. 7. 2000. Správu na celém lesním majetku obce vykonává společnost s ručením omezeným Kašperskohorské městské lesy, jejímž 100 % vlastníkem je opět město Kašperské Hory. Péče o obecní lesy, které se rozprostírají v území, na kterém byl vyhlášen NPŠ, provází řada problémů, omezení a v důsledku toho i hmotných a finančních ztrát pro město, což přimělo zastupitelstvo k rozhodnutí formulovaném v usnesení v tomto znění: „Žádat vynětí nemovitého majetku ve vlastnictví Města Kašperské Hory z Národního parku Šumava zřízeného Nařízením vlády č. 163/1991 Sb. a zároveň v případě vydání zákona, kterým se vyhlašuje Národní park Šumava, zastupitelstvo města nesouhlasí se zahrnutím nemovitostí v majetku Města Kašperské Hory do území, na kterém bude Národní park Šumava vyhlášen.“ Důvodů, které vedly k tomuto rozhodnutí, se za roky existence národního parku nashromáždilo mnoho. Zmíním pouze ty zásadní: Vláda v roce 1991 svým nařízením zřizovala národní park s cílem: „… uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, krajiny, jakož i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí. Zejména po roce 2002 pod velkým tlakem NNO a určité části přírodovědců se změnilo směřování národního parku, které vede ke „zpralesnění“ krajiny, vytvoření „divočiny“ apod., to vše provázené uzavíráním území pro návštěvníky, což jistě neodpovídá ani původnímu záměru vlády ani představám obcí o životě a vývoji v jejich správních územích. Za celou 20-ti letou historii národního parku se nepodařilo tomuto vyhrazenému území dát zákonem pevná pravidla, aby se s každou personální změnou ve funkci ředitele parku nebo ve vedení ministerstva životního prostředí neměnily cíle, záměry a metody ochrany přírody. Tento stav samozřejmě není bez vlivu na naše městské lesy. Dalším důvodem pro rozhodnutí našeho zastupitelstva bylo nezákonné rozšíření bezzásahového území s ponecháním velkého množství nezpracované dřevní hmoty (více než 200 tis. m3) po větrné kalamitě z ledna 2007. Nezodpovědné rozhodnutí tehdejšího ministra životního prostředí Bursíka vedlo k nastartování kůrovcové kalamity obrovských rozměrů s následným odumřením porostů na ploše více než 5 000 ha a dále vytvořením rozsáhlých holin o výměře 1 600 ha na celém území NPŠ. To se zničujícím způsobem dotklo i našich lesů a důsledky tohoto rozhodnutí se na ztrátách na majetku projevují dodnes. Z celkové rozlohy lesů v NPŠ ve výměře 55 340 ha zaujímají lesy města téměř 9 %, naproti tomu činil objem dřeva po větrné vichřici 2007 zpracovaného na území městských lesů 11,5 % objemu dříví zpracovaného na celém území NPŠ. Národní park na zpracování kalamity obdržel štědrou dotaci ze státních prostředků na zmírnění škod způsobených vichřicí v objemu více než 80 mil. korun, za což si mohl dovolit zpracovávat polomy za dumpingové ceny. Naše lesní společnost byla nucena v těchto cenách platit za práce, ale na zmírnění škod na majetcích města jsme nedostali ani korunu přesto, že jsme žádali nápravu této nespravedlnosti jak u ministra životního prostředí tak i u tehdejšího premiéra – bezvýsledně. Ministerstvo životního prostředí nastavením výhodných podmínek ve prospěch parkových státních lesů a nikoli pro ostatní vlastníky lesů, našemu městu způsobilo ztráty, které nebyly nikterak kompenzovány. Výrazně vysoké těžby dřeva

160

napadeného lýkožroutem smrkovým zaznamenáváme po roce 2007 až dosud na celém území našich lesů v důsledku nekontrolovaného šíření tohoto škůdce z parkových státních lesů. Zásadním důvodem pro rozhodnutí zastupitelstva žádat vynětí obecních lesů z NP Šumava jsou omezení v nakládání s lesním majetkem, která nejsou adekvátně kompenzována. Za období od vzniku NPŠ do vydání lesů městu v polovině roku 2000 správa NP v našich lesích hospodařila jako ve státních bez jakékoli následné finanční kompenzace. Od poloviny roku 2000, kdy společnost Kašperskohorské městské lesy převzala zpět od národního parku lesy města do správy, se péče o lesy uvnitř parku řídila lesním hospodářským plánem schváleným MŽP a tudíž respektovala metody a způsoby péče o les takové, jaké uplatňoval park. Předepsaná pravidla a zejména omezení hospodaření v lesích způsobovala a způsobují městu majetkovou újmu, která zpočátku nebyla městu kompenzována vůbec a později jen částečně. Újma jako taková byla na základě vyhlášky č. 335/2006 Sb. poprvé přiznána za rok 2006 a až teprve v roce 2008 vyplacena a to za ponechání lesa samovolnému vývoji. Za období 2006 až 2010 byla přiznána v celkové výši 14 mil. korun a představuje v podstatě jakousi kompenzaci za dříví v I. zóně, které podle hospodářského plánu mohlo být ale nebylo vytěženo a prodáno. Další finanční prostředky vyplacené městu v souvislosti s vyhlášením parku na lesích v majetku obce pak představuje náhrada za zpracování kůrovcem napadeného dříví v prvních zónách, kde se podle uplatněného managementu asanované dříví ponechává na místě. Vyjádřeno v konkrétních číslech za zpracování kůrovcové hmoty v 1. zónách (avšak jen v těch, kde to bylo povoleno) byla vyplacena kompenzace za vynaložené náklady a hodnotu dřeva oceněnou průměrnou cenou – tedy za zaplacené práce při asanaci kůrovcové hmoty a za ponechané dříví v lese za období 2006 – 2010 v celkové částce 31,5 mil. korun. Jen za rok 2010 z náhrady v objemu 17 475 tis. stálo zpracování kůrovcového dříví v 1. zónách 5 180 tis.(prokázané náklady), zbylou částkou bylo ohodnoceno dříví, které zůstalo ležet bez užitku v lese. Uvedená čísla se týkají jen 1. zón na území našich lesů, které v součtu mají rozlohu 614 ha. Při trvajícím masivním šíření kůrovce ze sousedících státních lesů ve správě národního parku v blízké době budou naše lesy ve vyhlášených prvních zónách nenávratně zničeny, neboť tyto plochy je zakázáno uměle zalesňovat. Kdo tuto trvalou ztrátu na hodnotě majetku městu nahradí? Částky vyplacené za nařízený způsob „péče o lesy“ v prvních zónách se mohou jevit jako vysoce výhodné příjmy pro vlastníka lesa. Nejedná se však o žádnou dotaci ani žádný bonus za to, že jsou naše lesy v parku je to pouze částečná kompenzace vynaložených nákladů a náhrady za ztrátu hodnoty lesního majetku. Na příkladu z roku 2010 lze dokladovat, o jak velké peníze město přichází v souvislosti se začleněním obecních lesů do území národního parku. Na každém kubíku dřeva, který musíme nechat bez užitku ležet v 1. zóně, ztrácíme 200,- korun nad poskytnutou náhradu. Celkem ztráta z ponechaného dříví jen v 1. zóně za rok 2010 činí 2 650 tis. korun. Lýkožrout se šíří bez ohledu na parkovou zónaci a tudíž napadá stromy ve 2. zónách, ze kterých se po asanaci dřevo odváží a prodává. Kůrovcem napadené dříví se na trhu realizovalo v roce 2010 za cenu o 350,- Kč / kubík nižší než dříví nenapadené. Z toho pro naše lesy vyplývá při objemu kůrovcové těžby tohoto roku další ztráta v částce 8 300 tis., která nebyla nikterak kompenzována. Vysoké kalamitní těžby ve 2. zónách mají dále za následek vznik holin ve větší míře než odpovídá lesnímu hospodářskému plánu a tím vznikají vyšší náklady na povinné zalesnění a následnou pěstební péči. Za rok 2010 opět vyčísleno nekompenzovanou částkou 5 400 tis. korun. Sumárně jen za rok 2010 v důsledku kůrovcové kalamity v Národním parku Šumava naše město přišlo přes vyplacenou náhradu (17 475 tis.) o dalších 16 350 tis. korun. Tuto ztrátu nám nikdo nenahradil. Nepochybné je, že přes částečné kompenzace újmy za pár posledních let se celková hodnota lesního majetku města vlivem různých omezení a zejména vlivem kůrovcové kalamity způsobené ve státních parkových lesích snižuje. S tím se nechceme a ani nemůžeme smířit. Představitelům města zákon ukládá nakládat s majetkem obce s péčí řádného hospodáře a důraz na tuto povinnost je o to větší právě dnes, kdy stát přerozděluje obcím stále méně a neplatí řádně ani za výkon svých povinností, které na obce přenesl. Počítáme s každou korunou, kterou z vlastního majetku můžeme získat a nechceme z našich lesů vytvořit prales ani divočinu ani je obětovat jako prostor pro experimenty nezodpovědným vědcům. Obracím se na Vás, vážený pane premiére, se zdvořilou žádostí o učinění takových kroků, které povedou k naplnění rozhodnutí zastupitelstva Města Kašperské Hory žádajícího vyjmutí nemovitého majetku z území, na němž byl zřízen Národní park Šumava. Věřte, že naše rozhodnutí je výsledkem léta trvající nespokojenosti s poměry utvářenými správou národního parku v naše regionu a zároveň obav o budoucí osud lesů v majetku města. Ujišťuji Vás, že se jedná o opakované jednomyslné rozhodnutí všech zastupitelů navíc podpořené valnou většinou občanů města, kteří si přejí spravovat svůj historický obecní majetek k prospěchu a rozvoji svého města, které je jejich domovem. -------------------------------------------------------------------------------------------------------

161

Vážený pan Mgr. Tomáš Chalupa Ministr životního prostředí Vršovická 65 100 10 Praha

Kašperské Hory 11. února 2011 Č.j.: 302/201

Vážený pane ministře, v posledních několika týdnech se ze sdělovacích prostředků a dále i zprostředkovaně od pracovníků Krajského úřadu Plzeňského kraje, případně od představitelů Svazu obcí NPŠ, dozvídáme kusé informace o probíhajících jednáních, jejichž výsledkem by měl být návrh zákona o Národním parku Šumava. Město Kašperské Hory, jehož správní území o rozloze 4 415 hektarů je situováno na okraji Chráněné krajinné oblasti Šumava, je vlastníkem rozsáhlých lesních i zemědělských pozemků. Jedná se konkrétně o 6 084 hektarů lesa a 520 ha luk a pastvin. Lesní pozemky o výměře 4 728 ha, historicky patřící do majetku města, byly v roce 1991 zahrnuty do území, na němž byl vyhlášen Národní park Šumava. Teprve v polovině roku 2000 se městu podařilo získat tyto lesní pozemky zpět do svého vlastnictví a správy, kterou v lesích vykonává organizace se 100 % majetkovou účastí města - Kašperskohorské městské lesy s.r.o.. Od počátku, kdy lesy byly vydány zpět do majetku a správy města, až do současné doby žádné z vedení národního parku změnu vlastnických poměrů plně nerespektovalo. Po celé desetiletí jsme marně poukazovali na to, že státní správa vykonávaná Správou národního parku Šumava rozhoduje o dění a činnosti v lesích města, jakoby se jednalo o majetek státní. Správa národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava Město Kašperské Hory nepovažovala za rovnoprávného partnera, ať už se jednalo o hospodaření s lesním a zemědělským majetkem, nebo o řešení rozvojových záměrů města promítaných do územního plánu. Vždy jsme při projednávání jakékoli problematiky byli tou stranou, která byla nucena ustoupit a podřídit se. Zvláštní a zvýšená pozornost byla činnosti našeho lesního personálu věnována jak pracovníky správy parku tak i nevládními organizacemi. Mnohdy tento zvýšený zájem vyústil ve vleklá správní řízení pro domnělé porušení pravidel ochrany přírody, i když totéž a ve větším měřítku se dělo bez jakékoli pozornosti v parkových státních lesích. Nerovné postavení města jako vlastníka lesů zahrnutých do území národního parku se naplno projevilo po větrné kalamitě z ledna 2007, kdy naše lesy byly vichřicí postiženy více než zbývající území národního parku a přitom na zmírnění škod z různých zdrojů obdržela finanční prostředky jen správa národního parku a byly určeny jen pro lesy státní. Nápravy této nespravedlnosti jsme se nedomohli ani u tehdejšího ministra životního prostředí ani u předsedy vlády. Následky vichřice v rozsahu 5-ti letého objemu těžeb jsme zlikvidovali bez jakékoli finanční pomoci zvenčí při zvýšených nákladech, ke kterým přispěla parková dumpingová politika cen prací v lesní výrobě. Nerovné postavení města jako vlastníka lesů, na nichž byl vyhlášen národní park, vedlo k tomu, že zastupitelstvo města jako vrcholný orgán samosprávy v srpnu 2008 odsouhlasilo činit kroky vedoucí k vynětí veškerého majetku města z Národního parku Šumava. Obdobné usnesení přijalo i zastupitelstvo Města Volary, jež je dalším významný vlastníkem obecních lesů zahrnutých do území národního parku. Důsledky větrné kalamity a následného nezvládnutí kůrovcové kalamity v parkových státních lesích a neodůvodnitelného rozšiřování tzv. bezzásahového území se projevují v našich lesích opakovaným zvýšeným výskytem kůrovce, který vede k překročení plánovaného objemu ročních těžeb. Příkladem je rok 2010, kdy bylo v městských lesích zpracováno 52 527 m3 kůrovcového dříví, což je 131 % ročního etátu. Přitom úmyslné těžby v městských lesích umístěných v národním parku téměř vůbec neprovádíme. Rozhodnutí a činnost správy NPŠ za celou dobu existence národního parku vedou k postupnému snižování hodnoty a výnosů z městského lesního majetku a nic na tom nemění ani teprve za poslední tři roky vyplacené újmy za omezené hospodaření v lesích. S výše uvedeným zdůvodněním Vás, vážený pane ministře, zdvořile žádáme, aby na dalších jednáních při přípravě zákona o Národním parku Šumava byla respektována vůle občanů Města Kašperské Hory vyjádřená v usnesení zastupitelstva města o vynětí městských majetků z národního parku, aby se ve vztahu k tomuto historickému obecnímu majetku po letech konečně naplnila ustanovení článku 11 Listiny základních práv a svobod.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Požadavky města Volary Město Volary od r. 2008 požaduje vyjmutí jejich pozemků z NP Šumava o celkové rozloze cca 800 ha.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------162

Petice proti rozšiřování I. zóny z r. 2012 Návrh zákona o Národním parku Šumava, předkládaný ministrem ŽP, je označován jako „max. možný kompromis“ odborníků a politiků. Proto prosíme o podporu nesouhlasu s tímto rozhodnutím podpisem na petičním archu. PETICE NE 35 % I. zón v NP Šumava (dle čl.18 Listiny základních práv a svobod a zák. č. 85/1990 Sb. o právu petičním) My, níže podepsaní občané ČR, žádáme Vládu a Parlament ČR aby zamítli návrh zákona o Národním parku Šumava, předkládaný MŽP ČR, neboť: - nechceme 26,5 % I. zón ihned - nechceme 35 % I. zón v budoucnu (tedy bezzásahovost na 24 000 ha NP) - chceme do 20 % I. zón trvale a zákon, který zamezí dalšímu bezzásahovému usychání lesů. Za petiční výbor: Petr Martan, ředitel Komunity pro duchovní rozvoj, o.p.s., poradce v lesnictví MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně Konfederace politických vězňů ČR Ing. Josef Kalbáč, poradce prezidenta republiky. Návrh je nepřijatelný a nebezpečný z těchto důvodů - Lesy II. a III. zón nejsou schopny zvládnout kůrovcový nápor, který na ně bude přicházet z 1. zón. - Navrhovaný rozsah I. zón není zárukou zachování vzrostlého zeleného stromového patra, které musí být ve většinovém podílu, aby byla přirozená struktura lesů zachována. Návrh zákona souhlasí, aby i nadále v lesích NP usychalo více stromů, než přirůstá. - Navrhovaný rozsah I. zón je zárukou toho, že na téměř celém 35 % území se tamní smrkové monokulturní lesy budou periodicky rozpadat po dosažení věku 50 let. Zákon tak bude chránit nepřirozenou strukturu lesů. Lze předpokládat, že porosty, kterým je dnes 20 – 30 let, budou za 45 let suché. Ani za tuto dobu nelze dosáhnout 40% zastoupení buků a jedlí, aby ve všech lesích parku bylo dosaženo složení, které je schopno zvládnout kůrovcový nápor. - Vzrostlé lesy v navrhované kat. II. A, tj. 9 000 ha, uschnou na 82 – 90 % plochy, jako je tomu dnes na 15 000 ha dosavadních bezzásahových lesů. Na tomto území budou za 15, 30, 45 let vyhlašovány 1. zóny; opět jen úředně, aniž by dosáhly odpovídající kvality. Pokud bude § 5 návrhu zákona ve znění „připravováno na vstup do 1. zóny“ vykládán jako „nekácet kůrovcem napadené stromy a nechat uschnout“, potom se do nich zařadí zcela suché lesy. (Zásahy v kat. II. A budou každoročním důvodem konání blokád ekologických aktivistů a MŽP nebude schopno zajistit potřebný výkon ochrany lesů.) Pokud se § 5 bude vykládat jako „dočasně a účinně zasahovat kácením“, tak téměř všechny vzrostlé smrky budou vykáceny. Do I. zón se tak za 15,30, 45 let zařadí paseky a mlaziny, které jsou věkově nediferencované, monokulturní a na přímém oslunění hyperaktivně odrostlé (a tím labilní proti větru). Toto je konkrétní kritérium pro kvalitu lesa, která je nevhodná k vyhlášení I. zóny. - V případě další velké větrné kalamity navrhovaná zonace dává předpoklad, že na 35% území budou ponechány vývraty a zlomy bez zpracování. Tím by se opakovalo to, co se stalo po orkánu Kyrill. Návrh zákona dává najevo, že se společnost orkánem nepoučila a nehodlá z toho vyvozovat důsledky a mimořádná opatření. Jde o 9 000 ha lesů, v nichž by mohl i v budoucnu existovat vysoký zelený les a v jeho stínu růst nový. Proto, prosím, podepište tuto petici. [email protected]

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------Interpelace v senátu Již potřetí bylo uskutečněno slyšení v senátu Parlamentu ČR týkající se vzrůstající neřešené problematiky NP a CHKO Šumava. Stalo se tak 24/5 2008, 2010 a 13/2 2012. Z jednotlivých interpelencí byl vydán sborník NP Šumava – produkt nebo oběť doby? -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Veřejný ochránce práv a Šumava Situaci „Absurdistanu ČR“ dokládá i vyjádření ombudsmanky v březnu 2012, kterým podpořila blokační činnost Hnutí Duha na Šumavě. K němu se vyjádřil i Ing. Ivo Vicena, CSc., soudní znalec a specialista na ochranu lesa: „V tisku, rozhlase i televizi vystoupila v minulých dnech zástupkyně veřejného ochránce práv RNDr. Jitka

163

Seitlová (členka strany Zelených). K jejímu vystoupení bych chtěl uvést, že před 2 lety dne 8.března 1010 jsem se obrátil se žádostí o řešení situace v Národním parku Šumava na Dr. Otakara Motejla, když před tím po mých marných žádostech předsedovi vlády, ministrům, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu a Státním zastupitelstvím stále pokračovala rozsáhlá kůrovcová kalamita bez náležitých ochranných zásahů, které související správní a legislativní přepisy ukládají (plán péče, lesní hospodářský plán, lesní zákon). Z pověření Dr. Motejla řešila můj podnět jeho náměstkyně Dr. Jitka Seitlová, která jej svým dopisem 14.dubna 2010, sp.zn.1609/ 2010/VOP/EV tehdy odmítla s odůvodněním,že veřejný ochránce práv nemůže ve věci hospodaření v NP Šumava účinně zasáhnout, že nemůže rozhodovat, které odborné názory jsou správné a že nedisponuje ani potřebným odborným aparátem. Před 9 lety jsem doprovázel Dr. Seitlovou, ještě jako senátorku Šumavou. Navštívili jsme klenot Šumavy – Plešné jezero, které tehdy bylo ještě obklopeno krásnými zelenými lesy a kde kalamita začínala. V důsledku nečinnosti a bezzásahovosti všech uvedených úřadů i Úřadu veřejného ochránce práv uhynulo v letech 2010 a 2011 na 2000 ha šumavského lesa, takže dnes je již čtvrtina lesů v Národním parku suchá. Trpí tím příroda, ovzduší ,voda, klima i obyvatelstvo a ztratili jsme desítky miliard korun. Všechny zelené stromy u Plešného jezera kůrovec již zahubil. Nyní však po dvou letech právě Úřad veřejného ochránce práv na návrh jiných osob a jiných organizací zaujímá ve vyjádření odlišné stanovisko, které je vyřizováno stejnou osobou. K působení nynějšího vedení Národního parku, které se snaží kalamitu zastavit, zaujímá kritické stanovisko. Nynější a v mediích mnohokrát zdůrazňovaná kritika ukazuje, že Úřad veřejného ochránce práv není nestranný, ani objektivní. Vzniklými a doloženými škodami na přírodě a ekonomice se nezabývá.“

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Projev předsedy občanského sdružení Otevřená Šumava Emila Kintzla na II. ročníku protestního přechodu přes ruinu Juránkovy chaty 29. října 2011 (kterého se zúčastnilo cca 200 turistů z Čech a Bavorska) Vážení přátelé, turisté, lyžaři, Šumaváci z obou stran hranice, opět se na tomto místě, kde stávala v několika obměnách slavná Juránkova chata, scházíme, abychom si připomněli tu dávnou dobu, kdy turisté se volně pohybovali tímto královským krajem. Zdejší chata, fungující od r. 1922 do r. 1950 s přestávkou 2. světové války, umožňovala túry jak po státní hranici, tak do Bavor a samozřejmě i na českou stranu. Pamětníci a staré mapy dokládají mnoho přístupových cest: na Stateček, k Bílé Strži, Arnovu stezku, Václavák, Dámskou, Reindlovu, Svarožní, k Černému i Čertovu jezeru a jiné. Tyto nám byly po vítězném únoru zapovězeny na 40 let bolševikem. Věřili jsme, že po sametové revoluci se nám Šumava plně otevře. Tak jsme se těšili ale jen pár let. Zřízený NP Šumava nám přinesl oponu zelenou, která se v jeho „péči“ změnila v oponu zcela hnědou. To vidíte i zde na vlastní oči. Právě proto dnešní druhé setkání by mělo být naším protestem proti tomu, co se na Šumavě děje. Nemlčme! Nebojme se říci co nás zde trápí a co si o tom neřádu myslíme! Loni jsme měli povoleno odtud sestoupit k Černému jezeru, spíše necestou přírodní rezervací velmi chráněnou, ve stopách těžebních strojů a traktorů. Byl to krásný zážitek v uvozovkách. Letos máme dovoleno asi na 6 papírech až z Prahy, sestoupit na vyhlídku na Černé jezero a odtud stejnou cestou dojít až na Špičák. Dívejte se pozorně a nezapomeňte co jste viděli. A záviďte našim dědům a pradědům. Ti směli chodit všude a také se uměli o krajinu, ve které žili, dobře postarat, aby ji s klidem v duši mohli předat svým potomkům. Bez rezervací, chráněných území a parků všeho druhu. Dobře věděli, že okolní les je živí, louka a pastvina živí jejich dobytek, les dává topivo po celý rok, paseky lesní plody a že turisté nejsou škodná. Proto se po celý život starali a nepotřebovali žádná povolení, natož až z Prahy. Co my zanecháme na Šumavě našim vnukům a dalším generacím??? Co? Nebudeme se stydět, když to budou jen zničené lesy a pustá krajina bez života? To přece nechceme! Jsme jen lidé, na rozdíl od živočichů a rostlin, nikým chráněni, chceme tu žít a pracovat v pokoji a míru, žít na zelené Šumavě. Šumava je přece jen naše, tak ať nám ji nikdo nebere a hlavně neničí! Tak ji všichni společně braňme.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

164

Dopis ministrovi Tomáši Chalupovi od Ivo Viceny z 25.8.2012 Vážený pane ministře, podle zprávy v tisku má ve dnech12. a 13.9. t.r. navštívit naši republiku skupinka z Evropské komice pod vedením pana Stefana Leinera v doprovodu českého pracovníka EK pana Ctibora Kocmana. Při této příležitosti bych rád upozornil na to, že jsem v červenci r. 2011 písemně upozornil našeho evropského komisaře pana Stefana Fűleho na velmi nepříznivý stav šumavské přírody a lesů a škodlivé vlivy, které tento stav přináší pro naše životní prostředí. Nepříznivé vlivy rozsáhlého usychání lesů po kůrovci přinášejí velké ztráty ekonomické, zhoršují naše ovzduší zvyšováním obsahu oxidu uhličitého a zhoršenou filtraci vzdušných nečistot, výrazně také zhoršují hydrologii celého území z hlediska jímání a odtoku srážek i kvality podzemních vod a oteplování. O těchto nepříznivých vlivech jsem informoval na jaře t.r. naše evropské poslance p. Ouzkého, Falbra, Remka a pí. Roithovou. Považoval bych za neobjektivní přístup, kdyby návštěva z EU pracovala pouze s nesprávným výkladem současného stavu přírody na Šumavě pánů dr. Mika a dr. Vlašína. Nepříznivé vlivy, ke kterým došlo za působení Vašich předchůdců pánů ministrů Ambrozka, Bursíka a Míka jsou doloženy vědeckými autoritami Akademie věd ČR, Karlovy univerzity, Zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně a výzkumných ústavů, jejichž jména jsou známá a možno je uvést. Ing. Ivo Vicena, CSc., soudní znalec a specialista ochrany lesa ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Předseda vlády České republiky Předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Předseda Senátu Parlamentu ČR Bavorská Železná Ruda 23. 11. 2012

Závěry bilaterální konference „Šumava zavřená“ z roku 2012 Na základě dvoustranného jednání mezinárodní konference „Šumava zavřená“, pořádané 24. 11. 2012 v Bavorské Železné Rudě, sledující využívání a budoucnost Národního parku i Chráněné krajinné oblasti (NP a CHKO) Šumava a Národního parku Bavorský les, vyplynuly níže uvedené závěry, dokumentované sborníkem konference a publikací Šumava a její perspektivy I., které požadujeme reflektovat při schvalování dokumentů Zákon o NP Šumava, Strategie udržitelného rozvoje České republiky, Politiky územního rozvoje ČR, Zásad územního rozvoje Jihočeského a Plzeňského kraje a při výkonu státní správy v území: 1) Šumava a Bavorský les mají několikanásobné, avšak málo transparentní statuty Biosférické rezervace UNESCO, Evropsky významné lokality a Ptačí oblasti v rámci Soustavy Natura 2000 Evropské komise a také národního parku, chráněné krajinné oblasti a oblasti přirozené akumulace vod v rámci České republiky a požadavků z nich vyplývajících. Proto je tento centrální region Šumavy / Bavorského lesa připravovaného rozvojového území Donau – Moldau v rámci EU mezinárodně specifickým územím, který však nemá stanovena všeobecně uznávaná pravidla a zároveň i stanovenou zodpovědnost ve vztahu k udržitelnému rozvoji. Dochází k neplnění mezinárodních dohod a plnění závazných směrnic a úmluv Evropské unie - Směrnice č. 92/43/EHS, Úmluva o biologické rozmanitosti, Evropská úmluva o krajině. Vývoj regionu Šumavy dosud sleduje pouze Ministerstvo životního prostředí ČR bez potřebné vazby na MMR ČR, MZe ČR, MPSV ČR, MV ČR, MD ČR a MF ČR a bez konkrétní materiální a trestní odpovědností. Protože MŽP ČR, které je odtrženo od existencionálních potřeb života a bezpečnostních rizik obyvatelstva dlouhodobě selhává, navrhuje se jeho sdružení s Ministerstvem zemědělství pod nově navrhované Ministerstvo venkova (při převedení agendy ovzduší pod MZd ČR) a tam řešit nezbytné koordinační vazby. 2) Ve sledovaném území Šumavy a Bavorského lesa dochází k závažnému ohrožování vývoje nejen environmentálního: lesní biotopy vč. pralesových torz jsou rozvráceny naoktrojovanou kůrovcovou disturbancí již na cca 300 km2 (převážně však na české straně), bezlesé biotopy, na něž je převážně vázána biodiverzita, jsou dlouhodobě sukcesně likvidovány (z někdejších 30 % k směrem k 5 %), ale i ekonomického a sociálního: dochází k trvalé demografické degresi většiny ze 75 obcí a měst regionu Šumavy kam zasahuje velkoplošná ochrana, rozsáhlému ekonomickému propadu, ztrátě pracovních příležitostí a vzrůstání energetické problematiky (místní domácnosti nemají čím topit, ale dřevo musí

165

hnít nastojato k „vyhnojení“ ploch, šíření podkorního hmyzu a dřevokazných hub). Zásadně jsou narušovány jednotlivé pilíře trvale udržitelného vývoje: - sociální pilíř, resp. zajišťování pracovních míst v sektoru turistiky, pracovních míst při zajišťování potřebné struktury lesa a údržbě travních ploch, rozvoj podnikání v oblasti výrobků a služeb šetrného turismu - ekofarmy, regionální produkty, návštěvnická centra, průvodci - ekonomický pilíř, resp. státní opatření ke zlepšení stavu životního prostředí (Zelená úsporám zvýhodnění pro Šumavu), kompenzace za opatření zlepšující stav životního prostředí (energetika, krajinný ráz, odpady, ....), podpora budování technické infrastruktury pro zkvalitnění šetrného turismu - environmentální, tedy záchrana biodiverzity NP Šumava a to jak biotopové, tak druhové (zatím neodpovídající preference jednoho druhu – tetřeva a ochrana pouze přírodních procesů, přičemž rychle mizí rozsáhlá plejáda ohrožených a chráněných druhů a biotopů). 3) Šumava svou neobvyklou rozlohou na evropské rozvodnici má zásadní vliv na bezpečnostní rizika širokého regionu Čech, vyplývající především z globálních změn klimatu, projevujících se v urychleném odtoku vody, bleskových a velkých povodních (2002), oteplování ovzduší, erozi půdy, větrných smrštích (Kyrill 2007) a epizodách extrémního sucha, zvýšení výparu, horkých vln, nebezpečí požárů, drastické ztrátě biodiverzity, vysoušení nesmírně cenných rašelinišť a negativní změně celkové bilance vody v ČR. Riziko rozsáhlé bilanční ztráty vody v budoucích 30 až 50-ti letech lze prognosticky doložit. Podobně je možno seriózně predikovat masový úhyn ohrožených chráněných druhů a biotopů a hrozící stresové zvraty v celých ekosystémech, ve vazbě na naoktrojovanou kůrovcovou disturbanci hřebenových lesních porostů Šumavy. V kontextu s těmito riziky a trendy globálního vývoje, je ochrana jednoho, byť reprezentativního, ale ustupujícího severského druhu (tetřeva) méně potřebná než vynucovaná bezzásahovost, jejímž důsledkem jsou zločinné, trvale narůstající škody a ekonomicky, sociálně i environmentálně neudržitelný vývoj. 4) Uskutečňovaná ochrana přírody ve zkulturněných biotopech Šumavy se ideologicky zaměřila na „výrobu virtuální divočiny“ pomocí přírodních procesů, k čemuž je směřována i tvorba úředních předpisů, což však dle celosvětových poznatků vede pouze k nestabilním porostům s převládajícími invazními a expanzivními druhy (přesvědčivé příklady po více než půlstoletí poskytuje Kuba, Myanmar či Srí Lanka, ale i Středozemí, kde jsou podstatně příznivější vegetační podmínky). Zcela nezbytná je současnou světovou vědou uznávaná asistenční biotopová ochrana, vycházející ekologických principů a zákonitostí a respektování širších a zpětných vazeb. Potřebné je zajišťovat bezlesí pro udržení biodiverzity alespoň na 15 % území NP Šumava. Naprosto zcestné je z pohledu globálního kontextu spekulativní, ale neodsouhlasené vyhlašování kategorizace IUCN: pro zkulturněnou Šumavu NP kategorie II. s výhledem na I.b. - divočinu, neboť odpovídající je vymezení kategorie V. - určené k zachování integrity člověka s přírodou v její tradiční podobě (stejně jako u Krkonošského NP), případně kategorii nevymezovat. 5) Národní park i chráněná krajinná oblast Šumava jsou veřejným statkem, který se nemůže stát uzavřenou „exteriérovou experimentální laboratoří“, který je jakoby privatizován úzkou exkluzivní skupinkou teoretických ideologů divočiny, avšak bez vymezené společenské zodpovědnosti. Úkolem NP a CHKO je umožňovat maximální citlivé poznávání přírody obyvatelstvu i návštěvníkům. Zatím byla Šumava pod zástupným důvodem ohrožení tetřeva rozsáhle znepřístupňována (kdysi běžný, dnes ustupující severský pták tetřev, pokud není pronásledován, si na člověka zvykne jako třebas na vysokou zvěř). Proto je základním požadavkem obnovení historických turistických tras, které byly cílevědomě likvidovány (Lávková cesta) či znepřístupňovány (Březník – Modrý sloup, Dámská cesta aj.). Potřebné je zpřístupnit celé území NP i CHKO veřejnosti (dnes je i velká část CHKO nepřístupná), v jádrových územích po značených cestách a koncipovat ho jako park setkávání kultury českého a německého národa. Nutné je řešit oboustranně přijatelné (Správa versus obce) výchovné a rekreační využití NP Šumava a Bavorský les a CHKO Šumava společně s přeshraničními regiony ve vazbě na Schengenskou dohodu. 6) Nově upravit hranice a zonaci velkoplošné ochrany Šumavy na základě vyhodnocení současného stavu chráněných biotopů a druhů, tj. rektifikovat hranice na základě dosud vyhlášených kategorií a proběhlých změn v území (např. vyjmutí Lipenska): EVL je potřebné převést do kategorie české ochrany přírody, vnitřní zonaci pak vymezit dle aktuální situace (která se výrazně zhoršila, přičemž v současnosti je zde vlastně 7 zón s podzónami) a I. zónu nerozšiřovat nad 20 % území NP (původně byla vymezena na 13 %) a dále oboustranně přijatelně řešit situaci obcí v NP a CHKO.

166

7) Hlavním požadavkem vedle trvalé udržitelnosti je veřejný zájem a jeho prosazování jako většinový konsensus z hlediska potřeby dalšího ekonomického růstu k uspokojení sociálních potřeb tak i k ochraně životního prostředí. V této souvislosti řešit koncepci současnou státní environmentální politiku MŽP, v současnosti ovládanou krajní menšinovou větví bezzásahové ekologistické filosofie (puristického naturismu) a docílit harmonizaci environmentální legislativy v ochraně Šumavy v oblasti bioty s ohledem na další environmentální a socioekonomická hlediska kulturní obytné krajiny. Koncepce ochrany NP musí být zpracována podle národní a evropské legislativy, závazných směrnic a úmluv. Řešit a uzákonit skutečnou participaci místních a krajských samospráv na strategii a plnění koncepce ochrany NP a CHKO. 8) Závěry konference prosadit a zapracovat do zákona o NP Šumava a odpovídajícího Plánu péče a dokumentu Strategie udržitelného rozvoje ČR, která formuluje strategické a dílčí cíle a nástroje rozvoje tak, aby co nejvíce omezovaly nerovnováhu ve vzájemných vztazích mezi ekonomickým, environmentálním a sociálním pilířem udržitelnosti, ale i bezpečnostní politikou státu. Na vědomí : MŽP ČR, MZE ČR, MV ČR, MD ČR, MMR ČR, MPSV, MF ČR, Plzeňský a Jihočeský kraj, Správa NP a CHKO Šumava, obce v NP a CHKO Šumava.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Modrý sloup jako překážka mezi národy – 20 let úsilí o otevření historického hraničního přechodu (dílčí informace) PhDr. Radovan Holub Historický hraniční přechod Modrý sloup na bavorsko-české obchodní a soumarské stezce zvané Böhmweg stál tolik potu, krve a slz jako málokteré jiné místo na Šumavě. Přístup na Modrý sloup historickou cestou z Březníku byl z české strany po 2. světové válce zakázán. Březník (1165 m n.m.), který leží v mimořádně krásném, chladném a na srážky bohatém okolí, byl obydlen do roku 1951, poté vystěhován a v Luzenském údolí byla zřízena pěchotní střelnice. O čtyřicet let později, už po revoluci, padlo po kratičkém uvolnění nové STOP – jde o 1.zónu ochrany přírody. V dramatu zvaném Modrý sloup od té doby vystupovali bavorští i čeští starostové, spolky, občanská sdružení, hejtmani, poslanci parlamentu, senátoři i ministři na nesčetných jednáních, schůzích a slyšeních. Co hodin se kolem Modrého sloupu prodiskutovalo, co benzínu a nafty projezdilo! Do boje o Modrý sloup zasáhl jak bývalý premiér Mirek Topolánek , tak poslankyně Spolkového sněmu z Berlína Brunhilde Irberová. Do kauzy Modrý sloup vstoupilo bavorské státní ministerstvo životního prostředí, různé přeshraniční komise, mikroregiony a euroregiony, organizace Europa-Union Deutschland i Spolek Karla Klostermanna. Náměstkyně a Modrý sloup V roce 2005 se na utajovaný Modrý sloup chtěla podívat tehdejší náměstkyně plzeňského hejtmana Olga Kalčíková s delegací. Dostala ústní povolení od Správy parku a doprovod pracovníků parku. Na Březník dopravila delegaci auta se znakem NP a CHKOŠ. Náměstkyně si pozvala také televizi ZAK. Reportér poněkud protestoval, že musí vláčet těžkou kameru pěšky. Žádal, jestli by směl do Luzenského údolí „popojet autem“. Dostal vysvětlení, že něco takového se „zásadně nesmí“, že by šlo o závažné provinění proti principům ochrany přírody. Kameraman šel tedy zu Fuss, kus dál zkolaboval a jeho kolega ho musel odvést zpátky na Březník. Když se náměstkyně s doprovodem vracela z Modrého sloupu, přímo v Luzenském údolí za zatáčkou stálo auto správy parku. Bylo to auto odboru vědy a výzkumu. Blesk z čistého nebe. „Jak je to možné, kdo nám to vysvětlí?“ šeptali si mezi sebou účastníci delegace. „Vždyť žádné auto sem z principu nesmí!“ Nikdo nechtěl mluvit příliš nahlas, protože každý věděl, že je tam taky tak trochu načerno. Tehdy možná nešlo ani tak o to jedno auto, ale o důvěryhodnost. Správa parku tehdy před náměstkyní popřela své vlastní principy a zásady. Jindy zas jel z Modravy na Modrý sloup na kolech hejtman Petr Zimmermann s doprovodem. Hejtman si dal záležet na tom, aby ukázal, že myslí ekologicky. Politici na kolech, to byla přímo pastva pro oči turistů. „Chceme chránit přírodu, proto jedeme na kolech,“ vykládal hejtman turistům, které potkal na Březníku. „Můžeme jít s vámi?“ ptali se ho nějací pěší turisté. Hejtman odpověděl, že by to šlo, ale museli by mít kola. A pak že by je propašoval ve skupině politiků. Turisté začali shánět kola, ale vzdali to. Na Modrý sloup s hejtmanem se tehdy nedostali. Nástupce Aloise Pavlíčka František Krejčí si absurdity s vyjížďkami politiků do problémových míst parku uvědomoval.

167

Gaudiu na Březníku se vyhnul tak, že politiky nebo novináře vsadil do aut se znakem parku už v Modravě a vysadil je až tam, kam nebylo vidět. Právě drobné šikany a nesmyslné trvání na detailech dělají z české ochrany přírody v očích některých běžných lidí partu Spejblů, kterým je dobré nevěřit. Organizované exkurze V roce 2006 dosáhl tehdejší ředitel správy NP a CHKOŠ Alois Pavlíčko uvolnění cesty Luzenským údolím prostřednictvím tzv. vládní výjimky pro pořádání hromadných akcí, které v NP zakazuje zákon o ochraně přírody a krajiny. Konečně byly po mnoha předehrách a sepisování žádostí povoleny na pět víkendů organizované exkurze z Březníku na Modrý sloup s doprovodem. Bylo to docela napínavé. Modrý sloup byl zařazen až na konec schůze vlády. Kancelář ředitele parku sledovala jednání on-line, někteří ještě ve 14 hodin doufali, že se Modrý sloup na pořad schůze nedostane, někteří věřili, že ano. I tato drobná příhoda ilustruje hodně situaci na Správě parku, kterou Jan Stráský nazval tak zvláštní „že nic zvláštnějšího… jsem za více než sedmdesát let svého života ještě nezažil… zvláštnější už je jen Sahara a Himaláje." Všichni si mysleli, že v roce 2007 budou exkurze pokračovat. Ty však skončily neslavně pokutou a v roce 2007 a 2008 byl přístup na Modrý sloup z české strany zase zakázán. Pak začala situace kolem Modrého sloupu dramaticky eskalovat. 13.3. 2008 zamítly obce na obou stranách hranice memorandum obou národních parků o zřízení tzv. Divokého srdce Evropy, dokud nebudou vyřešeny přechody mezi oběma parky. 31.7. se na jednání v bavorském Regenu už natvrdo mluvilo o nové „zelené oponě“ a bavorský zemský rada a náruživý hráč Heinz Wölfl zpochybnil, že národní parky mají rozhodovací pravomoc, pokud jde o hraniční přechody. Tlak obcí a politiků vyvrcholil přípravou souborného dokumentu o 25 šumavských přechodech mezi Českem a Bavorskem a Českem a Rakouskem. Dokument předal bývalý premiér Mirek Topolánek bývalému bavorskému premiérovi Güntheru Becksteinovi. To už byla politická síla, kterou Správa NP a CHKO Šumava nemohla zamést pod stůl nebo zlikvidovat narychlo objednanou studií o výskytu tetřeva. A tak 15.7.2009 byla po šedesáti letech na zkušební dobu dvou let povolena přístupová cesta z Březníku na turistický hraniční přechod Modrý sloup obchůzkou přes horu Špičník. Šlo o historický okamžik. Bohužel stezka na Modrý sloup vedla tou nejméně vhodnou trasou, na které se turista v území tetřeva zdržuje mnohem déle, než kdyby šel přímo Luzenským údolím. A to byl kámen úrazu. Za dva roky spadla klec. Dnes se na Modrý sloup z české strany opět nesmí. Další problémy A byly tu ještě další problémy. Jako kompenzační opatření pro otevření Modrého sloupu a dalších dvou přechodů v centru Šumavy (Prameny Vltavy a Poledník) bylo mj. stanoveno tzv. Divoké srdce Evropy, 15 000 ha velké přeshraniční území, které mělo být podle dohody z mezinárodní konference v Mexiku zařazeno do kategorie IB podle IUCN jako neregulovaná divočina kanadského typu. Divoké srdce však nikdy de iure zřízeno nebylo, dosud existuje jen virtuálně. Okolní plochy padly do nové kategorie chráněného území, nazvané „území zvláštní ekologické stability“ a „území s omezeným vstupem“. Tuto kategorii chráněného území ale 15.12. 2011 zrušil Nejvyšší správní soud. Začínalo to být nepřehledné, zmatečné, absurdní. V únoru 2011 vydal spolek Karla Klostermanna se sídlem v Grafenau rezoluci za otevření přechodu Modrý sloup a historické cesty Luzenským údolím. „V případě cesty na Modrý sloup jde o jeden z nejstarších a nejvýše položených hraničních přechodů mezi Bavorskem a Čechami. Také Karel Klostermann popisuje ve svých románech cestu u Modrého sloupu jako oblíbenou spojku mezi Čechami a Bavorskem. Jde o jedno z nejkrásnějších šumavských údolí, propojené už existující cestou. Nyní, když se oba národy rozhodly podniknout všechno pro to, aby překonaly to, co je dělí, a podporovaly lidské a politické porozumění, měla by být historická cesta otevřena.“ V rámci oslav tisíce let soumarských stezek mezi Bavorskem a Čechami měla karavana čtrnácti koní a třiceti osob projít 10.6. 2011 z Kašperských Hor do bavorské obce Waldhäuser. Žádost města Grafenau a Kašperských Hor o jednorázový průchod symbolické karavany soumarů Luzenským údolím však Správa šumavského parku zamítla z důvodu kumulace negativních vlivů na úspěšnost přežívání nové generace jedinců tetřeva hlušce. Němci přechody stále podporují, Modrý sloup snad nakonec bude NPBW vede v současné době Franz Leibl, třetí ředitel Správy parku za celou dobu jeho trvání – více než čtyřicet let. Jeho mottem je „lesní divočina bez hranic.“ To už není přímo divočina kategorie IB. Správa NPBW ukázala dobrou vůli pokračovat v přeshraničním propojení. Rok 2013 bude rokem Modrého sloupu.

168

Správa NP a CHKOŠ vyslovila souhlas s proznačením turistické značené cesty Luzenským údolím. Nejnovější výsledky monitoringu tetřeva zřetelně ukázaly, že vedení trasy skrz Luzenské údolí představuje pro populaci tetřeva nejsnesitelnější řešení. „To dává dobrou perspektivu pro jeho otevření," řekl ředitel správy NP a CHKOŠ Jiří Mánek, který zažil mnoho absurdních veletočů kolem Modrého sloupu a domnívá se, že konsensuální řešení je to nejlepší možné. Jako nejlepší řešení byla nakonec stanovena trasa vedená středem Luzenského údolí, která je zpevněná a netvoří vhodný biotop pro chráněného tetřeva. „To jasně vyplývá i z tříletého česko-bavorského monitoringu výskytu tetřeva hlušce v dané oblasti," doplnil ředitel správy NPBW Franz Leibl při klíčovém jednání s ředitelem Jiřím Mánkem v říjnu 2012. A tak všechno nasvědčuje tomu, že Luzenským údolím na Modrý sloup a Luzný se čeští turisté od 15.7.2013

výše skutečně projdou. -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Předvolební informace - Jiří MÁNEK, Šumavák a ředitel NP Šumava Při volbě prezidenta republiky půjde i o to, zda bude Šumava zelená, nebo sežraná kůrovcem Z pozice ředitele Národního parku Šumava musím při volbě prezidenta České republiky přihlížet k postojům obou kandidátů - Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga - na problematiku našeho největšího národního parku, který již více než půl roku řídím a kde více než deset let pracuji. V tomto konkrétním tématu jsou oba kandidáti v příkrém rozporu. Zeman prosazuje umírněnou péči o lesy, Schwarzenberg by nechal celou Šumavu bez pomoci člověka. Řada prezidentských kandidátů na Šumavě byla a o problém se zajímala. Osobně jsem je doprovázel. Nejčastěji tu však byl Miloš Zeman. Nejen v rámci prezidentské kampaně. O problémy Šumavy se zajímá dlouhodobě. Návštěvu Karla Schwarzenberga jsem však nezaznamenal žádnou. Byť se v názorech na Šumavu zcela neztotožňuji s názorem ani jednoho z nich, tak přiznávám, že názory Miloše Zemana jsou mi mnohem bližší. Na rozdíl od něj ale nikdy nebudu tvrdit, že lesy národního parku jsou lesy hospodářské. Jedná se o lesy národního parku, které nemají a ani nesmějí mít charakter hospodářského lesa ve smyslu jejich pěstování za účelem ekonomického profitu. Přesto však o většinu šumavských lesů, které byly po staletí obhospodařovány člověkem, je nutno pečovat za účelem jejich ochrany před kalamitami. Ponechat nepřirozené lesy náhle svému osudu, má dalekosáhlé negativní dopady do celých ekosystémů i do životního prostředí místních obyvatel. A to je už věc, kde se s Milošem Zemanem shodujeme a s Karlem Schwarzenbergem rozcházíme. Odpovědnost za zhoubu Jen těžko se srovnávám s faktem, že to byli právě předkové Karla Schwarzenberga, kteří šumavské lesy přeměnili z lesů smíšených na nestabilní smrkovou monokulturu, a dnes se jejich potomek nechává slyšet, že by Národní park Šumava nechal celý samovolným procesům bez péče člověka - lesníka. To pro dospělé smrkové lesy Národního parku Šumava znamená, že je na velikých plochách se stoprocentní pravděpodobností dříve či později zahubí kůrovec. Divím se těmto názorům o to víc, když si uvědomím, že je Karel Schwarzenberg sám vlastníkem lesa, ve kterém nechává pokácet každý kůrovcem napadený strom, aby se mu tam kůrovec nemnožil a nezničil jeho lesní majetek. Zároveň mě zaráží, že místo návštěvy Šumavy se obklopuje poradci, kteří v dobách zeleného ministra Martina Bursíka byli členy Rady Národního parku Šumava a nesou přímou odpovědnost za to, že šumavské lesy padly za oběť kůrovci. Příkladem je Jakub Hruška, který využívá kauzu Šumavy k vlastnímu mediálnímu zviditelnění a dnes v dresu TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi »odborně« kryje záda. Možná, že nekritický pohled Karla Schwarzenberga na fakt, že během pouhých pěti let kůrovec na Šumavě usmrtil přes tři miliony smrků, vyplývá také z toho, že v době, kdy v roce 2007 padlo rozhodnutí ministra Bursíka obětovat Šumavu kůrovci, byl Karel Schwarzenberg právě za Stranu zelených v parlamentu a nesl za to rozhodnutí svůj díl odpovědnosti. Nevím. Z následků tohoto rozhodnutí se šumavská příroda a její lidé nevzpamatovali dodnes. Volme záchranu lesa! Zatímco Miloš Zeman opakovaně jezdí na Šumavu a ve svých postojích k Šumavě znamená rozumnou

169

ochranou přírody, Karel Schwarzenberg se na věc dívá z pražské kavárny obklopen aktivisty, kteří nerozeznají smrk od jedle, přitom bravurně štvou a manipulují veřejné mínění prostřednictvím médií a sociálních sítí. Osobnosti Karla Schwarzenberga a šíře jeho záběru si nesmírně vážím, ale jeho postojům k Šumavě nerozumím. A chci věřit, že ať již se stane prezidentem, či nikoliv, najde si čas a na Šumavu se za námi Šumaváky alespoň přijede podívat. V loňských podzimních krajských volbách jsem intenzivně vnímal průzkumy veřejného mínění v Jihočeském a Plzeňském kraji, kdy veřejnost stála jednoznačně za současným vedením Národního parku Šumava (podle agentury STEM Plzeňáci z 68 %, Jihočeši z 63 %). Vnímal jsem velmi silnou podporu veřejnosti proti ekologistickým hnutím, jejichž členové se přivazovali ke stromům, aby nám bránili v záchraně šumavského lesa. Těmito skupinami se bohužel obklopil Karel Schwarzenberg. Z výše uvedených důvodů já osobně budu ve druhém kole volit za prezidenta České republiky Miloše Zemana, protože v jeho případě mám naději, že se Šumava opět stane zelenou střechou Evropy. Věřím, že stejně jako Šumavákům, obyvatelům Plzeňského a Jihočeského kraje, tak i dalším lidem této země není osud šumavských lesů a jeho obyvatel lhostejný. A doufám, že při svém rozhodování o prezidentovi České republiky si uvědomí, že mimo jiné také volí mezi zelenou Šumavou plnou zpívajícího ptactva a vyschlou Šumavou bez dospělého lesa, zato plnou aktivistů přivázaných ke stromům.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------NEŠŤASTNÁ ŠUMAVA - kategorizace IUCN, ideologie divočiny, opravdová příroda a lidé Pavel Valtr, Středisko pro regionální výzkum ZČU v Plzni Zklamání ze současně uskutečňovaného modelu ochrany přírody Od roku 1959 jsem spolu s tzv. „táborskou skupinou“ (Skalník, Vodák, Hnízdo aj. ) měl zájem na ochraně Šumavy, která se naplnila v r. 1963 vyhlášením Chráněné krajinné oblasti. V porevolučním nadšení byl v roce 1991 na velké části CHKO vyhlášen Národní park a to o barnumské rozloze, oproti střízlivé racionalitě NP Bavorský les (vyhlášeného v r. 1970). Od té doby jsem studijně navštívil více než 70 zemí a množství národních parků a také jsem měl možnost sledovat nepříznivé výsledky přírodních procesů po více než půlstoletém opuštění zkulturněných ploch, neboť se prioritně uplatní invazní a expanzivní druhy, příp. patogeny (např. Kuba, Myanmar, Srí Lanka aj.). Proto velice tristně prožívám mlžení, podvody, pokoutní vyhlašování bezzásahovosti při rozsáhlé „realizaci virtuální divočiny“ (za pomoci „chráněných“ kůrovcových disturbancí), která ničí dochované přírodní hodnoty a ekologicky ohrožuje nejen Šumavu, ale i rozsáhlé území ČR, ekonomicky ochuzuje region Šumavy, způsobuje rozsáhlé škody, dochází k dalšímu vylidňování návazného regionu a rychlému omezování návštěvnosti. Toto vše je rozsáhle dokladováno a zčásti uváděno v publikaci Šumava a její perspektivy I, II. Ing. František Urban, spoluzakladatel NP Šumava a býv. víceprezident IUCN pro Evropu, severní a střední Asii prohlašuje: NP Šumava jsem spoluzakládal a dnes z toho mám výčitky svědomí. Bez něj mohla být Šumava plná života, „naturové lokality“ nepoškozené. Je hrozné sledovat diskuzi o kategorizaci – jako kdyby plnění byrokratických kriterií (a kategorizace IUCN nic jiného není), mělo přednost před ochranou přírody. Zklamal mě postoj některých lidí v IUCN, druhá mise byla zmanipulovaná a manipulace zřejmě pokračují. Kategorizace IUCN nemá pro praktickou činnost v národních parcích ani jiných chráněných územích žádný význam. Dělat z kategorizace známkovací systém je hloupost a je to proti smyslu tohoto systému. Navíc je zařazení do jednotlivých kategorií velmi sporné. Národním parkem je Šumava proto, že ji jako NP vyhlásil stát a IUCN do toho nemá co mluvit (natož ji vyřazovat z národních parků). Kategorizace IUCN vznikla kvůli potřebě orientace v chráněných územích s různými národními názvy, každý stát ji vyhlašuje vč. zonace podle svých zákonů a potřeb. Kdo má prospěch z virtuální divočiny? Zcela jistě to nejsou domácí obyvatelé, jejichž počet se v dotčeném regionu pro nepříznivé podmínky trvale snižuje a zcela jistě také ne návštěvníci, jejichž počet je poloviční oproti období před vyhlášením národního parku, neboť pod zástupným důvodem ochrany jednoho druhu (tetřeva, který jako severský pták z Čech

170

trvale ustupuje) jsou vyháněni a někdejší turistické cesty zakazovány a zahrazovány. Zcela jistě to také není široká obec aplikovaných biologů – lesníků, vodohospodářů, zemědělců aj., z praxe znalých ekologických principů a zákonitostí, sledujících zpětné a širší vazby, kteří stejně jako běžní obyvatelé jsou znechuceni naoktrojovanou situací a nezájmem o racionální diskuzi, kdy na opakované petice, stížnosti a žaloby se odpovídá obvykle mlčením. Tato situace trvající již pět let byla pokoutně připravena ideologickou skupinkou teoretických biologů a entomologů (pro něž je usychající les významnou množárnou podkorního hmyzu a lignikolních - dřevožijných hub, neboť suché stromy je nařízeno ponechávat k „vyhnojení“). Pochopitelně k tomu byly prioritně uplatňovány výzkumné granty štědře dotované za pomoci stejnověrců na příslušných pozicích, načež většina území (vč. CHKO) by měla být přístupná pouze pro tuto exkluzivní skupinku teoretických vědců – hlásajících bezzásahovost, kteří se stávají jakousi nadřazenou minoritní skupinou obyvatel. Co na to ředitelé Správy NP a CHKO Šumava Zejména od orkánu Kyril v r. 2007 dochází z původních 13 % I. zóny k jejímu rychlému rozšiřování (v současnosti je to již cca třetina území národního parku) za součinnosti někdejších ředitelů a ministrů. Požadavky ideologů divočiny spočívají v dalším rozšiřování nepřístupné I. zóny nad 75 % s odůvodněním, že NP Šumava je zařazen v II. kategorii IUCN (což však nikdy nebylo rozhodnuto a na našem MŽP to není dokladováno). Řediteli Janu Stráskému se podařilo rozpustit tehdejší vědeckou radu (kde většina vědců JČU požadovala výrobu divočiny), takže následně byl rozsáhle atakován za spolupráci s racionální většinou naší společnosti. Ten dnes prohlašuje: Kdybych věděl, že se mi nepodaří vyřešit problém Modrého sloupu, tj. obnovení přístupu na staletou zemskou cestu k hranici s Bavorskem (který je již 20 let znepřístupňován), tak bych post ředitele nepřijal. Současný ředitel Jiří Mánek, se snaží v rámci omezených možností pootevřít Šumavu a protože ví, že II. kategorie je neodpovídající, přišel s návrhem, že by II. kategorie mohla být na 35 % území NP a zbytek ve IV. kategorii. Nutno je však podotknout, že KRNAP je v V. kategorii a nikomu to nevadí. Občanské sdružení „Otevřená Šumava“ požaduje pro Šumavu vymezení kategorie V., případně nevymezování kategorie. Závěr Racionálně uvažující většina obyvatel je v demokracii ČR „znásilňována“ ideologickou skupinkou požadující absurdní vytváření falešné divočiny - „divokého srdce Evropy“, naprosto nesrovnatelné s přirozenou divočinou Afriky, Asie, Austrálie či Ameriky. Tento sofistikovaný zločinný a bezohledný záměr nejen že zásadně likviduje dochované druhové a biotopové bohatství, ale i znepřístupňuje Šumavu pro její základní výchovné a rekreační využití (NP i CHKO). Např. třetina taxonů cévnatých rostlin je na Šumavě vyhynulých nebo v různém stupni ohrožení, neboť jejich přežití je vázáno na extenzivní využívání bezlesí, což je také v souladu s vyhlášenou biosférickou rezervací UNESCO v r. 1990. Naoktrojovanou výrobou virtuální divočiny přírodními procesy došlo nařízenými disturbancemi nejen k rozpadu velké části horského příhraničního lesa, ale i k likvidaci posledních pralesových zbytků (se smrky staršími 150 let). Začínají se uplatňovat zejména expanzivní, značně konkurenční taxony (vysoké trávy), jež neumožňují obnovu žádoucí biodiverzity. A takto zmrzačená, nemocná Šumava by se měla dále bezohledně „rozvíjet“ jako první – nepřístupná zóna na většině území. Výsledkem vynucovaného experimentu, který nesouhlasí s racionální moderní ekosystémovou asistenční intervencí pro zachování a obnovu přírodních hodnot, bude opět jen nestabilní „smrčák“, s postupně se zhoršující strukturou a postrádanou přirozenou skladbou, s minimální biodiverzitou a to i v rozporu s požadavky vymezené biotopové ochrany Evropsky významné lokality Šumava. Přesto vůdčí aktivista MVDr. J. Bláha z Hnutí Duha bude trvale upozorňovat, že ztrácíme mezinárodní kredit, pokud nebudeme jednat podle jeho představ a dále bude organizovat placené obstrukce na obhajobu vybájeného úředního práva a to za pomoci „nevědomých“ medií. Následkem jakéhosi utajeného propojení můžeme očekávat další euroinspektory Evropské komise, kteří budou předčítat směrnici pro lokality EVL a prohlašovat, že vše ostatní je naše domácí záležitost. ----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Dopis prezidentovi republiky Vážený pan Ing. Miloš Zeman, CSc Prezident České republiky

České Budějovice dne 17.dubna 2013

171

Vážený pane prezidente, začíná se projednávat zákon o Národním parku Šumava. Ke stavu Šumavy a na její záchranu před další devastací jste v minulých letech několikrát vystoupil. Rád bych Vás požádal, abyste současnému projednávání věnoval svoji pozornost. Rozloha mrtvých lesů na hřebenech Šumavy je hrozivá, dosáhla již 16000 ha a dalších 5000 ha je vážně ohroženo proředěním. K návrhu zákona se v tisku začíná rozvíjet zkreslená kampaň s odůvodněním, že převedení Šumavy na bezzásahovou „divočinu“ je zdůvodněno vědecky, ačkoliv tento krok podporují pouze někteří vědci. Mohu uvést jména mnoha jiných vědců, kteří jsou opačného názoru a ve shodě s dosavadním zněním vládního nařízení č.163/91 Sb zdůrazňují,že posláním Národního parku má být uchování a zlepšení přírodního prostředí a zachování typického vzhledu krajiny. Mohu jmenovat tyto vědce z Karlovy univerzity prof. Jana Jeníka, prof. Zdeňka Opatrného, prof. Miloše Bartáka z Masarykovy univerzity, doc. Jaroslava Doležela z Palackého univerzity, ze Zemědělské univerzity v Praze prof. Stanislava Vacka, prof. Viléma Podrázkého, prof. Luďka Šišáka, doc. Milana Lstibůrka, doc. Vladimíra Švihlu, doc. Petra Zahradníka, vědce z Mendelovy zemědělské univerzity v Brně prof. Jana Čermáka, prof. Radomíra Mrkvu, prof. Ilju Vyskota, prof. Radomíra Ulricha, vědce z Výzkumných ústavů Vladimíra Krečmera, Jana Pokorného, Václava Skuhravého nebo Jana Šonku, soudních znalců Karla Simona, Pavla Valtra, Františka Féra, Samuela Buriána a řady dalších, kteří podporují zachování zelené, zdravé Šumavy. Bezzásahovost nemá oporu v žádném našem zákonu, ani v zákonu na ochranu přírody a krajiny č.114/92 Sb a nepředepisují ji ani směrnice EVL (Evropsky významných lokalit), Natura 2000 ani IUCN. Na nepříznivý stav lesů a přírody v Národním parku a jeho okolí jsem upozornil písemně některé europoslance, např. paní Roithovou, p. Remka, p. Falbra, p. Bauera a s p. Ouzkým jsem jednal podrobně osobně. S vyslanci Evropské komise jsem se zúčastnil jednání v terénu na Modravě v září 2012. Letos jsem písemně poukázal na škody v Národním parku poslance Babora, Baštýře, Bohdalovou, Papeže, Branného, Šarapatku a Orgoníkovou a jednal jsem se senátorem Tomášem Jirsou. V médiích se vytváří názor, že bezzásahovost je zadarmo, když se vlastně nic nedělá, ačkoliv pro společnost a její životní prostředí vznikají škody na biodiverzitě, produkci, krajině, půdě, klimatu, ovzduší, hydrologii, krajině, ztrátě dřeva a na společenských a kulturních funkcích lesa, turistice i zdravotním a hygienickém působení. Zhoršuje se tím i požární bezpečnost a stav sousedních našich i rakouských a německých lesů. Některé škody lze dobře vyjádřit v penězích a obnáší dnes již desítky miliard korun, některé-jako zničení přírodních rezervací nebo poškození krajiny nelze vůbec vyčíslit. Jde o rezervace Plešné jezero, Trojmezí, Modravské slatě, Povydří, Prameny Vltavy nebo Černá hora.. Domnívám se, že provádění prací v Národním parku dodavatelsky pomocí tendrů a minitendrů se neosvědčilo, není kvalitní a zhoršuje zaměstnanost. Národní park by měl mít možnost zaměstnávat vlastní dělníky, kteří by se znalostí technologie a prostředí podstatně kvalitněji prováděli práce spojené s péčí o les, půdu, vodní toky i cesty. Zákon by měl řešit i nevyhovující stav státní správy, která je nyní podřízena řediteli parku a nemůže být proto objektivně nezávislá. Vážený pane prezidente, Vašich postojů k problémům národního parku si velmi vážím, Šumavu znáte a můžete svým jednáním a svými názory přispět ke zlepšení. Přijetí špatného zákona by se nynější nepříznivý stav mohl ještě prohloubit. Při tvorbě zákona by měli být slyšeni skuteční odborníci, kteří nejsou spojeni se způsobem dosavadní devastace Šumavy. Lesy by neměly nadále usychat v žádné zóně. Zdravé lesy by měly být pečlivě chráněny. Ing. Ivo Vicena, CSc, lesník, soudní znalec a specialista na ochranu lesa

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------POSLANECKÁ SNĚMOVNA PARLAMENTU ČR Výbor pro životní prostředí Vážený pane předsedo, děkuji za pozvání na seminář - Problematika Národního parku Šumava, který pořádáte 2. května 2013. Zároveň si Vás dovoluji požádat o projednání petice ze dne 12. 3. 2010 „Za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava v důsledku rozsáhlé kůrovcové kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnost orgánů státní správy v ochraně lesa“, kterou převzal k vyřízení Váš výbor pro životní prostředí. Petici svým podpisem podpořili i pan prezident Václav Klaus a současný pan prezident Miloš Zeman a další osobnosti. 172

Součástí petice byl odborný materiál „Kůrovcová kalamita v Národním parku Šumava a její dopady na přírodní a životní prostředí“ z roku 2009, který byl zároveň zaslán i MŽP. Rozsáhlé zhoršení přírodního prostředí v NP Šumava na ploše cca 20.000,- ha je v přímém rozporu s posláním NP Šumava, které je deklarováno v § 2 Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany. Škody na životním a přírodním prostředí jako přímý důsledek bezzásahovosti v NP Šumava V důvodové zprávě k Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., ze dne 20. března 1991 je mj. uvedeno, že území Šumavy patřilo k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Zřízením Národního parku Šumava a stanovením jeho ochranných podmínek mělo dojít jen v malé míře a s dostatečným časovým odstupem k omezení lesnických zájmů a to v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesy byly před zřízením Národního parku Šumava (dále jen NP) lesnicky obhospodařovány, byly relativně zdravé a byly součástí nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu (Zelené plíce Evropy). Před zřízením NP Šumava byl respektován princip preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organizmů. Např. za celý rok 1990 bylo zpracováno pouze 6.453,- m 3 kůrovcového dříví na celém území NP, tj. 0,1 m 3 kůrovcového dříví na 1 ha. Nerespektování tohoto základního principu ochrany lesa a vyhlašování bezzásadových území, včetně nezpracovaní části větrné kalamity po orkánu Kyrill, bylo příčinou obrovské kůrovcové kalamity. Např. jen za rok 2010 bylo v NP Šumava vytěženo 347.000,- m3 kůrovcového dříví, cca 10.000,- m3 kůrovcového dříví bylo vytěženo v lesích sousedících s NP (v přímém důsledku bezzásahovosti v NP Šumava) a minimálně stejné množství uschlo v bezzásahových územích. V roce 2010 odumřelo nebo bylo vytěženo kůrovcové dříví v rozsahu minimálně 700.000,- m3, což představuje 10.847 % kůrovcových těžeb a odumřelých lesních porostů oproti roku 1990. Bezzásahovost byla prosazována ihned po vyhlášení NP Šumava v roce 1991 a to z počátku na relativně menších územích, přesto v roce 1993 došlo ke kůrovcové kalamitě. Na nezbytnost zásahu proti kůrovcům upozornili pracovníci České inspekce životního prostředí s působností v ochraně lesa (dále jen ČIŽP). Na základě jejich podnětu bylo v roce 1993 zpracováno přibližně cca 20.000,m3 kůrovcového dříví v I. zónách NP. V následném období však nepochopitelně bezzásahový režim pokračoval a to na základě rozhodnutí orgánu ochrany přírody. Po roce 2002 byla omezena dozorová činnost v ochraně lesa v NP Šumava a v roce 2008 dokonce musela významná část pracovníků ČIŽP v ochraně lesa opustit svá pracovní místa, z důvodu odlišných názorů na ochranu lesa v NP Šumava. V důsledku bezzásahovosti máme v současné době místo hlubokých šumavských zelených hvozdů přibližně 20.000,- ha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách. Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající ekologická katastrofa nemá v historii Šumavy obdoby. Největší známá a popsaná katastrofa Šumavy vznikla v letech 1868 až 1878 v důsledku větrné a kůrovcové kalamity, kdy se však jednalo o rozlohu pouze 11.000 ha lesa. Naši předkové (vlastníci lesů a lesníci) měli však enormní snahu poničené šumavské lesy co nejrychleji obnovit a napravit vzniklé škody. Bohužel MŽP na základě požadavku vedení NP vydalo dne 30. 1. 2008 rozhodnutí, kterým udělilo výjimku NP ze zalesňovací povinnosti a zákonnou dvouletou lhůtu pro zalesnění holin prodlužilo až na 30 let. Negativní vliv změn lesních ekosystémů na hydrologický režim v NP Šumava byl prokázán již vědeckým pozorováním z let 1998-1999, popř. 2004, tuto skutečnost prokazuje i měření průtoků Vltavy z let 1859 až 1920. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační průtoky jsou dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi maximálními a minimálními průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a holinou. Plocha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených lesních porostů po kůrovcových 173

těžbách o rozloze cca 20.000 ha významně ovlivňuje v současné době odtokové poměry daného území, což představuje zvýšení o 10 až 30 %. V době povodní má tato skutečnost vliv na rozsah případných škod. Vláda ČR po povodních v roce 2002 prohlásila, že uskuteční veškerá možná opatření k eliminaci případných škod z následných povodní. Prosazováním principu bezzásahovosti zejména po roce 2007 fakticky došlo k opaku, než co prohlašovala a činila vláda. Je zde otázka, zda odpovědní pracovní prosazující bezzásahovost a odklad zalesňovací povinnosti v NP Šumava by neměli nést spoluzodpovědnost za případné budoucí škody v důsledku povodní. Prognózy publikované v letošním roce v médiích uvádí, že okolo roku 2030 by mělo východní Evropu postihnout sucho, je reálná možnost, že tato změna klimatu zasáhne i naši republiku. Chtěl by uvést, že celé území NP Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) a fakticky odpovídá hranicím CHKO Šumava (nařízením vlády č. 40/1978 Sb.) podle zákona o vodách. V CHOPAV mají být uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit snižování vodního potencionálu území, nepříznivým změnám jakosti vod a takovým zásahům do přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit vodohospodářskou funkci území (přirozená retenční schopnost a možný zdroj pitné vody). Bezzásahovost je prokazatelně v rozporu s tímto nařízením vlády. V roce 2008 jsem na základě požadavku Policie ČR zpracoval znalecký posudek ve věci poškozování životního prostředí v lesích (mj. dle oficiální metodiky MŽP). Výše škody (újmy) na funkcích lesa jako složce životního prostředí činila 32,725 miliardy Kč, např. na hydrickovodohospodářské funkci škoda činila 6,512 miliardy Kč. Rozsah škod na životním prostředí byl znaleckým posudkem odhadnut z rozlohy necelých 5.000,- ha lesa. V současné době je poškozeno přírodní prostředí na ploše cca 20.000 ha. Lze předpokládat, že výše škod na funkcích lesa jako složce životního prostředí se blíží k hodnotě 100 miliard Kč. V případě, že v bezzásahovém území odumřelo 10.000 ha lesních porostů (v roce 2013 se objevila v médiích informace, že odumřelo 16.000 ha lesa), jedná se přibližně o 3,5 miliónů m3 dřevní hmoty ponechané k samovolnému rozpadu. Faktickou škodu na dřevní hmotě je možno vyčíslit na cca 5,25 miliardy Kč, nehledě ke skutečnosti, že rozpadem této dřevní hmoty se postupně uvolňují stovky tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Stejně tak dochází k roční ztrátě na produkci kyslíku ve výši desítek tisíc tun. Další škody (za poškození lesů sousedních vlastníků – škoda z předčasného smýcení lesních porostů, včetně ztráty při prodeji kůrovcového dříví) je možné vyčíslit v desítkách miliónů Kč. Dále je nutno upozornit na skutečnost, že např. v roce 2008 obdržel NP Šumava z veřejných zdrojů 326 miliónů Kč formou dotací. Před vyhlášením NP Šumava v roce 1991 tehdejší organizace, které obhospodařovaly tyto lesy, vytvářely v rámci své hospodářské činnosti zisk a zaměstnávaly značný počet místních obyvatel. Současná vysoká nezaměstnanost v této oblasti by se mohla významně snížit při obnově poškozených šumavských lesů. Zejména po roce 2007 dochází prokazatelně k porušení ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 163/1991 Sb. o zřízení Národního parku Šumava, kde je uvedeno, že posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a zachování typického vzhledu krajiny. Osobně jsem přesvědčen, že dochází i ke zhoršení přírodních poměrů v důsledku bezzásahovosti, což není v souladu s ustanovením § 15 odst, 2 zákona č. 114/1992 Sb., kdy veškeré využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Rozsáhlé plochy bezlesí (holin), odumřelých lesních porostů a snížení retenční schopnosti daného území prokazují porušování tohoto ustanovení zákona. V zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích se v úvodním § 1 uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Současný stav šumavských lesů však není v souladu tímto ustanovením zákona. Dovolím si ocitovat H. Weidingera (Forstamt der Stadt Wien), který takto popisuje společenský 174

význam lesa: „Lesy jsou skutečným produkčním zázrakem. Zvláštní význam nabývají jejich obecně prospěšné funkce. Lesy to jsou zelené plíce a vynikající regulátor klimatu. Ze vzduchu filtrují prach a škodlivé látky, zpomalují proudění vzduchu a působí na vyrovnávání teploty. Lesy jsou ale také zdrojem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velká množství srážek a regulují oběh vody daleko za hranicemi svého ekosystému.“ Závěrem si Vás, pane předsedo a členy výboru pro životní prostředí, dovolím požádat o podporu takového znění zákona o NP Šumava, který bude ve prospěch šumavských lesů a zároveň i všech občanů a naváže na základní princip uvedený již v roce 1933 při vyhlášení státní přírodní rezervace Trojmezná hora, kdy těžba dřeva byla fakticky omezena pouze na zabránění nebezpečí možného rozšíření hmyzích kalamit. Tato zásada by měla platit pro všechny zóny NP Šumava. Jsem přesvědčen, že nejen petiční výbor, osobnosti, kteří petici podepsali, ale i většina občanů si přeje, aby při schvalování zákona o NP Šumava se vycházelo z vědeckých poznatků a zkušenosti lesnických odborníků. Bylo by velice vhodné vycházet zároveň i ze zkušeností našich předků, kteří nám dokázali zanechat nádherné a cenné lesy Šumavy do doby vyhlášení NP. Neodborné a nepochopitelné rozhodování zejména po roce 2007 mělo za následek ekologickou katastrofu, kterou budeme napravovat mnoho desítek let popř. stovek let se zjištěním, že některé škody jsou již nevratné. Dovolím si uvést, že v roce 1991 jsem se spolupodílel na zpracování podkladů pro důvodovou zprávu k Nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991, kterým byl zřízen Národní park Šumava. Od roku 1991 až do počátku roku 2008 jsem pracoval jako vedoucí oddělení ochrany lesa ČIŽP na OI České Budějovice. Ing. Karel Simon, soudní znalec v oboru lesní hospodářství, odvětví funkce lesů v krajinném (přírodním a životním) prostředí V Českých Budějovicích dne 25. 4. 2013

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------Otevřený dopis Iniciativy za záchranu Šumavy prezidentu republiky z r. 2013 Iniciativa erudovaných odborníků za záchranu Šumavy z r. 2013 , pod vedením býv. ministra životního

prostředí Miloše Kužvarta v Zemanově vládě, zaslala presidentu republiky Miloši Zemanovi, který sliboval zabývat se kůrovcem a NP Šumava, Otevřený dopis, kde mj. požaduje vytvořit komunikační pole v zákonodárném sboru.

H. ŠKODY ZPUSOBENÉ BEZZÁSAHOVOSTÍ, PASIVNÍ OCHRANOU, NEDOSTATEČNÝM MANAGEMENTEM A ABSENCÍ MONITORINGU V PLOCHÁCH VELKOPLOŠNĚ CHRÁNĚNÉ ŠUMAVY Motto: Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí. Nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991, kterým se zřizuje Národní park Šumava, § 2 V ochraně přírody je problém s vědci v tom smyslu, že akademické úvahy bývají v řadě případů odtržené od reality. Ochranáři často chrání přírodu kvůli tomu, aby dostáli zákonům či vyhláškám, a ne proto, aby zachránili to, co je opravdu cenné či ohrožené a uvažovali v širších souvislostech. Notorickým problémem je nedostatečná a neefektivní komunikace s veřejností. Doc. RNDr. David Storch, PhD., Ochrana přírody 5 / 2012 Zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí a podpora trvale udržitelného hospodaření v něm je nutná pro plnění všech jeho funkcí. Zák. č. 285/1995 Sb., o lesích, § 1 Lidské civilizace, jejich rozvoj a zánik v jednotlivých regionech odvisel od schopnosti přijímat, ukládat a racionální využívat vodní zdroje a vodní dotace.

Od dávných dob si lidé uvědomovali, jaký význam pro ně mají lesy. Uvědomovali si to i panovníci. Karel IV. vydal v r.1370 zákoník Maiestas Carolina, který obsahoval 7 článků k přísné ochraně lesů nebo Marie

175

Terezie, která o tom vydala v r.1754 „Císařský patent lesů a dříví“. Věděli to všichni sedláci i chalupníci, kteří dovedli podle „Josefínského katastru“ z r.1785 rozeznat les dobrý a špatný a podle toho jej také ocenit v peněžní hodnotě. Již tehdy se vycházelo z výměry, zásob, stáří a doby obmýtní. I tehdy byla např. na Schwarzenberském panství v jižních Čechách „kategorie lesů, nepřinášejících žádného užitku“, avšak přesto byla finančně ohodnocena a platila se z nich nižší daň. NP Šumava byl vymezen v plochách s převládajícími kulturními lesními ekosystémy a to v kulturní obytné krajině. V důvodové zprávě k nařízení vlády č. 163/1991 Sb. ke zřízení NPŠ, bylo mj. uvedeno, že území Šumavy patří k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Šumava byla tvořena relativně zdravými lesními porosty a spolu s Bavorským lesem vytvářela nejrozsáhlejší středoevropský komplex. Na Šumavě se nacházely pestřejší a stabilnější ekosystémy a přírodně významnější, než na straně bavorské. Zřízením národního parku Šumava a stanovení jeho ochranných podmínek mělo jen v malé míře a s dostatečným časovým odstupem omezit lesnické postupy, a to transformační v kulturních lesních ekosystémech, v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesnictví bylo popsáno jako nejvýznamnější plošná aktivita na území národního parku se zřetelem na zvláštní poslání lesů, což bylo rozuměno jako zlepšení přírodních veřejně prospěšných funkcí lesa, tj. funkcí lesa jako složky životního prostředí. V maloplošných I. zónách se měly lesnické zásahy postupně omezovat na opatření vedoucí k obnově a udržení samovolného vývoje lesních ekosystémů. V II. zónách mělo jít především o prodloužení obmýtní doby a o postupnou změnu druhové skladby ve prospěch vyššího zastoupení listnatých dřevin. (Podklady pro důvodovou zprávu v roce 1991 zpracoval Ing. J. Matas, Ing. V. Polák a Ing. K. Simon). Nová strategie ochrany biodiverzity EU požaduje zhodnocení tzv. ekosystémových služeb ve smyslu společenských přínosů po členských státech do r. 2014. Pilotní hodnocení travinných biotopů ČR, které zaujímají cca 11% území našeho území, zpracovalo Centrum pro otázky životního prostředí UK v l. 2010-11 (Vačkář D., Melichar J., Lorencová E., Hönigová I., In: Ochrana přírody 2/2012). Konstatuje jejich ohrožování např. zanecháním hospodaření s následným zarůstáním lesem. Z mapy celkové hodnoty služeb vyplývá, že průměrné ekonomické hodnoty jsou cca 50 tis. Kč / ha. Nejvyšší hodnoty mají vlhké a aluviální louky 75–100 tis. Kč / ha, příp. více, přičemž jsou zejména na severu Čech či Českomoravské vysočině, zatím co Šumava spíše „propadá“. Nejnižší hodnotu ekosystémových služeb mají intenzivní louky a pastviny. V rámci regulačních služeb bylo hodnoceno ukládání uhlíku (regulace klimatu), zadržování a odtok vody, regulace půdní eroze, odstraňování dusíku (zneškodňování odpadů) a odolnost invazním druhům. Jako rekreační funkce estetická hodnota, jako zásobovací funkce produkce travin, resp. masa. Uvádí se, že horské louky nejlépe slouží rekreaci a nejlépe odolávají invazím, avšak travní biotopy v mírném pásu jsou podmíněny lidskou péčí. Závěrem se sděluje, že identifikace a zhodnocení služeb přírody je nezbytným krokem k zastavení degradace přírodního prostředí a začlenění složek přírody do rozhodovacích procesů. Zatím nejsou hodnocena potencionální rizika, např. zvýšené nebezpečí záplav, vzhledem ke snížené vododržné funkci vysychající Šumavy, díky výsušným větrům v důsledku likvidace hřebenových smrčin a následnému vysušování rašelinišť, rozšíření extrémity počasí, či zvýšené nebezpečí nekontrolovaných požárů v rozsáhlých plochách uschlých stromů, díky bezzásahově prosazené kůrovcové disturbanci. Příkladem může být požár 7-10..8.2013 na bavorské straně v oblasti hory Farrenberg, s nímž neúspěšně několik dnů bojovaly požární jednotky, proto muselo dojít k uzavření turistické trasy z Pramenů Vltavy na německý hraniční přechod Siebensteinkopf / Sedmiskalí, (Správa NPŠ byla nově nucena zakoupit 3 hasičské vozy cca za 18 milionů). Díky úpornému vymýcení návštěvníků z virtuální divočiny, byly ponechány padlé kmeny i trasách historických cest, např. na území CHKO v Královském hvozdu, takže pak hašení požáru je velmi problematické, na bavorské straně byly dokonce likvidovány některé cesty. Ideologové bezzásahovosti jistě brojí proti nekontrolovanému mýcení lesů, zejména pro těžbu tvrdých dřev v tropických oblastech, přičemž požadavkem disturbančního rozpadu lesů Šumavy pomocí kůrovce, se zařazují na stejnou pozici likvidátorů udržitelného klimatu, vzhledem k omezování vazby uhlíku dřevinami a vzrůstání podílu oxidu uhličitého v atmosféře. Klima Země před miliardou let byla odvozeno od absence kyslíku a vysokého podílu oxidu uhličitého – cca 15 %, proto teplota Země okolo cca 50 0 C neumožňovala existenci současných forem života. V posledních tisíciletích se klima na Zemi stabilizovalo díky omezení oxidu uhličitého ve stratosféře (ve výšce 15-30 km), kde působí jako tepelný štít se skleníkovým efektem, který uvolněnou energii nepouští do vesmíru, přičemž průměrné teploty kolem 15 0 C optimálně vyhovovaly druhu Homo sapiens. Při tangenciálním zvyšováním jeho podílu v atmosféře během posledního století, se

176

teplota rychle zvyšuje (můj profesor před více než 50 lety nás upozorňoval na nesmírně rychlé vzrůstání podílu oxidu uhličitého v atmosféře, díky jeho nerozumnému uvolňování ze spalování fosilních paliv) a varoval, že další generace se budou divit nejen zvyšování teploty, ale i dalším nepříznivým klimatickým jevům). Krátkozrace vynucované spontánní degradační procesy náhlou destrukcí stromové složky lesních porostů, zejména ve vyšších polohách, mají rozsáhlé dlouhodobé negativní dopady. V optimálním případě nový, funkčně účinný les vyroste za dobu 3 lidských generací. Pozitivní přínosy vnucované bezzásahovosti nebyly analyzovány a racionálně zdůvodněny, protože jsou založeny na ideologické a nedefinované výrobě „divočiny“. Přesto byl tento princip urychleně „politicky“ prosazován. Uvedený text rozsáhle publikuje škodlivost této fundamentální ideologie, vycházející z tzv. „hlubinné ekologie“ a to jak v environmetální, tak ekonomické i sociální oblasti. Selhalo zejména Ministerstvo životního prostředí ČR a Správa NP a CHKO Šumava, k selhání vydatně napomohli někteří členové tehdejší vědecké rady a fundamentální aktivisté divočiny. K pochopení rozsahu vzniklých škod je potřebné analyzovat konkrétní vyhodnocení dopadu avanturistického hazardu nátlakové skupinky požadující bezzásahovost proto, aby získali experimentální objekt dílčích oborů přírodních věd a mohli doma vidět průběh přírodních procesů v kulturním území bez ohledu na společnost. Dochází tak k „privatizaci státní správy chráněné Šumavy pro skupinové, úzce odborné zájmy“ (do jisté míry je zde vzdálená paralela s ostrovy Brioni v Chorvatsku). Škody v oblasti Šumavy již specifikovalo více než 10 soudních znalců a některá města. VZHLEDEM K IDEOLOGICKÉ ZVǓLI, „MÓDNĚ“ SLEDUJÍCÍ NÁSILNÉ ZAVEDENÍ „BEZZÁSAHOVÉ DIVOČINY“ NA ŠUMAVĚ, PODPOŘENÉ SLEPOU POLITICKOU MOCÍ A MASMEDII, DOŠLO BEZ RACIONÁLNÍHO ZDǓVODNĚNÍ A LEGISLATIVNÍHO OPODSTATNÉNÍ K NEZMĚRNÝM MNOHAGENERAČNÍM, REGIONÁLNÍM I CELOSTÁTNÍM ŠKODÁM, JEŽ V KULTURNÍM SVĚTĚ NEMAJÍ OBDOBU. Jedná se o škody vzniklé na veřejném majetku způsobeném jmenovanými správci a jejich poradci. Poslední z dlouhé řady ideologů bezzásahovosti náměstek ministra životního prostředí Ing. Tomáš Tesař v roce 2012 sděluje, že bezzásahovostí žádné škody na Šumavě nevznikají, neboť se jedná o národní park, avšak běžní lidé se selským rozumem říkají: právě proto tam vzniká nejvíce škod. Možná z neznalosti, možná účelově, neboť již po generace sledují enviromentální a lesnické vědy lesy jako složku životního prostředí ve vazbě na bioklimatické, hydrické, vodohospodářské a protierozní funkce. Protagonisté této zhoubné ideologie obvykle sledovali osobní profit a osobní kariérní posty, ne však trvalou udržitelnost a veřejný, celospolečenský zájem. Byla narušena zásada trvalé udržitelnosti, proklamovaná EU, takže vznikají rizika rozsáhlých environmentálních, sociálních a ekonomických ohrožení a poškození, o nichž vyšla řada seriózních vědeckých a odborných analýz s užitím standardních vědeckých poznatků, na které není odpovídáno vědeckými argumenty. Místo zodpovědné správy svěřených přírodních hodnot dochází k hazardnímu experimentu, v jehož pozadí se rýsují zločinné škody. Dochází k situaci, kdy je potřebné sledovat náklady, které má společnost nést k uspokojení skupinového zájmu „bádání“ jak si příroda pomáhá sama a to ve velkém měřítku v kulturní krajině a současně náklady nevyužitých příležitostí. Nynější způsoby výpočtů ceny lesa nebo škod na něm nejsou nové. Nové jsou jen metody výpočtů. Nové jsou také kategorie lesů. Metody výpočtů lze uplatnit i na „lesy zvláštního určení“, do nichž podle lesního zákona č. 289/95 Sb. a zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. v platném znění se zahrnují všechny lesy v národních parcích. Jde o lesy s převažujícím společenským mimoprodukčním posláním. Podle výkladu Ústavu státu a práva Akademie věd ČR čj.305/99 mají však i takové lesy funkci produkční, která je pouze určitým způsobem podřízena jiným mimoprodukčním účelům. Proto i v lesích zvláštního určení může vzniknout škoda, vyčíslitelná v penězích. V důvodové zprávě k nařízení vlády č. 163/1991 Sb., je mj. uvedeno, že území Šumavy patří k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Šumava je tvořena relativně zdravými lesními porosty a spolu s Bavorským lesem vytváří nejrozsáhlejší středoevropský komplex. Na Šumavě se nacházely pestřejší a stabilnější ekosystémy a přírodně významnější, než na straně bavorské. Zřízením národního parku Šumava a stanovení jeho ochranných podmínek mělo jen v malé míře

177

a s dostatečným časovým odstupem omezit lesnické postupy, a to transformační v kulturních lesních ekosystémech, v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesnictví bylo popsáno jako nejvýznamnější plošná aktivita na území národního parku se zřetelem na zvláštní poslání lesů, což bylo rozuměno jako zlepšení přírodních veřejně prospěšných funkcí lesa, tj. funkcí lesa jako složky životního prostředí. NP Šumava byl vymezen v plochách s převládajícími kulturními lesními ekosystémy a to v kulturní obytné krajině. V I. zónách se měly lesnické zásahy postupně omezovat na opatření vedoucí k obnově a udržení samovolného vývoje lesních ekosystémů. V II. zónách mělo jít především o prodloužení obmýtní doby a o postupnou změnu druhové skladby ve prospěch vyššího zastoupení listnatých dřevin. (Podklady pro důvodovou zprávu v roce 1991 zpracoval Ing. J. Matas, Ing. V. Polák a Ing. K. Simon). Nová strategie ochrany biodiverzity EU požaduje zhodnocení tzv. ekosystémových služeb ve smyslu společenských přínosů po členských státech do r. 2014. Pilotní hodnocení travinných biotopů ČR, které zaujímají cca 11% území našeho území, zpracovalo Centrum pro otázky životního prostředí UK v l. 2010-11 (Vačkář D., Melichar J., Lorencová E., Hönigová I., In: Ochrana přírody 2/2012). Konstatuje jejich ohrožování např. zanecháním hospodaření s následným zarůstáním lesem. Z mapy celkové hodnoty služeb vyplývá, že průměrné ekonomické hodnoty jsou cca 50 tis. Kč / ha. Nejvyšší hodnoty mají vlhké a aluviální louky 75–100 tis. Kč / ha, příp. více, přičemž jsou zejména na severu Čech či Českomoravské vysočině, zatím co Šumava spíše „propadá“. Nejnižší hodnotu ekosystémových služeb mají intenzivní louky a pastviny. V rámci regulačních služeb bylo hodnoceno ukládání uhlíku (regulace klimatu), zadržování a odtok vody, regulace půdní eroze, odstraňování dusíku (zneškodňování odpadů) a odolnost invazním druhům. Jako rekreační funkce estetická hodnota, jako zásobovací funkce produkce travin, resp. masa. Uvádí se, že horské louky nejlépe slouží rekreaci a nejlépe odolávají invazím, avšak travní biotopy v mírném pásu jsou podmíněny lidskou péčí. Závěrem se sděluje, že identifikace a zhodnocení služeb přírody je nezbytným krokem k zastavení degradace přírodního prostředí a začlenění složek přírody do rozhodovacích procesů. Od dávných dob si lidé uvědomovali, jaký význam pro ně mají lesy. Uvědomovali si to i panovníci. Karel IV. vydal v r.1370 zákoník Maiestas Carolina, který obsahoval 7 článků k přísné ochraně lesů nebo Marie Terezie, která o tom vydala v r.1754 „Císařský patent lesů a dříví“. Věděli to všichni sedláci i chalupníci, kteří dovedli podle „Josefínského katastru“ z r.1785 rozeznat les dobrý a špatný a podle toho jej také ocenit v peněžní hodnotě. Již tehdy se vycházelo z výměry, zásob, stáří a doby obmýtní. I tehdy byla např. na Schwarzenberském panství v jižních Čechách „kategorie lesů, nepřinášejících žádného užitku“, avšak přesto byla finančně ohodnocena a platila se z nich nižší daň. Jedná se o škody vzniklé na veřejném majetku způsobeném jmenovanými správci a jejich poradci. Poslední z dlouhé řady ideologů bezzásahovosti náměstek ministra životního prostředí Ing. Tomáš Tesař v roce 2012 sděluje, že bezzásahovostí žádné škody na Šumavě nevznikají, neboť se jedná o národní park, avšak běžní lidé se selským rozumem říkají: právě proto tam vzniká nejvíce škod. Možná z neznalosti, možná účelově, neboť již po generace sledují enviromentální a lesnické vědy lesy jako složku životního prostředí ve vazbě na bioklimatické, hydrické, vodohospodářské a protierozní funkce. Protagonisté této zhoubné ideologie obvykle sledovali osobní profit a osobní posty, ne však trvalou udržitelnost a veřejný, celospolečenský zájem. Byla narušena zásada trvalé udržitelnosti, proklamovaná EU, takže vznikají rizika rozsáhlých environmentálních, sociálních a ekonomických ohrožení a poškození, o nichž vyšla řada seriózních vědeckých a odborných analýz s užitím standardních vědeckých poznatků, na které není odpovídáno vědeckými argumenty. Místo zodpovědné správy svěřených přírodních hodnot dochází k hazardnímu experimentu, v jehož pozadí se rýsují zločinné škody. Dochází k situaci, kdy je potřebné sledovat náklady, které má společnost nést k uspokojení skupinového zájmu „bádání“ jak si příroda pomáhá sama a to ve velkém měřítku v kulturní krajině a současně náklady nevyužitých příležitostí. Nynější způsoby výpočtů ceny lesa nebo škod na něm nejsou nové. Nové jsou jen metody výpočtů. Nové jsou také kategorie lesů. Metody výpočtů lze uplatnit i na „lesy zvláštního určení“, do nichž podle les. zákona č. 289/95 Sb. a zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/92 Sb. v platném znění se zahrnují všechny lesy v národních parcích. Jde o lesy s převažujícím společenským mimoprodukčním posláním. Podle výkladu Ústavu státu a práva Akademie věd ČR čj.305/99 mají však i takové lesy funkci produkční, která je pouze určitým způsobem podřízena jiným mimoprodukčním účelům. Proto i v lesích zvláštního určení může vzniknout škoda, vyčíslitelná v penězích.

178

Krátkozrace vynucované spontánní degradační procesy náhlou destrukcí stromové složky lesních porostů, zejména ve vyšších polohách, mají rozsáhlé dlouhodobé negativní dopady. V optimálním případě nový, funkčně účinný les vyroste za dobu 3 lidských generací. Pozitivní přínosy bezzásahovosti nebyly analyzovány a racionálně zdůvodněny, protože jsou založeny na ideologické a nedefinované „divočině“. Přesto je tento princip urychleně „politicky“ prosazován. Uvedený text rozsáhle publikuje škodlivost této fundamentální ideologie, vycházející z tzv. „hlubinné ekologie“ a to jak v environmetální, tak ekonomické i sociální oblasti. Selhalo zejména Ministerstvo životního prostředí ČR a Správa NP a CHKO Šumava, k selhání vydatně napomohli někteří členové tehdejší vědecké rady a fundamentální aktivisté divočiny. K pochopení rozsahu vzniklých škod je potřebné analyzovat konkrétní vyhodnocení dopadu avanturistického hazardu nátlakové skupinky požadující bezzásahovost proto, aby získali experimentální objekt dílčích oborů přírodních věd a mohli doma vidět průběh přírodních procesů v kulturním území bez ohledu na společnost. Dochází tak k „privatizaci státní správy chráněné Šumavy pro skupinové, úzce odborné zájmy“. Škody jsou způsobené v následujících oblastech: Škody na lesích -škody na lesních pozemcích : dočasné i trvalé -škody na horní hranici lesa : nebezpečí trvalého odlesnění - škody na lesních porostech : řediny, zabuřenění, likvidace přirozené obnovy, prodloužení doby obnovy - škody na dřevoprodukčních funkcích: ztráty na dřevě, dřevo k zetlení, tlející stojící stromy, ztráty přírůstu na mladých stromech, vysoký úhyn mladých stromků z přirozené i umělé obnovy, nutnost náhrady dřeva jinými materiály, např. železem či plasty z neobnovitelných zdrojů -škody na nedřevoprodukčních funkcích: sběr plodin, klestu Škody na chráněných biotopech a biodiverzitě - škody na chráněných biotopech: BR, EVL, PO, NP, CHKO, PR, TUH (trvale udržitelné poškození hospodářství, poškození genetického základu-odumření geneticky cenných stromů a celých porostů - škody na biodiverzitě a chráněných organismech: nižší počet ptačích druhů, malé věkové rozpětí stromů, nižší počet druhů bylinné vegetace Škody na krajině a krajinném rázu: změna typického vzhledu, zhoršení podmínek pro rašeliniště Škody na vodním režimu: zadržování vláhy, vsak do půdy, rychlejší tání sněhu,nebezpečí povodní, kvalita spodních vod, eutrofizace, CHOPAV, regulace oběhu vody včetně výparu, přísušky Škody na půdním režimu: likvidace humusu, eroze, obnažení skalního podloží, ochuzení půdního edafonu, zamokření, zhoršení půdní bonity,přehřátí Škody na mezoklimatu: - škody na zhoršeném mezoklimatu: oteplování, obsah oxidů uhlíku, zhoršení vlhkosti, zrychlení větru, zkrácení doby sněhové pokrývky, zvýšené přímé sluneční záření, nižší vázání vzdušného dusíku -škody na zdravotních funkcích: zhoršení smogové situace, zhoršení filtrace ovzduší i horizontálních srážek, přenos imisí do vzdálených míst, menší tvorba vzdušného kyslíku a antialergenů i příznivých volatilních látek Škody ekonomické: - škody ekonomického vývoje: snížení zaměstnanosti, likvidace dřevozpracujících řemesel, živností a průmyslu - škody vlastníků -škody na sousedních i vzdálených majetcích: šíření škodlivých vlivů na lesy v ČR i škody na lesích Bavorska a Rakouska -škody ze zvýšení požárního nebezpečí-škody na stabilitě lesa: proředění porostů, snížení zakmenění, otevření porostních stěn, ukazatelem může být objem nahodilé těžby -škody na možnostech prodeje dřeva: potíže s certifikací PEFC, FSC

179

-škody na ceně majetku: dle zák.č.151/1997 Sb. a oceňovacích vyhlášek, náhrada lesa za travní biotop -škody finanční: mimořádné náklady na zpracování, odkorňování nastojato umělé krácení tj. lámání stojících stromů,spotřeba odparníků, dotace ze státního rozpočtu pro NP a nevládní organizace, poskytování grantů, zaměstnávání dočasných specialistů ke zjišťování výskytu kůrovce, neúčelná asanace napadených stromů po výletu kůrovce. Škody sociálně společenské: likvidace cest.

zhoršení bezpečnosti proti úrazům a proti požárům, omezení přístupu,

Škody v oblasti Šumavy již specifikovala řada znalců a právníků, např.: - doc. Ing. Pavel Alexandr, CSc. - Ing., aut.Arch. Samuel Burián, znalec v oborech ochrana přírody a ekonomika - prof. Ing. Jan Čermák, CSc. - doc. Ing. František Fér, CSc. - Ing. Vladimír Krečmer, CSc., znalec v oborech ochrana přírody a mimoprodukční funkce lesa v krajinném prostředí - Petr Martan, poradce v lesnictví - Ing. Václav Alexandr Mazín, PhD., znalec v oboru ochrana zemědělských půd a oboru krajinná ekologie - Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc., znalec v oboru ochrany lesa - Ing. Karel Simon, znalec v oboru lesní hospodářství (funkce lesů v krajinném – přírodním a životním prostředí) - prof. Ing.Luděk Šišák, CSc - JUDr. František Talián - Ing.,aut.Arch. Pavel Valtr, znalec v oboru ochrana přírody (životní prostředí, ekologie, dendrologie) a znalec v oboru ekonomika (vlivy antropogenních činností) - zpracováno např. posouzení imisních škod lesních porostů v l. 2001 a 2002 - Ing. Ivo Vicena, CSc., znalec v oboru lesnické ekonomiky - Prof. Ing. Ilja Vyskot, CSc., pověřený MŽP ČR vědeckým rozborem ekonomické hodnoty přírodních procesů pro přírodu - Město Kašperské Hory - Město Volary. Demagogická vize bezzásahové divočiny byla většinové opoziční společnosti vnucována nejprve pokradmu a nenápadně, následně pak s využitím „klasických“ metod prosazení skupinových zájmů: účelová propaganda, mlžení, korumpování a zastrašování. Ideologie bezzásahovosti, uplatňovaná v kulturním území Šumavy, přinášející dlouhodobé škody, připomíná revoluční, tragicky realizované komunistické vize „lysenkismu“ sovětského bloku v zájmu světlých zítřků, „kulturní revoluce“ či „velkého skoku“ v Číně, nebo současnou skutečnost v převážně bezzásahové Kubě, s fatálními dopady. Žel mladší, nebo i starší generace, neznalá světových situací, není ochotna tyto zkušenosti reflektovat. Pro zamezení a opakování podobných rozsáhlých katastrof je nutno hledat osobní selhání a odpovědnost jednotlivých konkrétních pracovníků. Jedná se o období let 1991 – 2010, zejména po roce 1999. Marnotratnost vůdčích ideologů bezzásahovosti na Šumavě a jejich dopady lze přirovnat k vývoji původně bohatého automobilového města Detroit v USA, kde se odehrává největší bankrot města v Americe a které mělo více než dvojnásobný počet obyvatel. K ozdravení města, opravám a obnovení ekonomiky a služeb, podobně jako k ozdravení Šumavy jsou potřebné značné prostředky. Původně ekonomicky zdatná Šumava živila také více než dvojnásobek současného počtu obyvatel, několikanásobek hospodářských zvířat, množství prosperujících podniků a k tomu všemu měla výrazně vyšší biodiverzitu a nenarušený krajinný ráz. To vše díky racionální lidské činnosti, ale právě to nejvíce vadilo ideologické zvůli výrobců bezzásahové virtuální divočiny. Současná rigidní konzervativní územní ochrana přírody často snižuje chráněné hodnoty biotopů a biodiverzity, přičemž naše nadměrná ochrana začíná závažně limitovat a ohrožovat vyváženost environmentálního, ekonomického a sociálního rozvoje. Opodstatněnost prováděné velkoplošné ochrany je potřebné dokládat referenčním porovnáním stavu chráněných subjektů před vyhlášenou ochranou

180

a následně vždy po 5 letech. Bez vědoucí asistenční ekosystémové pomoci dochází pouze ke snižování žádoucí biodiverzity. Současně realizovaný způsob ochrany přírody fatálně selhal, zejména zcela nezodpovědně politicky prosazovaná bezzásahovost v druhotných / kulturních biotopech. Selhalo MŽP ČR, Správa NP a CHKO Šumava, ČIŽP, ale i demokratické principy. Selhává také právo. Demagogická vize bezzásahové divočiny byla většinové opoziční společnosti vnucována nejprve pokradmu a nenápadně, následně pak s využitím „klasických“ metod prosazení skupinových zájmů: účelová sofistikovaná propaganda, mlžení, korumpování a zastrašování. Ideologie bezzásahovosti, uplatňovaná v kulturním území Šumavy, přinášející dlouhodobé škody, připomíná revoluční, tragicky realizované komunistické vize „lysenkismu“ sovětského bloku v zájmu světlých zítřků, „kulturní revoluci“ a etapu „velkého skoku“ v Číně, nebo současnou skutečnost v převážně bezzásahové Kubě, s fatálními dopady. Žel mladší, nebo i starší generace, neznalá světových situací, není ochotna tyto zkušenosti reflektovat. Pro zamezení a opakování podobných rozsáhlých katastrof je nutno hledat osobní selhání a odpovědnost jednotlivých konkrétních pracovníků. Jedná se o období let 1991 – 2010, zejména po roce 1999. UVEDENÉ SKUTEČNOSTI SI VYŽADUJÍ PŘEHODNOTIT SOUČASNĚ USKUTEČŇOVANÝ ÚZEMNÍ ZPǓSOB OCHRANY PŘÍRODY V ČR, VČETNĚ OCHRANY VLASTNÍ ŠUMAVY.

Vyjádření Ing. Vladimír Valenty, CSc. s využitím znaleckého posudku Ing. Ivo Viceny, CSc. Prameny Vltavy Po sedmi letech jsem 15.5.2013 vrátil k pramenům Vltavy. To, co jsem spatřil, byl mocný zážitek. Celou noc se mi o tom zdálo, ze spánku jsem se vyděšeně probouzel. Pronásledoval mne pavor nocturnus, noční děs. Před sedmi lety Vltava symbolicky pramenila z křišťálové studánky utápějící se v zeleni nádherného vysokokmenného lesa, v němž nemálo smrků svým vzrůstem napovídalo, že započaly svůj život v lůně pralesa. Již tehdy na některých místech však byla patrná napadení kůrovcem, který se šířil z bezzásahových zón Bavorského národního parku. Tehdy se ještě dalo cílenými ochrannými zásahy ničivé dopady kůrovcové invaze omezit. Řada zkušených lesníků varovala před kolapsem unikátního ekosystému pralesního typu. Nesmírně si vážím „Znaleckého posudku č. 4/2007 na zhodnocení ochrany lesních ekosystémů proti kůrovcům v oblasti Národního parku Šumava Prameny Vltavy“, který vypracoval vzdělaný a zkušený šumavský lesní inženýr Ivo Vicena, CSc. Budu z něj citovat: „Již dříve vyhlášená státní přírodní rezervace „Pramen Vltavy“ byla v roce 2007 zahrnuta do I. zóny ochrany přírody NP Šumava č. 58 o výměře 76,90 ha . Jde o reliktní ekosystém vysoké hodnoty, který vzhledem k poloze a geologické historii má být chráněn před jakýmkoliv narušením.“ Celé území 1. zóny č.58 Prameny Vltavy bylo v roce 2000 porostlé kvalitními lesními porosty přírodě blízkého až pralesního typu. Stromy ve stáří 100 - 323 let vznikaly tedy za velmi dlouhé období několika set let a porosty byly proto výrazně různověké. Podívejme se, jak je Správa národního parku chránila. Budu citovat opět inženýra Vicenu, který vývoj území 1. zón č. 58, č. 59 a č. 60 v LVS 8K, 8R a 8G dlouhodobě sledoval: „1. Pohled z roku 2000 do geneticky vysoce cenného autochtonního smrkového porostu 80A1u Pramenské cesty: kmeny jsou tvarově kvalitní, vysoké, se štíhlými korunami. Část na snímku je dosud kůrovcem nepoškozená. 2. Pohled na geneticky cenný strom ev.č. 11397 s výčetní tloušťkou 64 cm. Takové stromy mají být trvale chráněny. Strom však odumírá po napadení kůrovcem v r. 2006, kůra opadává. 3. Pohled do porostu 79A1. V roce 2006 v porostu stojí velký počet mrtvých stromů po žíru kůrovce. Z mrtvých stromů již opadala kůra. Mrtvé stromy během příštích 3-7 let podlehnou hnilobě a spadnou k zemi. Z porostu zůstane pouze ředina. V porostu bylo v r. 2005 zjištěno 201 ks kůrovcem napadených stromů, jejich počet během roku 2006 podstatně vzrostl. Stav v r. 2006 nebyl vyznačen. 4. Pohled na hranici porostů 80G a 80D: v době terénního šetření 12. prosince 2006 se prováděla těžba kůrovcem napadených stromů. Podle rezivého zbarvení jehličí a opadávající kůry byla tato těžba prováděna pozdě, neboť kůrovec již v létě r. 2006 strom opustil a napadl stromy v okolí. Pokud tyto lesy zlikviduje kůrovec za dobu 10 let, může vzniknout pouze nežádoucí stejnověký smrkový les. Růst stromů je zde velmi pomalý, do výšky 130 cm, kdy jsou stromy již odolné proti nepříznivým vlivům, trvá růst až 10-52 roků. Po tak dlouhé době nebudou již na ploše stát žádné plodící stromy a vznik nového lesa není proto zajištěn. “

181

Před 13 lety vysokokmenný, přírodě blízký až přírodní zelený les na Pramenech Vltavy se stal otřesným zážitkem. Další unikátní lesní ekocenózy se staly obětí fanatiků bezzásahovosti. Až budu promítat dokumentární snímky svým dětem, jak jim vysvětlím, že naše generace dopustila takovou spoušť. Navíc v ještě místech téměř posvátných, kolem pramene národní řeky Vltavy. Národní park Šumava se vyhlašoval proto, aby se Šumavě dostalo zvýšené ochrany a péče pro zachování Zelené střechy Evropy s unikátními fragmenty pralesního charakteru nám i budoucím. Ta „zelená střecha či plíce Evropy“ zejména za posledních 8 let povážlivě zešedivěla a propadla se. Celé toto území dnes připomíná bitevní pole, přes které se přehnala nelítostná válečná vřava. Po II. světové válce se v Německu stavěly památníky s nápisy Die Tote mahnen – mrtví varují, a Nie wieder Krieg – už nikdy válku. Aplikuji tuto historickou zkušenost na Šumavu a říkám – už nikdy bezzásahovost. Absolutní bezzásahovost je obsesivní fikce a ve svých důsledcích je to ten nejbrutálnější zásah do lesních ekosystémů ať kulturních či přírodě blízkých v kulturní Evropě. Jejím výsledkem není přeměna kulturních lesů na přírodě blízké, ale náhlá totální destrukce nejen člověkem vysazených a staletí opečovávaných lesů, ale i kolaps vzácných zbytků jedinečných pralesních fragmentů se stromy 200 až 350 a více let starými. Obětí správou NPŠ podporované kůrovcové gradace se stal i evropský unikát, smrk nad Plešným jezerem v I. zóně NP Šumava č. 124 „Trojmezná“, na Fakultě lesnické a dřevařské ČZU prokazovaného stáří 559 let v roce 2004 ještě naprosto zdravý a zelený (Bližší údaje viz Lesnická práce 11/2011, str. 26). Fascinuje představa, že vyklíčil v době krále Holce, vyrůstal v dobách Husitského krále, v době první protihabsburské stavovské revolty dosáhl stoletého jubilea, za Třicetileté války mu bylo dvě stě let, při korunovaci Marie Terezie tři sta let. Více než čtyřsetletý ve zdraví přečkal velkou šumavskou kalamitu po roce 1868. Konce Druhé světové války se dočkal ve věku 500 let. Přečkal zištné mýcení šumavských pralesů i mýcení statečných za nacizmu a bolševizmu. Přežil zválcované naděje Pražského jara, reálný socializmus i posametový zvrat do gangsterské demokracie (citace V. Havla, r. 1997). Zákeřnou „coup de mort“ tomu rytíři šumavských hvozdů zasadili až Zelení maniaci posedlí psychotickou fikcí virtuální divočiny. Jimi prosazený teror bezzásahovosti způsobil gradaci kůrovcového žíru, jehož obětí se staly unikátní pralesní ostrůvky v moři kulturních porostů. Právě tyto dnes už nesouvislé zbytky dávného pralesa měly být zřízením národního parku ve zvýšené míře chráněny. Stal se však pravý opak. Zvůlí hrstky jednostranně zaměřených lidí byla proti smyslu existence národního parku vnucena destruktivní hypotéza bezzásahovosti. Jejich vinou se Šumava po 22 letech ochrany přírody v národním parku stala mementem svévolného uvolnění ničivých sil a sadistických projevů zlé vůle. Oni záměrně zneužili Kyrilla, když říkali, necháme na těch polomech kůrovce namnožit, až všechno sežere a nebudeme se už muset vůbec s nikým dohadovat. A v tomto smyslu si vydávali ministerská rozhodnutí a nařízení správy NPŠ a tak si také destruktivně počínali. Výsledkem je největší známá kůrovcová pandemie na území NP Šumava v celé historii. Svévoli několika „vyvolených“ usnadnila neexistence zákona o Národním parku Šumava. Proto také všechny opakované návrhy zákona byly pod různými záminkami likvidovány. Proto je také nutné všemi silami se zasadit o přijetí zákona o NPŠ předloženého Plzeňským krajem za aktivní podpory Jihočechů. V tomto zákoně očekáváme, že bude zakotvena věta zcela zásadního významu : „ V prvních zónách provádět maximálně citlivou péči a důslednou ochranu před škodlivými činiteli v zájmu zachování jedinečných přírodních ekosystémů, které jsou stanovištěm vzácných druhů a zároveň přírodně kulturní památkou. “ Jen snaha a činnosti vedoucí k zachování a rozvíjení unikátních ekosystémů jako celku opravňují vznik národního parku. Jestliže by tyto jedinečné ekosystémy a vzácné druhy nejen nebyly chráněny, ale záměrně zlovolně ničeny, pak k čemu národní park? Znalecký posudek č.4/2007 Prameny Vltavy Ing. Ivo Viceny, CSc. Posudek byl předložen 9. března 2007, tedy vypracován ještě před tím, než byly známy celostní důsledky polomů způsobených orkánem Kyrill a před ještě rozsáhlejší destrukcí šumavských lesních ekosystémů záměrně vyvolaných avanturistickými rozhodnutími ministra Bursíka, jeho náměstka Mika a ředitele Krejčího v letech 2007 - 2012. Výsledkem jejich svévolného experimentu jsou 3 miliony mrtvých stromů zahubených kůrovcovou pandemií. Analýza a predikce vývoje lesních ekosystémů v NPŠ podle Znaleckého posudku č. 4/2007 Ing. Viceny se tedy ukázala v průběhu několika následujících let naprosto správnou a přesnou. Katastrofální nezodpovědná a neprofesionální rozhodnutí MŽP a ředitele NPŠ v letech 2005 2010, jejichž důsledkem je záměrná destrukce ať vysokokmenných původně kulturních lesů či jedinečných pralesních fragmentů a kolaps citlivých horských lesních ekosystémů na rozloze 16 000 ha potvrzuje,

182

hodnotí a vyčísluje ve svých znaleckých posudcích Ing. Karel Simon z let 2007 až 2013. Na obrovské ekologické ztráty lesních ekosystémů poukazoval též prof. Ilja Vyskot z MZLU v Brně. Cituji Ivo Vicenu dále: „Vzhledem k podobnému charakteru rezervace Prameny Vltavy byly při založení Národního parku vytýčeny v těchto místech další dvě 1. zóny, přísně přírodní. Je to vrchoviště nad Vltavskou cestou o výměře 62,1 ha, které tvoří zónu č. 59 a zóna č. 60 „Černohorský močál“ o výměře 92,3 ha, vzdálená od Pramenů Vltavy 2,5 km. Rostou zde původní staré smrkové lesy, okolí rašelinišť je lemováno klečovými porosty. Samotná vrchoviště nejsou příliš hluboká, největší hloubka je 120 cm, průměrně však do 50 cm. Vytéká zde pod Černou horou „Černý potok“ jako hlavní pramen řeky Vltavy. Patří k místům, kde pramení zdroje surové pitné vody. Prameny Vltavy jsou mimořádně důležitou oblastí Šumavy především pro horské vrchoviště s významnou ekologickou funkcí. Je osobitým reliktním ekosystémem, které si udrželo mnohé organizmy z časově velmi vzdálených období, zejména flóry a některé specifické skupiny bezobratlých živočichů. V současné době plní významnou funkci hydrologickou. Do těchto míst také současně směřují hlavní plány revitalizace unikátních činných rašelinišť a vrchovišť podle Ramsarských dohod, zaměřené na ochranu vzácných druhů, přežívajících zde od konce dob ledových. I když jde v této zóně o původní autochtonní porosty je v nich zastoupen vzhledem k velké nadmořské výšce pouze smrk, pouze v porostu 79 A3 je na ploše 6,45 ha kosodřevina. Proto ani v budoucnu se nedá očekávat jiné zastoupení dřevin. Souše se v r. 2000 vyskytovaly pouze na ploše 2,07 ha, tedy na necelých 3% rozlohy. V bylinném patře se vyskytují např. rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum) nebo dřípatka horská (Soldanella montana), které jsou na seznamu ohrožených druhů podle vyhl. č. 395/92 Sb. Likvidací horního stromového patra je existence těchto druhů vážně ohrožena. Do území 1. zóny č. 58 zasahují z dálkových zdrojů průmyslové imise. V r. 2000 bylo v bezprostřední blízkosti I. zóny č.58 zjištěno poškození lesních porostů průmyslovými exhaláty stupněm 0/1 (první příznaky poškození) a 1 (mírné poškození) na ploše 29 ha a to zejména na sousedním východním svahu Černé hory. Pokud je takto poškozených stromů málo, zařazují se celé porosty do „Pásma ohrožení D“. Do tohoto pásma je zařazena celá 1.zóna č. 58. Při větším počtu takto poškozených stromů se celé porosty zařazují do „Pásma ohrožení C“. Toto pásmo bylo vytýčeno v r. 2000 pro sousední 2. zónu, např. porost 80D1. Kriteriem pro toto zařazení byla zjištěná koncentrace SO 2 a to 20 – 60 μg.m3. V depozici usazených srážek byla v r. 2004 dále zjištěna vyšší kyselost pH a vyšší obsahy dusíku, chlóru, zinku, železa, hliníku, olova, mědi a dalších prvků jako arsenu nebo kadmia, které při zvýšených koncentracích působí škodlivě na přírodu i lidskou populaci. Po likvidaci horního stromového patra kůrovcem bude filtrační schopnost lesa zlikvidována. Dospělý smrkový porost zachytí až 130 kg síry/ha za rok a z každého kubického metru vzduchu 130 mikrogramů polétavého prachu. Po likvidaci dospělých porostů v těchto lokalitách dolehnou škodlivé prašné a plynné exhaláty bezprostředně na lesy 1. zóny č.58 a budou větrem přeneseny do dalších míst. Vzhledem k této skutečnosti musí být ochrana cenných genetických porostů mimořádně pečlivá. Celé území 1. zón č. 58, č. 59 a č. 60 je porostlé kvalitními lesními porosty. Stromy jsou ve stáří 113-323 let, vznikaly tedy za velmi dlouhé období 210 let a porosty jsou proto výrazně různověké. Pokud je zlikviduje kůrovec za dobu 10 let, může vzniknout pouze nežádoucí stejnověký smrkový les. Růst stromů je zde velmi pomalý, do výšky 130 cm, kdy jsou stromy již odolné proti nepříznivým vlivům, trvá růst až 10-52 roků. Po tak dlouhé době nebudou již na ploše stát žádné plodící stromy a vznik nového lesa není proto zajištěn. Celá oblast NP byla vyhlášena ptačí oblastí podle kriterií NATURA 2000. Na ochranu ptactva se odvolává také Správa NP, kdy při vydání svého „Rozhodnutí čj.620/1654/04“ ze dne 25. 5. 2005 o opatřeních proti kůrovcům se výslovně uvádí pro I. zónu č. 58 (Prameny Vltavy) jako předmět ochrany datlík tříprstý a tetřev hlušec. Smyslem ochrany ptactva jsou však nejen vyjmenované dva druhy, ale obecně celé ptactvo oblasti. V této souvislosti je nutno uvést obsáhlý ornitologický výzkum katedry ekologie České zemědělské univerzity v Praze z r. 1999, který v bezprostřední blízkosti Pramenů Vltavy (cca 3 km) zjišťoval výskyt ptactva podle prostředí zvlášť pro lesy vysoké a zdravé a pro lesy mrtvé, tedy pro lesy, v nichž v důsledku žíru kůrovce odumřelo horní stromové patro. Sčítáním bylo zjištěno 56 druhů ptáků, u nichž u řady druhů byl v mrtvém lese zaznamenán radikální ústup celkového počtu i jednotlivých druhů na plochách mrtvého lesa. K ustupujícím druhům patří například pěnkava, pěnice, budníček, pěvuška, králíček, drozd, kos a další. U některých druhů, jako u pěnkavy je zřetelné, že v porostech odumřelých se sice vyskytuje, ale přestala tam

183

hnízdit. Některé z těchto druhů byly označeny jako indikátory stavu usychajících lesů. V mrtvém lese po žíru kůrovce je velmi ohrožen vzácný ořešník. To platí podobně i o králíčkovi (Regulus regulus L.), jehož výskyt v mrtvém lese poklesl na pouhou pětinu ve srovnání s lesem zdravým. Výklad Správy NP v „Rozhodnutí“ čj. 620/1654/04 z 25.5.2005 o způsobu ochrany datlíka tříprstého je odborně nesprávný. V údajném zájmu o jeho ochranu Správa NP Šumava omezuje likvidaci kůrovce a rozšiřuje plochu mrtvých lesů. Biotop datlíka je však převážně vázaný na horní hranici bučin a nižší polohy horských smrčin; touto oblastí 1.zóna č.58 není. Jako druh, živící se hmyzem, zejména kůrovci je vázán i na kůrovcové oblasti a po uschnutí smrků se jeho výskyt po odumření horního smrkového patra automaticky sníží, poněvadž se sníží i jeho potravinová základna. Jako predátor kůrovců se datlík nikdy neprojevil a žádné odborné publikace o kůrovci (V. Skuhravý, V. Zumr) ani při nynější kůrovcové kalamitě ho jako predátora neuvádějí. Důvody, uváděné pro ochranu tetřeva hlušce podle Rozhodnutí MŽP čj.620/1654/04 z 25. 5. 2005 lze označit za odborně správné. Potravou tetřeva jsou ve vegetačním období z 80% lesní plody, bobule, semena, jehličí a mladé výhony, z 20% hmyz, měkkýši a červi, v zimě jen jehličí, pupeny a semena. V zimě je jeho potrava jen z živých rostlin a stromů, živočišná potrava v půdě je nedostupná. Z toho vyplývá, že pro jeho zachování a podporu jsou nezbytné dospělé a zdravé, zelené a tudíž nikoliv suché lesy. Zákaz těžby kůrovcem napadených stromů vedl k podpoře kůrovců a je proto z těchto hledisek pro ochranu ptactva neodborný a vede ke zhoršování ptačích životních podmínek. Úbytek ptactva v mrtvých lesích po žíru kůrovce je pro návštěvníky patrný také tím, že není slyšet jejich zpěv a tím se snižuje také turistický prožitek. Toto stanovisko podporuje „Vyjádření obce Horská Kvilda ze dne 24. 7. 2006“, která uvádí, že argumentace Správy NP a MŽP k ochraně „naturových“ ptáků je zcela protichůdná, ryze účelová a proto nepřijatelná. Bylo zjištěno, že i elitní výběrové stromy jsou napadeny lýkožroutem z 1. rojení r. 2006 a že se neprovádí žádné opatření k jejich ochraně. Z napadených elitních stromů kůrovec vyletěl v létě r. 2006, z dalších vyletěl v teplém podzimu r. 2006 po druhém rojení a rozšířil se tak do okolí. Z každého takového stromu se podle způsobu množení kůrovec rozšíří 5,8 krát. Skutečně bylo v bezprostřední blízkosti zjištěno dalších 14 stromů, ze kterých již opadává kůra. Postup Správy NP je v přímém rozporu s uvedenými předpisy, které kladou důraz na ochranu geneticky vhodných porostů a jejich dlouhodobé zachování. Nezasahováním proti kůrovcům došlo k podstatnému zhoršení, k radikálnímu snížení počtu živých plodících stromů až na zakmenění 0,6. Ze zjištěných napadených stojících stromů se odumírání dále rozšíří, což povede k další postupné likvidaci celé genové základny. Řídké porosty poškozují vichřice podle stupně proředění až 10 krát silněji. To se projevilo i při vichřici Kyrill z 18 a 19. ledna 2007 v sousedních porostech 2. zóny, ve kterém leží dle odhadu přes 1000 m 3 polomů. Proto k likvidaci horního patra může dojít ještě dříve větrem, než ho zničí kůrovec. Náměstek ministra RNDr. Libora Ambrozka, RNDr. Ladislav Miko zakázal asanaci kůrovci napadených stromů v I. zóně č. 58 Prameny Vltavy do té doby než o tom rozhodne komise. Komise sestavená náměstkem Mikem zakázala pokračovat v asanaci stromů. Rozhodnutím komise bylo výslovně zakázáno pokácení napadených stromů. Usnesení, stanovené komise, předcházela blokáda asanace napadených stromů aktivisty Hnutí Duha. Blokáda trvala od 15. srpna do počátku září 2003. Na jaře roku 2004 dokončil lýkožrout smrkový žír v NP Bavorský les. Ohnisko čítalo cca 1200 stromů a vyskytovalo se již přímo u státní hranice. Jednalo se o poslední živé smrky v blízkosti I. zóny č. 58. V roce 2007 byl zjištěn při monitoringu I. zóny č.58 již 25 násobek souší oproti roku 2003. V roce 2003 bylo zjištěno 18 ks souší a v roce 2005 již 456 ks souší. Převážná většina souší zjištěných v roce 2005 je v porostech přímo navazujících na porostní skupinu 80G2, která by měla být předmětem ochrany zvláště významného genetického zdroje pro 8. vegetační stupeň. Z celkové plochy I. zóny č.58 „Prameny Vltavy“ odumřelo do r.2006 cca 20 ha lesa, tedy 26%. Správa NP ztratila spolehlivý přehled a/nebo aktuální stav kůrovcem napadených stromů záměrně nezjišťovala. Při bezzásahovém managementu všechny dospělé smrkové porosty v oblasti „Pramenů Vltavy“ budou do 8-10 roků zcela zlikvidovány. Důsledky takového vývoje se projeví na ohrožení pramenné oblasti Vltavy, ovlivní hydrický režim z hlediska jímání vody, odparu, rozkolísanosti odtoku a ohrozí horní tok Vltavy erozí. Bude zhoršena jakost odtékajících vod vysokým obsahem dusíku a fosforu, což se projeví i na jakosti zásob spodní pitné vody. Důsledky se projeví na teplotě, neboť suché stromy propouští více světla a záření, vyšší teploty povedou ke změně půdního rostlinného pokryvu, k rychlému rozkladu lesního humusu a tím ke zhoršení úživnosti půdy a zhorší se tím podmínky pro růst příštího lesa. Nepříznivý vliv bude mít takový vývoj na charakter blízkého vrchoviště, „Černohorský močál“, neboť lesní porosty v jeho okolí zajišťují půdní a klimatickou ochranu. Tento postup je v rozporu s ustanovením zákona č. 254/2001 Sb., o vodách ve znění pozdějších předpisů, který v § 1 ukládá všem vlastníkům půdy a vod nezhoršovat odtokové poměry, v § 2 ukládá chránit místa s přirozenou akumulací vody a v § 27 zlepšovat retenci území. Podle ustanovení lesního zákona č. 289/1995 Sb., § 32 je

184

vlastník lesa, tedy Správa Národního parku povinen provádět taková opatření, aby se předcházelo a zabránilo působení škodlivých činitelů na les, zejména preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organismů. Při přemnožení škůdců je vlastník lesa povinen podle téhož paragrafu, odst.2 činit bezodkladná opatření k jejich odstranění a zmírnění jejich následků. Novelizovaný z.č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, uvádí ve svém § 22, že ustanovení o zásazích proti škůdcům lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody. Text citovaného § 22 zákona č.114/92 Sb. nijak nezbavuje orgány ochrany přírody povinnosti provádět opatření proti škůdcům a chránit tak i lesy národních parků proti působení škodlivých činitelů na les. Pravomoc orgánů ochrany přírody se vztahuje pouze na zásahy, tedy způsob a rozsah, jakým mají být potřebná opatření prováděna. Zákaz těžby kůrovcem napadených stromů je z hlediska citovaných zákonů zřetelným porušením zákona ze strany jak MŽP tak i Správy NP. Pojem „opatření“ je svým obsahem pojmem širším než pojem „zásahy proti škůdcům“, které vyjadřují vlastně jednu z možných konkrétních forem „opatření“. Při vysokém rozmnožovacím potenciálu lýkožrouta se při vysoké úmrtnosti vylíhne z jedné samice za rok 200 000 brouků, z nichž při uváděné 80% parazitaci přežije po 2-3 rojení 40 000 brouků, kteří stačí usmrtit 8 živých stromů. Značné šíření v 1.zóně č.58 ukazuje podle počtu nově napadených smrků na rychlost množení za 1 rok 4-5 krát. Takový rozmnožovací potenciál byl prokázán rovněž po blokádě organizované hnutím DUHA na Plešném jezeře v r. 1999. Tam bylo zjištěno množení za jeden rok 5,8 krát. Další vývoj po r. 1999 u Plešného jezera v 1. zóně č.124 vedl během následujících let k likvidaci horního stromového patra. Podobný vývoj postihuje již i zónu č. 58. Z r. 2003 na r. 2004 se počet nově napadených stromů zvýšil 8 krát. Z r. 2004 na r. 2005 se počet napadených stromů zvýšil dále ještě třikrát. Likvidaci zralých porostů kůrovcem Správa NP nesprávně připisovala „přirozenému maloplošnému rozpadu věkovitého porostu“, odkud se údajně kůrovec „lavinovitě nešíří“. Toto neodborné tvrzení vychází z neznalosti biologie kůrovce, o němž je i v podmínkách Šumavy prokázáno šíření na vzdálenost 1300 m a více, jsou prokázány přelety a šíření větrem na vzdálenost 26-50 km. Žír kůrovce ve vrchovištní smrčině na SLT 8R měl mimořádně škodlivý vliv i na kleč, kterou kůrovec při přemnožení rovněž napadal a která měla chránit vrchoviště před vysoušením. Národní park tam přiznal 200 ks kůrovcem napadených smrků. Při prokázaném způsobu šíření kůrovce představuje existence počtu 200 ks nezpracovaných stromů za jediný rok usmrcení 6 ha dalšího porostu v r. 2007 a při pokračování povede k úplné likvidaci dospělých smrků během 4 let. Z Bavorska“ v r. 2006 vyletěl kůrovec z 1200 smrků a napadl u nás přibližně 12 ha lesa. Bezzásahový režim v národním parku Vládní nařízení č.163/91 Sb ve svém § 2 nepředepisuje zavádění bezzásahového režimu, předepisuje pouze omezení lidských zásahů a udržení stávajícího stavu. Jde o základní ustanovení, podle něhož vše, co se v Národním parku děje má být v souladu s jeho posláním. Nic, tedy žádná činnost nebo nečinnost nesmí být v rozporu s jeho posláním nebo nesmí naplnění poslání Národního parku ztěžovat nebo znemožňovat. Vedení NP Šumava usiluje o to, aby NP ŠUMAVA byl zařazen do kategorie II. podle kriterií IUCN. Podle části II. (managementové kategorie) těchto kriterií, vydaných v r. 2000 se nikde bezzásahová území v národních parcích nepředepisují. Jde o chráněná území, udržovaná především pro ochranu ekosystémů a pro rekreaci. Chráněné ekosystémy mají být navždy uchovány pro současnou i budoucí generace. Národní parky této kategorie nesmí být exploatovány, pokud by exploatace odporovala účelu, pro který byly zřízeny. V národních parcích II. kategorie lze využívat přírodní zdroje, pokud nepůsobí škodlivě na cíle managementu. Při využívání území národních parků II.kategorie musí být brány v úvahu potřeby místních obyvatel a jejich živobytí. Proto opatření, směřující k ochraně ekosystémů, tedy k ochraně před kůrovcovými kalamitami jsou v souladu s doporučeními IUCN. Na těchto zásadách nemůže nic změnit ani dopis Rogera Croftse ze dne 30. 3. 2005, který na základě krátké návštěvy Šumavy pracovníků Martina Solara a Pierra Gallanda v r. 2002 a v r. 2005 bezzásahový režim pouze doporučují. Pro misi pracovníků IUCN bylo charakteristické, že podklady pro ni ze 68 % zpracovávalo nesprávně, neodborně a tendenčně Hnutí DUHA, z 28% Národní park Šumava a ze 4% obce. Nutno zdůraznit, že ze zařazení NP Šumava do II. kategorie IUCN nevyplývají pro MŽP ani pro NP Šumava žádné ekonomické výhody ani dotace nebo subvence. Platný LHP uvádí, že v 1. zóně se uplatňuje výlučně funkce ochrany přírody, celé její území bude ponecháno přirozenému vývoji, bez ovlivňování člověkem a tedy i bez veškeré lesnické činnosti. Tato formulace zdůrazňuje ochranu přírody, vyhnula se však problematice ochrany lesa jako nejdůležitější součásti přírody před zničujícím vlivem kůrovce. Po tragické likvidaci starých šumavských porostů se v r. 2004 MŽP rozhodlo svůj postoj k bezzásahovosti přehodnotit, neboť došlo k závěru, že v podmínkách střední

185

Evropy není možný zcela bezzásahový režim. Proto ve Věstníku MŽP č.10/2004 připustilo 6 výjimek pro požární ochranu, údržbu cest a staveb, lov vybraných druhů zvěře, bránění šíření invazních druhů, ochranu vysazených listnáčů a jedle a revitalizaci vodního režimu. Je nepochopitelné, proč při těchto výjimkách nebylo pamatováno na ochranu proti kůrovci. Snaha o další rozšiřování ploch s bezzásahovým režimem nadále pokračuje a to přímo i v I. zóně č.58 „Prameny Vltavy“. Obranná opatření, tedy asanace stojící hmoty, provedená v r. 2003 a 2004 zachránila 500 -1000 dospělých smrků, tedy asi 2,5 ha lesa. Kromě odchytu bylo za dva roky oloupáno 2370 stojících stromů a ve vedlejší II.zóně pokáceno 3940 m 3. Rok 2006 však znamenal opět návrat k bezzásahovosti. Došlo k zamlčení hrozícího nebezpečí. Kromě zóny č.58 se tento nebezpečný postup týká dalších cca 500 ha již tehdy zjištěných kůrovcem napadených porostních ploch. V r. 2005 již samo MŽP připouští (čj.620/1654/04), že odumřením stromového patra dochází k zásadním změnám stavu stanovišť, které jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit (EVL). Tento stav by mohl vést ke zhoršení stavu populací jednotlivých druhů, vyžadujících přísnou ochranu podle směrnice Rady 92/42/EHS nebo směrnice Rady 79/409/EHS. Cílem ochrany EVL je udržení stavu přírodních stanovišť. Rozpad stávajících lesních porostů vlivem šíření kůrovců není v souladu s požadavky práva EU v oblasti ochrany přírody a krajiny. Současný stav, kdy na území I. zóny č.58 „Prameny Vltavy“ o celkové rozloze 76,9 ha je povoleno zpracování a asanace kůrovcem napadených stromů jen na ploše 19,41 ha, tedy pouze na jedné čtvrtině plochy vede k přímému ohrožení samotné existence této zóny. Kůrovcem napadené stromy se nacházejí podle zjištění znalce na celém území zóny č. 58 a jsou potencionálním zdrojem dalšího šíření a zničení dospělého lesa na celém území této zóny během příštích 810 let. Kůrovec se podle zjištění v této zóně při volném průběhu bez asanace rozmnoží během jednoho roku 4 násobně. Stejná rychlost množení kůrovce byla ověřena v podobné nadmořské výšce i v I. zóně č.124 (Trojmezná) v r.1999. Při vytváření EVL (Evropsky významných lokalit) podle programu NATURA 2000 a Smaragd bylo pro ochranu vrchovišť stanoveno zabezpečení lokalit proti nežádoucím vlivům z okolí. K těmto nežádoucím vlivům náleží i úhyn dospělých porostů v jejich bezprostředním sousedství. Dosavadní uplatňování bezzásahového managementu proti kůrovci odporuje doporučením, která vyplývají z vydaných evropských směrnic. Tyto směrnice výslovně uvádějí, aby i malá kůrovcová ohniska byla likvidována. Přes známá nebezpečí další likvidace starých lesů obsahovala směrnice Správy NP č.9/2006 výslovný zákaz asanace polomů a kůrovcem napadených stromů při současném rozšíření výměry území ponechaného samovolnému vývoji, tzv. režimu 0 na 20%, jde tedy o svévolné rozšíření bezzásahového území z dosavadních 13% o 55 %. Následky kalamitního rozmnožení kůrovce se projevily již nyní na ničení klečových porostů, které mají tvořit ochranu vodních toků a rašelinišť. Proředění porostů po žíru kůrovce způsobuje ohrožení zbylého porostu, neboť řediny a porostní mezery postihuje silný vítr až 6 krát intenzivněji než porosty hustší. To prokázala řada dřívějších šetření také po kalamitě r.2002 přímo v Národním parku. Proto i systematická ochrana proti kůrovci i v sousedních II. zónách je potřebná. Pro cílový soubor O21 lesů zvláštního určení geneticky cenných porostů předepsal LHP na období r. 20002009 jednoduchou přípravu půdy a v potřebné míře umělou výsadbu nejlépe obalovaných sazenic. Výchova porostu se má zaměřit na dosažení přirozeného rozestupu sazenic, zdravotní výběr (tedy i výběr kůrovcem napadených stromů), individuální výběr. Pouze návětrné stěny mají být ponechány bez zásahu. Tento LHP byl schválen dne 15. 6. 2000 ředitelem odboru ochrany lesa MŽP pod čj.00L/8/0a/00. Uplatňování bezzásahového režimu a záměrné vytváření „divočiny“ tedy odporuje ustanovení lesního zákona č. 289/95 Sb. a zák. č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a je svévolným rozhodnutím Správy Národního parku. Správa NP své záměry a svoje škodlivé postupy vtělila i do své závazné Směrnice č.9 z r. 2006, v nichž se bezzásahový „režim 0“ rozšiřuje z dosavadních 13% na 20%, tedy o celkových 53%. Samotný územní plán Jihočeského kraje nedostatečně odráží postup Národního parku, který při uplatnění dokumentu „Poslání a vize NP Šumava“, zpracované v říjnu 2005 může vést k těmto dopadům: 1. Rozsah zalesněné plochy kraje se zmenší asi o 24 000 ha 2. Území kraje se více otevře větrnému proudění s příslušnými nepříznivými důsledky orkánů pro obyvatelstvo a přírodu. Bude výrazně narušen krajinný ráz, jeden z předmětů ochrany národního parku 3. Velká plocha mrtvých lesů po kůrovci bude zachycovat méně škodlivin z ovzduší 4. Mrtvé lesy podstatně zhorší vodní hospodářství kraje, pokud jde o vsak do půdy, povodňový odtok a jakost spodní vody. Odtékající voda bude mít vyšší obsah dusíku a fosforu z rozloženého lesního humusu a zhorší se eutrofizace vodních toků a hlavně jezer Lipno a Orlík.

186

5. Zvýší se podstatně nebezpečí lesních požárů vzhledem velkému množství suchého dřeva a zvýšení teploty půdního povrchu pod mrtvými stromy 6. Správa NP a MŽP předpokládají vysoké nebezpečí padajícími mrtvými stromy pro turisty a připravuje omezení turistického ruchu (MŽP č.j. 400/3504/420/2119/03 ze dne 15.1.2004) 7. Postup Národního parku byl v rozporu s mezinárodními snahami o ochraně ptactva, omezování skleníkových plynů a působí i na zvýšení oteplování planety.“

Metodické postupy při zjišťování škod Zákon č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem jak vyplývá ze změn provedených zákonem č. 120/2001 Sb., nálezem Ústavního soudu č. 234/2012 Sb., zákony č. 539/2004 Sb., 160/2006 Sb., 41/2009 Sb., 41/2011 Sb. a 390/2012 Sb. Metodika dle les. zákona č. 289/1995 Sb. (lesní zákon) je uvedena v jeho přílohách. Vychází ze zásad ochrany lesního fondu a jeho trvalosti. Pokud je lesní půda neplní svoji funkci je předepsán poplatek státu za dočasné nebo trvalé odnětí. Vyhláška č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích Zákon č. 151/1997 Sb. o oceňování majetku a oceňovací vyhláška č. 3/2008 Sb. Zákon o oceňování majetku ukládá oceňovat majetek a to i lesy hospodářské nebo účelové či ochranné i lesy v jednotlivých zónách NP či CHKO. Cena lesa je dána součtem ceny lesního pozemku dle § 30 a na něm stojícího lesního porostu dle § 32. Cena lesního pozemku se určuje podle lesních typů SLT, vegetačních stupňů, pro pozemky v 1. a 2.zóně NP se uplatňuje srážka 20 až 40 %, při omezení hospodaření se uplatňuje srážka až 50%. Cena lesního porostu se určuje podle dřevin, jejich bonity, náklady na zajištěnou lesní kulturu, obmýtí, cenu mýtní výtěže, věku, zakmenění (hustoty). Pro lesy v národních parcích se uplatňuje srážka 20-40%. Podle této vyhlášky se oceňují i zlikvidované chráněné, ohrožené i ostatní taxony flóry a fauny Šumavy. Ekonomické argumenty jsou v podstatě jediné, které mohou zastavit nedostatečné morální a kulturní povědomí předních mocných individuí, vycházejících z moci peněz při ničení hodnot krajiny i její biodiverzity. Metodika prof. Ing. Ilji Vyskota, CSc. a kol.: Podkladem je publikace „Kvantifikace a hodnocení celospolečenských funkcí lesů ČR“, MŽP 2003. Tato metodika je založena na kvantifikaci a hodnocení prvků a parametrů ekosystémů lesa, determinujících jejich funkční účinky. Projekt „Kvantifikace a kvantitativní hodnocení celospolečenských funkcí lesů jako předpoklad pro jejich oceňování“ byl zadán Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně v roce 1996 Ministerstvem životního prostředí a etapizován v letech 1996 – 2003. Finanční hodnocení celospolečenských funkcí lesů vychází ze stavu před působením škodlivých činitelů „kůrovců“ (tj. stavu uvedenému v platném LHP k 1. 1. 2000, popř. k 1. 1. 2003) ve vztahu k aktuálnímu stavu, tj. ke dni venkovního šetření. Vědecký tým vyjádřil ekonomickou hodnotu přírodních procesů a jejich změn v lesním ekosystému pro přírodu samu, ne však „celospolečenské funkce lesů“ v klasickém pojetí, tedy pozitivní mimoprodukční efekty lesa z hlediska environmentálních a sociálních potřeb lidské společnosti. Podle doporučení státního orgánu měla být metoda využita v lesích hospodářských (analýza problematiky je ve studii Krečmer V., Šach F., Šišák L., Flora M.: K ekonomickému hodnocení mimotržních funkcí lesa z hledisek lesopolitických, In: Zprávy lesnického výzkumu 51/2006, Suppl.: p. 195-215). Metodika prof. Ing. Luďka Šišáka, CSc.: (2005) V Národním parku Šumava vstupuje do hry nový fenomén,kdy na tomto území dochází k totální destrukci lesů a lesních ekosystémů. V NP Šumava nebyl posouzen vliv na devastaci lesů, na likvidaci mimoprodukčních funkcí lesa, na životní prostředí, klimatické poměry, ovzduší, povrchové a podzemní vody, půdu, funkčnost a stabilitu ekosystémů, jak to požaduje zákon č.244/1992 Sb. Přírodní zdroj není zadarmo. Původce těchto škod by měl zaplatit za každý rok, kdy na tomto území není lesní porost a tedy nejsou plněny MPFL (mimoprodukční funkce lesa) odškodnění ve prospěch veřejnosti ve výši 3,021 mil. Kč/ha.

187

Metodika Ing. I. Viceny: Využívá zákonů č.189/1995 Sb. a č.1 kořenovníkem 51/97 Sb., vyhlášky o oceňování majetku a vyhlášky MZe č. 55/1999 Sb. o výpočtu škod na lesích s odhadem škod i budoucí újmy. Vychází se při tom z určení doby, po kterou budou tyto změny působit na stav lesních pozemků i lesních porostů podle výskytu škodlivých činitelů. Na území Národního parku je těchto objektivně existujících činitelů přes dvacet. Patří k nim kromě kůrovce další hmyz jako lýkožrouti, lýkohubi, kozlíčci, tesaříci, ploskohřbetky, klikorozi nebo lalokonosci, vyskytuje se řada houbových hnilob počínaje přípletkou, sypavkou, václavkou, kořenovníkem, troudnatcem, plstnatečkem nebo pevníkem a také zvěř. Mladé stromky utiskuje buřeň. Posuzuje dále poškození stojících stromů i mlazin, poškození přírůstových schopností proředěných porostů i jejich ohrožení abiotických vlivů jako jsou vítr, sníh, námraza a imise. Výsledek se doplňuje vyhodnocením vlivů zásahů nebo bezzásahovosti na mimoprodukční funkce. Metodika Ing. K. Simona, CSc. Metodika „Hodnota celospolečenských funkcí lesa (jako složky životního prostředí), lesních porostů vyjádřená finančně, včetně finančního vyjádření ohrožení funkcí lesa“, z r. 2000. Tato metodika vychází z jednotlivých ustanovení právních přepisů (platný zákon o lesích a zákon č. 151/1997 Sb., v platném znění, včetně platné oceňovací vyhlášky). Metodika stanovuje újmu (škodu) na celospolečenských funkcích lesa, vyjádřenou v korunách. Finanční hodnocení celospolečenské hodnoty lesa vychází ze stavu před působením škodlivých činitelů „kůrovců“ (tj. stavu uvedenému v platném LHP k 1. 1. 2000, popř. k 1. 1. 2003) ve vztahu k aktuálnímu času, tj. ke dni venkovního šetření. Soudní znalec K. Simon sděluje: V roce 1991 jsem se podílel na zpracování materiálů pro důvodovou zprávu k nařízení vlády o zřízení NP, v dalších letech jsem s kolegy upozorňoval na rizika ohrožení a poškození životního prostředí v NP v důsledku bezzásahovosti. Měl jsem to štěstí, že jsem mohl v roce 1991, popř. v dalších letech opět navštívit Prameny Vltavy, Trojmeznou a další lokality se staletými lesními porosty, které pamatovaly ještě takové osobnosti, jako byli Adalbert Stifter, Karel Klostermann a další. V současné době mohou návštěvníci Pramenů Vltavy a Trojmezné „obdivovat“ pouze mrtvé lesy a torza stromů. Naši předkové nesmírně cenné lesy Šumavy dokázali zachovat po staletí, bohužel, úzká skupina lidí svým nekompetentním jednáním rozhodla o jejich zániku. Realizací myšlenky bezzásahovosti došlo ve velmi krátké době k odumření 200 až 400 let starých šumavských velikánů na uvedených lokalitách. Základní zásadou lesníků (zakotvenou v zákoně o lesích) vždy bylo a je zajištění trvalosti a vyrovnanosti všech funkcí lesa, produkční a mimoprodukční – společenské funkce (§ 1 zákona o lesích). V úvodním § 1 zákona o lesích se uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. „Po zřízení NP Šumava v r. 1991 došlo k vyhlášení prvních bezzásahových zón, jejichž důsledkem byl vznik kůrovcových kalamit. Na počátku r. 1993 bylo vedení MŽP ČR upozorněno pracovníky ochrany lesa ČIŽP na začínající kůrovcovou kalamitu v NP Šumava a tím i na vznikající škody na přírodním a životním prostředí, na jehož základě tehdejší ministr ž. p. Ing. Benda rozhodl o vytěžení a zpracování kůrovcového dříví - celkem 19 000 m3. Za nového vedení postupně docházelo v následujících letech k rozšíření bezzásahových území v I. zónách NPŠ. V r. 1999 byly ekologickými aktivisty, vedených Hnutím Duha, zabráněno zpracování kůrovcového dříví v 1. zóně lokality Trojmezná hora, v r. 2003 došlo k obdobné blokádě v lokalitě Prameny Vltavy. Tím byl fakticky nastartován rozpad a odumření lesních porostů v těchto lokalitách a zároveň potřeba těžby kůrovcového dříví v sousedních 2. zónách. Proto pracovníci ochrany lesa ČIŽP zahajovali správní řízení ve věci ohrožení a poškození životního prostředí v lesích NPŠ, aby zabránili dalším škodám na lesních porostech v důsledku nezpracování kůrovcového dříví. V rámci odvolacích řízení docházelo však ke snahám nesankcionovat zjištěné skutečnosti, popřípadě minimalizovat výši pokut. Některá vedení NP i MŽP v posledním období ujišťovalo veřejnost, že kůrovec je pod kontrolou a ve stavu, se kterým se počítalo. Tato tvrzení jsou nepravdivá ve vztahu k současné výši kůrovcových těžeb – důkazem jsou rozsáhlé holiny (plochy vytěženého lesa) a rozsáhlé plochy odumřelého lesa v letošním roce. Výše kůrovcových těžeb a plochy odumřelého lesa jsou prokazatelně skoro až trojnásobné, než odhadovalo vedení NP ještě v polovině roku 2009. Ohrožení a poškození lesů v roce 2010 bude pravděpodobně výrazně vyšší jako v letošním roce, vzhledem k opožděné asanaci kůrovcového dříví a bezzásahovým zónám.

188

Prof. Ing. I. Vyskot, CSc. zpracovat posudek, kde vyčíslil škody na funkcích lesa jako složky životního prostředí v konkrétních lokalitách NPŠ, jež přesahovaly 5 mld. Kč. Přestože byly prokázány značné škody na ž. p. v NPŠ, odpovědní pracovníci MŽP fakticky na tuto skutečnost nereagovali a naopak souhlasili s dalším rozšiřováním bezzásahových území i na vybrané 2. zóny, ač byli na negativní dopady upozorňováni pracovníky ochrany lesa ČIŽP, lesnickými odborníky a některými politickými představiteli. Dramatické zhoršení nastalo v r. 2007, kdy nebyla zpracována zpracována veškerá větrná kalamita po orkánu Kyrill, takže bylo oficiálně ponecháno 140 000 m 3 dřevní hmoty k „samovolnému vývoji“ (dle Opatření MŽP čj. 48452/ENV/07 bylo k 30.6. 2007 nezpracováno 270 000 m 3). Uvedené rozhodnutí o ponechání části větrné kalamity samovolnému vývoji vč. již existujících bezzásahových území bylo v rozporu s ustanovením § 1 zák. č. 289/1955 o lesích, který stanovuje předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí. Na základě tohoto rozhodnutí došlo k nebývalé gradaci kůrovců a jejich rozšíření na další území i mimo NPŠ, což lze charakterizovat jako ekologickou katastrofu v NPŠ s ohromnými škodami na životním prostředí. V r. 2008 byla evidována kůrovcová těžba ve výši 270 000 m3 a obdobný rozsah odumřelých lesních porostů. Výše kůrovcových těžeb a plochy odumřelého lesa jsou prokazatelně skoro až trojnásobné, než odhadovalo vedení NP ještě v polovině roku 2009. Ohrožení a poškození lesů v roce 2010 bude pravděpodobně výrazně vyšší jako v letošním roce, vzhledem k opožděné asanaci kůrovcového dříví a bezzásahovým zónám. NP Šumava obhospodařuje přibližně 48.800 ha lesa (bez lesů měst a obcí), roční přírůst je na této rozloze 300.000 m3 dřevní hmoty. Pouze za rok 2009 došlo v lesích, které obhospodařuje NP Šumava k zásahu do podstaty lesa, nenahraditelné složky životního prostředí. Z lesa bylo vytěženo, popř. odumřelo 600.000 m3 dřevní hmoty (200 % ročního přírůstu zdravého lesa, vzhledem k rozsáhlé ploše odumřelých lesních porostů, bezzásahové území má rozlohu 15.815 ha, je skutečnost významně vyšší), čímž prokazatelně došlo k dalšímu výraznému zhoršení přírodního a životního prostředí. V r. 2009 jsem materiál o škodách v NPŠ zaslal ministru ŽP. MŽP však nereagovalo (MŽP se již v roce 2008 seznámilo se znaleckým posudkem, který řešil obdobnou problematiku týkající NP Šumava). ČIŽP opakovaně obdržela podněty ve věci ohrožení a poškození funkcí lesa jako složky životního prostředí a ve věci zhoršení přírodního prostředí v NP Šumava a opět fakticky nereagovala. Na počátku měsíce září roku 2009 jsem fakticky stejný materiál (zejména ve vztahu k informacím publikovaným v polovině roku 2009) zaslal ministru ŽP. Do dnešního dne MŽP nereagovalo. ČIŽP opakovaně obdržela podněty ve věci ohrožení a poškození funkcí lesa jako složky životního prostředí a ve věci zhoršení přírodního prostředí v NP Šumava a opět fakticky nereaguje. Na základě požadavku Policie ČR z 1.9. 2008 jsem vypracoval znalecký posudek z oboru lesní hospodářství, odvětví funkce lesů v krajinném – přírodním a životním prostředí podle dvou metodik, přičemž vyčíslená škoda přesahovala výši 32 mld. Kč, z toho škoda na hydricko-vodohospodářské funkci přesáhla 6 mld. Kč. Kůrovcová kalamita gradovala v následujících letech, v r. 2009 bylo vytěženo 299 000 m 3 kůrovcového dříví a v r. 2010 se jednalo již o 347 000 m 3 , kdy byl zaznamenám obdobný rozsah odumřelých lesních porostů. Odbor lesního hospodářství ČAZV na počátku r. 2010 zveřejnil, že rozloha odumřelých lesních porostů, popř. bezlesí a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách v r. 2010 dosahuje až 15 tis. ha. Ohrožení a poškození lesů v roce 2010 bude pravděpodobně výrazně vyšší než v r, 2009 vzhledem k opožděné asanaci kůrovcového dříví a bezzásahovým zónám. Počátkem r. 2012 to bude již 20 tis. ha, takže tato obrovská devastace šumavských lesů, a z toho vyplývající ekologická katastrofa, vč. škod na životním prostředí nemá v historii Šumavy obdoby. MŽP a ČIŽP neplní své zákonné povinnosti a fakticky tolerují porušování právních předpisů týkajících se NP Šumava a přitom tyto orgány sankcionují drobné vlastníky lesů a nelesních pozemků za nevýznamné prohřešky proti právním předpisům v ochraně lesa a přírody ve vztahu k výše uvedeným škodám. Základní zásadou lesníků (zakotvenou v zákoně o lesích) vždy bylo a je zajištění trvalosti a vyrovnanosti všech funkcí lesa, produkční a mimoprodukční – společenské funkce (§ 1 zákona o lesích). V úvodním § 1 zákona o lesích se uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Nedochází pouze ke škodám na přírodním a životním prostředí, ale i k majetkovým škodám, např. v bezzásahových územích (odumřelých lesních porostech) bylo ponecháno přibližně 2 miliony m3 dřevní hmoty k samovolnému rozpadu (je možné, že se jedná o výrazně vyšší množství) jedná se o škodu na

189

státním majetku (dřevní hmotě) v hodnotě přibližně 4 miliard Kč. Nezanedbatelné jsou i ztráty při prodeji kůrovcového dříví, kdy v roce 2009 mohly tyto ztráty představovat přibližně 100 až 200 mil. Kč u NP Šumava. Zároveň s touto materiální škodou (v době hospodářské krize a nedostatku finančních prostředků na sociální služby a další oblasti veřejného života) např. dochází a bude docházet k postupnému uvolňování 300.000 až 500.000 tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší, což přispívá k oteplování klimatu. Současně dochází a bude docházet k roční ztrátě přibližně 30.000 až 50.000 tun na produkci kyslíku a přírodní prostředí je ochuzeno o možnost ročně vázat více než 10.000 až 20.000 tun uhlíku stromovou biomasou. Obdobné negativní dopady lze prokázat na dalších podkategoriích životního prostředí. Je nezbytné uvést, že lesnické organizace před zřízením NP Šumava vytvářely zisk a zabezpečovaly zaměstnanost místního obyvatelstva (v r. 2008 obdržel NP Šumava 326 miliónů Kč dotací z veřejných prostředků na svoji činnost, za tři roky se jedná o skoro 1 miliardu Kč), takže je možno říci, že veřejné finanční prostředky jsou využívány na zhoršování přírodního a životního prostředí. Opakované dopisy ministrům životního prostředí, poukazující na zhoršování přírodního prostředí v NP Šumava, vznikajícím škodám a nečinnost ČIŽP ve věci podnětů a stížností ve vztahu k NP Šumava, zůstávají bez odezvy. Ing. Ivo Vicena, CSc. sděluje: - Škody vznikají nejen na sousedních lesích v Čechách, ale i v Rakousku a Německu. Upozornil na ně lesmistr klášterních lesů v rakouském Aigenu v r. 2005 na konferenci v Srní. Poté bylo nutno zřídit pufrační ochranný pás podél česko-rakouské hranice v šíři 200 m, ve kterém bylo nutno provádět asanační zásahy. Tato pufrační zóna na Smrčině pak musela být v r.2010 rozšířena na 500 m. I to je však nedostatečné, poněvadž vzdálenost aktivního šíření je podle nejnovějších šetření Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů 6-8 km. - Ponecháním lesů bez zásahů vznikají potíže s certifikačním zřízením jak u PEFC tak i FSC. Obě tyto organizace posuzují, jak se lesy ošetřují z hlediska trvale udržitelného hospodaření ve smyslu konference o ochraně lesů v Evropě (Helsinky ). Správa a využívání lesů a lesní půdy má být provázaně takovým způsobem a v takovém rozsahu, které zachovávají jejich biologickou diverzitu, produkční schopnosti a regenerační kapacitu, vitalitu i schopnosti plnit v současnosti v v budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální funkce na místní, národní a globální úrovni. - Bezzásahový režim vede k výraznému snižování finanční hodnoty lesní půdy i lesních porostů. Zatímco cena lesní půdy se stoletým smrkovým porostem má podle oceňovacích předpisů hodnotu 30 Kč za l m 2 , cena trvalého travního porostu nebo pastviny, která po zničení horního stromového patra vznikne, má podle stávajících ceníků BPEJ ( bonitovaných půdně ekologických jednotek) cenu 2 Kč za 1 m 2 . To představuje při výměře bezzásahového území 14 000 ha ztrátu hodnoty 4 mld. Kč. - Smog je svým složením směs plynných a tuhých drobných látek, které vznikají směsí nitrátů, oxidů dusíku, oxidů síry, uhlovodíků a mlhy za intenzivního slunečního záření nebo za vysokého obsahu oxidu siřičitého a s příměsí plynných látek z rozkladu organických hmot, spalováním, příměsí troposférického ozónu a aromatických uhlovodíků ozónu. Součástí smogu jsou dále drobné suspendované částice z blízkých i vzdálených zdrojů. Česká republika má za sebou mnoho dní se smogovou situací. Nejvíce postihla severní Moravu a Slezsko, ale i Prahu a další oblasti. Nepříjemnosti a zdravotní obtíže, které s sebou tato situace nese, nás vybízí, abychom hledali cesty ke zlepšení. Mají tomu napomoci opatření ke snížení emisí z našich průmyslových závodů a tepláren a také ekonomická podpora projektů ke zlepšení stavu ovzduší, pokuty za nekázeň a hledání vhodného a přístupného topení. Jde o dlouhodobá řešení, z nichž mnohá ani nezávisí jen na našich poměrech, ale i na celé Evropě, odkud k nám při západním proudění velká část emisí přichází. Administrativní a podpůrná opatření jsou nutná, ale sama o sobě nemohou přinést očekávaný efekt. Zapomíná se, že na stav ovzduší mají vliv lesy, jejichž listoví vzdušná plynná a prašná znečištění filtrují, nečistoty zachycují, jímají je. Jímání probíhá jednak absorpcí, tedy pohlcováním plynných a drobných nečistot dovnitř jehlic a listů a také adsorpcí, tedy zachycováním větších tuhých prašných nečistot a jejich ukládáním na půdní povrch. Les snižuje rychlost větru a přispívá tak usazování nečistot. Jakou možnost a kapacitu filtrace mají naše lesy jsme si mohli ověřit před 20-50 lety, když na hřebenech Krkonoš a Jizerských hor umíraly lesy pod vlivem oxidů síry. Tehdy vstřebaly jehlice velká množství škodlivin, mnoho lesů však také v té době uhynulo. Přispěly však svojí existencí ke zlepšení zdraví lidí. Kyselé deště stále naše přírodní poměry ovlivňují ať už jako srážky dešťové, tak i jako srážky horizontální.

190

Velký význam v jejich zadržování a tím i zlepšování čistoty ovzduší mají smrkové lesy. Svými hustými korunami zachytí jejich velkou část do jehličí, část zadrží kmeny. Jehličí po několika letech spadne na zem, po kmeni na zem steče i voda, často nasycená průmyslovými nečistotami. Na povrchu se voda vsákne do humusu a spolu s ním postupně během desítek let přejde do nově vznikajících sloučenin. Pro vyčištění ovzduší jsou smrkové lesy podstatně účinnější než lesy listnaté. Povrch jehlic je u smrku větší než listová plocha buku. Kromě toho je buk v zimě po 5 měsíců bez listí a proto je jeho filtrační schopnost nižší. Není náhodné, že smogové situace jsou v zimě častější a i dýchání obtížnější. Pro zachycení nečistot vzduchu z dálkových přenosů jsou nejúčinnější lesy na našich pohraničních horách. Proto usychání šumavských lesů se ve velkém měřítku podílí nepříznivě na našich současných smogových potížích. I když podíl smrků v našich lesích je vyšší než v dřívějších dobách, jeho vliv na kvalitu ovzduší je vysoký. Proto volání některých přírodovědců po jeho likvidaci je nutno posuzovat i z tohoto „smogového“ hlediska. Klíčový význam smrku je v bohatosti jeho asimilačního aparátu (jehličí a prýty),která tvoří 15-50 t/ha. Ročně vytvoří l hektar smrkového porostu 30000 kg sušiny jehličí, bukový porost naproti tomu jen 5000 kg sušiny listí. Filtrační schopnost listnatých porostů působí ročně jen v období olistění, po opadu listí koruny listnáčů nefiltrují. Ekonomické důsledky smogových situací se sice neprojevují na Šumavě, významné jsou však v Praze a středních Čechách, kam větry přinášejí znečištění z dálkových zdrojů přes hřebeny Šumavy. Omezování dopravního provozu, zpomalování dopravy vede ke zvýšení nákladů a u citlivých osob vede ke zhoršování jejich zdraví. - Zvýšení požárního nebezpečí je dalším možným důsledkem bezzásahového režimu v lesích. Představitelé požární prevence a represe projevili zájem o stav ploch v Národním parku, na kterých již několik let tlejí větší zásoby dřeva. Pro případy požárů by bylo užitečné zabývat se stavem ploch zvláště v obdobích zvýšeného nebezpečí na jaře brzy po sejití sněhu a v létě na přelomu měsíce července a srpna, kdy usychají traviny. Požáry mohou vzniknout jak od blesku, tak i neopatrností turistů nebo pracovníků NP a firem. Ekonomicky to znamená vyšší náklady na požární pozemní a letecké hlídkování. Petr Martan sděluje: „Celá devadesátá léta byla provázena odbornými střety. Lesnické přístupy ochrany lesa na úrovni prevence, se právně, administrativně, vědecky i veřejně omezovaly. Biologové nemluvili o velkoplošných destrukcích, jako důsledku bezzásahovosti. Po r. 2000 již bylo i na MŽP jasné, že se situace vymkla z rukou a v mnoha lokalitách ani kácení kůrovce nepomůže. Únikem před odpovědností, a záchranou před kriminalizováním, za lesy poškozené lidským faktorem, se stala nová teorie – obnova horských smrčin pomocí jejich rozpadu. Někteří biologové následně převraceli lesnické principy k obrazu nové objednávky.“

H.1. Škody na lesích Motto: „Lesy jsou skutečným produkčním zázrakem. Zvláštní význam nabývají jejich obecně prospěšné funkce. Lesy, to jsou zelené plíce a vynikající regulátor klimatu. Ze vzduchu filtrují prach a škodlivé látky, zpomalují proudění vzduchu a působí na vyrovnávání teploty. Lesy jsou ale také zdrojem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velká množství srážek a regulují oběh vody daleko za hranicemi svého ekosystému“. H. Weidinger

Deklarace Evropské lesy – společný prospěch říká: Lesy poskytují mnoho užitku: zajišťují surovinu pro obnovitelné a životnímu prostředí neškodící produkty a hrají důležitou roli v globální biologické diverzitě i v koloběhu uhlíku. Svými účinky jsou zcela nepostradatelné pro životní prostředí i zajišťování ochranných, sociálních a rekreačních funkcí, zvláště vzhledem ke stále více se urbanizující společnosti. Lesy jsou základem života na Zemi, budeme-li trvale udržovat lesy, udržíme trvalý život. Funkce lesa jako složka životního prostředí jsou rovnocenné s pojmem mimoprodukční funkce lesa, popř. s pojmem celospolečenské funkce lesa. Fakticky se jedná o funkce lesa, které jsou schopny účinků ekosystémových procesů a vždy jsou podmíněné existencí lesa (lesních porostů a lesní půdy). Funkce lesa jsou vymezeny v § 2 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) v platném znění: a) lesem jsou lesní porosty s jejich prostředím a pozemky určené k plnění funkcí lesa,

191

b) funkce lesa jsou přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční, c) lesními porosty jsou stromy a keře lesních dřevin, které v daných podmínkách plní funkce lesa. V zákoně o lesích se v § 1 uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. V komentáři k § 1 je mj. uvedeno, že schopnost plnit funkce lesa a to jak produkční, tak zejména mimoprodukční, vytváří z lesa nenahraditelnou složku životního prostředí. Z téhož důvodu je nutno nahlížet na les jako na národní bohatství, a to na každý les bez ohledu na to, kdo je vlastníkem. Trvale udržitelné hospodaření v lese znamená jeho využívání člověkem takových způsobem a jen v takovém rozsahu, aby nyní i v budoucnu byla zachována schopnost lesa plnit všechny ekologické, společenské i hospodářské funkce, respektive všechny produkční i mimoprodukční funkce, při současném zachování biologické různorodosti a regenerační schopnosti lesa. Společenská hodnota lesa v národních parcích je obdobná (podobná) jako u lesů v běžné krajině. Nemůže tedy být společenská hodnota lesa ani v národních parcích podřízena jednostranným zájmům ochrany přírody. Pro společnost (kdy lesy jsou národním bohatstvím) není přijatelné, aby v důsledku tohoto jednostranného úzkého zájmu docházelo ke zhoršování přírodního prostředí jako celku.

Škody by zřejmě měly sledovat, kde v rozporu s legislativně opodstatněným managementem došlo k překročení původně přijatého rámce. Tedy v legislativně vymezené I. zóně na 13 % ploch NP a zcela jednoznačně, na ostatních plochách, kde došlo bez legislativního opodstatnění ke svévolnému naoktrojování bezzásahovosti a to od r. 2004. Škody vyvolané nátlakovým požadavkem přeměny šumavských horských lesů na experimentální bezzásahové působení přírodních procesů v kulturních porostech, jež musí nést společnost. Náklady nevyužitých příležitostí Zničení pozůstatků pralesových lokalit (pozůstatků rozsáhlého pomezního hvozdu) – prosazenou disturbancí letitých porostů (k bezzásahové „výrobě“ přirozených lesů) - Boubín, porost 86 ha vyčleněn v r. 1858, tehdy stáří 350 – 500 let, smrky, jedle, buk a klen, cca v 1000 m n.m., v r.1724 postižen vichřicí, v l. 1873-75 kůrovec, pozůstalo 46,67 ha, v r. 1933 ochranný pás 623 ha, pak část OP přiřazena k rezervaci, v r. 1966 oplocen, dnes podíl smrku trojnásobný, buk a jedle ani ne poloviční - Černé a Čertovo jezero, rezervace vyhlášena v r. 1933 - Čertova stěna - Jezero Laka - Milešický prales - Modravské slatě, rezervace vyhlášena v r. 1953 - Mrtvý luh, rezervace vyhlášena v r. 1948 - Povydří - Stožec - Trojmezná hora a Plešné jezero, rezervace vyhlášena v r. 1950 - Zámecký les Likvidace letitých šumavských smrků s rezonančním (ozvučeným) dřevem starých 80 – 100 i více let. Smrky horských poloh obvykle 600 - 800 m s dobrým poměrem jarního a letního dřeva (hustoleté) a menší objemovou hmotností (350-470 kg/m3 vyschlého dřeva), tradičně využívané na horní ozvučené desky houslí aj. strunných nástrojů. Bývaly ceněny pro výrobu hudebních nástrojů, zejména mistrovských houslí. Dnes se už rezonanční dřevo musí dovážet ze zahraničí vhledem k likvidaci domácích lokalit umanutou bezzásahovstí.

192

Ztráty na dřevní hmotě racionálním neřešením větrných a kůrovcových kalamit Bezzásahovost nikdy nebyla uvedena v naší legislativě, byla pouze nařízena ideology bezzásahovosti. Invaze lýkožrouta smrkového - Ips typograhus byla jimi využita ke vzniku rozsáhlé virtuální divočiny. Biolog a ekolog RNDr. Jan Plesník, CSc. prohlašuje: ponechání padlých stromů je pro lýkožrouty přímo ideální. Veterinář J. Bláha uvádí, že díky jeho aktivitám s hnutím Duha leží v NPŠ dřevo za 15 mld. Kč, které jinak by bylo vytěženo a odvezeno, což bylo uvedeno v příloze deníku Dnes 22.10.2013 o hrdinech - toto obrovské množství mrtvého dřeva však vzniklo díky požadavku nezasahování proti kůrovci – tedy příkladné obvyklé lživé mlžení, kterým, za pomoci nevědomých medií, manipulativně ovlivňuje veřejné mínění! Škody způsobené na lesích specifikuje vyhláška č. 55/1999 Sb. o způsobu výpočtu výše újmy nebo škody způsobené na lesích. Větrné pohromy ve střední Evropě (Jakubínský J., Báčová R., PřF MU v Brně, 2011) Pohyb vzduchu, ať už jako důsledek globální atmosférické cirkulace, nebo místních větrů, představuje dynamický prvek každé krajiny a do jisté míry také určuje podmínky zdejšího života. S extrémními účinky větrů jsou nejvíce spojovány tropické cyklony nebo tornáda, přičemž tyto typy větrných pohrom nejsou ve střední Evropě pokládány za významnou hrozbu, lze s výjimkou tropických cyklón zde tyto jevy pozorovat. Jejich výskyt není tak častý a následky tak ničivé. Největší množství silných větrů na evropském kontinentu souvisí s výskytem letních tzv. konvekčních bouří (jež vznikají v důsledku mohutných výstupných proudů teplého vzduchu nad zahřátým povrchem) nebo zimních vichřic (vznikajících při atmosférické cirkulaci vzduchu). V ČR se jedná nejčastěji o húlavy nebo tromby, častý je i výskyt „downburstu“. Kromě materiálních škod na lidském majetku vznikají i kalamitní škody na lesních porostech. Obvykle se jedná o nevhodnou monokulturní skladbu s minimálním stupněm biodiverzity území. Na těchto škodách se podílí nejen přírodní poměry lokality, ale i stáří, zdravotní stav a geneze lesních porostů. Na Šumavě způsobil kalamitní škodu orkán Kyrill v lednu 2007, který tam poškodil desítky kilometrů čtverečních lesních porostů ve všech zónách. Dalším negativním dopadem větrných polomů, který může ovlivnit charakter krajiny na dlouhá desetiletí, je možnost napadení kalamitního dřeva kůrovcem (Scolytianae). Lokality větrných polomů se v případě včasného nezpracování dřevní hmoty mohou stát centry šíření kůrovce i na okolní, dosud zdravé lesní porosty. Kůrovec v NP Šumava (Zatloukal 2004, referát na 28. setkání lesníků tří generací 19. 2 2004) Uvedl mimořádné situace, které postihly Šumavu a skutečnosti, které ovlivnily stav kůrovce v NP Šumava v období do roku 2003. Na území Šumavy padlo kalamitě v letech 1868 – 1878 za oběť 5.000.000 až 7.000.000 m3 dřeva, za kterým je nutno vidět vzniklé holiny. Kůrovec se rozšířil na ploše 104.100 ha lesa (Hošek 1981, Vicena 1997). V roce rozpětí let 1946 – 1954 byla zaznamenána další velká kůrovcová kalamita, kdy v rámci republiky padlo za oběť kolem 8.000.000 m3 smrku. Velmi těžce byly postiženy horské polohy, včetně Šumavy (Hošek 1981). Dále se uvádí, že poválečná kalamita obnovila „paměť“ společnosti. Tato zkušenost opět vedla k důsledné ochraně a prevenci bránící přemnožení kůrovce. Dodržováním osvědčených ochranářských postupů se zabránilo kalamitnímu přemnožení až do osmdesátých let, v letech 1991 až 1995 nebyly zásahy proti kůrovcům v I. zónách vyloučeny. Za dobu existence kalamitního štábu, zřízeného ministrem ŽP, bylo zpracováno a asanováno 19 000 m3 kůrovcového dříví v prvních zónách. Za období od vzniku NP do roku 2003 bylo zjištěno 1600 ha suchého kůrovcového lesa, 900 ha kůrovcových holin větších než 0,3 ha (šetření z roku 2002), které byly zalesněny a 650.000 m3 kůrovcových souší v 1. a 2. zónách (velké množství kůrovcového dříví bylo asanováno v rámci likvidace polomové hmoty). Dále se konstatuje, že spouštěcím faktorem kůrovcové gradace bylo opožděné zpracování polomů, vznik kůrovcových souší v I. a II. zónách, vyhlášení bezzásahových území a složitá správní řízení, včetně obstrukčních praktik. Ke stanovení újmy na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“, byly využity tyto zjištěné údaje: -1600 ha suchého lesa (průměrný stav zásob 300 m3/ha), - 900 ha holin po zpracování kůrovcové dříví (průměrný stav zásob 300 m3/ha), - 650.000 m3 kůrovcových souší (průměrný stav zásob 300 m3/ha).

193

Ing. Karel Simon, CSc. charakterizuje situaci v r. 2009 Nařízením vlády č. 163 ze dne 20. března 1991 byl zřízen Národní park Šumava a zároveň byly stanoveny podmínky jeho ochrany. Vláda ve svém nařízení stanovila, že posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a mj. i zachování typického vzhledu krajiny. V důvodové zprávě k nařízení vlády č. 163/1991 Sb., ze dne 20. března 1991 (podklady k důvodové zprávě zpracovali Ing. Matas, Ing. Polák a Ing. Simon), je mj. uvedeno, že území Šumavy patří k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Šumava je tvořena relativně zdravými lesními porosty a spolu s Bavorským lesem vytváří nejrozsáhlejší středoevropský komplex, na Šumavě se nacházejí pestřejší a stabilnější ekosystémy a přírodně významnější, než na straně bavorské. Zřízením Národního parku Šumava a stanovením jeho ochranných podmínek mělo dojít jen v malé míře a s dostatečným časovým odstupem k omezení lesnických zájmů a to v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesnictví bylo v důvodové zprávě popsáno jako nejvýznamnější plošná aktivita na území národního parku se zřetelem na jeho zvláštní poslání, což bylo rozuměno jako zlepšení společenských funkcí lesa, tj. funkcí lesa jako složky životního prostředí. Lesy byly před zřízením Národního parku Šumava (dále jen NP) lesnicky obhospodařovány, byly relativně zdravé a byly součástí nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu (Zelené plíce Evropy). Součástí lesů byla chráněná území (Trojmezná, Prameny Vltavy a další), kde se nacházely nesmírně cenné lesní ekosystémy (lesní porosty ve věku 200 až 400 let), které byly tehdejšími vlastníky, generacemi lesníků a státem chráněny. Ochrana Šumavské přírody má dlouholetou tradici, v roce 1858 byl vyčleněn Boubínský prales z hospodářské činnosti, od roku 1911 je chráněno Černé a Čertovo jezero. V roce 1933 byly vyhlášeny státní přírodní rezervace např. Trojmezná hora, Rokytecká slať, Jezerní slať a další. V roce 1950 došlo vyhláškou Ministerstva školství, věd a umění č. 85 k obnovení a rozšíření přírodní rezervace Trojmezná hora. Těžba dřeva byla fakticky omezena na zabránění nebezpečí možného rozšíření hmyzích kalamit. Mj. je zde uvedeno, že tento závazek platí i pro každého dalšího nástupce v držbě. Zásluhou mnoha generací lesníků převzal v roce 1991 NP Šumava zdravé lesy a nesmírně cenné lesní ekosystémy, které byly do té doby již právními předpisy chráněny. Zřízením NP v roce 1991 mělo dojít k zachování lesnických zájmů a to v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě a zachování nebo zlepšení přírodního prostředí a předání zdravých lesů následujícím generacím. Záměrem zřízení NP bylo mj. navázat na zkušenosti předcházejících generací včetně poučení z minulých kůrovcových kalamit (v letech 1870 až 1878 a let následných) a využít nejnovějších poznatků v ochraně lesa. V zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích, v úvodním § 1 se uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Funkce lesa jsou přínosy podmíněné existencí lesa, které se člení na produkční a mimoprodukční (shodné s pojmem společenské) funkce lesa (§ 2 citovaného zákona). Přírodní procesy byly zachovány nejen ve výše uvedených rezervacích až do vyhlášení NP. Existence staletých lesních porostů prokazovala, že případné zásahy proti hmyzím škůdcům neměly na tyto lesní porosty žádný negativní vliv, naopak tím došlo k jejich zachování. Stejně tak nedocházelo opatřeními proti hmyzím škůdcům k žádnému negativnímu vlivu na přírodní procesy daného území. Negativní dopady na lesní porosty (v důsledku nastupujících kůrovcových kalamit) byly zjišťovány v krátké době po zřízení NP Šumava, kdy došlo k vyhlášení bezzásahových zón. Na počátku roku 1993 reagoval tehdejší ministr životního prostředí Ing. Benda na podnět pracovníků ochrany lesa České inspekce životního prostředí (dále jen ČIŽP) ve věci hrozící kůrovcové kalamity zřízením kalamitního štábu. Již v té době nechtěl pan ministr podcenit negativní dopady kůrovcové kalamity na přírodní a životní prostředí v NP. Pracovníci ochrany lesy ČIŽP byli v roce 1993 členy kalamitního štábu a fakticky rozhodovali o prioritách zpracování kalamity. Na základě rozhodnutí kalamitního štábu bylo jen v prvních zónách vytěženo více než 19.000,- m3 kůrovcového dříví. Tímto opatřením došlo k likvidaci veškerého kůrovcového dříví v NP Šumava. Je třeba uvést, že před zřízením NP Šumava bylo za celý rok 1990 zpracováno pouze 6.453,- m3 kůrovcového dříví na celém území NP, tj. 0,1 m3 kůrovcového dříví na 1 ha. Tehdejší organizace, které na tomto území lesnicky hospodařily, předaly nově vzniklému NP lesy, ve kterých nebylo potřeba provádět jakákoliv zvýšená opatření proti kůrovcům, postačilo pouze dodržovat osvědčená pravidla v ochraně lesa. Bez ohledu na negativní vyjádření lesnické odborné veřejnosti, nesouhlasu některých politiků, včetně

194

pana prezidenta, velké části veřejnosti a drtivé většiny šumavských obyvatel, docházelo k postupnému rozšiřování bezzásahových území, až na současných cca 21 % rozlohy NP. Po roce 2007, kdy nebyla zpracována veškerá kůrovcová kalamita. Oficiálně bylo uvedeno, že bylo ponecháno 140.000,- m3 dřevní hmoty k samovolnému vývoji včetně bezzásahových území na ploše 21 % rozlohy NP (přibližně 11.500 ha), Dle Opatření MŽP č.j. 48452/ENV/07 bylo k 30.6. 2007 však 270.000 m 3 nezpracované větrné kalamity po orkánu Kyrill v roce 2007 ponecháno „samovolnému vývoji“. Tímto opatřením došlo k prodloužení povinnosti zpracovat kalamitní dříví (po orkánu Kyrill) až do 31. 12. 2007. Došlo tak k porušení ustanovení § 4 vyhl. č. 101/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy ze zákona vyplývá povinnost zpracovat veškeré polomové dříví do 30. 6. běžného roku. Následně došlo k nebývalé gradaci kůrovců a jejich rozšíření na další území a nastartovalo spolu s bezzásahovým režimem v NP nebývalou gradaci kůrovce a zároveň gradaci škod na přírodním a životním prostředí. Tento stav v roce 2009 lze hodnotit jako ekologickou katastrofu. Osobně jsem na tato rizika v roce 2007 a v následném roce upozorňoval vedení ČIŽP, vedoucí pracovníci ČIŽP na podněty a stížnosti nereagovali). Budoucí generace se budou muset vypořádávat s jejími následky. V tomto případě není příčinnou sama příroda, ale rozhodnutí konkrétních odpovědných pracovníků, včetně nečinnosti dozorových orgánů. Stav kůrovcového dříví v roce 2008 Z důvodu, že Správa NP a CHKO neposkytla požadované údaje o stavu poškození lesních porostů kůrovci rok 2008 a za celé období existence NP Šumava, byla výše škody (újmy) na funkcích lesa jako složce životního prostředí posouzena dle údajů uvedených v médiích. Povinnost zjišťovat a evidovat výskyt a rozsah škodlivých činitelů a jimi působených poškození vyplývá pro vlastníka lesa, popřípadě pro toho, kdo vykonává práva a povinnosti vlastníka lesa, z ustanovení § 32 platného zákona o lesích. Na tiskové konferenci dne 31. října 2008 uvedl ředitel Správy NP A CHKO Šumava F. Krejčí, že v tomto roce napadl lýkoužrout smrkový 200.000 m3 dřeva. Dále uvedl, že bylo pracovníky parku umístěno na území parku více než 35.000 ochranných zařízení, kdy z toho třetinu představovaly feromonové odparníky, zbytek lapáky a lapací trojnožky. K dalším zásahům patřila asanace kůrovcového dříví odkorňováním a to u 70.000 m3 dřeva (Právo 1. listopadu 2008). Ve vztahu k ponechání 140.000 m3 nezpracované (neasanované) kalamity z roku 2007 (někteří odborníci uvádí, že nebylo asanováno až 250.000 m3 kalamitního dřeva) je uvedené množství 200.000 m3 kůrovcového dříví v roce 2008 pravděpodobně silně podhodnoceno. V dřívějších prohlášeních zástupců parku bylo uváděno, že kůrovci bylo v roce 2008 napadeno 5 % lesních porostů NP Šumava, což by představovalo přibližně 2.700 ha lesa. V bezzásahových územích (odumřelých lesních porostech) bylo ponecháno přibližně 2 miliony m3 dřevní hmoty k samovolnému rozpadu (je možné, že se jedná o výrazně vyšší množství) jedná se o škodu na státním majetku (dřevní hmotě) v hodnotě přibližně 4 miliard Kč. Nezanedbatelné jsou i ztráty při prodeji kůrovcového dříví, kdy v roce 2009 mohly tyto ztráty představovat přibližně 100 až 200 mil. Kč u NP Šumava. Z veřejných zdrojů lze zjistit, že od počátku zřízení NP v roce 1991 do konce roku 2008 bylo vytěženo 1.008.473 m3 kůrovcového dříví a zároveň docházelo k dalšímu odumírání lesních porostů na ploše 3.000 až 5.000 ha. Při průměrné zásobě 350 m 3 / ha je možno konstatovat, že do konce roku 2008 došlo k odumření lesa na ploše cca 4.000 ha, což představuje 1.050.000 až 1.750.000 m 3 dřevní hmoty (přesné údaje nejsou veřejně dostupné). Toto množství bylo ponecháno v lesních porostech k samovolnému rozpadu. Vytěžením 1.008.473 m3 kůrovcové hmoty vznikly holiny (v případě, že neexistovala přirozená obnova) o výměře přibližně až 3.000 ha. V samotném roce 2008 byla evidována kůrovcová těžba ve výši 119.603 m 3 a nejméně stejný objem dřevní hmoty odumřel. Jedná se o plochu o výměře cca 680 ha holin (v případě, že neexistovala přirozená obnova) a odumřelého lesa (popř. stromové etáže), což představuje necelých 250.000 m 3 dřevní hmoty. Ještě v polovině roku 2009 uváděl NP (stejně tak vedení MŽP), že dojde ke stejnému rozsahu kůrovcových těžeb (119.603 m3) a odumření lesních porostů jako v roce 2008. Správa NP uveřejnila, že k 31. 7. 2009 je zpracováno kůrovcové dříví v množství 51.790 m3, k 31. 8. 2009 ve výši 139.210 m3 a do konce roku 2009 je to již 297.960 m 3. Pouze toto množství představuje od 1. 1. 2009 do konce roku 2009 dalších 851 ha holin, popř. vytěžených lesních porostů, kde se již nachází přirozená obnova. Lze předpokládat, s ohledem na současný stav, že rozsah odumřelých ploch se zvýšil na konci roku 2009 na 5.000 – 6.000 ha, což nemá v historii NP, ale i v předcházejících letech obdobu. Je nezbytné uvést, že část

195

(minimálně 60.000 m3, odhady jiných odborníků uvádějí daleko vyšší čísla) vytěženého kůrovcového dříví byla v roce 2009 opožděně zpracována. Tuto skutečnost uvedla expertní skupina Ing. J. Vovesného. Vedení NP ve svých prohlášeních ujišťovalo veřejnost, že se fakticky nic neděje, že dochází k obnově lesních porostů a nejednomu politikovi ukazuje části území, kde se vyskytuje přirozená obnova lesa a prohlašuje, že se jedná o „moderní lesnictví“. Pracovníci NP již neuvádějí, že tato přirozená obnova lesa v jednotlivých lesních porostech vznikla před odumřením lesních porostů, popř. před zahájením kůrovcových těžeb, anebo tyto plochy byly do roku 2004 uměle zalesněny. Přirozená obnova lesa vždy byla a je jedním z hlavních způsobů využívaným při obnově lesa, což je běžné i v hospodářských lesích. V lesích NP se však nacházejí stovky ha holin, které na rozdíl od ostatních lesů, na základě rozhodnutím MŽP nejsou v zákonné (dvouleté) lhůtě zalesněny. Na rozsáhlých plochách monokulturního smrkového lesa, s tak rychlým rozpadem v důsledku žíru kůrovců, s jakým se v NP setkáváme, nemůže vzniknout významná přirozená obnova. Fakticky je na těchto lokalitách přerušena přirozená obnova lesa a jsou likvidovány dvouetážové lesní porosty na dlouhá desetiletí. Rozhodnutím MŽP ze dne 30. 1. 2008 byla NP udělena výjimka ze zalesňovací povinnosti, což nebylo odborně a právně zdůvodněno, podle kterého se lhůta pro zalesnění holin prodlužuje až na 30 let. V odůvodnění je uvedeno, že je to v souladu se záměry péče o lesní ekosystémy dle zonace a vývojových fází lesa, uvedených v platném „Plánu péče o NP“. Toto rozhodnutí se snaží legalizovat zhoršení stavu přírodního prostředí v NP. Rozhodnutím MŽP nelze však měnit podmínky uvedené v nařízení vlády č. 163/1991 Sb. Zalesňovací povinnost je tak přenesena na další generace, takže je otázkou, zda bude po 30 ti letech reálné všechny holiny zalesnit. V tomto případě se jedná o porušení zákonné povinnosti, ale také o degradaci stanoviště, zhoršení podmínek pro obnovu lesa a o výrazné omezení plnění mimoprodukčních (společenských) funkcí lesa. Pro porovnání je možno uvést, že ČIŽP zveřejnila rozhodnutí, dle kterého je vlastníkovi hospodářského lesa uložena pokuta ve výši 200.000,- Kč za ohrožení životního prostředí ve věci nezalesnění holin na ploše 6,38 ha v zákonné lhůtě dvou let. V odůvodnění je mj. uvedeno: „na velké nezalesněné ploše dochází k degradaci stanoviště v důsledku nadměrného působení extrémních teplot, rozrůstá se zde agresivní buřeň, která zhoršuje podmínky pro obnovu lesa a je zde výrazně omezeno plnění veřejně prospěšných funkcí lesa“. Samo MŽP na počátku měsíce září roku 2009 uvedlo v mediích, že v NP je více než 800 ha starých nezalesněných holin. Proč ČIŽP nepostupuje stejně, jako vůči vlastníkům hospodářských lesů? ČIŽP postupuje obdobně při zjištění včas nezpracovaného kůrovcového dříví, za zjištěné nedostatky ukládá pokuty zejména vlastníkům lesů hospodářských. Sankce jsou ukládány za ohrožení, popř. poškození životního prostředí v lesích. Ač bylo vedení ČIŽP upozorněno na rizika kůrovcové kalamity a prokazatelně opožděně zpracované kůrovcové dříví v NP Šumava, lze konstatovat, že na podněty a stížnosti fakticky nereaguje. Např. v roce 2008 nebyla provedena žádná kontrolní akce v jihočeské části NP, tento přístup ČIŽP by byl v minulém období považován za nezákonný. Proto je nutno klást otázku, zda ČIŽP se při své dozorové činnosti řídí zákonem nebo jinými zájmy? V materiálu expertní skupiny vedené Ing. J. Vovesným ve věci kůrovcové kalamity v NP Šumava (webové stránky Krajského úřadu Jihočeského kraje) se konstatuje, zda je opravdu pouhou náhodou, že všichni pracovníci ochrany lesa ČIŽP, kteří na dopady bezzásahovosti, popř. i na jiné porušení zákona upozorňovali, museli ze svého pracovního místa v roce 2008 a 2009 nedobrovolně odejít. Hospodářské lesy zajišťují produkci dřevní hmoty a zároveň i společenské funkce lesa (funkce lesa jako složku životního prostředí). Dle tvrzení některých „ochránců přírody“ v NP Šumava nejde o „dřevo“, ale podle reálné skutečnosti jim fakticky nejde ani o přírodní a životní prostředí. Žádný právní předpis nezakazoval a nezakazuje v 1. zónách asanovat (zpracovávat) kůrovcové dříví. Pouze v ustanovení § 22 zákona č. 114/1992 Sb., je uvedeno: „ustanovení o zásazích proti škůdcům (zákon o lesích), o případech mimořádných okolností a o případech nepředvídatelných škod, lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody“. Toto ustanovení v žádném případě neopravňuje dotčený státní orgán, aby svým nesouhlasem poškozoval přírodní a životní prostředí. Prof. Ing. Radomír Mrkva, CSc. sděluje: Záměrnou likvidaci dosavadních horských lesů vč. pralesů popisuje Ing. Ivo Vicena, CSc. ve svém článku Prales na Plešném a na Trojmezné a mj. uvádí „Prales Trojmezná přečkal v uplynulých 6. stoletích období 4 feudálů, 6 let německé okupace, 47 let socialistického hospodaření, ale nevydržel 17 let období, kdy jej

196

zahubil Národní park a MŽP. Zatím co naše generace mohla prales vidět, mohla obdivovat letité až 500 let staré stromy, naše děti, vnuci i pravnuci takový přírodní klenot vidět nebudou. K posouzení ochrany lesů proti kůrovcům v oblasti Pramenů Vltavy zpracoval znalecký posudek Ing. Ivo Vicena, CSc. (3/2007) na základě objednávky Senátu PČR. Posudek upozorňoval na absenci ochrany genové základny a elitních výběrových stromů a na porušování zák. č. 149/2003, který vlastníkovi ukládá mimořádnou ochranu těchto stromů. Bylo zjištěno odumření 20 ha lesů z 80 ha I. zóny, ale i rozdíly v evidenci a skutečnosti, že aktuální stav se záměrně nezjišťuje. V posudku byla stanovena prognóza, že do 8-10 let budou v bezzásahovém managementu všechny dospělé porosty na 60 ha zlikvidovány, takže na sledované ploše nebudou žádné plodící stromy a tedy vznik nového lesa nebude zajištěn. V prognóze byly specifikovány i další negativní důsledky nepříznivého vývoje na hydrický režim, půdu a další růst lesa i skutečnost, že dojde k dotčení i Černohorského močálu (I. zóna č. 59) s klečí, chránící vrchoviště. Zpracovatel posudku poukázal i na skutečnost, že ambice na obnovu odumřelého lesa jsou malé, může vzniknout pouze typ pastevního lesa, jako věčná ředina a stejnověký porost. Vyčíslena byla společenská škoda 20 ha suchých lesů jen v lokalitě Pramenů Šumavy na 20-40 mil. Kč, následně pak byla vyčíslena škoda na dřevní hmotě (cca 50 mld. Kč) jako žalobu proti neznámému pachateli. Kůrovcem napadené stromy ponechané v bezzásahové zóně (dle dat NPŠ): 2007 – 220 000 m3 2008 – 120 000 m3 2009 – 179 000 m3 2010 – 550 000 m3 Ideová platforma nezasahování a „divočiny“ byla nastolena v NPŠ ministry Ambrozkem, Bursíkem a Mikem a realizována postupně řediteli Pavlíčko a zejména Krejčí (který nastoupil do funkce 31.3.2007) jež realizoval Příkaz ministra ŽP čj. 1329/M/07-16896/ENV/07, tj. postupovat při zpracování polomu diferencovaně, v režimech A,B,C. Příkaz byl Správou NPŠ rozpracován do řady směrnic. Byly to např. Směrnice č.9 – Obecné zásady diferencovaného managementu lesů ... se stanovením režimů A,B,C, dále to byla Směrnice č. 4/2007 – O ponechání dřevní hmoty v polomu a v neposlední řadě byly konkretizovány plány zásahů a řešení následků orkánů Kyrill v lokalitách Polom, Plesná, Ždánidla, Jelení skok, Černá hora, Kalamitní svážnice a Modravské slatě. Výsledkem bylo nezpracování a ponechání k zetlení 147 tis. m 3 polomového dříví, na němž došlo k přemnožení lýkožrouta smrkového. Tím, že Správa NPŠ a MŽP ČR nastolily při spravování lesa management nezasahování, došlo zejména po zasažení území orkánem Kyrill a nezpracování části polomů, k rozsáhlé kůrovcové gradaci a uhynutí dospělého smrkového lesa – do jara 2011 na ploše cca 14 – 20. tis. ha (přesná výměra není známa, protože objektivní inventarizace se neprováděla). Zde se mrtvé stromy postupně rozkládají, a do 10-20 let popadají. Petr Martan, autor publikace Suchá opona Šumavy uvádí: Podíl „polovičatých“ lesů, resp. holin činí 20 % lesů NPŠ. V hospodářských lesích je podíl těchto lesů kolem 10 %, lesní celek s vyšším podílem je orgány ochrany přírody považován za území s ohroženou ekologií. Holiny jsou plochou, na níž byl vzrostlý les dočasně zrušen a 60 let se bude čekat na nový a trojnásobnou dobu na počátek klimaxové doby. Optimálně se ve 300 – 450 letech cyklus uzavře a bude se opakovat. Holiny jsou výrazným zásahem do ekosystému s rizikem vzniku stresových podmínek. Teoreticky v hospodářských lesích s obmýtím 100 let (80-120) se dle přírůstu dřevní hmoty stanovuje etát, resp. max. možnost těžby dřeva během 10 let (tedy holiny max. na 10 ha), což vyplývá z lesního zákona. Zásahové lesy jsou oproti stanovenému etátu vytěženy na 9 let dopředu. Tak špatné a neekologické nakládání s lesy si žádný hospodář v ČR nedovolil. Lesnická zkušenost říká, že na holinách prakticky nejde docílit smíšený a diferencovaný les. Blokáda zorganizovaná v r. 1999 Hnutím Duha v oblasti Trojmezné měla za následek škodu na uschlých stromech přes 15 mil. Kč (nutno podotknout že z velké části zkorumpovanými účastníky). K. Drábek Pro vyjádření škod způsobených bezzásahovostí je možno vycházet ze soudně projednávané kauzy: Rozsah poškození a vyjádření imisních škod v l. 2001 a 2002: Hlavním určujícím faktorem poškození lesů, resp. stresorem byly emise plynných škodlivin ze spalovacích zdrojů stacionárních, z malé části i dopravních, a jejich depozice v ekosystémech. Na základě provedených šetření a analýz byla posuzována škoda vzniklá vlivem imisí produkovaných energetickými subjekty

197

na lesních porostech a zodpovězeny následující otázky: a) Zjištění, zda mezi emisemi vypouštěnými žalovaným a škodami na lesních porostech, se kterými má žalobce právo hospodaření, existuje příčinná souvislost: Zcela jednoznačně ANO. Ve Strategii udržitelného rozvoje ČR, přijaté Usnesením vlády ČR č. 1242/2004 Sb.: se mj. uvádí následující slabé stránky současného stavu: "Druhová i věková a prostorová struktura lesů je v některých oblastech nepříznivá, lesní půdy byly dlouhodobě kumulativně degradovány a dvě třetiny výměry lesů vykazují různé stupně imisního poškození". Za rizika trendů pro udržitelný rozvoj v oblasti životního prostředí ČR je nutno považovat, nebudou-li přijata dostatečná opatření, zejména: "Nízký potenciál pro snížení celkových emisí oxidů dusíku. V důsledku automobilové dopravy omezené možnosti snížení nadlimitní zátěže oxidem dusičitým, suspendovanými částicemi velikostní frakce PM 10 polycyklickými aromatickými uhlovodíky (PAU) a troposférickým ozonem." Za příležitosti pro udržitelný rozvoj životního prostředí ČR lze považovat, budou-li realizována dodatečná opatření, zejména: "Využití technických možností snížení emisí a dalších dopadů na životní prostředí v rámci integrovaného povolování (IPPC)". Celkové produkční škody na lesích (ekonomické škody na lese jako hospodářském majetku) je možno finančně vyčíslit ve vazbě na určení hodnoty nepoškozených lesních porostů v mýtním věku v konkrétních lokalitách. Celospolečenské škody (ekologická újma) a to dle jednotlivých funkčních kategorií (lesy hospodářské, zvláštního určení a ochranné) nebyly sledovány. b) Jaký je podíl jednotlivých emitentů na žalobcem tvrzené škodě: Podíly jednotlivých producentů emisí na žalobcem tvrzené škodě byly zpracovány výše popsaným matematickým počítačovým modelováním, kde základními vstupními údaji byly produkce emisí jednotlivých subjektů a meteorologické údaje ve sledovaném roce vč. rozptylových modelů. Při zjišťování skutečného podílu jednotlivých znečišťovatelů je sledována potřeba určit všechny významné znečišťovatele a jejich emisí, ale i průběh transportu emisí, vč. dálkového. Přes řadu nepřesností by bylo možno přiznat uvedeným údajům potřebnou vypovídací schopnost vyjádřenou výpočtem, kde je možno uvažovat s průměrnou cca 90 % vypovídací přesností, avšak významné rozdílnosti v dílčích výpočetních tabulkách neumožňují v této podobě přiznat upravenou výši imisních škod. c) Pokud příčinná souvislost existuje, jak vysokou škodu způsobily emise žalovaného na porostech žalobce, jaký je podíl jednotlivých eminentů na žalobcem tvrzené škodě: Úplné zjištění podílu znečišťovatele na imisních škodách (ve vazbě na defoliaci) je možno při specifikaci všech faktorů "foliačních" škod, např.: imisí z lokálních topenišť domácností, imisí z provozu motorových vozidel vč. pevných (prašných) složek a jejich depozic i působení přízemního ozonu, "bioplynů" ze zemědělských farem aj. Škody z předčasného smýcení lesních porostů (S 5) jsou uplatňovány u následujících LS: ....... Specifikované a nárokované škody z předčasného smýcení (S 5) patří do tzv. nahodilých těžeb (uhynulých a závažně postižených stromů) způsobené abiotickými činiteli. V r. 2001 u Lesů ČR a.s. činily 1272 m 3, z toho větrem - 975 tis m 3, suchem - 157 tis m3, sněhem 47 tis m3, kombinované a blíže neidentifikovatelné abiotické vlivy - 42 tis m 3, imisemi - 33 tis. m3 , tj. cca 1,1 %, mrazem a námrazami 18 tis. m3 (130 tis ha). Zatím co u převládajících jiných abiotických vlivů se obvykle jedná o náhlé působení uváděného faktoru, jež se odehrál v průběhu jednoho roku, nelze toto obvykle říci o smýcení lesních porostů v důsledku imisních vlivů, neboť zde dochází k postupnému odumírání po mnoho let, které jsou však uplatňovány v ostatních jmenovaných jevech. Proto je možno říci, že tuto škodu nelze relevantně uplatňovat za škodu uvedeného roku a navrhuje se ji z uvedeného výčtu vyjmenovaných škodních důvodů pro uvedený rok vyjmout, neboť je tato položka integrována do dalších bodů imisních škod. Mimořádné, nebo nákladově náročnějších opatření (S 11.1) uplatňované u LS jsou pro roční imisní škody obtížně identifovatelné a verifikovatelné, vč. závěrečného nákladového koeficientu K ke zjišťování škod a proto se navrhuje je rovněž z uvedeného výčtu vyjmenovaných škodních důvodů pro uvedený rok vyjmout. d) Uvedení dalších okolností, které znalec pokládá za důležité: Uváděny jsou jen bioprodukční škody, ne tzv. ekologická újma, resp. poškozování ekologicko-stabilizačních funkcí, hydricko-vodohospodářských funkcí, edaficko-půdoochranných funkcí, sociálně-rekreačních funkcí a zdravotně-hygienických funkcí. Nepříznivé vlivy imisního poškození lesních porostů kromě produkčních škod mohou mj. také vést - k ohrožení stability lesa (ukazatelem je objem nahodilých těžeb) - ke vzniku holin, tedy snížení ekologické stability (omezením ekologické diverzity) - k narušení půdního krytu a stability vývoje lesních půd a k nepříznivému ovlivnění půdotvorného procesu s přímými negativními dopady na edafon - ke zvýšení možnosti vzniku větrných polomů (vývratů, zlomů), vedoucí k narušení lesního ekosystému, neboť navazující porostní stěny a tím následně celé porosty jsou bezprostředně ohroženy převládajícími větry především západních směrů, v souvislosti s ohrožením navazujících porostů větrem (vývraty, polomy

198

smrkového lesa) je zde značné ohrožení existence lesa zvýšeným výskytem hmyzích škůdců - k omezení rozmanitosti vyjádřené druhovou skladbou dřevin, prostorovým uspořádáním dřevin, věkovou diferenciací a tím poklesu ekologické stability na nižší úroveň (vytvoření tzv. dočasného bezlesí) - k ohrožení podstaty lesa vytěžením i potenciálně geneticky vhodných jedinců, které ve své podstatě tvořily genetickou informaci, dílčí populace lesních dřevin, a tedy autoregulačních schopností lesa jako ekosystému - k výraznému zhoršení možnosti přirozené obnovy lesa (přirozeného zmlazení) vytěžením většiny starších porostů (sto a víceletých) a vytvořením rozsáhlých holin s extrémními klimatickými, případně edafickými podmínkami - k výraznému zhoršení možnosti umělé obnovy lesa (zvýšené procento nezdaru ze zalesnění) - k negativnímu ovlivnění biologického potenciálu lesního ekosystému jako biotopu (snížení biodiverzity území – likvidace prostředí potřebného pro existenci dalších druhů organismů vč. rostlin a živočichů, kteří jsou životně vázána funkčními systémy vzrostlých stromů (zastínění, boční tlak, selektivní prvky, ale i velmi potřebná mykorrhiza) - k negativnímu ovlivnění vodní bilance území včetně nepříznivého ovlivnění retence (infiltrace) území - k poškození a oslabení LHC a ke zmenšení rozsahu funkčních lesních ekosystémů - ke zhoršení mikroklimatických podmínek v postiženém území - k negativnímu ovlivnění krajinného rázu z hlediska estetické hodnoty a členění krajiny - k oslabení a ztrátám přírodních funkcí ekosystému - ke ztrátám, jež mají už relativně trvalý charakter z hlediska degradace půdních horizontů, změnám druhové skladby, prostorové diferenciace, absence geneticky vhodných jedinců či skupin - k ovlivnění infiltrace území, přičemž obnovení funkcí lesního ekosystému si vyžaduje nákladná a složitá opatření s dlouhým časovým horizontem. e) Pokud škoda vznikla, zda byla vypočtena podle platných právních předpisů: Uváděné biologicko produkční škody jsou vypočítávány dle platného, avšak vzhledem k požadovaným verifikovatelným údajům, relativně vágního platného právního předpisu - vyhlášky č. 55/1999 Sb., o způsobu výpočtu újmy nebo škody způsobené na lesích (§ 7, § 9, § 10, § 11 a § 14). Nezbytné je uvést, že zcela prokazatelně dlouhodobě dochází k závažnému imisnímu poškozování lesů ČR vlivem produkovaných emisí jednotlivými znečišťovateli. Uplatňované imisní vlivy jsou velmi obtížně přesně specifikovatelné ve vazbě na roční emise sledovaných emitentů. Od r. 1996 dochází ke snižování těžeb v důsledku imisního postižení u Lesů ČR a.s., přesto v subatlantickém regionu, kam je zahrnována i ČR dochází ke vzrůstajícímu trendu defoliace dominující dřeviny - smrku ztepilého (Picea abies). Vstupní škodní údaje jsou zjišťovány poškozeným a není v možnostech této dílčí kauzy je ověřovat na území celé ČR. Postupné zpřesňování matematického modelování je však jediným východiskem zjišťování jak molekulárního pohybu atmosféry, tak příjmu živin rostlinami, předpovídání počasí, ale i podílu emitentů na způsobených produkčních škodách, ne však jednoznačné "primitivní" odmítání počítačového modelování. Nutné je však počítačové vyhodnocování trvale zpřesňovat v závislosti na stupni vědeckého poznání. V rámci tohoto posouzení se navrhuje jako velmi žádoucí zajistit v rámci ČR převod finančních prostředků od znečišťovatelů k subjektům, jež jsou poškozovány, místo trvale řešit problémové soudní kauzy, jež navíc nevhodně odčerpávají řadu finančních prostředků i odborných aktivit. Zřejmě by vhodným nástrojem měla být ekologická daň, stanovená producentům emisí, přičemž získané finanční prostředky by měly být převáděny na objektivně imisně poškozované subjekty, neboť soudní řešení imisních škod je značně problémové. Časová problematika ovzdušných imisí a faktického projevu jejich škodního působení je analogická humánní medicíně. První příznaky příjmu polutantů bývají latentní, to však neznamená, že nepostihují organismus. Jinou problematikou je chronická působnost již přijatých noxů, či přijímaných z půdních depozic. Imisní škody vznikajícími úlety emisí od emitentů, způsobují rozsáhlé ztráty na lesních porostech ČR, proto si vyžadují jejich zodpovědné řešení. Na základě provedeného šetření a následných analýz je nutno vyslovit závěr: Vyjádření produkčních imisních škod vychází z platného legislativního předpisu – vyhl. č. 55/1999 Sb., § 7. § 9, § 10, § 11 a § 14. Matematické modely vyjadřující přenos škodlivin v atmosféře se svou mírou poznání velmi přibližují ke skutečné, značně složité skutečnosti. Charakteristika působnosti imisních složek na biotu je modelově, přes mnohé nedostatky, značně objektivizována. Na základě rozsáhlé analýzy, je možno konstatovat, že použití matematického modelování emisních úletů od emitentů a jejich územní působnost, i přes řadu výše uvedených nepřesnosti, vznikající z nedokonalosti podkladů a jistého zjednodušení skutečného rozptylu, jsou jedině možnou metodou při posouzení dlouhodobě vznikajících imisních škod, resp. jedinou cestou k jejich rozčlenění, pokud však nedojde k potřebnému vymezení ekologických daní

199

a proto je vhodné s nimi souhlasit, až na uvedená omezení. Při sledování dalších podílů faktických celoplošně působících neimisních faktorů na nárokovaných škodách, je možno konstatovat, že nepřesahují 10% podíl z nárokovaných imisních škod. Proto by bylo možno "očištěné" nároky uznat vzhledem k průkazným závažným imisním škodám. Při vypočítávání podílu emisního producenta na imisních škodách, se navrhuje škody dle § 9, § 10 a § 11 uvedené vyhl. č. 55/1999 Sb. přiznat, avšak škody dle § 7 - předčasné smýcení lesních porostů (do jisté míry z dlouhodobého hlediska duplicitní) a dle § 14 - škody z mimořádných opatření nereflektovat (obtížně verifikovatelné, vč. dalšího zvýšení všech škod nákladovým koeficientem K za zjišťování škod). Vzhledem k významným odlišnostem při matematickém vyjadřování imisních škod na lesních porostech v návazných dílčích tabulkách: Náhrady škod způsobené imisemi Lesům ČR, s.p. za r. 2001 (3405002 .TXT). Zcela zřejmě nárokované imisní škody, které dnes mají dokonce globální charakter, by neměly být řešeny dílčími kauzami ("salámovou" metodou), ale pro celou ČR jedním případem pro příslušný rok či určité zvolené období.

Vyjádření ředitele Správy NP a CHKO Šumava Jiřího Mánka v r. 2012 Jen za roky 2008 – 2011 bylo v lese ponecháno dřevo za 200 milionů korun. Přitom to je dřevo, do kterého se investovaly prostředky na jeho výrobu - stromy se musely pokácet, odkornit a rozmanipulovat. To je trestuhodné plýtvání. Na Šumavě se nesmyslně válí tisíce kubíků dřeva a lidé ho nemůžou použít ani na palivo. Správa se po kůrovcové kalamitě dnes potýká s ekonomickou. Škody na dřevoprodukčních funkcích Dřevo je obnovitelná surovina, která historicky byla využívána zejména energeticky (palivo obytných objektů i pro průmyslovou výroba např. železa a skla), přičemž jeho nadměrná spotřeba počátkem novověku vedla k první „energetické krizi“. Velmi významné je využití pro dřevěné a truhlářské konstrukce – dřevěné domy, výdřeva, lepené konstrukce, nábytek (dnes označované „z masivu) aj. truhlářské výrobky. Na výstavbu dřevěného domku je potřeba cca 120 m 3 dřeva. Významné bylo využívání na výrobu papíru. Pro Šumavu bylo tradiční i využívání tzv. „rezonančního“ dřeva na výrobu hudebních nástrojů. Díky „militantním“ požadavkům na bezzásahovost dnes stromy na stojato hnijí a lidé na Šumavě nemají čít topit. Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. - Vznikají tím, že dřevo jako obnovitelný stavební, výrobní a energetický materiál musí být nahrazeno jinými materiály, kovy, plasty, betonem, které jsou výrobně a energeticky nákladnější, jejich likvidace je podstatně obtížnější a pro přírodu škodlivější. Dřevo je materiál, který má zápornou bilanci emisí. Při jeho výrobě, zabudování, provozu a likvidaci je jeho vliv na produkci oxidu uhličitého negativní. Dřevo během růstu pohltí větší množství škodlivin nežli jich vyprodukuje. - Další škody vznikají tím, že tlející palivové dřevo musí být nahrazeno jinými energetickými materiály, uhlím, plynem nebo elektřinou, tedy neobnovitelnými zdroji - Dřevoprodukční funkci lesa pro les vyřazený z produkce (ponechaný spontánním procesům) má hodnotu v průměru ČR na roční úrovni 7 797 Kč/ha při dočasném odnětí funkcí lesa. Tato částka se vynásobí počtem let (ŠIŠÁK L.2005). Pro případ Židovského lesa šlo o období 163 let, během nichž se les sám neobnovil. To obnáší 1,3 mil. Kč/ha (Vicena, 2011). - U porostů zničených kůrovcem ve věku do 120 let vzniká škoda z předčasného smýcení. Národní park stanovil obmýtí na 190 let. Nové vzrůstové tabulky z r.1996 uvádějí pro věk 130 let ještě běžný přírůst 5 m 3 /ha. Takových porostů a ještě mnohem mladších než 130 let je nejméně 5000 ha. - Náhlým uhynutím horního stromového patra dochází k poškození trvalé produkční funkce a to rozkladem úrodného humusu, jeho odplavením sněhovou a dešťovou vodou, zamokřením, zhoršením fyzikálních vlastností půdy a tím změnou SLT (Souboru lesních typů). Produkční funkci půdy, její úrodnost nemohou zvýšit ani kvanta dřeva, ponechaného k zetlení, poněvadž dřevo neobsahuje biogenní prvky. Potenciální renta SLT klesá až o 10 000 Kč/ha. Při 15 000 ha činí tato ztráta až 150 mil. Kč - Po uschnutí horního stromového patra podstatně klesá budoucí přírůst. Na holých plochách žádné dřevo neroste a v proředěných porostech je úměrně menší přírůst. Nový porost vzniká až po delší době a stromy

200

mají nižší bonitu. Rozdíl může dosáhnout až 4 m3 /ha a v delším období může být ohodnocen až 12 Kč/m2 . Tiskem proběhla zpráva, že i Národní park Šumava musí v současné době šetřit. Úsporná opatření jsou nezbytná ve všech oborech. V Národním parku se začalo nyní s úsporami mezd a propouštěním technickohospodářských zaměstnanců i dělníků. Po 20 letech existence parku se však tímto postupem zhoršuje sociální stav a zvyšuje se nezaměstnanost. Tak například v Nové Peci bylo propuštěno 18 dělníků na dřevoskladě a propouštěli se další dělníci na územních pracovištích a to i dělníci starší a zkušení v době, kdy v parku mají být prováděny odborně náročné práce v lesích, při výsadbě na holinách, doplňování kultur potřebnými dřevinami, prořezávkách, ochraně sazenic a stromů nebo práce při údržbě vodních toků a cest. Vypisování tendrů na tyto práce neplní své poslání. Vede k tomu, že se najímají různí dodavatelé, kteří práce nabízejí zdánlivě levněji, ve svých důsledcích však provádějí práce dělníci nezapracovaní a bez potřebných místních i odborných znalostí a zkušeností. Práce cizích dodavatelů vyžaduje náročnější dozor a v příštích letech vyvolává potřebu oprav a vylepšování. Tento způsob je ve svých důsledcích ve skutečnosti dražší. Jednotlivá územní pracoviště by měla zaměstnávat stálý počet odborných dělníků, který by se měl doplňovat jinými dodavateli jen v případě kalamit. V dobách potřebných úspor vyžaduje řešení také hospodaření se dřevem. V posledních 10-15 letech se začalo uplatňovat ponechávání velkého množství dřeva v lese k zetlení, tedy ke shnití. Zničením dřeva na každém stromu přicházíme nejméně o 1000 Kč. Shnilé stojící i ležící dřevo bude nutno nahradit jinými materiály, uhlím, ropou, plynem, plasty, železem a betonem, které jsou nákladnější, energeticky náročnější, pro přírodu méně ekologické a jejich likvidace je obtížná. Ztráta z tohoto důvodu je 8000 Kč/ha/rok. Další ztráta vzniká tím, že nové stromy se začnou obnovovat až když je dřevo úplně zetlelé a to trvá 100 let, po tu dobu pod nimi bude ležet lesní půda ladem. Zetlelé dřevo pokryje téměř 40 % povrchu plochy, která by za tu dobu vyprodukovala na 150 m3 dřeva na každém hektaru,což na ploše 1.zóny představuje 1,5 mil.m 3. Až snad po 200 letech vyrostou na zetlelém dřevě nové stromy, bude to opět jen smrk, protože jiné dřeviny se tak neobnovují a ten smrk bude na chůdových kořenech o 40% více ohrožen větrem. Vzniká vůbec otázka, proč má takové množství dřeva zůstat ležet v lese, když v žádném pralese tolik mrtvého dřeva nenajdeme. Nemůže to být kvůli špatné lesní půdě, protože stromy před napadení kůrovcem dobře rostly a celé jejich porosty byly z 9 ti dílné bonitační klasifikace na 2. - 4.místě, měly tedy dostatek živin. Tlející dřevo nemůže být považováno za hnojivo, neboť se skládá z celulózy, hemicelulózy, ligninu, tříslovin,pryskyřic a ty jsou složeny z 95 % z uhlíku, vodíku a kyslíku. Na zbývajících 5 % se podílí 10 prvků, jako jsou draslík, dusík, fosfor, vápník, hořčík, síra, křemík, železo, vápník a sodík, jejichž množství je velmi nízké. To na rozdíl od některých vědců dobře vědí kořeny stromů, které zetlelým dřevem neprorůstají, ale obrůstají ho po povrchu a vytvářejí tak chůdový tvar. Jak mají však po 100 letech na takovém dřevě vyrůst nové stromy, kde se vezme semeno, když kůrovec všechny dospělé stromy dávno zničil? Hodnota dřeva ponechaného k zetlení je v Národním parku nyní 10 mld. Kč. Prohlédl jsem letos 56 kusů starých ležících stromů na Smrčině a nalezl jsem jeden kmen se smrkovými semenáčky. Na holinách po kůrovci nemá tlející dřevo potřebné vlhké prostředí. Současně tím vzniká akutní nedostatek palivového dřeva pro místní obyvatele. K tomu přistupují tuny oxidu uhličitého, který uniká do ovzduší z tlejícího dřeva a zhoršuje tak skleníkový efekt,který přispívá ke globálnímu oteplování. Nehospodárná a mimořádně nákladná jsou opatření, které Národní park nesmyslně provádí při uplatňování bezzásahového režimu a zákazu zpracování kůrovcem napadených stromů. Například odkorňování stojících stromů je 10 krát dražší než běžně používané způsoby. Kůrovec se tak šíří každoročně do ostatních lesů ve II .zónách a do lesů sousedních vlastníků u nás i v Bavorsku a Rakousku. Tam musí být prováděna velmi nákladná a pracná ochranářská opatření při kladení velkého množství lapáků, lapačů, při spotřebě chemických prostředků a kontrol. Tyto zvýšené náklady jsou oprávněni sousedé požadovat podle zák. č.114/1992 Sb. O přírodě v Národním parku panují u některých organizací romantické názory, jakoby na ni nepůsobily žádné ekonomické vlivy. Rozsah poškození lesů a přírody je obrovský a proto by první zóny neměly být zvětšovány. Jejich nynější rozloha 9000 ha je dostatečná a umožňuje provádět veškerou vědeckou a výzkumnou činnost. Neměly by být zvětšovány. Z běžných zkušeností je známo, že suché stojící i padlé smrky (opřené i suché větve), vzhledem ke svému vysušení jen velmi pomalu podléhají rozpadu pomocí hub aj. organismů, takže i pravnuci dnešních aktérů je mohou nalézt na původním místě.

201

Škody na tlejícím dřevu Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. - Ponecháním dřeva k zetlení přicházíme na každém stromu o 1000 Kč. Další ztráta vzniká tím, na shnilých stromech se začne les obnovovat až po úplném zetlení, které trvá 50-100 let. Po tuto dobu bude půda pod nimi ležet ladem. Zetlelé dřevo pokryje 40% povrchu porostní plochy, která by za tu dobu vyprodukovala na 150 m3 dřeva na každém hektaru, což na ploše I.zóny (10 000 ha) představuje množství 1,5 mil.m3 . - Až snad po 200 letech vyrostou na zetlelém dřevě nové stoleté stromy, bude opět jen smrk, protože jiné dřeviny se takto neobnovují. Většina těchto nových stromů bude na chůdových kořenech, které jsou v půdě méně zakotveny a jsou proto proti větru méně odolné. Na tlejících stromech obrůstají kořeny náletových smrčků po obvodě kmene a mají proto méně silných kořenů. - Smrky na Šumavě vykazují průměrnou bonitu 2-4, mají tedy nyní dobré výživné podloží. Z rozloženého dřeva mohou vzniknout pouze zplodiny, složené z prvků C,O, H (lignin, celulózy,hemicelulózy,třísloviny a pryskyřice). Jejich podíl ve dřevě činí 95%, na zbývajících 5 % se podílí 9 prvků a to K,N,P,Ca,Mg,S,Si,Fe a Al, jejichž množství je velmi nízké. Proto půdy po zetlelém dřevě budou méně úrodné. Rozdíl v ceně středně úrodné a chudé lesní půdy činí 3 Kč/m2 . - Vzniká otázka, jak po 50-100 letech se smrky obnoví, když nynější jejich generaci zničí kůrovec. - Hodnota dřeva ponechaného k zetlení obnáší nyní 10 mld. Kč. - Tlející dřevo uvolňuje do ovzduší oxid uhličitý a přispívá tak k oteplování klimatu.

Škody podle lesního zákona č. 289/1995 Sb. Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. Škody uvedené v předchozích odstavcích podle různých metod lze v souhrnu vyjádřit podle příloh k lesnímu zákonu z r. 1995. - Podle příloh tohoto zákona dosahuje roční škoda nebo ztráta (poplatek) na každém hektaru porostní půdy zničené kůrovcem na území NPŠ 60 421 Kč, což při rozloze 14 000 ha (Stráský J., 2012) 846 mil. Kč pouze na mimoprodukčních funkcích bez započtení rozloh poškozených sousedních lesů. - Další poplatek podle les. zák. č. 289/1995 Sb se vypisuje v polohách, kde v důsledku eroze, likvidace humusu a při horní hranici lesa dojde k trvalému zničení lesa. Takových poloh je v NPŠ asi 10%. Na plochy, které po kůrovcové kalamitě a bezzásahovém provozu zůstanou trvale bez lesa je určeno použití poplatku za trvalé odnětí lesních pozemků (OLP) podle vzorce: PP.CD.f OLP = ---------- (Kč/ha) 0,02 Roční potenciální produkce 6,3 m3 .ha-1 (PP) Průměrná cena dřeva na odvozním místě byla v Kč/m3 (CD) – v r. 2001 1045 Kč/m3 Faktor ekologické váhy lesa 5,0 (f)

Škody na sousedních porostech Smrkové porosty postižené kůrovcovou disturbancí po orkánu Kyrill a ponechané samovolnému vývoji v okolí Trojmezenského pralesa způsobily značnou kůrovcovou kalamitu i ve smrkových porostech podél rakoluské státní hranice (S. Vacek 2012) Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. - Úhyn dospělých stromů vede postupně k jejich pádu na zem a tím otevírá cestu větrným proudům, které na návětrných poškozují polomy a následně i kůrovec. Okrajové stromy usychají také v důsledku prudkého oslunění, korní spály a sucha. V přímém sousedství „Židovského lesa“,který vznikl historicky bezzásahovostí, se původní výměra za 160 let existence zvětšila na návětrné straně o 43 % (Vicena, 2011) - Žírem kůrovce se prořeďují okraje sousedních porostů. Dochází tím ke snížení zakmenění, snížení produkce a současně k nástupu buřeně, která ztíží nebo úplně znemožní přirozenou obnovu. Vzniká na těchto proředěných plochách latentní hrozba dalších polomů.

202

- Podél vnitrozemské hranice NPŠ (dlouhé 122 km ) neexistuje žádná pufrační zóna. Naopak v obalové zóně uvnitř NPŠ je 1973 ha lesa v bezzásahovém režimu (Klewar M., 2010). - Během venkovních šetření v r. 2010 bylo pozorováno u naprosté většiny kůrovcového dříví na odvozním místě i na odvozních soupravách že kůrovec byl vylétnutý, že těžba kůrovcem napadeného dříví je opožděná (KLEWAR M. 2010). - Vyhodnocením družicových a leteckých snímků bylo zjištěno, že na jižních a jihozápadních svazích v hloubce 500-1000 m od hranice NPŠ jsou smrkové porosty vážně kůrovcem poškozené. Kůrovec postoupí do vzdálenosti 8 km za 4 roky nebo 3 km za 3 roky podle expozice (KLEWAR M.2010) - Okolním vlastníkům lesů v sousedství NP Šumava vzniká tato provozní a ekonomická zátěž: a) Vícenáklady vzniklé soustavným vracením se na kůrovcová pracoviště často 3 – 4 x za rok do stejných porostů b) Etát se naplňuje kůrovcovou těžbou,takže se musí omezovat uvolňování přirozených náletů, výchovných zásahů nebo odkládání realizace zpevňujících prvků c) Vícenáklady vzniklé zvýšeným objemem ochrany proti kůrovci (lapače, lapáky, odparníky a jejich kontroly d) Snížení ceny smrkového dříví,používaného jako lapáky proti čerstvým sortimentům (KLEWAR M., 2010) e) Pokud vlastníkům lesního pozemku v důsledku opatření na ochranu přírody vznikne nebo trvá omezení nebo újma, má nárok na její finanční náhradu podle § 58, odst. 2c zák. č. 114/1992 Sb. Toto ustanovení se týká všech majitelů, jejichž lesy leží uvnitř Národního parku a také majitelům lesů sousedních, které jsou činností nebo nečinností (bezzásahovostí) nepříznivě ovlivněni. Posouzení Ing. K. Simona Rozsáhlá bezzásahová území a velký rozsah nezpracované větrné kalamity v NP mají zejména v posledních letech negativní dopady na lesy sousedních vlastníků (§ 32 odst. 6 lesního zákona), což prokazují jejich výrazně vyšší těžby kůrovcového dříví. Tato skutečnost zvyšuje rozsah poškození přírodního a životního prostředí a má i negativní ekonomický dopad (ekonomická ztráta při prodeji 1m 3 kůrovcového dříví se pohybuje v rozsahu 300 až 500 Kč). Škody přeshraniční Dipl.Ing.Dr. Sedlak, Rakousko, 1997 Je třeba si uvědomit, že směrnice IUCN nelze nekriticky uplatňovat v hustě zalidněném středoevropském prostoru. Proto velmi starostlivě sledujeme prudký vzestup lýkožrouta smrkového, jak na české, tak na bavorské straně Šumavy. Dr. Bibelriether, ředitel NP Bayerische Wald, 1997 Podle mezinárodních pravidel IUCN je ve zřizovaných národních parcích možné, mnohdy i nutné, aby v areálu hospodářských lesů, původních druhých zón byly po dobu 10-30 let aplikovány jak těžební úpravy, tak umělé výsadby, s cílem co nejdříve se přiblížit porostní skladbou charakteru přírodních lesů.

Škody způsobené nezajištěním přechodu hospodářských smrčin na stabilizovanější lesní ekosystémy a likvidací genofondu dřevin Zásadní rozpor uskutečňované „ochrany“ a reality dokládá výňatek z Plánu péče o NPŠ přijatého MŽP ČR v XII. 2000: Pro zachování genofondu in situ v NPŠ jsou nejdůležitější genové základny, které jsou v NP Šumava totožné s I. zónami, přesto se ne vždy jedná o původní populace! Proto bude nutné: - Provést přesnou evidenci zbytků přírodních populací všech významných druhů lesních dřevin, zejména smrku, buku, jedle a klenu, ale také borovice a jilmu. - Původnost takových populací doložit historickou dokumentací jejich vzniku a dlouhodobého pěstování na základě studia archivních materiálů a historických LHP. - Ověřovat původnost takových populací s využitím poznatků klasické i molekulární genetiky. Při tom využívat kapacity elektroforetické laboratoře v Kašperských Horách, využívající izoenzymových

203

a později také DNA markerů. - V případě akutního ohrožení existence původní populace založit populaci umělou v ex situ podmínkách jako semenný sad (klonový archiv) a cílevědomou péčí navracet takto pěstovaný genetický materiál, primárně generativního původu, na původní stanoviště. Zachování genofondu ex situ je nutné vždy chápat jen jako komplementární řešení podpory genofondu v místě přirozeného výskytu jednotlivých populací. - Umělé populace, semenné sady, zakládat s využitím metod heterovegetativního rozmnožování (roubování) a autovegetativního rozmnožování (řízkování) geneticky nebo fyziologicky nejhodnotnějších jedinců. V případě dobře zvládnuté technologie pro danou dřevinu využívat v přiměřeném rozsahu metod rozmnožování technologiemi in vitro. Se zřetelem na rizika zužování diverzity genofondu využívat vegetativní metody množení pouze jako doplňkové a v omezeném rozsahu vylučující toto nebezpečí. - Součástí zachování genofondu ex situ je také založení smíšeného klonového archivu všech domácích dřevin Šumavy v 6 ha areálu na Rokytě, který bude provozován formou arboreta, přístupného veřejnosti. - Zálohování osiva dlouhodobě skladovatelných druhů dřevin v mrazících boxech.

Koncept „nezasahování“, ideologicky zaváděný rozhodnutími Správy NPŠ a MŽP ČR, i přes rozsáhlá a široká varování erudovaných odborníků především z lesnických i biologických oborů a místních obyvatel, byl v předchozích 7 letech jako jediná ideologická platforma politickou mocí prosazen a praktikován. Tento postup nesledoval komplexní ekosystémový přístup a širší souvislosti, proto v konečném důsledku vedl k zásadnímu znehodnocení Biosférické rezervace Šumava, Evropsky významné lokality Šumava, Ptačí oblasti Šumava a Národního parku i Chráněné krajinné oblasti Šumava. Dlouhodobému narušení Biosférické rezervace UNESCO, EVL, PO, NP a CHKO šlo zabránit včasným zásahem (vč. zpracování polomového dříví).

H.2. Škody na chráněných biotopech (EVL, PO, PR) Motto: Posláním národního parku Šumava je ............ uchování a zlepšení přírodního prostředí §2, odst. 1 Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava

Prosazováním bezzásahovosti dochází k omezování genetické bohatosti, která byla zachována právě extenzivním obhospodařováním. To, že jsou některé druhy vzácných, chráněných druhů rostlin, hmyzu a ptáků vytěsňovány monokulturním smrkem, není třeba vědecky dokládat. Z vývoje současných postagrárních lad předpokládat, že bezzásahovostí a absencí péče člověka se primárně uplatní schopnější ruderální, invazní a expanzní druhy. Bývalé zemědělské půdy květnatých horských luk budou dále trpět zabuřeněním, náletem dřevin, celkovým převlhčením a zvýšením kyselosti, převahou redukčních pochodů v půdním profilu a ztrátou přirozené úrodnosti v humusovém horizontu (Mazín, 1993). Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. - Na území NPŠ se nalézá několik velmi starých přírodních rezervací. Jsou to např. Trojmezná, Prameny Vltavy, Jezerní slatě, Rokytské a Mlynářské slatě na |Modravsku, Povydří, aj. rezervace se nalézají i mimo území NPŠ v CHKO, např. Černé a Čertovo jezero s jezerním lesem. Některé z nich byly zcela zničeny. Vyčíslení škod je nemožné, jsou však značné. Jejich původním vyhlašovatelem bylo ministerstvo kultury, které se o jejich nynější osud nezajímá. Ve zřizovatelských rozhodnutích je výslovně uvedeno, že se mají chránit před škodlivými vlivy a to i hmyzem a že v jejich ochraně mají pokračovat i další generace. - Byly poškozeny bezzásahovým provozem i některá území EVL (Evropsky významné lokality) a území zařazená do NATURY 2000. Týká se to např. biodiverzity, z nichž zejména věková diverzita velmi utrpěla usmrcením nejstarších stromů v pralesích na Trojmezné, Polomu nebo Plesné. Uhynuly až 300 let staré stromy, místo nich zůstaly jen maléí části plochy stromy 1-30 let staré. Finanční ztráta na věkové biodiverzitě obnáší podle bonity porostů 15-25 Kč/m2 .

204

- Nevyčíslitelné škody vznikly při ochraně některých vzácných druhů ptactva. Tak např. uschlé stromy znamenají významnou ztrátu na potravní základně tetřeva hlušce zejména během zimního období. Oznámení o podezření ze spáchání trestného činu - Prof.Ing. Radomír Mrkva, CSc., 24.3.2011 Ptačí oblast (PO) Šumava byla vyhlášená v r. 2004 (o rozloze 969 km 2 , podle směrnic 79/409/EHS a 92/43 EHS), jejíž součástí je i NPŠ. Tato oblast byla vyhlášena k ochraně řady druhů ptáků, mj. těch, co hnízdí v dutinách starých stromů, šplhavců a sov. Na Šumavě jde o relativně malé populace několika druhů: datel černý (100-150 párů), datlík tříprstý (60-90 párů), kulíšek nejmenší (90-140 párů), sýc rousný, ale také strakapoud bělohřbetý a kriticky ohrožený puštík bělavý (který se na Šumavě uměle chová a vysazuje do přírody). Uvedené druhy upřednostňují horské smrčiny v hřebenových polohách, které uhynuly (přičemž také vznikly paseky o rozloze přesahující 2,5 tis. ha). Úhynem tisíců hektarů horských smrčin v hřebenových polohách uhynuly a posléze zde nebudou staré stromy vhodné ke hnízdění. Postižení hnízdišť a dlouhodobému narušení PO šlo zabránit včasným zpracováním polomového dříví. Tím zřejmě došlo ke spáchání trestného činu proti životnímu prostředí, dle zák. č. 40/2009 Sb., § 293, neboť byl nepochybně poškozen biotop PO a to opětovně osobou, která má zvlášť uloženou povinnost chránit životní prostředí a jde o poškození dlouhodobé, neboť ke znemožnění hnízdění dojde na dobu 100-150 let, než zde opět vznikne starý les. Vyhodnocení Ing. K. Simona Nařízením vlády č. 681/2004 byla vymezena Ptačí oblasti Šumava. Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro následující druhy ptáků, např.: kulíška nejmenšího (Glaucidium passrinum), sýce rousného (Aegolius funereus) a datlíka tříprstého. Výskyt těchto ptáků je vázán na souvislé staré jehličnaté lesy. Plochy odumřelých lesních porostů a rozsáhlé kůrovcové holiny mají negativní vliv na stav biotopů výše uvedených druhů ptáků (popř. dalších druhů chráněných nařízením vlády č. 681/2004). Uvedené druhy jsou zařazeny podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., mezi zvláště chráněné druhy živočichů. Poškozováním jejich biotopů, tak dochází i k porušování zákona č.114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Škody na jednotlivých chráněných biotopech jsou uvedeny v kapitole A.3.

H.3. Škody na biodiverzitě a chráněných organismech Motto: Posláním národního parku Šumava je ............ přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava, § 2, odst.1 Naprostá většina ochranářsky významných, ohrožených a chráněných druhů – cca 80 % v rámci šumavského oreofytika je soustředěna v nelesních formacích, a z těch opět mají největší význam ekosystémy lučního bezlesí, v nichž je soustředěno hrubým odhadem 60 % celkové druhové diverzity Šumavy a např. 70 % kriticky ohrožených druhů atd. Hlavní webové stránky NP Šumava

Úmluva a biologické rozmanitosti (CBD) sleduje zachování variability všech žijících organismů. Biologická rozmanitost obvykle rozlišuje tři hierarchické kategorie: - genetickou diverzitu - diverzitu organismů - ekosystémovou diverzitu - kulturní diverzitu. Doposud nejsou precizovány vztahy mezi biologickou rozmanitostí, resp. druhovou bohatostí a fungováním ekosystémů, přesto vyplývá, že: - úbytek biodiverzity snižuje účinnost využívání zdrojů (živin, vody, světla aj.) - druhově bohatší společenstva bývají produktivnější. Etické důvody pro zachování druhů (Plesník J. et al 2012) - každý druh má právo na existenci - vzájemné vazby mezi druhy ve společenstvech a ekosystémech jsou značně komplexní

205

- lidé by se měli chovat jako odpovědní správci planety - úbytek druhů může ovlivnit další lidské generace - úcta k biologické rozmanitosti doplňuje úctu k lidskému životu jako takovému - příroda má sama o sobě svou duchovní a estetickou hodnotu - poznání evoluce vč. vývoje druhové bohatosti a vývoje člověka je důležité nejen pro vědce. Nejohroženější jsou u nás bezlesé biotopy a stojaté vody. Bezlesé biotopy hlavně proto, že krajina zarůstá, poněvadž přestala být extenzivně obhospodařovaná. Cenné biotopy (stepi, písčiny) jsou nesmyslně zalesňovány, a tak likvidovány. Podobně je to se stojatými vodami – ty se samozřejmě eutrofizují splachem z polí, zároveň jsou přerybňovány a ryby jsou uměle dokrmovány, čímž se tento efekt zesiluje. Doc. RNDr. D. Storch, PhD., Ochrana přírody 5 / 2012

Škody na biodiverzitě v důsledku sukcesního zalesňování bezlesí a následné plošné lesní homogenizace chráněných území Základním smyslem ochrany přírody je co největší zachování biologické rozmanitosti génů, druhů a ekosystémů. Základní požadavky vyplývají z Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti. Hlavní škody: a) Uhynutím lesa, jehož konečná výměra, oproti zatím uváděné, se nepochybně ještě zvýší, došlo k vážnému postižení biotopů sledovaných chráněných druhů. b) Postupným sukcesním zalesňováním otevřených, travních i rašelinných stanovištích, kdy odumírají kompetičně citlivější druhy, které neobstojí v konkurenci, např. s s vyššími a rozložitějšími bylinami a dřevinami, ale i vlivem zastínění – z někdejších více než 30 % bezlesí vlivem požadované bezzásahovosti docházelo k tristnímu omezování směrem k 5 %. c) Zásadním omezením lokálního narušování lokalit a neumožnění iniciačních stadií citlivých organismů. „Na území Šumavy bylo zaznamenáno více než 1000 taxonů cévnatých rostlin, z toho 323 vyhynulých či v různém stupni ohrožení. To nade vší pochybnost poukazuje na nutnost systematicky se zabývat studiem a ochranou diverzity těchto rostlin na území NP a CHKO, resp. Biosférické rezervace UNESCO. V první fázi monitoringem taxonů černého a červeného seznamu a v případě zjištění negativních trendů odpovídajícím managementem na lokalitách ustupujících druhů, který by přispíval k udržení stávajícího rozsahu populací ohrožených rostlin. V eventuálních kritických situacích je pak nutné využít jakékoliv další zásahy.“ Komentovaný černý a červený seznam cévnatých rostlin české Šumavy, 2002 Přehled ochranářsky významných taxonů flóry Šumavy kriticky ohrožené silně ohrožené Šumava 15 36 NP Šumava 10 29 CHKOŠ + zbytek BR 11 27

ohrožené 37 30 29

celkem 88 69 67

V přehledu organismů jsou uvedeny chráněné, příp. vzácné druhy podle následujícího třídění: Ochrana EU N - Natura Ochrana ČR (dle Červených seznamů, podtržené dle stávající legislativy) C1 (CR) – kriticky ohrožené, velmi vzácné, recentní výskyt pouze na několika málo lokalitách (critically endangered) C2 (EN) – silně ohrožené, vzácné, recentní výskyt na málo lokalitách (endangered) C3 (VU) – ohrožené, s výrazným trendem poklesu početnosti (vulnerable) C4 (LR) - vzácnější, silně ustupující, vyžadující pozornost (méně ohrožené, lower risk) A1 (RE) – vyhynulé!! A2 – nezvěstné, pravděpodobně vyhynulé! Popis, ekologická valence a výskyt jednotlivých taxonů je v první kapitole (TTP – trvalý travní porost)

206

Přehled ústupu a vymírání chráněných a vzácných taxonů rostlin na Šumavě uskutečňovanou pasivní, příp. bezzásahovou ochranou Flóra Největší část ohrožených druhů jsou kompetičně (konkurenčně) slabé taxony, které v průběhu sukcese ustupují konkurenčně silnějších druhům. Jedná se zejména o druhy otevřených stanovišť (nezalesněných), chudých na živiny (oligotrofních), odvislých od blokované sukcese (tradičního extenzivního obhospodařování pastvou a kosením). Jejich stanoviště jsou však likvidována požadovanou bezzásahovostí, kdy dochází k postupnému sukcesnímu zalesňování. Druhově bohaté jsou i členité lesní okraje s ekotonovou funkcí, jež plošným sukcesním zalesněním rovněž ubývají, takže opět se biodiverzita výrazně omezuje. Rostliny cévnaté Aron (árón) plamatý – Arum maculatum, C3 Bahnička chudokvětá – Eleocharis quinqueflora, C2 (C1), A1, na Šumavě jediná lokalita - bradavkatá rakouská – E. mamillata ssp. austriaca, C3 - bradavkovitá pravá – E. mamillata ssp. mamillata, C4 - vejčitá – E. ovata, C3 - jehlovitá – E. acicularis, C4 Bařička bahenní - Triglochin palustre, C1, A2, většina šumavských lokalit zanikla Bazanovec (vrbina) kytkokvětý – Naumburgia (Lysimachia) thyrsiflora, C2 Běloprstka horská (bělavá) – Leucorchis (Pseudorchis) albida, C2 (C1), na většině lokalit Šumavy již vyhynul sukcesním zalesněním bezlesí Bezosetka štětinovitá – Isolepis setacea, C3, AM Bika sudetská – Luzula sudetica, C3, AM Blatěnka vodní – Limosella aquatica, C3 Blatnice bahenní – Scheuchzeria palustris, C1, GL Bledule jarní - Leucojum vernum, C3, na Šumavě mizí se sukcesním zalesněním bezlesí Bojínek švýcarský - Phleum rhaeticum (pratense ssp. alpinum), A1, C2 Borovice blatka (bažinná) – Pinus rotundata, C3, středoevropský endemit - kleč – P. mugo, C2, středoevropský endemit - Čelakovského – P. x celakovskiorum (P. mugo x sylvestris) – b. Čelakovského, C1, vzácný hybrid Bradáček srdčitý – Listera cordata, C1, na Šumavě ustupuje sukcesnímU zarůstáníní TTP - vejčitý – L. ovata, C3 Brusnice brusinka – Vaccinium uliginosum, sukcesí ustupuje Bříza prostřední – Betula x intermedia (nana x pubescens), A1, C1 - zakrslá (trpasličí) – B. nana , A1, C2, GL - x Seidelova – B. x seidelina (carpatica x nana), C1 Bublinatka bledožlutá – Utricularia ochroleuca, C1, na Šumavě převážně vyhynula - menší – U. minor, C1 - jižní – U. australis, C4 Bukovník kapradinovitý - Gymnocarpium dryopteris, C1, A1, na Šumavě vyhynul Čarovník alpský – Circaea alpina, C4 - pařížský – C. lutetiana (virosa), C2 - prostřední – C. x intermedia, C4 Černýš rolní – Melampyrum arvense, A2, C4 Česnek kýlnatý - Allium carinatum, C1, AM, na Šumavě mizí spolu se zánikem TTP Čípek objímavý – Streptopus amplexifolius, C2, AM Ďáblík bahenní – Calla palustris, C3, na Šumavě velká část lokalit zanikla Dřípatka horská – Soldanella montana, C3, AM, sukcesí ustupuje Dymnivka dutá – Corydalis cava, C3 Hadí jazyk (hadilka) obecný – Ophioglossum vulgatum, C3 (C1), na Šumavě rychle ubývá Hadí mord nízký – Scorzonera humilis, C3, AM, vlhké TTP, lesní sukcesí ustupuje Hladýš pruský - Laserpitium pruthenicum , C2 Hnilák smrkový – Monotropa hypopytis, C2 Hlístník hnízdák – Neottia nidus-avis, C3, nezelená orchidej Hořec šumavský (pannonský) – Gentiana pannonica, C2, AM (GL), A1, středoevropský endemit od Alp po Šumavu, na Šumavě převážně vyhynul - jarní – G. verna, A1, C1, reliktní horský druh, na území NP a CHKO Šumava vyhynul zánikem TTP

207

- křížatý – G. cruciata, A1, C3, na Šumavě téměř vyhynul - hořepník – G. pneumonanthe, C3 (C2), na Šumavě mizí se zánikem TTP - tolitovitý – G. asclepiadea, C3, horské TTP, šumavské lokality převážně zanikly - brvitý - Gentianopsis (Gentiana) ciliata, A1, C3 Hořeček mnohotvarý český - Gentianella praecox ssp. bohemica, N (4094), C1, A1, endemit Českého masivu, na Šumavě vymizel zánikem pastvin - mnohotvarý pravý – G. praecox ssp. praecox, A1, na Šumavě vyhynul - nahořklý pravý – G. amarella ssp. amarella, A1, C2, na Šumavě vymizel spolu s pastvinami - ladní – G. campestris, A1, C1, na Šumavě vyhynul Hrachor horský – Lathyrus linifolius, C3, na Šumavě mizí se sukcesním zalesněním bezlesí Hrotnosemenka bílá – Rhynchospora alba, A1, C1, na Šumavě vyhynulá Hruštička prostřední – Pyrola media, A1, C1, na většině lokalit Šumavy již vymizela - zelenokvětá – P. chlorantha, C1, na Šumavě, došlo k rozsáhlé redukci jejího výskytu - okrouhlolistá – P. rotundifolia, C2 (C1) - menší – P. minor, C3 Hvězdnice chlumní – Aster amellus, C3 Hvozdík kartousek sudetský – Dianthus carthusianorum ssp. sudeticus, A1, C1, endemit Sudet, na Šumavě vymizel se zánikem TTP - křovištní (lesní) – D. segueri (sylvaticus), C3 (C1), na Šumavě mizí spolu se zánikem pastvin - pyšný pravý – D. superbus superbus, C2 (C1), na Šumavě převážně vymizel se zánikem TTP - sivý – D. gratiopolitanus, C2, na Šumavě mizí spolu se zánikem pastvin - svazčitý – D. armeria – h. svazčitý, A1, C4, již jen rakouská strana Chrastavec lesní - Knautia dipsacifolia (sylvatica) - C4, AM Chrpa horská pravá – Centaurea montana ssp. montana, C2, AM - parukářka – C. pseudophrygia, C4 Jalovec obecný – Juniperus communis ssp. communis, C3, na Šumavě prakticky vymizel zánikem pastvin - obecný nízký - J- communis ssp. alpina, C2, na Šumavě chybi Jednokvítek velekvětý – Moneses uniflora, C2 (C1), na Šumavě se rychle vytrácí Jestřábník bledý – Hieracium schmidtii (pallidum), C1, na Šumavě reliktní výskyt - myší ouško – H. lactucella (auricula), C3, spolu s likvidací luk na Šumavě mizí - oranžový – H. aurantiacum, C4, AM - výběžkatý – H. stoloniferum, C1 Jílek mámivý – Lolium temulentum, A2 - oddálený – L. remotum, A1, na Šumavě nezvěstný druh Jilm horský – Ulmus glabra, C3 Jinořadec kadeřavý – Criptogarmma crispa, A1, C2 (C1), většina historických lokalit na Šumavě již zanikla Jirnice modrá – Polemonium caeruleum, C2, GL, Jmelí bílé jedlové – Viscum album ssp. abietis, C3 - bílé pravé (listnáčové) - album ssp. album, C1 Kakost rozkladitý – Geranium divaricatum, C4 Kamyšník vrcholičnatý (přímořský) – Bulboschoenus yagra (maritima), C3 Kamzičník rakouský - Doronicum austriacum, C3, AM Kapradina hrálovitá – Polystichum lonchitis, A1, C1, na Šumavě vyhynul - laločnatá – P. aculeatum, C3 Kapraď rezavá – Dryopteris affinis (pseudomas), C3 - podobná – D. expansa, C4 - hřebenitá – D. cristata (spinulosa), A1, C1, na Šumavě vyhynulý taxon Kapradiník bažinný – Thelypteris palustris, A1, C3, na Šumavě na většině lokalit zaniklý Kapradinka skalní – Woodsia ilvensis, C2, na většině lokalit vymizela Kerblík lesklý - Anthriscus nitida, C4, AM Klikva maloplodá – Oxycoccus microcarpus, C2 - bahenní – O. palustris, C3 Kociánek dvoudomý - Antennaria dioica, C2 Kohátka kalíškatá – Tofieldia calyculata, A2, C1, na Šumavě nezvěstná, jediný výskyt Kokrhel menší pozdní – Rhinanthus minor ssp. stenophyllus, C1 - luštinec – R. alectorolophus, C3 Kontryhel drsný (lysolodyžný) - Alchemilla glabricaulis, C3 - tupý – A. obtusa ssp. obtusa, C3 - půlkulovitý – A. subglobosa, C3 - řasnatý – A. plicata, C3

208

- slámožlutý – A. straminea, C3 - tenkožlutý – A. filicaulis, C3 - vějířovitý – A. flabellata, A1, C2, na Šumavě vyhynulý taxon spolu se zánikem pastvin Koprník štětinolistý, Meum athamanticm, C3 Koprníček bezobalný – Mutellina purpurea (Ligusticum mutellina), C3, AM (GL), výskyt je jednoznačně podmíněn sec. "bezlesím", resp. existencí TTP, na Šumavě ustupuje se zánikem tradičního využívání TTP, zatím co v jednotlivých šumavských lokalitách jsou populace tvořeny nanejvýš desítkami jedinců, v dolní části lyžařské sjezdovky u Kramolína je vitální, bohatě kvetoucí populace tvořená několika tisíci exempláři Korálice trojklanná – Corallorhiza trifida, C2, na Šumavě ustupuje Kosatec sibiřský – Iris sibirica, C2, na Šumavě převážně vymizel Kostřava sivá – Festuca pallens (duriuscula), C2 Kotvice plovoucí - Trapa natans, C1, GL Koukol polní - Agrostemma githago, A1, C1 Kozlík dvoudomý – Valeriana dioica, C4, AM, - výběžkatý bezolistý – V. excedlsa ssp. sambucifolia, C4 - výběžkatý přechodný - excelsa ssp. transiens, C4 Kravinec španělský – Vaccaria hispanica ssp. glanfiflora (spiralis), A1 Kropenáč vytrvalý – Swertia perennis, C2, A1, AM (GL), na Šumavě převážně vyhynul Kruštík bahenní – Epipactis palustris, C2 (C1) - tmavočervený – E. atrorubens, C3 - širolistý pravý – E. helleborine (latifolia) ssp. helleborine, C4 Křivatec luční – Gagea pratensis – k. luční, C3 Kyčelnice cibulkonosná – Dentaria bulbifera, C4 - devítilistá – D. enneaphyllos, C4 Kyhanka sivolistá – Andromeda polifolia, C3 (C2), GL, nejvýznamnější areál ČR na Šumavě, avšak dochází k omezování jejího výskytu Kýchavice bílá pravá – Veratrum album ssp. album (příp. ssp. lobelianum) – k, bílá pravá (či Lobelova), C3 (C1), AM, na Šumavě postupně mizí Kyvor lékařský – Cetarach officinarum, C1 Lebeda růžová – Atriplex rosea, C1 Leknín bělostný – Nymphaea candida, A1, C2, na Šumavě převážně vyhynul Lilie cibulkonosná – Lilium bulbifera, C2 - zlatohlavá – L. martagon, C3 Lipnice alpská – Poa alpina, A1, C1, AM, na Šumavě prakticky vymizela - oddálená – P. remota, C3 Lněnka pyrenejská – Thesium pyrenaicum (pratense), A1, C2, na Šumavě prakticky vymizela se zánikem pastvin Lnička tařicovitá pravá - Camelina alyssum ssp. alyssum, A1 Lomikámen trojprstý – Saxifraga trydactylides, C2, výslunné stráně, na Šumavě mizí sukcesním zarůstáním bezlesí Lopuštík skloněný - Hackelia deflexa , C1, reliktní výskyt na Šumavě Lýkovec jedovatý – Daphne mezereum, C1 Masnice vodní – Tillaea aquatica, C1 Měkčilka jednolistá – Malaxis (Achroanthes) monophyllos, C1, AM, orchidej Měsíčnice vytrvalá – Lunaria rediviva, C3 Míčovka kulkonosná - Pilularia globulifera, C1, A1 Mléčivec alpský – Cicerbita alpina, C4, AM Mochna (zábělník) bahenní – Potentilla (Comarum) palustre, C4 - přímá – P. recta, C4 Mokrýš střídavolistý – Chrysosplenium oppositifolium, C4 Nepatrnec rolní – Aphanes arvensis, C3 Nehtovec přeslenitý – Illecebrum verticillatum, C1, A1, na Šumavě vyhynul Netřesk výběžkatý – Jovibarba globifera, A4, C3 Ocún jesenní - Colchicum autumnale, C1, na Šumavě ubývá spolu se zánikem TTP Okrotice červená – Cephalanthera rubra, C2 - bílá – C. damasonianum, C3 (C2), - dlouholistá – C. longifolia, C3, (C2) Oměj šalamounek - Aconitum callibotryon (plicatum), E, C3, na Šumavě vyhynul spolu se zánikem TTP - lycococtum ssp. vulparia (pennminum) – vlčí mor žláznatý, A1, C3 (C1), na Šumavě převážně vyhynul spolu se zánikem TTP - různobarvý - variegatum, C3 Orlíček obecný - Aquilegia vulgaris, C3

209

Ostružiník pošumavský – Rubus epipsilos, C3 - skalní – R. saxatilis, C3 - okrouhlý – R. indusiatus, C4 Ostřice mokřadní (bažinná) – Carex limosa, C2, GL - bílá – C. alba, C1 - (tuřice) blešní – C. pulicaris, C3 (C2) - Buekova – C. buekii, C4 - Buxbaumova – C. buxbaunii, C1, A1 - (tuřice) Davallova – C. davalliana, C3, (C2), sukcesním zarůstáním rychle mizí - (tuřice) dvoudomá – C. dioica, A1, C1 - dvouřadá – C. disticha, C4 - Hartmanova – C. hartmanii, C3 - Hostova – C. hostiana, A1,C2, na Šumavě se zánikem pastvin vyhynula - chudá (vrchovištní) – C. paupercula, C2 - chudokvětá- C. pauciflora, C3 - latnatá – C. paniculata, C3 - lemovaná (Hostova) - hostiana, A1, C2 - mokřadní (bažinná) - limosa - o. mokřadní, C2, GL - obecná sítinovitá – C. nigra, ssp. juncella, C4 - odchylná – C. appropinquata, A2, C3 - plstnatoplodá – C. lasiocarpa, C2, A2 - přioblá (dvoumužná) – C. diandra, A2, C2 - ptačí nožka – C. ornithopoda, C2 - přioblá – C. diandra, A2, C2 - rusá – C. flava, C4 - stinná – C. umbrosa, C3 - trsnatá – C. caespitosa, C3 - (tuřice) šáchorovitá – C. bohemica, C3 - (tuřice) šlahounovitá – C. chordorrhiza, A1, C1, relikt střední Evropy - vrchovištní (chudá, magellanská) – C. magellanica ssp. irrigua (paupercula), C2, GL - vyvýšená – C. - elata – o. vyvýšená, C2 Pampeliška bahenní – Taraxacum madium, C1 - bažinná – T. - palustre (sect. Palustria) – p. bahenní, C3 - Nordstedtova – T. nordstedtii, C4 Papratka horská – Athyrium distentifolium, C4 Penízek namodralý (modravý) – Thlaspi caerulascens, C3 Pérovník pštrosí – Matteucia struthiopteris, C3 Pětiprstka žežulník – Gymnadenia conopsea ssp. conopsea, C3 (C1), na Šumavě vymírající druh spolu se zánikem pastvin Pitulník (hluchavka) žlutý - Galeobdolon luteum agg., C1 Plamének přímý – Clematic recta, C3 Plavín štítnatý - Nymphoides peltata, C1 Plavuň pučivá – Lycopodium annotium, C3, na Šumavě dochází k zániku posledních lokalit Plavuňka zaplavovaná - Lycopodiella inundata, C2 Plavuník cypřiškový (trojklasý) - Diphasiastrum tristachyum, A1, C1, většina šumavských lokalit již zanikla sukcesí - klamný (Isslerův) – D. issleri, C2, zánik posledních lokalit lesní sukcesí - alpínský – D, alpinum, A1, C2, zánik posledních lokalit lesní sukcesí - Ollgaardův – D. oellgaardii, A1, C1, na Šumavě vymizel sukcesí - zploštělý – D. complanatum, A1, C3 (C2), zánik posledních lokalit lesní sukcesí - Zeilllerův – D. zeilleri (asi complanatum x tristachyum) A1, C3 (C1), na Šumavě dochází k zániku posledních lokalit Plavuňka zaplavovaná – Lycopodiella inundata, C1, na Šumavě dochází sukcesně k zániku posledních lokalit Pleška stopkatá – Willemetia stipitata (Cylycocorsus stipitatus), C3, AM na Šumavě ubývá opouštěním tradičního obhospodařování Pobřežnice jednokvětá – Litorella uniflora. A1, C1, na Šumavě vyhynulá Pomněnka různobarvá – Myosotis discolor, C4 - trsnatá – M. caespitosa, C4 Popelivka sibiřská - Ligularia sibirica, N (1758), C1, (1758), v Pošumaví převážně vyhynula Prasetník plamatý – Hypochaeris maculata, A2, na Šumavě dnes nezvěstný – zmizel se zánikem TTP Prha arnika - Arnica montana, C3, AM, populace zanikají spolu se zánikem TTP lesní sukcesí Prostřelenec (hořec) křížatý – Tretorhiza (Gentiana) crutiata, C3

210

Protěž (protěžec, protěžka) norská – Gnaphalium (Omalotheca) norvegicum, A2, na Šumavě ubývá Prstnatec - bezový – Dactylorhiza majalis sambucina, C2, na většině lokalit vyhynul spolu se zánikem pastvin - májový rašelinný – D. ssp. turfosa, C1, endemit Šumavy, na většině lokalit vyhynul spolu se zánikem pastvin - májový pravý – D. majalis, ssp. majalis, C3 , na většině lokalit vyhynul spolu se zánikem pastvin - pleťový – D. incarnata ssp. incarnata, C2, (C1), A1, na většině lokalit vyhynul spolu se zánikem pastvin - listenatý (Fuchsův) pravý – D. longebracteata (fuchsii sssp. Fuchsii), C3, na většině lokalit vyhynul spolu se zánikem pastvin - Traunsteinerův – D. traunsteineri, C1, na většině lokalit vyhynul spolu se zánikem pastvin Prustka obecná - Hippurus vulgaris, C1, na Šumavě ustupující Prvosenka vyšší – Primula elatior, C3 Pryskyřník omějolistý – Ranunculus acinitifolius, C3, AM - platanolistý – R. platanifolius, C4, AM Psineček skalní pravý- Agrostis rupestris ssp. rupestris, C1, AM Ptačinec dlouholistý – Stellaria longifolia, C3 Pupava obecná – Carlina acaulis, A1, C4, spolu se zánikem pastvin na Šumavě vymizela Rdest červenavý (alpský) – Potamogeton alpinus, C2 (C1), na Šumavě ustupující taxon - světlý – P. lucens, C3 - tupolistý – P. obtusifolius, C3 - ostrolistý – P. acutifolius, C2 - prorostlý – P. perfoliatus, A2, C2, na Šumavě nezvěstný - uzlinatý – P. nodosus, C2 - vláskovitý – P. trichoides, C3 Rojovník bahenní – Ledum palustre, C3 (C1) Rosnatka anglická – Drosera anglica, C1, A1, na Šumavě převážně vyhynula - prostřední – D. intermedia, C1 - okrouhlolistá – D. rotundifolia, C2 Rozchodník pýřitý (huňatý) – Sedum villosum, A1, C1, AM, na Šumavě vyhynulý - nachový – S. (Hylotelephium) telephium, C3, na Šumavě ustupující Rozrazil horský – Veronica montana, C3 - lékařský alpský – V. officinalis alpestris, C4 - jarní – V. verna, C4 - štítkovitý – V. scutellata, C4 Rozrazil / úložník, čestec) dlouholistý – Pseudolysimachion maritimum, A1, C1 Rozpuk jízlivý - Cicuta virosa, C2 Rmen smrdutý – Anthemis cotula, A2, C2 Růže májová – Rosa majalis, A4, C4 - Sherardova – R. sherardii, C2 Rybíz alpinský (meruzalka alpská) – Ribes alpinum, C3, AM Řepík vonný - Agrimonia procera, C3 Řeřišnice trojlistá - Cardamine trifolia, C3 (C2), AM, ustupuje se sukcesním zánikem TTP - rýtolistá – C. resedifolia, C1 Řezan pilolistý - Stratoides aloides, C2 Sasanka pryskyřníková – Aemone ranunculoides, C1 Sítina trojklanná – Juncus trifida, C1, GL, na Šumavě mizí spolu sukcesní likvidací bezlesí - ostrokvětá – J. acutiflorus, C1 - alpská – J. alpino-articulatus, C2 - rybniční – J. tenageia, A1, C1, na Šumavě vyhynulý taxon - drobounká – J. minutulus, A2 Sklenobýl bezlistý – Epipogium aphyllum, A1, C1, prakticky vyhynulý druh na Šumavě Skřípina kořenující – Scirpus radicans, C1, GL, na Šumavě býv. lokality zanikají Skřípinec jezerní – Schoenoplectus lacustris, C4 Skřípinka smáčknutá – Blysmus compressus, A1, C2, na Šumavě vyhynulá Sleziník nepravý (klamný) – Asplenium adulterinum, N, C1 Sleziník zelený – A. viride, C3 Sléz velkokvětý – Malva alcaea, A1 - alcea – s. velkokvětý, A1, C5, Smrkovník plazivý – Goodyera repens, C1, stálezelená orchidej Sporýš lékařský – Verbena officinalis, A1, C3, na Šumavě vyhynulý taxon Starček horský (podalpský) – Senecio subalpinus, A1, C1, AM (GL) - potoční – S. rivularis (Tephoseris crispa), C4

211

- slatinný – T. palustris, A2, dnes vyhynulý Stolístek střídavokvětý – Myriophyllum alternifolium, C1, recentní druh Stozrník lnovitý - Radiola linoides, C1 Střevičník pantoflíček – Cypripedium calceolus, N, C2, dnes již jen jedna lokalita Stulík malý – Nuphar pumila, A1, C1, GL Suchopýr štíhlý – Eriophorum gracile, C1 - širolistý – E. latifolium, A1, C2 Suchopýrek alpský – Baeothryon (Trichochphorum) alpinum, A1, C2 (C1), na většině šumavských lokalit již vymizel se zánikem obhospodařování slatinných luk - trsnatý – B. caespitosum, C3, GL, AM Sveřep luční – Bromus commutatus, A1, C2 - rolní – B. arvensis, C1 - stoklasa – B. secalinus, A1, C1 Světlík drobnokvětý – Euphrasia micrantha, A1, na Šumavě vyhynulý - větvený (hajní) – E. nemorosa, C2 Šafrán bělokvětý – Crocus albiflorus, A2, C2 (C1), AM, na Šumavě větší část lokalit již zanikla spolu se zánikem TTP Šáchorek žlutavý – Pycreus flavescens, A1 Šídlatka jezerní - Isoetes lacustris, C1, GL, A1 - ostrovýtrusná – I. echinospora (tenella), C1, GL, A1 Šicha černá – Empetrum nigrum, C2 - oboupohlavná (obojaká) – E. hermaphroditum, C3 Škarda měkká čertkusolistá – Crepis mollis ssp. hieracioides, C3 Šklebivec přímý – Misopanthes orontium, A1, C2 (C1) Švihlík krutiklas – Spiranthes spiralis, N, A1, C1, na Šumavě prakticky vyhynulý taxon Tajnička rýžovitá - Leersia oryzoides, C2 Tařice skalní Arduinova - Aurinia saxatilis ssp. arduini, A2, C3 Tavolník vrbolistý – Spiraea salicifolia (alpina), C3, GL Tis červený – Taxus baccata, A1, C2 (C1), na Šumavě vyhynulý taxon Tolije bahenní – Parnassia palustris, C3 (C2), na Šumavě rychle ustupuje se zánikem bezlesí Tořič muchonosný (hmyzonosný) – Ophrys insectifera, C1 Toříček jednohlízný – Herminium monorchis, A1, C1, drobná orchidej, na Šumavě vyhynula Tučnice obecná – Pinguicula vulgaris, C2, na Šumavě dochází k zániku posledních lokalit Třezalka rozprostřená – Hypericum humifisum, C3, na Šumavě mizí se zánikem TTP Třtina nachová – Calamagrostis phragmitoides, Udatna lesní – Aruncus vulgaris, C4 Úpolín evropský (nejvyšší) – Trollius altissimus, C3, na většině lokalit již vymizel Úpor kuřičkovitý – Elatine alsinastrum, C1 - peprný – E. hydropiper, C1 - trojmužný – Elatine triandra, C1 Vachta trojlistá – Menyanthes trifoliata, C3, řada lokalit na Šumavě zanikla Vemeník dvoulistý – Platanthera bifolia, C3, na Šumavě rychle ubývá sukcesním zalesněním - zelenavý – P. chlorantha, C3, na Šumavě rychle ubývá sukcesním zalesněním Vemeníček zelený – Coeloglossum viride, A1, C2 (C1), na Šumavě převážně již vyhynul Violka psí horská – Viola canina ssp. ruppii, C3 - trojbarevná různobarevná – V. tricolor ssp. polychroma, C3 Vítod nahořklý (hořký) - Polygala amarella, C2, na Šumavě mizí zánikem bezlesí - zimostrázek alpský (nízký) – P. chamaebuxus (Chamaebuxus / Polygaloides alpestris), C3 - ostrokřídlý – Polygala multicaulis, C3 na Šumavě mizí zánikem bezlesí Vlochyně bahenní – Vaccinium uliginosum, C4 Voďanka žabí - Hydrocharis morsus-ranae, C2, Vranec jedlový - Huperzia selago, C3, na Šumavě mizející Vratička (žezlovka) heřmánkolistá – Botrychium matricariifolium, C1, na Šumavě mizí spolu se zánikem TTP - měsíční – B. lunaria, A1, C3 (C2), na Šumavě téměř vyhynulá spolu se zánikem TTP - jednoduchá – B. simplex, N, A1, na Šumavě prakticky vyhynula - mnohoklanná – B. multifidum, A1, C1, na Šumavě vyhynulý taxon Vrba černající – Salix mysinifolia (nigricans), A1, C1, AM, na Šumavě vymírající - borůvkovitá – S. myrtilloides, A1, C1, na Šumavě prakticky vyhynula - plazivá – S. repens, C3 - rozmarýnolistá – S. rosmarinifolia, C2

212

- velkolistá – S. appendiculata, C2 (C1), AM Vranec jedlový – Huperzia selago, C3, na Šumavě mizející Vrbina (bazanovec) kytkokvětá - Lysimachia (Naumburgia) thyrsiflora, C2 Vrbovka drchničkolistá – E. angustifolium, A1, C2, AM, na Šumavě vyhynulý taxon - čtyřhranná Lamyova – E. tetragonum ssp. lamyi, C2 - bahenní – E. palustre, C4 - malokvětá – E. parviflorum, C2 - nící – E. - nutans, A2, C2 - tmavá – E. obscurum, C3, kdysi hojné původní populace likvidovány introgresivní hybridizací s invazním severoamerickým druhem Epilobium ciliatum - žabincolistá – E. alsinifolium, C1 Vřesovec čtyřřadý – Erica tetralix, A1, C1 - pleťový – E. carnea (herbacea), C3, AM Vstavač mužský pravý – Orchis mascula ssp. mascula, C2 (C1), AM , na Šumavě prakticky vymizel zánikem pastvin - mužský znamenaný – O. - mascula ssp. signifera, C2, AM - obecný (kukačka) – O. morio, A2, C2 (C1), na Šumavě prakticky vymizel zánikem pastvin - nachový – O. purpurea, C2 - osmahlý pravý – O. ustulata ssp. ustulata , A1, C2 (C1), na Šumavě vyhynulý taxon – vymizel zánikem pastvin - štěničný – O. coriophora, A1, na Šumavě vyhynulý Všedobr horní – Imperatoria ostruhianum, C4, AM Všivec bahenní – Pedicularis palustris, C2, na Šumavě dochází k zániku posledních lokalit - mokřadní (lesní) – P. sylvatica, C2, na Šumavě ustupující druh - žezlovitý – P. sceptrum-carolinum, A1, C1, GL, na Šumavě prakticky vyhynul, jeho vyhynutí na Šumavě znamená zánik tohoto druhu v ČR Záraza bílá – Orobanche alba, C3 Zběhovec jehlancovitý – Ajuga pyramidalis, A1, C2 (C1), na Šumavě vyhynul spolu se zánikem TTP Zeměžluč hořká – Centauryum erythrae, C3 Zevar nejmenší – Sparganium natans (minimum), A1, C2, na Šumavě téměř vyhynul - úzkolistý – S. angustifolium, A1, C1, na Šumavě vyhynulý taxon Zdrojovka pobřežní (potoční, mokřadní) – Montia hallii, C2, na Šumavě rychle ubývá Zvonečník černý – Phyteuma nigrum, C3, endemit Českého masivu Zimostrázek nízký (alpský) – Polygala (Polygaloids) chamaebuxus, C3, na Šumavě téměř vyhynul Zvonek hadincovitý – Campanula cervicaria, A1, C2, většina lokalit s postupující lesní sukcesí na Šumavě zanikla Žebrovice různolistá – Blechnum spicant, C4 Mechorosty Anacamptodon splachnoides – pařezníček celokrajný, (N), C2 Anastrophyllum hellerianum – polanka Hellerova, C1,A2, na Šumavě asi vyhynulá, játrovka - michauxii – p. Michauxova, C3 Atrichum tenellum – bezbláska jemná, C2 Barbilophozia kunzeana – sečovka Kunzeova, A1, bývala na Šumavě Bartramia hallerana – kulistec Hallerův, C2 Bazzania flaccida – rohozec obnažený, C1, játrovka - tricrenata – r. trojzubý, C1 Brachyodontium trichodes – kratuška vlasovitá A1, bývala na Šumavě Bryum alpinum – prutník horský, C1, A1, býval na Šumavě - turbinatum – p. číšovitý, C1 - calcycophyllum – p. okrouhlolistý, C2 - uliginosum – p. bažinný, C2 Buxbaumia viridis - šikoušek zelený, N, C1, A1, bývala na Šumavě - aphylla – š. bezlistý, C1 Calicladium haldanianum – hvozděnka různolistá, C2, A1, bývala na Šumavě Calliergo giganteum – bařinatka obrovská, C2 Calypogieia suecica – kryjnice švédská, C1, játrovka Cephalozia leucantha – křepenka bledá, C3 (C1) - catenulata – k. řetízkovitá, C1 Cladopodiella fluitans – ždírnice splývavá, C2, játrovka Cynodontium gracilescens – stebník štíhlý, A1, býval na Šumavě - tenellum – s. zakroucený, C2 Dichelyma falcatum – dvojkrytka srpovitá, C1, A1, bývala na Šumavě Dicranella schreberiana – dvouhroteček Schreberův, A1, býval na Šumavě

213

- subulata – d. šídlovitý, C2 Dicranodontium asperulum - hyčovka , dvouhrotcovka drsná, C1 - uncinatum – d. kroužkolistá, C1, recentně na několika lokalitách Šumavy Dicranum elongatum – dvouhrotec prodloužený, C2, A1, býval na Šumavě - viride – d. zelený, N, C2 - bonjeani – d. bahenní, C1 - muehlenbeckii – d. Műhlenbeckův, C2 Drepanocladus (Hematocaulis) - vernicosus – srpnatka fermežová, N, C4 Encalypta - rhaptocarpa – čepičatka lemovaná, C2 Frullania fragilifolia – kovanec křehkolistý, C2, epifyt na listnáčích - na české straně Šumavy vymírá, játrovka Geocalyx graveolens – vřesovka vonná, C2 Grimmia incurva – děrkavka křivolistá, A1, bývala na Šumavě - crinita – d. c., C1 Hamatocaulis vernicosus - srpnatka fermežová, N, A1, C2, bývala na Šumavě Harpanthus scutatus – nivenka štítovitá, C2, játrovka Helodium blandowii – plstnatec rašelinný, C2, mizející druh na Šumavě Herminium monorchis - toříček jednohlízný, A1, C1, na Šumavě téměř vyhynul se zánikem TTP Hookeria lucens – kápuška skvělá, C3 Hygrohypnum duriusculum – břehovec rozšířený, A1, býval na Šumavě Hypnum fertile – rokyt plazivý, C1, A1, býval na Šumavě - imponens – r. imponující, C1 Jungermannia confertissima – trsenka Levierova, A1, játrovka, bývala na Šumavě Kiaeria falcata – veleška srpovitá, C1 Kurzia trichoclados – skřížovec vláskovitý, C2, játrovka Lescuraea mutabilis - řasnatka pruhovaná, C2 Leucobrium glaucum – bělomech sivý, N Lophozia ascendens - křižítka vystoupavá, C2, játrovka Mannia triandra – mozolka skalní, N, (C1), A2, játrovka Meesia triquetra – poparka třířadá, C1, na Šumavě téměř vyhynulý druh Metzgeria violacea – kroknice fialová, C2, játrovka Moerckia blatii - oleška Blytova, C2, játrovka Myurella julacea – penízkovec jehnědovitý, C2 Nardia compresaa – okružnice stlačená, C1, játrovka - insecta – o. zaříznutá, A1, bývala na Šumavě Neckera pennata - sourubka zpeřená, C2 Notothylas orbicularis – vycpálka okrouhlá, N, C2, A1, játrovka, bývala na Šumavě Orthotrichum rupestre – šurpka (šurpek) suchomilný, C2 - scanicum – š. s, C2 - stellatum – š. hvězdovitý, C2 Paludella squarrosa – bažinník kostrbatý, C2, A1, býval na Šumavě Plagiomnium medium – měřík prostřední, C2 Plagiothecium denticulatum – lesklec zoubkatý, C1 - neckeroideum – l. šroubkovitý, C2 Pogonatum nanum - ploníček nízký, C2 Pohlia longicollis – paprutka dlouhokrkatá, C2, A1, bývala na Šumavě Pseudobryum cinclidioides – měřík sítozoubkovitý, C2, recentně pouze v Povydří a u Mrtvého luhu Ptychodium plicatum – zaoblenka řáskatá, A1, bývala na Šumavě Rhabdowesia crispata - pruhovka zoubkovaná, C2 Rhizomnium pseudopunctatum – měřík pseudotečkovaný, C2 Rhynchostegium confertum – zobanitka směstnaná, A1, bývala na Šumavě Scapania subalpina – kýlnatka horská, A1, bývala na Šumavě Sphagnum obtusum – rašeliník okrouhlý, C1 - contortum – r. c., C1 - platyphyllum – r. p., C2 Splachnum ampullaceum – volatka baňatá, C2 - sphaericum – v. vejčitá, C2 Tetraplodon angustatus – souzubka zúžená, C2, na Šumavě vymírá Tomenthypnum nitens – vlasolistec vlhkomilný, C1 Trematodon ambiguus - děrozub / porubka pochybná, C1, býval na Šumavě Ulota coarctata – kadeřavec c., C1,, na Šumavě býval

214

- hutchinsiae – k. západní, C1 Zygodon rupestris - zrnitka skalní, A1, bývala na Šumavě - viridissimus – z. zelená, C1 Houby Amanita caesarea - mochomůrka (pošvatka) císařka, C1 Amylocystis laponica – modralka japonská, C2 Armillaria ectypa – václavka v. bažinná, C1 Ascotremella faginea – mozkovka rosolovitá, C2 Amylocystis lapponica – modralka laponská, C2 Boletus regius – hřib královský, C2 - subappendiculatus – h. horský, C3 Buchwaldoboletus (Boletus) lignicola – hřib dřevožijný, C3 Bovista paludosa – prášivka bažinná, C3 Camarops tubulina – bolinka černohnědá, C1 Chamonixia caespitosa – šamonie modrající, C1 Clitocybe barbularum – strmělka suchomilná, C2 Cortinarius nanciensis – pavučinec (pavučinovec) nancynský, C2 - clavus – v.potoční, podmáčené smrčiny Cyphella digitalis – číšovec náprstkovitý, C2 Entoloma babingtonii – závojenka (zvonovka) Babingtonova, C2 - elodes – z. e., C3 Flammulaster muricatus – kržatka ostnitá, C3 Hohenbuehelia ab ietina - hlívička (hlíva) jedlová, C1 Hydropus atramentosus – helmovka (ronivka) sazová, C1 - marginellus – h. troudní., C3 Hygrocybe perplexa - voskovka cihlová, C2 Hygrophorus captreolarius – šťavnatka vínová, C2 Hygrophorus captreolarius - šťavnatka (plžatka) vínová, C2 - picaea – š.. smrková, C2 Lactarius arris - ryzec ostrý, C3 - repraesantaneus – r. honosný, C3 Laurilia sulcata – pevník brázditý, C2 Limacella guttata – slizobedla slzivá, C3 Microglossum viride – pazoubek zelený, C2 Omphalina epichysium – kalichovka leptoniová, C2 - discorosea – k. luční, C2 Otidea concinna - ouško citronové, C2 Phellinus pouzarii – ohňovec Pouzarův, C3 Pholiota henningsii – šupinovka Henningsova, C3 Pseudoplectania melaena – oušíčko černavé, C2 - nigrella – u. černé, smrčiny a smíšené lesy - vogesiaca – u. jedlové, C2 Pseudorhizina sphaerospora – ucháčoveč šumavský, C1 Remariopsis subarctica – kuřinec subarktický, C1 Rhodotus palmatus – hlívovec ostnovýtrusný, C3 Russula albonigra – holubinka černobílá, C3 - consobrina (amoenolens) – h. smutná, C1 - alnetorum – h. olšinná, C3 - helodes – h. rašelinná (blaťácká), C1 Spongipellis fractipes - plstnatec různotvarý, C1 Stropharia albocrenulata – límcovka vroubkovaná, C2 Suillus - klouzek flavidus – k. žlutavý, C3 Trichoglossum hirsutum – jazourek srstnatý, C1 Tricholoma intermeum – čirůvka hnědočervená, C1 Tubaria confragosa – kržatka vrásčitá, C3 Vibrissea truncorum – mihavka vodní, C1 Volvariella caesiotincta – kukmák dřevní, C2 Xerula melanotricha – slizečka (penízovka, čirůvka) chlupatá, C1 Lišejníky Absconditella sphagnorum – zahalenka (nepatrněnka) rašeliníková, C3

215

Adelocia pilati – šálečka pilátská, C3 Alectoria ochroleuca – vousatec žlutozelený, C3 Alectoria sarmentosa – vousatec prodloužený (pučivý), C1, poslední lokality Šumava Anaptychia ciliaris – jasanovka brvitá, C2 Arthonia arthonioides – artonie narůžovělá, C3 Bacidia circumspecta – hůlkovka okrouhlá, C1 Belonia incarnata – kryptovka pleťová, C2 Bryoria bicolor – vousatec dvoubarevný, C1 Cetraria sepincola – pukléřka plotní, C2 Caloplaca herbidella – krásnice bylinná, C1 Caloplaca lucifuga – krásnice bylinná, C2 Cetraria sepincola – pukléřka plotní, C2 Cladonia stellaris – dutohlávka horská, C1 - amaurocraea – d. zčernalá, C2 - botrytes - d. hroznovitá, C1 - carneola – d. pleťová, C3 - crispata – d. rohatá, C2 - norvegica – d. červenající (norská), C3 - stellaris – d. horská, C1 Collema nigrescens - huspeník černající, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula Cyphelium tigillare – cyfelium zelené, C1, poslední lokality na Šumavě - karelicum – c. karelské C1, poslední lokality Šumavě Dermatocarpon luridum – nitroplodka vodní, C3 Dichelyma falcatum – dvojkrytka srpovitá, A1 Evernia divaricata – větvičník článkovaný, C1, poslední lokality na Šumavě - mesomorpha – v. měnlivý, A1, C1 Graphis scripta – čárnička psaná, C2 Gyalecta ulmi – kryptovka růžová, C1 - derivata – k, chorvatská, C1 - flotowii – k. Flotowova, C1 Heterodermia speciosa – jasanovka horská, C1 Hypocenomyce friesii - strupka Friesova, C2 Hypogymnia bitteri – terčovka smrková, C1 - vittata – t. páskovaná, C2 Lecanactis dilleniana – papršlice x, C3, na Šumavě již jen dvě lokality Lecidea commaculans– šálečka skvrnitá, C1 - nylanderi – š. Nylanderova, C3 Letharia vulpina – větvičník žlutý, A1 Lobaria amplissima – důlkatec prostranný, C1, poslední lokality Šumava - pulmonaria – d. plicní, C1, ustupuje - scrobiculata – d. ďubkatý, A1, zřejmě na Šumavě zřejmě vyhynul Lobothalia melanspis – misnička x, C2 Massalongia carnosa – mnohoklanek libovinatý, A1, C1 Melaspilea granitophila – kloboučenka žulomilná, A1, C1 Menegazzia terebrata – terčovka dírkovaná, C1, poslední lokality na Šumavě Micarea leprosula – třpytka prachovitá, C1 - turfosa – t. rašelinná, C3 Multiclavula mucida – tužnatka slizká, C2 Mycobilimbia epixanthoides – biatora ražovkovitá, C2 Mycoblastus alpinus – houboplodka horská, C2 Nephroma parile – ledvinník sorediosní, C1, poslední lokality na Šumavě - resupinatum – l. obecný, C1, poslední lokality na Šumavě - bellum – l. pěkný, C1 Normandina pulchella – normandina sličná, C2 Ophioparma ventosa – krevnatec věterní, C3 Parmelia sepemtrionalis – terčovka severní, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula - caperata – terčovka svraštělá, C2 - centrifuga – t. prstencovitá, asi GL - olivacea – t. hnědozelená, A1, GL, na Šumavě prakticky vyhynula - pastilifera – t. buková, C3

216

- sepemtrionalis – t. severní, A1, GL, zřejmě na Šumavě vyhynula - submontana – t. podhorská, C1 Parmeliella triptophylla – terčovka trojlistá, C1, Peltigera horizontalis – hávnatka rovnovážná, C2 - canina – h. psí, C3 Phaeophyscia ciliata – terčovník brvitý, C1 Phlyctis agelaea – měchýřovka (kypka) x., A1, C1 Polyblastia gothica – bradavice gótská , C2 Polychidium muscicola – mnohoklánek mechový, C1 Porina hibernica – hrbolovka x , C1 Pyrenula nitida – jadernička lesklá, C2 Rhizocarpon leptolepis – mapovník (lišejník) lepý, C3 Rinodina archea – rohovka prastará, C1 - efflorescens – r. subatlantský C3 - interpolata – r. prostřední, C1 Romalina fastigiata – stužkovec topolový, C2 - obtusata – s. nafouklý, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula Sphaerophus globosus – paličkovec korálovitý, C1, poslední lokality na Šumavě - fragilis – p. křehký, C1 Sticta fuliginosa - laločník sazový, C1, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula - silvatica – l. lesní, A1, zřejmě na Šumavě vyhynula Thamnolia vermicularis – šídlovec kůstkovitý, C2 Thelotrema lepadinum – cecatka chřásnatá, C1 Trapelia mooreana – změnověnka x, C3 Umbilicaria subglabra – pupkovka zdrsněná, C1 - crustulosa – p. korovitá (krustnatá), C2, na Šumavě jediná lokalita - hyperborea – p. severská (severní), C3 - probocidea – p. x., C1 - subglabra – p. zdrsněná, C1 - torrefacta – p. vykousaná, C1 Usnea filipendulina – provazovka tlustovousá, C2, A2, C2, na Šumavě téměř vyhynula - ceratina – p. růžkatá, A1, na Šumavě pravděpodobně vymizela - florida – p. rozkvetlá (obecná), C3 - hirta – p. srstnatá, C3 - longissima – p. nejdelší (dlouhatá), A1, na Šumavě zřejmě vyhynula

Fauna Savci Bobr evropský - Castor fiber, C2 Kočka divoká - Felis sylvestris, C3 Los evropský - Alces alces, C1 Myšivka horská - Sicista betulina, C2 Plch velký - Glis glis, C3 - zahradní - Eliomys quercinus, C1 Rejsek horský – Sorex alpinus, C2 Rys ostrovid – Lynx lynx, N, C1 Tchoř tmavý – Mustela putorius, C3 Veverka obecná - Sciurus vulgaris C3 Vlk obecný - Canis lupinus, A1 Netopýr Brandtův - Myotis brandtii), C3 - černý - Barbastella barbastellus, N, C3 - pestrý - Vespertilio murinus - rezavý - Nyctalus noctula - stromový - Nyctalus leisleri, C2 - severní - Eptesicus nilssonii, C3 - ušatý - Plecotus auritus - řasnatý - Myotis natteri, C3 - velkouchý - Myotis bechsteinii, N, C2 - velký - Myotis myotis, N, C1 - vodní - Myotis daubentoni

217

- vousatý - Myotis mystacinus, C2 Vrápenec malý - Rhinolophus hipposideros, N, C1 Ptáci Orel křiklavý - Aquila pomarina, C1 - mořský - Haliaeëthus albicilla, C1 Sokol stěhovavý - Falco peregrinus, C3 Ostříž lesní - Falco subbuteo, C2 Včelojed lesní - Pernis apivorus, C2 Krahujec obecný - Accipiter nisus, C2 Jestřáb lesní - Accipiter gentilis, C3 Luňák hnědý - Milvus migrans, C1 - červený - Milvus milvus, C1 Moták pilich - Circus cyaneus, C2 - pochop - Circus aeruginosus, C3 Tetřev hlušec - Tetrao urogallus, N, C3 Tetřívek obecný - Tetras tetrix, N, C2 Jeřábek obecný/lesní - Bonasa bonasia, N, C1 Křepelka polní - Coturnix coturnix, C2 Koroptev polní - Perdix perdix, C1 Výr velký - Bubo bubo, N, C1 Puštík bělavý - Strix uralensis macroura, C1 Sýc rousný - Aegolius funereus, N, C2 Sýček obecný - Athene noctua, C2 Kulíšek nejmenší - Glaucidium passericum, N, C2 Sova pálená - Tyto alba, C2 Čáp bílý - Ciconia coconia C3 - černý - Ciconia nigra, N, C2 Potápka roháč - Podiceps cristatus, C3 - malá - Podiceps ruficolis, C3 - černokrká - Podiceps nigricollis, C3 Kopřivka obecná - Anas strepera, C3 Morčák velký - Mergus merganster, C1 Čírka modrá - Anas querquedula, C2 - obecná - Anas crecca, C3 Hohol severní - Bucephala clangula, C2 Chřástal polní - Crex crex, N, C2 - malý - Porzana parva, C1 - kropenatý - Porzana porzana, C2 - vodní - Raillus aquaticus, C2 Bekasina otavní - Gallinago gallinago, C2 Sluka lesní - Scolopax rusticola, C3 Koliha velká - Numenius arquata, C1 Vodouš kropenatý - Tringa totanus, C2 Pisík obecný - Tringa hypoleucos, C2 Rybák obecný - Sterna paradisea, C2 Ledňáček říční - Alcedo atthis, C2 Lelek lesní - Caprimulgus europaeus, C2 Dudek chocholatý - Upupa epops, C2 Rorýs obecný - Apus apus, C3 Krutihlav obecný - Jynx torquilla, C2 Datel černý - Dryocopus martius, N, C3 Datlík tříprstý - Picoides tridactylus, N, C2 Strakapoud bělohřbetý - Dendrocopos leucotos, C2 - prostřední - Dendrocopos medius, C3 Chocholouš obecný - Galeria cristata, C3 Skřivan lesní - Lululla arborea, N, C2 Břehule říční - Riparia riparia, C3 Vlaštovka obecná - Hirundo rustica, C3 Konipas luční (Motacilla cinerea), C2

218

Bělořit šedý - Oenanthe oenanthe, C2 Drozd cvrčala - Tardus iliacus, C2 Kos horský - Turdus torquatus, C2 Rákosník velký - Acrocephalus arundinaceus, C2 Pěnice vlašská - Sylvia nisoria, C2 Lejsek malý - Ficedula parva, C2 - šedý - Muscicapa striata, C3 Žluva hajní - Oriolus oriolus, C2 Kavka obecná - Corvus monedula, C2 Krkavec velký - Corvus corax, C3 Ořešník kropenatý - Nucifraga caryocatactes, C3 Strnad luční - Miliaria calandra, C1 - modráček středoevropský - Luscinia svecica cyanecula, C2 - obecný - Luscinia megarhynchos, C3 Hýl rudý - Carpodacus erythrinus, C3 Bramborníček hnědý - Saxicola rubetra, C3 Cvrčilka slavíková - Locustela luscinioides, C3 Moudivláček lužní - Remiz pendulinus, C3 Ťuhýk obecný - Lanius colurio, C3 - šedý - Lanius excubitor, C3 Plazi Ještěrka zelená - Lacerta viridis, C1 - živorodá - Zootoca vivipara, C2 Užovka obojková - Natrix natrix, C3 - hladká - Coronella austriaca, C2 Zmije obecná - Vipera berus, C1 Obojživelníci Čolek horský - Mesotriton/Triturus alpestris, C2 - obecný - Triturus vulgaris, C2 - velký - Triturus cristatus, N, C1 Kuňka obecná (ohnivá) - Bombina bombina, N, C2 - žlutobřichá - Bombina variegata, N, C2 Mlok skvrnitý - Salamandra salamandra, C1 Ropucha obecná - Bufo bufo, C3 - zelená - Bufo viridis, C2 Rosnička zelená - Hyla arborea, C2 Skokan hnědý - Rana temporaria, C3 - ostronosý / rašelinný - Rana arvalis, C1 - zelený - Rana esculenta, C2 Ryby Jelec jesen – Leuciscus idus, C3 Jelec proudník – Leuscius cephalus, C4 Losos obecný - Salmo satar, A1, C1 Mník jednovousý - Lota lota, C3 Ouklejka pruhovaná - Alburnoides bipunctatus, C2 Pstruh obecný severomořský - Salmo trutta trutta, A1, u nás vyhynul Střevle potoční - Phoxinus phoxinus, N, C3 Úhoř říční - Anguilla anguilla, A1, C1 Vranka obecná - Cottus gobio, N, C3 Mihule potoční - Lampetra planeri, N, C1 Korýši Rak říční - Astacus astacus, C1 Rak kamenáč / potoční - Astacus/Austropotamobius torrentium, C1 Rak bahenní - Astacus leptodactylus, C1 Hrobatka jezerní - Holopedium gibberum, C3 Měkkýši Řasnatka tmavá - Macrogastra badadia, C3 Srstnatka bezzubá - Trichia edentula, C3 Vrkoč útlý - Vertigo angustior, N, C1

219

Zemoun skalní - Aegopis verticillatus, C3 Perlorodka říční - Margaritana margaritifera, N, C1 Škeble rybniční - Anodonta cygnea, C2 Hmyz a další členovci Hnědásek osikový - Euphydryas maturna, C1 Jasoň červenooký - Parnassius apollo, C1 Modrásek bahenní - Maculinea nausithous, N, C3 - očkový/očkovaný - Maculinea teleius, N, C3 - černoskvrnný - Maculinea arion, C2 - stříbrooký / stříbroskvrnný - Vacciniina optilete, C1 Můra vlochyňová - Anarta cordiera, C1 Osenice smrková - Anomogyna sincera, C2 - rašelinná (Eugrapge - Coenyphella subrosea, C1 Ostruháček ostružiníkový - Cyllophrys rubi, C1 Otakárek fenyklový - Papilio machain, C1 Perleťovec mokřadní – Proclossiana / Boloria eunomia, C1 - severní - Boloria aquionaris, C1 Přástevník jitrocelový - Parasemia plantaginis, C1 - kostivalový - Callimorpha quadripunctaria, N, C1 Travařík šumavský - Pediasia truncatella, C3 Žluťásek borůvkový - Colias palaeno, C1 Kovařík fialový - Limoniscus violaceus, C3 - fialový - Limoniscus violaceus, C3, - fialový - Limoniscus violaceus, C3 - stažený - Danosoma fasciata, C2, mizející druh původních smíšených lesů Šumavy Mravenec lesní - Formica rufa, C3 Roháč obecný - Lucanus cervus, C3 Roháček - Ceruchus chrysomelinus, C3 Střevlík Ménetriesův - Carabus menetriesi pacholei, N, C3 - šumavský - Oreonebria / (Oreo)Nebria castanea sumavica, C3. GL, AM - x - Pterostychus selmanni roubalii, C3. - x - Epaphius rivularis, C3 Tesařík x - Pachyta lamed, C3 Tesařík alpský – Rosalia alpina, C1, na Šumavě vymírá Hlubenka skrytá - Aphelocherius aestivalis, C3 Jepice podivná - Arthroplea congener, C3 Lesklice horská - Somatochiora alpestris, C3 Páskovec kroužkovaný - Cordulegaster boltoni, C3 Pošvatka Schillerova - Capnopsis schilleri, C3 Šídlo rašelinné - Aeschna subarctica, C3 Vážka podhorní - Sympetrum pedemontanum, C3 Páchník hnědý - Osmoderma eremita, N

H.4. Škody na krajině a krajinném rázu Motto: Posláním národního parku Šumava je ............ zachování typického vzhledu krajiny Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava, §2, odst.1

Cílem ochrany přírody je i ochrana krajiny a krajinného rázu. V zák. č. 114/1992 Sb. je definován jako „přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“, resp. estetické a přírodní hodnoty. Krajinný ráz je soubor přírodních a lidmi vytvořených fenomenů, zejména specificky cenných, jejich vzájemných vazeb i vazeb na širší okolí a proměny v čase. Mnohdy je opomíjeno, že rysy krajinného rázu jsou ceněny nejen místními lidmi, ale i z širšího okolí, až po měřítko národní či mezinárodní. Krajinná mozaika vznikala po staletí trvající lidskou přítomností. Ve shodě s Evropskou úmluvou o krajině z r. 2000 by měla krajina Šumavy, jako součást tradičního prostředí, být základním prvkem přírodního kulturního dědictví, přispívat k tvorbě místní kultury a poskytovat stimuly pro ekonomický rozvoj sídel na území Šumavy. Uskutečňovaná degradace krajiny

220

požadovaným bezzásahovým rozpadem místních lesů přináší nejen rizika, ale i bezprostřední ohrožení území Šumavy suchem, postupným zánikem rašelinišť, rozsáhlým snížením biodiverzity. lesními požáry, odnosem a erozí půd, ale i zvýšenou mírou zátop v níže položených oblastech. Uvedenou problematikou se zabývaly i tématické projekty programu EU ESPON 2006 (1.3.1. Prostorové dopady přírodních rizik / Spatial Effects of Natural Hazards, 1.3.2 Územní trendy řízení přírodního dědictví / Territorial Trends of the Management of the Natural Heritage, 1.3.3. Vlivy kulturního dědictví a identity / Impacts of Cultural Heritage and Identity – na kterém spolupracovala i Palackého univerzita v Pardubicích, dále i 2.4.1. Územní trendy a dopady environmentální politiky EU / Territorial Trends and Impacts of EU Environment Policy a 4.1.3. Monitorování územního rozvoje / Monitoring Territorial Development). Charakteristiku domácího „vyškoleného univerzitního“ negativního vnímání lidí v krajině dokumentuje vyjádření mladých biologů: „Přestože jsou kláštery výtvorem lidských rukou, nikterak nenarušují krajinný ráz, naopak ho vhodně dotvářejí.“ Šrůtek M. a kol.: Korea, In: Vesmír 12/2012 Vyjádření Ing. K. Simona z r. 2009 V nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991 bylo mj. uvedeno, že posláním parku je zachování typického vzhledu krajiny. Rozsáhlé plochy odumřelých lesů a kůrovcové holiny výrazně mění vzhled krajiny a krajinný ráz. Hluboké šumavské hvozdy, které měly být chráněny pro jejich jedinečnost a cennost, nahradily mrtvé lesy, torza jednotlivých souší a velké kůrovcové holiny. Je otázkou, proč vláda dosud neprovedla kontrolu plnění svého nařízení z roku 1991, zejména ustanovení, kde je uvedeno, že posláním NP je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a mj. i zachování typického vzhledu krajiny. Výše uvedené skutečnosti prokazují, že nařízení není dodržováno, neboť na ploše minimálně 8.000 ha NP (vč. roku 2009) došlo ke zhoršení přírodního prostředí a k výrazné změně vzhledu krajiny a krajinného rázu. Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc.: - Podle EÚK (Evropské úmluvě o krajině z r.2000, ke které přistoupila ČR v r.2002 znamená “krajina” část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a nebo lidských faktorů. Má být pečlivě udržována, rozvíjena chráněna. Zacházení s krajinou je věcí lidských faktorů, nemůže proto jít o „bezzásahovost“. - Neuvážené lidské zásahy a jednostranné hospodaření v krajinných segmentech mají za následek narušení vodní bilance krajiny s negativním dopadem na její retenční a akumulační schopnost. Snižování diverzity a retenční schopnosti krajiny vede k ovlivnění vodní bilance směrem ke zrychlení povrchového odtoku a následným z lidského hlediska negativním hydrologickým jevům (Synková J., 2007). - Nadmořská výška ovlivňuje růstové poměry hřebenů Šumavy. Nejvyšší polohy se nalézají blízko horní hranice lesa. Vysokohorská nízká průměrná teplota (2-4°C), vysoké srážky a dlouhotrvající sněhová pokrývka omezuje půdní mykorhizu, množství půdních živočichů, snižuje plodnost stromů, klíčivost jejich semen a zvyšuje nebezpečí eroze. V těchto nepříznivých poměrech roste při horní hranici lesa pouze kleč a jeřáb. Takové polohy jsou zřetelné při vrcholu Luzného, Plechého nebo Třístoličníku. Při nevhodném zacházení s lesem hrozí nebezpečí jeho úplného vyhynutí. Následkem by mohlo hrozit nebezpečí sněhových a zemních lavin i půdních sesuvů. Stanovištních typů tohoto charakteru je 6%. V době přemnožení kůrovce napadl brouk i některé klečové jedince v nejvyšších polohách nad 1250 m n.m. a v okolí slatí. Tím omezuje jejich růst kleče a její hydrologickou účinnost. - Kromě přírodoochranných funkcí je škodou na krajinném rázu nahrazení lesa travními a keřovitými porosty, které filtrační a bioprodukční funkci nemohou nahradit.

Vyjádření Ing. Václava Alexandra Mazína, PhD. Členské státy Evropské unie jsou vázány Evropskou smlouvou o krajině (Rada Evropy, Florencie 2000), jejíž ustanovení by tyto státy měly promítat do svého právního řádu. Česká republika tuto úmluvu podepsala v roce 2002 a od 1. 10. 2004 se stala závaznou. Česká republika mimo jiné přistoupením ke smlouvě uznala, že krajina je důležitou součástí kvality života lidí v ní žijících, ale i využívajících ji pro cestovní ruch

221

a rekreaci. Krajina je základem identity těchto lidí a odkazem předků. Podpisem smlouvy se Česká republika zavázala krajinnou politiku promítnout průřezově do své environmentální, kulturní, zemědělské, sociální, hospodářské a ostatní politiky. Krajinná politika podle této úmluvy znamená: „vyjádření všeobecných principů, strategií a zásad, umožňujících kompetentním úřadům veřejné správy přijímání specifických opatření“. Krajinné plánování podle Evropské smlouvy o krajině jsou: „cílené aktivity s výhledem do budoucnosti (prognózy), zaměřené na zvýšení hodnoty, obnovu či vytváření typů krajiny“. Tyto krajinné plány jsou vytvářeny v podmínkách ČR jednak na území národních parků plány péče a zároveň v územních plánech obcí. Toto jsou dokumenty krajinné politiky podle Evropské úmluvy o krajině na regionální a místní úrovni. K tomu je třeba doplnit, že třetím celostním dokumentem a procesem, který je nástrojem realizace krajinné politiky, jsou komplexní pozemkové úpravy. Je proto logické, že musí obsahovat komplexní, celostní vyhodnocení přírodních, kulturních a historických hodnot specifického prostředí lokality, a to při dosažené shodě. Nejde tedy jen o jednostranný výkon státní správy na určitém území obce nebo chráněného území, ale o dlouhodobý proces hledání kontinuity vývoje krajiny, jejího osídlení, způsobu využívání a zároveň vytváření plánů a dlouhodobých vizí udržitelného rozvoje území. K tomu je paralelně rozvíjena v pětiletých cyklech rozvojová dotační politika EU, která podporuje směry plánů a příslušných dokumentů. Ze znění těchto základních ustanovení krajinné politiky vyplývá, že nelze vyhodnocovat krajinu jen z hlediska ochrany přírody, ale je nutné a pro státní správu závazné využívat všeobecných principů, strategií a zásad. Z hlediska zákona č. 114/1992 Sb. „o ochraně přírody“, který je nadřazen podle některých výkladů ostatním „složkovým zákonům“ (zákon o lesích, vodní zákon, zákon o ochraně zemědělského půdního fondu, stavební zákon a další), pro komplexní a celostní pojetí krajinného plánování je nejblíže institut krajinného rázu - § 12 zák. č. 114/1992 Sb., který by měl být uplatňován pomocí § 70 (za účasti občanů) a § 71 (za účasti obcí). Podle Evropské úmluvy o krajině je krajina definovaná odlišně, nežli v zákoně č. 114/1992 Sb. Jestliže definice krajiny tohoto rezortu životního prostředí v § 2 pojímá krajinu bez účasti veřejnosti, pak Evropská úmluva o krajině vnímá tento prostor jako sdílený obyvateli, kteří se s ní ztotožní, aby se mohli podílet na správě a péči o její hodnoty. Lidské aktivity tak nezůstávají v poloze odborníka z města nebo přírodovědce. Přitom je zřejmé, že je nezbytné hlídat excesy jednotlivců, především ze strany spekulantů s půdou a bezohledných podnikatelů, ale i neukázněných návštěvníků chráněných území. Z hlediska stavebního řádu je v rámci zpracování územního plánu povinností vymezit své vlastní typy krajiny (oblasti a místa), analyzovat je podle charakteristik, zaznamenat jejich změny a zachovat (chránit či obnovit) jejich jedinečný ráz. Přitom mají být využity prostředky od konzervačního přístupu až po ty aktivní. Krajina, se kterou se nic nedělá, nevyužívá se, tak ztrácí svoji hodnotu. Stavební zákon § 18/4 přímo přebírá ustanovení Evropské úmluvy o krajině, kdy je nutné definovat hodnoty krajiny a zaznamenat její změny k lepšímu či horšímu (např. v NPŠ polomy, kalamity, nálety a sukcese lučněpastevních stanovišť, snížení hustoty obyvatel, snížení délky turistických tras apod.). Krajinný ráz, jeho duchovní rozměr a etika Úkolem etiky je stanovit pravdivý poměr člověk – příroda, s cílem, aby tento poměr nebyl založen na protichůdnosti, ale vzájemnosti (Ruh, Brugger, 1990). Principy ochrany přírody jsou: - Evoluce je základní axiom, spojující vše biologické - Ekologický svět je dynamický a většinou nerovnovážný - Přítomnost člověka musí být zahrnuta v ochranářském plánování Journal of Conservation Biology, 1987 Krajinný ráz jako institut je speciálním, nadřazeným zákonem č. 114/1992 Sb. svěřen do rukou orgánů ochrany přírody, což je velmi problematické z hlediska kvality vyhodnocení. Podstata věci totiž vyžaduje zapojení všech stran, ostatních orgánů státní správy, obcí, občanských aktivit, znalců a odborných institucí. Přesto je orgán ochrany přírody přímo zodpovědný za výkon a kvalitu zpracování, a to v případě národních parků nejen v plánech péče, ale i v jednotlivých územních plánech obcí, ke kterým NP Šumava vydává stanoviska a vyjádření. Orgán ochrany přírody je zodpovědný za aplikaci všech paragrafů a ustanovení zákona č. 114/1991 Sb. tak, aby docházelo k naplnění smyslu, ducha a preambule zákona, nikoli účelovému využívání jen některých pasáží pro skupinové zájmy nebo názory jedné ze zúčastněných stran. Orgán ochrany přírody, tedy Národní park Šumava, by měl vykonávat průběžnou správu krajinného rázu od

222

hodnocení jeho typických znaků a jejich dochovanosti, která se může vlivem přírodních katastrof dramaticky měnit, přes dozor nad dodržováním ustanovení a návrhů na změny. Orgán ochrany přírody tak vykonává státní moc nejen směrem k jednotlivcům pomocí donucování pravomocí, ale je zodpovědný před občany a společností dbát principu předběžné opatrnosti a předcházet ztrátě krajinného rázu nepřizpůsobivým omezováním přirozených aktivit nebo pasivit lidské společnosti, ať již v sekundární struktuře krajinného rázu tím, že pasivně sleduje rozšiřující se následky kalamit nebo omezováním vstupu návštěvníků do historicky přístupných míst s kulturní hodnotou. Nelze totiž bránit přirozené potřebě lidí pečovat o zem a spravovat ji jako řádný hospodář, ani si přisvojovat zem nad rámec přenesených občanských svobod a svěřených kompetencí státního orgánu, v tomto případě SNP Šumava. Podobně je nemoudré a v rozporu s občanskými svobodami bránit návštěvníkům Šumavy poznávat krajinu a vytvářet si tak k ní pozitivní vztah (viz návrh NP Šumava na uzavření 50 km turistických stezek v roce 2010 nebo iniciativy tzv. „Divokého srdce Evropy“). Princip předběžné opatrnosti (Nařízení vlády č. 262/2007 Sb.), ale i ustanovení Občanského zák. § 415 – předcházení hrozícím škodám na přírodě a životním prostředí nemohou být opřeny o představy a vize, že si příroda pomůže sama, ale naopak využívat historických zkušeností z živelných událostí, ze kterých se společnost poučila. Jan Čermák uvádí epizodu kalamitní situace ve Švýcarsku, kdy podle tradiční zkušenosti lesníků byly na postižených porostech lesních společenstev dlouhodobě uplatňovány výchovné a asanační zásahy, vedoucí na holinách ke změně druhové a věkové skladby porostu bez změny krajinného rázu oblasti (teprve u takových společenstev lze spoléhat na jejich samoregulaci). Do vedení NP Šumava však koncem 90. let se bohužel postupně dostali lidé, kteří opustili původní ideu krajinného rázu … (J. Čermák, 2012). Katastrofální dopady II. světové války na etnikum Čechů a Němců, žijících do té doby ve stabilizované, vyvážené zemědělsko-lesní krajině, nelze považovat za iniciaci živelné denaturalizace přírodní krajiny 18. století. Fenomén opuštěné krajiny, která je znepřístupněna v některých místech i turistům, má prokazatelně pouze jeden rozměr krajinného rázu, což je v rozporu s aplikací § 12 zák. č. 114/1991 Sb. do života společnosti. Pokud má být chráněn krajinný ráz v terciární struktuře z pohledu typu osídlení, tak právě ve znaku hustoty, rozptýlení a rozvolnění osad včetně propojení těchto sídel a chalup cestami, tak jak tomu bylo před II. světovou válkou, a to včetně komunikačního propojení mezi českou a bavorskou stranou. Krajina Šumavy byla od 19. století převážně krajinou kulturní, ve které člověk žil, pracoval a o kterou pečoval v souladu s jejími přírodními dispozicemi a hodnotami. Výjimku tvořily komunikačně nepřístupné enklávy horských smrčin nejvyšších hřebenů pohoří a podmáčené smrčiny rašelinišť. V současnosti je geosystém Šumavy v kolapsu způsobeném jak přírodními vlivy, tak člověkem. Došlo ke snížení ekologické stability, biodiverzity a porušení etniky území.

Geopolitické a kulturně sociologické vyhodnocení ochrany krajiny Šumavy (SWOT analýza) Silné stránky a) závazné právní normy a veřejná správa - vybudovaný právní rámec pro výkon státní správy jak v oblasti ochrany přírody, tak v oblasti ochrany životního prostředí (od ústavy přes zákony, vyhlášky a nižší právní normy) - dostatečně strukturovaný institucionalizovaný státní aparát spravující NP Šumava (SNP Šumava), včetně dostatečného počtu zaměstnanců - převážně funkční samospráva obcí b) stav partnerského prostředí - zdánlivě udržovaná představa o demokracii (vládě lidu) ve výkonu Správy NP Šumava a možnost zachování zbytku důvěryhodnosti zúčastněných stran - existující základní síť osídlení a komunikací, které splňují předpoklad pro racionální hospodaření a diferencovanou péči o krajinu v NP Šumava - zvyšující se zájem veřejnosti o prohlubující se konflikt c) uplatnění nástrojů krajinné politiky - zpracované územní plány obcí, které řeší podmínky pro trvale udržitelný rozvoj území - zákonodárná iniciativa Plzeňského kraje ve věci zákona o NP Šumava - vznik nových občanských iniciativ podporujících racionální přístup k problematice

223

Slabé stránky a) závazné právní normy a veřejná správa - vytvoření nepřekonatelných administrativních barier při žádostech a záměrech podávaných orgánům ochrany přírody (krajský úřad, SNP Šumava, MŽP ČR) - zneužívání právních norem a jejich jednostranné výklady při výkonu státní správy (§ 22 / 1 zák. č. 114/1992 Sb.), nevyvážené úsudky, nerozhodnost, změny v koncepci, nepořádek v katastru nemovitostí - vysoká koncentrace státní moci v jednom správním úřadě a nevhodné sloučení ochrany přírody a lesnických činností - nevyvážený výkon kompetencí v rozsahu ústavy a zákonů o ochraně životního prostředí (lesní, vodná zákon a další) ve prospěch ochrany přírody b) stav partnerského prostředí - stupňující se napětí mezi státní správou, komunální politikou a občany - participace na rozhodovacích procesech na nejnižší úrovni - manipulace s veřejným míněním ve prospěch zájmů a výhod jedné či druhé strany, v některých případech až arogance moci - tendence nezasvěcené veřejnosti městských intelektuálů a levicově orientovaných občanů k přijmutí ideologií „divočiny“, „přírody pro přírodu“ a další iracionální přísliby aktivistů z Hnutí Duha a přírodovědců c) uplatňování nástrojů - nesprávně pojaté některé cíle a záměry územních plánů obcí (nevhodné a nelegální stavby nerespektující zásady územního plánování) - měnící se koncepce a plán péče, včetně návrhu zonace ze strany SNP Šumava, chybějící monitoring, nerespektování principu předběžné opatrnosti - nerespektování souvisejících zákonných ustanovení o ochraně životního prostředí a podmínek udržitelného rozvoje území ze strany SNP Šumava - neetické postoje části vědecké obce, politiků a médií, vedoucí k individuálně vykonstruovaným hypotézám, vizím a nereálným modelům, dokonce k doktrínám Příležitosti a) závazné právní normy a veřejná správa - návrh a schválení zákona o NP Šumava, který chybí dvacet let, s racionálním přístupem k zonaci a souvislostech zachování trvale udržitelného rozvoje území - vytvoření reálné koncepce ochrany a přístupů ke konkrétně definovanému předmětu ochrany na jednotlivých lokalitách - návrh rozumného návštěvního řádu a plánu péče v NP Šumava i CHKO b) stav partnerského prostředí - postupné odstranění napětí a averze jednotlivých stran - zvýšení participace občanů a obcí na rozhodovacích procesech - usměrnění nátlakových akcí „zelených“ aktivistů - zkvalitnění informovanosti veřejnosti prostřednictvím médií a kultivace vztahů c) uplatňování nástrojů - odstranění byrokracie SNP Šumava - komplexní, integrovaný monitoring území podle vymezených zón, jejich předmětu ochrany a asistenční péče - zvýšení úrovně celostního přístupu a komplexního využití všech legislativně právních nástrojů v území včetně stavebního řádu, územního plánování a pozemkových úprav - návrat k exaktním výsledkům vědy a její aplikace k racionální ochraně přírody na území NP Šumava Rizika a) právní normy a veřejná správa - nedostatečná vůle a odpor státní správy a jejích organizačních složek ke změnám - pozastavení legislativy a zakonzervování stávajících právních norem a organizační struktury institucí - přetrvávající nekoncepčnost a prostor pro neřád a nelegitimní chování úřadů a občanů b) stav partnerského prostředí - prohloubení nepřátelských postojů všech stran

224

- zhoršení soužití a soudržnosti společenství obyvatel území - narůstající projevy občanské neposlušnosti ze strany „mlčící většiny“ - zvýšení nátlaků a agresivity aktivistů a zastánců hlubinné ekologie - ztráta důvěry občanů ve státní a veřejnou moc, radikalizace nebo naopak apatie c) uplatňování nástrojů - ztráta důvěryhodnosti a závaznosti všech dokumentů plánujících rozvoj území a jeho zachování pro budoucí generace - nízká úroveň rozhodovacích procesů, vyvolávající potřebu neustálých změn a doplňků - prohloubení neznalosti pravdivé situace a zkreslení ze strany médií. Pro strategický cíl společné krajinné politiky je nezbytný komplexní přístup, vytvářející prostor pro vzájemnou konfrontaci všech hodnot území. Pak se jako nejvhodnější odbornost realizace krajinné politiky jeví krajinářské hodnocení. Prvotní myšlenkou ochrany krajinného rázu je funkce kontinuity a dynamiky vývoje způsobu života, a to jak našeho, tak našich předků. Jak uvádí výklad § 12 zákona č. 114/1992 Sb. č.j. 40246/ENV/08924/600/08 MŽP ČR z 5.6.2008 krajinný ráz je věcí odborných disciplin a fenoménem obecným, který má sloužit právu vymezujícímu a zaručujícímu širokou ochranu hodnot krajiny. Ochrana vzácných biologických hodnot je zajištěna prostřednictvím ustanovení o územní, druhové a evropské ochraně. Základním metodickým problémem ochrany krajinného rázu je stanovení přiměřené míry ochrany zájmového území a místa. Někteří z odborníků se shodují na tom, že při posuzování kulturně historické hodnoty krajinného rázu se skrývá vždy nějaký příběh. Vzácnost a cennost hodnoty charakteristického znaku projevujícího se hmotně nebo duchovně v určitém místě je nutné posuzovat v širším kontextu krajiny (Bukáček, 2011). Podle doporučených metodických postupů (VaV/640/1/99/6 „Krajinný ráz“), které vychází z třiceti let profesionálních a občanských zkušeností v praxi územního plánování, pozemkových úprav, hospodářských úprav lesů i ochrany přírody (Löw, Míchal 2001) byl pro účely zpracování tohoto posudku zvolen následující postup: - Převzetí typologie západní části Šumavy jako vstupního rámce pro diferenci krajinného rázu na regionální úrovni (zjištění potenciálních hodnot území) - Hodnocení samotného území západní části Šumavy (vyhodnocení aktuálního stavu), vymezení regionů se stejnou rázovitostí ve všech třech strukturách krajinného rázu, tedy z hlediska kontinuity vývoje (potenciál krajinného rázu regionů) - Zjištění míry dochovanosti znaků krajinného rázu ve vymezených regionech (aktuální stav) porovnání zjištěných potenciálních hodnot znaků a jejich míry dochovanosti. Určení postižení hodnot krajinného rázu lokality. Součástí tohoto metodického kroku je i posouzení zásahu do krajinného rázu kalamitami. Jde o vyhodnocení vlivu a výsledného působení kalamit na jednotlivé typické znaky krajinného rázu. V dosavadním hodnocení krajinného rázu, byla věnovaná pozornost především potenciálním přírodním hodnotám původní krajiny bez objektivního současného stavu kolapsu a historii způsobů využívání krajiny a jejímu osídlení. Z terciární struktury krajinného rázu je věnovaná pozornost především estetickým hodnotám. Zcela opomíjený „čtvrtý rozměr“ krajinného rázu je otázkou nehmotných veličin duchovního pozadí, přičemž je evidentní, že v případě konfliktu stran okolo bezzásahovosti a znepřístupnění Šumavy se již nejedná jen o odbornou záležitost ekologů, lesních hospodářů nebo ochránců přírody, ale střet dvou protichůdných názorů. V tomto směru lze zaznamenat řadu ideologických propagačních materiálů aktivistů a ekologistů, kteří jsou zastánci hlubinné ekologie, tedy ideologie a doktríny návratu k divočině, zeleného srdce Evropy apod. Naproti tomu racionální argumentace autorů zastávajících tradiční, konzervativní názory v literatuře a publikacích, na této duchovní rovině, kteří zcela chybí. K podobným závěrům dochází poslední studie, poukazující na nedostatek racionální argumentace, což vede k radikalizující se aktivitě občanských iniciativ, případně i některých odborníků. Jak již bylo uvedeno, rozhodujícím kritériem kvality hodnocení krajinného rázu je jeho komplexnost a vyváženost všech tří struktur. Vzhledem k tomu, že přírodní hodnoty historie osídlení a způsobů využívání jsou dostatečně popsány jinými autory, a vzhledem k radikalizující se situaci střetu dvou stran, je žádoucí zabývat se duchovním rozměrem tradičních hodnot, které daly vznik a současnou podobu Šumavy a čerpají z křesťanských hodnot. Přitom je zřejmé, že výsledkem tohoto zhodnocení nemůže být návrat k podobě života obyvatel a stavu krajiny před rokem 1938, ale rozumný postoj všech zodpovědných účastníků

225

vzniklého konfliktu, vycházející z reality. Eliminovat nebo minimalizovat střet člověka s přírodou tak, jak mají za cíl bezzásahové ideologie, je možné jedině na základě vědeckého bádání, které čerpá z poznání minulosti. Míra dochovanosti krajinného rázu západní části Šumavy Bohužel povinnost „ze zákona“ provádět monitoring přírodních procesů na území NP Šumava není naplněna a nemůže být proto stanoven konkrétní předmět ochrany v konkrétní lokalitě nebo oblasti. Proto je během posledních dvaceti let měněna koncepce ochrany NP Šumava a vymezení jejich zón ochrany. Přesto je možné pro účely terciární struktury krajinného rázu provést obecně platné vyhodnocení sociekoregion.

Šumava už nebude nikdy taková, jaká byla před katastrofální kalamitou nastartovanou po roce 2007. Ale je možné usměrnit a iniciovat regeneraci sociekoregionu tak, aby vznikla nová Šumava, respektující odkaz našich předků a původní krajinný ráz. Sociekoregion

Míra dochovanosti typických znaků krajinného rázu a negativní dopady kolapsu regionu

 Královský hvozd

   

Šumavské pláně

Pošumaví

      

Lokální odumírání horských smrčin, ztráta pohledového horizontu a typických dominant (Ostrý, Jezerní hora) Neobnovené turistické stezky, znemožnění panoramatických pohledů a poznání krajiny člověkem (Juránkova chata, Dámská) Obnažené skalnaté hřebeny horských lesů s mrtvými stromy, stísněné pocity Ztráta aktivity a přívětivosti krajiny Zarůstání bezlesí náletem smrku, ztráta vizuálně vnímaných scenérií, horizontů a pohledových os Snížení druhové diverzity a pestrosti luk a pastvin v zónách bezzásahovosti Změna typického obrazu plužin a rozptýlené zástavby (Zhůří, Stodůlky) Cestní síť redukovaná na účelově budované vojenské cesty, zlikvidovaná sídla a stavení Ztráta faktoru pohody a identity se zemí (rušivé vjemy zpustošené krajiny) a přitažlivosti pro návštěvníky Postupující sukcese vysoko položených plužin Nezachované členění pozemků bezlesí, porušené měřítko krajinné struktury scelením a velkoplošným využíváním Ztráta fotonů díky agroenvironmentální politice dotací na půdu (přiorávání krajinných prvků a remízků)

Aby bylo možno vyhodnotit názorový střet, je nutné provést srovnání jednotlivých okruhů problematik tradičních konzervativních hodnot a ideologie hlubinné ekologie. Srovnání ekosystémového asistenčního přístupu a ideologie hlubinné ekologie Okruh problemati ky Ochrana přírody a krajiny

Ekosystémový asistenční přístup

Ideologie hlubinné ekologie

Asistenční ekosystémová péče a diferencované způsoby využívání ekosystémů

Bezzásahovost a znepřístupnění krajiny, ztráta biodiverzity

Aktivní přístup k ochraně životního prostředí člověka

Omezování člověka na úroveň minimálního vlivu na ostatní formy života

Potřeba monitoringu a kontinuálního vyhodnocování přírodních procesů

Nemožnost podrobení problematiky Šumavy racionální analýze

226

Využívání a bydlení v krajině

Duchovní oblast, náboženství a občanské postoje

Zachování historické kontinuity kulturní krajiny s diferencovanou péčí a ochranou svěřeného dědictví

Mýtus divočiny na území Šumavy a strnulá doktrína pasivního spoléhání na Matku přírodu

Udržitelný rozvoj území a racionálně aplikovaná krajinná politika a územní plánování

Nezájem o život lidí bydlících na území NP Šumava a dogmatické sledování ideologických cílů

Identita člověka s domovem, krajinou, pocit důvěrnosti a bezpečí, zachování kvality života lidí

Odcizení člověka od přírody a místa, kde bydlí, vylidnění krajiny a zpřístupnění jen pro vyvolené vědce

Diferencované, extenzivní šetrné zemědělské využívání bezlesí a lesů, udržení biodiverzity

Ponechání ekosystému samovolnému procesu neřízené sukcese, pustina

Zachování a obnovení polních a lesních cest a turistických tras pro regulovanou návštěvnost

Zrušení cest a komunikací „ve jménu“ experimentu stoleté proměny Šumavy

Spolupráce člověka se Stvořitelem na péči o Zemi, správa Země

Uctívání bohů přírodních sil a spoléhání na vesmírnou energii

Víra v Boha a odkaz otců ke křesťanským hodnotám

Ekologicky spirituální kultura orientovaná směrem k New Age

Respektování zákonných norem, občanských práv a povinností, etické postoje

Nábožensko-fundamentální hnutí s nátlakovými akcemi občanských iniciativ

Zodpovědnost za stav krajiny, předběžná opatrnost, plánování, mezigenerační solidarita

Fatalismus determinující i zničení Šumavy broukem nebo ohněm, zhouba

Láska a snášenlivost

Nerespektování obyvatel a přírodních hodnot, nesnášenlivost

Poznámka: Propad etiky je dnes obecným jevem duchovního vykořenění a devastací morálních hodnot.

Zákonná povinnost provádět monitoring přírodních procesů na území NP Šumava není naplněna a tak nemůže být stanoven konkrétní předmět ochrany v jednotlivých lokalitách a oblastech. Během posledních dvaceti let je měněna koncepce ochrany NP Šumava i vymezení jejich zón ochrany. Současnou situaci regionu západní části Šumavy je možné přirovnat ke kolapsu regionu jak z hlediska přírodního prostředí, tak v geopolitické a sociální oblasti. Odborníci i politici se shodnou, že tato prohlubující se krize má již mezinárodní rozměr v rámci střední Evropy. Chybí nejen dlouhodobý monitoring přírodních procesů na území Národního parku Šumava, ale i situační analýza, která by objektivně popsala

227

problém z hlediska celostního pojetí. Řada odborníků je nucena konstatovat, že místně příslušné správě na úseku ochrany přírody chybí dlouhodobá nebo alespoň střednědobá koncepce, který by respektovala kontinuitu vývoje této vzácné a cenné krajiny.

Zamezování tradičního extenzivního hospodaření na zemědělské půdě Úbytky bezlesí – zemědělské půdy v západní části Šumavy – Ing. V. Mazín, PhD. Velmi rozsáhlé nesoulady pozemků směrem k trvalým úbytkům zemědělské půdy z důvodu absence šetrné péče o trvalé travní porosty jsou v NP a CHKO Šumava, což dokládají výsledky šetření nesouladů mezi evidencí katastru nemovitostí a skutečným stavem deseti pozemkových úprav v tomto území Svojše, Filipova Huť, Vchynice-Tetov I a II, Hamry na Šumavě, Zhůří u Rejštejna, Kozí Hřbet, Skelná Huť, Kundratice I a II, Kochánov III). Tyto návrhy nových uspořádání pozemků obsahují veřejně prospěšné stavby a opatření, převzatá z územních plánů obcí, ale i stanovené podmínky od všech správních úřadů, včetně SNP Šumava. Zároveň jsou zaměřeny veškeré skutečné hranice a provedena delimitace druhů pozemků, tedy i krajinných prvků, přírodních památek a hranic lesů. Tyto agroekosystémy jsou z hlediska počtu druhů a chráněných společenstev významnější, než samotná lesní společenstva včetně horských smrčin. Tyto agroekosystémy jsou závislé na velkých býložravcích. Přestože lokality a enklávy bezlesí jsou pro NP Šumava rozhodující z hlediska zachování toho přírodě nejcennějšího, tedy biodiverzity Šumavy, zůstávají na okraji zájmu ochrany, péče a velmi rychle ustupují progresivnímu náletu monokulturního smrku. Dlouhodobé trendy úbytků zemědělské půdy a postagrárních lad směrem k ostatní ploše a lesním pozemkům Změna druhu pozemku a jeho způsobu Úbytek využívání zemědělské půdy převod TTP do lesa nebo ostatní plochy

z 609 ha TTP

převod ostatní plochy (nálety dřevin) do lesa z mokřadů, močálů a vodních ploch převod do lesa a ostatních ploch celková bilance prověrky nesouladů z hlediska dlouhodobého úbytku zemědělské půdy

z 281 ha ost. ploch ze 128 ha mokřadů 1018 ha dříve zemědělské půdy

vyčleněno ze zemědělské půdy

40 ha

převedeno z postagrárních lad do lesa

14 ha

z postagrárních lad (mokrých luk) převedeno do lesa nebo ostatních ploch z důvodu sukcese a nedostatku energomateriálových vkladů převedeno a vyčleněno mimo zemědělský půdní fond

88 ha 142 ha

Z dlouhodobého pohledu období let 1945 – 2012 ubylo na deseti vyhodnocených katastrálních územích o celkové výměře 1018 ha zemědělské půdy cca 142 ha ve prospěch lesů a ostatní neplodné půdy. Důvodem je absence energomateriálových vstupů do luk a pastvin a progresivně postupující invaze náletu především smrků. Ze shromážděných údajů získaných terénním šetřením v roce 1994 a 2012 vyplývá, že geobiocenózy trvalých travních porostů bezlesí západní Šumavy ubývají jak do plošné výměry, tak do druhové diverzity. Tyto horské a podhorské agroekosystémy vznikaly dlouhodobě v závislosti na přírodních podmínkách, ale také na vložené lidské práci zemědělce. Na těchto květnatých loukách a pastvinách je kauzálně závislé velké množství chráněných rostlin a živočichů a závisí na nich celková biodiverzita bioregionu Šumavy. V současných podmínkách ochrany přírodních hodnot NP a CHKO Šumava jde tedy o to, zabezpečit monitoring vývoje těchto agroekosystémy a zajistit asistenční podporu v podobě extenzivního zemědělského využití. Obojí však v NP a CHKO Šumava chybí. Pozornost se soustřeďuje především na problematiku horských a podmáčených smrčin, které nedosahují takové druhové diverzity, jako louky a pastviny bezlesí.

Tento neblahý stav souvisí se strategií „bezzásahovosti“ a ideologií „hlubinné ekologie“, které jsou v přímém rozporu jak se zemědělstvím, tak se samotnou ochranou přírody a udržitelným rozvojem regionu, který se nachází v počátečním stádiu kolapsu jak přírodního prostředí, tak civilizace a její kultury.

228

Zemědělské obhospodařování a bezlesí Na území NP Šumava po roce 1989 ztratila lesozemědělská krajina ČR svoji poslední jistotu – důležitost produkční funkce a soběstačnosti ve výrobě potravin. Stále více v podmínkách evropské krajiny přebírá zemědělec úlohu pečovatele o krajinu, nikoli toho, kdo zajišťuje potraviny společnosti. Podobně tato změna role platí i pro lesníky. Obyvatelé Šumavy, kteří jsou vzhledem k dřívějšímu vývoji krajiny potomky zemědělců a lesníků, byli společnou agrární politikou EU a především jednostrannou politikou Správy NP Šumava vytlačeni z krajiny jako nežádoucí. Představa řízené pastvy na horských loukách jako diferencovaný management je pro zastánce bezzásahovosti a „divočiny“ nepředstavitelná. Tím dochází k tomu, že státní správa se v oblasti NP Šumava soustřeďuje především na konzervační ochranu přírody a alternativní programy dotační politiky útlumu nahrazující tradiční zemědělství a lesní hospodářství, kterými pacifikují některé z velkopodnikatelů, žijících na území NP Šumava. Stav mezi státní správou a místní komunitou žijící v NP Šumava se tak zákonitě dostal do napětí, kdy státní správa chrání přírodu před přirozeným způsobem využívání, a tím jakoby před člověkem samotným. Přitom podobu a přírodní hodnotu současné krajiny vytvořily právě předchozí generace menších zemědělců a lesníků. Komunikace mezi státní správou a obyvateli krajiny se tak za posledních dvacet let stala jednostrannou diktaturou. Pozice venkova, zemědělce a místní komunity včetně podnikatelské sféry je v defenzivě a jen slabě argumentuje ve prospěch svých legitimních zájmů (Maxa, J. 2002). Z hlediska agroenvironmentální politiky patří západní část Šumavy do marginálních oblastí, čemuž odpovídají i přímé dotace na půdu. I na území bezlesí jsou I. zóny NPŠ, které však leží ladem, bez potřebné péče a speciálního managementu, který by zajistil dlouhodobou existenci chráněných společenstev rostlin a živočichů. Nálet smrků neúprosně a rychle postupuje na tyto plochy postagrárních lad dříve trvalých travních porostů luk a pastvin. Tyto plochy byly všechny po roce 1990 administrativním zásahem převedeny v katastru nemovitosti do ostatní plochy. Zajímavé je, že diametrálně odlišný přístup k péči o bezlesí má Krkonošský národní park, který od vlastníků zemědělské půdy vyžaduje řádné kosení a pravidelné využívání. Pokud tuto povinnost „ze zákona“ vlastníci a nájemci nedodrží, provede údržbu trvalých travních porostů orgán ochrany přírody sám a postoupí vlastníkovi fakturu za provedenou práci. Krajinný ráz a obraz celého pohoří Šumavy je tak tvarován a směřován jen podle představ ochrany přírody a ideologií radikalizovaných ekologistů a vyznavačů hlubinné ekologie. Přitom řada autorů (Vicena, 2011, Sádlo 2000) upozorňuje na to, že ochrana přírody bez poznání historického vývoje konkrétních lokalit a konkrétních společenstev je koncepčně nesprávná. Předmět a důvod ochrany je nutné na konkrétní lokalitě jasně definovat a nezahalovat do obecných prohlášení o ochraně biotopů, ekologické stability nebo původní přírody, kterou si nikdo nedovede představit, natož rekonstruovat. Původní příroda v současnosti na území NP Šumava bohužel neexistuje. Typické jednání státních orgánů na úseku ochrany přírody, ale i některých profesně deformovaných přírodovědců je historická naivita v chápání původní krajiny, kdy dočasná ochrana jednoho druhu rostlin nebo živočichů, byť zvláště chráněných, cenných a vzácných, zaniká z důvodu invaze jiného druhu. Například spontánní zarůstání vlhkých a zamokřených luk náletem smrků nebo bezzásahovost na geneticky významných hřebenových partiích lesa postiženého kalamitou kůrovce. Úředně aplikované přístupy bezzásahovosti v NP Šumava zničily už několik přírodních rezervací (např. Trojmezná, Modravské a Weitfällerské slatě, Čertovo jezero – rozvodí), tvrdí Vicena, 2011. Autoři Vicena a Sádlo se shodnou na tom, že se jedná o romantický pohled na reálný historický vývoj krajiny bez vědeckého základu. Bohužel tito autoři se opírají o vědecké poznatky v oboru lesního hospodářství, ale nezabývají se ideologizovaným až spiritualizovaným pozadím postojů a názorů ekologů a úředníků, kteří ve jménu Matky země bojují za přírodu pro přírodu bez člověka. „Problém“ těchto odborníků je mimo jiné také v tom, že oproti přírodovědcům, zabývajícím se dlouhodobě problematikou Šumavy, nemají množství a významnost publikací v impaktových mezinárodně uznávaných časopisech, ani dostatečný index citace svých publikací. V tomto směru je obtížné argumentovat na odborné úrovni. Podobně až komicky působí aktivity NP Šumava při odstraňování náletu dřevin na plochách bezlesí, pro vytvoření prostoru k letu některých chráněných ptáků (Plzeňský deník 2011). Buď sukcese se vším, nebo řízená, cílevědomá výchova a péče jak na lesních společenstvech, tak na společenstvech luk a pastvin. Je všeobecně známé, že biodiverzita krajiny, která neustále v Evropě klesá a nedá se tento trend zastavit, je závislá na přiměřených antropogenních vkladech. Bez pastvy a sečení louky s chráněnými druhy nemohou existovat P. Reich, 2012, V. Mazín, 1995)

229

Příkladem degradačního procesu je území bývalého vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda. V roce 1993 byl na žádost NPŠ zpracován znalecký posudek, který kategorizoval bezlesí VVP Dobrá Voda z hlediska možnosti zemědělského využití. Na území se v roce 1993 vyskytovaly tři obce (Prášily, Hůrka, Dobrá Voda a Keply) a tři objekty živočišné výroby (Keply, Pustiny, Sedlo). Z dvaceti identifikovaných enkláv bezlesí bylo devět extenzivně využíváno. Celkem posudek vyhodnotil plochy bezlesí, které podle zák. č. 334/1992 Sb. „o ochraně zemědělského půdního fondu“ odpovídaly svými parametry zemědělské půdě, na 1928 ha s následující charakteristikou: Kategorizace a delimitace bezlesí bývalého VVP Dobrá Voda (Mazín, 1993) Kultura Přirozená louka

Extenzivní pastvina

Postagrární lada

Intenzita využití

Výměra (ha)

Návrh na management nebo delimitaci

využívaná

626

dále využívat

leží krátkodobě ladem

381

zapojit do využití

suchá

597

dále využívat

vlhká

325

půdní rezerva, péče o travní společenstvo

bez náletu dřevin

116

ekostabilizační plochy, jen údržba a péče

s náletem dřevin

1150

ekostabilizační plochy, jen údržba a péče

Celkem výměra bezlesí

3195

Z celkové výměry všech agroekologických celků bezlesí „VVP Dobrá Voda“, která činí 3194 ha, bylo znaleckým posudkem doporučeno 1929 ha využívat jako přirozené horské louky a pastviny (lučně pastevní využití) a zbylých 1265 ha bývalých luk a pastvin s různým stupněm zamokření a náletu dřevin využít na diferencovanou péči a pasivní ochranu s výchovnými zásahy prořezávání náletu. Je třeba vědět, že v roce 1993 byl stav chovaného dobytka 10x nižší než v roce 1930. Bohužel ani po dvaceti letech nebyla tato navržená aktivace citlivou, diferencovanou péčí o horské louky a pastviny akceptována. Plochy květnatých luk, které již tehdy v roce 1993 byly v I. zónách NPŠ, jsou dnes na řadě míst zarostlé hustým náletem dvacetiletých smrčin a chráněné druhy rostlin a živočichů již na těchto lokalitách nemohou být (např. Zhůří, Hadí Vrch a další). Administrativním rozhodnutím byly po roce 1990 všechny zemědělské pozemky v kultuře louka a pastvina převedeny do kategorie ostatní plocha, kde je katastr nemovitostí eviduje dodnes. Jedná se o účelově zavedený nesoulad do katastru nemovitostí na výměře 3195 ha příslušnými státními orgány. Zároveň na území západní části Šumavy neprobíhá katastrálním zákonem předepsaná prohlídka skutečného stavu (§7) a z hlediska lesního zákona delimitace a převod do lesního fondu včetně rozhodování v pochybnostech (§…). Obrovský rozsah nesouladů katastru nemovitostí se skutečným stavem lze dokumentovat na výsledcích deseti komplexních pozemkových úprav.

H.5. Škody na vodním režimu Motto: Pro zachování vodních zdrojů má zásadní význam rostlinstvo, především les. Evropská vodní charta V CHOPAV mají být uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit snižování vodního potenciálu území, nepříznivým změnám jakosti vod a takovým zásahům do přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit vodohospodářskou funkci území, tj. přirozené retenční schopnosti a možné zdroje vod. Nařízení vlády č. 40/1978 Sb. Rozvoj, přežití a zánik národů a civilizací historicky závisel na schopnosti hospodařit s vodními zdroji, tj. racionálně využívat příp. zachycovat místní vody, vodní toky a vodní srážky. zřejmá zákonitost

Zásadní problematikou je retence vody na území ČR, neboť z našeho území povrchové vody pouze odtékají a žádné nepřitékají. Lesní komplexy Šumavy ovlivňují mezoklima jižních a jihozápadních Čech, přičemž

230

Šumava tvoří základní vodní zdroj pro téměř třetinu Čech a je pramennou oblastí Vltavy, Otavy a Úhlavy. Ve vazbě na klimatické změny vzrůstá četnost povodňových situací, přičemž pro hlavní město Prahu jejich počátek je právě na Šumavě. Ten kdo dokáže citlivě vnímat a hodnotit krajinu na základě dlouhodobých zkušeností, dokáže nejen efektivně koncepčně využívat mokřady, rašeliniště, lužní lesy, ale i citlivě vytvářet racionální opatření. Možné je obdivovat 5 století staré protipovodňové krajinářské úpravy Třeboňska Jakubem Krčínem z Jelčan, který zde vybudoval cca 500 rybníků (jež pojmou 2x více vody než tzv. Vltavská kaskáda), ale i nové vodní toky, např. Novou řeku, která převádí část vody z Lužnice do Nežárky aj. Potřebné je vycházet z „paměti krajiny“, ale i modelování povodňových situací. V rámci tohoto pojetí je nesmyslné na Šumavě v rámci bezzásahovosti zamezovat využití býv. zdrží – klaus aj. nádrží, neboť to jsou antropogenní stavby (dokonce i hráze byly záměrně proraženy), na druhé straně však lokálně budovat hrázky k revitalizaci rašelinišť či zajistit obnovu povodňově likvidovaných úseků toků s perlorodkou. Naoktrojovaný rozpad horkých hřebenových smrčin pro výrobu virtuální divočiny, způsobuje postupné vysychání a zanikání největšího retenčního potenciálu Šumavy – rašelinišť, neomezováním působení výsušných větrů (vpředu bylo již popsáno), což přináší rozsáhlé škody i na vodním režimu CHOPAV Šumava a vzrůstání ohrožení vyváženého vodního režimu Šumavy, Pošumaví a velké části Čech. Jako škodlivé požadavky prosazení přírodních procesů je možno uvést např. zákaz obnovy zazemněné vodní plochy v okolí Prenetu a to i přes potřebu retardace vod a udržení pestré mokřadní biodiverzity (vedoucím ideologem CHKO), podobně bylo zakázáno obnovit býv. antropogenní plochy v NPŠ a dokonce hráze musely být proraženy (Roklan, Březník aj.). Potřebné je zpracovat studii hydrického režimu Šumavy a stabilitu vodních recipientů, např. s využitím hydrologického modelu K. Stránského, matematicky modelujícího hydrologické procesy v časově-prostorové závislosti v krajinném prostoru Šumavy, pomocí referenčních povodí. Škody specifikované Ing. V. Mazínem, PhD. Šumava vyhlášená jako Chráněná oblast přirozené akumulace vod vykazuje vysoký celkový odtok vody IVE 4c6 (Kříž, H., Atlas ČR, MŽP ČR). Je zřejmé, i když problematicky změřitelné, že na progresivně se zvětšujících plochách odlesněné, mělké, propustné půdy dochází ke zrychlenému odtoku povrchové vody, vyšší evapotranspiraci, erozi půdy, snižování její mocnosti a transportu jemnozemě do povrchových toků v nižších částech povodí (údaje ČHMÚ Praha) a její sedimentace v korytech toků, čímž dochází ke snížení jejich průtočné kapacity. To má negativní vliv nejen na celkový vodní režim Šumavy, ale i mikroklima a v důsledku zvýšení povodňového nebezpečí na středních částech povodí toků Plzeňského kraje. Na úpatí pohoří západní části Šumavy pod hranicemi CHKOŠ dochází k neobvykle vysokému transportu sedimentů, a to 0,6 – 0,8 t/ha/rok (údaj ČVÚT Praha 2007). Podobně nebezpečná je eroze v povodí Úhlavy, především u Q50 a Q100, který je extrémní (Kotrnec, Pokorný, 2011). V tomto směru je třeba upozornit na vzrůstající projevy vodní eroze v nejvyšších partiích Šumavy způsobené svážením odtěženého dřeva po kalamitě, ale i rozšiřující se holiny bez vegetace lesa, který se nesmí vysázet. „Holiny s mrtvými stromy podstatně extremalizují přízemní klima. Plochy s mrtvými porosty mají jasně nižší produkci entropie, tudíž i nižší odolnost vůči poruchám všeho druhu. Dostatečně transpirující povodí je odolné vůči všemožným klimatickým perturbacím. Transpirace je však podmíněna dostatčnou retenční kapacitou půdy. A ta je zase podmíněna přísunem organické hmoty do půdy. To zaručuje opad z dostatečně produkčního porostu .... a kolose uzavírá. Jasný závěr tedy zní: omezení transpirace na velkých holinách zvyšuje riziko klimatických a následně hydrologických extrémů, zvláště, když je plocha veliká.“ RNDr. Miloslav Šír, Ústav pro hydrodynamiku AV ČR Škody specifikované Ing. K. Simonem Celé území NP a CHKO Šumava je zahrnuto do vyhlášené Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod (CHOAV) Šumava, vyhlášené Nařízením vlády č. 40/1978 Sb. podle zák. o vodách. Zachování zdravých lesů snižuje dopady případných extrémních srážek a následných škod v důsledku povodní. Tento společenský význam lesů musí být základní prioritou zejména samotného MŽP a vedení NP Šumava. Vyhlašování bezzásahových zón je v přímém rozporu s uvedeným nařízením vlády, nastavený velkoplošný rozpad lesa zásadně narušuje vodohospodářskou funkci Šumavy, čímž vznikají dlouhodobé škody snížením retenčních schopností omezením retence vod ve srážkově bohaté oblasti. Z výše uvedeného

231

lze odvodit, že že škody z povodní v r. 2002 byly i zčásti způsobeny počínající devastací šumavských lesů. Současná ekologická katastrofa rozpadu šumavských lesů by v případě obdobných povodní jako v r. 2002 znamenala ještě větší rozsah škod, za kterými je v prvopočátku chybné lidské rozhodnutí. Snížení retenční schopnosti šumavských lesů prokazují hydrologická měření stavu vody Vltavy v Českých Budějovicích v minulosti (nejen ve vztahu na kolísání klimatu nebo jeho změny). Narušení lesů Šumavy vichřicemi a kůrovcovou kalamitou v letech 1868 až 1876 bylo v rozsahu cca na 11.000 ha (dle Pfeffera z r.1947). Stav vody řeky Vltavy před narušením lesů Šumavy vichřicemi a kůrovcem a po něm v letech 1859 – 1920 (J. Šonka) Roky min. stavy max. stavy průměrné stavy 1859-68 - 18,6 + 128,30 + 15,20 1869-70 - 18,+ 137,00 + 14,40 1871-74 - 24,25 + 123,75 + 1,25 1875-84 - 30,70 + 190,80 + 6,70 1885-90 - 46,33 + 187,00 + 6,33 1891-00 - 63,40 + 180,30 - 25,10 1900-10 - 65,80 + 144,40 - 30,90 1911-20 - 67,20 + 138,00 - 45,43 Pozn.: hodnoty jsou uváděny v cm, normál = 382,64 cm Minimální stavy vody Vltavy v Českých Budějovicích se po odlesnění snižovaly. Maximální stavy vody Vltavy v Českých Budějovicích se po odlesnění zvyšovaly. Výzkumy v NP Šumava z r. 1996 a 2000 prokázaly zvýšení hodnot min. a max. odtoků z daného území, neboť odumřelé lesní plochy, plochy bezlesí a plochy po kůrovcových těžbách nebyly schopny akumulovat vodu tak jako zdravé lesní porosty (které se nacházely v daném území ještě v r. 1991). Negativní vliv změn lesních ekosystémů na hydrologický režim v NP Šumava byl prokázán již vědeckým pozorováním z let 1998-1999, popř. 2004. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační průtoky byly dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi maximálními a minimálními průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a holinou. Na snížení retenční schopnosti lesů, zamokřených, zavlažovaných luk a rašelinišť, zvýšení a snížení odtoků vody upozorňoval J. Šonka v letech 1997, 2003, 2004 a to nejen ve vztahu na kolísání klimatu nebo jeho změny. Na základě výše uvedeného historického měření ve vztahu k rozsáhlým plochám odumřelých lesů a vzniklých holin po kůrovcových těžbách dojde k negativnímu dopadu na odtokový režim vodních toků – především Vltavy. Dle prohlášení OLH České akademie zemědělských věd vznikne v roce 2010 plocha 10.000 ha až 15.000 ha odumřelých lesů popř. bezlesí v NP Šumava. Tato plocha se však zvětší o rozlohu kůrovcových těžeb v sousedních lesích, zejména v lesích, na kterých hospodaří Lesy ČR s.p. a Vojenské lesy. Uvedené údaje prokazují, že se jedná o výrazně větší poškození šumavských lesů, než ke kterému došlo v letech 1868 až 1876. V období extrémních srážek, popř. jarního tání sněhu se zvyšuje riziko z následných škod z ničivých povodní. V případě, že nastanou suchá období, je reálným předpokladem, že bude nedostatek vody, který postihne rozsáhlá území, tedy dochází k obecnému ohrožení! Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc.: - Společenská újma hydrické funkce lesa snížení maximálních průtoků pro nadmořskou výšku nad 850-1000 m při záměně lesního ekosystému za travní, příp. bušovitý 1010 Kč/ha ročně a 50 500 Kč/ha trvale. Při zvýšení maximálních průtoků po záměně lesa za půdní kryt charakteru trvalých travních porostů 540 Kč/ha ročně a 26 900 Kč/ha trvale. Při újmě na kvalitě vody ve vodních tocích a nádržích při záměně lesa za trvalé travní porosty 2000 Kč/ha/ročně a 100 000 Kč trvale. (Šišák L., 2005) - Průměrné náklady na úpravu kvality vody, likvidace dusičnanů a zákalů byly odhadnuty na 300 000 Kč/ha, přičemž roční cena uvedené funkce při úrokové míře 2% se odhaduje na 6 000 Kč/ha (Krečmer in Matějíček, 2001) - Zák. o vodách č. 254/2001 v § 3 uvádí: Při obecném nakládání s povrchovými vodami se nesmí ohrožovat jakost a zdravotní nezávadnost vod, narušovat přírodní prostředí, zhoršovat odtokové

232

poměry a poškozovat břehy. K ochraně povrchových vod se podle § 21 a § 30 CHOPAV §27 se uvádí: Vlastníci pozemků jsou povinni zajistit péči o ně tak, aby nedocházelo ke zhoršování vodních poměrů. Zejména jsou povinni zajistit, aby nedocházelo ke zhoršování odtokových poměrů, odnosu půdy, erozní činnosti a dbát o zlepšování retenční schopnosti krajiny. Pokuty zas porušení povinností podle § 122 se stanoví ve výši 1000 Kč až 1 000 000 Kč. - Zvyšuje se nebezpečí povodní. Po odlesnění horní Šumavy v letech l868-1970 v důsledku polomů a kůrovce se vyskytovaly větší povodně na Berounce a v Praze až do r.1918 (Šonka J., 2004, Simon K., 2012). - Mrtvý les po kůrovci má maximální povodňový odtok 16,07 l.s-1.ha-1 zatímco zdravý les 3,14 l.s-1.ha-1 . (Křovák F., 2004). - Vyšší poškození půd erozemi nastalo v důsledku poškození lesa vichřicemi a kůrovcovou kalamitou (Břízová E., 2004) - Vyšší acidifikace vod v důsledku vyššího obsahu dusičnanů souvisí s poklesem biospotřeby a mineralizace humusu a vedly k urychlení nitrifikace (Růžičková J., 2004) - Zvýšený pokles bazických kationtů v půdách nastal v důsledku odnosu dusičnanů po kůrovcové kalamitě (Kopáček J., 2001) - Při hodnocení vodivosti vody bylo zjištěno na Modravském potoce její zvýšení v důsledku odumírání porostů (Růžičková J., 2004). Andrea Kučerová (2003) z Botanického ústavu AV ČR v Třeboni se zasadila o max. ochranu původního, starého porostu kolem prameniště Vltavy, upozornila na negativní dopad z hydrologického hlediska pro pramennou oblast Vltavy v případě vzniku rozsáhlejších odumřelých porostů: rozkolísanost průtoků, snížení kvality vody. Ve svém stanovisku dokázala, že maloplošná asanace porostu „C“ je menším zlem, než velkoplošný rozpad celé I. zóny. Před diktátem Správy NP na nastolení divočiny nezůstalo ušetřeno ani nanejvýše české a posvátné lesní místo Prameny Šumavy. Lesník Ing. Horník (2006) se vyjádřil: Pokud Správa NPŠ připustí zkázu tohoto pralesovitého klenotu, lze to nazvat barbarským činem srovnatelným s úmyslným spálením rukopisu Kosmovy kroniky nebo zbouráním rotundy na Řípu. Hnutí Duha v srpnu 2003 zablokovalo území a zabránilo umožnění aktivní ochrany kolem Pramenů Vltavy, ale také na celé řadě dalších lokalit (oblast Trojmezné, .........).

H.6. Škody půdním režimu Vyjádření Ing. K. Simona Lesní půda je negativně ovlivňována v bezzásahových územích NP, kde došlo k odumření lesních porostů v důsledku žíru kůrovců a na rozsáhlých holinách po těžbách kůrovcového dříví (zejména tam, kde nebylo dostatečné množství přirozené obnovy) jsou vlivem vysoušení a oslunění prokázány výrazné ztráty humusu a živin z lesních půd. Dochází k mineralizaci nadložního humusu, jeho rozpadu a rozpadu mechových porostů a ke změně teplotního režimu krajiny. Nadložní humus je důležitý nejen pro přímé zadržení vody, ale zároveň zlepšuje vsak do půdy a odtokové poměry. Vznikem holin a obdobně odumřelého lesa na velkých plochách dochází ke změně půdního, teplotního a vodního režimu krajiny. Vyjádření prof. S. Vacka Rozpadem lesních porostů v důsledku uplatnění bezzásahového režimu dochází k rychlé mineralizaci humusových půdních horizontů (a to i pod suchými porosty), a příp. k interskeletové erozi.

H.7. Škody na mezoklimatu Zásadní doposud nespecifikovanou škodou je změna mezoklimatu v důsledku uschnutí hřebenových smrčin, čímž dochází ke snižování dotace vodních srážek a zvyšování teplot a následnému vysušování rašelinišť, mokřadních ploch a tristnímu omezení vodohospodářské funkce.

233

Škody uváděné Ing. . Simonem

Klima je významně ovlivňováno odumíráním lesů a vnikem holin na rozsáhlých územích. Tím dochází ke snižování produkce kyslíku a možnosti vázat uhlík v dřevní hmotě, popřípadě ve stromové biomase. Živé stromy ve vegetačním období mají schopnost odnímat CO 2 z atmosféry a při procesu fotosyntézy dochází k vytváření biomasy (vázání uhlíku ve stromové biomase a jeho akumulaci) a uvolňování kyslíku zpět do ovzduší. Do roku 2008 na ploše 6. 880 ha odumřelého lesa a holin (plochách po kůrovcových těžbách) v NP dochází k roční ztrátě přibližně 24.000,- tun na produkci kyslíku a přírodní prostředí je ochuzeno o možnost vázat přibližně 9.000,- tun uhlíku. Obnovované lesní porosty (přirozeně či uměle) mají ve svém počátku minimální schopnost vázat uhlík a produkovat kyslík. Tento deficit bude trvat mnoho desítek let. Na ploše 4.000 ha (odumřelý les) bylo v r. 2009 ponecháno 1.400.000 m 3 k samovolnému rozpadu. Z této rozpadající se stromové biomasy se uvolňuje uhlík a dochází k postupnému uvolňování přibližně 280.000,- tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Těžba kůrovcového dříví ve výši dosahující skoro 300.000 m3 dřevní hmoty a rozsáhlé odumřelé lesní porosty v roce 2009 výrazně zvýší negativní dopady na přírodní a životní prostředí. Vedle rozsáhlých materiálních škod (v době hospodářské krize a nedostatku finančních prostředků na sociální služby a další oblasti veřejného života) např. dochází a bude docházet k postupnému uvolňování 300.000 až 500.000 tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší, což přispívá k oteplování klimatu. Současně dochází a bude docházet k roční ztrátě přibližně 30.000 až 50.000 tun na produkci kyslíku a přírodní prostředí je ochuzeno o možnost ročně vázat více než 10.000 až 20.000 tun uhlíku stromovou biomasou. Za této situace není možno říci, že boj proti oteplování klimatu není ze strany MŽP míněn vážně. Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. - Na kalamitních kůrovcových plochách se zvyšuje průměrná teplota o 2°C, což potvrzují pozemní i družicová měření. To vede ke zkracování trvání sněhové pokrývky a k vysokým teplotním rozdílům během dní. V poledních hodinách dochází na plochách bez horní etáže ke značnému přehřátí, čímž trpí nejmladší semenáčky a sazenice. - Na osluněných plochách je podstatně vyšší přímé sluneční záření až o 25%. Již dříve lesníci chránili sazenice v osluněném území hromadami klestu (Vicena, 2011 ex Komárek J., 1882). - Přísušky jsou dalším vlivem,který zhoršuje podmínky pro růst nejmladších zbylých stromů. Vyšší srážky horských poloh nevylučují, aby v kratších obdobích vznikaly přísušky, které mohou být pro mladé stromky nebo jejich roční letorosty zhoubné. - Zvyšuje se přízemní rychlost větru v bezlesém prostoru. Dospělý porost sníží rychlost větru až o 98%. Rychlejší vítr škodí sazenicím hlavně v zimě, kdy unášené sněhové a ledové krupky při povrchu ošlehávají pupeny a letorosty (Vicena, 2002). - Na velkých plochách bez dospělých stromů kolísá hladina spodních vod. Dospělé stromy neodebírají vodu z půdy, takže část povrchu zamokřuje. Na mokřinách se snižuje přírůst biomasy až o polovinu. - Na velkých plochách po kůrovci působí škodlivě pozdní mrazy, které v těchto polohách přicházejí ještě v červnu a červenci. Na Jezerní slati u Kvildy byly například ještě v červenci r. 1984 patnáctkrát teploty pod -1°C, které zničily tohoroční letorosty. Škodí také časné mrazy koncem srpna a počátkem září, kdy mladé prýty nejsou ještě dostatečně zdřevnatělé. První mráz na Křemelné byl v r.1978 již 27.srpna (Vicena, 2011). - Zhoršuje se stav ovzduší. Přímé ozáření snižuje tvorbu jehličí až o 16%, tím omezuje jeho možnosti asimilace uhlíku, tvorbu organické hmoty, filtraci vzdušných nečistot, uvolňování kyslíku a zadržování horizontálních srážek. Snížení asimilace uhlíku vede ke snížení tvorby dřevní hmoty. Jde o finanční vyjádření obchodovatelného oxidu uhličitého, které se na světových trzích pohybují v rozmezí 5-13,7 USD za l tunu CO2 (Alexandr P., 2010). Jeden hektar dospělého smrkového porostu váže ročně 3000-4000 kg uhlíku. Studie Dr. J. Pokorného, CSc. (2011) prokazuje vzrůst teplot pod mrtvými stromy.

234

H.8. Škody ekonomického vývoje Omezování ekonomického rozvoje regionu Strategickým projektem dalšího projektového období EU je Evropský region Dunaj – Vltava / Donau Moldau, kde na ploše 60 tis. km2 žije 6 milionů lidí ve 3 státech. Srdce tohoto regionu tvoří Bayerischer Wald - Šumava – Műhlviertel, s plochou cca 6 tisíc km2 . V současnosti je však možno říci, že horní komora tohoto zeleného srdce: česká Šumava, je vážně nemocná, chřadnoucí, vlivem nezodpovědných, fundamentálních ideologických přístupů skupiny „puristických naturistů“. Z uvedených údajů je patrné, že uskutečňovaná ochrana hodnot Šumavy, prioritně prosazující bezzásahovou divočinu, způsobuje rozsáhlé škody, přičemž místo národního parku, respektující vyjmenované potřeby ochrany Evropsky významné lokality i biosférické rezervace UNESCO, vzniká zdivočelá a znepřístupňovaná Šumava. Fundamentální požadavky na tuto divočinu nerespektují běžnou celoplošnou legislativu ČR a dokonce ani ochranné požadavky BR UNESCO a EVL Šumava. Býv. guvernér ČNB doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc. upozornil, že uskutečňovanou konzervativní ochranou Šumavy může docházet k úbytku obyvatel a návštěvníků a tím i k ekonomickému propadu regionu Šumavy.

Škody ekonomické Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. - Snížení produkce dřeva má následně vliv na zaměstnanost v celém okolí a to v lesním hospodářství a dalších odvětvích, které se dřevem zabývají nebo ho přímo zpracovávají. V oblasti NPŠ jde o lesní dělníky, pracovníky v nábytkářském a pilařském průmyslu, ve výrobě dřevěných obrazových rámů, dřevěných hraček a beden, dřevotřískových desek, v nákladní automobilové a železniční dopravě a v dalších obslužných činnostech terciární sféry jako jsou obchody a zásobování. Efektivně jde o ztrátu 1500 – 2000 pracovních míst. Z tohoto množství se asi polovina vyřešila vystěhováním s přímým dopadem na počty obyvatel, další polovina je odkázána na příslušné dávky v nezaměstnanosti. Ve 4 obcích v okolí NPŠ (Horní Planá, Nová Pec, Volary a Vimperk) se počet obyvatel od r. 1996 snížil o 936. - Lesnicko-hospodářská politika NPŠ (MŽP) jako velkého a suverénního hospodáře významně ovlivňuje okolní vlastníky. Při zpracování následků vichřice Kyrill použil NPŠ dotací MŽP k přemrštěně vysokým cenám dodavatelů prací, čímž došlo k odlivu těžebních firem od drobnějších vlastníků lesa do NP. Došlo také k neuspokojení poptávky drobnějších místních odběratelů. - NPŠ a MŽP vedlo obstrukční jednání při schvalování nového LHP pro ML Volary a ML Kašperské Hory až o 3 roky, během nichž došlo k poklesu dotací na vyhotovení LHP. - Škody na turistice - vyhodnocené býv. guvernérem ČNB doc. Tůmou na semináři v Modravě (5/8. 3. 2012) představují od r. 2006 ztrátu 1,8 mld. Kč. - nucenou policejní činností při blokádách aktivistů Duhy - způsobené pouhou skutečností obavy z blokád potencionálním návštěvníkům – po dotazu v případě dotazu na ubytovací zařízení, zda v místě nebudou blokády už pak nemají zájem. - Škody z těžby dřeva V uplynulých dvou desetiletích byly těžebními organizacemi ze Šumavy odvezeny miliony m 3 dřeva. Kolik získaných prostředků z těžby státních lesů zůstalo v ČR nebo na Šumavě asi už nelze zjistit – v tomto směru bylo podáno několik trestních oznámení. Ceny dřeva, zejména smrkové kulatiny prudce vzrůstají, český dřevoprůmysl kolabuje – na Šumavě však se přikazuje aby dřevo na stojato hnilo.

235

Škody vlastníků pozemků Obecní i soukromé lesy jsou majetkem s trvalou hodnotou, která při dobré péči vytváří obcím či jiným subjektům ekonomickou jistotu.

Škody specifikované Ing. V. Mazínem, PhD. Jeden z rozhodujících partnerů určujících úroveň kultivace vzájemných vztahů je vlastník pozemků, avšak úroveň partnerských vztahů v konfliktu okolo NP Šumava na nízké úrovni. Je třeba si uvědomit, že NP Šumava tvoří stovky kilometrů čtverečních státní půdy, kterou spravuje NP, Státní lesy, PF ČR, ÚZSVM, Povodí a.s. a další státem určení správci, ale i obce. Vedle toho jsou pak z hlediska stavu ekosystémů především bezlesí nájemci pozemků, kteří pobírají nemalé dotace na obhospodařovanou půdu. I když průzkumy zájmu občanů o spolurozhodování dokazují, že obecně je úroveň zapojení jen 10% populace, lze dosáhnout až 60%. Jistě, že je občanů, kteří opravdu zadarmo investují svůj čas a energii jako svůj příspěvek místní komunitě a společnosti málo, vrátí se tato iniciativa všem aktérům, tedy občanům, politikům i úředníkům (Berman, E. A kol., 2002). V případě rozměru současného konfliktu lze předpokládat, že se do diskuse o Šumavě zapojí poměrně vysoké procento občanů, vlastníků půdy a nájemců zemědělských pozemků. Ředitel NP Šumava Stráský (2012) se k tomuto vyjádřil: „Už nezní jen to, že Šumava má být hnědá, ale veřejnost pochopila, že bojovat s kůrovcem se musí a Šumava musí být zelená…v tomto úřadě (SNPŠ) je až polovina lidí, která má skutečně jinou představu, než jakým směrem se správa parku nyní ubírá“ (i Dnes 27. 2. 2012). Jedná se tedy jen o personální problém? A proč veřejnost jako většina mlčí nebo se její názory neobjevují v médiích? Těmito legitimními otázkami je třeba se zabývat.

Město Kašperské Hory - škody na městských lesích Roční ztráta na zisku z městských lesů v NP vzhledem ke kůrovcovému dříví činí cca 10 mil. Kč.

Město Volary - škody na městských lesích Zatím nebyly vyčísleny. Další finanční ztráty Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. - Na okolních porostech vznikají finanční ztráty tím, že si vynucují neustálou pozornost a tím i vyšší náklady na kontrolu i opatření v ochraně lesa, na zpracovávání rozptýlených polomů a každoročně nově napadených nebo uschlých stromů - Na plochách II. zásahových zón se často přichází s asanací pozdě, kdy je jakost dřeva snížena počínající hnilobou nebo zabarvením. To snižuje cenu dřeva, v posledních letech to představovalo hodnotu až 200 mil. Kč. - Ke zpracování kůrovcem napadených stromů se v prvních zónách používá velmi nákladných pracovních postupů. Tak např. odkorňování stojících napadených stromů je až 10 krát dražší. - V bezzásahových plochách je nutná realizace ochranných a obranných opatření (feromony, lapače, vyhledávání napadených stromů, speciální asanace), mimořádná opatření na ochranu proti klikorohu, zvěři, buřeni, mimořádné způsoby přibližování (vrtulník), asanace transportních rýh a opravy cest - Ke vzniklým škodám nutno započíst i vysoké částky, které MŽP platí na podporu nevládních organizací, na vypisování grantů a dotací různým institucím i provádění tendenčně nesprávných výzkumů, které mají odůvodnit bezzásahovost a „divočinu“. Škody specifikované Ing. V. Mazínem, PhD. Nelze ignorovat ekonomickou stránku návštěvnosti Šumavy, neboť od roku 2006 velmi razantně klesá návštěvnost území NP Šumava turisty - o 4% za rok, na které jsou závislé obce a podnikatelé. Celkem je od roku 2006 příjem z této aktivity o 1,8 miliardy Kč menší.

236

Rozpočtové určení daní Specifickou otázkou je postižení obcí Šumavy na území velkoplošné ochrany, kde nový zákon o rozpočtovém určení daní vycházející pouze z počtu obyvatel, jež nereflektuje rozsah plochy krajiny, kde je potřebné zabezpečit údržbu (minimálně cestní síť, zimní běžecké Bílé stopy, turistický Zelený autobus) a další obtížné specifičnosti velkoplošné ochrany, těžce poškodí místní obce. Znamená to další pokles návštěvnosti (který z někdejších 2,5 milionu návštěvníků ročně před vyhlášením národního parku klesá na polovinu) a tedy i možnosti obživy obyvatele při poskytování služeb návštěvníkům. Krátký přehled ztrát některých obcí uvádí Jana Luzumová v článku Šumavské obce přivede nový zákon do nesnází: obec ztráta v Kč Borová Lada 948 000,Kvilda 919 000,Nicov 188 000,Nové Hutě 552 000,Stožec 3 226 000,Čachrov 663 000,Hamry 989 000,Horská Kvilda 737 000,Modrava 3 928 000,Prášily 4 028 000,-

Šumava podzim 2012 Škody na vedlejší produkci Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. Zákazem vstupu do prvních zón a zákazem sběru lesních plodin na území NPŠ vzniká sociálněekonomická újma v borůvkových a brusinkových lesních typech 247 200 Kč/ha a to trvale. Výskyt borůvky je v NPŠ velmi častý zejména roste na lesních typech edafické kategorie Z,Y,M,K,N,V,O,P,Q,R. Rozlohu těchto porostů lze odhadnout na 25% rozlohy lesa, cca 15 000 ha. Újma obnáší 3,8 mld Kč. (ŠIŠÁK L.2004)

H.9. Škody sociálně společenské Škody na zdravotně-hygienických funkcích a životním prostředí Prostředí se skládá ze všech faktorů a jevů vně organismu, které na tento organismus působí (jde o faktory fyzikální, chemické, nebo biotické – jiné organismy). Současně ovšem pojem „prostředí“ do značné míry popírá, že okolí organismu bylo založeno takto geometricky: „prostředí“ je nejen nositelem vztahů organismu k vnějším objektům, je také do značné míry součástí organismu samého, což platí také obráceně, souhrn všech organismů poskytuje svému prostředí neopominutelné charakteristiky. Společenská hodnota lesa v národních parcích je obdobná (podobná) jako u lesů v běžné krajině. Nemůže tedy být společenská hodnota lesa ani v národních parcích podřízena jednostranným zájmům ochrany přírody. Pro společnost (kdy lesy jsou národním bohatstvím) není přijatelné, aby v důsledku tohoto jednostranného úzkého zájmu docházelo ke zhoršování přírodního prostředí jako celku. Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. Lidé rádi navštěvují zdravý a zelený les, poněvadž poskytuje zdravotní osvěžení. Je to způsobeno vyšší vlhkostí vzduchu uvnitř lesa, menšími teplotními výkyvy během dne, poskytováním stínu při letním horku, zmírňováním větrného proudění, vyčištěním ovzduší od prašných a plynných nečistot, vyšší obsah kyslíku, ionizací ovzduší a tvorba prchavých (volatilních) látek. Újma na těchto funkcích byla vyjádřena částkou ročně 2 573 Kč/ha. Tato částka platí pro plochy, na nichž byl les zlikvidován nebo na plochy, na které je zakázán vstup. Výměra těchto ploch je 20 000 ha (ŠIŠÁK L., 2004). Škody specifikované Ing. K. Simonem Jednou ze základních složek životního a přírodního prostředí je les. Každá rozumná společnost své lesy

237

chrání a má k nim úctu, navazuje na práci předcházejících generací a dělá vše proto, aby lesy jako národní bohatství mohla předat následujícím generacím. Naše společnost má toto zakotveno v zákoně o lesích, v ustanovení § 1 je uvedeno, že les tvoří nenahraditelnou složku životního prostředí a je národním bohatstvím. H. Weidinger (Forstamt der Stadt Wien) o společenském významu lesa říká: „Lesy jsou skutečným produkčním zázrakem. Zvláštní význam nabývají jejich obecně prospěšné funkce. Lesy to jsou zelené plíce a vynikající regulátor klimatu. Ze vzduchu filtrují prach a škodlivé látky, zpomalují proudění vzduchu a působí na vyrovnávání teploty. Lesy jsou ale také zdrojem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velká množství srážek a regulují oběh vody daleko za hranicemi svého ekosystému.“ K posouzení škod na životním prostředí v důsledku odumření lesních porostů a těžeb kůrovcového dříví, jsem použil dvě na sobě nezávislé metodiky. Jedna z těchto metodik byla vypracována týmem prof. I. Vyskota na základě finančních grantů MŽP. Dle uvedených metodik a dalších informací získaných z veřejných zdrojů, lze odhadnout škodu na životním prostředí ve výši 5 až 8 miliónů Kč na 1 ha. Pouze za rok 2008 lze odhadnout škodu na životním prostředí v NP ve výši 3,4 až 5,4 miliard Kč. Škodu na životním prostředí v NP od roku 1991 do konce roku 2008 lze odhadnout na 34,až 55,- miliard Kč. Lze předpokládat, že do konce roku 2009 vzrostly škody na životním prostředí, resp. společenských funkcí lesa v NP o dalších o 7 až 13 miliard Kč. V případě získání přesných informací o stavu poškození konkrétních lesních porostů, lze uvedené odhady upřesnit, popř. znaleckým posudkem prokázat. Na počátku měsíce září roku 2009 jsem fakticky stejný materiál (zejména ve vztahu k informacím publikovaným v polovině roku 2009) zaslal ministru ŽP. Do dnešního dne MŽP nereagovalo (MŽP se již v roce 2008 seznámilo se znaleckým posudkem, který řešil obdobnou problematiku týkající NP Šumava). ČIŽP opakovaně obdržela podněty ve věci ohrožení a poškození funkcí lesa jako složky životního prostředí a ve věci zhoršení přírodního prostředí v NP Šumava a opět fakticky nereagoval. V roce 2008 obdržel NP Šumava 326 miliónů Kč dotací z veřejných prostředků (informace z veřejných zdrojů) na svoji činnost (za tři roky se jedná o skoro 1 miliardu Kč). Je nezbytné uvést, že lesnické organizace před zřízením NP Šumava vytvářely zisk a zabezpečovaly zaměstnanost místního obyvatelstva. Proto vzniká otázka, zda nebyly vydávány veřejné finanční prostředky vlastně na zhoršování přírodního a životního prostředí?

Škody na kulturně-naučných funkcích lesa Naši předkové moudře věděli, že pokud má stát a občané chránit nejcennější části přírody, které jsou vzácné, je třeba začít u výchovy a vzdělání mladých lidí, kterým umožníme seznámení i s nejcennějšími částmi přírody. Škody specifikované Ing. I. Vicenou, CSc. Tyto škody pro společnost vznikají jednak zákazem vstupů do některých zón, takže omezují přístup k poznání přírodních jevů a krás. Na velkých plochách mrtvého lesa omezují možnosti pro estetické prožití volného času. Škody lze vyčíslit částkou ročně 1 663 Kč/ha (Šišák L. 2004).

Degresivní demografický vývoj (vyhánění obyvatel) Pracovní příležitosti (omezování pracovních příležitostí) Turistické a rekreační příležitosti (omezování přístupnosti) „Posláním národního parku Šumava je ............ i využití území národního parku k turistice a rekreaci nezhoršující přírodní prostředí“ §2, odst. 1 Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava 238

Škody přímých finančních výdajů vynaložené na ideologické prosazování bezzásahové „divočiny“ Jedná se o značný objem finančních prostředků dlouhodobě vynakládaných na mediální, správní, ,legislativní i potažmo „vědecké“ prosazení výroby virtuální divočiny ideologickým zmanipulováním nejširších mas od dětí, přes adolescenty, vyvíjející se mladé i „nehotové“ osoby. Ing. K. Simon sděluje Využití území NP Šumava k turistice a rekreaci se zhoršuje zejména v lokalitách, kde jsou ponechány odumřelé porosty a kde již dochází nebo bude docházet k rozpadu těchto porostů s možností zranění návštěvníků. Tento problém se v nejbližší době projeví také např. v lokalitě, která je jednou z nejvíce navštěvovaných – Prameny Vltavy.

Omezování sociální infrastruktury Základní škodou na obyvatelstvu je zásadní omezování výchovně-vzdělávacích funkcí zákazem a znemožňováním používání historicky vybudovaných a vyznačených turistických tras Klubem českých turistů. Zřízení strážci pak hlídají turisty a místní obyvatele, aby je nevyužívali. Zásadní zamezování přístupnosti pro obyvatele, turisty, rekreanty a sportovce – V. Mazín Tato problematika dosud byla na úplném konci zájmu oficiálních struktur SNP Šumava či akademické obce. Přitom v některých exponovaných lokalitách, kde je přirozený konflikt obou stran, jde o zásadní věc. Turistické stezky historicky vedly vždy po hřebenových partiích přirozených smrčin (kde je i výskyt tetřeva). Problematika je v současnosti vyhrocena do nekompromisních postojů, které se radikalizují, Věc ochrany Šumavy dospěla do stadia, kdy je chráněna nikoli před kůrovcem, ale před člověkem návštěvníkem. Příručky pro turisty přesvědčují návštěvníky, že jezdit na kole po Šumavě je nepatřičné, že tak nelze vnímat krajinu a je lépe jít pěšky a mimo nejatraktivnější části Šumavy. To samozřejmě vyvolá napětí mezi oběma stranami, které se vyostřilo do otevřeného konfliktu. Přitom podle zhodnocení všech podmínek vykazuje západní část Šumavy velmi vysoký potenciál cestovního ruchu (bodová hodnota 101 – 200, Bína, J., 2011). Vedle toho dynamika rozvoje obcí je na nízkém stupni (Novák, J., 2011). Na rozdíl od většiny států EU jsou lesy ČR volně přístupné návštěvníkům a dokonce zde tito občané mohou sbírat pro svoji osobní potřebu plody. Je to zvyklostní právo již z doby Marie Terezie a můžeme říci, že svobodný občan ČR si již nedokáže představit oplocený les s cedulemi zákazu vstupu. Tím spíše je přirozenou touhou a potřebou vstupovat na území NP Šumava, aby člověk mohl poznávat přírodní krásy a mohl žít plnohodnotný vztah s krajinou svého domova a vlasti. Místo toho však Správa NP a CHKO Šumava účelově rozšiřuje hranice vyhlášených PR (např. Jezerní stěna, Svaroh, Juránkova chata) a I. zón, aby znemožnila přístup návštěvníků Šumavy do hřebenových partií. Podobné zásahy se poslední rok dějí i na bavorské straně, kde jsou úmyslně pokácenými stromy zataraseny cesty nebo dokonce vybagrovány. Obce na bavorské straně uvádí, že v roce 2011 bylo vykázáno jen milion návštěvníků, což je polovina, než v minulých letech. V souvislosti s ničením cest, zatarasováním a zákazy zpřístupnění stávajících účelových komunikací (silniční zákon) jsou nebezpečné i z hlediska možného požáru suchých stromů a zdraví návštěvníků (viz potřeba založení integrovaného záchranného systému, který v NPŠ chybí). Argumentací pro zpřístupnění celých území NP Šumava ze strany ochránců přírody je výskyt tetřeva hlušce nebo tetřívka. Tento druh živočichů představuje „zástupce“ velkého počtu vzácných a ohrožených druhů. Všechno, co se udělá pro záchranu tetřeva hlušce a tetřívka, automaticky pomůže mnoha dalším ohroženým druhům. Sotva některý z těchto druhů byl a je natolik ohrožen lidskými aktivitami, a proto hraje tak důležitou roli (Scheffler, 2012). Je všeobecně známé, že populace ptáků v určité lokalitě indikuje míru biodiverzity. Je ale také známé a bohužel dokázané, že v rámci Evropy se nedaří tuto biodiverzitu krajiny udržet, natož zvýšit. Důvodem je to, že postupem civilizace došlo k narušení biologické rovnováhy na celém území, a to i v chráněných oblastech. Kulturní snaha chránit přírodu před člověkem je správná, ale jde o způsob této lidské aktivity a rozsah území, ve kterém je přísná, konzervativní ochrana přírody vykonávaná. Jestliže má člověk chránit tetřeva hlušce, pak před jeho přirozenými predátory, což jsou liška a kuna, nikoli turista. Moudrý ochránce přírody vstupuje citlivě do narušené biologické rovnováhy nejvzácnějších lokalit a iniciuje přírodě blízké procesy. Zároveň moudrý

239

ochránce přírody ovlivňuje mentalitu návštěvníků a obyvatel krajiny tak, aby se zvýšila kultura a sepětí člověka s přírodou. Konflikt mezi ochranou přírodu a turismu tkví v povaze věci a nejedná se o něco nově vzniklého vyhlášením NP Šumava. Přitom je zase jen přirozeností člověka a stvoření (přírody), že turistické stezky vedou po hřebenových partiích. Je tomu tak ve všech pohořích Čech obdobné geologické skladby. V Krušných horách např. jak německá, tak česká strana ochrany přírody se rozhodli využít vyšlapané stezičky a apelují osvětou a agitací na zvýšenou ohleduplnost vůči potřebám přírody. Vycházeli přitom ze zkušeností předků (Lesy, rašeliniště a divocí hrabaví opeřenci (M. Scheffler, 2012). O tom, že člověk je součástí přírody, do které přirozeně patří, avšak musí se v ní umět chovat citlivě a pokorně svědčí mnoho zápisů: „Ne pospíchat, ale pobývat. Ty všechny malé přírodní radosti si žádají povšimnutí, jinak je tvá cesta bez prospěchu, tisíce krás a podnětů pro tebe zůstane nepoznaných. Zejména když tě doprovází tvé ratolesti, tak pak jim pomáhej mít oči otevřené, pozorovat, studovat, spřádat duchaplné myšlenky, obohacovat jejich vědomosti a na Boží zázrak nahlížet zbožně a s radostí. Mluv s nimi o zázračném oděvu květinky, o jejím žlutém kloboučku s bílou stuhou, o pokyvující hlavičce, o mnoha ručičkách a tenkých dlouhých nožičkách. Tvoji miláčci budou naslouchat, budou mít radost a budou sami vymýšlet pohádky.“ (Otto Findeisen, 18601937, učitel a vlastenec z Eibenstocku). „Člověk potřebuje zážitky v přírodě jako protiváhu neklidu a strachu srdce, studeného, kovového třpytu strojů, stínu atomové bomby. Svět se stal nebezpečným, ale cesty, které nám ukazuje svědomí – zpátky k přírodě – nás mohou z bludného kruhu vyvést.“ (Theodor Heuss 1884 – 1963). „Neobvyklé vzrušení, v němž se pták nalézá během toku, umožňuje do jisté míry vysvětlit, že chvílemi dělá nejneuvěřitelnější ztřeštěnosti. Tak např. spisovatel Wildungen píše o tetřevovi, který se náhle vrhl na dřevorubce řezající stromy, tloukl je křídly, kousal je a nenechával se odehnat. Jiný podle údajů stejného autora vyletěl na pole a postavil se do cesty koňům a splašil je; třetí se pustil do každého, kdo se blížil k jeho stanovišti a dokonce se pokusil rozdat si to i s koňmi lesníků“ (Alfred Brehm 1829 – 1884). Vedle zpráv o charakteru tetřeva v kontaktu s člověkem je z poslední doby řada svědectví lesníků a turistů o tom, že tetřev se pohybuje v blízkosti lidí s určitou zvědavostí a lze jej bez větších problémů pozorovat (Železnorudský zpravodaj. P. Šebestová, ročník XII, červenec 2012). Zdá se, že zásadní pro ochranu tetřeva není ani tak jeho klid a ochrana před turisty, jako dostatek potravy, které rapidně ubývá tak, jak usychá les ( Plaňanský K. autor Kerles M., Lidové noviny, duben 2012). Ke kvalitě života, což je jeden z hlavních cílů agroenvironmentální politiky EU, patří právo na pobyt v krajině a přírodě. K tomu patří i obecné právo používat veřejné polní a lesní cesty. Je to základní lidská a občanská svoboda, deklarovaná mimo jiné i silničním zákonem, ale i ústavou. Představa přírodovědců a stoupenců bezzásahovosti je naopak cesty rušit, včetně těch, které jsou vymezeny v katastrálních mapách. Podobná snaha je u orgánu státní správy lesů a Lesů ČR, kdy nemají zájem o zaměření a zavedení pozemků lesních cest do katastru nemovitostí při komplexních pozemkových úpravách. Zvláštní fenomén týkající se znepřístupnění krajiny je na několika větších lokalitách bývalých vojenských újezdů, kde se nachází nevybuchlá pěchotní, dělostřelecká a ženijní munice (Hůrka, Stodůlky, Vysoké Lávky). V prvních turistických mapách byly tyto lokality zakresleny po roce 1990, ale pak došlo k prohlášení, že k žádné ekologické zátěži zde nedošlo a dodnes k žádné pyrotechnické očistě nedošlo … (Valtr, 2012). Naopak v roce 2012 byly tyto životu nebezpečné plochy označeny výstražnými cedulemi … Pokud návštěvník Šumavy, cyklista nebo turista vstoupí jen o krok mimo vojenské asfaltové cesty, riskuje svůj život. V současnosti je SNP Šumava nucena pod tlakem veřejnosti založit jednotku integrovaného záchranného systému, aby byl v tomto směru dodržen zákon. Z hlediska turistického ruchu pak jde také o to zachovat ústavně zaručeného práva na svobodu pohybu (čl. 14 (1) Ústavy). S tím ovšem souvisí potřeba posouzení a návrhu na integrovanou síť účelových komunikací v celém území. Tuto potřebu by mj. měl řešit územní plán obcí. Postoj některých přírodovědců a občanských aktivit, že „oheň je příroda“ nebo „tak ať to shoří“ by pro stát a obce měl být nepřijatelný až zločinecký. Z hlediska geopolitického a filozofického lze vypozorovat zvláštní paradox. Ochrana přírody je přímo závislá na člověku, který je subjektem tohoto fenoménu. Nebylo by co chránit před čím, kdyby nevstupoval do přírodě blízkých území hospodář a návštěvník. Vytvořit opuštěnou krajinu přístupnou jen strážcům NPŚ a přírodovědcům je nonsens. Vždy tedy jde o hledání racionálního kompromisu. Vedle toho se nelze chovat cynicky a arogantně k evidentním potřebám přírody a je nutné respektovat řízený režim turismu (např. v lokalitách s výskytem tetřeva a tetřívka).

240

Případ žádosti obnovení turistických cest na území CHKO Královský hvozd Občanské sdružení Otevřená Šumava požaduje obnovu turistických tras  podle dochovaných historických map legalizovat stávající pěší stezky (pěšiny)  na některých úsecích jsou stávající lesní cesty, někde jen pěšiny v lese, které jsou neoficiálně využívány Technické a technologické řešení nespočívá ve stavební činnosti:  jen prořezání pokácených kmenů pro průchod  označení trasy Geneze případu: - březen 2012: konzultace na SNP Šumava ve Vimperku, na základě které o. s. Otevřená Šumava sepsalo záměr podle zákona č. 100/2001 Sb. (EIA) na obnovení 6 cest v území k. ú. Špičák a Hamry (jiná možnost řešení obnovení cest nebyla ze strany SNP Šumava doporučena) - 25. 4. 2012 byla přijata žádost (podání) os o. s. Otevřená Šumava Krajským úřadem Plzeňského kraje s doloženým sdělením SNP Šumava z 6. 12. 2011, že „nelze vyloučit významný negativní vliv na EVL a PO“ - 3. 5. 2011 postoupil KÚ PK žádost MŽP ČR k přímému vyřízení (§ 23 (3) zák. č. 100/2001 Sb.) - 21. 5. 2012 MŽP ČR Praha odbor posuzování vlivů na ŽP vydalo sdělení, že ve: - zjišťovacím řízení § 4 (1) písm. e) zák. č. 100/2001 Sb. musí být provedeno posouzení potencionálních vlivů na životní prostředí (zejména EVL a PO) - žádost je nutné doplnit: výjimkami ze zákona č. 114/1992 Sb.,jednoznačně uvést, zda existuje přeshraniční vliv, uvést opatření k vyloučení nepříznivých vlivů - pak lze teprve rozhodnout, kdo je příslušný orgán k provedení zjišťovacího řízení (kraj nebo MŽP ČR) - 22. 5. 2012 konzultace (pomoc) na odboru posuzování vlivů na životní prostředí MŽP ČR Praha s výsledky: - doporučení, aby záměr vyplnila a podepsala osoba s úředním oprávněním pro posuzování NATURA 2000 (pak by vše skončilo a proces by nepokračoval dále na § 9 („velký posudek“) - posuzovatel musí také určit, zda je, či není přeshraniční vliv - doporučení vyloučit z žádosti cestu „Lávkové cesty“, která by vyžadovala na dvou místech obnovení dřevěných lávek, a tím technické řešení - doporučení požádat SNP Šumava znovu o sdělení - 29. 5. 2012 o. s. Otevřená Šumava požádalo SNP Šumava o nový aktualizovaný návrh bez „Lávkové cesty“, s návrhem případného odstranění ležící kalamitní hmoty šetrnými metodami (stahování klád pomocí koní, lanovku), které jsou běžně užívané v NPŠ, ale i odkazy na jednoznačně neprokázaný rušivý vliv turistů na tetřeva - 4. 6. 2012 vydala SNP sdělení, že trvá na původním stanovisku z 6. 12. 2011 - 17. 9. 2012 konzultace o. s. Otevřená Šumava na MŽP ČR Praha, sekce ochrany přírody, odbor zvláštní územní ochrany přírody a krajiny, doporučení: - Odlišit a rozdělit žádost o obnovení šesti cest podle postavení a problematiky ochrany území, kterým prochází: cesty, jejichž trasa nevede přes NPR, ostatní cesty v CHKOŠ - Vzhledem k tomu, že pro obnovení cest mimo NPR není nutný povolovací proces (zákon č. 100/2001 Sb.), protože jsou na území CHKOŠ, není ani nutné podávat (žádost) záměr na jejich obnovení ve smyslu zákona č. 100/2001 Sb. Z určitého pohledu režimu zákona č. 100/2001 Sb. je možné vnímat žádost o obnovení stávajících cest jako záměr. Ale ve skutečnosti se nejedná o investiční činnost nebo technologii, která by měla vliv na životní prostředí či ptačí oblast, protože nelze podle vyhodnoceného záměru (posudku) předepsat podmínky pro povolovací proces. - Jelikož se jedná pouze o označení stávajících stezek, které jsou extenzivně využívané turisty v rámci CHKOŠ, není podle zákona č. 114/1992 Sb. nutné o obnovení žádat. Legislativa nezakazuje a neomezuje používání cest. Ani zákon o ochraně přírody, ani lesní zákon. - Pro předmět ochrany klidové oblasti (tetřev) není turistika ideální aktivita (tetřev tuto aktivitu za posledních 100 let příliš nezná), ale zákaz používání stávajících stezek, byť neoznačených, ze zákona nevyplývá (jediné omezení by přicházelo v úvahu ze strany vyhlášky Přírodní památky Královský Hvozd)

241

- Správa CHKOŠ může do využívání stezek vstoupit omezením vstupu v určitém období (např. hnízdění, ale to je mimo turistický ruch - zima, léto), takže by následovalo vyjednávání podmínek - Nic nebrání vyznačení cest po dohodě se Svazem turistů a po dohodě s vlastníky stromů, což jsou Lesy ČR. Toto je věc občansko-právní, tedy dohoda mezi vlastníkem a neziskovou organizací. Vhodné je trasu vést mimo podrost nebo již existující erozní rýhy apod. V některých lokalitách NP a CHKO Šumava se běžně stává, že se překrývají přírodní rezervace, ÚSES, I. zóna, Natura 2000 PO, biosférická rezervace UNESCO, EVL, Přírodní památka, Přírodní rezervace a další vyhlášená a registrovaná ochranářská opatření a zvláště chráněná maloplošná území. V realitě však se může jednat o mrtvý les na počátku sekundární sukcese s nejistým výsledkem časového horizontu sta let. Tato nízká transparentnost všech právních nástrojů zabezpečujících ochranu společenství a populací vedla Evropskou komisi k výtkám, které reflektovala novela zákona o ochraně přírody č. 349/2009 Sb. ke zjednodušení, zpřehlednění a zprůhlednění složitého správního řízení. Přesto pro řadového občana, ale i ostatní správní úřady je administrativní bariéra předpisů okolo NP a CHKO Šumava obrovská (viz žádost o. s. Otevřená Šumava na obnovení původních turistických cest v Královském hvozdu 2012). Tato nepřehlednost a nekoncepčnost (neřád) dávají prostor pro uplatnění různých ideologických představ a dogmat, mnohdy bohužel prezentovaných i částí vědecké obce. Dvacetiletá až čtyřicetiletá absence cílů ochrany přírody způsobuje, že přírodní procesy, které logicky potřebují asistenci člověka, nemohou fungovat a směřovat k cílovému, pokud možno rovnovážnému, stavu, který by se ustálil v určitém klimaxovém stádiu nebo rovnovážné dynamice.

H.10. Škody specifikované znalcem Ing. K. Simonem Posouzení situace a stavu lesních porostů a porostních skupin v r. 2008 Lokalita Trojmezná V roce 1933 bylo území Trojmezná hora vyhlášeno státní přírodní rezervací (tehdejším MŠANO). V roce 1947 byl vydán pokyn k obnově přírodní rezervace (tehdejším správcem majetku), ve které bylo stanoveno, že toto území je územím bez zásahu s výjimkou zásahů proti hmyzím škůdcům (listina byla předložena Vojenskými lesy v rámci zpracování podkladů k důvodové zprávě k Nařízení vlády č. 163 o zřízení NP Šumava v roce 1991). Vyhláškou č. 85 Ministerstva školství, věd a umění publikovanou v úředním listě č. 11 ze dne 13. ledna 1950 byla obnovena a rozšířena přírodní rezervace Trojmezná hora. V ustanovení II. vyhlášky č. 85/1950 je mj. uvedeno: V rezervaci omezuje se těžba pouze na těžbu souší a nejnutnější vyjmutí starých, života neschopných stromů k zachránění mladého náletu a zabránění nebezpečí možného rozšíření hmyzích kalamit. Mj. je uvedeno, že tyto závazky platí i pro každého dalšího nástupce v držbě. Platnost této vyhlášky by měl posoudit orgán činný v trestním řízení. Rámcové směrnice péče o lesní ekosystémy v NP ve všeobecné části LHP je u I. zóny uvedeno: Celé území I. zóny bude ponecháno přirozenému vývoji, bez veškeré lesnické činnosti. Se souhlasem orgánu státní správy se připouští v části I. zón, diferencovaná fytosanitární opatření k tlumení gradace kůrovců. Zásadní význam I. zóny Trojmezná, jako kůrovcového zdroje je od poloviny roku 1999, kdy došlo k blokádě. Od srpna 1999 do října 2003 tam padlo kůrovci za obětˇ 32 494 m3 smrku, z toho za období od května 2002 do října 2003 to bylo 12 506 m3 (referát na 28. Setkání lesníků tří generací, únor 2004). Stav I. zóny Trojmezná (vybraných porostních skupin) je dále popsán. Lesní porosty na tomto území, které je chráněno již od roku 1933 (státní přírodní rezervace) fakticky odumřely. Postiženy byly i rozsáhlé plochy sousedních lesních porostů, včetně lesních porostů na území Rakouska a Německa (v době venkovního zjištění byla dokončována těžba kůrovcového dříví. Územní pracoviště Modrava Lokalita Prameny Vltavy leží v nadmořské výšce 1100 a 1200 m v blízkosti státní hranice SRN. Vlastní prameny Vltavy se nacházejí na v. svahu Černé hory (1315 m n.m). Lesní porosty I. zón jsou součástí státní přírodní rezervace „Prameny Vltavy“ vyhlášené výnosem Ministerstva kultury ČR ze dne 21. 12. 1989. Po vzniku NP Šumava v roce 1991 se v prostoru Modravských slatí „podařilo“ zablokovat zpracování 3830 m3 kůrovcem napadeného dřeva rozptýleného na více místech. Tyto lokality se staly ohnisky dalšího šíření kůrovce a rychlého rozpadu okolních smrkových porostů v následujících letech (viz referát na 28. Setkání

242

lesníků tří generací). Lokalita Prameny Vltavy U níže uvedených porostních skupin byl k 1. 1. 2000 evidován nulový stav kůrovcového dříví (při zpracování LHP se provádělo šetření „souší“ – SOJ – souše jehličnatá). Lesní porost, porostní skupina 79 A 1 1. zóna, Vrchovištní slať – evropské rozvodí Vltavy (Severní moře) a Ilsy (Černé moře). Okolo vrchoviště kmenovina rozdílných výšek na rašelině. Lesní porost, porostní skupina 80 G 1 1. zóna, svah k V, střední sklon. Vzrůstný porost, doporučeno ponechat přirozenému vývoji. Plocha porostní skupiny 6,28 ha, věk 116, zakmenění 8, pásmo ohrožení D, obmýtí 300 let, zastoupení SM 100, LT 8K2, HS 20. Nezpracovaná kalamita z roku 2007 činila 800 m3 (odhad NP). I. zóna bez zásahu. K posouzení újmy na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ po zohlednění ovlivňujících faktorů je stanovena výměra 0,95 ha (321 m 3) asanovaného kůrovcového dříví a 345 m3 (1,02 ha) stojícího kůrovcového dříví. Zodpovězené dotazy Došlo k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“? Došlo k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ ve vybraných lesních porostech územních pracovišť Stožec a Modrava. Tato újma na funkcích lesa ve finančním vyjádření činí: Dle metodiky prof. Vyskota je odhadnuta újma ve výši: 1.355.605.000,- Kč Dle metodiky K. Simona je odhadnuta újma ve výši: 811.147.000,- Kč Bylo zjištěno, že k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ v lesních porostech od vzniku NP do roku 2003 došlo v rozsahu: Pro odhad byla převzata rozloha 4667 ha (přepočet 300 m3/ha) poškozených lesních porostů v důsledku působení kůrovců, viz. bod 3.3. Při respektování základních principů ochrany lesa proti kůrovcům, viz ustanovení II. vyhlášky č. 85/1950 mohlo dojít při řádné ochraně všech lesních porostů k poškození v důsledku žíru kůrovců jen na ploše do 20 %, tj. na ploše menší než 933 ha lesa. Pro stanovení újmy byla dle výše uvedeného odvozena plocha 3.734 ha poškozených lesních porostů v důsledku žíru kůrovců. Pro stanovení újmy dle metodiky č. 1 je vypočtena průměrná hodnota újmy ve výši 8.763.932 Kč/ha, dle metodiky č. 2 je vypočtena průměrná hodnota újmy ve výši 5.244.033 Kč/ha. Průměrná hodnota je stanovena ve vztahu k bodu 4.1.1. a přílohám č. 1 až 18 a 21 až 38. Dle metodiky prof. je odhadnuta újma ve výši: 32.724.522.088,- Kč Dle metodiky K. Simona je odhadnuta újma ve výši: 19.581.219.222,- Kč Bylo zjištěno, že k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ v lesních porostech v roce 2008 došlo v rozsahu: Pro odhad bylo převzato množství 200.000 m3 nového kůrovcového dříví v roce 2008, přepočtem se jedná o 667 ha (zásoba 300 m3/ha) poškozených lesních porostů v důsledku žíru kůrovců. Při řádné ochraně lesa proti kůrovcům, asanaci veškeré větrné kalamity, včetně ponechaných 140.000 m3 kalamitní dřevní hmoty z roku 2007, asanace veškerého kůrovcového dřeva a využití části kalamitní dřevní hmoty z roku 2008 jako lapáků, mohlo dojít k poškození lesních porostů v důsledku žíru kůrovců jen na ploše do 10 %, tj. na ploše menší než 67 ha lesa. Pro stanovení újmy byla dle výše uvedeného odvozena plocha 600 ha poškozených lesních porostů v důsledku žíru kůrovců. Pro stanovení újmy dle metodiky č. 1 je vypočtena průměrná hodnota újmy ve výši 8.763.932 Kč/ha, dle metodiky č. 2 je vypočtena průměrná hodnota újmy ve výši 5.244.033 Kč/ha. Dle metodiky prof. Vyskota je odhadnuta újma ve výši: 5. 258.359.200,- Kč Dle metodiky K. Simona je odhadnuta újma ve výši: 3.146.419.800,- Kč Došlo v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ ke zhoršení přírodního prostředí v odumřelých lesních porostech? V důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ došlo ke zhoršení přírodního prostředí: V odumřelých lesních porostech v důsledku žíru kůrovců (zejména tam, kde není dostatečné množství přirozené obnovy) a na rozsáhlých holinách po těžbách kůrovcového dříví jsou vlivem vysoušení a oslunění

243

prokázány výrazné ztráty humusu a živin z lesních půd (Úlehla 1947, Yanai 2003, Baláž 2007). Dochází k mineralizaci nadložního humusu, jeho rozpadu a rozpadu mechových porostů a ke změně teplotního režimu krajiny. Nadložní humus je důležitý nejen pro přímé zadržení vody, ale zároveň zlepšuje vsak do půdy. Negativní vliv změn lesních ekosystémů na hydrický režim v NP Šumava byl prokázán již pozorováním z let 1998-1999. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační průtoky byly dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi maximálními a minimálními průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a pasekou. Výzkum prezentovaný v roce 2004 prokázal, že v důsledku rozpadu šumavských horských smrčin se vznikem mrtvých lesů, popř. vzniku holin na velké ploše, mohou být z hydrologického hlediska nebezpečné, neboť dochází ke změně vodního a teplotního režimu krajiny. Dochází ke změně teplotně – vlhkostních parametrů krajinného krytu, ke zvýšení teplot o 3-7 relativních tříd v oblasti rozpadu horských smrčin a vzniklých holin. Byla prokázána přímá souvislost mezi zvýšením teploty ve smrkových porostech napadeným kůrovcem a snížením půdní vlhkosti. Zvýšení relativní teploty v krajinném krytu a snížení vlhkosti indikuje významnou změnu v přírodním prostředí, jako důsledek kůrovcové kalamity na velkých plochách. Lesní ekosystémy mají v přírodním prostředí v letních měsících relativně nejnižší teploty a nejvyšší vlhkost. Uhynutí stromů na velkých plochách je provázeno snížením transpirace, tedy posunem tepla od skupenského k teplu zjevnému. Změna distribuce teplot a vlhkosti krajinného krytu může mít na jedné straně důsledky pro změny mikroklimatu a energetické bilance daného území, na straně druhé pro režim odtoku, který odráží retenční schopnost krajiny a mikroklimatické podmínky. Uvedené zjištění nevede k zachování nebo zlepšení přírodního prostředí NP Šumava, ale naopak k jeho zhoršení. V důsledku odumření lesních porostů a těžby kůrovcového dřeva dojde ke snížení produkce kyslíku a možnosti vázat uhlík v dřevní hmotě. Lze předpokládat, že jeden ha smrkového porostu (viz. výše uvedené lesní porosty) vyprodukuje při procesu fotosyntézy 3,5 tuny kyslíku/rok a váže 1,3 tuny uhlíku při přírůstu 6,3 m3 / rok. Živé stromy ve vegetačním období dokáží odnímat CO 2 z atmosféry a při procesu fotosyntézy dochází k vytváření biomasy (vázání uhlíku ve stromové biomase a jeho akumulaci) a uvolňování kyslíku zpět ovzduší. Ve vztahu k jednotlivým bodům se jedná: - o ztrátu roční produkce 541 t kyslíku a ztrátu schopnosti vázat 201 t uhlíku - o ztrátu roční produkce 13.069 t kyslíku a ztrátu schopnosti vázat 4.854 t uhlíku - o ztrátu roční produkce 2.100 t kyslíku a ztrátu schopnosti vázat 780 t uhlíku. V případě, že dojde k obnově těchto ploch (v rozsahu původního stavu) bude postupně docházet k obnově produkce kyslíku a vázání uhlíku (od obnovy do doby věku odumřelých porostů). Smrkový porost o předpokládané zásobě 300 m 3 / ha váže v dřevní hmotě asi 61 t uhlíku, dalších 8 t uhlíku obsahují asimilační orgány. Ponecháním odumřelých smrkových porostů k samovolnému rozpadu dochází k uvolňování velkého množství CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Z důvodu, že se jedná o rozsáhlé plochy odumřelých lesních porostů dochází k významnému zhoršení přírodního prostředí. Obnovované lesní porosty (přirozeně či uměle) mají ve svém počátku minimální schopnost vázat uhlík a produkovat kyslík. Negativní bilance produkce kyslíky a výrazně snížená schopnosti vázat uhlík dendromasou stromů v odumřelých lesních porostech, popř. vniklých holinách v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ zhoršuje přírodní prostředí. V důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ došlo ke zhoršení přírodního prostředí i ve vymezené Ptačí oblasti Šumava (vznik Nařízením vlády č. 681/2004). Cílem ochrany ptačí oblasti bylo a je zachování a obnova ekosystémů významných pro chráněné druhy ptáků. Nezasahování proti škodlivým činitelům „kůrovcům“ má negativní vliv na stav biotopů výše uvedených druhů ptáků (popř. dalších druhů chráněných nařízením vlády č. 681/2004). Datlík tříprstý, sýc rousný, kulíšek nejmenší, popř. další druhy jsou zařazeny podle vyhlášky č. 395/1992 Sb., mezi zvláště chráněné druhy živočichů. Poškozováním jejich biotopů, tak dochází i k porušování zákona č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V důsledku rozpadu šumavských horských smrčin v důsledku působení škodlivých biotických činitelů „kůrovců“ se vznikem mrtvých lesů, popř. holin je fakticky přerušena na těchto lokalitách obnova lesa na dlouhá desetiletí. Více etážové lesní porosty se v krátké době mění na jednoetážové mladé fakticky stejnověké lesní porosty. A to ještě pouze za předpokladu, že tyto lesní porosty budou řádně obnoveny, tj. obnoveny v rozsahu původních lesních porostů (např. Trojmezná).

244

Celé území NP Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod a fakticky odpovídá hranicím CHKO Šumava (nařízením vlády č. 40/1978 Sb.) podle zákona o vodách. V CHOPAV mají být uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit snižování vodního potencionálu území, nepříznivým změnám jakosti vod a takovým zásahům do přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit vodohospodářskou funkci území (přirozená retenční schopnost a možný zdroj pitné vody). Některé výzkumné práce poukazují na možné uvolňování živin a zhoršování kvality vody. Např. pouze tato problematika by vyžadovala samostatný výzkum, posouzení a přijetí nezbytných opatření. Využití území NP Šumava k turistice a rekreaci se zhoršuje zejména v lokalitách, kde jsou ponechány odumřelé porosty a kde již dochází nebo bude docházet k rozpadu těchto porostů s možností zranění návštěvníků. Tento problém se v nejbližší době projeví v lokalitě, která je jednou z nejvíce navštěvovaných – Pramenů Vltavy. Lze předpokládat, že zbylé lesní porosty v oblasti Pramenů Vltavy velmi rychle podlehnou žíru kůrovců. Z přiložené fotodokumentace je prokazatelné, že ani použití anti-atraktantů nezajistí ochranu jednotlivých stromů proti žíru kůrovců. Za zhoršení přírodního prostředí lze považovat i skutečnost, že kůrovec ničí téměř všechny zbytky původních smrkových porostů, jejichž genetická hodnota je nenahraditelná. Další skutečnosti, které prokazují zhoršování životního prostředí, nejsou v tomto posudku popsány z důvodu, že rozsah zadání toto neumožňuje. Příkladem je možno uvést rozpad skalního masivu pod Stifterovou vyhlídkou. Je možno vyčíslit újmu na funkcích lesa dle jednotlivých funkcí jako složky životního prostředí? Bylo zjištěno, že k újmě na funkcích lesa dle jednotlivých funkcí jako složky životního prostředí došlo v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“. Újma na funkcích lesa v lesních porostech NP Šumava územního pracoviště Stožec a Modrava (dle metodiky prof. Vyskota) je odhadnuta ve výši: Funkce bioprodukční: 110.798.753,- Kč ( 8,17 %) Funkce ekologicko-stabilizační: 133.155.503,- Kč ( 9,82 %) Funkce hydricko-vodohospodářská: 269.784.507,- Kč (19,90 %) Funkce edaficko-půdoochranná: 286.099.623,- Kč (21,11 %) Funkce sociálně-rekreační: 271.810.637,- Kč (20,05 %) Funkce zdravotně-hygienická: 283.955.478,- Kč (20,95 %) Újma na funkcích lesa v lesních porostech NP Šumava v l. 2000 – 2003 (dle metodiky prof. Vyskota) je odhadnuta ve výši: Funkce bioprodukční: 2.673.593.455,- Kč Funkce ekologicko-stabilizační: 3.213.548.069,- Kč Funkce hydricko-vodohospodářská: 6.512.179.896,- Kč Funkce edaficko-půdoochranná: 6.908.146.613,- Kč Funkce sociálně-rekreační: 6.561.266.679,- Kč Funkce zdravotně-hygienická: 6.855.787.377,- Kč Újma na funkcích lesa v lesních porostech NP Šumava v r. 2008 (dle metodiky prof. Vyskota) je odhadnuta ve výši: Funkce bioprodukční: 429.607.947,- Kč Funkce ekologicko-stabilizační: 516.370.873,- Kč Funkce hydricko-vodohospodářská: 1.046.413.481,- Kč Funkce edaficko-půdoochranná: 1.110.039.627,- Kč Funkce sociálně-rekreační: 1.054.301.020,- Kč Funkce zdravotně-hygienická: 1.101.626.252,- Kč Venkovním šetřením byl posouzen stav vybraných lesních porostů, porostních skupin o výměře 154,68 ha v Národním parku Šumava v rámci územního pracoviště Stožec a Modrava kde bylo zjištěno, že ve sledovaných vybraných lesních porostech na výměře 154,68 ha, došlo v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ k újmě na funkcích lesa jako složce životního, která ve finančním vyjádření činí 1,356 mld. Kč (dle metodiky prof. Vyskota), popřípadě 0,811 mld. Kč (dle metodiky K. Simona). Průměrná újma

245

na 1 ha (dle metodiky prof. Vyskota) byla odhadnuta ve výši 8.764.000,- Kč, popřípadě 5.244.000,- Kč (dle metodiky K. Simona). Protože Správa NP a CHKO Šumava neposkytla údaje o celkovém rozsahu poškození lesních porostů kůrovci za období od vzniku NP do roku 2008, popřípadě o poškození lesních porostů kůrovci za období roku 2008, byly využity publikované údaje, jak je výše uvedeno. Pro l. 2000 - 2003 je uvedeno, že došlo k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí, která ve finančním vyjádření činí 32,725 mld. Kč (dle metodiky prof. Vyskota), popřípadě 19,581mld. Kč (dle metodiky K. Simona). V r. 2008 je uvedeno, že došlo k újmě na funkcích lesa jako složce životního prostředí, která ve finančním vyjádření činí 5,258 mld. Kč (dle metodiky prof. Vyskota), popřípadě 3,146 mld. Kč (dle metodiky K. Simona). Dále bylo prokázáno, že v důsledku působení škodlivých činitelů „kůrovců“ došlo ke zhoršení přírodního prostředí tak, jak je výše uvedeno. Byla vyčíslena újma na jednotlivých funkcích lesa jako složky životního prostředí ve finančním vyjádření. Šetřením bylo prokázáno, že v bezzásadových zónách na jedné straně není zasahováno proti kůrovcům a je ponechána nezpracovaná a neasanovaná kůrovcová kalamita a na druhé straně ve stejných lokalitách jsou prováděna ochranná opatření (viz fotodokumentace a citace z tiskové konference NP Šumava 31. 10. 2008) ve velkém rozsahu. Dále jsou v bezzásahovém území prováděna opatření proti škodám zvěří (oplocenky). Z údajů LHE vyplývá, že v bezzásahových územích docházelo v některých letech i k provádění opatření proti kůrovcům. Uvedená zjištění nejsou v souladu s ustanovením § 1 zákona o lesích, kde je uvedeno, že les je nenahraditelnou složkou životního prostředí a národním bohatstvím.

V důvodové zprávě k Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., ze dne 20. března 1991 je mj. uvedeno, že území Šumavy patřilo k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Zřízením Národního parku Šumava a stanovením jeho ochranných podmínek mělo dojít jen v malé míře a s dostatečným časovým odstupem k omezení lesnických zájmů a to v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesy byly před zřízením Národního parku Šumava (dále jen NP) lesnicky obhospodařovány, byly relativně zdravé a byly součástí nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu (Zelené plíce Evropy). Před zřízením NP Šumava byl respektován princip preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organizmů. Např. za celý rok 1990 bylo zpracováno pouze 6.453,- m 3 kůrovcového dříví na celém území NP, tj. 0,1 m 3 kůrovcového dříví na 1 ha. Nerespektování tohoto základního principu ochrany lesa a vyhlašování bezzásadových území, včetně nezpracovaní části větrné kalamity po orkánu Kyrill, bylo příčinou obrovské kůrovcové kalamity. Např. jen za rok 2010 bylo v NP Šumava vytěženo 347.000,- m3 kůrovcového dříví, cca 10.000,- m3 kůrovcového dříví bylo vytěženo v lesích sousedících s NP (v přímém důsledku bezzásahovosti v NP Šumava) a minimálně stejné množství uschlo v bezzásahových územích. V roce 2010 odumřelo nebo bylo vytěženo kůrovcové dříví v rozsahu minimálně 700.000,- m3, což představuje 10.85 % kůrovcových těžeb a odumřelých lesních porostů oproti roku 1990. Bezzásahovost byla prosazována ihned po vyhlášení NP Šumava v roce 1991 a to z počátku na relativně menších územích, přesto v roce 1993 došlo ke kůrovcové kalamitě. Na nezbytnost zásahu proti kůrovcům upozornili pracovníci České inspekce životního prostředí s působností v ochraně lesa (dále jen ČIŽP). Na základě jejich podnětu bylo v roce 1993 zpracováno přibližně cca 20.000,m3 kůrovcového dříví v I. zónách NP. V následném období však nepochopitelně bezzásahový režim pokračoval a to na základě rozhodnutí orgánu ochrany přírody. Po roce 2002 byla omezena dozorová činnost v ochraně lesa v NP Šumava a v roce 2008 dokonce musela významná část pracovníků ČIŽP v ochraně lesa opustit svá pracovní místa, z důvodu odlišných názorů na ochranu lesa v NP Šumava. V důsledku bezzásahovosti máme v současné době místo hlubokých šumavských zelených 246

hvozdů přibližně 20.000,- ha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách. Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající ekologická katastrofa nemá v historii Šumavy obdoby. Největší známá a popsaná katastrofa Šumavy vznikla v letech 1868 až 1878 v důsledku větrné a kůrovcové kalamity, kdy se však jednalo o rozlohu pouze 11.000 ha lesa. Naši předkové (vlastníci lesů a lesníci) měli však enormní snahu poničené šumavské lesy co nejrychleji obnovit a napravit vzniklé škody. Bohužel MŽP na základě požadavku vedení NP vydalo dne 30. 1. 2008 rozhodnutí, kterým udělilo výjimku NP ze zalesňovací povinnosti a zákonnou dvouletou lhůtu pro zalesnění holin prodlužilo až na 30 let. Negativní vliv změn lesních ekosystémů na hydrologický režim v NP Šumava byl prokázán již vědeckým pozorováním z let 1998-1999, popř. 2004, tuto skutečnost prokazuje i měření průtoků Vltavy z let 1859 až 1920. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační průtoky jsou dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi maximálními a minimálními průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a holinou. Plocha odumřelých lesních porostů, popřípadě bezlesí a vytěžených lesních porostů po kůrovcových těžbách o rozloze cca 20.000 ha významně ovlivňuje v současné době odtokové poměry daného území, což představuje zvýšení o 10 až 30 %. V době povodní má tato skutečnost vliv na rozsah případných škod. Vláda ČR po povodních v roce 2002 prohlásila, že uskuteční veškerá možná opatření k eliminaci případných škod z následných povodní. Prosazováním principu bezzásahovosti zejména po roce 2007 fakticky došlo k opaku, než co prohlašovala a činila vláda. Je zde otázka, zda odpovědní pracovní prosazující bezzásahovost a odklad zalesňovací povinnosti v NP Šumava by neměli nést spoluzodpovědnost za případné budoucí škody v důsledku povodní. Prognózy publikované v letošním roce v médiích uvádí, že okolo roku 2030 by mělo východní Evropu postihnout sucho, je reálná možnost, že tato změna klimatu zasáhne i naši republiku. Chtěl by uvést, že celé území NP Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) a fakticky odpovídá hranicím CHKO Šumava (nařízením vlády č. 40/1978 Sb.) podle zákona o vodách. V CHOPAV mají být uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit snižování vodního potencionálu území, nepříznivým změnám jakosti vod a takovým zásahům do přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit vodohospodářskou funkci území (přirozená retenční schopnost a možný zdroj pitné vody). Bezzásahovost je prokazatelně v rozporu s tímto nařízením vlády. V roce 2008 jsem na základě požadavku Policie ČR zpracoval znalecký posudek ve věci poškozování životního prostředí v lesích (mj. dle oficiální metodiky MŽP). Výše škody (újmy) na funkcích lesa jako složce životního prostředí činila 32,725 miliardy Kč, např. na hydrickovodohospodářské funkci škoda činila 6,512 miliardy Kč. Rozsah škod na životním prostředí byl znaleckým posudkem odhadnut z rozlohy necelých 5.000,- ha lesa. V současné době je poškozeno přírodní prostředí na ploše cca 20.000 ha. Lze předpokládat, že výše škod na funkcích lesa jako složce životního prostředí se blíží k hodnotě 100 miliard Kč. V případě, že v bezzásahovém území odumřelo 10.000 ha lesních porostů (v roce 2013 se objevila v médiích informace, že odumřelo 16.000 ha lesa), jedná se přibližně o 3,5 miliónů m3 dřevní hmoty ponechané k samovolnému rozpadu. Faktickou škodu na dřevní hmotě je možno vyčíslit na cca 5,25 miliardy Kč, nehledě ke skutečnosti, že rozpadem této dřevní hmoty se postupně uvolňují stovky tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Stejně tak dochází k roční ztrátě na produkci kyslíku ve výši desítek tisíc tun. Další škody (za poškození lesů sousedních vlastníků – škoda z předčasného smýcení lesních porostů, včetně ztráty při prodeji kůrovcového dříví) je možné vyčíslit v desítkách miliónů Kč. 247

Dále je nutno upozornit na skutečnost, že např. v roce 2008 obdržel NP Šumava z veřejných zdrojů 326 miliónů Kč formou dotací. Před vyhlášením NP Šumava v roce 1991 tehdejší organizace, které obhospodařovaly tyto lesy, vytvářely v rámci své hospodářské činnosti zisk a zaměstnávaly značný počet místních obyvatel. Současná vysoká nezaměstnanost v této oblasti by se mohla významně snížit při obnově poškozených šumavských lesů. Zejména po roce 2007 dochází prokazatelně k porušení ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 163/1991 Sb. o zřízení Národního parku Šumava, kde je uvedeno, že posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a zachování typického vzhledu krajiny. Osobně jsem přesvědčen, že dochází i ke zhoršení přírodních poměrů v důsledku bezzásahovosti, což není v souladu s ustanovením § 15 odst, 2 zákona č. 114/1992 Sb., kdy veškeré využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Rozsáhlé plochy bezlesí (holin), odumřelých lesních porostů a snížení retenční schopnosti daného území prokazují porušování tohoto ustanovení zákona. Škody na životním a přírodním prostředí jako přímý důsledek bezzásahovosti v NP Šumava vymezené v květnu 2013 V důvodové zprávě k Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., ze dne 20. března 1991 je mj. uvedeno, že území Šumavy patřilo k nejzachovalejším částem krajiny nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Zřízením Národního parku Šumava a stanovením jeho ochranných podmínek mělo dojít jen v malé míře a s dostatečným časovým odstupem k omezení lesnických zájmů a to v souladu s dlouhodobými zájmy ochrany přírody na Šumavě. Lesy byly před zřízením Národního parku Šumava (dále jen NP) lesnicky obhospodařovány, byly relativně zdravé a byly součástí nejrozsáhlejšího středoevropského lesního komplexu (Zelené plíce Evropy). Před zřízením NP Šumava byl respektován princip preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organizmů. Např. za celý rok 1990 bylo zpracováno pouze 6.453,- m3 kůrovcového dříví na celém území NP, tj. 0,1 m3 kůrovcového dříví na 1 ha (průměrný přírůst v ČR je 6 m3 na 1 ha za rok). Dokonce tento princip je zakotven v § 9 odst. 3 Nařízení vlády č. 163/1991 Sb. Nerespektování tohoto základního principu ochrany lesa a vyhlašování bezzásahových území (popř. nedání souhlasu k provedení opatření v ochraně lesa) orgány ochrany přírody, včetně nezpracovaní části větrné kalamity po orkánu Kyrill, bylo příčinou obrovské kůrovcové kalamity a následné ekologické katastrofy. Např. jen za rok 2010 bylo v NP Šumava vytěženo 347.000,- m3 kůrovcového dříví, cca 10 až 20 tis. m3 kůrovcového dříví bylo vytěženo v lesích sousedících s NP (v přímém důsledku bezzásahovosti v NP Šumava) a minimálně stejné množství uschlo v bezzásadových územích. V roce 2010 odumřelo nebo bylo vytěženo kůrovcové dříví v rozsahu minimálně 700.000,- m3, což představuje 10,847 % kůrovcových těžeb a odumřelých lesních porostů oproti roku 1990. Bezzásahovost byla prosazována ihned po vyhlášení NP Šumava v roce 1991 a to z počátku na relativně menších územích, přesto v roce 1993 došlo ke kůrovcové kalamitě. Zastánci bezzásahovosti museli (měli) vědět, že lesy v celé ČR jsou oslabeny civilizačními vlivy (imisemi) a zákonodárci tuto skutečnost ošetřili v Nařízení vlády č. 163/1991 Sb., a v zákoně o lesích. Na nezbytnost zásahu proti kůrovcům v I. zónách upozornili pracovníci České inspekce životního prostředí s působností v ochraně lesa (dále jen ČIŽP) již na počátku roku 1993. Na základě jejich podnětu bylo v roce 1993 v I. zónách NP zpracováno přibližně cca 20.000,- m3 kůrovcového dříví. Po roce 2002 byla omezena dozorová činnost v ochraně lesa v NP Šumava a v roce 2008 dokonce musela významná část pracovníků ČIŽP v ochraně lesa opustit svá pracovní místa, z důvodu odlišných názorů na ochranu lesa v NP Šumava. V důsledku bezzásahovosti máme v současné době místo hlubokých šumavských zelených hvozdů (zelené plíce Evropy) přibližně 20.000,- ha odumřelých lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a holin. Tato obrovská devastace šumavských lesů a z toho vyplývající ekologická katastrofa nemá v historii Šumavy obdoby. 248

Největší dosud známá a popsaná katastrofa Šumavy byla v letech 1868 až 1878 v důsledku větrné a kůrovcové kalamity, kdy se však jednalo pouze 11.000 ha rozlohy šumavských lesů (dle Pfeffera z roku 1947). Naši předkové (vlastníci lesů a lesníci) měli však enormní snahu poničené šumavské lesy co nejrychleji obnovit a napravit vzniklé škody. Bohužel MŽP na základě požadavku vedení NP vydalo dne 30. 1. 2008 rozhodnutí, kterým udělilo výjimku NP ze zalesňovací povinnosti a zákonnou dvouletou lhůtu pro zalesnění holin prodlužilo až na 30 let. Negativní vliv změn lesních ekosystémů na hydrologický režim v NP Šumava byl prokázán již vědeckým pozorováním z let 1998-1999, popř. 2004, tuto skutečnost prokazuje i historické měření průtoků Vltavy z let 1859 až 1920 v Českých Budějovicích (ve vztahu k větrné a kůrovcové kalamitě v letech 1868 - 1878) a v neposlední řadě tuto skutečnost prokazuje i odborný materiál „Lesy a povodně“ ze dne 5. srpna 2006 zpracovaný Národním lesnickým komitétem na základě zadání MŽP, včetně dalších studií. Plocha odumřelých lesních porostů, vytěžených lesních porostů po kůrovcových těžbách a holin na rozloze cca 20.000 ha významně ovlivňuje v současné době odtokové poměry daného území, což představuje zvýšení maximálních průtoků o 10 až 30 %. V době povodní má tato skutečnost vliv na rozsah případných škod. Bylo zjištěno, že vyrovnanost odtokových poměrů, nejnižší kulminační průtoky jsou dosahovány ve zdravém lese, ve kterém byly naměřeny nejmenší rozdíly mezi maximálními a minimálními průtoky v porovnání se suchým stojícím lesem a holinou. Vláda ČR po povodních v roce 2002 prohlásila, že uskuteční veškerá možná opatření k eliminaci případných škod a ochrany občanů před následnými povodněmi. Prosazováním principu bezzásahovosti (divočiny) zejména po roce 2007 fakticky došlo ze strany MŽP k opaku toho, co prohlašovala a činila vláda. Je zde otázka, zda odpovědní pracovní prosazující bezzásahovost a odklad zalesňovací povinnosti v NP Šumava by neměli nést spoluzodpovědnost za případné budoucí škody v důsledku povodní, nebo nedostatek vody. Prognózy publikované v letošním roce v médiích uvádí, že okolo roku 2030 by mělo východní Evropu postihnout sucho a změny klimatu. Je reálná možnost, že tato změna klimatu zasáhne i naši republiku. Chtěl bych upozornit na skutečnost, že celé území NP Šumava je zahrnuto do Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) a fakticky odpovídá hranicím CHKO Šumava (nařízením vlády č. 40/1978 Sb.) podle zákona o vodách. V CHOPAV mají být uplatňována ochranná opatření, jejichž cílem je zabránit snižování vodního potencionálu území, nepříznivým změnám jakosti vod a takovým zásahům do přírodních poměrů, které by mohly negativně ovlivnit vodohospodářskou funkci území (přirozená retenční schopnost a možný zdroj pitné vody). Současných 20.000,- ha odumřelých lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a holin je prokazatelně v rozporu s tímto nařízením vlády. V roce 2008 jsem na základě požadavku Policie ČR zpracoval znalecký posudek ve věci poškozování životního prostředí v lesích (mj. dle oficiální metodiky MŽP). Výše škody (újmy) na funkcích lesa jako složce životního prostředí činila 32,725 miliardy Kč, např. na hydricko-vodohospodářské funkci škoda činila 6,512 miliardy Kč. Rozsah škod na životním prostředí byl znaleckým posudkem odhadnut z rozlohy necelých 5.000,- ha lesa. V současné době je zhoršeno přírodní prostředí na ploše cca 20.000 ha. Lze předpokládat, že výše škod na funkcích lesa jako složce životního prostředí se může blížit, nebo dokonce přesáhnout hodnotu 100 miliard Kč. V případě, že v bezzásahovém území NP Šumava odumřelo 10.000 ha lesních porostů (v roce 2013 se objevila v médiích informace, že odumřelo 16.000 ha lesa), jedná se přibližně o 3,5 miliónů m3 dřevní hmoty ponechané k samovolnému rozpadu. Faktickou škodu na dřevní hmotě je možno vyčíslit na cca 5,25 až 10 miliard Kč, nehledě ke skutečnosti, že rozpadem této dřevní hmoty se postupně uvolňují stovky tisíc tun uhlíku ve formě CO2 (skleníkového plynu) do ovzduší. Stejně tak dochází k roční ztrátě na produkci kyslíku ve výši desítek tisíc tun. Další škody (za poškození lesů sousedních vlastníků – škoda z předčasného smýcení lesních porostů, včetně ztráty při prodeji kůrovcového dříví) je možné vyčíslit v desítkách miliónů Kč. 249

Dále je nutno upozornit na skutečnost, že např. v roce 2008 obdržel NP Šumava z veřejných zdrojů 326 miliónů Kč formou dotací. Před vyhlášením NP Šumava v roce 1991 tehdejší organizace, které obhospodařovaly tyto lesy, vytvářely v rámci své hospodářské činnosti zisk a zaměstnávaly značný počet místních obyvatel. Současná vysoká nezaměstnanost v této oblasti by se mohla významně snížit při obnově poškozených šumavských lesů. Zejména po roce 2007 dochází prokazatelně k porušení ustanovení § 2 Nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991 o zřízení Národního parku Šumava, kde je uvedeno, že posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a zachování typického vzhledu krajiny. Osobně jsem přesvědčen, že dochází i ke zhoršení přírodních poměrů v důsledku bezzásahovosti, což není v souladu s ustanovením § 15 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., kdy veškeré využití NP musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. Rozsáhlé plochy holin, odumřelých lesních porostů v bezzásadových zónách a vytěžených lesních porostů snižují retenční schopnosti daného území. V zákoně č. 289/1995 Sb., o lesích se v úvodním § 1 uvádí, že účelem lesního zákona je stanovit předpoklady pro zachování lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm. Současný stav šumavských lesů však není v souladu tímto ustanovením zákona. Dovolím si ocitovat H. Weidingera (Forstamt der Stadt Wien), který takto popisuje společenský význam lesa: „Lesy jsou skutečným produkčním zázrakem. Zvláštní význam nabývají jejich obecně prospěšné funkce. Lesy to jsou zelené plíce a vynikající regulátor klimatu. Ze vzduchu filtrují prach a škodlivé látky, zpomalují proudění vzduchu a působí na vyrovnávání teploty. Lesy jsou ale také zdrojem čisté, pitné vody, hromadí a čistí velká množství srážek a regulují oběh vody daleko za hranicemi svého ekosystému.“ Podnětem adresovaným ministru životního prostředí ze dne 1. 9. 2009 jsem poukázal na nečinnost České inspekce životního prostředí ve věci zhoršování přírodního prostředí v NP Šumava a škod na lesích sousedních vlastníků. V květnu roku 2010 jsem podal stížnost pani ministryni MŽP týkající se Petice za zastavení narůstající ekologické katastrofy v Národním parku Šumava v důsledku rozsáhlé kůrovcové kalamity a za přijetí opatření, která by odstranila stávající nečinnosti orgánů státní správy v ochraně lesa. Vše bez odpovědi, MŽP tím prokázalo, že nemá zájem chránit veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí. Přijetím předložených návrhů zákona o NP Šumava (a tím potvrzení navrženého rozsahu bezzásadových území), dojde k legalizaci ekologické katastrofy v lesích Šumavy a ke zvýšení škod z případných povodní. Dovolím si uvést, že v roce 1991 jsem se spolupodílel na zpracování podkladů pro důvodovou zprávu k Nařízení vlády č. 163 ze dne 20. března 1991, kterým byl zřízen Národní park Šumava. Od roku 1991 až do počátku roku 2008 jsem pracoval jako vedoucí oddělení ochrany lesa ČIŽP na OI České Budějovice. Porušování právních předpisů v NP Šumava 1) Nařízením vlády č. 163 ze dne 20. března 1991 Sb., byl zřízen Národní park Šumava a zároveň byly stanoveny podmínky jeho ochrany V § 2 odst. 1 citovaného nařízení vlády je mj. uvedeno, že posláním NP Šumava je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí a zachování typického vzhledu krajiny (přírodní prostředí zobrazuje 9 podkategorií a to je Biosféra, Fyzikální pole, Klima, Lesy, Ovzduší, Půda a horninové prostředí, Pojmy prostředí, Povrchové a podzemní vody a Země). Přibližně 20.000 ha odumřelých lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a nezalesněných holin je prokazatelně v rozporu posláním NP Šumava, což je zachování nebo zlepšení přírodního prostředí a zachování 250

typického vzhledu krajiny. Jedná se o 36 % rozlohy lesů celého NP, popř. o 42 % rozlohy lesů pod přímou správou NP Šumava, kde došlo ke zhoršení přírodního prostředí. Hluboké šumavské hvozdy (typický vzhled krajiny), které měly být chráněny pro jejich jedinečnost a cennost, nahradily mrtvé lesy, torza jednotlivých souší a velké kůrovcové holiny. V § 2 odst. 2 Nařízení vlády č. 163 je uvedeno, že hospodářské a jiné využití národního parku musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů podle odstavce 1. Rozsáhlé odumřelé plochy lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a nezalesněných holin naopak zhoršují přírodní poměry v lesích Šumavy. V § 9 odst. 2 citovaného nařízení vlády je uvedeno, že lesy NP se vyhlašují za lesy zvláštního určení (popř. lesy ochranné). V § 9 odst. 3 citovaného nařízení vlády je uvedeno, že v 1. zónách se uplatňují jen pěstební a těžební zásahy dohodnuté s orgánem státní ochrany přírody. Nezbytnost uvedení tohoto ustanovení do nařízení vlády bylo zejména z důvodu poškození lesů civilizačními vlivy (imisemi) a rozsahem smrkových monokultur v NP. Tyto a další skutečnosti vedly k nezbytnosti respektovat princip - preventivně bránit vývoji, šíření a přemnožení škodlivých organizmů, který byl historicky respektován. Prosazování bezzásahovosti (bez opory v zákoně) vedlo ke zhoršení přírodního prostředí a přírodních poměrů na rozsáhlém území šumavských lesů a k současné ekologické katastrofě. 2) Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) – lesy NP jsou lesy zvláštního určení nebo ochranné Z § 8 tohoto zákona vyplývá, že do kategorie lesů zvláštního určení se zařazují lesy, u kterých je deklarován veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa je nadřazen funkcím produkčním. Po roce 2000 MŽP zadalo zpracování odborného posudku Prof. Ing. Iljovi Vyskotovi, který v tomto posudku vyčíslil škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí ve výši přesahující 5 miliard Kč. MŽP na prokazatelné zhoršení životního a přírodního prostředí nereagovalo. V roce 2008 zadala Policie ČR zpracování znaleckého posudku, kterým byla vyčíslena škoda na funkcích lesa jako složce životního prostředí ve výši 32,725 miliard Kč. Z toho škody na jednotlivých funkcích lesa byly vyčísleny takto: bioprodukční funkce lesa 2.673.593.455,- Kč ekologicko-stabilizační 3.213.548.069,- Kč hydricko - vodohospodářská 6.512.179.896,- Kč edaficko - půdoochranná 6.908.146.613,- Kč sociálně - rekreační 6.561.266.679,- Kč zdravotně - hygienická 6.855.787.377,- Kč. Oba posudky byly zpracovány dle metodiky Prof. Vyskota a kol., tato metodika byla v roce 2003 zveřejněna ve Věstníku MŽP. Škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí byly vyčísleny i další metodikou. MŽP opět na prokazatelné zhoršení životního a přírodního prostředí (ekologickou katastrofu) v NP Šumava nereagovalo. Edaficko-půdoochranná funkce lesa byla v šumavských lesích poškozena a škoda v roce 2008 byla vyčíslena na cca 6,9 miliardy Kč, v současné době lze škodu odhadnout na 10 až 20 miliard Kč. Na ploše přibližně 20.000 ha odumřelých lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách (zejména tam, kde není dostatečné množství přirozené obnovy) a nezalesněných holin se mění přírodní poměry (změna vodního a teplotního režimu). Dochází k mineralizaci nadložního humusu (jeho rozpadu a následné výrazné ztráty humusu a živin z lesních půd) včetně rozpadu mechových porostů.

251

Hydricko-vodohospodářská funkce lesa byla v šumavských lesích poškozena a škoda v roce 2008 byla vyčíslena na cca 6,5 miliardy Kč, v současné době lze škodu odhadnout na 10 až 20 miliard Kč. Prokazatelně se snížila retenční schopnost šumavských lesů, čímž došlo k zásahům do přírodních poměrů, které negativně ovlivňují vodohospodářskou funkci území ve vztahu k Chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV), dochází tím k porušování Nařízením vlády č. 40/1978 Sb. Dle § 11 odst. 2 tohoto zákona má vlastník lesa (nebo ten, kdo vykonává práva a povinnosti vlastníka) povinnost usilovat o to, aby funkce lesa byly zachovány (plněny rovnoměrně a trvale). Tím, že NP Šumava a MŽP svou činností, popř. nečinností (orgán ochrany přírody je součástí NP Šumava a vykonává zároveň i státní správu lesů ve své působnosti, včetně MŽP) zapříčinily odumření lesních porostů, vytěžených ploch po kůrovcových těžbách a nezalesněné holiny na ploše přibližně 20.000 ha, vznikla škoda na životním a přírodním prostředí, kterou způsobili odpovědní pracovníci. Dle § 11 odst. 3 tohoto zákona má vlastník lesa právo na náhradu újmy vzniklé v důsledku omezení hospodaření v lese (v lese zvláštního určení) vůči orgánu státní správy, který o tomto omezení rozhodl. Při nesouhlasu podle § 22 zákona o ochraně přírody a krajiny s ustanovením o zásazích proti škůdcům, popř. rozhodnutími o bezzásahových zónách vydaných orgány státní správy, vzniká újma na lesích, za kterou odpovídá dotčený orgán ochrany přírody. Dle § 32 odst. 6 tohoto zákona je vlastník lesa (nebo ten, kdo vykonává práva a povinnosti vlastníka) povinen hospodařit v lese tak, aby jeho činností nebyly ohroženy lesy sousedních vlastníků. Dle § 31 odst. 6 tohoto zákona musí vlastník lesa zalesnit holiny na lesních pozemcích do dvou let od jejího vzniku. V roce 2009 MŽP v médiích uvedlo, že v NP Šumava se nachází více jak 800 ha starých nezalesněných holin. Rozhodnutím MŽP ze dne 30. 1. 2008 byla NP Šumava udělena výjimka ze zalesňovací povinnosti a to ve prospěch účelového hospodaření v lesích (odborně a právně nezdůvodněno). Dle tohoto rozhodnutí MŽP je lhůta pro zalesnění holin prodloužena až na 30 let. Tyto informace nasvědčují tomu, že v NP se nachází stovky ha, přesněji tisíce ha holin, které nejsou zalesněny. Dle § 32 odst. 6 tohoto zákona je vlastník lesa (nebo ten, kdo vykonává práva a povinnosti vlastníka) povinen hospodařit v lese tak, aby jeho činností nebyly ohroženy lesy sousedních vlastníků. MŽP na zhoršení životního a přírodního prostředí fakticky nereaguje, přestože se jedná o ekologickou katastrofu. Ač zákon deklaruje veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí, MŽP (včetně příslušného orgánu státní správy a vrchního státního dozoru) je prakticky nečinné. Dokonce to dochází tak daleko, že po roce 2007 se dozorová činnost zaměřila na drobné vlastníky lesa, obecní a městské lesy, kde fakticky bezvýznamné porušení povinností v ochraně funkcí lesů, jako složce životního prostředí, je pokutováno. Obrovské škody na životním a přírodním prostředí v NP Šumava však pro dozorové orgány nejsou prioritou. 3) Zákon č. 114 ze dne 19. února 1992 o ochraně přírody a krajiny V § 15 odst. 2 je uvedeno, že veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením. V komentáři k tomuto ustanovení je uvedeno, že vymezuje rámec pro veškerou činnost orgánů veřejné správy, včetně základní zásady, ze které vychází péče zajištěná státem o dané území. V § 16 - Základní ochranné podmínky národních parků, kde v odst. 1 je uvedeno, že na celém území národních parků je mj. zakázáno: dle písmene j) - měnit stávající vodní režim pozemků, dle písmene o) - měnit přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního parku. 252

Přibližně 20.000 ha holin, odumřených lesních porostů a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách odporuje zachování a zlepšení přírodních poměrů, mění přírodní prostředí (včetně vodního režimu) a zároveň odporuje cílům uvedeným při vyhlášení NP Šumava. Uzákonění bezzásahového režimu odporuje všem výše uvedeným zákonným ustanovením. V § 22 je uvedeno, že ustanovení o zásahu proti škůdcům lze použít jen se souhlasem a v rozsahu stanoveném orgánem ochrany přírody. Orgán ochrany přírody v rámci svého rozhodování (kladném i záporném) bere na sebe odpovědnost, že jeho rozhodnutí bude v souladu s jinými ustanoveními toho popř. jiného právního předpisu. Orgán ochrany přírody v rámci svého rozhodování musí zvážit, zda nemůže dojít ke zhoršení nebo poškození přírodního prostředí a přírodních poměrů. Zároveň tento orgán má povinnost chránit veřejný zájem ve věci zachování nebo zlepšení životního a přírodního prostředí. Odpovědní pracovníci orgánu ochrany přírody zejména po roce 2007 při vyhlašování bezzásahových území, dle mého názoru, porušili uvedená ustanovení právních předpisů. Zvláštní posouzení si zaslouží Příkaz ředitele NP Šumava č. 10 ze dne 31. 3. 2010, kterým bylo uloženo neprovádět opatření proti škůdcům. Používání pojmů divočina, bezzásahovost, popř. přírodní procesy, nemá žádné opodstatnění, neboť nejsou součástí žádného právního předpisu. Při odpovědné a zákonem stanovené ochraně lesa nevznikají žádné velké holiny, což potvrzuje rozsah zpracovaného kůrovcového dříví v roce 1990 (rok před vyhlášením NP), kdy bylo zpracováno na celém území NP Šumava pouze 6.453 m3, což je 0,1 m3 na 1 ha. Velké holiny po kůrovcových těžbách vznikly pouze a jen z důvodu vyhlašování bezzásahových území a neplněním povinností v ochraně lesa. Při odpovědné ochraně lesa proti hmyzím škůdcům se podařilo po staletí zachovat šumavské lesy bez poškození přírodního a životního prostředí a relativně zdravé. Staleté lesní porosty na Pramenech Vltavy, Trojmezné a dalších lokalitách byly toho dokladem. Tyto 200 až 400 let staré lesní porosty pamatovaly ještě takové osobnosti, jako Adalberta Stiftera a Karla Klostermanna. Za posledních 20 let však došlo k odumření lesních porostů, vzniku rozsáhlých ploch po kůrovcových těžbách a k nezalesněným holinám na rozloze cca 20.000 ha a to za „odborného“ rozhodování pracovníků orgánů státní správy. 4) NATURA 2000 NATURA 2000 tvoří soustava chráněných území - ptačí oblasti (PO) a evropsky významné lokality (EVL), která byla vytvořena na základě požadavků Směrnice 2009/147/ES (o ptácích) a 92/43/EHS (o stanovištích). K NP Šumava se vztahuje Nařízení vlády č.132/2005, kde je seznam EVL a dále Sdělení MŽP o EVL, které EVL byly zařazeny do evropského seznamu - zde je pod č. CZ0314024 uvedena Šumava (171.958,7 ha). Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: - v § 45b odst. 1) je uvedeno, že poškozování evropsky významné lokality zařazené do národního seznamu je zakázáno. - v § 45c - Ochrana evropsky významných lokalit v odst. 2) je uvedeno, že EVL vyhlášené podle odstavce 1 jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nedošlo k závažnému nebo nevratnému poškození nebo k zničení evropských stanovišť, anebo stanovišť evropsky významných druhů, vyžadujících územní ochranu tvořících jejich předmět ochrany a aby nebyla narušena jejich celistvost. K zásahům, které by mohly vést k takovým nežádoucím důsledkům, si musí ten, kdo tyto zásahy zamýšlí, předem opatřit souhlas orgánu ochrany přírody. - v § 45h odst. 1) je uvedeno, že jakákoliv koncepce nebo záměr, který může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, podléhá hodnocení jeho důsledků na toto území a stav jeho ochrany z uvedených hledisek. To se nevztahuje na plány péče zpracované orgánem ochrany 253

přírody pro toto území. - v § 45h odst. 2) je uvedeno, že při hodnocení důsledků koncepcí a záměrů podle odstavce 1 se postupuje podle zvláštních právních předpisů o posuzování vlivů na životní prostředí. Ve vztahu k § 45 písm. h) lze konstatovat, že plánované, nebo dokonce uzákoněné nezasahování na takto velké ploše zcela určitě může samostatně nebo ve spojení s jinými významně ovlivnit příznivý stav předmětu ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti. Lze prokázat, že k závažnému poškození již došlo (ve vztahu k 20.000,- ha holin, odumřených lesních porostů a vytěžených ploch po kůrovcových těžbách), předmět ochrany nebo celistvost EVL (jak druhy, tak stanoviště) byl ovlivněn. Dochází i k následnému negativnímu ovlivňování druhů, které jsou na toto stanoviště vázána. Z tohoto pohledu tak není dodrženo ustanovení § 45 odst. 2) písm. h) a následně ustanovení § 45 odst. 1) písm. i). Rozsah bezzásadových území v NP Šumava nebyl dosud hodnocen ani podle zákona č. 244/1992 Sb., a ani podle zákona č. 100/2001 Sb. (vlivy na životní prostředí) či 167/2008 Sb. Nařízením vlády č. 681/2004 Sb. byla vymezena Ptačí oblasti Šumava Cílem ochrany ptačí oblasti je zachování a obnova ekosystémů významných pro následující druhy ptáků - např.: Kulíška nejmenšího (Glaucidium passrinum), Sýce rousného (Aegolius funereus) a Datlíka tříprstého (Picoides tridactylus). Výskyt těchto zvláště chráněných silně ohrožených druhů je vázán na souvislé staré jehličnaté lesy. Biotop těchto silně ohrožených druhů byl fakticky zničen. 5) Listina základních práv a svobod (2/1993 Sb.) Jsem přesvědčen, že dochází i k porušení Čl. 35 Listiny základních práv a svobod zejména ve vztahu k veřejnému zájmu na zachování a ochraně životního prostředí, včetně nerespektování právních předpisů, jak je výše uvedeno. A v neposlední řadě dochází k možnému zvyšování rizik a škod z případných povodní. Závěr Dle informací z médií docházelo k prodeji dřevní hmoty z NP Šumava v cenách, které byly významně nižší, než byla cena v místě a čase obvyklá a zároveň se těžební činnost prováděla za ceny vyšší, než byly ceny v místě a čase obvyklé. Ve vztahu k těmto skutečnostem nemusí být pouhou fantazií, že tzv. bezzásahovost mohla být dobře vymyšleným byznysem. Mediálně hájené přírodní procesy a divočina (ve vztahu k právním předpisům se jedná o neznámé pojmy) mohly být zástěrkou pro obhajobu neustálého rozšiřování bezzásahových zón. S tím související trvalé těžby kůrovcového dřeva v zásahových územích, ve kterých zároveň vzniklo i současných 16.000 ha odumřelých lesních porostů. Po roce 2007 se tento záměr nějak vymkl kontrole a výsledkem je ekologická katastrofa a škody na funkcích lesa jako složce životního prostředí, které se blíží 100 miliardám Kč. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

H.11. Škody způsobené bezzásahovostí v TANAPu (SR) i NPŠ byly podporovány naším hnutím Duha a medii Přední ideologický aktivista Hnutí Duha MVDr. J. Bláha (vedoucí „lesní kampaně“) prováděl i v TANAPu aktivity k bezzásahovému rozšíření kůrovce, proto je vhodné sledovat reakce SR. Porovnání kůrovcové kalamity na Šumavě a ve Slovenské republice / Porovnanie kalamitného premnoženia podkôrnika smrekového v územiach NATURA 2000 v Českej republike a v Slovenskej republike 254

Občianske združenie Matej Korvín, Rybničná 40, 831 06 Bratislava 35 E-mail: [email protected], tel: jv/++421 905 541 861 Bratislava 08.02.2013

Kalamitným premnožením podkôrnika smrekového boli od roku 2007 v Českej republike postihnuté v prvom rade chránené územia Šumavy. Fytosanitárne zásahy proti tejto kalamite zabezpečovala Správa Národného parku a Chránenej krajinnej oblasti (NP a CHKO) Šumava v rokoch 2011 a 2012. Pod fytosanitárnym zásahom sa v tomto prípade rozumie vyhľadanie, spílenie a odkôrnenie napadnutého stromu a asanácia odkôrnenej hmoty. V roku 2012 sa účinnosť týchto zásahov na základe objektívnych lesníckych inventúr potvrdila. Podkôrnikovú kalamitu na Šumave sa teda fytosanitárnymi zásahmi správcu územia podarilo v miere podstatnej utlmiť. V súvislosti so zvládnutím podkôrnikovej kalamity na Šumave na strane jednej a celkovým výsledkom podkôrnikovej kalamity v Slovenskej republike na strane druhej si Vás dovoľujeme informovať o nasledovných faktoch. Najprv skutočnosti z Českej republiky.  Orkán Kyrill dňa 19.1.2007 spôsobil na Šumave v porastoch smreka obyčajného polomy v objeme približne 840 000 m3.  V roku 2010 sa v Českej republike konali parlamentné voľby a jednou z predvolebných tém bolo pobúrenie českej verejnosti z toho, ako bolo so šumavskými polomami od ich vzniku v roku 2007 i okolitými zdravými lesmi nakladané. Pod zámienkou akože modernej ochrany prírody, tzv. ochrany prírodných procesov alebo inštalácie „divočiny“, agresívne vnucovanej orgánom ochrany prírody ČR niektorými mimovládnymi organizáciami (NGO) a časťou vedeckej obce ČR, tu v dôsledku podkôrnikovej kalamity navidomoči hynuli tisíce hektárov pôvodne zdravých smrekových lesov.  Nastupujúca pravicová vláda ČR situáciu na Šumave riešila a začiatkom roka 2011 ju vyriešila aj personálne. Po nástupe Jana Stráského do funkcie riaditeľa Správy NP a CHKO Šumava začiatkom roka 2011 došlo k radikálnej zmene postoja vedenia tohto chráneného územia k riešeniu daného problému. V tom čase už podkôrnik mal na českej strane Šumavy zožratých cca 12 000 ha smrekových lesov a na rade boli ďalšie tisíce ha. Jan Stráský v tejto kauze okrem iného teda rozhodol, že v roku 2011 sa proti podkôrnikovi smrekovému na Šumave fytosanitárne zasahovať bude – lesnícky osvedčenými metódami a v prospech smrekových lesov podkôrnikom smrekovým ešte nezlikvidovaných.  Pri realizácii fytosanitárnych zásahov v lokalite NP Šumava „Na Ztraceném“ v lete roku 2011 vznikol fyzický konflikt medzi aktivistami príslušných NGO na jednej strane a pracovníkmi parku a miestnymi obyvateľmi na strane druhej. Konflikt trval niekoľko dní a sprevádzalo ho priväzovanie sa aktivistov NGO o stromy, napádanie policajtov, jačanie aktivistiek a podobne.  Konflikt medzi aktivistami NGO a vedením parku bol vhodným sústom pre české masmédiá (ktoré sú v rukách nemeckých majiteľov) a stal sa témou vysokej politiky ČR. Masmédiá sa vo veľkej väčšine prípadov, ako inak, stotožnili s argumentmi aktivistov.  Zo strany NGO hneď nato nasledovali ich udania Českej republiky Európskej komisii (EK). Obsahom udaní pravdepodobne bolo, že fytosanitárnym zásahom proti podkôrnikovi smrekovému na Šumave Česká republika porušuje príslušnú legislatívu Európskej únie (EÚ), teda Smernicu o vtákoch a Smernicu o biotopoch.  EK doručila v tejto súvislosti na jeseň roku 2011 Českej republike celkom 44 otázok. ČR odpovedala na tieto otázky v tom zmysle, že šírenie podkôrnikovej kalamity je potrebné v záujme zachovania ešte zdravých lesných porastov tvoriacich územia NATURA 2000 zastaviť fytosanitárnymi zásahmi, a takéto zásahy sú pre daný prípad praxou overenými lesníckymi postupmi.  Správa NP a CHKO Šumava si v tejto situácii objednala na sklonku roku 2011 aj vypracovanie posudku (naturové posouzení) na fytosanitárny zásah, ktorým sa mala v územiach NATURA 2000 Šumavy kalamita podkôrnika smrekového zastaviť. Vypracovaním tohto posudku bola poverená nemenovaná firma zo Slovenskej republiky. Náplňou činnosti tejto firmy je posudzovanie vplyvov na životné prostredie.  Posudok mal názov „Hodnotenie vplyvu fytosanitárnych zásahov proti lykožrútovi smrekovému na území NP Šumava v roku 2011, detailnejší záber na lokalitu „Na Ztraceném“ v územnom pracovisku Modrava, v kontexte predmetov ochrany prírody podľa sústavy NATURA 2000. Hodnotenie vplyvu uvažovaných fytosanitárnych zásahov na území NP Šumava v rokoch 2012 a 2013, v kontexte predmetov ochrany prírody podľa sústavy NATURA 2000“ .  Uvedený posudok bol vypracovaný dňa 31.3.2012 a vyšiel v prospech fytosanitárneho zásahu.

255



Česká republika hneď nato zaslala posudok v rámci tzv. predinfringementovej komunikácie Európskej komisii. Posudok na fytosanitárny zásah na Šumave sa okamžite stal, ako inak, predmetom útokov zo strany NGO. Posudok na fytosanitárny zásah na Šumave postavili jeho spracovatelia na nasledovných právnych argumentoch:  Téza ochrany prírodných procesov alebo príbuzná téza vytvorenia „divočiny“ v územiach NATURA 2000, ktorú sa snažili na Šumave uviesť do praxe niektorí české NGO a bývalé vedenie parku, nie sú ani v jednej zo smerníc EÚ a ani v platnom zákone o ochrane prírody a krajiny ČR zakotvené. Tieto predpisy poznajú iba výrazy „priaznivý stav druhu z hľadiska ochrany prírody“ a „priaznivý stav stanovišťa z hľadiska ochrany prírody“. Ponechávanie smrekových porastov Šumavy na zožratie podkôrnikom smrekovým teda oporu v platných legislatívnych predpisoch EÚ a ČR nemalo.  Fytosanitárny zásah na zastavenie kalamity na Šumave je nutné považovať v zmysle článku 6 odst. 1 Smernice o biotopoch za nevyhnutné ochranné opatrenie, ktoré je Česká republika pre dané územia NATURA 2000 uskutočniť povinná. Posudok na fytosanitárny zásah na Šumave postavili jeho spracovatelia na nasledovných odborných argumentoch:  Zástancovia koncepcie ochrany prírodných procesov v chránených územiach vychádzajú z predpokladu, že veľkoplošné disturbancie spojené s prítomnosťou tzv. veľkého vývojového cyklu lesa a teda s návratom lesa do jeho iniciálneho štádia, sú pre ihličnatý les prirodzené a v chránených územiach sa im netreba brániť. Hypotéza prirodzenosti veľkého vývojového cyklu lesa v ihličnatých lesoch mierneho klimatického pásma severnej pologule Zeme však nie je dodnes spoľahlivo potvrdená. A naopak, hypotéza prirodzenosti tzv. malého vývojového cyklu lesa v tejto zemepisnej oblasti je potvrdená nielen identifikovateľnosťou jeho rôznych štádií a fáz v desiatkach dodnes zachovalých pralesov v oblasti Karpát, ale aj prítomnosťou tzv. pralesných endemitov v týchto pralesoch. To je druhovo síce málo početná ekologická skupina druhov organizmov, ale zato skupina výnimočná, nevyskytujúca sa nikde inde, iba v pralesoch. Ak by totiž táto skupina druhov organizmov odkrytie veľkých plôch zánikom stromového poschodia lesných porastov znášala, vyskytovala by sa aj v hospodárskych lesoch. Tam sa však nevyskytuje. Výskyt pralesných endemitov v pralesoch je nepochybne dôsledkom kontinuity lesného prostredia v období striedania dvoch za sebou idúcich cyklov.  V rámci posudzovania vhodnosti súčasných ekologických podmienok Šumavy pre uplatniteľnosť tézy ochrany prírodných procesov bolo tu identifikovaných celkom 23 (!!!) neprirodzených faktorov s dĺžkou pôsobenia na ekosystémy a druhy organizmov Šumavy od niekoľkých desiatok po niekoľko tisíc rokov. Medzi tieto faktory patrili napríklad kyslé atmosférické zrážky pôvodom z diaľkových prenosov imisií vyvolané v priebehu minulých desaťročí činnosťou anglických, holandských, nemeckých, poľských a českých tovární a elektrární, prehustenosť porastov smreka obyčajného bez jestvujúceho zmladenia (vo väčšine prípadov išlo o svojho času sudetskými Nemcami umelo vysadené hospodárske lesy, vychovávané za účelom maximálneho zisku z jednotky využívanej plochy) alebo vylúčenie vplyvu veľkých bylinožravcov a ich predátorov (napríklad leva jaskynného) na tunajšie ekosystémy. Spracovateľ posudku sa preto identifikoval s odborným názorom, že v súčasných neprirodzených ekologických podmienkach Šumavy ochrana prírodných procesov by bola ilúziou a bola by kontraproduktívnou.  Téza ochrany prírodných procesov sa bude na Šumave v zásade dať uplatniť, ale až po odznení pôsobenia týchto neprirodzených faktorov a po návrate ekologických podmienok pre tunajšie ekosystémy a druhy do pôvodného stavu. Takýto stav je možné očakávať po uplynutí niekoľkých stoviek alebo dokonca tisícov rokov.  Fytosanitárny zásah na zastavenie kalamity podkôrnika smrekového na Šumave sa musí chápať tak, že jeho uskutočnenie nie je v záujme jedincov smreka obyčajného už mŕtvych alebo ešte len k smrti pracujúcich, ale je v záujme ešte nenapadnutých stojacich a živých porastov. Na Šumave ide pritom stále o mnoho tisíc hektárov týchto porastov.  Intenzita napadnutia porastov smreka obyčajného na Šumave podkôrnikom smrekovým bola v dôsledku uplatňovania koncepcie ochrany prírodných procesov v rokoch 2007-2010 natoľko vysoká, že napadnuté porasty odumierali v priebehu jedného-dvoch rokov, a to na súvislých plochách desiatok až stoviek hektárov. Vzhľadom na prehustenosť odumierajúcich porastov smreka obyčajného, ktoré boli pôvodne vysadené a vychovávané ako lesy hospodárske, a vzhľadom na nedostatok svetla pod korunami stromov

256











sa tu väčšinou žiadne prirodzené zmladenie smreka nenachádzalo. Takéto plochy odumretého lesa na nasledujúce desiatky rokov sa stanú z dôvodu nejestvovania prirodzeného zmladenia a aj z dôvodu nejestvovania plodiacich stromov smreka obyčajného - bezlesím. Vyššie uvedený predpoklad vystriedania lesa bezlesím na dobu mnohých desiatok a možno aj stoviek rokov je na Šumave v praxi overený na prípade tzv. Židovského lesa. Tu ide o asi 400 ha lesa vyťaženého pred 160 rokmi a následne umelo nezalesneného. Táto lokalita ostala dodnes fakticky bezlesím. Príroda tu, ako vidno, nezvíťazila, ale prehrala. Ekosystém smrekového lesa je tvorený mnoho sto druhmi väčšinou špecializovaných organizmov. Ide tu o tzv. pravé lesné druhy. Uschnutím stromového poschodia smrekového lesa a následnou radikálnou zmenou jeho teplotného a vodného režimu sa ekologické podmienky pre jestvovanie lesných špecialistov v takomto lese zlikvidujú a vytvoria sa ekologické podmienky pre druhy stepné. V dôsledku toho v uschnutom lese pravé lesné druhy organizmov vymierajú. Presnú odpoveď o dynamike a štatistike výmeny lesnej bioty za biotu stepnú v smrekovom lese po jeho uschnutí by mohol dať dôkladný inventarizačný prieskum všetkých systematických skupín organizmov. Prieskum by vyžadoval prácu stoviek špecialistov a trval by niekoľko rokov. Na ten však už na Šumave v danom prípade nebol ani čas a zrejme ani peniaze. Ako priamy dôkaz zániku ekologických podmienok pre jestvovanie pravých lesných druhov organizmov smrekového lesa po jeho uschnutí, teda dôkaz o zániku tzv. porastovej mikroklímy smrekového lesa, boli v posudku použité termovízne snímky povrchov kmeňov a pôdy zhotovené na Šumave RNDr. J. Pokorným v roku 2011. Tieto snímky zdokumentovali, že rozdiel medzi teplotou povrchov živého lesa a povrchov polomu je 20-30oC. Teplota povrchov kmeňov polomu počas slnečných letných dní dosahuje až hodnoty v rozmedzí 40-55oC. Takéto teploty sú pre väčšinu pravých lesných druhov organizmov, ktoré pôvodne v živom smrekovom lese žili, teplotami likvidačnými. Ponechanie celej Šumavy na veľkoplošný rozpad smrekových porastov a vytvorenie bezlesia pod zámienkou „ochrany prírodných procesov“ a tvorby „divočiny“ by v budúcnosti spôsobovalo katastrofálne povodne povodia Vltavy, devastujúce napríklad hlavné mesto Českej republiky, Prahu.

Ako je z predchádzajúceho textu zrejmé, zostavovatelia posudku ho postavili na výsledkoch československej lesníckej školy v oblasti výskumu pralesov, na československej koncepcii územných systémov ekologickej stability (ÚSES) a na aktuálnych výsledkoch českého aplikovaného lesníckeho a vodohospodárskeho výskumu. Posudok na fytosanitárny zásah na Šumave vo svojom závere konštatuje, že samotný fytosanitárny zásah bude mať na druhy a spoločenstvá sústavy NATURA 2000 v priebehu svojho uskutočňovania a teda krátkodobo – účinok mierne záporný až záporný, ale po jeho ukončení bude jeho účinok dlhodobo kladný. V septembri 2012 sa na Šumave v súvislosti s danou kauzou uskutočnila úradná návšteva zástupcov Európskej komisie. Členovia tejto komisie si mali pred svojou návštevou možnosť okrem obsahov podaní od NGO preštudovať aj odpovede ČR na 44 svojich otázok a aj argumenty použité vo vyššie uvedenom posudku. Do tohto času nejestvujú náznaky, že by EK v rámci riešenia tejto kauzy dospela k záveru, že ČR uskutočnením fytosanitárnych zásahov v územiach NATURA 2000 Šumavy Smernicu o biotopoch alebo Smernicu o vtákoch porušila. Oficiálny úradný výstup EK v tejto veci však v súčasnosti ešte nie je známy. Ak EK zhodnotí danú kauzu rovnakým spôsobom aj úradne, pre najbližšiu budúcnosť Šumavy to bude znamenať, že v dôsledku nespochybnených fytosanitárnych zásahov sa tu kalamita podkôrnika smrekového definitívne utlmí, tisíce hektárov živých smrekových lesov sa pred uschnutím zachránia a bezlesie, ohrozujúce katastrofálnymi povodňami nižšie položené oblasti povodia Vltavy, sa už zväčšovať nebude. Správa NP a CHKO Šumava viedla v rokoch 2011 a 2012 boj o záchranu svojich smrekových lesov na viacerých frontoch, teda nielen presadzovaním a realizáciou fytosanitárnych zásahov. Za sebou mala miestne obyvateľstvo, väčšinu lesníckeho výskumu a lesníckeho stavu ČR a značnú časť odborníkov súvisiacich vedných odborov základného i aplikovaného výskumu. Výsledkom tohto snaženia Správy NP a CHKO Šumava bolo aj to, že otvorenosťou a koncepčnou masmediálnou politikou sa jej napriek obrovskej presile masmediálneho protitlaku podarilo verejnú mienku Českej republiky nakloniť vo svoj prospech. Správa NP a CHKO Šumava a Ministerstvo životného prostredia ČR boli schopné v tejto kauze ustáť nielen tlak zloprajných masmédií a hysterické reakcie niektorých NGO, ale aj tlak Európskej komisie a samozrejme aj rôzne tlaky z ekonomicky najsilnejšieho štátu Európskej únie, susedného Nemecka. Spolková republika Nemecko si rozpad toho svojho mála smrečín na Šumave vraj môže ekonomicky dovoliť.

257

K vývoju kauzy Šumava v období 2007-2012 sa žiada dodať, že ponechaním tzv. 1. zón NP na zožratie podkôrnikom smrekovým boli sukcesne vyspelejšie oblasti Šumavy odsúdené, paradoxne, na návrat do iniciálneho štádia lesa. Tieto oblasti sa stanú na najbližšie desiatky a možno až stovky rokov bezlesím, v lepšom prípade „lesoparkom“ s izolovanými skupinami stromov roztrúsenými medzi súvislými trávnatými porastmi a na pôde, ktorá v priebehu niekoľkých rokov zdegraduje. Takýto stav bude podľa nášho názoru stavom nie hodným národného parku Českej republiky. Na záver hodnotenia kauzy Šumava je potrebné spomenúť, že v ČR dodnes nedošlo k priamej verejnej konfrontácii názorov zástupcov oboch zúčastnených táborov, to znamená zástancov koncepcie ochrany prírodných procesov v chránených územiach a jej nezástancov, ktorí považujú práve jej bezduché uplatňovanie za príčinu degradácie sukcesne najvyspelejších lesných ekosystémov ČR. Česká verejnosť je tým ochudobnená o možnosť porovnať váhu oboch druhov argumentov. Vyššie uvedené fakty zo Šumavy a Českej republiky neuvádzame na tomto mieste samoúčelne, ale s úmyslom porovnať s nimi vývoj v Slovenskej republike. Tento vývoj bol od roku 2004 v niečom podobný a v niečom zasa rozdielny. Rozdielny bol predovšetkým vo svojom výsledku. Podobne ako v Českej republike, aj v SR pri riešení podkôrnikovej kalamity stáli proti sebe dve koncepcie. Jednou z nich bola neuzákonená koncepcia ochrany prírodných procesov v chránených územiach, vnucovaná orgánom ochrany prírody niektorými NGO a niekoľkými pracovníkmi vedeckých inštitúcií. Druhou z nich bola uzákonená koncepcia fytosanitárnych zásahov, za ktorou stáli pracoviská aplikovaného lesníckeho výskumu a úradníci orgánov MP SR. Táto koncepcia má oporu v Smernici o biotopoch, lesnom zákone SR i v zákone o ochrane prírody a krajiny SR.  19.11.2004 postihla Slovenskú republiku víchrica a vytvorila v porastoch smreka obyčajného rôznych lokalít rozsiahle polomy. Z nich najrozsiahlejší sa nachádzal v podhorí Vysokých Tatier (13 000 ha).  V rokoch 2005 až 2012 sa snažili majitelia a správcovia postihnutých lesných pozemkov získať od orgánov ochrany prírody príslušné súhlasy a výnimky na likvidáciu kalamity v chránených územiach so stupňami ochrany 3., 4. a 5.  Orgány ochrany prírody boli v tomto období vystavené agresívnemu tlaku niektorých NGO a väčšiny masmédií, aby potrebné súhlasy nevydávali a výnimky nepovoľovali.  Obaja zodpovední ministri (pôdohospodárstva i životného prostredia) boli v danej kauze v rokoch 20052007 po odbornej stránke informovaní v zásade dvoma navzájom protichodnými spôsobmi. Informácie im poskytovali vedecké pracoviská základného i aplikovaného výskumu SR, praktici i zástupcovia NGO. Pre objektivitu je treba povedať, že zástancom bezzásahovosti v polomoch smrekových lesov chránených území bolo okrem niekoľkých NGO a individuálnych vedeckých pracovníkov vedecké pracovisko s platnou akreditáciou na území SR až jedno - Botanický ústav SAV.  Na základe objednávky Ministerstva pôdohospodárstva a Ministerstva ŽP SR vypracovali Národné lesnícke centrum (NLC) vo Zvolene a Štátna ochrana prírody SR (ŠOP SR) v Banskej Bystrici v januári 2007 posudok „Tichá a Kôprová, Štúdia posúdenia vplyvu navrhovanej činnosti na priaznivý stav predmetu ochrany“. Výsledkom tejto štúdie bolo odporúčanie, že k fytosanitárnemu zásahu v smrekovom polome v Tichej a Kôprovej doline v TANAP-e má dôjsť okamžite po vyjarení sa roku 2007.  V apríli 2007 sa pri pokuse Štátnych lesov TANAP-u o asanáciu polomu v NPR Tichá dolina a susediacej NPR Kôprová dolina aktivisti niekoľkých NGO zorganizovali blokádu tejto asanácie. Našťastie, táto blokáda narazila na organizovaný odpor majiteľov postihnutých pozemkov.  Konflikt aktivistov NGO na strane jednej a majiteľov pozemkov, správcu územia a orgánov ochrany prírody na strane druhej prebiehal v „priamom prenose“, teda pred očami televíznych divákov SR. Toto divadlo sa dialo na rôznych úrovniach od apríla až do konca roka 2007. Téma sa totiž aj vzhľadom na výsledky parlamentných volieb roku 2006 stala vhodnou zámienkou majiteľov masmédií v SR ako vtedajšej Ficovej vláde „podkúriť“.  Na základe „udania“ nemenovanej NGO u EK v Bruseli začala EK v júni 2007 proti Slovenskej republike konanie č. 4717/2006 vo veci podozrenia z porušovania legislatívy EÚ fytosanitárnymi zásahmi vo Vysokých a Nízkych Tatrách. Priebeh tohto konania a hrozba pokút od Európskeho súdneho dvora pre Slovenskú republiku v prípade nepriaznivého výsledku tohto konania bol ďalší z dôvodov, prečo orgány ochrany prírody SR v rokoch 2007 až 2008 viac-menej váhali s udeľovaním potrebných súhlasov a výnimiek.  Na tomto mieste je potrebné priznať, že značná časť pracovníkov príslušných orgánov ochrany prírody,

258

včítane všetkých 9 ministrov životného prostredia, v období rokov 2005-2012 odborne i morálne zlyhala - podľahla demagogickým argumentom NGO a vo svojich konaniach nedokázala takýmto argumentom účinne čeliť. Pokiaľ ide o odbornú stránku problému, stačilo si prečítať vyššie uvedenú štúdiu NLC Zvolen a ŠOP SR.  V apríli roku 2009 Európska komisia svoje konanie č. 4717/2006 proti Slovenskej republike, čuduj sa svete, zastavila. A zastavila ho bez jediného slova vysvetlenia (!!!). Ibaže – medzitým sa v SR na základe podkôrnikovej kalamity stihlo rozpadnúť 70 000 ha smrekových lesov.  Tlak niektorých NGO na orgány ochrany prírody v smere nevydávania potrebných súhlasov a výnimiek na fytosanitárne zásahy pokračoval aj v rokoch 2009 a 2010. Napríklad na protest proti dvom rozhodnutiam Odboru ochrany prírody MŽP SR o povolení fytosanitárnych zásahov v Tichej a Kôprovej doline a na Zadnej Poľane, usporiadali v apríli 2010 niektoré NGO dvojdňový happening – uprostred hlavného mesta Slovenskej republiky, na námestí SNP v Bratislave.  Po voľbách roku 2010 v kauze podkôrnikovej kalamity dostali NGO vzhľadom na nadštandardný vzťah premiérky Radičovej k nim v podstate voľnú ruku. Generálnym riaditeľom Sekcie ochrany prírody a krajiny MŽP SR sa stal zástupca NGO (a je ním dodnes). Z uhla pohľadu majiteľov a správcov lesných pozemkov postihnutých kalamitou podkôrnika smrekového bol týmto aktom cap ustanovený záhradníkom. To všetko za politického krytia stranou Most-Híd, ktorá v rokoch 2010-2011 zrejme svoj tieň nedokázala a asi ani nemienila prekročiť. Ako sa poznáme, „čím horšie, tým lepšie“.  Po voľbách roku 2010 došlo na MŽP SR samozrejme aj k personálnym zmenám. Pracovníci angažujúci sa v radikálnom riešení podkôrnikovej kalamity v SR boli z ministerstva poprepúšťaní a boli a aj v súčasnosti sú za mohutnej spolupráce masmédií úspešne kriminalizovaní.  Po víťazných parlamentných voľbách v roku 2012 strana Smer prevzala od strany Most-Híd, ktorú v týchto voľbách porazila, úplne nepochopiteľne, agendu ochrany prírody aj so všetkými „nášľapnými mínami“ pripravenými predchádzajúcou politickou garnitúrou. Týka sa to teda nielen personálneho obsadenia príslušnej sekcie MŽP SR, ale najmä náplne jej práce.  Korunu všetkému v súčasnosti dáva návrh zákona o ochrane prírody z dielne MŽP SR. V skutočnosti však ide o návrh zákona z dielne niektorých NGO. NGO, ktoré v SR nič nevlastnia a za nič ani nezodpovedajú. Navrhovateľ zákona má odvahu, v dnešnej dobe, po strašných skúsenostiach so súčasnou a ešte neukončenou podkôrnikovou kalamitou, postaviť zákon o ochrane prírody Slovenskej republiky - na princípe ochrany prírodných procesov (!!!). Chránené územia SR sa teda majú zo zákona stať zhubnými nádormi okolitej zdravej prírody.  Z danej línie nevybočilo ani rozhodnutie ministra ŽP SR z augusta 2012 o nevydaní súhlasov a nepovolení výnimiek na fytosanitárny zásah v Tichej a Kôprovej doline. Týmto rozhodnutím bolo ešte 3 000 ha zdravých lesov v oboch chránených územiach definitívne odsúdených na zánik. Vzájomné pretláčanie sa NGO, orgánov ochrany prírody, majiteľov a správcov postihnutých lesných pozemkov a Európskej komisie v rokoch 2005-2012 za súčasného štvania väčšiny masmédií proti fytosanitárnym zásahom spôsobilo, že podkôrniková kalamita v smrečinách SR v tomto období pokračovala v podstate bez prekážok. A stihla dosiahnuť rozmery historické. Dôsledkom podkôrnikovej kalamity v rokoch 2005-2012 na Slovensku je:  Najväčšia ekologická katastrofa lesných ekosystémov v dejinách slovenského lesníctva (podľa oficiálneho stanoviska Sekcie lesníckej Ministerstva pôdohospodárstva SR).  Hlboké ľudské poníženie majiteľov a správcov postihnutých lesných pozemkov, ktorých oprávnené majetkové, sociálne, kultúrne a morálne záujmy Slovenská republika v tejto súvislosti ochrániť odmietla.  Demoralizácia lesníckeho stavu Slovenskej republiky, ktorý bol donedávna spolu s lesníctvom českým na najvyššej odbornej úrovni na svete.  Demoralizácia vedeckých pracovísk aplikovaného lesníckeho výskumu Slovenskej republiky, ktoré síce včas a s dostatočným dôrazom na nebezpečenstvá ponechania podkôrnikovej kalamity na „prírodu“ upozorňovali, ale v konečnom dôsledku ich nikto nepočúval.  Spoznanie úbohého stavu základného výskumu a úbohého stavu organizácie vedeckého výskumu v Slovenskej republike (napríklad chýbajúce inventarizačné výskumy bioty smrekových pralesov alebo bioty smrekových polomov o ktoré sa mali orgány ochrany prírody pri svojich rozhodnutiach opierať).  70 000 ha rozpadnutých smrekových lesov. Tieto lesy sa rozpadli úplne zbytočne.  Výška hospodárskych škôd nám zatiaľ neznáma. Hospodárske škody spôsobené podkôrnikovou kalamitou sa skladajú zo strát v dôsledku nízkych cien smrekovej guľatiny z jej náhleho prebytku,

259

v dôsledku nízkych cien smrekovej guľatiny výrubom porastov pred dosiahnutím ich rubnej zrelosti a z vyšších nákladov na zalesnenie vyťažených plôch.  Celková environmentálna škoda z rozpadu 70 000 ha smrekových lesov - 202 000 000 000 Sk.  Zánik 7 smrekových pralesov s nevyčísliteľnou vedeckou a kultúrnou hodnotou, hodnotou svetovej úrovne. Týmito pralesmi boli Babia hora, Jánošíkova kolkáreň, Fabova hoľa, Kotlov žľab, Križné, Nefcerka a Piľsko. Nasledovať ako prales číslo osem bude Zadná Poľana. Zánik týchto pralesov je definitívny. Totiž pôvodný stav v nich sa dosiahne asi o 9 000 rokov, ale aj to iba za podmienky, že bude k dispozícii pôvodný genofond druhov organizmov. A ten k dispozícii nebude. Takýto výsledok sa v minulosti nepodarilo dosiahnuť ani Mongolom a ani Turkom počas ich 150 rokov trvajúcej totálnej vojny proti nám po prehranej bitke pri Moháči.  Hanba medzinárodná svetovej úrovne pre Slovenskú republiku, jej štátne orgány i jej obyvateľov, za ponechanie 7 smrekových pralesov ako prírodného dedičstva ľudskej civilizácie na zožratie podkôrnikom smrekovým.  Hrozba budúcich konaní EK voči SR za porušenie Smernice o vtákoch i Smernice o biotopoch v dôsledku ponechania biotopov európskeho významu a biotopov druhov európskeho významu na zánik.  Zvýšenie nebezpečenstva výskytu katastrofálnych povodní – ďaleko od lokalít vzniknutých holín. Ohrozené sú mestá Liptovský Mikuláš, Ružomberok, Žilina, Brezno, Banská Bystrica a Zvolen a stovky menších sídiel v povodiach Váhu a Hrona.  Zvýšenie nebezpečenstva výskytu snehových lavín – pod holinami.  Ponuka pobytov pre zahraničných návštevníkov Slovenska v tisícoch hektároch depresívne pôsobiacich cintorínov stromov Liptova a Horehronia, vhodná skôr pre ľudí mentálne i citovo úchylných, namiesto ponuky pobytov v živých, zdravých a ozdravujúcich lesoch. Podkôrniková kalamita na Slovensku v rokoch 2005-2012 nám nespadla z neba, ale mala celý rad príčin, vonkajších i vnútorných. Medzi príčiny vonkajšie tejto kalamity patria:  víchrica z 19.11.2004,  nepriaznivý priebeh letných teplôt v nasledujúcich rokoch, vplývajúci na zvýšenie počtu generácií podkôrnika smrekového,  nekompetentnosť, neobjektivita, ba dokonca zlovoľnosť pracovníkov Európskej komisie, riešiacich v rokoch 2007 a 2008 konanie 4717/2006 proti Slovenskej republike,  odborná zastaranosť Smernice EÚ o vtákoch i Smernice o biotopoch a podobne. Medzi príčiny vnútorné podkôrnikovej kalamity na Slovensku patria: - odborná nekompetentnosť, dogmatizmus a bezohľadnosť predstaviteľov NGO angažujúcich sa v prospech bezzásahovosti v polomoch chránených území, - pravdepodobná napojenosť predstaviteľov NGO angažujúcich sa v prospech bezzásahovosti na nátlakové skupiny (lobby) spoza hraníc SR, poctivé úmysly s občanmi SR nemajúcich. Táto napojenosť je nielen ideologická ale pravdepodobne aj finančnotoková, - hyenizmus väčšiny masmédií SR, apriori držiacim stránku aktivistom NGO, - slabý „ťah na bránu“ alebo dokonca porazenectvo neštátnych vlastníkov lesných pozemkov a ich zástupcov. Títo nie sú ochotní využívať na svoju obranu možnosti, ktoré súčasné legislatívne predpisy SR ešte umožňujú a o ktorých boli v nedávnej minulosti z nezávislých zdrojov informovaní, - neochota zástupcov neštátnych vlastníkov lesných pozemkov využívať na obranu záujmov svojich členov argumenty nielen lesnícke, ale argumenty aj ekologické, doručené im z vedeckých pracovísk aplikovaného lesníckeho výskumu alebo od občianskych združení ekologického zamerania, - slabý „ťah na bránu“ správcov lesných pozemkov vo vlastníctve štátu v súvislostiach vyššie uvedených, - zviazané ruky pracovníkov rezortu pôdohospodárstva SR nekompatibilnosťou lesného zákona a zákona o ochrane prírody a krajiny, - v súčasnosti platný a zbytočne vysoko nadštandardný zákon o ochrane prírody a krajiny SR, písaný pôvodne v skutočnosti na objednávku NGO, občanov SR v porovnaní s občanmi iných štátov EÚ znevýhodňujúci a desiatky tzv. „nášľapných mín“ obsahujúci, - odborná nekompetentnosť väčšiny pracovníkov orgánov ochrany prírody SR, neschopných základné ekologické súvislosti danej problematiky vôbec chápať a vo svojich konaniach ich aj presadiť, - morálna nekompetentnosť väčšiny pracovníkov orgánov ochrany prírody SR, neschopných postaviť sa za oprávnené záujmy obyvateľov vlastného štátu a za skutočné hodnoty ochrany prírody, ktorých by v skutočnosti mali byť poslednými strážcami,

260

- neochota všetkých ministrov životného prostredia (spolu 9) robiť transparentnú a účinnú masmediálnu politiku, napríklad aj nezapchávaním úst vlastným zamestnancom, ochotným sa v záujme likvidácie podkôrnikovej kalamity angažovať, - neefektívnosť zákonodarného zboru SR pri tvorbe a schvaľovaní príslušných legislatívnych predpisov, - pštrosia politika ostatných rezortov, napríklad Ministerstva hospodárstva SR, zodpovedného za rozvoj cestovného ruchu, postavených zoči-voči dôsledkom podkôrnikovej kalamity v podobe odpudivosti mŕtvych smrekových lesov pre návštevníkov SR, - pštrosia politika združení a spolkov, napríklad ZMOS-u, Matice slovenskej a iných, postavených pred dôsledky podkôrnikovej kalamity v podobe odpudivosti mŕtvych smrekových lesov pre návštevníkov SR a pred zničujúce ekonomické dôsledky kalamity pre obyvateľov postihnutých regiónov SR, - pštrosia politika kresťanských cirkví, strážkyň morálky, nespravodlivé ožobráčenie desiatok tisíc rodín majiteľov postihnutých lesných pozemkov prechádzajúcich bez povšimnutia, - nezáujem represívnych orgánov SR o riešenie danej problematiky (až na výnimku, ktorá je však zatiaľ jednou jedinou).

K. POJMOSLOVÍ abiotický – neživý absorbce – schopnost látky pohlcovat nějakou složku abundance – početnost jedinců druhu organismu na plošnou či prostorovou jednotku acidofilní – druh kyselých půd či vod s nižšími hodnotami pH adaptace – přizpůsobení se určitým podmínkám adventivní – druhotně zavlečený druh agrární – zemědělský agroenvironmentální opatření – zemědělská činnost k zabezpečení přírodního prostředí (např. pro chřástala polního), mnohdy dotačně podporované agro(bio)cenóza – společenstvo organismů na obdělávaných zemědělských plochách aklimatizce – přivyknutí klimatu akumulace – hromadění akvakultura – pěstování či chov vodních organismů v tekoucí nebo uzavřené vodě, mnohdy v optimalizovaném prostředí s pravidelným dodáváním živin algologie – obor studující řasy alkalický – zásaditý alochtonní - nepůvodní aluviální – usazenina (sediment) mladších čtvrtohor anemofilní – větrosprašný druh, přenos pylu a semen větrem anionty – ionty se záporným nábojem antagonický – protichůdný, např. ideologie vyžadující bezzásahovost a působení pouze přírodních procesů vůči racionální ekosystémové asistenční ochraně biotopů a druhů, spočívají v racionální intervenci v antropogenně narušených a změněných biotopech, vycházejí z poznání ekologických principů a zákonitostí antrakofilní houba, mech aj. – žijící na býv. ohništích antropogenní (antropický) – podmíněný činností člověka, dnešní výchova přírodovědců převážně vychází z axiomu, že je to pro přírodu negativní, RNDr. Jiří Němec si odvažuje tvrdit, že na příkladu Bílých Karpat si musíme uvědomit, že tomu tak nemusí být, ale dokonce, že většina tamních přírodních hodnot vznikla díky působení působení lidí nebo jako vedlejší produkt jejich působení antropofyt – druh vázaný na lidskou činnost, např. synantropní společenstva (archeofyt, neofyt) archeofyt – druh zavlečený a adaptovaný do 15. století areál – území rozšíření určitého taxonu asimilace – syntéza organických látek rostlinami, začlenění organismů do prostředí aspekt – vzhled společenstva autochtonní – původní, domácí autotrofní – organismus schopný se vyživovat fotosyntézou z anorganických látek avifauna – ptačí druhy v určitém místě bentos – společenstvo organismů na dně vod (zoobentos – bezobratlí živočichové, fytobentos – řasy, sinice, játrovky a mechy) bezlesí – nezalesněná část krajiny (zemědělské plochy, vodní plochy, rašeliniště, skály), potřebná pro zajištění biodiverzity, ale i ploch vhodných pro osídlení bezzásahovost – pojem, který by neměl být legislativně a ani sofistikovaně „demonstrativně“ používán , pouze uvnitř

261

našich myslí by měl znít jako tužba, aby trvale sledovaný a případně usměrňovaný přírodní vývoj nedestruuoval přírodní hodnoty, prostředí a společnost (analogicky jako když opatrovník sleduje vývoj dítěte - zde je nutná citlivost, zkušenost a mistrovské chápání souvislostí, ne „primitivní „přírodovědecké“ holedbání nahrazující selský rozum). Čím více je aktuální společenstvo zkulturněno, resp. vzdáleno od přírodního, tím méně je schopné živelnými přírodními procesy vytvořit žádoucí přírodní společenství (příkladem jsou dlouhodobě opuštěné plantáže v tropech či historický přírodní vývoj v blízkém Středozemí - kde stálezelené cedrové, dubové, borové, vavřínové lesy nebyly obnoveny přírodní procesy – pouze lokálním lidským úsilím. Módní bezzásahovost je ideologicky zneužívána skupinka „modernisticko naivních“ úzkoprofilových teoretických přírodovědců - zejména tzv. „stínovou vědeckou radu NPŠ“, za rozsáhlé podpory bláhovými aktivisty hnutí Duha, k „výrobě“ virtuální divočiny z kulturních biotopů (Šumava): první bezzásahové území území bylo vyhlášeno v Bavorském NP v r. 1983 na rozloze 5500 ha, v r. 1995 bylo první bezzásahové vyhlášeno v NPŠ v oblasti Modravy na téměř 1350 ha (500 ha jako I. zóna a cca 850 ha jako II. zóna), v Plánu péče NPŠ z r. 2011 byl specifikován požadavek vymezení do r. 2030 min 50 % území jako I. zóna a 40 % jako II. zóna (proti vůli většiny obyvatel v rozporu se světovými a evropskými zkušenostmi). Pojem bezzásahovost se stal neopodstatněným klišé mnohých teoretických biologů. Hlavním argumentem je, že je to zadarmo, nikdy ale nebyly specifikovány rozsáhle vznikající ztráty na biodiverzitě a škody ekonomické a sociální. V uplynulých 30 letech se v důsledku vyhlášené bezzásahovosti postupně na Šumavě rozvíjela rozsáhlá epidemická kůrovcová kalamita porostů dospělých smrků (nad 50 let), zejména na naší straně (která má je nepatrné zastoupení někdejších buků). Pokud se bezzásahovost vyhlásí v dokumentaci, pak ji zneužívají přední aktivisté hnutí Duha, Zelených či Okrašlovacího spolku k soudním žalobám a stížnostem Evropské komisi a ke svému zviditelnění jako obhájci zákonnosti biocenóza – společenstvo organismů biocentrismus – etika úcty k životu, kde ústřední myšlenkou je teze, že každý život má vlastní hodnotu, která se neodvozuje od vztahu člověka k tomuto životu a že člověk sám je pouze jednou z živých bytostí biocentrum – biotop nebo soubor biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodně blízkého ekosystému, prvek ÚSES biodiverzita (biologická diverzita) – biologická rozmanitost (různorodost) žijících organismů , společenstev a ekosystémů v rámci krajiny (zahrnuje variabilitu v rámci druhů, mezi druhy, společenstvy a mezi ekosystémy), upuštěním od tradičního extenzivního obhospodařování luk a pastvin na Śumavě (pastva, seč), tedy lidskou nečinností – bezzásahovostí je likvidována nejvýznamnější biodiverzita Šumavy - květnaté horské travní porosty přecházejí v homogenní lesní biotop, přičemž v přechodném křovinatém stadiu může krátkodobě biodiverzita vzrůstat biogenní – organogenní, organického původu biogeocenóza – část území s charakteristickými znaky biogeografie – sleduje rozšíření organismů v prostoru a čase biogeografický region (bioregion) – regionální biogeografická jednotka, charakterizovaná specifickým typem, určitou intenzitou antropického využívání a svébytným současným stavem společenstev (ta jsou ovlivněna polohou, mají charakteristické chorologické rysy, jež jsou výsledkem specifického postglaciálního vývoje) biochora – biogeografická jednotka tvořená souborem shodných biotických a abiotických faktorů stanoviště (biotopu) bioindikace – hodnocení životního prostředí podle zastoupení chakteristických druhů biokoridor - skladebná část ÚSES, která umožňuje organismům jejich migraci mezi biocentry, a tím vytváří z oddělených biocenter síť biom – velký soubor společenstev rostlin a živočichů, rozšířený na vyhraněném stanovišti, např. savana, tropický deštný les, rašeliniště biomasa – celková hmota organismů bioregion – jednotka biogeografického členění biosférická rezervace UNESCO – chráněné území vyhlášené v rámci mezivládního programu MAB, které má za úkol zachovat cenné propojení přírodní a kulturní krajiny prostřednictvím tradičního extenzivního využívání krajiny, v ČR legislativně nezajištěná MŽP biosféra – svrchní část zemského povrchu osídlená živými organismy (biotou) biota – soubor rostlinných a živočišných organismů na části Země biotop - prostředí či stanoviště přirozeného výskytu rostlin a živočichů (druhů a společenstev). Základním předpokladem ochrany ohrožených druhů je právě péče o jejich biotopy (někdy označované jalo habitaty), a proto je systém ochrany přírody v EU založen právě na principu ochrany biotopů. V ČR bylo identifikováno 60 typů přírodních stanovišť, z toho 19 tzv. prioritních, jež jsou především chráněna v rámci Natura 2000 (jež jsou označeny kódem). Biotop může být vytvářen nebo udržován lidskými vlivy bílá hniloba – hniloba dřeva, při níž jsou rovnoměrně rozkládány všechny složky buněčných stěn (lignin, hemicelulóza, celulóza) bonita – kvalita (např. půdy, porostu aj.) bonitační půdně ekologická jednotka (BPEJ) – základní mapovací a hodnotová jednotka zemědělských půd, kde pětimístní kód vyjadřuje agroekologické podmínky (první číslo – klimatický region, další dvojčíslí – hlavní půdní jednotka, čtvrté číslo – svažitost a expozice, páté číslo – hloubka a skeletovitost) boreální – severský, studenomilný, tajgový a tundrový (od 500 sev. zem. šířky k pólu)

262

boreomontánní – druh severské tajgy a hor mírného pásma borka – odumřelá vrchní dřevnatá část kmene bult – vyvýšený kopeček rašeliniště z rašeliníků bylina – rostlina s nedřevnatým stonkem cestní síť – síť polních, obvykle účelových cest umožňující využívání ploch v území cílový typ společenstva - typ společenstva, pro jehož uchování či vytvoření byl dotyčný ekologicky významný segment krajiny vybrán do ÚSES CITES – úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin citlivost – vnímavost organismu či ekosystému na podněty cévnaté rostliny – vyšší rostliny jež mají vytvořeny vodivá pletiva – cévní svazky (kvetoucí rostliny, kapraďorosty) ČOS – Česká ornitologická společnost dálkový průzkum Země – získávání informací letadly a družicemi o současném stavu, vč. jejich přenosu a vyhodnocení deficit – nedostatek, bilanční schodek prvku deflace – odvívání suchých jemných částí povrchu Země větrem deforestrace – odlesnění, obvykle v důsledku nezodpovědného lidského jednání degradace půd – procesy vedoucí ke znehodnocování půd (např. eroze, acidifikace, kontaminace, kompakce, ztráta humusu aj.) delimitace půdního fondu – rozlišení a vymezení na různé využívání, např. lesní, travní a orné plochy (na Šumavě živelnou sukcesí dochází k přechodu zemědělských ploch na lesní při rozsáhlé ztrátě biodiverzity) demografie – skladba obyvatelstva dendrologie – nauka o dřevinách denzita - hustota destruenti – rozkladači organismů, zejména houba a mikroorganismy, převážně heterotrofní, získávající výživu a energii rozkladem mrtvé organické hmoty – detritu (využívaní zejména při vynucovaném prosazení přírodních procesů k iluzivnímu návratu přírodních společenstev) detrit – odumřelá organická hmota, obvykle dřevin, hrabanka dezertifikace – proces vedoucí ke zpouštnění diapauza – období sezónního klidu bezobratlých (zejména hmyzu) diaspora – jednotka rozmnožování rostlin, např. semeno, plod, výtrus / spora dimorfismus - dvoutvárnost disturbance – narušení ekosystémů vč. půd, ničení vytvořené biomasy (hmyzem, vichřicí, člověkem, erozí, ohněm, záplavami apod.), může být pozitivní i negativní, na Šumavě zneužívané MŽP záměrným využitím lýkožrouta a následně suchých smrčin k „výrobě“ virtuální divočiny, avšak návazným působením stresových faktorů vzniká selekční tlak, který znamená kompetiční výhodu pro expanzivní druhy a potlačení choulostivých citlivých ohrožených druhů. Dogmatická ideologie „řízené ochranářské disturbance“ spočívá mj. v teorii, že tanky v chráněném území jsou dobrem, ale pěší turista, lyžař či cyklista zlem determinanta – rozhodující složka v ekologii, resp. vývojovém procesu diaspora – obvykle semeno či výtrus, pomocí níž se šíří, příp. zachovává druh - pokud však chybí ve zkulturněných porostech (např. předchozí lidskou těžbou dřeva), přírodní procesy ho mohou a nemusí „navrátit“ za několik století, neboť v území není „zásoba druhů“ (species pool) diskontinuita – nespojitost, přetržitost disparita – nepoměr, nerovnost jevů disturbance – narušování systému, obvykle ekosystému přirodními vlivy (patogenem, větrem, ohněm) či člověkem diverzita – druhová rozmanitost, bohatost a množství složek souboru, jeden ze znaků biodiverzity, z velké míry podmíněná činnostmi člověka (louky, pastviny, rybníky, stepní prostory, rumištní lokality atd.) divočina – zprofanovaný pojem ideology bezzásahovosti, medii a různými managery k marketingové „transformaci“ kulturní Šumavy na virtuální divočinu dominance – převládání druhu, prvku a pod. dormace – dočasné zastavění růstu, období klidu (např. před vyklíčením) draha – býv. obecní pastviny na chudých a těžko obdělavatelných plochách drenáž – podzemní odvodnění drenážními odvody drift – unesení (stržení) proudem vody, sněhu apod. druh – základní taxonomická jednotka, obvyklé označení organismu druhová kombinace – výčet dominantních (Dm) a diagnostických (Dg) druhů biotopu, příp. dalších hojnějších druhů druhová ochrana – součást ochrany přírody sledující zachování dostatečně početných a kvalitních populací planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a dalších organismů (hub aj.) Druhová ochrana EU N – Natura, prioritně chráněný druh EK (dle směrnice 92/43EHS o ochraně stanovišť či 79/409EHS o PO) EVL – druh chráněný v EVL (Evropsky významné lokalitě)

263

PO – druh chráněný v ptačí oblasti PO Druhová ochrana ČR C1 (CR) – kriticky ohrožený, velmi vzácný, recentní výskyt pouze na několika málo lokalitách (critically endangered) C2 (EN) – silně ohrožený, vzácný, recentní výskyt na málo lokalitách (endangered) C3 (VU) – ohrožený / zranitelný, s výrazným trendem poklesu početnosti (vulnerable) C4 (LR) - zranitelný, silně ustupující, vyžadující pozornost (méně ohrožené, lower risk) C5 (DD) – vzácný a nedostatečně prostudovaný (data deficient) druhy pozemku – dle KN lesní, zemědělské: orné půdy, TTP, zahrady a ovocné sady, vinice a chmelnice, dále vodní plochy, zastavěné plochy a nádvoří, ostatní plochy dřevina – rostlina s dřevnatým stonkem, podle širšího pojetí stromy, keře, polokeře, keříky, dřevnatějící liány Duha – hnutí ochrany přírody (významně dotované), zviditelňující se tzv. ochranou zákonnosti a obstrukcemi (např. placenými aktivisty, zabraňujícími nezbytnou likvidací kůrovcových stromů před dalším šířením usychajících stromů (předním mluvčím prosazujícím bezzásahovost k výrobě „divočiny“ je veterinář Bláha) dynamika – průběh změn v čase, příp. jejich vazby ecese – uchycení druhu na určitém stanovišti (přenesením semen apod.) edafický – půdní, edafické kategorie - vymezují se zejména v lesnictví, např. dle oslunění a suchosti (xerotermní), acidity, živnosti – oligotrofní, eutrofní, vlhkosti apod. edafon – soubor půdních organismů, např. žížaly, larvy hmyzu, houby, řasy, bakterie ekokrizový jev v krajině – závažné narušení vztahů a vazeb mezi organizmy, člověkem a životním prostředím (MŽP ideologicky vynucené pro horské lesy Šumavy při „výrobě virtuální divočiny“) ekologická bariéra – např. zamezení sukcesi obhospodařováním ekologická síť – záměr propojení cenných biotopů (biocenter, jádrových území) např. soustavou ÚSES ekologická stabilita - schopnost ekosystému vyrovnávat změny způsobené vnějšími činiteli a zachovávat své přirozené vlastnosti a funkce bez výrazného poškození ekosysgtému ekologická újma – ztráta nebo oslabení přirozených funkcí ekosystémů, vznikající poškozováním jejich složek (zák. č. 17/1992 Sb.) - vzniká i vynucováním bezzásahovosti ekologická valence – rozsah organismu přijatelně existovat v různorodých podmínkách prostředí ekologická výchova – environmentální výchova – je zásadně zamezována rozsáhlým, znepřístupňováním chráněného území (NP i CHKO Šumava) ekologické faktory – charakteristiky prostředí ovlivňující organismus či společenstvo ekologie – interdisciplinární věda zkoumající vztahy organismů k vnějšímu prostředí a vztahy organizmů navzájem, včetně člověka, zaměřená na syntetické závěry, u nás často odtržená od dlouhodobých poznatků praxe ekologie hlubinná – ekocentrická filozofická a etická ideologie pohledu na přírodu a člověka, jejíž základní tezí je názor, že příroda a člověk jsou si rovni a mají stejná práva, přičemž přírodu nelze podrobit racionální analýze a je třeba se navrátit do prvotní jednoty všeho živého – neolit (hnutí je orientované směrem k náboženství New Age, v praxi požadující opuštění venkovské krajiny lidmi a její ponechání jako virtuální divočiny pro zvířata). ekologie krajiny – sleduje krajinu jako jednotný územní celek sestávající ze souboru ekosystémů a veškerých lidských aktivit (spolupracuje s geografií), související s ekonomií (sleduje krajinné změny, příp. ochranu a tvorbu, snaží se odvrátit ekologickou krizi biosféry) ekosystém - soustava živých a neživých složek určitého stanoviště, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek, tokem energie a předáváním informací, a které se vzájemně ovlivňují a vyvíjejí v určitém prostoru a čase, přičemž pro ekologii se stal základním koncepčním přístupem, který má výhodu pojmu mezioborové povahy s programově formulovanou vazbou v teorii systémů a matematického modelování ekosystémová funkce – např. produkce biomasy, koloběh živin, tok energie ekosystémové služby – přínosy ekosystému pro člověka ekosystémový proces – přenos látek a energií v ekosystému ekoterorismus - „zelený“ terorismus některých ekologických hnutí, módně ideologicky prohlašující, že vše přírodní je zdravé a prospěšné, což se snaží prosazovat obstrukcem i nátlakovými akcemi, obvykle pomocí subvencí ekoton – přechodová / hraniční zóna mezi různými ekosystémy (např. mezi lesem a loukou), resp. lemová společenstva, obvykle s podstatně vyšší biodiverzitou, dochází zde k průniku světlých a teplých poloh se stinnými; podobně vyšší biodiverzita je na lesních světlinách, které však bezzásahovostí sukcesí rychle mizí ekotop – stanoviště bioty se stejnými abiotickými činiteli ekotyp – tvarová nebo funkční varianta druhu podmíněná stanovištěm ektoparazit – parazit na povrchu hostitele ekumena – krajina trvale osídlená a využívaná lidmi, tou je i celá Šumava, ne tedy jedinečné přírodní území emigrace – vystěhování druhu emise – produkce látek, obvykle toxických do ovzduší endemit – taxon / rostlinný či živočišný druh s výskytem omezeným jen na určité území endogenní - vnitřní

264

enkláva - území uvnitř jiného území se specifickou kvalitativní nebo majetkovou charakteristikou neliniový, tedy plošný útvar, lišící se od svého okolí, často obklopená krajinnou matrix entomofágní – požírající hmyz (např. larvy kůrovce) entomologie – nauka o hmyzu environmentální – týkající se životního a přírodního prostředí epifyt – druh přisedlý na jiné rostlině epifyton – soubor organismů žijících přisedle na rostlinách epigeický hmyz – hmyz žijící a pohybující se na povrchu půdy epilithon – soubor organismů porůstajících kameny etologie – nauka o chování živočichů eroze - rozrušování a odnos horniny a půdy vlivem činnosti větru, vody a ledovců, někdy vlivem nevhodné činností člověka, s erozními projevy - přemisťování uvolněných částic půdy do jiných poloh, kde se ukládají ve formě nánosu, náplavů nebo návěje, příp. vytváření erozních rýh, erozně silně ohrožené jsou velmi svažité plochy nad 120 eroze intraskeletová – spalvování organických i anorganických půdních částic na skeletových půdách, iniciovaná např. disturbanční bezzásahovou „výrobou“ divočiny (při změně teplotních a vlhkostních podmínek) estetická hodnota krajinného rázu - průmět charakteristik místa do kladných a záporných hodnot, které je hodnotící subjekt schopen „vyčíst“ ze smyslově postižitelných (převážně vizuálních) charakteristik krajiny etáž – fytocenologické porostní patro (E0 – mechové, E1 – bylinné, E2 – keřové, E3 – stromové) eurotopní druh – druh se širokou ekologickou valencí, který se dokáže přizpůsobit rozdílným stanovištním, příp. klimatickým podmínkám eutrofní – druh živinami bohatších stanoviště (humózní, v sorpčním komplexu bazické kationty, obvykle neutrální pH) evropsky významná lokalita (EVL) - součást evropské sítě Natura, dle směrnice směrnice 92/43EHS o ochraně stanovišť; v ČR je identifikováno 58 typů přírodních stanovišť programu Natura, na Šumavě 20, z toho 18 tzv. prioritních, na Šumavě 4 (avšak ty bezzásahovostí jsou převážně likvidovány) Evropská komise (EK) – vydala závazné směrnice směrnice 92/43EHS o ochraně stanovišť (EVL), 79/409EHS a 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků (PO) evoluce – dlouhodobý vývoj organismů na Zemi exogenní - vnější expanzivní druh – domácí druh významně se rozšiřující díky lepší konkurenční schopnosti (vyšší validitě) expozice – vyjadřuje polohu území vůči světovým stranám: rovina (0-1°) s expozicí všestrannou, jih (JZ – JV), východ (JV - SV), západ (JZ – SZ), sever (SZ – SV) ex-situ – pěstování rostlin či chov živočichů mimo jejich přirozené prostředí externality – externí efekty vznikající působením soukromých subjektů na jiné soukromé subjekty (pozitivní či negativní) extinkce – vyhynutí druhu faktory ovlivňující způsoby využívání krajiny - přírodní – klimatické charakteristiky, půdní charakteristiky (úrodnost, vlhkost, …), svažitost (dostupnost) - kulturní – hospodářský stav země, politická situace v daném období, technická vyspělost, erozní ohrožení, ochrana přírody, hygienické limity, estetický aspekt FAO – Food and Agricultural Organisation of the United Nations / Organizace OSN pro výživu a zemědělství fauna – zvířena / živočišstvo fén – teplý a suchý horský vítr na závětrné straně (při výstupu na návětrné straně dochází k adiabatickému ochlazení 0,60 C/100 m směrem nahoru a vypadávání srážek, na závětrné při jz. proudění za hřebenem Šumavy (příp. i Alp) pak na naší straně o +10 C/100 m směrem dolu) což je vysušováním území nepříznivé pro ideologickou bezzásahovou „výrobu“ virtuální divočiny fenologie – součást ekologie sledující vztah mezi klimatem, průběhem počasí a růstem a vývojem rostlin feromon – signální pachová látka živočichů indukující pohlavní proces (využívaná ve feromonových lapačích škodlivého hmyzu) fertilita - plodnost flora – květena, soubor rostlinných druhů určitého území floroelement – květenný prvek květenné oblasti fluviální – říční fluvizemě – nivní půdy formace – utváření typu vegetace fosilní – mrtvá (zkamenělá) forma pravěkých organismů fotosyntéza – proces tvorby organických sloučenin z vody a oxidu uhličitého za využití sluneční energie pomocí chlorofylu v zelených rostlinách fragmentace krajiny – rozčlenění krajiny do nesouvislých populačních ostrovů, např. silně frekventovanou komunikační infrastrukturou frekvence – četnost

265

fylogeneze – proces evolučního historického vývoje druhu fytocenóza – rostlinné společenstvo určitého stanoviště s určitým druhovým složením a strukturou, např. horské louky fytocenologický snímek - soupis rostlinných druhů na vymezené ploše s uvedením pokryvnosti jednotlivých druhů fotosyntéza – vytváření organických látek v rostlinách biochemickou reakcí pomocí chlorofylu a slunečního záření fytosanitární opatření – sledující omezení rozšiřování nebezpečného patogenu či parazita, např. kůrovce, zneuznávaná ideology bezzásahovosti fyziologie – věda studující životní procesy a funkce organismů fyziotyp – topologická jednotka bioty, např. v lesnictví gen – nositel genetické informace generace – potomstvo rodičovských jedinců generativní množení – pohlavně (semeny, výtrusy) genetika – nauka o dědičnosti genius loci - duch místa, označuje čím místo je nebo čím „chce být“, v konceptu krajinného rázu tvoří genius loci jeho dílčí aspekt, aspekt historický, kulturní a duchovní genofond – genový zdroj určitého území genotyp – soubor genetických informací druhu geobiocenóza – prostorově vymezený suchozemský ekosystém společenstva rostlin, živočichů a mikroorganismů, ve vzájemných vztazích s neživými složkami prostředí geobiocén – homogenní prostorová jednotka skupin organismů, např. močál, remíz, skalní výchoz, stejnorodá část louky vyplývající z půdněekologického charakteru stanoviště apod, STG – skupina typů geobicénů (metodicky se využívá při vymezování ÚSES) geobiont – organismus životně vázaný na půdu geofyt – vytrvalá rostlina přežívající období sucha nebo chladna pod povrchem půdy v podobě cibulí, hlíz nebo oddenků geologie – popisuje složení Země geomorfologie – popisuje tvary zemského povrchu geosystém (geografický systém) – biologické, chemické, fyzikální a rovněž sociálně – ekonomické a technické faktory zemského povrchu (které lze prognózovat a ovlivňovat) gilda – skupina organismů se společnou ekologickou valencí glaciál – chladné období v ledové době globalizace – celosvětové projevy globální oteplování – oteplování Země, resp. postupné zvyšování celoroční průměrné teploty na Zemi jež způsobuje změny klimatu, především jeho rozkolísanost (extrémní sucha či přívalové deště) Gondwana – původní prakontinent před rozpadem na dílčí kontinenty gradace – zesilování, vzrůstání, stupňování jevu (např. počtu obyvatel, napadení smrků kůrovcem) Greenpeace – největší mezinárodní nevládní organizace zaměřená na ochranu životního prostředí, která k prosazování svých cílů a představ využívá též nátlakových akcí a fyzické blokády habitat – termín někdy používán jako označení přírodního biotopu (v architektuře někdy pro „lidský biotop“) halofyt – slanomilná rostlina harmonické měřítko krajiny - jeden z dominantních typických znaků, kde velikost měřítka se odvozuje od biologických a psychologických vlastností člověka heliofilní – světlomilný (heliofyt) herbikolní – druh žijící na zelených rostlinách herbivorní – živící se rostlinnou potravou (vyššími rostlinami, býložravci) hercynská pohoří – geologicky stará nevápencová pohoří střední a západní Evropy (Sudety, Krušné hory, Šumava, Bavorský les, Černý les, Harz, Vogézy, Central Plateau) hercynský prales – přirozený smíšený les střední Evropy vč. Šumavy tvořený smrkem, jedlí a bukem heterogenita – různorodost stanoviště heterotrofní – výživa organismu založená na konzumaci hotových organických látek (z jiných organismů) hibernace – fyziologický odpočinek rostlin či živočichů (zimní spánek) historická charakteristika krajinného rázu - specifická součást kulturní charakteristiky a spočívající v časové posloupnosti a souvislostech kulturních a přírodních charakteristik oblasti či místa, jež se projevují přítomností historických a památkových hodnot (genius loci), přičemž je mj. dána přítomností kulturních nemovitých památek, městských a vesnických památkových rezervací a zón a krajinných památkových zón včetně ochranných pásem, historickým významem místa pro kulturní historii národa (pobyt významné osoby apod). Shrnuje současný stav poznání historických procesů a požadavky, které z něho plynou pro uchovávání nemovitých kulturních artefaktů (zejména částí kulturní krajiny, staveb, jejich rozborů, ucelených částí historických sídel) jako součásti kulturního dědictví. hlubinná ekologie – ideologický směr předání přírody přírodě, kterou prosazují ideologové bezzásahovosti, avšak ve zkulturněných ekosystémech dochází k rozvracení krajinných systémů a zásadnímu narušení trvalé udržitelnosti nejen environmentální, ale i ekonomické a sociální

266

hnědá hniloba – při ní dochází k depolymerizaci celulózy a hemicelulóz a jen k minimálním změnám ligninu hniloba – rozklad organických látek (u rostlin bílá, hnědá či měkká) hnojení – dodávání živin rostlinám, specifickým požadavkem je ponechávání suchých stromů na místě hodnocení krajinného rázu - založeno na určení míry dochovanoti krajinného rázu dané oblasti v daném místě, k čemuž slouží porovnání souboru typických znaků dané oblasti krajinného rázu se souborem znaků dochovaných v hodnoceném místě hodnocení krajiny – popis, analýza a klasifikace krajiny s výslednou charakteristikou (sleduje hodnocení smyslově vnímatelných, zejména vzhledových, vlastností krajiny, jejichž obsahy jsou neseny jak estetickými, tak přírodními, případně dalšími, např. historickými hodnotami. Provádí se expertním soudem na základě podrobné bilance přírodních a kulturních charakteristik krajiny přičemž hodnocení spočívá v určení významu jednotlivých charakteristik, jimiž je krajinný ráz určován, ve vazbě na prostorové rozmístění, kvantitativní a kvalitativní parametry krajinných prvků, zejména jejich vzájemné vztahy (harmonické či konfliktní) a zachovalost těchto charakteristik. holina – prostor vzniklý odlesněním nebo živelnou kalamitou holoseč – těžební zásah mýcením souvislé plochy „na holo“, tedy odstraněním všech stromů a následující uměla obnova porostu, kdy vznikají stejnověké porosty homeostáze – dynamická rovnováha ekosystému homogenizace – přechod z pestrých mozaikovitých společenstev s bohatou biodiverzitou, na rozsáhlé stejnorodé plochy, zejména v „průmyslově“ zemědělských plochách, ale i bezzásahových velkoplošných chráněných územích, kde zejména travní plochy jsou sukcesně pohlcovány sekundárním, téměř monokulturním smrkovým lesem, což je typické pro současnou Šumavu homorhéza – vychází z ochrany přírodních procesů, kdy dochází k nestabilním i katastrofickým etapám (na rozdíl oproti homeostáze) vlivem „přírodní trajektorie“, je součástí ideologie bezzásahovosti hornina – geologické podloží hostitel – organismus na němž nebo v němž žije jiný organismus hrabanka – opad organických zbytků na svrchní vrstvě půdy humidní – vlhký humifikace – rozklad organických látek za přístupu vzduchu na humus humus – rozložená organická hmota v půdě hydrofyt – vodní rostlina hydrografická síť – soustava povrchových vodních útvarů hydrochorie – přenos rozmnožovacích jednotek vodou hydrologická bilance – porovnání příjmu a ztrát hydrologického cyklu hydrologický cyklus – koloběh vody hyfa – vlákno, základní jednotka hub hygrofyt – rostlina mokřadů chlorofyl – zelené barvivo v buňkách zelených organismů (chloroplastech) kde pomocí sluneční energie dochází k fotosynéze chlum – porost rozvolněných keřových a stromových dřevin a travního krytu chráněná krajinná oblast (CHKO) - rozsáhlé území s harmonicky utvářenou krajinou charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení chráněná rybí oblast (CHRO) – vymezený úsek toku vyhrazený k odchovu násad a generačních ryb, kde je zakázán sportovní rybolov chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV), např. Šumava, kde vynucovanou bezzásahovostí ale dochází k narušení jejich retenčních schopností, přičemž značná část Šumavy je vymezena jako zranitelná oblast (vysoké zatížení dusičnany) choroby lesních dřevin – zejména mykózy, způsobené patogenními lignikolními dřevokaznými houbami, rozsáhle jsou rozšiřovány vynucovanou bezzásahovostí chorologie – nauka o areálech rozšíření organismů chráněná území – vymezené a legislativně chráněné části přírody, které mají být spravované k dlouhodobé ochraně přírodních a kulturních hodnot i ekosystémových služeb, v současně uskutečňované ochraně došlo však k odtržení a nadřazení úředních správců od běžného života, což přináší antagonismus s aplikovanými biology a obyvateli, vycházející z požadavků rozsáhlé bezzásahovosti, výroby virtuální divočiny ze sekundárních společenstev a „vyhánění“ lidí z velkoplošných území (neboť ta mají být ponechána zvířatům) ichtiologie – nauka o rybách imigrace – přistěhování druhu imise – emise u příjemce imisní škody v lesích – poškozování porostů zvýšenými koncentracemi škodlivých látek v ovzduší (spalování uhlí, automobilový provoz), které oslabují porosty a následně je mohou napadat škůdci (kůrovec) impakt – dopad (vliv)

267

imprinting – vtisknutí, známá etologická schopnost některých ptáků vč. tetřeva vedle vrozeného instinktivního chování schopnost vnímat informace a učit se jejich vtiskování, resp. přivykat si, např. ignorovat nedůležitý opakující se podnět pokud ho neohrožuje, např. na známý zvuk pohybu turisty po stezce či motorové pily a neopustit hnízdo, což někteří „vědečtí ornitologové“ a fundamentální ochránci nechtějí připustit indikátor – ukazatel (např. trvale udržitelného vývoje, určité vlastnosti prostředí, např. pH) infekce – nákaza infiltrace – zasakování inhibice – zbržďování input – vstup in situ – existence, pěstování či chov v místech přirozeného výskytu interakční prvek – doplňující prvky ÚSES introdukce – vnesení druhu do území, kde dosud nebyl inundance - záplava invazní druh (invasive) – značně se rozšiřující nepůvodní druh s velkou konkurenční schopností v novém území, kde se dobře rozmnožuje a rozšiřuje (užíváno převážně pro nepůvodní taxony) irigace - závlaha IUCN – International Union for the Conservation of Nature and Natural Resources / Mezinárodní unie pro ochranu přírody, u nás zneužívaná její kategorizace, k vynucování bezzásahovosti a výrobě virtuální divočiny izolace – odloučenost , osamocenost jedince od ostatní populace izolinie – spojnice míst se stejnými hodnotami kalamita – pohroma, rozsáhlé neštěstí, škodná událost velkého rozsahu, např. kůrovcová kalamita (lýkožrout smrkový, bekyně mniška, obaleč modřínový) kalcifitní – vápnomilný kalus – rostlinné hojivé pletivo kambium – dělivé pletivo rostlin kambizemě – hnědé půdy kapilarita – vzlínání vody kapraďorosty – skupina zelených rostlin – kapradin, přesliček a plavuní s vodivými pletivy kar – ledovcový kotel (s ledovcovými jezery) karanténní rostlina – invazní introdukovaná úředně omezovaná karcinogen – látka či záření vyvolávající zhoubné rakovinné bujení karnivor – živočich živící se jen masitou potravou (masožravec) katastr nemovitostí (KN) – úřední soupis jednotlivých pozemků vč. jejich charakteristik a vlastníků katastrofa – hromadné neštěstí kationt – iont s kladným nábojem kaverna - dutina keř – dřevina bez kmene, větvená odspodu, vyšší než 30 cm, nižší je keřík klasifikace – třídění klausa – nádrž na akumulaci vody pro plavení dřeva, na Šumavě je ideology divočiny zakazována jejich obnova, protože jsou to antropogenní vodní plochy klima – podnebí klimadiagram – diagram ročního průběhu srážek a teplot klimax – zonální společenstvo vázané na geologické, půdní a hydrologické podloží (pedoklimax), resp. vrcholné stádium sukcese rostlinného společenstva, mající rovnovážnou stabilitu a mnohdy největší druhovou diverzitu, v domácím pojetí ČR ideologicky idealizovaná představa bezzásahového přírodního vývoje zkulturněných porostů, např, hřebenových lesů Šumavy Klub českých turistů (KČT) – značí turistické trasy a vydává turistické mapy (historicky vyznačené turistické trasy na Šumavě jsou dnes znepřístupňovány ideology divočiny na Šumavě) kolektor – sběrač, např. horninové prostředí s hydraulicky pohyblivou akumulovanou podzemní vodou kolonizace – trvalé osídlení území novým, tam dosud neznámým druhem, příp. člověkem kompenzace – vyrovnávající náhrady kompetice – soutěživost (o světlo a živiny), resp. konkurence, přičemž při nařizované bezzásahovosti v sekundárních biotopech vyhrávají expanzivní druhy a dochází k zásadnímu snižování biodiverzity (např. sukcesní likvidací bezlesí) konektivita – propojenost, průchodnost (krajiny) konfigurace terénu – vertikální a horizontální členitost terénu konkurence – vzájemné soupeření druhů při využívání půdní plochy a prostoru konsorcie – prostorově a ekologicky organizovaný celek, kde na dominantní rostlinu navazují populační soubory dalších organismů – v případě bezzásahové Šumavy lignokolní parazitické houby a podkorní hmyz, přičemž kompetičně zdatný smrk sukcesně likviduje nejen bezlesí, ale širocekorunné stromy (mimo štíhlé břízy a jeřáby)

268

kontaminace – znečištění (vody, půdy, ovzduší) kontinentalita – klimatické projevy rozsáhlého pevninského kontinentu konvekce – proudění (např. ovzduší) konvergence – přibližování, sbíhavost konverze – přeměna, transformace konzument – spotřebitel, heterotrofní organismus koprofilní – houby rostoucí na exkrementech korelace diverzity a stability – v krajině vnitřní diverzita obvykle zvyšuje schopnost absorbovat změny a obnovovat biotop koryto toku – přirozené či umělé (kyneta s běžným průtokem, berma – vyvýšená plochá část koryta) kosmopolitní - celosvětový kostra ekologické stability – stávající ekologicky relativně stabilní části krajiny krajina - část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky, přičemž základní typy jsou kulturní a přírodní krajinná ekologie – sleduje vazby mezi společenstvy a jejich přírodními / krajinnými podmínkami krajinná matrice – využití základních ploch (na Šumavě lesní porosty, v Polabí zemědělské plochy) krajinné plánování – sleduje optimalizaci využití krajinného území krajinné typy – dělení krajiny podle míry působení člověka v dynamice krajiny krajinný pokryv – přírodní prvky v krajině, dnes rozšířeno i na vody a stavby krajinný ráz – přírodní, kulturní a historická charakteristika, s tímto pojmem úzce souvisí pojem genius loci - „duch místa“, hodnocení je inerdisciplinární, vysoká estetická a kulturně historická hodnota Šumavy byla významným rozvojovým potenciálem, ideologové virtuální divočiny se snaží na Šumavě „negativním managementem“ vymazat kulturní a historické charakteristiky, ale i přírodní charakteristiky kredit – důvěra, vážnost, u nás dochází k morálnímu propadu ideologů rozporem tvrzení a skutečnosti kriteria ekologické stability – dynamika ekosystémů dle bilance energomateriálových toků, na Šumavě zásadně rozrušena násilně vnucenou disturbancí lesních porostů ideology divočiny krize ekologická – krize životního prostředí nastává na Šumavě v důsledku křivky růstu – vyjadřují kvantitativní populační změny kultura – pěstovaná zemědělská či lesní užitková rostlina nebo plocha jí osetá nebo osázená kulturní dominanta krajiny - dominantní typický znak krajinného rázu, např. člověkem vytvořené objekty, které se zásadní měrou spolupodílejí na jejím obrazu kulturní charakteristika krajinného rázu - dána způsobem využívání krajiny a jejích přírodních zdrojů člověkem a stopami, které v krajině zanechal, např. charakter osídlení, zástavby a jednotlivých staveb, charakter uspořádání pozemků – kultur, aktuální vegetace a charakter úprav vodního režimu (součástí jsou i hodnoty odrážející se ve významných uměleckých dílech, včetně zpětného průmětu těchto děl do psychiky uživatelů krajiny) kutikula – povrchová vrstva organismů labilita ekologická – malá schopnost ekosystému odolávat účinkům rušivých faktorů, typická pro bezzásahovou Šumavu lada – opuštěné zemědělské plochy před sukcesním zalesněním latentní – skrytý, utajený život les – souvislý stromový porost les přirozený – fytocenologicky podobný původnímu lesu na daném stanovišti (potenciální vegetace), vymezovány tři stupně přirozenosti: - les původní (prales) s dřevinnou skladbou a prostorovou strukturou odpovídající stanovištním poměrům - les přírodní, vzniklý přírodními procesy, avšak člověkem v minulosti ovlivněný, zejména toulavou těžbou a pastvou (ne sadbou nebo síjí) - les přírodě blízký má dřevinnou skladbu převážně odpovídající stanovištním poměrům, avšak s jednodušší prostorovou strukturou, s dlouhodobým usměrňováním samovolného vývoje lesní hospodářský soubor – jednotka diferencovaného lesnického hospodaření lesní půdní fond - pozemky, které jsou podle obecně závazného předpisu trvale určeny k plnění funkcí lesa (tj. lesní porosty, ale i pozemky, na kterých byly lesní porosty dočasně odstraněny, pozemky bez lesních porostů sloužící lesnímu hospodářství, pozemky nad horní hranicí dřevinné vegetace s výjimkou pozemků zastavěných a jejich přístupových komunikací) lesní typ – jednotka růstových podmínek lesa lesní vegetační stupeň – lesní vegetační výšková stupňovitost lesnická typologie – typologické jednotky lesních porostů dle klimatických a edafických řad (trofických a vlhkostních podmínek) lignikolní – rostoucí na dřevě, dřevožijný, resp. dřevokazný organismus (na odumírajících a odumřelých dřevinách), obvykle parazitická či saprofytická houba, rozkládající lignin a celulosu, příp. hmyz lignin – podstatná zpevňující složka dřeva (vedle celulózy a hemicelulózy), antioxidační, chrání proti enzymatické

269

degradaci a zlepšující transport vody a živin limitující faktory – omezující výskyt organismu limnofilní – druh, jehož vývoj probíhá ve vodě listnáče – listnaté dřeviny měkké (vrba, topol, olše, lípa, na přechodu k tvrdým je bříza), tvrdé (buk, dub, jasan, jilm) litofyt – organismus na skalním povrchu (lišejníky, řasy, mechorosty) litorál – pobřežní pás vodních ploch lokalita – naleziště, místo na zemském povrchu, obvykle místo výskytu druhu některého společenstva, nerostu apod. lom – místo povrchové těžby horniny či nerostu louka – pozemek porostlý travinami, u něhož hlavní výtěžek je seno (tráva), i když se nahodile spásá nebo je za účelem zúrodnění rozorán lov – ostřel, odchyt nebo lapání zvěře (např. vysoké, černé, pernaté v honitbách) luční porost – společenstva trav, jetelovin, popřípadě některých dalších bylin, která pokrývají půdu v souvislých porostech lužní porosty – dřevinné porosty v zaplavovaném území MAB – Man and Biosphere / Člověk a biosféra, program UNESCO, který vyhlásil biosférické rezervace, zakládané na zachování vyvážené kulturní a přírodní krajiny extenzivně využívané člověkem – na Šumavě žel jen jako „nálepka“, v rámci MŽP ČR dokonce bez legislativní opory makroelemty – hlavní biogenní prvky makrofyt – rostliny viditelné pouhým okem, vyšší cévnaté rostliny a mechy makroklima – klima podbních pásů a kontinentů malakocenóza – společenství měkkýšů management – soubor přístupů, principů, metod a péče o krajinu, u zvlášť chráněných území je potřené jeho racionální stanovení meandr – zakřivenost vodního toku v rovinatém terénu medovice – sladké výkaly mšic a hmyzu sajícího na rostlinách, potrava mravenců a včel mechanická stabilita porostů – vyjádřená poměrem výšky a výčetního průměru kmene (ve výšce 1,3 m): nad 100 – labilní, 80-100 – stabilní, pod 80 – velmi stabilní, hlubší nízko zavětvená koruna zvyšuje stabilitu mechorosty – skupina zelených výtrusných rostlin, mechů a játrovek bez vyvinutých vodivých pletiv meristém – dělivé pletivo metapopulace – soubor místních populací druhu mezofyt – rostliny vlhkých a čerstvých půd mezoklima – podnebí oblasti migrace – stěhování, přesun živočichů za potravou či plozením migrační trasa – trasa stěhování živočichů mikroklima – klima přízemního prostoru mineralizace – rozklad humusu na minerální složky, vodu a oxid uhličitý minerály - nerosty míra dochovanosti krajinného rázu - dána poměrem typických znaků dané oblasti k typickým znakům dochovaným v daném místě místní komunita – společenství lidí žijících v místě, obci čí územní jednotce místo krajinného rázu – část krajiny, stejnorodá z hlediska přírodních, kulturních a historických charakteristik a výskytu estetických hodnot, které odlišují místo od okolí, prostory s jasně určeným individuálním charakterem, zpravidla o velikosti desítek až stovek hektarů s relativní stejnorodostí charakteristik a hodnot místa činí z místa krajinného rázu prostorový rámec společných opatření krajinného rázu mixotrofní – druh kombinující autotrofní výživu s příjmem organických zdrojů (N,C aj.) mokřad – podmáčená rovinatá plocha, bažina monitoring – sledování nějakého objektu, např. výskytu chráněného taxonu monofág – druh výživou vázaný na jednoho „hostitele“ monokultura – kulturní monocenóza montánní – horský vegetační stupeň mortalita – úmrtnost mycelium – soubor hyf (podhoubí hub) mykologie – nauka o houbách mykorhiza – symbiotické soužití houby - houbových hyf a kořene zelených rostlin (dřevin či bylin, arbuskurální cca z 80 %), v nenarušených přírodních ekosystémech nejčastěji ektotrofní – vnější, příp. endotrofní – vnitřní mýtina – paseka MŽP ČR – ministerstvo životního prostředí ČR nálet – přirozené (samovolné) zalesnění, vzniklé náletem semen lesních dřevin naleziště – místo výskytu natalita - porodnost

270

národní park (NP) - rozsáhlé území, jedinečné v národním či mezinárodním měřítku, jehož značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný vědecký a výchovný význam národní přírodní památka (NPP) - přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk stejně jako přírodní památka národní přírodní rezervace (NPR) - menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku Natura 2000 – evropská síť zvláštních oblastí ochrany přírody – evropsky významné lokality (EVL) a ptačí oblasti (PO) neofyt – nepůvodní druh, zavlečený a adaptovaný v novověku (16.-21. stol.) nepůvodní – zavlečený a adaptovaný - adp– nepůvodní, zavlečený, adventivní a adaptovaný - nat – naturalizovaný (naturalized), zapojující se do původních společenstev - arch – archeofyt (nepůvodní, adaptovaný do konce 15. st.) - neo – neofyt (nepůvodní, adaptovaný v novověku od 16. st.) - syn – synantropní (adventivní), doprovázející člověka - cas – náhodný, příležitostný (casual) výskyt - cult - kulturně pěstovaný (cultivated) - intr – introdukovaný, zavedený do pěstování - sec – sekundární, druhotný výskyt (secundary), zplanělý, občasný utečenec z pěstování (např. ze zahrad – okrasně, léčivka, potravina či z polí) NIMBI syndrom (Not In Back Yard) – odpor vůči projektům s předpokládanými negativními vlivy v blízkosti bydliště občana nitrofilní – druh lokalit s vysokým obsahem dusíku niva – údolí vodního toku utvářené povodňovými průtoky, obvykle s travními porosty nodus – uzlina na rostlině oblast krajinného rázu - území se stejným či velmi podobným souborem typických znaků, odrážejících jeho stav a vývoj, přičemž soubor typických znaků oblasti krajinného rázu je určen jejími charakteristikami, zejména přírodními, kulturními a historickými oblastní plán rozvoje lesa – lesnický plánovací dokument, specifikuje i kategorie lesa (hospodářský, ochranný, zvláštního určení) obnova lesa – přirozená nebo umělá obnova venkova – dlouhodobý směr agrární politiky států EU, směřující na vyvážený rozvoj venkovských sídel, krajiny a venkovského regionu obnovitelné zdroje energie – přirozeně se obnovující obyvatelstvo (populace) – soubor všech osob žijících na určitém území v určité době a mající společné náboženství, mateřský jazyk, převládající druh ekonomické aktivity, tradici a kulturu oceanita – klimatické projevy oceánu oddenek – podzemní stonek odtokové poměry – souhrn přírodních i uměle vytvořených podmínek, ze kterých dochází k odtoku vody z povodí ochrana druhů – morálně, eticky a prakticky motivovaná snaha o zachování druhového bohatství, ideology divočiny potlačena při preferenci ochrany několika druhů sloužících k vyhnání obyvatel (tetřev) , in situ (v domovině, ex situ – v náhradní domovině) ochrana krajiny - byla v současnosti zatracena ideology virtuální divočiny ochrana lesa – ochrana lesních porostů, byla v současnosti zatracena ideology virtuální divočiny ochrana přírody – snaha z celospolečenských důvodů (hospodářských, kulturních i vědeckých) trvale zachovat přírodně cenné krajiny a jejich částí, např. zřizováním chráněných celků, zejména s vysokou ekologickou diverzitou (uskutečňovanou konzervativní ochranou dochází však k rychlé ztrátě biodiverzity, která je často vázána na tradiční extenzivní využívání ploch, např. TTP či eskosystémovou asistenční pomoc k zajištění vhodné porostní struktury lesních porostů , byla v současnosti zatracena ideology virtuální divočiny ochrana životního prostředí – činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí člověka (vzduch, voda, půd, potravní řetězec, krajina a příroda (biota) samotná) oligotrofní – živinami chudé stanoviště oligosaprobní – druh čistých vod s nízkým obsahem organických látek omnivorové - všežravci ontogeneze – individuální vývoj jedince oportunisté – jedinci využívající příležitostí a nabídek optimalizace – výběr nejvhodnější varianty, např. optimalizace pozemků – vytvoření optimálního

271

tvaru, velikosti a způsobu konkrétního využití pozemku při respektování ochrany krajiny, bioty, vody a půdy optimum – ekologicky nejpříznivější rozsah působnosti činitele prostředí na druh organozem – rašeliništní půda ornitologie – nauka o ptácích ostrovní populace – odtržená od ostatní krajinné populace output – výstup památný strom – s vyhlášenou ochranou orgánu ochrany přírody pandemie – epidemické onemocnění parazit – cizopasník, výživou vázaný na hostitele, obvykle nezelený pastvina – travní porost využívaný pro pastvu skotu či ovcí, zabraňuje lesní sukcesi péče o krajinu – znevážena výrobou virtuální divočiny péče o životní prostředí - znevážena výrobou virtuální divočiny pedologie – půdoznalství PEEN – Pan-European Ecological Nettwork, Celoevropská ekologická síť, není součástí legislativy EU, řada zemí s ní nesouhlasí, neboť byla budována shora a nerespektovala různorodost místních podmínek, u nás zahrnuje zatím cca 28 % území pěstování lesa - znevážena výrobou virtuální divočiny pH – veličina charakterizující kyselost či zásaditost pinka – vodní plocha v hornicky odtěžené prohlubni pionýrský druh – druk, který prvořadě osidluje plochu či areál plán péče – směrnice pro hospodaření v chráněných územích (v současnosti se zpracovává pro NP a CHKO Šumava) plankton – mikroskopické vodní společenstvo vznášející se ve vodě plantáž – plocha intenzivně pěstovaných rostlin plodina – kulturně pěstovaná rostlina PO – ptačí oblast (součást evropské sítě Natutra) početnost – množství (abundance) jedince určitého druhu podnebí – klima, dlouhodobý stav počasí podsadba (lesnická) – umělá obnova pod slonou staršího porostu podzolizace – vyluhování rozpustných látek (živin) ze svrchních vrstev půdy poldr (polder) – prostor pro zaplavení (u moře dříve zaplavený) poloparazit – asimilující zelená rostlina částečně výživou vázaná na hostitele (např. Viscum) polutant – znečišťující látka polyfág – druh mající širokou potravní vazbu polymorfní - mnohotvářný populace – soubor jedinců stejného druhu, nacházející se v určitém čase na určitém místě populační dynamika – změny populace v čase populační hustota – počet jedinců druhu na jednotku plochy potenciální přirozená vegetace – vychází z kvalit stanoviště a sděluje, která by se v území bez vlivu člověka (avšak bez běžných stresových faktorů) porost – rostlinné společenstvo postagrární lada – opuštěná zemědělská půda v první fázi sukcese směřující k lesu postglaciál – období po poslední době ledové poškození lesních porostů – narušení zdravého vývoje lesních dřevin s následným zhoršením jejich přirozených funkcí, „naordinovaná“ ideology výroby virtuální divočiny povodeň – vybřežení vodních toků při přívalových deštích, ohrožení povodněmi vzrostlo díky snížení retence vody na Šumavě při výrobě virtuální divočiny povodí – část zemského povrchu, odkud voda odtéká do sledovaného profilu vodního útvaru, přičemž rozvodnice tvoří hranici mezi sousedními povodími pozemek – parcela vymezená v katastru nemovitostí pozemkové úpravy – jednoduché sledují upřesnění pozemků a jejich vlastníků, komplexní (KPÚ) zajišťují dohodnuté hospodářsko-technické úpravy pozemků, řešící veřejné, obecní a soukromé zájmy požár – podle ortodoxních hlasatelů bezzásahovosti (a hlubinné ekologie) je významným disturbančním prostředkem výroby přírodní divočiny i z kulturních ekosystémů – tuto ideologickou zhoubnost můžeme sledovat např. v unikátních ekosystémech Tasmánie, ale i v kulturních osídlených územích jižní Austrálie (národní smutek byl při rozsáhlém požáru Yellowstonského NP, kde však nebylo osídlení a jednalo se přírodní biotopy či Řesku, Coloradu aj, kde nikdy nedošlo k vytvoření „lepších“ biotopů, ale řada cenných druhů byla oslabena nebo vyhubena prales – lesní ekosystém klimaxového charakteru, přírodní les s původním společenstvem s původní skladbou dřevin, s přirozeně věkově rozvrstveným porostem a s původní faunou, nedotčený lidskými zásahy, pralesová torza na Šumavě převážně zlikvidovaná naoktrojovanou výrobou virtuální divočiny na počátku 21. století (chráněný kůrovec přednostně napadá nejstarší porosty)

272

predátor – dravec, kořistník (obvykle s dobrým zrakem, sluchem, čichem, rychlými pohyby, silnými zuby, kusadly nebo uchvacovacím aparátem), který loví kořist a okamžitě ji usmrcuje. Populační hustota predátora a kořisti jsou na sobě úzce závislé, klesá-li početnost kořisti, klesá početnost predátora pramen – vývěr podzemní vody predátor – dravec preference – zvýhodnění prevence – předcházení neblahým jevům, znevážena ideology bezzásahovosti princip předběžné opatrnosti – zásada, podle které nedostatek plného vědeckého důkazu nesmí být na ukážku úsilí (aktivit) na ochranu dotčené ohrožené části prostředí, pokud jasně nebo zřetelně hrozí nebezpečí jejího poškození činností člověka (MŽP v případě ideologie „výroby divočiny na Šumavě ji však nerespektuje i přes rozsáhlé škody a zásadní narušení trvalé udržitelnosti) producent – vyrábí hmotu, v přírodě asimilací organickou hmotu prognóza – předpověď o stavu objektivní reality za určitých podmínek a za daný časový interval, na základě minulých a současných zjištěných parametrů prostředí – soubor činitelů a podmínek působících na organismy provenience – zeměpisný původ příroda – reálný svět v okolí lidí přírodní charakteristika krajinného rázu - zahrnuje vlastnosti krajiny určené jak trvalými přírodními podmínkami (především geologické, geomorfologické, klimatické a biogeografické poměry), tak aktuálním stavem ekosystémů. Přírodní charakteristiku tvoří především specifický typ reliéfu v rámci určitého bioregionu a specifická kombinace potenciálních ekosystémů, odrážející základní vlastnosti prostředí, mj. klimatu. Pro celou ČR jsou typizovány v mapách tzv. biochor v měřítku 1:50 000 (Culek a kol., 1998). Součástí přírodní charakteristiky je též aktuální stav ekosystémů, který do značné míry informuje o způsobu využívání krajiny, přičemž se stává přechodem mezi přírodní a kulturní charakteristikou. Je dána přírodními podmínkami, přičemž rozhodující jsou zejména ty přírodní podmínky, které se bezprostředně projevují v obraze dané krajiny a tvoří část typických znaků daného krajinného rázu. Významné jsou i ty, které rozhodující měrou ovlivňují využitelnost přírodních zdrojů v území a tvoří tedy rámce pro dlouhodobé využívání krajiny člověkem. přírodní a estetická hodnota krajiny - průmět typických znaků a jejich typických kombinací do kladných a záporných hodnot, které je hodnotící subjekt schopen „vyčíst“ ze smyslově postižitelných (převážně vizuálních) charakteristik daného místa krajinného rázu, přičemž obě hodnoty jsou výsledkem obsahového hodnocení všech charakteristik krajinného rázu přírodní krajina – krajinný útvar, který se vytváří působením přírodních, abiotických i biotických krajinotvorných procesů bez ovlivnění antropogenními faktory nebo jen s jejich minimálním působením přírodní památka - přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, který vedle přírody formoval svou činností člověk přírodní procesy – hlasatelé bezzásahovosti ideologicky požadují nejen jejich prioritní existenci, ale i zamezení asistenčním ekosystémovým intervencím a to v kulturních biotopech (NP a CHKO Šumava) přírodní rezervace - menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast přírodní zdroj - část živé nebo neživé přírody, kterou člověk využívá nebo může využívat k uspokojení svých potřeb, přičemž obnovitelné přírodní zdroje mají schopnost se při postupném spotřebovávání částečně nebo úplně obnovovat, a to samy, nebo za přispění člověka, neobnovitelné přírodní zdroje spotřebováváním zanikají psamofilní – pískomilný psychrofilní – studenomilný ptačí oblast (PO) – součást sítě Natura, dle 79/409EHS a 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků půda – základní složka životního prostředí, těžce obnovitelný zdroj (vznik 1 cm cca 100 let dle lokalit), základní ohrožení erozí, acidifikací, dehumifikací, kontaminací, kompakcí a záborem půdní druh – skupin půd s typickou texturou (zrnitostí – podíl jílovitých složek pod 0,01 mm do 10 % písčité, 10-20 % hlinitopísčité, 20-30 % hlinitopísčité, 30-45 % hlinité, 45-60% 60-75% jílovité, nad 70% jíl), jež ovlivňuje vodní a vzdušný režim, půdotvorné procesy a chemické a biologické vlastnosti půdní prostředí – vytvářejí půdy spolu s edafonem, podílem vzduchu a vody půdní typ – skupina půd charakterizovaná obdobnými morfologickými i analytickými znaky a obdobným půdotvorným vývojem radiace – záření radiální - paprsčitý rašeliniště – ekosystém se značnou produkcí rostlinné biomasy z rašeliníků na vlhkém, anaerobním, živinami chudém stanovišti, proto, vzhledem k nepříznivým podmínkám pro dekompozitory, dochází jen k velmi omezenému rozkladu a tvorbě rašeliny; mnohdy však díky předchozí těžbě se vytváří bohatší rašeliništní lokality, obvykle obohacené vodní plochou

273

recentní – druh pozůstalý v území z původně rozsáhlejšího území recipient – příjemce (přijímač), do něhož zaústěny přítoky (ve vodním hospodářství) reducent – druh rozkládající organické látky / hmoty na jednotlivé složky refugium – útočiště, lokalita endemitu, místo na kterém se zachoval druh z předchozího období regionální ÚSES - síť skladebných částí, které reprezentují celou škálu typů biochor v daném biogeografickém regionu registrovaný významný krajinný prvek - ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky významný segment krajiny, který utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability a je registrován orgánem ochrany přírody reliéf – hlavní nositel ukazatelů prostoru a polohy, potřebných k interpretaci prostorových vztahů v krajině, přibližné místní výškové typy reliéfu (cca m n.m.): - nížinný (planární) do 300 m, ze zpevněných nebo málo zpevněných sedimentů, uložených horizontálně nebo subhorizontálně, které mají měkký reliéf s relativní výškovou členitostí do 75 m - pahorkatinný (kolinní) 300 – 500 (550) m - vrchovinný / podhůří (submontánní) 500 (550) – 800 (750) m - hory (montánní) 800 (750) – 1300 m - subalpinský nad 1300 m relikt – pozůstatek z původně širšího souvislého rozšíření (např. glaciální) remízek – křovinatý lesík (malá skupina dřevin) v polích, sloužící k úkrytu drobné zvěře a estetickému vzhledu krajiny; skupinová vegetace renaturace – obvykle samovolná obnova přírodních funkcí a tvarů repatriace – obnova původního druhu v území restrikce - omezení retence vody - přirozené nebo umělé zadržení vody v krajině retenční schopnost – schopnost reliéfu a vegetačního krytu zadržovat vodu (půdně-fyzikálních charakteristik, vodní toky, vodní nádrže, poldry revitalizace (renaturalizace) - soubor opatření na obnovení přírodě blízké struktury životadárných vazeb a procesu v určité části nebo složce krajiny, nevhodně pozměněné lidskou činností, např. u vodních toků či ploch rezervace – menší chráněné území rheofilní – druh žijící v tekoucí vodě rozbor udržitelného rozvoje území – součást územně plánovací dokumentace, který však není u nás v praxi implementován na chráněná území, zejména ve vazbě na sociální a ekonomické dopady rozptyl – rozšiřování organismů (migrací, větrem, vodou, živočichy, lidmi aj.) rozptýlená trvalá zeleň – jednotlivé stromy a keře rostoucí na nelesních pozemcích rozvodí – část krajiny, jejíž geomorfologie vytváří rozhraní mezi dvěma povodími (např. velké rozvodí Baltského / Severního moře a Černého moře, resp. Labe a Dunaje na Šumavě) rozvoj venkova a multifunkčního zemědělství – strategie operačního programu založená na udržitelném rozvoji a zachování kulturního stavu krajiny států EU (v ČR je popírán ideologií výroby virtuální divočiny ze zkulturněných biotopů na Šumavě) ruderální – stanoviště ovlivněná lidskou činností, zejména vyhnojená, taxon spontánně se vyvíjející na antropogenně ovlivněných rumištních stanovištích saprofyt – hniložijný nezelený organismus rostoucí na odumírajících a odumřelých organismech, účastní se rozkladu celulózy ve dřevě charakteristickým rozpadem: kostkovaná červená hniloba, bílá vláknitá hniloba aj. saproparazit – fakultativní houbový parazit sediment - usazenina segetální – plevelový druh vyskytující se na pravidelně obhospodařovaných antropogenních stanovištích slanisko – půdní stanoviště se zvýšenou koncentrací solí SLT – soubor lesních typů smrčina – rostlinné společenstvo s převládajícím smrkem, většinou bez příměsí dalších dřevin, monokultura s výškově nečleněným porostem sorpce – schopnost látek přijímat a poutat ionty soubor lesních typů – diferencované stanovištní jednotky lesa soustava Natura – vymezená v EU: evropsky významné lokality a ptačí oblasti soustava Smaragd – vymezená v EU pro cílové druhy spojitost – konektivita, topologická propojení krajiny společenstvo – soubor populací na určitém místě (komunita) společná zařízení při KPÚ – technická, půdoochranná, vodohospodářská a biologická (např. cesty, poldry) stabilita ekosystému – vyváženost vztahů v ekosystému stanoviště – místo, na němž se rostlina nebo společenstvo vyskytuje a vyhovuje jí kombinace životních podmínek stařina – odumřelá, stojící rostlinná biomasa bylinného patra stenotopní – druh s malou plochou rozšíření, obvykle na speciálních stanovištích step – travinný ekosystém mírného pásma, druhotná je označována jako kulturní step

274

stepping stones – přesunové záchytné plošky organismů („nášlapné kameny“) stélka – tělo nižších rostlin (bakterie, řasy, houby) nerozlišené v kořen, stonek a listy stratifikace – zvrstvení stres – nadměrná zátěž organismu, vlivy omezující schopnost a úspěšného množení organismu v lokalitě strom – dřevina s kmenem a korunou stromové třídy (socio-ekologické dle Kraft-Konšelovy klasifikace): - 1. předrůstové - 2. úrovňové a) hlavní, b) vedlejší - 3. vzrůstové ustupující - 4. zastíněné živataschopné - 5. hynoucí a uhynulé stupeň ochrany krajinného rázu je dán kombinací míry dochovanosti krajinného rázu (včetně náročnosti obnovy typických znaků nedochovaných) a vhodností jeho ochrany z hlediska ostatních dlouhodobých zájmů společnosti; je základním nástrojem diferencované ochrany krajinného rázu submontánní - podhorský sukcese – sled změn druhového složení bioty v určité lokalitě, který vede k záměně jednoho ekosystému druhým a končí v klimaxu (v podmínkách ČR lesní společenstvo) symbióza – vzájemně výhodné soužití organismů synantropizace – pronikání organismů do lidských sídel synantropní – doprovázející člověka synekologie – zkoumá vztahy mezi společenstvy a prostředím, na Šumavě nedostatečně sledovaná synergie – zvýšený efekt působností dalšího činitele systém – je soustava věcí nebo myšlenek, pojmů apod. jednotně uspořádaná podle určitého hlediska tajga – severský jehličnatý les, který by ideologové divočiny chtěli bezzásahovostí vyrobit na Šumavě taxon – klasifikační jednotka organismů, obvykle druh temperátní – oblast středních zeměpisných šířek s mírným podnebím a střídáním 4 ročních období terestrický – pozemní, rostoucí na zemi teritorium – oblast rozšíření druhu torfofil – druh vázaný na rašeliniště toxicita – schopnost nebezpečné látky způsobovat poškození živých tkání („jedovatost“) transpirace – vývoj vody z povrchu rostlin trofie – úživnost stanoviště pro rostliny trvalý travní porost (TTP) – louka, pastvina, grassland trvale udržitelný vývoj společnosti - vývoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů, podle pojetí EU nutná udržitelnost nejen environmentální, ale i ekonomická a sociální (MŽP v případě ideologické „výroby virtuální divočiny“ na Šumavě pomocí disturbancí zásadně likviduje ekonomickou, sociální i environmentální udržitelnost) TTP – trvalý travní porost TTP – trvalá typologická plocha tundra – arktické společenstvo nízkých keřů, rašelinišť a vřesovišť turismus – sdružená turistika a cestovní ruch turbulence - vířivost turistika – činnosti spojené s pohybem a pobytem v přírodě tvorba krajiny - činnost vlastníků a nájemců pozemků směřující ke zlepšování stav dochovaného přírodního a krajinného prostředí za účelem zachování druhového bohatství přírody a udržení systému ekologické stability typické znaky krajinného rázu jsou jednotlivé, člověkem v krajině smyslově přímo i zprostředkovaně vnímané charakteristiky krajiny, které spoluvytvářejí její obraz a určitý prostor pro člověka identifikují. Soubor těchto typických znaků dané krajiny vytváří její ráz. Typické znaky je účelné dělit na dominantní, hlavní a doprovodné. udržitelný rozvoj – dle EU environmentální, sociální a ekonomický údolní niva – biotop údolí vodních toků zásadně ovlivňovaný dynamikou hydrogeologických poměrů toku, např. hladina spodní vody, záplavy Úmluva o biodiverzitě – Convention on Biological Diversity ÚPD – územně plánovací dokumentace územní plán – základní dokument udržitelného rozvoje území územní plánování – komplexní plánování využití území při respektování veřejných zájmů a udržitelného vývoje územní systém ekologické stability (ÚSES) - vzájemně propojený soubor přírodně blízkých ekosystémů, které napomáhají udržet přírodní rovnováhu; členěný na biocentra a biokoridory, v úrovni místní, regionální a nadregionální (ten však není právně vymezen a odsouhlasen), přičemž ÚSES vzhledem k jejímu neprojednání a neodsouhlasení je

275

nejproblémovější složkou ÚDP (mnohdy naoktrojován) oproti ostatním částem ÚPD vegetace – soubor rostlinných společenstev určitého území formovaná určitými stanovištními podmínkami, např. Šumavy vegetační doba – obvyklá doba po níž rostlina roste (v závislosti na klimatických podmínkách) vegetační kryt (pokryv) – souvislý rostlinný porost půdy vegetační stupňovitost - souvislost sledu rozdílů vegetace se sledem rozdílů výškového a expozičního klimatu, kde - trofické řady – vyjadřují kyselost půdy a její zásobení živinami - hydrické řady – postihují rozdíly ve vlhkostním režimu stanovišť vláhové dotace v průměrných ročních úhrnů srážek bývají členěny: - aridní do 200 mm - semiaridní 200-350 mm - suchá 350-600 mm (v ČR v oblastech tzv. dešťového stínu) - subhumidní 600-1000 mm (převážná část ČR) - humidní 1000-1600 mm (v ČR horské oblasti) - hyperhumidní nad 1600 mm vegetační stupně – typologické jednotky vyjadřující charakter vegetace dle výškového a expozičního klimatu (v závislosti na výškovém teplotním gradientu a ekologické valenci jednotlivých dřevin), v ČR mají rámcové vymezení: 1. dubový, nížiny a pahorkatiny termofytika do 300 m n.m. 2. buko-dubový, termofytikum do 400 m n.m. 3. dubo-bukový, mezofytikum, pahorkatiny 300 – 500 m n.m. 4.a. bukový, 4.b. dubo-jehličnatý (sušší varianta), mezofytikum, vrchoviny a hornatiny 400 – 700 m n.m. 5. jedlobukový, oreofytikum, 600 – 900 m 6. smrko-jedlo-bukový, 900 – 1100 m 7. smrkový, nad 1150 m 8. klečový, nad 1300 m 9. alpinský, nad hranicí lesa Pro srovnání je možno uvést rámcové výškové členění Středozemí: - litorál 0 – 100 m - nížina 100 – 600 m - podhůří 600 – 800 m - hory 800 – 1600 m - subalpinské 1600 – 2000 m - alpinský 2000 – 3500 m vegetativní množení – pomocí vegetativních orgánů veřejný zájem – společenský zájem příslušníků občanské komunity na níž se demokraticky shodli, přičemž ho lze měřit dlouhodobou udržitelností vývoje společnosti (na Šumavě je to zřejmě znepřístupnění většiny území k údajnému nenarušování 100-200 ks ustupujícího severského ptáka tetřeva (navíc doplňovaného z chovu), jež dle výkladu MŽP ČR je větší, než zpřístupnění pro 10 mil. obyvatel a další zahraniční návštěvníky VKP – významný krajinný prvek dle legislativy MŽP ČR vodárenská nádrž – velká technická vodohospodářsky významná vodní zdrž, seznam uvádí vyhl. č. 137/1999 Sb. vodní tok – povrchové vody tekoucí vlastním spádem přirozeným korytem, někdy meandrujícím, příp. vytvářejícím slepá ramena, někdy uměle upravovaným; vyhl. č. 470/2001 Sb. uvádí seznam tzv. významných vodních toků vody – povrchové se přirozeně vyskytují na zemském povrchu, podzemní – přirozeně se vyskytují pod zemským povrchem v pásmu nasycení půdního a horninového prostředí vrchoviště – rašeliniště napájené dešťovou vodou, příp. vývěry kyselých podzemních vod, jehož povrch se růstem rašeliníku zvyšuje využití území – využití pro konkrétní funkci vývojová linie (lineage) – přímé potomstvo určitého předka významný krajinný prvek (VKP) - je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky významný segment krajiny, který utváří její typický vzhled nebo přispívá k udržení její stability, tedy ze zákona to jsou všechny lesy (byť se jedná o monokulturní smrkové „plantáže“), rašeliniště, vodní toky, rybníky (třebas eutrofizované), jezera a údolní nivy a také jiné části krajiny, zaregistruje-li je orgán ochrany přírody (všechny by však měly být projednané a odsouhlasené, tedy VKP vymezené zákonem by se měly přehodnotit) WWF - World Wildlife Found / Světový fond pro ochranu přírody xerofyt – druh či společenstvo suchých stanovišť xerofilní – druh či společenstvo upřednostňující suchá stanoviště xerotermní – druh suchých a teplých stanovišť xylofág – houba či hmyz žijící z dřevní hmoty základní krajinářský celek - individuální krajinný prostor vymezený pohledovými bariérami, který je uvnitř sebe

276

pohledově spojitý z většiny pozorovacích stanovišť. Jeho velikost se obvykle pohybuje od 1 do 100 ha, přičemž by neměl být delší než 2 km Jeho typické znaky vnímané zblízka, např. vnitřní prostředí lesa, či louka obklopená lesem, vytvářejí krajinný exteriér. U polootevřených a otevřených základních krajinářských celků s výhledy se často v pohledově identifikovatelné vzdálenosti objevují další části krajiny, např. protilehlé svahy, které, ač prostorově oddělené, tvoří součást základních krajinářských celků. zatopená jáma např. po těžbě nerostných surovin – může se stát vyhledávaným biotopem řady chráněných organismů, zejména na Šumavě, kde je nedostatek vodních ploch zelená infrastruktura – zatím nedostatečně zajišťované prvky v ÚPD, kde veřejná infrastruktura sleduje dopravní a technickou infrastrukturu, obtížně podařilo propašovat využití krajiny, resp. nezastavěných ploch zemědělský půdní fond (ZPF) - tvořen zemědělskou půdou (tj. orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty), půdou dočasně neobdělávanou, rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělskou půdou potřebnou k zajišťování zemědělské výroby zranitelnost – je funkcí citlivosti a přizpůsobení se situaci (resp. hazardu), např. změně prostředí vzniklé bezzásahovostí - na Šumavě ukončuje svoji existenci řada organismů postižených stresovými a sukcesními faktory zranitelnost půd – vyjadřuje ekologickou odolnost vůči zátěžovým degradačním procesům (ovlivnění úrodnosti, příp. i potravního řetězce) zvláště chráněné území (ZCHÚ) - území přírodovědecky či esteticky, velmi významná nebo jedinečná; zahrnuje národní park, chráněná krajinná oblast, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památka, přírodní památka životní prostředí (ŽP) - vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje, takže jeho složkami jsou ovzduší, voda, půda a horninové prostředí, vegetace a živočišné organismy, ekosystémy, objekty, komunikace, energie - na Šumavě se životní prostředí pro člověka zcela upozadilo a jen „pro forma“ ke zlepšení image se o něm verbálně hovoří (v poslední době zejména omezenými „střípky“ pro návštěvníky: pozorovací obůrky, bivakoviště, placené výlety s průvodcem v IX-X do několika zakázaných lokalit prostřednictvím rezervačního systému, v počtu 5-12 osob), ve středohorách Šumavy je normální, běžný přístup na horské hřebeny na hranicích s NP Bavorský les je prakticky výjimečný.

L. VÝBĚR LITERATURY – dodatky k I. dílu Anděl P., Mináriková T., Andreas P. (eds.): Ochrana průchodnosti krajiny pro velké savce, Evernia Liberec 2010 Anděl P. a kol.: Průchodnost silnic a dálnic pro volně žijící živočichy (metodická příručka), Evernia Liberec 2011 Anděra M. & Červený J.: Červený seznam savců ČR (The Red List of mammals of the Czech Republic) – Příroda 22: 121-129, Praha 2003 Anděra M., Gaisler J.: Savci České republiky, Academia Praha 2012 Andreska J.: Případová studie Historie lesů a lesního hospodaření v ČR, Praha 2011 Antonín V., Biberová Z.: Chráněné houby ČR, MŽP ČR / EkoCentrum Brno 1995 Baruš V. (edit.): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů 2 – Kruhoústí, ryby, obojživelníci, plazi, savci, SZN Praha 1989 Bárta M., Kovář M.: Kolaps a regenerace: cesty civilizací a kultur, Filozofická fakulta UK v Praze, Praha Academia 2011, ISBN 978-80-200-2036-9 Bastl M. et al: Central European pine bogs change along an altidutinal gradient (Změny středoevropských rašelinišť s borovicí blatkou a jejími kříženci podél gradientu nadmořské výšky), Preslia Vol. 80 No. 4, 349363, 2008 Batoušek P., Kežlínek Z.: Kruštíky České republiky, ČSOP ZO Hořepník v Prostějově, 2012 Bauman H., Kűnkele S., Lorenz R.: Orchideje Evropy a přilehlých oblastí, Academia Praha 2009 Beranová M. & Kubačák A.: Dějiny zemědělství v Čechách a na Moravě, Libri Praha 2010 Berman E. a kol.. Sedm kroků k zapojení veřejnosti, průvodce participačním procesem, Agora central Europe. Petra Rezka 12, Praha 2002 Bělín V.: Motýli České a Slovenské republiky aktivní ve dne, Kabourek Zlín 1999 Binka B.: Analýza hlubinné ekologie, Masarykova univerzita Brno 2008, ISBN 978-80-210-4548-4 Boháč J. & Matějíček J.: Biodiverzita drabčíkovitých brouků Šumavy – současný stav, ohrožené druhy a jejich biotopy, In: Aktuality šumavského výzkumu II, p. 218-220, Ústav ekologie krajiny AV ČR České Budějovice 2004 Boháč J.: Biodiverzita a udržitelný rozvoj Šumavy, ÚEK AV ČR České Budějovice 2003 Bouchner M.: Kapesní atlas ptáků, SPN Praha 1975 Bouchner M., Procházka P.: Ptáci bez hranic, Granit Praha 1997 Brůchová T. a kol.: Horská synagoga Hartmanice – průvodce expozicí, 2. vyd., Herausgeber Grafia s.r.o. Plzeň 2012 Buchar J., Ducháč V., Hůrka K., Lellák J.: Klíč k určování bezobratlých, Scientia Praha 1995

277

Bukáček R.: Obecná odborná metodika hodnocení krajinného rázu, ČZU Praha, MŽP ČR 2011 Bufková I., Prach K. & Bastl M.: Relationships between vegetation and environment within the montane floodplain of the upper Vltava River (Šumava National Park, Czech Republic). - Silva Gabreta, Suppl. 2:1-78, Praha 2005 Bufková I.: Revitalizace šumavských rašelinišť, In: Zprávy ČBS . Materiály 21: 181-191, Praha 2006 Bufková I.: Případová studie Revitalizace rašelinišť na Šumavě, Praha 2011 Burnie D. (ed.): Zvíře, DK / Euromedia Group – Knižní klub Praha 2002 Burton R.: Planeta zvířat, Nakladatelský dům OP Praha 1996 Buttler K.P.: Orchideje – planě rostoucí druhy a poddruhy Evropy, Přední Asie a severní Afriky, Ikar Praha 2000 Cílek V.: Geologická rozmanitost Čech, Vesmír 79, 95, 2002/2

Cílek V., Ložek V. a kol.: Obraz krajiny – Pohled se středních Čech, Dokořán Praha 2011 Cingroš S.: Šumava bez pout, Obnova venkovského osídlení, Územní plánování a urbanismus 5-6/1990 Coufalová I. (ed.): Identita versus integrita II – spolužití Čechů, Němců a Židů v oblasti Šumavy a Českého lesa (Sborník mezin. konference), Herausgeber Grafia Plzeň 2007 Čermák J.: Živý a mrtvý les – voda, kůrovec na Šumavě, sborník konference Národní park Šumava – produkt nebo oběť doby? Senát parlamentu ČR, nakladatelství Fortuna, Ostrovní 30, Praha 2012 Čermák J.: Živý a mrtvý les – voda a kůrovec na Šumavě. Sborník celostátní konference „Šumava 2011 – bod zlomu – Záchrana krajiny a zelených lesů Šumavy“. Modrava 26.-27. X. 2011, Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk a Státní fond životního prostředí Praha; 12-16 Černý A.: Parazitické dřevokazné houby, SZN Praha 1989 Červenka M. a kol.: Kl´uč na určovanie výtrusných rastlin I-III, SPN Bratislava 1970-74, Čihař J., Kovanda M.: Horské rostliny ve fotografii, SZN Praha 1983 Danihelka J., Chrtek J., jr., Kaplan Z.: Checklist of vascular plants of the Czech Republic (Seznam cévnatých rostlin ČR), Preslia 84: 647-811, 2012 David D., David P., Ludvík P., Soukup V.: Česko všemi smysly – Šumava, S&D Praha 2011 Deloire Ch., Dubois Ch.: Circus politicus, Rubato Praha 2013 Dětínský R.: Využití epifytických lišejníků pro bioindikaci znečištění ovzduší na Šumavě, Silva Gabreta 7/1996 Dítě D., Eliáš P., Hrčka D.: Horské rostliny, Mladá Fronta Praha 2010 Dohnal T. a kol.: Krajina Národního parku Šumava, Státní fond životního prostředí, Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk 2011 Dohnal V. a kol.: Rajonizace cestovního ruchu, Terplan Praha 1981 Dostál J.: Květena ČSR I,II, Praha 1948, 1950 Dostál J.: Klíč k úplné květeně ČSR, Praha 1958 Dostál J.: Nová květena ČSSR, Academia Praha 1989 Duda J. & Váňa J.: Verzeichnis der tschechoslowakischen Lebermoose vom Stand 1974 (Soupis československých játrovek – stav k r. 1974) – Preslia 46: 300-309, Praha 1974 Dungel J., Hudec K.: Atlas ptáků České a Slovenské republiky, Academia Praha 2001 Dungel J. an kol.: Džungle uprostřed bažin, Extra Poblishing Brno 2013 Dvořák J.: Putování krajinou Schwarzenberského plavebního kanálu, In: Krajina jako historické jeviště, Historický ústav Praha 2012 Dvořák L.: Některé aspekty zimování motýlů (Lepidoptera) v podzemních prostorách v oblasti Šumavy, Silva Gabreta 2/1998 Dvořák L.: Šumava, léto a motýli, In: Šumava – léto 2003 Dvořák L., Hlaváč J.Č.: Nástin rozšíření vybraných ruderálních a synantropních druhů plžů (Gastropoda) v oblasti Šumavy a Pošumaví, Silva Gabreta 6/2001 Farkač J., Král D., Škorpík M.: Červený seznam ohrožených druhů ČR – Bezobratlí, AOPK Praha 2005 Farkač J., Nakládal O.: Výsledky průzkumu bezobratlých živočichů vrcholové části Boubína v CHKO Šumava, ČZU Praha 2004 Feřtek T., Janoška M.: Křížem krážem po českých a moravských horách, Fragment Praha 2011 Finkenzeller X.: Rostliny Alp, Academia Praha 2007 Fryček M., Fryčková L.: Poznáváme naše ptáky, SPN Praha 1972 Frýdl J. a kol.: Metodické postupy ověřování zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin v ČR, Lesnický průvodce č.12, VÚLHM 2009 Gioria M. et al: Soil seed banks in plant invasion: promoting species invasiveness and long-term impact on plant community dynamics (Půdní semenná banka v rostlinných invazích; vliv na invazivnost druhů a dlouhodobou dynamiku společenstev), Preslia 84: 327-350, 2012 Praha Gőrner T. & Čihař M.: Indicator system of Czech national parks and biosphere reserves : Some developing trends in the Šumava national park – Silva Gabreta vo. 18 (1), p. 49-58, Vimperk 2012 Grulich V.: Red List of vascular plants of the Czech Republic (Červený seznam cévnatých rostlin ČR), In: Preslia 3/2012 Praha

278

Guth J. & Kučera T.: Monitoring and land cover change with using the remote sensing and GIS (Monitorování změn pokryvu s využitím DPZ a GIS), Příroda 10: 107 – 124, Praha 1997 Hagara L., Antonín V., Baier J.: Houby, Aventnum Praha 1999 Hajšman J., Mazný P., Nykles F.: Tajemství šumavských vrcholů II, Starý Most Plzeň 2013 Halada A., Jakeš A., Krejčí J.: Na kole křížem krážem po Čechách, Moravě a Slezsku, Fragment Praha 2011 Hanel L.: Metodika sledování výskytu vážek (Odonanta), AOPK Praha 1995 Havel J., Štursa J.: Zelené katedrály, Aventinum Praha 1999 Havelková S., Šedina P.: Právo myslivosti a rybářství ve zvláště chráněných územích, Ochrana přírody 5/2013 Havlíček P., Frőhner S.E. & Procházka F.: Kritische Bemerkungen zu den Alchemilla-Arten im Bőhmerwald (Kritické poznámky k druhům rodu Alchemilla na Šumavě), Peslia 75:29-37 Praha 2003 Hladilin V.: Péče o les NP Šumava se zaměřením na jihočeskou část, ČZU v Praze 1999 Hladilin V.: Péče o lesní ekosystémy NPŠ, Silva Gabreta 1/1996 Hlaváč J.Č.: Měkkýši hradní zříceniny Pajrek u Nýrska a jeho okolí, Silva Gabreta 2/1998 Holec J.: Monitoring of macromycetes in the main climax communities of the Šumava Mts. (Studium makromycetů na trvalých plochách v hlavních klimaxových společenstev Šumavy) - Příroda 10: 15-48, Praha 1997 Holec J.: Mykoflóra Šumavy – základní prameny a shrnutí biodiverzity makromycetů v nejvýznamnějších biotopech, Silva Gabreta 5/2000 Holec J. & Beran M. (eds.): Red List of macromycetes of the Czech Republic (Červený seznam hub - makromycetů ČR) – Příroda 24: 1-182, Praha 2006 Holub J.: Black list of vanished taxa of the flora of the Czech and Slovak Republic (Černá listina vymizelých taxonů ČR a SR) - Preslia 72: 167 – 186, Praha 2000 Holub J. & Procházka F.: Red List of vascular plants of the Czech Republic – 2000 (Červený seznam cévnatých rostlin ČR – stav v r. 2000) - Preslia 72: 187 – 230, Praha 2000 Holub J. & Skalický B. (ed.): Floristicko-geografické poznámky ke květeně jv. části Šumavy a přilehlé části Předšumaví, Preslia 31:395-412, Praha 1959 Holub J. & Skalický B. (ed.): Floristický příspěvek ke květeně území mezi Hořicemi na Šumavě a Horní Planou, Preslia 33:45-58, Praha 1961 Holub R.: Národní park Bavorský les nastínil koncepci vytlačování turistů z příhraničních území Šumavy, Železnorudský zpravodaj, Město Železná Ruda 2012, MK ČRE 11849 Hora J., Brinke T., Vojtěchovská E., Hanzal V., Kučera Z. (eds.): Monitoring druhů přílohy I směrnice o ptácích a ptačích oblastí v letech 2005 – 2007, AOPK Praha 2010 Horpeniak V.: Šumavské muzeum v Kašperských Horách, Nadace Kulturního dědictví / W servis Praha 1993 Horpeniak V.: Život a práce lidí na Šumavě, Muzeum Šumavy 1990 Hostička M.: Deset let CHKO Šumava, In: Vesmír 52 (11)/1973: 333-334 Hošek M. & Škapec L. (eds.): Příroda ČR v mapách, AOPK Praha 2012 Hubený P.: Koncepce přípravy NP Šumava na západočeské části CHKO Šumava, Konference Bratislava 1990 Hudec K. a kol.: Fauna ČSSR – Ptáci 1-3, Academia Praha 1972 Husáková J.: Ruderal vegetation of the Šumava National Park: preliminary results, Silva Gabreta 1/1996 Husová M., Jirásek J. & Moravec J.: Přehled vegetace ČR. Svazek 3. Jehličnaté lesy, Academia Praha 2002 Chán V. (ed.): Komentovaný červený seznam květeny jižní části Čech (Annotated Red List of the southern Bohemian flora) – Příroda 16: 1.128, Praha 1999 Chlupáč I., Brzobohatý R., Kovanda J. & Stráník Z.: Geologická minulost České republiky, Academia Praha 2011 Chodějovská E., Šimůnek R. (eds.): Krajina jako historické jeviště, Historický ústav Praha 2012 Chytrý M. (ed.): Vegetace České republiky 1. Travinná a keříčková vegetace ČR, Academia Praha 2007 Chytrý M. (ed.): Vegetace České republiky 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace, Academia Praha 2009 Chytrý M. (ed.): Vegetace České republiky 3. Vodní a mokřadní vegetace, Academia Praha 2011 Chytrý M. (ed.): Vegetace České republiky 4. Lesní a křovinná vegetace, Academia Praha 20013 Chytrý M., Kučera T., Kočí M., Grulich V. & Lustyk P. (eds.).: Katalog biotopů ČR, 2. vyd., AOPK Praha 2010 Chytrý M.: Vegetation of the Czech Republic: diverzity, ecology, history and dynamics (Vegetace ČR: diverzita, ekologie, historie a dynamika), In: Preslia 84: 427-604, Praha 2012 Chytrý M. et al.: Maps of the level of invasion of the Czech Republic by alien plants (Mapy invadovosti ČR nepůvodními rostlinami), Preslia 81: 187-207, Praha 2009 Jablonská L., Löw J.: Krajina NP Šumava – vsi, jejich struktura a vývoj, SNP a CHKO Šumava a SFŽP Praha 2011 Jablonský I., Srb A., Šašek V.: Pěstování jedlých hub, SZN Praha 1985 Jakubínský J., Báčová R.: Větrné pohromy ve střední Evropě, Geografické rozhledy 5/2011 Jančařík M.: Na kole s M. Jančaříkem – Šumava, Bílý slon Plzeň 2013 Jansová I. & Soldán Z.: The habital factors that affects the composition of bryophyte and lichen communites on fallen logs (Jaké faktory ovlivňují složení společenstev mechorostů a lišejníků na padlých kmenech?), Preslia 78:6786, Praha 2006 Jelínek J. a kol.: Check-list of Czechoslovak Insects IV - Coleoptera (Seznam československých brouků, Folia

279

Heyrovskyana, Suppl 1, Nakl. Picka J. Praha 1993 Jelínek J.: Od jihočeských pralesů k hospodářským lesům Šumavy, MZe Praha 2005 Jelínek P., Hůlková L.: Zmizelé Čechy – Východní Šumava, Paseka Praha-Litomyšl 2012 Jelínek P., Hůlková L.: Horní Planá a okolí, Jeník J.: Lesní ekosystém a kauza „kůrovec“ z hlediska různých věd. Lesnická práce, 83, 2004, č. 5; 16-18. Jirásek J.: Natural spruce forest communites in the Czech Republic (Společenstva přirozených smrčin ČR). Preslia 67: 225-259, Praha 1996 Jirsa T.: Usnesení valné hromady s. o. Zachraňme Šumavu, Železnorudský zpravodaj, Město Železná Ruda 2012, MK ČRE 11849 Jiřička J., Podlešák J.: Zapomenuté dědictví, Správa NP a CHKO Šumava Vimperk 2009 Kalina T., Váňa J.: Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii, Karolinum Praha 2005 Kanz B., Dűrhammer O. & Printzen C.: Lichens and lichenicolous fungi of the Bavarian Forest (Lišejníky a lichenokolní houby německé části Šumavy a Českého lesa), Preslia 77:355-403, Praha 2005 Kaplan Z.: Flora and phytogeography of the Czech Republic (Flóra a fytogeografie ČR), In: Preslia 84, Praha 2012 Kaskoun O.: Šumavská putování za přírodou, historií, přáteli a pacienty, Regional Plzeň 2011 Kender J. (ed.): Krajina a voda – kniha o krajinotvorných programech, AOPK Praha 2002 Kindlmann P., Matejka K., Doležal P.: Lesy Šumavy, lýkožrout a ochrana přírody, Univerzita Karlova v Praze 2012, ISBN 978-80-246-1297-9 Kintzl E.: O počátcích lyžování na Šumavě, Insyst Plzeň 2008, ISBN 978-80-254-1216-9 Kintzl E.: Zimní přechod Šumavy v r. 1923, Šumava – jaro 2013, Správa NP a CHKO Šumava Vimperk Klápště J.: Proměna českých zemí ve středověku, Nakl. Lidové noviny Praha 2006 Kolář F., Matějů J., Lučanová M., Chlumská Z., Černá K., Prach J., Baláž V., Falteisek L.: Ochrana přírody z pohledu biologa, Dokořán Praha 2012 Kolektiv: Téma pro 21. století – Kulturní krajina aneb proč ji chránit ?, MŽP ČR 2000 Kolektiv: Atlantica – velký atlas světa s družicovými snímky, Knižní klub / Euromedia Praha 2012 Kolektiv: Cykloprůvodce Plzeňský a Jihočeský kraj, ShoCart Praha 2013 Kolektiv: Ptáci – obrazová encyklopedie ptáků celého světa, DK / Euromedia Group – Knižní klub Praha 2008 Kolektiv: Šumava – zelená střecha Evropy II, Sborník referátů, Česká lesnická společnost Praha 2007 Kolektiv: Strategie rozvoje mikroregionu Úhlava, Sdružení obcí Úhlava / RRA Plzeň 2000 Kanpp S. et al.: Urbanization causes shifts in species trait state frequencies (Urbanizace způsobují změny v zastoupení druhů určitých vlastností), Preslia 80: 375 – 388, 2008 Kolařík J. a kol.: Péče o dřeviny rostoucí mimo les I,II, ČSOP Vlašim 2003, 2010 Kolektiv autorů: Atlas krajiny ČR, MŽP ČR 2009, ISBN 978-80-85116-59-5 Kotlaba F., Poutar Z., Antonín V. (edit.): Houby – česká encyklopedie, Reader´s Digest Výběr Praha 2003 Kotlaba F. (ed.): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR 4 – sinice a řasy, houby, lišejníky, mechorosty, Príroda Bratislava 1995 Kovář S.: Za lidovou architekturou jižních Čech, Spolek za obrodu architektury Slunečnice České Budějovice 2002 Kozák R.: Pasov, zpáteční, Nakl. Rebstőck Šumava 2010 Krahulec F., Krahulcová A., Fehrer J., Brāutigam S. & Schuhwerk F.: The structure of the agamic complex of Hieracium subgen. Pilosella in the Šumava Mts. And its comparision with other region in Central Europe (Jestřábníky Hieracium subgen. Pilosella na Šumavě: struktura agamického komplexu a srovnání s dalšími středoevropskými regiony), Preslia 80:1-26, Praha 2008 Kravka M. a kol.: Plantáže dřevin pro biomasu, vánoční stromky a zalesňování zemědělských půd, Grada Publishing Praha 2012 Kremer B.P., Muhle H.: Lišejníky, mechorosty, kapraďorosty, Ikar Praha 1998 Krečmer V.: Současné trendy v ochraně přírody a lesnictví. In. Odkaz profesora Karla Domina. Zborník referátov z medzinárodnej konferencie Tatranská Lomnica 26.-27.10.2006. Štátne lesy TANAP, Tatr. Lomnica; 59-65 Krečmer V.: Vazby legislativy lesní, ochrany životního prostředí a ochrany přírody jako jeden z lesopolitických problémů pro lesní hospodářství a státní správu. (Rozbor problémů věcných i právních). In: Smysl lesnictví a principy lesního hospodářství. Sborník referátů semináře 22.11.2007. Česká lesnická společnost, Praha 2007; 4-18 Krečmer V.: Lesní hospodářství v právních souvislostech s ochranou životního prostředí a ochranou přírody. Nakl. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy 2007; 78 stran. II. doplněné vydání 2009; 83 stran Krečmer V.: Smysl existence horských lesů pro kulturní obytnou krajinu. Lesopolitická a environmentálně politická problematika lesů a ochrany vod. In: Ochrana vod a vodních poměrů v lesním hospodářství ČR. Sborník referátů. Česká lesnická společnost, Praha 2008; 41-45 Krečmer V.: Vztahy lesní a environmentální legislativy s legislativou ochrany přírody z pohledu vlastníka a správce lesa. In: Vlastníci lesů a lesní hospodářství ve vazbách k environmentální politice a legislativě ČR. In: Sborník referátů XII. Sněmu lesníků, Hradec Králové 15.10.2009. ČSL Praha 2009; 22-26. Krečmer V.: Lesní a environmentální legislativa. Krizový faktor současného lesnictví. EKO, Ekologie a společnost,

280

20, 2009, č. 5-6; 33-35 Krečmer V.: V čem se střetávají lesnictví s environmentalismem. In: Šumava na rozcestí. Sborník konference Sekce krajinářské architektury IFLA ČR 10.-11.září 2009 v Železné Rudě. Edit. P. Valtr, UrbioProjekt, Plzeň 2010 Krečmer V.: Co vyprávějí šumavské smrčiny, Průvodce lesními ekosystémy Šumavy. Lesnická práce, 89, 2010, č. 10; 33. (úvaha nad knížkou prof. Šantrůčkové a kol.) Krečmer V.: Kauza NP Šumava po dvaceti letech. Působí lýkožrout udržitelně? EKO, Ekologie a společnost, 21, 2010, č. 6; 5-7 Krečmer V.: Základní principy nakládání s lesy v dvacetileté kauze „Národní park Šumava“. Lesnická práce, 90, 2011, č. 6; 10-11 Krečmer V.: Krize lesnictví a lesního hospodářství. Lesopolitická analýza podnětů k evropské lesní politice představitelů IUFRO o budoucnosti lesnictví a lesního hospodářství s ohledem na situaci tuzemskou. Lesnická práce; Samostatná příloha 1/2011; 52 stran Krečmer V.: Otázka rizik velkoplošných disturbancí lesů v národním parku Šumava. Živa, 59, 2011, č. 3; XLVIIIXLIX Krečmer V.: Dva rozporné pohledy na management lesů Národního parku Šumava – pohled ochrany přírody a pohled ochrany životního prostředí. Zpravodaj STUŽ, 2011, č.1; 36-45 Krečmer V.: Zákon o NP Šumava, Anketa LP. Lesnická práce, 90, 2011, č. 9; str. 7 Krečmer V.: „Vyhřezlé problémy“, Reakce čtenářů. Lesnická práce, 90, 2011, č. 12; 50 Krečmer V.: Vazby legislativy lesní, ochrany životního prostředí a ochrany přírody jako jeden z lesopolitických problémů pro lesní hospodářství a státní správu. (Rozbor problémů věcných i právních). In: Smysl lesnictví a principy lesního hospodářství. Sborník referátů semináře 22.11.2007. Česká lesnická společnost, Praha 2007; 4-18 Krečmer V.: Les – voda - krajina, několik lesopolitických a environmentálně politických úvah k vývoji a stavu této problematiky. In: Lesní hospodářství, krajina a voda. Sborník referátů semináře 12.6. 2008 Svatý Jan pod Skalou. ČAZV a ČLS, Praha 2008; 6-13 Krečmer V.: Veřejně prospěšné funkce lesa v krajině. Aktuální stav faktů i mýtů v oboru mimoprodukčních (mimotržních a zprostředkovaně tržních) funkcí lesa pro kulturní krajinu. In: Mýty a fakta o českém lesním hospodářství. Sborník referátů ze semináře organizovaného Stálou komisí Senátu pro rozvoj venkova ve spolupráci se Sdružením vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR a ČZU, Fakultou lesnickou a dřevařskou 24. června 2008 v Praze. Praha 2008; 26-30 Krečmer V.: Lesopolitická úvaha nad stavem a budoucností lesnictví a lesního hospodářství. In: Quo vadis lesníctvo? Perspektívy do budúcnosti, Zborník referátov z vedeckej konferencie pri príležitosti životného jubilea 70. výročia narodenia doc.Ing. Jozefa Konôpku, CSc., konanej 9.4. 2010 vo Zvolene; 107-116 Krečmer V.: Anketa Lesnické práce – Zákon o NP Šumava. Lesnická práce, 90, 2011, č. 9; str. 7 Krečmer V.: Ideologie a věda v kauze Národního parku Šumava. In: Kůrovcová kalamita. Víc než spor přírodovědců. Sborník textů č. 94/2011. Marek Loužek, edit.. CEP, Centrum pro ekonomii a politiku, Praha; 63-78. Krečmer V. - Vinš B. : V čem se střetají lesnictví s environmentalismem. In: Zpravodaj STUŽ, č. 2, 2008 /2009/; 43-47 Krečmer V. – Vovesný J. – Zahradník P.: Ke smyslu ochrany lesů národních parků. Úvaha nad prací Expertní pracovní skupiny hejtmanů Jihočeského a Plzeňského kraje v kauze managementu lesů NP Šumava, Nakladatelství Fortuna, Praha 2011; 40 stran Kříž H.: Atlas ČR, MŽP ČR 2011 Kubera J., Váňa J. & Hradílek Z.: Bryophyte flora of the Czech Republic: update of the chesklist and Red List and a brief analysis (Bryoflóra ČR: aktualizace seznamu a červeného seznamu a stručná analýza, In: Preslia 3/2012 Praha Kubešová M. et al.: Naturalized plants have smaller genomes than their non-invading relatives: a from cytometric analysis of the Czech alien flora (Naturalizované rostliny mají menší genom než neinvadující druhy: cytometrická analýza nepůvodních druhů české květeny), Preslia 82: 81-96, Praha 2010 Kuča K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I-VIII, Libri Praha 1996-2011 Kuča K.: Atlas památek ČR I,II, Baset Praha 2002 Kučera A., Černý M., Dvořák L., Vojtěch O.: Horské smrčiny, NP Šumava Kučera J., Váňa J. & Hradílek Z.: Bryophyta flora of the Czech Republic: update of the checklist and Red List a brief analysis (Bryoflóra ČR: aktualizace seznamu a červeného seznamu a stručná analýza, In: Preslia 3/2012 Praha Kučera J.: Mechorosty, In: Kučera T.: Červená kniha biotopů, http://www.uek.cas.cz/cervenakniha Kučera M.: Analýza ptačích společenstev v části NP a CHKO Šumava, Silva Gabreta 2/1998 Kučera S.: Botanické posouzení centrální části NP Šumava pro účely zonace a management, Botanický ústav ČSAV Třeboň 1991 Kučera T.: Červená kniha biotopů, http://www.uek.cas.cz/cervenakniha Kučera Z. a kol.: Katolická poutní místa v Česku na počátku 21. století, Nakl. P3K Praha 2012 Kumpera J. (ed.).: Dějiny západních Čech I: od pravěku do poloviny 18. století, Nakl. Ševčík Plzeň 2004 Kunc V.: Zakázaná Šumava, 2009

281

Kušová D., Těšitel J. a Bartoš M.: Biosphere Reserves as Learning Sites of Sustainable Development, Nova Science Publishers, Institute of Systems Biology and Ecology, Academy of Sciens of Czech Republic and University of South Bohemia, Faculty of Agriculture České Budějovice 2009 Kutal M., Bufková Daniszová K.: Po stopách velkých šelem, In: Příroda 12/2012 Praha Landman W.: Encyklopedie motýlů, Rebo Praha 1999 Lastibůrek M.: Genofond smrku ztepilého na Šumavě ve vztahu ke kůrovcové kalamitě, http://sumava-lesy.webnode,cz Lederer J.: Hniloby a dřevokazné houby v sadovnictví a krajinářství, SZKT Praha 1998 Leopoldová (Nesvadbová) J.: Floristicko-fytogeografický rozbor květeny a vegetace sušické části Šumavy a Předšumaví, In: Sb. Zč. muzeum v Plzni – Příroda 8 / 1973 Leiský O.: Z historie ochrany přírody na Šumavě, In: Ochrana přírody – Šumava 5 / 1964 Lepšová A.: Diverzita a ekologie hub – makromycetů v horských porostech na Šumavě a v ČR (literární přehled), 2008 Lepšová A., Matějka K.: Mykocenologický průzkum lesních ekosystémů na příkladu výškového transektu Plechý (Šumava), Příroda 28: 163-183, 2009 Praha Lepší P., Lepší M., Boublík K., Štech M., Hans V. (eds.): Červená kniha květeny jižní části Čech. Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích 2013 Lepšová A., Matějka K.: Tlející dřevo a společenstva makromycetů podél výškového gradientů na Šumavě, Praha 2010 Lhotáková P.: Rybářství v Plzeňském kraji, Plzeňský kraj 2012 Linhart A. a kol. (ed.): Šumava – výlety na kole, SHOcard s.r.o. Praha 2012 Lippert W.: Naturfűhrer Alpenblumen, Gräfe und Unzer Verag Műnchen 1985 Liška J.: Lichen flora of the Czech Republic (Lišejníková flóra ČR), In: Preslia 3/2012 Praha Liška J. & Palice Z.: Červený seznam lišejníků ČR, verze 1.l (Red List of lichens of the Czech Republic), Příroda 29: 3-66, Praha 2010 Liška J. et al: Checklist and Red List of lichenes of the Czech Republic (Seznam a Červený seznam lišejníků ČR), Preslia 80: 151-182, No.2, 2008 Praha Liška J.: Počet bioindikačních druhů lišejníků jako měřítko kvality ovzduší (Use of number of lichen indicator species as a bioindication characteristic for air pollution effect assessment, Příroda 10: 7-14, Praha 1997 Lorenz K.: 8 smrtelných hříchů, Panorama Praha 1990 Ložek V.: Šumava a Blanský les – srování na základě malakofauny, Silva Gabreta 2/1998 Lukschanderl L.: Cпacитe Aлъпы – Caд нa kpышe Ebpoпы b oпacнocти / Rettet die Alpen – Europas Dachgarten in Bedrängis, Orac Pietsch Wien / Progress Moskva 1987 Lusk S., Baruš V., Vostradovský J.: Ryby v našich vodách, Academia Praha 1992 Machar I., Drobilová L. a kol.: Ochrana přírody a krajiny v ČR I,II – Vybrané aktuální problémy a možnosti jejich řešení, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2012 Mánek J.: Řešení kůrovcové kalamity NPŠ v souvislostech s ochranou soustavy NATURA 2000 – prezentace, Správa NP a CHKO Šumava 2012 Mánek J., Němčák P.: Co ukázaly výsledky leteckého snímkování lesů NP Šumava, In: Šumava jaro 2013, Správa NP a CHKO Šumava Vimperk Martan P.: Šumava umírající a ohrožená, Komunita pro duchovní rozvoj Čkyně 197 a MZe ČR 2008, ISBN 978-80904111-0-4 Martan P.: Lesnické principy, Komunita pro duchovní rozvoj, o.p.s. Čkyně 2012 Martan P.: Boubín v rukou státu, 2010 Mašát K., Němeček J., Tomiška Z.: Metodika vymezování a mapování BPEJ, VÚMOP Praha 2005 Mazín V.A.: Postupy a činnosti při projektování pozemkových úprav, Českomorovská komora pozemkových úprav Praha 2007 Mazín V.: Vyhodnocení současné geopolitické a sociální situace a dochovanosti krajinného rázu západní části Šumavy, Občanské sdružení Šumava Železná Ruda 2012 Mazín V.: Znalecký posudek č. 002/002/94 půdněekologické zhodnocení „bezlesí“ bývalého VVP „Dobrá Voda“ – okres Klatovy, Správa Národního parku a CHKO Šumava 1993 Mazín V.: Komu patří Země. ELTA communications s.r.o. Plzeň, tisk TEMPO PRESS Praha 2005 Mazín V. (edit.): Sjezd „šusem“ ze hřbetu Pancíře (1214 m. n. m.) po 100 letech, Výroční zpráva za rok 2011, Občanské sdružení Otevřená Šumava, Špičák 187, Kletr Plzeň 2012, ISBN 978-80-260-2021-9 Mazín V.: Disertační práce, článek z Pozemkových úprav a další vybrané články, 2009 Mazný P., Haller M., Flachs P.: Šumavská nej ... Rekordy a unikáty Šumavy a Bavorského lesa, Starý most Plzeň 2012 Mergl M. et Vohradský O.: Vycházky za geologickými zajímavostmi Plzně a okolí, Koura Mariánské Lázně 2000 Michálek J.: Památné stromy Plzeňského kraje, KÚ PK Plzeň 2006 Míchal I. a kol.: Péče o chráněná území II, AOPK 1999 Miklík J.: Geodiverzita. Internet 2013 Mikyška R.: Geobotanická mapa ČSSR 1 České země, Praha 1968 Ministr J.: Poslední medvědi na střední Šumavě, In: Ochrana přírody – Šumava 5 / 1964 Mlíkovský J. a Stýblo P. (edit.): Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR, ČSOP Praha 2006

282

Modrý M. (ed.) a kol.: Likvidace invazních rostlin v teorii a praxi, Liberecký kraj Liberec 2008 Moravec J.: Vegetační poměry Šumavy, In: Ochrana přírody – Šumava 5 / 1964 Moravec J.: Procházka amazonským pralesem, Academia Praha 2009 Moravcová L., Pyšek P., Jaročík V., Havlíčková V. & Zákravský P.: Reproductive characteristics of neophytes in the Czech Republic: traits of invasive and non-invasive species (Reprodukční vlastnosti českých neofytů: rozdíly mezi invazními a neinvazními druhy), Preslia 82:365-390, Praha 2010 Mrkva R.: Kam bude směřovat Národní park Šumava. In: Hlavní problémy lesnictví, Sborník 9. Sněmu lesníků, Hradec Králové 1.6.2006. Česká lesnická společnost Praha; 36-44 Mrkva R.: Spor o NPŠ – dva přístupy ke stejnému cíli? In: Šumava, zelená střecha Evropy II, Sborník referátů konference v Srní 20.9.2007. Česká lesnická společnost Praha; 13-18 Mrkva R.: Kauza Národního parku Šumava není jen problém odborný. Sborník celostátní konference „Šumava 2011 – bod zlomu – Záchrana krajiny a zelených lesů Šumavy“. Modrava 26.-27. X. 2011, Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk a Státní fond životního prostředí Praha; 9-11. Mrkva R.: Národní park Šumava se stal ikonou zelených hnutí. In: Kůrovcová kalamita, Víc než spor přírodovědců. Sborník textů č. 94/2011, CEP Praha; 45-62 Mrkva R.: Divoké sny o šumavském návratu k divočině, 2012, www.idnes.cz, 9.7.2012 Mrkva R., Herman J., Vovesný J., Krečmer V., Zahradník P., Kroupar J. Souhrnná zpráva pracovní skupiny pro posouzení stavu managementu péče v Národním parku Šumava se zvláštním zřetelem na gradaci kůrovců pro zadavatele. Lesnická práce, 89. 2010, č. 2; 6 až 9 Müller J., Rősner S.: Ke stavu populace tetřeva hlušce na Šumavě a v Bavorském lese, Nationalpark Bayerischer Wald 2012 Münzbergerová Z., Černá L. & Gabrielová J. (eds): Priority druhové ochrany cévnatých rostlin, AOPK Praha 2011 Neuhäuslová Z. (ed.): Mapa potenciální vegetace Národního parku Šumava (The map of potential vegetation of the National Park Šumava). Silva Gabreta, Suppl. 1:1-189 Nilsson Ö.: Nordisk Fjellflora, J.W. Cappelens Vorlag a.s. Bretten Novák F.A., Svolinský K.: Horské rostliny, NČAV Praha 1963 Novák I., Spitzer K.: Ohrožený svět hmyzu, Academia Praha 1982 Němeček J.: Taxonomický klasifikační systém půd ČR, ČZU Praha 2001 Nožička J.: Původní výskyt smrku v českých zemích, Praha 1972 Oberfalcer E.: Turistický průvodce historií i přírodou – Pošumaví (1), Vyd. Oberfalcer Vimperk 2013 Oberfalcer E.: Turistický průvodce historií i přírodou – Pošumaví (2), Vyd. Oberfalcer Strakonice 2007 Oberfalcer E.: Turistický průvodce historií i přírodou – Pošumaví (3) a Povydří, Vyd. Oberfalcer Vimperk 2009 Odum E. P.: The strategy Ecosystem Development. Science, 1969, vol. 164:262-276 Palice Z.: New and noteworthy records of lichenes in the Czech Republic (Nové a pozoruhodné lišejníky v ČR) – Preslia Praha 71:289-336 Praha 1999 Pecka J.: Železnorudsko, Prášilsko a Bavorský les, Kletr Plzeň 2012 Pechoušek P.: Kůň bude více pomáhat lesníkům na Šumavě, In: Šumava jaro 2013, Správa NP a CHKO Šumava Vimperk Perlín R., Bičík I.: Lokální rozvoj na Šumavě (Analýza vývoje NPŠ za uplynulých 15 let), Správa NP a CHKO Šumava Vimperk 2010 Petr V.: Šumava. S batohem po Česku – pěší turistické trasy, Akcent Třebíč 2011 Pešout P., Kinský dal Borgo F., Lacina D.: Příklad komplexní dohody o hospodaření v chráněném území, Ochrana přírody 5/2013 Petráš J. a kol.: Sumava od Karel Klostermann the Story of Sumava Underpaiting, Guide to exhibition, The Museum of South Bohemia, 2008 Pfleger V.: Malakologický výzkum šumavských pralesů, Silva Gabreta 1/1996 Pilous Z., Duda J.: Klíč k určování mechorostů ČSR, Praha 1960 Pivoňková L. et Sýkora R.: Zvláště chráněná území Plzeňského kraje, KÚ PK Plzeň 2009 Plesník J.: Ekosystémové služby nejsou anonymní, Ochrana přírody 2, 2012 Praha Plesník J.: Břehule říční – pták roku 2013 v nové podobě, In: Ochrana přírody 68, 3/2013 Plíva K., Průša E.: Typologické podklady pěstování lesů, SZN Praha 1969 Plos J.: Člověk a krajina in margine osobní odpovědnosti, krajina jako politikum – konference Tvář naší země – krajina domova, Praha – Průhonice 2002, ISBN 80-86512-16-9 Podlešák J., Jiřička J., Horpeniak V.: Zapomenuté dědictví – oprava drobných kamenných památek na Šumavě, Správa NPŠ a CHKO Vimperk 2009 Pohořal J.: Šumavská rašeliniště, In: Ochrana přírody – Šumava 5 / 1964 Poleno Z. a kol.: Pěstování lesů I,II,III, Lesnická práce 2007, 2009 Poleno Z.: Jak dál po kůrovcové kalamitě v NP Šumava?, Mezin. vědecká konference, Vimperk 1997, p.: 47-49 Pokorný P.: Neklidné časy. Kapitoly ze společných dějin přírody a lidí, Dokořán Praha 2011 Poulíčková A. a kol.: Ochrana horských a podhorských toků – Úvod do studia jejich biocenóz, ČSOP Vlašim 1998

283

Prach K. & Wade P.M.: Population characteristic of expansive perennial herbs (Populační charakteristiky expanzivních vytrvalých bylin) – Preslia 64:45-51 Praha 1992 Prach K., Štěch M., Beneš J.: Druhotné bezlesí – opomíjená složka biodiverzity Šumavy, Silva Gabreta 1/1996 Profous A.: Místní jména v Čechách, jejich vznik, původní význam a změny, Praha 1947 Procházka F. (ed.): Poznámky k rozšíření některých adventivních druhů rostlin na Šumavě – stav v r. 2000, In: Příroda 18: 181-182, 196, Praha 2001 Procházka J., Hakrová P., Pokorný J., Hezina T., Wotavová K., Šíma K., Pechar L.: Vliv různého hospodaření na vegetaci a toky energie, vody a látek v malých povodích na Šumavě, Silva Gabreta 6/2001 Pyšek P. et al: Catalogue af alien plants of the Czecg Republic: checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns (Nepůvodní flóra ČR: aktualizace seznamu druhů, taxonomická diverzita a průběh invazí), In: Preslia 84: 155-255, Praha 2012 Pyšek P., Chytrý M., Pergl J., Sádlo J. & Wild J.: Plant invasions in the Czech Republic: current state, introduction dynamics, invasive species and invaded habitats (Rostlinné invase v ČR: současný stav, dynamika zavlékání, invazní druhy a invadovaná stanoviště), In: Preslia 84. p. 575 – 630, 3/2012 Praha Rabšteinek O., Poruba M., Skuhrovec J.: Lišejníky, mechorosty a kapraďorosty ve fotografii, SZN Praha 1987 Reichholf J.: Les – ekologie středoevropských lesů, Ikar Praha 1999 Reichholf J.: Pole a louky – ekologie středoevropské kulturní krajiny, Ikar Praha 1999 Reichholf-Riehmová H.: Hmyz a pavoukovci, Ikar Praha 1997 Romportl D. a kol.: Designing migration Corridors for Large Mammals in the Czech Republic, Journal of Landscape Ecology 2013, Vol:6/No.1 Roučka Z.: Šumavou ze svobody do opony – Vzpomínky na Železnorudsko 1930-70, Plzeň 2013 Ruh H., Brugger F.: Etika a půda, Národní výzkumný program 22 Využití půdy ve Švýcarsku (výzkumná zpráva č. 5) Lieberfeld – Bern 1990, SKZÚZ Brno, odbor APVR 1994 Růžičková J.: Společenstvo vodního hmyzu v šumavských tocích s různým stupněm acidifikace, Silva Gabreta 2/1998 Řandová I., Fibich O.: Nebe studánek – pověstné prameny Šumavy, Pošumaví a jihozápadních Čech I.II, Nakladatelství Hrad Strakonice 2009, 2010 Řehák J.: 100 let výzkumu Boubínského pralesa, In: Ochrana přírody – Šumava 5 / 1964 Říha V.: Úvod, In: Národní park Šumava – produkt nebo oběť doby (Sborník konference), Senát Parlamentu ČR, nakl. Fortuna, Praha 2012 Sádlo J., Karlík P.: Krajinně – ekologické interpretace starých map prostřednictvím geobotaniky. Příklad Josefovského mapování, 2000 Sádlo J.: Diverzita vegetace České republiky, její příčiny a historický vývoj, In: Chytrý M.: Vegetace ČR I travinná a keříčková vegetace, Academia Praha 2007 Sádlo j. & Bufková I.: Vegetation of the Vltava River alluvial plain in the Šumava Mts (Vegetace Vltavského luhu na Šumavě a problém reliktních praluk), Preslia 79: 67-83, Praha 2002 Sádlo J. & Kolbek J.: An outline of the non-forest vegetation of story debris in colline to montane belts in the Czech Republic (Náčrt nelesní vegetace sutí kolinního až montánního stupně ČR, Preslia 66:217-236, Praha 1994 Sádlo J. & Pokorný P.: Rostlinné expanze a vývoj krajiny v holocenní pahorkatině (Range expancions in plants and landscape development in a Holocene perspective), Zpr. Čes. Bot. Společ., Mater. 19:5- 16, Praha 2011 Sauer F.: Ptáci lesů, luk a polí, Ikar Praha 1995 Sauer R.: Vodní ptáci, Ikar Praha 1996 Sedláček K. (edit.): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČSR 1 – Ptáci, SZN Praha 1988 Seják J., Dejmal I.: Hodnocení a oceňování biotopů ČR, ČEÚ Praha 2003 Scheffler M.: Lesy, rašeliniště a „divocí hrabaví opeřenci“. Landschaftspflegeverband „Westerzgebirge“ e. V. 2012 Scheffler, M.: Příroda bez hranic, Evropská soustava Natura 2000 na příkladu Krušných hor, Landschaftspflegeverband „Westerzgebirge“ e.V. (Spolek péče o krajinu „Krušné hory – západ“) 2012 Skalická A., Větvička V., Zelený V.: Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin, Aventinum Praha 2012 Skalický V.: Rekonstrukce přirozených lesních porostů Branžovského hvozdu, In: Ochrana přírody 10, p. 143-148, Praha 1955 Skuhravý V.: Borovice kleč, blatka a blatková kleč na Šumavě, Ochrana přírody 6/2006 Slabý R., Krečmer V. : K účelu vyhlašování národních parků ve střední Evropě. Sborník celostátní konference „Šumava 2011 – bod zlomu – Záchrana krajiny a zelených lesů Šumavy“. Modrava 26.- 27. X. 2011, Správa NP a CHKO Šumava, Vimperk a Státní fond životního prostředí Praha; 47-49 Sobota J., Stránský M.: Lekce ekologického punku, In: Respekt 22/2013 Sofron J.: Přirozené smrčiny západních a jz. Čech (Natural spruce forests of western and south-western Bohemia) – Studie ČSAV 1981/7:1-127, Praha Sofron J.: Šumava ve světle geobotanických studií, Silva Gabreta 1/1996 Sofron J. & Štěpán J.: Vegetace šumavských karů (Vegetation of the Šumava cirque) – Rozp. Čs. Akad. Věd, Ser. Manth.-Natur.81/1:1-58, Praha 1971 Sofron J. & Šandová M.: Pflanzengesellschaften des Hochmoores Rokytská slať (Weilfäler Filtz) in Šumava Gebirge

284

(Bőhmerwald), Folia Mus. Rerum nat. Bohemiae Occid., Bot. 1:1-31, 1972 Sofron J. & Vondráček M.: Vegetace pramenů Královského hvozdu na Šumavě, Zprávy Muz. Západočesk. Kraje, Přír. 32-33: 31-49, 1986 Soják J.: Rostliny našich hor, SPN Praha 1983 Sokol R.: Křemenné pruhy na Šumavě a v Českém lese, Sb. Čes. Společn. Změvěd, Praha 1911 Srb V., Andrle A.: Populační, ekonomický a národnostní vývoj pohraničních okresů ČSR od r. 1930 do r. 2010, Terplan Praha 1989 Staud T., Reimer N.: Zachraňme klima, ještě není pozdě, Euromedia Group – Knižní klub Praha 2008 Stehlík L.: Země zamyšlená 1-3, Československý spisovatel Praha 1986 Stibral K., Dadejík O., Peprník M. (eds): Kauza les – Environment jako estetický problém, Univerzita Palackého v Olomouci 2010 Stolina M.: Stabilita smrekových ekosystémov prirodzených a kulturných lesov, Ekológia (ČSSR) no.2, 1982, p. 237-250 Studnička M.: Kapradiny – Atlas domácích a exotických druhů, Academia Praha 2009 Suda J. & Kaplan Z.: Rostlinný endemismus a endemity české květeny, In: Živa 60: 168-174, Praha 2012 Svrček M., Vančura B.: Houby, Artia Praha 1988 Svrček M.: Houby, Aventinum Praha 1996 Svoboda M.: Význam tlejícího dřeva v lese na příkladu horské smrčiny, Silvarium.cz, 2006 Šarapatka B., Niggli U. a kol.: Zemědělství a krajina – cesty k vzájemnému souladu, Univerzita Palackého v Olomouci 2008 Šedivý P.: Vyřazení kormorána velkého ze seznamu zvláště chráněných druhů, In: Ochrana přírody 68, 3/2013 Škapec L. (edit.): Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů 3 – Bezobratlí, Príroda Bratislava 1992 Špalková G.: Bílé stopy na českém západě, Starý most Plzeň 2007 Šťastný K., Bejček V., Hudec K.: Svět zvířat – Ptáci, Albatros Praha 1998 Štěpán J.: Územní plán rajonu Šumavy, In: Ochrana přírody – Šumava 5 / 1964 Šušla M., Svobodová K.: Ligninolytické enzymy jako účinné nástroje pro biodegradaci obtížně rozložitelných organopulutantů, In: Chemické listy 100, 889-895, Praha 2006 Šutara J., Mikšík M., Janda V.: Hřibovité houby, Academia Praha 2009 Tanchelová T.: Účast veřejnosti, CpKPČR, Plzeň 2003 Tessaro B.: Houby do kapsy, Euromedia Group / Knižní klub Praha 2013 Těšitel J. a kol.: Strategie trvale udržitelného rozvoje biosférické rezervace Šumava, ÚEK AV ČR České Budějovice 1997 Těšitel S., Kušová D., Matějka K., Bartoš M.: Lidé v biosférických rezervacích, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR Č. Budějovice / MŽP ČR Praha 2005 Těšitel S., Kušová D., Matějka K., Boháč Č.: Participativní management ochrany území – klíč k minimalizaci konfliktů mezi ochranou biodiverzity a socioekonomickým rozvojem místních komunit, Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR Č. Budějovice / MŽP ČR Praha 2005 Tolasz R., Míková T., Valeriánová A. & Voženílek V. (eds.): Atlas podnebí Česka, ČHMÚ Praha & Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2007 Tomšovic P.: Šumavské šídlatky dříve a dnes, Živa 27: 122-123, 1979 Treml V. & Banaš M.: Alpine timberline in the Hihs Sudetes. Acta Univ. Carol., Geogr.15:83-99, Praha 2000 Treml V., Jankovská V. & Petr I.: Holocene dynamics of the alpine timerline in the High Sudetes, Biologia 63: 78-80 Trpák P.: Šumavská zvířena, In: Ochrana přírody – Šumava 5 / 1964 Tuma M.: Století politických převratů v jakési Lhotě, Tvář naší země – krajina domova, 2. ročník konference Praha Průhonice 2002, ISBN 80-86512-16-9 ÚHÚL: Národní inventarizace lesů v ČR 2001-2004. Úvod, metody, výsledky, ÚHÚL Brandýs n.L. 2007 Vacek S, Podrázský V.: Stav, vývoj a management lesnich ekosystémů v průběhu existence NP Šumava, Kostelec nad Černými lesy 2008. Nakl. Lesnická práce; 95 stran Vacek S., Moucha P. a kol.: Péče o lesní ekosystémy v chráněných územích, MŽP Praha 2012 Vacínová I. & Soldán Z.: Epixilic and epiphytic bryophytes in the Nature Reserve of Žofínský prales in the Novohradské hory Mts. - preliminary results (Epixylické a epifytické mechorosty NPR Žofínský prales v Novohradských horách – předběžné výsledky) - Příroda 10: 49-56, Praha 1997 Vačkář D. (ed.): Ukazatele změny biodiverzity, Academia Praha 2005 Valíček P. a kol.: Užitkové rostliny tropů a subtropů, Academia Praha 1989 Valtr P. a kol.: Šumava a její perspektivy aneb Šumava pro její milovníky I, Typos Klatovy 2012 Valtr P. a kol.: Současná Číma a my očima Evropanů, Typos Klatovy2012 Valtr P. a kol: Extrémní civilizace – Singapur, Myanmar, Spojené arabské emiráty a Arábie, Typos Klatovy 2012 Valtr P.: Šumava a její perspektivy – právní geopolitické a společensko – ekonomické aspekty, Konference NPŠ – produkt nebo oběť doby? (Sborník), Senát parlamentu ČR, Fortuna, Praha 2012

285

Valtr P.: Šumava zavřená – proti lidem nebo pro lidi?, Sb. konference Šumava zavřená - Bavorská Železná Ruda 2012 Valtr P.: Květena světových regionů I-VIII (I. Afrika a Arabský poloostrov, II. Jižní a střední Amerika, III. Severní Amerika, IV. Austrálie a Nový Zéland, V. Jihovýchodní Asie, VI. Mediteránní Středozemí, VII. Eurasie, VIII. Světový přehled), UrbioProjekt Plzeň 2014 Váňa J.: Historie a současný výzkum bezcévných rostlin Šumavy, Silva Gabreta 1/1996 Váňa J., Soldán Z.: Příspěvek k poznání druhového bohatství mechorostů ve dvou klimaxových typech lesů na Šumavě, Silva Gabreta 2/1998 Vaněček J.: Chráněné rostliny horního Pootaví, Ochrana přírody 16:67-74, Praha 1961 Vaněk F., Hostaš K.: Soupis památek historických a uměleckých v království Českém, politický okres Klatovský, 1899 Veger Z., Kamínek V.: Kapesní atlas okrasných ptáků, SPN Praha 1980 Velenská N.: Hlodavci, Robimaus Rudná u Prahy 2007 Veselý R., Kotlaba F., Pouzar Z.: Přehled československých hub, Academia Praha 1972 Vetýška V.: Očima Šumavy, 100 let NPR Černé a Čertovo jezero, Starý most s.r.o. Plzeň 2011, ISBN 978-80-87338-11-7 Vicena I.: O romantickém pohledu na Šumavu, 2011 Vieringová K., Knauer R.: Ohrožené druhy zvířat, Euromedia Group – Knižní klub Praha 2012 Vondráček M.: Prodromus der Moose des Bóhmerwaldes – Bryopsida I,II – Folia Musei Rerum Naturalium Bohemiae Occidentalis Plzeň – Botanica 31, 32, ZČM v Plzni 1990 Vondráček M.: Stav bryologického výzkumu a bryologický charakter fytochorionů v západních Čechách (Bryopsida), Sb. Zč. Muzea Plzeň, Přírodsa 83, Plzeň 1992 Vondruška V.: Život staré Šumavy, Vyšehrad Praha 2014 Vráz E.S.: Napříč rovníkovou Amerikou, Bursík a Kohout Praha 1900 Walker A. (ed.): Dřevo – velká encyklopedie. Podrobný průvodce přírodního zdroje, Grada Publishing a.s. Praha 2009 Witt R.: Steinbachův velký průvodce přírodou – Ptáci, GeoCenter Praha 1995 Zahradník J.: Národní park Šumava – produkt nebo oběť doby?, In: Národní park Šumava – produkt nebo oběť doby (Sborník konference), Senát Parlamentu ČR, nakladatelství Fortuna Praha 2011 Zahradník J.: Blanokřídlí, Artia Praha 1987 Zahradník O.: Kam kráčíš Šumavo?, In: Národní park Šumava – produkt nebo oběť doby (Sborník konference), Senát Parlamentu ČR, nakladatelství Fortuna Praha 2011 Zapletal V.: Historické a současné příčiny kůrovcové kalamity v NP Šumava, Silva Gabreta 2/1998 Zelený J. & Doležal P.: Kůrovcovití brouci na smrku na Šumavě, In: Aktuality šumavského výzkumu II, p. 221-223, Entomologický ústav AV ČR České Budějovice 2004 Žák V.: Na počátku. Výklad knihy Genesis. Evangelická církev metodistická. Evangelické nakladatelství v Praze 1990, ISBN 80-85013-10-X Journal of Landscape Ecology, Czech Society for Landscape Ecology (CZ-IALE) Ochrana přírody, AOPK ČR Praha Příroda, Extra Publishing s.r.o. Brno Příroda, AOPK ČR Praha Silva Gabreta, Správa NP a CHKO Šumava Vimperk Šumava, Správa NP a CHKO Šumava Vimperk Železnorudský zpravodaj, Město Železná Ruda Metodika vyhlašování přírodních rezervací a přírodních památek, MŽP ČR Praha 2011 Sborník semináře Šumava zavřená, O.s. Šumava otevřená Plzeň 2012 Zásady územního rozvoje Plzeňského kraje, KÚ PK Plzeň 2008 Plán péče o CHKO Šumava, Správa CHKO Šumava Vimperk 2012 Plán péče NP Šumava, Správa NP Šumava Vimperk 2013 Územní studie Šumava – SOB1 na území Plzeňského kraje, T-plan Praha 2010 Územní plán Šumavy, Terplan Praha 1992 Státní program ochrany přírody a krajiny – Usnesení vlády č. 1497 z 30.11.2009 Státní politika životního prostředí ČR (2004-2010) Národní lesnický program II Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR. MŽP ČR Praha 2005 Návrh koncepce rozvoje cykloturistiky a cyklodopravy v Plzeňském kraji, Plzeňský kraj 2010 Zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny vč. aktualizací a prováděcích vyhlášek Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích vč. prováděcí vyhlášky Zákon č. 254/2001 Sb. o vodách, vč. prováděcí vyhlášky Zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti vč. prováděcí vyhlášky Zákon č. 199/2012 Sb. o rostlinolékařské péči vč. aktualizací Zákon č. 149/2003 Sb. o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování a o změně některých souvisejících zákonů

286

Zákon č. 78/2004 Sb. zákon o nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu vč. aktualizací a prováděcích vyhlášek Nařízení vlády č. 132/2005 Sb., ve znění NV č. 371/2009 Sb., kterým se stanoví národní seznam evr. významných lok. Nařízení vlády č. 681/2004 Sb., kterým se vymezuje Ptačí oblast Šumava Nařízení vlády č. 163/1991 Sb. o zřízení NP Šumava Turistické mapy KČT vč. historických map Sylvarium (informační portál pro lesníky a myslivce), Lesnická práce s.r.o. Zmizelá Šumava – pořad na www.stream.cz http://www.zanikleobce.cz http://www.zaniklekostely.cz http://www.cenia.cz

www.sumavanet.cz www.arber.de www.MonumNet.cz

http://www.cenia.cz: Česká inf. agentura ž.p. http://www.nature.cz: AOPK http://www.env.cz: MŽP http://www.mze.cz: MZe http://www.uur.cz: ÚÚR http://www.cizp.cz: ČIŽP http://www.cuzk.cz: ČÚZK

287

www.info-sumava.cz www.hochficht.at www.úsop.cz